Dějiny výtvarné kultury: diel 2 8085970376, 9788085970371

Citation preview

NOVOVĚK Novověkem nazýváme dobu, jejíž základní rysy jsou blízké naší přítomnosti. Snaha odlišit novou dobu od předchozího středověku se projevila již na konci 17. sto­ letí, ale historici se nemohli dohodnout, k jaké významné historické události vztáh­ nout její počátek. A tak se hranice středověku a novověku pohybuje v širokém roz­ mezí mezi začátkem 15. století (vznik renesančního umění v Itálii) a polovinou 17. století (anglická buržoazní revoluce, konec třicetileté války). Jako historické mez­ níky byly postupně navrženy roky 1453 (pád Cařihradu a konec východořímské říše, rozšíření knihtisku), 1492 (objevení Ameriky Kryštofem Kolumbem) a 1517 (vystou­ Začátek novověku pení Martina Luthera a začátek německé reformace). Přihlédneme-li k nerovnoměrnému společenskému, kulturnímu a ekonomickému vývoji v různých částech Evropy, jeví se úkol historické periodizace ještě složitějším. Například kultura a umění 15. století; v Itálii se rozvíjí raná renesance, jejíž duchovní Kultura 15. století i materiální náplň se radikálně odlišuje od středověku, zatímco země na severu od Alp ovládá pozdní gotika, autochtonní výtvor pozdního středověku; přitom nizo­ zemskou pozdní gotiku spojuje s florentskou ranou renesancí řada společných rysů. Protože se teprve v 17. století plně rozvinuly a uplatnily některé podstatné prvky charakteristické pro novověk (nový názor na svět a společnost, nové vědecké meto­ Periodizace dy, nové řešení ekonomických problémů, posílení moci státu zřízením stálého vojska a byrokracie), pokládáme dobu 15. století v Itálii a 16. století v ostatní Evropě za pře­ chodné období mezi středověkem a vlastním novověkem a označujeme ji jako raný novověk. Vyspělý novověk zahrnuje dobu 17. století do poloviny 18. století, kdy začíná poslední období novověku, doba nejnovější.

Raný novověk Raný novověk představuje dobu 15. století v Itálii, kde se zrodily humanismus a raná renesance, a dobu 16. století v celé Evropě, a to jak v Itálii, jež prožívala období vrcholné a pozdní renesance, tak v zemích zaalpských, v nichž první polovina 16. století probíhala ve znamení náboženské reformace a druhá polovina ve znamení protireformace. Zároveň během 16. století přejala celá Evropa z Itálie renesanční sloh, většinou v jeho pozdní, manýristické podobě. Itálie tvořila v 15. století kaleidoskop států a státečků, z nichž do popředí politických a kulturních dějin se dostala Florencie, kde rozhodující moc získal bankéřský rod Medici. Florencie ovládla Pisu a jiná toskánská města a stala se nejvýznamnějším stá­ tem ve střední Itálii vedle papežského státu. V severní Itálii měly největší vliv benátská republika, vévodství milánské za rodu Sforzů a Piemont ovládaný rodem savojským. Význam Janova poklesl ztrátou osad v Černém moři. V jižní Itálii vzrostla moc aragonského rodu. Ten využil sporů mezi Anjouovci a spojil Sicílii s Neapolskem (1442). Itálie zaujala přední místo v dějinách evropské kultury 15. století, protože v ní se zrodila obě dominantní kulturní a umělecká hnutí, humanismus a renesance, jež ovládla Evropu do konce 16. století. Italští humanisté hlásali nový životní názor, který místo středověkého zájmu o po­ smrtnou spásu duše postavil do středu pozornosti člověka jeho pozemský život a snahu o pokrok lidské společnosti. V humanistických básních, úvahách a dopisech se zračil duch radostného vztahu ke kráse světa i schopnost pozorovat vlastni nitro. Zjemnělé umělecké cítění vedlo k vřelejšímu poměru k antické kultuře. Aiifite neoyla již pouhým skladištěm jednotlivých poznatků jako ve středově u, a e z; ym v t kem lidské vzdělanosti. Cílem pravé vědy a pravého uměni melo y vzí s < le do tohoto slavného odkazu a tvořit v jeho duchu.

Charakteristika

Itálie 15. století

Italský humanismus

10

.

,V - -----------------------------, ,mJVerzitách, kde dominovala schol ------ ^Itálii nešířilo n®U některé si daly název hnutl se /rich vzdělanC 'ntických spisovatelů. Vedle latinské fii‘ pU c»fil’r’d'' "Sp*> t in< ijm teritoriál­

ním (vyznám obyvatel určovala vrchnost). Mezitím se luterství rozšířilo do skandinávských zemí, Cech, Polska a Uher a kal­ Protireformace

vinismus do Francie, Nizozemí, Skotska, ale i Polska a Uher. Když se Evropa rozdělila na stranu katolickou a reformační, rozhodli se papežové bojovat proti kacířství a tridentský koncil (1545-1563) vyhlásil program prolirejoniuicc, tj. navrat reformovaných církví do lůna katolické církve. Hlavním pomocníkem při S1^0^0 pro§rarnu x měl° stát Tovaryšstvo Ježíšovo, jezuitský řád, založený

RANÝ NOVOVĚK

(na 25. 8. 1572, povraždění hugenotů v Paříži na rozkaz královny matky Kateřiny Medicejské) a teprve králi Jindřichu IV. se roku 1598 podařilo dosáhnout nábožen­ ského míru ediktem nantským, který zajišťoval hugenotům svobodu svědomí a samosprávnost. Na počátku novověku vzniklo ve střední Evropě habsburské mocnářství jako perIPolitický vývoj sonální unie Českého království, Uherského království a zemí rakouských k společ­ v 16. století né obraně proti tureckému nebezpečí. V jeho čele stál Ferdinand I. (1525-1564), man­ Střední Evropa žel Anny Jagellonské, jenž se roku 1556 stal po svém bratrovi Karlu V. i římským císařem; po celou dobu vlády byl zaměstnán válkami s Turky, ve svých zemích pod­ poroval státní centralismus, snažil se podkopat postaveni měst a zvýšit moc katolíků (roku 1547 využil vítězství katolíků nad protestanty v bitvě u Můhlbergu k pokoření královských měst a perzekuci Jednoty bratrské; roku 1556 povolal do Čech jezuity,

schválil založení jejich pražské univerzity, podporoval znovuobsazení pražského

arcibiskupství).

’•

Po něm vládl jeho syn Maxmilián II. (1564-1576), panovník nábožensky poměrně snášenlivý jenž ústně slíbil uznávat společné vyznání víry, na němž se dohodli před­ stavitelé Jednoty bratrské s luterány - tzv. Českou konfesi, ale s ohledem na papeže ji odmítl podepsat. ' Maxmiliánův syn Rudolf II. (1576-1612) si zvolil Prahu za svou rezidenci a pnspěl k jejímu hospodářskému a kulturnímu rozvoji. Větší zájem než politice věnoval sbě­ ratelskému umění, alchymii a astrologii. Stál na katolické straně a proti Jednotě bra­ trské v jejímž čele byl v Čechách Václav Budovec z Budova a na Moravě Karel Starší ze Žerotína. Nejbohatší český šlechtic Vilém z Rožmberka byl katolík, zatímco jeho bi atr Petr Vok z Rožmberka podporoval Jednotu. Roku 1609 byl Rudolf II. politický­ mi okolnostmi donucen vydat majestát, zajišťující českým protestantům náboženské

SV°Stótší bratr Ferdinanda 1. císař Karel V. (1516-1556) se stal pánem říše, „nad níž

Španělsko

slunce nezapadalo" a jež zahrnovala Španělsko, Neapolsko, Milánsko, Sicílii, Sardinii, Burgundsko (Franche-Comté), Nizozemí a državy v Novém světě; Hernando Cortés dobyl pro Španělsko Mexiko a Francesco Pizano říši Inků v Peru. Války s Francií o Itálii skončily pro Španělsko úspěšně, ale v Německu utrpěl císař v boji proti protestantům porážku, takže se vzdal vlády a v ústraní za několik let zemřel. Roku 1535 podnikli Španělé výpravu proti Tunisu, kde osvobodili 20 000 křesťanských otroků. Za vlády Karlova syna Filipa II. (1556-1598) získalo Španělsko sousední Portugalsko (1580), ale ztratilo severní Nizozemí (Holandsko) po revoluci v letech 1565-1581. V bitvě u Lepanta (1571) bratr Filipa II. don Juan ď Austria sice porazil tu­ recké loďstvo, ale ve válce proti Anglii královny Alžběty utrpělo Španělsko katastro­ fální porážku a došlo k zničení jeho „nepřemožitelné armády" (1588); tím ztratilo své velmocenské postavení a pánem moří se stala Anglie. Když Filip II. roku 1598 zemřel, zanechal obrovský státní dluh (100 milionů dukátů) a národ, který se odnau­ čil pracovat a který byl z poloviny tvořen úředníky, řeholníky a kněžimi. Do novověku vstoupila Francie jako národnostně a správně jednotný stát se silnou panovnickou mocí. Za Ludvíka XII. (1498-1515) i uměnímilovného Franúska L (1515-1547), „knížete renesance", bojovala neúspěšně o Itálii se Španělskem a se zmařit hegemonii Habsburků v Evropě. V druhé polovině 16. hugenotskými válkami. Za vlády Jindřicha IV. (1589-1610), prvního Bourbona

francouzském trůnu, získala první kolonie v Kanadě^ manželkou Anglický král Jindřich Vlil. (1509-1547) se chtěl rozvést se ™ "

Francie

Anglie

Kateřinou a oženit se s její dvorní damou Annou Bole^° L^val (1533). Jeho pežem a vyhlásil národní církev anglikánskou, jejíž hla > k ^stupovadcera královna Alžběta 1. (1558-1603) ^dentóm.^ku

Franri ■ £na rozšíř!' JdvouMavehooda^^ svrchováno * marnou vaIku se Svédskem Jh kni2ř€,rí kazaňský a ^Sý chanát a moc Ruska se rozšířila do se. nX f R°X S^anovů^f^^aložen Archangelsk. Car zešílel, dával

oEstonsko- Rodn» pmobchod sAng . vlastního syna Ivana. ''emíASÍe'Sry7v záchvatu nephteto^ (]584.1598) vládl jeho švagr Boris P°PraVTtÍSého mladšího syna Fjd moskevsky patriarchát carského P s Baltem. Po smrt. Fjodora, po_ Godun Xh se Švédy získána (1598-1605). 'iShoXovce, nastoupil na trůn B1 nejmocnéjších státu světa. Ovládalo ,áfku novověku bylo Turecko J® 5enlria 1.(1512--20) se stalo svéevropský Balkán ;t v^cas Egypt a část Arábie s Mekkou. Za Turecko vpleříší, která zahrnovala bym■ vrcholné období politické mo< i a zlad "X m subjektivním vjhazu, hbuj

přechod od vrcholné renesanee k ha ie a rovnováhy nahradila a dynanucke expresívnosti, jež a v ní pusobicích. Manýristé opět

HX l»»»’ké™ b’“"’™" SVMU 3 mlS>° ’«)-

Historické pozadí vzniku manýrismu vytvářely pověstné „sacco di Roma" (dran­ cování Říma císařským vojskem) roku 1527 a tridentský koncil (1545-1563), který vy­ hlásil protireformační program; roku 1540 byl založen jezuitský řád, jemuž církev svěřila úkol tento program realizovat. Porážka republikánského povstání ve Florencii (1527-1530) a návrat Medicejů do města upevnily feudální panství v celé Itálii; triumf císařství a papežství pohřbil naděje na sjednocení Itálie. Jestliže návrh průčelí florentského kostela S. Lorenzo (1516-1520) vytvořil Michelangelo ještě ve stylu klasické renesance (neprovedeno), v Nové sakristii Florentské stavby (Medicejská kaple) téhož kostela a v medicejské knihovně Laurenzianě se projevil jako průkopník manýrismu, jenž stavební hmotu člení a modeluje podle svých subjektiv­ ních uměleckých záměrů; v návrhu schodiště v předsíni knihovny uplatnil perspek­ tivní iluzionismus. Renesanční tektoničnost nahradil barokní atektoničnostť v průčelí Pnhice konzervátorů na kapitolském náměstí v Římě (po roce 1538), jehož urbanistické řešení (1538, uprostřed s antickou jezdeckou sochou Marca Aurelia) využilo perspek­ tivní iluze budov rozebíhajících se k paláci senátorů. Jako hlavní architekt chrámu sv. Petra v Římě (od roku 1547) se Michelangelo vrá­ til k Bramantovu projektu, ale postranní prostory podřídil středu, zdůrazněnému Chrám sv. Petra mohutnou vzpínající se kupolí (klášterní klenba podle vzoru florentského dómu), a tím prostor zdramatizoval; kupoli provedl po umělcově smrti Giacomo della Porta. Galcazzo Alessi: 1 kostel S. Maria Assunta di Carignano v Janově, 1552, půdorys

Michelangelo Buonarroti: 1 schodiště knihovny Laurenziany ve Florencii od 1424; 2 Kamtolské náměstí C Ráně, od 1538, půdorys Donato Bramante: 3 kostel S. Pietro in Montano v kóně, 1502, půdorys

Michelozzo Michelozzi: 3-4 Palazzo Medid-Riccardi ve Florencii. 1444-1452, nádvoří a pohled

Andrea Palladio: 2 Vila Rotonda ve Vicenze, po 1567, půdorys

...____________

V

RANÉ RENESANČNÍ SOCHAŘSTVÍ V ITÁLII

3'’12k^teiern vybudoval ch^m

aNY

1.1.1.2 * —ed,kul • .'architekty, Giorgio Vasanho (1511-1574; ga, Lo (1511-1593; zahradní průčelí .®ale' 0VlÍTáIM^í’"'í'" (1512'1572; k°ŇStel Mana AssWa J a° sv. Petra v Říme). ^íw^^^meSn^^PSce na Michelangelův sloh se o ren^san v]a je reakc architekt a významný teoretik (0, ^avnímP^^ťlS07-1573®^ dílem' j^uitskym kostelem // (1387-1455), ^ných madon a krásných andělů dozníval a oltářm obrazy. V jeho XJlebnost koloritu a nádheru záříaho zlata. Jeho Xgotickýmalísmu^^P ^pstatkv v anatomu a perspektivě Fanatikem S^tatentvymvnavavsec ž 97 U75l aUt - b- . - . ’ .brazu realisticEt„„. avnéjšlm dílem je Potopa, freska v, ky předvádějících W i (J445) florentském kláštere S. Mana éna fesné ?r,, .... , j. tvaru stínová^^‘stó^^baJné hodnoty " ^mliho

FraAngdico

“*•* £,«&-»

JSSS-*I«*-

.1.překonal

RANÉ RENESANČNÍ malířství V ITALU

jasným šerosvitem a barevnou dominantou. Donatellův vliv je patrný v díle Andrey A. del CaMatno del Castagno (1421-1457) Poslední večeře v klášteře S. Apolonia ve Florencii (1445 až 1450). K předním mistrům druhé poloviny 15. století patřili Benozzo Gozzoli (1420-1497), B. Gozzoli který vyzdobil kapli Medicejského paláce průvodem tří králů s portréty členů medicejského rodu, sochař a malíř Andrea del Verrocchio (1436-1488, na jehož obraze A. del Verrocchio Křest Kristův (1475) se podílel jeho žák Leonardo da Vinci, a Domenico Ghirlandaio D. Ghirlandaio (1449-1494), učitel Michelangelův, jehož fresky ze života P. Marie v kostele S. Maria Novella (1490) vynikají dokumentárním realismem; na počátku osmdesátých let na­ maloval spolu s dalšími florentskými a umbrijskými malíři fresky na stěnách Sixtinské kaple ve Vatikánu. K nejpopulámějším renesančním malířům 15. století patří Sandro Botticelli S. Botticelli (1445-1510), jenž si v duchu dvorského humanismu vybíral mytologické náměty a složité alegorie. Rané období, v němž převládají obrazy líbezných madon, vrcholí Klaněním tří králů s podobiznami členů medicejské rodiny. Slávu malíři získaly obra­ zy /,» (Primavera) a Zrození Venuše, které vytvořil pro vilu Lorenza Medici v Castellu. Juro (kolem 1478) se odehrává v pomerančovém háji, v jehož středu stojí Venuše jako matka přírody, nad ní vypouští Amor šíp na Merkura (objednavatele obrazu Piera Medici), který trhá ze stromu ovoce lásky, Grácie tančí, Flóra kráčí ověn­ čena v květovaném šatě a Zefýr pronásleduje Chlóris, z jejíchž úst pud květy. Na obraze Zrození Venuše (kolem 1485) bohové mírných větrů Zefýr a Chlóris ženou zlatovlasou Venuši plující na lastuře ke břehu, kde Héra skryje její nahotu vyšívaným pláštěm. Botticelliho obraz Nařčení (Pomluva) je rekonstrukcí slavného řeckého nedochovaného Apellova obrazu podle Lukianova textu, který byl tehdy nalezen. V letech 1481-1482 maloval nástěnné obrazy (náměty ze Starého zákona) v Sixtinské kapli ve Vatikáne. Botticelli překonal naturalismus quattrocenta zdůrazněním kresby, idealizací po­ stav a /duchovněním obsahu. Vlasově ostrá čára připomíná rytinu (byl vyučený zlat­ ník a jméno přejal po svém zlatnickém mistru Botticellim), přesně vymezuje tvar a kompozičně spojuje obraz, který působí jako ornamentální plošná dekorace. Nadvládě linie přizpůsobil Botticelli kompozici, tvar a barvu, jejíž zdušené tóny při­ podobňuji obraz gobelínu. Vytvořil nový idealizovaný typ astenické ženy s úzkým obličejem, smutnýma, daleko od sebe posazenýma očima a dlouhým krkem. Postavy v nepřirozených postojích se v obraze vznášejí a jejich roucha vlají. V pozdních dílech vystřídala pod vlivem Savonarolových kázání poetický půvab Botticelliho obrazů asketická vážnost a exprese. Dantovu Božskou komedii ilustroval malíř lineární obrysovou linií bez modelujícího šrafování. Botticelliho idealizující dekorativní sloh založený na naturalismu vysoce ocenila secese. Přechod k vrcholné renesanci vyznačuje ve Florencii dílo Filippino Lippiho Filippino Lippi (1457-1504) a Piera di Cosimo (1462-1521). P. di Cosimo Kromě vedoucí florentské malířské školy se v 15. století rozvíjely i škola umbrijská, jejímž hlavním představitelem byl jeden z největších malířů rané renesance Piero P. della Francesca dellii Francesca (1420-1492), autor teoretického spisu o perspektivě (De perspective pingendi, 1480) a vynikajících fresek v kostele S. Francesco v Arezzu, líčících legendu o sv. Kříži. Měl neobyčejný smysl pro barvu a jako první renesanční malíř se zaměřil na problém barvy a světla v obraze. Nepracoval jenom s barevnými kontrasty, ale s celou stupnicí světel a stínů v nejrůznějších odstínech. Pozoroval barvu samotnou i pod vlivem osvětlení a používal ji k zdůraznění plastického a prostorového dojmu. Konstantinův sen z cyklu o sv. Kříži (1453-1459) zobrazil jako noční výjev; podobnou postavu světlem ozářeného služebníka vystupujícího z temného pozadí nenajdeme v tehdejším italském ani nizozemském malířství. Fresky Piera della Francesca inspi­

rovaly dvojkoncert Bohuslava Martinů. Pierův odkaz rozvíjeli Melozzo da Forli (1438-1494) a Luca Signorelli (1450-1 )■ Pietro Perugino (1446-1523), učitel Raffaelův, maloval obrazy snivého, někdy az se"h' mentálního ladění; zálibu v epickém detailu vyjádřil ve svých freskách Perugmuv zak

P. Perugino

Bernardino Pinturicchio (1454-1513). „ ... V Benátkách byl hlavou malířské rodiny Jacopo Bellini (1400-147 ), o ec ' Belliniho (1429-1507) a Giovanniho Belliniho (1430-1516). Jestliže Gentúe ve svých vy-

Benátky j. Bellini

^?8 , AobV, »tal se Giovanni Skladatel tsky-- ťmHej** předních představitelů. 1 ^Sv « UČ1‘ JTÁndrea Mantegna a Donatello . irské ho ý švagr * t d(? Benatek techniku niz r Bel> Cké díl° hS-14°7)' harmonie charakterizují GiOv^ké G »eU nae*%an> a^iiui (14úShodv a bar , vé ne]krasnejsi madonv \ n‘ho

i Illí r.i něho navázali ů T zlalš; Když přisel Albrecht Dure) **.£»**I’**’ Př'"ile' k‘erý h”

-na ■*d'

usilo'a „ Tízian, * ,,. Giovanni

< i-udio), kde se projevil v titánských typech postav, dynamické komjio/H i ■> : u-> /< h ii.idsázkách. Vyhnání Heliodora z chrámu zobrazuje bleskový děj, jemuž klidu'-pi ihhzi papež Julius II. sedící na nosítkách. Vysvobození sv. Petra z vězení mistrovsl v využiv,i přírodního

a umělého osvětlení klíčení zázračného výjevu. Při prováděni lu j4 se uplatnili pomocnící, zejména Giulio Romano a Gianfrancesco Penni, jejichž podíl převažuje ve vile Farnesině(Galatea - nejvýznamnéjší renesanční mytoktei^ ldeáiníkrásou a dekorativismem působil na malířství příštích Tapiserie p 'priMy Amora a Psyche). aapoštobkýrh^t naVrW Raířael deset tapiserií na náměty z Kristova života 1M

Mi..

XS

bý utony v Bruselu (kartony v londýnské”

kartonů rozšířily Raffaelův sloh a jeho hnie, která stoupá odV^-l Vr0Ré’V ^zraěném rybolovu sceluje kompozici obrysová '» znovu vztyčila v Člunu přes skloněné rybáře, pak prudce kles' '"I*J " ídoba si troufá? °V* Postavy 86 vyznačují takovou ideální dokoná o aíaje pouze napodobovat.

Michelangelo Buonarroti: studie postav, kresby

-—----- ------ ------------- —^32 ,Ý '''77, Bouře postihla věčné tajemství n ^^■^Lřících bare^g vJechny předměty průzračnou zi ^^\„hara»°nZ světlo oble' . jo jednotné barevné «u °u 'Sivilm vý'“em du4'™‘h PMitků“’®!''

^Mní

i

nictou

JS* tónem; *** V dokončil Giorgionovy obrazy Po před. nacích. ,. Trian (1488/90-^)') největšího malíře všech dob pro bohat ^°h^£|e'bývá ^ÍJa dokonalou malířskou charakteristiku zobr^

V po*“• mněla, ale zobrazoval skutečné barevné hodnoty, ktere v mina ■ ,

T?

am uvedl do

MANÝRISTICKÉ MALÍŘSTVÍ V ITÁLII

evropského malířství znovu iluzionismus. Nešlo mu však o samoúčelné studium bar­ vy a světla, hlavním cílem jeho malby zůstalo zobrazování lidí ve významných pří­ bězích; nové výrazové prostředky mají jen zvýšit jejich působivost. Pozdní Tizianovo dílo patří již období manýrismu. V náboženských obrazech sílí Manýrismus soucítění s tragikou lidského života, zářivost koloritu hasne, nositelem výrazu se stá­ vá dělený malířský rukopis, pracující s barevnými skvrnami. Tizian v tomto období, podobně jako Michelangelo, zavrhl smyslový ideál krásy svého mládí. Postavy splý­ vají s prostředím v jednotný barevný zjev, nerozeznáme žádné linie, tvary se vynořu­ jí z temnoty, všechno uchopitelné a měřitelné je nahrazeno chvěním barevných skvrn v nadskutečném prostoru. Obraz přestal být pramenem rozkošných smyslových zá­ žitků a stal se subjektivní duchovní hodnotou. Jedno z nejkrásnějších a nejvýznam­ nějších děl tohoto pozdního období, Apollo a Marsyas, visí v arcibiskupské rezidenci v Kroměříži. Ve Florencii představovali malířství vrcholné renesance Fra Bartolomeo (1475-1517) Florencie a Andrea del Sarto (1486-1531), v jejichž díle se projevil vliv Leonardův, Michelangelův a Raffaelův. Tito mistři působili i na tvorbu Antonia Allegriho, zvaného Correggio Correggio (1489-1534), nejvýznamnějšího malíře vrcholné renesance v severní Itálii. Jeho světel­ ně iluzionistické fresky v kupolích kostela S. Giovanni Evangelista v Parmě (Vidění sv. Jana, 1524) a parmského dómu (Nanebevzetí P. Marie, 1534) předjímaly barokní malířství. Značně zničené malby v kostele S. Giovanni představují Krista snášejícího se z ne­ be. kolem něho sedí apoštolově na oblacích; Kristus je podán v perspektivní zkratce a budí dojem, že se točí kolem své osy, kdežto apoštolově se pohybují opačně. Všechny postavy vystupují z plochy zdí a volně se vznášejí v prostoru. V kupoli parmského dómu sledují vzrušení apoštolově Pannu Marii, kterou andělé vynášejí a Kristus se světci vítá. Celá kompozice je stržena do pohybu, který vede divákovu fantazii do sféry naplněné netělesnými světelnými postavami. Z Correggiových oltářních obrazů, v nichž obměňoval typ sacra conversazione, patří k nejslavnějším Svatá noc (Narození Krista) v Drážďanské galerii (1530). Vedle stříbrného světla měsíčního se v obraze uplatňuje nadpřirozené světlo vyzařující z Ježíška, uvolňující hmotné spojení věcí a vytvářející pohádkovou náladu. Tento svě­ telný dualismus má již manýristický ráz.

Rafíael: 1 Sv. Kateřina Alexandrijs , Correggio: 2 Mladík zdvihající mísu,.

____ —--------------

31

-

-roArne manýrismem; název pochází , ren^ce Sávali manýru (způsob) mistrů ,

.ťj subjeknvnjednotou kompz původnich celku a hbovolnč AOtu %, fS motivy byly'W v£ění se stalo Výrazem čisté W ^u.^dn0,íí,dpřimzenydo^rp stoupla výrazma hodnota kresby i , ’ J >’rf"hí*'"r’K“ťacíar«k>e'is,“ý * kánon «ás !idskép0Snrinata).

je

,

malířství stál Michelangelo a

\lich

Žid. Nová je dra^tUje, zkrácení a kupem nahé lidské postavy. Obr ) všechny moinostt ^yb 'P ; bezohlednost k prost(J

plastické modelace do krajnosti man šokovat diváka; prit^ v Palově kapli ve Vatikánu Padovakaple *^Xgelo popřel empirický a raaonalm zaklad renesančního malí P (1542-1550) a vyvážené harmonie secp.ěm d^onanceane V Obrácení postavil proti sobě svět pozemské a nadpozemský, fXSSil nižná stadia duchovního prožtt.pr^ehnv edle sebe a nad sebebe2

prostorové a dějové souvislosti.

