Encyklopedie II. světové války, 24 9788326101168, 9788374584357

Citation preview

' DOKUM1ENTAR NÍ SERIÁL O I.I. SVĚTOVÉ VÁLCE NA -

-N1EJLEPŠ Í ,I

DVD 99

Kč

li 3,95 €* / 119 Sk

- - - -

-

-

-

.-~-

--

-_

-

.

-

.J!LLJ " v

.

"=.

..

-•

978-83-261-0116 -8

,

.DVD

o

NASTUP AMER ICANU POKRAČOVÁNÍ VÁLKY RADARŮ• NOČNÍ LETECKÁ OFENZIVA RAF

VYCHÁZÍ KAŽDÉ DVA TÝDNY! ruhá světová válka byla největším ozbrojeným konfliktem v dějinách lidstva. Události oněch tragických let vyvolávaji dodnes mnoho rozporuplných názorů a jsou stále přitažlivým objektem 7.ájmu lidi fascinovaných historií. Encyklopedie, jejíž další číslo držíte v rukou, popisuje a vysvětluje dění této války v širokém kontextu - jak politickém, tak vojenském. Zároveň přístupným způsobem p1edstavuje vojenské operace, výzbroj, události majíá vliv na průběh bojů, životopisy nejdúležitějšich politiků a vojevůdců, neznámá fakta a tajemství "Encyklopedie II. světové války" obsahuje unikáaú fotografie, podrobné ilustrace vojenské techniky, kopie nedávno odtajněných dokumentů, přehledné mapky, názorné tabulky historických událostí a tisíce unikáoúch archivních materiálů. Cennými doplňky každého dílu sbírky jsou nejlepšifilmové dokumenty (DVD) o druhé světové válce, přibližujíd její jednotlivé etapy, nejdůležitější události, taí.e1ú a bitvy od vzniku fašismu až po výbuch atomové bomby v Hirošimě.

D

,,Encyklopedie II. světové války': která bude vycházet každé dva týdny, se skládá ze tří lástí: ■ IIlSTORIE II. SVĚTOVÉ VÁLKY

■ KALENDÁRIUM

Popis politických událostí a bojových akcí v prů ­ běh u konfliktu. Bitvy, souboje tajných služeb, vysoká politika.

Zkrácený popis nejdůležitějších událostí v období a oblasti, jimž je věnováno téma daného čísla. Jednotlivá čísla, kterých bude 48, budou tvořit kompendium vědomostí o největším konfliktu v historii lidstva. V jednotlivých dflech najdete popis největších bitev války, biografie velitelů a politiků, seznámíte se s výzbrojí všech válčídch stran i politickými reáliemi, stojícími za činy hlav států

■ MIUTARIE

Popis, technická data a ilustrace nejpopulárněj­ ších a nejproslulejších typů výzbroje - od letadel přes tanky a lodě až po dělostřelectvo a pěchot­ ní zbra ně. Strany s vojenskou technikou nejsou číslovány. Doporučuje se vložit je do pořadače podle druhu zbraní a obdobl ve kterém byly používány. Tato část bude popisovat čtyři druhy výzbroje - obrněnou techniku (tanky, obrněná vozidla, samohybná děla), letectvo, válečné námořnictvo a ruční zbraně.

i náčelníků štábů.

V nejbližších číslech: Operace „Husky"

■ ■

Operace „Mincemeat"

■

Dobytí Sici?ie

■ HISTORIE II. SVĚTOVÉ VÁLKY LETECKÁ OFENZIVA POKRAČUJE NÁSTUP AMERIČANŮ POKRAČOVÁNÍ VÁLKY RADARŮ DENNÍ OPERACE DO KONCE ŘÍJNA 1943 BRITSKÉ OPERACE DO KONCE ŘÍJNA 1943 ■

415-418 419-421 422-425 426-429 430-432

MILITARIE LETADLA 1939- 1945

■ KALENDÁRIUM NEJDÚLEŽITĚJŠÍ UDÁLOSTI ČERVNA 1942

■ ~ 24. DÍL: CÍL: NĚMECKO

47-48

■

■ ■

Konec letecké války nad Evropou do ledna 1944 A kce RAF do dne D Noční operace

Vydavatel: POLSKIEMEDIAAMER.COM SA, Grochowe lqki 6, 61 752 Poznaň, Polsko, tel.: +48 618 515147 Informace: +420 296188 900 (9.00- 17.00 hod.) e-mail: [email protected] Redakce: PRESS-PYGMALION, s. r. o., Český Těšín Šéfredaktor: Marcel Mahdal Odborná spolupráce: Stanislav Komárek, Alena Hasáková, Radek Sporysz, Miloš Kmeť, Milan Bronclik, Jili Rataj Objednávky předplatn ého: ALLProduction, s. r. o., P. O. BOX 732, 111 21 Praha 1, tel.: 234 092 851, fax: 234 092 813, e-mail: [email protected],www.predplatne.cz Předpl atn é a informace pro slovenský trh: Magnet Press Slovakia, s. r. o. P. O. BOX 169, 830 00 Bratislava, tel.: 02/672019 31-33 e-mail: [email protected], www.press.sk ISBN: 978-83-261-0116-8 Série: 978-83-7458-435-7

"

POKRACUJE v

innost britského letectva proti ve druhé polovině roku 1941 byla jen přípravou na činnost, jejíž následky bolestně pocítilo německé obyvatelstvo. Rostoucí potenciál leteckého průmyslu Velké Británie a zřizování leteckých výcvikových středisek umožnily ještě intenzivnější vedení náletů. A zanedlouho měl do boje nastoupit nový účastník, jehož vojenské možnosti německý diktátor ani zdaleka nedocenil. Záhy začaly na Třetí říši padat bomby nepřetržitě v každou denní i noční dobu.

