Encyklopedie II. světové války, 25 9788326101175, 9788374584357

Citation preview

VÍTĚZSTVÍ VE VZDUCHU KONEC LETECKÉ VÁLKY NAD EVROPOU

ruhá světová válka byla největším ozbrojeným konfliktem vdějinách lidstva Události oněch tragických let vyvolávajl dodnes mnoho rozporuplných názorů a jsou stále přitažlivým objektem zájmu Udí fascinovaných historii Encyklopedie, jejíž další číslo držíte v rukou, popisuje avysvětluje dění této války vširokém kontextu - jak politickém, tak vojenském. Zároveň přístupným způsobem představuje~ operace, výzbroj, události majíd vliv na průběh bojů, životopisy nejdůležitějších politiků a vojevůdců, neznámá fakta a tajemství. .,Encyklopedie II. světové války" obsahuje uníkátní fotografie, podrobné ilustrace vojenské techniky, kopie nedávno odtajněných dokumentů, prehledné mapky, názorné tabulky historických událostí a tisíce uníkátních archivních materiálů. Cennýrní doplňky každého dílu sbírky jsou nejlepší filmové dokumenty (DVD) odruhé světové válce, přibližujíd její jednotlivé etapy, nejdůležitější události, tažení a bitvy od vzniku fašismu až po výbuch atomové bomby v Hirošimě.

D

,,Encyklopedie II. světové války'; která bude vycházet každé dva týdny, se skládá ze tř{ částí: ■ HISTORIE II. SVĚTOVĚ VÁLKY

■ KALENDÁRIUM

Popis politických událostí a bojových akcí v prů­ běhu konfliktu. Bitvy, souboje tajných služeb, vysoká politika.

Zkrácený popis nejdůležitějších a oblasti, jimž je věnováno téma daného čisla. Jednotlivá čísla, kterých bude 48, bl.ldou tvořit kompendium vědomostí o největším konfliktu v historii lidstva. V jednotlivých dflech najdete popis největších bitev války, biografie velitelll a politiků, seznámíte se s výzbrojí všech vállidch stran i politickými reáliemi, stojícími za činy hlav států i náčelníků štábů.

■ MILITARIE

Popis, technická data a ilustrace nejpopulárněj­ ších a nejproslulejších typů výzbroje - od letadel přes tanky a lodě až po dělostřelectvo a pěchot­ ní zbraně. Strany s vojenskou technikou nejsou číslovány. Doporučuje se vložit je do pořadače podle druhu zbraní a období, ve kterém byly používány. Tato část bude popisovat čtyři druhy výzbroje - obrn ěnou techniku (tanky, obrněná vozidla, samohybná děla), letectvo, válečné námořnictvo a ruční zbraně.

V nejbližších číslech: ■ ■ ■

Situace na Východnífrontě Bitva o Sevastopol Operace „Clausewitz"

■ HISTORIE II. SVĚTOVÉ VÁLKY NOČNÍ OPERACE DO LEDNA 1944 AMERICKÉ OPERACE AKCE RAF DO DNE D DALŠÍ POKRAČOVÁNÍ VÁLKY RADARŮ A TECHNOLOGIÍ VÍTĚZSTVÍ VE VZDUCHU

■

433-435 436-440 441-442 443-446 447-450

MILITARIE LETADLA 1939-1945

■ KALENDÁRIUM NEJDŮLEŽITĚJŠÍ UDÁLOSTI ČERVENCE A SRPNA 1942

■ ~ 25. DÍL: KURSK

49-50

■ ■

Operace „Mincemeat" Operace „Husky" Dobytí Sict1ie

■ Vydavatel: POLSKIE MEDIA AMER.COM SA, Grochowe t~ki 6, 61 752 Poznali, Polsko, tel. : + 48 618 51 5 147 Informace: + 420 296 188 900 (9.00- 17.00 hod.) e-mail: [email protected] Redakce: PRESS-PYGMALION, s. r. o., Český Těšín Šéfredaktor: Marcel Mahdal Odborná spolupráce: Stanislav Komárek, Alena Hasáková, Radek Sporysz, Miloš Kmeť, Milan Bronclík, Jiří Rataj Objednávky předplatného: All Production, s. r. o., P. O. BOX732, 111 21 Praha 1, tel. : 234 092 851, fa x: 234 092 813, e-mail: [email protected], www.predplatne.cz Předplatné a informace pro slovenský trh: Magnet Press Slovakia, s. r. o. P. O. BOX169, 830 00 Bratislava, tel.: 02/67 20 19 31- 33 e-mail: [email protected], www.press.sk ISBN: 978-83-261-0117-5 Série: 978-83-7458-435-7

DO LEDNA 1944 ituace v posledním čtvrtletí roku 1943 nasvědčovala tomu, že vývoj v nejbližších měsících rozhodne o vítězi v boji o nadvládu ve vzdušném prostoru nad Německem. Protivzdušná obrana

S

Německé

letectvo stanovilo až do konce války bombardovací svazy, avšak se vzrůstající převahou Spojenců se protivzdušná obrana Říše musela stále více spoléha·t na protiletadlové dělostřelec tvo. nebezpečí pro

Říše byla toho času dezorientována po-

užitím rušicího systému Window, RAF systematicky zvyšovalo tonáž bomb svrhávaných při stále nových náletech a americká 8. letecká armáda posilovala své útvary a chystala se zavést stíhací doprovody nad celým územím Německa. Obranou proti systému Window mělo být individuální stíhání spojeneckých bombardérů bez spolupráce s naváděcími stanovišti. Za tímto účelem byla postavena JG 300 - první eskadra Wilde Sau (Divoká svině) s 60 letadly Bf 109G a Fw 190A. Technicky pokročilejší měla být nově zaváděná taktika Zahrne Sau (Krotká svině). Již nad Severním mořem začaly bombardovací svazy sledovat nevelké skupiny dvoumotorových stíhaček vybavených vůči rušení Window odolnými radary FuG 220 Lichtenstein SN-2 a navigač­ ními systémy Y. Tato letadla neustále podávala rádiem informace o pozici a směru letu bombardérů. Dodávku nových radarů však bylo možno očekávat až koncem roku. Také přechod zpod důsledné kontroly stanic Himmelbett k individuálním akcím

vyžadoval vysokou kvalifikaci pilotů a mohl být svěřen poměrně nevelké elitě. Ta se okamžitě stala terčem útoků britských nočních stíhačů vybavených lepšími radary i letadly. Britské letectvo již do akcí zařadilo noční verze Mosquit, které operovaly v rámci bombardovacích svazů i nad německými letišti. Na druhé straně zrušila změna taktiky příslušnost stíhaček pouze do předem stanovených čtverců a poskytla jim operační volnost nad celým územím Říše až do vyčerpání paliva. Radarové stanice namísto navádění jednotlivých letadel jen sledovaly situaci a informace o ní posílaly na štáby stíhacích jednotek. Teprve tam se konkrétně rozhodovalo, kam a kolik stíhaček bude vysláno. Letadla jiné eskadry, která se dostala do prostoru té které jednotky, přecházela automaticky pod její kontrolu. Na podzim 1943 působilo pět nočních stíhacích e~kader a JG 300 podléhajících bezprostředně veliteli všech nočních jednotek generálu Josefu Kammhuberovi. Říjen začal pro německou obranu dosti nešťastně. V nové situaci zcela selhal systém předávání údajů mezi

433

ENCYKLOPEDIE 11. SVĚTOVÉ VÁLKY

Avro Lancaster před startem na další bombardovací let. Německá protivzdušná obrana musela být v trvalé pohotovosti, neboť k náletům docházelo takřka nepřetržitě - ve dne i v noci.

Na fotografii je Lancaster Mk II ze 115. perutě RAF, jenž se zúčastnil mnoha náletů na Třetí říši.

vyhledávacími stanovišti, okruhy, stíhacím letectvem a protiletadlovým dělostře­ lectvem. Z 1. na 2. října 1943 podniklo 240 letadel nálet na Hagen, při němž bylo svrženo 1103 tun bomb a sestřeleny pouze dva bombardéry. Během následující noci spadlo na Mnichov 958 tun bomb z 273 bombardérů, z nichž bylo sedm ztraceno. Další noci se podařilo při náletu na Kassel sestřelit 24 z 501 útočících bom bardérů, ale jen díky obětavosti a kvalitám pilotů, protože naváděcí systém selhal a dělostřelectvo navzdory zákazu palby na letadla ve výšce nad 4 000 metrů střílelo usilovně po vlastních stíhačkách. K dalšímu pochybení došlo z 8. na 9. října během souběžných náletů na Brémy a Hannover, kdy i při velmi špatných povětrnostních podmínkách dokázalo odstartovat 75 stíhaček, které však společně s dělostře­ lectvem sestřelily kvůli opožděné reakci velení pouze 27 bombardérů. Na Hannover bylo svrženo ze 457 letadel 1 667 tun bomb a střed města přestal prakticky existovat. Tyto chyby vedly v polovině října k rozpuštění XII. leteckého sboru a k demisím generála Kammhubera a velitelů

434

eskader. Již dva měsíce předtím po náletu na Peenemiinde spáchal 19. srpna sebevraždu generál Jeschonnek. Namísto XII. leteckého sboru byl utvořen I. stíhací sbor (Jagdkorps) tvořený 1., 2., 4. a 7. stíhací divizí (Jagddivision) a bylo plánováno postavení dalších tří divizí. Současně byla spojena velitelství denních a nočních útvarů a pozorovacím službám bylo přiděleno nové velitelství podléhající bezprostředně velitelství letectva Střed (Luftwaffe Befehlshaber Mitte). Centralizace velení však vyvolala protesty mnoha vyšších důstojníků v čele s generálem stíhačů Adolfem Gallandem. Dříve než bylo možno zaznamenat výsledky nově zavedených změn, podařilo se Britům opět oklamat obranu. V noci z 22. na 23. října byly podniknuty dvě diverzní akce proti Frankfurtu nad Mohanem a Kolínu nad Rýnem, které měly odvést pozornost od náletu na Kassel, při němž svrhlo 569 bombardérů 1 824 tun bomb a zničilo centrum města. Při opožděném zásahu stíhacího letectva bylo sestřeleno 42 letadel, ale oč vyšší by byl tento počet při správně načasované obraně? Za celý měsíc sestřelili noční stíhači 121 bombardérů při ztrátě 37 vlastních letadel. Zde je třeba uvést, že tempo výcviku nových letců bylo příliš pomalé a nestačilo k nahrazování ztrát, protože metody výcviku nebyly přizpůsobovány nové situaci. V listopadu 1943 byla zahájena nová letecká ofenziva proti Berlínu (ukončena byla až v březnu 1944). Cílem leteckého maršála Arthura Harrise, který akci velel, bylo srovnat hlavní město Říše se zemí, bez ohledu na výši ztrát. Plánovaná operace byla uskutečněna se souhlasem válečného kabinetu. První nálet vedený v noci z 18. na 19. listopadu 402 bombardéry

ze 444 vyslaných skončil však neúspěš­ ně, byl špatně označen cíl a 1 600 tun bomb bylo svrženo mimo město. Současně byly uskutečněny nálety na další cíle pro odvedení pozornosti, kdy 325 letadel zaútočilo na Mannheim a 13 na stanoviště dělostřelectva na pobřeží Severního moře. Velení protivzdušné obrany poslalo nad Mannheim 120 stíhaček, které sestřelily 25 spojeneckých bombardérů, zatímco nad Berlínem jich bylo sestřeleno 9. Další nálet na Berlín v noci z 22. na 23. listopadu byl navzdory ztrátě 25 bombardérů velmi úspěšný. Během dvou hodin bylo z 631 letadel svrženo 2 466 tun bomb, jež těžce poničily centrum města. Následující noci bylo při menším náletu svrženo z 325 letadel 1 334 tun bomb a po další dvě noci útočily na německé hlavní město jen malé skupiny rychlých bombardérů Mosquito. Nový velký nálet byl na Berlín podniknut zase až v noci z 26. na 27. listopadu společně se souběžnou akcí proti Stuttgartu. Právě nad Stuttgartem zasahovala většina stíhaček, takže útok na Berlín proběhl úspěšně. Navzdory opožděné reakci však i zde sestřelila obrana celkem 42 letadel. Po několikadenní přestávce svrhlo v noci z 2. na 3. prosince 401 letadel na hlavní město Říše 1 686 tun bomb, mezitím však byla protivzdušná obrana posílena a podařilo se jí sestřelit 40 bombardérů. Celkem bylo shozeno při těchto náletech na Berlín 8 656 tun bomb, zahynulo 2 700 lidí a 250 000 jich přišlo o střechu nad hlavou. Britové ztratili 123 letadel a na dva týdny nálety na hlavní město Říše přerušili. Útoku se však nevyhnulo Lipsko, na něž bylo z 3. na 4. prosince svrženo z 527 letadel 1 382 tun bomb. Berlín byl znovu bombardován v noci ze 16. na 17. pro-

NOČNÍ OPERACE DO LEDNA 1944

Messerschmitt Bf 11 0G-4b/R3 ze 7. letky III skupiny NJG 4, bránící vzdušný prostor severního Německa před britskými nálety v roce 1944.

since. Německá obrana se nenechala oklamat souběžnými diverzními nálety na Kassel a Hannover, navíc v té době již používala radary včasného varování instalované na lodi NJL Togo kotvící v Helgolandském zálivu, takže se jí podařilo sestřelit 25 ze 418 bombardérů a dalších 29 muselo být pro těžká poškození vyřazeno. Na nějakou dobu byly pak nálety na Berlín odvolány, neboť ztráty byly uznány za příliš vysoké. Přesto bylo do konce roku hlavní město Německa bombardováno ještě dvakrát - z 24. na 25. a z 28. na 29. prosince. Během druhého útoku proběhl paralelní nálet na Lipsko, proti němuž zasahovala většina německých stíhaček.

V prosinci 1943 bylo již jasné, že nálety způsobily sice nepříteli těžké škody, ale nijak významně neomezily průmys­ lovou výrobu Říše a nezdeptaly morálku německého obyvatelstva. Produkce válečného průmyslu naopak ještě vzrostla, neboť nálety na průmyslová centra ji ještě více podněcovaly, navíc před­ stavovaly v celkovém rozsahu jen část podnikaných operací. Na druhou stranu se nicméně zřetelně projevovala technologická převaha Spojenců a německá obrana začínala jevit známky únavy. První nálet na Berlín se uskutečnil bezprostředně po příchodu nového roku, a to v noci z 2. na 3. lednal944. Tentokrát německé stíhačky sestřelily 6 bombardérů ještě před příletem nad hlavní město a dalších 22 zničily nad ním. Další noci přiletělo nad Berlín 311 letadel a svrhlo 1 116 tun bomb-. Proti nim odstartovalo 295 strojů. RAF přišlo o 27 bombardérů, Luftwaffe o 22 stíhaček. Detail přídě letadla Bf 11 0G-4c s anténami radaru FuG 220 Lichtenstein SN-2, dvěma kanony MK108 ráže 30 mm pod tripem a dvěma MG151 ráže 20 mm v horní části přídě.