Hlavními představiteli manýrismu v italském malířství byli Jacopo Pontormo Hlavní nřoa..™ ♦ v (1494-1556) a Giorgio Vasari (1511-1574) ve Florencii, Parmigianino (1503-1540) * * v Parmě, autor slavné Madony s dlouhým krkem (1535), a žák a spolupracovník Raffaelův Giulio Romano (1499-1546) v Mantově (fresky v Palazzo del Tě, 1526-1535) Florenťan Giovanni Battista Rosso, zvaný Fiorentino (1494-1540), odjel r. 1530 na pozvá­ ní krále Františka I. do Francie, kde vedl malířskou výzdobu zámku ve Fontainebleau; za ním tam 1532 odjel Boloňan Francesco Primaticcio (1504-1570). V Benátkách manýrismus reprezentuje Tizian svým pozdním dílem (Korunování Tizian trním, 1576; Apollo a Marsyas, 1575, Kroměříž, arcibiskupská galerie). Největším mistrem benátského manýrismu byl Jacopo Robusti zvaný Tintoretto (1518-1594), jenž Tintoretto ve svém díle spojil tradici benátského kolorismu s Michelangelovým kompozičním uměním a jeho plastickou fantazií, ale všechny prostředky podřídil duchovnímu pro­ hloubení výjevu ve smyslu spiritualismu a mysticismu. Tintoretto byl člověk prostý a hluboce zbožný, vedl klidný a nenáročný život. Kromě malířství pěstoval hudbu. Na rozdíl od Tiziana nepracoval pro knížata a zprvu ani pro benátskou republiku, ale pro „scuoly" (bratrstva), jejichž význam v Benátkách vzrostl v 16. století s novým pro­ hloubením náboženského života. Pro Scuolu di S. Marco namaloval roku 1548 Zázrak sv. Marka, první význačné dí­ lo benátského manýrismu, v němž navázal na Michelangela; podobně jako v Obrácení sv. Pavla (Cappela Paolina ve Vatikánu) zobrazil zázračný děj tak, že svě­ tec je v obraze tělesně přítomen a přesto všem - kromě zachráněného otroka - nevi­ ditelný. Roku 1564 začal malovat pro bratrstvo sv. Rocha (Scuola di S. Rocco), jehož se stal členem, a jeho novou budovu vyzdobil do roku 1587 dvaačtyřiceti obrazy a vytvořil tak největší galerii svých děl. Tintorettova malířská fantazie vytvořila ze světla a stí­ nu nadpozemský svět ducha, který se otvírá jen v náboženském vytržení mysli. V Klanění tříkrálů je zachyceno jakési přízračné fluidum, z něhož postavy září jakoby utkány světelnou přízi. V obrovském obraze Ráje pro sál Velké rady Dóžecího paláce (po 1588) naplnil malíř nezměřitelný prostor zcela postavami a oddělil pozemský život od věčného; ideu nekonečnosti vyjadřuje bílé magické světlo, které vychází ze svě­ telného kruhu kolem Krista a šíří se do hloubky prostoru. V obraze Poslední večeře

ie ’la“' Mag#ore , ta svátost pro“ a obkÁ ($. tí0^nírfch 'bílené PostaV/' tí jeho umění; působil na soudobé ■ > jež '' íjeho díla byl El Greco. 1 ban> vb X pokracovate g2g_1588) byi posledním malíře . ^7^*^ S oblibou maloval brbl^J1^ ma^Lftúv benátského pc v nichž plně vyjádřil svůj srn, ?°shnv nese iv a sladký Hostina roku 1554 v Benátkách, kde byjT^ Pr°r^ E Ver°n /ívÍv^^ský rdák Pídvž pblnul k smyslovému kouzlu benátský Sě teti živo*8'VeT0 Jkázkami-1 Pa) věmý teplé stříbříte dominantě Ve ° k°loíi zah01°l" datistv tó*1- ale Z“ studoval účinky denního světla a jeho ritu neptó)81 Awé barevnosti tresky dfle ge hodně podílela jeho d ilna. s°% “^o^^SJpmblémy barokního malířství 18 stol^ VlínýchobrazeC?tíM Benátek (po 1577), v ntz spojil skutečnost ±p cov-itěmak ^kiylApoteo v posledních dílech se pod Tmtorett ‘kci : is°u s,ržmy ™í,h'ím "eklid™ prM,"fe5i

majolika) pronikla do Itálie; střediska majolikové výroby vznikla v Orvietu, Sieně, Urbinu, a zejména ve Faenze v horní Itálii, podle níž dostala jméno fajáns. Fajánsové Faiáns nádobí ze 16. století vyniklo bohatým plastickým tvarem, kresleným rostlinným de' korem a barevností. Kolem roku 1525 se zavedly světlemodré polevy s tmavomodrý­ mi vzory. Později převládla figurální malba a na konci 16. století se vyrábělo bílé zbo­ ží s lehkou kresbou, jež ovlivnilo i habánskou keramiku u nás. V renesanci se opět podle příkladu antiky rozmnožily druhy nábytku a rozvinula Nábytek jeho výroba; tvary židlí a stolů zprvu napodobovaly antické vzory. Pro výzdobu se užívalo intarzie, zlaceného štuku, tlačené a zlacené kůže, vykládání gemami a maleb. Svatební truhly zdobili malbami přední renesanční malíři (např. S. Botticelli). Renesanční sekretáře byly zdobeny řezbami ze slonové kosti, inkrustací perletí, slo­ novinou, želvovinou a polodrahokamy. Nejvýznamnější tapiserie vrcholné renesance - tapiserie podle Raffaelových před- Tapiserie loh pro Sixtinskou kapli ve Vatikánu - byly utkány v Bruselu; v 16. století však byli vlámští řemeslníci povoláni do Itálie, aby zde řídili výrobu tapiserií (Mantova, Ferrara, Florencie).

m jasní PrOStor

, U

■

A v nřednírn mistrům světem e malby; na jeho » «•s,ole“malíí' rokPU pro ™*™(

KONTROLNÍ OTÁZKY Kdy a kde vznikla renesance a jaké k tomu měla předpoklady? Kolikerý význam má pojem renesance? Ukažte na konkrétních příkladech, jak renesanční umělci „objevovali přírodu a člověka". 4. Kdo vytvořil první renesanční architekturu a kde nacházel podněty? 5. V čem spočívá renesanční humanismus a jak se projevil v jednotlivých druzích výtvarného umění? 6. Které vědy ovlivňovaly italské renesanční umění, jeho druhy a představitele? 7. Vytkněte podstatné rozdíly rané a vrcholné renesance v italském umění a ukažte je na konkrétních dílech. 8. Co je to iluzionismus v italském renesančním sochařství a malířství? Sledujte jeho vývoj na konkrétních dílech. 9. Kterými hlavními rysy se odlišuje manýrismus od vrcholné renesance? 10. Jak se uplatnily základní principy manýrismu v hlavních druzích výtvmého umění? 11. Vytkněte podstatné rozdíly mezi florentskou, benátskou a padovskou školou na konkrétních příkladech. 12. Jak se renesanční všestrannost projevila u italských umělců?

1. 2. 3.

1.1.1.4

UŽITÉ UMĚNÍ

ri rozkvetlo z uměleckých řemesel zejména J.iř • t protože řada reneZlataictví .malířů se vyučila tomuto řemeslu. Vynikajícími dfly jsou velký sančních^aru am mu y nu (architekt Michelozzo Michelozzi se sochán ^ÍXSCcchič>a Antoniem Pollajuolem, 1451-1459), zdobenýpodSSfevXnýpwuhe.stóho krále Matyáše Km vína v pokladu ka-

aatnkmrátelí konvice mísy, poháry, vázy z krišíáta.zbs Sneobvyklých tvarů se vsazenými drahokamy a perlami . i - stole i se proB Cellini sS flomntsTý ichař a zlatník Benvenuto Cellini (1500-1571 >, který pracoval v letech 1540-1545 ve Francii na dvoře krále Františka I., pro nehoz .; i voní zlatou slánku Majolika

(Vídeň, Kunsthistorisches Museum). V15. století se rozvinula v Itálii výroba ntajoliky, kerami ky o;tmné neprůhlednou dnifito-olovnatou polevou. Mauři přinesli tuto techniku z Orientu, kde byla známa už ve starověkém Egyptě, do Španělska, odtud přes ostrov Mallon u (odtud název Benvi-nuto Cellini: 1 zlatá slánka pro francouzského

krále FrantiSka I, 2 lisin.i fontainebleauská, 1545,

hrot,/

Sanční sloh v ostatní Evropě

112

ReIieS

Itálie do ostatní Evropy od konce 15. stQ1 14 i h se začal Š# z ictví); renesanční prvky se Zprv ,u Renesanč sloh ® sochařství . 16 století doglo k ob)e *e v alegorických. Vodníků a malířů, kteří se houft^* < Stavbáchitalských kamen k y celých vlašských kolonifrfrNl; Jo slohu--P^ní Evropy \uSích schopností, kteří snadno splynuli J' bylito do^^bez vy^Si jezdili na studijní cesty do Itálie, ab^ SK***dobup

rísmus

y

yl

země nlimo Itálii p ^árodné spedficke renesanční umění, oproště ‘ M

«ké vysolit, že númoitalské rcuesaučm

vy^

architektura

1.1.2.1

FRANCIE

Španělsko

K zdomácnění italské renesance v Nizozemí došlo v druhé polovině 16. století; rad- !NIZOZEMÍ nice v Antverpách (1561-1565, architekt Comelis van Vriendt, zvaný Floris) vznikla je­ dinečnou syntézou prvků italských (bosáž, arkády) s vlámskými (vysoké střechy s vi­ kýři, štíty); stala se vzorem pro radnici v Haagu (1564). Nizozemská renesanční architektura působila na stavby zámků ve Švédsku (Gripsholm, 1537-1544) a domů v německých městech na pobřeží Baltického moře; její vliv zasáhl i do střední Evropy.

Renesanční sloh ovládl v Anglii nejdříve dekoraci staveb; první klasické renesanční stavby vznikly až v druhé polovině 16. století. Nejvýznačnější památkou alžbě­ tinské architektury je zámek Longleat House (1568-1575; architekt Robert Smythson). V Německu přežívala gotická architektura hluboko do 16. století; ještě na počátku 17. století se stavěly některé kostely zčásti v gotickém slohu (Wolfenbůttel). Nejranější památkou renesanční architektury je kaple Fuggerů v kostele sv. Anny v Augsburgu (1509- 1518); palladiovské motivy se uplatnily v augsburské radnici (1615-1620). Do Uher pronikla italská renesance za vlády krále Matyáše Korvína (1458-1490), jehož druhá manželka byla neapolská princezna; italští umělci stavěli a zdobili rene­ sanční zámky, které většinou později zničili Turci.

ANGLIE

NĚMECKO

1UHRY

-„írh architektonických prvků zprvu užívalo v rámci pozdn, verruilíU „ “'’iesan®^.al až d0 první třetiny 16. století. Raný dekorativníTtyj 2 Ve francii se rent gotického slohu, který ^^^(1495, věž mimů), Chambord (od 1519) a Blok uplatnil například! na ^^Xovského zámku ve Fontainebleau (1527-1538) k so_ ^napřOdadna

V Polsku se renesanční sloh rozvinul za krále Zikmunda I. (1506-1548); při výstavbě a výzdobě královského zámku Wawelu v Krakově působili italští umělci; klasickou pa­ mátkou renesanční architektury je Zikmundova kaple ve wawelské katedrále (1517-1533).

(1515-1524). '^vba franCouzské i vlámské. Vrcholná díla francouzské renesanč. bě poutala běpout ’ umekel^7'krále Jindřicha II. (1547-1559); Pierre Lescot začal přestavbu „i architektury vznikla rOrme (1510/15.1570) navrhl jeden z ^frZ^ -nesančních zámků Anet a začal stavět Tuilerie v Paříži. * panského Louvru

První projevy renesančního slohu se v architektuře na Slovensku objevily na počát­ SLOVENSKO ku 16. století (přestavba hradu v Markušovcích, 1507; radnice v Bardejově a Banské Bystrici). Když Turci dobyli roku 1541 Budín a zřídili budínský pašalík, opevňovaly se královské hrady (Trenčín, Bratislava, Komárno, Zvolen) a města (Nové Zámky, Banská Štiavnica, Banská Bystrica, Kremnica); přestavovaly se i šlechtické hrady (Orava) a augsburští bankéři Fuggerové, kteří investovali do slovenských dolů, stavěli hrad Červený Kameň u Bratislavy (od r. 1548). V druhé polovině 16. století vznikaly umělecky náročnější stavby zdobené atika­ mi, štíty a sgrafity. Charakteristickým druhem renesanční architektury na Slovensku se stal kaštiel, pevné šlechtické sídlo, zajišťující pohodlné bydlení; k nejvýznamnějším patří zámky v Betlanovcích (1564-1568), Velké Bytči (1571-1604) a Fričovcích (1623-1630). Renesanční radnice (Prešov, Košice, Levoča) a domy ve městech nahrazo­ valy po požárech gotické stavby; některé domy měly i arkádová nádvoří (Thurzův dům v Prešově) a jejich vysoké souvislé atiky (Rákocziho palác v Prešově) dávaly ná­ městím jednotný renesanční vzhled (Prešov). Nejdéle působil renesanční sloh na východním Slovensku, kde se stal uměleckým výrazem evangelické církve a dosáhl nejrázovitějších forem; jeho charakteristickým znakem byla samostatná zvonice se štítovou atikou.

■ n l^ftektufe vládl v první polovině 16. století platereskní (šp. platero = f'^^^ ^ binujfci gotickou konstrukci s výzdobnými prvky ital“^'Xt^/projevil za krále Filipa II. (1556-1598), pro

ske ren^nce_

BaUtista de Toledo a Juan de Herrera posta vili nejmonumentálněj-

“é renesance, zámek a klášler BomW druhé poloviny. na kterých hlavního dvorního architekta Ferdinanda I. btnil'motivy italské pozdstavbách kombinoval gotiku s renesanci, na jmyc P hazei z Porýní, půní renesance, odvozené z díla A. Palladia. Německy architekt pocházet .

e errera: Escorial, 1563-1584

ČECHY A MORAVA

Královský letohrádek

B. VVolmut

stý

---------- ^Tpraze, kde dokončil letohrádek 556-1570 v u sněmovny na Pras vybudoval

ÍW

renesanční architektura v

-- Sira'S

po®“1 “Scha M Pražském hradě („a

Z. Á0S^tó- Galského manyn

klasicismu (A Palladio), kolJSk n{ nad sebou) 10salní kterou přinesla renesance, můž letohrádek Hvězdu na Bílé 'hoře jH.

T^lský-syn “le Ferdi”nda 1 - '/ inl vlamský ma­ - •>! nizozemský ko. m -1., Bologna ve

POLSKO

Renesanční sochařské práce se objevily na Slovensku v architektuře už v prvním SLOVENSKO desetiletí 16. století (arkýř radnice v Bardejově, 1508). V dílně Mistra Pavla z Levoče převládl renesanční sloh v druhém desetiletí 16. století (oltář sv. Jana v kostele sv. Jakuba v Levoči, 1520). Rada sochařských děl byla pro Slovensko vytvořena ve Vídni (reliéf sv. Jiří ve Svátém Juru, 1527; kazatelna v Pezinku aj.). Z renesančních náhrobků vynikají náhrobek Alexandra Thurza v Levoči (1548), ar­ cibiskupa Oláha v Trnavě (1568) nebo Anny Erdódyové v bratislavském dómu (1577). Tesané křtitelnice se zachovaly například v Prešově, Spišském Štvrtku nebo Banské Bystrici. Proslulou Rolandovu kašnu v Bratislavě vytvořil roku 1573 německý sochař Andreas Luttringer. Renesanční sochařství v českých zemích se rozvíjelo ve třech hlavních druzích, ka- ČECHY menictví (výzdoba architektury, kašny, náhrobky), řezbářství (oltáře, kazetové stropy) A MORAVA a kovolijectví (křtitelnice, zvony, fontány). První renesanční kamenická díla se uplatnila při dekoraci architektury (okna Kamenictví Vladislavského sálu na Pražském hradu, 1493; mramorové reliéfní podobizny zá­ meckých pánu na zámku v Moravské Třebové, 1495). Italští kameníci pracovali i pro Pernštejny na zámku v Pardubicích (portál, 1529) i v jejich pražském paláci, pro klas­ ici sv Jiří na Pražském hradě (jižní portál) a pro krále Ferdinanda I. na kamenické vý­ zdobě Belvederu v Královské zahradě. Pod vedením Paola della Stella zde vytesali podstavee sloupu (1 lerkulovy činy) a reliéfy na různé mytologické náměty ve cviklech mezi arkádami (na jednom Ferdinand 1. podává fíkovou ratolest své manželce Anně Jagellonské). Nejkrasnější mramorovou kašnu dal vybudovat roku 1591-1592 na Staroměstském náměstí v Praze primátor Václav Krocín z Drahobejle (manýristická kašna zničena 1861, zbytky v l apidáriu Národního muzea). Pozoruhodný kamenný náhrobek Jana Popela z Lobkovic vytesal mistr Vincenc Strašrybka roku 1576 (ve Sv. Vítu na Pia/skem hradě). Alexander Colin vytvořil Královské mauzoleum v chóru Sv. Víta (1566 1589), italští kameníci žulový epitaf Jáchyma z Hradce a jeho manželky v jind­ řichohradeckém kostele (1570-1571), Gerhard Hendricks z Amsterodamu mauzoleum

Redernů ve Frýdlantě. V řezbářství doznívala pozdně gotická tradice hluboko do první poloviny 16. sto­ letí v oltářních reliéfech (epitaf ze Zlíchova, kolem 1530); vynikající ukázkou rene­ sančního řezbářství jsou zámecké kazetové stropy (Pardubice, Nelahozeves, Jindřichův

Řezbářství

J Ira dec, Castolovice, Telč). , . . , .. Roku 1599 vytvořil Benedikt Wurzelbauer bronzové manýristické sous°s’, s delfínem, které bylo roku 1630 umístěno do vrcholu Vnesovy fontány

Kovolijectví

Manýrismus Adrien de Vries pracoval od císaře Rudolfa II. a po jeho smrti pro Albrechta z Valdštejna. (

g

Y

v zámku

soch, jež zdobily mramorovou kašnu Valdst^n® ® jako kohstJ Z četDrotingholmu ve Švédsku, kam byly Svezeny ro 0SiaVující císaře a jeho ných děl, která vytvořil pro Rudolfa II. (někohk bust m ^^ Xrie);bníMOvá jezdecká socha), zůstala v Praze jen bronzová soska koně (Národ g

jeho pražského pobyJ^>Í

,

v ^sIeVLrí těla, typickou pro manýristick^625-lfof vzniuózní model hlavního města Prah k u PlaJ6> . ^^idcou v majetku M y

^Tkterý reliéf Klane" Jvanýštukf2anudeVnes.

t chniku štuku, jez se ve vynikaiíCT”■=“" \Nřh~S* ^Líštíutoelo^a při vyzdob $ náměty z antlcke mytologie Pr^ ■ ,ftLke forme up obrazových P^tikálnějšf podobě na zámcích v TeJ uPmělecky pozoruhodné^

v středná ^^580), Bechyni a ámku (G. P. Martinola) a zejména v Jky * i ^delujindfi^SeJé postavy (Karel V. a Mars. DianJ^Hdochovaly v 10 ^ aVé; velke tropo táci, rostliny) jsou vkompOnnE?°Pa, kém^j”plastickým doP*°2Ímž iluzivního dojmu bylo dosaženo ^^ Sn v lunetóCtEZkamV, sklo, malba). Císařský pokoj b^ "ÍS* (štik, ^ak0^g ^středoevropského štukatérství srovnatelné ňX^jjSÍÍorství se hypoteticky připisuje Hans. Montovi. tainebleauskou školou, j

112.3

malířství

, ,ujikVP francouzském po roce 1527 k Jv, v druhé fontainebleauské škole (poslj zvaný Fiorentino, F ej^ malffi domárího původu, aniž se umělecky Ušili od JJÍů Vedle italizujídch mytologických a historických obrazů se vyvíje-

založené »• důkladném

modelu; předním portrtfcta taí.

10wkého dvora byl Franfois Clouet (1505/10-1572).

Španělsko

Do Wsfa pronikal renesanční sloh s příchodem italských. malířů od poslední zrtinv 15. čtvrtiny 15. století, ale v první polovině 16. 16. století se prolíná! .. . ■ ,n nizozemského

RENESANČNÍ malířství v ostatní evropE

malířství. Pro španělský dvůr pracoval nizozemský portrétista Anthonis Mor (1520-1577), na něhož navázal Alonso Sánchez Coello (1531-1588), dvorní portrétista Filipa II. a zakladatel madridské školy. Nejvýznamnějším malířem období manýrismu ve Španělsku byl Domenicos El Greco Theotocopulos zvaný El Greco (1541-1614); narodil se na Krétě, kde se učil malovat ikony, v Benátkách se stal lizianovým žákem a silně na něho zapůsobil i Tintoretto. Od roku 1577 žil a tvořil v Toledu; královským malířem se nestal. El Greco ve svém díle spo­ jil byzantskou uměleckou tradici s benátským kolorismem, Tintorettovu anaturalistickou barvu a kompozici, v níž kouřové clony a barevné záblesky vyjadřují duševní sta­ vy a pocity, s francouzským manýrismem (štíhlé, dlouhé postavy s drobnými hlavami, sladkým pohledem a nervózníma rukama). Teprve ve Španělsku si vytvořil osobitý styl vyznačující se nepřirozeně protáhlými postavami a expresivní barevností. Obsahem je­ ho obrazů je niterná meditace nebo citové vytržení; proto vyhledával náměty, jež mu umožňovaly stupňovat dojem neskutečného zázračného dění (Zmrtvýchvstání, Nanebevzetí, Nanebevstoupení, Pátá pečeť Apokalypsy). Pro své pojetí náboženského obrazu se dostal do sporu s církví, jež mu vytýkala neslušnost, nevhodný kolorit, anachronismus a svévolnost. V obraze Pohřeb hraběte Orgaze (1586) zobrazil legendu z 14. století, podle níž hra­ běte nesli ke hrobu jeho patroni, sv. Augustin a Štěpán, doprovázeni toledskými šlechtici; spojil v něm v duchu manýrismu dva děje: dole probíhá pohřební obřad, nahoře uvítání hraběte v nebi; obřad je podán se španělskou vznešeností, portrétní snaha ustoupila typizaci, obličeje vyjadřují asketickou sebekázeň a schopnost du­ chovního zření; protože krajní postavy řeže okraj obrazu, zmizelo pevné prostorové uspořádání a malba působí jako snová vize, v níž se duch pohybuje v nadpřirozeném astrálním světě. El Grecův Pohled na Toledo (1604-1614) není portrétem krajiny, ale bleskovým viděním duše zachvácené přírodními živly. V jeho podobiznách je tělesný zjev pouze odrazem niterných stavů a hnutí. Kromě malby byl El Greco činný i jako sochař a architekt. Jeho ateliér byl střediskem toledského duchovního života, kde se scházeli umělci, spisovatelé a církevní hodnostáři.

