129 11 114MB
Czech Pages [370] Year 1988
ENCYKLOPEDIE E N C Y K L O P E D IE
tělesné
kultury -2
OLYMPIA, O L Y M P I A , PRAHA PRAHA ŠPORT, Š P O R T , BRATISLAVA BRATISLAVA
Z P R A C O V A L A U T O R S K Ý KOLEKTI V POD V E D E N Í M H L A V N Í REDAKCE: Ernest D e m e t r o v i č předseda
S t a n i s l a v Čel i kovský vědecký redaktor
M i r o s l a v Choutka Jiři Kóssl V l a d i m í r Koží šek Jel a L abudová J a r o s l a v M a re k Karel Procházka M i r o s l a v Vor el
© O l ymp i a 1 988
5
pádlo
Pace Darrel "1956, lukostřelec USA. Olymp, vítěz ve dvojité sestavě FITA 1976 a 1984. Mistr světa v soutěži jednotlivců 1975, 1979 a člen vítězného družstva z MS 1975, 1977, 1979, 1981 a 1983. Packa Ján, ‘ 1952, čs. házenkář, MS. Brankář kolektivu, který se zúčastnil OH 1976 (7.) a MS 1974 (6. místo). Nejlepší házenkář roku 1975. Paclíková-štulcová Běla, ‘ 1928, čs. volejbalistka, ZMS Členka kolektivu, který zvítězil na ME 1955. Držitelka stří brné medaile z ME 1958 a bronzové z MS 1952. Účastnice MS 1956 (4. mís to).
Běla Paclíková-Stulcová
padák, zařízení umožňujicí sestup vzduchem a přistání na zemi; skládá se t vrchlíku se šňůrami, z nosného po stroje, z uvolňovače a z obalu. HI. částí p. je vrchlík, odporová plocha, zpomaující klesáni. Vyrábí se z hedvábí, uměé tkaniny ap., má rozličný tvar (kruh, čtverec) a systém otvorů, sloužících ke stabilizaci, pohybu vpřed, otáčení ap. Nosné šňůry ho spojuji s nosným po strojem na těle parašutisty Obal se otevírá při seskoku automaticky nebo ručně (vytahovacím lankem, ručním uvolňovačem, event automatickým pří strojem). Vytahovací padáček slouží k vytažení vrchlíku a nosných šňůr po
otevření obalu. Padáky třídime podle účelu na osobní (sport ), nákladní, spe ciální; podle umístěni na žádové, seda cí, prsni a klínové; podle tvaru vrchlíku na kruhové bez výřezu nebo s výřezem; podle způsobu otvírání na p. s ručním otvíráním, se statickým otvíráním a s otvíráním pomocí přístrojů. — Nejpouživanějši typy P- u nás: OVP-68 — p. určený pro cvičné seskoky. Minim, hmotnost 15 kg, vrchlík má plochu 80 m!, nosné šňůry délku 7,5 m. — Zá ložní p. ZVP-68 se uvádí do činnosti po selhání cvičného padáku, a to ručním uvolňovačem. Hmotnost 7 kg, vrchlík kruhového tvaru má plochu 58 m2. Při pevňuje se k hl. padáku. — PTCH-C — hl. p. pro cvičné a sport, seskoky. Nejmenší bezpečná výška na otevřeni je 150 m. Otevírá se automaticky i ručním uvolňo vačem. Hmotnost 14 kg, vrchlík má plo chu 70 m2, šňůry měří 7,5 m. — Záložní p. PZS'62 slouží k záchraně parašutistů při selháni hl padáku. Hmotnost max. 5,5 kg, vrchlík má plochu 42 m2, šňůry délku 5 m. — PTCH-9 — sport, padák pro zkušené parašutisty. Kruhový vrchlík má plochu asi 46 m2, otevírá se ručně nebo poloautomaticky, minim, výška pro otevřeni je 300 m při rychlosti letu 100 km/h. Hmotnost 12 kg. — Mezi nejmodernéjši sport. p. patři typ Strato-Cloud (USA), používá se i u nás. Vrchlík tvaru obdélníku se skládá ze 14 článků, má plochu 22 m2. Hmotnost 6,49 kg. Doporučovaná výška k otevření je 1 500-1 200 m. Technika snášení je velmi náročná. — Pro špičkové sportov ce se vyrábějí padáky EFFA (Francie), Kras (CSSR, NDR), Pioneer (SSSR, USA). paddle tennis (angl., pedl tenys), indi viduální sítová sport.hra, pův. dětská průpravná hra pro tenis, vytvořená 1924 F. P. Bealem Hraje se dřevěnou pálkou na polovičním kurtu s míčkem z houbo vé gumy. Hra s touto výzbrojí později nazývána bat tennis (baet). 1938 zal. US
Paddle Tennis Assosiation, která pře vzala i obměnu F. S. Blancharda a J. K. Cogswella paddle platform tennis, upravenou pro kryté plošiny (např. plo ché střechy). V Anglii se obměna nazý vá padder tennis. — P. t. se hraje podle pravidel tenisu na zmenšených hřištich, se sítí sníženou na 0,76 m. Dřevěné pál ky a rakety pro dospělé máji větší roz měry a vyšší hmotnost, paddock [angl ], ohraničený kruhový prostor na dostihovém závodišti, kde jsou nasedlaní dostihoví koně voděni až do nasednuti jezdců. V. t. dostihová dráha. Paddock Charles, 1900-1943, atlet USA. Dvojnásobný olymp. vitěz 1920 na 100 m (10,8) a na 4 x 100 m (42,2), dru hý na 200 m (22,1). Na OH 1924 druhý na 200 m (21,7) a pátý na 100 m (10,9). Vytvořil pět SR: na 100 y 1921 (9,6), na 100 m 1921 (10,4), na 200 m na rovné dráze 1921 (20,8), na 300 m 1931 (33,2) a na 4 x 100 m 1920 (42,2). Padevětovi-Rousková Zdeňka, nar. 1958, čs. lukostřelkyně, MS. Startovala na OH 1980 a obsadila v celk. klasifikaci 4. místo. Účastnice MS 1981. pádlo, náčini sloužící k pohánění člunů. Na rozdíl od vesla není k člunu připev něné, ale drži se v rukou. — P. kanoistické je jednolistové, drží se jednou rukou za hlavici, druhou na dříku, který přechází do listu. Délka p. je individuální', může sahat stojícímu jezdci k bradě ne bo až k očim. Pro rychlostní kanoistiku je plocha listu větší, pro slalom menši a list navazuje na dřik plynulejším úhlem. Kanoistické p. je většinou dře věné, ale vyrábějí se i p. z plastických hmot. — P. kajakářské (dvojpádlo) je dvoulistové, dlouhé 200-220 cm. Listy jsou prohnuté, lžicovitého tvaru a jejich plochy jsou na sebe kolmé; umožňuje to ekonomičtější pádlování, protože list jde vzduchem pro nový záběr hranou napřed, nikoli plochou. Pro rychlostní závody a pro sjezd se použivaji p. s listy
6
pádlování nesymetrických tvarů (tzv. p dánské). Dřevěná kajakářská p jsou dnes vytlačo vána p z plastických hmot (laminované listy, dřiky z kovových nebo plastických trubek). Pro vodni turistiku se použivaji p. skládaci; jsou v dřiku rozpůlená a obě poloviny jsou spojeny do sebe zapadajícími trubkami pádlováni, pohánění lodě -vpádlem. Na -*kánoi a -vpramici se pádluje pá dlem jednolistovým, na > kajaku pá dlem dvoulistovým. V.t. kanoistika, pády, 1. v judu ukemi, základ judistického výcviku. HI. zásadou je rozložit ná raz na co největší plochu trupu a sou časně jej převést na valivý pohyb. Roz loženi nárazu pomáhá i úder napjaté paže. která je při pádu v upažení dolů (trup a paže svírá úhel 45-60°); 2. v gym. (akrobacii), pohyby těla, při nichž přecházime vlastní vahou z vyš ších poloh do nižších bez převrácení těla Rozlišujeme pády z postojů, kleků, se dů a podporů. Podle směru pohybu ro zeznáváme pády vpřed, vzad a stranou; podle způsobu provedeni prohnutě, vy sazeně nebo s různými připojenými po hyby; 3. ve skocích do vody průpravná cvičení, při nichž cvičenec padá do vody vlastní hmotností, bez odrazu, p. se používají pro nácvik dopadu při skocích střemhlav. Provádějí se napřed, nazad, ze stoje na rukou z pevných plošin. Dů ležitou úlohu při p. má -vzraková kon trola. Skokan sleduje pomyslný bod na vodní hladině a snaží se v něm ponořit. Při dopadu jsou paže ve vzpažení, do konale vytaženy z ramen a propnuty v loktech, 4. ve volejbalu a) neúmyslné jako důsledek odehráni míče v labilním postaveni; b) úmyslné po zahráni míče v pohybu, umožňujici správné odbiti. Využívá se přizpůsobených judo pádů, především p. s kolébkou. Pachman Vladimír, *1918, čs. šachista, ZMS, od 1975 mez. velmistr v kompo zičním šachu. Autor více než tisíce ša chových problémů a několika publika, cí o kompozičním šachu, i Pachol Boleslav, *1948, čs. vzpěrač, I MS. Vybojoval bronzovou medaili v kat. ;do 52 kg na ME 1973. Startoval na ME 1970 (7. místo — trojboj), 1982 (3 — 'trh), 1974 ( 5 .- dvojboj), 1975 ( 5 .- dvojboj) a 1976 (5 — dvojboj). Pachomovová Ljudmila, *1946, sov. krasobruslařka. Tvořila spolu se svým manželem ->A. Gorškovem taneční pár, který se stal prvním vitězem této kat. na ZOH 1976. Stali se šestinásobnými mistry světa 1970-74 a 1976 a vítě zi ME 1970-71, 1973-76 a držiteli stříbr ných medailí z MS 1969, ME 1972 a bronzové z ME 1969 Pákistán, Pákistánská islámská repu blika, stát, v již. Asii u Arabského moře, 79,84 mil. obyv., hl. město Islámábád.
Olymp. zkr. PAK. TVS řídí Pákistánská sportovní rada, nezávislá organizace tvořená zástupci všech sport, organiza cí včetně NOV. Na řízení se dále podíle jí Výbor pro kontrolu sportu námořnic tva, Výbor pro kontrolu sportu letec kých sil, Výbor pro kontrolu sportu v pozemní armádě, Výbor pro kontrolu železničního sportu. Národní odbor pro tělesnou výchovu a sport řízeny vlá dou má v jednotlivých státech své in spektory, kteří usměrňuji práci trenérů, dohližeji na školní sport a spolupra cuji při organizaci sport, soutěži. — Největší stadión je v Karáčí s kapacitou 50 000 diváků. Menší stadióny a dalši sport zařízení jsou ve všech státech ze mě, školy jsou vybaveny sport, hřišti. Nejrozšiřenějšími sporty jsou pozemní hokej (4 mil registrovaných hráčů), kri ket, atletika, fotbal, zápas a badminton. Aktivně sportuje asi 20 % obyvatelstva Pákistánská olymp. asociace vznikla 1948 Sdružuje 14 nár svazů olymp sportů, 2 sportů neolymp., 4 oblastní svazy a sport, organizace armády, ná mořnictva, letectva, železnic a univerzit ního sportu. P. se zúčastnil OH 1948-76. Největších úspěchů dosáhl v pozemním hokeji, v němž získal 2 zlaté (1960 a 1968), 3 stříbrné (1956, 1964, 1972) a 1 bronzovou medaili (1976). Pála František, *1944, čs. tenista. Re prezentoval v Davisové poháru 1971-77. Mistr ČSSR ve dvouhře 1970 a 1973, ve čtyřhře 1966, 1968, 1970 a 1972. Mez. mistr ČSSR 1973 a 1975. Od 1983 ústřední trenér tenisového svazu ÚV ČSTV.
František Pála
palaistra [řec], sportoviště v ant. Řec ku. Zprvu pro zápas, později pro různé druhy gymnastického ->agónu Sou část -^gymnasia. Paldus Jaromír, *1926, čs. volejbalista, ZMS. Člen družstva, které zvítězilo na MS 1949,1956, na ME 1948,1955 a 1958. Držitel stříbrných medaili z MS 1952, 1960 a ME 1950. palé [řec ], zápas v ant. Řecku. V.t agón. paléstra [lat ] viz palaistra Pálfyová Matylda, 1912-1944, čs. gym-
Jaromir Paldus
nastka. Členka družstva mistryň světa 1938, třetí v soutěži jednotlivkyň. Drži telka stříbrné medaile ze soutěže druž stev na OH 1936 pálka, pomůcka k odrážení mičů, zho tovená obvykle ze dřeva. Ploché p. se použivaji pro stolní tenis a malý tenis, kulaté pro gorodky, kónicky tvarované pro baseball, playgroundball, softball aj. — P. na stolní tenis se skládá z Ovál né hlavy a držadla. Může mít jakoukoliv velikost, tvar i hmotnost. Hlava p. je ze dřeva nebo častěji z nékolikavrstvé pře kližky, na které je nalepen potah. Vrs tva vlepená v podkladu může být zpev něna různým materiálem či výztužným vláknem, např. uhlíkovými vlákny. Vidi telný povrch obou stran p. musí být jednotné tmavé barvy a nelesklý. Jako potahového materiálu se používá oby čejné vroubkované gumy (řapíku). kom binace mechové gumy, houby a gumy, korku ap. U potahu typu sendvič je vrs tva s vroubky navrch (celk. tloušťka po tahu max. 2 mm), u typu soft jsou vroubky dovnitř (celk. tloušťka potahu max. 4 mm). Kombinace potahů na obou stranách hlavy p. jsou různé, na př. soft-sendvič nebo sendvič-sendvič. Pro mez. mistrovská utkání je nutné používat pro stranu pálky, jíž se hraje, jen ty značky a druhy potahů, které jsou pro příslušné období schváleny Mez. federací stolního tenisu, pálkař, v pálkovačích hrách hráč druž stva pálkařů, který je právě na pálce. Po odpáleni míče běží určenou metovou dráhou ve snaze získat příslušnou metu, čímž se udrží ve hře, popř. bodu je pálkovači hry, pohyb, malé (drobné) i velké hry (polosport. a sport. — viz pálkovači sportovní hry), při nichž se každá rozehra začíná odpalem míčku do určitého prostoru. Pálkař pak běží na určitou metu, aby ziskal vítězství pro sebe nebo body pro družstvo. Soupeři mu v tom brání pomocí míčku, kterého se musí po odpalu zmocnit. Pálkař je ze hry vyřazen: chytí-li soupeř odpálený míček v letu, dopravi li míček na metu dříve, než tam pálkař doběhne, dotkne-
7 li se mlčkem běžícího pálkaře ap Sou peř se tím dostane na místo pálkaře, event, sí úkoly vymění celá družstva (většinou až po vyřazeni určitého počtu pálkařů). V malých (drobných) p. h. si pálkař nadhazuje míček sám, nebo mu ho nadhazuje spoluhráč. Ve sport. p. h. nadhazuje většinou soupeř, a to se sna hou odpal co nejvíce ztížit až znemož nit. Je však omezován pravidly vyžadu jícími určitý způsob nadhozu, vymezují cími dráhu letu míčku nebo cíl zásahu ap. P. h. vyžadují velký hrací prostor, u nás se hrají spíše rekreačně, a to jako malé p. h. (např. hra na krále, zaháněná pálkováním aj.) nebo polosport. p.h. (jako barborky, odpalovaný pasák aj ), popř. zjednodušené sport. hry. pálkovači sportovní hry, kolektivní sport, hry hrané dvěma družstvy (polaři a pálkaři) na hřištích alespoň jedním směrem teor neomezených (v praxi li mitováno doletem odpáleného míčku). Hráči družstva polařů se pohybuji kde koliv ve hřišti, a to i ve vymezeném pro storu pro pohyb hráčů družstva pálka řů. Mezi hráči obou družstev nedochází ke střetům v boji o míč, poněvadž kaž dé družstvo má jiný úkol. Pálkaři za doběh na určenou metu po zdařilém odpalu získávají body. V některých hrách se boduje i za daleký odpal. Proto jsou pálkaři ve smyslu současných sport, her útočníky. Polaři jsou obránci, přes tože kromě bránění soupeřům v bodo vání mají za úkol vyřadit je pravidly do voleným způsobem ze hry. Vyřazením stanoveného počtu soupeřů (např. 3) skončí půlsměna a dojde k výměně úkolů družstev. Zvítězí družstvo, které v roli pálkařů získalo více bodů. Utkáni se hrají většinou na určitý počet směn, o délce trváni utkáni rozhoduje úspěš nost hry v poli. — Z p. s. h. dosáhl mez. významu - * kriket, - * baseball a -v softball; nár. p.s.h. až na -> pesápallo spíše zanikají (např. - ► schlagball, -» oina, -»• lapta). V. t. pálkovači hry. pálkovaná, pálkovači sport, hra odpo vídající -v softballu, hraná u nás v 50. letech v návaznosti na - ► playgroundball 1951 byla poprvé přeložena pravi dla softballu. V 60 letech p. nahradil softball, organizovaný již v rámci ČSTV. pálkový tenis viz malý tenis, pallone, giuoco del pallone (džuoko del palone, ital.), zaniklá tenisová hra, známá ze středověku a rozšířené v Itálii ještě v min. stol. Palmer Charles Stuart, "1930, brit. sport, funkcionář, od 1965 předseda Mez. federace juda (FIJ), předseda brit. federace juda, člen. Brit. olymp. asocia ce, člen tripartitní komise MOV 1974-81. paluba, kryt člunů v rovině lubů. U všech typů kajaků a u kánoi pro vodní slalom a sjezd kryje celou loď s vý
Panin-Kolomenkin jimkou sedaciho otvoru. Současné kompaktní laminátové slalomové a sjezdové lodě vytlačily dřívější plátě né odnímatelné palubní kryty. — U pla chetních a motorových člunů je p. vět šinou dřevěná, z palubek spojovaných na péro a drážku. P. je buď rovná, nebo příčně vyklenutá a položená na palubní nosníky (tzv. palubnice). Palušková Jindřiška, roz Paušová, *1947, čs. plachtařka, ZMS. Mistryně ČSSR 1980. Vytvořila několik čs. plachtařských rekordů. Účastnice srovnáva cích soutěží soc. zemí 1974, 1975 (2. místo), 1977, 1979 (1. místo), 1980 (1. místo). Třeti na I. plachtařském mis trovství Evropy žen 1973. Panáček Josef, *1937, čs. střelec, ZMS. Vítěz OH 1976 a ME 1980 ve střel bě na skeetu. Držitel střibrných medailí z ME 1977 (jednotlivci i družstva), 1979 a bronzových z ME 1973, 1975, 1978 a 1981 (vesměs soutěž družstev). Star toval též na OH 1980, MS 1974, 1975 a 1981, ME 1971 a 1976. Nositel Řádu práce. Panama, Panamská republika, stát ve Stř. Americe mezi Tichým oceánem a Karibským mořem, 1,89 mil. obyv., hl. město Panama. Olymp. zkr. PAN. TVS řidl státní orgán Národní sportovní in stitut, školní sport kontroluje odbor těl. výchovy při ministertsvu školství'. Vý chovu sport, odborníků zajišťuje Národ ní sport, institut spolu s nár. sport, sva zy. Ve školách je TV povinná. P. má ně kolik menších stadiónů a 2 velké v hl. městě, 2 bazény 50 m, 15 bazénů 25 m, 1 sport halu, 1 střelnici, 1 cyklistickou dráhu. Nejrozšířenějšimi sporty jsou baseball, fotbal, basketbal, box a ju do. Panamský olymp. výbor vznikl 1934, uznání MOV získal 1947 Sdružuje 13 nár. svazů olymp. sportů a 2 neolymp. a federaci sport, lékařství. — P. se zú častnila OH 1960- 76. V P. se 1938 a 1970 konaly středoamerické a karib ské hry. NOV je členem Panamerické sportovní organizace. Panamerická sportovní organizace, špan. Organisación Deportiva Panamericana. ODEPA, zal. 1951 jako společný orgán nár. olymp. výborů Severní a Již ní Ameriky s cílem organizovat —► pan americké hry. Sdružuje 33 členských zemí, sídlo Mexiko. Vedle pravidelného organizování panamerických her ODE PA rozviji styky s dalšími regionálními organizacemi, zejm. s organizací -> Bolívarových her, se ► Středoamerickou a karibskou sportovní organizaci aj. Za cil si stanovila upevňovat spolupráci s MOV, MSF, bdít nad dodržováním olymp. pravidel při regionálních hrách, poskytovat pomoc členským zemím při rozvoji sportu atd. Stanovy nepřipou štějí polit., rasovou ani náboženskou
diskriminaci. Nejvyššim orgánem ODE PA je konference. ODEPA se zasloužila 0 rozvoj sportu v řadě států, především v Jižní Americe. Pomáhá posilovat sport, spolupráci mezi zeměmi Jižní a Severní Ameriky. Oficiální jazyk: špa nělština, angličtina, francouzština, panamerické hry, oblastni mez. sport, soutěže amer. kontinentu, pořádané pod patronátem MOV. Zal. 1940 v Bue nos Aires, konají se od 1951 každý 4. rok. Řídicím orgánem p. h. je ►Pana merická sportovní organizace. Na pro gramu her jsou soutěže ve 22 druzích sportu. Panamerické hry — přehled. I. 1951 Buenos Aires II. 1955 Mexiko III. 1959 Chicago IV. 1963 Sao Paulo V. 1967 Winnipeg VI. 1971 Cali (Kolumbie) VII. 1975 Mexiko Vlil. 1979 San Juan (Portoriko) IX. 1983 Caracas panathénaie [řec.j, slavnosti v ant. Athénách k poctě bohyně Athény. Kaž doročně se konaly malé p„ každý 4. rok velké p., které trvaly 6 dní. Sport, program obdobný OH (viz olympijské hry antické) s důrazem na hippický -» agón. Zvláštní běh s pochodněmi a zá vody triér. Významný byl múzický agón ve zvi. divadle Odeion. P. se účastnili 1spojenci Athén. Panenka Antonín, *1948, čs. fotbalista, ZMS. Záložník Bohemians Praha (1950-80) a Rapidu Vídeň (1981-84). Re prezentoval 59 x (17 branek). Účastník MS 1982, ME 1976 (1. místo) a 1980 (3. místo). Nejlepší čs. fotbalista 1980. No sitel vyznamenání Za zásluhy o výstav bu. Panenské ostrovy , souostroví v sev. části Malých Antil v Karibském moři, rozdělené na Britské Panenské ostrovy a Panenské ostrovy USA, 116 000 obyv. Olymp. zkr. ISV. TVS je řízena přímo jednotlivými sport, svazy (atletika, plachtěni, zápas, basketbal ap.). Olymp, výbor P.o. vznikl 1967. Účast na OH od 1968. pánev, pelvis, kosterní útvar vzniklý spojením vpředu dvou kostí pánevních stydkou sponou, vzadu kloubním spoje ním s kostí křížovou. Děli se na p. vel kou, rozloženou mezi lopatkami kostí kyčelních, a p. malou, uloženou pod ro vinou pánevního vchodu. V konfiguraci p. i v jejích rozměrech se výrazně proje vují pohlavní rozdíly. P. ženy je na vý šku kratší, ale je širší, vchod pánevní je oválný, dolní ramena kosti stydkých se spojují v oblouku. panhellénské hry viz všeřecké hry. Panin-Kolomenkin Nikolaj , 1872 až 1956, rus. a sov. krasobruslař a sport.
pankration střelec. Vybojoval na OH 1908 v soutěži ve speciálních figurách na ledě zlatou medaili. Získal stříbrně medaile na MS 1903 a ME 1908 a bronzovou na ME 1904 v jízdě mužů. Mnohonásobný mistr Ruska 1906-17 ve střelbě z pistole a re volveru. Ještě 1928 zvitězil na Všesva zové spartakiádě ve střelbě z pistole Na OH 1912 byl členem družstva, které obsadilo 4. místo ve střelbě z pistole a revolveru na 50 m Dlouholetý pracov ník sov. osvětových organizací a pra covník Lesgaftova institutu v Leningra dě. Autor knih o krasobruslení. pankration [řec.j, sport, disciplína v ant Řecku provozovaná především profesionálními atlety. Spojení zápasu ve volném stylu s boxem. Panýrek Duchoslav, 1867-1940, význ. čes. chirurg, propagátor a popularizá tor lék. vědy a těl. cvičeni, známý škol. hygienik, městský zdrav, rada v Praze, doc. UK. Spisy: Lékař a škola, 1905 Papp László, * 1926, maď. boxer Olymp, vítěz ve stř. kat. (do 73 kg) 1948 a v lehké stř. (do 71 kg) 1952 a 1956. Mistr Evropy 1949 (do 73 kg) a 1951 (do 71 kg). Od 1956 profesionální boxer, 1962—66 profesionální mistr Evropy stř. váhy. Od 1969 trenér maď. boxerské re prezentace.
László Papp
Papua — Nová Guinea, stát ve vých. {ásti ostrova Nová Guinea a na ostro vech v Melanésii v Tichém oceánu, člen brit. Společenství národů, 3,08 mil. obyv., hl. město Port Moresby. Olymp, ikr. NGY. Školní těl. výchova organizo vána podle angl. vzoru, sport, zařízení na dobré úrovni, dostatek tělových, ká drů. NOV uznán 1974. Účast na OH bez větších úspěchů | parada [z fr. parade] viz kryt v šermu, paradox vůle [řec.j, situace, kdy příliš ná výše volniho ůsili upřeného ke spl něni stanoveného cíle bráni jeho usku tečnění. Zvláště je p.v. patrný v koordi načně složitých činnostech, kdy neú měrně zvýšená-* aktivace dosaženi cí le ztěžuje. paragraf, v krasobruslení složitý povin ný cvik, viz krasobruslení.
8 Paraguay, Paraguayská republika, stát z výšky 800 m s výdrži 0-5 s; e) 3 skupi v Jižní Americe, 2,97 mil. obyv., hl. měs nové seskoky čtyřlenných družstev to Asuncion. Olymp. zkr. PAR. TVS řidí z 1 000 m s výdrži 0-10 s. Každý den sport, svazy. Sport, zařizení, s výjimkou soutěže se závodí v jedné disciplíně, zařízení pro fotbal, na slabé úrovni. Ne hodnocené na body. Vítězí závodník dostatek tělových, pedagogů a kádrů. nebo družstvo s největším počtem bo — Olymp, výbor P. vznikl 1968. Účast na dů. Soutěží se v kat. mužů a žen. M OH od 1968 bez výraznějších úspěchů, ČSSR jsou organizována každoročně paralelní slalom, lyž. závod, v němž od 1973, mez. mistrovství soc. zemí pod jedou dva nebo více závodníků součas názvem Za přátelství a bratrstvi každo ně na dvou nebo více slalomových tra ročně od 1971. tích postavených vedle sebe Vytyčení paratonie svalové [řec.j, nenormálni trati, terén a úprava sněhu musi byl pro svalový tonus (napětí); zvýšený svalový oba závodníky stejné. Výškový rozdíl tonus je označován jako hypertonie, tratě 80-100 m. Traf je vyznačena terči. snížený jako hypotonie a ztráta svalové Terč tvoří dvě svislé tyče, mezi nimiž je ho napěti jako atonie. P. bývá příčinou napjat pruh látky 30 cm široký a 70 cm nebo syndromem různých -*• poruch vysoký. Tyče a látka terčů levé tratě (ve motoriky. směru jizdy) jsou červené, druhá trať je Parfenovič Vladimir, "1958, sov. kajavyznačena modře. Traf má mít 20-30 kář. Trojnásobný olymp. vítěz 1980 v zá terčů a má se projet za 20-25 s. Neměří vodech kajaků jednotlivců na 500 m se však čas, ale rozdíl při průjezdu cí a kajaků dvojic na 500 a 1 000 m (vždy lem mezi prvním a druhým závodníkem se S. Čuchrajem). Mistr světa 1979 (K 1, s přesností na 10 3. s. Každý závod mezi 500 m, K2, 500 m, se S. Čuchrajem), dvěma závodníky se jede ve dvou ko 1981 (K 1,500 m, K 2,500 m, se S. Supe lech, ve druhém kole si závodníci tratě ratou), 1982 (K 1,500 m, K 2,500 m se S. vymění. Závodí max. 32 závodníků. Po Superatou) a 1983 (K1, 500 m). Držitel prvé se p. s. jel v sezóně 1974/75 jako stříbrných medailí z MS 1978 (K1, 500 m) a 1983 (K 2. 500 m a 1 000 m. se závod Světového poháru, para-ski, disciplína sport, parašutis- 1 S. Superatou). mu, sestává ze seskoku z výšky 800 m ' Parisi Angel, *1953, brit. a fr. judista. na přesnost přistáni (cil je umistěn na i Vybojoval pro Velkou Británii bronzo zasněžené, mírně skloněné planině) | vou medaili na OH 1972 v abs soutěži. a z obřího slalomu, hodnoceného podle Jako reprezentant Francie (po sňatku pravidel FIS. P.-s. se organizuje v alp. s Francouzkou) zvítězil v kat. nad 96 kg zemích od 1965 jako Pohár para-ski I na OH 1980 a stal se mistrem Evropy V ČSSR je nepravidelně organizován v soutěži bez rozdílu vah 1983-85. Drži obdobný zimní dvojboj, seskok s padá tel stříbrných medaili z OH 1980 (abs. kem a obří slalom (K. Vary) nebo se soutěž), 1984 (nad 95 kg) a ME 1980-81 skok a běh na lyžích na 10 km (Liberec), (abs. soutěž) a 1982 (nad 95 kg), parasympatikus, část vegetativního park kultury a oddechu, PKO, spole nervstva, které se - * sympatikem íner- čenské zařizeni umožňující ve větších vuje hladké svalstvo, svalstvo srdeční městech soustředit různé formy kult. a žlázy. Na p. se rozlišuje část hlavová osvětových a uměleckých pořadů, spol. a křížová. Hlavová část vycházi z přísluš zábavu a aktivní odpočinek. Pestrá jsou ných vegetativních jader mozkového i zařizení umožňující návštěvnikům za kmene a probíhá v nervu okohybném pojení do rozmanitých forem TK. Svě (pro svěrač zornice a sval řasnatého té toznámý je PKO Maxima Gorkého liška), v nervu lícním (pro žlázu slzní, v Moskvě, největší v ČSSR je PKO Julia podčelistni, podjazykovou a drobné žlá Fučíka v Praze zy slinné), v nervu jazykohltanovém parkúr jfr. parcoursj, v jezdectví dráha (pro žlázu příušni) a v nervu bloudivém s překážkami rozestavěnými na - * kol (pro vnitřní orgány krční, hrudni a val bišti; jezdec musi překážky překonat nou část orgánů břišních). Křížová část v předepsaném pořadí a podle pravi vychází z křížové michy a dostává se del. Délka dráhy, skoků, jejich obtíž k orgánům pánevním (zvi. pohlavním) nost a kombinace odpovídaji vždy pří slušnému typu a stupni předepsané ob cestou nervu stydkého parašutismus viz sportovni parašutis tížnosti. Úhrnná délka p. v metrech ne smí přesáhnout 60násobek počtu pře mus. parašutistický víceboj, disciplina kážek. Výška překážek nesmi přesáh sport, parašutismu, sestává z pěti závo nout 170 cm a šířka 2m, vodní přikop dů: a) střelba z malorážky z polohy vle nesmí být širší než 5 m (s výjimkou sko že bez opory na vzdálenost 50 m, 30 ran ku mohutnosti a honebniho skákáni). ve 30 min; b) plaváni v bazénu na 100 m Typy překážek: svislá, tj. výšková pře libovolným způsobem; c) přespolni běh kážka, šířková překážka, vodní přikop, na 3 000 m pro muže a 1 500 m pro že kombinace překážek ze dvou. tří nebo ny; d) 4 seskoky na přesnost přistání více skoků za sebou, lavice, návrší, ná-
9 spy, terasy, uzavřená překážka. Užívané typy překážek viz kavaleta, bariéra, doublebar, triplebar, oxer, vodní při kop, stacionáta. parkúrové skákání, disciplina jezdec kého sportu; jezdec s koněm překoná vá -*• parkúr, tj. dráhu s překážkami ro zestavenými na -» kolbišti. Kůň musi prokázat ovladatelnost, skokové schop nosti, rychlost, obratnost a opatrnost nad překážkou. Podle druhů rozeznává me soutěže klasické, honebni a ostatní. V klasických soutěžích se chyby jezdce a koně (shozeni překážky, neposlu šnost, pád, překročení času) přepočítá vají na trestné body. V honebních sou těžích se chyby přepočítávají na sekun dy Podle obtížnosti rozeznáváme sou těže stupně Z s výškou překážek do 100 cm, ZL do 110 cm, L do 120 cm, S do 130 cm, ST do 140 cm, T do 150 cm a TT do 160 cm. Mezi ostatní soutěže patří skok mohutnosti, bariéro vé skákání, štafetové skákání, skákáni do 1. chyby, s volbou dráhy ap. Pro hodnoceni těchto soutěží existuji zvláštní kritéria. V. t. jezdectví. Paroubek Jaroslav, ’ 1921, čes. archi tekt, prof. ČVUT Praha, fakulty archi tektury, kde přednáší kromě jiného i obor sport, stavby. Člen véd. rady ČVUT, předseda komice sport, staveb Svazu architektů a člen těch. rady ÚV ČSTV. Tvůrce návrhu na Maninský sta dión (1970), který se postupně realizuje. Nositel státní ceny K. Gottwalda, parter (slg.), v -*■ zápasu boj v pokle ku, dř. se výraz užíval oficiálně. Párti János, "1932, maď. kanoista. Olymp, vítěz v kánoi jednotlivců na 1 000 m 1960 Mistr světa ve stejném zá vodě 1954 a mistr Evropy v kánoi jednotlivců na 10 000 m 1957, 1959 a 1961. Držitel stříbrných medailí z OH 1952 (C l 1 000m), 1956 (C l 10 000m), a ME 1959 (C 1 10 000m). partie naslepo, v šachu utkáni 2 sou peřů, z nichž jeden, event, oba hrají zpaměti, tj. bez použití -*• šachovnice a - ► šachových kamenů. V. t. šachová partie. paření vesla (slg), ve veslováni nedo statečné nakolmeni vesla při záběru; veslo je nadměrné zatápěno vodou, po rušuje se rovnováha lodi a plynulost jízdy Pařízková Jana, *1931, čes. lékařka, doktorka lék. věd, pracovnice Výzk. ústavu tělových, v Praze, autorka řady véd. práci k problematice složení těla. vztahu akt. těl. hmoty a tuku, výživy, těl. zdatnosti a výkonnosti. Od 1975 před sedkyně komise výživy, těl. zdatnosti a výkonnosti při Mez. unii věd o výživě při UNESCO. pas (z angl. p a s s - cesta, přihrávka), slg. v některých sport, hrách přihrávks,
páteř obvykle na delší vzdálenost, pasák, označení pálkovacich her a) li dového původu (tzv. malý a velký p ), b) uměle vytvořených zejm. pro školní praxi (např. školní p. se skupinovými přeběhy pálkařů). pasáž [fr. passage), prvek vyšší drezúry, zařazený do olymp. drezúrní úlohy; zkrácený, velmi vznosný a kadencovaný klus; diagonální páry nohou se součas né zvedají a došlapuji v pravidelné zpo malené kadenci s výdrží ve vznosu. V. t. španělská jezdecká škola, drezúrni sou těže. Pasiárová Anna, roz. Gajancová, ‘ 1949, čs. lyžařka, MS. Na MS 1982 šestá v bě hu na 5 km a osmá na 10 km. Podílela se i na umístění čs. štafet na ZOH 1976 (6 ), MS 1978 (6). Šestá ve Světovém poháru běžkyň 1982 a devátá 1983 pasivní pohybová činnost, v LTV po hyb pacientova těla, končetin či hlavy vlivem vnější síly. V praxi pohyby, které provádí rehabilitační pracovník s paci entem. pásmo měřickó, ocelové méřidlo pro měření všech vzdáleností, tratí nebo délek výkonů. Je upevněné v ochra nném pouzdru nebo na vidlici a má svi novací zařízení. Pásma jsou různých dé lek (např. 10 m, 20 m, 50 m, 100 m) a pro sportovni účely musi být státním orgá nem úředně ocejchována. Pásmo je dě leno na metry, decimetry a centimetry.
Při měření je důležité napnutí pásma; pro béžná pásma 20 m dlouhá se počítá s napětím silou 10 kg. V atl. se při mě ření skoků do výšky a o tyči používá měřicí tyče, dělené po centimetrech, nebo dotykových měřidel, dělených též po centimetrech. Pasovský Vratislav, 1854-1924, čes. ar chitekt a stavitel, význ. tur. fukcionář. 1890-1914 předseda Klubu čes. turistů (KČT), 1895-96 redaktor Časopisu turis tů. Měl velké zásluhy o rozvoj KČT, o vytyčování a značení tur. cest, budo vání rozhleden, nocleháren a chat. pasport tělovýchovných zařízeni, průvodní list stavebního objektu (sou boru stavebních objektů) uvedeného do trvalého uživáni. Obsahuje údaje, kterými je objekt identifikován vůči ob jektům stejného nebo obdobného dru hu a určení. Rozsah údajů je dán obsa hem pasportizačního (průvodního) li stu. Jako p.t. z. ČSTV je také označo ván souhrn vybraných údajů o těchto zařízeních v určitém území (okres, kraj ap.). pat, v šachu druh - ► remízy, král hrá če, který je na tahu, není sice v šachu, ale hráč nemůže táhnout žádným kame nem, aniž by krále vystavil šachu, páteř, zákl. nosná část kostry všech obratlovců Skládá se z pohyblivě spo jených obratlů, které se podle tvaru a polohy dělí na 7 krčních, 12 hrudních,
W
Schéma zakřivení páteře: 1 lordóza krč ní, Žkyfóza hrudní, 3 lordóza bederní, 4 kyfóza křížová
Spoje na páteři: 1 podélný vaz přední, 2 podélný vaz zadní, 3 otvor meziobratlový, 4 rosolovité jádro, 5 meziobratlová ploténka, 6, 7 vazy mezitrnové, 8 vaz žlutý,' 9, W kloub meziobratlový
10
patinando 5 bederních, 5 křížových a 5 kostrčních. Křížové srůstají v dospělosti v kost kří žovou, kostrční obratle v kost kostrční. Obratel (s výjimkou prvního krčního, zvaného atlas) má tělo, oblouk a výběž ky: jeden trnový, mířící nazad, dva příč né, jdoucí do stran, a čtyři kloubní (dva horní a dva dolní). Oblouky obratlů vy mezuji kanál páteřní, v němž je uložena >• mícha hřbetní. Obratle jsou spojeny klouby, vazy a chrupavkami a v dolním úseku srůstem. Dlouhé vazy sbíhají po přední^ i zadní straně obratlových těl, krátké vazy spojují sousední obratle mezi oblouky a mezi výběžky trnovými i příčnými Zvláštní uspořádání vazů je v oblasti spojeni lebky s páteří, umož ňující i rotační pohyby hlavy. Těla obra tlů spojují -»■ meziobratlové ploténky. — Pohyblivost páteře je největší v úse ku krčním a bederním. Kromě - ► flexe, *■ extenze a lateroflexe rozlišuje se ještě rotace p a pohyby pérovací, umožněné zvi. esovitým zakřivením pá teře. Zakřivení obrácené vpřed se nazý vá -> lordóza, zakřivení vzad - * kyfóza. Při pohledu zezadu se někdy pozoruje zakřivení do strany, tzv. bočitost (skoliI óza>I patinando (ital.j, šermu rychlý (útočI ný) pohyb nohou vpřed plynulým spojením posunu a výpadu, patní směr (též distální nebo kaudální směr) , na lidském těle směr k nohám, resp. k patám; je nezávislý na celk. po loze těla a používá se při nevzpřímených polohách, kdy nemůžeme použít . označení dolů. pato (span.), pův. hra argent, gaučů, 1937 úpravou pravidel branková sport. ; hra, jakási košíková na koních. Hřiště 200-220 m, uprostřed brankových čar sí tové koše, hluboké 1,4 m, upevněné na tyčích ve výší 2,7 m, kruh koše o průmě ru 1 m zavěšen svisle. Míč (kachna) pl něný vzduchem je opatřen 6 uchy z ko žených řemínků dlouhých 40 cm, hmot nost 1050-1290 g. 4členná družstva hrají 6 period po 8 min s 6 minutovými pře stávkami. Hráči smějí hrát míčem pouze
j
pravou rukou, sbírat ho ze země jen na zastaveném koni, přičemž se soupeři musí vzdálit. Dopravení míče do koše je 1 bod. Tresty za přestupky mají 3 stup ně: rozehrání míče soupeřem z místa přestupku, přímá střelba na koš z 8 m a z 5 m Za hrubost je diskvalifikace bez náhrady hráče. Soupeř se nesmí shazo vat nebo strhávat z koně. Patočková Libuše, '1933, čs. lyžařka, MS. Účastnice ZOH 1956 (6. štafeta 3 x 5 km, 19. 10 km) a MS 1958 (5. 3 x 5 km). Patterson Floyd, '1935, boxer USA. Olymp, vítěz ve stř. kat. (do 75 kg) 1952. Po přestupu k profesionálům (1953) byl 1956-59 a 1960-62 profesionálním mis trem světa všech vah. Patzaichin Ivan, *1949, rum. kanoista. Olymp vítěz v kánoi jednotlivců na 1 000 m 1972 a v kánoi dvojic na 1 000 m 1968 (se S. Covaliovem) 1980 a 1984 (s T. Simionovem). Mistr světa 1970 (C 2, 1 000 m, se S. Covaliovem), 1973 (C 1, 1 000 m), 1977 (C 1, 1 000 m), 1977 (C 1, 1 000 m), 1978 (C 1,10 000 m), 1979 (C 2, 500 m, s P. Capustou), 1981 (C 2, 1 000 m, s T. Simionovem), 1982 (C 2, 10 000 m) a 1983 (C 2, 1 000 m) a mistr Evropy 1969 (C 2, 1 000 m, se S. Covali ovem). Držitel stříbrných medailí z OH 1972 (C 2, 1 000 m, se S. Covaliovem), 1984 (C 2, 500 m, s T Simionovem), MS 1971 (C 2, 1 000 m se S. Covaliovem), 1975 (C 1, 1 000 m), 1981 (C l, 10 000 m; C 2 10 000 m, s T Simionovem), 1983 (C 2,10 000 m) a bronzových z MS 1971 (C 1, 500 m), 1973 (C 1, 500 m), 1974 (C 1, 500 m; C 1,1 000 m; C 1,10 000 m), 1977 (C 1, 10 000m), 1978 (C 1, 1 000 m) a 1979 (C 1, 1 000 m; C 1, 10 000 m). Paulen Adrian, 1903-1985, niz. sport funkcionář a sportovec, 1976-81 předse da Mez. amatérské atl. federace, 1965-70 Niz. olymp. výboru, 1981 čestný předseda IAAF. Účastník OH 1920-28, svět. rekordman v běhu na 500 m Paulsen Axel, 1855-1938, norský krásobruslař a rychlobruslař. Ovlivnil počátky závodního brusleni; jeho jménem je
|Í0 -3
Hřiště na pato: A hřiště, 1 umístěni košů, B koše
nazván jeden z krasobruslařských sko ků. který sám poprvé předvedl ve Vídni 1882 na I. mez. krasobruslařských závo dech, při nichž obsadil 3. místo. Paulus Karel, '1933, čs. volejbalista, ZMS. Člen mužstva, které zvítězilo na MS 1956, ME 1955 a 1958. Držitel stříbr ných medailí z OH 1964, MS 1960 a 1962. Účastník ME 1963 (5. místo).
Karel Paulus
Paulů-Šafářová Blanka, '1954, čs. ly žařka, MS. Druhá na ZOH 1984 ve štafe tě 4 x 5 km a čtvrtá v běhu na 20 km. Držitelka stříbrné (5 km) a bronzové (4 x 5 km) medaile z MS 1974 (4. 10 km). Zúčastnila se též ZOH 1976 6. - 4 x 5 km, 10. 5 km) a 1980 (4. —4 x 5 km), MS 1978 (6 —4 x 5 km, 1.—10 km). Sedmá ve Světovém pohá ru běžkyň 1982, čtvrtá 1983,
Blanka Paulů-Safářová
Pausániás, řec. spisovatel z 2. stol. n. I. Ve spise Cesta po Řecku popsal mimo jiné i Olympii a historii OH. Umožnil tim v 18 stol. její znovunalezeni. Přes řadu nepřesností je jeho dílo význ. prame nem i k dějinám ant. OH. Pivek František, ’ 1907, čes. tělových, pedagog, 1958-77 pracovník Výzkumné ho ústavu pedagogického v Praze, dlouholetý člen redakční rady čas. Tě lesná výchova mládeže. Spisy: Hřiště a stadióny, 1959; Tělesná výkonnost 7- ISIeté mládeže ČSSR, 1977; Hodno ceni výkonnosti ve školní TV, 1980. Za sloužilý školský pracovník, nositel Me-
pedagogické fakulty
11 daile dr M. Tyrše a Medaile J, F. Chaloupeckého. Pavel Ota, 1930-1973, vl. jm. Otto Pop per, čes. sport, novinář, reportér a pro zaik. Autor sport, reportáží a povídek (Dukla mezi mrakodrapy, Pohádka o Raškovi, Plná bedna šampaňského, Syn celerového krále aj.) a autobiogra fických povídek Smrt krásných srnců a Jak jsem potkal ryby. Pavlásek Petr, "1947, čs. vzpěrač, ZMS. Obsadil 6. místo v trojboji v kat. nad 110 kg na OH 1972 (4. místo v trhu) Účastník OH 1976, MS 1969 (7. - trojboj, 6. v evr. pořadí), 1973 (5. - dvojboj), 1974 (4 ), 1975 (5., i v Evropě), ME 1970 (5.-trojboj), 1971 (5.), 1973 (4. dvojboj) a 1974 (4 ). První čs. vzpěrač, který v trojboji překonal hranici 500 kg. Pavlásek Vojtěch, *1895, čes. pedagog a tělových, funkcionář, dlouholetý pra covnik ÚV FPT, ústřední vychovatel FPT, iniciátor a redaktor sborníku pro děti Ohníček, nositel Řádu 25. února, Řádu práce a zasloužilý škol. pracovník. Pavlousek Vítězslav, 1874-1957, průkopník řady odvětví čes. sportu, přede vším lyžování a vodních sportů. Dlouho letý funkcionář Čs. olymp. výboru, po dílel se na organizaci Olymp, kongresu 1923 a byl spoluzakladatelem Čs. yachetní asociace (1930) Pavlousek Vítězslav,'\9U, čs. jachtař, MS. Závodil na olymp. jolách a ve třídě Pirát. Účastník OH 1936 (25. místo v zá vodě olymp. jol). Jachtařský funkcio nář, teoretik a vychovatel mnoha gene rací závodníků. Pavlov Sergej Pavlovič, '1929, sov. tě lových. funkcionář, 1968—83 předseda Výboru pro TVS SSSR, předseda Olymp, výboru SSSR 1975—83. Nositel Leninova řádu. Pavlovský Ludvik, čs. parašutista. 1935 vytvořil SR ve výšce seskoku s okamžitým otevřením padáku. Na čs. padáku PAK seskočil z letounu Letov Š-528 z výše 8 705 m bez kyslíkového přístroje. Pawlowski Jerzy, '1932, pol. šermíř. Olymp, vítěz v šermu šavli jednotlivců
Jerzy Pawlowski
1968 a mistr světa ve stejné kat. 1957, 1965-66. Člen družstva, které zvítězilo v šermu šavli na MS 1959,1961-63. Drži tel stříbrných medailí z OH 1956 (šavle jednotlivců i družstev), 1960 (družstva), MS 1962-63, 1967, 1971 (jednotlivci), 1954, 1969 (družstva) a bronzových z OH 1964 (družstva), MS 1959 (jednotli vci), 1953, 1957-58 a 1970 (družstva). Pazdírek Pavel, '1937, čs. plavec, MS. Vybojoval stříbrnou medaili na ME 1958 v závodě na 200 m motýlek (5. místo v polohové štafetě 4 x 100 m). Účastník OH 1960. Od 1983 předseda plaveckého svazu ÚV ČSTV. pažba, část střelné zbraně umožňujicí držení a přilíceni. Bývá zpravidla dřevě ná, bucf z jednoho kusu, nebo ze dvou i více části, a slouží k uloženi kovových částí zbraně. Zadní část p se nazývá botka, horní lícnice a přední předpažbí. Některé zbraně, např. voj., mají i nadpažbi, které kryje hlaveň svrchu Na p. jsou poutka k upevněni nosného nebo - ► upínacího řemene. P. pistole se na zývá rukojeť a pro sport, střelbu mívá - ► opěrku. — Botka je opatřena ková ním, které p. chrání před poškozením a slouží k připevnění gumové botky ne bo jiného zařízení zabraňujíciho klouzá ní p. po oděvu střelce. K botce se také u libovolných malorážek a terčovnic upevňuje hák, umožňujicí nasazení p do ramene — Lícnice je upravená levá část p., k niž se při střelbě přikládá lie. K snadnějšímu přiliceni je vyvýšená, u libovolných zbrani tvarovaná a regu lovatelná posunováním na výšku. Její tvar i rozměry jsou závislé na tvaru obli čeje střelce, na poloze očí i na technice střelby. — Předpažbí \e část p. od lučí ku k předními konci. Ú sport, zbraní má podélnou kovovou drážku k upevnéni opěrky pro střelbu vstoje a vkleče. — Individuální ortopedická p. sport, zbrani je přizpůsobená max. výkonu. U libo volných malorážek a velkorážových ter čovnic má obvykle masivnější předpažbi, tvarovanou licnici, lůžka pro prsty ruky, která spouští, a otvor pro palec, umožňující tzv. pistolové držení. Na botce libovolné zbraně je zařízení k pro dloužení p. regulačními šrouby nebo nástavci. Délka a dalši rozměry jsou při způsobeny individuálním požadavkům střelce. U pistoli jsou ortopedické p. povoleny s určitým omezením (např se nesmí překročit max. rozměry zbraně). U rychlopalné a libovolné pistole může rukojeť obepinat ruku, ale nesmí přesa hovat klouby zápěsti a dotýkat se před loktí. U libovolné pistole rukojeť často překrývá hřbet ruky, takže při uchopeni zbraně postupuje střelec jako při oblé kání rukavice. Sport, brokovnice sice mohou mít individuální p., ale málo se použivaji. U standardní malorážky a vel-
korážové standardní pušky musí být podle pravidel tzv. standardní pažba, která nesmí mít opěrku ani pro palec, zarážky pro ruku ap. — U některých lo veckých zbrani jsou p. bočně vyhnuté, botka opatřena gumou nebo zdobením, dřevo v místě držení bývá zdrsněné, aby zbraň v ruce neklouzala. P. mají ne jen různé tvary, ale i názvy: angl., fr., něm., amer., Monte Carlo aj. —V. t. střelné zbraně Pecka Jiří, '1917, čs. kanoista, MS. Spolu s -*■ V. Havlem ziskal stříbrnou medaili na OH 1948 v závodě kánoí dvo jic na 10 000 m a bronzovou na MS 1950 (C 2,1 000 m). Startovali i na slalomářských MS 1951, kde získali stříbrnou medaili v soutěži družsjev C 2 a bronzo vou na kánoi dvojic, a 1953, kdy byli čle ny třetího nejlepšího družstva. Pecka Jiří, '1940, čs. cyklista, MS. Ob sadil 5. místo v závodě na 1 km s pev ným startem na OH 1964. Nositel čs. Ceny fair play 1972. Pecka Zdeněk, '1954, čs. veslař, ZMS. 1974-78 startoval v párové čtyřce na OH 1976 (3.místo), MS 1974 (3. místo), 1975 (2. místo), 1977 (2. místo) a 1978 (4. mís to). Od 1979 jezdi na dvojskifu s - * V . Vochoskou, s nímž startoval na OH 1980 (3. místo), MS 1979 (2. místo), 1981 (4. místo), 1982 (3. místo) a 1983. Nosi tel vyznamenání Za vynikajici práci, pečovatel, nehrající člen volejbalové ho družstva s právem být na lavičce družstva. Pečuje o hráče, např. při - * oddechovém času podává ručníky, pití, s hráči však nesmí mluvit, pedagogické fakulty, státní vzdělá vací zařizení pro přípravu pedagogů, které připravuje učitele pro mateřské školy, pro 1.-4. roč. a 5.-9. (resp. 8.) roč. zákl. škol, od 1980 pro 5.-12. roč. škol. Založeny 1946 při univerzitách v Praze, Brně, Oomouci a Bratislavě a při jejich pobočkách v Čes. Budějovicích, Plzni, Banské Bystrici a Košicich. 1948 byly zrušeny a v Praze, Olomouci a Bratisla vě začleněny do -» vysokých škol pe dagogických, jinde do - * vyšších peda gogických škol. Škol. zákonem 1960 by ly ve všech krajích vytvořeny -►p e d a gogické instituty jako vysoké školy no vého typu. 1964 byly znovu zřízeny mís to pedag. institutů p.f. a jejich počet byl snížen na 12. 1967 se p.f. v místech, kde existovaly tradiční univerzity, staly součástí univerzit a připravovaly učitele pro 1. a 2. stupeň, tj. pro 1.-' 4 a 5 - 8 jévent. 9.) ročník. 1980 byla působnost absolventů p.f. rozšířena i na školy 3. stupně, tj. do 12. třídy. Počet p.f. s obo rem TV byl rozšířen; vedle FTVS UK v Praze a FTVŠ UK v Bratislavě se uči telé TV připravuji i na katedrách odb. studia na p.f. univerzity v Olomouci a na p f. v Plzni, Ústi nad Labem, Brně,
12
pedána Ostravě, Hradci Králové, Čes. Budějovi cích, Nitře, Banské Bystrici a Prešově, pedána, v šermu vyvýšené pódium, na němž je umístěna -» planš. Nesmí být více než 50 cm nad úrovní, na které se pohybuje vrchní rozhodčí. Pégoud Adolphe, 1889-1915, fr. letec, zakl. letecké akrobacie. Jako první na světě provedl v srpnu 1913 půlvýkrut a let na zádech. 1913 provedl svislé S se 2 půlpřemety. V září 1913, několik dní po ruském pilotu Néstěrovovi, provedl přemet. Na jaře 1914 provedl řízený pád letadla ocasem napřed. V prosinci 1913 a lednu 1914 předváděl leteckou akrobacii v Praze a v Brně. Zahynul ve vzdušném boji za 1. svět. války Pech Miloš, *1927, čs. kajakář, MS. Zís kal stříbrnou medaili v závodě kajaků na 10 000m na MS 1954 a bronzovou medaili ve čtyřkajaku na 1 000 m na MS 1948. Byl 4. jako člen štafety 4 x 500 m kajakářú na MS 1948, MS 1950 (K 4 10 000 m), 5. na OH 1948 (K 2 1 000 m spolu s - ► O. Kroutilem) a 6. na OH 1952 (K 1 10 000 m). Pecháček František, 1896-1944, čs. gymnasta. Mistr světa ve viceboji jednotlivců i v soutěži družstev na MS 1922 a člen vítězného kolektivu na MS 1926 (5 - viceboj jednotlivců), účastník OH 1920 (4 - družstvo). Autor skladby mužů Přísaha republice, která byla pro vedena na X. všesokolském sletu 1938. Jako akt. člen sokolské odbojové orga nizace byl zatčen a popraven nacisty 3.2. 1944 v Mauthausenu. Pecháček Jiří, *1943, čs. jezdec, MS, reprezentant ve skokových disciplínách od 1962. Účastník MS 1978 a ME 1977 a 1979 (2. místo v zahajovacím skákáni, kůň Amor), vítěz mez. Grand Prix na CSIO v Bratislavě 1977 a 1978. Umístění na závodech ve Vídni, Olštýně, Lipsku, Weidenu, Cáchách aj. Držitel bronzové ho odznaku FEI. Pechan Jaroslav, 1862-1915, čes. stře doškolský prof., propagátor škol. TV. v níž uplatňoval Tyršovu soustavu. V nižších třídách zákl. školy požadoval omezeni pořadových a prostných cviče ní ve prospěch her. Spisy: Tělocvik pro obecné školy chlapecké, 1889. Autor biografie tělových, odborníků uveřejňo vané v příloze čas. Výchova tělesná pod názvem Rozhledy po vývoji tělocvi ku a jeho tvůrcích. Pechlát Augustin, 1877-1941, čes. tělo vých. pracovník, sokolský činovník, ná čelník ČOS. Znalec a propagátor Tyršo vy tělocvičné soustavy a názvosloví. Sokolský publicista, spoluautor sleto vých vystoupení. Za nacistické okupace člen ilegální organizace, zatčen a po praven. Spisy: Tyršův tělocvik, 2 díly, 1932, 1936; České tělocvičné názvoslo ví, 1940.
Pek Alois, *1950, čs. kulturista, ZMS Mistr Evropy 1976 (nad 179 cm), 1977, 1984 (vždy v soutěži jednotlivců nad 90 kg) a člen vítězného družstva z ME 1977, 1982-84. Držitel bronzových me dailí z ME 1982-83 (nad 90 kg) a MS 1985 (družstva, 6. místo v soutěži jednotlivců nad 90 kg). Účastník MS 1977 (4.- nad 90 kg) a 1982 (4. - nad 90 kg, 4. - družstva). Reprezentant „světa" v utkání proti USA 1978. Pelé, vl. jm. Edson Arantes do Nascimento, *1940, brazilský fotbalista. Útoč ník Santos Sao Paulo (1956-74). 1965-71 reprezentoval 93 x (79 branek). Úča stník MS 1958 (1. místo, nejlepši hráč MS), 1962 (1. misto, pro zranění ve finá le nehrál), 1966 a 1970 (1. místo, nejlep ší hráč MS). Fotbalovou činnost zákon čil v Cosmos New York (1975-77). Pova žován za nejlepšiho fotbalistu všech dob. pelham [angl.J, druh pákového udi dla, sestávajicího z půleného uditka a dvou postranních ramen páky, umož ňujících zapnutí dvou otěži a podbrad niho řetízku. Slouži k lepšimu ovládáni koně. Pelikán Jan, 1889-1942, čes. tělových, pracovník, sokolský funkcionář a dlou holetý tajemník ČOS. 1922-26 redigoval s J. Hillarem a K. Hellerem Věstník so kolský, od 1931 jej řídil samostatně Za nacistické okupace zatčen a umučen v Osvětimi. Pelikán Rudolf, 1886-1946, fotbalový funkcionář. Člen Mez. fotbalové federa ce od 1931, předseda Čs. fotbalové aso ciace 1923-26 a 1928-46.1933 byl vedou cím čs. reprezentačního mužstva, p e lkkis (dř. též penkkis), fin. obměna -» malého tenisu. pelota (baskická), středověká hra špa nělských Basků (též blaid a chiestera), vyvinula se ve sport, a sázkovou hru -> jai alai. 1840 použity rukavice, 1860 ko šíček spojený s rukavicí — chisterak.
Chistera — pálka na pelotu
1888 Argentinec M. Curuchag vynalezl dnešní „dlouhou chisteru". Hřiště 16 x minim. 60 m. Na přední straně 18 m široká a 9 m vysoká odrazová stěna se zákl čarou ve výši 80 cm. Čára podáni 16-20 m před stěnou. Míček z tvrdé gumy (o málo větší než tenisový) je hráči zachy cován a házen chisterou, rukavicí vybí hájící v podlouhlou ošatku (jako lusk či velký nehet). Družstva o 4-6 hráčích hraji na čas, nebo s počítáním jako v te nisu nebo jeu de paume. Hráči obou družstev, libovolně rozestaveni v poli, střídavě chytají od přední stěny odraže ný míček přímo ze vzduchu nebo po jednom odrazu od země a z mista ho přímo nebo po otočce házejí proti stě ně, Rychlost hozeného míčku je až 258 km/h. pelota con cesto (pelota kon sesto, špan ), argentinská obměna košíkové pro ženy, vytvořená A, R. Brestem. Hři ště 12 x 24 m s 8m třetinami Na středu krajních třetin sloupky 3,3 m vysoké a na nich koše o průměru 0,5 m. Druž stvo tvoří 6 hráček (2 hráčky v každé třetině), hrací doba 2 x1 5 min. Hráčky se nesmějí z třetin přemístit, přihrávat mohou jen vpřed a držet mič i při driblinku max. 3 s. Střílet mohou jen z útočné třetiny.
1/3 ^
1/3
O
o
\L
1/3
_
o
■
r
» .o
Hřiště na pelotu con cesto: 1 půdorys, 2 koš.
peloton [fr. ], skupina cyklistů jedoucí v uzavřeném útvaru. Kromě jezdců na špici jedou závodníci v tzv. závěsu, tj. překonávají menši odpor vzduchu. Sku pina se řadí podle směru větru, např. Hřiště na pelotu: A hrací plocha, B zeď. při bočním větru šikmo vedle sebe. V p
peřej
13 e jezdci ve vedeni střídají po 100 až 000 m podle rychlosti jízdy a síly vě ru. Jezdec z čela se zpravidla řadí na onec skupiny. lelvimetr, nástroj k měření pánevních ozmérů, který je často využíván při anropometrických měřeních. ienalta (z angl. penalty kick) viz pokuový kop. ’enc Martin, '1957, čs. cyklista, ZMS. liskal střibrnou medaili ve stíhacím záodu družstev na OH 1980 (8. místo ednotlivci) a MS 1981 (10. - jednotliv:i). Ve stejné disciplíně obsadil 4. mis0 na MS 1979. rendlujici hráč, slg pendl, 1. hráč lasketbalového či volejbalového druž stva, který je oprávněn střídavě starto'at za dvě družstva téže TJ zařazená do ůzných - * soutěžnich tříd. V zápise 1 utkáni musi být zvlášf vyznačen. Podnínky za jakých lze pendlovat stanoví -♦ soutěžní řád sport, svazu; 2. dř. i basketbalu hráč v útoku, pohybujicí se pod soupeřovým košem podél kon:ové čáry; jeho úkolem bylo vytvářet ročetni převahu, střilet z krátké i stř. rzdálenosti a stahovat odražené miče jo střelbě spoluhráčů. Penesová Michaela, *1947, rum. atletlacht£ní, 1. létáni na bezmotorových etadlech, založené na využíváni stou>avých termických a dynamických 'zdušných proudů (viz sportovní letecví, bezmotorové létání); 2. p. na pla:hetnicich viz jachting; 3. p. na oplachěném plováku viz windsurfing; 4. p. na ední jachtě viz lední jachting; S. p. na ávésném kluzáku viz závěsné létání. >lachý Jozef, "1949, čs, atlet, běžec na itř. tratě, ZMS. Pátý na OH 1968 na lOOm (1:45,9), šestý na OH 1980 na 500 m (3:40,7), účastník OH 1972 i 1976. Druhý na ME 1969 na 800 m 1:46,2), šestý na ME 1971 na 800 m 1:47,3), účastník ME 1974 a 1978 Vitěz 1ME 1972 na 800 m (1:48,84), druhý na 1ME 1973 (1:49,50) a 1974 (1:49,49). Vy volil svět juniorský rekord na 800 m 968 (1:45,9) a ER na 800 m 1971 1:46,7) Dvanáctinásobný mistr ČSSR desetkrát v běhu na 800 m, dvakrát na 500 m). Čtyřnásobný čs. rekordman: 13 800 m 1968 (1 45,9) a 1969 (1 45,4), na 500 m 1977 (3:37,04) a na 1 míli 1977 3:52,6).
Jozef Plachý
zlaketa, výtvarně řešená menší deska i nízkým reliéfem, zpravidla kovová, tterou věnuje jako čestnou upomínkoiou cenu pořadatel úspěšným účastniiňm sport, soutěže nebo tur akce (viz
O
Ú>
cena). Na p. je obvykle vyznačen název akce, rok jejího konáni, event i pořada tel, popř pořadí, za které je v soutěži udělována. Plameny a Cesty, závazná část ->■ Vý chovného systému PO SSM pro jiskry a pionýry. Součásti jsou Tři plamínky pionýrského znaku a úkoly motivované vlastnostmi zvířátek (např obratná ko čička) pro jiskry. V P. a C. podávají pio nýři důkazy pionýrské připravenosti, znalostí a dovedností, tvořivosti, těl. a branné zdatnosti Pionýři jsou rozdě leni do věk. kat.: 3. roč. Zš plní Plamen bystrosti, 4. roč. Plamen vytrvalosti, 5. roč. Plamen samostatnosti, 6. roč. Ces tu objevů, 7. roč. Cestu výkonů a 8. roč. Cestu činů. Těl., tur. a branné podmínky mají vzájemnou návaznost a jejich ná ročnost se postupně zvyšuje. Obratná kočička obsahuje pohyb, a terénní hry, tanečky, překážkové dráhy, „školky" s míčem nebo švihadlem, základy pla vání, lyžováni, bruslení nebo jízdy na kole a pořadová cvičení. Ml. a st. pioný ři plni v důkazu těl. a branné zdatnosti podmínky tělových, branné, zdravově dy a první pomoci. Ml. pionýři v Plame nu bystrosti mají zařazeny hry s přebě hy, základy sáňkování, lyžováni, jizdy na kole nebo jiné sport, dicipliny podle vý běru, hry na seznámeni s vodou a pořa dová cvičení. St. pionýři v Cestě činů máji ovládat atl. discipliny, jednu kolek tivní sport, hru z výběru: kopaná, háze ná, odbíjená, košíková, lední hokej, včetně znalosti pravidel a schopnosti organizovat hru, jedno další sport, od větví nebo disciplínu a plavání dvěma způsoby * Obdobně se zvyšuje nároč nost podmínek z branné vých. (vrcholí účastí na 3 celodenních branných poby tech, znalostí úkolů civilní obrany, hasi cích potřeb a pravidel silničního provo zu). Zdravověda a první pomoc jsou ukončeny znalostí a dodržováním zásad hygieny a bezpečnosti při sportu, výle tech a táborech. — Na P. a C. navazuje
□n
I
A
1
•
(ě
Odznaky k závodní činnosti výchovného systému PO SSM mladších pionýrů: 4 Plamen bystrosti. B Plamen vytrvalosti. C Plamen samostatnosti
Odznaky k závodní činnosti výchovného systému PO SSM starších pionýrů: 4 Cesta objevů, B Cesta výkonů, C Cesta činů
2, a 3. nadstavbová část Vých, systému PO SSM - ► zájmové odznaky a odzna ky odborností PO SSM. — Literatura: Vých. systém PO SSM pro jiskry a pio nýry — závazné část. Praha 1983. Plamínek Josef, "1954, čs. veslař, ZMS. Držitel stříbrné medaile z MS 1979 na dvojce s kromidelnikem. Úča stník OH 1976 (6. místo osma) a 1980 (6. misto dvojka s kormidelníkem), MS 1975 (4. místo osma), 1977 (4. místo os ma), 1981 (4. misto čtyřka s kormidelní kem) a 1982 (7. misto osma). Plánička František, "1904, čs. fotbali sta, ZMS. Brankář Slavie Praha 1923-39, za kterou sehrál 969 zápasů. Reprezen toval 73 x (1926-38), z toho 37 x jako kapitán. Účastník MS 1934 (2. místo) a 1938. Považován za nejlepšího bran káře světa své doby planimetr, přístroj pro měření velikosti ploch geometrických obrazců. V tělo vých. výzkumu nahrazuje početni meto dy zjišťování nepravidelných ploch. Převážně se používá při biom. analýze, např. při určování velikosti impulsu síly při měření odrazové schopnosti. Pro možnost subjektivní chyby je p. nahra zován výpočetní technikou, plánování, metoda racionálního ří zení rozvoje soc. společnosti, promítají cí se do systému řízeni TK zejm. v jeho sociálně ekon. stránkách. Podstata p. v TK spočívá v komplexním rozhodová ní o všech formách řízených procesů v potřebném předstihu a vzájemné ná vaznosti na procesy celostátní řídicí a plánovací soustavy. Počáteční etapu p. tvoří prognózování. Plány, uplatňova né v TK, spolu vzájemně souvisejí, zejm. pokud jde o obsahově věcnou ná plň, odvětvové vazby, územní členěni, časovou návaznost ap. Podle sféry říze ní jsou zákl. druhy v TK zejména: kom plexní plán rozvoje určité organizace (např. ČSTV) nebo tělových, činností resortu (např. MŠ ČSR) s cílovou orien tací pro analogické piany nižší územní působnosti; specializované plány roz voje jednotlivých odvětví jako závazná vodítka pro obdobné plány příslušných sport, svazů na nižších stupnich řizeni; plány činnosti tělových, orgánů jako realizační plány úkolů komplexní orga nizační struktury v příslušné horizontál ní rovině, kde se koncipují podle potře by i plány jednotlivých úseků, zejm. za bezpečujících činností (např. ekon. za jištění ap ). Podle časového rozložení spočívá v TK těžiště ve tvorbě plánů střednědobých, korespondujících zá sadně s pětiletým státním plánem soci álního a ekon. rozvoje ČSSR. Středně dobé plány jsou základem pro vytváře ní plánů krátkodobých, zpravidla roč ních, které se zaměřuji na konkrétní cíle jednotlivých subsystémů TK (např. ma
plánování tělovýchovných staveb sové tělových aktivity, výkonnostní sport). Systém p. vrcholového sportu se vyznačuje v obsahu i čase některými zvláštnostmi, vyplývajícími mj. z jeho centralizovaného řízení, z Olymp, cyklu a periodizace dalších nejvyššich mez. soutěží. Zvi. kategorii představují ope rativní plány, jejichž uplatnění se výraz ně projevuje při realizaci některých klí čových tělových, akci a sport, soutěží (např. Čs. spartakiáda, MS ap.). plánování tělovýchovných staveb, prostřednictvím plánu uskutečňovaná investiční výstavba, která patří mezi hl. části národohospod. plánu. Přípravu tě lových. stavby zahajuje investiční zá měr, který stanoví zákl. požadavky na stavbu. Po vydání investičního záměru je vypracován projektový úkol jako zá kl. dokument investiční výstavby. Jeho úkolem je zdůvodnit potřebnost a reali zovatelnost stavby. Návrh projektového úkolu musi být v souladu s vyhláškou č. 105/81 Sb. o dokumentaci stavby pro jednán s orgány, dodavateli, provozo vateli atd., posouzen a schválen. Ve schvalovacím protokolu jsou uvedeny zákl. údaje o stavbě (rozpočtová cena, doba výstavby, termín jejího zahájení a dokončeni ap.). Po schválení projek tového úkolu a rozhodnuti o umístěni stavby se zpracovává úvodní projekt (pro stavby s jednoduchým řešením jednostupňový), jehož součásti je plán organizace výstavby. Práce na úvodním projektu nesmí být zahájeny před schválením projetového úkolu. Řešení úvodního projektu prohlubuji, upřesňují a doplňují prováděcí projekty do tako vých podrobností, aby byly postačují cím podkladem pro výrobní přípravu dodavatelů a pro provedení stavby. Prováděcí projekty se zpracovávají na jednotlivě provozní soubory a stavební objekty nebo postupně na jejich ucele né části. Rozpory vzniklé při zabepečování souladu mezi prováděcími projekty řeší generální projektant. — Do návrhu investiční výstavby musí být stavby do loženy schvalovacím protokolem k pro jektovému úkolu, informaci o zabezpe čení projektové přípravy, protokolem o projednání dodavatelsko-odběratelských vztahů, vyjádřením o stavu zajiš tění dovozu a doklady o zajištění bu doucího provozu pracovními silami. Or ganizace předkládají návrhy staveb k zařazení do návrhu prováděcího plánu nadřízenému orgánu, popř. ústřednímu orgánu. Po schváleni plánu nár. hospo dářství vládou ČSSR provádí ústřední investor jeho rozpis na jednotlivé orga nizace s pokyny pro sestavu návrhů hosp. (podnikových) ročních plánů. Po rozpisu schváleného plánu a upřesnění odběratelsko-dodavatelských vztahů sestavují přímí investoři své návrhy
hosp. plánů, které musi zabezpečovat úkoly stanovené rozepsaným státním plánem. Plán projektových prací vypra covávají všechny organizace, které v rámci své působnosti provádějí pro jekční práce nebo jejich provedení po žaduji od jiných organizaci. Plán inves tiční výstavby zahrnuje veškeré práce a dodávky související s pořízením no vých -*■ základních prostředků a s pro váděním rekonstrukcí a modernizací dosavadních zákl. prostředků, pokud jsou provedeny v plánovacím roce (bez ohledu na dobu fakturace a zdroj finan cování). Demontáže a přemístění zákl. prostředků a bourací práce se zahrnují do investiční výstavby jen v případě, jsou-li součásti projektů nových staveb. Práce a dodávky pro investiční výstav bu se dělí na dodávky pro stavební část a pro část technologickou. Struktura plánu ivestiční výstavby se určuje pod le projektů a rozpočtů staveb, jejich ob jektů a provozních souborů. Za zaháje nou se považuje stavba, jejíž výstavba byla ve vykazovaném období zahájena podle stavebního deníku (deník vede dodavatel). Za dokončenou se považuje stavba, jestliže na ní byly provedeny in vestiční práce a dodávky obsažené v projektové dokumentaci a nezbytné k tomu, aby mohla plnit svou funkci v rozsahu stanoveném plánem výroby nebo jiných výkonů, a jestliže byla jako dokončená protokolárně převzata, planš [fr.], též bojové pole, v šermu plocha určená pro zápasy. Musí mít rovný povrch, může být ze dřeva, lino lea, korku, gumy, umělé hmoty, kovové síťoviny (při používání el. signalizačního přístroje). Šířka p. je 1,80—2 m, délka pro šerm fleretem 14 m, pro šerm kor dem a šavlí 18 m. Na p. je vyznačeno 7 kolmých čar: a — středová čára, b — střehová čára, c — čára, na kterou se staví šermíři při šermu kordem a šavli po překročeni čáry e, d — výstražná čá ra pro šerm fleretem (tzv. poslední me tr), e — konečná čára, f -- prodlouženi planše. Je-li planš umístěna na pódiu (pedáně), nesmi být výše než 50 cm nad úrovní, na níž se pohybuje vrchní rozhodčí. plantografie, metoda zobrazeni otisku chodidla, plantogramu. Pomoci různých barviv nanesených na chodidlo a otiště ných na papír lze sledovat konfiguraci chodidla a klenby nožni. Při sériovém vyšetřování lze použít tzv. pedobarografie, založené na snímkování fólie PVC deformované otiskem nohy a osví cené luminiscenčni trubicí. P. lze např. sledovat vliv skoků na utvářeni podélné a příčné klenby. plastické anatomie, odvětví anat. po pisující a vysvětlující struktury podmi ňující plastičnost těla (kosti, klouby.
22 svaly a kožní útvary). P. a. má uplatnění nejen na výtvarných školách, ale i v praxi tělových, pedagogů, které učí sledovat lidské tělo při různých polo hách a pohybech. plastické povrchy, směsi org. makro molekulárních látek, které se používají místo klasických mlátových a travna tých povrchů hřišť a podlahových krytin v tělocvičnách. P.p. se objevily už kon cem minulého století, ale první zásadní změny přišly až po 2. svět. válce, kdy se objevily nové materiály — Grasstex a později Rub-kor. Na jejich výrobu by lo použito bitumenu, gumy, korku a vláknitého materiálu, které se doplni ly minerálním plnivem. Podle těchto dvou povrchových úprav byla vyrobena řada dalších s větším či menším úspě chem, ale žádné velké rozšíření p.p. ne nastalo. Zlom ve vývoji nastal v 60. le tech kdy amer. firma 3 M (Minnesota Mining and Manufacturing Company Ltd.) vyvinula pro klusácké dostihové dráhy novou hmotu a nazvala ji tartan Jako základ tartanu se použil nový ma teriál, polyuretan, a to nejen do samot né hmoty, ale granulovaný i pro zdrsně ní povrchu. Nová hmota se brzy začala používat zejm. pro atl. dráhy, ale i hři ště pro míčové hry a jako podlahová krytina tělocvičných sálů. Poprvé se atleti seznámili s novou hmotou na OH 1968 v Mexiku, kde byl tartan položen na atl. dráze hl. stadiónu i na tréninkové dráze. Ukázalo se, že nová hmota přiná ší možnosti dosažení vyššich výkonů, že ji lze použit za každého počasí, i během deště, a že je pružná, neklouzavá, odol ná proti vlivům počasí, proti otěru a po škození hřeby v tretrách. Přinesla však i určité negativní jevy, které dnes lékaři označují jako „tartanový syndrom" Vyšší pružnost povrchu často působí proti náponu svalů, dodatečné chvění materiálu působí negativně na pohyb, aparát, zejm. dolní končetiny a páteř, a možnost smyku opěrné nebo odrazo vé nohy působí negativně na svaly i klouby. Po nesporném úspěchu tarta nu nastala velká vlna výroby povrchů z plastů. Obdobou tartanu byl rekortan (NSR), který byl položen na atl. drá ze v Mnichově pro OH 1972. Dnes se objevují stále nové druhy p.p., některé se osvědčují více, jiné méně, a tak ča sem zase mizí. (Přehled všech dosud použitých p.p. viz tabulka). P.p. pro bě žecké dráhy a hřiště jsou většinou slo ženy ze tří vrstev: vrchní, nosné a pod kladové Vrchni vrstvu tvoři plastická hmota, někdy jednolitá, jindy ze dvou vrstev, kde spodní část zajišťuje pruž nost a vrchní všechny podmínky pro provoz, tj. odolnost, neklouzavost a stá lost . Vrchní vrstva může být monolitic ká, zhotovená litím na nosnou vrstvu,
23
plastické povrchy
ebo prefabrikovaná, desky nebo koerce se lepí na nosnou vrstvu. Nosnou rstvu tvoři štěrkové lože, zabraňující zlíněni spodní vody, na které je poloena vrstva nejdříve hrubého a na néj imného cementového nebo živičného etonu, Nosná vrstva musí mít takovou evnost, aby na ní mohly pojíždět doiravni i výrobní stroje pro položeni řehni vrstvy. Povrch nosné vrstvy má iovoleny jen velmi malé úchylky nerovostní, protože nerovnosti se kopírují do vrchní vrstvy a zhoršují její kvalitu, 'řehní a nosná vrstva mohou být proedeny v úpravě propustné nebo neiropustné pro vodu. Podkladovou vrsvu tvoří většinou půda, která se uprauje drobným štěrkem, pískem, nebo kvárou. Pod celou upravenou plochu e pokládá účinná soustava drenáží, to i v případě, že podkladová vrstva je fopustná. — P.p. používané v tělocvičách a sport, halách můžeme rozdělit a koberce pokládané na dřevěné pružé podlahy, koberce lepené na betono
vé nebo živičné podlahy s pružnou pod ložkou, speciální pružné hmoty lepené na betonový nebo živičný podklad s po vrchem upraveným speciálním štěrko vým materiálem a speciální pružné hmoty lité přímo na betonový nebo ži vičný podklad. Mezi p. p. patři i umělé trávníky, jejichž hl. materiály jsou poly amid, polyester a polypropylen Mohou to být koberce tkané, pletené nebo i se všívanými vlákny. Používají se zatím jen ojediněle pro hřiště na fotbal, házenou a pozemní hokej nebo ve velkých ha lách. — K p. p. patří i plastické koberce lyžařské pro sjezdové dráhy, které slou ží k mimosezónnimu výcviku lyžařů. Pla stický koberec se skládá z dílů, které se vzájemně spojuji pomocí jednoduchých zámků. Vyrábějí se na bázi polyethylénu a jeho kopolymerů vstiikovacim způ sobem. Kromě koberců pro sjezdové ly žování se pro mimosezónní přípravu lyža řů vyrábí i umělá lyžařská stopa. Výho da obou těchto krytin je, že se pro jizdu použivaji stejné lyže jako na sníh P p.
pro lyžařské sjezdové dráhy vyrábí u nás Nisasport a je také jejich vývoz cem. V ČSSR je pokryto p. p. téměř 60 svahů. Další plastický materiál pro ly žařský sport je Durokryt (pro export Durofol), vyráběný v Beskydsportu. Použí vá se jako umělá krytina pro skokanské můstky, vyrábí se z tvrdého PVC. — Dalši z řady plastických materiálů je plastický led. Plochu kluziště tvoří pre fabrikované panely s oboustranně na neseným kluzným materiálem na bázi silikonu. Po opotřebení jedné strany se desky obrátí. Desky se pokládají na be tonový podklad s použitím pružného polštáře a vzájemně spojují na drážku a péro z plastu. Po položení se povrch obrousí a pro provoz se na něj nanese vrstva kondicionéru (směs alkoholu, pa rafínu a silikonu), která pro běžný -pro voz vydrží 2—3 týdny. První kluziště s plastickým ledem bylo postaveno 1969 v Paříži. Dnes je jich v provozu asi 30
Přehled vyráběných plastických povrchů pro jednotlivé druhy tělovýchovných zařízení
Jázev éžecké dráhy kus olitdan iscobol laston lastoturf uroflex verplay Elastopor verplay Eurolastic astrac izpol oxtan irasstex urikastic ermatrack olytex orplastic orplastic Kunststof ulastic 46 ulastic rubberasfalt ecaflex ecaflex super egupol egupol Variolastic ekortan esisport ub-kor IN pur-tan Iřiště iraboflex ireenset
Zem ě výrobce
NSR Nizozemsko švýcarsko ČSSR USA NSR NSR NSR USA SSSR Nizozemsko USA NSR USA Švýcarsko NSR NSR Nizozemsko Nizozemsko
Hl. m a te riá l
rubervezels polyuretan
P rop ust n o st
— —
latex neopren guma guma + polyuretan guma + polyuretan neopren polyuretan polyuretan bitumen bitumen bitumen
— — — —
— — — — — — _ —
NSR NSR NSR NSR NSR Francie USA NDR
bitumen guma + polyuretan polyuretan bitumen + polyuretan guma + polyuretan guma + polyuretan guma + polyuretan guma + polyuretan polyuretan polyuretan bitumen polyuretan
Maďarsko V. Británie
guma + umělá kůže dočasný nástřik
+ + —
— + —
+ + — — — —
Pružnost
P oužití
+ + + + + 4- 44- 4+ -1+ 44+ 4-14+ 4- + 4—
4- + 44- 444+ 444444-
4444-
univerzální tenis t
24
plastické povrchy N ázev Japex Mateflex Nisasport 1 Novoplast Tatrantis prim Pulastic Rekortan Secotam Sporttex Suprem Syntelast Tartan Torpol Taraflex Uniturf Žebrán Umělé trávníky Acriturf Astroturf Cyrillawn Evergrass Girloongrass Neoturf Poligras Poligras Sportrassen extra Politurf Piccadilly G 4 Tartanturf Nisasport Olympie Porplastic Porplastic Kunststof Pulastic A Pulastic rubberasfalt Permatrack Recaflex Recaflex Super Regupol Variolastic Rekortan Resifoot Rezdor Rub-kor Secotan Sportflex Sporttred Structoflex Teranyl Turftex Terraplast Texidor Turftex Trellstep Tartan Turfment Uniturf Zonitan
Zem ě výro bce
HI. m a te riá l
P ropúštn o st
ČSSR Francie ČSSR ČSSR Nizozemsko NSR NOR Bulharsko USA Rakousko USA Polsko Francie V. Británie Bulharsko
guma + bitumen plastic polyetylén PVC guma + polyuretan polyuretan bitumen + latex polyamid + polyetylén
V. Británie USA V. Británie Francie NSR USA NSR NSR USA V. Británie USA ČSSR SSSR NSR NSR Nizozemsko Nizozemsko USA + Nizozemsko NSR NSR NSR NSR Francie SSSR USA NDR Itálie USA NSR NSR NSR NSR Švédsko USA NSR USA NSR
+ — — + + neopren + polyester + polyester + — — — vezels + polyuretan polyetylén + — guma bitumen + guma + polyuretan + — polyuretan — guma + polyuretan — bitumen guma + polyuretan + — guma + polyuretan guma + polyuretan + — polyuretan — polyuretan — guma — bitumen _ bitumen + latex — neopren — PVC — umělé vlákno nylon, guma, polyuretan + pisek + plastická hmota + nylon, guma, polyuretan + — guma — polyuretan guma + polyuretan + — neopren guma + polyuretan +
guma + polyuretan polyuretan polyester neopren chloroprenový kaučuk
polyamid
prui no st
Použití
+ +
univerzální tenis tenis univerzální univerzální univerzální univerzální univerzální tenis univerzální univerzální univerzální univerzální tenis univerzálni
+ + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + — + — + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + +
minigolf kuželky univerzálni univerzální tenis univerzální univerzální univerzální univerzálni univerzální tenis tenis
plastičnost pohybu
25 Tělocvičny a sportovní haly
iázev
Země výrobce
H i materiál
Propust nost
Pružnost
portan portflex printan tructoflex Oepoflex artan rellstep jrfment ebran M 126 enitan
SSSR Itálie NDR NSR USA Švédsko NSR Bulharsko NSR
polyuretan neopren syntetický kaučuk umělé vlákno polyuretan guma guma + polyuretan chloroprenový kaučuk guma + polyuretan
— — — — — — — — +
+ + + — + + + + + +
n itě kus eckerflex itulac olidtan epoflex urilan N uhlan P uroplex verplay elastopor verplay Elastic verplay Eurolastic lastoturf astrac oxtan rasstex ungaroton ydrofag urilastic lachitan lateflex ertogras
NSR Francie NSR Nizozemsko NSR NSR NSR NSR NSR NSR NSR USA USA Nizozemsko USA Maďarsko Maďarsko NSR Bulharsko Francie Nizozemsko
plastic bitumen polyuretan umělé vlákno guma + peopren guma + neopren guma guma + polyuretan guma + polyuretan guma + polyuretan neopren neopren polyuretan bitumen pryskyřice + guma umělá pryskyřice bitumen polyetylén plastic polypropylen
— + + + — + + — + —
+ + + + + —
'ropustnost: — +
nepropustný propustný
Pružnost:
— — — — — + — + + +
+ + + + + + + + + + +
— žádná nebo nezjištěna + dobrá + + velmi dobrá
Přehled použitých plastických povrchů v ČSSR Materiál a země výrobce Účet použiti
Místo Ostrava, Vitkovice
Rekortan (NSR) Secotan (NDR) Supreme (USA)
atl. dráhy a sektory venku i v halách hřiště na házenou tenisové haly
Syntelast (Rakousko)
haly pro míčové hry
Tartan (USA)
atl. dráhy a sektory venku i v halách tenisové hry
Uniturf (V. Británie)
tenis tenis
+ + + + + +
+ + +
Discobol KU (Švýcarsko) atl. dráhy a sektory venku i v halách dočasný nástřik pro tenis Greenset (V. Británie) Metaflex (Francie) tenisové haly Polyflex 942 (Švýcarsko) atl. dráhy a sektory venku i v halách Pulastic (Nizozemsko) haly pro míčové hry
Použiti
Sport. hala. Praha Strahov, Nymburk Slavia IPS. Bohemians, Most Sparta Praha Bohemians Sport, hala Praha. Slavia IPS, Nymburk Praha (Motol, Folimanka), Brno Praha (Strahov, Slavia IPS, Juliska), Ostrava Sparta Praha
tenis
tenis tenis univerzálni
plastičnost pohybu
26
plastičnost pohybu, přizpůsobeni po hyb. úkolu, spolu s - ► pohybovým automatismem zákl. složka každého pohy bu. Podle vzájemného poměru obou složek můžeme třídit pohyb, dovedno sti. Nejvíce plastičnost! bude v hrách, méně v manipulaci s předměty, ještě méně u skoků, hodů a vrhů a nejméně u lokomocí. S rostoucí aktivací plastici ta stoupá jen do určité míry. Psychol, základnou p. p. jsou kognitivní procesy vedoucí k porozumění, pochopení a vhledu do situace. Vlastní rozvíjení této složky spočívá v modelovém řeše ni pohyb, problémů, v rozvoji pohyb, kreativity a fantazijnich představ. Kaž dé mot. učeni by mělo respektovat dial, jednotu obou složek a nepreferovat jednostranně jen podmiňování, opako váni, cvik a dril. plastikové modelářství, stavba pla stikových modelů, tj. zmenšenin sku tečných dopravních nebo bojových prostředků, zájmově těch. odbornost ří zená Svazarmem. Pro stavbu lze jako základu použit podstatných dílů prů myslově vyráběných plastikových sta vebnic a dále doplňků (části, součá stek) z různých materiálů (plastické hmoty, dřeva, kovu) podle úvahy mode láře. Účelem je co nejpřesnější měřít kové napodobeni vnějšího tvaru i barvy současných nebo hist, dopravních nebo bojových prostředků. — Historie. P. m. vzniklo krátce po 2. svět. válce. Zákl. byly miniatury skutečné bojové těch. používané ve štábech armád. Do Svazarmu bylo plastikové modelářství za členěno 1975. Účelem této činnosti je prohloubení polytech. znalosti mláde že.
Soutěžní kategorie: I. modely letadel a) v měřítku 1:40 a větším b) v měřítku 1:40 — 1:60 cí v měřítku 1:61 — 1:86 d) v měřítku 1:87 a menším II. modely pozemních dopravních a bo jových prostředků 1. modely pozemních bojových a vojen ských dopravních prostředků 2. modely pozemních dopravních pro středků a) v měřítku 1 20 a většim b) v měřítku 1:21 — 1:50 III. modely kosmických dopravních pro středků IV. modely plavidel s plachtami V. modely plavidel bez plachet a) v měřítku 1:250 a větším b) v měřítku 1:251 — 1:600 c) v měřítku 1:601 a menším V soutěžích p. m. se hodnotí shoda se skutečným dopravním nebo bojovým prostředkem a kvalita provedení, k pracnosti modelu se pouze přihlíží plastron, chránič hrudniku brankáře ledního hokeje. Je zhotoven ze silono vé látky a jako výplně je použito molita nu a sedlářské plsti nebo jiného plastic kého materiálu. Bývá spojen s chrániči ramen a paži platný povrch, v šermu část těla šer míře, na niž umístěné body a seky jsou považovány za platné zásahy. Ve flere tu je to povrch trupu ohraničený nahoře čárou procházející 60 mm nad vrcholky klíčních kostí, na stranách švy, jimiž jsou připevněny rukávy, dole vodorov nou čarou procházející v úrovni vrchol ků kosti kyčelnich a od nich vpředu pří mo k místu, kde se sbíhají ohyby sla
bin; limec masky nepatří k platnému povrchu; v kordu celé tělo i oděv a vý stroj; v šavli celá vrchní část těla nad vodorovnou čarou, která prochází vrcholky ohybů tvořených stehny a tru pem šermíře stojícího ve střehu, plató dovednosti, ustrnutí, stagnace v nácviku pohyb, dovednosti. Období, kdy učeni navzdory počtu opakováni nevykazuje žádoucí pokrok (viz křivka učení). Příčiny vzniku p. d. jsou objek tivní (nesprávná metoda nácviku, mate riální podmínky, životospráva, výstroj a výzbroj, nedostatečná těl. příprava, špatné zpevňování v předchozím nácvi ku) a subjektivní (nízká motivace, nere álné aspirace, zdravotní stav, sport, for ma, nezdravé sociální klima aj.). plavání, 1. lokomoční pohyb ve vodě, při němž se využívá vztlaku a odporu prostředí. Podle účelu využití lze p. dě lit na zdrav., rekreační, kondiční, bran né a sportovní. Plavecký výcvik se dělí na - ► základní plavání a - * zdokonalovací plavecký výcvik; 2. sport, odvětví, charakterizované snahou uplavat da nou trať v co nejkratšim čase, pravidly povoleným způsobem. Plavecké způso by jsou - ► prsa, - * kraul, ->• znak, -» motýlek. — Energetická náročnost p. závisí na plaveckém způsobu, na rych losti p., na těch. zvládnutí pohyb, návy ku a na teplotě vody. Při stejné rychlo sti je nejvyšší energetický výdej při způsobu prsa. následuji znak, motýlek a kraul. K překonání odporu vody, který se zvyšuje se čtvercem rychlosti, je nut ná záběrová síla. K rozvoji silové schop nosti je třeba využít co nejspecifičtějši posilovači zařizeni, nejlépe na izokinetickém principu. Optimální technika
Z á v o d n í p l a v e c k é d i s c i p l í n y (v m e t r e c h ) Kategorie
prsa
znak
volný způsob
motýlek
polohový štafetový závod závod
muži
100 200
100 200
50 100 200 400 1 500
100 200
200 400
4 x 100 v. z. 1 x 200 v. z. 4 x 100 pol. štafeta
ženy
100 200
100 200
50 100 200 400 800
100 200
200 400
4 x 100 v. zp. 4 x 200 v. zp. 4 x 100 pol. štafeta
Polohová štafeta se plave v pořadí: znak, prsa, motýlek, volný způsob. Polohový závod se plave v pořadí: motýlek, znak, prsa, volný způsob. Na uvedených tratích mužů a žen se vedou SR.
plavání
17
lávce je podmíněna tzv. citem pro vou, tj. vytvořením komplexu pohyb, reexů ovlivněných podněty z receptorů ro udrženi rovnováhy a pro dotyk, ioubkou citlivosti a teplotou. Ve vodě ludené a ve vodě teplejši než 26 ° C se nergie zvyšuje. Celk. energie při záodním výkonu se mezi jednotlivými laveckými způsoby podstatné neliší, la trati 100 m se pohybuje mezi 30-230 kJ Podíl aerobní úhrady enerie na 100 m trati je asi 25-30%, na 30 m okolo 50 %, na 400 m 70-80 % a na 500 m asi 90%. VOímax dosahuje vrcholových plavců hodnot okolo 5,0 min"' (70 ml. m in",.kg"'). Hydrostacký tlak působící na porvch těla vede centralizaci oběhu. Horizontální poloa těla umožňuje návrat krve k srdci, řekonávání hydrostatického tlaku na rudník při vdechu i výdechu pod vodní ladinou vede k rozvoji ventilačnich chopností. P. je pro svou fyziol. účinost vhodnou formou rekreačni i reha ilitační pohyb, aktivity. — Historie, rvní známý výkon se připisuje angl. rolantickému básníkovi lordu Byronovi, terý 1810 přeplaval Dardanelskou úžiu, aby ověřil pravdivost báje o Leanrovi a Héře. Jeho výkon se stal podněsm pro pozdějši - * dálkové plavání 60. letech min. stol. vznikly v Anglii rvní plavecké kluby. — P na prsou na boku bylo postupně nahrazováno zchlejšími způsoby: na I. OH 1896 plaval ítěz Maďar Hájós trudgeonem (špan. impoj, 1900 byl zařazen^* znak (znak jupaz) a -*■ vodní pólo, 1904 -*■ skoky 0 vody. Na OH 1908 vznikla samostatná isciplína prsa a volný způsob se začal lavat -v kraulem. Moderní typ kraulu ředvedl na OH 1924 - ► J. Weissíúller Až do 1952 se závodilo ve ech disciplinách (prsa, znak a volný působ) a v polohové štafetě 3 x 100 m. id 1936 plavali někteři prsaři část nebo elou trať motýlkem, 1953 FINA odděli1 -» motýlek od prsou. Někteří plavci ačali nahrazovat motýlek -*• delfínem. 908 byla v Londýně zal. -» Mezinárodí federace amatérského plavání (FlIA) a 1927 Evropská liga plaváni (LEN). - U nás se prvni plavecké závody ko aly u přiležitosti příjezdu prvního par ího vlaku z Olomouce do Prahy 1845. 90. letech 19. stol. se v něktejch klubech začalo plavat; C Praha uspořádala 1895 prvni plaecké závody. 1896 se konalo první lez. mistrovství zemi Koruny české, ořádané každoročně až do 1900 s mez. častí. 1906 se začal plavat závod Nařič Prahou (s mez. účastí). Až do 1. rét. války se konala mistrovstvi na volých vodách, např. v Praze na Císařské >uce, v Mladé Boleslavi (1907). V Přírami (1914) byly na rybníce se stojatou
Plavání — plavecký způsob motýlek
vodou zaznamenány první rekordy. — 1919 vznikl Československý amatérský plavecký svaz (ČsAPS) a stal se členem FINA. Zde působil (později jako čestný člen) L. Hauptmann. Nyní řídí plavecký sport ČSSR výbor svazu plaveckých sportů ÚV ČSTV, sdružující -»• vodní pólo, -v dálkové plavání, sportovní otužování a -v synchronizované plaváni. SR dosáhli: 1923 J. Múllerová 100 m znak 1:35 min, 1957 V. Svozil 100 m prsa 1:12,7 min, 1945 L. Komadel 400 m prsa 5:43,8 min (vyrovnal): ER: 1961 V. Hopka 100 m motýlek 1:01,0 min, 1968 0. Kozičová 2Ó0 m. v . zp. 2:14,4 min. — Technika. Využívá se poznatků z hydrostatiky, hydrodynamiky a biomechaniky. P. je cyklická pohyb, činnost, při které vznikají hydrodynamické síly; jed ny plavce brzdí (odpor těla), druhé pla vání umožňují (hnací pohyb). Ze splývavé polohy se plavec posunuje vpřed pomocí záběrů končetinami. Technika se projeví především v účinnosti zábě ru. Efektivnost záběru do značné míry ukazuje tzv. prokluz, tj. vzdálenost, o kterou se posune např. dlaň od vlože ní do vynoření z vody. S přibývající rychlostí musí plavec vkládat do záběru více síly, v mezizáběrové pauze plave setrvačností. Individuální technika jednotlivých způsobů se nazývá plavec ký styl. Pojem plavecké tempo se na hrazuje termínem plavecký pohyb, cy klus. Frekvence p je počet pohyb, cy klů za minutu. — Trénink. Cilem trénin kových etap je získat a udržet vytrva lost v rychlém plavání, a to po dobu nejméně 50 s Rychlostní a silově vytr valostní schopnosti se rozvíjejí jednak v trénincích na suchu, jednak ve vodě. V tréninku se používá různých metod.
např. metody max. zatížení, metody izometrických silových cvičení ve vodě, metody intervalové, střídavé. Silově vy trvalostní schopnosti se rozvijejí na su chu pomocí imitačních cvičení (s gumo vými expandery, na různých ergometrických přístrojích), běhu v terénu, mí čových her, běhu na lyžích ap. K dosa žení vrcholného výkonu je třeba 5-7 let intenzívni přípravy. Optimální výkonno sti dosahují muži v 17 až 25 letech, ženy v 15 až 22 letech, vytrvalci muži mezi 17—21 roky, ženy mezi 14—19 roky. Dlouhé období přípravy vyžaduje začít s plaveckým výcvikem a tréninkem po měrně v mladém věku. Proto mládež, která se naučila plavat v 6 až 7 letech, začíná s tréninkem již v 8 až 10 letech. — Výstroj. Těsně přiléhající plavky, gu mová čepice, plavecké brýle. — Soutě že. OH (od 1896), MS (od 1973), ME (od 1926 vždy 2 roky po OH organizuje LEN), MEJ (od 1967, od 1983 každoroč ně), Evropský pohár (od 1980). — U nás je nejvyšší soutěží M ČSSR jednotlivců a celostátní liga družstev. — Pravidla. - ► Bazén pro OH, MS, ME, M ČSSR a mez. závody má mit délku 50 m, šířku minim. 21 m; stěny mají být svislé do 1,80 m pod hladinu vody. Závody užšího rozsahu se mohou konat v bazénech o délce 25 m a šiřce minim. 10 m (povo lená odchylka 0,03 m u 50 m a 0,01 m u 25 m dlouhého bazénu). Stěny musí být rovnoběžné a svislé. Zlábky mohou být na všech čtyřech stranách bazénu, na čelních stranách musí umožnit při pevnění el. dotykových panelů. V 50m bazénu se vytyčuje 8 drah, jejich šířka je 2,5 m. Na dělicí lana jsou navlečeny plováky, které musí mít do vzdálenosti 5 m od čelní stěny bazénu odlišnou bar-
28
plavání vu. Dráhy se číslují zprava doleva, star tovní bloky jsou označeny příslušnými čísly na všech stranách. Startovní ploši na musí být ve výšce od 0,5 do 0,7 m nad hladinou vody, má rozměry minim 0,50 x 0,50 m. Držadla pro start znakařských disciplín jsou umístěna vodorov ně 0,3 až 0,6 m nad hladinou, nesmi vy čnívat z čelní stěny. Na znakovou obrát ku upozorňuje lano s vlajkami zavěšené našiř bazénu mezi pevnými stojany 15 m od startovní plochy. — Teplota vody má být minim. 24 °C (pro M ČSSR max. 28°), pohyb vody nesmi být postřehnutelný. — Start se provádí startovním skokem z bloku, v disciplíně znak a v polohové štafetě ze závěsu za drža dlo umístěné v čelní stěně. Závodnici startují na výstřel, hvizd nebo ústní po vel. V závodě štafet nesmi závodník od skočit dříve, než se předcházejíci člen dotkne cílové stěny. Jestliže odstartuje předčasně, může se vrátit a odrazit od stěny, neučini li tak, je štafeta diskvali fikována. Odstratuje-li některý závod ník předčasně při třetím startu, musí být diskvalifikován. Při obrátce se zá vodník musí dotknout stěny jednou (při znaku) nebo oběma rukama současně (při prsou a motýlku), při volném způso bu se může dotknout libovolnou částí těla. — Překáží-li závodník soupeři kří žením dráhy nebo jinak, musí být dis kvalifikován. Závodník neni diskvalifiko ván, postavi-li se na dno, pokud po něm nechodí. Během závodu se nesmi používat prostředků zvyšujících rych lost nebo schopnost udržet se nad vo dou (rukavic, plovacích blan, ploutví). Plavec se rovněž nesmí odrážet od děli cích lan nebo od žlábku ap. Před ukon čením rozplaveb a štafetového závodu je zakázáno skočit do bazénu; proviniv ší se závodník je diskvalifikován. Dis kvalifikován je i závodnik, který poruší těch. požadavky jednotlivých plavec kých způsobů, např u prsou ponořuje hlavu, u delfínu krauluje nohama. — Rekordy musí být vytvořeny ve stojaté vodě, bud v samostatném pokusu, ne bo v závodě. Výkony v 25m bazénech se vedou jako nejlepši výkony. Pokud je čas měřen ručně, měří se s přesností 1/10 s. Takový rekord je označen hvěz dičkou. SR musí být měřeny el. zaříze ním. Ruční čas musí být měřen třemi úředními časoměřiči. Pokud tito namě řili rozdílný čas, plati čas střední. Při el. měření se uvádí čas v 1/100 s. Sbor rozhodčích na OH, MS, ME má toto obsazení: vrchní rozhodčí, startér, po mocný startér, vrchní časoměřič, časo měřiči pro každou dráhu 3 (1), ná hradní časoměřiči 2, vrchni cílový roz hodčí, cíloví rozhodčí pro každou drá hu 3 (4 pro všechny dráhy), rozhodčí na obrátce 1 na každou dráhu (1 pro 2 drá
hy), zapisovatel (v závorce uveden odlišný údaj pro soutěže nižší úrovně). — P. je základem vodního póla, -*• syn chronizovaného plaváni, -v dálkového plaváni, sportovního otužování, nepří mo umožňuje skoky do vody a všechny sporty ve vodě nebo na vodě. — Litera tura: Štorkán, R.: Nauč se plavat, Pra ha 1971. — Counsilman, J. Závodní pla vání, Praha 1974. — Hoch, M.: Učte děti plavat. Praha 1980. — Lewin, G.: Slabi kář malého plavce, Praha 1979. Výsledky mistrovství světa v plavání Rok a místo konání: 1973 Bělehrad, 1975 Cali, 1978 záp. Berlín, 1982 Guaya quil (Ekvádor) Muži 100 m kraul 1973 Montgomery (USA) 51,70 -1975 Coan (USA) 51,25 1978 McCagg (USA) 50,24 1982 Woithe (NDR) 50,18 200 m kraul Montgomery (USA) 1973 1:53,02 1:51,04 1975 Shaw(USA) 1978 Forrester (USA) 1:51,02 1982 Gross (NDR) 1:49,84 400 m kraul 1973 Demont (USA) 3:58,18 1975 Shaw (USA) 3:54,88 3:51,94 1978 Salnikov (SSSR) 1982 Salnikov (SSSR) 3:51,30 1 500 m kraul 15:31,85 1973 Holland (USA) 15:28,92 1975 Shaw (USA) 15:03,99 1978 Salnikov (SSSR) 15:38,57 6. Machek (ČSSR) 15:01,77 1982 Salnikov (SSSR) 4 x 100 m kraul 3:31,36 1973 USA Nash, Bottom, Montgomery, Murphy 3:24,85 1975 USA Furniss, Montgomery, Coan, Murphy 3:19,74 1978 USA Babashoff, Gaines, Motgomery, McCagg 3:19,74 1982 USA Cavanaugh, Leamy, McCagg, Gaines 4 x 200 m kraul 1973 USA 7:33,22 Krumpholz, Backhaus, Klatt, I 1 Montgomery -— 7:29,44 1975 NSR Steinbach, Lempe, Geisler, Nocke 7:20,82 1978 USA Furniss, Forrester, Hackett, Gaines 1982 USA 7:21,09 Saeger, Float, Miller, Gaines 100 m znak ' 1973 Matthes (NDR) 57,47
1975 1978 1982 200 m 1973 1975 1978 1982 100 m 1973 1975 1978 1982 200 m 1973 1975 1978 1982 100 m 1973 1975 1978 1982 200 m 1973 1975 1978 1982 200 m 1973 1975 1978 1982
Matthes (NDR) 58,15 Jackson (USA) 56,34 Richter (NDR) 55,95 znak Matthes (NDR) 2:01,87 Verrásztó (MAĎ) 2:05,05 Vassallo (USA) 2:02,16 Carey (USA) 2:00,82 prsa Hencken (USA) 1:04,02 Wilkie (VBR 1:04,26 Kusch (NSR) 1:03,56 Lundquist (USA) 1:02,75 prsa Wilkie (VBR) 2:19,28 Wilkie (VBR) 2:18,23 Nevid (USA) 2:18,37 Davis (KAN) 2:14,77 motýlek Robertson (KAN) 55,69 Jagenburg (USA) 55,63 Bottom (USA) 54,30 Gribble (USA) 53,88 motýlek Backhaus (USA) 2:03,32 Forrester (USA) 2:01,95 Bruner (USA) 1:59,38 Gross (NSR) 1:58,85 polohový závod Larsson (ŠVÉD) 2:08,36 Hargitay (MAĎ) 2:07,72 Smith (USA) 2:03,65 Sidorenko (SSSR) 2:03,30 5. Hladký (ČSSR) 2:05,97 400 m polohový závod 1973 Hargitay (MAĎ) 4:31,11 1975 Hargitay MAĎ 4:32,57 1978 Vassallo (USA) 4:20,05 1982 Prado (BRA) 4:19,78 4 x 100 m polohová štafeta 1973 USA 3:49,49 Stamm, Hencken, Bottom, Mont gomery 1975 USA 3:49,00 Murphy, Coleilla, Jagenburg, Coan 1978 USA 3:44,68 Jackson, Nevid, Bottom, McCagg 1982 USA 3:40,84 Carey, Lundquist, Gribble, Gai nes Ženy 100 m kraul 1973 Enderová (NDR) 57,54 1975 Enderová (NDR) 56,50 1978 Krauseová (NDR) 55,68 1982 Meinekeová (NDR) 55,79 200m kraul 1973 Roothammerová (USA) 2:04,99 1975 Babashoffová (USA) 2:02,50 1978 Woodheadová (USA) 1:58,53 1982 Verstappenová (HOL) 1:59,53 400 m kraul 1973 Greenwoodová (USA) 4:20,28 1975 Babashoffová (USA) 4:16,87 1978 Wickhamová (AUS) 4:06,28
29 1982 Schmidtová (NDR) 4:08,98 800 m kraul 1973 Calligarisová (ITA) 8:52,97 1975 Turallová (AUS) 8:44,75 1978 Wickhamová (AUS) 8:24,94 1982 Linehanová (USA) 8:27,48 4 x 100 m kraul 1973 NDR 3:52,45 Enderová, Eifeová, Hiibnerová, Eicbnerová 1975 NDR 3:49,37 Enderová, Krauseová, Hempelová, Brůcknerová 1978 USA 3:43,43 Caulklnsová, Elkinsová, Sterkelová, Woodheadová 1982 NDR 3:43,97 Meinekeová, Linkeová, Ottová, Metschucková 100 m znak 1973 Richterová (NDR) 1:05,42 1975 Richterová (NDR) 1:03,30 1978 Jezeková (USA) 1:02,55 1982 Ottová (NDR) 1:01,30 200 m znak 1973 Beloteová (USA) 2:20,52 1975 Treiberová (NDR) 2:13,82 1978 Jezeková (USA) 2:11,92 1982 Sirchová (NDR) 2:09,91 100 m prsa 1973 Vogelová (NDR) 1:13,74 1975 Ankeová (NDR) 1:12,72 1978 Bogdanovová (SSSR) 1:10,31 1982 Gewenigerová (NDR) 1:09,14 200 m prsa 1973 Vogelová (NDR) 2:40,01 1975 Ankeová (NDR) 2:37,25 1978 Kačjušiteová (SSSR) 2:31,42 4.Fleissnerová (ČSSR) 2:36,09 1982 Varganovová (SSSR) 2:28,92 200 m polohový závod 1973 Hiibnerová (NDR) 2:20,51 1975 Heddyová (USA) 2:19,80 1978 Caulkinsová (USA) 2:14,07 1982 Schneiderová (NDR) 2:11,79 400 m polohový závod 1973 Wegnerová (NDR) 4:47,51 1976 Tauberová (NDR) 4:52,76 1978 Caulkinsová (USA) 4:40,83 1982 Schneiderová (NDR) 4:36,10 100 m motýlek 1973 Enderová (NDR) 1:02,53 1976 Enderová (NDR) 1:01,24 1978 Penningtonová (USA) 1:00,20 1982 Meagherová (USA) 59,41 200 m motýlek 1973 Kotherová (NDR) 2:13,76 1975 Kotherová (NDR) 2:13,82 1978 Caulkinsová (USA) 2:09,87 1982 Geisslerová (NDR) 2:08,66 4 x 100 m polohová štafeta 1973 NDR 4:16,84 Richterová, Vogelová, Kothero vá, Enderová 1975 NDR 4:14,74 Richterová, Ankeová, Kotherová, Enderová
plavání 1978 USA 4:08,21 Jezeková, Caulkinsová, Penningtonová, Woodheadová 4:05,88 1982 NDR Ottová, Gewenigerová, Geisslerová, Meinekeová S k o k y do v o d y Muži Z prkna 1973 Boggs (USA) 1975 Boggs (USA) 1978 Boggs (USA) 1982 Louganis (USA) Z věže 1973 Dibiasi (ITA) 1975 Dibiasi (iTA) 1978 Louganis (USA) 1982 Louganis (USA) Ženy Z prkna 1973 Kóhlerová (NDR) 1975 Kalininová SSSR) 1978 Kalininová SSSR) 1982 Meyerová (USA) Z věže 1973 Knapeová (ŠVÉD) 2. Duchkové (ČSSR) 1975 Elyová (USA) 5 Duchkové (ČSSR) 1978 Kalininová (SSSR) 1982 Wylandová (USA) Synchronizované plaváni Jednotlivkyné 1973 Andersonová (USA) 1975 Johnsonová (USA) 1978 Vandenburgová (KAN) 1982 Ruizová (USA) Dvojice 1973 Andersonová-Johnsonová (USA) 1975 Currenová-Norrishová (USA) 1978 Calkinsová-Vandenburgová (KAN) 1982 Hamrooková-Kellyová (KAN) Družstva 1973 USA 1975 USA 1978 USA 1982 Kanada Vodni pólo 1973 Maďarsko 1975 SSSR 1978 Itálie 1982 SSSR Výsledky mistrovství Evropy v plaváni
3. Steiner (ČSR) 1934 Csik (MAĎ) 1938 Hoving (HOL) 1947 Jany (FRA) ^950 Jany (FRA) 1954 Nvéki(MAĎ) 1958 Pucci (ITA) 1962 Gottvalles (FRA) 1966 McGregor (VBR) 1970 Rousseau (FRA) JL974 _ NflCkeJNSR) 1977 Nocke (NSR) 1981 Johansson (SVED) 1983 Johansson (SVÉD) 200 m kraul 1970 Fassnacht (NSR) 1974 Nocke (NSR) 1978 Nocke (NSR) 1981 Kopljakov (SSSR) 1983 Gross (NSR) 400 m kraul 1926 A. Borg (ŠVÉD) 6. Antoš (ČSR) 1927 A. Borg (ŠVÉD) 3. Antoš (ČSR) 1931 Barány (MAĎ) 4. Getrauer (ČSR) 1934 Taris (FRAI . 1938 B. Borg (ŠVÉD) 1947 Jany (FRA) 3. Bartušek (ČSR) 1950 Jany (FRA) 1954 Csordás (MAĎ) 1958 Black (VBR) 1962 Bontekoe (HOL) 4. Lohniský (ČSSR) 1966 Wiegand (NDR) 1970 Larsson (ŠVÉD) 1974 Samsonov (SSSR) 1921 Rusin (SSSR) 1981 B Petrič (JUG) 1983 Salnikov (SSSR) 1 500 m kraul 1926 A. Borg (ŠVÉD) 1927 A. Borg (ŠVÉD) 4 Antoš (ČSR) 1931 Halassy (MAĎ) 1934 Taris (FRA) 1938 B. Borg (ŠVÉD) 1947 Mitro (MAĎ) 4 Bartušek (ČSR) 1950 Lehmann (NSR) 1954 Csordás (MAĎ) 1958 Black (VBR)
. 1962_Katona{MAĎ^
Rok a místo konání: 1926 Budapešť, ~1Š66 Bělic-Gejman (SSSR) 1927 Bologna, 1931 Paříž, 1934 Magde 1970 Fassnacht (NSR) burk, 1938 Londýn, 1947 Monte Carlo, 1974 Pfluetze (NDR) 1950 Vídeň, 1954 Turin, 1958 Budapešť, 1977 Salnikov (SSSR) 1962 Lipsko, 1966 Utrecht, 1970 Barcelo 1981 Salnikov SSSR na, 1974 Vídeň, 1977 Jónkóping, 1981 1983 Salnikov (SSSR) Split, 1983 Rim 4 x 100 m kraul Muži 1962 Francie 100 m kraul 1966 NDR 1926 Barány (MAĎ) 1:01,0 1970 SSSR 1927 Borg (ŠVÉD) 1:00,0 1974 NSR 1931 Barány (MAĎ) 59,8 1977 NSR
1:03,0 59.7 59.8 56.9 57.7 57.8 56,3 55,0 53,7 52.9 52,18 51.55 50.55 50,20 1:55,2 1:53,10 1:51,72 1:51,23 1:47,87 5:14,2 5:44,0 5:08,6 5:16,2 5:04,0 5:21,8 4:55,5 4:51,6 4:35,2 4:51,4 4:48,0 4:38,8 4:31,3 4:25,6 4:31,7 4:11,1 4:02,6 4:02,11 3:54,83 3:51,63 3:49,80 21:29,2 19:07,2 22:01,4 20:49,0 20:01,5 19:55,6 19:28,0 20:18,7 19:48,2 18:57,8 18:05,8 17:49,5 16:58,5 16:19,9 15:54,77 15:16,45 15:09,17 15:08,84 3:43,7 3:36,8 3:32,3 3:30,81 3:26,57
plavání
30
1981 SSSR 1983 SSSR 4 x 200 m kraul 1926 Německo 1927 Německo 5. ČSR 1931 Maďarsko 1934 Maďarsko 1938 Německo 1947 Švédsko 5. ČSR 1950 Švédsko 1954 Maďarsko 1958 SSSR 1962 Švédsko 1966 SSSR 1970 NSR 1974 NSR 1977 SSSR 1981 SSSR 1983 NSR 100 m znak 1926 Fróhlich (NĚM) 1927 Lundahl (ŠVÉD) 1931 Deutsch (NĚM) 1934 Besford (VBR) 1938 Schlauch (NĚM) 1947 Vallerey (FRA) 3. Kovář (ČSR) 1950 G. Larsson (ŠVÉD) 1954 Bozon (FRA) H SBaéikfCSR) 1958 Christophe (FRA) 1962 nezařazeno 1966 nezařazeno 1970 Matthes(NDR) 1974 Matthes (NDR) 1977 Rolko (ČSSR) 1981 Wladar (MAD) 1983 Richter (NDR) 200 m znak 1962 Barbier (SSSR)
1966 Gromak (SSSR) 1970 Matthes (NDR) 1974 Matthes (NDR) 1977 Verrásztó (MAĎ) 2. Rolko (ČSSR) 1981 Wladér (MAĎ) 1983 Zatolotnov (SSSR) 100 m prsa 1970 Pankin (SSSR) 1974 Pankin (SSSR) 1977 Mórken (NSR) 1981 KisJSSSR) 1983 Žulpa (SSSR)
ISÁr m prsJ"
3:21,84 3:20,88 9:57,2 9:49,6 10:45,4 9:34,0 9:30,2 9:17,6 9:00,5 9:24,3 9:06,5 8:47,8 8:33,7 8:18,4
8:00,2
7:49,5 7:39,70 7:28,21 7:24,41 7:20,40 1:16,0 1:17,4 1:14,8 1:11,7 1:09,0 1:07,6 1:10,5 1:09,4 1:05,1 1:07,5 1:03,1
58,9 58,21 58,35 56,72 56,10 2:16,6 2:12,9 2:08,8 2:04,64 2:03,88 2:05,07 2:00,80
2:01,00 1:06,8 1:06,63
1:02,86
1:03,44 1:03,32
'
1926 Rademacher (NĚM) 1927 Rademacher (NĚM) 1931 Reingoldt (FIN) 1934 Sietas (NĚM)
.19M ..Balke (NĚM) 1947 Romain (VBR) 1950 Klein (NSR) 1954 Bodinger (NDR) 1958 Kolesnikov (SSSR) 1962 Prokopenko (SSSR) 1966 Prokopenko (SSSR)
1970 1974 Wilkie (VBR) 1977 Mórken (NSR) 1981_Žulpa (SSSR) 1983 “ Moorhouse (VBR) 100 m motýlek 1970 Lampě (NSR). 1974 Pyttel (NDR 1978 Pyttel (NDR 1981 Markovskij i SSSR) 1983 Gross (NSR 200 m motýlek 1954 Tumpek (MAĎ) 1958 Black (VBR) 1962 Kuzmin (SSSR) 1966 Kuzmin (SSSR) 1970 Poser IND largltay (MAĎ) 1977 Kraus (NDR) 1981 Gross NSR 1983 Gross (NSR) 4. Géry (ČSSR) 200 m polohový závod 1970 G. Larsson (ŠVÉD) 1974 Wilkie (VBR) 1977 Hargitay (MAĎ) 1981 Sidorenko (SSSR) 3 Hladký (ČSSR) 1983 Franceschi (ITA) 3. Hladký (ČSSR) 400 m polohový závod 1962 Androsov (SSSR) 1966 Wiegand (NDR) 1970 G. Larsson (ŠVÉD) 1974 Hargitay (MAĎ) 1977 Fesenko (SSSR) 6. Machek (ČSSR) 1981 Fesenko (SSSR) 1983 Franceschi (ITA) 3. Hladký (ČSSR) 4 x 100 m polohová štafeta 1958 SSSR 1962 NDR 1966 SSSR 1970 NDR 1974 NSR 1977 NSR 1981 SSSR 1983 SSSR Skoky z prkna 3 m 1926 Mund (NĚM) 3. Baláts (ČSR) 1927 Riebschláger (NĚM) 1931 Riebschláger (NĚM)
-* ■ 2:52,6 2:55,2 2:52,2 2:49,0 2:45,a 2:40,1 2:38.6 2:40,9 2:41,1 2:32,8 2:30,0
1938 Weiss (NĚM) 1947 Heinkelé (FRA) . J . KacUCSR) 1950 Aderhold (NSR) 1954 Brener (SSSR) 1958 Ujvári (MAĎ) 1962 Mrkwicka (RAK) 1966 Safonov (SSSR) 1970 Cagnotto (ITA)
19741977
Dibiasi (ITA) Hoffmann (NDR)
2:26,0 2:20,42 2:16,78 2.16,15 2:17,49 57,5 55,90 55,49 54,39 54,00 2:32,2 2:21,9 2:14,2
2:10,2
2:03,80 2:00,40 1:59,19 1:57,05 2:00,82
1981 Portnov (SSSR) 1983 Goergiev (BUL) Skoky z věže 10 m 1926 Luber(NÉM) 1927 Luber (NĚM) 1931 Staudinger (RAK) 1934 Stork (N tM ) T T e ik e rtlČ S R ) 1938 Weiss (NĚM) 1947 Christiansen (DÁN) 1950 Haase (NSR) 1954 Brener SSSR) 1958 Phelps i VBR) 1962 Phelps VBR) 1966 Dibiasi ITA) 1970 Matthes ( 1977 1981 1983 Vodní 1926 1927 1931
Aleinik SSSR) Ambarsumjan (SSSR) Ambarsumjan (SSSR pólo Maďarsko Maďarsko Maďarsko 5 ČSR Maďarsko Maďarsko Itálie Nizozemsko Maďarsko Maďarsko Maďarsko SSSR SSSR Maďarsko Maďarsko NSR Maďarsko
2:09,3 2:08,32 2:06,82 1934 2:03,41 1938 2:06,16 1947 2:02,48 1950 2:03,55 1954 1958 5:01,3 1962 4:47,9 1966 4:36,2 1970 4:28,89 1974 4:26,83 1977 4:35,24 1981 4:22,77 1983 4:20,41 Ženy 4:23,52 100 m kraul 4:16,5 1927 Vierdagová (HOL) 4:09,0 1931 Godardová (FRA) 4:02,4 1934 den Oudenová (HOL) 5. Schramecková (ČSR) 3:54,4 3:51,57 1938 Hvegerová (DÁN), 3:48,73 1947 Nathansenová (DÁN) 3:44,23 1950 Schumacherová (HOL) 3:43,99 1954 Szókeová (MAĎ) 1958 Jobsonová(ŠVÉD) 1962 Pechsteinová (NDR) 1966 Grunertová (NDR) 1970 Wetzková (NDR) 1974 Enderová (NDR) 1977 Krauseová (NDR) 1981 Metschuková (NDR) 1983 Meinekeová (NDR) 200 m kraul 1970 Wetzkeová (NDR) 1974 Enderová (NDR) 1977 Thúmerová (NDR) 1981 Schmidtová (NDR) 1983 Meineckeová (NDR) 400 m kraul 1927 Braunova (HOL) 1931 Braunové (HOL) 1934 Mastenbroeková (HOL)
1:15,0
1:10,0 1:07,1 1:12,9 1:06,2 1:07,8 1:06,4 1:05,8 1:04,7 1:03,3 1:01,2 69,6 56,96 56,55 55,74 55,18 2:08,2 2:03,22 2:00,29 2:00,27 1:59,45
6: 11,8 5:42,0 5:27,4
plexus Solaris
31 1938
Hvegerová (DÁN) 5:09,0 5. Schrameckové (ČSR) 5:43,8 1947 Harupové (DÁN), 5:18,2 I960 Andersenova (DÁN) 5:30,9 1954 Sebóová (MAD) 5:14,4 1958 Kosterová (HOL) 5:02,6 1962 Lasterieová (HOL) 4:42,4 1966 Mandonnaudová (FRA) 4:48,2 1970 Sehmischová (NDR) 4:32,9 1974 Frankeová (NDR) 4:17,83 1977 Thůmerová (NDR) 4:08,91 1981 Diersová (NDR) 4:08,58 1983 Straussová (NDR) 4:08,07 300 m kraul 1970 Neugebauerová (NDR) 9:29,1 I974 Doerrová (NDR) 8:52,45 1977 Thůmerová (NDR) 8:38,32 1981 Schmidtová (NDR) 8:52,79 1983 Straussová (NDR) 8:32,12 4 x 100 m kraul 1927 V. Británie 5:11,0 1931 Nizozemsko 4:55,0 1934 Nizozemsko 4:41,5 1938 Dánsko 4:31,6 1947 Dánsko 4:32,3 1950 Nizozemsko 4:33,9 1954 Maďarsko 4:30.6 1958 Nizozemsko 4:22,9 1962 Nizozemsko 4:15,1 1966 SSSR 4:11,3 1970 NDR 4:00,8 1974 NDR 3:52,48 1977 NDR 3:49,32 1981 NDR 3:44,37 1983 NDR 3:44,72 4 x 200 m kraul 1983 NDR 8:02,27 100 m znak 1927 van den Turková (HOL) 1:24,6 1931 Braunová (HOL) 1:22,8 1934 Mastenbroeková (HOL) 1:20,3 1938 Kintová (HOL) 1:15,0 1947 Harupová (DÁN) 1:15,9 1950 van den Horstová (HOL) 1:17,1 1954 Wielemaová (HOL) 1:13,2 1958 Grinhamová (VBR) 1:12,6 1962 van Velsenová (HOL) 1:10,5 1966 Caronová (FRA) 1:08,1 1970 Lekveišviliová (SSSR) 1:07,8 1974 Richterová (NDR) 1:03,30 1977 Treiberová (NDR) 1:02,83 1981 Kleberová (NDR) 1:02,81 1983 Kleberová (NDR) 1:01,79 200 m znak 1970 Gyarmatiová (MAĎ) 2:25,5 1974 Richterová (NDR) 2:17,35 1977 Treiberová (NDR) 2:13,10 1981 Politovová (SSSR) 2:12,55 1983 Sirchová (NDR) 2:12,05 100 m prsa 1970 Prozumenščikovová (SSSR) 1:15,6 1974 Justenová (NSR) 1:12,55 1977 Bogdanovová (SSSR) 1:11,89 1981 Gewenigerová (NDR) 1:08,60 1983 Gewenigerová (NDR) 1:08,51
200 m 1927 1931 1934 1938 1947 1950 1954 1958 1962 1966
prsa Schroderová (NĚM) 3:20,4 Wolstenholmeová (VBR) 3:16,4 Genengerová (NĚM) 3:09,1 Sórensenová (DÁN) 3:05,4 van Vlietová (HOL) 2:56,6 Vergauwenová (BEL) 3:00,1 Happeová-Kreyová (NSR) 2:54,9 den Haanová (HOL) 2:52,0 Lonsbroughová (VBR) 2:50,2 Prozumenščikovová (SSSR) 2:40,8 1970 Prozumenščikovová (SSSR) 2:40,7 1974 Linkeová (NDR) 2:34,99 1977 Bogdanovová (SSSR) 2:35,04 1981 Gewenigerová (NDR) 2:32,41 1983 Gewenigerová (NDR) 2:30,64 100 m motýlek 1954 Langenauová (NDR) 1:16,6 1958 Lagerbergová (HOL) 1:11,9 3 Skupilová (ČSR) 1:14,3 1962 Koková (HOL) 1:09,0 1966 Koková (HOL) _ 1:05,6 1970 Gyarmatiová (MAĎ) 1:05,0 1974 Kotherová (NDR) 1:01,99 1977 Pollacková (NDR) 1:00,81 1981 Gewenigerová (NDR) 1:00,40 1983 Geislerová (NDR) 1:00,31 200 m motýlek 1970 Lindnerová (NDR) 2:20,2 1974 Kotherová (NDR) 2:14,45 1977 Teibigová (NDR) 2:12,77 1981 Geislerová (NDR) 2:08,50 1983 Politzová (NDR) 2:07,82 200 m polohový závod 1970 Grunertová (NDR) 2:27,6 1974 Tauberová (NDR) 2:18,97 1977 Tauberová (NDR) 2:15,97 1981 Gewenigerová (NDR) 2:12,64 1983 Gewenigerová (NDR) 2:13,07 400 m polohový závod 1962 Lasterieová (HOL) 5:27,8 1966 Heukelsová (HOL) 5:25,0 1970 Stolzeová (NDR) 5:07,9 1974 Tauberová (NDR) 4:52,42 1977 Tauberová (NDR) 4:45,22 1981 Schneiderová (NDR) 4:39,30 1983 Nordová (NDR) 4:39,95 4 x 100 m polohová štafeta 1958 Nizozemsko 4:52,9 1962 NDR 4:40,1 1966 Nizozemsko 4:36,4 1970 NDR 4:30,1 1974 NDR 4:13,78 1977 NDR 4:14,35 1981 NDR 4:09,72 1983 NDR 4:05,79 Skoky z prkna — 3 m 1927 Bornettová (RAK) 1931 Jordánová (NĚM 1934 Jordánová (NĚM) 1938 Sladeová (VBR) 1947 Moreauová (FRA) 1950 Moreauová (FRA) 1954 Čumičevová (SSSR) 1958 Krutovová (SSSR)
1962 Kramerová (NDR) 1966 Baklauovová (SSSR) 1970 Beckerová (NDR) 5. Duchková (ČSSR) 1974 Knapeová (ŠVÉD) 1977 Kóhlerová (NDR) 1981 Zirunikovová (SSSR) 5 Grecká (ČSSR) 1983 Baldusová (NDR) 5. Grecká (ČSSR) Skoky z věže — 10 m 1927 Whiteová (VBR) 5. Krongerová (ČSR) 1931 Epplyová (RAK) 1934 Schiecheová (NĚM) 1938 Beekeuová (DÁN) 1947 Pélissardová (FRA) 1950 Pélissardová (FRA) 1954 Karakašancová (SSSR) 1958 Karaskaiteová (SSSR) 1962 Kramerová (NDR) 1966 Kuzněcovová (SSSR) 4 Duchková (ČSSR) 1970 M. Duchková (ČSSR) 1974 Knapeová (ŠVÉD) 4. Duchková (ČSSR) 1977 Schópkeová (NDR) 1981 Zipperlingová (NDR) 6. Nieder/ová (ČSSR) 1983 Latankinová (SSSR) plaváni na boku, plavecký způsob uží vaný v ČSLA, při záchraně tonoucích aj. Tělo je v poloze na boku, vyšší noha se skrčuje přednožmo, nižší zánožmo, sou časným natažením a střihem k sobě no hy provedou záběr. Nižší paže ze vzpažení zabírá k hrudníku a vrací se zpět do vzpažení. Vyšší paže se z připažení přenáší nad vodou nebo vodou do vzpažení a zabirá předloktím a dlaní do připaženi. plavání pod vodou, plavání na prsou, pažemi se zabírá až do připažení, a to se značným úsilím. V připažení je krát ká výdrž, ve které začínaji záběr dolní končetiny. Do vzpažení se paže přemí sťují těsně pod tělem. P. pod v. je rych lejší než povrchové. V. t. rychlostní pla váni pod vodou. plavboměr viz navigační zařízení, plavecký styl, individuální zvládnuti techniky jednotlivých plaveckých způ sobů. playgroundball [angl ], sport, pálko vači hra, jedna z vývojových forem -v softballu. Vlivem YMCA se hrála i v ČSSR v období mezi svět. válkami pod názvem „plegrambol" nebo „ame rický pasák". plazení, postupováni po základně ne bo nářadí pomoci paží a nohou, trup se dotýká základny. plexus Solaris (lat ), vegetativní nervo vá pleteň uložená za žaludkem před bři šní aortou při výstupu trojdílné útrobní tepny. Do této pletené přicházejí nervy z hrudního sympatiku a z nervu bloudi-
plíce vého. Podráždění pleteně, např. úde rem do nadbříšku, vede ke kolapsu, plíce, párový dýchací orgán, zprostřed kující výměnu plynů mezi krví a vzdu chem z vnějšího prostředí. Kapacita p. je až 8 1vzduchu. Velikostí a tvarem od povídá každá p. polovině dutiny hrudni. Spodinová plocha p. směřuje k bránici, zevní plocha žeberni je obrácena ke stěně hrudni a plocha mezihrudní má otisk od srdce. Směrem vzhůru vybíhá každá p. v hrot plicni, přesahující horní otvor hrudní. Na mezihrudní ploše je branka plicni (hilus), do níž se zanořuji hl. průduška s tepnou plicni a kde vy stupuji žíly plicni a mizni cévy. V okolí branky je nervová pleteň a cévy průdúškové. Pravá p. má tři laloky, levá dva. Hl. průduška se postupně rozdělu je v průdušky lalokové, segmentální, lalůčkové, podlalůčkové a průdušinky, které ventilují plicni sklípky (alveoly). Plicni sklípky jsou potaženy lipoidní blankou, jejíž povrchové napětí brání kolapsu plic. Bohatým vnitřním členě ním p. do sklípků činí celková respirační plocha plic kolem 80 m!. — P. jsou uloženy v dutinách pohrudničnich, vy stlaných serázní blanou (pohrudnicí), která v plicni brance přecházi na po vrch p. jako poplicnice. plichta, slg., nerozhodný výsledek sport, utkáni; rovnost výkonů dvou či více závodníků v jedné soutěži. Může nastat v případech, kdy nebylo možno určit pořadí závodníků, např. v atl. sou těžích, v plavání, sport, gymnastice, ju du aj. Hodnoceni závodníků, kteří skon čili v p„ stanoví pravidla sportů. V. t. remiza. plný míč, tělocvičné náčiní pro sport, přípravu. Je vyroben z kožených dílů zevnitř sešívaných a spojených na dvou protilehlých stranách kruhovými díly. Plni se pískem a docpává koudelí a srnčími nebo vepřovými chlupy. Vyrá bí se v různých velikostech o hmotnosti 1—5 kg. Od 1983 se vyrábí i p. m. gu mový. Má drsný povrch a je možné k němu připojit držadlo na šňůře. Ploc Pavel. '1943, čs. biatlonista, úča stník ZOH 1968, 1972, MS 1965 a 1967 (13. místo v závodě na 20 km). Ploc Pavel, "1964, čs. skokan na lyžích. Držitel bronzové medaile ze ZOH 1984 (skok na můstku P 90) a stříbrné medai le z MS 1983 a bronzové z MS 1985 v le tech na lyžích. Prvni čs. skokan, který zvítězil v závodě Svět. poháru (Harra chov 1983). plochá dráha, v motorismu 1. závodní dráha bez klopených zatáček. Tvoří ji dvě protilehlé rovnoběžné rovinky a dva půlkruhové oblouky. Délka p. d. není předepsána, nejčastějši však je 400 m, ale existuji délky 600-1 000 m. Pro zatáčky se udává minim, poloměr
32 35 m (rovinky 90,60 m), ale výhodnější je poloměr větší (při poloměru 40 m jsou rovinky 74,40 m). šířka dráhy v ro vinkách je 10-12 m a v obloucích 16-18 i více metrů. Dráha je na vnitřním okraji lemována obrubníkem převyšujicim o 3 cm jeji povrch a na vnějším okraji pevným dřevěným mantinelem vyso kým minim. 120 cm. Povrch dráhy je škvárový na zpevněném štěrkovém makadamu, nebo jsou dráhy betonové po sypané vrstvou škváry, písku nebo ka menné šotoliny. Protože povrchová vrs tva je sypká a prašná, je nutné ji upra vovat smakovánim a kropením, proto je nutné umístit podél dráhy hydranty. U p. d. se obvykle zřizují tribuny pro di váky a pro závodníky šatny s potřeb ným příslušenstvím a pro stroje a do provod depa s dílenskými prostorami a tankovacím místem; 2. závodni disci plina - -► motocyklového sportu; závod speciálních motocyklů v uzavřených oválech (stadiónech) na pískové, trav naté, škvárové nebo ledové dráze. Zá vody na p. d. se začaly jezdit po 1. svět válce. Vznikly z předváděcích jizd austr. jezdců, pův. pořádaných na hřištích, lu kách a koňských závodištích. Prvni zá vod na p. d. se konal 1923 v austr. měs tečku Cessnock (N. J. Wales), závodilo se večer za el. osvětlení. V téže době se jezdilo na neupraveném terénu i v USA. Dráhy měly různou délku: 1 míle, půl míle, 560 yardů nebo čtvrt míle (v An glii). — U nás se konal prvni závod na dráze klusáckého stadiónu v Praze na Letně 1928. Pořadatelem byl motoklub vysokoškolského sportu. - Závody na p. d. se jezdí na speciálních strojích, je jichž výrobou se zabývají převážně v Anglii a ČSSR (Weslake, JAP, Éso Jawa). Motory o objemu do 500 cm3 máji vysoký zdvih a vysoký kompresní poměr, používaným palivem je methyl alkohol. Délka trati: krátké dráhy 285 —400 m, dlouhé dráhy 800-1 200 m, trvanaté dráhy 500-800 m. Závody se jezdí na 4 kola. Při startu 16 jezdců se jezdí 20 rozjížděk po 4 jezdcích, každý jezdec startuje pětkrát. MS se pořádá systémem předkol, čtvrtfinále, semifi nále a finále. — Na ledě se jezdí každé kvalifikační kolo jako dvojzávod a vý sledky se sčítají. V závodě jednotlivců na krátké dráze soutěži 16 jezdců ve 20 jízdách, na dlouhé a travnaté dráza 18 jezdců ve 12 jízdách. V závodech dvojic soutěži 7 dvojic ve 21 jízdách, v závodu čtyřčlenných družstev v 16 jízdách (čtyřutkání). Naši nejlepši jezdci: MS: J. Lucák, V. Stanislav, H. Rosák, M. Špinka (mistr světa 1974 na ledě), L. To míšek, A. Kasper st., J. Volf, A. Šváb (mistr světa 1970 na ledě), J. Štancl, A. Dryml, Z. Kudrna, A. Kasper ml. — U nás se pořádá mez. motocyklový zá
vod na ploché dráze v Pardubicích -» Zlatá přilba Československa, plochá záda viz držení těla plošení vesla, otáčení vesla kolem podélné osy tak, aby lopatka ležela té měř vodorovně. V této poloze se veslo přenáši v nepohonné části veslařského cyklu (tempa) nad vodou vpřed. Před záběrem se musí nakolmit V. t. kolmeni vesla, veslování. ploutev, slg. flosna, káča, tvarovaná deska umístěná na spodku člunu (plo váku); udržuje přímý směr plavby, zlep šuje stabilitu a zamezuje bočnímu po suvu. — U plachetních člunů je ze silné ho plechu a je uložena v ploutvové skříni. — U surfů je ze dřeva nebo z plastické hmoty a zasunuje se do otvoru v plováku; její rozměry musí od povídat přeměřovacím předpisům. — U veslařských člunů a kajaků se upev ňuje v zadní části člunu v ose kýlu. U kajaků zmenšuje výkyvy lodi způso bené střídavým pádlovánim na pravé a levé straně a tvoří ochranu pohyblivé části kormidla, které na ni navazuje. — U vodních slalomových lyži je z lehké slitiny nebo plastické hmoty a zabraňu je skluzu lyže při bočním tlaku, ploutve nožní, součást potápěčské výzbroje, zrychlující (na 100m asi o 5—10 s) a zefektivňujíci plaváni; biom. jsou odvozeny z rybího ocasu. P. lze dělit na závodni, univerzálni a speci ální, dětské se liší jen velikosti. — Zá vodní se děli na párové „roznožky" a monoploutev s jedním listem s botič kami pro obě nohy k plaváni pouze sty lem delfín. Oba typy mají zvětšenou plochu listů z postupně zeslabovaného vrstveného skelného laminátu. Závodní ci si je většinou zhotovuji sami, aby jim vyhovovala tuhost listů. Roznožky se použivaji v + orientačním potápěni a pro distanční závody. Bazénové disci plíny (viz ploutvové plaváni a rychlostní plavání pod vodou) se většinou plavou s monoploutvi. — Univerzální p. máji bud krytou patu, nebo přes patu upína cí pásek umožňující větší velikostni roz pěli. Některé p. mají oddělitelný list od botičky, což usnadňuje pohyb po po břeží, jiné jsou vyráběny z plovoucího materiálu nebo mají zvláštní kanály zvy šující efektivitu záběru. — Speciální p se využívají k pracovním, výzkumným a vojenským účelům. Jsou vyvinuty p s fixaci na lýtko, s umělým kloubem, s prevencí krouceni v příčném směru a respektujíci vliv turbulentního vířeni, ploutvové plavání, plaváni s ploutve mi, disciplína -v sportovního potápění; soubor disciplin plavaných v plavec kém bazénu těsně pod hladinou podle pravidel CMAS. Plave se delfínovým způsobem, zpravidla s monoploutvi, - * dýchací trubicí 48 cm dlouhou a s brýle-
podex
33
ni. Nejvyšší svět. soutěži je MS, u nás ie koná M ČSSR a celostátní liga klu)ů. Disciplíny: 100 m, 200 m, 400 m, 100 m, 1 500 m, 4 x 100 m a 4 x 200 m. jlovací deska, pomůcka k nadlehčení rupu plavce při nácviku pohybů nohou, le ze dřeva nebo pěnového polystyrétu, obdélníkového, lichoběžníkového lebo vpředu zaobleného tvaru, veliko sti přibližně 50 x 40 x 5 cm. Používá se éž pří výcviku neplavců, jlovací vesta, součást vybavení pro rodní sporty a vodní turistiku, chránící Hed utonutím. Vyrábí se z umělých tkaún nebo pryže, jednotlivé komory jsou jíněny lehkou hmotou (polystyren, poyetylén aj.) nebo plynem (vzduch, DO2 ), obvykle v dětské velikosti a ve řech velikostech pro dospělé. Bezpečtostni předpisy ukládají povinné nošeti p.v. při jizdě lodi kat. žactva. Slovák, zákl část - ► surfu, tvarovaná íepotopitelná deska z plastických tmot (nejčastěji ze sklolaminátu), jvnitř dutá, nebo vyplněná polyuretatovou pěnou, popř. polystyrenem. / podélné ose je otvor pro upevnění stěžně a -» ploutvová skříň pro zasunu li - ► ploutve. Horní plocha plováku je ůznými způsoby zdrsněna, aby se za mezilo uklouznutí. Ve spodku zadní čá sti je umístěna -*■ ostruha. Plovák typu ->• Windglider (WG) má rozměry: délka 3,9 m, šířka 0,65 m. plovárna, zařízení na koupání s otevřeíým neplaveckým nebo i plaveckým - * nazénem, popř. vyhrazené místo ke šoupání na hladině řek, rybníků i nádrží přehrad. pluh, v lyžováni jízda v oboustranném -> přívratu; používá se k brzdění a jako rýchozi postavení pro - * oblouk v plu tu; klouzavý pluh je p. s malými brzdi cími účinky. Pluskal Svatopluk, '1930, čs. fotbali sta, ZMS. Záložník Dukly Praha 1952—66). 1952-65 reprezentoval 56 x [1 branka). Účastník MS 1954, 1958, 1962 (2. místo). Člen vybraného muž stva FIFA 1963, mužstva UEFA 1964. rrenér Bohemians Praha (1968—71 s 1974-75), Škody Plzeň (1978- 79),
Svatopluk Pluskal
Slovanu Plzeň (1979—81) a kyperského klubu Enosis Neon Paralimni (1971—74, 1976—78). Nositel vyznamenáni Za vy nikající práci. plynulost pohybu, obecný znak pohy bu, vyjadřující stupeň kontinuity pohyb, průběhu. Slouží jako kritérium pro po souzení dokonalosti pohyb, aktu nebo jako kritérium osvojeni pohyb, doved nosti. PMEZ, Pohár mistrů evropských zemí viz pohárové soutěže, pobok, v gym. zast. název pro postave ní cvičence k nářadí tak, že osa ramenní je rovnoběžná s délkovou osou nářadí (např. obvyklé postaveni při cvičení na hrazdě nebo na koni našiř); nyní se na hrazuje názvem čelně. V. t. pokos. Pobřeží slonoviny. Republika Pobřeži slonoviny, stát v záp. Africe, 7,92 mil. obyv., hl. město Abidžan. Olymp. zkr. CIV. TVS řídi ministerstvo sportu a mlá deže, které bylo vytvořeno 1960 po vzniku republiky. Poradními orgány jsou Direktoriát pro těl. výchovu a sport a Národní sport. úřad. Stát poskytuje TVS finanční pomoc. Vznikla řada sport, svazů, které vstoupily do mez. sport federací. P. s. dosahuje výbor ných výsledků na -» afrických hrách. OH se zúčastňuje od 1964. Nejrozšíře nějšími sporty jsou fotbal, box, judo, házená, atletika. — Olymp, výbor P. s. vznikl 1963. pocit, smyslový nebo citový zážitek; ve sportu též laické označení smyslového vjemu, který se vytváří při často opako vané sport, aktivitě. Ve sport, praxi se tyto vjemy označují jako p. vody, času, míče, sněhu, skluzu, nářadí, odrazu, rychlosti ap. — Sport, příprava je i tré ninkem smyslů, jejichž diferenciačni schopnost se při ni nesmírně zvyšuje. Stoupá i schopnost kinestetického vní mání. Pohyb, návyky a dovednosti vy tvořené při určité sport, činnosti jsou pak doprovázeny smyslovými vjemy, které sportovci umožňuji vnímat přes nost provedení vlastních pohybů, kvali tu prvků prostředí ovlivňujících výkon ap. Ostrost těchto p. stoupá se zvyšo váním sport, výkonnosti, v tréninku je lze záměrně rozvíjet zdůrazněním po hyb. úkolů, které vedou k diferenciaci a posílení proprioceptivnich vjemů, podání, dř. servis [z angl service], v síťových sport, hrách uvedení míče do hry; 1. ve stolním tenisu rozlišujeme: p. bez rotace (pálka udeří přímo do tě žiště míčku), p. se spodní rotací (paže se pohybuje shora dolů a vpřed, pálka udeří míček pod jeho těžištěm), p. s horní rotací (paže se pohybuje zezadu dopředu a mírně vzhůru, pálka udeří míček nad jeho těžištěm), p. s boční ro taci míčku (paže se pohybuje zleva do prava nebo zprava doleva, pálka udeří
míček v boční rovině mimo těžiště), p s různou délkou letu mičku (účelné je nepravidelně střídat převážně p. krátká a dlouhá), p. s vysokým nadhozem mič ku (umožňuje udělit mičku vyšši rotaci), p hraná v pokleku forhendem s bočni a horní rotací (obtížně zpracovatelná). — Při příjmu podání musí hráč určit, ja ký druh a stupeň rotace protihráč míč ku udělil. Nejúčinnější příjem je topspinem, liftem, drajvem nebo krátkým pří mým protaženým úderem; 2. v tenisu jeden z těch nejobtižnějšich úderů. Ra keta se nejprve pomalým spodním obloukem dostane za tělo, pak získá při smyčce za zády značnou rychlost a nad hlavou zasáhne míček. Let mičku dosa huje po p. rychlosti až 240 km/h. Účin nost p. se zvyšuje rotaci mičku (boční, horní, kombinovaná) a jeho umístěním; 3. ve volejbalu se p. hraje vrchním nebo spodním odbitím jednoruč po nadhozu. Míč musí proletět prostorem přeletu do pole soupeře. Při spodním p. zasahuje švihající paže míč zespodu. Podle místa a prudkosti zásahu letí míč různě vyso kým obloukem. Účinnost zvyšuje rotace a prudkost pádu míče při vysoké křivce letu (tzv. svíčka nebo moravské podá ni). Při vrchním p. se míč zasahuje napjatou paží nad hlavou, a to v čel ném nebo bočním postavení. V čelném postavení při tzv. tenisovém p. dokon čuje švih předloktí pohybem vpřed. V bočním postaveni je paže, vedená čelným obloukem, stále napjatá. Prud kým úderem je prováděno - ► estonské podání. Účinnost těchto p. (viz drajv) spočívá v prudkosti letu míče. V sou časné hře se uplatňuji tzv. plachtící po dání, prováděná hl. těch. tenisového p. se slabším úderem do míče a letem bez rotace. Míč v konci křivky letu prudce klesá za síť do pole soupeře. Obtížně zpracovatelným podáním je tzv. vzná šející se p. (amer. floater, floutr). Vy značuje se kmitáním míče do stran, kte rého se docílí tupým úderem ruky se vřené v pěst (palcovou částí dlaně a horními články prstů), podbřišník, popruh (plátěný, kožený, provázkový) sloužící k upevnění sedla na koně. Poddubnyj Ivan, 1871-1949, rus. zápas ník, proslavený svou silou. Předváděl ji na mez závodech profesionálů, mezi nimiž získal 1905 titul mistra světa. Za sloužilý umělec RSFSR . podex, angl. polosport pálkovači hra, vznikla z - ► kriketu na 1 cil. Hřiště je neomezené, uprostřed je tyčka hazeče a kolíkový cíl 8,5 m od ni. Míček o prů měru 4 cm, pálka oblá, max. délky 84 cm, max. průměru 4,5 cm. Družstva o 11 (9 nebo 7) hráčích hraji na 2 smě ny, půlsměna končí vyřazením pálkařů jednoho družstva. Pálkaři odpaluji há-
34
podhled zečův hod na cíl a odpalu využívají k přeběhům k tyčce a zpět, čímž získá vají 1 bod. Není-li pálkař v průběhu 1 období (6 náhozů) vyřazen, pálkuje zno vu, až na něho přijde řada. K vyřazeni ze hry dochází stejně jako v kriketu. Há zeč nadhazuje jednoruč spodem po 1 kroku, přičemž nesmí překročit čáru u tyčky. podhled, spodní úprava stropní kon strukce. P. může být rovný nebo profilo vaný a z různých materiálů. V tělocvič nách, sport, halách a krytých bazénech bývá p. na spodní části střešní konstruk ce nejen pro zlepšení vzhledu interiéru, ale i z důvodů akustiky a tepelné izola ce. pódiová skladba, druh tělových, skladby, určené pro veřejné vystoupeni nebo soutěž. Předvádí se nejčastěji na pódiu nebo na jevišti, při soutěži na ploše 12 x 12 m. Je většinou kompono vána pro menší počet cvičenců (4—16). Proti skladbě pro hromadná vystoupení je kratší (4—6 min). Při jejím předvádě ni se využívá scénických prostředků (osvětlovači techniky, různého pozadi ap ). P. s. je účinnou složkou vých. vzdělávacího programu v odborech ZRTV, v oddílech moderní gymnastiky a ve školách, prostředkem propagace nových pohyb. hud. směrů a průpravou pro - ♦ hromadná tělovýchovná vy stoupení. Soutěžni p. s. má předem stavenoveny podmínky, jež musí autoři re spektovat (např. počet cvičenců, použi tí náčiní nebo nářadí, žánr, věk cvičen ců). podkovy, házeni podkov viz horse shoes pitching. podlaha, povrchová úprava spodní plochy uzavřeného prostoru, jedno z nejdůležitějších zařizeni tělocvičen a sport. hal. P musí umožňovat jistý a bezpečný pohyb i při náhlých změ nách směru nebo zastaveni, musí být pružná, její povrch rovný, stejnorodý, neklouzavý, ale ne zbytečně drsný. Pou žité materiály nesmí obsahovat žádné škodlivé nebo dráždivě součásti. Po vrch má být celistvý, odolný proti po škozeni a bez spár P. musí být snadno omyvatelná a tepelně izolovaná. Nej rozšířenější jsou p dřevěné, jejichž vrchní vrstva je z vlysek (parket) nebo palubek. P. z palubek má o něco větši mistni pružnost, vlysová je pružná po celé ploše. Povrch dřevěné p je nutné opatřit nátěrem neklouzavého laku (nej lépe se osvědčil Sadurit N20). Na po vrchy dřevěných podlah je také možno pokládat podlahoviny z PVC. — Pro zá vodní prostná ve sport, gymnastice a pro moderní gymnastiku má p. roz měr 12x12 cm, s ochranným pásem ši rokým 1 m po obvodu. Je dřevěná, pružná, někdy sestavená z dilů z překli
žek s gumovými vložkami a je pokryta speciálním kobercem zelené barvy tmavšího odstínu, okrajový pás je svět lejší'. Celá plocha je olemována dřevě nou lištou. podmět, cvičební druh - ► přechodů z vyšších poloh do nižších; pohyb těla z podporu nebo visu do stoje na zemi, a to svisem vznesmo. Rozlišujeme pod měty předem (tělo přivráceno k nářadí přední stranou) a zadem, podměty vpřed a vzad. podmíněná reakce, odpověď organis mu na působeni vnějšího nebo vnitřní ho podmíněného podnětu. P. r. předpo kládá předchozí zpevnění spojeni pod míněného a nepodmíněného podnětu, tj. vytvoření podmíněného - ► reflexu. Proces vytvářeni p.r. představuje zákl. a nejjednodušši formu učení, podmíněný útlum, dočasné potlačení nebo sníženi intenzity probíhající -> podmíněné reakce na podráždění; vzniká ztrátou signálni účinnosti podmí něného podnětu. Nejčastěji se objevu je při působení dvou nebo více podně tů, z nichž jeden je dominantně signál ně účinný (diferenciační p. ú.j, při -» vyhasínáni signální účinnosti podmíně ného podnětu (vyhasínající p.ú), při zpožďováni signálni účinnosti podmíně ného podnětu (zpožďovací p ú ). Na rozdíl od pasivního vrozeného nepod míněného útlumu je p. ú. získaný děj, který vyžaduje aktivní účast centrálních nervových oblastí. V průběhu -*■ moto rického učeni se p ú. projevuje jako in terference, negativní vliv učeni jedné dovednosti na druhou, podmořský lov, nejrozšířenější sport, potápěčská disciplina v rámci CMAS; lovení ryb harpunami (gumový mi, pérovými, pneumatickými), nabíje nými vlastní silou potápěče. Potápěč nesmí používat dýchací přistroj. — Pro závod je vymezena zóna lovu, každý zá vodník vleče za sebou na hladině bójku, na velkých závodech je doprovázen člu nem a rozhodčím. Doba závodu je 4-6 h. Mistrovské závody se konají dva dny. Závodnici se podle trénovanosti potápějí do hloubek 20-30 m, vyhledá vají a lovi ryby podle propozic, zpravi dla od 300 g do 30 kg. Každý gram je hodnocen bodem. Hodnotí se jednotli vci a třičlenná družstva. Kontinentálni a svět. mistrovství vyhrávají reprezen tanti přímořských států tropických a subtropických oblasti. V soc. státech je p. I. rozšířen v SSSR, na Kubě, v BLR a v Jugoslávii. U nás je zakázán, podpor, cvičební druh prostných a -» nářaďových cvičení; poloha těla, při níž se opíráme o základnu nebo o nářadi jen pažemi (p. prosté), nebo pažemi a jinou částí těla (p. smíšené). Na zá kladnu (nářadí) působíme tlakem sho
ra; u p. prostých spočívá hmotnost téla jen na pažích, u p smíšených spočívá hmotnost na pažích a na nohou nebo hýždích. — Podle toho, o kterou část paži se opíráme, rozlišujeme: p. na ru kou, na předloktich, na záloktich, na pa žích, v podpaží. — Podpory na rukou o napjatých pažích nazýváme vzpory, o skrčených (pokrčených) pažích nazý váme kliky (mírné kliky). — Podle toho, s jakou polohou těla je p. spojen, rozli šujeme podpor (vzpor, popř. klik): stojmo, podřepmo, klečmo, sedmo, ležmo, vismo. — Podle polohy téla vzhledem k nářadí rozlišujeme p. vpředu, p. vzadu nebo p. po stranách — Pro některé podpory v nářaďových cvičeních se uží vají speciální názvy: podpor vznesmo, -*• vzpor jízdmo, -> rozpor, rozpor střemhlav, - * přednos ve vzporu, - * vznos ve vzporu. V. t. názvosloví gym nastiky. podprahový podnět, podnět nižší in tenzity než práh dráždivosti, nejnižší úroveň intenzity podnětu, která může vyvolat reakci. podráždění, též excitace, reakce živé hmoty na působení podnětu, která je základem šíření vzruchů v nervovém sy stému. Mistni p. probíhá na dráždivě membráně buněk nervového systému Velikost p. je přímo úměrná velikosti podnětu, silné podněty mohou vést k nadprahovému útlumu. P. a - ► útlum jsou podle I. P. Pavlova zákl. dimenze, charakterizující nervovou činnost člově ka. Tyto pojmy vysvětlujeme též pomo cí teorie aktivace a stresu, podraženi, v brankových sport, hrách porušení pravidel; 1. ve fotbale za úmy slné podrážení nohou, nastavování no hy, které způsobí pád soupeře, se naři zuje volný, popř. pokutový kop, byl-li přestupek proveden v pokutovém úze mí. Za p. zezadu napomenuti žlutou kar tou; 2. v ledním hokeji za nastavení ho le, kolena, nohy, paže s následným pá dem soupeře menší trest (2 min). Po kud je útočnik podražen ve vyložené brankové příležitosti, trestné střílení (ponechává se však výhoda až do oka mžiku, kdy se kotouče zmocni proviniv ší se družstvo); 3. ragby se p. trestá trestným kopem. podružný záměr viz záměr v šermu podřep, postoj, při němž jsou nohy (nebo alespoň jedna noha nesoucí vá hu téla) pokrčeny, tj. stehno s bércem svírají tupý až pravý úhel. Rozlišujeme p. snožné (chodidla se alespoň v jed nom bodě dotýkají), nožné (nohy jsou oddálené, váha těla je na jedné pokrče né noze, druhá nezatížená se o základ nu opírá; podle směru druhé nohy rozli šujeme p. přednožný, zánožný a únožný) a rozkročné (nohy jsou oddálené, váha téla rozložena na obě nohy).
35
pohárové soutěže
podsada, svislá část -v stanu pod střechou. U některých typů je nedílnou součásti stanu. Stany bet podlážky se při dlouhodobějším použiti stavějí ob vykle s p. dřevěnou, podseknutý míč viz úder v pozemním hokeji. podvodní ragby, sport, hra, vznikla z košíkové pod vodou; pravidla upravil 1977 A. Navrátil. Hřiště minim 8 x 12 m s hloubkou 3-5 m, ohraničené stěnami bazénu nebo viditelně na hladině. Koše s plastickým okrajem (vysoké 46-50 cm, horní průměr 39-40 cm) jsou postaveny na dně na středu kratšich stran, event, připevněny ke stěně. Míč o průměru 16,5-18,5 cm, plněný slanou (mořskou) vodou, černobílý, s elastickým po vrchem, má klesat ke dnu rychlostí 50 cm/s. Družstva o 6 hráčích a 5 ná hradnicích (mohou střídat kdykoliv podle potřeby) mají jednotné plavky, jednotné číslované čepičky (brankář přilbu) a hrají v potápěčské výzbroji A, B, C (maska, šnorchl, ploutve max. dél ky 65 cm). Utkání 2 x 1 6 min, s přestáv kou 3-5 min, řídi 3 rozhodčí, 1 nad hla dinou a 2 na dně s dýchacími přístroji. Na začátku poločasů a po brance rozehrává mič příslušné družstvo (vylosova né nebo které obdrželo koš) ze středu hřiště, kde je mič položen na dno a hrá či po znamení rozhodčího (optickém i akustickém) se k němu dostanou od svých brankových stěn. Tresty za přes tupky jsou volné hody, za fauly navíc vyloučeni na 2 min, event, pokutový hod.
12,0
A
s
• Trimm aj. hyblivost, schopnost dosahovat *. kloubního rozsahu. Akt. p. je doení max. kloubního rozsahu pomoci . stahu příslušného svalstva, pasivní je max. rozsah uskutečněný za poci vnějších sil. Koeficient p. — por anat. a skutečné pohyblivosti. V. t. lyblivostni schopnost, hyblivostní schopnost, pohybliit lidského těla, jejímž měřítkem je x. amplituda pohybu. Závisí přede ni na tvaru kloubních plošek, na ela;itě svalstva a vazů a na stavu CNS. Jřazeným pojmem je pružnost (něři autoři ji řadí mezi kvalitativní - * iky pohybu), která souvisi více s ela:kou schopnosti svalové a vazivové né zaujmout po deformaci (protažepůvodní tvar, a - ► ohebnost, tj. po3 v relativně pevném systému několikloubů (např. ohnutí páteře). P. s. je irakterizována denní periodičností, li závislá na složení těla ani na délce 0 části, úroveň je ovlivněna pohlaí, v dětském věku se rozvijí snadněji 1 v dospělosti. K testování p. s. se užívá goniometrie (vyjádřeni rozsahu hybu v určitém kloubu nebo komixu kloubů pomocí amplitudy v úhlo;h stupních) nebo měření distancí íěna vzdálenosti určitých bodů lidsho těla od podložky nebo navzájem itěné ve vhodně zvolených postojích polohách) a škálování (založené na istém pozorováni a porovnávání se >ry). hybová aktivita, nespr. tělesná ak ta, 1. veškerý mot. projev člověka írnuje pohyb, úkoly každodenního ži:a, lokomoční, pracovní a další účelopohyby, - ► tělesnou výchovu, - * ort a - ► pohybovou rekreaci. V tomsmyslu jde v podstatě o pojem totožs pojmem -» motorika; 2. nespr. schny druhy lokomoci a těl. cvičení iváděných za účelem těl. zdokonaloíí a upevnění zdraví; spr. termín pro 0 oblast lidské motoriky je - * těločná aktivita. hybová činnost, projev pohyb, íopnosti a dovedností zaméřených splněni určitého pohyb, úkolu. P. č. nervovou soustavou řízený proces sobení člověka na jeho okolí i jed iný, vnitřně uspořádaný systém, ktese vyvíjí podle vnitřnich mechanismů noorganizace. P. č. nabývá různých em podle povahy úkolů a podle způlu regulace. Regulace činnosti může 1 vědomá, nevědomá, cílevědomá, zděčná, Úroveň řízeni p. č. je na vyší stupni spojena s regulaci na záklavědomí. Taková p. č. se nazývá poa. jednáním. hybová dextrie [lat ], preference
pohybová věta a dominance pohyb, orgánů pravé stra ny těla (pravorukost, pravonohost); ob vyklý typ pohyb. - ► laterality. — V. t. ambidextrie, pohybová sinistrie. pohybová dovednost, učením (viz motorické učeni) získaný předpoklad správně, rychle a úsporně řešit určitý pohyb. úkol. P. d. se vytvářejí jako zá klad činnosti, které se v životě velmi ča sto opakují (chůze, běh, přeskok, chytá ní, házeni, plavání, jizda na kole, mani pulace s různými předměty ap.), jejich učení je proto účelné. Jsou důležitým základem lidské činnosti, kterou neoby čejně zefektivňuji. P. d. mají velmi růz norodou strukturu. Značná část z nich je velmi plastická, přizpůsobivá, neboř se provádějí v různých nebo značně proměnlivých podmínkách. Některé však slouži k řešení standardních úkolů, a proto se struktura těchto činností pří liš nemění, takové p. d. označujeme ja ko - ► pohybové návyky. Jejich charak teristickým rysem je automatizace bud úplná, nebo jejich podstatných části. Fyziol. mechanismus p. d. a pohyb, ná vyku (viz dynamický stereotyp) je úplně stejný, liši se od sebe pouze mírou pro měnlivosti a stupněm automatizace. Vyznačuji se následujícími charakteris tickými znaky: stálostí, účelovostí, rych lostí provedení a ekonomičnosti. Čim vyšší je jejich úroveň, tím výrazněji se uvedené znaky projevují. V TVS je osvojováni a zdokonalováni co největ šího množství p. d. a pohyb, návyků jedním z podstatných úkolů, neboť je jich bohatá zásoba je zákl. široké po hyb. všestrannosti, která se promítá cestou transferu i do ostatních oblasti lidské činnosti. V TV mládeže je široký pohyb, základ prostředkem všestranné ho a harmonického rozvoje jedince, ve sportu nezbytně nutným předpokladem trvalého výkonnostního růstu ve zvole ném sportu. pohyboví improvizace, pohyb, pro jev bez přípravy, jedna z forem kreativ ní práce v těl. výchově. Cvičenci volně improvizuji podle zadané hud. předlo hy, nebo vycházejí z pohyb, námětu. P. i. využívají zejména taneční směry v těl. výchově. Schopnost p. i. je vázána na tvůrčí dispozice subjektu, je rozvíjena kreativními cvičenimi. pohybová možnost, latentní souhrn vnitřních a vnějších předpokladů člově ka podat mot. výkon na úrovni své limit ní výkonnosti. P. m. jsou základem pro - * pohybovou činnost; jsou podmíněny z části geneticky a jsou relativně závislé na čase i prostředí. pohybová operace, -» pohybový ce lek vyššího (třetího) řádu, který vzniká sdružením dvou nebo více - ► pohybo vých aktů (činností). Např. p. o. střelba na koš po dvoutaktu v basketbalu
vzniká propojením běhu, skoku a hodu do jednoho celkového pohybu, pohybová představa viz ideomotorický trénink. pohybová rekreace, složka - * těle sné kultury a zároveň jedna z forem re kreace (rekreace pohybem), při niž se záměrně využívá rozmanitých forem těl. cvičení, ale i další zájmové pohyb, čin nosti zejména ve volném čase k obnově a rozvoji životnich sil, k upevňováni zdraví, k vyrovnáváni jednostranného prac. zatížení a k prevenci civilizačních chorob, k udržování a zvyšování těl. a duševní kondice, k osvěžení, k zábavě a k akt. odpočinku v duchu zásad soc. způsobu života — P. r. je úzce spjata s dalšími formami TK, s - * tělesnou vý chovou, - ► sportem, - ► turistikou ap. Její obsah a formy jsou rozmanité, liší se podle věku, pohlaví, zdrav, stavu, pohyb zdatnosti, zaměstnáni, životního prostředí ap. K nejrozšířenějšim pohy bově rekreačním aktivitám patří rekre ační lyžování a bruslení, kondični běh (viz běh pro zdraví), procházky, turisti ka, rekreačni a kondični plaváni, jízda na kole (rekreační cyklistika), domácí gymnastika, rekreační fotbal, volejbal ap. — Na zabezpečování p. r. se dife rencovaně podílejí všechny složky tělo vých. hnutí, především ČSTV, ROH, SSM a dalši spol. organizace, nár. vý bory, domy osvěty, výrobní resorty ap. Většinou si však p. r. organizuji sami občané v rámci daných podmínek a možností: individuálně, v rodině, v ne formálních kolektivech (např. v chato vých osadách). Tuto formu nazýváme neorganizovanou pohybovou rekreaci, K masovému rozvoji p. r. však význ. při spívá organizování různých masových akci a soutěží, např. dálkových pocho dů, masových běhů, odborářských tur najů (částečně organizovaná pohyb, re kreace). Z hlediska účinnosti se za nej významnější považují formy organizo vané p. r., jež se uskutečňují pod vede ním cvičitele, instruktora ap. (činnost odborů ZRTV, turistiky ap ). V. t. rekre ační sport. pohybová retardace viz motorická re tardace. pohybová sinistrie [lat.], převaha po hybových orgánů levé strany těla (levo rukost, levonohost), méně obvyklý typ pohybové laterality. - V. t. pohybová dextrie, ambidextrie. pohybová skladba viz tělovýchovná skladba. pohybová věta, úsek tělových, sklad by mající jednotný charakter pohyb, obsahu. P. v. se zpravidla kryje s hud. větou a tvoří myšlenkově uzavřený ce lek. Je tvořena nejméně osmi takty, může však mít i šestnáct, dvaatřicet, event, i jiný, třeba lichý počet taktů. Ve
3f
pohybová výchova struktuře rozsáhlejších skladeb (např. spartakiádních) tvoří několik vět (tři i ví ce) vyšší kompoziční celek — oddíl. V nomenklatuře struktury pohyb, sklad by se označují věty velkými písmeny (A, 8. C atd.) pohybová výchova, organizační for ma činnosti v rekreační TV, jejíž náplní je různý tělových, pohyb zaměřený na rozvoj a zdokonalováni pohyb, schop ností, prohlubování vnímáni, pociťování a prožívání pohybu ve spojitosti s hud bou, jejímž prostřednictvím působíme na est. výchovu cvičenek a na formová ní est. držení těla. Obsahem p. v. jsou polohy, pohyby těla a jeho částí s náči ním a bez náčiní, které se spojuji v růz né vazby, etudy a skladby, dále prvky zákl., zdravotní, nápravné, rytmické a kondiční gymnastiky, gymnastiky při hudbě. Výběr činností se řídí věkem, pohyb, vyspělostí, zdatností a zájmem cvičenek. Oddíly p. v. se kromě v ČSTV ustavují také při kult. domech, SSM či ROH a jsou určeny pro cvičení doroste nek a žen. pohybová výkonnost, specifická schopnost podávat opakované určité tělocvičné nebo sport, výkony. Úroveň p. v. se zjišťuje vybranými soubory mot. testů. V odb. literatuře i praxi se někdy p. v. směšuje s -» tělesnou zdatností v pojmu těl. výkonnost, pohybové hry. 1. pravidly upravená soutěživá pohyb, činnost dvou soupeří cích stran (jednotlivců nebo kolektivů) i s nestejným počtem členů. Rozlišují se malé p. h. s pravidly neúplnými a co nejjednoduššími a velké p. h. s pravidly úplnými a co nejpřesnějšími Zvi. samo statnou skupinu tvoři obsahově (dějo vě) odlišné - ► hry v terénu. — Mezi malé p. h. se řadí z hlediska praktično sti drobné p. h , ale i drobné pohyb, zá bavy, závody, soutěže a drobné úpoly, přestože se tyto skupiny naprosto odli šují. Drobné p. h. mají většinou časově nevymezený herní děj. Průběžným her ním úkolem jsou pohyb, protiakce dvou soutěžících stran: zbavování se nežá doucích funkci (např. honiče), nebo zís káváni funkci ceněných (např. hradní ho, jelena ap.). Splnění úkolu znamená obvykle výměnu funkcí (např. honěníunikání, drženi míče-získáváni, schovávání-hledáni, zasahováni-vyhýbání se zásahu aj.). Drobné pohyb, zábavy jako nenáročné pohyb, činnosti jednotlivců nebo skupin jsou podnikány pro potě šení a bez cílevědomých záměrů (např. mičové školky, pinkání). Vrcholovým prováděním mohou vyústit do sport, soutěžení, artistiky (např. žonglování, lasování). Drobné pohyb, závody jsou soutěže jednotlivců, skupin i družstev (specifické ve štafetách) v lokomočním výkonu, popř. doplňovaném nebo kom
binovaném (děj: kdo rychleji, pomaleji, déle, obratněji ap ). Ve vrcholovém pro vedení vyústi do sport, závodů. Drobné pohyb, soutěže s úsilím o překonání soupeře ve výkonném těl. cvičení s předmětem (děj: kdo dále, výše, víc krát, přesněji ap ). Ve vrcholovém pro vádění vyústí do sport, soutěží (včetně -*■ standardních herních soutěží) Drob né úpoly, tj. drobné přetahy, přetlaky a zápasy dvou soupeřících jednotlivců 1družstev (děj: přivést soupeře do „roz hodné situace", např. vyvést z rovnová hy, nadzvednout, položit, obrátit, zasáh nout ap ). Ve vrcholovém provedení vy ústí do -» úpolových sportů. — Velké p. h. charakterizované úplnými pravidly se dělí na - ► polosportovní hry s úplný-, mi, avšak nenormalizovanými pravidly a - ► sportovní hry s pravidly úplnými a normalizovanými mezinárodně nebo alespoň celostátně; 2. nepovinný vyu čovací předmět, forma zájmové TV na prvním stupni zákl. škol. Cilem p. h je umožnit žákům uplatňovat a rozvíjet in dividuální pohyb, a sport, zájmy a po třeby. Obsahově a metodicky navazuji na povinnou TV a jejich zaměření je buď všestranně rozvíjející a rekreační, nebo sportovní. Do učebních plánů zá kl. škol byly zavedeny 1970 v rozsahu 2 h týdně ve 3.-5. roč., od 1973 v 1.-5. roč. a od 1976 v 1.-4. ročníku, pohybové nadění, předpoklad snadno se učit novým *- pohybovým dovedno stem. Pohyb, nadaní jedinci vynikají svalovou citlivosti, mají dobrou pohyb, představivost a vykazují dobré výsledky v -*■ testech pohybového nadání, pohybové pásmo, jedna z forem tělo vých. vystoupení, která se skládá z více pohyb, vystoupeni různého obsahu, jež spojuje v celek ideový záměr. Může ob sahovat ukázky sport, výcviku, tan. vy stoupeni, drobné pódiové skladby aj., v jednom pásmu mohou vystupovat skupiny různého věku. Význ. prvkem p. p. je hudba, často i slovo, pohybové schopnosti, soubor inte grovaných vnitřnich vlastnosti člověka pro pohyb, činnosti. Na rozdíl od -v po hybových dovedností, které jsou pře vážné výsledkem mot. učení, jsou p. s. převážně vrozené, prostředím jsou ovlivňovány jen částečně. P. s. nejsou specifické pro jednu specializovanou činnosti a jsou poměrně stálé v čase. Různé druhy silových, rychlostních, vy trvalostních, koordinačních a obratnostních schopností vytvářejí kombinace jednotlivých druhů p. s., tzv. - ► kom plexní pohybové schopnosti. — Hodno cení úrovně p. s. se provádí mot. testo váním (viz motorický test), pohybové škály, podle -v R. Labana popisují pohyb v prostoru. Zákl. šestišvihová škála vzniká spojením 3 směrů
a protisměrů pohybu v rovině svislé čelné a předozadni. Pohybem spojuj cim rohy - * ikoseadru vzniká dvanáct švihová škála taneční, která má form měkkou (moll, ženská) nebo tvrdo (dur, mužská). Všechny ostatní pohyb lze ze škál odvodit, pohybové téma, vyšší pohyb, cele sestavený z řady -» pohybových mot vů. Téma zpravidla určuje charakter dí čích části, vět, někdy i celých oddíl pohyb, skladby. Téma bývá vyjádřen charakterem pohyb obsahu (akrobatu ká cvičení ve dvojicích, variace polkc vého kroku ap.) nebo charakterem prc storové choreografie (střídavé cvičer v kruzích a diagonálách), event, jinýr označením (výrazovým, rytmickým), pohybové ústroji, lokomočni apará’ souhrnné označeni pro ústroji kosterr i svalové. Objemem i hmotností tvoří v ce než polovinu lidského organismi proto jeho rozvoj výrazně ovlivňuji funkce celého těla stejné jako poruch jiných soustav (cévní, nervové) se odrá žeji i na jeho funkci, pohybové zákony, tři zákl. Newtone vy zákony dynamiky o pohybu a rovne váze těles a hmotných bodů. 1. Princi\ setrvačnosti — každé těleso setrvává vi stavu klidu nebo v rovnoměrném přímo čarém pohybu, pokud není vnějšími sila mi nuceno tento stav změnit. Z tohoti principu vyplývá, že těleso se nedá di pohybu, ani nezmění svou rychlost, po kud na ně nepůsobí jiné těleso nějakoi silou. 2. Princip síly — časová změn: hybnosti je úměrná působicí sile a m. s ní stejný směr. Klid a rovnoměrný při močarý pohyb tělesa má zrychleni rov né nule Při ostatních pohybech mus byt zrychleni dosaženo působenin mech. síly. Účinek silového působen se projevuje zrychlením tělesa. Dv. předměty o stejném tvaru, ale různi hmotnosti dopadnou ze stejné výše si stejným zrychlením na podložku; různi velké síly vyvolají stejné zrychlení. Pi stejném vnějšim silovém působení na bývají tělesa různých zrychlení (napi hod diskem o různé hmotnosti) a k té muž zrychlení u různých těles je třeb; různého silového působení, které si charakterizuje fyz. veličinou hmotnos — m. Z druhého p. z. sily (F) plyne ča sová změna (t) hybnosti (p): P _ dp _ d(mv)
dt dt Pro časově neproměnnou hmotnost j< vztah mezi silou a jejím účinkem dán: a = k — nebo ma = kF m
přičemž F = síla, a = zrychleni, m = = hmotnost a k = konstanta. Je tu zřej
39
má přímá úměrnost mezi zrychlením a působící silou u jednoho a téhož těle sa (m = konstanta) a nepřímá úměr nost mezi zrychlením a hmotností, jde-li o různá tělesa, na které působí stejné sily (F = konstanta). Při téže síle je te dy zrychlení tím menší, čím větší setr vačnost má těleso. Při současném pů sobení několika sil nabývá těleso tako vé zrychleni, jako kdyby na ně působila jediná síla, daná jejich vektorovým součtem. Vektory zrychleni a sily mají týž směr. Obsahem druhého p. z. je vztah příčiny a účinku mech. pohybu Zvažujeme, zda veličina m představuje neproměnnou, vždy stejnou vlastnost tělesa, nebo zda těleso neprojevuje různou setrvačnost při různých rychlo stech. Součin jeho hmotnosti m a rych losti v charakterizuje okamžitý pohyb, stav tělesa vektor p., tzn. p = mv. Tento vektor se označuje jako hybnost tělesa a jeho směr je shodný se směrem rych losti. Pokud hmotnost tělesa není pro měnné veličina, dostaneme: dp / dt = d/dt/mv = kF. Časová změna hybnosti je úměrná působíci síle a má s ní stejný směr. V klasické mechanice se hmotnost m považuje za konstantní. Konstanta k je závislá na volbě měři cích jednotek dané veličiny. Je-li rovna t, užívá se rovnice: ma = F. 3. Princip akce a reakce — vzájemné síly působící mezi tělesy mají vždy stejnou velikost a opačný směr. Není rozhodující, jakým způsobem tělesa na sebe působi, zda prostřednictvím jiných těles, tlakem ne bo tahem, nebo nikoli bezprostředně, např. zemskou tiži. Tento zákon se uplatňuje v podmínkách, kdy jedno z těles je v klidu nebo se všechna těle sa pohybuji. Sily dané principem akce a reakce lze sčitat, pokud jde o výsled nou sílu uvnitř soustavy různých těles. Za těchto podmínek se třetí p. z. může aplikovat na dynamiku soustavy hmot ných bodů. pohybový akt, též motorický akt, 1. singulární pohyb, činnost (čin, akce, vý kon) krátkodobého charakteru, sled po hybů nutných pro realizaci určitého po hyb. úkolu, má charakter cyklický nebo acyklický. — P. a. je určitý - ► pohybový celek (např. kop do míče nebo gesto rozhodčího), který se skládá z elemen tárnějších -» pohybových prvků. Pro pojením dvou nebo více p. a. vzniká po hyb celek vyššího řádu, - ► pohybová operace; množina p. a. vytváří - * pohy bovou aktivitu; 2. obecné označení pro jakýkoliv pohyb, celek, jednoduchý (na př. flexe v lokti) i složitý (např. střelba na koš ve výskoku). pohybový celek, samostatný pohyb, útvar, který zahrnuje jeden pohyb, ne bo několik dílčích pohybů navzájem spjatých. Elementárními p. c. (celky
pochodová osa prvního řádu) jsou -» pohybové prvky (např. abdukce paže), p. c. druhého řá du jsou - ► pohybové akty neboli pohy bové činnosti (např. výskok, kop do mí če), p. c. třetiho řádu jsou -*■ pohybové operace. — Jeden pohybový celek ob vykle představuje jedno -*■ tělesné cvi čení a mívá samostatné pojmenováni, pohybový infantilismus viz motoric ký infatilismus. pohybový luxus, nadbytečnost pohy bu typická pro motoriku děti předškol ního věku. Přetrváni p. I. ve školním vě ku může znamenat hybnou poruchu, neboř dochází k porušení principu -» ekonomičnosti pohybu, pohybový motiv, nejmenši kompozič ní útvar v pohyb, skladbě, nositel po hyb. myšlenky. Tvoři zákl. stavební ká men pohyb sdělení. Autor pohyb, skladby realizuje svůj zaměř vhodným pohyb, nápadem, pohyb, myšlenkou, kterou rozviji, dává jí uspořádaný tvar a kloubí ji s dalšími myšlenkami P. m zastává ve výstavbě pohyb, díla obdob nou funkci jako motiv v tvorbě hudebni. Obsahuje potenciální jádro rytmické, dyn., choreografické a výtvarné výstav by - ► pohybové věty, jádro est. působ nosti. P. m„ který zpravidla vyplňuje je den dvoudobý, třídobý nebo čtyřdobý pohyb, takt, se může opakovat, obmě ňovat a seskupovat ve vyšší kompoziční celky. Aby se mohl opakovat, musí kon čit vždy v takové poloze, která opako váni umožňuje. Při opakování skupiny motivů je třeba brát v úvahu hud. do provod, a to především tehdy, jde-li 0 hud. formu založenou na osmitaktové větě. Pak za předpokladu, že p. m. vypl ňuje jeden hud. takt, bývá motiv opako ván nebo obměňován dvakrát, čtyřikrát nebo osmkrát. Při práci s p m. (jeho ná vratem) se musí respektovat nejen ryt micko-metrická stránka hud. složky, ale 1 jeji melodicko-harmonická výstavba. Pohybová a hudební složka musí srů stat v nový, organicky spjatý hudebně pohybový projev. pohybový návyk, výsledek osvojování pohyb, činností utvářením - * dynamic kého stereotypu při součinnosti 1. a 2. signální soustavy a automatizace, s uvédomováním (fixace pozornosti na klíčová místa, pohyb, činnosti a finální úsilí) a s vyloučením zbytečných souhybů, se snahou o ekonomičnost, přes nost a stálost pohyb, struktury, pohybový projev, mot. činnost jedin ce, jejíž průběh tvoří logicky uzavřený celek daný pohyb, úkolem. P. p. jsou např. těl. cvičeni, sport, výkon, pohybový prvek, elementární pohyb, celek zahrnující obvykle jen jeden po hyb v jednom kloubu. Zákl. p. p. jsou flexe, extenze, abdukce, addukce, protrakce, retrakce, rotace a cirkum-
dukce. Skládáním p. p. vznikají pohyb, celky vyšších řádů, pohyby končetin a pohyby celého těle. pohybový rytmus, rytmičnost pohy bu, strukturní činitel pohyb, aktu, jeden z nejdůležitějšich - ► znaků pohybu. Většina autorů klade na první misto ča sovou dimenzi, na druhé dimenzi dyna miky. Dalším podstatným určením je opakování a na ně navazující stupňová ni prvků, jež mohou být považovány za nositele rytmu. Pohybový rytmus exi stuje v každém ->• pohybovém aktu. pohybový systém člověka, relativně uzavřený hmotný systém, u něhož lze pomocí rozlišovacích rovin vymezit vstupy, jimiž okolí působí na systém, a výstupy, jimiž systém působí na okolí. Systém je definován funkčními cíli, prvky příslušných rozlišovacích úrovni a jeho strukturou. Rozlišovací rovina může být např. buněčná, fyziol., morfologická, biom., antropomot., psycholo gická aj. Zákl. prvky jsou vždy subsy stém řidiči a subsystém řízený. — P. s. č. tvoří ty složky jeho organismu, jimiž se uskutečňuje mech. interakce s okolím. Lze rozlišovat různé subsysté my: primárnich mech. efektorů svalu, sekundárních mech. efektorů (prvky skeletu), mezilehlých prvků (různé dru hy spojení segmentů těla, např. vazy), informační (vnímavé prvky organismu, např. proprioreceptory), nervační leferentní neuronové dráhy), centrální (vyš ší nervové činnosti, např. segmenty mí chy). pohybový talent viz pohybové nadá ni. pohybový výkon, mira realizace po hyb. úkolu. Protože procesuální a vý sledná stránka činnosti tvoří celek, ro zumí se p. v. také jednota provedeni a výsledku pohyb, činnosti. Pojem vý kon zpřesňujeme přívlastky tělocvičný, sport., herní, nebo ještě úžeji podle druhu činnosti, např. běžecký, skokan ský, vzpěračský. Rozlišují se výkony přímo a nepřímo měřitelně. Pro výsled ky výkonu, které nelze navzájem srov návat, je nutno použít statistické a prav děpodobnostní metody. Pohybový vý kon nelze zaměňovat s výkonem me chanickým. pohybový vzorec, plánem pohybu ur čené a opakovánim upevněné neurofyziol. inervační schéma realizace určité ho pohybu a jemu odpovidajicí vnější pohyb, projev. Příbuzný pojem -» dy namický stereotyp. pochodová osa, směr pochodu (pře sunu) při túře, určený postupnými ori entačními body v terénu nebo - ► azimutem. V turistice se zakresluje formou jednoduchého náčrtu, nejčastěji v mě řítku používané mapy, přičemž postu pové orientační body na trase a aktuál-
pochodová zlomenina ni situace jsou zachyceny domluvenými topografickými značkami pochodová zlomenina, porušeni celi stvosti kosti bez zjevného úrazového mechanismu, nejčastěji v oblasti dolni končetiny na záprstnich kůstkách, nártnich kostech a na kostech bérce. Příči na je patrně v zatíženi přesahujicim ma ximum možnosti jedince. Příznaky na stupují pomalu, nejprve drobná bolest, později i otok a omezení funkce. P. z. postihuje především mladé lidi. Může se vyskytnout v pubertě i před ni při neúměrné tréninkové zátěži. Léčení: kli dový režim a upravená pohybová aktivi ta. Prevence: dodržování metodických postupů, zásada postupného narůstání kvality a kvantity pohybové činnosti. Pojarkov Jurij, "1937, sov. volejbalista. Člen družstva, které zvítězilo na OH 1964, 1968, na MS 1960, 1962 a na ME 1967 a 1971. Držitel bronzových medailí z OH 1972, MS 1966 a ME 1963. Pojer Rudolf, *1947, čs. střelec, ZMS. Držitel bronzové medaile z MS 1970 ve střelbě z velkorážové terčovnice vkleče (300 m, 40 ran) Člen družstva, které zís kalo stříbrnou medaili na ME 1969 (libo volná malorážka 50 m, 60 ran vleže) a bronzové na MS 1970 (velkorážová terčovnice, 3 x40 ran vstoje; standard ní malorážka 50 m, 3 x 20 ran; v soutěži jednotlivců obsadil 5. místo ve střelbě malorážkou vleže a 6. ve standardní malorážce 3 x 2 0 ran) a ME 1969 (libo volná malorážka 3 x 40 ran). Účastník OH 1968, 1972 a MS 1966 (4.-velkorážová terčovnice, 40 ran vleže — jednotli vci; 3 x 4 0 ran vleže — jednotlivci; 3 x4 0 ran — družstva; libovolná malo rážka 60 ran vleže — jednotlivci), pojistka zbraně, zařízeni zajištující na bitou zbraň před náhodným výstřelem. Pojistka blokuje úderník nebo spoušť, popř. vyřazuje spoušťovou páku. Nej spolehlivější je zajištění úderníku; po jistka spouště nebo spoušťové páky může při prudkém nárazu zbraně sel hat. U moderních kulových sport, zbra ni se pojistka již nepoužívá, protože by la často příčinou závady při závodech a poškozovala střelce ve výsledku, pojištění, hosp. činnost, jejimž účelem je zajistit úhradu škod na zdraví nebo majetku, způsobených při tělových., sport, a tur. činnosti. Jednotlivé složky ČSTV, majicí právní subjektivitu, sjednávaji úrazové p., p. odpovědnosti za ško du a p. majetku. — Úrazové p. je jedi ným pojištěním osob, které je v ČSTV sjednáno. Pojistné smlouvy uzavřel ČÚV ČSTV (č. 395211 a 395212) a SÚV ČSTV (pojistné smlouvy stejného ozna čeni). Pojištěni jsou všichni řádní členo vé organizace a všichni akt. účastnici veř. jednorázových akcí (náborové zá vody, masové běhy, tur. pochody), a to
40 i za předpokladu, že nejsou členy ČSTV. Úrazové p. se vztahuje na přípra vu a výkon tělových., sport, a tur. činno sti a na akt účast při pořádáni kult. a obdobných akci ČSTV, na krátkodobé prac. brigády při výstavbě tělových, za řízeni, na organizované cesty a zájezdy do míst sport, činnosti. Společným předpokladem pro pojištění všech uve dených činnosti je podmínka, že jde o akce plánované, organizované nebo povolené některou ze složek ČSTV a že je při nich zajištěn dohled odpovědné ho pracovníka. Rozsah plnění pojišťov ny je rozdilný podle toho, zda se úraz stal pojištěnému do 14 let nebo nad 14 let. V obou případech se vychází z urči tého procentního ohodnoceni úrazu podle jeho druhu a následků. U osob starších 14 let jde o procento z částky 3 000 — Kčs za dobu nezbytného léčení a o určité procento z částky Kčs 12 000,— za trvalé následky úrazu. V případě smrti pojištěného následkem úrazu se poskytne osobám uvedeným v 5 372 obč. zákoníku částka 5 000,— Kčs. U osob mladších 14 let se poskyt ne rovněž určité procento z částky 3 000, — Kčs za dobu nezbytného léčení a o určité procento z částky Kčs šné procento z částky 48 000,— Kčs, čini-li oceněni úrazu nejvýše 74 %. Činí-li právní povinnosti ze strany ocenění úra zu nejméně 75 %, poskytne se doživotní důchod ve výši tolika procent z měsíč ního důchodu 400,— Kčs, kolik procent čini oceněni trvalých následků. V přípa dě smrti pojištěného čini plnění poji šťovny 1 000,— Kčs. Úrazové p. se vy plácí bez ohledu na to, zda pojištěný má nárok na dalši náhrady nebo plnění. — P. odpovědnosti za škodu mají sjed nané především ÚV, ČÚV a SÚV ČSTV, hosp. zařízeni ČSTV a některé TJ. Poji stné, smlouvy o odpovědnosti za škodu se vztahuji zejm. na připady, kdy dojde ke škodě na zdraví nebo na majetku ob čanů, popř. organizaci v důsledku poru šení právni povinnosti ze strany těch, kteří v rámci plněni úkolů organizace jeji úkoly plnili. Jde především o trené ry, cvičitele, funkcionáře, ať již jsou ke složce ČSTV v prac, poměru, nebo vy konávají své funkce dobrovolně. Poji stné smlouvy kryjí i prac. úrazy pracov níků složek ČSTV a úrazy dobrovolných funkcionářů, kteří byli organizací pově řeni určitou funkcí nebo činností a k je jich úrazu došlo při plněni úkolů souvisejícich s výkonem této funkce nebo činností. V rámci p. odpovědnosti za škodu jsou význ. tzv. podpůrné pojistné smlouvy, které uzavřel ČÚV ČSTV a SÚV ČSTV a které kryjí případy odpo vědnosti za škodu tělových, jednot, kte ré nemají p. odpovědnosti za škodu sjednáno nebo v nedostatečné výši;
v tomto případě se však smlouva vzta huje jen na prvou pojistnou událost. — P. majetku ve správě vyšších složek ČSTV je rozvrženo do tří pojistných smluv. Pojistnou smlouvou uzavřenou ÚV ČSTV je pojištěn majetek ve správě složek ÚV ČSTV včetně středisek vrcholového sportu, smlouvami ČÚV a SÚV ČSTV je pojištěn majetek v jejjch správě a ve správě nižších orgánů ČSTV. P. majetku mají sjednáno také odniky a hosp. zařízeni a velké TJ. STV řeší dalši zákony a právní předpi sy z oblasti zdravotnictví, školství, prac práva, státní správy ap. — Ve školní TV jsou žáci pojištěni proti následkům úra zu, učitelé i jini pracovníci školy proti následkům zákonné odpovědnosti. P. žáků se vztahuje na úrazy, k nimž došlo v souvislosti s předškolní, školní nebo mimoškolni výchovou a vzdělávací čin ností ve školách (včetně škol. jídelen, družin, klubů, zájmových kroužků apod ), při práci ve výrobě a při škol. praxi, při exkurzích, výcvikových a stu dijních zájezdech, při škol. výletech, při hromadných zotavovacích akcích orga nizovaných pro žáky školami, nár. výbo ry, sdruženími rodičů a přátel školy. ROH a Čs. svazem družstevních rolníků, při účasti na veřejně prospěšných pra cích organizovaných školami, při tělo výchovných, kulturních nebo jiných sou těžích, vystoupenich a akcích včetně pří pravy na ně i cesty do mista konání a zpět, pokud cesta nebyla přerušena z důvodů, které s touto činnosti nesou visely. — Úraz oznamuje škola rodičům, příslušné pobočce Státni pojišťovny a informuje i přislušný národní výbor, pojízdné sedátko, slg. slajd, sedátko veslařských člunů, které umožňuje po hyb veslaře v ose člunu. P. s. pojíždí po kolejničkách upevněných na výztuhách -» vany (kokpitu) veslařského člunu rovnoběžně s podélnou osou. Pojižděnim sedátka po kolejničkách (dráha asi 80 cm) se prodlouží dráha lopatky vesla ve vodě, a pro záběr se využivá i sila dolních končetin. pojízdný krakorec, u veslařských člu nů nosník pro havlinku, konstruovaný tak, že po - ► bortech člunu volně pojíž dí pravý a levý krakorec, které jsou s -*■ nožním opěrátkem spojeny v jeden ce lek. Sedátko je pevné. Pojížděním p. k. po bortech se značně prodlouží dráha lo patky vesla ve vodě. Pohyb veslaře i dráha lopatky ve vodě jsou obdobné jako při klasickém způsobu s -»• pojízd ným sedátkem. Jsou však menši posu vy těžiště posádky v ose člunu a plavba je plynulejší. Pojízdný krakorec je povo leno používat pouze u disciplíny skif mužů. poklek, v zápasu boj na žíněnce ve dvou zákl. polohách; vkleče nebo vleže.
41 Boj v pokleku má přesná pravidla. Roz lišuji se dva druhy pokleku a) nařízený p může být nařízen rozhodčím na ží něnce po přerušeni boje; b) útočný p. si musí zápasník vybojovat různými str hy protivníka z postoje. Zákl. polohou je vzpor klečmo nebo vzpor klečmo s rameny vychýlenými vpřed nebo s přisednutím na paty. Pokorný Jiří, '1956, čs. cyklista, ZMS. Držitel bronzové medaile z OH 1980 a MS 1981, které získal jako člen druž stva ve stíhacím závodě. Ve stejné dis ciplíně obsadil 4. místo na MS 1978 a 1979. pokos, v gym. zast. název pro postave ní cvičence k nářadí tak, že osa ramenní je kolmá k délkové ose nářadí (např. obvyklé postavení při cvičení uvnitř bradel nebo při přeskocích přes koně nadél); nyní se nahrazuje názvem boč né. V.t pobok. pokutový kop, ve fotbalu kop naříze ný rozhodčím za zakázaný způsob hry (za úmyslné hraní rukou, podrážení, str kání a jiné ohrožení soupeře) ve vlast ním pokutovém území. Všichni hráči, kromě brankáře a hráče provádějícího kop, musejí stát minim. 9,15 m od poku tové značky, z niž se kop provádí. Bran kář musí stát oběma nohama na bran kové čáře. P. k. musí být proveden smě rem k brance. Hráč provádějící kop se smí míče dotknout podruhé, zahrál-li mezitím míčem jiný hráč. Z p. k. může být docíleno branky. Jestliže se při p. k. provedeném po uplynutí jednoho z po ločasů dotkne míče brankář a míč pak přejde brankovou čáru pod břevnem, musí rozhodčí branku uznat. Polakovič Tibor, *1935, čs. kanoista, MS. Získal stříbrnou medaili v závodě kánoi jednotlivců na 10 000 m na ME 1961, 4 místo na MS 1963 (C 1 10 000 m.) a ME 1961 (C 1 100m) a 5. místo na OH 1960 (C 1 1 000 m). Nositel vyznamenání Za statečnost.
politickovýchovná práce v soutěži o Mez. trofej. 1955 byl v druž stvu, které vyhrálo Stříbrnou vázu. 1963 byl v týmu ČSSR, který skončil v Trofeji národů, MS družstev v motokrosu kabatury 250 cmJ, na třetím místě.
Zdeněk Polánka
polař, v pálkovačích hrách hráč druž stva, které brání soupeřům (pálkařům) v dosahování bodů, snaží se je vyřadit ze hry a autováním stanoveného počtu soupeřů dosáhnout změny úkolů druž stev Podle postavení v poli se rozlišují vnitřní a vnější, praví, stř a leví polaři. Poláš Ivan, *1941, čs. motocyklový zá vodník, MS. Jezdec týmu ČSSR, který skončil na 2. místě 1967 v Trofeji náro dů, MS družstev v motokrosu kubatury 250 cm3. pole, ve sport, hrách určitým způso bem vymezená část hrací plochy. V softballu část hřiště omezená pomez ními čarami, které se protínají v pravém úhlu na domácí metě. Vnitřní p je čtve rec omezený -»• metovými čarami, ostatní část je p. vnější. — Ve volejbalu je hřiště rozděleno sítí na p. vlastní a p. soupeře. pole podání, v individuálních sítových sport, hrách a v některých sport, hrách s odrážením míče o stěnu (stěny) vyme zená část hřiště, kam soupeř při podání musí dopravit míč, aby podání bylo uznáno za dobré. P. p. zaujímá obvykle přední část polí do určité hloubky od sítě, stěny nebo půlící či stř. čáry (nohej bal), mnohdy je podélně děleno na levé a pravé pole, kam podávající musí umísťovat míč při podání střídavě kří žem přes vlastní pole (tenis). P. p. může být i v určité vzdálenosti od stěny (jai alai) nebo v zadním poli (badminton). Polesni-Veberová Ludmila, ‘ 1934, čs. kajakářka, slalomářka. ZMS. Mistryně světa v soutěži jednotlivkyň ve slalomu 1961, 1963, 1967, 1969 a ve sjezdu 1969. Tibor Polakovič Držitelka stříbrných medailí ve slalomu jednotlivkyň 1971, jako členka slalomářPolánka Zdeněk, *1932, čs. motocyklo ské hlídky na MS 1963,1965,1967,1969, vý závodník, ZMS. Startoval ve třinácti 1971 a hlídek ve sjezdu na MS 1965, Sestidenních, 1956, 1958, 1959 a 1962 1967 a 1971. Bronzové medaile vybojo byl členem vítězného týmu CSSR vala ve sjezdu jednotlivkyň na MS 1963,
1971, jako členka hlídky na MS ve sjez du 1963 a na slalomářském MS 1975. Účastnice OH 1972. Nositelka státního •vyznamenání Za vynikající práci. Poliačik Dušan, *1955, čs. vzpěrač. Dr žitel bronzové medaile v kat. do 82,5 kg z OH 1980, kde vybojoval i stříbrnou medaili v trhu a bronzovou v nadhozu pro MS. Získal bronzovou medaili i na MS (ME) 1979 a 1981 (dvojboj, 2.- nad hoz). Startoval též na MS 1977 (8 ). 1978 (6 - dvojboj, 4. v klasifikaci ME). Nejlep ší čs. vzpěrač 1979. politickovýchovná práce, v ČSTV cí levědomá teor., vých., propagandistic ká, agitační a kulturně spot, činnost, která z hlediska specifických podmí nek, funkcí, úkolů a možností tělových, organizace působí na vědomi lidí, utváří jejich názory, postoje, vlastnosti, potře by a zájmy, způsob myšleni, způsob ži vota a praktickou činnost podle soc. zá sad, v duchu marxismu-leninismu. — Všechny části p. p. — teor., vých., pro pagandistickou, agitační a kulturně spol. — je nutné uplatňovat v souvislo sti s celým tělových, procesem a s veš kerou činností ČSTV. — Teoretická prá ce podmiňuje rozvoj p. p., její kvalitu a účinnost. V této oblasti jde především o rozpracováni obsahového zaměření, prostředků a metodiky p. p a o teor. analýzu její účinnosti. Přední pozornost společenskověd. disciplín musí být vě nována politickových. účinnosti tělo vých. procesu, ideově vých. působení funkcionářů, trenérů a cvičitelů. Zákl. garantem vědeckovýzkumné činnosti v p. p. je vědecká rada ÚV ČSTV . — Ideově vých. práce je základem celého vých. vzdělávacího procesu. Výchova soc., všestranně rozvinutého člověka je cílem samotného tělových, procesu, vy cházejícího z principů soc. systému TV. Zahrnuje především politickových. pů sobení funkcionářů, trenérů, cvičitelů a rozhodčích, metody, formy a pro středky, které přispívají k formováni uvědomělého soc. vztahu k vlastní tělo vých. a sport, přípravě a občansky an gažovanému jednání členů ČSTV v du chu soc. morálky. — Propagandistická a agitační činnost zaměřuje pozornost společnosti i členů ČSTV k úloze TV v soc. životním způsobu, k aktivnímu využívání volného času z hlediska vše stranného rozvoje osobnosti. Propa gandistické a agitační úkoly plni zejm. tisk a ediční činnost ČSTV, všechny prostředky masové informace a propa gandy, různé formy přednáškové činno sti a názorné agitace. Tato oblast p. p. prolíná s vých. prací cvičitelů, trenérů a funkcionářů. — Kulturně spol. činnost v ČSTV má upevňovat soc. vědomí čle nů a sport, veřejnosti, obohacovat kult. a spol. život, přispivat k všestrannému
politickovýchovné komise rozvoji osobnosti členů ČSTV a ke zpe střeni kult. života v místě působnosti TJ. Jde především o činnost souborů lid. umělecké tvořivosti, divadelních, recitačních aj„ vedení tělových, knihoven a archívů, pořádání tělových, akademií, masových tělových, vystoupení, tur. srazů, filmových večerů, besed a růz ných forem lid zábavy. Kulturně spol. činnosti zabezpečuji tělových, organi zace v úzké spolupráci s ostatními or ganizacemi NF, se školami a kulturně vých. zařízeními národních výborů, politickovýchovné komise, PVK, po radní, iniciativní a výkonné orgány v oblasti politickových. činnosti ČSTV. Jsou vytvářeny při všech územních i svazových orgánech ČSTV a v někte rých TJ, kde to vyžaduje charakter a rozsah činnosti. PVK schvaluje před sednictvo a potvrzuje plénum příslu šného orgánu. V TJ schvaluje složení komise výbor TJ. PVK ÚV ČSTV se za bývá zákl. ideovými principy politicko vých. práce, zpracovává zákl. metodic ké materiály pro vých. činnost, rozbory ideového působení a řízení tisku ÚV ČSTV a edični činnosti, spolupracuje s prostředky masové informace a pro pagandy v CSSR, zajišťuje zahr. propa gaci, vypracovává zásady a plány poli tickových. práce ve vrcholovém sportu a její obecné zásady v celém tělových, hnuti. PVK nižších orgánů ČSTV řídi po litickových. práci v příslušných sport, odvětvích, na území svých výborů ČSTV nebo v TJ. politickovýchovné středisko SSM, PVS SSM, tur. základna určená pro kult. a sport, vyžití, školení, semináře a kursy -*■ dobrovolného funkcionář ského aktivu a pro výchovu tělových, a branných kádrů SSM a PO SSM. Pro vozovatelem PVS jsou kr. správy služeb SSM a správy služeb SÚV a ČÚV SSM. Za obsahovou náplň PVS odpovídá pří slušný OV, KV, ČÚV, SÚV a ÚV SSM. — Literatura: Katalog turistických zá kladen SSM v ČSSR. ÚV SSM 1979. Pollert Jaroslav, "1943, čs. kanoista, slalomář, ZMS Mistr světa v závodě ká noi dvojic 1973 (s. J. Krejzou) a v hlíd kách kánoí jednotlivců 1961 a kánoi dvojic (s E. Pollertem) 1965. Držitel stří brné medaile z MS 1973 (3 x C 2, s J. Krejzou). polka, čes. nár. tanec společenský a lid. ve 2/4 taktu. Vznikl v době nár. obrození asi 1833 na Hradecku jako ta nec společenský. Na venkově zlidověl a stal se součástí mnoha lid. tanců. Zá kladem pro hudebně tan. typ polky byly tance z Hradecka: Maděra, Rejdovačka, obkročák, skočná. Vrták, Třasák a skot ská. Na hud. typizaci se nejvíce podíleli čeští kantoři František Matěj Hilmar a Václav Straka. Vnesli do polkového
žánru lid. melodiku a osobité rysy kan torské hudby konce 18. a začátku 19, století. 6. Smetana zpočátku kompono val p. rovněž v tomto duchu. P. se stala jedním z hlavních tanců na prvnim čes kém bále 1840 v Praze. Čes. p. nutno odlišit od p. východní ze Zakarpatské Ukrajiny, Polska, Slovenska, vých. Mo ravy a Slezska. Tato p. má jinou hudeb ní i tanečni strukturu, polní hry viz hry v terénu, pólo {ang.j, brankové, obvykle sport, hry, pri nichž se hráči pohybují na do pravním prostředku živém či neživém a mič (kouli) ovládaji uzpůsobenými ho lemi. Výjimku tvoři -» vodní pólo. polocross [angl ], hra vytvořená stu denty v Putney; spojení - * lacrossu s jízdou na koni, s holemi dosahujícími na zem. Vzhledem k házeni a chytání míčku je hra méně nebezpečná než - ► pólo na koních. poločas, polovina hraci doby v basket balu, fotbalu, házené, kolové, nár. háze né, pozemním hokeji a ragby. Mezi po ločasy je přestávka, jejiž délku určují pravidla příslušného sportu, polofinále viz semifinále, poloha, v názvosloví těl. cvičeni pro storový vztah těla k vnějšímu prostředí, především k základně a k nejbližším předmětům a osobám; p. částí těla (pa ži, nohou, trupu, hlavy) znamená prosto rový vztah těchto částí těla navzájem (předpažit, zanožit, předklon, úklon hla vy vlevo atd ). Jde o prostorový vztah v určitém okamžiku, nebo po nějakou dobu nezměněně trvající, tedy neměnici se s časem. O p. těla a jeho částí mluvíme především tehdy, je-li tělo v klidu. Těmto p. říkáme obecně -*• vý drže. polohová štafeta, v plaváni závod družstev na 4 x 100 m, v pořadí plavec kých způsobů: znak-prsa-motýlekkraul. polohový závod, v plavání závod jednotlivců na 4 x 100 m, v pořadí pla veckých způsobů: motýlek-znak-prsakraul. pólo na kolečkových bruslích viz roller hockey a roller polo, pólo na kolech, též bicycle polo, irské pólo (podle Irčana J. R. Mercredyho, který hru vytvořil koncem 19. stol.), popř. amer. pólo (předvedeno u nás prvně ve Varieté 1900 amer. profesionály), branková sport, hra, hraná 4člennými družstvy na kolech, míč se ovládal holí. — 1902 vznikla česká pravidla a uspořá dáno prvé mistrovství, 1921 obnovené jako mistrovství ČSR. 1925 vytlačeno -» kolovou. — Hřiště 100-150 x 30-50 y, branky široké 6 stop Hrálo se 4 x 1 5 min, později 2 x 5 m in s plným míčem, potaženým kůži nebo gumou, v průměru 10 cm. Hůl k pohánění miče
42 byla dlouhá 70-100 cm, zakončená 15 cm dlouhým dřevěným špalíkem čtvercového průřezu o straně 3,5 cm. Míč se směl kolem pouze zachycovat a zastavovat, poháněl se jen údery ho le. Do trestného území soupeřů útočník nesměl, mič z něho mohl holí vylovit. — Pod názvem Radpolo se pólo hrálo v Německu. pólo na koních, derby pólo. jezdec ká sport. hra. 1859 zal. Kachar Club v Assamu v Indii. Odtud se 1869 pólo dostalo do Anglie, prvá utkání 1871 a 1873. Hry se ujal Hurlingham Club, který určoval pravidla. Hra se rozšířila do ÚSA 1870 jako - * indoor polo, ale i do dalších zemi, kde byly chovy ušlechtilých koní. Od 1900 pólo zařaze no několikrát na program OH. Hřiště s mantinely 274 x 146 m (300 x 200 y). brankové sloupy 2,3 m vysoké a 7,3 m od sebe vzdálené. Dřevěná koule prů měru 8 cm a hmotnosti 125-135 g je po háněna speciálními holemi—mallet (maelit). Bambusová rukojeť dlouhá 1,3-1,5 m je zapuštěna do paličky 20 cm dlouhé (tvaru kladívka). Hráči nosí čepi ce vyztužené korkem, jezdí na cviče ných koních (často pony), které lze mě nit. Družstva 4členná (3 útočnici, 1 obránce). Dopravení míče do branky platí 1 bod. Hraje se na 6 úseků, tzv. chukker (čakr), po 8 minutách, pólo na motocyklech viz motoball. pólo na slonech, indická branková hra, obdoba póla na koních, hraje se však s prodlouženými holemi. Spíše zá bavná a atraktivní podívaná, polonéza [z fr. polonaise], společen ský, zlidovělý a lid. tanec kráčivého charakteru. Vznikl v 16. stol. ze skupiny tzv. polských tanců (Polski, Polnischer Tanz, Chora polonica, Saltus polonicus ap), ustálil se na zač. 18 stol. Koncem 18 stol. již p. náleží k osobitě vyhraně ným kráčivým tancům třídobým (ve 3/4 taktu), nasazujícím na renesanční Pavanu a barokní Courantu. Hud. vrcholu dosahuje v díle F. Chopina. Je tancem párovým i kolektivním. Všechny dvojice provádějí stejné figurace, někdy v od dělených párech, jindy ve vázané ko lektivní formaci. P u nás zlidověla; v době nár. obrozeni náležela mezi hlavní tance. poloodborné vyučování, pedagog, vedeni TV na 1. stupni zákl. školy někte rým schopným pedagogem ve více tří dách záměnou za vyučováni jinými uči teli v jeho třidě. P. v. se nedoporučuje v 1. třídě. polosportovni hry, dř. nespr turnajo vé hry, od - ► sportovních her se liší tím. že nemaji přislušnou mez. nebo nár. oficiální' organizaci ani normalizo vaná pravidla hry. Pořadatel turnajů ne bo soutěži v p. h. může pravidla propo-
Poradní sbor pro tělesnou výchovu
3
emi libovolně upravovat. P. h. zahri nejen tři zákl. skupiny velkých pob. her, tj. brankové, šitové a pálkovávčetně zajimavých a atraktivnich ob rn (např. pushball, autopólo, hry risbee aj ), ale patři sem též dějově lišné skupiny -» vybíjecích her (navelká vybíjená) a her s upoutaným čem (tetherball, mjač na rezinke ap.) ložka, též série, ve sport, střelbě inovený počet ran v jednotlivých zá dech a disciplínách, tvořící uzavřeu jednotku. P. může být např. pétilesetiranná (pušky a pistole) nebo 25 čů (skeet). Při střelbě libovolnou pi>li se střílí 6 desetiranných položek, se může střílet na více terčů, aby se nadnilo hodnocení zásahů. Při závoch v libovolné malorážce se střílí na č vždy jen jedna rána a p. tvoří 10 i na 10 terčů. Závodník musí vždy dončit celou p. a teprve potom žádat nástřelný terč nebo opustit stanovií. Podmínky pro jednotlivé disciplíny lnoví pravidla. lísko. Polská lidová republika, PLR, it ve stř. Evropě u Baltského moře, ,23 mil. obyv, hl. město Varšava, ymp. zkr. POL. TVS řídí od 1978 Hlavvýbor tělesné kultury a sportu. Koorluje činnost dalších organizaci, které zabývají TVS. HI. správě podléhají soké školy TVS v Krakově, Poznani, iršavé, Wroclavi, Gdaňsku a Katovi:h, Institut sportu, který se zabývá věd. zkumem, Muzeum tělovýchovy a tuitiky, sázkové kanceláře a centrální ;edisko sportu v Zakopaném, které se bývá organizaci vrcholového sportu, ich základnu pol. sportu tvoří 560 sta6nů, každý s kapacitou více než 3 000 vaků. 980 tělocvičen, 55 sport hal, XX) tělocvičen u škol a sídlištních zařiní, 139 krytých bazénů atd. Nejrozřínějšimi sporty jsou fotbal (94 000 čle• bandyhokej na zemi i na ledě. 1908 byl zal. Český hokejový svaz, 1911 se uskutečnila prvá mez. ut káni. Čs. svaz p. h. byl zal. 1925. 1949 zal. prvý sl. oddíl p. h. v Žilině, 1951 uspořádáno prvé celostátní mistrovství v bandyhokeji (o 7 hráčích) a 1954 v p. hokeji. Od 1959 se již hrál pouze po zemní hokej. 1970 se naši reprezentanti zúčastnili prvého ME a čs. oddílový mistrovský celek (TJ Praga) poprvé startoval v PMEZ. 1976 hrálo v PMEZ poprvé i družstvo žen (Slavia Praha IPS), 1978 se ženy poprvé probojovaly na MS, 1980 se reprezentační družstvo žen zúčasnilo olymp. turnaje a obsadilo 2. místo. - Systematika herních činno stí. Mezi hl. herní činnosti patří: vedení míče, přihrávání, převzetí míče, obchá zení soupeře, střelba, zastaveni míče holí a rukou, -> odebíráni míče. Z vývo jové řady útočných a obranných systé mů, určujících funkci a hru jednotlivých hráčů na určitém prostoru hrací plochy, se nejdéle udržel pyramidální systém 2-3-5, z dalších se v p. h. nejvíce uplat nil systém 1-3-2-4 (4 2,-4), 1-3-3-3 (4-3-3) nebo 1-3-4-2. — Po zvládnuti zákl. her ních činností jednotlivce — vedení mí če, taženého úderu, převzetí míče v kli du — se nacvičují složitější -»• údery (švihem, vyndavák), převzetí míče v po hybu stranou, převzetí míče bekhen dem ap. — Trénink. K zvládnutí těch. p. h. slouží rozděleni tréninku do etap. V přípravkách se chlapci a děvčata ve věku od 8 do 10 let seznamuji se zákla dy hry, využívají minihokej, hraji s men ším počtem hráčů, na menší hrací ploše a podle zjednodušených pravidel. U ml. žáků (10-12 let) se rozvijí všestrannost a nacvičují se zákl. herní činnosti, st. žá ci (13-14 let) nacvičují techniku hry s holí a seznamuji se se základy taktiky. Nácvik herních prvků soutěživou for mou je aktuální zejm. u ml. dorostu (14-16 let), u st. dorostu (16-18 let) se postupně zvyšuje tréninkové zatižení a sport, příprava se přibližuje tréninku dospělých. Trénink je zaměřen na spe cializaci v hráčských funkcích. Vrcholné výkonnosti dosahuji hráči obvykle ko lem 25-26 let. — Výstroj. Hráči mají ko pačky, brankář má speciální výstroj — chrániče nohou (max. šíře 30 cm), vyšší kopačky (kopný), chránič trupu, rukavi ce, masku. — Pravidla. Hrací plochu tvoří obdélník dlouhý 91,40 m a široký
pozemní hokej
48
Utkání v pozemním hokeji
55 m. Vyznačena je středová čára, čáry čtvrtinové (22,9 m od brankových čar), -*• střelecký kruh před brankami, značky pro zahráni - * trestného rohu, -> rohu, pro zahráni úderu z postranni čáry a pro nejzazši zaujmuti mista hráčem brániciho družstva při zahráváni tre stného rohu. — Branky, umístěné na
středu brankových čar, jsou vysoké 214 cm a široké 366 cm. Sloupky a břev no jsou 5,10 cm široké, uvnitř branky dole je 46 cm vysoké dřevěné hrazeni Síť má velikost ok 2,5 až 3,74 cm. Míč o hmotnosti 156 až 163 g a obvodu 22,4 až 23,5 cm je z bílé kůže, vyplněný kor kem a nitěmi, nebo z korkové hmoty
Hřiště na pozemní hokej: A branka, B branková čára, C střelecký kruh, D čára rozehrávací, £ čára středová, Fčára postranni.
s bíle natřeným povrchem Hůl je dře věná, na jedné straně plochá, na druhé zaoblená, skládá se z rukojeti a zahnuté spodní části (zobáku). Průměr profilu hole musí být menší než 5,10 cm, hmot nost je 340 až 794 g, délka libovolná (obvykle 85—90 cm). Družstvo je slože no z 11 hráčů (z toho je jeden brankář) a dvou náhradníků, kteří mohou vymě nit hráče na hrací ploše při přerušeni hry, kromě přerušení pro trestný úder. trestný roh nebo roh. Utkání trvá 2 x 35 min, mezi poločasy je max 1 min přestávka. — Složeni družstva: 2 obrán ci, 3 záložnici, 5 útočníků. Rozestavení hráčů se při hře měni. Hra začiná - * ro zehráním (buly), stř. útočníci položí ho le vedle míče na středové značce, stoji čelem k postranní čáře, pravým bokem ke své bráně. Na znamení rozhodčího 3 x klepnou holemi o sebe nad míčem, pak se snaží přihrát mič svému druž stvu Mič se rozehrává při zahájení ut káni a 2. poločasu a po dosažení branky ze středu hrací plochy směrem dozadu, tedy nikoliv přes středovou čáru a sou peřovu polovinu. — Branky může být dosaženo pouze střelou ze střeleckého kruhu. Míč lze hrát pouze plochou stra nou hole, nesmi být zastaven žádnou částí těla kromě ruky. Hráč nesmí sou peři překážet ve hře vběhnutím mezi něho a míč („bránění"), hákovat soupe řovu hůl, tlouci do ni ap. Za nebezpeč nou hru jsou považovány podseknuté míče nebo vysoko hrané míče, zvedáni hole. Přestupky pravidel se trestají vol ným úderem. — Míč se nesmí přihrát do postaveni mimo hru (ofsajdu). Přijí mající hráč musi mít v okamžiku při hrávky mezi sebou a brankou soupeře dva hráče soupeřícího družstva Na vlastni pol. hřiště nemůže být ofsajd. Jestliže míč přejde postranni čáru, za hrává ho do hry hráč družstva, které nezpůsobilo aut. Jestliže míč zahrál za brankovou čáru (mimo prostor branky) útočící hráč, provádí bránici družstvo volný úder z mista, kde mič přešel bran kovou čáru, ve vzdálenosti 14,63 m od čáry. Způsobi li aut bránící družstvo, za hrávají útočnici roh. — Branky je dosa-
Branka na pozemní hokej.
Praha— Poděbrady
(9
eno, jestliže míč přešel celým objenem brankovou čáru mezi brankovými loupky a pod břevnem, jestliže byl zairán ze střeleckého kruhu hráčem útoiicího družstva (nebo se od jeho hole idrazil, s výjimkou trestného úderu), žopustí-li se při trestném úderu bran;ář přestupku pravidel, může být uznála „technická branka", aniž mič přešel irankovou čárou. — Hráči mohou být ylučováni na 5 nebo 10 min, nebo do ;once utkání. Hru řídí dva rozhodčí. — Soutěže. OH (od 1908 muži, od 1980 že ly), MS (muži od 1971, ženy od 1974), 4E (od 1970), MSJ, MEJ, PMEZ (od 969), kvalifikaci pro MS je Intercontiiental Cup, ME v halovém hokeji (od 977). — Nejvyšší soutěží u nás je I. liga i Čs pohár (ve finále se utkávaji vítězo vé Čes. a Si. poháru). Nejvyšší soutěži r halovém hokeji je jednorázově hraný >řebor ČSSR mužů, žen, dorostenců i dorostenek Literatura: Vaněk, J., Mareček, A., Střecha, J.: Hrajte pozemv hokej. Praha 1956, - Vaněk, J.: Po temni hokej, sport pro chlapce a děv čata Praha 1973, 2. rozšířené vyd. 1978. /ýsledky mistrovství světa v pozemním tokeji
čovat v boji. Je-li boxer v p. n. z., ringo vý rozhodčí okamžitě odpočítává se kundy. Odpočítaný boxer nesmí pokra čovat v boji dřivé, než ringový rozhodčí odpočítá osm, a to i v případě, že je schopen pokračovat již předtím. Sou peř po tuto dobu musi být v neutrálním rohu, boj pokračuje teprve tehdy, když dá ringový rozhodčí povel „B o x !" Jest liže sražený borec neni připraven k boji do 10 s, utkání je skončeno a výsledek je označen k. o. (knock-out), pozorování, metoda výzkumu, činnost učitele či trenéra, ale i sportovce a žá ka. Vždy je založeno na cílevědomém, soustředěném a plánovitém vnimání. Jako diagnostická metoda je ovlivněno subjektivnosti pozorovatele, a proto se doporučuje používat ho jen tam, kde nelze získat informace jinak a využívat progresivních technik pozorování. PPOV, Připraven k práci a obraně vlas ti, viz odznak zdatnosti práce dynamická, svalová činnost, při níž se pravidelně střídá fáze smrštění, kontrakce, a uvolnění, relaxace. Přísun kyslíku a živin krví je možný jen ve fázi uvolnění, kdežto ve fázi svalové kon trakce je značně omezen. Pro svalovou práci je optimální, když trváni kontrak ce a relaxace svalu je v poměru 1:3 Re spektování těchto fyziol. poznatků je důležité pro nácvik svalové relaxace v rytmickém stereotypu svalové práce. P. d. je energeticky značně náročná, působí příznivě stimulačně na rozvoj oběhových funkcí. Měla by tvořit pře vážnou náplň kondičních cvičení, např. lidi obéznich a při rehabilitaci po srdeč ních chorobách. V. t. svalová práce, práce mechanická, veličina vyjadřují cí dráhový účinek síly. Je dána skalár ním součinem sily F a změnami rádia vektoru dr:
Vuži lok a misto konání: 1971 Barcelona. 973 Amsterodam, 1975 Kuala Lumpur, 978 Buenos Aires, 1982 Bombaj 971 Pákistán 973 Nizozemsko 975 Indie 978 Pákistán 982 Pákistán teny lok a misto konání: 1974 Mandeliou, 976 záp. Berlín, 1978 Madrid, 1981 Bueios Aires, 1983 Kuala Lumpur 974 Nizozemsko 976 NSR A = Fdr, 978 Nizozemsko kde r je polohový vektor působiště síly 981 NSR F na úseku dráhy mezi body určenými 983 Nizozemsko Výsledky mistrovství Evropy v pozem- n a rj. Skalárni součin Fdr je tzv. ele mentární práce dA. Působí-li síla po pří tím hokeji lok a místo konáni: 1970 Brusel, 1974 mé dráze a je-li časově proměnná síla F Madrid, 1978 Hanover, 1983 Amstel- ve směru této dráhy, pak leen
A = f * ! Fds. ■ St Wuži Lze-li považovat silu F za stálou a jde-li 970 NSR 0 přímou dráhu délky s, lze dostat: 974 NSR A - F.s. — HI. jednotkou práce je 978 NSR 1 joule (1J = 1 N.m. = 1 kg.m!s~!). 983 Nizozemsko >ozice na zemi (angl. knock-down), práce negativní viz svalová práce, útuace v boxu (v důsledku úderu či se- práce pozitivní viz svalová práce ie úderů), kdy se boxer dotýká podla- pracovní gymnastika, druh účelové íy ringu jinou částí těla než chodidly, gymnastiky, zaměřený na vyrovnáni dů risi-li bezmocně v provazech, je-li zcela sledků jednostranného pohyb, režimu tebo částečně mimo provazy ringu, při prac. procesu (viz vyrovnávací gym estliže nepadl ani neleží v provazech, nastika) nebo na přípravu pro pohyb, ile je ve stavu polobezvědomí a podle náročná zaměstnáni (viz profesionální míněni řozhodčiho není schopen pokra gymnastika).
