Encyklopedie II. světové války, 16 9788374588638, 9788374584357

Citation preview

mas DVD 99

Kč//

3,95 € / 11 9 Sk

978-83-7458-863-8

,Ji.JJ ·'i PEVNOST TOBRUK ROMMELOVA PRVNÍ OFENZÍVA• BITVA U GAZALY

VYCHÁZÍ KAŽDÉ DVA TÝDNY!

ruhá světová válka byla největším ozbrojeným konfliktem vdějinách lidstva. Události oněch tragických let vyvolávají dodnes mnoho rozporuplných náwrů a jsou stále přitažlivým objektem zájmu lidí fascinovaných historií. Encyklopedie, jejíž další číslo držíte v rukou, popisuje a vysvětluje dění této války vširokém kontextu - jak politickém, tak vojenském Zároveň přístupným způsobem pmbtavuje vojenské operace, výzbroj, události mající vliv na průběh bojů, životopisy nejdůležitějších politiků a vojevůdců, neznámá fakta a tajemství. .Encyklopedie TI. světové války" obsahuje unikátní fotografie, podrobné ilustrace vojenské techníky, kopie nedávno odtajněných dokumentů, přehledné mapky, náwn\é tabulky historických událostí a tisíce unikátních archivních materiálů. Cennými doplňky každého dílu sbírky jsou nejlepší filmové doh1menty (DVD) o druhé světové válce, přibližující její jednotlivé etapy, nejdůležitější události, tažení a bitvy od vzniku fašismu až po výbuch atomové bomby v Hil:ošimě.

D

,,Encyklopedie II. světové války': která bude vycházet každé dva týdny, se skládá ze tří částí: ■ HISTORIE II. SVĚTOVÉ VÁLKY Popis politických událostí a bojových akd v prů­ běhu konfliktu. Bitvy, souboje tajných služeb, vysoká politika. ■ MILITARIE

Popis, technická data a ilustrace nejpopulárněj­ ších a nejproslulejších typů výzbroje - od letadel přes tanky a lodě až po dělostřelectvo a pěchot­ ní zbraně. Strany s vojenskou technikou nejsou číslovány. Doporučuje se vložit je do pořadače podle druhu zbraní a období, ve kterém byly používány. Tato část bude popisovat čtyři druhy výzbroje - obrněnou techniku (tanky, obrněná vozidla, samohybná děla), letectvo, válečné námořnictvo a ruční zbraně.

■ KALENDÁRIUM

Zkrácený popis nejdůležitějších a oblasti, jimž je věnováno téma daného čísla. Jednotlivá čísla, kterých bude 48, budou tvořit kompendium vědomostí o největším konfliktu v historii lidstva. V jednotlivých dflech najdete popis největších bitev války, biografie velitelů a politiků, seznámíte se s výzbrojí všech válčfdch stran i politickými reáliemi, stojícími za činy hlav stáhl i náčelníků štábů.

V nejbližších číslech: ■ Německá reakce na operaci „Torch" ■ Konec války-v Africe

■ HISTORIE II. SVĚTOVÉ VÁLKY ROMMELOVA PRVNÍ OFENZÍVA PEVNOST TOBRUK

OPERACE „CRUSADER" BITVA U GAZALY CESTA D O KÁHIRY BITVA U EL ALAMEINU ■

271-274 275-276 277- 278 279-280 281-284 285- 288

MILITARIE OBRNĚNÁ TECHNIKA - TANKY 1941-1942

■ KALENDÁRIUM NEJDŮLEŽITĚJŠÍ UDÁLOSTI ČERVENCE 1941

■ ~ 16. DÍL: WAFFEN-SS

31-32

■ ■ ■

Francouzská severní Afrika Svobodní Francouzi Operace „Torch"

Vydavatel: POLSKIEMEDIA AMER.COM SA, Grochowe lqki 6, 61 752 Poznaň , Polsko, tel. : + 48 618 515 147 Informace: +420 296188 900 (9.00- 17.00 hod.) e-mail: [email protected] Redakce: PRESS-PYGMALION, s. r. o., Český Těšín Šéfredaktor: Marcel Mahdal Odborná spolupráce: Stanislav Komárek, Alena Hasáková, Radek Sporysz, Miloš Kmeť, Milan Broncllk, Jiří Rataj Objednávky předplatn ého: ALL Production, s. r. o., P. O. BOX 732, 111 21 Praha 1, tel.: 234 092 851, fax: 234 092 813, e-mail: [email protected], www.predplatne.cz Předplatn é a informace pro slovensti trh: Magnet Press Slovakia, s. r. o. P. O. BOX169, 830 00 Bratislava, tel.: 02/67 20 19 31-33 e-mail: [email protected], www.press.sk ISBN : 978-83-7458-863-8 -,, Série: 978-83-7458-435-7

OMMELOVJ\ PR I'

OFENZIVA a počátku roku 1941 vstoupily na severoafrické bojiště jednotky Deutsches Afrikakorps (DAK). Letadlo jejich nově jmenovaného velitele, generála Erwina Rommela, přistálo na letišti v Tripolisu 12. února 1941. Africký sbor německé armády tvořily především síly 5. lehké divize (velitel - generál Johannes Streick) ve složení: - 200. motorizovaný ženijní pluk speciálního určení ve složení 2. motorizo-

N

Rommel Často velel svým jednotkám z první linie. Na fotografii je v obrněném transportéru Sd.Kfz 250/3 nazvaném Greif, což kromě bájného zvířete byla i část názvu jeho známé knihy „Infanterie greift an" (Pěchota útočí).

vaný kulometný prapor a 8. motorizovaný kulometný prapor, I. oddíl 75. dělostřelec­ kého pluku (motorizovaný) (polní houfnice ráže 105 mm), - I. oddíl 33. pluku protiletadlového dělostře­ lectva (motorizovaný) (Flak 38 a Flak Generál Erwin Rommel v Benghází - tak vznikl mýtus „Lišky pouště''. 18/36), - 39. oddíl protitankového dělostře­ lectva (motorizovaný) (PaK 36 ráže 37mm a PaK 38 ráže 50 mm), Dále divizi tvořily dopravní a zdra- 606. oddíl samohybného protiletadlo- votnické oddíly a specializované jedvého dělostřelectva (12 samohybných notky, např. 800. a 804. rota pro úpravu pitné vody. děl Flak 38), DAK byl do Afriky vyslán na žádost - 605. prapor stíhačů tanků (Panzerjaitalských spojenců. Italský generální štáb ger I), (Commando Supremo) uzavřel doho3. motorizovaný průzkumný prapor. du s německým vrchním velitelstvím Divize byla posílena 5. tankovým pozemních vojsk (Oberkommando des plukem, tvořeným I. a 2. tankovým praporem (oba byly vyčleněny ze 3. tankové Heeres - OKH) o podřízení německých expedičních jednotek italskému velení. divize). Pluk disponoval 25 lehkými tanky PzKpfw I Ausf. B, 45 lehkými Ještě v lednu 1941 neměli Němci • v úmyslu angažovat se v severní Africe. tanky PzKpfw II, 61 středními tanky PzKpfw III (vyzbrojenými kanony ráže Náčelník štábu OKH generál Franz Haider si poznamenal do deníku: ,,Válka 37mm a 50mm) a 17 středními tanky PzKpfw IV Ausf. E (vyzbrojenými kano- v Africe nás zajímá jen v malé míře (... ) nemůžeme ovšem zůstat lhostejní ny ráže 75 mm).

271

ENCYKLOPEDIE II. SVĚTOVÉ VÁLKY

vůči

riziku vnitropolitického zhroucení Itálie." Tato úvaha je zajímavá tím, že již v této době brali Němci v úvahu možnost svržení Benita Mussoliniho v případě porážky v Africe. Z tohoto dúvodu byli politickou situací donuceni zúčastnit se války na africkém kontinentu. Válka v Africe skončila v květnu 1943 porážkou vojsk Osy a již v červenci byl v Itálii svržen Mussolini. Obavy generála Haidera z ledna 1941 se splnily.

