Slovník biblické kultury 9788090017573, 8090017576

Citation preview

OVNIK BIBLICKÉ KULTURY I J F

1

J

Danielle Fouilloux / Anně Langlois / Alice Le Moigné Francoise Spiess / Madeleine Thibaull / Renée Trébuchon

SLOVNÍK

BIBLICKÉ KULTURY

Z francouzského originálu „D ictio n n a ire c u lturel d e la Bible*, vydaného nakl. N athan/C erf, 1990, přeložili a upravili: PhDr. Ja n Binder, H ana B ozděková, PhDr. V ě ra H rubanová, Eva Pokorná, PhD r. V ě ro s la v a S e n juková, M ario Stretti

Odborná spolupráce a lektorování: T hD r. A n n a Lukešová, Č e s k á b iblická sp o lečnost P ra h a ThO r. K arel R o ssm a n n , T e o lo g ická la k u lta Č e ské Budějovice A leš Jalu ška , d u ch o vn í C Č S h ThD r. M ilan S alajka, H usitská te ologická fa ku lta U K P raha PhD r. ing. Ja n R oyt, ka te d ra dějin um ění, F F U K P raha PhDr. V la d im ír Binar, PhD r. J iří H ošna, C S c., kate d ra české a slovenské literatury, F F U K P raha doc. PhD r. G a lin a K opaněva, C S c., E va K o lá řo vá, katedra div. a film . vědy, F F U K P raha PhDr. Z u z a n a Vaně čko vá , ka te d ra ja zyků , F F U K P ra h a

D oporučeno m inisterstvem ško ls tv í Č e s k é re p u b liky ja ko pom ocná kniha pro výuku spole če n sko vě d n ích a e ste ticko vých o vných předm ětů ve S Š , gym ­ náziích.

E W A E d itio n d ě k u je za la s k a v o u p o m o c p ři v y d á n í p u b lik a c e m in is te rs tv u k u ltu r y Č e s k é re p u b lik y .

ÍH U t] D ále dě ku je m e za fin a n čn í příspěvek A g ro b a n ce P raha.

l 'N ( H O V N *

L ijo e tu re :

Z

M ĚST\

- M

. O

OSTRA V Y

ť Q

J r

P* Ir- ť t . t

Foto: Nakl. N athan v P aříži; S tá tn í židovské m u ze u m , N árodní kn ihovna Č R , N árodní g alerie, N á rodní m u ze u m v P raze; V á c la v Fan ta , PhD r. V áclav S enjuk

© EW A E D IT IO N , 1992, ISBN 8 0 -9 00175-7-6 © Nathan, 1990, ISBN 2-09 -1 8 8 1 0 0 -7 © C e rf, 1990, ISBN 2-20 4 -0 4 0 2 8 -2 © Č B S , e k u m e n ic k ý překlad B ible, 1985

OBSAH

Předm luva k fra n co u zském u v y d á n í .......................................................................................... 5 Poznám ky k českém u v y d á n í ........................................................................................................ 7 J a k pra c o v a t s e s l o v n í k e m ............................................................................................................ 8

B I B L E ...........................................................................................................................................

10

K onstituce Starého z á k o n a .......................................................................................................

11

C hronologie redakce N ov éh o z á k o n a ..................................................................................

12

B ible h e b r e js k á ..........................................................................................................................

13

B ible ř e c k á .................................................................................................................................

13

B ible k atolické c írkve

............................................................................................................

14

B ible p r o te s ta n tis m u ................................................................................................................

15

D alší překlady B i b l e ................................................................................................................

15

PŘEK L A D Y B IB L E V Č E S K Ý C H Z E M ÍC H

..............................................................

17

A becední seznam b iblických k n i h ......................................................................................

19

O dkazy n a biblický tex t, z k r a tk y ............................................................................................

20

Od A do Z

21

................................................................................................................................

B iblické p o jm y v h eslech (s od ka zy o koreláty) doplněné.o rčení a ú slo ví (R .j, literaturu (L it.), v ý tva rn é u m in l (V ýtv.j, h udební (H ud.) a film o vo u tvorbu (Film .).

PŘ ÍLO H Y

•

Chronologický p ř e h l e d ................................................................................. Index výrazů, úsloví a rie n í

...................264

. . . 1.........................................................................................271

B ible a l i t e r a t u r a ................................