C

Třetí říši

ZAČÁTEK ROKU A NOVÁ OFENZIVA Leden 1942 zahájily poměrně zdrženlivé akce proti přístavům. Tradičně byla jedním z hlavních cílů námořní základna v Brestu, která byla bombardována několikrát. Dne 11. ledna bylo na Wilhelmshaven vysláno 124 bombardérů, z nichž 91 nalezlo cíl a šest bylo ztraceno. Současně 23 letadel bombardovalo Emden. O pět dní později našlo cil 52 z 96 letadel vyslaných nad Hamburk. V noci 17. ledna postihly nálety Brémy, Miinster a opět Emden. Tyto útoky byly vedeny pouze omezenými silami, protože část letadel byla předána k dispozici pobřežnímu letectvu. Prioritou té době byl boj proti ponorkám.

Další akce Bomber Command ovlivnily dvě události. Nejprve rozhodl britský válečný kabinet o zesílení bombardovací ofenzivy, sloužící k podlomení morálky zaměstnanců německého zbrojního průmyslu, a následně byl do funkce velitele bombardovacího letectva jmenován sir Arthur Travers Harris. Tyto

změny si vyžádala kompromitace RAF po úniku německých těžkých válečných lodí z Brestu do Wilhelmshavenu . Bylo rozhodnuto co nejrychleji změnit taktiku a nenalétávat na cíle jednotlivě, nýbrž v mohutném nepřerušovaném proudu. Principy tohoto způsobu vypracoval šéf sekce OR (Operations Research - ope-

Jako noční stíhačky se více osvědčila letadla s dvoučlennou posádkou než jednomístné stroje. V častých případech oslnění pilota světly vlastních protiletadlových reflektorů jej mohl na chvíli zastoupit druhý člen posádky. I to byl jeden z důvodů, proč bylo na noční boj s bombardéry nasazováno stále více Messerschmittů Bf 11 O.

4 15

ENCYKLOPEDIE II. SVĚTOVÉ VÁLKY

rační

analýzy) Dr. Basil Dicltins, jenž navrhl přelétat linii obrany na jediném místě. Jelikož německé stíhačky byly trvale přiděleny do jednoho sektoru, měly omezené operační možnosti, a většina bombardérů tak pronikla obranou. Podle předpokladů mělo na jediném místě přelétat deset bombardérů za minutu. Protože přelet jedné stíhačky přes operační sektor trval dvacet minut, mohla se za tu dobu teoreticky střetnout se 200 letadly. Při velké míře štěstí mohla sestřelit nanejvýše několik z nich. Když v únoru 1942 převzal velení, měl letecký maršál Harris k dispozici 68 těžkých, 257 středních a 55 lehkých bombardérů. Do poloviny března

Německý poddůstojník, člen

technického personálu udržujícího stíhačky

v bojové připrave nosti.

Ve službě nosil černou bavlněnou

kombinézu a lodičku.

416

obdržel dalších 200 letadel a koncem téhož měsíce zahájil činnost. Cíli náletů se stala nejdříve snadno lokalizovatelná přístavní města. První obětí byl Lúbeck, na nějž v noci z 28. na 29. března svrhlo 191 z vyslaných 234 letadel více než 400 tun bomb. Bylo zničeno 1000 budov, 4000 jich bylo poškozeno a zahynulo asi 320 lidí. Britové ztratili pouze 8 (podle některých pramenů 12) bombardérů. Pro srovnání nálet 211 letadel na Porúří, vedený v noci z 8. na 9. břez­ na starou metodou, měl jen zanedbatelný účinek. Nálety novou metodou byly následně podniknuty na Kolín nad Rýnem z 5. na 6. dubna a na Hamburk z 8. na 9. dubna. V noci z 10. na 11. dubna byly při náletu na Essen poprvé použity bomby o váze 3 629 kilogramů. Další na řadě byl Dortmund, bombardovaný dvě noci po sobě - ze 14. na 15. a z 15. na 16. dubna. Nepřítel utrpěl těžké škody při ztrátě 28 z 362 nasazených letadel RAF. Ještě větší zkázu způsobily nálety na Rostock, vedené čty­ ři noci po sobě od 23. dubna, po nichž zůstalo 70 % města v troskách. Britové ztratili pouze 13 bombardérů . Nálety podle nové taktiky se ukázaly jako efektivní a obavy letců ze vzájemných kolizí se nepotvrdily. Německá odpověď byla vyloženě hysterická. Byla naplánována série náletů na historická města ve Velké Británii. Na takovou široce pojatou akci se ovšem nedostávalo letadel, a proto přinesla nepatrné efekty. Goring se stal terčem posměchu, že vybírá cíle podle turistického průvodce Baedeker. Účelné německé akce spočívaly v posílení a reorganizaci protivzdušné obrany. Od 1. května velel generál Kammhuber XII. leteckému sboru (XII. Fliegerkorps), tvořenému třemi stíhacími divizemi: - 1. Jagddivision tvořená stíhací eskadrou a dvěma spojovacími pluky, - 2. Jagddivision tvořená stíhací eskadrou a třemi spojovacími pluky, - 3. Jagddivision tvořená dvěma stíhacími eskadrami a dvěma spojovacími pluky. Mezitím Harris, který osobně vybíral cíle, chystal Němcům krvavé překvape­ ní. V květnu dokázal shromáždit leteckou armádu čítající 1 047 strojů. Protože síly Bomber Command tvořilo jen 4 17 bombardérů, zbytek patřil Coastal