PRVNÍ STŘETNUTÍ Rommel, který během tažení ve Francii velel 7. tankové divizi, byl znám svými

Důstojník (poručík)

pozice.

DAK pozoruje britské

rychlými - a často riskantními - rozhodnutími. Jako velitel DAK dostal generál velkou příležitost k uplatnění, a přestože mu OKH nařídilo maximální zdrženlivost při plánování operací a úzkou spolupráci s Italy, měl Rommel značnou svobodu jednání. Kyrenaika se znamenitě hodila k vedení bleskové války - rovinatá poušť poskytovala skvělé možnosti manévrování jako stěžejního prvku ofenzívní činnosti. Akce bylo samozřejmě možno vést pouze v pobřežním pásmu, kde existovala relativně dobře rozvinutá síť silnic a vojenských základen. Bylo jasné, že v bitvách zvítězí ta strana, která bude mít úplně motorizované jednotky. Právě nedostatek dopravních prostředkú byl hlavní příčinou porážek Italú v prvních měsících války s Brity. Nesmírně důležitou podmínkou činnosti vojsk bylo zajištění dostatečné­ ho zásobování palivem, municí a potravinami. Válka v Africe byla pro Brity prioritou, neboť to bylo jediné místo jejich přímých bojů s německými pozemními silami, kdežto pro Němce byla Afrika jen jedním z bojišť války. Nelze zapomenout, že již od července 1940 plánovali invazi do Sovětského svazu. Navzdory příkazům generála Haidera podnikl Rommel 23. března úspěšný útok u El Agheily, který byl prvním krokem k ovládnutí Kyrenaiky. Překva­ pil tím jak Brity, tak Italy. Dokonale využil terénních podmínek, aby vynesl svůj největší trumf - motorizované jed-

notky. Jeho 3. průzkumný prapor udeřil v noci na pozice Britú, kteří ve zmatku ustoupili. Spokojený Rommel poslal na OKH radiogram se zprávou o dobytí El Agheily a pokračoval v postupu. Italové souhlasili předat pod jeho velení 132. tankovou divizi „Ariete" a 27. pěší divizi „Brescia". Dne 31. března došlo v prostoru Marsa el Brega ke střetu s pododdíly britské 2. obrněné divize generála Michaela Denmana GambierParryho. Počáteční útok tankú z S. královského tankového pluku (5th Roya! Tank Regiment) a 1. střeleckého praporu Tower Hamlets Rifles přinutil Němce zaujmout obranu, ale Rommel nařídil silné dělostřelecké ostřelo 'ní britského pravého křídla a následný obchvat. Poté německý 8. kulometný prapor za podpory tankú S. tankového pluku a italských tankú M 13 zahnal Brity na ústup. Rommel seřadil své síly k tažení přes Kyrenaiku následujícím způsobem - na severu podél pobřeží postupovala italská 27. pěší divize a 3. průzkumný prapor, jejich cílem bylo Benghází, na jihu směrem na Tengeder měla táhnout italská 132. tanková divize, pěší prapor „Santa Maria" a ně­ mecký 8. kulometný prapor. Na levém křídle směrem na Msous postupoval S. tankový pluk a 2. kulometný prapor. Bránící se Britové disponovali vedle 2. obrněné divize ještě 3. obrněnou brigádou brigadýra Reginalda Gordona Warda Rimingtona, 9. australskou pěší

ROMMELOVA PRVNÍ OFENZÍVA

L I

První akce generála Rommela v Africe.

divizí generála Leslieho Jamese Morsheada a 3. indickou motorizovanou brigádou brigadýra Edwarda Williama Drummonda Vaughana. Rommelovým cílem bylo obsazení Derny, poté Gazaly a následně dobytí Tobruku.

Stíhače tanků

Panzerjager I z 605. praporu stíhačů tanků.

B

Y E

a G s kanonem ráže 50 mm a PzKpfw IV Generál sir Archibald Wavell viděl, Ausf. D a F s kanonem ráže 75 mm. že není schopen útočící Němce zadržet. Lehké tanky Mk VI byly vyzbrojeny Britský štáb byl šokován, když velitel jedním kulometem ráže 15 mm a jed2. obrněné divize generál Gambier-Parním ráže 7,7 mm, a navíc měly tak slabé ry hlásil, že v průběhu bojů u Adždabije ztratil 5. tankový pluk a 3. pluk husarů pancéřování, že v podstatě nebyly použi(The King's Own Hussars) do 31. března telné v přímých bojových operacích. 22 křižníkových tanků Mk III (Al3) Dne 2. dubna zaútočil Rommel a 25 lehkých tanků Mk VI, zatímco britsilami 27. pěší divize a 3. průzkumného ským tankistům se podařilo zničit pouze praporu podél pobřeží. Na jihu zamířil šest tanků německých. Tak vysoké ztráty 2. kulometný prapor na Msous a 8. kuzpůsobily německá protitanková děla lometný prapor na Tengeder a dále PaK 36 a Flak 18/36 ráže 88 mm. Dne na El Mechili, takže se Britové ocitli 2. dubna dobyly německo-italské síly v pasti. Dne 4. dubna padlo Benghází, Adždabiju a zahájily hlavní ofenzívu na které bránila 3. obrněná brigáda. NásleKyrenaíku. dujícího dne zahájil vrchní velitel vojsk Generál Wavell byl znepokojen v Kyrenaice generál Philip Neame ústup zprávami z fronty a uvědomoval si, že z Barky, kde byl štáb Cyrenaica ComRommelův DAK bude nesrovnatelně mand. Když Wavell viděl, že Neame tvrdším protivníkem než italská armáda. nezvládá situaci, poslal mu na pomoc Největší starosti mu dělala disproporgenerála Richarda O'Connora, který ce ve výzbroji, obzvláště v obrněné měl převzít velení. Generál Neame však technice. Britové měli křižníkové tanky nebyl formálně odvolán a takový stav Mk III (Al3), pěchotní tanky Matilda II mohl naprosto dezorganizovat činnost (Al2) a lehké tanky Mk VI (verze B britských sil v Kyrenaice. Situaci však již a C). Tanky Al3 a Al2 byly vyzbrojeny •nebylo možno zvrátit. Z oblasti Barky kanony ráže 40 mm, předností typu Al3 se začala postupně stahovat 9. australbyla rychlost, typ Al2 měl zase silnější ská pěší divize. Naštěstí pro Wavella se pancéřování. Oba stroje se však nevy2/13. australský pěší prapor (2/13 Ausrovnaly německým PzKpfw III Ausf. F tralian Infantry Batalion) za podpory

273

ENCYKLOPEDIE II. SVĚTOVÉ VÁLKY

Lehké tanky PzKpfw I Ausf B z 5. tankového pluku při přesunu do frontové linie. Německé stroje PzKpfw I byly lepší než britské lehké tanky Mk VI, s nimiž se střetly v počáteční fázi bojů v Kyrenaice.