Pragosport, účelové zařízení ÚV ČSTV, zal 1967, které zprostředkovává různé placené služby ve vztahu k cizině, např. vysílání trenérů do zahraničí, reklamy při mez. akcích ap. Praha-Brandýs, nejstarši čs. a údajně i svět. silniční závod v chůzi a běhu na 20 km. 1. roč. 1893 pořádán jen v běhu na trati 19400 m, 2. roč. 1894 v běhu a v chůzi. 1971 traf prodloužena na 20 km. Traťový rekord v chůzi Juraj 8enčík 1:30:36 (1978), v běhu Ondřej Zeleňanský 1:02:55 (1977) Praha-Poděbrady, mez. silniční závod v chůzi na 50 km, zal. Pedestrián klu bem Královské Vinohrady 1929 Start v Praze 8-Karlině na Sokolovské třídě, cil na lázeňské kolonádě v Poděbra dech. Do 1935 pořádán Pedestrián klu bem, 1936-37 Čs. chodeckým svazem, 1938-53 AC Praha 1890. Za nacistické okupace 1941-44 závod zakázán. Mez. účast poprvé 1947. Od 1979 pořadate lem TJ Rudá hvězda Strašnice. Traťový rekord Raul Gonzales (Mexiko) 3:41:20 (1978). Od 1982 zařazen i závod žen, 1982-83 na 5 km, od 1984 na 10 km. Přehled vítězů závodu Praha-Poděbra dy Muži 1929 Emanuel Kubát 1930 Jaroslav Štork-Žofka Jan Šlehofer 1931 Jaroslav Štork-Žofka 1932 Jan Šlehofer 1933 1934 Jaroslav Štork-Žofka 1935 František Princ Jaroslav Štork-Žofka 1936 1937 František Princ 1938 Jaroslav Štork-Žofka František Princ 1939 1940 Václav Růžička Otakar Buhl 1945 1946 Josef Doležal Edmond Brunn (Norsko) 1947 Otakar Buhl 1948 1949-55 Josef Doležal Abdon Parních (Itálie) 1956 1957 Sergej Lobastov (SSSR) 1958 Svatopluk Sýkora 1959 Tommy Misson (Anglie) Anatolij Veďakov (SSSR) 1960 Abdon Pamich (Itálie) 1961 1962 Ladislav Moc Gunter Rieger (NOR) 1963 1964 Abdon Pamich (Itílie) 1965 Burghard Leuschke (NDR) Kurt Sakowski (NDR) 1966 1967 Christoph Hóhne (NDR) 1968 Burghard Leuschke (NDR) Alexander Bílek 1969 1970 Christoph Hóhne (NDR) 1971 Schim Schleichtweg (NDR) 1972 Mathias Kroell (NDR) 1973 Peter Selzer (NDR) 1974 Milan Bartoš 1975-76 Mathias Kroell (NDR)
50
Praha— Prčice 1977 1978 1979 1980 1981 1982 1983 1984 1985
Ralp Knutter (NDR) Raul Gonzales (Mexiko) Hors Matem (NDR) Jorge Llopart (Portugalsko) Valerij Sunsov (SSSR) Ernesto Canto (Mexiko) Raul Gonzales (Mexiko) J. Hudák (ČSSRJ Pavol Szikora (ČSSR)
Žerty
1982 1983 1984 1985
A. A. V. A.
Janssonová (Švédsko) Wyszinská (Polsko) Ospivová (SSSR) Grigorijevová (SSSR)
Praha-Prčice, největší pěší tur. a dél kový pochod v ČSSR. Poprvé byl uspo řádán 17.4.1966 red. časopisu Turista a OV ČSTV Praha 1. Nyní pochod pořá dá výbor svazu turistiky MV ČSTV Pra ha spolu s dalšími složkami ČSTV ve Středočeském a Jihočeském kraji za pomoci orgánů NF v těchto krajích, v Praze a městě Prčice-Sedlec. Prvního roč. se zúčastnilo 464 osob, délka trasy 61 km. Od 1972 jsou postupné připojo vány trasy z dalších výchozích míst v délce 20—70 km (1984 již 24 tras). Max. účast v několika ročnicich kolem 36 000 osob. Pochodu se většinou úča stni mládež do 20 let neorganizovaná ve svazu turistiky. K rozšířeni a oblibě přispěla vhodná motivace i název, roz šíření počtu tras i jejich délky i program v cíli pochodu. pramice, loď s plochým dnem. Pro re kreaci a rybařeni se používají p. s vesly, která jsou kováním zapuštěna do lubu lodi, veslující šedi zády ke směru jízdy. Na sport. p. se sedí ve směru jízdy a pádluje se kanoistickými pádly. P. je dřevěná (z prken o síle minim. 25 mm) a jeji profil má tvar nahoru se rozevírají cího širokého U. Dř. se p. používala pro závodění mládeže, dnes už jen pro tu ristiku a branné závody. Vyrábí se též ze sklolaminátu. prapor ve visu, cvičební tvar nářaďo vých cvičení, poloha těla ve -» visu, osa ramenni kolmo k zemi, tělo rovno běžně se zemí. Pravda Christian, '1927, rak. lyžař. Mis tr světa ve sjezdu 1954 a držitel stříbr né medaile (obří slalom) a bronzové (sjezd) ze ZOH 1952, stříbrné z MS 1954 (kombinace). pravidla sportovních her, závazná ustanovení umožňující bezkonfliktní hru v utkání za nestranného rozhodováni. Pravidla máji zajistit čestný a poctivý způsob sport, boje v duchu fair play (stejné možnosti a práva obou soupe řů), mají vycházet ze všeobecně plat ných a dlouhodobých ustanovení, mít promyšlenou organizaci a úpravu (vhodné utříděni a postup od důležité ho k podrobnostem), být jednoduchá,
výstižná a srozumitelně formulovaná U malých pohyb, her máji být pravidla co nejjednodušši (vymezen děj hry, popř. prostor a způsob hry), ve velkých pohyb, hrách musí být pravidla co nej přesnější a nejpodrobnější. — P. s. h. se obvykle dělí do 5 oblastí: a) organiza ce utkáni (hřiště a jeho vybaveni, náči ní, popř. výzbroj účastníků; počet úča stníků, jejich práva a povinnosti, popř. výstroj; časový průběh utkáni nebo jiný způsob limitováni ap.); b) pohyb, těch niky (lokomoce hráčů, způsob ovládání společného náčini, způsob použiváni výzbroje ap ); c) děj utkáni (cíl a způ sob prováděni herní činnosti, herních úkolů a dilčich cílů a jejich hodnocení pro konečný výsledek ap ); d) chováni účastníků (dovolené a zakázané); e) rozhodování (sbor rozhodčích a pomoc níků, oficiální signalizace, způsob roz hodováni aj). Pravidla normalizovat, popř. upravovat jsou oprávněny pouze příslušné mez. nebo celostátní oficiální organizace. Úplná pravidla, tj. ve všech pěti oblastech detailně vypracovaná a normalizovaná, jsou závazná pro všechny členské organizace, pravidla sportů, soubor sport. těch. (soutěžních) norem, které vymezuji a charakterizují sport, odvětvi a určuji, jakým způsobem se v něm má soutěžit a jak se mají hodnotit výkony sportov ců. V ČSSR je vydávají výbory sport, svazů ÚV ČSTV a ústřední svazarmov ské orgány v rámci své odvětvové pů sobnosti. Mez. pravidla vydávají příslu šné mez. sport, federace. — P. s. obsa hují obvykle a) společná a všeob. zákl ustanoveni; b) předpisy pro akt. úča stníky soutěži, rozhodčí a funkcionářský aktiv, pro sportoviště a inventář a pro soutěžní disciplíny; c) těch. pravidla, která upravuji způsoby sport, zápolení z hlediska jednotlivých soutěžních dis ciplín nebo provádění herních činností v kolektivních sport, hrách; d] kritéria pro hodnocení sport, výkonů. P. s. jsou závaznými normami pro všechny spor tovce, funkcionáře a orgány tělových, hnuti a zájmové branné činnosti Svazarmu při prováděni činnosti v příslušném sport, odvětví. Jejich výklad, změny a doplňky přisluší výboru sport, svazu ÚV ČSTV, v odvětvích svazarmovské činnosti ústřední radě odbornosti Svazarmu. pravobok viz levobok. prázdninová škola SSM, PŠ SSM, vzdělávaci a metodické centrum v obla sti zájmové činnosti, zejm. v problema tice moderních forem pobytu v přírodě, sloužici k přípravě funkcionářů a aktivi stů SSM. Ověřuje typy rekreačních akcí s intenzívním rekreačním režimem a umožňuje účastníkům aktivně se se známit se způsoby a možnostmi hod
notného využívání volného času. P š SSM zřídil 1977 ČÚV SSM. Od 1983 v působnosti ÚV SSM. Navázala na zkušenosti z - * Gymnasionu a experi mentálních akci SSM v oblasti pobytu v přírodě z let 1970 - 75.1. roč. PŠ se uskutečnil 1978. Pražák Robert, 1892-1966, čs. gymna sta. Člen družstva mistrů světa 1913, dr žitel stříbrných medailí z OH 1924 (víceboj jednotlivců, bradla, kruhy) a účast nik OH 1920 (4 -družstva). Pražská mezinárodní regata viz Ren nerův memoriál. Prejsler František, "1925, čs. kuželkář, ZMS. Člen mužstva, které zvítězilo na MS 1962. Držitel stříbrných medailí z MS 1957 (4. místo v soutěži družstev) a 1962 ze soutěže jednotlivců a bronzo vé z MS 1955 (družstva). Účastník MS 1966 (6.- družstva) a ME 1964 (6.- druž stva). přellball (něm), kolektivní síťová sport, hra, pův. průpravná hra pro faustball. Hřiště 6-8 x 12-16 m, předěle né šiti, provazem či překážkou 35—40 cm vysokou. Míč je srážen dlaní čí pěstí k zemi, od země se musí odrá žet jak mezi přihrávkami, tak před od skokem přes síť do pole soupeře. Druž stva o 3-5 hráčích hrají do 20 bodů ne bo na čas jako ve ► faustballu, z něhož převzata pravidla. (U nás obdoba tluče ná přes mez.) presinková zóna viz zónová obrana. Pressová Irina, "1939, sov. atletka, překážkářka, pětibojařka. Olymp vítězka 1960 na 80 m př. (10,8) a 1964 v pětiboji, čtvrtá na OH 1964 na 80 m př. (10,6) Vy tvořila deset SR: na 80 m př. 1960 (10,6), 1964 (10,5), 1965 (10,4, a 10,3), v pětiboji 1960 (4 880,4 902,4 959 a 4 972 b ), 1961 (5 137 b.) a 1964 (5 246 b ). Pressová Tamara,' 1937, sov. atletka, diskařka. Olymp, vítězka 1960 ve vrhu koulí (17,32 m), třetí v hodu diskem (52,59 m). Olymp, vítězka 1964 ve vrhu kouli (18,14 m) a v hodu diskem (57,27 m). Mistryně Evropy 1958 v hodu diskem (52,32 m), třetí ve vrhu kouli (15,53 m). Dvojnásobná mistryně Evro py 1962 ve vrhu kouli (18,55 m) a v hodu diskem (56,91 m). Dvanáctkrát překona la SR: ve vrhu kouli 1959 (17,25 m), 1960 (17,42 a 17,78 m), 1962 (18,55 - 2krát) a 1965 (18,59 m); v hodu diskem 1960 (57,15 m), 1961 (57,43, 58,06 a 58,98 m), 1963 (59.29 m) a 1965 (59,70 m). Jako první zena překonala ve vrhu koulí hra nici 17 a 18 m. preventivní cvičení, cvičení, jehož účinky předcházejí vzniku různých zdra votních obtíži. Vychází z náplně TVO a uplatňuje se v různých povinných i dobrovolných formách TV. Nejvýzn. je dnes při prevenci chorob srdce a obě hového systému a chorob z povoláni.
1
iboj Stefan, 1894-1957, čs. fotbalista, 5. Útočník Ujpesti TE, I. ČSŠK Bratiiva (1923-24) a AC Sparty Praha 125). Jako trenér se zasloužil o rozvoj pané na Slovensku, iessnitzův obklad, rouška namočeve vodě teploty 8—10 °C a překrytá chou rouškou. P. o. se přikládá na pozené místo, kde dochází ke sniženi . teploty. Po 10 min se teplota tkáně rovnává s teplotou obkladu a obklad sobí sedativně. Ve třetí fázi dochází aktivní hyperemii (překrvení), což /chluje resorpci zánětlivých výpotků. imátorky, nemistrovská veslařská utěž, v jejímž rámci se od 1909 jezdi Závod primátorských osem mužů štít primátora hl. m. Prahy, od 1931 ulérský závod Rósslera-Ořovského, 11934 Závod ženských osem, od 1958 vod osem juniorů o zlaté veslo hl. m. ahy a od 1959 Závod skifů žen o stuPodoli. Tento závod mohou jet ženy, eré dosud nezískaly mistrovský titul párové disciplině. imitivní gymnastika, podle N. ikha systém gym. cvičení, která vyvnávají vliv jednostranného prac. žatí ní na organismus. incipy sportovního tréninku, recné zákonitosti obsahu i forem trénkového procesu. Trenér je musí reiektovat, neboť jejich dodržování zaťuje nejvyšši účinnost tréninkového ocesu. P. s. t. odrážejí v podstatě ecifiku zatěžování, jeho dynamiku stavbu. Jsou obecně platné ve všech ikových a výkonnostních stupních vyžaduji tvořivou aplikaci. — Princip estrannosti, někdy též princip jednovšestrannosti a specializace, se pó zuje za nejdůležitějši a chápeme jej dvojím smyslu: je zákl. požadavkem lort. tréninku ve vztahu k plnění spol. :olů sportu, tj. v přípravě všestranně zvinutého jedince; současně je všerannost i nezbytným základem dlouidobého růstu a stabilizace vysoké ■ort. výkonnosti. Ve své podstatě poduje jednotu obecného a speciálniho rozvoji organismu a osobnosti jedince týká se všech složek sport, tréninku, jnkrétním výrazem je poměr mezi estrannosti a specializaci, který je itno uplatnit nejen vzhledem k chakteru sport, odvětví, ale zejm. vzhlerm k věku (všestranný základ je zvlášť iležitý u mládeže) a k jednotlivým ob>bim ročního cyklu (viz stavba sporvního tréninku). — Princip systemainosti vyplývá z komplexního charakru sport, tréninku (současný rozvoj zných schopností a vlastností sporvce) a vyjadřuje požadavek plynulosti nepřetržitosti tréninkového procesu, valých morfologických a funkčních nén je možné docilit pouze dlouhodo
profesionální gymnastika bým pravidelným a nepřerušovaným zatěžováním, a proto je prakticky ka ždodenní trénink v průběhu řady let zcela nezbytný. — Princip postupně se zvyšujícího zatíženi vychází ze zákonito sti -» adaptace, podle nichž ke změ nám v příslušných orgánech dochází jen tehdy, jsou-li podněty dostatečně účinné (zatížení je optimálně intenzívni, má odpovídající objem a frekvenci). Proto je nutné při postupném růstu trénovanosti přizpůsobovat parametry za tížení tak, aby se celková velikost zatí žení neustále zvyšovala, neboť stagna ce má za následek zastavení výkonno stního růstu. Růst zatíženi neprobíhá zpravidla nepřetržitě a rovnoměrně, ale má obvykle vlnovitý průběh, což se odráží i ve stavbě všech druhů trénin kových cyklů. Zatížení se zvyšuje prostřednictvim objemu, intenzity a frek vence (případně i vícefázovým trénin kem). — Princip cykličnosti je odrazem biorytmů a požadavků střídáni zatížení a odpočinku. Projevuje se ve stavbě tréninku opakováním cyklů, přičemž se úkoly a úroveň zatížení v jednotlivých cyklech mění v souladu s plánem tré ninku. Všechny druhy cyklů na sebe navzájem navazují, prolínají se a spo lečným účinkem zvyšují účinnost trénin kové praxe. Kromě specifických princi pů se ve sport, tréninku plně uplatňuji i obecné - * didaktické principy, z nichž se v současné době uvádějí zejm. tyto: princip uvědomělosti, názornosti, sou stavnosti, přiměřenosti a trvalosti. Je třeba je respektovat, protože sport, tré nink je druhem vých. vzdělávacího pro cesu. Prinstein Myer, 1880-1925, atlet USA. Trojnásobný olymp. vítěz: 1900 v trojskoku (14,47 m), 1904 ve skoku do dálky (734 cm) a v troj skoku (14,32 m). Druhý na OH 1900 ve skoku do dálky (717,5 cm). Dvakrát překonal nejlepší svět. výkon ve skoku dalekém: 1898 (724 cm) a 1900 (750 cm). Prior — Palmerová — Greenová Lu cinda, '1953, brit. jezdkyně, od 1973 re prezentantka v soutěžích všestranné způsobilosti. Mistryně světa 1982 a mis tryně Evropy 1975, držitelka stříbrné medaile z ME 1975 v soutěži družstev, účastnice OH 1976. problémové vyučováni, jedna z me tod heuristické povahy, které vedou k cílevědomému rozvoji kreativity žáků, v nejvyššim stupni u vysokoškoláků. Učitel vytváří problémové situace, kte ré žáci samostatně a tvořivě řeší. P. v. vede k rozvoji intelektových schopností i k trvalejšimu zapamatováni dané látky a problémů. Kritériem může být nejen optimálnost řešeni, ale i kvantita, origi nalita, rychlost aj. Předpokladem je značná míra vlastních zkušeností i vě
domostí. Některé sporty a cvičení se o tvůrčí řešení opírají (sport, hry, orientační běh aj ), ve všech soutěžích je součást takt. složky, prodloužená mícha, medulla oblon gata, protažený oddíl zadního -►m o z ku, přecházející v ->michu hřbetní. Sa há od výstupu prvního krčního nervu až k mostu Varolovu Je dlouhá asi 20 až 25 mm. Po stranách přední podélné rý hy, která je i na hřbetní miše, jsou vy tvořeny vály (pyramidy), které se kaudálním směrem zužují a končí v tzv. kří ženi pyramid. Zevně od pyramidy je za oblená vyvýšenina (oliva). Na jejím me diálním okraji vystupuje XII. mozkový nerv, nerv podjazykový. Laterálně od olivy vystupuje XI. nerv mozkový, nerv přidatný, X. nerv mozkový, nerv bloudivý, a IX. nerv mozkový, nerv jazykohltanový. Při pohledu zezadu lze pozorovat, jak se postranní mišní provazce od se be vzdaluji a dolnimi raménky mozečkovými přecházejí do mozečku. Mezi nimi je rozpjatá tenká trojúhelníková blanka, tvořící část stropu IV. mozkové komory, šedá a bílá hmota nejsou v p. m. uspořádány stejně jako v hřbetní miše. Na přední straně je po každé hmota bilá, na dorzálni hmota še dá. V šedé hmotě na spodině IV. komo ry, zvané rombická jáma, jsou uložena jádra IX.-XII. mozkového nervu. Vedle těchto jader jsou pod spodinou IV. ko mory i skupiny nervových buněk roz troušených v bilé hmotě; tato část má síťový vzhled, proto bývá označována jako retikulárni (síťovitá) formace. V ní jsou centra četných pro život nezbyt ných reflexů, např. reflexů srdečních, vazomotorických, dýchacích, reflexu sacího, polykaciho, reflexu pro zvraceni a sekreci trávicích šťáv žaludku. Proto poškozeni spodiny IV. komory má vzá pětí za následek smrt člověka. Retikulární formace pokračuje vzhůru do -♦Varolova mostu, -^středního mozku a sahá až k -vmezimozku. V.t. mozek, profesionál (angl ), sportovec provo zující sport jako činnost, za kterou je honorován; opak amatér Většina MSP nedovoluje vzájemné soutěže p. s ama téry. Proto jsou v profesionálnim sportu pořádány samostatné soutěže (box, cy klistika). Výjimky existuji tam, kde na zákl. pravidel, herních podminek a vzá jemných dohod mezi sport, federacemi byly vytvořeny předpoklady pro konání soutěži mezi p a amatéry (fotbal, lední hokej). profesionální gymnastika, gymnasti ka pro různé profese, druh pracovní gymnastiky; používá průpravných cvi čení v přípravě na pohyb, náročná za městnáni; rozpracovaná hl. v umělec kých profesích, u profesionálních hu debníků (schopnost jemné nervosvalo-
52
prognostika vé koordinace rukou), u artistů, herců a tanečníků (udrženi kloubní pohyblivo sti a pohyb, dovednosti při dokonalé těl. kondici do pozdniho věku). Rozpra covaná i v připravě kosmonautů na po hyb v beztížném stavu, prognostika [řec], teorie a praxe vy pracováváni prognóz; v užšim smyslu věda o zákonitostech a formách vytvá ření prognózy, tj. perspektiv vývoje ně jakého jevu. — V TK se setkáváme s p. jako pomocnou disciplínou v různých oblastech řízeni. Užívány jsou např. prognostické modely systému TK a je ho podsystémů (např. systému vrcholo vého sportu), prognózy růstu svět. re kordů, prognózy výkonů vítězů, medai lových a bodovaných míst na význ. sou těžích, prognózy rozvoje schopností, antropometrických znaků atd. při výbě ru talentů, prognózy individuální sport, výkonnosti pro potřeby plánování tré ninku. — Prognóza úrovně pohyb, schopností je ovlivněna různými dědič nými vlohami, vlivem prostředí, ve kte rém se daný jedinec vyvíjel, a pohyb, zkušenostmi, přičemž se předpokládá, že se v průběhu prognózovaného obdo bí životni podmínky ani pohyb, činnost významně nezmění. I v takovém přípa dě je prognóza vyjádřitelná jen s urči tou pravděpodobností; nemůže být ni kdy zcela přesná. Prognóza umožňuje výběr pohybově nadaných jedinců a volbu jejich sport, orientace. Při pro gnóze se vychází ze stability výkonů a z dědičných vlivů. Sledují se znaky konzervativni, obtížně trénovatelné, a nekonzervativni, jež mohou být výcvi kem podstatně ovlivněny. Jestliže urči tá sport, disciplína nepotřebuje mimo řádný rozvoj některého nekonzervativního znaku (např. obratnosti), pak lze nízké hodnoty tohoto ukazatele při vý běru zanedbat. — Metody určení stabi lity znaků jsou založeny na dlouhodo bém sledování stejné skupiny osob. Nejčastěji se používá metoda longitudinální (dlouhodobá), např. sledování ví tězů žákovských či dorosteneckých zá vodů, anebo analýza životopisů spor tovců vysoké výkonnosti, zejména je jich sport, výkonů a jiných ukazatelů v mladším věku. prognózování, integrální součást -►plánování procesů TK. Cílem je pro gnóza jako teoreticky a empiricky po depřená věd. výpověď o budoucím sta vu systému TK. P. se provádí v kontinui tě procesu tvorby plánu, kdy se na zá kladě prognózy perspektivního stavu volí podle určitých kritérií nejvhodnější varianta a stanovi se konečná forma plánu pro realizaci. — V současném ob dobí se proces formováni plánu rozvoje TK opírá o komplexní prognostický mo del (KPM), který představuje zobrazení
reality specifickou metodou, vycházejí cí z mat. modelů socioekon. objektů, založených na principu systémové dy namiky. Z mat. hlediska je KPM repre zentován soustavou obecně nelineár ních rovnic převážně diferenčního cha rakteru. Jde o model simulační a deter ministický se zpětnými vazbami. V oblasti TK byly vytvořeny dva KPM — Tělovýchova I a Tělovýchova II. KPM Tělovýchova I vznikl na základě usnese ní vlády ČSSR č. 73/1971 o přípravě dlouhodobého výhledu rozvoje nár. hospodářství ČSSR do 1990. Do tohoto komplexu byla zařazena jako jedna ze sociálních průřezových prognóz také prognóza vývoje TV, jejímž zpracová ním byl pověřen ČSTV. Po 1974 vznikl KPM Tělovýchova II, jehož objektem byl ČSTV. Uvedené modely byly využi ty k řadě prognostických simulaci a roz borů vývojové dynamiky a staly se zdrojem poznatků o celém systému TK, jeho strukturách, informační soustavě i chováni v závislosti na vnějším společensko-ekon. prostředí. Prohl Karel, '1947, čs. vzpěrač, ZMS. Mistr Evropy v kat. do 56 kg v trhu 1976 a v nadhozu 1978. Držitel stříbrné me daile ve dvojboji z ME 1978 a bronzo vých z MS 1975 (3. místo v trhu), ME 1973 ( 3.- trh a nadhoz), 1974 (2.- nad hoz), 1975 (3.- trh) a 1976. Startoval na OH 1976. Nejlepší čs. vzpěrač 1978. prohození, 1. v brankových sport, hrách způsob obcházeni soupeře. — Ve fotbalu hráč pošle míč mezi rozkroče nýma nohama soupeře (slg. jesle), sám ho co nejrychleji oběhne, míč dohoni a pokračuje v činnosti. — V ledním ho keji posune hráč kotouč vpřed mezi bruslemi, popř, mezi bruslí a holí sou peře, obejde ho a za ním pokračuje v činnosti s kotoučem; 2. v tenisu úder zahraný od zákl. čáry do soupeřovy po loviny dvorce takovou prudkostí nebo klamným pohybem, že soupeř u sítě ne ní schopen zahraný míč zasáhnout. Procházka Jifi, 1749-1820, čes. fyziolog a anatom. Působil jako prof, anato mie a očního lékařství ve Vídni, později jako fyziolog v Praze. Průkopník reflex ního pojetí nervové činnosti. Procházka Václav, 1912-1944. čs. bo xer, přeborník ČSR v bantamové váze 1932-33 a v pérové 1934. Jako profesio nál (od 1934) působil mj. ve Francii. V době Slovenského národniho povstá ní odešel k partyzánům, byl zajat naci sty a 5.11. 1944 v Zubři popraven. Jeho jménem byl nazván největší mez. bo xerský turnaj v ČSSR. projekt tělovýchovné stavby viz do kumentace staveb. Pro Juventute [lat.], švýc. organizace zaměřená na ovlivňování náplně volné ho času děti a mládeže. Využívá zejm.
- ► středisek volného času (Centres di loisirs), jež věnují značnou pozornos i rozmanitým formám těl. kultury (rekre ačnim sport, hrám, gym. formám, tanci úpolům ap ), ale i dalším aktivitám vol něho času, např. fotografování, rybaře ni, hudbě, malování, vaření, šiti aj. Tuti činnost střediska zabezpečují formoi služeb. proklouzávání, v basketbalu a házeni obranná herni kombinace, při ní; obránce, proti němuž je postavena clo na, probíhá mezi clonícím útočníken a bránícím spoluhráčem, který p usnadní - ► odstupováním. Prokop Ludwig, *1920, rak. sportovei a lékař, předseda Mez. federace tělo vých. lékařství (FIMS), od 1967 člen lék komise MOV, od 1970 ředitel rak. Insti tutu tělových, lékařství, lékař olymp. vý prav, člen Rak. olymp. výboru. Má vel ké zásluhy o boj proti dopinku. Prokopp Alexander, 1887-1964, mad reprezentant ve sport, střelbě, pův. z< Slovenska. Olymp, vítěz ve střelbě z ar mádní pušky (300 m jednotlivci) 1912 Účastník OH 1908. Proletariersport, něm. psaný čas. RS ve 20. letech, propagující zásady mez děl. tělových, a sport, hnutí a proletář ský internacionalismus, pronace [lat ], vnitřní rotace končetiny Na horni končetině při p. míří dlaň na zad, na dolni končetině se zevní okra chodidla odtahuje od podložky, propagační soutěž viz nemistrovske soutěže. propozice viz rozpis soutěže, propriorecepce [lat ), vnímání polohy těla i jeho pohybů prostřednictvím sva lových vřetének a šlachových tělísek (proprioreceptorů), které reaguji na změnu délky svalu a jeho napětí. Pro prioreceptivni čiti má zákl. význam prc zajištění a řízení svalového napětí, kte ré je předpokladem pro udržováni vzpřímené polohy i pro udržování pohy bů. Tvoří také zákl. článek reflexních re gulačnich okruhů při mot. učení, propust, objekt u jezů a přehrad umož ňující proplouvání lodí (p. lodní) a vorů (p.vorováj. P. vorová se užívá pro tré nink a závody vodniho slalomu v přípa dě, že voda odtéká plynule a netvoří pod podlahou p. skok (viz vodní válec), prorážení bloku, ve volejbalu prudce zahraný míč mezi ruce nebo paže blokaře (blokařů) tak, že mezi nimi vytvoří prostor, kudy míč vnikne nad jejich po le. Prorok Vladimir, '1929, čs. gymnasta, ZMS. Mistr Evropy v prostných 1955 a držitel střibrné medaile za cvičení na kruzích ze stejného ME. Účastník MS 1954 (5.-družstva). Dlouholetý úspěšný trenér čs. družstva sport, gymnastek. Pro Senectute [lat ], švýc. organizace
53
prověrka tělesné přípravy
zabezpečující formou placených služeb do kleků, sedy a pohyby do sedů, lehy účelné využívání volného času starších a pohyby do lehů, podpory a pohyby osob. Využívá k tomu zvláště —►středi do podporů, chůze, poskoky, běhy sek volného času, ve kterých nabízí za (klus) a obraty. pojení do rozmanitých forem těl. kultu prostorová soustava, v názvosloví těl. cvičení určení prostorových os, ro ry. Prost Alain, "1955, fr. automobilový zá vin a směrů vzhledem k tělu. Rozlišuje vodník. Mistr Evropy v závodech F3 me 3 hl. osy (délková, předozadní, pra 1979, mistr světa v závodech F1 1985, volevá), které jsou na sebe kolmé druhý 1983 a 1984. Vyhrál 21 závodů a protínají se v těžišti těla, 3 hl. roviny Grand Prix, závodil na vozech McLaren (čelná, bočná, vodorovná — pasová) a 26 hl. směrů: 6 směrů rovných (vpřed, Ford, Renault, McLaren TAG, Porsche. vzad, vzhůru — směrem temenním, do lů — směrem patním, vlevo, vpravo), 12 směrů šikmých (vpřed vzhůru, vpřed dolů atd.) a 8 směrů dvojšikmých (vpřed vzhůru vlevo, vpřed vzhůru vpra vo atd ), K hl. směrům se řadí směry vy chýlené, tj. poněkud odchýlené (méně než 45°) od směrů rovných, šikmých a dvojšikmých. prostorově orientační schopnost, komplex integrovaných vnitřních vlast ností umožňující uvědomovat si svou vlastni polohu a pohybem reagovat na polohy bodů v prostoru. Kvalitní peri Alain Prost ferní vidění umožňuje proces prostoro vé orientace zpřesnit a urychlit, zejm. prostná, závodní disciplina sport, gym přesně hodnotit prostorové vztahy, nastiky. Kromě -sprostných cvičení vy prostor přeletu (míče), ve volejbalu užívá i -^akrobatických cvičení, která prostor nad sítí, vymezený horním okra jsou z hlediska výkonu (obtížnosti) no jem sítě a po stranách - ► anténkami snou náplní pohyb, obsahu. — Kom a jejich myšleným prodloužením. Tudy plexně jsou zastoupeny všechny zákl. musi proletět míč přehrávaný do pole skupiny pohybů: statické, vedené (silo soupeře, aby byl „dobrý", vé) a švihové: převládají cvičení šviho proteiny viz bilkoviny. vá, představovaná převážně akrobatic proteosyntéza [řec ], tvorba bílkovin, kými tvary. Obtížnosti se dosahuje pře viz metabolismus bílkovin devším spojenim - * převratů (salt, pře protesty viz námitky, metů, překotů a kotoulů) se skoky protiodveta viz odveta v šermu, a obraty. — Sestava prostných (zvláště protiproud, zpětný proud, viz proud u žen) se choreograficky upravuje, zdů toku. razňují se akrobatické řady a zvláště protitrojka, v krasobruslení jednodu působivé cviky. Doprovodné pohyby chý povinný cvik; skládá se ze dvou trupem, hlavou a pažemi se est. ztvár kruhů a obratu ven na hlavní ose; na ňují; užívá se pohyb, výrazových pro vrcholu obratu se mění hrana brusle. V. středků moderní gym., výrazového tan t. krasobruslení. ce a baletu s hud. doprovodem. — Cvi protitrojkový paragraf, v krasobru čí se na pružné podlaze o rozloze slení složený povinný cvik, viz krasobru 12 x 12 m, pokryté měkkým kobercem. slení. Trváni sestavy je vymezeno od 50 do protiútok, 1. v házené nejjednodušší 70 s, cvičenec má využit celou plochu a nejrychlejší způsob útoku; útočný koberce. Za nedodržení nebo překroče herní systém, při němž se hráč snaží ní času a za opuštěni vymezeného pro dopravit mič odebraný soupeři co nej storu se strhávají body. rychleji do střeleckého prostoru, nebo prostná cvičení, 1. cvičení provádě za nezformované obrany soupeře sám ná bez pomoci a odporu jiného eviden střílí na branku. V ostatních brankových ce a bez použití nářadi a náčiní. P. c. se sport, hrách viz rychlý protiútok; 2. děli na průpravná, využivajicí průprav v šermu včasná a správným způsobem ných a všeobecně rozvíjejících cvičení; provedená akce do útoku soupeře. Pa 2. soustavná, utříděná do soustavy (viz tří sem záraz, předbod a předsek, včas názvoslovi gymnastiky). Soustavná p.c. ný výhyb a zálud. Při zárazu odvrací dělíme na dvě skupiny: polohy a pohy obránce čepeli útok protivnika a sou by celého těla a pohyby a polohy části časně jej zasahuje bodem. Při předbotěla. Polohy a pohyby celého těla se du (v šavli také pří předseku) zasáhne dělí na tyto hl. cvičební druhy: postoje obránce útočníka nejméně o jedno šera pohyby do postojů, kleky a pohyby mířské tempo dříve, než dochází soupe
řův útok. Při včasném výhybu se obrán ce vyhne soupeřově pokusu o vazbu nebo odraz a bezprostředně zasahuje bodem nebo sekem. Včasný zálud je včasná akce proti útoku s podružným záměrem. protivčasnost [z it. kontrotempo), v šermu protiútok do včasného záludu. V. t. záměr. protizvrat, v krasobruslení povinný cvik; skládá se ze tří kruhů a obratu ven na středním kruhu; začíná se na ose středního kruhu, po vyjeti oblouku na vnějši hraně a po obratu se jede celý kruh vzad. Při obratu se nemění hrana brusle. Druhá polovina cviku se jede na druhé noze. protokol o rekordu, protokolární zá pis o překonání, v některých sport, od větvích také o vyrovnání oficiálního re kordu, který vyhotovují rozhodčí soutě že, v níž byl rekordní výkon dosažen. V cyklistice se nazývá zápis o rekordu a nejlepšim času, v silovém trojboji - ► rekordní listina. V protokolu se zpravi dla uvádí disciplína, ve které byl rekord dosažen, jeho přesná hodnota, nacio nále sportovce, název soutěže a pořá dající siožky a další údaje, které stanoví pravidla sportů. Protokol potvrzený pří tomnými rozhodčími, popř. dalšími funkcionáři, zašle hlavní rozhodčí, v pla vání pořadatel soutěže, schvalujiclmu orgánu. Povinnost vyhotovit protokol platí zpravidla i při vytvořeni nejlepšiho čs. výkonu, v cyklistice nejlepšiho času. Protopopov Oleg, '1932, sov. krasobruslař. Závodil v kat. sport dvojic spo lu s -v L. Bělousovou. Společně získali 10 zlatých (ZOH 1964,1968, MS 1965-68, ME 1965-68), 7 stříbrných (MS 1962-64, ME 1962-64,1969) a 1 bronzovou medai li (MS 1969). proud toku, rychlost průtoku vody ře čištěm, důležitý činitel při jízdě na divo kých vodách (viz vodní slalom, sjezd na divokých vodách, vodni turistika). Zá visí na spádu řečiště. V prudké vodě bez překážek v řečišti se tvoří vodorov né víry (Dunaj); v mělčí vodě s kameny a skalami v řečišti nebo stupni ve dně (přírodními nebo umělými) nebo s ne rovnými břehy a zúženými koryty se tvoři peřeje. Za překážkami v řečišti (kameny, skalami, pilíři mostu ap.) a za nerovnostmi břehů a po stranách jazy ků proudu v přírodních peřejích i pod propustmi se tvoří protiproudy neboli zpětné proudy. V. t. peřej, vodní válec. Provazník Jaroslav, "1930, čs. hézenkář, ZMS. Držitel stříbrných medaili z MS 1958 a 1961 a bronzové z MS 1955 v házené o 11 hráčích. Jako hráč Dukly Praha se podílel na vítězství v PMEZ 1957. prověrka tělesné přípravy, souhrn opatření ke zjištění skutečného stavu
54
provoz
Jaroslav Provazník
tělových, procesu a hodnoceni výkon nosti vojáků, metodické připravenosti posluchačů voj. škol, těl přípravy jed notek, útvarů školy a svazku. P. t. p. se konají zpravidla na konci výcvikového obdobi, na vojenských školách při zá počtových a závěrečných zkouškách. Těl. připravenost vojáků se hodnotí podle stanovených norem provoz, způsob používáni určitého za řízení nebo objektu U tělových, zaříze ní se řídí nejen velikostí a vybavením, ale i druhem činnosti. Plně provozně vy tížená tělocvična je např. při 60 cvičencich ZRTV stejné jako při tréninku 15-20 hráčů basketbalu a volejbalu nebo tré ninku 10 sport, gymnastů. Do p. patři i uspořádáni přichodů a odchodů cvičenců. P je nutné řešit již při projektu zařízení. Dobře vyřešený p. umožní ne jen ekon. využíváni zařízení, ale často i snižení investičních a provozních ná kladů. proximální směr viz temenní směr. Prozumenščikovová-Stěpanovová Galina, *1948, sov. plavkyně. Olymp, ví tězka na 200 m prsa 1964. Mistryně Evropy 1966 na 200 m prsa a 1970 na 100 a 200 m prsa. Držitelka střibrných medailí z OH 1968, 1972 (vždy 100 m prsa), ME 1966 a 1970 (v polohových štafetách 4 x 100 m) a bronzových z OH 1968 a 1972 (200 m prsa), prsa, nejrozšiřenější plavecký způsob, závodní disciplina v -» plaváni. Záběry nohou a paží jsou symetrické vzhledem k podélné ose těla a provádějí se v ča sovém sledu paže—nohy. Dolní konče tiny zabírají předevšim vnitřní stranou bérců a chodidly, a to z pokrčeni v kole nou a po vytočení chodidel prsty ven. Záběr je veden mírně do strany, končí po nataženi končetin a snožení. Pohyb při záběru je rychlejší než při skrčová ní končetin. Paže začínají záběr ve vzpažení do strany, pokrčuji se v loktech a pod hrudníkem záběr konči. Pak se lokty sevřou a obě paže se protáhnou do vzpažení. Pohyby nohou se poněkud opožďují za pažemi. Při nezávodnim plaváni se dolní končetiny začinají po krčovat na konci záběru paží. Vdech se
provádí na začátku záběru pažemi. V závodním provedeni pohyb nohou na vazuje na paže dřivé, vdech se provádí po skončení záběru paži, výdrž ve splý vání mizí, dech se zadržuje na 2 až 3 zá běry. Prsař nesmi plavat pod vodou ani se v průběhu tempa potápět. Pouze po startu a -» obrátce může provést jedno tempo pod vodou. Start se provádi -> startovním skokem. prsní svaly, souhrnné označeni pro velký a malý sval prsní. Velký sval prsní jde od klíčku, kosti hrudní, přilehlých chrupavek horních žeber a od předni stěny břišní a upíná se na kost pažní (pod velký hrbolek). Přitahuje horní končetinu k hrudníku. Malý sval prsni jde od 3. až 5. žebra a upíná se na hákovitý výběžek lopatky. Táhne lopatku a celé rameno dolů. Při fixaci horni kon četiny se p. s. uplatňuji jako svaly dý chací při inspiriu. prstíky, hovor., kožené chrániče prstů při lukostřelbě. průběh pohybu, časový a prostorový postup změn, jež znamenají pohyb. Při - ► tělocvičném pohybu a při -*• spor tovním pohybu se vždy jedná o změny místa celého těla nebo jeho části, které jsou důsledkem senzomotoricky regu lovaných svalových kontrakci, průběžný čas, čas změřený závodní kům, lodním posádkám, cyklistickým družstvům ap. v průběhu závodu (tré ninku) na určitém misté závodní tratě nebo po absolvováni určité vzdálenosti. Je-li p. č. měřen oficiálně na standard ním úseku tratě, např. v polovině bě žeckého závodu na 800 m, označuje se jako -» mezičas. Měření p. č. a meziča sů slouží účastníkům soutěží pro kon trolu rychlosti závodního tempa a pro realizaci taktických záměrů v závodě, trenérům pro metodickou analýzu sport, výkonu. průjezdní čas, v cyklistice časový údaj, který časoměřiči naměřili závodní kům při pokusu o rekord nebo nejlepší výkon v některých z dráhových disci plín. P. č. se zjišťuje na všech průjez dních metách, tj na 200 m, 500 m, 1 až 5 km, 10 km, 20 km, 50 km a 100 km. Měři se také např. průjezd jednotlivých okruhů. Naměřené p. č. musi být uve deny v zápisu o rekordu (nejlepším vý konu). průkaz sportovce pro nečleny ČSTV, osobni sport. těch. doklad spor tovce, kterým prokazuje nečlen ČSTV oprávněni ke startu v zákl. soutěžích vý konnostního sportu, pořádaných sport, svazy ČSTV. Vystavuje jej výbor sport, svazu OV (MV) ČSTV na žádost zákl. or ganizace SSM, ROH nebo Svazarmu podle ustanoveni směrnic ÚV ČSTV pro start nečlenů v soutěžích ČSTV. průlezka, nářadí k prolézání. V tělo
cvičné je to tří- nebo čtyřdílný žebřík vysoký 4,35 m s deseti přičlemi ovál ného průřezu 3-4,5 cm, tvořícími obdél níky 45 x 46 cm. P. je upevněna na kon strukci a lze ji odsunout nebo přisunout ke stěně P. dětských hřišť jsou větši nou z kovových trubek a jsou různě upravené a tvarované. Na jejich návr zích se podílejí pedagogové a výtvarní ci, aby plnily i funkční a est. hlediska. Malé dřevěné p se používají též v her nách mateřských škol a jeslí průpravná gymnastika, pův syntéza něm. nářaďového tělocviku, švéd a ryt mické gymnastiky a sokolské tělocvič né soustavy. Obsahuje - ► prostná cvi čeni, - ► cvičení s náčiním, - * cvičení na nářadi, cvičeni s dopomoci druhých (při posilovacich a uvolňovacích cviče ních) a cvičeni s odporem druhých (při aplikaci průpravných úpolových cviče ní). průpravné hry, malé - ► pohybové hry nebo úseky - ► sportovní hry, využívané jako příprava pro sport hru. Procvičuji a) lokomoční i míčovou techniku při vy užití výzbroje nebo výstroje, typické pro sport, hru, b) taktické znalosti, c) znalosti pravidel ap. Prusikův uzel, slg. prusik, horolezecký posuvný uzel, používaný k' sebejišténí při pohybu podél fixního lana. při slaňování nebo výstupu po laně. Smyčka z lana o průměru 3—4 mm se uváže ko lem jisticiho lana (průměr 11 mm) a ka rabinou se zapne k prsnímu - ► úvazu Při výstupu se dá dobře posunovat, při pádu a zatížení se zatáhne a na jistícím laně neklouže
1
2
Prusikův uzel: 1 jednoduchý a dvojitý, 2 excentrický
průstup, v pořadových cvičeních stří davé a postupné prostupování pocho dujících cvičenců dvou zástupů nebo proudů v kolmých nebo šikmých smě rech. pružnost pohybu, obecný -» znak po hybu, vyjadřujici zpomalení a zpětné
>5
dpérování těla po ukončené letové fánebo po jiném zrychleni, také zarzděni a zpětné odpérováni pohyblivé0 předmětu, nářadí nebo náčiní. P. p. lůže být považována za zvi. formu proivu -*• plynulosti pohybu. ČLTK, První český lawn-tennisový lub, zal. 1893. První dvorce měl I. ČLTK a Střeleckém ostrově. Od jeho zal. se očitá historie organizovaného tenisu ČSSR. Nyni pod názvem ČLTK Doravni podnik Praha má klub tenisový reál na pražské Štvanici, rvní pomoc, soubor opatření k záhraně osob postižených náhlými sta/, které ohrožují život nebo zdraví čloěka. Rozlišuje se p. p. technická, spoivající v odstraněni zevních fyz. chem. příčin, které poruchu vyvolaly, p p zdravotnická, která se dělí na ředlék. a lékařskou. P. p. se musí pokytnout na místě vzniku postižení, pak astupuje transoort postiženého do drav. zařízení. — Na větších sport, odnicích je zajišťována lék. p. p. podle ávazného opatření ministerstva zdrav. . 3 z roku 1981, v němž se uvádí postup ři poskytování předlék. p. p.: ujasněni ávažnosti stavu, uklidněni postiženého okoli, zajištěni zákl. životnich funkci dýcháni, oběh), zastaveni krvácení, rytí ran, fixace zlomenin, zajištění odunu k odborné lék. pomoci. Záznam provedených úkonech musí vždy proést ten, který p. p. poskytuje. Podle l i ona musí ohroženému jedinci poskytout p. p. ten, kdo je v jeho blízkosti. 1 TVS je to nejčastěji spoluhráč, treér. cvičitel a rozhodčí. Zákl. pravidlem i vyvarovat se všech výkonů, které poíáhající neovládá nebo jejichž smysl okonale nezná. Poskytováni p. p. určui S 227 a S 228 trestního zákona, němž se uvádí, že kdo neposkytne sobě. která je v nebezpečí smrti, po toč, ačkoli tak může učinit bez nebezečí pro sebe nebo někoho jiného, je están odnětím svobdy. rvolezec, horolezec, který při výstuu postupuje jako první, za nim násleuje druholezec. Při lezení se horolezci zájemně jisti pomocí lana a na zajišťoacich stanovištích se zpravidla střídají, rvovýstup, v horolezectví výstup skutečněný v dosud nezlezeném teréu. Vede-li tímto terénem jen část výlupu, nazývá se prvovýstupovou varintou (nebo jen variantou), řátelské soutěže viz nemistrovské sutěže. řebéh mety, v pálkovacich hrách neistavení se na metě, které se běžec ttocnil a na kterou se bude vracet jako schráněný běžec, tj. s rizikem, že můs být autován. řeběhnutí, v házené útočná herni smbinace s míčem nebo bez miče, při
předmětová komise tělesné výchovy které si dva útočici spoluhráči vyměňuji hráčské funkce nebo prostory své čin nosti. přebíráni, obranné herní kombinace dvou hráčů; obránci si vzájemně vymě ní útočníky, které kryji (např. v basket balu), nebo obránce přebírá a obsazuje protihráče, který při akci pronikl do jim bráněného prostoru (ve fotbalu). Cilem p. je čelit cloněni nebo reagovat na únik či uvolněni soupeřova družstva. Uplatňuje se v basketbalu, fotbalu, há zené, ledním hokeji, přebor, sport, soutěž, která má určit nejlepšího sportovce nebo soutěžní družstvo určitého územního celku, or ganizace, sociálni skupiny ap. pro časo vě omezené období, např. pro určitý rok. Vítězové p. získávají tituly přebor níků. Přebory nižších a vyšších stupňů, které na sebe navazují, vytvářejí systém postupových soutěží. P. nižšího stupně je zpravidla postupovou soutěži pro p. vyššího stupně. Na tomto principu je založen systém mistrovských soutéži v ČSTV. P. byl pův. Tyršův název pro tě locvičné závody jednotlivců. Později se jej začalo používat také ve sport, odvě tvích k označeni jejich oficiálních sou těží. Termín p. byl zakotven 1953-57 v organizaci mistrovských soutěži na všech stupnich řízení od TJ až po ČSR. Od 1958 se začalo používat pro celostát ní mistrovské soutěže názvu mistrovství ČSR, od 1961 mistrovství ČSSR. Názvu p. se dnes používá pro nižší stupně mis trovských soutěži ČSTV, včetně soutěží dorosteneckých a žákovských katego rií, pro sport, soutěže ozbrojených slo žek, učňovského dorostu, vysokých škol aj. Ve slovenštině se pro p. použí vá terminu majstrovstvá. přebornické soutěže viz mistrovské soutěže, přebor přeborník, sport. těch. titul, který udě luje výbor sport, svazu ČSTV nebo rada odbornosti Svazarmu sportovcům nebo soutěžním družstvům za vítězství v pří slušné soutěžní kategorii -*• přeboru. Titul je vyznačen na diplomu, který ví těz obdrží od pořadatele soutěže, předbod viz protiútok v šermu, předehřátí, úvodní část - ► rozcvičení. Po p. probíhají metabolické procesy v organismu rychleji, tkáně rychleji při jímají kyslik, vedení nervového dráždě ni je kratší. Výkonnost po přiměřeném p. stoupá. Nejvhodnější formou p. jsou krátké úseky rychlého běhu 10—20 min před výkonem, před běžným cvičením stačí 5 min rychlejších pohybů. U běhů a plavání zlepšuje p. výkon o 4-6 %. Od stup od vlastního výkonu má být max. 15 min, pak efekt p. mizí. Jeho intenzita závisí na vnější teplotě a na oblečení. Čim je teplota vyšší, tím méně intenziv ní může být předehřátí. Teplé oblečení
urychluje efekt, musí však být zachová no až do výkonu. předhoz, ve sport, hrách usměrněni míče hozením nebo odražením před se be vpřed; 1. v házené pravidly dovolený způsob jednoúderového driblinku. Míč je poslán na zem nadhozením, což umožní rychlejší a delší postup volným prostorem. Po odskoku míče od země lze pMlIe situace také přejit na víceúderový ariblink; 2. v ragby přestupek pra videl přihrávkou vpřed nebo jakýmkoliv odražením míče směrem vpřed ke kon cové čáře soupeřů (i při vyklouznuti mi če z rukou při neúspěšném chytání), předhyb, v prostných a úpolech samo statný název pohybu těla vpřed do pro tilehlé polohy, např. z podřepu nebo dřepu přednožného do podřepu nebo dřepu zánožného. předjezdec, ve sjezdovém lyžování zá vodník pověřený soutěžním výborem projet závodní trať před závodem (ve sjezdu také před oficiálním tréninkem, u dvoukolových závodů také před dru hým kolem). Obvykle jsou určováni 2 p., soutěžní výbor však může jejich počet zvýšit. P. musi být zřetelně ozna čen a musí trať sjet závodním způso bem. předjizda, ve vodním slalomu jízda k ověřeni sjízdnosti tratě, a to jednou lodi od každého typu (K1, Cl, C2). Lodě pro p. se obvykle nezúčastňují závodů, pokud se závodu zúčastní, jsou pro předjizdu vylosovány podle pravidel kanoistiky. předkolo, vylučovací' soutěž předřaze ná prvému kolu hl. soutěže, která je or ganizována vylučovacím způsobem. V. t. systémy sportovních soutěží, předkrok, 1. polovični krok vpřed; při popisu cvičení musime uvést, kterou nohou p. konáme (např. p. levou); 2. v šermu pohyb vpřed ke zmenšení roze stupu od soupeře. P. začíná zadni noha položením chodidla před špičku přední nohy, která poté přejde do střehu, předmětová komise tělesně výcho vy, metodické zařízení na škole, sdru žující všechny učitele TV 5.-8. roč. zákl. škol a všech třid stř. škol. Jejím úkolem je zkvalitněni odb. pedag. a metodické práce v těl. výchově. Komise se zřizují na každé škole, kde jsou alespoň 3 uči telé TV, popř. se sdružuji s dalším před mětem (zejm. brannou výchovou). Ve doucího jmenuje ředitel školy. Komise pracuji podle plánu (ročního, event, krátkodobého), na jehož sestavení a realizaci se podílejí všichni členové. Plán se vytváří na základě cílů tělových, procesu, sociálnich a materiálních pod mínek školy a zasahuje jak výuku TV, tak i mimovyučovací tělových, a sport, činnost i spolupráci s dalšimi složkami (ČSTV, Svazarm, SRPŠ, PO SSM, SSM,
56
přednos školní lékař aj.). Komise rovněž připra vuje vzorové ukázkové hodiny a staré se o doplňováni tělových, inventáře a udržováni tělových zařizení. přednos, přednožení ve svisu nebo v podporu, cvičebni tvar nářaďových cvičení. předsek viz protiútok v šermu, předskok, 1. poskok vpřed: obounož, na jedné noze, z obou na jednu nohu, z jedné nohy na druhou, z jedné nohy na obě; 2. v lyžováni a na skibobu zá měrný odraz před hranou terénniho zlo mu, např. při sjezdu na lyžích; 3. v šer mu plochý přizemni skok vpřed ze stře hu. P. začíná přední noha, obě nohy doskakují současně do střehu. P. s vý padem viz ballestra. předskokan, závodník ve skoku na ly žích, který v příslušném závodě nestar tuje a je k dispozici soutěžnímu výboru pro vyzkoušení můstku, ke zjištěni vhodnosti volby nájezdu ap Předsletové tělovýchovné slav nosti čs. škol 1947, hromadná tělo vých. vystoupení, kult. a sport, soutěže školní mládeže pořádané rok před XI. všesokolským sletem. Jejich pořadate lem byla -> sekce učitelů a profesorů tělesné výchovy Slavnosti navazovaly na úspěšnou tradici -*■ středoškolských her. Účastnilo se jich mladší a starší žactvo, dorost a studující VŠ. Součásti byly soutěže kult. (v recitaci, zpěvu a hře na hud. nástroje) a sport, soutěže, konané v zimních a jarních měsícich a v různých místech státu. Závodů v ly žování se zúčastnilo 6413 jednotlivců, v atletice 1 040 družstev, ve sport, gym nastice 452, ve volejbalu 431, ve fotbalu 342, v basketbalu 338, v házené 237 a v ledním hokeji 175 družstev, v plavá ní 307 a v SZBZ 223 školy. V květnu byl uspořádán štafetový hvězdicový běh ze šesti pohraničních mist státu do Prahy (z Dukelského průsmyku. Humenného, Ces. Velenic, Prachatic, Všerubského průsmyku a Děčína). Délka všech tratí byla 2 760 km, běžců 34 643 z 884 škol. — Vyvrcholením slavností byla hro madná vystoupení na Strahově. Ve vy stoupeních žactva 21. a 22. 6. cvičilo 86 248 žáků a žákyň z obecných, mě šťanských a z nižších tříd stř. škol; prů vodu Prahou 20 6. se zúčastnilo 72 410 cvičenců a 3 380 vedoucích. 28. a 29. 6. vystoupilo na Strahově 100 840 cvičen ců ze stř. a odb. škol (z toho i 1 400 učňů z kovoprůmyslových závodů Pra hy); průvodu Prahou 27. 6. se účastnilo 99 510 cvičenců a 3 280 vedoucích. Vy stoupením mládeže předcházela 14. a 15. 6. gym. vystoupení a sport, soutě že posluchačů VŠ (1 150 účastníků), předstartovní stavy, druh psychofyziol stavů, které souvisej! s bezprostřed ní přípravou sportovce k soutěži a jeho
subj. prožívánim posledních chvil před startem. Zpravidla začínají se vstupem sportovce do prostředí soutěže. Dyna mika p.s. je ovlivněna kontaktem s bu doucími soupeři, chováním diváků, ne obvyklými událostmi stejně jako důvě rou ve vlastní formu, vědomim významu soutěže aj. Působení všech faktorů se promítá do aktivační úrovně sportovce (viz aktivace). Podle výše aktivační úrovně rozlišujeme 3 zákl. typy p.s.: stav nadměrné aktivace (viz startovní horečka), stav nepřiměřeně nizké akti vace (viz startovní apatie) a stav opti málně zvýšené aktivace, která vyvolává zvýšenou přeménu látek a energii v or ganismu i zvýšenou funkčni úroveň oběhového a dýchacího systému (blíží cí se potřebám nastávajícího výkonu) a je provázena vysokou pohotovosti k reakci a pozitivně prožívaným vnitř ním napětím. předškolní věk, období od 3. roku vě ku dítěte do dokončeného 6. roku (po vstup do zákl. školy). Je to věk rychlé ho pohyb, rozvoje dítěte, charakterizo vaný především během a zálibou v po hyb. hře. Pohyb a hra jsou pro dítě ne zbytnou potřebou zdravého rozvoje mot., psych, i sociálního Důležitý v tomto věku je pro ditě dětský kolek tiv, v němž ziskává postupně žádoucí návyky sociálních kontaktů s ostatními dětmi, podřizuje se postupně pravi dlům kolektivního soužití, přehazovaná přes síť, polosport. hra, průprava pro volejbal. Hraje se na vo lejbalovém hřišti (event, přizpůsobe ném, menších rozměrů, snižená siť), podle volejbalových pravidel, pouze s tim rozdílem, že mič se smí chytat a házet. Hráči si při zjednodušené těch. osvojují pravidla hry, základy kolektivní a individuální taktiky. Postupně se pak vyžaduje, aby třetí a druhý a nakonec i prvý zásah do hry byl prováděn odbí jením přehoz, v softballu přihrávka na 1., 3. nebo domácí metu, kterou metař ne chytí a míč zalétne do zámezi. Je-li mič přitom blokován (viz blok), hra se přeruši a běžel podle situace dostávají po stup na metu zdarma, přehození, slg. „holza", manévr pla chetnice při plavbě na boční až zadní vítr, obvykle s -» odpadáním, až do přechodu plachty přes osu lodi (tahem za otěže nebo tlakem větru do opačné strany plachty), při současném přesed nuti posádky na druhý bok. Od okamži ku přechodu plachty přes osu lodi až do naplněni plachty na druhém boku tr vá - ► obrat. V silném větru je tento ma névr velmi obtížný. Důležitá je plynulá práce kormidlem, aby náhlá změna směru nevedla k překlopení setrvačný mi silami. P. se spinakrem je ve velmi
silném větru bezpečnější při staženém spinakru a jeho opětném vytaženi, ča sová ztráta je však značná. — Na oplachtěném plováku se p. provádí na kloněním stěžně k přidi, plovák začne odpadat, závodník se otočí o 180°, pře hodí plachtu přes příď na opačnou stra nu a pokračuje v jizdě ve změněném kursu. přehozy, v zápasu chvaty z postoje; a) p. naložením na šiji — útočník náloži soupeře na šíji nebo ramena a přehazu je ho přes ně na žíněnku do polohy vle že na zádech nebo do mostu. Ve vol ném stylu lze chvat usnadnit buď ucho pením za nohy, nebo práci nohou; b) p. přes záda — útočník z čelného střeho vého postaveni se obrací zády k soupe ři a pomoci předklonu ho přehazuje přes svá záda. přehrada, 1. vodní dílo na řekách; 2. dř. ve vodním slalomu druh umělé překážky; souvislá linie tyčí napříč ře kou nutící závodníka k přejezdu od bře hu ke břehu. přechod, v krasobruslení plynulá změ na hrany brusle při jizdě povinného cvi ku, a to při vyjížděni z jednoho kruhu do druhého. přechody z vyšších poloh do niž ších, cvičebni druh nářaďových cviče ni; pohyby těla, jimiž přecházíme z vyš ších podporů do nižších, z podporů do visů nebo z podporů a visů na nářadí do stoje na zemi (kromě metů konaných do stoje na zemi). Podle charakteristiky prostorových znaků rozlišujeme: - ► spády, - ► odkmihy, -»■ sešiny, -> se skoky -» podměty, - * zřity. V. t. názvo sloví gymnastiky překážení ve hře, v ragby držení, str kání a stavěni se do cesty soupeři bez míče (přestupek pravidel). Soupeři bě žící za míčem se mohou odstrkovat jen ramenem proti rameni, překážková dráha, voj, zařízení pro nácvik a trénink překonáváni překážek V armádě jsou zavedeny dvě p. d.: pro jednotky pozemních vojsk a pro tanko vé, automobilní a ženijní jednotky; zvi. p. d. mají jednotky Pohraniční stráže. P d. pro jednotky pozemních vojsk je 200 m dlouhá a obsahuje tyto překážky a zařízeni: maketu obrněného transpor téru, úsek pro nácvik činnosti na nena dálý povel (násep, prvni granátová já ma, zidka, druhá granátová jáma), prvni zákop, široký přikop, labyrint, stěna se šikmým prknem, kladinou a svislými žebříky, kladinové schodiště, cihlovou (nebo dřevěnou) zidku, úkryt pro střeli vo, okop a nekrytý spojovací zákop, ohradu s příkopem, průčelí domu a koncový zákop. překážkový běh, atl. závod v běhu na dráze přes umělé překážky předepsané konstrukce, rozmístěné ve stanovených
překážky
>7
:dálenostech na tratích 100m (ženy), I0 m (muži), 400 m (muži i ženy) 3 000m (muži — viz steeplechase). Iládež běhá i kratší tratě, dospěli též 000 m př. — V technice p. b. lze vyčlet tyto fáze: start a náběh na 1. překážj, přeběh překážek, běh mezi překáiimi a doběh. Startuje se z nízkého artu, náběh na 1. překážku zdolává ážec u tratí 100 a 110 m 8 kroky, 400 m 21—22 kroky. Přeběh 1. až edposlední překážky se provádi zhru1 stejnou technikou. Po odrazu jde ;rčená švihová noha kolenem vzhůru, jp se naklání vpřed. Po dokončení Jrazu se švihová noha natahuje, odraivá noha se dostává do skrčeni únožo. Následuje prudké zašlápnuti švihoi nohy za překážku doprovázené přímením trupu. Vzdálenost mezi přeižkami se u tratí 100 a 110 m běhá na kroky, na 400 m na 13—15 kroků. Poedni překážka se zdolává aktivnějším ikrokem švihové nohy, frekvence běj se zrychluje, zvětšuje se předklon. Všechny p. b. se běhají v drahách, i úmyslné poraženi překážky je závodk diskvalifikován. V. t. běh, překážky, 'ekážky, 1. nářadi pro překážkové ihy v atletice. Jsou většinou přenolé, jen u vodního příkopu při běhu na 000 m a 3 000 m př. je p. pevná. Přenolé jsou buď s měnitelnou výškou (pro ■ekážkové běhy do 400 m), nebo pevnou výškou (pro překážkové běhy 1 2 000 m a 3 000 m). Překážky s mění lnou výškou jsou z lehké kovové konrukce, spodni rám tvaru U leží na pochu dráhy a směřuje proti směru běj. V jeho rozích jsou dva sloupky nelucí přičku ze dřeva nebo jiného lodného materiálu a upravené na zvyivání. Hmotnost p. je 10 kg. Na obou menech spodního rámu jsou posunoitelná závaži nastavitelná tak, aby při iždé výšce překážky bylo k jejímu přeopení potřeba síly 3,4 — 4,0 kg. Naavitelné výšky p. jsou 1,067 m, 0,914 , 0,840 m a 0,762 m s toleranci ± 3 m. P. má max. šířku 120 cm, délka lodního rámu je 70 cm. Horní příčka Zkrácený okruh běžecké dráhy pro překážkové běhy na 2 000 a 3 000 m a rozesta á tloušťku 10 — 25 mm, výšku 70 mm vení překážek: C cíl, S start, /, 2, 3, 5 pevné překážky, 4 překážka s vodním příko musí být na stojanech pevně připev- pem, r poloměr náběhu na vodní přikop.
izká překážka
Pevná překážka pro překážkové běhy na 2 000 a 3 000 m.
překládání vpřed a vzad něná, ale s možností snadné výmény; je bílá s černými pruhy. P. s pevnou vý škou se skládají ze dvou pevných, vzá jemné spojených opěr 1,20 — 1,40 m ši rokých, na kterých je nasazeno horní břevno profilu 127 x 127 mm, dlouhé 3,96 m a přesahující opěru na obou koncích o 30 cm. Výška p. je minim. 0,910 m a max. 0,917 m, hmotnost p. mi nim. 80 kg a max. 100 kg. Horní břevno je natřeno v černobílých pruzích. Podob ná p. je i u vodního příkopu, ale místo stojanů jsou po stranách sloupky pevně osazené do konstrukce vodního příko pu; 2. p jako součást překážkové dráhy v areálech zdraví jsou většinou z kmenů stromů a jsou butf položeny ve směru běhu jako kladiny, nebo kolmo na směr běhu. Slouží k přeskakování nebo pře lézání ap.; 3. p. v jezdectví viz jezdecký sport. překládání vpřed a vzad, zákl. prvek - ► bruslení. překot, 1. cvičební druh převratů v akrobatických i nářaďových cviče ních; jde o pohyb (převrat) těla kolem pravolevé (příčné) osy vpřed či vzad nebo kolem předozadní osy stranou. Tělo se bez dotyku základny nebo nářa dí převrací na rukou nebo na předloktí, a to vysazeně. P. lze konat ve visu
58 i v podporu. P. konané ve svisu vykroucením v ramenou nazýváme výkruty; 2. ve skocích do vody skok s přetočením 0 360° kolem pravolevé osy těla: p. na před, p. nazad, p. zvratný, p. zpětný přemet, cvičební druh » převratů v akrobatických i nářaďových cviče ních; jde o pohyb (převrat) těla, kolem pravolevé (příčné) osy vpřed či vzad nebo kolem předozadní osy stranou. Tělo se bez dotyku základny nebo nářa dí převrací na rukou nebo na předlok tích, a to prohnutě. P. lze konat ve visu 1 v podporu. P. konané ve visu vykrou,cením v ramenou nazýváme výkruty prohnutě. řenos, 1. v -»• postojích přeneseni motnosti těla z jedné nohy na druhou, z jedné na obě, z obou na jednu, na špičky nebo na paty. Tohoto názvu se používá zpravidla v sedmém pádě (např. z podřepu únožného levou přeno sem na levou podřep přednožný pra vou); 2. v šermu viz vazba, přenos pohybových dovednosti a schopností viz transfer pohybových dovedností a schopností, přepětí, dočasný, obvykle krátkodobý Vodní příkop: 7 pevná překážka, úvod ní hladina, 3 koberec, 4 betonové dno negativní stav organismu, narušení je a stěny, 5 povrch dráhy, 6 obrubníky, 7 ho normální činnosti. Dochází k němu nejčastěji v těch případech, kdy sportoodtok vody
Rozsah překážkových tratí v ČSSR
Věková kat. muži
st. dorostenci
ml. dorostenci
st. žáci ženy
st. dorostenky
ml. dorostenky
st. žačky ml. žačky
Výška přek. (mm)
Trať (m)
mistr. (M), do plňková (D)
Počet přek.
110 200 300 400 110 110 200 300 400 100 200 300 60
M D D M M D D D M M D M M
10 10 10 10 10 10 10 10 10 10 10 10 6
1 067 762 914 914 1 000 1 067 762 914 914 914 762
100 300 400 100 300 400 80 100 300 400 60 80 60
M D M M D M D M D D M D M
10
840 762 762 840 762 762 762
10 10 10 10 10 10 6 10 6
762
762 762 762 762 762
Vzdálenost mezi 'Jáběh k 1. přek. přek. (m) H
Doběh do cíle (m)
9,14 18,29
13,72 18,29
14,02 71,10
35,00 9,14 9,14 18,29
45,00 13,72 13,72 18,29
40,00 14,02 14,02 17,10
35,00 8,50 18,29
45,00 13,00 18,29
40,00 10,50 17,10
7,70
11,70
9,80
8,50
13,00
10,50
45,00 8,50
35,00 13,00
40,00 10,50
45,00 8,00
35,00 12,00 8,50
40,00 12,00 13,00
45,00 7,70 8,00 7,70
35,00 11,70 12,00 11,70
40,00 9,80 12,00 9,80
převod
59 vec dosáhne vysokého výkonu max. vy pětím sil a volního úsilí, aniž by byl k ta kovému výkonu předchozím tréninkem dostatečně připraven. P se projevuje velkým vyčerpáním, často provázeným narušením normálni činnosti oběhové ho systému (zvýšení tepové frekvence, snížení krevního tlaku, výskyt extrasystol ap.). Tento stav se subjektivně pro jevuje bolestmi v srdeční krajině, celko vou slabostí, bolestmi hlavy, zvracením aj. Sportovec se nachází ve stavu apa tie, později se na něm projevují známky nervozity, podráždění ap Následky pře pětí lze obvykle odstranit dostatečně dlouhým odpočinkem. K zahájení tré ninku má dojít až po úplném -» zotave ni. přerážecí techniky [jap. tamešiwarij, tradičně užívaný způsob ke zjištění sku tečné sily karatisty. Materiálem k přerá ženi jsou nejčastěji 2,5 cm silná prkna z borového dřeva, střešní tašky nebo ci hly. K lámáni na hranici možností je tře ba dokonalého soustředění a sjednoce ni těl. i duševních sil v okamžiku nárazu, přeřazení sportovce do vyšší věko vé kategorie viz start sportovce ve vyšši věkové kategorii, přesahování, ve volejbalu dosahování rukou přes svislou rovinu sítě; a) p. nad sítí je dovoleno při - * bloku, pokud ne narušuje akci soupeře (v deblech kdy koliv), nebo po smeči, jestliže úder do miče byl proveden nad vlastním polem; b) p. pod síti nebo vedle sítě není chy bou při snaze vrátit míč do vlastního pole, jestliže sem byl zahrán chybným prvním odbitím spoluhráče, přešed, změna sedu spojená se změ nou mista pomocí rukou nebo -» pře nosem na nohy (např. ze sedu odboč ného, nohy vpravo pokrčmo, klekem přešed do sedu odbočného, nohy vlevo pokrčmo). přeskok, 1. cvičebni druh metů; pohyb těla ze stoje na zemi přes nářadí do sto je na zemi. Označuje se podle způso bu metu s přidáním koncovky -ka, např. zánožka, odbočka, skrčka, roznožka, tetka ap. Lze je konat s dohmatem i bez dohmatu (přeskok prostý), z místa i z rozběhu. — Přeskoky se též děli na přímé (bez celkové rotace kolem příčné nebo předozadní osy) a na převratové (s celk. rotaci o 360 ° a více stupňů ko lem příčné nebo předozadní osy). Pře skoky lze konat i s vícenásobnou rotací vpřed, vzad, stranou a s připojenými obraty v prvé i druhé letové fázi; 2. dis ciplina gym. viceboje, prováděná z roz běhu a s povinným dohmatem (odra zem paží) přes koně naděl (u mužů) ne bo přes koně našiř bez madel (u žen). Výška nářadí je pro jednotlivé kat. odli šná, ve vrcholovém pojetí kůň nadél 135 cm, kůň našiř 120 cm. Skáče se
s použitím zvláštního normalizovaného pružného můstku. Z hlediska těch. pro vedeni se při přeskocích rozlišuje 6 fázi skoku: rozběh, odraz nohou, prvá léto vá fáze, dohmat a odraz pažemi, druhá letová fáze, doskok; 3. v lyžováni změna směru při sjížděni v těžkém sněhu po mocí jedné nebo obou holi; v protisva hu až o 180 °. přesnost pohybu, shoda mezi ideál ním a skutečným provedením mot. ak tu, jeho konkrétním nebo dilčim cílem. Cílem je přiblížení k ideálnímu průběhu pohybu, např. ve smyslu předem přija té est. normy, nebo dosažení konkrétní ho pohyb, výsledku. Rozlišujeme p. p. s ohledem na průběh pohybu a p. p. s ohledem na výsledek pohybu, přespolní běh viz kros. přestup, v ČSTV změna ve sport, regi straci (viz Jednotný řád sportovní regi strace), kterou sportovec provádi pře chod do oddílu jiné TJ ve sport, odvě tví, v němž je registrován. V některých sport, odvětvich, např. ve fotbalu a há zené, mohou talentovaní sportovci starši 23 let, popř. 25 let, hlásit tzv. těch. p., tj. do oddílů vyšší, předem ur čené - ► soutěžní třídy; v házené také do oddílu, v němž pracuje SVS (SVSM). Podmínky, za kterých mohou sportovci přestupovat, stanoví - ► přes tupní řád sport, svazu, přestupní řád, soubor zákl. - * sport, těch. předpisů, kterými výbory sport, svazů ÚV ČSTV v rámci své odvětvové působnosti upravují přestupy sportov ců do oddílů jiných TJ (viz přestup). V p. ř. se stanov! všeob. zásady přestu pu, přestupní termíny a další podmínky, za nichž mohou sportovci uskutečnit přestup. Určuje povinnosti účastníků přestupního řízeni, příslušnost komisí svazových orgánů pro jednání, způsob rozhodování a možnosti podat odvolání z rozhodnutí o přestupu. P. ř. sport, sva zu obsahuje také zvi. ustanovení pro těch. přestupy, přestupy dorostu, přes tupy sportovců do vrcholových středi sek a přestupy či - * hostování vojáků. Ve fotbalu se posuzují zvlášť přestupy hráčů vrcholové kopané a zvlášť přes tupy ostatních hráčů, přestupní termín viz přestupní řád. přešlápnuti, ve volejbalu dotek soupe řova pole za středovou čárou kterouko liv části těla. P. je považováno za chy bu, výjimkou je p. nohou nebo nohy (od kotníku dolů), zůstane-li část přešlápujicí nohy nebo nohou na středové čáře nebo nad ni a nepřekáži-li se soupeři ve hře. Chybou neni narušeni prostoru pod síti ani vniknuti do volné zóny ved le pole soupeře za předpokladu, že se tím nenaruší hra soupeřů. P. při podáni je chybou, pokud v okamžiku úderu do míče se hráč dotkl žerné mimo zónu po
dání včetně zadní čáry vlastniho pole. přešvih, cvičebni druh -> metů, kte rým přecházíme nohou (nohama) přes nářadí, a to ze stoje na zemi do pod poru, nebo z podporu do podporu či - * visu, nebo z podporu či visu do stoje na zemi. V. t. názvosloví gymnastiky, přetlak viz vazba v šermu, přetočení, v zápasu chvaty v pokleku, při nichž horni zápasník přetáčí' spodního kolem délkové osy o 180 ° do polo hy vleže na zádech. Přetočení může být provedeno podtrhem, podramenní pá kou, pákou na paži nebo podbřišním zá běrem. Ve volném stylu je možné pře točení za nohy. přetrénování, chronický nepříznivý funkční a metabolický stav organismu sportovce, který je důsledkem dlouho dobějšiho opakovaného přetěžováni a projevuje se trvalejším poklesem vý konnosti. P. v podstatě odpovídá stavu chronické únavy. Jeho příčinou je dlou hodobější nesoulad mezi zatěžováním a stavem trénovanosti. P. se projevuje apatií, nechuti k trénováni i závodění, spavosti nebo naopak nespavostí, ne chuti k jídlu, nepříjemnými pocity bole sti v oblasti srdce, bolestmi hlavy, pod rážděním, trvalou špatnou náladou, sni žováním ukazatelů trénovanosti. Cha rakteristický je pokles výkonnosti, pře devším zhoršení techniky, časté taktic ké chyby ap. Podstatou p. je narušeni neurovegetativních a metabolických re gulaci organismu, vyúsťujici v neurózu Podle závažnosti p. se rozeznávají tři stadia: první, charakterizované pokle sem výkonnosti a subj. příznaky, druhé, kdy přistupují příznaky funkční' a meta bolické, a třetí stadium rozvinuté orgá nové neurózy, např. chronické přepětí srdce, vředová choroba, hypertenzní nemoc aj. Prevence přetrénováni spočí vá zejména v dodržováni pedag. zásad tréninku, životosprávy a regenerace, ve včasné diagnóze prvních příznaků, léč bě všech drobných odchylek zdravotní ho stavu a včasném řešení problémů psychososociální povahy. Odstranění stavu p. trvá zpravidla delši dobu Zvlášť důležité je dodržování důkladné ho odpočinku. Teprve po určité době je možno se svolením a za dohledu lékaře přistoupit k postupnému obnovení ob vyklých tréninkových dávek a později i k závodění. převod, zařízení k přenosu sily a převá děni pohybu na jinou formu, např. p otáčivého pohybu na jiný otáčivý po hyb s jinou osou rotace nebo jiným po loměrem otáčeni (u jizdniho kola je použito ozubeného převodu). Při kon strukci trenažérů se používá p. řemeno vý, řetězový, šnekový ap. Vysky tuje se i p. hydraulický, el. a pneu matický. Poměr otáček lze měnit plynu
převraty le nebo po stupních. Pro sport, činnost je význ. p. pákový, kdy se přechází z jednoho posuvného pohybu na jiný posuvný pohyb mech. pomocí pák (tvo řených segmenty těla a sport, náčiní), převraty, 1. cvičební druh akrobatic kých a nářaďových cvičení; jde o pohy by (převraty či přetáčení) těla kolem příčné (pravolevé) osy vpřed nebo vzad a kolem předozadní osy stranou. Podří zené cvičební druhy převratů: kotouly (tělo se dotýká základny nebo nářadí postupně jednotlivými částmi trupu, event, pouze rameny nebo zády); překoty (tělo se bez dotyku základny nebo nářadí převrací na rukou nebo na před loktích, a to vysazeně); přemety (tělo se bez dotyku základny převrací na ru kou nebo na předloktích, a to prohnu tě); salta (tělo se převrací bez dotyku základny rukama, a to skrčmo, schylmo, tj. vysazeně, nebo prohnutě). — Překoty a přemety můžeme na nářadí konat ve visu i v podporu. Překoty a přemety konané z visu do visu vykroucením v ramenou nazýváme - ► výkruty (v. t. názvosloví gymnastiky); 2. v zápasu chvaty v pokleku: a) vpřed, při nichž útočník převrací soupeře (horní spodního) vpřed kolem pravolevé osy do polohy vleže na zádech; b) vzad, při nichž útočník převrací soupeře (útočník může být spodní i horní) vzad kolem pravolevé osy do polohy vleže na zá dech buď výsedem, nebo záklonem. převzetí míče viz zpracováni míče. přezouvací lavice, lavice trvale posta vená na přístupové cestě do šaten. Cvi čící přicházející zvenku se na přístupo vé straně p. I. vyzují a na druhé straně obují do cvičební obuvi. Vycházkovou obuv buď uloží do skříněk, nebo odne sou do šatny a tam uloží. Tento systém zajišťuje -» čistý provoz, přihláška do soutěže, sport. těch. tis kopis sport, svazu nebo jiný doklad, kterým se přihlašují sportovci nebo soutěžní družstva do soutěže. Tiskopis je nutno vyplnit podle předtisku a poky nů uvedených v rozpisu soutěže, které stanoví, jakým způsobem, kdy, komu a kam musí být přihláška doručena, přihláška k registraci, registrační tis kopis ČSTV, který je oficiálním podkla dem pro vystavení * registračního průkazu sportovce ve sport, odvětvích, ve kterých se registrace prokazuje tím to dokladem (viz Jednotný řád sportov ní registrace ČSTV) Přihlášku vyplňuje a podpisuje sportovec, potvrzuje ji TJ, v jejímž oddílu žádá sportovec o regi straci, a zasílá ji oddíl spolu s dalšími podklady pro registraci příslušnému vý boru sport, svazu ČSTV. přihrávání, útočná herní činnost jednotlivce. V basketbalu a házené jde o usměrněné hozeni, kutálení nebo od
60 bití miče spoluhráči. Také ve fotbalu a hokeji jde o usměrněni míče (kotou če) spoluhráči tak, aby jej hráč mohl převzít na místě nebo v pohybu. Ve fot balu se přihrává nohou a hlavou, ruka ma pouze při - ► vhazováni. Přihrání ukončené zpracováním míče hráčem, jemuž byl míč přihrán, nazýváme - ■* přihrávkou. přihrávka, uskutečněné přihrání, zahr nuje jak činnost hráče při usměrňováni míče, tak i dráhu letu míče (kotouče) ke spoluhráči; 1. v basketbalu se rozlišují vrchní p. jednoruč od ramene, trčením od obličeje, od pasu, bočni (přes hla vu), stranou, za sebe, přes rameno, za hlavou, obrácenou stranou; vrchní p. obouruč trčením od prsou, trčením od obličeje, nad hlavou, stranou, přes ra meno za sebe; spodní p. jednoruč vpřed, stranou, vzad, za tělem (zadovka); spodní p. obouruč vpřed, vzad, stranou; podle pohybu hráče p. na místě, v chůzi, ve skoku, v běhu, při obratech. Dále se rozlišuji p. podle směru dráhy letu míče; 2. ve fotbalu existují přihrávky nohou a hlavou, ruka ma se přihrává pouze při - ► vhazování. Podle způsobu -» kopu do míče se roz lišují p. vnitřní nebo vnějši stranou no hy, přímým, vnitřním nebo vnějším nár tem, špičkou, patou, popř. kolenem. Podle úderu hlavy do míče se rozlišuje p. čelem, spánkovou části hlavy, výji mečně temenem. Hlavou se přihrává ve stoji, ve výskoku, v pádu, a to na místě nebo v pohybu. Dále se rozlišuji p. podle délky na krátké (do 15 m), stř. (15 až 30 m), dlouhé (nad 30 m), podle vý šky dráhy letu miče na přízemní (do vý še kolen), polovysoké (od kolen do vý še hlavy), vysoké (nad hlavou), podle směru na kolmé (rovnoběžné s podél nou osou hřiště), šikmé (do stran), zpět né (vzad), podle rychlosti letu míče na střílené (prudce letící), měkké (pomalu letící), podle rotace letícího míče na ro tované a přímé; 3. v házené se dělí p. podle zapojeni paži na p. obouruč, jed noruč, podle délky dráhy letu miče na krátké, středni, dlouhé, podle tvaru drá hy letu na přímé, odrazem od země a obloučkem. Podle pohybu pohrávají cího hráče na p. v klidu, v letu, ve výs koku. Zvláštní skupinu tvoří přihrávky vymezené pravidly k zahájení hry na za čátku a při přerušeních: výhoz ze stře dové čáry, - ► vyhazování (brankářem z brankoviště), -» vhazování (z postran ní čáry nebo z rohu), - ► volný hod (není-li proveden střelbou). Nejužívanější je vrchní přihrávka jednoruč vpřed, vpravo a vlevo stranou. Uplatňuje se v různých modifikacích ve všech ty pech herních situací; 4. v ledním hokeji se přihrává švihem, na kratši vzdáleno sti přiklepnutím. P. vzduchem nemá le
tět výše než 30 cm nad ledem. Bruslí se přihrává např. ve skluzu při hrazení; 5. v pozemním hokeji se přihrává forhendovým nebo bekhendovým úderem, ta ženým úderem, úderem švihem (viz úder) nebo - ► vyndavákem, a to do předu (kolmá p. sloužící k rychlému přenesení hry z obranného pásma nebo k vysunutí útočníka), stranou (příčná, kolmá p ) i dozadu; 6. v ragby se rozli šují p. hozením nebo kopem Zákl. (kla sická) p. se provádí obouruč spodem v běhu s vytočením trupu směrem ke spoluhráči, popř. po sebrání miče mlý novou spojkou mohutným švihem paže s následným pádem ve směru letu mí če. Po klamáni je klasickou přihrávkou i zadovka, při niž hráč přihrává míč zpětným pohybem paže opačným smě rem. Přihrávky nohou se provádějí - ► kopem z nadhozu nebo odrazu; 7. ve volejbalu je p záměrně usměrněné od biti miče letícího od soupeře některé mu spoluhráči k síti, aby mohl nahrát nebo provést útočný úder. P. zahrnuje zpracováni miče hráčem, křivku letu mi če, způsob přijeti miče spoluhráčem. Má být přesná (včetně předstihu), při měřeně rychlá, vhodná, včasná a snad no zpracovatelná. Obvykle se přihrává v klidu na mistě po předchozím přemí stěni. P. pod úhlem letí jiným směrem, než odkud míč přiletěl. P. do volného prostoru je usměrněna do prostoru, kam si naběhne vbíhající nahrávač. „přihřej a běž", ve fotbalu, házené, basketbalu, pozemním hokeji útočná herní kombinace, spojení dvou na sebe navazujících přihrávek mezi dvěma hrá či. Hráč po přihrávce nabíhá do volné ho prostoru pro zpětnou přihrávku, „přihřej a jeď", v lednim hokeji útoč ná herni kombinace, spočívající ve dvou na sebe navazujícich přihrávkách mezi dyéma hráči; hráč po přihráni na jede do volného prostoru, kam mu spo luhráč zpět přihraje, přiklepnuti, v ragby přitisknutí míče k zemí v brankovišti bránícím hráčem. Po p. následuje - ► kop (výkop) z obran ného území. Byl-li sem míč dopraven obráncem nebo jeho spoluhráči (zane sený mič), následuje mlýn ve hřišti 5 m od brankové čáry proti místu přiklepnu ti. přílba, ochranná pokrývka hlava z pev ného materiálu (např. kůže, plastické hmoty, kovu). Používá se a mnohdy je pravidly předepsána ve sportech, kde je nebezpečí úrazu hlavy. Kožená p. se používá v boxu (pří tréninku) a v silniční a terénní cyklistice, p. z plastické hmo ty v dráhové cyklistice ve sprintu (aero dynamického tvaru), v ledním hokeji (někdy doplněná chránitkem očí z ple xiskla nebo chránitkem čelisti a úst z plastické hmoty), v lyžařském sjezdu
S1
ve skocích na lyžích, v kanoistice sjezd a slalom), v motorismu, v parašusmu, vodním lyžování, v sáňkařském bobovém sportu, v horolezectví, ve ysokohorské a krasové turistice, říměstská rekrační oblast, též zóna říměstské rekreace, soustava ploch zařizení pro krátkodobou rekreaci, terá je umistěna na okraji města a je ostupná pěšky nebo prostředky hroradné dopravy. Její prostředí tvoří ley, vodni nádrže, zahrádkové osady či ygienicky nezávadné plochy zemédělké výroby. K uspokojení individuální enní i víkendové rekreace by mělo být 3to území vybaveno procházkovými estami, koupališti, plážemi, běžeckými tezkami i tzv, - * areály zdraví s nebytným sociálním a hygienickým vybaenim, popř. s vyčleněnými plochami ro pohyb, a sport, hry, přirozeným teánem pro lyžařský běh, turistiku, rybníy nebo plochami pro bruslení ap. Tato blast by měla být oproštěna od invesční výstavby a individuálních rekreačích objektů. Svým přírodním prostřeím má představovat bioklimatickou rotiváhu umělému prostředí města římivá cvičení, cvičení podporující právné držení těla. Jsou zaměřena na Dzvoj zádového a břišního svalstva, iřímý úder, ve stolním tenisu zákl. -*• der, hraný bekhendem nebo forhenem, a to buď protažením (po úderu aže pokračuje v započatém pohybu), ebo halfvolejem (míček je hrán bezrostředně po odrazu od plochy stolu), lalfvolejem se hraje též - * blokink - ► kontratopspin. římý volný kop, hovor, trestný kop, e fotbalu kop nařízený rozhodčim za myslné hraní rukou, podráženi, strkání jiné ohrožení soupeře. Při p. v. k. musi ýt míč v klidu, hráči bránici strany zdáleni od míče minim. 9,15 m, pokud lič není ve hře, tj. pokud po kopu neuizil dráhu rovnající se jeho obvodu, p. v. k, lze docílit branky. Dopusti-li se ranící strana přestupku, za který je nazován p. v. k. ve vlastním pokutovém zemí a míč je přitom ve hře, nařizuje e ♦ pokutový kop. říprava branců, řízená činnost, předházející nástupu voj. zákl. služby. P. b. e uskutečňuje ve -*• výcvikových střeiscích branců a navazuje na povinnou rannou výchovu ve školách a zájmoou brannou činnost Svazarmu a jiných pol. organizací. Provádí se ve dvoulesm cyklu ve dvou výcvikových obdoích: 1. období začíná od 1. 1. roku, němž branec dovrši 18 let, a trvá, do 0.8. téhož roku; 2. období navazuje na rvé a trvá do nástupu voj. zákl. služby 1.4. nebo 1.10, následujícího roku). Ve . výcvikovém období je diferencována odle předpokládaného zařazení bran
psychologická příprava ce v ozbrojených silách, přípravka žactva, součást sport, oddí lu TJ zaměřená na sport, přípravu dětí předžákovského věku. P. ž. pracuje v oddílech, které mají pro kvalifikova nou tělových, práci s dětmi potřebné organizační, kádrové i materiální pod mínky. Pedag. proces v p. ž. řídí kvalifi kovaní trenéři a zaměřuji jej především na komplexní harmonický rozvoj děti. Nácvik specializovaných činností v pří slušném sport, odvětví je racionálně spojován s všestrannou těl. přípravou a rozvojem pohyb, schopností žáků pří pravky. Pro účastníky p. ž (kromě bo xu) se mohou organizovat také sport, soutěže, jejichž rozsah a kvalitu určuje výbor sport, svazu ÚV ČSTV. Věk. limi ty pro zařazeni do p. ž. v jednotlivých sport, odvětvích určuji platné -*• Směr nice pro závoděni mládeže, příraz, při šplhu sevření šplhadla nebo lana nohama (viz šplh), přirozená cvičení, označovaná též ja ko užitá, jsou zákl. - ► Hébertovy přiro zené metody tělesné výchovy. Jsou to: chůze, běh, skok, šplh, zvedáni, házení, ůpoly a plavání. Později přiřazuje Hé bert plížení a cvičení rovnováhy. S uve denými cvičeními se setkáváme již u -» J. Ch. GutsMuthse a jsou i základem „pohybové abecedy" - ► T. T. Pestalozziho. V 70. letech 19. stol. doporučuje р. c. -> P. F. Lesgaft. Ve škol. TV nacházejí uplatnění v - * novorakouské škole tělesné výchovy, i když termín p. с. zde není spojován s obsahem, ale s metodou práce. přirozený pohyb, v - ► novorakouské škole tělesné výchovy považován za zá kl. pohyb, aktivity člověka. Za přirozený je považován každý pohyb, který vyho vuje povaze člověka a odpovidá přir. zákonům. P. p. je podle Gaulhofera spontánně prováděn dětmi do 10 let. Později se charakter pohybu mění a ča sto i deformuje. Pro zachování a přiblí žení k p. p. jsou vhodná cvičení „formo vací", kterými se má u žáků docílit správného drženi těla a pro žáka opti mální formy pohybu, příspěvky členské, peněžité částky, které platí členové spol. či zájmových organizaci k úhradě nákladů spojených s činností organizace. TJ odevzdávají část členských příspěvků vyšším orgá nům ČSTV. V burž. organizacích existo vala vedle činných členů i kat, tzv. za kládajících členů, kteří platili členské příspěvky podstatně vyšší, příspěvky oddílové, peněžité částky, které platí členové oddílu TJ vedle - ► příspěvků členských. Slouží k úhradě nákladů na provoz oddílu. Jejich výši schvaluje výbor TJ. přísun, pohyb nohy z postojů s noha ma oddálenýma do postojů snožných,
zpravidla po základně; např. ze stoje rozkročného (čelného) přísunem levé stoj spatný. Nyní se pro přísun používá také názvu přinožit. V. t. posun, přívrat, v lyžování oboustranný p. je poloha lyží, kdy špičky jsou u sebe, pat ky od sebe; při jednostranném p. je jedna lyže patkou oddálena od druhé, psoas [řec.], sval bedrostehenni, který jde od bederních obratlů na malý chocholík kosti stehenní Uplatňuje se při flexi v kloubu kyčelním; při fixaci dolní končetiny ohýbá trup s úklonem do strany. psychodiagnostika, soubor prostřed ků a pomůcek ke studiu osobnosti člo věka, včetně jejího sociálního kontextu. Jde o zjišťovací techniky různé podsta ty a různé míry objektivity. Můžeme je rozdělit na: a) techniky zjišťování život ního průběhu (pozorování, posuzování včetně posuzovacích škál, anamnéza, rozhovor, rozbor výsledků činnosti); b) standardní psychol. dotazníky (zájmo vé, postojové, osobnostní, projekční); c) testy výkonové se zjevným a skrytým záměrem, projekční testy aj.; d) psychofyziol. techniky zjišťování aktuální ho stavu a organických konstant osob nosti; e) sociálně psychol. metody zji šťování charakteristik sociální skupiny, psychofyziologie [řec ], věda zkou mající vztahy mezi duševními a fyziol. procesy. Užívá psychol. a fyziol. meto dy, řeší otázky vývoje psychiky člověka a její funkce, zejm. úlohu neurohumorálních regulací a jejich projevů za pod mínek těl. a duševního stresu. V. t. neurohumorální regulace, psychohygiena viz duševní hygiena psychologická příprava, jedna ze složek sport, tréninku. Uživá se též po jem psychická příprava jako analogie těl. přípravy, termín p.p. však zdůrazňu je skutečnost, že jde o uplatňování psy chol. poznatků v přípravě sportovce. Cí lem p.p. je vytváření optimálních psych, předpokladů, na nichž závisí realizace sport, výkonu. P.p. zasahuje do formo vání osobnosti sportovce, jejím úkolem je optimální adaptace a regulace psych, funkcí sportovce na podmínky tréninku a soutěží. Z časového hlediska a podle obsahového zaměření se děli p.p. na dlouhodobou a krátkodobou. Dlouhodobá p.p. má obecnější zaměře ní, je součástí každé tréninkové jednot ky. Jde v ní o formování osobnosti obecně i specificky vzhledem k povaze sport, činnosti (zvyšování odolnosti, po silováni soutěživosti, formování motiva ce, vůle, sociálněpsychologických vzta hů aj ). Krátkodobé p.p. vychází z dlou hodobé, je zaměřena na dosažení co nejvyšší sport, formy k datu a podmín kám konkrétní soutěže. Uplatňuje se zejména při -» modelovaném tréninku
62
psychologie sportu a regulaci aktuálních psych, stavů Dlouhodobá a krátkodobá p.p. jsou na sobě závislé a navzájem se ovlivňují. Principy p.p. vyplývají ze zákonitosti učeni, didaktických zásad a poznatků pedagogiky. Uplatňují se principy: uvědomělosti, modelování, stupňování a obměňování zátěži, regulace aktivační úrovně, individualizace. Jako prostřed ků působeni na psychiku sportovce použivá p.p. slovni působeni, vytvářeni stimulujících a tlumivých situaci, psy choterapeutické zásahy aj. Realizáto rem a garantem p p je trenér, který vy užívá i spolupráce s psychologem. Vý znamnou složkou p.p. sportovce je i je ho sebevýchova. psychologie sportu, aplikovaná disci plina v systému psychol. věd. Ve vě dách o těl. kultuře je specializovaným oborem, podílejicím se na řešeni teor., metodologických o praktických otázek tělových, a sport, činnosti. Předmětem p.s. je zkoumáni psychol. zvláštnosti tě lových. a sport, činnosti v jejích rozma nitých druzích a psychol. zvláštností osobnosti sportovce. Úkolem p.s. je provést analýzu vybraných problémů tělových, a sport, činností tak, aby mohly být položeny diferencované praktické otázky a problémy a ovlivně na didaktika a metodika jejich řešení, psychomotorické učení viz motoric ké učeni. psychomotorický test Ozereckého, určování -»• motorického věku, zejm. dětí 4—16letých. Pro každý věk je urče no 6 pohyb, úloh z oblasti tělocvičné mot. i z oblasti denní motoriky. Nespi ni-li zkoušený úlohy pro svůj chronolo gický věk, provádí úlohy pro nižší věk. Test sestrojil 1924 sov. psychiatr N. J. Ozereckij. Pův. se používal v dětské psychiatrii, později se aplikoval v těl. výchově a v poradenství pro volbu po voláni. psychoregulace, záměrně navozené zásahy do psychiky sportovce, zejm. do aktuálních psych, stavů (předstartovni stavy aj.) pomocí různých regulačních metod. Nejčastější metodou je slovní působení, zvláštni místo mají magické prostředky, jako jsou různé talismany a maskoty či sport, rituály, v delším ča sovém odstupu před startem se uplat ňuji náhradní činnosti, vedoucí k roz ptýlení, jsou používány různé autoregulačni systémy, vycházející z principů -» autogenního tréninku, zvažuje se mož nost užiti hypnózy aj. Cílem je zvyšová ní či snižování aktivace, aspirační úrov ně a výkonové motivace, odstraňování strachu, emoční přeladěni aj. psychorelaxace viz relaxace. Pšenička Václav, 1906—1961, čs. vzpěrač. Získal 3 stříbrné medaile na OH 1932, 1936 a MS 1937. Mistr Evropy
v kat. nad 82,5 kg 1934 a držitel stříbrné medaile z ME 1929 (do 82,5 kg) a bron zové z ME 1935 (nad 82,5 kg). Účastník OH 1928 (4. místo v kat. do 82,5 kg), ME 1930 (4. do 82,5 kg) a 1931 (4.- nad 82,5 kg) Pšenička Václav, ' 1931, čs. vzpěrač, ZMS. Získal stříbrné medaile v trojboji na ME 1953 (v kat. do 75 kg) a 1955-57 a bronzové na ME 1954 a 1959 (vesměs do 82,5 kg) a 1958 (do 90 kg). Startoval i na OH 1952,1956 (6. místo do 82,5 kg), MS 1953 (6.- do 76 kg), 1954 (4.- do 82,5 kg), 1955 (5.- do 82,5 kg), 1957 (4.- do 82.5 kg), 1958 (4.- do 90 kg) 1959 (4.- do 82.5 kg) a 1961 (6. v klasifikaci ME - do 82.5 kg). Pták Jiři, *1946, čs. veslař, ZMS. Kormi delník reprezentačniho mužstva 1965—83. Jako kormidelnik osmy se zú častnil OH 1968 (5. místo), 1972 (10. mís to), 1976 (6 místo) a 1980 (4. místo). Dr žitel tří stříbrných (ME 1973 osma, MS 1978 dvojka s kormidelníkem a 1982 čtyřka s kormidelníkem) a jedné bron zové medaile (MS 1977 dvojka s kormi delníkem). Puč Antonin, ' 1907, čs. fotbalista, ZMS. Útočník Slavie Praha (1925-38) a Viktorie Žižkov (1938-40). 1926-38 re prezentoval 60 x (34 branek). Účastník MS 1934 (2. místo) a 1938. Člen Klubu li gových kanonýrů(113 ligových gólů). Pučkov Nikolaj, ' 1930, sov. hokejista. Brankář sov. mužstva, které zvítězilo na ZOH 1956 a MS 1954 a získalo evr. pr venství 1954-56, 1958-60. Držitel stříbr ných medailí z MS 1955, 1957-59 a ME 1957 a bronzové ze ZOH 1960 Nejlepší brankář MS 1959. Druhý trenér sov. re prezentantů na MS 1972.
Jaroslav Pudil
ce, vypuštěni tekutiny a přiložení kryci ho obvazu. Puikkonen Jari, * 1959, finský skokar na lyžích. Mistr světa v letech na lyžícf 1981, držitel stříbrné medaile z MS 1981 (stř. můstek) a 1985 (velký můstek a bronzových ze ZOH 1980 (velký mů stek), 1984 (stř. můstek, 5.-velký mů stek) a z MS družstev 1982. Pulastic viz plastické povrchy. Pulastic rubberasfalt viz plastické povrchy. půlka, slg., název pro běh na 800 m pův. na 880 y, tj. půl angl. mile. půlobrat, pohyb celého těla kolen délkové osy o 90°. Purkert Rudolf viz Burkert. V hist, pra menech uváděn jako Burkert, podle no vých údajů opraveno na Purkert. Purkyně Jan Evangelista, 1787-1869 čes. přírodovědec, od 1823 prof, fyziol ve Vratislavi, od 1850 v Praze. Obohatí vědu o četné poznatky z oboru cytolo gie, histologie, anat., fyziol. i farmako logie. Byl spoluzakladatelem Časopise lékařů českých a Spolku českých léka řů. Účastnil se i založení Sokola. Zdů razňoval význam těl. výchovy pro zdrav člověka. Purnoch Milan, '1933, čs. volejbalista MS. Člen družstva, které zvítězilo n< MS 1956 a na ME 1955 a 1958. Držíte stříbrné medaile z MS 1960.
Nikolaj Pučkov
Pudil Jaroslav, "1931, čs. motocyklový závodník, ZMS. Startoval ve čtrnácti Šestidennich a 1952, 1954, 1956 a 1959 byl členem vítězného týmu ČSR v sou těži o Mezinárodni trofej, puchýř, vesikula, ohraničená dutina ve vrstvách pokožky naplněná mizni teku tinou. Přičina: mech. dráždění (tlak, tep lo, chem. látky). Prvnipomoc: desinfek- ná do programu sport, slavnosti. U nái
pythijské hry
63
Hřiště na pushball- 1 hříště, 2 detail branky
se hrála na sokolských sletech, v SSSR při spartakiádách národů. Vzduchem huštěný velmič o průměru 90-180 cm je strkán, tlačen, tahán k brance soupeřů hráči pěšími, na koni, v autech nebo plavajícími. Pěší p. se hraje na hřišti 50 x 120 m. Branky tvoří 5 m vysoké ty če, 6 m od sebe, s břevnem ve výši 2,5 m. Družstva o 11 hráčích (5 útočníků, 2 praví a 2 levi „středáci" a 2 brankáři) hrají 2 x 30 min s přestávkou 10 min. Projde-li míč brankou, plati 5 bodů, nad břevnem 8 bodů a vedle branky přes brankovou čáru 2 body. Po brance se míč rozehrává ze středu hřiště při roze staveni: brankáři na brankových ča rách, „středáci" na 20m a útočníci na 40m čarách. Po docíleni branky (5 nebo 8 bodů) si družstva měni strany, po zis ku 2 bodů musí být družstvo soupeřů při rozehrání na své brankové čáře. Za hrubý přestupek je postup 10 m zdarma, a stane-li se tak v brankovém pásmu, získá neprovinivší se družstvo 5 bodů zdarma. Za hrubost je hráč diskvalifiko ván. Puskás Ferenc, 1927-1982, maď fotba lista. Útočnik Honvédu Budapešť (1943-56) a Reálu Madrid (1958-66) 1945-56 reprezentoval Maďarsko 84 x B3 branek], 1961-62 Španělsko 4 x (2 branky). Účastník OH 1952 (1. místo), MS 1954 (2. místo) a 1962 (za Španěl sko). Člen vybraného mužstva FIFA 1963.
Pustai Ondřej, ' 1954, čs. boxer, MS. Vybojoval bronzovou medaili v kat. do 81 kg na ME 1981. Mistr republiky ve stejné hmotnostní kat. 1976-82. Pušbauer Jaroslav, 1901-1976, čs. ho kejista, ZMS, obránce. Sehrál za ČSR 82 zápasů. Podílel se na vítězství čs. re prezentantů na ME 1925, 1929 a 1933. Zúčastnil se ZOH 1928 a 1936 (4 ). MS 1930, 1933 (3 ), 1934 (5.), 1935 (4 ), 1936, 1938 (3.) a ME 1926 (2.), 1927 (5 ), 1929 a 1936. putovní cena, čestná sport, cena, zpravidla pohár, váza, socha ap., kterou propůjčuje pořadatel sport, soutěže ví těznému sportovci (soutěžnímu druž stvu) dočasně, do doby konání příštího roč. soutěže, nebo která zůstává trvale v úschově pořadatele. P.c. může být: a) dočasně putovní, definitivně ji získá ví těz, vyhraje-li soutěž obvykle třikrát za sebou nebo pětkrát vůbec; b) věčně putovní, která nepřechází do trvalého vlastnictví vítěze. Jestliže pravidla spor tů nebo jiné sport. těch. předpisy sport, svazu nestanovi jinak, musí pořadatelé vypisovat soutěže o p. c pravidelně, většinou každý rok, a za stejných pod mínek. putovní táboření, forma vícedenní tur. činnosti, charakterizovaná aktivním přesunem (pěším, na kole, lodi ap.) a častou změnou místa přenocování, při němž účastnici používají vlastní vybave ni (stany, spací pytle, podložky, potře
by na vaření, potraviny a j) P.t. předpo kládá vysokou úroveň těl. připraveno sti, zvládnutí přesunového prostředku, odborně těch. znalosti a dovednosti a důkladnou přípravu. Tato forma bývá obvykle vyvrcholením pravidelné celo roční činnosti tur. kolektivů. Přispivá k plněni vých., vzdělávacích, zdrav, i branných úkolů turistiky. Je určena vy spělým kolektivům. Puzrla Milan, '1946, čs. cyklista, ZMS. Získal stříbrnou medaili jako člen druž stva v silničním závodě na 100 km na MS 1970 a bronzové ve stíhacím závodu družstev na MS 1965 a 1974. Účastník OH 1968, 1972 a 1976 (5. místo časovka ‘družstev na 100 km) a MS 1977 (5. ča sovka družstev na 100 km). Pyciak-Peciak Janusa, ' 1949, pol. re prezentant v moderním pětiboji, vítěz soutěže jednotlivců na OH 1976, MS 1977 a 1981 a člen vítězného družstva z MS 1977—78 a 1981. Držitel stříbrné medaile z MS 1978 a 1979 (jednotlivci), pygmé [řec], box v ant. Řecku. V. t. agón. pyramidy zdatnosti (něm. Fitness-pyramiden), jedna z akcí švýc. hnutí - ► Sport pro všechny. Jednoduchý -»• kondiční program určený široké veřej nosti, který je graficky znázorněn třemi pyramidami vytvořenými z prázdných kroužků. V pyramidě vytrvalosti jich je 50, v pyramidě síly 25 a v pyramidě obratnosti rovněž 25. K zaplnění krouž ku opravňuje absolvování cvičební jed notky, jejíž délka je odlišná podle dru hu činnosti, např. v pyramidě obratno sti 10 min gymnastiky nebo 40 min stol ního tenisu. K dosažení vrcholu p.z. je tedy třeba absolvovat celkem 100 cvi čebních jednotek. Po zaslání vyplněné ho záznamu organizátorům jsou účast nici zařazeni do slosování o ceny. Na obdobném principu je zpracována Trimmspirale (viz Trimm). pyridoxin viz vitaminy, pythijské hry, všeřecké hry pořádané od poč. 6. stol. př. n. I. vždy po 4. letech v Delfách k poctě boha Apollóna. Zá kladem programu múzický - ► agón, později i gymnický a hippický.
64
quadriceps
quadriceps viz čtyřhlavý sval stehenní, quoit pitching (angl.j, obměna - * horseshoes pitching, náčiním je quoit disk z různého materiálu se středovým
otvorem 5 cm. quoit tennis (angl.), obměna - * deck tennisu, která se hraje gumovým nebo provazovým diskem (quoit) o průměru
17,75 cm. Disk je chytán a házen jednoruč spodem z téhož místa a toutéž ru kou; ruka se nesmí zvednout výše než rameno.
Racine Georges, 1865-1939, fr. tělo vých. pracovník, zastánce přirozených cvičení mládeže, odpůrce nářaďového tělocviku a jednostranného sportu, po kračovatel -«■ Démenyho a dovršitel Hébertova díla, upravil jeho přirozené tělocvičné metody pro školu. Zdůrazňo val, že pohyb je dokonalý, koná-li se až k mezním možnostem kloubů ve všech směrech. racionalizace pohybu [lat ], rozumo vě zdůvodněné zaměřováni pohybu k plněni nějakého jednoznačného úko lu. Racionalizace je vedle -*■ artizace a - * stylizace nejvýzn. směrem ve vý voji -*■ tělesných cvičení. Původní po hyb (jeho složka strukturální i procesuální) se upravuje tak, aby konkrétní, jednoznačně formulovaný účel (např.
obnovení kloubní pohyblivosti, zvětšení svalové hmoty) mohl být prostřednic tvím jeho působeni splněn co nejlépe a nejefektivněji; ostatní zřetele, např. prožitek, estetický vzhled, přitom mo hou být potlačeny. — Racionalizované pohyby tvoří základ většiny tělesných cvičení využívaných v -+ léčebné těle sné výchově, -» rehabilitaci, - * kulturistice a často se využívají i ve specializo vaném sport, tréninku racionalizace řízení, cílevědomý a soustavný proces zdokonalování sy stému řízení oblasti TK. V současném období se zaměřuje především na zdo konalování informačního procesu, roz hodování, plánování, financování a kon troly. Týká se vrcholového řízení i řízení na úrovních nižšjch, včetně operativní
ho řízení na jednotlivých stupních orga nizační struktury TK a jejích složek, rackets [angl ], sport, hra s odrážením míče o stěnu, obměna - ► handballu court. Hra byla zařazena na program OH 1908 v Londýně. Kurt 9,15 x 18,3 m vymezen 4 stěnami, 9,15 m vysokými, zadní stěna je poloviční a jsou nad ní stupňovité tribuny. Kurt je zastřešen Čára podání na přední stěně ve výši 2,93 m, -»■ telltale 68,5 cm. Krátká čára podáni je 7,32 m před přední stěnou a toto území je rozděleno stř. čarou na 2 pole podání. Míč je klůckový, omota ný provázkem a obžitý kozinkou, má průměr 2,5 cm. Na utkání se jich spotře buje až 100. Raketa 66 cm dlouhá s kru hovou hlavou o průměru 16,5-19,5 cm má hmotnost 227-283 g. Utkání se hrají
65
ragby
Hřiště na rackets (přední a jedna boční stěna jsou pouze naznačeny): 1 přední stěna. 2 boční stěny, Jzadní stěna, 4 hlediště, 5 dřevěná deska, 6 krátká čára po dání, 7 čára podání
na 3 i na 4 vítězné sety; sety se hraji do 15 bodů, při stavu 13:13 se musi ziskat 2 rozhodující body po sobě. racquetball [angl.j, obměna - * rac kets, šířící se v USA. Hraje se raketami s krátkým držadlem a obdélníkovou vy pletenou hlavou, s poutkem pro připou táni k zápěstí (jako v - * paddle tennisu). Ráczová-Lokšová Katarina,' 1950, čs. šermířka ZMS. Držitelka stříbrné me daile ze soutěže fleretistek na MS 1978. Na MS 1973 obsadila 4. a na ME 1982 5. Zdeněk Rada místo. Účastnice OH 1972 a 1976, na nichž se probojovala do semifinále, a OH 1980, kde byla klasifikována na 7. Navrhuje koncepci a spolupracuje s or gány státní správy, ministerstvy, resor místě. Vítězka univerziády 1977. ty, spol. organizacemi, svazy, radami a komisemi ČSTV při zabezpečováni úloh a zpracovávání materiálů z oblasti masového rozvoje TV. Obsahově a me todicky usměrňuje činnost svých odb komisi, zabezpečuje výměnu zkušeností na úseku masového rozvoje TV formou seminářů, aktivů aj. Podíli se na sou stavné, cílevědomé propagaci všech forem masového rozvoje TV. Rádce cvičitelstva, ústřední čas. FDTJ-FPT pro cvičitele rev. tělocvič ných jednot 1921. Řídil jej V, Mucha a V. Beránek. Mezi jeho redaktory byli Katarina Ráczová-Lokšová i A. Trousil, V. Plšek a řada dalších osobností rev. tělovýchovy. Rada Zdeněk, '1935, čs. házenkář, Rademacher Erich, ‘ 1901, něm. plavec ZMS. Držitel stříbrných medailí z MS a hráč vodního póla. Mistr Evropy 1926 1958, 1961 a bronzové z MS 1964. Na a 1927 na 200 m prsa. Člen vítězného MS 1961 se stal nejlepším střelcem družstva ve vodnim pólu z OH 1928, kde a byl zařazen mezi nejlepši hráče šam ziskal stříbrnou medaili na 200 m prsa pionátu. Jako hráč Dukly Praha se po Držitel stříbrných medailí z turnajů ve dílel na vítězství v PMEZ 1963. vodnim pólu na OH 1932 a ME 1931 rada masového rozvoje tělesné vý a bronzové z ME 1926. chovy, rada MRTV, odborný poradní Rademacher Otakar, *1926, čs. boxer, a iniciativní orgán ÚV, ČÚV a SÚV MS. Držitel stříbrné medaile z ME 1948 ČSTV v oblasti rozvoje rekreační TV. v kat. do 81 kg. Účastnik OH 1948 a ME
p iff
1
1947. Mistr republiky ve stejné hmotno stní kat. 1947-52. Radev Bojan, *1942, bulh. zápasník klas. stylu v kat. polotěžké. Dvojnásob ný Olymp, vítěz 1964 a 1968, mistr světa 1966. Držitel stříbrných medaili z MS 1962 a 1967 a bronzové z ME 1968. Radil Jaroslav, *1950, čs. kanoista, slalomář. Mistr světa v závodě hlídek C 1 na MS ve slalomu 1973 a 1975. Držitel stříbrné medaile ze slalomářského MS 1975 (C 1) a bronzové z MS 1977 (3x C 1 ) Radmilovic Paul, 1886-1968, reprezen tant Velké Británie ve vodním pólu a plaváni. Držitel 4 olymp. zlatých me dailí z turnajů ve vodním pólu 1908, 1912,1920 a ze závodu štafet na 4 x 200 m v. zp. na OH 1908. radoppio [ital.j, v šermu plynulé spoje ni dvou výpadů, provádí se při pokračo váni útoku po prvém nezdařeném výpa du; zadni noha se posune do střehu a ihned následuje druhý výpad, raffball [něm], branková sport, hra, vytvořená K. Kochem 1891 Po úpra vách pravidel hřiště 20 x 80 m, branky 2,5 x 2 m a před nimi půlkruhové brankoviště o poloměru 8 m. Plný kožený míč o průměru 10 cm. Družstva o 7-10 hráčích hrají 2 x 1 5 min. Mič se házi, kutáli, odráži, nesmí se držet a nosit. Soupeř smí být napadán pouze obejmutim kolem těla zezadu a s příp. zvednutim. ragby Janglj, branková sport, hra s nejpocetnějsim kolektivem 15 hráčů v boji na hřišti. Vejčitý míč, $ odlišnými zákonitostmi letu i odskoku od země, je ovládán rukama i nohama. R. patří k energeticky nejnáročnějšim hrám (1 200 % nál. BM). Vyžaduje nejen bě žeckou rychlost a vytrvalost, ale i obrat nost a dynamickou i statickou sílu na zvládnutí úpolových prvků pro udržení míče a pro jeho odebíráni soupeři. Při ► skládání je navic nutné zvládnout i techniku pádů. Dovolená tvrdost hry v osobních soubojích vede k fyzické i psych, odolnosti — Historie. Podle angl pramenů r. vzniklo 1823 náhod ným porušením pravidel při škol. utkání v kopané na univerzitě v Rugby. Misto tehdy povoleného sražení letícího mí če rukou k zemi student W. W. Ellis míč chytil, běžel s nim a donesl ho až za brankovou čáru soupeřů. Hráčům se ak ce líbila a tak ji zařadili do své varianty kopané. Hra se z Rugby šířila na travna tá hřiště dalších univerzit. 1841 bylo v Rugby uspořádáno prvé oficiální ut kání v rugby footballu. 1847-48 byla standardizována pravidla a 1871 byl založen Rugby Football Union. Ligo vá utkání se hrála od 1895. R. bylo zařa zeno na program OH v Paříži 1900, v Londýně 1908, v Antverpách 1920
66
ragby
Utkání v ragby
Mez. federace amatérského ragby (FlRA) byla zal. 1934 v Paříži. — K nám se zásluhou J. Rósslera-Ořovského r. do stalo 1895. Nezískalo mnoho příznivců. V pol. 20. let, propagováno malířem O Sekerou, našlo větší odezvu a tak od 1929 byla pořádána i mistrovství ČSR. 1935 za nepříznivých hosp. podmínek oddíly přestaly vyvíjet činnost. Rozvoj nastal až po 1945. Přestože r. u nás není dodnes masovým sportem, má dobrou evr. úroveň, o čemž svědčí výsledky z mez. utkání. Nejvyšši čs. soutěží je I. celostátní liga. — Pravidla. Hřiště tvoří obdélník 66-68,6 m široký a 95-100 m dlouhý. Za brankovými čarami jsou do hloubky 12-22 m brankoviště. Na bran kových čarách uprostřed jsou branky v podobě písmene H, s tyčemi nejméně 3,5 m vysokými, vzdálenými navzájem 5,65, m a ve výši 3 m spojenými břev nem. Střední čára předěluje hřiště a rovnoběžné čáry ve vzdálenosti 10 m po obou stranách, přerušovaně vyzna čené, jsou čáry 10 m. Pomocné čáry jsou vyznačené uvnitř hřiště, 5 m od po mezních čar. Obranné čáry jsou 22 m od brankových čar. Míč musí být oválný (šiška) s dlouhou osou 27,9-29,2 cm, a obvodem po délce 76-79 cm. V nejšir ším místě je příčný obvod 60-65 cm. Hmotnost míče je 375-425 g. Utkání se hrají 2 x 40 min, s přestávkou 5 min. Jakékoliv přerušení hry nesmí přesáh nout 3 min — Družstvo má 15 (minim. 11 ) hráčů. Očíslování a funkce hráčů: 1 - mlynář, 1 a 3 - levý a pravý pilíř, 4 a 5 levý a pravý druhé řady, 6 a 8 - levý
a pravý rváček (křídelni rojník), 7 - vazač. To jsou hráči - ► roje. Dále pak 9 mlýnová spojka, 10 - útoková spojka. Hráči útoku jsou 11 a 14 - levé a pravé křídlo a 12 a 13 - levá a pravá tříčtvrtka. Č. 15 - zadák je obdobou fot. zajišfovače. — Hra začíná výkopem ze středu hřiště. Hráč, který se zmocní míče, mů že míč nosit, tj. běžet s ním kterýmkoliv směrem, přihrávat ho házením nebo odrážením do strany nebo dozadu, dri blovat ho kopáním nebo poslat kupře du kopem Nesmi házením přihrávat dopředu, a to ani sám sobě. I neobrat né chycení s nadhozením míče vpřed (předhoz) se posuzuje jako chyba. Úko lem hráčů je dopravit míč do brankovi ště soupeře a tam ho položit nebo při klepnout na zem; tím se získávají 4 bo dy a právo následného volného kopu proti brance. Zdaři li se i tento kop, tj proleti-li míč nad břevnem mezi tyčemi nebo jejich myšleným prodloužením, získává družstvo další 2 body. Jednou akcí je tak možné získat 6 bodů. Místo volného kopu je určeno místem polože ní „čtyřky" v brankovišti. Z tohoto mí sta se promítne do hřiště myšlená rov noběžka s pomezní čarou. Z kteréhokoli místa na ní se pak kope na branku (proto se hráči snaží pokládat „čtyřky" co nejblíže ke středu brankoviště). Do cílení branky kopem ze hry platí 3 body, af jde o trestný kop z místa nebo o kop přímo ze hry z nadhozu nebo po odra zu. Aby při kopu z místa hráč míč zved nul do výšky, posazuje si ho do důlku, vykrouženého podpatkem, nebo mu ho
přidržuje spoluhráč. Po přerušeni hry při menších přestupcích pravidel se hra zahajuje „ „mlýnem". Oba soupeřící ro je se proti sobě postaví v předklonu s formací 3 řad o počtu 3, 2, 3, event. 3, 4, 1 hráčů. Přední řady se vzájemně opřou rameny. V řadách se spoluhráči „svážou" držením kolem ramen, zadní řady se přitom opřou a rameny tlačí do hýždí spoluhráčů předních řad. Mlýno vá spojka vhodí míč předepsaným způ sobem do uličky mezi předními řadami soupeřů. Družstva se snaží míče zmoc nit odtlačenim soupeřů nebo jeho vy hrábnutím dozadu nohama (sáhnutí ru kou je chyba). Jakmile míč vyjde ven z mlýna, zmocní se ho mlýnová spojka a rozehrává útok. Mlýn může tvořit i menší počet hráčů, nejméně však 3 v prvé řadě. Při hře se může vytvořit tzv. otevřený mlýn. — Lapeni je chyceni míče ve hře přímo ze vzduchu po kopu Zvolá-li chytající hráč „mám" a podpat kem současně udělá značku do země, získává právo míč z tohoto místa roze hrát libovolným kopem. — Do postave ní mimo hru (do ofsajdu) se hráč dostá vá, je-li před míčem při mlýnu, při vha zování z autu, nebo je-li aktivní před spoluhráčem s míčem. Zůstane-li pasiv ně stát 10 m od soupeřů, není to chy bou. Do hry se opět zapojí, předběhneli ho spoluhráč s míčem směrem k brance soupeře, nebo dotkne-li se mí če po kopu soupeř, event, nese li sou peř míč alespoň 5 m. — Při vhazování z autu, přestože vhazuje soupeř druž stva, které aut zavinilo, mají obě druž stva stejnou možnost míče se zmocnit. Oba roje vytvoří uličku 1 m širokou, kol mou k pomezní čáře a s čelem uličky na 5m pomocné čáře. Vhazující musí pod dohledem rozhodčího hodit míč tak, aby letěl nad středem uličky. Soupeři se snaží ve výskoku odbít míč nazad a pak rozehrát útokem. Vhazování z autu se takticky využívá při tzv. postu pových kopech. Hráč, který nevidí jinou možnost postupu, kope míč vpřed tak, aby se vykutálel do autu. Jeho družstvo postoupí o vzdálenost kopu a navíc mů že při vhazování z autu míč znovu zís kat. (Při normálním kopu vpřed by míč chytil soupeř, poněvadž při kopu žádný spoluhráč nesmí být před kopajícím) — Obránce může předejít položeni „čtyřky" soupeřem tím, že míč přiklep ne dříve než soupeř. Pokud obránce při klepne míč kopnutý do brankoviště soupeřem, bude následovat výkop z odrazu z obranného území. Vnesou-li do brankoviště míč obránci, bude hra znovu zahájena mlýnem 5 m od branko vé čáry — Nejcharakterističtější činno sti pro zastavení útočníka postupujícího s míčem je skládání. Obránce strhává soupeře k zemi tím, že se na něho
raketa
67
-------------------o1___ ^
----- • — " ‘ 1r
i -0
-■
-a
1
E
F
i D-
G -
, |\i
12,0-22,0
-c
5 S ó c- s
sta, obránce. Držitel tři zlatých medaili ze ZOH 1964, 1968 a 1972, člen vítězné ho týmu z MS 1963-71 a 1973. Nejlepší obránce MS 1966 'Rahier Gaston, *1947, belg, motocyklo vý závodník. Mistr světa v motokrosu kubatury 125 cm3 1976, 1976 a 1977 na strojích Suzuki. V pozdějších letech vy nikl v dálkových soutěžích, vitěz Rallye Paříž-Dakar 1984 a 1985.
,
~n
«J
« i7
u 9 5 ,0 -1 0 0 ,0
112,0-22,0
1 2 4 ,0 -1 4 4,0
Hřiště na ragby: A středová čára, B čára 10 m, C obranná čára, D branková čára, E branka, F brankoviště, G koncová čára, H pomezní čára Gaston Rahier
1976 Francie 1978 Francie 6. ČSSR 1980 Francie 1981 Francie 1983 Rumunsko
vrhne zpředu, ze strany nebo zezadu, sevře ho pažemi v pase a sevřením sklouzne dolů po jeho nohou. Soupeř padá a na zemi musí míč pustit. Pokud se nemůže složení vyhnout, má mož nost obrany tzv. odmítáním, což je do volený způsob odstrčení napadajícího hráče dlani otevřené ruky. — Obměny r. viz football American, football Au stralian Rules, football Canadian. — Soutěže. ME od 1966 v sudých letech. U nás je nejvyšší soutěží I. celostátní li ga. Hraje 10 družstev, systémem každý s každým, dvoukolové. — Literatura: Sláma, Z.: Hrajte ragby. Praha 1961; Sláma, Z.: Ragby mládeže. Praha 1962; Sláma, Z.: Ragby. Praha 1984. Výsledky mistrovství Evropy v ragby 1966 Fracie 4. ČSSR 1968 Francie 1970 Francie 1972 Francie 1974 Francie
ragby výchovné (z fr. le rugby educatif], průpravná hra o 7 hráčích (10-14letých). Pravidla jsou přizpůsobena věku: menší hřiště než v ragby, kratší doba utkáni, silácké a vytrvalostní prvky vyřa zeny. HI. rysem hry je bonifikační sy stém hodnocení charakterových a mravních projevů hráčů ihned ve hře. Vedoucí nebo rozhodčí odměňuje kaž dý výrazný projev kázně, odvahy, slu šnosti příslušným počtem dobrých bo dů, naopak za hrubost, zbabělost, ztrá tu sebeovládání atd. započítává špatné body. Při přerušení hry oznamuje výsle dek kapitánovi družstva. Konečný vý sledek se získá součtem a odečtem zís kaných hodů.
Alexandr Ragulin
ráhno [něm.J, břevno upevněné vodo rovně ke - ► stěžni plachetnice, spr. - * vratiráhno. — U windsurfu je r. dvoudíl né, bucf ze dřeva, nebo z duralových trubek ohnutých do kapkovitého tvaru a na konci spojených koncovkami. Na r. jsou dva záseky na zadní a jeden na přední části pro upevnéní úvazové šňů ry a trimovaciho lanka. Povrch r. je po tažen různými hmotami pro lepší drže ni. Rajevová lliana, *1963, bulh. moderní gymnastka. Mistryně světa ve cvičeni s kuželi 1979 a mistryně Evropy ve víceboji, ve cvičeni s obručí, se švihadlem a s kuželi 1980. Držitelka střibrných me daili z MS 1979 (mič), 1981 (viceboj, obruč, stuha), ME 1980 (stuha), 1982 (švihadlo) a bronzových z MS 1981 (švi hadlo) a ME 1982 (viceboj, kužele, stu ha). rak, slg. ve veslováni chybné zasazeni lopatky vesla do vody, tzv. nedokolmení vesla; veslo se při zábéru zařizne šik mo do hloubky pod hladinu, rukojef se vymrští vzhůru, a pokud ji veslař udrži v rukou, loď se nakloní na stranu vesla. Čím je rychlost lodi větší, tím je brzdivý účinek vyšši, může dojít až k vypadnutí veslaře z lodi. Často není možné veslo z vody vyprostit jinak než zastavením lodi. raketa, pomůcka k odráženi míče, skládající' se z rámu s držadlem a stru nami vypletenou úderovou plochou (hlavou). R. může být ze dřeva, kovu, plastických hmot ap. Držadla jsou zpra vidla ovinuta kůží (bandážování). K vý pletu se nejčastěji používá ovčich stří vek, nylonových či silonových strun; 1. r.
68
raketové modelářství badmintonová je podobná r. tenisové, má však slabši a delší rukojeť a menší hlavu. R. musí být co nejlehčí a v krčku dostatečně pružná. Rozměry nejsou pravidly předepsány, vyrábějí se do celkové délky 670 mm a šířky hlavy 210 mm; 2. r. softtenisová je určena k rekre ační hře se speciálním míčkem z pla stické hmoty s pomalým odrazem (tvz. líný tenis ). Hra nemá přesně stanovená pravidla. R. je zhotovena z plastické hmoty včetně mřížky, která nahrazuje výplet. Délka rakety je 510 mm a šířka hlavy 223 mm; 3. r. tenisová je různých velikostí, tvarů a délek (velkorozměro vá, cvičná ap.). Pro mistrovské soutěže jsou však rozměry předepsané Mez. te nisovou federací: rám r. s držadlem nesmí mít délku větší než 812,8 mm a šířku větší než 317,5 mm; plocha vý pletu nesmí mít délku větší než 393,7 mm a šířku větší než 292,1 mm. Počet strun u r. pro dospělé je zpravidla v podélné ose 18-20, v příčné ose 20-22. Hustota strun ve středu rakety nesmí být menší než na ostatní ploše. Držadlo má obvykle tvar osmihranu. Hmotnost rakety je zpravidla na raketě vyznače na: L -lehká, 350-365 g; M -střední, 370-385 g; H - těžká, 390-405 g. Rovněž je šipkou vyznačeno vyvážení rakety bud do hlavy, nebo do držadla, raketové modelářství, stavba raketo vých modelů, tj. leteckých modelů, kte ré se vznesou do vzduchu bez využívá ni aerodynamického vztlaku; zájmová těch. odbornost řízená Svazarmem. Ra ketové modely jsou poháněny raketo vými motory, vybaveny prostředky pro bezpečný návrat na zem ve stavu schopném dalšího letu a jsou zhotove ny z nekovových součástí. Raketové modely mají reaktivní motory na tuhé palivo, u nichž jsou všechny spalitelné chem. složky předem smiseny a připra veny k použití. Max. hmotnost modelu je 500 g. V ČSSR vyrábí raketové moto ry n. p. ZVS v Dubnici nad Váhom. Mo tory mají plášť z kvalitní papírové trub ky, do níž je nalisována keramická trys ka, pohonná slož, která model vynese do výšky 30-100 m (podle velikosti im pulsu motoru). Dále model stoupá setr vačnosti; během vzestupu hoří v moto ru zpožďovací slož, nevyvíjející již tah. Po dosaženi vrcholu dráhy se v motoru zažehne výmětová slož, která vytlačí z trupu návratné zařízení. — Historie. R. m. vzniklo jako reakce na vývoj raketo vé techniky v 50. letech 20. stol. v USA U nás koncem 50. let na základě prvních úspěšných pokusů bylo zřízena odborná komise Svazarmu a přikroče no k sériové výrobě raketových motorů. Čs. modeláři patři k průkopníkům této odbornosti i ve svět. měřítku. 1964 se v Dubnici n. V. konala první mez. sou
těž, ve které poprvé v Evropě startovali i modeláři z USA. R. m. je organizováno modelářskou komisi Mezinárodniho le tecké federace (CIAM FAI), která také sestavuje a schvaluje stavební a sou těžní pravidla, kalendář soutěží včetně kontinentálních a svět. mistrovství a re gistruje SR. — Soutěžní kat.: Raketové m. se rozvíjí ve dvou směrech: ve stav bě modelů tzv. klasických kategorii a ve stavbě maket skutečných raket. Modely tzv. klasických kategorii si na vrhuje modelář sám, vychází z pravidel dané kategorie. Klasické kategorie modelů: 51 - modely raket pro výškové soutěže 52 - modely pro výškové soutěže se zátěží (olověný váleček o hmotno sti 28,4 g) 53 - modely pro soutěže v trvání letu na padáku S6 - modely na brzdicím proužku (streameruj 54 - modely raketoplánů S8 - modely raketových kluzáků. Každá z těchto tříd je rozdělena podle povoleného celkového impulsu raketo vého motoru, zpravidla do kategorií: A - do 2,5 Ns (newtonsekunda), B - 2,51 až 5 Ns, C - 5,01 až 10 Ns, D - 10,01 až 20 Ns, E - 20,01 až 40 Ns, F - 40,01 až 80 Ns. Přesné označení kategorií sestává z označeni kat. a celkového impulsu motoru, např. S3A je soutěž v trváni le tu modelu na padáku s motorem o celk. imp. 2,5 Ns. — U modelů kat. S1 a S2 musí modelář dosáhnout optimální veli kosti a hmotnosti modelu podle použi tého raketového motoru a co nejdoko nalejšího povrchu. Dosažená výška se měří optickými přistrojí, na nichž se odečítá azimut a elevace nejvyššího bodu dráhy letu modelu. Hodnotí se lepší pokus ze dvou. — Modely kat. S3 a S6 musí být co nejlehčí a jejich brzdi cí zařízení musí mit co největší aerody namický odpor. Rozměry padáku ne jsou určeny, poměr stran brzdicího proužku musí být 1:10. — Modely rake toplánů kat. S4 vzlétají tahem raketové ho motoru, k návratu však využívají ae rodynamických sil, vznikajicich na no sných plochách. Jde o modely letadel, které měly až do pol. 70. let pevné no sné plochy, potom se prosadila měkká křídla typu Rogallo, která složena v no sných raketách umožňují dosažení větších výšek v motorovém letu oproti modelům s pevnými křidly. U modelů raketoplánů je povoleno pohonnou jednotku (motor s kontejnerem ap.) po vyhoření odho dit. Naproti tomu raketové kluzáky kat. S8 nesměji při letu odhodit žádnou sou část, což klade značné nároky na těch. důvtip konstruktéra — Časové kat. S3, S4, S6, S8 se létají soutěžně na tři kola, v každém může soutěžící uskutečnit je
den let, jehož doba se mu měří až do sta noveně hranice. Pro konečné hodnoce ní je směrodatný součet všech tři výko nů. Pokud několik modelářů dosáhne tří max. výsledků, určí se jejich pořadí na základě výsledků rozlétávacích letů s prodlouženou dobou letu. Kategorie maket: 55 - makety pro výškové soutěže (pod le celkového impulsu motorů) 56 - bodovací makety, přesné zmenše niny zpravidla nosných raket, u nichž se hodnotí realita letu — V první části soutěže posuzuje sbor rozhodčích přesnost stavby podle předložené dokumentace, provedení, povrchovou úpravu a stavební obtíž nost. Výsledek hodnoceni vyjádří body. které se přičítají k lepšímu výsledku z letové části soutěže. Podle součtu ur či konečné pořadi. — Tabulka SR uvá děla k 1. 9. 1981 25 rekordů, z nichž 7 drželi čs. modeláři. Nejhodnotnější vý kony patřily L. Jurkovi i Lipt. Mikuláše, jehož model kat. S1A dosáhl výšky 591 m a model kat. S2C výšky 1 077 m. Rakousko, Rakouská republika, stát ve stř. Evropě, 7,6 mil. obyv., hl. město Videň. Olymp. zkr. AUT. Nejvyšším tě lových. orgánem je Spolková sportovní rada (APS), která sdružuje 3 organizace s celostátní působností (ASKÓ - dělnic ký sport, katolický UNION a ASVÓ Všesportovní svaz), dále NOV, sport, odbor ministerstva školství a zástupce spolkových ministerstev. Každá spolko vá země má svůj sport, svaz a zemský sport. úřad. Tělových, instituty jsou ve Vidní, Štýrském Hradci a Innsbrucku; cvičitele, trenéry a instruktory vychová vá i řada dalších státních zemských i soukromých středisek. ASFŮ repre zentuje státní zájmy na mez. poli, řídí zákl. rozvoj TVS a organizuje řadu ma sových sport, a tur. akcí. Finanční pro středky získává rak. tělovýchova ze státních dotací, z výtěžků sport, loterie a z prostředků ziskaných svazy (členské příspěvky, přidružená výroba, prodej suvenýrů atd ). Mezi nejznámější sport zařízení patři zimní olymp. středisko v Innsbrucku, kde se již dvakrát konaly ZOH (1964 a 1976). R. má 1 830 sport, a 1 600 fot. hřišť, 44 stadiónů, 78 sport domů, 109 kryt. bazénů aj. Nejrozšíře nějšími sporty jsou fotbal (215 000 čle nů), lyžováni (168 000), krasobrusleni a plavání. — Rakouský olymp. výbor vznikl 1899, jako trvalý orgán od 1908. Rak. sportovci získali na OH 16 zlatých, 26 stříbrných a 33 bronzových medaili, na ZOH 25 zlatých, 26 stříbrných a 29 bronzových medailí. Mezi nejznámější sportovce R. patří lyžař - ► T. Sailer, skokan na lyžích K. Schnabel (2 zlaté na ZOH 1976), šermířka E. Můllerová-Preissová (1 zlatá z OH 1932 a 2 bronzové
Raška
69 medaile z OH 1936 a 1948), krasobruslaři K. Schaffer a W. Schwarz aj. rallye [fr., rally angl.], v pův. významu shromáždění, poprvé použito v automo bilovém sportu 1911 při zrodu Rallye Monte Carlo, hvězdicové jízdy z řady evr. měst, jejíž účastnící se shromáždili v Monte Carlu. Dnes se název r. používá pro označení automobilových soutěži, ale i některých motocyklových (viz Ral lye FIM). Základem r. je dodržení pře depsaného jízdního průměru, který pro věřují časové kontroly. V moderním po jetí obohatily r. rychlostní zkoušky, ob vykle na uzavřených tratích, hodnota dosaženého času ovlivňuje pořadí jez dců jak v jednotlivých objemových ku baturách, tak v absolutní klasifikaci. Od 1953 se v r. pořádá ME, od 1968 začala Mez. automobilová federace (FIA) vypi sovat MS značek automobilů, od 1979 i MS jezdců. ME se skládá z velkého počtu soutěží; jeho součásti byla 1965-74 i Rallye Vltava, Rallye Škoda (od 1986 Rallye Bohemia) a Barum Ral lye. Do MS jsou zařazeny nejobtižnějši r. a zúčastňují se jich přední svět. jezdci na továrnich speciálech. K nejznáměj ším r. patří Rallye Monte Carlo, Švéd ská rallye, Rallye tisíce jezer (Finsko), Akropolis Rallye, Rallye San Remo, East African Safari Rallye, RAC Rally (Anglie). Nejúspěšnějším jezdcem do savadní historie MS je ->■ WalterRóhrl. Rallye FICC, celosvětové setkání mototuristů a karavanístů sdružených v - * Mez. federaci kempinku a karavaninku (FICC). Každoročně se uskutečňuji prv ní srpnový týden v některé z členských zemí. Do programu jsou zahrnuty tur. akce, soutěže v rekreačních sportech, připraven je bohatý kult. program, při pravují se soutěže pro děti. Trofej rallye se předává na podkladě propočtu pro centa účasti z celk. počtu členů nár. or ganizace a vzdálenosti, kterou museli účastníci urazit. V ČSSR se konal 35. roč. 1974 v Eurocampu v Tatranské Lomnici Zúčastnilo se více než 7 000 osob z 26 států. Rallye FIM, třídenní mez. - ► mototuristický sraz, zařazovaný v kalendáři Mez. motocyklové federace (FIM). Cílem je shromáždit každý rok v jiné zemi druž stva zastupující nár. motocyklové fede race. Pořadatelem je nár. federace jme novaná kongresem FIM. Rallye je ote vřená pro všechny kat. a třídy motocy klů, uznávané FIM. Její součásti je tur. a fokloristický program. V propozicích pro konáni R. FIM musí být vypsány mezifederativní, meziklubové a všechny schválené klasifikace. FIM vypisuje tyto hlavni trofeje a ceny Trofej FIM , nejvyší cena R. FIM (stříbrná trofej a di plom), cenu získá nár. federace, která dle vypsaných propozic obdrží nejvíce
bodů; Trofej Marcela Heckera, putovní trofej, obdrží nár. federace zastoupená na R. FIM největším počtem účastniků, Trofej Monako obdrží nár federace za stoupená nejvyšším počtem jezdců na skútrech; Trofej Francie, putovní trofej, obdrži nár. federace zastoupená největ ším počtem jezdců na maloobjemových strojích od 50-125 cm3 (mimo skútry); Gagarinovu trofej, věnovanou 1964 Mo tocyklovou federací SSSR, obdrží nár. federace, která je v cíli zastoupena nej větším počtem jezdců; Trofej Itálie ob drží nár. federace zastoupená v cíli nej větším počtem jezdců do 21 let; Čest nou pochodeň FIM propůjčí FIM pořá dající federací na období jednoho ro ku; Čestný odznak Meritum, zavedený 1950 za dlouholetou účast v R. FIM, se uděluje v těchto stupních: bronzový (za účast v 5 roč.). stříbrný (na 10 roč ), zla tý (na 15 roč.). Grand Meritum (na 20 roč.). Excelence (na 25 roč.). ramenní osa, horizontální osa v rovině frontální procházející rameny. Ramirez Vazquez Pedro, *1919, mexic ký architekt a sport, funkcionář, od 1972 člen MOV, 1972-74 předseda me xického olymp. výboru, ředitel mexické univerzity, předseda organizačního vý boru OH 1968, člen kult. komise MOV. raná specializace, zahájeni speciali zovaného sport, tréninku v raném věku. Tato tendence, vyvolávaná nepodlože ným zobecněním mimořádných výkonů děti a mládeže (akcelerovaní jedinci, max. zatěžováni, technicko-est. sporty, plaváni atd.), se snaží o dosaženi vrcholných výkonů co nejdříve. Na psych, a fyzicky se vyvijející děti se tak přesouvají nepřiměřené výkonnostní a tréninkové požadavky. Trénink je jed nostranný, odmítá to, co bezprostředně neslouží stanoveným cílům, jeho po hyb. obsah se omezuje, zdůrazňuje se specializace. Kritická analýza sport, vý konnosti a věku však ukazuje, že s vyš šími výkony v době dětství zřetelně souvisí zaostávání v dospělém věku: po 18. či 19. roce už další zlepšování vý konnosti nenastává. Naopak přizpůso bení rozvoje výkonnosti psychofyzické mu vývoji vede k prodloužení vzestupu výkonnosti až do dospělého věku, po čáteční „zaostávání" oproti raně speci alizovaným se překonává a v konečném efektu se dosahuje vyšších výkonů. Trénink je plánován dlouhodobě, s ohledem na individuální vývoj, vrcho lový výkon je kladen jako vzdálený cíl v optimálním věku, požadavky na stup ňování tréninkového zatíženi jsou při měřené, počítá se s všestranností jako základnou budoucích specializovaných výkonů. Tuto tendenci vyjadřuje kon cepce etap sport, tréninku. Vzhledem k tomu, že současné spol. i přír. pod
mínky do jisté míry urychlují vývoj člo věka, lze doporučit raný začátek pláno vitého všestranného sport, rozvoje s vrcholovou výkonnosti jako budoucím a vzdáleným cílem, nikoliv od samého počátku zdůrazňovanou sport, speciali zaci. Jedná se tedy o částečné posunu ti etapy zákl. tréninku do ranějšího věk. obdobi (nikoliv o její redukci) při re spektování vývojových zvláštností a za chování všech principů nenásilného zvyšování výkonnosti, ranní cvičení, organizační forma těl. přípravy vojáků v ČSLA, prostředek je jich každodenního tréninku. R. c. je pevnou součástí denního režimu útva ru; provádí se 10 min po budičku a cvičí se nejméně 30 min. Cvičení řídi velitelé nebo určení vojáci v rámci čety nebo roty. Používá se čtyř variant cvičení, které se v průběhu týdne střídají podle místních podmínek a charakteru výcvi ku v průběhu nastávajiciho dne. První varianta obsahuje cvičeni ve dvojicích; druhá varianta převážně silová cvičeni a cvičeni s břemeny; třetí varianta pře konávání překážek nebo celé -» pře kážkové dráhy; čtvrtá varianta rychlost ní a vytrvalostní cvičeni: běh, běžecké štafety, přespolni běh do 3 km Vojáci, nositelé druhé a vyšší výkonnostní tří dy, mohou provádět r. c. samostatně. V. t. tělesná příprava v Čs. lidové armá dě. rasismus, reakční nevědecká teorie, neoprávněné zdůrazňujíc! význam raso vých znaků a rozdílů a spatřující podstatu člověka předevšim v těchto znacích, které prý jsou zákl. nadřazenosti nebo podřízenosti určité rasy. R. ve sportu je v rozporu se zákl. zásadami olymp. hnu tí. Projevují se především tři zákl. formy rasové teorie a praxe: Americký r. využívá občanů jiných ras, především černochů a Indiánů, k dosažení co nej lepších výsledků na sport. poli. Prvním projevem amer. r. bylo uskutečnění tzv. antropologických dnů v rámci III. OH 1904 v St. Louis. Obětí amer. r. se stal i vynikající amer. atlet indiánského pů vodu - ► Jim Thorpe. — Německý r., antisemitismus, se nejvýrazněji projevil při přípravě ZOH a OH 1936 Boj proti rasové diskriminaci něm. občanů židov ského původu se stal významnou sou části protifašistického boje pokroko vých sil světa. — Apartheid, politika nejreakčnější rasové diskriminace nebělošského obyvatelstva JAR a dř. Již ní Rhodésie. Apartheid je hrubým poru šením Charty OSN a Všeobecné dekla race lidských práv, je v ostrém rozporu s olymp. myšlenkou; proto MOV odňal uznání nár. olymp. výborů JAR (1970) a Jižní Rhodesie (1975). Raška Jiři, *1940, čs. skokan na lyžích, ZMS. Nejúspěšnější čs. lyžař dosavadní
ratrapantky
70
historie. Získal první zlatou medaili pro měr vývrtu hlavně měřený mezi protile ČSSR na ZOH (1968 zvítězil ve skoku na hlými poli nebo průměr používané stře středním můstku). Držitel stříbrných ly. R. se udává v mm nebo angl palcích medaili ze ZOH 1968 (velký můstek), (1 palec, inch = 25,4 mm) s přesností MS 1970 (velký můstek) a bronzové na setiny a tisíciny. Nejpoužívanéjši r. z MS v letech na lyžích 1972. Účastník sport, zbraní jsou 5,6 mm (0,22 angl pal ZOH 1972 (5. - P70,10. - P90) a MS 1966 ce), 7,62 mm (0,30) a 9,66 mm (0,38 angl (4. - na stř. i velkém můstku). Vítěz In- palce) Skutečná světlost vývrtů hlavně tersportturné 1971, druhý 1968 a 1969 a průměr střely se i u jedné r. liší v seti Vytvořil na můstku v Planici 1969 SR ve nách a tisícinách mm podle vlastnosti skoku na lyžích 164 m. Dnes trenér materiálu, druhu náboje, délky hlavně v SVSM Frenštát p. Radhoštěm. a disciplíny. Ráže brokovnice se neu dává v mm ani angl. palcích, ale v čís lech, která představují počet kuli o stej Brok diabolo pro terčovou střelbu ze ném průměru ulitých z jedné libry vzduchových zbraní (0,45359243 kg) olova, které lehce pro jdou vývrtem hlavně dané brokovnice. Např. r. 12 (max. r. pro sport, střelbu brokových disciplín) znamená, že z jed né libry olova lze ulit 12 kulí, které máji průměr shodný se světlostí hlavně, tj. 18,2 mm. Tato zásada platí do ráže 32. | 1H S Rážek Jaroslav, *1942, čs. házenkář, MS. Člen mužstva, které zvítězilo na MS 1967. Držitel bronzové medaile Jiří Raška z MS 1964. Jako hráč Dukly Praha se podílel na vítězství v PMEZ 1963. ratrapantky [fr], slg., spr. průběžné Náboj ráže 5,6 mm pro malorážové Read Phil, *1939, brit. motocyklový stopky se dvěma současně se pohybu zbraně sport, závodník. Mistr světa v silničních jícími sekundovými ručičkami, z nichž závodech kubatury 125 cm3 1968 na jedna se dá zastavit a druhá obíhá dále strojí Yamaha, kubatury 250 cm3 1964, Po zaznamenání času zastavená ručička zmáčknutím mechanismu přiskočí 1965, 1968 a 1971 na strojích Yamaha k druhé a pokračuje s ní dále v obíhání. a kubatury 500 cm3 1973 a 1974 na stro Tak lze s jedněmi stopkami měřit i více jích MV Augusta. Celkem vyhrál 52 zá závodníků nebo měřit různé mezičasy. vodů Grand Prix. Ravenstein August, 1809—1881, něm. reakce na pohybové zatíženi, poho průkopník tělocviku, který ovlivnil dílo tová funkční a metabolická odpověď organismu úpravné povahy, zabezpečuM. Tyrše. Spisy. Volksturnbuch (Kniha jící časově omezené vyrovnáni se s ná lidového tělocviku), 1863. ročnou situací mechanismem aktivace ráže, též kalibr, vnitřní průměr vodici části vývrtu hlavně střelných zbraní Náboj ráže 5,6 mm short pro malorážo funkční rezervy výkonných orgánů. Krátkodobé přizpůsobeni (regulační fá U kulových zbraní to je přibližně prů vé pistoie ze) při individuálně optimalizované in tenzitě a opakování pohyb zatížení ve de k dlouhodobému přizpůsobení, pro duktivní změně ve funkcich i struktuře Označení ráže brokových zbrani v porovnání s průměrem vývrtu organismu, k - ► adaptaci, jež se proje Označeni ráže 4 32 a 10 12 16 20 24 28 36 vuje mimo jiné i zvýšením výkonnosti a psychobiol. odolnosti. Pohyb, zatíže Průměr vývrtu 23,4 20,8 19,3 18,2 16,8 15,7 14,7 13,8 12,7 10,1 ní, přiměřené fázi ontogenetického vý v mm voje a funkční připravenosti organismu, je účinným podnětem pro růst a vývoj organismu, pro rozvoj pohyb, schopno stí, těl. výkonnosti a pracovní kapacity. Podle typu a intenzity pohyb, zatížení zahrnuje následná reakce různý podíl mobilizace energetických rezerv a za pojení -v neurohumorálních regulací, reakčně rychlostní schopnost, rych lost reakce, předpoklad odpovídat (za počít s pohybem těla nebo jeho částí) na daný podnět co nejdříve. R.r.s. závisí téměř výlučně na průběhu zúčastně ných nervových procesů, které jsou ovlivněny kvalitou nervových drah, veli Náboj ráže 7,62 mm pro velkorážovou pušku
71 kostí a typem podnětu, druhem analy zátoru, citlivostí receptorů a efektorů, aktuálním stavem jedince aj. Rozlišuje se r.r.s. jednoduchá (uplatňuje se např. při startu k běhu) a složitá, u niž má zákl. význam schopnost uvidět po hybující se signál (např. ve fotbale míč). Měří se v m.s*' nebo v mot. jed notkách. reaktivně silová schopnost, speci fická schopnost člověka projevit mo hutné pohyb, úsilí bezprostředně po té fázi pohyb, aktu, ve které převažuje si lová schopnost. Podmiňuje rychlý pře chod od brzdivé činnosti k činnosti překonávajíci v podmínkách rozvíjejícího se max. dynamického zatíženi. R.s.s. je závislá na elasticitě svalu, schopnosti přetvářet mech. energii v energii překo návající. Tvoři základ techniky atl. sko ků a hodů. akrobatických cvičeni, krasobruslení ap. Měří se v sekundách, realizačně rychlostní schopnost, komplex integrovaných vnitřnich vlast nosti daný schopnosti startovní (akcelerační), schopnosti k relativní stabiliza ci rychlosti pohybu a schopností odolá vat poklesu rychlosti. Z rovnice Tryfonovy a Henryho vyplývá nezávislost schopnosti k akceleraci pohybu na sta bilizaci max. rychlostní činnosti. Tato okolnost do značné míry ovlivňuje i vali ditu mot. testu, především jde-li o sle dování komplexních rychlostních schopností, jako např. ve sport, hrách. R.r.s. je značně heterogenní. To se pro jevuje např. při srovnávání rychlosti motoriky o velkém a malém rozsahu. Na homogenitu této schopnosti má vliv věk, úroveň fyzické připravenosti a pře devším druh motoriky. Měři se v m .s '1. Recaflex viz plastické povrchy. Recaflex super viz plastické povrchy, receptory [lat ], čidla, smyslové orgá ny přizpůsobené k přijímání (recepci) určitých adekvátnich podnětů. Podněty ze zevního prostředí (zrakové, slucho vé, čichové, chuťové, kožní) přijímají exteroreceptory, u vnitřních orgánů interoreceptory. R. v pohyb, ústrojí (ve svalech, šlachách, pouzdrech kloubních) se označují proprioreceptory. R. jsou tzv. periferní analyzátory, které umožňují, aby v mozku, tj. v centrálním analyzáto ru. byly informace zpracovány a získán obraz zevního i vnitřního prostředí, recirkulace vody v bazénech, více násobné využiti vody v plaveckých ba zénech. Voda z bazénu i z přepadových žlábků a hran odtéká přes lapák vlasů a po přidání čiřících chem. přísad se fil truje, dezinfikuje a po přihřátí vpouští zpět do bazénu. Tak je vytvořen trvalý oběh vody, ale přesto docházi ke ztrá tám výparem a vystřikáním (asi 5-10%), které se neustále doplňuji. Recirkulační cyklus se opakuje jednou až třikrát den
regenerace ně podle intenzity návštěvnosti. Celý obsah bazénu se podle našich hygie nických předpisů vyměňuje za 6 týdnů. Recknagel Helmut, "1937, skokan na lyžích NDR Vítěz ZOH 1960 a MS 1966 ve skocích na velkém můstku, držitel bronzových medailí z MS 1958 a 1961 (na stř. můstku). Vítěz Intersportturné 1958, 1959 a 1961.
Helmut Recknagel
Recla Josef, " 1905, rak. tělových, funk cionář a pedagog, univ. prof, ve Štýr ském Hradci (institutu TV), funkcionář Mez. federace sport, dokumentace a informatiky, autor řady zákl. věd. pra cí o teorii a historii rak TVS. Reczek Wlodzimierz, "1911, pol. tělo vých. funkcionář, člen MOV od 1961, předseda Hlavního výboru těl. vých. a turistiky a Pol. olymp. výboru 1952-73, předseda Pol.svazu fotbalu. Redman Jim, "1931, rhodéský motocy klový závodník. Mistr světa v silničních závodech kubatury 250 cm3 1962 a 1963 a kubatury 350 cm3 1962, 1963, 1964 a 1965 na strojích Honda. Celkem vy hrál 39 závodů Grand Prix. reflex (lat ), zákonitá odpověď organis mu na vnější nebo vnitřní podněty, zprostředkované nervovým systémem. R je determinován určitými změnami v zevním či vnitřním prostředi, které se uplatňuji jako podněty. Podnět vybavi v čidle vzruchy, které postupují dostře divými nervy do centra příslušného r , v centrálním nervovém systému do centra přislušného r., odkud se podráž děni vraci odstředivými nervy k výkon nému orgánu a vybavi jeho činnost. Nervová dráha potřebná k uskutečnění r. se nazývá reflexní oblouk; její uspořá dáni rovněž determinuje reflex. R. jsou buď nepodmíněné nebo podminěné. Nepodmíněné r. jsou charakterizované stálým spojením podnětů s určitou sta bilní odpovědi, jsou vrozené a trvalé. Podmíněné r. vznikají tim, že se k pod nětu, vyvolávajícímu nepodmíněný r., opakované přidruží nový podnět, který později sám vyvolá reflexní odpověď. Je to kvalitativně odlišné, dočasné a proměnlivé spojeni receptorů s vý
konným orgánem. Podmíněný r. byl ob jeven rus fyziologem /. P. Pavlovem Podmíněný r. má signální význam a mů že být základem tvorby dalšich, složitěj ších podmíněných r, uplatňuje se jako zákl. prvek v procesu -*• motorického učení. reflexní léčba, soubor léčebných opa třeni využívající různých druhů dráždění k vyvolání reflexů. Jde o interakci mezi podnětem a lidským organismem, o vy užiti zákonů řidiči funkce nervové sou stavy udržovat stálost vnitřního prostře dí a vhodně reagovat na měnící se pod něty a podmínky zevního prostředi. Vy užívá se podnětů fyz., většinou přiroze ných a neškodných. Nejužívanější je - * manipulační léčba, -» mobilizačni léč ba, obstřiky, akupresura, -*■ akupunktu ra, -> masáže, fy z léčba R. I nepůsobí kauzálně, ale ovlivní reaktibilitu orga nismu a zrněni působeni patologické příčiny. Terapie musí být zaměřena pří mo na nemocný orgén, proto má velký význam přesná reflexní diagnostika. R I. vyžaduje stálou lék. kontrolu a sledo vání měnících se reflexnich změn. regata [angl ], 1. soutěž několika kat. lodi ve veslování, kanoistice či jachtin gu, pořádaná ve vymezeném časovém období na téže vodní ploše; 2. r olym pijská, závody pořádané v rámci OH. regenerace (lat ), zotavení, po pohyb, zatíženi návrat zúčastněných funkci do klidového stavu, obnova zdrojů ener gie, odstraněni případných zplodin lát kové přeměny a obnovení syntézy bíl kovinných struktur. Pasivní r. je přiroze ný proces návratu vychýlené rovnováhy fyziol. funkcí i vnitřního prostředí na úroveň výchozích hodnot, event, s po sunutím rovnováhy superkompenzačním mechanismem žádaným směrem oproti výchozím hodnotám. Jedná se o fyziol. děje vlastní každému organis mu. Aktivni r. se rozumí soubor všech opatření, která se zařazuji do režimu sportovce pro odstraněni únavy, obno veni energetických zdrojů, vyrovnání vnitřního prostředí, urychlení zotavova cí fáze a k prevenci případného přetíže ni, event, i úrazů. Podle doby a účelu se rozeznávají dvě zákl. formy regenerace: a) r. časná, součást každodenního reži mu sportovce, která se prolíná s trénin kovým procesem nebo na něj navazuje; b) r. pozdní, tzv. rekondice, celková fy zická i duševní r. po ukončení závodní ho období. — V procesu r. se uplatňují prostředky: a) pedag., např. individuali zace a variabilita tréninkového zatíženi a prostředí, optimalizace stavby cyklů v roční tréninkové přípravě ve vazbě na periodicitu fyziol. cyklů a biorytmů; b) biologicko-lékařské, tj. racionální výži va včetně fortifikace stravy energetic kými zdroji a vitaminy, rehydratace
regenerace sil a remineralizace, prostředky farmako- registrátor synchronnosti, přístroj logické, balneologické a fyz. léčba; c) měřici synchronnost skoků na dvou psychologické, např. psychoterapeutic trampolínách. Pracuje na fotoel. systé ké a psychorelaxační postupy, auto mu. impulsy jsou přenášeny přes počí genní trénink, a psychosociální pro tač na číselný ukazatel s výslednou středky, spočivajíci v optimalizaci va známkou hodnocení. Vyvinut 1980 Ja zeb sportovce k trenérovi, vzájemných nem a Milanem Heřmanovými. regulace [lat ], ve fyziologii soubor vztahů ve sport, kolektivu atd. regenerace sil, biol. proces, kterým procesů, které přímo či zprostředkova se vyrovnává a obnovuje pokles funk ně na principu zpětné vazby řidi činnost čních schopnosti jednotlivých orgánů na různých úrovních lidského organis nebo celého organismu. R. s. neni pro mu s cilem udržet stálost vnitřního pro ces léčebný, ale součást tělových, pro středí. Metabolické r. se uplatňuji na cesu. Zákl. prostředkem r. s. je vyváže molekulární, subbuněčné úrovni, fyziol. ný režim se zatížením a odpočinkem r. na úrovni integrovaných tkání, orgá a správnou výživou, nezbytnou součásti nů, orgánových systémů i organismu ja jsou kompenzačni cvičeni jako preven ko celku. Ústřední význam mají -*• neuce svalové nerovnováhy, kloubních po rohumorální r. s hierarchickým uspořá ruch a poruch páteře, prevence jedno dáním, kde centrální nervová soustava stranného přetěžování hybného ústrojí, má nejvyšši řidiči a integrační postave dále regenerační cvičeni ve vodě, pla ní. Na r. se mohou podílet i psychorevání, relaxační' cviky, doplňkové sport, gulační postupy (viz autogenni trénink). činnosti, regenerační pracovní činnosti, V. t metabolické regulace, neuroendomasáže, využiti přirodnich léčivých pro krinni regulace středků. Včasná forma r. s. nastupuje regulace svalového napětí viz ihned po výkonu a má působit uvolnění schopnost k regulaci svalového napětí. a uklidněni, po nočnim odpočinku na Regupol viz plastické povrchy stupuje regenerace s mírně dráždivým rehabilitace [lat ], návratná péče. sou působením, odlišná je v jednotlivých bor opatřeni směřující k rychlé obnově obdobích celoročního tréninkového cy funkcí organismu a k rychlému návratu nemocného do aktivního života. Zákl. klu. regenerace tepla, využiti části tepla, úseky jsou r léčebná, kterou zajišťuje které by jinak bylo z termodynamické soc. zdravotnictví, r. pracovní, spadající ho oběhu odvedeno. V tělových, praxi do resortu ministerstva práce a sociál se nejčastěji využívá při výrobě ledu na ních věci, u děti r. pedagogická, organi zimních stadiónech k ohřevu vody pro zovaná školstvím. V tělových, procesu umývárny, tepla vody vypouštěné z ba zabezpečují pracovní a pedagogickou r. zénů pro ohřev vody přiváděné ap. Vyu tělových, pedagogové. Léčebná r. je žiti tepla je možné uskutečnit pomocí nedílnou součástí léčebně preventivní výměniku tepla (viz rekuperátor). péče s vlastni diagnostikou a léčbou. registrace viz Jednotný řád sportovní Je zajištěna rozsáhlou mezioborovou spoluprací. Soubor specifických reharegistrace ČSTV registrační průkaz sportovce, sport, bilitačních metod provádějí rehabilitač těch. doklad sportovce, kterým proka ní' pracovnici. zuje totožnost v soutěžích ČSTV a který Reichel Franta, 1871-1932, fr sport, jej opravňuje ke startu za sport, oddil, funkcionář a všestranný sportovec, je v němž je registrován. Povinnost před den ze zakl. fr. sportu, žurnalista, zakl. kládat r. p. s. se stanoví pro soutěže ko a 1924 předseda Mez. federace sport, lektivních sport, her i pro některá indi tisku (AIPS), předseda Mez. federace viduální sport, odvětví. R. p. s. musi mít házené (FIH), gen sekretář Fr. olymp. registrační číslo, pod nímž je sportovec výboru a předseda fr. federace házené evidován ve sport, svazu, platnou -» re Organizátor tiskové služby při olymp gistrační známku, fotografii aj. Do r. p. kongresu 1894. s. se také zaznamenává zdravotní způ Reinischová Rica, " 1965, plavkyně sobilost sportovce k závodění. R. p. s. NDR. Olymp, vítězka 1980 na 100 a vystavuji sportovní svazy ČSTV podle 200 m znak a členka vítězné polohové ustanoveni -» Jednotného řádu spor štafety 4 x 100 m. tovní registrace ČSTV. Reinovský Juraj, '1940, čs. hráč vodní registrační řád viz Jednotný řád spor ho póla. Startoval na ME 1966 (14. mís tovní registrace ČSTV. to) a 1974 (1. místo ve skupině B). registrační známka, administrativní V mužstvu ČH Košice se stal mistrem náležitost - * registračního průkazu republiky 1962-64. 1966. sportovce, která podmiňuje jeho plat Rejdovák, Rejdovačka, čes. a morav nost. R. z. platí pouze na I kalendářní skoslezský lid. tanec v charakteru sou rok a sportovec ji obdrží ve sport, oddí sedské; charakteristický rejdováním, tj. lu, v němž je registrován, proti zaplace natáčením těla a doprovodným pohybem ni její nominální' hodnoty. paží. V 19. stol. se R rozšiřil jako dobo
72 vý společenský tanec i do záp. zemi pod názvem Redowa. Řadí se do starší vrstvy tanců párových figurálních. V Čechách na třídobé rytmizovaný Rej dovák zpravidla navazuje rychlá a živá Rejdovačka (místy i na Moravě). Nápě vy Rejdovačky představují dvoudobě rytmizované melodie Rejdováku. Na Hradecku se název Rejdovačka uživá i k označení hladké, rychlé (rozhánivé) polky. reje, seskupování cvičenců do určitých obrazců v prostoru a jejich pohyb daný mi směry chůzi nebo poklusem. Zvlášt ní formou jsou r. průstupové, výhyby s průplety. R. jsou uměleckým dovrše ním - ► pořadových cvičení. Rejhonová Marie, '1910, čes. tělových, pracovnice, 1950-52 vedoucí odd. TV učňů na ministerstvu práce a sociálni péče, 1952-57 na ministerstvu státních pracovních záloh, 1957-58 předsedkyně MV ČSTV v Praze. S - ► J. Šaršeovou autorka skladby pro učňovskou mládež na I. CS. 1949 spoluzakladatelka Sport, her mládeže. Spisy: Základy moderní gymnastiky pro školy 2. cyklu (spolu s E. Tacinovou). Nositelka státní Čeny K. Gottwalda a vyznamenání Za vynika jící práci, zasloužilá pracovnice v těl. výchově. Rejtóová-Ujlákyová-Ságiová iidikó, ‘ 1937, maď. šermířka. Olymp, vítězka v soutěži jednotlivkyň i družstev 1964, mistryně světa v individuální soutěži fleretistek 1963 a v soutěži družstev 1959,1962,1967 a 1973. Držitelka stříbr ných medailí z OH 1960, 1968, 1972 (družstva), MS 1971 (jednotlivkyně), 1961,1963,1966,1971 (družstva) a bron zových z OH 1968, MS 1958, 1973 (jednotlivkyně) a 1969 (družstva). Rejzlová Bořena, '1935, čs, parašutistka. 1959 vytvořila SR žen ve skupino vém seskoku na přesnost přistáni. 1960 čs. ženský rekord na přesnost přistání. Prvni na MS 1960 v seskoku padákem žen. rekomprese viz dekomprese, rekord (angl), nejvyšši měřitelný sport, výkon, kterého sportovec dosáhl v soutěžní disciplině, jejíž výsledky se měří exaktně, zpravidla těch. prostřed ky. Mez. sport, federace registrují r. světové, kontinentální a jejich národni svazy r. nár. a vnitronár. (např v ČSSR r. slovenské, krajské, okresní, TJ, škol aj.), dále r. význ. mez. soutěží, např. olymp., MS, ME, nebo r. stadiónů, zá vodních drah ap. Také jednotliví spor tovci vytvářeji své osobní individuální rekordy. Má li být uznán světový, konti nentální či nár. r., musí být splněny po třebné podmínky, které garantují regu lérnost jeho dosažení. Tyto podmínky určují přesně pravidla sportů. Rozhodčí soutěže jsou povinni vyhotovit o docile-
Remsa
73 ném rekordním výkonu - * protokol o rekordu, který -» hlavní rozhodčí předloží výboru sport, svazu ÚV ČSTV. Kromě oficiálních r. jsou vedeny také nejlepší světové a v CSSR nejlepší čs. výkony (v cyklistice nejlepší časy). Evi dují se např. v atl. na neolymp. tratích a v silničních závodech (maratón, sport, chůze), v dráhové cyklistice v závodech se soupeřem, v plaváni výkony zaplava né v 25 m bazénech ap. rekordman, držitel oficiálního -► re kordu v některé soutěžní disciplině, v níž se eviduji rekordní výkony; u žen se používá označeni rekordmanka mís to dř. rekordwoman. rekordní listina, 1. oficiální přehled (seznam) platných rekordů registrova ných v příslušném sport, odvětvi, v ČSSR také přehled nejlepších čs. vý konů, v cyklistice nejlepších časů. Vy dává jej orgán, kterému přísluší schva lováni rekordů; 2. v silovém trojboji zá pis o překonání rekordu, který vyhoto vuje počtářská komise v soutěžích silo vého troiboje pořádaných v rámci kulturistiky ČSTV. V. t. protokol o rekordu. Rekortan viz plastické povrchy, rekreační oblast, rozsáhlé území s přírodními podmínkami vhodnými pro rekreaci a zpravidla s více rekreačními středisky. Rekreační území je určeno pro současnou rekreaci většího počtu obyvatel. Má být vybaveno nezbytnými zařízeními pro daný druh rekreace a snadno přistupné ze spádové oblasti M usí splňovat řadu podmínek, zejména dostatek zeleně, omezený výskyt ško dlivin (znečištění vzduchu, vody, půdy, hluk), příznivé klimatické podminky aj Rekreace musí plně využívat přírodní podminky, ale nesmí je zhoršovat. Musí se stanovit max. kapacita návštěvníků, vyhradit plochy pro rekreaci, chránit přírodní útvary a rezervace, rekreační sport, dobrovolná zájmová činnost zaměřená na upevňování zdrá vi, udržováni a zvyšování kondice, na prevenci akt. stáři, obnovu a rozvoj ži votních sil a na osvěžení a akt. odpoči nek. R.s. úzce souvisí s - * pohybovou rekreací a vyznačuje se systematickou přípravou a účasti v soutěžich. Výkono vý charakter r.s. zvyšuje motivaci spor tujících a celk. účinnost přípravy a sou těženi. Pro svou masovost je r.s. cénnou složkou - * tělesné kultury. Zvláště se rozvíjí systém masových sport, sou těží (běhů včetně lyžařských, turnajo vých soutěží ve sport, hrách, veteraniád ap.) včetně mezinárodních, rekreační středisko, soubor soustře děných zákl. a doplňujících zařízení sloužících pro rekreaci většího počtu návštěvníků. Jsou zde zařízení pro uby továni, stravování, kulturní a zábavní účely, nezbytné prodejny a služby včet
ně půjčoven a údržby sport, potřeb. Za řízení pro pohyb, rekreaci v přírodním prostředí v okolí se doplňují zařízeními přímo ve středisku (hřiště, plovárny, tě locvičny atd.) a zařízeními obslužnými (lanovky, vleky ap ). Mají zde být zaříze ní informující o možnostech rekreace, 0 přírodě a krajině, o naučných stez kách aj. rekreační tělesná výchova, označení pro rozmanité, obvykle fyzicky méně náročné formy těl. kultury, realizované s cílem aktivního odpočinku, relaxace, prožitku, udrženi přiměřené těl. kondi ce. V užším pojetí jde o nezávodní tělo vých. činnost, jejímž obsahem jsou ne jen formy gym., ale i herní a tur., např. cvičení ZRTV, denní domácí gymnasti ka, kondiční gymnastika, cvičení při hudbě aj. —Výklad a užití pojmu r. t. v. nejsou jednotné, mnohdy se ztotožňuje s pojmem -» pohybová rekreace nebo - ► masová tělesná výchova, rekreační' turistika, nepravidelně pro váděná tur. činnost. Je nenáročná, ne organizovaná a většinou se ji zúčastňuji jen menší skupiny nebo rodinné kolek tivy. Může být i doplňkovou činností ně kterých spol. organizací. R.t. provádí množství občanů o víkendech a dovole ných. Význ. je pro rodiny s dětmi a star ší osoby. rekreologie [lat ], věd. disciplína zabý vající se sociál., filoz., psychol. a ekon. aspekty rekreace, jejími formami, obsa hem a metodami. Na některých vyso kých školách též vyučovací předmět (Kanada). R. věnuje značnou pozornost 1 rekreačním formám těl. kultury jako jedné z význ. složek volného času. rektorský tělovýchovný den viz dě kanský tělovýchovný den rekuperátor [lat ], výměník tepla slou žící k nepřetržitému ohřevu vzduchu ne bo vody. R. může být kovový (trubkový) nebo keramický se zděnými kanálky./ Jeho použití přináší finanční úspory v nákladech na teplo. V.t. regenerace tepla. relativní výkon, výkon odpovídající těl. i duševním schopnostem a možno stem jedince, na rozdíl od -»■ absolutní ho výkonu, jimž se rozumí rekord míst ní, okr., kr., celostátni, svět. aj. relaxace [lat ], uvolněni, snižováni sva lového a psychického napětí a aktivač ní úrovně organismu (viz aktivace). R. probíhá spontánně, např. po zmizeni podnětu vyvolávajícího strach, nebo zá měrně; v poslednich desetiletích byly vypracovávány různé metody záměrné relaxace. Psych, uvolnění se dosahuje pomoci r. svalové, dechových cvičení a využitím sugesce. Nejznámějšími me todami jsou - * autogenní trénink, Jacobsonova progresivní relaxace a Machačova relaxačně aktivační metoda
(RAM). Rada relaxačních cvičení je ob sažena v józe. Jacobsonova systema tická r. tříbí autopercepci svalového tonusu, pracuje s kontrastem pocitů na pětí a uvolnění ve svalu a zabývá se sy stematicky posloupností svalových sku pin. Machačova RAM využívá r. jen ja ko předstupně aktivačnich cvičení. Ve sportu je r. považována za význ. sou část - * regenerace, protože zvyšuje účinnost odpočinku. Vystupuje jako součást většiny psychokorektivních po stupů ve sportu, kdy zpravidla není ko nečným cílem, ale důležitým mezistup něm. Pouze ve sportech vyžadujících nízkou aktivační úroveň je samostatnou náplni předsoutěžní připravy. relaxační léčba, soubor léčebných opatření využivajícich svalového a psych, uvolnění (viz relaxace). V r. I. se využívá prostředků snižujících senzomot. dráždivost; pohodlná poloha na nedráždivé podložce v tiché místnosti s přitlumeným světlem, psych, naladění proti strachu a úzkosti Relaxace nastu puje za výdechu, lze ji navodit jemnou masáži pasivními pohyby. Jakmile se podaří navodit uvolnění jednoho svalu, šíří se na ostatní. Vhodným prostředím pro r. I. je voda teplá asi 35 ” C. remiza (fr.), 1. nerozhodný výsledek sport, utkání (v.t. plichta); 2. nerozhod ná šachová partie nebo zápas, též remis. R. v šachu nastává: a) je-li král jed noho z hráčů - * pat; b) dohodou obou hráčů; c) při žádosti jednoho z hráčů, vyskytne-li se táž pozice třikrát, při čemž je vždy týž hráč na tahu; d) prokáže-li hráč, který je na tahu, že každá strana provedla alespoň 50 tahů, aniž byl vzat nějaký kámen nebo bylo taže no pěšcem; v koncovkách krále a dvou jezdců proti králi a pěšci se zvyšuje po čet tahů na sto, jestliže byly splněny předepsané podmínky. Remsa Zdeněk, "1928, čs skokan na ly žích, MS. Účastník ZOH 1948, MS 1954 a 1958. Úspěšný trenér řady čs. repre zentantů, předseda komise vrcholové ho sportu svazu lyžování ÚV ČSTV. No sitel veř. uznání Za zásluhy o rozvoj těl. výchovy II. stupně, zasloužilý trenér.
Zdeněk Remsa
Rennerův memoriál Rennerův memoriál, veslařská rega ta, zal. 1919 k uctěni památky zaklada tele ČVK Josefa Rennera, později pře jmenována na Pražskou mez. regatu, od 1982, kdy Praha ztratila regulérni veslař skou dráhu na 2 000 m, se jezdi tato re gata v Třeboni. Renshaw Wiliam Charles, 1861-1904, brit. tenista. Dosud nepřekonaný sedminásobný vitěz dvouhry Wimbledonu (1881-86, 1889). Spolu s bratrem Erne stem zvítězil 7 x ve wimbledonském turnaji ve čtyhře (1880-81,1884-86, 1888-89). Jako první se bratři Renshawové pohybovali po celém dvorci a za čali hrát voleje u sítě. Jejich zásluhou se tenis změnil ze spol. zábavy na sport. hru. repasáž, v šermu st. označení pro opravný zápas. reprezentační družstvo, kolektiv vy braných sportovců pověřený úkolem reprezentovat ve sport, soutěžích stát ní, územní či jiný útvar, sociální skupi nu, resort ap. R. d. ČSSR tvoři kolektiv vybraných vrcholových sportovců po věřených reprezentací Československa v mez. soutěžích. reprezentant ČSSR, vybraný vrcholo vý sportovec, který splnil stanovená vý konnostní a morálně polit, kritéria a ÚV ČSTV nebo ÚV Svazarmu jej zařadil do seznamu čs. sport, reprezentantů. Vý běr r. ČSSR provádějí v ČSTV komise vrcholového sportu, popř. jiný orgán, kterého tímto úkolem pověřil výbor sport, svazu ÚV ČSTV. Jmenování a po čty r. ČSSR na návrh předsednictva vý boru sport, svazu ÚV ČSTV schvaluje předsednictvo ÚV ČSTV. Republikánské sportovní sdružení, sport, organizace agrárni strany, zalo žená 1938. Po okupaci čes. zemí nacis tickým Německem zanikla. Resifoot viz plastické povrchy. Resisport viz plastické povrchy. Rest Vladimir, "1953, čs. sáňkař, MS. Startoval ve dvojici s - * J. Zemanem na ZOH 1976 (6. místo), 1980 (8.), MS 1978 (8.), 1979 (7.), ME 1977 (6.), 1978 (3.), 1979 (6.) a 1980 (6.). I Réti Richard, 1889-1929, čs. šachový velmistr, jeden ze zakl. novoromantické školy. Dosahoval vynikajicich úspěchů I na mez. turnajích (Goteborg 1920-1., l Teplice 1 9 2 2 -1 Ostrava 1923-2., Vídeň I 1923-2., New York 1924-5 ). Byl vedou cím hráčem čs. družstva na šachové olympiádě 1927. Patřil mezi vynikající skladatele šachových studií. Obohatil teorii zahájením, které nese jeho jmé no. retroakce viz zpětný transfer, retúrka, slg. ve vodním slalomu zpá teční branka; závodník musí projet meI zi tyčkami zpětnou jízdou (zádi napřed) Reussner Fritz, 1 1927, pracovník něm.
74 revoluční opozice v ATUS Libereckého kraje, dlouholetý sekretář RSI, organi zátor III. kongresu RSI 1924. Zahynul tragicky při skoku na lyžích. Reutemann Carlos, "1942, argentinský automobilový závodník. V MS El vyhrál 12 závodů Grand Prix. V celk. klasifikaci byl druhý 1981 na voze Williams Ford a třetí 1978 (Ferrari) a 1980 (Williams. Ford).
Miloslava Rezková-Húbnerová
Carlos Reutemann
revolver [angl.J, ruční poloautomatic ká zbraň zpravidla s bubinkovým zásob níkem (viz střelné zbraně). Revue olympique, tiskový orgán MOV, vydávaný 1901-15 - ► Pierre de Coubertinem a znovu od 1964 jako mě síčník. 1926-64 jej nahradil -» Bulletin Officiel du C I O. Předchůdcem R. o. byl Bulletin du Comité International des Jeux olympiques, vydávaný 1894-95. Rezancev Valerij, ‘ 1946, sov. zápasník klas. stylu. Olymp, vítěz 1972 a 1976, pě tinásobný mistr světa 1970-71, 1973-75 a mistr Evropy 1970, 1973-74 v kat. do 90 kg. Rezdor viz plastické povrchy, rezervní mechanismy [ lat ], při po hyb. zatížení představuji rozdíl mezi max. úrovní činnosti a klidovou (výcho zí) úrovní funkcí organismu. R.m. u tré novaných sportovců jsou rozsáhlejší než u netrénované populace, zejm. v těch funkcích, které jsou podstatné pro pohyb, výkon. Stupeň uplatnění r.m. závisí na okamžité intenzitě pohyb.činnosti; trénovaný organismus zpravidla pracuje ekonomičtěji než ne trénovaný, tj. využívá menší pódii svých funkčních a metabolických rezerv. Rezková-Hiibnerová Miloslava, nar. 1950, čs. atletka, výškařka, ZMS. Vítěz ka OH 1968 (182 cm), patnáctá na OH 1972 (182 cm), vítězka ME 1969 (183 cm], pátá na ME 1971 (183 cm) a 1974 (186 cm). Čtyřnásobná mistryně ČSSR. Pětkrát zlepšila čs. rekord 1968 (182 cm), 1969 (184 cm), 1970 (185 cm) a 1972 (186 cm a 187 cm), ribano, slg. bavlněné spodní oblečeni (tílko a spodky vcelku), kterého použí vají zejm. hráči ledního hokeje, riboflavin viz vitamíny.
ribstol viz žebřiny Rígert David, "1947, sov. vzpěrač. Olymp, vítěz kat. do 90 kg 1976. Ve stej né kat. se stal mistrem světa 1971, 1973-75, 1978 a mistrem Evropy 1971-79; v kat. do 100 kg zvítězil na MS 1978 a ME 1979-80. Držitel bronzové medaile z MS 1970 kat. do 82,5 kg Richard Maurice, zv. Raketa, "1921, kan. hokejista, považovaný za jednoho z nejlepších útočníků všech dob. V NHL hrál 1942-60 za mužstvo Montreal Canadiens (1111 utkání, 626 branek) a při spěl k vítězství svého družstva v NHL 1944-46, 1953, 1956-60. Richards Gordon, '1904, brit. žokej, je den z nejúspěšnéjších na světě. Za 34 let dostihové kariéry, kterou ukončil 1954, získal 4 870 vítězství z 21 828 star tů. Richards Robert, '1926, atlet USA, tyčkař. Dvojnásobný olymp. vitěz ve skoku o tyči 1952 (455 cm) a 1956 (456 cm), třetí na OH 1948 (420 cm). Richter Pavel, "1954, čs. hokejista, útočník, ZMS. V ligové soutěži hrál 12 sezón. V reprezentaci sehrál 134 mezi státních utkání, pětinásobný účastník MS (1978,1981-83,1985 - mistr světa), ZOH 1984 Nositel vyznamenáni Za zá sluhy o výstavbu. Richter Rudolf, 1883-1962, čes. sport, funkcionář, 1919-51 pokladník ČSOV, od 1951 čestný člen ČSOV, 1903-61 or ganizátor, startér a historik nejstaršího silničního běžeckého závodu na evr kontinentu -»■ Běchovice-Praha, iniciá tor založeni Muzea čs. tělesné výchovy a sportu, dlouholetý funkcionář Čs. amatérské atl. unie (ČAAU) a Čs. ústřední jednoty velocipedistů (ČÚJV). Zasloužilý pracovník v TVS. Richterová Christine, *1946, házenkářka NDR. Členka vítězného družstva z MS 1971,1975 a 1978. Držitelka stříbr né medaile z OH 1976 a bronzové z OH 1980 Richterová Ulrike, ' 1959, plavkyně NDR. Olymp, vítězka 1976 na 100 a 200 m znak a jako členka polohové štafety 4 x 100 m. Mistryně světa na 100 m znak 1973 a 1975, kdy byla i člen-
Robert
75
které jsou ve vzdálenosti 50 cm od vy cení míče, nyni vrácení podáni. značeného čtverce. Lana jsou na všech Úspěšnost r. často rozhoduje o koneč stranách r. pevně spojena dvěma svi ném výsledku utkání. Hraje se -*• forslými. neposuvnými pásy pevného plát hendem nebo - * bekhendem. Obtíž na 3-4 cm širokými. Podlaha r. je pokry nost je dána tím, že na jeho přípravu, ta plsti, gumou nebo jiným vhodným , zvi. při prudkém podání, je málo času. materiálem ve vrstvě 1,5-1,9 cm a tento Ritola Viljam 1896—1982, finský atlet, podklad je překryt plachtou. Podlaha vytrvalec. Pětinásobný olymp. vítěz: musí přesahovat plochu mezi provazy 1924 na 10 000m (30:23,2), na 3 000 m max. o 50 cm a má být minim. 91,44 cm ; př. (9:33,2), v krosu družstev na 3 000 m a max. 121,92 cm nad okolní úrovní. R. j a 10 000 m a 1928 v běhu na 5 000m musí mít ve dvou protilehlých rozích i (14:38,0). Druhý na OH 1924 na 5 000 m schůdky pro přístup boxerů a sekun (14:31,4) a v krosu na 10 000m (30:19,4) dantů a v neutrálním rohu schůdky pro a na OH 1928 na 10 000 m (30:19,4) 1924 rozhodčí a lékaře. K vybavení r. patří: 2 vytvořil SR na 10 000 m (30:19,4), bedničky s práškovou kalafunou, 2 otá Rittberger Werner, 1891-7, něm. kračivé sedačky pro boxery, 2 vědra s vo sobruslař. Držitel stříbrných medaili dou, 2 džbány na vodu, stoly pro funk z MS 1910-12, ME 1910 a 1925 a dvou cionáře, gong, stopky, bodovaci listek, bronzových z ME 1911 a 1924. Jeho lékárnička, mikrofon, hygien, potřeby, jménem je nazván jeden z krasobruringette [angl ], kan. sport, branková slařských skoků, který předvedl poprvé hra hokejového typu pro ženy. Na hřišti 1913. pro lední hokej hraji 2 družstva o 6 Rittbergerův skok, hovor, rittberger, hráčkách s různě omezeným pohybem v krasobruslení skok po odrazu z oblou v brankovištich a obranných nebo útoč- ku vzad z vnější hrany brusle, v letové ' ných třetinách. Brankářky mají brankář- fázi obrat o 360° (s rotací ve smyslu ské hole jako v lednim hokeji, ostatni trojky), doskok na odrazovou nohu do pouze rovné hole, tj. bez lopatek. Jimi oblouku vzad na vnější hranu brusle. po ledě sunou nebo házej! kroužek z tři- Volná noha je vedena velkým oblou centimetrové hadice, průměru 18 cm. kem v unožení. Jednoduchý skok je Utkáni se hraje na 2 poločasy, trvajici s obratem o 360°, dvojitý skok se skáče podle dohody. Hraje se bez postavení s obratem o 720°, volná noha přitažena mimo hru, přes modrou čáru se kroužek k noze odrazové, trojitý skok s obratem smi pouze přihrát. Pouze brankářka smi o 1 080°. — Odpíchnutý R. s. se liší hrát i volnou rukou. — Podobný princip odrazem, odraz je po trojkovém obratu měl - ► kroužkový hokej, vytvořený nebo z oblouku vzad z vnějši hrany bru v ČSR ve 30. letech, sle doplněn krátkým vzepřením na špič ring pitching [angl ], obměna -» hor ce (zoubcích) brusle volné nohy. R. s. seshoes pitching s kroužky z různého v jízdě sport, dvojic: a) z náskoku jako materiálu, různé hmotnosti, zvedaný R. s. s jedním nebo půlobraring tennis [angl ], obměna -v deek tem; b) jako odpíchnutý zvedaný R. s. tennisu, se síti vysokou 1,52 m na okra ženy z náskoku zepředu s půlobratem, jích a 1 m širokým „uzavřeným úze- jedním nebo s jeden a půlobratem. mím". Počitáni buď jako v tenisu, nebo R1 (z angl a fr. rigid/e], mez. označení ve volejbalu. pro laminátový kajak, jehož se krátce ring volleyball [angl ], kroužková pře používalo od 1963; toto označení bylo hazovaná, podle počtu hráčů se hraje nahrazeno značkou K1. na badmintonovém nebo volejbalovém Robert Joěl, *1943, belg. motocyklový hřišti s kroužkem stejným jako v -» závodník. Mistr světa v motokrosu ku deek tennisu. Síť vysoká 1,52—2 m. Po batury 250 cm3 1964, 1968, 1969, 1970, čítá se jako ve volejbalu nebo v nohej 1971 a 1972 První tři tituly na strojích balu. Technika ovládání kroužku jako ČZ, zbývající na Suzuki. v deek tennisu Rinn Hans, *1953, sáňkář NDR. Spolu s - ► N. Hahnem se stali olymp. vítězi v soutěži dvojic 1976 a 1980, mistry svě ta 1977 a mistry Evropy 1973,1975,1978 a 1980. V soutěži jednotlivců ziskal titul mistra světa 1973,1977 a mistra Evropy 1973,1974 a 1979. Držitel stříbrných me dailí z MS 1973, 1979 (jizda dvojic, s. N. Hahnem), 1974 (jednotlivci), ME 1977, 1979 (dvojice, vždy s N Hahnem), 1982 (dvojice s J. Ludwigem) a bronzových v jednotlivcích na OH 1976 a ME 19/5. riposta viz odveta v šermu Joěl Robert ritern [angl ], v tenisu pův. každé vrá
i
Ulrike Richterová
kou vítězné polohové štafety na 4x100m . Mistryně Evropy na 100 a 200 m znak 1974 a v polohových štafe tách 4 x 100 m 1974 a 1977. Držitelka stříbrných medailí z ME 1977 (100 a 200 m znak) a bronzové z MS 1975 (200 m znak). rimesa [it.], v šermu prodloužení nebo pokračováni útoku; útočná akce prove dená bezprostředně po prvé akci, po soupeřově krytu nebo ústupu, nebo když soupeř neprovedl odvetu nebo provedl odvetu opožděnou, nepřímou či složenou. Rimet Jules, 1873-1956, fr. fotbalový funkcionář, předseda Mez. fotbalové federace 1921-54, později čestný před seda Fr. olymp. výboru. Měl velké zá sluhy o rozvoj svět. fotbalu, zejm o vznik MS. Trofej pro vítěze MS 1950-70 nesla název Pohár J. Rimeta
Jules Rimet
Rindt Jochen, 1942-1970, rak. automo bilový závodnik. Mistr světa v závodech F 1 in memoriam 1970, třetí 1966. Vyhrál šest závodů Grand Prix. Závodil na vo zech Brabham, BRM, Cooper Climax, Cooper Maserati, Brabham Repco a Lo tus Ford. Zahynul při tréninku na Vel kou cenu Itálie na autodromu Monza, ring [angl.], boxerské zápasiště Je to čtverec o stranách 4,90—6,10 m ohraze ný třemi nad sebou napjatými lany síly 3-5 cm, obalenými měkkým materiá lem. Lana jsou umístěna ve výši 40, 80 a 130 cm od země a v rozích jsou další mi lany upevněna k rohovým sloupkům,
76
Roberts Roberts Kenny, "1951, motocyklový zá 1969—78, 1980 v kat. sport, dvojic. Do vodník USA. Mistr světa v silničních zá 1972 byl jejím partnerem - ► A. Uljanov vodech kubatury 500 cm3 1978, 1979 a od 1973 pozdější manžel -*■ A. Zajcev. a 1980 na strojích Yamaha. Celkem vy- 1 Rodoni Adriano, "1898, it. sport, funk hrál 22 závodů Grand Prix. cionář, od 1957 předseda Světové unie cyklistiky (UCI), 1965-81 zakl. a předse da Mez. federace amatérské cyklistiky (FIAC), 1939-55 a 1957-81 předseda it. cyklistické federace, 1950-73 místo předseda Italského nár. olymp. výboru (CONI). Roelants Gaston, "1937, belg. atlet, vy trvalec, překážkář. Čtvrtý na OH 1960 v běhu na 3 000 m př. (8:47,6), vítěz OH 1964 na 3 000 m př. (8:30,8), sedmý na OH 1968 na 3 000 m př. (8:59,4) a jede náctý v maratónu (2:29:04,8 h). Vítěz ME 1962 na 3 000 m př. (8:32,6), třetí na ME 1966 na 3 000 m př. (8:28,8) a osmý na 10 000 m (28:59,6), druhý na ME 1969 Kenny Roberts v maratónu (2:17:22,2) a pátý na 10 000 m (28:49,8), pátý v maratónu na robinzonáda , slg., ve fotbalu chytáni ME 1971 (2:17:48,8) a třetí na ME 1974 míče v pádu. Název vznikl při utkáni v maratónu (2:16,29,6) a 1965 na 3 000 m mezi SK Slavia a Southhamptonem př. (8:26,4). Vytvořil šest SR: na 3 000 m v Praze 1901 podle způsobu hry angl. př. 1963 (8:29,6) a 1965 (8:26,4), na 20 km 1966 (58:06,2) a 1972 (57:44,4), v bě brankáře J. Robinsona. roční tréninkový cyklus, zákl. jed hu hodinovém 1966 (20 644 m) a 1972 notka dlouhodobě organizované trénin (20 784 m). Navíc jeden ER v běhu na kové činnosti. — Vychází z poznatků 10 000 m 1965 (28:10,6). adaptace, rozvoje trénovanosti a sport, roh, v pozemním hokeji úder z rohu. formy; při jeho -*• periodizaci se užívá přiznaný útočícímu družstvu, jestliže dělení na období přípravné, hl. (závod hráč bránicí strany poslal míč za bran ní) a přechodné. — V přípravném obdo kovou čáru neúmyslně ze vzdálenosti bí se vytvářejí základy budoucího výko menší než 22,90 m. Ve fotbale viz roho nu, rozvíjejí se předpoklady pro další vý kop, v házené viz hod z rohu. růst výkonnosti. Jeho první část je za Roham, čas. FDTJ pro členy RFTJ měřena všeobecně, druhá speciálně, mad. národnosti na Slovensku. Vychá hranice mezi nimi však nejsou ostré. — zel měsíčně 1923-25 Zanikl pro hosp. V hlavním období jsou soustředěny potíže. soutěže, hl. úkolem je tedy zhodnotit Rohlena Václav, Ť1940, čes. učitel, re předchozi přípravu a prokázat vysokou formátor škol. výchovy v duchu hesla výkonnost. Časový úsek ladění formy Vzhůru do přírody; ovlivněn ženevskou a série přípravných startů bývá označo deklarací o dětských právech umožňo ván také jako předzávodní období. — val dětem přirozený způsob života, Přechodné období plni v r. t. c. přede max. odpovídající jejich fyziol potře vším úlohu dostatečného odpočinku. bám. 1923 založil v Říčanech u Prahy Rodninová Irina, "1949, sov. krasobru- tzv. zahradní školu jako jednu z forem slařka. Olymp, vítězka 1972,1976 a 1980, škol v přírodě. Spisy: Školy v přírodě, desetinásobná mistryně světa 1969—78 1928. a jedenáctinásobná mistryně Evropy rohový kop, kop z rohu, ve fotbalu uvedeni miče do hry po jeho zahrání přes brankovou čáru mimo branku hrá čem bránícího mužstva. Míč rozehrává kopem z rohu (z čtvrtkruhu u rohového praporku) hráč útočíciho mužstva. Hrá či bránícího mužstva musejí být v oka mžiku kopu vzdáleni minim. 9,15 m od míče. Při r. k. nemůže být hráč v posta vení mimo hru a může přímo docílit branky. Hráč provádějící kop nesmí hrát míčem podruhé, dokud jím nezahraje jiný hráč. Róhrl Walter, "1947, automobilový zá vodník NSR. Mistr Evropy v rallye 1974 s vozem Opel, mistr světa v rallye 1980 Irina Rodninová (Fiat) a 1982 (Opel). Vítěz Rallye Monte
Carlo 1980 (Fiat Abarth), 1982 (Opel Ascona), 1983 (Lancia) a 1984 (Audi Quattro).
Walter Róhrl
Roche Tony, "1945, austr. tenista. Před ní světový hráč let 1965—75. Vítěz mez. mistrovství Francie 1966 a finalista dvouhry ve Wimbledonu 1968 a ve Fo rest Hills 1969-70. Patřil k nejlepším par tnerům ve čtyřhře, kterou hrál přede vším s - ► J. Newcombem. Společně zvítězili ve Wimbledonu (1965, 1968-69, 1974), na Roland Garros (1967, 1969) ve Forest Hills (1970) a na mez. mistrovství Austrálie (1965,1967,1971), kde dvakrát zvítězil i s -*• A. Ashem (1976-77). 1969 byl na 2. místě světového tenisového žebříčku. Bojoval v austr. daviscupovém družstvu, které zvitězilo v soutěži 1965-66 a 1977.
Tony Roche
roj, v ragby skupina 8 hráčů (rojniků) hrajících vpředu před útočnou řadou; provádí' kolektivní driblink, nařízený mlýn a uličku při vhazování z autu. V. t. ragby. roller hockey [angl ], hokej na koleč kových bruslích; vznikl v Anglii, prvé ME 1926, prvé MS 1936. Hřiště 20 x 40 m s betonovým, asfaltovým, event, dřevěným povrchem. Mantinel 10 cm vysoký. Branky 1,25 x 0,92 m uprostřed brankových čar, 2 m před koncem hřiště. Rozměry brankoviště 12,15 x 5,4 m Penaltové čáry 7,6 m od půlici čáry. Míček z tvrdé černé gumy, obalující korkový střed, má obvod
Rose
77
Eva Romanová
Hřiště na roller hockey; A hřiště, & branka; 1 branky, 2 brankovištd, 3 bod pro pe naltu, 4 penaltová čára
23 cm a hmotnost 155 g. Hole obou stranně ploché (jako pro bandyhokej). Kolečkové brusle s 2 páry koleček ze dřeva, gumy, umělé hmoty nebo hliní ku, přišroubované na boty. Hráči nosí chrániče holeni, nákolenky a rukavice, brankář navíc prošivané kalhoty, náloketníky, masku. Družstva o 5 hráčích (brankář, obránce, záložník a 2 útočnici) hraji 2 x 20 min čistého času (2 x 25 min hrubého času). Střídáni kdykoliv při mrtvém míči. Prodlužování 2 x 5 min a pak 2 x 2,5 min s „náhlou smrti". Mič se nesmí hrát nohou, zved nout více než 1,5 m od země. Na začát ku a po brance následuje buly ve stře du hřiště. Při penaltě kromě brankáře a střelce musi byt všichni za čarou pe nalty. roller polo (angl.), amer hra, vznikla v Evropě dřivé než - * roller hockey, od 1883 i profesionální liga. Minimální' rozměry hřiště 12 x 24 m. Branky 1,83 x 1,22 m. Míček z červené gumy má obvod 23 cm. Zaoblené, oboustran né hokejky připoutány k zápěstí řemín kem max. délky 25 cm. Družstvo tvoří 5 hráčů (první, druhý a stř. útočník, obránce a brankář). Míč rozehrávají na začátku a po brance první útočnici, a to ve středu hřiště po najeti od branko vých čar, ostatni hráči zůstávají na brankových čarách do rozehrání míče. Utkáni se hraje na třetiny, při nerozhod ném výsledku do prvého gólu (náhlá , smrt). rollskate [angl ], sport, náčiní podo bné kolečkovým bruslím. Používají se polyuretanová kolečka a výkyvné klou| by jako u -v skateboardu. Roman Pavel, 1943-1972, čs. krasobruslař, ZMS. Se svou sestrou - * E. Roma novou se stali čtyřnásobnými mistry světa 1962-65 a dvojnásobnými mistry Evropy 1964-65 v tancích na ledě. Získa
li stříbrnou medaili na ME 1963 a bron zovou na ME 1962.
Pavel Roman
Romankov Alexandr, * 1953, sov. šer míř. Mistr světa v šermu fleretem v sou těži jednotlivců 1974, 1977, 1979, 1982-83 a v soutěži družstev 1974,1979, 1981 a 1982. Držitel stříbrných medaili z OH 1976 (fleret jednotlivci), 1980 (fle ret družstva), MS 1978 (fleret jednotli vci), 1975 (fleret družstva) a bronzových z OH 1980 (fleret jednotlivci), MS 1977 a 1978 (fleret družstva). Romanov Alexej Osipovič, 1904-1979, sov. sport, funkcionář a pedagog. Člen MOV 1952-71, místopředseda metodic ké rady Výboru pro těl. výchovu a sport SSSR. 1958-65 vysokoškolský prof., ve doucí kateder TV na několika institu tech SSSR. Zabýval se organizací a ří zením těl. kultury. Romanová Eva, '1946, čs. krasobruslařka, ZMS. Spolu s bratrem -+ Pa vlem se stala čtyřnásobnou mistryní světa 1962-65 a dvojnásobnou mistryní Evropy 1964-65 v tancích na ledě. Drži telka stříbrné medaile z ME 1963 a bronzové z .ME 1962. Rombergův test, test ke zjištěni schopnosti rovnováhy. Testovaný stojí
se zavřenýma očima po dobu 15 se kund ve 4. polohách: a) ve stoji s chodi dly vedle sebe, b) ve stoji s chodidly za sebou tak, aby se palec zadní nohy do týkal paty přední nohy, c) ve stoji jednonož skrčmo, kdy se pata skrčené no hy přiloží ke koleni stojné nohy, d) ve váze v předklonu. Každá poloha se po suzuje zvlášf třemi stupni hodnocení; dobré, uspokojivé a nedostatečné, rondůt, slg. přemet stranou s půlobratem, při kterém se cvičenec otáčí če lem proti směru rozběhu a dopadá na obě nohy snožmo. R. se užívá k ukonče ní rozběhu před akrobatickými cviky s otáčením kolem přičné osy vzad (pře mety, salty, dvojnými salty ap ). Rono Henry, '1952, keňský atlet, vytr valec. Čtyřnásobný svět. rekordman: 1978 na 3 000 m (7:32,1), na 3 000m př. (8:05,4), na 5 000m (13:08,4) a ha 10 000m (27:22,5). Rosberg Keke, '1948, finský automobi lový závodník. Mistr světa v závodech F1 1982, třetí 1985. Vyhrál pět závodů Grand Prix, jezdil na vozech Theodore Ford, ATS Ford, W olf Ford, Fittipaldi Ford, Williams Ford a Williams Honda.
Keke Rosberg
Rose Murray, '1939, austr. plavec. Olymp, vítěz 1956 na 400 a 1 500m v. zp. a ve štafetě na 4 x 200 m v. zp. a 1960 na 400 m v. zp. Na OH 1960 získal ještě střibrnou (1 500 m v. zp.) a bronzo vou (4 x 200 m v. zp.) medaili.
78
Rose
Murray Rose
Rose Ralph, 1883-1913. atlet USA, vrhač Olymp, vítěz ve vrhu koulí 1904 (14,81 m), a 1908 (14,21 m). Druhý na OH 1912 ve vrhu koulí (15,25 m) a vítěz ve vrhu koulí obouruč (27,70 m), druhý na OH 1904 v hodu diskem (39,28 m) a třetí v hodu kladivem (45,73 m) Byl prvním oficiálním svět. rekordmanem ve vrhu koulí výkonem 15,54 m z roku 1909 Rosemayer Bernd, 1909-1938, něm. au tomobilový závodník. Mistr Evropy 1936 na voze Auto-Union. Vítěz Velké ceny na brněnském okruhu 1935. Zahynul při pokusu o SR na dálnici u Frankfurtu n. M. Rosen Clarence, 1867-1955, švéd. jez dec, důstojník jezdectva švéd. armá dy. Zasadil se o zařazení jezdeckých soutěží do programu OH (od 1912). Rosendahlová Heidemarie, '1947, vše stranná atletka NSR. Olymp, vítězka 1972 ve skoku dalekém (678 cm) a v běhu na 4 x1 0 0 m (42,81), druhá v pětiboji (4 791 b.). Osmá na OH 1968 ve skoku dalekém (640 cm). Mistryně Evropy 1971 v pětiboji (5 299 b ), druhá na MÉ 1966 v pětiboji (4 765bj, třetí na ME 1971 ve skoku dalekém (666 cm). Vítěz ka HME 1971 ve skoku dalekém (664 cm), druhá na HME 1970 ve skoku dalekém (655 cm). Vytvořila SR ve sko ku dalekém 1970 (684 cm) a na 4 x 100 m 1972 (42,81). Rosewall Ken, *1934, austr. tenista. Jeden z nejlepšich hráčů tenisové his torie. Dokázal si udržet špičkovou vý
konnost po celé čtvrtstoletí. Byl klasifi kován jako druhý na světě 1953 i 1974. Zvítězil na Roland Garros ve dvouhře 1953 a 1968 (čtyřhra 1968), ve Forest Hills (1956 ve všech kat., 1970 ve dvou hře, 1969 ve čtyřhře) a na mez mistrov ství Austrálie (1953, 1955, 1971-72 ve dvouhře, 1953, 1956, 1972 ve čtyřhře); ve Wimbledonu se probojoval čtyřikrát do finále dvouhry (1954, 1956, 1970, 1974) a dvakrát zvítězil ve čtyřhře (1953, 1956). Na MS profesionálů zvitězil 1957, 1960-63. 1971 a 1972 vyhrál závěrečný turnaj WCT (mistrovství světa) a 1973 byl první v celk. hodnocení. Reprezen toval 1953-56 Austrálii v soutěži o Davi sův pohár a zasloužil se o její prvenství 1953, 1955-56
Ken Rosewall
Ross Norman, 1896-1953, plavec USA. Trojnásobný olymp. vitěz 1920 v závo dech na 400 a 1 500 m v. zp. a ve štafetě 4 x 200 m v. zp. Róssel Willy, '1954, automobilový zá vodník NSR. Mistr Evropy v autokrosu (divize 2) 1980, 1981, 1983, 1984, 1985 Rdssler-Ořovský Josef, 1869 -1933, průkopník a organizátor čes. a čs. spor tu, všestranný sportovec (zejm. veslař a rychlobruslař). Zakl. a funkcionář řady čes. a čs sport, organizací: 1893 Čes. Ski-klubu v Praze, Čes. Yacht-klubu, I. čes. lawn-tennisového klubu; 1894 Čes. Sculling-Cerclu; 1897 spoluzakl Čes. amatérské atl. unie; 1899-1900 Čes. olymp. výboru; 1903 Svazu lyžařů Království českého; 1913 Svazu kanoi-
stů Království českého; 1906 České lawn-tennisové asociace; 1929 Čs. yachetní asociace. 1908-29 gen. tajemník ČOV (později ČSOV). Vedl čes. a čs. olymp. výpravy na OH 1908, 1912, 1920,1924 a 1928 a na ZOH 1928. Propa gátor sportu a pobytu v přírodě, zejm. vodní a zimní turistiky. Bojoval o čes. sport, samostatnost v MOV, na OH i v jednotlivých mez. sport, federa cích. Spolupracoval při vzniku mez. ko mise a později i federace lyžování; pro sadil uznání čes. svazu ledního hokeje, lyžováni a šermu v mez. sport, federa cích. Pracoval též jako rozhodčí, překlá dal pravidla Autor řady článků a statí o sportu. roúd a, též rocháda, v šachu současné přemístění krále a jedné z věží v jed nom tahu; r. krátká — přemístění krále s královskou věží, r. dlouhá - přemístěni krále s dámskou věží. Roščin Anatolij, '1932, sov. ř. ř. zápa sník. Olymp, vítěz v kat. nad 100 kg 1972 a mistr světa ve stejné hmotnostní kat. 1969 a 1970. Získal titul mistra světa 1963 a mistra Evropy 1966 v kat. do 100 kg. Držitel stříbrných medailí z OH 1964, 1968, MS 1962, 1967 (kat. do 100 kg) a 1971 (supertěžká). Roiiclcý Evžen, 1914-1942, čs. atlet, bě žec na stř. tratě. Účastník OH 1936 a ME 1934. Mnohonásobný mistr ČSR (pětkrát v běhu na 800 m, jednou na 400 m př ). Čtyřnásobný čs. rekordman: na 800 m 1934 (1:55,4) a 1935 (1:54,6), na 400 m př. 1934 (57,4) a na 4 x 400m 1936 (3:22,0). 1942 byl popraven za účast v odboji; na jeho počest je od 1947 každoročně pořádán Memoriál Ev žena Rosického
Evžen Rošický
Heidemarie Rosendahlová
Josef Rossler-Ořovsky
rotace střely, kolem podélné osy vzniká protlačením střely závitem v hlavni kulovnice a stabilizuje střelu při letu vzduchem. Rothstein Hugo, 1810-1865, něm. uči tel na voj. škole v Berlíně, zakl. pruské-
79 vně, neni nutný dotyk. Polaři se snaží vyřadit pálkaře nadhozem, chycením odpáleného míčku v letu, běžce lze autovat dotykem anebo uzavřením mety míčkem. Nadhazovač může též předstí rat nadhoz a rozehrát míč do pole pro vyřazeni běžce, který z některé mety vystartoval. V tomto případě běžec i pálkař mohou běžet, doběhne-li však pálkař na 4. metu, nezískává bod. Rous Stanley, 1895-1986, angl. sport, funkcionář, 1961-74 předseda Mez. fot. federace (FIFA), od 1935 člen Internati 1 000 m). Roučka Bohuslav. "1929, čs. motocy onal Boardu, 1934-61 sekretář angl fot. klový závodník, ZMS. Startoval na tři asociace, spoluzakl. Evropské fot. fede nácti Šestidenních, 1954, 1956, 1958, race (UEFA), spoluzakl. juniorského tur 1959 a 1962 byl členem vítězného týmu naje UEFA. Zasloužil se o modernizaci pravidel fotbalu. 1981 vyznamenán Ce ČSR v soutěží o Mezinárodni trofej. nou fair play Pierre de Coubertina. Rousseau Jean Jacques, 1712-1778, fr. filozof a pedagog, ideový předchůdce fr. buržoazní revoluce konce 18. stol., ostrý kritik feudalismu, obhájce rovno sti lidí a občanských svobod. Rous seauovy pedag. názory jsou založeny na teorii přirozené výchovy, na rozvoji smyslů, na všestranné a harmonické vý chově. Velký význam kladl na těl. cviče ni, cestování, pobyt v přírodě a otužování. Své pojetí výchovy podal v díle Emit čili o vychováni, 1762. Ovlivnil další vývoj pedag. teorie a praxe, především Bohuslav Roučka J. B. Basedowa a J. H. Pestalozziho. rovinka, 1 . přímý úsek běžecké dráhy Roudný Jindřich, "1924, čs. atlet, bě (např. cílová r., protilehlá r.); 2. trénin žec na 3 00úm př. Účastník OH 1952, kové proběhnutí tohoto úseku na dráze mistr Evropy 1950 (9:05,4), sedmý na i v terénu různým způsobem (např. ME 1946 (9:33,4). Sestinásobný mistr stupňovaná r„ zapnutá r., vypuštěná r.). ČSR (jednou v běhu na 5 000 m, pětkrát rovnováha, též stabilita, relativně stálý na 3 000 m př.). Třikrát překonal čs. re stav soustavy, vzniklý vyrovnáním vlivů kord v běhu na 3 000 m př. (9:30,8, působících na soustavu. Při mech. r jde 9:25,0, 9:06,4). o vyrovnání sil a tlaků působících na rounders [angl.], pálkovači sport. hra. soustavu, jde tedy o takový stav, při Vyvinula se z lid. hry v Liverpoolu, Glo- kterém těleso zůstává v klidu nebo cesteru a Glasgow, šiřila se i na někte v rovnoměrném přímočarém pohybu. ré univerzity v USA, kde z ní pravděpo Při pohybu na místě zůstává spojení tě dobně vznikl -» baseball. — Čtvercové la cvičence s podložkou zachováno hřiště o stranách 12 m má v jednom ro a nemění se. Vedlejší pohyby mohou r. hu pálkoviště, v ostatních 1., 2. a 3. me těla narušit. Proto je nutná analýza pod tu. 4. meta je 8,5 m vzdálená jak od pál mínek rovnováhy. K pohyb, podmín koviště, tak od 3. mety. Území nadhazo kám jednotlivých segmentů i těla jako vače je čtverec o straně 2 m uprostřed celku se počítají poměry hybných hřiště Míček o hmotnosti 105 g má ob a brzdicích (usměrňujících) sil. Musi se vod 12 cm, pálka je až 76 cm dlouhá znát jejich zdroje, východiska, směr pů a v ploché části je až 10 cm široká. sobení a společného účinku. Samotné Družstva o 9 hráčích hrají na 2 směny, síly lze jen zřídka bezprostředně měřit. půlsména konči vyřazením všech pálka Určíme-li charakteristiku setrvačnosti řů. Nadhazovač nadhazuje míč jedno- a kinematiky, můžeme dát přehledný ruč spodem tak, aby letěl po pravé stra výčet, nebo ve výjimečných případech ně pálkaře ve výši jeho kolen až hlavy. obecnou analýzu fyz. podstaty, faktorů Pálkař musi dobrý nadhoz pálkovat, či sil vznikajícího vzájemného působe promáchne-li, je vyřazen. Za 3 špatné ní. Důležitá je funkce vnějších sil (brzdinadhozy získá 0,5 bodu. Po odpalu pál vých a hybných) i sil setrvačných a ela kař obíhá mety, za nepřerušený oběh stických. — Při těl. cvičeních může člo získá 1 bod a právo jít znovu na pálku. věk dosáhnout a udržet určitou rovno Na metě nesmějí být 2 spoluhráči, ne vážnou polohu těla, např. při startu, ko smějí se ani předbíhat. Mety se obihaji nečném vzepření činky, přednosu na ho voj. tělocviku. Odpůrce nářaďového tělocviku, propagátor Lingova systému. Původce tzv. sporu o bradla (viz Barrenstreit). Spisy: Die Gymnastik nach dem System des schwedischen Gymnastiarchen P. H. Ling (Gymnastika podle sy stému švédského gymnasty P. H. Linga), 1846-59. Rotman Leon, *1934, rum. kanoista. Dvojnásobný olymp. vítěz 1956 v závo du kánoí jednotlivců na 1 000 i 10 000 m. Držitel bronzové medaile z OH 1960 (C 1
rovnováhová schopnost kruzích. Ve všech případech, kdy člo věk zachovává polohu těla, jde o pro měnlivý pohyb, systém části těla, niko liv o tuhé těleso. Při zachováni polohy těla působí jeho vlastní tíha ve vzájem né vazbě s hmotností jiných těles a re akce podložky, které zabraňuji volnému pádu Na klidový biom. systém působí kromě těchto sil i svalová a setrvačná síla segmentů, soupeře nebo partnera aj. Ty se v závislosti na chování článků těla navzájem ovlivňují, vyrovnávají, a proto nevyvolávají žádný pohyb. Veli kosti těchto vzájemně působicich sil nejsou konstantní, působí jako vyrovná vající síly. — Druhy r. tuhých těles se určují podle účinku tíhy v případech zcela malých odchylek: a) indiferentní (volná) r. — účinek tihy se nemění (rhónské kolo); b) stabilní (stálá) r. — tiha vrací těleso zpět do pův. postavení — polohy (cvičení na kladině; c) labilní (vratká) r. — účinek tíhy vyvolává změ nu polohy tělesa (vzniká klopný mo ment); d) metastabilni r. — je zachová na až k potenciální bariéře (moment stability); při překročení této bariéry se těleso sklápí, přetáčí (moment přetáče ní — převržení kajaku). — Mezi stabili tou tuhých těles a pohyb, systémem člověka jsou význ. rozdíly. Jde o schop nost narušováni r. aktivně eliminovat a r. zachovat. Rozlišuje se statický para metr stability (schopnost působit proti narušování ,r.) a dynamický parametr (schopnost r. znovu nastolit). Zachování r. u neživých systémů je jen pasivní, u živých aktivní. Rovnováhové síly se mohou navzájem vyrovnávat a r. vyvo lat, ale také mohou zastavit odchylky a znovu obnovit polohu. — Pro lidské tělo je charakteristická r. nestálá, kolí savá, spojená s makro- i mikrokolísáním, odchylkami od stí rovnovážné po lohy a návrat k ní. Tato činnost podléhá řízení a regulaci zachování těl. polohy prostřednictvím kompenzačních, amortizačních a znovu navracejících pohybů. — Zvi. případem vratké r. je r. dynamic ká, která se projevuje při pohybu pří mo- i křivočarém a souvisí se setrvač ností. S dynamickou r. se setkávají sprinteři při startu, běžci a cyklisté v za táčkách dráhy aj. Vzniká setrvačná síla, proti které sportovec působí nakloně ním. Přitom výslednice tíhy a odstředi vé sily prochází plochou opory (chodi dlem, spojnicí galusek), rovnováhová schopnost, komplex in tegrovaných vnitřních vlastností umož ňující udržet tělo nebo jeho části v rela tivně labilní (vratké) poloze. Závisí na činnostech vestibulárního ústrojí, na psych, stavu, biomech. podmínkách aj. R. s. lze v procesu učení samostatně rozvíjet. Rozeznáváme - ► statickorovnováhovou schopnost, - * dynamicko-
80
rozběh rovnováhovou schopnost a - ► vyvažo váni předmětů. R. s. se uplatňuje zejm. , jestliže oporné plocha je malá a biomech. podmínky pro uchováni stálé po lohy těla jsou obtížné (horolezectví, jízda na bruslich aj.), jestliže při pohybu docházi k velkým a náhlým přesunům těla a k složitým letovým fázim (gymna stika, skoky aj ), nebo při rotačnich po hybech (piruety, tance aj.) a po jejich ukončeni. rozběh, v atl. vyřazovaci (postupové) kolo běžeckého závodu, z něhož nejlepši závodnici podle umístěni, popř. i podle dosaženého času, postupuji do - ► meziběhu nebo -*■ finále. R. se ko nají při větším počtu startujících. Zá vodnici se zařazuji do r s přihlédnutím k jejich výkonnosti a r. jsou rozlosovány tak, aby se při obvyklém průběhu závo du dostali do finále nejlepši závodnici. Počet r. a - ► postupový klíč , který re guluje postup závodníků do dalších kol, určuje pořadatel zpravidla v rozpisu zá vodu. Zásady, podle nichž se organizuji r„ stanoví pravidla atletiky, rozběhoví dráha viz atletická zařizení. rozboj, baráž (z fr. barage], v šermu no vý zápas bud o 1. místo v soutěži mezi účastniky se stejným počtem vítězství, nebo o postup do dalšího kola při stej ném počtu vítězství, obdržených zása hů a stejných koeficientech zásahů, rozcvičeni, záměrné ovlivněni funkci organismu individualizovanou pohyb činnosti tak, aby nastala optimálni při pravenost k co nejvyššímu sport, výko nu. R. snižuje nebezpečí úrazů, zejm. aktivního pohyb, systému, zlepšuje pře chod organismu do intenzivní pohyb, aktivity, urychluje jeho zapracování, zlepšuje výkonnost i pohyb, koordinaci. K lil. účinkům r. se řadi posíleni již vy tvořených podmíněných pohyb, reflexů a předehřátí organismu. V první části r. je pohyb, systém připravován k činnosti pomoci energeticky málo náročné sou stavy protahovacích a napinacích cviků s převahou izometrických stahů a se snahou o dosažení max. rozsahu pohy bu v kloubech; vhodným doplňkem je připravná masáž. Navazujíci fázi je dy namická příprava oběhového a dýcha cího systému, která má individuálni trváni a intenzitu (např. blížící se úrovni individuálního -> anaerobního prahu). Vyváženým a přiměřeným r. lze regulo vat -» předstartovní stavy, rozdělování finančních prostředků, jedna z fázi oběhu finančních prostřed ků v systému TK či jeho jednotlivých subsystémech (např. v ČSTV). Proces rozdělováni a přerozdělováni finan čničtí prostředků probihá cestou roz počtu, formou účelových dotaci či sub venci a formou odvodů na všech stup ních řizeni. Děje se tak na základě sou
hrnného finančního vztahu, kdy vyšší orgán poskytuje nižším orgánům finan ční prostředky bez specifikace účelu a je na nižšich orgánech, aby prostřed ky použily podle volné úvahy nebo for mou účelového rozdělování, které je vázáno podmínkou, že prostředky bu dou použity ke stanoveným účelům. Rozeanuová Angelica, roz. Adelsteinová, *1922, rum. stolní tenistka. Mistry ně světa ve dvouhře 1950-55, ve čtyřhře 1953,1955-56 a ve smíšené čtyřhře 1951 (s - * B. Váňou), 1952-53. Členka vítěz ného družstva z MS 1950-51, 1953, 1955-56. Mistryně Evropy ve čtyřhře 1959, 1960 a ve smíšené čtyřhře 1960. Držitelka stříbrných medaili z MS 1939, 1950 a 1951 (čtyřhra), 1957 (soutěž druž stev); z ME 1958 (družstva) a bronzo vých z MS 1939 (družstva), 1948 (dvouhra, smíšená čtyřhra, družstva), 1950 (smíšená čtyřhra, s L. štípkem), 1952 (družsva), 1954 a 1957 (čtyřhra) a z ME 1958 (dvouhra, smíšená čtyřhra) a 1960 (družstva). rozehra, ve volejbalu dílčí část utkáni, část setu, kdy je mič „ve hře", tj. od úderu do miče při podáni až do chyby, při níž rozhodčí hru přeruší, rozehrání míče, v pálkovačích hrách přihrávka chytače kterémukoliv polaři (vyjma nadhazovače) nebo jakákoliv přihrávka nadhazovače, kterou je umožněn pokus běžců o postup, rozestavený běh viz štafetový běh rozestup, 1. v pořadových cvičeních mezera mezi cvičenci stojícími vedle sebe. Může být těsný (na šíři dlaně), ro zevřený (na upažení), sevřený (levá ru ka v bok, loket se dotýká sousedniho cvičence) nebo určený povelem V. t. tvar; 2. v šermu (it. mensura) vzdále nost od soupeře; bojující šermíři mo hou být v těsném r. (nemohou použít zbraně k pravidelnému boji), v blízkém r. (mohou zasáhnout soupeře nataže ním paže), ve stř. r. (zásah je možný na tažením paže a po posunu nebo předskoku s výpadem, fleši ap.). rozhlas, prostředek masové informa ce, umožňující přímý přenos informací, publicistických, literárních a hudebních děl. Rozhlasová technika přenáši signál bezdrátově vysilačem nebo po drátě. U staveb pro TK má největší význam mistni rozhlas, sloužící k informování diváků a účastniků akce, k řízení provo zu, přenosu hudebního doprovodu ke cvičeni aj. Zřizují se rozhlasové ústřed ny, spojující všechna řidiči stanoviště a potřebné vnitřní i vnéjši prostory Re produktor musi být umístěny tak, aby zabezpečily dobrou srozumitelnost slo va i reprodukci hudby v závislosti na akustice prostoru Pro rozhlasové pře nosy ze sport, a tělových, podniků slouži reportérská místa nebo kabiny s ne
rušeným výhledem na celý prostor v němž probihá popisovaná činnost; má být mezi nimi i snadné komunikační spojení pro možnost rozhovoru s úča stníky závodů. rozhlasová kabina, místnost pro hla satele místního rozhlasu nebo komen tátory rozhlasových a televizních přeno sů. Má mit přimý výhled na hříště, do tělocvičného sálu nebo bazénu a spoje ní pomocí dispečerského zařizeni se všemi důležitými místy objektu, u roz hlasových a televizních přenosů i s pře nosovou technikou, popř. s dalšim re portérem na hřišti, v tělocvičném sále, v depu závodnich strojů ap. Jednotlivé r. k. jsou buď umístěny samostatně, ne bo u velkých tělových, zařízení jsou sdruženy vedle sebe a jsou vzájemně zvukově izolovány. Při OH, MS, ME ap bývají pro reportéry vyhrazena místa na hl. tribuně bez kabin; jsou vybavena te levizními monitory, telefony ap. rozhodčí, kvalifikovaný tělových, pracovnik pověřený rozhodováním a říze ním sport, utkáni nebo závodu. Dohlíží na regulérní' průběh soutěži a na dů sledně dodržování závodních pravidel a ostatnich sport. těch. norem. V přípa dě porušení pravidel ukládá sankce, odpovídající charakteru a závažnosti provinění (viz tresty ve sportovních utkánich). Ovládá a v praxi uplatňuje sport. těch. předpisy příslušného sport, odvětvi, zejm. pravidla a ustanoveni soutěžního řádu, a dbá na dodržování zásad úrazové zábrany. Při výkonu funk ce nosi předepsaný úbor a odznak své kvalifikační' třídy. — Jednotliví r, plní specifické úkoly vycházející z charakte ru soutěži příslušného sport, odvětví. V atl. působí ve funkci hlavního r., vrchníka, r. pro jednotlivé disciplíny, úsekového r. pro běhy, časoměřiče, startéra a jeho zástupce, asistenta star téra, počitače kol, hlavního zapisovate le, úředního měřiče dráhy, měřiče větru aj. V boxu vykonává funkci ringového či bodového r. nebo časoměřiče, ve sport, gymnastice funkci hlavního r , vrchního r., pomocného r. nebo r. u jednotlivých disciplín. Ve sport, hrách řidí utkání většinou dva r (oba máji stejná opráv něni a povinnosti), další r. působí ve funkci časoměřiče, zapisovatele, měři ce 30 s; v ledním hokeji působí kromě r utkání ještě 2 čárovi a 2 brankoví r , ča soměřič, trestoméřič a zapisovatel Ve sport, odvětvích s větším počtem disci plín pracuje - * sbor rozhodčích. — R v ČSTV je oprávněn vykonávat funkci pouze na základě kvalifikace získané splněním požadované praxe, účastí na odborném školeni a složením závěreč ných zkoušek. V systému vzdělávání ČSTV mohou r. získat některou z těchto kvalifikačních tříd: III. (nejnižši), II.,
n
třídu a kvalifikaci ústředního rozhodiho. Do kvalifikačních třid jmenuje r. ýbor příslušného sport, svazu. R. I. třídy je oprávněn rozhodovat v souážích pořádaných TJ a OV (MV) ČSTV, II. třidy v soutěžích pořádaných M ČSTV, r. I. třidy v soutěžích pořádáých republikovými orgány ČSTV, střední r, v celostátních soutěžích. Výory sport, svazů ÚV ČSTV navrhují rez federaci svého sport, odvětví řad zkušených ústředních r. kandidáty 0 funkce mez, rozhodčího. Úkoly r. pravomoc jejich působení určují pravi la sportů, soutěžní řády sport, svazů -» Jednotná kvalifikace tělovýchových kádrů ČSTV. ozhodování, psychol. význ. fáze voliho aktu, ve které jsou zvažovány, hodoceny a nakonec vybírány alternativy hodného řešení vzniklé situace. Bývá oprovázeno tzv. bojem motivů - kolíánim mezi různými způsoby řešeni. Boj rotivů v r. nezahrnuje jen protikladné endence (konkurující potřeby, přání j), je i odrazem anticipace překážek budoucí činnosti. Význ. roli v r. mají iředchozí zkušenosti sportovce a jeho ■* aspirační úroveň. Proces r. je zakonen přijetím řešeni, tedy oddělením adnoho přání, potřeby, záměru aj, od Iruhých a stanovenim ideální předstay čile. Přijeti řešeni je provázeno oslalením emočniho napětí. Výsledkem r. 1 vedle přijeti čile i stanovení prograiu a prostředků jeho realizace, ozjižďka, 1. v autokrosu, dráhové cylistice, kanoistice, veslování aj. vyřazoaci (postupové) kolo závodu, z něhož ejlepši závodníci podle stanoveného líče postupuji do dalšich kol závodu. I se konají při větším počtu startujíích, který vzhledem k šíři závodní dráy v příslušném sport, odvětvi nedovojje jejich společný start; 2. v jachtingu oučást bodovaciho závodu, jehož kažlá r se boduje samostatné do - * celové klasifikace. Body získané v r. se čítají a závod vyhrává loď s nejmenšim oučtem bodů. Počet r. je tím větší, čím s závod významnější. Úspořádáni více . v jednom závodu má umožnit obj. odnocení výkonů závodníků a vyloučit liv nepříznivých okolností, jež by nohly ovlivnit průběh závodu. Při počtu a více r. se nejhorší výsledek z r. záodníkovi zpravidla škrtá; 3. ve vodním notorismu v kategorii závodních člunů oučást rychlostního závodu, který se ikládá většinou ze 4 r., z nichž každá se ioduje a započítává do výsledku závolu Závod vyhrává loď s nejvyššim oučtem bodů. Všechny r. se musí od ět během jediného dne; 4. v závodech notocyklů na ploché dráze rozhodující izda o konečné pořadi v celkové klasiikaci za účasti závodníků, kteří po ab
rozptyl solvování předepsaného počtu jízd mají stejný součet bodů. Jede se o 1.-3. mís to či o místo posledního postupujícího, popř. náhradníka. Obdobnou funkci má r. v soutěžích vodního lyžování při figu rální jízdě. Jestliže mají závodnici na 1. místě ve finálovém kole stejný součet bodů, musí se uspořádat r. s novým vy losováním. Každý závodník r. projede jednou závodní dráhu a tak se pokraču je až do rozhodnutí; 5. v krasobruslení čas, který povoluji pravidla závodníkům na rozježdění před závodem, zpravidla 3-6 min podle závodních disciplin a je jich částí. R jsou organizovány po sku pinách. Počet závodníků ve skupinách limituji pravidla krasobruslení. rozklek, v kanoistice 1. vzdálenost no hou v zákl. poloze; klek na jedné noze lna straně pádla) na upravené podložce (tzv. klekačce), druhá noha opřena cho didlem o podložku; 2. vzájemná vzdále nost obou závodníků v kánoi dvojic. Rozkovcová Marie, 1896-1961, čes. tě lových skladeb, např. pro Zemskou ústřední náčelní rady FDTJ - FPT, od 1926 první místonáčelnice a od 1929 ústřední náčelnice FPT, autorka řady tě lových skladeb, např. pro Zemskou spartakiádu 1922 v Brně a Lidové hry 1926 v Praze. Nositelka Rádu republiky, zasloužilá pracovnice v TVS. rozkročné stoje, stoje s nohama od dálenýma, přičemž váha těla spočívá na obou napjatých nohou, roznožka viz přeskok roznožmo. V. t. názvosloví gymnastiky, rozpěrka, příčný nosník v - * kokpitu člunů, který rozpírá lubové vazníky, rozpis soutěže, sport. těch. doku ment, ve kterém pořadatel sport, soutě že formuluje zákl. předpisy pravidel a soutěžního řádu sport, svazu, platné pro organizaci a řízení soutěže. R. s. má zpravidla 2 části: prvni, úvodní část ob sahuje všeob. ustanovení, která určují pořadatele, datum a místo konání sou těže, termíny přihlášek, event, finanční vklady, losování, ubytování, stravování, úhradu nákladů účastníků aj.; druhou část tvoří tech, a ostatní ustanoveni, mezi něž patři předpis, podle kterého se soutěži, seznam soutěžnich disciplin a kategorií, systém soutěže, podminky účasti, časový pořad, tituly a ceny pro vítěze, popř. další ustanovení Za obsah
r. s. a jeho zveřejnění odpovídá pořada tel. — R s. motoristických sport, pod niků musí být schváleny a potvrzeny přislušnou povolovaci složkou Svazarmu. rozplavba, 1 . vyřazovací (postupové) kolo plaveckého závodu, z něhož nej lepší závodníci podle umistění postupu jí do - ► semifinále nebo do - ♦ finále. R. se konají tehdy, je-li počet přihláše ných závodníků větší, než kolik jich lze najednou odstartovat vzhledem k počtu drah v bazénu. Závodníci musí být zařa zeni do r. podle výkonnosti; 2. plavecký závod, ve kterém plavou všichni závod nici na čas. Konečné pořadi závodníků stanoví rozhodčí podle časů dosaže ných v jednotlivých rozplavbách. Zda se r. plave na čas nebo jako vyřazovací kolo pro postup do dalších kol závodu, stanoví pořadatel v - * rozpisu soutěže rozpor, cvičební druh -v podporů ve visu na kruzích, paže v upažení nebo jedna v předpaženi, druhá v zapažení. — R, střemhlav — na kruzích ve visu paže v upaženi, tělo svisle hlavou dolů. rozptyl, úkaz při střelbě, kdy za stej ných podmínek nejsou všechny zásahy ve stejném bodě, ale jsou rozloženy na větší ploše. R. je způsoben balistickými
rozskok vlastnostmi zbraně, střelivem a působe ním meteorologických vlivů na dráhu střely. Při větším počtu výstřelů vytvá řejí dráhy střel svazek, který se na terči projeví jako obrazec rozptylu. Všechny zásahy jsou seskupeny kolem zásahu středniho, tedy kolem průsečíku svislé a vodorovné osy obrazce rozptylu. Zá kony r. se využívají v praxi k výpočtu pravděpodobnosti zásahu, pro posouností zbraně, střeliva i schopností střel ce. rozskok, v basketbalu rozehráni hry na začátku poločasů vyhozením míče mezi dva protihráče stojící na středovém kruhu. R. se nařizuje též za -» držený mič, za míč v zázemí, pokud není jasno, který ze soupeřů míč naposledy tečoval, a uvízne-li míč mezi kruhem a des kou. r. s. c. [angl referee stopping contest], v boxu ukončení utkáni ringovým roz hodčím pro naprostou převahu jedno ho borce nebo pro zranění, popř. indispozici jednoho borce. Právo učinit toto rozhodnuti přisluši pouze ringovému rozhodčímu; pokud se poradil s léka řem, musí jednat podle jeho pokynů. RSI viz sportovní internacionály. Rubcovová Olga, *1909, sov. šachist ka. Mistryně světa 1956-58. V turnaji MS 1950 byla druhá. Zvítězila v turnaji kandidátek MS 1952, ale v zápasu o ti tul prohrála s -*• J. Bykovovou. Vyhrála 1955 trojzápas o titul mistryně světa s J.Bykovovou a - ► L. Rudánkovou a titul držela do 1958, kdy prohrála zá pas s J. Bykovovou. Rubini Cesare, * 1923, it. hráč vodního póla. Člen vítězného družstva z OH 1948. Držitel bronzových medailí z OH 1952 a ME 1954. Rubinstein Akiba, 1882-1961, pol. ša chový velmistr. Zvítězil na turnajích v Karlových Varech 1907, Petrohradě 1909, Piešťanech a Vratislavi 1912 atd. Reprezentoval Polsko na šachových olympiádách 1931 a 1933. Poziční hráč, vynikajici znalec koncovek a šachový teoretik. Rub-kor viz plastické povrchy, ručkováni, postupováni po nářadí pouze pomoci paži, a to ve visu nebo podporu (popř. sedu). — Podle toho, kterou částí paži ručkujeme, rozlišuje me r. na rukou, na zápěstích, na před loktích, v loktech, na záloktích na pa žích. - Podle způsobu pohybu rozlišuje me r. střídnopaž (střídnoruč), soupaž (souruč), jednopaž (jednoruč). Střídno ruč můžeme ručkovat s dosahováním (první paže postupuje, druhá se k ní při pojuje), s přesahováním (ruce se střída jí jako při chůzi). ručnoj mjač, ruské obměny házené o 7 a o 11 hráčích; od 1957 se v SSSR hraje mez. házená.