Command (asi 300) a leteckým školám. Pláňované akce se měly zúčastnit i starší Blenheimy Mk I a cvičná letadla Avro Anson nesoucí po 163 kilogramech bomb. V noci z 30. na 31. května zamířila všechna letadla na Kolín nad Rýnem. Cíl nalezlo 868 z nich a svrhla na něj zhruba 1 455 tun výbušných a zápalných bomb. Celý nálet trval jednu a půl hodiny, kdežto starou metodou by trval nejméně sedm hodin. Ve městě bylo zničenb 20 % všech budov, zahy-

Messerschmitt Bf 11 OE se znakem německého nočm1w stfhacího letectva navrženým st{hacím esem Wernerem Moldersem. Na štítě je střemhlav útočící bi?ý sokol a v pozadí červený blesk bijící do Velké Británie. Na snímku je vidět rovněž detektor infračerveného záření Spanner Anlage.

nulo 486 lidí, avšak 45 000 jich zůstalo bez střechy nad hlavou. Britské ztráty byly o něco vyšší než při předchozích akcích - bylo sestřeleno 41 bombardérů a dvanáct muselo být dodatečně vyřaze­ no pro příliš těžká poškození. Vyjádřeno procentuálně (3,9 %) to nevypadalo špatně a pro Harrise to byly přijatelné ztráty. Dne 31. května navíc za denního světla přeletěla nad městem čtveřice lehkých bombardérů Mosquito ze 105. perutě a při bleskovém útoku svrhla další bomby. V noci z 1. na 2. června byl podobným způsobem jako Kolín napaden Essen. Z 956 vyslaných letadel jich na něj zaútočilo 726. Město bylo bombardováno rovněž následující noci, pouze menšími silami. Při prvním náletu bylo ztraceno 31, při druhém 13 letadel. Němci začali urychleně modernizovat svůj systém protivzdušné obrany,

LETECKÁ OFENZIVA POKRAČUJE

Vnitřek n ě m ecké tovární haly zničen é při jednom z britských náletů .

dvoumotorový de Havilland Mosquito. Začínal skromně, 2. července byly proti loděnicím ve Flensburgu vyslány pouze tři stroje. Přestože dva z nich byly nakonec ztraceny, ukázalo se, že se je německé Fw 190 pokoušely dostihnout, ovšem bezúspěšně.

což již na konci června přineslo jisté úspěchy. V noci z 6. na 7. června bylo nad Emden sestřeleno 20 z 207 bombardérů, z 8. na 9. nad Essenem 17 ze 120 bombardérů. Velení RAF na týden zastavilo nálety. Obnovilo je 16. června útokem 106 bombardérů opět na Essen. Bylo svrženo 59 tun bomb při ztrátě devíti strojů . Tato akce byla předehrou k mohutnému náletu 1 067 letadel na Brémy v noci z 25. na 26. června, při němž se však RAF nepodařilo zopakovat úspěch z 31. května. Z důvodu špatných povětrnostních podmínek se 362 letadlům nepodařilo najít cíl, naopak německá protiletecká obrana zaznamenala 48 sestřelů, přičemž šestnáct z nich nahlásily radarem vybavené stíhačky Bf l l0F z II/NJG 2. Také nálet na Gdaňsk 11. července se nezdařil, ze 44 Lancasterů dorazilo k cíli pouze 28 a dva byly sestřeleny. Účinnější byly dva letecké útoky na Duisburg z 21. na 22. a z 25. na 26. července. Prvního se účastnilo 291 a druhého 313 bombardérů . Bylo svrženo 567 a 569 tun bomb a pokaždé ztraceno po dvanácti bombardérech. Další útoky byly vedeny na Hamburk z 26. na 27. července, Saarbriicken z 29. na 30. července a Diisseldorf z 31. července na 1. srpna. Při prvním náletu bylo ze 403 nasazených bombardérů sestřeleno 31 , při druhém z 291 pouze 10 a při třetím z 630 jen 29. RAF se snažilo v menším měřítku pokračovat i v denních akcích . Byla

k nim vyčleněna hlavně letadla Stirling, kterých bylo na počátku léta ve službě kolem stovky. Ve dnech 16. a 19. červen­ ce podnikla nálety na Štětín a Liibeck, které lze stěží označit za úspěšné . Poprvé dorazil nad Balt jen malý počet letadel, podruhé zase byla bezmračná obloha a letadla neměla možnost nepozorovaně se přiblížit, proto byly bomby svrženy na náhradní cíle. Němečtí letci brzy odhalili slabinu Stirlingů, zařízení pro hydraulické ovládání střeleckých věží. Snažili se v první řadě střílet na toto místo, hned za rozpoznávacími znaky letadla. Při denních operacích se objevil také zbrusu nový rychlý bombardér,

ZMĚNY V SYSTÉMU OBRANY ŘÍŠE Sestřelení 48 bombardérů nad Brémami bylo výsledkem rozšíření systému Dunkel Nachtjagd a většího využití palubních radarů. V té době se Kammhuber snažil o protažení osvětleného pásma od Jutska po švýcarské hranice, přičemž po obou stranách Helle Nachtjagd se měla táhnout až 200 kilometrů široká operační pásma Dunkel Nachtjagd. Jeho záměry překazil sám Hitler, který mu po zprávách o úspěších systému DuNaJa odebral světlometné divize. Do 31. čer­ vence byly specializované útvary zrušeny a jednotlivé baterie světlometů přičle­ něny k dělostřelectvu. Protivzdušnou obranu to donutilo modifikovat systém Himmelbett. Nyní cíl zpočátku lokalizoval radiolokátor Freya přidělený do konkrétního čtverce . Poté sledování převzaly dvě radarové stanice Wi.irzburg-Riese. Stanice Roter Riese (Červený obr) sledovala letadlo, zatímco stanice Gruner Riese (Zelený obr) naváděla stíhačku . Nevýhodou systému bylo to, že bylo

Kamera spřažená s kulometem n ěmecké noční strhačky zachytila moment sestřelení britského dvoumotorového bombardéru. Fotografie byla poříze na před druhým náletem 956 bombardérů na Essen v noci z 1. na 2. června 1942, neboť oné noci pilot této stíhačky, nadporučík Walters, zahynul.

