Encyklopedie II. světové války, 23 9788326101151, 9788374584357

Citation preview

NEJLEPŠÍ DOKUMENTÁRNÍ SERIÁL O li. SVĚTOVÉ VÁLCE NA DVD

11a s DVD 99 Kč// 3 ,95 €* / 119 Sk

,

o

V ALKA RADARU LETECKÁ VÁLKA NAD NĚMECKEM

ruhá světová válka byla největšún ozbrojeným konfliktem vdějin ach lidstva. Udalosti oněch tragických let vyvolávají dodnes mnoho rozporuplných názorů a jsou stale přitažlivým objektem zájmu Udí fascinovaných historií. Encyklopedie, jejíi další číslo držíte v rukou, popisuje a vysvětluje dění této války vširokém kontextu - jak politickém, tak vojenském. Zároveň přístupným způsobem představuje vojenské operace, výzbroj, udalosti majíd vliv na průběh bojů, životopisy nejdůležitějších poUtiki, a vojevůdců, neznama fakta a tajemství. .Encyklopedie 11. světové valky" obsahuje unikátní fotografie, podrobné ilustrace vojenské techniky, kopie nedavno odtajněných dokumentů, přehledné mapky, názorné tabulky historických udalosti a tisíce unikátních archivních materialů. Cennými doplňky každého dílu sbírky jsou nejlepší filmové dokumenty (DVD) o druhé světové valce, přibližující její jednotlivé etapy, nejdůležitější udalosti, tažení a bitvy od vzniku fašismu až po výbuch atomové bomby v Hirošimě.

D

,,Encyklopedie II. světové války': která bude vycházet každé dva týdny, se skládá ze tří částí: ■ HISTORIE TI. SVĚTOVÉ VÁLKY

■ KALENDÁRIUM

Popis politických událostí a bojových akci v prů­ běhu konfliktu. Bitvy, souboje tajných služeb, vysoká politika.

Zkrácený popis nejdůležitějších a oblasti, jimž je věnováno téma daného čísla. Jednotlivá čísla, kterých bude 48, budou tvořit kompendium vědomostí o největším konfliktu v historii lidstva. V jednotlivých dílech najdete popis největších bitev války, biografie velitelů a politiků, seznámíte se s výzbrojí všech válčídch stran i politickými reáliemi, stojícími za činy hlav států

■ MILITARIE

Popis, technická data a ilustrace nejpopulárněj­ ších a nejproslulejších typů výzbroje - od letadel přes tanky a lodě až po dělostřelectvo a pěch ot­ ní zbraně. Strany s vojenskou technikou nejsou číslovány. Doporučuje se vložit je do pořadače podle druhu zbraní a období, ve kterém byly používány. Tato část bude popisovat čtyři druhy výzbroje - obrněnou techniku (tanky, obrněná vozidla, samohybná děla), letectvo, válečné námořnictvo a ruční zbraně.

i náčelniků štábů.

V nejbližších číslech: ■ Konec letecké války nad Evropou ■ Americké operace ■ Akce RAF do dne D

■ HISTOR IE II. SVĚTOVÉ VÁLKY LETECKÁ OFENZIVA PROTI TŘETÍ ŘÍŠI VÝSTAVBA SYSTÉMU PROTIVZDUŠNÉ OBRANY

397-401

BRITSKÉ AKCE A SOVĚTSKÁ EPIZODA VÁLKA RADARŮ POKRAČOVÁNÍ OFENZIVY

402-404 405-410 411-412 413-414

TŘETÍ ŘÍŠE

■

MILITARIE LETADLA 1940-1942

■ KALEND ÁRIUM NEJDŮLEŽITĚJŠÍ UDÁLOSTI KVĚTNA 1942

■ ~ 23. DÍL: PARTYZÁN I

45-46

■

Pokračování války radarů

■

Nástup Američanů

■ Britské akce od srpna 1942 Vydavatel: POLSKIE MEDIA AMER.COM SA, Grochowe tqki 6, 61 752 Poznaň , Polsko, tel. : + 48 618 515 147 Informace: + 420 296188 900 (9.00- 17.00 hod.) e-mail: amercom@amercom .cz Redakce: PRESS-PYGMALION, s. r. o., Český Těšín Šéfredaktor: Marcel Mahdal Odborná spolupráce: Stanislav Komárek, Alena Hasáková, RadekSporysz, Miloš Km eť, Milan Bronclik, Jiří Rataj Objednávky předplatného : ALL Production, s. r. o., P. O. BOX 732, 111 21 Praha 1, tel.: 234 092 851, fax: 234 092 813, e-mail: [email protected], www.predplatne.cz Předplatné a informace pro slovenský trh: Magnet Press Slovakia, s. r. o. P. O. BOX 169,830 00 Bratislava, tel.: 02/67 20 19 31 - 33 e-mail: [email protected], www.press.sk ISBN: 978-83-261 -0115-1 Série: 978-83-7458-435-7

TŘETÍ ŘÍŠI okud spojenecká vojska nevstoupila na teritorium Třetí říše, bylo letectvo jediným druhem zbraně umožňujícím vést bojovou činnost na území tohoto státu. Zpočátku bylo jeho operativní působiště velmi omezené, postupem času však rozsah ofenzivy narůstal a přinášel reálné výsledky. Zvyšující se aktivita britského a posléze i amerického letectva nutila Němce navyšovat síly a prostředky určené k protivzdušné obraně. To stále více oslabovalo německé rezervy a projevovalo se to i na možnostech armád bojujících na několika frontách. Přestože výsledné efekty bombardování byly menší, než se očekávalo, přece jen do značné míry přispěly k Hitlerově porážce. Komunistická propaganda u nás se dlouhá léta snažila význam spojenecké letecké ofenzivy bagatelizovat a skutečnost, že právě díky ní museli Němci omezovat síly svého letectva na Východě, posílat tam méně vojáků a vyrábět méně výzbroje, se pokoušela zamlčovat. Nebýt této letecké války, byly by sovětské {tráty jistě ještě vyšší.

D

PRVNÍ ÚTOKY - PROTIVNÍCI Navzdory všeobecně rozšířenému názoru nebyly ozbrojené síly Třetí říše na vedení již zahájené války příliš připraveny. Měly shromážděno dostatečné množství vojenského materiálu pouze na provedení úspěšné bleskové války. Napadené Polsko mohlo nad Německo vyslat pouze čtyři bombardovací eskadry s letadly PZL P.37 Los, která však nejdříve tři dny nečinně stála a poté byla nasazena nevhodně . Přesto byla proti polským bombardérům (jejichž počet byl v hlášení německé rozvědky značně přemrštěný) preventivně vyčleněna většina nejnověj­

ších Bf 109E. Nebezpečí mohlo hrozit ze strany západních spojenců Polska, přes­ to Hitler (povzbuzovaný Stalinem, který chtěl mít z německo - polského konfliktu také profit) nebral možnost ozbrojeného zásahu Francie a Velké Británie vůbec vážně . A skutečně. To, že západní mocnosti vyhlásily Německu války, nemělo na výsledek polského tažení žádný vliv. Nejsnadněji mohly být vedeny letecké útoky z Francie, která měla v létě 1939 k dispozici 370 bombardérú. Jednalo

Po většinu války patřily k nejdůležitějším n ěmeckým prostředkům k nočnímu vyhledávání nepřátelských letadel protiletadlové světlomety, zpravidla soustřeďované do skupin po devíti kusech. V roce 1933 sloužilo v oddílech protiletadlové obrany více než 66 % příslušníků Luftwaffe.

397

ENCYKLOP EDIE II. SVĚTOVÉ VÁLKY

Ilustrace přibližuje stíhačku Messerschmitt Bf 109E-3 patřící k Jagdgeschwader 51. Na letadlech tohoto typu spo čívala tíha obrany Třetí říše na přelomu let 1939 a 1940; nelze však říci, že by měla příležitost

k

častým bojům.

se ovšem o stroje zastaralé a navíc se Na opačné straně fronty v severní štáb francouzského letectva a západní části Třetí říše bylo na obrarozhodl krátce před vypuknutím války nu před možným útokem vyčleněno ofenzivní akce do doby přezbrojení 61 7 Messerschmittů Bf 109 verzí Da E na nová letadla tuzemské a americké (565 bojeschopných) a 33 zastaralých výroby zastavit. Také je známo, že tuto dvouplošníků Arado Ar 68 (22 boječinnost brzdily levicové skupiny ve vláschopných). Obranu ze země zajišťovalo dě, armádě i průmyslu, takže Francie 197 baterií těžkých a 48 baterií lehnebyla na nastávající válku materiálně kých protiletadlových děl vybavených ani morálně připravena. světlomety. Scházela nicméně podrobná Za této situace bylo jedinou reálnou koncepce obrany před nepřátelskými silou, kterou bylo možno proti hitlenálety. Neexistovala široká síť optické rovskému Německu okamžitě použít, a akustické lokalizace ani hlásný systém. britské letectvo, relativně početné, dobře Stíhací letectvo mohlo operovat výlučně vycvičené a celkem moderně vyzbrojeza denního světla, protože chyběly spené. Britské dálkové bombardovací leteccializované noční stíhačky a dostatečný tvo soustředěné v Bomber Command počet pilotů vycvičených (Bombardovacím velitelství) tvořily v nočním létání. Stěží lze čtyři Bomber Group (Bombardovací za noční stíhačky označit skupiny): dvě letky dvojplošníků - 2. bombardovací skupina se sedmi Arado Ar 68 dosahujících perutěmi (21., 82., 101., 107., ll0., menší rychlosti než běžná ll4. a 139.) vyzbrojená letadly Bristol cestovní rychlost britských Blenheim bombardérů. - 3. bombardovací skupina s osmi perutěmi (9., 37., 38., 99., 115., 149., PRVNÍ BOJE 214. a 215.) vyzbrojená letadly VicBritové podnikli první let kers Wellington nad německé území již - 4. bombardovací skupina s šesti 3. září 1939 - 90 minut perutěmi (10., 51., 58., 77., 78. a 102.) po vyhlášení války. Poruvyzbrojená letadly Armstrong Whith- čík Andrew McPherson worth Whitley ze 139. perutě odstartoval - 5. bombardovací skupina s osmi s Blenheimem N6215 perutěmi (44., 50., 61., 97., ll0., 113., na průzkum situace 144. a 211.) vyzbrojená letadly Handve válečném přístavu Willey Page Hampden helmshaven a v 16.50 se Teoreticky bylo Bombardovací v pořádku vrátil na základvelitelství schopno poslat do akce kolem nu. Navečer se uvedený 350 z 600 bombardérů schopných přístav pokusily bombarzaútočit na cíle v severním Německu. K tomu by bylo možno připočíst také devět perutí taktických bombardérů vyzbrojených jednomoto rovými letadly Ně mecký protiletadlový kanon Fairey Battle, které působily od 20. září ráže 88 mm, jeden z nejlepších na území Francie. ve své třídě. válečný

398

dovat Hampdeny z 49. a 83. perutě, ale z důvodu.špatné viditelnosti nenalezly cíl a musely se vrátit. Tři Whitleye svrhly téže noci na Německo letáky, jeden z nich musel při návratu nouzově přistát ve Francii. Zkušenosti prvního dne vyústily ve dva závěry. Prvním bylo potvrzení priority akcí proti německému vojenskému námořnictvu (Kriegsmarine) a druhým potvrzení faktu, že dosavadní vynakládání sil na propagandistické kampaně bylo zbytečným plýtváním. Při shazování letáků bylo mimo jiné dbáno na to, aby byl každý balík pečlivě otevřen a aby při pádu nezpůsobil ně­ jakou škodu. Byl dokonce vydán zákaz bombardov ání objektů na pevnině, aby náhodou nedošlo k obětem mezi civilním obyvatelstvem. Naivní opatrnictvi některých britských politiků očividně neznalo mezí. Následujícího dne, 4. září 1939, bylo proti německému loďstvu vypraveno po pěti Blenheimech ze 107., 110. a 139. perutě, po šesti Hampdene ch ze 49. a 83 . perutě a po šesti Wellingtonech z 9. a 149. perutě. Žádný velký úsp ěch však tato letecká akce nezazna-

LETECKÁ OFENZIVA PROTI TŘETÍ ŘÍŠI

Britský bombardér Hampden ze 44. perutě při nakládání bomb o váze 1500 liber (680 kg). Tyto bomby byly v podstatě upravené námořní miny svrhávané na padácích, což prakticky znemožňovalo zacílení. Později byly opatřeny standardními stabilizačními plochami a přenášely je bombardéry Stirling.