51. polního dělostřeleckého pluku (51st Field Artillery Regiment (Westmoreland and Cumberland Yeomanry)) rozhodl postavit 3. průzkumnému praporu a 27. pěší divizi. Australané utrpěli v boji těžké ztráty, ale za cenu 98 padlých mužů zadrželi nepřátelský postup a umožnili zbytku sil 9. pěší divize organizovaný ústup do Demy. Ráno 6. dubna dostali Australané rozkaz vyklidit Demu a zaujmout obranné pozice u Gazaly. Velitel divize generál Morshead převzal tento rozkaz při posledním setkání s generály O'Connorem a Neamem. Navečer 7. dubna padli oba velící generálové do zajetí. Toho dne vyjeli společně na průzkum terénu, avšak na zpáteční cestě generál Neame zabloudil a oba britské důstojníky zajala německá hlídka z 8. kulometného praporu. Prostor El Mechili byl obsazen 3. indickou motorizovanou brigádou brigadýra Vaughana. Měl pod svým velením také tři obrněné jízdní plu}sy britské indické armády - 2. pluk kopiníků (2nd Royal Lancers (Gardner's Borse)), 18. jízdní pluk (18th King Edwarďs Own Cavalry) a 11. jízdní pluk ( 11 th Prince Albert Victor's Own Cavalry (Frontier Farce)). K brigádě patřil rovněž 3. dělostřelecký pluk, jehož jedn\l baterie byla vyzbrojena protitankovými kanony Bofors ráže 37 mm. Vaughan nemínil ustoupit, nálada a morálka jeho brigády byla velmi dobrá. První útok byl odražen švadronami B a C z 11. jízdního pluku a 40 Němců padlo do zajetí. Neúspěch přinutil Rommela odvolat další útok. Němci předpokládali, že Britové ustoupí

274

a stáhnou se do Gazaly. Zatímco Rommel čekal na 5. tankový pluk plukovníka Herberta Olbricha, přijel navečer do El Mechili velitel 2. obrněné divize generál Gambier-Parry a převzal velení nad tímto úsekem. Na pozice dorazily také pododdíly 3. dělostřeleckého pluku a oddíl z 2/3 Anti-tank Regiment z australské 9. pěší divize. Australané byli vyzbrojeni kanony ráže 40 mm, které dokázaly účinně ničit jak německé, tak všechny italské tanky (včetně nových M 13/40). Rommel Brity vyzval, aby se vzdali, ti ovšem kapitulaci odmítli. Zatímco Němci čekali na příjezd svých obrněných jednotek, omezili se na ostřelování britských pozic a sporadické výpady. Ještě před zajetím generála Neameho od něj 7. dubna navečer dostal generál Gambier-Parry rozkaz ustoupit do El Ademu. Nejprve se měly stáhnout jednotky 3. indické motorizované brigády a následně 2. obrněná divize. Když se 3. brigáda chystala k odchodu, zaútočily na ni německé tanky. 2. pluk kopiníků, který tvořil zadní voj, dokázal nepřátelský úder zadržet, avšak brigáda se musela vrátit do El Mechili, na jihovýchodě se objevily německé tanky, což znamenalo, že obránci jsou obklíčeni. Generál Gambier-Parry a brigadýr Vaughan se rozhodli probít na východě, kde měl protivník pouze pěchotu. Když Němci zpozorovali britskou kolonu, spustili dělostřeleckou palbu. Za této situace nařídil generál Gambier-Parry kapitulaci. Z obklíčení se podařilo uniknout dvěma švadronám 2. pluku kopiníků, většině 11. jízdního pluku a 18. jízdnímu pluku. Mimořád-

nou statečnost prokázali zejména • příslušníci 2. pluku kopiníků, kterým se podařilo probít do Gazaly i se skupinou 300 zajatých italských a německých vojáků. Australské 9. pěší divizi se podařilo ustoupit do Gazaly, což znamenalo, že se Rommelovi nepodařilo uzavřít v obklí~ ní všechny britské jednotky v Kyrenaice. Generál Wavell se snažil zvládnout situaci, v níž bylo udržení obranné linie u Gazaly strategickou nutností, vždyť bránící se Australané měli za zády důležitý přístav Tobruk. Dobytí tak významného dopravního uzlu by Rommelovi umožnilo podstatně zkrátit zásobovací trasy pro svá vojska. Generál Wavell to bral v úvahu, proto nařídil 9. australské pěší divizi ustoupit a obsadit pevnost Tobruk. Také 18. australská pěší brigáda brigadýra George Fredericka Wootena, která byla na cestě do Řecka, byla zadržena a odvelena do Tobruku. Již 10. dubna dorazily jednotky DAK k Tobruku, který byl od tohoto dne v obklíčení. Po svém oslnivém úspěchu mohl Rommel pokračovat v kampani, zvláště když do Tripolska dorazily čerstvé jednotky 15. tankové divize pod velením generálmajora Hanse Karla von Esebecka. Velitel DAK nechtěl ztrácet čas útočením na Tobruk, uvědo­ moval si, že se generál Morshead bude urputně bránit, proto se rozhodl pevnost obejít a zamířit rovnou do Egypta. Měl v úmyslu zatlačit britské síly co nejdále, a tak maximálně ztížit zásobování posádky v obleženém Tobruku. Dne 11. dubna vyrazil 3. průzkumný prapor směrem na Bardíju. Brzy se k němu připojil 15. motocyklový prapor z 15. tankové divize pod velením podplukovníka Gustava Knabeho a německé síly dosáhly As-Sallumu. Dne 25. dubna došlo ke střetu s Brity, kterým se konečně podařilo německý postup zastavit. Tak skončila Rommelova první ofenzíva.

f>EVNOSJ rchní velitel spojeneckých sil na Blízkém východě generál Archibald Wavell přiletěl 8. dubna do Tobruku, aby s generálem Morsheadem projednal plán obrany města. Porady se zúčastnil rovněž nově jmenovaný velitel Cyrenaica Command, australský generál John Dudley Lavarack, který měl velet všem silám hájícím oblast Tobruku. Britové dokázali udržet linii Acroma - El Adem - El Duda. Úsek Acroma - EI Adem bránila 20. brigáda (brigadýr John Joseph Murray) a 26. brigáda (brigadýr Arthur Harry Langman Godfrey) z 9. pěší divize, jedna rota 1. kulometného praporu Royal Northumberland Fusiliers a jedna baterie dělostřelectva z 51. polního dělo­ střelec ého pluku. Obranu Tobruku zajišťovala 24. brigáda (brigadýr Raymond Walter Tovell) , 9. pěší divize, 18. brigáda 7. pěší divize, oddíly indické 3. motorizované brigády a 2. obrněné divize. Posádku tvrze tvořila 9. pěší divize generála Morsheada, jedna rota 1. kulometného praporu Royal Northumberland Fusiliers a jedna švadrona 1. gardového dragounského pluku (1st King's Dragon's Guards) z 2. obrněné divize. Zbytek jednotek 2. obrněné divize a 11. husarského pluku (Prince Alberťs Own Hussars) pod velením generála Williama Henryho Ewarta Gotta měl zajišťovat vnější perimetr obrany a 18. brigáda měla zůstat v záloze. V Tobruku byly rovněž

V

pododdíly z 1. a 4. královského tankového pluku a ženijní a pomocné jednotky. Dne 11. dubna 1941 Rommel uzavřel obklíčení Tobruku. Východní sektor obsadila skupina generálporučíka Johannese Streicha, jižní sektor skupina podplukovníka Gerharda von Schwerina (S. lehká divize a část 15. tankové divize), západní sektor italská 27. pěší divize „Brescia". Do oblasti Tobruku mířila rovněž italská 102. motorizovaná divize „Trento" a zbytek 15. tankové divize. Při plánovaném úderu na Tobruk nekladl Rommel přílišný důraz na konsolidaci svých sil, domníval se totiž, že britská vojska jsou rozbita a nedokázala postavit pevnou obranu. Hned první útok ukázal, jak se „Liška pouště" mýW. Útok započal za svítání 14. dubna. Zahájily jej německé tanky z 5. tankového pluku a italské tanky z 32. tankového pluku podporované 8. kulometným praporem. útočníci však byli zaskočeni silnou protitankovou i kulometnou palbou, jejich ztráty rostly každou hodinou. Australská 20. brigáda byla výborně připravena na obranu, protože generál Gott ještě v noci nařídil zaměřit na úsek předpokládaného německého útoku baterie 1. a 107. pluku jízdního dělostřelectva a 3. pluku protitankového dělostřelectva. Nakonec se útočníkům podařilo prolomit první obrannou linii, avšak dostali se do křížové dělostřelecké palby a útok uvázl. Z 38 tanků 2. praporu

5. tankového pluku bylo 17 zničeno, což byl pro Němce skutečný šok. Při útoku padlo 150 vojáků z 8. kulometného praporu včetně jeho velitele podplukovníka Gustava Ponatha a zhruba 200 ně­ meckých a italských vojáků padlo do zajetí. Italské tanky se nedokázaly účinně zapojit do boje, poněvadž velitelství divize nedostalo od Rommela rozkazy. On pak svalil vinu za nezdar na Italy, na generála Streicha a na plukovníka Olbricha. Pravda však byla někde jinde,

Obsluha protiletadlového kanonu Flak 38 ráže 20 mm na stanovišti nedaleko Tobruku.