286

Index s p is o v a te lů .........................................................................................................................2S9 B ib le a výtvarné u m é n í ........................................................................................................ '• 300 Index výtvarných u m ělců

.......................................................................................................303

B ible a h u d b a ................................................................................................................................ 311 Index hudebních sklad atelů

................................................................................................... 311

B ib le a T ilm ....................................................................................................................................315 Index film o v ý ch tv ů r c ů .............................................................................................................. 317 V ýbér b i b l i o g r a f i e ....................................................................................................................319 3

4

PŘEDMLUVA K FRANCOUZSKÉMU VYDÁNÍ Proč takový slovník? Od doby Julcs F cn y h o 1 laicizace Školy p ostupní zcela vytlačila ze školních osnov náboženství a včtsinu znalostí z této oblasti. Dnes, kdy jsm e svčdky zklidním ideologických střetů ve Francii, dostává se do popředí o p ít právo na svobodu vědomi a vyznám , na pluralismus názorů. Zaujímáme nové postoje k náboženským otázkám, objevuje se vétSí tolerance, ale i touha po dokonalejším poznáni a pochopení naší kultury. Přitom zjišťujeme, že vedle téchto tendencí a snah, jasně patrných například v knižní tvorbě a kinematografii, existuje naprostá a hluboká nevědomost1 o židovských a křesťanských pramenech západní kultury. Tato neznalost zejména u mládeže, ale i u široké veřejnosti, způsobuje, že přestáváme rozumět bohatému kulturním u dědictví předků. Je pravda, že čím dál tím větší p o ie t dětí a mládeže nemá žádné náboženské vzdělání, přestože se přikláníme k laickému vyučování - z důvodu zachováni světonázorové plurality ve škole - nemůžeme přece nadále v této nevědomosti setrvávat. Školní discipliny jako historie, literatura, filozofie a uměnovědné předměty, jejichž zdrojem a věčnou inspirací je biblická kultura, takové znalosti přímo vyžadují. Potřeba určitého povědomí k pochopeni evropského kulturního bohatství a Jeho pramenit je tedy zcela zřejmá. To nás přivedlo k tvorbě tohoto encyklopedického slovníku.

Pro koho? Původně jsm e slovník věnovaly středoškolákům, z nichž někteří (ve Francii) pocházejí z ncjrůznějších kulturních prostředí - z oblasti M aghtebu, z Iránu, emigranti z Dálného východu, Afričané m uslimského vyznání a podobně. Dále pro kolegy z univerzit, kteří se setkávají s podobnými problémy u svých studentů jako m y; myslely jsm e též na první cyklus ostatních vysokých škol. V ysokoškolští kolegové měli o publikaci velký zájem a žádali připojení tabulek, chronologických přehledů, map a ilustrací. Na ncjrůznějších m ístech nám bylo Opakováno, ať nezapomeneme na návštěvníky muzeí a galerií. Takto postupné jsm e rozšiřovaly okruh příštích čtenářů a uživatelů slovníku. Slovník se tedy obrací především ke středoškolská mláděti, ale i k těm, kteří se pří­ ležitostně, ze zvědavosti či z pedagogického zájmu, chtějí dobrat biblických kořenů naší kultury. Kde je ale najít bez referenci a odkazů? Jak jim porozumět, jak je interpretovat, aniž bychom měli k dispozici alespoň jednoduché vysvětlení? K zvládnuti a pochopeni původních textů je leckdy třeba naznačit sm ěr hledání, mít průvodce. Naše kniha se chce o to pokusit

Jaký výběr? K výběru jsm e přistupovaly především z pragmatického a pedagogického hlediska. Každodenní zkušenosti a poznatky získané při vyučování nám umožnily velmi snadno a rychle zjistit mezery ve vědomostech a shromáždit opakované chyby - tak např. Panna 12 1 Jules Francois Camille Ferry, 1832-1893, francouzský politik. Ve funkci ministra veřejného vzděláváni prosadil povinnou a bezplatnou školní docházku a zákon o laické výuce a výchově ve škole. Ve funkci ministra zahraničí byl stoupencem francouzské koloniální expanze do Tunisu a Konga. U nás začíná postupná laicizace školy («j. odluka školy od církve a je jí zesvětštěni) za M aric Terezie a Josefa 11. Prosincovou ústavou r. 1867 je určen státu dozor nad vyučovánim .(/>ozn. p fe k l.f 2 Průzkum IPSOS, 5. 10. 1988, Le Monde. 5