menala. Letadla z 49., 83. a 139. perutě žádné cíle nenalezla, takže se vrátila bez boje zpět. Stroje ze 110. perutě zaútočily na bitevní loď Admiral Scheer a jednou nebo dvakrát ji zasáhly; bomby však nevybuchly, zato útočníci přišli o jedno letadlo a tři další byla poškozena. Letadla ze 107. perutě napadla lehký křižník Emden, který se jim podařilo zasáhnout, jenže během akce byla čtyři z nich sestřelena; zachránilo se jen jedno, které předtím zabloudilo a muselo se vrátit. A konečně Wellingtony, jež měly zaútočit na bitevní křižníky Scharnhorst a Gneisenau, se dostaly nejen do silné palby ze země, ale navíc byly před cílem napadeny stíhačkami Bf 109E z II./JG 77. Šikovatel Alfred Held a šikovatel Hans Troitsch sestřelili každý po jednom bombardéru a dosáhli tak prvních vítězství Luftwaffe na Západě. Při první bojové akci ztratili tedy Britové sedm letadel, přičemž sami způ­ sobili jenom nepatrné škody. Neúspěch náletů byl vysvětlován nízkou oblačnos­ tí, která nutila letadla k útoku z nevelké výšky. Do dalších akcí bylo pilotům doporučováno, aby udržovali těsný šik, jenž je měl lépe chránit před útoky stíhaček. Svou první zkušenost měli letci využít bezprostředně při dalších akcích. V noci z 8. na 9. září mělo po šesti bombardérech Whitley ze 77. a 102. perutě shodit nad Německem letáky. Letadlo majora Murrayho bylo sestřeleno protileteckou obranou nad Durynskem. Tři další letadla se při návratu dostala do vzdušného prostoru tehdy neutrální Belgie a byla napadena belgickými stíhač­ kami. Jeden střelbou poškozený Whitley musel nouzově přistát u Nivell~s, zato střelci dalších dvou letounů sestřellii Bel-

dva stroje, dvoumístný Fairey Fox a jednomístný Fairey Firefly. Nad Německem se britská letadla objevila znovu teprve 25. září při průzkumném letu tří B l enheimů ze 107. perutě. Přestože byly napadeny

gičanům

nepřátelskými stíhačkami, podařilo

se všem třem vrátit. Méně štěstí měly 29. září Hampdeny ze 144. perutě, které se chystaly zaútočit na německé lodě. Letka majora Lindleyho napadla bez úspěchu dva torpédoborce, zatímco letka podplukovníka Cunninghama ztratila orientaci a všech pět Hampdenů sestřeWy německé stíhačky Bf 109D. Sedm letců se však zachránilo. Poslední zářijovou akcí byl let Whitleyů ze 4. skupiny. Jeden bombardér sestřelilo protiletadlové dělostřelectvo nad východofríským ostrovem Borkum. Do 18. prosince 1939 omezovalo RAF svou činnost a podnikalo jen lety něko­ likačlenných skupin. Německá strana očekávala nálety ve větším měřítku, a proto začala organizovat síť hlídek v nejpravděpodob­ nějších příletových směrech britských bombardérů. Na podzim začali Němci instalovat první stanice radarů Freya. Byl to jeden ze dvou typů radiolokátorů používaných německou armádou. Pracoval v kmitočtu 120 MHz a zkonstruovala jej firma Gema. Od stejného výrobce pocházel i druhý typ, Seetakt, pracující v kmitočtu 370 MHz a určený pro plavidla a baterie pobřežní obrany. Radar Freya měl zpočátku dosah asi 120 kilometrů a umožňoval pouze urče­ ní směru, odkud se blížil letící objekt. V tomtéž čase ukončila firma Telefunken vývoj značně pokročilejšího zařízení pod názvem Wiirzburg. Přístroj montovaný na mobilním podvozku pra-

coval v kmitočtu 560 MHz a byl schopen zaměřit přesnou pozici na vzdálenost do 40 kilometrů. Byl to první moderní radar na světě, který umožňo­ val protiletadlovému dělostřelectvu vést přesnou palbu i při omezené viditelnosti čili při husté oblačnosti a v noci. Britský Chain Horne pracující v kmitočtu 20-52 MHz měl dosah 190 kilometrů a byl schopen určit letovou hladinu cíle, ale ne nízko letícího. Navíc byly antény tohoto radaru vysoké 90 metrů a nehybné. Antény radaru Freya byly montovány na kovových podstavcích a umožňo­ valy sledování v úhlu 360°. V prosinci 1939 disponovalo Luftwaffe osmi stanicemi Freya umístěnými po dvou na ostrovech Helgoland, Sylt a Wangerooge a po jedné na ostrovech Borkum a Norderney, přičemž Britové o existenci a rozmístění těchto přístrojů nic nevěděli. Současně byla posílena obrana. Do ohroženého regionu byla převelena část ZG 76 vyzbrojená dvoumotorovými Messerschmitty Bf 11 O s větším doletem a silnější výzbrojí, které měly při střetech s bombardéry větší šance na vítězství. Jelikož tři předchozí útoky RAF na německé válečné lodě skončily fiaskem, bylo 18. prosince 1939 k Wilhelmshavenu vypraveno 24 Wellingtonů (devět z 9. perutě, šest z 38. perutě a devět ze 149. perutě), avšak dva z nich se musely kvůli technickým závadám vrátit. Ve 13.23 lokalizovaly radary na Wangerooge britské bombardéry daleko nad Severním mořem na vzdálenost 112 kilometrů. Po dvaceti minutách je zachytil i radar na Helgolandu. V té době se již o britských letadlech vědělo na základně stíhacího letectva v Jeveru, avšak tato zpráva byla přijata

399

ENCYKLOPED IE II. SVĚTOVÉ VÁLKY

Německé

s nedůvěrou, proto odstartovalo 16 stíhaček Bf 11 O a 34 Bf 109 se zpožděním. Mezitím stačila britská letadla, neúspěš ­ ně ostřelovaná protiletadlov ým dělostře ­ lectvem, přeletět nad Bremershave nem. Podnikla průzkum nad zálivem Jade a Wilhelmshav enem, a aniž by svrhla bomby, vrátila se nad Fríské ostrovy, kde se rozdělila do dvou skupin. A teprve tehdy německé stíhač ky zaútočily. Ve vzduchu byly pouze Messerschmi tty Bf 11 O z I/ZG 76, jejichž piloti spatřili při dokonalé viditelnosti vzdalující se Wellingtony. Záhy se k nim přidaly Bf 109D z 10. (N)/JG 26 a Bf 109E- l z II/JG 77. Ve 14.30 z aú točili němečtí letci na skupinu mířící k Helgolandu a nahlásili sedm sestře lů . Druhá skupina britských letadel, mířící rovnou na západ, byla napadena ostatními stíhačkami z II/JG 77 a dvěma roji z 2. a 3./ZG 76. Po desetiminuto vém boji bylo nahlášeno deset sestřelů. Po Bf 109 zaútočily Bf 110 z 3./ZG 76 a později se k nim přidal ještě pár Bf 109 z 3./J.Gr. 101. Pronásledová ní obou skupin bombardérů skončilo až po třetí hodině odpoledne. Němci nahlásili 38 sestřelů, z nichž bylo uznáno 26, Britové nahlásili sestřelení 12 nepřátelských stíhaček. Ve skutečnosti RAF ztratilo 20 bombar-

400

dérů,

z toho bylo 12 sestřelených, šest se rozbilo při přistání a dva stroje byly neopravitelné . Němci měli tři stíhačky sestřelené a čtyři poškozené. Z této akce bylo možno vyvodit několik závěrů. Velení RAF muselo přiznat, že podnikání denních náletů bez silného stíhacího doprovodu přináší jedině vysoké ztráty, zatímco u Luftwaffe se ukázalo, že je nezbytné vypracovat systém součinnosti mezi stíhacím letectvem a hlásnou službou. Od lokalizace britských letadel do jejich zachycení ně­ meckými stíhačkami uplynula totiž více než hodina, během níž mohly britské bombardéry podniknout účinný nálet. Jejich posádky jej neuskutečnily pouze proto, že se pedantsky držely rozkazů.

PRVNÍ NOČNÍ AKCE Teoreticky byla noc nejvhodnější ke skrytému přiblížení letadel k cíli. Před válkou se u Luftwaffe konaly pokusy připravit alespoň obecné předpoklady k nočnímu nasazení stíhaček. Na obrovském polygonu, jímž se stalo válčící Španělsko, byly podnikány experimentální noční operace s využitím tří strojů Ar 68. Na počátku roku 1939 bylo postaveno 15 nočních letek, avšak zakrátko bylo 13 z nich přezbrojeno letadly Bf 109

.

naslouchací za říze n í.

a přeřazeno k dennímu letectvu. Hermann Goring považoval noční operace za zbytečné a vyjadřoval se o nich s despektem. A to i přesto, že britské noční akce s letáky napovídaly budoucí potíže. Noční boj proti bombardérům spočíval v té době v udržování stálých hlídek v okolí možných cílů náletů a ve vyčká­ vání, až bude vetřelec zam ěřen světlo­ mety. To pochopitelně vyžadovalo znač­ ný počet letadel, přičemž světlomety oslňovaly rovněž obránce. Kromě toho dal Goring 9. února 1940 rozkaz zastavit všechny práce na vývoji nové techniky a výzbroje, jež nebude v průběhu roku připravena do výroby. Noční letectvo vyžadující speciální vybavení bylo tedy v takové situaci bez šancí a jeho vývoj se o mnoho měsíců zpozdil. Jediným konkrétním počinem bylo na přelomu let 1939 a 1940 zřízení skupiny IV(N)/JG 2 složené z dosavadních letek 10.(N)/JG 2, 10.(N)/JG 26 a 11/LG 2. Letky této skupiny byly dislokovány na letištích Jever, Langeoog a Liineburg. Zpočátku byla činnost této jednotky velice skromná, podobně jako činnost protivníka v tomto směru. Příležitost k boji dostali noční piloti, nadále létající na Bf 109D, teprve během invaze do Norska v roce 1940. Ve dnech 21. a 25. dubna a 14. května sestřelili po jednom britském bombardéru. Letouny Bf 11 OC z I/ZG 1 podnikly první noční let teprve 30. dubna 1940. V dalších měsících se pak tento typ letadla stal hlavním aktérem nočních leteckých bojů . Britové zpočátku chybovali v tom, že na noční operace vysílali bombardéry Whitley se špatným vytápěním a poruchovými kyslíkovými přístroji. Upřednostňovali totiž jejich daleký dolet na úkor péče o vhodné podmínky pro č innost letců.

„PODIVNÁ VÁLKA" A LÉTO 1940 Na počátku roku 1940 zahájilo RAF pří­ pravy k nočním náletům. Neznamenalo to úplné zrušení denních operací, ale během dne využívali letadel výhradně k průzkumným akcím. Ke krytí letadel během dne se Britové snažili využívat

LETECKÁ OFENZIVA PROTI TŘETÍ ŘÍŠI

rovněž německé

bomby- letka bomHe 111 z KG 51 bombardovala omylem Freiburg irn Breisgau, přičemž ve městě zahynulo 57 lidí. Nacistická propaganda však tento čin pohotově využila a přisoudila ho zcela samozřejmě Britům. K věrohodnosti křivého nařčení přispělo bohužel i to, že nálet RAF na Dortmund i britský nálet na Monchengladbach podniknutý následující noci si rovněž vyžádaly oběti na životech civilního obyvatelstva. Po německém leteckém útoku na Rotterdam, při němž byla zničena značná část města, zrušil 14. května nový britský premiér Winston Churchill zákaz bombardování německých měst. Již 15. května zaútočilo 99 bombardérů RAF na Porúří. Nedokázalo je zadržet ani protiletadlové dělostřelectvo, ani noční stíhačky z IV(N)/JG 2. Místní obyvatelé tehdy na poznali vlastní kůži, co je to válka, neboť bomby nezřídka padaly daleko od stanovených cílů na obytné zóny. Přitom se Goring, nadšený radarem Wiirzburg, ještě v srpnu 1939 holedbal, že díky tomuto zařízení nespadne na Porúří ani jediná bomba. Do 4. června 1940 uskutečnilo RAF 1 700 nočních letů nad Německo, při bardérů

Náborový plakát vyzývající ke vstupu do řad britského letectva. Píše se v něm o „leteckých povinnostech'; neuvádí se však, že mezi hlavní z nich patřil shoz letáků.

nízké zimní oblačnosti. Jedna z takových operací byla ve větším měřítku podniknuta v lednu. Sedmnáct britských Wellingtonů se tehdy pokusilo o průzkum situace v Německém zálivu, na zpáteční cestě však byla část letadel ze 149. perutě napadena skupinou Bf 110 z 1/ZG 76, jimž se během krátkého boje podařilo dva bombardéry sestřelit. Po této další nepříznivé zkušenosti začalo RAF vysílat na podobné akce rychlejší a obratnější bombardéry Blenheim, nicméně po ztrátě dalšího letadla z 82. perutě, sestřeleného 27. února německou stíhačkou, bylo přehodnoceno i toto rozhodnutí. Na jaře 1940 panovala ve vzdušném prostoru podobná stagnace jako na pozemní frontě, kde probíhala tzv. podivná válka (The Phoney War), neboli válka vsedě (Sitzkrieg). Ke změ­ ně situace došlo teprve po německé ofenzivě 10. května 1940. Britové na ni zareagovali celkem pohotově. V noci z 10. na 11. května bombardovali Dortmund a skupina osmnácti bombardérů Hampden a Whitley zaútočila zároveň na železniční uzel nedaleko Mnichova. Téže noci dopadly na německé území

nichž ztratilo 39 bombardérů, většinou však při haváriích. Letecká ofenziva, třebaže v menším měřítku, pokračovala i v následujících dnech. Ještě v noci ze 17. na 18. června svrhly britské bombardéry svůj náklad na Hamburk a Brémy. K náletům se přidalo i francouzské letectvo se čtyřmotorovými letadly Farman F.221 , F.222 a F.223. Byly to hornoplošníky s motory v tandemovém uspořádání pod křídly, které měly dolet 2 000-2 400 kilometrů a nosnost 4-4,2 t bomb. Celkem dvacet letadel těchto typů bombardovalo mimo jiné továrnu BMW v Mnichově. V noci ze 7. na 8. června podnikl přestavěný civilní Farman F.223.4 první spojenecký nálet na Berlín během druhé světové války, při němž svrhl na hlavní město Třetí říše dvě tuny bomb. Po porážce Francie byly denní operace omezeny na provokační akce spočívající ve vysílání malých skupin bombardérů Bristol Blenheirn nad průmyslové oblasti Porúří. Stíhačkám z II a III/JG 26, jež při obraně tohoto regionu operovaly z letišť v Dortmundu a Monchengladbachu, se podařilo 5. července jednu takovou skupinu dostihnout a jedno britské letadlo sestřelit.

Obloha nad Německem během jeJnoho z počátečních britských náletů.

401

V'

,

PROTIVZDUSNE OBRANY

TŘETÍ ŘÍŠE ritské nálety Němce přesvědčily, že na ně jejich protiletadlové dělo­ střelectvo nestačí a hrstka odvážných letců na Bf 109 dosahuje vzhledem k vynaloženém u úsilí jen málo sestřelů a ještě méně vzhledem k potřebám

B

obrany

země. Při přetrvávající

tečné součinnosti

nedosta-

bylo navíc dostihnutí bombardéru v noci vyloženě věcí náhody. Goring konečně pochopil, že tento stav je nutno neprodleně změ­ nit, a 22. června 1940 nařídil, aby byla na základně I/ZG 1 na letišti v Diisseldorfu postavena noční stíhací eskadra (Nachtjagdgeschwader) . Za jejího velitele byl navržen kapitán Wolfgang Falek, jenž během norského tažení získal zkušenosti s nasazením Bf 11 O při nočních letech. O čtyři dny později byl Falek oficiálně jmenován velitelem NJG 1 a současně vydal Goring v Haagu rozkaz k vytvoření nočního stíhacího letectva (Nachtjagd).