82 Rudá hvězda, RH, 1. název řev. děl. sport, organizací v burž. republice. Za kládaly se od 1922. V místních organiza cích se pěstovaly míčové hry (zejm. ko paná a házená), lehká a těžká atletika aj. Řídicím orgánem byl pracovní výbor RH. 1926 se RH sloučily s Federací DTJ v jednotnou děl. rev. tělových, a sport, organizaci - * Federaci proletářské tě lovýchovy; 2. od 1952 název dobrovolné sport, organizace ministerstva nár. bez pečnosti, později ministerstva vnitra, která organizovala dobrovolnou těl. vý chovu příslušniků bezpečnostnich slo žek; 1957 po vytvoření ČSTV zrušena, název ponechán pro TJ, které jsou zři zovány při útvarech ministerstva vnitra. Rudá sportovní internacionála viz sportovní internacionály. Ruděnková Ljudmila, *1904, sov. ša chistka. Mistryně světa 1950-53. Titul ztratila 1953 prohrou s -»J. Bykovovou. Mistryně SSSR 1952.
(dvouhra, smíšená čtyřhra) a 1976 (družstva). Držitelka stříbrných medaili z MS 1967 (soutěž družstev), ME 1968 (dvouhra, čtyřhra, družstva) a bronzo vých z MS 1967 (dvouhra, čtyřhra, smí šená čtyřhra), ME 1964 (dvouhra), 1972 (čtyřhra, družstva), 1975 (dvouhra, čtyř hra) a 1976 (smíšená čtyřhra). 1971 a 1974 nejlepší evr. stolní tenistka. Ví tězka turnaje TOP 12 1974. Rudolphová Wilma, * 1940, atletka USA, sprinterka. Trojnásobná olymp. vítězka 1960 v běhu na 100 m (11,0), na 200 m (24,0) a na 4 x 100 m (44,5). Třetí na OH 1956 v běhu na 4 x 100 m (44,9). Vytvořila pět SR: na 100 m 1960 (11,3) a 1961 (11,2), na 200 m 1960 (22,9) a na 4 X 100 m 1960 (44,4) a 1961 (44,3). Ja ko první atletka světa běžela 200 m pod 23 sekund. Ruffierův test, test k hodnoceni trénovanosti oběhového systému sledová ním tepové frekvence před a po zatíže ni. Po 5 minutách oddechu vsedě se změři tepová frekvence (Ti), pak testo vaný vykoná 30 dřepů ve 30 sekundách Bezprostředně po cvičení se změří te pová frekvence (Tri a znovu po minuto vém odpočinku (T3). Z tepových hodnot se vypočítá index trénovaností: . _ T, + T; + T3 - 200
10
Ljudmila Ruděnková
Rudl Václav, 1874-1913, čes. sport, funkcionář, spoluzakladatel ČOV, jeho gen. tajemník 1900-13, spoluzakladatel a gen. tajemník AC Sparty, jeden ze zakl čes. kopané a atletiky. Na jeho po čest se konal Rudlův memoriál v atleti ce.
Václav Rudl
Rudnovová Zoja, " 1946, sov. stolní tenistka. Mistryně světa ve dvouhře 1969, kdy byla i členkou vítězného kolektivu. Na MÉ 1970 se stala abs. vitězkou, když získala všechny 4 zlaté medaile. Mistry ně Evropy 1968 (smíšená čtyřhra), 1972
Trénovanost je výborná při indexu men ším než 0, dobrá při indexu 0—5, prů měrná při 6—10, slabá při 11—15, nedo statečná při indexu větším než 16. ruka, manus, koncová část - * horní končetiny od zápěstí po prsty, rukavice sportovní, v některých spor tech součást výstroje; slouží buď přímo k vykonáváni některých sport, činností, nebo jsou jen ochranným prostředkem Do první skupiny patří rukavice boxer ské, šermiřské, brankářské fotbalové, lapačky brankáře ledního hokeje, lapačky chytačů při baseballu, softballu a ostatních pálkovačích hrách. Do dru hé skupiny patří rukavice motocyklistické, cyklistické, rukavice hráče ledního hokeje, lyžařské, horolezecké, sáňkařské, rychlobruslařské atd.; a) basebal lové rukavice jsou dvojího druhu: pro polaře prstové, max. hmotnost 10 unci (0,31 kg) a max. obvod dlaňové části 14 palců (35,5 cm); pro chytače a strážce první mety bez omezeni tvaru, velikosti a hmotnosti, obvykle palčák kruhového tvaru, silné vycpaný, s miskovitou dlani; b) boxerské rukavice kryjí prsty kromě palce společné, palec je kryt odděleně. Jsou z měkké kůže s neposunovatelnou žíněnou výplní. Na povrchu rukavice musí být barevně označena (obyčejně bíle) plocha, kterou je povoleno udeřit. Rukavice se zavazují tkaničkami na hřbetni straně zápěstí a oblékají se na
ruský kuželník
83 bandéžovanou ruku, při utkáni až v rin gu těsné před zahájením. Muži a st. do rostenci boxuji 8uncovými rukavicemi (unce = 28,4 g), ml. dorostenci 10 12uncovými, přičemž kůže může či nit max. polovinu celkové hmotnosti ru kavice. Při tréninku přesnosti a sily úde rů se používají' tzv. pytlovky, které váží 3-4 unce a jsou bez šněrováni; c) cy klistické rukavice jsou z jelenicové ků že, pětiprstové bez konců prstů, s per forovanými dlaněmi; d) fotbalové brankářské rukavice jsou kožené s nášivka mi z řapíkové gumy a s vyztuženým hřbetem; e) hokejové rukavice hráč ské jsou kožené pětiprstové, s palcem chráněným štítem z houževnatého PVC. Rukavice máji širokou, vyztuženou manžetu. Ochranné polštářky na hřbetě rukavice jsou vyplněny pěnovým mate riálem. Brankářské rukavice se děli na rukavici pro držení hole, tzv vyrážečku, a rukavici pro chytání puku, tzv. lapačku. Vyrážečka se skládá ze tří částí: hlavní chránící desky, polštáře vyplně ného tlumici hmotou, který chrání hřbet ruky a prsty včetně palce, a z vlastni prstové rukavice. Manžeta rukavice a tlumici polštář jsou k chrániči desce připevněny řemínky. Dlaňová část ruka vice včetně palce je zesílena dvojitou vrstvou usně. V prstech a dlani jsou prosekány odpařovaci otvory. Ochran ná vrstva palce je zesilena dvojitou vložkou z houževnatého PVC, deskou z polyetylénu a dilem pisté silné 2 mm. Tlumici polštář je vyplněn vrstvou pě nového PVC. Manžeta rukavice je zpev něna všitými vložkami z umělé usně a dvoumilimetrové plsti. Lapačka se skládá ze čtyř části: manžety, hřbetniho dilu, dlaňového dilu a koše, který spoju je palec se čtyřprstovou částí rukavice. Manžeta je vyztužena umělou usni. Tepenní část manžety je chráněna pol štářem, který je vyztužen ochrannou nadouvací deskou. Na hřbetu rukavice je chemlonová tkanina podložená plach tovinou. Dlaňový díl a čtyřprstová část jsou ztuženy plsti. S dlaňovým dílem je do manžety zašita dvojitá tlumicí vlož ka, chránící bříško palce před údery. Uvnitř rukavice jsou všity řemínky, kte ré slouží jako přichyt prstů hráče. Palec je spojen se čtyřprstovou části rukavi ce košem; f) pro pozemní hokej se používají vepřovicové pětiprstové rukavice kombinované bílou jirchou. Hřbet ruka vice a prsty jsou vycpány srnčími chlu py. Místo dlaně je kůží lemovaný otvor. Místo manžet je našita guma, která chráni zápěstí; g) pro sportovní střel bu v puškových disciplínách se užívá jedna rukavice na ruku, která drží zbraň (většinou levá). Rukavice je pětiprstové z měkké vepřovice, dlaň je vypolštářovaná; h) šermiřské rukavice jsou pěti
prstové z měkké jelenice s vycpávkou kloubů a hřbetu rukavice, manžeta je vyztužená a musi zakrývat celé předlok tí', aby soupeřova čepel nepronikla do rukávu blůzy. Šavlová rukavice má vy cpávku a vyztuženi důkladnější. Pro šerm kordem a fleretem se většinou uživá jen jedna rukavice na ruku držicí zbraň. ru k o je ť, 1. součást fleretu a kordu; podle tvaru r. se rozlišuje fleret italský, francouzský a belgický (stromečkový typ). U kordu se uživá pouze francouz ské rukojeti. It. fleret má rukojeť s příč kou. která nesmi přesahovat čišku, fr. fleret a kord mají rukojeť rovnou, stro mečkový typ má rukojeť přizpůsobenou tvaru ruky. U fleretu a kordu nesmi být rukojeť delší než 200 mm, část rukojeti s drsným povrchem (jilec) delši než 180 mm. U stromečkové rukojeti musi být konec palce vzdálen méně než 20 mm od vnitřní plochy číšky. U šavle je délka rukojeti dána rozměrem koše (max. 170 mm); 2. r. pistole a revolveru viz pažba; 3. rukojeť vesla viz veslo. Rumples Rudolf, 1880-1941, čs. sport, balónový letec. Od 1924 člen Aeroklubu Republiky československé (ARČS), později předseda balónové sekce. Člen Rak. aeroklubu. Organizátor balóno vých soutěží. V mez. závodě balónů v Praze 1927 obsadil 1. místo, v mez. ba lónové soutěži 1930 2. místo. Rumunsko, Rumunská socialistická re publika, RSR, soc. stát v jv. Evropě, 22,27 mil. obyv., hl město Bukurešť. Olymp. zkr. RÓM. TVS řidi Národní ra da pro tělesnou výchovu a sport (CNESP), jejíž předseda je zároveň předsedou NOV. Rada koordinuje čin nost všech spol. složek, které se podíle jí na rozvoji TVS: Národní rady pro ma sový sport. Národní rady pionýrské or ganizace, ministerstva školství, národní obrany, vnitra a jednotlivých regionál ních rad. Tělových, kádry školí státní In stitut tělesné výchovy a sportu (čtyřleté studium), 11 fakult těl. výchovy (tříleté studium) a specializované školy pro trenérské kádry (dvouleté studium). Zákon z prosince 1967 umožnil vytvořit řadu specializovaných tělových, instituci, např. Národního střediska pro tělových, lékařství a střediska pro vědecko-technickou dokumentaci TVS. Školní těl. vý chova je na vysoké úrovni stejně jako specializované sport, školy, jichž je v R. 110 a kromě toho 27 gymnázií s rozšíře nou výukou TV a 126 zákl. škol se speci alizovanými třidami. Tech. základnu tvoři 46 sport, paláců, 4 219 stadiónů, 22S otevřených a 25 krytých bazénů, 1 365 tělocvičen, 78 lyžařských středi sek, 46 střelnic, 11 300 hřišť pro háze nou, basketbal a volejbal, 1 150 teniso vých kurtů. Nejrozšiřenějšimi sporty
jsou fotbal (136 000 členů), házená 160 300), atletika (48 000), volejbal (38 000) aj. - Rumunský olymp. výbor vznikl 1914. R. se zúčastňuje OH od 1924, ZOH od 1928. Na OH získalo 28 zlatých, 37 stříbrných a 59 bronzových medaili, na ZOH 1 bronzovou medaili. Rurua Roman, * 1942, sov. ř.ř. zápasník. Olymp, vitěz 1968 a mistr světa 1966-67 a 1969 v kat. do 62 kg a 1970 v kat. do 68 kg. Držitel střibrné medaile z OH 1964. Rusev Janko, * 1958, bulh. vzpěrač. Olymp, vitěz v kat. do 67,5 kg 1980. Mis tr světa a Evropy ve stejné kat. 1978-80 a v kat. do 75 kg 1981-82. Držitel stříbr né medaile z MS a ME 1977 (do 60 kg) a 1983 (do 75 kg). Ruska Wim, * 1940, niz. judista. Olymp, vitěz v kat. nad 95 kg a v abs. soutěži 1972. Mistr světa v kat. nad 95 kg 1967 a 1971; mistr Evropy v soutěži bez roz dílu hmotnosti 1969, 1972 a v kat. nad 95 kg 1966-67, 1971-72. Držitel stříbr ných medaili z MS 1969 (abs. soutěž), ME 1964 (družstva), 1965 (družstva, abs. soutěž), 1969 (družstva), 1970 (družstva; těžká váha; abs. soutěž), 1971 (druž stva) a bronzových z ME 1965 (nad 95 kg), 1966 (družstva), 1967 (bez rozdí lu hmotnosti) a 1972 (družstva), ruská polka, čes., moravský, slezský a západoslovenský (z oblasti Kysuc) dvoudobý lid. tanec. Název „ruská" ne označuje oblast výskytu, ale příslušnost ke skupině tanců kalamajkopolkových (kloní se k typu tzv. východní polky). Nejrozvinutějši verze a varianty r.p. by ly zapsány na Lašsku. V Čechách (v Podorlicku a na Náchodsku) se r. p. při bližuji českým dvojpolkám. ruský hokej, bandy hokej na ledě, na přelomu stol. oblíbená rus. hra. Zanikla vytvořením nové mez. hry -» hokeje s mlčkem na ledě. ruský kuželník, rus. obměna *• kužel kářského sportu, při niž se kuželky srážeji zavěšenou koulí. Soutěží se v disci plinách „do plných", dorážkové I sdru žené. Ve spol. hrách na krále, na roho vé ap. jde o sražení příslušných kuže lek, aniž by se porážely jiné, což se tre stá, např. strháváním bodů. — V r. k. je ložiskový rám čtvercový s 9 kuželkami, rozmístěnými stejně jako v kuželkář ském sportu. Značka stanoviště soutě žících je asi 1,5 m před zadnim vrcho lem rámu (určuje se podle výšky soutě žícího; soutěžící má držet zavěšenou kouli ve výši pasu). Střed ložiskového rámu je vzdálen 1 m od sloupku kon strukce pro závěs koule. Konstrukce je z 5 cm silných kovových trubek, je 75 cm hluboko zabetonována v zemi. Zá věsné rameno je 1,75 m dlouhé. Posuv ná kladka umožňuje přesné seřizení vzdálenosti volně visícího lanka či řetíz ku 1,375 m od sloupku. Výška závěsu je
růst 2,6 m. Volně visící koule má střed 12 cm nad zemí. Z pohledu soutěžícího visi koule nad spojnicí kuželek 5-4 a těsně vně spojnice kuželek 2-7. — Jednotnost zařízení umožni i regulérní soutěžení. Za poražené se počítají kuželky přímo zasažené kouli nebo padající kuželkou, a to při jediném prolétnuti koule zezadu dopředu nad rámem. Pak musí být sou těžícím chycena. Koule se hází vždy tak, aby obletěla kuželky zprava. Nale vo je sloupek, kterého se koule nesmi dotknout, má-li být hod uznán.
Ruský kuželník: A půdorys, B pohled
růst, vývin každého jedince charakteri zovaný jeho zvětšováním do délky a šíř ky, tvarovou přeměnou a vnitřní dife renciací. R. se děje jednak zmnožením buněk, jednak jejich zvětšením. Největ ší r. je v době embryonální a fetální, po narození dosahuje nejvyšších hodnot v prvním roce, další urychlení je kolem 8. roku a poslední, nejvýraznější skok je v pubertě. R. se zastavuje kolem 20. ro ku života postupnou osifikací zbývají cích růstových epifýzových chrupavek na tělech obratlů. R. těla je dán přede vším geneticky a řízen neurohumorálně prostřednictvím hormonů, vycházejí cích z mezimozkového podhrbolí, z předního laloku podvěsku mozkové ho, z gonád, kůry nadledvinek, štítné žlázy i jaternich působků. Při hormonál ní poruše se v r. objevují výrazné zmény. R. negativné ovlivňují i některé chronické choroby ledvin a vrozené sr deční vady. Kromě faktorů vnitřních se na r. podílejí i činitele zevní, např. kva litní strava s dostatkem proteinů, urbanizačni faktor s heterózou. R. těla je do provázen i r. jednotlivých orgánů. R. ne ní rovnoměrný, nepostihuje jednotlivé orgány stejně; výrazné jsou zejm. věk. rozdíly. V dětství je výrazný r. mozku a smyslových orgánů, v období puber tálním prudce narůstají pohlavní orgá ny Rozvoj kostry a svalstva dosahuje
84 v klas. i volném stylu v kat. do 87 kg Získal stříbrnou medaili v zápasu ř.ř. na OH 1952 a obsadil 4. místo ve volnostylařské soutěži na OH 1948. Startoval mj. na ME v klasickém stylu 1955, kde skon čil na 4. místě. Růžička Stanislav, 1872-1946, čes. lé kař, doc. lék. fakulty UK v Praze, propa gátor eubiotiky (nauky o správné výži vě) a zakl. eubiotické vých. osady v Tró ji u Prahy, nazvané po něm Růžičkov. Růžička Vlastimil, * 1925, čs. cyklista, silničář, MS. Člen družstva, které zvítě zilo v Závodě míru 1950, 1951 a 1954. V soutěži jednotlivců obsadil 1954 2. a 1950 3. místo. Růžičkovi Dana, * 1934, čs. cyklistka, ZMS. Spolu s - * J. Sladovnikovou zís kala 8 bronzových medailí v krasojízdě dvojic na MS 1971-78. Růžičková-Vorličkovi Marta,’ 1941 až 1981, čs. gymnastka, ZMS. Členka druž stva, které zvítězilo na MS 1966. Držitel ka stříbrných medailí ze soutěže druž stev na OH 1960 a 1964 (současně 5. ve viceboji jednotlivkyň a na kladině) a MS 1962. Jako náhradnice se účastni la OH 1968 RW [angl. Relative Work = skupinová akrobacie], disciplína sport, parašutis mu, skupinové seskoky s akrobacií 4a vícečlenných družstev z výše 4 000 m a s otevřením padáku nejpozději 400 m nad zemí. — Parašutisté se ve volném horních hranic až začátkem dospělosti. pádu chytají za ruce nebo nohy a vytvá — Znalosti zákonitostí r. jsou význ. pro řejí různé sestavy, hvězdy, kruhy, kříže. výběr sport, talentů, neboť těl. výška je Hodnotí se počet parašutistů zapoje limitujícím faktorem pro vrcholový ných do obrazce a čas, ve kterém se sport. Proto má prognostický význam přípoji poslední závodník. Neoficiálním znalost tabulek, pomoci nichž lze na zá rekordním seskupením byla „vločka" kladě výšky rodičů předvídat konečnou z 55 parašutistů (1978). — Čtyřčlenné sekvence jsou sestavy, které čtyřčlenná výšku jedince. Ruud Birger, ‘ 1911, norský skokan na družstva vytvářejí ihned po výskoku. lyžích. Vítěz ZOH 1932 a 1936 a mistr Přechody z obrazce do obrazce jsou ur světa 1931, 1935 a 1937. Držitel stříbrné čeny předem. Vítězí družstvo, které medaile ze ZOH 1948 a z MS 1939. Na v určeném čase vytvoří nejvíce obraz ZOH 1936 startoval i ve sjezdové kombi ců. Skáče se z výšky 2 500 m, pracovní naci a obsadil 4. místo. Držitel svět. re čas je 30 s. Podobně se skáči i osmi kordu ve skoku výkonem 92 m, který vy členné sekvence s výskokem z výšky tvořil v Planící 1934 Spolu s bratrem 3 000 m a s prac. časem 40 s. — RW se Sigmundem napsali knihy Stopy lyži provozuje zejm. v USA, u nás ji zavedl brázdi svět a Stopy pokračují. bratislavský AK. — FAI pořádá MS Ruud Sigmund, * 1907, norský skokan v RW od 1975 vždy v roce mezi MS na lyžích. Mistr světa 1929 a držitel stří v klasických disciplínách. brné medaile ze ZOH 1928 a bronzové Rwanda, Rwandská republika, stát z MS 1930. Dvojnásobný svět, rekord v rovníkové Africe, 5,05 mil. obyv., hl man (1931 - 76,5 a 81,5 m). S bratrem město Kigali. Olymp. zkr. RWA. TVS Birgerem autor knihy Stopy lyži brázdi v počátcích, nedostatek tělových, ká drů. školni TV bez materiálniho zázemí. světa Stopy pokračuji. Růža Dušan,' 1929, čs. házenkář, ZMS. TVS řizena centrálně, Držitel stříbrných medaili z MS 1958 rybička, slg. ve volejbalu odbíjení mia 1961 a bronzové z MS 1954 v házené če v letu plavmo vpřed, zakončené pá 0 7 hráčích. Bronzovou medaili získal dem na ruce a „kolébkou" (zášvihem 1 na MS o 11 hráčich 1955. Jako hráč nohou, záklonem hlavy), Dukly Praha se podílel na vítězství rychlfk, slg. ve volejbalu rychlý - ► v PMEZ 1957. smeč, znesnadňující včasné nasazeni Růžička Josef, ’ 1925, čs. zápasník bloku. Smečař zasahuje nahraný mlč
rychlobruslení
65 při stoupáni, nejpozději při kulminaci jeho letu. rychlobruslení, sport, odvětví, spočí vající v dosahování sport, výkonnosti ve specializovaném druhu -►bruslení. Cí lem je překonat trať co nejrychleji. Jízda na rychlobruslařských bruslich je typická tzv. posedem a rychlobruslařským krokem, tj. střídáním odrazu z hrany bruslí a dlouhého skluzu po vy mezené rychlobruslařské dráze. Pomoci rychlobruslařského kroku lze dosáh nout rychlosti až 60 km/h, posed pak zajišťuje ekonomičnost pohybu. — Ro zeznáváme krok sprinterský a vytrvalecký. Sprinterský krok se užívá na tratích 500,1 000 m a 1 500 m; vyznačuje se dy namickým odrazem, kratším skluzem a energickými pohyby paží. Používá se též při každém startu do vzdálenosti 40-50 m. Pro start je důležitá rychlostně reakční schopnost a schopnost zrychle ni v prvních desítkách metrů. Včasný a rychlý start může ovlivnit výsledek zá vodu na krátkých tratích. Sprinteři do sahují rychlosti až 60 km/h. Vytrvalecký krok se užívá na tratích 3 000, 5 000, 10 000m, má plynulejší a volnější tem po, delší skluz, ruce jsou volně složeny na bedrech, V zatáčce může rychlobruslař zvýšit tempo pohyby paži. — Vý kon rychlobruslaře závisí na délce sklu zu, síle odrazu, rychlosti, výšce bruslaře a dalších parametrech (vlastnosti ledu, povětrnostní podmínky ap.). Závodí se převážně ve čtyřboji, na tratích od 500 m do 10 000 m. Závodník se proto musí připravovat na podáváni sprinter ských i vytrvalostních výkonů. Příprava rychlobruslaře klade vysoké nároky na úroveň pohyb, schopností i funkční zdatnosti organismu. Pro všechny tratě čtyřboje je potřeba vypěstovat speci fickou vytrvalost, a to je velmi obtížné vzhledem k rozsahu disciplín. — Histo rie. R. bylo odedávna oblíbeno ve Skandinávii a Nizozemsku. První oficiál ní rychlobruslařské závody byly uspořá dány 1763 v Anglii, a to na trati 15 mil, tj. 24 153 m; vítěz dosáhl času kolem 46 min. První závod na přímé trati uspo řádali v Nizozemsku 1805, první mis trovství USA bylo uspořádáno 1879 na trati 10 a 20 mil. Od 1891 se závodí pou ze na tratích metrických. -►M ezinárod ní bruslařská federace (International Skating Union — ISU) byla zal. 1892. R se stalo olymp. sportem 1924, ženy sou těži od 1960 — V Čechách jsou začátky r. spojeny se založením Bruslařského závodního klubu 1880, spoluzakl byl - f Josef Róssler-Ořovský, byl i naším prvním reprezentantem. 1881 byly usku tečněny v Praze první rychlobruslařské závody, od tohoto roku je r u nás pova žováno za sport, odvětví. Mezi úspěšné závodníky této doby patří i bratři Bohu
R ych lobruslení — jízda v zatáčce
m il a Josef Potůčkové a Josef Myslbek. 1897-1907 bylo uspořádáno mnoho mez. závodů, např. v Praze, v Jablonci, na Zbraslavi, v Kolíně, Mladé Boleslavi, Opavě, Ostravě. Mez. závody se konaly i na Štrbském plese. Pak nastalo obdo bí úpadku rychlobruslení. Závody se uskutečňovaly jen velmi zřídka. Teprve 1922 se konalo mistrovství republiky v Táboře. 1922 byl zal. Bruslařský svaz ČSR, který měl krasobruslařskou a rychlobruslařskou sekci. K ustáleni sportu značně přispěl Nor Mjelde, který u nás působil jako trenér. Nejúspěšněj ší rychlobruslařské sezóna byla 1929; mrazy “ 16° až ' 24° C umožnily uspo řádat osm závodů v sezóně. Od 1934 za čínají závodit také ženy. V období 2. svět. války se závodilo na Štrbském plese, v některých dalších městech i v Praze na Vltavě. — První stálá rychlobruslařská dráha s přírodním ledem byla vybudována 1953 ve Svratce v nadmořské výšce 670 m. K největšímu rozmachu r. dochází 1954, kdy bylo pře konáno 102 čs. rekordů, naši rychlobruslaři pronikli mezi svět. špičku. R. je ří zeno svazem rychlobruslení ÚV ČSTV. — Závodní disciplíny. Mez. závody se mohou konat jen na tratích (v metrech); 500, 1 000, 1 500 (krátké tratě) a 3 000,
5 000, 10 000 (dlouhé tratě). V různých zemích (např. v Nizozemsku, Norsku) se pořádají závody na tratích 20 km, 40 km, 200 km, v hodinovce ap. Mez. zá vody, MS a ME jsou vypisovány ve for mě čtyřboje Disciplíny jsou rozděleny do dvou dnů. U nás se vypisují i závody pro kat. žactva (od 10 let), a to na trati 400 m a 600 m (jedna traf v jednom dni). Délky trati na ZOH pro muže: 500, 1 000, 1 500, 5 000 a 10 000 m; pro ženy: 500,1 000,1 500 a 3 000 m. Každá trať se jede jako samostatný závod a vítězové jsou odměňováni medailemi. — Techni ka. Rychlobruslařský krok se skládá z odrazu a skluzu, cyklicky se opakují cích. Na síle odrazu závisí rychlost jízdy. Odraz se provádí střídavě z levé a pravé brusle, z celé délky ostří. Odra zová noha se energicky napíná směrem do strany, hmotnost těla se přenáší ply nule z odrazové nohy na nohu skluzo vou. Při jízdě v zatáčce klouže rychlobruslař po hranách bruslí, je nakloněn ke středu. — Skluz je spojen s odra zem: odrazová noha se po odrazu přita huje ke skluzové noze až po nasazení k dalšímu odrazu. Délka skluzu je závis lá na kvalitě ledu, síle větru, výšce bru slaře a délce tratě. — Pohyby paží po máhají k získáni větší rychlosti, např.
Rozdělení disciplin rychlobruslařského čtyřboje
čtyřboj pro čtyřboj pro čtyřboj pro sprintérský
muže ženy a juniorky juniory čtyřboj pro muže i ženy
/. den 500, 5 000 500,1 500 500,3 000 500, 1 000
2. den 1 500, 10 000 1 000, 3 000 1 500, 5 000 500, 1 000
rychlobruslení při startech, při sprintech (500, 1 000 m). Na dlouhých tratich se využivá pohybu jedné paže, nebo jsou obé paže složené na zádech, obou paži se může použit ve finiši. — Základní postoj rychlobruslaře se nazývá posed. Při po sedu jsou nohy pokrčeny v kolennich a hlezenních kloubech, trup je v před klonu, hlava mirně zaklonéna; bruslař se divá asi 4 m vpřed. Posed se zacho vává ve všech fázích pohybu. Rychlobruslařský styl jizdy je nejekonomičtěj ším způsobem pohybu na ledě — Star tuje se ze startovního postavení. Závod ník se nesmi dotýkat startovní čáry. Po výstřelu se plnou intenzitou odráží z vnitřní hrany brusle odrazové nohy a rukou švihá ve směru jízdy. Druhou nohou provede krátký krok přes star tovní čáru a znovu se odráží odrazovou nohou. Brusle se při startu kladou na vnitřni hrany. Postupně se přechází do skluzu a prodlužuje se krok. Starty na delši tratě se provádějí stejnou techni kou, ale menší intenzitou. — Trénink. Podle JTS se trénink r. děli do tří etap: etapy základniho, specializovaného a vrcholového tréninku. Zákl. trénink je zaměřen na zvládnuti jizdy na bruslích a základů specializovaného bruslení. Je určen pro začátečniky a žactvo od 9 let. Po zvládnuti stylu jizdy na rychlobruslařských bruslích se může začít se spe cializovaným tréninkem. V této etapé se rozvíjejí pohyb, schopnosti důležité pro podáváni výkonu ve čtyřboji: sílové, obratnostní, rychlostní, vytrvalostní, ohebnost a pohyblivost. V etapě vrcho lového tréninku je závodnik denně ve styku s trenérem a pod pravidelnou lé kařskou kontrolou. Trénink je veden snahou po dosaženi max. výkonu — Vý zbroj a výstroj: rychlobruslařské boty s bruslemi, rychlobruslařské kombiné za. Nůž brusle je vyroben z ušlechtilé, velmi tvrdé oceli; sjízdná hrana, široká 0,8-1,0 mm, se brousi do roviny, styčná plocha s ledem je 15-18 cm. Délka nožů je až 45 cm. Rozlišujeme brusle sprin terské a vytrvalecké; sprinterské jsou kratší, vybroušeny do většího oblouku, mají vyšší nůž a zadní číšku, styčná plo cha je okolo 10 cm, což umožňuje zá vodníkovi větší náklon v zatáčce. Nej známější typy bruslí jsou hol. „Viking", nor. „Bellangrud" a sov. „Leningrad". Známý švýc. závodník Franz Krienbůhl vyvinul speciální boty s bruslemi, které máji výměnný nůž. Nůž je držen na dvou profilech a místo klasických číšek je pomocí profilového pásku přišroubo ván dvěma šrouby k botě. Celý systém má tu výhodu, že osa brusle se může podle potřeby libovolně nastavovat, ná hradní nože lze velmi jednoduchým způsobem vyměnit. Boty se vyrábějí z pevné a měkké kůže, mají dobře při
86
Rychlobrustařská dráha: — dráha závodníka A, dráha závodníka B, 1 cil a start na 10 000 m, 2 star* na 500 m, 3 start na 1 500 m, 4 start na 3 000 a 5 000 m
lnout k noze. U typu „Viking - Special" se používá kůže klokani. Bota vyrobená F. Krienbůhlem obepíná nohu co nejtě sněji, je velmi lehká, má speciální šně rováni. Rovněž Krienbůhlova elastická kombinéza obepíná celou postavu rychlobruslaře včetně bot. Tato nová kombinéza je velmi lehká, elastická, vy robená z jednoho kusu. Vývoj v obleče ni a obuti směřuje k co nejmenším ztrá tám způsobeným odporem vzduchu. — Pravidla. Závody se konají na standard ní rychlobruslařské dráze, dlouhé max. 400 m, minim. 333,33 m, se dvěma za táčkami o 180° s poloměrem minim. 25 m a max. 26 m. Šířka každé dráhy musí být minim. 4, max. 5 m. Dráhy jsou ohraničeny sněhovými mantinely. Neníli k dispozici sníh, dráhy se vyznačí 5 cm širokou čarou a špalíky z gumy ne bo dřeva. V některých zemích se pořá dají závody na krátké dráze (Kanada, USA, Japonsko, Itálie, Nizozemsko, V. Británie), tzn. na oválné dráze dlou hé 110 m. Na krátkých drahách se pořá dají i MS. - Za vysokohorské dráhy se považuji dráhy položené výše než 1 000 m n. m. ( v Alma-Atě, Davosu, Madonné di Campiglio). Dosahuje se na nich lep ších časů než na drahách niže polože ných. Vliv na výkon má složení vody, nižší odpor vzduchu, sluneční zářeni, skluznost ledu a další fyz. faktory. — Závodí se ve dvojicích, každý závodnik má svou dráhu. Dráhy si závodníci mění v mistě křižování na protilehlé rovince. Porušení tohoto pravidla se trestá dis kvalifikací. Pokud dvojice závodníků by la stanovena losem, startuje první vylo sovaný závodník na vnitřni dráze. Po kud je dvojice stanovena na základě pořadí z předcházející trati, startuje ve vnitřní dráze závodnik s lepším pořa
dím. Závodníci jsou označeni bílou ne bo červenou páskou, podle určené vnitřní či vnější dráhy. — Startovní čáry se bruslař smí dotýkat pouze špičkami bruslí. Chybný start je ohlašován dru hým výstřelem, za třetí chybný start je závodník diskvalifikován. Diskvalifiko ván je rovněž závodník, který si v zatáč ce zkrátí traf přejížděním vnitřního sně hového pásu nebo čáry. Při křižování nesmi vnitřni závodnik překážet vnější mu při vjezdu do vnitřni dráhy, odpo vědnost za srážku nese vnitřni závod ník. Závod je ukončen, protne-li brusle mi jeden ze dvojice cílovou čáru. — Zá vodník má právo odpočívat 30 min mezi závodem a dalším startem. — V soutě žích na dvě nebo více trati (ve čtyřboji) je vitězem ten, kdo jel všechny tratě a většinu z nich vyhrál. Pro umístění v jednotlivých tratích ZOH je rozhodují cí dosažený čas. Ve čtyřboji rozhoduje o umístěni celkový počet bodů. Body se získávají přepočtem času podle bodovacích tabulek. Vyhraje-li závodník 3 tratě ze 4, stává se vítězem (bez pře počtu na body) Závod rozhoduji: vrch ní rozhodčí, startér, cílový rozhodčí, vrchní časoměřič, 4 časoměřiči, počítač kol, dráhoví rozhodčí v zatáčkách. Používá-li se el. zařízeni k měření času, je ručně měřený čas považován za kon trolní; v případě poruchy el. měřeni jsou platné ručně měřené časy. — Sou těže. OH (od 1924, ženy od 1960), MS (od 1889, ženy od 1936, ve sprinterském čtyřboji od 1972, každoročně), ME (od 1891, ženy od 1970), MSJ (od 1977 ka ždoročně) Mez. soutěže: Sprint Cup Berlín, Velká cena Varšavy, Turné tří drah (Inzell — NSR, Innsbruck — Ra kousko, Madonna di Campiglio — Itá lie), Osvobození Budapešti, Pohár Ta-
rychlobruslení
87
ter, Velká cena Kirova, Wanderpokal K-M.-Stadt, Baselga di Pine (Itálie). U nás je nejvyšši soutěží M ČSSR ve čtyřboji a ve sprinterském čtyřboji. — Literatura: M. Isakova-G. Panov: Konkobežnyj sport. Moskva 1976. — Míchajlov, V. V. — Panov, G. M.: Třenirovka konkobežca-mnogobojca Mosk va 1975. Výsledky mistrovství světa v rychlobru slení MUŽI Rok a misto konáni: 1893 Amsterodam, 1894 Stockholm, 1895 Hamar, 1896 Pe trohrad, 1897 Montreal, 1898 Davos, 1899 Berlin, 1900 Kristiania, 1901 Stock holm, 1902 Helsinky, 1903 Petrohrad, 1904 Kristiania, 1905 Kroningen, 1906 Helsinky, 1907 Trondheim, 1908 Davos, 1909 Kristiania, 1910 Helsinky, 1911 Trondheim, 1912 Kristiania, 1913 Helsin ky, 1914 Kristiania, 1922 Kristiania, 1923 Stockholm, 1924 Helsinky, 1925 Oslo, 1926 Trondheim, 1927 Davos, 1928 Trondheim, 1929 Oslo, 1930 Oslo, 1931 Helsinky, 1932 Lake Placid, 1933 Trond heim, 1934 Helsinky, 1935 Oslo, 1936 Davos, 1937 Oslo, 1938 Davos, 1939 Hel sinky, 1947 Oslo, 1948 Helsinky, 1949 Oslo, 1950 Eskilstuna, 1951 Davos, 1952 Hamar, 1953 Helsinky, 1954 Sapporo, 1955 Moskva, 1956 Oslo, 1957 Oestersund, 1958 Helsinky, 1959 Oslo, 1960 Davos, 1961 Goteborg, 1962 Moskva, 1963 Karuizawa, 1964 Helsinky, 1965 Os lo, 1966 Goteborg, 1967 Oslo, 1968 Go teborg, 1969 Deventer, 1974 Inzell, 1975 Oslo, 1976 Heerenveen, 1978 Goteborg, 1979 Oslo, 1980 Heerenveen, 1981 Oslo, 1982 Assen, 1983 Oslo, 1984 Goteborg Čtyřboj 1893 Eden (HOL) 1894 mistr nevyhlášen 1895 Eden (HOL) 1896 Eden (HOL) 1897 McCulloch (KAN) 1898 Oestlund (NOR) 1899 Oestlund (NOR) 1900 Engelsaas (NOR) 1901 Wathén (FIN) 1902 mistr nevyhlášen 1903 mistr nevyhlášen 1904 Mathisen (NOR) 1905 de Koning (HOL) 1906 mistr nevyhlášen 1907 mistr nevyhlášen 1908 Mathisen (NOR) 1909 Mathisen (NOR) 1910 Strunnikov (Rusko) 1911 Mathisen (NOR) 1912 Strunnikov (Rusko) 1913 Mathisen (NOR) 1914 Mathisen (NOR) 1922 Strom (NDR) 1923 Thunberg (FIN) 1924 Larsen (NOR) 1925 Thunberg (FIN)
1926 Ballangrud (NOR) 1927 Evensen (NOR) 1928 Thunberg (FIN 1929 Thunberg (FIN) 1930 Staksrud (NOR) 1931 Thunberg (FIN) 1932 Ballangrud (NOR) 1933 Engenstangen (NOR) 1934 Evensen (NOR) 1935 Staksrud (NOR) 1936 Ballangrud (NOR) 1937 Staksrud (NOR) 1938 Ballangrud (NOR) 1939 Vasenius (FIN) 1947 Parkkinen (FIN) 1948 Lundberg (NOR) 1949 Pajor(MAD) 1950 Andersen (NOR) 1951 Andersen NOR) 1952 Andersen (NOR) 1953 Gončarenko (SSSR) 1954 Šilkov (SSSR) 1955 Ericsson (ŠVED) 1956 Gončarenko (SSSR) 1957 Johannesen NOR) 1958 Gončarenko (SSSR) 1959 Járvinen (FIN) 1960 Stěnin (SSSR) 1961 van der Grift (HOL) 1962 Kosičkin (SSSR) 1963 Nilsson (SVÉD) 1964 Johannesen (NOR) 1965 Moe (NOR) '1966 Verkerk (HOL) 1967 Verkerk (HOL) 1968 Malér (NOR) 1969 Fornaess (NOR) 1970 Schenk (HOL) 1971 Schenk HOL 1972 Schenk (HOLÍ 1973 Claesson (ŠVED) 1974 Stensen (NOR) 1975 Kuipers (HOL) 1976 Kleine (HOL) 1977 Heiden (USA) 1978 Heiden USA 1979 Heiden (USA) 1980 van der Duim (HOL) 1981 Sjóbred (NOR) 1982 van der Duim (HOL) 1983 Falk-Larsen (NOR) 1984 Božijev (SSSR) Sprinterský viceboj Rok a misto konáni: 1970 West Allis, 1971 Inzell, 1972 Eskilstuna, 1973 Oslo, 1974 Innsbruck, 1975 Goteborg, 1976 záp. Berlín, 1977 Alkmaar, 1978 Lake Placid, 1979 Inzell. 1980 West Allis, 1981 Grenoble, 1982 Alkmaar, 1983 Helsinky, 1984 Trondheim 1970 Muratov (SSSR) 1971 Keller (NSR) 1972 Linkovesi (FIN) 1973 Muratov (SSSR) 1974 Bjoerang (NOR) 1975 Safonov (SSSR) 1976 Safonov (SSSR)
1977 Heiden USA) 1978 Heiden USA 1979 Heiden USA 1980 Heiden USA) 1981 Rónning (NOR) 1982 Chlebnikov (SSSR) 1983 Kuriowa (JAP) 1984 Boucher (KAN) ŽENY Rok a misto konání: 1936 Stockholm, 1937 Davos, 1938 Oslo, 1939 Tampere, 1947 Drammen, 1948 Turku, 1949 Kongsberg, 1950 Moskva, 1951 Eskilstu na, 1952 Kokkola, 1953 Lillehammer, 1954 Oestersund, 1955 Kuopio, 1956 Kvarnsveden, 1967 Imatra, 1958 Kristinenhamn, 1959 Sverdlovsk, 1960 Oes tersund, 1961 Tonsberg, 1963 Karuiza wa, 1964 Kristinenhamn; 1965 Oulu, 1966 Trondheim, 1967 Deventer, 1968 Helsinky, 1969 Grenoble, 1970 West Al lis, 1971 Helsinky, 1972 Heerenveen, 1973 Strómsund, 1974 Heerenveen, 1975 Assen, 1976 Gjóvik, 1977 Krystone, 1978 Helsinky, 1979 Haag, 1980 Hamar, 1982 Inzell. 1983 Karl-Marx-Stadt, 1984 Deventer Čtvrboj 1936 Kleinová (USA) 1937 Schou-Nilsenová (NOR) 1938 Schou-Nilsenová (NOR) 1939 Leschéová (FIN) 1947 Leschéová (FIN) 1948 Isakovová (SSSR) 1949 Isakovová SSSR) 1950 Isakovová (SSSR) 1951 Huttunenová (FIN) 1952 Selikovová (SSSR) 1953 Ščegolejevová (SSSR) 1954 Selikovová (SSSR) 1955 Žukovová (SSSR) 1956 Kondakovová (SSSR) 1957 Artamonovová (SSSR) 1958 Artamonovová (SSSR) 1959 Rylovová (SSSR) 1960 Sténinová (SSSR) 1961 Sténinová (SSSR) 1962 Artamonovová-Voroninová (SSSR) 1963 Skoblikovová (SSSR) 1964 Skoblikovová (SSSR) 1965 Voroninová (SSSR) 1966 Sténinová (SSSR) 1967 Kaiserová (HOL) 1968 Kaiserová (HOL) 1969 Kaunisteová (SSSR) 1970 Keulen-Deelstraová HOL) 1971 Statkevičová (SSSR 1972 Keulen-Deelstraová HOL) 1973 Keulen-Deelstraová i HOL) 1974 Keulen-Deelstraová HOL) 1975 Keesowová (NDR) 1976 Burkaová (KAN) 1977 Bryndzejová (SSSR) 1978 Averinová (SSSR) 1979 Heidenová (USA) 1980 Petrusevová (SSSR)
88
rychlopalná pistole 1900 Oestlund (NOR) 1981 Petrusevová (SSSR) 1901 Gundersen (NOR) 1982 Buschová (NDR) 1902 Schwartz (NOR) 1983 Schčneová (NDR) 1903 vitéz nevyhlášen 1984 Enkeová (NDR) 1904 Gundersen (NOR) Sprinterský viceboj Rok a misto konáni: 1970 West Allis, 1905 Wikander (FIN) 1971 Inzell, 1972 Eskilstuna, 1973 Oslo, 1906 Gundersen (NOR) 1974 Innsbruck, 1975 Goteborg, 1976 1907 Oeholm (FINI záp. Berlin, 1977 Alkmaar, 1978 Lake T908 Oeholm (FIN) Placid, 1979 Inzell, 1980 West Allis, 1981 1909 Mathisen (NOR Grenoble, 1982 Alkmaar, 1983 Helsinky, 1910 Strunikov (RUS 1911 Strunikov (RUS 1984 Trondheim 1912 Mathisen (NOR 1970 Titovová (SSSR) 1913 Ippolitov (RUS) 1971 Schleiermacherová (NDR) 1914 Mathisen (NOR) 1972 Pflugová (NSR) 1922 Thunberg (FIN) 1973 Youngová (USA) 1923 Strom (NOR) 1974 Poulosová (USA) 1924 Larsen (NOR) 1975 Youngová (USA) 1925 Polacsek (RAK 1976 Burkaová (KAN) 1926 Skutnabb (FIN 1977 Sedčikovová (SSSR) 1927 Evensen (NOR 1978 Poulosová-Mullerová (USA) 1928 Thunberg (FIN 1980 Enkeová (NDR) 1929 Ballangrud (NOR) 1981 Enkeová (NDR) 1930 Ballangrud (NOR) 1982 Petrusevová (SSSR) 1931 Thunberg (FIN) 1983 Enkeová (NDR) 1932 Thunberg (FIN) 1984 Enkeová (NDR) 1933 Ballangrud (NOR) Výsledky mistrovství Evropy v rychlo- 1934 Staksrud (NOR) brusleni 1935 Wazulek (RAK) Muži 1936 Ballangrud (NOR) Rok a misto konáni: 1893 Berlin, 1894 1937 Staksrud (NOR) Hamar, 1895 Budapešť, 1896 Hamburg 1938 Mathiesen (NOR) 1897 Amsterodam, 1898 Helsingfors, 1939 Berzinš (LOT) 1899 Davos, 1900 Csorba, 1901 Trond 1947 Seyffarth (SVÉD) heim, 1902 Davos, 1903 Kristiania, 1904 1948 Liaklev (NOR) Davos, 1905 Stockholm, 1906 Davos, 1949 Farstad (NOR) 1907 Davos, 1908 Klagenfurt, 1909 Bu 1950 Andersen (NOR dapešť, 1910 Viborg, 1911 Hamar, 1912 1951 Andersen (NOR Stockholm, 1913 Petrohrad, 1914 Berlin, 1952 Andersen (NOR 1922 Helsingfors, 1923 Hamar, 1924 Os 1953 Broekman (HOL lo, 1925 Sv. Mořic, 1926 Chamonix, 1927 1954 Šilkov (SSSR) Stockholm, 1928 Oslo, 1929 Davos, 1930 1955 Ericsson (SVED) Trondheim, 1931 Stockholm, 1932 Da 1956 Grišin (SSSR vos, 1933 Viborg, 1934 Hamar, 1935 Hel 1957 Gončarenko SSSR) sinky, 1936 Oslo, 1937 Davos, 1938 Oslo, 1958 Gončarenko l SSR) 1939 Riga, 1947 Stockholm. 1948 Ha 1959 Johannesen NOR) mar, 1949 Davos, 1950 Helsinky, 1951 1960 Johannesen i NOR) Oslo, 1952 Oestersund, 1953 Ha 1961 Kosičkin (SSSR) mar, 1954 Davos, 1955 Falun, 1956 Hel 1962 Merkulov (SSSR) sinky, 1957 Oslo, 1958 Eskilstuna, 1959 1963 Aaness (NOR) Goteborg, 1960 Oslo, 1961 Helsinky, 1964 Antson (SSSR) 1962 Oslo, 1963 Goteborg, 1964 Oslo, 1965 Matuševič (SSSR) 1965 Goteborg, 1966 Deventer, 1967 1966 Schenk (HOL) Lahti, 1968 Oslo, 1969 Inzell, 1970 Inns 1967 Verkerk (HOL) bruck, 1971 Heerenveen, 1972 Davos, 1968 Maier (NOR) 1973 Grenoble, 1974 Eskilstuna, 1975 1969 Fornaess (NOR) Heerenveen, 1976 Oslo, 1977 Narvik, 1970 Schenk (HOL) 1978 Oslo, 1979 Deventer, 1980 Trond 1971 Fornaess (NOR) heim, 1981 Deventer, 1982 Oslo, 1983 1972 Schenk (HOL) 1973 Claesson (ŠVÉD) Haag. 1984 Larvik. 1974 Claesson (ŠVÉD) 1893 Ericsson (ŠVÉD) 1975 Stensen (NOR) 1894 vítéz nevyhlášen 1976 Steiishjemmet (NOR) J 8 9 5 NaessíNQR) 1977 Storholt (NOR) 1896 Seyler(NĚM) 1978 Marčuk (SSSR) 1897 Seyler (NĚM) 1979 Storholt (NOR) 1898 Estlander (FIN) 1980 Stenshjemmet (NOR) 1899 Oestlund (NOR)
1981 1982 1983 1984
Sjoebrand (NOR) Gustafsson (ŠVÉD) van den Duim (HOL) van den Duim (HOL)
Ženy Rok a misto konáni: 1970 Heerenveen, 1971 Leningrad, 1972 Inzell, 1973 Brandbu, 1981 Heerenveen, 1982 Heerenveen,1983 Heernveen,1984 Alma Ata (Medeo) 1970 Statkevičová (SSSR) 1971 Statkevičová (SSSR) 1972 Keulen-Deelstraová (HOL) 1973 Keulen-Deelstraová (HOL) 1981 Petrusevová (SSSR) 1982 Petrusevová (SSSR) 1983 Schčneová (NDR) 1984 Schčnbrunnová (NDR) rychlopalná pistole, samonabijeci pi stole ráže 5,6 mm, používaná pro stej nojmennou disciplínu - ► sportovní střelby. V. t. střelné zbraně, rychlost, veličina charakterizujici po hyb (časovou změnu). HI. jednotkou r (v) je 1 metr za sekundu = 1 m s '. Rychlostí 1 m za sekundu se pohybuje těleso, které v tomto časovém úseku urazi rovnoměrným pohybem dráhu 5 1 m. V praxi se vychází z rovnice v = -, t kde s znáči přirůstek dráhy za časový interval t. Je-li pohyb nerovnoměrný a příslušný časový interval dlouhý, vyja dřuje se timto vztahem stř. rychlost. Při rovnoměrném pohybu jde o rychlost okamžitou, přičemž v tomto připadě je r. okamžitá a stř. stejná. V tělových, motorice se rovnoměrnému pohybu blí ži např. běh na přimé krátké dráze po dosažení max. rychlosti (obvykle 15—20 m po startu), rychlostně silová schopnost, kom plex integrovaných vnitřních vlastností využívaný pro splnění pohyb, úkolu, kte rý je podmíněn kombinaci silových a rych lostních schopnosti. Vztahy mezi těmi to schopnostmi lze objasnit pomocí si lově rychlostní charakteristiky svalové kontrakce, která vyplývá z -* Hillovy zá kladní rovnice svalové dynamiky, v niž vstupuji do vztahu sila a rychlost kon trakce. Je tedy zřejmá závislost mezi silovou a rychlostní schopností. Jestliže vzrůstá rychlost pohyb, činnosti, hod noty silové schopnosti klesají. Nejvyšší hodnoty -» explozivně silové schopno sti jsou při třicetiprocentni rychlosti (z max. rychlosti), nejvyšších hodnot dynamickosilového projevu se dosahu je při dvacetiprocentní rychlosti. V ne komplikovaných připadech se r. s. s rovná součinu veličin sily a rychlosti. Si lovou schopnost vůči rychlostní schop nosti je třeba považovat za dominantní rychlostní cyklistika, odvětvi -» cy klistiky, zahrnuje -v dráhovou cyklisti-
rychlostní kanoistika
B9 ku, -*■ silniční cyklistiku, - * cyklokros (terénni cyklistiku). rychlostní kanostika, kanoistika na hladkých vodách, odvétvi -*• kanoisti ky; jízda na kánoí nebo kajaku s cílem překonat stanovenou trať v nejkratšim čase. Jede se na rovné trati, pouze ve sméru vpřed. Kánoe se pohání pádlem jednolistovým, kajak dvoulistovým. Při pádlování se uživá pouze zákl. poháněcího záběru. Efektivnost záběru je pod míněna vzdáleností roviny záběru od podélné osy lodě, úhlem, který s ni sví rá, a zakřivením dráhy listu pádla; závisí i na velikosti a změnách pracovních úhlů mezi vodní hladinou a pádlem v oporné fázi záběru, na poměru této fáze k fázi bezoporné, tj. na rytmu zábě ru. Pro rychlost jízdy není rozhodující pouze velikost sily, kterou závodník pů sobí na pádlo v oporné fázi, ale i vý sledná síla působení na hybnost lodě. — Nejlepších výsledků dosahuji spor tovci, kteří mají nadprůměrnou těl. vý šku i hmotnost. Pro kajakáře je optimální těl. výška 182-t86cm, pro kanoisty 175-190 cm a pro kajakářky 167-180 cm. Závodnici na dolni hranici požadované těl. výšky se uplatňují spíše v kolektiv ních posádkách a na dlouhých tratích. Frekvence pádlováni: na kajaku 105-130, v kánoi 55-75 záběrů za min. Zákl. funkčními předpoklady v r. k. jsou vytrvalostní, silová a rychlostní schop nost spolu s vysokou citlivosti vestibulárního ústroji i proprioceptivniho čití. Způsob energetického hrazeni závisi na délce tratě; při výkonu na 500 m (2 700% nál. BM) převažuje anaerobní typ metabolismu, na trati 1 000 m (1 900 % nál. BM) a delších typ aerobní. Při výkonu docházi k časnému zapojeni oxidativního způsobu metabolického krytí (VChmax - muži 65 ml. min.kg teny 55 ml.min kg ‘ ') při vysokém zápo leni anaerobního metabolismu (laktát 12-16 mmol/l). Frekvence dýchání je várana na rytmus pohybu. Značný pódii statického, popř i jednostranného zatí žení (kánoej vyžaduje účinnou prevenci i podobě kompenzačních cvičeni. — Historie. První rychlostní závody uspo řádal Royal Canoe Club 1867 v Londý ně Zakl. tohoto klubu John MacGregor ’organizoval 1867 na žádost fr. císaře Vapoleona III. závody na Seině v Pařiži ’ rámci svět. výstavy. Od 1874 vypisoval loyal Canoe Club každoročně rychlost ní závody o putovní pohár „Paddling Challenge Cup". Pohár patři k nejstariim sport, trofejím na světě. 1875 zave lí Royal Canoe Club čtyřsedadlovou od typu Rob Roy (předchůdce dnešníno čtyřkajaku), postavenou klínkemrým způsobem a užívanou ještě 1950. J Anglii zpočátku jezdili jednotlivci i kanadské kánoi a družstva v polokry-
tém, dlouhém kajaku poháněném dvojpádly. První čtyřkajak, postavený karvelovým způsobem, se objevil na přelomu století. První ME v r. k. se konalo 1933 y Praze, druhé ME 1934 v Kodani. Úspěch obou těchto soutěží přiměl za sedání MOV v Athénách 1934 zařadit r. k. do programu OH 1936 v Berlíně. První MS se konalo 1938 ve Vaxholmu (Švédsko). Program soutěží se postup ně vyvíjel. U mužů zpočátku převládala trať 10 000 m, ženy startovaly až do 1938 na trati 600 m, po 2. svět. válce by la jejich trať zkrácena na 500 m. Vývoj směřoval ke krátkým tratím. Z 18 disci plin současného pořadu MS se 13 jede na krátkých tratích (500 a 1 000 m). Z programu OH byl vypuštěn závod na 10 000 m. V posledních letech jsou nejvyšši soutěže pořádány téměř výhradně na umělých drahách. Od 1936 je vrchol nou mez. soutěži olympijská - v regata, ve všech ostatních letech MS. — U nás byly závody zpočátku organizovány ja-
ko vložky při veslařských závodech. 1914 byly vypsány prvni rychlostní zá vody s mez. účasti. Závodni styl jízdy vkleče přiváži 1924 dvojice Novotný(Duha)-Kazda (Vladěk) ze závodů v Ham burgu. Od 1925 byla pravidelně pořádá na mistrovství ČSR na tratích 1 000 m (pro kajakáře zpočátku na 1 500 m) a na 10 000m, většinou mez., mistrem se však mohl stát pouze domácí závodník. Po 2. svět. válce působili naši reprezen tanti jako učitelé v Bulharsku, Francii, Polsku, Rumunsku, SSSR a Švédsku a pomáhali ke zvýšení závodnické úrov ně těchto zemí. Nyní je r k. řízena sva zem kanostiky ÚV ČSTV. — Závodni disciplíny. V r. k. soutěží samostatné kat. kánoi a kat. kajaků. V kat. kánoi soutěží pouze muži, v kat. kajaků muži i ženy. Na jednotlivých tratích jsou vy pisovány závody pro jednotlivce (Cl, K1), dvojice (C2, K2) a pro vícečlenné posádky (C5, C7, v některých státech CIO, K4). Soutěži se na hladké vodě,
Věkové kategorie a délky tratí 7. pro závody na krátkých a dlouhých tratích Věk žáci ml. žákyné ml. žáci st. žákyně st. dorostenci ml. dorostenky ml. dorostenci st.
dorostenky st. muži
ženy
Délka trati vm
Typ lodi C2 C4 K1 C2 K1 K1 K1
K2 K4 K2 K2 K4 K2
500 2 000 500 2000
C1 C2 C4 K1 K1 C1 C2 K1 K1
K2 K4 K2 K2 K4 K2
500 2 000 500 2 000
Cl C2 C5 K1 Cl C2 K1 K1 K1
K2 K4 K2 K2 K4 K2
500 5 000 500 2 000
C1 C2 C5 K1 K2 K4 C1 C2 K1 K2 K1 K2 Cl C2 K1 K2 K4 K1 K2
500 1 000 10 000 500 5 000
K4 K4 K4 K4
500 1 000 10 000 500 5 000
C1 C2 C5 K1 C1 C2 C5 K1 K1 C1 C2 K1 K1
K2 K2 K2 K2 K2
2. pro vytrvalostní závody délka trati v km muži ženy dorostenci st.
C1 C2 K1 K2 K1 K2 C1 C2 K1 K2
30-60 15-20 15-20
rychlostní kanoistika a to na krátkých tratích do 1 000 m, na dlouhých tratích do 10 000m a v závo dech vytrvalostních. — Typy lodí: M K1 - kajak pro žáky K1 - kajak pro jednotlivce K2 - kajak pro dvojice K4 - čtyřkajak Cl - kánoe pro jednotlivce C2 - kánoe pro dvojice C5 - pětikánoe C7 - sedmikánoe —Technika. V kánoi závodnik kleči na koleni, na jehož straně pádluje jednolistovým pádlem. V kajaku sedí na pev ném sedátku a loď pohání pádlem dvoulistovým. Zákl. pracovním pohy bem kajakáře i kanoisty je -*• záběr. Děli se na 2 fáze: opornou a bezopornou. Oporná fáze záběru dvoulistovým i jednolistovým pádlem se skládá ze za sazeni (od prvniho dotyku vody do úpl ného ponořeni listu), tažení vodou (od ponořeni listu přes kolmou polohu vzad do polohy, v niž je list ještě ponořen) a vytažení pádla z vody. Bezoporná fá ze záběru dvoulistovým pádlem se děli na 2 části: pohyb pádla z vodorovné polohy do prvního styku s vodou a od posledního styku s vodou do vodorov né polohy. U jednolistového pádla je vymezena posledním stykem s vodou a prvním stykem s hladinou v následují cím záběru. Kritériem zvládnuti techni ky je schopnost rozvinout a udržet vy sokou traťovou rychlost s nejmenší ztrátou sil. Technika žen se nemá výraz ně odlišovat od těch. kajakářů mu ž ů —Trénink. Silově vytrvalostní cha rakter r. k. nedovoluje výrazné snižová ní věku vitězů. Výjimečná vítězství mladších sportovců na OH nebo MS jsou podmíněna dřívějším zahájenim sport, připravy a biol. akcelerací těchto sportovců. Příprava k max. výkonu trvá osm i vice let a člení se do 3 etap. Eta pa zákl. tréninku (pro žáky 10-14leté) tr vá minim. 2 roky, je zaměřena na vytvá řeni zákl. těl. a psych, předpokladů pro sport. růst. Důraz se klade na rozvoj všeobec. těl. připravenosti. —V etapě specializovaného tréninku (pro 15-18leté) se přechází od všestrannosti ke spe cializaci. Dochází ke stabilizaci techni ky, zdůrazňuje se rozvoj pohyb, schop nosti, které tvoři zákl. faktory výkonu. —Etapa vrcholového tréninku završuje dlouhodobou sport, přípravu. Jejím úkolem je dosáhnout max. možné vý konnosti. Vítězství na svět. soutěžích je možné jen při tréninku na hranici max. objemu a intenzity. Vrcholné výkonno sti by mělo být dosaženo u kajakářů (a kajakářek) ve věku 21-24 let, u kanoistů (vzhledem k vyšším nárokům na techni ku) zhruba o 2 roky později. —Pravidla. Pro všechny kat. lodí je předepsána max. přípustná délka a minim, šířka
90 a hmotnost (viz kánoe, kajak). Kontrolo vána je i souměrnost lodi. Příčné řezy i podélné linie musí být nepřerušené a konvexní. Lodě musí být očíslovány. —Závody na krátkých tratích se jezdí na stojaté nebo mirně tekouci vodě, trať je přimá a musí být vytyčena v jed nom směru. Hloubka vody po celé trati musí být minim. 2 m, jednotlivé dráhy jsou 9 m široké a jsou po celé délce vyznačeny bójkami, vzdálenými od sebe nejvýše 50 m. Závodící loď musí jet od startu do cíle stále ve své dráze a nesmi se přiblížit k jiné lodi vice než na 5 m. Současně smi startovat nejvýše 9 lodí. Pokud je počet přihlášených lodi vyšši, jedou se na stejné trati rozjížďky a mezijizdy. Složení posádky, která se kvalifikovala do mezijízd nebo finále, se nesmi měnit. Tratě do 2 000 m se vyty čuji pokud možno přímo, u závodů na delší vzdálenost s obrátkami. Prvních a poslednich 1 000 m má vést přímo. Obrátky se jezdí vždy doleva (proti směru hodinových ručiček), jsou vyzna čeny 6 bójkami s praporky odlišné bar vy, než jsou cílové, a jejich poloměr je minim. 40 m. Při projížděni obrátky ne smi loď jedouci větším obloukem (vnější dráhou) vjet do dráhy lodi jedouci drá hou vnitřní. Na trati závodu může loď změnit směr jizdy jen v připadě, nepřekáži-li v jizdě lodím jedoucím za ni. Předjiždějicí loď je povinna vyhnout se lodi předjížděné, ta pak nesmí předjíž dějící lodi bránit v jizdě. V posledních 1 000 m platí pravidlo 5 m jako v závo dech na krátkých tratích. —Start je na krátkých i dlouhých tratích hormadný; lodě stojí tak, že jejich přídě jsou vyrov nány v přímce kolmé k ose závodní drá hy, v pořadi podle startovních čísel vždy od levé ruky ve směru jízdy. Star tovní povel se skládá z výzvy „Pozor!" a z povelu „Vpřed!", který je doprová zen výstřelem nebo mávnutím prapor ku. Při mez. závodech je užíváno star tovního povelu v angl. jazyce „Rea dy"-„G o" [redy-gou] Start je chybný, začne-li závodník pádlovat před pove lem „Vpřed!". Po druhém chybném startu musí být závodník ze závodu vy loučen. Zlomi-li závodnik při startu do vzdálenosti 15 m pádlo, zavolá startér závodníky zpět a po výměně pádla pro vede nový start. —Při závodě neni do voleno nechat se vést lodí, která se účastní závodu v jiné jizdě nebo lodí mimo závod. Jakákoliv cizi pomoc zna mená diskvalifikaci. —Cíl je označen červenými praporky nebo bójkami umistěnými 2 m za cílovou linií. Loď jej dosáhne, jakmile její příď protne cílo vou linii a posádka je na palubě. —Vytr valostní závody se jezdí na stojaté nebo tekouci vodě, trať může být vytyčena v jednom směru nebo s obrátkami.
Start může být hromadný nebo interva lový, kdy je startovním povelem odpo čítáváni posledních 5 sekund. Při závo du není povolena výměna lodi, je však povoleno poskytnout na břehu první pomoc, občerstvení (nápoje i potravi ny), oblečení, vyměnit pádlo. Při plnění předepsaných úkolů (povinné přenáše ni atd.) není cizí pomoc dovolena Ostatní ustanoveni jsou shodná s pravi dly závodů nadlouhýchtratich. - Výkon nostní' třidy se udělují zvlášť pro závody na hladké vodě (společně pro krátké i dlouhé tratě) a zvlášť pro závody vytr valostní. V obou případech odděleně pro kajakáře a pro kanoisty. —Soutěže OH (od 1936), MS (od 1938), ME (od 1933), MEJ (od 1967 v lichých letech). Mez. regaty pořádané ICF: v Brandenburgu (NDR), v Moskvě, Nattinghamu (V. Británie), v Tatě (MLR), na jezeře Snagov (RSR). U nás je nejvyšší soutěží M ČSSR. Mez. regaty v Bratislavě a na Slapech. —Literatura: Fomin, S. K.: Grebnoj sport. Moskva 1966 -Jemčuk, I. F.: Škola grebli. Moskva 1969 -Jemčuk, I. F. a kol.: Grebnoj sport. Moskva 1976,-Wozniak, K. H. a kol.: Kanusport. Berlin 1972. Výsledky mistrovství světa v rychlostní kanoistice Rok a místo konáni:1938 Vaxholm,1948 Londýn,1950 Kodaň, 1954 Macon, 1958 Praha,1963 Jajce, 1966 Berlín,1970 Ko daň, 1971 Bělehrad,1973 Tampere, 1974 Mexiko, 1975 Bělehrad, 1977 Sofia, 1978 Bělehrad, 1979 Duisburg, 1981 Notting ham, 1982 Bělehrad, 1983 Tampere Muži
K1-500 m 1948 1950 1954 1958 1963 1966 1970 1971 1973 1974 1975 1977 1978 1979 1981 1982 1983
Frederiksson (ŠVÉD) Kobberup (DAN) Frederiksson (ŠVÉD) Kaplaniak (POL) Vernescu (RUM) Vernescu (RUM) Tiščenko (SSSR) 5. Souček (ČSSR) Chochol (SSSR) 2. Souček (ČSSR) Csapó(MAĎ) Diba (RUM) 4. Souček (ČSSR) Csapó(MAĎ) Diba (RUM Diba (RUM Parfenovič SSSR Parfenovič SSSR Parfenovič SSSR Parfenovič JSSSR 4. Suder (ČSSR)
KMOOOm 1938 Widmark (ŠVÉD) 1950 Frederiksson (ŠVÉD) 1954 Frederiksson (ŠVÉD 4 Čepčianský (ČSR)
91 1958 1963 1966 1970 1971 1973 1974
Briel (NSR) Hansen (DÁN) Saporenko (SSSR) Saporenko (SSSR) Sledziewski (POL) Csapó(MAĎ) Csapó (MAĎ) 6. Souček (ČSSR) 1975 Sledziewski (POL) 1977 Diba4RUM)— 1978 Helm(NDR) 1979 Helm (NDRÍ 2 Masér (CSSfí) 1981 Helm(NDR) 1982 Helm (NDRÍ 4. Masér (CSSfí) 1983 Helm (NOR) 4 Masér (CSSfí) KMOOOOm 1938 Widmark (ŠVÉD) 1950 Strómberg (FIN) 1954 Hatlaczki ÍMAĎj 2. Pech (ČSR) 1958 Strómberg (FIN) 2. Čepčianský (ČSR) 1963 Briel (NSR) 1966 Hesz(MAD) 1970 Carev (SSSR} 1971 Carev (SSSR) 1973 Saporenko (SSSR) 1974 PerrUlIA)— 1975 Perri jlTA) 1977 Perri (iTA) 1978 Janič(JUG) 1979 Janič (jUG) 1981 Rasmussen (NOR) 1982 Janič (JUG) 1983 Rasmussen (NOR) K2-500 m 1948 Axelsson-Bjórklóf (FIN) 6 Pech-Kroutil (ČSR) 1950 Glasser-Hedberg (SVÉD) 1954 Steinhauer-Miltenberger (NSR) 1958 Kaplaniak-Zielinski (POL) 1963 Nicoara-lvanov (RUM) 1966 Vernescu-Sciotnic (RUM) 1970 Andersson-Petersson (ŠVÉD) 1971 Andersson-Petersson (ŠVÉD) 1973 Chochol-Gresta (SSSR) 1974 Oborski-Sledziewski (POL) 1975 Vorobjov-Ostopkovič (SSSR) 1977 Olbricht-Mattern (NDR) 1978 Olbricht-Helm (NDR) 1979 Parfenovič-Čuchraj (SSSR) 1981 Parfenovič-Superata (SSSR) 1982 Parfenovič-Superata (SSSR) 1983 Fischer-Wohllebe (NDR) jambo ree, mez. skautské srazy (do 1983 se jich konalo 16). Skaut, teorii a praxi podrobili mnozí pedagogové kritice, z marx. pozic, především N Krupská. Největší rozmach s. nastal po 1. svět. válce. V důsledku polit, a sociální dife
renciace došlo i k diferenciaci uvnitř skautského hnutí. Vedle burž. dem. or ganizaci vznikly organizace řev. a na druhé straně vysloveně pravicové. K podobnému vývoji došlo i v burž. ČSR. Zakladatel čes. a čs. skautinku byl 1912 prof. - * A. B. Svojsík, který zmírnil militaristický charakter brit. s. a upravil jej pro naše poměry pod názvem junác tví. 1914 zal. organizaci Junák - český skaut, která se 1919 stala součástí nej větší čs. burž. skautské organizace, Svaz junáků, skautů a skautek ČSR. Or ganizační struktura byla budována po dle věku a pohlavi: vlčata a světlušky (6-11 let), junáci a skautky (12-17), roveři a rangers (18-21) a koedukovaní oldskauti (nad 21 let). Zákl. jednotkou byla družina, několik družin tvořilo oddíl. Svaz měl koncem 30. let 55 000 členů. Hned po vzniku ČSR došlo k sociální a polit, diferenciaci ve skautském hnutí. Vznikly další organizace - pokrokové, které se poč. 20. let sdružily ve Federa ci čs. skautů, v jejímž čele stáli leví nár. socialisté (dr. B. Vrbenský), a řada skautských organizaci pravicových. Skautské hnutí bylo roztříštěno i národ nostně (organizace národnostních men šin - něm., židovské, pol. aj.) a odborně technicky: pojetí Baden-Powellova (Svojsíkem upraveného) s. a Setonův woodcraft. K levicovému s. patřily or ganizace: Sdružení socialistických skautů a skautek (SSSaS), Česká obec psohlavců, Spojené sbory junáků-skautů, Skauti volnosti, Lesní liga mou drosti, Internacionální soc. asociace woodcrafterská (ISAW), židovská orga nizace Techeleth lavan a zejm. Skauti práce (zal. 1919) a Spartakovi skauti (zal. 1922), jejichž sjednocením vznikla 1924 organizace Spartakovi skauti prá ce (SSP), složka Federace DTJ. 1926 vstoupila tato organizace spolu s SSSaS do - * Federace proletářské tělovýchovy. SSP, neboli rudý skautink, byl organizaci řev. mládeže s marx. ide ologii. 1927 došlo v souvislosti s bojem za jednotnou děl. frontu a na základě dohody delegaci SSP, Techeleth lavan, Čs. obce junáků volnosti. Ligy lesni moudrosti, Spojených sborů junákůskautů a ISAW k ustavení Souručenstvi děl. junáckých a skautských organizaci. K pravicovým organizacím patřily kato lický skautink (zvi. silný na Slovensku), agrární Svaz Svehlových skautů aj. Dal ší rozvoj skautského hnutí byl ovlivněn svět. hosp. krizí na poč. 30. let a rozma chem -» trampského hnutí. V pol. 30. let bylo v burž. ČSR 21 skautských or ganizací různého polit, a národnostního charakteru, sdružujících na 130 000 čle nů. 1939 došlo ke sjednoceni do Čes. junáka, jehož činnost byla 1940 okupan ty zastavena; 1945 byl obnoven jako Čs.
118
skeet junák. 1945-46 byl členem -*■ Ústřední ho národního tělovýchovného výboru jako organizačně samostatná součást. 1950 zanikl usnesením I. sjezdu ČSM v souvislosti s výstavbou jednotné Pio nýrské organizace ČSM 1968 obnoven, 1970 začleněn opět do Pionýrské orga nizace SSM. skeet [angl.], střelnice pro střelbu z brokovnice na asfaltové terče. Střelni ce má tvar kruhové výseče o poloměru 19,2 m s tětivou 36,8 m. Střed kruhu je označen tyčí vysokou 4,57 m, která udá vá předepsanou výšku vrženého asfal tového terče. Terče jsou vrhány ze dvou věží umistěných na obou stranách kruhové výseče el. nebo mechanickými - ► vrhačkami. Levá věž, vysoká 4 m, má vrhačku ve výši 3,05 m a pravá, vy soká 2 m, ve výši 1,07 m nad zemí. Sta noviště střelců £. 1-7 jsou na obvodu kruhové výseče, stanoviště č. 8 ve stře du její tětivy. Terče jsou vystřelovány směrem ke středu kružnice tak, aby terč proletěl kruhem průměru 91 cm ve výši 4,57 m nad bodem křižováni terčů. Střílí se jednak na jednotlivé terče, vy pouštěné postupně z obou věži, jednak na dvojterče, tj. na dva jednotlivé terče vypouštěné současné z obou věží na povel závodníka; na každý terč se smí vystřelit pouze jednou. Pro pořadí a sy stém vypouštění terčů jsou stanovena pravidla. skeleton, celokovové závodní saně speciálni konstrukce, na kterých se jez di v poloze na břiše hlavou vpřed ve směru jízdy. Skeleton je pouze pro jed noho závodníka. Nemá mech. řízeni ani brzdy. Pro skeleton jsou závazné roz měry: délka 70-140 cm, celková výška 8-20 cm, rozchod sanic 34-38 cm; ocelo vé sanice mohou mít minim, kruhový průměr 16 mm a mohou být opatřeny vodícími drážkami hloubky max. 2 mm. Je zakázáno sanice před závodem ohří vat a během závodu měnit. Hmotnost neni předepsána, pohybuje se mezi 30-50 kg, celková hmotnost jezdce se s. na startu nesmí být větší než 120 kg. Na doplnění dovolené hmotnosti je povo lená zátěž, pevně připojená ke skeleto nu. — Pův. měl s. na rámu - neboli ko stře (též skeletu - odtud vlastni název) ve směru jízdy upevněné pohyblivé le hátko. Bylo vypleteno popruhy nebo vyloženo gumou, aby se snižovaly otře sy, přenášené na jezdce na nerovně upravené trati. Zároveň lehátko sloužilo k lepšímu ovládání s. v zatáčkách. Mi mo - * Cresta Run se takové s. již ne používají'. skeletonový sport (angl. tobogga ning), závodní jízda na speciálních sa ních, tzv. - * skeletonu, po spádu bobo vých, sáňkařských nebo speciálních drah. — Historie. Prvhí záznam o skele
tonu, tehdy ještě dřevěném, je z 1884, Angličan Shild na něm jezdil na silnici z Davosu do Kloster. Skeletonové sou těže se jezdily na dráze -» Cresta Run od 1885; nejslavnějším závodem je Vel ká národní, která se koná každoročně dosud. V letech 1896 až 1921 byla Velká národní vypisována i pro ženy. Stavitel Cresty, Angličan Bulpett, postavil 1892 skeleton, který je na Crestě použitelný dodnes. Od 1923 smi na skeletonech závodit jen muži od 16 let. Skeleton byl dvakrát Olymp, disciplínou, vždy při ZOH v Sv. Mořici. 1928 zvítězil Ameri čan Heaton Jennison, 1948 Ital Nino Bibbia. — Renesance s. s. přichází v 70. letech se vznikem uměle chlazených drah, společných pro boby i saně. První ME se uskutečnilo 1981 v Innsbrucku-lgls, 1982 se konalo 1. MS ve Sv. Mořici, ale na bobové dráze. — V ČSSR se od 1975 konají každoročně závody převážně na sáňkařské dráze ve Smr žovce. Skeletonový sport řídí - ► Mezi národní federace bobů a skeletonu — FIBT (Federation Internationale de Bob sleigh and Tobogganing). — Technika jízdy. Skeleton se ovládá přenášením těl. hmotnosti jezdce ležícího na pev ném nebo (ve směru podélném) pohy blivém lehátku s těžištěm ve středu skeletonu. Jezdec se drží buď vpředu za ochranným rámem, přičemž má ruce ohnuté a v loktech přitisknuté k tělu, nebo tak, že má ruce připažené podél těla a drži se zadni výztuhy skeletonu. Hlava jezdce je zdvižena, horní část tru pu přečnívá přes předni okraj skeleto nu. Do zatáček jezdec stočí horní část těla do směru zatáčeni. Střed těla zů stává pevně na skeletonu, nohy se ohnou rovněž do zatáčky. Jezdec leží v oblouku, jehož vrchol je vně zatáčky, oba konce směřuji dovnitř zatáčky. — Na bobových a sáňkařských dráhách je zakázáno používat ocelových přídav ných bodců na boty jezdce a jimi zvyšo vat účinnost řízení. — Start na bobo vých dráhách se provádí rozbiháním. Jezdec v předklonu drží skeleton, vede ho v připravené stopě a před koncem startovního pole na něj naskakuje. U sáňkařských drah je možné použit startovniho můstku a startovních ma del. V tom připadě jezdec při startu na skeletonu leži (hlavou vpřed) a startuje jako sáňkař. Brzděni na trati neni téměř možné, po projeti cilem se zastavuje výjezdem do protisměru. — Výstroj. Jezdci oblékají' kombinézy (jako sáňkaři nebo lyžaři - sjezdaři). Musí být vybave ni ochrannou přilbou zakrývající obličej, rukavicemi, popř. náloketníky, nákoleníky a chrániči ramen. Používají lehké bo ty (tretry) opatřené nejvýše 8 hřeby, max. délky 8 mm, na každé podrážce. — Pravidla jsou stanovena mél. federa
ci FIBT. Výkony se posuzují podle dosa žených časů v jednotlivých jizdách. Mě ří se letmé časy. Počet jizd v závodě je 2-4. Výsledný čas je dán součtem časů ze všech jizd. Před vlastnim závodem musí být tréninková jízda. — Soutěže. ZOH (pouze v letech 1928 a 1948), MS (od 1982 ve Sv. Mořici na bobové drá ze, dále pravidelně každý druhý rok), ME (od 1981 každoročně). U nás je vrcholným závodem mez. závod pořá daný každoročně ve Smržovce. — Lite ratura: Jacobsen: Das Rodeln einschlisslich Bobsleigh und Skeletonfahren. — Rudholzer: Skeleton Mnichov 1975. — Esmarch: Skeleton-Europa■Meisterschaft. Berchtesgaden 1982 ski, pův. norský název pro - ► lyže. skialpinismus, spojeni horolezectví, lyžováni a vysokohorské turistiky. S. vznikl začátkem 20. stol. v alpských ze mích, sport, a soutěžní formu získal v 60. letech v Itálii, odkud se v polovině 70. let dostal i do nealpských zemí. V ČSSR se s. stal 1975 součásti horole zectví, jeho soutéžni formou. Pravidel né soutěže ve s. se pořádaji od 1977. — Formy s.: s) klasická — v podstatě zim ní lyžařská a vysokohorská turistika, která obsahuje širokou škálu činností od nenáročného přesunu až po několi kadenní přechody horských sedel, spo jené s výstupy na snadno dostupné horské vrcholy. HI. cílem není výkon, ale akt. odpočinek; b) soutěžní — eta pové závody dvou- nebo tříčlenných družstev. Závodníci zdolávají' předem určenou trasu, jejíž sport, hodnota je dána celkovou náročností, tj. délkou, převýšením, kvalitou podkladu, poča sím a zejména časovým limitem. V eta pách jsou zahrnuté i těch. disciplíny: obří slalom, slalom, při němž je druž stvo navázané na laně, těch. náročné sjezdy, časovka, stavba bivaku a biva kování. Závodnici musí mít lyže s ocelo vými hranami delší než 170 cm a lyžař ské hole, stoupací železa a cepín, spací pytel, stoupaci pásy, 1 smyčku a karabi nu, lavinovou šňůru. V závodech druž stev ještě horolezecké lano o průměru minim. 80 mm a délce 30 m, balíček první pomoci, busolu a čelní lampu. Kri tériem hodnoceni sport, výkonu je čas dosažený v etapě, slalomu a časovce; c) výškové a extrémní sjezdy — zlézáni a sjíždění ledových stěn, kuloárů a žle bů, jejichž sklon mnohdy přesahuje 50°. Této formě s. se mohou věnovat jen sportovci mimořádných lyžařských a horolezeckých kvalit, skibob (angl ), sport, náčiní s konstruk ci jízdního kola na lyžích. Je vyroben z lehkých pevných kovů. Skládá se z rá mu, řidítek, přední a zadní lyže. Lyže jsou připevněné k rámu kloubem a tlu mičem. Ná rámu jé šedlo o délée 50
skibobový sport
119
cm, vyplněné molitanem a potažené ko ženkou. Max. hmotnost s. je 22 kg, max. délka (od začátku přední lyže ke konci zadní lyže) je 230 cm, šířka řídítek je 50 cm. skibobový sport, závodní jízda na - ► skibobu po slalomové nebo sjezdové trati, slučuje prvky sjezdového lyžování a motokrosu. Při vyjíždění oblouků a při udržování rovnováhy používá jezdec nožní lyžičky - ► fuschi, při přímé jízdě (ve sjezdu) se plně uplatni skíbob. Jízda na s. vyžaduje dobrou nervosvalovou koordinaci, prostorovou orienta ci, postřeh, schopnost okamžité reakce i odvahu. — Historie. Skibob vynalezl 1891 Američan J. C. Stevens. V Alpách v Kiiferstedenu 1922 začal s. vyrábět místní kolář Georg Gfáller. Konstrukci s. zkvalitnil Rakušan Eberbent Brenter. S. doplnil o krátké nožní lyžičky. Od 1965 se vyrábějí skiboby kovové, od pružené tlumičem. — Mezinárodní fe derace skibobu (IFS) byla založena 1961 v Innsbrucku. S. s. je nejrozšířenéjší v Rakousku, Švýcarsku, NSR a Pol sku. — U nás se jezdilo od 1892 na tzv. jednostopých saních, předchůdcích skibobů, a to v Krkonoších a v Nízkých Ta trách. První závody se konaly 1914 v Li berci, 1976 bylo uspořádáno ME ve Špindlerově Mlýně. — Trénink. Podo bný tréninku ve -» sjezdovém lyžování; rozdělen do tři etap: základní, speciálni a vrcholové. Předpokladem zahájení tréninku na skibobu je zvládnutí jízdy na lyžích. — Závodní disciplíny: sjezd, obří slalom, slalom, paralelní slalom, sjezdová trojkombinace, skok. — Věko vé kategorie: iá á 10-14 let, dorostenci 15-18 let, muži, ženy od 19 let. — Pravi dla. Závodník musí projet trať branka mi. Branka je správně projeta, jestliže závodník protne skibobem a lyžičkami spojnici obou brankových tyčí. Hodnotí se dosažený čas. — Soutěže: MS (od 1967 v lichých letech), ME (od 1970 v sudých letech), Světový pohár (od 1980 každoročně). U nás je nejvyšší soutěží M ČSSR. Výsledky mistrovství světa ve skibobo!ém sportu lok a místo konání: 1967 Bad Hofgostein, 1969 Montana Gross, 1971 Reno, 973 Garmisch-Partenkirchen, 1975 Val 1'lsere, 1977 Schladming, 1979 Lenzeríeid, 1981 Lungůtz, 1983 Innerkrems Muži (ombinace 967 Schanberger (RAK) 5. Vele (ČSSR) 969 Ritzer (RAK) 1971 Estner (NSB )973 Fischbauer (RAK) I977 Irausek (BAK) I979" Můhlberger (NSR)
Jízda na skibobu (čs. reprezentantka A. Hanousková-Hrbková)
1981 Můhlberger (NSR) 1983 Irausek (RAK) Sjezd muži 1969 Ritzer (RAK) 1971 Estner (NSR) 1973 Fischbauer (RAK) 1975 Fischbauer (RAK) 1977 Martin (ŠVÝC) 1979 Irausek (RAK) 1981 Irausek (RAK) 1983 W olf (RAK) Obří slalom muži 1969 Donvien (ŠVÝC) 1971 Estner (NSR) 1973 Fischbauer (RAK) 1975 Estner (NSR) 5. Jakimič (ČSSR) 1977 Irausek (RAK) 1979 Můhlberger (NSR) 1981 Reiser (NSR) 1983 Irausek (RAK) Ženy Kombinace 1967 Schiffkornová (RAK) 1969 Schiffkornová (RAK 1971 Geberthová (RAK) 1973 Geberthová RAK 1975 Geberthová (RAK) 1977 Lehnerová (NSR) 1979 Ertlerová (NSR) 3. Hrbková-Hanousková (ČSSR) 1981 A. Hanousková (ČSSR) 1983 Giglerová (RAK) 2. Hanousková (ČSSR) Sjezd 1969 Schiffkornová (RAK) 1971 Zeilerová (RAK) 1973 Geberthová (RAK) 1975 Miillerová (NSR) 2. Hrbková-Hanousková (ČSSR) 1977 Gieglerová (RAK)
1979
Ertlerová (RAK) 4. Hanousková (ČSSR) 1981 Lehnerová (NSR) 4. Hanousková (ČSSR) 1983 Giglerová (RAK) 2. Hanousková (ČSSR) 6. Pořizová (ČSSR) Obří slalom 1969 Hoisová (RAK) 1971 Geberthová (RAK) 1973 Hoisová (RAK) 1975 Geberthová (NSR) 2. Hrbková-Hanousková (ČSSR) 1977 Lehnerová (NSR) 3. Hanousková (ČSSR) 1979 Doblerová (RAK) 6. Hanousková (ČSSR) 1981 Doblerová (RAK) 2. Hanousková (ČSSR) 1983 Giglerová (RAK) 2. Hanousková (ČSSR) Slalom 1979 Lehnerová (NSR) 2. Hrbková-Hanousková (ČSSR) 1981 Doblerová (RAK) 2. Hanousková (ČSSR) 1983 A. Hanousková (ČSSR) Výsledky mistrovství Evropy ve skibobech Rok a místo konání: 1970 Livigno, 1972 Salzburg, 1974 Saalbach, 1976 Špindlerův Mlýn, 1978 Holzbach, 1980 Oberstdorf, 1982 Adelboden, 1984 Aschau Muži Kombinace 1970 Fischbauer (RAK) 1972 Grábner (RAK) 1974 Fischbauer (RAK) 3. Jakimič (ČSSR) 1976 Fletzberger (RAK)
skif
120
5. Hanousková (ČSSR) sklad náčiní, samostatná místnost pro 2. Jakimič (ČSSR) uložení tělocvičného a sport, náčiní, po 1980 Múllerová (NSR) Irausek (RAK) kud jeho ukládáni není zajištěno v 6. Hanousková (ČSSR) 4. Moulis (ČŠSR) nářaďovně. S. n. bývá většinou u vel 1982 Wleszeková (RAK) 1980 Múller (Švýcarsko) kých sport, hal a stadiónů. Je vybaven 3. Hanousková (ČSSR) 1982 Kroneisl (RAK) policemi, skříněmi nebo i věšáky tak, 5. Pořízová (ČSSR) 5. Ševčík (ČSSR) aby uloženi náčiní bylo přehledné 1984 Wóllerová (RAK) 1984 Dimmer (RAK) a mobilní. S. n. musí být vybaven i vá Obři slalom 3. Klinský (ČSSR) hou a různými měřidly pro kontrolu pře 1970 Schiffkornová (RAK) Sjezd depsaných rozměrů náčiní a prac. nářa 1972 Geisslerová (RAK) 1970 Fischbauer (RAK) dím pro menší opravy nebo úpravy 1974 Gebertová (RAK) 1972 Grabner (RAK) a údržbu náčiní. Má být situován v šat 1976 Gebertová (RAK) 1974 Fischbauer (RAK) 2. Hrbková-Hanousková (ČSSR) novém objektu a u tělocvičen a sport, 4. Jakimič (ČSSR) hal přístupný z čisté i nečisté chodby 1978 Schiffkornová (RAK) 1976 Moulis (ČSSR) při zachování hygienických podmínek; 1980 Múllerová (NSR) 2. Jakimič (ČSSR) u hřišf a stadiónů má mít též přístup ze 5. Hanousková (ČSSR) 1978 Irausek (RAK) hraci plochy. Jeho velikost se řídí před 1982 A. Hanousková (ČSSR) 4. Moulis (ČSSR) pokládaným provozem. U stadiónů, kde 3. Pořízová (ČSSR) 1980 Móller (RAK) je atl. provoz, je výhodná u s. n. ještě 1984 Wiecková (RAK) 6. Moulis (ČSSR) menši přilehlá místnost pro rozhodčího Slalom 1982 Kroneisl (RAK) kontrolujíciho náčiní, 1978 Kehrerová (NSR) 1984 Dimmer (RAK) sklad nářadí, místnost v šatnovém ob 3. Hrbková-Hanousková (ČSSR) 5. Klinský (ČSSR) jektu nebo samostatná budova u hřišf 1980 A. Hanousková (ČSSR) Obří slalom a stadiónů, kam se ukládá nářadí. U tě 1982 A. Hanousková (ČSSR) 1970 Joft(RAK) locvičen a sport, hal plni tuto funkci -> 3. Pořízová (ČSSR) 1972 Grábner (RAK) 1984 Wiecková (RAK) nářaďovna Přístup do s. n. musí být 1974 Schauberger (RAK) z úrovně plochy hřiště a jeho rozměry skif [angl.j, závodní veslařský člun pro 3. Jakimič (ČSSR) musi být přizpůsobeny rozměrům uklá jednoho veslaře. V. t. veslařské čluny, 1976 Fletzberger (RAK) skij&ring (nor.], lyžování ve vleku za daného nářadí a případnému vjezdu 3. Jakimič (ČSSR) koněm (sobem apod.) nebo za motoro obslužného traktorku. 4. Mrákota (ČSSR) vým vodičem; u nás jen ojedinělé poku Sklenář Antonin, "1926, čs. pozemní 1978 Irausek (RAK) hokejista, ZMS. Dlouholetý reprezen sy. 3 Moulis (ČSSR) skipink [angl.j, speciální běžecké prů tant ČSSR, hráč Baníku Hostivař, ť 1980 Múller (ŠVÝC) pravné cvičeni, běh na místě nebo z mí v němž se podílel na získání titulu mis 4. Moulis (ČSSR) sta se zdůrazněným zvedánim kolena trů republiky 1960, 1962-64. Později pů 1982 Kroneisl (RAK) švihové nohy a náponem oporové no sobil jako trenér čs. reprezentace, 6. Ševčík (ČSSR) hy; možno provádět s různě vysokým skluz, 1. v krasobrusleni plynulá jízda 1984 Zweifenmoser (RAK) zvedáním kolen (polovysoký s., vysoký bez ztráty rychlosti. Dosahuje se jízdou 4. Klinský (ČSSR) s., nízký s ); také se zátěží, do svahu, v hraně a sladěním pohybů celého těla. Slalom zejm. jedoucí a volné nohy; 2. pohyb ly proti odporu aj. 1978 Irausek (RAK) skládací kajak, člun rozšiřený zejm ží po sněhu v důsledku hnací síly nebo 6. Žere! (ČSSR) setrvačnosti pohybu mezi dvěma svět. válkami ve vodní tu 1980 Múller (SVÝC) ristice. Mez. označení F1 a F2 (číslo zna skluzavka, rekreační zařízeni plováren 1982 Kroneisl (RAK) mená počet členů posádky). Kostru lodi a dětských hřišf. Na plovárně se s. 1984 Kroneisl (RAK) vytvořily dřevěné podélné lišty sestave umísfuje u dětských bazénů, popř. 5. Klinský (ČSSR) né deštníkovým způsobem a spojené u bazénů pro neplavce. S. bývá vysoká Ženy kováním. Lišty se vypínaly žebry. Sesta 6-6 m se sklonem 30-40°, který je na Kombinace vené dvě poloviny kostry se zasunuly konci s. nad vodou zmírněn. Pod s. mu 1970 Schiffkornová (RAK) do potahu lodi a tam se spojily. Potah sí být hloubka vody minim. 30 cm, 1972 Geisslerová (RAK) s. k. měl spodek z tzv kajakoviny o 5-7 u vyšších s. až 50 cm. Konstrukce s. je 1974 Gebertová (RAK) vrstvách (guma-textil), paluba byla dřevěná, ocelová i betonová, skluzná 1976 Gebertová (RAK) z nepromokavé tkaniny, - Závod F1 a F2 plocha, která musi být hladká, je nejča 2. Hrbková-Hanousková (ČSSR) na 10 km byl součásti programu OH stěji z plastické hmoty a pro lepší skluz1978 Gieglerová (RAK) nost bývá trvale skrápěna vodou. Vý v Berlíně 1936. 2. Hanousková (ČSSR) skládání, v ragby nejjístějši způsob za stup na s. je po žebříku nebo lépe jed 1980 Múllerová (NSR) staveni soupeře nesouciho míč. Skláda noduchými schody. — S. dětských 3. Hanousková (ČSSR) jící sevře pažemi soupeře s míčem nad hřišf je vysoká max. 2 m, výstup po že 1982 A. Flanousková (ČSSR) pasem nebo pod nim (s. vysoké nebo bříčku, dopad do zkypřeného pisku ne 4. Pořízová (ČSSR) nízké), sklouzne úchopem na stehna bo na molitanovou matraci (většinou 1984 Wiecková (RAK) a přivodí pád soupeře, který musí pustit jen na hřištích jeslí a mateřských škol). Sjezd míč. Podle směru náběhu a skoku (plav Skobla Jaroslav, 1899-1959, čs. vzpě 1970 Schiffkornová (RAK) mo) k soupeři, resp. podle způsobu rač. Olymp, vitěz v kat. nad 82,5 kg 1932 1972 Geisslerová (RAK) úchopu se odlišuje s. přední (úchop ze a držitel stříbrné medaile ve stejné kat. 1974 Gebertová (RAK) 5. Hrbková-Hanousková (ČSSR) předu doplněn úderem ramene na z OH 1928. Mistr světa v kat. do 82,5 kg bok), s. ze strany a s. zadní (nebezpeč 1923. Na ME 1929 vybojoval 3. místo, 1976 Múllerová (NSR) né pro skládajícího, při nezdaru může 1930 byl na 4. a 1931 obsadil 5. místo 6. Hanousková (ČSSR) v kat. nad 82,5 kg. být zasažen patou běžícího soupeře). 1978 Ertlerová (RAK) 1978
121
Jaroslav Skobla
Skobla Jiří, 1930-1978, čs. atlet, koulař, ZMS. Třetí na OH 1956 (17,65 m), osmý na OH 1952 (15,92 m), devátý na OH 1960 (17,39 m). Mistr Evropy 1954 (17,20 m), třetí na ME 1958 (17,12 m), šestý na ME 1962 (17,87 m). Osmkrát překonal ER: 1952 (17,09 a 17,12 m), 1953 (17,31 a 17,54 m), 1956 (17,57,17,63 a 17,76 m) a 1957 (18,01 m). jako první Evropan překonal hranici 17 a 18 m. Dvanáctině sobný mistr ČSSR. Dvacetkrát zlepšil čs. rekord: 1951-1963 (16,20-18,52 m).
skok do dálky vítězka OH 1960 ze závodů na 1 500 a 3 000 m. Mistryně světa v klas. čtyřboji 1963-64 Držitelka stříbrné medaile z MS 1962 a bronzových z MS 1959-61 (vesměs klas. čtyřboj). skoby, v horolezectví těch. pomůcky sloužící k jištěni. Jsou to kovové (ocelo vé nebo titanové) hroty různé délky a profilu ukončené okem, do něhož se po zatlučeni s. zapíná -v karabina. S. se zatloukají do spár ve skále a tvoří jednotlivé body jistícího řetězce. Dělí se na s. skalní a ledovcové. Skalní s. jsou vertikální, horizontální a speciální, mezi něž patří jedničkové s., expanzivní (nýty) a klíny dřevěné nebo kovové (tzv. bongy). Klínů a bongů se používá í jako chytů a stupů. Ledovcové jsou různé délky a do ledu se zašroubovávají; jsou to vývrtky, šrouby a trubkové nebo ozu bené spirály. Nejspolehlivějši jsou trub kové spirály, které nemají destrukční účinek na led.
Horolezecký klín (tzv. bong)
skočná, 1. čes. lid. tanec figurální ve v« taktu, v živém velmi rychlém tempu (allegro vivo, vivo, presto). Tanečním základem jsou prudké přeskoky z nohy na nohu při kolovém točení. Krok skoč ný bývá prokládán dvoudobými taneč ními kroky: obkročákem poskočným, hladkým, skočnou polkou, rychlou pol kou rozhánivou, krokem poskočným, krokem dvojposkočným ap. Po hudební Jiří Skobla stránce je blízká -» Maděře a rychlému dvoudobému - ► obkročáku a skočným Skoblikovová Lidija, "1939, sov. rych- nápěvům dvoudobých koleček z jižních lobruslařka. Čtyřnásobná olymp. vítěz a jihozápadních Čech; 2. rozmanité fi ka 1964, kdy vyhrála na tratích 500, gurální tance (předevšim párové)^ v je 1 000, 1 500 a 3 000 m, a dvojnásobná jichž tanečni struktuře se objevuji kroky skočného charakteru (např. polka s os třejšími nátřesy až nadskočením); 3. ví řivý párový tanec z moravského Slovác ká, ve kterém se po předzpěvu dvojice v bočném postaveni točí skočnými kro ky na místě dokolečka. Charakter ta neční písně je jiný než u figurální skoč né, náleží do okruhu východního instru mentálně vokálniho hud. typu. skok, 1. tělocvičný nebo sport, výkon, při němž cvičenec nebo sportovec po odrazu jednou nebo oběma nohama přecházi do letu a doskakuje nebo do padá. S. má 3 fáze: odraz, let a doskok (dopad). S. se provádějí v různém pro Lidija Skoblikovová
středí, s různou výstroji a výzbrojí, za pomoci nářadí a s náčiním. Během letu se provádějí různé výkony a také před odrazem se zařazuji a po doskoku se připojují různé výkony. S. s dotykem překážky jsou s. smíšené, bez dotyku s. prosté. S. přes různé překážky se nazývají přeskoky, s. z nižších předmětů na vyšší nebo vyšší s. na místě jsou výsko ky, z vyšších výšek dolů seskoky. Malé s. na místě nebo spojené jen s malou změnou místa nazýváme poskoky. HI. dělení skoků je podle sportů a oborů. Rozlišují se s. gym., atl., do vody, na lyžích, krasobruslařské, ve hrách, v tan ci, na koni, na trampolíně, ve vodním ly žování aj.; 2. v krasojízdě na kole těch. prvek, a) s. nůžkový - přechod z nor málního sedu do obráceného sedu v ří dítkách nebo nazpět vymrštěním nohou z pedálů do vodorovné polohy nad hor ní rámovou trubku, kde se nohy překříží a opět spouštějí do pedálů; současně se provádí výměna rukou na říditkách; b) s. točitý - skok, při němž se s jez dcem otáčejí i řídítka, skokanská věž, ocelová nebo betono vá konstrukce s plošinami pro seskok, umístěnými nad hladinou vody ve výši 5 a 10 m pro závody a 7,5 m (6,0 m) pro trénink. Plošiny jsou pevné, široké 2 m a u výšky 10 m minim. 6 m dlouhé, u vý šek 5 a 7,5 m minim. 5 m. Plošinky nes mějí být umístěny nad sebou a musí přesahovat okraj bazénu o 1,5 m. Po vrchy plošin jsou pokryty kokosovou nebo jinou protiskluznou rohoži a zadní i boční stěny jsou opatřeny bezpeč nostním zábradlím. K výstupu na věž slouží schodiště se zábradlím (žebřík je zakázán) nebo výtah. Věže se situuji tak, aby skokan byl při skoku čelem k severu, výjimečně může být i k výcho du. V. t. bazén. skokanské prkno, pružné prkno pro skoky do vody umístěné ve výši 1 až 3 m nad hladinou vody, dlouhé minim. 4,5 m a široké 0,5 m. Na zadním konci je silné 4 cm, po 125 cm se zesiluje na 6 cm a směrem k přednímu konci se zeslabu je v délce 260 cm až na 3 cm. Pod zesí leným středem je pohyblivý válec, je hož posunutím lze upravovat pružnost prkna. S. p. je pokryto kokosovou nebo jinou protiskluznou rohoží. Prkna jsou většinou dřevěná (nejlepší z kanadské borovice) nebo lepená z různých dřev; v poslední době se používají i prkna ocelová nebo hliniková. Prkno je upev něno ve vodorovné poloze tak, aby se nemohlo odchýlit o více než o 1°. V. t. bazén. skok do dálky, též skok daleký, atl. zá vodní disciplina mužů i žen. Jednotlivé způsoby provedení označujeme podle letové fáze skoku jako způsoby skrčné, závěsné a kročné. Vývoj těch. probíhal od
skok do výšky
Skok do dálky (čs, reprezentant J, Leitner)
způsobu skrčného přes závěsný k dnes d. d. byl zařazen již na program I. OH nejpoužívanějšímu kročnému způsobu, 1896. Vítěz Ellery Clark dosáhl výkonu který vytváří nejlepši podmínky pro 635 cm. Avšak již 1900 skočil Myer Pr/npředkopnuti nohou při doskoku. — S. stein 750 cm. Hranici 8 m překonal Jes se Owens 1935 výkonem 813 cm. Sou časný SR drží R. Beamon výkonem 890 cm (1968). Ženy dosahuji v průměru o 20 % nižších výkonů než muži. Nejča stěji použivaji kombinace kročného a závěsného způsobu skoku. — Ve s. d. d. se skokan odráží jednou nohou. Mís to odrazu je vymezeno hranou odrazo vého břevna blíže doskočiště. Rozběho vá dráha musí být nejméně 1,22 m širo Odrazové břevno pro skok do dálky (a ká a 40 m dlouhá. Závodník má 6 poku trojskok): 1 rozběhová dráha, 2 břevno, sů, je-li v soutěži více než 8 závodníků, má každý 3 pokusy a nejlepších osm 3 deska na plastelínu, 4 plastelína
Rozběhová dráha a doskočiště pro skok do dálky: 1 rozběhová dráha, 2 odrazové břevno, 3 plastelinová hrázka, 4 doskočiště, 5 obrubníky.
122 dalši 3. Za nezdařený pokus se pokládá, dotkne-li se závodník půdy za odrazo vou čarou nebo odrazl-li se vedle odra zového břevna, dotkne-li se půdy mimo doskočiště, vraci-li se po doskoku doskočištěm nebo používá-li při doskoku kotoulu. Pořadi závodníků v soutěži je dáno výkonem. V. t. skoky atletické, skok do výšky, též skok vysoký, atl závodní disciplina mužů i žen. Byla za řazována na pořad závodů již ve druhé polovině 19. století. Skákalo se tehdy způsobem skrčmo a střižným (viz nůž ky). Timto způsobem skočil J. M. Ryan 1895 194 cm. Zdokonalením nůžek byl způsob střižný zvratný (viz sweeney), kterým M. Sweeney 1895 zdolal výšku 197 cm. Později se skákalo způsobem bočným (viz horine), kterým G. Horine 1912 skočil 201 cm. Větší zdůraznění ro tace při skoku dalo vznik způsobu obkročnému (viz straddle). Prvni SR straddlem vytvořil D. D. Albritton 1936 výko nem 207 cm. Tento způsob představo val po vice než 40 let špičkovou techni ku, zdokonalovanou v závěru období především sov. skokany. Nový a zatím poslední způsob skoku, zádový (viz flop), předvedl poprvé 1968 R. Fosbury a SR jim překonal D. Stones (1973) vý konem 230 cm. Flop umožnil zrychleni rozběhu, snížila se ztráta rychlosti při spojeni rozběhu s odrazem a zrychlil se i odraz. Vývoj výkonnosti i těch. ve sko ku do výšky žen má podobné znaky. Vý konnostní diference mužů i žen činí po celou dobu vývoje discipliny přibližně 15 %, tj. 35-40 cm. - Při s. d. v. se sko kan musí odrážet jednou nohou. Rozbě hová dráha je minim. 15 m. Závodník může začít skákat na kterékoli výšce nad výškou základní, může libovolné výšky vynechávat, ale tři nezdařené po kusy za sebou ho vylučují ze soutěže. Za nezdařený pokus se považuje shoze ni laťky nebo dotyk země za rovinou proloženou stojany, ať už mezi stojany nebo vně stojanů, kteroukoli části těla, aniž závodník laťku přeskočil. Pořadí zá vodníků v soutěži je dáno výkonem. Při rovnosti výkonu prvních dvou závodní ků se lepší umístěni přiřkne tomu, kdo měl menší počet pokusů na poslední výšce; nelze-li ani pak rozhodnout, zís ká lepši umístění závodník, který měl v soutěži méně nezdařených pokusů; nelze-li ani pak určit pořadí, dojde k rozeskakování závodníků, přičemž se nej prve skáče čtvrtý pokus na nezdolané výšce a dále vždy jeden pokus na stří davě snižované a zvyšované výšce až do rozhodnuti. Při rovnosti výkonu na ji ném než prvním místě mají závodníci stejné umístěni. Stojany pro s. d. v. mu sí převyšovat nejméně o 10 cm nejvyšši výšku, na kterou může být laťka nasta vena. Laťka je ze dřeva, kovu nebo jiné-
123
skok o tyči
ho vhodného materiálu, má kruhový průřez, přičemž konce laťky musi být upraveny tak, aby vznikla rovná plocha 25—30 x 150—200 mm, již se laťka po kládá na podpěry. Je dlouhá 3,98-4,02 m, hmotnost nejvýše 2 kg. V. t. skoky atletické
Skok do výšky flopem
skok na skibobu, závodni disciplina
SR (M. S. Wright 1912 400 cm) byl do sažen s lehčí bambusovou tyči, na niž se již nesmělo šplhat. Vývoj těch. i vý konnosti významně urychlovalo zdoko nalováni tyčí i doskočiště. S bambuso vou tyčí se skákalo přibližně do 1945 (SR 1942 C. Warmerdam 477 cm). Pak přicházi období kovových tyči (SR 1957 R. Gutowski 478 cm), které byly poměr Stojan pro skok do výšky a uloženi lať ně lehké a pevné, ale méně pružné. Br ky: 1 stojan, 2 uložení laťky, 3 průřez zy nato se objevily první laminátové ty kruhovou laťkou, 4 ukončeni kruhové če (1961 G. Davies 483 cm), které jsou laťky s nástavcem. 5 kruhové laťka se lehké a velmi pružné, takže se při opře sploštělou plochou ni o zasouvací skřiňku ohýbají a při na rovnáváni „vystřeluji" skokana do výš ky. Nové tyče přinesly rychlý vzestup výkonnosti, už 1963 překonal B. Stern berg hranici 5 m (508 cm). — Skokan se musí odrazit jednou nohou. Rozběhová dráha musi být dlouhá nejméně 40 m a široká 1,22 m. Nejmenši délka i šířka doskočiště je 5 m. Vzdálenost mezi sto jany nesmi být menši než 4,30 m a větši než 4,37 m. Laťka je ze dřeva, kovu či ji ného vhodného materiálu, v průřezu kruhová, délka nejméně 4,48 m a nejvý še 4,52 m, hmotnost max. 2,25 kg. Za souvací skříňka je dlouhá 1 m, na čelni straně široká 60 cm, zužuje se na 15 cm u zarážecího břevna. Závodník smí pou žívat vlastní tyče. Může začít skákat na kterékoli výšce nad výškou základní, může libovolné výšky vynechat, ale 3 nezdařené pokusy za sebou ho vylučují z další soutěže. Za nezdařený pokus se Celkové uspořádáni zařízení pro skok do výšky s měkkým doskočištěm: 1 stojany, pokládá shozeni laťky z opér (tělem ne 2 laťka, 3 vrchní matrace, 4 měkké doskočiště, 5 dřevěný rošt bo tyčí), opuštění země s úmyslem sko-v skibobového sportu, skáče se na můstku P 30, hodnoti se délka skoku, skok o tyči, atl. závodni disciplina mu žů. V Anglii byla zařazována do progra mu atl. závodů již od 1866. Výkonnost se pohybovala kolem 300 cm. Technika skoku byla od dnešního provedeni značně odlišná i vzhledem ke kvalitě ty či. Prvni tyče s bodci se zapichovaly do půdy před laťkou a na tyči se mohlo i šplhat. Vitěz I. OH 1896 William Wel les Hoyt skočil 330 cm. Prvni oficiální
124
skok přímý
í f " 5'
X
1
2
Stojan pro skok o tyči a uloženi laťky: J stojan pro vrcholové závody, 2 stojan pro jednodušší zařízeni s detailem ulo ženi laťky
Skok o tyči — fáze před vypružením tyče
čit a nepřekonáni laťky, přehmátnuti Při rovnosti výkonu na jiném než prvním výš na tyči po opuštěni země, před místě mají závodnici stejné umístění. V. odrazem dotek tyči nebo kteroukoli čá t. skoky atletické. stí těla země či doskočiště za svislou skok přímý, ve skocích do vody skok rovinou proloženou horni hranou zará napřed (nazad) bez přetáčení kolem žecího břevna skříňky. Pořadí závodní pravolevé osy těla, s dopadem po no ků v soutěži je dáno výkonem. Při rov hou. nosti výkonu prvních dvou závodníků se skok útokem, dř. skok vysokodaleký, lepší umístěni přiřkne tomu, kdo měl konaný z rozběhu odrazem ze šikmé -»■ menši počet pokusů na poslední výšce; líhy. nelze-li ani pak rozhodnout, získá lepši skok vysoký viz skok do výšky, umístění závodník, který měl v soutěži skoky atletické, závodni discipliny za méně nezdařených pokusů; nelze-li ani hrnující - * skok do dálky, - * skok do pak určit pořadí, dojde k rozeskakování výšky, -*■ skok o tyči a -*• trojskok. závodniků, přičemž se nejprve skáče Atlet překonává z rozběhu odrazem co čtvrtý pokus na nezdolané výšce a dále největší vzdálenost; dříve se soutěžilo vždy jeden pokus na střídavě snižované i ve skocích z místa (kromě skoku o ty a zvyšované výšece až do rozhodnutí. či). Ve skoku do dálky a v trojskoku se
Skříňka pro zasunutí tyče při skoku o tyči: 1 rozběhová dráha, 2 břevno.
měří horizontální vzdálenost od přesně stanovené hranice (odrazového břev na), ve skoku do výšky a skoku o tyči vzdálenost výšky laťky od povrchu odraziště. Ve skoku do výšky a do dál ky překonává skokan příslušnou vzdále nost jedním odrazem, v trojskoku třemi odrazy bezprostředně za sebou a ve skoku o tyči jedním odrazem za pomoci speciální pružné tyče. — Z biom. hle diska jsou atl skoky v podstatě stereo-
•ko ky do vody
125
Celkové uspořádání doskočiště pro skok o tyči: 1 laťka, 2 stojany, 3 podkladová deska, 4 matrace s molitanovou náplni, 5 vrchní matrace, 6 zarážecí skříňka
typni lokomocí, zaměřenou na dosaže ní: a) max. rychlosti vzletu těžiště sko kana, b) optimálního úhlu vzletu těžiště, c) dynamické stability skokana za letu ve skoku do délky a v trojskoku, d) opti málního rotačního impulsu při odrazu ve skoku do výšky a ve skoku o tyči, e) co největší výšky těžiště těla v závěru odrazu, f) optimální polohy a činnosti skokana nad laťkou či při doskoku, umožňující dosažení co největší výšky nebo délky skoku. — Pro skoky se hodí atleti vyšši postavy vyrovnaného sómatotypu, s optimální kombinací mezomorfní a ektomorfní komponenty. Mezomorfní složka je více zdůrazněna u skokanů o tyči. — Z fyziologického hlediska představuje činnost ve sko cích střední až vyšší intenzitu krátkodo bého zatižení. Je převážně anaerobního charakteru. Vlastni výkon trvá několik sekund. Je při něm nejvíce zatížen pod půrně pohybový aparát a nervová sou stava. Rozhodující pohyby jsou vykoná vány limitní rychlostí, trvající několik setin sekundy, a kladou max. nároky na koncentraci a psychiku atleta. Skoky vyžadují vysokou úroveň dynamické vý bušné síly a rychlosti, schopnost koor dinace pohybu ve značné rychlosti, mi mořádnou svalovou pružnost, relaxaci a pohyblivost. — Zákl. složky skoků jsou: a) rozběh a příprava na odraz, b)
odraz, c) let (přechod laťky), d) doskok či dopad. Tohoto rozdělení se používá pro snazší analýzu rozhodujících po hyb. fází. První tři složky rozhodují o vý konu asi z 80 %, pohyby prováděné za letu, při přechodu laťky a při doskoku ovlivňují výkon v daleko menší miře. — Taktika. Počínání skokana v soutěži je založeno na podrobných znalostech vnějších podmínek výkonu, pravidel, časového pořadu, startovní listiny, vý konnostní úrovně soupeřů, jejich cho vání, a na vnitřních podmínkách, tj. schopnostech koncentrace, regulace aktuálního psych, stavu, na schopnosti obj. analýzy vlastního stavu sport, for my pro volbu zákl. výšky, postupných výšek, vynecháni pokusů, soustředění úsilí na první či jiný pokus apod. Litera tura: Beran, P. a kol: Skoky, Praha 1976. Djačkov, V. M.: Legkoatletičeskije pryžki, Moskva 1956. Djačkov, V. M.: Pryiok v výsotu s razbega, Moskva 1958. Djačkov, V. M. - Strižak, A. P.: Pryžok„Fosberi - flop", Moskva 1975. Friedl, A.: Skok do dálky a trojskok, Praha 1963. Jagodín, V. M.: Pryiok s šestom, Moskva 1978. Portnov, V. P.: Pryiok v výsotu, Moskva 1979. Starzynski, T.: Trojskok, Varšava 1966. Šimonek, J. Koštial, J. - Varga, I.: Atletika, skoky. Bratislava 1976. Wazny, Z.: Skok o tyczce, Varšava 1966.
skoky do vody, 1. skoky účelové, re kreační nebo exhibiční s vžitými slg. ná zvy; 2. sportovní odvětví, spočívající v předvedeni pravidly vymezených sko ků z pružného prkna nebo ze skokanské věže s cílem získat co nejvyšší bodové ohodnocení. S. do vody zaměstnávají kardiovaskulární a respiračni systém submaximálně, pohyb, aparát, koordi nační a regulační systémy maximálně. Každý skok vyžaduje jemnou pohyb, di ferenciaci prostřednictvím složitého prostorového, časového, silového, rov novážného a gravitačního čití v nepatr ných zlomcích sekund, s různým drže ním těla bez opory, kdy je skokan nu cen překonávat hmotnost těla náročný mi svalověsilovými impulsy. — V pří pravě se rozvíjejí pohyb, schopnosti (rychlostní, koordinační, rovnováhové, orientačni) a psych, schopnosti (paměť, vnímání, vůle, intelekt a myšlení, včetně síly a vyrovnanosti duševních procesů). — Historie. Zmínky o s. do vody z úte sů, skal a lodi po nohou i střemhlav na cházíme ve starověkých textech a kres bách, např. v Homérových textech 800 let př. n. I., na etruském obraze ze 6. stol. př. n. I., znázorňujícím skok střem hlav do moře z vysoké skály, V 16. stol. píše Wynmann v knize Colymbetes 0 smělých skocích hochů z curyšského mostu. V 18. stol. píše GuthsMuths v knize Kleines Lehrbuch der Schwimmkunst i o skocích do vody, v Neapoli vychází kniha o plaváni od it. kanovníka Oronzia de Bernardi L'uomo gallegiante osia Parte rag/onata del nuoto, obsahujici i mědirytiny skoků do vody. — K rozvoji novodobých s. do vo dy přispěli skokani z Halle. Jednoduché skoky s dobrým drženim těla doplnili kombinacemi s rotací kolem podélné 1 příčné osy. Rozvoj byl podnícen i vznikem nářaďového tělocviku a vý stavbou plaveckých zařízeni ve 2. pol. 19. století. Druhé vydáni Klugeho knihy Schwimm- und Sprunggymnastik, pře pracované Eulerem 1870, obsahovalo 121 skoků. Novodobá technika s. do vo dy se vyvíjela dvěma směry: Němci se soustředili na s. z pružných prken a pro váděli je s pevným držením těla a přes nými pohyby; Švédové se naopak za měřili na s. z věže s lehkým až uvolně ným provedením. Do 1. svět. války při nášely oba směry svým představitelům řadu úspěchů na OH. Po 1. svět. válce upoutali pozornost novým pojetím Američané. Pevné držení soustředili na dolni končetiny, zatímco pažemi praco vali měkce a lehce, pružnost prkna vyu žívali do krajnosti, do vody dopadali hladce s minim, stříkáním. V pozdějších letech došlo se změnou pružnosti prkna k plnému uplatněni této techniky. Na programu OH 1904 byly poprvé vypsá-
skoky do vody t »^6 O r 1.5—t r “ — ----------- 3
126 t
Prkno pro skoky do vody z výšky 1 m
ny skoky z věže pro muže a 1912 pro že ny. Od 1920 se konaly skokanské soutě že v dnešní podobě, tj. z prkna a věže pro muže a ženy. Na těchto OH získali Američané dvě třetiny medailí. Prven ství si udrželi do OH 1956, pak je vystří dali závodníci z evr. států. K význačným postavám skokanského sportu patří Ital Klaus Dibiasi (5 olymp. medailí), Ameri čanka Patricie McCormicková (4 zlaté medaile), Ingrid Krámerová z NDR (4 medaile, z toho 3 zlaté). 1908 byla za
ložena Mez. amatérská plavecká fede race - FINA, která podpořila i rozvoj s. do vody. — U nás se začínalo skákat po 1. svět. válce. Vlastni pojetí převzaté z tělocvičné soustavy se zpočátku pro jevovalo určitou „tvrdosti", teprve se známením s moderními skokanskými styly, zejm. americkým pojetím, nabyli naši skokani lehkosti, elegance a dosta li se již před 1948 mezi přední evr. sko kany. — První mistrovství ve s. do vody bylo poprvé upsořádáno 1920, a to ve skocích z prkna 1 m a 3 m. Od 1930, po zřízeni plaveckého stadiónu na Barran dově, byly do programu zařazeny i sko ky z věže. — Nyni jsou s. do vody řízeny výborem svazu plaveckých sportů ÚV ČSTV. — Zavodni discipliny. Soutěže se vypisuji ve skocích z 1m a 3m prkna a z 5m, 7,5m nebo 10m věže (na OH, MS, MÉ pouze z 3m prkna a 10m věže). Pro každou věkovou kategorii je určen počet volných skoků z různých skupin s omezeným počtem stupňů nesnadno sti a počet volných skoků bez omezení nesnadnosti. — Soutěžní skoky jsou utříděny do 6 skupin, jednotlivé skoky jsou označeny stupněm (koeficientem) obtížnosti (od 1,0 do 3,5). — Skoky na před se skáčí ze stoje čelem k vodě; skoky nazad se skáčí ze stoje zády k vo dě; skoky zvratné, slg. auerbachy, se skáčí nazad ze stoje čelem k vodě; sko ky zpětné, slg. delfíny, se skáčí napřed ze stoje zády k vodě; vruty jsou skoky s obraty kolem podélné osy těla. — Technika. Skok do vody se skládá z odrazu, letu vzduchem a dopadu do vody. — Odrazem se uvádí do pohybu těžiště, skokan získává výšku, rotaci a přiměřenou vzdálenost od prkna Při
Skokanské bazény: A pro skoky z prkna, B pro skoky z věže
skocích z věže je skokan odkázán na vlastni odrazové schopnosti, při sko cích z prkna využívá pružnosti prkna. Odráží se ze zákl. postavení z místa ne bo z rozběhu, a to snožmo (na prkně), popř. jednonož (na věži). Základnim po stavením je vzpřímený postoj; při sko cích z místa čelem k vodě na plných chodidlech ve stoji spojném, špíčky ne přesahují okraj prkna (plošiny), při sko cich zády k vodě je třetina až polovina chodidla na prkně (plošině). Při skocich z rozběhu stojí skokan v přiměřené vzdáleností k přednímu okraji prkna (plošiny). Rozběh se skládá nejméně ze tři kroků a náskoku, z něhož se provádí vlastní odraz. Při letu vzduchem se tělo pohybuje rychlostí ziskanou odrazem. Jestliže byl při odrazu dodán i otáčivý impuls, může se tělo přetáčet (kolem pravolevé osy) a otáčet (kolem délkové osy) nebo kombinovat přetáčeni s otá čením. Otáčivý impuls se nemůže sko ku dodat za letu. — Podle stupně přeto čeni kolem osy přičné rozlišujeme: sko ky přímé (bez přetáčení kolem přičné osy); skoky střemhlav (přetočeni 0 180°); překoty (přetáčení o 360° a ví ce: 1 překot, V h překot, dvojitý překot až 4'/ i překoty); skoky s otáčením ko lem osy podélné, tj. vruty, lze provádět s obratem o 180° f/zvrut, půlvrut), o 360° (1 vrut, celý vrut) a o více stupňů až do 1 440° (4 vruty). Za letu vzduchem lze tělo držet v polohách: a) prohnutě, b) schylmo, c) skrčmo, d) libovolně. Polo ha letmo je kombinací prohnuti se schýlením nebo skrčenim u některých překotů Skokan vyznačí po odrazu po lohu prohnutě a v další fázi letu zrněni polohu na schylmo nebo skrčmo Do pad je závěr skoku. Patři k němu část sestupné dráhy letu a ponořeni těla pod hladinu. Dopadá se po nohou nebo střemhlav. — Trénink. Tréninkový pro ces se skládá ze 3 tréninkových etap: etapy základního tréninku, speciálního tréninku a vrcholového tréninku. Začle něni sportovce do výcviku předchází výběr talentované mládeže ve věku 6-7 let. Přihliži se k funkčnim předpokla dům, k odolnosti proti nemocem z pro chlazení, stavbě těla, rozsahu pohybu v hlezennich a ramenních kloubech i páteři, úrovni pohyb, schopností, nervosvalové koordinaci, prostorové orien taci, k stabilitě po rotačních pohybech, psychickým vlastnostem a psychofyzic ké odolnosti. — Na výběr navazuje 3-6měsični připravný a ověřovací vý cvik, ve kterém se začínají vytvářet ná vyky na pravidelný trénink. Přípravný a ověřovací výcvik by měl být ukončen do 8 let. — Cílem etapy zákl. tréninku (2-3 roky) je získáni dokonalé prostoro vé orientace ve vzduchu a pod hladi nou, zvládnutí zákl. těch. skoků a -*■ pá-
127
skoky do vody Tabulka věkových kategorií, disciplin a počtu skoků
Věkové kategorie ml. žactvo (do 12 let) st. žactvo (13-14 let) dorost (1 5-17 let) ženy
Počet volných skoků s omezením bez omezeni obtížnosti obtížnosti
Disciplíny 1m a3m prkno
3(5,4)
3
1m a 3m prkno 5m až 7,5m věž 1m a3m prkno 5m až 10m věž 3m prkno 5m, 7,5m nebo 10m věž 3m prkno 5m, 7,5m nebo 10m věž
5 9,5) 3 1 5,41 5 19,5) 4 7,6 5 9,5) 4 7,6) 5 1 9,5) 4 7,6)
3 5 (hoši 6] 4 (hoši6] 5 4 6 6
Pom. Max. součet stupěů nesnadnosti uveden v závorkách. Mez. soutěže mládeže se konají ve věkových kategoriích 12 let a mladší, 13-14 let, 15-17 let.
lil do vody, rozvíjení tělesných i psych, vlastnosti. Etapa by měla být ukončena fo 12 let. Převládajicl složkou je vše stranná tělesná příprava. — Cílem etaDy specializovaného tréninku (2-3 roky) e dosaženi vysoké individuální výkon
nosti. Pokračuje se v předchozím tré nink, avšak na vyšší úrovni, při větším objemu, intenzitě a specifičnosti. Celo roční cyklus je dvouvrcholový, s perio dizaci na období přípravné, hlavní a přechodné. Převládající složkou tré
ninku je speciální tělesná příprava, za jišťující rozvoj pohyb, schopností cha rakteristických pro s. do vody, zdoko nalující pohyb, koordinaci i součinnost pohyb, aparátu s vegetativnimi funkce mi. V etapě vrcholového tréninku (ča sově neohraničené) dochází ke specia lizaci na vybranou disciplínu - skoky z prkna nebo z věže. Snižuje se objem tréninku, zůstává intenzita. Převládající mi složkami tréninku jsou technická a psych, příprava, cílem je dosažení vy sokého sport, mistrovství. — Výstroj. Muži plavky, ženy trikot z jednoho kusu s výstřihem jen na zádech. Látka všech trikotů a plavek musí být neprůhledná. — Zařízení pro skoky do vody se sklá dá ze zařízení pro skoky z pružných pr ken a skoky z pevných plošin věže. Vý ška pružných prken nad hladinou vody je 1 m a 3 m, výška pevných plošin je 1 m, 3 m, 5 m, 7,5 m a 10 m. Plošiny 1 m a 3 m jsou pomocné a nelze z nich pro vádět skoky při soutěži. Pomocným za řízením je i hydraulická plošina, která umožňuje nastaveni pružného prkna či pevné plošiny libovolně do výšky 3 m. V přípravě skokanů se používá i pomoc ných zařízeni na suchu: skokanského
Tabulka rozdělení skoků do vody 1. skupina Skoky napřed
2. skupina Skoky nazad
3. skupina Skoky zvratné
4. skupina Skoky zpětné
(přímý) střemhlav překot 1 'h překot 2 překoty 2 '/: překoty 3 překoty 3 'h překoty 4 'h překoty skoky letmo překot 1 Vi překot 2 překoty 2 '/ i překot
(přímý) střemhlav překot 1 '/ i překot 2 překoty 2 '/r překoty 3 'h překoty
střemhlav překot 1 '/ i překot 2 překoty 2 '/ i překoty 3 '/ i překoty
střemhlav překot 1 '/ i překot 2 překoty 2 '/ i překoty 3 'h překoty
skoky letmo: překot 1 'h překot
skoky letmo: překot 1 ’/i překot
skoky letmo: překot 1 'h překot
Proveden! skoku: (a) prohnutě, (b) schylmo, (c) skrčmo, (d) libovolně
5. skupina Vruty
6. skupina Ze stoje na rukou
skoky napřed a zpětné: půlvrut, vrut. překot s: půlvrutem, 1 až 4 vruty 1 'h překot s: půlvrutem, 1 -2 vruty skoky napřed: 1 'h překot s: 3 až 4 vruty 2 '/ i překot s: 1 až 2 vruty skoky nazad a zvratné: půlvrut, vrut, překot s: půlvrutem, vrutem 1 '/ i vrutem, 2 '/ i vrutem, 3 '/ i vrutem, 1 '/rpřekot s: půlvrutem, 1 '/ i vrutem, 2 '/ i vrutem, 2 ' l i překot s: půlvrutem
střemhlav pád překot napřed 2 překoty napřed 3 překoty napřed skok zvratný překot zvratný 1 ' l i překot zvratný 2 překoty zvratné
skoky na lyžích
128
Skok na lyžích — letová fáze
prkna na suchu s molitanovou jámou a lonží, velké trampolíny s lonží, malé trampolíny, otáčecí sedačky. Velikost bazénu pro skoky do vody, hloubka vo dy pod jednotlivými skokanskými zaří zeními, rozměry plošin i pružných prken jsou určeny mez. pravidly skoků do vo dy (viz bazén). — Pravidla. Souhrn sko ků, které si závodník vybere pro určitou soutěž, se nazývá sestava. Sestavu sko ků je závodník povinen odevzdat 24 ho din před zahájením soutěže vrchnímu rozhodčímu na předepsaném formuláři. Skoky se prováději v pořadí uvedeném v seznamu. Do seznamu skoků se zapi suje ohodnocení skoku jednotlivými bodovými rozhodčími a výsledná znám ka za skok. — Sbor rozhodčích se sklá dá z vrchního rozhodčího, bodových rozhodčích a zapisovatelů. Vrchní roz hodčí řídí soutěž a dbá na dodržování pravidel. Sestavuje sbory rozhodčích a rozmísťuje je po stranách skokanské ho zařízení. V některých případech se podílí na udělení známky. Bodových rozhodčích je vždy lichý počet. Pro pře bor TJ stačí jeden, pro přebory okresu a kraje 3 rozhodčí, ostatní soutěže hod notí 6 rozhodčích. Pro mistrovství ČSSR, ME, MS a OH musí být 7 rozhod čích. Bodoví rozhodčí udělují na pokyn vrchního rozhodčího známku za skok ihned, současně a bez vzájemného do rozumívání. Známky se udělují v inten cích následující tabulky: skok zcela nezdařený 0 bodů skok nepovedený (nedostatečný) 0,5-2 body skok podprůměrný (špatně provedený) 2,5-4,5 bodů
skok průměrný (uspokojivý) 5-6 bodů skok dobrý (spolehlivě provedený) 6,5-8 bodů skok velmi dobrý (výborný) 8-10 bodů Při hodnocení nemá být rozhodčí ovliv něn jiným faktorem než technikou a provedením skoku. Skok má být po suzován bez zřetele na obtížnost. Hod notí se rozběh, odraz, technika a lad nost skoku za letu, dopad do vody. V pravidlech skoků do vody jsou tyto zákl. údaje konkretizovány. Pravidly předepsaných srážek je poměrně málo, proto dochází v hodnocení jednotlivých skoků občas ke značným bodovým roz dílům, které mohou vyplývat z rozdílné ho výkladu pravidel. Zapisovatelé zapi sují známky bodových rozhodčích vždy ve stejném pořadí do seznamu skoků. Nejvyšší a nejnižší známka se škrtá, součet zbylých známek tři bodových rozhodčích se násobí stupněm obtížno sti a zanáší do seznamu skoků. Je-li bo dových rozhodčích 7, dělí se výsledek pěti a násobí třemi. Tím je získán po rovnatelný výsledek se soutěžemi, kde rozhodovalo 5 rozhodčích. Ke zrychleni výpočtu výsledku se používají tabulky nebo počítače. — Soutěže. OH (od 1904 muži, od 1912 ženy), MS (od 1973), ME (od 1926 muži, od 1927 ženy), MEJ (od 1967, od 1983 každoročně), Evrop ský pohár (od 1980). — U nás je nejvyš ší soutěží M ČSSR. — Výsledky MS a ME viz plavání. s koky na lyžích, 1. terénní skok při překonáváni nerovností nebo překážek, a to bez holí nebo s holemi; 2. lyžařská
záv. disciplína, součást klasického lyžo vání. Soutěže probíhají na -» lyžař ském můstku s -*■ normovým bodem P 25 m, P 40 m, P 60 m, P 70 m (střední můstek), P 90 m (velký můstek); v -» le tech na lyžích se skáče na můstcích s normovým bodem P větším než 90 m — Charakter skoku na lyžích vylučuje masové rozšíření. Předpokladem vý konnosti je vysoká úroveň rychlostně silových schopnosti, prostorové orien tace, svalové koordinace a odvaha. — Historie. Závody ve skoku se začaly po řádat na sněhových můstcích v Norsku 1868 skočil Nor S. Norheim 19,5 m. Z počátku se skákalo na sněhových můstcích, 1911 byl postaven první mů stek s umělou konstrukci pod Zvičinou u Dvora Králové n. Labem. 1936 vydala skokanská komise FIS na základě pro počtů ing. Straumanna normy pro stav by lyž. můstků. Do té doby byly můstky stavěny podle představ a zkušeností zá vodníků a značně se lišily. Zdokonalo váni techniky skoku, výzbroje, výstroje a stavba větších a dokonalejších můst ků vedly k prodlužování délek skoků a ke vzniku nové disciplíny letů na ly žích. Od 1953 jsou povoleny soutěže na můstcích s normovým bodem 90 m. Skoky na I. jsou od 1924 mez. řízeny ko misi Mezinárodní lyžařské federace (FIS). Olymp, sportem jsou od 1924. — U nás se první závody konaly 1893 v J i lemnici, 1897 byly pořádány mez. závo dy v rámci II. mistrovství Království čes kého v Dolních Štépanicích. Vyhrál Nor H. Steffens skokem 19,5 m, 1898 skočil J. Kraus 15,5 m. Na Slovensku se prvn závody konaly 1911 u Tatranské Pohan ky. —. Organizačně je skok na I. řízen svazem lyžování ÚV ČSTV. Velikost můstků pro skok na lyžích Nejmladší žáci Ml. žáci St. žáci Ml. dorostenci St. dorostenci Muži a junioři
do 10 let do P 25 m 11- 12 do P 40 m do P 60 m 13 - 14 15 - 16 do P 70 m 1 7 - 18 do P90m P90 19 roků a st. a můstky pro lety
— Technika. Skok se skládá z pěti fází: nájezdové, odrazové, letové, doskokové a dojezdové. Úkolem nájezdové fáze je získat největší rychlost na přímé drá ze nájezdu a v přechodovém oblouku. Po startu závodník zaujme aerodyna mické postavení, aby snížil odpor vzdu chu na minimum. Nájezdové postavení je i výchozím postavením pro odraz. Tr vání nájezdu závisí na normovém bodu můstku a pohybuje se v rozpětí 5-10 s. Odrazová fáze je nejkratší (0,2-0,3 s).
skoky na trampolíně
129 ale nejdůležltějšl fází skoku. Účinný odraz musí být razantní, ve vertikálním směru k rovině odraziště, ukončený přesně na hraně odraziště. Při odrazu se závodník snaží snížit odpor vzduchu na minimum, získat optimální rotaci tě la v prostoru proti působícímu odporu vzduchu a účelné zařadit pohyb paži. Skloubeni těchto požadavků do pohyb, akce, realizované ve velké rychlosti (80-115 km/h) a v minim, čase, klade na skokana velké fyzické a psych, nároky a vyžaduje dlouhodobou systematickou přípravu. Odrazem se skokan dostává do letové fáze. Při letu využívá aerody namických sil a snaží se nastavit tělo a lyže do optimální polohy, aby pro dloužil letovou křivku a dosáhl delšího skoku. Při letu jemné koriguje polohu těla a lyži podle měnících se povětrno stních podminek i měnícího se sklonu letové křivky. Trvání letové fáze opět závisí na normovém bodu můstku, po hybuje se v rozmezí 2,5-5,0 s. Vývoj skokanské výzbroje a výstroje (přede vším kombinéz) v posledních letech zvýšil podíl letové fáze na výsledném výkonu. Fáze ukončujíc! let se nazývá doskok. Skokan získává kontakt s pev nou podložkou a snaži se udržet rovno váhu. Vysune jednu nohu vpřed, sníži postoj a upaží. Letová fáze i doskok jsou určeny pravidly a ovlivňují hodno cení stylu skoku. Poslední fázi je dojezd. — Trénink. Cílem etapy zákl. tré ninku (8-14 let) je vybudování všestran ného základu pro speciální přípravu. Využívá se gym cvičeni, atl. disciplín, malých i sport, her a nejrůznějších prů pravných cvičení. Důraz je kladen na obratnost a zvládnuti skoku na lyžích na malých můstcich. V etapě specializova ného tréninku (15-18 let) si skokan osvojuje techniku skoku na malých a středních můstcích, rozviji obratnostní, rychlostní a silové schopnosti, odva hu, prostorovou orientaci a uči se vy rovnávat s ménícimi se podminkami na různých můstcich a při změnách počasi. Do etapy vrcholového tréninku při cházejí skokani, kteří prošli předchozí mi etapami přípravy a splňují kritéria pro zařazeni. Cílem je dosahování nej lepších výkonů, dokonalé zvládnuti techniky skoku na můstcích různých ve likosti a profilů a úspěšná reprezenta ce. — Výzbroj a výstroj. Skokanská kombinéza je ze speciálního pružného materiálu stanovené propustnosti s do brými letovými vlastnostmi. Hladký po vrch umožňuje získat max. rychlost při nájezdu. Přilba chrání hlavu při pádech a z hlediska aerodynamiky snižuje ztrá ty rychlosti při nájezdu. Brýle při vel kých rychlostech umožňují vidění a pro storovou orientaci. Rukavice jsou nut nou ochranou při pádech a v chladném
prostředí. Skokanské boty viz obuv sportovní, skokanské lyže viz lyže, sko kanské vázání viz vázání. — Pravidla. Provádějí se tři skoky, první je zkušeb ní, druhý a třetí se hodnotí body za pro vedeni (styl) a body za délku. Provede ní stylu hodnotí pět rozhodčích. Ideální skok se hodnotí 20 body, nejnižši a nejvyšši známka se škrtá a součet zbývají cích tři tvoří celkovou bodovou hodno tu za styl (nejvýše 60 bodů). Při odrazu se hodnotí síla, odvaha a přesnost pro vedeni, při letu klid. jistota, vedeni lyží a odvaha. Při ideálním letu tvoři trup s nohama téměř přímku nebo svírají velmi tupý úhel. Při doskoku má být předsunuta jedna noha. nohy pokrčeny v kolenou a kyčlích, lyže vedeny v úzké stopě. Po doskoku zaujme skokan při rozený postoj, dojede na dojezdovou plochu a zastaví. — Za malé chyby v provedení a chyby, které byly ihned odstraněny, se sráží 0,5-2 body; za chy by. které se projevuji po celou dobu le tu, 2-4 body. Za pád při doskoku se sráží 10 bodů, za dotyk sněhu oběma rukama a vzpřímení 8 bodů. — Známka za délku se vypočte z tabulek podle velikosti můstku. Celková známka za skok je součtem bodů za styl a za délku skoku. Výsledek závodu je dán součtem bodů za obě soutěžní kola. - V soutěži druž stev mohou skákat 4 skokani, hodnotí se celk. známky 3 nejlepšich členů kaž dého družstva v daném soutěžním kole Ve zkušebním kole skáčou členové družstva za sebou, v soutěžních kolech startují vždy první závodníci každého družstva, pak druzi, třeti a čtvrti. — Soutěže. ZOH (od 1924 na jednom můstku), MS (od 1924 do 1960 na jed nom můstku, každý 2. rok, od 1962 sou těže na dvou můstcích, P 70 m, P 90 m, od 1982 soutěž družstev na P 90 m), MEJ (od 1968 do 1976 a od 1977 jako MSJ každoročně), Světový pohár sko kanů (od 1979). K největším závodům ve skoku patři ■ ► Intersportturné, -->■ Holmenkollen, Lahti. U nás je nejvyšší soutěži M ČSSR, mez. závody -» Bohe mia turné, -» Tatranský pohár a soutěž na můstku s umělou hmotou -» Velká cena Frenštátu. — Literatura: Bělonožník M. a kol.: Skok na lyžích. 1956. Jarolímek, K.: Stavba lyžařských můstků. 1950. — Výsledky MS a ME ve skocich na lyžích viz lyžování, skoky napřed, ve skocích do vody skupina skoků prováděných ze stoje čelem k vodě, a to bud bez přetočeni (skok přímý), nebo s přetočením o 180° až 1 620° kolem pravolevé osy těla s dopadem střemhlav (překot až 4'/z překotu). skoky na tram políně, sport odvětvi, při němž se předvádějí sestavy skoků s akrobatickými prvky na závodní - *
trampolíně. Sestavy (povinné i volné) se skládají z 10 skoků různé obtížnosti, mohou být předvedeny jednotlivcem, čtyřčlenným družstvem, dvojici v syn chronních skocích. — Akrobatické prvky (obraty a překoty kolem všech os) vyplňuji letovou fázi skoku. Odraz i doskok je soustředěn na střed plach ty. Výšku skoku ovlivňuje sila odrazu. Odrazové možnosti skokana jsou dány jeho hmotností, svalovou silou, koordi naci hmitu skokana s kmitem a odpo rem odrazové plachty, rozměrem plach ty, vzdušností a silou pružin. Intenzívní skákáni odpovídá energetickým výde jem výkonu vyšší až submax. intenzity. Rozvíjí prostorovou ďrientaci, nervosvalovou koordinaci, odvahu. — Historie. Předchůdce trampolíny, naglugatak (mroží kůže napnutá v rámu), sloužil k zábavě Eskymáků asi od 15. století. Byl držen chytači, skokan se částečně odrážel a částečně byl jimi vyhazován — Zavodni trampolínu patentovali 1928 Američané Larry Griswald a George Nissen (mistr USA ve skocich do vody). Od 1939 bylo cvičení na t. v USA součá stí školních osnov a vojenského výcvi ku, jako sport však byly skoky na t. uz nány v USA až 1954. - V 50. letech se cvičení na t. přeneslo i do Evropy, 1958 byla uspořádána první mistrovství ve Švýcarsku, NSR, V. Británii. — 1964 by lo uspořádáno první MS a svolán I. kon gres nár. federaci, který zal. Mez. fede raci skoků na trampolíně (FIT) a vydal mez. pravidla. Později byla přijata zkrat ka ITV (International trampolín Verband). 1972 byla hegemonie Američanů poprvé přerušena vitězstvim V. Britá nie. Rozvoji sportu pomáhaly exhibice v synchronních skocích až na 20 tram polínách. Od 1968 se mezi přední sko kany světa zařazuji sportovci SSSR; značné ovlivnili těch. i obtížnost skoků. — U nás se začínalo skákat na t. od 1960. Zpočátku se cvičilo na doveze ných trampolínách zn. Nissen, 1970 byly zkonstruovány speciální nafukovaci t. pro výběrovou skladbu armády na IV. CSS. 1970 byla zal. komise skoků na t. při svazu ZRTV ÚV ČSTV a uspořádán I. přebor Čs. lid. armády a I. celostátní soutěž na nafukovacích trampolínách. 1972 byla vyrobena čs. skládací trampo lína odpovídající parametrům ITV, a to pro Slovenské tělovýchovné slavnosti. Od 1972 jsou pořádány celostátní sou těže a mez. Závody přátelství. 1976 byla komise skoků na t. přičleněna ke svazu sport, gymnastiky UV ČSTV. — Závod ní disciplíny: 1. povinné a volné sestavy v individuálních skocích; 2. synchronní skoky dvojic na dvou trampolínách; 3. soutěž družstev Rozděleni skoků pod le obtížnosti: 1. základní skoky, 2. jed noduchá salta vpřed, 3. jednoduchá sal-
skoky na trampolíně
130
Skoky na trampolíně
ta vzad, 4. jednoduchá salta vpřed s vruty, 5, jednoduchá salta vzad s vru ty. 6. salta z lehu vzadu, 7. salta z lehu vpředu, 8. dvojná salta jednoduchá a s vruty, 9. trojná salta jednoduchá a s vruty, 10. čtverná salta jednoduchá a s vruty. — Technika. Skoky jsou kom binované obraty, lze je skákat odrazem z nohou, z lehu vpředu nebo z lehu vza du (ve skupině 1.-8 ). — Skok má 5 fází: odraz, vzestupnou fázi, vlastní fázi, se stupnou fázi, doskok. Polohu si cvičenec uvědomuje pomocí -» zrakové kontroly. Odraz končí napnutím nohou a promáčknutím plachty do maxima: paže jsou těsně před odrazem vzpaženy. Odraz z lehu vpředu pro skok s rota cí vzad začíná ze stehen a konči prud kým zatlačením paží do plachty a zved nutím ramen. Odraz pro skok s rotací vpřed probíhá opačně. Při odrazu z lehu vzadu je cvičenec max. nadechnutý, pak vzklopkovým hmitem (trčením no hou ostře šikmo vzhůru vpřed) s ->• blokáží rotuje vpřed. — Ve vzestupné fázi skoku se používají pouze dva druhy obratů: salta vpřed nebo salta vzad. Zá kladem pro salta vpřed je dobré těch. zvládnuti letky. Salta je nutno končit
v nejvyšším bodě výskoku a provádět je co nejrychleji. Závěr sestavy a nes právně provedený skok je zakončován -> stopáží. — Trénink sleduje nácvik povinné a volné sestavy o 10 skocích s vysokou obtížností při zachováni po žadavku max. estetičnosti a bezpeč nosti. Dlouhodobá příprava závodníků je rozdělena do tréninkových etap. Pří prava vrcholového skokana trvá asi 5 let. Stupen obtížnosti sestav není věk. omezen. — Technické vybavení. V sou těžích lze skákat pouze na závodní trampolíně s parametry udanými mez. federací. T. pro masové využití mají roz ličné tvary a těch. řešeni, např. nafuko vací kulatá je víceúčelová s možností skoků i na vodě. Minitrampolínka a -» double minitrampolínka se používají k nácviku jednotlivých skoků a náskoků na nářadí. K záchraně a dopomoci jsou vyvíjeny různé typy —► lančů. — Výstroj tréninková: oblečení s dlouhými rukávy a nohavicemi, chránícími před oděrem nebo popáleninami kolenních a loket ních kloubů; závodní: gym. dres. — Pravidla. Soutěže jednotlivců a syn chronních dvojic se skládají z rozřazovacího závodu (v povinné a volné sesta
vě) a z finále (ve volné sestavě). K rozřazovacimu závodu se startovní pořadí losuje. Do finále postupuje deset nej lepších jednotlivců nebo dvojic. Podle počtu získaných bodů startují v opač ném pořadí, nejlepší jako poslední. — Sestavy se skládají z 10 skoků a nejsou povoleny opravy. — Povinnou mez. se stavu pro všechny disciplíny vypisuje ITV vždy na dva roky. Pro vnitřní soutě že vypisují povinné sestavy nár. federa ce. Volnou sestavu si tvoří závodník sám. — Závody lze pořádat v prosto rách, kde je výška stropu nejméně 8 m. Každý závodník má právo na dvouhodi nový trénink na trampolínách určených k závodu a před každým kolem 30 s na rozskákání. Před zahájením sestavy se může rozskákat libovolným počtem pří mých skoků (bez akrobatických prvků). Neziská-li potřebnou výšku, stabilitu a jistotu, rozskákání může přerušit a po krátkém oddechu zopakovat. — Ve vol ných sestavách se žádný skok nesmí opakovat. Skoky v polohách skrčmo, schylmo nebo prohnutě se považuji za různé skoky. Vícenásobná salta nejsou považována za opakované skoky, je-li vrut v různých fázích skoku. Hodnoce ní: U individuálních skoků se hodnotí provedeni a obtížnost. Provedení hod notí 5 rozhodčích: závodník může získat max. 10 bodů. Nejvyšši a nejnižší znám ka se škrtá a střední známky se sečtou. — U volných sestav se ke známce za provedení připočítává koeficient obtíž nosti. Jeho hodnotu stanovují dva roz hodčí. Koeficient obtížnosti není ohra ničen: u každého skoku se sčítají hod noty: '/« salta 90° = 0,1 bodu, 'h vrut 180° = 0,1 bodu; vícenásobná salta a vruty jsou násobkem zákl. hodnoty. Dvojná a vícenásobná salta s vruty i bez vrutů provedená v poloze schylmo a prohnutě mají hodnotu o 0,1 bodu vyšší. — U synchronních skoků se hod notí provedení, obtížnost a synchronnost. Provedení povinné i volné sestavy na každé trampolíně hodnotí 5, nejmé ně však 3 rozhodčí. Nejvyšši a nejnižší známka se škrtá, součet středních zná mek tvoří známku za provedení sestavy. U volných sestav se k této známce při počítá koeficient obtížnosti. Závodníci musí provést stejné skoky ve stejném čase, stejném rytmu a směru. Pouze vruty mohou provést na libovolnou stranu. Synchronnost skoků je měřena elektronickými přístroji, nebo je hodno cena 2 rozhodčími, kteří srážejí deseti ny bodů za nestejný dopad na plachtu. Součet známek za asynchronnost se odečítá od známky za provedení a koe ficientu obtížnosti. — Družstva tvoří 4 muži nebo 4 ženy. Každý člen skáče po vinnou a dvě volné sestavy. V hodnoce ní se škrtá nejnižší známka člena druž-
Skoták
131 štva z každé série. Na ME, MS se počí tá výsledek pouze z povinné a první vol né sestavy. — České názvosloví použí vá odrazové a doskokové polohy: a} z nohou, b) ze sedu, c) ze vzporu kleč mo, d) z kleku, e) z lehu vpředu, f) z le hu vzadu. Vrcholoví skokani zařazují do sestav jen skoky z nohou, z lehu vpředu a z lehu vzadu (sestavy nejvyšší obtíž nosti jsou skákány jen z nohou). Obraty kolem 3 os lidského téla (salta, vruty, kabola, růžice): při otáčení kolem osy ramenni vznikají salta ('/• salto o 90°, 'h salto o 180° s označením směru otá čení vpřed nebo vzad), při otáčení ko lem osy podélné vznikají vruty {'h vrut o 180°, 1 vrut o 360° atd.), při otáčení kolem osy předozadní vzniká salto stra nou, zvané kabolo a při otáčení v polo ze lehu vpředu vznikají růžice (’/> růžice o 180°, 1 růžice o 360° atd. s označe ním směru). Růžice a kabola se v závod ních sestavách neužívají. Všechny sko ky musí být doplněny polohou skrčmo, schylmo, prohnutě. — Číselné kódy: Umožňují rychlý záznam složi tých skoků. Kód je tvořen 3-4 číslicemi. Prvá číslice určuje směr otáčení kolem osy pravolevé: 1 - bez otáčeni, 2- otáče ní vpřed, 3 - otáčeni vzad. Druhá číslice určuje výchozí polohu: 1 - z nohou, 2 z lehu vpředu, 3 - z lehu vzadu. Třetí čí slice udává počet obratů o 90° kolem osy pravolevé a nazývá se koeficientem salt: 1 o 90°, 2 o 180°, 3 o 270°, 4 o 360° atd. Čtvrtá číslice udává počet obratů o 180° kolem osy podélné, nazývá se koeficientem vrutů: 1 o 180°, 2 o 360°, 3 o 540°, 4 o 720° atd. Doplňkovým úda jem je písmeno určující charakter sko ku: a - prohnutě, b - schylmo, c skrčmo. Vrut provedený v prvé části skoku značíme pomocným „in ", v dru hé částku skoku „out". Přiklad: 2181 c, out = dvojné salto vpřed skrčmo s ’/z vrutem v druhém saltu. — Soutěže: MS (od 1964), ME (od 1973): od 1972 jsou u nás pravidelně pořádány jako kvalifi kační nebo mistrovské soutěže: Memo riál Šafáře v Liberci, Zlatý Radegast v Rožnově, Pohár Petřin a Velká cena Prahy, Cena Flory v Olomouci, Velká cena v Hradci Králové a v Brně, Zahra da Čech v Litoměřicích, přebory ČSR, SSR a M ČSSR. Výsledky mistrovství světa ve skocích na trampolíně Rok a místo konání: 1964 Lodnýn, 1972 Londýn, 1976 Tulsa, 1980 Brig, 1982 Bo zeman Muži 1964 Erwin (USA) 1972 Luxon (VBR) 1976 Jones (SSSR) 1980 Matthews (VBR) 1982 Ferrer (VBR)
Dvojice 1972 Luxon-Hughes (VBR) 1976 Jones-Jakovenko (SSSR) 1980 Mathews-Turrer (VBR) 1982 Ranson-Colokron (USA) Družstva 1982 Francie Ženy 1964 Williamsová (USA) 1972 Nicholsonová (USA) 1976 Levinová (SSSR) 1980 Kellerová (ŠVÝC) 1982 Kellerová (ŠVÝC) Dvojice 1972 Stiegová-Grantová (USA) 1976 Levinová-Starikovová (SŠSR) 1980 den Reiterová-van lenersenová (HOL) Družstva 1982 NSR Výsledky mistrovství Evropy ve skocích na trampolíně Rok a místo konání: 1973 Bern, 1975 Ba silej, 1977 Essen, 1979 Paříž, 1981 Brigh ton, 1983 Řím Muži 1973 Tisson (FRA) 1975 Jakovenko (SSSR) 1977 Jones (SSSR) 1979 Jones (SSSR) 1981 Furrer VBR) 1983 Furrer (VBR) Dvojice 1973 Šmeljov-Lobanov SSSR 1975 Jakovenko-Jones SSSR 1977 Jakovenko-Jones SSSR 1979 Jakovenko-Jones SSSR 1981 Mikronov-Jones (SSSR) 1983 Mikronov-Jones (SSSR) Ženy 1973 Starikovová (SSSR) 1975 Levinová (SSSR) 1977 Běljajevová (SSSR) 1979 Levinová (SŠSR) 1981 Kellerová (ŠVÝC) 1983 Kellerová (ŠVÝC) Dvojice 1973 Zoršikovová-Kovšovová (SSSR) 1975 Luxonová-Rotterová (NSR) 1977 Luxonová-Scheileová (NSR) 1979 Luxonová-Scheileová (NSR) 1981 van Diermenová-de Roiterová (HOL) 1983 van Diermenová-de Roiterová (HOL) skoky nazad, ve skocích do vody sku pina skoků prováděných ze stoje zády k vodě, a to buď bez přetočeni (skok přímý), nebo s přetočením o 180° až 1 260° kolem pravolevé osy těla, s do pádem střemhlav (překot až 3 'h překotu). skoky střemhlav, ve skocich do vody skoky napřed, nazad, zvratné, zpětné s přetočením o 180° kolem pravolevé
osy těla, s dopadem střemhlav, paže ve vzpaženi. skoky v krasobruslení, prvek volné jízdy: skládá se z nájezdu, odrazu, obra tu v letové fázi, doskoku a výjezdu. Charakteristické vlastnosti skoku: vý ška a rychlost, z níž vyplývá i délka sko ku. Tyto vlastnosti určují mohutnost a tím i hodnotu skoku. Doskok má být čistý, bez dokončovaci rotace na ledě, a to na vnějši nebo vnitřní hranu brusle (podle druhu skoku), bez doteku ledu rukou nebo bruslí volné nohy. Za chyby se považují: doskok na obě nohy, neči stý doskok, tj. dotek ledu volnou nohou nebo rukou, popř. dokončeni rotace na ledě, nejistý doskok, tj. zakolísání ná sledkem špatného sklonu ve skoku. V. t. krasobruslení. skoky ze stoje na rukou, ve skocich do vody skupina skoků z věže, obsahu je skok střemhlav, pád, 2 až 3 překoty napřed, skok zvratný, překot zvratný, 1'h překot zvratný, 2 překoty zvratné, skoky zpětné, ve skocích do vody skupina skoků prováděných ze stoje zá dy k vodě a s přetočením o 180° až 1 260° kolem pravolevé osy těla s do padem střemhlav (překot až 3 'h překotu). Směr odrazu vzad, směr přetáčení vpřed. skoky zvratné, ve skocích do vody skupina skoků prováděných ze stoje čelem k vodě s přetočením o 180° až 1 260° kolem pravolevé osy téla s do padem střemhlav (překot až 3 'h překotu). Směr odrazu vzad, směr přetáčeni vzad. Skolil D im itrij,' 1931, čs. kajakář, slalo mář. Účastnik MS 1951 (5 -družstva F 1), 1955(3.- 3 x F 1), 1957 (2 - F 1. 3 -3 x F 1) a 1963 (4.- 3 x F 1). skoliografie, somatografická metoda, grafické zaznamenáváni průběhu páte ře pantografem. Při plynulém pohybu pantografu po trnových výběžcích obratlů přenáší jeho rameno pohyb na papír, kde vzniká záznam křivky páteře — pantogram. Pantograf registruje obrys těla v čelní i boční rovině, dyna miku páteře ve všech sklonech trupu. S. se používá v TV oslabených k objek tivnímu určováni chyb v tvaru páteře a držení těla. skolióza, trvalé morfologické vychýle ní páteře do stran, do tvaru C nebo S. skóre (angl ], 1. stav (výsledek) sport, utkáni vyjádřený poměrem bodů, bra nek, setu, event, i jiných ukazatelů: 2. poměr součtu vstřelených a obdrže ných branek (nebo bodů, setů ap.) vlastních i soupeřových ze všech utkání sport, soutěže. S. se uvádi po ukončeni soutěže nebo jeji části, ale i v jejím prů běhu. Skoták Ivo, ‘ 1942, čs. parašutista, ZMS. Členem reprezentace 1968-1978.
Skrbková-Žemlová Trenér ASD Dukla Prostějov, v 80. le tech trenér reprezentantů ČSSR. Úča stník MS 1970, 1972, 1974, 1976 a ME 1975 (2. místo). Mistr ČSSR 1974, 1978, 1972 druhý. Držitel paraodznaku FAI se 2 diamanty. Skrbková-Žemlová Milada, 1897 až 1935, čs. tenistka. Reprezentovala na OH 1920, kde spo[u se svým pozdějším manželem -» L. Žemlou získala stříbr nou medaili ve smíšené čtyřhře, skrčka, přeskok skrčmo, viz přeskok. V. t. mety, názvosloví gymnastiky, skreč [angl.], 1. odstoupení ze sport, utkání před jeho zahájením (vzdání ut kání bez boje) nebo v jeho průběhu s důsledkem plné bodové a jiné sport, těch. ztráty v neprospěch odstoupivší ho sportovce; 2. zrušení výsledku sport, utkání za závažná porušeni soutěžních norem (viz kontumační výsledek sportovniho utkání). Skružná Hana, ,oz. Veselá, ‘ 1945, čs. sport, potapěčka, ZMS. Úspěšná repre zentantka ČSSR 1966-79. Původně plav kyně, později získala 23 titulů MR v po tápěčské orientaci a ploutvovém plavá ni. Největším úspěchem jsou 2 zlaté medaile z ME 1972 (slalom a sjíždění) a stříbrná za dvojboj. Držitelka medailí z ME 1968, 1977,1978, 1979. Skřont Milan *1930, čs. atlet, chodec, MS. Účastník OH 1956. 1956 vytvořil dva SR: na 30 milí (4:16:14,8) a na 50 km (4:26:05,2). skul [angl.], plátový cvičný veslařský člun pro jednoho veslaře s kormidelní kem nebo bez kormidelníka. V. t. ve slařské čluny, gig. skulér, veslař veslující na párové lodi (skif, dvojskif, párová čtyřka) párem skulérských vesel. Skulérský závod Rósslera-Ořovského, zal. 1895 a pojmenován po svém zakladateli. Pův. cena, socha vítě ze na mramorovém stojanu, byla poz ději zaměněna za putovní pohár. — Zá vod předcházel závodu primátorských osem, od 1931 se jezdi jako součást - ► Primátorek. Účastnit se může veslař, který dosud neziskal mistrovský titul v párové disciplině. skulovánt [angl ], veslování párem ve sel. Skupilová Maria, ‘ 1938, čs. plavkyně, MS. Získala bronzovou medaili na MS 1958 v závodě na 100 m motýlek. Star tovala i na OH 1956. skupina zdraví, organizační forma práce v rekreační TV dospělých v SSSR. S. z. se zřizují v závodech, kolchozech a sovchozech, parcích kultury a oddechu, odborářských organizacích aj. Skupinu vede cvičitel, tvoří ji 20-25 osob s rozdílem věku do 10 roků; speci ální s. z. pro cvičence ve stařeckém vě ku máji 10-12 členů.
132 skupinová akrobacie v parašutismu viz RW. skupinové plaváni, též vodni reje, od větvi synchronizovaného plavání; vytváření různých obrazců na hladině nebo pod hladinou za hud. doprovodu. Skupinu tvoří libovolný počet cvičenek. Předpokladem je zvládnutí všech pla veckých způsobů, potápění, orientace pod vodou, zvládnutí ploutvového po hybu, zákl. figur synchronizovaného plaváni a držení, tj. vazby dvou nebo vi ce cvičenek při tvorbě obrazců. Před nácvikem složitých obrazců je nutné nacvičit vazby dvou, tři a čtyř cvičenek, ve kterých si cvičenky uvědomí polohy paži, nohou a drženi těla při určitém cviku. Všechny změny polohy se musí provádět plynule, bez střikání, ve vzá jemné koordinaci a v souladu s hudbou. Zákl. druhy drženi: drženi nohy - nohy (v poloze na znaku se cvičenky vzájem ně drží nohama; chodidla jedné cvičen ky dosahuji ke kolenům druhé cvičen ky); drženi hlava - nohy (v poloze na znaku jedna cvičenka drží druhou nárty lehce za krk); drženi paže - paže (dvě i více cvičenek se drží vzájemně za pa že, ruce dosahují nad lokty, paže jsou napjaté a cvičenky se nesmějí vzájem ně přitahovat); držení paže - nohy (cvi čenka drži nohama paži druhé cvičen ky, špičkami až u ramene). Kromě těch to zákl. drženi se cvičenky mohou držet za ruce v upaženi, připaženi, ve vzpaženi nebo chodidly v různých útvarech (kruh, kříž, hvězdíce ap.). Obrazce může tvořit libovolný počet cvičenek (nejča stěji čtyři, šest, osm a dvanáct). Tvoři se změnami: horizontálnimi (tj. obraty těla na hladině v polohách na znaku, na prsou, na znaku skrčmo ap. s pomoci ploutvového pohybu pažemi), vertikál ními a kombinovanými. Pro přechod z jednoho obrazce do druhého používají cvičenky různých prvků synchronizo vaného plavání. skútr, jednostopé — motorové vozidlo se dvěma koly (viz motocykl), před se dlem je volný prostor v podobě licho běžníku, jehož horní strana má minim. 250 mm (měřeno na přímce od přední ho okraje sedla ke sloupku řízeni). Hloubka prostoru nesmí být menši než 250 mm a základna menší než 100 mm. Tento minim, prostor nesmí být nikdy zaplněn. Průměr ráfku kola nesmí být větší než 400 mm pro všechny objemo vé třídy. S. musí být vybaven spouště cím zařízením a jeho el výbava a osvět lení musí odpovidat mez. konvenci pro silniční vozádla. Musí být opatřen káro sérií a kryty nohou ve tvaru štitu, jehož výška nesmí být menší než 400 mm Stupačky jsou plošinového tvaru. První konstrukce skútru jsou z 1904, výroba se rozšířila celosvětově až po 2. svět.
válce. V ČSSR se vyráběly typy: Čeze ta, Manet, Tatran. Sládek Jan, ‘ 1907, čs. gymnasta, ZMS Člen vítězného kolektivu z MS 1938, kde získal i stříbrnou medaili ve víceboji jednotlivců (5.- kůň našiř). Startoval na MS 1934 (2 - družstvo, 3 - kůň našiř, 4.- víceboj jednotlivců) a OH 1936 (4 družstva). Sladovníková Jana, ‘ 1943, čs. cyklistka, ZMS. Společně s - ► D. Růžičkovou získala 1971-78 8 bronzových medailí na ME v krasojizdě dvojic, slajd [angl ] viz pojízdné sedátko, slalom [z nor.], závod, při němž se pře konává určitá trať vyznačená brankami; 1. závodní disciplína - * sjezdového ly žování. Slalomová trať se vytyčuje na členitém svahu s různými sklony. Ně které úseky mají mít sklon mezi 33-45 %, na velmi krátkém úseku smí být sklon i 52 %. Výškový rozdíl slalomové tratě má být 120-200 m pro muže a 100-180 m pro ženy. Trať pro muže má mit nejméně 55 a nejvýše 75 branek, trať pro ženy nejméně 45 a nejvýše 60 branek. Seskupeni slalomových bran má umožňovat rychlou a plynulou jízdu. — Slalomovou branku tvoří dvojice sla lomových (kloubových) tyčí stejné bar vy, kruhového průřezu o průměru 34 cm, které musí být tak dlouhé, aby vy čnívaly ze sněhu alespoň 180 cm. Slalo mové tyče jsou červené a modré a jsou opatřeny praporky stejné barvy. Vzdá lenost mezi dvěma brankami nesmí být menší než 75 cm. Šířka branky musí být minim. 4 m a max. 5 m. Výškový rozdíl mezi dvěma sousednimi brankami ne má být větší než 5 metrů. Branky se čí sluji od startu k cíli, a to na vnějších tyčích. Místo, kde je tyč zaražená do sněhu, musí být označeno barvou. Sla lomová trať musí mít otevřené a zavře né branky, dvě až tři spádnicové kombi nace - vertikály, skládající se ze tři až pěti branek, a nejméně čtyři vlásenkové dvojbranky, — Úprava tratě. Trať pro s a obři s. má zaručit přibližně stejné podmínky pro všechny závodníky. Při teplotách nad 0°C se pro zpevnění podkladu používá salmiaku. Smísením salmiaku (NHiCI) se sněhem vzniká zimotvorná směs. Při nižších teplotách se tratě upravuji nejdříve strojovými me chanismy. — Před důležitými závody (MS, ZOH, SP, EP) se kropí vodní mlho vinou. Na upraveném svahu se vytyčí trať a důkladně se prošlape v botách. Pak se ušlape lyžemi. Exponovaná mí sta se mohou pokropit vodou. — Pravi dla. Závod ve s. se jede ve 2 kolech a na dvou rozdílných tratích. Závodník musí projet trať vyznačenou brankami a brankovými kombinacemi. Branka je bez chyby projeta, jestliže závodník protne oběma chodidly spojnici slalo
smeč
133 mových tyčí. Závodní komise určí nej méně tři - * předjezdce, nejméně dva pro každé kolo. Ve slalomu se nestartu je v pravidelných časových intervalech. Po výkonném povelu musí závodník od startovat do 10 sekund. Závodník je vy loučen, jestliže neprojede bez chyby všemi slalomovými brankami a cílem. Počet závodníků ve slalomu nemá pře kročit 140; 2. závodní disciplína - ► skibobového sportu. Trať mužů i žen má výškový rozdíl nejméně 100 m a nejvýše 200 m. Je vyznačena brankami, které se skládají ze dvou tyčí opatřených pra porky. Tyče i praporky jsou červené a modré. Dvě tyče stejné barvy tvoří jednu branku, šíře branky je 5 m, počet bran u mužů je 50-60, u žen 30-40; 3. sla lom ve vodním lyžování viz vodní lyžo váni; 4. v kanoistice viz vodní slalom. Slama Adalbert, 1884-1949, rak tělo vých. pedagog, propagátor přirozené TV. Odb. inspektor TV, spolupracovník -» K. Gaulhofera. Ve spisu Novoněmecký tělocvik (Neudeutschen Turnen, 1923) vytyčil čtyři cíle TV; zdrávi, správ né drženi těla, výkon a obsah (tj. i vý chovu mravni a rozumovou). Autor řady dalších prací především ke školní TV. Sláma Igor, "1959, čs. cyklista, ZMS. Mistr světa v bodovacím závodě 1979 a držitel bronzové medaile ve stíhacim závodu družstev z OH 1980. Na MS 1980 obsadil 4. místo v bodovacím závodu. Sláma Zdeněk, *1909, čs. ragbista. Účastnik jednoho z prvních mezistátnich utkání čs. reprezentace (1934). Hrál v mužstvu Slavie Praha, které 1929-34 zvítězilo ve všech zápasech o mistra ČSR. Autor publikaci propagu jících ragby a příruček pro trenéry. Vzorný trenér, nositel veř. uznáni Za zá sluhy o rozvoj čs. tělovýchovy I. stupně, slaňování, způsob sestupu strmých nebo převislých stěn s použitím horole zeckého lana. Lano se upevní pomoci smyčky za skalní výstupek, který však musí být zaručeně pevný. Horolezci používají různé slaňovací způsoby. Klas. způsob je použiti -» Dúlferova se du. Dnes se ke s. použivaji různé těch. pomůcky, např. slaňovací smyčky, Stichtova nebo Munterova brzda, které umožňují dokonalé -» zajištění. Slávie VŠ, tělových, jednoty zřizované od 1963 na vysokých školách v CSSR podle společných směrnic MŠK a ÚV ČSTV. Jejich úkolem je organizování dobrovolné TV studentů a zaměstnanců vysokých škol a jejich výchova ke cvičitelské, trenérské a organizátorské čin nosti v tělových, hnutí, péče o vysoko školské sport, reprezentanty. 1967 dal šími společnými směrnicemi MŠK a ÚV ČSTV upraven název na vysokoškolské tělovýchovné jednoty (VšTJ), vyřešeno kádrové zabezpečení jejich činnosti
a studijní, sociálni a zdravotni zajištění studentů - sport, reprezentantů. 1967 existovalo v ČSSR 47 VŠTJ, v dalším vývoji jejich počet přizpůsobován síti KTV vysokých škol. Nejznámější TJ Slá vie VS Praha, zal. již 1953, význ. před stavitelka čs. vrcholového sportu, která má ve 23 sport, oddílech asi 3 000 čle nů. 1979 přejmenována na TJ VŠ Praha. Slavík Miroslav, *1933, čes. lékař, orto péd, prof., doktor véd. Od 1981 člen zdrav, komise pro ortopedii při MOV, od 1985 předseda zdrav, a věd. komise Asociace evr. nár. olymp. výborů, od 1972 místopředseda Mez. cyklistické unie a předseda jeji zdrav, komise, od 1972 člen řidíciho výboru Mez. federace amatérské cyklistiky, člen ČSOV. Nosi tel veř. uznáni Za zásluhy o rozvoj čs. těl. výchovy I. stupně. Slezák Milan, *1955, čs. sport, potá pěč, MS. Úspěšný reprezentant konce 70. let. Získal s -*• J. Kovaříkem zlatou medaili na ME 1979 ve třidě MONK. Slíva Josef, ‘ 1898, čs. krasobruslař. Akademický mistr světa 1928, účastník ZOH 1924 (4. místo) a 1928 (5. místo). Startoval na MS 1925 (5.) a 1926 (5 ). Jeho vítězství na ME 1930 (Štrbské ple so) bylo pro neregulérní složení sboru rozhodčích anulováno. Spoluautor kni hy Technika krasobrusleni [Praha 1930, 1931, 1932). Slovakoturist, cestovni kancelář SO ČSTV. Organizuje tuzemské i zahranični zájezdy s tělových, náplní pro tělových, organizace i jednotlivce, tematické zá jezdy pro jednotlivé sport, svazy, zájez dy na význ. sport, utkání ap. Sidlo Brati slava, pobočky jsou v 10 městech SSR. Slovenský úřad pre telesnú výcho vu a šport, SIÚTVŠ, státní řídicí orgán pečující o rozvoj TVS na Slovensku 1949-52. Vznikl podle zákona č. 187 Sb. ze 14. 7.1949 o státní péči o TVS, zanikl podle zákona č. 71 Sb. ze dne 12.12. 1952. Součásti jeho struktury byla pří slušná odděleni na KNV a ONV. Orgá nem celostátní povahy byl - ► Státní úřad pro tělesnou výchovu a sport. Slovenský výbor pre telesnú vý chovu a šport, SIVTVŠ, řídící státni orgán TVS na Slovensku 1953-56. Vznikl podle zákona č. 71 Sb. ze dne 12.12. 1952, zanikl podle zákona č. 68 Sb. ze dne 20.12. 1956. Řídil rozvoj TVS na Slovensku, činnost příslušných KVTVŠ, OVTVš a TJ, které byly současně pod řízeny příslušnému nár. výboru. Orgá nem celostátní povahy byl -» Státní vý bor pro tělesnou výchovu a sport, složky sportovního tréninku, obsa hové členění sport, tréninku podle jeho převážného zaměření. Obvykle se rozli šuje těl., těch., taktická a psychol. (ně kdy i teoretická) příprava. Trénink se vyvinul od prostého opakováni daného
výkonu k dnešnímu racionálnímu půso bení, kdy se počítá s budováním sport, výkonu souběžně ve dvou směrech: ja koby „izolovaným" zdůrazňováním a rozvojem jeho jednotlivých faktorů a jejich průběžným propojováním, sla ďováním v jediný celek. Složky sport, tréninku sdružují rozvoj podobných fak torů do rámce příslušné specializované přípravy. Každá ze složek je pouze rela tivně samostatná, představuje vlastně určitý aspekt ovlivňováni sport, výkon nosti, jednu z části komplexu úkolů sport, tréninku. sluch, smysl, jimž vnímáme zvukové vl ny v rozsahu 1,6-20 kHz. Tyto vlny vní máme jako šumy, hřmoty a tóny. Od ur čité síly (80 dB) zvuk poškozuje nejen sluch, ale i nervovou soustavu. — Slu chové ústrojí je uloženo v uchu, které se dělí na ucho zevní, stř. a vnitřni. Zev ní a stř. ucho (s bubínkem a třemi kůst kami středoušnimi) představuje zařízení převodní, vlastni smyslové buňky jsou uloženy ve vnitřním uchu v Cortiho or gánu. Ten je uložen na dně blanitého hlemýždě, v němž je endolymfa, v ko stěném hlemýždi kolem blanitého hle mýždě je perilymfa. Chvění tekutin v hlemýždi je vyvoláno kmitáním třmínku vsazeného do předsíňového okénka. Chvění se přenáší jak na zákl., tak na krycí blanku Cortiho orgánu, čimž se podráždi i smyslové buňky sluchové. Jejich podrážděni se přenáší nervem hlemýžďovým do mozku, sluneční kolektory, solární zařizeni pro získáváni tepelné energie. Zákla dem konstrukce je absorber z dutých profilů, obvykle z ušlechtilé oceli. Profi ly jsou opatřeny černým lakem z umě lých pryskyřic. Celá konstrukce je svrchu zasklena obyčejným stavebním sklem silným 4 mm v jedné nebo i více vrstvách. Spodní stranu s. k. tvoři izola ce z minerální vlny nebo jiného vhodné ho tepelně izolačního materiálu. Výho dou s. k. jsou nepatrné provozní nákla dy a vyloučení jakýchkoli vedlejších produktů znehodnocujících životní pro středí Použití sluneční energie v našich klimatických podmínkách neznamená úplné vyřazeni ostatních topných zaří zení, ale může přispět k nahrazeni ale spoň určité části potřebné tepelné energie. — V tělových, praxi se uvažuje o zřizení s. k. pro plavecké bazény (prv ní ve Světlé nad Sázavou), smeč (angl ), tvrdý závěrečný úder v sí ťových sport, hrách. Mič se zasahuje raketou nebo rukou ve výši nejméně nad úrovní ramen a max. silou se usměrňuje shora šikmo dolů do pole soupeře. — Ve stolním tenisu je s. veš keré zakončováni vysokých míčů, pře vážně forhendem (bekhendem jen výji mečně). — V tenisu úder hraný po od
134
smečařský luk skoku od země nebo přímo ze vzduchu. a do věkových kat. žactva a dorostu; S. je typický pro hru u sítě, lze ho však kat. dorostu se většinou rozděluje na použít kdekoli na dvorci. — Ve volejba mladší a starší dorost. V přípravce žac lu je míč zasahován jednou rukou nad tva jsou soustředěny děti ve věku 8-10 úrovní horního okraje sítě tak, aby let Kat. mladšího žactva tvoři zpravidla prudce klesal do pole soupeře. Úder se děti ve věku 10-12 let, kat. staršího žac provádí pouhým švihem paže ve výsko tva 13-14 let, kat. mladšího dorostu ku nebo ze smečařského luku, a to 15-16 let, staršího dorostu 17-18 let. Ně špetkou ruky, tj. konečky prstů, vnější které sport svazy kat. žactva a dorostu hranou palce a spodním okrajem dlaně. nerozdělují. Odchylky od běžné věkové Smečí z větší vzdálenosti od sítě se lze kategorizace mládeže ve výkonnostním bloku vyhnout nebo ho prorazit či roz sportu vycházejí ze specifických zvlášt razit, popř. se mu vyhnout časováním, ností a podmínek sport, odvětví. V ně tj. zpožděním úderu až do doby, kdy ru kterých sport, odvětvích, vzhledem ce blokujících hráčů už nejsou nad sítí. k jejich těch. obtížnosti a zdrav, riziko Uplatňuje se i s. s otočkou z místa (slg. vosti, nejsou kat. mládeže vůbec usta vrtule) nebo po rozběhu, včetně protio- veny, např. v námořním jachtingu, vod točky. S. z přihrávky směřující z pole ním motorismu, motorovém létání, ne šikmo „na kůl" se usměrňuje po diago bo existuji pouze v omezeném rozsahu. nále nebo po středové čáře do pole V jiných sport, odvětvích, kde jsou soupeře. S. v bočním postavení se pro sportovci způsobilí dosahovat vrchol vádí jako -v estonské podání, ale ve ných výkonů ve velmi mladém věku, ne jsou kat. mládeže bud vůbec ustaveny výskoku (slg. šavle), smečařský luk, ve volejbalu pohyb (mladí sportovci jsou zařazeni do spo smečaře při výskoku před provedením lečné kat. s dospělými, např. v krasoúderu do míče. Při stoupáni zaklání trup brusleni), nebo existuje pouze kat. žac i hlavu a zašvihává nohy. Při pohledu ze tva a sportovci dorosteneckého věku strany celé jeho tělo připomíná luk. soutěží společně s dospělými. Jsou ta Zpětný pohyb trupu i nohou v kulminaci ké sport, odvětví s úplnou strukturou výskoku podstatně zesílí švihovou práci věkových kat. mládeže, dorostenecký věk však konči dříve, např. v 16 nebo 17 smečujici paže. Smejkal Jan,’ 1946, čs. šachista, ZMS. letech. Speciální předpisy platí pro Od 1972 mez. velmistr. Reprezentoval účast mládeže v soutěžích boxu. Zvlášt ČSSR na šachových olympiádách od ní pozornost věnují Směrnice startu vy 1968 a na ME družstev. Umístil se jako spělých mladých sportovců ve vyšších 4. na mezipásmovém turnaji 1973. Nej věkových kategoriích. Směrnice vydává větších úspěchů dosáhl na turnaji Pal ÚV ČSTV po projednání s příslušnými ma de Mallorca 1972 (1.-3.), Ljubljana- spol. organizacemi a resorty, Portorož 1973 (2.-4.), Luhačovice 1973 směrový postup, v orientačním běhu (1.-2.), Lipsko 1977 (1.-3 ), Titova Úžíce postup v terénu podle zvoleného směru 1978 (2.), Banja Luka 1979 (2 ), Vršac na mapě. Je součásti orientační techni 1971 (2 ), Sarajevo 1983 (2.-3 ). Vítěz ky. Skládá se ze dvou na sebe navazují cích prvků: snímání směru z mapy a sle mez. mistrovství ČSSR 1973 a 1979 Směrnice pro sportovní soutěžní dování tohoto směru. Snímání směru mládeže, do 1983 směrnice pro závo postupu z mapy se uskutečňuje pomocí dění mládeže, norma obsahující pe- busoly. Skládá se ze tří fází: a) záměr dag., metodické, zdrav, a sport. těch. nou hranu busoly přiložíme na mapě na zásady, které upravuji účast mládeže ve spojnici našeho postaveni a cílového sport, soutěžích. Stanoví závazné sou místa ve směru zvoleného postupu; b) těžní zásady pro všechny mládežnické otočný prstenec busoly natočíme tak, kat. a současně i věkové rozdělení aby označení severu na něm souhlasilo sportující mládeže. Věková kategoriza se severním směrem na mapě; c) buso ce se diferencuje zvlášť pro oblast ma lu uchopíme vodorovné do dlaně před sové a rekreační těl. vých. a zvlášť pro tělem a otáčíme se s ní až se dostane výkonnostní a vrcholový sport. Detailně červená část magnetické střelky přesné jsou propracovány i zásady pro - * start nad šipku severu. Směr postupu ukazu ve vyšší věkové kategorii. V oblasti ma je směrová šipka na busole. Závodník si sové a rekreační těl. vých. vycházejí stanoví nejvýhodnější hypotetickou tra Směrnice z rozděleni dětí a mládeže na su postupu a přibližný směrový postup, věk předškolní 4-6 let, mladší školní hlavní směr, který při běhu dodržuje jen 7-10 let, střední škol. 11-14 let a věk přibližně; musí respektovat překážky starší škol. (dorostový) 15-18 let, což a obtížnost terénu. V přehledném, odpovídá struktuře čs. výchovně vzdě snadno prostupném terénu může orien lávací soustavy. V oblasti výkonnostní tační běžec volit přesný směrový po ho a vrcholového sportu jsou děti stup, tedy přesné dodržováni směru ur a mládež zařazeny do přípravky žactva čeného busolou. Bývá spojován s kro (pouze v některých sport, odvětvích) kováním a využíván zvláště při nabíhání
na -» kontrolní stanoviště. V průběhu závodu je často nezbytná korekce po stupu v situacích, kdy se běžec odchýlí od pův. směru. Snaží se pak buď vrátit k pův. hypotetické trase postupu, nebo si stanovuje trasu novou, lépe odpoví dající okamžité situaci, směsek, 1. název pro tance se střída vým taktem (viz mateníky) ve vých Če chách, na Horáčku a v Polabí (na Kolín sku); 2 tan. skladba z několika tan. ná pěvů; 3. tanec měnného taktu (mateník), ve kterém se vyskytují dva nebo několik rytmických typů mateníkových: např. Vejr (rytmický typ šestitaktový) a Martin (rytmický typ pětitaktový). Smetaninová Raisa, ‘ 1952, sov lyžařka. Vítězka ZOH 1976 (běh na 10 km, štafeta 4 x 5 km) a ZOH 1980 (5 km). Mistryně světa 1974 (4 x 5 km), 1982 (20 km) a 1985 (4 x 5 km). Držitelka stří brných medaili ze ZOH 1976 (5 km), 1980 (4 x 5 km), 1984 (10, 20 km a z MS 1978 (10 km) a 1982 (4 x 5 km) a bronzových z MS 1974 (5 km), 1978 (5 a 4 x 5 km) a 1980 (20 km). První ve Světovém poháru běžkyň 1981, druhá 1982 a 1984 Smildzinovi-Budovská Skaidrité, '1943, sov. basketbalistka Reprezento vala SSSR 1959-69 a podílela se na zís kání titulu mistryň světa 1959, 1964 a 1967 a na vítězství na ME 1960, 1962, 1964, 1966 a 1968. Smirnov Vitalij Georgijevič, '1935, sov. sport, funkcionář. Clen MOV od 1971, člen exekutivy MOV od 1974, 1 místopředseda MOV od 1980, předseda komise MOV pro olymp. program 1982, místopředseda org. výboru OH 1980,1. místopředseda Výboru pro těl vých. a sport SSSR 1970-77, předseda svazu vodního póla SSSR 1962-70.
Vitalij Smirnov
Smith Charles Sidney, 1879-1951, re prezentant Velké Británie ve vodním pólu, člen vítězného mužstva z OH 1908, 1912 a 1920. Smith Jeff, *1935, brit. motocyklový závodník. Mistr světa v motokrosu ku batury 500 cm1 1964 a 1965 na strojích BSA. Smith Stan, *1946, tenista USA. Vítěz
snížené pohybové nadání
135 dvouhry ve Wimbledonu 1972 a ve Fo rest Hills 1971, čtyřhry na mez. mistrov ství USA 1974,1978,1980 a na mez. mis trovství Austrálie 1970. Zvítězil v prvnim turnaji Masters 1970 a byl klasifikován na 1. místě Grand Prix 1971 a zařazen na 1. místo svět. žebříčku 1972 a soutě že Svět. mistrovství v tenisu (WCT) 1973, kdy vyhrál i závěrečný turnaj této soutěže. Podílel se na vítězstvích USA v Davisově poháru 1968-72 a 1978-79.
Stan Smith
Sm ith Tommie, ‘ 1944, atlet USA, sprinter. Olymp, vítěz 1968 v běhu na 200 m (19,8). Vytvořil šest SR: na 200 m 1965 (20,0) a 1968 (19,8), na 220 y na rov né dráze 1966 (19,5), na 400 m 1967 (44,5) a na 440 y 1967 (44,8).
Tommie Smith
Smolík Jan, *1942, čs. cyklista, silni čář, ZMS. Vítěz Závodu míru 1964 v soutěži jednotlivců a člen družstva.
Jan Smolík
které obsadilo v celk. klasifikaci 1970 2. sněhová kotva, v horolezectví zajišfo a 1967 3. misto. Účastník OH 1964,1968 vaci pomůcka do sněhu a firnu. Je to a MS 1966-67, 1969 a 1971. duralová deska o hmotnosti 0,25 kg, Smolík Vlastimil, *1944, jeden z nejú která se zaboří do sněhu plochou proti spěšnějších čs. žokejů. Do 1982 se stal očekávanému zatíženi. Z desky je vyve sedmkrát šampiónem profesionálních dena lanová -v smyčka k sebejištění. dostihových jezdců a získal vice než 300 Snell Peter, *1938, novozelandský atlet, běžec na stř. vzdálenosti. Trojná vitězství. Šmolka Josef, *1939, čs. volejbalista, sobný olymp. vítěz: 1960 na 800 m MS. Člen mužstva, které zvítězilo na (1:46,3), 1964 na 800 m (1:45,1) a na MS 1966. Držitel stříbrné medaile z ME , 1 500 m (3:38,1). Vytvořil pět SR: na 800 1967 a bronzové z OH 1968. Startoval na m 1962 (1:44,3), na 880 y 1962 (1:45,1), Světovém poháru 1965, kde čs. druž na 1 000 m 1964 (2:16,6) a na 1 míli 1962 (3:54,4) a 1964 (3:54,1). stvo obsadilo 3. misto. sněžnice, pomůcka pro chůzi v hlubo kém sněhu, pův. používaná Indiány a Eskymáky, později i v Evropě zejm. lesníky. S. mají dřevěný nebo rákosový rám elipsového tvaru, vpředu mírně zvednutý, o rozměrech asi 60 x 30 cm. Rám je vypleten popruhy, řemínky ne bo pásy z umělé hmoty. Bota se na sněžnice upiná vázáním přes nárt a pat ním závěsem. U nás s. vyrábí Dřevotvar Znojmo. sněžný skútr, motocykl upravený pro jízdu na zasněženém terénu. Jízdu umožňují housenkové gumotextilni ne Josef Šmolka bo kovové pásy, řízení motocyklová ří dítka a opěrná otočná lyže. S. s. použí Smotlacha František, 1884-1956, čes. vají především pracovnici Horské služ přírodovědec (mykolog) a tělových, od by. borník, první doc. TV na VŠ v Praze, sníh, pevné skupenství vody; při pokle 1910 zakladatel Vysokoškolského spor su teploty pod 0°C měni se kapalné tu a 1936 Čs. svazu jiu-jítsu. 1928-38 vy skupenství krystalizací (v symetrické davatel a hl. autor čas. Nová tělesná vý šesterečné soustavě, zákl. útvarem je chova. Autor tzv. biologické metody dendrit) v sníh. Podle teplotních vlivů TV, prosazoval jednotu všech forem těl. nabývá s. různých tvarů a kvalit. Na ze cvičení v souladu s aspekty zdrav, mi vytváří sněhovou pokrývku, v níž a společenskými. Spisy: Základy vě probíhá jeho metamorfóza (degeneračdecké tělesné výchovy, 2. vyd. 1939; ní přeměna sněhových krystalů vlivem Biologické úvahy z tělesné výchovy, teploty, slunečního záření, vlhkosti 1937; Dějiny vědy v tělesné výchově, vzduchu a větru). Diagenese s. je pře 1935; Sport a tělesná výchova v Anglii, měna jednotlivých sněhových vrstev ve 2. vyd. 1935. sněhové pokrývce. Sublimace sněhu je smyčka, v horolezectvi kus lana o dél přeměna s. zpět ve vodní páry vlivem ce 2,5—3 m spojený uzlem v oko. Vklá rozdílné teploty ve sněhových vrstvách dá se do spár nebo zavěšuje za skalní a při tání. Regelace - vlivem tlaku (lyže hroty a slouží jako zajišfovaci bod (ča na sníh) docházi k tání sněhu a k jeho sto místo ->• skoby), jako třmen pro no opětnému namrzání. Sníh je velmi do hy, k zavěšení slaňovacího lana, jako brý tepelný izolátor - do 20-30 cm sedačka ap. hloubky působí výkyvy vnější teploty, smyk, v šermu viz vazba v hloubce 50-60 cm je stálá teplota ko Smyslov Vasilij, *1921, sov. šachista. lem 0°C. Druhy s.: nový s. - péřový, Mistr světa 1957-58. Bojoval o svět. pr prachový, vlhký, starý s. - jemnozrnný venství s -+ M. Botvinnikem 1954, kdy a hrubozrnný - * firn, zvláštní druhy s. dosáhl nerozhodného výsledku, který krupky, ledová kůra (krusta), jinovatka, stačil mistru světa k uhájení primátu. námraza. Zvítězil v zápase 1957 a stal se mistrem snížené pohybové nadání, deficit po světa, ale titul ztratil v odvetném utkání hyb. schopností, zejm. -» koordinač 1958. Reprezentoval SSSR na šacho ních schopnosti. Projevuje se při osvo vých olympiádách od 1952 a na ME jováni, uchováváni, přizpůsobování družstev od 1956. V bojích o titul mistra i celkovém utvářeni pohybu; časté jsou světa porazil 1983 ve čtvrtfinále R. Hůb- poruchy diferenciace a koordinace nera a v semifinále Z. Ribliho, ale ve fi jemných pohybů, celk. pohyb, nejistota nále zápasu kandidátů prohrál s -» G. aj. — V. t. motorická debilita, motorická Kasparovem. retardace, poruchy motoriky.
136
snorkel snorkel viz dýchací trubice, snožné stoje, stoje s nohama u sebe. soccer-basketball [angl.], kombinace fotbalu a basketbalu. Mič se ovládá a koše lze dosáhnout kopánim nebo hlavičkováním; hraje se na basketbalo vém hřišti. Socialistická dělnická sportovní in ternacionála viz sportovni internacio nály. Socialistická tělovýchovná interna cionála viz sportovní internacionály Socialistický svaz mládeže ČSSR, SSM, jednotná dobrovolná spol. orga nizace mládeže v ČSSR, zal. 1970, člen ská organizace NF. Ve své činnosti vy chází z programu a cilů KSČ, jejímž je akt. pomocníkem. Vede mladé lidi k či norodému vztahu k práci, studiu a živo tu v rozvinuté soc. spol., napomáhá při formováni jejich třidniho vědomí a soc. morálky. — Navazuje na pokrokové tra dice čs. mládežnického linutí, zejm. na nejlepší tradice Československého sva zu mládeže (ČSM). — Specifickou a re lativně samostatnou součástí SSM je - ► Pionýrská organizace SSM. SSM je organizačně samostatný. Respektuje federální uspořádání státu. Vedoucím principem jeho výstavby je dem. cen tralismus. Organizační uspořádání a vý stavba organizací a orgánů se uskuteč-
Znak SSM: 1 bílá. Zčervená, 3 modrá, 4 zlatá
ňuje na zákl. územně výrobního princi pu Nejvyšším orgánem svazu v ČSSR je sjezd SSM, v ČSR a SSR republikové sjezdy SSM, které určují hl. koncepční a obsahové zaměřeni činnosti SSM. Práci SSM mezi sjezdy řidi v rámci ČSSR Ú\/ SSM, v rámci ČSR a SSR ČÚV a SÚV SSM, které zabezpečují pl něni usnesení ÚV SSM, sjezdů SSM a republikových sjezdů. Tiskovými or gány SSM jsou Mladá fronta (v ČSR) a Směna (v SSR). — Integrální součásti programu SSM je těl. vých., sport, tur. a zájmová branná činnost, kterou SSM využívá jako jeden z význ. prostředků formování a soc. výchovy všestranně harmonicky rozvinutých zdravých a fy
zicky zdatných členů soc. společnosti. Význam a funkce těl. vých. v činnosti SSM jsou vyjádřeny v programových dokumentech přijatých na sjezdech a rozpracovaných na jednotlivých zase dáních ÚV SSM. Programový doku ment Hlavní úkoly SSM a PO SSM po XIV. sjezdu KSČ, přijatý I. sjezdem SSM, orientoval svazácké orgány a or ganizace na masový rozvoj těl. vých. a zájmové branné činnosti v ZO SSM a pionýrských skupinách, na přípravu modelu - * sportovních postupových soutěži SSM a PO SSM ve spolupráci s ČSTV, Svazarmem a orgány školství, na rozvoj organizovaného domácího cestovniho ruchu mládeže, tur. a poby tu v přírodě, na přípravu a vých. tělo vých. kádrů, na rozvoj branné vých. a plněni úkolů vyplývajících z -*• Jed notného systému branné výchovy oby vatelstva ČSSR. — Význ. polit., ideo vým a programovým východiskem pro celé mládežnické hnuti při realizaci závérů XIV. sjezdu KSČ, I. sjezdu SSM a zasedání ÚV KSČ k problematice mladého pokolení bylo V. zasedáni ÚV SSM (21.-22.9. 1973) k rozvoji těl. vý chovy a zájmové branné činnosti SSM a PO SSM. Zasedání vymezilo misto, funkce, obsah a formy tělových, a záj mové branné činnosti v SSM a PO SSM. Funkce tělových, a branné činno sti v SSM a PO SSM byly stanoveny s přihlédnutím k rozdílným podmínkám v jednotlivých typech ZO SSM ipionýrských skupinách takto: a) na ZS a stř. školách ponesou odpovědnost za záj movou tělových, a brannou činnost SSM a PO SSM spolu se školou, ČSTV a Svazarmem, přičemž v PO SSM by ta to aktivita měla tvořit nejméně 60 % z celkové činnosti. Na stř školách bude SSM vytvářet podmínky pro sport, vyži tí v rámci zájmových - * tělovýchov ných a branných kroužků SSM i v pravi delných soutěžích ČSTV a Svazarmu; b) v ČSLA a na vysokých školách bude tuto činnost zajišťovat SSM spolu s TJ ČSTV a ZO Svazarmu; c) v závodech SSM spolu s ROH, TJ ČSTV a ZO Sva zarmu; d) v místech bydliště SSM spo lu s TJ ČSTV nebo se ZO Svazarmu; e) v oblasti výkonnostního a vrcholového sportu bude SSM a PO SSM spolu s ČSTV, Svazarmem a dalšími resorty vytvářet podmínky pro ustavováni zákl. organizací SSM a pro činnost svazáckých a pionýrských skupin. — Obsah byl přizpůsoben materiálním, kádrovým a časovým možnostem se zaměřením: a) v tělových, a sport, rekreačních akti vitách na využiti soutěživosti při organi zováni sportovních postupových soutě ži SSM na masové základně, plnění podmínek odznaku zdatnosti PPOV a BPPOV, cvičení s hudbou ap.; b)
v oblasti pobytu v přírodě a tur. na růz né druhy putování, táboření, dálkové pochody, orientačni závody, organizo vání *■ pionýrských táborů, prázdnino vých akci s intenzívním rekreačním reži mem typu - ► Gymnasion a - ► Prázdni nové školy SSM, víkendových zájezdů, tematických pobytů se zaměřením na vodni lyžování, kondiční gym., cyklotur ap., s celostátním vyvrcholením tur. čin nosti mládeže na -» Mezinárodním vý stupu mládeže na Rysy; c) v zájmové branné činnosti na podchycení a rozši řování přirozeného zájmu dětí a mláde že o branně sportovni a branné těch. aktivity, zejm. účasti v soutěžích Soko lovského a Dukelského závodu branné zdatnosti, závodech branné zdatnosti i zapojením do zájmových branných kroužků ap. — Za zákl. formu tělových., tur. a zájmové branné činnosti byla sta novena pravidelná činnost v zákl. organizacich SSM a pionýrských skupinách, rozvíjená prostřednictvím tělových, a branných kroužků SSM a PO SSM, sport, a tur. soutěží dlouhodobého cha rakteru, např. - ► Sportovních her mlá deže, - * Pionýrské sportovní ligy, -» Vysokoškolské sportovni ligy, i jednorá zových akci mezi školami, závody, ZO SSM a pionýrskými skupinami v mí stech, okr., kr., na republikové a celo státní úrovni. — Byl stanoven úkol vy pracovat vlastní systém vých. tělových, kádrů (viz Jednotná tělovýchovná a branná kvalifikace SSM) a vytvořit sy stém materiálně tech, a finančního za bezpečení: vybudovat v ZO SSM nená ročná sportoviště pro zájmovou čin nost, vytvořit koncepci integrovaných, víceúčelových areálů v centrech kon centrace mladé generace (na školách, v sidlištich a střediskových obcich ap.) společně s orgány státní správy, ČSTV a Svazarmu a postupně budovat pro vý chovu tělových, kádrů tur. základny (viz politickovýchovné středisko SSMj okr. a kr. výborů SSM včetně zákl. pro pio nýrské tábory. — Pro zkvalitnění kom plexního řízení tělových a zájmově branné činnosti bylo přijato usneseni vytvářet - ► komise tělesné a branné výchovy SSM. — Přijetí dokumentu Za měření tělových, a zájmové branné čin nosti SSM a PO SSM bylo novým im pulsem pro zkvalitnění práce celého SSM a vytvořilo předpoklady pro roz voj TVS a zájmové branné činnosti děti a mládeže a výrazně ovlivnilo postupné rozpracováni řady otázek a problémů k řešení problematiky tělových, a záj mové branné činnosti mezi mládeži na II. a III. sjezdu SSM (29. 9.-2.10. 1977) ve Zprávě o činnosti SSM a PO SSM v období od I. sjezdu SSM a dalšich úkolech SSM a PO SSM po XV. sjezdu KSČ; v Dlouhodobém programu a po
137 stupu řešení dalšího rozvoje TVS v SSM v období do III. sjezdu SSM, schváleného P-ÚV SSM (23.3. 1979), na XI. zasedání ÚV SSM (23.-25.5.1980) ve Zprávě P-ÚV SSM ke zvyšování účinnosti ideově výchovné a masové politické práce; na XVII. zasedání ÚV SSM (17. 12. 1982) ve Zprávě o součas ném stavu o dalších úkolech v rozvoji zá jmové činnosti SSM na III. sjezdu SSM (1.-3.10. 1982) ve Zprávě ÚV SSM o činnosti SSM a PO mezi II. a III. sjez dem SSM a o úkolech SSM a PO SSM po XVI. sjezdu KSČ; na 8. zasedání ÚV SSM (6.6 1984) ve Zprávě P-ÚV SSM o dalším zkvalitňování ideově výchov ného působeni SSM mezi mládeží na X. zasedání ÚV SSM (10. 12. 1984) ve Zprávě P-ÚV SSM o dosavadních zku šenostech z práce orgánů a organizací SSM v místě bydliště a postupu v dal ším období. V. t. Pionýrská organizace SSM. — Literatura: Dlouhodobý pro gram a postup řešení dalšího rozvoje TVS v SSM v období do III. sjezdu SSM. Praha 1980. Hlavni směry rozvoje pobytu v přírodě a turistiky v SSM. Pra ha 1980. Hlavní směry rozvoje pohyb, vých. v SSM. Praha 1980. Směrnice a dokumenty k zabezpečeni masového rozvoje tělových, a branné činnosti v SSM a PO SSM č. 3. Praha 1983, a č. 4. Praha 1984 Socialistische Arbeiter — Sportinternazionale [něm ] viz sportovní in ternacionály. sociální adaptace, přizpůsobeni jednotlivce nebo skupiny okolnímu spol prostředí, tedy určitým zvyklo stem, zásadám a normám chování, způ sobu tvorby hodnot, uspokojování po třeb, sociálním podmínkám atd. Je jed ním z prvků socializace osobnosti a jed nou ze zákl. podmínek fungováni spo lečnosti. TK je jedním z význ. prostřed ků s. a., jedinci zabývající' se tělových, a sport, činnostmi vykazují vyšší schop nost s. a. a spol. aktivity, sociální role, nejčastěji chápána jako souhrn očekávaného chování jedince v určité situaci, který je do značné míry určen normami příslušné skupiny. Se s. r. je svázán systém hodnot, potřeb, po stojů a činnosti, který charakterizuje je jího nositele. Každý jedinec je nosite lem určitého souboru sociálních roli. V oblasti TK existuje řada s. r., specific ké role se vytvářejí zejm. ve sportu, na př. role favorita, černého koně, v někt. sport, odvětvích zlého muže; uvnitř sport, kolektivů se vytvářejí s. r. spoje né s postavením jedince ve skupině (kapitán, vůdce, bažant, šprýmař aj.). Závažný problém představuje konflikt s. r., např. konflikt role vrcholového sportovce a role spojené s jeho povolá ním.
softball socialistický sport, součást soc. TK. ni obory zkoumající problematiku soc. Zákl. úkolem s. s. je příprava k max. vý společnosti. konnosti na základě všestranného Sodomka Petr. *1947, čs. kanoista, slaa harmonického rozvoje jedince. Tento lomář. Mistr světa ve slalomu na kánoi úkol plní specifickými prostředky a me jednotlivců 1975, 1977 a člen vítězné todami. Jednota obecných a specific hlídky 3 x C 1 z MS 1967, 1973 a 1975 kých úkolů nastává v procesu sport, a ve sjezdu v závodě jednotlivců (C 1) tréninku a v soutěžích, jejichž cil - dosa 1967, 1971 a v hlídkách 3 x C 1 z MS hováni max. výkonnosti v jednotlivých 1967. Držitel stříbrných medailí ve sjez sport, odvětvích a disciplínách — je pl du z MS 1969 (C 1,3 x C 1), 1971 (3 x něn s pomocí principu všestrannosti. C 1), 1973 (3 x C 1), ve slalomu 1977 (3 Význ. znakem s. s. je jeho demokratič x C 1) bronzových ze slalomu na nost, tj. přístupnost pro všechny občany. MS 1971 (C 1, 3 x C 1). Účastník OH S. s. se rozviji na principech socialis 1972. tického systému TK — ideovosti, ma SOF viz Světová odborová federace, sovosti, vědeckosti, jejich působení je soft viz pálka na stolní tenis, zajištěno organizačně i materiálně. softball [angl ], pálkovači sport. hra. Sport organizuji spol. organizace Vznikla z - * baseballu a - * indoor-baČSTV a Svazarm (sport, svazy, resp. seballu a jejich rekreačních obměn. rady odbornosti), jejichž úkolem je vy Uvedena v rámci chicagské svět. výsta tvářet všestranné podmínky pro rozvoj vy 1933 jako typicky amer. amatérská všech forem sportu (rekreačního, vý pálkovači hra. V USA se pak s. stal nej konnostního, vrcholového). S. s. je rozšířenější rekreační hrou. Rozšířil se svým pojetím velmi blízký zákl. myš do Kanady, na Filipíny, do Japonska, lenkám olymp. hnutí (výchova spor Číny i do Evropy. 1952 zal. Mez federa tovců k přátelství mezi národy) a aktiv ce softbalu (ISF). — U nás se hra šířila v 50. letech jako pálkovaná, prvá pravi ně se také podili na jeho rozvoji, sociologie tělesné kultury, vědni dla byla vydána 1951 a 1954 zásluhou disciplina zabývající' se úlohou a funk FTVS. V 60 letech postupným získává cemi TK ve společnosti, spol. problémy ním výstroje a výzbroje hráčů ze zahra TK, jejich vývojem a metodikou jejich ničí, hlavně z Kuby, bylo umožněno zkoumání. Je součásti teorie TK, v je i sport, rozšíření hry v rámci ČSTV. Nyní jímž rámci se zabývá zejm významem je s. řízen svazem s. ČÚV ČSTV. — Pra TK pro rozvoj spol vztahů, sociálními vidla: Hřiště je volná plocha tvaru pra funkcemi TK, podílem na socializaci voúhlé kruhové výseče. Pole je od zá člověka, vlivem na formování pracovně mezí odděleno pomezními čarami 70 m profesionálních skupin, funkcemi a úlo dlouhými, svirajícimi přavý úhel, hami spol. organizací v systému TK, v němž je umistěna pětiúhelníková, 45 vztahy mezi demografickými činiteli cm široká domácí meta. Hraci plocha, a tvorbou a uspokojováním potřeb včetně zámezí minim. 8 m od čar, musí v oblasti TK, významem mez. styků mít rovný povrch, hlinitý, písčitý nebo a mez. organizaci v oblasti TK, sociální travnatý. Vnitřní pole je čtverec o stra strukturou vrcholových sportovců a dal nách 18,3 m V jeho rozích jsou umistěšími problémy. — Metody zkoumáni, ny mety, tj. čtvercové polštářky z plátna uplatňované v s. TK, vycházejí z metod nebo podobného materiálu, o straně 40 obecné sociologie. Zkoumání sociol. cm, max. 12,5 cm vysoké, připevněné problematiky TK logicky uzavírá systém k zemi. V zámezí, 8 m za domácí metou, věd o TK, tvořený dále vědami biol., je zadní čára a event, překážka pro za nechycených nadhozů. lék., fyziologii, biomechanikou, peda- chycování gogicko-psychol. a historickými věda Uprostřed vnitřního pole ve vzdálenosti mi. — Ze s. TK se dále vydělují další 14,02 m pro muže a 12,2 m pro ženy je vědni discipliny, jako např. sociologie meta nadhazovači, tj. dřevěný nebo gu rekreace, sociologie sportu, sociologie mový obdélník 15 x 60 cm. Kolem ní je některých sport. her. — V kap. státech vyznačen kruh o poloměru 2,5 m. Území je především rozvíjena sociologie spor pálkaře tvoři 2 obdélníky 1 x 2,1 m po tu, která vychází z burž. empirické soci stranách domácí mety, vzdálené 15 cm ologie. Je zaměřena na zkoumání pro od mety. Na ně navazuje územi chytače blematiky sportu a volného času, efek 3 m hluboké. Území rádce u 1. a 3. mety tivity malé sociální skupiny ve sportu, jsou 5m čáry rovnoběžné s metovými vlivu vědeckotechnické revoluce na spojnicemi, vzdálené 2,5 m od nich. sport ap. — Sociologie TK v soc. stá Jednometrovka je 1 m široký pruh vně tech vychází z marx. sociologie, opírají metové čáry sahajicí od její pol. k 1. cí se o teor. základy hist, a dial, materi metě. V zámezí jsou umístěny lavičky alismu. Otázky TK zkoumá ze sociální, družstev a poblíž nich je vyznačen pří třídní a hist, podstaty. Mnohé otázky, pravný kruh pro nastupující pálkaře. Má které řeší s. TK, jsou otázkami hraniční poloměr 1,5 m a je půlen čarou zámezí. mi a zabývají se jimi i některé dalši věd Míček o hmotnosti 175-200 g a obvodu
138
softtenis 29,7-30,3 cm má povrch z hovězí nebo koňské kůže nebo syntetický. Oblá pál ka max. délky 85 cm a max. průměru 5,6 cm může být dřevěná, lepená, kovová, z plastické hmoty, popř. bambusu. Pro oficiální utkáni podléhá dalšim předpi sům, včetně omezení hmotnosti na max. 1 088 g. Polaři mají rukavici pro chytání míčku, chytač a první metař speciální lapačku. Chytač musí mit masku, chrániče nohou, ženy i chrániče těla. Pálkař, chytač a běžci mohou hrát v přilbách. Speciální kožená nebo plá těná obuv může mít na gumových pod rážkách běžecké výčnělky, nižši než 2 cm a ne kónické (hřeby). Hlavní rozhod čí stojí za domácí metou a má mít mas ku. — Hraji dvě 9členná družstva, stří dající se v úlohách pálkařů a polařů. Po laři hrají ve funkcích: nadhazovač, chy tač, strážce 1., 2„ 3. mety (metař), spoj ka, levý, střední a pravý vnější polař. Pálkaři se po odpáleni míče stávají běž ci. Úkolem pálkaře je odpálit dobře nadhozený míč do pole a využít zdařilé ho odpalu k oběhu, tj. po odložení pál ky k běhu přes 1., 2. a 3. metu na metu domácí. Zdaři li se mu oběh, získá 1 bod pro družstvo a právo znovu nastou pit na pálku ve svém pořadí. Nemůže-li pálkař uskutečnit oběh, může vyčkat na kterékoliv metě na další rozehrání míče a při nadhozu pokračovat v běhu. Po stupovat může nejen při dobrém odpa lu, ale I při dobrém nebo špatném nad hozu Na žádné metě nesměji být sou časně 2 běžci, poněvadž se nesmějí předbíhat, dochází po dobrém odpalu k nucenému postupu běžců ze všech met. Při postupu se běžci musejí met dotknout (dupnout) a pokud jsou ohro žováni hrou polařů (aut dotykem), ne smějí se vzdálit od metové čáry dále než 1 m. Polaři se snaží nejen zabránit běžcům v postupu na mety, ale běžce co nejrychleji vyautovat, tj. vyřadit ze hry pravidly předepsaným způsobem. Vyautovánim 3 hráčů pálkařů končí půlsměna a družstva si vyměni úlohy. Ut kání se hraje na 7 směn, tj. obě druž stva hrají 7 x na pálce a 7 x v poli. Při nerozhodném výsledku se prodlužuje o 1 směnu, a to až do rozhodnutí. — Vyautování pálkařů je možné a) 3 do brými nadhozy, které pálkař nedokáže odpálit, pokud chytač míček při třetím chytí (upustí-li ho, má pálkař za urči tých okolností možnost pokusit se o běh na t. metu jako po odpalu). Nad hoz se provádí z mety nadhazovače spodním hodem jednoruč za současné ho vykročení. Je „dobrý", pokusí-li se pálkař míček odpálit máchnutím pálky přes domácí metu, nebo pokud míček proletí přímo (bez odrazu o zem) cílem, tj. myšleným obdélníkem 46 cm širo kým a 50 až 150 cm nad metou, tedy ve
Hřiště na softball: A vnitřní pole, B vnější pole, C zámezí, 1, 2, 3 mety, 4 meta do mácí s územím pálkaře, 5 meta nadhazovače, 6 lavičky hráčů mimo hru, 7 detail území pálkaře s domácí metou.
výši kolen až ramen vzpřímeně stojícího pálkaře. Zda je nadhoz dobrý („strajk") nebo špatný („bol"), rozhoduje hlavní rozhodčí. Při 4 špatných nadhozech zís kává pálkař postup zdarma (bez možno sti být autován) na 1. metu. V případě nucených postupů dostávají postup zdarma o 1 metu i všichni běžci, jichž se nucený postup týká; b) po odpalu (i chybném do zámezí), chytí-li polař mí ček v letu, tj. než dopadne na zem. Po dobrém odpalu mohou polaři ve spolu práci (s míčkem mohou běhat, přihrávat si ho) uzavírat metu, na kterou ně který běžec musí postupovat. Dopravi li se na metu míček dříve, než na ní běžec přiběhne, je vyřazen. Totéž platí při nu ceném návratu na metu, např. při vyne chání mety, nebo po časném výběhu z mety při chyceném míči v letu. K uza vření mety stačí, aby se jí kterýkoliv po lař dotkl, pokud drží míček v ruce; c) dotykem běžce míčkem v ruce, nem-li běžec na metě nebo je na metě neo právněně. Míček při tom nesmí z ruky vypadnout, aby bylo zřejmé, že nebyl hozen; d) vlastni chybou pálkaře (i spo luhráče), tj. za přestupek pravidel; na př. nenastoupi-ii pálkař na pálku včas (v limitu 1 minuty), vykroči li při odpalu ze svého území, běží-li s pálkou nebo ohrozí-li soupeře jejím zahozením, za úmyslný dotek míče atd. Vyřazený pál
kař jde znovu na pálku ve svém pořadí — Soutěže. MS (mužů od 1956, žen od 1965). U nás je nejvyšší soutěží M ČSSR. — Literatura: Stibitz, Fr.: Pálko vané (softbal). Praha 1968 softtenis, hovor, líný tenis, rekreační pohyb, hra bez přesné stanovených pravidel. Hraje se raketou z plastické hmoty, která má místo výpletu mřížku, a speciálním míčkem z plastické hmoty s pomalým odskokem. Sochor Miloslav, *1952, čs. lyžař, MS. Účastník ZOH 1976 (11. obří slalom, 14. - slalom, 40.-sjezd), MS 1970 (16,-kombinace), 1974 (4.-kombinace, 17,-slalom, 22 -obří slalom) a 1978. Třetí v Evr. po háru 1975. Od 1984 trenér reprezentač ního družstava juniorů. Soisbault cup [fr.j, evr. tenisová sou těž reprezentačních družstev juniorek do 20 let. Zal. ve Francii 1965 na paměf dcery tehdejšího předsedy Francouz ské tenisové asociace Anně Soisbaultové de Montaigu. Přihlášená družstva jsou každoročně rozdělena do skupin, vítězové postupují do finále. ČSSR zví tězila v této soutěži 1974, 1976, 1977, 1980 Sokol, čes. tělových, organizace, zal. 16.2. 1862 - ► M. Tyršem, - ► J. Fůgnerem, JUDr. J. Grégrem, prof. E. Tonnerem a dalšími; pův. název Tělocvičná jednota Pražská, od 1864 Sokol Pražský.