S L O V N ÍK B IB L IC K É K U L T U R Y

Maria jc zřejmé třetí osobou sv. Trojice, Svatodušní svátky jsou asi svátky všech svátých a tak bychom mohly pokračovat. Žáci ale nem ají monopol na omyly tohoto druhu sami. Například v jedné současné knize autoři sméle připisují Prométheovi slova Jana Křtitele: „On musí růst, já však se menši 1“ (J 3,30). ObtížnéjŠí bylo stanovení tzv. základních znalosti z oblasti kultury. Přidržet se repertoáru hlavních a nejznáméjších dél a úplné pominout ostatní? Z teologického hlediska se nejedná o sumarizaci či encyklopedický přehled ctnickokultumích faktů biblického svéta. Hodnotná védecká díla tohoto druhu již existují. Méné znalí čtenáři se však v množství informací ztrácejí a nejsou s to zachytit to hlavní. Na druhou stranu jsm e ncchtély vytvořit je n néjaký další bohovédný slovník. Ten sice má své o pod­ statném’, ale nebývá stimulem k zvídavému postoji béžného čtenáře a často ho může vést i k matoucím či zjodnodušeným výkladům. Stejně tak v oblasti literatury a umění jsm e nehodlaly shromáždit vyčerpávající inventář dél inspirovaných Biblí. To by jednak přesahovalo naše možnosti a navíc by to neodpovídalo našim pedagogickým záměrům. Zkrátka šlo o to, ja k spojit oba konce dlouhého řetězce: na jedné straně utříděné informace velkých teologických slovníků a na straně druhé nepřeberné množství kulturních děl roztroušených v různých školních příručkách. V náboženské oblasti jsm e se rozhodly přidržet (až na malé výjimky) biblických textů. Vedla nás k tomu snaha vyhnout se praktikám a liturgickým předpisům různých církevních institucí, resp. církevní tradice vzniklé až po Novém zákoně. Takový postup se nám zdál prioritní ja k vzhledem k uživatelům, tak i vzhledem k samotným pramenům naší kultury. K výběru vlastních jm en, ale i historických události či pojmů jsm e přistupovaly s vě­ domím, že při běžném používáni mnohých* nám uniká jejich přímá souvislost s Bibli (duše, anděl, vinice, koukol mezi pšenicí, úzká brána atd.). N ěkde jsm e chtěli poukázat na různé kontaminace, vzniklé vlivem jin é než biblické kultury (viz např. dualismus ducha oproti tělu u řeckých myslitelů; naopak podle Genesis duši vdechl Bůh do těla člověka, a proto duše a tělo tu nestojí v protikladu). Jinde jsm e se zas pokusily naznačit vývoj chápání některých představ (chápání pekla se vyvinulo od původního m ísta pobytu zemřelých k představě pekelných muk, eschatologického trcstu). V oblasti kultury jsm e postupovaly empiricky. Vedle klasiků, jejichž jm éna se přímo nabízejí, jsm e chtěly dát také m ísto současným malířům, spisovatelům, kteří jsou většinou ve Školních ?*,novách opomíjeni, filmovým tvůrcům, jejichž jm éna chybějí v učebnicích vůbec. Záměmě připomínáme bohaté sbírky umění (např. 19. století), které jsou již dnes díky reprodukčním technikám přístupny každému. Problém výběru nás provázel neustále a jsm e si vědomy toho, že někomu se bude zdát naše volba náhodná a nesystematická. Doufáme však, že i tak, se všemi svými nedostatky, bude tato referenční část slovníku užitečná ja k pro studenty, tak třeba i pro milovníky uměni. Snažily jsm e se být přísně nestranné ve vyjadřování, abychom se nedotkly příštích čtenářů, af již to budou křesťané, židé, muslimové nebo ateisté.12 Je jisté, že hledisko křesťanské tu převládá nad židovským či muslimským, neboř také spisovatelé, malíři, hudební skladatelé a filmoví tvůrci až do doby mezi dvěma světovými válkami byli v Evropě ovlivněni hlavně křesťanstvím. Od té doby nám muslimský kulturní svět již poodhalil roušku svého exotismu, a také mnozí představitelé židovské kultury, jako Élie W iescl nebo Isaac Bashevis Singer, vešli do širokého povědomí. Samy bychom si přály, aby budoucnost přinesla další objevy velkých děl židovské kultury, mnohdy záměmě opom íjené antisemitistickými náladami. Připomeňme si ale na závěr, že úkolem předkládaného slovníku není obnovit náboženské znalosti jako takové a v plné šíři, ale přispět k porozum ěni pramenů a zdrojů, které z hlubin minulosti inspirovaly a formovaly převážnou část evropské i americké kultury a vzdělanosti. Autorky 1 Některá slova nejsou překladem biblických termínů, ale novou formou danou některým událostem anebo biblickým faktům (zvěstováni, velikonoční půst, mše apod.). 2 Na některých místech používáme slovo J a h v e " , které se v současné křesťanské kultuře dost používá, je ale třeba připomenout, že toto jm éno Hospodina židé nikdy nevysloví.