Obrana Berlína se stala prioritní starostí velení Luftwaffe, a proto byla do okolí města koncentrována většina stíhacích jednotek. Díky tomu dokázalo 8. ledna 348 spojeneckých letadel oklamat německou obranu a svrhnout 1118 tun bomb na Štětín . Německým stíhačkám se podařilo dostihnout už jen konec leteckého svazu a sestře lit 11 bombardérů. Zato při přesně lokalizovaném náletu 472 bombardérů na Braunschweig 15. ledna se Němcům podařilo zničit 38 útočících letadel Spojenců. Navzdory tomu posílal Harris nad Berlín stále nové výpravy. V noci z 20. na 21. ledna se nad měs­ tem objevilo 697 bombardérů a svrhlo 2301 tun bomb. Špatné počasí proti nim dovolilo vyslat pouze 98 stíhaček, jež však sestřelily 35 strojů. Následující noci byl na Berlín podniknut klamný nálet a cílem skutečného útoku se stal Magdeburg. Přes veškeré chyby pozemní letové kontroly se stíhačům povedlo úspěšně udeřit na 140 kilometrů dlouhý svaz 585 bombardérů a sestřelit 56 strojů. Nad Berlín se bombardéry vrátily v noci z 28. na 29. ledna, kdy bylo z 1077 letadel svrženo 3 715 tun bomb

při ztrátě 46 strojů. Přitom obrana přišla v průběhu posledních tří náletů pouze o 16 stíhaček. Z 15. na 16. února následoval po dvoutýdenní přestávce nový útok, během nějž svrhlo 801 bombardérů na Berlín 2 642 tun bomb. Němečtí stíhači sestřelili 43 letadel a ztratili 11 vlastních. K ještě větším ztrátám na obou stranách došlo o tři dny později, kdy RAF přišlo o 78 z 841 letadel a Luftwaffe o 17 stíhaček. Akce proti bombardovacímu svazu byla provedena přímo vzorově a obrana se nenechala zmýlit klamným útokem. Jak vidno, téměř všechny ztráty Bomber Command byly způsobeny stíhacím letectvem, sestřely protiletadlovým dělostřelectvem činily jen několik procent celkových ztrát. Tento stav nezměnilo ani zvýšení počtu baterií z 600 na 1 000 a stavění baterií vyzbrojených šesti či osmi kanony ráže 88 mm. Objevily se dokonce baterie s kanony ráží 105 a 127 mm. Těžké ztráty utrpěné nad Berlínem přinutily RAF přesměro­ vat leteckou ofenzivu do jiných oblastí Německa. Škody v hlavním městě Říše však byly velmi vážně a to byl teprve začátek destrukce Berlína.

OPERACE ěžké

T da

ztráty, jež 8. letecká armáv krvavém říjnu 1943, zavinily přechodné zastavení akcí ve vnitrozemí Říše a jejich přesměrování na regiony v dosahu vlastních stíhaček. To zároveň výrazně přispělo ke zvýšení ztrát německého stíhacího letectva. Na podzim již bylo ve výzbroji 8. armády 336 Thunderboltů P-47D (nové a vylepšené verze této stíhačky) a od 15. října začala být do služby zaváděna dvoumotorová letadla Lockheed P-38 Lightning. Vynutila si to situace s ohledem na jejich dlouhý dolet, značně překračující možnosti P-47. Problémem tohoto stroje však bylo to, že byl projektován k letům ve středních výškách, a nikoli v letové hladině 9-10000 metrů, kde obvykle zamrzala výzbroj a vysazovaly motory. Ve střetech s německými jednomotorovými stíhačkami bývaly P-38 častěji poráženy než vítězily. Situaci měl zanedlouho změnit vynikající North American P-51 Mustang, vyznačující se velkou rychlostí a dlouhým doletem. Nicméně i tato stíhačka

436

utrpěla

měla

potíže s výzbrojí, která byla slabší než v P-38 i P-47 a ve větších výškách rovněž zamrzala. Od listopadu začala bojovou činnost 8. armády podporovat i 15. letecká armáda, operující nejdříve ze severní Afriky, později z jižní Itálie. Němcům přibyl další problém, na který Luftwaffe odpovědělo přidáním čtvrté skupiny k eskadrám JG 2 a JG 26 a pře­ sunem dalších posil do Itálie a do okolí Vídně.

Úkoly amerického vojenského letectva v Evropě konkretizoval 1. ledna 1944 vrchní velitel vzdušných sil Spojených států generál Henry Harley Arnold. Bombardování mělo vést ke zničení leteckého průmyslu a vzdušné souboje ke zničení stíhacího letectva. Realizace jeho plánu však začala nezdarem. Velký

Kapitán 8. letecké armády USAAF létající na stíhačce P-51 Mustang. Na kožené bundě má záchrannou vestu, na levé straně lodičky hodnostní označení a na nohou letecké boty vzor A-6.

AMERICKÉ OPERACE

nálet 663 bombardérů s doprovodem set stíhaček na letecké podniky v Halberstadtu, Oscherslebenu a Braunschweigu skončil 11. ledna 1944 ztrátou 60 bombardérů a p ěti stíhaček. Špatné počasí přinutilo většinu stíhaček k návratu do Velké Británie, avšak ty nepočetné, jež zůstaly, si připsaly na konto sestřele­ ní 39 stíhaček Luftwaffe. Bojový debut letadel P-51B z 354. stíhací skupiny byl korunován 15 vítězstvími. Další velká akce s účastí 763 letadel se uskutečnila 29. ledna proti Frankfurtu nad Mohanem, kde ve vzdušných soubojích sestřelili němečtí piloti 12 bombardérů a 14 stíhaček, ale sami přišli o 40 letadel. Následujícího dne při odrážení útoku na Braunschweig ztratili Spojenci dalších 45 stíhaček. V průběhu prvního měsíce roku 1944 přišli obránci o 233 letadel a Spojenci o 288 letadel. Situaci zhoršil Goringův rozkaz, aby němečtí piloti útočili pouze na bombardéry, a nikoli na doprovod. Spojeneckým stíhačům to zajistilo volnost při volbě a úpravě bojové taktiky. Na počátku února měly obě americké letecké armády asi 2 500 těž­ kých bombardérů a 1 200 doprovodných stíhaček, proti nimž mohla protivzdušná obrana Říše nasadit pouze 128 dvoumotorových a 870 jednomotorových stíhaček. Podle plánu měla 8. armáda v únoru uskutečnit několik velkých operací pod společným kryptonymem „Argument". Tyto akce však vstoupily do historie pod přízviskem „The Big Week" (Velký týden). Počasí je umožnilo zahájit 20. února. Proti leteckým továrnám bylo vysláno 689 bombardérů (z nichž se ale 145 z technických příčin vrátilo) a 835 stíhaček z 8. a 9. letecké armády. Na jednotlivé podniky útočily skupiny několika desítek bombardérů. Díky doprovodu došlo k relativně malým ztrátám 21 bombardérů, přičemž doprovodné stíhačky nahlásily sestřelení 61 německých letadel při ztrátě pouhých čtyř vlastních. Pokus o útok na americké bombardéry, který podniklo 24 stíhaček Bf 11 0G z III/ZG 26, skončil katastrofálně, americké stíhačky sestřelily 19 Messerschrnittů. Následujícího dne přiletělo nad Braunschweig 518 bombardérů v doprovodu 679 stíhaček. Kromě leteckých podniků několika

Pohled z prosklené střelecké věže v přídi „létající pevnosti''.

byla bombardována okolní letiště a různé objekty v městech na trase letu. Opět bylo díky doprovodu zničeno jen 16 bombardérů, zatímco američtí stíhači hlásili 33 sestřelů při ztrátě pěti vlastních strojů. Dalšího dne se měla uskutečnit společná akce 8. a 15. armády, ale kvůli špatným povětrnost­ ním podmínkám se musela velká část bombardérů 8. armády vrátit. Ostatní útočily v malých skupinách, což zavinilo ztrátu 41 strojů. Doprovodné stíhačky nahlásily 57 sestřelů při ztrátě 11 vlastních letadel. Letadlům 15. armády se podařilo bombardovat továrny v Regensburgu a Prufeningu, jenže jejich doprovod se opozdil a němečtí stíhači mezitím sestřelili 19 bombardérů a dvě stíhačky. Špatné počasí vyřadilo 23. února z akce 8. leteckou armádu, ale 15. armáda podnikla nálet na podnik Daimler-Benz ve Steyru, při němž ztratila 17 bombardérů. Zlepšení počasí 24. února umožnilo starty letadel 8. armády, avšak jejich výsledky nebyly nejlepší. Bombardování Rostocku si nevyžádalo velké ztráty, ale ani nezpůsobilo velké škody. Nálet na Schweinfurt byl úspěšnější, bylo při něm ztraceno 11 letadel. Nad Gothou bylo při náletu na podnik Messerschmitt ztraceno až 33 bombardérů B-24. Doprovodné stíhačky v impozantním počtu 767 strojů dorazily na místo útoku se zpožděním, ale stačily ještě sestřelit 34 německých letadel při ztrátě deseti vlastních. Bombardéry 15. armády podnikly

Nad Schweinfurt se spojenecká letadla vrátila několikrát. Snímek byl pořízen při náletu 13. dubna 1944, jehož caem bylo narušit probťhající opravy průmyslových podniků.

druhý nálet na Steyr při ztrátě 16 letadel B-17 a tří P-38, zatímco jejich doprovod sestřelil osm Bf 1 lOG. Následujícího dne obě letecké armády napadly průmyslové objekty v jižním Německu. Při bombardování Regensburgu, Augsburgu, Stuttgartu a Fi.irthu sestřelily doprovodné stíhačky 28 německých strojů za cenu pouhých tří vlastních. Zhoršení počasí 26. února

ENCYKLOPEDIE II. SVĚTOVÉ VÁLKY

znemožnilo další lety a operace „Argument" byla ukončena. V jejím rámci bylo uskutečněno 3 800 bojových letů a bombardováno 23 továren vyrábě­ jících letadla a tři továrny na výrobu motorů. Následkem náletů poklesla německá letecká produkce o 20 %.

Ztráty obou amerických armád činily 226 bombardérů a 41 stíhaček, Němci přišli o 355 stíhaček a 255 pilotů . Dalším cílem amerických bombardovacích útoků měl být Berlín, který seještě nevzpamatoval po nočních náletech RAF. První útok plánovaný na 3. března se neuskutečnil kvůli špatnému počasí, a tak se nad Berlínem objevila jen malá skupina P-38. Byla to první americká letadla nad hlavním městem Říše. Nazítří byly bombardéry odvolány po prudkém zhoršení povětrnostních podmínek, přesto se nad městem objevilo 29 bombardérů s doprovodem, k nimž nedorazil rozkaz k návratu. Protiletadlová děla sestřeWa pět bombardérů, doprovod ztratil 29 stíhaček, což byl to jediný zaznamenaný případ, kdy měly doprovodné stíhačky vyšší ztráty než bombardéry. Teprve 6. března bylo možno nad Berlín vyslat 730 bombardérů v doprovodu 796 stíhaček. První velký nálet na ně­ mecké hlavní město způsobil Američa­ nům největší ztráty, jaké nad Berlínem utrpěli za celou dobu války. Němečtí stíhači jim sestřelili 69 bombardérů a 11 stíhaček. Přesto Berlín bombardovali ještě další dva dny. Současně pokračovaly nálety na podniky leteckého průmyslu. Dne 16. března směřovaly na Friedrichsha-

Člen posádky bombardéru B-17 z 8. letecké armády USAAF. Od roku 1943 začali příslušníci amerického bombardovacťho letectva nosit tzv. protiflakové vesty (Flak Jackets), chránící před střepinami. V několika vrstvách nylonové tkaniny byly zašity destičky z manganové oceli, schopné na nevelkou vzdálenost zadržet projektil ráže 11,43 mm.

Formace B-17 z 381 . bombardovací skupiny. Vyleštěný hliníkový povrch umožňoval letadlům dosáhnout vyšší rychlosti a kamuflážní nátěr neměl při náletech, jichž se ú častnilo n ěkolik set bombardérů, žádný význam.

fen, Konstanz a Augsburg. Z 22 ztracených bombardérů bylo 18 sestřeleno dvoumotorovými stíhačkami Bf 110 a Me 410, z nichž bylo zase 26 strojů zničeno v soubojích s doprovodnými stíhačkami. O dva dny později podniklo 800 bombardérů 8. armády první denní nálet na Mnichov, zatímco 15. armáda bombardovala 18. a 19. března 1944 Klagenfurt a Graz. Přestože americké letectvo ztrácelo mnoho bombardérů, bojová činnost stíhacích doprovodů mu umožnila postupně získat vzdušnou převahu. Ačkoli Němci koncentrovali na jednom místě až 200 stíhaček, nedařilo se jim zabránit svržení bomb, a navíc bylo mnoho z těchto strojů zničeno doprovodnými stíhačkami. Během března přišlo Luftwaffe o 356 zničených a 168 poškozených letadel, a navíc umírali zkušení piloti. Ukázalo se, že úroveň výcviku běžného amerického letce je již vyšší než jeho běžného německého protivníka, technicky lepší byla také americká letadla. Již v této době bylo rozhodnuto, kdo bude vítězem v letecké válce nad Německem, dosud však nebyla známa cena budoucího vítězství. Od 2. dubna 1944 doprovázel stíhací doprovod rovněž bombardéry IS. letecké armády. Přestože toho dne zničili němečtí stíhači během náletu na Steyr 20 bombardérů, sami přišli o 30 strojů. Počátkem dubna stanovily štáby letec-

AMERICKÉ OPERACE

Jeden z nejslavnějších bombardérů B-17G zvaný Nine-O-Nine z 323. bombardovací perutě, dislokované na letišti Bassingbourn ve Velké Británii. Letadlo pojmenované podle posledních číslic sériového čísla 42-3 1909 se zúčastn ilo rekordních 140 bojových letů bez vážnějšího poškození a zra n ění kohokoli z osádky.

kých armád posádkám svých bombardérů novou prioritu, hlavními cíli jejich útoků se měly napříš tě stát ropné rafinérie a továrny na výrobu syntetických paliv. První takovou akci, nálet na rafinérie v Ploješti a bombardování podniků na výrobu syntetického benzinu v Rakousku, Maďarsku a Slezsku, podnikla 15. armáda 5. dubna. Mezitím pokračovaly nálety na dosavadní cíle. Dne 8. dubna byly bombardovány závody firmy Volkswagen v okolí Hannoveru a Braunschweigu, 8. armáda ztratila 39 bombardérů a 11 stíhaček, Němci při šli o 36 letadel. O dva dny později se 900 bombardérů vypravilo až nad Pomořansko a okupované Polsko, takže na evropském území již nezůstalo mnoho oblastí mimo dosah spojeneckého letectva. Při této akci bylo ztraceno 25 letadel. Dne 13. dubna vyslala 15. armáda nad Německo zhruba 2 000 letadel, která zaútočila především na Augsburg a Schweinfurt. Dne 24. dubna 1944 došlo ke znepokojivé události - celkem 14 amerických bombardérů přistálo na neutrálním území Švýcarska. K podobným „řešením" tristních bojových situací pak nezřídka docházelo takřka až do konce války,

neboť

nemálo posádek dalo přednost táboru v neutrální zemi před další účastí na nebezpečných akcích. Právě zmíněného dne utrpěly obě strany těžké ztráty. Americké letectvo přišlo o 48 bombardérů a 14 stíhaček, německé ztratilo 45 pilotů. Celkové ztráty USAAF v dubnu dosáhly 577 letadel, Luftwaffe přišlo o 413 stíhaček a 270 letců . Sílící útoky na letecký prů­ mysl vedly k rozptýlení jeho výrobních závodů po celé zemi. Do výroby letecké techniky bylo zapojeno množství malých podniků a dílen. Výsledkem toho začala produkce letadel vzrůstat , ovšem jejich kvalita se zhoršila. V květnu 1944 došlo k zesílení operační činnosti , protože se blížil plánovaný termín vylodění v Normandii a do jeho příprav se zapojilo i strategické letectvo. V rámci jeho úkolů byla 11. května podniknuta série náletů na letecké základny, dopravní uzly arainternačnímu

Příprava bombardérů Německo.