Sokol
139 Prvním starostou se stal J. Fůgner, ná čelníkem M. Tyrš, který vychoval další cvičitele, vytvořil vlastní tělocvičnou soustavu a čes. názvosloví. Zpočátku se cvičilo v tělocvičně Malypetrova ústavu v Panské ulici, později v tělocvičně U Apolla a v Konviktu. 1865 byla nákla dem J. Fůgnera postavena vlastni tělo cvična. V dubnu a květnu 1862 se pořá daly první sokolské výlety (manifestační tur. pochody na Řip a Karlštejn). 1 6 1862 se konalo první veř. cvičení. 1862 zal. ještě dalších 9 jednot, 1863 dalších 5 a 1865 pracovalo již 20 jednot s 1 950 členy. 1869 byl z podnětu M. Tyrše zalo žen -» Tělocvičný spolek paní a dívek Pražských. Založeni celonár. jednoty sokolské organizace rak. úřady zakáza ly. 1871 začal Tyrš vydávat čas. Sokol, který sjednocoval hnuti ideově i odbor ně, Vydávání přerušeno krizí 1877-81. Po překonání krize (1882) vydávání ob noveno a uspořádán I sokolský slet (viz sokolské slety). — Základem činnosti sokolských jednot byla Tyršova tělo cvičná soustava. Mnohé jednoty prová děly i některé sporty, které však byly chápány jako doplňková činnost (zvi. plavání, veslováni, atletika, zápas a v zi mě bruslení). Krize sokolského hnutí 1877-81 však zhoršila podmínky pro uplatnění vzmáhajícího se sport, hnutí v Sokole, a proto se sport začal organi zovat mimo Sokol. Vedení S. se posta vilo proti sportu z důvodů odborné těch. (vyčítali sportu jednostrannost), zdrav, (ohrožení zdraví sportovce při snaze o nejvvšší výkon bez předchozí všestranné tel. přípravy) a národno stních (sport jako jev mez. dávali do protikladu s vlastenectvím), hl. důvo dem však bylo, že sport odváděl mlá dež z řad Sokola. Přestože vedeni S. se až do vzniku ČSR stavělo proti sportu, sokolské jednoty řadu sport, odvětví pěstovaly, zejm. na venkově. Tak se so kolské hnutí zasloužilo ještě před 1918 o rozvoj řady sportů, zejm. házené, atle tiky, šermu, zápasu, sport, gymnastiky, bruslení aj. — V 80. letech 19. stol. zesí lily snahy o vytvoření střechové sokol ské organizace; 1887 vznikly 3 sokolské župy, v témže roce však rak. úřady za kázaly uspořádáni II. sokolského sletu (konal se 1891). 1889 ustavena Česká obec sokolská jako jednotná čes celonár. organizace. Sdružovala ve 185 jed notách 2 174 členů. Prvním starostou byl zvolen JUDr. Jan Podlipný (1889-1906). 1894 byla ustavena sokol ská župa dolnorakouská, 1891 vznikla Moravsko slezská obec sokolská. Obce se 1904 sjednotily a vytvořily Českoslo venskou obec sokolskou (ČOS) 1895 se uskutečnil III sokolský slet, 1896 vstou pila ČOS do Evr. gymnastické federace (PEG), která se 1897 přeměnila na Mez.
federaci gymnastiky (FIG). 1897 začala ČOS vydávat - ► Věstník sokolský. — V 90, letech 19. stol. se burž. sokolská ideologie dostává do rozporu s rozvíje jícím se děl. hnutím. 1897 byli z ČOS vy lučováni členové, kteři volili nebo sym patizovali se sociálními demokraty To vedlo k tříštění čes. tělových, hnutí, ke vzniku Dělnických tělocvičných jednot (viz Svaz dělnických tělocvičných jed not československých). ČOS hlásala apolitičnost a nadstranickost, byla však složkou čes. a později čs. burž. stran, zpočátku staročechů, později mladočechů, a po vzniku ČSR Čs. strany nár. so cialistické. Do vzniku ČSR se pres veš kerou rozpornost své ideologie stalo sokolské hnuti význ. součástí nár. osvo bozeneckého hnutí, napomáhalo růstu nár uvědomění, zejm. mládeže Sokol ské hnutí má velké zásluhy o rozvoj kul tury a vzdělanosti (zakládáni knihoven, divadelních souborů a pěveckých sou borů, později kin ap.) i o velmi dobrou úroveň škol. TV. Největší význam má však jeho tělových, činnost. Všesokolské slety mobilizovaly široké masy čes. obyvatelstva k tělových, aktivitě a zalo žily tradici našich masových tělových, vystoupeni. Od 1901, kdy se konal IV. slet, se slety začaly konat v šestiletých obdobích (pokud jim nezabránila vál ka). V prvním desetiletí 20. stol. rostl rychle počet jednot a členů: 1904 měla ČOS 37 sokolských žup se 645 jednota mi a 51 000 členů, 1913 měla 1 080 jed not a 128000 členů. 24.11.1915 za 1. svět. války byla ČOS rak. úřady rozpu štěna Po vzniku ČSR činnost obnovila a přijala název Československá obec sokolská (ČOS). Ideově podléhala Čs. nár. soc. straně a postavila se na pozice burž. dem. republiky. Na obranu burž státu budovala tzv. Stráže svobody a sokol ské nár stráže, které 1919 zasáhly proti republikám rad na Slovensku a v Ma ďarsku. 1920 obnovila tradici sokol ských sletů a začala budovat sídlo ČOS - Tyršův dům, který byl slavnostně ote vřen 1925. 1920 měla ČOS 2 629 jednot, 562 651 členů, 26 212 cvičitelů a cvičite lek, 205 sokoloven a 131 hřišť. Ve 20. a 30. letech se ČOS význ. podílela na sport, reprezentaci ČSR (viz olympijské hry) a na celk. rozvoji čs. TV. Vybudo vala na vysoké úrovni systém přípravy tělových, kádrů, zavedla zdrav, péči, ideověvých. a vzdělávací činnost, vydá vala širokou škálu odb. publikaci a ča sopisů a propagačních materiálů. 1906-32 byl starostou ČOS -*■ J. Scheiner, 1932 S. Bukovský a 1939-40 —*■ J. Truhlář. V meziválečném období orga nizovala ČOS sokolské slety 1920,1926, 1932 a 1938. X. slet 1938 se stal mohut nou celonár. manifestací proti fašismu a válce 1938 měla ČOS na 800 000 čle
nů ve 3 333 jednotách a pobočkách, 1 177 sokoloven a 1 817 hřišť. Rozvoj so kolského hnutí byl pomalejší na Slo vensku; 1938 zde bylo jen 50000 členů Sokola. Po mnichovské dohodě byl So kol na Slovensku rozpuštěn a jeho ma jetek zabaven. V dubnu 1941 byla čin nost ČOS zastavena a vedoucí předsta vitelé zatčeni. Členové ČOS se aktivně zapojili do odboje a řada z nich v něm zahynula, mezi nimi vedouci představi telé S. Bukovský, A. Pechláta další. Po osvobozeni ČSR se sokolská organiza ce postavila za sjednocení čs. TVS. Pra vicové křidlo ve vedeni ČOS (A. Hřebík, M. Provazníkové) však sjednocovaci proces sabotovalo A. Hřebík jako před seda Ústředního nár. tělových, výboru (ÚNTV) a starosta ČOS (1945-48) UNTV rozbil a dal podnět k tzv federativnímu sjednocení do Čs. tělových, svazu (1946-48), což jednotu nevytvářelo. 1947 se uskutečnil VII. sjezd ČOS, jehož re zoluce vycházely z burž. pozice vedení ČOS. Během únorových událostí 1948 vznikly akční výbory, při ČOS ústřední akční výbor, které provedly očistu řídí cích orgánů ČOS, žup a jednot od přívr ženců pravice. 31. 3. 1948 pak bylo vy hlášeno sjednoceni všech tělových., sport, a tur. organizací do jednotné tě lových. organizace Sokol, která si pak ponechala tradiční název ČOS. 1948 se uskutečnil posledni, XI. sokolský slet Novým starostou byl zvolen J. Truhlář. 1949 byl vydán zákon o státní péči o TVS, který právně uznal sjednocení čs. TV do Sokola, vytvořil státní orgán pro řízení TV (viz Státní úřad pro těle snou výchovu a sport), zavedl systém Tyršova odznaku zdatnosti aj 1951 se uskutečnil IX. sjezd ČOS 1953 došlo podle zákona z prosince 1952 k reorga nizaci čs. TV; ČOS byla zrušena a zave deno státní řízení TV. Jednim ze šesti tělových úseků se stal Sokol, který měl organizovat TVS na vesnici za jednot ného řízeni - * Státního výboru pro tě lesnou výchovu a sport. 1957 vznikl na základě zákona z prosince 1956 ->■ Čes koslovenský svar tělesné výchovy, je hož součásti se staly i jednoty Sokola. Název S. zůstal zachován v názvech ně kterých TJ, zejm. na vesnici nebo tam, kde byly dlouholeté tradice (např. TJ Sokol Malá Strana). — Literatura: Jandásek, L. Pelikán, J.: Stručné dějiny sokolstva (1989-1912), ČOS 1946; Fikar, A.: Stručné dějiny sokolstva (1912-1941), ČOS 1948; Stoll, L : Politic ký smysl sokolství, 1932; Jandásek, L.: Přehledné dějiny sokolstva (1862-1889), ČOS 1937; Sto deset let Sokola, Praha 1972. Sokol, první sokolský časopis s meto dickým a vzdělávacim zaměřením. Zal. M. Tyršem 1871. Oficiálním vydáváte-
Sokol
140
lem Sokol Pražský. Vycházel 1871-76, 1882-1915 a 1919-1941 (úředně zastaven za okupace). Sokol Ladislav,' 1941, čs. hráč vodního póla, ZMS. Účastník ME 1966 (14. mís to). V mužstvu ČH Košíce se podílel na získáni titulu MR 1962-64,1966-75 sokolík, slg , v horolezectví způsob překonávání úzké spáry s ostrou hra nou, při němž se využívá tahu paží a protitlaku nohou. sokolovna, tělocvična provozovaná a většinou i vybudovaná tělových, orga nizací Sokol. S. byly zákl. provozním článkem tělovýchovy u nás. Většina s. nesloužila jen tělových, činnosti, ale stala se, zejm. v menších obcích, i stře diskem kulturním a jedním ze zákl. člán ků nár. osvobozeneckého hnuti čes. ná roda před 1. svět. válkou. V s. se pořá dala i divadelní představení, taneční zá bavy aj. Později byly v s. zřizovány i bio grafy, a to bohužel velmi často na úkor tělových, činnosti. Sokolovský závod branné zdat nosti, SZBZ, disciplína - ► masových branných soutěži. Pořádá se na paměť boje 1. čs. praporu v SSSR 1943 v obci
Kategorie
ml. žákyně (10-12 let) ml. žáci (1 0-12 let) st. žákyně (13-14 let) st. žáci (13-14 let) ml. dorostenky (1 5-16 let) ml. dorostenci (1 5-16 let) st. dorostenky (17-18 let) st. dorostenci (1 7-18 let) ženy (19-30 let) ženy (31 a st.) junioři (19-21 let) muži (2 2-35 let) muži (36-45 let) muži 46 a st.)
Délka trati
Počet a druh střet, položek
2 km
L
2 km
L
3 km
L
3 km
LS
3 km
L
3 km
LS
5 km
L
10 km
LS
5 km
L
5 km
L
15 km
LSL
20 km
LSLS
15 km
LSL
10 km
LS
Poznámka: L — vleže, S — vstoje
Sokolovo. Závod vznikl 1948 jako zimní branný závod. Současný název SZBZ zís kal 1952, kdy byl zařazen do systému soutěži Svazarmu. 1967 se pravidla při způsobila pravidlům -*■ biatlonu. Střílí se z malorážky (kat. žáků a při náboro vých závodech ze vzduchovky). — Ka ždoročně se konají přebornické soutě že od místních přeborů až po M ČSSR. Tratě se stavějí obdobně jako u běhu na lyžich. Žákovské kat. mají vzduchov ky připravené na střelnici, dorost a do spělí běží s malorážkou celý závod. Ze vzduchovky se stříli na 10 m, z maloráž ky na 50 m; ze vzduchovky na reduko vaný kruhový terč pro SZBZ (popř. kru hový terč 8/5,5 cm), z malorážky na kru hový terč pro SZBZ (popř. kruhový terč 16/11 cm). Neúspěšné zásahy se hod notí trestnými minutami (u žactva 0,5-1 min, u ostatních kat. 1-2 min za 1 vý střel). Při každé položce se střílí 5 nábo jů, žákovské kat. 3 náboje. Lyže (jednu možno vyměnit) a pušky se před závo dem značí. sokolské družiny na školách, orga nizační forma dobrovolné TVS škol. mládeže 1951-53. Zakládaly se podle výnosu MŠ a SÚTVS z 13.12. 1950 za součinnosti pionýrských a škol. skupin ČSM pod vedením ředitelů škol a tělo vých. pedagogů. Jako cvičitelé, instruk toři a jejich pomocníci v nich působili i ostatní členové pedag. sborů, rodiče i starší žáci. Celkem v nich cvičilo 277 000 žáků. 1953 se družiny přeměnily ve škol. TJ. Sokolské noviny, list ČOS, který vy cházel 1949-52 a navázal na -• rekreač základy a faktory rozvoje rekreačních ní sport, -» výkonnostní sport a -*■ forem těl. kultury ve volném čase, po vrcholový sport. Každá z těchto oblastí pularizací, agitaci a výměnou zkušeno plní specifické spol. funkce. — V pod sti z této oblasti. Každý 2. rok pořádá mínkách soc. společnosti jsou čile s. mez. seminář, 10. roč. se konal 1983 odvozeny z cilů TK S. o jejich dosažení v Piešťanech. usiluje specifickými prostředky a meto Sport et Travail (spor e travaj, fr.], dami. Odtud také vyplývají některé rysy Sport a práce, jedna z komisi Mez. rady s. , jako výkonový charakter sport, čin pro zdraví, těl. výchovu a rekreaci, zabý ností, herní základ, veřejnost sport, vající se uplatněním různých forem těl. soutěži, mnohotvárnost sport, odvětví kultury v prac. procesu. aj. S. se významně podílí na uspokojo Sportflex viz plastické povrchy. vání potřeb a zájmů jedince a sociál Sport im Bild, něm. obrázkový všeních skupin a současně soustřeďuje na sport. časopis vynikající obrazové a in sebe zájem širokých vrstev diváků a je formační úrovně. Vycházel 1895-1934. prostředkem jejich kulturně vých. ovliv sportovně technické podmínky, vý ňování. HI. prostředkem dosahování konnostní a jiné požadavky, jejichž spl spol. cilů je proces - ► sportovního tré něni opravňuje sportovce nebo turistu ninku — ftizením jednotlivých sport, k získání určité soutěžni či jiné kvalifi odvětví v ČSSR se zabývají sportovní kace. Splněni předepsaných s. t. p. se - * svazy ČSTV, ve ->• Svazarmu rady požaduje: a) k účasti ve výběrových odborností. V mez. měřítku s. řídí MSF, sport, soutěžich výkonnostního charak které sjednocují pravidla a řídi mez. teru, např. v mistrovství ČSSR Považuji soutěže (OH, MS, ME). — Počet mez. se za ně zejm. výkonnostní třída, - * li uznávaných s. se v průběhu posledních mit nebo umístění sportovce v postupo sto let ustálil na 150. Na jejich dělení vé mistrovské soutěži nebo ve - ► vý nejsou jednotná kritéria, za základ se konnostním žebříčku; b) k zařazeni pokládá děleni na s. individuální a ko sportovce nebo turisty do výkonnostní lektivní. Individuálni s. se dále dělí na s. třídy sport, nebo tur. klasifikace. Pova s individuálním výkonem bez přímého žují se za ně klasifikačni normy a klasifi odporu soupeře a na s. s individuálními kační požadavky, které stanoví - ► Jed souboji. S. s individuálním výkonem lze notná sportovní a turistická klasifikace dále dělit na s. s měřitelnými výkony ve ČSTV a -> Jednotná branná sportovci standardních podmínkách (atletika, pla klasifikace Svážu pro spolupráci s ar vání, vzpiráni, dráhová cyklistika, rych- mádou; c) k uděleni -*• odznaku zdat
148 nosti, odznaku zékl. nebo výkonnostní turistiky či jiného tělových, odznaku. Považuji se za ně zákl. výkonnostní limi ty předepsané pro jednotlivé disciplíny odznaku zdatnosti a celkový počet bo dů, u ostatních odznaků požadavky sta novené v jejich řádu. sportovně technické předpisy, in terní normy, které vydávají tělových, a svazarmovské orgány k zabezpečeni organizace, řízeni a regulérního průběhu sport, soutěží výkonnostního či ma sového charakteru, soutěži o odznak zdatnosti či jiný tělových, nebo branný odznak. Jsou to zejm.: a) obecné nor my vydávané ústředními orgány, jejichž platnost se vztahuje na všechna sport, odvětví. Patří mezi ně celostátní sport, kalendář soutěži (viz sportovní kalendář soutěží), - ► Jednotná sportovní a turis tická klasifikace ČSTV, - ► Jednotná branná sportovní klasifikace Svazu pro spolupráci s armádou - * Jednotný řád sportovní registrace ČSTV, -» Směrni ce pro závodění mládeže, řád a pod mínky odznaku zdatnosti aj.; b) zvláštní normy pro jednotlivá sport, odvětvi, která vydávají výbory sport, svazů. Jsou to zejm. zákl. svazové předpisy, jako -» pravidla sportů, -*• soutěžni řá dy, - ► přestupní řády, -+ rozpisy soutě ži, kalendářní plány soutěží, prováděcí pokyny ke sport, klasifikaci aj. sportovně technický pracovník, funkcionář, který na různých úrovních organizační struktury ČSTV a Svazarmu řídí, organizuje a zabezpečuje regulérní průběh sport, soutěží výkonnostního nebo masového charakteru, soutěží v oblasti zájmové činnosti Svazarmu a soutěži o odznak zdatnosti nebo jiný tělových, odznak. Působí zpravidla jako člen sport. těch. či jiné komise sport svazu nebo svazarmovského orgánu v rozsahu, který stanoví - * sportovně technické předpisy ČSTV a Svazarmu. sportovní ankety, určováni nejlepšiho sportovce světa, Evropy a jednotli vých zemí z různých sport, odvětvi pro střednictvím hromadných sdělovacích prostředků, zejm. redakcí sport, listů a časopisů. Za oficiální s. a. určujíci nej lepšího sportovce světa je považována - * Anketa agentury ISK. Další známé s. a. jsou -v Zlatý míč, -> Zlatá kopačka aj., v ČSSR -» Anketa internacionálů, - * Deset nejlepších sportovců roku, - ► Fotbalista roku, - ► Jedenáctka roku, Král-královna bílé stopy, Nejlepší svazarmovský sportovec, - ► Nejlepši cyklista roku, Nejlepší čs. házenkář a házenkářka. Nejlepší čs. volejbalista a volejbalistka, - * Neúspěšnější nová ček roku, - * Sportovní objev roku, -» Zlatá hokejka, - * Zlatá tretra Evropy aj. sportovní cena ÚV SSM viz Sportov ní objev roku.
sportovní gymnastika
149 sportovní činnost, konkrétní projev sport, motoriky. S. č. se zformovaly v průběhu hist, vývoje sportu v jednotli vá sport, odvětví. V současné dobé ma jí tyto společné znaky: výkonový cha rakter, soutěživost a pravidla. Jimi je také dána specifičnost s. č. vzhledem k ostatním lidským činnostem, sportovní den velitele, forma maso vé sportovní činnosti voj. útvaru. U útvaru se organizuji nejméně jednou za 3 měsíce, u praporu jednou za 2 měsíce a u roty jednou za měsíc. Do programu sport, dne se zařazují maso vá tělových, vystoupení, sport, soutěže v individuálních a kolektivních spor tech, vojenskopraktické soutěže, plněni podmínek -*• vojenského odznaku zdat nosti ap. S. d. v. se organizuje také při příležitosti různých oslav a svátků (např. Den armády, Den dělostřelectva. Den letectva) a také při slavnostnich přiležitostech. sportovní dovednost, učením osvoje ná a tréninkem zdokonalovaná forma -» sportovního výkonu, v níž se v inte grované podobě projevují všechny podstatné faktory v optimálním vzájem ném uspořádání. S. d. jsou zvi. druhem - ► pohybových dovedností, od nichž se liší především větší komplexnosti a se pětím s max. sport, výkonem. Větší komplexnost vyplývá předevšim z růz norodosti úkolů, které jsou základem jednotlivých sport, odvětvi. Znamená těsné sepětí všech zúčastněných kom ponent: senzorické, mot., psych., pří padné sociálně interakční, i propojení s mechanismy energetického metabo lismu. Např. v tréninku sport, her či v úpolových sportech se tato komplex nost promítá v pojetí technicko-takt připravy, která požaduje souběžné osvojování pohyb, a psych, stránky pří slušných činnosti. V jiných sport, odvě tvích, jako např. v jednotlivých discipli nách ve sport, gymnastice, ve vzpírání ap., sport, výkony probíhají ve standar dních podmínkách. Je proto žádoucí, aby celé prvky nebo jejich sestavy byly zautomatizovány. V těchto případech hovoříme o sport, návycích (viz pohy bový návyk). S. d., resp. sport, návyky se vyznačuji následujícími znaky: stálo stí, účelovostí, rychlostí provedení a ekonomičnosti. Obdobné jsou znaky pohybových dovedností, projevy s. d. jsou však na podstatně vyšší úrovni a kladou mnohem vyšší nároky na řidiči a koordinačni funkcí centrální nervové soustavy. Osvojování a zdokonalování pohyb, dovedností a pohyb, návyků je obsahem těch. přípravy a probihá na principech —*■ motorického učeni, sportovní dvojice, závodni disciplína v -v krasobruslení, skládá se z krátké ho programu a volné jízdy; společné
brusleni partnerů (muže a ženy), kteří provádějí všechny pohyby v takovém souladu, aby vznikl dojem harmonické jízdy. sportovní filatelie, systematické sbí rání a studium poštovních známek, arší ků, razítek a dalšího dokumentačního filatelistického materiálu se sport, te matikou. S. f. vznikla současně se vznikem moderních OH, s vydáním prv ní série 12 olymp známek k I. OH 1896. Po 2. svět. válce vzrostla produkce sport, známek, a proto vznikají náměto vě specializované skupiny filatelistů. V ČSSR byla 1965 ustavena sekce olymp. a sport, filatelie při komisi ná mětové filatelie Svazu čs. filatelistů. Od 1968 vydává vlastní čas. Oiympsport. 1982 vznikla Mez. federace olymp. fila telie v čele s předsedou MOV - ► Jua nem A. Samaranchem. sportovní forma, stav optimální spe ciální připravenosti sportovce, který mu umožňuje podávat výkony odpovídající dosaženému stupni trénovanosti. Cha rakteristickými znaky s. f. jsou speciali zované adaptace sportovce, stabilita stupně připravenosti, schopnost mobili zovat potřebné funkce, ekonomizace průběhu těchto funkci, rychlá regenera ce sil a především sladění zúčastně ných faktorů, funkcí a procesů podílejí cích se na výkonu s využitím individuál ní výkonnostní kapacity. HI. ukazatelem s. f. jsou výkony v soutěžích. Je to fázo vý proces, ve kterém rozlišujeme získá váni, udržení a dočasný pokles sport, formy. S. f. dosahujeme záměrným, ra cionálním tréninkovým působením, kte ré zabezpečujeme - * periodizací tré ninkového procesu. Mimořádný vý znam a specifické zvláštnosti má fáze tzv. laděni s. f. (2-3 týdny) koncem pří pravného a začátkem závodního obdo bí či před důležitým závodem. Udržení s. f. (dynamická rovnováha mezi různý mi funkcemi) klade vysoké nároky na ří zení tréninkového procesu. S. f. trvá v průměru 2-4 měsíce. Pokles s. f. vy tváří předpoklady pro následující cy klus přípravy. Rozlišujeme 4 varianty rozvoje s. f.: s 1 vrcholem, se 2 vrcholy a krátce trvajícím poklesem mezi nimi, se 3 vrcholy, se 2 vrcholy a déle trvají cím poklesem mezi nimi. sportovní geografie, dnes již neplat ná zásada MOV, podle níž byla rozho dující pro samostatné zastoupeni v MOV a na OH sport, vyspělost národa (princip nár. zastoupeni), nikoliv polit, samostatnost národa (princip státního zastoupeni). Tato zásada, kterou prosa dil -*• Pierre de Coubertin, umožnila sa mostatnou účast Čechů a Finů v olymp. hnutí v době, kdy neměli samostatný stát (do 1. svět. války). Po 2. svět. válce byl výraz „národ" v olymp. chartě na
hrazen termínem „země", jímž se ozna čuje země, stát nebo území, jež má nár. olymp. výbor uznaný MOV. sportovní gymnastika, sport, odvětvi charakteristické předvedením sestav v prostných a na nářadí s cílem získat co nejvyšší bodové ohodnocení. Sesta vy se skládají ze ->■ cvičebních tvarů různé obtížnosti (v. t. názvosloví gymna stiky). Soutěži se ve vícebojích (v něko lika disciplínách se společným bodo vým hodnocením); muži soutěži v pro stných, na koni našiř s madly, na kru zích, v přeskoku koně naděl, na bra dlech, na hrazdě; ženy soutěží v pře skoku koně našiř, na bradlech o nestej né výši žerdí, na kladině, v prostných. — Cvičební tvary jsou typické neobvy klými polohami těla v prostoru, kyvadlovitými, otáčivými nebo obecnými pohyby podepřeného, zavěšeného ne bo volně leticího těla s částečnou, úpl nou nebo vicenásobnou rotaci kolem jedné nebo více os pevných, pohybli vých či volných (např. vzepření, toče, mety, převraty). — Pohyb, obsah disci plin vícebojů se stále obohacuje o nové cvičební tvary, tvořené na základě poz nání mech. zákonů pohybu a umožněné zdokonalovanou konstrukci nářadi i do bovými názory na charakter cvičení. — Zvyšující se podíl akrobatických cvičení prodlužuje délku sestav a zvyšuje jejich složitost. — Estetičností pohybu vyniká zvi. současné pojetí s. g. žen, které vyu žívá zejm. v prostných a na kladině ved le akrobacie i prvků baletu, mod. gym. a výrazového tance v choreografickém zpracování. Prostná se cvičí za dopro vodu zvlášť komponované hudby. — Nácvik vrcholných cvičebních tvarů a jejich vazeb vyžaduje vysokou úroveň pohyb, schopností, funkcí hybného sy stému, pohybově percepčních, analyzačnich, koordinačních a regulačních, i vysokou úroveň psych, kvalit (pozor nosti, paměti, přesného vnímáni, my šlení, vůle ap.) Cvičenec musí při cviče ni bezpečně ovládat tělo, přesně vní mat časové, prostorové i dynamické parametry pohybu, překonávat sily vznikajíc při cvičení (např. odstředivou, setrvačnou, reaktivní). Složitý a někdy až riskantní pohyb, obsah (salta, pře mety ap.) vyžaduje neustálé překonává ní stresových situaci, mnoho speciál ních zkušenosti i schopnost vyrovnávat se s obtížnými podmínkami v soutěžích — Ve s. g. se nejvíce uplatňují jedinci s lehkou těl. konstituci středniho vzrů stu. To je např. i příčinou snižujícího se věku cvičenců, zvi. cvičenek. — Histo rie. S. g. vznikla z něm. - * nářaďového tělocviku. Zakl. něm. *• turnerského systému tělocviku -» Friedrich Ludwig Jahn využil cvičení na nářadí jako pro středku k přípravě lidových mas na boj
150
sportovní gymnastika
Sportovní gymnastika — cvičeni na bradlech, závodní disciplína mužů
za osvobození Pruska z Napoleonovy nadvlády. Zavedl cvičení na hrazdě, bradlech a na koni. Jeho žák - * Ernst Etselen doplnil Jahnův tělocvik o cviče ní na kruzích, koze a kolovadlech a pro přeskoky zavedl odrazově můstky. Po Napoleonově porážce se nářaďový tě locvik rozšířil z Německa do celé Evro py kromě Anglie a Švédská, které měly vlastní tělocvičné systémy. Cvičení na nářadí dosáhlo velké obliby, a proto mu neublížilo ani dočasné zastavení turnerské činnosti (Turnsperre), ani konkuren ční spor se švéd. tělocvikem, vedený Hugem Rothsteinem (viz Barrenstreit). — Významným mezníkem ve vývoji s. g. (nářaďového tělocviku) bylo ustavení Evropské federace gymnastiky (FEG) 1881, která začala pořádat soutěže or ganizovaných nár. svazů. 1920 byla FEG přeměněna na - ► Mezinárodní gymna stickou federaci (FIG). — Do soutěží OH (od 1896) a MS (od 1903) byly až do 30. let vedle cvičení na nářadí a prostných zařazovány i disciplíny atletické (běh, skok, vrh), šplh na laně, vzpíráni 50kg břemene, cvičení s kuželi a skok z pružného můstku. Sestavovaly se do různě početných vícebojů; základem však byly disciplíny nářaďové, zprvu s předepsanými cviky, později i sestavy volné. Soutěžilo se obvykle v kat. jednotlivců i družstev. — Soutěžní pro gram se ustálil až při MS 1934 a OH 1936. Závodilo se ve dvou dnech ve dvanáctiboji jednotlivců i družstev. Vý sledky povinného i volného víceboje jednotlivců se na jednotlivých nářadich
sčítaly a poskytovaly tak údaje pro oce nění vítězů disciplin. Dalšími úpravami se vrcholné soutěže rozšířily ze dvou na čtyři závody; prvé dva dny se soutěži v povinném a volném šestiboji a součet pěti nejlepších známek v družstvu z každé disciplíny plati do výsledku družstev; třetí den soutěži 36 nejlepších cvičenců ve volném šestiboji o titul ab solutního vítěze jednotlivců (mohou po stoupit jen 3 závodnici jedné země); čtvrtý den soutěží nejlepších 8 cvičenců každé disciplíny ve volném programu o titul na jednotlivých nářadích (do to hoto finále mohou postoupit jen 2 zá vodnici jedné země). — Ženy soutěžily od 1934 ve víceboji družstev, v přesko ku, na bradlech o nestejné výši žerdí, na kladině, v prostných a ve společném cvičení s náčiním. Od 1960 se soutěži v osmiboji družstev i jednotlivkyň (v po vinném a volném čtyřboji), ve volném čtyřboji absolutního finále jednotlivkyň a ve finále jednotlivých disciplín. — Vstupem sov. gymnastů do svět. soutě ží (při OH 19521 nastal obrovský struktu rální rozvoj pohyb, obsahu i rozmach s. g. ve světě. Složitost i náročnost cviče ni se stupňovaly a vyvolávaly prudké změny tréninkových metod. Pohyb, prů běhy se biom. analyzovaly, tím se kvali tativně změnila technika pohybu a vzro stla obtížnost. Sledovala se i fyziol. odezva tréninkového zatíženi, modifiko valy se pohyb, schopnosti. S. g. se sta la mimořádně náročným sportem s vy hraněnými těl. konstitučními, funkčními a koordinačními požadavky, a to v sou
časnosti omezuje její bývalou širokou základnu cvičenců. — V Čechách zave dl nářaďový tělocvik Rudolf Stefani, žák Jahnův a Eiselenův, který byl 1842 povolán zemskými stavy do Prahy jako učitel tělocviku. Po jeho odchodu půso bili v Praze Němci Gustav Stegmayer a Ferdinand Schmidt a později i prvý český propagátor a učitel nářaďového tělocviku - ► Jan Malypetr. V jeho ústa vu v Budči byl mezi prvními cvičiteli i -+ dr. Miroslav Tyrš, který se snažil po založeni tělocvičného spolku Sokol (1862) o všestrannou těl. vých., spoje nou s vých. est. a mravni podle antic kých vzorů. Spolek Sokol se pak stal nejen zákl. naší dřívější největší tělo vých. organizace, ale po stránce cvičebni i zákl. všech našich pozdějších tělových, organizací. M. Tyrš dal nové mu spolku i pevné teor. základy tělo cvičné činnosti. Po Tyršově smrti 1884 začalo v Sokole převládat cvičeni na nářadí. Vypisovaly se závody, při nichž bylo dovoleno startovat i v jednotlivých disciplínách, a to často vedlo k jedno strannosti. V 80. letech 19. stol. byly za váděny viceboje, které obsahovaly i cvičení prostná, šplh a vzpírání. Po stupnými kontakty s cizinou došlo k dalším změnám v cvičební praxi i v náplni soutěži. Vypisovaly se delší sestavy, dříve převážně statická a silo vá cvičeni se nahrazovala cviky šviho vými a strukturální složitost sestav se stupňovala. Pevný závodni řád, rozma nitost cvičení i úspěchy v zahraničních utkánich vedly na přelomu stol. k zvýše ni masové základny i k růstu výkonno sti. Po 1918 probíhala činnost v našich tělových, organizacích podle předvá lečných směrů. Cvičení na nářadí pře važovalo i v jednotách - ► Svazu dělnic kých tělocvičných jednot a zpočátku i ve - * Federaci dělnických tělocvič ných jednot, kde se po 1924 vlivem sov. fyzkultury vybudoval systém zaměřený k všestrannosti. Nadále se závodilo v tzv. obecném tělocviku, atl. část se po stupně redukovala. Odklon od atl. disci plín pokračoval hlavně vlivem Švýcarů a Němců; od 1934 se i u nás zaváděly čistě nářaďové závody, aby se držel krok s cizinou. Závody žen byly zprvu pod vlivem mužského pojetí. Postupně se však tříbilo rozdílné pojetí, projevo valo se nejen ve výběru disciplin (bra dla o nestejné výši žerdi, kladina, kruhy v hupu aj ), ale také zákazem použivat akrobatických cviků. Po sjednocení tě lových. a sport, svazů 1948 se nářaďový tělocvik oddělil od odborů -» základní tělesné výchovy jako samostatné sport odvětví s názvem sport, gymnastika Nyní je s. g. řízena svazem sport, gym nastiky ÚV ČSTV. — Závodni disciplí ny. Mistrovské soutěže o absolutní pr-
sportovní gymnastika
151
enstvl se vypisují u mužů ve dvanáctiloji, u žen v osmiboji (v každé disciplíé se soutěži v povinných a ve volných estavách). Muži soutěží v šestiboji dvanáctiboji) v pořadí disciplín: protná, kůň našíř s madly, kruhy, přeskok oné naděl, bradla, hrazda; ženy ve tyřboji (osmiboji): přeskok koně našíř, iradla o nestejné výši žerdi, kladina, irostná. — Pohyb obsah disciplin: Pro tn i viz cvičení prostné. — Cvičeni na irazdě. Pohyb obsah tvoří rozmanité itáčivé pohyby v rovině kolmé na osu ářadí, které je současně i osou pohyiu. Pevnost žerdě umožňuje oporu ve šech fázích pohybu (v podporu i visu), 'olný prostor nad i pod žerdi umožňuje braty i mety, které se vážou na zákl. táčivé pohyby. Cvičeni je výhradně vihové. — Cvičení na kruzích. Pohyb, bsah daný pohyblivostí nářadí reduku3 pohyb těžiště těla cvičence do svislie závěsu (vychýlení horní části těla před je kompenzováno vychýlením podní části těla vzad a opačně). Tím je szpětí pohybu značně omezeno a naic je cvičenec nucen sledovat komenzační souhru pohybu nářadí s pohyem těla.Švihový charakter cvičení je ovinně doplňován i cviky sily v poměu asi 2 : 1. — Cvičení na koni našíř madly. Kůň s madly je stylizovanou iodobou živého koně. Pohyb, obsah je edukován na metáni (viz mety) ve zporu. Střídají se mety jednonož obounož s obraty. Švihový charakter letů a malé výškové změny polohy těiště cvičence značně ulehčují udržení zporu, zákl. polohy, v niž se metání děí . Pův. požadavek metání na madlech ako držadlech) byl vývojem pozměněn a povinnost využívat všech tri částí koě krku, sedla s madly i hřbetu. — Cviení na bradlech. Bradla mají nejunierzálnější konstrukci. Vodorovné žeré, umístěné ve výši čela cvičence, možňují pohyb struktury (cvičební /ary) všech cvičebních druhů. Navíc :e cvičit ve vzporu i visu, v bočném čelném postaveni, na začátku žerdi na jejich konci. Způsob úchopu žerdí i rozmanitý. Při vnitřhmatu (uchopení srdí zevnitř) lze přecházet z podporu 0 visu a zpět různou technikou; buď ohybem těžiště těla po oblouku (jako a hrazdě), nebo ve svlslici (podobně iko na kruzích). Převládajíci švihové ohyby jsou doplněny i cviky síly. — vičení na bradlech o nestejné výši erdí. Bradla se podobají dvojhrazdi. ostavení žerdí vylučuje pohyby spojeé s max. kmihem ve visu. Vzdálenost postaveni žerdí umožňuje vázat mnoé cvičební tvary s přechody z jedné irdě na druhou. Pohyb, obsah cvičení 1vhodný pro ženy, neboť odpadají výrže ve vzporu. — Cvičení na kladině.
Sportovní gymnastika — prostná žen
Pohyb, obsah tvoři cvičení prostná a - * akrobatická cvičení na omezené ploše kladiny, což předpokládá přesné rovno vážné pohyb. čití. Oceňuje se též dopro vodná tanečnost a estetičnost pohybu i skladby. — Přeskok (u mužů kůň na děl 135 cm vysoký, u žen kůň našíř 120 cm vysoký). Podstatou pohyb, výkonů jsou akrobatická řešení letových fází (před a po dohmatu), nyní převážně převratových skoků. Důraz se klade na dynamický rozběh s téměř vertikálním odrazem na normované pružném můst ku. Součástí všech přeskoků musí být účinný odraz pažemi, jimž se usměrňuje pohyb a získává různá rotace. Rozpětí skoku (tj. délka a výška letových fází) má být max. a s pevným doskokem. — Technika cvičení na nářadí. Při jeji ana lýze sledujeme: a) prostorovou struktu ru - výchozí a výslednou polohu těla vzhledem k nářadí, druh pohybu (pří močarý, otáčivý, kyvadlovitý apod.), úhlové vztahy (mezi částmi těla, mezi tělem a nářadím); b) časovou strukturu danou trváním a rychlostí pohybu, vzta hy působících sil a kinematických změn pohybu; c) dynamickou strukturu da nou silami, které pohyb určují - vztahy mezi vnějšími a vnitřními silami. Podíl a účinek svalových sil k silám vnějším určuje tři zákl. typy gym. pohyb, činno stí: a) cvičeni statická (např. stoj na ru kou, rozpor), při nichž jsou účinky sva lových sil rovny silám vnějším. Typic
kým prostorovým znakem jsou neměn né úhly, které tělo svírá vzhledem k ná řadí; sledované body těla se nepohybu jí; b) cvičení vedená (např. výšin, z přednosu ve vzporu zvolna prohnutě stoj na rukou), při nichž převládaji účin ky svalových sil nad silami vnějšími. Úhly částí těla se rovnoměrně mění navzájem i vzhledem k nářadí. Sledova né body těla se pohybují rovnoměrnou rychlosti; c) cvičeni švihová (např. vze pření zákmihem, veletoč vzad, kolo odbočmo), při nichž střídavě převládaji svalové síly nad vnějšími a naopak. Úhly mezi částmi těla, mezi tělem a ná řadím se mění nerovnoměrné, tělo se pohybuje nerovnoměrnou rychlostí. — V sestavách převládaji činnosti šviho vé, a to otáčivé a kyvadlové podle os pevných, pohyblivých i volných. Vedle sil vnitřních a hlavní síly vnější (gravi tační) se uplatňuji síly odvozené - třeni, reakce opory a síly vznikající za urči tých podmínek pohybu. Zákl. techniky je využívání gravitace, zákona o zacho vání hybnosti, setrvačnosti a energie a principu protipůsobeni. Biomech. slo žitost pohyb, činností a s ní spojená ob tížná regulace dílčích pohybů byla dů vodem vzniku svébytné motoriky - tzv. gym. formy pohybů (napínání těla a končetin včetně špiček nohou). — Analýza techniky pohyb, činností se provádí metodou kinematografickou a dynamografickou. — Trénink. Zamě
sportovní gymnastika řeni výkonnosti na koordinačně regu lační a rychlostně silové stránky pohyb, obsahu (motoriky) umožňuje zvláště u dívek vrcholové výkony velmi záhy (ve 12-14 letech). Proto se prosazuje odklon od tradičního rozdělení dlouho dobého sport, vývoje na žactvo, dorost a dospělé a přechází se na dělení vý konnostně etapové, na kterém rozho dujícím kritériem není věk, nýbrž výkon nost. Forma tohoto modelu se zpětně odvozuje od optimálního věku pro do sahováni špičkových výkonů (u mužů 20-24 let, u žen 16-18 let). 1. Etapa zákl. tréninku, ziskávání všestranné zdatnosti s typickými gym. návyky (drženi těla a smysl pro est. pohybu, časově prosto rová orientace v pohybech, kloubni po hyblivost, koordinace pohybů celého těla, statická forma svalové činnosti, pohyb, vnímáni sama sebe ap ); dále se nacvičuji přeskoky a lokomočně nená ročné cviky na nářadí. — 2. Etapa speci alizovaného tréninku, přechod ke spe cializaci charakterizován rozvojem po hyb. schopností ve specifické modifika ci a zvládnutím optimálni techniky co nejširšího počtu zákl. cvičebních tvarů všech disciplin víceboje. — 3. Etapa vrcholového tréninku, vystupňováni funkčních možnosti a těch. dokonalosti k maximu vzhledem k osobité trénovatelnosti cvičenců. — Cíle etap jsou kon kretizovány předpisem těch. norem, který předpokládá dosažení určité vý konnostní třídy. — Výstroj: předepsa ným cvičebním úborem u žen je jedno dílný trikot, u mužů tílko, šponovky, po nožky nebo lehké kožené cvičky, pro přeskoky a prostná jsou povoleny tre nýrky a není nutná obuv. — Materiální vybavení. Konstrukce, rozměry, umístě ni a vybavení závodního nářadí a plo chy k prostným jsou dány předpisy FIG (viz bradla, hrazda, kladina, kůň). V sy stému tréninku vrcholové a výkonnostní s. g. (včetně přípravy dětí a mládeže) jsou nezbytná doplňující zařizení pro zvýšeni bezpečnosti a efektivity přípra vy. Jde zejména o: molitanové - * jámy, - ► duchny, závěsná zařízeni (lanče), po mocná zařízení pro dopomoc (lavičky u nářadi), pomocná nářadí (např. nízké metací nářadi, nízko umístěné hrazdy, trampolíny, akrobatické dráhy ap ), za řízeni pro nácvik určitých činnosti (tre nažéry), různá zařízení k zvýšení účinno sti cviceni těl. přípravy (posuvné ploši ny na šikmých lavičkách, kladkové kru hy se závěsným pasem, expandery ap.) a speciální drobná zařizení (oka a ruka vice pro nácvik veletočů, molitanové návleky na žerdě, spec. chrániče dlani ap ). — Pravidla. Sestavy hodnotí od borným posuzováním na desetibodové stupnici čtyři rozhodčí v každé discipli ně. Za objektivní hodnoceni odpovidá
152 pátý rozhodčí - vrchník. Koncepci obsa hu sestav, znění závodních pravidel a sestavení rozhodčích na svět soutě žích určuje těch. komise FIG. — Výsled né hodnoceni je určováno průměrem středních známek. Pravidla omezuji možný rozdíl středních hodnot (např v soutěžich mužů je povolen rozdíl 0,1 bodu u známek nad 9,65 bodu). K řeše ni sporných případů slouží tzv. základní známka, tj. průměr součtu hodnocení vrchníka a výsledné známky. — Pravi dla penalizují přesně určenými srážka mi nesprávný cvičebni úbor, dopomoc, rady během cvičeni, nedovolenou zá chranu při cvičení, nepřístojné chování závodniků i trenérů, obsahové, skladeb ní a těch. nedostatky výkonů — V po vinných sestavách se hodnotí: a) shoda výkonu s popisem, b) těch. úroveň všech částí sestav Ve volných sesta vách se hodnotí: a) obsah, kompozice (skladba), b) těch. provedení včetně dodatečných faktorů rizikovost, origi nalita a virtuozita; u mužů ve vztahu -' obtížnost 3,4, skladba 1,6, provedení 4,4, dalši faktory 0,6 bodu; u žen 3,0-2,54,0-0,5 bodu. Pro hodnocení ob sahu jsou pohyb, činnosti rozděleny na tvary a spoje: A - běžné cviky (0,2 bo du), B obtížné cviky (0,4 bodu), C - vel mi obtížné cviky (0,6 bodu); pro jednot livé závody (č. 1 — volné sestavy druž stev, č. 2 - závod jednotlivců, č. 3 — finálové soutěže v jednotlivých discipli nách) jsou stanoveny různé počty jednotlivých pohyb, činností:
muži: soutěž 1. soutěž 2. soutěž 3.
c
B A ženy: C B A
1 5 4 2 4 3 3 2 2
1 3 6 1 4 4 3 2 2
— Kompoziční požadavky jsou pro kaž dé nářadí odlišné. Je penalizováno pře rušeni cvičeni, nejisté doskoky, překro čeni času nebo prostoru v prostných, porušení strukturálního charakteru po hyb. činností a zejm. chyby v těch. cvi čení. — Soutěže. OH (od 1896), MS (od 1903 muži, od 1934 ženy), ME (od 1955 muži, od 1957 ženy; koná se každý dru hý rok, zúčastnit se mohou 3 závodnici jedné země). Světový pohár; nejvyšší soutěží u nás je M ČSSR. — Literatura: Gajdoš, A.: Trénink v športovejgymnastike. Bratislava 1980; Karas, V.: Biomechanika sportovní gymnastiky. Praha 1973; Karas, V.: Úvod do biomechaniky sportovní gymnastiky. Praha 1961; Li bra, J. a kol.: Teorie a metodika spor tovní gymnastiky. Praha 1971-74 (l-lll. díl); Stem, J : Tělocvičné názvosloví. Praha 1978; Gaverdovskij, J. K,; Smo-
levskij, V. M,: Sportivnaja gimnastika Moskva 1979; Smolevskij, V. M : Ma stěrstvo gimnastov. Moskva 1969; Smo levskij, V. M., Menchin, J., Silin, V.: Gimnastika v trjoch izmerenijach. Moskva 1979; Ukran, M. L.: Metodika trenirovki gymnastov Moskva 1971; Ukran, M. L. a kol.: Technika gymnasti českich upražněnij. Moskva 1967 Výsledky mistrovství světa ve sportovní gymnastice
Rok a místo konání: 1903 Antverpy, 1905 Bordeaux, 1907 Praha, 1909 Lu cemburk, 1911 Turín, 1913 Paříž, 1922 Lublaň, 1926 Lyon, 1930 Lucemburk 1934 Budapešť, 1938 Praha, 1950 Basi lej, 1954 ftim, 1958 Moskva, 1962 Praha 1966 Dortmund, 1970 Lublaň, 1974 Var na, 1978 Štrasburk, 1979 Fort Worth 1981 Moskva, 1983 Budapešť Muži - celkové pořadí 1903 Martinez FRA) 1905 Lalu (FRA) 1907 J. Čada (Cechy) 3. F. Erben (Cechy) 4. K. Starý (Čechy) 6. K. Sál (Cechy) 1909 Torres (FRA) 2. J. Čada (Čechy) 5. K. Starý (Čechy) 1911 F. Steiner (Cechy) 2. J. Čada (Čechy) 3. K. Starý (Čechy) 5. Svoboda (Čechy) 1913 Torres (FRA) 2. K Starý (Čechy) 3. J. Sýkora (Čechy) 6. J. Čada (Čechy) 1922 F. Pecháček (ČSR) 4 M Klinger (ČSR) 5. S. Indruch (ČSR) 6. J. Malý (ČSR) 1926 Sumi(JUG) 2 J. Effenberger (ČSR) 3. L. Vácha (ČSR) 4. J. Karafiát (ČSR) 5. F. Pecháček (ČSR) 1930 Primošič (JUG) 2. J Gajdoš (ČSR) 3. f . Lóffler ČSR) 5. L Vácha (ČSR) 1934 Mack(ŠVÝC) 3. £. Lóffler (ČSR) 4. J. Sládek (ČSR) 6. J. Gajdoš (ČSR) 1938 J, Gajdoš (ČSR) 2 J. Sládek (ČSR) 4. A. Hudec (ČSR) 6. G. Hrubý (ČSR) 1950 Lehmann (ŠVYC) 1954 Čukarin (SSSR) 1958 Šachlin (SSSR) 1962 Titov (SSSR) 1966 Voronin (SSSR) 1970 Kenmotsu (JAP) 1974 Kasamacu (JAP)
153 978 979 981 983
Andrianov (SSSR) Grecu (RUM) Diťatin (SSSR) 1978 Andrianov (SSSR) Korolev (SSSR) 1979 Diťatin (SSSR) Bilozerčev (SSSR) 1981 Diťatin (SSSR) Družstva 1983 Bilozerčev (SSSR) Gušiken (JAP) 903 Francie 905 Francie Bradla 907 Čechy (Čada, Erben, Honzátko, 1930 Primošič (JUG) Sál, Seidl, Starý) 3 L Vácha (ČSR) 909 Francie 6. J. Gajdoš (ČSR) 2. Čechy (Čada, Erben, Máchov 1934 Mack (ŠVÝC) ský, Mraček, Starý, Steiner) 1938 Reusch (ŠVÝC) 911 Čechy (Čada, Erben, PjlL Starý, 2. A. Hudec (ČSR) Steiner, Svoboda S., Svoboda 6. J. Gajdoš [ČSR) 1950 Eugster (ŠVYC) V-) 913 Čechy (Čada, Douda, Pardubský, 1954 Čukarin (SSSR) Pražák, Starý, Steiner, Svoboda 1958 šachlin (SSSR) V., Sýkora) 1962 Cerar (JUG) 922 ČSR (Indruch, Karásek, Klinger, 1966 Diomidov (SSSR) Malý, Pecháček, Vaněček) 1970 Nakajama (JAP) 926 ČSR (Effenberger, Gajdoš, Kara 1974 Kenmocu (JAP) fiát, Pecháček, Riessner, Šupčík, 1978 Kenmocu (JAP) 1979 Connor (USA) Vácha, Veselý) 930 ČSR (Effenberger, Gajdoš, Lóf- 1981 Gušiken (JAP) fler, Rybák, Šupčík, Tikal, TintěDiťatin (SSSR) ra, Vácha) 1983 Artěněv (SSSR) Lou Jin (Čina) 934 Švýcarsko 2. ČSR (Baroch, Gajdoš, Hudec, Kůň Kollinger, Lóffler, Sládek, Tikal, 1930 Primošič (JUG) Tintěra) 2 J. Gajdoš (ČSR) 938 ČSR (Gajdoš, Hrubý, Hudec, Lóf 1934 Mack (ŠVÝC) fler, Novotný, Petráček, Sládek, 2 J. Sládek /ČSR) Tintěra) 1938 Reusch (ŠVYC) 2 V Petráček (ČSR) 950 Švýcarsko 954 SSSR 4 J. Gajdoš (ČSR) 5. ČSR 5. J. Sládek (ČSR) 958 SSSR 1950 Stalder (ŠVÝC) 3. ČSR (Bím, Daniš, Gajdoš, 1954 Šagiňan (SSSR) Klečka, Mikulec, Škvor) 1958 Šachlin (SSSR) 962 Japonsko 1962 Cerar (JUG) 3. ČSSR (P Gajdoš, Klečka,1966 Kr Cerar (JUG) bec, Kubická, Pazdera, Šfastný) 1970 Cerar (JUG) 966 Japonsko 1974 Magyár (MAĎ) 4 ČSSR 1978 Magyár (MAĎ 970 Japonsko 1979 Magyár (MAĎ) 974 Japonsko 1981 Nikolay (NDR) 978 Japonsko 1983 Bilozerčev (SŠSR) 979 SSSR Prostná 981 SSSR 1930 Primošič (JUG) 983 Čina 2 E Lóffler (ČSR) iruhy 1934 Miez (ŠVÝC) 930 E. Lóffler (ČSR) 1938 J. Gajdoš (ČSR) 2 B. Šupčík (ČSR) 2. A. Hudec (ČSR) 3. J. Gajdoš (ČSR) 5. V Petráček (ČSR) 4 L. Vácha (ČSR) 1950 Stalder (ŠVÝC) 1954 Muratov (SSSR) 934 A. Hudec (ČSR) 3. J. Kollinger (ČSR) Takemoto (JAP) J M 1962 AíKařa (JÁP) 938 A. Hudec (ČSR) 6. J Sťašiňy (ČSSR) 3 V. Petráček (ČSR) 1966 Nakajama (JAP) 4 E Lóffler (ČSR) 1970 Nakajama (JAP] 950 Lehmann (ŠVÝC) 1974 Kasamacu (JAP) 954 Čukarin (SSSR) 1978 Thomas (USA) 958 Azarian (SSSR) 1979 Thomas (USA) 962 Titov fSSSH) Bruckner (NSR) 966 Voronin (SSSR) 1981 Korolev (SSSR) 970 Nakajama (JAP) 974 Andrianov (SSSR) 1983 Tong Fei (Čina)
sportovní gymnastika Hrazda 1930 Pelle (MAĎ) 4. J. Gajdoš (ČSR) 1934 Winter (NĚM) 1938 Reusch (ŠVÝC) 2. A. Hudec (ČSR) 1950 Aaltonen (FIN) 1954 Muratov (SSSR) 1958 Šachlin (SSSR) 1962 Ono (JAP) 1966 Nakajama (JAP) 1970 Kenmocu (JAP) 1974 Gienger (NSR) 1978 Kasamacu (JAP) 1979 Thomas (USA) 1981 Tkačev (SSSR) 1983 Bilozerčev (SSSR) Přeskok 1934 Mack (ŠVÝC) 1938 Mack (ŠVÝC 4 G. Hrubý (ČSR), 1950 Gebendinger (ŠVÝC) 1954 L. Sotornik (ČSR) 1958 Titov (SSSR) 1962 P, Krbec (ČSSR) 1966 Matsuda (Jamašita-JAP) 1970 Cukahara (JAP) 1974 Kasamacu (JAP) 1978 Šimicu (JAP) 1979 Diťatin (SSSR) 6 Tabák (ČSSR) 1981 Hemman (NDR) 1983 Akopian (SSSR) Ženy - celkové pořadí 1934 V Děkanově (ČSR) 5. Z. Veřmiřovská (ČSR) 1938 V, Děkanová (ČSR) 2. Z. Veřmiřovská (ČSR) 3. M. Pálffyová (ČSR) 1950 Rákoczyová (MAĎ) 1954 Ruďková (SSSR) 2. £ Bosákova (ČSR) 6. A. Chadimová (ČSR) 1958 Latyninová (SSSR) 2. £ Bosáková (ČSR) 1962 Latyninová (SSSR) 2. V. Čáslavská (ČSSR) 4. f. Bosáková (ČSSR) 1966 V. Čáslavská (ČSSR) 5. J. Sedláčková (ČSSR) 1970 Turiščevová (SSSR) 1974 Turiščevová (SSSR) 1978 Muchinová (SSSR) 6 V Černá (ČSSR) 1979 Kimová (SSSR) 6. V. Černá (ČSSR) 1981 Bičerová (SSSR) 1983 Jurčenková (SSSR) Družstva 1934 ČSR (Bajerová, Děkanová, Foltová. Hájková, Hřebřinová, Jarušková, Šebková, Veřmiřovská) 1938 ČSR (Děkanová, Dobešová, Foltová, Hendrychová, Nežerková, Pálfyová, Skálová, Veřmiřovská) 1950 Švédsko 1954 SSSR
sportovní gymnastika
1958
1962
1966 1970
1974 1978 1979 1981 1983
3. ČSR (Bosáková, Brdičková, Drazdíková, Chadimová, Lišková, Marejková, Reichová, Vančuro vá) SSSR 2. ČSR (Bosáková, Čáslavská, Marejková, Matoušková, Švédová, Tačová) SSSR 2. ČSSR (Bosáková, Čáslavská, Cmiralová, Růžičková, Švédová, Tačová-Tkačiková) ČSSR (Čáslavská, Košťálová, Ku bíčková, Krajčírová, Řimnáčová, Sedláčková, Vorlíčková) SSSR 3. ČSSR (Brázdová, Krásná, Liš ková, Krajčirová-Némethová, Řimnáčová, Váchová) SSSR 5 ČSSR SSSR 6. ČSSR Rumunsko 5. ČSSR SSSR 5. ČSSR SSSR 6. ČSSR
Bradla
1950 1954 1958
Kolářová (RAK) Keletiová (MAĎ) Latyninová (SSSR) 3. £ Bosáková (ČSR) 1962 Pervušinová (SSSR) 2. £ Bosáková (ČSSR) 5. V. Čáslavská (ČSSR) 1966 Kučinská (SSSR) 4. V. Čáslavská (ČSSR) 1970 Janzová (NDR) 1974 Zinkeová (NDR) 1978 Fredericková (USA) 1979 Ma (Čína) Gnauckeová (NDR) 1981 Gnauckeová NDR 1983 Gnauckeová (NDR) Kladina 1950 Rákoczyová (MAĎ) 1954 Tanaková (JAP) 2. £ Bosáková (ČSR) 1958 E. Bosáková (ČSR) 1962 E. Bosáková (ČSSR) 5. V Čáslavská (ČSSR) 1966 Kučinská (SSSR) 2 V. Čáslavská (ČSSR) 6. J. Sedláčková (ČSSR) 1970 Zucholdová (NDR) 1974 Turiščevová (SSSR) 1978 Comaneciová (RUM) 5, černá (ČSSR) 1979 V. Černá (ČSSR) 1981 Gnauckeová (NDR) 1983 Mostěpjanovová (SSSR) 2. H. Říčná (ČSSR) Přeskok 1950 Rákoczyová (MAĎ) 1954 Maninová (SSSR)
154 1958 Latyninová (SSSR) 1962 V. Čáslavská (ČSSR) 1966 V. Čáslavská (ČSSR) 5. M. Krajčírová (ČSSR) 1970 Zucholdová (NDR) 1974 Korbutová (SSSR) 3. B. Perdykulová (ČSSR) 1978 Kimová (SSSR) 1979 Turnerová (USA) 1981 Gnauckeová (NDR) 1983 Stojanovová (BUL) Prostná 1950 Rákoczyová (MAĎ) 1954 Maninová (SSSR) 2. £ Bosáková (ČSSR) 1958 E. Bosáková (ČSSR) 1962 Latyninová (SSSR) 3. V. Čáslavská (ČSSR) 4. £ Bosáková (ČSSR) 1966 Kučinská (SSSR) 2. V. Čáslavská (ČSSR) 5. J. Kubíčková (ČSSR) 1970 Turiščevová (SSSR) 1974 Turiščevová (SSSR) 1978 Muchinová (SSSR) Kimová (SSSR) 6. V. Černá (ČSSR) 1979 Eberlová (RUM) 1981 lljenková (SSSR) 1983 Szabóová (RUM)
1969 1971 1973 1975 1977 1979 1981 1983
Voronin (SSSR) Voronin (SSSR) Klimenko (SSSR) Grecu (RUM) Markelov (SSSR) Diťatin (SSSR) Korolev (SSSR) Bilozerčev (SSSR) T Petkov (BUL)
Bradla 1955 Azarjan (SSSR) 5. Růžička (ČSR) 1957 Blume (SPA) 4. Škvor (ČSR) 1959 Titov (SSSR) 2. Daniš (ČSR) 1961 Cerar (JUG) 1963 Carminucci (ITA)
Kůň našíř Výsledky mistrovství Evropy ve spor 1955 Šachlin (SSSR) tovní gymnastice 1957 Blume (SPA) Muži 1959 Titov (SSSR) Rok a místo konání: 1955 Frankfurt n. 1961 Cerar (JUG) M., 1957 Paříž, 1959 Kodaň, 1961 Lucem 1963 Cerar (JUG) burk, 1963 Bělehrad, 1965 Antverpy, 1965 Lisickij (SSSR) 1967 Tampere, 1969 Varšava, 1971 Ma 1967 Voronin (SSSR) drid, 1973 Grenoble, 1975 Bern, 1977 Vil 1969 Cerar (JUG) nius, 1979 Essen, 1981 Řím, 1983 Varna 1971 Andrianov (SSSR) Šestiboj 1973 Magyár (MAĎ 1955 Šachlin (SSSR) 1975 Magyár (MAĎ 1957 Blume (SPA) 1977 Magyár (MAĎ 1959 Titov (SSSR) 1979 Difatin (SSSR . 1961 Cerar(JUG) Guczoghy (MAĎ) 1963 Cerar (JUG 1981 Guczoghy (MAĎ 1965 Menichelli (iTA) 1983 Guczoghy (MAĎ) 1967 Voronin (SSSR 6. Kasapídíš (ČSSR) 1969 Voronin (SSSR) Přeskok 1971 Klimenko (SSSR) 1955 Dickhut (NSR) 1973 Klimenko (SSSR) 1957 Titov (SSSR) 1975 Andrianov (SSSŘ) 1959 Thoresson (SVÉD) 1977 Markelov (SSSR) 1961 Carminucci (ITA) 1979 Delčev (BUL) 1963 P Krbec (ČSSR) 1981 Tkačev (SSSR) 1965 Lisickij (SSSR) 1983 Bilozerčev (SSSR) 1967 Lisickij (SSSR 1969 Klimenko (SSSR) Kruhy 1955 Azarjan (SSSR) 1971 Andrianov (SSSR) 1957 Blume (SPA) 1973 Andrianov (SSSR) 1959 Titov (SSSR) 1975 Andrianov (SSSR) 4. Vrbenský (ČSR) 3 Tabák (ČSSR) 5. Daniš (ČSR) 1977 J. Tabák (ČSSR) 1961 Cerar(JUG) Bárthel (NDR) 1963 Cerar (jUGj 1979 Makuc (SSSR) 4. Krbec (ČSSR) 2. Konečný (ČSSR) 1965 Lisickij (SSSR) 6. Migdau (ČSSR) 1967 Lisickij (SSSR) 1981 Makuc (SSSR)
sportovní hala
155 6 Migdau (ČSSfí) 1983 Bilozerčev (SSSR) Prostná 1955 V. Prorok (ČSR) 1957 Thoresson (ŠVED) 1959 Fivian (ŠVÝC) 1961 Menichelli (ITA) 4. Šťastný (ČSSR) 1963 Menichelli (ITA) 5, šťastný (ČSSR) 1965 Menichelli (ITA) 5. Šťastný (ČSSR) 1967 Laine (FIN) 5. Kubíčka (ČSSR) 1969 Christov (BUL) 1971 Christov (BULÍ 1973 Andrianov (SSSR) 1975 Andrianov (SSSR) Szajna (POL) 3. Tabák (ČŠSR) 1977 Tkačev (SSSR) 5. Tabák (ČSSR) 1979 Delčev (BUL) 1981 Brúckner (NOR) 1983 Petkov (BUL) Korolev (SSSR) Hrazda 1955 Sachlin (SSSR) 1957 Gúnthard (ŠVÝC) 1959 Stolbov (SSSR) 5. Daniš (ČSR) 1961 Titov (SSSR) 5. Šťastný (ČSSR) 1963 Cerar(JUG) 1965 Menichelli (ITA) 1967 Lisickij (SSSR) 1969 Klimenko (SSSR) 4. Skoumal (ČSŠR) 1971 Koste (NDR 5. Netušit (ČSSR) 1973 Gienger (NSR) 1975 Andrianov (SSSR) Gienger (NSR) 1977 Delčev (BUL) 1979 Tkačev (SSSR) 1981 Gienger (NSR) 1983 Bilozerčev (SSSR) Ženy Rok a misto konáni: 1957 Bukurešť,1959 Krakov, 1961 Lipsko, 1963 Paříž, 1965 Sofia, 1967 Amsterodam, 1969 Landskrona, 1971 Minsk, 1973 Londýn, 1975 Skien, 1977 Praha, 1979 Kodaň, 1981 Madrid, 1983 Goteborg Čtyřboj 1957 Latyninová (SSSR) 6. Matějková (ČSR) 1959 Kotová (POL) 5. Bosákova (ČSR) 1961 Latyninová (SSSR) 3 Čáslavská (ČSSR) I963 Biličová (JUG) I965 V. Čáslavská (ČSSR) I967 V. Čáslavská (ČSSR) 3. Krajčírová (ČSSR) 969 Janzová (NDR) 5. Košťálová (ČSSR)
1971 1973 1975 1977 1979
Lazakovičová (SSSR) 4 Brázdová (ČSSR) Turiščevová (SSSR) Comaneciová (RUM) Comaneciová (RUM Comaneciová (RUM) 5. Marečková (ČSSR) Černá (ČSSR) Gnauckeová (NDR) Bičerová (SSSR)
1981 1983 Bradla 1957 Latyninová (SSSR) 3. Bosákova (ČSR) 4. Marejková (ČSR) 1959 Astachovová (SSSR) 1961 Astachovová (SSSR) 5. Čáslavská (ČSSR) 1963 Belmerová (HOL) 1965 V. Čáslavská (ČSSR) 5. Tkačiková (ČSSR) 1967 V. Čáslavská (ČSSR) 3 Krajčírová (ČSSR) 1969 Janzová (NDR) 6. Košťálová (ČSSR) 1971 Lazakovičová (SSSR) 1973 Turiščevová (SSSR) 1975 Comaneciová (RUM) 5. Králová (ČSSR) 1977 Comaneciová (RUM) Muchinová (SSSR) 5. Holkovičová (ČŠSR) 1979 Muchinová (SSSR) 5. Marečková (ČSSR) 1981 Gnauckeová (NDR) 1983 Szabóová (RUM) 3 Labáková (ČSSR) Kladina 1957 Latyninová (SSSR) 5. Marejková (ČSR) 1959 V. Čáslavská (ČSR) 4 Bosáková (ČSR) 1961 Astachovová (SSSR) 5. Bosáková (ČSSR) 1963 Rydellová (ŠVÉD) 1965 V. Čáslavská (ČSSR) 1967 V. Čáslavská (ČSSR) 5. Krajčírová (ČSSR) 1969 Janzová (NDR) 3 Košťálová (ČSSR) 6. Liškova (ČSSR) 1971 Lazakovičová (SSSR) 4. Brázdová (ČSSR) 1973 Turiščevová (SSSR) 1975 Comaneciová (RUM) 1977 Muchinová (SSSR) 6. Holkovičová (ČŠSR) 1979 Šapošnikovová (SSSR) 1981 Gnauckeová (NDR) 6 Zemanová (ČSSR) 1983 Agacheová (RUM) Přeskok 1957 Latyninová (SSSR) 1959 Kotová (POL) 2. Čáslavská (ČSR) 1961 Starkeová (NDR) 6. Čáslavská (ČŠSR) 1963 Egmanová (ŠVÉD)
1965 V. Čáslavská (ČSSR) 5. Tkačiková (ČSSR) 1967 V. Čáslavská (ČSSR) B. Lišková (ČSSR) 1969 Janzová (NDR) 6. Lišková (ČSSR) 1971 Turiščevová (SSSR) 5. Brázdová (ČSSR) 1973 Hellmannová (NDR) 6. Brázdová (ČSSR) 1975 Comaneciová (RUM) 1977 Kimová (SSSR) 1979 Comaneciová (RUM) 5. Malušová (ČSSR) 6. Černá (ČSSR) 1981 Grigorasová (RUM) 6 Marečková (ČSŠR) 1983 Bičerová (SSSR) Prostná 1957 Latyninová (SSSR) 3. Bosáková (ČSR) 1959 Astachovová (SSSR) 3 Bosáková (ČSR) 1961 Latyninová (SSSR) 3 Čáslavská (ČSSR) 1963 Biličová (JUG) 1965 V. Čáslavská (ČSSR) 6. Tkačiková (ČSSR) 1967 V. Čáslavská (ČSSR) 4. Krajčírová (ČSSR) 1969 Karasjovová (SSSR) 3. Košťálová (ČSSR) 6. Lišková (ČSSR) 1971 Turiščevová (SSSR) 4. Brázdová (ČSSR) 6. Dorňáková (ČSSR) 1973 Turiščevová (SSSR) 5. Brázdová (ČSSR) 1975 Kimová (SSSR) 1977 Muchinová (SSSR) Filatovová (SSSR) 1979 Comaneciová (RUM) 6 Marečková (ČSSR) Černá (ČSSR) 1981 Gnauckeová (NDR) 5. Zemanová (ČSSR) 1983 Bičerová (SSŠR) Szabóová (RUM) sportovní hala, krytý prostor velkých rozměrů určený pro tělových, provoz s diváky, většinou doplněný ještě další mi tělocvičnými sály. Potřeba s. h. vznikla hl. rozvojem sportů a zájmem diváků o sport, podniky. První s. h. byly postaveny počátkem 20. stol. v USA a v Anglii. U nás se název s. h. dlouho nepoužíval a byl nahrazován většinou terminem - ♦ tělocvična (např. Vino hradská tělocvična, dnes Bohemians) ap. Pro význ. tělových, a sport, akce se používalo velkých sálů určených pro kult. pořady nebo taneční zábavy (např. velký sál v pražské Lucerně nebo dneš ní Hudební divadlo v Karlině). Dnešní s. h. jsou buď specializované, tj. pro je den sport nebo několik druhů stejného charakteru, nebo univerzální. Zvi. dru-
sportovní hry hem s. h. jsou - * zimní stadióny pro lední hokej, krasobrusleni i rekreační brusleni. Velikost speciálních s. h. je dána rozměrem dané hrací plochy nebo sport, zařízeni, rozměry univerzální s. h. určuje sport, který je na plochu nejná ročnější; při sportech, kterým postačí menší plocha, lze pak rozdíl použit pro zvětšení hlediště. S. h. se budují v měs tech s 15 000-20 000 obyv., přičemž se bere v úvahu i zájmová oblast bezpro středního okolí. V městech menši a stř. velikosti jsou vhodné s. h. univerzální, pouze ve velkých městech (od 50 000 obyv.) je možné stavět i s. h. specializo vané, přičemž se bere v úvahu zájem o příslušný sport nejen v řadách spor tovců, ale zejm. diváků. Půdorysný tvar s. h. vychází z tvaru provozni plochy, která je většinou obdélniková. Výjimku tvoři s. h. pro atletiku a cyklistiku. K zákl. tvaru provozní plochy se připojuje hlediště, většinou k jedné nebo obě ma dlouhým stranám, pouze u největ ších hal, zejm. hal zimnich, bývá hlediš tě kolem celého obvodu provozni plo chy. Hlediště mohou být s pevnými ne bo mobilními - * tribunami. Zasouvací tribuny jsou výhodnější, protože v době mimo provozu s diváky se při zasunu tých tribunách zvětší provozní plocha pro trénink. — V návrhu s. h. je nutné vždy zachovat zásadu -» čistého provo zu a oddělit provoz cvičících a diváků. Vstup může být, zvláště u menšich s. h., společný, ale ihned za vstupem je nut né cesty rozdělit U velkých s. h. mají mít cvičící i diváci vstupy oddělené. Rovněž je třeba dodržovat všechny bez pečnostní předpisy pro veřejné budovy s velkým počtem návštěvníků. Týká se to zejména počtu a šířky vchodů a vý chodů, šířky komunikaci uvnitř i vně bu dovy, vzdálenosti hlediště od východů a dodrženi předepsané doby vypraz dňováni při plně obsazeném hledišti. Diváci musí mít možnost odloženi svrchního oděvu v šatnách i dostatečný počet WC s umývadly. Šatny pro cvičící mají být přístupné od vchodu - * neči stou chodbou nebo přes -»• přezouvací lavici. Vhodné je, aby každá šatnová buňka měla vlastni umývárnu a pokud možno i vlastni WC. Spojení šaten s tě locvičnými sály je - * čistou chodbou. V oblasti šaten je i šatna a kanceláře trenérů a šatna rozhodčích. Do vybave ni s. h. patři i zdravotnická zařízeni, tj. - ► ošetřovna a -» vyšetřovna, popř. místnosti pro masáž a regeneraci spor tovců. Vhodným doplňkem jsou i -*■ sauny. Pro zajištění provozu slouží kan celáře správy haly. Doplňkem vybaveni jsou i klubovny, u velkých s. h. přednáš kové sály nebo učebny a ubytovací a stravovací zařizení. Nutným do plňkem vybaveni jsou -» nářaďovny
156 a -» sklad nářadí, musi mít přímé spo jení s tělocvičným sálem. K nutnému vybaveni s. h. patři údržbářská dílna se skladem materiálu a náhradních součá stí pro běžnou údržbu budovy i vybave ni. K těch. vybaveni patři kotelna se skladem paliva nebo výměniková stani ce při zapojeni na dálkové vytápění, strojovna vzduchotechniky a el. rozvod na, někdy i se samostatnou trafostanici, zvuková technika aj. Pro centrální ovlá dání zvukové techniky slouží rozhlasová ústředna, umístěná v samostatné roz hlasové kabině, kde je zapojeno i ovlá dání světelných ukazatelů časů a vý sledků. Osvětleni je možné okny nebo zasklenými stěnami, které jsou vždy na podélných stranách. Okna v čelních stranách nevyhovují při míčových hrách, protože dochází k oslněni hráčů, osvětlení v podélných stěnách je zase nevýhodné pro diváky. Proto je pro s. h nejvýhodnějši osvětlení umělé. Kromě hl osvětlení je vhodné i mistni přisvětlení, např. zápasnické žíněnky, stolů na stolni tenis ap. Důležité je také nouzové osvětleni včetně zdroje náhradního proudu. Intenzita stálého osvětlení je 700-1 0001* tam, kde přicházejí v úva hu televizní přenosy, až 1 500 Ix. Ve s. h., kde se počítá s význ. sport, podniky, jsou nutné i kabiny nebo oddělená mí sta pro televizní komentátory a místa pro zástupce tisku. Je nutné zajistit do statečný počet telefonních linek, trva lých nebo dočasných. Důležitá je i úprava okolí haly, vyřešení přístupo vých a odchodových cest pro pěší a je jich napojeni na stanice veřejné dopra vy, parkovaci plochy aj. sportovní hry, velké pohyb, hry s nor malizovanými pravidly. Soutěživá a svo ji specifickou emocionálností zábavná současná činnost dvou soupeřících ko lektivů nebo jednotlivců, kteří se snaží navzájem prokázat převahu pomocí jednoho společného náčiní (míče, ko touče, péřáku aj.) za proměnlivé herní situace, vyžadující obvykle okamžitou reakci na akci soupeře. Vnějši podmín ky hry mají být pokud možno stejné, shodnost vnitřních podmínek hry zajiš ťuji pravidla a nestranné rozhodování. Pouze konečný výsledek utkání je roz hodujícím sport, měřítkem hry. Z této charakteristiky vyplývá, že soutěživost s. h. spočívá ve sport, boji o konečné vítězství, což má specifickou emocionálnost jak pro hráče, tak pro diváky. Soupeři musi být na hřišti vždy součas ně, takže si navzájem mohou a musí překážet ve snaze znemožnit výkon a úspěch druhé strany. Musí být vždy 2, ať kolektivy nebo jednotlivci. Kolektivnost hry je dána možností spolupráce družstva v ovládáni míče. Proto za indi viduální s. h. pokládáme nejen dvouhry
v siťových a jim příbuzných s. h , ale i čtyřhry a popř. hry družstev (jeu de paume, pelota), v nichž herní situace musí být vyřešena zásahem jediné ho hráče, aniž mu spoluhráči mohou pomoci v ovládání miče, nebo napravit jeho chybu s míčem. Převaha nad sou peřem se neprokazuje přímým bojem (tělo na tělo) se snahou rozhodným -způsobem soupeře z boje vyřadit, a tím boj ukončit (podstata úpolů), ale získat v průběhu utkání více bodů, které určí vítěze. Zisk bodů a doba utkáni se různi v základních typech s. h. brankových, siťových, s odrážením míče o stěnu a pálkovačích. Proměnlivost herních si tuací je způsobována pohyblivostí spo lečného náčiní, stejně jako pohybem soupeře, popř. soupeřů a spoluhráčů. Nutnost okamžité reakce je předpokla dem včasného a správného zásahu do hry. Promeškání vhodného okamžiku přináší obvykle úspěch soupeři přímo nebo nezdarem vlastni akce hráče. Shodnost vnějších podmínek (slunce, vítr, osvětleni aj.) v rámci možností za jišťuji pravidla (mez. nebo celostátni oficiální organizace); mají zajistit pře devším naprostou shodnost vnitřních podmínek průběhu utkáni v duchu fair play, nad čímž mají bdít nestranní roz hodčí. Pouze konečný počet bodů, zís kávaných postupně v průběhu utkáni, (jejich součet je neustálou průběžnou kontrolou stavu utkání), je rozhodujicí pro určeni vítěze. Z charakteristiky také vyplývá, že „starobylé a lidové hry" jako kuželky, golf, gorodky, kroket aj., v nichž se soutěži o zasahování cílů za zcela jiných podminek než ve s. h., i když se vyvinuly ve významné sporty, do s. h. nepatří. Tvoří skupinu -*• stan dardních herních soutěží — Historie Za dobu vzniku s. h. pokládáme údobí, kdy dostaly zákl. dnešních moderních pravidel, přestože mnohé měly různé historické předchůdce. Důvody, které vedly ke vzniku s. h. byly různé: např. court tennis přímo navázal na hist, hru, starověká hra harpastum se modernizo vala v Raffball, k samoúčelnému pohá nění koule se dodal herní děj a vznikl pozemní hokej a z něho pólo na koních, úpravou pův. domorodé hry baggataway vznikl lacrosse ap. Vznikaly četné obměny her: pro nedostatek náčiní a výzbroje vznikl" z kriketu baseball, 7 nedostatku prostoru vznikl paddle tennis a pro tělocvičnu indoor lacrosse, mikrokorfbal aj. Některé hry se osvěd čily v jiném prostředí, např. hokej na le dě, košíková pod vodou dala vznik pod vodnímu ragby ap. Jiné obměny vytvá řelo odlišné či nové náčiní, např. squ ash tennis, basebee. Nové hry se vytvá řely z tělových, důvodů, např. „suro vou" kopanou měl nahradit handbal,
157 itní aktivity v tělocvičné basketbal, rou s nižši intenzitou měl být volejbal, lez. utkáni umožnila sjednocená pravi la v hokeji s mičkem na ledě, utkáni ráčů příbuzných her uskutečnil austus, všestranně rozvíjející" hrou měl být peedball, atrakcí pro diváky pushball, yužití a zdokonalení míčové techniky prostředkuje nohejbal. Léčebné důvoy vedly ke vzniku codeballu, náhodný ápad hráče na hřišti vedl ke vzniku tgby atd. — Systematika. Zákl. požaavkem s. h. je zvládnutí pohybové ich. lokomoční i těch. ovládáni společého náčiní (míčová těch.). Lokomoce r: a) pěší (běh, chůze, skok), b) s po točí speciální výzbroje (brusle), c) na opravním prostředku živém, neživém (ůň, kolo aj.). d) plavánim (ve vodě, od vodou). Hlavni způsoby míčové ;ch : a) házení a chytáni prosté i s po točí výstroje či výzbroje (házená, pelo3, lacrosse aj ), b) odrážení, tj. odbíjeni iikama, kopáni, údery pálkou, raketou, peciálni holí, popř. kolem (volejbal, ptbal, stol. tenis, pozemní hokej, pólo a koních, kolová aj.), popř. obojím působem, tj. házením i odrážením (hry agbyové, pálkovači), výjimečně též d) unutim, tlačením, taháním (pushball), aktická stránka je podřizena hernímu kolu jednotlivých typů s. h. a z toho yplývajícim úkolům dílčím. (Viz hran ové s. h„ sítové s. h. a pálkovači s. h.) liře takt. možnosti se podstatně liši ve . h. kolektivních s nepravidelně se stříajicími fázemi hry, poskytujících relavně neomezené možnosti herních ombinací (brankové s. h.), v kolektivích s. h. s relativně pravidelným střidáím fází hry, poskytujících určité omeené možnosti herních kombinací (siťoé kolektivní s. h.) a v individuálnich s. ., v nichž jediným zásahem do hry se rusí vyřešit daná situace samostatně idnotlivcem, i když je členem družstva iifové individuální s. h. a s. h. s odrážeím míče o stěnu). V pálkovačích s. h. e stavi kolektivní spolupráce polařů při vládáni miče proti převážně individuIním akcím pálkařů, majících omezeé, avšak významné možnosti takt. spoipráce jen za určitých herních situaci, ím vším je dána šiře použitelných » ernich činnosti jednotlivce a jejich řejzení v individuálních akcích, nebo herních kombinacich a popř. jejich platném' v - ► herních systémech. (V. t. idnotlivé s. h.J Rychlý vývoj takt. byl e s. h. umožněn přejímáním poznatků, id prvotního zcela individualistického ojeti začátečnické improvizace se dopělo k současné vrcholové organizaci olektivů družstev s hráči specializovaých funkci. Na podkladě perfektně svojených herních kombinací a při virjózním zvládnutí těch. stránky herních
sportovní chůze činností jednotlivce je vrcholová impro vizace ideálním řešením. Proto si s. h. získaly velkou oblibu nejen u hráčů, ale i u diváků, pro něž se stavi hlediště a stadióny schopné pojmout stotisíco vé návštěvy. S. h. jsou zařazovány do programu OH, jsou organizována MS i kontinentální mistrovství, světové po háry a řada různých jiných významných soutěží družstev i jednotlivců. Sportovní hry dělnické mládeže, SHOM, sport, soutěže děl. mládeže uspořádané 1960 z podnětu mládeže n. p. Svit Gottwaldov. Zúčastnilo se jich 191 159 chlapců a dívek z průmyslových závodů. Soutěžilo se podle pracovišť v 8 sportech. Sportovní hry mládeže, SHM, sport soutěže dorostu, pořádané 1951-55 a 1960-61. Vznikly ze Sportovních her dělnické mládeže jejich rozšířením na ostatní mládež. Zpočátku měly náboro vý, později přebornický charakter. 1951 soutěžilo 391 634 účastníků v 6 spor tech, 1952 655400 v 11 sportech a 1953 630 983 opět v 11 sportech. 1954 byly SHM organizovány po úsekové linii, která se však neosvědčila. Kladný vliv mělo omezení počtu sportů pro účastní ka. Tim se účast snižila na 426 168.1955 byly SHM organizovány opět po územ ní linii, a to jako přebornická soutěž do rostu. Zlepšila se sport. těch. úroveň, ale snižila péče o nižši kola. Počet úča stníků se zvýšil jen v ledním hokeji a v kopané, v ostatních sportech se sní žil. — 1960 byly SHM obnoveny jako jednotná náborová soutěž pro všechnu mládež od 10 do 26 let bez ohledu na jeji organizační příslušnost. Od 1963 jsou tyto soutěže vypisovány pod ná zvem Sportovní hry mládeže a pracují cích (SHMP). Sportovní hry mládeže a pracují cích, SHMP, viz Sportovní hry mláde že. Sportovní hry pražské mládeže, SHPM, sport, soutěže žáků pražských škol, pořádané 1957-63 hl. ve sport, gymnastice, atletice, plaváni, basketba lu a volejbalu. Od 1960 se staly součástí - ► Sportovních her mládeže. Podobně se konaly Liberecké, Pardubické, Pisec ké aj. sport. hry. Sportovní hry žactva, SHŽ, jednotné sport, soutěže 11-15letó mládeže, pořá dané 1951-59. Soutěžilo se v atletice, plavání, cyklistice, kopané, odbíjené, vybíjené a branném trojboji, později i v lyžováni, brusleni a gym. víceboji, většinou dvoukolové (1. kolo ve škole, 2. v okresu), pouze v lyžováni, plavání a atletice byla uspořádána i 3. kola (krajská). Účastníci byli rozděleni do dvou věk. kategorií: 12-13 a 14-15 let. SHŽ se rozvíjely za součinnosti a pomo ci PO ČSM a jejího tisku (např. lyžařský
běh o cenu Pionýrských novin). 1960 se SHŽ začlenily do -*• Sportovních her mládeže. sportovní chůze, též chůze atletická, závodní atl. disciplína vytrvalostního charakteru. Od - * chůze se odlišuje tím, že chodec musí zachovávat pravi dlo nepřetržitého kontaktu se zemí, oporová noha musí být ve svislé poloze napjatá. Při s. ch. se také dosahuje 2-3krát vyšší rychlosti v důsledku vyšší frekvence a větší délky kroku. Charak teristickým znakem s. ch. je výrazné vy táčeni osy pánevní proti ose ramenní a aktivní pohyb ohnutých paží v předo zadním směru. S. ch. je jedním z nejstaršich sportů (chodectví, pedestrianismus). Pochází z Velké Británie, kde bylo uspořádáno mistrovstvi již 1867. Závody ve s. ch. se konají převážně na silnici, méně často na atl. dráze. — V chodeckém závodě je cílem projít da nou trať co nejrychleji, s výjimkou dvouhodinovky, v niž je cílem ujit za dvě hodiny co nejdelší vzdálenost. — Chůze je cyklický pohyb, v němž po hyb. jednotkou je chodecký dvojkrok. Střídá se v něm oporová fáze na levé a pravé noze s momentem dvojí opory s pravou a levou nohou vpředu; v mo mentě dvojí opory se přední noha dotý ká země patou, zadní noha špičkou Oporová fáze se skládá z pasivní (brzdi cí) a aktivní (hnací) odrazové fáze. Uprostřed oporové fáze je tzv. moment vertikály, ve kterém svislá těžnice těla prochází středem oporového chodidla; v tomto okamžiku musi být oporová no ha v souladu se zněním závodnich pra videl napjata v koleně. Chodecké sou těže jsou vytrvalostní disciplíny probí hající v setrvalém stavu. Výkon je závis lý především na zdatnosti dýchacího a oběhového systému a na účinnosti metabolických procesů. Při rychlosti zhruba 7,5-8 km/h je s. ch. stejně nároč ná jako běh, při vyšší rychlosti je nároč nější. Vrcholově trénovaný chodec je schopen jít 50km závod průměrnou rychlostí přesahující 13,5 km/h. Celk. energetický výdej při závodě na 20 km přesahuje 8 000 kJ, při závodě na 50 km 17 000 kJ. V průběhu závodu na 50 km ztratí chodec 4-5 kg těl. hmotnosti. Ve s. ch. se uplatňuji spíše introvertní typy uzavřenější povahy, kterým nevadí ne zbytná monotónost a osamocenost vytrvaleckého tréninku. — Závodní disci plíny. Čs. mistrovské a mez. vrcholné soutěže (OH, ME, MS) jsou vypisovány na silničních tratích 20 km a 50 km. Mez. soutěží nár. družstev je tzv. Luga no Trophy. SR se vedou jen v soutěžích na dráze, a to na 20, 30 a 50 km a ve dvouhodinovce. Od 1982 se vedou i ofi ciální SR v chůzi žen, a to na 5 a 10 km na dráze. Soutěži nár. družstev žen je
158
sportovní internacionály Eschborn Trophy. Podle směrnic pro závoděni mládeže soutěži u nás mládež na těchto tratích: dorostenci starší S, 10 a 20 km, mladší 5 a 10 km; dorostenky starší 5 a 10 km, mladši 3 a 5 km. — Při chodeckém kroku se střídá oporová a švihová (též kmihová) fáze. Oporová fáze je delší než švihová, a proto do chází k okamžiku dvojí opory, kdy je tě žiště těla chodce nejniž. Chodec se snaží o jeho zvýšeni celk. vytažením tě la vzhůru, náponem odrazové nohy a zvednutím ramen a paží. V momentě vertikály, kdy je těžiště těla nejvýš, se chodec snaží o jeho sníženi svěšením ramen a pánve na straně švihové nohy a vedením chodidla švihové nohy těsně nad zemí. Hyperextenze oporové nohy v koleně („prolomení") se považuje za chybu, neboť zvětšuje vertikání výkyvy těžiště. Pánev vykonává výrazné pohy by kolem vertikální a sagitálni osy a malý pohyb i kolem osy příčné. Vytla čení kyčle na straně švihové nohy do předu se současným vytlačením proti lehlého ramena (typické zkříženi osy ramenní a pánevní) je charakteristickým znakem chodecké techniky. Chodidlo došlapuje na vnitřní hranu na přímku vyznačující směr pohybu. Pohyb pokr čených paží (do úhlu většího než 90°) je aktivní. — Z metodického hlediska je nejdůležitější, aby chodec zvládl tech niku chůze. Z taktického hlediska je nejdůl. rovnoměrné rozloženi sil a tem pa. Chodec na rozdíl od běžce nemůže provádět trháky na trati a spoléhat na finiš, neboť při zrychlení chůze se zkra cuje především moment dvojí opory a chodec může být diskvalifikován pro ztrátu kontaktu se zemí. — Trénink. HI. zaměření dlouhodobého tréninku je na zvýšení obecné aerobní vytrvalosti, v krátkodobější přípravě na určitý zá vod se připrava musí zaměřit na rozvoj speciální vytrvalosti na danou trať. HI. tréninkovými prostředky kromě s. ch. jsou běh, běh na lyžich, průpravná cvi čeni, gymnastika, cvičeni se zátěží. HI. metodou je souvislá rovnoměrná meto da (rozvoj obecné a tempové vytrvalo sti) a opakované metody delších úseků na hranici anaerobního prahu (na roz voj speciální vytrvalosti), méně interva lová metoda (na rozvoj tempové a zákl. rychlosti). — Pravidla. Při s. ch. musí být dodržena dvě pravidla: a) nepřetrži tý kontakt se zemí (dokračující chodi dlo se musí dotknout země dříve, než ji odrazové chodidlo opustí); b) nataženi oporové nohy zejména ve svislé poloze (tj. v momentě vertikály). Při nebezpečí porušení pravidla je chodec napomínán bílým praporkem, při porušení pravidla je diskvalifikován červeným prapor kem. K diskvalifikaci závodníka je třeba stejného názoru tří rozhodčích. Na mez.
závodech je komise rozhodčích pro chůzi sestavena ze zástupců různých zemí, přičemž při diskvalifikaci je pod mínkou, že ze tří rozhodčích nesmí být dva ze stejné země. sportovní internacionály, mez. svazy sdružující před 2. svět. válkou děl. tělo vých. a sport, organizace různých zemí. Návrh na ustavení takové organizace se objevil již na V. sjezdu Svazu DTJ 1912. 1914 v Bruselu ustavena Dělnická socia listická sportovní internacionála (Inter nationale Sportive Ouvriére Socialiste). Po jejim rozpadu v 1. svět. válce byl 12.-13.9. 1920 ustaven na kongresu v Lucernu Mezinárodni dělnický svaz pro tělesnou výchovu a sport se sídlem v Lucernu. Ujal se název -» Lucernská sportovní internacionála, LSI. Kongresu se zúčastnili delegáti z Anglie, Belgie, ČSR, Finska, Francie, Německa a Švý carska. LSI (i jeji členské sekce) ovlá dali pravicoví sociálni demokraté, jako její předseda Gellert a tajemníci Devlieger a Silaba. Pro LSI se od pol. 30. let vžilo několik dalších označeni: Socialis tická tělovýchovná internacionála, STI, Socialistická dělnická sportovni inter nacionála, SDSI, Socialistische Arbeiter - Sportinternazionale, SASI. Po za ložení kom. Ill internacionály byla na moskevské konferenci zástupců řev. tě locvikářů a sportovců, kteří byli vylou čeni z děl. tělových, organizací jejich pravicovým vedením, 23.7.1921 ustave na Rudá sportovni internacionála, RSI. Prvním předsedou byl N. I. Podvojskij, prvním sekretářem F. Reussner z ATUS Liberec, po něm K. Aksamit z FPT. II. kongres RSI se konal v Berlíně 29. 7.-1.8. 1922. Za hl. úlohu RSI kon gres vyhlásil vých. k třidnímu boji, k proletářskému internacionalismu a úsilí o sjednocení mez. dělnického tě lových. a sport, hnuti. Pro rev. dělnické tělových, a sport, hnutí v ČSR měl nej větší význam III. kongres RSI v Moskvě 11.-21.10. 1924, který se stal podnětem ke sjednocení čs. rudých tělových, a sport, organizací ve - * Federaci proletářské tělovýchovy Ve svých usnese ních kongres upřesnil stanoviska RSI k třídnímu boji, k metodice TV pracují cích, k reformistickému tělových, hnutí, k potřebě jednotné fronty všech děl. tě lových. organizaci. 17.-22.5.1926 se ko nalo zasedání rozšířeného pléna výkon ného výboru RSI, které přijalo úpravu stanov RSI (zásadou organizační' vý stavby stanoven dem. centralismus, v každé zemi měla byt pouze jedna sek ce RSI aj.). 20.-30. 8. 1928 zasedal v Moskvě IV. kongres RSI, při němž by ly v čs. komisi projednány otázky činno sti FPT po zakázané II. spartakiádé. Ke svému 10. výročí připravila RSI mez. spartakiádu na červenec 1931 v Berlíně.
kterou však berlínský policejní prezi dent zakázal. RSI se potom rozhodli uspořádat svět. spartakiádu v Moskvi 1933. Když LSI odmítla na spartakiádť účast, RSI ji odložila na 1934. Obav^ z rostoucí moci fašismu sílily i mez členstvem LSI a na to muselo reagoval i její vedení. Např. 1926 LSI ustavila ve Vídni Mezinárodni komisi pro obraní proti fašismu. Zač. 1934 se ve Franci při společné obraně komunistů a socia listů proti nastupujicimu fašismu začali vytvářet jednotná fronta dél. hnutí. RS pohotově odložila svět. spartakiádé a vyzvala dělníky z celého světa k úča sti na Mezinárodním srazu dělnickýcl sportovců proti fašismu a válci 11.-15.8. 1934 v Paříži. Zúčastnily se jej delegace z 20 zemi. Sraz zaměřil mez dělnické tělových, hnuti k práci pro jed notu v boji proti fašismu. Jednáni RSI a LSI však nebyla příliš zdařilá, jediným větším úspěchem byla 1935 dohoda o společném postupu proti uspořádám OH 1936 ve fašist. Berlíně. Ušili RSI o vytvoření jednotné fronty děl. tělo vých. hnuti nevedlo k dohodě o spolu práci s LSI, stejně jako Komunistická internacionála nedosáhla úspěšné do mluvy s vedením II. internacionály, sportovní kalendář soutěží, plán sport, soutěží a jejich termínové uspo řádáni v rámci spol. organizace, resor tu, územního celku nebo zákl. organi začni složky. Termínový plán soutěž jednoho sport, odvětvi je nazýván ka lendářní plán soutěží nebo termínová listina Úkolem plánování soutěži je za bezpečit jejich plánovité, metodicky správné uspořádání na všech úrovnícf řízeni, orientovat tréninkový proces sportovců a soutěžních družstev na ter miny význ. sport, soutěží a také situoval plánované soutěže na vhodná místi a terminy tak, aby byl zajištěn jejich re gulérní průběh, návštěvnost a co nejho spodárněji využita kapacita tělových zařízení a funkcionářského aktivu Sport, soutěže zařazené do kalendář nich plánů sport, odvětví se plánuji v< shodě s kalendářním nebo školním ro kem. Metodika plánování sport, soutěž po linii sport, svazů ČSTV vychází z ce lostátního kalendářniho plánu soutěž a pokračuje vertikálně směrem k nižšin svazovým orgánům. Na jeho podkladi připravují své kalendářni plány soutěž republikové výbory sport, svazů, ob dobně postupuji krajské a okresní sva zové orgány. Z jejich plánů sestav územní řídicí orgány celostátni, krajska okresní s. k. s. na příslušné kalendám obdobi. Zákl. význam má celostátn sport, kalendář soutěží Zahrnuje pře hled celostátních akci konaných v ke lendářním roce a soutěže vypisován v působnosti výborů sport, svazů ŮV
159
sportovní letectví
ÚV a SÚV ČSTV vč, mez. soutěží, kte- Kanál La Manche přeletěli poprvé v ba motorů. Proudová letadla překonala i se pořádají v ČSSR. Zásady pro lónu plněném vodíkem 1785 Blanchardt rychlost zvuku (1947). V SSSR vypustili vracování s. k. s. na všech úrovních ří a Jeffriesen. Lety kluzákem úspěšně 1959 vícestupňové rakety, které překo jní stanovil ÚV ČSTV ve směrnici Zá- uskutečnil Le Bris v Bretani 1856. Nej- naly první kosmickou rychlost. Éra kos jdy metodiky plánováni a statistiky známějšim průkopníkem té doby byl mických letů člověka začala 12. dubna ČSTV. Otto Lilienthal (1848-1896). Postavil ně 1961. J. Gagarin obletěl na sov. kosmic portovní klasifikace viz Jednotná kolik kluzáků, provedl přes tisíc vzletů, ké lodí Zemi, — Mezinárodní letecká portovní a turistická klasifikace ČSTV. při posledním 9.8. 1896 zahynul. — Vy federace (FAI) byla zal. 1905. — U nás portovní kroužky, 1. forma zájmově víjela se i vzducholoď. Její princip po první zmínka o létáni spadá do 2. pol. V, organizační útvary zřizované z inici- psal 1784 Jean-Baptiste Marie Meusni- 18. století. U Radomilic v již. Čechách si tivy SRPŠ, SSM a PO SSM především er. Prvni řiditelná vzducholoď vzlétla zhotovil Vit Fučik-Kudlička křídla, spo a zákl. a stř. školách a ve vých. zaříze- v Paříži 24.9.1852. Pokrokem byly vzdu jená s velkými měchýři plněnými baich mládeže s internátním ubytová- cholodě hraběte Ferdinanda Zeppelina. henním plynem. Prý vykonal 5 letů do ím, jejichž úkolem je organizování První vzlétla u Friedrichshafenu u Bo Vodňan a Písku 1760-1790. Na Sloven zabezpečování TVS ve volném čase damského jezera 4. 7.1900. První přelet sku v téže době mnich Cyprián sestrojil iládeže. Vede je učitel, vychovatel ne Atlantického oceánu uskutečněn 1919. dvě úzká dlouhá křídla a údajně na nich 0 dobrovolní trenéři a cvičitelé z řad Při prvni cestě kolem světa 8.-29.8. létal v Karpatech. První montgolfiéru >dičů, vých. pracovníků, pionýrských 1929 přeletěla vzducholoď i Prahu. — vypustil český cestovatel Tadeáš Hánsdoucich ap. Členové kroužků nemusí Principy vzducholodě se zabýval v 18. ke 18. 3. 1784 v Praze a 12. 9. 1784 v Žiýt členy TJ nebo Svazarmu; 2. s. k.ve stol. N. V. Lomonosov. 1754 sestrojil dlochovicích. Pokusy s balóny provádě ojenském útvaru jsou hl. organizační model helikoptéry na vynesení meteo li Matěj Černý (1788-90) a Josef Krill jrmou masové sport, činnosti v armá- rologických přístrojů do horních vrstev (1789), Václav Tužil (1826) a František ě v rámci zájmové činnosti, atmosféry, V Rusku současně řešili A. Kólbel (1836). Antonin Regenti 9.6. portovní letectví, dř. vzduchoplav- F. MožajskijaD. I. /Wenďé/eyevproblémy 1862 startoval s balónem plněným svíti a, aviatika, soutěžní létání v bezmoto- letadel těžších vzduchu. Věd. teorii ae plynem. Ze Střeleckého ostrova v Praze >vých a motorových letadlech; branně rodynamiky dal světu N. £ Žukovskij uskutečnil úspěšný vzlet Josef Vydra jch. sport, disciplina řízená Svazar- a zakl. raketové těch. se stal K £. Ciol- 26. 8. 1865. Nejznámějšími průkopníky lem. S. I. zahrnuje prakt. i teor. obory kovskij. — V Anglii se tímto problémem vzduchoplavby byli František Hůlka, jbývajicí se zařizenim a činnosti leta- zabýval G. Cayley (1773-1857). S leta Ferdinand Wandas a Antonín Lipan. Po el, organizací a právními normami, dlem s benzínovým motorkem poprvé prvé startovali v Praze 8.10. 1893 a do pravou využívání vzdušného prostoru vzlétl Orville Wright V . 12.1903 na stro 1900 uskutečnili 85 volných letů Vzdutd — Předpokládá vysoké znalosti ji Flyer v Kitty Hawk v Sev. Karolíně. choplavecký klub byl zal. 1903 na Vino aerodynamiky a mechaniky letu, kon- Let trval 12 s a pilot uletěl necelých 37 hradech. Prvni českou vzduchoplavkyní trukce letadel, motorů, navigace, me- m. V dalších pokusech pokračoval se byla A. Švagrovské. Spolu s F. Hůlkou jorologie, leteckých přístrojů, radisti- svým bratrem Wilburnem. — Základem poprvé vzlétla balónem 16. 6. 1895. Prv / ap. Technika pilotáže vyžaduje přes- stavby všech pozdějších letadel v Evro ni česká pilotka balónu Markéta Baumost, důslednost, rychlost, soustředění, pě se staly konstrukce Francouze Louis gartenová vzlétla na montgolfiéře 27. 6. úvěru v další členy posádky, mechani- Blériota, který na svých letadlech pra 1913. Na vývoj měly značný vliv úspě y, techniky, orgány služby řízení, kon coval od 1899. První přelet Lamanšské- chy aviatiků v zahraničí nebo jejich vy duktéry atd. — Výchova a výcvik pilo- ho průlivu uskutečnil 25.7. 1909. — Le stoupení u nás. Naši průkopníci neměli í je obtížnou, nákladnou a dlouholetou tectví se dostávalo do podvědomí ve mezi sebou většinou žádné spojení. Jo iležitosti. Věk. hranice uchazečů je 18 řejnosti, stávalo se sportem, i když ne sef Ressel modifikoval lodní šroub na it. Piloti jsou po ukončení výcviku za- bezpečným. Překonávaly se rekordy vrtuli. Jeho syn si nechal 1871 patento izováni do dalšího náročného výcviku a vznikaly soutěže. 1910 byla překoná vat vzducholoď. Josef Šťastný zkon armádě, jsou zdrojem kádrů pro civil- na rychlost 100 km/h, 1912 výška 5 000 struoval 1874 vyztužený balón. Franti 1 dopravní letectvo, agrochemické le- m. První velké setkání pilotů se konalo šek Štěpánek pracoval v letech 1892-95 ictvo. — Historie. Ve 4. stol. př. n. I. u Remeše 1909. Francouzka /?. de Laro- na kluzáku a pokoušel se o vzlety v Šár jstrojil řec. filozof a matematik Archy- chová jako prvni žena vzlétla 22,10. ce. Podobnými pokusy se zabývali Leo První závod se uskutečnil Krejčí, Ferdinand Šíp, Jan Hirsch. Fran is umělou holubici. Je to první hist, 1909 odložená zmínka o létajícím stroji. Za- 21.-26.5. 1911 na trati Paříž-Madrid. — tišek Vaněk (1857-1923) se věnoval mavý nález modelu kluzáku z platano- Velký rozmach letectva a leteckého vzducholodím. Spolu s ing. G. Fingrem jho dřeva v egyp. muzeu pochází ze 3. průmyslu nastal v 1. svět. válce a pokra a prof. K. V. Zengrem založili 1892 Čes 4. stol. př. n. I. Jedna z nejstarších po- čoval i po ní. 1918 byla zavedena letec kou aviatickou společnost. F. Vaněk jsti vypráví o Ikarovi, který sestrojil ká doprava pošty (New York-San Fran zpracoval hesla pro Ottův naučný slov va páry křídel z ptačích per spojených cisco), 1919 i cestujících (Pařiž-Londýn), ník a založil sbírku z oblasti aviatiky jskem. Na čínském císařském dvoře 1921 otevřena linka Praha-Paříž. — Ve v Technickém muzeu na Hradčanech yl znám balón ve 13. století. It. malíř 20. letech se používalo k výzkumu ne 1909. Ludvik Očenášek pracoval na ro jonardo da Vinci (1452-1516) stanovil probádaných oblastí letadel a vzducho tačním motoru, ing. Emil Žižka vypraco ikl. podmínky pro let člověka. Na ja- lodí (R. Amundsen, L. Ellsworth, R. val projekt letadla, ing. 0. Klepal se po jchsi měchuřinách se vznesl 1731 Byrd, U. Nobile). 1927 přelétl Ch. Lind- koušel o stabilizaci letu na principu ky rjakutnyj v Rusku. První věrohodné berg Atlantický oceán, a to z New Yor vadla. Josef Homola vystavoval orniokusy v létání pocházejí z 18. stol. Jo- ku do Paříže. 1937 absolvovali sov. letci toptéru na výstavě 1910, kde byly veřej tph a Etienne Montgolfierové výpusti V. P. Čkalov a J. V. Gromov dálkový let nosti představeny modely mnohých na 5.6. 1783 v Annonay první jedenácti- z Moskvy přes sev. pól do USA, bez při šich průkopníků. Při této příležitosti etrový papírový balón naplněný tep- stání ulétli 12 000 km. — Další rozmach 4.4. 1910 rozbil letadlo ing. 0. Hierony m vzduchem. Toto datum je považo- letectví nastal ve 2. svět. válce a po ni. mus, který chtěl předvést první vzlet. íno za počátek hist, éry svět. letectví. Nastal rozvoj proudových a raketových Úspěšnější byl 17.10.1910 v Mladé Bo
160
sportovní letectví leslavi, kde s blériotem s motorem Laurin a Klement letěl 26 minut. Kudela a Pevnička postavili 1910 kopii blériota s motorem Velox. Létal v Chuchli a Mo tole. Další vlastní letadlo postavil 1910 František Šimůnek z Nuslí. Největších úspěchů 1910 dosáhli ing. Kašpar, Jan Čermák a Eugen Čihák. Jan Kašpar (1883-1927) na koupeném blériotu vzlétl 8.4. 1910. Za první let je však považo ván jeho 2 km dlouhý let uskutečněný 16.4.1910. Vykonal 24 veřejných vzletů, poslední v Jindřichově Hradci. Přespol ní let Pardubice-Chrudim-Pardubice uskutečnil 30.4.1911 a 13. 5.1911 přele těl z Pardubic do Prahy. Eugen Čihák (1885—1958) předvedl svá letadla veřej nosti na 31 vystoupeních, poslední 24. 5. 1914. Na stavbě 16 letadel spolu pracoval s bratrem Hugem. Jan Čer mák získal 1911 jako první Čech mez. pilotni diplom a jeho pilotní legitimace Aeroklubu RČS má č. 1. Poprvé vzlétl u Plzně 27.11. 1910. První českou pilot kou se stala Božena Láglerová, provd. Peterková České aviatické družstvo vzniklo 1910 v Praze, v té době již mělo vlastní hangár a letiště v Plzni. Aviatic ké družstvo v Pardubicích vzniklo 1911. Český aviatický klub zal. 1914 v Měšťan ské besedě na Vinohradech, udržel se až do války, 1918 obnovil činnost a vznikl z něho Aeroklub RČS. Po skon čení války byl 1918 zal. Západočeský aeroklub v Plzni. Tam byl také postaven první sport, letoun čs. konstrukce a vý roby B-5 ing. Oldřicha Hallera. Na sev. Moravě začínal 1919 Ludvík Kratochvíl, který celý život stavěl letadla a balóny a vynalézal různé létací stroje. — Časo pis Aviatika zal. 1919, Letectví 1921, Mladý letec 1927. Po válce 1918-19 vznikly letecké továrny Letov, Aero, Avia. Dalším poválečným letadlem byla Š-1 konstrukce ing. Aloise Smolíka, za létnutá 1920 pilotem Adamcem. Sport, letadlo BH1 konstruktérů Beneše a Hajna zalétl Novák 1920. První velký letecký závod Okružni let republikou 1921 měřil 860 km. Zvítězili Munzar s Kochem na BH 1, letěli rychlostí 125 km/h. Odbor pro plachtový let vznikl 1922. První nár. soutěž bezmoto rových letadel byla uspořádána 1923 na Báních u Zbraslavi. Československé ae rolinie uskutečnily první let z Prahy do Bratislavy 1923. Svými letadly a piloty se naše země důstojně řadila mezi teh dejší svět. letecké velmoci. Na mez. zá vodech turistických letadel v Bruselu 1923 zvitězil na Avii BH 5 dr. Lhota. 1924 přeletěl poprvé na našem letadle BH 11 Lamanšský průliv a přistál v Anglii. 1925 docílil na BH 21 průměrnou rychlost 258 km/h. Podobných úspěchů na mez. poli dosáhli i dalši piloti Jíra, Fritsch, Bican, Malkovský, Kňažikovský. Na posledním
Národním letu 1937 zvítězila posádka Divíšek-Krejči na Bibi 550-2. Hrdiny na šeho vzdušného moře se ve 30. letech stali piloti Novák, Široký, Hubáček, Vý borný, Motyčka, Hlaďo, Snobi, Peřina, kteří svým uměnim udivovali celý svět. Vyhrávali soutěže v těžké konkurenci nad něm., švýc., fr. a it. piloty v mnoha evr. městech. Ke slovu se hlásili i pilotiplachtaři Půrok, Rodovský, Špitálský, Pečivá, Šilhán, Elsnic, Pitrman, ing. Chlup, Maňák a další. Na Slovensku uspořádali 1936 plachtařské závody u Žiliny. Odbočky aeroklubů vznikly 1945 v Banské Bystrici, Bafovanech, Tr navě a jinde. Na Straníku byl 1945 usku tečněn první čs. slet plachtařů. Středis ko Točná u Prahy bylo otevřeno 1946. Moravskoslezský zemský aeroklub se ustavil 1946. První motorové letadlo čs. konstrukce a výroby po 2. svět. válce Sokol M-1 bylo zalátáno 1946. — Čin nost po 2. svět. válce navázala na před válečnou spolkovou roztříštěnou struk turu. Československý svaz lidového letectvi vznikl 1948. Dobrovolný svaz lido vého letectvi (DOSLET) byl uznán za or ganizaci celostátního významu 1951. Tim byly zrušeny Aeroklub RČS, Vyso koškolský aeroklub. Slovenský aero klub, Český nár. aeroklub a všechny po dobné spolky a odbočky. DOSLET se stal kolektivnim členem Švazu pro spo lupráci s armádou a s. I. bylo vyjmuto z přímého řízeni ministerstvem dopra vy. Včleněnim leteckého a parašutistického sportu, jako jedné z odborností, do Svazarmu byly položeny základy k dalšímu rozvoji letectví v našich ze mích. Aeroklub Svazarmu ČSSR orga nizuje a řidí sportovní leteckou činnost v souladu s mez. platnými sport, řády, vydávanými FAI. — Soutěžní disciplíny, aj V motorovém létání se soutěží v - ► letecké akrobacii (v povinné známé se stavě, v povinné tajné sestavě, ve volné a ve volné finálové sestavě) a v - ► le tecké navigaci (v navigační přípravě, v navigačnim letu, v přistání do omeze ného prostoru); b) v —► bezmotorovém létáni se soutěží v letech na dálku a v letech na rychlost. — V bezmotoro vém létání a navigaci přihlašuje pilot nejlepši výsledky docílené v roce do celostátní plachtařské soutěže a navi gačního žebříčku. — Piloti, kteří splní sport. těch. podminky, stanovené sport, řády, mohou získat VT: mistrovskou, I., II. a III. Třetí VT získávají piloti vystave ním průkazu způsobilosti pilota. Moto rový pilot může získat II. VT po odlétání 200 letových hodin bez nehody a absol vováni výcviku v noci, I. VT po nalétáni 500 hodin, splněni výcviku v noci, radionavigaci, létání podle přístrojů. Jestliže je držitelem těchto VT minim. 5 let, létal bez nehod, dosáhl vysokého mistrov
ství při ovládání letecké techniky, do brých výsledků při výcviku žáků, zabrá nil materiálovým ztrátám, může mu být udělena mistrovská třída. — Pilot kluzá ků musí pro ziskání II. VT uskutečnit let v trvání nejméně 5 hodin, docílit převý šeni 1 000 m a přelet do vzdálenosti nejméně 50 km. Pro I. VT musí dále do cílit převýšení 3 000 m a volný přelet nejméně 300 km. Mistrovskou třídu mů že pilot získat za převýšeni 5 000 m, cí lový přelet minim. 300 km a volný přelet nejméně 500 km. Získáním výkonno stních tříd je pilotům udělováno i právo nosit příslušný odznak (stříbrný, zlatý, zlatý s jedním, dvěma nebo třemi dia manty). — Druhy letů. Létat se smi pouze na schválených letištích. Výjimky mohou být povoleny jen ve zvi. přípa dech. Rozeznáváme denní lety (v době mezi východem a západem slunce), nočni (mezi západem a východem slun ce), lety za viditelnosti (VFR), podle pří strojů (IFR), letištní, mimoletištni, přele ty. lety na svahu (kluzák v blízkosti sva hu využívá stoupavých proudů vzduchu na návětrné straně svahu), lety v termice (pilot kluzáků využivá termických stoupavých proudů). — Rekordy. FAI registruje nejlepší svět. výkony docíle né v letectvi a zařazuje je do kat. abso lutních rekordů a rekordů jednotlivých kat. letadel (vymezených podle hmot nosti letadel). Rekordy žen se vedou v samostatné skupině. — Aeroklub Svazarmu ČSSR obdobně vede eviden ci rekordů ČSSR. — Řízení letadla. Le tadlo za letu koná posuvný pohyb se složkami ve směru všech tři os. Tento prostorový pohyb je řízen výškovým, směrovým kormidlem a křidélky. Pře nos řízeni je prováděn soustavou pák, lanek, táhel, převodových hřídelů, seg mentů apod. Rozeznáváme v zásadě soustavu podélného směrového a příč ného řízeni. Řízeni bývá opatřeno posi lovačem, sloužícím ke znásobeni síly působící na řídidlo, nebo odlehčovacimi ploškami na kormidlech, které snižu jí sily, jež musí pilot vyvinout k jejich vychýlení. Kormidla pracují v podstatě na principu jednoduché klapky u odto kové hrany nosné plochy. Vychýlením kormidla se zakřivuje jeho střední křiv ka a tím vzniká aerodynamická sila. Vý škové kormidlo a křidélka se ovládají ří dici pákou nebo volantem, směrové kormidlo zpravidla nožním řízením. Po hybem řídící páky dopředu se vychýlí výškové kormidlo směrem dolů a vznik lá aerodynamická síla výškovky vyvolá klopivý moment „na hlavu" a letadle klesá Vychýlením řídicí páky vlevo se vychýlí levé křidélko nahoru a pravé dolů. Na pravém křidle se vztlak zvětší na levém naopak zmenší. Tím vznikne klonivý moment, který naklání letadle
sportovní parašutismus
161 vlevo. Při vyšlápnutí levého pedálu se vychýlí směrové kormidlo vlevo, tim vzniká aerodynamická sila směřující do prava a zatáčivý moment k těžišti leta dla způsobuje zatáčeni doieva. Vlastni řízení letadla ovšem neni tak jednodu ché. neboť jednotlivé pohyby (sunuti, klonění a zatáčeni) se vzájemně ovliv ňují. — Výcvik letce. Výcvik sportov ních pilotů se koná v aeroklubech Svazarmu. Věková hranice je 18 let. Základ ní motorový výcvik trvá 2 roky. Obsahu je pozemní přípravu a letecký výcvik. V pokračováni výcviku se zdokonaluje technika pilotáže, cvičí se skupinové le ty, lety podle přístrojů, navigační a noč ní lety. Zdokonalovací výcvik zahrnuje vyšší pilotáž, radionavigační lety, poz ději vysokou pilotáž — Soutěže. US (v letecké akrobacii od 1960, v letecké na vigací od 1977, v bezmotorovém létání naše účast od 1956), ME (v akrobacii od 1976, v bezmotorovém létání od 1979), Srovnávací soutěž zemi soc. tábora (od 1963 v akrobacii, od 1962 v navigaci), Lockheid Trophy (mez. soutěž v letecké akrobacii od 1956 ve Velké Británii), Po hár Leona Biancotta (mez. soutěž v akrobacii), Mez. soutěž přátelství Memoriál Zwirko Wigura (soutěž v na vigaci od 1972) — U nás je nejvyšši soutěží M ČSSR (v akrobacii od 1958, v navigaci od 1964, v bezmotorovém lé táni od 1953). — Literatura: Kdér, F.: Budeme létat. Praha 1980; Kolektiv: Ae rodynamika a mechanika letu pro plachtaře. Praha 1963: Kolektiv: Učebni ce sportovního letce Praha 1973; Tůma. J.: Letadla pro učební a studijní obory na SOU. Praha 1981. sportovní metrologie, vědní obor o měřeni ve sportu. Předmětem zkou máni s. m. je obj. měření a hodnoceni všech stránek tréninkového a soutěžní ho zatížení i výsledků jejich působeni, tj. stavu trénovanosti sportovce a jeho výkonnosti. Obsahem s. m. je standar dizace měr a měrných jednotek, unifi kace měřicích aparatur, jakož i metod, jichž se používá ke zpracování a vyhod nocování získaných výsledků. S. m. vy užívá poznatků biol., lék., sportovně pedag., fyzikálních, mat. aj. věd. disciplin, přičemž usiluje o vytvořeni jednotného pojmového a formálně logického systé mu. sportovní motorika, souhrn pohyb, činností vyskytujících se ve sportu. Vět šinou se jedná o vědomou specializova nou činnost při plněni pohyb, úkolů, které jsou vymezeny pravidly přísluš ných sport, odvětvi. Finálním znakem s. m. je její soutěžní a výkonnostní cha rakter. K osvojováni a zdokonalováni s m. dochází při -» sportovním tréninku. Sportovní objev roku, sportovní cena ÚV SSM, udělována od 1979 jako pro
jev uznáni za hodnotné výsledky nebo výkony v oblasti státní reprezentace jednotlivcům, kteří: a) výrazně propa guji ČSSR na mez. úrovni a stali se pří kladem a vzorem pro nejširši vrstvy děti a mládeže; b) dosáhli v hodnoceném období výrazných úspěchů v reprezen taci ČSSR na mez. poli v kat. dospělých nebo zcela výjimečného výkonu v pravi delných juniorských soutěžích (MSJ, MEJ ap.); c) v roce vyhlášeni nepřesá hli věk 21 let. — Cenu uděluje každo ročně předsednictvo ÚV SSM na návrh komise ÚV SSM pro udělování ceny. Návrhy na udělení ceny mohou před kládat ZO SSM, orgány SSM, ÚV ČSTV, Svazarmu a statní tělových, or gány. — Nositelům ceny je udělován grafický list a plastika. Poprvé byla ce na udělena 1980. Současně jsou oceně ni i trenéři, kteři se podileji nebo podí leli na vých. sportovce a jeho sport, pří pravě. V každém roce může být uděle na jen jedna cena. Udělováni ceny se řídi statutem ceny ÚV SSM S. o. roku. Držitelé ceny Sportovní objev roku: 1980 M. Géry, plavání; 1981 A. Trčka, cyklistika; 1982 T. Kocembová. atletika; 1983 P. Ploc, lyžováni; 1984 M. Bakeš, sport, střelba; 1985 G. Sedláková, atle tika. sportovní odvětví, druhy sportu, sporty S. o. vznikla a vyvíjela se zpravi dla zcela samostatně a mají proto vždy určité specifické zaměřeni dané cílem činnosti, v níž se soutěží. Počet s. o. se počítá na desítky a stále narůstá. Ně která s. o. obsahují jedinou sport, čin nost (např. basketbal, box), většina však obsahuje řadu často velmi odli šných sport, činnosti — disciplin (např. atletika, cyklistika, lyžování aj. - viz dis ciplina soutěžni). S. o. se někdy také rozlišují podle různých kritérii, např. sporty individuální a kolektivní (spor tovní hry), úpolové sporty, zimní sporty, vodní sporty, branné sporty ap. S. o. jsou u nás organizována ČSTV a Svazarmem (sport, svazy, rady odbornosti) a mají propojení i na příslušné mez. or ganizace. sportovní otužoviní, odvětví plavec kých sportů, spojující plavecký výkon s pobytem ve studené vodě. Jeho či lém je zvýšení odolnosti organismu vů či klimatickým změnám zevního pro středí. především vůči chladu. Je urče no pro muže i ženy, s výjimkou mládeže do 15 let. Dorost (15-17 let) soutěží v plaváni do 100 m, dospěli (od 18 let) soutěží na tratích 100, 250, 500, 750 a 1 000 m. Max. přípustná doba pobytu ve vodě při soutěži ve s. o. je 30 minut. Výkon se nehodnotí na čas, ten je pou ze pomocným ukazatelem a nesmí být zveřejňován ve výsledkové listině ani ve sdělovacích prostředcích. S. o. je
doplňkovým sportem pro dálkové pla váni, sport, potápění, horolezectví, tu ristiku, horskou službu a jiné sporty, a pro některé druhy zaměstnáni a povo láni, jejichž výkon je spojen s nizkou okolní teplotou. Je současně formou styku se zimní přírodou. S. o. je řízen výborem svazu plaveckých sportů ÚV ČSTV. sportovní parašutismus [z fr. le para chute = padák], odvětvi leteckých sportů, organizované Svazarmem a ČSLA; seskoky z - ► výsadkového le tadla s použitím -v padáku. Seskakuje se z různých výšek a měří se délka vol ného pádu, nebo se přistává do vyzna čených kruhů (met) a měři se vzdále nost místa dopadu od středu kruhu, ne bo se za volného pádu provádějí akro batické cviky. — Při seskoku s automa tickým otevřením padáku trvá volný pád pouze tak dlouho, než se 6m lanko (upevněné v letadle) napne a vytáhne vrchlík padáku. Při seskoku s ručním otevíráním padáku dochází k otevřeni v rozmezí 3-60 s po výskoku, a to podle stanoveného výcvikového úkolu nebo soutěžní disciplíny. Při výškových se skocích může doba volného pádu do sáhnout i několika minut. Padák se otevirá zatažením za rukojeť uvolňovače, upevněného většinou na prsou. Při se skocích s volným pádem je otevření pa dáku pojištěno samočinným uvolňovačem padáku, reagujicim na dosaženi nastavené výšky nebo atm. tlaku vzdu chu. Z letadel se vyskakuje bud nad ur čeným orientačním bodem, nebo v ur čeném čase po přeletu cíle. Při volném pádu je důležité dosáhnout co nejdříve stabilní polohy, umožňujici koordinova ný pád bez točení nebo převracení. Používá se poloha X (s rozpažením a roznožením), žabí poloha (s pokrčený mi končetinami i v poloze X) a poloha T (s rozpažením a snožením). Ve všech případech je parašutista v horizontální poloze. Střemhlavý let, umožňující zís kat rychlost, se zahajuje z polohy „kap ka", která se podobá poloze sjezdaře na lyžich, a přechází se do polohy podobajíci se letu skokana na lyžich Oka mžik otevření padáku se určuje počítá ním. stopkami nebo výškomérem. — Rychlost dopadu při přistáni souvisí s rychlostí klesání a s rychlosti větru, v extrémních případech dosahuje až 12m/s. Dopad se změkčuje přitažením k nosným popruhům padáku v okamži ku dotyku země nohama a speciálním kotoulem. — Motorické projevy a psych, reakce v atypických podmiňkách seskoku, zejm. ve spojení s akro bacií při volném pádu, předpokládají vysokou adaptabilitu a emocionální sta bilitu parašutisty. — Ovládání těla za volného pádu je zal. na vytváření otáčí-
162
sportovní parašutismus
Sportovní parašutismus — seskok na přesnost přistáni
vých momentů působením aerodyna mických sil kolem 3 os na sebe kol mých a procházejících těžištěm těla pa rašutisty. Těžiště leží přibližně nad pa sem. Na umístění těžiště závisí stabilita těla za volného pádu. Přesouváním tě žiště spolu s využíváním brzdících ploch dlaní, paži, nohou a trupu lze po lohu těla měnit. Za volného pádu s komplexem akrobatických figur je vnímání polohy těla znesnadněno vel kou rychlostí volného pádu v prostoru bez vztažných orientačních bodů Op tické podněty při otáčení o 360°/1,5 s v horizontální poloze za současné ver tikální rychlosti volného pádu 45-50 m/s se pohybuji po spirálovité dráze. Infor mace získané vestibulárnim analyzáto rem jsou znesnadněny prudkými pře chody do protisměru v prostoru a v ro vině horizontální i vertikální. Za hl. zdroj
informací je možno pokládat kožní receptory dlani, paží, stehen, bérců a čá stečně i obličeje, které jsou vystaveny vstřícnému proudu vzduchu. — Histo rie. První zmínky o padáku jsou ze 13. stol., kdy podle cestovatelů kouzelníci různých kmenů seskakovali při obřa dech s různými snášedly ze skal nebo stromů Reálnou konstrukci padáku na vrhl jako první Ital Leonardo da Vinci v 15. století. Rozměry a tvar padáku — jehlan z plachtoviny - teor. zdůvodnil v díle „Codice Atlantico". Popis doplnil kresbou která se stala emblémem če stného diplomu FAI, udělovaného ka ždoročně za zásluhy o rozvoj svět. para šutismu. O 100 let později popsal čtver cový plátěný padák dalmatský biskup Fausto Verencio de Sebenico v díle „Machinae novae". Za vynálezce kuže lovitého plátěného padáku byl poklá
dán ještě před sestrojením letadel fr. fyzik Sebastian Lenormand, který zave dl název „parachute" a poprvé v hist. (1885) seskočil z balónu Dalším vzduchoplavcem, který použil padáku při seskoku z balónu, byl 1897 Francouz André Jacques Garnerin. První parašutistkou na světě byla manželka A. J. Garnerina, která s manželem předvádě la seskoky v mnoha zemích Evropy. Prv ní seskok z letadla z výšky 450 m před vedl 1912 Američan Albert Berry s pa dákem umístěným pod křídlem dvojplošníku. S padákem zavěšeným pod trupem letadla skákal 1919 Francouz Jean Orse, který již od startu seděl na podvozku letadla. První padák s kruho vým vrchlikem připevněným na trup pa rašutisty sestrojil 1911 ruský vynálezce Gleb Kostelnikov a označil ho RK 1 Carská vláda nedocenila kvalitu tohoto padáku a dovážela méně kvalitní z cizi ny. Teprve později byly používány vy lepšené verze RK 2 a RK 3. Do hist, vý voje padáku se zapsal 1912 i sl. vynález ce žijící v USA Štefan Banič, jehož pa dák byl přechodně použiván v amer. ar mádě. S rozvojem těch. v letectví se za čaly vyrábět vedle padáků záchranných a bojových i padáky brzdicí, nákladní, stabilizační a sportovní. — Počátky s. p. je možno hledat v konkurenčních sou těžích konstruktérů padáků. První mez. soutěž v seskoku s padákem se konala 1919 v USA za účasti parašutistů V. Bri tánie, Francie, Belgie, Itálie a USA. Zví tězil Francouz Jean Orse. V Evropě se poprvé soutěžilo v Římě 1922. Parašuti sté Francie, V Británie, Itálie a Němec ka soutěžili v seskoku z výšky 300 m do kruhu o průměru 10 m, Zvítězil Ital Maddaluno. K největšímu rozvoji parašutis mu došlo v USA, 1929 se uskutečnilo 75 000 seskoků. S rozvojem s. p se ve 20. letech vyvinuly i typy letadel vhod né pro tento sport. 1930 byla v SSSR zal. Ústřední parašutistická škola SSSR se dostal do čela svět. rozvoje. První výškový rekord vytvořil sov. para šutista S. Afanasjev 1932 seskokem z výšky 2 000 m s volným pádem trvají cím 33 s a s otevřením padáku ve výši 400 m. Francouz Jean Niland před 2. svět. válkou seskočil z výšky 11 200 m a otevřel padák pouhých 90 m nad ze mí. 1920 seskočila Francouzka Ronie Jacquard ze 60 m a 1937 její krajanka Edith Boitex z výšky pouhých 17,5 m technikou stržení z křídla. FAI později tuto kat. seskoků zrušila jako nebezpeč nou. 1950 byla zal. parašutistická komi se Mez. letecké fegerace (FAI). — U nás se s. p do 1947 neorganizoval. Vyskytlo se pouze nékolik ojedinělých vystoupení na leteckých dnech. 1936 překonal ing. Pavlovský seskokem z 8 705 m bez kyslíkového přístroje teh-
163 dejší SR. O sport, výcvik s padáky RZ 20 z letadel typu Dakota se pokusili 1947 členové bratislavského Aeroklubu. V Praze probíhal výcvik ve Svazu bran nosti, rozpuštěném 1948. Pak byly zal civilní výsadkové oddíly Sokola, trénujici s primitivními padáky VJ-1. 1951 vznikl Dobrovolný svaz lidového letec tví a 1962 se na letišti Tri duby uskuteč nil 1. celostátní přebor hlídek mužů a žen ve skupinovém seskoku, běhu, střelbě, hodu granátem a v překonává ni překážkové dráhy. 1952 byl zal. Svaz pro spolupráci s armádou a parašutisté byli soustředění do vybavených aero klubů. 1955 dostali nová letadla typu Sokol. Téhož roku překonali SR v se skoku ze stratosféry, držený sov. para šutisty. 1957 seskočili J. Jehlička, G. Koubek a Z. Kaplan z 12 500 m a stali se držiteli 3 SR. Vysoká úroveň čs. parašu tismu, související s výběrem a péčí o ta lenty, je zřejmá i z umístěni našich re prezentantů na domácích i zahr. soutě žích Od 1965 překonali 17 SR. — Zá vodní disciplíny: výškové seskoky, - ► seskok na přesnost přistání, -» indivi duální akrobacie, -*■ CRW (Canopy Re lative Work), - * RW (Relative Work), tj. skupinová akrobacie, -» parašutistický viceboj, -> para ski (seskok a obří slalom), noční seskok. — Při vý škovém seskoku se měři délka volného pádu v metrech Výsledek skupinového seskoku se vypočítá z průměru délky volného pádu každého člena skupiny (skupinu tvoři 4, 6, 8 nebo 10 členů). — Ve všech disciplinách se soutěži v kat. mužů a žen. — Technika. Seskok sestá vá z výskoku z letadla, volného pádu se zavřeným padákem, klesáni a klouzáni na padáku a z přistání. Parašutista vy skakuje z letadla tak, aby se na cíl sná šel po větru. Dopad na cil je podmíněn vzdáleností vysazení od cíle a směrem náletu. Nalétává se většinou proti smě ru větru přes vytýčený cil. Vzdálenost bodu výskoku lze určit pomoci vzorce
Působením odporu vzduchu se hori zontální složka postupně zmenšuje až mizl a parašutista padá k zemi vol ným pádem s kritickou rychlosti 50 m/s ve 2 000 m, 80 m/s v 7 000-8 000 m a 100 m/s ve 12 000-13 000 m. Kritickou rych lost v kterékoliv výšce je možno vypočí tat přesně. Parašutista ji může zvětšit nebo zmenšit plochou těla, vysunutim nebo stažením nohou a paží. — Po ote vření padáku zkontroluje parašutista vrchlík a šňůry. Propustná nebo otevře ná pole v zadní části vrchliku zvětšuji rychlost směrem dopředu, menši u pa dáků s kruhovým vrchlikem (1-2 m/s) a větší u obdélníkových „křidel" (9-13 m/s). — Klesání je možno usměrňovat otáčením padáku a směrovými skluzy. Padák se otáčí pomocí kolíků na konci řidicich šňůr, uchycených na zadních popruzích padáku. Tahem za levý kolík se otáčí padák vlevo a naopak. Jedna otočka o 360° trvá asi 60 s se ztrátou výšky asi 300 m. Padák je možno otáčet jen do 200 m nad zemí. Ve výškách pod 200 m se k okamžité regulaci směru kle sání používá skluzů dopředu, dozadu i do stran. Skluzu se dosáhne stažením předních, zadních nebo stejnostranných popruhů. Před přistáním se rych lost dopadu zbrzdí staženim popruhů na návětrné straně. Klesání ovlivňuje si la větru a stoupavé (nad sídlištěm, lo mem, polem) nebo klesavé (nad lesem, vodní plochou) proudy vzduchu. — Zá věrečnou části seskoku je přistání, za končené většinou přistávacím kotou lem — Parašutista řidí padák tak, aby byl ve výšce 150 m natočen po větru. Současně stahuje zadní popruhy, aby zmírnil dopad. Před dopadem pokrči nohy, zpevní svalstvo a připravi se na kotoul přes pravé rameno. Použiti při stávacího kotoulu je tim významnější, čím náročnější jsou povětrnostní podminky a čím je parašutista méně zkuše ný v brzdění dopadu padákem. Po ko toulu je nutné „v y lit" vrchlík; pokud pa dák zůstává nadmutý a táhne parašuti stu za sebou, odjisti se rychloodpoutávaci zámek a popruh. — V souvislosti L = vzdál, bodu výskoku od cíle v m, s omezenými možnostmi tréninku tech H = výška seskoku v m, U = síla větru niky při seskocích se využívá do značné v m/s, V » rychlost klesání na padáku míry cvičení na trenažérech v rámci po vm/s,50 = konstantní délka horizontální zemní přípravy. — Taktická složka je při složky klesáni parašutisty. - Tento vzorec je seskocích s akrobatickými prvky méně výhodný především pro seskok s oka významná vzhledem k pravidlům vylumžitým otevřením padáku Začátečnici čujicim atypické podmínky výkonu. Vý vyskakuji po nohou proti směru letu, znam však má při využiváni povětrno později se sklonem 20° —45° vůči hori stních a terénních podminek pro řízeni zontu a s mirným zapaženim. Zkušení padáku na cil a pro přistáváni na cito parašutisté vyskakují podle potřeby vou metu. — Trénink. Tréninku před i střemhlav po směru letu se snahou chází speciální lékařská prohlídka, ob zvýšit rychlost pádu před změnou polo novovaná každý druhý rok. Podle vý hy. — Po výskoku působí na parašutistu konnosti, související s počtem a nároč v horizontálním směru setrvačnost letu nosti seskoků, rozlišujeme zákl., výkon a ve vertikálním směru zemská tíha. nostní a vrcholový trénink. Cílem zákl.
sportovní parašutismus tréninku je rozvoj všeob. zdatnosti a speciálních dovedností spojených s řízením padáku, bezpečným přistá ním, balením padáku. Součástí jsou teor. vědomosti z oblasti teorie parašutis mu, těch. seskoku, meteorologie, vý sadkového provozu — První seskoky se absolvují z výšky 600 až 800 m, s au tomatickým otevřením padáku. — Vý konnostní trénink je zaměřen na rozvoj psych, vlastností, pohyb, a takt. schop nosti potřebných k zvládnuti optimálniho výkonu v typických i atypických podmínkách volného pádu. Seskakuje se z výšek několika tisíc metrů Volný pád trvá 3 s. později 5 s i více. Se skoky na přesnost přistání se absolvu ji z výšky 2 000 m, noční seskoky z vý šky 1 000-2 000 m, seskok do vody z 800 až 1 350 m atd. — Vrcholovým trénin kem se zvyšuji funkční možnosti orga nismu a těch.-takt. dovednosti na nejvyšši úroveň. Cíle tréninkových etap jsou konkretizovány výcvikovými osno vami, které vytvářejí předpoklady pro splnění výkonnostních tříd. — Požadav ky k získání výkonnostních třid jsou shodné s požadavky na uděleni výkon nostních odznaků FAI. III. VT odpovídá zlatému odznaku FAI - stupeň D, II. VT odpovídá zlatému odznaku FAI s jed ním diamantem - stupeň E, I. VT odpo vídá zlatému odznaku FAI se dvěma di amanty - stupeň F, mistrovská třida odpovidá zlatému odznaku FAI se třemi diamanty - stupeň 6. — Výstroj a vý zbroj: jednodilná kombinéza, přiléhavá a pružná pro akrobacii, volná a hrubá pro RW discipliny, kožená obuv nad kotníky, motocyklová kukla s řemínkem pod bradou Při seskocích z velké výšky se použivaji letecké brýle, speciální teplá kombinéza a boty. — Hlavni a zá ložní padák, samočinný otvírač padáku (u nás je používán KAP-3P). Přístroj je složen z časového mechanismu a z aneroidu se stupnicí 500-4 000 m. Při sesko cích z menší výšky, než je uvedeno na přístroji, otevírá padák časový mecha nismus, a to ve 2-5 s. Přístroj se uvádí do činnosti vytržením spouštěcího ko líčku před opuštěním letadla. Při seskocích z velké výšky se použivá speciální ho kyslíkového přístroje. — Soutěže: MS (v klasických disciplínách od 1951, RW od 1975), Světový pohár (v CRW od 1980), Za přátelství a bratrství (kaž doročně od 1971 ve víceboji). Pohár para-ski (v alpských zemích od 1965). — U nás je nejvyšší soutěži M ČSSR (v klasických disciplinách od 1952, ve viceboji od 1973). Výsledky mistrovství světa v parašutis mu Rok a místo konání: 1951 lesce-Bled, 1954 Saint-Jean, 1956 Moskva, 1958
sportovní pohyb Bratislava, 1960 Mukačevo, 1962 Oran ge, 1964 Leutkivch, 1966 Lipsko, 1968 Graz, 1970 Lesce-Bled, 1972 Tahlequah, 1974 Szolnok, 1976 Quidonia, 1978 Zá hřeb, 1980 Kazanlak, 1982 Lučenec Muži 1961 Lard (FRA) 1954 Fedščišin (SSSR) 1956 Koubek (ČSR) 2. Ozábal (ČSR) 3. Jehlička (ČSR) 1958 Ostrovskij (SSSR) 2. Jehlička (ČSR) 1960 Kaplan (ČSSR) 1962 Arender (USA) 2. Klima (ČSSR) 1964 Fortenberry (USA) 2. Klíma (ČSSR) 1966 Kresťanikov (SSSR) 1968 Tkačenko (SSSR) 1970 Jačmeněv (SSSR) 2. Pospíchal (ČSSR) 1972 Schoelppe (USA) 3. Pospíchal (ČSSR) 1974 Ušmajev (SSSR) 2 Hynek (ČSSR) 1976 Surabko (SSSR) 1978 Terlo (SSSR) 1980 Ušmajev (SSSR) 1982 Wiesner (NDR) Družstva 1954 SSSR 2. ČSR 1956 ČSR 1958 SSSR 2. ČSR 1960 SSSR 2. ČSSR 1962 ČSSR 1964 ČSSR 1966 SSSR 2. ČSSR 1968 USA 1970 ČSSR 1972 SSSR 3. ČSSR 1974 SSSR 1976 SSSR 1978 NDR 1980 SSSR 1982 NDR Ženy 1951 Larocheová (FRA) 1954 Seliverstová (SSSR) 1966 Maxová (ČSR) 1958 Prjachinová (SSSR) 1960 Rejzlová (ČSSR) 3 Rybová (ČSSR) 1962 Simbrová (USA) Kuldová (ČSSR) 1964 Taylorová (USA) 1966 Jereminová (SSSR) 1968 Vonovová (SSSR) 1970 Baulezová (SSSR) 1972 Karkoschková (NDR) 2. Tomšiková (ČSSR) 1974 Sergejevová (SSSR)
164 1976 Zakorecká (SSSR) 1978 Stearnsová (USA) 1980 Wakhoffová (NDR) 1982 Koricevová (SSSR) Družstva 1956 SSSR 2. ČSR 1958 SSSR 1960 ČSSR 1962 USA 2. ČSSR 1964 USA 1966 SSSR 2. ČSSR 1968 SSSR 3 ČSSR 1970 ČSSR 1972 SSSR 1974 SSSR 1976 USA 1978 SSSR 1980 NDR 3 ČSSR 1982 ČSSR sportovní pohyb, pohyb člověka uskutečňovaný a využívaný při sport, činnosti, zákl. součást a zároveň hl. pro středek realizace sport, výkonu. — V. t. pohyb, tělocvičný pohyb, tělesné cviče ni. sportovní postupové soutěže SSM, soutěže pořádané každoročně v rámci SSM ve vybraných sport, odvětvích. Do s. p. s. SSM jsou zařazeny: a) -> Běh Mladé fronty a Směny; b) celostátní soutěž kolektivů pohyb, výchovy v pó diových skladbách, vyhlašovaná od 1976 ÚV SSM. Soutěží 4-12členné ko lektivy mládeže od 14 let bez omezení horní věk. hranice. Členství v SSM není podmínkou. Soutěž je organizována ja ko postupová a vrcholí celostátním f i nále; c) celostátní soutěž v nohejbalu trojic, pořádaná od 1971 ÚV SSM pro tříčlenná družstva chlapců. 1971-84 sou těž končila celostátním finále, od 1985 je ukončena okr. koly; d) celostátní soutěž ve stolním tenisu, organizovaná od 1971 ÚV SSM ve spolupráci se sva zem stolního tenisu ÚV ČSTV. 1971-80 se soutěžilo ve dvouhře a čtyřhře chlapců a děvčat, ve smíšené čtyřhře a ve družstvech, od 1981 pouze v šesti členných smíšených družstvech (4 chlapci, 2 divky). Od 1985 soutěž končí v okr. kolech; ej -*■ Zdatná mládež, ce lostátní soutěž v plněni podmínek od znaku zdatnosti; f) malá kopaná, spr. národní soutěž v malé kopané. Soutěž vznikla 1967 z podnětu MV ČSM Praha, od 1971 je vyhlašovatelem ČÚV a SÚV SSM. Od 1986 soutěží chlapci od 14 let neregistrováni ve VFS ČÚV a SÚV ČSTV, bez omezení horní věkové hrani ce. Členstvi v SSM není podmínkou. Družstva nemusí tvořit hráči jednoho organizačního celku. Hraje se podle
pravidel malé a sálové kopané, vyda ných 1975. Soutěž vrcholí každoročně nár. finále; g) sálová kopaná, zvaná též kopaná s „líným míčem". Postupová soutěž SSM, jejimž vyhlašovatelem je od 1984 ÚV SSM ve spolupráci s redak cí Mladý svět. Startují pětičlenná druž stva bez omezení věku, členství v SSM a registrovaností VFS ČÚV a SÚV ČSTV, s výjimkou hráčů zapsaných na soupiskách 1. a 2. čes. a sl. nár. fot. ligy a I. ligy. Družstvo nemusí tvořit hráči jednoho organizačního celku. Hraje se podle pravidel sálové kopané, vyda ných 1983. Soutěž konči od 1986 v kr. fi nále Celostátní finále organizuje redak ce čas. Mladý svět; h) soutěž ve volej balu, vyhlašovaná od 1977 ČÚV SSM. Do 1984 soutěž chlapců vrcholila kr. ko ly, soutěž děvčat nár. finále. Od 1985 soutěž končí okr. koly; i) trojboj mláde že, soutěž na dálku organizovaná od 1986 ČÚV SSM. Soutěži se v discipli nách: jízda na kole - chlapci 50 km, dív ky 25 km; plaváni - chlapci 1 km, divky 0,6 km; běh - chlapci 10 km, dívky 5 km. Republikového finále se každoročně zú častní 20 chlapců a dívek, kteři v průbě hu soutěže dosáhli nejlepšich sou hrnných časů. — Další s. p. s. SSM jsou organizovány v rámci - * Vysokoškol ské ligy SSM a -» Pionýrské sportovní ligysportovní potápěni, branně těch. od větví zajišťované Svazarmem; 1. zájmo vé potápěni se zákl. výstrojí, tj. ploutve mi, potápěčsku maskou, dýchaci trubici nebo s dýchacím přístrojem - akvalun gem; 2. sportovní potápění, členici se na ploutvové plavání, rychlostní plavání pod vodou a orientační potápění Ve světě je nejrozšířenějši disciplínou spe arfísching, tj. lov ryb harpunou (v. t. podmořský lov.) V souvislosti s ochra nou životního prostředí je však omezo ván. U nás, v něm. mluvících státech Evropy a ve Skandinávii je zakázán Ná hradou za spearfisching vznikly soutěže ve fotografováni pod vodou (např. v SSSR, NDR). — Celosvětově je s. p řizeno - ► Světovou potápěčskou kon federací CMAS (Confédération Mondiale des Activités Subaquatiques). — Historie. Masový rozvoj zájmového po tápění je přičítán vlivu atraktivnich po tápěčských filmů natočených v 50. a 60. letech. Tech. bylo natáčení filmů a celý rozmach přístrojového potápění umož něno vynálezem plicni automatiky (viz akvalung) 1943. Plicni automatika umož ňuje tzv. nezávislé potápěni tím, že do dává potápěčům automaticky takový tlak vzduchu, jaký je potřebný z hledis ka hloubky, ve které se potápěč nachá zí. Spoluvynálezcem akvalungu a au torem řady potápěčských filmů je J. Y Cousteau. U nás jsou potápěčské při-
sportovní soutéže
165 stroje a výstroj pro civilní využiti vyrá běny od 1969 ve Sportklimexu, později v Aquacentru Praha, — Zavodni disci pliny. —v Ploutvové plavání, tj. plavání s ploutvemi v bazénu na 100, 200, 400, 800,1 500 m, ve štafetách na 4 x 100 m a 4 x 200 m; součástí je - * dálkové plaváni s ploutvemi (distanční, marató ny) na otevřených vodnich plochách. - ► Rychlostní plavání pod vodou (v ba zénu) na 100,400, 800 m s potápěčským přístrojem. - * Orientační potápění: Mkurs, 5P-tyče, hvězda, monk. — Při foto grafování pod vodou pořizují sport, po tápěči ve vymezeném prostoru a času snímky podvodní fauny na barevné dia pozitivy. Kromě toho máji za úkol vyfo tografovat barevnou předlohu zakotve nou v hloubce. Exponované filmy se bezprostředné vyvolávají a porota hod notí bodovým systémem kvalitu snimků i záběrů fotografovaných objektů. — V posledních letech se začinaji ve s. p. prosazovat herní formy. Největšího roz machu na mez. úrovni dosáhlo -» pod vodní ragby. — Sport, potápěči soutěží v řadě různých kombinovaných vícebojů s brannými, pracovnimi i kuriózními prvky. Jsou vypisovány pro družstva i jednotlivce. - Součástí s. p. je potápě ni v jeskyních (speleopotápění). Je vel mi náročné na těch. přípravu, sportov ně má nejblíže k horolezectví. Jde o nesoutěžní formu potápění s přistrojem. Speleopotápěči se podíleji na prů zkumu krasových oblastí, dosáhli řady pozoruhodných výkonů v hloubkových sestupech, průstupech sifony a při ob jevování nových podzemních prostor. — Trénink. Nácvik potápění se zákl. vý zbrojí je zajišťován v rámci zákl. školy potápěni instruktory III. třídy, a to pro dospělé a mládež od 10 let. S. p. se vzduchovým dýchacím přístrojem je za jišťováno instruktory II. třídy v rámci školy přístrojového potápěni pro zá jemce od 15 let. Výcvik v obou stupních probíhá podle osnov. Má teor. a prak tickou část, stejné jako závěrečné absolventské zkoušky. Absolventi se mo hou samostatně potápět do hloubky 13 m, hlouběji mohou jen s instruktorem. Po absolvováni těchto stupňů lze získat vyšší kvalifikační potápěčské stupně bronzový, stříbrný a zlatý odznak. — Při výcviku vedeném v klubech Svazarmu se dodržují bezpečnostní směrnice, vý cvik je kryt zdravotní péčí a pojištěnim. Při akcich do větších hloubek jmenuje vedoucí potápěč (instruktor) - v návodního a -» jistícího potápěče. Potápěči se při akci domlouvají prostřednictvím potápěčských signálů. Při neorganizo vaném potápění může dojít k poškození organismu (viz barotrauma, dekompre se, hloubkové opojení). — Ploutvové a rychlostní plavání pod vodou má
z hlediska biom., morfol., fyziol. nároků a psych, požadavků velmi blízko k pla veckým disciplínám. Metodika nácviku a trénink jsou obdobné. — Výstroj a vý zbroj potápěče. Viz hesla akvalung, dý chací trubice, keson, potápěčský kom presor, potápěčská maska, navigační zařízeni, neoprénový oblek, ploutve, potápěčský opasek. — Literatura. Adolfson, J. A. - Berhage, T. E.: Percep tion and performance under water. New York 1974. Andrejeva, S. K. a kol.. Podvodnyj sport i zdorovje. Moskva 1980. Dugan, J.: Tajemství mořských hlubin. Praha 1973. Empleton, E.: The New Science o f Skin and Scube Di ving. New York 1947. Gošovič, S.: Ronjenje u sigurnosti. Split 1971. Guljar, S. A. a kol.: Organizm čeloveka i podvodnaja sreda. Kyjev 1977. Katz, P.: Potá pěčská technika. Praha 1979. sportovní pravidla viz pravidla spor tů. sportovní přebory učňovského do rostu, postupové soutěže masového a výkonnostního charakteru učňovské mládeže, význ. součást mimoučební vý chovy učňů. S. p. u. d. probíhají v nejrozšiřenějších sport, odvětvích a tělo vých branných disciplínách za účasti mládeže učňovských zařizení, popř. ve větších učilištích předkola o přebor učebně výrobni skupiny, třídy, oboru či profese, přebory kraje, reviru, oblasti, dráhy ap. a konečně nár. a celostátní přebory resortu. Vyvrcholením s p. u. d. je meziresortní celostátni finále, ve kterém bojuje učňovská mládež o tituly přeborníků učňovského dorostu ČSSR. Startuji v něm reprezentační družstva resortů nebo vítězná družstva z resort ních přeborů. Soutěže celostátního fi nále probíhaji zpravidla ve vice sport, odvětvích najednou a jsou soustředěny do jednoho mista pod názvem olympiá da učňovského dorostu. S. p. u. d. za bezpečuji v zákl. kolech učňovská zaří zení ve spolupráci s organizacemi SSM a ROH. Za postupová kola resortní linie odpovídají tělových, komise resortů a za finálové celostátní kolo ÚV, ČÚV a SÚV ČSTV spolu s ÚV SSM, ÚRO a resorty. Činnost na úseku s. p. u. d. koordinuje komise učňovského dorostu ÚV ČSTV, která vydává k řízení přeborů jednotné zásady a termínovou listinu, sportovní přebory vysokých škol, sport, soutěže pořádané ve všech ze mích, kde existuje vysokoškolský sport. Cilem soutěži je zvyšovat zájem studen tů o akt. pěstováni TV a sportu, zlepšo vat jejich sport, výkonnost a umožňovat pravidelné přehlidky nejlepšich vysokoškol. sportovců v tradičních spor tech. Přebory se konají jednak uvnitř jednotlivých VŠ, jednak mezi vysokými školami. Převažuje rekreační a výkon
nostní zaměření. V ČSSR vznikly s. p. VŠ ve druhé pol. 50. let v rámci tzv. fa kultativní TV (poprvé se konaly ve škol. roce 1956-57). Finálové soutěže v jednotlivých sportech se zpoč konaly v různých vysokoškol. městech jako akademické mistrovství ČSR. Na Slo vensku se 1956-57 a 1960-61 konala sa mostatná sl. akademická mistrovství ve formě tzv Celoslovenských dni TV a sportu. Od škol. roku 1961-62 s. p. VŠ pořádají ve spolupráci MŠ, ÚV ČSTV a ÚV SSM (dříve ČSM). První kola jsou součásti SHM, druhá kola, konaná v krajich nebo oblastech, máji charak ter kvalifikace pro celostátní přebory, tzv. čs. univerziády. Na čs. univerziádách jsou zainteresovány nejen VŠ, ale i NV a průmyslové závody pořádajícího města, blízká JZD, masové spol. organi zace a další složky NF. sportovní příprava, souhrn činitelů a podmínek podilejícich se na rozvoji sportovce a jeho výkonnostním růstu. Jejím jádrem je sport, trénink, zahrnuje však také např. celkový životní režim, profesionální a spol. zařazení, rodinný život, výživu, hygienu, možnosti regene race atd Pojem s. p. je někdy nespráv ně používán jako synonymum sport, tréninku, je však svým obsahem značně širší. sportovní sekce, název odb. orgánů jednotlivých odvětví sportu na každé územní úrovni ČSTV, používaný do III. sjezdu ČSTV 1967. S. s. nebyly na rozdíl od současných svazových orgánů ČSTV orgány volené, ale jmenované přísluš ným voleným územním orgánem ČSTV. Změna tohoto způsobu vytváření odvě tvových orgánů ČSTV a jeho nahrazení dem. organizační výstavbou na základě voleb byla současně se změnou názvu odvětvových orgánů ČSTV zakotvena na III. sjezdu ČSTV do stanov ČSTV. V. t. svazy ČSTV. sportovní soutěže, součást a vy vrcholení tělových, procesu ve sport, odvětvích či branně vých. procesu v od větvích branně sport, činnosti, v němž dochází mezi účastníky tohoto procesu k organizované výkonnostní konfronta ci (viz soutěže). Š. s. jsou cílem sport, tréninku a kontrolou jeho úspěšnosti. Zařazují se v rámci - ► ročního tréninko vého cyklu jednotlivých sport, odvětví do hlavního (závodního) období. Orga nizace s. s. je determinována: a) z hle diska vnitroorganizačni struktury spol. organizací a resortů, které pořádají -v soutěže masového charakteru; b) z územního hlediska na soutěže celo státni, republikové, krajské, okresní a místní; c) z hlediska způsobu uspořá dání na soutěže jednorázové a dlouho dobé; d) z hlediska přístupnosti úča stníkům na soutěže výběrové a nevýbě-
166
sportovní srdce rové. Účast ve výběrových soutěžích je omezena kritérii výkonnosti, např. vý konnostní třídou, - * limitem, postupem z nižšího kola soutěže. Účast v nevýbérových soutěžich se umožňuje každé mu, kdo splňuje zákl. podminky pro start. Nevýběrovými soutěžemi jsou zpravidla zákl. kola soutěží masového charakteru a některé - > soutěže výkon nostního charakteru, zejm. zákl. soutě že výkonnostního sportu (viz mistrov ské soutěže). Způsob organizace s. s. a sport. těch. podminky pro jejich pro vádění a řízení určuji platné soutěžní normy, tj. -*• pravidla sportů, -» sou těžní řád a - * rozpis soutěže, sportovní srdce, zvětšené srdce jako důsledek fyziol. adaptace na dlouhodo bý vytrvalostní trénink. Objem dutin s. s. je velký a při stahu (systole) vypudí větší množství krve než srdce netréno vané. To znamená velkou funkční rezer vu pro velké těl. zatížení, kdy --*■ minu tový objem srdečni může vzrůst až na 40 l/min. Není to však srdce hypertrofické, zbytnělé, ale spíše dilatované s nezměněnou tloušťkou srdečni stěny. S. s. neznamená zvýšené riziko ve smyslu selhání, zástavy nebo nemoci srdce. Někdy v klidových podmínkách, např. při delším přerušeni tréninku, se mohou objevit nepravidelnosti v rytmu s nepříjemnými subj. pocity, které po obnoveni tréninku rychle mizi. Mluví se o - * abstinenčních příznacích Po skon čení závodni činnosti se velikost srdce zmenši. sportovní střelba, střelba -» střelný mi zbraněmi do -» terčů, sport, odvětví branného charakteru organizované Svazarmem, ozbrojenými složkami FMV a FMNO v TJ RH a VTJ i myslivec kými svazy (ČMS, SPZ). S. s. patří do skupiny sportů senzomotorických, vy žaduje vysokou přesnost a koordinovanost činnosti, psych, rovnováhu, pla stické viděni a zrakovou paměť Je ná ročná na adaptaci nervosvalových funk ci směřujících k udrženi oka, miřidel a terče v jedné přímce za max. stability zbraně. K tomu je nutná vysoká adapta ce polohových a vzpřimovacich reflexů, drženi hlavy ve vztahu k trupu, udržení stálosti polohy a těžiště. Vyžaduje spe ciální nácvik a adaptaci kardiorespirační, použiti zrakového analyzátoru a vestibulárního aparátu. Psych, napětí v zá vodech, projevujici se jako nervozita, vyžaduje sebekontrolu. Pro střelce je každý výstřel samostatným závodním výkonem, který je započítán do celk výsledku závodu (nezapočítávají se pouze nástřelné výstřely). — Historie. S. s. se vyvinula ze střelby ze zbraní osobnich, služebních a loveckých. První střelné zbraně se objevily ve 13. stol., byly těžké a neforemné, měly menši
dostřel než luky a kuše. Střelba nebyla přesná ani bezpečná. Závodni střelba šípem z kuše ještě dlouho konkurovala střelbě z pušky, protože měla účinný dostřel až 450 metrů, zatímco puška jen 150 metrů. Dodnes se z kuše závodně střílí a jsou organizována mistrovství. — První střelecké závody ze střelných zbraní se konaly 1471 ve Švýcarsku. Z této doby pocházejí i první pravidla Dnešní forma s. s. se uvedla střelecký mi disciplinami a závody v Anglii ve Wimbledonu 1860. Zde byl zal. první nár. střelecký svaz. Mez. střelecká fe derace byla zal 1907 v Curychu ve Švý carsku. Jako UIFAT (Union Internatio nale des Federations et Asociations de Tir) existovala do 1. svět. války. Činnost federace byla obnovena založením UIT (Union Internationale de Tir) 1921. — U nás začínala střelba ve střeleckých spolcích a cechovních bratrstvech v Čechách i na Slovensku ve 13. a 14. století. První závod ve střelbě z pušek se konal v Praze 1565 na ostrově Malé Benátky (nynějším Střeleckém ostro vě). Střílelo se do kruhových terčů o průměru 74 cm na vzdálenost 300 lok tů (184 m), střelec měl povoleno 24 vý střelů. Od 1886 vznikaly střelecké jed noty, 1897 byla zal. Česká obec střelec ká, 1900 byly v Praze zorganizovány prv ní závody českých střelců. 1908 se ko nal první sjezd střelců, 1923 vznikla Čes koslovenská obec střelecká, která byla přijata do UIT. Naši střelci se poprvé zúčastnili OH 1920 v Antverpách. Po 2. svět. válce byla s. s. organizována ve Svazu brannosti a v Sokole. 1952 byla zřízena střelecká sekce při SVTVS a té hož roku střelectví převzal Svazarm. — Na programu OH je 11 disciplin UIT. Dalších 10 disciplin UIT je zařazováno na MS, mistrovství kontinentů a nár. mistrovství. Nár. střelecké svazy vypi suji též nár. střelecké discipliny, podo bné disciplínám UIT. Olymp, disciplíny UIT: /. Libovolná pistole (LP 60), střílí se 60 ran na 50 m malorážni pistoli 5.6 mm, event, s ortopedickou pažbou a napí náčkem spouště; čas na střelbu je 2:30 h včetně 15 nástřelných ran (před závodem nebo mezi desetirannými po ložkami). Střílí se na terč 50/20. 2. Rychlopalná pistole (RP 2 x 30), dř. též Olymp, rychlopalba nebo rychlopalba na olymp. siluety; střílí se 2 x 30 ran na 25 m, samonabijeci (automatickou) malorážni pistoli 5,6 mm, rozměry mak. 30 x 15 x 5 cm a hmotnost 1,26 kg; střílí se na pět terčů ve tvaru siluety, vy soké 160 cm, široké 45 cm, v sériích po 5 výstřelech vždy 2 x za 8 s, 2 x za 6 s a 2 x za 4 s. Druhá část závodu (30 ran) se střílí zpravidla druhý den. Před každou částí závodu je 5 ran nástřel
ných. 3. Standardní pistole (StP30 + 30), disciplina ženy. Střílí se 30 + 30 ran na 25 metrů malorážni pistolí ne bo revolverem 5,6 mm o max. šířce 5 cm, hmotnosti 1,36 kg, odporu spouště 1 kg. První část soutěže (30 ran) se střílí na terč 50/20 v sériích po 5 ranách za 6 min, druhá část (30 ran) na otočnou si luetu 160 x 45 cm v 5ranných sériích v čase 3 s na 1 výstřel s přestávkami 7 s. Před každou části je 5 ran nástřelných Celkem 60 výstřelů v závodě s max. po čtem bodů 600. 4 Libovolná maiorážka (LM 60), střílí se 60 ran vleže na 50 me trů, čas na střelbu je 1 45 h včetně neo mezeného počtu nástřelných ran před začátkem závodu Terč 16/11, max hmotnost zbraně 8 kg, povolen napíná ček spouště a mech. mířidla. 5. Libovol ná maiorážka (LM J x 40), střílí se 3 x 40 ran na 50 metrů ze tří poloh po 40 ra nách: vleže (čas 1:15 h). vstoje (čas 1:45 h), vkleče (čas 1:30 h) včetně neomeze ného počtu nástřelných ran Terč a zbraň jako u LM 60 Max. 1 200 bodů 6. Standardní maiorážka (StM 3 x 20), disciplína žen. Střílí se 3 x 20 ran na 50 metrů ve třech polohách po 20 ranách, čas na střelbu 2:30 h včetně nástřel ných ran, zbraň ráže 5,6 mm, hmotnost 5 kg, spoušť bez napínáčku, terč 16/11. 7. Vzduchová puška (VzdPu 60), střílí se na 10 m 60 ran, čas na střelbu 2:15 h zbraň ráže 4,5 mm, hmotnost do 5 kg, terč mez. s desítkou o 0 1 mm, odpor spouště neomezen, napínáček zakázán. 8. Vzduchová puška (VzdPu 40), disci plína žen. Střílí se na 10 m 40 ran, čas na střelbu 1:30 h zbraň a terč jako u VzdPu 60. 9. Běžící terč (BT 30 + 30), střílí se 30 + 30 ran na 50 metrů malorážní puškou 5,6 mm s optickým zamě řovačem (dalekohledem), s hmotnosti do 5 kg, terčem je silueta divočáka s kruhy (desitka má 0 6 cm) pohybují cí se dvěma směry v průseku 10 metrů v časech a) 2,5 s, tj. rychlým během, b) 5 s, tj. pomalým během. Výsledek je součtem bodů obou části, lze získat 600 bodů. 10. Skeet střelba na 200 leticích asfaltových terčů (holubů) brokovnici max. ráže 12/70. - ► Vrhačky umístěny na věžich na stranách kruhové výseče, po obvodu je umístěno 7 stanovišť pro střelce, osmé je ve středu kruhu. I I Trap, též baterie, střelba na 200 letících asfaltových terčů (holubů) brokovnici max. ráže 12/70, pět stanovišť střelců v řadě vedle sebe, 15 vrhaček v okopu 15 m před střelci. Mez. discipliny UIT Ineolympijské): 12. Vzduchová pistole, střílí se 60 ran na 10 m libovolnou pistolí na stlačený vzduch nebo CO:, ráže 4,5 mm, hmot nosti do 1 500 g, rozměry max. 420 x 200 x 50 mm, odpor spouště 600 g, terč 60/156, doba na střelbu 2:15 h.
sportovní střelba
167 včetně 15 nástřelných ran. 13. Vzducho vá pistole pro ženy, střílí se 40 ran na 10 metrů. Terč a zbraň jako u VzdPi 40 (č. 12). Doba na střelbu 1:30 h; 14. Velkorážní revolver, event, pistole (VP 30 + 30), střílí se 30 + 30 ran na 25 m, zbraň ráže 7,72 mm až 9,65 mm, hmotnost 1 400 g, odpor spouště 1 360 g, délka hlavně max. 153 cm (6 palců), vzdále nost miřidel 22 cm, šířka pažby max. 5 cm. Způsob střelby a terče jako u StPi 30 + 30 jč. 3). 15. Standardni pistole (StPi 20 20 20), střílí se 20 + 20 + 20 ran na 25 m, zbraň jako u StPi (č. 3). Střílí se na otočný terč 50/20 v pětiranných sériích, vždy 4 x 5 ran za 150 s, 4 x 5 ran za 20 s a 4 x 5 ran za 10 s. Max. počet bodů 600. 16. Standardní malorážka (StM-60), disciplína žen. Střílí se 60 ran vleže, zbraň a terče jako u StM 3 x 20 (č. 6). Čas na střelbu 105 min včetně nástřelných ran před závo dem. 17. Velkorážní terčovnice (VT 60), střílí se 60 ran vleže na 300 m, zbraň rá že do 8 mm, hmotnost do 8 kg, povolen napínáček spouště. Čas na střelbu 2 h včetně nástřelných ran, terč 100/60. 18. Velkorážní terčovnice (VT 3 x 40), střílí se 3 x 40 ran na 300 m ve třech polohách: 40 ran vleže v čase 1:30 h (možno započítat prvních 40 ran ze závodu VT 60,60 ran vleže), 40 ran vsto je v čase 2 h, 40 ran vkleče v čase 1:45 h. Zbraň a terč jako u VT 60 (č. 17). Dis ciplina byla na programu OH do 1972. Jednotlivé části závodu VT 3 x 40 se vy hodnocují jako samostatné discipliny na MS a mistrovství kontinentů, a to VT 40 vstoje, VT 40 vleže a VT 40 vkleče. 19. Velkorážní standardni puška (dř. ar mádní puška), střílí se 3 x 20 ran na 300 metrů ve třech polohách (vleže, vkleče, vstoje) po 20 ranách s nástřelem v celkovém čase 2:30 h. Terč 100/60 (jako u VT), zbraň do hmotnosti 8 kg, ráže do 8 mm, odpor spouště nejméně 1 500 g, standardní pažba. 20. Běžící terč - smíšené běhy (BT 40 mix), střílí se 40 ran na 50 m, 20 výstřelů na terč po hybující se rychle a 20 výstřelů na terč pohybující se pomalu s nepravidelnou rychlosti běhu, zbraň a terč jako u BT 30 + 30 (č. 9). Nastřílet lze max. 400 bo dů. 21 Běžící terč na 10 metrů (BT Vzd 40) - vzduchová puška. Střílí se 20 + 20 ran, 20 ran na terč v pomalém běhu a 20 ran na terč v rychlém běhu. Povolena vzduchová puška s teleskopickými miřidly (dalekohledem) do hmotnosti 5,5 kg, ráže 4,5 mm, terč je redukovaná si lueta divočáka z disciplíny BT 30 + 30 v poměru 1:5 (délka siluety 264 mm, vý ška 152 mm, desítka 0 0 6 mm, pohy buje se na vzdálenost 10 metrů v průse ku 2 metry). Na ME a v závodech nižší úrovně jsou vypisovány mez. disciplíny pro kat juniorů a juniorek (do 20 let).
Jsou to olymp. disciplíny mužů a vzdu chová pistole, olymp. disciplíny žen, vzduchová pistole a standardní malo rážka 60 ran vleže. Tyto disciplíny jsou mez. disciplinami ESC (Evropské stře lecké konfederace). — Nár. discipliny v ČSSR. Odvozují se od mez. nebo olymp. disciplin. Myslivecké svazy or ganizuji též soutěže v loveckých stře leckých disciplínách, střelecký víceboj ap. Tyto soutéže se nezařazují do sport, střelby. 1. Sportovní malorážka a) s ote vřenými miřidly, b) s dioptrickými, střilí se na 50 m na terč 16/11 a na 25 m na redukovaný terč 8,5/5,5. Je obdobou StM. Kromě závodu 3 x 20 ran ve třech polohách (čas 2:30 h) se střílí i polovič ní standard, tj. 3 x 10 ran, dále 60 ran vleže v čase 2:30 h a poloviční standard 30 ran vleže. Počty nástřelných ran: 15 pro 60 vleže a 3 x 6 pro 3 x 20 (pro každou polohu 6 ran), pro 30 ran vleže 10 ran, pro 20 ran vleže 5 nástřelných ran. 2. Sportovní pistole (SP 30 + 30)., střilí se 30 + 30 ran na 25 m, pol. závo du na kruhový terč 50/20, pol. na otoč nou siluetu 161/45. Plný počet ran na závod 30 + 30, poloviční 15 + 15 ran s nástřelem 3 výstřely před každou po lovinou. Obdobou je střelba 30 ran na kruhový terč (první část závodu 30 + 30) s nástřelem 5 výstřelů. V pol. stan dardech je možno splnit podmínky jen pro II. VT. Zbraň malorážní pistole nebo revolver ráže 5,6 mm na náboje short nebo long rifle. Odpor spouště 300 g 3. Velkorážní pistole, služební (VPsl 30 + 30), obdoba mez. VP 30 + 30, střílí se na 25 m pistoli nebo revolverem oz brojených složek bez jakýchkoli úprav (pistole ráže 7,62-9 mm, odpor spouště minim. 1,36 kg). Obdobou je pol. stan dard 15 + 15 ran. 4. Samopal (Sa 3 x 20), na 50 m (ráže 7,65, vz 61) a na 100 m (ráže 7,62, vz 58) ve třech polo hách (jako u StM): vleže, vkleče, vstoje 3 x 20 ran (3 x 10), popř. 30 ran vleže. 5. Rychlopalba velkorážní pistoli, střílí se na 25 m, zbraň jako u VPsl, terče a postup střelby jako RP s úpravou ča sů na střelbu - prodloužení o 2 s (10,8 a 6 s). 6. Vzduchová puška s otevřenými miřidly, disciplína mládeže. Střílí se na 10 metrů, vleže i vstoje na 3 + 10, 5 + 20, 10 + 30, 10 + 40 ran. Pro střelbu vleže terč redukovaný 8/5,5, pro střelbu vstoje terč mezinárodní. Soutěže i limi ty VT jsou pro mládež do 12 let, 15 let a 18 let. Z Lovecké kolo, střílí se na střelnici pro skeet, na 20 terčů brokov nici do ráže 12/70. L. k. je průpravou pro členy mysliveckých svazů a pro mez. disciplínu skeet. — Technika. Spočívá v dokonalém zvládnutí a osvo jeni prvků přesného výstřelu: zaujeti správné polohy ke střelbě, držení a za sazeni zbraně k rameni, zamiření, zadr
ženi dechu, plynulé spouštění. Vysoké výkony ve střelbě je možno dosáhnout za těchto předpokladů: a) max. stabilita a sladění soustavy střelec-zbraň, b) do konalá nervosvalová koordinace při vý střelu, c) zautomatizování těch. úkonů, d) vysoká koncentrace při střelbě. Technika střelby je různá, liši se podle druhu zbraně, polohy ke střelbě, času na střelbu ap. — V puškových disciplí nách je shodná (s výjimkou spouštěni). V poloze vleže se střílí bez opory, může se použít upinaci řemen. Předloktí pod pírající zbraň musí svírat s podložkou (podlahou) úhel 30°. Puška se drží obě ma rukama. V poloze vkleče se střelec dotýká podlahy špičkou a kolenem jed né a chodidlem druhé nohy. Pušku drží oběma rukama, loket paže držící zbraň se opírá o koleno. Nárt klečící nohy mů že být podložen válcovou podložkou, střelec může sedět na patě klečici no hy. V poloze vstoje stoji střelec oběma chodidly na podlaze volně, bez opory. Pušku drží oběma rukama, opírá ji o ra meno, tvář a část hrudi. Použití řemenu je zakázáno — V pistolových disciplí nách se stříli výhradně z polohy vstoje Závodník stoji na stanovišti volně, bez opory. Zbraň drží a odpaluje (spouští) jen jednou rukou. Pažba pistole se nes mí opírat o zápěstí, loket nebo jinou část těla. Střelbu na otočné terče (RP, StP, VP) začíná závodník z pohotovost ní polohy, tj. očekává otevření terčů se zbraní skloněnou šikmo k zemi, v úhlu 45°. Zbraň smi zvednout, jakmile se ter če začnou otáčet do čelné polohy. — Střelba na běžící terč se zahajuje z po hotovostní polohy, zbraň se drží oběma rukama, pažba se botkou dotýká boku nebo břicha pod linii pasu. Střilí se vstoje bez opory, řemen neni povolen. Puška se zvedá, jakmile se objeví terč. Střelba na skeetu se zahajuje z pohoto vostní polohy obdobné jako u BT. As faltový terč (holub) je vypuštěn na po vel závodníka. — Střelba na baterii (trap) začíná se zbrani zasazenou do ra mene, s hlavní zaměřenou do směru očekávaného objevení se terče (holu ba) Terč je vypuštěn na povel závodní ka. — Technika střelby na pohyblivé terče (baterie, skeet, BT) spočívá v rychlém a přesném zasazeni zbraně do ramene a ve vedeni zbraně, tj. sle dování dráhy letu (běhu) terče zalíce nou, srovnanou a ustálenou zbraní, a to plynulým pohybem trupu. Na rozdil od střelce střilejíciho z pušky nebo pistole sleduje střelec při brokové střelbě plně terč a miřidla pouze vnímá Většina vynikajicich střelců stříli s oběma očima otevřenýma. Při výstřelu musí v zamíře ni využit předsazení, tj vystřelit tak da leko před terč ve směru prodloužené dráhy letu, aby se terč setkal s výstřele
sportovní střelba
168
Sportovní střelba z pistole
nými broky. — Trénink. Hlavními pro středky tréninku jsou všeob. těl. přípra va a speciální střelecká příprava. Spec. přípravu tvoří: a) trénink „na sucho", tj. nácvik prvků střelby se zbraní bez pou žití nábojů, b) trénink „ostrý", tj. nácvik prvků přesného výstřelu praktickou střelbou. — Rozlišujeme tři stupně tré ninkového procesu: zákl, výkonnostní
Střelba libovolnou malorážkou vleže
a vrcholový trénink Zákl. trénink (pro 11-15leté) má charakter všestranné pří pravy, těl., takt., tech, a psychické. Spec. příprava pro žactvo 11-12leté je zaměřena na střelbu z pušky v poloze vleže, v ostrém tréninku se střílí ze vzduchovky. Mládež 14-15letá začiná trénovat střelbu z pistole a ostatní puš kové disciplíny. Výjimečně lze v tomto
období začít i s nácvikem brokových disciplín. Výkonnostním cílem zákl. tré ninku je splnéní podmínek III výkonno stní třídy. — Cílem výkonnostního tré ninku (od 15-16 letj je neustálé zvyšová ní sport, výkonnosti, postupné plněni li mitů vyššich výkonnostních tříd až po získáni mistrovské třídy. — Cílem vrcholového tréninku je dosahování max. výsledků a úspěšná reprezentace ČSSR na mez. soutěžích. Vrcholový tré nink probíhá ve střediscích vrcholové ho sportu (SVS) ÚV Svazarmu, SVS FMV Rudá Hvězda a armádních SVS Dukla. Do těchto SVS jsou vybíráni sportovci z oblasti výkonnostního spor tu Nejvýkonnéjšim obdobím sport střel ce je věk mezi 25 a 35 lety. Výkonno stní i vrcholový trénink je možno prová dět i ve vyšším věku (např. Polák Zapedský startoval na OH pětkrát, na OH 1968 a 1972 získal zlaté medaile, a to ve 39 a 43 letech). — Výstroj a výzbroj. Střelci brokových disciplín a na BT použivají střelecké vesty, u pistolových dis ciplín střeleckou bundu nebo kožený kabát, obuv vycházkovou nebo sportov ní. U puškových disciplín se používá střelecký kabát Izpravidla kožený) s ná šivkami, střelecké boty, střelecké kal hoty a rukavice. Tyto části výstroje jsou omezeny pravidly a podléhají kontrole rozhodčích před závodem. Střelecký kabát (včetně podšívky nebo nášivky) nesmí být po přeložení silnější než 20 mm na loktech a rameni, v ostatních čá stech 5 mm. Musí být volný, s rukávy sahajícími k pěsti spuštěné ruky. Řeme ny a jiné zpevňovací prostředky jsou za kázány Střelecká obuv: tloušťka svršku do 4 mm, ohebné podrážky do 1 cm, vý ška podpatku do 3 cm, výška boty ne smí přesáhnout ‘ h její délky. Tloušťka střeleckých rukavic nesmí být větší než 12 mm (obě vrstvy), rukavice nesmějí přesahovat zápěstí o více než 5 cm. Omezení pravidly se vztahuje i na spod ní oblečení, zesíleni a vycpávky kabátu i kalhot. Kalhoty (tloušťka materiálu ja ko u kabátu) nesmějí sahat výše než do pasu. Čepice nepodléhá kontrole — Výzbroj: - ► střelné zbraně, - ► daleko hled pozorovací (na stojanu), pokrývka na zem (podložka), upínací řemen k pušce, podložka pod nárt pro střelbu vkleče (váleček o 0 12-18 cm, dlouhý 20 cm), střelecký kufr (na přepravu zbraně), čistící prostředky a nezbytné nářadí. — Soutěže. OH (od 1896), MS (od 1897 do 1939 každoročně, od 1947 do 1954 po dvou letech, od 1955 jednou za čtyři roky, vždy dva roky po konáni OH, ve všech disciplínách UIT; v broko vých disciplinách od 1959 každoročně), ME (od 1955, pro ženy, juniory a junior ky každoročně v kulových disciplinách, v lichých letech pro všechny kat. a dis
169 ciplíny, halová ME každoročně ve vzdu chovkových disciplinách). ČSSR bylo 5 x pověřeno ESC organizaci ME. Soutěže soc. zemí: Družba, Za bratrství a přátelství — U nás je nejvyšší soutěží M ČSSR. Soutěže s mez. účastí: Velká cena osvobození (v Plzni), Velká cena SNP, Velká cena Brna, Velká cena So kolova. sportovní taktika, souhrn poznatků o vedeni sport, boje a jejich praktické uplatněni s cílem dosáhnout optimální ho plánovaného výsledku. Obsahuje sy stematický přehled forem, prostředků a způsobů vedeni boje, přehled o pod mínkách sport, boje a způsobech jejich analýzy a konečně tvorbu takt. plánů pro konkrétní případy soutěží Taktika se uplatňuje v různých sportech velmi rozdílné, proto je nutné rozpracovat jeji obsah s ohledem na konkrétní charak ter sportu. Největší význam má taktika ve sport hrách a v úpolových sportech, v nichž tvoři podstatnou část výkonu jednotlivce či družstva. Nácvik a zdoko nalováni taktiky probíhá v procesu -> taktické přípravy sportovní talent, nadání, v nejširším pojetí souhrn všech předpokladů, pře devším mot. schopností a spec. psych, vlastností, k osvojeni náročné sport, činnosti Předpoklady spočívaji ve vlo hách, které jsou dány vlastnostmi mole kul. které řídí určitou biochem. funkci a ovlivňují příslušnou mot vlastnost ne bo znak organismu. S. t. je vyjádřen ur čitými charakteristikami, jejichž pomoci jej lze s určitou pravděpodobností od hadnout. K tomu slouží diagnostika s. t. pro jednotlivé sport, disciplíny, která umožňuje výběr z běžné populace děti. sportovní technika, účelný způsob řešení pohyb, úkolu v souladu s pravi dly příslušného sportu, se zákonitostmi pohybu a s respektováním individuál ních zvláštností sportovce Kromě účel nosti se ve s. t. uplatňují i požadavky racionalizace, efektivity, ekonomie a stability. Pojmu s. t. se používá dosti volně. Osvojování a zdokonalováni s. t. je obsahem -» technické přípravy, sportovní trénink, organizovaný pro ces rozvoje výkonnosti sportovce (nebo družstva), zaměřený na dosahováni nejvyššich sport, výkonů v daném druhu sportu. Sport, výkony se demonstrují v soutěžích organizovaných podle jednotlivých sportů. Z pedag. hlediska je s t. výchovně vzdělávací proces Vzdělávací stránka je dána poznává ním, osvojováním vědomostí a doved ností a rozvojem schopností, vých. stránka navozováním situací, které ve dou k zabezpečení vzdělávací stránky a současně k mnohostrannému rozvoji osobnosti sportovce. Z did. hlediska je nutné rozlišit několik paralelně probíha
sportovní trénink détí a mládeže jících procesů; v zásadě jde o proces specializované -*■ adaptace (zaměřuje se na jedno odvětví), proces -*• moto rického učení a sociálně interakční pro ces výchovy. — Trénink lze v nejširším smyslu chápat jako proces složité bio logicko-sociální adaptace; v užším smyslu představuje adaptace specific ké přizpůsobení organismu sportovce zvýšené těl. námaze (funkční přizpůso beni, rozvoj pohyb, schopnosti). Sou časně však je třeba ovládnout řadu no vých pohybů, protože ve sportu se mo hou uplatnit pouze pohyby osvojené, naučené (pohyb, a sport, dovednosti). Jejich nácvik se opírá o poznatky speci fického procesu mot učeni. Sociálně interakční aspekty s. t. jsou určovány reálnými vztahy sportovce k okolnímu prostředí (trenér, soupeř, spoluhráči, diváci). Prakticky je nácvik spojován se zatéžovánim (s cílem přizpůsobit orga nismus vysoké námaze), k nácviku patři osvojování vědomostí nejrůznějšiho ty pu (pravidla, taktika, hygiena ap ). Sou částí s. t. je i vých. působení, tj. formo váni osobnosti sportovce nejen ve vzta hu ke sportu, ale k celkovému spol. dě ni. S. t. se v průběhu svého vývoje for moval v ucelený, neustále propracová váný systém. V něm se jako relativné samostatná oblast vyděluje - ► sportov ní trénink détí a mládeže, součásti je i výběr talentů. Zvyšování sport, mistrovstvi představuje ucelený dlouhodo bý kontinuální proces, který probíhá v určitých etapách (zákl., specializova ného a vrcholového tréninku) V proce su s. t. platí kromě obecných - * didak tických principů i specifické -> princi py sportovního tréninku. Z did. a orga nizačních důvodů se s. t. členi do jednotlivých složek: jsou to těl., těch., taktická a psych, příprava; těmito slož kami průběžně prolíná výchova včetně politickových. práce Úkoly složek jsou zabezpečovány pomocí prostředků s. t., majícich převážně charakter -*■ těle sných cvičeni. Zákonitosti zvyšování sport, výkonnosti se uplatňuji ve spéci fické - * stavbě sportovního tréninku Jejím základem jsou -*■ cykly, elemen tárním prvkem stavby tréninku je - * tréninková jednotka Snaha o zvědečtě ní rozvoje sport, výkonnosti se v sou časné době projevuje v úsilí o vědomé řízeni sport, tréninku. Tréninkové půso bem se v souhrnu projevuje ve zvyšová ni trénovanosti sportovce. Její optimál ní úroveň zaměřená ke konkrétním sou těžím se označuje jako sport, forma, je jímž projevem je max. výkon, sportovní trénink dětí a mládeže, též sportovní příprava mládeže (širší pojem), jednotný, účelný a věd. zdů vodněný systém cílů, úloh, postupů a podmínek v rámci sport, tréninku,
soutěženi i mimotréninkového procesu, které vyplývají z fyziol., psychol. a soc odlišností Systém sleduje všestranný harmonický rozvoj osobnosti a zvyšová ni zdatnosti a výkonnosti mladých spor tovců. Ve vývoji a sport, kariéře spor tovce představuje etapu racionálně zdůvodněného, postupného a plánovi tého rozvoje, adaptace a zvyšováni vý konnosti, která má dosáhnout vrcholu v optimálním období ontogenze člově ka Sport, příprava mládeže je efektivní formou vhodného ovlivňování, má být co nejmasovější a má umožňovat nejta lentovanějším jedincům propracovat se k vrcholným výkonům. Má být součásti systému výchovy i spol. aktivity a cel kové přípravy na život. Specifické zvláštnosti sport, přípravy mládeže se projevuji v zaměřenosti, principech, zá sadách, organizaci i řízení Zaměřenost chápeme jako přípravu na vysoké výko ny v optimálním věku, která vyžaduje dlouhodobost, perspektivnost, respek tování zákonitosti vývoje jedince. Zatí žení se musí ve všech oblastech sport přípravy mládeže zvyšovat postupně a pozvolně. Jednostranná a monotónní činnost odporuje požadavkům vše stranného a harmonického rozvoje i charakteru rozvoje mentality mladých lidi. Při tréninkovém procesu se má nej prve zvyšovat objem zatížení a později postupně i jeho intenzita Nutnou sou části tréninku jsou kompenzační cvičeni jako součást relaxačních a regenerač nich procesů. V počáteční etapě se cel ková trénovanost a výkonnost mladých sportovců zvyšuje všestrannými trénin kovými prostředky, postupně se zvyšu je podíl specifických prostředků, při čemž se respektují individuální zvlášt nosti trénovaného. — Sport, přípravu mládeže dělime do několika etap. První etapou je sport, předpřiprava, ve které konfrontujeme požadavky jednotlivých sport, odvětví a disciplín s možnostmi a zájmy jednotlivce, utváříme jeho vztah ke sportováni a současně odhalu jeme jeho předpoklady. V etapě zákl. přípravy rozvíjíme všestrannost, vytváří me základy pozdější sport, výkonnosti. Etapa specializované přípravy je pře chodem ke specializaci, začínáme v ní se základy specializované přípravy. Eta pa vrchcholné přípravy se týká sport, vyspělé mládeže, která v mnohých sport, odvětvích již dosahuje vysokých výkonů, v některých sportech tvoří zá klad přechodu do kat. dospělých. — Při rozvoji jednotlivých pohyb, schopností je nutné přihlížet k jejich přirozenému vývoji, který díky odlišnému rozvoji or gánů a funkcí není rovnoměrný. Silovou přípravu zdůrazňujeme až po 15.-16. ro ku, přiměřený rozvoj sily je možné a účelné podporovat vhodnými pró-
170
sportovní trénink žen středky již okolo 11. roku. Pro rozvoj všech forem rychlostní schopnosti jsou v dětském věku nejpřiznivějši podmín ky; příznivě působí krátkodobé rychlo stní zatíženi všestranného charakteru. U 12-15letých je možno uvažovat o dáv kováni rychlostních cvičení ve spojitosti s tréninkem ostatnich pohyb, schopno sti, zejm. silové a vytrvalostní. S vhod né usměrněným rozvojem vytrvalosti můžeme začít už po 10 roku; spojuje se se zatěžováním dýchacího a oběhové ho systému. K obtížnějším formám roz voje vytrvalosti v síle a vytrvalosti v rychlosti je třeba přistupovat uváženě z hlediska úrovně trénovanosti každého jedince. Je třeba si všimat příznaků přetížení organismu. Dětský věk je mi mořádně příznivý pro rozvoj obratnosti a kloubni pohyblivosti. Největší před poklady pro rozvoj obratnosti jsou mezi 6.-10. rokem věku Kloubní obratnost je nutným předpokladem projeveni ostatnich pohyb, schopností a techni ky, proto je třeba ji soustavně rozvíjet. V těch. přípravě jde o kvalitní zvládnutí sport, dovedností. Jednotlivá sport, od větví kladou různé nároky z hlediska množství, složitosti i náročnosti kombi nací jednotlivých prvků. Od 7-9 let véku jsou přiznivé předpoklady pro celkový rozvoj motoriky. Pro efektivní mot. uče ní (zvi. novým pohybům) je nejvhodněj ší období ve věku od 10 do 12-13 let, kdy je třeba položit základy techniky budoucí specializace. V taktice jde u mladých sportovců především o se známení se s pravidly a o utváření schopnosti cílevědomě soutěžit, umět využívat vlastní pohyb, a intelektový potenciál. Specifické vědomosti se roz víjejí paralelně s úrovní sport, zdokona lováni a máji vést k tvořivému přístupu při řešení sport, situací. Cilevědomá psychol. příprava má být především dlouhodobá. Zaměřuje se na rozvoj cel kové a předevšim výkonnostní motiva ce, schopnosti překonávat překážky, mobilizovat sily v potřebnou chvíli, na utváření systému sebekontroly a opti málních mezilidských vztahů. Základem vých. práce v dětském věku je kolektiv. Speciální pozornost věnujeme pubertě (u děvčat začiná mezi 11. a 12., u chlap ců mezi 12. a 13. rokem). Všeobecné se projevuje určitým mot. rozladěním. Vět šina odborníků však soudi, že pokud pubertě předchází dlouhodobá kvalitní a správně vedená příprava, nemusí v tomto období dojít v mot. sféře k pro jevům disharmonie. Určité zvláštnosti jsou i ve stavbě sport, přípravy; celý rok má v podstatě charakter přípravné ho období prokládaného sérií závodů či zápasů. Optimálně je třeba regulovat poměr mezi přípravou a soutěžením, frekvenci a náročnost závodů či startů
v soutěžích. Začátek sport, činnosti i start za jednotlivé věkové a výkonno stní kat. určuji příslušné směrnice (Směrnice pro závodění mládeže). Při přípravě mládeže je velmi důležitá úlo ha komplexní zdravotní péče, pravidel ných lék. prohlídek, hodnoceni zdatno sti, sport, připravenosti a výkonnosti, sportovní trénink žen, tréninkový proces ovlivněný specifickými odliš nostmi, které vyplývají především z povahy ženského organismu (stav ba, fyziol., psychol. zvláštnosti) v porov náni s muži a ze sociálni role žen. Ženy mají slabší kostru, menší výšku, kratší dolní končetiny, kratši trup, užši rame na, širší pánev, nižši průměrnou hmot nost, silnějši vrstvu podkožního tuku, nižši těžiště. To všechno vytváří jiné podmínky pohybu; slabší vazy a volněj ší klouby sice umožňuji jeho větši roz sah, současně však ztěžuji uskutečněni některých pohybů. V skladbě hmotno sti mají svaly u žen o 10-15 % menší za stoupení než u mužů, stavba jejich těla je méně pevná a tedy méně vhodná pro silové výkony. Ženy mají menší objem srdce, kratší a klenutější hrudník, menší vitální kapacitu ap.; vnitřní orgány pra cují méně efektivně. Zvýšená námaha se kompenzuje hlavně vzestupem te pové frekvence. Ženy máji nestálejší systém žláz s vnitřní sekreci, dochází u nich k větším výkyvům těl. a duševní výkonnosti. V psych, oblasti bývají ženy labilnější, méně odvážné a samostatné, jsou však starostlivějši a svědomitější. Menstruační cyklus jako komplexní jev celého organismu zasahuje do sport, činnosti a výkonnosti. Podle mnohých autorů se odlišnosti žen projevuji ve sportu všeobecně menší trénovanosti, která se pomaleji zvyšuje, a nižši výkon ností v porovnání s muži. Ženský orga nismus podléhá rychleji únavě, fyziol. i psychol. je labilnější, citlivější vůči ru šivým vlivům a mimořádným okolno stem. Ve sportu a sport, výkonnosti žen se více uplatňují individuální odlišnosti. Z hlediska růstových a vývojových změn probíhají jednotlivé procesy u děvčat (zejm. v dospívání) rychleji, výrazněji, ale zároveň i složitěji než u chlapců. Možnosti a schopnosti žen ského organismu, jeho specifické odlišnosti, působí komplexně při roz hodováni o vhodnosti sport, odvětví či disciplin pro ženy. Rozlišujeme sporty obzvláště vhodné, kterým se dokonce věnují jen ženy (moderní gymnastika, synchronizované plaváni ap ), sport, odvětví vhodná pro muže i ženy (plavá ní, sport, hry, lyžování ap.) a sporty ne vhodné, škodlivé pro ženy (vzpíráni, zá pas, skoky na lyžích ap.). — V jednotli vých složkách sport, přípravy je třeba respektovat zvláštnosti ženského orga
nismu. V těl. přípravě se nejvýraznějši odlišnosti od připravy mužů projevuji při posilování. Ženy mají posilovat vše stranně a postupně, dávat přednost vyššímu počtu opakováni před velikosti zátěže, vyvarovat se tvrdým doskokům. Při rozvoji rychlosti vznikají problémy s rychleji nastupující únavou, proto se doporučují větši intervaly oddechu. Při získávání vytrvalosti je zvyšování její úrovně u žen pomalejší než u mužů, zís kaná úroveň se však udržuje déle V rozvoji obratnosti, zejm. u 13-14letých sportovců a sportovkyň, nejsou žádné rozdíly. Kloubní pohyblivost dosahuje u žen vyšších hodnot než u mužů. V těch. přípravě nejsou rovněž podstat né rozdíly - u žen můžeme počítat s vět ším smyslem pro rytmus a orientaci. V takt. přípravě je třeba u žen počitat s větší emocionálností a s horšími vý sledky racionálního působení během soutěže, zejm. v zápasech ve sport, hrách. V psychol. přípravě ženy vyžadu ji větši takt. pochopeni a důvěru. Není dosud dostatečně prozkoumáno, zda je vhodné vedeni a řizeni sport, přípravy žen muži či mužů ženami. Nerespekto vání zvláštnosti sport, přípravy výrazně snižuje efektivnost tréninkového proce su. Tento proces má být celkově méně namáhavý a odlišný ve své stavbě. Zá važným problémem je i trénování žen podle „mužských vzorů". Menstruaci je třeba respektovat zejm. individuálním přístupem v dávkování tréninkového za tížení, ve výběru cvičení, prostředí a metod interakce. Je vhodné na toto období zařazovat odpočinkový cyklus. Soutěžení při menstruaci je výlučně in dividuální záležitostí. I když výkonnost v převážné většině sport, odvětví zao stává za sport, výkonností mužů, obje vuje se v poslední době výrazná ten dence ke snižování tohoto rozdílu Sportovní věstník, ústřední orgán Čs. svazu footballového. Vycházel 3 x týd ně 1919-29. Byl též informačním orgá nem Svazu házené a ženských sportů, Čs. svazu těžké atletiky, Sboru soudců footballových. Sportovní výbor spřátelených ar mád, SVSA, mez. sport, organizace soc. zemi, jejímž cílem je organizovat a koordinovat mez. sport, styky spřáte lených armád. SVSA vznikl na mez konferenci tělových, pracovníků spřáte lených armád 1958 v Moskvě. Nejvyšším orgánem SVSA je zasedání, které se koná jednou ročně. Každá členská země je ve SVSA zastoupena dvěma stálými představiteli. Na zasedáních se projednávají a schvalují vzájemné sport, styky v rámci - * letnich a zim ních spartakiád spřátelených armád ne bo jednotlivých mistrovství, posuzují se možnosti vzájemných kontaktů mezi tě
171 lových. odborníky, projednávají se ná vrhy na přijeti nových členů, posuzuji a schvalují se zmény ve statutu SVSA a uskutečňují se volby do byra SVSA, které řídí činnost SVSA mezi zasedánimi. sportovní výkon, průběh a výsledek činnosti sportovce v daném sport, od větví, resp disciplině. Je jednorázovým projevem; schopnost podávat opako vaně výkon na poměrně stabilní úrovni označujeme jako - * sportovní výkon nost. Úroveň s. v. se hodnotí buď ve fyz. měřicich jednotkách (m, s, kg ap.j, počtem dosažených branek, bodu, zásahů, nebo subj. hodnocením od borných rozhodčích, případně kom binací obou (např. skok na lyžích). Obsahem s. v. je řešeni pohyb, úkolu, který je pro každou sport, disciplínu přesné vymezen pravidly. Na řešeni to hoto úkolu se podílejí všechny vlast nosti (těl. i duševní) a schopnosti spor tovce, které se záměrně rozvíjejí v pro cesu tréninku. Rozdílnost ve sport vý konnosti je dána úrovni talentu, délkou a kvalitou tréninkového procesu Nejcharakterističtějším rysem s. v. je sna ha provést jej vždy na co nejvyšší úrov ni. Snaha objasnit a objektivizovat ob sah s. v. různých typů vede k pokusům o stanoveni struktury sport, výkonu. Z tohoto pohledu rozlišujeme dvě obla sti: výkonnostni kapacitu a připrave nost k výkonu. Výkonnostní kapacita je souborem předpokladů (morfologických, fyziol., psych.) rozvinutých trénin kem podle požadavků daného výkonu a měřitelných v průběhu jejich rozvoje (viz trénovanost, sportovní íorma). Při pravenost k výkonu je dána především psych, schopnostmi podávat v podmín kách sport, soutěži s. v. na úrovni aktu ální výkonnostni kapacity. Obé oblasti jsou trénovatelné. S. v. v jednotlivých sport odvětvích, resp. disciplínách, se od sebe navzájem liší svým obsahem. V zásadě rozlišujeme s, v. individuální a kolektivní. Individuální s. v. je dán především schopnostmi sportovce uplatnit tréninkem získané předpoklady co nejúčinněji v podmínkách soutěžení se soupeři. Úroveň výkonu je tedy zá vislá na jedinci. Kolektivní s. v. je sice také založen na výkonech jedinců, ale jeho výsledná úroveň je dána také kva litou vztahů mezi členy kolektivu. Z to hoto hlediska je pro kolektivní s. v. vel mi důležité složení družstva a jeho vnitřní struktura. S. v jsou realizovány sportovci, jsou výsledkem jejich dlou hodobé cílevědomé přípravy Poskytují jim uspokojeni jejich potřeb a seberea lizaci a současně intenzivně ovlivňuji rozvoj jejich řyzických a psych, vlast nosti a schopností. Z tohoto hlediska představuji s. v. soubory určitých hod
Správa výrobních podniků ČO ČSTV not, jejichž význam jak pro jedince (upevňováni zdraví, zvyšování zdatnosti a výkonnosti, výchova osobnosti aj.), tak i pro společnost (kult. zážitek) jsou všeobecné uznávány sportovní výkonnost, schopnost po dávat opakovaně max -» sportovní vý kon na poměrně stabilní úrovni. Základ s. v. spočívá v cílevědomém tréninku zaměřeném na stabilizaci - * výkonno stni kapacity a připravenosti k výkonu po delší dobu (viz sportovni trénink) Doba udržení vysoké s. v. je u jednotli vých typů sport, výkonů různě dlouhá Např. u výkonů rychlostních a rychlo stné silových je možné udržet úroveň nejvyšší výkonnosti (sport, formu) zpra vidla kratší dobu než u sport, výkonů vytrvalostního a technicko-est. typu ne bo u sportů úpolových či ve sport, hrách. Údržování vysoké s. v. se děje zpravidla prostřednictvím změn ve struktuře tréninku, změn v intenzitě a objemu, případně i střídáním prostře dí. Délka připravného období, systema tická péče o udrženi vysoké motivace sportovce, pravidelný rytmus soutěži, optimální regenerace sil v tréninku a zejm. mezi soutěžemi jsou dalši fakto ry ovlivňující udržení vysoké úrovně s. v. po delší dobu. Schopnost udržet vy sokou úroveň s. v. je také závislá na in dividuálních vlastnostech jedince Dlouhodobý průběh s. v. má zpravidla tři fáze: a) fáze růstu s. v. je zpravidla spojena s etapou zákl. a specializova ného tréninku, v němž se vytvářejí předpoklady perspektivní vysoké s. v.; b) fáze stabilizace výkonnosti je zpravi dla spojena s vyzráváním sportovce, je jím základem je zdokonalováni a opti malizace struktury sport, výkonu jako celku; c) fáze poklesu s. v. je obvykle spojena s vlivy věku, které v rozhodujici míře ovlivňuji postupný pokles výkonů Průběh všech fází má v různých sport, odvětvích či disciplinách své zvlášt nosti a lze ho ovlivnit subj. faktory, na př. optimálním tréninkem. Sportowiec, obrázkový sport, týdeník, vydávaný Prasou Sportowou ve Varša vě od 1950 Sportprojekt, projektová a vývojová organizace, účelové zařízení ČÚV ČSTV, zal. 1966 S. vypracovává projek ty nových tělových, zařízení a vzorové a typové projekty a návrhy tělocvičné ho nářadí a náčini. K výrobě nového ná řadí a náčiní slouží vývojová dílna, v niž bylo vyrobeno téměř sto nových druhů (např malé trampolíny, skládací lavič ky, kladiny a speciální žíněnky pro Tělo výchovné slavnosti 1970 a CS 1975), 1982 se S. stal gen. projektantem do stavby Strahovského sport, areálu pro ČSS 1986. Kromě projektů byly ve S. vypracovány zákl. vědeckotech studie
pro zpracování generelů tělových, zaří zeni a v rámci Státniho plánu výzkumu i zásady pro zpracování těchto genere lů. Ve SSR plni obdobné funkce projek tová organizace Športprojekta, zal. 1972. Sportpropag, účelové zařízeni ČO ČSTV, zal 1972. Jeho úkolem je uplat ňování politiky a programových záměrů ČÚV ČSTV v oblasti masového rozvoje TV. HI. pozornost je zaměřena na pro pagaci hnuti -» Pohybem ke zdraví vy dáváním propagačních a drobných me todických publikaci (edice 12 x 12, Trenér pro každého aj ). Vydává kalen dář akcí Buď fit, úzce spolupracuje se sdělovacími prostředky, podili se na or ganizování masových akci (Malovaný džbánek, Béh Pražanů aj.). Informačni středisko Pohybem ke zdraví zabezpe čuje dopisovou poradenskou službu pro širokou veřejnost. Sport pro všechny (Sport pour touš, fr„ Sport fůr alle, něm ), 1. název hnuti vyhlášeného v mnoha záp. zemich na podporu masového rozvoje těl. výcho vy a sportu. Obdobou u nás je hnuti - * Pohybem ke zdraví; 2. název mez. kon ferencí o problémech masového rozvo je TVS, jež se pořádají každé dva roky za účasti zástupců mnoha zemi světa. Sportrassen Extra viz plastické po vrchy. Sporttred viz plastické povrchy. Sport-turist. cestovní kancelář ČO ČSTV, zal. 1964. Pořádá tuzemské i za hraniční zájezdy s tělových, náplní, sportovně rekreačni kursy, zprostředko vává návštěvy sport, utkáni, pořádá te matické zájezdy pro jednotlivé sport, svazy. Sídlo Praha, pobočky v Kolíně, Českých Budějovicích, Plzni, Ústi nad Labem, Hradci Králové, Jilemnici, Par dubicích, Brně, Ostravě, Frenštátu pod Radhoštěm a v Kopřivnici, spotřeba kyslíku viz aerobní výkon, spoušť, součást střelné zbraně, jejimž stisknutím se spoušti úderník na zápal ku nábojnice. V. t. spušťadlo. Správa výrobních podniků ČO ČSTV, správni, koordinační' a kontrolní útvar výrobnich podniků, zal. 1974, sídlo Praha. Do jeho kompetence spadají ty to výrobní podniky: Sportovní stavby Praha, Technosport Praha, Sportcentrum Čes. Budějovice, Sportservis Pl zeň, Nisasport Jablonec nad Nisou, Techniasport Ústi nad Labem, Vegasport Hradec Králové, Brnosport, Beskydsport Frýdek-Místek a Metasport Ostrava. Do jejich výrobní činnosti spadá výstavba, údržba a rekonstrukce tělových, zařízení, výroba speciálnich stavebních hmot, ocelových konstrukci a -*■ plastických povrchů, výroba a prodej propagačnich a upomínkových předmětů, tiskovin a publikaci, výroba.
správné držení tála prodej a opravy potřeb i zařízení pro TVS, turistiku, brannou výchovu, škol ství a zdravotnictví. Výrobní podniky slouží zejm pro potřeby tělových, slo žek a ostatních organizaci NF, pouze v rámci volné kapacity mohou poskyto vat práce a služby i ostatním soc. orga nizacím a obyvatelstvu, správné držení téla viz drženi těla. sprint [angl.l, 1. v atletice běh na krát ké trati do 400 m; rychlý běh max. úsi lím (viz běh); 2. v dráhové cyklistice zá vod na krátkou vzdálenost. Do progra mu našich mistrovství byl zařazen 1889, kdy se jel zvlášť na vysokém a na níz kém kole. Na drahách 333,33 m a krat ších se jezdí na 3 okruhy, na delších drahách na 2 okruhy. Čas je měřen pou ze informativně na posledních 200 m. Závod se pořádá způsobem eliminačnim; účelem je určit 4 závodníky pro půlfinále a ze 2 půlfinálových jízd dva finalisty k jízdě o 1 a 2. místo. Do jednotlivých rozjižděk jsou závodnici nasazováni podle výkonnosti. Před ka ždou jízdou je vylosován závodník, kte rý musí ujet ve vedeni celý 1. okruh, neujme-li se soupeř dobrovolně vedeni. — Pro konečné vítězství je nutné zvítě zit ve dvou jízdách, někdy je třeba uskutečnit třetí, rozhodující jízdu (fr. belle). Sprintan viz plastické povrchy, sprinter, sportovec, který se speciali zuje na discipliny sprinterského charak teru, např. v atl. na běžecké tratě do 200 m, v dráhové cyklistice závody ve sprintu, v tandemech, na 1 km s pev ným startem a časové závody do 1 000 m, v plavání na závodní tratě do 100 m, v rychlobrusleni do 1 000 m. sprinterský trojboj, běžecký závodní víceboj sestávající z běhu na 60, 100 a 200 m. Výkony se hodnotí podle bodovacich tabulek; vítězi závodnik s nejvyššim součtem bodů. spřežení, disciplína jezdeckého spor tu, ve které jezdci vedou čtyřspřeží ne bo dvojspřeží zapřažené do kočárů předepsaného typu. Pro spřežení mo hou být vypsány tyto zkoušky: 1. a) po souzení spřeženi (kvalita, čistota, celko vý stav a dojem z jezdce, spolujezdců, koní, postrojů a vozu); íýdrezura, před vádí se na obdélníku 100 x 40 m, posu zuje se klid, pravidelnost pohybu, sou lad a lehkost předvedení; 2. terénní zkouška (maratón) na trati 23 až 27 km, sestávající z úseků krokových a klusových a úseku překážkového; má prově řit kondici a vytrvalost koni, smysl pro rychlost a umění jezdce; 3. překážková jízda na kolbišti. Hodnotí se ovladatel nost, obratnost a ochota koní a vozatajské schopnosti jezdce. Překážkové jízdy mohou být klasické, honební na čas, štafetové ap. V. t. jezdectví, čtyř
172 spřeží, dvojspřeží. spurt [z angl ], konečné vypětí, finiš, v cyklistice vystupňováni rychlosti v bo dovacim úseku závodu nebo v posled ních metrech před cílem, spušťadlo, souhrnný název pro vyjí matelné spoušťové ústroji -» střelné zbraně. Tvoři je spoušť, jejímž stisknu tím se spoušti úderné zařizeni zbraně, a spoušťová páka, která zadržuje a vy pouští bicí zařízení a je ovládána spou šti. Spouště sport, zbraní mají složité konstrukce se vzpruhami, redukčními pákami, záchytkami, popř. přerušovači. Libovolné zbraně máji povolen tzv. na pínáček spouště, který umožňuje vý střel pouhým dotekem prstu na spoušť Pro některé sport, disciplíny je stano ven minim, odpor spouště, který roz hodčí kontroluji před závodem nebo i v průběhu závodu. Výjimečně se u sport, zbraní použivaji spouště elek tronické, které nahrazuji mechanismus napínáčku. squash rackets [angl ], obměna — rackets, vytvořená 1850 studenty z Har row pro menší hřiště. Mez. federace zal. 1966, od 1967 MS jednotlivců i druž stev. Rozměry kurtu (pro dvouhry či čtyřhry) jsou 6,46 x 9,75 m. Stěny jsou vysoké 4,57 m, zadní stěna 2,13 m Krát ká čára podáni je 5,5 m od přední stěny a území podání čtverec o straně 1,6 m při stěnách za ní. Zadní pole je rozpůle no podélně na „forhand" (vpravo) a „backhand" (vlevo). Čára odrazu na přední stěně je 1,6 m od země a -» tell tale 48 cm má být ze zvučíciho materiá lu. Míček černý, dutý, gumový, o prů měru 4,4 cm a hmotnosti 30 g. Raketa s kulatou hlavou max. délky 68,5 cm, hmotnosti 280 g. Podání se provádí stří davě zprava a zleva Míček se musi
odrazit od předni stěny nad čarou odra zu a doletět do druhé pol. zadního pole. Při čtyřhrách se podání střidá jako v badmintonu Chybou ve hře je dvojí dopad míčku na zem, zahráni míčku na telltale, neodrazi li se míček od přední stěny, přičemž odrazy od ostatních stěn mohu být jakékoliv, squash tennis (angl ], amer. obměna - * squash rackets. Tenisový míček opletený síťkou umožňuje falšované odrazy. Hmotnost míčku 57 g, průměr 6,4 cm. Raketa max. délky 76 cm. sraz turistů, forma tur. činnosti, zpra vidla vyvrcholeni tur. aktivity za určité období. Kromě toho plni s. t. i důležitou úlohu propagační, náborovou a koordi nační. S. t. má zákl. programovou kon cepci, dlouhodobý termínový kalendář i určené pořadatelství. S. t. představuje vždy i význ. spol. a pol. událost, proto se osvědčila spolupráce s polit i státní mi orgány, závody, institucemi a další mi složkami NF. především s PO SSM, SSM, čes. a sl. Svazem ochránců příro dy aj. Na s. t. se setkávají turisté zastupujíci všechny druhy turistiky, pro po dobnou akci zájemců o jeden druh tu ristiky se používá termín setkání. Význ. místo máji celostátní spartakiádní tur. srazy, mez. tur. srazy přátelství (ČSSR, NDR, PLR, MLR), celostátní tur srazy, letni a zimni s. t. ČSR a SSR, Turistický sraz SNP aj. S. t. jsou pořádány také na úrovni krajů, okresů, v jednotlivých or ganizacích (školy, učňovská mládež) a složkách NF (PO SSM, SSM, Svazarm) srdce [lat. cor, řec. kardia], dutý svalo vý orgán zajišťující ♦ krevni oběh. S. je uloženo v dutině hrudní mezi oběma plícemi ve vaku osrdečnikovém. Veli kost s. zhruba odpovídá sevřené pěsti
stadion
173 člověka, hmotnost s. je kolem 300 g. Stěna srdeční se skládá ze tří vrstev, vnitřní stěnu vytváří nitroblána srdeční (endokard), stř. vrstvu tvoři srdeční svalovina (myokard) a zevní přísrdečnik (epikard). Podélnou přepážkou je s. roz děleno na pravou a levou polovinu; kaž dá polovina je příčně rozdělena na část sinovou a komorovou. Do pravé sině ústí dvě duté žily, horní a dolní, přivá dějící krev z celého těla. Do levé síně ústí plicní žily, vedoucí krev z plic. Mezi síněmi a komorami jsou otvory síňokomorové, lemované cipatými chlopněmi: v pravém s. je chlopeň trojcipá, v levém chlopeň dvojcípá (mitrální). Z komor vystupují tepny: z pravé kmen plicní, vedoucí krev do plic, z levé komory srdečnice (aorta), odvádějící krev do celé ho těla. Na začátku těchto dvou tepen jsou chlopně polomésíčité. Chlopně usměrňují proud krve a brání zpětnému toku při stahu srdeční svaloviny. Stah svaloviny se nazývá systola, ochabnutí diastola. Při systole se dutiny srdeční vyprazdňují, při diastole znovu plní. Im puls ke stahu srdeční svaloviny vychází z uzlíku sinoaurikulárniho, uloženého v pravé síni, odtud se číří k dalšímu uzlí ku siňokomorovému, z něho se dostává do komorového úseku a pokračuje k sr dečnímu hrotu, kde konči. Soubor této zvláštní svaloviny se souhrnně nazývá převodní systém srdeční. K uzlíku sinoaurikulárnímu přicházejí vegetativní nervy sympatické, které činnost urych lují (tachykardie), a parasympatické, které činnost zpomalují (bradykardie). V klidu je frekvence systol ustálena na hodnoty kolem 70 za minutu. Každou systolou komor se vypudí do tepen ko lem 70 ml krve, což je označováno jako tepový objem. Množství krve vypuzené za minutu je minutový objem, který je dán součtem tepových objemů. V klidu má hodnotu kolem 5 I, při svalové práci dosahuje 251 i více. Zvýšená hodnota minutového objemu se dá dosáhnout buď zvýšeným počtem systol, nebo zvět šením jednotlivých tepových objemů, popř. obojím. U lidí trénovaných se dě je především zvětšením tepových obje mů, u lidí netrénovaných zrychlenou frekvencí systol. — Výživu srdečního svalu zajišťují tepny věnčité (koronár ní), odstupující ze samého začátku srdečnice. Jejich náhlé zúženi (spasmus) nebo ucpání vmetkem (embolus) vede k zániku vyživovaného myokardu, k nekróze zvané infarkt myokardu. Zúžení může postupně nastat při skleróze a trombotizaci, tj. při vzniku krevních sraženin. Všechny tyto stavy výrazně ovlivňují funkci s. a vedou k oběhové nedostatečnosti, tzv. ischemické choro bě myokardu, která je dnes jednou z hl. příčin úmrtí lidí ve stř. věku. Jedním
z preventivních prostředků proti ische mické chorobě je i vhodně prováděná tél. aktivita. srdeční frekvence, též tepová frek vence, počet tepů za minutu. — Ve stě ně srdeční síně je shluk buněk, tzv. si nusový uzel, který v pravidelném rytmu vydává impulsy pro srdečni stahy. Frek vence těchto impulsů je řízena dalšími vlivy nervovými i látkovými. Nervová re gulace má centrum v mozku, kde se zpracuji informace z celého těla, např. ze svalstva, a odtud jde přislušný pod nět k srdci cestou - * vegetativních ner vů. Z látkových faktorů jsou to přede vším některé nadledvinkové hormony, např. adrenalin, ale také hormon štítné žlázy, thyroxin. Oba srdečni činnost zrychlují. Zrychlování s. f. je průvodním jevem svalové práce a je zhruba lineár ní s pracovní intenzitou. Při stejné těl. zátěži se jeji hodnoty mohou u různých osob lišit. U fyzicky zdatných je zřetel ně nižší než u netrénovaných. Příčinou není lepší funkce srdce u fyzicky zdat ného, ale spíše dobrý stav jeho pohyb, ústroji, hl. svalstva. Pohyb, nárokům nepřivyklé svalstvo vysílá při těl. zátěži nepřiměřené množství signálů do moz ku, který pak nadměrně urychluje s. frekvenci. Naproti tomu svalstvo uvyklé pravidelné těl. zátěži vydává těchto sig nálů méně a výstupní signál z mozku k urychleni s. f. je menší. Vysoká s. f. je spojena s méně ekonomickou práci srdce, vyšší spotřebou kyslíku pro stej ný - ► minutový objem srdečni. Dobrý stav kosterního svalstva šetří práci sr dečního svalu. Sledováni s.f. v klidu, např. ráno po probuzeni, nebo při kon stantní zátěži může poskytnout cenné informace o fyzické zdatnosti, stavu trénovanosti nebo začínajicí chorobě. V moderním tréninku se používá -*■ telemetrie, umožňující sledovat hodnotu s. f. i během zatížení. Sledování s. f. jedůležité při kondičních cvičeních osob ohrožených nebo postižených - * ischemickou chorobou srdeční, kde je vodít kem k určeni intenzity těchto cvičení. Průměrné hodnoty srdečni frekvence p ři max. zátěži Věk
10
Max! zátěž
200 200 200 180 175 170 i vice i více
20
30 40 50 60
srdíčko, hovor., 1. v jachtingu kovová vložka kapkovitého tvaru, která se vklá dá do zápletu lana jako ochrana před poškozením; 2. u člunů dřevěná spojka - * lubů na přídi i zádi Srí Lanka, Srilanská demokratická so cialistická republika (dř. Cejlon), stát v Asii na ostrově Cejlon v Indickém oceánu, 14,74 mil. obyv., hl. město Ko
lombo. Olymp. zkr. SRI. TVS řidí mini sterstvo sportu podle zákona o sportu z 1975. — Sport, zařízení je nedostatek, v Kolombu je moderní stadión pro fo t bal a atletiku, jehož atl. dráha odpovídá mez. požadavkům. Dále je v zemi něko lik tělocvičen (především na vysokých školách), fot. hřišť, asi 20 bazénů a 600 hřišť pro volejbal. Nejrozšířenějšími sporty jsou fotbal, kriket a atletika. — Olymp, výbor S. L. vznikl 1937. Sdružuje 13nár. svazů olymp. sportů a 3 sportů neolympijských. S. L, se zúčastnila OH 1948-80, účastní se také asijských her a her Britského společenství národů. Srstka Zdeněk, '1935, čs. vzpěrač, MS. Vybojoval bronzovou medaili na ME 1957 a obsadil 6. místo v kat. do 90 kg na ME 1956 a 1960. srub, 1. jednoduchá dřevěná stavba z hrubě opracované kulatiny. Z kon strukčních prvků je typické zejm. roho vé napojení vodorovných tyčových prvků, které jsou ve spáře těsněny plsti a tmelem. Střecha je většinou sedlová nebo stanová. Vnitřní prostor tvoři jed na mistnost, někdy dělená na obývací část a ložnici. S. postavené ve skupi nách vytvářejí srubové osady; 2. ve vodní turistice širši stěna ohraničujicí průtokový otvor propusti, slg. nazývaná též „koza". S. bývají kamenné, betono vé, dřevěné nebo ocelové, stabilita lodi, schopnost lodě samo činně se vracet po vychýlení do plaveb ní polohy; může být příčná a podélná. Míra s. I. je určena tvarem ponořené čá sti lodě a výškou těžiště lodě včetně nákladu. U veslařských člunů je rozhodujíci příčná stabilita. Vzhledem k vyso ko položenému těžišti veslařů je loď ve vodě vždy příčně labilní (nestabilní). Rovnovážná poloha je zajištěna tehdy, směřuje-li síla vztlaku vody do těžiště. Změna polohy těžiště způsobuje náklon lodi, který musi veslaři vyrovnat vychý lením těžiště na opačnou stranu. Opa kem je labilita lodi. stabilizace pohybové dovednosti, dílčí proces vývoje pohyb, dovednosti, který se označuje jako třeti fáze učeni. Ve fázi s. p. d. se dosahuje optimálních výsledků, S. p. d. znamená spolehlivost při řešeni pohyb, úkolu, zdokonalení re gulačního mechanismu a odolnost proti různým rušivým vlivům, obzvláště v podmínkách sport, utkání a v bezpro středním styku s protivníkem, stacionáta, kolmá překážka v - ► parkúrovém skákání, několik bariér zavěše ných nad sebou na jednom páru sloup ků. stadion [řec ], v ant. Řecku 1. obdélní ková, na jednom konci polokruhovité zaoblená běžecká závodní dráha (délka 177-192 m, šířka okolo 30 m) se stupňo vitým hledištěm. Někdy součást gym-
174
stadión
Vývoj
tvarů
a
velikosti
stadiónu:
A Olympia, 776 př. n. I., 40 000 diváků, B Athény, 333 př. n.. I„ 60 000 diváků (na tomto stadiónu se konaly i I. OH 1896), C římské Koloseum, 69—80 n. I . 50 000 diváků, D Londýn, IV. OH 1908, 60 000 diváků, £ Stockholm, V. OH 1912, 25 000 diváků, F Amsterodam, Vlil. OH 1928, 35 000 diváků, G Los Angeles. IX. OH 1932, 125 000 diváků, H Berlin, X. OH 1936, 100 000 diváků, / Helsinky, XII. OH 1952, 70 000 diváků, J Aim, XIV. OH 1960, 80 000 diváků, L Mnichov, XVII OH 1972, 80 000 diváků, M Mon treal, XVIII. OH 1976, 70 000 diváků, N Moskva, XIX. OH 1980, 103 000 diváků
nasia (viz gymnasion); 2. délková mira 600 stop, tj. v Attice 177,6 m, v Olympii 192,27 m; 3. béh na jednu délku zavodni dráhy (viz dromos) Stadion, ústřední obrázkový čtrnácti deník FPT pro tělocvik, sport, skauting, hry a kulturu pracujících, náhradni čas. za policejné zastavenou Dělnickou tělo výchovu Vycházel 1930-1932, redigova li jej postupně V Mucha, J Krejčí a A Trousil. Vydáváni koncem 1932 zastave no. S. pak nahradil čas. Štafeta stadión (řeč ], otevřené nebo kryté za řízení pro výkonnostní a vrcholový sport nebo pro hromadná cvičeni s hle dištěm pro velký počet diváků, pův.
stan
175
Schéma zapojeni elektronických zaříze ni na atletickém stadiónu: ř startovací pistole, 2, 3 cílová zařízení, 4 počítač, 5 cílová kamera, 6 hlavni informační tabu le, 7 televize, 8 televizní kamery
řec. délková míra, později název přene sen na označení běžeckého závodu od povídající délky. Postupně se názvem s. označovalo celé závodiště včetně hle diště (viz stadion). Nejstarší dochovaný objekt je v Olympii ze 776 př. n. I. s plo chou 212,75 x 30,70 m, který měl 20 drah a hlediště po úpravách pro 45 000 diváků, ze dvou stran v terénu, ze dvou v násypu. Závodiště bylo pů vodně pravoúhlé, později se stavělo na jedné straně půlkruhové. S. v Aténách z 330 pí. n. I. byl pro 50 000 diváků. Byl rekonstruován pro I. OH 1896 a dodnes se používá. Stadióny byly zpravidla spojeny s dalšími zarizenimi (gymnasi on, palaistra, lázně), ftec. stadióny měly funkci tělových, a náboženskou. Ve sta rém Řimé se stavěly -» cirky a -*■ amfi teátry. Nejstarši zachovaný amfiteátr v Pompejích (76 př. n. I.) je zapuštěn do terénu. Největši Flaviův amfiteátr zvaný Koloseum (postaven 69-80 n I.) pro 50 000 diváků je elipsovitý, výška 50,75 m, dokonale řešené přístupy divá ků. Největší starověkou stavbou byl Cir cus Maximus podkovovitého tvaru pro 80 000 diváků. Z novověkých jako první vybudována aréna v Miláně 1806 podle ant vzoru s eliptickým půdorysem; aré na může být napuštěna vodou. 1908 po staven v Londýně olymp. s. pro 60 000 diváků. Největší s. pro hromadná cvičení v Praze na Strahově je budován postupně od 1926. Zimní stadióny mají umělou ledovou plochu pro bruslení, krasobruslení a lední hokej. První vznikl v 70. letech 19. stol. ve Vidní, v Praze na
Štvanici 1932, v Bratislavě 1943. — S. je rozsáhlá a složitá stavba, musí zabezpe čovat podmínky pro vlastní tělových, činnost, pro dobrou viditelnost z celého hlediště i pro řadu dalšich přidružených a doplňujících funkci. Závodní činnost vyžaduje zařizeni pro měřeni výkonů a jejich hodnocení, informační zařízeni pro závodníky i diváky (ukazatele výko nů, času, výsledků), zařízení pro roz hodčí, zapisovatele a funkcionáře. Zá vodnici musí mít šatny, hygienická zaří zeni, prostory pro rozcvičení, pro rege neraci, zdravotní péči. Musí zde být pří slušenství pro diváky, šatny, hygienická zařízení, občerstvení, prostory pro po byt o přestávkách. Velký důraz se klade na možnost rychlého vyprázdněni hle diště a snadný přístup ke stanicím hro madné dopravy i k parkovišti. Nesmi chybět prostory pro řízení závodů nebo cvičeni a pro správu s., pro těch. zaříze ni a pro údržbu. S. se stavěji zapuštěné do terénu, jako nadzemní konstrukce nebo jako kombinace obojího. Hlediště otevřených s. může být částečně nebo celé kryté střechou. Velké s. jsou vyba veny pro rozhlasové a televizní přeno sy. Stadión, obrazový týdeník, který vydá vá ČÚV ČSTV v nakl. Olympia. Je nosi telem státního vyznamenání Za vynika jící práci. Vychází od 1952, do 1953 s ná Ruch. Současný náklad zvem 165 000 výtisků. Stadión mládeže v Praze, nyní Měst ský stadión mládeže, součást Domu pi onýrů a mládeže hl. m. Prahy, zařízeni pro mimoškol. TVS dětí a dorostu (5-18 let). Kromě přimé práce s dětmi organizuje Stadión mládeže sport, sou těže -*■ středoškolských her a - * pio nýrské sportovní ligy v Praze. Stahl Ludovít, 1888-1956, čs. trenér vodního póla, který vychoval řadu čs. reprezentantů. Pod jeho vedením se stali vodni pólisté Bratislavy 1948 a 1951-56 mistry republiky. Trenér čs. reprezentace na zač. 50. let. stahovačka, slg , ve fotbalu jeden ze způsobů - ► obcházení soupeře; hráč s míčem, ohrožený soupeřem ze strany, naznačí zrychlení, stáhne míč zpět cho didlem nohy bližší k soupeři, obrátí se o 90-180° a vyráží s míčem do nového směru. stahováni miče, v basketbalu obranná herní činnost jednotlivce pod košem po neúspěšné střelbě soupeřů. Obránce (pokud možno při zaujetí postavení me zi košem, odraženým míčem a soupe řem) se obvykle ve výskoku snaži zmoc nit miče, přidržet ho a po doskoku roze hrát. Znemožňuje tak soupeřům ->■ dopichování a - ► doskakování. Stach Miroslav, *1939, čs. kanoista, slalomář, ZMS. Spolu se svým partne
rem - * Z. Valentou se stal na kánoi dvojic mistrem světa ve slalomu 1967 a ve sjezdu 1963 a 1965, kdy byli i členy vítězné hlídky 3 x C 2. Držitel stříbr ných medaili z MS ve slalomu 1961 (C 2, 3 x C 2), 1967 (3 x C 2) a 1969 (C 2, 3 x C 2) a bronzových z MS ve sjezdu 1961 (C 2) a 1969 (3 x C 2). Stach Petr, "1949, čs. kulturista, ZMS. Mistr Evropy 1975 v kat. do 173 cm a 1977 v kat. do 90 kg. Člen vítězného družstva z ME 1977. Držitel stříbrných medailí z MS 1978 (jednotlivci do 90 kg, družstva) a bronzové z MS 1977 (do 90 kg). Účastník MS 1976 (4. misto jednotlivci do 173 cm), stálky, pomocné gym. nářadí v podo bě miniaturních bradel. Přenosné s. tvo ří dvě žerdě z tvrdého dřeva 600—800 mm dlouhé, podepřené dvě ma jednoduchými stojánky zapuštěný mi do dřevěného rámu. Jsou-li žerdě upevněny na pevných podstavcích, jsou to s. pevné. Stálý mezivládní výbor pro těle snou výchovu a sport viz konference o sportu a tělesné výchově. Stálý výbor mezinárodních spor tovních federací, fr. Bureau Perma nent des F I S , zal. 1921 na schůzi mez. sport, federaci v Lausanne jako poradní a koordinační orgán těchto federací; volné sdružení, předchůdce dnešního -v Generálniho shromážděni meziná rodních sportovnich federací (AGFIS). stan, přenosné skládací přístřeší z ne promokavé látky, vhodné pro krátkodo bý nebo delší pobyt v přírodě. Používá se nejčastěji při rekreaci, v turistice a horolezectví. Stanová látka nesmí propouštět vodu a musí být vzdušná. Dříve se s. skládaly ze ->• stanových díl ců, které se spojovaly mezi sebou, popř. se připojovaly k podlážce. Vznikaly tím různé tvarové modifikace, které se dnes používají jen zřídka. — Podle veli kosti a funkce rozlišujeme s. tur., kem pinkový, horolezecký a tzv hangár. Podle tvaru jehlan, tj. jednovrcholový s. se čtvercovou nebo víceúhelníkovou základnou, áčko, dvouvrcholový s. se čtvercovou, obdélníkovou nebo viceúhelníkovou základnou, spodní část ně kdy ve tvaru hranolu nebo komolého je hlanu, a s. tunelový nebo kupolovitý, který má větší vnitřní prostor a vyšší stabilitu ve větru; tyto stany se osvědči ly zejm. v náročných podmínkách horo lezeckých expedic. Podle vybavení je s. s - v podsadou, s podlážkou, se sluneč ní střechou aj. — Tur. s. je obvykle pro 2-3 osoby. Vyrábí se z bavlněné im pregnované stanoviny, někdy doplněn tropikovou střechou, podlážka s. je z pogumované tkaniny, u silonové tka niny s nánosem PVR, nebo je svařována z beztextilního plastiku NAPA. V předni
176
Stanczyk stáné je vchod uzavíraný zdrhovadly. Konstrukce s se skládá ze dvou pod pěrných tyči, které mohou být doplně ny třetí tyčí, tzv hřebenovkou. Hmotnost s. 3,5-5,9 kg, hmotnost konstrukce včet ně - ► stanových kolíků 1,2-2,5 kg. — Kempinkové s. jsou určeny pro náročné stanování 3—4 osob. Vnitřní prostor s. je většinou rozdělen na ložnici, obytný prostor a užitkovou předsíň. Jednotlivé prostory jsou od sebe odděleny svislý mi přepážkami, podlaha ložnice je po kryta podlážkou z tuženého molina. S. je vyroben z bavlněné impregnované stanoviny různých barevných kombina cí, celý prostor má vanovou svařovanou podlahu z beztextilniho plastiku. Vchod do stanu nebo předsíňky se uzavírá jedním nebo dvěma zdrhovadly. Konstruk ce s se skládá z podpěrných tyči a hře benovek. Hmotnost s. včetně konstruk ce 27,5-63,4 kg. — Horolezecký s. musí být lehký, pevný a dobře uzavíratelný. Je bud s odepinatelnou vložkou a s ru kávovým vchodem, nebo se snižuje a zužuje směrem do nohou; tento druh se nazývá s. útočný, slg. himalájka. — Hangár je s. větších rozměrů, většinou pro společné ubytováni, pro společen ské nebo hospodářské účely na déle tr vajících táborech. Stanczyk Stanley, '1925, vzpěrač USA. Olymp, vítěz v kat. do 82,5 kg 1958. Mistr světa v kat. do 67,5 kg 1946, do 75 kg 1947 a do 82,5 kg 1949-51. Drži tel střibrné medaile z OH 1952 (do 82,5 kg) a bronzových z MS 1953 (do 82,5 kg) a 1954 (do 76 kg), standardní herní situace, ustálený, pravidly určený způsob provedení urči té herni situace. Ve hře se s. h. s. vy skytují často a vždy jim předchází pře rušení hry. S. h. s. se obvykle realizuje útočnou herní kombinaci. — V basket balu mezi s. h. s. patří trestný hod, rozskok, vhazování - Ve fotbalu mezi s. h. s. patří: zahájeni hry, brankový kop, kop z rohu, přímý a nepřímý volný kop, pokutový kop, vhazováni ze zámezi, míč rozhodčího. — V házené: výhoz, vhazo vání, vyhazováni, hod z rohu, sedmimetrový hod, volný hod, hod rozhodčího. — V ledním hokeji vhazování, trestné stříleni. — V potemním hokeji zaháleni hry, roh, trestný roh, trestný úder, míč mimo hrací plochu. — V sítových sport, hrách je s.h.s. každý začátek rozehry podáním. — V ragby je s. h. s. kop na branku po čtyřce, mlýn nařizený, trest ný kop, volný kop (po lapení), výkop ze středu hřiště i z obranného území, standardní herní soutěže, pohyb činnosti, někdy nesprávně řazené mezi sport. hry. Jde o zasahování nepohybli vého cíle (i postupných cílů, popř. po hyblivého cíle v klidové poloze), např. jamky, minibranky, kolíku, terče, kužel
ky, špalíku, koule, různým náčiním, na př. mičkem, šipkami, kroužkem, podko vou, děrovaným diskem, koulí různé úpravy, míčem, létajicím talířem, a to různým způsobem, např házením, kou lením, kopáním, odrážením paličkou ne bo holí, tágem. Mezi s. h. s. se řadi i mez. organizované sporty: golf, kužel ky, bowling, kroket. — Od sport, her se liší v zákl. principech: a) není nutná současná přitomnost soutěžících na hři šti, b) v 1 utkáni mohou soutěžit i 3 ne bo vice jednotlivců či družstev najed nou, c) každý soutěžici hraje svým náči ním, soupeř mu v akcich nesmí bránit nebo překážet, d) pokud je nutné rea govat na akce soupeře, nejde o okamži tou reakci, soutěžící má možnost si ko nečnou situaci a svoji akci rozvážit, standardní test tělesné zdatnosti, testová baterie určená pro muže a ob sahující 5 testů: a) - ► Burpee test, b) opakovaně sed - leh, c) opakovaně kli ky ze vzporu ležmo, d) opakovaně shyby a svisy na doskočné hrazdě, e) opa kovaně výskoky ze dřepu Baterie pův. určená pro námořníky. Normy jsou zpracované v - ► T bodech, standardní zatížení, zatížení s přesné vymezeným obsahem (druhem pohyb činnosti), objemem (trváním) a intenzi tou (velikosti odporu, rychlosti pohybu, frekvenci aj). Slouží většinou ke zjišťo váni reakce organismu na dané kon stantní zatížení, zprostředkovaně také k hodnoceni zdatnosti a výkonnosti. Staněk František, 1936-1971, čs. moto cyklový závodník. Jezdec týmu ČSSR, který obsadil 1964 druhé misto v Motokrosu národů, MS družstev kubatury 500 cm! . Staněk Jaroslav, *1940, čs. stolní teni sta, ZMS. Mistr Evropy ve čtyřhře 1964 Držitel střibrné medaile z ME 1966 (čtyř hra) a bronzových z ME 1964 (dvouhra, soutěž družstev). Stanice mladých turistů, státní vý chovné a vzdělávací zařízení řízené Mš ČSR a SSR. Jeho zákl. úkolem je pomá hat při realizaci státní škol. politiky v mimoškolni výchově při plněni cílů PO SSM a SSM. Metodicky usměrňuje práci v zájmové tur. činnosti mládeže S. m. t. úzce spolupracuje s Domy pio nýrů a mládeže. stání na místě, slg. balancování, technicko-taktický prvek cyklistů sprinterů používaný na startu; soupeř, který neu drží rovnováhu, je nucen převzít vedeni v úvodnich okruzích závodu. Stání na místě je obtížné v klopené zatáčce. Stanislav Václav, 1912 1979, čs. moto cyklový závodník, ZMS. Startoval na še sti Šestidenních, 1947 byl členem vítěz ného týmu ČSR v soutěži o Mezinárod ní trofej. Vítěz mnohých mezinárodních závodů na ploché dráze motocyklů.