POZNÁM KY K ČESK ÉM U V Y D Á N Í Slovník biblické kultury, který vám předkládáme, by mél sloužit jako klíč k poznání židovsko-křesfanských pramenů evropské, tedy i naší kultury. Po přečtení úvodu k fran­ couzskému vydání nám jisté dáte za pravdu, že situace, z které vychází potřeba takového slovníku - encyklopedie, je u nás velmi podobná &ještě je umoenčna uplynulým obdobím 40 let, kdy i samotné slovo bible bylo postupné vymýceno z našeho jazyka a ze školního učiva. Slovník je určen jak m ládeit, tak nejširší veřejnosti. Dobře poslouží jako doplňková učební ftomůcka při studiu historie, literatury, filozofie, estetiky a výtvarného umčni. Nejde o dílo přísné včdecké; výklad pojmů a faktů Bible a biblického svéta je veden přístupnou formou, na úrovni a/sympaticky nestranné z hlediska církevní tradice. Při překladu bylo přihlédnuto k naši realitě, a to zejména při zpracovávání kultur­ ních odkazů, které činí z tohoto slovníku vskutku ojedinélou příručku vhodnou do každé knihovny. Překlad není tedy pouhým překladem, ale i určitou adaptaci, což kladlo velké nároky jak na kolektiv zkušených překladatelů, tak i na lektory, kteří rukopis pročetli, průbčžnč upravovali a doplnili zejména přílohy slovníku. (Bible v českých zemích, Lukešová, Vaněčková; hesla Belzebul a Desátek, index úsloví a rčení, Scnjuková; heslo Hřivna, doplnění Indexu úsloví a rčení, Strctti; heslo Liturgický církevní rok, Salajka; Seznam literatury v českých zemích, Binar, Hošna; Bible a české umění, doplnění Indexu výtvarných umělců, výbčr ilustrací, Royt; doptnční Indexu skladatelů, Eva Kolářová; Bible a film , doplnění Indexu film ových t\vv»t

AomWfc odkaz za itpkoupro vyttodánl souvztažného hesia. rozSiřuje daný

Xúftumfaparét vtz dáte.

Rotonncona biblickýlont: - zásadné odka2uja na text ekume­ nického překladu, víz též bfcSoBrafie na kcod slovníku: - viz abecední seznam zkratek txWIckých knfri před healéíem; způsob uvá­ děni odkazů na biblicky text a zkratky typu NZ. Kviz tabulka tamtéž. - vtz prezantaoaBible a jejichpřaldadů

J A K P R A C O V A T S E S L O V N ÍK E M

Kulturní aparát u hesla

P flslovl a rčení (R.) používané v běžné b il, pocházející většinou pftmo z biblického textu: přesný odkaz a význam figunjjl v heslovém odstavci a nebo následuji zde za výrazem.

M VSTUP SEZNAMEM ÚSLOVÍ A RČENÍ: STR. 271

Literární odkazy (Ut.) týkající se pfeváiné velkých klasiků francouzské literatury - čitováná texty mohou být apologetické či pole­ mické, někdyiprotireligióznl, Inspirované pří­ mo biblickým myšlením, anebo přenesené tak, aby potvrdily a blité vysvětlily daný po­ jem. Jsou iasto uváděny v souvislosti s ur­ čitou tematikou, literárním proudem nebo údobím. (Odkazy na českou literaturu jsou převážně jen v seznamu str. 296.)

^

Odkazy na výtvarné uměni(Výtv.)lsounejčastěji vybrány z hlediska estetické hodnoty výtvarných děl, ale také pro jednoduSSI po­ chopeni uváděného pojmu. Sochy, mozaiky, ikony, vitraje atd. zde figuruji, i kdyt jejich autor je neznámý. Hudební reference (Hud.) jsou vybírány stejné jako odkazy literám! a výtvarná tak, aby Ilustrovaly vztah mezi posvátným! texty a uměním. Pokrývajíjak hudbu klasickou, tak hudbu populární (jazz apod.). Filmové reference (Film.) uváděj! jak vel­ kofilmy tak díla, ve kterých nacházíme jen narážky na biblická témata.