B-24 k náletu na

darové stanice ve Francii a v západním Německu. Německé protiakce byly slabé, takže 8. armáda ztratila pouze devět letadel. Předchozího dne bombardovala 15. armáda továrnu firmy Messerschmitt ve Vídeňském Novém Městě a ztratila při akci 24 letadel. K velké letecké bitvě došlo 12. května 1944, kdy 886 bombardérů v doprovodu 735 stíhaček zaútočilo na šest rafinérií. Proti útočníkům odstartovalo 515 německých stíhaček. V průběhu bojů probíhajících po celé trase letu bylo zničeno 46 bombardérů a sedm stíhaček na americké a 80 stíhaček na ně­ mecké straně. Všechny bombardované objekty byly vážně poškozeny a sami Němci připustili, že nálety vedené toho dne znamenaly počátek úpadku jejich obranného průmyslu. Když následujícího dne poslala 8. armáda bombardéry nad Štětín a Poznaň, byly proti nim poprvé nasazeny dvoumotorové Me 410 s kanony ráže 50 mm, avšak doprovodné Mustangy dvanáct z nich sestřelily. Další nálety postihly 19. května Berlín a Braunschweig a 21. května Kiel.

439

ENCYKLOPEDIE II. SVĚTOVÉ VÁLKY

North American P-SIB Mustang pojmenovaný Shoo Shoo Baby poručťka Johna C. Howella z 364 stťhacť perutě 357. stfhacť skupiny 8. letecké armády. Tento typ stíhaček dlouhého doletu významně přispěl k vťtězství Spojenců v letecké válce.

Perspektiva porážky ve vzdušném prostoru vyvolala na říš ském ministerstvu letectví paniku. Goring žádal okamžitou dodávku 2 000 stíhacích letadel a zvýšení jejich výroby na 2 500 kusů měsíčn ě . Tím hodlal zajistit, aby proti každému náletu odstartovalo 1 000 jeho stíhaček. Při maximálním úsilí mohl letecký průmysl jeho požadavku vyhovět, nikoli však letecká výcviková střediska. V roce 1944 začali být do bojových akcí posíláni piloti, kteří měli za sebou ne více než 30 hodin výcviku na Bf 109, zatímco američtí piloti museli mít v té době před nástupem k bojovému útvaru nalétáno 100 hodin ve výcvikovém stře­ disku a dalších 300 hodin u operačně výcvikové perutě. Protivzdušnou obranu měla posílit 22. května 1944 založená eskadra Geschwader z. b. V (zur besonderen Verwendung - pro zvláštní účely) s pěti stíhacími skupinami. Jejím velitelem byl jmenován major Walther Dahl a již

za dva dny byla jednotka v akci. Toho dne bombardovala 8. armáda Berlín a 15. armáda Vídeň a v bojích 24. květ­ na 1944 ztratili Američané 73 a Němci 40 letadel. O tři dny později byly bom bardovány objekty v Alsasku a Lotrinsku. Mimořádně úspěšný byl nálet provedený 29. května 1944 na rafinérii Police u Štětína, která po něm musela na dva měsíce přerušit provoz. K posílení obrany Říše byly do konce května staženy z východní fronty dvě a z Rakouska tři letecké útvary. Bilance ztrát za tento měsíc činila 456 amerických a 487 německých letadel. Protivzdušná obrana Říše disponovala 1 310 stíhačkami, ale pouze 731 z nich bylo bojeschopných, k obraně vlastního území Německa měla z 981 letadel 502 bojeschopných. Když se 6. června Spojenci vylodili v Normandii, byly nálety do vnitrozemí Německa do značné míry omezeny a letectvo bylo nasazeno na podporu

pozemních vojsk. Luftwaffe mezitím přesunulo část letecké flotily „Reich" do Francie, avšak během měsíce přišli Němci o většinu strojů, které tam poslali. Necelých 1 000 německých letadel se nemohlo ubránit 5 000 letadlům, které mohli jednorázově poslat do akce Spojenci. Situaci navíc komplikovala zničená letiště, nedostatek paliva a náhradních dílů a neznalost oblasti bojů . Do konce června ztratilo němec ­ ké letectvo na této frontě 458 stíhaček ve vzduchu a 137 na zemi, zatímco jeho piloti nahlásili sestřelení 414 spojeneckých letadel.

Navzdory obrovským škodám a smrti desetitisíců lidí se nepodařilo zlo mit poměrně vysokou morálku obyvatel německých m ěst. Fotografie z vybombardovaného Hamburku zachycuje návrat jejich života do ka ždodenn ťch kolejí.

AKCE RAF DO DNED o přerušení náletů na Berlín se na počátku roku 1944 stala cílem nočních bombardování RAF jiná velká města v Německu. V noci z 20. na 21. února svrhlo 522 bombardérů 1 990 tun bomb, při ztrátě pouhých devíti letadel, na Stuttgart. Ze 24. na 25. února byl bombardován Schweinfurt, především zdejší továrna na kuličková ložiska. Z 662 bombardérů bylo svrženo 2 152 tun bomb a ztráty činily 33 letadel. Dalším cílem byl hned následující noci Augsburg, na který svrhlo 528 bombardérů 1 728 tun bomb p ři ztrátě 21 strojů. V březnu RAF dvakrát bombardovalo města Stuttgart a Frankfurt nad Mohanem.Stuttgart byl bombardován z 1. na 2. a z 15. na 16. března - poprvé na něj bylo svrženo 1 738 tun bomb z 503 bombardérů, podruhé 2 609 tun bomb z 813 bombardérů. Při první akci byly sestřeleny pouze čtyři stroje, při druhé jich bylo zničeno 33, přestože se útočníkům zpočátku podařilo clezorientovat obranu a činnost stíhaček ztěžova­ la bouřka. Na opačné straně se sedm ně-

P

meckých letadel po úplném vyčerpání paliva. Na Frankfurt se první nálet uskutečnil z 18. na 19. a druhý z 22. na 23. břez­ na. Poprvé bylo ze 769 bombardérů svrženo 3 068 tun bomb a sestřeleno 22 letadel, podruhé svrhlo 816 letadel 3 116 tun bomb, avšak obrana pohotově zareagovala a sestře­ lila 44 strojů RAF. Přesto byla po obou útocích zničena z n ačná část města. V noci z 24. na 25. března byl uskutečněn velký, leč nezdařený nálet na Berlín. Velmi silný vítr však znemožnil náležitě lokalizovat cíle a 726 bombardérů svrhlo 2 496 tun svého nákladu roztroušeně na celé město a nezpůsobilo závažnější škody. Na zpáteční cestě se navíc letadla rozptýlila a stala se snadnou kořistí německých stíhaček a protiletadlového dělostřelectva, které na bezoblačné obloze celkem bez obtíží zaměřovalo cíle letící rychlostí sotva zřítilo

Me 410B-1 s kódovým označením US+FE 14 letky KG2 operující v únoru 1944 z Francie proti letištím ve Velké Británii. Pilotem tohoto nočního stíhacího bombardéru byl nadporučík Rudolf Abrahamczik (na snímku uprostřed).

160 km/h. Té noci ztratilo RAF 72 letadel, z toho 45 sestřelilo protiletadlové dělostřelectvo.

Naopak o dvě noci později se RAF podařilo při náletu na Essen proniknout velmi silnou obranou, kdy ve vzduchu bylo 100 němec­ kých stíhaček. Na město bylo z 677 letadel svrženo 2 834 tun bomb při ztrátě pouhých devíti strojů. Německé ztráty 0ombardérům

441

ENCYKLOPEDIE II. SVĚTOVÉ VÁLKY

byly vyšší, činily 16 stíhaček, z nichž tři havarovaly pro nedostatek paliva. Další nálet vedený v noci z 30. na 31. března na Norimberk, přinesl ovšem . Britům opět těžké ztráty. Svaz 795 bombardérů byl přesně lokalizován již nad Belgií a poté vlétl do oblasti velké koncentrace nočních stíhaček. Navíc silný vítr formaci rozptýlil a v mrazivém vzduchu zůstávaly za letadly zdaleka viditelné

Následky bombardovacího útoku na nádraží ve Francii. Nálety na klíčové uzly dopravní infrastruktury byly hromadně prováděny v rámci přípravy k invazi na kontinent.

kondenzační pásy. Němci vyslali proti svazu 246 stíhaček, které sestřelily 97 bombardérů, dalších devět bylo zničeno při přistání. Luftwaffe ztratilo pouze pět letadel a v samotném Norimberku nezpůsobil nálet žádné vážnější škody. Od zahájení náletů na Berlín 18. listopadu 1943 do konce března 1944 přišlo tedy RAF nad Německem o 1 047 letadel, což ho na delší dobu přimělo přerušit operace. Teprve koncem dubna byla proti městům v jižním Německu podniknuta nová série akcí za účasti menšího počtu letadel. Byly to typické provokační útoky, které měly jen upozornit na přítomnost RAF. Výjimkou byly dva velké nálety - 21. dubna na Kolín nad Rýnem a následující noci na Di.isseldorf, při nichž bylo ztraceno 15 a 42 bombardérů. Koncem dubna začali němečtí letci stíhat britské bombardéry rovněž nad územím neutrálního Švýcarska, kam se soustavně uchylovaly před jejich útoky. Švýcarské letectvo nemělo noční stíhačky, takže k narušování neutrality docházelo až doposud beztrestně. Jínýrn způsobem boje proti britským bombardérům měl být návrat k volnému nočnímu stíhání nad britskými letišti. Za tímto účelem byly po šest týdnů vysílány nad Anglii skupiny dvoumotorových Me 41 O z II/KG 51, jejichž výsledky byly však nicotné, za celou dobu sestřelily pouze Bitům pouze pět letadel. Přestávka v útočné činnosti RAF nicméně Luftwaffe dovolila obnovit síly a rozšířit výcvik posádek. Počet nočních stíha-

Me 410A-1 (sériové číslo 10 185, kódové označení U5+KG, šikovatel Zwissler a vrchní šikovatel Raida) ze Stab V/KG 2 s tlumiči plamenů na výfucích, které byly montovány na noční stíhací bombardéry. Tento stroj byl první toho typu sestřelený nad Velkou Británií. V noci 13.-14. července 1943 jej sestřelilo Mosquito NF Mk XII 85. perutě.

ček se zvýšil ze 179 funkčních strojů, které byly k dispozici 1. února 1944, na 451 strojů k 1. květnu 1944. Pro Brity nikterak šťastně začaly také akce spojené s přípravou na invazi v Normandii. V noci z 3. na 4. května vyslali nad střední Francii 346 Lancasterů s rozkazem zničit velký vojenský tábor. Úkol byl splněn, ovšem opět za cenu neúměrně vysokých ztrát. Zpoždění při označení cíle donutilo bombardéry kroužit kolem objektu, čehož samozřejmě využily německé stíhačky, které se nejprve vmísily do svazu a sestřelily 18 bombardérů; po náletu pak využili němečtí letci výborné viditelnosti, pokračovali ve stíhání a zničili nakonec celkem 42 letadel RAF. Oslabená aktivita RAF, v podstatě rezignace na větší operace ve vnitrozemí Německa, umožnila Luftwaffe přesu­ nout většinu jednotek nočního stíhacího letectva k hranicím, jakož i do Francie, Rakouska a Maďarska. Byla to ovšem stejná chyba jako ta, jíž se dopustilo velení denního letectva. Noc před invazí vyslali totiž Spojenci 1 211 letadel, proti nimž odstartovalo pouze 59 nočních stíhaček. Jejich efekt byl zákonitě takřka nulový- sestřelily pouze 8 strojů. Záhy poté byla část německých stíhaček zničena rovnou na letištích, na něž ve dne zaútočily americké stíhačky.

Němečtí protiletadloví dělostřelci

před

nastupují spojeneckým náletem na bojové

stanoviště.

,

I ,

A TECHNOLOGII; avedení nových elektronických zařízení a rušicích systémů na jedné či druhé straně vyvolalo dříve či později reakci protivníka. Německý systém protivzdušné obrany byl do značné míry závislý na funkčním radiovém spojení. Britský vysílač Tinsel byl nahrazen novějším Special Tinsel, který okamžitě předával zaměřenou frekvenci ostatním bombardérům. Ty zapínaly své vlastní vysílače, takže německé radiostanice v blízkosti bombardovacího svazu byly kompletně zarušeny. Pracovalo se rovněž na zařízeni schopném rušit vysílání v pásmu VHF (velmi krátkých vln). Rušicí vysílač Special Tinsel však Němci poměrně rychle neutralizovali zavedením výkonných

Z

sedícího vzadu. Od října 1943 se letadla vybavená tímto zařízením účastnila všech větších bombardovacích výprav. Jiný způsob rušení německého radiového spojení zajišťovaly vysoce výkonné vysílače v pásmu 3-6 MHz. Pro tento účel bylo v Rugby a Leafi.eldu upraveno několik vysílačů patřících Cable and Wireless Company, BBC a britskému poštovnímu úřadu . Zpočátku měl být vysílán pouze šum, následně byla dána přednost falešným zprávám. Ty vysílali operátoři z Československa a Polska, kteří hovořili plynně německy. Tato

metoda, jež dostala krycí název Corona, byla poprvé použita při náletu na Kassel v noci z 22. na 23. října 1943. Podařilo se díky ní dosáhnout momentu překva­ pení a vyvolat zmatek v řízení činnosti stíhaček, ale ve větším rozsahu neměl tento nápad šanci uspět. Vysílače byly tedy používány k blokováni frekven cí, a když posádky přestaly na falešná hlášení reagovat, operátoři jim předčí­ tali knížky nebo přehrávali Hitlerovy projevy. Německým postupem proti rušení bylo vysílání hudby rozhlaso-

vysílaček umožňujících

spojení na několika kanálech najednou. Rušení radiostanic německých stíhaček bylo prováděno rovněž přístro­ jem ABC (Airborne Cigar) pracujícím v pásmu 38-42 MHz. Zařízení bylo montováno na Lancastery, kte~é nesly na přídi dvě antény dlouhé 2,1 metru a měly v posádce navíc operátora

Světle šedý Focke-Wulf Fw 190A-6/ Rll z I./NJGlO operující v srpnu 1944 z letiště Werneuchen , jehož pilotem byl kapitán Hans Fritz Kraus. Stroj nese antény radarového systému FuG 217 /2 Neptun, autopilota PKS-12 a vyhřívaná skla.