Stanleyův pohár (angl. Stanley Cup) nadstavba profesionální ligy NHL. nej vyšší soutěž v lednim hokeji v Sev. Americe Hraje se od 1894 vylučovacím systémem (play off); v současné době prvni čtyři družstva v každé divizi NHL (první se čtvrtým a druhé s třetím) hraji na tři vitězná utkání. Dva vítězové v kaž dé divizi hrají proti sobě na čtyři vítězná utkáni o vítěze konference. Poté vítězo vé obou konferencí hrají proti sobě fi nále na čtyři vítězné zápasy stanovy, zákl. vnitroorganizační před pis pro činnost ČSTV (Svazarmu), který schvaluje, měni a doplňuje výhradně celostátní sjezd ČSTV (Svazarmu). Sta novy vytyčují hl. úkoly, určují práva a povinnosti členů. Obsahuji hl. organi zační zásady výstavby a činnosti orga nizace a dem. centralismu Stanovy upravují úkoly jednotlivých článků or ganizační výstavby, která je vybudová na v souladu s územní organizaci státu a jeho federativním uspořádáním. Ne zbytnou součásti stanov jsou rovněž ustanoveni o činnosti svazů a právnim postavení a majetku ČSTV (Svazarmu) jako organizace i jeho složek. Všechny směrnice, předpisy a jiná ustanovení musí být v souladu se stanovami stanový dílec, stanové plátno uprave né jako díl -» stanu, obvykle ve tvaru kosočtverce, trojúhelníku, čtverce nebo šestiúhelníku. Na okrajich je s. d. vyztu žen a upraven pro případné napojeni jednotlivých dilců k sobě (např. olivami na poutka) S. d. se dá použít jako plá štěnka, podlážka ke stanu, náhražka za spací pytel, popř. jako nouzová nosítka stanový kolík, slouží k připevněni sta nu k zemi prostřednictvím stanové šňů ry nebo tkaninových ok u podlážky Nejčastěji se použivá s. k. kovový z úhlového železa či litého hliníku. Spodní část kolíku je upravena do špič ky, vrchní část je opatřena výčnělkem nebo drážkou pro uchyceni oka stano vé šňůry. Stantien Vojtěch, "1939, čs. boxer. Vy bojoval bronzovou medaili na MS 1967 v kat. lehké stř (do 71 kg). Účastník OH
Vojtěch Stantien
177
startovní bloky
1968, ME 1961 a 1965. Mistr republiky 1962-69 (do 71 kg). Star, 1. největší čes. obrazový sport, čtrnáctideník, který vycházel 1926—38. Dosáhl vynikajici obrazové i zpravodaj ské úrovně. Bezprostředné navázal na čas. Sportsman (1919-25); 2. dvouposádková kýlová plachetnice olymp. - ♦ lodni třidy, zavedena od OH 1932 (s přestávkou na OH 1976) Délka 6,92 m, plocha plachet 26,1 m! . Starnovský Bohumil, '1953, čs repre zentant v moderním pětíboji, ZMS Clen družstva, které vybojovalo stříbrné me daile na OH 1976. Účastník OH 1980 (6. místo v soutěži družstev) a MS 1977—79 Nositel státního vyznamenání Za vynikající práci. Starodávný, valašský a lašský lid. ta nec párový v s/« taktu (dohrávky i v tak tu ’ /*)• Po hud. stránce představuje starší písňová vrstva Starodávného vy broušené skvosty našeho hudebné ta nečního folklóru. Starosta Jaroslav, ' 1937, čs. veslař, ZMS. Na čtyřce s kormidelníkem získal stříbrnou medaili na ME 1963 a bronzo vou na ME 1965. Účastník OH 1960 (4. místo čtyřka bez kormidelníka) a 1964. Starostin Anatolij, 'I960, sov repreze nant v moderním pětíboji. Vítěz OH 1980 a MS 1983 v soutěži jednotlivců a člen vítězného družstva z OH 1980, MS 1982 a 1383, Držitel stříbrné medai le z MS 1982 (jednotlivci) a bronzové z MS 1979 (družstva). Starší Ján, *1933, čs. hokejista, útoč ník, ZMS, vzorný trenér Reprezentoval v 73 mezistátních utkáních. Podílel se na získání titulu mistrů Evropy 1961 Startoval též na ZOH 1960 (4 ), MS 1958 (4), 1959 (3.), 1961 (2.) a 1963 (3 ). Spolu s K. Gutem trenér čs. reprezentace (1974—78), kterou dovedl k vítězství na MS 1976 a 1977. Od 1985 trenér čs. re prezentačního družstva s - * F . Pospíši lem. Nositel Řádu práce.
Ján Starší
Staršinov Vjačeslav, ‘ 1940, sov. hoke jista, útočník. Držitel zlatých medailí ze ZOH 1964 a 1968, devítinásobný mistr světa (1963-71) a osminásobný mistr
Vjačeslav Staršinov
Evropy (1963-70). Nejlepši útočník MS 1965. start [angl.j. 1. začátek závodu vyzna čený jasně viditelnou startovní čárou, brankou, bójemi ap Postaveni závodní ků, způsob s. a startovní povely jsou dány pravidly příslušných sportů. Rozli šuje se s. intervalový (závodnici startuji v určitých časových intervalech za sebou), hromadný (všichni závodnici star tuji najednou na společný startovní sig nál), pevný (závodníci startuji z klidu, z místa) nebo - ♦ letmý start. — V atleti ce k běhům na krátké tratě do 400 m se startuje z nízkého s. (ze - * startovních bloků a s oporou oběma rukama a no hama o zem), k běhům na stř. a dlouhé tratě z polovysokého s (bez startovních bloků ze stoje o pokrčených nohou) a k závodům ve sport, chůzi z vysokého startu; 2. účast sportovce nebo druž stva v závodech. startér, úředně stanovená osoba vý lučné oprávněná k odstartováni závodu a k posouzeni regulérnosti startu. Po vinností s. je odstartovat závodníky vý střelem startovní pistole, mávnutim praporku, píšťalkou nebo zvolánim v okamžiku, kdy jsou v úplném klidu. Žádného závodníka nesmí při startu zvýhodnit (proto má být např. od všech startujících přibližně stejně vzdálen). Startérovi podléhají jeho zástupci a asi stenti. kteří nemají samostatnou právo moc. S. vydává startovní povely vždy ve svém mateřském jazyce. Při - * chybném startu vrací závodníky zpět, napomíná je a popř. vylučuje ze závo du. Působnost s blíže vymezují pravidla příslušného sportu start mimo soutěž, výjimečně povole ná účast sportovce nebo soutěžního družstva v soutěži bez nároku na pora dí. S m. s může povolit - * hlavní roz hodčí soutěže, pokud to dovolují platné soutěžní normy, zejm pravidla sportů. Sportovec startující mimo soutěž se neuvádí v oficiálnim pořadí startujících v příslušné disciplině a neobdrží cenu za umístěni v soutěži, startovací boxy, pojízdné zařizeni s boxy v jedné řadě s odklopnou stě
nou vpředu, umožňuje regulérní start —v dostihových koní. startovací stroj, stroj ke Startování koní v - * dostizích, sestává se ze svaz ků šňůr, které sé vymrští a uvolni koním dráhu. S. s. byl většinou již nahražen - ► startovacími boxy. startovací šňůra, součást ->- sur fu, šňůra o průměru cca 10 mm a délce 1,5-2 m, na které jsou ve vzdálenosti 20 cm uzly. Pomocí s. š. se zvedá stěžeň s plachtou a ráhnem z vody při výjezdu (startu) surfu. startovně, příspěvek, který platí úča stník nebo kolektiv na úhradu nákladů spojených s organizaci soutěže či závo du. Příjem ze startovného je součástí rozpočtu závodu či soutěže, startovně silová schopnost, též star tovní schopnost, komplex integrovaných vnitřních vlastností, které umožňuji rychle vyvinout silový projev na počát ku mot. činnosti. S. s. s. je pro daný vý konnostní stav cvičence konstantní a je nezávislá na velikosti překonávaného odporu S.s. s. málo ovlivňuje velikost -*■ gradientu sily a je relativné nezávi slá na podmínkách mot. činnosti. Konstatní charakter s. s. s. není závislý při explozivně silových projevech na emo cionálním stavu jedince. Méři se v J. startovní apatie, druh -» předstartovního stavu spojený s nepřiměřeně níz kou aktivaci, projevující se netečnosti, rezignaci, nezájmem o soutěž. S. a. se obvykle vyskytne jako zvrat po před chozí déle trvající -» startovní horečce. Je příznačná pro význ. soutěže, vyžadu jící dlouhodobou aklimatizaci v místě závodu, což omezuje aktivitu sportovce S. a. může být i výsledkem celkově sní žené emotivity sportovce. Svalový to nus sportovce je snížen, zhoršuje se je ho pohyb, koordinace, startovní bloky, 1. v atletice pomocné zařízeni pro starty v bězích na 100-400 m a pro první členy štafetových běhů na 4 x 100 m a 4 x 400 m. S. b. se skládají ze dvou ploch pro nohy, o kte ré se závodník opírá chodidly ve Star tovni poloze. Plochy pro nohy musí být skloněny tak, aby vyhovovaly startovní poloze závodníka. Mohou být rovné ne bo mírně vyduté. Povrch plochy musi být přizpůsoben hřebům treter. Plochy pro nohy jsou připevněny ha pevném rámu, který nesmi překážet nohám při opuštění startovních bloků. Rám může mít přestavitelné zařizeni, ale není pří pustné, aby se plochy pro nohy při star tu pohybovaly. K závodní dráze jsou s. b. připevněny několika hřeby nebo hroty upravenými tak, aby závodní drá hu co nejméně poškodily. Musí se dát z dráhy lehce a rychle odstranit. Počet hřebů, jejich délka, i tloušťka záleží na konstrukci závodní dráhy (antuka/škvá
178
startovní horečka ra, plastický povrch). Atleti mohou pou žívat vlastních bloků za předpokladu, že vyhovují atl. pravidlům. U závodů na atl. drahách s plastickým povrchem mohou pořadatelé trvat na tom, aby byly pou žívány jen s. b. jimi připravené; 2. v pla vání vyvýšené plošinky umístěné v ose jednotlivých závodních drah plavec kých bazénů. Slouží k odrazu plavců při ->■ startovním skoku. Jsou umístěny ve výši 0,5-0,7 m nad hladinou vody, roz měry minim. 0,50 x 0,50 m, sklon 10°. S. b. jsou číslované, č. 1 má blok na pravé straně při pohledu směrem zá vodní dráhy. startovní horečka, druh - ► předstartovniho stavu spojený se zvýšenou - ► aktivací. Projevuje se zvýšenou úzkostí, hyperaktivitou a vegetativními obtíže mi. Zpravidla vede ke zhoršeni pohyb, koordinace. S. h. je možno zvládnout odvedením pozornosti, rozcvičkou, raci onalizací, dechovými cvičeními, psy choterapií a hypnosugescí. Účinnou prevencí je zvládnutí relaxačně aktivač ní' metody. startovní listina, jmenný seznam úča stníků sport, soutěže, který je vyhoto ven zpravidla na předepsaném sport, těch. tiskopisu ČSTV nebo Svazarmu. startovní skok, v plaváni způsobem prsa, motýlek, kraul způsob startu sko kem ze - ► startovního bloku. Na pokyn vrchního rozhodčího vystoupí závodnici na zadní část bloku, na povel startéra „N a místa!" zaujmou startovní postoj (palce nohou zaklesnuty za přední okraj bloku, nohu pokrčeny v kolenou, tělo v předklonu, paže zapaženy nebo se ru ce přidržují okraje bloku). Odraz násle duje po startovním povelu (výstřelem, píšťalou nebo ústním povelem), startovní vlajka, v motorismu prapo rek bílé barvy, kterým startér dává zna mení ke startu mávnutím shora dolů po předchozím zvednutí nad hlavu 5 s před startem. start ve vyšší věkové kategorii, po volená účast sportovce žákovského ne bo dorosteneckého věku ve sport, sou těžích vyšší věk. kategorie. Může se uskutečnit formou střídavého startu sportovce ve vlastní a vyšší věk. kat. (slg. pendlování) nebo formou předčas ného přeřazení sportovce do vyšší vě kové kat. (slg. ostaršení). Sportovec, který obdržel povolení ke střídavému startu, může startovat jak ve věkové kat., jež odpovídá jeho kalendářnímu věku, tak i v nejblíže vyšší věkové kate gorii za podmínek stanovených výbo ry sport, svazů ÚV ČSTV či ústředními radami odbornosti Svazarmu. Sporto vec, který byl předčasně přeřazen do vyš ší věk. kat., nesmí již startovat ve věko vé kat., která odpovídá jeho kalendářní mu věku. Povolení ke startu ve vyšší vě
kové kat. může obdržet pouze zdravý, sport, vynikající a funkčně dobře při pravený sportovec. Jeho způsobilost ke startu posuzují: a) z hlediska zdravotní ho lékař, do jehož péče sportovec pří sluší: b) z hlediska výkonnostního jed nak dosavadní trenér sportovce, jednak příslušný výbor sport, svazu, který také vydává ke startu sportovce sport, těch souhlas; u svazarmovských sportovců je kompetentní příslušná rada odborno sti Svazarmu; c) z hlediska funkční při pravenosti příslušné pracoviště ÚNZ, poskytující specializovanou zdravotní péči. Toto pracoviště vydá ke startu sportovce konečné rozhodnutí. Start ve vyšší věkové kat upravují -» Směrnice pro závoděni mládeže, stáří, 1. aetas, věk; čas, který uplynul od narození jedince (individuální s.), ne bo doba trváni života jedince; 2. seni um, závěrečná fáze života. Příčinami a projevy s. se zabývá gerontoiogie, choroby s. studuje a léčí geriatrie. Při stárnuti má význ. úlohu podhrboli mezimozku, nadřazený i spojovací článek re gulace neuroendokrinní, jehož ovlivnění u laboratorních zvířat (např. chladovým režimem, nutričním deficitem ap.) význ. prodlouží délku života. Hranice mezi zralosti, středním věkem i stářím jsou stanoveny konvencí. Časné stáří začíná důchodovým věkem v 60 letech, vysoké stáří od 75 let, kmetský věk od 95 let. Ve vyspělých zemích se prodlužuje prů měrný věk, a proto přibývá starých lidí v populacích. Má to důsledky sociální, zdravotní i ekonomické. Příznaky s. se projevují postupně s velkou individuální variabilitou. Patří k nim šedivění vlasů, vrásky na kůži, stařecké pigmentové skvrny, menši výška těla a stařecká chůze, dále involuce orgánů, osteoporóza, artrózy, svalová ochablost a men ši svalová síla, změny plicni kapacity, snížená tolerance sacharidová, změny funkce ledvin a srdce, snížená rychlost vedení nervových vzruchů, změny imu nitní reakce, změny zraku, sluchu, či chu, chuti, změny cévní. Snižuje se se xuální aktivita. Vhodným uspořádáním denního režimu a vhodnou životosprá vou lze však prodloužit aktivní život do vysokého stáří. Svědčí o tom v oblasti TK výkonní sportovci, s nimiž se setká váme na veteraniádách a při jiné po hyb. činnosti statická zátěž viz práce statická, statickosilová schopnost, komplex integrovaných vnitřních vlastností umož ňující překonávat vnější odpor pomocí deformace objektu, popř. umožňující pohyb malého rozsahu s objektem o značné hmotnosti nebo jeho krátko dobé udržení ve stanovené poloze. Na objekt se působí tlakem, tahem nebo stiskem. S. s. se poměrně snadno měří
a honoti. Výsledky lze udávat ve fyz. jed notkách (např. s - výdrž ve shýbu). Podrobnější struktura je dána směrem působení (flexe, extenze, rotace, stisk ap.) nebo lokalizací svalových skupin. Z prvého hlediska je s. s. poměrně ho mogenní, obecná, podle lokalizace se jeví jako nehomogenní — svalové skupi ny různých části těla spolu různě kore lují nebo vytvářejí četné vysoce korelu jící trsy. Měří se většinou v N. státní péče o tělesnou výchovu a sport, normativně, institucionálně a ekon. podložený zájem státu o rozvoj a zabezpečení funkcí TVS (branných, zdrav., rekreačních atd.), který je pod míněn stupněm spol. vývoje, věd. poz nání, tradicemi, ekon. možnostmi dané doby a daného státu V oblasti norma tivní se projevuje vydáváním zákonů, a to všeobecného charakteru (např. tzv. kompeteční zákon ze dne 2.11.1918 o zřízeni nejvyšších správních výborů v ČSR — ministerstev), školských (na př. základní říšský školský zákon z roku 1869, který mj. zavedl 2h povinné TV týdně), speciálních (víz zákony o těle sné a branné výchově), dále vydáváním vládních nařízení a usnesení (např. usnesením vlády ČSSR č. 80/1978 byl zřízen - ► Výbor pro TVS vlády ČSSR) a vyhlášek (tj. formou veř. oznámení právního aktu místního nebo obsahové ho omezení — např. vyhláška min. zdra votnictví č. 89/1961 o zdravotní péči v TV). — V oblasti institucionální se s. p. o TVS projevuje zřizováním (na zá kladě příslušného právního normativní ho aktu) státních orgánů a institucí, kte ré se zabývají problematikou TVS, na př. Poradního sboru pro TV SÚTVS, SVTVS, výborů pro TVS vlád ČSSR, ČSR a SSR, výzk. ústavu tělových , vy sokých tělových, škol, případně nižších složek státních orgánů všeobecného charakteru (tělových, odborů při někte rých ministerstvech, komisí pro mládež a TV při nár. výborech ap.). Dále různé státní instituce (ministerstva, nár výbo ry aj.) ovlivňující TVS v rámci své kom petence v příslušné oblasti. V oblasti ekon. jde o státní financováni TVS pří mými nebo nepřímými dotacemi pravi delného nebo příležitostného charakte ru a o podíl na budování materiálně těch. základny TVS. Význ. je i morální podpora činnosti jednotlivých složek tělových, hnutí. státní tělovýchovné kursy, mimo řádná a doplňková forma zkvalitňování přípravy učitelů TV pro nár. a měšťan ské školy, absolventů - ► učitelských ústavů s maturitou. Organizovány 1922-38 zvi. prof. MUDr. — K. Weignerem a -*• A. Očenáškem pod patro nátem ministerstva veř. zdravotnictví a TV, příp. ministerstva školství. Kursy
Stegm eyer
179 byly krátko- i dlouhodobé, všeobecné I speciálně zaměřené (např. kursy sport a rytmické gymnastiky, lyžařské, s lék nebo pedag. tematikou ap.). Přes tože byly řešenim provizornim, význ. přispěly ke zkvalitněni připravy učitelů TV. Státní úřad pro tělesnou výchovu a sport, SÚTVS, státni řidiči orgán TVS celostátní povahy. Vznikl podle zá kona č. 187 Sb. ze dne 14. 7.1949 o stát ni péči o TVS, zanikl podle zákona č. 71 Sb ze dne 12. 12. 1952 o organizaci TVS. Měl za úkol pečovat o rozvoj TVS, v tomto směru řidit činnost nár. výborů, organizovat a řídit mez. styky, vydávat všeobecné ideové, metodické, zdrav., organizační a hosp. směrnice pro TVS, zásady pro výchovu tělových, kádrů, pro jednotnou úpravu tělových zařizení a jejich využití. Nižšími složkami byly -» Slovenský úřad pre telesnú výchovu a sport a příslušná odděleni na KNV a ONV. SÚTVS tělovýchovu řídil, koor dinoval a usměrňoval, její vlastní prová děni zabezpečovala COS jako jednotná dobrovolná tělových, organizace. Státní výbor por tělesnou výchovu a sport, SVTVS, státní řidiči orgán TVS celostátního charakteru při vládě Čs. republiky. Vznikl na základě usnesení strany a vlády o opatřenich k rozvoji TVS ze dne 10.11. a 2.12.1952 a záko na č. 71 Sb. ze dne 12. 12. 1952 o orga nizaci TVS, byl zrušen zákonem č. 68 Sb ze dne 20. 12. 1956 o organizaci TVS. Již 1949 sice vznikl orgán stejného jména (podle zákona č. 187 Sb. ze dne 14.7.1949), ale zanikl, protože nepraco val Nový SVTVS odstranil dosavadní dvojkolejnost v řízení čs. TVS - ► Stát ním úřadem pro tělesnou výchovu a sport a -> Čs. obcí sokolskou a zave dl jednotný stát. systěm řízeni. Nižšími složkami byly - ► Slovenský výbor pre telesnú výchovu a šport a příslušné KVTVS a OVTVS, zřízené při KNV a ONV, a TJ. Byla vytvořena nová orga nizační struktura TVS podle pracovních úseků, TJ mohly být zřizovány jen na závodech, institucích, školách ap. Pod le tohoto hlediska bylo ustaveno 6 tělo vých. úseků: ÚRO (ROH) s 9 dobrovol nými sport, organizacemi utvořenými podle zaměstnáni svých členů (Banik, Spartak, Tatran, Jiskra, Dynamo, Sla voj. Slovan, Lokomotiva a Slavia), školy (ministerstvo školství), při nichž byly zřizovány škol. TJ; DSO pracovní zálo hy (ministerstvo pracovnich záloh), kte ré zřizovaly TJ v odb. učilištích pracov ních záloh; DSO Sokol, která soustředi la sokolské TJ na vesnicích nebo tam, kde nebyly odborářské TJ; Armádní tě lovýchovný klub (ATK — ministerstvo nár. obrany), který organizoval dobro volnou TVS vojáků a občanských za
městnanců voj. správy: DSO Rudá hvězda (ministerstvo stát. bezpečnosti), která zajišťovala TVS úseku nár bez pečnosti a Pohraniční stráže. SVTVS ří dil, koordinoval a financoval TVS, vydá val směrnice a zásady a kontroloval čin nost všech složek TVS. SVTVS zřídil vy sokou tělových, školu — ITVS, Tyršův ústav pro TVS, trenérskou školu, věd. radu, Výzkumný ústav tělových. (VÚT), Státní muzeum čs. TVS, začal s vydává ním ústředniho deníku Čs. sport, čas. Stadión, Teorie a praxe TV a odb. sport, měsíčníků. statutární hráč, tenista, který obdržel souhlas výboru tenisového svazu ÚV ČSTV a vedení ÚV ČSTV k neomezené mu počtu startů na turnajích v zahraničí a má smluvní formou vymezené povin nosti vůči ÚV ČSTV a výboru svého te nisového svazu. Staunton Howard, 1810-1874, angl. ša chista. Jeden z nejsilnějších svět. hráčů pol. 19. stol., představitel angl. poziční školy. Porážel své současníky, ale v I mez. turnaji v Londýně 1851 musel ustoupit -» A. Anderssenovi. Založil ča sopis Journal chess chronicle (1841) a vydal několik šachových učebnic. S jeho jménem je spjato mnoho v sy stému zahájeni a nesou je i šachové fi gury (stauntonky), jejichž tvar se do dnes použivá v mez. turnajích, stavba sportovního tréninku, vyjá dření dlouhodobých i krátkodobých koncepcí a úkolů, zabezpečujících ply nulý růst sport, výkonnosti jedince. Za zákl. východisko se považuje dělení dlouhodobého tréninku na tyto dilči etapy: a) etapa zákl. tréninku (ne kratší než 2-3 roky) se zaměřuje na vytvoření základů všestrannosti jakožto předpo kladu jak normálniho zdravého vývoje jedince, tak i budoucího výkonnostního růstu ve vybraném sportu. Proto se použivá širokého výběru tréninkových prostředků se zdůrazněním hravých a soutěživých forem; převažuje objem nad intenzitou a kritériem není aktuální sport, výkon, ale šiře a úroveň všestran ného základu. Značný význam se přiklá dá prohlubování vztahu k tréninku, zvy šování odolnosti vůči zátěži, formování rysů osobnosti; b) etapa specializova ného tréninku znamená přechod od všestrannosti k budování základů sport, specializace. Kromě všestranného roz voje se klade důraz na ty schopnosti a dovednosti, které jsou obsahem da ného sport, výkonu. V této etapě se po stupně vyrovnává poměr mezi obecný mi a speciálními tréninkovými prostřed ky, zvyšuje se intenzita zatižení a kritéri em účinnosti tréninku se stává vlastní sport, výkon. Účast v soutěžích je vyú stěním tréninkového procesu: c) etapa vrcholového tréninku se týká přede
vším talentovaných sportovců. Cílem je trénink, kterým by se sportovci připra vili k podání max. výkonu. Intenzita i objem tréninku dosahují vrcholu, spe ciálni tréninkové prostředky převažuji nad obecnými, značná pozornost se vě nuje regeneraci. Všechny etapy na sebe navazují, přecházejí jedna v druhou a tvoří jediný celek. Dělení dlouhodo bého tréninku na etapy tvoří základ ke stavbě cyklů, které dělíme na dlouho dobé (makrocykly), střednědobé (me zocykly) a krátkodobé (mikrocykly). Zá konitosti výstavby cyklů se odrážejí v tzv. fyziol. křivkách, vyjadřujicich prů běh zatížení v čase, které na sebe nava zují a ve svém souhrnu znázorňují narů stání kumulativního tréninkového efek tu v různých časových úsecích. Zákl. stavebním prvkem je - * tréninková jed notka, jejíž struktura se mění v závislo sti na cílech a úkolech tréninku. V. t. periodizace, ročni tréninkový cyklus, stavitel trati, ve vodnim slalomu zku šený odborník, trenér nebo bývalý přední závodník, který navrhuje vytyče ní trati v duchu pravidel stažený obránce, slg. sichrbek, v po zemním hokeji poslední hráč před bran kářem, jehož úkolem je řešit nebezpeč né situace před vlastní brankou. Na roz díl od -» libera obvykle neopouští mís to v obrané. Stearnsové Cheryl A., "1955, parašutistka USA. 1978 vytvořila SR v čase komplexu figur, 1982 dva SR na přes nost přistání. Účastnice MS 1978 (1. místo), 1980 (3.,) 1982 (1 ) a 1984 (2.). steeplechase [angl ]. 1. dostih přes těžké překážky, vede po trati 3 200 až 5 200 m dlouhé přes přírodní překážky na dostihové dráze. Velká pardubická měří 6 990 m (v. t. dostihy); 2. část te rénní zkoušky -» všestranné způsobilo sti (v. t. jezdectví); 3. v atletice běh na 3 000 m překážek na dráze pro muže; pův. závod přes přír. překážky ke zvoni ci (angl. steeple zvonice, chase hon) Pevná závodní délka stanovena až pro OH 1920, přesná pravidla a vedení SR až 1954. Běžci musi zdolat 35 pevných překážek vysokých 0,914 m, z nichž 7 je s vodním příkopem širokým 3,66 m. Pře kážky přebíhají nejčastěji překážkářským způsobem (bez doteku), ale pravi dla povoluji přeběh i s oporou nohy ne bo ruky; vodni příkop zdolávají odra zem z pevné překážky. Mistrovskou tra tí pro ml. dorostence je překážkový běh na 1 500 m, pro st. dorostence na 2 000 m a doplňkovou na 3 000 m. Stegmeyer Gustav Friedrich, 1812 až 1883, něm. učitel tělocviku, zpočátku na soukromém tělocvičném ústavu A. Stephanyho ve Vídni, později vedl ústav R. Stephanyho v Praze, od 1855 opět na ústavu ve Vídni. Usiloval o za
180
stěh řazeni tělocviku do učebnich plánů škol. stěh, v jachtingu lano zavěšené na - ► stěžni a ukotvené na kraji paluby. Drži stěžeň ve stálé poloze a zajišťuje jej před zlomenim. Rozeznáváme s. přední (příďový), zadní a bočni horní a dolní. Dolní s. se nazývá též upínáček. Stecherová-Meissnerová Renata, '1950, atletka NDR, sprinterka. Dvojná sobná Olymp, vítězka 1972 v běhu na 100 m (11,07) a na 200 m (22,40), druhá na 4 x 100 m (42,95). Olymp, vítězka 1976 na 4 x 100 m (42,55), druhá na 100 m (11,13) a třetí na 200 m (22,47). Čtyř násobná mistryně Evropy: 1969 na 4 x 100 m (43,6), 1971 na 100 m (11,4) a na 200 m (22,7), 1974 na 4 x 100 m (42,51). Druhá na ME 1969 na 200 m (23,3), 1971 na 4 x 100 m (43,6), 1974 na 100 m (11,23) a na 200 m (22,68). Čtyřnásobná vítězka HME ve sprintu na 50 resp. 60 m: 1970 (7,4), 1971 (7,3), 1972 (6,25) a 1974 (7,16). Vytvořila pět SR: v běhu na 100 m 1970 (11,0), 1973 (10,8), na 200 m 1973 (22,11, na 4 x 100 m 1973 (42,6) a 1976 (42,50). Steiner Ferdinand, 1884-1968, čes. gymnasta. Mistr světa v soutěži jednot livců 1911 a člen vítězného družstva na MS 1911 a 1913. Držitel stříbrné medai le ze soutěže družstev na MS 1909. Steiner Pavel, *1908, čs. plavec a hráč vodniho póla. Získal bronzovou medaili na 100 m v. zp. na ME 1931. Účastnik OH 1928 a ME 1927, kde byl členem čs. družstva ve vodním pólu, stejně jako na ME 1931, kde družstvo ČSR obsadilo 5. misto. Steiner Walter, *1950, švýc. skokan na lyžích. Mistr světa v letech na lyžích 1972 a 1977. Držitel stříbrných medailí ze ZOH 1972 (velký můstek) a z MS v le tech na lyžích 1973. Na Intersportturné 1974 a 1977 obsadil 2. místo. Steinhausen Rolf, *1943, motocyklový závodnik NSR, mistr světa v silničních závodech sajdkárů 1975 a 1976 na stro jích Kónig. Celkem vyhrál deset závodů Grand Prix. Steinitz Wilhelm, 1836-1900, šachista, pražský rodák. Mistr světa 1886-94. Po vítězství nad - ► A. Anderssenem 1866 byl považován za nejsilnějšího svět. hráče a svou pozici si upevnil vitězstvím na turnaji ve Vídni 1873. Titulu mistra světa dosáhl vitězstvim nad -*■ J. Zukertortem 1886 a obhájil v zápa sech proti - * M. Čigorinovi 1889 a 1892. Zápas o svět. primát prohrál 1894 s -» E. Laskerem, s nímž prohrál i odvetné utkání 1896. Byl zakl. moderni šachové školy a své tvůrčí přistupy uveřejňoval v čas. The Chess Instructor. Stejskal Václav, 1912-1983, čes. tělo vých. pedagog, inspektor TV pro pedag. fakulty, vedouci katedry TV peda
gogické fakulty v Plzni. Autor řady prací z teorie a metodiky TV, zvi. školní, a učebnic pro stř. školy a pedagog, fa kulty. Nositel Medaile dr. M. Tyrše; za sloužilý učitel a cvičitel. Stenersen Sverre, *1926, norský lyžař. Vitěz ZOH 1956 v závodě sdruženém a mistr světa v soutěži sdruženém na MS 1954. Držitel stříbrné medaile z MS 1958 a bronzové ze ZOH 1952. Stenmark Ingemar, *1956, švéd. lyžař. Jeden z nejlepších závodniků ve slalo mu a obřím slalomu v dosavadní historii alpského lyžování. Dvojnásobný olymp. vítěz 1980 (slalom, obři slalom), mistr světa 1978 (slalom, obří slalom) a 1982 (slalom). Druhý na MS 1982 (obři sla lom), třetí na ZOH 1976 (obři slalom). Vítěz Světového poháru sjezdařů 1976-78, druhý 1975. step [angl. = krok], 1. druh tance s vy klepáváním rytmu špičkami a patami nohou, obutých do spec. střevíců s ko vovými destičkami; 2. ve vodním lyžo vání obrat s překročením lana. Stephany Rudolf, 1817-1855, žák Eiselenův, od 1843 stavovský učitel tělocvi ku a vedouci zemského tělovičného ústavu v Praze, současně učitel na Hirschově ortopedickém ústavu. Od 1844 řidil tělocvičný ústav ve Vídni po ze mřelém bratrovi Albertovi. Působil též na Tereziánské akademii. Spisy: Merkbůchlein fůr Turner (Záznamník pro tur nery), 1849. Sterner Ulf, ‘ 1941, švéd. hokejista, útočník. Podílel se na vitězství Švédská na MS 1962 a na získáni stříbrných medailí na ZOH 1964, MS 1963,1967,1969,1970 a 1973 a bronzových na ZOH 1960 a MS 1961 a 1971. Byl prvním evr. hráčem, který startoval v zápasech profesionálni NHL (1964-65 hrál v týmu New York Rangers ). Reprezentoval ve 189 utká ních, nejlepší útočník MS 1969.
Ulf Sterner
Stevenson Teofilo, * 1952 , kubánský boxer. Olymp, vítěz v kat. nad 81 kg 1972,1976 a 1980. Mistr světa ve stejné hmotnosti kat. 1974 a 1978. Na OH 1972 byl označen nejlepšim boxerem soutěže
Teofilo Stevenson
Stewart John, *1939, brit. automobilo vý závodník. Mistr světa v závodech F1 1969, 1971 a 1973, druhý 1968 a 1972. Vyhrál 27 závodů Grand Prix, závodil na vozech BRM, Matra Ford a Tyrell Ford.
John Stewart
stěžeň, 1. dřevěný stožár vztyčený na palubě plachetních člunů a sloužící k upevnění plachet. S. je zakotven v konstrukci člunu a je vyztužen zavěše nými lany (viz stěh) upnutými na okra ji paluby; 2. s. surfu je ze sklolaminátu nebo z duralových trubek a má ku želový nebo válcový tvar. K plováku je připevněn pomoci kloubu, který umož ňuje otáčení a vykláněni s. ve všech směrech, což je základ řízeni surfu. Nejčastěji se použivá kardanového kloubu z různých materiálů nebo oheb ných kloubů z gumy a plastických hmot. Kloub s. je do plováku pouze za sunut. Na s. je navlečena plachta. STI viz sportovní internacionály. Stibitz František, *1917, čes. tělových, pedagog, doc. katedry sport, her FTVS UK. Clen volejbalových družstev, která získala titul mistra Evropy (1946) a aka demického mistra světa (1947). Státni trenér volejbalu 1949 v Rumunsku a 1964-65 v SAR. Od 1954 člen komisi věd. rady SVTVS a ÚV ČSTV, 1968-70 přeseda trenérské rady volejbalového svazu ÚV ČSTV, 1966-83 člen komise pravidel Mez. federace volejbalu (FIVB), 1969-78 její sekretář a 1978-80 přeseda. Autor řady prací z teorie a me todiky sport. her. Nositel Medaile dr M. Tyrše, čs. Ceny fair play.
stolní tenis
181 Stibořík Vladimír, '1927, čs. střelec, ZMS. Člen kolektivu, který vybojoval na MS 1958 a ME 1959 stříbrné medaile ve střelbě z armádní pušky (300 m, 3 x 20 ran). Startoval též na OH 1960 (6. místo — velkorážni terčovnice, 300 m, 3 x 40 ran), 1964 a MS 1962. stíhací závod, disciplína dráhové cy klistiky; v závodě jednotlivců startuji 2 nebo více závodníků z met po obvodu závodni dráhy, snaží se dostihnout sou peře, a tím je postupné ze závodu vyřa dit. Soutěži se na trati dlouhé 2 km, 3 km, 4 km a 5 km. — V závodě družstev startuji 4členná družstva, závod může družstvo dokončit s minim, počtem 3 závodníků, neni-li vzdálenost mezi 1 a 3. v čili větší než 10 m. stínový box, cvičné utkání s pomysl ným soupeřem; borec při něm uplatňu je nacvičené údery, obrany, přemísťo váni, s plným úsilím a co nejrychleji. Volba úderů a obran, jejich střídáni, vhodné přemísťování závisí na předsta vivosti borce. Stodůlka Jiři, ‘ 1948, čs. motocyklový závodník, ZMS. Startoval v pétí Šestidenních. 1974, 1977 a 1978 byl členem vítězného týmu ČSSR v soutěži o Svě tovou trofej. 1974 a 1976 byl mistrem Evropy v terénních soutěžích v kubatu ře 250 cmJ na stroji Jawa. V MS v motokrosu kubatury 250 cm3 skončil 1969 na čtvrtém místě, v kubatuře 500 cm3 byl 1972 šestý (vždy na strojích ČZ). Jezdec týmu CSSR, které skončily v Motokrosu národů, MS družstev ku batury 500 cm3 na třetích místech 1970 a 1971 a týmů CSSR, které v Trofeji ná rodů, MS družstev kubatury 250 cm3, obsadily druhá mista 1970 a 1972 a třetí 1969.
pro TVS. Člen výboru Mez. jezdecké fe derace (FEI), účastník OH 1924 a 1928 v drezúře. Vrchní velitel bulh. armády bojující po boku Rudé armády proti hi tlerovskému Německu, stoje, postoje, při nichž jsou nohy (ne bo jedna noha) nesoucí hmotnost těla napjaté. Rozlišujeme s. jednonož a s. obounož, které dělíme na s. snožné (no hy jsou u sebe), nožné (nohy jsou oddá leně, hmotnost těla spočívá na jedné noze, druhá se o základnu jen opírá) a rozkročné (nohy jsou oddálené, hmot nost těla rozložena na obě nohy). Do s. snožných patří s. spatný (paty u sebe, špičky od sebe), s. spojný (chodidla u sebe). s. rozpatný (špičky u sebe, pa ty od sebe) a s. měrný (chodidla jsou v přímce za sebou). Do s. nožných patří s. rozkročný čelný a bočný. S. na špič kách nohou nazýváme výpony. stoj na hlavě, cvičebni druh ->akrobatických cvičeni statických, rovnovážná poloha v podporu smíšeném (cvičenec se opirá o zem rukama a hlavou). 100 x 100 metrů, plavecká štafeta, masová soutěž měst ČSSR organizova ná na podporu rozvoje kondičního pla váni, Štafeta je složena ze 100 účastní ků, každý plave jeden 100m úsek. Zá vod poprvé uspořádala TJ Spartak Ka rosa Vysoké Mýto 1982 jako městskou záležitost. O rok později byla vyhlášena soutěž měst, kterou v přímých reportá žích sledoval Čs. rozhlas. Ročníku 1983 se zúčastnilo 20 štafet v 18 městech, účast včetně náhradníků 22 564 mužů, žen a děti. Nejlepšiho času dosáhla šta feta Č. Budějovic (25:18:10 h). Akce in spirovala obdobné soutěže i v dalších sportech a stala se účinným propagač ním prvkem masového rozvoje TV v ČSSR. stokemandevillské hry, sport hry pro invalidy pohybující se na pojízdném vozíku. Pořádá je od 1948 Mez. federa ce stokemandevillských /rer(lnternatio nal Stoke Mandeville Games Federati on). Soutěži se v atletice, plavání, stol ním tenisu, lukostřelbě, vzpírání, kužel kách, šermu a košíkové. Stolařík Josef, "1933, čs. volejbalista,
Jiři Stodůlka
Stogov Vladimir, '1920, sov. vzpěrač. Mistr světa v kat. do 56 kg 1955,1957-59 a 1961, mistr Evropy ve stejné kat. 1955-56,1968-61. Držitel stříbrné medai le z OH 1956, ME 1962 a bronzové z ME 1962 v kat. do 52 kg Stojčev Vladimir Dimitrov, 1893-1986, bulh. armádni generál, sport, funkcio nář a sportovec, od 1952 člen MOV, za kládající člen a 1952-83 předseda Bulh. olymp. výboru, přeseda bulh Výboru
Josef Stolařík
ZMS. Držitel střibrných medailí z MS 1960 a 1962. Účastník ME 1963 (5. mís to). stolička, hovor, ve fotbalu přestupek proti pravidlům, úmyslné podraženi soupeře nohou, výjimečně i tělem, když je soupeř ve výskoku. Trestá se - ►p ř í mým volným kopem nebo —►pokuto vým kopem. stolní hry viz společenské hry stolní tenis (angl. table tennis, dříve ping-pong), individuální síťová sport, hra, hraná v krytých sálech na stolech pro stolní tenis. Hráči se snaží zahrát pálkou míček přes síťku stolu tak, aby jej soupeř nemohl vrátit, nebo aby mu vráceni míčku činilo co největší potíže. S. t. je jednou z nejrychlejších her, uči rychlému odhadu herní situace a jejímu okamžitému řešeni nejvhodnéjší herní činností. Vyžaduje rychlost reakce, vy sokou úroveň rychlostních, koordinač ních a rychlostně vytrvalostních schop nosti hráče. — Z biom. hlediska je pro s. t. charakteristické rychlé přemísťová ní hráče na krátkou vzdálenost v růz ném směru (start, běh, brzděni, skluz, skok, výpad atd ). Rychlá a soustředěná pohyb, činnost hráče navazuje na po hotovostní postoj — hráčský střeh. Kaž dý úder má specifické biom. zdůvodně ni i takt. použití v určité herni situaci. Na let míčku, jeho dráhu a rychlost má vliv rotace udělená úderem, která rov něž pozměňuje směr odskoku mičku od plochy stolu a pálky soupeře. Rotace, rychlost a dráha letu míčku, zejm. při topspinech a podánich, závisí na počá teční rychlosti pohybu těla a paže s pál kou při úderu. Účinnost rotace mičku a její rychlost se zvyšuje zvětšováním poloměru rotačního pohybu paže v ak čním úhlu při nápřahu. Účinnost úderu je závislá na potahu pálky a kvalitě míč ku. — Z morfologického hlediska se uplatňují hráči stř. a vyšší postavy s vět ším rozsahem pohybu, hráči nižších po stav musí výškový handicap kompenzo vat vysokou pohyblivostí, obratnosti, rychlostí reakce, herní vytrvalostí a vol ním úsilím. Intenzita pohyb, činnosti je závislá na taktice a stylu hry soupeře, kondični a psych, připravenosti a vývoji utkání. Vysoké požadavky se kladou na rychlostní schopnosti hráče (rychlost letu mičku při topspinech a smečích je 120-170 km/h). S. t. je charakterizován acyklickým pohybem, kdy navazování dílčích pohybů na sebe je podmíněno herní situaci. Hráč musí rychle reagovat na pohyb protihráče, na techniku ode hrání míče i na pohyb mičku. Zatíženy jsou hl. svaly dolních končetin, při útoč ných úderech se výrazně zapojuje i svalstvo trupu. U hráčů nižší výkonno sti nepřesahuje výdej energie pětináso bek nál. BM, u vrcholových hráčů může
182
stolní tenis
být daleko vyšší, zejm. u hráčů útočné ho typu, kdy se tepová frekvence může zvýšit až na 166.min ' a hodnota LA na hodnoty kolem 7 mmol.M. VO2 max kg 1 dosahuje u vrcholových hráčů nadprůměrných hodnot (muži 2,46—2,67 m m ol.m in', ženy okolo 2,01 mmol.min '). — Hra vyžaduje speciální herni vytrvalost, obratnost a nervosvalovou koordinaci, dále dob rou funkci analyzátorů, zejm. zrakové ho, sluchového, svalového a polohové ho čiti Neustálé změny herních situací vyžaduji pohotový výběr řešeni a vytvá ření pohyb, návyků. Zautomatizováni pohyb, činnosti při úderech vede ke zrychlení celkové reakce na herni situa ci. Rozvoj pozornosti a soustředěnosti hráče při hře i v připravě má rozhodují cí pódii na zvyšování výkonnosti. — Dů ležitým činitelem sport, výkonu je regu lace psych, stavů před zápasem a při zápasu. Cílem je zvýšit psych stabilitu. V přípravě se proto využívá forem mo delovaného tréninku, motivujiciho vlivu trenéra s speciálních metod psych re gulace a samoregulace. — Historie. S. t. jako sport, hra vznikl přenesením te nisu do sálového prostředí na stůl. Předchůdce s. t. byla stará jap. hra gossima, kterou přinesli do Evropy Angli čané v 80. letech 19 století. S. t. se hrál zpočátku na stolech různých rozměrů gumovými nebo korkovými míčky, per gamenovými, později dřevěnými pálka mi. Prvni pravidla s. t. byla vydána
v Londýně 1884 Ke zdokonalení hry při spěl 1899 Angličan Jams Gibb, který za vedl používáni celuloidového mičku. Od 1900 se šířil s. t. i do stř. Evropy (do Ně mecka, Rakouska, Maďarska] a byl pěstován i u nás. Velký rozmach s. t. nastal po 1. svět. válce, kdy se již hrál téměř ve všech kontinentech světa. Mez federace stolního tenisu (Interna tional Table Tennis Federation — ITTF) byla zal. 1926 v Berlině. Zakládajícími státy byly Německo, Anglie, Rakousko, Maďarsko. Švédsko a Československo. Evr. unie stolního tenisu (European Ta ble Tennis Union — ETTU) byla zal. 1958 v Budapešti, mezi zakládajícími státy bylo i Československo. Dnes je s. t. jeden z nejrozšířenějších sportů ve světě, spol. a sport, hodnotu uznal i MOV na svém zasedání v Praze 1977 a zařadil ho mezi olymp sport, odvětvi Na zasedáni MOV v Baden Badenu v září 1981 byl s. t. schválen do olymp. programu sport, soutěží na OH 1988 — U nás se s. t. začal hrát na zač. 20. sto letí První zminku o ping pongu v Če chách nalézáme v časopisu Sport a hry z 26 3 1902. Byl k nám přenesen z Víd ně a první turnaj se konal v Praze v dub nu 1902. Začali ho pěstovat tenisté a šermíři, kteří s. t. hráli v zimním obdo bí. Po skončeni 1. svět. války došlo k in tenzivnímu rozvoji této hry, zpočátku výlučně spol., později sport., zásluhou České sportovní společnosti a Spole čenského klubu na Střeleckém ostrově
v Praze a nadšeného propagátora hry ing. Zdeňka Hejdůška. 1925 byly zal. první kluby a oddíly s. t. — PPC Studentský domov na Albertově v Pra ze, SK Viktoria Vinohrady Praha, SK Praha II., SK Husovice a SK Olympia Brno. Na Slovensku se s. t. rozvíjel zejm, mezi studenty a v klubech, krouž cích a oddílech PZE, YMCA Bratislava, TK Trnava aj. V březnu 1925 byl vytvo řen Ústřední výbor ping-pongový v Pra ze, ze kterého vznikla v řijnu 1925 Čes koslovenská table-tennisová asociace. V tomto období byla vydána v Písku první pravidla stolního tenisu Postupně se začaly organizovat soutěže, turnaje i první mez. styky Prvního MS v Londý ně 1926 se zúčastnili čs. hráči Z. Hejdůšek, A. Maleček, J. Hájek, J. Kaucký, M Fried. Po 2. svět. válce nastal u nás rozmach stolniho tenisu. Přispěla k to mu výborná výkonnostni úroveň čs. hrá čů a podmínky k rozvoji sportu , které umožnila sjednocená tělovýchova 1950-56 se rozšiřily soutěže a turnaje hráčů po celé zemi v rámci SHM, zvýši la se péče o mladé stolní tenisty, začala se rozvíjet trenérská práce. V obdobi 1957-60 se projevily generační problé my u čs. reprezentačních družstev mu žů a žen. Čs. družstva na MS nedosaho vala výraznéjšich úspěchů. Postupně se generační problém podařilo vyřešit ná stupem nové vlny mladých talentova ných hráčů, později přednich čs. repre zentantů. V 70. letech zaznamenal s. t. další rozvoj diky důsledné řidiči práci výboru svazu s. t. ÚV ČSTV, která zahr novala systematickou práci s talentova nou mládeži, zkvalitněni trenérsko-metodické činnosti, přípravu hráčů ve stře discích. Do 1957 řídila s. t. sekce s. t. SVTVS, od 1957 sekce s. t. ÚV ČSTV a od 1969 výbor svazu s. t. ÚV ČSTV. — Vývoj s. t „ je spjat s vývojem pálky. Použivánim různých druhů pálek se charakter a technika hry měnily z pasiv ního nenáročného pojímání hry až k dnešni aktivní dynamické, tech a těl. náročné sport. hře. Dřevěná pálka se používala od 1889 do prvního MS 1926 v Londýně, kde zvítězil R. Jacobi z Ma ďarska Ve hře převládal halfvolejový úder, při kterém hráč zahrával míček bezprostředně po odrazu od stolu bez rotace. Od tvrdé dřevěné pálky se mí ček hlučně a poměrně rychle odrážel a nebylo ho možné přesně usměrňovat — Pálka s gumovým vroubkovaným po tahem se používala 1926-51 Vynález cem potahu byl Angličan £ C. Good. Pálka umožňovala rotaci míčku a uplat něni úderu (drajvu, smeče, liftu, čopu, šlajzu atd.) 1 rotovaných podáni. Pálka se dále zdokonalovala, hra se stala dy namičtější, útočnější, pestřejší, postup ně se vytvářely různé systémy hry
183
a úderové kombinace. Ve 30. letech však nastal odklon k obranné hře, v níž se útoční hráči málo prosazovali. Použí vala se vyčkávací taktika, hra se prodlu žovala. 1937 se po po úpravě pravidel znovu prosadila útočná hra. Bylo zaká záno „cvrnkavé" podání a zaveden ča sový limit. 1938-51 dosáhla hra vrcholu v čs. škole všestranné hry, s účinným využitím útočných a obranných úderů na vysoké těch. úrovni. — Pálka s hou bovým potahem se používala 1952-59. Přišli s ní Japonci na MS v Bombaji 1952. Mistrem světa se stal Japonec H. Satoh a i v dalších letech byli Japonci v čele svět. stolního tenisu. Houbová pálka přivodila problémy — míče byly nekontrolovatelné, údery neslyšitelné, rotace nepředvídatelná a tím i reakce hráčů značně ztížená. Řada členských států ITTF požadovala zákaz houbové ho potahu. Houbová pálka vyžadovala dokonalejší přípravu hráčů, zejm. po stránce tělesné. Hra Japonců s tužko vým držením pálky byla rychlá, útočná a vyžadovala všestranný pohyb, projev, jejich pohyb, reakce a herní odvaha podložená herní jistotou a kvalitním po dáním jim přinášela úspěchy. Evr. hráči s klasickým držením pálky s gumovým potahem byli všestrannější, ale pohyb, pomalejší. Nejlepším hráčem 50. let byl Japonec /. Ogimura. Houbová pálka ne byla zakázána, ale na kongresu ITTF 1959 podle čs. návrhu standardizována. — Pálka se sendvičovým a softovým potahem se používala 1959-69. Nové druhy potahů s dobrými mech. vlast nostmi umožnily uplatnit nové prvky v útočné úderové technice: asijskou lo bovanou obranu, topspin, rychlé útoč né údery, akt. obranu, kontratopspin, různé druhy účinných podání ap. Zejm. asijští hráči obohatili techniku hry o rychlé útočné a protiútočné údery z blízké a stř. zóny herního prostoru, o podání s nejúčinnéjší boční nebo vrchní rotací, umožňujicí dosaženi pří mých bodů nebo přípravu pro účinné ukončení herní situace. Vrcholová hra byla útočná, měla vysoké tempo, vyža dovala velkou pohyblivost, pohyb, koordinaci, kondiční připravenost a takt. myšleni. Uplatňoval se topspinový úder, který zatlačil do pozadí hráče obranného pojetí. Do popředí evr. s. t. se znovu dostali mladí čs. hráči. — Mo derní pálky s účinnými potahy (zejm. softem, trávou, antitopspinem, sendvi čem) umožnily od 1970 progresivní vý voj techniky rychlých útočných bekhendových a forhendových topspinů a kontratopspinů ze stř. zóny, blokinků a lo bovaných úderů Oboustranná topspinová hra v celé šiří herního prostoru v blízké a stř. zóně umožňuje dosahovat vysoké herni tempo a udržovat nátlako
stolní tenis vou útočnou hru po celý zápas. — Sou těžní discipliny. V soutěžích jednotlivců se hrají dvouhry mužů a žen, čtyřhry mužů a žen, smíšené čtyřhry. Po uply nutí soutěžního období stanoví výbor svazu s. t. pořadí nejlepších jednotli vců, tzv. žebříček, ve všech věk. katego riích Systematika herních činnosti. Mezi zákl. herní činnosti patří útočné a obranné údery z blízké, stř. nebo vzdálené zóny herního prostoru. Údery dělíme podle techniky provedení na údery zprava (forhend) a údery zleva (bekhend). Tyto dále členíme na zákl. údery, mezi které patří přímé ->podání, -►p řím ý úder, zprava ->forhend a zleva -►bekhend, -►halfvolej, na útočné údery a na obranné údery. Podle rotace míčku na údery bez rotace (zákl. přímé údery) a údery s horní rotací (podání, útočné údery, topspiny), se spodní ro tací (podáni, obranné údery), s boční rotaci (podání, topspiny). Mezi útočné údery řadíme -Mopspiny a -»drajvy. Specifickými útočnými údery jsou - ► kontradrajvy a - ► kontratopspiny. V technice obranného způsobu hry ro zeznáváme řezané obranné údery -►č o p a ~»šlajs. Proti útočnému způso bu hry, k zeslabování útočnosti topspinových úderů používáme obranu —►blokinkem. Důležitým úderem aktivní obra ny je -►lobovaná obrana, která se za hrává ze vzdálené zóny herního prosto ru. — Technika. Charakteristickým pro jevem současné techniky je útočné topspinové pojetí hry s účinným podáním a zvládnutím jeho přijmu. Zákl. pohyb, techniky hráče jsou střehové postavení a rychlé přemísťování v herním prosto ru (kroky, výpady, poskoky, skoky, hráčským během, pohybem v hráč ském střehu ap ), rychlá rotace těla, ná přah paže, švih paže při úderu, snižová ní a zvyšování těžiště těla. Rozeznává me tři fáze pohybu paže s pálkou: a) přípravná úderová fáze (nápřah), b) fi nální úderová fáze (švih paže), c) za končující fáze úderu (doznění pohybu paže). Všechny tři fáze tvoří koordino vaný pohyb, celek. — V úderové tech nice má zákl. význam držení pálky. Při evr. způsobu hry se používá oboustranné — horizontální drženi pálky (shakehand), při asijském způsobu hry se uplatňuje tužkové držení pálky — verti kální (penholder). Útočné údery koná hráč švihem paže zdola nahoru, při čemž využívá rotace trupu a přenáší hmotnost těla z pravé na levou nohu při forhendu a z levé na pravou nohu při bekhendu. Topspinové údery mají vy sokou účinnost při rychlé vrchní rotaci míčku, vycházejí z rychlého a přitom mohutného švihu paže zdola nahoru a vpřed. Účinnost forhendového a bek hendového topspinů zvyšuje snižování
a zvyšování těžiště těla hráče při úderu, velikost nápřahu a rychlost švihu paže. Obranné údery vykonává hráč ve stř. nebo vzdálené zóně herního prostoru. Při obranných úderech dostává míček spodní rotaci s plochou dráhou letu. — Po úderu se hráč pohybuje ve směru míčku od soupeře. Při topspinové hře se hráč pohybuje po celé šířce herního prostoru ve stř. zóně a snaží se tuto zó nu udržet. Při čtyřhře se vyžadují rychlé přesuny hráčů do stran i do hloubky herního prostoru podle herní situace. — Taktika. Je důležitým činitelem, zejm. při střetnutí hráčů přibližně stejné těch. úrovně. V útočné hře se používá taktiky nátlakové útočné topspinové hry z obou stran, krátké rotované i rych lé podáni z vysokého nadhozu. Po vý měně útočných topspinových úderů ná sleduje ukončující úder. V obranné hře je taktika zaměřena na jistotu a účin nost obranných úderů s výpadovým útokem. Je nutné, aby hráč ovládal růz né útočné a obranné kombinace a po dle potřeby je použil. — Trénink. Je ve den podle jednotného tréninkového sy stému. — Dlouhodobá příprava hráčů se uskutečňuje ve třech navazujících tréninkových etapách. — V etapě zákl. tréninku se hráč seznamuje se základy hry, s držením pálky, zákl. pohyb, čin nostmi. Osvojuje si potřebné pohyb návyky a pohyb, struktury přímých úde rů, podáni, zákl. útočných a obranných úderů — forhendu a bekhendu, a to metodou různých „školek", imitačnimi cvičeními, hrou s pálkou a s tréninko vým soupeřem. Důraz se klade na vše strannou těl. přípravu. Herní prvky (údery) nacvičuje individuálně, ve dvoji ci, čtveřici, s pomocí trenažérů. Metodi ka nácviku úderů na stole je zaměřena na přímé údery bez rotace míčku. — V etapě specializovaného tréninku si hráč osvojuje techniku hry, úderovou a pohyb, činnost. Procvičuje jednotlivé herní činnosti, zdokonaluje údery. Spe ciální příprava se zaměřuje na zvládnutí různých druhů podání, útočných a obranných úderů, topspinů i lobované obrany. Zvi. pozornost se věnuje po hyb. činnosti hráče v herním prostoru. K zdokonalování herních činností a úderů se využívá imitačních cvičení. Tech. příprava se spojuje s takt. přípra vou hráče. Modelované tréninky a star ty v soutěžích se využívají k získání jis toty při hře. — Etapa vrcholového tré ninku je určena pro vrcholové hráče, kteří jsou schopni unést vysoké zatíže ní. Zvyšuje se objem a intenzita trénin ku. Mnohonásobným opakováním úde rů se zvyšuje úderová jistota. Převažují cvičení a trénink speciálních pohyb struktur, modelovaný trénink, trénink s trenažéry a s tréninkovými soupeři.
184
stolní tenis Nacvičuji se různé takt. varianty. Zjišťu je se tech a kondiční' připravenost hrá če. Dostatečný čas se věnuje psych, připravě a regeneraci. Cílem etapy je dosáhnout vysoké sport, formy a zvyšo vání sport, výkonu. Materiální vybavení viz hesla stůl pro stolní tenis, pálka, mí ček. Pravidla. Rozměry hraci plochy stolu, pálky a míčku viz hesla. Hraci prostor kolem každého stolu má být vy mezen, pro MS, ME, mez. mistrovství' jednotlivých asociaci i pro mez. utkáni má zaujímat plochu nejméně 14 x 7 m a výšku 4 m. Pro domácí souteže jsou předepsány minim rozměry 10 x 5m (výška nejméně 3,5 m). Jestliže se hraje na vice stolech, stoly se umisfuji vedle sebe, nikoliv za sebou. Hraci prostory kolem jednotlivých stolů jsou odděleny ohrádkami vysokými 75 cm. Ohrádky jsou volné postavené, aby se hráči při event, nárazu nezranili. Hraci prostor musí být dostatečně osvětlen. Osvětle ni nad stolem musi mít intenzitu nejmé ně 400 luxů; v ostatních částech hrací ho prostoru nesmí být intenzita menši než 200 luxů. Na MS, ME a mez. mis trovstvích i na mez. střetnutích, pokud se soupeři nedohodnou jinak, jsou svě telné zdroje umistěny nejméně 4 m nad podlahou; při ostatních soutěžích nej méně 3,5 m nad podlahou. Celkové osvětlení hrací místnosti je připustné, dává se však přednost osvětlení nad jednotlivými stoly a hracimi prostory. Teplota v hrací mistnosti má být pro domácí soutěže nejméně 10° C; míst nost však nesmí být vytopená nad 28° C. Teplota se měří u síťky stolu. Hrá či (jednotlivec nebo dvojice) uvádějí míček do hry podáním. Potom různými údery vraceji miček na soupeřovu polo vinu. Miče nesměji být hrány přímo ze vzduchu, ale po jednom odrazu od sto lu. Při čtyřhře se spoluhráči v úderech střídaji. Před zahájením utkání hráči lo suji o volbu strany či podáni. Hráč, kte rý vyhraje los, má právo volit buď stra nu. nebo podáni. Pokud zvolil podáni, nadhodí míček z otevřené dlaně volné ruky tak, aby mičku neudělil rotaci a aby mohl rozhodčí miček jedovat. Míček pak rozehraje pálkou tak! aby se odrazil od vlastní pol. hrací plochy a dopadl pa protivníkovu stranu. Přijí mací hráč vrací miček po odrazu od své pol. hrací plochy zpět nad šiti nebo ko lem ní na stranu protivníka. Soupeři si míček střídavé vraceji až do chyby. Chybujici hráč ztratí bod. Za chybu se považuje: nesprávné podáni, nesprávné vráceni mičku na pol. stolu soupeře, dotyk tělem, pálkou nebo části oděvu šitě nebo stojánku v době, kdy je míček ve hře, zahrání mičku přímo ze vzdu chu, dotyk mičku tělem nebo oděvem, když miček nepřelétl koncové nebo po-
Stůl na stolní tenis: 1 síťka, 2 stojánky, 3 bílá, 2 cm široká postranní čára, 4 bílá, 4 cm široká koncová čára, 5 bílá, 2 cm široká středová čára (pro čtyřhru)
stranni čáry hraci plochy, dotyk hrací plochy volnou rukou v době, kdy je mí ček ve hře. — Rozhodčí nařidi nový mí ček, jestliže se při podání dotkne miček síťky nebo stojánku, pokud bylo podáni správné, nebo dótkne-li se miček při podání siťky nebo stojánku a přijímací hráč ho zahraje přímo ze vzduchu. Roz hodčí nařidi nový miček i tehdy, pokud nezaviněné okolnosti znemožnily někte rému hráči podáni nebo vrácení mičku (např. zahrání prasklého míčku). — Hrá či se střídají v podání vždy po 5 bo dech, přijimajici hráč se pak stává po dávajícím. Dosáhnou-li oba hráči 20 bo dů nebo hraje-li se podle pravidla o ča sovém limitu, střídá se podáni po kaž dém bodu až do konce setu. Sety zaha juji hráči podáním střídavě. — Zápas se hraje na dva vítězné sety ze tři nebo na tři vítězné sety z pěti. V průběhu zápa su se nepřerušuje, pokud některý z hrá čů nepožádá mezi sety o přestávku; přestávka mezi třetim a čtvrtým setem nesmi trvat déle než 5 min, mezi ostat ními sety déle než 1 min. Po každém se tu hráči střídají strany. V posledním se tu méni hráči strany, jakmile jeden z nich dosáhne 10 bodů. - Set vyhrává hráč, který dosáhne dříve 21 bodů. Do sáhnou-li oba hráči 20 bodů, vyhrává set hráč, který dosáhne dříve náskoku dvou bodů. — Pravidlo o časovém lim i tu: Nedohraje-li se set za 15 min, přeru ší se hra a zbytek setu a všechny dalši sety se hraji takto: podávajici hráč smi
zahrát podáni a dalšich dvanáct úderů Jestliže přijimaci hráč všechny tyto míčky správně vrátí, ztratí podávající hráč bod. Požádají-li o časový limit oba hráči nebo obě dvojice, může se hrát timto způsobem od začátku zápasu ne bo od kterékoliv chvíle před uplynutím 15 min hry v setu. — Soutěže. MS se konají jednou za 2 roky v těchto disci plínách: soutěž družstev mužů (Swaythling Cupl, družstev žen (Corbillon Cup), soutěž jednotlivců ve dvouhře mužů, dvouhře žen, čtyřhře mužů, čtyř hře žen, smíšené čtyřhře (Českosloven ský pohár — Heydůškův). ME se konají jednou za 2 roky v mezidobí MS (v dis ciplinách jako na MS), Evropská liga (pořádá každoročně ETTU jako soutěž tříčlenných smíšených družstev — dvou mužů a jedné ženy), soutěže klubových družstev PMEZ a Pohár ETTU. Soutěže jednotlivců: JQP-\2 mužů, žen a juniorů (pořádá ITTF pro vybrané nejlepši hrá če světa), Světový pohár. — Nejvyšší soutěži u nás je I. celostátní liga druž stev a M ČSSR jednotlivců. Jednou za 2 roky se pořádají mez. mistrovství ČSSR mužů a žen a mez. mistrovství ČSSR juniorů. — Literatura. Brooks, A. A. — Ving, A. K. — Ewans, H. R.: Inter national table tennis — the first fifty years ITTF. London 1977; Demetrovič, E.: Stolní tenis (učebnice pro trenéry). Bratislava 1984; Pivec, H.: 50 let organi zovaného československého stolniho tenisu. Praha 1975.
stolní tenis
185 Výsledky mistrovství světe ve stolním tenisu Rok a místo konáni: 1926 Londýn, 1928 Stockholm, 1929 Budapešť, 1930 Berlin, 1931 Budapešť, 1932 Praha. 1933 Baden, 1934 Paříž, 1935 Londýn, 1936 Praha, 1937 Baden, 1938 Londýn. 1939 Káhira, 1947 Pařiž, 1948 Londýn, 1949 Stock holm. 1950 Budapešť, 1951 Vídeň, 1952 Bombaj, 1953 Bukurešť, 1954 Londýn, 1955 Utrecht, 1956 Tokio, 1957 Stock holm, 1959 Dortmund, 1961 Peking, 1963 Praha, 1965 Lublaň, 1967 Stock holm, 1969 Mnichov, 1971 Nagoja, 1973 Sarajevo, 1975 Kalkata, 1977 Birmin gham, 1979 Pchong-jang, 1981 Nový Sad, 1983 Tokio Družstva 1926 Maďarsko 6. ČSR 1928 Maďarsko 6 ČSR 1929 Maďarsko 5. ČSR 1930 Maďarsko 3. ČSR (Fried, Hájek. Maleček, Nikodém) 1931 Maďarsko 2. ČSR (Kolář, Lauterbach, Male ček, Nikodém, Svoboda) 1932 ČSR (Grobauer, Kolář, Lauter bach, Maleček, Nikodém) 1933 Maďarsko 2. ČSR (Blecha, Hamr, Kohn, Ko lář, Svoboda) 1934 Maďarsko 2. ČSR (Blecha, Hamr, Kohn, Ko lář, Svoboda) 1935 Maďarsko 2. ČSR (Hamr, Kolář, Svoboda, Tobiasch, Váňa) 1936 Rakousko 3. ČSR (Hamr, Kolář, Pivec, Tereba, Váňa) 1937 USA 3. ČSR (Hamr, Kolář, Lówy, Šlár, Váňa) 1938 Maďarsko 3 ČSR (Hamr, Kolář, Šlár, Tereba, Váňa) 1939 ČSR (Hamr, Tereba, Váňa) 1947 ČSR (Andreadis, Sjár, Tereba. Tokár, Váňa) 1948 ČSR (Andreadis, Marinko, Ští pek, Tokár, Váňa) ---------1949 Maďarsko 2. ČSR (Andreadis, Marinko, Šti pek, Tokár, Váňa) 1950 ČSR (Andreadis. Marinko. Tere ba, Tokár, Váňa) 1951 ČSR (Andreadis, Štípek, Tereba, Tokár, Váňa) 1952 Maďarsko 1953 Anglie 3 CSR (Andradis, Tereba, Tokár, Váňa, L. Vyhnanovský) 1954 Japonsko
2. ČSR (Andreadis, Posejpal, šlár, Štipek, Tereba) 1955 Japonsko 2. ČSR (Andreadis, Štípek, Tere ba, Váňa, L. Vyhnanovský) 1956 Japonsko 2. ČSR (Andreadis, Štípek, Tere ba, Váňa, L. Vyhnanovský) 1957 Japonsko 3. ČSR (Andreadis, štipek, Tere ba, Tokár, L. Vyhnanovský) 1959 Japonsko 1961 Čína 1963 Čína 1965 Čína 5. ČSSR 1967 Japonsko 5. ČSSR 1969 Japonsko 1971 Čína 1973 Švédsko 5 ČSSR 1975 Čína 4. ČSSR 1977 Čína 6. ČSSR 1979 Maďarsko 4 ČSSR 1981 Čína 4 ČSSR 1983 Čína Dvouhra 1926 Jacobi (MAĎ) 1928 Mechlovits (MAĎ) 1929 Perry (VBR) 1930 Barna (MAĎ) 1931 Szabados (MAĎ) 1932 Barna (MAĎ) 1933 Barna (MAĎ 2 S Kolář ICSSR) 1934 Barna (MAĎ) 1935 Barna (MAĎ) 1936 S. Kolář (ČSSR) 1937 Bergmann (RAK) 1938 B. Váňa (ČSR) 1939 Bergmann (VBR) 2 B. Váňa (ČSR) 1947 B. Váňa (ČSR) 1948 Bergmann (VBR) 2. B. Váňa (ČSR) 3. I. Andreadis (ČSR) 1949 Leach (VBR) 2 B. Váňa (ČSR) 1950 Bergmann (VBR) 3. /. Andreadis (ČSR) 1951 Leach (VBR) 2. I. Andreadis (ČSR) 2 V. Tereba (ČSR) 1952 Satoh (JAP).
1953 Sido IMAD) 2. I. Andreadis (ČSR) 2 L. Štipek (ČSR) 1954 Ogimura (JAP) 3. I. Andreadis (ČSR) 1955 Tanaka (JAP)
1956 Ogimura (JAP) 1957 Tanaka (JAP)
3. I. Andreadis (ČSR) 1959 Jung Kuo-tuan (Čína) 1961 Chuang Tse-tung (Čína) 1963 Chuang Tse-tung (Čína) 1965 Chuang Tse-tung (Čína) 1967 Hasegawa (JAP) 1969 Itoh (JAP) 1971 Bengtsson (ŠVÉD) 1973 Hsi En-ting (Čína) 1975 Jonyer (MAĎ) 1977 Kohno (JAPL T979" Ono (JAP) 1981 Gun Yue-chua (Čína) 1983 Gun Yue-chua (Čína) Čtyřhra 1926 Jacobi-Pécsi (MAĎ) 1928 Liebster-Thum (RAK) 1929 Barna-Szabados (MAĎ) 1930 Barna-Szabados (MAĎ) 1931 Barna-Szabados (MAĎ) 3. J. Lauterbach-K. Svoboda (ČSR) 1932 Barna-Szabados (MAĎ) 1933 Barna-Szabados MAĎ 1934 Barna-Szabados (MAĎ) 3. M. Hammer-E Kohn (ČSR) 1935 Barna-Szabados (MAĎ) 1936 Blattner-McCIure (USA) 2 S. Kolář-O. Petříček (ČSR) 3. K Fleischner-A. Šlár (ČSR) 1937 Blattner-McCIure (USA) 3. Hammer M-F. Pivec (ČSR) 3 A Šlár-V. Tereba (ČŠR) 1938 McCIure-Schiff (USA) 2 S. Kolář-V. Tereba (ČSR) 1939 Bergmann (VBR)-Barna (MAĎ) 2. J. Tartakower (ČSR)-A Ehrlich (POL) 1947 A. Šlár-B. Váňa (ČSR) 3. L. Štipek-V. Tereba (ČSR) 1948 L. Štipek-B. Váňa (ČSR) 1949 I. Andreadis-F Tokár (ČSR) 2 L. Štipek-B. Váňa (ČSR) 1950 Sidó-Soós (MAĎ) 2 / Andreadis-F. Tokár (ČSR) 3. V. Tereba-J. Turnovský (ČSR) 1951 I. Andreadis-B. Váňa (ČSR) 3. L. Štipek-F. Tokár (ČSR) 1952 Fujii-Hajaši (JAP) 1953 Kúczián-Sidó (MAĎ) 3. I. Andreadis-B. Váňa (ČSR) 1954 Dolinar-Harangozó (JUG) 2 A. Šlár-V. Tereba (ČSR) 1955 1. Andreadis-L. Štípek (ČSR) 1956 Ogimura-Tomita (JAP) 2. I. Andreadis-L Štípek (ČSR) 3. V. Tereba-L Vyhnanovský 1957 í. Andreadis-L. Štipek (ČSR) 1959 Murakami-Ogimura (JAP) 2. L. Štipek-L. Vyhnanovský (ČSR) 1961 Hočino-Kimura (JAP) 1963 Chang Chiih-lin, Wang Chih-li ang (Čína) 1965 Chung Tse-tung, Hsu-Jin-sheng (Čína)
stolní tenis 1967
Alsér-Johansson (ŠVÉD) 3. V. Miko-J. Staněk (ČSSR) Alsér-Johansson (ŠVED) Jónyer-Klampár (MAĎ) Bengtsson-Johansson (ŠVÉD) Jónyer-Gergely (MAĎ) Liang Ko-liang—Li Chen-Shih (Čína) 1979 Surbek-Stípančič (JUG) 1981 Li Žen-si-Čao. Žen-hua (Čína) 1983 Šurbek-Kalinič (JUG)
186
2. V. Depetrisová-V. Votrubcová Mednyánszká (MAĎ) (ČSR) Mednyánszká (MAĎ 1937 V. Depetrisová-V Votrubcová Mednyánszká (MAĎ) (ČSR) Siposová (MAĎ) 3. M. Kettnerová (ČSR)-A. Schul3. M. Šmídové (ČSR) zová (NĚM) 1933 Siposová (MAĎ) 1938 V. Depetrisová-V. Votrubcová 1934 M. Kettnerová (ČSR) (ČSR) 1935 M. Kettnerová (ČSR) 1939 Bussmannová-Pritziová (NĚM) 3 T. Kleinová (ČSR) 3. V. Depetrisová-V. Votrubcová 3 M. Šmídové (ČSR) (ČSR) 1936 Aaronsová (USA) 3. M. Kettnerová-M. Šmídová 3. M Kettnerová (ČSR) (ČSR) 3 M. Šmídové (ČSR) Ženy 1937 neudělen 1947 Farkasová (MAĎ)-Pritziová (RAK) Družstva 1938 G. Pritziová (RAK) 1948 Franksová—Thomas-Daceová (VBR) 1934 Německo 3. V. Votrubcová (ČSR) 1949 Farkasová (MAĎ)-Elliotová (VBR) 3. ČSR (Kettnerová, Šmídové) 1939 V, Depetrisová (ČSR) 3. E Fůrstová-I. Koťátková (ČSR) 1935 ČSR (Kettnerová, Kleinová, ami 3. M Kettnerová (ČŠR) 1947 Farkasová (MAĎ) 1950 Beregiová-Elliotová (VBR) dová) 1936 ČSR (Kettnerová, Kleinová, Šmí- 1948 Farkasová (MAĎ) 3 f. Fůrstová-K. Hrušková (ČSR dová) 3. V. Depetrisová-Pokorná (ČSR) 1951 D. Roweová-R. Roweová (VBR) 1952 Naraharaová-Nishimuraová 1937 USA 1949 Farkasová (MAĎ) 3. ČSR (Depetrisová, Kettnerová, (JAP) 2. K. Hrušková (MAĎ) Votrubcová) 1953 Farkasová (MAĎ) - Rozeanuová 1950 Rozeanuová RUM) (RUM) 1938 ČSR (Depetrisová, Holoubková, 1951 Rozeanuová RUM) 1954 D. Roweová-R. Roweová (VBR) Kettnerová, Votrubcová) 1952 Rozeanuová RUM 1939 Německo 1953 Rozeanuová RUM 1955 Rozeanuová-Zellerová (RUM) 2. ČSR (Depetrisová, Kettnerová, 1954 Rozeanuová i RUM) 1956 Rozeanuová-Zellerová (RUM)_ 1957 Mossóczyová-Simonová (MAĎ) Votrubcová) 1955 Rozeanuová RUM) 1959 Nambaová-Jamaizumiová (JAP) 1947 V. Británie 1956 Ohkawaová (JAP) 1961 Alexandruová-Galopentaová-Pi3 ČSR (Depetrisová, Fůrstová, 1957 Eguchiová (JAP) ticová (RUM) Kettnerová, Votrubcová) 1959 Matsazukiová (JAP) 1948 V. Británie 1963 Matsuzakiová-Sekiová (JAP) 1961 Chiu Chung-hui (Čina) 3 ČSR (Depetrisová, Fůrstová, 1963 Matsazukiová (JAP) 1965 Cheng Min-chich—Lin Hui-ching Kettnerová, Pokorná) (Čina) 1965 Fukazuová (JAP) 1949 USA 1967 Hirotaová-Morisawaová (JAP) 1967 Morisawová (JAP) 1969 Grinbergová-Rudnovová (SSSR) 1950 Rumunsko 1969 Kowadaová (JAP) 3. J. Karlíková !. Voštová (ČSSR) 3 ČSR (Fůrstová, Hrušková, 1971 Lín Hui-ching (Čina) 1971 Cheng Min-chich—Lin Hui-ching Kettnerová) 3 Voštová-Uhliková (ČSSR) (Čina) 1951 Rumunsko 1973 Hu Yu-lan (již. KOR) 1952 Japonsko 2 A. Grófová (ČSSR) 1973 Hamadaová (JAP)-Alexandruová (RUM) 1953 Rumunsko 1975 Jung Sun-kim (KLDR) 1977 Pak Yun-sun (již. KOR) 1975 Alexandruová (RUM)-Takahašio1954 Japonsko vá (JAP) 1979 Ge Xi-nai (Čína) 1965 Rumunsko 1977 Pak Yong-ok (KLDR)-Yang Ying 1956 Rumunsko 1981 Tong-Ling (Čína) 1957 Japonsko (Čina) 1983 Chao Jen-chua (Čína) 1959 Japonsko 1979 Sang Li-Žang De Ving (Čína) Čtyřhra 6. ČSR 1981 Žang De Ving—Čao-Hun-hua 1928 Mednyánszká-Flammová (MAĎ) 1961 Japonsko (Čina) 1929 Metzgerová-Rústerová (NĚM) 6. ČSR 1983 Sen Tia-pching—Daj Li li (Čína) 1930 Mednyánszká-Siposová (MAĎ) 1963 Japonsko Čtyřhra smíšená 1931 Mednyánszká-Siposová (MAĎ 1965 Čína 1926 Mednyánszká-Mechlovits (MAĎ) 1932 Mednyánszká-Siposová (MAĎ) 1967 Japonsko 2. A. Braunová-M. Šmídové 1928 Mednyánszká-Mechlovits (MAĎ) 4. ČSSR (ČSR) 1929 Siposová-Kelén (MAĎ) 1969 SSSR 3. V. Pavlásková-B. Zdobnická 1930 Mednyánszká-Szabados (MAĎ) 1971 Japonsko 1931 Mednyánszká-Szabados (MAĎ) (ČSR) 4 ČSSR 1932 Siposová-Barna (MAĎ) 1933 Mednyánszká-Siposová (MAĎ) 1973 již. Korea 3 M. Šmídová-J. Jílek (ČSR) 3. J. Veselská-M. Walterová 1975 Čína 1933 Mednyánszká-Kelén (MAĎ) (ČSR) 1977 Čína 1934 Mednyánszká-Siposová (MAĎ) 1934 Mednyánszká-Szabados (MAĎ) 1979 Čína 3. M. Šmidová-K. Svoboda 3. M. Kettnerová-M. Šmídové 1981 Čína (ČSR) (ČSR) 1983 Čína 1935 Siposová-Barna (MAĎ) 1935 Mednyánszká-Siposová (MAĎ) 6. ČSSR 2. M. Kettnerová-S. Kolář (ČSR) 2. M. Kettnerová-M. Šmídové Dvouhra 1936 T. Kleinová-M. Hammer (ČSR) (ČSR) 1926 Mednyánszká (MAĎ) 1936 M. Kettnerová-M. Šmídová 3. M. Šmidová-S. Kolář/ČSR) 1928 Mednyánszká (MAĎ) (ČSR) 1937 V. Votrubcová-B. Váňa (ČSR) 1969 1971 1973 1976 1977
1929 1930 1931 1932
stolni tenis
187 2 M. Kettnerová-S. Kolář (ČSR) 1938 Woodheadová (VBR) - Bellák (MAĎ) 2. V. Votrubcová-B. Váňa (ČSR) 3. M. Kettnerová-V. Tereba (ČSR) 1939 V. Votrubcová-B. Váňa (ČSR) 1947 Farkasová-Soós (MAĎ) 2. V. Depetrisová-A. šlár (ČSR) 1948 Thallová-Miles (USA) 2. V. Depetrisová-Pokorná-B. Vá ňa (ČSR) 1949 Farkasová-Sidó (MAĎ) 2. K. Hrušková-B. Váňa (ČSR) 1950 Farkasová-Sidó (MAĎ) 2. K. Hrušková-B. Váňa (ČSR) 3. £ Fůrstová-I. Andreadis (ČSR) 3 Rozeanuová (RUM)-L. Štipek (ČSR) 1951 A. Rozeanuová (RUM) B. Váňa (ČSR) 1952 Rozeanuová (RUM)-Sidó (MAĎ) 1953 Rozeanuová (RUM)-Sidó (MAĎ) 1954 G. Farkasová (MAĎ)-I. Andreadis (ČSR) 1955 Kócziánová-Szepesi (MAĎ) 3. £. Fůrstová-Krejčová-L. Štipek (ČSR) 1956 Neubergerová-Klein (USA) 2. Haydonová (VBR)-Andreadis (ČSR) 1957 Eguchiová-Ogimura (JAP) 2 Haydonová (VBR)-I. Andreadis (ČSR) 3. Elliotová (VBR)-L. Vyhnanovský (ČSR) 1959 Eguchiová-Ogimura (JAP) 1961 Matsazukiová-Ogimura (JAP) 1963 Itohová-Kimura (JAP) 1965 Sekiová-Kimura (JAP) 1967 Jamanakaová-Hasegawa (JAP) 1969 Kohnová-Hasegawa (JAP) 1971 Lin Hui-ching—Chang Chich-lin (Čina) 1973 Li Li-Liang Ko-liang (Čina) 1975 Ferdmanová-Gomozkov (SSSR) 1977 Bergeretová-Secretin (FRA) 1979 Ge Xi-mai, Liang Ge-liang (Čína) 1981 Huang Jun-jun-Xie Sei-ke (Čína) 1983 Ni Sia-lian - Kuo Jue-chua (Čína) Výsledky mistrovství Evropy ve stolním tenisu Rok a místo konání: 1958 Budapešť, 1960 Záhřeb, 1962 Záp. Berlín, 1964 Malmó, 1966 Londýn, 1968 Lyon, 1970 Moskva, 1972 Rotterdam, 1974 Novi Sad, 1976 Praha, 1978 Duisburg, 1980 Bern, 1982 Budapešť, 1984 Moskva Muži Družstva 1958 Maďarsko 2. ČSR (Polakovič, štipek, Tere ba, Vyhnanovský) 1960 Maďarsko 4 ČSR 1962 Jugoslávie
1964
Švédsko 1982 Šurbek-Kaliníč (JUG) 3 ČSSR (Kollarovits, Kunz, Miko, 1984 Šurbek-Kaliníč (JUG) Staněk) Ženy 1966 Švédsko 5. ČSSR Družstva 1968 Švédsko 1958 Anglie 1970 Švédsko 3. ČSR (Grofková, Harvanová, 6. ČSSR Kroupová) 1972 Švédsko 1960 Maďarsko 3. ČSSR (Kollarovits, Kunz, Or 3. ČSR (Grofková, Kroupová, lowski, Turai) Schwarzová) 1974 Švédsko 1962 NSR 4. ČSSR 1964 V Británie 1976 Jugoslávie 4 ČSSR 5. ČSSR 1966 Maďarsko 1978 Maďarsko 3 ČSSR (J. Karlíková, M. Lužová, 6. ČSSR Bosá) 1980 Švédsko 1968 NSR 6. ČSSR 3. ČSSR (Bosá, Karlíková. M Lu 1982 Maďarsko žová, Voštová) 2 ČSSR (Oriowski, Panský, Dvo 1970 SSSR řáček) 2. ČSSR (Grófová, J. Karlíková, Voštová) 1984 Francie 4. ČSSR (Panský, V. Broda, M. Maďarsko 1972 4 ČSSR Broda, Dvořáček) získala bronzo vou medaili jako poražený semi- 1974 SSSR finalista 3 ČSSR (Grófová, J. Karlíková, Dvouhra Voštová) 1958 Berczik (MAĎ) 1976 SSSR 3. ČSSR (Grófová, Šilhanová, 3. Vyhnanovský (ČSR) Voštová, Uhlíková) Berczik (MAĎ) Alsér (ŠVÉ~' 1978 Maďarsko Johansson (ŠVÉD) 2 ČSSR (Grófová, Uhlíková, Peli 3. Staněk (ČSSR) kánová) Johansson (ŠVÉD) 1980 SSSR 1966 1982 Maďarsko 2 Miko (ČSSR) 1984 SSSR 3. Kollarovits (ČSSR) Dvouhra 1968 Šurbek (JUG) 1970 Alsér (ŠVÉD) 1958 Kócziánová (MAĎ) 1960 Kócziánová (MAĎ) 1972 Bengtsson (ŠVÉD) 1974 M. Oriowski (ČSSR) 1962 Šimonova (NSR) 1964 Kócziánová (MAĎ) 1976 Secretin (FRA) 3. Oriowski (ČSSR) 1966 Alexandruová (RUM) 1978 Gergély (MAĎ) 3. Lužová (ČSŠR) 1980 Hilton (VBR) 1968 I. Voštová-Uhlíková (ČSSR) 1970 Rudnovová (SSSR) 2. Dvořáček [ČSSR) 1982 Appelgren (ŠVÉD) 2 Voštová-Uhlíková (ČSSR) 1984 Bengtsson (ŠVÉD) 1972 Rudnovová (SSSR) 3 Voštová-Uhlíková (ČSSR) Čtyřhra 1958 L. Štípek-L. Vyhnanovský (ČSSR) 1974 Magosová (MAĎ) 1960 Berczik-Sidó (MAĎ) 1976 Hammersleyová_ (VBR) 1962 Markovič-Teran (JUG) 1978 Magosová (MAĎ) 1964 V. Miko-J. Staněk (ČSSR) 1980 Popovová (SSSR) 1966 Alsér-Johansson (SVÉD) 3. Voštová-Uhlíková (ČSSR) 2. Miko-Staněk (ČSSR/ 1982 Vriesekoopová (HOL) 1968 Stipančič-Vecko (JUG) 1984 Popovová (SSSR) 1970 Šurbek-Stipančič (JUG) 3. M. Hrachová (ČSSR) Čtyřhra 1972 Jónyer-Rózsás (MAĎ) 1958 Rozeanuová-Zellerová (RUM) 3. Oriowski- Turai (ČSSR) 1960 Alexandruová-Rozeanuová 1974 Jónyer-Klampár (MAĎ) (RUM) 1976 Johansson-Bengtsson (ŠVÉD) 1962 D. Roweová-Shannonová (VBR) 2. Oriowski Kunz (ČSSR) 1978 M. Oriowski (ČSSR)-Gergély 1964 D Roweová-Shannonová (VBR) (MAĎ) 1966 Kócziánová-Juriková (MAĎ) 2. Lužová-Mikócziová (ČSSR) 1980 Secretin-Birocheau (FRA) 3. Oriowski (ČSSR) - Gergely 1968 J. Karlíková-M. Lužová (ČSSR) (MAĎ) 1970 Grinbergová-Rudnovová (SSSR)
188
Stoltz 1972 Lotallerová-Magosová (MAĎ) (MAĎ) 1974 Lotallerová-Magosová (MAĎ) (MAĎ) 2. 2 Grófová Gráfova (ČSSR)-Alexandruová (ČSSR)-Alexandruová (RUM) 1976 Hammersleyová-Howardová (VBR) 2. Grófová-Dubinová (ČSSR) (ČSSR) 1978 Alexandruová-Mihutová (RUM) Alexandruová-MihutováJRUM) 3. Uhlíková-Šilhanová (ČSSR) (ČSSR) 1980 Alexandruová (RUM)-Popovová (SSSR) Bulatovová-Kovalenková 1982 Bulatovová -Kovalenková (SSSR) 1984 Popovová -Antonjanová (SSSR) Popovová-Antonjanová 3. M. Hrachová (ČSSR)-Vriese(ČSSR)-Vriesekoopová (HOL) Smíšená čtyřhra 1968 Lantosová-Berzcik (MAĎ) (MAĎ) 1958 (RUM) 1960 Alexandruová-Cobirzen (RUMi 1962 Můserová Můserová INSR)-Alsér (NSR)-Alsér (ŠVÉD (SVÉD) Lukácsová-Rózsás (MAĎ) 1964 Lukácsová -Rózsás (MAĎ) (ČSSR) 2. Lužová-Miko (ČSSR) 1966 M. M Lužová-V. Miko (ČSSR) (ČSSR) 1968 Rudnovová-Gomozkov !SSSR! (SSSR) 1970 Rudnovová-Gomozkov (SSSR) SSSR 1972 Rudnovová-Gomozkov (SSSR) SSSR Orlovrski 3. Voštová-Uhlíková ·- Orlowski (ČSSR) (ČSSR) 1974 Rudnovová-Gomozkov (SSSR) (ČSSR) 3. Grófová-Orlowski (ČSSR) 1976 Palatínusová-Stipančič Palatinusová-Stipančič (JUG) 2 Uhliková-Orlowski Uhlíková Orlowski (ČSSR) (CSSR) 2. 1978 Hedriksenová-Lieck (NSR) (ČSSR) 1980 I. Uhlíková-M. Orlowski (CSSR) 1982 Vriesekoopová (HOL) ·- Grubba (POL) (SSSR)-Secretin 1984 Popovová (SSSR) -Secretin (FRA) 2. M. Hrachová •- J. Panský 2. (ČSSR) (ČSSR)
pistole-družstva), 1973 (vzduchová pi pistole-družstva\, pistolb-jednotlivci stole-jednotlivci) a bronzové z MS 1970 (velkorážová pistole-družstva). pistole-družstva). Stones Dwipht, "1953, atlet USA, výšvýškař.. Byl prvnim prvním výškařem na světě světě,, kte kař který překonal hranici 230 cm. cm. Třetí na OH (221 cm) a na OH 1976 (221 1972 (221 (221 cm). cm) . Vytvořil Vytvořil tři tři SR SR:: 1973 (230 cm) a 1976 (231 (231 a 232 232 cm) cm).. stoolball obměna -» -+ kriketu s too lball langl.), [angl.], obměna pro ženy, usnadňující usnadňující nához a odpal. Místo kolíkových cílů cilů jsou na sloupcích, sloupcích, vzdálených 14,5 m od sebe, upevněna upevněna čtvercová prkénka 2 cm silná o straně 30 výší 30 cm. Jejich vrchní hrana je ve výši 140 cm nad zemí. Sloupky mohou být pevné nebo přenosné 63- 70 g přenosné.. Míček 63—70 těžký max. těžký má obvod 17,7-19 cm, pálka max. délky 46 cm má rukojeť rukoje( a kruhovou hlahla vu max. průměru cm. Čára Cára házečky házečky průměru 17,7 cm. čáry je 9 m před před každým sloupkem (2 čáry mezi sloupky) vzdálesloupky).. Hází se vždy ze vzdále nějšího jednoruč spodem spodem. nějšího území, a to jednoruč 8—10 hodů doby. HáObdobí na 8-10 hodů podle doby. Há zečka sozečka nesmi nesmí nahazovat 2 období po so bě snaží bě.. Pálkařka Pálkařka stoji stojí vedle sloupku a snaži se odpalem cil přebí cíl bránit. Po odpalu přebí há jako v kriketu (prkriketu.. Je-li cíl zasažen (pr kénko nebo sloupek) při při náhozu nebo pří pálkařka při hře hře z kterékoliv strany, je pálkařka vyřazena převzata z kri krivyřazena ze ze hry. Pravidla převzata ketu. Družstva 11- nebo ÍOčlenná 10členná hraji hrají na 2 směny. směny. stopáž, slg., ve skocích na trampolíně trampolíně zastavení kmitu plachty při při doskoku. doskoku. Uvolněním Uvolněním nohou v kolenou je doskok na plachtě při plachtě nevypružen. nevypružen. Používá se při nezdařených senezdařených doskocích a na závěr se stavy. stavy. stopball) , 1. ve stolním I stopbol stop bol lz (z angl. angl. stopball), Stoltz S toltz Roland, "1931, švéd švéd.. hokejista, | tenisu zkrácený úder, hraný těsně za obránce. Ligovou soutěž hrál v letech siťku pol. síťku tak, aby míček na soupeřově pol. 1956-70, mistr země 1958-63. Reprezenodskočil . Nejčastěji Reprezen ' stolu nejméně 2 x odskočil. 218 x. x . Dvanáctinásobný účastník 1se hraje halfvolejem, vyžaduje cit pro toval 218 MS, mistr světa 1957 a 1962, nejlepší silu MS. utajesílu úderu, úhel nastavení pálky a utaje ní záměru obránce MS 1963. 1963. záměru;; 2. v tenisu úder hraný -+ +• Stolypin S tolypin Vladimir, Vladimír, "1937, sov. střelec střelec.. forhendem nebo bekhendem se silnou Mistr světa ve střelbě z libovolné pistobočni rotací. Pří pisto spodní, spodni, popř. popř. navíc i s boční rotací. Při le a velkorážové pistole 1962 (libovolná s. se pohyb rakety těsné těsně před před zásahem pistole 50 50 m, 60 60 ran-jednotlivci i druždruž míče značně zpomalí a míč se nechá stva stva;; velkorážová pistole pistole:: 25 25 m. m, 30+30 30 + 30 měkce dosednout na raketu se součas ran -družstva), 1966 (libovolná pistole: ným povolením zápěstí. Při správném ran-družstva), jednotlivci i družstva), 1970 (libovolná provedení letí míč pomalu a nízko nad pistole-družstva; vzduchová pistole ní a vlivem spodní pistole:: sítí, síti, dopadá těsně za ni 10 -družstva) a 1974 (standard10 m, 40 ran ran-družstva) (standard rotace nízko odskakuje. Je účinný hlavhlav -družstva; ně povrchu. ní pistole: 25 26 m, 3 x 20 20 ran ran-družstva; ně na antukovém povrchu, s to p ky langl.), [angl ], zařízen zařízenií sloužící k ruční ruční vzduchová pistole-družstva). Mistr stopky Evropy 1963 (libovolná pistole-jednotli pistole-jednotli-- mu měření měření času času ve všech individuálních vcí vci i družstva; velkorážová pistole-družpistole-druž sportech, kde se výkon určuje časem stva), 1965 (libovolná pistole-družstva) (např. v atletice, stva). plavání, atletice, cyklistice, cyklistice, plaváni, ze vzduchových zbrazbra rychlobruslení rychlobrusleni ap ), nebo v kolektivních a z ME ve střelbě ze ap.), 1971 (jednotlivci), 1972-75 (družstva) (družstva).. sportech k určení ní 1971 času . NejčaNejča určení hracího času. Držitel stříbrných pětin- stříbrných medaili z MS 1966 . stěji se používají s. desetinkové a pětin (velkorážová pistole-družstva) a 1970 ková. sekové. U s. desetinkových oběhne se (libovolná pistole-družstva; vzduchová kundová ručička ciferník za půl minuty (30 s) s).. Každá sekunda je rozdělena na pistole-jednotlivci), ME 1971 1971 (vzducho(vzducho (30 vá desetině sekundy dílků po jedné desetině vá pistole-družstva), 1965 (velkorážová deset dílků
I
(O, 1 s). U s. pětinkových oběhne sekun (0,1 dová ručička celý ciferník za minutu (60 s). Každá sekunda je rozdělena na (60s). pět dílků po dvou desetinách sekundy s). U s. desetinkových postoupí mi mi(0,2 s). za 30 s, nutová ručička o jeden dílek za pětínkových za 1 min. min. Zastavi Zastaví-lili se se seu pětinkových kundová ručička u pětinkových stopek na čárce, čárce , čteme sudé desetiny sekun sekunzastaví-lili se mezi dvěma čárkami, dy, zastavi čteme liché desetiny sekundy. Pro zá závody se doporučují tzv. tzv. průběžné stop stopratrapantky). ky (viz ratrapantky). strahovský areál, souhrn sport, sport. a tě tě · lových. zařízení v Praze na Petříně mezi lových. zařízeni Břevnovem, Hradčany a Smíchovem v nadmořské výšce 333 m n. m. (hladina Vltavy v Praze 180 m n. m.) o celkové ploše asi 0,5 km'. km!. Jedno z největších sportovišť sportoviš( nejen u nás, ale i na světě, a svým hl. hl stadiónem unikátní. unikátní. PozePoze mek byl pro sport, sport. a tělových, tělových . zařízení zařízen í vybrán na základě ankety uspořádané českou obcí obci sokolskou a první návrh na Českou realizaci vypracoval 1913 ing. Ludvik Čí Či ing. Ludvík žek. vykoužek. Po 1. svět. válce 1919 byly vykou peny všechny potřebné pozemky řádu Premonstrátů Premonstrátů,, od 1921 se připravoval stavební program za účasti tělových . stavebni zdraa sport. sport, organizaci, organizací, ministerstva zdra votnictví a těl. výchovy a ministerstva nár. obrany. nár. obrany. Nový areál měl nahradit tělových . zařízení zařízeni sport. a tělových, všechna sport, umístěná na pražské letenské pláni součásti měl být stadión pro hro hrohl. součástí a hl. madná sokolská vystoupení. vystoupeni. 1922 byl původní záměr změněn tak, že se má nejdříve postavit atl. dráha, aby se umožnila příprava závodníků pro OH 1924. K tomu však pro zdlouhavá jedná jednáni nedošlo. nedošlo. 1925 ČOS ČOS zaměřila zaměřila veškeré . ní úsilí k tomu, aby sletový stadión byl 1926 upraven pro Vlil. VIII . sokolský slet 1926. Urychleně byly vypracovány projekty vlastna terénní úpravy (ing. C. Kodl) a vlast ní stavbu (ing arch. V. V. Dryák ve spolu spoluni (ing.. arch. arch. F. Balcárkem a K. Koppráci s ing. ing. arch. Kop propem). pem). Všechny práce od začátku pro provejektu až k k dokončení stavby byly prove měsíců . Šatny pro cvičící cvičící by bydeny za 18 měsíců. dřevěné. provizorní, na vých. vých. straně ly dřevěné, stadiónu. Po skončení skončeni sletu vypracoval stadiónu. ing. arch. K. Koppa pro ing. arch. F. Balcárek a K. projekt sousedního malého sport, sport . stadió stadiónu, tzv. tzv. voj. voj. stadiónu, a tělocvičny s po podokončeni postranních sluchárnou a dokončení záp. tribuny velkého stadiónu stadiónu. křídel záp. realizová Tyto projekty byly postupně realizová IX. všesokolského sletu 1932. Po ny do IX. 1945 vyprojektovali ing. ing. arch. arch Balcárek XI. slet 1948 jižní tribuny a K. Koppa pro XI. hl stadiónu.. 1954 byl na západ od atl hl. stadiónu atl. stadiónu, stadiónu. který byl v té době převzat do CSLA a nazýval se Armádní sta stasprávy ČSLA úpldión, postaven další malý stadión s úpl ným vybavením pro atletiku a fotbal spara dostal jméno Tankista. Tankista. Pro první spař
189
Strahovský sportovní areál: 1 Spartakiádní stadión; 2 vysokoškolské koleje (v do bě spartakiéd šatny cvičenců); 3 Rosického stadión; 4 Stadión přátelství; 5 Malý stadión; 6 tělocvična; 7 sport, hala; 8 hřiště ČVUT; 9 lukostřelecká střelnice; 10 hřiště Slavoje Břevnov; 11 hřiště TJ Břevnov; 12 Petřínská rozhledna
:akiádu 1955 byla na vých. zemní tribu- Bareš, Formáček a Pokorný proto na iě postavena podle návrhu nár. umělce vrhli, aby šatny byly postaveny jako tr irch J. Krohy nástavba dřevěné tribu valé objekty a v době mezi spartakiádaty. Šatnová a stravovací část se stavěly mi sloužily jako studentské koleje. Pro itále dřevěné, provizorní, a po vystou spartakiádu 1960 byl postaven jeden p n i byly většinou likvidovány. Arch. tento objekt a pro spartakiádu 1965 by
Straka lo podle projektu arch. Cubra, Formáčka. Pokorného, Kándla a Hrubého po staveno dalších 9 objektů. Nový šatno vý areál byl doplněn výtopnou, stravo vacím a zdrav, zařízením. V této době byl také rekonstruován Malý stadión ja ko zařízení tréninkové a doplňkové pro Rosického stadión 1970-75 byla posta vena nová vých. tribuna Spartakiádního stadiónu podle návrhu arch. Kuny a Hanka s využitím prostorů pod divác kou části, kde jsou umístěny tělocvična, bazén, kancelářské mistnosti a režijní středisko pro hromadná vystoupení. Pro mistrovství Evropy v atletice 1978 byl podle projektu arch. Kutnary a Ze mana rekonstruován Rošického stadión a stadión Tankista, který byl přejmeno ván na Stadión přátelství a provozně spojen se stadiónem Rošického. Sou časně byla v jeho sousedství postavena sport hala. Další úpravou byla pro ČSS 1985 přístavba záp. tribuny Spartakiád ního stadiónu podle projektu arch Kalese, Kopřivy a Štěpána, která řeší i tr valé využití prostorů v tribuně. Součas ně byl vyřešen i příjezd čestných hostí a jejich potřebné zázemí. Dnes se řeší blok záp. tribuny Spartakiádního stadi ónu, provozně spojené s Rošického sta diónem, čímž má vzniknout tzv. školicí centrum Strahov, kde by bylo učební, stravovací i ubytovací zařízení pro Tělo výchovnou školu ČÚV ČSTV a některé katedry FTVS UK Plocha Spartakiádní ho stadiónu je upravena pro různé mí čové hry a do CSS 1990 je volně pří stupná veřejnosti. Základní parametry strahovského are álu Spartakiádní stadión: cvičební plocha 310 x 202 m; počet současně cvičících 16 000 a při mezerném rozestupu až 33 000, kapacita diváků. 55 086 sedí cích, 60 537 stojících, celkem 115 623. Rošického stadión: běžecká dráha 400 m, osmiproudová, a úplné vybavení pro těch - disciplíny atletiky; fot. hřišté 103,5 x 68 m; kapacita diváků: 13 006 sedících, 21 330 stojících, celkem 34 336. Stadión přátelství: běžecká dráha 400 m, šestiproudová, a úplné vybavení pro těch disciplíny atletiky; fot. hřiště 90 x 66,5 m. Malý stadión: běžecká dráha 400 m, še stiproudová, a úplné vybavení pro těch. disciplíny atletiky; fot. hřiště 90 x 66,5 m; tělocvična 17,20 x 29,10 m. Sportovní hala 58,70 x 29,30 m. Nafukovací hala s klopenou běžeckou dráhou 160,042 m, čtyřproudovou, a vy bavení pro těch discipliny atletiky při cházející v úvahu v halách. Straka Josef, 1904-1976, čs. veslař. Dlouholetý čs. reprezentant, účastník OH 1928 a 1936. Držitel stříbrné medaile
190
Straka z ME 1929 (skif) a tří bronzových z ME 1925 (dvojskif), 1927 (skif) a 1932 (čtyř ka s kormidelníkem) Nositel veř. uzná ní Za zásluhy o rozvoj čs. tělesné vý chovy II. stupně. Straka Josef, '1948, čs. veslař, MS, re prezentant na dvojskifu (s V. Lacinou). Účastník OH 1972 Í6. místo) a 1976, MS 1974 (4. místo), 1975 (4. místo) a 1977 (6. místo) a ME 1971 Na ME 1973 startoval také ve skifu.
Josef Straka
obranným reflexem smrští. Součástí s. je posilováni antagonistických svalo vých skupin. S. používáme pro všechny svalové skupiny, zejména pro svalstvo trupu a dolních končetin, středí [angl. straddle), vžitý název pro obkročný způsob -> skoku do výšky. Skokan se odráži nohou bližší laťce a překonává ji obkročmo. SR překonal tímto způsobem poprvé 1936 D. D. A l britton (207 cm). Streicherová Margarette, 1891-1961, rak. prof. TV, pracovnice tělových, insti tutu ve Vidní, inspektorka TV, spolupra covnice - * K. Gaulhofera, propagátor ka přirozeného tělocviku, přiměřeněho divčimu organismu a duševnim vlast nostem ženy. Spisy: Grundzůge des ós terreichischen Volksschulturnens (Zá klady rakouskěho školského tělocviku), spolu s K. Gaulhoferem, 1922; Zur Gestaltung des Mšdchen-und Frauenturnens (Utváření divčiho a ženského tělo cviku); Oas Schulturnen (Školský tělo cvik).
Straka Petr Jen z Nedobylic a Libčan, 1645-1720, čes. šlechtic. 1710 založil na daci pro zřízení akademie pro mládež zchudlé čes. šlechty (tzv. Strakovy aka demie), kde se po jejím zřízení věnova la velká pozornost i těl. výchově. V. t. rytířské (šlechtické) akademie. Straňai Karol, *1905, sl tělových, pe dagog a odborník, prof. FTVS UK v Bra tislavě. Od 1939 správce Tělových, ústa vu Sl. univerzity, od 1945 jeho vedoucí. 1960-64 první děkan ITVS (FTVŠ) Univ. Komenského v Bratislavě, 1970-76 ředi tel Výzk. ústavu tělových. FTVŠ; 1956-70 předseda védeckometodické rady SÚV ČSTV, 1970-73 předseda věd. rady ÚV ČSTV. Autor věd. prací z teorie a dějin TK. Nositel Řádu práce. Řádu SNP, Čs. vojenského kříže. Řádu rudé hvězdy. Medaile J. F. Chaloupeckého; zasloužilý pracovník v těl. výchově a sportu. strážce mety, slg. metař, v pálkova čích hrách hráč pověřený hrou u ně které mety. U některých sport, her mů že autovat soupeře uzavřením mety. strečink [angl. to stretch = nataho vat), metoda izometrického protahová ní svalstva. Cílem s. je kompenzace, event, předcházení nerovnoměrnému zatíženi svalstva při sport, specilizovaném tréninku. Při s. zaujme sportovec takovou polohu, ve které cítí v protaho vaném svalu mírné napětí až pocit tep la. V této poloze setrvá asi 30 sekund. Protahovaci cvik se desetkrát opakuje. Tato série se pak opakuje ještě několi krát. Cvik se provádí nenásilně. Svaly se nesmějí protahovat až do bolesti, neboť tím se dosáhne opaku, sval se
nismu nepříznivým podmínkám prostře dí. V případě úspěšného zvládnuti do chází k následnému přizpůsobení (viz adaptace). Streuer Egbert, "1954, niz. motocyklo vý závodník. Mistr světa v silničních zá vodech sajdkárů 1984 a 1985 na stroji Yamaha. Vyhrál devět závodů Grand Prix. strhy, v zápasu chvaty z postoje, při nichž útočník strhává soupeře do polo hy vkleče nebo do polohy vleže. Přetá čení se děje kolem pravolevé osy procházející špičkami chodidel. Při s. se útočník musí dostat za soupeře, a to buď pomoci přitrhu, podběhu (pod paží soupeře) nebo oběhnutí (kolem soupe řovy paže), popř. soupeře nejprve strhne do pokleku, a pak si vybojuje polohu vrchního a dokončuje chvat. Stricklandová-de la Huntyová Shir ley, ‘ 1925, austr. atletka, sprinterka. Trojnásobná olymp. vítězka: 1952 v béhu na 80 m př. (10,9), 1966 (10,7) a na 4 x 100 m (44,5). Druhá na OH 1948 na 4 x 100 m (47,6), třetí na 80 m př. (11,4) a na 100 m (11,4), třetí 1952 na 100 m (11,9). Vytvořila nebo se podílela na vy tvoření devíti SR: v běhu na 100 m 1955 (11,3), na 80 m př. 1952 (11,0 a 10,9), na 4 x 100 m 1952 (46,1) a 1966 (44,9 a 44,5), na 4 x 110 y 1952 (46,9) a 1956 (46,3 a 46,6).
Margarette Streicherová
Strejček Rudolf, '1950, čs. vzpěrač, MS. Obsadil 4. místo v kat. nad 110 kg na OH 1980 (pro MS započítáváno 2. místo v trhu a 4. v nadhozu) v dvojboji. Stal se držitelem bronzové medaile ve stejné soutěži na ME 1979 (3,-trh, 4.-nadhoz). Účastník OH 1972 (9. misto v kat. do 110 kg), 1976 (9.), MS 1973 (4.-do 110 kg), 1975, 1978 (5.-nad 110 kg). 1981. ME 1971, 1973 (4.-do 110 kg). 1975, 1976 (7.-do 110 kg), 1978 (4,-dvojboj, 2.-trh, 4.-nadhoz, nad 110 kg), 1980 (3.-trh. nad 110 kg) a 1981. stres (angl.) zátěž, funkční stav orga nismu v mezní situaci, kdy síla podnětů působících na organismus je taková, že se bliží maximu jeho adaptačních mož ností nebo je přesahuje. Ve sportu se váže k problémům pohyb - * zatíženi, které při malé a stř. intenzitě vyvolává odpovídající reakci organismu, při nad měrných hodnotách zatíženi (vysoké in tenzity či vysokého objemu) se pohyb, aktivita stává neúměrně silným podně tem a může působit jako stres. Dochází k mobilizaci obranných a nápravných dějů, jejichž smyslem je odoláni orga
Shirley Stricklandová
Strnisko Julius, *1958, čs. zápasník ve volném stylu v kat. do 100 kg, MS. Drži tel tři bronzových medailí z OH 1980, ME 1982 a 1983. Startoval na MS 1977 (8.), 1978 (5. místo v ř. ř. zápasu), 1982 5. , 1983 (6 ). na ME 1978 (5 ). 1979 (4. 3 1980(6. místo). Strok [angl stroke — úder], 1. veslař ský záběr; 2. veslař určující frekvenci a rytmus záběrů veslařské posádky. Se dí v zádi lodě, spolupracuje s kormidel níkem. Dříve strok vždy vesloval na pra vé straně, odtud se pravá strana lodi nazývá strokovská a veslaři veslujíci na pravém lubu se nazývají stroci (jezdi na stroku, tj. na pravé straně; strokuje, tj. vede posádku). — Levá strana se nazý vá háčkovská, veslaři na levém lubu
191 láčci, veslař na přídi (dříve vždy veslo ví na levém lubu) se nazývá háček, itru c to fle x viz plastické povrchy, itruktura sportu, soubor vztahů mezi ednotlivými články sportu, které jsou rředpokladem účinného fungování iportu jako celku. Rozlišujeme v pod;tatě tři na sebe navzájem působící sféy sportu: a) sféru aktivní sport, činno:ti (rekreační, výkonnostní sport, vrchoový sport): b) sféru zájmu o sport - di-áctví, c) sféru vztahu sportu k ostatlim oblastem spol. života (např. k poliice, ekonomice, výchově a vzdělávání, 'ědě, uměni a td ). S. s. umožňuje po to p it složitost sportu jako celku a souiasně proniknout hlouběji k poznání je1 0 podstaty. střediska volného času, spol. zařizeú poskytující možnost účelného trávení rolného času. Jsou zaměřena na zábavíou, vzdělávací i zdokonalovací činíost. Umožňují ve velkém rozsahu i pe strou rekreační pohyb, činnost. Známé sou s. v. č. ve Švýcarsku (Centres du .oisirs). Obdobou u nás a v dalších soc. emich jsou - ► parky kultury a odde:hu. středisko vrcholového sportu, SVS, rařízeni zajištující kvalifikovanou pří pravu vybraných vrcholových sportov:ů k reprezentaci ČSSR na mez. soutěiích. SVS se zřizují v rámci ČSTV, ;S LA ministerstva vnitra a minister stva školství ČSR a SSR a v branně ech. sportech ve Svazarmu Zřizuji se i místech, kde jsou vhodná sport, zaří:eni, sociální a spol. podminky, a v souadu se stanovenou dislokací, spádovosti a návaznosti článků vrcholového portu ČSSR, schválenou - ► Výborem sro tělesnou výchovu a sport vlády ‘ SSR. Kádrově, materiálně i organizačlě je činnost SVS ústředně řízena i profesionálně zabezpečována řídicími irgány příslušných organizaci čí resorů. Obsahově je vých. a tréninková čin lost SVS jednotně řízena příslušnými port. svazy ČSTV, komisemi vrcholo;ého sportu výborů sport, svazů ÚV ÍSTV, resp. ÚV Svazarmu, a integrovalým plánem Olymp, přípravy, schvaloaným Výborem pro TV a sport vlády iSSR. Sportovci jsou do SVS vybíráni mdle kritérií, která jsou vydávána ÚV :STV. Nejúspěšnější sportovci SVS sou zařazeni do reprezentačních družtev ČSSR. U každého SVS je ustaveno sdno nebo vice středisek vrcholoého sportu mládeže, odkud jsou vybíáni talentovaní sportovci a doplňovány sjich plánované počty v SVS. tředisko vrcholového sportu mláleže, SVSM, výkonný článek vrcholoého sportu zaměřený na přípravu mlatých talentovaných jedinců pro - * třediska vrcholového sportu (SVS)
středozemní hry a pro juniorskou reprezentaci ČSSR. hry Střední Ameriky; dnešní název od SVSM jsou zřizována většinou jako or 1934. Konají se každý 4. rok v mezidobí ganická součást některého SVS v místě OH. Symbolický oheň se zapaluje na jeho působnosti nebo jako detašované aztécké pyramidě v Teotihuacánu pracoviště. Některá SVSM mohou mít v Mexiku a přenáší se na příslušný sta také charakter samostatných středisek. dión. Hry řídí - ► Sportovní organizace Činnost SVSM je odb. řízena vedením Střední Ameriky a karibské oblasti. SVS. Trenéři z povolání působící K nejúspěšnějším účastníkům patří v SVSM jsou pracovníky ÚV ČSTV. Do dnes Kuba. SVSM jsou zařazováni sportovci věk. Středoamerické a karibské hry — pře kat. stanovených pro jednotlivá odvětví hled: a připravovaní v nižších článcích vrcho lového sportu, především v - * trénin I. 1926 Mexiko kových střediscich mládeže a ve sport, II. 1930 Havana třídách. III. 1934 San Salvador střední mozek, mesencefalon, sou IV. 1938 Panama část mozkového kmene nad -» VaroloV. 1946 Barranquille vým mostem. Vpředu vytváří mozkové VI. 1950 Guatemala stonky, v nichž probíhají hybné dráhy VII. 1954 Mexiko koromíšni, vzadu čtverohrbolí, v němž Vlil. 1958 Caracas jsou podkorová centra zraková a slu IX. 1962 Kingstone chová. Středem probíhá mokovod SylX. 1966 San Juan viův. Ve s. m. jsou jádra červená a čer XI. 1970 Panama ná, uplatňující se při svalovém napětí. XII. 1974 San Domingo Ze s. m. vychází vpředu nerv okohybný, XIII. 1978 Medellin vzadu nerv kladkový. V. t. mozek, XIV. 1982 Havana střední útočník, hráčská funkce, hráč útočné řady. Ve fotbalu usměrňuje hru celého útoku, hraje v prostoru kokem středoškolské hry, sport, soutěže podélné osy hřiště. V ledním hokeji or a tělových, vystoupeni žáků stř. škol, ganizuje obranu družstva, zakládá proti pořádané 1921-38 - ► sekcí profesorů útok z obranného pásma, přihrává kří- tělesné výchovy a od 1969 z pověření delním útočníkům. MŠ ČSR a SSR odbory školství KNV. S tředoafrická republika, stát ve stř. 1921 se konaly v Pardubicích při celo Africe, 2,51 mil. obyv., hl. město Ban státní výstavě TVS, 1926 a 1932 při všegui. Olymp. zkr. CAF. TVS řídi minister sokolských sletech a 1938 před X. všestvo mládeže a sportu. Mez. sport, sty sokolským sletem v Praze Prvni s, h. ky zajišťuje nár. olymp. výbor, který obsahovaly jen sport, soutěže, dalši sdružuje 8 nár. sport, federací NOV i hromadná vystoupení na Strahově. Na vznikl 1961 a uznání MOV získal 1965 — s. h. v rozšířeném pojetí navázaly -* S. r. má nedostatek sportovišť odpoví Předsletové tělovýchovné slavnosti čs. dajících mez. normám Nejrozsířenějši- škol 1947. Od 1969 se s. h. konají každo mi sporty jsou fotbal, házená a basket ročně, v ČSR zpravidla ve sport, gym bal, který přináší S. r. největší mez. nastice a dvou dalších sportech z voli úspěchy. — S. r. se zúčastnila OH 1968 telné skupiny (atletika, basketbal, volej a 1972. bal, házená), v SSR ve dvou sportech Středoam erická a karibská spor z volitelné skupiny (střídavě). S. h. se tovn í organizace, špan. Organización účastní hlavně žáci gymnázii a stř. odb. Oeportiva Centroamericana del Cariba, škol. OOECABE, zal. 1926 v Mexiku. Jejím cí S tředoškolský pohár, veslařský zá lem je sjednotit nár. sport, organizace vod pro žáky stř. škol, zal. Českým ve Střední Ameriky a karibské oblasti a or slařským klubem (ČVK) 1922. Byl vypi ganizovat regionální soutěže. -» Stře- sován pro lodi plátové, čtyřky, osmy doamerické hry se konají od 1926 té a skuly. Později byl nahrazen Pohárem měř pravidelně každé 4 roky, většinou mládeže. uprostřed olymp. cyklu. Nejvyšším or středový hráč, dř, záložník, hráčská gánem je konference. Po vítězství ku funkce, ve fotbalu hráč mezi útočnou bánské revoluce 1959 se země středoa- a obrannou řadou. V družstvu jsou zpra merické a karibské oblasti připojily vidla 3-4 s. h., a to podle zvoleného sy k blokádě Kuby a znemožňovaly účast stému hry. Obecně plní útočné i obran kubánských sportovců na středoame- né úkoly, operují na relativně velkém rických hrách. Účast Kuby byla obnove prostoru, musí mit především smysl pro na 1966 na hrách v Portoriku. Oficiální konstruktivní hru. středozemní hry, oblastní mez. sport, jazyk španělština, angličtina středoam erická a karibské hry, soutěže zemi v oblasti Středozemního oblastni mez. sport, soutěže pořádané moře, pořádané pod patronátem MOV; pod patronátem MOV. Zal. 1926 jako od 1951 se konaji každý 4. rok.
192
střeh Středozemní hry I. 1951 II. 1955 III. 1959 IV. 1963 v. 1967 VI. 1971 VII. 1975 VIII. 1979 IX. 1983
— přehled: Alexandrie Barcelona Bejrút Neapol Tunis Smírná Alžír Split Casablanca
střeh, 1. zákl. postoj, v němž je sporto vec připraven k akci; 2. v šermu výchozí postoj pro šermířské pohyby a akce; stoj výkročný, chodidla 1,5 až 2 stopy od sebe, koleno zadní nohy nad špič kou, koleno přední nohy nad středem chodidla, trup mírně v úklonu, neozbro jená paže pokrčená v lokti, nadlokti té měř vodorovně s ramenem, předloktí kolmo, prsty a zápěstí mírně ohnuty do vnitř, ozbrojená paže mírně pokrčena, loket na šířku dlaně od boku, předloktí mírně zvednuto, ruka se zbraní vytoče na ven; 3. v zápasu zákl postavení zá pasníka, z něhož začíná boj v postoji Stojí-li oba zápasníci ve stejném zákl. postavení, označujeme takový střeh ja ko shodný, stojí-li v různém zákl. posta veni, mluvíme o opačném střehu. — Zá pasník stoji v uvolněném stoji rozkroč ném, chodidla jsou vzdálena na šiří ra men, trup mírné předkloněn. Je-li jedna noha vysunuta asi o stopu vpřed, pak mluvíme o pravém střehu (pravá noha vpředu! nebo levém střehu (levá noha vpředu). Jsou-li obě chodidla na stejné úrovni, mluvíme o čelném (přímém) střehu. — S. může být nízký, střední ne bo vysoký. Nízký s. vznikne větším předsunutím jedné nohy vpřed a zvět šením předklonu; užívá se ho převážně k obraně. Menším předsunutím nohy a zmenšením předklonu trupu vzniká vysoký s., který poskytuje větší možno sti k rozvinutí oboustranné chvatové činnosti střelba, 1. v brankových sport, hrách útočná finální herní činnost jednotlivce, kdy útočník usměrňuje míč (kotouč) na cíl se snahou dosáhnout branky nebo koše. Ve všech případech míč vyražený brankářem nebo odražený od desky ne bo koše lze dorážet (viz dorážení, dopichování). — V basketbalu rozlišujeme s. z místa (obouruč od prsou, od obličeje, nad hlavou, vrchní s. jednoruč), s. ve výskoku po odrazu oběma nohama (jednou rukou po chycení míče na mí stě nebo po úniku driblinkem, po úniku bez míče a po chycení míče, po otočce nebo po obrátce obouruč nad hlavou); s. po odrazu jednou nohou (spodní s. jednoruč, obouruč, vrchní s. jednoruč, boční s. jednoruč, s. dopichováním). Způsob s. a volba okamžiku s. jsou ovlivňovány vzdáleností hráče od koše
(střelba z krátké, střední a dlouhé vzdá lenosti), činností a postavením soupeře vzhledem ke koši. — V házené jde o prudké a umístěné vhozeni míče do branky. Rozlišujeme vrchní s. jednoruč ze stoje na místě (při 7m hodu nebo ve výskoku přes obranu soupeře při po stupném útoku), s. s naskočením nad brankoviště (při zakončování protiútoku a rychlého útoku a při postupném úto ku proti zformované obraně soupeře). Z prostoru křídla střílejí hráči z letu (pád tlumí nestřílející paži), vrchní s. jednoruč s výklonem, s. „zadovkou", spodní s. jednoruč. — Ve fotbalu vstřeleni míče do branky kopem (vnitřní ne bo vnější stranou nohy, přímým vnitř ním nebo vnějším nártem, špičkou, pa tou, kolenem) nebo hlavou (čelem nebo spánkovou částí hlavy — ve stoji, ve výskoku, v pádu). Rozlišujeme s. podle vzdálenosti (s. z velké vzdálenosti — nad 20 m, ze stř. a krátké), podle výšky letu míče (přizemní, polovysoké, vyso ká), podle rotace (přímá, obloukem), podle rychlosti (razantní, měkká), podle činnosti, která předcházela (ze standar dních situaci - pokutový kop. přímý vol ný kop; po vedení míče, po zpracování míče), podle pohybu míče (např. vole jem, halfvolejemj. — V ledním hokeji jde o dopraveni kotouče holi do bran ky, a to švihem, přiklepnutím, - * golfo vým úderem, -*• podebráním kotouče nebo - ► tečováním. Rozlišujeme s. po ruce a přes ruku, s. po klamném pohy bu (tzv. blafák) nebo s. zasunutím ko touče do branky (po objetí branky zeza du); 2. závodní provádění střeleckých sport, disciplin, viz sportovní střelba, střelecké stanoviště, prostor na -» střelišti pro jednoho střelce. Pro pisto lové disciplíny má délku 1,5 m a šířku 1-1,5 m (pro rychlopalnou pistoli 1,5 m), pro puškové discipliny délku 2,5 m a šířku minim. 1,6 m (pro skeet a baterii viz hesla). Má být chráněné střechou a zástěnami před sluncem a větrem, mít pevnou podlahu a být vybavené ži dlí a nabíjecím stolkem. Jednotlivá s. s. jsou vzájemně oddělena zástěnami vy sokými minim. 1,70 m, přičemž horní okraj musí být minim. 2 m a spodní okraj max. 0.70 m nad úrovni střeliště. V. t. střelnice. střelecký kruh, v pozemním hokeji prostor před brankami; pouze z něho může být dosaženo branky. Je vyzna čen dvěma čtvrtkruhy vedenými ve vzdálenosti 14,63 m od brankových sloupků a spojenými 3,66 m dlouhou čarou rovnoběžnou s čarou brankovou, střelecký souboj, disciplina -» maso vých branných soutěži, součást mez. soutěže Za přátelství a bratrství. Závod tříčlenných družstev, obsahuje běh a střelbu na sklopné terče. Soutěží se
ve věk. kat. počínaje žáky. Střelnice vy bavena dvěma sadami terčů, každá z nich má tři sklápěcí mech. terče. Star tují vždy dvě družstva současně od startovní čáry, vzdálené 50 m od čáry palebné. Střílí se v poloze vleže bez opory na skupinu terčů soupeře. Každý závodník má 3 náboje připravené na palebné čáře. Sestřelení terče znamená vyřazení závodníka, jehož stanovišti terč odpovídal. Jeho nevystřelené ná boje mohou použit členové téhož druž stva, pokud nejsou ze soutěže vyřazeni. Vítězi družstvo, které dříve sestřelilo terče soupeře, resp jejich větší počet, po vystřílení všech nábojů. — Více družstev soutěži systémem vyřazovacím nebo systémem „každý s každým"' střelecký stůl, zařízeni pro střelbu z pušky vleže, nelze-li střílet z podlahy - ► střeleckého stanoviště. S. s. je dlou hý 2,20 m a široký 0,80-1 m, výška je při způsobena řešeni ohroženého prostoru. S. s. musí být stabilní a pokryt rohož nebo jinou vhodnou podložkou střelecký úhel, v brankových sport hrách úhel, pod kterým útočník střílí míč nebo kotouč do branky. Největší s. ú. (90°) je pří střelbě přímo zpředu pro ti středu branky. Nejmenší (0°) při střelbě od brankové čáry. Proto se útočník (křídlo) z této pozice snaží šik mým nabíháním zpět do hřiště zvětšit s. ú. a tím zvýšit pravděpodobnost úspěchu. Zmenšováním s ú. mu v tom naopak brání brankář (viz herní činnost brankáře) střeliště, řada -*■ střeleckých stano višť na střelnici. Vpředu je s. ohraniče no palebnou čárou, od níž se měří dél ka střelby. střelivo, souhrnný název pro munici určenou ke střelbě. Ve sport, střelbě se používají kulové nebo brokové náboje Náboj je uložen v nábojnici, která je u kulových zbrani kovová, u brokových lepenková nebo z plastických hmot. Nábojnice spojuje všechny části nábo je do celku upraveného pro vložení do zbraně a vymetení střely z hlavně. Při výstřelu narazí - * úderník na zápalku, vznítí v ní zápalnou slož a ta zapálí pra chovou náplň. Tím vznikne velké množ ství plynů, které tlakem vypudí střelu z hlavně. U malorážových nábojů je zá pal okrajový (úderník narazí na okraj dna nábojnice), u ostatních kulových a u brokových nábojů středový (náraz do středu nábojnice). Jako zápalná slož se u sport, zbraní používají různé třas kavé směsi, které nezpůsobují korozi hlavně (Sinoxid. Neroxin a j). Náboje pro sport, střelbu se dělí podle použiti na náboje pro pušky, pistole a brokov nice, podle ráže a konstrukce na náboje malorážové pro střelbu z malorážových pušek, pistoli a revolverů (ráže 5,6 mm
193 — 22), s nábojnicí short pro rychlopal nou pistoli a s nábojnici long rifle pro střelbu sport, a standardní pistolí na 25 m, libovolnou pistoli na 50 m a všech druhů malorážových pušek na 50 m včetné malorážky na běžící terč, na ná boje velkorážové ráže 7,62-9,65 mm (.30- 38) pro velkorážové pistole (revol very) na 25 m, velkorážové terčovnice a velkorážové standardní pušky na 300 m, a na náboje pro brokovnice pro střelbu na asfaltové terče; max. povole ná ráže je 12 s nábojnici do 70 mm, při čemž náplň pro střelbu na skeetu má broky průméru 2-2,5 mm a celk. hmot nost 36 g. — Podle kvality se náboje dělí na standardní, pro běžnou potřebu výcviku a pro lovecké účely, sportovni, odpovídající požadavkům sport, výko nu, a speciální mistrovské, určené pro vrcholné soutěže ve sport střelbě s mi nim. výrobní toleranci, střelné zbraně, palné zbraně, které využívají střelného prachu nebo stlače ného vzduchu či plynu k vypuzení nábo je z hlavně. Sport. s. z. dělime podle délky hlavně na dlouhé (pušky) a krátké (pistole, revolvery), podle charakteru a účelu na standardní a libovolné. Stan dardní s. z. mají v podstatě shodnou konstrukci, individuální úpravy jsou omezeny jen na menší detaily. Jsou ur čeny pro široké masy sport, střelců a pro discipliny sport, střelby, v nichž není povolena zbraň s označením „libo volná". Libovolné sport, zbraně jsou ur čeny především pro výkonnostní a vrcholový sport. Jsou to všechny puš ky a pistole s dovolenou úpravou pažby (rukojeti) a s použitím -» napínáčku. Použivaji se v disciplinách sport, střel by označených jako „libovolné" (angl. free). — Charakteristika a popis sport, zbraní. Standardní malorážka (StM) všechny běžné malorážní pušky odpoví dající stanoveným rozměrům ráže 5,6 mm (.22), střelivo long rifle s okrajo vým zápalem. Na pažbě nejsou povole ny otvor pro palec, opěrky (palce, levé ruky. hrany dlaně), vodováha a zarážka pro ruku. Max. hmotnost 5 kg. Střílí se buď na vzdálenost 50 m 60 ran vleže a 3 x 20 ran ve 3 položkách (vstoje, vkleče, vleže) na terč 16/11, nebo na vzdálenost 25 m na terč 8/5,5. U nás se pro nár. disciplinu sport, malorážka (ob doba mez. discipliny s otevřenými miřidly) používá malorážka ZKM 451 nebo ZKM 456 Pokročilejší používají výkon nější malorážky SM-2 a Ural (SSSR), svět špičky poslední modely Anschútz a Walter (NSR). - Libovolná malorážka (LM) - všechny malorážni pušky, které nepřesahuji hmotnost 8 kg, hák na bot ce pažby může být max. 153 mm s vyh nutím do stran max. 50 mm. Povolen je napínáček spouště. Střílí se na vzdále-
střelné zbraně
Střelné zbraně: I vzduchová puika, 2 standardní malorážka Anschútz. model 1 408, 3 malorážka ZKM 451. 4 malorážka ZKM.456. 5 libovolné malorážka MCV 59. 6 velkorážové terčovnice CV 55 Zenit ráže 7,82 mm, 7 sportovní pistole Margolin ráže 5.6 mm, 8 sportovní pistole Hámmerii-lnternational ráže 5,6 mm, 9 sportovni pistole Drulov ráže 5,6 mm. 10 čs. revolver ZKR 551 ráže 9,65 mm
střelné zbraně nost 50 m 60 ran vleže nebo 3 x 40 ran ve 3 položkách na terč 16/11. U nás se používají MC-12 a Tajga-2 (SSSR), svět. špičku tvoří modely Anschutz a Walter (NSR). — Velkorážni terčovnice (VT), též libovolná velkorážni puška - max. hmotnost 8 kg, nejčastější ráže 7,62 mm, ostatní parametry jako u libo volné malorážky. Střílí se na vzdálenost 300 m 60 ran vleže a 3 x 40 ran ve 3 po ložkách (někdy jsou hodnoceny samo statně) na terč 100/60. U nás se použí vají MC-13 a Zenit (SSSR), ve vrchol ných soutěžích výrobky Hámmerli Tan ner, Winchester aj, — Velkorážni stan dardní puška (VStPu) - jsou povoleny všechny velkorážni standardní pušky odpovídající parametrům standardní zbraně, ráže max. 8 mm, odpor spouště minim. 1 500 g; napínáček není povo len. Střílí se na vzdálenost 300 m 3 x 20 ran ve 3 položkách na terč 100/60. VStPu byla vyvinuta z armádní pušky kombinací s prvky velkorážni terčovni ce (masívnější hlaveň a dioptr) a začali ji používat střelci SSSR a USA v disci plině armádní puška, která byla vypiso vána do 1966. — Vzduchová puška (VzdPu) — povolen každý druh standar dní pušky na stlačený vzduch nebo CO:, odpovídající parametrům standar dní malorážky s tímto omezením: ráže 4,5 mm (broky a diabolky), napínáček nepovolen, hmotnost max. 5 kg. Střílí se vstoje na vzdálenost 10 m 60 ran (muži a junioři) nebo 40 ran (ženy a juniorky) na terč s „desítkou" 0 1 mm a jedničkou 04,6 mm. Tato disciplína byla zařazena na OH 1984 a nahradila disciplínu velkorážni terčovnice. Kromě mez. discipliny VzdPu se střílejí i nár. disciplíny, zejm. v kategorii mládeže (Sokolovský a Dukelský závod branné zdatnosti) Pro nár., masové a náborové soutěže se používají běžné (zlamovací) vzduchovky Slavia s otevřenými miřidly; dokonalejšími typy jsou VzdPu Feinwerkbau, Waler a Anschutz. - Vzdu chovka pro střelbu na běžící terč - ob doba vzduchové pušky pro střelbu vstoje, ale s možností použití zaměřovacího dalekohledu - Maíorážka pro střelbu na běžící terč (BT) má parame try standardní malorážky s možností použití zaměřovacího dalekohledu. Stří lí se na vzdálenost 50 m 60 ran (30 rych lých a 30 pomalých) nebo 40 ran (20 a 20, nepravidelně střidaný rychlý a po malý běh) na terč se siluetou divočáka. Nejpoužívanější zbraní je maíorážka BK-6 (SSSR), mezi nejlepší patří zbraně Feinwerkbau, Anschutz a Walter (NSR). — Brokovnice pro střelbu na as faltové terče — povoleny jsou všechny běžné zbraně s hladkým vývrtem max. ráže 12 mm, používají se však výhradně brokové kozlice s jednou nebo dvěma
194 spouštěmi. Pro střelbu na - ► skeet mají jonov). — Vekorážni pistole - jakýkoli kratší hlaveň (asi 600 mm) s menším za- typ velkorážni pistole nebo revolveru hrdlením a s usťovou brzdou, hmotnost pro náboje ráže 7,62-9,65 mm (včetně 3,10 kg; pro střelbu na - ► baterii mají ráží brit. a amer. .30-38) se středovým delší hlaveň (asi 760 mm) s větším za- zápalem a olověnou střelou. Hmotnost hrdlenim a bez úsťové brzdy, hmotnost zbraně max. 1 400 g, délka hlavně max. 3,70 kg. Nejpoužívanější u nás je bro 153 mm, vzdálenost miřidei max. kovnice ZH 102 a 103 (Zbrojovka - Ho 220 mm, odpor spouště minim. 1 360 g. lek) a Brno Super. Pro vrcholové závo Rukojeť jako u standardni pistole. Pou dy se používají brokovnice Browning žívají se bud samonabíjeci (automatic a FN (Belgie), Rotweil (NSR), Bereta ké) pistole s funkcí jako u rychlopalné (Itálie) a Winchester (USA). — Libovol pistole, nebo revolvery. Některé mají ná pistole, též terčová pistole - jakákoli zásobnik na 5 i vice nábojů, ale při zá pistole nebo revolver na náboje ráže vodu je povoleno nabíjet pouze 5 na 5,6 mm (.22) s okrajovým zápalem. Miři- jednu sérii. Z revolverů se u nás použí dla jsou otevřená, mechanická. Pistole vá ZKR 551 (Zbrojovka Brno) nebo vý může být vybavena napínáčkem spou robky firmy Smith, Wesson a Colt ště a ortopedickou rukojetí nepřesahu (USA) a sov. TOZ 36-49, z pistolí G-SP, jící zápěstní kloub (viz pažba) Nejča Hámmerli SIG-240 a Šmith, Wesson stěji se používají jednorané pistole a Colt. — Vzduchová pistole (VzdPi) s dlouhou hlavní, u nás MC-2, MC-55, střela je uváděna do pohybu tlakem TOZ 35 (SSSR) i Hámmerli (Švýcarsko). vzduchu nebo jiného plynu (nejčastěji Některé modely mají elektronickou COi) z tlakové nádoby (pro tyto zbraně spoušt. Střílí se na vzdálenost 50 m na plati jiná bezpečnostní pravidla a zása terč 50/20. - Rychlopalná pistole - sa- dy pro držení a nošení než pro vzdu monabíjecí (automatická) pistole na ná chovky), max. hmotnost 1 500 g, odpor boje ráže 6 mm short s okrajovým zápa spouště minim. 500 g; rozměry takové, lem. Pro sport, střelbu se zpravidla pou aby se zbraň vešla do krabice žívají samonabijecí pistole se zásobní 420 x 200 x 50 mm. Střelivo ráže 4,5 mm kem na 5-6 nábojů bez uzamykatelného (.177) libovolného tvaru z olova nebo závěru: nábojová komora je uzavřena jiného měkkého materiálu. Nejčastě jen vahou závěru a tlakem zpětné ji se používá střel (broků) Diabolo. vzpruhy. Rozměry rychlopalné pistole Střílí se na vzdálenost 10 m na terč jsou dány pravidlem, že pistole se 156/60 (desítka má 0 12 mm): muži musí vejit do krabice rozměrů a junioři střílejí 60 ran, ženy a juniorky 300 x 150 x 50 mm. Hmotnost se zásob 40 ran v jednom závodě. Vzduchová pi níkem nesmí překročit 1 269 g, výška stole pro sport, střelbu má proti běž hlavně s miřidly 40 mm. Je povolena ným typům (např. TEX - zlamovací) spe úsťová brzda, závaží, ortopedická ruko ciální úpravy, např. jemnější spoušťový jeť v určených rozměrech: odpor spou mechanismus, dobře regulovatelná miště není stanoven. Střílí se na vzdále řidla, speciální rukojeť (ortopedická, in nost 25 m 5 výstřelů na 5 terčů ve tvaru dividuálně upravená): plati pro ni stej siluety v čase 8,6 a 4 s. Nejpouživanější ná pravidla jako pro standardni pistoli. zbraně u nás jsou MCU, MC-1 (SSSR- U nás se nejčastéji používají pistole řa Margolin), Hámmerli 210 a 230 (Švýcar dy TAU (5-6) konstruktéra Uhrinčata sko), Walter OSP (NSR) a Domino (Itá a ze zahraničních Walter Lp, výkonnější lie). — Standardní pistole - pistole ne Feinwerkbau (model 65, 70, 80, 90), bo revolver na náboje ráže 5,5 mm long ZKR 551 aj. — Velkorážni služební p i rifle s okrajovým zápalem, hmotnost stole - nár. disciplína, při níž se použí max 1 400 g, odpor spouště minim. vají služební pistole ozbrojených složek 1 000 g, vzdálenost mušky a hledí max. MNO a MV; jsou to pistole ČZ vzor 220 mm. Povoleno je závaží na hlavni, 50/70, armádní pistole vzor 52 ráže 7,62 ale není povolena úsfová brzda. Ruko mm a samopal vzor 61 ráže 7,65 mm jeť může být individuálně upravena do použitý jako pistole. V této disciplině je šířky max. 50 mm, ale nesmi uzavirat ru povoleno běžné plášťové střelivo. — ku. Standardní pistole má zásobník Pro biatlon se používají malorážní nebo a pracuje jako rychlopalná pistole. Střilí vzduchové pušky. Na soutěžích se střílí se na vzdálenost 25 m na terč 50/20 jen malorážní puškou, která nesmí mit v pětiranných sériích (5 ran za sebou) automatické nebo poloautomatické na v čase 150, 20 a 10 s, a potom 30 ran na bíjeni a speciálně upravené opory pro otočnou siluetu, která je ke střelci oto ruku. Ráže zbraně 5,6 mm (.22), odpor čena 3 s (na jeden výstřel). Nejpoužíva spouště musí být minim. 500 g. Puška nější zbraní u nás je MCM (SSŠR), špič může být vybavena upínacím řemenem kové modely jsou Hámmerli 208 a 215 a dvěma nosnými řemeny. Způsob no (Švýcarsko), Walter G-SP (NSR) a Do šení zbraně je libovolný, mino (Itálie) a další z SSSR řady CHR střelnice, prostor upravený a zabezpe 30, 80 (konstruktéři Chajdurov a Razar- čený pro trénink a závody ve střelbě
střelnice
195 střelnými zbraněmi a lukem. — S. se stavěly od 13. stol., nejdříve pro střelbu kuši „ku ptáku", kde terčem byl dřevě ný pták upevněný na tyči ve výši 20-50 stop (asi 6-16 m). Kromě toho se stavě ly malé s. s kruhovým terčem průměru 12-13 cm na desce kryté střechou. Stří lelo se na vzdálenost 100-200 kroků. Při střelecké slavnosti v Curychu 1504 se střílelo kušemi vsedě na vzdálenost
Záchytný val lukostřelecké střelnice: / hliněný val obložený drny, II val kom binovaný — A drny. B hliněný zásyp, C cihlová zeď, D záchytná stěna z prken, £ dřevěný kůl.
100 kroků do terče průměru 12 cm. Po vynálezu palných zbraní se od 15. stol. měnily i s. a vznikala první střelecká pravidla Z té doby se dochoval obrá zek pražské s., postavené 1585 za leto hrádkem královny Anny. Tam byl uspo řádán velký turnaj se střelbou na pohy bující se postavu jezdce na koni ze vzdálenosti 130 kroků. Kdo zasáhl ně kterou část nakreslené výstroje, obdr žel ji v originále. Od 2. pol. 19. stol. se začaly stavět s. pro střelbu na větší vzdálenost. První střelecký svaz, British National Rifle Association, zal. 1860 ve Velké Británii, organizoval 1886 střelec ké závody ve Wimbledonu. Střílelo se na terč 100 x 60 cm ze vzdálenosti 200 a 500 yardů. 1890 se konaly závody na s. v Bisley, kde se střílelo puškou na vzdá lenosti 200, 500, 600, 800 a 1 000 yardů, pistoli na 50 a 20 yardů a na běžici terč ze vzdálenosti 100 yardů. Tyto s., stejně jako s. v Greedmoru (USA) z 1873, byly otevřené, nebyly vybaveny zařízením proti odrazu střel a jen výjimečně měly záchytný val. První s. pro střelbu bro kovnicí na živý terč byla postavena 1856 ve Willhesdenu (Velká Británie). Stříle lo se na živé holuby na vzdálenost 25 —30 kroků, holubi byli vypouštěni ze skříněk a museli být zasaženi tak, aby klesli ve vyhrazeném prostoru. Někdy se střílelo i na vrabce a vlaštovky. Od 1858 se podobné závody konaly i v Mo naku, Cannes a jiných městech Francie a Itálie. Protože veřejnost proti střelbě na živý terč protestovala, začaly se jako terče používat nejprve skleněné koule, později koule hliněné; dnes se používa jí asfaltové terče. — S. pro sport, střelbu dělíme podle druhu používa
ných zbraní na s. pro malorážní zbraně, s. pistolové, s. pro střelbu na běžici terč a s. pro střelbu ze vzduchovek a vzdu chových pistoli; zvi. s. jsou pro střelbu na - * skeet a na -» baterii. S., která má všechna tato zařízení (tzv. střelecké stadióny), je velmi nákladná a má velké prostorové požadavky (u nás je jediný střelecký stadión v Plzni Lobzich, posta vený 1962). — S. malorážková se použí vá pro střelbu standardni i libovolnou malorážkou a libovolnou pistoli na vzdálenost 50 m. Střílí se ze -» střelec kých stanoviší, která jsou od terčů vzdálena 50 m ( ± 20 cm). - ► Střeliště musí být chráněno před deštěm, vě trem a sluncem. Za střeleckými stanovi šti je stolek pro zapisovatele a mezi ním a cilným musí být signální zařízeni pro výměnu terčů. Terče se vyměňují ze zákopů. Optimální výška terčů pro střel bu na vzdálenost 50 m je 50 cm nad úrovni stanoviště střelce. V prostoru za terči jsou záchytné vály, které zachycuji střely po proniknutí terčem. K zajištěni bezpečnosti slouží záchytné clony ohra ničující palební prostor, jsou ze dřeva (fošen), štěrkopisku, betonu nebo ple chu. Příčné záchytné clony nad paleb ním prostorem před stanovišti střelců jsou ze dřeva nebo plechu. Podklady pro stavbu s. zajišťuje Svazarm a schvaluji je orgány veřejné bezpeč nosti. Provoz na s. se řidi závaznými pravidly, která musí být vyvěšena na vi ditelném místě. — Pistolová s se pouzivá pro všechny pistolové discipliny kro mě libovolné pistole. Bývá budována jako samostatná část větších komplexů nebo je součásti střelnice pro střelbu na vzdálenost 50 m (pistolové disciplíny
Střelnice lukostřelecká: A záchytná stě na, B záchytný val, C terče, O schody naval, E bariéra, F stanoviště střelců, G Skeet: 1—8 stanoviště střelců. A vysoká věž, Snízká věž, Czákladní tětiva, Obod šatny, sklady, H ochozy pro diváky. křižování terčů, E značka hranice střelby, F střední osa
196
střelnička se střílejí na 25 m). Zařízení k upevnění terčů a otočné zařízení pro siluety je v polovině palebního prostoru s tole rancí ± 10 cm Stanoviště střelců mají rozměry 1,5 x 1,5 m. Výška terčů (střed desítek) je 140 cm nad úrovní střelec kých stanovišt. S. musí mít možnost umístění pevných kruhových terčů 50/20, otočných terčů pro standardní pistoli a pěti siluet pro rychlopalnou pi stoli. Střelecká stanoviště mají být od dělena zástěnami vysokými 170 cm, je jichž horní okraj má být minim. 200 cm a spodní okraj max. 70 cm nad úrovní střeliště. Hlediště pro diváky musí být minim. 5 m za zadním okrajem střeliště a odděleno bariérou. — S. pro střelbu na běžící terč je určena pro střelbu jed noho střelce na jeden terč. Střelecké stanoviště je umístěno přímo proti tzv průseku, tj. prostoru, v němž se smí střílet na pohybující se terč. Průsek je široký 10 m a je ve stejné úrovni jako stanoviště; od palební čáry je vzdálen 50 m. Po obou stranách průseku jsou ochranné stěny, chránící obsluhu a roz hodčí. Musí být tak vysoké, aby nebyla vidět žádná část terče, pokud se neob jeví v průseku. Terče se umísťuji na vo zíku nebo podobném zařízeni umožňují cím pravidelný běh terče v obou smě rech. Používají se 2 rychlosti pohybu terče: rychlý běh — terč se pohybuje v průseku 2,3 s, a pomalý běh — pohyb trvá 5 s. Pokyn k pohybu terče dává roz hodčí na palební čáře podle připrave nosti střelce. Za průsekem je záchytný val a před průsekem nízký val chránící terčové zařízení. — S. pro střelbu ze vzduchovky a vzduchové pistole nepo dléhají schválení bezpečnostních orgá nů. Z těchto zbraní se střílí na vzdále nost 10 m, proto s. mohou být umístěny v tělocvičně, klubovně, nepoužívané chodbě ap. Jsou vybaveny normálními měniči terčů nebo jen pevnými rámy. Výška středů terčů má být asi 150 cm nad zemí. Terče si mění zpravidla sami střelci, při střelbě na terčové pásy el. posunem pásu nebo ručním přitahová ním. Ustanovení o stanovištích je stejné jako u s. malorážkové. — S. pro střelbu velkorážními zbraněmi jsou nejnákladnéjšim střeleckým zařízením, proto je jejich počet ve světě poměrně malý, v Evropě je jich více jen v severských zemích. Střílí se plášťovými střelami rá že 6,5-8,0 mm, které mají velkou účin nost i dostřel. S. proto musí mít záchyt ný val z písku nebo jiného vhodného materiálu, boční záchytné vály nebo clony a příčné clony pro zachycení ná hodných výstřelů. Terčové zařízení je od palební čáry vzdáleno 300 m ( ± 1 m). Terčové rámy se spouštějí a vysouvají ze zákopu Optimální výška terčů je 3 m nad úrovni střeliště. S. mu
sí mít telefonnní nebo rádiové spojení mezi cílnými v zákopu.a stanovišti střel ců a signalizační zařízení pro zveřejňo váni zásahů. Mezi každým druhým stře leckým stanovištěm jsou zástěny. — S. lukostřelecká pro terčovou lukostřelbu je rovná ohraničená plocha o délce mi nim. 120 m a šířce podle počtu - * terčovnic, umístěných tak, aby umožňova ly střelbu ve směru z jihu k severu. Vzdálenost mezi středy terčů má být minim. 1,5 m. Do jednoho terče mohou střílet max. 4 střelci, vzdálenost mezi střelci musí být minim. 75 cm. Střelec ké mety musí být vyznačeny čarou, kte rá určuje i vzdálenost od terče. Ve vzdálenosti 5 m za střeleckou čarou je další čarou vymezen prostor pro střílejí cí, za touto čarou ve vzdálenosti 10 m je vyznačena tzv. čekací čára, za níž mo hou být ostatní střelci a doprovod. 10 m za tímto prostorem a 10 m za postranní mi čarami mohou být diváci (ale ne blí že než 20 m od terčů). — V terénní luko střelbě se terčovnice rozmisťuji volně v členitém terénu. Trať má délku 1 480 m. Ze střelecké mety musí být terč viditelný. — S. pro halovou luko střelbu je přizpůsobena střelbě na vzdálenost 25 m a 18 m. Do jednoho terče mohou střílet max. dva střelci (na jedné terčovnici mohou být umístěny dva terče bud nad sebou, nebo vedle sebe). Mezi střelci musí být zachována vzdálenost minim. 75 cm. střelnička, 1. malá střelnice pro střel bu vzduchovkou nebo vzduchovou pi stoli s minim, počtem - ► střeleckých stanovišť a zpravidla se zkrácenou vzdálenosti střelby (např. na 4 m); 2. ocelová krabice rozměrů 580 x 350 x 130 mm, jejíž víko tvoří při otevření spolehlivý lapač střel. Jako terčů se používá sklápěcích figurek ne bo rámečků s -*• terčovými listy, střídačka, hovor, sedadla určená pro střídající hráče, náhradníky, trenéra, maséra, lékaře, vedoucího, popř. další funkcionáře družstva při kolektivních hrách. S. je zpravidla umístěna za po stranními čárami hřiště v blízkosti stol ku zapisovatele a časoměřičů. Odlišné umístění je u ledního hokeje, kde jsou s. za mantinely na druhé straně, než je stanoviště časoměřičů, střídání, v cyklistice těch. prvek rych lostních disciplín, v nichž startuji ale spoň dva závodnici současně. Odpor vzduchu je překonáván jezdcem na špiči, jezdec v závěsů odpočívá a střídá jezdce na špici po 10 až 30 s při rychlo stech 50—60 km/h (při nižších rychlo stech po delší doběj. Jezdec ze špice odstupuje vlevo nebo vpravo a zařazuje se za posledního jezdce družstva nebo -» pelotonu. V. t. jízda v závěsu, střídání hráčů, v kolektivních sport.
hrách pravidly povolená výměna hráčů ve hře. Vystřídání hráčů může být a) tr valé, tj. do konce utkáni (např. fotbal, softball), nahrazení zraněného nebo vy čerpaného hráče nebo střídáni z taktic kých důvodů; b) dočasné a neomezené opakovatelné při přerušení hry (např. basketbal), nebo i v průběhu hry (há zená, lední hokej) pro načerpání sil, z taktických důvodů ap.; c) dočasné, pravidly však omezené (např. volejbal] při zranění hráče, z taktických důvodů ap.; d) střídáni hráčů ve speciálních funkcích v přestávkách mezi rozehrami (např nadhazovač nebo chytač v soft ballu, hazeč v kriketu); provádí se z tak tických důvodů, pro umožněni odpočin ku ap. Počty náhradníků, dovolených střídáni, způsobů střídáni i tresty za nesprávné provedené střídání určují pravidla jednotlivých sportů, střídavý běh, spr. střídavá metoda bě hu, běžecký tréninkový prostředek, spočívající ve změnách tempa; do sou vislého déle trvajícího běhu v -» setr valém stavu jsou vkládány úseky zvýše ným tempem, které setrvalý stav naru šuji; v následujícím běhu mirnějším tempem se zvýšená hladina laktátu v krvi opět sníži. S. b. je zaměřen na zvýšení kyslíkové spotřeby a na - * psy chologickou přípravu na změny tempa v závodě. V širším pojetí je možné do s. b. zařadit i - * fartlek; někdy sem bý vá zařazován i intervalový běh s meziklusem, zejm. s použitím kratších úseků, střídavý start viz start ve vyšší věkové kategorii. stříž, cvičební druh - ► metů (v. t. názvosloví gymnastiky). Stuck Hans, 1901—1978, něm. automo bilový závodnik. Mistr Evropy v auto mobilových závodech 1934 na voze Auto-Union, mistr Evropy v závodech do vrchu 1930, Vítěz Velké ceny na brněn ském okruhu 1934. Stuck Hans-Joachim, *1951, automobi lový závodní NSR. Účastnik 74 závodů Grand Prix v MS F1 (bez vítězství). Mis tr světa ve vytrvalostních závodech (spolu s Angličanem Derekem Bellem) 1985 na voze Porsche. Stůckelbergerová Christine, *1947, švýc. drezúrni jezdkyně. Olymp, vítězka 1976, mistryně světa 1978 a mistryně Evropy 1975 a 1977 (s nejúspěšnějším koněm Granat). Studentský sport a tělocvik, čas Vysokoškolského sportu, vydávaný od 1925 z iniciativy - * F. Smotlachy, poz ději čas. studentského sportu v celé ČSR. V době hosp. krize vydávání ome zeno, od 1931 nahrazen čas Marathon, věstníkem Vysokoškolského sportu, stůl, 1. metači tělocvičné nářadí použí vané k přeskokům. Horní plát, deska, je zhotoven z jehličnatého řeziva a je vy
197 ztužen luby. Je čalouněn dvojitým pota a pozemního hokeje, hem, a to vnitřním jutovým a vnějším stupeň soutěže, organizační článek z hovězí usně. Plní se slámou, trávou ve struktuře postupových soutěži vý nebo pružným čalounickým materiá konnostního či masového charakteru. lem Na desku jsou připevněny výsuvné Vyjadřuje výkonnostní úroveň soutěže. dřevěné nohy čtvercového průřezu V organizaci domácích mistrovských 95 x 95 mm, na hranách zaoblené, které soutěží sport, svazů je nejvyššim s. s. lze zvyšovat po 50 mm do celkové vý M-ČSSR, v kolektivních sport, hrách I. šky nářadí 1 500 mm. Na dolním konci celostátní liga; nejnižším s. s. je přebor nohy je pérová západka se sklopným TJ. V. t. sportovní soutěže, očkem k zajištění výsuvné vložky. Stůl stupnice obtížnosti divokých vod je vysoký I 000 mm, dlouhý 1 800 mm viz WW. a široký 100 mm; 2. s. pro stolni tenis stupy, v horolezectví různé skalní ne má tvar obdélníku o stranách rovnosti, výčnělky, hroty, jamky, výklen 2 740 x 1 525 mm. Hrací plocha musi ky ap., na něž horolezec při lezení stou být vodorovná ve výši 760 mm nad pod pá. Ve sněhu a ledu se s. vysekávají ce lahou. Může být z jakéhokoliv materiá pínem. V průběhu lezení se s. stávají -*• lu, ale musi být pružná, tak aby se stan chyty a naopak. dardní míček volně puštěný z výšky styl. účelný a osobitý způsob provádě 305 mm odrazil do výšky 220—250 mm. ni některého sport, cvičení, projev indi K výrobě se zpravidla používá laťovky, viduálních zvláštností a schopností překližky a pro rekreační účely plastic sportovce. ké hmoty. Podstavce jsou dřevěné ne stylizace pohybu, tvorba nových cvi bo kovové. Hrací plocha musi mit jed čebních tvarů nebo nových těl. cvičeni notnou tmavou barvu (zpravidla zele na základě struktury prac., bojového aj. nou), nesmí být lesklá a musí být ohra pohybu. ničena bílými čarami širokými 20 mm. Súdán, Súdánská demokratická repu Čáry na delších stranách se nazývají blika, stát. v sv. Africe u Rudého moře. postranní, na kratších stranách konco 18,5 mil. obyv., hl město Chartúm. vé. Hraci plocha je rozdělena na dvě Olymp. zkr. SUD. TVS řídi se státní poloviny svislou síťkou upevněnou na podporou Rada pro lidový sport. Nedo dvou stojáncích. Pro čtyřhru je každá statek tělových, kádrů. Sport, zařízeni z obou polovin dále rozdělena čarou na dobré úrovni. S. má 35 fot. hřišť, 25 rovnoběžnou s délkou stolu na další po sport, center, 75 tenisových kurtů, 25 lovinu. Dělící čára je široká 3 mm a na hřišť pro basketbal a volejbal. Nejrozšízývá se středová. Stojánky pro upevně řenějšimi sporty jsou fotbal, basketbal, ní síťky jsou zpravidla kovové a upevňu box a volejbal. — Olymp, výbor S. jí se ke spodní straně desky hrací plo vznikl 1956, uznáni MOV získal 1959. chy utahovacími šrouby. Sloupky sto Účast na OH od 1960. jánků jsou vysoké 152,5 mm a vzdáleny sudatorium [lat ], horkovzdušná potní od postranních čar stolu rovněž komora s teplotou vzduchu kolem 152,5 mm. Průměr stojánku nesmí pře70 °C. sahovat 22 mm a jakékoliv zařízení pro Suchá Juhe, *1929, čs. veslařka, ZMS. úpravu výšky nebo napětí motouzu, na Držitelka tří bronzových medailí z ME němž je sítka zavěšena, musi být umís 1955, 1963 a 1965 na čtyřce s kormidel těno na základně stojánku a nesmi vy níci. čnívat víc než 7 mm od stojánku. Stojá Suchov Vladimir, *1954, sov. motocy nek síťky musí být jednotné barvy a je klový závodník. Mistr světa na ledové ho povrch musi být nelesklý. — Síťka je ploché dráze 1985, v družstvech 1982 tmavozelená, z neztuženého (měkkého) (spolu s Ljubičem) a 1984 (spolu s.Ljumateriálu s oky 7,5—12,5 mm, délka bíčem a Kazakovem), vždy na strojích 1 830 mm (měřeno od vnějších okrajů Jawa. stojánků). Horní okraj síťky je lemován Suchý Jan, *1944, čs. hokejista, ZMS bílou páskou širokou max. 15 mm. Síťka je vypnuta motouzem na svislých sto jáncích a její horní okraj je po celé dél ce 152,5 mm vysoko nad hrací plochou. Spodní okraj síťky se po celé délce do týká hrací plochy. stulpny [něm.], pružné pletené podkolenky bez chodidla, které se navlékají na chrániče holení. Pod koleny se uchycují většinou gumou, nebo mají pružný pletený lem. V dolní části (u kotníků) jsou připevněny širokou gumou, která se podvléká pod chodidlo. S. používají Jan Suchý především fotbalisté a hráči ledního
superkompenzace Obránce mužstva, které získalo stříbrné medaile na OH 1968, MS 1965, 1966, 1971, 1974 a bronzové na MS 1969 a 1970. Účastník MS 1967 (4. místo). Nejlepši obránce MS 1969 a 1971. Suk Josef, 1871—1935, čes. skladatel a houslista, člen Čes. kvarteta, prof, skladby na pražské konzervatoři. Na OH 1932 získal v hud. umělecké soutěži stříbrnou medaili za pochod V nový ži vot (zlatá nebyla udělena). Suková-Pužejová Věra, 1931-1982, čs. tenistka, ZMS. 1962 byla pátá ve svět. hodnoceni (nejlepší Evropanka). Finalistka dvouhry ve Wimbledonu 1962 a mez. mistryně Francie ve smíšené čtyřhře 1957, šestkrát zvítězila ve dvouhře na mez. mistrovství ČSSR (ČSR), kde získala i 4 tituly ve čtyřhře a 6 vítěz ství ve smíšené čtyřhře. 1954—1963 by la nepřetržitě mistryní republiky ve dvouhře. Po skončení závodní činnosti se stala trenérkou čs. reprezentačního družstva žen a juniorek.
Věra Suková-Pužejová
sulka, kovový dvoukolový vozík se dvěma ojemi, do kterého jsou zapřaho váni —► klusáci ke klusáckým - ► dosti hům. V. t. dostihová dráha, sumo, nejstarší klas. zápas v Japon sku Patří k nejoblíbenějším sportům a zápasnici sumo — převážně profesio nálové — patří k nejpopulárnějším sportovcům Japonska. Účelem zápasu, ve kterém bojuji 2 soupeři v tradičním úboru a s četnými obřady, je vyhodit soupeře z kruhového prostoru (průměr 4,5 m) nebo ho přimět dotknout se zápasišté alespoň jedním kolenem. Zápa snici vynikají velkou hmotnosti, sun, v prostných a v tanci při změnách postojů a při chůzi pohyb nohy po zemi celým chodidlem nebo špičkou nohy. V. t. posun, přísun. superkompenzace, zvýšená energe tická i funkční úroveň organismu. Zatí žení formou těl. cvičeni vyvolává v or ganismu celou řadu změn, které se odrážejí ve více či méně intenzívní spo třebě energie. Obnova spotřebovaných zdrojů energie při svalové činnosti ne
superobří slalom probíhá jen k výchozí úrovní, ale dočas ně se ve svalu nahromadí větší množ ství energie a teprve po čase se zásoba energie vrací definitivně na výchozí hla dinu. Tato přesahující úroveň obnovy se nazývá superkomenzace. Výzkumy ukázaly, že fázovitě probíhající změny při pohyb činnosti a ve fázi zotaveni se týkají v podstatě činnosti všech orgánů a všech funkcí, průběh s. u jednotlivých funkci však neprobíhá časové stejné Rychlost obnovy výchozího stavu, veli kost a trváni s. závisí především na in tenzitě zatíženi dané funkce při pohyb, činnosti. Čím rychlejší' byla spotřeba energie při cvičení, tím rychlejší je ná vrat k výchozímu stavu a tím rychleji nastupuje superkomenzace. Teoreticky by mělo další tréninkové zatížení začít ve fázi s., pozdéjši aplikace nevede k žádoucím výsledkům, superobři slalom, super G-slalom, lyž. závod, který se na rozdíl od - ► obřího slalomu jede jednokolově. Poprvé se jel v sezóně 1980/81. Od sezóny 1982/83 se super G-slalomy zařazují do - ► Světo vého poháru. Tato disciplina nenahra zuje sjezd ani obří slalom. Super G-slalom musi být stavěn na svahu s větší členitosti, a to tak, aby byl rychlejší než trať obřiho slalomu. Jezdi se na sjezdo vých tratích s výškovým rozdílem pro muže 500 —600 a pro ženy 400 - 500 m. Superpohár, ve fotbalu v střetnuti ví tězů Poháru mistrů evr. zemí a Poháru vítězů pohárů. Zal 1972, první střetnuti se uskutečnilo 1973 bez souhlasu Evr. fot. unie (UEFA), od 1974 již s jejím sou hlasem supinace, zevní rotace končetiny Na horni končetině se při s. dlaň obraci do předu vzhůru, na dolní končetině se od daluje vnitřní okraj chodidla od podlo žky. S. na horní končetině provádí ze jména sval supinujici, na dolni končeti ně přední sval holenní. Suprem viz plastické povrchy, surf jangl ], 1. obec. oplachtěný plo vák, v. t windsurfing; 2. plovák k jízdě v přibojových vlnách (viz surfing), surfing (angl.J, jízda na plovácích růz ných tvarů, využívající rychlosti moř ských vln ženoucích se v příboji k po břeží. Prvním Evropanem, který poznal tento havajský zvyk, byl James Cook. V literatuře (Toulky po jižním Tichomo ří) se objevilo na začátku stol. líčení Jacka Londona, který toto umění zvládl a nazval jej královským sportem Po 1 svět. válce se s. začal šiřit i v Evropě, později s připevněnou plachtou (viz windsurfing.) Surinam, Surinamská republika, stát v Jižní Americe u Atlantského oceánu, 400 000 obyv., hl. města město Parama ribo. Olymp. zkr. SUR. TVS bez státní podpory; řídí je jednotlivé sport, svazy.
198 Nedostatek sport, zařízení a tělových, kádrů. — Olymp výbor S. vznikl 1959, účast na OH od 1968. Surtees John, '1934, brit motocyklový a automobilový závodník. Mistr světa v silničních závodech motocyklů 1956 (500 cm3), 1958 (350 a 500 cm1), 1959 (350 a 500 cm1) a 1960 (350 a 500 cm1) na strojích MV Augusta. Mistr světa v automobilových závodech F1 1964, druhý 1966. Vyhrál šest závodů Grand Prix, závodil ve vozech Ferrari. Na sklonku závodni činnosti jezdil s vozy vlastni konstrukce značky Surtees s motory Ford. suspenzor, součást výstroje, sloužící k ochraně mužských pohlavních orgánů před úrazem. Používá se v boxu, ledním hokeji, zápasu aj. sval, musculus, ohraničený útvar svalo vé hmoty, sloužící k pohybu jednotli vých částí těla a vnitřních orgánů. V lid ském těle je asi 600 svalů a tvoři zhruba 40 % hmotnosti těla. Soubor s. se nazý vá svalstvo. Děli se na: a) svalstvo hlad ké, vytvářející stěnu trávicího traktu, část stěny cévní ap. Smršťuje se poma lu, nezávisle na stahu a ochabnutí; čin nost nemůžeme ovládat vůlí — působe ním vegetativního nervstva, b) svalstvo srdečni, příčně pruhované, které vytváří - ► srdce; c) svalstvo kosterní, také příčně pruhované, které se upiná na ko stru a je určeno pro uskutečňováni po hybů. Kosterní svalstvo se skládá ze svalových vláken, mezi nimiž jsou krev ní a lymfatické cévy, nervová vlákna a řídké vazivo (endomysia). Několik svalových vláken tvoří snopečky a snopce, oddělené od sebe vazivem. — S. se upiná ke kosti pomocí - * šlach. Ploché svaly se nazývají aponeurózy. Svalové snopce se upínají do šla chy šikmo. Zevní tvar s. je rozmanitý: na hlavě převládaji s. krátké a ploché, na břichu a hrudi s. ploché, na zádech s. krátké, dlouhé i ploché, na končeti nách převážně s. dlouhé. Na dlouhém s. se popisuje svalové bříško, které kraniálné vybíhá v hlavu nebo vlče hlav a kaudálně v cíp svalový. Některé svaly jsou uspořádány prstencovitě, takže působí jako svěrače. S. upínajici se na kosti pohybují jimi při kontrakci na způ sob pák. Jsou rozloženy vzhledem k po hyb. osám kloubním tak, aby mohly vy konávat rozmanité pohyby. Každý po hyb je obvykle vyvoláván kontrakci ně kolika s., synergistů, a současným brzděním jiných s., antagonist^ Úko lem mnoha svalů je fixace určitých kloubů, což umožňuje jiným svalům provést pohyb v jiném, distálnějšim kloubu. Takové svaly se označuji jako fixátoiy. — S přebíhají přes jeden, dva nebo i více kloubů (s. jednokloubové, dvoukloubové, vicekloubové). S. obvy
kle působí v nejdistálnéjším kloubu. Po hyb v jednom kloubu ovlivní pohyb i v kloubech sousednich; do pohybu jsou tedy zapojeny svalové skupiny i značně vzdálené od místa pozorova telného pohybu — S. tvoří s pasivním pohyb, ústrojím (kosti, klouby, vazy) ne dílný celek. Svalstvo je úzce vázáno na nervový systém. S. je inervován z nervů míšních a z nervů vegetativních Nervy míšni obsahuji vlákna motorická a sen zitivní. Vlákna motorická jsou axony, výběžky motoneuronů. vlákna senzitivni přicházejí do míchy z čidel, proprioceptorů, svalových a šlachových vřetének Vegetativní inervace je určena k regula ci průsvitu prokrveni vnitrosvalových cév hladkého svalstva. Vegetativní vlákna nejdou k vlastním svalovým vláknům Motorická inervace ve svalu je uspořádána tak, že z jednoho mot. vlákna jsou zásobeny vždy skupiny vět šího či menšího počtu svalových vláken (podle jemnosti prováděných pohybů); kontrahuje se tedy vždy celá skupina vláken najednou. Nervové buňce, z ní vycházejícímu nervovému vláknu a všem inervovaným nervovým vlák nům říkáme hybná (mot.) jednotka. — S. má určité fyz. vlastnosti. Především je pružný; při zatížení se protáhne, a když zatíženi přestane působit, opět se smršti na původní délku. Činnosti se svalová pružnost zvětšuje Při překroče ni určitého zatíženi se s. trhá. Odolnost s. proti ptřetrženi nazýváme pevností s a měříme ji velikosti sily potřebné k je ho přetržení. Pevnost s. se udává mezi 5—12 kg na 1 cm2 průřezu. Tréninkem se svalová pevnost zvyšuje, zmenšuje se při špatném zásobeni krvi nebo při prochlazeni. Pevnost s. dobře zásobe ného živnými látkami a kyslíkem a pro hřátého je tak veliká, že se dříve utrhne šlacha od svalu, než se přetrhne sval. Proto je nutné před závodním výkonem s. dobře prohřát a rozcvičit. — S. rea guje na podráždění stahem (kontrakcí). Svalové stahy jsou trojího druhu: a) zkracováním ve směru osy bez změny napěti — kontrakce izotonické; b) s. se nezkracuje, vzrůstá jen jeho napětí — kontrakce izometrická; c) s. se prodlu žuje při zvýšeném odporu — kontrakce excentrická. — Funkce svalu má složku: a) statickou (stabilizační) posturální, tj. fixuje polohy kloubů, postojů a držení těla; hl. svaly, které svou kontrakci udr žuji vzpřímený postoj, se nazývaji po sturální. Kontrakce statická je řízena re flexně; b) dynamickou (pohybovou), tj. vlastni smrštěni (kontrakce fázická, izotonická). Obě činnosti jsou podmíněny svalovým tonusem. Podle toho, jak se s. nebo svalová skupina zúčastni na provedení pohybu, rozeznáváme agonisty (s. akční), antagonisty a synergisty
svalové vlákno
199 (s. fixační). — Při svalovém stahu vzniká vedle změn elektrických potenci álů také teplo, jež zvyšuje především teplotu s. samotného a druhotně rozvá děním tepla krvi po celém těle i teplotu celého těla. Uvolňuje se také značné množství energie. Zdroje této energie jsou dvojího druhu: za nepřistupu kyslí ku (anaerobní děje) nebo za přístupu kyslíku (oxidativní, aerobní děje). V těl. klidu se veškerá energie uvolněná kli dovou svalovou činností projevuje jako energie tepelná. — Kosterní svaly se skládají ze tří typů svalových vláken, které se diferencují především podle inervace. Podle rychlosti kontrakce se rozlišuji vlákna rychlého typu HA a IIB a vlákna pomalého typu I; jiní autoři uvádějí vlákna FOG, FG a SO, tj. vlákna rychlá oxidativně glykolytická, vlákna rychlá glykolitická a vlákna pomalá oxidativni. S. jsou schopny vybavit určitou sílu a konat práci. Svalovou silu je mož no poměrně rychle zvětšit systematic kým silovým tréninkem: již po několika týdnech se může zvětšit několikanásob ně, při dalším tréninku se však zvětšuje již jen velmi zvolna. Přerušení tréninku má za následek rychlý pokles svalové sily na původní stav Při znehybnění s. se svalová sila a hybnost v několika týdnech úplně ztratí (např. při fixaci končetiny dojde k atrofii). Svalová prá ce se obvykle udává jako mechanická práce. Pro odezvu svalové činnosti je však daleko význ. posuzovat ji jako fyziol. činnost podle potřeby kyslíku. — Svalová činnost je bud převážné tonická, napětí ve s. se mění bez jeho zkra cováni, nebo kinetická, s. se zkracuje za současných změn napětí. Praktický vý znam má činnost tonická, protože je nutnou složkou každé pohyb, činnosti (kinetické); je daleko méně únavná, protože se při ni stále střídají jednotlivé skupiny mot. jednotek, takže je dosti času na zotavení unavených vlákének. — Poranění a poškození s. jsou u spor tovců velmi častá. Jde většinou o pora nění skryté, které bývá mnohdy podce ňováno Mezi nejčastější svalová pora nění patři -v svalové natažení a -» sva lová ruptura. Sklon k těmto poraněním je podporován nedostatečným trénin kem, špatnou přípravou před sport, vý konem, jednostranným zatížením, přetí žením při únavě a chladu nebo při ne dostatečném prokrvení svalů; někdy souvisí s akutním zánětlivým onemoc něním jiných orgánů (angíny, chřipky) nebo s tzv. fokální infekcí (zubů, vedlej ších nosnich dutin aj/). Provokujícím momentem je svalová inkoordinace, kdy dochází k náhlým změnám tonusu jednotlivých svalových vláken proti vel kému zevnímu odporu, popř. při sou časné svalové nerovnováze (viz svalová
dysbalance). Náhle vzniklá bolest se zvětšuje při svalové činnosti, v prvých dnech může být dífúzní, později se omezuje na místo zranění, kde se obje ví otok i zbarvení krevním výronem. Nejčastěji se zraní lýtkový sval (tenis, atletika, box, fotbal, sport, gymnastika, basketbal, lední hokej, lyžování, cyklis tika), čtyřhlavý sval stehenni (fotbal, lední hokej, lyžování, atletika), ohybače kolen (fotbal, ledni hokej, atletika), přitahovače stehen (ledni hokej, fotbal, házená, sport, gymnastika, jezdectví, krasobruslení). svalová dysbalance [řec], svalová nerovnováha, funkční porucha hybno sti, projevujicí se zkrácením nebo osla bením svalů. Negativní důsledky s. d. se odrážejí na šlachách, kloubech, va zech a kostech. V kloubech dochází buď k omezeni rozsahu pohybu (bloká da), nebo k většímu rozsahu, než je fyziol. hranice (hypermobilita). Nestejno měrné zatíženi kloubních chrupavek, kloubních pouzder a vazů se může po stupně projevit i předčasnými degenerativními změnami trvalého charakteru. Úprava s. d. protažením zkrácených svalů a posílením svalů oslabených je nezbytná i pro správnou tvorbu - ► po hybových stereotypů, svalové práce, činnost svalů, vyznačující se změnou jejich délky, zkrácením a prodloužením, a vynaloženou silou. Rozlišujeme: a) práci izotonickou, kdy se sval zkracuje, ale jeho napětí se ne mění; b) práci izometrickou, kdy sval vyvíjí sílu. aniž mění svou délku, např. stisk čelisti; c) práci pozitivni, zvanou též koncentrická kontrakce, kdy sval koná silovou práci při zkracování délky, např. zvednutí závaží, šplh vzhůru; d) práci negativní, zvanou též excentrická kontrakce, kdy sval se v kontrakci pro dlužuje, koná brzdnou práci, např. pře sun závaži ze stolu na podlahu, šplh do lů. V praxi jsou čisté formy vzácné, vět šinou se druhy kombinují, a pak se mlu ví o -» práci dynamické a -*• práci sta tické. svalová ruptura [lat ], přetrženi svalu, poraněni vznikajicí při překročeni hrani ce fyziol. svalové elasticity a pevnosti. S. r může být částečná nebo úplná. Úplná s. r. vzniká náhle za velmi silných bolesti a je provázena kontrakci posti ženého svalu a příznaky krevniho výro nu Nejlepší výsledek má okamžitý operační zásah se suturou (sešitím tkáně) a odstraněním výronu. Po zhojení zůstá vá na svalu jen nevýznamná jizva. Reha bilitační postup zahájíme již při imobilizaci cvičením v představě, po odstraně ni fixace užijeme fyz. terapii Trénink zahájíme asi 2 mésíce po operačním zá sahu a poraněný sval chráníme pruž ným obvazem. Při menším natržení sva
lu stačí konzervativní léčba. Zákl. pravi dlem je klid postiženého místa, zmraze ní přináší jen krátkou protibolestivou úlevu, masáž je přísně zakázána. Přiklá dáme kompresívní elastický obvaz, le dový obklad, analgetika. Klid trvá asi 10-12 dni. Od 3. dne cvičíme v předsta vě, od 7. dne začneme s pasivními po hyby, které postupně nahradíme pohy by aktivními. Po 10 dnech cvičíme ve vodě, zařazujeme relaxační cviky. V prvních trénincích chráníme zraněný sval pružným elastickým obvazem (tapingem). svalová síla, síla potřebná k protažení max. staženého svalu na pův. klidovou délku. Výjimečně můžeme změřit sílu jednoho svalu, většinou však měřime silu celé svalové skupiny zapojené do konkrétního pohybu. Měří se tedy síla flexe, extenze atd. Vždy je nutno defi novat vzájemnou výchozí polohu pří slušných těl. segmentů, tzn. zda síla by la měřena při izometrické, koncentrické nebo excentrické -» svalové práci. Max. silu má sval v tzv. klidové délce. Prodlouženi nebo zkráceni klidové dél ky svalu znamená velký úbytek silových kapacit. Největší sílu je sval schopen vyvinout při kontrakci excentrické (brzdná práce), menši při izometrické a nejmenší při koncentrické (pozitivní práce). Max. síla závisí také na rychlosti délkové změny svalu. Čím je rychlost větší, tím je schopnost vyvinout sílu menši. Max. síla je úměrná ploše svalo vého průřezu, udává se 40-60 N na 1 cm2 při izometrické kontrakci. Silu svalu může ovlivnit i biochem. složení svalového vlákna (např. kvalita a kvanti ta kontrakčnich bílkovin), význ. je i kva lita neuromot. koordinace a psych fak tor, ovlivňující procento zapojení svalo vých vláken do akce. svalové natažení, svalová distenze [lat.], reverzibilní funkčni porucha vzni kající při dosaženi hranice fyziol. svalo vé elasticity a pevnosti. Objeví se bole sti, omezení pohybu a mírný plastický otok nad postiženým místem. Poranění se fixuje elastickým obvazem a předpi suje se pětidenní klid, bolest mírní obstřik anestetikem, aplikuje se fyz. léč ba. svalová uvolnění viz relaxace, svalové vlákno, zákl. složka svalové tkáně příčně pruhovaného svalstva. Skládá se ze sarkoplazmy s myofibrilami a membrány (sarkolemy). Pod mem bránou jsou četná jádra a mitochondrie. Příčné pruhováni vlákna je podmí něno pravidelným střídáním světlých izotropních a tmavých anizotropnich úseků. Střidáni tmavých a světlých úse ků se týká jak celého svalového vlákna, tak myofibril. Myofibrily se skládají z vláknitých bílkovin, myofilamentů, ak-
svalový smysl tinu a myozinu, které se při svalové kontrakci zasouvají a vytvářejí aktomyozin. S. v. se dělí na vlákna rychlá glykolytická — Fb, vlákna rychlá oxidativné glykolytická — FOb a na vlákna po malá oxidativni — SO. Poměr vláken je určován geneticky a nervově. Lze ho změnit transplantaci nervu, tréninkem jen v omezené míře. cvalový smysl viz propriocepce. svalový test. zkouška k ověřeni svalo vé síly a určení rozsahu svalové poru chy. U nás se používá orientačni hod noceni podle Jandova testu: 5° - nor mální sval, který překoná velký vnější od por, odpovídá 100 %normální svalové si ly; 4° - dobrý sval s plným rozsahem po hybu, který překoná středně velký vnější odpor, odpovídá asi 75 % normální sva lové sily; 3° - slabý sval s plným rozsa hem pohybu, překoná jen hmotnost te stovaného úseku proti gravitaci, odpo vídá 50% normální svalové sily; 2° velmi slabý sval s plným rozsahem po hybu, který překoná hmotnost testova ného úseku jen s vyloučením gravitace, odpovídá 25% normální svalové sily; 1° - záškub svalu při pokusu o pohyb, od povídá 10% normální svalové síly; 0° sval nejeví nejmenši známky stahu, svalový tonus, svalové napětí řízené nervově na podkladě četných tonických reflexů, vycházejících především z vlastních svalových prioceptorů - sva lových vřetének, z vestibulárního ústrojí a z vyšších mot. center mozkového kmene. Na s. t. se význ. podílí i moze ček. Výše s. t. se mění v průběhu živo ta, ročního období, sezóny, dne, jiný s. t. je při bdění, jiný ve spánku, jiný při depresi, jiný v afektu radosti ap. Na s. t. působí i zevní fyz. faktory, teplo a chlad. Cíleným cvičením lze působit na výši svalového napětí. Jsou systé my, které jej záměrně zeslabují, vedou k - ► relaxaci. Zvýšení s. t. (hypertonus) je při sport, činnosti na závadu a vyvo lává svalová zranění, svaly fizické, svaly tvořené převážně fázickými mot. jednotkami; ve složeni převažuji bílá svalová vlákna. HI. úko lem s. f. je konat pohyb vpřed, lokomoci a jemně koordinační pohyby. Mají vyšší práh dráždivosti, během činnosti se snáze unaví, jsou méně odolné vůči škodlivinám, snáze podléhají infekcím. Při nácviku pohyb, stereotypů se méně zapojuji do aktivity, je třeba delšiho a intenzivnějšího tréninku. Maji tenden ci k oslabení zejm. v průběhu chorob, jednostranného tréninku ap. Během léčby vykazuji pomalejší regenerační schopnosti. K s. f. patří hýždové svaly, svaly fixující dolní úhel lopatky, hlubo ké svaly šíjové aj. svaly posturilni, svaly tvořené pře vážně posturálnimi mot. jednotkami; ve
200 složeni převládají červená svalová vlák na. HI. úkolem s. p. je udržovat těžiště těla ve stabilní poloze vůči gravitaci. Maji nižši práh dráždivosti. málo se bě hem činností unaví, máji stále poměrně vysokou aktivitu, jsou odolné vůči ško dlivinám i infekcim. Při nácviku pohyb, stereotypů se dobře zapojuji do aktivity i při poměrně krátkém tréninku. Maji tendenci ke zkrácení zejm. v průběhu chorob, jednostranného tréninku ap. Během léčby mají velmi dobrou rege nerační schopnost. K s. p. patři trojhlavý sval lýtkový, ohybače kolenního a kyčelního kloubu, zádové svaly, velký prsni sval, ohybače horních končetin aj.
Svaz československých dělnických turistů, SČSDT, pokroková tur. organi zace, ideově blízká soc. dem. straně. SČSDT vznikl 1921 přeměnou mistnich skupin Dělnického turistického sdruže n i (zal. 1913) v odbory svazu. HI. člen ská základna byla v Praze a na Plzeň sku. 1937 sdružoval SČSDT 32 odborů s vice než 5 000 členy. Svaz vybudoval 4 chaty (Chlum u Plzně. Hora Sv. Kateři ny, Krásné pole. Skrochovice) a od 1920 vydával čas. Dělnický turista. SČSDT zanikl 1939, kdy se sloučil s - * Klubem českých turistů. Svaz dělnických cyklistů, SDC, zal 1908. Po rozštěpení děl tělových, hnuti 1921 zůstala většina členstva věrná rev. cestě a zásadám RSI Reformistická menšina se odtrhla a zal. Svar českých klubů dělnických cyklistů. SDC měl 90 mistnich klubů, 3 000 členů a několik jízdáren. 1926 se SDC stal součástí jed notné rev. organizace - * Federace proletářské tělovýchovy.
Svaz dělnických tělocvičných jed not českoslovanských. Svaz DTJČ, děl. tělových, organizace ovlivňovaná sociálně dem. stranou. Ustaven 15.8.1903 z 31 jednot se 747 členy. Místní děl. tělocvičné jednoty se orga nizačně sdružovaly do okresů a krajů. Za datum vzniku hnuti je pokládán rok 1897, kdy došlo k hromadnému vylučo vání členů sociálně dem strany ze So kola a byla založena DTJ v Praze (22.8.1897). V tu dobu již existovaly DTJ v Juliánově, Husovicích, Broumo vě, Líšni a několika dalších místech. Formovaly se z řad členů děl. svépo mocných spolků. Řada čes. dělníků cvi čila v pohraničí v něm. svépomocných spolcích. Několik DTJ vzniklo ve Vídni. Na Slovensku vznikla první RTJ (Robotnicka tělovýchovná jednota) 1910 v Ho liči, 1913 v Bratislavě. Od 1905 vycházel ústřední čas. Tělocvičný ruch, od 1909 metodický čas. Cvičitelské rozhledy. 1912 bylo založeno vlastní nákupní a spotřební družstvo. 1913 měl Svaz DTJČ již 542 jednot s 34 283 členy. Pří pravy k I. děl. olympiádě (plánované na
1915) přerušila svět. válka. Represe rak. úřadů za války hnuti fakticky zlikvi dovaly. Pod vlivem únorové revoluce v Rusku činnost DTJ ožila, již 10.7.1917 začal znovu vycházet Tělocvičný ruch. Svazová konference v červnu 1918 ob novila práci DTJ (již od 1917 probíhala veř. cvičeni). Program Svazu DTJČ se podřizoval politice sociálně dem. stra ny. Krátce před válkou se již vyhranila pravice a levice hnutí. Po vzniku ČSR, v období boje o charakter státu, podpo rovalo vedeni Svazu DTJČ (starosta F. Hummelhans, vedouci funkcionáři L. Vaverka a R. Silaba) politiku pravicové ho vedeni čs. sociálně dem. strany a sá hlo k vylučováni rev. smýšlejícího člen stva, celých jednot a okresů. Rozkol hnuti vedl k vytvořeni rev. marxistické tělových, organizace -v Federace děl nických tělocvičných jednot. Před roz kolem (k 31.12.1920) vykazoval Svaz DTJČ 223 665 lenů v 1 565 jednotách, po ČOS byl tehdy druhou nejpočetnějši organizaci v ČSR. Organizační rozkol proběhl uprostřed příprav na I. děl. olympiádu (1921). Protože vedení Svazu DTJČ na ni nepřipustilo účast levico vých dél. tělocvikářů, proběhla součas ně i I. spartakiáda FDTJ. Počátkem 1922 zůstalo ve Svazu DTJČ 88451 členů v 791 jednotách. Svaz se stal v tomto období třetí nejsilnějši sekci Luzernské sport, internacionály (LSI). V průběhu meziválečného období představoval Svaz DTJČ krajní pravici mez. soc. hnu tí. Jeho představitelé v LSI často mařili snahu o vytvořeni jednotné protifaši stické fronty. Na kongresech LSI v Hel sinkách (1927) a v Karlových Varech (1934) prosazovalo vedení Svazu DTJČ protikom a protisov. politiku, podobně jako při jednáních mezi LSI a RSI o společných akcích na obranu demo kracie a proti válce 1935 v Praze. Státo tvorná koncepce Svazu DTJČ a podpo ra sociálně dem. strany umožnily zvyšo vat členskou základnu. 1934 měl Svaz DTJČ 138 952 členů v 1 276 jednotách Rozšířila se i propagandistická a tisko vá činnost hnuti, vydávání specializova ných brožur a tisku pro jednotlivé sku piny členstva (např. čas. Náš dorost. čas. Zlatá brána, edice Socialistické přednášky. Význ. byla účast Svazu DTJČ na organizování mez. dél. olympi ád. Účast početných výprav cvičenců na olympiádách ve Frankfurtu n. Moha nem (1925), Vídni (1931 ) a Amsteroda mu (1937) posílila pozice Svazu DTJČ v rámci LSI. Po likvidaci soc. tělových organizací v Německu a Rakousku (1933,1934) se stal Svaz DTJČ nejsilněj ši složkou LSI a Praha sídlem jeji exe kutivy. Vedení Svazu DTJČ přitom setr válo v LSI na nejpravějšim křidle až do samé fašist. okupace. Po předcházejí-
201 cim zákazu FPT rozpustily okupační or gány Sokol i Orel, ale fakticky po celou dobu okupace nechaly působit DTJ. Přes zatčeni nékolika funkcionářů zů stala struktura Svazu OTJČ nepodlomena a na jeho půdě se zač. 1945 uskuteč nily první schůzky připravující doku ment o sjednocení tělovýchovy v no vém státě. 5.5.1945 prohlásilo vedení Svazu DTJČ, že se připojuje k zásadám rev. tělových, dokumentu o sjednocení tělovýchovy, ve skutečnosti však od po čátku brzdilo jeho uskutečněni. Sjezd 1947 již proklamoval samostatnost Sva zu DTJČ, vyhlásil jeho akčni program, který se lišil od přáni většiny členstva a stál proti koncepci jednotné tělový chovy. V období 1945-48 navázal Svaz DTJČ řadu kontaktů se soc. tělových, organizacemi ve světě (ve Francii, Ra kousku, Švýcarsku, USA, Skandinávii, Polsku, Jugoslávii) a usiloval o vytvoře ni nnvé Soc. tělových, internacionály, jejiž přípravný výbor působil od 1945 v Londýně. I řada zájezdů tělocvikářů DTJ do zahraničí k obdobným soc. or ganizacím měla posílit pozice Svazu DTJČ v jeho úsilí o samostatnou politi ku proti sjednocováni tělovýchovy. Pra vicové vedení (předevšim R. Silaba) za pojilo Svaz DTJČ do polit, akcí sociálně dem. strany a podporovalo v únoru 1948 pozice odstupujici pravicové poli tiky. Levé křidlo vedení Svazu DTJČ (K. Marek, M. Patočková, V. Přibáň aj.) prosadilo v únorové krizi účast soc. tě locvikářů v akčních výborech Národní fronty a pomohlo výrazně posílit tlak na uzákonění jednotné tělových, a sport, organizace v ČSR. Svaz DTJČ zanikl vstupem členstva do této jednotné or ganizace. Svazijtko, Svazijské království, stát v již. Africe, 550 000 obyv., hl. město Mbabane Olymp. zkr. SWZ. Sport řidí výbory Svazů atletiky a těžké atletiky. Olymp, výbor S. vznikl 1972, účast na OH 1972 a 1976 Svaz junáků skautů ČSR viz skautink.
Svaz lyžařů Republiky českoslo venské, SLRČS, ústřední organizace lyžařů 1918-48. Předchůdcem Svaz lyža řů v Království' českém ustavený 1903 jako první svaz ve stř. Evropě. 1914 sdružoval 61 klubů. 1918 přejmenován na SLRČS a stal se jednotnou lyžařskou organizací u nás. i když lyžováni organi zoval i Sokol, DTJ, FPT, Orel a armáda 1948 splynul SLRČS se sokolským ústředím lyžařů.
Svaz německých turistických spol
ků, něm. Hauptverband der Deutschen Gebirgs- und Wandervereine (HDGW), vznikl 1921 sdružením něm. regionál ních spolků (mimo Naturfreunde) jako protiváha vlivu Klubu čs. turistů v čes.
Svaz pro spolupráci s armádou pohraničí; sídlo Ústi nad Labem. i ostatní občany k soc. vlastenectví HDGW se zabýval úpravou a značením a proletářskému internacionalismu, zvy tur. cest, stavbou chat, pořádal výlety šuje jejich vzdělanost a kvalifikaci, a přednášky, vydával místní vlastivědné ovlivňuje jejich způsob života a vede je věstníky, sborníky a publikace. 1937 k účelnému využívání doby volna. — sdružoval 49 spolků s 274 odbory Svazarm rozviji branně výcvikovou, a 52 000 členy. Někteří členové a funk branně tech, a branně sport, činnost na cionáři svazu pracovali po 1933 v hen- úseku motorismu, střelectvi, letectví a parašutismu, radioamatérstvi, elekleinovském hnuti. Svaz německých turnérů viz turnéři. troakustiky a videotechniky, modelář Svaz pro spolupráci s armádou, ství, potápěčství a branného vodáctvi, Svazarm, jednotná dobrovolná branná masových branných sportů, kynologie spol. organizace, složka NF ČSSR, jejiž a v dalších -» odbornostech Svazarmu, postaveni a úkoly jsou v současné době organizuje branné soutěže a závody na masového, výkonnostního upraveny zákonem č. 73/1973 Sb. úrovni o branné výchově. Svazarm plni úkoly a vrcholového sportu. Spolupracuje při vyplývající z potřeb obrany ČSSR branné výchově se všemi spol. organi a v rozsahu své působností poskytuje zacemi NF ČSSR. orgány a organizace pomoc jiným organizacím při plněni mi čs. státu, zejména čs. ozbrojenými úkolů branné výchovy. — Svazarm silami, čs. školstvim a hosp. resorty, vznikl 1951 na základě zákona v mez. měřitku pak zejm. s bratrskými č. 92/1951 Sb. o branné výchově, který brannými organizacemi soc. zemí. — byl vyhlášen 6.12.1951 (ustavující Členství ve Svazarmu je dobrovolné, schůze ÚV Svazarmu se konala již Rozlišuje se členství jednotlivců nad 4.11 1961). Svazarm vytvořily spol. or 15 let věku, členství mládeže do 15 let, ganizace, které se jako kolektivní čle členství kolektivni a členství čestné. nové přihlásily k řádnému prováděni Členem Svazarmu se může stát každý branné výchovy svých členů (ČSM, občan ČSSR, který se svým vstupem ČOS, Lidové milice, ČSČK, Autoklub do Svazarmu zavazuje, že se bude pod RČS, Čs. svaz amatérů-vysílačů, Čs. le svých možnosti a schopnosti podílet svaz hasičstva, Ústřední svaz spolku na rozvoji jeho činnosti a branně vých. chovatelů poštovních holubů, Kynolo- posláni, a který souhlasi s jeho stanova ická jednota. Svaz lidového letectví), mi. — Organizační výstavba Svazarmu vazarm vytvořil pouze ústřední, kr. se uskutečňuje na principech dem. cen a okr. výbory jako orgány, které pro tralismu, vnitrosvazové demokracie, střednictvím zástupců uvedených orga ideové a organizační jednoty, územně nizaci, státních institucí a voj. správy výrobního principu a principu federative zabezpečovaly jednotnou organizaci, ří ního uspořádáni státu. Svazarm je jed zeni a prováděni branné výchovy mimo notnou celostátní organizací, jejiž sou jeji povinné formy ve školách a ve stře stavu tvoři republikové, kr., okr. a zákl. discích pracujícího dorostu. Organizač organizace. Zákl. článkem jsou zákl. or ní struktura založená na kolektivním ganizace (ZO) Svazarmu, jejichž nejvyščlenství spol organizací se však ukáza šim orgánem je členská schůze. Koná la jako nevyhovujici, proto zákonem se nejméně jednou za 3 měsíce. Výroč č. 87/1952 Sb. o reorganizaci branné vý ní členská schůze (v ZO nad 200 členů chovy byl Svazarm k 1.1.1953 vyhlášen konference) voli výbor ZO a kontrolní dobrovolnou organizaci s individuálním a revizní komisi. Nejvyšším orgánem členstvím. Charakter a postavení Sva v okresech a krajích jsou okr. a kr. kon zarmu v naší společnosti se v podstatě ference, které volí OV a KV Svazarmu od 1953 nezměnilo, i když branná vý a okr. a kr. kontrolní a revizní komise. chova prošla zejména od počátku Nejvyššími orgány Svazarmu ČSSR, sedmdesátých let prudkým vývojem. ČSR a SSR jsou sjezdy — celostátní - * Zákon č. 73/1973 Sb. o branné vý a republikové. Svolávají je ÚV, ČÚV ne chově, který navázal na usnesení bo SÚV Svazarmu nejméně jednou za PÚV KSČ z roku 1971 o -» jednotném pět let. Volba všech orgánů Svazarmu systému branné výchovy obyvatelstva, se provádí veřejným hlasováním na jen jednoznačně vymezil úkoly Svazar členských schůzích, konferencích mu: plnou odpovědnost za přípravu branců, pódii na branné připravě vojá ků v záloze a občanů k civilní obraně, zabezpečováni masového rozvoje bran ně tech, a branné sport, činnosti obyva telstva v různých zájmových útvarech Svazarmu. Svazarm předevšim plni svou branně vých. funkci, avšak svou činnosti naplňuje i další spol. funkce: kult. vých. a ekon., vychovává své členy
Svaz vojenské tělovýchovy a sjezdech a je právoplatná při nadpo loviční účasti členů nebo delegátů s rozhodujícím hlasem. — Znak Svazarmu má tvar husitské pavézy, v horní čá sti je rudá pěticípá hvězda, uprostřed nápis Svazarm a pod nim symboly tří svazarmovských odbornosti (letectví, motorismu a radistiky). Znak vyjadřuje zákl. cíle a obsah činnosti Svazarmu při obraně vlasti. Svaz vojenské tělovýchovy, SVT, 1946-48 vrcholný řidiči orgán veškeré voj. tělových, činnosti prováděné v do bě mimo zaměstnání v jednotách voj. tělovýchovy. Po zrušeni převzal jeho funkci -»• Armádní sokolský výbor. V. t. tělesná výchova a sport v CSLA. svazy ČSTV, forma institucionalizace jednotlivých odvětví tělových., sport, a tur. činnosti v ČSTV. Výjimkou jsou svaz neslyšicich sportovců, svaz těle sně a zrakově postižených sportovců a svaz pro vysokoškolský sport, které sdružují své příslušníky nikoli podle od větvi činnosti, ale podle jiného hledis ka, které je v zájmu jejich uplatněni roz hodující. Organizačnimi články s. ČSTV jsou jednak svazové orgány, jednak od díly a odbory v TJ, které jsou na všech organizačních stupních nedílnou součá sti ČSTV. S. ČSTV se vytvářejí se sou hlasem ÚV ČSTV. Zabezpečují a odpo vídají za rozvoj svého odvětví a v rámci usnesení a směrnic územních orgánů plní specifické úkoly svého odvětví v oblasti politickových., sportovně těch., metodické, organizačni i vnitřní ho hospodářství. Na všech organizač ních stupních ČSTV se s. podílejí na dem. výstavbě územních orgánů ČSTV. Z pověřeni ÚV ČSTV mohou být členy mez. tělových., sport, a tur. organizaci. Ve své činnosti se řídí jednotnými sta novami ČSTV a zásadami pro práci sva zů vydanými ÚV ČSTV. Počet svazů v ČSTV není stálý, ale postupně se zvy šuje s diferenciací dosavadních odvě tví, vznikem nových sportů. 1985 bylo v ČSTV vytvořeno 48 svazů. — Svazové orgány se vytvářejí v souladu s organi zační výstavbou ČSTV a jeho územních orgánů a podle zásad stanovených ÚV ČSTV jen při územních řídicích or gánech ČSTV. Není-li však v daném územním obvodu některé odvětví čin nosti dostatečně rozvinuto, vykonává svazovou řídicí funkci nejblíže vyšší svazový orgán. Vztah územních a sva zových řídicích orgánů je založen na zá sadě organizační jednoty ČSTV. Územ ní orgány jsou na všech stupních nadří zeny svazovým řídícím orgánům, které jsou při nich vytvořeny. Aby v každém odvětví bylo zajištěno současné jednot né odb. řízení, existuje delimitace čin nosti mezi územními a svazovými řídící mi orgány, všeobecně vyjádřená zása
dou, že svazové řídící orgány v mezích usnesení územních řídicích orgánů sa mostatně zajišťuji specifickou činnost ve svém odvětvi. Každý svazový řídící orgán (s výjimkou VS UV ČSTV) je ve vztahu dvojí podřízenosti, tj. vůči své mu územnímu řídicímu orgánu a vůči vyššímu svazovému řídicímu orgánu. Členění svazových orgánů je obdobné jako u územních orgánů. Podle způsobu vytváření jsou orgány volené a jmeno vané, podle funkce řidiči, kontrolni a poradní. Všechny řidiči a kontrolni or gány jsou volené. Podle zásad organi zační výstavby ČSTV se řídící orgány volí na členských schůzích a konferen cích svazů a potvrzuji je příslušné územní orgány. Jejich funkční období jsou shodná s funkčním obdobím územnich orgánů ČSTV. Na členských schůzích oddílů a odborů se voli výbory oddílů a odborů, na okr. konferencích svazů jsou voleny VS OV ČSTV, na kr. konferencích svazů VS KV ČSTV, na čes. a sl. konferencích svazů VS ČÚV a SÚV ČSTV, na celostátních konferen cích svazů VS ÚV ČSTV. Na celostátní konferenci a na čes. a sl. konferenci svazů ČSTV jsou voleny též kontrolní a revizní komise svazů ČSTV. VS na všech úrovních si volí své předsednic tvo. Předsednictva VS si vytvářejí své odb. komise (poradní orgány) pro zajiš ťování činnosti na jednotlivých odb. úsecích. Zřizováni komisí svazo vých orgánů je upraveno normami pro činnost svazů, vydávanými ÚV ČSTV. Nejčastějšími komisemi na všech územních úrovních jsou politickových., trenérsko-metodické, sportovně těch., organizační, hosp. a zdravotní. Jejich struktura a názvy nejsou ve všech sva zech a na všech územních úrovních shodné. VS ÚV ČSTV máji na rozdíl od nižších svazových orgánů např. komise vrcholového sportu a komise mez., VS na nižšich územních úrovních komise pro masový rozvoj svého odvětví. V. t. orgány ČSTV. svépomocná výstavba, výstavba ob jektu obecného zájmu za účasti dobro volných pracovníků z řad občanů. Vznikla 1952 jako akce „T " (tělovýchov né stavby), v roce 1959 rozšířena na ak ci „Z " (zvelebováni měst a obci). Cílem je úspora stavebních nákladů a staveb ních kapacit i rychlá realizace staveb. Pro s. v. se hodí hlavně menší, techno logicky nenáročné objekty s kratší Ihůtou výstavby, využívajici mistní materiá ly (z tělových, zařízení hřiště, šatny, menší tělocvičny a otevřené plavecké bazény ap.J. Akci „Z " připravuji, plánují a zabezpečuji nár výbory za akt. spolu práce organizací Národní fronty, světloléčba, fototerapie, využívá k lé čení biol. účinků zářivé energie elektro
202 magnetických vln v optickém pásmu, což je viditelné světlo a paprsky nevidi telné, ultrafialové a infračervené V or ganismu se mění v energii tepelnou, chem. nebo elektrickou a působí dráž divě, velká intenzita živou hmotu ničí. Viditelné světlo se podílí na denních biol. rytmech. Infračervené záření ote pluje, vyvolává vasodilataci, zrychluje průtok krve, urychluje vstřebávání výpotků, zvyšuje výměnu látkovou. Ultra fialové paprsky máji popudový účinek, ovlivňují hospodářství vitaminu D v or ganismu, mají účinek bioplastický (urychlují hojení ran) a antibakteriální. Světová běžecká liga, angl World Loppet League, mez. soutěž lyžařů vytr valců, zal. 1979, vznikla rozšířením Evropské běžecké ligy. Má deset soutě ži, podmínkou klasifikace je účast na šesti, z nichž jedna musí být absolvová na ve Skandinávii a jedna v Americe. Řidl jí komise masových běhů FIS. Soutěže Světové běžecké ligy: Dolomitenlauf — Rakousko, 60 km, zal. 1970; Marcialonga — Itálie, 70 km, zal. 1972; Kónig Ludwik Lauf — NSR, 90 km, zal. 1970; Transjouraiesenne — Francie, 76 km, zal. 1975; Riviere Rouge Race — Kanada, 55 km, zal. 1977; Ame rican Birkenbeiner Race — USA, 55 km, zal. 1973; Finlandia Hiihfo — Finsko, 75 km, zal. 1974; Vasaloppet — Švéd sko, 86 km, zal. 1922; Engadin Skimarathon — Švýcarsko, 42 km, zal. 1969; Birkebeiner Rennet — Norsko, 42 km, zal. 1932. Světová federace dámy, fr. Fédération Mondiale de Jeux de Dames, FMJD, zal. 1947, v současné době sdružuje 17 nár. organizací. Nejvyšším orgánem je valné shromáždění, činnost federace ří dí řídicí výbor. FMJD pořádá jednou za 4 roky MŠ. Oficiální jazyk: francouzšti na. ČSSR není členem. Světová federace demokratické mládeže, SFDM, největší mez. sdruže ní pokrokových mládežnických organi zací. Zal 1945 na svět. konferenci v Londýně. Sdružuje přes 300 člen ských organizaci z více než 110 zemi. Podílí se na přípravě a organizaci svět. festivalů mládeže a dalších akcí, které máji výrazně antimilitaristický a protiválečný charakter. Důležitou sou části je i podpora rozvoje TVS a turisti ky. Od 1962 má poradní status kat. B při UNESCO. Sídlem SFDM je Budapešť. Při SFDM pracuje Mezinárodni výbor hnuti děti a dospivajici mládeže (ClMEA) a Mezinárodni byro turistiky mlá deže (BITEJ), které se výrazně podílejí na rozvoji TVS a turistiky. SFDM spolu pracuje úzce s Mezinárodnim svazem studenstva (MSS), který 1947-1957 po řádal Světové hry MSS (viz mezinárod ní vysokoškolské sportovní hry), jež od
203 1957 splynuly s tzv. Týdny sportu FISU orgány jsou valné shromážděni, výkon (Mez federace univerzitního sportu) ný výbor (exekutiva), prezidentský vý a od té doby se konají mez. studentské bor, sekretariát, vědeckovýzkumný vý soutěže pod názvem -» uníverziáda. bor, mez. byro pro informaci a doku Svétová odborová federace, SOF, mentací,spec.aprac.skupiny.Valnéshrofr. Fédération Syndicale Mondíale, máždění se schází dvakrát ročně v jar FMS, největší mez. odborová organiza ním a podzimním termínu. Exekutivu ce, zal. 1945 v Paříži. Nepřímo napomá tvoří předseda, 6 místopředsedů, gen. há i rozvoji těl. výchovy a sportu pracu sekretář, administrativní sekretář, pokjících a rozvoji mez. spolupráce. Mezi ladník a 21 členů. Vrámci CIEPS se vytvá odborovými ústřednami zemí soc. spo řejí odb. komise, jako např. pro věd. prá lečenství se s vědomím SOF uskuteč ci, historii, sport a volný čas, sport, psychňuje sport, spolupráce. Pořádají se pra logii, sociologii sportu , terminologii, videlné porady představitelů ústředen pro program připravy kádrů, pro vý v oblasti těl. výchovy a sportu a organi zkum, informace, vzděláni a výchovu, zují společné sport. akce. Odborářšti sport a turistiku, pro rozvoj sportů a pro sportovci soc. zemí se účastní význ. tě sport, sdělovací prostředky a mez. do lových. akcí, jako např. spartakiády rozumění. CIEPS zajišťuje věd. kongre v Lipsku, spartakiád národů SSSR, č$. sy při OH i při jiných význ. příležito spartakiády ap. Odborové ústředny soc. stech. Oficiální jazyk: angličtina, franzemi usiluji i o spolupráci s odboro coutština, němčina. Čs. zastoupeni: vými ústřednami kapitalistických států. prof. dr. Fr. Sýkora, DrSc, člen výkon Světová organizace volného času ného výboru, prof. dr. Miroslav Vaněk, a rekreace, angl. World Leisure and DrSc., člen výkonného výboru, doc. dr. Recreation Association, WLRA, zal. Vladimir Čechák, CSc., člen sociol. ko 1956 v New Yorku s názvem Internatio mise, M. Arnoldové, členka komise pro nal Recreation Association, IRA, dnešni informace a dokumentaci, prof. dr. Jo název přijala 1973. WLRA je zaměřena sef Hrčka, CSc,, člen předsednictva ko na rozvoj a řízeni aktivit volného času. mise pro sport a volný čas, doc. dr. Vá V rámci OSN má konsultačni statut. clav Fiala, člen terminologické komise, Součásti WLRA je i regionální evr. or doc. dr. Jaromír Perútka, CSc., člen ko ganizace ELRA a latinsko-amer. společ mise historie, doc. dr. Zdeněk Šprynar, CSc., člen komise „Sport a práce", dr. nost pro volný čas a rekreaci ALATIR. Světová potápěčská konfederace, Vlastimil Michalička, člen komise pro fr., Confédération Mondíale des Activi- sport a turistiku. tés Subaquatiques, CMAS, zal. 1959 Světová unie kulečníku, fr. Union v Monaku, sídlo výkonného výboru Mondíale de Billiarde, UMB, zal. 1902, a sekretariátu Pařiž. V současné době evr. konfederace 1961. V ČSSR se hraje CMAS sdružuje 53 nár. federací, ČSSR oficiální M ČSSR od 1975. Oficiální ja je členem od 1969 Nejvyššim orgánem zyk: angličtina, francouzština ČSSR je CMAS je kongres, který se schází jed kolektivní člen bez zastoupení. nou za 2 roky; schvaluje změny stanov, Světová unie vodního lyžování, pravidel soutěží, organizačních zásad angl. World Water Ski Union, WWSU, a volí výkonný výbor a předsedy komi zal. 1946, zakládající státy USA, Fran sí. CMAS tvoři 16členný výkonný výbor cie, Belgie a Švýcarsko. Členské země a jednotlivé výbory: sport, s 3 komise jsou rozděleny do 3 skupin: 1 skupina mi, těch. s 6 komisemi, věd. se 4 komi Sev., Jižni a Stř. Amerika, 2. skupina semi. Jako pomocné výbory působí lé Evropa, Afrika, Blízký a Stř. východ, 3. kařský. prevenční a právní. Oficiální ja skupina Austrálie, Asie a Oceánie. Kaž zyk: angličtina, francouzština, němčina. dá skupina může pořádat vlastní mis ČSSR zastupuje ÚV Svazarmu trovství. ČSSR je členem od 1968. Světová rada pro tělesnou výchovu Světová zdravotnická organizace, a sport, fr. Conseil International pour SZO, angl. World Health Organisation, I'Education Physique et le Sport, Cl- WHO, fr. Organisation Mondiale de EPS, zal. u příležitosti OH 1960 v Římě Senté, OMS, mez. zdrav, instituce OSN, jako poradní orgán UNESCO, sídlo se zal. 1948, Ženeva. Zabývá se otázkami kretariátu Croisse sur Seine (Francie). zabezpečení a upevnění zdrávi lidstva V současné době jsou členy nár. výbory se zvi. zřetelem na potřeby rozvojových pro těl. výchovu a sport (23) a mez. zemi. Podíl této organizace na rozvoji sport federace (12); CIEPS má i přes těl. výchovy a sportu nebyl dosud vý 100 individuálnich členů fakult tělesné razný; soustředil se především na všeo výchovy a sportu. CIEPS je poradním becné otázky zdraví mládeže a okra orgánem UNESCO Jednim z hl. úkolů jově na otázky masové a rekreačni těl. je ovlivňování vývoje sportu ve světě, výchovy. Přesto projevuji mez. sport, koordinace a integrace jednotlivých federace a MOV zájem o rozvoj spolu sport, organizaci, podpora věd. vý práce, zejm. v oblasti tělových, lékař zkumu, výměna informaci aj. Řídícími ství.
světové ženské hry světové hry, mez. soutěže v neolymp. sportech, protipól OH. 1974 založilo ně kolik amer. podnikatelů společnost s.h. jako protipól XXII. OH 1980. Většina sportovců s.h. odmítla. První s.h. se uskutečnily 1981 v Santa Claře (USA) a skončily finančním i sport, krachem. 1985 se konaly druhé s.h. ve 24 neo lymp. sportech v Londýně. S.h. narušuji jednotu olymp. hnuti a oslabují autoritu MOV světové hry Mezinárodního svazu studentstva viz mezinárodni vysoko školské sportovní hry. světové hry tělesně postižených, pořádají je 4 hl. svět. sport, organizace pro postižené: International Sports Or ganization for the Disabled (pro těl. po stižené a pro skupinu „divers"), Inter national Stoke Mandeville Games Fe deration (pro paraplegiky), Cerebral Palsy International Sports and Recrea tion Association (pro mozková postiže ní) a International Blind Sports Associa tion (pro slabozraké a nevidomé). Olymp. hry těl. postižených letní a zim ní se konají od 1960 bezprostředné po skončeni OH či ZOH pod patronátem mez. organizace sport, invalidů (ISOO) a MOV. 1960 se konaly letni hry v Římě, 1964 v Tokiu. 1968 v Izraeli. 1972 v Hei delbergu, 1976 v Torontu, 1980 v Anthe mu (Nizozemsko), 1984 v Los Angeles. Zimní se konaly 1976 ve Svédsku, 1980 v Norsku a 1984 v Innsbrucku. 1984 se na ZOH uskutečnily poprvé závody v obřím slalomu v rámci her (29 spor tovců z 10 zemí) ve 4 kategoriích. Při OH 1984 závodili muži v jízdě na voziku na 1 500 m a ženy na 800 m. Za organi zaci odpovídal Mezinárodní koordinač ní výbor světových organizaci tělesně postižených (Comité de Coordination Internation des Organisations Mondiales pour les Handicapés), uznaný Mez. olymp. výborem. světové vysokoškolské hry, zal. 1923 na popud Francouze Jeana Petitjeana; měly letni a zimni část. Čs. vyso koškoláci se zúčastnili již prvních her a získali na nich zlaté medaile. Hry po řádané 1939 v Monaku se staly manife stací proti okupaci Československa na cisty. Po 2. svět. válce vzniklo 1946 při -» Mezinárodním svazu studentstva sport, odděleni, které obnovilo pořádá ni sport. her. U nás se pořádaly zimni hry 1949 ve Špindlerové Mlýně. 1957 uspořádal Mez. svaz studentstva s - * Mezinárodní fedarací vysokoškolského sportu (FISU) společné hry. 1959 se ko nala první letni -v uníverziáda a člen ské země Mez. svazu studentstva vstoupily do FISU. světové ženské hry, mez. sport, sou těže žen pořádané 1922-34 pravidelně ve čtyřletých cyklech - v Mezinárodni
204
Světový pohár federací ženských sportů. První se ko naly 1922 v Paříží pod názvem ženská olympiáda. Název změněn 1924 na ná vrh CSR. II. hry se konaly 1926 v Gote borgu, III. 1930 v Praze a poslední IV. hry 1934 v Londýně. Světový pohár viz pohárové soutěže. Světový pohár FIFA, angl. FIFA Wo rld Cup, 1. oficiální název MS ve fotba lu; 2. věčně putovní trofej pro MS, kte rou nechala zhotovit 1971 FIFA jako ná hradu za - ► Zlatou Niké. Autorem tro feje je it. sochař Silvio Gazzaniga. Zlatá trofej váží 4 970 g a je vysoká 36 cm. Světový svaz Makkabi, angl. The Maccabi World Union, mez. nacionálně zaměřená židovská tělových, organiza ce, zal. 1902 Od 1932 organizuje tzv. hry maccabi, XII. hry se konaly v Tel Avivu 1985. Program her je téměř shod ný s programem OH. svfrky, též šplhadla, horolezecké těch. pomůcky, nahrazující -» Prusikův uzel. Nejznámější jsou typy Jůmar a Hiebler. svis střemhlav, cvičebni tvar nářaďo vých cvičeni; poloha těla ve -» visu, tě lo svisle hlavou dolů, nohy v prodlouže ni trupu. svis vznesmo, cvičebni tvar nářaďo vých cvičeni; poloha těla ve -» visu, trup a nohy svírají ostrý úhel, nohy směřují vzad vzhůru. Svoboda Bohumil, '1925, čes. tělo vých. pedagog, doc. FTVS UK Praha, doktor věd. 1966-69 proděkan FTVS UK. Basketbalový trenér Slavie VŠ Praha, člen realizačního týmu čs. reprezentan tů v basketbalu mužů, autor řady prací z pedagogiky TVS, editor a překladatel. Svoboda František, *1904, čs. kajakář. Umistil se jako 5. v závodě skládacích kajaků na 10 000 m při QH 1936 a obsa dil 4. místo ve stejné disciplině na ME 1934. Svoboda Jan Vlastimir, 1800-1844, čes. učitel, zakl. první čes. opatrovny v Praze na Hrádku. Včlenil tělocvik a hry do ka ždodenní činnosti předškol ústavů. Je ho spis Školka (1839) je jedním ze stě žejních děl čes. obrozenecké pedagogi ky. Svoboda Jiři, *1941, čs. volejbalista, MS. Držitel stříbrné medaije z ME 1967 a bronzové z OH 1968. Účastník ME 1975 (6. místo). Hrál na Světovém pohá ru 1965 (3.) a 1968 (5. misto) Svoboda Ludvik, 1895-1979, čs. voj. či nitel, politik a státník, od 1945 armádní generál, 1968-75 prezident ČSSR. 1939-45 velitel čs. jednotek v SSSR, 1945-50 ministr nár. obrany, 1950-51 ná městek předsedy vlády a předseda Státniho úřadu pro těl. výchovu a sport (SÚTVS), 1954-58 náčelník Voj. akade mie K. Gottwalda. 1948-49 a od 1968 člen ÚV KSČ, 1948-68 poslanec NS. Ja ko ministr nár. obrany podporoval
1945-48 boj za sjednocení čs. těl. výcho vy a sportu. Svoboda Milan, *1939, čs. kanoista, slalomář, ZMS. Spolu se svými partner kami IJ. Krčálovou a J. Traplovou-Legátovou) se stal na kánoi smíšených dvo jic mistrem světa ve slalomu 1967 a 1969 a byl členem vítězné hlídky 1969 Držitel stříbrných medailí z MS ve sjez du 1969, ve slalomu 1971 a bronzové medaile ve sjezdu 1971. Svoboda Miloš, *1913, čs. jezdec, MS Reprezentant v soutěžích všestranné způsobilosti a v parkúrovém skákání. Dvojnásobný vitěz Velké pardubické (1946 s koněm Titan a 1952 s koněm Ví těz). Trenér čs. reprezentace ve vše stranné způsobilosti. Autor knih a člán ků o historii Velké pardubické a dosti hovém sportu u nás. Svobodová Irena, *1953, čs. volejbalistka, MS. Držitelka stříbrné medaile z ME 1971. Účastnice OH 1972 (7.), MS 1970 (5 ), 1974 (17.) a ME 1975 (5. mís to). Volejbalistka roku 1971 a 1974. Svojsik Antonin Benjamin, 1876-1938, středoškolský prof, tělocviku, zakl. spol ku Junák - český skaut (1914), který se v červnu 1919 přeměnil ve Svaz junáků-skautů Republiky československé S. omezil pův. militaristické zaměření brit. skautinku a vložil do vých. systému čes. prvky (změna názvu, zavedení od znaku ve formě psí hlavy jako výrazu nár. tradice, záměna povinné nábožen ské viry za nepovinnou, oslabeni skaut ské služby panovníkovi, společná orga nizace hochů a divek). Vytvořil nejpo četnější burž. skautskou organizaci v ČSR, která vychovávala mládež v du chu ideji burž. společnosti a měla pod poru oficiálních míst Svozil Vitězslav, *1933, čs. plavec. ZMS. Účastník OH 1960, ME 1958 (5. místo v polohové štafetě 4x100m ) a 1962 (6 - polohová štafeta 4 x 100 m). 1954 se stal prvním čs. plavcem, který překonal SR (100 m prsa) Svozilová Libuše, *1923, čs. volejba listka, ZMS. Držitelka stříbrné medaile z ME 1958 a bronzových z MS 1952 a 1960. Účastnice MS 1956 (4. místo). Swahn Alfred, 1879-1931, švéd. stře lec. Olymp, vítěz ve střelbě na běžicího jelena 1908 (110 y, jednotlivé výstřely družstva) a 1912 (100 m, jednotlivé vý střely - jednotlivci a družstva). Držitel stříbrných medailí z OH 1920 (běžící je len, jednotlivé výstřely - jednotlivci), 1924 (běžící jelen, 100 m, jednotlivé vý střely - družstva) a bronzových z OH 1924 (dvojstřel - jednotlivci i družstva). Swahn Oscar, 1847-1927, švéd. střelec. Olymp, vítěz ve střelbě na běžícího jele na 1908 (110 y, jednotlivé výstřely jednotlivci i družstva) a 1912 (100 m, jednotlivé výstřely - družstva). Ve stej
né disciplině vybojoval stříbrné medai le na OH 1920 (jednotlivé výstřely jednotlivci; dvojstřel - družstva) a bron zové na OH 1908 (dvojstřel jednotlivci) a 1912 (dvojstřel jednotlivci). Zúčastnil se ještě OH 1924 a jako 72letý je dosud nejstarším aktivním účastnikem OH. sweeney [anpl ], vžitý název pro střiž ný zvratný způsob -v skoku do výšky. Odraz se provádí nohou vzdálenější lát ce, kterou skokan překonává dvojím střihem nohou s obratem a úklonem směrem k látce. Způsob byl nazván podle M. Sweeneyho, skokana z konce 19. stol s nejlepším výkonem 197 cm. Sýkora Bohuslav, *1922, čes. tělových, pedagog a funkcionář, 1969-73 děkan FTVS UK, 1973-85 prorektor UK v Praze, místopředseda Mez. asociace vysokých tělových, škol (AIESEP), člen Mez. fe derace vysokoškol. sportu (FISU), 1969-83 předseda výboru svazu vyso koškolského sportu ÚV ČSTV, od 1983 člen předsednictva ÚV ČSTV, předseda véd. rady KRNAP, předseda komise ex pertů MS pro otázky péče o životni pro středí, člen předsednictva Svazu och ránců přirody. Nositel vyznamenání Za zásluhy o výstavbu, Medaile dr. M. Tyr še; vzorný trenér, vzorný učitel. Sýkora František, *1927, sl. tělových, pedagog, prof. FTVŠ UK Bratislava, doktor věd. Od 1973 člen véd. sekce Mez. federace pro těl. výchovu, od 1982 člen exekutivy Světové rady pro těl. vý chovu a sport při Unesco. Od 1973 člen předsednictva ÚV ČSTV a předseda věd. rady ÚV ČSTV. Spisy: Metodika tělesné výchovy, 1959, Didaktika těle sné výchovy, 1979; školní tělesná vý chova v systému výchovy a vzděláváni mládeže v ČSSB, 1980. Nositel veř. uznáni Za zásluhy o rozvoj čs. těl. výcho vy I. stupně a Medaile dr. M. Tyrše, symetrie pohybů, souměrnost pohy bů, schopnost k souhře končetin a ovládnuti pohybů končetin tak, aby v průběhu pohybu byly ve stejných pro storových vztazích (např. sport, gymna stika, veslováni). Opakem je asymetrie pohybů. sympatikus [řec], část vegetativního nerstva, která s - ♦ parasympatikem inervuje hl. svalstvo, svalstvo srdeční a žlázy. S. vytváří po stranách páteře kmen ganglii, do něhož cestou míšních nervů přicházejí tzv. pregangliová vlák na jako výběžky sympatických nervo vých buněk v postranních sloupcich hrudni a bederni michy. S. působí na rozšířeni zornic, na zrychlení srdeční činnosti, uvolňuje napětí svalstva prúdušinkového, snižuje napěti svalstva ža ludku a střev, působi na vazokonstrikci. synapse [řec. ) , místo funkčniho spo jení mezi neurony, kde se převádějí vzruchy z jednoho neuronu na druhý.
synchronizované plavání
205 Přenesené informace buď usnadní vznik dalšího vzruchu (s. excitační, budivá), nebo jeho vzniku zabráni (s. inhibiční, tlumivé). synergisté, svaly, jejichž funkci je po silovat činnost - * agonistů v celém roz sahu pohybu nebo v jeho určitém úse ku. synchronizované plaváni, též umě lecké plaváni, krasoplavání, akvabely, 1. disciplina plaveckého sportu provo zovaná výhradně ženami jako exhibiční, propagační vystoupeni, skupinové pla váni; 2. sportovní odvětví charakteris tické předvedením povinných figur a volných sestav s hudebním doprovo dem s cílem získat co nejvyšší bodové ohodnocení. Sestavy tvořené figurami a obrazci na hladině nebo pod hladinou předvádějí jednotlivkyně, dvojice nebo skupiny 8 závodnic. — Plavkyně musi ovládat všechny způsoby plaváni, zákl. polohy a obraty s. p. a ploutvový po hyb, tj. osmičkový pohyb předloktími a dlaněmi vedle boků, ve vzpažení nebo před tělem Timto pohybem se jednak udržuje tělo v jakékoliv poloze v klidu i v pohybu, jednak se jim mění poloha těla a směr pohybu v horizontální nebo vertikální poloze. — Výcvik vede k do konalému ovládáni pohybu ve vodním prostředí i k všestrannému a souměrné mu rozvoji všech těl. orgánů, zvláště oběhového a dýchacího aparátu. Do chází k symetrickému funkčnimu zbyt něni svalstva končetin i trupu, příznivě ovlivňujícímu růst kostí a správné drže ni těla. Pohyb končetin proti odporu vo dy brání rychlým pohybům, a tím mož nosti poškození kloubů, vazů nebo sva lů. — Historie. Ukázku s. p., spojení po hybu ve vodě s hudbou, poprvé před vedla Američanka Key Curtisová se skupinou studentek v Chicagu 1939. V Evropě se prvni skupiny s. p. objevily až po 2. svět. válce. 1956 v Melbourne bylo s. p. uznáno jako závodni sport a včleněno do Mez. federace FINA. Na OH v Římě 1960 schválil kongres FINA prvni pravidla pro mez. soutěže. 1970 uznává LEN (Ligue Européen de Natati on) s. p. jako čtvrtý druh plaveckých sportů. Od 1973 jsou soutěže v s. p. součástí MS a ME v plavání. 1980 na OH v Moskvě bylo s. p. přijato jako no vý olympijský sport a na OH v Los An geles 1984 poprvé zařazeno do progra mu OH jako ukázka dvojic. — U nás vznikla první skupina akvabel v Brně 1956 pod vedením Stanislava Krajička. Veškerá činnost oddílů s. p. je od 1973 řízena komisí s. p„ která je součásti vý boru svazu plaveckých sportů ÚV ČSTV. — Závodni disciplíny. Soutěže jsou organizovány jako soutěže jednotlivkyň v povinných figurách a volných sestavách a jako soutěže dvojic a sku-
Synchronizované plavání — skupinová sestava
pin 8 závodnic ve volných sestavách, přičemž volná sestava jednotlivkyň trvá max. 3,5 min, dvojic 4 min a skupin 5 min s tolerancí ± 15 s. Existuje 6 skupin povinných figur (schválených FINA na čtyřleté období). Každá skupina obsahuje 6 figur. Soutě ži se v jedné skupině vylosované před závodem. — Technika. Nácviku před chází zvládnutí zákl. poloh a obratů s ploutvovým pohybem paží Mezi zákl. polohy patři poloha na prsou (se skrče ním přednožmo jedné nohy), poloha na boku, poloha na znaku (se skrčenim přednožmo, s přednožením jedné nohy a obou nohou, skrčmo, schylmo), polo ha svislá střemhlav (skrčmo se skrče ním přednožmo a s přednožením jedné a obou nohou, se zanožením jedné, s bočním roznožením). Mezi zákl. obra ty patři: obrat a spirálový obrat v zákl. poloze svislé střemhlav. Oba obraty se provádějí kolem délkové osy těla o 180 ° nebo o 360 °. Figury se začínají z polohy na znaku nebo z polohy na prsou. Nejobtížnější jsou figury se spi rálovými obraty nebo vruty v poloze svislé střemhlav. Figury jsou obvykle pojmenovány po mořských živočiších, rybách a ptácích, např. delfin, plame ňák. albatros, hvězdice. České názvy jsou odvozeny z angl. názvů, používa ných mezinárodně (např. Sum Subma rine = ponorka. Walkover = nůžky, Eiffel Wolk = eifelovka). (V. t. hesla Somersuault, Ballet Leg, Dolphin, Kip,
Flamingo, Castle). — Trénink se děli na zákl. a speciální. Obsahem zákl. trénin ku je získáni citu pro vodu, který si plavkyně osvojí vyplaváním plaveckých způsobů prsa, znak, kraul, delfin, potá pěním, cvičením orientace pod vodou, nácvikem zákl. prvků s. p „ tj. poloh a obratů. Ve speciálním tréninku se na cvičuji figury a tvoří volné sestavy. — Součásti zákl. i speciálního tréninku je pohyb, průprava na suchu (nácvik správného držení těla, hlavy, pohybů paží a nohou a akrobatických cvičeni) a hudební připrava (nácvik ekonomic kého, přesného, účelného a harmonic kého pohybu v souladu s hudbou). — Výstroj. Pro povinné figury plavky tma vé barvy a bílá čepice, pro volné sesta vy plavky podle charakteru sestavy a hudby. — Pravidla. Figury se nacviču jí ve vodě hluboké nejméně 2,5 m. Pro mez. soutěže je nutná hloubka bazénu 3m a rozměry minim. 12x12m . Pro volné sestavy musí být zajištěno vhod né reprodukční zařízeni a reproduktor pod vodou. Soutěže řídí hlavní rozhodčí a rozhoduje skupina 5 nebo 7 rozhod čích. Hodnocení: U povinné figury se hodnotí přesnost a výška provedení, rozlišeni jednotlivých fází figury, plynu lost a pomalost provedení. Obtížnost je vyjádřena koeficientem nesnadnosti od 1,4 do 2,3, jímž se násobí průměr zná mek bodových rozhodčích po škrtnutí nejvyšši a nejnižši známky. Bodoví roz hodčí uděluji známky v rozmezí od 0 do
Synovec 10 bodů po půlbodech. — U volných sestav se hodnotí obtížnost zvolených figur (nebo jejich částí), provedení fi gur, vzájemné skloubení, synchronizace s hudbou, vyjádřeni hudby pohybem a celkový dojem (zvládnuti prostoru, originalita ap ). U volných sestav dvojic a skupin se navic hodnotí vzájemná synchronizace cvičenek. Za volné se stavy uděluji rozhodčí známky v rozme zí od 0 do 10 bodů s použitím desetin ného čísla. — Soutěže. MS a ME (od 1973). U nás je nejvyšši soutěži přebor ČSSR jednotlivkyň a dvojic. — Výsled ky MS a ME v s. p. viz plavání. Synovec Ladislav '1934, čs. volejbalista, ZMS. Člen družstva, které zvítězilo na MS 1956 a na ME 1955 a 1958.