Italská renesance začala působit na nizozemské malířství od počátku 16. století. NIZOZEMÍ Střediskem italizujícího malířství (romanismus) se staly Antverpy a jeho hlavním představ Helem Quentin Massys (1465-1530). K předním nizozemským malířům první generace patřili Joos van Cleve, Lucas van Leyden, Bemaert van Orley, Jan Gossaert zvaný Mabuse. V druhé polovině 16. století pěstovali nizozemští malíři manýrismus s alegorickými jinotaji na dvorech německých panovníků (Friedrich Sustris v Mnicho­ vě) a na pražském dvoře císaře Rudolfa II. (Bartholomeus Spranger). Nizozemské malířství 16. století se diferencovalo a specializovalo na krajinomalbu (Joachim Patinier Specializace zakladatel nizozemské krajinomalby; Lucas van Valckenborch, Paul Brill), žánr (Pie- malířství ter Aerlsen, Jan van I lemessen), podobiznu (Anthonis Mor) a zátiší (Pieter Aertsen). Největším nizozemským malířem 16. století byl Pieter Brueghel starší (1525/30 P. Brueghel i az 156'1), žak Pietra Coecka; pro nakladatelství Hieronyma Cocka kreslil Brueghel krajiny a satirické výjevy ve stylu Hieronyma Bosche jako předlohy pro lepty. V le­ tech I!1551 působil v Itálii, kde jeho kreslířský styl ovlivnil Tizian. Po návratu pů­ sobil v Antverpách. Od roku 1563 žil v Bruselu a věnoval se zvláště žánrové malbě, podle níž dostal i přezdívku „selský Brueghel". Své malířské dílo vytvořil v krátkém období dvanácti let. Kromě krajinomalby maloval moralistní kompozice, jejichž výjevy umisťoval do vesnického prostředí. V Příslovích (1559) vyjádřil nesmyslnost a zlomyslnost lidského konání. Vliv Hierony­ ma Bosche je zřejmý v obrazech věnovaných otázce zla a jeho potrestání (Poslední soud, Triumf smrti, Pád andělů, kolem 1562). V biblických obrazech se zabýval myš­ lenkou hříšného a nesmyslného lidského jednání na pozadí krásné krajiny (Stavba babylonské věže, 1563). K vrcholným dílům patří cyklus Měsíců, z nichž známe pět obrazů. Tři z nich jsou ve vídeňském Kunsthistorisches Museum, jeden v Metropolitan Museum of Art v New Yorku a jeden v Národní galerii v Praze. Každý obraz vyjadřuje asi dva měsí­ ce. Lovci ve sněhu (Prosinec a Leden) patří k nejkrásnějším zimním krajinám v jin c malířství; malíři se přesvědčivě podařilo zachytit mrazivý chlad a ticho zimní pnro dy. Pochmurný den (Únor a Březen) líčí probouzení přírody, Senosec (Červen

----- ,.n Ane, Žně (Srpen a Zan) životodárný u,, slune™k

‘’iL5yn’ "" B™*sl»

Brueghel"nebo.Sametový Bnteghel-ípedt^

»ZX««í',íci>'ch°dil)-

ANGLIE

, j^ví v XnřW ovládali v 16. století cizinci; protože ostatní náměty Renesanční v protestantské zemi roku 1533 zakázány, vedoucí úle! toměal^rXt Od roku 1532 působil v Londýně německý malíř Hans Holbein

hU SSkrále Jindřicha VIII., pro něhož namaloval i miniaturní podobizny 'Sj2™k.?vtekých portrétistů činných v Anglii proslul nejvíce Anthonis Mor. První třetina 16 století představuje vrcholné období německého malířství a grafiky. Z ideového rozporu mezi německou náboženskou reformací a renesančním huma­ nismem vyrostlo malířské a grafické dílo vůdčích uměleckých osobností doby, Albrechta Ďtirera, Griinewalda, Hanse Holbeina ml. a Lucase Cranacha st. Norimberský rodák Albrecht Diirer (1471-1528), žák Michaela W< dgemuta, odjel roku ADiirer 1490 na studijní cestu do Kolmaru (bydliště Martina Schongauera, jenž mezitím zemřel) a Basileje; 1494-1495 podnikl první cestu do Itálie (Benátky), bohem níž vytvořil ve

NÉMECKO

svých akvarelech alpských krajin první samostatné krajinomalby v evropském novodo­ bém malířství. Po návratu si založil v Norimberku vlastní dílnu, v níž se kromě malby (oltářní obrazy, podobizny) zabýval grafikou, dřevořezem a mědirytinou. Roku 1498 vytvořil cyklus dřevořezů ilustrujících Apokalypsu, v nichž pozdně go­ tický expresionismus a vizionářská fantazie dostaly tak jedinečnou precizní a tech­ nicky dokonalou formu, že toto Diirerovo dílo platí dosud za nejlepší ilustrace Apokalypsy vůbec. Dřevořezem také provedl Pašije a Život Panny Marie (1502 -1505). Své nejhlubší myšlenky svěřoval Důrer mědirytu, pro nějž si vedle běžných biblic­ kých motivů vybíral mytologické a alegorické náměty. Některé rytiny vyjadřuji kom­ plikované alegorie a symboliku, kterou tehdy pěstovali humanističtí intelektuálové (Melancholie, 1514). Velké štěstí představuje bohyni Nemesis, která drží v ruce uzdu pro zpupné lidi a pohár pro vítěze. V suchých jehlách dosahoval Durer malířských účinků (Sv. Jeroným v krajině, 1512). V letech 1505-1507 podnikl druhou cestu do Benátek, kde namaloval Růžencovou slavnost. V souměrné kompozici zobrazil klečící postavy papeže Julia II. a císaře Maxmiliána I., kteří tvoří s trůnící Madonou s Ježíškem rovnostranný trojúhelník. Po stranách zpodobnil tehdejší známé osobnosti včetně sebe. Obraz, který získal do své pražské sbírky císař Rudolf II., je dnes v Národní galerii v Praze. Po návratu inten­ zivně studoval perspektivu a nauku o proporcích. V letech 1512-1519 pracoval pro cí­ saře Maxmiliána 1., 1520-1522 cestoval po Nizozemí již jako slavný malíř. Dúrer byl prvním německým malířem, který se osobitým způsobem vyrovnal velkým osobnos­ tem italského renesančního umění (s Raffaelem si dopisoval a vyměnil díla); vynikl jako malíř realistických podobizen (zejména autoportrétů) a oltářních obrazů, ale pře­ devším jako grafik. Jeho obrazy, jichž namaloval asi sto, udivují pečlivostí a čistotou provedení, přesností kresby a jasnou barevností. Nejpodrobnéjší studium každého

58

, psychologickou charakteristikou. r.,oltikavou F ? éty Ml sP0Ílt v ^iií jeboaUtOPha málokdo se mu vyrovná exaktnOsK detailu ^pekceu^jbytakij ' h prostředku. Jeho kresby tVoří p0vanutím vy’a.*? studie detailu, jednak volné kresby krí

le^íknihy ° P■ ^rt>žíval se

Griine'vald

? doval Lutherovu reformaci. Svým dílel

Dui**' a/tóBabv že se zradil mezi nejpřednější světové maj 1528), vsla^eťÍsugestivní P^^y'^j. rostřed zmučené tělo Ukřižovaní 5WaUsn,ť Janem, pod křížem klečící drobná Pa-ma Mana, podp na Krista se slovy evangelia: On musí růs? vle'Vrna Xvo sv-Jan Křtitel uk jlech ge objevují postavy sv Antonína a sv' Magdalena. 1 * Na postranmch je ^b^eno Oplakávání Krista. tŽáÍsautoportrétntai ' ýchPba^ Zvěstování Panny Marie, NaroZení

^XtevWolt^W1Vían7pOČetí symbolizují ruzovy ker bez trnu, uzavřená zmrtvýchvstání; n^^Sstalv řXtus se vznáší bez tíže jako emanace svět’ f^daTbenátské sklo; znivých y, stevníků sv. Pavla a sv. Antonína a fanÍffidnihénmtevřeníseo^^ imaginací, magickým účinkem barev X obraz Pokušeni sv. Antomn^J, surrealisty. XhOpností spojovat zdanlivi n Albrechta Braniborského, arcibiskupa Grůnewald byl dvorním ma luteráni p0 potlačení selského pQ_ mohučského, velkého mecenáš uchýlil se Grunewald jako stavitel vstání roku 1525 od kde roku 1528 zemřel. vodních mlýnů do Frankfimu m/ (1497-1543), jenž působil po léta Augsburský malíř a grnejpřednější světové >>Pch díla. 8-kSZTÍ * Vénovali grařice? / Kteří tesaném Rudolf Ik? Utere^yTeZ lr2Vynikli v ^jinomalbě? 1Ch

18. století. Znaky Vyspělý novověk se vyznačuje několika charakteristickými znaky: Místo náboženských otázek se do popředí dostávají hospodářské zájmy. Rozvíjí se kapitalistický ekonomický systém, jehož raným směrem byl merkantilismus a ranou výrobní formou manufaktura. Cílem merkantilismu bylo vybudovat silné národní hospodářství a učinit stát hospodářsky soběstačným; záruku státního bohatství merkantilisté viděli v rozvoji výrobní činnosti, vývozu a aktivní obchodní bilanci. Základním druhem manufaktury zůstala manufaktura textilní, ale vznikaly i žele­ zářské, hutnické a jiné. Boj o trhy vyvolal obchodní války a boje o zámořské osady. Zápas o mocenskou rovnováhu evropských velmocí se dostal do nového stadia vstu­ pem Ruska do užšího styku se západní Evropou. Jako vládní systém ve většině evropských států zvítězil absolutismus (ničím neomezená moc panovníka), který vy­ tvořením státní byrokracie, zřízením stálého vojska a loďstva i soustavným vybírá­ ním daní upoutal poddané ke státu pevněji než předchozí stavovské státní zřízení. Rozvoj přírodních věd a vznik nových filozofických koncepcí podstatně změnil poměr člověka ke světu, přírodě, společnosti a Bohu. Vznikl a rozšířil se nový umělecký sloh, barok, který se uplatnil ve všech umělec­ kých oborech, nejen ve výtvarném umění, ale i v literatuře, hudbě, divadle a tanci, a prostoupil všechny životní projevy. Posledních několik desetiletí vyspělého novo­

KONTROLNÍ OTÁZKY

Jmenujte

Raný novověk - doba renesanční, reformační a protireformační - tvořil přechod mezi středověkem a vyspělým novověkem, který začíná v 17. století a končí v polovině

znáte z vlastní zkušenosti?

věku ovl.idl sloh rokoku a na jeho konci nastoupil klasicismus. První polovinu 17. století v Evropě zaplnila třicetiletá válka, jíž se zúčastnily temer všechny evropské státy. Začala jako náboženská česká válka (1618-1620) proti­ habsburským povstáním českých stavů a pokračovala jako válka falcka (1621-162J), dánská (1625-1629) a švédská (1630-1635); její poslední fází byla válka svedsko-ftancouzská (1635-1648), která měla již politický charakter; motivovalo ji predevs

Francie zabránit převaze Habsburků v Evropě. u,uci,„rVnvé veMírern vestfálským (1648), jímž třicetiletá válka skončila, ztra i území, doučí postavení v Evropě. Francie, Švédsko, Bavorsko a Prus o:a a kalvín. Švýcarsko a Spojené státy nizozemské byly uznaný^^českých zemí, které byly ství dosáhlo rovnoprávnosti s katolictvím, což ý tánl- pne21.6.1621 potrestány nejvíce,. to hned po porááce pret'XX •

bylo popraveno 27 vůdců povstání, statky v ec J císařovým přívržencům (asi dvě třetiny statku), pr

orrnační program katolické

církve byl zesílen. království, 1627) prohlásilo duchovObnovené zřízení zemské (nová ústava Česk S °\o60%obyVlvz'následků V£kého míru se z Habsburku Srn;f '* ^ŽSa^iedky -SW král Filip IV. (1621-1665)~ Koupit někferá P°hraniení úiSpfSSP^ Fe^aod byl don^P gvé dcery Mane Terezre s mladý^^ aždo^u 16 -kk/a svoW k Igk0 si podrželo vládu v jižním .^1% ^tilŽ^Sd^^' v Ralských státech (Milánsko, Neapols^^'

ffzemí (po^

hospodářském významu, jak se její obchod

a Sardi""' toIetí ztrácela "a 11 rlavby a konkurencí Holanďanů a a’X IlíUe? . rozvojem za»

„vnovtos W renes.W„, lM„,lonii 'Wy

Hlavni znak-v

..... ......

>jem sku

a duchovni život. ..uvarné dru Téměřvšechny! ky přejal barok od ren«^,, Xéleckýmizám^ bm^ ; .

, popíral, znásilňoval nebo Dtň ích dějů smyslově působto^ Jnosti). pro. ého uměleckého díla, na n» lecka řemesla a jež by sueesl^* oválo fantazii a podněcovalo 2a‘ u atovj mry. náměty a vyjadřovací Pn_ jich použil jinak ve shodě seT^' nčnímu duchu často protiklad^ h od renesance odlišný J

neméně významná a h'^* chovní názor a životni]poa Periodic6

Barokní umění 1. raný barok ív Italu

..

2. vrcholný barok L Itain « 3. pozdní barok (v Italu

souběžně s rokokem

BAROKNÍ ARCHITEKTURA V ITÁLII _____ ________________________ ________________ _____ __________

59

minanta stavby prostupuje dvěma patry, k němu jsou ostatní místnosti svmetrickv řazeny; schodiště z prvního patra zadního průčelí spadá do architektonicky řXné hrady. ’ Význam Říma neobyčejně stoupl y době protireformace, kterou zahájil tridentský koncil Protože papezove stavěli kostely i paláce, soustřeďoval Sím architekti a umelce z cele Itálie. První velký barokní architekt byl Carlo Madema (1556-1629). Na výzvu nane^ r x* a Pavla V. dokončil chrám sv. Petra ve Vatikánu; k renesanční centrále připojil bazihkál Madema m trojlodí s mohutným portikem, při čemž se snažil zachovat umělecký účinek Michelangelovy kupole. Sám postavil kupoli kostela S. Andrea della Valle největšího chrámu po svatopetrské bazilice, Palazzo Mattei (1618) a částečně Palazzo Barberini který dokončili jeho nástupci Lorenzo Bernini a Francesco Borromini. Oba spolu s architektem Pietrem da Cortona (1596-1669) reprezentují vrcholné období římské P da Cortn barokní architektury. Průčelí kostelů (Sv. Lukáš a Martina, 1635-1650; Santa Maria della Pace, 1656-1657) zvlnil Cortona konvexními a konkávními plochami. I oreiizo Rernini (1598-1680) byl předním umělcem italského baroku, géniem, který L Bemini ovládal všechny druhy výtvarného umění a vynikl zvláště jako sochař. Narodil se v Neapoli, ale jeho rodiče pocházeli z Florencie. Na baldachýnu v chrámu sv. Petra (1624-1633) uplatnil poprvé monumentální kroucené (tordované) sloupy; přičítá se mu i průčelí paláce Barberini. Navrhl slavnostní schodiště ve vatikánském paláci Sadu Regia a kolonádu před chrámem sv. Petra (1656-1667); kolem oválného náměstí Náměstí sv Petra s obeliskem vytvořil sloupořadí o čtyřech řadách s 284 toskánskými sloupy jako sym­ bol církve, otevírající svou mateřskou náruč věřícím; křídla směřující k svatopetrské bazilice se rozevírají, aby perspektivní iluzí zvýšila účinek jejího průčelí (Bemini navá­ zal na Michelangelovo řešeni Kapitolského náměstí). V svatopetrském chrámu umís­ til oltář s Petrovým stolcem (1665), v němž dokonale spojil architekturu se sochařstvím a barokní dekorativní nádherou. Jako architekt a sochař se skvěle uplatnil vybudováním fontány Čtyř řek na Piazza Fontány Navona (1647-1652). Spodní část tvoří „přírodní" umělá skála pokrytá vegetací, čtyři

a klasicismem).

2j,i

Barokní sloh v Itálii

2,1.11

ARCHITEKTURA

Jy proměnou Z rwi Základní druhy, typy, architektonnh : >r '■> sanční architektury. Barokní ovál (elipsa) ■ tr 1. • oblouk nahradil renesanční oblouk polokru i vý nebo složitě konstruovaný tvar, edikuly “ ■ ’ římsami. Chrám Prostor barokního chrámu (radikálního nebo i/ < průniku geometrických obrazců a stereometry 1 . ■ mem ploch a linií, takže působí iracionálním dojmem; tvpr v. :i H by nám odhalí její racionální geometrický základ. Výstavba lu.unu vnéi uvnitř je výrazem barokního dynamismu a atektoničnosti, jež usiluji picinmi stavební hmoto a uónit ji poddajným materiálem pro vyjádření subjektivním h uměleckých zámM btény jsou zprohýbané, zbavené plošnosti, jejich viníci se rytmus zdůrazňují pilasty stoupyftnsy a ostatní architektonické články, postat ene k sobě pod různými úNý

Nové prvky

eliDQ Jm* stavby ‘■leněn jinak než vnitřek (barokní dualismus)- KUF hleddroudn*; déslucernou ve vrcholu otevírá iluzionistickou freskou dlváku'T nún stfaTdX^ u° prOStOni' Barokni chrám má celým svým založením, tvartXí?lťneb' Plastické a malířské v v zdoby, zvýraznj* Ba*

°^ÍBenýin se v^k sta?

P^cky zdobené irf

vyvolat v divákovi iluzi křesťanského n_ navázal na renesanční typ s t ti'i’tíí>výnl “ PŮdorys Výstavný vestibul má ^hodié,' e * reprezentačnímu sálu v prvním patře; tento sal p

Barokní architektura: Lorenzo Bemini: 1 náměstí ve Vatikánu, 1656-1667; Michelangelo a Madema: 2 chrám sv. Petra v fcímě, půdorys; Francesco Borromini: 3 půdorysná osnova kostela S. Carlo alle Quattro Fontane v farně, 1638-1641

BAROKNÍ SOCHAŘSTVÍ V ITÁLII

■hr

" ňcké^\Tobelisk'

ednutych

, svnovec a Berniniho so,

na svatopetrské pf_ kostel a klášter S C „> 7 alIe a 1A fr^^jna » ^rzitní kostel S. hv della Sapienza ~ {]f r° Fo _ ft^ni Ri^ 1 *Z ^^667) a ^XíTluzionistické architektury; v .^sq % fB navrhoval fasády konvemi ^^lP^e^ettiC^Sdo malebných skupin. Návrhový’ (1; nrac°va

^střednosti a v ^hž íffi^^lypo^^ťTrenesance. Půdorys univerzitního k( 7 X antik/ nebo ena šestiúhe]nlk vce]lch bun.R M

SÍp0'^^ má “P01"" v průčelí kostela Smito AyWS(. (i653 * A * SdP^hvéZ měl včelu v erbu VP * famburu kontrast s horizontal^ P% Senní, J^^lanu ^"P^kého stadionu. na^

rini G-Guanm

Jíerězad;^ baIokm GuarmiJw (1624-,hS3) RadÍkSSaléh°tea^ (16^1687)' P^zzo Carignano (Wj a ka°%. s. Lorenzo ^vTurínu (1667-1690).

d%r^istov-vm ^Složitější dispozice kostelů než Borromini, p,. ni navrhoval ještě s do čtverce s obloukovitě dovnitř proh^ SS d'0tíosmiuhdn* a nad presbytářem); hlavni kupole S.Sffdvěmakupoleim ^ čtyfi dvojice překřížených oblouku vytvař *S muslimské amhitek^ prozářene světlem 5»I"®“’Stónskétadómu j«té fantastičtějším způsoben, ^hoten-VkuP°h^>h nad sebou s množstvím oken ve tvaru nepraviZ^’ ^“^S^^eCangnano jakoby n,,.M..va„ěm lichoběžníku. VP^X^e typ barokního palace s ústředním sálem prust J jako oblé těleso, k němuž se připoj^p>‘ Barokní křídla V díle Guanna Guarmiho v Turíně, rezidenci savojiluzionismus nách Operoval rozvoj města, vyvrcholil barokní iluz.onismus. h ^i SSo inistického směru barokní architektur; se uplatnily istav.

Klasicismus k^cismus a eklekticismus

^ra" "' eklektické, kombinující tradiční prvky - novými. Klasm^t.ckou pídstav^vali Filippo Juvara (kostel Superga nad Tunn^

lAkssandro Galilei a Baldassare Longhena, stavitel pručel í kostela S. Giovanni in Laterano v Římě (1736). Syntéz j obou směrů vyt/ord Baldassare Longhena vkostdeS Maria della Salute v Benátkách (1631-1681); chrám s mohutnou kupolí pod­ píranou zdobenými volutami zaujímá dominantní postavení u ů-.tí Velkého kanálu. V první polovině 18. století bylyv Římě budovány dvgn,i Scafa di Spadni (5panélskéschody,1721-1725)aFontdnňdiTreviCl732-1762). použitím Bemínihonávrhu ji projektoval Niccoló Salvi (1697-1751) jako přírodní font.mu, která má buditdoGuarino Gnarini 1 kostel $. Lorenzo jem horského potoka, u něhož se sešly nymfy; voda teče po ijnmiýt li skalách, pozadí »WI«M«7, půdorys hoří kulisy palácového průčelí s antikizujícími sloupy, pilastry ur ’ i archiv*1 > y. ' Plnila RichetieuaXIV. byl Jules Hardouin-Mansart (ló4, *V akÍÍŽaKÍ«fekteinIkín mku 1671 jako útulek pro nemocné voS"170^. založené kra’®1ůd su řeckého kříže se sloupovím, ští J? P^tjj podflel na přestavbě kralovsk^^

VersaíU

Sb'. Mansart f Radiová ga ene, Jmu a Knížecí krídlo^v jeho ^^^^feN^spojú^eksparkemamhitektol01^ P”kan ^getace přfe^J^ ponovanýWt^A vodotrysky, sochy drobm dekmatixn, stlUb 1665 pozval do Paříže Lorenza Beminiho, jenž i ** "*'* přiwl ■’ d

..ty* v Louvm P^^JtSÍstoletí nahradila vznešenost elegancí; výzdob ^TalT^jvýznarnn^architekt za

L tnh ika XV. jZ^

!?ř?Sí782) vybudoval dnešní náměstí Svorností Maly Trianon ye VersJ a^d2XXv. Vdruhé polovině 1S. století nastal odklon od dekor^ rokoka ke klasicismu. CAvfHKO Ve Španělsku přetrvával na počátku 17. století v ?fovský sIoh ^-harakterist’ v bArokn
;?''”~"“”™;ř»~Í5

SSs^SSSřs 2

B. Fontana

Olomouc

SkaLtou kaL PaS-,7?“" K™*' P°*

Bemmiovský iluzionismus pfinS Žt” “ (169(M697)Fontana (1661-1731) pnnesl na Moravu italský sochař a

-

v Olomouci působili v období vrch i-u T Gtuba™ (1663-1744). (morový sloup), Filip Sattler z Tyro^Sk^T? Stm z Slovce (Caesarova kašna s jezdeckou sochou mX v n ,a” ,ifí Scha^erger z Vídně z Bavorska (Lup měs“- ™> * °"“' Svitav) JiHAntonín Heinz slvytvoHlosoHW ^Í^ ™r,vskV “*•» (poeháael »' a Brokofa a drážďanského Permosera íalJ^ p d V[lvJem Pražských mistrů Brauna

Brno

Klasicismus

^'vOn^°,VSkÝ. Wasicismus na Moravě reprezentují Josef Winterhalter (1702-1769) Akademie (prelatura kláštera Hradiska u Olomouce, sochy na mostě v Náměšti nad Oslavou), a Gottfried Fritsch (t 1750), nejoddanější Donnerův žák (so­ chařská výzdoba hřbitova ve Střílkách a pohřební kaple kostela v Holešově, 1748).