443

ENCYKLOPEDIE II. SVĚTOVÉ VÁLKY

vou stanicí ve Stuttgartu, různé hudební žánry určovaly cíle útoku. Když se RAF zorientovalo, začalo rušit i tyto přenosy zařízením pod krycím názvem Dartboard, vysílajícím trvalý signál. Nato začalo Luftwaffe vysílat instrukce morseovkou, kterou lze rušit jen obtížně. Britové spustili na oplátku vysílače Drumstick, které nesmyslné kombinace teček a čárek generovaly. Následkem toho museli letoví dispečeři vysílat na několika kanálech současně, což zase posádkám stíhaček komplikovalo příjem. Německou odpovědí na Window byla modernizace radiolokátorů Wiirzburg, vyzkoušená již týden po prvním použití hliníkových proužků. Zařízení Wiirzlaus rozlišovalo pomalu klesající proužky kovové folie od rychle se pohybujících letadel, ale jen v některých případech. Problém byl definitivně vyřešen teprve v další modifikaci nazvané Niirmberg, která identifikovala letadlo podle odrazu vrtule. Obsluha tohoto přístroje vyžadovala ovšem vysokou kvalifikaci a mohla být svěřena jenom nemnoha operátorům. V září 1943 však již existoval projekt spojující vlastnosti obou uvedených přístrojů a po provedení laboratorních zkoušek bylo během tří měsíců zmodernizováno 1 500 radarů Wiirzburg. Ve stejné době bylo testováno zařízení FuG 350 Naxos-Z, detekující na vzdálenost až 16 kilometrů signály leteckého palubního radaru H2S, avšak jeho následná výroba byla celkem omezená a činila jen pět kusů měsíčně. Činnost radaru H2S, ukořistěného o několik měsíců dříve, byla stále podrobována zkoumání a hledání účinné metody na jeho rušení. Jelikož operátoři H2S spouštěli zařízení již nad

444

Severním mořem, bylo je možno odhalit již ve značné vzdálenosti. Pro tento účel připojila firma Telefunken na několik radarů Wiirzburg antény přijímačů Naxos. Nový přístroj zvaný Naxburg byl schopen zachytit potřeb­ né impulzy, a díky tomu poměrně přesně zaměřit pozici letadla vybaveného radarem H2S. Kromě toho byl uveden do provozu letecký „odpovídač " vlastní/cizí, který pomáhal stanovit směr a vzdálenost bombardovacího svazu. Momentální převaha britského letectva byla vyrovnána a nové metody radiolokace bombardérů umožnily uštědřit RAF řadu bolestivých úderů. Jelikož radary H2S začalo používat také americké letectvo při bombardování za špatné viditelnosti, vyvstala nutnost rušit systémy pro řízení palby německého protiletadlového dělostře­ lectva. Letadla USAAF létala v těsných formacích a palba ze země byla pro ně nebezpečnější než pro volnější formace britské. Proti tomuto ohrožení zavedli Američané rušicí systém APT-2 Carpet. Prvních 68 rušiček bylo na základny ve Velké Británii dodáno již na podzim 1943 a měly být instalovány do letadel B-17 z 96. a 388. bombardovací skupiny. Rušička Carpet pracovala v poměrně úzkém frekvenčním rozsahu přibližně 500 kHz. Každé letadlo v combat boxu mělo svou rušičku naladěnu na jiný kmitočet, díky čemuž mohlo být rušením pokryto pásmo 553-568 MHz, využívané dělostře­ leckými radary. Zařízení se zapínalo po vletu do palebné zóny a vypínalo po jejím opuštění. V praxi se ukázalo, že letecké skupiny vybavené zařízením

Černou barvou natřený Boeing B-17 Mk III ze 223. perutě 100. skupiny, nesoucí vybavení k rušení nepřátelské radiolokace a radiového spojení.

Carpet vykazovaly nižší ztráty (7,5 %) než skupiny bez něj (15,6 %), proto štáb 8. letecké armády objednal rušičky neprodleně pro všechny svoje bombardéry. Vyšší efektivitu německého protiletadlového dělostřelectva měl zajistit nový radar Mannheim, moderněj ší než Wiirzburg a dodaný opět firmou Telefunken. Pracoval však na stejné frekvenci a používal stejnou odrušovací technologii, takže mohl být podobnými způsoby rušen. Američané s jistým zpožděním projevili zájem o systém Window, pro nějž použili označení Chaff (Řezanka). Poprvé shodili aluminiové proužky 20. prosince 1943 během náletu na Brémy. Ukázalo se, že folie dokáže úspěšně rušit dělostřelecké radary i ve dne. Postupem času bylo stříháním a tvarováním proužků dosaženo takového pokroku, že k vytvoření odrazu velikosti těžkého bombardéru se namísto 2 000 proužků o hmotnosti 765 gramů dalo použít 3 600 proužků o hmotnosti pouhých 85 gramů. Proti nočním náletům začali Němci používat taktiku „falešných cílů". Na území celé země byly shromažďová­ ny hořlaviny, jež měly v případě potřeby napodobovat ohniska požárů . Kolem Berlína bylo takových míst nejméně patnáct. Největší z nich leželo asi 24 kilometrů severozápadně a mělo průměr 15 kilometrů. Byla tam postavena kulisa části města včetně letiště Tempelhof,

DALŠÍ POKRAČOVÁNÍ VÁLKY RADARŮ A TECHNOLOGIÍ

kde byly inscenovány výbuchy a požáry. Byly tam odpalovány nálože imitující zápalné bomby, jež požívali spojenečtí značkaři, a pro větší realističnost tam byly umístěny i baterie protiletadlového dělostřelectva a reflektorů. Situace vyvolala nový zájem o radar FuG 220 Lichtenstein SN-2 odolný vůči Window. Přístroj pracoval na kmitočtu 490 MHz, měl maximální dosah 6,5 kilometrů a široký pozorovací úhel. Na druhou stranu činil jeho minimální dosah 360 metrů a při slabší viditelnosti neumožňoval plynulý přechod na vizuální kontakt. Když velení v prosinci 1943 konstatovalo, že starší typy radaru budou bez ohledu na podniknutá protiopatření stále rušeny, začalo urychleně zavádět přístroje SN-2. Aby byl ještě zkrácen minimální dosah lokace, byly zpočátku do letadel instalovány dva typy radarů, takže v takovém případě trčel z přídě letounu les antén a operátor měl před sebou až pět monitorů (tři starého radaru a dva nového SN-2). Tato metoda se používala několik měsíců až do vyřešení technického problému. K rušení radarů Lichtenstein pracujícího na frekvenci 490 MHz sestrojili Američané v Radio Research Laboratory přístroj MPQ-1 Tuba. Byla to největší a nejvýkonnější radarová rušička používaná v průběhu druhé světové války. Tvořily ji dva vysílače o výkonu 25 kW napájené generátorem o výkonu 75 kW Celé zařízení bylo převáženo na šesti velkých nákladních automobilech a dvou přívěsech. Uvedené do provozu na pobřeží Anglie mohlo zcela zarušit radary Lichtenstein do vzdálenosti 320 kilometrů a v úhlu 30°. Byly objednány tři takové rušičky.

CÍL - ELIMINACE NĚMECKÉHO VÝSTRAŽNÉHO SYSTÉMU Příprava na invazi vyžadovala za prvé podrobný průzkum německé radarové sítě, za druhé způsob, jak ji v patřičné chvíli vyřadit. Bylo to bezpodmínečně nutné pro utajení desetihodinové plavby invazní flotily přes kanál La Manche. Pobřežní linii Francie a Belgie přitom hlídalo 92 radarových stanic různých typů. Zarušit všechny současně nebylo možné, většinu z nich bylo nutno zničit. Jejich přesné rozmístění bylo neustále aktualizováno pomocí tří pelengátorů na jižním pobřeží Anglie. Jakmile byla triangulační metodou získána přibližná lokalizace, byla vyslána tři průzkumná letadla, aby zaměřenou oblast vyfotografovala. Týkalo se to hlavně mobilních radiolokátorů Wiirzburg a Freya. Objevené objekty pak měly být likvidovány stíhacími bombardéry 2. taktické letecké armády RAF (2nd Tactical Air Force). Tyto akce byly zahájeny již 16. března útokem na radar Wassermann blízko Ostende a do začátku invaze jich bylo podniknuto asi 2 000, během nichž bylo za cenu značných ztrát zničeno 76 stanic včetně všech radarů Mammut a Wassermann. Tato činnost způsobila zhroucení systému protivzdušné obrany Říše. Na zničení rušiček britských radarů byla nasazena letadla Bomber Command. Jako první bylo rozhodnuto zlikvidovat stanici u Calais, která v roce 1942 umožnila nepozorovaný útěk těžkých váleč­ ných lodí Kriegsmarine z Brestu. Týden před invazí ji 111 bombardérů téměř kompletně zničilo. Dále byla poškozena komunikační centra nedaleko Cherbourgu a Dieppe a dva dny před invazí zničilo 96 těžkých bombardérů hlavní Astrokompas a letecká mapa okolí Berlína - nezbytné potřeby k navigaci nad nepřátelským územím.

Heinkel 219A-7 s motory DB 603G a vybavený radarem FuG 220 Lichtenstein SN-2 s prvky systému Streuwelle. K frontový m jednotkám (IINJG 1) se dostal pouze jeden takto vybavený stroj.

středisko německé odposlouchávací služby v Urville-Hague u Cherbourgu. V rámci příprav na invazi byla zorganizována rovněž první americká letecká jednotka specializovaná na rušení nepřátelských radiolokátorů. Jednalo se o 803. bombardovací peruť (803rd Bomb Squadron USAAF) s letadly B-17 vybavenými ru šičkami Carpet a Mandrel a jedním B-17 s přijímači SCR-587 a Hallicrafters S-27. Důkladné seznámení s činností německých radarových systémů umožnila událost z 13. července 1943, kdy do Velké Británie dezertovala posádka Ju 88G-l ze 7./NJG 2. Podle jiné verze posádka zabloudila a omylem přistála v hrabství Suffolk s letadlem vybaveným zařízeními SN-2, Flensburg i Naxos. Britská rozvědka získala SN-2 pravdě ­ podobně již dříve ve Švýcarsku, kde 28. dubna omylem přistál Messerschmitt Bf l l0G-4 s tímto radarem. Letadlo mělo být komisionálně znič eno s veškerým vybavením, je však známo, že Švýcaři přístroj demontovali, důkladně prozkoumali a před zničením letadla jej vrátili nazpět. Některé výsledky jejich zkoumání byly údajně postoupeny britské tajné službě, jíž tyto informace umožnily zkoumání a testování činnosti německých přístrojů v letu. Ukázalo se, že signály radaru Monica jsou protivníkem detekovány již na vzdálenost 210 kilometrů. Protiopatření bylo jednoduché, posádky . bombardérů zapínaly H2S a výstražná zařízení hlídající zadní polosféru vždy jen nakrátko, čímž znemožňovaly jejich zaměření. Nakonec maršál Harris nařídil všechny výstražné radary Monica demontovat. Rušičky Mandrel, Tinsel

445

ENCYKLOPEDIE II. SVĚTOVÉ VÁLKY

a ABC měly být zapínány výhradně nad nepřátelským územím, anebo v blízkosti nepřítele. Radary H2S měly být zapínány až 64 kilometrů v hloubi nepřá­ telského vzdušného prostoru, kdy již byla letadla stejně vidět na monitorech pozemních radarů. Tato opatření značně ztížila činnost řetězce pasivních stanic Naxburg, situovaných podél hranic a sledujících signály radarů H2S. Jedna z těchto stanic stála na vrcholu hory Feldberg v Černém lese a mohla sledovat trasu bombardovacích svazů již od kanálu La Manche. Dále byla v srpnu 1943 vyvinuta nová úprava Window, která dokázala rušit i radary Lichtenstein SN-2, a již v září byla ve velkém měřítku aplikována, což kompletně paralyzovalo činnost SN-2. K lokalizaci bombardérů používali Němci ještě jedno pasivní zařízení dalekého dosahu zvané Klein Heidelberg. Systém využíval odrazy signálů britských radarů Chaín Horne od letících letadel. Časová diference mezi signálem vyslaným přímo z radaru a jeho odrazem od letadla umožňovala lokalizovat cíl. Pozice letadla byla určena podle směru, odkud byl zachycen odraz. Jelikož vzdálenost mezi stanicemi byla známá, bylo možno pozici letadla stanovit s přesností na deset kilometrů. Nejdelší dosah měla stanice Klein Heidelberg v Dánsku, avšak po jejím zprovoznění se jí letadla RAF začala vyhýbat, takže nakonec protivzdušné obraně příliš nepomohla. V létě 1944 dostala německá obrana nový systém Jagdschloss (Lovecký zámek), určený ke kontrole činnosti noč­ ních stíhaček. Měl dosah 145 kilometrů, což mu umožňovalo podílet se na čin­ nosti Zahrne Sau. Byl to první německý radar s panoramatickým zobrazením.

Jeho rušení mělo být ztíženo možnosti libovolného přepínaní na jednu ze čtyř frekvencí v pásmu 129-165 MHz. Protože německé pokusy rušit spojenecká radiolokační zařízení nepřinesly uspokojivé výsledky, byly vymýšleny jiné způsoby klamání radarů H2S. Podle jednoho z návrhů mělo být kolem velkých měst rozmístěno množství odrážečů ve tvaru kovových čtyřstěnů. K oklamání nejnovější verze H2S pracující na třícentimetrových vlnách bylo třeba odrážečů o šířce 2,7 metru a s ideálně hladkým povrchem odrážejícím v pravém úhlu. Měla tak být postavena kamuflovaná města a změněna radiolokační charakteristika Willemshavenu a Kielu. Jenže postavit takové množství odrážečů se ukázalo být technicky nemožné. Teprve ke konci války se německým vědcům podařilo sestrojit zařízení Postklystron, pracující v pásmu 3 000 MHz a rušící radary H2S, ovšem jen starších verzí. Nejnovější verze pracovala na kmitočtu 9 000 MHz, na nějž tato rušička nestačila. Rychle byly neutralizovány rovněž pokusy o rušení naváděcího radaru Oboe. Jeho nové verze Mk II a Mk III pracující na centimetrových vlnách byly značně odolné vůči rušení. Pro oklamání byly nadále vysílány signály verzí Mk I, které byly protivníkem důsledně rušeny, a na tuto lest přišli Němci až po pěti měsících . V dubnu se jim sice podařilo najít způsob rušení nových verzí, avšak na jeho zavedení již bylo příliš pozdě.