417

ENCYKLOPEDIE II. SVĚTOVÉ VÁLKY

k obsluze pozemních protivzdušných prostředků.

BRITSKÉ AKCE OD SRPNA 1942 Noční

Německý

protiletadlový světlomet o průměru

150 cm.

možno navádět pouze jednu stíhačku, a nikoli více stíhaček najednou. Ztráta letadla vyřazovala systém z akce někdy i na několik desítek minut. Je třeba připomenout, že stroje Luftwaffe stále nepoužívaly identifikační aparaturu. Kammhuber chtěl do září do protivzdušné obrany Říše zapojit 150000 lidí, deset stíhacích eskader a 600 radarů Wi.irzburg. Generál Jeschonnek však na to neměl prostředky a Goring s tím jako obvykle nechtěl souhlasit. Pomoc poskytly stranické orgány NSDAP, formace SS, SA, Hitlerjugend a Říšská pracovní služba RAD (Reichsarbeitsdienst), které postupně doplňovaly personál

aktivita RAF pokračovala s neměnnou pravidelností několika silnějších náletů za měsíc. V noci z 9. na 10. srpna byl cílem 192 letadel Osnabri.ick. Následující dvě noci celkem 292 letadel bombardovalo Mohuč. V noci z 18. na 19. srpna zaútočilo 300 bombardérů na loděnice ve Flensburgu. Při této akci byly poprvé bojově nasazeny speciálně vycvičené posádky nové formace Pathfinder Force, čili tzv. značkaři, kteří letěli v čele náletu a přesným shazováním zápalných bomb označovali cíle pro bombardéry. V noci z 27. na 28. srpna podniklo 306 letadel útok na Kassel. Další měsíc začal neúspěšným náletem na Saarbri.icken v noci z 1. na 2. září, kdy bylo 120 tun bomb omylem svrženo na menší město Saarlautern (před a po válce Saarlouis), které bylo zcela zničeno. Další nálet 248 bombardérů směřoval v noci z 8. na 9. září na Brémy. Při akci bylo ztraceno 15 letadel. V noci z 10. na 11. září se stal cílem dvakrát silnějšíl10 útoku Di.isseldorf. Ze 476 bombardérů vyslaných do akce jich 393 našlo cíl, 31 strojů sestřelila německá protivzdušná obrana. Město utrpělo značné škody a vypuklo v něm

400 požárů. Bylo to způsobeno použitím výbušných•a zápalných bomb současně. Tento nálet na Diisseldorfbyl poslední velkou akcí RAF proti německým měs­ tům v roce 1942. V průběhu posledních čtyř měsíců roku došlo ještě k několika působivým akcím za bílého dne. Nejprve byl 19. září bombardován Berlín. K bojovému letu odstartovalo pouze šest rychlých bombardérú Mosquito, a třebaže se přesně svrhnout bomby podařilo jen jednomu z nich, byla to předzvěst častějších denních náletú. Druhou bravurní akci podnikla rovněž Mosquita 26. září. Terčem čtyř strojú ze 105. perutě bylo sídlo gestapa v Oslu. Bomby svržené velmi přesně na střechu budovy zničily archív s kartotékami členú norského hnutí odporu. Německé stíhačky Fw 190 stačily před náletem sestřelit jeden bombardér, který havaroval ve Švédsku. Ostatní letadla využila své rychlosti a stíhačkám unikla. Na říjen byla naplánována velká denní operace proti zbrojovce Schneider ve francouzském Creusotu. K bojovému letu odstartovalo 17. října 94 Lancasterú z 5. bombardovací skupiny. Ačkoliv let tam a zpět trval deset hodin, německé protiakce byly slabé a byl sestřelen pouze jediný bombardér. Jednomu Lancasteru z 50. perutě se při tomto náletu neotevřela pumovnice a letadlo se muselo vrátit na poslední zbytky paliva. Přistání s bombou se podařilo, což svědčí o kvalitě podvozku letadla Avro Lancaster. Do konce roku 1942 nahlásilo německé noční stíhací letectvo 687 sestřelú. Z jednoho tisíce všech vítězství ohlášených do 10. září 1942 bylo 648 dosaženo pomocí taktiky DuNaJa, 200 pomocí taktiky HeNaJa, 141 pomocí taktiky Fernnachtjagd a 11 bombardérů havarovalo po oslnění pilotů protiletadlovými světlomety. Nejúspěšnějším nočním stíhacím esem se stal veterán z Polska a Norska major Helmut Lent s 69 vítězstvími. V uvedeném roce bylo na Německo a okupovaná území svrženo celkem 53 755 tun bomb. Luftwaffe na oplátku svrhla na Velkou Británii 3 260 tun bomb.

Posádka britského bombardéru podává hlášení po návratu z nočního bojového letu nad okupovanou Evropou.