2.1.2.3 FRANCIE Klasicismus

G. de La Tour

S. Vouet

Ph. de Champaigne

__ ————------ —--------------

~~~~~7”~hl francouzský klasicismus v díle nejvýznamnějších osobvwholné P°lohy d°!Xtví 17 století, Nicolase Poussina a Clauda Lorraina, kteří TfrancouzsKého mahft R{mě pgussin (1594.1665) vyšel ze studia ?nou řást života stra renesance a podle zákonů, jež si z nich odvodil, ZnSého uměni a mis a) ické kornpozice. V nich usiloval o nadosobní rad bud°val své a Svřený tvar a velkolepou formu, jež připomíná klasická drama-

IN. Poussin

!?cJS1®ova ^Ř&llórv (v Drážďanské galerii) z roku 1631 předvedl podle Ve slavném dfle J šťastných lásek, které vedly ke stvoření květů. Byl tvůrOvidiových^^P-,,,,- krajinomalby (komponovaná krajina na motivy z nmske cem tzv. her0,cke.^.:stavbanů nebo jejich ruinami a biblickou či mytologickou stafáží). KampánietS antickými, & vyjádřil víru ve věčnou přírodu cyklem Čtyř ročV P°slťnzlX11664) pro kardinála Richelieua na náměty ze Starého zákona: Jaro období (lówJního Léto pfíběh o Boozovi a Ruth, Podzim přinášení představuje vi a zima biblickou potopu. hroznu ze zeme odVOlávali nejen klasicisté 18. a 19. století, ale i moderní Na P°viT usilovali o obrazovou formu vytvořenou podle přesných zákonů uměla, kten Cechách B. Kubišta). íR£éXsn&em Poussínovým byl Claude Lorrain (1600-1682), jenž vytvořil vlastní poC. Lorrain -Vleální krajiny, vyznačující se nepatetickou lyričností a měkkou světelností; dojem vzdušné prostorovosti jeho ideálních krajin s biblickou nebo antickou stafáží vyvolá­ vají střídající se proudy světla a stínu. , Le Nainové K následovníkům Caravaggiovým patřili take bratri Le Namove; z nich nejvyznamnější Louis Le Nain (kolem 1593-1648) maloval obrazy, v nichž hlavními postavami by­ li příslušníci chudých lidových vrstev, pastýři, venkované a dělníci; nejde o žánrové výjevy ve vlastním slova smyslu, postavy jsou k sobě jen přiřazovány a celek vyjad­ řuje stav duchovní harmonie a klidného citového rozpoložení. Prvním dvorním malířem krále Ludvíka XIV. se stal Charles Le Brun (1619-1690), Ch. Le Brun žák N. Poussina v Římě, ředitel královských goblénových dílen a ředitel Akademie, umělecký diktátor, jenž přiděloval zakázky a hodnotil jejich výsledky. Maloval nábo­ ženské, mytologické a alegorické obrazy, fresky (Zrcadlový sál ve Versailles, Apollonův sál v Louvru), navrhoval goblény, sochy a nábytek; jeho okázalé kompo­ zice s patetickými gesty charakterizují „velký styl" doby Ludvíka XIV.

Ve Španělsku představuje 17. století „zlatou dobu" malířství, jež vytvořilo národní sloh osobitě se vyrovnávající s podněty italského baroka. Největší uměleckou osob-

MALÍŘSTVÍ

Pro francouzské malířství období baroka je příznačný uměřený klasicismus, který se stal za krále Ludvíka XIV. oficiálním slohem. Na francouzské malířství 17. století stejně jako na malířství ostatních zemí - působil Caravaggiův styl. Náměty i kon­ trastní temnosvit přejal od italského mistra jeho francouzský žák Jean de Boulogne, zvaný Le Valentin (1594-1632). V Lotrinsku působil Georges de La Tour (1593-1652), mistr umělého světla, jenž své lyrické náboženské výjevy umisťoval do interiéru osvětleného hořící loučí nebo svíč­ kou; Caravaggiův temnosvit v nich ztratil svou dramatičnost a stal se nástrojem du-

chovní meditace. Caravaggio působil i na dvorního malíře Ludvíka XIII. Simona Voueta (1570-164 jenž si pod vlivem boloňské školy vytvořil idealizující a poněkud teatrální styl, K ery skvěle vyhovoval vznešené dvorské společnosti. ,^mórnělvve Jeho mladší vrstevník Philippe de Champaigne (1602-1674) by[ Vlam,zdo™ Francii, kde se stal dvorním malířem Mane Medicejske a oblíb^2 flenů Ludvíka XIII. a kardinála Richelieua. Roku 1648! byl jedmm ze : kl d 1 rofesorein Královské akademie pro malířství a sochařství v Panzi, roku 1653 Fý Akademie. Ve svém malířském díle spojoval vlamsky smysl p yi

materiálů s klasicistickou velkorysou kompozicí.

Nicolas Poussin: 1 Diana a Endymion, detail, kolem 1631 Charles Le Brun: 2 lidské hlavy a hlavy havranů a sov, krei

ŠPANĚLSKO

S-^^ýznačnějších světových mistrů vůbec b manýrismu a caravaggrsmu. RO£?>V?\ 'tS * seVíÍým malířem a dvořanem; portrétováS23 stal «ralT'iHcesty do Itálie; Tintorettův vliv Se mV ‘íct-lí vzdušné a,nwste* ?! v němž si r r FUjiq& , • volem 1629) podal mytologický námět jakn > pakcha L Od pevnosti Bredy (1635) pojal akt ka^i^žvPředaný ? u psychologickou charakte^^jalS fdvou g^eralu^ a ale j nshk > val ‘ y jSOu obrazy Dvorní dámy (1656) zach^510^ ateliéru v době' kdy Práv&*^ ■nf2kvikét)' S.?7sSí mimo obrazový prostor, ale jsou přítomni? Uje pŽ ^vsítych manzeiU Xni) a Pradleny (1657), výjev z královské dí]n, íSské práce v novodobém evropském první monumentalm y obraze Venusc s Al,m (kolem ), ^^tSÍlském malířství 17. století. 657)W^

dinýž^.^ Jí isou podobizny, v nichž přes reprezentační ráz proni, . Těžištěm jehodí' Is Pdu Veiázquez ovlivnil téměř všechnv španSan% promisin' ^J^malífetví objevil jeho význam Edouard ManJJ Ske E de Zurbaran

Bartoň,.. 2^618-1664). Zurbaran působil v Seville a od roku 1568 v Madridu, 12^ ítmXé naději, že dostane zakázky a překoná nnancm těžkosti. Ja^jl* XZcítíd malíř maloval s vnitřním zaujetím obrazy i cele cykly obra^ Sětců a mučedníků. S Velázquezem se prater.. ; ho n U ^U W

Vlámští malíři

Rembrandt

takou dílnu . e rok„ 1632 se přestěhoval do Amstetaamu kde se bo“, ?í-""' ta teÍot“8B1 “ V>’1’ledá™">ím ’ honorovaným p„S tou Úspěch jeho mahrske prače a majetek jeho ženy mu zajistily blahobvt Swl SbSteíSvášeň ŠPe.rkyú i°S2ýmy 3 °rÍentální Zbraně' měl velkou sbírku an j Dn rnv íío mUZPUSoblIa hnanční nesnáze již na konci třicátých let. kolem 7^ n prozjl nejštastnější období svého života (Vlastní podobizna se Saskií kolem 1635; Danae,1636). Rok 1642 přinesl dvojí krizi: Saskia zemřela, obraz Noční hhdka způsobil konflikt s objednavateli. Od roku 1646 žil Rembrandt s HendrickJ Stoffelsovou, s niž se vsak nemohl oženit kvůli pozůstalostí po Saskii. Roku 1658 do­ šlo k aukci Rembrandtova domu a sbírek. Zemřel opuštěn a v bídě. Rembrandtovo dílo patří k nejrozsáhlejším; obsahuje na 800 obrazů a 300 grafic­ kých listů (leptů, suchých jehel) a 2000 kreseb. Jako malíř vyšel z caravaggiovského

,, holandských tenebristů (nikdy nebyl v Itálii) a osobitě pojatý temnosvit se po Sty tal jeho nejvlastnějším malířským prostředkem. ZdRoku 1629 začíná řada jeho autoportrétů, jichž namaloval přes šedesát. Sebe, členy JT i modely oblékal s oblibou do fantastických orientálních krojů, které podle jeí názoru odpovídaly biblické době. Jako portrétista vynikl nad své soupeře produh vněním, vkládaným do tváří portrétovaných. Obraz Anatomie dr. N. Tulpa (1632) v mpozičně sjednotil světlem, které vyzařuje z pitvané mrtvoly. Po roce 1634 se dramatických kompozicích s nadsazenou dynamikou postav vypořádal s italským barokem (Oslepení Samsona). Obraz Noční hlídka (1642; název vznikl z neporozumění až v 18. století) znamená vrchol a zároveň nové pojetí skupinové podobizny. Malíř pojal tradiční námět jako dramatickou akci a dal scéně z městského života fantastický smysl; protože se neza­ jímal o věrné vyportrétování objednavatelů, střelců, vyvolal jejich pohoršení. Po Noční hlídce nastalo v Rembrandtově tvorbě vnitřní uklidnění, v podobiznách pro­ hlubuje duševní charakteristiku portrétovaného, v náboženských obrazech předsta­ vuje skutečné lidi s jejich myšlenkami a city (Svatá rodina, 1645; Kristus v E manzích, 1648). Od padesátých let vznikalo jeho pozdní dílo, pro něž je dnes nejvíce oceňován. Kolorit se omezuje na několik barev (černou, bílou, červenou a žlutou), jejichž míše­ ním docílil netušeného bohatství odstínů (Syndikové amsterodamského soukenického ce­ chu, 1662). Také malířské podání dosahuje nebývalé svobody. Barevná pasta, nanáše­ ná někdy špachtlí, dostává podobu bohatě členěných textur. Obraz je naplněn bare­ vnou temnotou, z níž se noří osvětlené postavy, hlavní účastníci děje, jako duchovní bytosti, nositelé tajemné osudovosti (Židovská nevěsta, 1667; Návrat ztraceného syna, ko­ lem 1668). Jeho pozdní autoportréty jsou osobní zpovědí, v nichž hledal pravou pod­ statu člověka a kladl si otázky po smyslu života. Kromě podobizen, autoportrétů, biblických výjevů maloval také mytologie a kraji­ ny. Vynikl i jako kreslíř a grafik. K nejslavnějším leptům patří tzv. Stozlatový list (Kristus uzdravující nemocné, kolem 1645) a z krajin Tri stromy. Rembrandt patří

^'>*Tr> brwtft

Anthonis van uycK: , 1 Podobizna Erasma Rotterdamského, kresba, 2 Portrét mladé dámy, kresba

Autoportréty Anatomie dr. N. Tulpa

Noční hlídka

VYSPĚLÝ NOVOVĚK

k největším světovým malířů ' " ~ fy je vrcholem holandské realist^č^abkům- Díl°tohoto univerzálně nad, Holandské realistické malíÍ! a trVale ínsPin’N svou lidskoí k*ho ’Mi specializovaných podle druhů V’ St°letí měl° celou řadu vynikai Tb»™s de Keyser), Hals. < ma), zánnstů (Jan Vermeer van r G°yen' Jacob van Ruisdael Meind er Híť hřu zátiší (Pieter Claesz, Willem JÍ.' ’ífíe Hooch' *an St«^ Geroťd ?erb ‘

F. Hals Haarletnská škola

pobý

;;

v nichž své modely Zobraíi?”yudUStOjníků sboru střelců sv Jiří a w ru­ sém, citlivě reagujícím na okamSwé d™ ŽÍVOtností uvolněným Lalířským^S*'

hy mu byla zabavena čásTma^ku Roť Í°aÍ brnče, kde namaloval skupinové porfXv „d

d° °samění a Podoby: pro dlu VSt?UpU d° haarle^kéh0 stí*

ho výrazu má protějšek jen v Rembrandt P ť duchovnost jejich malířsU Hals byl jedním z nejobratnS ♦P°zdních Portrétech. z největších portrétistů v světové^ um— VSt°Ietí a zároveň jeden

Delftská škola J. Vermeer

vystřídala v pozdní době černá a J ° rané barevně oslnivé obrazy mi širokým štětcem. Tyto dříve podcXvX^Čť^ dě.!enymi Zmarni nanášený presionisté (Manet, Monet). P novane malby ocenili teprve moderní malíři imjenž celý život prožilvísvém rodném^eSa^ van DeIft ve"2o7,,, h’

a

lv byI ’ak° maIlř vážen. nevedlo ? ““ P° Smrti b>" »ř°-

V ‘,"7™™ mSř“5kéb° Pokoje, nejradéji jedinou ženou nebo divkou, jez čte nebo paličkuje, sedí u klavíru či toaletního stolku. Obrazy vyjadřují po­ hodu, trvám času, meditaci, zasnění; jakýkoli pohyb, natož dramatická akce jsou jim zcela cizí. Hlavním aktérem je světlo, sluneční osvětlení pronikající do obrazu oknem obvykle paralelně k ploše plátna. Charakteristickými barvami se pro Vermeera staly běloba, citrónová žluť a chladná modř.

Jacob van Ruisdael: 1 Krajina s mostem, kresba Jacob Jordaens: 2 Hlava staré ženy, kresba

barokní malířství v OSTATNÍ EVROPĚ

příležitostně namaloval i dvě krajiny, Pohled na Delft a rtjVSká díla krajinarstvi, která dokonale rozptýleným světlem ovUvXÍttiT' omalbu 19. století. a reawmckou kruHvními představiteli holandské krajinomalby se stah Jan van r.™ tický typ 9 nizky™ horlz«nt7' v niž větóinu plochy zaujímá obloha7** kloval rozbouřené more, p.sečne duny, pohledy na holandská města a vesnTe . 7 "ké záběry ploché holandské krajiny, v níž jediným obsahem je osvětlení a atr^sfc J Namaloval přes tisíc obrazu, jez nebyly v jeho době mnoho oceňovány; teprvťod impresionismu je pokládán za jednoho z největších holandských krajinářů Romantický typ krajiny s těžkými mraky, mocnými rozsochatými stromy a nadaií dmi vodopády vytvořil Jacob van Ruisdael, působící v Haarlemu a Amsterdamu I V krajině hledal symbolicky vyznám a vyjadřoval jejím prostřednictvím své nejosobnější pocity samotáře. Romantické rekvizity, rumy, skácené stromy, hřbitovní náhrob­ ky mají vzbudit dojmy zmaru a pomíjivosti (Židovský hřbitov, kolem 1655). ' Romantické krajiny posledního Ruisdaelova období ovlivnil Allart van Everdinren (1621-1675), jenž jako první uvedl do holandské krajinomalby romantiku severské horské přírody (norské a švédské) s divokými bystřinami a vodopády. Pro holandské malíře je typické zátiší složené z předmětů každodenní potřeby, na­ Zátiší příklad prostřený stůl s příbory, sklenicemi a jídlem. Jeho vývoj dospěl od prostého řazení mnoha předmětů v širokém záběru a vysokém nadhledu k zblízka nahlížené­ mu výseku, složenému pouze z několika prostorově dokonale umístěných a mistrov­ sky namalovaných věcí. Haarlemský Pieter Claesz (1597/8-1661) se omezil na roh stolu, na němž stojí nád­ P. Claesz herná číše s vínem a talíř s malou přesnídávkou. Podobně maloval v Haarlemu záti­

ší Willem Claesz Heda (asi 1594-1680/2); odlišuje se pouze chladnějším stříbřitým tónem od teplého koloritu Pietra Claesze. Willem Kalf (1619-1693) působil v Amsterodamu a sestavoval zátiší z drahocenných čínských váz, zlatých nebo stříbrných konvic, skleněných pohárů, orientálních ko­ berců na mramorových stolcích s jižním ovocem, citrony a pomeranči; z jeho obrazů si můžeme utvořit názornou představu o holandském zlatnictví a kovotepectví 17. století. Barokní malířství 17. století v Anglii ovládali cizinci, povolaní na královský dvůr. Od roku 1632 žil v Londýně Anthonis van Dyck (1599-1641), jenž položil základ k míst­ ní malířské tradici především v podobizně; ve svých krajinářských akvarelech předjal rozkvět anglické krajinomalby 18. a 19. století. V Anglii působili malíři nizozemští, holandští, italští, francouzští a němečtí, z nichž někteří tu zdomácněli; ovlivnili domácí umělce, kteří postupně nacházeli svůj osobitý styl. Prvním z významných anglických malířů 18. století byl William Hogarth (1697-1764), vyučený zlatník, jenž začal jako grafik satirických listů. Brzy se stal vyhledávaným portrétistou aristokratické společnosti a roku 1730 byl pozván, aby por­ trétoval královskou rodinu. Těžiště jeho díla však spočívá v společenském mravoličném zanru, v němž mohl uplatnit dramatický talent i smysl pro humor. Jeho světovou slávu založily tři obrazové cykly, jež namaloval i vyryl, Život nevěstky (1732, zachovány jen rytiny), Život světáka (1735) a zejména Svatba podle módy (1742-1744). Nejúspěšnějším portrétistou 18. století v Anglii byl Sir Joshua Reynolds (1723-1792), první prezident nově založené Královské akademie v Londýně; měla podle jeho zá­ měru vytvořit anglickou školu historické malby, jež by se vyrovnala evropské škole, e svých podobiznách spojoval vandyckovský styl s intimním pojetím rokoka a kla­ sicismu. Jeho soupeřem v přízni královského dvora a šlechty byl Thomas Gainsborough (1727-1788), který kromě oblíbených podobizen s krajinným pozadím maloval také samostatné krajiny pod vlivem Holanďanů a P. P. Rubense; ve svých krajinářských akvarelech předjímal krajinomalbu 19. století. Z ostatních portrétistů vynikli George Romney (1734-1802) podobiznami Lady Hamiltonové a dvorní malíř Thomas Lawrence (1769-1830) podobiznami vedoucích osobností protinapoleonských válek. Angličtí krajináři 18. století Richard Wilson (1714-1782) a John Crome (178o-Rc.il ov *Vnili svým realismem barbizonskou krajinářskou školu 19. století.

I

W. Claesz Heda W.Kalf

ANGLIE

W. Hogarth

J. Reynolds

T. Gainsborough

Portrehste

VYSPĚLÝ novověk

německo

Barokní malířství 17 ’ ----odešli do ciziny, do Itálie (ah V ^mec^u má provinciální úřř

aROKN1 malířství V

Českých

ZEMÍCH

Fresky Portrétisté Jakub FhÍlipPHackmaraíS7>Gr’f,n736''813,í’',odl™ÍKh^“,!Í'í(

RAKOUSKO

Fresky

kdX^kí?® "?SnT "“lb“ ’

Andreo „

ského paláce. K předním m iw* k výzdobě univerzitního kostel°22° (1642-17oq Rottmayer (1654-1730) r> . 5^ lrum iluzionistických fresek natříi-V Lic,Uenšt žák c. Lt£7SLS"ídŽflk (í94-1757) a (K7 stavu, spolupracoval s pfedním rakousT™ mah’’PovÝšený roku 1704 do šlS^

ho na stropě světcova chrámu ve\Jdm 17?? sv' K«la £^4 & generaci rakouských barokních malíKS Stylem Půs°^S* Vidm, 1730) a Troger (klášterv v S5 (sla mostní sál Dvorní kní Ud' vratu do Rakouska rozvíjeli róstroní 4-ílburgu a Zwettlu) se učili v It®^v« ^ro®erova žáka Fra/i^ *’uz*onismus vrcholfl^ SLOVENSKO

muNrozv^'' MaC^^^

^tví příznivé podmínky k sv.

Cechy

Vedoucí uměleckou osobností raně barokního malířství v Čechách hvl knr, i čl_Z‘-°ficMW-l674> Jak° VyS!ě!'OVal 2 Pral')'d“ odkud odíLS Boloň^ m (163°~1635 - Tam Prosel ^významnější umělecká střediska (Benátky Bo ona, Florencie), seznamů se s italskou barokní malbou i cizími malíři, kteří tehd! v Itálii pobývali, a v Říme přestoupil ke katolictví. Vrátil se do Prahy, vysoudil zpět rodinný majetek a stal se předním českým barokním malířem s velkou dílnouv letech 1653-1660 stál v čele pražského malířského cechu. Měl velkou sbírku obrazů kreseb a rytin a rozsáhlou knihovnu. období Škrétovo malířské dílo představuje osobitou českou syntézu benátského kolonsmu s římským caravaggismem, boloňským klasicismem a vlámským barokem. Hlavní dí­ la raného období jsou Svatováclavský cyklus (6 obrazů, 1641), obrazy Sv. Karel Boromejský navštěvuje nemocné morem (1647) a Nanebevzetí Panny Marie v Týnském kostele v Praze (1649). V Narození sv. Václava ze svatováclavského cyklu vylíčil Škréta tento námět jato prostou rodinnou událost, na obraze Sv. Václav na vinici zachytil dobový pracovní výjev na pozadí pražské scenerie s kaplí sv. Maří Magdalény a hradčanským panora­ matem. Sám se zobrazil za svým patronem na obraze sv. Karla Boromejského. V obraze Jakubův příchod k Labanovi (1643) se přiblížil k lorrainovskému světelné mu klasicismu. Od čtyřicátých let dostával zakázky na velké oltářní obrazy pro praž­ ské kostely, např. pro Sv. Tomáše, Sv. Mikuláše na Malé Straně, Sv. Štěpána nebo pro

K. Škréta

Zťfh nou škálou červení a hnědi a reflektorickým osvětlením spořil ŠkrXTTíTl (Carracciové, Tintoretto, Tízian) se severskou inspiraci (DumrovytŽlé S) ^jal malbu vrcholneho baroka- Ved2e malby r Skréta “býval i návrhy na X2 taSé práce, zejména na tzv. umverz.hu teze jež ryli rytci v Praze a AugskrgT Rétovým dílem byl ovhvněn Antonín Stevens ze Steinfelsu (1618-567^,^ Zin^cht (1628-1680), který do Cech přišel z Bavorska, a Slezan Ja„ Jiří Heints?h

MalíK 1*1 . Mahn 17 •***

°^amažký barokní názor prosazoval v Cechách Němec z Královce Michal Leopold

JLnn (1630-1706), jenž se po školeni v Nizozemí usadil ve Slezsku a svým uměpředjímal vrcholný barok. Vytvořil si osobitý expresivm styl, v němž našla přiléC vé vyjádření mystická exaltovanost protireformační doby. Hlavní ideou WHlmannova umění (malíř přestoupil od kalvinismu ke katolictví) se stala oslava úřednického utrpení a nadpozemské mystické lásky, jejíž příklady dávaly vize cis­ terciáckých světců (Umučení sv. Filipa a Jakuba ml., asi 1701, cisterciácký kostel v Sedlci J Kutné Hory). Z českých umělců, kteří opustili rodnou zemi, se v cizině uplatnil zvláště Václav v. Hollar Hollar (1607-1677), jeden z předních grafiků 17. století, tvůrce vynikajících leptů a kre­ seb, především pohledů na evropská města, podobizen a zátiší. Pracoval pro anglic­ kého vyslance Thomase Howarda Arundela, jehož doprovázel na cestách po Evropě, a odjel s ním do Anglie, kde učil kreslení budoucího krále Karla II. Na svých listech se podepisoval Wenceslaus Hollar Bohemus. V Antverpách pracoval v letech 1644-1652 pro různé nizozemské nakladatele. Po návratu do Anglie se stal královským kreslířem a ilustroval řadu různých pub­ likací. Počet jeho rytin a leptů přesahuje 4000 listů. Provedl také mnoho grafických re­ produkcí podle obrazů význačných malířů. Kultumě-historický význam mají navíc jeho listy, v nichž věrně zachytil pohledy na města, lodi, zbraně a kroje.

“ ďMHe

Rané

Podobizny

Týnský kostel. , . „ Nejvýznačnéjším dílem středního období je velký skupinový Portrét rodiny reiaa drahokamů Dionysia Miseroniho (asi 1653), na němž zobrazil Mistra s manželkou a se­ ti dětmi kolem stolu s průhledem do dílny, kde Mistr řídí práci brusičů. Již v ta1 Škréta proslul jako portrétista; v Římě pravděpodobně portrétoval N. Poussi • V Praze namaloval řadu vynikajících podobizen šlechticů, měšťanu, umelcu, u ků a církevních hodnostářů, v nichž uplatnil jemný smysi pro psychoiogicko . rakteristiku a kultivované barevné podání (Podobizna maltezsikeho prevora ký de Witte, před 1650; Marie Maxmiliána ze Šternberka, 1665, Ignác z Vlčkovic, 1669; Humprecht Jan Černín; Hertvík Nostic).

Václav Hollar. 1 Pohled na Prahu. 1M9, lept. 2 Pohled na Tower, z cyklu Anglické pohledy, lept

OVÉK

{ K. Liška M- V Halbax

uMÉNt V OSTATNÍ EVROPĚ

P- Brandl val obrazíÍk^^ ^Ía £

(1668-1735) p-

venkově. Veie^^“^r>ku žil véBtaouvPr^

£S==ÍÍSS5S

Oltářní obrazy

1704-1711; Sv. Josef s Ježíškem 170R1 p ' b (Nejsvetější Trojice se světci Vidění proroka Eliáše, 1724) nebo sv řSíkéííTS“!Ta'a Anna'1716;

89

-, v praze, 1718; Alegorie Umění, šala terrena Vrtbovské zarnfr|skél'° pa - C1721 Poslední soud v kupoli křižovnického kostela v Praze, těrt* Malé Straně, hra i7?,3)■ a ahuie kolorit a opojení smysly účinku téměř tiepolovského 172? .středním obdob' kapli zámku Jemniště, 1723; Legenda a glorifikace sv. Jana VeLi’ste‘ F>nát

Wasidsmu doby bar°ka) se sta-

J- J. VVinckelmann ř“eam±“ém ZH“"‘

MvíU V P \O)I Umeni S etickým a občanským obsahem. Jeho spis Myšlenky o napodobeni řeckých děl v malířství a sochařství skrze přírodu se stal programem všech klasrastu a jeho Dějiny antického umění (1764) vyhledávanou učebníKJasicistická a empirová architektura: 1-3 typy štítů; 4-6 typy portálů; 7-10 typy oken; 11-14 typy sloupových hlavic

Klasicistická a empirová omamentika: A mušle; C rozeta ve věnci s větvičkami; D akantové rozviliny s úponkami; E antemion

31.1.1

ARCHITEKTURA