Byl vyvinut také nový radar FuG 240/E Berlín Nla, pracující na centimetrových vlnách a určený pro stíhačky. Na stejné vlnové délce pracovaly i nové dělostřelecké radarové systémy Egerland a pozemní naváděcí radary

,,Létající pevnost" britského letectva v celoéerné kamufláži a s radarem H2S instalovaným v přídi.

446

Jagdschloss-Z a Forsthaus (myslivna), avšak nepodařilo se rozjet jejich sériovou výrobu. Přitom by německý prů­ mysl mohl tato zařízení vyrábět mnohem dříve, kdyby na jaře 1944 nebylo rozhodnuto, že k porážce spojeneckého letectva stačí SN-2 a Naxos a pokročilej­ ší systémy nejsou potřebné . Ve válce leteckých technologií arušení přístrojů protivníka získali jednoznačnou převahu Spojenci. U britského letectva začala být od konce roku 1943, tedy již dlouho před invazí, organizována 100. skupina (No 100 (Special Duties) Group RAF) , zaměřená speciálně na rušení německých radarů. Jelíkož její letadla nenesla bomby, bylo na nich možno instalovat množství přístrojové­ ho vybavení. Typickou akcí této skupiny byl let dvanácti letadel v párech vzdálených od sebe 64 kilometrů. Tímto způ­ sobem bylo vytvořeno pásmo o hloubce 130 kilometrů podél celé fronty, jež umožňovalo skrýt veškerou činnost, která za ní probíhala. V polovině roku 1944 bylo zavedeno zcela nové zařízení Jostle IV o výkonu 2 kW k rušení pásma 38-42 MHz, jež užívali ke komunikaci němečtí noční stíhači . Tento nový rušicí vysílač byl instalován do letadel namísto dosavad ního přístroje ABC. Návrat ke komunikaci v pásmu 3- 6 MHz nic neřešil, protože bylo rušeno čtyřmi jinými zařízeními.

Poslední nadějí Luftwaffe měly být Bernhard s anténami 20x20 metrů, měnícími každou minutu azimut. Přijímače Bernhardine v letadlech měly pracovat na principu dálnopisu. Úzce směrovaný přenos a dálnopisný signál by bylo téměř nemožné rušit. Zavedení tohoto systému bylo plánováno na konec léta 1945. komunikační vysílačky

VíTĚZSTVÍ VE VZDUCHU NOČNÍ AKCE PO VYLODĚNÍ V NORMANDII Zničení sítě protivzdušné obrany a obsazení části francouzského území umožnilo poměrn ě snadné přelety ně meckých hranic od západu. Ztráty se začaly snižovat a od září 1944 již výrazně poklesly. V červnu 1944 byly hlavními terči leteckých útoků továrny na výrobu syntetických paliv. Nálet na Duisburg 22. června byl účinně narušen a bomby spadly daleko od cíle, navíc německé stíhačky sestřelily 46 útočníků. Kromě těžkých bombardérů začaly být nad Německo vysílány formace několika desítek letadel Mosquito, stíhacích i bombardovacích verzí. Jediný německý letoun, který je byl schopen dostihnout, byl Heinkel He 219 Uhu (Výr) , i když byl k tomuto účelu stejně často používán i jednomotorový Bf 109G. V červenci 1944 bylo citelně omezeno použiti Bf 109, které se velké bojové akce naposledy zúčastnily 8. července a sestřelily při ní 25 bombard érů . V té době musely německé stíhačky přestat používat identifikační odpovídač FuG 25a Erstling, protože Mosquita byla nově vybavena aparaturou Perfectos, která dokázala zaměřit zdroj identifikačních signálů. Ve dne na německé letecké základny pravídelně útočily spojenecké stíhačky a náhradní letiště neměla odpovídající technické zázemí. Počet letů byl navíc

značně limitován nedostatkem paliva. Produkce leteckého benzinu klesla ze 175 000 tun v dubnu na 17 000 tun v srpnu a bylo nutno čerpat ze strategických zásob. Do akcí startovali nejlepší piloti, čímž bylo možno vysvětlit relativně vysoký počet vítězství při omezení počtu bojových vzletů. V červnu sestřelili němečtí letci v noci 229 letadel, v červenci jen 64, v srpnu 164 a v září 76. V říjnu podnikly britské bombardéry asi 10 000 letů při ztrátě pouhých 56 strojů. Německé stíhačky uskutečnily za stejný měsíc pouze 866 letů. V listopadu podnikla letadla Bomber Command 9 589 nočních bojových letů při ztrátě 98 strojů, z nichž 87 sestřelily německé stíhačky. V prosinci stoupl počet letů na britské straně na 11239 při ztrátě 88 strojů . Německé stíhací letectvo, třebaže stále disponovalo 980 letadly, podniklo za celý měsíc pouze 1 070 letů, ztratilo 114 strojů a nahlásilo 66 sestřelů. V lednu 1945 nabrali němečtí noční stíhači čerstvou sílu. Ještě v prosinci dostali nové Ju 88G-6 s moderním vybavením - radary FuG 218 Neptun a FuG 350 Naxos-ZR. Objevily se první proudové Messerschrnitty Me 262 jednomístných i dvoumístných verzí, které byly přidě­ leny 10./NJG 11. Jako stíhačky měly být nasazeny rovněž proudové letouny Arado Ar 234, projektované původně jako prů-

zkunrná a bombardovací letadla. Výrazně byl omezen počet jednomotorových stíhaček, ve službě bylo ponecháno jen několik kusů Messerschrnittů Bf 109G-6, 10 a 14 a Focke-Wulfů Fw 190A-8 a 9, vybavených radary pro boj proti Mosquitůrn. Během prvního měsíce roku podnikli noční stíhači 1 058 letů a zničili 117 letadel při ztrátě 47 vlastních. Britské bombardéry systematicky útočily na německá města, využívajíce při tom všemožných rušících zařízení. Podnikly 9603 bojových letů. Z únorových akcí je nejznámější ničivý nálet na Drážďany. První vlna bombardování je zasáhla v noci z 13. na 14. února 1945, kdy bylo ze 773 bombardérů svrženo 2 660 tun bomb, většinou zápalných. Rozpoutala se ohnivá smršť, jíž padlo za oběť ohromné nrnožství lidí. Ve městě našli již dříve útočiště uprchlíci ze Slezska a východního Pruska, a tak vedle 18000 obyvatel Drážďan tu zahynulo ještě několik desítek tisíc těchto běženců. Britové přišli pouze o jediný Lancaster. Po denním bombardování letouny USAAF byl nálet zopakován ještě následující noci, kdy RAF ztratilo 13 bombardérů. Bombardovací svazy mířící nad Německo byly stále početnější. Když byl 20. února 1945 uskutečněn velký nálet na Dortmund a současné diverzní útoky

447

ENCYKLOPEDIE li. SVĚTOVÉ VÁLKY

Navzdory náletům zůs(ala válečně orientovaná průmyslová produkce Třetí říše na vysoké úrovni až do konce války. Messerschmitt Bf 109K-4 byl poslední vyráběnou verzí tohoto letadla. Zelený pruh kolem trupu označoval stroje JG27 zařazené do německé protivzdušné obrany.

/

na Diisseldorf, Mannheim a Středozemský kanál (Mittellandkanal), bylo ve vzduchu najednou 1283 letadel. Němečtí stíhači sestřelili 22 z nich. Britští letci byli už tak sebejistí, že následující noci ani nezapnuli rušičky a při náletu na Duisburg ztratili 34 z 111 Obombardérů . Většina z nich se stala kořistí pouhých patnácti, ale zato nejlepších stíhačů. Na druhou stranu se zvýšila - a to výrazně - přesnost bombardování. Při náletu na Pforzheim 23. února se 367 bombardérům podařilo zničit 83 % městské zástavby a usmrtit 17 600 lidí. V únoru podnikly německé noční stíhačky kvůli nedostatku paliva pouze 772 bojových letů, ale dokázaly sestřelit 181 spojeneckých letadel při ztrátě 47 vlastních strojů.

V březnu 1945 byl již německý odpor velmi slabý, byly však zkoušeny jiné metody, jak způsobit útočníkům větší ztráty. Když ze 3. na 4. března ničily bombardéry továrnu na paliva, nesetkaly se nad cílem s žádným odporem, zato je však asi 100 německých stíhaček pronásledovalo téměř k britským břehům a teprve tam začal útok, při němž došlo ke 20 sestře ­ lům. O podobnou operaci se pokusilo 18 stíhaček 17. března, ale tentokrát se jim podařilo sestřelit pouze jedno britské cvič­ né letadlo. Německá obrana se omezovala již jen na činnost nevelké skupiny veteránů. Těm se 14. března podařilo sestřelit 14 a 16.

března ještě

20 bombardérů.

Jednou z posledních akcí nočního stíhacího letectva byl boj s 224 Lancastery a 11 Mosquity, bombardujícími z 20. na 21. března rafinérii v Bohlenu. Pro RAF byly únor a březen velmi úspěšné mě­ síce, britské letectvo během nich podniklo 13 715 a 11585 bojových letů při ztrátě 164 a 168 letadel. V dubnu klesl počet letů na 8822 a ztráty na 51 strojů. Německý odpor prakticky ustal. Poslední spojenecké

letadel, v roce 1945 to bylo 44 07 4 letů při ztrátě 507 letadel. Letadla Bomber Command uskutečnila od čer­ vence 1940 do ukončení války celkem 292 519 letů, při nichž bylo ztraceno 7 528 strojů.

činily 2 349

DENNÍ AKCE PO VYLODĚNÍ V NORMANDII Ke své běžné činnosti se 8. letecká armáda vrátila 20. června 1944. Toho dne zaútočilo jejích 1361 bombardérů a 729 stíhaček v šesti různých městech na továrny vyráb ějící syntetický benzin. Bylo svrženo 4 225 tun bomb a způsobe­ ny značné škody. Německá protivzdušná obrana sestřelila 50 bombardérů a tři stíhačky při ztrátě 28 vlastních letadel. Nicméně již následujícího dne přiletělo 2 500 amerických letadel nad Berlín a svrhlo na město 2 000 tun bomb při ztrátě 44 strojů. Jiná, relativně nevelká formace podnikla nálet na rafinérie ve Slezsku a následně přistála na Ukrajině. V noci však byla letiště amerických b omb ardérů napadena 200 německými bombardéry, které zničily 62 letadel, sklady paliva a bomb. Dne 26. června 1944 svedla 459. bombardovací skupina mířící na Bratislavu souboj s osmi letouny Bf 109 G-6 Slovenských vzdušných zbra ní, které prorazily obranu 52. a 82. stíhací skupiny, sestřelily jeden Liberator a poškodily dva další B-24 a jednu B-17. Stíhací doprovod se rychle vzpamatoval a sestřeW 5 Messerschmittů a v podstatě tak zničil slovenské stíhací letectvo. V červnu sestřelilo německé stíhací letectvo celkem 163 amerických letadel a ztratilo 162 vlastních strojů. V červenci narazily americké bombardéry na nového protivníka, FockeWulf Fw 190 A8/R8 Sturmbock. Byla

to opancéřovaná verze známé stíhačky, vyzbrojená navíc dvěma kanony ráže 30 mm v křídlech. Tato bitevní verze byla pochopitelně pomalejší a málo obratná, létala proto v doprovodu lehčích Bf 109G. Poprvé byla tato letadla bojově nasazena 7. července, kdy podniklo 1192 bombardérů nálet na továrny v Lipsku a na podniky na výrobu syntetických paliv v Bohlenu, Leuně a Lutzgendorfu. Německý pn;_>tiútok byl velice účinný, bitevní letouny majora Dahla i obyčej­ né stíhačky sestřelliy 58 bombardérů a 24 doprovodných stíhaček. Po tomto úspěchu byly postaveny dvě další letky. Téhož dne zaútočilo 550 bombardérů a 352 stíhaček 15. letecké armády na objekty ve Slezsku. V bojích s německými a maďarskými stíhačkami přišli Američané o 25 letadel, sami sestřelili 13 nepřá­ telských stíhaček. Následujícího dne bom-

letadlo bylo sestřeleno německou noční 25. dubna. V květnu už prakticky nebylo co bombardovat a RAF podniklo pouze 349 letů a ztratilo tři letadla. Za rok 1944 podnikly britské bombardovací svazy 113 353 bojových letů a jejich ztráty stíhačkou

448

z 322. bombardovací skupiny 3. bombardovacího křídla . Letadla této skupiny byla známá svou originální útočnou taktikou příletu k cíli v nejnižší možné výšce.

Bombometčík

VÍTĚZSTVÍ VE VZDUCHU

bardovala 15. armáda okolí Vídně. Jelikož bitevní Fw 190 představovaly značné nebezpečí, bylo 18. července rozhodnuto zničit je na zemi. Útok se zdařil jenom napůl, protože letadla byla dříve evakuována a zničena byla pouze jejich základna. Další protivník, který se ve vzduchu objevil 26. července 1944, byl teoreticky ještě nebezpečnější. Jednalo se o proudový Messerschmitt Me 262 z ověřovací jednotky EKdo 262 (Erprobungskommando 262), který uvedeného dne zaútočil na průzkumné Mosquito. O dva dny později byl do akce vyslán další nový typ Messerschmittu, tentokrát raketový Me 163 Komet. Dva tyto letouny proletěly kolem spojeneckých bombardérů, ale k boji nedošlo. Prvního vítězství dosáhl Me 262 dne 2. srpna, když sestřelil průzkumný Spitfire. První bombardér byl sestřelen 15. srpna a již následujícího dne došlo k prvnímu boji Me 163B s Mustangy. Jeden Komet z pěti byl sestřelen americkou stíhačkou, druhý střelcem z B-17, jeden bombardér byl poškozen. Teprve nálet, který 24. srpna podniklo šest Me 163 na formaci B-17, přinesl jednoznačný úspěch, byly sestřeleny čtyři bombardéry bez vlastních ztrát. Útoky letadel s novým pohonem byly často tak rychlé, že si jich doprovod ani nevšintl. V té době vysílala S. letecká armáda každých několik dnů nad Německo mohutné bombardovací svazy. Často je tvořilo více než 1 000 bombardérů s doprovodem několika set stíhaček. Mezi bombardéry se stále více objevovaly B-24 novějších verzí, které byly vybrány za nástupce B-17. Nicméně B-24 Liberator měl konstrukci náchylnější na poškození a ně­ meckým stíhačkám se ho dařilo lépe ničit. Starší B-17 byl mnohem odolnější, a proto i obltbenější mezi americkými letci.