402

K novému útvaru byla ihned existující skupina IV(N)/JG 2 pod změněným označením II/NJG 1, která zahájila prakticky vzápětí bojovou činnost, takže již 9. července přičleněna

sestřeW

vrchní šikovatel Paul

Forster, letící ve 2.50 na Bf 109 nad Helgolandem, bombardér Whitley. Anténa radiolokátoru Wiirzburg byla určena ke Dalším krokem v rámci sledování jednotlivých letadel. Radary tohoto typu patřily změn bylo postavení ještě větší do systému navádění německých nočních stíhačů pod specializované jednotky spolu- kódovým označením Himmelbett. pracující se systémem pozemní letecké kontroly. Za jejího organizátora buněk. Jeho snaha vedla 17. července vybral Goring čtyřicetiletého plukovk vytvoření 1. divize nočního stíhacího níka Josefa Kammhubera a pozval jej letectva - 1. Nachtjagddivision, podpov červenci do svého hlavního stanu. rované světlometným plukem a ně­ Tento energický a schopný důstojník kolika radiolokátory Freya. Do hodzahájil neprodleně proces koordinace nosti brigádního generála povýšený činnosti leteckých útvarů, radiolokač­ Kammhuber si za své sídlo zvolil Zeist, ních a pozorovacích stanic, protiletazámek ze sedmnáctého století na okudlového dělostřelectva a světlometných povaném Nizozemí nedaleko Utrechtu.

VÝSTAVBA SYSTÉMU PROTIVZDUŠNÉ OBRANY TŘETÍ ŘÍŠE

Velitelství 1. divize tam zahájilo svou činnost 1. srpna 1940. Organizování pododdílů divize trvalo do listopadu. Jako no ční stíhačky byly upraveny dvoumotorové bombardéry. V červenci přibyly na základně dvě nové jednotky, z KG 30 vznikla 4./NJG 1 a od základů byla postavena II/NJG 1 se dvěma skupinami Junkersů Ju 88C a jednou skupinou Dornierů Do 172-10. Dosavadní II/NJG 1 s letadly Bf 109 byla přečíslována na III/NJG 1 a zanedlouho přezbrojena na dvoumotorové Bf 110. Jednomotorové Bf 109 zůstaly pouze u letky 10./NJG 1, která však byla v říjnu rozpuštěna. Další přeznačení jednotek proběhlo 7. listopadu, kdy se II/NJG 1 změnila na I/NJG 2. Odpovídalo to nové taktice hlídkování v okolí spojeneckých základen a útočení na startující nebo přistávající bombardéry viditelné díky naviga čním a letištním světlům. Tato taktika byla označována jako dálkové noční stíhání - Fernnachtjagd. K těmto účelům obdržel Kammhuber sedmnáct Junkersů Ju 88C-0 a C-2 a deset Dornierů Do 172-10. Skupina II/NJG 1 byla znovu zformována z letky 3./NJG 1 a dvou letek ZG 76. Letka l./ZG76 byla přeznačena na 3./NJG 1. V říjnu a listopadu bylo nočn í letectvo posíleno o skupinu I/NJG 3 (dříve V(Z)/LG 1) a letku 4./NJG 2 (dříve I./ZG 2). Vedle formování nočního letectva byla reorganizována i pozemní protivzdušná obrana. Počet baterií těž­ kých protiletadlových děl byl zvýšen na 450 a světlometných jednotek na 300. Spolupráce mezi letectvem a radiolokač­ ními stanicemi byla však stále v začát ­ cích. Zpočátku byl po radarovém zjištění příletu bombardérů vyhlašován start stíhaček, které byly poslány k vyznačeným světlometným buňkám, kolem nichž kroužily do chvíle, kdy světla ze země ozářila cíl. Pak už byl pilot odkázán pouze na vlastní zrak. Tato metoda byla zavedena v prvních červencových dnech a byla nazvána noční stíhání s pomocí světlometů - Helle Nachtjagd (zkráceně HeNaja). Jakkoli byla nedokonalá, přinášela jisté výsledky. Počáteční úspěchy tohoto systému byly poměrně skromné a omezené na region západně od Mi.insteru nazvaný jasný pás (Heller Gi.irtel). Okolo východního okraje této zóny kroužila letadla z I/NJG 1 a II/NJG 26. Pilot, který

zahlédl nasvícený bombardér, okamžitě k němu maximální rychlostí zan1ířil, protože během tří minut mu cíl opět zmizel v temnotě. První úspěch dosažený pomocí této metody byl zaznamenán 20. července a do konce měsíce jich přibylo dalších pět. V téže době zahájila II/NJG 1 v rámci volného nočního stíhání (Freie Nachtjagd) hlídkování na příletových trasách na pobřeží, avšak bez radaru neobjevila letadla jediného protivníka. Problém stíhání za světla byl v tom, že baterie se čtyřmi děly a třemi světlomety byly příliš blízko cílů. Stíhací letci měli málo času na boj ve světle světlometů a k zabránění shozu bomb. Navíc nebyla nouze o omyly, protože obě strany používaly dvoumotorová letadla. Piloti museli současně útočit na bombardéry a vyhýbat se protiletadlové palbě, takže se často stávali oběťmi vlastního dělo­ střelectva .

V zájmu snížení těchto ztrát, se Kammhuber rozhodl oddělit sektory činnosti protiletadlového dělostřelectva a nočních stíhačů. Buňky světlometů nechal odsunout od měst a stanovišť protiletadlových děl. Bylo z nich postaveno obranné pásmo táhnoucí se podél pobře ží od belgického Lutychu po Šlesvicko- Holštýnsko, označované jako

Kammhuberova linie. Do konce roku 1940 bylo v tomto pásmu dislokováno šest pluků se 486 světlomety. V rámci pásma fungovaly sektory o průměru zhruba 30 kilometrů s radiomajákem uprostřed. Kolem kroužily s tíhačky a pátraly po cílech. Dosah tehdejších bombardérů RAF nedovoloval obletět celou linii, jak to umožňovala existence izolovaných zón, kdy i při přemístění světlometných buněk měnili

Britové letecké trasy. Světlomety o dosahu až třináct kilometrů byly efektivní jen při dobré viditelnosti, mlha nebo hustá oblačnost mohla zcela eliminovat jejich

účinnost .

Bylo

zapotřebí

mnohem

dokonalejších prostředků.

NOVÁ TECHNIKA VE SLUŽBÁCH LUFTWAFFE Situaci mohl zlepšit přesný pozemní radar umožň ující navádět stíhačky bezprostředně na cíl. Lokátor Freya pracující na vlnové délce 2,4 metru nebyl dostatečně citlivý, dříve než bylo možné vizuální pozorování, splýval v něm odraz stíhačky a bombardéru do jednoho bodu. Podstatně vyššího rozlišení dosahoval radar Wiirzburg, vyvíjený pů ­ vodně pro dělostřelectvo, který pracoval na vlnové délce 53,6 centimetru. Přístroj

protiletecká věž (Flakturm) byla budována jako opevněný bod vyzbrojený protiletadlovými děly. Takovéto budovy stavěli Němci proto, aby odvrátili nepřátelské lety od mimořádně důležitých nebo citlivých cílů. Flaktiirme se skládaly z velitelské naváděcí věže (Leitturm) a jedné až čtyř dělostřeleckých věží (Geschutzturm), v nichž bylo po několika protiletadlových dělech. Na fotografii je dělová věž třetí generace vyzbrojená osmi protiletadlovými děly (čtyřmi dvojčaty Zwillingsjlak) ráže 128 mm a třiceti dvěma protiletadlovými děly (osmi čtyřča ty Flakvierling) ráže 20mm. Německá

403

ENCYKLOPED IE II. SVĚTOVÉ VÁLKY

Nepřátelský bombardér zaměřený světly protiletadlových reflektorů. Takto osvětlená letadla se stávala cílem prudké palby ze země.

se osvědčil i v akci, při níž byl v září nad Essenem podle jeho údajů sestřelen britský bombardér. Když byl radar Freya zmodernizován do té míry, že dokázal určit polohu cíle s přesností na 50 metrů, bylo jej možno použít ve větším měřítku . V NJG 1 byla vypracována nová metoda navádění na cíl a 9. srpna s ní byl seznámen Kammhuber, jenž byl

zpočátku

skeptic-

ký, ale posléze se dal přesvědčit k jejímu ověření v praxi. V oblasti Zuiderského jezera (Zuidersee) začala 7. září pracovat stanice Nunspeet a bylo zahájeno společné cvičení s letci II/NJG 1. Radar byl poprvé bojově využit 18. září a prvního vítězství bylo za jeho pomoci dosaženo 2. října, kdy se podporučíku Bekkerovi z 4./NJG 1 podařilo na Do 17 sestřelit britský Wellington. Efektivnost metody byla ověřena a podél pobřeží se začalo stavět šestnáct sektorů součinnosti pro využití metody, která dostala typicky německé předlo uhé označení temné noční stíhání (Dunkel Nachtjagd, zkráceně DuNaja).

404

Sektory spolu sousedily a každý britský bombardér přes ně musel dvakrát přeletět. Pomocí této metody sestřelili němečtí letci do konce léta 1940 ještě 48 bombardérů. V každém sektoru byl jeden radar Freya a dva Wiirzburgy, zařízení pro radiové spojení a dispečink pozemní kontroly. Součinnost probíhala tak, že radar Freya naváděl jeden z radarů Wiirzburg, který měl menší dosah a šířku sledovaného pásma. Po navedení převzal Wiirzburg sledování cíle a Freya navedla druhý radar. Wiirzburg, jenž byl projektován pro dělostřelectvo, měl ovšem jeden vážný nedostatek - navádění nebylo možné zpoza jeho monitoru, takže k předávání informací letové kontrole stíhaček bylo třeba postavit ještě speciální zařízení zvané Seeburg Tisch. V budově každé stanice pozemní kontroly letů stál velký stůl s deskou z matného skla s konturovou mapou daného sektoru a sítí souřadnic užívaných stíhačkami. Pod touto tabulí seděli dva operátoři s projektory červeného a modrého světla, kteří byli

v telefonickém spojení s operátorem radaru. Technik s červeným světlem promítal na tabuli pozici bombardéru, modré světlo udávalo pozici stíhačky. Obsluha stolu podle pohybu světel zakreslovala trasu každého letadla. Nad tabulí pak stál letový dispečer, který rádiem naváděl pilota. Tento způsob navádění obdržel kryptonym „Himmelbett" (postel s nebesy) . Nejdříve nechal Kammhuber rozmístit radary Wiirzburg bezprostředně před linií světlometů, aby se letci, jimž se podle údajů radaru nepovedlo najít protivníka, mohli ještě dodatečně pokusit o noční boj za světla. V rámci dodávek nové techniky byla později linie osvětlení protažena od východní Francie do střed­ ního Dánska. Linie radarů Wi.irzburg nebyla z důvodu jejich omezeného dosahu zcela neproniknutelná a někdy bombardéry mizely z monitorů příliš rychle, aniž je bylo možno přesněji zaměřit. Zprvu byla radiolokační zařízení zapojena do akcí Helle Nachtjagd. Nedaleko Arnhemu byla spuštěna stanice Freya spřažená s protiletadlovými světlomety. Systém byl nazván Parasit-Anlage a sloužil k lokalizaci cíle pro stíhací letectvo. Do systému protivzdušné obrany Říše byl první takový systém zařazen 26. září a druhý o dva dny později. Prvního sestřelu za pomoci Parasit-Anlage bylo dosaženo 1. října. Koncem roku 1940 se na německé straně objevila nová zařízení k lokalizaci cíle, a to detekcí infračerveného záření. Dostalo se jim pojmenování SpannerAnlage. Na letadla byla montována ve dvou variantách. První typ, Spanner I, se skládal ze světlometu emitujícího infračervené záření a stínítka Q-Rohr. Druhý typ, ve verzích Spanner II-IV, tvořil pouze detektor zachycující teplo výfukových plynů přelétajících bombardérů. První detektory typu Spanner dostaly Junkersy a Dorniery z 1/NJG 2. Na konci roku byla této skupině přidělena též nová letadla - Do 215B-5 Kauz III, plnící daleko lépe úlohu nočních stíhaček než dosavadní Do l 7Z-10 Kauz II. Následně byly tyto detektory tepla instalovány do Messerschmittů Bf 11 0D-1 ostatních nočních stíhacích letek. Bylo to první přístrojové vybavení určené speciálně pro noční stíhačky, které se od denních doposud lišily pouze černým nátěrem.

A SOVĚTSKÁ EPIZODA o pádu Francie a evakuaci britského expedičního sboru zůstalo RAF jeclinou silou schopnou vést ofenzivní čin­ nost proti Třetí říši. Letecká válka známá jako bitva o Británii nezastavila akce Bombardovacího velitelství. Při jedné z nich např. Hampdeny z 83. perutě bombardovaly v noci z 1. na 2. července Kiel. Jejich cílem byl německý bitevní křižník Scharnhorst. Jedno z letadel, pilotované pozdějším nositelem Viktoriina kříže Guyem Gibsonem, tehdy svrhlo bombu o váze 907 kilogramů. Za hrdinství v prúběhu nočních letů v roce 1940 byl dvakrát udělen nejvyšší britský vojenský řád Victoria Cross (Viktoriin kříž). Prvním byl vyznamenán kapitán Roderick Alastair Brook Learoyd ze 49. perutě za noční let z 12. na 13. srpna, jehož cílem byl akvadukt na kanálu Dortmund - Ems. Druhým vyznamenaným letc~m byl seržant John Hannah, střelec Hampdenu z 83. perutě , za nálet na přístav v Ant-

P

verpách v noci z 15. na 16. září, jehož cílem byly lodě shromážděné k invazi do Velké Británie. Koncem srpna, v období nejtěžších bojů nad Anglií, byla zahájena noční bombardovací ofenziva proti Berlínu. Byla vedena velice skrovnými silami, náletů se zpravidla účastnilo od deseti do dvaceti letadel, šlo spíše o psycholo-

gický účinek než o zpúsobení velkých škod. Bombardované město bylo tak rozlehlé, že kamkoli bomby dopadly, musely něco zasáhnout. Plošný účinek ještě zvyšovaly rozptýlené formace, v nichž letadla z obavy před kolizí létala. Prvního náletu v noci z 25. na 26. srpna se zúčastnily bombardéry Hampden a Whitley z perutí 44., 49., 50., 61. a 83.

Dva Halifaxy Mk IT první série, které patřily k 35. peruti, první jednotce vyzbrojené letadly tohoto typu.

405

Letka britských lehkých bombardérů Bristol Blenheim Mk.IV. Stroje tohoto typu podnikly první bombardovací útok na německé cíle během druhé světové války. Deset letadel ze 107. a 110. perutě zaútočilo 4. září 1939 na německé lodě u Wilhelmshavenu.