Klasicismus je prvním příkladem historismu, v němž místo vytváření dobově cha rakteristického slohu jde o napodobovaní starých uměleckých slohů minulostt vzniklých v jme době a pro jmou společnost. Lze to částečně vysvětlit tím, že mŽ ťanstvo (buržoazie) nebylo hned schopno vytvořit nový vlastní sloh a proto t vracelo k slohům historickým: nejprve k antice (klasicismus), potom ke gotice (rcZ mantismus), renesanci, baroku a rokoku. Přitom rozpor obsahu (funkce) a formv v historizující architektuře nebyl pociťován negativně; lidé nechápali, že novou funk ci stavby není možno spojovat se starým slohem, vytvořeným v odlišné době pro jiné společenské poslání. F Vedoucí zemí klasicismu se stala Francie, kde se klasicistický směr uplatňoval již v období baroka. V druhé polovině 18. století se francouzský klasicismus vyhranil ve specifickou podobu slohu Ludvíka XVI. (1774-1793), později se stal uměleckým slohem Velké francouzské revoluce (1789-1794), direktoria (1795-1799) konzulátu (1799-1804) a Napoleonova císařství (1804-1815); toto poslední období nazýváme empir. J Klasicistické rysy najdeme v stavbách dvorního architekta Ludvíka XV. lacquesa-Angea Gabriela (1698-1782), ve Vojenské škole (1751-1775) nebo v Malém Trianonu

Historismus

FRANCIE

m ejno VÉ^_____ — -------

^nějším dílem francouzského klasic, iJ —------']e nejvýznalf” facauesa-Germaina Soufflota (1713-i7^ 2. ?X ,^7Ř4)'panteon JaVba po 1764), na půdorysu řeckéhÍÍ PŮVoJS „ !«• véfý (Pr0^kt o vitruviovským portikem; strohý klL^ s Ů tel sv' ^odiovskou ^rhýSptochamizdí (Oa 1791 se jednoduchý P chrámem/ od 1885 zase s^Sla J; inters Sů Lancie, l^VoPaire/ v Hugo, E. Zola aj) v C CtějZo^ 1764 ale stavba mnoho nepofa^ "Magdalény)fapzacísařeNapoleona. C11A «

přispěl architekt William Wilkins, jenžnT

tekt°Jg 1815; Vor Frue Kirke, 1808-1829).

"(soudmbudova s věz-

DiNSKO ANSKo

,11U'. kv klasicismu v Německu byly Berlín a Mnichem PndU „ Stlveiaií navrhl berlínskou Braniborskou bránu (1793) architekt a‘hanských NĚMECKO Pr°Cs V dórském slohu projektoval Novou strážnici v ^íich von Schinkel, v iónském slohu Staré muzeum (1822-182^i KaH fťNové činoherní divadlo (1818-1821) a Stavební akademř(S ta ba) Stará mincovna v Berlíně (1798-1800) od Heinricha Gentze Sa w á St 1 u pražskou celnici, dnešní dům U Hybernů. tala Vzorem Pro

Mnichově, sídelním městě bavorského krále Ludvíka I., velkého stavebního me .náše, působil jako dvorm architekt klasicista Leo von Klenze (1784-1864) ienž Hl mnichovskou Glyptoteku (1816-1831), Starou pinakotéku (1826-1836) a Propylaje nfu6-1862); jeho dílem je take Valhala nad Dunajem u Rezna (1830-1842) německy Panteon, jenž měl zvěčnit slávu velkých Němců. ' Ky Klasicistické stavby ve Vídni vytvořil architekt Pietro Nobile: Hradní bránu (1821-1824) a Theseův chrám (1820-1823), jenž je zmenšenou kopií athénského Theseionu a byl určen pro instalaci Canovova Zápasu Thesea s Minotaurem

RAKOUSKO

Carl Gotthard Langhans: Braniborská brána v Berlině, 1793

MGiuseppe Valadier, úprava Piazza del Popolo, restaur,a-ání Kolosea a Titova ob­ louku; Luigi Canina, park vily Borghese).

V Londýně reprezentovali klasicistickou architekturu G-w Dance ml. (Královská lékařská kolej, 1806-1813) a John Soane (vlastní dům, 1812-1813). K vytvoření tzv. no-

ANGLIE

Jacques-Germain Soufflot Panteon v Paříži. 1764

-------------

’ obro’’k^ ‘°”p^ P"'*® 0823.1S^'"ý1*1'w slohu ,e sv v

klasicismus se také výrazně uplatnil v Itálii, kde se středisky klasicistické archimi JS Mtlán (Leopoldo Pollak, Královský palác; Luigi Cagnola, Areo de^S

rrí i re

'

roku 1807 knihu Památky Velkého Řecka do Asie ^ l lene v Londýně (od 1833). První řeckodS ’ w^10 Coven'Garf“- “* «««?&**"v

j : I

John Soane: Anglická banka v Londýně, od 1825

A. D. Zacharov: i«06-1815 věž Admirality v Petrohradě, IBW-

Heinrich Gentz: ara ‘nincovna v Berlíně, 17984800

,,„STKK«’»CH.1S™

KlA__—"— *” , w"; ••.••• • * >*“ " “""’ • bM»^

Hv

XckoU . idasicistické kosily katolické (Bratislav, v

*%7g06). SLOVENSKO

"S

ský V Levon VW tosefinské reformy stavební cmnost církVe. př V českých zemích * Kříže na Příkopech (školní kostel řádu pj^JX] vPSeneniPS4 ZSítekt/iřfnscter). Prvm klasicisbckou stavbJ^W cech* amorava BíXbazlet1816' i^tícké) divadlo v Praze od architekta Antonína Hafí^ TiXvovské (dříve Noshcke c architekturou je bývalá zbyiet 1781-1783. N^^_18U ze zrušeného kostela architektem Jiřún Fisch^^ U Hybernů, přestaven l®Wový zámek v Cechách vybudova] o„ Největší a nf^richta v letech 1802-1822 hrabě Jan Rudolf Chotek uJ Kačúu

Urbanismus

Christiana Friedrichazámek s anglickými parkem. Týž stavebn? Dvorů na Kutaohorsku F g antkkými drobnými chrámky ve Veltrusích^ ložil už předtím angh kyp^^ . y Kostelci nad OrHcí y Empirové zámky p Y é stavbičky zdobily i anglický park ve Vbs^ u Nových urbanismu se uplatnila při zakládání no^, U

So> a ^veb čtvrtí .to,to v Praze. I816;

" '

"

m

'

~

"

—

107

'chovný Karoliny Augusty); autorem obou urbanit C------ --------- — Podle CTbní ředitel a profesor pražské polytechniky arSS byl zem ský St na Moravě byly zřizovány přírodní parky zatlum" (176^828) Take. Boskovicích aj. Příroda pronikla do měst v podoběT x v ValtlCPřístupných sadů, parků a zahrad. V Praze byly znzovaných a veřejnosti P £hotkovy sady, Cibulka a Wimmerovy sady KaS obora

(5tr°můpho zahrada s ušlechtilou empirovou vilou (1827-1 Riv na Vln°bradech a K’n\nes Národopisné oddělení Národního muzea). ' archltekt Jindřich g0Ch' „Mstě zbořených hradeb a zasypaných příkopů meziStarú™ m ' lipové aleje (dnešní Příkopy a Národní třída) a první Zontov V^n-Mfetem néjš< z nich je Platýz Languedoc, Bretaň) ma^vap y epov^

definitivní díla, aienejjemnější nuance přírodního osvětlení se Co™ ^UmSSS«“Minomalby V jeho raném klasicistickém obS*

kladatelem mode trasty světla a tmu mod^

plastické tvary' (Forum Romanům, 1826- Col b ro2p^Cok)sseUllli

18H6£sSmý opar, který vytvářejí světelně odstupňované barevné skvrny^ " LzThusvětla a barvy působil Corot na impresiomsty, přestože nikdy ? resemm vztah alýze světla na čisté barer né tóny. y nedoRomantickou krajmomalbu ve Frandi reprezentuje tzv. barbizonská škola (nebo Barbizonská škola

.kavým zájmem O skutečnost. Nejprve před moti . la s Pron t , podle níž V atelieru komponovali obraz, pozdsí 71 Poděli baevn^ t’^pfírodě- Hlavou barbizonské školy byl dokoná váli vet*“ fleželi Diaz de la Peňa, Dupré, Troyon, Daubigny ak PMivi‘elunlCorot a Millet. gny' cástl svého díla s ní

souvisep au (1812-1867) přecházel postupně od romantického , . ^ftudiu krajiny v jejím pnrozenem charakteru. Miloval stromy Su'T Ro“^u rod°u kť člověka, vítěze ci porazeného. V Barbizonu se usadil rokS ? Sym’ lv’ll/0Va Lamě zkroucené stromy a západy slunce, později se snažilS'™ h° ^imů jako malířský celek a hru světla a stínu. Po polovině století Jo^Sň 5t0Vh druhů zjasnil paletu a všímal si proměn ovzduší (Most u Meudonu £ svvch duhou Národní galerie v Praze). nuKrajina nuvré (1811-1889) působil v třicátých letech v Anglii, kde na něho zapůsobil, . "ká kmjinomalba; v letech 1841-1848 spolupracoval s T. RousseauemJenž ho Upie ang 1Ckl v malbě lesních motivů. Od roku 1868 trávil celé léto s Milletem u moře ovlivnil MeI. kde maloval mariny. V C2Ssše-VirgHe Diaz de laPeňa (1809-1876) francouzský malíř španělského půvo- N.-V Diaz vle postižený osudem (jako chlapci mu byla po uštknutí hmyzem amputována de la pX dUú zemřel na výletě po uštknuti zmiji), maloval jednak mytologické žánry pod n°ha' gjovým vlivem, jednak lesní krajiny ve Fontainebleau (bydlel v Bas-Bréau blíz^rRousseaua), jež náladovostí a měkkostí malířského podání předčí obdobné obk°7y T Rousseaua (Lesní zátiší, Národní galerie v Praze). Vytvořil také půvabná zátiŠ’ c^stnut Troyon (181 °'1865) se v Pozdě)ších letech P°d vlivem holandských malířů

( C. Troyon

17 stoietí specializoval na malbu zvířat (Dvě krávy, kolem 1855, Národní galerie

škoh roku 1830", jak ji nazývají Francouzi). Jmenuje se podle vesnice Barbizon íFontainebleau, kam od roku 1830 jezdil, francouzšti malin, aby přímo v pfí^

v Praze).

nacházeli motivy pro své obrazy. Romantická laska k pnrode se však u nich prolíná.

Největší osobnost anglického romantismu William Blake (1757-1827), mystik, vizio­ nář básník, malíř, grafik a ilustrátor, stál stranou oficiálního klasicistického malířství. uTbehem'studia na londýnské Královské akademii projevoval odpor ke kreslení

ANGLIE W. Blake

podle antik a modelů. Živil se jako grafik a ilustrátor a spřátelil se se sochařem Jahnem Flaxmanem a švýcarským malířem Johannem Heinrichem Fiisslim. Roku 1789 si sám vy­ dal knihu vlastních básní Písně nevinnosti a roku 1794 Písně zkušenosti; text napsa­ ný přímo na desku doprovodil kresbou, desku vyleptal, obtiskl v různých barvách a kresbu akvarelem vykoloroval. . Od dětství měl vizionářské stavy a v dospělosti si vytvořil vlastní mystickou filozo­ fii. V druhé polovině devadesátých let 18. století vytiskl velké barevné monotypy, jež dokončil perokresbou a akvarelem, na témata z Shakespeara, Miltona a vlastni ima­ ginace. Na začátku 19. století pracoval na mystickém eposu Milton, na ihistacíc Blairovy knihy The Grave a na symbolické knize Jeruzalém, jejíž jediný exemp ai koloroval. Na konci života se zabýval ilustracemi ke knize J° a^. , a k Dantově Božské komedii. Dílo W. Blakea plně docenila na konci • s o

jež v něm spatřovala svého velkého předchůdce. Německý romantismus je svázán se skupinou nazarénů, jak byl\„°ntovali uměním

Theodore Géricault Padlý kůň, kresba

^"'es-Franiois. Daubigny: Pastýřská dvojice v lese Výřez, 1874, kresba

malíři, kteří se proti klasicismu obrátili k náboženské ma e_ Akademje, kteří středověku a rané renesance. Hnutí vzniklo mezi za ý ví p,^ a johanna ustavili roku 1809 ve Vídni pod vedením německých malí teprve Friedricha Overbecka Bratrstvo sv. Lukáše. Většího iromáždili von Cornelius, Po roce 1810 v Římě, kde se kolem Overbecka n789-1869) a tvořiv°n Schadow, Schnorr von Carolsfeld a další malin v Peruginovi a Fra li zde společně podle náboženských zásad a v ° 1VU Angelicovi. . , , . malíři byli Ph- °- Run£ Nejvýznamnějšími německými roma"ticky“ j na Akademii v Kodani, ’ C. O. Friedrich. Philipp Oi>» 1W jw krátce v Drážďanech a od roku 1803 žil v tuberkulózu. Zabýval se teorií barev (stýkal se Podobizna rodičů, 1806).

Wep^” i™em) a vynikl jako po

německo Nazaréni

Ph- O. Runge

nTIcké

mm

————

rh /1774-1840) studoval na kodaňské Akademii , - rnsvar David Friedrich (1/ řdiskem romantického hnutí; pň«

li

C. D- Friedrich

UŽ1TÉ UMÉNÍ

’

_------ —— ' ■ ■ ------------------představitelé slovenského romantického malíři ■------[llavm P želčch Klemens (1817-1883). Klemens JT' byl1 peb Bol, 1»79) 3 ŽÍe prof- F- TkadhY P°Z]?al [■ Mánesa; malov^“ pra^W

Psiska komuna

Itálie i Viktor Emanuel italským králem

Paří^ké komunii (řevni ■ «“»»(evolučního

187í z °^avY' že bude vyhlášena T^X^du nár^ pn>a Kljmu,,a „uhradila

Prusko

v0,t " Pruska „krví a železem". Aby zajistil vedoucí postavení Pruska v německém deniku porazil rakouskou armádu v bitvě u Sadové v severovýchodních Čechách Prusko-rakouská SP7 1866, obsadil Čechy, Moravu a postupoval k Vídni. Se severními státy utvořilo válka 3-''. seVeroněmecký spolek, s jihoněmeckými státy uzavřelo celní unii. PlRS ku 1870 využil Bismarck diplomatického jednání o obsazení španělského trůnu Prusko-francouzská ■ k záminku k vyprovokování války s Francií. Pruské vojsko vniklo do Francie a při- válka íak°lo ke kapitulaci hlavní část francouzské armády i s císařem u Sedanu (2.9.1870). pUe 18. ledna 1871 byl Vilém I. slavnostně v zrcadlovém sále Versailleského zámku volán německým císařem. Německo se stalo spolkovým státem s říšským sněmem Německé císařství Pr DOikovou radou, složenou ze zástupců vlád jednotlivých států. Říši spravoval kancléř, jimž bvl Bismarck. .I ■

autontese projevil také jako boj o vseobecne volební právo. P' ^zS Ž^rou a průmyslové výroby vyvolal dělnické hnutí, které se začalo me_

Druhé císařství

ParlamentU

Prusku povolal král Vilém I. (1861-1888) roku 1862 do čela vlády Ottu Bismarcka Vlhonhausen (1862-1890), jehož politickým ideálem bylo sjednotit Němce pod ve-

zacezaostalýmje^ a Tumku x prú|evil v za národnisebe^' Asii i Amence. V Rakosvým despotickym vládám. *'k>e

Socialismus

)U

“^^SoTodnítíl Garibaldi povstání na Sicílii a zmocnil se Neapole ale ktironwÍtickému pesimismu byli realisté naplněni nezlomnou vírou v pokrok ve

védě technice a společenském vývoji. 6 Nábožensky cd romantiků nahradili realisté materialistickým názorem na svět ne­ bo agnosticismem.

33.1.1

ARCHITEKTURA

I v realistickém období (1848-1870) pokračoval v archite^

Novorenesance

tiku však vystřídala novorenesance, čerpající sve vzory z hem stavebního italské renesance. Novorenesanční sloh byl spojen s ve y $ estetjckým podnikání v tzv. zakladatelském (grunderském) o o i P prakticky splnit názorem, že novorenesance jako sloh měšťanstva muže umělecky P požadavky moderní architektury.

paf&,

Za druhého císařství došlo z podnětu Napoleona • stvořeny široké hůváry podle projektu prefekta Georgese-Eugěna Halissnia p JJ^yElysée, Hotel de V>'

a uvnitř města uvolněny památné stavby (Louvre, < lulý Buloňský lesík Palais Royale, věž Saint-Jacques); Haussmann za Jqš1o k dostavbě de Boulogne) a Bois de Vincennes. Z iniaahvy

. s puileriemi) v ekle

Aitekti Louis Visconti a Hector Lefuel spojili ouv

slohu, v němž převažují novobarokní

pařížskou

v Paříží

čními prvky)

Ve stejném slohu (novobarok s JJovore"Q nesanČní kostel su. Operu (1861-1874) Charles Garnier. Pro noyore konstrukci a kame » tóvralu do PaHže tJrfi! v akademickém duchu »leg

« Mcem, 1856.) Podle Pinkasova^' P°^

1855 a Vlastníateliéru, ale s větším zaujetím studoval s * d° otroctvi mi hospodářský a kulturní rozkvět i strukturální spolecens e , ytaěné a ba­ se rozšiřovaly feudální vztahy. Indie vyvážela kaliko, va ' |.teratura i umění. Jiěné tkaniny. Rozvíjela se věda (astronomie, matema,3pntlizCinvazemipNa buddhistickou univerzitu v Nálandě přicházely tisíce studentu . ^východní Asie. {ookMně 7. století sjednopo vpádu Hunů v polovině 5. století se podařilo t' prv P^. k r0^ni severní Indii panovníkovi Haršovi (606-647), ale F' I , systémů,ktere'?- 1 *

151 století př. n. 1., ale konečnou re

ly až kolem roku

vod všíívětí a *

Brahmanism^

d°5tal do P°Předí Bráhma, jenž byl prohlášen za

d°jde posmrtného hi

g

nazváno indické náboženství bráhtnanistnetn.

e spojení s Bráhmou - jen člověk ctnostný, který 's

°“

drobné státečky. Vzniklo šest Tvto systémy- z 71 htnduismu, jak se nazýval obnovený brahmani do Tt

Wí se stala jóga, začaly zastiňovat buddhismus, který na Sundské ostrovy.

Proměna

buddhismu

Guptovski nše

Arabové Afghánští Turci

ls jíí

»»vé výn?n‘"Sieifau obm

a Tamerlan Říše Velkých Mughalu

Zájem Evropy o Indii

. . Ang ,Ck!

v Ind“ “ "te"»«

S kterou J Indii projevovat zájem Evropané. Roku } n* n°Od konce 15a portugaici si založili v Přední Indii prvtlí 8’ PW ,. Vasco da G ' alce vytlačovat Holandane, roku 1611 se , ? dnist>^ Anilin a ro^11 . „hí a Francií o vliv v Indu v letech 1 / 56-1763 zvítězil; A A ve válce mezi Angl álsku (1763) a rozšířili svou moc p0 Cel/ * kteří jjotlačili P°vf^n J vládce Bahádura (1857) z dynastie Velkých

*

r« fXsL Byl imenován indkký místokrál ’

< >n , prostornými místnost­ mi kolem dvora byly vybaveny koupelnami a /á< hod'. : ...pojenými na městskoukanalizad. Pravoúhlá uliční síť tvořila základ městského půdorysů. Mezi zánikem této kultury v době nájezdu indooc ropských Árjú (árja =vsanskrtu Prvnístavby „urozený") a prvními stavbami buddhistické ,>r< li.•• ď . • . |% Hinduistický^ socha boha a do obfady před zraky věřících shromážděných °břa5 a pilířové sine, v mz: n- boha Každá část chrámu má vlastní střech V nádvofi ' ^IvÍhierarchii těchto prostorů. Celek staveb, komponovaný podfej^ ka odpovídá n Robené reliéfy a je ohrazen zdi se vstupními bran y *«■ dva Chrámu;1 chrám . Zdobnou včelímu úlu; 2. chrám s pynmmtowu střechou. Oba typJ^ Typy chrámů (Š2X nepravou klenbou a mají symbolický význam Šikhara symbolizuje proto „gandi" = trup těla, „beki‘ J01” Jejich symbolika střeženy nep " - lebka); pyramida symbolizuje kosmickou horu - sídlo boha " Mo památky

Adžanta Élóra

Stavební technika

a Rozvoj hinduistické architektury souvisel také se změnou stavební techniky. skató architektury, v níž se prehtstoncka tesarska technika aplikovala na Žala uplatňovat konstrukce z opravdových kamenných bloku nebo cihel. Vetší chrámové stavby vznikaly od 8. století, obrovské komplexy sakrální architektury byl budovány od konce 10. století. Do chrámového arealu pnbyvaly v následujídch stfc

Půdorys chrámu v Khadžurahu,

-------- ----------------- __ 1M lovy (svatyně menších božstev, kláštery, ntuálníu ~ tich dalšíX po&t obřadních zdí se zvyšoval. Posléze se stSěÍX'pro >0) * Sadní soustava (svatyně, predsm sloupová síň) něk&rtso“^ vnirhž se z Anistického chrámu se sikharou (například Linwr^l^ovala. TyP^anátkův chrám v Khadžurahu, 11. století) ovlivnil N*"?Bhuvan«ru nebo P^e se stal dokonce chrámem buddhistickým. Typ s ’ ^.e ^tekt^ v íchrám v Taňdžávúru, 11. století, vysoký 60 m) se rozš® stfechou (naP^ Barmy a jeho velkolepou ukázkou je proslulý chrám^XvřT^ Asii kr0^ ro/kládající se na plose 200 hektarů. ghOr Vat v Kambod­ ži (1- 40 mdii byly vstupy do velkých chrámových komplexů zdobenv oa V ’ vÍ bohatě sochařsky dekorovanými kamennými branami s nifc"' GÓpury *int* Sními stupni a s vrcholem ve tvaru obráceného lodního kýlu (ÍotiZ 7’ CmdTckých dřevěných chrámů, ktepř byl aplikován spolu s tesařskou tec^X í,ch vatvně). Gópury symbolizovaly straž posvátného okrsku a jejich toSX? skalnl ak i myšlení přicházejících věřících. tUnko Upe “ICcí prvků jednotlivých chrámových typů vznikaly různé regionální styly iež K Trh základních motivů dokázaly vytvořit nesčetné, a přitom jedinečné vST 8’°na11"

Zdcnpostupnym pronikáním muslimů do Indie se začala uplatňovat také islárnská Islámská Itektura. První mešity vznikly ve 12. stoletr z hmduishckých a džinistických chrá- archZfaura a ? vl 13 století se zrodil indicky islámsky architektonický styl (minaret v Dillí pětinlT vá kuželovitá věž s charakteristickým svislým vroubkováním). Vrcholné období pi ské architektury v Indii spadá do vlády Akbara (1556-1605) a zvláště Šán Džahána ‘ 1 T? PAS), nejslavnějšího panovníka mughalské dynastie, který dal postavit mauzo,lh' Mohu/ v Agře pro svou nejoblíbenější manželku Mumtáz Mahal, s niž měl Írnáct děti; v mauzoleu byl také pochován.

1

EV --:ulM° ^S^hařství

>

4.1-2

indického sochařství (a malířství) jsou. rharakteristi^ ’malířství) stejně jako architektura je u , mdickésochařstva svetskym razem některým

Uměn*' nát

“,xž)°'u’e pod“”ova' pr“,é Anonymit

příroda

popis a děj

,k:S* ’ X

“

a °;,5íS

y-dávs»**J?’»

\

*' S

Guptovské období Adžanta

^eroenou,hnědou,

„w.a^P^SÍriehBneatíen.ůžehemnít a oduzevn, pnu,;, jejic »•» rfnltósnýď “CwW„,uvolSuje udržuje jl v rámP Mícká nauka «^„„t. Dokládá to například modrá „ebo řádu, který nepnpýu’ která má svou analogu v moderním symbolik na K pletí u některých boh ^boliku obdobně jako předpisy gest, mimiky a "f ’H

rfM

hlížet na obraz, ro Í Druhy malířství

plenou barv^ fialovou řernou a krycí bějobou)

zelenOu' ce % zvířecích rhlupůindického nástěnného malířství z 10.-14. století se a . 2e Sfv a to ještě pouze v jižní Indii (například v chrámu v Taňcáv^ u Slř^ověká oamátekC®e sledovat rozvoj indické kmzm ilustrace. Prováděla se E' 'stoleh)- "ástěmám^ Zato dlouhý a úzký formát zůstal zachován, i když se od E knižní tnX’

^Za^ný záv0Z1ýmelze zantíytít bez hlubokého vcítěni se donáb -

^iVf-

o barvách určuje i yfch staVŮ. vy. Barvy mezujíd stupnici^dus malíře používá stiů k modeJac. Indicky malíř na ro kého malíře neni vazan zadnym zdrojem světu P^ Stíny mětu, ale na roz^» indkký maitf uznává horizont, na rozdíl od evrnn, Pokud jde o per p ř ale někohk úběžníků. Někdy pJ^1’0 Perspektiva M něm má '«k ' “ diváka do jediného bodu, z Ž&8"to“ ‘5 n?°^e So obrazem a ukazuje mu předméty z různých stS,"“

Nástěnná malba

Adžantě (6- století) ukazuji napadnou podobte --------------- X Malby Výjevy maleb map obdobu v dlouhých větách J* ^k’-tskou h r plynUle kupují v malbách pozice postav. étóch ^evalů, X’ r0Se^řeZ2by se prováděly na suchou omítku (malba fll v lUténne^oU štětcem s červeným okrem, se nejdříve nL .SKco)- Na uhlOVou JbUl °b ťvu, a na tento podklad se malovalo barvami (autP°dklad bílou nebo

S

maiířství jsou malba nástěnná a knižní iluminace cH .. již na Jamem počátku (2. století pr. „. 1.) >

druhem je malba

reliéfní sochařství.

U)e VVS'

ŠííSSSJ nástěnné malby, stejně jako reliéfy pocházejí z období UsS^Tmuptovského (6.-9. století). Obrazy v jeskyních v Adza„řěpředsta ( „ vrcholnou ivorbu indického malířství, ale i jedinečná mistrovská dfla světové XÍ Vynikají harmonickou kompozicí, půvabem tvaru a jistotou provedení. J T nnstavv vyjadřují cudnost i touhu, odevzdanost i milostnou malátnost. ObÍ jS Zrnovány do kruhu (vliv magického diagramu mandaty která se

ShKcké Indii těšila velké úctě). Malíři pracovali podle zasad hieratické perspAř^ (vX postav podle významu), vzdálené předměty se ještě nezmenšují, což

zvyšuje přeplněnost kompozic.

r""-’ de“1“ kresba • °mez™

CramOta. SJX