:JN'.J\STUP AMERIČANŮ atímco v noci nad Německo při­ létaly stovky bombardérů, denní aktivita RAF se omezovala na nevelké záškodnické útoky. Docházelo při nich k nemalým ztrátám na stíhačkách, protože Němci měli doposud kvalitativní převahu. V březnu 1942 přišlo RAF o 32, v dubnu o 103 a v květnu o 65 Spitfirů Mk V. Mnoho letadel bylo nutno vyřadit kvůli neopravitelným poškozením. Ztráty německého stíhacího letectva byly přitom poměrně malé, např. 1. června sestřelili němečtí letci deset stíhaček a neztratili ani jednu vlastní. Další porážku utrpělo RAF bě­ hem operace „Jubilee", při níž se letectvu

Z

nepodařilo účinně podpořit námořní

výsadek u Dieppe a přišlo zhruba o sto letadel. Dne 17. srpna 1942 byl železniční uzel v Sotteville u Rouen bombardován 12 dálkovými bombardéry Boeing B- l 7E Flying Fortress z americké 97. těžké bombardovací'skupiny (97th Bombardment Group (Heavy)) .

Sice jen jediná ze 132 svržených bomb zasáhla cíl a zničila čtyři lokomotivy, bylo to však poprvé, kdy se nad Evropou objevily americké letecké síly z 8. letecké armády (Eighth Air Force). Samotný nálet byl považován za cvičnou operaci, jejíž průběh sledoval osobně velitel 8. armády generál Ira Clarence Eaker z paluby letadla pojmenovaného Yankee Doodle. Zároveň šestice dalších B-17 podnikla let, který měl odlákat pozornost německé protivzdušné obrany. útok byl překvapivý a Američané při něm neutrp ěli žádné ztráty, ukázalo se však, že na podobné operace budou muset nasadit větší síly. Ty však teprve organizovali. Jejich 8. letecká armáda byla ustavena ve Velké Británii v polovině února 1942 přeměnou původního VIII Bomber Command (8. bombardovacího velitelství). Do poloviny června disponovalo jednou bombardovací a jednou stíhací skupinou, konečný stav měl činit 21 bombardovacích a 11 stíhacích skupin. Navzdory silnému tlaku

z britské strany se Američané nehodlali účastnit nočních náletů. Jejich prioritou bylo přesné denní bombardování, umožňující efektivní ničení průmyslové­ ho potenciálu nepřítele .

Hala amerického leteckého podniku vyráb ějícího bombardéry B-17.

419

ENCYKLOPEDIE II. SVĚTOVÉ VÁLKY

Nálet na Sotteville byl spojen s jinou, známou operací. Její nácvik byl proveden 6. srpna, kdy nad kanálem La Manche létalo osm strojů Boulton Paul Defiant z 515. perutě vybavených zařízením Moonshine a rušilo stejný počet německých radarů Freya, předstíra­ jíce přítomnost početné skupiny letadel. Proti domnělému ohrožení bylo z oblasti Cherbourgu vysláno 30 německých stíhaček. Když o necelé dva týdny později vzlétli Američané do své první bojové akce, kromě Defiantů z 515. perutě kroužilo nad ústím Temže zhruba sto letadel, předstírajících zahájení bombardovacího náletu. Dozorčí dispečer Luftwaffe proti nim vyslal 144 stíhaček, zatímco proti skutečnému náletu jich vzlétlo o polovinu méně, a navíc neúspěšně. Do podzinm bylo s Defianty uskutečněno 28 takových klamných akcí s proměnlivými výsledky. Problémem bylo to, že proti každému německému radaru bylo třeba nasadit jedno letadlo s rušičkou Moonshine, protože každá Freya pracovala na jiné vlnové délce. Navíc nemohla letadla Defiant provádět svou činnost nad nepřátelským územím bez rizika odhalení optickými prostředky. Na podzim bylo upuštěno od tohoto způsobu rušení německých méně

radiolokátorů. Američané mezitím získávali zkušenosti. Na třináct bojových letů uskutečněných do 2. října bylo nasazeno 371 letadel, ale ztracena byla pouze dvě, a to 6. září. O tom, že americké létající pevnosti jsou daleko tvrdšími protivníky než britské bombardéry, se přesvědčili piloti stíhaček Fw 190 z JG 1, když 7. září zaútočili na několik B- l 7F, vracejících se od Rotterdamu. Ztratili dva Focke-Wulfy, aniž by zničili jediný bombardér. Podobně dopadl pokus napadnout skupinu 43 letadel B-17, letících pod ochranou téměř 400 stíhaček na leteckou továrnu v Méaulte. Přestože se německé stíhačky probily doprovodem a mnohokrát zaútočily na bombardéry, nedosáhly ani jediného sestřelu. Na jedné straně se výzbroj německých stíhaček ukázala jako nedostatečná,

na

straně

druhé

měly

americké bom-

bardéry mimořádně vysokou odolnost. Letadla B-17 létala zpočátku po trojicích ve volných formacích nazývaných „elements". Od prosince 1942 létalo vždy šest letadel po dvou či po třech v nevelkých výškových rozestupech,

420

jejich formace čítala 12-18 bombardérů a nazývala se „combat box". Zajišťovala poměrně účinnou obranu proti útokům shora i zdola - zpravidla jednotlivě či v párech útočící německé stíhačky vítala soustředěná palba několika desítek velkorážních kulometů ráže 12,7 mm. Odpovědí protivníka byl útok od čela formace, který zpočátku přinesl jisté výsledky. Američané na tuto taktiku zareagovali montáží několika kulometů do přídě letounu. Tak byla již z výroby vyzbrojována další verze létající pevnosti B-l 7G. Útok z čela formace měl také jiné nevýhody. Součet rychlostí obou přibližujících se letadel byl tak vysoký, že samotný útok trval doslova okamžik. Poté musela stíhačka proletět formací, kde jí hrozila velká pravděpodobnost sestřelení. Hustota obranné palby byla velmi silná, na jednu stíhačku střílelo současně více střelců z několika letadel. V případě zásahu hlásil každý z nich úspěšný sestřel, takže nahlášená vítězství posádek bombardérú dosahovala nevídaného počtu. Němci se vydali cestou zvyšování palebné síly svých stíhaček zvyšováním počtu 20mm kanonů a nahrazováním kulometú puškové ráže 7,92 mm velkorážními kulomety ráže 13 mm. Mělo být zavedeno nové střelivo s větším objemem prachové náplně a ničivějšími účinky, avšak tento záměr se podařilo realizovat až ve druhé polovině následujícího roku. K boji proti bombardérům byly stíhačky Bf 109G