275

ENCYKLOPEDIE II. SVĚTOVÉ VÁLKY

Rommel neprovedl náležitý průzkum australských pozic. Tobruk byl výborně opevněn ještě Italy, kteří dobře rozmístili bunkry, stanoviště protitankových děl i síť muničních skladišť. Dobytí pevnosti . v lednu 1941 bylo výsledkem pasivity a defétismu Italů, nikoliv nepřipravenosti na obranu. Britové ukořistili v Tobruku množství bojové techniky, přede­ vším dělostřelecké, kterou nyní využili k obraně. Během několika dalších dnů se Italové snažili Rommelovi dokázat, že neúspěch prvního útoku nezavinila slabá bojeschopnost jejich vojáků, avšak útoky tankové divize „Ariete" podporované motorizovanou divizí „Trento" jim přinesly pouze obrovské ztráty. Při nesmyslných útocích ztratili Italové více než 60 tanků a 600 padlých, raněných nebo zajatých vojáků. Bylo jasné, že začalo dlouhodobé obležení.

POKUSY O VYPROŠTĚNÍ TOBRUKU Britové nehodlali tolerovat německou přítomnost v oblasti As-Sallumu a Fortu Capuzzo, proto 15. května zahájili operaci „Brevity", jejímž cílem bylo vytlačení německo-italských vojsk z tohoto důle ­ žitého regionu. Ráno udeřila na pozice 15. motocyklového praporu z 15. tankové divize pěchota z 2. pěšího pluku skotské gardy (2nd Scots Guards) podporovaná tanky 4. královského tankového pluku (4th Royal Tank Regiment). Němci a Italové nedokázali útok zadržet a museli ustoupit. Prů ­ smyk Halfája se dostal do britských rukou. Úspěch byl o to větší, že Němci nezadrželi ani útok Skotů a Australanů

Němci

a Italové v ulicích dobyté Derny. Vojáci Osy se zmocnili velkého množství zásob a materiálu, jež zde za nechali ustupující Britové. Na snímku ukořistěný Chevrolet 1938.

276

na As-Sallum. Poté Matildy z 4. RTR vyrazily na Fort Capuzzo, který byl dobyt v poledne. Přicházející informace znepokojily Rommelův štáb. Rozhodl se vyslat do oblasti bojů 8. tankový pluk (Kampfgruppe „Herff" a „Cramer") podporovaný baterií kanonů Flak 18/36 ráže 88 mm. Již 5. května tanky podplukovníka Maxmiliana von Herffa smělým útokem opětovně dobyly Fort Capuzzo a přiblížily se k průsmyku Halfája. Němci se rozhodli vynést svůj největší trumf, jímž byly 88mm protiletadlové kanony, a zničit britské obrněné jednotky, aniž by se s nimi pustili do přímého boje. Bojová skupina „Herff" zamířila na jihozápad od As-Sallumu a vyprovokovala Brity k protiúderu. Při něm byly Matildy ze 4. RTR zničeny na vzdálenost 1 000 metrů obsluhami německých „osmaosmdesátek". Britové přišli o 11 tanků a As-Sallum zůstal bez tankové ochrany, takže se města bez překážek zmocnila bojová skupina podplukovníka Hanse Cramera. Němci se snažili za každou cenu znovu ovládnout průsmyk Halfája, avšak změnili taktiku, vyhýbali se frontálnímu útoku a pokoušeli se vyprovokovat protivníka k lokálním protiúderům, při nichž ničili jeho tanky. K hlavnímu útoku na průsmyk došlo 26. května. Ze západu útočil na britské pozice 1. prapor 104. motorizovaného pluku, mezitím tanky Kampfgruppe „Cramer" a: 15. motocyklový prapor obešly průsmyk širokým obloukem a udeřily na Brity od východu. Když útok 1. praporu nepři : nesl požadovaný výsledek, podpořily jej tanky Kampfgruppe „Herff". Po získání tankové podpory prolomila pěchota britské pozice. Britové se ještě pokoušeli bránit, avšak když se v jejich týlu objevily tanky Kampfgruppe „Cramer", museli ustoupit. Rommel dobyl průsmyk Halfája za cenu velkých ztrát. Britové nedávno dostali dodávku nových obrněných vozidel, mj. 135 silně obrněných pěchotních tanků Matilda a 52 křižní­ kových tanků Crusader, do nichž nyní vkládali své naděje. Celkem disponovali asi 300 tanky, které mohli postavit proti zhruba 100 tankům německým. Klíčový význam pro úspěch jejich nové ofenzívy mělo ovládnutí průsmyku Halfája, vysočiny Hafid Ridge a okolí As-Sallumu a Fortu Capuzzo, kde se bránily německé a italské síly. Protitankovou obranu posílil Rommel jednotlivými bateriemi, nebo

dokonce jednotlivými obsluhami 88 mm děl z 1. praporu 33. pluku protiletadlového dělostřelectva, z nichž většina byla soustředěna v oblasti Hafid Ridge a As-Sallum. Německá 5. lehká divize a 15. tanková divize zůstávaly v záloze. Dne 14. června zahájili Britové novou operaci „Battleaxe". Na průsmyk Halfája zaútočila 11. indická pěší brigáda za podpory pěchotních tanků Matilda ze 4. RTR. Útok byl odražen, sedm tanků bylo zničeno dělostřeleckou palbou obránců a další čtyři najely na miny. Britská 7. obrněná brigádní skupina tedy zaútočila širokým obloukem z pouště přes Hafid Ridge směrem na Bardíju. Na vysočině a u As-Sallumu nar~a na velmi tvrdou německou obranu, která zničila 11 křižníkových tanků . Kolem poledne přijely na pomoc Matildy ze 4. obrněné brigády generála Johna Alana Lydea Cauntera a rovněž utrp ěly těžké ztráty. V tomto prostoru rozmístěná děla ráže 88 mm byla zakopána, dodatečně kryta pytli s pískem a jejich hlavně vyčnívaly jen nízko nad povrchem země. Pro posádky britských tanků bylo skoro nemožné stanoviště děl objevit a zničit, kdežto obsluhy děl mohly z bezpečné vzdálenosti likvidovat útočící obrněná vozidla. Britové nepolevovali ve svém úsilí a 15. června dosáhli dílčího úspěchu - 22. gardová brigáda podporovaná tanky ze 4. obrněné brigády dobyla Fort Capuzzo. Jenže téhož dne ztratila 7. obrněná brigádní skupina u As-Sallumu 123 tanků a po poledni se Rommel odhodlal k prvnímu protiútoku silami 8. tankového pluku z 15. tankové divize. Došlo k němu u Fortu Capuzzo, byl úspěšný, ale ne rozhodující. Když tedy Rommel usoudil, že Britové jsou již dostatečně oslabeni, poslal do akce veškeré síly 5. lehké divize a 15. tankové divize. Po třech dnech bojů tak Britové nenávratně přišli o 91 tanků, zatímco Němci měli jen 12 tanků zničených a 50 poškozených - ty však byly rychle staženy z linie a opraveny. Svým protiútokem získali Němci nazpět ztracené území, vyprostili obklíčenou posádku v průsmyku Halfája a opět se pevně uchytili na libyjsko-egyptské hranici. Po třídenních bojích zůstalo Britům pouze 24 bojeschopných tanků. O zničení značného množství jejich obrněné techniky se postaraly zkázonosné protiletadlové kanony ráže 88 mm .