V ° Wch dvorech. Akbar pověřil indické iluminátory ilustrování děl své faň

Mughalské °Mobi

,,0VnlC (miniatury dvorského života, portréty panovníků a dvorských hodnostářů)' h0V^4hán podporoval hlavně miniaturní malbu květin a ptáků. Mughalská ilumi'Šán Ja oviivnila místní indické (hinduistické) iluminátorské školy, které pů-

W-SIOW-

414

Užité umění

vé vynikli jako zkušení výrobci předmětů z kovu už v době před n. 1., kdy je Kovy ] tovali do Íránu, Egypta a Řecka. Na konci starověku zpracovávali největší božství železa na světě. V oké úrovně dosáhlo také indické zlatnictví (šperky, sošky, relikviáře, nádobí pro Zlatnictví Yvnické dvory); vrcholná díla byla vytvořena v guptovském období (4.-5. století). ^Od nejstarších dob pěstovali Indové tesařství, jež představovalo prvotní techniku Tesařství

’"qneciálnÍmÍidkkým oborem uměleckého řemesla byla řezba do slonoviny, jíž se užívalo k výzdobě architektury, sochařství a nábytku (stolky, stoličky). Take tyto vý­ robky se vyvážely už ve starověku na Západ (slonovinová rukojeť zrcadla z Pompejiý Za vlády mughalské dynastie (16.-18. století) došlo k novému rozkvetu uměleckých řemesel (výrobky z kovu, inkrustace, intarzie, řezba drahokamu, výroba keramiky,

skla a koberců).

KONTROLNÍ OTÁZKY

1.

Jak se projevila náboženská symbolika v indické architektuře.

2. 3.

Které typické druhy indické architektury znáte í? Které rysy indického sochařství podmínilo indické n b^vt.

4. 5.

Jak se projevilo Šest pravidel na stylu indické o> m Jakých prostředků používal indický malíř k vyj

6-

bckého

tvaru a obrazového prostoru? „picharakterističtější? Které druhy uměleckých řemesel byly pro Indu nejchara

Slonovina

Rozkvět uměleckých řemesel

----------------------- -————

12

Č1NA^____-------------------------------------------------- — 159

CÍI”

zk - čínské civilizace se stalo povodí Žluté řeky Kolébkou úr0dná zavlažovaná půda umožnila rozvoj na jih k řece Chuajčínských státu v 3. tisíciletí př n ?’náfstViýN *ořilo^nn“fXatícké podmínky. Jižní Cínu osídlily kočovnég^díj.

bránily P™0^,,v čínské státy neustále války. arské]^’ nv, s nimiž ^Svdolo&né čínské dynastie Sang (18.-H. stol první hIStonckyr do .. pf n J} • pr. n. () ním městem stó A F g J tJakem barbarů musela lo včelou sevenu přn. j} pigmo ^.j. Q pod ( k

tie Východní Čo^^P př. n. i., prvm pama*yha

Dynastie Chán Konfucíánstv’1

Taoismus

tane a iin J 8 Čína za dynastie Chán

Hedvábná ___ cesta

se dochoval z gu_ftng 9

př n ]}

hs^-

států (481-221 př. n. 1.) vyšel vítězně stát Cchin (22] Z ^centralizovaný stát v Číně. Šlechtu ve státní správě nahiS* * D, ^.Sí'ri proti vpádům barbaru byla postavena pověstná čínská S ’> tenčena kolem roku 214). 2eď pSvS dynastie Čchin (povstáním, jako pn většině pádů dynastií v čta F™lTXanmá dynastie Chán (206 pr. n. 1. - 220 n I > která dokázala staM1* ^“^ Lnv čínský stát s jednotnou konfuciánskou ideologií. Velký čin PdSLl myšlenkově sjednet.t h.sL.ckou^^

Současnosti a vytvořit ideal mravné dokonalého muze-vládce. Prostředni^ jeho žáků se konfuciánstvi stalo trvalou součást. ^nske kulturní a politické tradice * Starší taoismus, jehož zakladatelem byl filozof I ao-c stol př. n. 1.), vycházel# děiu světa určují starobylé čínské přírodní filozofie, podle mz dem určuj, dva protiklady protikladné ppJ* nna. nap),>. vzájemně PV W (mužský princip) a jin (žensky princip s za e mne se doplňující. Taoism® Taoismus podporoval státní ideologii, protože požado-.val a v .............. • se všichni zajmu jednoty země, aby obyvatelé podřídili potřebám státu odstavovala jakousi obdobu římské říše Čína v období vlády dynastie Chán před ­ lij, Obchodovala jak s Indií a Cejlonerr tak přes Černé moře s Římany. Velká telv Asi dní spojení se zeměmi Přední Asie (Sýrii, .... uí cesta (2. století př. n. 1.) jí zajistila obchod.vábná m vyspělostí působila Čína na všechny Malou Asií). Svou hospodářskou asijské národy. Indočínský a korejsk • : . strov byl pod její nadvládou a pod jejím vlivem vznikaly první státy v Japonsk . / idie přišli do Cíny první buddhističtí mi­ sionáři. Politické, hospodářské, sociáir ■■■ ■ ll tumí poměry, které se vytvořily za vláCíny a staly se vzorem, k němuž dy dynastie Chán, ovlivnily další vý -. -.; - - dovéké '■ se vždy v dalších obdobích tato žerné vr..- ■ • i. Systém zkoušek pro kandidáty na mís-

-^"^V4ini zeměmi a s Evropou. Veliký mongolsky ch-~~~~~~----nimi nodporovatel věd a umění, se roku 1279 prohlásí ^chán (Kub.,ai v l^^’otekou dynastii Juan (1279-1368). Přesídlil do Peking CÍSařem a W K"W*»ch* žil n'°ng menátčan Marco Polo pobýval na císařském dvoře v p ?avazoval styky * r ZaPado H když císařové dynastie Juan vyznávali tibetský lamaism a Vrtech 1276 ažl??se zde šířit ístóm. , s'doC»y pronikl a 1368 byli Mongolové vyhnaní a k moci se dostala národní a, 1Islám R0k< A44) Za její vlády se Čína vrátila k domácím tradicím což Min* ’ í1368' , strnulosti myšlení a podceňování Evropy. Hlavním riVÍT á a od roku 1403 Peking. Dynastie Ming rozšířila čínské panství Z -T? Na" ačátku 15. století vytvořila z Cíny největší asijskou 3 dníat daleké cesty po moři Avšak vnitřní nepokoje, nákladná výívt£j£ Pekingu a boje se severními sousedy ochromily čínské námořní ambice 1,1 Ma začátku novověku nebyla Cma ve styku s Evropou. Jako první s ní navázali roku obchodní spojení Portugalci, kten roku 1547 vybudovali obchodní stanici v Mamu 1517 zdu do Kantonské zátoky. Od roku 1601 obchodovali s Čínou Holandhni U Xnasth Ming, která nakonec přenechala moc eunuchům císařského dvora, nahradilaroku 1644 mandžuská dynastie Čching (1644-1911), která nepřerušila kontinuitu Dynastie Cchinv Anské kultury a ideově se opírala o novokonfucianismus. Vláda císaře Kchang-si Císař KduZ? 0661-1722) byla nejslavnější dobou teto dynastie a posledním obdobím rozkvětu

U"cfeař si podrobil Východní Turkestán a Tibet, otevřel zemi obchodním stykům Evropou, podporoval křesťanství, hlásané v Číně od roku 1650 (ale jen do roku 1706), 5 'oval o rozvoj véd a umění. Jeho nástupci pronásledovali křesťanství a uzavřeli

V polovině 18. století sahala moc Cíny téměř ke Kaspickému moři a k hranicím Přední Indie. Císařové 19. století však nebyli schopni ovládat tak rozsáhlou říši a je­ jich moc upadala. Přispěl k tomu i vliv Evropy, jejíž techniku a kulturu do té doby Vliv Evropy Číňané ignorovali. Anglie se angažovala v opiových válkách (1839-1860) a evropské mocnosti při povstání boxerů (1898). Poslední čínská dynastie Čching byla svržena při revoluci roku 1911 a byla vyhlášena Čínská republika. Roku 1912 se zřekla mandžuská Čínská republika dynastie trůnu.

ta úředníků státní správy platil až do r< >x . ■ Období šesti dynastií (221-588) na kom ; dvě sté bou rozkladu a neklidu, v níž se severní a jíž vlád) ně. Sjednocení země uskutečnila dynastie Tchuii'/ ''■ > uznávaným a vyhledávaným kulturním střediskem Význam buddhismu značně buddhismus, který Číně otevřel ostatní buddli. tidrnloímu Indonésii, Střední a Malou Asii). Potřeby buddhistu ; o -I y vovaly Útoky barbarských mongolských (ta a

^lo

do£í7 r0Ce 1125 severní Tržiště moci dynastie Sung - f obdob' ic/í. aVni m^s(° Chang-čou), jež zažila pod vládou dynas (-mgischán M ' Ve ^eao rozkvětu. Cíny ES Wv^hŽ^" iTemudžin' 1206-1227) porazil na ^^Ta-jenvCchang-anu

meho svéta a vytvořili obrovské impérium, které spojova,°

Křesťanství

zemi evropskému obchodu.

. cnCHARSTVÍ A MALÍŘSTVÍ

-----------------------

—^Architektura hodovala kolem roku 1300 př. n. 1. ve svém hl již Avšak při nepokojích na konci vlády dynast^^ Z., obrovsképalaci. f pamatky kromě hrobek. C/t«n (3%

Hrobky Světská architektura

Císařské hrobky by y socham) p0 stranách. Tato tradice trvala A 8 yySn, pilíři na začátkumní ba hrobky napodobovala světsk^ doj> Jedni dynastie MU nalezene v hrobkách: zdi se rozž^hite> kterou ukazuj* kera okrýValy prejzy, sloupy byly nahoře Opa« a1^ h Ty“

y"

"la Mnski

moderní doby. v období šesti dynastií (3.-6. století) se tyto , P° P?eb aplikovaly na sakrální stavby: z indické stupy se |J>aky Buddhistická architektury ap fečnívajícími střechami. Čínské skalní chrámě arehitektura nékohkastupň podstatném lišily. y nap^JA Pagoda indické, aniž ^sfie (%0A 279) se stavěly v městských hradbách m Skalní chrámy í L°ť(nchaHou) s řadou navršených stříšek. Tehdy také vzniklo umínr’"1'^ Městské brány T /ffXekturv; císařské paláce obklopily parky s oborami a vodními nQ^unrosXd nich symbolizovaly taoistické „ostrovy blažených". nádlHi; Zahradní architektura

K mzvoji čínské architektury na tradičních prmcipech došlo 2a vlády dvn (1368-1644). Byla opravena a prodloužena Velká zed, vyrostla nová í Slle

Urbanismus

s ulicemi do světových stran. S,rechy domě “ nou konkávní křivkou byly pokryty ozdobnými taškami. Vrcholným archiJ* X dílem se stal Peking, v jehož středu tvon Zakazané město uvnitř Císařské^

Výstavba Pekingu

Chrám nebes

Dekorativismus

majestátní celek. Obě „města" obklopovaly cervene zdi s krytinou ze žlutých í Zachoval se Chrám nebes (1420-1753) na kruhovém půdorysů s bílými mramoroS balustrádami, červenými sloupy a modrými taškami na trojité střeše, přepij výzdobou. ' Dekorativní tendence ještě zesílily za vlády dynastie Cching (1644-1911), kde se diční formy nadměrně doplňovaly ornamenty a projevily se sklony k bizarnosti (sku' pina pavilonů s fontánami v letním sídle císaře Čchien-lunga v Če-che, jež postavili

jezuité podle vzoru Versailles).

4.2.2 Bronz Tchao-tchie

Nefrit

Vliv skytského

umění

Pohřební reliéf

v°lné sochj

Sochařství

--- '----' ’ období Šesti dynastií (221-588). Ústředním _ ^’n,‘ Ltoiícího Buddhy, jehož obrovské sochy naplň,® ‘em * stala ícít'0 ^množství variant (Jeskyně tisíce Buddhů v TuL?***toddh^S*Vl,v d,-,/irMV v u 5. století). Čínští sochaři zbavili indická“1'6“’stoh* í ° "S“h0 pí>zpracování obličeje sochy a její draperii (nék£S 1> na Zvyklosti císařského dvora). V 6. století dostala^ r «apodo P°d°bU' P°?T r nap°dobovanou. Oblíbeny^ ^ální n .ddhy slibujícího Ráj cistě země. y Dyl také typ „metafe. -iďé/io B dynastie Tchang (618-907) se místo zcela zahalené postav, n Za držemm těla objevuje pod vlivem indického umění jeho emJ * h*~ ratlCkyhá figura prohnutá v bocích s lehkou rafinovaně zřasTnou dra^°S*aná indicky se zdůrazněným svalstvem byly zobrazován^t * fcč'"*" v Lung-menu a v Tchien-lung sánu). Působení indického umění í)eskynedobování zvířat, které dosáhlo vynikající umělecké úrovně Záliba WVll° ‘'^ťdSila rozmach pohřební plastiky {?cAyc^ !iíl čečenských vrstev, vzpínající se koně, početné průvody velbloudů a hnv^i ra Období dynastie Sang (960-1279) bývá považováno za vyvrcholení čínského uSl Vrch 1 ' ua °b“ ní s Indií bylo přerušeno a cinske sochařství se vrátilo ke svém,, i; Vrcholne období ní- ,SP Nejtypi^jSi čínskou buddhistickou sochou je Kuan-jin, bohyně milostóM V0"'* Sici v královské odpočívající póze, oděna přepychovým šatem a ozdobena nádh«Mn‘’in

nýS vSv mongolské dynastie Juan (1279-1368) začal pozvolný úpadek čínského so-

úpadek čínského

hařství který byl dovršen v období dynastie Ming (1368-1644). Sochařství sloužilo - devším k dekoraci architektury, buddhistické sochy stereotypně opakovaly své P/ory pohřební terakoty neuměle napodobovaly předlohy z období Sung.

sochařství

4.2.3

Malířství

Čínské malířství se podstatně odlišuje od malířství evropského, řídí se jinými prin­ Povaha čínského cipy a sleduje rozdílné cíle. S indickým malířstvím má společný rys: předmět obrazu malířství nemá vypovídat o poznání světa a jeho podstaty (jako v evropském malířství), ale sdělovat neviditelnou duchovní pravdu. Rozdíly čínského Zásadní rozdíly čínského a evropského malířství jsou tyto: 1. Čínské malířství je blízké kaligrafii, s níž vždy udržovalo vývojovou kontinuitu. a evropského Číňané pokládali kaligrafii za nejlepší prostředek pro vyjádření morálních a intelektu- malířství Tung Cchi-čdung: Buddhistický mra*

Za vlády nejstarší dynastie Šang se rozvinulo bronznř lví. lila vními motivy výzdo­ by bronzových nádob a reliéfů se staly maska „tchao-tchie" (démona země, rohatého netvora s vypoulenýma kulatýma očima) a postavy zvířat v široké výrazové stupnici od realismu po abstraktní stylizaci. Na nefritových předmětech se objevily kruhové symboly nebe a čtvercové'symboly země (od 14. století př. n. 1.). V období Válčících států (481-221 př. n. 1.) se v dynamičtějších reliéfech zápasících zví­ řat projevil vliv stepního umění (Skytů). Roku 1974 byla objevena v obci Lintong jiho­ východně od Pekingu v hloubce čtyř metrů největší armáda, kterou si vzal zakladatel dynastie Čchin císař Čchin- ŠChuang-ti (221-210 př. n. 1.) do záhrobí. V hrobu na ploše 4 bylo pohřbeno v bitevní formaci a v životní velikosti 7000 vojáků, přes 500 koni Í30 válečných vozů vytvořených z pálené hlíny s realistickým smyslem pro detail. í7n,rva 3 z^dna čínského sochařství a malířství se vytvořila za vlády dynastie rnenm/V/-rfí'220 -' TyPickým projevem čínského sochařství se stal pohře ni repertoání^fi35^^ hrobek 8 mytologickými náměty, které později P°jaJdo,S, Xsrvtou0vnSíikOnfUCÍanÍSmus a taoismus. Ploché tvary lidských a zvirectc P héfu pZdcháÍi.kreŽi0U P”?01™113!1' svým dynamismem techniku bronzoví' j.

Zjhrada íwtóčnrtc wmene

ku (figurky koiizV'° °?dobí' sochařství se soustřeďovalo na pohře ni k hrobkám. n u a tanečníků, domácích zvířat) a sochy zvířat lemuji

ografie čínského sochařství a jeho duchovní obsah se proměnily s

Šokv: Bojovník proti démonům, konec 17. století, dřevořez

vzdělaní .,, hodnot vzdě a"c^lba fuší se také stala základní technikou J °Skle r X básníci a gfí Nepovažuj! je tohz za něco trvalko 11 čínští malto nemat j nezabyvajl. ho, ale a ''edleJŠÍh ifřeP(diváka), zvyklé čist zprava doleva a shora . "ťoko^^jjího rohu do levého dolního rohu. Tento v ob

Kaligfafie stíny

Jvbuje od ?ra h „brazu, v níž se často uplatňuje nadhled, pohleH PUs«b SÍvňujCk^PXjŽn obraze není UmíSttnbPř'd malífem 4. Horizont v'čmsk do dálky rozbíhají a nikoli sbíhají AnS malířství tak zhodnocuje prázdny prostor a ote^ ^e >.

Způsob vnímání

Horte°nl

Šest zásad

životnost obrazu

stor do nekonej ? R století vytýčil $est zasad/ jejichž dodj., y Pfc čínskýmahrS'^alosti úcta čínských malířů k tradici způsobila nout uměleckése je ve své uplatnit. , že Se k jj. zásadám stale vr gouIadu s přírodoU/ ma obraz vystihnout Dř a ° 1. Protože vše a j živým ufinjt obraz životným ‘P^ev^

Cm básníkem, hudebníkem, malířem a nakonec buddhisZŽ? S‘atním úřed dflo známe jen z pozdějštch kopií. Mistrovsky ovládal malbu S^hT^T' )eh°l námětem byla zasnezena zimní krajina. Dokázal vyjádřit velebnVkua váným ns> po čerstvě napadanem sněhu. Podle zásad zen-buddW * I'ep°‘ iušeu°st Prajinomalbách s přírodou. hlsmu mužněl

TťiSr W“0“1 “c Přet,ářc"”ry „fotograficky _ p F dstatne a trvale. a náhodné, zam jádřit hlavní znaky zobrazeného předmětu

^Lomalba zaujímala vedoucí postavení mezi malířskými obory i za v1áa„ a Lhč (960-1279), kdy prožívalo své vrcholné období také malíhtví V naSe Fan Římana (+ kolem roku 1030) zaujímají hory celou výšku obrazu a kotmií s drobnými postavami poutníku v údolí. Poslední císař dynastie Severní Sunv Fan Kchuan ^un8 (1082-H35) byl sám malířem, sběratelem umění a protektorem SŽ

M a íp

Technika malby štětcem

Harmonie linií

3 Dokonalý obraz se vyznačuje harmonií linu, jež charakterizují předměty mtoru Čínský malíř uznává porozeny rad, ale ten neplatí objektivně. Cínsi? SSTsub/etoiím uměním, přírodní jevy a předměty slouží jako záminka

Harmonie barev

dření stavu umělcovy duše. ... 4 Malíř musí umět správně volit barvy, aby dosáhl jejich dokonalé hannonie čínský umělec považuje ducha za hlavního činitele, který dokáže oživit zobrazené tvary. Barvy, jejich výběr, tón, odstín jsou k tomuto oživení nejúčinnějším prostřed-

Kompozice

^dsedyX Tao-c' (680-740) prý provedl přes tři sta buddhkn v P Malíř tó se mc nezachovalo. Nástěnné malby v buddhSSf^ nástě«ných w leb, z n‘ch£ dokl á d a ji vyvoj čínského buddhisti^! yních v v“ (7ié v epických pásech přes období majestátních hÍat° plošný k^P^oozice, v nichž malin stavěli postavy na stupftovité až poL- mJ Žité k°mPdodávali větší životnost. a vlajícími drape. ihřslv' r*1111 ’“uadatelům čínského krajinářství patřil Wang Wej (699.759i . t . Kíedstavoval dobový ideál umělce-učence-úřed^ Byl 2 ok^ M^tví

C lířské akademie, která prosazovala naturalismus v oblíbených obrazech květin Chuej-Cung 111 ku (Tyto náměty rozvíjeli malíři porcelánu až do 18. století.) a Na dvoře dynastie Jižní Sung působili malíři Ma Juan (armý 1190-1230) a Sia Kuej Ma Juan r nnv 1195'1224) Ma JÚan VytVOřÍ1 tyP lyrÍCké km’iny (Udská P°stava v rohu obra2u stromu hledí do zamlžené dálky, z níž vystupují hory), který ovlivnil jednak japonUké malířství, jednak evropskou představu o čínském malířství. Sia Kuej maloval Sia Kuej S ekerovitými" tahy štětcem dlouhé svitky, v nichž měnící se panorama vyvolává f em času. Jeho techniku půltónové tušové malby rozvinuli Japonci Malíři období dynastie Jiian (1279-1368) odmítali lyrismus a zjemnělost umění předcházející dynastie Jižní Sung a usilovali o výraz klidného odstupu a odloučenosti.

Důkladná znalost kompozičních zákonů je hlavním předpokladem malířského umění. Požadovaným výsledkem má být rovnováha zaplněných a prázdných míst

v obraze. 6. Nejlepší a nejspolehlivější způsob, jak se nam-jt realizovat tyto zásady, je studium dobrých vzorů a kopírování děl starých mistrů Nejstarší památky čínského malířství se dochovaly / období dynastie Chán Vývoj čínského malířství (206 př. n. 1.-220 n. 1.), jíž se také připisuje založení pr v r.í nmlířské akademie. S ní pak souvisí vznik oficiálního umění podporovaného císařským dvorem. Protože většina malířských děl byla zničena při nepokojích spojených se střídáním vládnoucích dy­ nastií, známe jen několik nástěnných maleb z pohřebních komor (mravolíčné a myto­

Studium stalých

mistru

Ku-Kchaj-č'

logické výjevy). Prvním známým velkým čínským malířem byl Ku Ki //«/-c"(kolem 334-kolem 1 který žil v době rozpadu čínské říše po svržení dynastie Chán. Pravděpodobně as val vysoký úřad. Z jeho díla se zachoval pouze jediný svitek, a to ještě v poz ěj i pii z počátku vlády dynastie Sung (10. století). Tento svitek Napomenutí vychovat dvorních dam obsahuje řadu výjevů poučného rázu a sloužil k výchově dam cisare ho dvora. Ukazuje všechny jemnosti čínského malířství, klid a důstojnost, z r vost a oduševnělost ve vyjadřování citových hnutí a při vší stylizaci neo y životnost výrazu. Ztrátou památek bylo postiženo také období vlády dynastie Tchang (6 . imo

J«n Li-pen

Tung Čchi-čchang: Ze sborníku Zahrada hořčičného semene, dřevořez

mu se dochovaly provinciální nástěnné malby v buddhistic ýc

, ^jit

dojem nek "keStánu'které ukazují stoupající význam krajinomalbý, usiUJ ZLiVelk01ePé Přírody Od předního malíře dynastie Wých císařů (odV?t ^°°-673} Známe Íeden svitek Třináct c,sař" s PodoblZnat soustředí **’1*"■ ‘•‘’oa.íáfa 7. století „. 1.), v néntž je !»«**£,* na p„rtrět„f charakter|stiku , ZŮ51ává prázdne. Jen I-' P

Čínský risa^ký.ť" řezaného červe^ho^

S’a Kuej: Krajina, poč. 13. století

LTURNÍOKRUHV_____________

, ppkgk a Čárek bez obrysové linie, přiaP^. •^^dali teprve v průběhu dlouhé malířOVy * > TvaryoSdem, ale vznikal chumg Kung.wanga (]269.^ a dántLd krajinářsky sV1 ,1368.i644), která se záměrně vraceli l VZnikaní?V rozpor mezi oficiálním dvorský^,^^. " Zť^^ePr?^SSh úředníků z bohatých rodin),^ Zřů-Hteráťl (vys02£vaii sVůj protest. Malíři-literáti opovrhOVali' 0 převládl v (1555-1636) byl vynikajícím kaligrafem, jeniu, ř Malíř Tung staly skvrny tuší. Jako teoretik vytvořil ilUsJŽ Se hU,. ovým P*^. barnbusů; Zahrada hořčičného semene), v nichž 2* ’wj sborníky^*“* oředvedl způsoby, jak různými tahy štětce zobrazuj °vlivnil ™Ws,v’

valizar kadíce s evropským uměním. V 18 století se na císařském dvoř malířské tradia Castiglione (Lang Š -nung) zobraz.l se svými čin vlivjWUitu P^^hieZlunga na obrovských svitech a použil př)tonA ky výboje C g po&.tku 18 stolet] (/v (lv„;,g0J( gjvy.

•»’.w“8rien-Wans Chue' ’

www*

8

,eii'h ní*í«

propadli eklektickému manýrismu.

4.2.4

Užité umění

Neistarším uměleckým řemeslem v Cíne byla výroba keramiky. Z prehistorického Keramika (3 tisíciletí př. n. 1.) se dochovaly polychrome vane nádoby s geometrickou Sdobou (spirály, závitnice, kosočtverce). Bílá keramika období dynastie 08 11 stoletípř. n 1.) byla zdobena meandrovými obtisky. Už tehdy se vytvořily záLadní typy čínských nádob. Za dynastie Chán (206 Př. n. 1.-220 n. 1.) se vyráběla keramfeTzetenou a červenohnědou, za dynastie Chang (618-907) s trojbarevnou glazurou. Tchangští hrnčíři používali také kobaltové modři importované ze Západu, ale jejich největším úspěchem byl vynález porcelánu (kolem roku 900) z bílé hlíny

Porcelán Typy sungského

porcelánu

Malba modrým kobaltem

Druhy čchingského

porcelánu Bronz