Katedrála v Rouen obklopená mořem trosek po prvním americkém náletu na území okupované Evropy. Terčem dvanácti létajících pevností byly železniční sklady a lokomotivní depa. Všechny bombardéry se vrátily na základnu.

Snímek amerického bombardéru B-17 Flying Fortress pořízený z druhého letadla stejného typu.

dozbrojovány dvěma kanony ráže 20 mn1 v gondolách pod křídly. Podobné řešení pro Fw 190A se čtyřmi kanony ráže 20 mm nebo dvěma kanony ráže 30 mm nebylo ve větším rozsahu používáno. Zároveň začaly být zvyšovány síly denního stíhacího letectva, které v září 1942 disponovaly 478 letadly. Na území Francie a Belgie byly dislokovány eskadry JG 2 a JG 26 s 278 stíhačkami. Nad územím severního Německa, Nizozemí a Dánska operovala JG 1 se čtyřmi skupinami, čítající 200 letadel. Tyto útvary si nemohly stěžovat na nečinnost. Obě

NÁSTUP AMERIČANŮ

Posádky amerických před

nepřátelské strany nabíraly v pokraču­ jících střetnutích stále nové zkušenosti. Vedle B-17 přibyl nový protivník, když se ve výzbroji 8. letecké armády objevil Boeing B-24 Liberator, letoun modernější a rychlejší, ale, jak se záhy ukázalo, též náchylnější k poškození. Nový bombardér si odbyl svůj bojový křest nad Evropou 8. října, když 108 letadel B-17 a B-24 s doprovodem 156 britských stíhaček svrhlo bomby na ocelárny v Lille. Němečtí stíhači z III/JG 26 měli tentokrát úspěch a podařilo se jim sestřelit tři B-24 a jeden B-17 při ztrátě pouze jedné stíhačky Fw 190A-4. To ovšem palubním střelcům amerických bombardérů nevadilo v nahlášení 56 úspěšných sestřelů německých letadel. Následující akce 8. armády byly provedeny bez doprovodu stíhaček. Dne 21. říj­ na zaútočilo na ponorkovou základnu v Lorientu 90 bombardérů. V průběhu několik desítek minut trvající bitvy se stíhačům z JG 2 a JG 26 podařilo sestřelit pouze tři a poškodit šest bombardérú. Při tak silné obraně bylo možno považovat tyto poměrně nevelké ztráty za úspěch. To také utvrdilo velení 8. armády v rozhodnutí o správnosti koncepce vedení náletll bez stíhací ochrany. Na jeho

Britský bombardér Avro Lancaster nad Hamburkem v lednu 1943. Zářící body kolem letadla jsou osvě tlovací bomby, fléry, které shazovali tzv. značkaři těsně před príletem hlavního svazu do cílového prostoru.

podporu uvedlo, že těžce vyzbrojené bombardéry jsou schopny bránit se samy a utrpěné ztráty jsou akceptovatelné. Plán takto vedených akcí byl přijat 29. října. Prvními bombardovanými objekty měly být ponorkové loděnice a letecké továrny v severnim Německu. V porovná1ú s činností Britů, kterou bylo možno bez obalu označit za teroristickou, bylo americkým záměrem ničení průmyslové­ ho potenciálu nepřítele do takové núry, aby mu to znemožnilo další vede1ú války. V nejbližších měsících se však mělo ukázat, že k uskutečnění tohoto plánu je ještě velice daleko. Nikdo nepočítal s tak silnou reakcí obránců a odhodlaností německých letců.

bombardérů

na brífinku

bojovým letem.

Američané se o tom přesvědčili 23. listopadu. Z 36 létajících pevností B-17 vyslaných proti velké ponorkové základně v Saint-Nazaire se do cílového prostoru dostalo kvůli špatným pově­ trnostním podmínkám pouze devět strojů. Skupina stíhaček Fw 190A-4 majora Egona Mayera bombardéry objevila, získala výškovou převahu a čelně zaútočila. Němcům se ihned podařilo sestřelit dva B-17 a poškodit třetí, jenž se zřítil na zpáteční cestě. Nad cílem byl sestřelen ještě jeden bombardér, přičemž Němci ztratili jednu stíhačku. Čelní útok trval pouze dvě až tři sekun dy a vyžadoval nesmírnou obratnost a přesnost, museli jej provádět vysoce kvalifikovaní piloti, a přesto akce občas končila srážkou. Méně zkušeným letcům zbýval klasický útok zezadu. Do konce roku 1942 podnikli němečtí stíhači ještě jednu podobnou akci během náletu létajících pevností na skladiště v Romilly-sur-Seine, při níž se jim podařilo sestřelit šest bombardérú. Slabší aktivita amerického letectva na konci roku 1942 byla zaviněna pře­ sunem 97. a 301. bombardovací skupiny k letectvu operujícímu v severní Africe. Bilance prvních měsícú bojové činnosti 8. letecké armády nebyla nejhorší. Bylo podniknuto 1 483 bojových letú v rámci 27 operací. Bylo při nich ztraceno 32 letadel čili 2,16 % nasazených sil.