Uvedený výběr nám dovoluje konstatovat, že západní umánl čerpá z Bible: - jednak ideologii v nejáirálm slova smyslu, se kterou buď souhlasí nebo polemizuje; - jednak mytologii jako dekorativní a parodický prvek.

Tento slovník má být průvodcem k lepilm u pochopeni biblického poselství, které je ukryto v knihách, muzeích, nahrávkách a na filmových plátnech.

^ *

VSTUP SEZNAMEM SPISOVATELŮ: STR. 289

VSTUP SEZNAMEM VÝTV. UMĚLOU: STR. 303

VSTUP SEZNAMEM

4 HUDEBNÍCH SKLADATELŮ: STR. 311

VSTUP SEZNAMEM ◄ FILMOVÝCH TVŮRCŮ: STR. 317

Indexy na konci knihy obsahuji: • jméno autora; • datum narozeni a úmrtí; • národnost; • výčet hesel, kde je autor uváděn. Takto můžeme vysledovat: • biblické témata, která jsou velmi Inspira­ tivní, přičemž nemusí být v Bibli vždy ta nejdůležitějál; • autory, jejichž díla jsou nejvíce ovlivněna biblickými náměty, přičemž to nejsou vždy ti, kteří mají k náboženství nejblfž. 9

S L O V N ÍK B IB L IC K É K U L T U R Y

B IB LE To. co všeobecné nazýváme „BIBLÍ**, je pro židy a křesťany sbírka svátých knih, inspirovaných Bohem. Bibli uznávají i muslimové, kteří znají néktcré je jí pasáže z Koránu. Slovo bible pochází z řec. biblia, „knihy** (svaté), které zas vzniklo ze slova byblos, „papyrus**, odkazujícího na m ísto Byblos a jeho nčkdejší monopol na obchod s papyrem. Bible vznikala po staletí (viz následující tab. sir. 11 a 12) z pramenil ústního podání (tradice) ^taré hebrejské literatury, která byla postupné uspořádávána a přepisována do souboru knih, nakonec kanonizovaných. Text Bible je stylové nesmírné široký a bohatý, od vyprávéní přes milostné a m editativní texty, poezii, filozofické úvahy, dopisy až po knihy mudroslovné a prorocké; u nékterých textů je autorství znám o, jiné jsou anonymní. Židé rozlišuji tri hlavní části. Jsou to: Tóra (neboli Zákon, zvaný též Pentateuch, protože jc tvořen z prvních péti knih Mojžíšových), Nebiim („Proroci**, včetné toho, co jim označuji jako „Historické texty**) a K etúbim („Knihy** - spisy, tj. ostatní texty; srov. Bible hebrejská, str. 13). V judaism u bývá zvykem označovat Bibli slovem TaNaK (podle prvních písmen slov Tóra, Ncbiim, Ketúbim) anebo slovem Tóra (v širším slova smyslu). Křesťané ji nazývají Starou smlouvou - Starým zákonem , oproti Nové smlouvé - Novému zákonu, který židé neuznávají. Nový zákon sc skládá zc čtyř evangelií, Skutků apoštolů, listů (starším označením „epištol**) a Zjeveni (neboli Apokalypsy). Pro jednoduchost užíváme i my tohoto způsobu pojmenování, bčžného v zemích převážné křesťanských. Původní text Starého zákona je v hebrejštiné**1, obsahuje však néktcré pasáže v aramejštiné. Nčktcré knihy, převzaté jen alexandrijským judaism em , sc dochovaly pouze v řečtiné. Katolíky a pravoslavnými jsou označovány jako d eu terokanonické*, izraelity a protestanty pak jako apokryfní*. Nicméné pčt z nich je všemi nazýváno „Apokryfy**; viz dále řecká Bible. Nemáme přirozené k dispozici původní rukopisy, ale jen kopie kopii. Nejstarší opisy Starého zákona byly nalezeny v r. 1947 v Kumranu* na břehu Mrtvého moře (témčř kompletní svitek knihy Izajášovy a mnoho dalších fragmentů). K um ránskě rukopisy svédčí o obdivuhodné kvalitní práci písařů - kopistů. Rozdíly m ezi rukopisy z různých staletí jsou totiž minim ální. Obrovské úsilí kritické a srovnávací práce na všech dostupných rukopisech (včetné nejstarších překladů, zejm éna řeckých, latinských a syrských) dovolily sestavit postupné oficiální text, který slouží jako základ pro všechna vydání v hebrejštiné i pro překlady do jiných jazyků. (Překlad do řečtiny, zv. Scptuaglnta, a do latiny, zv. Vulgáta, viz dále, srov. též výklad v hesláři.) Významné řecké rukopisy na pergamenu (Sinaiticus, A lexandrinus, Vaticanus) po­ cházejí zc 4.-5 . stol. po Kr. a obsahují Starý i Nový zákon. Nejstarší řecký papyrus z r. 125 po Kr., fragment Janova evangelia, byl nalezen v Egypté; dokazuje to, že již tehdy byl tento spis šířen i daleko od místa svého vzniku. Bible je nejrozšířenčjší knihou na svété. Byla přeložena - celá nebo jen její části - do přibližné 1800 jazyků a dialektů. Inspirovala nespočetné m nožství umélcckých dél a dá se říci. Že formovala západní kulturu, jejíž jsm e dčdici. (V iz dále „Další překlady Bible** a „Překlady Bible v českých zemích** str. 15 a 17.)