Ladislav Synovec
Syntelast viz plastické povrchy. Sýrie, Syrská arabská republika, SAR, stát v záp. Asii, 8,98 mil. obyv., hl. měs to Damašek. Olymp. zkr. SYR. TVS řídi Všesportovni federace Sýrie, školní sport kontroluje sport, odbor minister stva vzdělání. Tělových, pracovníky vy chovává Národní sportovní středisko (4letá vysoká škola, která také pořádá půlroční kursy).— Největší sportoviště jsou soustředěna v Damašku, kde je stadión pro fotbal a atletiku s kapacitou 40 000 diváků, 1 bazén 50 m a 2 bazény 25 m, sport, palác, závodiště pro jez decké sporty Nejrozšiřenějšími sporty jsou fotbal, basketbal, zápas, box a atletika. Aktivně sportuje více než 1 mil. obyvatelstva. — Syrský olymp. výbor vznikl 1948. S. se zúčastnila OH 1948-72 a 1980, OH 1960 a 1964 ve spo lečném družstvu s Egyptem jako Sjed nocená arabská republika. Syrovátka Vladimir, pseud. Rus, 1908-1973, čs. kanoista, ZMS, jeden ze zakl. čes. kanoistické školy. Získal zla tou medaili na OH 1936 v závodě kánoi dvojic na 1 000 m a titul mistra Evropy 1934 v kánoi dvojic na 1 000 a 10 000 m a stříbrnou medaili v kat. C 2 na 1 000 m (vždy s J. Brzákem). Odborník na stav bu závodních lodi a výrobce závodních sjezdových lyží, tzv. rusovek. Autor kni hy Kanoe a kajak, Praha 1935.
206 Syrový Václav, ‘ 1934, čs. vzpěrač, MS. Získal bronzové medaile v kat. nad 90 kg na ME 1957-58. Na ME 1959-61 obsadil vždy 5. místo ve stejné hmotno stní kategorii. systém organizace a řízení, hierar chicky uspořádaná soustava organizač ních a řídících struktur systému TK jako spol., dynamického systému s cílovým chovánim, fungujícího ve vzájemných interakcich zejména s polit., ideologic ky vých., kulturné vzdělávacím, zdravot ním, ekon. a dalšími systémy soc. spol. v ČSSR. V důsledku hist, vývoje jsou v současné institucionálni soustavě čs. TK zastoupeny jak státní, tak spol. or ganizace, které se účastni na rozvoji a řizení této oblasti. Hl. prostředek do sahováni cílových hodnot TK předsta vují tělových, činnosti, jimiž jsou: a) po vinná činnost, prováděná v pracovním čase jako součást vyučovacího, pracov ního, léčebného i rehabilitačního pro gramu, istitucionálně zabezpečovaná zásadně státními orgány (např. povinná škol. TV, těl. příprava příslušníků ozbro jených sil, léčebná TV); b) dobrovolná zájmová tělových, sport, a tur. činnost, prováděná ve volném čase na různém stupni organizovanosti k uspokojování rozličných skupinových a individuálnich zájmů, která se rozvíjí především pro střednictvím spol. organizaci (avšak i státních instituci, jako např. škol či ná rodních výborů, nebo také zcela sou kromé); c) výběrová vrcholová sport, činnost, vysoce organizovaná (ve speci álních útvarech vrcholového sportu), sloužící zejm. mez. reprezentaci ČSSR a zabezpečovaná spol. organizacemi i státnimi resorty. Státní a spol. organi zace, které zabezpečují tělových, činno sti, tvoři ve svém celku institucionální soustavu TK (organizační strukturu tělo vých. hnutí). Zákl. integrační faktor při procesu naplňováni spol. funkce TK představuje soustava celospol. řízeni, vedená vrcholným polit, subjektem, kterým je KSČ. Záměry řízení TK jsou dány řadou dokumentů stranických, státních a spol. orgánů, z nichž jsou pro současnou etapu vývoje prioritní zejm. usnesení předsednictva UV KSČ z 1972 Zásady dalšiho rozvoje tělesné výchovy v ČSSR ve smyslu usnesení XIV. sjezdu KSČ a zákon o organizaci TV č. 68/1956 Sb. Zvl. stranický dokument z 1972, kte rý má dlouhodobý charakter, vyjadřuje spol. funkci TK v období výstavby rozvi nutého socialismu. Dochází k postup nému formováni TK jako odvětvi sociál ně ekon. komplexu rozvoje člověka, čímž jsou ovliňovány i hl. směry řízení TK, dané linií XVI. sjezdu KSČ. — Řídící i řízený systém TK jsou součástí složité ho dynamického, hierarchicky uspořá daného systému rozvoje společnosti.
Makrostrukturu TK tvoří státní a spol instituce, které se na jejim řízení podí lejí. Mezi ně patři i řada federálních státních orgánů. Federálni shromáždění sleduje a hodnot! stav a úroveň TK v souvislostí se sociálně ekon. roz vojem ČSSR. Vláda ČSSR posuzuje koncepční směry a podmínky řizení roz voje TK v náváznošti na opatřeni k reali zaci programů a plánu sociálně ekon. rozvoje federace. Jejím poradním orgá nem je - ► Výbor pro TVS vlády ČSSR — Federální ministerstvo národní obra ny řídi a zabezpečuje povinné formy těl. připravy vojsk, dobrovolné tělo vých. a sport, aktivity vojáků zákl. služ by v rámci voj. tělových, jednot a svěře né úkoly vrcholového sportu. — Fede rálni ministerstvo vnitra řídí a zabezpe čuje povinné formy těl. připravy příslu šníků bezpečnostních sborů, činnosti TJ RH a svěřené úseky vrcholového sportu. Svým specifickým podílem při spívá k naplňováni úkolů TK federální ministerstvo zahraničních věci a fede rální ministerstvo zahraničního obcho du. — Na úrovni republik Česká národ ní rada a Slovenska národní rada přijí mají ta zákonná opatření pro oblast TK, která patří výlučně do pravomoci repu blik. — Vlády ČSR a SSR koordinují a zabezpečují rozvoj TK prostřednic tvím příslušných resortů na územi obou republik. — Výbory pro TVS vlád ČSR a SSR sledují jako jejich iniciativni or gány (bez pravomoci orgánů státní správy) jednotné zabezpečování celo státní politiky federace pro odvětví TK v republikách, včetně jeho kádrového, materiálniho a finančního zabezpečení, a metodicky usměrňují činnost komisí pro mládež a TV národních výborů — Jako další subjekty řízení působi příslu šná republiková ministerstva, která za bezpečují specifické úkoly v oblasti TK Ministerstva školství ČSR a SSR řidi přimo povinné formy školní TV a tělo vých. aktivity v rámci zájmové mimoškol. činnosti, přičemž se zároveň podí lejí na realizaci výběru a přípravy sport, talentované mládeže. Řidi a zabezpeču ji připravu profesionálních tělových pracovníků, zejm. učitelů TV, jak pro potřeby všech typů a stupňů škol, tak i pro potřeby ostatních organizací v tě lových. hnutí, participují na řízení a za bezpečují véd. výzkum v oblasti TK. — Ministerstva vnitra ČSR a SSR v sou ladu s úkoly federálního ministerstva vnitra ČSSR v oblasti TK řídi a zabezpe čuji svěřené úseky v rámci své působ nosti, — Ministerstva zdravotnictví ČSR a SSR řídi a zabezpečují zdrav, péči o TVS, léčebnou TV jako součást léčeb ného procesu a přípravu tělovýchovně lék. kádrů. — Ministerstva kultury ČSR a SSR spolupracují zejm. s dobrovolný
207 mi spol. organizacemi v otázkách zá jmové umělecké činnosti a názorné propagace v oblasti TK. — Ministerstva průmyslu ČSR a SSR řídi prostřednic tvím různých výrobních hosp. jednotek výrobu zboží pro odvětví TK. — Mini sterstva stavebnictví ČSR a SSR řídí a zabezpečuji realizaci investičních akcí pro TK v rámci státního plánu investiční výstavby. — Národní výbory na přísluš ných stupních působí jako odpovědný gestor i v odvětví TK. Činnost v oblasti TK se u NV koncipuje a koordinuje na půdě jejich komisí pro mládež a TV. HI. směr této činnosti se orientuje na pří pravu a realizaci společných programů rozvoje TK, kterou NV provádějí a řídí ve spolupráci s příslušnými orgány NF a orgány spol. organizací. NV zabezpe čují výstavbu tělových, zařízení v obla sti TK prostřednictvím akce Z. — Ze spol. organizací NF se na řízení odvětví TK nejvýzn. podílejí v oblasti TVS -» Československý svaz tělesné výchovy a v oblasti branné vých. - * Svaz pro spolupráci s armádou. Zákl. organizační článek ČSTV představuje tělový chovná jednota. Ve sféře společ. orga nizaci v oblasti TK působí i řada nespe cifických organizací, u nichž jsou tělo vých., sport, a tur. činnosti prostředkem jejich celkového společenskopolit. pů sobeni. Jedná se zejm. o další organi zace NF, a to o Revoluční odborové hnutí. Socialistický svaz mládeže a jeho pionýrskou organizaci, Československý svaz požární ochrany, Československý červený křiž a další, které mají ve své struktuře specializované orgány (např. tělovýchovně rekreační komise ROH, tělovýchovně branné komise SSM) pro řízení a zabezpečování tělových, a bran ných činnosti. — V institucionální sou stavě TK v ČSSR a systémech jejího ří zení má své místo Československý olympijský výbor, který působí ve smyslu olympijské charty. V jeho čele je předseda ÚV ČSTV. — Současná in stitucionální soustava TK, její organiza ce a řízení, je relativně stabilní a vyzna čuje se hierarchickým uspořádáním. Zahrnuje v sobě nejen mocenskosprávní aspekty řídících procesů, ale především rysy spol. angažovanosti, dobrovolné aktivity a široké dem úča sti pracujících na rozvoji a řízení soc. systému TK v ČSSR. Další formováni TK a jejího řízení je ovlivňováno i vněj šími vazbami, řízení čs. TK sleduje pře devším prohlubováni všestranné spolu práce s ostatními soc. zeměmi, zejm. pokud jde o rozvoj vzájemných styků, výměnu zkušeností a poznatků z tělo vých. procesu, společné řešení úkolů vědeckovýzkumné práce atd. V tomto kontextu nabývá na stále větším vý znamu zdokonalování součinnosti
systémy sportovních soutěží vrcholných řídících orgánů TK v socia listických zemích, a to především z hle diska uplatňování aktivní úlohy soc. TK jako faktoru mírového řešení problémů současného třídně rozděleného světa, systém věd o tělesné kultuře, sou bor vědních disciplin zaměřených pře devším na otázky těl. rozvoje člověka jako složky jeho osobnosti. Jde o sku piny aplikovaných věd filoz., sociol., psychol., pedag., lék., fyz. a mat., biol., těch. aj. Vedle těchto aplikovaných věd. disci plin zahrnuje systém věd o TK i vědy specifické: teorii vyučováni TV a teorii těl. cvičení — antropomotoriku. Někte ré další disciplíny (teorie TK aj.) jsou ve stavu konstituování, systémy sportovních soutěží, 1. způsoby, jakými se organizuji sport, soutěže s cílem určit pořadí jejich úča stníků. Zákl. je skupinový systém, který se uplatňuje zejm. v kolektivních sport, hrách, ale i v některých individuálních sport, odvětvích, např. v šermu. Úča stnici soutěže jsou rozděleni do vylučo vacích skupin, ve kterých bojuji o pořa dí a postup do dalších kol či přímo do fi nálové části. Systém, jakým se utkají ve vylučovacích skupinách a ve finálové části, stanoví pořadatel v - * rozpisu sou těže. V soutěžích individuálních sport, odvětví, pokud nelze stanovit pořadí účastníků z výsledku jednoho závodu, se používá systém kvalifikační. Pořadí účastníků se v něm určuje zpravidla eliminačním způsobem. Jeho účelem je vyhledat ze série vyřazovacích, vylučo vacích či postupových kol nejlepší úča stníky pro závěrečnou část soutěže (viz kvalifikační soutěže); 2. způsoby, jaký mi se utkají účastníci sport, soutěži o pořadí v soutěži. Zákl. soutěžními sy stémy Jsou: systém každý s každým (též mistrovský) a systém vylučovací. V systému každý s každým se utká kaž dý účastník soutěže se všemi svými soupeři. Tímto způsobem lze nejpře sněji určit pořadí všech účastníků podle jejich skutečné výkonnosti. Čísla, která účastníci vylosuji před zahájením sou těže, určí jejich soupeře pro jednotlivá utkáni. Pořadí, v jakém se budou utkání konat, stanoví tzv. Bergerovy tabulky. Soutěž může mít uspořádání jednokolové, dvoukolové (s odvetnými utkáními) či vícekolové. Výsledky každého utkání jsou hodnoceny bodově podle ustano veni - ► soutěžního řádu sport, svazu. Součet bodů ze všech utkání určí ko nečné pořadí účastníků v soutěži. Nevý hodou tohoto systému je velký počet utkání, proto je vhodný především pro dlouhodobé mistrovské soutěže druž stev. Jeho úspornou formou je systém „každý s každým" ve dvojicích. Uplat ňuje se zejm. v basketbalu a šachu. Ří dící orgány soutěže zařadí účastníky
podle jejich dopravního spojení do dvojic a rozlosuji jim čísla 1a, 1b, 2a, 2b atd. Soutěž se organizuje ve formě dvojkol, časově situovaných zpravidla na sobotní a nedělní termíny. Reduko vanou variantou zákl systému „každý s každým" je systém švýcarský. Hraje se na předem stanovený počet kol. Pro 1. kolo se soupeři losují, ve 2. kole a v dalších kolech se proti sobě nasazu jí účastníci, kteří v předchozím kole zís kali stejný nebo přibližně stejný počet bodů a dosud spolu nehráli. Používá se jej zpravidla v soutěžích šachu. — V sy stémech vylučovacích se utkají dvojice účastníků podle vylosování a vítěz po stupuje do dalšího kola soutěže. Při vy lučovacím systému na jednu porážku, nazývaném také přímá eliminace (slg k. o. systém), postupuje do dalšího kola vždy vítěz a poražený se vylučuje z dal ší soutěže. Soupeři se utkají podle předem stanoveného herního schéma tu, tzv. herního plánu, který je sestaven pro daný počet přihlášených účastníků. Soutěžit lze jednokolově nebo dvouko lové, kdy se soupeři utkají dvakrát, při čemž v soutěži pokračuje ten, který do sáhl celk. lepšího výsledku. Výkonno stně nejsilnější účastníky pořadatelé zpravidla nasazují, tj. zařazují na přišlu šná místa v herním plánu tak, aby při předpokládaném postupu se vzájemně utkali až v závěrečných etapách soutě že. Tento systém umožňuje sice pod statně zkrátit průběh soutěže, ale neu možňuje přesně určit pořadí účastníků podle jejich skutečné výkonnosti. Vylu čovací systém na dvě porážky umožňu je bojovat o 2. místo a další pořadí v soutěži i poraženým. Soutěž je rozdě lena na část hlavní (vylučovací), tzv. ko lo vítězů, a část opravnou, tzv. kolo po ražených. Účastnici bez porážky, tj. po stupující vítězové, soutěží v kole vítězů, jehož herní schéma je totožné s herním plánem pro vylučovací systém na jednu porážku. Účastníci s jednou porážkou soutěží dále v kole poražených, ve kte rém vítězství znamená postup do dal ších bojů a porážka definitivní vyřazení ze soutěže. Kolo vítězů určí vítěze celé soutěže, kolo poražených pořadí úča stníků na 2., 3. a 4. místě. — Dalšími va riantami jsou: a) vylučovací systém s repasáží, tj. s jednou či dvojitou opra vou. Při jedné opravě dostávají příleži tost vybojovat 3. místo v soutěži úča stníci, kteří prohráli s finalistou hl. sou těže. Poražení účastníci přistupují do soutěže oprav, a to postupně v po sloupnosti kol, v nichž byli v hl. soutěži poraženi. Při systému s dvojitou opra vou bojují o 3. místo účastníci, kteří prohráli se semifinalistou hlavní soutě že, a dále poražení semifinalisté. Uplat ňuje se v soutěžích juda jako systém
208
Szabó
i
;
i i
1 f
I
i t
s
i
I
Mez. federace juda (systém s jednodu chou repasáži) a systém Evr. unie juda (systém s dvojitou repasáži); b) vylučo vací systém bodový, ve kterém dochází k vyřazeni účastníka ze soutéže na zákl. připsání stanoveného počtu trestných bodů za porážku, diskvalifikaci, nedo končeni utkání, nenastoupení k utkáni ap. Systém se používal v obdobi do OH 1980 v zápasu; c) systém na určený po čet porážek, ve kterém účastník, jenž dovršil v sérii utkáni se soupeři stano vený počet porážek, odchází ze souté že. Pořadí účastníků v soutěži určuje počet bodů, které získali za vitězství, diskvalifikaci soupeře, nenastoupení soupeře k utkáni ap. Uplatňuje se např. v zápasu a s upraveným způsobem hodnoceni účastníků pro stanoveni ko nečného pořadi v soutěži také v judu; d) systém brazilský, ve kterém účastník poražený vítězem skupiny přímé elimi nace může ještě ziskat 1. místo v soutě ži. Používal se přechodně v soutězich juda po 1968; e) systém play off před stavuje finální část soutěže organizova
Systěm „každý s každým"
né skupinovým systémem, ve které se buď výsledky ze vzájemných i ostatních utkáni nezapočítávají, nebo se poraženi nevylučuji ze soutěže, ale z bojů o lepší konečné umístění. Např. při 4 účastní cích se utkají dvě vylosované či pře dem určené dvojice účastníků o postup do finále, finalisté pak o 1. místo a po raženi semifinalisté o 3. místo v soutěži. Hraje se obvykle na určený o počet ví tězství' ze stanoveného' počtu utkání, např. na 2 vítězná utkáni ze tří. Systém se uplatňuje zejm. v basketbalu a led ním hokeji. Kombinuji-li se v průbéhu jedné soutěže dva různě soutěžní systé my, např. systém „každý s každým" s vylučovacím, jde o způsob smišený či univerzální (v judu tzv. pool systém) Szabó Alexander, *1907, čs. ř. ř. zápassník kat. polotěžké. Mistr Evropy 1927 a držitel bronzové medaile z ME 1926. 1931 odešel za prací do USA, kde se stal profesionálnim zápasníkem. Székelyové Éva, *1927, maď. plavky ně. Olymp, vítězka na 200 m prsa 1952. Ve stejné disciplině získala stříbrné me-
(pro
10 účastníků)
Vylučovací systém na 1 porážku pro 32 účastníků
1. utkání 2. utkání 3. utkáni 4. utkání 5. utkání 6. utkáni 7. utkáni 8. utkání 9. utkání
1-1 0 10-6 2 -1 0 10-7 3 -1 0 1 0 -8 4 -1 0 1 0 -9 5 -1 0
2 -9 7 -5 3 -1 8 -6 4 -2 9 -7 5 -3 1 -8 6 -4
3 -8 8 -4 4 -9 9 -5 5 -1 1 -6 6 -2 2 -7 7 -3
4 -7 9 -3 5 -8 1 -4 6 -9 2 -5 7 -1 3 -6 8 -2
Poznámky: 1. Celkový počet zápasů (*) se vypočte podle vzorce x = —
5 -6 1 -2 6 -7 2 -3 7 -8 3 -4 8 -9 4 -5 9 -1
ve kterém
n = počet účastníků, n—1 - počet utkání (kol). 2. Při lichém počtu účastníků se použije tabulky tak, že účastnik, který se měl ut kat s nejvyšším sudým, soupeřem neobsazeným čislem, má v příslušném kole vol no. 3. Pro druhá, tj. odvetná utkání při dvoukolovém uspořádáni soutěže se hostujici stávají pořádajicimi.
Systém „každý a každým" ve dvojicích (pro 1. dvojkolo: 2. dvojkolo: 3. dvojkolo: 4. dvojkolo: 5. dvojkolo:
Vylučovací systém na 2 porážky pro 32 účastníků.
2a-5a 1a—1b 5a-3a 4a—4b 3a-1a 2a -2 b 1a—4a 5a -5 b 4a-2a 3a—3b
2b—5b 2a -5 b 5b—3b 5a—3b 3 b -1 b 3a—1b 1b—4b 1a—4b 4b—2b 4 a -2 b
10 účastniků)
3a-4a 2b—5a 1a-2a 5b—3a 4a—5a 3b—1a 2a—3a 1b—4a 5a—1a 4b—3a
3b—4b 3a—4b 1b—2b 1a—2b 4b—5b 4a -5 b 2b—3b 2a—3b 5 b -1 b 5a—1b
3b-4a 1b-2a 4b—5a 2b-3a 5b—1a
Poznámka: Pro druhá, tj. odvetná utkáni se použije tabulky takto: a) hostujici se stávají pořádajicimi, b) pro sobotní utkání se použije druhá řádka a pro nedělní první řádka.
209
Szurkowski
Éva Székelyová
daile na OH 1956 a ME 1947. Účastnice OH 1948 (4. místo na 200 m prsa) Szewinská-Kirszensteinoví Irena, *1946. pol. atletka. sprinterka a skokanka. Vítězka OH 1964 v běhu na 4x100m (43,6), druhá na 200 m (23,1) a ve skoku dalekém (660 cm). Na OH 1968 první v běhu na 200 m (22,5), třetí na 100 m (11,1). Na OH 1972 třetí na 200 m (22,74) a 1976 první na 400 m 149,29). Mistryně Evropy 1966 na 200 m (23,1), ve skoku dalekém (655 cm) a na 4 x 100 m (44,4), druhá na 100 m (11,5). Mistryně Evropy 1974 na 100 m (11,13) a na 200 m (22,51) a třetí na 4 x 100 m (43,48). Třetí na ME 1978 na 400 m (50.40) a na 4 x 400 m (3:26,76). Třetí na HME 1974 na 60 m (7,20) a na HME 1975 7,26). Vytvořila šest SR: na 100 m 1965 11,1), na 200 m 1968 (22,5) a 1974 22,21), na 400 m 1974 (49,9) a 1976 49,75 a 49,29) SzilvAssy Miklós, 1925—1969, maď. ř.ř.
1
silničář. Člen družstva, které zvítězilo v závodě na 100 km na MS 1973 a 1975 a držitel stříbrných medailí ve stejné disciplíně z OH 1972, 1976, MS 1972 a ze závodu jednotlivců na MS 1973. Na MS 1971 byl členem družstva, které ob sadilo v závodě na 100 km 3. místo a na MS 1974 4. místo. Vítěz Závodu míru 1974 v klasifikaci jednotlivců a 1973-74 v soutěži družstev. Szurkowski Ryszard, *1946, pol. cy klista, silničář. Mistr světa v silničním závodě jednotlivců 1973 a člen vítězné Irena Szewinská Kirszensteinová ho družstva v časovce na 100 km z MS 1973 a 1975. Držitel stříbrných medailí zápasník v kat, velterové. Olymp, vítěz z OH 1972, 1976 a MS 1972 v závodu 1952. Držitel stříbrných medaili z OH družstev a z MS 1974 v soutěži jednotli 1948 a MS 1953. vců. Vitěz Závodu míru v klasifikaci Szisz Ferenc, 1886—1974, maď. auto jednotlivců 1970-71,1973,1975 a člen ví mobilový závodník. Vítěz první Velké tězného družstva 1970 a 1973. ceny automobilů v historii, fr.Grand Prix 1906 na okruhu v Le Mans s vozem Re nault. 1907 dojel s renaultem při Grand Prix Francie v Dieppe na 2. mistě. Szívos István, *1920, maď. hráč vodniho póla. Člen vítězného družstva z OH 1952, 1956 a z ME 1954. Držitel stříbrné medaile z OH 1948 Szmidt Józef, *1935, pol. atlet, trojskokan. Olymp, vítěz 1960 (16,81 m) a 1964 (16,85 m), sedmý na OH 1968 (16,89 m). Mistr Evropy 1958 (16,43 m) a 1962 (16,55 m), pátý na ME 1966 (16,45 m) Jako první překonal hranici 17 metrů 1960 (17,03 m - SR), szo viz Světová zdravotnická organi zace. Ryszard Szurkowski Szozda Stanistaw, *1950, pol. cyklista.
Šafránková-Štědronská
Šafránková-Štědronská Eliška, nar. 1931, čs. lukostřelkyně, ZMS. Jako člen ka čs. družstva se podílela na získání stříbrných medailí na MS 1957 (4. místo v soutěži jednotlivců) a 1958 (6 - jednot livci) a bronzových na MS 1959 (5.-jed notlivci). Účastnice MS 1949(6-jednotlivkyně; 4 - družstva), 1955 (6 - družstva), 1961 (5.- družstva), 1963 (5.- družstva) a 1965.
210
šach, 1. ohroženi soupeřova krále; král
je v šachu, je-li jeho pole ohroženo sou peřovým kamenem. Š. musí být čeleno bezprostředně následujicim tahem: buď ústupem krále na jiné, neohrožené pole, nebo vzetím kamene, který dává šach, nebo přemístěnim jiného kamene na pole mezi králem a útočnou figurou — představením; 2. též šachy, sport, odvětví, ve kterém se utkávají dva sou peři na čtvercové desce, -*• šachovnicí o 64 polich figurami různého chodu (ša chové kameny). Cílem hry v - ► šachové partii je dobýt soupeřova krále (dát mu -» mat). Za dlouhá staletí vývoje se šach stal významným kulturním činite lem a ve většině zemí světa je uznáván za důležitý prostředek duševní výchovy a rekreace. Učí systematickému a log. myšlení, cvičí paměť, představivost a kombinační fantazii. Není náhodou, že mezi předními šachisty nalezneme vynikající matematiky (Anderssen, Las ker, Euwe), velmi dobře hráli šachy K. Eliška Šafránková-Štědronská Marx a V. I. Lenin. Mezi šachisty nalez neme význ. spisovatele (Tolstoj, Gorkij, Šagiňan Grant, "1923, sov gymnasta. Turgeněv, Černyševskij Puškin, Poe, Ib Vítěz OH 1952 v soutěži družstev a ve sen, u nás Vrchlický , Cech, Dyk, Čelacvičení na kruzích a mistr světa 1954 ja kovský, Mácha, K. M. Čapek-Chod, E. ko člen nejlepšího kolektivu a na koni Kondrád, 0. Theer) a státníky (F. Ca našiř. Držitel stříbrných medaili z OH stro, J. Kádár, J. B. Tito). Při mez. turna 1952 (víceboj jednotlivců, kůň našiř) ji v Moskvě 1925 byly provedeny psya bronzové ve víceboji jednotlivců z MS chotech. zkoušky, při kterých se zjistilo, 1954. že šachisté mají nadprůměrné intelek tuální schopnosti, představivost, fanta zii a schopnost abstraktního myšleni. Pro tyto hodnoty je šach v SSSR popu larizován již od 20. let a pojednáni z oblasti šach. teorie jsou uznávána za věd. disertační práce. Rozvoj šach. sou těží a jejich stoupající náročnost vyža duji i optimální těl. kondici, šachisté se dnes už nemohou obejit bez aktivního provozování doplňkových sportů. — Historie. Pův. forma šachu, čaturanga, vznikla v 5. stol. v Indii. Hráli ji čtyři sou peři a chod figur se lišil od dnešniho. Š. Grant Šagiňan pronikl do Persie a podrobně se o něm
zmiňuje básník Firdausi. Po dobytí Persie (642) převzali š. Arabové a nazvali je šatrandž. Š . se přeměnil ve hru dvou sou peřů a došlo k jeho velkému rozkvětu — byly skládány první úlohy (tzv. mansúby) a zachovaly se záznamy zahájení partii, sahající do 12. až 14. tahu (tábije). Do Evropy se š. dostal přes Španěl sko výboji Maurů, přes Cařihrad a do Ruska z Persie při obchodním styku Přes četné zákazy byl v Rusku velmi oblíben. O novodobém š. lze hovořit od konce 15. stoleti. Změnila se pravidla chodu figur a jejich větší působnost do dala hře dynamiku. Byla zavedena -» rošáda, pěšec mohl ze zákl. postaveni postoupit o dvě pole. S rozvojem knih tisku se množila odb. lit. a pořádaly se první mez. zápasy, zvláště mezi špan. a it. mistry. Význ. představiteli š. v 16. stol. bylí Španělé Lučena a Ruy Lopez, Portugalec Damiano, Italové Polerio a Salvio, v 17. stol. proslulost získal Gioachimo Greco. Po Grecovi se další rozmach š. jakoby zastavil a oživení na stalo teprve 1737 vydáním sbírky Phili ps Stammy Střediskem š. se stala Pa říž, kde André Danican Philidor vydal knihu Analyse des Echecs (1749). Jeho dílo mělo rozhodující význam pro rozvoj š. v dnešním pojetí; proti it. škole pro sazoval Philidor pozični hru a zdůrazňo val roli pěšců („pěšci jsou duší hry"), šachový život té doby se soustředoval v kavárnách, z nichž nejslavnější byla Café de la Régence v Paříži, kde hráli š. i Rousseau, Voltaire, Diderot a jako po ručík i Bonaparte. — Po Philidorovi byl za nejsilnějšího hráče považován fr. mistr Labourdonnais, který 1833-34 po razil v šesti zápasech Skota MacDon nella. V Rusku tehdy vynikali Petrov, Urusov, Šumov, Jaenisch, v Německu Bilguer, Bledow a T. Lasa. 1843 angl. mistr H. Staunton porazil fr. mistra St. Amanta a Angličané pak nazvali tento zápas mistrovstvím světa. V té době vy cházejí již i první odb. časopisy — La
šach
211 Palaméde od 1836 v Paříži, od 1841 Chess Players Chronicle v Londýně, Deutsche Schachzeitung od 1846 v Ber líně a Šachmatnyj lístok od 1859 v Rus ku. Rozvoj moderního šachu se datuje od prvního mez. turnaje v Lodnýně 1851, kde zvítězil Němec Adolf Anderssen. 1857 byl uspořádán další velký mez. turnaj v Ne* Yorku. Vítězem se stal Američan Paul Morphy, který pak, během krátké, ale skvělé dráhy porazil v zápasech všechny soupeře včetně Anderssena. — Zakl. moderní šachové strategie byl pražský rodák - * Wilhelm Steinitz. 1866 porazil Anderssena a byl pokládán za nejsilnějšího šachistu svě ta. Po vítězství nad Němcem Zukertortem 1866 byl Steinitz prohlášen za prvniho mistra světa. Jeho nejvážněj ším soupeřem v boji o primát byl v ná sledujících letech slavný rus. mistr M. I Čigorin, duchovni otec proslulé sov. - ► šachové školy. Steinitz měl řadu násle dovníků, kteři propracovali jeho my šlenky o pozičním vedeni partie. Kromě norimberského lékaře S. Tarrasche byl jím především Němec -» Emanuel Las ker. Ten se po vítězství nad Steinitzem 1894 stal druhým misterm světa . Tento matematik a filozof pokládal šach za duševní sport, „intelektuální box", za boj dvou tvůrčích individualit. Svět. pri mát hájil až do 1921, kdv v Havaně pod lehl Kubánci - * José Raulu Capablankovi. Capablanca vynikal skvělou těch nikou hry a nedopouštěl se větších chyb. Ve 20. letech vývoj š. silné ovliv nila novoromantická škola, jejíž před stavitelé Réti, Nimcovič a Tartakower objevili řadu nových zahájení a strate gických zásad. Přemožitelem Capablanky byl 1927 sov mistr -» Alexandr Alechín, který spojil bojovný kombinančni styl se zdůrazněním est. hodnot š. a po dobně jako Čigorin odhalil podstatu tvůrčího procesu v š. a obohatil jeho te orii řadou strategických a takt. idejí. Ti tul mistra světa Alechin ztratil 1935 v zá pase s Holanďanem - ► Euwem, pozdějiším předsedou a čestným předse dou -» Mezinárodni šachové federace. O dva roky později ho však získal zpět a zemřel neporažen 1946. - Po 2. svět. válce ziskali neotřesitelné svět. prven ství sov. šachisté. Po Alechinové smrtí se stal prvním sov. mistrem světa -» Michail Botvinník, který se zasloužil o to, že FIDE vypracovala pevný systém kvalifikačních soutěží o titul mistra svě ta jednotlivců (pásmové a mezipásmové turnaje, turnaj kandidátů MS a jed nou za tři roky zápas obhájce titulu pro ti vyzývateli). 1957 Botvinnik podlehl - * Vasiliji Smyslovovi, v odvetném zápase titul získal zpět, 1960 prohrál s - v Michailem Talem a o rok později v odvet ném zápase znovu zvítězil. 1963-69 byl
Žákovský turnaj v šachu
mistrem světa sov. velmistr -» Tigran Petrosjan, 1969-72 -» Boris Spasskij. Pak hegemonii sov. šachistů na tři roky přerušil amer. velmistr —► Robert Fischer, který 1975 pro neshody s FIDE odmítl titul obhajovat a zanechal akt. činnosti FIDE prohlásila mistrem světa Fischerova vyzývatele, sov. velmistra - * Anatolije Karpova, který svou suverenitu potvrdil mnoha vitězstvimi v nejsilnějších turnajích a titul obhájil ve dvou zápasech s -» Viktorem Korčným 1978 a 1981. Dalšími vynikajícími představiteli sov. šachu byli P. Keres, D. Bronštejn, A. Kotov, I. Boleslavskij, J. Geller, L. Polugajevskij. — Od konce 2. svět. války patři titul mistra světa žen sov. šachistkám, z nichž - ► N. Gaprindašviliová a -*• M. Čiburdanidzeová, představitelky tzv. gruzinské šachové školy, získaly titul mez. velmistryň a s úspěchem se utkávaly i s muži. — Výsadní postaveni dokumentovali sov šachisté i v soutěžích družstev: muži vyhráli s výjimkou 1978 všechny -*■ šachové olympiády a ME, kterých se zúčastnili, ženy vyhrály všechny olympiády. — V Čechách byl š. znám již na počátku 11 . století. Zmiňuje se o něm, byí nepřiznivě, Kosmas. Šachovnice se objevuje v heraldice (např. v erbu Klatov
od 1015) a malou zmínku o š. má i Dalimilova kronika. Jednou z nejstarších knih o š. v Evropě jsou Knížky o šašiech Tomáše ze štítného z konce 14. století, Tehdy se hra šířila přes církevní zákazy (Jan Hus, Petr Chelčický a zejm. Jan Amos Komenský hráli šachy). Počátkem 19. stol. se š. rozvíjel v Čechách i na Slovensku. Josef Jungmann v čas. Hlasatel hru vřele doporučil a navázal na Franklinovy myšlenky ve spise Morals o f Chess Po 1820 hráli š. v kavárně u Komárků v Praze čeští vlastenci, 1867 vznikl utrakvistický šachový klub v Praze, kde se 1872 konal první sjezd čes. šachistů. Velký ohlas zanechala v Praze Čigorinova návštěva 1898 a rus. mistr se stal vzorem pro celou generaci našich šachistů. Jejich nejvýraznějšim představitelem byl Oldřich Duras, vítěz mnoha mez. turnajů a na zač. 20. stol. jeden z předních svět. šachistů. Na Mo ravě se konal prvni sjezd 1899 v Olomouci, 1902 byl zal. Šachovní klub Do brusky a Dělnický klub šachistů v Praze, 1905 Ústřední jednota českých šachistů, prvni šachový svaz v Rakousku Uhersku. Pořádala téměř každoročně sjezdy spojené s přebory, o její rozvoj se zasloužil zejm. V. Kautský. 1919 byl název změněn na Ústřední jednotu čes-
šach koslovenských šachistů (ÚJČS). Na Slovensku se š. rovněž pěstoval velmi brzo, 1858 přinesl čas. Domová pokladnica prvni šachový diagram, v Bratisla vě se objevil šachový automat. — Mezi svět. válkami dosáhli vynikající mez. úrovně zvláště Richard Réti, jeden z největších teoretiků, a Sálo Flohr, kte rý byl jmenován vyzývatelem mistra světa a měl se s Alechinem utkat, avšak svět. válka zápasu zabránila. Později našel druhou vlast v SSSR. Úspěšní by li i mistři dr. Karel Treybal, Karel Hro mádka, Karel Opočenský, Josef Rejfíř a Jan Foltys. Naše šachistka -» V. Menšíková, byla první mistryní světa a tento titul držela od 1927 až do své smrti 1944. Na šachových olympiádách se Československo pravidelně umísťo valo mezi prvními šesti státy. — Po 2. svět. válce se š. u nás stal součásti stát ní osvětové péče. 1945-52 ÚJČŠ vyvíje la činnost pod dohledem ministerstva školství a osvěty, 1952 byl š. zařazen mezi sporty, jak tomu bylo již dříve v SSSR. Organizačním začleněním do TV (soutěže, klasifikace) se š. přibližu je ostatním sportům. Jako hra cvičí cí duševní schopnosti je š. výborným doplňkem TV, společně s ní přispívá k harmonickému rozvoji schopností člo věka. V 70. letech doznal š. velkého roz machu mezi školní mládeži, bylo zapo čato s výukou š. jako nepovinného předmětu na zákl. školách. Počet šachi stů u nás stoupl na pětinásobek před válečného stavu. — Titul mez. velmistra získali postupně L. Pachman, M. Filip. V. Hort, L. Kaválek, J. Smejkal, V. Jansa, J. Plachetka a L Ftáčnik. Na šacho vých olympiádách se naši šachisté umisťovali na přednich místech a nikdy neklesli pod desáté místo. 1933 a 1982 získali stříbrné medaile. Byli několikrát účastníky finále ME. Z jednotlivců se Fi lip 1956 a 1962 a Hort 1974 probojovali me zi kandidáty MS. Naše studentské druž stvo získalo dvakrát titul mistrů světa, L. Ftáčnik se stal dorosteneckým mis trem Evropy, ženy s úspěchem bojovaly na šachových olympiádách a L. Klímová získala titul mez. velmistryně. Českoslo vensko bylo pořadatelem řady oficiál ních soutěží FIDE, náš delegát ing. J. Šajtar prošel ve FIDE řadou význ. funk cí. Pro zápasy o mistrovství světa FIDE vybírala často čs. rozhodčí - K. Opočen ského, N. Hruškovou-Bělskou a M. Fili pa. — Odvětví š.: Vedle praktického (turnajového) š. má š. dvě speciálni od větví. - ► Korespondenční šach úzce souvisí s praktickým a umožňuje sehrá ní partií i na velké vzdálenosti, podobně jako š. hraný telefonicky, telegraficky, dálnopisem ap. -» Kompoziční šach (někdy též problémový nebo skladební) je od praktického š. odlehlejši a uplat
212 ňuji se v něm prvky est. na úkor spor tovních, i když i v tomto odvětvi jsou pořádány nár. a mez. soutěže. — Čs. korespondenční šachisté jsou začleněni do mez. organizace ICCF a na šacho vých olympiádách ziskali dvakrát zlatou a dvakrát střibrnou medaili a v dlouho dobém bilancováni následuji ihned za kolektivem SSSR. Z jednotlivců se J. Zapletal stal mistrem Evropy a titul mez. velmistra získali K. Husák a J. Hý bl. — Světově proslula čes. škola úlo hová (1870-1930), k nejlepším svět. skla datelům patřili Miroslav Havel a Artur Mandler. Z 12 velmistrů kompozičního š. dva byli čs. reprezentanty — Vladimír Pachman a Jindřich Fritz. V albech FI DE za léta 1914-76 je Československo druhé na světě za SSSR. — Šachová taktika se zaměřuje na plněni dílčich operací strategického plánu, ale i jednotlivý taktický tah může rozhod nout zápas. Taktickými motivy jsou: za vlečení (soupeřovy figury na nevýhod né pole), odlákání, blokáda (soupeřo vých kamenů), osvobození pole, překry ti, zničení obrany, dvojitý úder (dvojitý šach), útok na krále v rozličných pod mínkách aj. Nedilnou součástí takt. jsou kombinace spojené třeba jen s do časnou obětí kamenů. — Příprava ša chisty. Zákl. součástí přípravy je studi um šachové literatury (specializova ných pojednání, věnovaných jednotli vým fázím partie, monografií a sbírek partii jednotlivých turnajů). Příprava k partii nebo k turnaji má složku odbor nou, psych, a těl. a cennou pomoc pro kazuje i trenér nebo sekundant (pokud spolupracuje se šachistou i během sou těže). K přípravě šachistů zvláště nižši kvalifikace mohou být využity i - * ša chové počítače. — Vybavení. Zákl. in ventář pro šachovou hru tvoří - ► ša chovnice a - ♦ šachové kameny. Při tur naji se měří čas na -» šachových hodi nách, partie se zapisují na partiáře. — Pravidla. Soutěžní, turnajové partie se řídi řády FIDE. - ► Šachová partie začí ná tahem bilého a končí vítězstvím bílé ho či černého nebo nerozhodně (remí zou). Výsledky se zapisují do turnajo vých tabulek, vítěz získá 1 bod, za remí zu se uděluje 'h bodu, za prohru 0 bo du. Hráči jsou povinni partie zapisovat - * šachovou notaci. Čas na přemýšlení a zápis tahu je limitován, nedodrženi stanoveného limitu znamená prohru. Čas se měři *■ šachovými hodinami. — Soutěže. Zápasy o titul mistra světa jednotlivců (mužů. žen) se konají jed nou za tři roky a utkává se v nich obháj ce titulu s vyzývatelem, kterým je vítěz turnaje kandidátů MS. Kandidáty jsou vítězové mezipásmových turnajů, kteří zase získávají svou kvalifikaci v pásmo vých turnajích. MS dorostenců a doro
stenek probihá každý rok, navíc FIDE pořádá pro mládež mistrovství světa chlapců do 17 a do 16 let. Vrcholnými soutěžemi družstev jsou šachové olym piády a mistrovství kontinentů. — Nejvyšší soutěži u nás je M ČSSR (v su chých letech mužů, v lichých letech žen). Mez. mistrovství ČSSR (v lichých letech mužů, v sudých letech žen) pro bíhají za účasti reprezentantů soc ze mi. V družstvech je vrcholnou soutěži celostátni liga, do které každoročně po stupují vítězové nár. ligových turnajů. V soutěžích se uplatňuji zásady Jednot né sportovní klasifikace. V Mezinárodní šachové federaci FIDE je zaveden klasi fikační systém ELO, jehož podstatou jsou osobní koeficienty šachistů od 2 200 do 2 800 bodů. Mez. tituly jsou: mezinárodní velmistr, mezinárodní mis tr a mistr FIDE. Tento systém s aplikaci i na nižši výkonnostní třídy byl zaveden také u nás. — Tech. normy pro dosaže ni výkonnostních třid jsou určeny přes ným procentuálním výsledkem v turna ji určitého koleficientu. — Literatura: Lasker: Učebnik šachmatnoj igry, 6. vyd., Moskva 1980; Réti: Sovremennij učebnik šachmatnoj igry, Moskva 1981; Majzelis; Šachmaty, Moskva 1960; Averbach-Bejlin; Abeceda šachu, Pra ha 1973; Matanovič a kol.: Enciklopedija šahovskich otvaranja, Šah. Inf. Beo grad, sv A-1979, sv. B-1975, sv. C-1981, sv. D-1977 a sv. E-1978. Euwe: Mittelspiel, sv. 1-12, Hamburg 1956-1963; Suetin: Schachstrategie fůr Fortgeschrittene, Berlin 1976; Awerbach. Schachtaktik fůr Fortgeschrittene, Berlin 1979; Ko blenz: Lehrbuch der Schachstrategie, 1, Berlin 1972; Kolbenz: Lehrbuch der Schachtaktik 2, Berlin 1972; Kotov: Le hrbuch der Schachstrategie, 2, Berlin 1973; Kotov; Lehrbuch der Schachtak tik i, Berlin 1972; Averbach: Šachmatnyje okončanija, koněvyje-sionovyje, Moskva 1980; Averbach: Šachmatnyje okončanija, ston protiv konja, ladja pro tiv iegkoj figury, Moskva 1981; Aver bach: Šachmatnyje okončanja, ferzevyje, Moskva 1982; Filip: Celý svět se od nich uči, Praha 1979; Cheron: Endspieie, I.-IV., Berlin 1960-70; Pithart: Šacho vé koncovky. Praha 1974; Kotov: Ale chinův šachový odkaz /-//, Praha 1956; Louma: Oldřich Duras- život a dílo, Pra ha 1954, Keres: Sto partii, Moskva 1966; Podgorný: Králové šachu, Praha 1974; Filip: Sto dní v Baguiu — O titul mistra světa v šachu 1978, Praha 1979; Fritz: Vybrané šachové problémy, Pra ha 1979; Suetin: Laboratorija šachmatista, Moskva 1972; Výsledky mistrovství světa v šachu Muži 1886 Steinitz (RAK)
šachová partie
213 1889 Steinitz (RAK) 1891 Steinitz (RAK) 1892 Steinitz (RAK) 1894 Lasker NĚM 1897 Lasker l NĚM 1907 Lasker NĚM 1908 Lasker NĚM 1909 Lasker NĚM 1910 Lasker i NĚM 1911 Lasker | NĚM 1921 Capablanca (KUB 1927 Alechin (SSSR) 1929 Alechin SSSR 1934 Alechin (SSSR) 1936 Euwe (HOL) 1937 Alechin (SSSR) 1948 Botvinnik (SSSR) 1951 Botvinnik (SSSR) 1964 Botvinnik (SSSR) 1957 Smyslov (SSSR) 1958 Botvinnik SSSR) 1960 Tal (SSSR 1961 Botvinnik SSSR) 1963 Petrosjan SSSR 1966 Petrosjan SSSR 1969 Spasskij (SSSR) 1972 Fischer USA) 1975 Karpov | SSSR) 1978 Karpov SSSR 1981 Karpov SSSR) Družstva Rok a misto konáni: 1927 Londýn, 1928 Haag, 1930 Hamburg, 1931 Praha, 1933 Folkestone, 1935 Varšava, 1937 Stock holm, 1939 Buenos Aires, 1950 Dubrov nik, 1952 Helsinky 1954 Amsterodam,1956 Moskva, 1958 Mnichov, 1960 Lipsko, 1962 Varna, 1964 Tel Aviv, 1966 Havana, 1968 Lugano, 1970 Siegen, 1972 Skopje, 1974 Nice, 1976 Haifa, 1978 Buenos Aires, 1980 La Valetta, 1982 Luzern Družstva 1927 Madarsko 5. ČSR 1928 Maďarsko S. ČSR 1930 Polsko í. ČSR 1931 USA 3 ČSR (Flohr, Gilg, Rejfif, Opo čenský, Skaličkal 1933 USA 2. ČSR jFlohr, Treybal, Rejfiř, Opočenský, Skalička) 1935 USA 5. ČSR 1937 USA 5. ČSR 1939 Německo 5, ČSR 1950 Jugoslávie 1952 SSSR 4. ČSR 1954 SSSR 4. ČSSR 1966 SSSR
1958 SSSR 5. ČSSR 1960 SSSR 5. ČSR 1962 SSSR 1964 SSSR 5. ČSSR 1966 SSSR 6. ČSSR 1968 SSSR 1970 SSSR 1972 SSSR 1974 SSSR 1976 USA 1978 Maďarsko 1980 SSSR 5. ČSSR 1982 SSSR 2. ČSSR (Hort, Ftičnik, Jansa, Smejkal, Plachetka, Ambrož) Ženy 1953 Bykovová (SSSR) 1956 Rubcovová (SSSR) 1958 Bykovová (SSSR 1960 Bykovová (SSSR' 1962 Gaprindašviliová SSSR 1965 Gaprindašviliová SSSR 1969 Gaprindašviliová SSSR 1972 Gaprindašviliová SSSR 1975 Gaprindašviliová SSSR 1978 Čiburdanidzeová SSSR 1981 Čiburdanidzeová SSSR Družstva Rok a místo konání: 1957 Emmen, 1963 Split, 1966 Oberhausen, 1969 Lublin, 1972 Skopje, 1974 Medellin, 1978 Bue nos Aires, 1980 La Valetta, 1982 Luzern 1957 SSSR 1963 SSSR 1966 SSSR 6. ČSSR 1969 SSSR 3. ČSSR (Vokřálová, Eretová, Malypetrová) 1972 SSSR 1974 SSSR 1978 SSSR 1980 SSSR 1982 SSSR
Šach Josef, '1919, čs. dostihový jez dec. Od svého debutu 1936 získal 600 vítězství, 12 titulů šampióna na rovino vých dostizich, 5 vítězství v čs. derby a 8 v dalších klas. dostizich. Mnohokrát startoval v zahraniční (např. v Mnicho vě, Drážďanech, Berlíně-Hoppengartenu, ve Vidní, Moskvě, Budapešti a Var šavě). Později dostihový trenér. Šachlin Boris, *1932, sov. gymnasta. Mnohonásobný olymp. vítěz: 1956 (víceboj družstev, kůň našíř), 1960 (viceboj jednotlivců, kůň našiř, přeskok, bra dla) a 1964 (hrazda). Mistr světa 1954 (družstva), 1958 (viceboj družstev i jednotlivců, bradla, hrazda, kůň našíř) a mistr Evropy 1955 [viceboj, bradla, kůň našíř, hrazda) a 1963 (kruhy, hraz da). Držitel stříbrných medaili z OH 1960 (viceboj družstev, kruhy, bradla, kůň našíř) a 1964 (družstva), z ME 1955 (kruhy) a 1963 (viceboj jednotlivců, hrazda). Bronzové medaile vybojoval na OH 1960 (hrazda), 1964 (kruhy), na MS 1962 (viceboj jednotlivců, přeskok) a na ME 1963 (kůň našiř).
Boris Šachlin
šachová koncovka viz šachová par tie.
šachová notace, zápis partií pomocí značek. Při chodu figury se zapisuje zkratka pro danou figuru (K-král, D-dáma, V-věž, S-střelec, J-jezdec, zkratka pro pěšce se neuvádi) a za ni písme nem a číslici pole, na které vstoupila. Výsledky mistrovství Evropy v šachu Např. záznam „J f3 " znáči, že jezdec Rok a misto konání: 1957 Vídeň, 1961 skočil na třeti pole královského střelce, Oberhausen, 1965 Hamburg, 1970 Kap- záznam „d4" značí tah pěšce na čtvrté fenberg, 1973 Bath, 1977 Moskva, 1980 pole před dámu. Další značky: + šach, x bráni, 0-0 krátká rošáda, 0-0-0 dlou Skare, 1983 Plovdiv Družstva muži há rošáda. Pro zápis partie se používá zvláštního partíáře. 1957 SSSR 3. ČSR šachová olympiáda, turnaj čtyřčlen 1961 SSSR ných družstev mužů o titul mistrů světa a o putovní pohár Hamilton-Russelův. 4. ČSSR Každé družstvo může mít dva náhradní 1965 SSSR ky. První š. o. se hrála v Londýně 1927. 1970 SSSR 1973 SSSR Nyni se hrají i š. o. ženských družstev 1977 SSSR (na třech šachovnicích s jednou ná hradnicí) o titul a o pohár Věry Menší 1980 SSSR kové - první mistryně světa, 6. ČSSR šachová partie, utkáni dvou hráčů 1983 SSSR
šachová škola ková (se sníženou dobou na přemýšle ní), korespondenční aj. — Simultánka je utkáni vynikajícího šachisty proti vět šímu počtu soupeřů, z nichž každý hra je na své šachovnici. — Partie naslepo je hrána jedním nebo oběma soupeři zpaměti (bez použiti šachovnice a ša chových kamenů). Občas se hrají i si multánky naslepo. — Živá partie se hra je na obrovské šachovnici (zpravidla na sportovním hřišti nebo volném pro stranství). V roli šachových kamenů vy stupují kostýmované osoby, šachové škola, označeni směru tvorby v šachovém uměni. V 16. a 17. stol. byla populární it. škola. Vyznačovala se rychlým vývinem sil, iniciativou a úto kem na krále. Kombinaci bylo podříze no vše, pěšcům se přikládal jen malý význam. Hlavni představitelé: Greco, Polerio, Leonardo. V 18. stol a na zač. 19. stol. převládla fr. a angl. poziční škola. Vyznačovaly se opatrným pozičnim vedením boje, jimž se čelilo útoč ným záměrům představitelů it. školy. Hlavni představitelé: Philidor, Labourdonnais, Staunton a další. V pol. 19. stol. se dostala do popředi romantická škola, jež byla vyšším stupněm it. školy. Byly rozpracovány metody útoků na krále, gambitových zahájeni, protiúto ku, ale pasivni obrana nebyla oblíbena. Představitelé: Anderssen,Kolisch,Blackburne a dalši. Koncem 19. stol. a poč. začíná bílý. S výjimkou rošády znamená 20. stol. ovládla svět Steinitzova moder tah přemístění jednoho kamene z jed ní škola. Její podstatou byl plánovitý noho pole na jiné. a to volné nebo ob poziční boj, byly rozpracovány zásady sazené soupeřovým kamenem. Při tahu obrany, pozornost byla věnována roz na pole obsazené soupeřovým kame voji zavřených zahájeni vhodných pro nem musí hráč, který bere, ihned od vedení pozičniho boje. Steinitzovy zá stranit soupeřův kámen ze šachovnice. sady dále rozvíjel Tarrasch. Některé S. p. se v zásadě dělí na tři fáze: zahá poučky však byly dogmatické. Ve 20. jení, stř. hru a koncovku. V zahájeni letech vznikla hypermoderní (novorosoupeři vyvíjejí figury a buduji pěšcový mantická) škola, jejíž podstatou bylo no řetěz. Hrubou chybou jednoho z hráčů vé pojetí boje o střed, rozvoj umění může skončit boj již v této fázi. Ve obrany a pozornost k dynamickým středni hře se uplatňuje strategický prvkům boje Hypermoderní š. š. při plán, využívá se takt. prvků se záměrem spěla k rozvoji teorie mnohých, přede získat výhodu. V této fázi konči značná vším tzv. indických zahájení. Hlavni část partií. V koncovce se hráč snaží představitelé: Nimcovič, Réti, Tartakouplatnit materiálni nebo poziční převa wer, Grúnfeld. — Zásluhou Botvinnika hu, resp. se snaži ubránit převaze sou a předních sov. šachistů vznikla ve 30. peře. Koncovka se vyznačuje malým letech sovětská šachová škola. Při sta počtem figur a pěšců, uplatňuje se v ni noveni tvůrčích zásad bylo využito od i sila krále, nebof matové nebezpečí kazu velkých rus. šachistů Čigorina, bývá obvykle malé. Podle materiálu čle Alechina, přednich hráčů Rubinsteina, níme koncovky na pěšcové,věžové (věž Nimcoviče aj. jakož i mistrů světa Steia pěšci proti věži, popř. pěšcům), střel nitze, Capablanky i dalšich. Sov. š. š. cové (na obou stranách střelci a pěšci- podnitila prozkoumání řady zahájeni až střelci mohou být stejnobarevni či růz do středni hry, důkladné studium typic nobarevný, jezdcové, lehkých figur, kých pozic i přechod ze střední hry do dámské, s rozdílným materiálem na koncovky. Přínosem je i rozpracováni obou stranách. Š. p. může být volná metod tréninku šachistů všech výkon přátelská, cvičná), turnajová, zápasová nostních tříd. — I v kompozičním šachu (bud dvou jednotlivců nebo v soutěži vznikla řada škol, např. česká, strate družstev), konzultační (na jedné či obou gická (novoněmecká), logická a sovět stranách hrají radící se soupeři), bles ská.
(popř. dvou skupin) s cílem dobýt sou perova krále (dát mat). Hraje se na čtvercové šachovnici, rozdělené na 64 polí, střídavě černých (tmavých) • a bílých (světlých). Hráč musí mít bílé rohové pole po pravé ruce. Každý hráč má 16 šachových kamenů: osm figur (krále, dámu, 2 věže, 2 střelce a 2 jez dce) a osm pěšců. (Zákl. postaveni viz diagram.) Jeden hráč má bílé, druhý černé kameny. Hráči se střídají v tazich.
214 šachové hodiny, soustava dvou hodi nových strojků propojených stavěči a spouštěcí pákou. Hráč, který učinil tah, stiskne tlačítko, kterým svůj hodi nový stroj zastaví a současně spustí ho dinový stroj soupeře. Obvyklým časo vým limitem ve vrcholných turnajích je 40 tahů za dvě a půl hodiny, potom vždy 16 tahů za hodinu. Předkročení ča sového limitu znamená prohru partie, šachové kameny, oba soupeři mají po 16 kamenech, jeden hráč má světlé (bílé) a druhý tmavé (černé) kameny. Jsou to: osm figur (král, dáma, dvě vě že, dva střelci a dva jezdci) a osm pěš ců. Uprostřed figur na straně bílého i černého stojí král a dáma; bílá dáma na bílém, černá dáma na černém poli. Vedle dam stojí střelci, pak jezdci a na krajích (v rozích) věže. V řadě před fi gurami stoji pěšci (viz diagram u hesla šachová partie). — Chod figur: král (zn. K) táhne ze svého pole na kterékoliv pole sousedni, které není ohroženo sou peřovým kamenem, s výjimkou - ► ro šády. Rošáda je přemístění krále do plněné přemístěním jedné z věží. Po čítá se za jeden tah (krále) a provádí se takto: Král opustí své zákl. pole, postaví se v téže řadě na nejbližši pole shodné barvy a pak se věž, v jejímž směru král táhl, přemísti přes krále na pole, přes které právě přešel. Rošáda krále s krá lovskou věži se nazývá krátká, s dám skou věží dlouhá. Rošáda není možná na obé strany, tj. jestliže bylo králem či věží již hráno. — Rošádu nelze provést: aj je-li zákl. pole královo nebo pole, přes které má král přejit nebo ho obsa dit, ohroženo soupeřovým kamenem; b) jsou-li mezi králem a věží, v jejímž směru se má král přemístit, figury (vlastni či soupeřovy). — Dáma (zn. D) táhne po délce sloupců, řad nebo úhlo příček, na kterých stojí. — Věž (zn. V) táhne po délce sloupců nebo řad, na kterých stoji. — Střelec (zn. S) táhne po délce úhlopříček, na kterých stoji. — Jezdec (zn. J) táhne o jedno pole na sloupci nebo řadě a pak o jedno pole na úhlopříčce. — Pěšec táhne jen vpřed; aj nejde-li o bráni, postupuje ze zákl. pole o jedno nebo dvě neobsaze ná pole na sloupci. Při braní táhne na sousedni pole po diagonále; b) pěšec ohrožující pole, které přešel soupeřův pěšec, jenž ze zákl pole postoupil jednim tahem o dvě pole, může brát toho to soupeřova pěšce, ale jen bezpro středně následujícim tahem, jako kdy by tento pěšec postoupil jen o jedno pole. Toto braní se jmenuje „braní mi mochodem" (en passant). Braní mimo chodem se stává povinnosti, jestliže je jediným tahem, který znemožňuje pat; c) pěšec, který dosáhl poslední řady, musi být jako součást téhož tahu pro
215
měněn v dému, věž, střelce nebo jez dce téže barvy podle hráčovy volby a bez ohledu na ostatní figury, které jsou ještě na šachovnici Tato záměna se jmenuje proměna. Působnost pro měněného kamene je okamžitá. Pěšec na pole proměny může dojit normálním postupem nebo branim soupeřovy figu ry šachové zahájeni viz šachová partie, šachovnice, čtvercová plocha o 64 čtvercových polich, střídavě světlých (bilých) a tmavých (černých). Bilá roho vá pole jsou po pravé ruce hráčů. Vo dorovné řady se označuji číslicemi 1-8 směrem od bílého, svislé sloupce pís meny a-h od levé strany k pravé (ze strany bílého). Poloha kamene na urči tém poli je dána průsečíkem sloupce s řady. Řady polí stejné barvy, dotýkají cí se rohy, se jmenují úhlopříčky (dia gonály). šachový počítač, elektronický počí tač s velkým počtem programů na řeše ní úloh a studií, rozbor složitých konco vek, i pro šachové partie. Na sestavení programů pro šachové komputery spo lupracovali s vědci přední šachisté, mě ří nimi i bývalí mistři světa M. Euwe a M. Botvinnik Šamburkin Viktor, "1931, sov. střelec. Olymp, vítěž 1960 ve střelbě z libovolné malorážní pistole (50 m, 3 x4 0 ran). Mistr světa 1958 ve střelbě ze stejné rbraně (3 x 40 ran-jednotlivci i družstva, 10 ran, vstoje-družstva) a z armádní pušky (30 m, 3 x 20 ran-družstva). Drži tel stříbrné medaile (libovolná maloráž ní puška, 50 m, 40 ran, vstoje-jednotlivci) a bronzové (libovolná malorážní puška, 50 m, 40 ran, vleže-družstva) ze stejného MS. šampión |fr ], mistr nebo přeborník, sport, vitěz, který získal v určité soutěži mistrovský titul. Výrazu š. se užívá již en ojediněle. saparenko Alexandr, '1946, sov kajarář. Dvojnásobný olymp. vítěz 1968 (K 2 I 000 m, s -*■ V. Morozovem) a 1972 (K I 1 000 m). Mistr světa 1966 (K 1 I 000 m, K 2 1 000 m, s H. Stecenkem), I970 (K 1 1 000 m), 1973 (K1 10 000 m) s mistr Evropy 1967 (K1 1 000 m), 1969 K 1 1 000 m, K 2 1 000 m, s V. Morozorem). Držitel stříbrných medailí z OH 968 (K 1 1 000 m), MS 1974 (K 1 10 000 m) a bronzových z MS 1966 (K 4 I 000 m), 1971 (K 4 1 000 m), 1973 (K 1 I 000 mj a ME 1969 (K 4 1 000 m). šarpie, plachetnice s lomenými boky, sapř. -*• Pirát. šaršeová Jožka, 1901-1980, čs. tanečíice, choreografka. Absolventka školy i Hellerau. Učitelka tance na konzervaoři. Jako host působila v mnoha praž ských divadlech. Spoluzakladatel ka Státního souboru písni a tanců. Laure-
Šenkýř átka státní ceny K. Gottwalda za sparta kiádní skladby. šatna, místnost pro odloženi občan ského oděvu a převlečeni do oděvu cvičebniho, popř. prostor pro odloženi svrchního oděvu diváků. Kapacita š. cvičenců se řídí velikosti a druhem ob jektu a předpokládaným provozem. Nejvýhodnějši jsou samostatné šatno vé buňky o rozměrech 6 x 3 m , každá s vlastni umývárnou. Š. mohou být skříňkové nebo věšákové. Dnes použivané skříňky jsou 56 cm hluboké, 187 cm vysoké, bez přepážky široké 30 cm, s přepážkou 40 cm. Jsou plecho vé s větracími otvory a zamykatelné. Vybavení š. doplňuji lavice široké mi nim. 25 cm a vysoké 40 cm; umisťuji se před skřiňkami, a pak jsou skřiňky 40 cm nad podlahou, nebo mezi ně. Prostor mezi skřiňkami je minim. 185 cm a mezi lavicemi 150 cm. Š. věšá kové jsou prostorově úspornější. Na každého cvičence připadají 2 věšáky nebo 2 ramínka zavěšená na průběžné tyči. Nad věšáky je police na odkládáni drobných předmětů, pod nimi lavice s polici na boty. Š. pro cvičící mají mit 2 vchody: přístupový z nečisté chodby nebo od přezouvaci lavice, druhý do či sté chodby, která spojuje š. se cvičeb ním prostorem. Podlahy musí být snad no omývatelné, stěny alespoň do výše 2,5 m. Vytápění na 20° C, větráni přímé nebo umělé s výměnou vzduchu jednou za hodinu. — Pro diváky se u krytých sport, zařízeni zřizuji š. pultové s obslu hou, umístěné tak, aby byla nejkratší cesta od vchodu k šatnám a odtud do hlediště. Šavlakadze Robert, '1933, sov. atlet, výškař. Olymp, vítěz 1960 (216 cm), pátý na OH 1964 (215 cm), třetí na ME 1962 (209 cm).
ností nižší než 500 g. Skládá se z čepe le, koše, rukojeti. Čepel je ocelová, s té měř pravoúhlým průřezem. Průhyb če pele má dosáhnout 70-120 mm. (Průhyb se měři na vnějším konci čepele, a to mezi polohou čepele nezatížené a zatí žené závažím o hmotnosti 200 g.) Konec čepele je ohnut do tvaru hlavičky, čtyř hranného nebo obdélníhového průřezu o velikosti 4-6 mm. Rukojeť je dána roz měrem koše, může být max. 170 mm dlouhá. Koš je plný, z jednoho kusu, na povrchu hladký, plynule vypouklý, bez výstupků a otvorů, o průměru 15 cm a šířce 14 cm; 2. slg. ve volejbalu - ► smeč nebo -> drajv ve výskoku v boč ném postaveni (vzhledem k síti). Míč zasahován rukou nad hlavou po švihu paže čelným obloukem. Šavlik Václav, *1924, čs. kuželkář, ZMS. Člen družstva, které zvítězilo na MS 1962 Účastník MS 1959 (4. místo v soutěži družstev, 11.-jednotlivci), 1966 (4.-družstva, 7.-dvojice, 11.-jednotlivci), 1970 (6.-družstva) a ME 1964 (6.-družstva, 6 -dvojice). Ščerbakov Leonid, '1927, sov. atlet, trojskokan. Druhý na OH 1952 (15,98 m), šestý na OH 1956 (15,80 m). Mistr Evro py 1950 (15,39 m) a 1954 (15,90 m) SR vytvořil 1953 (16,23 m), ER 1950 (15,70 m), 1955 (16,35 m) a 1956 (16,46 mj. Šedina Vladimír, *1925, čs. motocyklo vý závodník, ZMS. Startoval v jedenácti Šestidennich. 1954, 1956, 1958 a 1959 byl členem vítězného týmu ČSR v sou těži o Mezinárodní trofej.
Vladimir šedina
Robert Šavlakadze
šavle, 1. sečná zbraň s plochou jednoostrou (zpravidla zakřivenou) čepeli. Od 15. stol. užívána jako jezdecká zbraň, později jako osobní poboční zbraň důstojníků; 2. sečná a bodná sport, zbraň, kratší než 105 cm, s hmot
Šedivá-Krůbová Marie, 1908-1975, čs. šermířka, ZMS. Mistryně světa v šermu fleretem 1938. Šembera František, *1904, čs. drezúrní jezdec, ZMS. Účastník OH 1960 (14. misto). Vítěz mez. závodů v Lipsku (1959), ve Vidní (1960), Budapešti (1958) a Cáchách (1965). Význ. drezúrni trenér. Šenkýř Josef, *1956, čs. jachtař. Závo dil na lodích třídy Kadet, FB, 420 a Finn. Obsadil 3. místo na MEJ 1975. Účastník OH 1980.
šerm
Josef Šenkýř
šerm [it. scherma), 1. volný šerm, boj dvou soupeřů ozbrojených obvykle stejnými sečnými nebo bodnými zbra němi; 2. úpolový sport, zápas dvou sou peřů bojujících šermířskými zbraněmi - * fleretem, - * kordem nebo šavli. Fleret a kord jsou bodné zbraně, šavle je sečná i bodná zbraň. — Cílem šermířské akce je zasáhnout soupeře, tj. docí lit tzv. platný zásah. Za platný zásah je ve fleretu považován bod na -> platný povrch těla, v kordu rovněž bod nebo i soubod na celé tělo a v šavli každý zá sah provedený hrotem, ostřím nebo ru bem čepele na platný povrch. 0 dosa žení platného zásahu rozhoduje vrchní rozhodčí bud s pomoci - ► elektrického signalizačního přístroje (ve fleretu a kordu), nebo za spolupráce sboru po stranních rozhodčích; ve fleretu bere v úvahu platnost a včasnost zásahu, tj. zda byl zasažen jeden šermíř nebo oba, nebo nebyl platný žádný zásah, a dále zachování -* chodu zbraní, tj zda šlo o současnou akci (action simultanée) nebo soubod (coup double). V kordu rozhodne, zda je zasažen jeden šermíř nebo oba. podle signalizace el. přístro je. V šavli bere v úvahu platnost, vča snost zásahu a zachováni chodu zbraní. — Zbraň smí šermíř používat jen v jed né ruce, paží a rukou nesmi krýt platný povrch, ani odstraňovat soupeřovu zbraň Šermíři bojují na - * planši. Po hybuji se vpřed a vzad tzv. šermířskými pohyby nohou, které udržuji těžišté v jedné rovině, bez vychýlení do stran nebo vzhůru, a tím umožňuji přesné ve dení zbraně. Boj je charakteristický rychlými akcemi přecházejicimi téměř nepozorovaně z útoku do obrany, z obrany do protiútoku. — Historie. Kdy š. vznikl, není přesně známo. Indové tvr dí'. že š. vynalezl Brahma a sám učil brahmány šermovat. Číňané prý již ve 27. stol př n. I šermovali železnými zbraněmi a od 21. st př, n.l. uživali i ša vle. Železný meč byl však zpočátku vý lučnou zbraní vládců. — Ve starém Řecku měli šermířský výcvik pouze vo jáci, v Římě byli kromě vojáků připravo vání k boji i -» gladiátoři. Nejobvyklejší
216 zbrani byl meč. — Potřeba ovládat zbraň v boji se ve středověku změnila v uměni zacházet se zbraněmi. Zpočát ku byl meč výsostnou zbrani rytířů. Pou žívali ho v boji a v soudních soubojích (fyzická převaha byla tehdy jedinou for mou práva, proto ovládáni meče bylo otázkou života či smrti.). Š. byl součásti rytířské výchovy, kterou tvořilo sedm rytířských ctnosti (jízda na koni, plavá ni. lukostřelba, šerm a zápas, lov, šachy a veršování). V rytířských turnajích byl ostrý meč později zaměněn za méně nebezpečné upravené kopí. Z potřeby městského obyvatelstva (v zájmu osob ni obrany i obrany měst) vznikaly od 10. stol. tzv. školy zbrani, vedené potulný mi učiteli. Přestože byly zakazovány ja ko centra neklidu a soubojů, zanikly až se ztrátou samostatnosti měst, jejichž obranu přejala ve větších státních cel cích spec. armáda. Potulni učitelé se začali po vzoru cechů sdružovat v bra trstva jnapř. v Bratrstvo sv. Marka). — Specifické místo zaujimaly školy zbraní ve Španělsku Ve 13. stol. prosluly ško ly v Toledu, Leonu a Valladolidu svou organizací, systémem zkoušek a vyso kou úrovní učitelů. Jejich svérázný vý voj vyústil v 16. stol. v dominantní po staveni špan. š., nazývaného uměni paiéstry. Koncem 16. stol. J. Suncez de Caranza vytvořil systematiku špan. uměni paléstry a doplnil ji matematic kými a a geometrickými propočty Moc a bohatství špan. říše ovlivnily životní styl šlechty, změnila se móda a s ni při šla i nová zbraň - rapír neboli končiř (dlouhý meč s úzkou čepelí), který pro nikl se špan vlivem do ostatních zemi Evropy. Řapír byl předzvěsti kvalitativni proměny š., rozhodující impuls však vzešel z renesanční Itálie 16 stoleti. Ovládání zbrani, do té doby prostředek osobni obrany při boji, přejímalo zjem nělou formu a eleganci potřebnou pro dvorské slavnosti. Ve městech vznikla řada škol s vlastními teor. příručkami, v nichž se kandidáti po absolvováni ná ročných zkoušek stávali privilegovaný mi mistry s patentem opravňujicim ke zřízeni vlastni školy. It. mistři byli povo láváni na všechny evr. královské dvory. Za otce it. š. je považován Achille Ma rozzo, nejvýznamnějši mistr 1. pol 16. století. V díle Opera nuova (1563) pop sal všechny druhy zbrani a jejich ovlá dání, jako prvni se zmínil o psych, pří pravě na souboj. Camillo Agrippa z Mi lána, matematik a stavitel, nebyl profe sionální mistr, ale jeho odborné znalo stí mu umožnily vnést nové prvky do it. metody ovládáni zbrani: zjednodušil zákl. systém souboje, stanovil 4 zákl. pozi ce, tzv. gardy. V jeho pojetí se ovládání zbraní stává vědou i cvičením s pravi delným výcvikem, směřujícim k pěsto
vání těla, posíleni zdrávi i k radosti z pohybu - pojeti odrážející zákl. my šlenky renesance. Uměni zacházet se zbraněmi se stalo součásti výuky na it. univerzitách (např. v Bologni bylo nejví ce škol a mistru). V 70. letech 16. stol. se pro toto zjemnělé a kvalitni uměni objevuje nový výraz - lo schermo ■ šerm. - Na zač. 17. stol. vrcholil it. š. v díle šermiřského mistra Salvatora Fabrisiho. Za působeni na dvoře dánské ho krále shrnul v praxi ověřené pozna tky špan. i evr. šermu a včlenil je do struktury it. šermu. Touto práci položil základy univerzálního evr. šermu. Zani kla tradice turnajů a her, kterých se zú častňoval král s dvorem, V 17.-18. st. se stala evr. centrem rozvoje a tříbení šer mu Francie. — Vývoj zbrani a jejich používáni. Do konce 16. stol. se použí valy různé zbraně - kopí, piky, dýky, halapartny. dřevce, jednoručni a dvouručni meče; po tureckých válkách také kři vé šavle a od 16. stol. lehký krátký kord z Toleda. Cilem tehdejšího boje bylo odzbrojit soupeře a jakýmkoliv způso bem jej zneškodnit. Užívalo se pouze 4 seků: napříč zleva doprava a zprava do leva, shora dolů a vodorovně zleva do prava. Kryty nebyly známy, pouze uhý báni tělem. 1536 italský mistr Achille Marozzo vypracoval popis nového se ku, na koleno. 1553 doporučuje Camillo Agrippa body před seky, 1570 mistr Giacomo di Grassi de Modena zákl. kry ty a 1573 Henry de Saint-Didier odvrá cení soupeřovy čepele křížením zbraní spojeným s odbodem. 1575 Angello Viggiani dal Montone přidal krátký vý pad. — Počátkem 17. stol. se začalo použivat lehčiho meče s dlouhou čepe li. Seky nahradily body 1600 doporuču je Don Louis Pachece de Narvarez zauj mout postaveni mimo dosah zbraně (dnešní střední rozestup šermířů). 1601 mistr Marco di Docciolini rozlišil protiú toky. 1606 mistr Nicoletto Giganti zave dl další výpad a mistr Salvatore Fabria rozestup šermiřů. — V soubojích se používal kord, který v 2. pol. 17. stol změnil podobu, zejm. se snížila jeho hmotnost. Lehčí zbraně značně ovlivni ly způsob šermu. — 1750 vynalezl fr. mistr La Boissiéra pro výcvik šermířskou masku. Zpřesnily se polohy zbra ně a kryty se doplnily o odbody, záludy, zárazy, kupé atd. - Ve 20. letech 19. stol. měla zákl. technika dnešní podobu a š se začal pěstovat i jako sport, disci plína. Prvni mez. turnaj šermířských mistrů se konal 1835 v Londýně. Mez. federace šermu (Fédération Internatio nale ď Escrime - FIE) byla ustavena 1913, spoluzakladateli byli i naši zástup ci. 1914 schválila FIE zásady šermiřských soutěži a pravidla pro fleret, kord a šavli, která jsou upravována na kon-
šerm
217 gresech FIE. 1936 byla přijata pravidla o používáni el. signalizace v kordu a 1957 ve fleretu — Na programu OH je šerm od I. OH v Athénách 1896. — U nás byly ve středověku v oblibě rytíř ské turnaje. Ve 14. stol. se rozšířily soudní souboje, z nichž vznikly osobní souboje, které byly přes řadu zákazů konány nejen mezi rytíři, nýbrž i mezi univerzitnimi studenty (v 18. stol. se rozšířily souboje i mezi měšťany). Šermiřské umění učili v městech šermířšti mistři (fechtmistři), kteři se podle něm. vzoru sdružovali v bratrstva, zpočátku závislá na cechu nožířském. — Koncem 16. stol. bylo české bratrstvo „šermířů od péra" v úzkém kontaktu s bratrs tvem sv. Marka ve Frankfurtu. Členem bratrstva se mohl stát jen ten, kdo ob stál v souboji se šermiřem spřátelené ho bratrstva. Pouze členové těchto bra trstev mohli vést výuku š. v něm. a čes. městech. — 1607 byl potvrzen privilegi em císaře Rudolfa II. nový „Pořádek" bratrstva, kterým se vymanilo ze závis losti na cechu. Samostatnou organizaci šermíři nazvali „Mistři a tovaryši svo bodných šermířů od péra", později „od dlouhého meče a od péra". Protože se v té době věnovala š. především šlech tická mládež (vedle výuky na univerzi tách a ve vojsku), změnilo se sociální postaveni šermířských mistrů. V privile giu jim Rudolf II. udělil právo užívat ry tířských odznaků a rytířského erbu. — Velký význam pro vývoj šermu v Če chách mělo zřízení „Královské české zemské stavovské šermirny" 1659, na niž se vyučovalo šermu do 1914. Od 1670 se učilo š. na Karlově univerzitě. Mistři bývali imatrikulování na právnic ké fakultě a tvořili zvláštní skupinu s mistry tance a učiteli řeči. 1688 byli všichni povýšeni do šlechtického stavu. — V 50. letech min. stol. se šermovalo také v soukromých tělocvičných ústa vech a od 1862 i v Sokole Pražském Tyrš byl dobrým šermířem a v díle Zá kladové tělocviku věnovat š. celou kapi tolu. vypracoval také šermiřské názvo sloví německo-české a česko-francouzské. 1886 byla v Praze uspořádána prvni česká šermířská akademie a založen Český šermířský klub v Zemské šermir né. 1890 vznikl v Zemské šermírně Né mecko-český šermířský klub Riegel. Po odchodu Riegla 1902 byl přeměnem na Český šermířský klub Riegel. Na zač. 20 stol. vzniklo v Praze a jiných mistech několik dalších klubů a kroužků, v nichž působili vedle českých mistrů i mistři francouzšti a italští. - Podobně i na území Slovenska má š. dlouholetou tra dici. V 16. stol. se š. pravidelně cvičil ve střeleckých jednotkách (Levoča, Ban ská Bystrica, Kežmarok, Banská Štiavni:a, Kremnica, Prešov, Košice a Bratisla-
Utkání v šermu šavli
va) V Bratislavě vznikl 1828 Poszonyi Elso Magyar Vivó Egylet, prvni mad šermířský klub a na území RakouskaUherska prvni šermířský spolek vůbec. Na rozšíření moderního š. měli vliv fr.a it. mistři, mimo jiné Ferdinando Marti nengo, který působil v Bratislavě a 1844 Fleret: 1 izolace čepele elektrického zde zal. tělocvičnou a šermiřskou školu. fleretu 1890 vznikl v Bratislavě první šermířský klub. poté také v jiných městech (Koši cích, Piešťanech, Zilině, Zvolenu aj ). — Český šermířský svaz byl ustaven 1913 m axIlO cm a Čs. šermířský svaz 1921. Nyní řídi roz i m ax 9 0 voj š. svaz šermu ÚV ČSTV. — Závodní discipliny. Soutěži se v šermu fleretem (muži a ženy), kordem a šavlí, a to na ""V určený počet zásahů. Ženy od 1982 sou H e Y m ax 3)5 těži rovněž v šermu kordem a šavli 2 Soutěže se pořádají pro jednotlivce a čtyřčlenná družstva. Doba boje v šermu:
C Tjžs.* U ~$y/j5
Kord: 1 pohled, 2 průřez čepeli, 3 číška.
Zbraň
Počet zásahů
kordem 1 všemi zbraněmi 5 všemi zbraněmi 8 v eliminaci žen všemi zbraněmi 10 v eliminaci mužů
Čistý čas v min 5 6 8 10
max 105
r!1 ťHib
max 88 min 0 4 t
1
Neobdrží-li jeden šermíř v dané době určený počet zásahů, zápas: a) pokra čuje, a to po úpravě výsledku na neroz hodný stav 5:5 a souboj probíhá do roz hodujícího zásahu (u fleretu, šavle) bez časového omezeni, b) obdržel-lí jeden Šavle: 7 pohled, 2 koš, 3 detail ukončeni šermíř více zásahů než druhý, připočte čepele.
šerm
218 1
3
2
4
Rukojeť fleretu: 1 italská, 2, 3, 4 stromečková
neoddělitelnou částí šermu. Techn.-takt. variací je velmi mnoho a nelze je všechny nacvičit. Takt. my šlení a cit pro taktiku lze rozvíjet nácvi kem domluvených obměn odpovědí. (Cvičenec nevi, která obměna bude ná sledovat, musi být připraven na všech ny). — Trénink. Obsahem ve všech eta pách je všeob. a speciální příprava; spec. příprava je dělena na nácvik tech niky pohybu nohou, drženi zbraně, ško lu šermu (techniku šermiřských akcí) a volný šerm - utkání. — Výstroj: Blůza, kalhoty pod kolena z bílé, pevné látky, jemné podkolenky, rukavice, -» maska. Blůza musí krýt platný povrch trupu a musí být zdvojená na ozbrojené paži a od boku k podpažní jamce. Pod blů zou musí mít šermíř spodní ochrannou vestičku z dvojitého konopného plátna (nylonu ap ). Ženy musí mít chránič pr sou z kovu nebo jiného pevného materi álu. Výstroj pro šerm elektrickým flere tem a kordem je doplněna -*• vodivou vestou a -*• osobni šňůrou. — Pravidla. V š. fleretem a kordem označuje zásahy el. signalizační přístroj. Pravidla určují pro všechny zbraně platný povrch, dále těch údaje o zbraních a povinnou vý stroj šermířů. K boji musí šermíř na stoupit se dvěma zbraněmi a předepsa nou výstroji. Každý zápas zahajují šer míři pozdravem soupeře, rozhodčích a diváků. Pak na povel vrchního rozhod čího Na střeh! zaujmou střeh tak, aby přední noha byla za střehovou čarou, vyznačenou na planši 2 m od středové čáry. Boj zahajuje vrchní rozhodčí po velem Vpřed! Před tímto povelem se šermiři nesmějí pohnout. Konec boje se oznamuje povelem Stůj! Boj se rovněž zastavuje, stane-li se pro šermíře ne bezpečný nebo nepřehledný, nebo odporuje-li způsob boje pravidlům, opu
stí-li jeden ze šermiřů planš nebo přiblíží-li se při ústupu k divákům nebo k roz hodčím. Po povelu Stůj! nesmí šermíř zahájit novou akci; je platný pouze bod nebo sek prováděný v okamžiku pove lu. Po každém uznaném zásahu se šer miři vraceji na střeh do středu planše. Nebyl-li zásah uznán, postaví se do střehu na mistě, kde byl boj přerušen. Byl-li zápas přerušen pro srážku, zůstá vá šermíř, který srážku nezavinil, na pů vodním místě; byl-li šermíř v okamžiku, kdy byl zápas přerušen, před výstraž nou čárou, nesmí být postaven do stře hu za tuto čáru; byl-li šermíř za výstraž nou čárou, nesmí při postavení do stře hu ztratit půdu. — Opusti li planš jeden ze šermířů, může být uznán platným pouze zásah daný šermířem, který zů stal na planši. — Dotkne-li se šermíř nohou výstražné čáry, vrchní rozhodčí zastavi boj a upozorní ho, kolik půdy mu ještě zbývá do konce planše Jestli že šermíř po výstraze přestoupí oběma nohama konečnou hranici planše, pova žuje se za zasaženého. Kryje-li a odbodává-li, je zásah takto dosažený platný i po překročení konečné čáry. Toto ustanoveni však neplatí, překročí-li šer míř konečnou čáru naposled. — Za pře kročení postranní čáry oběma nohama je šermíř trestán tim, že při následném postavení do střehu postupuje soupeř vpřed z místa, kde byl v okamžiku akce, a to o 1 m v šermu fleretem, o 2 m v šermu kordem a šavlí. Potrestaný šer míř musi o stejnou vzdálenost ustoupit. Jestliže se šermíř v důsledku tohoto ustanovení dostane oběma nohama za konečnou hranici planše a byl již před tím varován na výstražné čáře, považu je se za zasaženého. — Šermíři mění strany, jakmile jeden ze šermířů obdrží polovinu nejvyššiho počtu zásahů nut-
se mu tolik zásahů, kolik zbývá do plné ho počtu zásahů, soupeři se připočte stejný počet zásahů a zápas skonči (fle ret, šavle, kord), c) je ukončen, oba soupeři se považuji za poražené, pokud obdrželi stejný počet zásahů nebo ne obdrželi ani jeden zásah (v kordu), s vý jimkou eliminace, kde bojuji do rozho dujícího zásahu bez časového omezení — Fleret a šavle jsou tzv. konvenční zbraně — je zde určen - ► chod zbraní. Technika. Šermíři musí zvládnout: 1 techniku pohybu nohou, 2. techniku dr žení a ovládáni zbraně, 3. techniku šermířských akcí (tzv. škola šermu). Pohy by nohou slouží jednak k udržení roze stupu, jednak napomáhají k dosaženi zásahu (váži se na pohyb ozbrojené pa že). Jednoduché pohyby nohou: posun, odsun, výpad, překrok, zákrok, předskok, záskok, fleš - viz hesla. Spojité pohyby nohou: posun - výpad (viz patinando), posun - fleš, předskok - výpad (viz ballestra), předskok - fleš. Jedno duché pohyby nohou na obnoveni úto ku: appel, fleš, dvojný výpad (viz radoppio), z výpadu střeh vpřed fleš atd. Spojité pohyby nohou na obnovení úto -----------------------r — ku: např. z výpadu střeh vpřed - posun ' — r3 E a fleš nebo z výpadu střeh vpřed i a předskok - výpad. Všechny pohyby A D C D * B B a akce vycházejí ze š. postoje, tzv. -*■ 1.5-ZO 2 .° střehu. — Držení a ovládání zbraně 2,0 7,0 70 2 P předpokládá zvládnutí: a) šesti poloh rukou (jednotlivé polohy se tvoří rotaci a pohyby ozbrojené paže), b) tří poloh zbraní: - ► střehu, - ► linky, - * výzvy 1 (výzvy jsou polohy totožné s kryty). — i Šermířské akce se nacvičuji podle tzv. 1 £ 1 __ i “ 1 I . školy šermu. Akce jsou buď jednodu B A ché: bod, sek, kryt, předbod, odbod, y-i°i |k ID odsek (viz hesla), nebo složité: útočné 5.0 7,0 5,0 7,0 2,0 ř- 2 '° a obranné. Útočné akce jsou: -«■ útok, - ► odveta (riposta), protiodveta (kon — -------------- 14 .0 18.0 tra riposta), - ► rimesa, - * pokračování útoku (redoublement) a -» obnova úto ku, - * protiútok. Obranné akce jsou -*■ Planš: / pro šerm kordem a šavli, II pro šerm fleretem — A středová čára, B stře kryty a změny rozestupu. — Taktika. Je hová čára, C konečná čára, D výstražná čára, E prodlouženi planše.
219 ných k jeho porážce; jestliže se používá stva žen ve fleretu; v soutěži jednotliv 1971 Stankovič (SSSR) signalizačního přístroje, šermíři při zá ců může být každá země zastoupena 1973 Noel (FRA) pasu strany nemění. — Přestupky jen 3 závodníky, MS (od 1906 muži, od 1974 Romankov (SSSR) a tresty. Při boji nesměji šermíři zavinit 1929 ženy), ME (1921-35 a 1981), 1975 Noel (FRA) nebo úmyslně vyvolat srážku (tj. vzá MSJ (od 1950) Mezinár turnaje: Svě 1977 Romankov (SSSR) jemný dotek soupeřů bojujících v těs tový pohár v šermu (5-7 turnajů roč 1978 Flament (FRA) ném rozestupu), při fleši narazit na sou ně, přitom jeden z těchto turnajů je 5. F. Koukal (ČSSR) peře, otáčet se zády k soupeři při útoku určen FIE jako Pohár mistrů evrop 1979 Romankov (SSSR) nebo ústupu, ve fleretu a kordu úmysl ských zemi). U nás je nejvyšši soutěži 1981 Smirnov (SSSR) ně zasáhnout cizí předmět (podlahu M ČSSR jednotlivců a družstev. Me 1982 Romankov (SSSR) ap ), přikládat neizolované části zbraně zinárodni turnaje konané u nás: Peterův 1983 Romankov (SSSR) na vodivou vestu, dotýkat se části el memoriál ve fleretu mužů (Praha), Tva- Družstva vybaveni, úmyslně vyvolat nebo prodlu růžkův memoriál v šavli (Brno), Memori 1937 Itálie žovat přestávky v boji, sejmout masku ál Martinenga v kordu (Bratislava), Lá 1938 Itálie před rozhodnutím vrchního rozhodčiho, zeňský pohár v kordu (Karlovy Vary). — 3 ČSR dopustit se surově vedených seků nebo Literatura: Arkaďjev, V. A.: Fechtovani- 1947 Francie bodů Přestupky jsou trestány: prostou je (Šerm.). Moskva 1954. Černohorský, 1949 Itálie nebo přísnou výstrahou - platné pro zá J.: Škola šermu fleretem a kordem. Pra 1950 Itálie pas, v připadá opakování zrušením sou ha. 1956. Kevey, J.: Szirmierka ve sza- 1951 Francie časně daného zásahu nebo odečtením ble (Šerm šavlí). Varšava 1952. Pravidla 1953 Francie jednoho zásahu; zvláštní výstrahou - šermu: Praha 1983. Skýva, S.: Šerm ša 1954 Itálie platnou pro kolo, eliminaci nebo utkání vli. Praha 1961 Trohař, R.: Základy šer 1955 Itálie družstev, v případě druhého opakováni mu. Praha 1973. Vass, I : Degenfechten 1957 Maďarsko vyloučením bez výstrahy nebo po vý (Šerm kordem). Badapešf 1969. Czaj- 1958 Francie straze. — Vrchní rozhodčí šermíře vyvo kowski, Z:. Szirmierka na szpada (Šerm 1959 SSSR lává, kontroluje jejich vybaveni, dohlíží kordem). Varšava 1977 Syposs, Széke- 1961 SSSR na postranní a pozemní rozhodčí, časo ly: Vivó ABC (Šerm ABC). Budapest 1962 SSSR měřiče, zapisovatele atd., trestá přes 1971. Beck, E.: Fechtlektionen (Šermíř- 1963 SSSR tupky pravidel a rozhoduje o zásazích. ské lekce). Mnichov 1978. 1965 SSSR 1966 SSSR Ve fleretu a kordu mu pomáhají 2 po Výsledky mistrovství světa v šermu 1967 Rumunsko stranní rozhodčí (každý sleduje činnost neozbrojené paže jednoho šermiře), Rok a místo konáni: 1937 Paříž, 1938 1969 SSSR v šavli 4 postranni rozhodčí. Míněni kaž Piešťany, 1947 Lisabon, 1948 Haag (že 1970 SSSR dého z postranních rozhodčích plati ja ny), 1949 Káhira, 1950 Monte Carlo, 1971 Francie ko jeden hlas, názor vrchního rozhodčí 1951 Stockholm, 1952 Kodaň (ženy), 1973 SSSR ho jako 1 'h hlasu. — Soutěže jednotliv 1953 Brusel, 1954 Lucemburk, 1955 Aim, 1974 SSSR ců jsou organizovány: a) způsobem Londýn (ženy), 1957 Paříž, 1958 Filadel 1975 Francie skupinovým, b) způsobem smíšeným ve fie, 1959 Budapešť, 1961 Turín, 1962 Bu 1977 SSSR čtyřčlenných skupinách, c) přímou eli enos Aires, 1963 Gdaňsk, 1965 Paříž, 1978 Polsko minací. d) způsobem smíšeným a šesti 1966 Moskva, 1967 Montreal, 1969 Ha 1979 SSSR členným finálem, e) způsobem smíše vana, 1970 Ankara, 1971 Vídeň. 1973 Go 1981 SSSR ným a osmičlenným finálem. O způso teborg, 1974 Grenoble. 1975 Budapešť, 1982 SSSR bu vybojováni soutěže rozhoduje pořa 1977 Buenos Aires, 1978 Hamburg, 1979 1983 Francie datel — Odstoupi li závodník během Melbourne, 1981 Clermont Ferand, 1982 Kord zápasu pro zranění, diskvalifikaci nebo Aim, 1983 Vídeň 1937 Schmetz (FRA) 1938 Pécheux (FRA) z jiných vážných důvodů, připadá v eli Muži minaci vítězstvi soupeři, ve skupinovém Fleret 1947 Artiaas IFRA1 T949 Mangiarotti (ITA) způsobu připadá vítězství soupeři v při _ 1937 Marzi (ITA) Guaragna (ITA) 1959 Luchow (DÁN) pádě, že ve chvíli odstoupení v zápase W vedl. Soutěže čtyřčlenných družstev 1947 d'Oriola (FRA) 1951 Mangiarotti (ITA) jsou organizovány skupinovým, elimi- 1949 d'Oriola (FRA) 1953 Sákovics (MAĎ) 1954 Mangiarotti (ITA) načnim nebo smíšeným způsobem. 1950_ Nostini (ITA) il di Aosa (ITa ) 1955 Anglesio (ITÁ) 0 způsobu vybojování rozhoduje pořa 1957 Monyal (FRA) datel. Utkání však konči zápasem, po 1953 d'Oriola (FRA) 1958 Hoskyns (VBR) kterém je vítěz utkání družstev zcela 1954 d'Oriola (FRA) jasný (zpravidla po devátém vítězství 1955 Gyuricza (MAD) 1959 Chabarov (SSSR) 1957 Fúlóp (MAĎ) 1961 Guittet (FRA) jednotlivců jednoho družstva). Na žá 1962 Kausz (MAĎ) dost kapitána družstva může vystřídat 1958 Bergamini (ITA) náhradník jednoho člena z družstva,, 1959 Jay (VBR)... 1963 Losert (RAK) v případě odstoupeni člena družstva (s 1961 Parulski (POL) 1965 Nemere (MAĎ) 1966 Nikančikov (SSSR) výjimkou diskvalifikace) pokračuje ná 1962 Svešnikov (SSSR) 1967 Nikančikov (SSSR) hradník od stavu zápasu, kdy došlo 1963 Magnan (FRA) k odstoupení. — Soutěže. OH (od 1896 1965 Magnan (FRA) 1969 Andrzejewski (POL) v šermu fleretem a šavlí, od 1900 v šer 1966 Svešnikov (SSSR) 1970 Nikančikov (SSSR) 1967 Puťatin (SSSR) mu kordem, od 1924 v šermu fleretem 1971 Kriss (SSSR) Wessel (NSR) žen; od 1904 družstva mužů ve fleretu, "1973 Edling (SVĚĎ) Wessel (NSR) 1974 Edling (SVÉD) od 1908 v kordu a šavli, od 1960 druž
šerm
220
šerm 1975 Pusch (NSR) 1977 Harmenberg (ŠVÉD) 1978 Pusch (NSR) 1979 Ribaud (FRA) 1981 Székely (MAD) 1982 Papp (MAĎ) 1983 Borrmann (NSR) Družstva 1937 Itálie 1938 Francie 1947 Francie 1949 Itálie 1950 Itálie 1951 Francie 1953 Itálie 1954 Itálie 1955 Itálie 1957 Itálie 1958 Itálie 1959 Maďarsko 1961 SSSR 1962 Francie 1963 Polsko 1965 Francie 1966 Francie 1967 SSSR 1969 SSSR 1970 Maďarsko 1971 Maďarsko 1973 NSR 1974 Švédsko 1975 Švédsko 1977 Švédsko 1978 Maďarsko 1979 SSSR 1981 SSSR 1982 Francie 1983 NSR Šavle 1937 Kovács (MAĎI 1938 Montano (ITA) 4. ŠMěgyarJČSR) 1947 Montano (ITA) 1949 Dare (ITA). 1950 Levavasseur(FRA) 1951 A. Gerevich (MAĎ) 1953 Kovács (MAĎ) 1954 Kárpáti (MAĎ) 1955 A. Gerevich (MAĎ) 1957 Pawlowski (POL) 1958 Rilskij (SSSR) 1959 Kárpáti (MAĎ) 1961 Rilskij (SSSR) 1962 Horváth (MAĎ) 1963 Rilskij (SSSR) 1966 Pawlowski (POL) 1966 Pawlowski (POL) 1967 Rakita (SSSR) 196T Sltfjak (SSSR) 1970 Pézsa (MAĎ) 1971 Maffei (ITA) 1973 Montano (ITA) 1974 Montano (ITA) 1975 Nazlimov (SSSR) 1977 S. Gerevich (MAĎ) 1978 Kravopuskov (SSSR) 1979 Nazlimov (SSSR)
1981 Wodke (POL) 1982 Kravopuskov (SSSR) 1983 Etropolski (BUL) Družstva 1937 Maďarsko 1938 Itálie 1947 Itálie 1953 Maďarsko 1954 Maďarsko 1965 Maďarsko 1957 Maďarsko 1958 Maďarsko 1959 Polsko 1961 Polsko 1962 Polsko 1963 Polsko 1965 SSSR 1966 Maďarsko 1967 SSSR 1969 SSSR 1970 SSSR 1971 SSSR 1973 Maďarsko 1974 SSSR 1975 SSSR 1977 SSSR 1978 Maďarsko 1979 SSSR 1981 Maďarsko 1982 Maďarsko 1983 SSSR Ženy Fleret 1937 Maverová (NĚM) 1938 M. Sedivá-Krůbová (ČSR) 2. C. Slabochové (ČSR) 4. A. Hausteinová (ČSR) 6. V. Sajdová (ČSR) 1947 Můllerová-Preisová (RAK) 1949 Múllerová-Preisová (RAK) 1950 Garilheová (FRA) 1951 Eleková (MAĎ) 1953 Camberová (ITA) 1954 Lachmannová (DÁN) 1955 Dómólkyová (MAĎ) 1957 Zabelinová (SSSR) 1958 Kiselevová-Rastvorovová (SSSR) 1959 Jefimovová (SSSR) 1961 Schmidová (NSR) 1962 Szabóvá-Orbánová (RUM) 1963 Rejtóová (MAĎ) 1965 Gorochovová (SSSR) 1966 Samusenková (SSSR) 1967 Zabelinová (SSSR) 1969 Novikovová (SSSR) 1970 Gorochovová (SSSR) 1971 Demailleová-Chantalová (FRA) 1973 Nikonovová (SSSR) 4. Ráczová-Lokšová (ČSSR) 1974 Bobisová (MAĎ) 1975 Stahlová (RUM) 1977 Sidorovová (SSSR) 1978 Sidorovová (SSSR) 2. Ráczová-Lokšová (ČSSR) 1979 Hanischová (NSR) 1981 Hanischová (NSR)
1982 Siljazovová (SSSR) 1983 Vaccaroniová (ITA) Družstva 1930 Maďarsko 1931 Maďarsko 1933 Maďarsko 1934 Maďarsko 1935 Maďarsko 1937 Maďarsko 1947 Dánsko 1948 Dánsko 1949 nekonáno 1950 Francie 1951 Francie 1952 Maďarsko 1953 Maďarsko 1954 Maďarsko 1955 Maďarsko 1956 SSSR 1957 Itálie 1958 SSSR 1959 Maďarsko 1961 SSSR 1962 Maďarsko 1963 SSSR 1965 SSSR 1966 SSSR 1967 Maďarsko 1969 Rumunsko 1970 SSSR 1971 SSSR 1973 Maďarsko 1974 SSSR 1975 SSSR 1977 SSSR 1978 SSSR 1979 SSSR 1981 SSSR 1982 Itálie 1983 Itálie Výsledky mistrovství Evropy v šermu Rok a místo konáni: 1921 Pařiž, 1922 Pa říž (kord) a Ostende (šavle), 1923 Haag, 1925 Ostende, 1926 Budapest a Osten de (kord), 1927 Vichy, 1929 Neapol, 1930 lutych, 1931 Vídeň, 1933 Buda pešť, 1934 Varšava, 1935 Lausanne, 1981 Foggia, 1982 Módling, 1983 Lisa bon Muži Fleret 1926 Chiavacci (ITA) 1927 Puliti (ITAI 1929 Puliti (ITA) 1930 Gaudini (ITA) 1931 Lemoine (FRA) 1933 Guaragna (ITA) 1934 Gaudini (ITA) 1935 Gardere (FRA)
JS8-1_ BsrelLUHA)_ 1982. Nunna (ITA) 1983 Boreiía (ITA^ Družstva 1929 Itálie 1930 Itálie 1931 Itálie
Šířek
221 1933 Itálie 1934 Itálie 1935 Itálie Kord 1921 Gaudin (FRA) ,.v 1922 Heidé (NOR) 1923 Brouwer (HOL) 1926 Tainturier (FRA) 1927 Buchard (FRA) 1929 Cattiau (FRA) 1930 Cattiau (FRA) 1931 Buchard (FRA) 1933 Buchard (FRA) 1934 Dunay(MAĎ) 1935 Drakenberg (ŠVÉD) 1981 Mazzoni (ITA) 1982 Carrard (SVÝC) 1983 Pusch (NSR) Družstva 1930 Belgie 1931 Itálie 1933 Itálie 1934 Francie 1935 Francie Sav|e 1922 de Jong (HOL) 1923 de Jong (HOL) 1925 Garay (MAĎ) 1926 Gombos (MAĎ) 1927 Gombos (MAĎ) 1929 Glykais (MAĎ) 1930 Piller (MAĎ) 1931 Piller (MAĎ 1933 Kabos (MAP) T934 Kabos(MA5) 1935 Gerevich (MAĎ) 1981 Gedóvári (MAĎ) 1982 Pigula (POL) 1983 Scalze (ITA) Ženy Fleret 1929 Mayerová (NĚM) 1930 Addamsová (BEL) 1931 Mayerová (NĚM) 1933 Neliganová (VBR) 1934 Eleková (MAĎ) 1935 Eleková (MAĎ) 1981 Sparaciariová (ITA) 1982 Vaccaroniová (ITA) 5. Réczová-Lokšová (ČSSR) 1983 Hanischová (NSR) šermírna, místnost vybavená pro tré nink a závody v šermu. Rozloha: pro 4 planše 22 x 26 m, pro 8 planši 26 x 48 m, výška minim. 3,5 m. Podla ha musi být pružná a neklouzavá, okna máji být na podélných stranách, umělé osvětlení má mít 400-500 luxů. Speciální vybavení: -»planše, el. signalizační pří stroje ( + přídavná světla a pevně za budovaná signální světla na čelních stranách u každého planše), světelné ukazatele počtu zásahů, hodiny na mě řeni čistého času. šestidenni cyklistick é závody, hlav ni soutěž profesionálních dráhových jezdců. Vznikly v Anglii koncem 19 stol.
jako zkouška trvanlivosti jízdních kol. Pův. jako závody jednotlivců, později závody dvojic na cyklistické dráze. Ko nají se na krytých drahách v zimním ob dobí. — Amatérské š. c. z. byly uspořá dány v ČSSR poprvé v Brně 1960. šestidílná soustava tělesné výcho vy pracujících, spojeni 6 skupin pohy bů v náplni hodin TV. Vypracoval ji A. A. Zikmund, ředitel Infyskultu (Státního ústředního ústavu tělesné kultury) v Moskvě ve spisu Základy tělovýchovy pracujících, který vyšel po III. kongresu RSI. Soustava obsahovala: 1. pohyby přirozené (chůze, běh, házení, nošení, hry, plavání), 2. pohyby analytické (prostná, cvičeni s nářadím, visy, podpory, šplh, lezení), 3. pohyby nápravné (cvi čení relaxační, dechová a cvičení kom penzující vlivy jednostranného zaměst nání), 4. pohyby bojové (zápas, box, šerm, střelba), 5. pohyby esteticko-rytmické (tělocvičné tance, zpěv, vyjádře ní hudby pohybem, estetizováni pra covních pohybů), 6. pohyby dopravní (lyžováni, brusleni, sáňkováni, veslová ní, plachtění, jízda na koni, na kole, na motocyklu aj. a průprava k nim). Ve cvi čebních hodinách se mělo uplatňovat všech šest skupin pohybů, šestidenni soutěž FIM viz Mezinárod ni šestidenni motocyklová soutěž Enduro. Ševcovová Ljudmiía, *1934, sov. atletka, běžkyně na stř. tratě. Olymp, vítězka 1960 v běhu na 800 m (2:04,3). Vytvořila SR na 800 m 1960 (2:04,3). šíjové svalstvo, svaly v krajině zadni strany krku, uplatňujíc! se jako vzpřimovače páteře a při extenzi a rotaci hlavy. K š. s. patří sval řemenový (m. splenius), sval polotrnový (m. semispinalis capitis), dlouhý sval zádový (m. longissimus capitis) a drobné svaly subokciitální (podtýlni). ikolová-Balatková Helena, *1949, čs. lyžařka, ZMS. Na ZOH 1972 ziskala bronzovou medaili v běhu na 5 km (6 3 x 5 km, 17.-5 km). Šilkov Boris, *1927, sov. rychlobruslař. Olymp, vítěz 1956 na trati 5 000 m. Mistr světa a mistr Evropy 1954 v klas. čtyřbo-
Boris šilkov
ji, v němž se stal i držitelem stříbrných medaili z MS 1953 a 1957 a bronzové z MS 1955, Šim ák Milan, *1953, čs. automobilový závodník, ZMS. Mistr Evropy v závo dech motokár (C 2) 1980. Šim on Eduard, 1889-1974, středoškol ský profesor. Před 2. svět. válkou lektor Čes. vzdělávacího kursu pro učitele tě locviku na stř. školách, po osvobození na Ústavu pro vzdělávání prof. TV při UK v Praze. Vynikající atl odborník, pro pagátor přirozeného tělocviku, sport, her a plaváni, ve 30. letech spoluautor osnov TV pro stř. školy. Spisy: Odbíje ná, 1925; Lehká atletika, 1931; Tělocvik na středních školách (spolu s E. Roubalem), 1934. Šimůnek František, *1910, čs. lyžař. Účastník ZOH 1932 (8.-závod sdružený, 23.-skok, 28 -18 km), 1936 (5.-závod sdružený, 5.-štafeta 4 x 10 km, 11.-18km) a 1948. Startoval na MS 1930, 1931 (19,-závod sdružený), 1933 (2.-4 x 10 km, 10.-18 km), 1935 a 1937 (vždy 5.-4 x 10 km). Šimůnek Jaroslav, *1921, čs. kuželkář, ZMS. Člen družstva, které zvítězilo na MS 1962. Držitel bronzové medaile z MS 1957 ze soutěže jednotlivců [4. místo v soutěži družstev). Šimůnek Radomir, *1962. čs. cyklista, ZMS. Mistr světa v cyklokrosu 1983 a 1984. Držitel stříbrné medaile z cyklokrosařského MS 1982 a účastník MS 1981. Juniorský mistr světa 1980. Cyklis ta ČSSR 1983. Šindlerovi, Vlasta, ‘ 1921, čs. kuželkářka, ZMS. Mistryně světa v soutěži jednotlivkyň 1962 a ve dvojicích 1966 (s -* M . Mikulčíkovou). Vybojovala stříbr né medaile na MS 1968 (družstva: dvo jice s - ► M. Švorbovou; 4,misto v sou těži jednotlivkyň) a ME 1964 (družstva). Účastnice MS 1959 (5.-družstva). Šinová-Matoušková Matylda, ‘ 1933, čs. gymnastka, ZMS. Členka družstva, které získalo stříbrnou medaili na OH 1960 a MS 1958 a bronzovou na OH 1952 (5.-6. ve společných prostných). Účastnice OH 1956 (5.-družstvo). šíp. střela vystřelovaná z luku. Skládá se z dříku (duralové trubky), špička je opatřena kovovým hrotem, konec kon číkem z plastické hmoty se zářezem pro vkládání na tětivu, kormidla (opeře ni) jsou z plastické hmoty. Kormidla a končík musi být označeny stejnou barvou. Hrot je vsazen do trubky dříku, zvyšuje hmotnost předni části šípu a posouvá tak těžiště před střed šípu. Umístění těžiště ovlivňuje let šipu. Šípy v sadě musi mít shodnou hmotnost, tu host i rozměry. šipky viz darts. Šířek Jindřich, *1951, čs. sport, potá pěč, ZMS. Úspěšný reprezentant ČSSR
1
Široký v ploutvovém plavání na dlouhých tra tích 1969-79. Získal 35 titulů mistra re publiky a stal se držitelem řady čs. re kordů. Na zavodni činnost navázal úspěšnou trenérskou prací. Široký Petr, 1903-1983, čs. let. akrobat. Startoval v nár. soutěži v let. akrobacii 1935 (3. místo), v mez. soutěži v akroba cii v Rumunsku 1935 (1. místo ve skupi nové akrobacii) a 1938 (1. místo), v mez. soutěži v akrobacii při OH 1936 (2. mís to), v mez. leteckém mítinku ve Švýcar sku 1937 (2. a 3. místo v akrobacii), široký transfer, přenos mezi oblastmi obsahově vzdálenými, nepřibuznými. Experimentálně potvrzen v učebních si tuacích ze 30-50%. Pojem š. t. není přesné vymezen V antropomot. se š. t. týká přenosu pohybových schopností a dovednosti mezi vzdálenějšími sféra mi sport, činnosti. V. M. Zaciorskij (1966) rozlišuje: transfer přímý, paralel ní rozvoj dvou nebo více vnitřních před pokladů k určité činnosti, když záměrně byla zdokonalována pouze jedna, a transfer nepřímý, rozvoj jedné schop nosti nepůsobí bezprostředně na zdo konalení jiné, ale vytváří předpoklady, které jsou nezbytné pro jeji zdokonale ni. Metodologicky je š. t. problematic kou oblastí. $karvan Jaroslav, '1944, čs. házenkář, ZMS Brankář mužstva, které zvítězilo na MS 1967 a získalo stříbrné olymp. medaile 1972. Účastník MS 1970 (7. místo). V družstvu Dukly Praha hrál ve finále PMEZ 1967 a 1968. Škoda viz Laurin a Klement. Škoda Jiii, '1956, čs. cyklista, ZMS. Člen družstva, které získalo v silničním závodě na 100 km bronzové medaile na OH 1980 a MS 1981. Účastník Závodu miru 1977-78, 1981-84, 1977 obsadil 4. a 1978 5. misto v soutěži jednotlivců a ve všech ročnících byl členem druž stva, které obsadilo 3. místo. V závodě Tour de /'Avenir by\ 1984 v celk. klasifi kaci na 2. a 1980 na 4. místě. Cyklista ČSSR 1980. škola výrazu, otevřena 1893 -*G . Stebbinsovou v New Yorku pod ná zvem School o f Expression Byla prvni školou, v niž se uplatnily Delsartovy myšlenky o zušlechtění člověka pohy bem. Pohyb, výchova byla spojena i s kultivaci hlasu. školeni dobrovolných tělovýchov ných kádrů, organizované zvyšováni kvalifikace podle ->Jednotné kvalifika ce tělovýchovných kádrů pro cvičitele, trenéry, rozhodčí a zdravotníky, popř. další specialisty. — Školeni cvičitelů ČSTV se organizuje v ZRTV. turistice a v některých sportech, v nichž pracují vedle trenérů i cvičitelé, kteří vedou nezávodní výcvik. V ZRTV, turistice, lyžo vání a plavání organizují OV ČSTV ško
222 lení cvičitelů IV. třídy, jehož úspěšné absolvování je podmínkou k přijetí do školeni cvičitelů III. třídy. KV ČSTV or ganizuji školeni cvičitelů v horolezectví, Horské službě, lyžování, plaváni, ZRTV a turistice. Školení cvičitelů II. třídy za jišťuje ČÚV a SÚV ČSTV. Získání kvali fikace II. třídy je podmínkou pro přijetí do dálkového kursu cvičitelů I. třídy (další podmínkou je max. věk 45 let a maturita), který organizuje ÚV ČSTV ve spolupráci s Tělovýchovnými škola mi ČÚV a SÚV ČSTV. Dálkové kursy cvičitelů mají charakter dvouletého dál kového studia (pro cvičitele I. třidy ZRTV tříleté). Nejvyšším kvalifikačnim stupněm je diplomovaný cvičitel, který pracuje jako profesionální pracovník v oblasti masového rozvoje tělesné vý chovy. — školeni trenéru probíhá rov něž ve 4 stupních. Kvalifikace trenéra IV. třídy se získává pouze v atletice, fo t balu, basketbalu, cyklistice, házené, ledním hokeji, stolním tenisu, šachu, te nisu a volejbalu; školení organizuji OV ČSTV. Školení trenérů III. třidy organi zují KV ČSTV, školeni trenérů II. třídy ČUV a SÚV ČSTV. Získáni této kvalifi kace je zákl předpokladem pro přijetí ke studiu v dálkovém kursu trenérů I. třidy (další podmínkou je max. věk 45 let a maturita). Kurs je tříletý a orga nizuje jej ÚV ČSTV ve spolupráci s Tě lovýchovnými školami ČÚV a SÚV ČSTV a s fakultami těl. výchovy a spor tu v Praze a Bratislavě Jsou do něho přijímáni posluchači, členové ČSTV, kteří mají nejméně dvouletou trenérskou praxi ve funkci trenéra II. tř. Po absolvováni všech dílčich zkoušek, ob hájeni diplomové práce a složení závě rečné zkoušky obdrží absolventi vy svědčení opravňující' k výkonu trenér ské činnosti z povoláni v příslušném sport, odvětví. Absolventi fakult těl. vý chovy a sportu v Praze a Bratislavě s příslušnou sport, specializaci získávají jmenováni diplomovaný trenér. — Ško leni rozhodčich III., II. a I. tříd organizují příslušné výbory svazů ČSTV. Ústřední rozhodčí jsou pak jmenováni bez škole ni z nejlepšich rozhodčich I. třídy. Z řad ústředních rozhodčích jmenují výbory svazů ÚV ČSTV kandidáty do funkcí mez. rozhodčich. — Tělových, zdravot níci ČSTV mohou podle úrovně zdrav, a tělových, vzděláni získat jednu ze čtyř kvalifikačních tříd. Tělových, zdravotník IV. třídy je absolvent zdrav, školeni po řádaného OV ČSTV. Tělových, zdravot nik III. třídy musí být absolventem stř. školy a absolventem zdrav, školeni ČÚV nebo SÚV ČSTV Předpokladem získání kvalifikace tělových, zdravotník II. třidy je absolvováni lékařské fakulty s atestací z tělových, lékařství a školeni ČÚV nebo SÚV ČSTV Tělových, zdra
votníci I. třidy jsou jmenováni ÚV ČSTV z řad tělových, zdravotníků II. třidy. školní tělesná výchova, nedílná sou část výchovy a vzdělání všestranně roz vinuté osobnosti, uvědomělé, tělesně zdatné a výkonné mladé generace soc. společnosti. Má poskytovat mládeži po třebný fond pohyb, dovedností a návy ků a poznatků z oblasti TVS a těl. kultu ry, vypěstovat u ní kladný vztah k tělo cvičné a sport, činnosti a návyk aktivně a soustavně se ji věnovat. Š. t. v. má 2 zákl. formy (druhy): povinnou a dobro volnou (zájmovou). Na kvalitě a účinno sti povinné TV závisi zájem a účast žáků a studentů na dobrovolné organizované TVS i na jejím spontánním provádění ve volném čase. — Systém š. t. v. je souborem funkčně vzájemně spjatých prvků (subsystémů, vnějších podminek), nutných k plněni cílů výchovy a vzděláni mládeže specifickými tělo vých. a sport, prostředky v rámci dané -►školské soustavy. Tyto prvky tvoří: a) řidiči subjekt, tj. tělových pedagog a školská správa, v zájmových mimoškol. formách organizace podílející se na pohyb, rozvoji mládeže ve volném čase (ČSTV, SSM a jeho PO. Svazarm); b) vých. a did. prostředky; c) časové možnosti; d) materiální podmínky. Efektivnost systému š. t.v. závisi na správném fungování všech jeho prvků, především tělových, pedagogů a pří slušných článků celé školské správy. Vzdělání pedagogů je zajištěno pro uči telky mateřských škol na stř. pedag školách, pro učitele zákl. a stř. škol na VŠ (pro 1. stupeň zákl škol na pedag. fakultách, pro 2. stupeň na pe dag. fakultách a FTVS; učitelé TVS na VŠ jsou zpravidla absolven ty FTVS). V návaznosti na škol. studium se organizuje jednotný systém dalšího vzděláváni pedag. pracovníků s funkcí zejm. inovační (v aprobačním oboru) a specializační (v dalšich před mětech) — viz Ústřední ústav pro vzdě lávání pedagogických pracovniků, kraj ský pedagogický ústav, okresní peda gogické středisko Vykonavatelem ústředních řídicích funkcí státu v oblá sti výchow a vzdělání jsou ministerstva školství (CSR a SSR). V duchu zásad ních stranických a vládních usnesení a na základě přislušných zákonů vypra covávají koncepce rozvoje výchovy a vzděláváni, vydávají zásadni směrnice a normy pro vzdělávání mládeže i do spělých, schvaluji učební pomůcky, učebnice a metodické příručky, vykoná vají ústřední dozor, zřizuji védecko-výzk. pracoviště, nakladatelské a výrobně distribuční organizace pro oblast svého působení. Národní výbory (NV) odpoví dají za řízení výchovy a vzděláváni, za vytvářeni kádrových, organizačních
školská soustava ČSSR
223 a materiálních podmínek pro úspěšnou vých. vzdělávací činnost, a to krajský nár, výbor (KNV) na stř. školách, ško lách pro mládež vyžadující zvi. péči (kromě zvi. škol a škol při zdrav, zaříze ních), domovech mládeže, dětských vých. ústavech a vých. ústavech pro mlá dež, za činnost -^krajských pedagogic kých ústavů a kr. domu pionýrů a mlá deže. Pro otázky TVS je v pedag. oddě leních odboru školství KNV odb. pra covník — krajský inspektor TV; okresní nár. výbor (ONV) má působnost na ža tí. školách, zvi. školách, škol. družinách a škol. klubech, mateřských školách, dětských domovech, školách v přírodě, městských a místních domech pionýrů a mládeže, okr. pedag. střediscích a okr. domech pionýrů a mládeže. Pe dag. dozor na TVS je v odboru školství ONV zahrnut zpravidla do všeob. dozo ru a některý z okr. škol. inspektorů je pověřen jen koordinací otázek TVS, vý jimečně určen jen pro TVS. K pomoci pro řízení otázek TVS se zřizuje při -»okresnim pedagogickém středisku kabi net TV. Bezprostřední řídící funkci na jednotlivých školách a vých. zařízeních mají ředitelé škol a těchto zařizeni. — Vých. a did. prostředky jsou učivo, me tody a formy tělových, procesu a vých. působení v TVS. Učivem jsou těl. cviče ní, hry, sporty, tur. činnost, vých. a hy gienické návyky, poznatky z TV. Učivo stanoví -lučební osnovy. Vých. a did. metody nejsou v osnovách stanoveny, avšak osnovy uvádějí pro né zásadní pokyny. Počet hodin TV stanoví -*u čební plány. Pro povinnou TV jsou na zákl., stř. odb. školách a gymnáziích ur čeny 2 h týdně, na stř. odb. učilištích 1 hodina. Na gymnáziích je možnost zvý šit počet hodin na 3 týdně. Zvi. a po mocné školy mají v 1.-3. roč. 3 h, v ostatních roč. 2 hodiny. Kromě hodin oovinné TVS se může část žáků na 1 stupni zákl. školy účastnit nepovinného aředmětu pohyb, hry 1 h týdně, na 2. stupni zákl. školy a na gymnáziích neaovinného (volitelného) předmětu sport, hry 2 h týdně. Časové možnosti aro TVS se podstatně zvyšují ve -»škoách v přírodě, organizováním povinnéto plaveckého výcviku a —►lyžařských rýchovně výcvikových zájezdů. — V. t. ělesná výchova na vysokých školách, školní věk, obdobi od počátku povinié škol. docházky, tj. od 6. roku věku, jo ukončení návštěvy stř. školy, tj. do 18. roku. Rozlišuje se v souladu se strukturou současné vých. vzdělávací soustavy na mladší š. v. (1.-4. roč. zákl. školy), střední š. v. (5.-8. roč.) a starší š. i. (stř. školy). — Mladší š. v., období zv. druhého dětství, se vyznačuje prudsým, ale poměrně rovnoměrným a har monickým rozvojem fyz. a psych.
schopností. Potřeba pohybu pro vše stranný a zdravý vývoj děti je nezbytná. HI. prostředkem rozvoje dětské motoriky jsou hry. stále rušnější a postupně i kolektivnější a složitější, a to i s přimě řenými pravidly Hravá pohybovost děti se mění postupně v herní činnost, děti jsou schopny osvojovat si správnou strukturu pohyb, dovednosti, získávat postupně zákl. pohyb, fond pro další všestranný pohyb, rozvoj i pro některé sporty (plavání, gymnastiku, bruslení, zákl. herni činnosti aj.). Toto obdobi je zvlášť vhodné pro rozvoj obratnosti a pohyblivosti. — Střední š. v. tvoři ob dobi prepubescence a pubescence. Vyznačuje se zrychlením fyz., psych, i sociálního vývoje a jejich částečnou nerovnoměrnosti, a to jak z hlediska ontogeneze, tak vývoje chlapců a dívek. Tempo růstu dívek se zrychluje již v 10 letech a 3 roky prudce stoupá, pak se zpomaluje. Tempo růstu chlapců stou pá rovnoměrně až do 12 let, pak se prud ce zvyšuje a teprve po dosažení 14 let zpomaluje. Podobné probíhá vývoj těl. hmotnosti a pohlavní vývoj chlapců a dívek. V 11 a 12 letech chlapci do puberty teprve vstupují, většina dívek se v ní již nachází. V této vývojové eta pě mají chlapci a divky nadále velmi příznivé podminky pro pohyb rozvoj a také zvýšenou potřebu tělových a sport, aktivity. Jejich somatické a funkční poměry umožňuji náročnou pohyb, činnost a osvojování složitějších pohyb, struktur. Je to období velmi vhodné pro rozvoj rychlosti, obratnosti i dynamické a výbušné sily a pro vytvá ření návyku správného držení těla. Ve věku 13 a 14 let u většiny dívek puberta konči, pro většinu chlapců znamená její hl. období. Výrazné zvyšování svalové hmoty se projevuje zvětšováním silo vých schopností a zvi. výbušné a dyna mické sily a rychlosti. Pohyb, předpo klady chlapců a dívek v důsledku změn jejich somatických a funkčních poměrů a změn v jejich psychice se dále dife rencuji, u dívek relativně snižuji. Větši ně dívek vice vyhovuji cvičení pohybli vosti, rovnováhy a obratnosti, hry, pla vání, bruslení i lyžováni (běh a slalom). Organismus pubescentů spotřebuje značnou část energie pro svou přestav bu a nelze jej proto přetěžovat, zvi. je ho kardiovaskulární systém. Všestranný a harmonický rozvoj jedince však vyža duje i v tomto věku pravidelnou a inten zivní pohyb, činnost, diferencovanou v obsahu i formách podle skutečných předpokladů, zájmů a potřeb. V tomto období je zvlášť důležité, aby se kromě kompenzační funkce povinné TV zvýši lo i její formativni působení na žáka, na jeho chováni, na vývoj a upevnění jeho morálních a volních vlastností a na jeho
vztah k TVS. — Starší š. v... období adolescence, lze opět rozčlenit z hledis ka celkového rozvoje na dvě subobdobi: 15-16 a 17-18 let. V prvém fyz. vývoj dozrává, pohyb, předpoklady jsou té měř max., kromě schopnosti statické sí ly a kardiovaskulární vytrvalosti. Také vývoj psych, schopností se považuje celkově za ukončený. V mot. vývoji jde o prohlubováni, upevňování a doplňo vání pohyb, fondu, získaného v zákl. škole z hlediska všestrannosti; součas ně se žákům poskytuje možnost vyu žit a uplatnit se i v pohyb, činnostech podle osobních předpokladů. Na zvýše ní formativního vlivu TVS v tomto věku působí význ. i poznávací složka tělo vých. procesu, znalost správné techni ky, pravidel, významu TVS pro život jednotlivce i společnosti, zásad sport, tréninku, organizace hl sport, soutěži atd. školská soustava ČSSR, dlouhodobý program postupné přestavby celého školského systému. Cílem jeho realiza ce je poskytnout postupně všem mla dým lidem stř. a úplné stř. vzdělání, prohloubit dem. charakter celé sousta vy a zabezpečit vysokou úroveň vzdělá ní a výchovy veškeré mládeže i sou stavné zvyšování vzdělanostní úrovně dospělých občanů. 5. s. ČSSR byla schválena a vyhlášena v červnu 1976 ja ko „Projekt dalšího rozvoje čs. výchov ně vzdělávací soustavy". — Struktura vých. vzdělávací soustavy; a) Zařízeni pro předškol. výchovu — jesle (pro děti do 3 let) a mateřské školy (pro děti 3-6leté). Jesle jsou zařizenim zdrav, re sortu. Děti v nich jsou vedeny k soužiti s druhými dětmi a je jim poskytováno dost příležitosti k volnému pohybu a kolekt. pohyb, aktivitě. Mateřská ško la vytváří podmínky kolektivní vých. a zpravidla i bohatšiho pohyb, režimu. Tělových, činnosti a pobyt venku zaují mají většinu denniho pobytu dětí v ma teřské škole. Obsahuji hl. hry a napodo bivá cvičení. — b) Základní škola po skytuje 6-14letým dětem základy vše ob. polytech. vzdělání a výchovu a pří pravu ke studiu na stř. školách. První stupeň navazuje na předškol. výchovu a vytváří základ pro dalši soustavnou výchovu a vzdělání, pro všestranný a harmonický rozvoj žáků. Žáci si osvo juji zákl pohyb, dovednosti a návyky, potřebné pro další všestranný pohyb rozvoj. — Druhý stupeň zákl. školy sy stematicky rozviji, utřiďuje a prohlubu je zákl. poznatky o spol. a přírodních je vech, jejich vztazích a zákonitostech je jich působení, podněcuje a usměrňuje tvořivou a samostatnou činnost žáků, schopnost odpovědně pracovat, rozho dovat se a jednat. Intenzívním tělových, procesem, podněcováním a podporo-
školy v přírodě váním zájmové tělových, aktivity získá soustavu. Jsou to školní družiny a škol vají žáci potřebný fond pohyb, doved ní kluby, domy pionýrů a mládeže, sta nosti, návyků a poznatků z oblasti TVS nice mladých techniků, přirodovědců a upevňují svůj vztah k nim jako k trvalé a turistů, lidové školy uměni a jazykové součásti programu volného času. — c) školy Na práci škol navazuji dále a po Stř. školy poskytují všeob. polytech. máhají plnit jejich vých. a vzdělávací vzděláni a diferencované vzděláni od úkoly zejm. SSM a jeho PO, ČSTV borné. Člení se na: — stř. odb. učiliště, a Svazarm. — g) Výchova a vzděláváni poskytujici úplné stř. vzděláni v čtyřle dospělých je nedílnou součásti celotých učebních oborech a stř. vzděláni spol. vých. vzdělávacího systému a na ve tříletých a dvouletých. TV je povin vazuje na vých. a vzdělávání mladé ge ným vyučovacim předmětem (1 h týd nerace v rodině, na školách a ve spol. ně): — gymnázia, čtyřleté všeob. vzdě organizacích. Uskutečňuje se ve třech lávací polytech. školy, připravující ke samostatných oblastech: školské, pod studiu na VŠ i pro některá děl. povoláni nikové a mimoškolské; — h) š. s. ČSSR a technicko-hosp. funkce, kladoucí zvý doplňuje systém dalšiho vzdělávání pešené nároky na intelektuální dovedno dag. pracovniků, na němž se podílejí sti, zejm. v poloautomatizovaných a au -►U stredni ústavy pro vzděláváni peda tomatizovaných provozech. Funkci TVS gogických pracovníků aj. — V. t. školní na gymnáziích je zabezpečovat opti tělesná výchova, tělesná výchova na mální stupeň těl. zdatnosti a výkonno vysokých školách. sti, adekvátní fyz., mot. a morální pří školy v přfrodě, dočasný, zpravidla pravu žáků pro život, systém poznatků měsíční pobyt škol, jednotlivých tříd, o TVS a těl. kultuře a jejich vztah k TVS popř. vybraných skupin dětí ve zdravot jako nezbytné součásti životního reži ně příznivém prostředí bez přerušeni mu; — střední odb. školy a konzervato pravidelné škol. práce Jejich posláním ře, připravující dorost pro těch-hospo je upevnit zdrávi a zvýšit fyz. zdatnost dářská. některá sociální, vých., zdrav, dětí žijících ve velkých městech a prů a kulturně-osvětová povoláni i pro myslových oblastech. Organizuji se pro uplatněni v některých náročných děl. děti mateřských škol, pro 2.-4. roč. zákl. povoláních. Poskytují úplné stř odb. škol a pro 4.-8. roč. škol pro mládež vy vzdělání a umožňuji i dalši vysokoškol žadující zvi. péči. Z oblasti s horšími ské studium. Vzdělání na nich se orga podminkami pro zdravý vývoj dětského nizuje formou denního studia (pro ab organismu se vysílají do š. v p. i žáci solventy zákl. školy) a studia při za všech roč. zákl. školy a škol pro mládež městnání (především pro mladé dělníky vyžadující zvi. péči. V době mimo vyu s dvou- až tříletou praxi, ale také pro čováni se ve š. v p. organizuji tělových., absolventy ostatních stř. odb. škol sport a tur. zájmové činnosti, a gymnázií). TVS (v rozsahu 2 h týdně) í Škrland Zdeněk, "1914, čs. kanoista. je povinným vyučovacím předmětem Olymp vítěz 1936 v závodě kánoi dvojic na všech stř. odb. školách i konzervato na 10 000 m (spolu s -*V . Mottlem). Se řích. — d) Zařízeni pro mládež vyžadují í stejným partnerem se stal držitelem cí zvi. péči připravuji děti a dorost du stříbrné medaile v této kat. z MS 1938 ševně, smyslové, řečově a těl. posti- Na ME 1934 získal v kánoi dvojic na né a obtížně vychovatelné, a to od 10 000 m ( s K . Koníčkem) bronzovou 3.roku věku až po dospělost. Jednotlivé medaili. druhy škol přejimají v podstatě učební škvára František, 1907-1985, čes. tělo plány škol pro mládež zdravou a plní vých. pedagog, doc. FTVS UK Praha. kromě toho i úkoly rehabilitační a reso- Zakladatel ZvlTV (dnešní TV oslabe cializačni. Větší změny a příp. redukce ných) jako povinné formy škol. TV pro obsahu přicházejí v úvahu zvi. v TV zdravotně oslabené žáky. Metodiku vzhledem k druhu a stupni vady nebo ZvlTV rozvíjel na anat. a fyziol. základu, oslabeni TV jsou věnovány v 1.-3. roč. 3 podílel se na vypracováni osnov h týdně, ve 4.-8. roč. 2 h týdně. — e) a učebnic ZvlTV pro školy všech stup Vysoké školy připravuji vysoce kvalifi ňů. kované odborníky a věd. pracovníky Škvor Vladimír, '1918, čs. ragbista, pro všechny oblasti hosp. a spol. praxe. MS. Reprezentoval 1948 v utkání proti Součásti vých. vzdělávacího procesu je Itálii. Trenér nár. mužstva 1954-56 voj. příprava, branná výchova a TVS. a 1972-76. Autor příruček pro trenéry, Studium na VŠ je ve dvou rovnocen ragby. Zasloužilý trenér, ných formách: denni studium a studium šlacha, tendo, pevné vazivová část při zaměstnání. Učebni plány studijních -►svalu, kterou se sval upíná ke kosti, oborů jsou jednotné pro celou ČSSR. popř již sval konči v kůži. Skládá se — f) Na výchově mládeže mimo vyučo z tuhého vaziva, tvořeného snopečky vání se podílejí i dalši vých. vzdělávací a snopci kolagennich fibril. Na povrchu zařizeni, která doplňuji v ideové a orga š. je blána (peritenanium). V místech, nizačni jednotě čs. vých. vzdělávací kde je š. mech. exponována, bývá opa
224 třena vazivovou pochvou se synovií, jin de bývá ve š. tkáň chondroidni až kost ní v podobě sezamské kůstky, š. připo juje sval ke kosti pomoci Sharpeyových vláken. Toto spojeni je nesmírně odol né na tah. Š. na předloktí a bérci mají podobu silných provazců, jinde jsou š. krátké či ploché, někde vytvářejí silné blány, aponeurózy (aponeuróza břišní, dlaňová, chodidlová, zádová). — Nejčastějšim poraněním je porušení celistvo sti š. — natrženi nebo přetrženi, nejča stěji v místě úponu na kost nebo na přechodu masité části přímým násilim nebo lokálním přetiženim. Přetržení je nutné vždy řešit operačně, částečné lze léčit i konzervativně, šlajs (z angl slice), 1. ve stolním tenisu zákl. obranný - ► úder se spodní rotací mičku, hraný - ► forhendem i - ► bekhendem ze stř. vzdálenosti od stolu; 2. v tenisu úder se spodni a současně boční rotací, hraný forhendem i bekhendem. V soudobém tenisu se vysky tuje výjimečně při hráni zkrácených mí čů nebo - ♦ stopbolů. šlák, slg, viz frekvence veslařských cy klů. Šlapák, 1. čes. figurální kolový tanec z druhé pol. 19. a zač. 20. stol.; v němž se „šlapalo" vpřed, nazad, dokola; prudké šlapékové točeni bylo přerušo váno „šlapáním" na mistě. S. se ponej více tančil na polkově pochodové, pol kově kvapíkové a pochodové nápěvy; 2. obkročákový krok viz obkročák. šlapavý způsob běhu, těch. běhu sprintera ve startovním rozběhu po vý běhu z nízkého startu. Tělo běžce je ve výrazném náklonu, délka kroku postup ně narůstá. Svalová práce má max. in tenzitu, dokrok je za těžnicí těla. Celá oporová fáze probíhá na přední části chodidla. šlár Adolf. ' 1919, čs stolní tenista, MS. Mistr světa ve čtyřhře 1947. Člen vítězného družstva z MS 1947 a držitel stříbrných medaili z MS 1947 (smíšená čtyřhra), 1954 (družstva) a bronzových z MS 1936 (čtyřhra), 1937 (čtyřhra, druž stva), 1938 (družstva) a 1954 (čtyřhra). Šmejkal Josef, 1879—1942, čes. zápa sník klas. i volného stylu. Po vitězství na turnaji o mistra stř. Evropy 1903 pře stoupil k profesionálům, mezi nimiž do byl v těžké váze 1913 titul mistra Evropy a obsadil 2. misto na MS. Dosáhl řady úspěchů na zahr. turnajích. Zvláštní po pularity dosáhly zápasy J. Smejkala s - ► G. Frištenským (1904.1913 a 1923) Ve 20. a 30. letech působil jako mece náš čes. amatérských zápasniků. Šmíd Tomáš, '1956, čs. tenista, ZMS. Finalista juniorského turnaje Orange Bowl 1974. Vynikající partner ve čtyřhře (vyhrál v Římě 1979, v závěrečném tur naji WCT 1983, 2. na turnaji Masters
šplh
225 1983). Amatérsky mistr Evropy ve čtyř hře 1978 a vítěz dvouhry na Univerziádě 1977. Podílel se na získání Davisova po háru pro ČSSR 1980 a na vítězství ve Světovém poháru 1981. Spolu s P. Složilem zvítězili 1974 a 1975 v Galleově poháru. Smidl Václav, * 1940, čs. volejbalista, ZMS. Člen družstva, které zvítězilo na MS 1966. Držitel stříbrných medailí z OH 1964, MS 1960, 1962 a ME 1967. Účastník ME 1963 (5. místo).
Václav Smidl Šmiřák Martin, 1875-1959, pův. učitel, později středoškolský prof., zemský odb. inspektor TV na str. školách pro Moravu, doc. Vzdělávacího kursu pro učitelství tělocviku na stř. školách v Br ně, význ. sokolský pracovník, vynikající pedagog. Autor četných pohyb, skla deb a příruček pro cvičitele. šok [angl.j, reakce organismu na ná hlé, silné nefyziol. podněty z vnějšího nebo vnitřního prostředí. Na zákl. ner vového impulsu dochází k nedostateč nému zásobení postižené tkáně krví, mění se metabolické i nervové pocho dy. Příznaky, bezvědomí, snížení krevní ho tlaku, povrchní dýchání, poceni, omezení tvorby moči. Předcházení š. vychází z empirického zákona 5 T (tep lo, tekutina, tišící prostředky, ticho, transport). Šoltýsovi-Gantnerová Jana, ' 1958, čs. lyžařka, MS. Pátá na ZOH 1984 ve sjezdu. Startovala na ZOH 1976, 1980 (10. -sjezd, 21 .-obři slalom), MS 1978 a 1982. Pátá v Evr. poháru sjezdařek 1976. Šonka Jiři, * 1920, čes. lékař, doc. Kar lovy univ., doktor věd. Internista, zabý vá se poruchami metabolismu a vý znamem těl. cvičení u obezity a rekrea ce. Autor řady věd. i popularizačních prací, mnohé k problematice léčby obezity těl. cvičeními. Člen mez. věd. organizací. Laureát st. ceny K. Gott walda. Šorm Josef, * 1932, čs. volejbalista, ZMS. Držitel stříbrných medailí z OH 1964, MS 1960 a 1962. Účastník ME 1963 (5. místo).
Šormová-Neugebauerová Libuše, •1934, čs. volejbalistka, ZMS. Členka družstva, které zvítězilo na ME 1955 Dr žitelka bronzové medaile z MS 1960. Účastnice MS 1956 (4.) a 1963 (6. mís to)Sérový (mad. sor, poslovenštěno šór = řada), slov. lid tanec z Horehroní ve 2/4 taktu; tanči se ve dvou řadách proti sobě. S. se řadí mezi skoky. Začíná zpě vem tanečníků ve volném tempu, po udáni tempa několika ráznými dupy za číná vlastni tanec s dupákovými figura mi. šotyš (skotská), lid. a společenský ta nec ve 2/4 nebo 4/4 (alia breve) taktu středně rychlého tempa; tančí se ve formě párové, řadové i kruhové. K nám se dostal z Německa, zlidověl a poč. 19. stol. se stal tancem společenským. Vznikl jako zjednodušená verze z oblí beného kontratance Ecossaise, který byl v Evropě rozšířen koncem 18. stol. (Ecossaise = skotská). Byl spojován i s jinými tanci a vznikly tak šotyš-valčíky, šotyš-polky a šotyš-mazurky. Špačková, roz. Šlechtová Věra, nar. 1928, čs. plachtařka a sport, pilotka, ZMS. Účastnice celostátních plachtařských závodů 1955 (nejúspěšnější že na), 1957, 1969 a 1961. 1947-62 vytvořila 10 čs. a 1 SR v plachtařství a 2 čs. re kordy motorových letadel. Nositelka vyznamenání Za vynikající práci (1983) a diplomu Paula Tissandiera FAI. španělská jezdecká škola, zal. 1738 císařem Karlem VI. ve Vídni jako insti tuce pro zachování vysoké školy jez deckého uměni, tj. souboru nejvyššího školního použiti všech pohyb, schopno stí koně. Všechny figury vysoké školy vycházejí z přirozených pohybů koně, které je možno pozorovat i u zvířat ve volnosti. Figury vysoké školy se dělí na: prvky na zemi (viz krok, klus, cval, piafa, pasáž) a prvky nad zemí, tj. školni skoky (viz balotáda, kapriola, kurbeta, krupáda, leváda, mezair, pesáda). Koně ve š. j. š. jsou -» lipicáni, přípravu a předváděni koní provádějí jezdci tzv. Bereiter a Oberbereiter. Nejslavnějším ředitelem š. j. š. byl plk. Alois Podhajsky (1898-1973), který zachránil koně a zařízení školy za 2. svět. války a po válce obnovil její slávu po celém světě. Španělsko, Španělské království, stát v jz. Evropě na Pyrenejském poloostrově, 35,5 mil. obyv., hl. město Madrid. Olymp, zkr. ESP. TVS řídí Národní zastoupeni pro tělesnou výchovu a sport, finančně podporované státem i NOV. Zákonem o rozvoji TV 77/1961 z 23. 12. 1961 byl vytvořen i Národní institut tělesné vý chovy, který školi tělových, kádry a tre néry včetně tělových, lékařů a rehabili tačních pracovníků. Špan. amatérský sport podporují jednotlivá ministerstva
(financí, průmyslu atd.) v rámci resortů, školní TV je povinná i na církevních školách. Š. má vynikající sport, zařízení: 357 atl. drah, 3 230 fot. hřišť (fot. stadi ón v Barceloně s kapacitou 120 000 di váků patři k největším na světě), 1 380 gym. hal, 1 714 bazénů, 158 střeleckých zařízení, 14 velodromů, 3 245 basket balových hřišť atd. Nejrozšiřenějšími sporty jsou fotbal (164 000 členů), atle tika (168 000), basketbal (158 000), judo (32 000) atd. - Španělský olymp. výbor vznikl 1924. Účast na OH s přestávkami od 1900, na ZOH od 1948 Nejúspěšnějši byla špan. olymp. reprezentace v Moskvě 1980, kde ziskala 1 zlatou, 3 stříbrné a 2 bronzové medaile. Vynikají cích výsledků dosahuje špan. fotbal, basketbal, házená a další koletivní sporty. Špelinová Naďa. " 1933, čs. volejba listka, ZMS. Držitelka stříbrné medaile z ME 1958 a bronzové z MS 1960. Úča stnice MS 1962 (5.) a ME 1963 (6. mís to). Špinka Milan, * 1951, čs motocyklový závodník, ZMS. Mistr světa na ledové ploché dráze 1974, druhý 1976, třetí 1971, v družstvech druhý 1980, 1981 a 1982 (vždy s Kudrnou). Vítěz Zlaté přílby ČSSR 1973. Vždy na strojích Ja wa.
Milan špinka šplh, šplhání, 1. druh -v ručkování ne bo lezeni na šplhacim nářadí; jde o po hyb po svislých nebo šikmých tyčich (šplhadlech) a po lánech pomocí přita hování pažemi (tzv. shybů) a vzpírání nohama (tzv. přírazů). Příraz (sevřeni šplhadla) může být prováděn nárty ne bo chodidly, popí. smyčkou lana pres jeden nárt. Šplhat lze i bez přírazu (či sté ručkování), a to shyby nebo vysukováním pažemi se spuštěnýma nohama nebo s rytmickým zvedáním nohou (v souladu se shyby). Šplhat lze současně i na dvou tyčich nebo lánech, bez příra zu i s přírazem jedné nebo obou nohou. — Šplháni, zvláště bez přírazu, je vy datné cvičeni sily; 2. olymp. disciplína sport, gymnastiky 1896, 1904, 1924, 1932; na Vili. OH v Paříži 1924 získal Be dřich Šupčík zlatou medailí.
šplhová konstrukce šplhová konstrukce, zařízení pro za věšeni čtyř posuvných - ► šplhových ty či nebo lan v tělocvičnách a halách. No sník konstrukce je ohnut buď do tvaru U, nebo do tvaru L. Nosník ve tvaru U je svými konci zabudován do zdi a vypnut táhly s napínacími maticemi, nosník ve tvaru L je připevněn ke stropní kon strukci tělocvičny a kotevním šroubem upevněným na krátkém rameni je uko tven do zdi. Na nosníku jsou otvory pro zapadnuti háčků tyčí nebo háky pro za věšeni lan. šplhová tyč, ocelová trubka o průmě ru 42-48 mm (dř. se používalo tyčí dře věných) zavěšená na -*• šplhová kon strukci. Dolní konec trubky je zakončen čepem, který se zasazuje do podlahové podložky. S. t. posuvná je určena pro šplhová konstrukce zabudované v tělo cvičnách s výškou nosniku max. 6 m. Tyč je na horním konci opatřena háčky pro uchyceni a přesouvání na nosníku. Š. t. závěsná je určena pro šplhová kon strukce na letních hřištích s výškou no sniku 5 m, na horním konci je opatřena okem pro zavěšení na hák nosniku. Šport, 1. sl. tělových, vydavatelství, účelové zařízení SÚV ČSTV, zal. 1957, sídlo Bratislava; 2. deník SÚV ČSTV. Vychází od 1953, jako deník od 1965 v nákladu 60 000 výtisků. Má obdobné úkoly jako - ► Československý sport. Špott Jan. 1813-1888, čes. lékař, první doc. ortopedie, léčebného tělocviku a balneologie na lék. fakultě UK v Pra ze. Studoval ortopedický tělocvik u - ► P H. Linga ve Švédsku. S bratrem Kar lem založili 1843 první přírodoléčitelský ústav v Praze. Spisy: Nástin tělocviku iéčiteiského. Šprynar Zdeněk, "1922, čes. tělových, pedagog a funkcionář, docent teorie TK na FTVS UK Praha, první předseda redakční rady čas. Teorie a praxe těl. výchovy 1953—57, předseda TJ Sokol Malá Strana, člen věd. rady a politickových. komise ÚV ČSTV, autor řady pra cí k problematice teorie a systému TK. Nositel veř. uznání Za zásluhy o rozvoj čs. TV II. stupně. šroub, slg. ruláda, v ragby takt. způsob hry - * roje, většinou při rozehrání míče z autu (viz otočka). Hráč s míčem se otáčí zády k soupeři a předá míč těsně jej sledujícími spoluhráči. Ten obdobně předá míč dalšímu. Shluk hráčů tak po stupuje (roluje) s míčem hřištěm šikmo vpřed. Jestliže některý z takto postupu jících hráčů nenarazí na odpor soupeřů, otáčí se a běží přímo vpřed k brankovišti soupeřů. Šroubek Josef, 1891-1964, čs. hokeji sta, útočník. V reprezentaci sehrál 40 mezistátních utkání, účastník ME 1911-13, 1921-23, 1925-27, 1929, MS a ZOH 1920, 1924, 1928, mistr Evropy
226 1911, 1922, 1925 a 1929. Třetí na MS stvo diskvalifikováno, stejně jako při ztrátě kolíku, pokud jej nezvedne bě 1920. štafeta [z it. stafetta], 1. - * štafetový žec, který jej upustil, kolík, 2. atletice a plavání štafetový zá štafetový běh, 1. v atletice též roze vod; 3. štafetové družstvo, skládající se stavný běh, zkráceně štafeta, běh nej v oficiálních štafetových závodech ze 4 méně tříčlenných družstev s předává závodníků v lyžováni ze 4 nebo 3 běžců. ním - ► štafetového koliku po proběh Štafeta Dukla-Praha, tur. akce pořá nuti určitého úseku. Podle místa konání daná od 1975 v pětiletých cyklech na se rozlišují š. b. terénní, silniční, ulicemi počest ČSS. Poprvé byla uspořádána města a na dráze, podle délky úseků 1975 ke 30. výročí osvobozeni. Druhá štafeta sprinterská, čtvrtkařská, půlkařštafeta měla trasu Dukla-Bratislava-Pra- ská, mílařská nebo s různě dlouhými ha a její závěr byl součástí Celostátního úseky. Rekordy se vedou pouze ve šta spartakiádního tur. srazu v Praze. Na fetách na dráze na tratích 4x100m , nesení štafety se podílely všechny spol 4 x 200 m, 4 x 400 m, 4 x 800 m a organizace. V průběhu štafety 1985 by 4 x 1 500 m (jen muži). Při š. b. na dráze la organizována bohatá tur. činnost musí být štafetový kolík předán (viz šta v okresech a krajích, štafeta nesla zdra fetová předávka) v tzv. předávacím úze vice a závazky věnované 40. výročí mí, které měří 20 m (10 m dopředu osvobození ČSSR a ČSS 1985. Přícho a dozadu od mety vyznačující jednotli dem štafety do Prahy byl zahájen Celo vé úseky). Pro posouzeni regulérnosti státní spartakiádní turistický sraz na předávky je rozhodující poloha kolíku, Džbánu. nikoli trupu nebo končetin běžců. Po štafetová předávka, též štafetová předání musí běžec předávající kolik odevzdávka, předáni - * štafetového zůstat ve své dráze, dokud neproběhne kolíku v předávacím území, dlouhém celé pole závodníků. S. b. 4 x 100 m se 20 m, dobíhajícím běžcem běžci vybíha běží celý v oddělených drahách, jícímu. Ve sprinterských štafetových 4 x 200 m a 4 x 400 m jen první tři zatáč bězích do 4 x 200 m vybíhá přijímající ky, pří účasti 2 nebo tří štafet se dopo běžec z náběhového území, dlouhého ručuje běžet v oddělených drahách jen 10 m, v okamžiku, kdy předávajíc! na první zatáčka. Štafetové družstvo může běhne na kontrolní, výběhovou značku. v jednotlivých postupových kolech bě Dobře provedená š. p. proběhne v nej- žet v jakémkoli pořad! závodníků, nebo vyšši rychlosti obou běžců na vzdále může vyměnit 1-2 běžce, nebof druž nost přirozeně natažených paži asi ve stvo tvoří 6 předem nahlášených závod 4/5 předávacího území. Tech. ideální je níků. — Na programu OH, MS a ME jednokroková předávka, obvykle je a při mezistátních utkáních jsou zařazo však vicekroková. Rozlišuji se dva zákl. vány jen štafety4x 100m a4 x 400m způsoby š. p.: a) spodním obloukem pro muže i ženy. V. t. běh; 2. v lyžováni, (spodem, zespoda), kdy přibíhající pře závod v běhu na lyžích tří- nebo čtyř dává kolík pohybem paže dolů, dopře členných družstev podle rozpisu závo du a vzhůru; je přirozenější a častější; du. Závodnici startují hromadně ze star b) horním obloukem (horem, zeshora], tovní čáry, kterou tvoří oblouk o polo pohybem paže nahoru, dopředu a dolů. měru 100 m. Od startu jsou jednotlivé Podle toho, do které ruky vybíhající bě stopy vedeny rovnoběžně 100 m, potom žec kolík přijímá, se rozlišuje předávka se postupně sbíhají. Předávání štafety vnitřní, tj. do vnitřní, levé paže vzhle se provádí dotekem ruky kterékoli části dem ke směru běhu v zatáčce, a předá těla následujícího běžce v obdélníko vka vnější, tj. do vnější, pravé paže. Po vém území o délce 30 m. 100 m po star vnější předávce si musí běžec kolik pře tu a 200 m před cílem se nesmí bruslit ložit z pravé ruky do levé, čímž se naru na lyžích. Délky tratí: muži a junioři šuje rytmus běhu. Proto se při moder 10 km, dorostenci st. 7 km, dorostenci ním, tzv. frankfurtském způsobu štafe ml. 5 km, žáci st. 3 km, žáci ml. 2 km. Že tového běhu kombinuji dvě vnitřní ny, juniorky a dorostenky st. 5 km, doro s jednou vnější předávkou (mezi dru stenky ml. a žákyně st. 3 km, žákyně ml. hým a třetím běžcem): běžci v zatáč 2 km. kách běží u vnitřního okraje své dráhy štafetový kolík, v atletice dutá trubka a kolik nesou v pravé ruce, běžci na ro kruhového průřezu, kterou si závodníci vinkách běží u vnějšího okraje své drá předávají v průběhu - * štafetového bě hy a kolík nesou v levé ruce (systém P- hu. Je z jednoho kusu dřeva, z kovu ne L-P-L). Při čtvrtkařské štafetě (a štafe bo z jiného pevného materiálu. Délka tách delších) musí přejímající běžec vy 280-300 mm, obvod 120-130 mm, hmot běhnout z předávacího území a kolik nost minim. 50 g. Barevně má být výraz obvykle přebírá levou paží bočním nýobloukem („jako svíčku"). Je-li předá S ta n d Jiři, '1949, čs. motocyklový zá vka provedena za předávacím územím vodník, ZMS. Druhý v MS na dlouhé („přeběhnuti") nebo před ním, je druž ploché dráze 1983 a 1985. Jezdec týmu
Šuranová-Kucmanová
>27
Jiří Stand
:SSR, který 1977 a 1979 obsadil třetí nísta v MS družstev na ploché dráze, řitěz Zlaté přílby ČSSR 1974, 1976, 978,1981 a 1982. Start, obrazový týdeník vydávaný SÚV ISTV ve vydavatelství Sport, Bratislaa. Vychází od 1956, současný náklad :0 000 výtisků. iťastná-Kónigová Jarmila, *1932, čs. ychlobrulařka, MS. Pův. krasobruslařa, od 1955 se začala zúčastňovat rychobruslařských závodů. Největšího ispěchu dosáhla na MS 1956, kde byla závodě na 500 m klasifikována na 4.-5. nistě. Startovala též na MS 1956. Misryně republiky v klas. čtyřboji 1955, 962-65. Sťastná-Přívozníková Dagmar, nar 936, čs. moderní gymnastka, ZMS, edna z prvních čs. reprezentantek. Startovala na I. mez. závodech FIG 1963 10.-11. místo vcelk. klasifikaci). Mistrylě republiky 1958. Po skončení závodní Iráhy se stala trenérkou. Autorka sparakiádních skladeb dorostenek 1980 1985. Šťastný Bohuslav, *1949, čs. hokejista, IMS, útočník. Nastoupil v dresu ČSSR e 188 utkáních. Člen vítězného týmu la MS 1972 a 1976, držitel stříbrné melaile ze ZOH 1976, z MS 1971, 1974, 975 a bronzové ze ZOH 1972 a MS 973. Nositel státních vyznamenání Za ásluhy o výstavbu a Za vynikající práci. Šťastný František, *1927, čs. motocylový závodní, ZMS. Druhý na MS v silličních závodech 1961 na stroji Jawa
František Šťastný
v kubatuře 350 cm1. Vítěz Velkých cen NSR a Švédská 1961, Velké ceny Ulsteru 1965, Velké ceny NDR 1966, závodů, jež byly součástí MS. Třetí na Tourist Trophy 1962 a 1963. Vítěz Velké ceny ČSSR v Brně 1954 (250 cm1), 1956 (350 cm1), 1958 (350 cm1), 1959 350 cm1 , 1960 (250 a 350 cm1), 1961 (350 cm1), 1962 (500 cm1). Šťastný Jaroslav, *1936, čs. gymnasta, ZMS. Účastník OH 1960 (4 -družstva, 6.-prostná), MS 1962 (3.-družstva), 1966 (6,-družstva), ME 1961 (4.-prostná, 5. hrazda, 6.-8. víceboj jednotlivců), 1963 (5-prostná) a 1965 (10.-12.-víceboj jednotlivců). Štěpán Vladimir, *1927, čs. motocyklo vý závodník, ZMS. Startoval na dvanác ti Šestidenních. 1962 byl členem .vítěz ného týmu ČSSR v soutěži o Meziná rodní trofej. 1957 a 1959 byl v mužstvu, které vyhrálo Stříbrnou vázu. Šterc Jaroslav, 1901-1980, pův. stře doškolský prof., lektor Ústavu pro vzdě lávání prof. TV v Praze, 1945-50 předse da tělových, sekce Ústředního spolku českých profesorů, od 1957 ústřední ná čelník ZRTV ÚV ČSTV, význ. funkcionář čs. tělových, hnutí. Stál u zrodu čs. spartakiád, autor mnoha tělocvičných skladeb Spisy: Tělocvičné názvosloví, 1957; Cvičeni s medicinálním m i čem. Dvojnásobný nositel Řádu práce. Me daile J. F. Chaloupeckého a dr. M. Tyr še, zasloužilý pracovník v tělesné vý chově, zasloužilý cvičitel. Štoll Ladislav, 1902-1981, čes. polit, a kult. pracovník, publicista, kritik a teo retik. Od 1960 akademik, od 1945 člen ÚV KSČ, 1946-49 rektor Vysoké školy polit, a sociální, 1962-68 a 1972-81 ředi tel Ústavu pro čes. a svět. literaturu. Úzce spolupracoval s prolet, tělových, hnutím. Autor práce Politický smysl sokolství, 1931, ve které z marx. pozic uká zal na příčiny vzniku, na poslání a cíle Sokola jako burž. organizace. Publikace je důležitým dokumentem v marx. his toriografii TV v Československu. Štork Jaroslav, pseud. Žofka, 1909-1980, čs. atlet, chodec, vytrvalec. Čtvrtý na OH 1936 v chůzi na 50 km (4:34:00,2 h). Desetinásobný mistr ČSR, osmkrát v chůzi, jednou v silničním bě hu (Běchovice) a jednou v maratónu, štrekař (slg. z něm. die Strecke-trať), běžec dlouhých tratí (5 km a více). Štukelj Leon, 1898-1977, jug. gymna sta. Olymp, vítěz 1924 (víceboj jednotli vců, hrazda) a 1928 (kruhy). Držitel stří brných medaili z OH 1936 (kruhy) a MS 1922 (družstva) a 1926 (družstva) a bronzových z OH 1928 (víceboj druž stev i jednotlivců) a MS 1930 (družstva, hrazda). Štych Jaroslav, 1882-1941, čes. publici sta a spoluzakl. pokrokové organizace
Sdružení soc. skautů a skautek, od 1922 spolupracoval se Skauty práce a od 1924 se Spartakovými skauty práce. Šubrt Miroslav, *1926, čes. sport, funk cionář, od 1958 člen direktoriátu Mez. federace ledního hokeje (IIHF), od 1960 člen předsednictva, od 1969 prvni mí stopředseda IIHF. Zastával řadu funkcí jako předseda komisí IIHF, iniciátor za loženi MEJ do 19 let (nyní do 18) a poz ději MSJ do 20 let. Od 1969 předseda TJ Hvězda Praha, od 1956 člen před sednictva svazu (sekce) led. hokeje. Nositel státního vyznamenáni Za vyni kající práci (1985), veř. uznání Za záslu hy o rozvoj čs. TVS I. stupně (1975), Medaile dr. M. Tyrše (1983) aj. Šugurovová-Šarafulinová Galina, *1952, sov. moderní gymnastka. Mistry ně světa ve víceboji 1973, ve cvičení se švihadlem 1969, 1973, 1977, s míčem 1969 (povinná sestava), 1973, 1977, se stuhou 1973 a s obručí 1977. Mistryně Evropy 1978 ve víceboji a ve cvičení se švihadlem a se stuhou. Držitelka stříbr ných medailí z MS 1969 (víceboj), ME 1978 (míč) a bronzových z MS 1971 (po vinná sestava se stuhou) a 1977 (stuha). Šulc Jan, *1911, čs. kanoista, slalomář, MS. Účastník slalomářských MS 1949 (2. družstvo C 2), 1951 (2.-družstvo C 2, 4.-C 2, 6.-C 1). 1953 (2.-Č 2), 1955 (5.-C 2 mix) a 1967 (6.-C 2 mix). Dlouholetý pra covník Svazu kanoistů, propagátor, in struktor a teoretik vodního slalomu. Zakl. čas. Lodní sporty (1949), autor publi kace Vodní slalom (Praha 1956). Člen slalomové komise Mez. kanoistické fe derace (ICF) 1950-62. Šupčík Bedřich, 1898-1957, čs. gymna sta, první sportovec, který získal pro ČSR zlatou olymp. medaili — ve šplhu na OH 1924. Člen družstva mistrů světa 1926 a 1930. Držitel stříbrných medailí z OH 1928 (družstva) a z MS 1930 (kru hy) a bronzové ve víceboji jednotlivců z OH 1924 a z mimořádného MS 1931 (kruhy). Šuranová-Kucmanová Eva. *1946, čs. atletka, sprinterka, dálkařka. Třetí na OH 1972 ve skoku dalekém (667 cm). Účastnice OH 1976. Dvanáctá na ME
Eva Šuranová-Kucmanová
Šurbek
228
ván za jednoho ze zakladatelů čes. švédský systém tělesné výchovy, též Lingův systém zdrav, tělocviku, od sport, žurnalistiky i čes. sportu. Svácha Václav, 1872-1936, čes. stře konce 19. stol. (po reformě) uváděný doškolský prof., odb. inspektor TV na též pod označením severské metody tě stř. školách v Čechách, lektor Vzděláva lovýchovné. Tvůrci systému -*• P. H cího kursu pro učitelství tělocviku na Ling a jeho pokračovatelé vyšli z teze, stř. školách v Praze, odborník v oblasti že zdraví a výkon jsou závislé na harmo škol. TV spiessovského zaměření, od nickém vývoji; životní a prac. prostředí 1921 člen Poradního sboru pro TV při způsobují růstové a pohyb, nedostatky, MVZTV. Spisy: Tělocvik školský ve způ které je třeba korigovat (cviky korektivsobe rozvrhu (spolu s A. Ligaunem), ní), celý organismus je třeba rozvíjet 1897; Zákonitá ustanoveni o tělocviku konstruktivním cvičením (cviky formave školách obecných a měšťanských tivní), po dosaženi optimální formy je možné cvičením zvyšovat těl. zdatnost v Království českém, 1905. Švec František, *1939, čs. kajakář, MS. (cviky funkcionální). Cvičení musí být Získal bronzovou medaili v závodě kaja prováděno pod kontrolou, cvičenec ků dvojic (s - ► P. Kvasilem) na 10 000 m musí cvičit uvědoměle, kontroluje se z MS 1966. pečlivě počátečni postavení, správný Švec Jiti, *1935, čs. ř. ř. zápasník, ZMS, průběh pohybu i konečná poloha těla. Držitel stříbrných medailí v kat. do Jde o soubor analytických pohybů 57 kg z MS 1963 a v kat do 63 kg z ME s přesně vymezeným působením na 1968 a bronzových z MS 1961 (kat. do jednotlivé svalové skupiny. Ke zvýšení 57 kg) a ME 1967 (do 63 kg). V hmotno účinnosti napomáhá využiti účelového, stní kat do 57 kg startoval na OH 1960 tzv švéd nářadí (žebřiny, lavičky, bed a 1964, kde obsadil 4. místa, na MS ny, lana, kladiny, ap.). Vyžadovalo se 1955 (4.) a 1958 (4.) a v kat. do 63 kg na přesné provedení každého cviku v po OH 1968. MS 1965, (5.) a 1967 (9.). Nosi řadí, ve kterém se zásadně střidaji cvi tel veř. uznání Za zásluhy o rozvoj čs. čeni namáhavá s cviky lehkými. Dodr žováni schématu a převaha cvičeni na těl. vých. I. stupně, zasloužilý trenér. Švéda Jan, *1931, čs. veslař, ZMS. Člen místě vedly k jednotvárnosti. V 2. pol. vitězné osmy z ME 1956, držitel stříbrné 19. stol. systém ustrnul (tzv. období medaile z ME 1959 a dvou bronzových švéd. dogma), převažoval požadavek hygienický bez ohledu na psych, a cito z OH 1960 a ME 1957. Švédsko, Švédské království, stát vý stav cvičence, převládl formalismus, v sev. Evropě na vých. Skandinávského výběr cviků a forma cvičení se nepřipoloostrova, 8,32 mil. obyv., hl. město způsobovaly pokroku biol věd. Systém Stockholm. Olymp. zkr. SWE. TV má ve byl podroben ostré kritice především Š. historické zázemi. Na začátku 19. ze strany fyziologů (např. - ► G. Deméstol. vznikl ve Š. gym. systém zal. -> P. nyho, - ► P. F. Lesgafta aj.), pod vlivem H. Lingem. Na konci 19. stol. začaly být této kritiky byl koncem 19. stol. a zejm. zakládány sport, svazy. Dnes je vrchol od poč. 20 stol. postupně modernizo nou institucí švéd. sportu Švédský ván, obohacen o sport, prvky, byla roz sportovní svaz, který sdružuje na 35 000 víjena ženská TV (viz Er Falcková, E. klubů s celkovým počtem 3 mil. členů. Bjórkstenová, K. A. Knudsen, J. G. Thu Zázemím švéd. sportu je početně orga lín aj.). Lingův švéd. systém se šířil nizovaná síf sport. škol. Na ostatních zejm. díky svému zdrav, charakteru již školách je TV každodenní záležitosti. od pol. 19. stol. po Evropě a později Vysokou úroveň má vzdělávání trenér- i do Latinské Ameriky. 1923 vznikla ských kádrů. Š. má i výborná sport, za Mez. federace švéd. gymnastiky, která Antonín Šváb řízení: 800 víceúčelových stadiónů, sdružovala zastánce švéd. systému. 2 750 fot. hřišf, přes 300 sport sálů, 80 1926 se federace přejmenovala na Mez. Šváb Josef, *1930, čs. střelec, ZMS. krytých a 75 nekrytých bazénů, 170 sta federaci výchovné gymnastiky a 1946 Získal bronzovou medaili v soutěži diónů na lední hokej, 90 zařízení pro na Mez. federaci těl. výchovy (FIEP), jednotlivců ve střelbě z velkorážní pi jezdecký sport aj. Mezi nejrozšířenější která je hl. inspirátorem moderních fo stole (25 m, 30 + 30 ran) na ME 1959, sporty patři sport, gymnastika (465 000 rem zdrav, a rekreační TV v mez. měřít člen vítězného družstva. Držitel stříbrné členů), fotbal (135 000), lyžování ku. Členem FIEP je i svaz ZRTV. Charak medaile z ME 1959 (olymp. rychlopalba) (112 000), lední hokej (80 000) atd. - teristické znaky švéd. systému jsou a bronzových z MS 1958 (libovolná pi Olymp, výbor Š. vznikl 1905, definitivní i dnes zachovány a každá hodina začíná stole, 50 m, 60 ran), 1966 (velkorážní pi uznání MOV získal 1913. Vynikajících systematickým procvičením všech zákl. stole) a ME 1963 (olymp. rychlopalba) výsledků dosahují švéd. sportovci na svalových partii. — Literatura: Ling, P ze soutěže družstev. Účastník OH 1960 OH i ZOH; na OH získali 132 zlatých, H. a kol.: Všeobecné základy gymnasti (9. místo v olymp. rychlopalbě) a MS 122 stříbrných a 152 bronzových medai ky (Gymnastikens allmánna gruhder), 1962. lí, na ZOH 25 zlatých 21 stříbrných a 26 1840; J. G. Thulin: Učebnice gymnasti Švagrovský Maxmilián, 1854-1922, bronzových medailí. Zásluhy švéd ky (Larbok i gymnastik, 11 dílů), čes. sport, novinář, funkcionář a sporto sportu o rozvoj olymp. hnutí ocenil 1919-1921. vec. 1893-97 vydával první všesport. MOV udělenim tří olympijských pohárů švih, v gymnastice prudký rozsáhlý po čes. čas. Sportovní obzor. Je považo (1908, 1940, 1947). hyb uvolněné paže nebo nohy v někte 1966 ve skoku dalekém (598 cm), sedmá na ME 1969 a druhá na ME 1974 (660 cm). Jedenáctinásobná mistryně CSSR (osmkrát ve skoku dalekém, tři krát v běhu na 100 m př.). Vytvořila osm čs. rekordů (ve skoku dalekém - 648, 658 a 667 cm, v běhu na 100 m př.-14,4, 14,3, 14,0, 13,8, 13,6). Šurbek Dragutin, "1946, jug. stolní te nista. Mistr světa ve čtyřhře 1979, 1983 a mistr Evropy ve dvouhře 1968 a ve čtyřhře 1970, 1982 a 1984. Člen vítězné ho družstva z ME 1976. Držitel stříbr ných medailí z MS 1975 (družstva, čtyř hra), ME 1970 (družstva), 1972 (druž stva), 1980 (čtyřhra), 1982 (smíšená čtyřhra) a bronzových z MS 1969 (druž stva), 1971 (dvouhra, družstva), 1973 (dvouhra), 1977 (čtyřhra), 1981 (dvou hra, čtyřhra, smíšená čtyřhra) a z ME 1966 (družstva), 1974 (družstva, dvou hra, čtyřhra), 1976 (čtyřhra), 1978 (čtyř hra), 1982, (družstva), 1984 (dvouhra, smíšená čtyřhra) Vítěz turnaje TOP 12 1976 a 1979. Šutkov FJodor, *1924, sov. jachtař. Olymp, vítěz 1960 ve třídě Star. Spolu s -*■ T. Piněginem se stal 1964 mistrem Evropy a Severní Afriky a držitelem bronzové medaile z ME 1961 a 1966. Účastník OH 1952, 1956, 1964 a 1968. Šváb Antonín, *1932, čs. motocyklový závodník, ZMS. Mistr světa na ledové ploché dráze 1970, druhý 1972, třetí 1966, vždy na strojích Jawa.
229 ré rovině, zpravidla až do nejzazši polo hy, kterou klouby dovolují. Někdy se názvu š. používá i pro pružné pohyby trupu a celého těla. švihadlo, konopný, uprostřed zesílený provaz, sloužící především k přeskako vání. Krátké š. je dlouhé 210-300 cm a na koncích má dřevěná držadla. Správná délka š. se určuje tak, že se střed š. přidrží špičkou nohy u země a konce se vytáhnou vzhůru; při správ né délce mají dosahovat k ramenům. Dlouhé š. má délku 6 m a je na koncích silné 6 mm, uprostřed zesílené na 12 mm. Na jednom konci je držadlo, na druhém karabinka s obrtlíkem. Pro lep ší viditelnost má bílou, žlutou nebo světlezelenou barvu. Švorbová Marie, ‘ 1944, čs. kuželářka, ZMS. Vybojovala stříbrné medaile v soutěži družstev a dvojic (s - ► V. Šin-
Švýcarsko dlerovou) na MS 1968, kde získala bron zovou medaili i v soutěži jednotlivkyň. Účastnice MS 1970 (5-družstva; 10-jednotlivkyně). Švorčík Otakar, 1886-1955, čes. a čs. šermiř. Účastník OH 1912 (4. místo v šermu šavli družstev), 1920 a 1924. Švýcarsko, Švýcarská konfederace, stát ve stř. Evropě, 6,32 mil. obyv., hl. město Bern. Olymp. zkr. SUI. Nejstaršimi nár. sport, svazy Š. jsou svaz střelec ký (Švýcarská společnost karabiniků), zal. 1824, a svaz gymnastický, zal. 1832. V 80. a 90. letech 19. stol. vznikaly dalši nár. sport, svazy, např. veslování, jachtinku, fotbalu, tenisu a cyklistiky. Dnes TVS řídi švýcarská sportovní asociace, zal. 1922, která sdružuje 70 nár. sport, svazů, spolu s nár. olymp. výborem. Rozdělení kompetence mezi obéma or ganizacemi zajišťuje smlouva z 1923,
novelizovaná 1949. Vládním řídícím or gánem je Spolková gymnastická a sportovní komise. — Sport, zařízeni jsou na vysoké úrovni. S výjimkou fot. stadiónů velkých klubů je spravují pří slušné městské rady. Nejrozšířenéjšimi sporty jsou lyžování, střelectví, fotbal, sport, gymnastika, cyklistika, atletika a veslování. 1978 měl nár. střelecký svaz 560 000 členů, gym. svaz 320 000 a fot. 310 000 členů. — Švýcarský Olymp, výbor vznikl 1912. Sdružuje 25 nár. svazů olymp. sportů, 7 sportů neolympijských a Švýcarskou sportovní a univerzitní' asociaci. Š. se zúčastnilo všech OH i ZOH. Ve Sv. Mořici se kona ly ZOH 1928 a 1948. Lausanne je sídlem MOV, olymp. muzea a archívu. Š. je rovněž tradičním sídlem značné části mez. sport, federaci a organizací.
Tabák
Tabák Jiři, "1955, čs. gymnasta, ZMS. Mistr Evropy v přeskoku 1977, držitel bronzové medaile z OH 1980 (kruhy) a ME 1975 (přeskok, prostná). Účastník OH 1976, MS 1975, 1978 a 1979 (6 přeskok). Startoval na Svět. poháru 1977.
Jiři Tabák
230
a ústředních TŠ, členěný na letní, vo dácké, vysokohorské a zimní, vznikl 1964 z podnětu ÚV ČSM. Systém TŠ za nikl 1975 po zavedení - ► Jednotné tělo výchovné a branné kvalifikace SSM. tabulky sportovních výkonů, celo roční či jiný statistický přehled nejlep ších sport, výkonů ve sport, odvětvích, ve kterých jsou exaktně měřitelné. Ta bulky jsou seřazeny podle kvality výko nů a uspořádány diferencovaně podle jednotlivých soutěžních kat. a disciplín. Sestavují se tabulky svět., evr„ čs., kraj ské, okresní, oddílové aj. V atl., plavání, vzpírání aj. je v t. s. v. u jmen závodníků uváděna oddílová (event, státní) příslu šnost, přesná číselná hodnota dosaže ného výkonu, místo a datum soutěže, v níž byl dosažen. Ve sport, odvětvích, ve kterých výkony závodníků nejsou exaktně měřitelné, se sestavuje zpravi dla - * výkonnostní žebříček. Tačová-Tkačíková Adolfína, • 1939, čs. gymnastka ZMS. Členka stříbrných kolektivů na OH 1960 (4 - přeskok) , 1964, MS 1958 a 1962 Na ME 1965 ob sadila 5.. místo v přeskoku a na bra dlech, šestá v prostných.
tábor, zařízení pro dlouhodobější' po byt v přírodě ve stanech nebo srubech Program t. se řídi zaměřením (druhem t.), výběrem účastníků, prostředím, dél kou trváni i počtem osob. Využívá se různých druhů turistiky, rekreačních sportů, cvičení a her v přírodě, zábav ných a vzdělávacích pořadů, spol her a zájmových činností. — Druhy t.: pio nýrský, tur., výcvikový, sportovně rekre ační, branný, vzdělávací. Mezi stálé vy baveni t. patří: hygienická zařízení, jí delna, kuchyň, skladové prostory, oše třovna, nástupiště s vlajkovým stožá rem, ohniště, vstupní brána, táborové informace, hřiště aj. Personál t. tvoři: hl. vedoucí, skupinoví a oddíloví vedou cí, zdravotník, hospodář, kuchař, tělo vých. referent, správce zařízení. Provoz tábora se řídí příslušnými předpisy mi Adolfína Tačová-Tkačíková nisterstva zdravotnictví a školství, ROH tágo kulečníkové, rovná dřevěná tyč, a SSM. tábornická škola, TŠ, zařízeni pro k vrcholu kónická, skládající se ze odb. přípravu instruktorů organizované dvou sešroubovaných dílů. Délka asi ho pobytu v přírodě. Systém okr., kr. 140 cm, hmotnost 0,5 kg. Spodní díl je
z tvrdších dřev (mahagon, eben) a hor ní ze dřev pružných (jasan, kanadská bříza, zimostráz). Na vrcholu je tágo ukončeno čepičkou ze slonoviny nebo parůžku (o průměru 11-12 mm), která slouží k přenášeni rázů do dřeva. Na ní je nalepena kůžička, která se maže spe ciální kulečníkovou křídou. Dolní část t. je vrubovaná nebo potažená korkem, gumou nebo podobným materiálem usnadňujícím drženi, tahačky, slg., posilovači nářadí, sklá dající se ze dvou závaží (s možností na staveni různé hmotnosti) upevněných na lankách, která jsou vedena přes kladku a zakončena držadly, tah soupažný, vzpěračská disciplina, součást bývalého trojboje; způsob pře místění činky ze země nad hlavu do napjatých paží, a to nejprve vzepřením činky na prsa s přechodem závodníka do výpadu nebo podřepu a vztyčením do stoje spojného nebo rozkročného, pak po pokynu středního rozhodčího následovala druhá část, tj. vlastní tah, vzepření činky do napjatých paží. Pravi dla připouštěla mírný záklon těla, který umožňoval závodníkovi dostat se z mrtvého bodu do konce tahu s paže mi napjatými. Problémy se zabezpečo váním objektivity při posuzování veliko sti záklonu byly jednou z hl. příčin zru šení tahu jako oficiální vzpěračské dis ciplíny. Takics Karoly, 1910-1976, maď stře lec. Dvojnásobný olymp. vítěz 1948 a 1952 v olymp. rychlopalbě. Držitel bronzových medaili z MŠ 1958 (velkorážní pistole, 25 m, 30 + 30 ran jednotlivci; olymp. rychlopalba - druž stva) a ME 1955 (libovolná pistole, 50 m, 60 ran - družstva). Takaloová Helena, "1947, finská lyžařka. Vítězka ZOH 1976 (běh na 5 km) a mistryně světa 1978 (5 km, štafeta 4 x 5 km). Držitelka stříbrných medailí ze ZOH 1972 (3 x 5 km), 1976 (10 km, 4 x 5 km) a bronzových ze ZOH 1980 (10
taneční gymnastika
231 km), MS 1970 (3 x 5 km), 1974 (10 km) a 1978 (20 km). | takraw (angl.j, thajská hra s kopáním a odrážením mlče kteroukoliv části těla. vyjma paží, do košů se sítěmi, upevně ných 2,5 m nad zemí. Strana čtvercové ho hřiště 15 m, obvod míče spleteného z proutí 40 cm. Hraje 10 hráčů, utkání tr vá 1,5 h. Zisk bodů za vstřelení koše různý podle způsobu střelby. Spadne-li míč družstvu na zem, ztrácí družstvo všechny dosud získané body. taktická příprava, složka -» sportov ního tréninku, jejímž úkolem je příprava sportovce k promyšlenému a účinnému vedení sport, boje v konkrétních pod mínkách soutěži. Podíl taktiky na výko nu je v různých sport, odvětvích rozdíl ný, největší je v ve sport, hrách a v úpolových sportech. Uměni vést boj taktic ky účelně lze rozvíjet, je proto součástí osvojování a zdokonalování příslušných sport, dovedností. Východiskem ke sta novení obsahu t. p. je analýza taktiky jednání sportovce, v němž se rozlišují v podstatě tři fáze; a) vnímání a analýza situace, jejímž výsledkem je pochopení obsahu situace a stanovení jejích pod statných charakteristik, b) myšlenkové řešení úkolu, v němž probíhá složitý proces výběru optimálního řešeni dané situace, c) realizaci vybraného řešení prostřednictvím dovedností, které má sportovec k dispozici. Celý proces tak tického jednání se uzavírá zpětnou vaz bou ve formě konečného výsledku (úspěšného či neúspěšného). Vlastní obsah t. p. se soutřeďuje: a) k osvojení vědomosti z teorie a taktiky daného spor tu; b) k praktickému zvládnutí různých způsobů řešení typických soutěžních si tuací; c) k rozvoji tvůrčích schopností, umožňujících pohotový výběr optimál ního řešení s ohledem na konkrétní podmínky soutěžní situace. Proces t. p. respektuje obecné principy - * motoric kého učení, zejm. jeho členění na časo vé fáze. Prostředky vycházejí ze zvlášt ností daného sport, odvětví a musí být příslušným způsobem zpracovány a systematizovány. Výběr metod čerpá z obecné didaktiky a jejich konkrétní použiti je závislé na řadě činitelů: těl. a těch. připravenosti, věku, výkonnosti, tréninkovém období ap. Průběh t. p. je závislý mj. i na složení družstva, neboť starší zkušeni sportovci zpravidla klad ně ovlivňují taktický růst méně zkuše ných. Tal Michail, *1936, sov. šachista. Mistr světa 1960-61. Zvítězil 1958 na mistrov ství SSSR a 1959 byl první v turnaji kan didátů MS. V zápase o svět. prvenství 1960 porazil - * M. Botvinnika, ale pro hrál s ním 1961 v odvetném zápase. Zví tězil v mnoha velkých mez. turnajích. Na šachové olympiádě 1958 dosáhl re
kordního počtu 13,5 bodu z 15 partii, talent, 1. nadáni, souhrn všech předpo kladů, v TVS především pohyb, a psych, schopností, osvojit si náročné sport, činnosti. V některých sport, od větvích se k těmto předpokladům řadí i těl. rozměry a stavba těla; 2. přenese ně jedinec, který je nositelem těchto předpokladů. V. t. výběr talentů. Talts Jaan, *1944, sov. vzpěrač. Olymp, vítěz v kat. do 110 kg 1972, mistr světa 1970 a Evropy 1969-70, 1972 v kat. do 110 kg a mistr Evropy do 90 kg 1968. Dr žitel stříbrných medailí z OH 1968 (do 90 kg) a MS 1969 (do 110 kg), tandem [angl.j, jízdní kolo přizpůsobe né pro jízdu dvou osob současně. Dva převodníky s normálními klikami a pe dály jsou umístěny za sebou a spojeny řetězem; ze zadního převodníku jde ře těz na pastorek. T. je vybaven dvěma ří dítky, z nichž první slouží k řízení, druhé pouze jako nepohyblivé držadlo. Zá vodní t. má galusky, ráfky a ostatní vy bavení shodné jako u - * jízdního kola pro dráhovou cyklistiku, ale v masívněj ším provedeni. V. t. závod tandemů, dráhová cyklistika. tanec, zákl. pohybová aktivita, vysky tující se ve všech společnostech. — V komunitách na nízkém stupni vývoje, se slabou vnitřní strukturalizací a orga nizací, byly a jsou dominantní formou kolektivní extatické tance. Dávají prů chod lidským emocím, vyprávějí o vzniku světa a člověka, o zázraku zro zeni a mystériu smrti, o dějinách komu nity a o jejich významných představi telích. Do tanců vstupují v symbolické podobě zvířata, zemřelí předkové nebo poražení nepřátelé, a to v podobě tro feji či masek. Hist, vývojem se z kolek tivních extatických tanců vydělily speci alizované aktivity, sport, soutěžením počínaje a dramatem konče. Vlastní ta nec pak prodělal svébytný vývoj a kulti vaci, — Ve vyspělých starověkých civi lizacích Předního východu a Egypta, v nichž byly kladeny zákl. evr. kultury, byl tanec rozvíjen a tříben profesionál ními tanečníky a tanečnicemi (v. t. scé nický tanec). V Egyptě byl často spojen s akrobatickými prvky a s míčovými hrami. V antickém Řecku existovala řa da specializovaných tanců, jedním z nich byl spartský bojový tanec zvaný pyrrhiché. Z tanců k poctě boha Dionýsa se zrodilo řecké drama. V Římě byly oblíbené bojové tance k poctě boha války. — Ve středověké Evropě, jejíž světonázorové představy byly určovány ideologii křesťanské církve, byl tanec pokládán za hříšný. Avšak proti záka zům církve se rozvíjel do specifických podob v jednotlivých zemích a v růz ných společenských třídách — V ari stokratických kruzích se již ve 12. a 13.
stol. vykrystalizoval do podoby vysoce kultivovaných párových tanců. Taneční uměni se vedle jízdy na koni a ovládáni zbraní stalo nedílnou součástí vrcholné pohyb, kultury rytříské. Venkovské lido vé tance měly podobu tanců řetězo vých, kruhových, řadových, později i kolových. Ve 14. stol., v době, kdy byla Evropa zasažena třemi vlnami moro vých epidemií, se setkáváme s kolektiv ními extatickými tanci, s tzv. tancem Svatého Víta. — Akrobatické taneční prvky rozvíjeli potulní jokulátoři. — Ve střeodověkých městech vzkvétaly tan ce cechovní. Slavnosti cechů byly zaha jovány skupinovými tanci s prac. ná stroji, např. meči (nožíři), obručemi (bednáři). V městských tanečních do mech vyučovali taneční mistři párovým tancům. — V 15. stol. vznikaly v rene sanční Itálii prvni záznamy tanců, rozvá dějící na zákl. teor. rozboru taneční po hyby do složitých otáček a uměleckých figur. A současně taneční italští mistři seznamovali s těmito novými, elegan tními tanci aristokratické kruhy v celé Evropě. V 16. a 18. stol. byla pro dvor ské zábavy adaptována celá rada lido vých tanců do vysoce kultivované po doby. Vedle dvorských baletů k nim patřily např. brául (fr. braule), gajarda, gavota a menuet. Také buržoazní společnost 19. stol. adaptovala pro po třeby své zábavy lidové tance. Kruhové, řadové a čtvercové skupinové tance, tzv. kontratance, se vyvijely z lid. tanců, v Anglii v 17. stol. (jako county-dances), ve Francii v 18. stol. (countre-danses) a v 19. stol. se staly nositeli obrozenec kých idejí v podobě nár. čtverylek (u nás -+ Beseda). Buržoazie objevila v době romantismu párové „národní" tance lid. původu (v Polsku - ► mazur, v Německu a Rakousku valčík, v Uhrách-* čardáš, v Čechách - ► pol ku). — Ve 20. stol. byl evr. společenský tanec obohacen o černošské a latinsko amer. prvky hudby. Vznikla celá škála nových společenských tanců, např. charleston, foxtrot, tango, boogie-woo gie, ča-ča-ča, samba a rock-and-roll. tance na ledě, závodni disciplína v krasobrusleni, skládá se z povinných tanců, vlastního povinného tance a vol ného tance, předváděných tanečním párem (mužem a ženou). Tanec je slo žen z kroků, krokových variací a obratů, nesmí obsahovat skoky, zvedané figury a piruety. V. t. krasobrusleni. taneční gymnastika, průprava pro ta nec; zakladatel t. g. je - ► Rudolf Laban (1879-1958), taneční reformátor a cho reograf. Podle Labana plyne rytmus z vnitřního popudu (fyziol. rytmus), hudba se nepoužívá, pohyb má být vý razem vnitřních zážitků. Využívá se po hyb, škál (molové a durové) a prostoro
232
Tankista vého členění pohybu do tzv. dimenzio nálních obdélníků (čelný, bočný a vodo rovný). Tři na sebe kolmé obdélníky tvoří geometrický útvar, zvaný ikoseadr. Na podkladě Labanovy teorie o tvůrčím pohyb, rozvoji osobnosti a na těch. podkladě švéd. gym. vznikl v An glii (R. Morisonová z Liverpoolu) oficiál ní gym. směr pro všechny stupně škol Educational gymnastics. Tankista, dř. název reprezentačnich sport, družstev tankových a mechanizo vaných vojsk (1953-56). 1956 byl pro všechny voj. sport, kolektivy stanoven pro soutěženi na veřejnosti jednotný název -» Dukla. Tanzanie, Sjednocená tanzanská repu blika, stát. ve vých. Africe u Indického oceánu, 17,98 mil. obyv., hl. města Dáresalám. T. vznikla 1964 spojením Tananiky a Zanzibaru. Olymp. zkr. TAN. idicimi organizacemi TVS jsou Národ ní sportovní rada, Ředitelství sportu a mládeže a Tanzanský olymp. výbor, který vznikl 1968. Sdružuje 7 nár. svazů olymp. sportů a 3 sportů neolympijských. MOV organizuje semináře pro výchovu sport, odborníků, rozsáhle vyu žívá i kursů pořádaných -» olympijskou solidaritou. Ve školách je TV povinná. — T. má 6 stadiónů s mez. parametry, 4 bazény, 2 větší sport, střediska. Nejroz šířenějšími sporty jsou fotbal, atletika a box. — T. se zúčastnila OH 1968,1972 i a 1980 (a OH 1964 jako Tanganika). [ Tarabanko Sergej, "1950, sov. motocy klový závodník. Mistr světa na ledové ploché dráze 1975, 1976, 1977 a 1978, v družstvech 1979 a 1980 (spolu s Bon: darenkem) a 1981 (spolu s Gladyševem), vždy na strojích Jawa.
Sergej Tarabanko
Tarasov Anatoiij, ‘ 1918, lední hokej, SSSR. Původně aktivní hokejista, první, jemuž byl udělen titul ZMS, později tvůrce sov. hokejové školy; trenér rerezentačního mužstva 1962-72. Pod jeo vedením získali sov. hokejisté vítěz ství na ZOH 1964, 1966, 1972 a na MS 1963-71. Targa Florio, mez. automobilový zá vod na Sicílii, zal. 1906. 1925 se v něm
vyznamenaly vozy Tatra a 1927 a 1928 ■ čs. závodnice - * É Junkové. Tarmak Jurij, ‘ 1946, sov. atlet, výškař. Olymp, vítěz 1972 (223 cm), druhý na HME 1971 (217 cm), třetí na HME 1972 (222 cm). Tarrasch Siegbert, 1862-1934, něm. ša chista. Jeden z hl. uchazečů o titul mis tra světa na přelomu 19. a 20. stol. Do svět. turnajů vstoupil 1885 v Hamburku (2.-6.), pak následovala vítězství ve Vra tislavi 1889, Manchesteru 1890, Drážďa nech 1892, Lipsku 1894, ve Vídni 1898, Monte Carlu 1903 a v Ostende 1907. Turnajová vítězství i střetnutí s přední mi velmistry jej opravňovala k zápasu o titul mistra světa, který 1908 prohrál a s -*■ E. Laskerem. Představitel moderní školy, který rozvijel myšlenky W. Steinitze. tartan viz plastické povrchy Tartan turf viz plastické povrchy, tatami [jap. = rohože], zápasiště v ju du; zápasová, varovná a bezpečnostní plocha se barevně odlišuji; zápasová plocha včetně varovné plochy má roz měry 8 x 8 až 10 x 10 m. Tatra, tovární zn. osobních a nákladnich automobilů. Výrobní závod Tatra Kopřivnice patří k nejstarším automo bilkám na světě. 1897 vyroben první osobní vůz (v licenci Benz s názvem President), 1898 vyroben první nákladní automobil, 1899 proslavil Kopřivnickou továrnu první závodni vůz továrni zn. Nesseldorfer, 1921 vyroben vůz zn. Ta tra (konstruktér ing. H. Ledwinka). Úspěchy zn. Tatra vyvrcholily 1925 v zá vodě Targa Florio na Sicílii a ve velké sov. jízdě spolehlivosti na 5 300 km. Ve 30. letech obeslala Tatra soutěže vodou chlazenými šestiválci (Veřmiřovský, Klabazňa, Múttermůller) a později zá vod 1 000 mil. čs. sériovým aerodyna mickým osmiválcem se vzduchem chla zeným motorem vzadu (typ 77 A). Po 2. svět. válce byl zkonstruován typ Tatrasport a závodní monopost (1950). Po 1947 vyslala Tatra vozy typu Tatraplan do Alpské soutěže, typ T 87 na Raid Polski. Nyní automobilka vyrábí náklad ní automobily a osobní vůz typu T-613. Motory typu T-613 se využívaji při stav bě autokrosových strojů Tatranský národní park, TANAP, chráněné území zahrnující Vysoké a Be lianské Tatry a část Záp. Tater; rozloha asi 510 km!, ochranné pásmo ve fatransko-tatranské oblasti měří asi 700 km2. Nejstarši čs. nár. park, vyhlášen 1949. Správa TANAP má sídlo v Tatranské Lomnici; vydává dvoumésíčnik Vysoké Tatry a věd. sborníky. Výzk., informační a dokumentační činnost zabezpečuje výzkumná stanice TANAP a Muzeum TANAP. Mezi nejcennéjší přirodovědné hodnoty TANAP patří výrazný ledovco
vý reliéf (morény, ledovcová plesa), vy sokohorská květena (vice než 1 300 dru hů vyšších kvetoucích rostlin) s řadou endemitů a zvláštní živočišstvo (kamzík, svišť, vlk, medvěd, rys, orel skalní aj.). Na území TANAP se vytvořilo 5 státních přírodních rezervací; Javorina, Podbanské, Skalnatý potok, Vyšné Mágy a DThý les (1954); v ochranném pásmu jsou dalši rezervace, jako Roháčská plesa, Osobitá, Sivý vrch aj. V zájmu ochrany přírody je v TANAP omezen volný po hyb návštěvníků pouze na značené ces ty. Přístup na většinu vrcholů je povo len pouze s horským vůdcem. Tatranský pohár, mez. závody v klas. lyžařských disciplínách. První ročník uspořádán 1949 v Zakopaném v Polsku, druhý 1950 v Tatranské Lomnici. Navá zal na soutěž T. p. v záv. sdruženém, který se konal 1928-39. Znovu obnoven 1969 na Štrbském Plesu. V rámci XIV. roč. bylo uspořádáno finále SP běžkyň v běhu na 20 km, v XV. roč. 1980 finále SP ve skoku na lyžích a v XVII. roč. 4 soutěže SP běžkyň na 10 km, běžců na 15 km a skokanů na P 70 a P 90 m. Patři k tradičním mezinár. závodům v klas. ly žařských disciplinách ve stř. Evropě. Tatranský spolok turistický, TST, první sl. tur. organizace, zal. 1919 v Lip tovském Mikuláši milovniky Vysokých Tater v čele s -» M. Jánoškou. Cílem byl rozvoj turistiky a cestovního ruchu na Slovensku, především v tatranské oblasti 1919 zorganizoval hromadné vý stupy na Rysy a na Kriváň. 1921 se slou čil s Klubem čs. turistů. Taveri Luigi, ‘ 1929, švýc., motocyklový závodník. Mistr světa v silničnich závo dech kubatury 125 cm5 1962, 1964 a 1966 na strojích Honda. Celkem vy hrál 22 závodů Grand Prix. Taxisův příkop, nejtěžší překážka (č. 4) - * Velké pardubické steeplecha se, nazvaná pro hraběti Egonu Thurn Taxisovi, přední osobnosti pardubic kých parforsnich honů (viz honebni jež dění). T. p. je tvořen živým plotem 150 cm vysokým a 150 cm širokým, za kterým je 2 m hluboký a 5 m široký su chý příkop. Koně na něm překonávají vzdálenost více než 8 m. tažený míč, ve volejbalu chyba ve hře, kdy ruka přiložené na mič jej sleduje po určitou dráhu letu. Ve volejbalu dvojic je dovolen -» tažený smeč. tažený smeč, ve volejbalu dvojic, tzv. klasických deblech, dovolený způsob smečování. Hráč ve výskoku přikládá svrchu ruku dlani na míč a prudkým po hybem paže v jednom směru posílá mič prudce šikmo až kolmo ^při dovoleném přesáhnuti přes siť) dolu do pole sou peře. tečování, 1. změna směru letu míče nebo kotouče nastavením nohy nebo
233 hole. Tečovat lze přihrávky nebo střel bu; 2. ve volejbalu dotek míče, kterým se nemění směr letu (při bloku i v poli). Dopadne-li míč do autu, je to chyba tečujícího hráče. těhotenství, gravidita, období, ve kte rém se v mateřském těle z oplozeného vajíčka vyvíjí nový jedinec. V t. je vrcholná sport, zátěž kontraindikována, ale po celou dobu t., jestliže probíhá fyziol., se rozumná pohyb, aktivita dopo ručuje. T. i porod probíhá u sportovkyň obvykle nekomplikovaně Všeobecně se udává, že po prodělaném mateřství je žena schopna podávat vyšši výkony než předtím. technická hodnota, v krasobruslení ohodnocení obtížnosti, rozmanitosti a způsobu provedeni prvků volné jízdy jednotlivců, sport, dvojic a tanečních párů; vyjádřeno prvni známkou. Druhá známka se dává za -> umělecký dojem, technická prohlídka, zjišťování těch. stavu motorového vozidla. Provádí se a) dopravním inspektorátem VB ve sta nicích těch. kontroly (periodické kon troly funkčních prvků motorových vozi del, stavu jejich opotřebení a poškoze ní). Podle výsledku kontroly je (event, není) vozidlo připuštěno do silničního provozu; b) těch. komisařem při přejímce sport, strojů před závodem a po zá vodu (do 1 hodiny po skončení závodu). Zjišťuje se, zda konstrukce a provedeni vozu odpovídá těch. předpisům. Prová dí se v rámci předepsané technické přejímky. technická příprava, složka -*■ spor tovního tréninku, která se zaměřuje na osvojování a zdokonalování pohyb, stránky sport, dovednosti, na jeji stabi lizaci a dosaženi příslušné miry její variability.Tyto úkoly se realizuji v podmín kách jednotlivých sport, odvětvi a disci plín, proto je obsah t. p. velmi specific ký. Základem je především osvojování a zdokonalování pohyb, struktury nebo struktur, které jsou obsahem daného sportu. V pohyb, strukturách se rozlišu je časoprostorové členěni (fázová strukturaj a dynamickočasové členěni (pohyb, rytmus). Sport, technika je v jednotlivých sport, odvětvích, resp disciplínách, natolik odlišná, že jeji ana lýza, prostředky a metody jejího osvo jování jsou velmi specifické a mají spo lečné jen obecné principy. Proto je tře ba obsah t. p. v každém sport, odvětvi rozpracovávat zcela samostatně. Zákla dem t. p. jsou principy - ► motorického učení, podle nichž se rozlišují čtyři fáze: a) osvojení hrubé struktury pohybu; b) zdokonalování dovednosti ve standar dních podminkách, c) upevňováni do vednosti v proměnlivých podmínkách; d) použití dovednosti v podminkách soutěži. Výběr prostředků je dán zvlášt
tělesná kultura nostmi daného sport, odvětví, z nichž vychází i volba metod. Obecně se pou žívá těchto metod nebo jejich kombina cí; a) metody vcelku; b) metody po čá stech; c)m etody od celku k částem; d) metody progresivního spojováni částí v celek; e) metody od částí k celku a k částem Použiti konkrétních metod je závislé na řadě okolností: charakteru nacvičované činnosti, věku, úrovni při pravenosti, výkonnosti, tréninkovém období, podmínkách ap Vlastní proces t. p. vyžaduje od trenéra hluboké znalo sti přislušného sportu, ale i znalosti obecné, dále bohaté zkušenosti a pře devším schopnost přistupovat tvořivě k řešení dílčích problémů, neboť zejm. u sportovců vyšší výkonnosti jde v pod statě o individuální trénink, technická rada, poradni orgán před sednictva ŮV ČSTV k otázkám investič ní výstavby a těch. rozvoje. Zabývá se všemi potřebnými problémy rozvoje materiálně těch. základny ČSTV. K po suzováni problematiky zřizuje odb. ko mise buď trvalé, nebo dočasné. Pracuje podle statutu schváleného orgánem ČSTV. technické osvědčeni, doklad přede psaný řády motoristického sportu. Vy stavuje se na jednu sezónu pro vozidla určité kat., která absolvovala těch. pro hlídku a jizdni zkoušku, technické stupně, v judu a karate označeni těch. vyspělosti cvičenců. Dělí se na stupně žákovské (kjú) a stupně mistrovské (dan). technický limit viz limit, technický ředitel soutěže, sport, těch. funkcionář odpovědný za materi álně těch. zabezpečení sport, soutěže. Dohlíží na připravu závodiště a sport, zařízení a dbá, aby sport, inventář od povídal předpisům pravidel sportu. Za jišťuje těch. personál, materiál, pomůc ky, sport. těch. tiskopisy pro zazname návání výsledků ap. T ř. s. je jmenován zejm. při větších sport, akcích; funkci t. ř. s. mohou plnit i jiní funkcionáři, např. těch. pracovník nebo těch. komise, organizačně těch. vedouci, správce ná řadí a náčini ap. T. ř. s. nebo jiný pra covník pověřený jeho úkoly spolupra cuje úzce s -» ředitelem soutěže, kte rému je také podřízen, technický vedoucí družstva viz ve doucí družstva. technikumy tělesné kultury, tříleté stř. odb. školy v SSSR připravující uči tele TV pro osmiletky a učňovské škol ství a organizační pracovníky dobrovol ného tělových, hnutí, event, trenéry niž ších tříd. Technovská-Slovíková Alžběta, nar. 1931, čs. volejbalistka, MS. Členka družstva, které zvítězilo na ME 1956. telemark (z nor., od kraje Telemar-
ken), 1. způsob doskoku při skoku na ly žích; 2. způsob změny směru jízdy na lyžích, dnes již řidce používaný, telemetrie [řecj, dálkové měřeni, těch. obor řešící metody přenosu údajů na měřených veličin na dálku. Nejčastěji se používá el. přenosu, při němž se na měřená veličina převádí na veličinu el., kterou lze přenášet drátově i bezdráto vě. Ve sportu nejčastěji přenos srdečni frekvence. tělesná cvičení, záměrná pohyb, čin nost lidského jedince, jíž se plní funkční čile - ► tělovýchovného procesu. T. c. tvoři pohyb, systém, který se svou strukturou liší od jiných činností člově ka. T. c. směřují ke zvýšení pohyb, vý konnosti, zdatnosti, zdrávi, prac. schop nosti, k osvojení pohyb, dovednosti. T. c. jsou jednak pohyb, procesem (např. při běhu dochází ke změnám energetic kých zásob ve svalové tkáni), jednak ideální strukturou pohybu (která je vý sledkem např. biom. analýzy). Výběr a užití t. c. jsou závislé na funkčních cí lech tělových, procesu. Jejich vliv na jedince závisi na zatížení daném obje mem, intenzitou, složitostí, prostředím, použitým nářadím a náčiním ap. T. c. se třidí podle různých hledisek, např. z hlediska biol., fyziol., biom., podle po hyb. struktury ap. Význ. úlohu mají t. c. jako součást zdrav, a léčebné TV nebo regenerace a rehabilitace. — T. c. se měnila v závislosti na potřebách a pod mínkách dané společensko-ekon. for mace, zejm. s ohledem na potřeby a zájmy vládnoucí třídy, a na dosažené úrovni poznáni. U primitivních národů t. c. jednak napodobovala prac. (zejm. lo vecké) a bojové činnosti (např. hod oš těpem nebo zápas), jednak vyjadřovala radost z pohybu, především formou her a tanců. Novodobou soustavou t. c. se zabýval -*■ G. Vieth a další tvůrci něm. tělocviku, např. - ► J. Ch. GutsMuts, - * F. L. Jahn, - ► A. Spiess, ve Švédsku -» P. H. Ling, v Rusku -■» P F. Lesgaft. Prv ní čes. soustavu t. c. zpracoval -» M. Tyrš (Základové tělocviku, 1872). Pojmem t. c. v návaznosti na dř. použí vaný termín tělocvik se zabývali naši véd. pracovníci zejm. po 1945; - * V. Fi ala ( Všeobecná soustava tělesných cvi čeni, 1945; Základy všeobecné sousta vy tělesných cvičeni, 1981), - ► V. Ha nák ( Otázka klasifikace a systematiky tělesných cvičeni, 1954), —► V. Závodník (Systematika názvosloví tělesných cvi čení, 1955) aj. - Teorií t. c. se zabývá - ► antropomotorika, biomechanika, fyzio logie, neurofyziologie, psychologie a další věd. disciplíny, tělesná kultura, TK, využiváni pohyb, aktivit (těl. cvičení) jako faktoru těl. pří pravy pro životni praxi, optimalizaci těl. stavu a rozvoj osobnosti; specifická
234
tělesná příprava forma sociálně kolt. činnosti společ nosti, v níž se promítá činnost sociál ních skupin, organizací, kolektivů i jednotlivců. Dynamika TK je podmíně na rozvojem společnosti a možnostmi, které jí může konkrétní společenskoekon. formace poskytnout. Charakter jejího hodnotového zaměření je podmí něn konkrétními společensko-ekon. vztahy, proto má ve státech s různým spol. zřízením odlišné funkční cíle a strukturu, způsoby organizace a říze ní. — Historie tělesné kultury viz samo statné heslo. — V soc. společnosti se TK stala organickou součásti soc. způ sobu života a kultury, součásti všestran né výchovy děti a mládeže, nástrojem so ciální politiky, využívaným k upevňovánízdraví, těl. zdatnosti, výkonnostia bran nosti, ke kultivaci osobnosti, k repro dukci prac. síly a prac. schopnosti, k prohlubování soc. spol. vztahů, k ak tivnímu naplňování volného času, ná strojem k rozvíjení porozuměni mezi ná rody a boje za mír. V průběhu budování socialismu se stále více zdůrazňuje pé če o těl. zdokonalování v rámci vše stranného harmonického rozvoje osob nosti. V soc. společnosti byly překoná ny sociálně třídní bariéry v dostupnosti prostředků TK, přetrvávají však rozdíly mistniho a individuálního či skupinové ho charakteru v tvorbě podmínek a uplatňováni TK ve způsobu života lidí. Na stupni hist, vývoje, kdy se TK stala složkou soc. způsobu života, se její ob sahová stránka vyznačuje některými rozpory. Její obsah tvoři jak specifické, tak přidružené činnosti (příslušející k ji ným druhům činnosti). Organické pro pojení a orientace těchto činností na specifiku TK zajišťuje její homogennost. Oblast specifických činnosti tvoří -*• tělesná výchova, —*• sport, - » turisti ka a - ► pohybová rekreace. Kromě společných znaků formativnich, vý chovně vzdělávacích činností pohyb, charakteru (např. těl. cvičeni), se u kaž dé z nich uplatňuje zvi. odlišnost jejích funkčních cílů i obsahu. Z hlediska cíle vědomého a efektivního působení na těl. vlastnosti a pohyb, dovednosti představují těl. cvičení nezaměnitelnou formu činnosti. Patří k těm formám, kte ré mohou být součástí způsobu života každého člověka, i když s přihlédnutím k věku, pohlaví, profesi, národnosti, záj mům, názorům ap. V soc. způsobu živo ta vystupují tyto specifické součásti ja ko bohatě strukturované. Prostřednic tvím mnohostranných vnitřních vazeb soc. způsobu života jde o soustavné těl. zdokonalování. Formy činností, kte ré vytvářejí podmínky pro tělových proces, jsou odvozeny od různých typů a forem předmětně praktické, sociálně polit, a duchovni činnosti. Z hlediska je
dince je lze dělit na formy, jež vytvářejí podmínky a ovlivňují rozvoj TK (organizátorská, řídicí, ideol., věd., vých., ekon., polit., umělecká, zdravotně pre ventivní ap)., a na formy, jejichž prestřednictvím se uskutečňuje přímá ne bo zprostředkovaná informace o hod notách TK a jejího přínosu pro člověka. — Zákl. prostředky specifických forem TK jsou - ► tělesná cvičení, jež máji charakter účelově přetvořené pohyb, aktivity jedince. Spolu s formami TK jsou základem pohyb, režimů, které roz hoduji o účinnosti těchto činností. V podmínkách soc. zřízení dostává TK všelidový ráz. - Péče o TK je nedílnou součástí péče o komplexní rozvoj jednotlivých územních celků v ČSSR. Z toho vyplývá soustavná péče státu o tuto oblast na všech úrovních státní soustavy od zákonodárných sborů až po orgány nár. výborů na zákl. úrovni. V návaznosti na přijetí zákl. dokumentů 0 TK v nejvyšších orgánech KSČ pro jednávají otázky TK vlády, jednotlivé re sorty (ministerstva školství a zdravot nictví ČSR a SSR, ministerstvo nár. obrany a vnitra) a celá struktura nár. vý borů. Pro řešení úkolů TK jsou ve státní správě vytvořeny specifické tělových orgány. Na realizaci potřeb se podílejí 1 spol. organizace Nár. fronty (ČSTV, Svazarm, ROH, SSM aj.). Státní i ne státní orgány a instituce zabývajicí se TK jsou zahrnovány pod pojem tělový chovné hnutí. - Literatura: Krawczyk, Z.: Kultura fizyczna i společenstvo. Var šava 1976; Merhautová, J. Joachimsthaler, F., Čechák, V.: Tělesná kultura v procesu tvorby socialistického způso bu života. Praha 1980; Matvejev, L. P.: Vvedenije v teoriju fizičeskoj kultury. Moskva 1980; Matvejev, L. P. a kol.: Ná stin teorie tělesné kultury. Praha 1980; Sprynar, Z.: Teorie tělesné kultury. Pra ha 1985; Teorie na fizičeskata kultura (red. N Mateev). Sofia 1981. tělesná příprava, 1. složka -» spor tovního tréninku, která se zaměřuje na rozvoj pohyb, schopností, tj. schopno sti rychlostních, silových, vytrvalo stních, koordinačních a pohyblivosti. Pro t. p. se obvykle vymezuji následující úkoly: a) zdokonalovat všestranný po hyb. základ (tzv. všeobecná tělesná pří prava); b) rozvíjet speciální pohyb, schopnosti v souladu s požadavky sport, výkonu (tzv. speciální t. p.). Všestranný pohyb, základ - rozvoj všech pohyb, schopností - je předpo kladem rychlejšího a kvalitnějšího růstu sport, výkonnosti a celkově harmonizu je těl. rozvoj jedince (kompenzuje ne rovnoměrné zatěžováni svalových sku pin, snižuje nebezpečí' zraněni z často jednostranného zatížení sport, speciali zaci). Zpravidla se pro tyto potřeby
používá všeob. rozvíjejících cvičeni, řa da z nich má v tomto směru univerzální charakter (např. hry rozvíjející obrat nost, plaváni, běh na lyžích, atl. běh, jízda na kole aj. rozvíjející vytrvalost, skokanská cvičení výbušnou sílu ap.). — Speciální t. p. zdokonaluje pohyb, schopnosti, které se bezprostředně v daném sportu uplatňují (běžecká rychlost v atletice, sílová vytrvalost tru pu a horních končetin v kanoistice, her ní obratnost při hrách atd ), je zde těs ná vazba na příslušné sport, dovedno sti. Volí se k tomu hlavně speciální a vlastní (závodní) cvičeni (viz tělesná cvičení), zákl. požadavkem je blízkost nebo i totožnost s pohyb, činností dané specializace; toto „přiblížení" se týká vnější struktury i dynamiky úsilí pohy bu. — Poměr mezi všeobecnou a speci ální t. p. je proměnlivý, mění se s ohle dem na věk a výkonnost (všeob. t. p. je důležitá zejm. v tréninku děti a mlá deže, s přibývajícím věkem a rostoucí výkonností převažuje speciální přípra va), tréninková období (všeob. t. p. je zdůrazňována na počátku přípravného období), individuální zvlášnosti a druh sportu; 2. t. p. v ČSLA je podstatnou součásti bojové přípravy a voj. výcviku příslušníků všech druhů vojsk. Cílem je zabezpečit těl. zdatnost a výkonnost vojáků, což je předpokladem pro ovlá dání zbraní a bojové techniky a pro je jich efektivní využití v boji. Úkolem t. p. je rozvíjet pohyb, schopnosti a doved nosti a volní vlastnosti, získávat potřeb né vojenskopraktické pohyb, návyky, upevňovat zdraví a zlepšovat celk. těl. stav. HI. prostředkem t. p. jsou těl. cvi čení, zejm. vojenskopraktického vý znamu, jako je překonávání překážek, boj zblízka, sebeobrana, hod granátem, lyžování, plavání a zrychlený přesun. V t. p. se využívá i hygienických faktorů a přírodních sil — vzduchu, slunce, vo dy. Organizační formy těl. přípravy v ČSLA jsou: učební zaměstnání, - * ran ní cvičení, zvláštní organizační formy a sport, činnosti. Učební zaměstnání se provádějí formou cvičebních hodin, metodických zaměstnáni, ukázkových cvičení a instruktáži. Cvičební hodiny jsou zaměřeny především na získání vojenskopraktických pohyb, návyků. Me todická zaměstnání jsou zaměřena na metodickou přípravu velitelů čet a rot k vedení cvičebních hodin. Zvi, organi zační formy v systému t. p. jsou těl. tré nink za přesunu, těl. cvičení v podmín kách omezené pohyblivosti a tělový chovné chvilky. Sport, činnost se dělí na masovou sport, činnost, výkonnostní a vrcholový sport. Masová sport, čin nost se provádí po služební linii a za její úroveň zodpovídají příslušní velitelé jednotek. Výkonnostní sport se v armá-
235 dé provádí v rámci činností -» vojen ských tělovýchovných jednot a jeho úkolem je umožnit armádním sportov cům účast na mistrovských a přebornických soutěžích po linii ČSTV. Vrcho lový sport se provádí v -» armádních střediscích vrcholového sportu a v - * armádních sportovních družstvech a je ho posláním je zabezpečovat sport, re prezentaci armády na veřejnosti a při spívat všemi prostředky k dalšímu roz voji vrcholového sportu v ČSSR. — Součásti systému t. p. v ČSLA je i pří prava vojáků z povoláni, kteří se každo ročně podrobuji zkouškám těl. zdatno sti podle stanovených norem, tělesná teplota, teplota organismu ří zená termoregulačním centrem v hypotalamu, receptory jsou v CNS, kůži a vnitřních tělnich orgánech. T. t. je růz ná na různých místech těla, závisí na fyziol. stavu organismu a na okolních podmínkách. Rozlišuje se teplota tělni slupky (kůže a podkožní svalové vrstvy) a tělního jádra (hrudníku, břišních orgá nů a vnitřní části svaloviny). Za teplotu jádra se považuje teplota rektální (ob vykle 37 ° C), teplota měřená v podpaží nebo v ústech je o 0,3 ° C nižší. T. t. zvy šuje svalová práce, horečka, trávicí po chody, kolísá v závislosti na ovulačnim cyklu, psych, stavu, biol. rytmech. Tep lota tělni slupky je vice variabilní, ovliv nitelná hlavně teplotou okolí. Nejvyšší teplota 30—32 °C je na zádech a čele, nejnižši 21 “ C na pstech rukou a no hou,nosu, bradě, uších. Řízení 1.1. je re flexní povahy, receptory reagují na tep lotu krve. Regulace t. t „ tj. rovnováhy mezi výdejem a tvorbou tepla, se děje fyz. pochody (vedeni, sáláni, prouděni). Tepelný spád z těla do prostředi vytváří uvnitř těla teplotní gradient, kdy se 1.1. směrem k tělnímu povrchu snižuje, tep lota kůže se ustáli na teplotě okolí a te pelné ztráty se sníží na minimum, takže je stačí kompenzovat produkce klidové ho tepla z různých tělních orgánů. Veli kost tepelných ztrát za těchto okolností je určována velikosti tělního povrchu (u dětí a hubených jsou větší než u dospě lých a obézních) S poklesem teploty okolí tepelné ztráty stoupají Výdej tep la lze snížit jeho zvýšenou produkcí, zejm svalovou prací (rozcvičení) a odě vem s dobrými izolačními vlastnostmi. Při zvýšené teplotě okoli reaguje člověk zvýšeným pocenim, tj. odpařováním potu z těl. povrchu, změnami v regulaci oběhového systému, sníženou pohyb aktivitou. tělesná výchova, TV, pedag proces, v němž se využívá jako hl. prostředku -» tělesných cvičeni, sloužících k vše strannému zdokonalování člověka a k rozvoji jeho osobnosti. V TV není tě locvičný výkon hl. cílem, ale prostřed
tdlesná výchova a sport v ČSLA kem . TV je význ. součástí soc. -» těle sné kultury a je spjata se -»■ sportem, turistikou a - > pohybovou rekreací vazbami různé kvality i intenzity a vy tváří s nimi četné přechodové (hybrid ní) činnosti. TV se uživá v několika vý znamech: a) jako složka kom. výchovy, b) jako vyučovací předmět na školách všech typů, c) jako obsah činnosti sva zu ZRTV, d) jako kat. nadřazená ostat ním součástem TK, tj. sportu, turistice, pohyb rekreaci. V tomto smyslu se uží vá též termín ->■ tělovýchova. - Vývoj TV je hist, a třídně podmíněn z hlediska obsahu, forem i metod. TV byla využí vána spol. vládnoucími třídami v jednotlivých sociálně ekon. forma cích. Některé zásady a principy TV se prokazatelně uplatňovaly již v otrokářském řádu, sloužily však výhradně otrokářské třidě (např. ant. gymnastika v Řecku). V období feudalismu se TV začala postupně rozšiřovat mezi prostý lid (nevolníky) a měšťany, zejm. pod vli vem humanistických idejí, ale i z bran ných potřeb státu. V raném období ka pitalismu dochází k prudkému rozvoji pojetí a metod TV, především ve smyslu kontinentálního tělocviku (F. L. Jahn, J. Ch. GutsMuths, A Spiess, E. W. Eísselen aj.), v pozdějším období k racionalizaci pedag. procesu pod vli vem severských škol, G. Deményho, G. Héberta aj. - Název TV se u nás začal používat před 2. svět. válkou a postup né nahradil zastaralý název tělocvik. TV byla zavedena jako posledni složka vý chovy a vyučovací předmět do většiny škol (viz školní tělesná výchova). Hl. cí lem TV je všestranný a harmonický roz voj jedince, proto je v ml. věk. katego riích TV povinná, pokud to zdrav, stav dovoluje Všestranný harmonický roz voj jedince vyžaduje v jednotlivých věk kat. přiměřené zatěžování těl. cvičení mi, která musí být zaměřena na biol., psychol. a sociální rozvoj. Účinnost a kvalitu TV zajišťuje vhodný výběr a objem těl. cvičení, intenzita a frekven ce mot. zatíženi z hlediska týdenního pohyb, režimu jedince. Kritériem účin nosti TV je stav zdrávi, těl. zdatnosti, prac. schopnosti a brannosti. — Z hle diska marx.-len. je TV nezbytnou součá stí kom. výchovy, přispívá k cílevědo mému formování soc. vědomí, všelid ských a třídních vlastnosti a k osvojeni si soc. způsobu života — Mezi specific ké úkoly TV patří: a) úkoly zdrav. upevňovat a posilovat zdraví, podporo vat všestranný rozvoj, zvyšovat odol nost a otužilost, poskytovat radostný odpočinek, prodlužovat akt věk; b) úkol vzdělávací - osvojit si pohyb, do vednosti a rozvíjet pohyb, schopnosti; c) úkol vých. - přispivat k výchově soc vlastenectví, k budovatelské práci,
k dobrému vztahu ke společnému via stnictví, uvědomělé kázni, k vytváření soudružského kolektivu, formovat mravní a volni vlastnosti (odvahu, sta tečnost, iniciativnost, rozhodnost, sebeovládání, trpělivost, obětavost aj), vštěpovat návyky kult. chováni a zásad fair play. TV přispívá k rozvoji est. vý chovy rozvíjením ladnosti pohybů, správného drženi těla, péčí o čistotu úboru a prostředí atd. Kromě těl. cviče ni se v TV využivá i působení přírodních sil (slunečni zářeni, působeni vzduchu a vody) a ostatních vých. prostředků. — Obsah a rozsah činností a jejich obtíž nost je dána učebními osnovami a tělo vých. programy. Kontrola účinnosti se provádí např. různými druhy - ♦ moto rických testů. TV se realizuje ve cvičeb ní nebo vyučovaci hodině, která má předepsanou strukturu, vyplývající z di daktických poznatků, tělesná výchova a sport v ČSLA. dů ležitá součást výchovy a výcviku příslu šníků ČSLA. V čs. armádě předmni chovské republiky těl. výchova a sport nebyly pevnou součásti bojové přípra vy vojáků. Tělových, činnost se organi zovala pouze v mimoslužebni době podle místních podmínek. Soustavně se provádělo pouze ranní cvičeni, které bylo součásti denního řádu útvaru. 1945 se přistoupilo k budováni nové lid. ar mády podle vzoru Sovětské armády, kde je těl. výchova a sport důležitou součástí bojové přípravy a výchovy vo jáků. V červnu 1945 byla řízením voj. tě lovýchovy a sportu pověřena na MNO Hlavní správa výchovy a osvěty (HSVO). Při HSVO bylo zřízeno odbor né oddělení s úkolem řídit ústředně tě lovýchovu a sport v celé armádě. Toto oddělení mělo v referátu voj. tělocvik, sport, soutěženi, turnaje a přípravu té lových. a sport, instruktorů. Obdobně na stupni voj. okruhů ke správám vý chovy a osvěty byli přičleněni referenti pro voj. těl. výchovu a sport, instruktoři a lektoři. U voj. svazků byly těl. výchova a sport řízeny oddělením výchovy a osvěty. U voj, útvaru tuto funkci plnil osvětový důstojník Timto opatřením byl učiněn prvni krok k vybudováni uce leného systému těl. přípravy a sportu příslušníků armády. V září 1945 na celoarmádní poradě vedoucích tělových, pracovníků byla vypracována zákl. linie dalšího postupu při budováni systému těl výchovy v ČSLA. V listopadu 1945 HSVO vydala Zatimní osnovy tělesné výchovy, první dokument, který usměr ňoval veškerou tělových, činnost v celé armádě. Těl. výchova a sport v armádě se prováděly v těchto formách: ranní cvičeni, zákl. tělocvik, těl. výcvik při tak tickém a speciálním výcviku, tělocvik a sport v době mimoslužebni a těl. vý
Télesná výchova mládeže cvik důstojníků a rotmistrů. 0 rok poz ději byla vydána příručka, která obsa hovala již samostatnou stať Tělesná vý chova, v níž se voj. těl. výchova dělila na těl. výchovu v době zaměstnání (zákl. tělocvik, ranní cvičení, polní tělocvik) a těl. výchovu v době mimo zaměstná ní. Po osvobození bylo zřízeno také Uči liště vojenské tělovýchovy (UVT) v Pra ze, které řídilo přípravu a školení tělo vých. kádrů. Nejlepší armádní sportovci byli soustředěni nejdříve u Posádkové ho velitelství v Praze a později u UVT. HSVO řídila veškerou těl. výchovu a sport v celé armádě do května 1947, kdy bylo tělových, oddělení z HSVO vy členěno a přiděleno příslušné složce MNO, která řídila bojovou přípravu vojsk. 1948-49 byl vypracován nový předpis těl. přípravy přisl. ozbroj, sil, který vstoupil v platnost 1950. Jeho vy dáním byl uveden v život první ucelený, teor. podložený systém tělových, hnutí v podmínkách armády. Oblast masové ho, výkonnostního a vrcholového spor tu byla v armádě ovlivňována vývojem a změnami v celém tělových, hnuti. Do brovolná tělových, činnost se začala or ganizovat při voj. zátiších a při domech armády ve formě základních jednot voj. tělovýchovy. Od 1948 spolu s dovrše ním sjednocení čs. těl. výchovy a spor tu v Sokole přistupuje armáda k zaklá dáni voj. sokolských jednot (VSJ), kte ré byly zřizovány v každé posádce i v jednotlivých útvarech. Vrcholným ří dicím orgánem dobrovolné armádní těl. výchovy byl - ► Armádní sokolský výbor (ASV), pro zabezpečení vrcholového sportu byl zřízen - ► Armádní tělocvičný klub (ATK). Tato organizace byla v dal ších letech postupně zdokonalována 1975 byl zřízen nejvyšší ústřední řídicí orgán MNO — Správa vrcholového a výkonnostního sportu. V oblasti pří pravy kádrů postupné dochází ke kvali tativním změnám. 1956 byla zřízena -» Vojenská tělovýchovná škola Miroslava Tyrše pro přípravu kádrů se středním vzděláním. Pro přípravu kádrů s vyso koškolským vzděláním byl 1954 zřízen při ITVS v Praze vojenský obor, který je v současné době organizačně přičleněn k FTVS UK. V. t. Dukla, armádní spor tovní družstvo, armádní středisko vrcholového sportu. Tělesná výchova mládeže, TVM, odb. měsíčník pro těl., brannou a v po sledních roč. i pro dopravní výchovu na školách. Vychází od 1931 s přerušením v době nacistické okupace (1941-45). Iniciátorem, hl. redaktorem a vydavate lem TVM byl pokrokový brněnský odb. učitel a sokolský pracovník - ► Franti šek Ryšánek. Vydavatelem TVM je Státní pedagogické nakladatelství, tělesná výchova na vysokých ško
lách, vysokoškolská TV, cílevědomý a ucelený systém tělových, vzdělávání s návazností na škol. TV nižších stupňů a na systém TV v ČSSR. Konkrétní úko ly v jednotí, organizačních formách, vý běr a zaměření prostředků a metod ur čují celostátně osnovy TV na vysokých školách. — Organizovaná a státem říze ná TV byla na VŠ zavedena 1937, kdy byl v souvislosti s vydáním zákona o branné výchově přeměněn dosavadní dobrovolný vysokoškolský sport v po vinnou těl. a brannou výchovu vysoko školáků a dán do péče nově zřízeným ústavům pro těl. výchovu na VŠ v teh dejších univerzitních městech. Po osvo bození činnost ústavu pokračovala. Podle nového zákona o vysokých ško lách (1950) byly 1952 zrušeny ústavy TV na VŠ a zřízeny na všech VŠ katedry tě lesné výchovy (KTV). Tímto opatřením byla vytvořena ideová, odb. i organizač ní základna pro postupné vybudováni systému TV na VŠ s úzkou vazbou na úkoly soc. vysoké školy. V průběhu dal ších let byly na zákl. stranických a vlád ních dokumentů, směrnic a výnosů mi nisterstva školství a ČSTV zaváděny kro mě povinné TV i dobrovolné organi zační formy (1954 - fakultativní TV, 1963 - TJ Slávie) a vydávány pokyny a opa tření k úspěšné funkci a rozvoji systé mu TV na VŠ. Současný stav určují směrnice ministerstva školství ČSR pro zajištění TV na VŠ (vydané 1970), meto dické pokyny pro organizační zajištění TV na VŠ (1972), metodické pokyny pro hosp. zabezpečení TV na VS (1972) a obdobné dokumenty ministerstva školství SSR (1973). Na tomto základě funguji dnes následující organizační formy vysokoškolské TV: a) povinná TV, zajišťovaná KTV v minim, rozsahu 2 h týdně v I. a II. roč. a 1 h týdně ve III. a IV. roč. studia. Nedílnou součástí po vinné TV jsou výcvikové kursy základní (zimní a letní v rozsahu 10-14 dní) a kur sy sport, specializací v rozsahu zpravi dla 8 dni; b) zvláštní TV pro zdravotně oslabené studenty ve stejném rozsahu včetně výcvikových kursů jako povinná TV; c) nepovinná TV, zajišťovaná rov něž KTV v semestrální výuce (1-6 h týd ně), v sezónních blocích, krátkodobých kursech a soustředěních, o víkendech, ve zkouškových a prázdninových obdo bích, popř. další formy za spolupráce s organizacemi SSM a Svazarmu na VŠ a fakultách; d) zájmová sport, činnost, zajišťovaná KTV v rámci vysokoškol. TJ v rozsahu 1/3 pedag. úvazku v těsné součinnosti s orgány vysokoškolského sportu ČSTV, SSM a ROH. Do zájmové sport, činnosti patří pravidelná trénin ková činnost, sport, soustředěni, soutě že a závody včetně jejich organizačního a materiálního zabezpečení. — Zákl.