Mezi doprovodnými stíhačkami byly stále nejpočetnější P-47D, avšak přibývalo i Mustangů a záhy se měla objevit nová verze P-51D, vyzbrojená šesti kulomety. Strategickou činnost obou uvedených armád podporovala 9. letecká armáda, určená k bezprostřední podpoře pozemních vojsk. V červnu ji tvořilo devět skupin středních bombardérů B-26, tři skupiny lehkých bombardérů A-20, třináct skupin stíhaček P-47, tři skupiny P-38 a dvě skupiny P-51. Na konci září obdržela tato armáda první bitevní a bombardovací letouny A-26 Invader. RAF podporovalo činnost pozemních jednotek na kontinentu prostřednictvím své 2. taktické letecké armády (2nd Tactical Air Force), kterou tvořilo osm perutí vyzbrojených lehkými bombardéry Mosquito a Boston, čtyři perutě středních bombardérů Mitchell, 33 stíhacích perutí s letadly Spitfire Mk IX, Mustang Mk I a Mk III a 18 perutí s letadly Typhoon Mk lb. V srpnu zvýšila svou aktivitu 15. armáda, když v posledním týdnu tohoto měsí ­ ce zahájila série náletů na Čechy, Moravu a Slezsko, hlavně na průmyslové objekty v Plzni, Kolíně, Kralupech nad Vltavou, Pardubicích, Ústí nad Labem, Chebu a Mostě. Jelikož některé dny 8. armáda neútočila, mohla německá protivzdušná obrana přesouvat síly na jih, kde docházelo ke tvrdým střetům. Dne 25. srpna 1944 se nad Protektorátem objevilo 312 bombardérů doprovázených 79 stíhačkami. Z Prostějova vyrazila na obranu vzdušného prostoru operačně výcviková skupina I/SG152, která ovšem nebyla pro zkušené americké piloty vážným problémem. Zatímco letouny B-24 bombardovaly prostějovské letiště, B-17 bombardovaly továrny v Brně, ale také

Na snímku z náletu amerických B-17 na Stuttgart je dobře vidět specifické seřazení formace tzv. Combat Box, umožňující letadlům vzájemně se krýt kulometnou palbou v případě útoku německých stíhaček.

obytné čtvrtě, zvláště Líšeň a Židenice. bitva se odehrávala 29. srpna, kdy německá bitevní letadla sestřelila 14 bombardérů B-17, jejichž doprovod na oplátku zničila 13 německých stíhaček. K největší bitvě mezi letadly Luftwaffe a americké 8. armády došlo 11. září nad středním Německem a severními Čecha­ mi. Proti 1131 bombardérů a 440 stíhač­ kám USAAF odstartovalo 400 němec­ kých stíhaček a bitevních letadel s účastí nepočetných Me 262. Američané přišli o 47 bombardérů a 29 stíhaček, Němci ztratili 113 stíhaček. Již nazítří bombardoval podobný letecký svaz továrny na paliva a stejná činnost se opakovala každých Největší

několik dnů.

Na německé straně se akcí stále častěji letouny a proudové stíhačky. Zatímco proudová letadla začala dosahovat prvních vítězství, bitevní letadla měla navzdory své těžké výzbroji značné ztráty, například 13. září sestře ­ Wa 23 amerických letadel při vlastních ztrátách 36 strojů . Nadále trvala letecká ofenziva proti průmyslu paliv, která měla zbavit německou armádu mobility. účastnily bitevní

Me 262Al, první bojově nasazená stíhačka s reaktivním pohonem na světě, operující na počátku roku 19~ ~mci tzv. Komanda Nowotny.

449

ENCYKLOPEDIE II. SVĚTOVÉ VÁLKY

Lancaster Mk II EQ-Z ze 408. perutě RCAF připravený k bombardovacímu náletu na Německo. Na trupu má zaznamenán počet uskutečněných bojových letů a značky dvou sestřelených stíhaček.

Jednou z odpovědí bylo 30. září postavení první operační jednotky vyzbrojené proudovými Me 262. Již při první akci nahlásila tři sestřely bombardérů B-17. Dalších úspěchů pak dosáhly bitevní verze Fw 190, které 28. září zničily 18 a 6. října dalších 14 B-17. Přestože v každé z leteckých bitev ztráceli Američané několik desítek strojů, ztráty německých stíhacích letadel dosáhly znepokojivých rozměrů, mj . také proto, že americké stíhačky podnikaly ve velkém měřítku útoky na německá letiště. Navzdory bombardování produkoval německý průmysl stále velké množství letadel, ale nedostávalo se letců a paliva. Množství nových strojů bylo shromážděno v jižním Německu, Rakousku a Če­ chách, kde však byly hromadně ničeny na bombardovaných letištích. Německý odpor postupně slábl. Protože zásoby paliva se stále zmenšovaly, bylo rozhodnuto uskutečnit jednorázovou velkou operaci 1 500 stíhaček, při níž měli Američané utrpět obrovské ztráty. K takové akci však nikdy nedošlo, jelikož pokusné nasazení 300 stíhaček 2. listopadu 1944 nebylo příliš úspěšné. Toho dne ztratila 8. armáda 40 bombardérů a 16

stíhaček,

avšak zničila 120

němec­

kých letadel. Většinu amerických ztrát způsobily bitevní Fw 190 a proudové Me 262. Během bojů 21. listopadu ztratilo Luftwaffe 70 letadel a zničilo pouze pět B-17 a dvě P-51. Nepříliš úspěšná byla akce z 26. listopadu, kdy cenou za 20 sestřelených bombardérů byla ztráta 90 letadel. Německé letectvo těžce prohrávalo, již následujícího dne ztratilo více než 50 letadel, přičemž sestřeWo pouze 11 Mustangů, ale ani jeden bombardér. Za celý listopad činily německé ztráty 404 letadel oproti 155 nahlášeným vítězstvím. V prosinci obrana ještě více zeslábla. Během náletů na Berlín 5. prosince a na rafinérie

450

12. prosince byl německý odpor spíše symbolický a opět bylo sestřeleno jen málo bombardérů za cenu značných ztrát. V prosinci zahájilo denní nálety rovněž RAF, když 140 Lancasterů v doprovodu 80 Mustangů bombardovalo 12. prosince Porúří. Nasazení Luftwaffe v Ardenách usnadnilo v tomto měsíci čin­ nost 15. letecké armády, přesto 17. prosince došlo nad Slezskem k bitvě za účasti bitevních Fw 190, v níž Američané přišli o 19 bombardérů a šest stíhaček a sestřeli­ li 36 německých letadel. Akce ve vzduchu ztěžovalo rovněž zimní počasí. K další velké bitvě došlo 24. prosince, kdy 8. armáda vyslala na bojový let 1400 bombardérů a 700 stíhaček. Němcům se sice podařilo sestřelit 44 bombardérů a něko­ lik stíhaček, sami však ztratili 106 letadel. Podobné bojové akce se vedly i během vánočních svátků. Za poslední měsíc roku 1944 zahynulo 500 německých letců . Na Nový rok podniklo Luftwaffe naprosto zbytečnou operaci „Bodenplatte" - rozsáhlý letecký útok na základny spojeneckého letectva v severní Francii, Belgii a Nizozemí. Operace skončila fiaskem, Spojenci svých 350 zničených a 220 poškozených letadel nahradili během několik dnů, kdežto Němci ztratili nejen 277 letadel, ale hlavně 151 pilotů, většinou s bohatými zkušenostmi. Přesto se oslabená Luftwaffe nadále úporně bránila a němečtí letci bojovali až do samého konce s neobyčejnou obětavostí. Od ledna 1944 začali Američané s několika velkými akcemi měsíčně, často s účastí více než 1 000 bombardérů. V lednu jich bylo uskutečněno 21, v únoru 36. K takovým větším operacím lze zařadit nálet 937 bombardérů na Berlín 3. února, při němž došlo k velkým škodám a zahynulo 22 000 lidí. Útočníci ztratili 40 letadel, Němci 53 stíhaček. Dne 14. února bombardovalo 62 letadel B-17 z 8. americké letecké armády v poledne Prahu; zahynulo na 700 lidí, dalších 1 000 bylo

zraněno. Pne 22. února se americké nálety zaměřily na dopravní uzly, ale nadále se pokračovalo i v ničení rafinérií. V březnu 1945 bylo uskutečněno 44 velkých akcí. Němci stále častěji posílali do boje nezkušené letce, kteří byli hromadně sestřelováni. Naopak stále více se začínalo dařit pilotům proudových Me 262, kteří během pěti březnových dnů sestřelili 50 čtyřmotorových bombardérů. Německé stíhací letectvo mělo být neutralizováno 24. března vybombardováním řady letišť v různých oblastech Německa. Posledního dne tohoto měsíce podniklo 428 britských bombardérů nálet na Hamburk. Obráncům na Me 262 se podařilo sestřelit 11 letadel bez vlastních ztrát. Ještě v dubnu došlo k 22 akcín1. Navzdory zřejmé totální porážce Velkoněmecké říše byla až do samého konce ničena její města a výrobní potenciál. Dne 25. dubna zničil americký nálet ze 70 % plzeňskou Škodovku. Avšak i zcela vyčerpané německé letectvo dokázalo ještě posílat do vzduchu své stíhačky a působit útočníkům ztráty, ovšem cena jeho nečetných vítězství byla příliš vysoká. Byly plánovány někdy vskutku zoufalé možnosti vedení dalšího boje. Dne 7. dubna bylo vysláno do akce Komando Eibe, jehož příslušníci měli za úkol útočit na bombardéry taranem. Jednotka byla sestavena z nedostatečně vycvíčených dobrovolníků. Ze 130 letadel Bf 109, jež odstartovala do boje, se 23 podařilo taranovat nepřátelské bombardéry, avšak zničit se jich podařilo pouze osm. Ztráty jednotky přitom činily 31 letadel. V této letecké bitvě přišli Američané o 17 bombardérů a šest stíhaček, kdežto Němci ztratili až 133 strojů . Po skončení akce disponovalo Luftwaffe ještě 778 stíhač ­ kami, z nichž bylo 546 letuschopných, ve skutečnosti však musela většina z nich zůstat na zemi pro nedostatek paliva. Létat mohly pouze proudové stroje, pro něž bylo paliva dost. Poslední velká bitva se odehrála 1O. dubna nad středním Německem, kdy proti 1315 bombardérům a 905 stíhačkám odstartovalo 55 letadel Me 262 a 12 Fw 190D. Obráncům se podařilo sestřelit 10 bombardérů a sedm stíhaček za cenu 27 strojů Me 262. Do 8. května 1945 ztratily jednotky United States Army Air Forces nad Evropou zhruba 18 000 letadel a 79 265 letců .

LETADLA 1939-1945

■

HEINKEL HE 219 UHU

Tato nejlepší německá noční dvoumotorová stíhačka byla projektována z vlastní iniciativy firmy Heinkel. Pů­ vodn ě se mělo jednat o průzkumný a lehký bombardovací letoun, ale v lednu 1942 bylo rozhodnuto o výrobě stíhací verze. První let prototypu se uskutečnil 15. listopadu 1942 a zkoušky dalších prototypů a předsériových modelů trvaly do léta 1943. Na podzim toho roku pak byla zahájena výroba verze A-2, no ční s tíhačky s radarem. Od března 1944 byla v několika variantách vyráběn a verze A-S s lepšími výkony. Odleh čen á verze A-6 s redukovanou výzbrojí byla určena k boji proti britským Mosquitům, proto byla přezdívána Mosquito-Jager. Verze A-7 m ěla s ilněj š í pan céřováiú a katapultovací sedadla. Pro příli šnou výrobní nároč nost nebyl výrobce schopen n áležitě plnit dodávky, a tak vůči jeho stroji zaujalo velení Luftwaffe odmítavý postoj a podporovalo výrobu jiných letadel. Z tohoto důvodu vznikly verze B s většími nádržemi a větším rozp ětím a verze C s prodlouženým trupem jen v prototypech a verze A-3 a A-4 pouze jako projekty. Heinkel He 219A-5 Uhu (Výr) dislokova ný v prosinci 1944 na letišti Finsterwalde v Braniborsku.

NĚMECKO TECHNICKO-TAKTICKÁ DATA

VERZE HE 219A-7/Rl ■ ■

(1900HP) ■

■ ■ ■

■

■ bylo vyrobeno pouze 268 exemplářů tohoto vynikajícího letadla ■ při prvním bojovém letu He 219 v noci z 11. na 12. června 1943 sestřelil jeho pilot

major Werner Streib z 1/NJG 1 během třiceti minut pět Lancasterů ■ do rukou Spojenců se po válce dostalo 54 letadel tohoto typu, dvě byla rekonstruována v Československu, kde létala pod označe1úm LB-78

Typ: nočn í s tíh ačka celokovové ko nstru kce se za tahovacím p ř íďovým podvozkem Motor: dva řadové, kapalino u chlazené dva nác ti• válce Da imler-Benz DB 603G o výkonu 14 16,8 kW Výkony: m ax . r ychlost 669 km /h ve výšce 5 000 m , cestovní r ychJost 629 km / h; po čá t eč ní s to upavost 552 mi min., dostup 12 699 m , dolet l 545 km Hmotnost: prázdného leto unu 11 200 kg, vzletová 15300 kg Rozm ěry: rozpětí 18,50 m , délka 15,54 m , výška 4, 1 m, nosná plocha 44,5 m 2 Výzbroj: 2 kanony MK 108 ráže 30 mm v koře nech křídel , 2 kanony MK 108 ráže 30 m m a 2 kan ony MG 151/20 ráže 20 mm v gondole pod trupem, 2 kanony MK I 08 ráže 30 mm v trupu za kabinou (pod úhlem 65°), tzv. Schrage Musik Posádka: 2 muži

Při

pohledu z dola

na letící He 219A-0 je dobře vidět podtrupová gondola s výzbrojí.

■ MESSERSCHMITT BF 110 - NOČNÍ VERZE TECHNICKO -TAKTICKÁ DATA VERZE BF II0G -4 ■ Typ: noční s tíhačka ■

■

■ ■

■

■

celokovové konstrukce se zatahovací m pod vozkem Motor: dva řadové , kapalinou chl azené d van áct iválce D aimler-Benz DB 605B -l o vý konu I 099,9 kW (I 475 HP) Výkony: m ax. rychlost 550 km /h ve výšce 7 000 m, počáteč n í stoupavost 661 m imi n., dostup 8 000 m, dolet I 300 km Hmotnost: prázdné ho letou nu 5 090 kg, vzletová 9390 kg Rozmě ry: rozpětí 16,24 m , délka 12,65 m , výš ka 4, 18 m, nosná plocha 38,4 m 2 Výzbroj: 2 kulo mety MG 17 ráže 7,92 mm a 4 kano ny MG 151/20 ráže 20 m m {příp. 2 kanon y MK 108 ráže 30 m m) v příd i, po hyblivý d vojkulo met MG 81Z ráže 7,92 m m vzad u v kabi n ě Posádka: 3 m uži

NĚMECKO

Po verzi Bf l lOC začala být vyráběna verze D s delším doletem a v roce 1941 i verze E se silněj šími motory a s možností podvěšení bomb. Pro nedostatek specializovaných strojů byly obě verze přizpůsobeny k nočnímu stíháiú, mj. instalací detektorů infračerveného záření. Současně s verzí E byla vyráběna verze F s přídavným pancéřováním a silněj ším i motory. Verze F-2 nesla pod křídly dvě raketnice ráže 210 mm a verze F-4 měla dva kanony ráže 30 mm v podtrupové gondole a zvětšená směrová kormidla. Od konce roku 1942 byla verze F-4a vybavována radarem FuG 202 Liechtenstein BC. Verze G dostala značně výkonněj ší motor a měla mnoho variant výzbroje a výstroje. Bf 11 0G-2 ze 12./NJG 3 bez radaru dislokova ný v Grove v Dánsku.