Nálety 7. a 10. září způsobily citelné škody na civilních objektech, přičemž poškozenými byli především občané německého hlavního města. Velení Bombardovacího velitelství upřesnil o svůj plán činnosti 21. září. Protože vojenské objekty byly v noci pro bombardéry nedostupné, bylo rozhodnuto deptat obyvatelstvo bombardováním hustě zalidněných oblastí. Vzniklé škody, které bylo možno jen těžko utajit, měly mít na občany Třetí říše zastrašující účinek. Současně pokračovaly nálety na přístavy, v nichž se shromažďovala plavidla pro operaci „Seelowe". Boj proti bombardérům útočícím na Berlín nebyl zpočátku příliš úspěšný. Obsluhám prostředků protiletecké obrany chyběly totiž zkušenosti a většina bombardérů přelétala linii obrany nezpozorována. Byla obnovena původní metoda Helle Nachtjagd, což pomohlo mimo jiné I/NJG 1 dosáhnout během jediné noci z 5. na 6. října pěti sestřelu. Jiným způsobem boje proti britským bombardérům byly útoky letadel ze skupiny I/NJG 2. Akce podnikané skupinou disponující průměrně dvaceti letadly byly detailně dopracovány na konci roku 1940. Díky radiovému odposlechu měli Němci pom ěrně dobrý přehled o pohybu britských letadel.

slech

Prováděný

na přeletové trasy nad Severním mořem. Pro zvýšení ofenzivních možností byla letadla skupiny vyzbrojována tříštivými bombami o váze 50 kilogramů, která svrhávala na letiště . Tyto operace však nebyly pro Němce nijak zvlášť úspěšné. Do konce roku 1940 se jim podařilo během akcí typu Fernnachtjagd sestřelit pět britských bombardérů a několik jich poškodit, ztráty však zaznamenali i oni. Britská protivzdušná obrana sestřelila jedenáct letadel Luftwaffe, deset se jich rozbilo při haváriích a během střetů zahynulo 32 německých pilotů. Zprvu měla být pro akce Fernnachtjagd zformována jedna skupina v síle tří letek, později byl tento záměr rozšířen na tři skupiny. V prosinci s tímto plánem souhlasil i Goring, pak ale oba záměry zhatil odpor velitelů vzdušných flotil a jejich nepřátelský postoj vůči Kammhuberovi. Avšak navzdory tomu, že noční stíhači nebyli v kruzích Luftwaffe bráni příliš vážně,

mohli se jen za rok 1940 pochlubit sestřely 42 bombardérů , zatímco protiletadlové dělostřelectvo si jich na své konto připsalo pouze 30. Počátek roku 1941 znamenal ovšem pro Německo počátek vln britských náletů, jež ukončila teprve kapitulace Třetí říše. Britské letectvo se intenzivně připravovalo na vzdušnou ofenzivu. Byla zvýšena produkce dvoumotorových Wellingtonů zmodernizovaných verzí a zahájena výroba zcela nových typů bombardérů - dvoumotorových Manchesterů a čtyřmotorových Stirlingů a Halifaxů . Soustavné noční nálety na německá města měly zastrašit obyvatelstvo, a v důsledku toho zbrzdit zbrojní výrobu. Bombardování velkých měst bylo v podstatě jediným prostředkem, jak tohoto účelu dosáhnout. Za tehdejšího technického stavu bylo totiž přesné, cílené bombardování průmyslových objektů prakticky nemožné - více než 90 % bomb dopadalo zpravidla ve vzdálenosti

Před stíhačkami speciálně

upravený mi k no čnímu boji proti bombardérům použ ívali Němci k tomuto účelu běžn é Messerchmitty Bf 109C. Na ilustraci je stroj z 10. (N)IJG 77; Aalborg v Dánsku, če rve n ec 1940.

odpo-

umožňoval přibližně určit

místa i počet letounů ve vzduchu. Stíhačky skupiny dislokované na letišti Gilze-Rijen mířily vesměs k britským základnám nebo do úseků, kde letové trasy křížily pobřežní linii. Byly vysílány také

vzletů

406

Další j ednotka nočních stíha ček byla zformována v řijn u 1940. 1/NJG 3 vznikla zm ěnou názvu a charakteru činnos ti 13/LG 1, její letadla si však zachovala ozn ačení „ Li ' . Z po čátku létali no ční piloti na strojích Bf 11 0C, po přeškoleni byly zahájeny bojové lety na s tíhačkách verzí D-1/Ul vybavených infra če r veným i detektory Spa nner-A nlage.

BRITSKÉ AKCE A SOVĚTSKÁ EPIZODA

funkers fu 88 A-1 (Z-19) byla přestavěná bombardovací verze tohoto letadla sloužící k testování výzbroje. Stala se vzorem pro stavbu letadel funkers fu BBC.

dvou až několika kilometrů od stanoveného cíle. V případě velkých aglomerací neměl takový rozptyl význam, protože bomby tak či tak dopadaly na obytné zóny, ne-li v centrech, tedy na předměs­ tích . V rámci nové ofenzivy RAF měly být v roce 1941 nasazeny mnohem větší síly než na konci předchozího roku. Místo několikačlenných skupin začaly být nad Německo vysílány desítky, dokon ce stovky letadel současně . Ve velkém měřítku byly tyto nálety zahájeny v noci z 1O. na 11. února, kdy zaútočilo 189 letadel na Hannover. Téže noci si nad Rotterdamem odbyly svůj bojový křest čtyřmotorové bombardéry Short Stirling. O dva dny později bylo vysláno 54 Wellingtonů a 32 Blenheimů proti podniku Focke-Wulf v Brémách. V noci z 21. na 22. února se stal cílem masivního náletu Wilhelmshaven. Na začátku březn a bombardovaly celkem třikrát Kolín nad Rýnem více než stočlenné skupiny letadel. V noci z 12. na 13. břez­ na byly nad Hamburk poprvé vyslány čtyřmotorové Halifaxy a 23. března v noci se objevilo 130 bombardérů nad Berlínem. Dne 1. dubna spadly na Německo poprvé nové bomby o hmotnosti 4 000 liber (1 815 kg) a nešlo přitom o žádný aprílový žert. V průběhu dubna sice letecká ofenziva poněkud zeslábla, ale i přesto zahynulo mimo jiné 9. dubna při nočním náletu na Kiel 84 lidí. Velení Bombardovacího velitelství konsolidovalo síly a v květnu předvedlo ukázku svých možností. V noci z 10. na 11. května vyslalo nad Hamburk a Brémy 359 bombardérů, z nichž 327 zasáhlo cíl. Bombardování přístavních měst bylo diktováno relativně snadnou možností identifikovat cíle po přeletu pobřežní linie. Zesílení britských náletů postavilo velení Luftwaffe do obtížné situace. Kammhuber přišel s teorií zadržovat bombardovací svazy na hranicích a pů­ sobit jim maximální ztráty už při příle­ tu. Letadla, kterým by se přesto podařilo proniknout dále, měla být likvidována

stíhačkami

hlídkujícími kolem cílových měst a objektů. Kammhuber hodlal rozšířit obranný systém na základě sektorů s užitím taktiky boje ve tmě (DuNaja) i s pomocí světlometů (HeNaja). Jeho nadřízený, náčelník štábu Luftwaffe generál Hans Jeschonnek, jeho názory sdílel a vzhledem k dosavadní malé účinnosti protileteckého dělostřelectva považoval stíhací letectvo za jedinou sílu, která by mohla britské nálety zadržet. Problém byl v tom, že z důvodu nedostatku finančních prostředků neměl generál Jeschonnek potřebné množství vyhovující techniky a kvalitního personálu. Měl k dispozici horší techniku a málo strojů i lidí. Pro výcvik nočního letectva nebyla zřízena zvláštní škola a navíc do té doby nikoho nenapadlo vybavit stíhačky identifikačním zaříze­ ním typu „naše" a „cizí". Britové ovšem vymýšleli neméně horečně účinná protiopatření. Přišli

s inovací spočívající v to, že přibližně patnáct minut před hlavní bombardovací operací nasadili do akce skupinu bombardérů Hampden nazývanou „intruders" (vetřelci). Tato letadla byla vyzbrojena zápalnými bombami a měla

mnohem vyšší zásoby munice do palubních kulometů. Jakmile pak z výšky 4 200 metrů svrhla bomby označující ohněm cílový prostor, začala útočit na stanoviště světlometů a ostřelovala je až do doby příletu hlavního svazu. První útok tohoto typu byl uskuteč ­ něn v noci z 28. na 29. srpna na Duisburg. Ze šesti Hampdenů vybraných ze 49. a 106. perutě byly dva sestřeleny stíhačkami a jeden přistál nouzově na moři kvůli poruše motorů. Z více než stovky bombardérů (60 Wellingtonů, 30 Hampdenů a dalších letadel typu Stirling, Halifax a Manchester) se německým s tíhačkám a protiletadlovým dělům podařilo sestřelit pouze tři Wellingtony a po jednom Hampdenu, Halifaxu a Stirlingu. Během srpna došlo k několika dalším podobným náletům - v noci z 12. na 13. srpna byl podniknut doposud největší letecký útok na Berlín, při němž bylo svrženo 82 tun bomb, 16. srpna bombardovalo 300 letadel Hannover, Brunšvik a Magdeburg a 30. srpna svrhlo 101 letadel 91 tun bomb na Frankfurt nad Mohanem. Německou odpovědí měl být nový systém navádění stíhaček a hlavně nová

407

ENCYKLOPED IE II. SVĚTOVÉ VÁLKY

taktika jejich činnosti zvaná kombinované noční stíhání - Kombinierte Nachtjagd (KoNaja). Spočívala v součin­ nosti letectva s obsluhou protiletadlových děl a světlometů s cílem zachytit nepřátelské bombardéry již během přibližování se k cíli, kdy nemohly měnit kurs ani výšku. Nová taktika byla testována nad Berlínem. Na základě zkušební noční skupiny byla koncem srpna u NJG 1 postavena tzv. dodatečná skupina vyzbrojená Messerschmitty Bf 11 O. Oblast města byla rozdělena na sedm sektorů - jeden centrální o průměru 12 kilometrů a šest vnějších. Sektory byly navíc rozděleny čtverco­ vou sítí (čtverce o stranách 2 500 metrů byly později uznány za příliš veliké, takže délka jejich stran byla zkrácena na 1000 metrů). Činnost systému se opírala o start stíhaček ve chvíli, kdy nepřátelské bombardéry přeletí stanovenou linii, a jejich vzlet do výšky 5 500 metrů, kde měly čekat na přesnější informace. Po lokalizaci útočníků na ně byly naváděny stíhačky, jejichž přítomnost v konkrétních

čtvercích znamenala, že v těch místech bude zastavena palba protiletadlových děl. V teorii i při výcviku fungoval tento systém dokonale, avšak v praxi se neosvědčil. Navzdory úspěšnému začátku, kdy v noci 28. srpna sestřelil poručík Reinhold Eckardt ze II/NJG 1 nad Hamburkem čtyři bombardéry. Pro srovnání - za poslední čtvrtletí roku 1941 bylo podle taktiky KoNaja sestřeleno 7 letadel, zatímco díky taktice DuNaja 27 a HeNaja 17 letadel.

DENNÍ AKCE Velení RAF rozhodlo, že nočními nálety sužovanému Německu nedopřeje klidu ani ve dne. V únoru 1941 byla zahájena série denních náletů na okupovanou část Francie. V rámci operací, jež dostaly krycí název „Circus", bylo vysíláno po několika perutích bombardérů Blenheim nebo méně často i Hudson v doprovodu velmi silných stíhacích doprovodů. Bezprostřední ochranu bombardérů mělo na starosti několik perutí stíhaček Hurricane, nad nimiž kroužilo několík letek stíhaček Spitfire. Například

hned při druhé operaci (,,Circus No. 2") krylo skupinu 24 bombardérů 108 stíhaček.

Tyto akce byly namířeny proti letištím a konkrétním průmyslovým objektům. V dubnu bylo přikročeno k bombardován í námoř­ ních základen. Cílem útoků byl přede­ vším Brest, kde kotvily německé těžké křižníky. Ochrana bitevních křižníků Scharnhorst a Gneisenau byla však mimořádně silná a nálety jim nezpůso­ bily žádné škody. Dne 27. dubna 1941 zaútočila skupina bombardérů Stirling se silným stíhacím doprovodem na pří­ stav v Emdenu. Aby se zvýšila efektivita náletu, byla do nich zapojena 90. peruť vyzbrojená čtyřmotorovými americkými bombardéry B-l 7C Fortress I. Tyto stroje se však v akcích nad Evropou neosvědčily. Nezdařený byl rovněž debut Halifaxů při denních náletech. Již při prvním útoku, který podnikly 24. červ­ na 1941 na Brest, jich bylo pět sestřeleno německým

německými stíhačkami.

Denní operace na konci jara 1941 nebyly vždy dobře připraveny, stíhač-

Zbrojmistři připravují bomby o hmotnosti 500 liber (227 kg) před jejich naložením do bombardéru Wellington .