236 článkem je povinná TV, na kterou nava zují obě nepovinné formy s diferenco vánými úkoly v péči o masový rozvoj výkonnostního sportu, rekreačního sportu a pohyb, rekreace předevšim studentů, ale také zaměstnanců VŠ. tělesná výchova oslabených, TVO, 1. povinný vyučovací předmět na ško lách všech stupňů pro žáky s oslabe ným zdravim; 2. specifická forma TV ur čená zdravotně a tělesné oslabeným je dincům zařazeným lékařem do III. - ► zdravotní skupiny. Cílem TVO je zlepšo vat, případně odstraňovat pohybové, funkční a zdravotní nedostatky organis mu oslabených. Při vážných oslabeních trvalého charakteru a u starých lidí se TVO zaměřuje na stabilizování daného stavu a poskytování vhodné tělových, činnosti potřebné ke správné životo správě. TVO je organizována v povinné školní výuce oslabených žáků a v oddí lech a kroužcích spol. organizací. První oddíly TVO byly v ČSSR ustaveny 1950. Výnosem ministerstva školství se 1951 TVO stala povinným vyučovacím před mětem na školách pro žáky s oslabe ným zdravím. Dnes jsou povinné 2 h TVO týdně na školách všech stupňů a typů. Vyučovacích hodin se zúčastňu je nejvýše 10-12 oslabených žáků. Do TVO se zařazuji jednotlivci s oslabením orgánů opory a pohybu (ortopedická skupina), s oslabením vnitřních orgánů (interní skupina) a s nervovým, psychic kým a smyslovým oslabením. Do orto pedické skupiny se zařazuji oslabeni v oblasti trupu (nesprávné držení těla, kulatá záda, vysedlé lopatky, plochá zá da, skoliózy, poúrazové stavy, špatný tvar hrudníku), oslabení horních konče tin (vrozené vývojové vady, oslabení kloubů, poúrazové stavy) a oslabeni dolnich končetin (stavy po vykloubeni stehenních kloubů, ploché nohy, poúra zové stavy, vbočená a vybočená kole na). Do interní skupiny se zařazují osla bení srdce a cévní soustavy (chlopňové vady, vrozené vady srdce, neurocirku lační asténie, zvýšený a snížený krevní tlak, arterioskleróza, ischemická srdeč ní choroba), oslabeni dýchaciho systé mu (chronické nachlazení, opakované záněty průdušek, průduškové astma, stavy po zápalu plic a pohrudnice, plicni tuberkulóza), oslabení trávicího sy stému (poruchy sekrece, ptózy, vředo vá onemocnění, poruchy motility, cu krovka, obezita, stavy po infekčních chorobách, po operacích, gynekologic ké oslabeni). Do skupiny nervových, smyslových a psychických oslabení pa tří porušeni centrálního nervového sy stému, periferniho nervového systému, poruchy činnosti smyslů. Jsou to neu rózy, epilepsie, obrny, poruchy sluchu, zraku, řeči, chybný rozumový vývoj.
237 Školní TVO se řídí učebními osnovami, výběr pohybových činností respektuje především druh a míru oslabení a zása dy všestranného rozvoje oslabeného, tělesná zdatnost, komplexní schop nost reagovat pohyb, činnosti účelné a efektivně na podněty zevního prostře dí. HI. kritériem t.z. je účinnost a hospo dárnost práce organismu a na její úro veň se usuzuje také z výkonů v těch. jednoduchých, a fyziol. náročných po hyb. činnostech, vyznačujících stupeň zákl. pohyb, schopností jedince. Proto je také někdy v odb. literatuře nazývána obecnou těl. výkonností, na rozdíl od specifické -*• pohybové výkonnosti, je jíž úroveň se zjišťuje vybranými soubo ry mot. testů. tělesný pohyb, změna mista nebo po lohy živého těla nebo jeho částí způso bená převážně vlastními silami. V. t. po hyb. tělesný rozvoj, rozvoj souboru všech orgánů a orgánových soustav, které tvoří jednotný celek lidského těla. T. r. probíhá spontánně v ontogenezi člově ka. Posuzuje se podle různých norem, z hlediska TVS to jsou kritéria z oblasti zdraví, těl. zdatnosti a výkonnosti ap. Normy se stanovuji zejména podle po hlaví a věku. telltale, kovová spodni část předni odrazové stěny v některých sport, hrách s odrážením míče o stěny. T. odli šným zvukem při odrazu miče oznamu je, že se míč odrazil nesprávné, tj. příliš nízko. tělocviína, krytý prostor určený a vy bavený pro tělových, a sport, činnosti. Název je používán ve dvojím významu: označení cvičebni místnosti, nebo celé ho objektu včetně úplného provozního a doplňkového příslušenství. Kryté ob jekty pro těl. cvičení byly známy již ve starověku. V Řecku to byly sloupové sí ně z jedné strany otevřené, které slouži ly pro zápasy, ale i pro taneční vystou pení a divadelní hry. Ve středověku se konaly ve velkých sálech (např. Vladi slavském sále Pražského hradu) rytíř ské turnaje. Počátkem novověku se za čaly zřizovat - * míčovny. T. přibližně v dnešním pojetí se začaly stavět až za čátkem 19. století. První požadavky vy slovili v Desavě filantropisté, kteří pro pagovali těl. cvičení, ale klimatické podmínky neumožňovaly je provádět v zimním období. První t. však nebyla postavena v Německu, ale 1804 v Koda ni pro Vojenský tělovýchovný institut a další 1813 ve Stockholmu. V Němec ku byla postavena prvni spolková t. 1846 ve Frankfurtu nad Mohanem a 1851 první školní tělocvična. U nás cvičil od 1843 Soukromý tělocvičný ústav R. Stephanyho v Ledeburském paláci v Praze, od 1845 G. Stegmayer
tělocvična v Chotkově paláci a 1847 cvičil českoněm. akademický spolek v soukromém ústavu MUDr. Seegena v domě u Doušů na Václavském náměstí. Pro další vý voj tělových, hnuti však měla největší význam Malypetrova tělocvična v Pan ské ulici v Praze, kde 5. 2. 1862 začala cvičit Tělocvičná jednota Pražská, která od 1864 přijala název Sokol Pražský. Zá jem o cvičeni stále vzrůstal a tak 1862 najal Jindřich Fůgner sály v Apollu v Ječné ulici a v Konviktu a současně koupil pozemek v dnešní Sokolské tří dě, kde byla během jednoho roku po stavena t., ve které bylo zahájeno cvi
čení 9.12.1863.1870 byly v Praze posta veny t. u tří škol, ale jiz koncem 19. stol. a začátkem stol. 20. se stavěly jako je jich organická součást. 1900 měl Sokol téměř 100 vlastních t., 1922 dvojnáso bek a 1930 již 920. Děl. tělových, organi zace byly však odkázány většinou na cvičení v hostinských sálech. 1930 měl Svaz DTJ 30 a FPT pouze 8 tělocvičen. Na druhé straně člensky velmi slabá ka tolická tělových, organizace Orel měla t. 238. T. Sokola a Orla však většinou nesloužily jen pro tělových, činnost. By la v nich zřizována kina, loutkové scény, divadla a restaurace, které se staly
Velikosti tělocvičných sálů pro jednotlivé typy tělocvičen a sport, hal
Tělocvičný sál A B C D E
rozměry
výška
Posilovna plocha
12 x 18 m 12 x 24 m 15x27 m 18x30 m 18x36 m
5m 5 —5,5 m 6 —6,5 m 6 —6,5 m 6 ,5 - 7 m
25 m1 25 m! 50 m3 90 m3
Sportovní haly Typ F G H I
hlavní 24 x 42 24 x 48 24 x 48 24x48
m m m m
Tělocvičný sál doplňkový
výška
Posilovna plocha
18 x 30 m 2x18x30m
7 -8 m 7 -8 m 7—8 m 7—8 m
140 m3 140 m3 140 m3 + 50 m3 140 m3 + 50 m3
Možnosti použití tělocvičny a sport, haly Druh použiti
Typ tělocvičny nebo sport, haly
Basketbal Box Házená Kolové a krasojízda Moderni gymnastika Sportovní gymnastika Stolni tenis Šerm Tenis Volejbal Vzpírání Zápas ZRTV
B, C, D, E F, G, H, 1 E, F, G, H, 1 C; D, E, F, G, H, 1 C, D, E C, D, E A, B, C, D, E D, E E, F, G, H, 1 B, C, D, E, F posilovny v t. B, C, D, E B, C, D, E A, B, C, D, E
Provozni kapacita tělocvičen Způsob použití Pouze dobrovolná TV Pouze školní TV Dobrovolná a školní TV společně
Počet hodin ročně 1 730 1 648 3 350
238
télocvičná motorika zdrojem finančního příjmu jednot. Pro voz těchto zařízení byl často na úkor tě lových. činnosti. 1945 bylo v Českoslo vensku téměř 5 300 t. včetně školních, ale většina měla rozměry menši než 12 x 24 m, mnohdy dokonce menší cvi čební plochu než 100 m2, a postrádala potřebná příslušenství. Modernizace tě lových. procesu a přechod některých míčových her z hřišť do t. kladou vyšší nároky na rozměry cvičební plochy. Proto se dnes výstavba t. a -*■ sportov ních hal řídí urbanistickým ukazovatelem 0,4 m! . Cvičební plocha nemá být menší než 12 x 24 m, a to jen u t. v nejmenších obcích nebo neúplných zákl. školách. Tělocvičné sály s plochou 12 x 18 m jsou u uvažovány pouze jako doplňkové u velkých t., např. pro cviče ní malých dětí, džezgymnastiku ap. Zá kl. velikost tělocvičného sálu má být 18x30 m, nebo výjimečně 15x27 m. Rozměry tělocvičných sálů jsou stano veny s ohledem na rozměry hracích ploch míčových her, které přicházejí v úvahu v t. určité velikosti. Problémem jsou stále se zvětšují požadavky na vý šku tělocvičných sálů, zejm. pro volej bal. Vyšší výška zhoršuje ekonomii pro vozu (vyšší potřeba tepla, větrání i osvětlení). Současně s ustálením veli kosti t. jsou stanoveny též možnosti je jich používání pro jednotlivé sport, a tě lových. činnosti s ohledem na rozměry hrací plochy a hospodárnost provozu. V poslední době je podle dohody ČSTV s MŠ ČSR a SSR stanovena zásada společného používání školních t. školní i dobrovolnou TV a naopak. Společným používáním se uspoří nejen investiční náklady, ale i náklady na vytápěni a kromě toho se plně využije provozní kapacita. — Centrálním prostorem t. je tělocvičný sál s hladkými omyvatelnými stěnami bez výstupků. Dveře musí líco vat s povrchem stěn a otvírat se ven —*■ Podlaha může být dřevěná, pružná (ni kdy ne vlýsky lepené na betonový pod klad), nebo z plastických hmot. Do zákl. vybavení t. patři nářadí a náčiní a další pomůcky, které se v době, kdy se ne používají, ukládají v -v nářaďovně. Umístění nářadí pevně osazeného i mo bilního musí být řešeno již v projektu tak, aby bylo umožněno hromadné cvi čení a zajištěna bezpečnost cvičících. Tyče na šplh se osazují 80 cm od čelní stěny na samostatné konstrukci a mi nim. 70 cm od sebe. Lana na šplh, po kud nejsou na konstrukci s tyčemi, se zavěšují 4 m od čelní stěny a 1 m od stěny boční, ke které se po cvičení sta hují. Posuvné hrazdy nebo dvojhrazdí se umísťuji 4 m od čelních stěn, nejlépe u každé boční stěny jedno. Kruhy jsou zavěšeny na samostatné konstrukci vzdálené od čelní stěny 5 m a 2 m od
stěny boční. Posuvné zvyšovací kladiny se nejlépe umisťuji 3—4 m od boční a 3 m od čelní stěny. Žebříky bývají na čel ní stěně proti šplhadlům, u širších t. mohou být vedle nich, a jsou od sebe vzdáleny 70—80 cm. Žebřiny jsou oby čejně na bočních stěnách, desky s koši na košíkovou na čelních stěnách, tré ninkové někdy i na stěnách bočních. Rozmístění mobilního nářadí má být za chyceno v plánku, který má viset v tělo cvičně. Doplňkem tělocvičného sálu je - * posilovna, ve které je nářadí větši nou pevně instalováno a náčiní má své stálé místo Tělocvičný sál a posilovna jsou centrem, k němuž jsou připojeny další prostory, především - ► šatny (nej méně dvě), - ► umývárny, WC, šatna pro cvičitele nebo učitele se sprcho vým koutem, - ► ošetřovna (u malých t. postačí lékárnička a lůžko v šatně cviči tele) a komunikační prostory, tj. vstupní zádveří nebo hala a přístupové chodby. Do šaten se vchází - ► nečistou chod bou nebo přes -*■ přezouvaci lavici, spojení šaten s tělocvičným sálem je -*• čistou chodbou. Administrativní a správní část obsahuje kanceláře, ně kdy bývá připojen i byt správce, který však musí mít samostatný vchod pro případ infekčního onemocnění v rodi ně. tělocvičná motorika, souhrn těl. po hybů, jež se projevuji ve všech tělo vých. a sport, činnostech. Jsou to pohy by, které chápeme jako prostředek k dosaženi cílů těl. výchovy a sportu. Rozsah t. m. je veliký; stále se vyvíjejí nové formy pohybů a jejich nejrůznéjsi kombinace. tělocvičné názvosloví, dř. název pro —► tělovýchovné názvosloví, zvi. pro Tyršovo tělocvičné názvosloví sokolské, tělocvičný inventář, nářadí a náčiní, kterým má být vybavena škol. tělocvič na Povinná škol. TV vyžaduje toto vy bavení. a) nářadí: výsuvné hrazdy, po suvné kladiny, konstrukce na šplh s la ny, konstrukce na šplh s tyčemi, žebři ny, lavičky, tělocvičné koně, švédské bedny, tělocvičné kozy, trampolínky,odrazové můstky, lavičky, žíněnky, pl stěný pás, konstrukce na volejbal, kon strukce na basketbal (včetně cvičných košů), ve větších tělocvičnách i házenářské brány; b) náčiní: plné míče, krát ké tyče, malé a střední činky, krátká švihadla, míče na rytmickou gymnasti ku, košíkovou, volejbal a házenou. Pro potřeby zájmové TVS slouží dále kruhy, bradla, kladina, mechanické žebříky, průlezka, trampolína, přenosná a polopřenosná hrazda, kužele, obruče, činky a další nářadí na posilování. Tělocvičný obzor, čas. ČOS, který na hradil v posledních měsících 1. svět. války Věstník sokolský, zastavený rak.
cenzúrou. Vycházel od ledna do října 1918. tělocvičný pohyb, zvi. kvalita pohybu u člověka, základ -» tělesného cvičení. T. p. je účelný a jeho cíl je dán charak terem těl. cvičení. tělocvičný postoj, postavení, které zaujímají vojáci při vysvětlování nebo předvádění cviku. Na povel „Tělocvičný postoj - zaujmout!" provede cvičenec mírný stoj úkročný pravou, ruce spojí za tělem, hmotnost těla stejnoměrně roz loží na obě nohy. Tělocvičný ruch, ústřední orgán Sva zu DTJ od 1905 1914 zastaven rak. cen zúrou. Od července 1917 nahrazen No vým tělocvičným ruchem. Po vzniku ČSR vycházel 1918-38. Do 1921 nejvýznamnéjší čas. rev. tělovýchovy. Po roz kolu ve Svazu DTJ nejreakčnější čas. zemských svazů LSI. Tělocvičný spolek paní a dívek pražských, první čes. ženská tělových organizace, zal. 1869. Mezi jeho členky patřila řada osobností čes. kult. a spol. života (K. Fůgnerová, K. Světlá, S Podlipská aj.). První starostkou byla S Pod lipská, cvičitelkou K. Hanušová. První veř. cvičení 1870. V květnu 1912 se spo lek stal součásti Sokola Pražského jako jeho ženský odbor. Tělocvičný ústav pro hochy a děv čata, zařízení pro cvičení mládeže, zří zené 1863 při Sokole Pražském. Ústav vedl MUDr. J. Musil, od 1866 M. Tyrš a po Tyršově smrti od 1884 F. Kožíšek. tělovýchova, zjednodušený název pro různé tělocvičné aktivity, které se pro vádějí za různými účely, od individuální relaxace až po sport, reprezentaci Ter mín t. se užívá v zákl. stranických i vlád ních dokumentech, v hromadných sdě lovacích prostředcích, ve vnitřním styku mezi složkami tělových, hnutí i v růz ných odvětvích spol. života řízených or gány státu. tělovýchovná besídka, druh veř. tělo vých. vystoupení určeného zejm. mlá deži všech věk. stupňů a jejich rodi čům. HI. posláním t. b. je propagace vzdělávacích, vých. a zdrav, hodnot pravidelné TV dětí a mládeže. Pořad t b. je sestaven jednak z krátkých tělo vých. skladeb (etud) v trvání 4-5 min, jednak z ukázek akrobacie, přeskoků, zdolávání různých překážkových drah, z ukázek těch. výcviku ve sport, hrách a jiných sport, činnostech, tělovýchovná bibliografie. 1. soupis a popis lit. pramenů k problematice TK, zpracované podle odb. pravidel.; 2. odb. činnost zabývajici se shromažďo váním, zpracováním a zpřístupňováním informaci o literatuře daného oboru bi bliografickými metodami. Bibliografic ké přehledy byly zveřejňovány již před 1. svět. válkou v čas. Sokol, v období
239 mezi válkami je zveřejňoval zejména - * K. Hala v čas. Nová tělesná výchova. Se soustavným zpracováním čs. časopi secké t.b. se započalo 1949 v knihovně ČOS. 1954 byla zpracováním t.b. pově řena Ústřední tělových, knihovna ITVS (dnes FTVS UK) v Praze. Od 1955 vydá vá ÚTK 2 4 x ročně přehled tělových, literatury, 1973, 1978 a 1983 vydala vý běrovou bibliografii prací učitelů a pra covníků FTVS UK Praha a Výzk. ústavu tělovýchovného. V dokumentačním středisku ÚTK je k dispozici na 250 000 bibliografických záznamů (soustavně vedeno od 1961). Bibliografii tělových, literatury u nás dále zpracovává a zve řejňuje formou řady specializovaných materiálů informačně dokumentační středisko (IDS) ÚV ČSTV, jehož hl. úko lem je rychlý přenos informací k reali začním týmům vrcholového sportu, a dokumentační středisko knihovny FTVŠ Univerzity Komenského v Brati slavě. 1986 byla při ÚV ČSTV zřízena komise informačně dokumentační čin nosti. K významným mez. akcím, konfe rencím, sympoziím, OH, MS ap. jsou vydávány specializované bibliografie (např. Bibliografie k masovému rozvoji TK, Přehled olympijskě literatury v čs. knihovnách aj.) Problematikou t.b. se u nás nejhlouběji zabýval P. Ježek, kte rý 1968 vydal práci Česká knižní tělový chovná literatura od první pol. 19. stol. do roku 1918 a 1971 Stručný přehled vý voje sportovních odvětvi v Českoslo vensku III. díl. Přehled základních spor tovní literatury. tělovýchovná jednota, TJ, zákl. orga nizační článek ČSTV, realizující hl. čin nosti organizace. TJ se zřizuji podle územního a výrobního principu všude, kde jsou vhodné podmínky pro činnost, především dostatečný počet členů a funkcionářů i zařízeni nebo prostory pro tělových, činnost, přičemž členství v TJ není omezeno ani shodou bydliště s mistem působnosti TJ, ani prac. vzta hem k určité instituci. K ustavení TJ do chází na ustavující členské schůzi TJ, kterou po projednání s OV ČSTV svolá přípravný výbor. Členská schůze zvoli výbor TJ a určí jeji název. Ustavení TJ je platné až po schválení předsednic tvem OV ČSTV. Činnost TJ se uskuteč ňuje především ve sport, oddílech, v odborech ZRTV a turistiky. Hl. úkolem TJ je získávat občany, především mlá dež, pro aktivní pěstování TVS a orga nizovat pro né ve svých oddílech a od borech všestranně účinnou tělových., sport, a tur. činnost, pečovat o jejich těl. i duševni zdatnost, rozvíjet kult a spol. činnost, vychovávat členy v du chu soc, vlastenectví a proletářského internacionalismu, vést je k dodržováni zdrav, zásad, zásad úrazové zábrany, ži
tělovýchovná vyznamenání votosprávy a lék. kontroly. Stále větší důraz je kladen na spolupráci TJ s NV, orgány Nár. fronty, školami, podniky a ostatními spol. organizacemi při plně ni úkolů rozvoje TV a vytváření materi álních, kádrových i jiných podmínek. — Nejvyššim orgánem TJ je členská schů ze nebo u velkých TJ konference TJ. Svolává ji výbor TJ zpravidla 2 x roč ně. Projednává a schvaluje zprávu vý boru o činnosti za uplynulé období, zprávu kontrolní a revizní komise, plán činnosti a rozpočet TJ, volí výbor TJ a kontrolní a revizní komisi TJ na funk ční období dvou nebo tři let, schvaluje zřízení oddílů a odborů. Výbor TJ řídi činnost TJ v obdobi mezi členskými schůzemi (konferencemi), schází se zpravidla jednou za 14 dni. Ze svého středu voli předsedu, místopředsedu, tajemníka, hospodáře a ostatní funkcio náře, zajišťuje plnění usnesení člen ských schůzí (konferencí) TJ a vyšších orgánů ČSTV, řídí a kontroluje činnost oddílů a odborů, schvaluje zavedeni oddílových příspěvků, jejich výši a pou žiti. Prostřednictvím oddílů a odborů získává členy pro práci cvičitelů, trené rů a rozhodčích, dbá o zvyšování jejich kvalifikace, řídi a odpovídá za hospoda řeni TJ podle jednotného rozpočtu, za jišťuje vedeni předepsaných evidencí a předkládá vyšším orgánům požadova né zprávy, přehledy a statistická hláše ni. Pro jednotlivé úseky činnosti si mů že výbor vytvořit komise (politickových., metodickou, organizační, hosp., zdravotní ap.); jejich vedením pověřuje zpravidla členy výboru. Podle konkrét ních podmínek může výbor TJ v soula du s příslušnými předpisy ústředních orgánů vytvářet profesionální aparát pro zabezpečování úkolů. Pracovníci aparátu TJ jsou řízeni tajemníkem TJ, který je v tomto případě rovněž v prac. poměru. Kromě aparátu TJ může výbor TJ vytvořit i jiné útvary složené z pra covníků v prac. poměru, např. pro sprá vu tělových, zařízeni, pro hosp. činnost, pro tělových, služby. Těžiště činnosti TJ spočívá ve sport, oddílech, v odborech ZRTV a v odborech turistiky. O ustavení nebo zrušeni oddilu či odboru rozhodu je členská schůze (konference) TJ na základě návrhu výboru a příslušného svazového řídicího orgánu. Oddíly a od bory TJ organizují tělových., sport, a tur. činnost v souladu s platnými předpisy a usneseními vyšších orgánů ČSTV, zejména zajišťují pravidelný, pedag. vedený tělových, proces a jeho vý chovně vzdělávací i zdrav, účinnost, propagují tělových., sport, a tur. čin nost pořádánim tělových, akci pro ve řejnost, pečují o výběr a přípravu trené rů, cvičitelů a rozhodčích atd. Řídícím orgánem oddilu nebo odboru je výbor,
který je volen členskou schůzí oddílu nebo odboru. Činnost TJ je vedle sta nov upravena ještě podrobnější směrni ci ÚV ČSTV. Pro činnost TJ při VŠ, voj. TJ a TJ u ozbrojených sborů minister stva vnitra jsou stanoveny některé od chylky, které vyplývají ze zvi. postaveni těchto TJ. K 31. 12. 1985 bylo v ČSTV celkem 8 3621 TJ, z toho v ČSR 5 496 a v SSR 2 866. Z celkového počtu TJ je 74,1 % malých do 200 členů, 16,5% do 500 členů, 9,4% nad 500 členů. TJ jsou vytvořeny v převážné části obcí ČSSR nad 500 obyvatel. Koncem 1985 bylo v ČSSR jen 124 obcí nad 500 obyvatel bez TJ. — V. t. vojenská tělovýchovná jednota. tělovýchovná skladba, též pohybová skladba, uzavřený tělocvičně hudební útvar, vytvořený na základě vedoucí myšlenky autora z gymnastických cvi čení, často obohacených o tanečni, sportovní a herní prvky. Tělocvičná, choreografická a hudební složka, popř. i slovo jsou vzájemně prokomponovány tak, aby nácvik a předvedení t. s. půso bily nejen na těl. a pohyb, zdokonalová ni, ale i na rozvoj hudebnosti, pohybové paměti, prostorové orientace, smyslu pro krásu pohybu, kolektivní kázně a odpovědnosti k celku. T. s. se dělí podle věk. skupin na skladby pro děti, žactvo, dorost a dospělé, podle obsahu na gym., tanečně gym , bez náčiní nebo s náčinim či nářadím, monotematické a vícetematické, podle uplatnění na cvičné, etudy nebo slavnostní, podle obtížnosti na masové a výběrové, podle místa provedení a počtu cvičenců na pódiové (jevištní), halové a stadiónové. T. s. jsou součástí programu - ► veřej ných tělovýchovných vystoupeni, tělovýchovná vyznamenání, uznání udělovaná tělových, orgány za zásluž nou a obětavou práci v těl. vých. a za vynikající sport, a tur. výkony. Nižšími t. v. jsou děkovné a pozdravné dopisy, di plomy, pochvalná a čestná uznáni orgá nů ČSTV, čestné členství v orgánech nebo složkách tělových, organizace, če stné a pamětní odznaky a plakety, pa mětní plakety pro činitele a orgány mi mo ČSTV. Vyššími t. v. jsou čestný od znak ČSTV, veřejné uznání - ► Za záslu hy o rozvoj československé tělesné vý chovy, čestné tituly vzorný rozhodčí, - ► zasloužilý rozhodčí, -»■ zasloužilý cvičitel, ->■ zasloužilý trenér, -v mistr sportu, - ► zasloužilý mistr sportu, - ♦ mistr turistiky, - * zasloužilý mistr turis tiky, - ► Medaile Jiřího Františka Chaloupeckého a -» Medaile dr. Miroslava Tyrše. Nejvyššim t. v. je čestný titul -» zasloužilý pracovník v tělesné výchově a sportu. T. v. jsou určena především jednotlivcům, ale mohou je obdržet i TJ, sport, kolektivy a orgány ČSTV.
tělovýchovné hnutí 0 uděleni t. v. rozhoduje jménem udě lujícího orgánu jeho předsednictvo, event, výbor TJ, s výjimkou čestného členství, kdy rozhoduje plénum udělují cího orgánu, resp. členská schůze TJ. Tělových, orgány udělují t. v. bud jako výraz zásluh o uskutečněni významných tělových, akcí po jejich ukončeni, nebo za dlouholetou obětavou a úspěšnou práci v tělových, hnutí při slavnostních či jiných vhodných příležitostech. Pod mínky a postup při udělováni t. v. upra vují Směrnice pro udělování t. v. ÚV ČSTV — V. t. vyznamenání Svazarmu. tělovýchovně hnuti, institucionální soustava, která zabezpečuje rozvoj růz ných forem TK. V ČSSR se t.h. skládá především z masové dobrovolné tělo vých. organizace (ČSTV) a z některých dalšich organizací a složek spol. a stát ního charakteru (Svazarm, SSM, ROH, tělových, organizace v ozbrojených složkách aj.). V celém t.h. jsou uplatňo vány jednotné ideové, organizační a metodické zásady, které vyplývají z uplatňování vedoucí úlohy KSČ v této oblasti. Čs. t.h. má internacionálni cha rakter, bojuje za akt. úlohu Olymp, a mez. sport, hnutí v boji za mír a za mírové soužití národů, tělovýchovná chvilky, 5-10minutové cvičeni zařazované jako forma -*■ aktiv ního odpočinku v průběhu prac. doby nebo o prac. přestávce, ve školách při vyučování nebo o přestávce. T. ch. mají pozitivní vliv na zlepšeni pohyb, koordi nace, na správné - ► držení těla, funkční zdatnost, výkonnost a produktivitu prá ce, na sníženi počtu úrazů. Z forem t. ch. na pracovišti jsou nejznámější: a) výběhy na čerstvý vzduch; b) prac. gymnastika; c) pohyb, hry; d) rytmická cvičeni. Nejrozšířenější je prac. gymna stika. V SSSR se v poslední době zavá dějí i jednomin. t. ch., jež se provádějí 7-8krát v průběhu prac. doby, vždy při zvýšeném pocitu únavy. — V Čs. lidové armádě jsou určeny pro vojáky z povo lání, příslušníky štábů, velitelství, ústa vů a zařízení, kde převládá sedavý způ sob zaměstnání. Konají se podle potře by jednou denně uprostřed zaměstnáni po dobu 10 minut. tělovýchovné kádry, vybraný okruh připravených vedoucích pracovníků, za řazených do řidičích funkci v jednotli vých organizačních strukturách a úse cích činnosti všech stupňů řízení TK. Výběr, hodnocení a rozmísťování t.k. je součástí kádrové politiky a práce podle kádrových programů a pořádků, stano vených pro tělových, hnutí. V širším smyslu se v tělových, hnutí jako t.k. označují kvalifikovaní odborníci, zejm. pedag orientovaní, profesionální i do brovolní, realizujicí obsah všech forem tělových., sport, a tur. činností (např.
240 učitelé TV, cvičitelé, trenéři, metodici atd.). Výchovu vysokoškolsky vzděla ných t.k. z povolání pro učební předmět TV na všech stupních a typech škol za bezpečuji republiková ministerstva školstvi, která v dohodě s příslušnými resorty a spol. organizacemi zajišťuji i přípravu dalších tělových, profesionál ních odborníků. Za přípravu tělových, lék. kádrů zodpovídají republiková mi nisterstva zdravotnictví. Výběr, přípra vu a zvyšování úrovně dobrovolných t.k. v TK a branné vých. zajišťuji zejm. ČSTV a Svazarm vlastním systémem školení a doškolování, opírajícím se 0 jednotnou kvalifikaci. Kritéria veřejně prospěšné práce dobrovolných i profe sionálních t.k. jsou dána nejen vysokou odbornosti a ideově pol. vyspělostí, ale 1 morálními vlastnostmi a všestrannou spol. angažovaností. Cílevědomá pří prava a výchova t.k. jako řídících sub jektů v TK a formování jejich profilu v souladu s hl. tendencemi spol. vývoje představuje i podminku zdokonalování soc. systému TK a uplatňování její spol. funkce na všech stupních řízení tělo vých. hnutí. tělovýchovné lékařské sledování, soubor vyšetřovacích metod ke stano vení vlivu TVS na zlepšení těl. zdatnosti a zdrav, stavu a k posouzení růstu indi viduální sport, výkonnosti. Používá se jednoduchých metod zaměřených na průměr skupiny (chronometráž, fyziol. křivka cvičební jednotky, sledováni příznaků únavy) nebo specifických pod le sport, disciplíny s ohledem na věk a výkonnost sportovce. U sportů vytrva lostního charakteru se sleduje přede vším ma*. srdeční frekvence, spotřeba kyslíku, procento jeho využití při výko nu; u sportů anaerobního metabolismu anaerobní práh, laktátová křivka, změny vnitřního prostředí (pH, BE), u sportů rychlostních, které jsou limitovány max. anaerobní kapacitou a silou, max. spe cifická sila a vlastní výkon; u sportů obratnostních po výkonu zotavovací ky slík, hodnocení únavy psychol. testy, sport, výkonu pomocí videotechniky spolu s trenérem. T. I. s. předpokládá úzkou spolupráci lékaře a trenéra. Lé kař poskytuje údaje o zdrav, stavu, somatometrických charakteristikách, funkčni kapacitě v různých obdobích, trenér údaje o tréninkovém zatíženi a sport, výkonnosti, spolu pak hodnotí jednorázový a kumulativní efekt tréninku. tělovýchovné lékařství, TVL, od 1948 samostatný klinický obor, podle nové koncepce schválené 1970 součást lé čebně preventivního systému našeho zdravotnictví. Na každém OÚNZ a KÚNZ pracuje oddělení TVL. Na lék. fakultách se v současné době otevírají
kliniky TVL, jejichž součásti jsou oddě lení pro vrcholový sport. Okruh působ nosti těchto institucí je dán příslušnými ustanoveními ministerstva zdravotnic tví. — Obsahem celého oboru je vý zkum, výuka a léčebně preventivní pé če o osoby provádějící TVS od určité výkonnostní úrovně. Důležitou součásti oboru je diagnostika trénovanosti, pro váděná v laboratoři nebo v terénu. S tím úzce souvisí spolupráce s trenéry, konzultace tréninkových metod, zjišťo váni stupně únavy, přetrénování ap. Součástí každého pracoviště je i funk čni laboratoř, kde se vedle zátěžových testů u zdravých, tj. vlastní diagnostiky trénovanosti, provádějí i testy při růz ných onemocněních, předevšim oběho vého systému. Tělových, lékaři pečuji o hygienu, epidemiologii, výživu, denní režim, rehabilitaci i regeneraci svěře ných osob. V oblasti výzkumu pracuji příslušné problémové komise věd. rady ministerstva zdravotnictví. Tělových, lé kařem se může stát absolvent lék. fa kulty, který po tříleté praxi na odděleni TVL složí atestační zkoušku. K zakl. TVL u nás patří J. Král, Z. Hornof, L. Schmid, zakl. teoretického oboru fyziol. těl. cvičeni je V. Seliger. tělovýchovné názvosloví, též tělo vých. terminologie, odb. spisovné ná zvosloví v těl. výchově, souhrn všech odb. tělových, názvů. - Odborný název (odb. výraz, termín) je název pro někte rý pojem nebo věc, který se vyznačuje význ. určitosti, přesnosti a jednoznač ností. Odb. názvy mohou být jména podstatná (např. rozhodči, postoj, vrh) nebo jejich spojeni se jmény přídavný mi (vytrvalý běh), slovesa (předpažit apod.) a příslovce (vlevo, klečmo, zvol na); jiné druhy slov jsou výjimkou. Odb. názvem může být i více slov, tzv. termi nologické sousloví, např. hod oštěpem, skok přímý napřed prohnutě (do vody) ap. V sousloví každé další slovo určuje přesněji význam slova základního; slo va jsou tu těsné spjata a záleži i na je jich pořadí Sousloví tvoří významovou jednotku. Odb názvy mohou být rázu popisného, např. cvičitel (od cvičiti), nebo značkového, např. kraul. Často se používá názvů metaforických, např. most (v zápasu), motýlek (v plavání] apod. — Podle rozsahu významu názvu se rozlišuji názvy všeobecné (sport, cvi čební odvětvi), metodické (nácvik, technika), názvy tělových, zařízení, ná řadí, náčiní, výzbroje a výstroje (stadi ón, bradla, oštěp, raketa, trikot). Nejrozsáhlejši skupinu tvoři - * názvosloví tělesných cvičeni (rozběh, švih, sjezd, přísun, výkop atd.) — České tělových, názvosloví se vyvíjelo až do 1948 oddě leně podle oborů v několika tělových organizacích a v mnoha sport, svazech.
241 Ve své době nejdokonalejšim názvo slovným celkem bylo Tyršovo tělocvič né názvosloví sokolské, které obsaho valo názvosloví gym. a názvosloví nékterých úpolů Tyrš vytvořil na osm set nových télocvičných názvů, z toho na tři sta nových původních slov, vytvoře ných jedinečně v duchu čes. jazyka, takže se ihned ujala. Tyršovo názvoslo ví bylo rozvíjeno mnoha dalšími pracov níky (Múller, Pechan, Klenka, Vaniček, Erben, Pechlát aj.). Většina Tyršových názvů, zvi. z cvičení prostných a na ná řadí, jimiž významně obohatil čes. spi sovný jazyk, se stále používá. Tyršovo názvosloví' je soustavné, jazykově správné a stručné. Zvi. význam má ná zvosloví cvičeni prostných, které záro veň plní řunkci obecného názvosloví a stalo se proto východiskem k vytvoře ni základního názvosloví tělesných cvi čeni. Jinak a nerovnoměrně se vyvíjelo názvosloví sportů (zejm. sport, her), které k nám přicházely většinou ze záp zemi. V četných sportech se přejímalo mnoho cizích (zvi. angl.) termínů, tělovýchovné systémy, též soustavy, více či méně komplexně uspořádané a propracované soubory tělových, pro středků, sloužících k dosažení vytčené ho výchovně vzdělávacího čile v dané etapě vývoje TV a společnosti. Jsou podmíněny stupněm spol. vývoje, věd. poznání, geograřickými podmínkami a úrovní materiálně těch. základny. Nej starší tělových, systémy vznikaly již ve starověké Asii (systém čínské léčebné gymnastiky kong - fu, indický systém domácí gymnastiky jóga), v Egyptě a na Krétě, V Evropě mají základ v TV ant. Řecka (spartský systém vojenskotělových. přípravy, aténský systém vý chovy charakterizovaný ideálem kalokagatie). Ve řeudalismu se vytvářel sy stém rytířské přípravy (systém sedmi rytířských ctnosti) a rozviji se systém těl. přípravy měšťanů. Novodobé tělo vých. systémy jsou spjaty s nástupem buržoazie v 18. stol. (pojetí - * J. Ch. GutsMuthse, -» S. Amorose aj.}. Bez prostředně navázaly na tradice přípravy měšťanů, inspirovaly se i těl. přípravou rytířů (šlechty) a živelnými lid. hrami a soutěžemi. Poč. 19. stol. se vyvinuly tři zákl. burž tělových, systémy, které se vzájemně lišily nejen obsahem, me todami, organizačními řormami a insti tucionálním zabezpečením, ale i svými cíly: turnérský systém TV, Lingův sy stém TV a angl. systém sportů a her - ► Turnérský systém tělesné výchovy, na zývaný též systém nářaďového tělocvi ku, Jahn-Eiselenův systém, přip. něm. systém TV, vznikl ve 2. desetiletí 19. stol. v Prusku jako součást přípravy k boji proti napoleonské okupaci. Za kladatelé - * F. L. Jahn a - ► E. Eiselen
tělovýchovné systémy dali vznikajicímu tělových, systému ném období (koncem 19. a zač. 20. a hnutí nacionálni charakter s výrazně stol.) se objevily různé drobnější směry branným zaměřením. — Lingův systém -> ženské tělesné výchovy, jako např TV, též - * švédský systém tělesné vý ženská zdravotní gymnastika -» B. chovy, je od konce 19. stol. (po reřor- Mensendieckové, systém rytmické mě) znám též pod označenim severské gymnastiky rozpracovaný -*■ E. J. Dalmetody tělovýchovné. Tvůrcem systé crozem a dále rozvíjený jeho nástupci, mu bvl -*• P. H. Ling a jeho pokračova zvi. - ► R. Bodem, est. gymnastika -*• G. telé. Slo o soubor analytických pohybů Stebbinsové aj., které se postupně na s přesně vymezeným působením na vzájem doplňovaly, ovlivňovaly (působi jednotlivé svalové skupiny. Ke zvýšení ly zde i vlivy Lingova systému a sov. sy účinnosti napomáhalo využiti účelové stému TV) a směřovaly k moderní gym ho tzv. švéd. nářadí (žebřiny, lavičky, nastice a dalším dnešnim směrům bedny, lana, kladiny ap ). Ling dělil cviče (džezgymnastika, modern dance atd ). ní podle účelu na gymnastiku pedag., Rozšířeny byly i různé drobné systémy voj., léčebnou a estetickou. Speciřikou Lin- denní domácí gymnastiky -«■ J. P. Můlgova systému je léčebná gymnastika, lera a dalších. - Po VŘSR a zejm od pol. jež přispěla k rozvoji zdravotní TV a re 20. let se v procesu vývoje soc. společ habilitačních cvičeni. Koncem 19. stol. nosti v SSSR začal utvářet kvalitativně a zejm. na poč. 20. stol. byl systém po nový, sov. systém TV, základ soc. systé stupně modernizován a propracován, mu TV současnosti, který se uplatňuje obohacen o sport, prvky, rozvíjena žen ve všech státech soc. společenství. ská tělovýchova. — Anglický systém Přes určité rozdíly v organizaci TV sportů a her, též insulárni systém, ne a v jejím zabezpečování je ve všech tvořil (na rozdíl od kontinentálních sy soc. státech TV záležitostí státního vý stémů turnérského a Lingova) uzavřený známu a nedílnou součásti kom. výcho a propracovaný celek, vytvářel se po vy. Cílem je harmonický těl. rozvoj, vše stupně koncem 18. a na zač. 19. stol. stranné těl. zdokonalování, mravní vý v Anglii, zejm. ve studentském prostře chova, upevněni zdrávi a zvýšeni bran dí. Od pol. 19. stol. se angl. pojetí sport, ných a pracovních schopností všech výchovy šířilo na evr. kontinent a dalo členů společnosti. Soc. systém TV je základ vzniku moderního sport, hnuti systémem otevřeným, dynamickým Obsahem byla přirozená cvičeni prová adaptabilnim, schopným reagovat na děná závodivou řormou, hry angl. nové progresivní prvky v TV a integro šlechty a lidu s postupně se zdokonalu vat je. Charakteristickými znaky soc sy jícími pravidly a turistika a pobyt v pří stému TV jsou ideovost, masovost, vě rodě. Zákl. organizační řormou se staly deckost, všestrannost, jednota čile, ob kluby, později nár. a mez. svazy a Fede sahu a organizace TV. — K systémům TV race. — Ve 2. pol. 19. stol. vznikaly po je třeba přiřadit i systém škol. TV, větši stupné další systémy, jako např. Tyršův nou vycházející z některého z existují sokolský systém, ucelená a poměrně cích systémů a používající jeho zákl. velmi dokonalá soustava gym. cvičeni, prvky v obsahu a formě škol. TV. V prů která mohla být rozšířena o tzv. do běhu hist, vývoje se vyvinuly především plňková cvičení (sporty a hry). V téže dva specifické škol. tělových, systémy: době vzniká Lesgaftova soustava (viz P Spiessův systém škol. TV a novora F. Lesgařt), která zařazuje vedle cvičení kouská škola. Spiessův systém škol. TV umělých i cvičeni přirozená a hry a opi- se opíral o Jahn-Eiselenův turnérský sy rá se o věd. poznáni. Postupně se rozví stém, který ->■ A. Spiess upravil pro její eklektické systémy přirozené TV, školy. Základem jsou cvičení pořadová, zvi. - * Hébertova přirozená metoda tě cvičení na nářadí, cvičení rovnováhy lesné výchovy. Tato metoda (známá též a lezení. V 70. letech byly Spiessem po označením Francouzské metody tě zpracované škol. osnovy přepracovány locvičné) byla vytvořena smísením růz ->• A. Maulem. Tyto tzv. Spiess-Mauloných směrů TV a jejich nejvhodnějšich vy osnovy byly až do konce 1 svět. vál prvků, prostředků, metod a organizač ky oficiálními škol. osnovami TV na vět ních forem: opirala se o fyziol. pozna šině škol v Německu a Rakousku-Uhertky. Její tvůrce -» G. Hébert vyšel z tra sku. — Reakci na ztrnulost Spiessova dic fr. TV a pedagogiky ( - * S. Amoros, systému na zač. 20. let byla rrovora- ► J. J. Rousseau) a bezprostředně na kouská škola, tj. systém škol, TV - ► K. vázal na učení a praxi - ► G. Deményho. Gaulhoferá a - ► M. Streicherové. Byla Základem jsou cvičení přirozená, prová zaměřena na mládež do 15 let. Ovlivnila děná pokud možno venku, cvičenci jsou nejen škol., ale i spolkovou TV v celé v neustálém pohybu, neustále se mění stř. Evropě. Cílem bylo vychovávat mlá mira zatížení a rytmus cvičení. Metodu dež k plné tělesné zdatnosti, zdraví, dále rozpracovala Vysoká tělových, kráse a brannosti. Obsah je eklektický, škola v Joinville (viz M. Boigey) a pro tj. výběrový — Literatura: Hrčka, školy ji upravil -*■ G. Racine. Ve stej J.-Kos, B.: Základní gymnastika, Brati
tělovýchovné školství slava 1972. — Kos, B.: Vývoj a základní charakteristika vybraných gymnastic kých systémů, Praha 1969. - Krátký, F.: Dějiny tělesné výchovy i, Praha 1974. Kůssl, J.-Krátký, F.-Marek, J.: Dějiny tě lesné výchovy //, Praha 1986. tělovýchovné školství, jeho vznik je úzce spjat se vznikem a rozvojem -*• tě lovýchovných systémů v 1. pol. 19. stol. Návrhy na odb. přípravu tělových, pe dagogů vyslovili jako prvni filantropisté, zejm. - ► J. Ch. F. GutsMuths a G. U. A. Vieth. Vznikající tělocvičné ústavy na poč. 19. stol. vychovávaly první odb. školené cvičitele a učitele TV. 1813 vznikl první tělovýchovné specializova ný vzdělávací ústav, Královský centrální gymnastický ústav ve Stockholmu (viz P. H. Ling). Studium zpočátku trvalo 6 měsíců a bylo rozděleno na studium tě locviku škol., voj., léčebného a est.; po stupně bylo prodlužováno, zavedeny kursy pro ženy atd, Vznikaly další speci alizované tělových, školy pro přípravu tělových, kádrů, např. 1847 (po přeruše ní nově 1851] začal působit Zentral Turnanstalt, Ústřední ústav tělocviku v Berlíně s voj. a civil, oddělením, 1852 Voj. tělových, škola v Joinville le Pont, od konce 19. stol. do 30. let 20. stol. nejvýzn. pedagog, výzkumný ústav TV na světě, v 70. letech vznikaly v RakouskoUhersku -»• vzdělávací kursy pro učite le tělocviku na stř. školách, které po stupně zvyšovaly svoji úroveň a měnily se v některých případech (ve Štýrském Hradci, Vídni ap.) ve vysoké tělových, školy. HI. rozvoj t.š., zejm. vysokého, nastal až v období mezi svět. válkami. 1918 např, vznikla Ústřední voj. škola TV v Římě, 1919 Lesgaftův institut TK v Leningradě,. 1920 Něm. vysoká škola těl. cvičení a Ústřední tělových, institut V. I. Lenina v Moskvě, 1921 Ústřední voj. škola gymnastiky a sportu v Pozna ni, 1925 Vysoká škola TV v Budapešti, 1929 Státní institut TV ve Varšavě Bielanech. Pokusy o zal. vysoké tělových, školy vČSR nebyly úspěšné, a to i přes přijetí zákona o zřízení Tyršova státního tělových, ústavu 1935. V některých ze mích již v tomto období začalo vznikat i stř. tělových, školství, např. tzv. - ► technikumy tělesné kultury v SSSR. Dalši rozmach vysokého t.š. nastal po 2. svět. válce, kdy se existující školy přeměnily ve skutečné vysoké tělo vých. školy a věd. ústavy. Podobný cha rakter měly i školy nově vzniklé: 1947 Sport, vysoká škola v Kolíně n. R., 1950 Něm. vysoká škola TK v Lipsku, 1953 ITVS v Praze (dnes FTVS UK) aj. Tělovýchovné školy ČÚV a SÚV ČSTV, TŠ ČÚV a SÚV ČSTV, nejvyšší vzdělávací učiliště ČSTV pro výchovu dobrovolných i profesionálních pedag. kádrů. Zal. 1975, sidlo TŠ ČÚV ČSTV
242 Praha, sídlo TŠ SÚV ČSTV Bratislava. Tělových, školy plánuji, zajišťují a pro vádějí školeni a dalši vzdělávání pedag. kádrů podle Jednotné kvalifikace tělovýchovných kádrů, zajišťuji vlastní ediční činnost, vytvářejí metodické fil my, videoprogramy a didaktické po můcky pro vlastní školici akce i pro dal ší složky zajišťující školení v ČSTV a v tělových hnuti. Součástí Tš ČÚV a SÚV ČSTV jsou kr. střediska školení, jejichž hl. úkolem je pomáhat zajišťovat přípravu tělových, kádrů v kr. organiza cích ČSTV. TŠ ČÚV a SÚV ČSTV navá zaly na činnost Ústřední školy ČSTV, která plnila obdobné funkce v období 1958-74. tělovýchovný a branný kroužek SSM, zájmový útvar SSM sdružující skupiny mládeže, které provozuji speci alizovanou sport., tur. nebo brannou činnost. Kroužky vznikají při ZO SSM, při celozávodnich a celoškolních výbo rech a při ČÚV SSM se zaměřením na kolektivní sport, hry, atl., plavání, lyžo vání, pohyb, výchovu, tur. nebo branné sporty. Počet členů není pevně stano ven. Vedoucí kroužku musí být starší 18 let a mít odb. tělových, vzdělání (in struktor těl. a branné vých. SSM, učitel TV, cvičitel ČSTV nebo Svazarmu). Při zabezpečování činnosti kroužku spolu pracuje s ROH, ČSTV, Svazarmem, ve dením školy, učiliště, tělovýchovný funkcionář, člen ně které z institucí TK, jemuž byla přísluš ným orgánem svěřena určitá funkce na daném stupni řízeni a z ní vyplývající povinnosti a práva k jejímu výkonu. Má usilovat především o komplexní zajišťo váni realizace cílů a úkolů soc. TK v konkrétních podmínkách organizace, v niž působí. Postavení a zaměření t.f. vychází ze struktury vlastních tělových., sport, a tur. činností v systému TK. Z to hoto hlediska se diferencuji různé funk ční typy dobrovolných (např. členové územních a svazových orgánů ČSTV) a profesionálních (např. pracovníci jednotlivých útvarů jeho aparátu) tělo vých. funkcionářů. Jejich výběr, volba a ustanovení se uskutečňují podle zá sad kádrové politiky a práce (viz tělový chovné kádry). Dobrovolní a profesio nální funkcionáři v TK mohou efektivně působit pouze ve vzájemné účelné sou činnosti, při niž je závazný požadavek jednoty vysoké ideově polit, a odborné úrovně a angažovanosti v souladu s celospol. potřebami a zájmy. V tomto smyslu výrazně vystupuje u obou uve dených kategorií t.f. do popředí jejich úloha jako řídících subjektů a organizá torů mnohostranných projevů a forem tělových., sport, a tur. aktivit, integrova ných v soc. systému TK. tělovýchovný instruktor, tělových.
pedagog, který vykonává pedag. a organizátorskou práci v zájmové tělo vých., sport, a tur. činnosti v rekreač ních zařízeních ROH, SSM, závodů, NV aj. Od 1950 do 1959 vykonávali funkci t.i. profesionální pracovnici v zařízeních pro výchovu učňů. V některých velkých závodech pracuji t.i. dosud v oblasti zá jmové TVS mládeže a pracujících. T.i. získávají kvalifikaci v kursech ČSTV. tělovýchovný kolektiv, specifická sociálni skupina, jejiž členové jsou sjednoceni společným hodnotovým cí lem z oblasti TK. T.k. nevzniká spontán ně, nýbrž je vytvářen záměrným a cíle vědomým působením jednotlivců nebo instituce. Existence t. k. je závislá na tom, do jaké míry je činnost jeho členů výrazem souladu individuálních a skupi nových zájmů (např. sport, odvětví, družstvo, mužstvo) se zájmy spol. (na př. TJ). T. k. může mit charakter formál ní (oddíl, odbor v TJ, škol. třida atd.) nebo neformální (např. herní aktivity na sídlišti). Dostává se do interakcí s jiný mi kolektivy, kde se uplatňuje a rozviji socializace osobnosti. Prvořadým úko lem t. k. je přispivat k všestrannému harmonickému rozvoji jeho členů v jed notě aspektů ideově spol., mentálních a fyzických. Členové t. k. jsou si v prá vech a povinnostech rovni. Jsou spjati bezprostředními vztahy, představující mi výraz vzájemné závislosti, odpověd nosti a kontroly. V této souvislosti vy stupuje do popředí vedeni t. k. a úloha řídícího subjektu. Při vhodných for mách řízeni se t. k., zejm. kolektivy sdružující mládež, stávají nejen pro středkem seberealizace svých členů, ale i přípravy pro život a práci. Impulsy v tomto směru přináší např. forma soc. soutěže v ČSTV o titul vzorný kolektiv, tělovýchovný náčelník, pracovnik ČSLA odpovídající za organizaci těl. přípravy a sport, činnosti vojáků útvaru. Spolupodílí se na zpracování plánů bo jové a polit, přípravy v oblasti těl. pří pravy a sport, činnosti, spolu s veliteli jednotek organizuje cvičební hodiny těl. přípravy, vede cvičebni hodiny těl. přípravy vojáků z povolání, zpracovává plán sport, činnosti útvaru, organizuje a řídi útvarové sport, soutěže, vybirá vojáky do sport, družstev útvaru a řídi jejich trénink. Odpovídá za vytváření podmínek pro činnost -*■ vojenské tělo výchovné jednoty a za rozvoj sport, čin nosti útvaru. Rozvoj masové sport, čin nosti zabezpečuje spolu s plukovním výborem SSM. Organizuje přípravu a školeni sport, organizátorů rot a pra porů. tělovýchovný organizátor, pracovnik s nižšim stupněm kvalifikace pro práci v TV. Uplatňuje se při organizování do brovolné TV, především při pohyb, re
243 kreaci v resortech mimo ČSTV. tělovýchovný pedagog, učitel TV se zvi. aprobaci pro tento vyučovací před mět na 2. stupni zákl. školy a na stř. školách, zde s pracovním titulem profe sor TV. — Vysokoškolský t.p. je učitel TV s působností na vysoké škole v rám ci KTV s pedag. titulem lektor, odb. asi stent nebo s pedag. věd. titulem do cent, profesor. Tělovýchovný pracovník, čas. ÚV ČSTV pro funkcionářský aktiv. Vychází čtrnáctidenně v nakl. Olympia od 1957. Současný náklad 12 000 výtisků, tělovýchovný proces, druh pedag. procesu, který k rozvoji zákl. těl. a psych, předpokladů z hlediska funk čních cílů -» tělesné kultury využívá specifického prostředku, - ► tělesného cvičení. T. p. je charakterizován orga nickou a dialektickou jednotou biol. a psych, stránky evidence, nelze jej re dukovat jen na stránku vých. (formativni), vzdělávací (informativni) ani lékařsko-biologickou. T. p. je záměrná čin nost směřující k rozvoji pohyb, schop nosti (silových, rychlostních, vytrvalo stních a obratnostních), k osvojení po hyb, dovednosti a odb. vědomostí. Do chází v něm k rozvoji fyziol. funkcí (kardiorespiračních, kosterně svalových, neurohumorálních aj.) a na základě roz voje pohyb, schopností pak k rozvoji dovedností sport, a tělocvičných. V t. p. působí ve vzájemné součinnosti peda gog (učitel, cvičitel, trenér) a objekt (žák, cvičenec, sportovec), který je sou časně i subjektem. T p. probíhá v urči tých podmínkách spol. a polit., ekon., organizačních, právních a kádrových. Součástí t. p. je jeho projekt - cíl, po stupy činnosti atd. — Otázkami t. p. se zabývali teoretici i praktici již v 18. stol., např. -»■ J. Ch. F. GutsMuths. - * G. Vieth, v severských státech - ► N. Bukh, v Rusku - ► P. F. Lesgaft; sportu přede vším anglosasští teoretici a po 20. le tech 20 stol. i mnoho teoretiků so větských (např, L. P. Matvejev a V. M Zaciorskij). — Teorii t. p. se zabývá - * didaktika tělesné výchovy a - * di daktika sportu. Didaktiku TV rozvíjeli F. Sýkora, J. Hrčka aj.; didaktiku sportu M. Choutka, B. Choutková, J. Kuchen, J. Čtvrtečka, V, Černušák, V. Kostka aj, temenní směr, též proximální nebo kraniální směr, na lidském těle směr k hlavě, resp. k temeni hlavy; je nezávi slý na celkové poloze těla a používá se při nevzpřímených polohách těla, kdy nemůžeme použít označeni vzhůru. Tempest, dvouposádková plachetnice, délka 6,6 m, šířka 2,00 m, ponor 1,13 m, plocha plachet 22,93 m!. označení na plachtě černé T. Lodní třída T. byla za řazena do programu jachtařských sou těži OH 1972 a 1976.
tenis tempoakce viz protiútok v šermu, tempo komuně [it.] viz chod zbraní v šermu. tenacita, schopnost dlouhého a inten zivního zaměření pozornosti. Má vý znam při dlouhodobém ovládáni stroje nebo zařízení, např. v motorismu, tenis, sport, síťová hra, hraná jednotli vci (ve dvouhře) nebo dvojicemi (ve čtyřhře). Úkolem hráčů je zahrát míč te nisovou raketou přes síť do pole soupe ře tak, aby jej soupeř nemohl vrátit ne bo aby mu vrácení míče činilo co nej větší potiže. Utkáni lze hrát na venkov ních dvorcích i v krytích halách, na pří rodním i umělém povrchu. T. je rozšířen jako rekreační i jako závodní hra. Vý konnostní a vrcholový t. vyžaduje doko nalé zvládnutí tenisové techniky, dob rou psych, stabilitu a odolnost a vyso kou úroveň pohyb, schopnsotí Teniso vá lokomoce zahrnuje start, pohyb po třebný pro stále se opakující přemisťo vání do všech stran, skluz, skoky, výpa dy, zastavováni. Důležité jsou i jemné diferencované pohyby zápěstí hrajici paže, potřebné pro ovládání rakety. Technika úderů hraných stranou od těla i nad hlavou je závislé na tom, jakou prudkost, délku nebo rotaci chce hráč miči udělit. Techniku ovljvňuje i pruž nost rakety a kvalita míče. Rychlost, křiv ka dráhy letu a rotace miče ovlivňují odskok miče. Na odskok míče má vliv i povrch dvorce. — V t. se nejlépe uplatňuji jedinci vyšší postavy, majici výhodu při podáni, při míčich lobova ných soupeřem a při hře u sítě. Hráči mezomorfního typu mají dobrou pohy blivost, dostatečnou sílu pro rychlý po hyb paže, máji rychlou frekvenci nohou i celkovou vytrvalost. Úspěšní mohou být i hráči menších postav, musi však tento nedostatek nahrazovat zvýšenou pohyblivosti, obratností a rychlejší re akcí. — T. představuje jak energetic kým výdejem, tak tepovou frekvencí (920% nál. BM, 143 tepů za min) činnost se stř. intenzitou zatíženi, majici v utká ní ze 70 % anaerobní charakter. V několikahod. utkáni může energetický výdej dosáhnout značných hodnot, stejně ja ko v herních situacích, kdy je nutné se přemísťovat rychleji po delší dráze. Tepová fekvence se pak dostává na úroveň submax. zatiženi. Značné náro ky klade hra na nervosvalovou koordi naci a motorickou reakci. V podmín kách utkáni je konečný úspěch úzce spjat se samostatností, rozhodností, schopnosti překonávat stresové situace a vyrovnávat se s atmosférou vyrovna ného, prestižního nebo rozhodujiciho utkání. Zvi. déle trvající utkání kladou značné nároky na psychiku hráče, což se může projevit i na jeho rychlejší těl. únavě. — Historie. Hry s odrážením mí
če rukou, dřevěnou pálkou nebo rake tou potaženou blanou či vypletenou ře mínky mají původ ve starověku. K nej známějším patřil trigon, hraný ve sta rém Římě. Ve středověku byla nejvíce rozšířena -*• jeu de paume. Moderní* vznikl 1874, kdy jej dal jako pův. hru pa tentovat Angličan -» W. C. Wingfield
Tenisový dvorec W. C. Wingfielda z ro ku 1874
pod názvem -» sféristika. 1875 byla sféristika přejmenována na lawn-tennis a první turnaj v této hře uspořádal 1877 AU England Croquet and Lawn Tennis Club ve Wimbledonu. Od té doby až na dvě přestávky způsobené svět. válkami se hraje wimbledonský turnaj každo ročně. Stal se nejpopulárnějším turna jem a vitězstvi v něm je pokládáno za nejcennéjši, kterého lze v tenisu dosáh nout. 1913 byla zal. Mezinárodní teniso vé federace (ILTF), 1975 byla zal. Evrop ská tenisová asociace (European Ten nis Association). V 50.—60. letech pro nikl do t. ve větší miře profesionalismus. Hráčům, kteři přijímali za vítězství v utkání peněžité částky, nebylo dovo leno až do 1968 zúčastňovat se soutěží a turnajů pořádaných ILTF. Dnes jsou všechny tenisové akce přístupné jak hráčům organizovaným v ATP (Associa tion of Tennis Professionals), zal. 1972, tak hráčům ITF (International Tennis Fe deration). T. prošel dlouhým vývojem, vyznačujícím se změnami v těch., takt. i ve vybaveni hráčů. Zpočátku se hrály většinou údery bez rotace a hrálo se převážně od zákl. čáry. Zač. 20. stol. se používaly přímé údery a praktikovala se nejvíce -» celodvorcová hra. Od 30. let se na travnatých dvorcích, kde míč rychleji odskakoval, hrálo převážně u sítě. Nyni je hra založená hl. na úde rech s horni rotaci a odlišná podle dru hu povrchu (rychlé představuje tráva a hladké umělé hmoty; středně rychlé jsou drsné umělé hmoty, k pomalým pat ři antuka), hraje se buď u sítě, nebo celodvorcově či jen u zákl. čáry. Hráči ty pu Borga, Vilase se však i na rychlém povrchu zdržovali většinou u zákl. čáry a postupovali k síti spíše výjimečně. — V 19. a zač. 20. stol. se hrálo pouze ven ku, a to na travnatých, hlinitopísčitých nebo antukových dvorcích. Po 2. svět.
tenis
Tenis — bekhend jednoruč (T. Šmíd)
válce se rozšířily dvorce s různými umě a M. Navrátilová (vítězka Grand Slamu lými povrchy a začalo se hrát vice 1984, vítězka Wimbledonu 1978, 1979, i v halách. Pův. se použivalo dřevěných 1982,1983,1984). — V čes. zemích se t. raket se strunovými výplety, dnes je začal hrát krátce po jeho vzniku v An možné hrát i s raketami kovovými nebo glii. 1879 se hrál turnaj v Chocni na z plastických hmot a vyplétat je umělý dvorci hraběte Kinského. První mistrov mi strunami. Nejméně se změnily míče. ství zemí Koruny české se uskutečnilo Pův. gumové byly brzo nahrazeny míči 1885 a I. Český lawn-tennisový club (I. rovněž gumovými, ale potaženými vla ČLTK) byl zal. v Praze 1893. Od tohoto sovou vrstvou na bavlněném podkladu, roku se datuje organizovaný t. u nás. tzv. meltonem, který zajišťuje lepší kon 1893 byl zal. klub v Olomouci, o rok poz trolu jejich letu. — Z hráčů, kteří vý ději v Brně. 1898 se ustavila v Plzni Čes znamně ovlivnili těch. hry nebo přispěli ká lawn-tennisová společnost. Na Slo ke zvýšeni její úrovně, je třeba jmeno vensku byly první kluby založeny v B. vat mimo jiných S. W. Goreho (prvního Bystrici a v Komárně 1899.1906 byla za vítěze Wimbledonu), který již v 70. le ložena Česká lawn-tennisová asociace, tech min. stol. používal ve hře volejů, přejmenovaná 1918 na Českosloven H. L. Dohertyho (vítěze Wimbledonu skou lawn-tennisovou asociaci. 1948 1920), J. D. Budhego (vítěze Grand Sla vznikla misto tohoto orgánu sekce teni mu 1938 a Wimbledonu 1937, 1938), R. su ČOS, později ČSTV a 1969 v rámci G. Lavera (vítěze Grand Slamu 1962, federalizace se ustavil výbor tenisové 1967 a Wimbledonu 1961, 1962, 1968, ho svazu ÚV ČSTV, který v současné 1969), B. Borga (vítěze Wimbledonu době řídi práci tenisového svazu ČÚV 1976—1980). Z žen se význ. zapsaly do a SÚV ČSTV. Čs. t. měl řadu vynikají tenisové historie L. Chambersová (ví cích hráčů a hráček mez. úrovně. K nej tězka Wimbledonu 1910, 1911, 1913, lepším před 1. svět. válkou patřili Z. 1914), S. Lenglenová (vítězka Wimble Hammer, F. Čistecký a bratři L. a Z. Že donu 1920—23), M. Courtová (vítězka mlové, v období mezi svět. válkami Jan Grand Slamu 1970), L. W. Kingová (ví a Karel Koželuhové, P. Macenauer, R. tězka Wimbledonu 1966—68, 1972, Menzel, F. Cejnar, J. Caska, J. Siba, 1973, 1976), Ch. Evertová-Lloydová (ví po 2. svět. válce J. Drobný, J. Kodeš, tězka Wimbledonu 1974, 1976, 1981) T. Šmíd, I. Lendl, V. Suková, R. Marší-
244 ková, R. Tomanová, H. Mandlíková a další — Systematika herních čin ností. Hráč používá v utkáni tři odlišné herní činnosti: a) -» podání, pro které si mič sám připravuje, b) vráceni podá ní, při němž mič dopadá jen do určené části dvorce a je hrán pouze po dopa du, c) úder ve hře, při kterém může mič dopadnout kamkoli do dvorce a hráč jej vrací bud před dopadem, nebo po odskoku míče. — Uvedené činnosti se dále dělí: a) podle způsobu provedení (těch.) na údery hrané jen jednoruč ne bo obouruč, údery hrané vpravo, vlevo stranou od těla nebo nad hlavou a na údery hrané po odskoku nebo před do padem miče; b) podle výsledku použité techniky na údery s velkou, stř., malou rychlostí, na údery s nízkou, polovysokou nebo vysokou křivkou letu a na údery bez rotace (přímé) nebo s rota cí (horní, spodní, boční, kombinova nou); c) podle lokomoce na údery hra né na místě, po předchozím pohybu a v pohybu; d) podle obtížnosti pro soupeře dělíme údery na převážně útočné a obranné (hráč z nedostatku času není schopen zahrát úder potřeb nou technikou a ztižit soupeři vrácení míče). — Ve čtyřhře se kromě uvede ných herních činností využívají formy spolupráce založené na předem dohod nutém vykrývání dvorce, přebíhání (při podání) a kříženi (při lobu zahraném soupeřem). — Podle toho, v jaké části dvorce se hráč nejčastěji pohybuje a hraje převážnou většinu úderů, je možné dělit herní systém na systém zal. na činnosti: a) u zákl. čáry, b) u sítě, c) u zákl. čáry i u sítě (celodvorcový). — Technika. Tenisový svaz ÚV ČSTV vy dal pokyny pro nácvik těch. jednotli vých úderů a stanovil jednotný postup pro jejich zdokonalováni. U začátečníků se zdůrazňuje hlavně pečlivé sledování miče zrakem až do okamžiku, kdy je za sažen raketou, správná práce nohou při přemísťováni a úderovém postavení, přesný pohyb paže s raketou před i po úderu, dostatečné vloženi hmotnosti těla do úderu. — Zvládnuti techniky úde rů vyžaduje zejm. trpělivost; trvá prů měrně 8-10 let. Začátečníci si musi nej prve osvojit zákl. údery: přímý forhend, přímý bekhend, přimé podáni, volej forhendem, volej bekhendem a smeč. Nejobtižnějši z nich jsou údery nad hlavou. Potiže při jejich nácviku činí zrychleni pohybu rakety za zády, hluboké zapu štěni rakety při smyčce a časové sklou beni pohybu paže s raketou s včasným zásahem míče. Údery stranou od těla vyžadují bočni postavení, správný ná přah a protaženi i potřebný sklon a po lohu rakety při úderu a přenesení hmot nosti těla z nohy vzadu na nohu vpředu. — Pohyb paže s raketou představuje
tenis
245 pohyb rovnoměrně zrychlený, při kte rém, až na přímé podání a smeč, zpravi dla nejde o dosažení max. rychlosti. Rozhodující při něm je včasný začátek a zásah do míče, který umožňuje při správné poloze a sklonu rakety zamý šlené umístění míče. Pozdní nebo před časný zásah způsobuje většinou dopad míče mimo dvorec nebo do sítě. — Technika speciálních úderů, ke kterým patří forhend, bekhend a podáni s rota cí, -v stopbol, -*■ lob a -» halfvolej, je obtížnější. Vyžaduje buď určitý pohyb zápěstí, nebo uvolnění zápěstí, zkrácení nebo předčasné zastavení pohybu paže s raketou, jiný směr nápřahu a protaže ni ap. — Způsob drženi rakety ovlivňuje úspěšnost úderu zvláště u začátečníků. Až na podáni a smeč je možné hrát všechny údery držením jednoruč i obouruč. V ČSSR se doporučuje pro - ► forhend i - * bekhend držení jedno ruč. — Drží-li hráč při úderech stranou od těla raketu jednou rukou, může pro forhend i bekhend používat tzv. jednot ného držení (stejného pro oba údery) nebo držení měnit. Měnit polohu ruky na držadle rakety je možné ve větším rozsahu (je tím umožněn jistější nebo účinnější forhend i bekhend) nebo v rozsahu menším (je výhodnější pro hru a výcvik začátečník). Pro výcvik za čátečníků se doporučuje držení s menší změnou — modifikované držení (v za hraničí se nazývá držením semikontinentálním nebo austr., držení s větší změnou je nazýváno vých. držením). — Taktika. Ve dvouhře určují taktiku hlav ně vlastni a soupeřovy přednosti a ne dostatky, vlastnosti povrchu dvorce a povětrnostní podmínky. Úspěch pod miňují stálé soustředěni, schopnost předvídat činnost soupeře, rychlé a správné rozhodování, aktivita a dobrá orientace ve hře; ve čtyřhře navíc vzá jemné porozumění partnerů a schop nost spolupráce. — Ve dvouhře převlá dá na antukových dvorcích celodvorcový systém. Na rychlých dvorcích se uplatňuje systém zal. na činnosti hráče u sítě — hráč po podání i po vrácení podání postupuje ihned k síti, kde vole jem nebo smečí znemožní soupeři vrátit mlč. V 70. letech začali někteří hráči (Borg, Vilas aj.) uplatňovat i na rych lých površích systém zal. převážně na činnosti u zákl. čáry, vyznačující se jis tými údery se silnou horní rotaci (lifty), velmi dobrým -> riternem a výborným - ► prohozením. Tento systém se také vyznačuje dlouhými výměnami míčů a čekáním na chybu soupeře. — M eto dika. I když se míč rozehrává podáním, dává se při počátečním nácviku před nost forhendu a bekhendu (jsou snazší, v utkání nejčastější, na pomalém po vrchu rozhodující pro konečný výsle
dek). Po několika týdnech následuje nácvik a zdokonalování stále většího počtu zákl. úderů. — Přestože je t. indi viduálním sportem, je z výcvikových dů vodů vhodnější využívat kolektivního nácviku a pro jednoho trenéra a jeden dvorec volit 6—8 začátečníků. Velmi dobrou pomůckou je -» nahrávací stroj, umožňující hráčům odehrát větší počet úderů a poskytující současně tre nérovi lepší podmínky pro opravování nedostatků v těch. jeho svěřenců. — Trénink. Zákl. trénink je určen pro děti od 7 do 10 let. V tomto období se začá tečníci seznamují se zákl. technikou a připravuji se k závodní hře pomocí pálkového t. nebo pomoci zkrácené te nisové rakety. V etapě všestranné pří pravy (ml. a st. žactvo 10-14 let) se zvy šuje hl. těl. připravenost a zdokonaluje se technika zákl. i speciálních úderů. Žáci se seznamují s taktikou dvouhry a čtyřhry. Úkolem etapy speciální pří pravy (dorost 15-18 let) je osvojení teni sové techniky a zvýšení úrovně speciál ní těl. přípravy. V etapě vrcholového tréninku (15-26 let) se při dalším zvyšo vání technicko-taktické a těl. úrovně dbá hlavně na dostatečný objem trénin ku a vysokou intenzitu. — Sport, růst tr vá většinou 8-10 let a vrcholné výkon
nosti se obvykle dosahuje u mužů ko lem 20 let, u žen i dříve. — Výstroj, vý zbroj. Začátečníci nebo mírně pokročili vystačí s jednou nebo dvěma dřevěný mi raketami vypletenými silonovými strunami. Míče čs. výroby jsou plně vy hovující. Vrcholový tenis vyžaduje růz né druhy obuvi pro pohyb na odlišném povrchu dvorce, několik párů raket s různě pružným výpletem, aby je mohl měnit s ohledem na kvalitu dvorce, kva litu míčů, teplotu a vlhkost prostředí. V současné době se používají rakety z umělých hmot a rakety kovové, obojí běžné velikosti nebo se zvětšenou plo chou. Nejčastěji se používají struny z ovčích střívek, jsou pružnější než stru ny z umělých hmot a lépe se s nimi hra jí speciální údery. Jejich použitím se ta ké snižují potíže (tenisový loket, po škození ramene hrající paže, bolesti zad). — Pravidla. T. se hraje na dvorci o rozměrech 23,77 x 8,23 m pro dvouhru, pro čtyřhru se na každé straně roz šiřuje o 1,37 m na celkových 10,97 m. Na každé straně dvorce jsou vyznačeny čáry pro podání, vzdálené od sítě 6,40 m, které spolu se stř. čarou a po délnými čarami pro dvouhru vymezují pole pro podání. Čáry ohraničujíc! krat ší strany dvorce se nazývají zákl., čáry
—
10■S
• přímý úder (protažený halfvolej), útočný úder ( - ► lift, -*• drajv, -» topsin, -» stopbol, - ► závěrečný ú. -» smeč), protiútočný ú. (-» kontradrajv, - ► kontratopspin, -* blokink), obranný ú. ( - ► lobovaná obra na, - ► šlajs, -»■ čop, -» náraz, -> lob). Ú dále rozlišujeme podle pohybu paže (s krátkým, dlouhým švihem), podle ro tace (bez rotace, s horni, spodní, boční rotací), podle síly úderu (slabou, stř., max. silou), podle místa (nad stolem, v blízké hrací zóně - u stolu, ve stř. a velké vzdálenosti), podle okamžiku provedení (ihned po odrazu míčku, do míčku se stoupajicí dráhou letu, v nejvyššim bodě dráhy letu, s klesající drá hou letu až pod úroveň hrací plochy stolu). — V tenisu rozlišujeme zákl. ú. (přímý forhend a bekhend, přímé podá ni, - * volej forhendem a bekhendem, smeč) a speciální ú. (forhend, bekhend a podání s rotací, stopbol, lob, - ► ritern a halfvolej); 3. v úpolech rychlý těch. prvek provedený částmi těla nebo zbra němi. Cílem ú je vyřadit protivníka z boje nebo snížit jeho bojeschopnost. V boxu se jedná o zásahy úderem. Ve většině směrů sport karate se údery zastavují těsně před tělem protivníka, úderová plocha, v karate část těla, jíž lze vést úder. Ú. p. jsou různé části pěs ti nebo chodidla, hrana nohy, koleno, loket aj. Ú. p. má být co netvrdší a co nejmenši a k cíli se má pohybovat co největší rychlosti. Do úderu se má pře nést co největší část těl. hmoty, udidlo, kovová součást uzděni, vkládá se koni do huby, slouži k ovládáni koně; a)stihlové u. se skládá ze dvou kónic kých válečků uprostřed skloubených, na konci opatřených kroužky k zapnutí do lícnic ohlávky a otěží. Kroužky mo hou být opatřeny roubíky neb poloroubíky: b) pákové u. je pevné, nedělené, opatřené na konci pákou, do jejíž horní kratší části se zapínaji licnice - * uzdy, do spodni delší části pákové -v otěže. V horních kroužcích páky je zapnut podhradní řetízek, jehož napnutím se upravuje ostrost uzděni. U. pákové se používá společně s u. stíhlovým při uz dění koně uzdou. UEFA viz Evropská unie kopané. UEJ viz Evropská unie juda. Uemura Haruki, *1951, jap judista.
Uganda Olymp, vítěz 1976 a mistr světa 1975 v soutěži bez rozdílu hmotnosti. Držitel stříbrné medaile z MS 1975 (abs. sou těž). Uganda, Ugandská republika, vnitro zemský stát ve vých. Africe, 12,7 mil. obyv., hl. město Kamola. Olymp. zkr. UGA. TVS řídi od 1964 Národní sportov ní rada, která úzce spolupracuje s nár. sport, asociacemi. Sport, zařízení se te prve budují. Mez. úroveň má 15 basket balových hřišť a několik víceúčelových hřišť Nejrozšířenějšimi sporty jsou atletika, tenis, fotbal a box. — Olymp, výbor U. vznikl 1955. Účast na OH od 1956 s výjimkou 1976. Uher Václav, ’ 1948, čs. automobilový závodník. Třetí na ME v autokrosu (divi ze 2) 1983 a 1984. Jezdec týmu ČSSR, který zvítězil v ME družstev v autokrosu 1982 a 1985 a byl druhý 1984 Uherský karpatský spolek, mad. Magyar kárpáti egyesulet, tur. spolek založený 1873 ve Starém Smokovci. Sídlem spolku byl postupně Kež marok (1873 83), Levoča (1884-91) a Spišská Nová Ves (1891-1918). Měl maďarskoněm. charakter, ale v rámci spolku vyvíjeli činnost i Slováci. Organi zoval tur. činnost především ve Vyso kých Tatrách, kde budoval chaty a zna čil tur. cesty. Zanikl 1918. Uhlíková-Voštová Ilona, "1954, čs. stolní tenistka, ZMS. Mistryně Evropy ve dvouhře 1968 a ve smíšené čtyřhře 1980. Držitelka stříbrných medailí z ME 1970 (dvouhra, soutěž družstev), 1976 (smíšená čtyřhra), 1978 (čtyřhra, druž stva) a bronzových z MS 1969 (čtyřhra, družstva), 1971 (dvouhra), z ME 1972 (dvouhra, smíšená čtyřhra), 1976 (družstva) a 1980 (dvouhra). Juniorská mis tryně Evropy ve dvouhře 1970 a 1971.
Ilona Uhlíková-Voštová
Uhlíř Ludvik, *1922, čs. sport, funkcio nář, 1957—67 tajemník UV ČSTV, mí stopředseda ČSOV, 1967—83 ředitel nakl. Olympia. 1970—76 místopředse da fot. svazu ÚV ČSTV, několikrát před seda Středoevropského poháru. Nosi tel Medaile J. F. Chaloupeckého, Me daile dr. M. Tyrše a vyznamenání Za zá sluhy o rozvoj čs. TVS 1. stupně.
268 úhyb, ve cvičeních prostných samo závodech motocyklů) se jezdcům sig statný název pro přeneseni hmotnosti nalizuje počet ujetých kol. těla v podřepu nebo dřepu únožném na ukazatel stavu, zařízeni používané druhou nohu. k informaci hráčů, závodníků, činovníků UIAA viz Mezinárodni horolezecká i diváků o stavu utkáni nebo závodů. Toto zařízeni může být mechanické, au unie. tomatické nebo světelné. U mechanic UIE viz Mezinárodní svaz studentstva. U IM viz Mezinárodní unie vodniho mo kých zařízeni je ukazatel ovládán ručně (např. zavěšováním čísel nebo jejich vy torismu UIPMB viz Mezinárodní federace mo sunováním a zasunováním, popř. po souváním otočných kotoučů). Automa derního pětiboje a biatlonu. tická zařizení, ovládaná od stolku roz UIT viz Mezinárodni střelecká unie. ukazatel času, zařizení k informaci hodčích nebo zapisovatelů, po stisku hráčů, závodníků a diváků o časovém tlačítka automaticky nastaví určená čí průběhu utkáni nebo závodu. U. č. mo sla. Světelná zařízeni jsou založena na hou být mechanické (tabulky, které je postupném rozsvěcování a zhasínání nutno obracet, popí. vysouvat) nebo žárovek, kdy tlačítkem u ovládaciho světelné (jsou ovládány od ovládacího pultu se zvoli příslušné číslo U někte stolu). Zařízení je podle druhu sportu rých sportů jsou přidána i jiná zařizeni obsluhováno buď rozhodčími nebo od (např. při odbíjené je nutno ještě ozna stolku zapisovatelů, nebo může mít sa čit družstvo, které má podáni, a to buď mostatné ovládáni. Počty ciferniků, po- otáčivou šipkou, nebo jiným způsobem). př. počty ručiček na ciferníku, se řídí Ukazatel musí být viditelný po celém druhem sportu a jeho požadavky. Jiné hřišti i hledišti a tomu se musi přizpůso požadavky jsou u sportů, kde se hraje bit velikost čísel i počet ukazatelů, na tzv. hrubý čas (např. kopaná), jiné ukazatel výkonu, zařízeni pro infor u sportů, kde se hraje na tzv. čistý čas maci závodniků a diváků o dosažených (např. hokej), kdy se při přerušeni hry výkonech. Může být mechanické nebo musi čas zastavit. Dalši požadavky ně světelné. U mech. zařízení se nastaví na kterých sportů jsou řešeny samostatně stojan ručně (buď zavěšením, nebo vy buď zvýšeným počtem hodin na ukaza sunutím) číslice označujici výkon, číslo teli, nebo většim počtem ručiček na ci závodnika, pořadí pokusu, zdařený či ferníku. Jde o případy, kdy je hráč vy nezdařený pokus apod. Světelný u, v. je loučen na určitou dobu zápasu, nebo většinou složen z otočného ukazatele, musí-li být akce ukončena v určitém ča nástavce a z ovládaciho pultu. Otočný sovém limitu (např. při košíkové) apod. ukazatel má světelnou display se svě Jiný u. č. může být uzpůsoben požadav telnými poli a podstavec, obsahující na ku, aby ukazoval čas v hodinách, minu páječi díly, logiku ukazatele, vypinač tách a sekundách již uběhnutého času, a připojovací kabely. Podstavec je na nebo naopak jaký čas ještě chybí do podvozku umožňujícím přemisťování. ukončení sportovní akce. Při atl. závo Nástavec je na každé straně osazen dech se na světelné tabuli ukazuje pro světelnými poli. Na podstavec se pouze běhnutý čas, který se dá zastavit a uká nasadi a propojením kabelu se přípoji zat mezičas určitého proběhnutého k otočnému ukazateli. Ovládači pult má sady tlačitek a vlastni zobrazení. Kabe úseku. ukazatel kol, zařizení používané zejm. lem je připojen k otočnému ukazateli. při atl. závodech. Informuje závodniky, Display má většinou osazeni deseti svě rozhodčí i diváky o počtu kol, které má telnými poli, a to dvě řady po pěti po závodník ještě uběhnout do čile Je ob lích. Tato pole umožňují oznámit star sluhován rozhodčím, tzv. počítačem kol, tovní čislo, výkon, číslo pokusu, hodno který se řidi vedoucim závodníkem tu pokusu (v atl. zdařený 0, nezdařený a podle něho obsluhuje toto zařízeni. X, vynechaný -) i časový limit. Ovládací U. k. bývá v různém provedení. Např. pult obsahuje čisla 0-9 a desetinnou v kovovém pouzdru jsou na plátěném čárku, dále skupinu adresovacích tlačí pásu čísla uchycena na dvou kotoučích tek s určením, kam má být čislo zobra a posunováním pásu se ukazují příslu zeno (pro výkon, číslo závodníka šná čísla. Jiná konstrukce je např. vý apod ), a tlačítka povelová (funkční), ursuvná, kde se příslušná čísla vysunují čujíci ostatní funkce ukazatele (otáčení a zasunuji do pouzdra. V poslední době a zastaveni tabule, celkové smazání ta se používají i světelné ukazatele; své-, bule apod) telná čísla jsou obsluhována tlačítky. | uke [jap], 1. v úpolových disciplinách Poslední kolo závodu oznamuje rozhod obránce; 2. v judu ten, který je házen, čí kromě číslem jedna též zvoněním ne škrcen, páčen ap. bo jiným zvukovým znamenim. - V mo ukemi (jap), v judu pády, součást, zákl. torismu (při automobilových okruzích dovedností. Správnou technikou pádů a terénních závodech automobilů, při se snižuji nepříznivé následky dopadů závodech na ploché dráze a terénních těla při porazech.
269 úkrok, polovični krok stranou; vždy je třeba uvést směr (ú. vlevo, vpravo), ulamování, slg. v kanoistice řidiči zá běr (na kánoi); pádlo naplocho se opře dříkem o lub, asi 10 cm nad listem, hor ní paži se zatáhne (ulomi) ke středu lo di; tím odstrkává (natáčí) loď bočně, přídí nebo zádi (podle místa přiložení pádla) do opačného směru, ulička, v ragby dva zástupy rojníků, vzdálené 1 m od sebe. Osa uličky je kolmá k pomezní čáře, k místu, kde mič přešel do autu a odkud se provádi - * vhazováni. ulití míče, ve volejbalu usměrnění mí če vrchním odbitím obouruč (event, lo bem, sťuknutím) do nekrytého místa v poli soupeře. Uljanov Alexej, "1947, sov. krasobruslař, spolu s - * I. Rodninovou olymp. vítěz 1972, mistr světa 1969-72 a mistr Evropy 1969-72 v jízdě sport, dvojic. Dr žitel stříbrných medaili z MS 1973-74, ME 1973 a bronzové z MS 1973, které získal spolu s L. Smirnovovou. Ullrich Frank, ' 1958, biatlonista NDR. Olymp, vítěz závodu na 10 km 1980 a mistr světa 1978, 1979, 1980, 1981 na 10 km, 1982 a 1983 na 20 km. Člen vítězné šta fety 4 x 7,5 km z MS 1979, 1981 a 1982. Držitel stříbrných medaili ze 20H 1980 (20 a 4 x 7,5 km), MS 1978 (20 km), 1981 (20 km), 1982 (10 km), 1983 (4 x 7,5 km) a bronzové ze ZOH 1976 (4x7,5 km) a MS 1977 (4 x 7,5 km). * ultrafialové záření, elektromagnetic ké záření s kratší vlnovou délkou než vi ditelné světlo. U. z. v podobě horského slunce se využívá léčebně a v rámci regenerace sil. Ozařuje se vysvlečená osoba 1 m vzdálená od lampy po dobu 2 minut, dávka se zvyšuje obden po 1 min asi do 12 minut, ultrazvuková léčba, léčba využívající zvuku s kmitočtem vyšším než horní mez slyšitelnosti lidského ucha. Na těle se kombinuje účinek mech., tepelný, fyz. a chemický. Vedle tkáňové hypertermie nastává i reaktivni překrveni, zlepšuje se výměna látková, podněcuje činnost tkání a změkčuje vazivová tkáň změněná chorobným procesem. Pří stroje máji pevnou nebo pohyblivou hlavici, ke styku s kůží se užívá olej ne bo voda, dávka je od 0,1-1,5 W na cm! , doba aplikace 2-10 min. U. I. je vhodná na poúrazové změny kloubů, svalů a va zů, na záněty i degenerativní projevy. UMB viz Světová unie kulečníku umělecká gymnastika viz moderní gymnastika. umělecké skoky, záv. disciplína -» ly žařské akrobacie; skupiny skoků: skoky z postoje, salta vpřed, salta vzad. Pro každou skupinu se používá speciálně upravený můstek. Skoky hodnotí 5 roz hodčích, každý dává max. 10 bodů, nej
umělý sportovec lepší a nejhorší známka se škrtá. Sou čet zbývajících tří se násobí koeficien tem obtížností skoku (dán pravidly). Vý sledek určuje pořadí. Každý rozhodčí hodnotí odraz, výšku, délku skoku, techniku provedeni, doskok. Každý zá vodník předvádí 2 různé skoky, umělecké soutěže, pokus o spojeni sportu s uměním na OH podle ant. tra dic. U. s. na sportovní náměty v archi tektuře, literatuře, hudbě, malířství a sochařství byly na OH zařazeny roz hodnutím IV. olymp. kongresu 1906 v Paříži (tzv. poradní konference o umě ní) na návrh -*• Pierre de Coubertina. První soutěže se uskutečnily na OH 1912, poslední na OH 1948. 1912 se uskutečnily pouze soutěže v uvedených 5 oborech, později se jejich počet po stupně rozšiřoval. V architektuře se od 1928 konaly zvlášf soutěže urbanistic kých a architektonických návrhů, v so chařství zvlášf soutěže soch a medaili a od OH 1936 i reliéfů. V malířství se od 1928 konaly zvlášť soutěže olejomaleb, kreseb, akvarelů, rytin a leptů, 1936 při byla soutěž v užité grafice. V literatuře byly na OH 1928, 1936 a 1948 soutěže rozděleny na lyrická, dramatická a epická díla, na OH 1932 se konala pouze jedna soutěž pro všechny druhy litera tury. V hudbě se na OH 1928, 1936 a 1948 soutěžilo zvlášf v instrumentál ních skladbách, skladbách vokálních a orchestrálních, na OH 1932 se konala pouze jedna hud. soutěž. — U .s. často nesplňovaly předpoklady pro olymp. ví tězství, nebof většina skutečně vynikají cích umělců je ignorovala, a tak se ča sto stávalo, že medaile nebyly vůbec uděleny. To spolu s faktem, že většina autorů uměleckých děl byla profesioná ly, vedlo k tomu, že MOV na svém 44 zasedání v Kodani 1952 rozhodl u.s. zrušit a 1954 rozhodl nahradit je umě leckými výstavami. Čs. umístěni v u. s.: 1932 - * Josef Suk, 2. misto pochod V nový život; - * Jakub Obrovský, 3. místo socha Odysseus; 1936 -*■ Jaro slav Křička, 3. místo Horácká suita. (Ví tězové u. s. viz 1. díl str. 455—456.) umělecký dojem, v krasobruslení hodnoceni volné jizdy jednotlivců, sport, dvojic a tanečních párů. Hodnotí se skladba, pohyb v rytmu hudby, vyna lézavost, vyjádření charakteru pohy bem ap. U. d. se vyjadřuje druhou známkou. První známku rozhodčí udělu jí za -*• technickou hodnotu umělecký kulečník, též klasická fan tazie, disciplína -v kulečnikového spor tu; cilem je zahrát 76 povinných figur (pozic), a to předepsaným během koulí. Jednotlivé figury (koule rozestavené podle šablon) se hrají na minim, počet pokusů (max. na 3 pokusy). Každá figu ra se hodnotí bodovacím systémem, je
hož základem je počet pokusů a obtíž nost provedeni. Hraje se koulemi ze slonoviny. umělý led viz plastické povrchy, umělý sportovec, přístroj, jímž se zji šťují vlastnosti -v plastických povrchů, a to stálá deformace vertikální i hori zontální, poddajnost povrchu, plošná pružnost, dynamický přetvářný modul,
Umělý sportovec (Stuttgart): 1 elektromagnet, 2 závaží, 3 stativ (schematic ky), 4 kluzné ložisko, 5 péro, 6 vnější tu bus, 7 vodici válec, 8 píst, 9 měřič. 10 in dukční přenašeč, 11 stativ (schematic ky), 12ocelový válec, 13zkušební noha.
Umělý sportovec (Berlín): 1 válcová ná doba, ^základní deska, 3 roura, 4 pada jící závaží, 5 vrtání, 6 měřici pouzdro, 7 zkušební noha.
270
umpire únava pružné vrstvy a ztráta energie pohybu. Kromě toho se pomocí přístro je testuje odolnost materiálu proti po škozeni hřeby treter a odrazová schop nost míče. V NSR, kde byl přístroj vyvi nut, existuji typ Stuttgard a typ Berlin, umpire ( angl.j, v tenisu hl. rozhodčí, který řidí utkání a sedí na vyvýšeném miste — stolici rozhodčího. Spolupra cuje s dalšími rozhodčími (čárovými, rozhodčími pro chyby nohou a síťovým rozhodčím), kterých je při plném obsa zení 12 pro dvouhru a 16 pro čtyřhru, umývárna, místnost vybavená sprcha mi, umyvadly a umývacími bloky. U tě locvičen a sport, hal bývá umistěna v sousedství šaten a její kapacita se řidí počtem cvičících. Místnost musí mit dobré osvětlení a větrání s výměnou vzduchu čtyřikrát za hodinu. Teplota vzduchu v mistnsti 25 °C. Voda musí být zdrav, nezávadná. U velkých objek tů s velkým provozem se doporučuje zřídit v u. odmlžovací zařízení. Stěny u. musí být omyvatelné, nejlépe obložené keramickými obkladačkami Podlaha s keramickou dlažbou s neklouzavým povrchem je asi o 3-5 cm nižší než v sousedních místnostech. Rohože dře věné ani z plastických hmot nejsou po voleny. K vybavení u. patři sprchy, kte ré lze instalovat vedle sebe ve vzdále nosti asi 1 m, nebo je možné mezi jednotlivé sprchy postavit mezistěny, umyvadla, umístěna obvykle na stěnu kolmou na stěnu sprchovou, a umývači bloky, to je kohoutky s teplou a stude nou vodou, umístěné asi ve výši 80 cm, pod nimiž je stupátko na postavení no hy při myti. Sprchové cedníky mohou být svislé, ale výhodnější jsou šikmé. Regulace míchání teplé a studené vody je u každé sprchy samostatná, ale je vý hodné zajistit i možnost centrálního ovládáni míchání vody, zejm. při sprchováni mládeže, únava, obecný biol. děj projevující se sníženou výkonností; týká se orgánů, které mění úroveň své činnosti podle pracovního zatíženi. V praxi se nejča stěji setkáváme s ú. nervosvalového sy stárnu a s ú. psychickou. — Ú. chrání organismus před krajnim vyčerpáním. Kromě ú. objektivní, tj. sníženi výkonno sti pozvolna se stupňující v krajním pří padě až k neschopnosti pohybu, existu je ú. subjektivní Jsou to stále stupňují cí pocity bolesti ve svalech, nechuť pokračovat v pohybu, končící apatii, aj. Nástup obj ú. je závislý především na intenzitě pohyb, činnosti (viz metabolis mus) U cvičení s vysokou intenzitou vzniká v několika sekundách, při cvičeni s malou intenzitou po řadě desítek mi nut až hodin. Příčiny ú. jsou převážně metabolické a regulační. — Z hlediska rozsahu mluvíme o místní svalové ú..
jsou-li postiženy malé svalové skupiny (např. svaly horní končetiny u hráče te nisu), o celkové ú. při postižení celého organismu (např u lyžařů běžců). Z hle diska času se rozlišuje ú. akutní, proje vující se např. v průběhu tréninkové jednotky v jednom dni, a ú. chronická, která vzniká v průběhu delších časo vých intervalů (týden, měsíc ap.). Vyso ký stupeň akutní ú. se označuje jako - * přepětí. Může při něm dojít i k trvalým změnám v nervosvalovém systému. Chronická ú. v podstaté odpovidá - * přetrénováni. unifaktorová teorie, dnes překonaná teorie pohyb, schopnosti, podle níž exi stují jen specifické pohyb, schopnosti, v různých pohyb, činnostech se neobje vuje ani jedna společná schopnost. Uniturf viz plastické povrchy, univeziáda, mez vysokoškolské sport hry pořádané od 1959 -» Mezinárodni federací vysokoškolského sportu. Pořá dají se hry letni a zimní. Letni se konaly 1959 (Turín), 1961 (Sofie), 1963 (po (Por to Alegre, Brazílie), 1964 (Budapešť), 1967 (Tokio), 1970 (Turin), 1973 (Mosk va), 1977 (Sofia), 1979 (Mexiko), 1981 (Bukurešt), 1983 (Edmonton, Kanada), 1985 ; zimní 1960 (Chamonix) 1962 (Vil lars, Švýcarsko), 1964 (špindlerův Mlýn), 1966 (Sestriere-Claviere-Turin), 1968 (Innsbruck), 1970 (Helsinky-Tampere-Rovaniemi-Pyetunturi), 1972 (Lake Placid), 1978 (Špindlerův Mlýn), 1981 (Jaca, Španělsko,) 1983 (Sofia), 1985 (Nevega-Belune, Itálie). V. t. meziná rodní vysokoškolské sportovní hry UNO viz Organizace spojených národů, úpal, přehřátí organismu v teplém pro středí. Těl. zatiženi urychluje zvyšováni teploty těla, které může přesáhnout i 40 °C. Příznaky úpalu jsou zvýšená teplota, bolesti hlavy, nevolnost, velmi silné pocení, žízeň; kůže nejprve zčer vená, později může zblednout. Nastává celková slabost, malátnost, neschop nost konat další svalovou práci. Obvy kle již pří prvnich příznacích se začí ná s protiopatřeními a léčbou. Při prv ní pomoci jde hlavně o ochlazeni or ganismu studenou vodou, obklady, od dech v chladnějším prostředí ap. Dal ším potřebným zásahem je podáni te kutin a minerálnich látek. Přerušeni sva lové činnosti již na začátku úpalu brzdí nebo úplně přerušuje jeho další rozvoj Úpal je nejčastějši příčinou nedokonče ni závodu při masových akcích v dlou hých pochodech a bězích, úpolové sporty viz úpoly. úpoly, těl. cvičení, ve kterých dochází ke kontaktu s protivníkem (někdy pro střednictvím zbraní) a v přímém střet nutí se usiluje o překonání jeho odporu nebo o jeho přemoženi. Konfliktní situ ace řeší sebeobrana, řešeni situací
simulujících boj je podstatou úpolových sportů a částečně zákl. úpolů Ú rozvíjejí kromě těl. funkcí a schopnosti i —► anticipaci, která je předpokladem úspěchu v ú. sportech i v sebeobraně, a psych, odolnost, umožňující překoná vat bolestivé pocity z úderů, krytů, pá čení a škrcení i zásahů zbraněmi Ú. jsou součástí profesionální přípravy ně kterých jednotek armády, příslušníků SNB, učitelů TV. — Historie. Hlavni for my ú. vznikaly z válečných (bojových) činností od nejstarších dob. Specifické formy boje různých etnických skupin a národů byly mnohdy ovlivňovány ná boženstvím a filozofií. Některé formy ú. existovaly i nezávisle na rozvoji válčeni, např. box a zápas v antickém Řecku. Vývoj klas. bojových činností zásadně poznamenal až vznik palných zbrani ve středověku. Bojové dovednosti, často s uzpůsobenými zbraněmi, se nadále zachovávaly v podobě úpolových čin ností a sportů. — Nejpočetnější a nej propracovanější jsou ú discipliny z Dál ného východu. Nazývají se bojová umění a obsahuji několik zákl. úpolo vých disciplín a několik set úpolových disciplín odvozených. Např. čínských forem - ► čchúan-fa je více než 200, hlavních směrů karate je více než 10. — Ú. jako těl. cvičeni se dělí: a) základ ní (průpravné) ú.; b) úpolové sporty; c) sebeobrana a bojové akce úpolového charakteru. — Základní ú. jsou nejjed nodušší formy ú., slouží jako průprava pro úpolové sporty a sebeobranu. Pod le charakteru pohyb, činnosti se děli na odpory, přetahy, přetlaky a úpolové hry. Při plněni cilů TV mohou být po vhodném výběru zařazovány pro všech ny věk. kat. obou pohlavi. — Úpolové sporty mají přesně vymezená pravidla. Pravidelně se v nich konají mistrovské soutěže různého významu. Součásti programu OH jsou - * box, -» judo, - * šerm, -*• zápas. MS a mez. soutěže se pořádají v některých druzich - * karate. -> ěchůan-fa, kendo, sambo. V méně rozšířených sportech se konají pouze nár. mistrovství (např. v sumo, wušu, fr. boxu). — Dělení úpolových sportů; a) sporty s užitím zejm. úderů částmi těla (box, různé druhy -*■ karate, fr. box, thajský box aj ); b) sporty s užitím zejm. chvatů a znehybnění (judo, sumo, různé druhy zápasů aj.); c) sporty s užitím zejm. zbrani (šerm, fr. boj s tyčemi, kendo, aj ). - Pravidla některých sport, ú. umožňuji kombinace technik z růz ných skupin, např. v karate a kendo lze užít ve vhodném okamžiku porazu pro tivníka podmetením jeho nohou. — Se beobrana a bojové akce ú. charakteru si nejvíce zachovaly charakter pův. boj. činnosti. Bojové akce ú charakteru tvo ři součást výcviku zvláštních jednotek
271 všech armád světa a bezpečnostních složek. Sebeobranných disciplín je ve světě několik set. Některé úpolové sporty tvoří zároveň sebeobranné sy stémy (čchůan-fa, judo, karate aj.). Dě lení sebeobrany a bojových akci: a) se beobrana s užitím zbraní bodných a seč ných, b) sebeobrana s užitím tyčí růz ných délek, c) sebeobrana s užitím mla tů, d) sebeobrana s užitím náhodně zís kaných zbraní (předmětů); e) sebeo brana beze zbraně s možností užití úde rů, porazů, pák, škrcení. Často se užívají kombinace technik boje se zbrani s technikami boje beze zbraně, upoutaný míč, hry blízké síťovým sport. hrám. Míč je upoután na provaze nebo silonu, např. - Závod primátorských osem, reprezentativní čs. závod, vítězství je považováno za podobný úspěch jako zisk čs. mistrov ského titulu. — 1920 byl veslařský svaz přejmenován na Svaz veslařů RČS a přijat do EISA. — 1925 bylo v Praze uspořádáno ME. — 1928 byl v Bratisla vě při něm. a maď. klubu založen Slo venský veslařský klub (SVK). 1928 byl SVK přijat za člena Svazu veslařů RČS. — Ústředním orgánem je výbor svazu veslování ÚV ČSTV. — Závodní disci pliny a druhy lodi: Rozlišujeme lodě pátové (veslař vesluje dvěma vesly) a nepárové (vesluje jedním veslem) Podle počtu veslařů v lodi a podle obsazeni
kormidelníkem rozlišujem: 1. párové lo dě s označením: skif (1 x ), dvojskif (2 x ), párová čtyřka bez kormidelníka (4 x —), párová čtyřka s kormidelníkem (4 x + ); 2. nepárové lodě: dvojka bez kormidelnika (2—), čtyřka bez kormi delníka (4—), dvojka s kormidelníkem (2 + ), čtyřka s kormidelníkem (4 + ), os ma (vždy s kormidelnikem-8). Muži zá vodí v osmi disciplínách (kromě 4 x + ), ženy v šesti disciplínách (kro mě 2 + , 4—, 4 x —). U mládeže se pre feruje párové veslováni. Malé disciplí ny: 1 x , 2 x , 2 + , 2—. Víceveslové dis cipliny: 4 x —, 4 x + , 4 + , 4 —, 8. — Soutěže jsou pořádány oddělené podle pohlaví a věku na odlišných délkách tratí. — Technika. Veslař musí zvlád nout veslařský cyklus (tempo) a jeho části, techniku párového i nepárového v. na obou stranách (lubech) lodi. Ve slařský cyklus se dělí na pohonnou a nepohonnou fázi. — Popis veslařské ho cyklu (tempa): Veslař sedí zády ke směru jízdy, tělo v předklonu, paže vol ně natažené vpřed, nohy pokrčené, chodidla opřena o nožní opěrátko Ru kojeť vesla drži vidlicově, hřbety rukou v prodlouženi předloktí. Nepárové ve slo bývá přidržováno malíkovou hranou vnější ruky, u párových vesel spočivaji palce lehce ze stran rukojeti. — Tempo začíná záběrem, a to zásekem nakolmené lopatky vesla do vody. Pokračuje protažení lopatky vodou (tj. hlavní část záběru), rukojeť se přitahuje k tělo, no hy se natahují a posunuji pojízdné se dátko, tím zesiluji a prodlužují záběr Na sile protaženi závisí délka -» proklu zu a rychlost jízdy. Záběr končí dotaže ním paží k tělu, natažením nohou a mír ným záklonem. Následuje nepohonná fáze tempa. Veslo je -» vymlýnkováno z vody rychlým prohnutím zápěstí a stlačením rukojeti dolů. Následuje odhození (odstrčení) rukojeti od těla a současné zploštění lopatky vesla lopatka, vodorovná s hladinou, se pře nese nad vodou vpřed. Veslař zaujme zákl. polohu, nakolmi lopatku vesla a zásekem plynule začne další tempo U párového v. se rukojeti vesel při zá běru (protažení) a při odhozu (odtlačeni) překrývají, jedna ruka se v obou čá stech tempa vede před a nad druhou rukou. Většina lodí je u nás seřízena tak, aby levá ruka byla vždy při kříženi rukojeti nad pravou rukou. Vedení ve sel je uzpůsobena výška - * krakorců. — Trénink. Úkoly dlouhodobé sport přípravy řešíme ve třech etapách Cí lem etapy zákl. tréninku (pro žactvo 11-Mleté) je harmonický rozvoj těl vlastnosti všeobecnými prostředky Ve speciální těl. přípravě zvládnutí veslař ské těch. jízdy na párových lodích. Fáze veslařského tempa se nacvičují ve ve
veslování
281 slařském bazénu, event, u přistávacího můstku (trenér přidržuje loď). Výcvik začíná na párové lodi. Pro samostatné jízdy na cvičné lodi (-» skifu nebo -» skulu) sesazujeme dva a pak čtyři začá tečníky do viceveslových lodí. Čtyřčlen ná posádka musí být kormidlována. Po zvládnuti zákl. techniky párového v. můžeme nacvičovat v. v nepárové lodi Podmínkou zahájeni výcviku je bezpeč ná znalost plavání. Veslařská těch se nacvičuje pouze za dohledu trenéra na upravených a dobře seřízených lodích. Nacvičují se všechny způsoby mané vrováni s vesly a lodí a často se střídají strany. Roční tréninkové zatíženi 450-600 hodin. — Etapa specializované ho tréninku je určena pro dvé věk kate gorie. dorost (16-16 let) a juniory (17-18 let). Cilem je specializace, stabilizace veslařské těch., rozvoj silové vytrvalo sti, rozvoj dalších předpokladů pro bu doučí vrcholovou výkonnost. Značnou část náplně tréninku tvoří veslování na lodích, kromě zimních měsíců, kdy tep lota vzduchu klesá k +5°C. Roční tré ninkové zatižení činí 600-850 hodin. — Etapa vrcholového tréninku je završe ním víceletého tréninkového procesu Zhruba začiná s přechodem závodníka do kat dospělých, tj. v 19 letech. Cílem je dosaženi individuální vrcholné sport výkonnosti. — Speciální těl. příprava převažuje ve všech ročnich obdobich nad všeobecnou přípravou. Silová vytr valost se rozvíjí převážně na veslař ských trenažérech, event, ve veslař ských bazénech. Sila se rozviji na posi lovačích přístrojích a se vzpěračskými činkami, používají se i metody izometrického a plyometrického posilováni — Pravidla. Pořad mistrovských a přebornických soutěží je stanoven závaz ně: muži: 4 + , 2 x , 2—, 1 x l x , 1 + , 4—, 4 x —, 8; ženy: 4 + . 2 x , 2—, 1 x , 4 x + , 8. Při společném pořadu mužů a žen: M4 + , M2 x , M 2 -, Ž4 + , Ž2 x , Ž2-, M i x , M 2 + , Ž1 x , Ž4x + , Ž8, M4—, M4 x , M8. — Minim hmotnost kormidelníka u mužů je 50 kg, minim, věk 14 let; minim hmotnost kormidelnice je 45 kg, minim, věk 14 let. — V ČSSR je povoleno tzv. společenství, družstvo mohou tvořit členové více ve slařských oddílů — Závodní dráha je rozdělena na šest stejně dlouhých zá vodních tratí minim. 12,5 m širokých. Při mez. závodech musí mít dráha vlast nosti a těch. vybavení předepsané zá vodními řády EISA. Čísla trati se počíta jí od břehu, kde je umistěn sbor roz hodčích. - Závodní lodě musi být opa třeny na přídi číslem a na špičce plným mičkem bílé barvy o průměru nejméně 4 cm, event, musí být špička tímto způ sobem konstruována. — Rozjížďky se konají nejméně 3 h před finálem, na té
že dráze Lodě startují z pevných nebo volných míst na startovní povel: „P ři praveni? - Vpřed!" a na mávnuti červe ným praporkem Na oficální mez. sou těžích je startovní povel francouzský. Nesprávný startovní povel musí vrchni rozhodčí vrátit do 20 s. Družstvo, které zavinilo dva nesprávné starty, je vylou čeno ze závodu. Rovněž je vyloučeno ze závodu družstvo, které vybočí z tra tě, zkrátí si trať nebo překáží soupeři. Regulérnost závodu se vyhlašuje v cíli zvednutím praporku: bílý praporek zna čí závod regulérní, červený neregulérní — Opakovaný závod musi jet družstvo v téže sestavě — Projetí lodi cilem mu sí být hlášeno zvukovým signálem, při mez. závodech musí být fotografováno nebo filmováno. Čile je dosaženo, když špička lodi protne cilovou rovinu. Jest líže jeden nebo více veslařů opustí bě hem závodu své mito (spadne do vody apod ), závod je platný. Jestliže opustí své místo kormidelník, je družstvo ze závodu vyloučeno. — Rozhodčí sbor tvoří: vrchní rozhodčí, zástupce vrchní ho rozhodčího, vedoucí rozhodčího sboru v cíli, časoměřiči, startér a po mocníci, rozhodčí na trati. — Soutěže. OH (od 1908), MS (od 1962) ME (od 1892 do 1973), MSJ, veteránské kritéri um. Významné mez. regaty FISA se ko nají v Grůnau, Moskvě, v Rumunsku na jezeře Snagov (pro ženy), ve Vídni, Mannheimu, Ratzeburgu, Amsteroda mu, Vichy, Henley, Nottingahamu, Luzernu, na Bledu, v Třeboni atd. — U nás je nejvyšši soutěži M ČSSR. Z nemistrovských soutěží jsou nejznámější -*• Primátorky (od 1909) — Literatura: Held, H„ Kreiss, F.: VomAnfángerzumRenrude rer. Mnichov 1974. Herberger, E._ Ru dém Berlín 1977. Jemčuk, I. F., Zuna jev, N V : škola grebli. Moskva 1969 Jemčuk, I F. a k o l: Grebnoj sport. Moskva 1976. Williams, J. G. P. a kol.: Rowing a Scientific Aproach. Londýn. 1967 Výsledky mistrovství světa ve veslování
1981 Kolbe (NSR) 1982 Reiche (NDR) 1983 Kolbe (NSR) 5. V Lacina (ČSSR) Dvojskif 1962 Francie (Duhamel-Monnereau) 4. ČSSR (V Kozák-P Schmidt) 1966 Švýcarsko (Bůrgin-Studach) 4 ČSSR (P Krátký-K-Helebrand) 1970 Dánsko (Engelbrecht — Secher) 1974 NDR (Schmied-Kreuziger) 4 ČSSR (Straka-Lacina) 1975 NOR (F. a A. Hansenové) 4. ČSSR (Straka-Lacina) 1977 V. Británie (Baillieu — Hart) 1978 NOR (F. a A. Hansenové) 1979 NOR (F. a A. Hansenové) 2. ČSSR (Pecka- Vochoska) 1981 NDR (Dreifke-Kroppellien) 4. ČSSR (Pecka- Vochoska) 1982 NOR (Thorsen-Hansen) 3. ČSSR (Pecka- Vochoska) 1983 NDR (Lange-Heppner) Dvojka s kormidelníkem
1962 1966 1970
1974
1975 1977
1978 1979
1981
NSR (Jordan-Neuss, k. Steinháuser) HOL (an Nes-van de Graaf, k. de Haan) RUM (Tudor-Ceapura, k. Lavrenschi) 6. ČSSR (P. a O. Svojanovšti-J. Petříček) SSSR (Ješinov-lvanov, k. Lukjanovj 3. ČSSR (O. a P. Svojanovští-J. Petříček) NDR (Lucke-Gunkel, k. Fritsch) 6. ČSSR (O. a P. Svojanovští-J. Pták) BUL (Mrankov-Janakiev, k. Stojkov) 3. ČSSR (Neffe-Mejta-J Pták) NDR (Pfeiffer-Libeller, k. Beyer) 2 ČSSR (Neffe-Mejta-J Pták) NDR (Pfeiffer Ubeller, k. Spohr) 2. ČSSR (Škopek-Plamínek-Hajdůšek) ITA (C. a G. Abbagnaleovi, k. di Capua) 4. ČSSR (Škopek-Plaminek-Hajdůšek) ITA (C. a G. Abbagnaleovi, k. di Capua) 3. ČSSR (Doleček-Škopek-Hajdůšek) NDR (Greiner-Diessner, k. Gre gor) 5. ČSSR (Doleček-Skopek-Hajdůšek)
Rok a místo konání: 1962 Lucern, 1966 1982 Bled, 1970 St. Catharines, 1974 Lucern, 1975 Notingham, 1977 Amsterodam, 1978 Karapiro (N Zél ), 1979 Bled, 1981 1983 Mnichov 1982 Luzern, 1983 Duisburg Muži Skif 1962 Ivanov (SSSR) Dvojka bez kormidelníka 1966 Spero IUSA) 1962 NSR Bender-Zumkeller) 1970 Demiddi (ARG) 1966 NDR i Kremtz-Góhler) 3 J Hellebrand (ČSSR) 1970 NDR i Klatt Gorny) 1974 Hónig (NDR) 1974 NDR i B. a J. Langvoigtové) 1975 Kolbe (NSR) 5 ČSSR (Zapletal-Vraštil) 1977 Dreifke (NDR) 1975 NDR (B. a J. Langvoigtové) 1978 KolbejtšSB) 1967 SSSR (Jelisejev-Kulagin) T979 Karppinen (FIN)
veslování 1978 NDR IB. a J. Langvoigtové) 1979 NDR (B a J. Langvoigtové) 1981 SSSR (bratři Pimenonové) 1982 NDR (Grepperud-Loken) 1983 NDR Ertel-Sauerbrey) Čtyřka s kormidelníkem 1962 NSR 1966 NDR 4. ČSSR 1970 NSR 1974 NDR 4. ČSSR 1975 SSSR 5. ČSSR 1977 NDR 5. ČSSR 1978 NDR 1979 NSR 1981 NDR 4. ČSSR 1982 NDR 2. ČSSR (Neffe, Kabrhet, Neštický, Caska-Pták) 1983 Nový Zéland 5, ČSSR Čtyřka bez kormidelníka 1962 NSR 1966 NDR 1970 NDR 1974 NDR 1975 NDR 1977 NDR 3. ČSSR (Zapletal, Beránek, Neštický, Konvička) 1978 SSSR 5. ČSSR 1979 NDR 2. ČSSR (Zapletal, Neštický, Prudil, Caska) 1981 S S S F T ^ 4. ČSSR 1982 Švýcarsko 4, ČSSR 1983 NSR 5. ČSSR Čtyřka párová 1974 NDR 3. ČSSR (Koudela, Pecka, Lácina, Hellebrand) 1975 NDR 2 ČSSR (Koudela, Pecka, Vochoska, Hellebrand) 1977 NDR 2. ČSSR ( Vochoska, Pecka, Kouděla, Černý) 1978 NDR 4. ČSSR 1979 NDR 1981 NDR 5 ČSSR 1982 NDR 1983 NSR 5. ČSSR Osma 1962 NSR 1966 NSR 1970 NDR
282 1974 USA 1975 NDR 4. ČSSR 1977 NDR 4. CSSR 1978 NDR 1979 NDR 1981 SSSR 6. ČSSR 1982 Nový Zéland 1983 Nový Zéland 6 ČSSR Ženy Skif 1974 Scheblichová NDR 1975 Scheblichová NDR 1977 Scheblichová NDR 1978 Scheblichová NDR 1979 Tomaová (RUhň) 1981 Fetisovová (SSSR) 1982 Fetisovová (SSSR) 1983 Hampeová (NDR) Dvojskif 1974 SSSR (Jermolajevová-Antonovová) 6. ČŠSR (Janků-Kavková) 1975 SSSR (Jermolajevová-Antonovová) 5. ČSSR (Pátková-Bartáková) 1977 NDR (Zobeltová-Borchmannová) 1978 Bulharsko (Ocetovová-Jordanovová) 1979 NDR (Linseová-Westphalová) 1981 SSSR (Kokarevičová-Machinová) 1982 SSSR (Bratiškovová-Machinová) 1983 NDR (Schenková-Schróterová) Dvojka bez kormidelnice 1974 Rumunsko (Neascuová-Ghitaová) 4. ČSSR (Pěkná-Tichá) 1975 NDR (Noacková-Dáhneová) 6. ČSSR(Pěkná-Tichá) 1977 NDR Noacková-Dáhneová) 1978 NDR Bugellová-Steindorfová) 1979 NDR Bůgellová-Steindorfováj 1981 NDR Rudolphová-Andersová) 1982 NDR Sandigová-Fróhlichová) 1983 NDR Gaschová-Fróhlichová) Čtyřka s kormidelníci 1974 NDR 1975 NDR 1977 NDR 1978 NDR 1979 SSSR 1981 SSSR 1982 SSSR 1983 NDR Čtyřka párová 1974 NDR 5. ČSSR 1975 NDR 1977 NDR 1978 Bulharsko 1979 NDR 1981 SSSR 1982 SSSR
1983 Osma 1974 1975 1977 1978 1979 1981 1982 1983
SSSR NOR NDR NDR SSSR SSSR SSSR SSSR SSSR
Výsledky mistrovství Evropy ve veslo váni Muži Rok a místo konáni: 1893 Orta, 1894 Ma con, 1895 Ostende, 1896 Ženeva, 1897 Pollanza, 1898 Turín, 1899 Ostende, 1900 Paříž, 1901 Curych, 1902 Štrasburk, 1903 Valencie, 1904 Paříž, 1905 Gand, 1906 Pallanza, 1907 Štrasburk, 1908 Lucern, 1909 Paříž, 1910 Ostende, 1911 Como, 1912 Ženeva, 1913 Gand, 1920 Macon, 1921 Amsterodam, 1922 Barcelona, 1923 Como, 1924 Curych, 1925 Praha, 1926 Lucern, 1927 Como, 1929 Bydhošf, 1930 Lutych, 1931 Paříž, 1932 Bělehrad, 1933 Budapest, 1934 Lucern, 1935 Berlín, 1937 Amsterodam, 1938 Milán, 1947 Lu cern, 1949 Amesterodam, 1950 Milán, 1951 Macon, 1953 Kodaň, 1954 Amste rodam, 1955 Gand, 1956 Bled, 1957 Duisburg, 1958 Poznaň, 1959 Macon, 1961 Praha, 1963 Kodaň, 1964 Amstero dam, 1965 Duisburg, 1967 Víchy, 1969 Klagenfurt, 1971 Kodaň, 1973 Moskva. Skif 1893 Lescrauwaet (BEL) 1894 Gresset (FRA) 1895 Miler (BEL) 1896 Longcnamp (ŠVÝC) 2 Langhans (ČECHY) 1897 Deleplangue (BEL) 1898 Deleplangue (BEL) 1899 Prével (FRA) 1900 Prével (FRA) 1901 Barrelet (FRA) 1902 Gerli(ITA) 1903 D’Heilly (FRA) 1904 von Moos (BEL) 1905 Barbenés (FRA) 1906 Delaplane (FRA) 1907 Delaplane IFRA) 1908 Delaplane (FRA) 1909 Mariani (ITA) 1910 Delaplane (FRA) 1911 Sinigaglia (ITA) 1912 Veirman (BEL) 1913 Graf (NÉM) 1920 Schmid (ŠVÝC) 1921 Eyken (HOL) 1922 Bosshard (ŠVÝC) 1923 Bosshard (ŠVÝC) 3. Zinke (ČSR) 1924 Schneider (ŠVÝC) 3 Zinke (ČSR) 1925 Pieterse (HOL) 4. Zinke (ČSR)
283 1926 Schneider (ŠVÝC) 5 Straka (ČSR) 1927 Bernasconi (ITA) 3. Straka (ČSR) 1929 Gůnther (HOL) 2. Straka (ČSR) 1930 Szendey (MAĎ) 1931 Candeveau (ŠVÝC) 1932 Mariani (ITA) 3. Zavřel (ČSR) 1933 Verey (POL) 1934 Schafer (NĚM) 1935 Verey (PÓL) '^OL' 1937 Studach (ŠVÝC) 1938 Hasenóhrl (NĚM) 5. Vrba (ČSR) 1947 Séphériades (FRA) 1949 Kelly (USA) 2. Vrba (ČSR/ 1950 Larsen (DÁN) 1951 Larsen (DÁN) 1953 Vlašič (JUG) 1954 Colomb (ŠVÝC) 1955 Kocerka (POL) IviňoÝJSSSR) 1957 McKenzie (AUS) 1958 McKenzie (AUS) 4. Kozák (ČSR) 1959 Ivanov (SSSR) 1961 Ivanov (SSSR] 2. Andrs (ČSSR) 1963 V. Kozák (ČSSR) 1964 Ivanov (SSSR) 1965 Meissner (NSR) 1967 Mill (NSR) 5. Hellebrand (ČSSR) 1969 Demiddi (ARG) 5. Hellebrand (ČSSR) 1971 Demiddi (ARG) 1973 Kolbe (NŠR) Dvojskif 1898 Francie (Dorlia, Martinet) 1899 Belgie (Bruggeman, Boone) 1900 Francie (Deltour, Védrenne) 1901 Francie (D’Heilly, Bouttemy) 1902 Belgie (Člarembaux, Licot) 1903 Belgie (Clarembaux, Crombet) 1904 Francie (Deltour, Védrenne) 1905 Belgie (Conrades, Crombet) 1906 Belgie (Conrades, Crombet) 1907 Itálie (Sacchini, Dones) 1908 Belgie (Hermans, Crombet) 1909 Belgie (Clarembaux, Dessenfrans) 1910 Francie (Delaplane, Rocchesani) 1911 Itálie (Sinigaglia, Mariani) 1912 Itálie (Dones, Annoni) 1913 Francie (Barrelet, Peresslenzeff) 1920 Francie (Plé, Giran) 1921 Nizozemsko (Pieterse, Schleicher) 1922 Švýcarsko (Schóchlin H. a K.) 1923 Švýcarsko (Bosshard, Thoma) 1924 Švýcarsko (Boshard, Thoma) 1925 Francie (Stock, Detton) 3 ČSSR (Straka, Gebhardt) 1926 švýcarsko (Bosshard, Rieder) 1927 Švýcarsko (Bosshard, Rieder)
veslování 1929 Švýcarsko (Candeveau, Schne- 1954 Dánsko (Pedersen, Ůstrom) zler) 1956 SSSR (Buldakov, Ivanov) 1930 Švýcarsko (von Bidder, Hottin- 1956 SSSR (Buldakov, Ivanov) 1957 V. Británie (Davidge, Leadley) ger) 1931 Švýcarsko (von Bidder, Hottin- 1958 Finsko (Lehtelá, Pitkánen) 1959 NSR (Kliefoth. Krusel _ ger) 1961 NSR (Žumkeller, Bender) " 1932 Maďarsko (Boday, Kauser) 1933 Francie (Frisch, Hansotte) 1963 Itálie (Petri,Mossetti) 1934 Švýcarsko (von Bidder, Hottin- 1964 Nizozemsko (Veenemans, Blaisse) 1965 Dánsko (Christiansen, Boye) ger) 1967 USA (Hough, Johnson) 1935 Polsko (Verey, Ustupski) 1969 USA (Hough, Johnson) 5. ČSR (Vainer, Kučera) 1971 NDR (Klát. Gorny) 1937 Německo (Pirsch, Kaidel) 1938 Itálie (Broschi, Scherli) 2. ČSSR (Zapletal- Lakomý) 1947 Nizozemsko (van der Moeer, 1973 Rumunsko (Oanta, Grumezescu) Neumeier) Dvojky s korn iidoTmkem 1894 Belgie (Lescrauwaet E. a A ) 3 ČSR (Vavřena, Vrba) 1949 Dánsko (Parsner, Larsen) 1895 Francie (Démaré, Sartori) 1950 Dánsko (Parsner, Larsen) 1896 Belgie (NisoL Dslaetl 1897 Belgie (Lescrauwaet E., Go1951 Švýcarsko (Stebler, Knecht) vaerts) 1953 Švýcarsko (Stebler, Schriever) 1954 NSR (Schneider, Haege) 1898 Francie (Lejeune, Carton-Carré) 1899 Francie (Deltour, Védrenne) 1955 SSSR (Žilin, Jemčuk) 2 ČSR (Krajner, Reich) 1900 Francie (Martinet, Waleff) 1901 Francie (Delabarre, Gelée) 1956 SSSR (Berkutov, fukalov) 3. ČSR (Krajner. Reich) 1902 Belgie (Visser, Molmans-Col1957 SSSR (Berkutov, Ťukalov) paert) 1958 SSSR (Berkutov, Ťukalov) 1903 Belgie (Beurrier, Lejeune) 1904 Belgie (Visser, Molmans -Col1959 SSSR (Berkutov, Ťukalov) 2. ČSR (Kozák, Schmid) paert) 1961 SSSR (Berkutov, Ťukalov) 1905 Belgie (Visser, Molmans-Col3. ČSSR (Kozák, Schmid) paert) 1963 ČSSR (V. Andrs, P, Hofmann) 1906 Itálie (Olgeni, del Guidice) 1964 SŠSR (Ťurin, Dumbrovskij) 1907 Belgie (Vissar.Molmans-Col1965 Švýcarsko (Biirgin, Studach) paert) 3. ČSSR (Hellebrand, Krátký) 1908 Belgie (Visser, Molmans-Col1967 Švýcarsko (Búrgin, Studach) paert) 3 ČSSR (Hellebrand, Krátký) 1909 Itálie (del Giudice, Ermellini1969 USA (van Blom, McKibbon) Mion) 1910 Belgie (Visser, Molmans Col1971 NDR (Schmied, Bohmer) 1973 NDR (Schmied, Kreuziger) paert) 4 ČSSR (Laholik, Hellebrand) 1911 Itálie (Olgeni Bruna) Dvojky bez kormidelníka 1912 Švýcarsko (Holzmann, FelberRiottom) 1924 Švýcarsko (Reinhard, Siegenthaler) 1913 Francie (Paix, Monney-Bouton) 1925 Švýcarsko (Reinhard, Siegentha- 1920 Francie (Paix, Monney-Bouton) ler) 1921 Belgie (Roman, Schuermans-Anthony) 3 ČSR (A. Šnábl, £ Novotný) 1926 Švýcarsko (Reinhard, Siegentha- 1922 Švýcarsko (Candeveau, Felberler) Lachapelle) 1927 Itálie (Vestrini, R a P.) 1923 Švýcarsko (Candeveau, FelberLachapelle) 1929 Itálie (Sisti, Bolzoni) 1924 Nizozemsko (Rósingh, Beynen1930 Polsko (Budzinski, Mikolajczak) van Lummel) 1931 Nizozemsko (Roelofsen, Roell) 1932 Švýcarsko (Pfeiffer, ÁppenzelI- 1925 Švýcarsko (Reinhard, Siegem thaler-Ludin) ler) 1926 Švýcarsko (Šchádeli, Můkler-Eg1933 Maďarsko (Gótz, Máchán) 1934 Rakousko (Kopetzky A, a R.) genaschwyler) 1935 Maďarsko (Gyory, Mamusich) 1927 Itálie (Vestrini R. a P. - Milani) 1937 Itálie (Lazzati, Manfredini) 1929 Itálie (Vestrini R. a P. - Milani) 1938 Německo (Stelzer, Eckstein) 1930 Itálie (Moroni, Carubbi - Polledri) Giriat - Brunet) 1947 Dánsko (Jensen, Šnogdahl) 1949 Švédsko (Gunnarsson, Torbernts TiST Nizozemsko (Schmoutzigner, son) Storm-Gravensande) 1950 švýcarsko (Kalt, Schmid) 1933 Maďarsko (Gyory, Mamusich1951 Belgie (Knuysen, Baetens) Gorezcky) 1953 SSSR (Buldakov, Ivanov) 1934 Maďarsko (Gyory, Mamusich-
284
veslování Molnár) 1935 Itálie (Bergamo, Santin-Negri) 1937 Německo (Adamski, GustmannHolstein) 1938 Itálie (Bergamo, Santin-Bettini) 1947 Maďarsko (Zsitnik, Szendey-Latinovist) 1949_ Itálie (Ramani, Tarlao-Marionj 1950 Itálie iRamám, TaHlo-Marionj 1951 Itálie (Ramani, Tarlao-Marionj 1953 Francie (Nousbaum, Martin-For-
1953
Dánsko 4. ČSSR 1954 Itálie 1955 Rumunsko 1956 Itálie 1957 Německo 1958 NÁmArkn 3. ČSR (Musil, Líbal, Jiška, Bla žek) 1959 Švýcarsko 3. ČSR (Musil, Líbal, Jiška. Bla žek) 1954 ivýcarsko (Kottmann, Streuli- 1961 Itálie Ludin) 1963 Německo 1955 Švýcarsko (Kottmann, Streuli- 1964 NSR Ludin) 1965 Dánsko 1956 Německo (van Groddeck, Arndt- 1967 NDR Borkowsky) 1969 SSSR 1957 Německo (van Groddeck, Arndt- 1971 NDR Borkowsky) 1973 NDR 1958 Německo (Rieckemann, Beren4 ČSSR des-Maier) Čtyřka s kormidelníkem 1959 Německo (Rieckemann, Beren- 1893 Švýcarsko 1894 Francie des-Maier) 1961 SSSR (Jukna, Bogdonavičus- 1895 Francie 1896 Francie Morgus) 3. ČSSR (Chalupa-Strejček, k. 1897 Belgie Dvořák) 1898 Francie 1963 Německo (Jordan, Neuss-Stein- 1899 Belgie háuser) 1900 Belgie 1964 NDR (Gorny, Bergau-Danielow- 1901 Itálie ski) 1902 Francie 1965 SSSR (Rakovčik, Safronov-Ru- 1903 Belgie dakov) 1904 Belgie 5. ČSSR (Chalupa-Palko, k. Mei- 1905 Belgie střík) 1906 Belgie 1907 Belgie 1967 Itálie (Baran, Sambo-Cipolla) 3. ČSSR (Miluška-Kolesa, k. Ku 1908 Itálie chařík) 1909 Itálie 1969 ČSSR (0. Svojanovský-P. Svoja- 1910 Itálie 1911 Švýcarsko novský, k. Petříček) 1912 švýcarsko 1971 NDR (Gunkel, Lucke-Neubert) 2. ČSSR (O. a P. Svojanovšti, k. 1913 Švýcarsko Krchov) 1920 Švýcarsko 1973 SSSR (Ješinov, Ivanov-Lukja- 1921 švýcarsko 1922 Francie nov) 4. ČSSR (O. a P. Svojanovšti k. 1923 Švýcarsko 1924 Nizozemsko Krchov) 4. ČSSR Čtyřka bez kormidelníka 1925 Itálie 1925 Švýcarsko 1926 Itálie 4. ČSSR 1927 Itálie 1926 Švýcarsko 5. ČSR 1927 Itálie 1929 Itálie 1929 Itálie 4 ČSR 5. ČSR 1930 Dánsko 1930 Itálie 1931 Itálie 1931 Švýcarsko 1932 Itálie 1932 Maďarsko 3. ČSR (Barcal, Bezděka, Kučera, 1933 Dánsko Straka-Eisner) 1934 Německo 1933 Itálie 1935 Švýcarsko 3. ČSR (Žába, Vrba, Burda, Čer1937 Německo ný-Jabor) 1938 Švýcarsko 1934 Itálie 1947 Itálie 1935 Německo 1949 Itálie 1937 Německo 1950 Itálie 1938 Německo 1951 Belgie
1947 Francie 3. ČSR (Kopecký, Merk, Ptáček, Dlahoška-Dvořák) 1949 Itálie 1950 Dánsko 1951 Itálie 1953 ČSR (K. Mejta, J. Havlis, J. Jin dra, S. Lusk-M Koranda) 1954 SSSR 3. ČSR (Mejta, Havlis, Jindra, Lusk-Plšek) 1955 Argentina 1956 Finsko 1957 Německo 1958 Německo 1959 Německo 1961 Německo 5, ČSSR 1963 Německo 2. ČSSR (Karafiát, Ubal, Staro sta, Štefan-Papirník) 1964 SSSR 1965 SSSR 3. ČSSR (Štefan, Mareček, Sta rosta, Kozák-Poisi) 1967 SSSR 1969 NSR 1971 NSR 5. ČSR 1973 SSSR 3. ČSSR (Mareček, Neffe, Jánoš, Provazník-Petříček) Osmy 1893 Francie 1894 Francie 1895 Francie 1896 Francie 1897 Belgie 1898 Belgie 1899 Belgie 1900 Belgie 1901 Belgie 1902 Belgie 1903 Belgie 1904 Belgie 1905 Francie 1906 Belgie 1907 Belgie 1908 Belgie 1909 Francie 1910 Belgie 1911 Itálie 1912 Švýcarsko 1913 Německo 1920 Švýcarsko 1921 Švýcarsko 1922 Francie 1923 Itálie 3. ČSR (Ordnung, Langer, Kautský, Brožek, Votík, Knop, Bouška, Schweizer-Jabor) 1924 Nizozemsko 3. ČSR (Ordnung, Brožek, Knop V, Langer, Votík, Knop K, Bouř ka, Schweizer-Jabor) 1925 Švýcarsko 1926 Nizozemsko
285 6. ČSR 1927 Itálie 6. ČSR 1929 Itálie 6. ČSR 1930 USA 1931 Francie 1932 Jugoslávie 3. ČSR (Žába, Schuster, Burda, Novák, Žázvorka, Vrba, Knop V, Černý-Jabor) 1933 Maďarsko 1934 Maďarsko 1935 Maďarsko 1937 Itálie 1938 Německo 1947 Itálie 6. ČSR 1949 Itálie 2. ČSR (Vaněk, Kopecký, Kalas, Petříček, Lánský, Vavřena, Herejk, Roubik-Šindelář) 1950 Itálie 1951 V. Británie 1953 SSSR 5. ČSR 1954 SSSR 4. ČSR 1955 SSSR 1956 ČSR (J. Věntus, E. Antoch, C. Reiskup, J. Švéda, J. Švec, Z. Žára, J. Jindra, S. Lusk, k. M. Koranda) 1957 Itálie 3. ČSR (Věntus, Švéda, Reiskup, Jindra V, Švec, Žára, Jindra J „ Lusk-Koranda) 1958 Itálie 4. ČSR 1959 Německo 2. ČSR (Hofmane Jindra V, Ja noušek, Švéda, Švec, Po/ezdný, Jindra J., Lusk-Koníček) 1961 Itálie 4 ČSSR 1963 Německo 3. ČSSR (Tikal, Janoušek, Lundák, Mrvik, Mareček, Nový, Věn tus, Pojezdný-Koniček) 1964 NSR 1965 NSR 1967 NSR 1969 NDR 1971 Nový Zéland 1973 NDR 2. ČSR (Zapletal, Lakomý, Kon vička, Mis, Batěk, Neštický, Vra štil, Štefan-Pták) Ženy Rok a misto konání: 1954 Amsterodam, 1955 Snagov, 1956 Bled, 1957 Duisburg, 1958 Poznaň, 1959 Magon, 1980 Londýn, 1961 Praha. 1962 Berlin. 1963 Moskva, 1964 Amsterodam, 1965 Duisburg, 1966 Amsterodam, 1967 Vichy, 1968 Berlín, 1969 Klagenfurt, 1970 Tata, 1971 Kodaň, 1972 Brandenburg, 1973 Moskva
veslování Skif S. ČSSR (Kvasilová-Fišáková) 1954 Čumakovová (SSSR) 1972 SSSR (Suslinová-Kondrašinová) 1955 Čumakovová (SSSR) 1973 SSSR (Kliniševová-Antonovová) Čtyřka párová 4 Doležalová (ČSR) 1956 Scholzová (NEM) 1954 SSSR í. Doležalová (ČSR) 1955 SSSR 1957 Muchinová (SSSR) 1956 SSSR 1958 Papová (MAĎ) 1957 SSSR 1959 Papová MAĎ 1958 SSSR 1959 SSSR 1960 Papová MAĎ 1960 Německo 1961 Papová (MAĎ) 2. A. Postlová-Kvasilová (ČSSR) 1961 SSSR 2. ČSSR 1962 A. Postlová-Kvasilová (ČSSR) 1963 Konstantinovová (SSSR) 1962 SSSR 1964 Konstantinovová (SSSR) 4. ČSSR 3. Postlová-Kvasilová (ČSSR) 1963 SSSR 1965 Konstantinovová (SSSR) 5. ČSSR 1964 NDR 1966 Konstantinovová (SSSR) 2. Kvasilová (ČSSR) 1965 Maďarsko 1967 Kuhlkeová (NDR) 3. ČSSR (Krybusová, Hudeč 2. Kvasilová (ČSSR) kové, Ježková, Hájková-Dusá1968 Kuhlkeová (NDR) ková) 1966 NDR í. Fišáková (ČSŠR) 1967 SSSR 1969 Sidagiteová (SSSR) 1970 Kuhlkeová (NDR) 6. ČSSR 1968 Rumunsko 1971 Kuhlkeová (NDR) 1972 Dusseldorpová (HOL) 1969 SSSR 1973 Ramaskieneová (SSSR) 1970 Rumunsko Dvojskif 1971 Rumunsko 1954 SSSR (Čaužovová, Rakická) 1972 SSSR 3. ČSSR (Bartáková- Musilová) 1973 NDR 5. ČSSR 1955 SSSR (Opalenková, Zemljanská) 3. ČSSR (Bartáková-Musilová) Čtyřka s kormidelníci 1956 ČSR (S, Bartáková-H Musilová) 1954 SSSR 1957 SSSR (Rakická, Kaleginová) 4 ČSSR 1955 SSSR 4 ČSR (Bartáková-Musilová) 3. ČSR (Javůrková, Jindrová, 1958 SSSR (Rakická, Kaleginová) Brožová, Šuchá-Koluchová) 3. ČSR (Bartáková-Musilová) 1956 SSSR 1959 SSSR (Opalenková, Otrošková) 3. ČSR (Bartáková-Musilová) 1957 SSSR 1960 SSSR (Ivanovová, Otrošková) 1958 SSSR 5. ČSSR 2. ČSR (Postlová-Kolářová) 1961 SSSR (Kaleginová, Večerkov- 1969 SSSR ská) 1960 SSSR 1961 SSSR 5. ČSSR (Postlová-Kolářová) 1962 SSSR (Kaleginová, Samorodo- 1962 Rumunsko 1963 SSSR vová) 1963 SSSR (Pumpuraová, Mellenber3. ČSSR (Brožová, Bauerová, Knířová, Suchá-Ksandrová) gová) 1964 SSSR 1964 SSSR (Kaufmannová, Mellenbergováj 5, ČSSR 2. ČSSR (Postlová-Šarbochová) 1965 SSSR 3. ČSSR (Spinglová, Kaloušková, 1965 SSSR (Kaufmannová-Švejcová) Michalová, Suchá-Kalousová) 2. ČSSR (Postlová-Šarbochová) 1966 NDR (Pankrathsová-Sommero- 1966 SSSR 4. ČSSR vá) 5. ČSSR (Šarbochová-Hudečko- 1967 NDR 5. ČSSR vá) 1968 SSSR 1967 SŠSR (Gomolková-švejcová) 1968 NDR (Jágerová-Schmidtová) 4 ČSSR 5. ČSSR (Šarbochová-Matyášo- 1969 SSSR S. ČSSR vá) 1970 SSSR 1969 NĎR (Jágerová-Schmidtová) 2. ČSSR (Kvasilová-Fišáková) 5 ČSSR 1971 SSSR 1970 NDR (Jágerová-Schmidtová) 1972 SSSR 6. ČSSR (Kvasilová-Fišáková) 1971 SSSR (Suslinová-Kondrašinová) 1973 Nizozemsko
veslovod Osmy 1954 SSSR 1955 SSSR 4 ČSR 1956 SSSR 4. ČSR 1957 SSSR 1958 SSSR 1959 SSSR 1960 SSSR 1961 SSSR 4 ČSSR 1962 SSSR 3. ČSSR (Brožová, Šmalclová, Pekárková, Psotová, Knířová, Šlezingerová, Zardová, KafkováHlediková) 1963 SSSR 4 ČSSR 1964 NDR f ČSSR 1965 SSSR 4 ČSSR 1966 NDR 5. ČSSR 1967 SSSR 5 ČSSR 1968 NDR 4 ČSSR 1969 NDR 6 ČSSR 1970 NDR 5. ČSSR 1971 SSSR 1972 SSSR 6 ČSSR 1973 SSSR veslovod víz strok. Vesterinen Yrjó, * 1952, finský moto cyklový závodník. Mistr světa v trialu 1976, 1977 a 1978. vestibulárni ústroji, ústroji uložené v blanitém labyrintu vnitřního ucha, ur čené k vnímáni polohy a pohybu hlavy a tím celého těla. V.ú. se nachází ve váčku vejčitém a kulovitém a v baňkách polokruhovitých trubiček. Ve váčku jsou smyslové buňky opatřeny vlásky (stereocilie) a jednou dlouhou pohybli vou řasinkou (kinocilie), které ční do vločky rosolovité hmoty s velkým množstvím nepatrných krystalků. Při změně polohy hlavy dojde k posunu krystalků a tím i k posunu kinocilie. Při pohybech hlavy se podráždí smyslové buňky v baňkách polokruhovitých trubi ček pohybem endolymfy. Proudění endolymfy lze vyvolat i působením tepla či chladu. Podráždění smyslových bu něk se převádí nervovým vzruchem ner vem předsíňovým (vestibulárním) do příslušných jader na spodině čtvrté koromy v prodloužené míše a odtud dolů do michy, dozadu do mozečku a vzhůru do jader kmene mozkového a do kon cového mozku. — Správná funkce v. ú. podmiňuje orientaci člověka v prostoru,
286 proto je důležitá zejm. při parašutismu, skocích do vody, potápění, sport, gym nastice aj. Při poškození v.ú. se objevuji závratě (Menierův syndrom). Véstník olympijský, tiskový orgán ČSOV 1924-29. Nahrazen ročenkami pro léta 1929-32 a 1932-36. Ve stopě Jizerské padesátky, lyžař ská tur. akce, pořádaná každoročně po čátkem února odborem turistiky TJ Ještěd Liberec ve spolupráci se sport, redakcí Čs. rozhlasu, Čs. sportem a Sport-turistem na tratích závodu -» Jizerské padesátky. Délky trati 5-40 km. účast okolo 7 000 osob Ve stopě Zlaté lyže ČSR. lyžařská tur. akce, pořádaná každoročně TJ No vé Město na Moravě na tratích - * Zlaté lyže ČSR. Délka tratí se řídi věk. kate gorii, nejdelší je 50 km. Počet účastníků až 2 000. veterán, 1. sportovec starši věkové skupiny, ve které se účastni veteránských soutěží vypisovaných v jednotli vých sport, odvětvích V. soutěží ve vě kových kat., které stanoví pro jednotli vá sport odvětví výbory sport, svazů ÚV ČSTV obvykle v souladu se sport, těch. předpisy mez. sport, federací. Ve teráni závodí zejm. v atl., orientačním běhu, stolním tenisu, tenisu, veslování, volejbalu a vzpírání (v. t. kategorie, veteraniáda); 2. v atl. také nositel vyzna menání „Veterán IAAFU", které udělu je Mez. amatérská atl. federace členům nár federaci za dlouholetou a zásluž nou činnosti pro svět. sport, veteraniáda, soutěž sportovců star ších věkových kat. v různých sport, od větvích a disciplinách. Podnět k jejímu uspořádání vyšel z řad funkcionářů atletiky. První čs. atl. v. se uskutečnila 1969, pozdější v. se pořádaly v republi kovém měřítku v ČSR a SSR. Podobné soutěže převzala i některá další sport, odvětví. Dnes se v. pořádají také v kra jích, okresech a místech. Soutěže vete ránů se rozšířily po celém světě; jsou organizována i jejich celosvětová setká ní, např MS a ME veteránů v atletice, sraz veteránů FISA ve veslováni aj. větráni, výměna vzduchu v uzavřených prostorách. V. je bud přirozené (prou děním vzduchu a rozdílem teplot, např. otevřením oken], nebo nucené (pomocí větracích kanálu a ventilátorů). U nuce ného v. se doporučuje přívod čerstvého vzduchu shora a odsávání asi 50 cm nad podlahou. Nejúčinnějši je v. přičné — větrací otvory jsou umístěny proti sobě a jejich velikost je přizpůsobena rozdílu teplot, aby nevznikl průvan. Nejvyšši rychlost proudění vzduchu může být 1 m/s. Větráky musí být nehlučné a vzduch proudit nad hlavami cvičících. Výměna vzduchu je závislá na charakte ru a intenzitě činnosti. V tělocvičnách
a sport, halách se má vzduch vyměnit až osmkrát za hodinu, u příslušenství dvakrát až čtyřikrát za hodinu. V halách se počítá s 80 m3 vzduchu na 1 eviden ce a 25 m1 na 1 diváka. Nejúčinnější v. poskytuje klimatizace, která vzduch ne jen vyměňuje, ale i upravuje, větrolam, 1. ochranný pás proti větru, vytvořený vyšši zelení, stavbou nebo je jich kombinaci. Slouží k ochraně před větrnou erozi a ke snížení rychlosti vě tru v rekreačních prostorech a otevře ných zařízeních pro TK (hřiště, dráhy, střelnice, bazény, skokanská zařízení). Zelený pás musí chránit po celé výšce a musí být široký nejméně 8-15 m; pak sníží rychlost větru na 10-15% do vzdá lenosti rovné třicetinásobku výšky za větrolamem, do pětinásobku výšky před ním; 2. šikmý kryt v zádi rychlostnich kánoi zamezující tvořeni brzdivých vírů při jízdě proti větru, větroměr viz anemometr, věž rozhodčích, nedílná součást -*■ lyžařského můstku. Kromě místa pro rozhodčí stylu musí být zde i dostateč ný prostor pro vedeni závodu (ředitele závodu, těch. delegáta, velitele můstku a hlasatele), u velkých můstků i pro osoby měřici nájezdovou rychlost a rychlost a směr větru, pro výpočetní středisko atd. Podlahy kabin rozhod čích jsou umístěny ve výši letové křivky nejdelšich skoků. vhazování, 1. uvedeni míče do hry po jeho zahrání přes pomezní čáru Míč vhazuje do hry některý z hráčů muž stva, jehož hráč se nedotkl míče jako poslední, a to libovolným směrem z mí sta, kde míč přešel pomezní čáru. Vha zující hráč musi stát čelem k hřišti za postranní čárou. — V basketbalu musí vhazující hráč vhodit míč do 5 sekund. Ostatní hráči nesměji jakoukoliv částí těla přesáhnout hraniční čáru. dokud ji míč nepřejde. - Ve fotbalu musi vhazují cí hráč stát aspoň částí obou nohou na pomezní čáře nebo za ní. Mič musí vho dit oběma rukama přes hlavu. Dopusti li se vhazující chyby, vhazuje ze stejné ho místa protihráč. Z v. nemůže být do cíleno přimo branky. — V házené se pro vádí v. bez zapískáni rozhodčího (na rozdíl od hodu z rohu, sedmimetrového a volného hodu). — V ragby a) v. z autu kolmo do hřiště nad střed uličky, při čemž mič musí uletět nejméně 5 m; b) v. - ► do mlýna - míč vhazuje mezi před ni řady mlýna mlýnová spojka z minim, vzdálenosti 1 m — V pozemním hokeji viz buly; 2. v ledním hokeji též bully, vhozeni kotouče rozhodčím mezi dva protihráče na zač. každé třetiny a po každém přerušení hry. Hráči se postaví čelem proti sobě, čepelemi holi se do týkají bodu vyznačeného na ledě. Ostatní hráči musí stát za kruhem vha
Vícha
287 zování nebo minim. 4,5 m od hráčů při vhazováni. Jakmile rozhodčí pusti ko touč na led, snaží se jej hráči získat a založit útok. Na zač třetin a po dosa ženi branky se kotouč rozehrává ze středu hřiště. vibramy, slg., horolezecké boty s pro filovanou gumovou podešví. Poprvé jich použil 1937 milánský horolezec Vi tale Bramani (název vznikl z počáteč ních slabik jeho jména) V Českosloven sku se poprvé objevily 1947, kdy je čs. horolezci dovezli z Francie, vícebloky, též skupinové bloky, slg zeď; 1. v házené obranná herní kombina ce, pomocí níž dva nebo více obránců v součinnosti mezi sebou a brankářem zakrývají postavením těsné vedle sebe a vzpaženim směr k brance proti přimé střele při volném hodu soupeře nebo při střele ze hry; 2. ve volejbalu dvoja trojblok. V. t. blok. víceboje atletické, soutěže skládající se z několika atl. disciplín. Závodní dis ciplínou mužů je desetiboj, žen sedmiboj (do 1981 pětiboj). Výkon v jednotli vých disciplínách se hodnotí podle bodovacích tabulek IAAF. V. a. patří k nej náročnějším a nejvšestrannějším atl. soutěžím. — Víceboje mají původ ve starém Řecku. Do programu ant. OH byl 708 př. n. I. zařazen -» pentáthlon. První novodobá soutěž v atl. desetiboji mužů byla vypsána 1884 v USA. Součá stí byly běhy na 100 y, 1 míli a 120 y přek., skok do výšky a do dálky, chůze na 880 y, skok o tyči, hod kladivem, hod břemenem a vrh koulí. Desetiboj v tom to složení byl zařazen i na OH 1900. De setiboj v dnešním složení byl poprvé zařazen na OH 1912. Od té doby až do 1924 se na OH soutěžilo i v tzv. klas. pětiboji (skok do dálky, běh na 200 m a 1 500 m, hod oštěpem a hod diskem). Ženy začaly soutéžit ve viceboji mno hem později. První neoficiální SR v pětiboji byl vytvořen 1928. Poprvé byl za řazen na ME 1950, na OH od 1964. Od 1981 soutěží ženy v sedmiboji. — Ve vícebojích se uplatňují atleti vyšší posta vy s vyrovnanou mezomorfni a ektomorfní komponentou, se silnou nervo vou soustavou a s nadprůměrnou po třebou výkonu a soutěžení. — Vícebojařské soutěže jsou většinou dvouden ní, přičemž celk. trvání max. úsilí v jednotlivých vystoupeních (pokusech) nepřevyšuje 10 min. Tepové hodnoty dosahují při a po výkonu v některých disciplínách hodnot 170-200 tepů za minutu v přestávkách mezi disciplí nami 110-120 tepů. Ztráty těl. hmotnos ti dosahuji 2,4-4,5 kg. Na obnovu sil po soutěži potřebuje vicebojař asi 14 dní. — Závodní disciplíny: Muži - desetiboj (dvoudenní soutěž): 1. den-běh na 100 m, skok do dálky, vrh kouli, skok do vý
šky a běh na 400 m; 2. den-běh na 110 m přek., hod diskem, skok o tyči, hod oštěpem a běh na 1 500 m. Ženy sedmiboj (od 1981; dvoudenní soutěž): 1. den běh na 100 m přek., vrh kouli, skok do výšky a běh na 200 m; 2. den skok do dálky, hod oštěpem a běh na 800 m - Osvojení těch. všech běžec kých, skokanských i vrhačských disci plín je nesmírně rozsáhlý úkol. Ani světovi vícebojaři často dokonale neovlá dají těch. všech disciplin a volí jedno dušší variantu těch. provedení Dlouho dobý plán přípravy se zaměřuje nejprve na těch. disciplín, pro něž jsou v odpo vídající etapě (připravenost, věk) nej lepší podmínky. Nejdříve se nacvičují disciplíny s největšími nároky na obrat nost a rychlost, později silové disciplí ny. V přiměřené miře se rozvíjí od po čátku všechny potřebné schopnosti. Zejména pohybově náročnější disciplí ny, jako skok o tyči, překážkový běh, hod oštěpem apod., se nacvičuji hned od počátku. — Pravidla. Pro všechny discipliny, z nichž se viceboj skládá, platí ustanovení IAAF s těmito výjimka mi; a) při soutěžích ve skoku do dálky a při každé soutěži ve vrhu a hodech má každý závodník pouze tři pokusy; b) při závodech v bězích hladkých i pře kážkových je závodnik vyloučen po tře tím chybném startu. Závodníkům se po skončení každé disciplíny musí ozna movat dílčí i celk. počet bodů. Po skon čeni jedné soutěže se jim má pokud možno poskytnout přestávka nejméně 30 min. Jestliže závodník vynechá start nebo všechny pokusy v jedné dis ciplině, je diskvalifikován. Při rovnosti výkonu se za vítěze považuje závodnik, který má ve větším počtu jednotlivých disciplín více bodů, a dále závodník, který dosáhl nejvyššího počtu bodů v kterékoli disciplině víceboje. — Lite ratura. Koštejn, L : Víceboje, Praha 1963; Kudu, F. 0.: Legkoatletičeskije mnogoborja, Moskva 1981. videotechnika, metoda záznamu prů běhu pohyb, činnosti na magnetický pásek, umožňující pomocí videomagne tofonu jeho následné opakované pře hrávání na televizoru. Ve sport, praxi se v. využívá: a) pro rozbor a hodnoceni techniky provádění pohyb, činnosti (sport, gymnastika, atletika, krasobruslení aj.J; b)ve sport, hrách pro hodno cení průběhu hry a plnění takt. variant jednotlivými hráči a pro hodnocení vzá jemné součinnosti hráčů vzhledem k zadaným takt. úkolům a činnosti sou peře (fotbal, lední hokej, basketbal aj.); c) pro přímý přenos či záznam sport, soutěží v rámci programu televizního vysíláni. — Existují různé těch. principy videozáznamu: Beta systém, VHS aj. Frekvence záznamů dosahuje u nejdo
konalejších typů až 200 snímků za se kundu. Vidláková-Kuchovská Marie, *1904, čs. atletka, vrhačka a házenkářka. Ví tězka II. ženských svět. her 1926 ve vrhu koulí obouruč (19,54 m), třetí v běhu na 4 x 110 y (čas neměřen). Vytvořila tři SR: v hodu diskem 1925 (31,15 m) a v hodu oštěpem 800 g 1925 (32,56 m) a 1924 v hodu oštěpem obouruč (49,29 m). Získala sedm titulů mistryně ČSR. Vytvořila čtyři další čs. rekordy: ve vrhu koulí 1927 (10,24 m), v hodu diskem 1924 (26,05 m) a 1925 (31,15 m) a v běhu na 4 x 100 m 1926 (51,8 s.). Vieth Gerhard Ulrich Anton, 1763 — 1836, něm. pedagog — filantropista. Autor třídilné encyklopedie tělesných cvičení (Versuch einer Enzyklopádie der Leibesůbungen — Pokus o encyklo pedii těl. cvičení); obsahuje Dějiny (17941, Systematiku (1795) a Dodatky (1818) Ve svém díle položil základy dě jin TK, tělových, bibliografie a zachytil soudobou úroveň TV. Těl. cvičeni dělil podle anat. hledisek na aktivní a pasiv ní. Jeho dílo ovlivnilo formováni Lingova *■ švéd systému tělesné výchovy. Vietnam, Vietnamská socialistická re publika, soc. stát v jv. Asii, 53 mil obyv., hl. město Hanoj. Olymp. zkr. VIE. - TVS se ve V. začaly rozvíjet teprve od 1955, kdy se začala pořádat řada soutě ží s celostátní působností (např. v kopa né, tenisu, stol. tenisu). 1962 splnilo normy odznaku zdatnosti na 700 000 ob čanů. Začala výstavba sportovišť. Roz voj TVS byl zastaven agresí USA (1962-76). Po osvobození a sjednocení vietnamského území začala etapa nové ho rozvoje masového sportu. TVS řídí Hlavní výbor pro těl. výchovu a sport, 1978-80 došlo k obnoveni činnosti v mez. sport, federacích. V současné době má V. 16 fot. a atl. stadiónů, 105 bazénů, 11 tělocvičných hal, 127 teniso vých kurtů atd. Intenzívni je školní TV. Řada trenérů a učitelů TV graduovala na vysokých školách soc. zemi. — NOV získal uznání MOV 1979. Sportovci sjed noceného V. se zúčastnili OH 1980. vigilance, pozornostní schopnost rozli šovat po dlouhou dobu málo intenzívní, řídké a nepravidelné podněty. Je ne zbytná v operátorských činnostech, ve sportu např. při činnosti rozhodčích v dlouhodobé soutěži. Vícha Jiří, * 1931, čs. házenkář, ZMS. Brankář mužstva, které získalo střibrné medaile na MS 1958, 1961 a bronzové na MS 1954 a 1964. Jako hráč Dukly Praha se podílel na vítězství PMEZ 1957 a 1963. Trenér čs. reprezentace na OH 1972, 1976 a MS 1974. Vedl družstvo Dukly Praha při získání PMEZ 1984. No sitel státního vyznamenáni Za vynikající práci a Za zásluhy o výstavbu.
1
2
1 ■ II
• • • -
■ II
• • • m
5
□
éř
a
□ 1_____
d
_______ i
□
□
I
Systém audiovizuálního trikového zá znamu: A. B, C kamery, D, E, F stabilizá tory, G trikový počítač, H směšovač
obrazu. /, 2, 3 monitory pro přímý zá znam, 4, 5 monitory s trikovým zázna mem
vitamíny
289
Jiří Vicha
Vikélas Demetrios viz Bikélas Demetri os. Viktor Ivo, ‘ 1942, čs. fotbalista, ZMS. Vynikajici brankář Dukly Praha (1963-77) a reprezentačního týmu (1966-76), za který startoval 63 x. Úča stník MS 1970 a ME 1976 (1. místo). Člen vybraného mužstva Evropy 1972-73. Třetí nejlepši fotbalista Evropy 1976. Nejlepši čs. fotbalista 1968, 1972-73, 1975-76. Nositel Řádu práce.
Charles Vinci
Vinogradov Alexandr, * 1951, sov. ka noista. Zvitězil na OH 1976 v závodě ká noí dvojic na 500 m a 1 000 m (se - ► S. Petrenkem). Mistr světa 1971 (C 2, 10 000 m, s N. Prokupcem), 1974 (C 2, 500 m, s J. Lobanovem), 1975 (ve stejné kat.). Držitel bronzové medaile z MS 1975 (C 2, 1 000 m, s N. Višenkem).
Alexandr Vinogradov Ivo Viktor
Viren Lasse, * 1949, finský atlet, vytrva
lec. Čtyřnásobný olymp. vítěz: 1972 ' 1907, sl. právník, veř v běhu na 5000 m (13:26,4) a na 10 000 činitel a tělových, funkcionář. Jako m (27:38,4), 1976 na 5 000 m (13:24,76) atlet startoval v 30. letech za VŠ Brati a na 10 000 m (27:40,38). Na OH 1976 slava. Účastník odboje. 1949-52 předse da Sl. ÚV JTO Sokol a 1963-56 předse da Sl. výboru pro těl. výchovu a sport při Sboru povereniků. Vilas Guillermo, ' 1952, argentinský te nista. Zvítězil ve dvouhře na Boland Garros 1977, ve Forest Hills 1977 a na mez. mistrovství Austrálie 1978-79. Prv ní v Grand Prix 1974, 1975 a 1977, vítěz závěrečného turnaje Masters 1974. V týmu Argentiny bojoval ve finále Davisová poháru 1981. Villa Walter, * 1943, it. motocyklový zá vodník. Mistr světa v silničních závo dech kubatury 250 cm3 1974, 1975 a 1976 a kubatury 350 cm3 1976 na stroji Harley Davidson. Celkem vyhrál 24 zá vodů Grand Prix. Vinci Charles, * 1933, vzpěrač USA. Olymp, vitěz v kat. do 56 kg 1956 a 1960 Držitel stříbrných medailí z MS 1955 Lasse Viren (s číslem 228) a 1968 ve stejné hmotnostní kategorii.
Viktory Július,
pátý v maratónu (2:13:10,8 h), na OH 1980 pátý v běhu na 10 000 m (27:50,46), v maratónu vzdal. Na ME 1971 sedmý v běhu na 5 000 m (13:38,6) a sedmnác tý na 10 000 m (28:33,2), na ME 1974 tře tí v běhu na 5 000 m (13:24,6) a sedmý na 10 000 m (28:29,2). Vytvořil tři SR: 1972 v běhu na 2 míle (8:14,0), na 5 000 m (13:16,4) a na 10 000 m (27:38,4). Troj násobný vitěz Běhu Rudého práva 1971, 1972 a 1976. vis, cvičební druh nářaďových cvičeni; poloha těla, při níž je cvičenec zavěšen a na nářadí působi tahem zdola. Těžiště těla je vždy pod úchopem nářadí. Podle toho, jakou polohu zaujímá tělo vzhle dem k nářadí, rozlišujeme visy vpředu (tělo přivráceno k nářadí přední části) a visy vzadu. Rozlišujeme visy prosté (cvičenec je zavěšen jen za paže, nohy nebo za hlavu) nebo smíšené (za paže a za nohy nebo za hlavu, tj. závěsem; opirají-li se nohy o nářadí nebo o zem. jde o visy oporem, např. v. stojmo, dřepmo, klečmo, sedmo, ležmo). — Vis o napjatých pažích nazýváme svis, o pokrčených pažích shýb. Některé visy mají speciální názvy: např. -*• svis vznesmo, - ► svis střemhlav, ->■ před nos ve svisu, - ► váha ve svisu, - ► pra por ve svisu. V. t. názvosloví gymnasti ky. Viscopoteanuová-Belmegová Viori ca, ’ 1939, rumun. atletka, dálkařka. Olymp, vítězka 1968 (682 cm), pátá na OH 1964 (635 cm), sedmá 1972 (648 cm). Na ME druhá 1969 (645 cm), pátá 1966 (633 cm), šestá 1971 (639 cm) a desátá 1962 (583 cm) Vítězka HME 1970 (656 cm), třetí na HME 1971 (653 cm) a osmá 1972 (601 cm). 1968 vytvořila SR (682 cm). vitální kapacita plic, množství vzdu chu vypuzené výdechem po max. vde chu. Její hodnota kolísá od 3 do 5 1 i ví ce podle věku, pohlaví, těl. konstituce, stavu hrudníku i hrudních orgánů. V. k. se měří - ► spirometrem. — Vlivem těl. tréninku se v. k. p. může poněkud zvět šit jako důsledek zlepšené pohyblivosti hrudníku a zapojeni dýchacích svalů. Z vysoké v. k. p. však nelze usuzovat na tél. zdatnost. vitaminy, chem. různorodá skupina složitých organických látek, které mají v organismu funkci biokatalyzátorů. Je jich přítomnost je nutná pro normální průběh mnoha zákl. životnich funkcí. Lidský organismus nedokáže v. sám vy tvářet, musí je proto přijímat v potravě Potřeba v. stoupá u sportovců úměrně s celkovým výdejem energie. Nedosta tek v. snižuje sport, výkonnost. Nadby tek v. sport, výkonnost nezlepšuje, mů že být dokonce i škodlivý. Bezprostřed ní vztah ke svalové činnosti a sport, vý konnosti má řada vitaminů — V. A je
Vízner potřebný pro normální viděni, k udržo vání struktury a činnosti epitelu a žláz, zúčastňuje se při tukovém metabolis mu, při ukládání glykogenu, při tvorbě krve, ovlivňuje růst těla aj. V. A je obsa žen v rybím tuku, játrech, vejcích, má sle, smetaně, rostlinných olejích, mrkvi, červené paprice, petrželi, cibuli, špená tu aj. Pro dospělého člověka se doporu čuje denní dávka okolo 0,7 mg, pro in tenzívně trénující sportovce asi dvojná sobek. Běžná pestrá strava tuto potře bu kryje. — V. Bi (aneurin, thiamin) je nezbytný při metabolismu kyseliny pyrohroznové, která je klíčovou látkou při metabolismu cukrů, bílkovin i tuků Na kyselinu pyrohroznovou působi v Krebsově cyklu při oxidaci, kterou se uvol ňuje energie pro svalovou činnost. Je obsažen zejm. ve slupkách obilných zrn, v luštěninách, bramborech, ovoci, mase, krvi, vnitřnostech, mléku, vaječ ném žloutku aj. Dobrým zdrojem v. Bi je tmavý chléb. Dospělý člověk potře buje denně 1,5 mg v. Bi, sportovci asi dvojnásobné až šestinásobné množství (podle rozsahu výdeje energie). — V. B2 (riboflavin) je součástí flavoproteinových fermentů, které se účastni při tká ňovém dýcháni. Účastní se i procesů uvolňováni energie, metabolismu cukrů a bílkovin. V. Bí se vyskytuje ve stej ných potravinách jako v. Bi. Doporuče ná denní dávka je 2 mg, pro sportovce asi 4 mg.-V. PP (amid kyseliny nikoti nové) je součásti komplexního oxidoredukčniho systému, účastní se při uvol ňování energie z glykogenu a při bu něčném dýchání. V potravinách se vy skytuje spolu s ostatními v B komplexu. Doporučená denní dávka je 15 mg, pro sportovce 30 mg - V. Be (pyridoxin) je součásti oxidoredukčních systémů a ja ko receptor vodíku má blízký vztah k metabolismu tuků a bílkovin. V potra vinách se vyskytuje spolu s ostatními v. B. - V. B1 2 (kobalamin) a kyselina listo vá působí na přeměnu bílkovin a nukleových kyselin, mají význam pro tvor bu krve. — V. C (kyselina L-askorbová) se účastni v oxidoredukčních po chodech buněk, ovlivňuje pevnost kapi lár, tvorbu i srážení krve, tvorbu kosti, zubů, chrupavek, produkci steroidních hormonů, podporuje tvorbu protilátek, urychluje hojení ran a pravděpodobně brzdí rozvoj sklerózy cév. Je obsažen v čerstvé zelenině, ovoci, vnitřnostech aj. Doporučená denní dávka je 75 mg, pro sportovce 200 až 400 mg podle roz sahu tréninkového zatížení. — V. D (kalciferol) působi na metabolismus vápní ku a fosforu v lidském organismu. Tím ovlivňuje dráždivost a činnost nervové ho i svalového systému, tonus svalů, tvrdnutí kostí, srážení krve aj. Nachází se v rybim tuku, mléce, másle, vejcích,
290 játrech aj. Nejvíc se ho však tvoři v kůži z provitaminu ergosterolu vlivem ultra fialového záření. Potřeba v. D je u do spělých nízká a nezvyšuje se ani sport, tréninkem. Zvýšenou potřebu v. D mají děti a těhotné a kojící ženy. Pestrá stra va a pobyt na slunci jeho potřebu plně kryji. — V. E (tokoferol) se uplatňuje při řízeni ekon. využíváni kyslíku v buň kách. Je potřebný pro správnou činnost nervového i svalového systému, pro tvorbu mužských pohlavních buněk a má další, ne zcela objasněné funkce. Vyskytuje se v olejích, másle, mléce, obilních klíčcích, zelených listech rost lin. Pestrá strava plně kryje jeho poměr ně nízkou potřebu. — V. K se uplatňuje při srážení krve Ve sportu má jen ne přímý význam při otevřených poraně ních a krváceni. Zdravé osoby jej mají v organismu dostatek Vízner Karel, ' 1901, čs. kanoista. Zís kal v závodě kánoí dvojic na 1 000 m (s *- A. Cígnerem) bronzovou medaili z ME 1934 vklíněnec, v horolezectví zkosené je hlany o různě skloněných stranách, kte ré se zasazují do zúžení spár ve stěně a ve spojeni se -*■ smyčkou nebo oce lovým drátem slouži jako zajišťovaci bod. V. je bud kovový, nebo z plastické hmoty. vládní nařízení o tělesné výchově, zpravidla individuální právní akty, jimiž se doplňují, zpřesňují a prohlubuji zá konná opatření. Po 1948 řešila vládní nařízení např. otázky čestných titulů a uznání v TV, vládním nařízením ze dne 7.4.1953 (č. 24) 1953 Sb. byl zřízen - ► ITVS a vládním nařízením ze dne 18.9.1958 (č. 58) 1958 Sb. byl ITVS ke dni 1 9.1958 změněn na fakultu při Vy soké škole pedagogické v Praze. Vlach Miroslav, "1935, čs. hokejista, útočník, ZMS. V ligové soutěži hrál 12 sezón. V reprezentaci sehrál 95 mezi státních utkání, účastník MS 1957-62, 1963 a 1964, z toho ZOH 1960 a 1964, nejlepší útočník MS 1963. Nezapome nutelný gól vstřelil na MS 1959 v Praze při posledním utkání s Kanadou (5:3),' čímž ČSR získala bronzovou medailí, vlásečnice, kapilára, nejjemnějši céva, představující konečné větvení tepen ve tkáních. Stěnou v. prochází transport látek a plynů z krve do tkání a naopak. Stěnu tvoří tenké ploché endotelové buňky, mezi nimiž jsou tmelové lišty. Podle propustnosti v. a podle jejich morfologického uspořádání se rozlišuji: a) v. se souvislou stěnou (svalstvo, vazi vo, plíce); b) v. fenestrované (játra, sle zina, kostní dřeň, ledviny, střeva); c) v. málo propustné (mozek, proto tzv. hemencefalická bariéra). Průsvit v. je ob vykle o něco menší než průměr červe ných krvinek. Plocha v. v lidském těle
se počítá na tisíce metrů (6 300 m’ ). V. jsou otevřeny jen v případě aktivity zásobovaného orgánu; např. u relaxo vaného svalu připadá na 1 mm’ asi 30 otevřených v., při svalové práci až 3 000. vlásenka, v lyžařském slalomu dvojice zavřených nebo polozavřených branek, vzdálených od sebe nejméně 0,75 m V. t. slalom, sjezdové lyžováni. Vlasov Jurij, "1935 sov. vzpěrač. Olymp, vitěz 1960 a držitel stříbrné me daile z OH 1964 v kat. nad 90 kg. Mistr světa 1959, 1961-63 a mistr Evropy 1959-64 ve stejné hmotnostní kategorii, vlastní branka, v brankových sport hrách chybným obranným zákrokem nebo náhodou dopravený míč do vlast ní branky, což pro soupeře přináší pří slušný zisk bodů jako při normálním gó lu nebo koši ze hry vlastní voda, též vlastní bójka, hovor., ve veslování vylosovaná závodní trať. Zkráti-li si posádka závodní trať nebo poškodi li soupeře vybočením z vlastní trati, je diskvalifikována. Vlk Gustav, "1910, čs. ragbista, propa gátor této hry u nás. Reprezentoval CSR 1933-34 a 1946-48. Jako hráč Sla vie Praha se podílel na získání mistrov ských titulů 1929-34. Přispěl k oživení ragbyových soutěží po desetileté přes távce 1934-44. Jako trenér vedl čs. re prezentaci 1946-49. Zkušený sport, novi nář. Nositel veř. uznání Za zásluhy o rozvoj čs. těl. výchovy I. stupně, vlnobití, zařízení některých rekreač ních bazénů k vytváření vln. Zařízení se zapojuje vždy po předchozím ohlášení. Doporučuje se, aby v některém boku bazénu bylo vytvořeno klidné místo, zejm pro menši děti. vlnolam, vyšší lišta postavená kolmo na předním krytu lodí, chránící vnitřek lodi před zalitím vodou. Používá se na kánoích závodních i turistických. Na ve slařských, plachetních a motorových člunech jsou někdy v. ve tvaru V. vlnovka, 1. v krasobruslení povinný cvik. Skládá se ze tří kruhů; polovina středního kruhu a jeden krajní kruh se projíždějí vpřed, druhá polovina a kruh se projíždějí vzad. Krajní kruhy jsou se středním spojeny vlnovkou, ve které dochází ke změně hrany; 2. v lyžování skupina tří i více zavřených a polozavře ných slalomových branek, postavených za sebu ve vzdálenosti nejméně 0,75 m. V. t. slalom, sjezdové lyžování, vmyk, v šermu útok na čepel -*■ vaz bou. vnitřní prostředí, intra a extracelulární (buněčná a mimobuněčná) voda v lidském organismu, v níž jsou rozpu štěny ionty, zdroje energie a další látky. Ve v. p. probíhá neustálá výměna ener gie, transport zdrojů energie, katabolitů
vodní lyžování
291 a působků, styk jednotlivých orgánů a systémů uvnitř organismu. Jeho pro střednictvím se také uskutečňuje styk organismu jako celku se zevnim pro středím, zejm. v plicich, ledvinách a ků ži. Objem a složeni v. p. se méni i v kli du, např. závisi na přijmu potravy - tzv. dynamická rovnováha. Směna látek ve tkáních, tok a transport na membrá nách je energeticky velmi náročný děj, je regulován enzymaticky, hormonálně a nervově. Při svalové činnosti, kdy je uvolňováno velké množství energie, do chází v jednotlivých oddílech v p. ke změnám objemu i složeni. Hrubši poru cha rovnováhy v. p. má za následek zhoršení výkonu, v extrémním případě je ohroženo zdraví i život jedince. Pra covní i sport, výkon představují pře chodnou převahu katabolických dějů, vzniká kyselina mléčná, dochází ke ště pení mastných kyselin. Vzniká - ► acidóza, v buňkách je zmírňována nárazní kovým 'systémem bílkovin a fosfátů, které váži iont kyseliny mléčné, ta se měni v laktát. Tím klesá schopnost vázat v buňce kalium, které přecházi spolu s vodíkovým iontem do mimobuněčné tekutiny, a do buněk je vtahová no natrium a voda. Druhým faktorem, který negativně ovlivní rovnováhu v. p. při práci, jsou nároky na termoregulaci Pocením může dojít k velkým ztrátám vody a soli, kalia, železa aj. Deficit mimobuněčné tekutiny se negativně pro jeví smisenim objemu cirkulující krve, jejím zahuštěnim, což vede k větším ná rokům na práci srdce, neúměrné vyso ká je srdeční frekvence. Ztráta vody 2 % těl. hmotnosti snižuje vytrvalostní vý kon až o 20 %, při ztrátě 4 % se snižuje schopnost silového výkonu, ztráta 6% je provázena závažnými poruchami, křečemi, podstatným omezením výko nu, při ztrátě 12 % je riziko smrti. Piti te kutin o vhodném složení, teplotě a množství zvyšuje výkon. Složeni ná poje závisi na výkonu; čim je intenzita větší, tim více iontů je třeba dodat. V. t. tělesná teplota. Vočka J iří,' 1941, čs. kanoista, slalomář, ZMS. Mistr světa v závodě hlidek C 1 ve slalomu 1965 a ve sjezdu 1967. Držitel stříbrných medailí z MS ve sjez du 1965 (C 1. 3 x C 1). 1969 (3 x C 1) a 1971 (3 x C l). vodácká turistická jízda zdatnosti, VTJZ, tur. soutěž ve vodní turistice, prověrka tech, a fyzické připravenosti vodáků turistů. VTJZ zahrnuje splutí vy tyčeného úseku řeky (10-40 km) s plně ním bodovaných úkolů, jako je sjeti propustí, provedeni obratu, zpětná jízda, vyjetí do proudu, podjíždění, pře nášení, traverzování. Za čas nad stano vený limit a za nesplněni předepsaných úkolů se započítávají trestné body.
Vodní lyžováni — figurální jízda
Podle počtu trestných bodů jsou pak soutěžíc! rozděleni do tři třid výkonno sti. Soutěží jednotlivci, dvojice a druž stva složená ze 3 lodí. vodáctví. též kanoistika; zahrnuje -» rychlostni kanoistiku, > kanoistiku na divokých vodách a -» vodní turistiku, vodič, v dráhové cyklistice řidič vodící ho stroje (motocyklu) při -» závodu za motorovými vodiči. vodivá vesta, součást výstroje v šer mu el. fleretem, zhotovena z látky pro tkané kovovými vlákny. Musí krýt - ► platný povrch těla. Je spojena vodičem a krokosvorkou s - * osobni šňůrou šer míře, která spojuje zbraň s - ► el. signa lizačním přístrojem. vodní lyžováni, 1. jízda na *• vodnich lyžích (popř. na jedné lyži) po vodní hla dině ve vleku za motorovým tažným člunem; 2. sport, odvětvi zahrnující dis cipliny: slalom, skok, figurální jízdu Lyžař se drží za madlo tažného lana. Na hladině se může pohybovat při rychlo sti člunu minim. 25 km/h. Pravidla povo luji zvyšování rychlosti člunu max. do 58 km/h. Při slalomu a skoku dociluje lyžař rychlosti kolem 100 km/h. — V. I. má všestranný vliv na rozvoj organis mu. Rozviji statickosilovou i explozivní schopnost (skoky), pružnost, rovnová-
hovou schopnost, pohyb, koordinaci, přispívá k otnžování. Při slalomu se ly žař musí vyrovnat se značnou odstředi vou silou v rychlosti až 58 km/h. Dopad na hladinu při skoku představuje zatíže ni ve vertikálním směru až 2 000 kg/cm2 průřezu páteře. - Historie. Vznik v. I. umožnily ve 20. letech rychlejši kon strukce motorových člunů. Předchůd cem vodních lyži byl akvaplán, širší, vpředu vzhůru ohnuté prkno, na němž lyžař stál a přidržoval se oprati. Akva plán byl vlečen člunem. První vodní lyže zkonstruoval a dal patentovat 1925 Fred Waller v New Yorku. První klub vznikl v USA 1929. Zpočátku bylo v. I. rekreač ní činností nejbohatších vrstev, zejm. v lázeňských městech. Ve 30. letech vznikají v Evropě jeho sport, discipliny. Světová unie vodního lyžování (WWSU) vznikla 1956, zakládajícími státy byly USA, Francie, Belgie a Švý carsko. V. I. u nás v období mezi svět. válkami provozoval hrabě Lobkovic. 1957-58 začalo jezdit na vodnich lyžích několik skupin nadšenců, a to na Vltavě a na Máchově jezeře. 1959 se vodní ly žaři sloučili s vodními motoristy v sekci vodního motorismu ÚV ČSTV. Prvni mistrovství republiky se uskutečnilo 1967 v Senci. Rychlejši rozvoj byl zpo-
vodní lyžování
292
Výška můstku a max. povolená rychlost člunu při skoku ve vodním lyžování Věk. kat. žactvo st. dorostenci ml. dorostenky ml. dorostenci st. dorostenky st. muži ženy
Výška můstku
Rychlost člunu
150 150 150 165 150 165, 180 150
do 45 km/h 48 45 54 48 57 51
čátku brzděn nedostatkem rychlých člunů s výkonnými motory. 1962 založen první oddíl TJ Spofa Praha, následoval oddíl TJ Delfín Brno a 1964 TJ Spartak Piešťany. Od 1968 je v. I. řízeno svazem vodního lyžování UV ČSTV. Do WWSU svaz v. I. vstoupil 1968. — Závodní dis
ciplíny: slalom, skok, figurální jízda. V každé disciplíně se soutěži dvoukolo vé. Do trojkombinace se započítávají výsledky ze všech disciplin. — Věkové kategorie: žactvo ml (9-12 let), žactvo st. (13-14 let), dorost ml. (15-16 let), do rost st. (17-18 let), muži a ženy od 18 let.
L
c P IN
(D v __________
8
j
I-
D v ______
o
O
j ______
J
Vodní lyže pro figurální jízdu (trikové): L =- 1,15 m, S = 0,51—0,54 L
Hrazdióka pro figurální jízdu s upínačem nohy: 1 h r a z d ió k a , Z poutko pro za věšení nohy
Trať je pro všechny kat. stejná. Cílem je projet trať při co nejvyšší rychlosti taž ného člunu a s co nejkratšim tažným la nem. Správně objetá bóje se hodnotí 1 bodem. Délka nájezdu je pro všechny kat stejná, přihlíží se k délce skoku, ni koliv k výšce můstku. — Sestavu figur ve figurální jizdě předvádějí závodníci všech věk. kat. postupně na trati 175 m dlouhé v obou směrech, s časovým omezením 20 s v každém směru. Počet figur a rychlost člunu i délku tažného lana si volí závodnici sami. — Technika. Nácvik těch. jednotlivých disciplín předpokládá zvládnutí startu a jízdy na dvou i jedné lyži. Lyžař je tažen lanem a přenášením hmotnosti může měnit směr jízdy v rozsahu, který mu umožňu je délka tažného lana. — Slalomová jízda se skládá z oblouků, kterými se objíždějí bóje na trati. Jezdí se na jed né nebo na dvou slalomových lyžích. Průjezd slalomovou tratí se skládá z ná jezdu vstupní brankou, šesti oblouků a výjezdu výstupní brankou. — Skok se skládá z těchto fázi: z nájezdu (oblou kem, při kterém závodník dvakrát přejiždí kýlové vlny tažného člunu a získá vá rychlost), z přejetí můstku (s odra zem), z letu vzduchem, dopadu na vod ní hladinu a pokračování v jízdě v lyžař ském postoji. — Figurální jízda je indivi duální sestava figur (cviků), bodově hodnocených podle bodovaci tabulky. Sestavu tvoři bočné skluzy (tj. obraty o 90° ze zákl. postoje a zpět), obraty o 180°, 360°, 540°, 720° prováděné na hladině nebo ve vzduchu skokem přes vlnu, a to na jedné nebo na dvou lyžích s držením za ruce nebo za nohu (jen při jízdě na 1 lyži, tzv. toe-hold), obraty s překročením lana (tzv. stepy). Vic jsou hodnoceny figury při jízdě na jed-
293
vodní lyžování
Vodní lyže pro skok
né trikové lyži. — Materiální zajištění: motorový tažný člun nebo speciální vle ky, tažné lano zakončené madlem, sko kanský můstek, tratě vyznačené bóje mi. Při trénincích a závodech, které jsou součástí mistrovských a mez. sou těži, musí být k dispozici 2 motorové zá chranné čluny (při ostatních soutěžích alespoň 1 člun) s vodičem a „plavcem" (zachráncem). Přítomen musí být lékař. — Výstroj a výzbroj: vodní lyže (triko vé, slalomové, skokanské), neoprenový oblek, pro slalom a skok je předepsána protinárazová ochranná plovací vesta, pro skok přilba. — Trénink. Cílem etapy zákl. tréninku (pro 6-12leté žactvo) je zvládnuti základů slalomu a figurální jízdy. Podmínkou zahájení speciálniho výcviku je bezpečná znalost plavání a překonání strachu z jízdy. Důraz se klade na všestrannost, vhodnými do plňkovými sporty jsou gymnastika, atle tika, plaváni, bruslení, lyžování. Výcvik na vodě se zpočátku soustřeďuje na fi gurální jízdu, slalom se nacvičuje poz ději. Nácviku figury na vodě vždy před chází důkladný nácvik na suchu. — V etapě specializovaného tréninku (pro 12-16leté a mladší dorost) se přechází od všestrannosti ke specializaci na urči tou disciplínu. Výcvik slalomu a figurál ní jízdy se zintenzívňuje, začíná se na cvičovat skok. Prodlužuje se sezóna pří pravy na vodě (od dubna do října), na dále se rozvíjí obratnost (gymnastika) a dynamické silové schopnosti. — Eta pa vrcholového tréninku je vyvrchole ním dlouholeté přípravy. Dosaženi špič kových výkonů ve všech disciplínách současně je obtížné, zpravidla se dává přednost jedné disciplíně, zvyšují se tréninkové dávky speciální přípravy (na 90-120 min na vodě 6 x týdně), rozvíjejí se vytrvalostní a dynamickosilové schopnosti. — Pravidla. Technická ko
mise WWSU vydává pravidelně po dvou letech mez. pravidla, která jsou základem čs. pravidel. Každý závodník může soutěžit ve figuráini jizdé, ve sla lomu, ve skoku a v trojkombinaci. Tažný člun, který musí mit dostatečný výkon, aby dosáhl a udržel stanovenou rych lost, poskytuje pořadatel. — Při závodě ve slalomu jede člun středem slalomo vé tratě předepsanou rychlostí. Závod ník musí projet vstupní brankou, objet 6 bójí a vyjet výstupní brankou. Zákl rychlost pro muže, st. a ml. dorostence je 43 km/h, pro ostatní kat. 34 km/h.
Projede-li tratí bez chyby, zvýší se rych lost člunu o 3 km/h a závodník absolvu je trať bez přerušení opačným směrem. Trať projíždí v obou směrech při zvyšo vání rychlosti, dokud se nedopustí chy by (neobjede bóji, upadne). Projede-li trať při rychlosti 58 km/h pro muže a st. dorostence (55 km/h pro ostatní kat.), zkrátí se pro další průjezdy lano. Ze zákl. délky 18,25 m se zkracuje na 16 m, 14,25 m, 13 m, 12 m, 11,25 m a pak vždy o 0,5 m. Za každou správně obje tou bóji získává závodník 1 bod. Vítězí závodník, který dosáhl největšího počtu bodů. Při rovnosti bodů absolvuji zá vodnici nové rozjížďky za ztížených podmínek. — Při závodě ve skoku jede člun vedle skokanského můstku; rych lost i vzdálenost člunu od můstku si volí závodník, limit rychlosti člunu je 57 km/h pro muže a st. dorostence, pro ostatní kat. 51 km/h. Lano má délku 23 m, každý závodník má 2 pokusy v rozjížďkách a 3 pokusy ve finále. Dél ka skoku se měří ze břehu pomoci úhloměrných přístrojů. Skok je platný, když závodník po doskoku dojede alespoň na jedné lyži ke kontrolní bóji (100 m od můstku). — Trať pro figurální jízdu je dlouhá 175 m, délku lana volí závodník (obvykle okolo 14 m). Při závodě ve fi gurální jízdě absolvuje závodník dvě jízdy po 20 s čistého času (v obou smě rech tratě). Závodník může v obou jíz dách předvést libovolnou sestavu z fi gur uvedených v bodovaci tabulce. Fi-
Postupné rychlosti a délky lana pro slalom ve vodním lyžování Rychlost průjezdu v km/h
Délka lana v m
dorostenci ml. dorostenci st. muži
43 46 49 52 55 58 58 58 58 58 58
18,25 18,25 18,25 18,25 18,25 18,25 16,00 14,25 13,00 12,00 11,25
žactvo ml. a st. dorostenky ml. st. ženy
34 37 40 43 46 49 52 55 55 55 55 55
18,25 18,25 18,25 18,25 18,26 18,25 18,25 16,00 14,25 13,00 12,00 11,25
Věk. kat.
294
vodní lyžování
j ISm | _______________________________ cc« 17im ____________________________________. j ISm | .
Dráha pro figurální jizdu:____dráha lyžaře, —------------dráha člunu, •
Dráha pro slalom:____dráha lyžaře, _ , —
dráha člunu •
bóje
bóje
Můstek pro skoky na vodních lyžích: / odrazová plocha, 2 rám odrazové plochy, 3 zařízení pro změnu výšky, 4 plováky, 8 kotvení.
gurou se rozumí každá změna zákl. lyžařského postoje, uskutečněná mezi dvěma klidnými polohami. Opakovaná figura se nehoduje, pokud první pokus byl úspěšný. Skoky přes vlnu, které nebyly provedeny ve vzduchu, neplatí
a nepočítají se ani jako figury prováděné na hladině. Nepřerušované, souvislé obraty se mohu konat pouze do 720°. Figury jsou hodnoceny od 20 bodů do 550 bodů. Pád znamená předčasné ukončeni jizdy. Rozhodci zaznamenává-
ji předvedené figury a pomocí bodovaci tabulky určí výkon závodníka jako součet bodů za správně provedené fi gury v obou jízdách. Rychlost člunu voli závodník (obvykle 25-32 km/h). — V každé disciplíně mistrovských soutěži se závodi dvoukolové; počet postupují cích do druhého kola (finále) závisi na počtu startujících. Pořadí startu je urče no losem, ve finále se startuje v obrá ceném pořadí. Konečný výsledek je dán součtem bodů z obou kol. Pořadí v trojkombinaci je dáno součtem bodů z jednotlivých disciplin, a to z lepšího výsledku z obou kol. Body v disciplí nách se vypočítávají tak, že získané bo dy se děli hodnotou bodů nejlepšího svět. výkonu a výsledek se násobí 1 000. Nejlepší svět. výkony stanoví WWSU vždy pro jednu sezónu. — Sou těže: MS (od 1949 každý 2. rok), ME (od 1967 každoročně). U nás je nejvyšší soutěži M ČSSR. Z mez. závodů se v ČSSR koná Velká cena Slovenska, Memoriál Maxe Stehna a Pohár přátelství socialistických států. - Literatura: Žukov, J. Gromyko, 0.: Vodnyje lyži. Moskva 1977.
vodní motorismus
295 Výsledky mistrovství světa ve vodním lyžování Absolutní mistři Muži 1949 di Clerc (BEL) 1950 Pope (USA 1953 Mendozza MEX) 1955 Mendozza l MEX) 1957 Cash (USA 1959 Shearns (USA) 1961 Zaccardi (ITA) 1963 Spencer (USA) 1965 Hillier (USA) 1967 Suyderhood (USA) 1971 Athans (KAN) 1973 Athans KAN) 1975 Suarez (VEN) (Stehno 2. ve figurální jízdě) 1977 Hazelwood (VBfl) (Stehno 3. ve figurální jízdě) 1979 McLintock (KAN) 1981 Duvall (USA) 1983 Duvall (USA Ženy 1949 Warthingtová (USA) 1950 McQuireová (USA) 1953 Rawlsová (USA) 1955 McQuireová (USA) 1957 Doriová (ŠVÝC) 1959 van Hooková (USA) 1961 Hulsemannová (LUC) 1953 Brownová (USA) 1965 Allenové (USA) 1967 Stewartové (VBR) 1969 Allenové (USA) 1971 Veirová (USA) 1973 St. Johnové (USA) 1975 Shetterová (USA) 1977 Toddové (USA) 1979 Toddové (USA) 1981 Robergeová (USA) 1983 Carraseová (VEN) Výsledky mistrovství Evropy ve vodním lyžováni Rok a místo konáni: 1967 Amsterodam, 1968 Londýn, 1969 Lago del Segerino, 1970 Thier, 1971 Kodaň, 1972 Temple, 1973 Brusel, 1974 Paříž, 1975 Trier, 1976 Milán, 1977 Temple, 1978 Castelgando, 1979 Milán, 1980 Reading, 1981 Běle hrad, 1982 Nottingham, 1983 Kodaň Muži 1967 Jamin (ERA) 1968 Zucchi (ITA) 1969 Parpette (FRA) 1970 Zucchi (ITA) 1971 Zucchi (ITA) figurální: 2. Hovorka (ČSSR) 1972 Seaton (VBR) figurální: I. Stehno (ČSSR) 1973 Bjórg(ŠVÉD) figurální: 1. Stehno (ČSSR) 1974 Bjórg (ŠVÉD) 1974 Seaton (VBR) figurální: 1. Stehno (ČSSR) 1976 Hazelwood (VBR)
Vodní motorismus — závodní kluzák s přívěsným motorem
figurální: 1. Stehno (ČSSR) Hazelwood (VBR) Hazelwood (VBR) figurální: 3. Stehno (ČSSR) 1980 Hazelwood VBR 1981 Hazelwood |VBR 1982 Hazelwood VBR 1983 Hazelwood (VBR Ženy 1967 Stewartové (VBR) 1968 Hulsemannová (LUC) 1969 Borterová (ŠVÝC) 1970 Maurialová (FRA) 1971 Maurialová (FRA) figurální: 3 Kalinová (ČSSR) 1972 Stáhleová (HOL 1973 Stáhleová HOL 1974 Stáhleová (HOL 1975 Stáhleová (HOL 1976 Escotová (FRA) 1977 Escotová (FRA) 1978 Potěsovová (SSSR) 1979 Karlmanová (ŠVÉD) 1980 Escotová (FRA) 1981 Karlmanová (ŠVÉD) 1982 Rumjancevová (SSSR) 1983 Rumjancevová (SSSR) vodní motorismus, 1. jízda ve speciál ních člunech poháněných lodními mo tory; 2. sport odvětví zahrnující soutěže závodních člunů a soutěže sportovnich nerychlostních člunů. Soutěže závod ních člunů se konají na uzavřených okruzích a jsou obdobou rychlostních okruhových závodů automobilů. Soutě že nerychlostních sport, člunů jsou ob dobou automobilových soutěží (rallye) a konají se převážně na vodních tocích 1977 1978
s nepřerušeným veřejným provozem. Soutěží mezi sebou jednočlenné i více členné posádky v rychlostí, pravidelno sti, technice jízdy, navigaci ap. — Při jízdě jsou na posádku kladeny značné nároky; vysoká jizdni rychlost znesnad ňuje ovladatelnost lodi i rozpoznávání překážek (mělčin, plovoucích předmětů ap ). Obtížná řiditelnost lodi je způso bena malým bočním odporem člunu ve styku s vodní hladinou. Obtíže vznikají při prudkých zatáčkách, při rychlém za staveni i při udržování přímého směru jízdy. Člun se snadno vychyluje ze smě ru jízdy působením vnějších vlivů (např. vln a větru). Sport, výkon závodníka zá visí i na schopnosti postřehu, rychlé re akce, rychlého odhadu vlastních mož ností i možností člunu v nepředvída ných situacích. Při závodu je oběhový systém v obtížných situacích (např. při startu, jízdě na otočné bóji a ve slalo mu) zatěžován na hranici max. únosno sti. Nejvyšších úspěchů dosahuji zá vodníci starší 30 let (u vytrvalostních zá vodů a soutěží kolem 40 let), tedy v ob dobí, kdy k psych, a těl. schopnostem přistupuje i dostatek zkušenosti ze sou těží. — Historie. Vývoj v. m. úzce sou visí s těch. vývojem motorů používa ných na pohon člunů. První sport, závo dy byly uspořádány 1904 v Monaku. 1922 vznikla Mezinárodní federace mo torového jachtingu, přejmenovaná 1928 na Mezinárodní unii vodního motorismu - UIM. — U nás se v. m. rozvíjel v rámci jachtařských klubů. Motorové čluny, převážně kajutové, sloužily závodníkům
vodní motorismus k vyjížďkám v dobé nepříznivého poča základna svazu je omezena počtem sí pro jachting. 1930 byl zal. při Čs. a velikostí vhodných vodních ploch Yacht Clubu Český klub výletních člu a dostupnosti těch. materiálu. Ve 40 až nů v Praze (členem byl mj. i herec 50 oddílech vlastní asi 3 000 členů při Saša Rašilov). 1930—34 se zakládaly bližně 2 000 závodních nebo soutěžních kluby v celé republice. 1934 byly v Praze člunů. Mimořádná oceněni: Pohár uspořádány první závody motorových dr. Buysse ve třídě OA získal 1976 Jiří člunů, a to závody rychlostní bez ohle Navrátil. - Medaili cti, udělovanou Mez. du na kat. člunů. Významné byly mez. Unii v. m. za rok jednomu členu pro závody Vídeň—Budapešť a rychlostní kontinent, ziskali 1970 dr. A. Popp závody na okruhu na Dunaji (1933). Po a 1980 i . Malán. — Závodní disciplíny. 2. svět. válce byla činnost v. m. obnove Ve v. m. se organizuji dva druhy soutě na v rámci jachetních klubů. Při jachet- ží: 1. soutěže závodních člunů, 2. soutě ní sekci SVTVS byla zal. komise v. mo že nerychlostnich sportovních člunů. torismu. V. m. se organizačně osamo V soutěžích závodních člunů se porov statnil 1956, byla zal. sekce s měst nává rychlost jízdy na vytyčeném okru skými pobočkami v Praze, Bratislavě hu nebo trati (tj. buď na okruhu, nebo a Ces. Budějovicích. 1957 bylo uspořá na vymezeném vodním úseku). Závodní dáno první mistrovství republiky v rych čluny se dělí na kategorie podle druhu lostních závodech motorových člunů. lodě a pohonné jednotky. V ČSSR se 1961 vstoupila ČSSR jako řádný člen do závodí v -» lodních kategoriích: O - zá Mezinárodni unie vodního motorismu, vodní kluzáky s přívěsným motorem, R byly upraveny čs. sportovně těch. před - kluzáky se zabudovaným motorem, pisy podle řádu mez. unie a naši závod S - sportovní čluny s přívěsným moto níci se mohli zúčastňovat mez. závodů, rem Kategorie O závodí výhradně na ME i MS. Nyní je v. m. řízen svazem okruzích v rychlostních závodech Kate vodního motorismu ÚV ČSTV. Členská gorie R a S závodí jak na okruzich, tak na otevřených tratích, a to v rychlo Čs. mezinárodni úspěchy ve vodním stních i vytrvalostních závodech Kate motorismu gorie se dále dělí podle zdvihového ob jemu motoru na -> lodní třídy. V ČSSR Závodní čluny se pořádají závody v lodních třidách Lodní Umístě OA, OB, OČ R1, SC, SD a SE. - V soutě žich nerychlostnich sportovních člunů tř. ni Rok Jméno ME MS se porovnává rychlost, pravidelnost (v. t. soutěž pravidelnosti) a těch. jízdy, na OA 3 1965 Zd. Kubát vigace aj. na vytyčené závodní trati. OA 3 1966 Ot. Můller Soutěžní lodě se dělí na kategorie po OA 1 1967 Ot. Můller dle max. dosažitelné rychlosti. OA 3 L. Herbanský V ČSSR se soutěží v lodnich katego OA 5 riích: A - soutěžní čluny o rychlosti M. Kamínek OA 3 max. 22 km/h, B - soutěžní čluny o rych 1968 M. Kamínek OA 2 1970 L. Herbanský losti nad 22 km/h. Lodni kat. se dělí na OA 3 1970 M. Klaus lodní třídy podle délky člunu. V ČSSR OA 2 1971 J Bíbr se soutěží v lodních třídách AI, A2, B1, OA 1 M. Beran 1972 B2. — Technika. V rámci těch. jízdy se OA J. Bíbr 3 nacvičují: letmě a pevné starty se sna hou dosáhnout co nejvýhodnější polo Nerychlostní sportovní čluny hy v závodním poli; přímá jízda v růz Mario Crosiers ných podmínkách (ve větru, vlnách, proudu), nájezdy do zatáček ve slalomu Rok Jméno Augusta Sans nebo u obrátkových bóji, volba optimál Trophy Pina! ní dráhy ve spojeni s nejvýhodnějši _ rychlostí člunu, projížděni cílem; přistá 1970 R. Běhal malá med. vání, kotveni; nacvičují se též havarijní — 1973 J. Fiala malá situace včetně zajištění havarované lo med. dě a záchrany posádky. — Při letmém — 1974 E. Páleš 1 startu mají závodníci právo kroužit od — J Fiala malá přípravného znamení (5 min před star med. tem) v přípravném poli, a to proti směru — 1 1975 J. Fiala pohybu hodinových ručiček. V této do — 1 1976 J. Fiala bě se snaží získat v přípravném poli ta — 1977 J. Fiala 1 kovou pozici, aby mohli rozjet člun — 1978 J Fiala 1 max. rychlosti a přejet startovní čáru — 1980 F. Szekeres 1 v okamžiku startu, a to v prostoru, kde — 1981 F. Szekeres 1 nedochází k max. nahromaděni člunů, — 1 J. Fiala a tim k vlnění zpomalujícimu jizdu. —
296 Optimálni dráha v zatáčce je dána po měrem rychlosti člunu a bočního odpo ru člunu. Při udržování vysoké rychlosti klouže člun bočně do strany a ztrácí rychlost. Ke ztrátě rychlosti dochází při projižděni zatáčky v přiliš malém polo měru, protože průjezd je podmíněn značným snížením otáček motoru. Kaž dý člun a motor má za různých podmí nek (vítr, proud) jiný optimálni poloměr zatáčky a vyžaduje jinou volbu otáček motoru. To je třeba vyzkoušet při tré ninku před závodem. — Trénink. Zákl. výcvik absolvuji dospěli i mládež na ne rychlostnich sport, člunech. Po zákl. vý cviku se sportovci specializuji na dvě výkonnostní a vrcholové disciplíny, a to nerychlostní sport, čluny a závodní člu ny. — Přípravka žactva (8-9 let) je za měřena na všeob. těl. přípravu a plavá ní, z 25 % na výcvik v zákl. vodácko-turistických dovednostech a z 10% na těch jízdy na motorových člunech. U žactva (mladšiho 10-12letého, starší ho 13-15letého) zůstává plavání a všeobec. těl. příprava ve stejném rozsahu, podíl těch. jízdy se postupně zvyšuje na 35%. V dalších letech výcviku klesá všeob. těl. příprava na 30 %, 20 % zabirá práce s lodnim materiálem (funkce mo torů, stavba lodí ap.), 15 % takt. přípra va a 35 % těch. jízdy. - Materiální vyba vení si závodníci převážně obstarávají z vlastních prostředků (včetně stavby člunů, konstrukce a úpravy motorů). K vybavení člunu patří bezpečnostní za řízení na automatické vypínání zapalo vání a bezpečnostní plynová páka, kte rá při vypadnutí závodníka z člunu za staví činnost motoru. Člun musí mít hák, lano a aspoň 1 pádlo. Na obou koncích je označen startovním číslem. — Závodník musí mít ochrannou přilbu a záchrannou plovací vestu. — Pravi dla. Závodník musí být členem ČSTV a držitelem platné závodní licence sva zu v. m. a platného oprávněni pro řízeni člunu, vydaného pobočkou Státní pla vební správy. Závodní čluny musí mít platné osvědčení o měřeni, vydané sva zem v. m„ a nerychlostní sportovní člu ny platné technické osvědčení, vydané pobočkou Státní plavební správy. Pravi dla předpisují bezpečnostní a záchran ná vybavení člunů i posádky, včetně technických podmínek, jimiž musí tato zařízení vyhovovat (např. záchranné ve sty, přilby, vlečná lana, signalizační za řízení ap ). — Závodní člun řídí jeden závodník, nerychlostní sport, čluny mo hou mít posádku od 1 do 3 členů podle lodní třídy a náročnosti soutěže. — Zá vody na okruhu se konají na dráze vy značené 2 i více obrátkovými bójemi, vzdálenými od sebe 750-1 000 m. Na ře ce se startuje vždy proti proudu. Délka okruhu pro čluny s přívěsným motorem
297 je minim. 1 500 m, pro ostatni 2 000 m Obrátkové bóje se objiždéji vždy levobokem. Přednost v jízdě má člun, který dosáhl otočné bójky na vnitřní strané dráhy. Předjíždějíci člun musí udržet vzdálenost od člunu předjíždéného nej méně 3 m. Za nedodržení předpisů se udělují tresty, např. za najetí na značku závodní dráhy je závodník vyřazen ze závodu, za předčasný start je vyřazen z rozjížďky, event, závodu — Závody se konají na 3-4 rozjížďky. Každá rozjižďka má 3-5 okruhů. Umístění závodníků v jednotlivých rozjížďkách se hodnotí body podle pravidel UIM: t. místo 400 bodů, 2. 300 bodů, 3. 225 bodů atd. až 20. místo 1 bod. — Soutěže. MS a ME závodních člunů (každoročně ve všech lodních třídách). Pohárové soutě že: Pohár dr. A. Buysse (každoročně pro jednu lodní třídu závodních člunů), Mario Augusta Trophy (každoročně pro nerychlostní sport, čluny do délky 7 m o nejdelší sport, plavbu). Crosiers Sans Pinal (každoročně pro nerychlostní sport, čluny nad 7 m). Trofej Johna Warda (každoročně pro třídu OC), Tro fej Sama Griffiths (každoročně pro ná mořní plavby). — U nás je nejvyšší sou těži M ČSSR ve všech lodních třídách. Pohárové soutěže: Pohár dr. Poppa (ka ždoročně pro všechny závodníky bez rozdílu lodních tříd). Zlatá kotva ČSSR (každoročně pro nerychlostní sport, čluny). Český (Slovenský) pohár spor tovních plaveb. Pohár ČSPLO a Pohár ČSPD (pro mládež). vodní pólo, míčová sport, hra dvou družstev o 7 hráčích ve vodě. Hrací do ba je 4 x 7 min s dvouminutovými přes távkami mezi částmi hry. Hráči se pohy bují pouze plaváním a směji brát míč pouze jednou rukou. Cílem je vhodit míč do branky soupeře. V. p. vyžaduje plaveckou všestrannost a výbornou mí čovou techniku. Klade vysoké nároky na oběhový a dýchací systém; vitální kapacitu plic mají pólisté značně vyso kou. Vzhledem k rozmanitostí a pro měnlivosti herních podnětů klade v p nároky na psychiku sportovce, na tak tické myšleni, kombinační schopnosti, vysokou sociabilitu. — Historie. V. p. vzniklo v Anglii v 70 letech minulého stol. jako aplikace kopané ve vodě. Pův. sloužilo k oživeni plaveckých závo dů. Hra neměla dlouho přesná pravidla a vyznačovala se velkou tvrdostí První pravidla sestavil 1876 William Wilson v Glasgow. V témže roce byla uspořá dána v Barnemouthu první soutěž. V dalších letech byla pravidla přepracovávána, zněni z 1898 bylo zákl. pro současná pravidla. — Z Anglie se v. p šířilo v 90. letech do Ameriky, po 1894 do Německa, Francie. Belgie, Rakous ka, Itálie, Maďarska a kolem 1910
vodní pólo
Utkáni ve vodní pólu
i k nám. Ženy začaly hrát v. p. nejdříve by, především kraul (od závodního pro v Nizozemsku, ve 20. letech i v Němec vedení se liši zvednutím hlavy umožňuku a po 2. svět. válce v Belgii, NOR, jícim lepši přehled), změny plaveckých NSR a V. Británii. — Vrcholné svět způsobů (přechod z jednoho na druhý), soutěže se zatím pro ženy oficiálně ne plavání pod vodou, šlapáni vody na mí pořádají. Na Světových hrách neolym- stě i za pohybu, výšlapy, starty z vody, pijských sportů 1980 v Kalifornii bylo tj. bez odrazu od stěny, a změny směru v. p. žen součástí programu. Na MS plavání. - Míčová technika zahrnuje 1982 v Ekvádoru sehrála exhibici 4 žen ovládání míče ve vzduchu, tj. uchopeni ská družstva. — 1911 se stala angl. pra miče, chytání, přihrávky a střelbu, vidla závazná pro všechny státy sdruže a ovládání míče na vodě, tj. uchopeni né v - ► Mezinárodní federaci amatér a zvedání míče z vody, přesun s míčem ského plaváni - FINA. Evr. státy ustavily a plavání s míčem. - Ve v. p. se užívají 1926 kontinentální (evr.) organizaci tyto hody: vrchní hod, hod stranou LEN. 1900 bylo v. p. mužů zařazeno do (boční hod), hod trčením nadhmatem programu OH v Paříži. - U nás byl 1910 a podhmatem (tzv. šroub), hod nazad při VŠ Praha založen oddil vodního pó (zadovka), hod nadhozem (tzv. pistole), la a plavání, vedený prof. J. Kluchem. - hod nastavením miče. — Herní činnosti První oficiální zápas byl sehrán 1913 se dělí na obranné a útočné činnosti v Podolí mezi kluby AC Sparta a SK Po jednotlivých hráčů, kombinace a systé dolí. Prvni mistrovství republiky se hrá my hry. — Obranné činnosti se děli na lo 1919, mistrem se stala SK Slavia. Na osobní bránění (obránce je před hrá ši reprezentanti hráli na čtyřech OH čem, za hráčem nebo vedle něho), zó 1920, 1924, 1928 a 1936, neprobojovali nové (především při přesilové hře sou se však do závěrečných kol. Centrem peře) a kombinované (např. jeden hráč v. p až do 1945 byla především Praha, je bráněn dvěma hráči, ostatní jsou brá ve vedeni se střídaly oddíly Sparta, něni zónově) Mezi útočné kombinace ČPK, APK a Hagibor. Pouze 1927 a 1929 patři postupný útok a rychlý protiútok se stal mistrem ČSR celek PTE Bratisla se snahou získat početní převahu před va. Na zač. 50. let převzala hegemonii brankou soupeře (momentální přesilo sl. družstva (s výjimkou 1953 a 1961), pr- vá hra). K typickým herním situacím pa venstvi si udržují dodnes. — Soutěže tří: zahájení hry, hod z branky, hod z ro žen se u nás rovněž nevypisují. V 50. hu, volný hod, neutrální hod a pokutový a 60 letech se hrála přátelská utkání hod. Dále pak přihrávka, střelba, uvol v rámci plavecké ligy žen a sehrály se nění od soupeře, přebíráni hráčů, clo zápasy s niz. a něm. plavkyněmi. — V. něni. — Při nácviku taktíky družstva se p. řídí svaz plaveckých sportů používá různých systémů hry, převládá ÚV ČSTV. — Technika. Plavecká tech systém s vysunutým středním útoční nika zahrnuje všechny plavecké způso kem. Do obranné a útočné činnosti se
298
vodní pólo
Hřiště na vodní pólo: A značky na okraji
i
__ iO
K l* | í ___ -L
-
Branka na vodní pólo
v současném v. p. zapojují všichni hrá či, včetně brankáře. — Trénink. Dlou hodobý tréninkový plán se sestavuje do etap s přihlédnutím k věk. kategoriím. Tréninku v základní, výkonnostní či vrcholové etapě předchází tzv. příprav ka (pro 8leté až 10leté), spojená s výbě rem talentů. Dlouhodobý plán se sesta vuje na období 10-12 let, zahrnuje ob jem celkové připravy a poměr všeobec né a speciální tělesné připravy. — Vý stroj. Dvojité plavky, čepička, uvázaná pod bradou tkalouny. Čepička má být opatřena pružnými chrániči uší a očíslo vána po obou stranách 10 cm vysokými čísly. Brankáři mají čepičky červené s číslem 1, hráči jednoho družstva če pičky tmavomodré a druhého družstva bílé, s čísly 2-13. — Vybavení. Oba roz hodčí musi mit píšťalku a praporky; oba praporky, tj. bilý a modrý, o rozmě rech 35 x 20 cm, jsou připevněny ze stran jedné tyče, dlouhé 70 cm. Zvuko vě odlišnou píšťalku a stopky mají ča soměřiči u stolku rozhodčích. Brankoví rozhodčí mají praporky stejných rozmě rů, bílý a červený, každý na zvláštní tyč ce, o délce 50 cm. Časomíra udává ode hraný čas a světelný panel za každou brankou ukazuje čas nepřerušeného dr žení míče družstvem (max. 35 s). Obě časomíry udávají čas sestupným způso bem (uvádějí časový úsek, který zbývá
v držení pouze 35 sekund. Branka platí, když míč přejde celým objemem bran kovou čáru mezi brankovými tyčemi, a to za předpokladu, že jím hráli ale spoň dva hráči. Branky může být dosa ženo kteroukoliv části těla, kromě pěsti. - Přestupky proti pravidlům jsou hodno ceny jako tzv. obyčejné nebo hrubé chyby. Obyčejné chyby se trestají zpra vidla přiznáním volného hodu soupeři. Volný hod provádí hráč z mista, kde se chyba stala. V některých případech se za obyčejnou chybu vylučuje na 45 s či stého času, popř. do vstřelení branky kterýmkoliv družstem, nebo může být nařízen pokutový hod (za chyby, kte rých se brankář či hráči dopustili ve vlastním 4metrovém území). Pokutový bazénu, B branka hod provádí kterýkoliv hráč z libovolné ho místa na čtyřmetrové čáře, a to na signál rozhodčího, nepřerušovaným po hybem přímo k brance. — Za hrubou do ukončeni části hry nebo do uplynuti chybu bývá hráč zpravidla vyloučen. 35 s). — Pravidla. Hřiště má rozměry V některých případech se nařizuje po 30 x 20 m, minim, hloubka vody je kutový hod bez vyloučení hráče. Hráč 1,80 m. Ženy hrají na hřišti o rozměrech může být vyloučen na 45 s nebo do 25x17m . Hrací plocha je ohraničena konce utkání Za každou hrubou chybu čarami (lany s plováky): brankovými (ať byl hráč vyloučen či nikoliv) nebo za a půlicími (bílé), dvoumetrovými (červe obyčejnou chybu, po níž následovalo né) a čtyřmetrovými (žluté). Rozměry vyloučeni hráče či nařízeni pokutového branek: vnitřní strany brankových tyčí hodu, je provinivšímu se hráči v zápisu musí být vzdáleny 3m, spodní okraj o utkáni zaznamenána osobni chyba. břevna je 0,90 m nad hladinou (při Má-li hráč tři osobní chyby, nemůže hloubce 1,50 m a více) a 2,40 m ode dna v utkání pokračovat a nastupuje za ně bazénu (při hloubce menši než 1,50 m). ho náhradník (zpravidla po 45 sekun Tyče a břevno mají být ze dřeva, kovu dách, po dosaženi branky nebo ihned). nebo syntetického materiálu, čtverco Rohový hod se provádí z dvoumetrové vého průřezu o straně 0,075 m, natřeny čáry. Nemůže být z něho dosaženo bilou barvou. V brankách jsou upevně branky (právě tak jako z volného hodu ny volně visíci sítě. Míč musí být kulatý, či hodu z branky). Brankář nesmi pře vodotěsný, plně nahuštěný a s automa plavat ani hrát s míčem za půlicí čárou, tickým ventilem. Obvod je minim. nemůže provádět pokutový hod. Bran 68 cm a max. 71 cm, hmotnost kový hod smí provádět pouze brankář, 400—450 gramů. Mez. utkáni se hrají a to z kteréhokoli místa ve dvoumetro v bazénech s ohřívanou vodou při tep vém území před vlastni brankou. lotě 24—28 °C. — Družstvo je složeno Z brankového hodu nebo z přihrávky ze sedmi hráčů (včetně brankáře) a še spoluhráčům po chycení míče nemůže sti náhradníků. Náhradnici mohou na brankář vhodit míč do 4metrového úze stoupit do hry buď po dosaženi branky, mí soupeře. Nemůže vstřelit branku. — nebo o přestávkách mezi jednotlivými Předčasný, nesprávný nebo neoprávně částmi hry. — Utkáni trvá 4 x 7 min či ný návrat vyloučeného hráče či náhrad stého času (ml. žáci 4 x 5 min); mezi níky do hry jsou považovány za hrubou čtvrtinami jsou přestávky 2 min, při pro chybu. Tento přestupek je tvrději posti dlouženi utkání 5 min a pak se hraje hován v poslední minutě utkání či pro 2 x 3 min s jednominutovou přestávku dlouženi. Časoměřič proto musi ozná na výměnu stran. Toto prodloužení se mit poslední minutu hry či prodlouženi opakuje, dokud nepadne branka. — rozhodčím. — Pravidla v. p. jsou složitá Před utkáním losuji kapitáni družstev a rovněž rozhodčí mají ztiženou úlohu v přítomnosti jednoho z rozhodčích tím, že většina přestupků se děje pod barvu čepiček nebo stranu hřiště. — Na hladinou. — Soutěže. OH (od 1900 mu začátku hry se hráči shromáždí na ži), MS (od 1973), ME (od 1926), MEJ svých brankových čarách. Po zapísknuti (od 1970), Pohár mistrů evropských ze rozhodčího plavou k míči, vhozenému mí a Pohár vítězů pohárů. Vítězové do středu hřiště. — Hráč smi hrát mí obou soutěži se utkají v Superpoháru. čem jen jednou rukou a nesmi jej pono Dorostenecký turnaj soc. zemí „Druž řovat pod hladinu (plavat pod vodou je ba". U nás je nejvyšši soutěži I. liga, však dovoleno). Družstvo smí mit míč M ČSSR. Tradiční mez. turnaje pořádá-
299 né v ČSSfí: Dunajský pohár, Pohár Slo venského národního povstání, Pražský pohár a Pohár 17. listopadu. - Literatu ra: Braecklein, H. Wasserball, Berlin 1953. Bubník, M„ Vytiska, V.: Vodní pó lo. Praha 1960. Kisťjakovskij. A. J. a kol.: Vodnoje polo. Moskva 1963. Lambert, A. F., Gaugran, R.. The Tech nique o f Water Polo. North Hollywood 1969. Sárkány, M.: Wasserball spielend temen. Frankfurt am Main 1965. šteller, I P.: Vodnoje polo. Moskva 1975. Rajki, B.: Oas Wasserballspiel, Budapešť 1959. — Výsledky MS a ME viz plavání, vodní příkop, 1. v atl. čtvrtá z pěti pře kážek jednoho kola překážkových běhů na 2 000 a 3 000 m. Skládá se z pevné překážky vysoké 91,1-91,7 cm a betono vé nádrže o rozměrech 3,66 x 3,66 m naplněné vodou. Hloubka vody pod překážkou je 0,70 m a dno stoupá do roviny dráhy na vzdálenějšim konci Do vzdálenosti 2,5 m od dráhy je potaženo pružným kobercem nebo je ze stejného plastického materiálu jako dráha Ve dně přikopu musí být uzavíratelný vy- vodní slalom pouštěcí otvor. V. p. se umisťuje buď uvnitř, nebo vně -vběžecké dráhy. V. t. atletická zařízení; 2. v jezdectví překáž rodních nebo uměle vytvořených pře ka při -» parkúrovém skákání. Je to kážek (proudy, protiproudy, peřeje, vál umělý, většinou betonový přikop na ce, víry, jezy, propusti ap.). Rychlost vo kolbišti, na jehož odskokové straně bý dy minim. 2 m/s. Délka trati se pohybu vá košatina nebo bariéra, na doskokové je v rozmezí od 300 m do 800 m, měřeno straně bílá páska k určení správného od startu do cíle nejkratši cestou všemi doskoku koně; 3. překážka v překážko brankami. Musí mít 20 až 30 branek, vých - * dostizích nebo v soutěži - * z toho jednu hlidkovou a 4 až 8 zpáteč všestranné způsobilosti, většinou pří ních branek. Poslední branka musí být rodní nebo umělý potok v terénu, ně minim. 25 m nad cílem. Trať má být kdy kombinovaný s jinou části překážky stejně obtížná pro praváky i pro leváky. (živý plot, bariéra ap.). — Branky se skládají ze dvou tyči s kru vodní slalom, disciplína -» kanoistiky hovým průřezem o průměru 3,5 až 5 cm na divokých vodách. Závod na -» kánoi a délce 200 cm. Tyčky jsou po délce nebo -v kajaku, jehož cílem je překo rozděleny na 10 pruhů natřených střída nat trať, vytyčenou brankami na divoké vě bílou a zelenou barvou (pravé tyčky) vodě, v nejkratším čase s minim, po nebo bílou a červenou barvou (levé tyč čtem trestných bodů (za chyby ziskané ky). Jedna zelenobílá a jedna červeno při průjezdu branek). — Na rozdíl od -v bílá tyčka tvoří branku o šířce minim. rychlostní kanoistiky se užívá nejen zá 120 cm a max. 350 cm. Tyčky se zavěšu běrů poháněčích ve směru vpřed, ale jí minim. 10 cm nad povrch vody tak, i záběrů řídicích a brzdicich (a jejich aby je vlny nerozhoupávaly. Branky kombinací do stran, zpět, s mírnými až jsou očíslovány v pořadí, v jakém se prudkými změnami směru jízdy), s při mají projiždět. Čísla jsou oboustranná, hlédnutím k tomu, zda jde o úsek klidné číslo proti směru jízdy je škrtnuto čer nebo divoké vody (vlny, bočni vlny, - * venou úhlopříčkou. Zpáteční branky vodni válce, protiproudy). V. s. se jezdí mají navíc označeni R a hlídková bran na lodích: K1 kajak pro jednotlivce {mu ka označení T. Způsob projiždění bra ži, ženy), C1 kánoe pro jednotlivce (mu nek branku musí loď projet mezi tyčka ži), C2 kánoe pro dvojice (muži, smíše mi přímou jizdou; zpáteční branku (R) né). - Tratě o délce od 300 m do 800 m musí projet mezi tyčkami zpětnou jiz máji mít 20 až 30 branek. Obtížnost tra dou (zádi napřed); hlidkovou branku mu tě musí odpovídat těch. vyspělosti zá sí projet všechny tři čluny hlídky za sevodníků ; nejobtížnější tratě mohou ab bou v čase 15 sekund Všechny branky solvovat držitelé II. VTM a III. VT do lze vytyčit v libovolném úhlu k proudu, spělých. — V závodě hlídek startují tj. souhlasně s proudem, šikmo, kolmo 3 lodě stejného typu (3 x K 1,3x C1 , na proud (podélné branky) a šikmo ne 3 x C2). — Pravidla. Trať, pokud možno bo přimo proti proudu (protivodné peřejnatá, má obsahovat co nejvice pří branky). Obtížné jsou kombinace přesa
vodní turistika
zených branek, závodnik musi překoná vat jízdou do strany sílu proudu (vlny, jazyky, válce). — Závod se skládá ze dvou jizd, které je nutno jet ve stejném dni. Lepši jizda se započítává do koneč ného umístění. — Startuje se od pevné bójky na povel tři, dvě, jedna - vpřed. Trestné body signalizují rozhodčí po moci terčů: červený terč značí diskvali fikaci, žluté terče s čislicí 5,10 nebo 50 označuji trestné body. 5 trestných bodů se uděluje za dotknuti jedné tyčky a 10 trestných bodů za dotknutí obou tyček (lodi, tělem nebo pádlem), a to při správném projetí branky. 50 tre stných bodů se uděluje za nesprávné projetí branky (horní část závodnikova těla, u C2 třeba jen jednoho, neprošla mezi tyčkami), nedodržení barev (zele ná tyčka vpravo, červená vlevo), projetí přimé branky bočně nebo zpětně, pro jeti zpětné branky přímo nebo bočně, vynecháni branky, v závodě hlídek za překročení průjezdního času o 15 se kund u hlídkové branky. — V závodech hlídek startuji tři lodě stejného typu (3 x K1,3 x Cl, 3 x C2). Pořadí lodi na startu i na trati je zcela libovolné, zá vodníci se mohou střídat, předjíždět se, vzájemně si pomáhat, půjčovat si pádla ap. V čili se měří čas při dojezdu třetí lodi. vodní turistika, druh turistiky, používa jící k přesunu plavidlo (kánoe, kajaky, pramice, nafukovací čluny, ale také pla chetnice a veslařské čluny). — Počátky v. t. spadají do 2. pol. 19. stol., kdy se pořádaly první tur. cesty na veslařských člunech (1876 Praha-Hamburg za
vodní válec 11 dní) a na tzv. Rob-Roy kánoích (1887 sjel angl. novinář Pitcairn-Knowles Vlta vu). 1893 zakládá -» J. Róssler-Ořovský kroužek vodních turistů při Českém Yacht Clubu (ČYC) a 1910 kupuje něko lik pův. kan. kánoi. 1910 vznikl oddíl vodních turistů při Vysokoškolském sportu v Praze a 1912 založil J. RósslerOřovský při ČYC oddíl vodních skautů. Propagátorem v. t. byl rovněž - ► J. Wála, který 1925 sjel s vysokoškolským od dílem na kánoích Dunaj. 1935 se ustavi la ústřední vodácká komise v Klubu £s. turistů (KČST) a Klub jako celek se stal členem Svazu kanoistů RČS. 1938 se pořádají první kursy pro vedoucí v. t. a KČST organizuje náborové závody v kanoistice. První čes. vodácký prů vodce (Kilometráž čes. řek, autor ing. Góssl) vyšel 1927, prvním sl. prů vodcem byla vodácká příručka Dolu Váhom (autor Ulehla) vydaná 1931. První vodácká mapa Vltavy vyšla 1938. K vý raznému rozvoji v. t. dochází 1957 po je jím začleněni do ČSTV jako součásti tu ristiky. Dnes jsou vodní turisté organi zováni v oddílech v. t. odborů turistiky nebo v oddílech kanoistiky TJ. Činnost v. t. řídí komise vodní turistiky na jednotlivých úrovních řízení. V. t. se provozuje také na školách, v PO SSM a SSM, v Domech pionýrů a mládeže a ve Svazarmu (branné vodáctvi). — Úspěšné provádění v. t. vyžaduje zna lost plaváni, zvládnuti techniky jízdy na lodi (nastupováni, vystupováni, správný sed, hnací a řidiči záběry, rozjíždění, přistávání, jizda v proudnici, peřejích, přejezd proudu, traverzování, sjížděni propusti a jezů aj.). Mezi odborně těch. znalosti a dovednosti řadíme znalost nebezpečí při zdoláváni vodního toku, znalost nejnutnějšich oprav lodi, zna lost plavebních předpisů, tábořeni a va řeni, zvládnutí organizace přípravy a ve dení akce, výběr vhodné lodi aj. K vy bavení vodních turistů patří oblek z po gumovaného plátna, boty do vody, plo vací vesta, za slunečného počasí po krývka hlavy, v těžším terénu přilba a při vicedenní akci tábornické potřeby Důležitou součástí jsou vodotěsné vaky pro uložení věci. Kulturně poznávací činnost se při v. t. soustřeďuje na řeku a jeji okoli. Vodni turisté se učí pozná vat faunu a flóru, rozlišovat geomorfo logické útvary a působení vody, hodno tit antropogenni zásahy do charakteru řeky i krajiny. To vše spolu s posouze ním čistoty vody může sloužit jako vý razný podnět k ochraně přírody. — Me zi zákl. formy v. t. patří vyjížďka, splutí řeky, putovní vodácký tábor, zápočtové cesty, -*■ vodácká turistická jízda zdat nosti a sjížděni divokých částí řek u nás i v zahraničí. vodní válec, nejobtížnějši překážka při
300 sjižděni řek ve vodnim slalomu, sjezdu na divokých vodách, vodní turistice). Tvoří se za velkými kameny a prahy ne bo v propustech, v nichž je podlaha vy soko nad spodní hladinou. Voda přepa dává přes překážku, jeji tok se brzdi, nemá sílu plynule odtékat, vrací se pro ti proudu a je jim znovu strhávána-tvoři válec. Nejbezpečnějši průjezd válcem je kolmou a rychlou jízdou, boční vjezd do válce patří k nejtěžšim, ale i nejefekt nějším prvkům jízdy na divoké vodě. Zvrhnuti ve v. v. může být nebezpečné, z dosahu stále se vracející vody je mož no uniknout jen hluboko při dně. Někte ré válce jsou nesjízdné, vodoléčba, hydroterapie, druh fyz. léčby využivajici jako léčebného pro středku vodních koupeli a střiků různé teploty. Úkony jsou indiferentní (izotermni) 34—36°C, hypotermní 10—34°C a hypertermní nad 37 °C, nejvýraznější účinek je na cévách; po teplé procedu ře dochází k rozšíření cév, chlad na opak působí nejprve zúženi cév a poz ději jejich rozšířeni se zpomalením krevního oběhu. Reflexně se při aplika ci tepla rozšiř! i cévy v hloubce. Léčeb ný účinek spočívá ve zlepšení funkce a výměny látkové, v protibolestivém působení a uvolněni spastických svalů. K docíleni sedativniho účinku se začne teplou procedurou, další výkony jsou postupné chladnějši. Střídánim teplých a chladných procedur vzniká působeni dráždivě. vodoryska, myšlená čára na boku lodi, po níž se ponoři zatižená loď. Má tvořit vodorovnou rovinu rovnoběžnou s rovi nou základni (tj. rovina procházející nejnižšim bodem lodního trupu). Tvar v. má velký vliv na jízdni vlastnosti lodi. Vogler Jiří, '1946, čs. střelec, ZMS. Člen družstva, které vybojovalo ve střelbě malorážni puškou vleže (50 m, 60 ran) na MS 1974 bronzové medaile (9. místo v soutěži jednotlivců), stejně jako na ME 1969 (4.-jednotlivci) a 1975 (9,-jednotlivci). Účastník soutěží OH 1972 (5 ), 1976 a 1980 ve stejné disciplí ně. Vohralík Václav , 1892-1985. čs. atlet, běžec na stř. tratě. Na OH 1920 v běhu na 1 500 m čtvrtý. Vytvořil šest čs. re kordů: na 1 000 m 1923 (2:38,4), na 1 500 m 1920 (4:13,8), na 1 míli 1921 (4:28,2), na 2 000 m 1920 (5:48,2), na 3 000 m 1920 (8:49,2) a na 5 000 m 1925 (15:42,4). 1921 běžel 800 m za 1:58,3 (ja ko prvni běžec ČSR pod hranici dvou minut, výkon nebyl uznán podle tehdějších pravidel za rekord, protože byl do sažen mimo území ČSR). Sedminásobný mistr ČSR (pětkrát na 1 500 m, jed nou na 800 m a na 5 000 m). Vochoska Václav, '1955, čs. veslař ZMS. Držitel dvou bronzových medailí
z MS 1975 a 1977 a bronzové medaile z OH 1976 (vždy párová čtyřka). Na dvojskifu se - ► Z. Peckou vybojoval stříbrnou medaili na MS 1979 a dvě bronzové na OH 1980 a MS 1982. Nosi tel vyznamenání Za vynikající práci. Vojáčkové Helena, žačka B Mensendieckové, propagátorka zdravotní gym nastiky žen. Autorka publikace Pohy bem ke zdraví a kráse žen. (1959).
vojenská tělovýchovná
jednota,
VTJ, od 1948 zákl. organizační jednotka výkonnostního sportu v ČSLA. VTJ se ustavuje u útvarů, voj. škol, ústavů a zařízení voj. správy, kde je alespoň jeden sport, oddíl zapojený do soutěží ČSTV nebo Svazarmu Členy VTJ se mohou stát všichni příslušnici armády-vojácí z povoláni i v zákl. službě, žáci a poslu chači voj, škol a občanští pracovnici voj. správy. Činnost sport, oddílů zabez pečuje výbor VTJ, který jako výkonný orgán zajišťuje plnění rozhodnuti velite le útvaru. Členské schůze VTJ je porad ním orgánem velitele útvaru pro oblast výkonnostního sportu. Po stránce od borně metodické se na řízení VTJ podílí tělových, náčelník útvaru, který také za jišťuje styk s příslušnými orgány ČSTV a Svazarmu. Základním organizačním článkem VTJ je sport, oddíl, který je ří zen členskou schůzi a výborem oddílu. Příslušníci sport, oddílů soutěží na ve řejnosti pod názvem VTJ s uvedením místa posádky, nebo používají obecné názvy (např. Jiskra).