ZAJÍMAVOSTI bylo vyrobeno celkem 6 050 exemplářů Bf 11 Ovšech verzí vedle Luftwaffe používala tyto stroje rovněž letectva Itálie, Maďarska a Rumunska pro zvýšení doletu bývala zpočátku pod trup Bf 110D-l instalována odhawvatelná nádrž o objemu I 200 litrů, přezdívaná Dackelbauch (Břicho jezevčíka)

■ ■ ■

Dvojice stfhaéek Bf 110G-4a/ R-3.

■

MESSERSCHMITT ME 410 HORNISSE

Jako nástupce Bf 110 byl j eště p řed válkou postaven prototyp Me 210. Nebyla to příliš zdařilá konstrukce a po mnoha úpravách byla sériová výroba zahájena teprve na jaře 1941. Stroj m ěl sloužit jako těžká stíhačka a současně jako střemhlavý bombardér. Krom ě n ěmecké verze Me 210A byla v Madarsku vyráběna verze Me 210C s delším trupem. Me 210 měly nahradit Me 310 a Me 410, ale pro sériovou výrobu byl pak vybrái1 druhý z těchto typů. Dostal prodloužený trup Me 210, nová křídla se sloty a výkonněj ší motory. V lednu 1943 byla zahájena sériová výroba verzí Me 410A- 1 (rychlý bombardér) a Me 410 A-2 (těžká stíhačka) - z její výroby ale nakonec sešlo. Verze Me 410B měla silněj ší motory a byla vyráběna rovn ěž ve dvou variantách. Obě verze měly také průzkumné varianty. Charakteristickým prvkem těchto letadel byly dálkově ovládané kulomety MG 131 ráže 13mm na bocích trupu střílející směrem dozadu. M esserschmitt Me 410A-1/U4 z 6./ZG 26 „Horst Weisse/" operuj ící na jaře 1944 z letiště v Hildesheimu byl vyzbroj en kanonem BKS ráže 50 mm.

ZAJÍMAVOSTI bylo vyrobeno asi 550 exemplářů Me 210 (94 kusů A-Oa 175 kusů A-2), z toho 262 licenčních v Maďarsku; typu Me 410 bylo vyrobeno celkem 1160 kusů ■ exempláře Me 410 s konverzním setem U4 (Umriist-Bausatze) měly v pumovnici instalován kanon BKS ráže 50 mm se zásobou 21 nábojů ■

NĚMECKO TECHNICKO-TAKTICKÁ DATA VERZE ME 4IOA-l / U2 ■ Typ: těžká stíhačka ■ ■

■ ■

■

celokovové konstrukce se zatahovacím podvozkem Motor: dva řadové, kapalinou chlazené dvan áctiválce Daimler-Benz DB 603A o výkonu 1 304,6 kW (1 750 H P) Výkony: max. rychlost 624 km / h ve výšce 6 700 m, cestovn í r yc hlost 587 km/ h; sto upavos t do v ýš ky 6 700 m 10 min. 42 s; dostup IO 000 m ; do let I 690 km Hmotnost: prázdného leto unu 7 982 kg, vzletová 11 237 kg Rozm ěry: rozp ě tí 16,35 m, délka 12,48 m , výš ka 4,28 m, nosná plocha 36,2 m 2 Výzbroj : 2 kulomety MG! 7 ráže 7,92 mm a 2 kanony MG1 51 ráže 20 m m v přídi , 2 kan ony MG151 ráže 20 mm v pumovnici, 2 kulomety MG 131 ráže 13 mm v bočních střelištích a střilející dozadu Posádka: 2 mu ži

LETADLA 1939- 1945

■

DE HAVILLAND 98 MOSQUITO STÍHACÍ VERZE VELKÁ BRITÁNIE

Stíhací verze tohoto stroje vyzbrojená čtyřmi kanony ráže 20 mm a čtyřmi kulomety ráže 7,7 mm byla objednána v roce 1940, aby nahradila letadla Blenheim a Beaufighter. Prototyp byl připraven 15. května 1941 a první sériová verze F Mk II byla zařazena do služby na jaře 1942. Část těchto letadel byla vybavena radary Al Mk IV Podobná verze NF XII s radarem AI Mk VIII byla vyzbrojena pouze kanony. Nej rozšířenější byla stíhací a bombardovací verze FB Mk VI, vyráběn á od února 1943. Verze s radarem v přídi nesla označení NF Mk XIII a verze Mk II s radarem AI Mk X nesla označeni NF Mk XVII. Výšková stíhací verze NF Mk XV nebyla vyráběna sériově. Bitevní stíhačka FB Mk XVIII byla namísto čtyř 20mm kanonů vyzbrojena jedním kanonem ráže 57 mm. Verze NF Mk 30, která vznikla v roce 1944, měla výkonnější motory a radar v přídi. Po válce byly vyráběny ještě verze NF Mk 36 a Mk 38. Mosquito NF Mk II, sériové číslo W4082, 157. noční stíhací perut; rok 1942, s namontovanými tlumiči plamenů na výfucích, které však zhoršovaly letové vlastnosti stroje.

TECHNICKO -TAKTICKÁ DATA VERZE NF MK II ■

Typ: noční stíhačka dřevěné konstrukce se zatahova-

■

Motor: dva dvanáctiválcové, řadové,

cím podvozkem

■

■ ■ ■ ■

kapalinou chlazené motory Rolls-Royce Merlin 21 nebo 23 o výkonu I 103,6 kW (I 480 HP) Výkony: max. rychlost 595 km/h ve výšce 4 267 m, cestovní rychlost 549 kmih, počáteční stoupavost 914 m/nún., dostup 8 534 m; dolet 2 744 km Hmotnost: prázdného letounu 10 516 kg, vzletová 9866kg Rozměry: rozpětí 16,51 m, délka 12,55 m, výška 4,65 m, nosná plocha 42,18 m' Výzbroj: 4 kulomety Browning MkII ráže 7,7 mm a 4 kanony British Hispano Mk II ráže 20 mm Posádka: 2 muži

ZAJÍMAVOSTI ■

■

ve Velké Británii bylo vyrobeno celkem 3 687 letadel Mosquito stíhacích a stíhacích-bombardovacích verzí: 392 ks NF II, 98 ks NF XII, 270 ks NF XIII, 4 ks NF XV, 280 ks NF XIX, 518 ks NF Mk 30, 2 108 ks FB VI al 7 ksFBXVIII

BOEING B-17 FLYING FORTRESS

TECHNICKO -TAKTICKÁ DATA VERZEB-17G ■ ■

■

■ ■ ■ ■

Mosquito PB Mk VI ze 143. perutě RAF.

Typ: těžký výškový bombardér celokovové konstruk-

ce se zatahovacím podvozkem Motor: čtyři devítiválcové, hvězd i cové, vzduchem chlazené motory Wright R-1820-97 Cydone o výkonu 1 028,8 kW (I 380 HP) Výkony: max. rychlost 486 kmih ve výšce 7 620 m, cestovní rychlost 462 km/h; stoupavost do výšky 6 096 m 37 min.; dostup 10 850 m; dolet 5 470 km Hmotnost: prázdného letounu 16 319 kg, vzletová 32660 kg Rozměry: rozpětí 31,62 m, délka 22,78 m, výška 5,82 m,nosná plocha 131,92 m2 Výzbroj: 13 ku lomet ů Browning M2 ráže 12,7 mm, až 7 983 kg bomb

USA

Toto letadlo bylo pod ozn ačením Boeing Model 299 projektováno k obraně amerického po břeží před cizím lo ďstvem. Prototyp létal již v 28. června 1935. Zp očátku byl tento stroj vyráběn v malém množství v několika verzích lišících se vybavením. V americkém letectvu sloužil od roku 1939. V roce 1940 byl radikálně modernizován, byla změněna zad1ú část trupu s kormidly a značně posílena výzbroj. Tato verze byla pod označením B-l 7E zařazena k USAAF koncem roku 1941. V květnu následuj ícího roku se začala ve velkém množství vyrábět verze B-l 7F s vyšší nosností bomb. V p růběhu služby byla letadla této verze vyzbrojována dalšími kulomety v přídi. Od roku 1943 se vyráběla verze B-l 7G s další věží v přídi a výkonnějšími kompresory, což umožnilo zvýšit operační dolet. Bylo vyrobeno také 20 exemplářů doprovodné verze YB-40 s přídavnou výzbrojí, avšak tato letadla byla velmi těžká, tudíž i pomalejší než běžné bombardéry. Existovala rovněž záchranná verze B-l 7H s odpojitelným člunem pod trupem. Boeing B-17G ze 709. perutě 447. bombardovací skupiny USAAF, dislokované v Rattlesdenu, byl pojmenován A Bit o'Lace.

Posádka: JO mužů

ZAJÍMAVOSTI Bombardér B-1.7G roluje na stanoviště po návratu z bojového letu.

■

■

■ ■

bylo vyrobeno téměř 13 000 bombardérů B-17 všech verzí, z toho 13 ks YB-17, I ks B-17A, 39 ks B-17B, 38 ks B-l 7C (20 ks Fortress Mk I), 42 ks B-l 7D, 512 ks B-l 7E (45 ks Fortress Mk II), 3 405 ks B-l 7F (19 ks Fortress Mk IIA) a 8 680 ks B-I 7G (85 ks Fortress Mk III) prototyp s řadovými motory dostal označeni XB-38 a transportní verze označeni XC- 108 kořistní letadla B-17 (kolem 40 ks) registrovaná jako Dornier Do 200 využívalo Luftwaffe u I/KG 200 ke zvláštním úkolům a k dálkovému průzkumu

CONSOLIDATED B-24 LIBERATOR

Liberator byl vyprojektován v roce 1939 jako nástupce B-17, ale přestože byl moderněj ší, nikdy nedosáhl stejné obliby jako ,,létající pevnost", která vydržela neuvěřitelná poškození. Prototyp byl dokončen již koncem roku 1939. Křídla letadla označenéh o Model 32 byla předem odzkoušena na velkém hydroplánu. První sériové exempláře si objednalo americké a francouzské letectvo. Většinu francouzské objednávky posléze převzali Britové. U RAF sloužily bombardéry pod označením LB-30 (Liberator Mk I) a byla podána objednávka i na verzi Mk II. Americké letectvo používalo nevelký počet letadel verzí B-24A, B a C, ve velkém začal a být vyráběna až verze B-24D se zesílenou výzbrojí a větší zásobou paliva. Verze B-24G, Ha J obdržely střeleckou věž na přídi a u verzí B-24L a M byly provedeny zm ěny na zadní věži. Verze B-24N m ěl a jen jednu svislou ocas1ú plochu se sm ěrovým kormidlem a její varianta s delším trupem byla vyráběn a pro US Navy pod označením PB4Y-2 Privateer. Transportní verze měl a ozn ačení C-87. Bombardéry B-24 byly ve velkém nasazeny ve válce v Tichomoří. Boeing B-241-1 90-CO „The Dragon and his Ta il" s ku rióz ní m albou na trupu, operující na jaře 1945 proti Japon sku

v rámci 64. perutě 43. bom bardovací skupiny 5. letecké armády USAAP.

USA TECHNICKO -TAKTICKÁ DATA - VERZE B-24J ■

Typ: těžký bombardér celokovové konstrukce se

■

Motor: čtyři

zatahovacím příďovým podvozkem

■

■ ■ ■ ■

čtrnáct iválcové, hvězdicové, vzduchem chlazené motory Pratt and Whitney R-1830-65 o výkonu 894,5 kW (I 200 HP) Výkony: max. rychlost 483 km/h ve výšce 9 144 m, stoupavost do výšky 6 096 m 25 min., dostup 9 144 m; dolet 3 380 km Hmotnost: prázdného letounu 17 237 kg, vzletová 29484 kg Rozměry: rozpětí 33,53 m, délka 20,47 m, výška 5,49 m, nosná plocha 97,36 m' Výzbroj: 10 kulometů Browning M2 ráže 12,7 mm, 5443 kg bomb Posádka: 8-12 mužů

ZAJÍMAVOSTI ■

■

ze všech amerických bombardovacích letadel byly v největším počtu vyráběny právě Liberatory; celkem bylo vyrobeno 7 ks YB-24, 9 ks B-24A, 9 ks B-24C, 2 738 ks B-24D, 791 ks B-24E, 430 B-24G, 20 ks Liberator I, 6 ks LB-30A, 139 ks Liberator Mk II, 260 ks Liberator Mk III, 112 ks Liberator Mk V, 3 100 ks B-24H, 6 678 ks B-24J, 1667 ks B-24L, 2 593 ks B-24M, 8 ks B-24N, 977 ks PB4Y-l , 782 ks PB4Y-2 a 1 668 ks Liberator Mk VI a Mk VIII. v květnu 1943 byla 311. československá bombardovací peruť RAF létající u Coastal Command přezbroj ena z typu Wellington na typ Liberator

Britský Consolidated B-24 za letu.

KALENDÁRIUM

■ KALENDÁRIUM

I

Červenec

NEJDŮLEŽITĚJŠÍ UDÁLOSTI ČERVENCE A SRPNA 1942

■

7 7 •

dochází ke zničení arktického konvoje • PQ-17 měly

velký význam pro sovětské válečné hospodářství, neb oť severní námořní cestou přicházely do SSSR dodávky vojenského materiálu a výzbroje. Námořníci na válečných a obchodních lodích však nebojovali jen s Němci, jejich nepřítelem bylo také bouřlivé ledové moře. Sovětská vláda trvale naléhala na Brity, aby zvýšili dodávky, a proto byly organizovány stále vět­ ší konvoje. Jedním z největších byl PQ-17, v němž 27. června vyplulo 34 obchodních lodí, 2 tankery a tři záchranné lodě. Nakonec bylo potopeno 22 obchodních lodí, tanker a záchranná loď. Ztraceno bylo 138 462 BRT nákladu, včetně 430 tanků, 200 letadel a 3 350 automobilů. Příčinou zniče n í konvoje byla paradoxně přehnaná opatrnost. Britové se po celou dobu obávali, že Němci vyšlou proti konvojům své těžké válečné lodě kotvící v Norsku v čele Mapa zobrazuje zničení konvoje s bitevní lodí Tirpitz. Bylo jim známo, že 4. července PQ-17. dorazil do kotviště Tirpitzu jeho krycí svaz, ale nevěděli, zda německé lodě již vypluly na moře. První lord Admirality sir Dudley Pound za této situace usoudil, že Němci vyslali své válečné lodě proti konvoji, a nařídil, aby se lodě rozptýlily a pokusily se dostat do Archangelska jednotlivě. Veskutečnosti německý svaz ještě ani nezvedl kotvy. Rozptýlené britské lodě se pak staly snadnou kořistí německých ponorek a bombardérů . Samotný Tirpitz, který posléze vyplul na moře, dostal krátce nato rozkaz k návratu, velkoadmirál Erich Raeder došel k závěru, že není třeba riskovat poškození bitevní lodě, když již byla většina plavidel konvoje stejně zničena . Na rozhodnutí sira Pounda měl vliv nedostatek jistých informací, obrovský stres a patrně i zhoubný nádor na mozku, jemuž v roce 1943 podlehl. Jeho obhájci však argumentují tím, že kdyby nevydal tragický rozkaz k rozptýlení, vyplul by do akce Tirpitz a jeho útok by rovněž skončil likvidací konvoje.