408

BRITSKÉ AKCE A SOVĚTSKÁ EPIZODA

Ernst Jackel z 2./ JG 26, jemuž se však ky se opožďovaly, anebo se objevovaly podařilo zničit cíl teprve při sedmém jinde, než bylo třeba, a ne vždy v plném útoku. Ukázalo se, že nové britské bompočtu. Opožďovaly se také jednotlibardéry mají konstrukci vůči poškození vé bombardéry. Naopak Němci byli odolnější a že jejich sestřely již nebudou ve výhodě. Ačkoli jejich stíhací letectvo tak snadné - na to měly Messerschmitty tvořily pouze dvě skupiny JG 2 „RichtBf 109F poněkud slabou výzbroj. hofen" a JG 26 „Schlageter", systém Další velký denní nálet se uskutečnil vyhledávání protivníka jim poskytoval 24. července a byla to největší operace ohromnou taktickou převahu. Radary Freya lokalizovaly přilétající letadla v ta- tohoto typu, k níž doposud došlo. Cílem útoku byly německé válečné lodě na zákovém předstihu, že německé stíhačky kladně La Pallice, které vážně ohrožovaly měly dost času přiletět na trasu náletu konvoje ze Spojených států a Kanady. nezpozorovány a ještě získat výškovou výhodu. Tím pádem měli Britové vysoké Účastnilo se jej 149 bombardérů Wellington, Hampden a Fortress a byl již šeztráty, zatímco ztráty Luftwaffe a škody desátou třetí akcí britského letectva proti způsobené nálety byly nevelké. této námořní základně v Biskajském Po Hitlerově útoku na Sovětský svaz zálivu. Přes nasazení neobvykle velslíbil Winston Churchill vystupňování kých sil neodpovídal výsledek množství leteckých útoků na okupovaná území svržených bomb. Podařilo se sice pětkrát Evropy. Jeho slib začal být realizován již zasáhnout Scharnhorst, dvě bomby však od počátku července 1941. Tentokrát nevybuchly vůbec a ostatní způsobily měly být denní nálety bombardérů chrájen malé škody. Mnohem více byl tento něny velmi silnými doprovody stíhaček, křižník poškozen předchozího dne, kdy což mělo minimalizovat ztráty na při ­ jatelnou hranici. Například 4. července byly při náletu dvou perutí bombardérů Blenheim (104. a 107.) na přístav v Brémách ztraceny „pouze" čtyři stroje. O čtyři dny později bombardovaly Boeingy B-17 z 90. perutě bez vlastních ztrát přístav ve Wilhelmshavenu. Při náletu podniknutém skupinou bombardérů Stirling se německým stíhačkám podařilo sestřelit nad kanálem pouze jeden stroj. Tohoto úspěchu dosáhl šikovatel

Letadla Bristol Blenheim Mk.N na startovním pásu. Tyto lehké bom~ardéry byly vysílány do akcí nad Francií v rámci operací

,,Circus':

Bombardér Manchester Mk I z 207. dislokované na letišti Waddington.

perutě,

byl při útoku šesti Stirlingů zasažen bombou o váze 907 kilogramů, přičemž byl sestřelen jeden britský bombardér. Tyto čtyřmotorové stroje se objevily nad německou základnou znovu ještě v říjnu a prosinci. Posledního náletu, 18. prosince 1941, se vedle sedmnácti Stirlingů (z nichž byly během akce čtyři ztraceny) zúčastnily též Halifaxy a Manchestery. V červenci 1941 se ve výzbroji Luftwaffe objevil nový, velmi nebezpečný protivník britských bombardérů - Focke-Wulf Fw 190A. Tato stíhačka měla silnější výzbroj než Bf 109F a její hvězdicový motor byl odolnější vůči poškození. Přesto při prvním setkání s britskými bombardéry, k němuž došlo 18. září 1941 nedaleko Ostende, nedosáhli Němci úspěchu v předpoklá­ daném rozsahu. Při střetu osmi stíhaček

ENCYKLOPEDIE II. SVĚTOVÉ VÁLKY

Whitley Mk V připravený k naložení těžké protipancé;ové bomby o váze 2000 liber (907 kg). Tento stroj mohl nést více než 3 000 kilogramů bomb, tedy daleko více než dva další britské těžké bombardéry z tohoto období - Hampden a Wellington.

Fw 190A-l se silnou skupinou Blenheia Spitfirů se jim podařilo sestřelit pouze jeden bombardér za cenu ztráty velitele II/JG 26 kapitána Waltera Adolpha. Zavedením nové verze Fw 190A-2 na konci roku získalo ovšem německé letectvo jednoznačně lepší stroj, než byl standardní britský Spitfire Mk V, a tato převaha se výrazně projevila v následujícím roce. V září 1941 velení Bombardovacího velitelství oznámilo, že doposud bylo během operací nad Německem svrženo více než 35 000 tun bomb, přičemž bylo ztraceno 1 300 letadel. mů

SOVĚTSKÁ EPIZODA

Když Němci bombardovali 17. červen ­ ce 1941 poprvé Moskvu, bylo jasné, že Stalin bude po svém letectvu vyžadovat odvetné akce. Uskutečnění takové operace ve velkém měřítku bylo ovšem nemožné vzhledem k nedostatku vhodných letadel a k celkovému chaosu vládnoucímu v sovětském letectvu. Rychlý postup

německé

ofenzivy také

eliminoval většinu leteckých základen, z nichž mohly nečetné těžké bombardéry TB-7 odstartovat. Odvetná operace byla naplánována na noc z 10. na 11. srpna 1941, zača ­ la však nešťastně, neboť již při startu z letiště Puškina u Leningradu byla dvě letadla (TB-7 a DB-240) zničena. Odlety dalších strojů byly zastaveny, a tak na Berlín zamířilo sedm čtyřmo­ torových těžkých bombardérů TB-7 (tjažolyj bombardirovščik, pozdější označení Petljakov Pe-8) a tři dvoumoTrosky sestřelen ého britského bombardéru Hampden .

410

torové dálkové bombardéry DB-240 (dalnyj bombardirovščik, pozdější označení Jermolajev Jer-2) z 81. DBAD (dalněbombardirovočnaja aviacionnaja divizja - dálková bombardovací letecká divize). Ne všechny dorazily nad cil (pravděpodobně šest strojů) a šťastně se vrátily pouze jeden TB- 7 a jeden DB-240. Část letadel se nevrátila kvůli haváriím motorů, část z nich sestřelila vlastní vojska. Špatně a ve spěchu při­ pravená operace skončila tedy fiaskem. Na podzim byly zachráněné stroje TB-7 přeřazeny k 746. DBAP (dalně­ bombardirovočnyj aviapolk - dálkový bombardovací letecký pluk) a pod novým názvem Pe-8 podnikly ze základen u Moskvy několik náletů na Berlín a Královec. údajně bombardovaly též nějaké objekty v Maďarsku a Rakousku. Lepší výsledky mělo letectvo sovětské baltské flotily. Letiště na estonském ostrově Saaremaa, okupovaném Sovětským

svazem, byla vzdálená zhruba 900 kilometrů od Berlína a při jisté dávce štěstí se letadlům DB-3 (pozdější označení Iljušin Il-4) mohlo podařit doletět k cíli a vrátit se. V noci z 5. na 6. srpna byly z ostrovní základny podniknuty nálet na Svinoústí a průzkumné lety nad Štětín a Berlín. K úplně prvnímu sovětskému náletu na Berlín došlo v noci ze 7. na 8. srpna 1941. Ze třinácti letadel doletěla k cíli čtyři, ostatní svrhla bomby na Kolobřeh a Královec, všechna se ale šťastně vrátila na základnu. V srpnu 1941 se bombardéry ná mořního letectva vypravily nad Berlín ještě devětkrát, mnohé z nich však k cíli vůbec nedorazily a hodně jich bylo ztraceno. V září se uskutečnily jen dvě akce - v noci z 2. na 3. dorazilo k cíli pouze jedno letadlo, ze 4. na 5. se to povedlo třem. Pozdějších operací se účast­ nily rovněž posádky armádního letectva, avšak koncem září bylo nutno tuto základnu vzhledem k postupu německé armády evakuovat. Vojenský význam uvedených náletů byl nepatrný, měly spíš smysl propagandistický. Ojedinělé Petljakovy Pe-8 se nad hlavním městem Třetí říše objevily i v roce 1942, ale ve větším počtu se letadla s rudou hvězdou nad Berlín vrátila teprve v roce 1943.

a jedné straně nutnost účinnějšího vyhledávání přilétajících letadel a na druhé potřeba zvýšení přesnosti při svrhávání bomb si vynutily urychlený rozvoj radiolokace. Na podzim 1941 připravili Němci k použití nový radar Wiirzburg-Riese (Wiirzburg-obr). V porovnání se starším přístrojem byl zvětšen průměr anténního reflektoru ze 3 na 7,5 metru. Tím bylo dosaženo užšího paprsku, což prodloužilo dosah radiolokace na 64 kilometrů a přesnost na 100 metrů (podle někte­ rých pramenů měl radar dosah až 80 kilometrů) . Tato verze zařízení musela však být umístěna na pevném podstavci a k plnému vybavení Kammhuberovy linie bylo třeba 185 přístrojů WiirzburgRiese. Do konce března 1942 jich firma Telefunken dodala zhruba polovinu, později expedovala asi 30 přístrojů měsíčně. S novými radary byly ve stře­ discích kontroly letů zavedeny nové stoly ke koordinaci údajů radarů Seeburg pro již zmíněný systém Himmelbett. Na podzim 1942 byla zavedena také nová vývojová verze radaru Freya vyrobená koncernem IG Farben. Nové zařízení pojmenované Mammut mělo nehybnou anténu vysokou 10 metrů a širokou 27 metrů . Úhel lokace činil asi 100 °. Původní svazek elektromagnetické energie byl zúžen v úzký paprsek detekující letadla již na vzdálenost 300 kilometrů. Jelikož Mammut podobně jako Freya nedokázaf měřit výšku, bylo zapotřebí ještě jednoho

N

přístroje. K tomu účelu zkonstruovala firma Gema nové zařízení instalované v otočné věži a vybavené anténou vyso kou 40 metrů a širokou 6 metrů. Radar nazvaný Wassermann přesně detekoval výšku a vzdálenost cíle. Jeho dosah činil až 280 kilometrů a byl to nejlepší radio lokátor včasné výstrahy vyvinutý během druhé světové války. Zavádění nové techniky umožnilo posílit pás protivzdušné obrany a prodloužit jej podél celého pobřeží okupované Evropy. Deset sektorů Helle Nachtjagd na severní hranici Německa bylo rozšířeno ze 40 na 90 kilometrů a jejich hloubka v některých případech z 10 na 20 kilometrů , jestliže přes ně britské bombardéry přelétaly příliš rychle. Před každým z těchto sektorů byl zřízen sektor Dunkel Nachtjagd o prů­ měru 36 kilometrů s radarem Wiirzburg uprostřed. Tím pádem mělo německé letectvo, jemuž organizačně podléhalo i protiletadlové dělostřelectvo, efektivně fungující systém včasného varování. Plány na umístění radiolokátoru v letadle se objevily již na podzim 1940, avšak Goring tento prvotní nápad zavrhl jako plané fantazírování. Zástupci technického odboru a spojovacího odboru říšského ministerstva letectví byli však jiného názoru a pověřili úkolem zkonstruovat takové zařízení firmu Telefunken. Výchozím vzorem byl elektronický výškoměr Lichtenstein B, jehož svislé antény byly vyměněny za vodorovné. V létě 1941 byl testovací typ označený

Anténa radiolokátoru typu Frey a o dosahu 160 kilom etrů. Tento typ radaru sloužil ke zobrazení celkové situace ve vzdušném prostoru, podrobnější sledování zajišťovaly radary typu Wiirzburg-Riese a kontrolní stanoviště Himmelbett.

FuG 202 Lichtenstein B/C testován v letadle. Pracoval ve vlnovém pásmu 75 cm (490 MHz, VKV) . Navzdory řadě nedostatků fungoval radar správně a detekoval cíl na maximální vzdálenost 3-4 kilometry a minimální vzdálenost 200 metrů. Jeho zásadní vadou byl však velmi úzký úhel vyhledávání (do 30 °), který způsoboval ztrácení lokalizovaného objektu. Pro piloty byly pak hlavním problémem antény na přídi letadla, omezující rychlost

411

ENCYKLOPED IE II. SVĚTOVÉ VÁLKY

Zakrátko mohl podnik dodávat 60 kusů

o několik měsíců později. Na začátku března 1942 dodával ovšem britský Zpočátku se Britům zdálo, že mají výrobce již tolik těchto přístrojů, že Gee před Němci značný náskok, proto nemohl být namontován v každém třetím mohli pochopit, jak se nepřátelům daří bombardéru směřujícím nad Třetí jejich letadla vyhledávat. Podobné názoříši. U pilotů RAF si přijímač vysloužil ry však vládly po prozkoumání britského posměšnou přezdívku „Goon Box" čili mobilního radaru, ukořistěného v roce „ skříňka pro blbce". Již 29. března se 1940 ve Francii, i na druhé straně . Britovšak zařízení dostalo do rukou Němců, vé se totiž zaměřili na stacionární radary kteří po podrobné analýze vypracovali včasného varování a zanedbali výzkum v červenci techniku rušení jeho funkce. jiných zařízení. Britská rozvědka podala O tom, že byla účinná , se přesvědči vysvětlení situace poté, co průzkumná ly posádky 38 bombardérů směřující letadla pořídila množství fotografií insta- 4. srpna na Essen. V průběhu tří měsíců lací na Karnmhuberově linii. byla pak na německém území postaveNa počátku roku 1942 byla připrave­ na celá síť rušiček a systém Gee tu byl na operace „Biting", jejímž úkolem bylo prakticky k nepotřebě. ukořistění technologie radarové stanice Britové ovšem nezůstávali svým prov Brunevalu. V noci z 27. na 28. února tivníkům nic dlužni. Okamžitě se pustili odstartovalo z letiště Thruxton nedaledo konstrukce dvou přístrojů na rušení ko Andoveru 12 bombardérů Whitley činnosti radaru Freya. První z nich, z 51 . perutě s připojenými kluzáky. Mandrel (vřeteno), vysílal na frekvenci Nesly na svých palubách 112 příslušníků německého radaru šumy, které na mocommandos a osm specialistů na radinitoru způsobovaly nečitelnost obrazu. olokační technologii. Za cenu relativně Druhé zařízení, Moonshine (smyšlenky), nevelkých ztrát se jim podařilo součásti mělo vysílat falešné impulzy, přesněji reradaru Wiirzburg ukořistit a převézt transmitovat zesílené impulzy německého je na torpédových člunech do Velké systému. Zapnutí tohoto přístroje v letaBritánie. Kromě toho, že akce posloužila dle imitovalo přílet celé skupiny. Přes­ k seznámení s německou technologií, tože let v tak těsné formaci by byl v noci usnadnil její výsledek napříště také lokanemožný, bylo rozhodnuto vyzkoušet lizaci podobných stanovišť ze vzduchu. Moonshine v praxi. K tomuto účelu byla Němci totiž obehnali všechny radarové vybrána 515. peruť vyzbrojená zastaralýstaníce polními opevněními, která jejich mi dvoumístnými stíhačkami Defiant. polohu mimoděk demaskovala. Britové Proběhly též pokusy oklamat pozemse obávali, že protivníci mohou podnikní kontrolu letů bez použití technických nout podobnou akci, a proto své zařízení prostředků. Aby nedocházelo ke srážTelecommunications Research kám, byly doposud bombardéry vysílány Establishment evakuovali do vnitrozemí. v určitých časových intervalech v poměr­ Rušit funkci radarových přístrojů ně rozptýlené formaci, což vyhovovalo protivníka se snažily obě strany. Něm­ německé protivzdušné obraně. Díky cům se to velmi dobře podařilo v únoru tomu byl v sousedících sektorech každý 1942 při úniku jejich těžkých válečných cíl sledován jedním radarem a napadán lodí z Brestu. Dalším krokem byla jednou stíhačkou. Tento proces trval neutralizace radarového navigačního asi deset minut, během nichž mohlo systému Gee, používaného britským lenepozorovaně proletět jiné letadlo. Sekce tectvem. Bombardér nesl pouze přijímač operačního výzkumu Bombardovacího série impulzů vysílaných ve stanoveném velitelství zjistila, že nepřetržitá řada pořadí ze tří pozemních vysílačů. Tento letadel na jediné trase by mohla zablokosystém umožňoval s přesností 9,5 kilovat obrannou linii v bodu přeletu, pozormetru zjistit pozici letadla vzdáleného nost obrany by se soustředila na několik 400 kilometrů od nejbližšího vysílače. smolařů, zatímco zbytek letadel by mohl Poprvé byl systém Gee vyzkoušen bez překážek mířit k cíli. Do začátku na dvou Wellingtonech ze 115. perutě roku 1942 by byl takový způsob přeletu při náletu na Monchenglad bach 12. srpobranné linie nemožný, protože neexisna 1941. Tento systém byl podstatně tovaly metody přesné navigace, avšak modernější než ten, jejž používali Něm­ systém Gee tuto možnost navzdory ci, ale začal se ve větší míře používat až svému rušení poskytl. měsíčně .