Vojenská tělovýchovná škola Miro slava Tyrše, VTŠ-MT, speciální tělo vých. útvar, který vznikl 1956 reorgani zací všech tehdejších ústředních speci álních tělových, součásti armády: oddí lu reprezentantů, - ► Učiliště vojenské tělovýchovný a Správy voj. tělových, objektů. Jejím hlavním úkolem bylo za bezpečit školení voj. tělových, kádrů a organizovat sport, přípravu několika armádních sport, družstev, která po re organizaci vrcholového sportu byla po nechána v Praze. Absolventi VTŠ-MT získávali kvalifikaci na úrovni učitelů TV na zákl. devítiletých školách a jejich pří prava byla zaměřena na výkon funkce tělových, náčelníka útvaru. 1958 byl do VTŠ-MT organizačně včleněn také vo jenský obor při Institutu tělesné výcho vy a sportu a byla nově zřízena skupina pro masová vystoupení. 1963 byla VTŠ-MT přejmenována na Armádní středisko Dukla Praha, jehož činnost byla zaměřena především na vrcholový sport. vojenskopraktické dovednosti, zau tomatizovaná pohyb, činnost, umožňují cí příslušníkům jednotlivých druhů vojsk účelně a ekon. provádět cviky, úkony a pohyby, které jsou součástí bo jového výcviku. Rozvíjejí se pomocí těl.
301 cvičeni, která kromě pohyb, schopnosti rozvíjej! a zdokonaluji speciální doved nosti pro bojovou činnost v různých podmínkách. Tato těl. cvičení tvoří hl. část prostředků v systému -» tělesné přípravy v ČSLA. vojenský obor při FTVS UK, zabez pečuje přípravu a výchovu tělových, ká drů pro potřeby ČSLA. Zřízen 1954 při ITVS jako samostatná větev s tříletým učebním programem; součástí FTVS UK od 1965, v současné době je denní studium čtyřleté, studium při zaměstná ni pětileté Oo denniho studia jsou přijí máni uchazeči z řad absolventů civil ních stř. škol. Výběr zabezpečují okr. voj. správy podle místa trvalého bydli ště. Absolventi v. o. FTVS UK jsou v hodnosti poručíka zařazeni na funkci tělových, náčelníků voj. útvarů. Učební plán voj. oboru vychází z učebního plá nu FTVS UK a je doplněn a rozšířen o odborné voj. předměty, vojenský odznak zdatnosti, VOZ, odznak udělovaný vojákům, kteří splnili podmínky stanovené příslušnými směr nicemi. Soutěže v plnění podmínek VOZ jsou jednou z hlavních organizač ních forem masové sport, činnosti útva ru. Soutěže jsou zaměřeny na získání VOZ I. až III. stupně podle věk. skupin— I. do 31 let, II. 31-37 let, III. 37 -4 3 let. V soutěži se hodnotí 9 podmínek; mo rálně polit, stav, zrychlený přesun na 6 km, skokansko-akrobatické cvičení, šplh na laně 4m bez přírazu, běh na 100 m, běh na 1 000 m, překonávání překážkové dráhy, hod granátem na cíl nebo na dálku a plavání na 100 m. Pod mínky VOZ mohou plnit vojáci zákl. služby i vojáci z povolání. Podmínky jsou splněny v průběhu výcvikového (školního) roku. V prvním roce voj. zákl. služby se plní podminky VOZ II. stupně, ve druhém roce I. stupně, vojenský trojboj, vojenskopraktický sport viceboj, zaměřený na zvyšováni těl. výkonnosti a bojového mistrovství příslušníků ČSLA. V. t. obsahuje střelbu ze samopalu, hod granátem na cil a přespolní běh na 3 000m. Střelba ze samopalu se provádí dávkami ve třech polohách — vleže, vkleče a vstoje na vzdálenost 200 m po deseti nábojích pro jednu polohu. Granátem se hází na cíl vzdálený 40 m; patnáct pokusů musí být provedeno v rozmezí 10 min. Závod v přespolním běhu se koná na trati s převýšením do 100 m; stoupající a klesající úseky musí být rozděleny rovnoměrně po celé trati. Závodníci startují po 30 s, musí běžet pouze po vyznačené trati a během závodu nesmi být poskytována žádná pomoc. Hodno cení jednotlivých disciplin se provádí podle příslušných bodovacích tabulek. V závodu mohou startovat vojáci z po
volejbal voláni i v zákl. službě, startují ve voj. stejnokroji se zbraní. Soutěž ve v. t. je závodem jednotlivců a družstev. V sou těži družstev startuje 8 závodníků, vý sledky šesti nejlepších se započitávájí do celkového hodnocení. Soutěž ve v. t. probíhá každoročně v rámci voj. útva rů, svazků a svazů, vyvrcholením je pře bor ČSLA o putovní pohár ministra nár. obrany. Od 1958 se pořádá také mez. soutěž ve v. t. v rámci činnosti - ► Sportovního výboru spřátelených ar mád; v. t. se pravidelně zařazuje do programu - * letnich spartakiád spřáte lených armád a od 1961 se každoročně pořádá mistrovství spřátelených armád. Vojta František, 1920-1973, čes. stře doškolský profesor, lektor TV na vyso kých školách v Brně, známý odborník, propagátor saun, zakl. čs. veteraniád. Vojta Ivan "1950, čs. automobilový zá vodník. Jezdec týmu ČSSR, který 1982 zvítězil v ME v autokrosu družstev. Vokál Václav, "1933, čs. kanoista, MS. Spolu s - * J. Kodešem získal na MS 1958 bronzové medaile v kánoích dvojic na 1 000 i 10 000 m. Společně se úča stnili ME 1959 (4. m isto -C 2 10 000 m), OH 1960 (5.-C 2 1 000 m) a MS 1963 (5.-C2 10 000m).
Va i..-. V okal
Vokndr Jih, '1931, čs. kanoista.. Mistr světa v závodě kánoí jednotlivců na 10 000 m 1954 Získal dvě stříbrné me daile na MS 1958 (C 1 1 000 m, C 1 10 000m). Obsadil 4. místo na OH 1960 (C 1 10 000m) a na MS 1954 (C 1
1 000 m).
Jiří Vokněr
volej (z angl. volley), přihrávka ne bo střelba přímo ze vzduchu před do padem miče na hrací plochu. Přímý úder do letícího míče se nazývá shodné i ve hrách síťových a s odrážením míče 0 stěnu, v nichž je dovolen dopad miče na zem. volejbal [angl ), též odbijená, sport, hra síťová, hraná 6člennými družstvy volejbalovým míčem přes síť vysokou 243 cm (224 pro ženy). Cílem hráčů je podat míč pravidly dovoleným způso bem přes síť na zem do pole soupeřů. V závodnim prováděni výkonnostního a vrcholového sportu je v. hrou nároč nou jak po těch., tak po fyzické stránce. 1 když se hrají ve světě různé oficiální soutěže, např. ve hře devítek nebo jen dvojic (viz volejbal dvojic), největší vý znam získala hra šestek. Řídi ji Meziná rodní federace volejbalu (FIVB), hrají se mistr, kontinentů a MS a je i zařazen do programu OH. Hra vyžaduje přesné zvládnutí odbíjení miče. Každý zásah miče hráčem je posuzován rozhodčím a jakákoliv odchylka od pravidly dovo leného provedení je trestána stejně ja ko jiná chyba ve hře. Mič může být od bíjen oběma rukama a pažemi nebo jednou z nich. Technika odbiti jednoruč spodem nebo vrchem, v pádu nebo ve výskoku je zakončenim přirozené šviho vé práce paže. Zpracování míče obouruč spodem při tzv. bagrováni (nastave ní předloktí dlaněmi vzhůru) nebo blo kováni miče nad sítí (nastavením zpev něných rukou dlaněmi vpřed) jsou rov něž pohyb, jednoduché výkony. Pouze vrchní odbíjení obouruč je pohyb nepři rozený, vykonstruovaný. Paže se vytrčí vstříc letícímu míči a pohybem zápěstí a prstů zpět se let míče ztlumí. Míč do sedá na bříška posledních dvou článků prstů a pružným zpětným pohybem prs tů i zápěstí je současně s dokončením trčení vymrštěn (odbit) požadovaným směrem. Usměrňující styk prstů s mí čem trvá 1/45 až 1/12 s. Výkonnostní a vrcholový v. je dynamický sport, kla de požadavky na obratnost, nervosvalovou koordinaci, rychlou pohotovostni i startovní reakci, na odrazovou sílu dol ních končetin pro výskoky a pro rychlé přemísťováni a na výbušnou švihovou sílu paže pro smečařské údery do miče. Nezbytná je i vytrvalost k udržení vý konnosti při déle trvajících utkáních (někdy až 3 h i více). Průměrný set s 60—65 rozehrami trvá 20—25 minut. Hrají se však i sety až se 150 rozehrami, trvající' přes 40 minut. Těl. náročnost spočívá především v mnohokrát opako vaných výskocích v rychlém sledu, V 5setovém utkání specialisté blokaři i smečaři vyskočí 150—200krát do výše 70—100 cm Hra se zintenzívnila zave dením sběračů míče při využiti 3 míčů
volejbal
Trojblok ve volejbalu
pro utkání, čistý čas hry stoupl z 50 na v USA hrál dlouho jako rekreační hra 65 % celkové doby trvání utkání, zatíže s řadou obměn. Ofic. soutěže začala ni hráčů však nedosahuje takového hrát YMCA 1922. Volejbalová associace stupně jako ve hrách, v nichž se hráči byla zal 1928. Již dříve však se zlepšo musí přemísťovat během na větším váním výkonnosti hráčů se vyvíjela pra prostoru. Častá přerušení hry kladou vidla hry, postupně se zvyšovala sít nároky na psych, stránku hráčů, neustá a zmenšoval se počet hráčů družstva, lé přepínání pozornosti je mnohem až se ustálil na 6. Ženy však až do 40. únavnější a náročnější než při trvalém, let hrály v 8. Prostřednictvím YMCA se nepřerušovaném výkonu. Reakční čas v. šířil do celého světa. Do Kanady od postřehnutí situace k provedení po (1900), pak do středoamer. států. V Již třebného pohybu paží trvá asi 0,4 až ní Americe např. byla 1915 zal. federace 0,5 s. Za tu dobu uletí smečovaný míč v Uruguyi jako prvá na světě. 1913 byl asi 9 m u žen a 14 m u mužů při počá v. zařazen do programu asijských her, teční rychlosti až 65 km u žen, přes pořádaných na Filipinách v Manile. Pův. 100 km u mužů. — Rekreačně lze v. hrát hra 12- až 16členných družstev na větv různě početných družstvech mužů, ším hřišti se změnila na hru „devítek" žen i smíšených. Je nenáročný na pro a v 50. až 60. letech i v Asii se prosadila stor a vybavení hřišť, neklade velké po hra „šestek". Hra „devítek" byla zacho žadavky na těch. vyspělost a těl. zdat vána pro specifické účely (např. „volley nost hráčů. V. lze využít i pro těl. posti ball for maman" — v. vdaných žen žené sportovce. — Historie. V. vytvořil v Jap. jako rekreační sport). Dlouholeté 1895 v USA ředitel holyokské koleje W. znalosti a zkušenosti dokázala družstva G. Morgan, a to jako hru méně namáha rychle uplatnit i ve hře šestek, o čemž vou, než byl basketbal. Předělil tělo svědčí např. úspěchy Japonců na OH cvičnu tenisovou síti, horní okraj zvedl i MS. Do Evropy se v. dostal koncem 1. do výše 190 cm a hráčům, jichž bylo 9 svět. války. Do Francie přinesli hru v každé pol., dal úkol dopravit míč do amer. vojáci. Odtud se šířila do okol pole soupeřů odráženim rukama, aniž ních států. Do Polska se dostala z po by míč ve vlastnim poli dopadl na zem; baltských republik, kde se hrála na vy hru nazvali minonette. 1896 byla pře soké úrovni díky navrátivším se vystějmenována podle návrhu novináře A. T. hovalcům z Ameriky. Mez. federace vo Halsteta na volley ball podle hi. činno lejbalu (FIVB) byla zal. 1947 v Paříži. sti — odráženi letícího míče (angl. to První mez pravidla v. byla vypracována volley the ball). Pův. pravidla ovlivněná 1948 ve FIVB na podkladě pravidel plat tenisem a amer. hanballem in court by ných v USA. Celosvětové sjednoceni la značné odlišná od dnešních. V. se pravidel nebylo jednoduché, v USA
302 převládalo rekreační pojetí, v Asií sou těžní a v Evropě se přecházelo od re kreačního sportu k soutěživému. V 60. letech bylo stanoveno, že změny pravi del mohou být přijaty jen kongresem FIVB při OH, tj. jednou za 4 roky. Prvá tiskem vydaná mez pravidla v. byla vy dána až 1980, a to- ve 3 jazycích (fr., angl., špan.).—V ČSR byl v. předveden na tělových, kurse YMCA v Žilině 1919. Kurs byl veden prof. J. A. Pipalem a J. F. Machotkou. Prof. Pipal vedl pří pravu atletů pro OH v Antverpách a do výcviku zařadil i volejbal. Veřejnou ukázku hry předvedli sportovci před odjezdem na Žižkově 1920. Hra se ujala a šiřila nejen ve-střediscich YMCA, kte rá byla dobře materiálově vybavena a umožnila 1921 založit organizaci volej balu. Hru si oblibili vysokoškoláci (oddíl VS zal. 1919, nejúspěšnějšim družstvem Strakova akademie), středoškoláci měli v. zařazen do programu I. středoškol ských her v Pardubicích, hráli i skauti a další organizace. 1924 byl ustaven Čs. Volleyballový a Basketballový Svaz a bylo uspořádáno prvé mistrovství ČSR. 1926 byla zřízena ústřední sekce odbijené v FPT. Ta byla 1927 iniciáto rem zájezdu družstva do SSSR, což spolu s účastí družstva YMCA na svět. hrách YMCA v Kodani byly prvé mez. styky. Přínosem pro rozvoj těch. i takt. hry byl start estonského družstva Kalevu z Tallinu v Praze 1932, které předve dlo -» estonské podáni, prudké smeče, vicebloky. Úspěšným krokem pro rozší řeni v. byla dohoda mezi ČVBS a ČOS o pořádáni celostátních soutěži a mis trovství ČSR od 1932. 1936 se sloučil svaz s trampskou ligou (řada tramp ských soutěží pokračovala až do 1940). 1946 se v. odloučil od basketbalu a vznikl čs. volejbalový svaz. V témže roce se při startu fr. volejbalistů v Praze uskutečnily přípravné práce pro zal. mez. federace volejbalu. Čs. delegáti zastávali ve FIVB řadu funkcí. V ČSR se pořádaly vrcholné soutěže FIVB: MS mužů 1949 (I.) a 1966 (VI ), ME mužů 1958 (V.) ME žen 1949 (I.) a 1968 (V ), Turnaj přátelství 1973. Po sjednoceni čs. tělovýchovy převzala organizaci v. sekce odbijené při ÚV ČSTV, dnes v. ří dí volejbalový svaz ÚV ČSTV. — Systematika. V sítových sport, hrách nelze odlišovat útočné a obranné činnosti, ja ko je tomu ve hrách brankového typu. Ve v hráč řeši každým zásahem přede vším obranný úkol, tj. aby mič nedopa dl do pole jeho družstva a aby se při tom nedopustil chyby proti pravidlům, a současně i útočný úkol, tj. připravit mič, aby mohl být co nejútočnější po slán do pole soupeře. Herni činnosti jednotlivce zahrnuji: podání, přihrávku, nahrávku, úder, blokováni, vybíráni mi-
volejbal
303 če a vykrývání. Každá přihrávka, vybírá ní míče (tj. méně dokonalá a přesná při hrávka) a nahrávka jsou přípravou na útočné odbití míče do pole soupeře. K útočným herním činnostem patři ješ tě podání a blokování. Podle těch. pro vádění i záměru lze rozeznat blok obranný nebo útočný, K obranným her ním činnostem se řadí vybírání míče a vykrývání (zajišťování smečaře nebo bloku). Herní kombinace plnící převáž ně útočné úkoly jsou: herní kombinace se stojícím nahrávačem u sítě (tj. na hrává jeden z hráčů síťařů), s vbíhajícím nahrávačem, s přihrávkou k útoku, s na hrávkou. Postaveni proti útočnému úderu soupeře a postavení při vykrývá ní smeče jsou herní kombinace převáž né obranného charakteru. Mezi útočné herní systémy patři; systém se střed ním vpředu (síťařem) jako nahrávačem, s 3 nahrávači, s 2 nahrávači, s 1 nahrá vačem Převážné obranné systémy jsou: systémy bez specializovaných hráčů a se specializovanými hráči. — Technika. Řešení herních situací ve v. je nesnadné proto, že hráč ovládá míč jen po nepatrný časový zlomek sekun dy Aby mohl uskutečnit taktický zá měr, musí dokonale zvládnout těch. herních činnosti, a to jak těch. lokomoce (tj. střeh, skok, pád), tak těch. míčo vou (podání, přihrávka, vybíráni míče, nahrávka, útočný úder, lob, drajv, smeč, blok). — Taktika. Úkolem je do pravit (zahájením hry podáním) nebo vrátit míč do pole soupeře (obrana) a poslat ho tak, aby ho soupeř pokud možno nezpracoval a nevrátil (útok). Vše musí být vyřešeno max. 3 zásahy míče některými ze 6 hráčů družstva, při čemž jeden hráč nesmí odbít míč 2 x za sebou. Tím pravidla znemožňují indi viduální pojetí hry a nutí k využíváni herních kombinací (nejčastěji přihráv ka, nahrávka a přehrávka, pokud možno útočným odbitím). Podle specializace funkcí hráčů se dnes používají herní sy stémy 5,1 a 4, 2, tj. s jedním nebo 2 na hrávači. Nezdaří-li se zblokovat podání, zajišťují jeho zpracování v poli 2 nebo 3, výjimečně 4 hráči. Podání jsou útočná, aby založení herní kombinace bylo pro soupeře co nejobtížnejší. V prvé obranné-útočné fázi je využíván vbíhající nahrávač, obvykle se však využívá nahrávače stabilního. Útoky jsou vesměs blo kovány, pokud možno útočně, přesahu jícím blokem, přednostně skupinovým. Systém se 3 nahrávači, nebo s každým středním u sítě ve funkci nahrávače, se dnes využívají jen v rekreaci nebo z vý cvikových důvodů. Varianty herních kombinaci, dané postavením hráčů ne bo jejich přemístěním nebo způsobem zpracováni míče, je možné zjednodušit na 2 zákl.: se stabilním nahrávačem
Hřiště a síť na volejbal: 1 půdorys hřiště — A zadní čára, B přední čára, C střední čára a síť, D zóna podáni, E stolec rozhodčího; 2 síť.
a s vbíhajícím nahrávačem. Herní kom binace s využitím 2 odbití jsou útok z přihrávky a útok z nahrávky z pole. Většina variant se hraje na -» sig n á l— Trénink. Dlouhodobý proces sport, tréninku v. vychází z čtyřletého cyklu soutěží FIV8, vrcholících při OH.—V. vyžaduje především dokonalé zvládnuti těch. stránky herních činností jednotlivců, a to jak od hráčů vrcholo vých, tak od začínajících. Dříve se při začátečnickém nácviku využívala drob ná hra — přehazovaná přes síť; míč se chytal a házel a k odbíjení se přistupo valo postupné. Dnes se celosvětově přešlo i v zákl. etapě nácviku dětí 8—12letých k minivolejbalu. Umožnil to lehčí míč 210—230 g, obvodu 64—67 cm, který dovoluje i dětem zvládnout správnou prstovou techniku pro nahrávky. Přihrávky se většinou „bagrují". Minivolejbal se hraje podle nár. pravidel při přiměřeně snížené síti a na zmenšeném hřišti podle počtu čle nů družstva (3,4 nebo 6).— Pravidla . V. hraji dvě 6členná družstva na hřišti 18 x 9 m. Hřiště je rozděleno na dvě pol. střední čarou (5 cm širokou). Nad ní je 1 m široká síť, jejíž horní okraj, opatře ný 5 cm širokou páskou, je ve výši 243 cm pro muže a 224 cm pro ženy. V obou polích jsou vyznačeny přední zóny. Mez. utkání rozhoduje hlavni roz hodčí s pomocí 4 rozhodčích na čarách, kteří mu signalizují špatné a dobré mí če. — Míč do hry uvádi-vpodáním (ser visem) pravý zadní hráč ze zóny podání. Míč musí udeřit jednou rukou a poslat ho přímo přes síť do pole soupeře. — Při zahájení *■ rozehry, tj v okamžiku úderu do míče podávajícím, musí hráči obou družstev zaujmout správná posta
Detail upevnění volejbalové sítě: 1 kůl, 2 anténka, 3 páska na síti umístěná nad postranní čárou
vení, tzn. stát ve svých polích. Hráči přední řady (dř. síťaři) musí být blíže k síti než hráči zadní řady. Leví i praví hráči musí být blíže ke svým postran ním řadám než střední hráč jejich řa dy. Po úderu podávajícího do míče se mohou libovolně přemísťovat podle takt. záměru družstva nebo podle své specializace. — Každé družstvo má prá vo na 3 odbití míče (blok v to nepočíta je), jimiž má zabránit dopadu míče do vlastního pole a poslat míč zpět do po le soupeře. Hráči, s výjimkou blokaře, se nesmějí dotknout míče 2 x po sobě. Míč zůstává ve hře, dokud se nedotkne země, stěny, stropu nebo jiného před mětu nebo do chyby některého z hráčů, odpískané rozhodčím. — Bod získá družstvo, které získá rozehru započatou vlastním podáním. Pokud je podání
304
volejbal nesprávné, nebo je-li rozehra získaná Výsledky mistrovství světa ve volejbalu soupeřem, získá soupeř právo zahájit Rok a místo konáni: 1949 Praha (jen další rozehru podáním. Před jeho pro muži), 1952 Moskva, 1956 Paříž, 1960 vedením musí hráči družstva postoupit Brazílie, 1962 Moskva, 1966 ČSSR (jen o 1 místo ve směru pohybu hodinových muži), 1967 Tokio (jen ženy), 1970 Bul ručiček. Podávající podává tak dlouho, harsko, 1974 Mexiko, 1978 Itálie (muži), dokud jeho družstvo neztratí právo po SSSR (ženy), 1982 Argentina (muži), Pe dávat. — Chyby ve hře se mohou dopu ru (ženy). stit zadní hráči, hrající v předním poli, Muži a to zasáhnou-li míč výše. než je horní 1949 SSSR 1 2. ČSR (Bouchal, J. Brož, K. Brož, okraj sítě, a pošlou ho přímo do pole Fučík, Krob. Matiašek, Mjkota, soupeře. Nemohou v předním poli smečovat a blokovat. Další chybou hráčů je Nogol, Paldus, Reicho, Růžička, nesprávné odbiti míče, tj. přidrženi, ho Rybáčekj Soukup, Schwarzkopf, zení, tažení nebo dvojdotek (odbiti dvě Szabo, Tesař, Votava) ma nesoučasnými údery). Bez míče se 1952 SSSR hráč může dopustit chyby, dotkne-li se 2. ČSR (J. Brož, K. Brož, Fučík, sítě, překroči li celou nohou do pole Jonáš, Kučera, Květ, Láznička, soupeře, překáží-li soupeři ve hře ap. Malý, Mikota, Musil, Perútka, Přesahování přes síť je dovoleno při Paldus, Tesař, Votava) blokování (pokud se nenaruší akce sou 1956 ČSR (J. Brož, K. Brož, Golián, peře), po smeči, provedeném nad vlast Láznička, Malý, Musil, Paldus, ním polem. Přesahování stranou od sítě Paulus, Purnoch, Schwarzkopf, a pod sítí je dovoleno hráči snažícímu Synovec, Tesař) se vybrat špatně přihraný míč. Vítězství 1960 SSSR v utkání získá družstvo, které vyhraje 3 2. ČSR (Golián, Humhal, Malý, sety (3:0, 3:1, 3:2); Set je získán při tS Musil, Paldus, Paulus, Stolařik, bodech, minim, s 2bodovým rozdílem Sašinka, Šmidl, Šorm, Toman, (15:0 až 15:13). Při stavu 14:14 se pokra čuje ve hře, až některé družstvo získá 1962 líIsR *0jl 2. ČSR (Golián, Humhal, Kop, 2bodový rozdíl (16:14, 21:19).— Soutě Kovařík, Křiž, Musil, Paulus, P. že. OH (od roku 1964), MS (od 1949, po Schenk, Stolařik, Šmidl, Šorm, řádáno 2. rok po OH), ME [od 1948), PS Toman) (Pohár světa, rok po OH), MK (mistrov ství konfederaci, pořádaná v 1. a 3. roce 1966 ČSSR (Golián, Grossi, Kop, Kou po OH). MK se podle kontinentálního delka, Labuda, Mozr. Musil, Pe rozděleni FIVB člení do 5 konfederací. rušič, Petlák, P Schenk, Šmolka, Na olymp. turnaj, s omezením počtu Šmidl) účastníků ve volejbalu na 10 družstev 1970 NDR mužů a 8 družstev žen, se kvalifikuje 4. ČSSR družstvo pořadetele, poslední vítěz OH, 1974 Polsko poslední vítězové MK (u žen bez Afri 5. ČSSR ky). U mužů ještě vítěz PS (nově). Pro 1978 SSSR zbylé 1 místo se pořádá kvalifikační ce5. ČSSR losvět. turnaj. U nás je nejvyšší soutěži 1982 SSSR I. celostátní liga, která jako M ČSSR má Ženy v soutěži mužů 10 a v soutěži žen 8 1952 SSSR 3. ČSR (Bochenková, Cigrová, družstev. Ta se utkávaji v prvé části soutěží každý s každým v dvojutkáních Čadilová, Černá, Dostálová, Ho a dvoukolové (hřiště vlastní a soupeře). lá, Kučerová, Lútočková, MataliDruhá část se hraje turnajově ve 3 sku ková, Robová, Svobodová, Svozilová, Štulcová, Valášková) pinách podle umístění z prvé části Celk. počet utkáni mužů je 46 v prvé 1956 SSSR a 42 v druhé skupině, u žen 37 v obou 3. ČSR (Holá, Kučerová, Lútočko skupinách Vítězové prvých skupin zís vá, Mataliková, Moravcová, Ne kávají titul mistra ČSSR. Poslední druž časová, Neugebauerová, Švozistva druhých skupin sestupuji do nár. lová, Šindelářová, Štaudová, lig, u mužů pak družstvo na předpo Štulcová) sledním místě sestupuje do kvalifikace 1960 SSSR spolu s mistry nár. lig a prvá 2 družstva 3. ČSR (Holubová, Křížová, Kyselková, Moravcová, Obadálko z těchto 3 se stanou účastníky příští ce vá, Svozilová, Šormová, Špelinolostátní ligy — Literatura: Stibitz, F.: vá, Šteflová, Ullmonová, Vráže Odbíjená Praha 1968. Rovný, M., Perútlová, Žižlovská) ka, J , Golián, B.: Volejbal. Bratislava 1969. Mlateček.L.: Tělesná příprava hrá 1962 Japonsko če odbíjené. Praha 1970. Buchtel, J „ 5. ČSSR Ejem, M.: Odbíjená. Praha 1975. 1974 Japonsko
1978 Kuba 1982 Čina Výsledky mistrovství Evropy ve volejba lu Muži Rok a místo konáni: 1948 Řím, 1950 So fia, 1951 Paříž, 1955 Bukurešť, 1958 Pra ha, 1963 Bukurešť, 1967 Istambul, 1971 Polsko, 1975 Bělehrad, 1977 Tampere, 1979 Paříž, 1981 Varna, 1983 Berlín 1948 ČSR (J. Brož, K. Brož, Češpiva, Fučík, Linke, Mikota, Paldus. Rei cho, Tesař, Votava) 1950 SSSR 2. ČSR (J. Brož, K. Brož, Fučik. Jonáš, Krob, Matíášek, Mikota, Nogol, Paldus, Raban, Tesař, Vo tava) 1951 SSSR 1955 ČSR (Brož K„ Humhal. Jonáš. Láznička, Malý, Musil, Paldus, Paulus, Purnoch, Schwarzkopf, Synovec, Tesař) 1958 ČSR [Golián, Humhal, Kernel, Láznička, Malý, Musil, Paldus, Paulus, Purnoch, Synovec, Tesař, Toman) 1963 Rumunsko 5. ČSSR 1967 SSSR 2. ČSSR (Golián, Grossi, Kop, Koudelka, Mózr, Musil, Petlák, Procházka, Schenk, Šmidl, Šmol ka, Svoboda) 1971 SSSR 2 ČSSR (Grossi, Koudelka, Nekola, Němec, Pavlík, Petlák, Pípa, Schenk, Stančo, Tomáš Vápen ka, Zajíček) 1975 SSSR 6. ČSSR 1977 SSSR 6. ČSSR 1979 SSSR 6. ČSSR 1981 SSSR 4. ČSSR 1983 SSSR 5. ČSSR Ženy Rok a místo konání: 1949 Praha, 1950 Sofia, 1951 Paříž, 1955 Bukurešť, 1958 Praha, 1963 Konstanca, 1967 Izmir, 1971 Polsko, 1975 Bělehrad, 1977 Turku, 1979 Cannes, 1981 Sofia, 1983 Cottbus 1949 SSSR 2. ČSR (Baťková, Bernovská, Ča dilová, Cigrová, Cvitinková, Do stálová, Hroudová, Krimlová, Marynčáková, Mirovická, Valáš ková, Zaplatilková) 1950 SSSR 3. ČSR (Baťková, Buriánová, Čer ná, Cigrová, Houdková, Krimlo vá, Kučerová, Mirovická, Vojnarová, Zaplatilková)
305
951 SSSR 955 ČSR (Holá, Křížová, Kučerová, Lútočková, Matalíková, Nečasová, Neugebauerová, Šindelářová, Štaudová. Štulcová. Technovská, Valááková) 958 SSSR 2. ČSR (Holubová, Křížová, Kyselková, Matalíková, Moravcová, Pa vlíková, Špelínová, Steflová, Svozilová, Uhrinová, Ulmonová, Vrýželová) 963 SSSR 6. ČSSR I967 SSSR 3. ČSSR (Bendeová, Bartlová, Hrádková, Mazurová, Poláková, Pražanová, Rehbergerová, Šašková, Senecká, široká, šteffková, Štruncová) 1971 SSSR 2. ČSSR (Baniová, Hálková, Jelín ková, Kodaiová, Malá, Mališová, Mifková, Moskalová, Senecká, Svobodová, Vinduiková, Vlasáko vá) 1975 SSSR 4. ČSSR 1977 SSSR 5. ČSSR 1979 SSSR 1981 Bulharsko 6. ČSSR 1983 NOR volejbal dvojic, slg. debl, hraje se v nejrúznějšich obménách na všech kontinentech, především jako rekreační sport. V ČSR se tzv. klasické debly hrá ly od 20. let. Prvé mistrovství mužů 1927, smíšených dvojic 1933 a žen 1935 Od 1956 se debly hraji pouze neoficiál ně a rekreačně. Hraje se na polovičním hřišti, tj. 9x4,5m , přes sif s horním okrajem 2,43 cm nad zemi (i pro smišené dvojice). Střední čára neexistuje Hráči mohou překračovat a vnikat jak koliv do pole soupeře s podmínkou, že tím nenarušují hru soupeře, mohou li bovolným způsobem přesahovat přes sif ve snaze zasáhnout míč, i když tím naruši akce soupeřů. Mohou používat - * tažených smečů. Hraje se na 2 vítěz né sety do 10 bodů, s dvoubodovým rozdílem skóre, tj. 10:8, 11:9 atd. volejbalová špetka, způsob drženi ru ky při úderech jednoruč vrchem i spo dem, jemuž se dává přednost v čs. vo lejbalové škole (v. t. smeč). Prsty jsou sevřené, palec bříškem posledního článku přiložen ze strany k druhému článku ukazováku. Mič je zasahován ce lou okrajovou částí spodku dlaně, vněj ší stranou palce a posledními břišky prstů.
vací práce v odborech ZRTV. Tvoří ho tělovýchovně sport, činnosti (rytmická gymnastika, cvičení a pobyt v přírodě, zdravotní TV) a sportovně rekreační činnosti (sport, příprava, individuálni a kolektivní sporty). Uplatňuje se v od borech ZRTV podle pohyb, vyspělosti cvičenců a jejich zájmů. Svým sportov ně rekreačním obsahem a soutěžními formami by měl propagačně a náboro vě působit na veřejnost a získávat ji pro organizované prováděni rekreačních sportů. IV. celostátní konference cvičitelů ZRTV zdůraznila využívání v.p.o. ZRTV (do 1981 uváděného jako výběro vý program) v odborech ZRTV jako pro středku modernizace obsahu jejich od borů a protiváhy tradičního společného pohyb, obsahu, který čerpá především z prostředků zákl. gymnastiky, volleyball miscellaneous [angl ], též mixed, volejbal smíšených družstev 3 mužů a 3 žen. Hraje se na čas 2 x 15 min s normální síti, přes kterou smějí smečovat pouze ženy, volley-tennis (angl.j, indická hra s vo lejbalovým míčem na tenisovém nebo jiném hřišti, jehož rozměry odpovídají doletu míče zasahovaného úderem jed né ruky. Individuálni hry se hraji teniso vým, kolektivní hry volejbalovým nebo nohejbalovým způsobem, Vollmar Harald, '1947, střelec NOR. Mistr světa ve střelbě z libovolné pisto le (50 m, 60 ran) 1970 a 1975 a člen ví tězného družstva ve stejné disciplíně z ME 1977. Vítěz ME 1976-77 ve střelbě ze vzduchové pistole (10 m, 40 ran) jednotlivců a 1978 ve stejné soutěži družstev. Držitel stříbrných medailí ve střelbě z libovolné pistole z OH 1976, 1980, MS 1970 (družstva), ME 1969 (jednotlivci i družstva), 1971 (jednotli vci), 1978 (jednotlivci) a bronzových z OH 1968, MS 1974 (jednotlivci). 1977 (jednotlivci) a MS 1974 (jednotlivci), 1977 (jednotlivci) a MS 1970 (vzduchová pistole jednotlivci). volná hra, disciplína -» kulečníkového sportu, při níž hráč může v jedné sérii (náběhu) sehrát na hraci ploše libovol ný počet -» karambolů. Sérii končí chy bou nebo dosažením předepsaného počtu karambolů. V rohových (zakáza ných) polích smi sehrát nejvýše dva karamboly po sobě, pak musi aspoň jed na z obou cizich kouli pole opustit, smí se však vrátit. O hráči, který zahájí hru, se rozhodne tzv. rozhodovacím strkem Hraje pak bilou kouli s tečkou ze znač ky 4 nebo 5, vyznačené na hraci ploše. Červená koule se stavi na značku 1 a bi la na značku 3. volná jízda, v krasobruslení závodní volitelný pohybový obsah ZRTV, disciplína jednotlivců a sport, dvojic; spolu se -v společným pohybovým ob skládá se z vyváženého počtu skoků, pi sahem ZRTV součást výchovné vzdělá ruet, kroků a spojovacich prvků s mini-
volný pád mem brusleni na obou nohou a v soula du s hudbou podle výběru závodníků. V. t. krasobruslení. volná sestava viz sestava, volni příprava viz psychologická pří prava volní vlastnosti viz morálně volni vlastnosti. Volnov Gennadij, "1939, sov. basketbalista. Reprezentoval 1959-69 a 1972. V mužstvu SSSR se stal olymp. vítězem 1972 a podílel se na získáni titulů mistrů světa 1967 a Evropy 1959, 1961, 1963, 1965, 1967 a 1969. Držitel stříbrné me daile z OH 1960, 1964 a bronzových z OH 1968 a MS 1963. volný čas, část mimopracovní doby, kterou jednotlivec využívá v souladu s celospol. zájmy podle svých potřeb a podle své hodnotové orientace k roz voji a reprodukci psych, a fyzických sil. V. č. se stal masovým spol. jevem, po stupně roste jeho rozsah, vyviji se ob sah a roste jeho dopad na život společ nosti. Struktura a nárůst množství v. č. jsou určovány společensko-ekonomickými podmínkami, jejich změny umož ňuji růst v.č. zkracováním prac. doby a změnami struktury mimoprac. doby (rozvoj služeb, mechanizace prací v do mácnosti ap ). V soc. společnosti je cí lem, kterému je podřízena tvorba pod mínek pro aktivity v.č., všestranně a harmonicky rozvinutý jedinec. Sna hou této společnosti je odstranit rozdí ly v množství a ve struktuře v. č. mezi fyzicky a duševně pracujícími, mezi obyvateli města a vesnice a o nárůst akt. forem jeho využiti Určitě množství v. č. je jednou ze zákl. podmínek pro vykonávání většiny forem TK, která je jednou z jeho nejvýzn. náplní, volný hod, v házené hod nařízený roz hodčím za nesportovní chování hráče, za chybný výhoz, za chyby při vhazová ní, při hodu z rohu, při volném a sedmimetrovém hodu, za úmyslné hraní míče přes postranní nebo brankovou čáru nebo do vlastního brankoviště, za chy by při hráni mičem, za chyby brankáře atd. V. h. se provádí bez zapískání roz hodčího z mista, na kterém se přestu pek stal, nebo z čáry v. h, dojde-li k přestupku mezi čárou brankoviště a čárou volného hodu. Hráči útočiciho družstva při v. h. nesmějí překročit čáru volného hodu. Při hodu z čáry v, h ne smějí překročit čáru volného hodu. Při hodu z čáry v. h. stavějí hráči bránícího družstva „zeď" [2-3 hráče) u čáry bran koviště, volný kop viz nepřimý volný kop. volný pád, přímočarý, rovnoměrně zrychlený pohyb hmotného tělěsa. Zrychlení se rovná tíhovému zrychlení g. V.p. je ovlivněn odporem vzduchu, který závisí na velikosti a tvaru tělesa
voltiž Vyskytuje se v mnoha sport, disciplí nách, např. v parašutismu, při skocích do vody z věže 10 m, kdy rychlost dopa du je asi 14,8 m.s*', a proto vnoření vy žaduje co nejmenší plochu, aby se za bránilo zranění. voltiž, voltižováni [fr.J, speciální gym. cviky na neosedlaném koni opatřeném pouze obřišníkem s madly. Cviky se provádějí na cválajicim koni, upouta ném na --► lonži, nebo na koni stojícím v klidu. vomitorium [lat ], schodišťová a chod bová soustava, umožňujici rychlé napl něni a vyprázdnění -»■ hlediště, v užšim významu jen vstupní otvory do hlediště. Pomocí v. se přístupy i odchody umístí v různých výškách a diváci se rozdělí do více proudu. K jednotlivým v. patří vždy určitá část --♦ hlediště, která tvoři uzavřenou sekci, což usnadňuje orien taci diváků i pořadatelů. Vondráček Vladimir, *1924, čs. ragbista, ZMS. Reprezentoval 1954-63 a se hrál 13 mezistátních utkání. V mužstvu AZKG Praha se podílel na ziskání titulu mistra republiky 1955. Jako trenér vedl nár. mužstvo 1968-72. Vzorný trenér. V ondřich Augustin, 1880-1958, čes. cy klista. Dosáhl řady úspěchů na domá cích i zahr. drahách. Vynikl jako propa gátor a organizátor cyklistiky. 1903 zalo žil cyklistický závod Praha-Mochov-Praha a 1920-46 vedl časopis Cyklista. Shromáždil vzácnou sbírku histor. velo cipédů, která se stala základem expozi ce Národního těch. muzea. V ondřich Václav, 1874-1943, čs. moto cyklový a automobilový závodník. 1905 zvítězil v Dourdanu ve Francii v nejvýz namnějším silničním závodě světa, v Coupé Internationale des Motocyciettes na motocyklu Laurin a Klement. Ví těz četných mez. závodů do vrchu. 1911 s úspěchem absolvoval na voze L a K automobilovou soutěž PetrohradMoskva-Sevastopol. Vorel Miroslav, *1913, čes. tělových, funkcionář a stavební inženýr. 1962 za ložil komisi výstavby ČSTV, 1966 pro jektovou organizaci Sportprojekt, je jímž byl 1966-78 ředitelem. Předseda těch. rady ÚV ČSTV. Zpracoval zákl. ur banistické směrnice a systémy pro tělo vých. zařízení v rámci výstavby měst i zákl. objemové a kvantitativni ukazate le pro tělových, zařízení. Čs. zástupce v - * Mezinárodni pracovní skupině pro sport a rekreační zařízení (IAKS), 1969-83 stálý člen pracovní skupiny mí stopředsedu tělových, organizaci států RVHP. Nositel veř. uznáni Za zásluhy o rozvoj čs. těl. výchovy I. stupně a Me daile J. F. Chaloupeckého. Vorobjov Arkadij, "1924, sov. vzpěrač. Olymp, vítěz v kat. do 90 kg 1956 a 1960. Mistr světa 1953 (do 82,6 kg), 1954-55,
306 1957-58 (do 90 kg). Držitel stříbrných medailí z MS 1950 (82,5 kg), MS a ME 1969 (do 90 kg) a bronzových z OH 1952 (82,5 kg), MS a ME 1961 (do 90 kg). Po skončení závodní činnosti působil jako trenér sov. reprezentantů.
A rk a d ij V o ro b jo v
čtyřhře 1937, 1938 a ve smíšené čtyhře 1937. Členka družstva, které zvitézilo na MS 1936,1938. Držitelka stříbrných me dailí z MS 1936 (čtyřhra), 1938 (smíšená čtyřhra), 1939 (soutěž družstev) a bron zových z MS 1937 (družstva), 1938 (dvouhra), 1939 (čtyřhra) a 1947 (druž stva). Úspěšná hráčka odbíjené (10 titu lů mistryň republiky) i tenisu a krasobruslařka. vratiplachta, hlavni plachta plachet nice. V. t. oplachtění. vratiráhno, slg. gafle, kulatina nesouci u ráhnového oplachtění horní lem ráh nové -»■ vratiplachty. Ke stěžni je upou táno středem. V. t. oplachtění, plachet nice. Vráželově-štaudová Svatava, *1932, čs. volejbalistka, ZMS. Členka vítězné ho družstva na ME 1955. Držitelka stří brné medaile z ME 1958 a z MS I960 Účastnice MS 1956 (4. misto).
Voronin Michail, *1945, sov. gymnasta. Olymp, vítěz 1968 v přeskoku a na hraz dě, mistr světa ve víceboji jednotlivců a ve cvičeni na kruzích 1966. Mistr Evro py 1967 (víceboj, bradla, kůň našiř, 1.-2. na kruzích), 1969 (víceboj, kruhy, bra dla) a 1971 (kruhy). Držitel 15 stříbrných medailí: OH 1968 (víceboj družstev i jednotlivců, kruhy, bradla), 1972 (druž stva, kruhy), MS 1966 (družstva, bradla, kůň našiř), MS 1970 (družstva, bradla), ME 1967 (hrazda), 1969 (přeskok) a 1971 (víceboj, hrazda) a bronzových z OH 1968 (kůň našiř), MS 1970 (kruhy), ME 1969 a 1971 (kůň našiř). Svatava Vráželová-Staudová Voskobojnikov Dimitríj, *1941, sov, volejbalista. Člen družstva, které zvítě zilo na OH 1964 a na MS 1962. Držitel Vrba František, 1913-1978, čs. veslař, bronzových medailí z MS 1966 a ME MS. Dlouholetý reprezentant, držitel 1963. stříbrné medaile z ME 1949 (skif) a tři bronzových medailí z ME 1932 (osma), 1933 (čtyřka s kormidelníkem) a 1947 (dvojskif). Vrdlovec Jih, "1956, čs. kanoista, MS. Mistr Evropy 1983 v závodě kánoí jednotlivců na 10 000 m. Držitel stříbrné medaile ve stejné disciplíně z ME 1982 a bronzových z MS 1981 (C 1 1 000 m, C 2 10 000 m, spolu s -• soutěžní řád sport svazu. zapisovatel, těch. pracovník, který od povídá za administrativu spojenou se za bezpečením a provedením sport, soutě že. V kolektivních spor. hrách, např. v basketbalu, ledním hokeji, volejbalu, vyplňuje - ► zápis o utkání a spolupra cuje s rozhodčím utkání v rozsahu, kte rý stanoví pravidla sportů. Úkoly z. v in dividuálních sport, odvětvích: a) v atl. shromažďovat těch. výsledky z jednotli vých disciplín a odevzdat je hlasateli, doručovat oficiální výsledky spolu se zápisy řediteli závodů; b) v cyklistice vyhotovit zápis o závodě; c) v kulturistice prezentovat závodníky a funkcioná ře, zapisovat míry a hmotnost závodní ků, vydávat jím startovní čísla ap.; d) ve stolnim tenisu připravovat rozlosování, zápisy pro rozhodčí, zaznamenávat vý sledky utkání do -» herního plánu aj. Ve sport, odvětvích, kde nebyla ústave-
347
na funkce z., ji vykonává zpravidla se kretář či jednatel závodu nebo rozhod čí. Zapletal Lubomír, *1951, Ěs. veslař, ZMS. Držitel stříbrné medaile z MS 1979 (čtyřka bez kormidelníka), ME 1971 (dvojka bez kormidelníka) a 1973 (osma) a bronzové medaile z MS 1977 (čtyřka bez kormidelníka). Účastník OH 1972 (4. místo dvojka bez kormidelní ka), 1976 (6. místo osma) a 1980 (4 mís to čtyřka bez kormidelníka), MS 1974 (5, místo dvojka bez kormidelníka), 1975 (4. místo osma), 1981 (4. místo čtyřka bez kormidelníka) a 1983 (5. mís to čtyřka bez kormidelnika). zápočtová cesta, ZC, tur. cesta péši, některým přesunovým prostředkem ne bo kombinovaná, která splňuje kritéria pro její uznáni jako podkladu pro uděle ní některé výkonnostní třídy (viz Jed notná sportovní a turistická klasifika ce). Zápotocký Antonín, 1884-1957, čs. po litik a státník, činitel čs. rev. děl. hnutí, 1953-57 prezident ČSR. 1919 jeden ze zakl. marx. levice v soc. dem. straně, od 1924 nepřetržitě člen ÚV KSČ, 1922-25 ústřední tajemník KSČ, 1925-38 člen po litbyra ÚV KSČ a poslanec NS, 1929-39 gen. tajemník Rudých odborů, 1940-45 vězněn v Sachsenhausenu-Oranienburgu, 1945-50 předseda ÚRO, 1945-53 po slanec NS, 1945-54 člen předsednictva, od 1954 politbyra ÚV KSČ, 1948 náměs tek předsedy vlády, 1948-53 předseda vlády. Podporoval proletářské tělových, a sport, hnutí, na Kladensko aktiv ně pracoval v děl. tělovýchově, 1922 se za ÚV KSČ rozloučil s J. F. Chaloupeckým, jako delegát ÚV KSČ se na fede rální konferenci FDTJ podílel na zajisté ní správné linie FDTJ v otázce charakte ru masové organizace, v otázce tzv. avantgardismu FDTJ vůči KSČ a v otáz ce poměru k organizacím. Pracoval v ústř. spartakiádním výboru Mez sparlakiády RSI v Berlíně 1931, 1934 prote stoval ve sněmovně proti provokacím čs. policie vůči sov. sportovcům při je jích zájezdu do Košic, 1954 dal podnět k obnovení tradice masových tělových vystoupeni, spartakiád, 1957 vedoucí delegace ÚV KSČ a vlády na ustavují cím sjezdu ČSTV. zapracováni, období, které začíná po čátkem pohyb, činnosti a končí plným výkonem organismu, tedy optimálním sladěním všech funkcí organismu na základě zásahu -» neurohumorálních regulací. U činností max intenzity (např. sprint) nastává sladěni funkcí bě hem několika sekund, u cyklických po hybů submax. až stř. intenzity v průbě hu 1-3 min, při pracovních činnostech mírné intenzity za 1-2 h. zápřež, způsob zapřažení koni pro růz
zasloužilý pracovník v télesné výchově né použiti (z lehká, střední a těžká). Podle druhů a účelů rozeznáváme z. an glickou, ruskou, americkou, uherskou aj. záraz viz protiútok v šermu, Zaremba Ota, ‘ 1957, čs. vzpěrač, ZMS Olymp, vítěz v kat. do 100 kg 1980 (v klasifikaci MS 1. místo v trhu, 2. místo v nadhozu). Účastník MS 1979 (4 - dvojboj, 2.- trh), 1981, ME 1978, 1979 (7 dvojboj) a 1984 (4. dvojboj, 3. trh), v soutěži do 110 kg.
Ota Zaremba
Zárybnická Zdena, "1941, čs. parašutistka. V reprezentaci od 1961. Vytvořila několik svět. a čs. rekordů. Účastnice MS 1962 (2. v komplexu figur), 1964, 1966, 1970. Mistryně ČSSR 1972. 1972 jako první z čs. parašutistek dovršila 2 000 seskoků. Držitelka paraodznaku FAI se 3 diamanty, vyznamenání Za sta tečnost. Zasada Sobíeslaw, ‘ 1930, pol. automo bilový závodník. Mistr Evropy v rallye 1966 (Steyer-Puch), 1967 (Porsche) a 1971 (BMW).
Sobíeslaw Zasada
zásady výchovy, principy týkající se obsahu, zaměření, organizace a metod výchovy. V TVS rozlišujeme tři skupiny zásad: a) z. v. vyjadřující spol. a polit, zaměřeni mravní výchovy (zásady kom. cilevědomosti, zásada spojeni výchovy se životem, zásada spolupráce s výcho vou ve škole a v rodině); zásady organi zace vých. procesu (zásada vých. v ko lektivu, zásada jednoty sport, tréninku, cvičení a vých., zásada vedoucí úlohy trenéra, cvičitele); c) zásady určující
požadavky na metody vých. práce (zá sada aktivity, zásada jednoty požadav ků a vých. působení, zásada využíváni kladných rysů osobnosti cvičence, sportovce, zásada úcty k jedinci a ná ročnosti požadavků), zásah, v šermu správně vedený bod (ve fleretu a kordu) nebo sek (v šavli). Ve fleretu a šavli jsou platné na - ► plat ný povrch, v kordu na celé tělo. Po zá sahu na neplatný povrch se boj zasta vuje a všechny další event, zásahy obou šermířů jsou zrušeny, záskok, 1. ve skocích na trampolínách mimovolná záměna skoku, objevuje se převážně v sestavách s velkou obtížno stí; 2. v šermu rychlý pohyb nohou vzad ve střehu ke zvětšení rozestupu. Z. začí ná přední noha, dopad oběma nohama do střehu je současný, zasloužilý cvičitel, čestný titul v těl vých., který uděluje ÚV ČSTV cvičitelům s kvalifikací nejméně II. třídy za při bližně patnáctiletou úspěšnou cvičitelskou činnost, jestliže jejich dosavadní práce byla již oceněněna udělenim če stného titulu vzorný cvičitel. Mohou jej obdržet cvičitelé, kteři přispívají k vý chově dalších cvičitelů, publikují své zkušenosti a podíleji se v odpovědných funkcích na organizování význ. tělo vých. akci. zasloužilý mistr sportu, čestný titul, který uděluje ÚV ČSTV a ÚV Svazarmu vynikajícím sportovcům, kteři dosáhli mimořádných sport, úspěchů, proslavili jméno ěs. těl. vých. a jsou pro své cha rakterové a morálně polit, vlastnosti vzorem pro ostatní, zejm. mládež. Udě luje se sportovcům zpravidla starším 18 let, kteři zvítězili v soutěži jednotlivců na OH nebo dosáhli mimořádných sport, úspěchů ve vrcholných soutěžích a svými výkony proslavili jméno ČSSR, a dále sportovcům, jejichž úspěšná čin nost byla již dříve oceněna udělením čestného titulu mistr sportu a kteří spl nili sport. těch. podmíny - ► Jednotné sportovní a turistické klasifikace ČSTV a Jednotné branné sportovni klasifi kace Svazarmu. zasloužilý mistr turistiky, čestný ti tul, který uděluje ÚV ČSTV vynikajícím turistům, kteři se dlouholetou činnosti v tur. zasloužili o její rozvoj, dosáhli mi mořádné úrovně v jejím prováděni a jsou pro své charakterové a morálně polit, vlastnosti, vztah k našemu soc. zřízení a internacionálni postoje vzorem pro ostatní, zejm mládež. Uděluje se turistům, jejichž úspěšná činnost byla již oceněna udělením čestného titulu mistr turistiky a kteři splnili podmínky -v Jednotné sportovni a turistické kla sifikace ČSTV. zasloužilý pracovník v tělesné vý chově a sportu, nejvyšší čestný titul
zasloužilý rozhodčí v těl. vých., který uděluje prezident ČSSR na návrh vlády zasloužilým tělo vých. funkcionářům za přibližně třiceti letou obětavou činnost v tělových hnu ti, jestliže jejich dosavadní práce byla již oceněna udělením ->■ Medaile J. F. Chaloupeckého nebo - * Medaile dr. Miroslava Tyrše. Mohou jej obdržet funkcionáři, kteří mimořádně přispěli k rozvoji a úspěchům čs. tělesné výcho vy. zasloužilý rozhodčí, čestný titul v těl vých., který uděluje ÚV ČSTV rozhod čím s mez. kvalifikací nebo nejméně I. třídy za přibližně dvacetileté vykonává ní funkce rozhodčího, jestliže jejich do savadní práce byla již oceněna uděle ním čestného titulu vzorný rozhodčí Mohou jej obdržet rozhodčí, kteří se podílejí na výchově dalších rozhodčích a publikují své zkušenosti v odborném tisku. zasloužilý trenér, čestný titul v těl. vý chově, který uděluje ÚV ČSTV trenérům s kvalifikací nejméně II. třídy za přibliž ně patnáctiletou mimořádně úspěšnou trenérskou činnost, jestliže jejich dosa vadní práce byla již oceněna udělením čestného titulu vzorný trenér. Mohou jej obdržet trenéři, kteří připravili jednotlivce nebo kolektivy k získání vy nikajících úspěchů na OH, MS, ME a v jiných soutěžích svět. a evr. vý známu nebo se podílejí na výchově dal ších trenérů, publikují své zkušenosti či dosáhli mimořádných výsledků v trenérské práci s mládeži, zatahováni pádla, v kanoistice chybný průběh oporné fáze záběru; záběr se protahuje daleko za klečící nohu kanoi sty, nebo za trup kajakáře. Za tělovýchovnou a brannou čin nost, medaile udělovaná od 1973 jednotlivcům, kolektivům a organiza cím, členům i nečlenům SSM za dlou hodobě dosahované dobré výsledky v rozvoji TVS a branné vých. mezi mlá deží, za vynikající sport, výkony a vzor nou reprezentaci ČSSR. Medaili udělu je sekretariát ČÚV, SÚV, ÚV SSM na návrhy KV SSM a - ► komisí tělesné a branné výchovy. Dokladem o udělení medaile pro jednotlivce je průkaz, pro kolektivy a organizace grafický list. zátěž viz stres zátěžní opasek viz potápěčský opa sek. zátěžové vyšetření, sledováni reakce organismu na zvýšené nároky při zátěži. Nejčastěji se sleduje reakce na zátěž fyzickou, svalovou práci. K laborator nímu z. v. se uživá několika modelových forem svalové práce: a) bicyklová ergometrie (viz ergometr) - šlapáním nebo otáčenim rumpálu proti nastavenému odporu (mech., elektromag.) vzniká zá těž; udává se ve W. Výhodou je,
348 že jde o prostý pohyb, úkon splnitelný většinou lidi, a že při něm lze aplikovat různé vyšetřovací techniky (EKG, měření krevního tlaku, odběru vzorků krve aj.) Nevýhodou je, že do práce jsou zapoje ny jen menší svalové skupiny dolních končetin, což u netrénových může vést k rychlé únavě a předčasnému ukonče ní testu; b) běhátko - velikost zátěže je dána ryclosti běžicího pásu a jeho sklo nem. Tato metoda je náročnější na obratnost a vyšetřovací možnosti jsou omezenější oproti bicyklu pro velkou pohyblivost těla. Přednosti je, že do práce je zapojena velká část svalstva, což znamená vysokou stimulaci různých těl. funkci, např. dýchání, oběhu, výmě ny látkové aj. Běhátko i bicyklový ergo metr představuje model dynamické svalové práce (viz práce dynamická); c) silový stisk s výdrži je testem - * práce statické (např. stisk ruky). Měří se okamžitá max. síla nebo trváni silo vé výdrže. — Z. v. se u zdravých posu zuje obecná těl. zdatnost, za jejiž glo bální ukazatel se považuje max, příjem kyslíku (VOi max). Vyšetřeni začíná lOminutovým předehřátím při zátěži nižší až stř. intenzity. Po přípravě se zá těž postupně zvyšuje do maxima snesi telnosti, přičemž se sleduje srdeční frekvence a jímá vydechovaný vzduch pro určení spotřeby kyslíku (viz spiroergometrie). Při posuzování sport, připra venosti se sledují i další hodnoty, např. kyselina mléčná v krvi, a po skončení zátěže se může měřit tzv. ->• kyslíkový dluh. U osob zdravotně ohrožených, re konvalescentů, chronicky nemocných aj. se provádí z. v. pro zjištěni funkčních rezerv různých systémů organismu ne bo jako pomocná diagnostická metoda (viz funkční diagnostika). Nejčastější požadavky na z. v. jsou dnes z oblasti oběhových poruch, kde slouží jednak jako pomocná diagnostická metoda, jednak k posouzení vhodnosti těl ná mahy a tréninku u postižených osob ne bo ke sledování funkčních změn v prů běhu choroby a léčeni, zatížení, v TVS soubor podnětů výraz nější intenzity, doby trvání a frekvence, působící na lidský organismus (tzv. z. vnější) a odpovídající soubor reakci vy volaných těmito podněty (z. vnitřní). V TV je z. realizováno převážně pro střednictvím těl. cvičení. Opakovaně aplikované z. vede k řadě morfologiekých, fyziol. a psychol. změn, jež se souhrnně projevují v růstu trénovanosti, výkonnosti i zdatnosti. Z. jako podnět lze obvykle kvantifikovat (fyzikálními jednotkami, mot. výkonem, intenzitou a frekvencí prováděných ap.), a tak ne přímo usuzovat na míru vnitřního z. or ganismu. Funkční zátěžová vyšetřeni doplněná biochemickou diagnostikou
umožňují kvantifikovat i míru vnitřního z., která se obvykle vyjadřuje v % maxi ma, v násobcích klidových (výchozích) hodnot, v násobcích bazálního metabo lismu ap. — Z. se vyjadřuje (např pro potřeby plánování, evidence, vyhodno cování tréninku) pomoci jeho objemu, intenzity a obsahu. Objemem se rozumi množství tréninkové či závodní činnosti (např. počet tréninkových jednotek ho din, km, opakování, startů či utkání). In tenzita se obvykle definuje jako množ ství činností na jednotku času, v pod statě jde o stupeň úsilí v dané činnosti (hodnotí se např. podle rychlosti pohy bu, tepové frekvence, velikosti odporu). Obsah z. se vztahuje ke konkrétně zvo lené činnosti, většinou se posuzuje vzhledem k pohyb, obsahu trénované specializace (specifická nebo nespeci fická činnost). — Podle stupně aktivizace energetických systémů a míry speci fičnosti pohyb, obsahu může být z. za měřeno k rozvoji pohyb, schopností, pohyb, dovednosti, event, psych, strá nek výkonnosti diferencovaně i kom plexně. Zatková-Brunová Viera, *1950, čs. házenkářka, ZMS. Účastnice MS 1973 (6.) a 1978 (4. místo). Nejlepší házenkář ka roku 1971 a 1973. Zátopek Emil, "1922, čs. atlet, vytrva lec, ZMS. Jedna z nejvýzn. osobností čs. i svět. atletiky všech dob. Čtyřnásobný olymp. vítěz 1948 na 10 000 m (29:59,6) a 1952 na 5 000 m (14:06,6), 10 000 m (29:17,0) a v maratónu (2:26:07,0). Troj násobný mistr Evropy 1950 na 5 000 m (14:00,0) a 10 000 m (29:12,0) a 1954 na
Emil Zátopek
10 000 m (28:58,0), Držitel stříbrné me daile z OH 1948 v běhu na 5 000 m (14:17,8) a bronzové z ME 1954 na 5 000 m (14:10,2). Na OH 1956 obsadil 6. mís to v maratónu (2:29:34,0) a na ME 1946 5. místo v běhu na 5 000 m (14:10,2). Dr žitel 51 čs. a 18 SR: na 5 000 m 1954 (13:57,2) na 10 000 m 1949 (29:28,2 a 29:21,2), 1950 (29:02,6), 1953 (29:01,6) a 1954 (28:54,2), na 20 000 m na dráze 1951 (1:01:16,0 a 59:51,8), na 25 000 m
závod branné všestrannosti
349
ia dráze 1952 (1:19:11,8) a 1955 1:16:36,4), na 30 000 m na dráze 1952 1:35:23,8), v hodinovce 1951 (19 558 m ) 20 052 m), na 6 mil 1953 (28:08,4) i 1954 (27:59,2), na 10 mil 1951 (48:12,0) i na 15 mil 1952 (1:16:26,4) a 1955 1:14:01,0). 1947—57 reprezentoval ve 30 mezistátních utkáních v bězich na 5 000 a 10 000 m; 37 x zvítězil, 7 x byl druhý, jednou třetí. Jako jediný atlet na světě získal na jediných OH (1952) 3 zla té medaile ve vytrvaleckých běžeckých disciplinách (5 000 m, 10 000 m a mara tón). Propagátor tvrdé tréninkové pří pravy a intervalové metody. Svou kon cepci systematicky zvyšovaných trénin kových dávek zahájil nové období ve vývoji tréninkových metod. Nositel Řá du práce. Zátopková-lngrová Dana, "1922, čs. atletka, oštěpařka, ZMS. Olymp, vítěz ka 1952 (50,47 m), druhá na OH 1960 [53,78), čtvrtá na OH 1956 (49,83 m), sedmá na OH 1948 (39,64 m). Mistryně Evropy 1954 (52,91 m) a 1958 (56,02 m), pátá na ME 1950 (41,34 m). Vytvořila SR 1958 (55,73 m) a dvakrát ER 1958 (56,02 a 56,67 m). Třináctinásobná mistryně ČSSR. Sedmnáckrát překonala čs. re kord: 1948 (38,07,40,06,40,52 a 40,65 m) 1949 (44,02, 45,27 a 46,32 m), 1950 [48,43), 1951 (49,90), 1952 (50,47), 1953 52,02), 1954 (53,26), 1955 (55,24), 1958 55,73, 56,02 a 56,67 m).
Dana Zátopková-lngrová
raujímáni útočného postavení, v há:ené útočná herní činnost jednotlivce, ejímž cílem je včas se dostat do výtodného postavení nebo do postaveni, steré je útočníkovi stanoveno hráčskou unkcí v systému hry nebo družstva. Rychlý a plynulý přechod všech útočníců z obranného do útočného postavení :vyšuje účinnost útoku a pravděpodobtost úspěchu. 'ávadka (Závaďka, Zaváďavá, Na řád ky, Šupavá), slavnostni a obřadní tanec todový na Moravě. Nápěvy jsou ve 3/« aktu, máji volné tempo a stylové se přibližují mor. zlidovělým a lid. menueům. Začínají jej tančit stárkové se stár kami (stárek — vedoucí chasy). Po krát
kém vytančení zavádějí stárky taneční kům; pak zavedou do tance všechny ta nečnice. Děvčata však musí za tanec zaplatit a tím přispět chlapcům na ho dovní zábavu. Záveská Zuzana, ‘ I960, čs. moderní gymnastka, MS. Vybojovala stříbrnou medaili za cvičení se švihadlem na MS 1977 (7. místo v celkové klasifikaci, 8. — obruč) a bronzovou ve stejné disciplíně na MS 1979 (9 —11. ve víceboji). Úča stnice ME 1980 (5. - obruč; 5.-6.- šviha dlo). závěs, v kanoistice záběr, kterým se natáči kajak nebo kánoe na stranu po nořeného pádla; na rozdíl od - * vylehnuti na pádlo je brzdicí složka záběru menši; vylehnutím na pádlo se loď jen řídi a stabilizuje. Z. zvyšuje stabilitu lodi např. na rozhraní proudů, závěsné létáni, létání na -> závěsném kluzáku. Vzlet se uskutečňuje rozbě hem ze svahu, přistává se na nohy. — Pilot má oblečen -*• závěsný postroj, vi si volné pod závěsným kluzákem, pohy bem hrazdy řídí rychlost a směr letu. Předpokladem létání je těl. zdatnost, zákl. znalost meteorologie, aerodyna miky a let. předpisů. — Histore. První úspěšné lety na závěsném kluzáku uskutečnil koncem 19. stol. Němec Otto Ulienthal. Málo výkonné a špatně řidi telné kluzáky byly rychle překonány motorovými letadly a větroni. Kolem 1930 se na nich již nelátalo. Nová epo cha z. I. nastala koncem 60. let. Vodní lyžař Australan Bill Moyes létal na Rogallově křídle (Rogallo F. M ), vlečeném motorovým člunem. Po vytažení do vý šky se od člunu odpoutal a létal volně. V USA R. Miller, B Bennett a další vzlé tali na tomto křídle rozběhem ze svahu. Vznikla konstrukce závěsného kluzáku označovaná jako standardní typ. Od 1972 se začíná létat v Evropě, 1975 bylo z. I. uznáno - ► Mezinárodní leteckou fe derací (FAI) za novou disciplínu spor tovního létání. — U nás od 1980 organi zuje z. I. Svazarm. První MS se konalo 1976, první M ČSSR 1982. Současné světové rekordy: trváni letu 29:30 h, v přeletu 250 km. — Technika. Začáteč ník zpočátku běhá z kluzákem pod do hledem instruktora z mírného svahu proti větru, nejprve nepřipoután. Jakmi le si osvojí způsob řizení hrazdou a po zná reakce kluzáku, pokusí se o vzlet prudkým krátkým rozběhem se správ ným úhlem náběhu křídla. Před přistá ním zvýší rychlost přitažením hrazdy, těsné nad zemí mirným odtlačovánim hrazdy zmírňuje rychlost a přistává doběhem Po krátkých přímých letech se nacvičují mírné zatáčky, zatáčí se vysu nutím hrazdy do strany, později se létá z vyššího svahu se zatáčkami o 180° a nakonec s obratem o 360 ° . Delších
letů dosahují piloti létáním ve stoupavých proudech na návětrných stranách svahů a v termice stejně jako bezmoto rová letadla. — Soutěží se v podobných disciplínách jako v bezmotorovém létá ní: v době letu, převýšení, délce přele tu, cílovém přeletu, přeletu s návratem; hodnotí se rovněž přesnost přistáni. Vý stroj a výzbroj: ochranná přilba, rukavi ce, vhodný oděv a obuv, povinný je i - > záchranný padák. závěsný kluzák, hovor, rogalo, nejjed nodušší letadlo o max. hmotnosti 40 kg, vzlet se uskutečňuje rozběhem, přistání dopadem na nohy. — Standardní typ z. k. vznikl z Rogallova křídla, které má tvar deltoidu (odtud hovor, deltaplán). Konstrukci tvoří dvě náběžné trubky, kýl a příčník. V místě, kde se kříži příč ník s kýlem, je připevněn stožár a hraz da. Konce stožáru příčníku a kýlu jsou spojeny ocelovými lany. Křídlo tvoři plachta navlečená na náběžné trubky a kýl. Hmotnost 15 až 20 kg, plocha kří dla 17 až 22 m2, klouzavost 4 min, klesá ní 2,5 m/s. — Současné výkonné z. k. jsou štíhlejší a mají větší rozpětí, hmot nost 25 až 35 kg, klouzavost 11 min, kle sáni 0,9 m/s, rychlost letu 25 až 80 km/ h. Většinou jsou konstruovány jako standardní typ, výjimečně jsou ze dřeva nebo z laminátu. závěsný postroj, součást výstroje pi lota závěsného kluzáku, popruhy, silo nová lana a kování o vysoké pevnosti, podobá se parašutistickému postroji; ke kluzáku je z. p. připojen horolezec kou karabinou. Jednotlivé typy z. p. umožňují let v stoje, vsedě nebo vleže, závětrnost viz lateral, závětrná plachetnice viz návětří. závod, specifická organizační forma sport, soutěží v jednorázovém uspořá dáni, kterou vymezují podmínky — pra videl sportů a -> soutěžního řádu. Umožňuje hromadné soutěženi více zá vodníků (družstev). Z. se vypisuji v indi viduálních sport, odvětvích, závod branné všestrannosti, závod pro 6členná družstva složená ze žáků a učňů škol II. cyklu. Chlapci soutěži na trati dlouhé 5—6 km, dívky na trati 3—4 km, a to v běhu a v plnění branných dis ciplín na stanovištích: 1. branně polit, tematika (odpovědi na otázky); 2. střel ba z malorážky vleže bez opory na vzdálenost 50 m; 3. protichemická pří prava a hod granátem na cil ve tvaru obdélníku 2 x 6 m ve vzdálenosti 25 m (chlapci), 15 m (dívky); před hodem granátem se překonává s nasazenými maskami „zamořené" území 200—250 m; 4. střelba ze vzduchovky v omezené době, vleže bez opory na 6 sklopných figurek ve vzdálenosti 10 m. Časový li mit 150 s; 5. hod granátem na dálku (pouze chlapci) s rozběhem, se zbrani
350
závod do vrchu 6. zdravotnická pomoc na resuscitační loutce, ručkování na vodorovném laně o délce 8 m (chlapci) a 4 m (dívky) . 7. překonání dřevěné bariéry 200 cm (chlapci) a 160 cm (dívky) se zbraní a s maskou; 8. překonání příkopu po za věšeném laně (délka v kyvu 6m); 9. test z pravidel silničního provozu; 10. běh podle azimutu na trati dlouhé max. 500 m, max 5 postupných úseků. Trať určena azimuty a vzdálenostmi. Druž stvo označí předpokládaný cil. Odchyl ka od skutečného cíle se trestá trestný mi minutami; 11. topografická orienta ce: a) orientační bod v terénu určit na mapě, b) určit nadmoř. výšku orient bodu na mapě. — Za nesplněni limitu nebo špatné odpovědi se připočítávají trestné minuty. — Organizačně zajišťují jednotlivá kola i celostátní finále škol ské složky. závod do vrchu, 1. disciplína silniční cyklistiky; krátké závody měří od 500 m do 3 km, dlouhé od 3 do 20 km. Při krát kých závodech se někdy jezdí kvalifi kační rozjížtfky ve vylosovaných skupi nách a nejlepší jezdci bojuji pak ve fi nále. Největších úspěchů dosahuji spe cialisté — „vrchaři", tj. jezdci, kteři jsou schopni v dlouhém stoupání podávat max. výkony. Nejznámějši závody do vrchu byly: Barrandov, Hřebenka, Zbraslav-Jíloviště, Pústevny; 2. motoristická sport, disciplína spočívajici v projeti trati 2—10 km se značným výškovým rozdílem. Automobily i motocykly star tují v pravidelných čas. intervalech, s motorem v chodu. Závod obvykle se stává ze dvou jízd, dosažené časy se sčitaji. Vítězí jezdec s celkově nejnižším časem. V. t. motoristický sport, motocy klový sport. závod dvojic, v cyklistice viz bodovací závod. závod hlídek, 1. v pěším tur-branném závodě a v tur. orientačních závodech na kole soutěž dvoučlenných hlídek, v tur.-branném závodě v žákovské kat. tříčlenných. Hlídky mají za úkol absol vovat v nejkratším čase stanovenou trať se všemi předepsanými kontrolami, v tur.-branném závodě navíc plnit na kontrolách předepsané tur. disciplíny. Závody vypisují orgány svazu tur. ČSTV od úrovně okresní až po celostátní'; 2. v jizdě na lodi jedna z disciplín závodní ho programu v kanoistice na divokých vodách, která je vypisována v mistrov ských soutěžích ve vodním slalomu a sjezdu. Muži a dorostenci jezdí z. h. na 3 x Kl, 3 x Cl, 3 x C2, ženy a doro stenky 3 x K1; 3. v jízdě na lyžích závod desetičlenných hlídek mužů na 70 km a pětičlenných hlídek žen na 25 km Po hřebenech Krkonoš, pořádaný od 1955 pro muže a od 1964 i pro ženy. Jedna z nejvýzn. akcí masového charakteru.
V minulosti se organizovaly také lyžař ské hlídkové závody branného charak teru, kde byla zařazena také střelba Nejznámější závod čtyřlenných voj. hlí dek byl zařazen ukázkově i do progra mu ZOH 1924, 1928, 1935 a 1948. Dnes tento závod nahradil - ► biatlon. Ve tři cátých letech se u nás pořádal také branný lyžařský závod tříčlenných hlí dek, po 1948 zimní závod branné zdat nosti a od 1952 -*■ Sokolovský závod branné zdatnosti. Závod miru, ZM, největší cyklistický etapový závod amatérů na světě Zal. 1948 z iniciativy čs. cyklistů a pod zášti tou deníků Rudé Právo a Trybuna Ludu. Pův. závod Praha—Varšava, Varšava— Praha byl 1953 za spolupráce deníku Neues Deutschland prodloužen na zá vod Praha—Berlín—Varšava (P—B— W) a nazván ZM. Závod je každoročně odstartován z jiného hlavního města, zahajuje se krátkým prologem, časov kou. Trať o délce asi 2 200 km má 12 etap, na území každého státu 4, některé etapy jsou děleny. ZM se pořádá v rám ci květnových oslav jako manifestace mírové myšlenky soužití národů, závod na čas. slg. časovka, v dráhové cyklistice a) závody jednotlivců pořáda né na 200 m, 500 m, 1 000 m (disciplína OH, MS) nebo na 1 okruh dráhy s let mým - ► startem nebo s pevným star tem; b) závody družstev, pořádané it. způsobem na 1 km (počet členů druž stva není omezen, start letmý, jezdci se ve vedení střídají a odstupují tak, aby poslední závodník jel závěrečný okruh sám), nebo amer. způsobem na 2 km (pro dvoučlenná družstva, start pevný, na trati je vždy jen 1 závodník, druhý čeká na vystřídáni u bariéry, jezdci se střídají libovolně, do čile dojíždi jeden z nich), nebo austr. způsobem na 1 km (pro dvoučlenná družstva, jezdci se při závodu ve vedeni střídají, do cíle dojíž dějí společně, disciplina OH a MS). — V silniční cyklistice závod čtyřlenných družstev na 100 km (na OH a MS) V etapových závodech jako „prolog" na krátké vzdálenosti, nebo do vrchu na střední vzdálenosti. Nejdelši časovkou jednotlivců je Velká cena národů ve Francii na trati 70-140 km závodník, sportovec, který se účastní závodu v některém individuálním sport odvětví jako jednotlivec, člen dvojice nebo soutěžního družstva (viz závod), závodní komise víz jury. závodní program, soubor soutěžních disciplin či závodních druhů, které po řadatel vybral a zařadil do pořadu závo dů. Z. p. oficiálnich svět. a kontinentál ních mistrovství stanoví pravidla mez sport, federací, z. p. domácích mistrov ských soutěží určují - * sportovně tech nické předpisy sport, svazů ČSTV a or
gánů Svazarmu zpravidla v souladu s mez pravidly sportů závodní řád viz soutěžní řád. závodní sportovní kluby, v burž re publice sport, kluby financované továr níky nebo velkými podniky. Zřizovány z reklamních důvodů i pro ovlivňování dél hnutí. Zpravidla byly dobře materi álně vybaveny, zatímco v děl. klubech si členové sport, potřeby hradili sami FPT s pomoci Rudých odborů zakládala přimo v továrnách rudé závodní sport, kluby (Kolbenka, Invalidka, Poldina huť, Vitkovické železárny aj ). kterými čelila přitažlivosti z. s. k. pro dělníky. Závod primátorských osem, repre zentativní čs. veslařský závod. Jezdí se od 1909. Vítězství v závodě je považová no za podobný úspěch jako zisk čs. mist rovského titulu. Závod se jezdí pod záštitou primátora hl. m. Prahy. Putovní cenou je měděný tepaný štít s textem „Silné mládeži — opoře vlasti". Pův. se závod jezdil na dráze 2 000 m mezi Po dolim a Palackého mostem, včetně za táčky, od 1959 byl cíl závodu na stadió nu vodních sportů, od 1979 je závod po řádán opět na tradiční dráze, závod sdružený, dř. též severská kom binace, lyžařská závodní disciplina, sou část klasického lyžování. Skládá se ze závodů -*■ v běhu na lyžích a ve - ► sko ku na lyžích. Probíhá ve dvou dnech zpravidla v pořadí skok, běh. Tato disci plina byla vždy vysoko ceněna, vítěz byl považován za nejvšestrannějšiho lyžaře a nazýván „mistrem v jízdě na lyžích." Specifičnost výkonu v z. s. je ve spojení rychlostně silových schopností pro skok a silově vytrvalostních schopností pro běh. Soutěže probíhají na standardi zovaných tratích pro běh a skokanských můstcích. Celk. obtížnost běžecké tratě pro z. s. je však nižší než pro běh na ly žich. — Historie. Závody v běhu a ve skoku na lyžích byly od 1862 pořádány v Norsku. U nás se z. s. poprvé uskuteč nil 1910 v rámci mez. závodů o mistrov ství Království českého. Nejúspěšnějšimi závodniky v historii ZOH a MS byli Skandinávci, zejm. Norové. Z. s. je od 1924 řízen komisi Mezinárodni lyžařské federace FIS. U nás je řízen svazem ly žování ÚV ČSTV. Olympijským sportem je z. s. od 1924. — Technika viz běh na lyžich, skok na lyžích. — Trénink. Sdru ženáři využívají stejných tréninkových prostředků a metod jako běžci a skoka ni na lyžich. Specifikou přípravy sdruže nářů je skloubení běžeckého a skokan ského tréninku. Jednostranné zvýšený objem např. běžecké přípravy vede zpravidla ke snížení výkonnosti ve sko ku a naopak V současné době je úro veň výkonnosti nejlepších sdruženářů ve skoku velmi vyrovnaná, a proto o celkovém výsledku v z. s. rozhoduje
záznam postavení
351
čestného odznaku ČSTV; II. stupeň uděluje ČÚV, SÚV a ÚV ČSTV tělo vých. funkcionářům za přibližně dvace tiletou funkcionářskou činnost v těl. ml. žáci (11—12 let) max. 35 m 2—4 km vých., jestliže jejich dosavadní práce st. žáci (13—14 let) 30 —45 m 3—5 km byla již oceněna udělením veř. uznáni ml. dorostenci (15—16 let) 45—55 m 5—8 km III. stupně nebo některého čestného ti 50—60 m 10 km st. dorostenci (17—18 let) 6 0 -7 0 m 1 0 -1 5 km tulu v těl. výchově. Podmínkou pro udě junioři (19—20 let) 60 —70 m 15 km muži (od 21 let) lení veř. uznání III. a II. stupně je, aby funkcionář získal a vychoval další tújo vých. funkcionáře; I. stupeň uděluje ÚV ČSTV tělových, funkcionářům za nej výkonnost v běhu na lyžích. — V etapě a ME viz lyžování. — Literatura: Agra- méně 25letou funkcionářskou činnost zákl. tréninku (10—12 let) závodník zís novskij, M. A. a kol.. Lyžnyj sport. ovlivňující rozvoj tělových, hnutí v celo ká všestranný pohyb, základ převážně Moskva 1980-Reichert, F. a kol.: Ski- státním měřítku, jestliže jejich dosavad prostřednictvím všeobecné rozvíjejí sport. Berlin 1978. — Čtvrtečka, J. ní práce byla již oceněna udělením veř. uznání II. stupně nebo některého če cích cvičení a zvládá základy techniky a kol.: Lyžování. Praha 1971. běhu a skoku na lyžích. V etapě speci závod tandemů, v dráhové cyklistice stného titulu v těl. výchově. Návrhy na álního tréninku je kladen důraz na závod dvojic sedících za sebou na vyšší stupeň veř. uznání se mohou zvládnuti techniky běhu a skoku a roz dvousedadlových kolech (viz tandem). předkládat nejdříve po pěti letech od voj potřebných předpokladů pro vyso Soutěží se ve - * sprintu na 4 nebo 6 udělení nižšího stupně. Za zásluhy o rozvoj Svazarmu viz vy kou úroveň výkonnosti v obou discipli okruhů dráhy. nách. Etapa vrcholového tréninku je za závod všestrannosti čet, masová vo- znamenání Svazarmu. měřena na zvyšováni úrovně sport, vý jenskopraktická sport, soutěž organizo záznam o činnosti sportovce, osobní konnosti a stability výkonu v běhu vaná v 50. letech v ČSLA pro příslušní sport. těch. doklad sportovce, kterým i skoku. — Výstroj, výzbroj viz lyžováni. ky pozemních vojsk. Závodu se zúča prokazuje svou sport, registraci před — Pravidla. V závodě jednotlivců jsou stňovaly organické čety v čele s veliteli, startem v soutěžích ČSTV [viz Jednotný v soutěži ve skoku povinné tři pokusy, v polním stejnokroji a s výzbrojí. Závod řád sportovní registrace ČSTV). O vy dva nejlepší se započítávají do celkové obsahoval zrychlený přesun na 20 km dání z. o č. s. žádá sportovec v oddilu ho výsledku a hodnotí stejným způso v členitém terénu s překonáváním při své mateřské TJ, pokud obdržel povo bem jako ve skoku. V každém kole je rozených a umělých překážek, překoná lení k - ► hostování v jiném oddilu, žádá nejdelší skok (bez pádu nebo s pádem) vání vodního toku plaváním a zamoře o vydání v tomto oddílu. Sport, svazy hodnocen 60 body. Výsledek závodu ného prostoru plížením s nasazenou zaznamenávaji do z. o č. s. změny pří v běhu je hodnocen podle lineárních ta ochrannou maskou, různé druhy bojo slušnosti k oddílu, získanou výkonnost bulek pro běh, vítěz získává 220 bodů. vého pohybu spojeného se střelbou ní třídu, popř. udělení -*• disciplinární Výsledek z. s. tvoří součet bodů za běh a házení granátů na cil. U útvaru se ho ho trestu a některé nejnutnější sport, a za skok. — Pro diváky je přehlednější zúčastňovaly všechny čety, vítězná po těch. údaje hodnocení -*• Gundersenovou meto stupovala do druhého kola na stupni záznam o dosažených výsledcích, dou. Soutěž ve skoku se hodnotí obvy »oj. svazku. Nejlepší četa voj. svazku sport. těch. tiskopis ČSTV, který je ur klým způsobem. V běhu se startuje bojovala v dalším kole o přebornický ti čen k zaznamenáváni individuálních vý podle pořadi po skoku, vítěz startuje ja tul vojenského okruhu. Přebor ČSLA or konů sportovců pro jejich zařazení do ko první, ostatní v časových interva ganizovalo MNO a vítězná četa obdrže výkonnostních tříd. Výkon potvrzuje lech, které se získají přepočtem bodů. la titul přeborníka armády a putovní po v tiskopisu rozhodčí soutěže, v níž byl Závodník, který proběhne první cílem, hár ministra nár. obrany ČSSR. výkon dosažen. Zařazení sportovce do je zároveň vítězem z. sdruženého. — závod za motorovými vodiči, disci výkonnostní třídy provádí příslušný sva V závodě družstev tvoří družstvo 3 zá plína dráhové cyklistiky; jezdci na kole zový orgán ČSTV na základě potvrzené vodnici. Ve skoku startují za sebou vždy jedou za speciálně uzpůsobeným vodi ho tiskopisu a osobního sport. těch. do první závodníci družstev, pak druzí cím strojem (speciálním motocyklem, kladu sportovce. Administrativní po a třetí. Výsledek závodu ve skoku se děrnou, tj. motokolem, nebo skútrem). stup stanoví prováděcí pokyny k řádu propočítá na časový odstup podle ta Do 1900 se závodilo za - ► vícesedadlo- -v Jednotné sportovní a turistické kla bulek na 10 km běhu. Běh je organizo vými stroji. Rychlost závodníků je před sifikace ČSTV. ván jako štafetový na 3 x 10 km, startu pisy o rozměrech motorového vodícího záznam pohybu, registrace pohybu je se podle Gundersenovy metody. stroje vzhledem k bezpečnosti regulo pomocí různých technik. Z. p. se mů Družstvo, které prvni dosáhne cíle, vítě vána na hodnoty 70—90 km/h. Závodí že realizovat trojím způsobem: a) ja zí. — Soutěže. ZOH (od 1924), MS (od se na trati dlouhé 50 km, mistrovství se ko popis pohybu na zákl. pozorování 1924 každý 2. rok do 1984), MEJ jod jezdí na 1 hodinu, s event, rozjižďkami — motoskopie; v popisu hodnotíme 1968 každoročně do 1976, od 1977 jako na 25 km nebo 1/2 hodiny, průběh pohybu, jeho harmoničnost, MSJ každoročně), Soutěž družstev (od zavřená branka viz obři slalom, sla plynulost atd.; b) jako měření pohybu 1982), Světový pohár sdruženářů jod lom. — motometrie; různými přístroji zjišťu 1984). Nejvýznamnější mez. závody se Za zásluhy o rozvoj českosloven jeme rozměry pohybu, jeho úhlové, ča konají ve Skandinávii (ve Falunu, Lahti ské tělesné výchovy, veř. uznání sové a prostorové parametry; c) jako a Oslo), ve stř. Evropě (v Klingenthalu, v těl. výchově. Má tři stupně: III. stupeň zápis, záznam pohybu — motografie; Reitu ím Winklu, Schonachu a Nessel- (nejnižší) uděluje KV, ČUV, SÚV a ÚV zápis se realizuje pomocí těch. pro wangu), v SSSR v Kirovsku. — U nás je ČSTV tělových, funkcionářům za při středků, např. filmu, fotografie, kinonejvyšší soutěží M ČSSR a mez. soutěž bližně patnáctiletou funkcionářskou gramu. Z. p. je důležitým článkem věd. sdruženářů v rámci -» Tatranského po činnost v těl. výctv, jestliže jejich dosa výzkumu. háru na Štrbském plese. Výsledky MS vadní práce byla již oceněna udělenim záznam postaveni, ve volejbalu deseZávodní discipliny v závodě sdruženém
Věkové kategorie
Vel. můstku P
Délka tratě
352
zbojnické tance tidilný odtrhávaci lístek, do kterého a Sportu Celostátního finále na dálku před každým setem trenér zapíše po se zúčastní 20 kolektivů s nejlepšími vý stavení hráčů družstva (čísly) a pode- sledky v průběhu soutěže. Vítězná třída psaný dílek odevzdá zapisovateli pro obdrží putovní pohár LIV SSM. střednictvím druhého rozhodčího k pře zdatnost viz telesná zdatnost, psání do zápisu o utkáni. Druhou, stej Zdeněk Dalibor, 1903-1977, čes tělo ně vyplněnou část má pro vlastní kon vých. pedagog, před 2. svět, válkou přední pracovník sekce prof. TV při trolu. zbojnické tance, skupina lid. tanců Ústředním spolku čs. profesorů. Po (zpravidla mužských skoků), v jejichž osvobození zemský inspektor pro TV na obsahu (po stránce textové a taneční) stř. školách v Čechách, později doc., se objevují prvky ze života zbojníků. Pa prof, a akademický funkcionář VŠ pe tří sem lašský skok Ondraš, zbojnické dagogické v Praze, známý odborník odzemky z Valašska a Slovenska (odze- v otázkách pohyb, a sport. her. Spisy: Tělocvičné hry pro mládež od 8 do 18 mek, Jánošikovský tanec, Zbojnický). Zbraslav-Jilovišté, nejstarší motori let, 1939: Pohybové hry, 1960 a 1964; stický závod do vrchu, první čs. závod Hry ve sportovní přípravě mládeže, mez. významu, poprvé uspořádán 1908, 1968 aj. opakován 1911, 1913 a 1914, 1921-31 zdokonalovaci plavecký výcvik, (kromě 1928). Start byl na náměstí na přechodná etapa mezi základním, uži Zbraslavi, cíl v lese před obcí Jíloviště, tým a sportovním plaváním. Obsahem délka 5,6 km (od 1913), výškový rozdíl je zdokonalení plavecké techniky a dý 192 m, max. stoupáni 9%. Z našich zá chání, relaxace pohybu, seznámení vodníků se proslavili: Č Junek, E. Jun s ostatními způsoby plaváni, se zá kové, J. Knap, F. Schmitt, Fr. Chlad, V. chranou tonoucích, event, se skoky do Kučka, B. Turek, M. Sochor. Nyní se na vody. zdravotnická rada ÚV ČSTV, ZR ÚV trati jezdí závod veteránů. Zdarski Matthias, 1856—1939, rak. ly ČSTV, odb. poradní orgán ÚV ČSTV žař. Vytvořil alpskou „lilienfeldskou" pro uplatňování a rozvíjení zdrav zásad školu jízdy na lyžích. První lyžařský me a poznatků v činnosti ČSTV, zejm. při todik. Zkrátil dlouhé norské a finské ly organizováni, metodickém řízení, peže na 190—220 cm (podle výšky lyžaře), dag. vedení i při realizaci tělových., odstranil ze skluznice žlábek, který při sport, a tur. činnosti. Vedle toho ZR ÚV tehdejším nedokonalém mazáni lyží byl ČSTV pečuje o školení zdravotníků místem největšího třeni. Zkonstruoval ČSTV, o zdrav, vzděláváni cvičitelů vlastni kovové vázání s pevnějším spo a trenérů, o lékařsko-pedag. sledováni jením nohy a lyže. Charakteristická byla tělových, procesu a úzkou spolupráci jízda pluhem s využitím jedné hole zdravotníků a pedagogů, o zdravotně a oblouky v přívratu. 1905 uspořádal hygienickou úroveň tělových, zařízeni, slalomovou soutěž (17 let před - ► A. o evidenci a vyhodnocování přičiň úra Lunnem), v níž bylo využito techniky lili- zů a o účinnou protiúrazovou prevenci. enfeldské školy. Obohatil vysokohor V uvedených směrech ovlivňuje činnost skou turistiku vynálezem nepromokavé ZR ČÚV a SÚV ČSTV a zdrav, komisí ho spacího (Zdarského) pytle pro biva VS ÚV ČSTV. Pro řešení úkolů na kování. Své poznatky publikoval v řadě jednotlivých úsecích se vytvářejí odb. příruček, např. ,Alpské lyžařská techni komise, jako jsou komise zdrav, zabez ka' (Hamburk 1896). pečeni vrcholového sportu, regenera Zdatná mládež, celostátní soutěž ko ce, výživy a hygieny, kontroly dopingu, lektivů v plnění podmínek odznaku úrazové zábrany, mládeže, školení zdra zdatnosti BPPOV. Vyhlašovatelem je votníků atd. ŮV SSM, ÚV ČSTV, ministerstvo škol zdravotní cviky, cviky podporující ství ČSR a SSR ve spolupráci s deníky správné drženi těla, správný růst, vývoj Mladá fronta, Směna, Čs. sport a Sport hrudníku a drženi zad a hlavy. Z. c. jsou a s hospodářskými resorty. Startují ko důležitou součásti zejm. cvičeni rodičů lektivy 1. ročníků stř škol s výjimkou s dětmi. žáků sport, tříd a škol a členů SVSM. zdravotní skupiny, lékařská klasifika Soutěží se v disciplinách OZ BPPOV III.: ce zdravotního stavu do 4 skupin (podle hoši — běh na 100 m a 3 000 m, skok do směrnic ministerstva zdravotnictví ČSR dálky, hod granátem, šplh s přírazem a SSR 1981): 1. z. s. - tělesně a psy 4,5 m, plaváni 50 m; dívky - běh na 100 m chicky zdrávi jedinci s vysokým stup a 1 500 m, skok do dálky, hod graná něm trénovanosti. Povolen vrcholový tem, šplh s přírazem 4,5 m, plavání 50 trénink a závodní sport, TVS v plném m. — Soutěž probíhá celoročně. Dosa rozsahu, školní TV a branná výchova ženým bodovým průměrem se každá podle osnov; 2. z. s. — jedinci zdraví přihlášená třída zařazuje do celostátní nebo s minim, odchylkami zdrav, stavu tabulky, která je půběžně zveřejňována či méně trénováni na velkou těl. náma v Mladé frontě. Směně, Čs. sportu hu. Povolen závodní sport, TVS v plném
rozsahu. TV a branná výchova podle os nov; 3. z.s. — jedinci s význačnými od chylkami zdrav, stavu, těl. rozvoje, stav by těla. které neznemožňuji účast při vyučováni nebo výkonu zaměstnáni, ale vylučuji zvýšenou těl. námahu. Povole na škol. TV a TV s úlevami podle druhu oslabení, TV oslabených, zdrav. TV; 4 z. s. - nemocní. Povolena LTV, zákaz závoděni i povinné škol. TV. zdravotní tělesné výchova, masová a rekreační TV určená pro zdravotně oslabené jedince, kteří patří do 3. -» zdravotní skupiny. Je organizována v odborech ZRTV, kult. domech, ROH, SSM, ČSČK aj. Svým obsahem, cílem a zásadami vychází z TVO. Jde vlastně o TVO provozovanou v dobrovolných organizovaných a neorganizovaných formách činnosti. Zdražila Hans, *1941, čs. vzpěrač, ZMS. Olymp, vitéz 1964 v kat. do 75 kg. Držitel stříbrných medaili z ME 1964 (do 75 kg), 1965 (do 82,5 kg) a bronzových z MS 1963 (75 kg), 1966 (82,5 kg), ME 1964 (75 kg) a 1965 (82,5 kg) ze soutěže v trojboji. účastník OH 1968 (6. - trojboj, do 82,5 kg) a ME 1968 (6. - dvojboj, do 82,5 kg.) Nositel státního vyzname nání Za vynikající práci.
Hans Zdražila
zdroje energie ve svalech, - * ma kroergní fosfáty, tj. - ► ATP a - ► kreatinfosfát, který je nejbližší zásobní for mou energie pro doplňováni hladiny ATP, a -» makroergní substráty, k nimž patří glykogen, triglyceridy i strukturál ní bílkoviny svalu, a dále -v glukóza a volné mastné kyseliny plazmy. V neoxidativní látkové přeměně je ze zdrojů energie k doplňováni ATP využiván gly kogen a glukóza, v oxidativni látkové přeměně se od 10.-15. min vytrvalostní ho výkonu začínají podílet i tuky, které po 60 min zatíženi představuji rozhodujicí zdroj energie. Pódii bílkovin jako zdrojů energie při správné dietní a tré ninkové připravě zpravidla nedosahuje
Zim babwe
353 vice než 10 % celkového energetického kryti. zdržováni hry, v brankových sport, hrách úmyslné drženi miče pod kontro lou bez snahy zakončit útočnou akci střelbou, eby se tak soupeř co nejdéle nedostal k miči a neměl možnost aktiv ní hry. Tento účinný, ale nezajímavý způsob hry, kdy družstvo chce udržet stávající stav hry, se snaži současné pravidla omezit časovým limitem držení miče nebo trestáním pasivní hry. V šito vých sport, hrách jakýkoliv pokus o prodlužováni mrtvých časů hry (přes távek mezi rozehrami) pravidla trestají jako nesport. chováni. — Ve fotbalu rozhodči napomene hráče a družstvo trestá nepřímým volným kopem, popř. při opakováni přestupku i vyloučením provinilce. — V házené se z. h. trestá napomenutím anebo volným hodem. — V ledním hokeji se trestá menším trestem pro hráčskou lavici nebo pro pro vinivšího se hráče (např. za odstrčeni vlastni branky). V posledních 2 min se za to ukládá trestné stříleni. - Ve volej balu jakékoliv úmyslné prodlouženi pře rušeni hry mezi rozehrami nebo před začátkem setů trestá rozhodčí naříze ným oddechovým časem nebo napo menutím za nesport. chováni, s případ ným stupňováním trastu (důtka) při opakováni timtéž hráčem v tomtéž se tu. zdvihy, v zápasu chvaty v postoji, při nichž útočník odtrhává soupeře od ží něnky (nadzdvižením) a prudkým trhnu tím vzad nebo stranou jej přivádí do ne výhodné nebo nebezpečné polohy, zdvojováni, ve sport, hrách obranné herni kombinace obvykle dvou hráčů, kteří si vzájemně pomáhají při obsazo váni (kryti) zvlášť nebezpečného soupe ře. - Ve fotbalu se uplatňuje nejčastěji u postranní a brankové čáry při proni káni soupeře do pokutového územi, ne bo ve středu hřiště s cilem zabránit při hrávce a ziskat míč pro založeni -» rychlého protiútoku. — V lednim hokeji se uskutečňuje nejčastěji u hrazeni, ve' středu hřiště jde o sevřeni útočíciho hráče (omezeni jeho pohybu). Žebrán M 126 viz plastické povrchy, zeď, slg , ve fotbalu obranná kombina ce při -» přimém volném kopu. Tři či vi ce hráčů bránici strany se stavi v pře depsané vzdálenosti (minim. 9,15 m od miče) mezi mič a branku s cílem zabrá nit soupeři v přímé střelbě na branku. Zade Alfons, 1906-1972, čs. ragbista. Předni propagátor této hry u nás. Re prezentoval v jednom z prvních mezi státních utkání (1934). Hráč Slavie Pra ha, která 1929 -34 zvítězila ve všech roč nicích mistrovství republiky. Po osvobo zení vedl kursy cvičitelů ragby, které přispěly rozhodujícím způsobem k jeho
oživení v ČSR. Trenér nár. mužstva 1966,1968-59, předseda Ústředí čs. rag by 1950-51. Zasloužilý trenér. Zedniček Jiří. *1945, čs. basketbalista, ZMS. Držitel stříbrné medaile z ME 1967 a bronzové z ME 1969. Účastnik OH 1972 (8. misto). MS 1970 (6.). 1974 (11.). ME 1971 (5.) a 1973 (4 ). S muž stvem Slávie Praha VŠ se stal vítězem PVP 1969. Hrál v dresu Evropy na festi valech FIBA 1966, 1967, 1969, 1971 a 1972. Nejlepší basketbalista ČSSR 1970. Zehrtová Monika, ‘ 1952, atletka NDR, čtvrtkařka Olymp, vítězka 1972 v běhu na 400 m (51,08) a na 4 x 400 m (3:23,0). Mistryně Evropy 1971 na 4x400 m (3:29,3). Vytvořila pět SR: na 400 m 1972 51.0) a na 4 x 400 m 1971 (3:29,3) a 1972 (3:28,8. 3:28,5 a 3:23,0).
výročí socializace čs. zemědělství a vý ročí SNP. Soutěže vyhlašuji federální ministerstvo zemědělstvi a výživy a je ho republikové resorty, Svaz družstev nich rolníků, odborový svaz pracovníků v zemědělstvi, SSM a ČSTV. Soutěže probíhají ve sport, odvětvích, pro je jichž provádění máji pracujici v země dělských oblastech nejpřiznivějši pod mínky. Patři mezi ně atletika, jezdectvi, kuželky, plaváni, stolní tenis, volejbal aj. Soutěžní struktura z. s. o. je čtyřkolová. — Zákl. kola probíhají na úrovni zemědělských závodů a podniků, JZD, zemědělských škol. učilišť ap. Na ně navazuje okresní kolo, v němž startují sportovci, kteři se kvalifikovali ze zákl. kola. Nejúspěšnějši jednotlivci a druž stva postupuji do krajského kola a jeho nejlepší účastníci do celostátní olympi ády. Soutěže z. s. o. bývají zpravidla za řazovány do sport, části čs. spartakiád. Zemská spartakiáda v Brně viz spartakiády. Zenitan viz plastické povrchy, zesílené kryti, v basketbalu obranná herni kombinace, spočívající v zesíle ném bráněni určitého prostoru nebo útočníka větším počtem obránců. Pou žívá se ve všech obranných systémech (zvi. v osobním obranném systému s odstupováním a v zónovém presinku)
zespolečenštění tělesné kultury, Monika Zehrtová
Zelinka Miloš, *1925, průkopnik inten zívni vrcholové sport, přípravy v rybolovné technice, zasloužilý trenér. Něko likanásobný reprezentant ČSSR v rybolovné technice a v lovu ryb udicí; trenér reprezentačniho družstva seniorů v rybolovné technice od 1966; předseda trenérské rady ČSRS od 1972. Zelinka Petr, *1957, čs. biatlonista, MS. Vybojoval na ZOH 1976 6. misto v závo dě na 10 km. Člen štafety na 4 x 7,5 km, která obsadila 6. místo na ZOH 1976 a MS 1982. Účastnik MS 1979 a 1981. Zeman Bohumír, *1957, čs. lyžař. Úča stnik ZOH 1976 (23.-obři slalom, 33.-sjezd) a 1980 (13. sjezd, 14,-slalom, 19,-obřl slalom. 55.-sjezd) Šestý v Evr. poháru 1980. Zeman Jindřich, *1950, čs. sáňkař, MS. Ve dvojici s - ► V. Reslem ziskali bron zovou medaili na ME 1978 a startovali na ZOH 1975 (6. misto). 1980 (8.). MS 1978 (8 ), 1979 (7 ), na ME 1977 (6 ), 1979 (6.) a 1980 (6 ). Zemanová Soňa, *1951, čs. házenkářka, MS. Účastnice MS 1973 (6. místo), zemědělská spo rtovn í olympiáda. komplex postupových sport, soutěží pořádaných v pětiletých obdobích pro pracovníky v zemědělství při přiležitosti
proces, jimž procházi TK v socialismu, směřující k všelidovému přivlastňováni hodnot TK. Z. TK je závislé na úrovni rozvoje výrobnich sil a spol. vztahů. Mí ra zespolečenštění je dána počtem pra videlně cvičících, zastoupením TK v plé nech sociálního a ekon. rozvoje a výši úhrady potřeb TK z celospol. zdrojů, zhmoždění viz kontuze. Zídek Jiři, *1944, čs. basketbalista. ZMS. Držitel stříbrné medaile z ME 1967 a bronzové z ME 1969. Zúčastnil se OH 1972 (8. misto), MS 1970 (6 ), 1974 (11). ME 1963 (10.), 1965 (7 ), 1971 (5.) a 1975 (6 ), V týmu Slávie Praha Vš se podílel na vítězství v PVP 1969. Hrál v mužstvu Evropy na festivalech FIBA 1966 a 1967. Nejlepši basketbalista ČSSR 1972. Ziegler Zdeněk, *1926, čs. kanoista, MS. Ziskal bronzovou medaili v závodě kánoi dvojic na 10 000 m a obsadil 5. místo na 1000 m (spolu s -» J. Siegerem) při MS 1954. Zikmund Antonin, t i 936, čes. tělových, pracovník, učitel tělocviku v carském Rusku, v pol. 20. let rektor Státního ústředniho institutu těl. kultury v Mosk vě. Spisem Základy tělovýchovy pracu jících přispěl k formováni sov. systému těl. kultury. Zimbabwe, Republika Zimbabwe, stát ve stř. Africe, 7,36 mil. obyv., hl. město Harare. Olymp. zkr. ZIM. Po získáni ne-
354
Zimmermannová
Zdenék Ziegler
závislosti 1979 rychlý rozvoj školní TV; řízeni TV přes jednotlivé sport, svazy. - NOV uznán 1979. Na OH 1980 získali pozemní hokejistky zlaté medaile. Zimmermannová Annemarie, ‘ 1940, kajakářka NSR. Spolu s -» R. Esserovou zvitězila v kajaku dvojic na 500 m na OH 1964, 1968, MS i ME 1963. Drži telka stříbrné (čtyřkajak, 500 m) a bron zové medaile (K 2, 500 m, s R. Esserovou) z ME 1969. zimni dvojboj viz biatlon, zimní modern! pětiboj, obdoba mo derního pětiboje, víceboj složený z jízdy na koni na parkúru, šermu kor dem, střelby z malorážní pistole, sjezdu a běhu na lyžích na 15 km. Hodnotí se podle pravidel moderniho pětiboje a pravidel lyžování. zimní olympijské hry, ZOH, vrcholné mez. sport, soutěže pro amatérské sportovce všech národů v zimních olymp. sportech, pořádané od 1924 kaž dý čtvrtý rok střídavě v různých svět. městech. Konaji se ve stejném roce ja ko hry olympiády (viz olympijské hry), tvoří však oddělený cyklus: čísluji se tak, jak byly slaveny. Medaile a diplo
my ZOH se musí lišit od medaili a diplo mů OH (viz olympijské ceny). Max. dél ka konání her je 12 dní. ZOH máji svou vlastní olymp. vlajku, kterou věnovalo 1952 Oslo. Po skončeni her zůstává vlaj ka až do příštích her v úschově města, které ZOH pořádalo. Samostatný cy klus ZOH začal 1924 v Chamonix, kde se pod patronátem MOV konaly soutě že v zimních sportech s názvem Týden zimních sportů; teprve na Vlil. olymp. kongresu 1925 v Praze byl Týden zim ních sportů uznán se zpětnou platnosti za I. ZOH. Pravidelné pořádání ZOH na rušila 2. svět. válka, proto mezi IV. ZOH a V. ZOH je rozdíl dvanácti let. — Vel kými propagátory ZOH byli čs. funcionáři. Již 1899 navrhl - ► Josef RósslerOřovský pořádat v rámci II. OH 1900 zimní část v Krkonoších a na jeho návrh uznal Vlil. olymp. kongresu 1925 Týden zimních sportů za I. ZOH. — Rozvoj ZOH byl zpočátku narušován spory me zi NOV a Mez. federací lyžováni o otáz ce amatérismu učitelů lyžováni. Rychlý rozvoj sportu po 2. svět. válce ovlivnil 1 rozvoj ZOH. Vzrostl počet účastnic kých zemí i počet sportovců, zejm. žen, a rozšířil se počet disciplín. Na druhé straně došlo k prohloubeni některých regresivních rysů, zejm. vlivu výrobních podniků na některé sporty, což vyvolalo ostré tažení proti ZOH. Skvělá organi zace a úspěch ZOH 1972 a 1976 však potvrdily další budoucnost ZOH. — Na programu ZOH mohou být zařazeny pouze sporty, které MOV uznal za olym pijské; z mužských zimních sportů mo hou být uznány pouze ty, které jsou provozovány nejméně v 25 zemích a na 2 kontinentech, ze ženských sportů ty, které se provozují ve 20 zemích ze 2 kontinentů. Na program ZOH je dnes zařazeno 7 sportů: biatlon, bobový
sport, krasobruslení, lední hokej, lyžo vání, rychlobrusleni, sáňkařský sport. V minulosti byl dvakrát olymp. sportem skeleton. Vedle olymp. sportů byly na programu také tzv. ukázkové sporty: curling, závody vojenských hlídek, rychlobrusleni žen (dnes uznaný olymp. sport), závody psích spřežení, zimní pě tiboj a bandy hokej. Jako exhibice byly na programu X. ZOH 1968 tance na le dě, od 1976 řádný olymp. sport. V sou časnosti se konají soutěže v 7 sportech a 39 disciplínách, z toho v 15 mohou soutěžit ženy. — Čs. účast na ZOH viz Československo. V. t. olympijské hry, olympijský ceremoniál, olympijské ce ny, olympijský oheň., přehled vítězů ZOH v příloze. zimní rychlostní závod, disciplina -» masových branných soutěži. Závod jednotlivců obsahuje běh na lyžích a střelbu z malorážky na rozbitné nebo sklopné terče. Soutěži se ve věk. kat., počínaje žáky. Pravidla jsou shodná s pravidly -» biatlonu, zimní spartakiáda spřátelených ar mád, ZSSA, vrcholná zimní voj. tělo vých. akce, kterou od 1951 organizuje -»• Sportovní výbor spřátelených ar mád. Na programu jsou lyžařské běžec ké a sjezdové discipliny, závod sdruže ný, skoky, biatlon a lední hokej. I. ZSSA byla uspořádána 1961 v Zakopaném. II. ZSSA se konala 1969 ve Špindlerově Mlýně. Čs. reprezentanti vybojovali 1 zlatou, 4 stříbrné a 3 bronzové medai le. III. ZSSA organizovalo 1971 Polsko. Čs. reprezentanti získali 1 stříbrnou a 6 bronzových medaili IV. ZSSA se konala v Bulharsku. Čs. reprezentanti získali 6 zlatých, 4 stříbrné a 6 bronzo vých medailí. V. ZSSA se uskutečnila 1975 v ČSSR; byla organizována na počest 30. výročí vítězství nad fašis-
Celkový přehled ZOH Počet zemi
Počet účastníků
čs. účast muži ženy
Počet soutěži
13 27 32 76
27 27 6 50
0 1 0 5
14 13 14 17
2 2 2 3
636 624 778
77 108 146
41 22 35
6 0 6
22 22 24
5 6 7
523 893 747 808 892 838 1000
145 200 211 204 226 231 277
20 37 41 39 47 34 38
1 10 7 4 11 7 12
27 34 35 35 37 38 39
11 13 13 13 14 14 15
Pořadí
Rok
Místo konáni
Termín
1. II. III. IV.
1924 1928 1932 1936
25. 1 .-4 . 2. 11.-19. 2. 4.-13. 2. 6.-16. 2.
16 25 17 28
280 464 274 680
V. VI. VII.
1948 1952 1956
30. 1.-8. 2 14.-25. 2. 26. 1.-5. 2.
28 30 32
Vlil. IX. X. XI. XII. XIII. XIV.
1960 1964 1968 1972 1976 1980 1984
Chamonix Sv. Mořic Lake Placid Garmisch Partenkirchen Sv. Mořic Oslo Cortina d'Ampezzo Squaw Valley Innsbruck Grenoble Sapporo Innsbruck Lake Placid Sarajevo
18.-28. 2 29. 1 .-9 . 2. 6.-18. 2. 3.-13. 2. 4.-15. 2. 13.-24. 2. 8.-19. 2.
30 36 35 35 37 37 49
muži
ženy
celkem
ženy
355 mem a 20. výročí založení Varšavské smlouvy. Čs. reprezentanti získali 3 zla té, 4 stříbrné a 2 bronzové medaile. VI. ZSSA byla uspořádána 1977 v Čes koslovensku na počest 60. výročí VŘSR. Československo získalo 5 zla tých, 3 stříbrné a 6 bronzových medaili. VII. ZSSA se konala 1979 v Zakopaném Čs. reprezentanti získali 1 zlatou, 4 stří brné a 4 bronzové medaile. Vlil. ZSSA byla uspořádána 1981 v Bulharsku. Čs. reprezentanti získali 2 stříbrné a 3 bron zové medaile. zimní sraz turistů, akce lyžařské turis tiky, která umožňuje většímu počtu tu ristů poznat oblast vhodnou pro zimni turistiku, dává příležitost k výměně zku šenosti a k předvedení nových forem práce v oddílech a má i význ. úlohu pro pagační. Novodobou tradici zimnich srazů zahájil I. zimni spartakiádní sraz u Luční boudy 1960, kterého se zúča stnilo 700 turistů. Od té doby se u příle žitosti spartakiády koná každých 5 roků celostátni zimni sraz turistů Každý rok probíhaji srazy v SSR, jednou za 2 roky v ČSR. Z. s. t. organizuji i nižší složky (kraj, okres) i jiné spol. organizace. Součástí každého srazu jsou lyžařské túry, výlety do okolí, zimni táboření, soutěže, přednášky, filmy aj. zimni stadión, kryté nebo nekryté za řízeni s umělou ledovou plochou, s hle dištěm pro diváky a dalšími potřebnými doplňky pro provoz (viz hřiště a stadió ny) Z. s. slouži především pro lední ho kej, krasobruslení a rekreačni bruslení. První z. s. byl postaven 1879 v New Yor ku, v Evropě byl první vybudován 1881 ve Frankfurtu n Mohanem, dalši ve Vídni 1909. U nás byl první z. s., nekry tý, postaven 1932 v Praze na štvanici. Byl několikrát přestavován a 1966 za střešen. Rozvojem ledniho hokeje a je ho obliby u diváků vznikla potřeba vý stavby dalších z. s., ale teprve 1948 po sjednocení těl. výchovy došlo k jeji realizaci. Ve velmi krátké době byly po staveny z. s. v Českých Budějovicích, Brně, Olomouci. Chomutově. Kladné. Gottwaldově, Jihlavě a dalších měs tech. Většina z. s. byla stavěna jako ne kryté, zastřešení přišlo až ve druhé eta pě stavby. zimni štafetový závod, disciplína -» masových branných soutěži. Závod tří členných nebo čtyřčlenných družstev (u kat. mužů), obsahuje běh na lyžich, střelbu na rozbitné nebo sklopné terče. Soutěží se ve věk. kat., počínaje žáky. Pravidla jsou shodná s pravidly - * bia tlonu, štafetového závodu. Zinke Gustav, 1891-1967, čs. veslař. Dr žitel dvou bronzových medaili ve skifu z ME 1923 a 1924, účastník OH 1920 a ME 1925 - 4. místo, získáni miče, v házené finální obranná
Zlatá tretra Evropy herní činnost jednotlivce, která navazu 1977 D. Georgescu (Rumunsko) je v utkání na - * obsazování útočníka. 1978 J. Krankl (Rakousko) Vyskytuje se jako odebíráni miče sou 1979 K. Kist (Nizozemsko) peři (z driblinku, z nápřahu), získáváni 1980 E. Vandenbergh (Belgie) volného míče, zachycování přihrávek, 1981 G. Slavkov (Bulharsko) dále se vyskytuje po odražení míče 1982 W. Kieft (Nizozemsko) brankářem nebo od branky, po bloko 1983 F Gomes (Portugalsko) váni střelby a při hodu rozhodčího. Vy 1984 I. Rush (Wales) žaduje správný odhad, rozhodnost, 1985 G. Gomes (Portugalsko) správnou orientaci, rychlý pohyb no Zlatá lyže Českomorské vysočiny, hou, rychlý a přimý pohyb rukou. Vhod tradiční lyžařské závody v Novém Měs nou přiležitostí pro získáni miče jsou ta tě na Moravě, zal. 1934 jako závod sdru ké dlouhé, pomalé a opakované stereo žený. Od 1971 současné vypisován typní přihrávky soupeře. Nejdůležitéjši i Memoriál Josefa Německého v běhu je zachytáváni přihrávek směřujicích na na 30 nebo 50 km; Memoriál Otakara soupeřova - * pivotmana do nitra vlast Německého v závodě sdruženém vypi sován od 1947 Od 1974 je Zlatá lyže ni obranné formace. Zlatá činka, symbolická trofej, která spolu s Bezroubkovým memoriálem ve se uděluje každoročně nejlepšimu Sliači vypisována jako běžecké turné. vzpěrči u nás Prvý držitel (1970) Karel Zlatá Niké, neoficiální název putovní Prohl. Od 1969 se sestavoval žebříček trofeje určené pro vítěze MS ve fotba 10 nejúspéšnějších vzpěračů roku le. Autorem trofeje je fr. sochař Abel Lafleur. Zlatá trofej, představující řec. (1 Ondřej Hekej). Zlatá hokejka, anketa o nejlepšího čs. bohyni vítězství Niké, je vysoká 30 cm hokejistu sezóny. Od 1968 ji každoroč a váží 1 800 g. 1970 ji získal do trvalého ně organizuje redakce časopisu Gól ve vlastnictví trojnásobný MS (1958, 1962, spolupráci s výborem svazu ledního ho 1970) Brazílie. Od 1974 tuto trofej na keje ÚV ČSTV. V anketě hlasuji sport hrazuje - ► Světový pohár FIFA. novináři, hokejoví trenéři a funkcionáři. Zlatá přilba Československa, mez motocyklový závod na ploché dráze Držitelé Zlaté hokejky v Pardubicích. 1929-63 se nepravidelně 1968- 69 J. Suchý (Dukla Jihlava) pořádal na travnaté dráze pardubické 1969- 70 J. Suchý 1970- 71 F. Pospíšil (Poldi SONP Klad ho dostihového závodiště, od 1964 je pořádán každoročně na plochodrážním no) stadiónu ve Svitkové. Do 1964 mohl 1971- 72 F. Pospíšil 1972- 73 V. Martinec (Tesla Pardubice) startovat libovolný počet jezdců na roz ličných motocyklech různých obsaho 1973- 74 J Holeček (Sparta Praha) 1974- 75 V. Martinec (Tesla Pardubice) vých tříd. Nyní je závod vypisován pou ze pro 32 jezdců na plochodrážních 1975- 76 V. Martinec 1976- 77 M. Nový (Poldi SONP Kladno) speciálech. Závod se skládá z kvalifi 1977- 78 I. Hlinka (CHZ ČSSP Litvínov) kačních, čtvrtfinálových a semifinálo 1988-89 V. Martinec (Tesla Pardubice) vých jízd, každá se jede třikrát, vždy na 1979- 80 P. Šťastný (Slovan Bratislava čtyři kola V každé jízdě startuje šest jezdců. Jezdec může v kvalifikaci, ve CHZJD) 1980-81 M Nový (Poldi SONP Kladno) čtvrtfinále a v semifinále vynechat vždy jednu jizdu, protože se mu započítávají 1981- 82 M. Nový jen dva lepší výsledky. Pořadí v čili se 1982- 83 V. Lukáč (VSŽ Košice) boduje (5-4-3-2-1-). Dosaženy počet bo 1983- 84 I. Liba (Dukla Jihlava) dů rozhoduje o postupu, postaveni na 1984- 85 J. Králík (TJ Gottwaldov) Zlatá kopačka, trofej pro nejlepšího startu a složení šestic jezdců Šest nejevr. ligového fot. střelce, udělovaná od úspěšnějšich startuje ve finále. Vítěz 1968 každoročně čas. France Football získává do trvalého vlastnictví pozlace ve spolupráci s firmou Adidas za nej nou přílbu a plochodrážní motocykl Ja větší počet branek dosažených v lize wa. dalších šest jezdců bojuje v „ma bez ohledu na počet utkání. Tři nejlepší lém" finále o 6 až 12 místo Několika střelci daného ligového ročníku získají násobní vítězové Z. p.: Ole Olsen, Dán zlatou, stříbrnou a bronzovou kopačku. sko (7 x ), J. Stand (5 x ) a Igor PlechaDržitelé Zlaté kopačky nov, SSSR (2 x ). 1968 Eusebio (Portugalsko) Zlatá tretra Evropy, trofej pro nejlep1969 P. Žekov (Bulharsko) šiho běžce a běžkyni Evropy, která se 1970 G. Muller (NSR) uděluje každoročně od 1968 na zákl. an 1971 J. Skoblar (Jugoslávie) kety redakce Čs. sportu a TJ Vítkovice, v níž hlasují atl. experti z celé Evropy. 1972 G. Múller (NSR) Držitelé Zlaté tretry 1973 Eusebio (Portugalsko) 1974 H. C. Yazalde (Argentina) 1968 D. Hemery (Velká Británie) 1975 D. Georgescu (Rumunsko) J. Szewinská (Polsko) 1976 S. Kaifas (Kypr) 1969 M. Želev (Bulharsko)
Zlatý míč N. Duclosová (Francie) 1970 J.-C. Nallet (Francie) R. Stecherová (NDR) 1971 V. Borzov (SSSR) R. Stecherová (NDR) 1972 L. Virén (Finsko) L. Braginová (SSSR) 1973 M. Fiasconaro (Itálie) 1974 L. Sušanj (Jugoslávie) I. Szewinská (Polsko) 1975 A. Gárderud (Švédsko) R. Stecherová (NDR) 1976 L. Virén (Finsko) T. Kazankinová (SSSR) 1977 S. Owett (Velká Británie) I. Szewinská (Polsko) 1978 P. Mennea (Itálie) M. Kochová (NDR) 1979 S. Coe (Velká Británie) M. Kochová (NDR) 1980 S. Owett (Velká Británie) T. Kazankinová (SSSR) 1981 S. Coe (Velká Británie) J. Kratochvílová (ČSSR) 1982 H. Schmidt (NDR) M. Kochová (NDR) 1983 S. Cram (Velká Británie) J. Kratochvílová (ČSSR) 1984 C. Lopes (Portugalsko) M. Kochová (NDR) Zlatý míč (fr. Ballon d'Or), trofej pro nejlepšího evr. fotbalistu, která se udě luje každoročně od 1956 na zákl. ankety fr. časopisu France Football, v niž hla suji vybraní evr. novináři a určují kon cem prosince nejlepší evr. fotbalisty uplynulého roku. Hráč na 2. místě do stává Stříbrný mič, na 3. mistě Bromo vý mič. Držitelé Zlatého míče 1956 S. Matthews (Anglie) 1957 Di Stéfano (Španělsko) 1958 R. Kopa (Francie) 1959 Di Stéfano (Španělsko) 1960 L. Suárez (Španělsko) 1961 0. E. Sívori (Itálie) 1962 J. Masopust (ČSSR) 1963 L. I. Jašin (SSSR) 1964 D. Law (Skotsko) 1965 Eusebio (Portugalsko) 1966 R. Charlton (Anglie) 1967 F. Albert (Maďarsko) 1968 G. Best (Severní Irsko) 1969 G. Rivera (Itálie) 1970 G. Muller (NSR) 1971 J. Cruyff (Nizozemsko) 1972 F. Beckenbauer (NSR) 1973-74 J. Cruyff (Nizozemsko) 1975 O. Blochin (SSR) 1976 F. Beckenbauer (NSR) 3. I. Viktor (ČSSR) 6. A. Ondruš (ČSSR) 1977 A. Simonsen (Dánsko) 1978-79 K. Keegan (Anglie) 1980-81 K.-H. Rummenigge (NSR) 1982 P. Rossi (Itálie) 1984-85 M. Platini (Francie)
356 Zloch Stanislav, * 1954, čs. motocyklo vý závodník, ZMS. Startoval ve dvanác ti Šestidenních, 1977, 1978 a 1982 byl členem vítězného týmu ČSSR v soutěži o Světovou trofej. 1976 a 1977 byl mis trem Evropy v terénních soutěžích ku batury 500 cm3.
gány pro řízeni, koordinaci a kontrolu značkařské činnosti. Dnes je udržováno asi 50 000 km značených tur. cest. Druhy značeni. Zákl. síť tur. cest v ČSSR je značena pásovým značením. Pásová značka má rozměr 10x10 cm a tvoři ji tři souběžné vodorovné pásy, z nichž prostřední pás je proveden ve doucí barvou červenou, modrou, zele nou nebo žlutou a oba krajni pásy jsou bílé. Červená a modrá barva tvoři zá klad šitě značených tur. cest, přičemž červená se používá především pro dél kové a hřebenové horské cesty nebo spojnice center osídlení s význ. tur. oblastmi. Zelenou barvou se znáči míst-
Stanislav Zloch
zlomenina, fraktura, poranění kosti způsobené přímým nebo nepřímým násilim, při němž je porušena její celi stvost. Podle mechanismu dělíme z. na přímé a nepřímé. Pokud linie lomu jde do kloubu, jde o z. nitrokloubni, pokud je porušena celistvost kůže nad mistem lomu, jde o z. otevřenou; ostatní z. se označuji jako zavřené. Je-li kost posti žena v celém rozsahu, jedná se o z. úpl nou; naštípnutí, vtlačenlny, nalomeniny, z. podokosticové se označují jako neú plné. Úplné z. jsou jednotné či mnohotné, a to jednoduché, mnohočetné či komplikované. Podle tvaru lomu dělíme z. na příčné, spirální, šikmé, podélné, kompresívni, epifyzární. změna hrany, v krasobrusleni přechod z vnější hrany brusle na vnitřní nebo na opak v obratech, u vlnovek a paragrafů. Přechod se provádí na průsečíku hlavni a vedlejší osy. značení turistických cest, činnost, při níž se vybrané cesty v terénu ozna čují normalizovanými značkami a vytvá ří se tak síť značených tur. cest, umožňujici spolehlivé cestováni nejširši ve řejnosti. Výběr tras se řídí hlediskem kulturně poznávacím, vých. a sportovně turistickým. - Z. t. c. má u nás velkou tradici. Již od 1884 - ► Pohorská jedno ta Radhošť značila tvarovými značkami cesty v Beskydech a Klub čes. turistů vyznačil první cesty z Karlštejna do Be rouna a v oblasti Svatojánských prou dů. Na Slovensku byly vyznačeny cesty v oblasti Sitna již 1874,1938 dosáhla siť značených cest v celé ČSR délky téměř 40 000 km. Od 1958 odpovídá za stav značených tur. cest svaz turistiky ČSTV. Předsednictva výborů svazu na jednotli vých stupních řízení ustavují pro z. t. c. v oblasti své působnosti zvi. odb. značkařské složky, které jsou výkonnými or
vrchol t rolMedtm, V,hlld
zřícenina hradu
jeskyní, skalní útvar, vodopád apcd
do£as*é ukončeni značené ct
Tvarové značení
zónová obrana
357 ní trasy, žlutou spojky a odbočky tras. Značky se umisťuji na stromy, sloupy, nároží budov ve výši 1,5 m. Změna smě ru je označena šipkou. Značení pásové je při odbočkách doplněno tvarovým značením. Symboly mají svůj ustá lený tvar a používají se pro odbočky k vrcholu s rozhledem nebo k vyhlídce, ke zřícenině hradu nebo k jinému ob jektu, ke studánce nebo prameni a k ji nému tur. objektu. K tvarovému značení patří i značka začátku či ukončení zna čené cesty. Značení místní je určeno pro kratší vycházkové cesty nebo okru hy. Symbolem je čtverec o straně 10 cm, rozdělený úhlopříčkou na dva trojúhelníky, z nichž horní je označen barevně, dolní je bílý. Lázeňské značení je určeno pro značeni lázeňských reha bilitačních okruhů. Symbolem je čtve rec 10 x 10 cm rozdělený na čtyři svislé pruhy; vnější jsou bílé, vnitřní barevné. Naučná stezka je v chráněných úze mích označena bílým čtvercem 10x10 cm, v němž je 3 cm široký zele ný pruh vedený z levého horního do pravého dolního rohu. Značené tur. cesty se pro lepší orientaci doplňuji směrovkami a tabulkami místní orienta ce, které obsahují názvy význ. míst, ku dy značená cesta vede, a u nich údaje o vzdálenosti (v km nebo hodinách). Ve význ. tur. centrech se umísťují velké ori entační tabule a mapy, umožňující výběr nejvhodnějších tras. Na holých hor ských pláních bez orientačních bodů buduje Horská služba tyčové značení, které umožňuje orientaci především v zimě, v mlze a dešti. Ve vysokohor ském terénu doplňují orientaci do pyra midy navršené kameny (viz mužík). V Krkonoších se využívá i tzv. němých značek (obrysové značení) v podobě geometrických útvarů či písmen, které označují směr k chatám. znak, závodní plavecká disciplína; pla vecký způsob v poloze na zádech. Ve sport, plavání se používá jen znak kraul. Paže a nohy pracují střídavě. Pohyb no hou (střídavé kopy) vychází z kyčli. Do lů se kope nataženou končetinou, při pohybu nahoru je končetina lehce po krčena. Paže zabírá ze vzpažení, pokrčuje se v lokti tak, aby předloktí a dlaň byly ve výhodné poloze pro záběr. V pokrčení se paže pohybuje podél těla až do natažení u boku. Pak se přenese nad hladinou do výchozí polohy - do vzpažení, v té době druhá paže dokon čuje záběr. Vdech se provádí pravidel ně, zpravidla při dokončení záběru jed né paže. Startuje se z vody ze závěsu za držadlo, nohy se opírají o startovní stě nu pod hladinou. znak soupaž nesoudobý, zastaralý plavecký způsob. V poloze naznak se dolní končetiny pokrčují v kolenou,
chodidla se vytáčejí prsty ven a zabírají švihem stranou vzad a do snoženi. Hor ní končetiny zabírají ze vzpažení upaže ním do připažení Nad vodou se přená šejí do vzpažení. Tímto způsobem vy tvořila 1923 Jarmila Můllerová SR ča sem 1:35 min. znak soupaž soudobý, plavecký způ sob používaný v rekreačním plavání, při dopomoci unavenému plavci nebo při záchraně tonoucích. Poloha je mírně šikmá, pohyb nohou je stejný jako u -> znaku soupaž nesoudobého. Horní kon četiny zůstávají stále pod hladinou a za bírají hlavně dlaněmi a předloktími z upaženi do připažení, současně se zá běrem nohou. znaky pohybu, podstatná vnější urče ní pohyb, průběhu; obecně použitelné a v pedag praxi často používané cha rakteristiky (převážně kvalitativní) správně provedeného pohybu. Jsou pozorovatelné zvnějšku, odrážejí však i některé vnitřní vztahy pohyb, jednání a jsou vnějším výrazem pohyb, koordi nace. Škola NDR (Meinel, Schnabel) vymezuje asi 10 znaků, sedm nejdůležitějšich je uvedeno v tabulce. Komplex ním kvalitativním znakem je -> harmoničnost pohybu. Znaky pohybu
Název rytmus po hybu sdružování pohybu plynulost po hybu preciznost pohybu konstantnost pohybu rozsah pohy bu razantnost pohybu
Vymezení znak dynamicko-časového uspořádáni po hybu znak vzájemného vzta hu dílčích pohybů a šíření pohybu znak kontinuity pohyb, průběhu znak přesnosti, tj. sho dy plánu s průběhem a výsledkem pohybu znak stálosti při opa kování pohybu znak prostorové roz sáhlosti pohybu znak vyjadřující veli kost vynaložené sily při realizaci pohybu
Znamenští bratři, st. Serafim a mi. Georgij, sov. atleti, vytrvalci. Před 2. svět. válkou nejlepší sov. vytrvalci. Zahynuli za 2. svět. války, na jejich počest se od 1949 pořádá Memoriál bratří Znamenských. znehybnění, těch. prvek v - ► judu a - * sebeobraně, omezující protivníko vu pohyb, i útočnou aktivitu buď me chanickým blokováním, nebo působe nou bolestí, nebo ovlivněním jeho fyziol. funkcí (viz držení, škrcení, páčení). Zoch Bronislav, 1843-1921, sl. pedagog.
propagátor sokolství na Slovensku, au tor první sl. tělových, příručky Krátký návod k vyučování v tělocviku hlavně pro nár. školy, 1873. zóna, 1. v brankových sport, hrách - * zónová obrana; 2. ve stolním tenisu prostor za hrací plochou (blízká, stř. vzdálená z.); 3. ve volejbalu různé části prostoru hry (hrací plochy): z. podání, z. přední, z. střídání, z. volná, zóna oddechu, v SSSR přírodní pro stor vybavený zařízením pro účelné trá vení volného času s důrazem na možno sti pro rekreační pohyb, činnost. Z. o. se budují zvláště v příměstských obla stech jako spádová zařízení pro více osad nebo pro město. V obcích slouží jako z. o. parky a velké zahrady s přileh lým sport, zařízením. Pro větší z. o. je charakteristická různorodost přírodních podmínek. Bývá to místo s tur. zajíma vou krajinou, s vhodným reliéfem, do brým mikroklimatem, s vodní nádrží (ře kou), lesem aj. Z. o. má poskytnout pro stor pro trávení volného času 40-50 % městského obyv. (nikoliv ve stejném čase). Zóny krátkodobé rekreace urče né pro každodeni volný čas se buduji do 25-30 km od města, zóny pro víken dovou a dlouhodobou rekreaci do 60 km, zóny určené pro dovolenou jsou i ve větších vzdálenostech. V z. o. je za jišťován každodenně bohatý kulturní a tělových, program, zónová obrana, též územní obrana, varianta obrany, spočívající v obsazová ní a bránění (krytí) určeného prostoru. Družstvo ji realizuje územními (zónový mi) obrannými systémy; 1. v basketbalu se používá: a) klasický systém z. o., při němž družstvo zaujme rozestavení 3-2, 2-3, 1-3-1 či 1-2-2 (čísla označují počet obránců v jednotlivých obranných řa dách); b) presinkový systém z. o., roze stavení hráčů jako v klasickém systé mu, navíc krytí útočníka s míčem i útoč níků bez míče, zdvojování v přesně ur čených prostorech; c )systém zónových presinků; ve stanovených situacích (po koši, po trestném hodu) zaujme druž stvo zónové rozestavení po celém hři šti, využívá se kombinací při ->• zesíle ném krytí (zdvojeni), aktivního krytí pro storu i hráče bez míče; 2. ve fotbalu obrana těsně obsazuje útočníka, který vběhl do jeho prostoru, a předává jej sousednímu obránci, jakmile soupeř prostor opustí. Z. o. se samostatně uplatňuje jen výjimečně; 3. v házené se obránci rozestavují v prostoru nejúčin nější střelby, vymezeného přibližně úhly 40°. V systému 0:6 jsou obránci v jedné řadě před čarou brankoviště V systému 1:5 je jeden obránce vysunut před značkou 7m hodu. V systému 2:4 jsou vysunutí 2 obránci, obsazují zónu před čarou brankoviště a 3 jsou vysunu-
zóny zdraví ti k čáře volného hodu a brání střelbě z dálky a pronikáni útočnikú středem obranné formace V systému 1:2:3 pře tíná obránce na vrcholu ve vzdálenosti 9-12 m směr přičných přihrávek a brání střelbě v přímém úhlu na branku. Dvoji ce ve střední obranné řadě obsazují prostor šikmých úhlů. Trojice u čáry brankoviště obsazuje celou šířku brankoviště; 4. v ledním hokeji se z. o. reali zuje v rozestaveni 1-2-2 nebo 2-1-2. Kla sická z. o. 1-2-2 se v současném hokeji vyskytuje jen při hře v oslabení. Systém 2-1-2 (též zónový presink) je nejaktivnéjšim a nejagresívnějšim systémem bránění Na útočící družstvo je vytvářen neustálý tlak („pres"). V útočném pás mu napadá soupeře křídelní útočník, vytlačuje ho do rohu kluziště a snaží se získat kotouč. Druhý křidelní útočník ho sleduje z prostoru před brankou nebo zajišťuje středniho útočníka. Střední útočník zajišťuje křidelní útočníky. Obránce na modré čáře napadá soupe ře při převzetí přihrávky až k bodu pro vhazování Druhý obránce zajišťuje jako poslední hráč činnost spoluhráčů. Ve stř. pásmu stř. útočník kryje prostor před obránci. Obránci se soustřeďují na osobní bránění, boj o prostor a zpo malení útočné akce. V obranném pás mu jeden obránce napadá soupeře v rohu hřiště, druhý kryje prostor před brankou, stř. útočník obsazuje stř. útoč níka soupeře, křídelní útočníci obsazuji obránce soupeře na modré čáře. Zóno vý presink je uplatňován v hokeji 80. let. zóny zdraví, oblasti pro pěstování re kreační a zdravotní TV, zóny masového oddechu pro pracující v SSSR. Vznikají od 1961 zejm. v přímořských oblastech zotavení, uklidněni a vyrovnáni všech funkcí zapojených do činnosti na úro veň výchozího stavu. Čím větší narušení homeostázy, tím je doba delší. Tréno vaný ve srovnání s netrénovaným má při stejné zátěži dobu z. kratší. Různé funkce se vracejí různě dlouho, rychle srdeční frekvence a dýchání, pomalu (až 24 h) se vyrovnává iontová rovnová ha, rozdělení vody v těle i náhrada živin v buňkách, nejdéle se ustavuje sycení krve a dalších tekutin kyslíkem. Nelze proto z normalizace jedné funkce, nej častěji tepu, usuzovat na úplné zotave ní. Při aktivním z. se uplatňují různé re generační procedury (viz regenerace). Součástí regenerace musí být přede vším racionální hydratace a náhrada iontů (viz kyslíkový dluh). Zotovova tabulka, tabulka vnějších příznaků únavy jedince při zatížení. Udává chrakteristiky malé, střední a velké únavy podle změn barvy kůže, poceni, dýchání, vnímání, pohybového projevu, subjektivních pocitů.
358 Zotovova tabulka vnějších příznaků únavy Příznak Malá únava Střední únava barva kůže zčervenání značné zčervenání
Velká únava ztmavnutí, velké zblednuti modráni rtů
poceni
malé
velké nad pasem
velké pod pasem
dýchání
zrychlené pravidelné
dost rychlé, občas i ústy
velmi rychlé, nepravidelné, ústy
pohyby
správné
s malou nepřesností nekoordinované
vnímání
bez chyby menší chyby v plně špatné, plni jen velmi hlasité ni rozkazů povely
subjektivně bez potíží
únava, bolesti dol ních končetin
Zozuljová /era, * 1956, sov. sáňkařka. Olymp, vítězka 1980, mistryně světa 1978 a mistryně Evropy 1976. Držitelka stříbrné medaile z MS 1977 a bronzové z MS 1981. zpětná přihrávka, v ledním hokeji útočná herní kombinace, přihrání zpět spoluhráči, který najíždí pro přihrávku do volného prostoru za útočícího hráče a zakončuje (či rozvijí) útočnou akci. zpětný proud, protiproud, viz proud řeky. zpětný transfer, též retroakce, přenos probíhající v obráceném směru. Sub jekt získal nejprve schopnost vykonat úlohu A, pak úlohu B. Retroakce je vliv schopnosti k úloze B získaně pozdějším učením na výkonnost v původní úloze A. U z. t. se rozlišuje rovněž účinek po zitivní (retroaktivní facilitace čili usnad nění) a negativní (retroaktivní útlum čili interference). zpracování míče, ve fotbalu herní čin nost jednotlivce, kterou hráč získává kontrolu nad přihraným míčem. Podle výšky letu přijímaného míče se rozlišu je: a) převzetí, tj. zpracováni míčů po hybujících se po zemi. Míč se může převzít vnitřní nebo vnější stranou nohy nebo chodidlem: by tlumení, tj. zpraco váni polovysoké nebo vysoké přihrávky bezprostředně po dopadu míče na zem Míč se může tlumit chodidlem, vnitřní nebo vnější stranou nohy, bércem nebo oběma bérci; c) stažení, t). zpracováni míče letícího vzduchem před jeho do padem na zem. Míč se může stáhnout hlavou, hrudníkem, stehnem, špičkou (nártem), vnitřní nebo vnější stranou nohy. zpráva o soutěži, 1. zpráva pořadatele o uspořádání sport, soutěže. Uvádějí se v ní zákl. údaje o soutěži, její personální obsazení vedoucími funkcionáři, popis průběhu soutěže, popř. další údaje podle ustanoveni pravidel sportů a sou těžních řádů sport, svazů. Z. o s. spolu s výsledkovou listinou odešle pořadatel
únava, bolesti dolních konče tin, závratě
sport. těch. komisi řídicího orgánu sou těže: 2. zpráva - * hlavního rozhodčího o průběhu a řízeni soutěže, která se za sílá řídicímu orgánu soutěže; 3. zpráva sport, oddílu TJ, v níž se hodnotí účast soutěžního družstva oddílu v mistrov ských, zejm. dlouhodobých soutěžích. Oddíl ji zasílá po skončení ročníkové soutěže sport. těch. komisi řídícího or gánu soutěže, která závěry z hodnocení oddílů uplatní v organizaci příštího roč. soutěží. zrušeni startu, 1. při závodech v okru hovém jachtingu znamení všeob. odvo lání při předčasném startu většího po čtu plachetnic nebo při omylu ve star tovním postupu. Signalizuje je závodní komise vlajkou podle mez. vlajkového kódu. Je-li vlajka vyvěšena na startovní stožár, znamená to, že příslušná jachetni třída je odvolána k novému startu; 2. při závodech na krátké a dlouhé tratě v rychlostní kanoistice rozhodnuti star téra o opakováni startu, jestliže závod ník při startu do vzdálenosti 15 m zlomil pádlo. Po výměně zlomeného pádla provede startér nový start, zrušeni utkání viz skreč. zrušeni závodu, rozhodnutí pořadate le závodu, - * hlavního rozhodčího, zá vodní komise nebo jiného orgánu pově řeného těch. řízením závodu, že závod, který: a) nebyl ještě zahájen, se nebu de konat; b) byl přerušen, se nebude opakovat. Závod lze zrušit pro nedosta tek přihlášených závodníků nebo z dů vodů, které přímo ovlivňují bezpečnost a zdraví účastníků závodu nebo jeho re-, gulérni průběh, např. v jachtingu špat né počasí, ohrožující posádky a jejich lodě ap. zřít, cvičební druh -» přechodů z vyš ších poloh do nižších; otáčivý pohyb tě la ze sedu nebo podporu visem do sto je na zemi (má podobu toče, před jehož skončením se seskakuje z nářadí). Roz lišuje se z. vpřed a vzad. Zsivótzky Gyula, *1937, maď. atlet,
Zybinová
359 kladivář. Olymp, vítěz 1968 (73,36 m), druhý na OH 1960 (65,79 m) a na OH 1964 (69,09 m), pátý na OH 1972 (71,38 m). Mistr Evropy 1962 (69,94 m), druhý na ME 1966 (68,62 m), třetí na ME 1958 (63,68 m), čtvrtý na ME 1969 69,68 m), jedenáctý na ME 1971 64,94 mj Vytvořil dva SR: 1965 73.74 mj. 1968 (73,76 m), čtyři ER: 1960 68,22 a 69,53 m) a 1962 (69,58 a 69,64 m). První evr. kladivár, který pře konal hranici 70 m.
Gyula Zsivótzky
ztráta podáni, ve volejbalu penalizace za chybu ve hře družstva, které začínalo rozehru podáním. Zukertort Johann Herman, 1842-1888, něm. šachista, později naturalizovaný Angličan. Jeden z nejsilnějších šachistů 70. a 80. let minulého století. Zvítězil 1871 nad -» A. Anderssenem a vyhrál velké mez. turnaje v Paříži 1878 a v Lon dýně 1883. 1886 prohrál zápas o titul mistra světa s -» W. Steinitzem. zvědy, v zápasu chvatové akce, odtrže ní spodního v pokleku od žíněnky a zvednuti do výše, a to takovým způso bem, jak to vyžaduje chvat, který bude
po zvědu následovat (např. zvěd na zadní zvrat, zvěd na přetočení podbřišním záběrem, zvěd na převrat obráce ným podbřišním záběrem). Zvěřinová Jana, *1937, čs. kanoistka, slalomářka, ZMS. Držitelka stříbrných medaili z MS ve slalomu 1963 ze závo du hlídek na skládacím kajaku, 1967 a 1969 v kajakářských hlídkách a ve sjezdu, 1961 v soutěži jednotlivkyň na skládacím kajaku. Obsadila 3. misto na MS ve slalomu 1963 (F 1), 1969 (K1) a ve sjezdu 1963. zvláitní tělesná výchova, zast. název pro formu povinné školni TV žáků zařa zených do 3. zdravotní skupiny. V po slední době se pro tuto formu školní TV užívá název TV oslabených, v dobrovol né TV název zdravotní TV. Zvolánková Marie, roi. Pavlisová, *1908, čs. kajakářka. Mistryně světa v kajaku dvojic na 600 m (spolu se se strou M. Pavlisovou) 1938. Na stejném MS obsadila 4. misto v kajaku jednotli vkyň na 500 m. Zvolenská Elena, *1939, čs. basketbalistka, ZMS. Držitelka stříbrných medai li z MS 1964 a ME 1962 a 1966 a bronzo vé z MS 1967. zvrat, v krasobruslení povinný cvik slo žený ze tři kruhů s obraty na hlavní ose na středním kruhu. Začíná se vyjetím poloviny středního kruhu vpřed na vnějši hraně, po obratu se jede celý kruh vzad na vnější hraně; druhá polovina stř. kruhu a druhý vnější kruh se jedou po druhé noze. zvrat fázi hry, v brankových sport, hrách změna fází hry v souvislosti se změnou držení miče pod kontrolou. Ke z. f. h. docházi: a) náhle v průběhu hry, když družstvo mič ztratí při chybném ovládáni nebo když mič odebere sou
peř; b) po přerušeni hry rozhodčím, který trestá chybu proti pravidlům a při řkne mič soupeři k rozehrání ve ->• standardni herni situaci; c) po přeruše ni hry, když družstvo dostane branku, po níž rozehrává mič určeným způso bem. zvraty, v zápasu chvaty z postoje, při nichž útočník pomoci záklonu nebo mo stu přehazuje soupeře přes svoji hruď. Rozlišujeme přední zvraty, tj. zvraty zá běrem zepředu, a zadní zvraty, tj. zvraty záběrem zezadu. Zvrtaný (Zvrtek), lid. tanec párový, víři vý z již. Lašska. Název převzat od zákl. vířivého kroku doprovázeného prudkým zvrtem (sun při vířeni provedený prud kým trhnutím a skluzem). Taneční nápě vy jsou ve V* taktu, vynikají hud. i bás nickou vybroušeností; máji znaky vých. hudební lid. kultury. Z. má taneční strukturu vířivých tanců moravsko-slezských: předzpěv, vířeni dvojice, cifru chlapce kolem viřiciho děvčete nebo za vířenim postupujícím děvčetem), dohru - rychlé společné víření, které může končit vyhozením děvčete do výše. Zybinová Galina, *1931, sov. atletka, vrhačka. Jako první žena překonala hra nici 16 m ve vrhu koulí. Olymp, vítězka 1952 ve vrhu koulí (15,28 m), čtvrtá v ho du oštěpem (48,35 m). Na OH 1956 dru há ve vrhu kouli (16,53 m), třetí 1964 (17.45 m), sedmá 1960 (15,56 m) Na ME 1950 třetí v hodu oštěpem (42,75 m), čtvrtá ve vrhu koulí (13,07 m), 1954 první ve vrhu koulí (15,65 m), třeti v hodu dis kem (44,77 mj, 1962 třetí ve vrhu koulí (16,95 m), 1966 čtvrtá ve vrhu koulí (16,65 m.j. Osmkrát překonala SR ve vr hu koulí: 1952 (15,28, 15,37 a 15,42 m), 1953 (16,20 m), 1954 (16,28 m), 1955 (16,29 a 16,67 m) a 1956 (16,76 mj.
Žabotinskij
Žabotinskij
Leonid, *1938, sov. vzpérač. Olymp, vítěz v kat. nad 90 kg 1964 a 1968, mistr světa 1964-67, mistr Evro py 1966 a 1968. Držitel střibrné medaile z ME 1963 a bronzové z MS 1963 ve stejné kategorii. Žáček Rudolf, 1905-1973, čes. tělových, pedagog a funkcionář, prof, na FTVS UK, ředitel Ústavu pro TV na vy sokých školách v Praze a 1948-50 Ústa vu pro učitelské vzděláváni. Autor řady učebních textů z gymnastiky a teorie TV pro pedag. fakulty. Žák František, 1919-1978, čs. pozemní hokejista, MS. Dlouholetý hráč a kapi tán čs. reprezentace, v niž hrál i v hist, utkáni proti vítězi OH 1948 Indii, žákovský průkaz ČSTV, doklad o členství v ČSTV jednotlivců do 14 let věku. Členové do 14 let nemají právo hlasovat a být voleni do orgánů ČSTV a nejsou tedy plnoprávnými členy ČSTV. Také k přijeti za člena ČSTV je u osob do 14 let třeba souhlasu jejich rodičů (zákonného zástupce). Ždanovič Viktor, * 1938, sov šermíř. Olymp, vítěz v šermu fleretem jednotli vců 1960. Člen vítězného družstva fleretistů na OH 1960 a 1964, MS 1959, 1961-63. žebříček viz výkonnostni žebříček, žebříčkové soutěže viz nemistrovské soutěže. žebřík (mechanický), tělocvičné nářa dí, které slouži k řadě průpravných cvi čeni: v poloze šikmé či svislé pro vylé záni a slézáni, doplněn -» závěsným můstkem pro seskakování a v poloze vodorovné, doplněn přenosným stoja nem, pro ručkování ap. Vodici konstruk ci žebříku tvoři trubkový sloup, připev něný kamenáči do zdi. Na vozíku, který pojíždí po vodicí konstrukci, je připev něn horní konec žebříku, spodní konec je opatřen kolečky pro pojíždění po podlaze Nastaveni určité polohy a její zafixování dvěma konopnými lanky jsou
360
zajištěny protizávažim zavěšeným na lanku uvnitř sloupu a zajišfovacím zaří zením upevněným na pojižděcím vozí ku. Příslušenství tvoři stojan pod žebřik a můstek pro skok do hloubky, žebřiny, též ribstole, tělocvičné nářadi pevně zakotvené ke stěně, tvarem připominajici široký žebřik. Ž. se skládají ze dvou nebo tři bočnic a 18 přiček. Jsou 3 000 mm vysoké a 1 000 mm širo ké, příčky jsou oválného tvaru 36 x 46 mm. Vzdálenost příček je 92-95 mm, mezi 16.-17. příčkou 400 mm. Patnáctá a sedmnáctá příčka je zapu štěna vice dozadu než ostatní. Z. poko jové bývají nižší (2 100-2 300 mm) a užší (800 mm) a máji méně přiček, zpravidla všechny ve stejné svislici a stejně od sebe vzdálené. železniční modelářství', zájmová těch. odbornost řízená Svazarmem. Stavba železničnich modelů, tj. zmen šenin vozidel s pohonem nebo bez po honu, železničních staveb a zařízení podle daných stavebnich a konstruk čních pravidel. — Historie. Od vzniku železnic s parnimi lokomotivami se zho tovovaly dokonalé jezdící modely vlaků i upomínkové makety, rovněž dokonalé napodobeniny tehdejšich lokomotiv. V pol. 20. stol., vlivem pokračujíc! technizace a zvýšeného dovozu továrně vy ráběných modelů, se vytvářela příznivá situace pro vznik sdružení a klubů že lezničního modelářství (např. v Praze, Brně, Plzni). — 1961 bylo modelářství všech odborností dopravy uznáno za důležitou složku polytech. a branné vý chovy. Čs. ž. m. se v amatérské práci dostává mezi svět. špičku. Stává se složkou polytech. výchovy mládeže, kluby železničního modelářství spolu pracuji s pionýrskými domy. Soutěžní kategorie: Kategorie A - vozidlo s vlastním poho nem AI — vozidla vlastní stavby (mohou se
použit sériově vyráběné motorky, sou částky převodů, dvojkoli a spřáhla). A2 - přestavby (možno použít v neome zeném rozsahu sériově vyráběné sou částky a části za předpokladu, že vznik ne jiný typ vozidla). Úpravy představují modelové, popř. funkční vylepšení séri ově vyráběného modelu (při zachováni pův. typu). Kategorie B — vozidla bez vlastního pohonu B1 - vozidla vlastní stavby (možno pou žít sériově vyráběná dvojkoli a spřáhla) B2 - přestavby (možno použít sériově vyráběné díly a součástky v neomeze ném množstvi za předpokladu, že vznik ne nový typ vozidla), úpravy představu jí modelové, popř. funkční vylepšení sé riového modelu (při zachováni pův. ty pu). Kategorie C - stavby Železniční stavby (budovy, mosty ap ), pokud nevyhovuji pro zařazení do kate gorie D. Souvislost staveb s železnič ním provozem musí být u modelu jed noznačně zřejmá. Kategorie D - funkce schopné železnič ní těch. modely Modely funkčních železničních zařízeni, pokud nevyhovují pro zařazení do kat. A a B (výhybky, návěstidla, točny, jeřá by, těch. vybaveni lokomotivnich dep. stanic ap.) Kategorie f - makety Modely vozidel a jiných železničnich za řízení, pokud nevyhovuji pro zařazeni do některé z předchozích kategorií. Kategorie F- k o le jiš ti a jejich části Železný muž, sport, soutěž s extrémní vytrvalostní zátěží. Podmínkou je absol vování tři vytrvalostních disciplin (tria tlon) během 24 hodin v pořadi: plavání 3.8 km, jízda na kole 180 km a běh na maratónské trati 42,2 km (Ž. m. I. st.), příp. plaváni 2 km, jizda na kole 200 km, běh 20 km (Ž. m. II. st ). Hodnotí se celk. dosažený čas, označení Ž. m. získá
361 každý, kdo v čase kratším 24 hodin ab solvuje všechny discipliny. Projevuji se tendence ke zvyšováni obtížnosti sou těže. Uspořádána byla např. soutěž „305" (plavání 5 km, kolo 250 km, běh 60 km). — Soutěž Ž. m. vznikla na Ha vajských ostrovech pod označením Iron man (Železný muž), kde se jí každoroč ně zúčastňuji sportovci z mnoha zemi světa. U nás ji poprvé uspořádala orga nizace SSM v Plzni 1981. Počet organi zátorů i účastniků každoročně stoupá (1983 10 000). Soutěž je spjata s rizikem přepěti a trvalého poškození organis mu. Vyžaduje dlouhodobou přípravu, vysoký stupeň trénovanosti a psych, odolnosti. Žemla Ladislav, pseud. Rázný, 1887-1955, čs. tenista. Účastník OH 1912, kde byl čtvrtý ve dvouhře a získal zvi. cenu za styl hry, a OH 1920 (třetí ve smíšené čtyřhře). Spolu s bratrem Zdeňkem (1885-1927) byli třetí ve čtyř hře na meziolymp. hrách 1906 a získali tři tituly mistrů Rakouska (1905, 1906, 1916). Po 1918 získal 7 titulů mez. mistra ČSR (dvouhra 1920-21, 1923, čtyřhra 1920-21,1923,1927) a 1921 27 reprezen toval v Davisově o poháru žena a výkon, rozdíly mezi výkonností ženy a muže spočívaji na anat., fyziol. a psychol. odlišnostech. Hmotnost žen je o 20-25 % nižší, výška o 13 cm, konče tiny o 10% kratši, boky širší. Klidový metabolismus je u žen o 20 % nižši, při práci na bicyklovém ergometru jsou rozdíly malé, větši při běhu, kdy přemí sťováni celého těla pro větší pódii tuku představuje pro daný výkon relativné větši potřebu energie. V klidu mají ženy vyšší srdeční frekvenci, nižši krevni tlak, menší systolický i minutový objem srdeční, nižší počet červených krvinek i množství hemoglobinu. Při submax. zátěži máji vyšší srdečni frekvenci, kdežto max. dosažitelná je stejná. Veli kost hrudniku a plic i plicní objemy jsou v porovnáni s těl. výškou a hmotnosti menši. Nižši schopnost transportního systému je příčinou nižší max spotřeby kyslíku (o 20-30 %). Svalová sila žen je o 20 % nižší. Výkonnost žen v různých sport, disciplinách v poslednich letech výrazně stoupla vlivem tréninku. Rozdí ly proti mužům jsou nejmenší v těch. disciplinách, kde je velký podíl nervosvalové koordinace (skoky do vody, šerm, judo, jízda na koni, slalom na ly žích, plavání na krátké tratě). Některé disciplíny jsou ze zdrav, hlediska pro ženy nevhodné vzhledem k velkým otřesům těla (skok o tyči) nebo pro možnost poraněni (ragby, zápas, box, vzpíráni). Ženíšek Ladislav,' 1904, čs. fotbalista, ZMS. Obránce řady klubů, mj. Viktorie Žižkov (1924-27, 1929, 1937-38), Sparty
žíněnka Chicago (1927-29), Slavie Praha (1929-26). 1926-35 reprezentoval 22 x . Účastník MS 1934 (2. místo, zařazen do ideální sestavy MS), ženská tělesná vychová, samostatné tělových, metody vytvořené nebo upra vené pro cvičeni žen. Začátky samo statné ž. TV lze datovat do 60. let 19 stol., např. 1860 vznikl v Berlíně první ženský tělových, spolek Thusnelda, kte rý vycházel z turnérského pojetí TV, 1869 vznikl Tělocvičný spolek pani a dí vek pražských, opirajici se o Tyršovu tě lových. soustavu ap. Tyto spolky zůsta ly ve své činnosti víceméně závislé na mužském pojetí těl. cvičeni, pouze je upravovaly pro potřebu žen, tedy snižo valy jejich namáhavost a intenzitu. K rozvoji TV žen dochází v 80. a 90. le tech 19. stol. Ovlivnil ji dramatický ba let - ► J. G. Noveryho a z něho vychá zejícího -v F. Delsarta, který se stal zakladatelem tzv. estetického tělocviku. Jeho žáci S. Mac Kaye a - * G. Stebbinsová dále prohlubovali est. pojetí, vhodné pro ženy. Žákyně Stebbinsové - * 6. Mensendiecková vytvořila sousta vu zdravotní ž. TV, do jisté míry anatomicko-fyziol. verzi švéd. pojetí TV (u nás ji propagovala - ► H. Vojáčková). - * I. Duncanová pronikavě zreformovala balet, zdokonalila pojeti est. tělocvi ku, který přiblížila k tan. uměni. -» H. Kallmeyerová usilovala harmonickou gymnastikou o propracováni mužského i ženského těla a o est. vnímáni pohy bu. Koncem 19. stol. a zejm. zač. 20. stol. se tyto směry střetly s rytmickou gymnastikou - ► E. J. Dalcroze, s teorií i praxí -* G. Deményho, - * G. Héberta, ale i s modernizovaným švéd. pojetím ž. TV (E. Falková, E. Bjórkstenová aj.). K nám rytmickou gymnastiku uvedl -» A. Očenášek. HI. rozvoj těchto směrů však nastal až v období mezi svět. vál kami, zejm. v praxi -» R. Bodeho a - ► R. Labana. První rozvíjel rytmickou vý razovou gymnastiku, druhý především propracovával tan. gymnastiku, zvi. ab straktní tanec, nezávislý na hudbě Po jetí Labanovo dále rozvíjela - ► M. Wigmanová. Ve 30. letech se objevuje tzv. modern dance Marthy Grahamové, od zač. 20. let zejm. v Německu vzniká celá řada škol a pojetí ženských tělových, směrů, např. pojeti H. Medeau a F. Helikara a L. Pallata, rozvíjí se gym. škola Loheland L. Langgaardové a H. Kallmeyerové, jejichž směry a školy se spo jily proti Deutscher Turnerschaft a vy tvořily Deutsche Gymnastikbund Za číná se rozvijet vlastni sov. pojeti ž. TV, opirajici se o sov. systém, tradice rus. klasického baletu a poznatky moder ních směru ž. TV, např. o pojeti I. Duncanové. K dalšímu rozvoji dochází po 2. svět. válce, kdy se postupně kon
stituuje moderní gymnastika jako sport, gym. odvětví. Na rozvoji ž. TV se podí lejí jednotlivé modernizované směry TV, vznikají směry nové, jako Aerobic dance. Jazz exercise, Fitness Fantasia, džezgymnastika, aerobní' cvičeni, které mimořádným způsobem přispívají ke zvýšeni účasti žen na těl. cvičeni. Na rozvoji moderních směrů ž. TV se podí lejí zejm. Mez. federace gymnastiky (FIG), Mez. organizace pro TVS dívek a žen (IAPESGW). Od 1952 se pořádají různé svět. slavnosti, gym. kongresy a od 1953 gymnaestrády, které napo máhají rozvoji směrů a pojetí ž. TV, na pomáhají jejich vzájemnému styku a vytváření směrů dalšich. Mimořádný podíl na rozvoji zejm. sport, pojetí mo derní gymnastiky má sov. a soc. systém TK, Rozvoj ženských gym. směrů a růst podílu žen na TV jsou charakteristic kým znakem současného vývoje TK. Rozvoj ženského sportu je spjat přede vším s rozvojem mez. sport, a olympij ského hnutí. ženské světové hry, mez. sport sou těže žen, pořádané 1922-34. OH se ženy zpočátku mohly zúčastnit jen v několika sportech, proto dala CSR podnět k ustaveni Mezinárodní federace žen ských sportů (fr. Fédération Sportive Féminine Internationale - FSFI), která se rozhodla pořádat každé 4 roky tzv. ženské olympiády. Na III. kongresu FSFI 1924 název změněn na ženské svět. hry. žíněnka, tělocvičné nářadí sloužici ja ko měkká a pružná podložka pro dosko ky a nácvik akrobatických prvků a ve zvláštní úpravě jako cvičební plocha pro zápas a judo; 1. ž. tělocvičná má rozměry 1 000 x 1 800 mm, minim, tloušťka 65 mm. Povrch je celokožený nebo ze syntetické kůže, náplň z tuže ného polyuretanu nebo plsti s pružnou mezivrstvou Prošití potahu na hranách umožňuje sestavit žíněnky do pásů bez mezer Pro snažší přenášeni je žíněnka opatřena čtyřmi uchy; 2. ž. zápasnická je složena z devíti dílců o rozměrech 200 x 200 cm, o síle 10 cm, které vytvá řejí čtverec 600 x 600 cm. Pro mez. sou těže se ž. skládá ze šestnácti dílců, kte ré vytvářejí čtverec 800 x 800 cm. Z díl ců upravený čtverec se pokrývá povla kem ze silné, hladké a měkké látky, jejiž rozměry jsou obvykle o 2 m větši než čtverce, aby se okraje daly zahnout švy sešíváni povlaku musí být vespodu Povrch takto vytvořené žíněnky musí být hladký, bez záhybů a jednolitý. Střed ž. musí být označen výrazným ba revným kruhem o průměru 1 m a šiřce 10 cm. Při utkáni se musi kolem ž. polo žit ještě ochozy. Obvykle to jsou čtyři pásy dlouhé 400 cm a čtyři dlouhé 300 cm, široké 120-200 cm a vysoké
362
životospráva sportovce stejně jako dílce žíněnky. Takto vytvo řené ochozy se v rozích spojuji, aby vy tvořily pevný celek. životospráva sportovce, denní režim, správné rozvržení denních činnosti a je jich pravidelnost. Aktivita člověka kolí sá v průběhu dne, nejnižši je ráno a ve čer, proto zařazováni tréninku na tuto dobu je zejm. u mládeže nevhodné, ne vede k očekávánanému zvyšování vý konnosti. Výživa sportovce musi obsa hovat tolik energie, kolik jí vydá. Strava musí obsahovat zákl. živiny v optimál ním poměru, vitamíny i stopové látky, bílkoviny, hl. živočišné. 1 g na 1 kg hmotnosti. Jestliže se počítá s větším přírůstkem svalové hmoty, nutno přivod bílkovin zvýšit. Trénink po hlavním jídle
nejdříve za 2 h, po namáhavém výkonu masitá potrava nejdřive za 1,5 h, masitá večeře nejméně 2 h před spanim. Mi nim. příjem tekutin 1,51 na den, vyšší při výkonech spojených s větším pocením. Po vyčerpávajícím výkonu vhodné sladké nápoje. Pro odpočinek a -» re generaci sil je nezastupitelný nerušený noční spánek. Po tréninku a závodě koupel v teplé vodě, kompenzační cvi čení (běh mirnou intenzitou rychleji od straní z organismu kyselinu mléčnou a únavové látky), masáž, sauna aj. žlázy, orgány lidského těla tvořené buňkami žlázového epitelu, schopného tvořit a vylučovat určité výměšky (se krety). Podle druhu sekrece se rozlišují:
a) ž. se zevní sekrecí (exokrinní), které vylučuji sekrety, popř. exkrety na po vrch těla nebo do těl. dutin; patří k nim, ž. slinné, potní, mazové, mléčné, ledvi ny a játra; b) ž. s vnitřní sekreci (endo krinní), které produkuji sekrety (hormo ny) přímo do krve a mízy; patří k nim ž. pohlavní (vaječniky a varlata), hypofýza, ž. štítná a nadledviny. žokej [angl. jockey), jezdec z povoláni, vyučený a specializovaný a na ježděni -*■ dostihů, v nichž získal padesát vítěz ství. Žurman Oldřich, 1920-1978, čes. sport, novinář, dlouholetý šéfredaktor týdení ku Stadion. Autor Zlaté knihy kopané (1972). Nositel veř. uznání Za zásluhy o rozvoj těl. výchovy I. stupně.
Seznam použitých zkratek států ARG AUS BAH BEL BRA BUL ČLR ČSR ČSSR DÁN EGY EST ETI FIN FRA HOL IND IRN IRS ITA JAM JAP JAR J. KOR JUG KAN KEN KLDR KUB
Argentina Austrálie Bahamy Belgie Brazílie Bulharsko Činská lidová republika Československá republika (do 1960) Československá socialistická republika (od 1960) Dánsko Egypt Estonsko Etiopie Finsko Francie Nizozemsko Indie Írán Irsko Itálie Jamajka Japonsko Jihoafrická republika Jižní Korea Jugoslávie Kanada Keňa Korejská lidově demokratická republika Kuba
UCH LUČ MAĎ MAR MEX NDR NĚM NOR NSR NZÉ PAK POL POR RAK RUM ŘEC Snd SSSR ŠPA SVÝ TRI TUN TUR UGA URU USA VBR VEN ZIM
Lichtenštejnsko Lucembursko Maďarsko Maroko Mexiko Německá demokratická republika Německo (do 1945) Norsko Německá spolkové republika Nový Zéland Pákistán Polsko Portugalsko Rakousko Rumunsko Řecko společné německé družstvo (pro OH 1956, 1960 a 1964) Sovětský svaz Španělsko Švýcarsko Trinidad Tunisko Turecko Uganda Uruguay Spojené státy americké Velká Británie Venezuela Zimbabwe
363
PŘEHLED VÍTĚZŮ ZIMNÍCH OLYMPIJSKÝCH HER
1. II. III. IV. v. VI. VII. Vlil. IX. X. XI. XII. XIII. XIV.
1924 1928 1932 1936 1948 1952 1956 1960 1964 1968 1972 1976 1980 1984
Chamonix Sv. Moric Lake Placid Garmisch-Partenkirchen Sv. Mořic Oslo Cortina d'Ampezzo Squaw Valley Innsbruck Grenoble Sapporo Innsbruck Lake Placid Sarajevo
zimní olympijské hry — vítězové
364
VÍTĚZOVÉ ZIMNÍ CH OLYMPIJSKÝCH HER
BIATLON Jednotlivci 10 km 1924—1976 nezařazeno 1980 F. Ulrich NDR) 1984 E. Kvalfoss (NOR) (NOR) 20 km jednotlivci 1924—1956 nezařazeno 1960 K. L'estander (SVÉ) 1964 V. Melanin (SSSR) 1968 M. Solberg (NOR) 1972 M. Solberg (NOR) 1976 N. Kruglov (SSSR) 1980 A. Aljabjev (SSSR) 1984 P. Angerer (NSR)
21:10,69 30:53,8
1:13:21,6 1:20:26,8 1:13:54,9 1:15:55,5 1:14:12,26 1:08:16,31 1:11:52,7
Štafeta 4 x 7,5 km 1924—1964 nezařazeno 1968 SSSR 2:13:02,4 (A. Tichonov, N. Puzanov, V. Mamatov, V. Gundarcev) 1972 SSSR 1:51:44,92 (A. Tichonov, R. Safin, I. Bjakov, V. Mamatov) 1976 SSSR 1:57:55,64 (A. Tichonov, A. Jelizarov, I. Bja kov, N. Kruglov) 1980 SSSR 1 34:03,27 (V. Alikin, V. Tichonov, V. Barnašov, A. Aljabjev) 1984 SSSR 1:38:51,7 (D. Vasiljev, J. Kaškarov, A. Šalna, S. Bulygin) BOBY Dvousedadlové boby 1924—1928 nezařazeno 1932 USA I. 8:14,74 (J. H Stevens, C. P. Stevens) 1936 USA I. 5:29,29 (I. Brown, A. Washbond) 1948 SVÝ II. 6:29,2 (F. Endrich, F. Waller) 1952 NSR I. 5:24,54 (A. Ostler, L. Nieberl) 1956 ITA I, 5:30,14 (L. Oalla Costa, G, Conti) 1960 nezařazeno 1964 VBR I. 4:21:90 (A. Nash, R. Dixon) 1968 ITA I. 4:41,54 (E. Monti, L. de Paolis) 1972 NSR II. 4:57:07 (W. Zimmerer, P. Utzschneider)
1976 NDR II. 3:44,42 (M. Nehmer, B. Germeshausen) 1980 SVÝ II. 4:09,86 (E. Schárer, J. Benz) 1984 NDR II. 3:25,56 (W. Hoppe, D. Schauerhammer)
1928 1932 1936 1948 1952 1956
Čtyřsedadlové boby 1924 ŠVÝ I. 5:45,54 (E. Scherer, A. Neveu, A. Schlěppi, H. Schlappi) 1928 USA II. (pětibob) 3:20,5 (W. Fiske, C. Gray, N Tocker, Ch. Mason, R Parke) 1935 USA I. 7:53,68 (W. Fiske, E. Eagan, C. Gray, J. O'Brien) 1936 ŠVÝ II. 5:19,85 (P. Mussy, A. Gartmann, Ch. Bouvier, J. Beerli) 1948 USA II. 5:20,1 (F. Tyler, P. Martin, W. ďAmicio, E. Rimkus) 1952 NSR 5:07,84 (A. Ostler,F. Kuhn, L. Nieberl, F. Kemser) 1956 ŠVÝ I. 5:10,44 (F. Kapus, G. Diener, R. Alt, H Angst) 1960 nezařazeno 1964 KAN I 4:14,46 (V. Emery, P. Kirby, D. Anakin, J. Emery 1968 ITA I. 2:17,39 (E. Monti, L. de Paolis, R. Zandonella, M. Armano) 1972 ŠVÝ I. 4:43,07 (J. Wicki, E. Hubacher, H. Leutenegger, W. Camichel) 1976 NDRI. 3:40,43 (M. Nehmer, J. Babok, B. Ger meshausen, B. Lehmann) 1980 NDRI 3:59,92 (M. Nehmer, B. Musiol, B. Ger meshausen, H.-J. Gerhard) 1984 NDRII. 3:20,22 (W. Hoppe, R. Wetzig, D. Schauerhammer, A. Kirchner)
1960 1964
KRASOBRUSLENÍ Muži (1908 a 1920 součást letnich OH) 1908 U. Salchow (ŠVÉ) 7/377,3 1920 G. Grafstróm (ŠVÉ) 7/405,50 1924 G. Grafstróm (ŠVÉ) 10/367,89
1968 1972 1976 1980 1984
G. Grafstróm (ŠVÉ) K. Scháfer (RAK) K. Scháfer RAK R Button (USA) R. Button (USA) H A Jenkins (USA) D. Jenkins (USA) M. Schnelldorfer (Snd-NSR) W Schwarz (RAK) O Nepela (ČSSR) J. Curry (VBR) R. Cousins (VBR) S. Hamilton (USA)
12/385,46 9/371,71 7/422,7 10/191,177 9/192,256 13/166,43 10/160,02 13/1916,9 13/1904,1 9/2739,1 11/192,74 13/189,48 3,4
Ženy (1908 a 1920 součást letnic OH) 1908 M. Syersová (VBR) 5/252,5 1920 M. Julinová (ŠVÉ) 12/182,70 7/299,17 1924 H. Plancková-Szabóová (MAĎ) 1928 S. Henieová (NOR) 8/424,5 1932 S. Henieová (NOR) 7/350,32 1936 S. Henieová (NOR) 7,5/328,93 1948 B. A. Scottová 11/163,077 (KAN) 1952 J. Altwegová (VBR) 14/161,756 1956 T. Albrightová 12/169,67 (USA) 1960 C. Heissová (USA) 9/165,56 1964 S. Dijkstrová (HOL) 9/2018,5 1968 P. Flemingová 9/1970,5 (USA) 1972 B Schubová (RAK) 9/2751,5 1976 D Hamillová (USA) 9/193,80 1980 A. Pótzschová 11/189,90 (NDR) 1984 K Wittová (NDR) 3,2 Sportovní dvojice (1908 a 1920 součást letnic OH) 1908 A. Hůblerová — H. 5/11,2 Burger (NÉM) 1920 L. Jacobssonová — W Jacobsson (FIN) 7/11,50 1924 H. Engelmannová — A. Berger (RAK) 9/10,64 1928 A. Jolyova — P. 14/11,16 Brunet (FRA) 1932 A. Brunetová — P. 12/10,95 Brunet (FRA) 1936 M. Herberová - E. 11/11,5 Baier (NĚM) 1948 M. Lannoyová — P. 17,5/11,227 Baugniet (BEL) 1952 R Falková - P. 11,5/11,40
zimní olympijské hry — vítězové
365 Falk (NSR) 1956 E. Schwarzová — K. Oppelt (RAK) 1960 B. Wagnerová — R. Paul (KAN) 1964 L. Bělousovová — P. Protopopov (SSSR) 1968 L. Bělousovová — P. Protopopov (SSSR) 1972 1. Rodninová — A. Uljanov (SSSR) 1976 1. Rodninová — A. Zajcev (SSSR) 1980 1. Rodninová — A. Zajcev (SSSR) 1984 J. Valovová — O Vasiljev (SSSR) Taneční páry 1924—1972 nezařazeno 1976 L. Pachomovová — A. Gorškov (SSSR) 1980 N. Liničuková — G. Karponosov (SSSR) 1984 J. Torvillová — Ch. Dean (VBR)
14/11,31 7/11,485 13/104,4
10/315,2
12/420,4 9/140,54 9/147,16 1,4
9/209,92 13/205,48
2,0
Soutěže vyřazené z olymp. programu Speciální figury — muži (součást letních OHI 1908 N. Panin (RUS)
5/43,8
LEDNÍ HOKEJ (1920 součást letních OH) 1920 KAN (R. Benson, W. Byron, F. Frederickson, Ch. Fridfinnson, M Goodman, H. Haldorson, K. Jo hansson, A. Woodman) 1924 KAN (J. A. Cameron, E. J. Collett, A. J. McCafferry, H. E, McMunn, D. B. Munro, W. B, Ramsay, C. S. Slater, R. J. Smith, H. E. Watson) 1928 KAN (Ch. Delahay, F. Fischer, L. Hud son, N. Mueller, H. Plaxton, H. Plaxton, J. Porter, F. Sullivan, J. Sullivan, R. Taylor, D. Trottier) 1932 KAN (W. H. Cookburn, C. T. Crowley, A. G. Duncanson, G. F. Garbutt, R. Hinkel, C. V. Lindquist, N. J. Malloy, W. Manson, K. Moore, N. R. Rivers, H. A Simpson, H. R. Sutherland, W. S. Wagner, J. A. Wise) 1936 VBR (A. Archer, J. Borland, E. Brenchley, J. Chappell, J. Coward, G. Dailley, J. Davey, C. Erhardt, J. Foster, J, Kilpatrick, A. Stinchcombe, R Wyman)
1948 KAN (M. Dowery, B. Dunster, J. Lecompte, H.-A. Laparriére, W. Haider, G. Mara, R Schroeter, T Hibbert, A. Renaud, J. Gravelle, P. Guzzo, I. Taylor) 1952 KAN (R. Hansch, E. Paterson, J. Davi es, R. Myers, A. Purvis, W. Dawe, D. Gauf, R. Watt, G. Abel, R. Dickson, D. Miller, F. Sulli van, L. Secco, W. Gibson, G. Robertson, T. Pollock) 1956 SSSR (N. Pučkov, N. Sologubov, J. Babič, V. Šuvalov, V. Bobrov, I. Tregubov, G. Mkrtyčan, A. Kučevskij, D. Ukolov, V. Kuzin, N. Chlystov, A. Guryšev, J. Panfuchov, V. Nikiforov, G. Sidorenkov, J. Krylov, A. Uvarov) 1960 USA (L. Palmer, J. McCartan, J. Kirrane, J. Mayasich, R. Paavole, W. Christian, R. Cleary, P. John son, R. McVey, E. Grazia, T. Williams, R. Meredith, R. Rodenheiser, W Olson, W. Cleary, R. Christian, E. Owen) 1964 SSSR (V. Konovalenko, B. Zajcev, V. Davydov, A. Ragulin, E. Ivanov, V. Kuzkin, K. Loktěv, V. Alexan drov, A. Almetov, B Majorov, V. Staršinov, J, Majorov, L. Volkov, A. Firsov, V. Jakušev, 0. Zajcev, S. Peťuchov) 1968 SSSR (V. Konovalenko, V. Zinger, V. Blinov, A. Ragulin, V. Kuzkin, 0. Zajcev, I. Romiševskij, V. Davy dov, J. Zimin, V. Staršinov, B. Majorov, V. Polupanov, A. Fir sov, J. Mojsejev, A. Ionov, J. Mišakov, V. Alexandrov) 1972 SSSR (V. Trefjak, A. Paskov, A. Ragu lin, G. Cygankov, V. Davydov, V. Vasiljev, V. Kuzkin, V. Lutčenko, I. Romiševskij, V. Vikulov, A. Fir sov, V. Charlamov, B. Michajlov, V. Petrov, A. Jakušev, A. Mal cev, V. Šadrin, J. Blinov, J. Mi šakov, J. Zimin) 1976 SSSR (V. Treťjak, A. Sidělnikov, A. Gusev, V. Lutčenko, S. Babinov, J. Ljapkin, V. Vasiljev, G. Cy gankov, S. Kapustin, V. Šalimov, A. Malcev, B. Alexandrov, B. Mi chajlov, A. Jakušev, V. Petrov, V. Charlamov, V šadrin, V. Žluktov) 1980 USA (S. Janasczak, J. Craig, K. Mor row, M. Ramsey, W. Baker, B. Suter, D. Silk, N. Broten, M
Johnson, S. Christoff, M. Wells, M. Pavelich, E. Strobel, M. Eruzione, D. Christian, R. McCIanahan, W. Schneider, P. Verchota, J. Harrington) 1984 SSSR (V. Treťjak, V. Myškin, Z. Biljaletdinov, N. Drozděckij, V. Feti sov, A. Gerasimov, A. Chomu tov, A. Kasatonov, V. Kovin, A. Koževnikov, V. Krutov, I. Lario nov, S. Makarov, V. Pervuchin, A. Skvorcov, S. Starikov, I. Stélnov, S. Šepeljov, V. Ťjumeněv, M. Vasiljev) LYŽOVÁNÍ Muži Běh na 15 km 1924--1952 nezařazeno 1956 H. Brenden (NOR) 1960 H. Brusveen (NOR) 1964 E. Mántyranta (FIN) 1968 H. Grónningen (NOR) 1972 S.-A. Lundbáck (ŠVÉ) 1976 N. Bažukov (SSSR) 1980 T. Wassberg (ŠVÉ) 1984 G. Sván (ŠVÉ)
49:39,0 51:55,5 50:54,1 47:54,2 45:28,24 43:58,47 41:57,63 46:03,8
Běh na 30 km 1924--1952 nezařazeno 1956 V. Hakulinen (FIN) 1960 S. Jernberg (ŠVÉ) 1964 E. Mántyranta (FIN) 1968 F. Nones (ITA) 1972 V. Veděnin (SSSR) 1976 S. Saveljev (SSSR) 1980 N. Zimjatov (SSSR) 1984 N. Zimjatov (SSSR)
1 44:06,0 1 51:03,9 1 35:50,7 1 35:39,2 1 36:31,15 1 30:29,38 1 27:02,80 1 28:56,3
Běh na 50 km 1924 T. Haug (NOR) 1928 P. E. Hedlund (ŠVÉ) 1932 V. Saarinen (FIN) 1936 E. Wiklund (ŠVÉ) 1948 N. Karlsson (ŠVE) 1952 V. Hakulinen (FIN) 1956 S. Jernberg (ŠVÉ) 1960 K. Hámšláinen (FIN) 1964 S. Jernberg (ŠVÉ) 1968 O. Ellefsšter (NOR) 1972 P. Tyldum (NOR) 1976 I. Formo (NOR) 1980 N. Zimjatov (SSSR) 1984 T. Wassberg (ŠVÉ)
3:44:32,0 4:52:03,0 4:28:00,0 3:30:11,0 3:47:48,0 3:33:33,0 2:50:27,0 2:59:06,3 2:43:52,6 2:28:45,8 2:43:14,75 2:37:30:05 2:27:24,60 2:15:55,8
Štafeta 4 x 10 km 1924--1932 nezařazeno 1936 FIN 2:41:33,0 (S. Nurmela, K. Karppinen, M Láhde, K. Jalkanen) 1948 ŠVÉ 2:32:08,0 (N. Ďstensson, N. Tápp, G. Eriksson, M. Lundstróm)
366
zimní olympijské hry — vítězové 1952
1956
1960
1964
1968
1972 1976
1980
1984
FIN 2:20:16,0 (H. Hasu, P. Lonkila, U. Korhonen, T. Mákelá) SSSR 2:15:30,0 (F. Térentév, P. Kolčin, N. Ani kin, V Kuzin) FIN 2:18:45,6 (T. Alatalo, E. Mántyranta, V. Huhlala, V. Hakulinen) ŠVÉ 2:18:34,6 (K —A. Asph, S. Jernberg, J. Stefansson, A. Rónnlund) NOR 2:08:33,5 (0. Martinsen, H. Grónningen. P. Tyldum, 0. Ellefsáter) SSSR 2:04:47,94 (V. Voronkov, J. Skobov, F. Simašov, V. Veděnin) FIN 2:07:59,72 (M. Pitkaenen, J. Mieto, P. Taurajárvi, A. Koivisto) SSSR 1:57:03,46 (V. Ročev, N. Bažukov, J. Beljajev, N. Zimjatov) SVÉ 1:55:06,30 (T. Wassberg, B. Kohlberg, J Ottoson, G. Sván)
Sdružený závod 1924--1948 nezařazeno 1952 S Slattvik (NOR) 1956 S. Stenersen (NOR) 1960 G Thoma (Snd-NSR) 1964 T. Knutsen (NOR) 1968 F Keller (NSR) 1972 U. Wehling (NDR) 1976 U. Wehling NDR 1980 U. Wehling (NDR) 1984 T. Sandberg (NOR) Skok 1924 1928 1932 1936 1948 1952 1956 1960 1964 1968 1972 1976 1980 1984
451,621 b. 455,000 457,952 469,280 449,040 413,340 423,390 432,200 422,595
na středním můstku 18,960 b. J. T. Thams (NOR) A. Andersen (NOR) 19,208 228,1 B. Ruud (NOR) 232,0 B. Ruud (NOR) 228,1 P. Hugsted (NOR) A. Bergmann (NOR) 226,0 A. Hyvárinen (FIN) 227,0 H Recknagel (Snd-NDR) 227,2 V. Kankkonen (FIN) 229,9 216,5 J. Raška (ČSSR) 244,2 J Kasaja (JAP) H.-G. Aschenbach (NDR) 252,0 A. Innauer (RAK) 266,3 215,2 J. Weissflog (NDR)
Skok na velkém můstku 1924--1960 nezařazeno 1964 T. Engan (NOR) 1968 V. Bělousov (SSSR) 1972 W. Fortuna (POL) 1976 K. Schnabl (RAK) 1980 J. Tórmánen (FIN) 1984 M. Nykánen (FIN)
230,7 231,3 219,9 234,8 271,0 231,2
Sjezd 1924—1936 nezařazeno 1948 H. Oreiller (FRA) 1952 Z Colo (ITA) 1956 A. Sailer (RAK) 1960 J. Vuamet (FRA) 1964 E Zimmermann (RAK) 1968 J. C. Killy (FRA) ' 1972 B. Russi(ŠVÝ) 1976 F. Klammer (RAK) 1980 L. Stock (RAK) 1984 W. D Johnson (USA) Slalom 1924—1936 nezařazeno 1948 E. Reinalter (ŠVÝ) 1952 O. Schneider (RAK) 1956 A. Sailer (RAK) 1960 E Hinterseer (RAK) 1964 J. Stiegler (RAK) 1968 J.-C. Killy (FRA) 1972 F. F. Ochoa (ŠPA) 1976 P. Gros (ITA) 1980 I, Stenmark (SVÉ) 1984 P Mahre (UŠA) Obří slalom 1924—1948 nezařazeno 1952 S. Eriksen (NOR) 1956 A. Sailer (RAK) 1960 R. Staub(SVÝ) 1964 F. Bonlieu (FRA) 1968 J.-C. Killy (FRA) 1972 G. Thóni (ITA) 1976 H. Hemmi (SVÝ) 1980 I. Stenmark (SVÉ) 1984 M. Julen (ŠVÝ)
2,55,0 2,30,8 2,52,2 2:06,0 2:18,16 1:59,85 1:51,43 1:45,73 1:45,50 1:45,59
2:10,3 2:00,0 3:14,7 2:08,9 2:11,13 1:39,73 1:49,27 2:03,29 1:44,26 1:39,41
2:25,0 3:00,1 1:48,3 1:46:71 3:29,28 3:09,62 3:26,97 2:40,74 2:41,18
Ženy Běh na 5 km 1924—1960 nezařazeno 1964 K. Bojarskichová (SSSR) 1968 1972 1976 1980 1984
17:50,5 T. Gustafssonová (ŠVÉ) 16:45,2 G. Kulakovová (SSSR) 17:00,50 H, Takaloová (FIN) 15:48,69 R. Smetaninová (ŠSSR) 15:06,92 M.-L. Hámáláinenová (FIN) 17:04,0
Běh na 10 km 1924—1948 nezařazeno 1952 L. Widemanová (FIN) 41:40,0 1956 L. Kozyrevová (SSSR) 38:11,0 1960 M. Gusakovová (SSSR) 39:46,6 1964 K. Bojarskichová (SSSR) 40:24,3 1968 T. Gustafssonová (ŠVÉ) 36:46,5 1972 G Kulakovová (SSSR) 34:17,82 1976 R. Smetaninová (SSSR) 30:13,41 1980 B. Petzoldová (NOR) 30:31,54 1984 M —L. Hámáláinenová (FIN) 31:44,2 Běh na 20 km 1924—1980 nezařazeno 1984 M.-L. Hámáláinenová (FIN) 1:01:45,0
Štafeta 4 x 5 km 1924—1972 nezařazeno 1976 SSSR 1:07:49,75 (N. Baldyčevová, Z. Amosovová, R. Smetaninová, G Kulakovová) 1980 NDR 1:02:11,10 (M. Rostocková, C. Andingová, V. Hesseová, B. Petzoldová) 1984 NOR 1:06:49,7 (I. Nybraatenová, A. Jahrenová, B. Pettersenová, B. Aunliová) Sjezd 1924—1936 nezařazeno 1948 H. Schluneggerová (ŠVÝ) 1952 G. Beiserová-Jochumová (RAK) 1956 M. Berthodová (ŠVÝ) 1960 H Bieblová (Snd-NSR) 1964 Ch. Haasová (RAK) 1968 O. Pallová (RÁK) 1972 M.-T. Nadigová (ŠVÝ) 1976 R. Mittermaierová (NSR) 1980 A. Moserová-Próllová (RAK) 1984 M. Figiniová (ŠVÝ)
2:28,3 1:47,1 1:40,7 1:37,6 1:55,39 1:40,87 1:36,68 1:46,16 1:37,52 1:13,36
Slalom 1924—1936 nezařazeno 1948 G. Frazerová (USA) 1952 A. LawrencováMeadová (USA) 1956 R. Colliardová (SVÝ) 1960 A. Heggtveitová (KAN) 1964 Ch. Goítschelová (FRA) 1968 M. Goítschelová (FRA) 1972 B. Cochranová (USA) 1976 R. Mittermaierová (NSR) 1980 H. Wenzelová (LÍCH) 1984 P. Magoniová (ITA)
1:57,2 2:10,6 1:52,3 1:49,6 1:29,86 1:25,86 1:31,24 1:30,54 1:25,09 1:36,47
Obři slalom 1924-1948 nezařazeno 1952 A. LawrencováMeadová (USA) 2:06.8 1956 O. Reichertová (Snd-NSR) 1:56,5 1960 Y Rúeggová (ŠVÝ) 1:39,9 1964 M. Goítschelová (FRA) 1:52,24 1968 N Greeenová (KAN) 1:51,97 1972 M.-T. Nadigová (ŠVÝ) 1:29,90 1976 K. Kreinerová (KAN) 1:29,13 1980 H. Wenzelová (LÍCH) 2:41,66 1984 D. Armstrongové (USA) 2:20.98 Disciplíny vyřazené z olymp. programu Muži Běh na 18 km 1924 T Haug(NOR) 1928 J. Grčttumsbraaten (NOR) 1932 S. L Utterstróm (ŠVÉ) 1936 E.-A. Larsson (ŠVÉ) 1948 M. Lundstróm (ŠVÉ)
1:14:31,0 1:37:01,0 1:23:07,0 1:14:38,0 1:13:50,0
zimní olympijské hry — vítězové
367 1952
H. Brenden (NOR)
1:01:34,0
Severská kombinace (běh na 18 km a skok prostý) 1924 T. Haug (NOR) 18.906 b. 1928 J.Grottumsbraaten 17,833(NOR) 1932 J. Grottumsbraaten 446,00(NOR) 1936 O, Hagen (NOR) 430,3 1948 H. Hasu (FIN)
448,80 -
Alpská kombinace (sjezd a slalom) 1936 F. Pfnúr (NĚM) 99,25 b. 1948 H. Oreiller (FRA) 3,27 Ženy Štafeta 3 x 5 km 1956 FIN 1:09:01,0 (S. Polkunenová, M. Hietamiesová, S. Rantanenová) 1960 ŠVÉ 1:04:21,4 (I. Johanssonová, B. Strandbergová, S. Ruthstrómová) 1964 SSSR 59:20,2 (A. Kolčinová, J. Mekšilová, K. Bojarskichová) 1968 NOR 57:30,0 (I. Auflesová, B. Damonová-Engerová, B. Mórdreová) 1972 SSSR 48:46,15 (L. Muchačevová, A. Oljuninová, G. Kulakovová) Alpská kombinace (sjezd a slalom) 1936 Ch. Cranzová (NĚM) 97,06 b. 1948 G. Beiserová (RAK) 6,58
RYCHLOBRUSLENÍ Muži 500 m 1924 1928 1932 1936 1948 1952 1956 1960 1964 1968 1972 1976 1980 1984
Ch Jewtraw (USA) C. Thunberg (FIN) B. Evensen (NOR) J. Shea (USA) I. Ballangrud (NOR) F. Helgesen (NOR) K Henry (USA) J. Grišin (SSSR) J. Grišin (SSSR) R. McDermott (USA) E Keller (NSR) E. Keller (NSR) J. Kulikov (SSSR) E. Heiden (USA) S. Fokičjov (SSSR)
1 OOOrn 1924—1972 nezařazeno 1976 P Mueller (USA) 1980 E. Heiden (USA) 1984 G. Boucher (KAN)
44,0 43,4 43,4 43,4 43,4 43,1 43,2 40,2 40,2 40,1 40,3 39,44 39,17 38,03 38,19
1 500 m 1924 C Thunberg (FIN) 1928 C. Thunberg (FIN) 1932 J. Shea (USA) 1936 Ch. Mathiesen (NOR) 1948 S. Farstad (NOR) 1952 H Andersen (NOR) 1956 J. Grišin (SSSR) J. Michajlov (SŠSR) 1960 R. Aas (NOR) J. Grišin (SSSR) 1964 A. Antson (SSSR) 1968 C. Verkerk (HOL) 1972 A. Schenk (HOL) 1976 J. E. Sterholt (NOR) 1980 E. Heiden (USA) 1984 G. Boucher (KAN) 5 000 m 1924 C. Thunberg (FIN) 1928 I Ballangrud (NOR) 1932 I Jaffee (USA) 1936 I. Ballangrud (NOR) 1948 R. Liaklev (NOR) 1952 H. Andersen (NOR) 1956 B. Šilkov (SSSR) 1960 V. Kosičkin (SSSR) 1964 K Johannesen (NOR) 1968 F. A. Maier (NOR) 1972 A. Schenk (HOL) 1976 S. Stensen (NOR) 1980 E, Heiden (USA) 1984 T. Gustafson (ŠVÉ)
968 C. Geijseenová (HOL) 1 32,6 2:20,8 972 M. Pflugová (NSR) 1:31,40 2:21,1 976 T. Averinová (SSSR) 1:28,43 2:57,5 980 N. Petrusevová (SSSR) 1:24,10 2:19,2 984 K. Enkeová (NDR) 1:21.61 2:17,6 2:20,4 500 m 2:08,6 924—1956 nezařazeno 2:08,6 960 L. Skoblikovová (SSSR) 2:25,2 2:10,4 964 L. Skoblikovová (SSSR) 2:22,6 2:10,4 968 K. Mustonenová (FIN) 2:22,4 2:10,3 972 D. Holumová (USA) 2:20,85 2:03,4 976 G. Štěpánská (SSSR) 2:16,58 2:02,96 980 A. Borckincková (HOL) 2:10,95 1:59,38 984 K. Enkeová (NDR) 2:03,42 1:55,44 1:58,36 3 000 m 1924—1956 nezařazeno 1960 L. Skoblikovová (SSSR) 5:14,3 8:39,0 1964 L. Skoblikovová (SSSR) 5:14,9 8:50,5 1968 J. Schutová (HOL) 4:56,2 9:40,8 1972 Ch. Baasová-Kaiserová 8:19,6 (HOL) 4:52,14 9:29,4 1976 T. Averinová (SSSR) 4:45,19 8:10,6 1980 B.-E. Jenssenová (NOR) 4:32,13 7:48,7 1984 A. Schóneová (NDR) 4:24,79 7:51,3 7:38,4 Discipliny vyřazené z olymp. programu 7:22,4 7:23,61 Viceboj — muži 7:24,48 1924 C. Thunberg (FIN) 5,5 b. 7:02,29 7:12,28 SANĚ
10 000m 1924 1928 1932 1936 1948 1952 1956 1960 1964 1968 1972 1976 1980 1984
J. Skutnabb (FIN) 18:04,8 pro oblevu se závod nekonal I. Jaffee (USA) 19:13,6 I. Ballangrud (NOR) 17:24,3 A. Seyffarth (SVÉ) 17:26,3 H. Andersen (NOR) 16:45,8 S. Ericsson (ŠVÉ) 16:35,9 K. Johannesen (NOR) 15:46,6 J. Nilsson (ŠVÉ) 15:50,1 J. Hoglin (SVÉ) 15:23,6 A. Schenk (HOL) 15:01,35 P. Kleine (HOL) 14:50,59 E. Heiden (USA) 14:28,13 I. Malkov(SSSR) 14:39,90
Ženy 500 m 1924—1956 nezařazeno 1960 H. Haaseová (Snd-NDR) 1964 L. Skoblikovová (SSSR) 1968L. Titovová (SSSR) 1972 A. Henningová (USA) 1976 S. Youngová (USA) 1980K. Enkeová (NDR) 1984 Ch. Rothenburgerová (NDR)
1 OOOrn 1:19,32 1924—1956 nezařazeno 1:15,18 1960 K. Gusevová (SSSR) 1:15,80 1964 L. Skoblikovová (SSSR)
45,9 45,0 46,1 43,33 42,76 41,78 41,02
1:34,1 1:33,2
Muži Jednotlivci 1924--1960 nezařazeno 1964 T. Kóhler (S n d NDR) 1968 M. Schmid (RAK) 1972 W. Scheidel (NDR) 1976 D Gunther (NDR) 1980 B. Glass (NDR) 1984 P. Hildgartner (ITA)
3:26,77 2:52,48 3:27,58 3:27,688 2:54,796 3:04,258
Dvojice 1924--1960 nezařazeno 1964 RAK 1:41,62 (J. Feistmantl, M. Stengl) 1968 NDR 1:35,85 (K. Bonsack, T. Kóhler) 1972 NDR 1:28,35 (H. Hórnlein, R. Bredow) ITA 1:28,35 (P. Hildgartner, W. Plaikner) 1976 NDR 1:25,604 (H. Rinn, N. Hahn) 1980 NDR 1:19,331 (H. Rinn, N. Hahn) 1984 NSR 1:23,620 (H. Stanggasinger, F. Wembacher) Ženy 1924—1960 nezařazeno
zimní olympijské hry — vítězové
368 1964 0. Enderleinová (Snd-NDR) 3:24.67 1968 E. Lechnerová (ITA) 2:28,66 1972 A.-M. MOllerová (NDR) 2:59,18
1976 1980 1984
M. Schumannová (NDR) 2:50,621 V. Zozuljová (SSSR) 2:36,537 S. Martinové (NDR) 2:46,570
Skalaton (zařazeno pouze 1928 a 1948) 1924 J. Heaton (USA) 1948 N. Bibbia (ITA)
181,8 b. 5:23,2
379 Seznam autorů
Karel Appelt ( h ro m ad n á v y sto upe ní ) Miloslav Bélonožnik (s k o k y n a lyžích) Jozef Bezák (p s y c h o lo g ie sportu) Petr Blahuš (m a te m a tic k o s ta tis tíc k e m eto dy) František Bonuš (lid o v ý tanec) Emanuel Bosák (říz e n i TK) Tadeáš Broda (s k ib o b o v ý sport) Karel Cibula (c y k lis tic k é dráhy) Jaroslav Cihlář (cyklistika ) Miloslav Čadský (k rasojízda) Stanislav Čelikovský (a n tro p o m o to rika) Josef Čermák (tě le s n á výchova oslabených) Marie Čermáková (s ko k y d o vody) Ernest Dem etrovič (s to ln í tenis) Lubomír Dobrý (b a s k e tb a l) Emil Dostál (a tle tik a — bě hy, chůze) Josef Dovalil (s p o rto v n í trénink) Božena Drdácká (d id a k tik a TV, ZR T V) Miroslav Ďurech (zápas) Ladislav Falta (s p o rto v n í střelba) Jiří Fára (w in d s u rfin g ) Jiří Fiala (v o d n í m otorism us) Václav Fiala (s y s te m a tik a TV, ná zvosloví) Ivo Fibiger (m o d e rn í p ě tib o j, s k o k y n a tram po líně) Tomáš Fiedler (kulečník) Miroslav Filip (šachy) Jaroslav Fleischmann (a n a to m ie ) Ivan Fojtík (ju do , k a ra te ) Jaroslav Frano (d id a k tik a TV) Ján Grexa (d ě jin y TK) František Hadaš (lu ko střelb a) Jaroslav Havel ( TV v S S M ) Josef Havel (m e zin á ro d n i sport, fe d e ra c e ) Jan Heller (fyziologie) Přemysl Herych (šerm ) Ivan Hoffmann (ja chting ) Vilém Hohler (e s te tik a ) Miloslav Hoch (p la v á n í) Jaromír Horák (tělových , lé k ařství) Václav Hošek (p s y c h o lo g ie sportu, sport, p o tá p ě n í) Jozef Hrčka (te o r ie po hyb, rekreac e) Petr Hrubeš (b o b o v ý sport)
380 Miroslav Choutka ( te o rie sportu) Božena Choutková ( a tle tik a ) Felix Chovanec (b ě h n a lyžích) Jitka Chytráčková (a n tro p o m o to rik a ) Svatopluk Jančálek (h á z e n i) Vojtéch Janouch (te o rie TV, didaktika) Mirko Janoušek ( ek o n o m ik a TK) Helena Jarkovská (a e ro b n í cvičeni, džezgym nastika) Jan Javůrek (tě lo v ý c h o v n é lékařství) Vladim ír Karas (v eslo ván í) Julius Kasa (a n tro p o m o to rik a ) Zdeněk Kašper {b ia tlo n ) Pavel Klapuš (š k o le n í v Č STV) Jindřiška Klečková (s ync hronizova ná p laván í) Milan Knapp (rych lo b ru sle n i) Véra Knižetová (jó ga) Miroslav Kobr (sport, letectví) Jiří Kobrle (sport, parašutism us) Miloslav Kodým (p s y c h o lo g ie sportu) Čenék Kohlmann (v ý s le d k y M S a M É) Milan Kohoutek (a n tro p o m o to rika) Zdeněk Kolman (v o d n í lyžo ván í) Ludovit Komadel (h y g ie n a TK) František Korček (te o rie sportu) Bohumil Kos (g ym nas tika ) Jiří Kóssl (d ě jin y TK, Olymp, h n uti) Vladimir Kostka (le d n í h o k e j) Jarmila Kostková (te o rie TV) Petr Kotting (s kate b o ard in g ) Vladimír Kožíšek (Č S T V — orga niza ce a řízení) Eva Krdschlová (tanec) Miloslav Kříž (s áň k ařs ký sport) Miroslav Kučera (tělo v ých , lék ařství) Jela Labudová ( 7V oslabených, ZR T V ) Michal Leško (v zp írán í) Josef Libra (sport, g y m n astika) Rudolf Line (a n a to m ie ) Ivan M acák (p s y c h o lo g ie sp ortu ) Miloš M áček (tělov ých , lékařství) Jiřina Máčková (tělov ých , lék ařství) František Man (p s y c h o lo g ie sportu) Milan Mann (ry c h lo s tn í kanoistika) Jaroslav M arek (d ě jin y TK) Miloslav M artínek (b io g ra fic k á hesla) Alena Martinková (b io g ra fic k á hesla) Jiří Matoušek ( b io k lim a to lo g ie ) Jiří Matoušek (tělo v ých , zařízen i) Karel Měkota (a n tro p o m o to rika) Jarmila Merhautová (te o rie TK) Juraj Mészáros (ry b o lo v n á technika) Jaroslav Mihule (m o d e rn í gym n astika, h ro m ad n á vysto upeni) Ivan Mohorita ( TV v o zb ro jen ých složkách) Zdeněk Mohwald (sport, soutěže) Jarmila Motajová (lé č e b n á TV) Juraj Nagy ( o rie n ta č n í běh) Štefan Nagy (ryb o lo vn á technika) Jan Neuman (turistika) Michal Ninger ( 7V v za h ra n ič í )
381 Ján Novák (d á lk o v é p la v á n í) Jaroslav Novák (fyziologie) Pavel Novotný (b io g ra fic k á h e sla m otorism u) Michal Olekšák (tělových , zařízen i) Věra Olivová (d ě jin y TK) Oldřich Olšanský (závěsn é létání) Oldřich Ondřej (fotbal) František Pávek (š k o ln í TV) Milan Perďoch (kulturistika) Jaromír Perútka (d ě jin y TK) Rudolf Petrman (tělových, zařízen i) Otto Piffl (S v a z a rm — org a n iza ce a řízeni) František Pithart (šachy) Miroslav Plíva (d id a k tik a TV, o d zn a ky z d a tn o s ti) Jaroslav Potměšil (ly žo v á n í) Marta Poustecká (v eslo ván í) Miloš Příbramský (s je zd o v é lyžo ván í) Karel Randi (tělov ých , zařízen í) Ján Řeháček (ZR TV) Ladislav Reitmayer (d ě jin y TK, š k o ln í TV) Antonín Roček (d ě jin y TK, T V v zah ra n ičí) Vladimir Roubíček (box) Miroslav Rovný (p o h yb , hry) Miroslav Ruchař (d ě jin y p ro le tá řs k ó TV) Antonin Rychtecký (v ě d y o TK, p s y c h o lo g ie sportu) Marie Sedláčková (b ru slen í, krasobrusleni) Ladislav Serbus (v e ře jn á tělových, vysto upení) Pavel Slepička (p sy c h o lo g ie sportu) Alois Sokol (šerm ) Jiří Soukup (b ra n n é z á v o d y a soutěže) Vojmír Srdečný ( T V oslabených) František Stibitz (te o rie sport, her, vo lejbal, ragby) Jiři Straus (zápas) Jiří Sukop (b io m ech an iká) Bohumil Svášek (p lá n o v á n í v TV) Vladislav Svatoň (g ym n as tika , názvosloví) Pavel Sviták (b io g ra fic k á h e s la le te c tv í a parašutism u) Bohumil Svoboda (p e d a g o g ik a TV) František Sýkora (d id a k tik a TV) Vladimír Šafařík (tenis) Otakar Šafek (m o d e lá řs tv í) Dagmar Šťastná (m o d e rn í gym n astika) Jaromír Štěpán (jachting) Jiří Štěpnička (a n tro p o m o to rik a ) Jan Šulc (k a n o is tik a na divo k é vodě) Evžen Švanda (m otorism us) František Táborský (n á ro d n í házená) Zdeněk Teplý (p oh yb, rekreace) Zdeněk Trefný (a tle tik a — rozho do ván í) Josef Třemi (lyžařská akrobacie) Zdeněk Vacek (v o d n íp ó lo ) Jan Vaněk (p o z e m n í hokej) Jan Vávra (tělov ých , lékařství) Václav Velebil (a tle tik a — skoky, viceboje) Zdeněk Vilimovský (je zdec tví) Vladimír Višek ( b io g ra fic k á h e sla atletiky) Ján Víťazka (s ebe obran a) Rudolf Volráb ( T V n a vysokých školách)
382 Václav Vomáčka ( a tle tik a — h o d y a vrh) Miroslav Vorel (tě lo v ý c h , za říze n í ) Milan Vořechovský {jíz d n í ko la ) Vladimír Vytiska ( v o d n í p ó lo ) Aurel Zajac (tu ris tika ) Juraj Zátko (h o ro le z e c tv í ) Julius Žiškay ( tu ris tika )