RUSADERr, o nezdaru operace „Battleaxe" byl z funkce vrchního velitele na Blízkém východě odvolán generál Wavell a na jeho místo jmenován generál sir Claude John Eyre Auchinleck. Britské síly na Blízkém východě byly zorganizovány do tří armád - 8. armáda (Egypt a Libye), 9. armáda (Palestina a Sýrie) a 10. armáda (Irák a Persi°1) . Velení nad 8. armádou převzal generálporučík Alan Gordon Cunningham, který měl pod sebou dva sbory - XIII. sbor pod velením generálporučíka Godwin-Austena a XXX. sbor, jemuž velel generálporučík Charles Willoughby Moke Norrie. K 8. armádě patřila rovněž posádka Tobruku a tzv. Oázní síly (Oasis Force). Také druhá strana provedla změny v organizaci svých vojsk. Vrchním velitelem italsko-německých sil v Africe byl ustanoven italský generál Ettore Bastico: - italský XX. sbor (generálporučík Gastone Gambara) - 101. motorizovaná divize „Trieste" a 132. tanková divize ,,Ariete",

P

- italský XXI. sbor (generálporučík Enea Navarini) - 17. pěší divize ,,Pavia", 25. pěší divize „Bologna", 27. pěší divize „Brescia" a 102. motorizovaná divize „Trento". Generálporučík Rommel se stal velitelem Tankové skupiny Afrika (Panzergruppe Afríka) ve složení: - Deutsches Afrikakorps (generálmajor Cri.iwell) - 21. tanková divize (byla v říjnu přeformována z 5. lehké divize), 15. tanková divize, 90. lehká divize, 55. pěší divize „Savona". Dne 18. listopadu 1941 zahájila britská 8. armáda operaci „Crusader", jejímž cílem bylo vyprostit Tobruk z obklíčení. Hlavní tíha spočívala na XXX. sboru (7. obrněná divize, 1. jíhoafrická pěší divize a 22. gardová brigáda), který měl postupovat od Portu Maddalena k Tobruku. úkolem XIII. sboru (2. novozélandská pěší divize, 4. indická pěší divize a 1. armádní tanková brigáda) byl odlehčující útok ve směru Fort Capuzzo, As-Sallum a Bardíja. Dále měl sbor zamířit na západ a odříznout italsko-

německým vojskům

ústupovou cestu. generálmajor Ronald MacKenzie Scobie podniknout výpad z Tobruku směrem na Sidi Rezegh. Tobruckou posádku tvořila 70. pěší divize, polská Samostatná brigáda karpatských střelců a britská 32. armádní tanková brigáda. Jako součást polské brigády bojoval od 21. října v Tobruku také 11. československý pěší prapor - Východní v počtu 643 mužů. Pod velením podplukovníka Karla Klapálka hájil západní úsek pevnostního perimetru. Padlo zde 14 příslušníků praporu a 81 jich bylo raněno. Na postavení vojsk Osy útočilo více než 700 tanků, Němci jich měli 380, Italové pouze 170. Prvního dne operace německá linie „praskala ve švech" a vojáci byli ohromeni rozsahem ofenzívy. Jako první jej zhodnotil velitel 'DAK generál Ludwig Cri.iwell a žádal Rommela o okamžitou reakci. Rommel, který připravoval další útok na Tobruk, zpočátku britskou iniciativu podcenil, a tak zatím stačila 7. obrněná divize Současně měl

277

ENCYKLOPEDIE II. SVĚTOVÉ VÁLKY

dosáhnout prostoru Gabr Saleh a 19. listopadu i Sidi Rezegh. Hlášení, jež následující dny Rommelovi přicházela, podávala obraz situace, která nevypadala příznivě. Německý velitel poslal na · frontu u Gabr Saleh 15. tankovou divizi s úkolem obklíčit britskou 7. obrněnou divizi. Tanky z 21. tankové divize měly „hasit požáry", tedy zasahovat na všech ohrožených úsecích. Takový postup oslabil sílu německé akce, ale přesto 15. tanková divize posílená 5. tankovým plukem z 21. divize a italskou 132. tankovou divizí „Ariete" zničila ve střetnutí u Sidi Rezegh více než 100 britských tanků při ztrátě 48 vlastních. Rommel účinně zakročil jak proti X.XX. sboru, tak proti Britům útočícím z Tobruku. Dne 22. listopadu byla 7. obrněná divize vytlačena od Sidi Rezegh, což znamenalo, že byl zastaven postup celého XXX. sboru. Generál Cunningham se chtěl stáhnout až na hranici s Egyptem. Když se o tom dověděl vrchní velitel generál Auchinleck, neprodleně poraženeckého velitele 8. armády odvolal a na jeho místo dosadil generálporučí­ ka Neila Methuena Ritchieho. Situace 8. armády se začala pozvolna zlepšovat, ukázalo se, že XIII. sbor bez větších problémů dosáhl prostoru Gambut, 2. novozélandská pěší divize zlomila odpor italských jednotek a 24. listopadu 6. novozélandská pěší brigáda dobyla nazpět Sidi Rezegh. Po těchto zprávách poslal generál Scobie tobruckou 32. armádní tankovou brigádu a 70. pěší divizi do nového útoku. Britská vojska se spojila 26. června v prostoru El Duda. To však ještě neznamenalo, že Auchinleck zvítězil, Rommel se nehodlal ak

snadno vzdát. Dne 28. listopadu zaútočily síly 15. tankové divize na Novozélanďany, opět je vytlačily ze Sidi Rezegh a Tobruk se opět ocitl v obležení. Dne 1. prosince podnikli Němci další silný útok, podpořený tentokrát i značnými leteckými silami, a Novozélanďané museli ustoupit na východ k Bir el Gubi a El Ademu. Přesto boje postupně ztrácely na prudkosti. Ačkoliv byli Britové, a hlavně jejich XIII. sbor, pod silným tlakem, nevyklidili své pozice. Znamenalo to, že manévrovací válka se mění ve válku poziční. Rommel ovšem neměl takové rezervy, aby na ni mohl přistou­ pit, klíčem k úspěchům Afrikakorpsu byly bleskové pohyby jeho obrněných jednotek. Němci se proto začali stahovat na linii u Gazaly. Rommel nicméně nevzal ve svých plánech v úvahu, že Italové, kteří se doposud statečně bránili britskému tlaku, by mohli podlehnout. Nová obranná linie u Gazaly byla bráněna italským XXI. sborem. Právě zde udeřil britský XIII. sbor. Dne 15. prosince zaútočila 2. novozélandská pěší divize a polská Samostatná brigáda karpatských střelců na postavení divizí „Brescia" a „Pavia". Italové nedokázali útok zadržet. Na západě, kde stál italský XX. sbor, podnikla britská 7. obrněná divize obchvat a pronikla do týlu italskoněmeckých vojsk. Ronunel nařídil ústup. XIII. sbor obsadil Demu, Msous a Barku. Němci dokázali zorganizovat obranu teprve u Beda Fomm, 15. a 21. divize zaujaly pozice východně od Beda Fomm a italská 27. pěší divize u Benghází, na jihu stála 90. lehká divize, která měla na pravém křídle italské divize „Trento", „Pavia" a „Bologna". Dne 27. prosince se

Osádka tanku PzKpfw III Ausf G se baví s beduínem. Německá propaganda se snažila válku v Africe představit jako osvobojevací boj proti britské nadvládě.