...,

KRACO RADARU o

říslušníci

P nájezdu na francouzské

komand mohli

při

pobřeží

důvodů ukořistit

jen radarového zařízení u Brunevalu. Na kompletní bylo nutno ještě nějakou dobu počkat. Příležitost se naskytla v listopadu 1942, kdy byly německé jednotky po porážce u El-Alameinu přinuceny k ústupu. Byl tak rychlý, že při něm opustily mnoho radarových stanic. Veškerá kořist byla bez ohledu na stupeň poškození převezena do Velké Británie a uložena v hangáru ve Farnborough. Jako první byl opraven pouze nepatrně poškozený Wiirzburg, později se podařilo zkompletovat i radary Freya a Seetakt. S podrobnou znalostí jejich činnosti bylo možno vypracovat způsoby jejich rušení. Prozatím však zůstalo neodhaleno tajné zařízení s krycím názvem Emil-Emil, zmiňované v rozhovorech mezi letci a letovými dispečery. Brit-

z technických

některé součásti německého

422

ská rozvědka dospěla v listopadu 1942 k přesvědčení, že je toto zařízení v každé noční stíhačce, a proto o něm začala hledat konkrétní informace. Za tímto účelem byly postaveny odposlouchávací stanice, které za několik dnů zachytily série impulsů o kmitočtu asi 490 MHz, nepoužívaném britským letectvem. Přitom musely pocházet z letadla, protože podle umístění antény stanice bylo vyloučeno vysílání signálů ze země. Zblízka měly tajemný Emil -Emil prozkoumat Wellingtony ze 1473. letky (No. 1473 Radio Counter Measures Flight) specializované na radioelektronický průzkum, které měly zjistit, zda jde o letecký radar k vyhledávání lodí. Jelikož Němci ignorovali lety jednotlivých letadel, podařilo se při tomto průzkumu zaregistrovat pouze vysílání signálů na sledované frekvenci. Pro další upřesnění bylo rozhodnuto o účasti letadel z 1473. letky na bombardovacích

Generál Josef Kammhuber (1896- 1986), skvělý organizátor a znalec taktiky nočního st{hacího letectva. Na jeho bedrech spočívala odpovědnost za obranu před spojeneckými nálety. Nakonec jej maršál Giiring obvinil z neúspěchů, za něž mohl sám, a po zn ičení Hamburku v roce 1943 jej odvolal z funkce.

POKRAČOVÁNí VÁLKY RADARŮ

operacích. Wellington s měřící aparaturou se 3. prosince připojil k náletu na Frankfurt nad Mohanem. Západně od Mohuče byl na sledované frekvenci zachycen slabý signál, který postupně sílil. Ve chvíli, kdy dosáhl takové úrovně, že byl nečitelný, zaútočila nepřátelská stíhačka. Vážně poško zený Wellington se s obtížemi vrátil a musel nouzově přistát na hladině nedaleko Ramsgate. Tímto „jednoduchým" způsobem byla získána jistota, že se jedná o palubní radar německých stíhaček. Rušení činnosti německých radiolokátorů bylo zahájeno v srpnu 1942. Při nočních akcích nepoužitelný systém Moonshine byl rychle nahrazen systémem Mandrel, který se vyráběl už léta a pracoval na kmitočtu radarů Freya. Na konci listopadu již bylo těchto přístrojů dostatek k tomu, aby mohly být operačně použity. Byly instalovány na devět letadel Defiant z 515. perutě. Takto vybavené stroje měly kroužit asi 80 kilometrů od německého pobřeží. Podle předpokladů měly rušit činnost německých radarů v pásmu širokém 320 kilometrů, čímž by umožnily průlet proudu bombardérů . V hloubi německé obrany měly v rušení činnosti radarů Freya a Wi.irzburg-Riese pokračovat bombardéry vybavené stejným systémem. V každé peruti měly být dva bombardéry s rušičkami Mandrel, které měly zpomalit systém navádění stíhaček natolik, aby většina bombardérů byla schopna přeletět Kammhuberovu linii dříve, než bude napadena. Dalším přístrojem sloužícím ke zpomalení nepřátelské obrany by] vysokofrekven-

ční vysílač Tinsel. Jeho operátor naladil stanici na frekvenci užívanou Němci a prostě na ní vysílal zvuk motoru. Poprvé bylo rušení německého systému protivzdušné obrany ve velkém měřítku spuštěno v noci z 6. na 7. prosince 1942 během náletu na Mannheim, při němž se německé obraně podařilo sestřelit pouze 15 z 272 nasazených bombardérů. Rušení radiolokátorů dalekého dosahu bylo tak účinné, že většina bombardérů stačila minout stanice radarů Wiirzburg-Riese ještě předtím, než začaly navádět stíhačky. Úspěch byl nicméně jen krátkodobý, neboť operátoři radarů brzy našli metodu, jak omezit rušení, jednoduše v malém rozsahu, avšak systematicky přelaďo­ vali své přístroje. Další protiakcí bylo zvýšení citlivosti, pásmo 120-130 MHz bylo rozšířeno na 107- 158 MHz. Jelikož jeden Mandrel mohl pracovat pouze v rozsahu 10 MHz, jeho možnosti byly značně omezené a bylo nutno zvýšit počet rušiček. Do dubna 1943 se německé obraně podařilo do značné míry neutralizovat činnost britských rušiček. Přístroj Mandrel měl ještě další vadu, německé stíhačky se mohly orientovat podle zdroje vysílání. Britové se tomu snažili zabránit střídavě dvěma minutami vysílání a dvěma minutami radiového ticha, to však zase snižovalo účinnost rušení. Proti rušení rádiového vysílání existovaly dvě metody. První bylo zvýšení výkonu vysílaček, aby posádky i skrze šum slyšely povely ze země. Druhou bylo zavedení přídav­ ných radiostanic do letadel pracujících v pásmu 38-42 MHz. Stále však byly

Short Stirling Mk III ze 199. perutě (kódové písmeno EX-R, evidenční číslo LJ525) pojmenovaný Jo/ly Roger. Pod trupem jsou vidět antény radarové rušičky Mandrel.