Radar typu Wurzburg-Riese sloužící ke sledování jednotlivých letadel.

u Bf 110 o 40 km/h a u Ju 88 o 10 km/h. V bojových podmínkách bylo zařízení testováno u II/NJG 1 v letadle Dornier Do 215B-5. Poručík Ludwig Becker dosáhl 10. srpna 1941 prvního sestřelu podle údajů palubního radaru. Od 12. srpna do 30. září dosáhl jmenovaný pilot díky radaru dalších pěti úspěchů. Potom se radar pokazil a byl odmontován. Vylepšená verze radaru FuG 212 Lichtenstein C-1 pracovala na kmitočtu 420-480 MHz, její maximální dosah činil 3 kilometry a minimální 180 metrů . První objednávka byla na 40 sériových radarů, které měly být dodány do 1. dubna 1942. Výrobní zpoždění ovšem zavinilo, že první přístroje byly na letiště Leeuwarden v Nizozemí dodány až v únoru 1943. Efektivnost německé protiletadlové obrany nebyla v období 1940-1941 uspokojivá. Z každé stovky britských letadel přilétajících nad německé území se

obraně.

a to

především stíhačkám,

podařilo zníčit jen čtyři. Noční

stíhací letectvo mělo čtyři skupiny disponující 265 letadly, z nichž však bylo jen 140 v plné bojové připravenosti. Na jaře 1941 se tyto síly začaly prudce zvět­ šovat - jen v dubnu jim bylo dodáno 33 kusů Bf 110, 20 kusů Ju 88 a 30 kusů nejnovějších Do 217. Koncem roku 1941 byly však dodávky nových strojů narušeny. Tehdy se namísto typu Bf 110 začal vyrábět jeho nástupce Me 210. Ukázalo se ovšem, že tento typ není příliš povedený a v únoru 1942 byla obnovena výroba Bf 11 O. Firma Telefunken výrazně zvýšila produkci a v krátké době vyrobila 275 radarů Lichtenstein B/C.

412

OFENZIVY posledním čtvrtletí roku 1941 se f britské akce navzdory narůstají dm ztrátám stupňovaly, nicméně ani protivník v tomto směru nezaostával. Německým nočním stíhačkám se v prvních třech měsících roku 1941 podařilo sestřelit 45 bombardérů a během dalšího půlroku již celkem 227 bombardérů. RAF začalo při nočních náletech ztrácet přibližně 7 % nasazených letadel, ve dne asi 10 %. Účinek náletů neplnil očeká­ vání britských stratégů, neboť pokles německé průmyslové produkce nepře­ kročil 1 % namísto předpokládaných 20 %. Navíc německé noční letectvo zvýšilo počty letů nad Severní moře a základny bombardérů v jihovýchodní Anglii.

V

Dornier Do 215B-5 Kauz III ze Stab II/NJG 2; Leeuwarden, léto 1942. Osobní stroj velitele skupiny Helmuta Lenta vybavený radarem FuG 202 Liechtenstein.

Další etapou německých útoků měly být nálety na výcviková střediska britského nočního letectva, avšak ty přinášely nejen značné materiální ztráty samotné Luftwaffe, ale navíc fyzicky a psychicky vyčerpávaly posádky jejích letadel. Od ledna do října 1941 sestřehla skupina I/NJG 2 při volném stíhání nad Anglií 125 letadel při ztrátě 55 vlastních.

Dornier Do 217! byl překonstruovanou

verzí letadla Do 217E, upravenou k nočnímu boji proti bombardérům. Dornier Do 217/-2 se lišil od varianty J-1 přidáním radaru a odstraněním pumovnice.

Přesto

byly tyto výsledky mnohem lepší roce, proto hodlal předchozím v než s použitím činnost tuto Kammhuber zesílit. Neještě 7J l 2 nových strojů Do však Fernnachtjagd účinnost v důvěru 1941 října 12. který projevil sám Hitler, odseveru na typu všechny akce tohoto Sicílii. na 2 I/NJG volal a vyslal skupinu Do konce války již nebyly podniknuty žádné pokusy narušit práci britských škol noční pilotáže. Při útocích na britské bombardéry vyvinuli němečtí piloti novou techniku přibližování k cíli. Protože s výjimkou Hampdenu neměly bombardéry RAF dolní střelecká stanoviště, stíhačky se k nim přibližovaly zdola namísto zezadu. Stíhačka mohla snížit rychlost a prodloužit dobu palby. Bombardér přitom jako by sám nalétal proti sérii střel. Němci ovšem učinili chybu v koncepci stíhacích útoků. Do akcí posílali nejlepší posádky, honosili se četnými

413

ENCYKLOPE DIE li. SVĚTOVÉ VÁLKY

Hampdeny 50. perutě, která se zapsala do historie RAF jako první britská jednotka, která za druhé světové války bombardovala pozemní cíle v Německu.

vítězstvími,

ale opomíjeli průměrné piloty. Tímto způsobem sice vytvořili leteckou elitu, nezískali však početný kádr veteránů. To se jim krutě vymstilo v následující ch letech, kdy již nebyla nepočetná elita schopna stále masivnější nálety protivníka zadržet. Ve dnech 3., 4. a 8. září 1941 došlo k náletům na Berlín. Při posledním z nich byly použity bomby typu Blockbuster, což byly bomby o hmotnosti 1815 kilogramů s mimořádně destruktivn ím účinkem na celé bloky městské zástavby. Oné noci ztratilo RAF nad Berlínem devět letadel a nad Mannheim em a Kolínem dalších osm. Dalším cílem byl 13. září Frankfurt nad Mohanem, na nějž svrhlo 111 bombardérů 135 tun bomb při ztrátě pouhých dvou strojů. O tři dny později byla současně bombardov ána čtyři města - Hamburk, Wilhelmsh aven, Brémy a Cuxhaven. Nálet na oblíbený cil RAF, Hamburk, byl zopakován ještě 29. září. Britské bombardér y se v té době začaly odvažovat ještě dále na východ, a 30. září bombardov aly dokonce Štětín. V říjnu 1941 byla některá města bombardov ána dvakrát - 27. a 31. října Hamburk, 13. a 20. Brémy, 11. a 20. Emden, 23. a 24. Kiel. Po jednom náletu bylo toho měsíce podniknuto na Osnabriick (7. října), Norimberk (12. října) a Wilhelmsh aven (20. října). V noci ze 7. na S. listopadu došlo k demonstrac i síly, když bylo nad území současně

Německa

vypraveno 380 bombardérů. Obránci se nicméně nezalekli a způ-

sobili RAF těžké ztráty. Britové tehdy nad Berlínem, Mannheim em a Porúřím celkem o 34 bombardérů . Ostatní letadla bombardov ala sice beze ztrát Kolín nad Rýnem, Ostende a Boulogne, nicméně kvůli celkově utrpěným ztrátám byly další lety téměř na měsíc pozastaveny. Když byly v prosinci 1941 nálety obnoveny, stalo se britskému letectvu nepřítelem vedle Luftwaffe i počasí. Prvního dne toho měsíce svrhlo 84 letadel 138 tun bomb na Hamburk. Ze 132 strojů, které 8. prosince zamířily na Cáchy, doletělo však k cíli pouze 54 a z 60 letadel vyslaných 12. prosince na Kolín nad Rýnem našlo cil pouze 43 strojů, které na město svrhly 58 tun bomb. Nepřízni­ vé počasí vadilo ovšem i obráncům, kterým se nad Kolínem podařilo sestřelit pouze jediné letadlo. Obdobně proběhl 28. prosince nálet na Diisseldorf , při němž nenašlo cil 38 letadel. Ostatních 96 bombardérů svrhlo 126 tun bomb při ztrátě sedmi strojů. Cílem posledního náletu v roce 1941 byla chemická továrna v Hiilsu. Z 81 vyslaných letadel jich 29. prosince dorazilo nad cíl 61 a svrhlo tu 60 tun bomb. Nicméně stejně jako v předchozích také v tomto posledním čtvrtletí nebylo přišli

možno považovat britskou činnost za úspěšnou. Přestože bylo na nepřá­ telské území svrženo 1O800 výbušných a 5 900 tříštivých bomb, přibližně polovina z nich spadla daleko od cíle a 17 % na cíle klamné. Německé noční stíhačky přitom sestřeWy 99 britských bombardérů. Vysoké ztráty a minimální efekty si vyžádaly změnu na postu velitele Bombardov acího velitelství - leteckého maršála Richarda Edmunda Charlese Peirse nahradil letecký maršál John Eustice Arthur Baldwin. Na konci roku 1941 došlo ke změně i na bojišti. V prosinci začala být 44. peruť z 5. bombardov ací skupiny vyzbrojována nejnověj ším výrobkem britského leteckého průmyslu, čtyřmotorovým bombardér em Avro Lancaster, technicky mnohem vyspělejším než doposud používané Stirlingy a Halifaxy. Britské letectvo se začalo stále více spoléhat na letadla o větší nosnosti a delším doletu. První bojový let podnikl Lancaster 3. března 1942, kdy svrhával námořní miny v okolí Helgolandu . K první ofenzivní bojové akci tohoto letadla došlo v noci z 8. na 9. března, kdy se dva Lancastery zúčastn ily náletu na Essen. Dne 17. dubna uskutečnilo šest těchto letadel ze 44. perutě a šest z 97. perutě denní nálet na podnik MAN v Augšpurku , kde se vyráběly motory ponorek. Z akce se vrátila čtyři letadla z 97. a pouze jedno ze 44. perutě . V dalších měsících roku 1942 došlo pak k výraznému zesílení leteckých útoků proti Třetí říši.

Lancaster Mk I (W4113 - ,J") sloužící u perutě No. 1661 CU, použ ívající kódové označení „GP'; která slouž ila k výcviku posádek pro rychle se zvětšující flotilu bombardérů tohoto typu.

LETADLA 1940- 1942

■

FAIREY BATTLE

VELKÁ BRITÁNIE

V prvních m ěsících války byl tento typ základnim lehkým bombardérem RAF. Vzhledem k nedostatku jiných strojů byl v roce 1940 použit rovněž k noč 1úm náletům na přístavy, v nich ž byla shromažďována plavidla pro operaci „Seelowe". Vývoj letadla Battle začal již v roce 1933. Z důvodu požadavku na rychlost bylo upuště no od obranné výzbroje. První let prototypu se uskutečnil 10. března 1936 a první sériové stroje začaly být leteckým perutím dodávány v březnu 1937. Na počátku války byly vyslány do Francie, kde b ěhem bojů v roce 1940 prokázaly svou nevhodnost v roli lehkých bombardé rů. Byly proto pověře ny druhořadými úkoly jako cvičn á a pomocná letadla. V roce 1939 vznikla verze se dvěma kabinami pro výcvik začínajících pilotů. V leteckých výcvikových střediscích našla uplatnění rovněž verze určená k tažení cvi čných rukávů . Tato letadla používala rovněž letectva Austrálie (366 kusů), Belgie (18 kusů) , Irska (I kus) , Jihoafrické republiky (190 kusů) , Kanady (739 kusů) , Řecka (9 kusů) a Turecka (29 kusů).

TECHNICKO-TAKTICKÁ DATA VERZE FAIREY BATTLE MK II Typ: lehký bombardér celokovové konstrukce se zatahovacím podvozkem Motor: řadový, kapalinou chlazený dvanáctiválec Rolls -Royce Merlin li o výkonu 768 kW (I 030 HP) Výkony: maximální rychlost 338 km/h nad hladinou moře, 414 km/h ve výšce 4 572 m; stoupavost do výšky I 524 m 4 min. 6 s, dostup 7 620 m, dolet 1 600 km Hmotnost: prázdného letounu 3 015 kg, vzletová 4895 kg Rozměry: rozpětí 16,46 m, délka 12,85 m, výška 4,72 m, nosná plocha 39,2 m' Výzbroj : I pevný kulomet Browning ráže 7,7 mm v křídle, l pohyblivý kulomet Vickers K ráže 7,7 mm, 454kgbomb Posád ka: 3 m uži

■ ■ ■

■ ■

■

Fairey Battle GR-E 301. polské bombardovací perutě „Ziemi Pomorskiej" v roce 1940.

■

ZAJÍMAVOSTI ■

■

z objednaných 2 419 letadel bylo vyrobeno 2 202 exemplářů, z toho I 818 kusů bombardovací verze, 100 kusů cvičné verze a 266 kusů tažné verze; v Belgii bylo vyrobeno 18 licen čních letadel, podnik Fairey dodal l 055 strojů, zbytek vyrobila v licenci firma Austin Motors výroba byla ukončena v září 1940

■

■

■

■ ■ ■ ■

mufláži. Snímek byl pořízen v listopadu 1939, v průběhu tz v. podivné války.