Britové pokusili prolomit Rommelovu obrannou linii, avšak několikadenní boje jim nepřinesly úspěch . Vyčerpaní ofenzívou zastavili další útoky. To Rommelovi dovohlo koordinovat ústup a postavit novou linii u El Agheily. Zakrátko měly vypuknout nové tvrdé boje. Do poloviny ledna 8. armáda znovu obsadila Kyrenaiku a dobyla Benghází. Rommel nezůstal Auchinleckovi nic dlužen a již 21. ledna 1942 vyrazily německé tanky do útoku. Britové měli na paměti těžké ztráty, jež utrpěli v průběhu listopadové operace „Crusader", a spěšně ustoupili. Ústup zastavili teprve po 500 kilometrech západně od Tobruku u Gazaly. Ztratili množství zásob, střeliva, paliva i vozidel, např. v Msousu Němci ukořistili 600 nákladních automobilů a 70 tanků, které opravili a zařadili do služby u 21. tankové divize. Tanky PzKpfw III Ausf G(Tp) z 21 . tankové divize na pozicích.

ojenská situace Britů se neustále zlepšovala - dostávali množství techniky americké výroby, hlavně tanky Grant a Stuart, a rovněž nákladní automobily a jiný materiál. Měli však politické problémy. Hitlerovi neunikl ohromný propagandistický význam války v severní Africe. Svět byl zahrnován proklamacemi o boji s kolo ·álním útlakem, v Berlíně přijal Joachim von Ribbentrop velkého muftiho jeruzalémského a Abwehr si vybudoval rozsáhlou síť spolupracovníků mezi důstojníky egyptské armády (např. kapitán Anvar as-Sadat, budoucí prezident Egypta, úzce spolupracoval s německou vojenskou rozvědkou a spoluorganizoval převrat v Káhiře). Tanková skupina Afrika byla změněna v Tankovou armádu Afrika (Panzerarmee Afrika) a významně posílena o čerstvé jednotky. Do Afriky byla vyslána 164. lehká divize, nové tanky PzKpfw IV Ausf. F2 vyzbrojené kanony ráže 75 mm s dlouhou hlavní a stíhače tanků Marder III. Oddíly divizního dělostřelectva byly vyzbrojeny kanony PaK 38 ráže 50 mm a vynikajícími

V

protitankovými kanony F-22 rozbila hlavní síly Osy, nicméně o dobytí ráže 76,2 mm, jichž Němci ukořistili Kyrenaiky nemůže být za současného velký počet během operace „Barbarossa" stavu ani řeči. Londýn qa toto řešení přistoupil, jenže ráno 26. května zahájil a zařadili do své výzbroje. Úspěchy Britů z počátku roku 1941 Rommel vlastní ofenzívu a britský plán byly zmařeny zasahováním Winstona se zhroutil. Churchilla do armádního velení. Britský Plán „Lišky pouště" předpokládal premiér trval na vyslání jednotek do v první fázi útok na severním úseku Řecka, kde bylo nadarmo ztraceno fronty, jehož úkolem bylo vázat britská množství lidí i materiálu, a důsledkem vojska. Měly jej uskutečnit síly italského toho nebyla listopadová protiofenziva X. a XX.I. sboru a německého 155. pěší­ dostatečně silná, aby definitivně rozbila ho pluku. Teprve navečer měly jednotky vojska Osy. Dne 27. února 1942 naří Afrikakorpsu a italského XX. sboru dil Churchill generálu Auchinleckovi podniknout hlavní úder jihovýchodně podniknout novou ofenzivu a zmocnit od Bir Hakímu. Na frontě disponovala se Kyrenaiky. Vrchní velitel vojsk na 8. armáda generála Ritchieho 994 tanky, Blízkém východě odpověděl, že bude kdežto Rommel jich měl celkem 638, připraven teprve na počátku června. přitom pouze 410 tanků německé výroChurchill jej povolal do Londýna, avšak by. Boje o Bir Hakím byly neobyčejně generál odmítl odjet z Egypta. Rozurputné, protože pevnost hájila Brigáda hněvaný premiér tedy vyslal do Káhiry Svobodných Francouzů, kterou tvořili generála Nye z generálního štábu, který . hlavně legionáři. Frontu se podařilo měl v případě dalšího neuposlechnutí prolomit teprve po úplném rozbití rozkazu k zahájení ofenzivy vzdorného 4. obrněné brigády a 17. motorizované velitele odvolat. Auchinleck nechtěl pro- brigády. Němci zajali i velitele 7. obrdlužovat spor, a proto navrhl, že učiní něné divize generála Franka Waltera přípravy k „rozhodující bitvě", jež by Messervyho, jemu se však podařilo sovětskými

279

ENCYKLOPEDIE li. SVĚTOVÉ VÁLKY

utajit svou totožnost a následujícího 17. června 1942 potkalo Rommela štěstí, dne s několika druhy uprchnout. Ráno když se u El Dudy a Belhamedu jeho od27. května pronikly německé tanky díly zmocnily skladišť potravin a paliva. do týlu britských vojsk. Aby zachránil Umožnilo jim to pokračovat v postupu. 8. armádu před zničením, poslal velitel • Rommelovým dalším cílem byl Tobruk. XXX. sboru generál Norrie do průlomu 1. obrněnou divizi. Grantům a CrusadePÁD TOBRUKU rům nového velitele této divize generála Velitelem obrany Tobruku se stal jihoafHerberta Lumsdena se podařilo zastavit rický generál Hendrik Balzaser Klopútočící německé jednotky z 21. tankové per. V obranném perimetru pevnosti divize. Britský odpor přinutil Rommela měli Britové 2. jíhoafrickou pěší divizi, pozměnit původní plán ofenzívy. Ten11. indickou brigádu, 201. gardovou tokrát se rozhodl zahájit dva silné útoky motorizovanou brigádu, 32. armádní současně - jak ze severu, tak z jihu. Na tankovou brigádu, deset oddílů polního, jihu velel osobně, velení na severu svěřil sedm oddílů protitankového a jeden generálu Criiwellovi a po jeho zajetí oddíl protiletadlového dělostřelectva. generálu Waltheru Nehringovi. Generál Němci udeřili ráno 20. června 1942. Ritchie očekával, že Rommelovo jižní Útok vedla 90. lehká divize s 15. tankřídlo bude postupovat dále na Tobruk, kovou divizí na levém a 21. tankovou a za tento omyl zaplatila 8. armáda divizí na pravém křídle . Šířka útoku vysokou cenu. Rommel použil svou byla vymezena silnicemi do El Ademu a do Bardíje a těžiště útoku leželo na obhbenou taktiku, izoloval jednotlivé britské brigády nebo pluky a postupně křižovatce těchto komunikací, jež nesla je ničil. Došlo k několika tankovým kódové označení King Cross. Ve 13.00 dorazily první tanky z 21. tankové divize střetnutím. Britové opakovali stále stejna King Cross a zahájily palbu na město nou chybu - neútočili koncentrovanými a přístav. V ohrožení se ocitl štáb velitelsilami. Do útoku poslali vždy jednu ství obrany pevnosti ve Fortu Solaro. Po brigádu tanků, která zpravidla narapoledni tanky zaútočily na obranné pozila na divizi se silnou dělostřeleckou zice kolem přístavu, v 19.00 vjely první podporou a utrpěla velké ztráty. Tento německé tanky do Tobruku a .. . zůstaly osud potkal 3. indickou motorizovanou stát. Rommel zastavil další postup brigádu u El Ademu, 150. pěší brigádu a vydal rozkaz, aby vojáci zajistili dobyté u Sidi Muftah anebo 32. armádní tanpozice a pokračovali v akci teprve za svíkovou brigádu, která u Sindry ztratila tání 21. června. Generál Klopper byl šo100 tanků. V noci ze 14. na 15. června kován rychlostí německého vpádu. Když nařídil generál Ritchie pozvolný ústup.