D vě

radarové stanice Wurzburg, které byly pásma protivzdušné obrany. Radary na snímku pracovaly blízko francouzského města Nancy. součástí německého

používány i staré přístroje, přestože byly účinně rušeny až do konce války. Celkově vzato, dvě jednoduchá a levná zařízení donutila Němce ke zvýšení nákladů na úpravu svých radiolokátorů a zavedení nových radiostanic. Součas­ ně napáchala zmatky v systému protivzdušné obrany a přičinila se o snížení britských ztrát.

NOVÉ BRITSKÉ RADIOLOKAČNÍ SYSTÉMY Jakkoliv pokročilo britské bombardování, jeho přesnost byla nadále nevalná. Situaci v tomto směru měla napravit dvě zařízení použitelná jak v noci, tak při husté oblačnosti . První z nich se nazývalo Oboe a využívalo skutečnosti, že poměr vzdálenosti při radarovém měře ­ ní je stále stejný, jediným omezením je zakřivení zemského povrchu. Navigační systém tvořily dvě radarové stanice, jedna v Doveru a druhá v Cromeru, které vysílaly impulsy rozdílného kmitočtu. V letadle byla stanice, která na přijaté signály odpovídala vlastními impulsy. Stanice v Doveru změřila přesnou vzdálenost letadla a navedla je do cílové oblasti náletu. Střed oblasti tvořila právě stanice v letadle. V tom okamžiku převzala navádění stanice v Cromeru, a jakmile se letadlo ocitlo nad cílem, vyslala mu signál. Podle dobových kritérií bylo touto metodou dosaženo mimořádné přesnosti . Jedním z jejích nedostatků byl limitovaný dosah, který

423

ENCYKLOPEDIE II. SVĚTOVÉ VÁLKY

Srovnání letecké mapy okolí Hamburku se zobrazenírrf radiolokačního systému H2S. Celkové obrysy jsou dostatečně zřetelné, aby umožnily lokalizovat cíle.

ve výšce 9100 metrů činil jen 430 kilometrů. Omezovalo to použitelnost pří­ stroje pouze na nevelkou část Německa, v níž ovšem leželo např. Porúří. Dalším nedostatkem systému bylo to, že umožňoval navádění pouze jednoho letadla. Tento problém byl vyřešen založením elitních perutí značkařů PFF (Pathfinder Porce) v rámci Bomber Command. Tyto útvary měly letadla vybavená zaříze n ím Oboe a byly organizovány po vzoru německé Kampfgruppe 100 z období bitvy o Británii. Poprvé byl radi o n avigační systém Oboe operačně vyzkoušen v noci z 20. na 21. prosin ce při náletu šesti letadel Mosquito na elektrárnu v nizozemském městě Lutterade. V průběhu následujícího týdne vždy jedno nebo dvě Mosquita podnikala lety mající ověřit přesnost

Generální inspektor letectva Třetí říše polní maršál Erhard Milch (1892-1972) zodpovídal za vývoj a zavedení mnoha nových typů německých letadel. Řada letadel, na jejichž zavedení naléhal, vyžadovala ještě další dopracová ní.

424

zařízení. Později

bylo tímto systematicky bombardováno Porúří. Druhé zařízení mělo kryptonym H2S a byl to radar ke svislému měření čili k zobrazení profilu terénu. Odraz signálu byl nejsilnější nad zastavěným terénem, slabší nad plochou krajinou a nejslabší nad vodní hladinou. Na monitoru to ukazovalo poměrně čitelnou mapu zemského povrchu. Radar měl nevelké rozměry díky nedávno vynalezenému silnému magnetronu, generujícímu impulsy o výkonu 10 kW na před ­ tím nedosažitelné frekvenci 3 000 MHz, což odpovídá vlnové délce asi 10 centimetrů. Magnetron přitom nebyl příliš velký a celý přístroj nebyl těžší než 150 kilogramů, takže jej bylo možno bez problémů namontovat do bombardéru. Před zavedením H2S se samozřejmě řešila otázka, jak zajistit, aby se nového přístroje nezmocnil nepřítel. Zkoušky prováděné s náložemi ukázaly, že i při silném poškození celého letadla znemožnila kompaktní konstrukce magnetronu jeho úplné zničení. Vždycky zůstaly součásti, podle nichž se dala obnovit jeho konstrukce a zjistit princip činnosti. Nebyl proto vybaven žádným autodestrukčním mechanismem, přestože bylo riziko, že padne do rukou nepřítele. K tomu také poměrně brzy došlo - již 3. února 1943, a tedy necelý měsíc po namontování H2S do deseti letadel Halifax z 35. perutě a deseti letadel Stirling ze 7. perutě. Poprvé byl radar H2S operačně použit při náletu na Hamburk v noci z 30. na 31. ledna 1943. V roce 1942 byla také vyvinuta dvě zařízení, varující posádku bombardéru před blížící se stíhačkou. První z nich byl výstražný radar Monica, montovaný na záď bombardéru a