HANDLEY PAGE HAMPDEN

TECHNICKO-TAKTICKÁ DATA ■

Faírey Battle Mk I v denn( bombardovacf ka -

Typ: střední bombardér celokovové konstrukce se zatahovacím podvozkem Motor: dva dev{tiválcové, hvězdicové, vzduchem chlazené motory Bristol Pegasus o výkonu 730 kW (980 HP) Výkony: max. rychlost 426 km/h ve výšce 4 724 m, cestovní rychlost 269 km/h, počáteční stoupavost 299 /min., stoupavost do výšky 4 572 m 18 min. 55 s, dostup 5 790 m, dolet 3 202 km Hmotnost: prázdného letounu 5 343 kg, vzletová 8 508 kg, maximální 9 526 kg Rozmě ry: rozpětí 21,08 m, délka 16,33 m, výška 4,55 m, nosná plocha 63,92 m' Výzbroj: 6 kulometů Vickers K ráže 7,7 mm, 1 814 kg bomb nebo torpédo ráže 460 mm. Posádka: 4 muži

VELKÁ BRITÁNIE

V roce 1932 vyhlásilo ministerstvo letectví konkurz na rychlý dvoumotorový denní bombardér. Konkurzu se zúčastnila firma Handley Page s prototypem, který byl zalétán 21. června 1936. Již v srpnu byla objednána série 180 kusů s hvězdicovým motorem Bristol Pegasus a 100 kusů s řadovým motorem Napier Dagger. Stroje byly připraveny v květnu 1937. Mateřský podnik vyráběl tento typ do července 1940, později produkci převza­ ly závody English Electric a do jejího ukonče1ú v roce 1942 dodaly 1 270 kusů. Dalškh 160 kusů bylo do konce roku 1941 vyrobeno v Kanadě. Zán1ěr vyrobit variantu s an1erickými motory Wright Cyclone nebyl nakonec realizován, bylo však vyrobeno 100 letadel verze HP.53 Hereford s řadovými motory Napier Dagger VI II. Do poloviny roku 1942 byl Hampden jednín1 ze základ1úch bombardé rů RAF, byl využíván rovněž ke svrhávání min a jako torpédo ' letoun.

Handley Page Hampden ze 106. bombardovací dislokované v dubnu 1940 na letišti Finningley.

p e rutě,

ZAJÍM AVOSTI ■

Handley Page Hampden v kamufláži

z počátečního období války.

■

■

celkem bylo vyrobeno l 430 exemplářů všech verzí HP.52, z toho 500 kusů v mateřském podniku a 100 kusů HP.53 v pod.niku Shorts poslední bojový let podnikly Hampdeny Bomber Command v noci ze 14. na 15. září 1942 nad Wilhelmshaven; jeden Han1pden obdrželo švédské letectvo a 23 těchto strojů letectvo sovětské

ARMSTRONG WHITWORTH WHITLEY

Whitley byl od počátku projektován jako nová vývojová verze bombardovacího a transportnil10 letounu AW23. První let prototypu se uskutečnil 17. března 1936. Nejdříve bylo letadlo vyráb ěno s hvězdicový­ mi motory A. S. Tiger ve verzích Mk I, II a Ill. Poslední z těchto verzí byla prvním vojenským letadlem s dvoustupňovým kompresorem. Verze Mk IV dostala řadové motory Mertin IV a střeleckou věž se čtyřmi kulomety na zádi trupu. Podobná verze Mk V m ěla o 38 centimetrů delší trup a motory Mertin X. Verze Mk VII sloužila jako hlídkové letadlo u Coastal Command (Pobřežního velitelství) a byla vybavena radiolokátorem ASV Mk II. Byla plánována výroba verze MK VI s americkými hvězdicovými motory Pratt & Whitney. Výroba byla ukončena 13. června 1943, u bombardovacího letectva byl používán do dubna 1942 a u pobřežní­ ho letectva do počátku roku 1943. Sloužil také jako cvi čné, transportní a výsadkové letadlo a vlečný stroj pro kluzáky. Whitley M k V ze 78. pe rutě, dislokované na počá tku roku 1942 na letišti Croft. Stroj m á nestandardní celoče rnou kamufláž, pou žívanou na n ěkterých nočních bombardovacích letadlech Bomber Command.

TECHNICKO-TAKTICKÁ DATA VERZE WHITLEY MK V ■ Typ: těžký noční bombardér celokovové konstrukce s částečně plátěným potahem křídel a ocasní části a se za■ ■

■ ■ ■

■

ZAJÍMAVOSTI bylo vyrobeno celkem I 814 těchto letadel: dva prototypy, 34 kusů Mk I, 46 kusů Mk II, 80 kusů Mk III, 90 kusů Mk IV, 1466 kusů Mk Va 146 kusů Mk VII ■ dva stroje Whitleyze 77. perutě RAF shodily v noci z 23. na 24. února 1940 letáky v okolí Loun; byla to první britská letadla, která přiletěla nad úze.mi okupovaného Československa

■

VELKÁ BRITÁNIE

tahovacím podvozkem Motor: dva dvanáctiválcové, řadové, kapalinou chlazené motory Rolls-Royce Merlin.X o výkonu 853 kW (145 HP) Výkony: max. rychlost 370 km/h ve výšce 5 000 m, cestovní rychlost 338 km/h, stoupavost do výšky 4 572 m 16 min., dostup 7 925 m, dolet 2 650 km, max. dolet 3 862 km Hmotnost: prázdného letounu 8 768 kg, vzletová 15196 kg Rozměry: rozpětí 25,6 rn, délka 21,11 m, výška 4,57 m, nosná plocha 105,63 m2 Výzbroj: 1 kulomet Vickers K ráže 7,7 mm v přední střelecké věži, 4 kulomety Browning Mk II ráže 7,7 mm v zadní střelecké věii, 3175 kg bomb Posád ka : 5 mužů

Whitley Mk V z 58. perutě. Whitleye z 58. a 51. perutě byly první stroje RAF. které pronikly na začátku války nad Německo.

LETADLA 1940-1942

■

VICKERS WELLINGTON

VELKÁ BRITÁNIE

Tento nejrozšířenější britský bombardér první poloviny války se vyznačoval velm i odolnou geodetickou konstrukcí draku, tvořeného množstvím příčných a podélných profilů pospojovaných šrouby a potaženého plátnem. Prototyp byl zalétán 15. června 1936 a výroba první verze Mk I byla zahájena v září 1938. Verze Mk IA byla o něco větší, vybavena novými otočnými střeleckými věžemi. V roce 1940 byla jíž ve velkých počtech dodávána moderniwvaná verze Mk IC. Obě varianty měly přídavná střeliště na boku trupu. Verze Mk II z března 1939 byla poháněna řadovými motory Mertin X; Wellington Mk III z května 1939 měl výkonnějš í motory Hercules III a věž se čtyřmi kulomety na zádi trupu. Do verze Mk IV byly montovány americké motory Twin Wasp. Wellingtony V a Vl s přetlakovými kabinami byly určeny k výškovým letům. V největším počtu vyráběná verze Mk X z roku 1942 měla zesílenou konstrukci a výko1mější motory Hercu.les XVIII, w1esla však méně bomb. Wellingtony byly používány na všech frontách války. Poslední exemplář byl stažen ze služby u RAF v roce 1953. Wellington Mk III X3763 425. kanadské (frankofonní) perutě, dislokované v září 1942 na letišti Dishforth.

TECHNICKO-TAKTICKÁ DATA VERZE WELLINGTON MK IC ■

■

■

■ ■ ■ ■

Typ: střední bombardér kovové konstrukce s plátě­ ným potahem a za tahovacím podvozkem Motor: dva devítiválcové, hvězdicové , vzduchem chlazené motory Bristol Pegasus XVIII o výkonu 782 kW (I 050 HP) Výko n y: max. rychlost 378 km /h ve výšce 4 724 m , cestovní rychlost 328 km / h, po čáteční stoupavost 341 mi min., dostup 5 486 m; dolet 4 104 km Hmotnost: prázdného letounu 8 471 kg, vzletová 12928 kg Rozm ěry: rozpětí 26,26 m , délka 19,68 m, výška 5,33 m, nosná plocha 78,04 m 2 Výzbroj: 4-6 kulometů Browning ráže 7,7 mm, 2041 kg bomb Posád ka: 5-6 mužů

ZAJÍMAVOSTI ■

byly vyrobeny následující počty bombardovacích verzí Wellingtonů: 181 kusů Mk I, 187 kusů Mk !A, 2 685 kusů Mk IC, 401 kusů Mk II, I 519 kusů Mk Ill, 220 kusů Mk IV, 3 kusy Mk V, 64 kusů Mk Vl a 3 803 kusů Mk X; námořní veze GR opustila výrobní pásy v počtu 2 310 kusů ■ na Wellingtonech létali i příslušníci 311. československé bombardovací perutě RAF (kódové označení KX)

■

BOULTON PAUL DEFIANT

TECHNICKO-T AKTICKÁ DATA VERZE NF MK I ■

■

■

■ ■ ■ ■

Wellingtony Mk 1A operující na začátku roku 1940 ze základny RAF v Bassingbournu.

Typ : noční stíhačka celokovové konstrukce se zatahovacím podvozkem Motor: dvanáctiválcový, řadový, kapalinou chlazený motor Ro lls-Royce Merlin IJJ o výkonu 768 kW (l 030 HP) Výko ny: max. rychlost 402 km/h nad hladinou moře, 489 km ve výšce 5 182 m, cestovní rychlost 416 km/h; počá­ teční stoupavost 579 mi min.; dostup 9 250 m; dolet 748 km Hmotnost: prázdného letounu 2 757 kg, vzletová 3900 kg Rozměry: rozpětí 11,99 m, délka l0,77 m , výška 3,71 m, nosná plocha 23,23 m2 Výzbroj : 4 kulomety Browning rá že 7,7 mm v zadní věži Posádka: 2 muži

VELKÁ BRITÁNIE

Tato stíhačka byla postavena podle neověřené koncepce, a třebaže se ještě před válkou projevila její nevhodnost, její produkce nebyla zastavena. Prototyp letadla vzníkl v roce 1937 a sériová výroba se rozjela v roce 1939. V roce 1940 dosáhly Defianty celkem 18 úspěchů při značných vlastních ztrátách. Otočná střelecká věž se čtyřmi kulomety překážela stíhačce v manévrovacím boji a chybějící výzbroj v křídlech snižovala její šance při střetu s nepřítelem. V srpnu 1940 byly všechny stroje staženy k nočním operacím, ale ani tam nedosáhly větších úspěchů, přestože byly vybaveny radary. V roce 1942 vzníkla ještě verze Mk II se silnějším motorem a upravená k nočním letům, avšak zakrátko byly tyto stroje z bojových akcí staženy a nadále byly buď využívány k výcviku, nebo přestavovány k tažení vzdušných cílů. Rovněž byly používány k rušení německých radiolokátorů.

Defiant Mk I se standardní kamufláží RAF z roku 1940; letoun PS-A z 264. perutě, dislokované v srpnu 1940 na letišti Kirton -in -Lindsey. Pilotem tohoto stroje byl velitel perutě major Philip Hunter, který i se svým střelcem podporučíkem Kingem zahynul 24. srpna 1940 v souboji s funkersem fu 88.

ZAJÍMAVOSTI ■

Defianty Mk I z 264. perutě; snímek byl pořízen před německým útokem na Francii.

■

celkem bylo vyrobeno 723 kusů verze Mk I, Mk 1A a NI\ 270 kusů verze Mk II s motorem Mertin XX o výkonu 939 kW ( 1 260 HP) a 140 kusů tažné verze TT Mk I; na tažnou verzi Mk III bylo přestavěno 150 kusů verze Mkl plánována byla výroba jednotnístné verze s výzbrojí v křídlech

■ JUNKERS JU 88, STÍHACÍ VERZE K noč,úm letům bylo potřebné letadlo, které by dokázalo unést velkou zásobu paliva, silnou výzbroj a vícečlennou posádku, proto byly k tomuto účelu upraveny již vyráběné bombardéry. Prototyp stíhací verze

Ju 88Z byl stroj přestavěný z verze A-1 s přídavnou výzbrojí do přídě. Sériová verze Ju 88C byla vyráběna podle stroje A-1, ale s neprosklenou přídí. První letadla Ju 88C-2 byla nasazena již na jaře 1940. Verze C-4 měla větší rozpětí a posílenou výzbroj. Konstrukce Ju 88C-5 vycházela z typu Ju 88A-4, kde byly použity hvězdicové motory BMW SOJA. Verze C-7 sloužila jako těžká denní stíhačka . K pohonu verzí Ju 88R a Ju 88G byly použity hvěz­ dicové motory BMW 801. Verze G měl a větší a zesílené ocasní plochy a odstraněnou gondolu pod trupem. Verze P vznikla přezbrojením verze A-4 dělem ráže 75 mm a byla určena k ničení tanků. Od verze C-6 byly v Junkersech Ju 88 používány radary. Tento typ noční stíhačky byl zdařilejší než stíhací verze Domierů.

NĚMECKO TECHNICKO-TAKTICKÁ DATA VERZE )U 88C-6 ■ ■

■

■

funkers fu BBC navržený speciálně k nočnímu boji proti nepřátelským bombardérům. Na obrázku je fu 88C-6 ze 4.1KG 76.

■ ■ ■

Typ: noční stíhačka celokovové konstrukce se zatahovacím podvozkem Motor: dva dvan áctiválcové, řadové, k apalinou chlazené motory Junkers Jumo 211) -1 nebo 211)-2 o výkon u l 044 kW (I 401 HP) Výkony: max. rychlost 501 km ve výšce 6 000 m , cestovní rychlost 425 km / h; stoupavost do výšky 6 000 m 12 min. 42 s; dostup 9 900 m; dolet 1 980 km Hmotnost: prázdného letounu 8 560 kg, vzletová 12350 kg Rozměry: rozpětí 20,08 m , délka 14,36 m , výš ka 5,07 m , nosná plocha 54,5 m2 Výzbroj: vpředu 3 kanony MG FF ráže 20 mm a 3 kulomety MG 17 ráže 7,92 mm, vzadu kulomet MG 13 I ráže 13 mm Posádka: 3 mu ži

M ZAJÍMAVOSTI ■

bylo vyrobeno 3 964 exemplářů stíhací verze Ju 88C

■ jelikož sovětští stíhači často útočili na )u 88A zepředu, bývaly na východní frontě na plnou příď Ju 88C-6 malo-

vány falešné kabiny

funkers fu BBC-6b, první noční stíhací verze tohoto stroje vybavená radarem FuG 202 Lichtenstein.