A

rktické konvoje

Hitlerův

na rozkaz je Skupina 9 na • 7 • armád „Jih" ti - Skupinu armád „A" a Skupinu armád „B" rozdělena

N

I. - ve Washingtonu je podepsána americko-polská smlouva o pujčce a pronájmu

■ 3. - v Protektorátu Čechy a Morava je z.rušeno stanné právo a navečer se v Praze koná manifestace loajality vúči okupačnímu režimu, tzv. sllb národa u pomníku sv. Václava, za účasti více než 200 000 lidí ■

3. - britský protiponorkový trawler HMS Le Tiger potápí od Bostonu německou ponorku U-215 3. - jednotka SS vraždí v Krakově 93 Romu 3. - novozélandská divize poráží v bitvě u Alam Nayilu italskou 132. tankovou dívizi „Ariete" 3. - německý postup na Káhiru je zastaven u EI-Alameinu 4. - na frontu v severní Africe přichází australská 9. divize 4. - v Lucku na Ukrajině vraždí Němci asi 4 000 Židů S. - poprvé je úspěšně použit operační systém Leigh Light - silný světlomet instalovaný na letadle k vyhledávání německých ponorek a při následném útoku k oslnění obsluhy jejích protiletadlových zbraní S. - je zlomen sovětský odpor na Krymu 7. - dochází k německému náletu na Middlesbrough v Yorkshiru 7. - RAF bombarduje italská města Reggio Calabria a Messina 7. - je zničen konvoj PQ-17 9. - Britové podnikají nálet na přístav ve Wilhemshavenu 9. - na Hitlerův rozkaz je Skupina armád »Jih" rozdělena na dvě části - Skupinu armád „K a Skupinu armád „B" 10. - Němci překračují Don a přerušují železniční trať mezi Moskvou a Rostovem na Donu 11. - při náletu 44 Lancasteru na Gdaňsk je bombardována základna ponorek 12. - velitelem obrany Stalingradu se stává maršál Semjon Konstantinovič Timošenko 13. - na Hitleruv rozkaz se hlavním cilem Skupiny armád „B" stává Stalingrad 13. - vzniká americká Ústřední zpravodajská služba pod názvem Office of Strategie Services 14. - v odvetě za zabiti velitele gestapa v Záhřebu popravují Němci 700 rukojmích 15. - ve funkci velitele Skupiny armád „B" nahrazuje polního maršála Fedora von Bocka polní maršál Maxmilian von Weichs 15. - v dalších bojích u El-Alameinu jsou vázány dvě italské divize a Rommel je nucen odložit plánovanou ofenzivu 16. - pařížská policie uskutečňuje razii proti Židum, je zadrženo 14 000 „nepřihlášených" Židu, kteří jsou postupně odesiláni do koncentračního tábora Auschwitz 17. - po zkáze konvoje PQ-17 informuje Churchill Stalina, že arktické konvoje jsou dočasně zastaveny 18. - německá proudová stíhačka Messerschmitt Me 262 absolvuje svúj první samostatný let 18. - německé jednotky dobývají Vorošilovgrad (dnes Lugansk), hornické město v Donbasu 19. - Himmler nařizuje, aby byl Generální gouvernement do konce roku „očištěn" od Židu 19. - Kriegsmarine stahuje své ponorky z vod podél východního pobřeží USA 21. - vypukají boje mezi Australany a Japonci na tzv. Kokoda Trail (pralesní stezce na Nové Guineji) 21. - v horách Ruweisat Ridge u El-Alameinu je zastaven útok spojeneckých vojsk pod velením generála Auchinlecka 22. - je zahájena první etapa deportací Židu z varšavského ghetta 23. - Němci dobývají Rostov na Donu 25. - na konferenci v Londýně se Spojenci usnášejí, že ještě před otevřením druhé fronty v západní Evropě podniknou invazi do severní Afriky 27. - RAF bombarduje Hamburk 27. - 311. československá bombardovací peruť RAF zaznamenává první úspěch u pobřežního velitelství (Coastal Command): poškozuje ponorku U-106 30. - končí první bitva u El-Alameinu 31. - americká letadla bombardují japonská letiště na ostrovech Tulagi a Guadalcanal jižně

■ ■ ■

■ ■ ■

■ ■ ■ ■ ■ ■ ■

■ ■ ■

■ ■ ■

■

■

dvě čás­

a předsunutém velitelském stanovišti v ukrajinské Vinici dospěl Adolf Hitler k názoru, že činnost německých vojsk zefektivní rozdělením Skupiny armád „Jih". Z části jejích jednotek (2. a 6. armády, 4. tankové armády, italské 8. armády a maďarské 3. armády) byla postavena Skupina armád „B", jejímž cílem se měl stát samotný Stalingrad. Skupina armád „K (11. a 17. armáda, 1. tanková armáda a rumunská 3. armáda) měla uskutečnit obchvat. Podle Hitlerova plánu se měly obě skupiny setkat po obklíčení ohromného množství sovětských vojsk v povolžských stepích. Vůdcův plán stál nicméně na vratkých základech, neboť předpo ­ Německá pěchota během bojů na jihu Sovět­ kládal, že obránci ztratili bojového ducha a jeského svazu v roce 1942. jich odpor bude už jen formální. V průběhu následujících dnů se Hitler dopustil dalších omylů, které v konečném důsledku přispěly k jeho katastrofální porážce u Stalingradu. Ke stěžejním patřil ten, že přeložil klíčovou 4. tankovou armádu ze Skupiny armád „B" do Skupiny armád „K, což Sovětům dovolilo stáhnout se do Stalingradu. Další chybou byly změny' směru hlavního postupu, když nejprve rozhodl, že hlavní úder má být veden na Stalingrad, avšak později od tohoto záměru ustoupil.

1942

■ ■ ■ ■ ■ ■

■

■ ■ ■

■ ■

■ ■

49

KALENDÁRIUM

Srpen

1942

dochází k další rozsáhlé deportaci Židů z varšavského ghetta: jeho obyvatelům je slíbeno přesídleni na východ, • mnozí tedy dobrovolně nasedají do vlaků, které je odvážejí do Osvětimi 4. - do koncentračního tábora Auschwitz přijíždí první transport Židů z Belgie 5. - Němci obsazují Vorošilovsk (dnes Stavropol) 6. - britská vláda odvolává podpis Velké Británie pod mnichovskou dohodou 6. - vrchním velitelem britských vojenských sil na Střed ­ ním východě se stává generál Alexandr Harold Rupert Leofric George a velitelem 8. armády generál William Henry Ewart Gott, který však následujícího dne umírá v letadle

■ 2. -

■ ■ ■

■

sestřeleném německou stíhačkou

7. - do koncentračního tábora Auschwitz přijíždí transport 987 Židů z Nizozemí ■ 7. - po americkém výsadku na Šalamounových ostrovech dobývá americká námořní pěchota Tulagi a Gavutu a zahajuje boje o Guadalcanal ■ 8./9. - v první nočni námořní bitvě u ostrova Savo ztrácejí spojenecké sily čtyři křižníky ■ 9. - německá armáda obsazuje zničená ropná pole v okolí Krasnodaru a Majkopu ■ 9. - po vln ě nepokojů v Indii zatýkají Britové Mahátmu Gándhího ■ I O. - americká ponorka USS S-44 potápí japonský těžký křižník Kako, vracející se na základnu po bitvě u ostrova Savo ■ I O. - 311 . československá bombardovací peruť RAF potápí v Biskajském zálivu svou první ponorku, kterou byla U-578 typ VIIC ■ 10. - Němci zahajují rušení britského naváděcil10 systému Gee ■ 10. - je zahájena deportace 75 000 Židů ze Lvova do vyhlazovacího tábora Belzec (trvala do 22. srpna) ■ 11. - u RAF jsou zřízeny zvláštní perutě Pathfinder Force, jejichž posádky mají lokalizovat a označovat cíle pro bombardovací svazy ■ 11. - po torpédovém útoku německé ponorky U-73 se potápí britská letadlová loď HMS Eagle, která se účastnila operace „Pedestal" ■ 12. - novým velitelem britské 8. armády v severní Africe se stává generál Bernard Law Montgomery ■ 12. - Churchill přijíždí do Moskvy na čtyřdenní jednání se Stalinem, během nějž jsou dohodnuty spojenecké plány na příští rok ■ 13. - němečtí vojáci pronikají na předměstí Stalingradu ■ 13. - operace „Pedestal" zaznamenává úspěch: na Maltu jsou dopraveny zásoby paliva a potravin ■ 15. - deportace 5 000 Židů z vichistické Francie do kon centračního tábora Auschwitz ■ 17. - při prvním náletu amerických letadel B-17 na evrop· ský kontinent je bombardován Rouen

německé proudové letadlo • Messerschmitt Me 262 absolvu• je svůj první samostatný let

18 7

oho dne se z letiště Leipheim ve Švábsku poprvé samostatně vznesl třetí prototyp německého proudového letadla Me 262 s imatrikulací PC+UC. Byl vybaven novými, podstatně vylepšenými motory Jumo 004 o tahu 5,88 kN a měl ještě klasický podvozek se zadním kolečkem . Stroj pilotoval zkušební letec Třetí prototyp letadla Me 262 uskutečnil Fritz Wendel. Po dlouhých měsících vývoje první samostatný let s proudovými motory. a zkoušek se nové, revoluční letadlo chovalo ve vzduchu přesně tak, jak předpokládali jeho konstruktéři. Než se však nová stíhačka dostala k bojovým útvarům, uplynulo ještě velmi mnoho času , a právě ten obráncům vzdušného prostoru Třetí říše nakonec chyběl.

T

■

19. - spojenecký nájezd na Dieppe konči fiaskem ■ 19. - velitel německé 6. armády generál Friedrich

■

■ ■ ■

■ ■ ■ ■

Wilhelm Ernst Paulus vydává rozkaz k útoku na Stalingrad 21. - němečtí horští myslivci vztyčují vlajku s hákovým křížem na vrcholu nejvyšší kavkazské hory Elbrusu 21. - maršál Pétain děkuje Němcům za obranu francouzského území před spojeneckým nájezdem na Dieppe 22. - Brazílie vyhlašuje válku státům Osy 23. -· na Stalingrad útočí 600 německých bombardérů 23. - vojáci německé Skupiny armád „B'' pronikají k Volze 24. - dochází k porážce Japonců v letecko-námořní bitvě u východních Šalamounových ostrovů 25. - při havárii hydroplánu Short Sunderland poblíž Dunbeath v severním Skotsku umírá princ

■

Jiří,

ylodění

námořní pěchoty

V pod velením generála Alexandra Archera Vande1. a 2. divize americké

grifta bylo zahájeno v 9.00 a do večera bylo na břehu již 17 000 amerických mariňáků. Do večera následujícího dne zlikvidovali útočníci fanatický odpor l 500 Japonců na Tulagi, hůře se jim však vedlo na Guadalcanalu, kde byli nuceni odrážet urputné protiútoky. Boje na ostrově trvaly ještě celé týdny a přinesly těžké ztrá- Japonští zajatci na Guadalcanalu če­ ty na obou stranách. Vylodění na Šalamounových os- kají na přesun do zajateckých táborů . trovech bylo důležité nejen ze strategického hlediska jako první velká ofenzivní operace od zahájení války, ale také pro povzbuzení morálky, protože američtí vojáci poprvé od 7. prosince 1941 nejenže neztratili pozice, nýbrž naopak dobyli území kontrolované Japonci.

1O• 8 •

311. česko~lovenská bombardovací peruť RAF potápí v Biskajském zálivu svou prvm ponorku.

11. českos lovenská bombardovací peruť byla založena 29. července 1940 na letecké základHonnington a byla jedinou bombardovací perutí z československých leteckých jednotek v RAF. První bojovou akcí perutě v rámci bombardovacího velitelství (Bomber Command) byl nálet tří letounů Wellington na seřaďovací nádraží v Bruselu v noci z 10. na 11. září 1940. Při nočních bombardovacích náletech provedla 1 029 bojových letů, napadla 77 cílů. Poslední bombardovací nálet provedla peruť 26. dubna 1942 a poté byla převedena k pobřežnímu velitelství (Coastal Command). První hlídkový let proběhl 22. května 1942. První úspěch zaznamenal 27. červe n ce Wellington KX-A S/Ldr. J. Stránského, když poškodil ponorku typu IXB. Na německé ponorce U-106 byl zabit první důstojník námořní nadporučík Giinter WiBmann a raněn velitel ponorky kapitánporučík Hermann Rasch. První potopenou ponorkou byla U-578 typu VIIC, zneškodně ná 10. srpna 1942 posádkou Wellingtonu KX-H F/O J. Nývlta. Na přelomu let 1942-1943 byla tato peruť vyhodnocena jako vůbec nejlepší jednotka pobřežního velitelství. Celkem zničila pět německých ponorek a potopila také lamač blokády Alsterufer (2 729 BRT), který z Japonska dopravoval cenný náklad pro Německo velice nedostatkového kaučuku.

3

ně

vévoda z Kentu,

nejmladší bratr hritského krále Jiřího Vl. 27. - odměnou za „vzorné chovám~ francouzského obyvatelstva v Dieppe během spojeneckého nájezdu je na Hitlerův rozkaz propuštěno 800 francouzských

■

přistávají

na Šalaamerické jednotky • 8 • mounových ostrovech, obsazují Gavutu 7 a zahajují boje o Tulagi a Guadalcanal

váleč­

ných zajatců 28. - úřady vichistického režimu končí přípravu transportu dalších 7 000 francouzských Židů do vyhlazovacího tábora Auschwitz

50

Na snímku jsou zobrazeny letadla Wellington Mk IC, na kterých létaly posádky 311. českosloven­ ské bombardovací peruti. Tato peruť byla u Coastal Command vyhodnocena jako nejlepší ze všech.