vhodné k vypalování, nazvané podle místa nálezu kaolin. , Za dynastie Sung (960-1279) dosáhla výroba čínské ho porcelánu vynikající úrovně technické i umělecké. Tenkostěnný průhledný krémové bílý porcelán typu mgsjunnou glazurou byl zdoben rytým nebo vtlačovaným dekorem. Typ »m lovou glazuru s purpurovými skvrnami, typ čehing-paj glazuru namo ra ou. zelený seladon se nacházel mezi prvními čínskými výrobky, ktere se os Evropy. Nejvzácnější sungský porcelán žu se vyráběl jen krátkou dobu. Nová výzdobná technika, malba modrým kobaltem pod glazurou, se r za vlády dynastie Jiian (1279-1368) v keramických dílnách v stoietíjej Modrobílý porcelán se vyráběl i za vlády dynastie Ming (1368-1644). , Holanďané vyváželi do Evropy. V 18. století za vlády dynastie Cchingra v čínském porcelánu nepříznivě ovlivnila jeho uměleckou úroveň. ava Mazury soustředil na dekoraci a porcelán se vyráběl v několika druzích, podle ar ' amille verte (zelená), rose (růžová), noire (černá) a jaune (žlutá). Nejkva i

P°s,ednfll° období pocházejí z konce 17. století. Obřadní bronzové nádoby se symbolickým dekorem v nízkém

,iéíu patři

fctawT”}pamatkam z období nejstarsí dynastie Šang (18.-11- století p ±c démona s vystouplýma oťima a rozevřenou Z" T bTPM-níiy až do 3 století př. n. I. «její* ■"krusB“ *yperief,malachitanefrit.

fritu (kámen, jemuž byly přičítány maeir. . j An^-moc.) dostávaly podobu draka (^mbol

--------- -------

23.5. 1618); vláda třiceti náměstí (1650) Matyášova brána (1614) Sv. Karel Boromejaký navštěvuje (rektorů Jezdecká socha sv. Václava Andrea Spezza (t 1628): nemocné morem (1647) Bcetilrta valka (1618-1648) Sochy na průčelí a zpovědnicích Valdštejnský palác (1623-1630) Nanebevzetí Panny Marie (1649) kostela sv. Salvátora (Praha, . erdinand II. (1617-1637) Carlo Lurago (1615-1684): Portrét rodiny řezače drahokamů Statě Město) Fridrich Falcký Klementinum (1653-1660) Dionysia Míseroniho (kol. 1653) Jan Jiří a Pavel Heermannové: (1619-1620); bitva na Bílé Francesco Caratti (t 1677): Bernard de Witte (před 1650) Schodiště zámku Trója hoře : Zámky. Vranov nad Dyjí, Valtice, Johann Lukas Hildebrandt (1668-1745): Kláňter v Louce; kostel v Židlochovicích Domenico Martinelli (1650-1718): KU&ter Hradbško: zámek v Buchlovicích

Michael Mandík Lvi fontána (1673), kašna Neptunova (1683), Herkulova (1688) v Olomouc. Franz Ignaz Bendi: Alegone Živlů SaTna v Bmě 1693-1699)

Frantík Řehoř Ignác Eckstein

Tobias Kraeker Kašna PMTUW

(Zelný trh, Brno. Raidassare Fontana (166__

Vítězství Jaroslava nad Tatary 117ZS)

VÝVOJ UŽITÉHO UMÍNÍ

NOVO Vývoj

l udvík xv. (1715-1774) Regentem Filip Orleánský Válka o polské nástupnictví (1733-1738) Válka o rakouské dědictví (1740-1748) Markýza de Pompadour Sedmiletá válka (1756-1763)

Neapolsko a Sicílii dostalo od Říkouska“ Španělsko (1738) V Toskánsku vymřel rod Medici (1737). toskánským vévodou František Štěpán Lotrinsky Parma a Piacenza postoupena Španělsku (1748) I

Anglie

Jiří II. (1727-1760) Spory s Francií, která rozšiřovala svá území v Severní Americe; Francie uznala nástupnictví hannover­ ského rodu v Anglii Za sedmileté války (1756-1763) boje v Kanadě a Indii

Německo

Rakousko

Čechy

a Morava

Fridrich Vilém I. (1713-1740) Fridrich II. Veliký (1740-1786) Války s Marií Terezií o Slezsko (1740-1745) Sedmiletá válka (1756-1763)

Marie Terezie (1740-1780) František I. (manžel Marie Terezie) zvolen císařem (1745-1765) Války s Fridrichem H o Slezsko (1740-1745); francouzsko-bavorské vojsko obsadilo Prahu (1741); bavorský kurfiřt Karel Albert českým králem; obnovení habsburské vládv v Čechách (1743) a korunovace Marie Terezie v Praze (12.5.1743) Zrušení české dvorské kanceláře a vytvoření celostátního direktoria pro veřejné a kamerální záležitosti (1749) a později česko-rakouské dvorské kanceláře (1762)

\

—BAROK.

společnosti

Sedmiletá válka (1756-1763): bitva u Kolína (18. 6. 17571

ROKOKOa klá

Robert de Cotte (1656-1735) Jacques-Ange Gabriel Vo>enstó Skota v Paříži M H ”ámřsH Svor"‘»« (1754), Maly Trianon ve Versailles (1762-1764)

Wins UU.NI Michel-Ange Slódtz (1705-1764) J ean-Baptiste Lemoyne (1704-1778) ’

Juste-Aurěle Meissonier (1695-1750) Návrhy pro architektuni a umělecká femesi.

Francois Boucher (1703-17701 Nicolas Lancret (1690-1745) lean-Honoré Fragonard (1732-18061

Jean-Baptiste Pigalle (1714-1785)

Španělské schodiště v Římě -- ~ JcjjvAnloineHpudon (1741-182a (1721-1725) Niccolo Salvi (1697-1751): Fontana di Trevi v Římě (1732-1762)

Fl°Vvan p ®atUsta Ti^n^M770) Fresky: Palazzo Labbia (Benátky, 1751-1753) královsky palác v Madridu (1764)

v nábytkářství a výzdobě interiérů motivy z Blízkého východu a Cíny

rrancesco Guardi (1712-1793) Antonio Canal, zv Canaletto (1697-1768)-. 1 ohled na Londýn s Temží (1746) Bernardo Bellotto (1720-1780)

William Kent (1685-1748) Jean-Franyois Cuvilliés (1695-1768): Amalienburský pavilon (Nymphenburg, 1734-1739); divadlo v Mnichově (1750-1753) Georg Wenzelslaus von Knobelsdorff (1699-1753): Letohrádek Sanssouci v Postupimi (1745-1747) Johann Balthasar Neumann (1687-1753): Biskupská rezidence ve Wúrzburgu

Portrét:

Louis-Franyois Roubiliac (asi 1705-1762)

Krajinomalba:

Richard Wilson (1714-1782) John Crome (1768-1821)

Giovanni Battista Tiepolo (1696-1770): Fresky. Biskupská rezidence ve Wúrzburgu (1751-1753) Portrét: Anton Graff (1736-1813) Krajinomalba: Jakub Philipp Hackett (1737-1807)

Ignaz Giinther (1725-1775)

Anselmo Lurago (1701-1765): Přestavba Pražského hradu (podle plánů N. Paccassiho, od 1753) Pražské paláce: Černínský (průčelí, 1744-1749). Goltz-Kinskýčh

Josef Jager (1731-1793): Pražské paláce: Turbovský, Gromlingovský

Johann Kándler (1731-1775), modelér míšeňské porcelánky

Paul Troger (1698-1762): Kláštery v Melku, Altenburgu, Zwettlu Franz Anton Maulbertsch (1724-1796)

Niccold Paccassi (1716-1790): dostavba Schonbnmnu (1749)

11752-1756), Zámecká kaple v Hoříně (interiér, 1742) Jan Josef Wirch (1732-1787): Pražské paláce: Arcibiskupský (průčelí), Bretfeldovský, Pachtovský;

Nábytek: fhomas Chippendale (1718-1779)

Joshua Reynolds (1723-1792) Thomas Gainsborough (1727-1788) George Romney (1734-1802)

Ignác František Platzer (1717-1787): Nejsvětější Trojice (Smečno, 1744); Zámecká kaple (Hořín, 1746-1747); Herkules (Černínský palác, 1746); Teplá (1750-1751), Zbraslav (1750-1756), Dobříš (1750-1765), palác Piccolominiú (1751), kostel sv. Mikuláše (Praha, Malá Strana, 1755-1769); Zápasníci (Pražský I I hrad, 1765-1769) Josef Winterhalter (1702-1769) I Gottfried Fritsch (1705-1750):

Jan Petr Molitor (1702-1756) František Antonín Múller (1693-1763) Siardus Nosecký (1693-1753) Viktorin Ignác Raab (1711-1787) František Julius Lux (1702-1764) Franz Anton Maulbertsch (1724-1796): Manský sál Fresky:

Zlatnictví: Náhrobek sv. Jana Nepomuckého (chrám

(Kroměříž, zámek, 1760); Filozofický sál (Praha, Strahovský klášter, 1794) Norbert Grund (1717-1767) / Antonín Kem (1710-1747) / Kašpar Jan Hirschely (1695-1743) ' Jan Antonín Vocásek (1706-1757)

I Hřbitov ve Střílkách; pohřební kaple v Holešově (1748)

Přehled doby ne]noví,]ší 1 Klasicismus I Země Chronologie

1750

Francie

T

Vývoj

společnosti

Ludvík XV. (1715-1774) Ludvík XVI. (1774-1793) Velká francouzská revoluce (1789-1794) Prohlášení práv lidských a občanských (26. 8.1789); vyhlášení revoluční války (20. 4-1792); vyhlášení republiky (22.9.1792); poprava Ludvíka XVI. (21 1 1793); jakobínská diktatura (2.6.1793 - 27.7. 1794) Vláda Direktoria (1795-1799) Konzulát (1799-1804) Císařství Napoleona I. (1804-1814) Tažení do Ruska (1812) Stodenní císařství (1815) Bitva u Waterloo (18. 6. 1815) Filozofie:

Vývoj

architektury

I Jacques-Germain Soufflot (1713-1780): Panteon v Paříži (1764) Pierre-Alexandre Vignon: La Madeleine J. G. Gondouin: Vendómský

sloup Jean-Francois Chalgrin: Vítězný oblouk na náměstí Étoile Pierre-Franqois Fontaine (1762-1853) Charles Percier (1764-1838): Carroussel v Louvru Alexandre-Théodore Brongnrart: Burza v Paříži (1808)

Pierre Cartellier (1757-1831) Joseph Chinard (1756-1813): Paní Récamierová Denis Antoine Chaudet (1763-1810) Francois-Joseph Bosio (1769-1845)

(1819), Apoteúza Homéra E & (1832), Pramen (1856). Turecka Mzeň (1862)

Jean ď Alembert (1717-1783) | Jean Jacques Rousseau (1712-1778) Leopoldo Pollak: Královský

HA

Jacques-Louis David (1748-1825): Slepý Belisar (1780), Andromache nad Hektorovou mrtvolou (1783), Přísaha Horatiů (1784), Smrt Sokratova (1787), Láska Parise a Heleny (1788), Liktoři přinášejí Bratovi mrtvé syny (1789), Přísaha v Míčovně (1791), Zavražděný Marat (1793), Sabinky (1799), Paní Récamierová (1800), Bonaparte překračující Alpy (1800), Leonidas (1804-1814), Napoleonova koru­ novace (1807), Rozdílení orlů (1810) Antoine-Jean Gros (1771-1835): Bonaparte u nemocných morem v Jaffě (1804), Bitva u Abúkíra (1806), Napoleon u Jílového

(1808)

Voltaire (1694-1778) Encyklopedie umění, věd a rcmes^ (1751-1784); Denis Diderot (1713-1784),

1 Karel III. (1759-1788), stoupenec I osvícenství; vypovězení jezuitů (1767); | účast na válce severoamerických obcí I proti Anglii; Španělsko získalo Menorcu | a HňridU (1783) I Karel IV. (17»8-1»(»8), vláda Manuela

malířství

Francois Gérard (1770-1837) Jean-Auguste-Dominique Ingres Oidipus a sfínga (1808). Velká odahska (1814) Raffad a Fornarina (1814), Francesca da Rim.ru a Paolo Malatesta (1819). Smrt Mna

Charles Montesquieu (1689-17/7),

Italské tažení generála Bonaparta (1796-1797); republika ligurská (Janovsko) a cisalpinská (Lombardie) Bitva u Marenga (14. 6. 1800) Napoleon italským králem (1805) Josef Bonaparte neapolským králem (1806-1808); vystřídán maršálem I Joachimem Muratem (1808-1815)

Vývoj

Vývoj sochaRstv!

zámek v Miláně Giuseppe Valadier: Piazza del Popolo v Římě

Založeni Akademie výtvarných umění v Madridu (1752)

(1722-1797): Královský palác v Madndu

(1739-18111: Muzeum Prado v Madridu

Antonio Canova (1757-1822): Amor a Psyche, Mars a Venuše, Tři Grácie, náhrobek arcivévody Marie Kristiny (Vídeň, 1805), Paolina Borghese jako Venuše (1807)

Felipe de Castro

Francisco de

hXv války.

(>776-1791)

5- >««

"V

vývoj uMho umžni

Antické vzory ve zlatnictví, výrobě litinových předmětů, sklářstvi, keramice a porcelánu Nábytek: Sloh Ludvika XVI. (bílá a zlatá; rovné linie) Jean Henri Riesener (1734-1806) Georges Jacob (1739-1814) Empir: Mahagon, bronzové ozdoby

KLASICISMUS II

1750 |

■M1*'

Rakousko

Prusko: Fridrich II. (1740-1786) Fridrich Vilém II. (1786-1797) Získáni Velkopolska s Varšavou (1795) Fridrich Vilém III. (1797-1840) VVtvoření Rýnského spolku (1806) Bitva u Jeny a Auerstádtu (1806) Bitva u Lipska (1813) Filozofie Immanuel Kant (1724-1804) Gotthold Ephraim Lessing (1729-1781) Johann Gottfried Herder (1744-1804) Alexander Gottlieb Baumgarten (1714-1762) Klasická archeologie: Johann Joachim Winckelmann (1717-1768) Marie Terezie (1740-1780' Získáni Haliče (1772) Josef II. (1780-1790) Toleranční patem a zrušeni nevydmete(1781) Válka s Turky (1788-1791'

Christian Frederik Hansen (1756-1845) Berlín:

Carl Gotthard Langhans: Braniborská brána (1793) Heinrich Gentz: Stará mincovna (1798-1800) Karl Friedrich von Schinkcl: Nová strážnice (1817-1818) Nové činoherní divadlo (1818-1821) Staré muzeum (1822-1828) MnfctotE Leo von Klcnre (1 '84 1864): Glvptoréka (181M831), Stará pinakoréka (18261836) Valhala (1830-1842) Propstaje (1846-1862) Pietro Nobile Hradní brána iVidch 1821-1824). Theseův chrám (1820-1823)

ZAmkv s parky: Lhrovce, Dolhá Křupá. TopoRianky Zupanskv palác v Levoči

Vilém I. (1861-1888); Otto Bismarck v čele pruské vlády a říšským kancléřem (1862-1890) Válka s Dánskem (1864); l prusko-rakouská (1866); 1 prusko-francouzská v1870-1871) 1 Filozofie:

■ Gustav Ebe (1834-1916) i Julius Benda (1838-1897) : Georg von Dollmann: Zámek Linderhof (1869-1878) i Gottfried Semper (1803-1879): Dvorní divadlo (1838-1844) I a galerie v Drážďanech (1847-1856)

John Ruskin (1819-1900). teoretik preraíaditů, usiloval o obrodu uměleckých řemesel

v Bruselu (1866-88)

Německo

Karl Piloty (1826-1886): Seni u Valdštejnovy mrtvoly (1855) Arnold Bocklin (1827-1901): Víla u moře (1864), Triton a Nereida (1873) Anselm Friedrich Feuerbach (1829-1880)

Nábytek:

Adolf Friedrich Erdmann von Menzel (1815-1905) Wilhelm Maria Hubertus Leibl (1844-1900)

\ Karel Marx (1818-1833) 1 Bedřich Engels (1820-1895)

1870

PŘEHLED DOBY NEJNOVŘjSÍ VII REALISMUS A HISTORICKÉ SLOHY II----.RSTVl

Země

1848

Rakousko

František Josef I. (1848-1916) Oktrojovaná ústava (4. 3.1949)^rozpuštěni

.

kroměřížského parlamentu (7 3.1849) Porážka italské a uherské revoluce (1849) Návrat k absolutismu (1849) Účast v krymské válce (1854-1856) Válka francouzsko-sardmsko-rakouska aS); bitva u Magenty (4. 6.1859) a Sohenna

(24. 6.1859); Rakousko ztratilo Lombardu Říjnový diplom (20.10.1860) Únorová oktrojovaná ústava (1861)

Válka s Dánskem (1864) Váto prusko-rakouská (1866); postoupeni

Zboření vídeňských hradeb (1858); výstavba Ringstrasse Heinrich von Ferstel: Votivní

Období

Onorová ústava (1861) nesplnila shby ,

LXXadu obesílaly zemské sněmy volené podle kurii „„ovnéCeaký a moravský sněm měly podle r‘,V'" 1 Ho volebního práva německou v««>nu Pasivní opozice českých poslanců v říšské radě (1863-1879) Zaloieni Sokola (1862) -Založení Umělecké besedy (1863) Odloučeni Mladoíechů a StaroCechu (1863) I Bitva u Sadové (3. 7. 1866) I C.-SU poslanci opustili zemské sněmy 11867) 1 Položení základního kamene k Národnímu

Nadiv v ...-------iiiSSéixwMÁňree Varta vé (1W.3): „rtkene—iDI""* „k,. ruská provin, ťřeží Indie n“,y Utíkat ^^Htoké místo ukřižovaní » 7*L), i. ■ blbhck , věr křížové ces-

^?^M^a-^EVan'

S*^ Í1Un,Sysurovina. vytvoře-

Kaoiín^ ^^^homin bohatých na živce ná zvětráváním b‘ hydrosilikát hhm^ntkého ^J^ízného tvaru rárnovaKartuš(A-Xž -P^vinutým okrajem; bývají ná dekorativně X letopočty apod. • «“**

P'"’1'" v b

Kaštiel (it-l n>- ‘

h Uniového stropu

středem umělecký sloh druhé vTsoia první čtvrtiny 19. století, poloviny 18- Stolen a F sloh “■**

, umá«M

“'“"J1'

... Meíba i - architektonický útvar uzavirapa shoraVnitřní pmstor stavby; druhy ktoriby: valená (lomená, stlačená, segmentu a, křížová, kupolová, hvězdová, ^Ptov^ ; ' temí, sítová, diamantová, kroužena, necko. a, zrcadlová, placka, koncha, kupole na pandan-

tivech a trompech Kolonáda (fr.), Ž, - sloupořadí, sloupová

neklenutá chodba Kolosální řád (lat.) - řada sloupů, polosloupu nebopilastrů na fasádě budovy procházející

několika patry Komoda (fr.), i. - nízká přízední skříň s vel­ kými zásuvkami, sloužící např. jako prádelník Kondotiér (it.), m. - velitel žoldnéřských vojsk v Itálii Koncha (řec.), m. - čtvrtkulová nebo půlkulová klenba v apsidě nebo nice Konvent (lat.), m. - obytná klášterní budova Korpus (lat.), m. - tělo ukřižovaného Krista Korunovační klenoty - odznaky panovnické mod; české královské korunovační klenoty tvoří koruna, meč, jablko, žezlo a kříž Krakorec (něm ), m. - kamenný nosník podpí­ rající vystupující část stavby (ochoz, balkón, arkýř) Kredenc (lat.), l. - příborník, skříň s nástav­ cem k ukládání nádobí (lat.), m.- Kristus na kříži ta (něm), ž. - hudební kůr v kostele

Kryptogram (řec.), m. 5 významem tvořeným některý * 8byX textu, srozumitelný zasvěcencům pts|X Krytina, ž. - pokrývka střechy "u x y bu před povětrnostními vHvy d “"Msu šindel, prkna, lepenka, břidlice v. y: došk,’ nit, plech, tašky (bobrovky, faSetb< esovky) ty, p^ Křídlo, s. - část budovy, svírající * určitý úhel a vystupující z líce stav^Ou «ástf výšce nejméně o dvě okenní osv Y p0 část štítu (volutové křídlo); Pos J? pOshanw táře; součást dveří, oken apod. Část oj. Křížová cesta - čtrnáct zastavení Kristovu cestu v Jeruzalémě od od, az«je po ukřižování a kladení do hrobuaž rázů nebo reliéfů v kostele či ve U8(*pličkách v krajině Křtitelnice, ž. - liturgická nádoba v katolických chrámech od 13. století kv-"* velká kamenná nebo kovová nádoba : zdobená reliéfy S víkeni, Kšatrijové (ind.), m. - indičtí bojovníci Kuan-jin (čin.), ž. - buddhistická boh„ , milosrdenství v Číně yně Kuželka, ž. - architektonický Článek užívaní v zábradlí Kvadratura (lat.), 1. - křížová chodba v klášteře

L Lak (sanskrt), m. - roztok přírodních nebo syntetických pryskyřic, balzámů a vosků ve vodě, oleji nebo organickém rozpouštědle, který po zaschnutí vytváří průhledný nepro­ pustný film, chránící povrch věcí, na něž byl

Lapidárium (lat.), s. - sbírka kamenných so­ chařských dél a architektonických fragmentů Latrán (lat.), m. - ulicový útvar přičleněný k boku hradu a tvořený domky řemeslníků a hradní Čeledi Lavabo (lat.), s, - liturgické umývadlo v sakra-

Lazura (perština), ž. - průsvitná barevná vrst­ va; ve sklářství vytváří podle vynáto Friedricha Egermanna lazurované sklo žluté (1818) a rubínové barvy (1832) Letohrádek, m. - zámeček v parku nebo obole

určený k letnímu pobytu ,akoníovací Lilie (lat.), i. - ornamentální zato, architektonický článek, většmou obráceny směrem dolů; heraldické g Listovec, m. - ornament slo ý ných listů, řazených vedle sebe ve dvou ^Xatrs^

duchovního zpěvu v koštěte (v česky mích od 14. století do roku 1785) Lithyalin (řec.), m. - m1"3 hnědé s^°’ neprůzračné ž*Jko^anLgXáběné Fried°' vynalezené a od roku 182 chem Egermannem v Po evs

----------_ grafická technika tisku ra«e (ft-iiá na principu, že povrch litooZ ene p° zaleptání kyselinou řP10\éhe tiskovou barvu na nepoodpULh kdežto kresba ji přijímá; daných ’Xkv rodák Alois Senefelder roXjezljiPraŽS y ^1796 - podloubí nebo galerie; otevřeK áŽie‘Edovým sloupořadím; otevřený ťsíh a^e budovy nepřečnívající průčelí n’ tor v Pa” napříč průchodná hranolová pt°íta huiící tzv. svátou chýši (casa L°Óle nap0d pk Panny Marie v italském “fjcta), d0’7i podle legendy přenesli andělé L^^reW kopte chýše v Loretu se stavěly 2 ^7 století ~ vggička nad střechou (kupoXrna (^'Vvěžička pro zvonek na střeše í) ® okJé Xndy; část cibulové helmice vě-

Povozová!

ov*teého nebo?n:

tisk« Z hloubV^ ze zlatnické techJ? Vztvikla v A

bena paprsková monstranc ' V baT°ku ribti’

°7°typ1ocha Stěny vymezená Luneta ákladnou a půlkruhovým (stlavodoro^Xpentovým) obloukem v klenební

M"zka' ž- - ornament charakteristický pro obdobr kolemiyáO-VSOíodrokulýáOsrS li, později s rokokovým rokajem) Mobiliář (lat.), m.. nábytek a ostataíb zařízeni M Máhabhárata(lnd.),ž--mdickýhrdixmýepos 1Monoteismus (řec.), m. - jednobožství; víra v jediného boha z 6. století pnm ,/Velká cesta" buddhisMozarabský sloh - uměni křesťanů, žijících MahbuddhisHcký směr, v němž místo nirvápod arabskou nadvládou po obsazení Tberského poloostrova Araby v 8. století mUstoií v popředí ideál sebeobětování Mramorované sklo - viz lithyalin o -Mika (it )z ž. - jiný název pro fajáns, vzrukv3’ i Íkého pojmenování Maiolica pro ostMudéjarský sloh /mudécharský/ (špan.) umění Arabů, žijících pod nadvládou křesťa­ ^vMallorku, který byl překladištěm španělnů po znovudobytí Iberského poloostrova sko-maurské keramiky na cestě do Itáhe křesťanskými státy (mudéjar = poddaný); špa­ Maki-e (jap-) - japonský způsob vyzdoby nělské umění 11.-16. století spojující evrop­ interiéru prováděné lakem s použitím zlata ské slohy s muslimskou tradicí (technika, de­ a stříbra, pěstovaný zvláště v období Momokorace) jama (1578-1615) Mušle, ž. - plastický nebo malovaný dekora­ Makimono (jap.), s. - japonsky svitek šířko­ tivní motiv ve tvaru lastury, užívaný v pozd­ vého formátu z hedvábí nebo papíru, nahoře ní renesanci, baroku a rokoku; typický a dole upevněného na hůlkách ornament pro dobu kolem roku 1730-1740, Makovice, ž. - měděná pozlacená dutá koule později se proměňuje v rokaj nebo elipsoid na vrcholku věže k uložení do­ kladů o založení nebo opravě stavby N Malachit (řec.), m. - smaragdově zelený polo­ drahokam, zásaditý uhličitan měďnatý Mandala (ind.), i. - magický diagram okrouh­

Míoiní(ind) ž.-podzemní ženské bytosti

lého tvaru Maniera grande (it.), ž. - velkolepý styl Maniera bella (it.), ž. - krásný styl Manýrismus (it.), m. - původně eklektický styl italského pozdně renesančního malířství, napodobující díla Michelangelova a Raffaelova; sloh italského umění období přechodu od VIcholné renesance do baroka (1520-1590) a sloh evropského umění 2. poloviny 16. století Maskaron (arab.), m. - dekorativní motiv

kém náboženství)^ Nágove(imi.),m. P s lidskou hlavou ahad

'' Podobě stylizované lidské tváře na konzoch, klenácích nebo nárožních patnících Mázhaus (něm.), m. - velká síň v přízemi Paíře (zvaná palác); ústřední místný S° ckého a měšťanského domu; v dolní sim

bylosti

m

$ivy

Naturalismus utnění v še­ rý se r°zvtol V Restaurování (lat) i

ier^.1 ’e Španělsku s řadou pozdně ^ků y první polovině 16. století . malování krajiny ve volné pří^S^y plenérismu by ’

t^bízonské ^oíy^ý ochranný a ozdobný

Regtabulumdat.U..^^^^ d«£M ' 3 maÍ0Van^

politi vě nebo kameni, leštěný do vypovrchna“ ^ýého lesku ž _ mnohobareVnost polychromi ' _ mnobobožství; víra

' _

Rizalit (it.), m. - část stavby, předstupující xv cele výšce budovy před její průčelí v hloub­

’’JPce nejvýše jedné okenní osy

á hliněná hmota, směs

> ’’“'T živce křemene a vápence k výroběí daného nádobí s neprůlinčitým průXem- podle složení rozeznáváme SX mdý porcelán, nepolévaný s maty ^-hpm se nazývá biskvrt n?I'P.° ž - vypalovaná hliněná keramika sX pórovým střepem a průsvitnou glazuroX se na měkkou a tvrdou, živcovou, blí­

,

Rokaj (fr.), i. - asymetrický dekorační motiv , ornamentu charakteristického pro rokoko, převedený do abstraktních tvarů /.prohýba­ ných plamenů nebo hřebínků ve tvaru S nebo C; v Čechách se objevovala v letech 1745 až 1780 Rokoko (fr.), s. - sloh pozdního baroka; název odvozen z rokaje, typického motivu rokokové dekorace; sloh období Ludvíka XV. ve Francii, objevil kouzlo smyslnosti, intimnosti a lehké zdobnosti, zacházející až do frivolnosti a erotičnosti Romantický park - anglický park oživený romantickými nebo exotickými stavbičkami (umělé zříceniny, chrámky, pavilony), socha­ mi a pomníky Rondel (fr.), m. - kruhová nebo oválná za­ hradní (parková) stavba; vyvýšený okrasný záhon; okrouhlá bašta vystupuj z líce