L

r B Y E

Obsluha protiletadlového kanonu Flak 18/ 36 ráže 88 mm se připrav uje k boji.

do jeho hlavního stanu začala přicházet hlášení o tom, že nepřátelské tan~ pronikly do přístavu a do města, nebyl schopen racionálně rozhodovat. Nechal zničit veškerou štábní dokumentaci a spolu se svým pobočníkem odjel ke štábu jihoafrické 6. brigády. V přístavu zavládl chaos, poněvadž nepřišly žádné rozkazy ke zničení zásob paliva a munice. Zásobovací náčelník Tobruku brigadýr Thompson přikázal, aby část lodí opustila přístav, avšak na plavidla zaútočilo německé letectvo. Obrovské zásoby nebyly zničeny, a tak Němcům padly do rukou 3 miliony dávek potravin, 4 miliony galonů paliva, 2 000 vozidel a 3 000 dělostřeleckých granátů. Zajato bylo 33 000 vojáků. Čest britské armády alespoň částečně uhájilo 300 gardistů z 201. brigády, kteří se odmítli vzdát a probojovali se skrze německé linie. Po sedmi dnech narazili na hlídku 11. husarského pluku a přidali se k 8. armádě. Generál Ritchie byl pádem Tobruku zcela konsternován. Generál Auchinleck s touto eventualitou sice počítal, pro takový případ však vydal jednoznačné pokyny zničit přístav a nashromážděné zásoby, k čemuž ovšem nedošlo. Rommelovy zásluhy byly odměněny povýšením na polního maršála.

E G Y P T

Bitva u Gazaly

Hl o obsazení Tobruku začal Rommel realizovat plán dobytí Suezského průplavu. Britové spěšně postavHi X. sbor ve složení 10. obrněná divize a 8. obrněná brigáda. Zdržovací akce na hranici měl vést XIII. sbor generála Gotta. Když se 24. června Rommel pustil do pronásledování XIII. sboru, Britové rychle a bez větších obtíží ustoupili. Generál Ritchie předpokládal, že k bitvě dojde v oblasti Marsa Matrúh. Město měl hájit X. sbor (10. indická pěší divize a 50. pěší divize), zatímco XIII. sbor (1. obrněná divize, 26. indická brigáda, 2. novozélandská pěší divize a 7. obrněná divize) měl zorganizovat obranu v oblasti Bir Sidi Hamza a Minqar Qaim. XXX. sbor generála Norrieho měl podniknout útok se všemi zbývajícími obrněnými jednotkami. Dne 25. června se generál Auchinleck rozhodl převzít velení 8. armády a po seznámení se stavem příprav vydal rozkaz zaujmout nové pozice u El Ala-

P

meinu. Ráno 26. června Britové zahájili ústup. Rommel se okamžitě zorientoval v situaci a nařídil útok za pochodu. Tentokrát 8. armádu zachránily síly RAF. Britské letectvo pomalu, ale nezadržitelně sílilo, hlavně bombardovací letectvo, jemuž se podařilo zastavit tanky 21. tankové divize a oddíly 90. lehké divize, chystající se k útoku. Tyto útvary mohly zaútočit teprve následujícího dne u Bir el Sarahna, avšak 50. pěší divize generála Johna Sebastiana Nicholse byla již dobře připravena a útok odrazila. 21. tanková divize okamžitě zamířila k Bir Shineina, kde narazila na neméně účinný odpor Novozélanďanů. Teprve 90. lehké divizi se u Fuky podařilo prolomit obranu 26. indické brigády a vyjít v okolí Garawly, což znamenalo, že X. sbor byl částečně obklíčen. Situaci zkomplikovala ztráta spojení mezi X. a XIII. sborem. Následkem toho zahájil X. sbor 28. června útok, který měl podniknout společně s XIII. sborem.

Mezitím se však musel generál Gott s XIII. sborem stáhnout, aby se nedostal do kleští mezi 15. a 21. tankovou divizi. Situaci X. sboru navíc zhoršil rozkaz k ústupu vydaný generálem Auchinleckem, který přišel k některým jednotkám již během bojů s Němci . Musely se

Italové poslali do Afriky většinu svých nejmodernějších zbraní, přesto však nedosahovaly kvalit výzbroje britské či německé. Na snímku si Rommel prohlíží italský střední tank M 13/40.

281

ENCYKLOPEDIE II. SVĚTOVÉ VÁLKY

v průběhu celodenních bojů rozbita. V dalších dnech

úplně

pokračovaly mimořádně těžké

Obě válčící strany používaly k průzkumu beduíny. Britové vytvořili zvláštní hlídky LRDG (Long Range Desert Group - Pouštní skupina dalekého dosahu), v nichž byli i Arabové.

tedy odpoutat od protivníka, přeskupit od Garawly a přesunout do Fuky. Auchinleck předpokládal další ústup až k deltě Nilu a Alexandrii, chtěl tak zabránit naprostému rozbití 8. armády. Dne 30. června postoupila Panzerarmee Afrika k El Alameinu a obě strany se připravovaly na další střetnutí. Severní úsek bránil XXX. sbor, jižní úsek XIII. sbor. Rommel nařídil útok za svítání 1. července, byl však připraven příliš spěšně, němečtí a italští vojáci byli unaveni, chybělo palivo a munice. 90. lehká divize zaútočila na pozice u El Alameinu, které hájila 2. jihoafrická pěší brigáda a 4. obrněná brigáda. Němci se dostali do tak prudké a přesné dělostřelecké palby, že za celý den nepostoupili ani o metr kupředu. V prostoru Deir el Shein útočil Afrikakorps na postavení 18. indické brigády, která byla jižně

a krvavé boje v oblasti horského hřebene Ruweisat Ridge, kde 15. tanková divize narazila na 22. obrněnou brigádu z 1. obrněné divize. 90. lehké divizi se podařilo prolomit obranu 1. jihoafrické pěší divize. Nastala patová situace, Britové se účinně bránili, Němci a Italové neměli dostatek sil k prolomení obrany a Rommel poháněl své velitele, protože se chtěl co nejrychleji dostat do Alexandrie a Káhiry. Dne 4. července změnil svůj plán, 90. lehká divize přešla do obrany, kdežto všechny tankové jednotky soustředil na jihu, aby udeřily přes planinu El Himeimat. Auchinleck byl na takový postup německých vojsk připraven, neboť šlo o zopakování plánu z Marsa Matrúh. Rozhodl, že na severu, kde se bránila 90. lehká divize, podnikne protiútok XXX. sbor posílený 9. australskou divizí. Za úsvitu 10. července byly německé linie prolomeny 44. tankovým plukem a Australany. Italská 60. divize „Sabrata" z XXI. sboru byla rozbita a přinucena ustoupit. Němci neměli dostatečné sily na protiakci, jen s pomocí urychleně stažených pododdílů 164. lehké divize do ohrožené oblasti se jim podařilo zorganizovat obranu a Australany zastavit. Rommel musel ustoupit od plánovaného útoku na jižním křídle a soustředit se na obranu. Australané obsadili klíčový hřeben Tell el Eisa, o který se v průběhu následujících čtyř dnů vedly krvavé boje. Německá 15. tan-

ková divize však nedokázala prolomit jejich obranu a utrpěla velké ztráty. Mezitím se Auchinleck rozhodl zaútočit v oblasti Ruweisat Ridge. Do útoku byla poslána 2. novozélandská pěší divize generála Bernarda Freyberga za podpory 5. indické pěší brigády brigadýra Dudleyho Russella a 1. obrněné brigády generála Raymonda Briggse. Novozélanďané zaútočili v noci 14. července a již do rána stačili částečně obsadit hřeben a vytlačit odtamtud italské divize „Pavia" a „Brescia". Němci poslali do boje tankové jednotky, kterým se podařilo znovu dobýt část oblasti, avšak Novozélanďané navzdory těžkým ztrátám (jeden prapor ztratil 350 vojáků) élrželi pozice. Dne 16. července Němci opět zaútočili a navečer generál Gott nařídil divizi generála Freyberga ustoupit. Novozélan_ďané přišli v bojích o 1 400 vojáků. Pozice obsadila 5. indická brigáda, která i pod silným nepřátelským tlakem dokázala dobytý terén uhájit. Po novém přeskupení svých sil podnikl Auchinleck 21. července nový pokus o rozbití německých vojsk. 5. indická brigáda dostala za úkol zmocnit se celého hřebene Ruweisat a 2. novozélandská divize měla obsadit proláklinu El Mreir. Novozélanďané se útokem zmocnili určené oblasti, ale když proti nim nepřítel poslal tanky z 21. tankové divize, utrpěli těžké ztráty a byli rozbiti, protože neměli podporu

90. lehká divize měla ve výzbroji sovětské protitankové kanony F-22 ráže 76,2 mm, které Němci ve velkém množství ukořistili na východní frontě.