KALENDÁRIUM

■ KALE NDÁR IUM

Květen

NEJDŮLEŽITĚJŠÍ UDÁLOSTI KVĚTNA 1942

1942

I. - Japonci obsazují Mandalaj v Barmě 2. - křižník HMS Edinburgh, poškozený 30. dubna ně­ meckou ponorkou, je asi 400 km od Murmanska potopen vlastními plavidly ■ 2. - prezident Spojených států rozšiřuje pomoc v rámci smlouvy o půjčce a pronájmu na lrán a Irák ■ 3. - japonské sily se vyloďují na ostrově Tulagi, správním centru Šalomounových ostrovů ■ 3./4. - je uskutečněn německý nálet na Exeter ■ 4. - je zahájena bitva v Korálovém moři ■ 4. - an1erické pozice na Corregidoru se ocitají pod těžkou dělostřeleckou palbou ■ 4. - Japonci kontrolují barmské přístavy ■ 4. - dochází k popravě předáků nizozemského hnutí odporu ■ 5. - Čankajškova armáda útočí na Nankin, vypukají těžké čínsko -japonské boje

■

■

6 5 •

na Corregidoru kapitulují poslední americké • a filipínské jednotky

aponci dobyli poslední bod odporu amerických jednotek na Filipínách. Dvanáct tisíc obránců ostrova Corregidor podlehlo prudkému útoku nepřítele, jemuž předcházela sedmadvacetidenní dělostřelecká příprava. Velitel amerických sil na Filipínách generál Jonathan Mayhew Wainwright rozhodl o kapitulaci posádky po radiové domluvě s prezidentem Rooseveltem hlavně z obav před následnými japonskými represemi. Japonští vojáci, kteří se několik hodin předtím vylodili na ostrově, prolomili první obranné pozice a pronikli ke vchodu hlavního obranného komplexu, k tunelu Malinta, v němž nalezlo úkryt asi 6 000 příslušníků pomocného personál u a I 000 raněných. Prezident Spojených států udělil veliteli ostrovní pevnosti svolení ke kapitulaci se slovy uznání, že „dal celému svě ­ tu příklad patriotismu, povinnosti a obětavosti". Během sedmadvacetidenní obrany byl Corregidor cílem asi 300 náletů a denně na ostrov dopadlo asi 300 dělostřelec­ kých granátů - poslední den před útokem přečkali obránci

J

Američtí zajatci

pod dozorem japonského vojáka.

7• 5•

třináct těžkých náletů.

■

■

■ ■ ■ ■

■

■

■

O

■ ■ ■

■ ■ ■

8 5 •

končí bitva v Korálovém moři, první v historii námořních válek, v níž se bojující • strany spoléhaly výhradně na útoky letectva

dosáhli prvního významného strategického vítězství ve válce s Jautrpěly obě strany, byly zhruba vyrovnané - Japonci přišli o lehkou letadlovou loď Šóhó a měli těžce poškozenou další letadlovou loď Šókaku, Američané ztratili letadlovou loď Lexington, tanker Neosho a torpédoborec Sims. Jejich svazu pod velením kontraadmirála Franka Fletchera se však navzdory tomu podařilo zabránit japonskému vylodění v Port Moresby na Nové Guineji. V japonské flotile byly tři letadlové lodě, devět křižníků a dvanáct transportních lodí s vojáky. Američané proti ní vyslali svaz, jehož hlavní údernou sílu tvořily dvě letadlové lodě - Lexington a Yorktown. První nálet v této bitvě byl úspěšný pro Japonce, kteří v pře svědčení , že útočí na letadlovou loď, potopili americký tanker a doprovodný torpédoborec. V průběhu dvou dnů bojů vedly letecké útoky k potopení Lexingtonu, těžkému poškození Yorktownu, potopení Šóhó a poškození Šókaku. Po ztrátě leteckého krytí se Japonci rozhodli plánované vylodění odvolat. Těžce poškozený Yorktown, táhnoucí za sebou téměř dvacetikilometrovou naftovou skvrnu z děravých nádrží, zamířil do Pearl Harboru, odkud již 30. května , po urychlené třídenní opravě, vyplul do další bojové meričané

A ponskem. Ztráty, jež

akce.

■ ■ ■ ■

zač[ná

britská operace „lronclad": Britové obsazují

Madagaskar kontrolovaný vichistickou Francií 5. - je zahájeno rušení německých radiových signálů, díky němuž klesá účinnost náletů „Baedeker" z 50 % na 13 % 6. - americko-filipínská vojska na Corregidoru kapitulují 6. - šéfem německé policie ve Francii je jmenován SS-Brigadefiihrer a generál policie Karl Oberg 8. - je zahájena německá operace „Trappenjagd", jejímž cílem je opětovné dobytí Kerčského poloostrova 8. - vláda Velké Británie schvaluje plány nové ofenzivy v severní Africe 8. - končí bitva v Korálovém moři, jde o strategické vítěz­ sLví

■

Britové obsazují Madagaskar, aby zabránili eventuální japonské invazi

strov Madagaskar měla pod kontrolou francouzská koloniální správa loajální vůči vládě ve Vichy. V britském štábu panovaly obavy, že Japonci by se po vstupu do války mohli Madagaskaru zmocnit, což by umožnilo jejich válečnému loďstvu kontrolovat většinu Indického oceánu. Britové se tomu rozhodli zabránit obsazením ostrova, proto S. května zahájili operaci „Ironclad". Britské torpédoborce vysadily v přístavu Diégo-Suarez vojáky, kteří přístav a město bleskově dobyli. Nicméně boje s francouzskými jednotkami ve vnitrozemí ostrova a v menších osadách trvaly ještě několik dalších měsíců. Akce britských ozbrojených sil rozladila Charlese de Gaulla, který se obával, že Britové využijí slabosti Francie k trvalému ovládnutí její kolo nie. Vůdce Svobodných Francouzů neuspokojilo ani prohlášení britské vlády, která se zavázala vrátit Madagaskar po ukončení války Francii, a vyslal proto na ostrov také vlastní jednotky.

5. -

Američanů

10. - britská vláda varuje Německo, že v případě použití

bojových plynů v Sovětském svazu bude následovat adekvátní britská odplata 1 I. - německé střemhlavé bombardéry Ju 88 potápějí ve Středozemním moři tři britské torpédoborce: HMS Jacka], HMS Kipling a HMS Lively 12. - maršál Semjon Timošenko zahajuje v reakci na ně­ mecký útok na Kerčský poloostrov osvobozování Charkova; nečekaný sovětský protiútok šokuje velení Wehrmachtu 12. - v koncentračním táboře Auschwitz-Birkenau uskutečňují Němci první masovou likvidaci vězňti plynem 12. - na filipínském ostrově Mindanao kapitulují americké jednotky 14. - generál Charles de Gaulle posílá na ostrov Madagaskar oddíly Svobodných Francouzů, navzdory slibu britské vlády, že ostrov bude po válce navrácen Francii 14. - Hitler odmítá vydat povolení k neomezené ponorkové válce, které žádá admirál Karl Dónitz 14. - britská obchodní komise žádá britské ženy, aby z úsporných důvodů nenosily v létě punčochy 15. - v reakci na Doolittlův nálet vraždí Japonci stovky čínských rodin 15. - sedmnáct států USA zavádí přídělový systém na paliva 16. - Němci dobývají Kerčský poloostrov 17. - sovětský postup na Charkov je zastaven, pár dnů nato jsou útočící sovětské jednotky odříznuty od hlavních sil 18. - obrana Malty je posílena o sedmnáct Spitfi.rů

r

Posádka letadlové lodě USS Lexington opouští plavidlo, jež se 8. května 1942 stalo obětí japonského náletu. Loď se pak potopila tentýž den navečer, ve 20.00, po salvě torpéd z amerického torpédoborce USS Phelps.

45

KALENDÁRIUM

■

I 8. - v rámci bilance bojů o Kerč je konstatováno, že šest a rumunských divizí zničilo dvě sovětské armády ■ 18. - německý těžký křižník Prinz Eugen se navzdory dvoudenním leteckým útokúm úspěšně vrací do přístavu v Kielu ■ 20. - americká rozvědka zachycuje japonskou depeši, z níž . vyplývá, že další japonské útoky budou vedeny na Aleuty a Midway; do oblasti předpokládaných bojů jsou vyslány spojenecké námořní a letecké síly ■ 21. - Hitler odkládá plánovanou invazi na Maltu do doby dobytí Egypta ■ 22. - Mexiko oznamuje, že k 1. červnu vstupuje do váleč­ ného stavu se státy Osy ■ 23. - je podepsaná obranná smlouva mezi Brazílií a Spojenými státy ■ 23. - Heydrich vydává nařízení „o výkonu správy z pově­ ření říše" (RAY; Reichsauftragsverwaltung), což fakticky znamená převzetí dozoru nad zemskými a okresními úřady Protektorátu Čechy a Morava německými úředníky ■ 24. - vůdce Svobodných Francouzů generál Charles de Gaulle slibuje sovětskému lidovému komisaři zahraničí Vj ačeslavu Molotovovi, že bude naléhat na Winstona Churchilla ve věci otevření druhé fronty ■ 25. - vyplouvá flotila japonských válečných lodí, jež mají uskutečnit klamný útok na Aleuty ■ 26. - představitelé Sovětského svazu a Velké Británie podpisují v Londýně smlouvu o vzájemné spolupráci s dvacetiletou platností ■ 26. - Afrikakorps zahajuje novou ofenzivu u Gazaly ■ 27. - do přístavu v Pearl Harboru se vrací letadlová loď USS Yorktown, poškozená během bitvy v Korálovém moři ■ 27. - v bojích v severní Africe je poprvé nasazen americký tank M3 Lee/Grant ■ 27. - členové výsadku Anthropoid z Velké Británie Jan Kubiš a Jozef Gabčík provádějí atentát na zastupujícího říšského protektora Čech a Moravy SS-Obergruppenfůhrera Reinharda Heydricha; ten na následky zranění 4. června umírá ■ 29. - všem Židúm ve Francii je nařízeno nosit žlutou Davidovu hvězdu ■ 29. - Hitler opět zvažuje invazi do Španělska a okupaci vichistické Francie ■ 30. - letadlová loď USS Yorktown vyplouvá po urychlené opravě směrem na Midway ■ 30. - německá letadla útočí na konvoj PQ-16 a potápějí 6 z 35 lodí, jedna loď je potopena německou ponorkou U-703 a Jedna při výbuchu miny ■ 30./31. - I 047 britských bombardérů se účastní náletu na Kolin nad Rýnem ■ 30./31. - je uskutečněna první bojová akce letadla de Havilland Mosquito: účastní se náletu na Kolín ■ 30./31. - při útoku japonských miniponorek na přístav Diégo-Suarez na Madagaskaru je potopen tanker British Loyalty a poškozena bitevní loď HMS Ramillies

14 5

německých

•

Tekuté punčochy - nakonec zbývá nakreslit švy.

českoslovenští parašutisté uskutečňují atentát • • na zastupujícího říšského protektora SS-Obergruppenfiihrera Reinharda Heydricha, který vzápětí na následky zranění umírá

27 5

einhard Heydrich byl svého času třetí nejdůležitější osobou Třetí říše - hned po Hitlerovi a Himmlerovi. Současně s titulem zastupujícího říšského protektora Čech a Moravy mu byl po napadení Sovětského svazu svěřen úkol tvrdě potlačit veškeré odbojné nálady v protektorátu. Československá exilová vláda se rozhodla zviditelnit londýnský odboj, a tak nechala na území protektorátu vysadit v noci z 28. na 29. prosince 1941 u Nehvizd poblíž Prahy skupinu Antropoid, jednu z několika skupin paraš utistů vycvičených v Británii. Ta měla za úkol jednak znovu obnovit rádiové spojení odbojových organizací s Londýnem a jednak za příznivých okolností zlikvidovat samotného protektora. K provedení atentátu byli vybráni tři členové skupiny: Tan Kubiš, JosefGabčík a Josef Valčík. Toho dne (27. května) se Heydrichův automobil poněkud opozdil, což vystupňovalo nervozitu atentát- Zastupující říšský protektor níků. Když se konečně protektorův mercedes na Kirchmayerově Čech a Moravy třídy objevil, chtěl Gabčik vystře lit ze samopalu, který se však SS-Obergruppenfahrer v rozhodující chvíli zasekl. Heydrich vstal ze sedadla a chtěl Reinhard Heydrich. na útočníka vys třelit, avšak Kubišovi se podařilo hodit na automobil bombu. Její výb uch Heydricha těžce zran il a atentátníkům umožnil útěk. Dne 4. června Heydrich svému zranění podlehl. Němci neprodleně zahájili pátrání po atentát nících a v rámci následných represí povraždili stovky českých občanů.

R

v noci ~e více n~ž tisíc britských bombardérů účastní náletu na Kolín nad Rynem

a měsíční noci došlo k nejmohutnějšímu britskému náletu za dosavadní dobu války. Cílem l 047 letadel RAF se stal Kolín nad Rýnem. Celkem 6 500 příslušníků britských leteckých sil svrhlo na město asi 1 455 tun bomb, z toho dvě třetiny zápalných, jež měly v husté městské zástavbě nesmírně ničivé účinky. Autorem plánu této operace pod kódovým označenún „Millenium" byl nový vel itel britského bombardovacího letectva - Air Chief Marshall Sir Arthur Harris. Podle jeho představ měl být mohutný nálet nejen prostředkem ke zničení důležitého průmyslového střediska, ale také, a to především, demonstrací síly RAF. Do útoku byly vyslány všechny dostupné stroje Bomber Command, od nedávno zavedených moderních Lancasterú až po zastaralé Whitleye. V průběhu náletu bylo největší starostí britských letců vyhnout se v husté formaci vzájemným kolizím . V povětří nad Ko línem byla podle pozděj­ šího svědectví jednoho z pilotů „tlačenice jako na Piccadilly Circus". Bomby na město svrhlo 868 bombardérů a jejich účinek byl strašlivý. Bylo zničeno 3 330, těžce poškozeno 2 090 a lehce poškozeno 7 420 budov. Více než 45 000 obyvatel Kolína přišlo o střechu nad hlavou, zahynulo asi 480 lidí, více než 5 000 jich bylo zraněno. Britský průzkum nedokázal odhadnout rozsah způsobených škod, neboť pro hustý kouř nad městem nebylo možno pořídit letecké fotografie. Přesto bylo jasné, že byly „ve značném stupni omezeny výrobní možnosti" především chemických podniků v Kolíně.

Z

46

ritská obchodní komise vyzvala toho dne britské ženy, aby v létě 1942 nenosily punčochy, ale šetřily si je na chladné zimní období. Ve výzvě se apelovalo i na rodiče mladých žen, aby se neznepokojovali, půjdou - li jejich dcery do práce s holýma nohama. Část Britek se ovšem nehodlala požadavkům komise podřídit bezezbytku a vsadila na alternativní řešení. Nejpopulárnějším z nich byly „falešné punčochy". Kvůli módnímu vzhledu si ženy barvily nohy vývarem z cibulových slupek, anebo je natíraly opalovacím olejem. Celek doplňovaly „švy" nakreslenými tužkou na obočí.

B

3O• / 31 • 5 •

Zničené centrum Kolína nad Rýnem po nočním náletu z 30. na 31. května 1942. Na snímku je vidět poškozená proslulá kolínská katedrála.

válečné úsilí Velké Británie mají • podpořit „holé nohy"