žící se kamenině Portál (W, m. - architektonicky nebo sochař­ sky zdůrazněný vchod do budovy Portikus (lat.), m. - sloupová předsíň před hlavním vchodem do budovy Pozdní empir - viz biedermeier Prampouch, m. - zděný rozpěmý oblouk me­ zi dvěma budovami v úzkých ulicích Proděla (it.), ž. - podstavec křídlového oltáře pro uložení ostatků svátých s podélnou des­ kou vpředu zdobenou malbou nebo řezbou Prejz (něm.), m. - hák, konvexní keramická taš­ ka kladená střídavě hřbetem nahoru a dolů, takže tvoří plastické členění střechy . Prelatura (lat.), ž. - klášterní budova pro před­ stavené s velkými sály a knihovnou Prolamovaný šál (něm.), m. - fajánsová, bohatě prolamovaná mísa se zvonovitě rozšířenou nožkou potisk-viz inkunabule Oborník- viz kredenc róodní park - anglický park obohacený ° toky, květinové záhony a síť cest bez ^tektonických doplňků Rňc (it.), m. - úřední značka vyražená koyokoV'ZnÍČk°U' osvědčuÍící Pravost drahyCh

nebo zvonkovitých kvítků Pastoforium (lat.), s. - druh san stojící nebo přístěnná kamenná schránka nádobu s hostiemi (cibonum) Pavilon (fr.), m. - původně čtyřboKy z volně zavěšených textilií; samostatná p zemní stavba v zahradě é kon. r„8oi, strukce, obvykle porostle popínavým mimi , , L,„rva, kterou Perleťový email - bílá s^r8skpriedrich Eger-

vynalezl před rokem 1 nrnamenW mann k malování plastic e o azenj trojPerspektiva (lat.), i. - g " bodu

rozměrného tvaru z urei , -menerspe^' podle zákonů vidění; rozezná ‘ j. teon’ vu lineární a barevnou (vzduš

A

1U1S^

vrcholnou a pozdm reneiS* ^MnouRenovace (lat.), ý . no(^nýnsmus) vu památky Rodního mL

^^aile í^°S^n „zlatnický" sloh rané

v mnoho do

dvůr ...

Renesance (Jř) ž tósterTlí Weliy

n^,ťatní p0SC^dpůmý architektonický člá-

XiUtlot.), ž. - kvádrování stěn, lizén nebo pihřůspáramivptee Rozvtlma, z.-roštím y akantových listu a tj* omamentjecharakt^F’

techniky a listy

Ř

.

ň msa ž - vodo^ Římsa, z. ukončuj s“ říms: hlavni TaÍ^

fabionová a

vl, k^

Ý

,

slovníček

monumentální^'

«hr«" ”^2

hlavního oltáfe _ tó věžička na hre Sanktusmy^ Patřená malým zvonbeni střechy kostela p cem i m druh barokního nábytku Se!Uetář Jde n&em nahoře se sklápějící se ISSXkrt®*“ ‘ psaaaesK0U' r

— monumentální malířská architektuře proškra"2 ’ bováním svrchní omitKý, F„iwH wnr _ ké označenI umě.

jenýmiskrýšerru

Smí”™”*0”“ drobných předmětů Smalt(nm.-^ema,

lomený stlačený oblouk kÝ ob10 náhrobek tvaru položeného W0 (/«( >- ž’' T svrchní straně leží deska na iehfž nebo sochou ležící postař^^^baroku má tvar ozdobné svy^felého; v yý , , viz dvoustěnka O černá krycí tekutina, susrof'i) Ž. - ^Zvovaných neúplným spalo^!izirPbPrahVOoiejfi a pryskyřic v roztopr^stimny nebo arabské gumy vánJaku s b°r utí vodou nesmytelná

------------- ------------------ ---------šikhara (ind), ž. - indický hinduTT^ chrám se zakřivenou střechou stlcky Šintoismus (>?.), m. - původní japons. . boženství, uctívající přírodní božstva é předků------------------------------------ a' _ indické sbírky zpěvu, VXb a obětních formulí k poctě přírod-

S™««.

kobe“5 k™"z

VÝmi, heraldickými a krajinářskými motivy, oblíbený ve Francii v 17. století Vestibul (lat.), m. - předsíňový vstupní pro­ stor v monumentálních budovách, z něhož obvykle vychází hlavní schodiště Vihára (ind.), ž. - indický klášter Vikýř, m. - otvor ve střeše upravený jako ma­ lá nástavba se sedlovou nebo pultovou stře­

v

tvořená bez hlavy a konce^lhnutf ženský* Tribhangaďnd.)^.-trop prohnut! postav v hinduistickém n^ni

Zen-buddhismus m ,enž.hlásá, žekosi^M osvícením-, intu^^Y'*

a^á^Z^2 f

pastózní nános barvy reljéf Tondo (it.), s. - kruhový obra neboř Tordovaný sloup - šroubovrte stoč y Torzo (it.), s. - nedokončené nebo ^_ dochované umělecké dílo; socha zam

Šambrána (fr.), ž. - dekorativní, lehce ze zdivá vystupující orámování dveří a oken, obvyk­ le Štukové (na rozdíl od kamenného osténí) šerosvit, m. - valérová malba vytvářející pro­ stor a objem kontrastem světel a stínů a jejich přechody

Z

. iaponské dřevořezy (koloro-

15

zejména pro barok SBíš-xS

š

VyiWleZClaVyráb^tn«i?^N

>^'P°

Tabemákl (.lat.), m. - architektonicky uprave­ ná schránka na nádobu s hostiemi (dborium) nebo monstranci v kostele Tabulový strop - vyřezávané nebo reliéfně zdobené dřevěné desky v rámování Táflování (něm.), s. - viz deštění Tapeta (fee.), ž. - čaloun; textilní, kožený nebo papírový potah stěn s opakujícími se or­ namenty nebo figurálními motivy Taoismus (Čín.), m. - učení čínského filozofa Lao-ť (6. století př. n. 1.); tao představuje základ vesmíru a princip jeho radu Tektonický (fee.) - vyjadřující harmonii mezi částmi nesenými a nesoucími v architektům Temnosvit, m. - vystupňovány šerosvntnwh ba prudce střídající světlo a stín, příznačná

články (akroterie, osténí aj.), sošKy

jutobarevným retil?^~^~~

na

Zvon, m. - bid kovový nástroj ve tvaru obrá­ ceného poháru, uváděný v činnost údery tzv. ‘srdce o vnitřní stěnu; skládá se z věnce (při 1dolním okraji), krku, čepce a koruny; jeho součástí je závěsné zařízení (hlava s hřídelem a pákou v ložisku) ve zvonové stolid

ž Žardiniéra (fr.), ž. - květinový stolek nebo skleněná, keramická nebo kameninová váza na květiny ve tvaru hluboké a široké mísy na

nožičkách JaaSl želvovina, ž. - hnědočervená, žluté mramo­ rovaná rohovina z krunýře mořských žd , žívala se k vykládání nábytku a ozdobných

chou a okénkem Villegiatura /viledžatura/ (it.), ž. - venkov­ ská vila k letnímu pobytu Višnu (ind.), m. - indický bůh, udržovatel světa, z božské trojice (Bráhma, Višnu, Šiva) Vitráž, vitraj (fr.), ž. - okno zasklené barevný­ mi skly Voliéra (fr.), i. - velká zahradní klec na ptáky; součást renesanční nebo barokní zahrady Votivní předmět (lat.) - předmět (obraz, socha, *ář, kostel) darovaný církvi na základě slibu uzdravení apod.) ’ouia /vúta/ (fr.), ž. - viz fabion Vysoký řád - řada polosloupů nebo pilastru fasádě budovy probíhajících několika patry W

romant’c e -ící se stfe^

Sj8Wood /vedžvúd/ (ang.), i- - anglická

enma bez polevy, zdobená jemným

předmětů

-Tat koti r ,,-.l *****

---------------

■

cu — •

studující mládeže

O

i

1 I

Atribut

~~ '

cříž

italský františkán, kazatel, apoštol Evropy (+1456)

■ůženec mariánský obraz psací náčiní

E

I ffiw “ o H

íI Wt ó i l i

ý

i

j

1

patronát

Angela Merid

italský kněz, zakladatel salesiánské společnosti pro výchovu opuštěné mládeže (t 1855) _________

_______

!

kříž

"

praporec

psa;’-

-----

ežíšek v náručí ilie lebka důtky koruna u nohou kříž růženec žebřík schody

voršilek(+1540)

^’Papmkva^-

~----- -—

generální vikář pražského arcibiskupství, mučedník (+ 20. 3.1393)

|aim r

českých zemí 1 kněží I zpovědníků

, palma jazyk 1 most I staroboleday^ paladium

I mlynářů I lodníků I vorařů farář v Holešově (1576-1620)

kotouč s písmeny ~~~~~ IHS a paprsky kniha kříž tři mitry hora s třemi vrcholy žebřík

Felix z Valois

spoluzakladatel řádu trinitářů (+1212)

Filip Neri

italský kněz, zakladatel spo­ lečnosti oratonanu (+1595)

jelen s křížem mezi parohv Turek 1 zajatci řetěz

jan^t

jíha

janxKř^

hůl růženec planoucí srdce obklopen dětmi

Borgiaš

kardinálský klobouk kniha lebka s korunou monstrance

španělský jezuita, třetí generál Tovaryšstva Ježíšova

(+1572)

František z Pauly

italský zakladatel paulánů, řádu Nejmenších bratří

poustevníku

poustevnická hůl s páskou a nápisem

František Saleský

ženevský biskup, církevní učitel, zakladatel kongregace sester Navštívení Panny Marie (spolu s Janou Františkou de Chantal)

novinářů spisovatelů tiskařů

škapulíf pytel hrnce na provazu kolem krku I granátově jablko s křížem I trnová koruna

španělský spolureformátor karmelitského řádu, církevní učitel (+1591)

orel s perem v zobáku kniha s nápisem Patti et contemni (trpět a snášet pohrdáni) I kříž I soška, obraz Panny Marie

_________ .

„robodené srdce s křížem ovinuté trnovou korunou andělé asistují při mši

1 škapulíř s červenomodrým křížem Turek i spoutaný zajatec 1 vězení I bílý jelen s modrým a bílým křížem mezi parohy

francouzský spoluzakladatel řádu trinitářů (1160-1213)

srdce s Ježíšovým jménem

i Františka de Chantal

(t 1507)

důtky

1 prstu úst nemocných nemocnic

I pero

janzMathy

— --- ---- ~~~ František

portugalský zakladatel řádu milosrdných bratří (+1550)

Kajetán Tienský

I francouzská SP01“^“I telka řádu salesiánek (1572-1641)

kniha

______ Ježíšek lilie kniha okřídlené srdce růženec lebka

spoluzakladatel teatinské kongregace (+1527)

anděl kříž na prsou

(+1622)

František Xaverský

španělský jezuita, misionář, apoštol Indie a Japonska (1506-1552)

mořeplavců misionářů turistů

křtí Indy drží tři kříže, poutnická hůl planoucí srdce, líbe miska^kfetnívodou------ _

M de Lellis

italský zakladatel kamiliánů

(+1614) skláni

■^h^WráVCŮ okrouhlá peftt >->"*

španělský zakladatel jezuit­ ského řádu (1491-1556)

dětí vojáků exercičních domů

přemáhá

^Boromejský

milánský arcibiskup, kardinál (+1584)

seminářů nemocných

K*"“

Atribut

lebka lilie kniha IHS na srdci poutní hůl nese Ježíška přijímání od anděla

polský jezuita

planoucí srdce?7Z2~~~ IHS Písmeny

anděl se šípem holubice planoucí slunce na hrudi křtitelnice d'

španělský domini kán,

Vincenc z Ferrery'

Vincenc z Pauly

7/iisLava z Lemberka

kazatel (+1419)

francouzský kněz, zaklada­ tel misionářské kongregace jazaristů a řádu Dcer křes­ ťanské lásky (vincentek) (1581-1660) -- -----------dominikánská terciářka, zakladatelka dominikán­ ských klášterů v Jablonnem a Turnově (+1252)

pochodeň obklopen na víru obráce­ nými Maury a Židy charita to

dítě v náručí vykoupení otroci

model kostela chudí a nemocní

Corradini, Antonio /koradyny/

íB» /aretýno

JMENNÝ A MÍSTNÍ REJSTŘÍK

I odovioo 13 £^X^ aricv,z VolyfThomas Howard

Ada^^l,

Akbar 149,153 Alba, generál 10 Albani, Francesco /„Ibany/ranceskn/M Albert, anglický princ 132 Alberti, beone Battista

Albrecht Braniborský 4«

Idalamber m Alexandr H, car 129 Alexander VI., papež 13 Alexander Vil, papež 61 Alexandr Veliký 145 Alessi, Galeazzu

Algardi, Alessandro 63 Allegri, Antonio viz Correggio Alliprandi, Giovanni Battista 1 _ —.7., haftistal 71,

Alžběta 1 11,55 Alžběta Petrovna 56 Ambois lamboal 38 Amida Buddha 161 Ammanati, Bartolomeo 16,20 Ampére, Andté-Marie /ampér andré-marí/116 Amsterodam 54,82,85 André le Nótre landré l nótr/ bf> An-jang 154,156 Angelico, Fra Giovanni /mžel&o fm džwany/ 26,123 Anghor Vat 149 Anjouovd /anžúwci/ 9,13 Anna Jagellonská 11,39 Antverpy 39,41,45,81,82,84, 87,89,104,132,138,139 Aostalli, Giovanni Battista iaostah džovany batysta/ 41 AoataBi, Ulnro bxM stkam,ll[22' 104

. a®

i

97 I Delft 84,89 Correggio /koredžo/ 33,111 j Cortés, Hernando /fortes ]Deworetzky, Ferd ernando/11 Damasius 119 da Cortona, Pietro /da kortona Dědin 76 pijetro/ 59,65,74 Diaz de la Pefta, Nar Cossa, Francesco /kosa frančesko/ ■Virgile Idijas d la pen, -viriil/ 123 28 de Cotte, Robert /d tot robér/ 92 Diderot, Denis /didro der Courbet, Gustave /kurbe gystdv/ Dientzenhofer, Kilián igÁác 129,131,135,136,137,139, /dýncenhófr/ 70,73,89 90 Couture, Thomas /kutýr/139, 93 ' ' Dientzenhofer, Kryštof 70,72 140 Cranach, Lucas st. /kranach Dietz, Jan Adam /dote/ 78 Dili! 149 lukas/ 46, 49,51 Crome, John /kroum džon/ 85 Dobner, Jan 90 Cromwell, Oliver 55 Dobrá Voda u Českých Budějovic 72 Curych 10,133 Cuvier, Georges /kyvje žorž/115' Dobříš 94,96 Cuvilliěs, Jean-Francois /kyvilje■Doksany 75,88 von Dollmann, Georg 132 žán-fransoa/ 93 Czauczik, Jozef /caucik/ 111 Dolná Křupá 106 Dolní Ročov 72 Domenichino /domenykino/ 64 Donatello /donatdo/ 22,23,25,

D

rerdinandl.il,: Ferdinand lil. 54 Ferdinand V. 11! Ferdinand Tyro Ferenczy, Stefan von Ferstel, Heinnch hajnrychj 133 Ferrabosco, Petr 41 Ferrara 13,17,37 Fetti, Domenico 64 Feuerbach, Anselm Donato di Niccolo di Betto anzelm/138 Bardi viz Donatello Fidno, Marsiho Ifiiiml 13,23 Donner, Georg Rafael 74 Fichte, Johann Gottlieb 116 Dostojevskij, Fjodor Filadelfie 101 Michajlovič 139 Filip II. 10,32,38,81 Drážďany 67,74,96,115,123, Filip IV. 54,80 124,133 Filip Orleánský 54 Drotingholm 43 Fischer, Jiří /fiber/ 106,107,119 Duchcov 73,76,77,88,89 Fischer, Peter 43 Dumas, Alexandre Idymaj121 Fischer z Eriachu, Johann Dunajský, Vávro 108 Bernhard 67,68,71,73,75,76, Dupré, Jules /dypré žyl/123 78,89,90,97 Duquesnay, Francois /dykene Filarete, Antonio 15 fransoa/119 Filippi, Giovanni Mana 41,42 Durer, Albrecht /dyrer/ 28,46, Flaubert, Gustave Iflober 47,48,51,87 gystávl 131 Dusseldorf /dysldorf/138,141 Flaxman, John 108,113,123 van Dyck, Anthonis /fan dejk Florencie 9,12,13,15,16,17, antónys/ 82,85 33,35,37,42,54,59,65,73. DŽÓČO164

76,86,104,122 Fontaine, Pierre Francois Ifontén pjér fransoa/104,112 Fontainebleau IfonteM 35,; 42,44,51,122,123 Fontana, Baldassare 78 Fontana, Oratio 42 Founer, Charles /furje&tl'Fragonard, Jean-Hono* /fmgoirfržán-tmwff* della Francesca, Pwnr

Daguerre, Louis-Jacques-Mandé Idager luj-žak-mandé/116,126 Dalou, Jules /dalú žyll 133 Dalovice 127 Dance, George ml. /dens

džórdž/104 Dante Alighieri 13,27,108,121 Danton, Georges Jacques /danton žorž žak/101

Dareios 145 Darwin, Charles 130 Daubigny, Charles-Francois

/dobini šárl-fransoa/12

E Ebe, Gustav 132 Eckové 90 Eckstein, František Řehoř

Ignác fetótajnl 89 Edo viz Tokio Eduard VI. 43

Daucher, Adolf 43 Daumier, Honoré /domijé onoré/

Eggenberkové 40 Eiffel, Gustave 132 Eitoku, Kanó 165

126,133,135 126,133,130 David' Jacques-Louis Idamd žak-luj/108,109,110,111, 112

Elefanta 151 El Greco 35,45

Decamps, Alexandre Gabriel

/dekdmp alexandr gabrjel/12 Degas, Edgar /dega/110 Delacroix, Eugéne /delakrua ežen/111,120,121,135,159

Élóral48,151 Elsheimer, Adam/ebM

Engels, Bednch H6, Erasmus Rotterdamsky Ernst, UH9

/deln František 1. LotnnsU František!. (franco'■

Frantóekl'

Fnčovc ,g

FndnAVÝlMa®

205

I***’

Ťg /^urn/104 ^:rji^/viz FritscK Foment* W*** ’

FryjkotA5

ířt1^3

Go^Neithart-Matthis

Goya, Francisco

Fyt Jan*2

Graff, Anton 86

G Ga^uesjules^'

šutřyV® Gainsborough, Thomas GaBlei, Alessandro 60

GalMGaHIw56 138,139 Galli, Agostino 40 Gaining 89 Ga^tohi, Giovanni jgardžioh džovanyl 42 Garibaldi 129 Garnier, Charles /garnye sdrll

Gaudí, Antonio yCorwt f^ýirianioyla>rnelim Gatdli, Giovanni Battista (zv. il Badccia) IgauH dzovany

Gautier, Théophile l^ettofd/

131 Gavami 126 , Gentz, Heinrich /grntc haptnch/

105 Gérard, Francois /žerár fransoal 109,111 Gérard, Jean-ígnace viz Grandville Géricault, Jean Louis Theodore //triko iín taj teodor/120,

■

124 Ghiberti, Lorenzo Igiterty Ioreneo/12,21,22,23 Ghirlandaio, Domenico Igirlandijo domenyko/ 27

Ghirhndaiové 23 Gigoux, Jean /žigúidn/125 Ginovský, Jozef 111 Giorgione /dwrdžone/ 28,31,32 BW>m/12-»mas84 119 ^žuráhl49 La Mettrie, Julien /lametry 2>g-si, císař 155 zyljen/ 99 EtU62'163'lM Lamour, J. /lamúr/ 92 Lancret, Nicolas llankre nykola/ v(®2?TfBožet6ch125

tarel Vlil (franc.) 13 Karel X. (franc.) 114 MXIUšvéd.) 56

L

věnci/ 51 Jamnitzerové 52 Jan H. Kazimír 55 Jan HL Sobieski 55 Janov 9,20,65,122

zv. Džina 145 Machek, Antonín 112 Machiavelli, Niccoló /mutójotdi

nykolo/13 da Maiano, Benedetto /da majano benedeto/17 Makart, Hans 138

Malatestové 17 Malínský, Josef 108,112

Mandík, Michael 78 Mánes, Antonín 112,125 Mánes, Josef 125,130, IK135. 141,142 Mánes. Quido 140, Ubltó

Manet, Edouard/ím^^í

80,84,128 Manětín78,88

.........

Mansart, Fran«o»

LOX2í'd^"/ta8™

’(>

jáger, Josef/j^

Lanfranco, Giovanni /lanfranko

džovanyl 65

mŽw'’.'1’8-’5,3’

ÍMENNY A MÍSTNÍ REJSTŘÍK Tkadlik, František 112,125 Schweiger, A. F. /šva/gri 88 Tokio (Edo) 162,165 Svhwwgl Antonín fklv/gl/ 78 Toledo 45, 89 Schwetnbergez Anton Sán Džahán 149,153 de Toledo, Juan Bautista 38 ZŠre/Meryr/ 52 Sang, dynastie 154,156, 160, 161 TopoJčianky 106 von Schwind, Moritz Saštfn 68 Tori 164 A«t štind mane/124 Sčedrin, Feodosij Fjodorovič Torricelli, Giovanni /toričeli Schongauer, Martin 108 džmtany/ 56 /iongaurf 46 Sembera z Boskovic, Jan 41 de La Tour, Georges /d ta túr Scbwarzenberkove Simek, Ludvík 134,135 íorž/7H f^van-nberkotvl 40 Skréta, Karel Sotnovský ze Továrníky 68 Sta Kuej 159, 160, 164 Závořic 50, 86, 87, 88, 89, 91, Trautmannsdorfové 73 von Sicardsburg, August 140 Trikové 41 Škard 133 Špork, František Antonín 77, Trenčín 39 Sk Che 158 88 Trezzini, Domenico /třetiny Siemens, Werner 130 Štrasburk 51 domenyko/ Siena 23, 37 šúbun 164 Trnava 43, 68 Signorelli, Luca /síňoreli luka/ Svamberkové 40 Troger, Paul 86, 96 27 Sixtus IV., papež 10,23 Troyon, Constant /troajon Síádkovič, Andrej 125 konstan/ 123 Slavíček, Antonín 142 Tun-chuang 157,159 Slavkov u Brna 78,104 Tung Cchi-čchang 160 Tádž Mahal 149 Slavonice 41, 49 Tupadly 120 Slódtz, Michel-Ange /slots Taine, Hippolyte /ten ipolit/ Tura, Cosimo /tura kozimo/ 28 130 núšet-anž/ 93 Turín 60, 65, 70, 97 Talbot, Henry Fox /tólbet henry Smečno94 Turner, William /témr viljem/111 fox/126 Turnov 119 Smetana, Bedřich 130 Smirke, Robert 105,118 de Talleyrand, Charles-Maurice Týnec nad Sázavou 127 /d taleran šdrl-moris/ 120 Tyttl, Evžen 76 Smiřice 70,88 Tamerlan 146 Smiřittí41 Taňcávúr 153 Smith, Adam /smis/101,130 Taňdžávúr 149 Smythson, Robert /smisn/ 39 Tanjú, Kanó 165 Snyders, Frans /snajdrs frans/ 82 Telč 41, 44, 49,52 Soane, John /seen džon/ 104 Soufflot, Jacques-Germain Telford, Thomas 118 Uccello, Paolo /učelo paolo/ 26 Temudžin viz Čingischán Ullík, Hugo 142 /suflo žak-žermen/ 104 Ullmann, Ignác Vojtěch 133 Spencer, Herbert /spensr/ 116, Tencalla, Carphoforo [karfoforo/ Unkei 164 89 130 Unmuth, Jan Ignác /unrnut/ 90 Tencalla, Giovanni 78 Spezza, Andrea /speca/ 69 Urban VIII., papež 61 Teniers, David ml. /tenírs/ Spinoza, Baruch 57 Urbino 17,37 Spišský Štvrtok 43 82 Utamaro, Kitagawa 166 Spitzweg, Carl /špicvek kart/124 Teplá 94 da Uzzano, Niccotó /da ucdno Spranger, Bartholomeus Tepper, Karel František 89 nykolo/ 22 /sprangr bartolomeus/ 45,50 Terborch, Gerard /terborch Stanislav August Poniatowsky cherard/ 84 96 Terzia, Francesco /tercia Steen, Jan /stén/ 84 frančesko/ 52 della Stella, Paolo 39,43 Tchaj-wan 162 Thény, Řehoř 78 Stendhal /standa// 121 Valadier, Giuseppe /valadyer Stephenson, Robert /stývnson/ Theotocopulos, Domenicos viz 116 diuzepe/104 El Greco van Valckenborch, Lucas Stevens ze Steinfelsu, Antonin 87 Thoma, Hans 138 Strada, Jacopo 41 /fan falkenborch lukas/ 45 de Thomon, Thomas /d tomo Strašrybka, Vincenc 43 z Valdštejna, Albrecht 69 torna/106 Stroganova 12 z Valdštejna, Jan Bedřich 70 Thonet, Michael 126, 143 Strozzi, Bernardo Valdštejnové 73, 77 Thorvaldsen, Berthel 108, 111 /strati bemardo/ 64 Le Valentin // valanten/ 78 Tchang, dynastie 154, 157,158, Strozziové /stncijové/12 Valmondois /valmondoa/ 136 160,161,163,164 Střílky 78 Valtice 73,107 Tchien-lung šan 157 Shiartovci 55 Varšava 96, 111, 114,139 Heck, Johann Ludwig /týk johan von Stuck, Franz /fan štuk franc/ Varuna 144 ludvig/ 1Z3 138 Tiepolo, Giovanni Battista Vasco da Gama 146 Sturmer, Jan /šturmer/ 78 /tiepolo džovany batysta/ 96 Vasilij III. 12 Sulajmán II. 12 Tmg-te-čen 160 Vasari, Giorgio /vazary džordžo/ Sung, dynastie 154,156,157, Tintoretto 35,36,45, 80,81, 87 20,31,35 158, 159,160,163,164,166 Tirol, Hans 39 Vasovci 12 Sustris, Friedrich 45 Tischbeinové /tišbajnové/ 86 Vatikán 18,23,27,28,30,32,34, Tivoli /tyvoli/135 37,49,59,62,67,77,106, 122 Tizian /tycijdn/ 28,32,33,35,45, Vautier, B. 142 87,95,121 Vaux-de-Cemay /vo-d-serne/139

š

T

i 160 Velehrad 78

Veltrusy 78 Wirch, Jan Josef 93 Wittenberg 49 Wren, Christopher Iren kristofr/

VV? 't Ai’ton‘n 105,1,8

Verona 17 Veronese, Paolo/ 36,95 deI Verrocchio Ana verokijoandř^l^-l,kl

Versailles /veršuj/ 54' 92-IM, 113, {^73.79, ''anVianen,Pauius5^

96,105,107, if® 1]2 ”9,123,125,126,1»’^5' 139,142,143 '133'

u

V

Wimmer, Jakub 107 Winckelmann, Johann Joachim /winklman johan joachim/102, 103, 111 von Wmdischgratz, Alfred /fan vindyšgrec/115 Wingelmuller, Georg /vinglmyler/119 Winterhalter, Josef /vintrhaltr/

Vignola/viňo/«/20,67 S'i.X*'’“ Viktorie 1.115,146 Vilém 1.129 Vinoř 73 Viollet-le-Duc, Eugěne /vjole-l-dyk ežen/118,142,143 Visconti, Louis /viskonty luj/

Viscontiové 13 Višnu 144 Vitruvius 15,16 Vladislav Jagellonský 39,51 Vlach, Antonín 40 Vlach, Hans 40 Vocásek, Jan Antonín 97 Voltaire /voliér/ 73,99,100,104 Volterra 122 Voronichin, A. N. 106 Vouet, Simon /vue simon/ 78 Vranov nad Dyjí 73,89

Vratislav 76,89 de Vries, Adrien /de frís adrijan/ 42,43,75 de Vries, Hans Vredeman /de frís fredeman/ 51

Vrtbové 73 Vsetín 143

w Waldmiiller, Ferdinand Georg /valdmyler ferdinand georgl

124,139

Wi^

85

Wolgemut, Michael 46 Wolfenbiittel 39 Wolmut, Bonifác 39,40 Wu Tao-C 159 Wurzelbauer, Benedikt /vurclbaur/ 43 Wurth, Josef fvirt/ 97

Wurzburg । wyatt. Jam

z Zwr^i, Hsádiexfc Zahner, Ondřej Icánr/ 78 Zacharov, A. D. 106 Zákupy 125 von Zauner, Franz Ifon caunr franc/108 Zbraslav 73,88,89,94 Zelená hora u Zdám nad Sázavou 71 Zimprecht, Matěj 87 Zikmund 1.11,39 Zikmund II. August 12 Zikmund III. 12 Zítek, Josef 20,133 Zlíchov 43

Ž Zdární

----zvajv Zerotírwyvé 41 Zidlochovice 73