CESTA DO KÁHIRY

vlastních obrněných jednotek. Také Indové zpočátku dosáhli úspěchu a obsadili celý hřeben Ruweisat, avšak i je přinutil protiútok německých tankových jednotek k návratu na výchozí pozice. Auchinleck učinil poslední pokus o prolomení Rommelových linií, tentokrát na severu. Útok byl zahájen z oblasti hřebene Miteiríja a Deir el Dhib. Po počátečních omezených úspěších (zejména 69. brigády a 22. obrněné brigády) byli v noci 27. července Britové zastaveni. Silný protiúder italského XXI. sboru a německé 164. lehké divize rozbil australský 1. prapor a zastavil další útok. Obě strany utrpěly citelné ztráty, nicméně v lepší situaci byli Britové, kteří dostali značné množství zásob a čer­ stvé jednotky. Rommel mohl počítat jen s těmi oddíly, které už měl v Africe, jediné posily mu mohli poskytnout Italové, ty však Němci nepovažovali za plnohodnotné vojsko. Rommel si byl vědom toho, že v blízké budoucnosti může podobná bitva skončit naprostým zničením jeho vojsk. VELKÍZMĚNY Churchill nezapomněl na odpor generála Auchinlecka ohledně květnového tažení na Kyrenaiku. Dne 3. srpna byla do Káhiry svolaná zvláštní konference projednávající další činnost na Blízkém východě. Ministerský předseda se dožadoval co nejrychlejšího obnovení akcí vedoucích k dobytí Kyrenaiky a Tripolska, informoval rovněž o imě n ě na postu velitele britských sil na Blízkém východě. Novým vrchním velitelem se měl stát generál Harold Rupert Alexander, ve 'telem 8. armády zkušený generál Gott. Dne 7. srpna došlo k události, která měla dalekosáhlý dopad. Na letišti Burg el Arab přistál transportní letoun Bristol Bombay z 216. perutě, jehož posádka byla informována, že poletí do Káhiry s „vysokou šarží" na palubě. V 16.45 přijel na letiš tě generál Gott se svými štábními důstojníky. Nasedli do letadla a to po několika minutách odstartovalo. Bombay byl stěží 20 metrů nad zemí, když se nad letištěm objevily Messer-

Oddíly DAK běžně používaly ukořistěnou techniku. Na fotografii je ukořistěný nákladní automobil Chevrolet.

schmitty Bf 109 z 27. stíhací eskadry (Jagdgeschwader 27) a stíhačka pilotovaná četařem Berndem Schneiderem zaútočila na startující letadlo. Začaly hořet oba motory a stroj se osm mil od letiště zřítil. Pilot a posádka stačili uniknout z plamenů, navigátorovi se navíc podařilo odvést z letadla jednoho důstojníka. Ostatní se pravděpodobně chtěli dostat ven dveřmi v zadní části trupu. Ty se však při havárii zablokovaly a všichni pasažéři včetně generála Gotta uhořeli. Následkem této dramatické události se na africkém bojišti objevil dosud málo známý generál Bernard Law Montgomery, budoucí víkomt z El Alameinu.

linie až k Alam Nayil Ridge a proláklině Munassib na západě a k proláklině Kattara na jihu. Generál Montgomery po svém nástupu do funkce ne z měnil roz-

kazy svého předchůdce (i když ve svých memoárech tvrdí něco jiného), tudíž celý plán a přípravy na obranu byly dílem odvolaného generála Auchinlecka. Jedinou změnou bylo stažení obrněných jednotek z první linie, aby se zabráni lo jejich ztrátám. V první linii zůstala pouze 22. obrněná brigáda brigadýra

ALAMHALFA Po neúspěšné tzv. první bitvě u El Alameinu připravil Rommel další ofenzívu. Za hlavní operační oblast zvolil proláklinu Kattara. První uskupení tvořila 15. a 21. tanková divize, italský XX. sbor (tankové divize „Ariete" a „Littorio"), 90. lehká divize a oddíly z italského X. sboru. Na severu měla 164. lehká divize a nová parašutistická brigáda ,,Ramcke" tvořit druhou údernou skupinu. Rommel naplánoval nepozorovaný přechod úderné skupiny na východ a následný úder na sever, aby pronikla do týlu britských vojsk. Auchinleck tento postup předvídal a pečlivě připravil vlastní plán obranné bitvy. Jeho plán se opíral o vybudování silných obranných pozic v prostoru hřebene Alam Halfa a jejich spojení do jedné

Velitel 21. t~nkové divize generálmajor von Bismarck v rozhovoru s velitelem DAK generálem tankových vojsk Criiwelem.

ENCYKLOPEDIE II. SVĚTOVÉ VÁLKY

Stanoviště protiletadlového

kanonu Flak 18/36 ráže 88 mm. Tyto zbraně měly velký význam v bitvě u hřebene Alam Halfa.

George Philipa Bradleyho Robertse. Dne 30. srpna uskutečnil Rommel útok, který byl předem odsouzen k nezdaru. Postaraly se o to dva faktory. Za prvé: 22. srpna Romrnel vážně onemocněl, což omezilo jeho podíl na přípravě operace. Za druhé: plán počítal s hlubokým padesátikilometrovým obchvatem britských linií, jenže k tomu bylo zapotřebí dopravních prostředků, které Němci neměli . Vzhledem k tomu se museli místy probíjet skrze britské pozice, aby si obchvat zkrátili. Ke všemu německý velitel neměl takřka žádné informace o obraně v prostoru Alam Halfa. Bezpochyby předpokládal, že Montgomery bude improvizovat podobně jako dosud generál Ritchie. Hlavní síly 21. tankové divize vyrazily do útoku pozdě odpoledne 30. srpna a udeřily na 22. obrněnou brigádu. Britové se tvrdě bránili a německé tanky je nedokázaly vytlačit z jejich pozic. V boji padl i velitel 21. tankové divize generál Georg von Bismarck. Na východním křídle však německé jednotky vytlačily 7. obrněnou divizi a zamířily na Káhiru. To byla osudová chyba, Němci odkryli své křídlo, aniž by získali nějakou výhodu. Po prvních projevech paniky se britské oddíly stači­ ly přeskupit a

opět

zorganizovat obranu.

Hlavní úkol prorazit britské linie dostala 21. tankové divize, pro níž to byla těžká

zkouška. Na úsek 22. obrněné brigády brigadýra Robertse poslal Montgomery navíc 23. obrněnou brigádu brigadýra George Warrena Richardse. Bombardéry i stíhačky hloubkovými útoky zatím ničily zásobovací trasy. Výsledky náletů byly tak citelné, že již 1. září hlásil generál Heinz von Randow, že tanky mají nedostatek paliva. V poledne byl podniknut nový útok na britské pozice v prostoru Alam Halfa, ale vyčerpaná 21 . tanková divize už s Brity nedokázala svést vyrovnaný boj. Ráno 2. září vydal Rommel rozkaz odpoutat se od protivníka, což fakticky znamenalo ústup. Montgomery měl skvělou příležitost přejít do protiúderu, ale bohužel se omezil jen na lokální útok na severu v prostoru Tel1 el Eisa, kde 9. australská divize zaútočila na postavení 164. lehké divize. Následně 2. novozélandská divize

napadla na centrálním úseku pozice 90. lehké divize a parašutistické brigády „Ramcj