• odkaz na heslář A -Z 1Abeceda hebrejštiny obsahuje je n souhlásky (a sice 22). Různá vokalizace - doplňování samohlásek způsobuje také různost transkripci - přepisu jm en a slov. Viz také poznámky k českému vydání.

10

II

LITERÁRNÍ HISTORIE IZRAELE: k o n s t it u c e b ib l e , s t a r ý z á k o n

12 (Pro četbu SZ), nakl. Čert. Pafiž 1960

CHRONOLOGIE REDAKCE NOVÉHO ZÁKONA1

■ Epéitoia/Usl

B IB L E

OBSAH BIBLE HEBREJSKÉ Kánon hebrejské Bible, ustanovený palestinskými Židy kolem poíátku křesťanské éry, je lid y dod rio v in i v současnosti. Protestanti ho uznávají takto jako Starý zákon. Obsahuje pouze hebrejské texty, tj. bez knih psaných v fečtiné a řeckých přídavků knihy Ester a Daniel. Hebrejská Bible je rozdílená do tří částí v následujícím pořadí: I.

ZÁ K O N (PENTATEUCH)

1. Genesis (název podle prvních slov textu: -N a počátku") 2. Exodus (-Toto jsou jm éna") 3. Leviticus (-1 zavolal Hospodin Mojžíše") 4. Numeri („Na poušti") 5. Deuteronomium („Toto jsou slova") I t PROROCI „ S tá rli pro ro ci" 6. 7. 8. 9.

Jozue Soudců Samuelova (1. a 2. spojené) Královská ( I . a 2. spojené) -Pozd ější pro ro ci"

10. II. 12. 13.

Izajit Jerem jái Ezechiel -D vanáct" proroků, seřazených podle V ulgáty”: OzcáS, Jóel, Ámos,

Abdijáš, Jonáá, Micheáá. Nahum. Abakulc, Sofonjáš, Ageus, Zacharjáá, Malachiáá. III. SPISY (Též H A C IO G R A FY ) 14. Žalmy nebo-C hvály" 15. Jób 16. Přísloví 17. Rút 18. Pisců písní 19. Kazatel (Kohelct či Ecdesiastes) 20. PUČ 21. Ester (Knihy 17.-21. jsou pojm enovány „Pčt svitků"; byly čteny bčhem židovských svitků.) 22. Daniel 23. Ezdráš - NchcmjáS 24. Letopisy (1. a 2.) (Paralipomenon l . a 2 . )

Židovská Bible tedy obsahuje 24 knih.

OBSAH BIBLE ŘECKÉ Řecký překlad Bible, tzv. Septuaginta*, sloužil původní Židům v diaspoře”, kteří neuměli hebrejsky. Obsahuje: 1. Knihy z hebrejské Bible, přeložené do řečtiny s určitými obměnami v knihách Ester a Daniel. 2. Deuterokanonické* knihy. 3. Apokryfní* díla (zde uvedena v hranatých závorkách). I. ZÁ K O N A D Ě JIN Y Genesis Exodus Leviticus Numeri Deuteronomium

Jozue Soudců Rút Čtyři -knihy Královské": I a 11 - Samue­ lova 1. a 2.; III a IV - K rálovská 1. a 2.;

■viz heslář

Paralipomenon I a II (* 1. a 2. Letopisů); Čtyři knihy Ezdráíovy: Ezdráš I a II

13

S L O V N ÍK B IB L IC K É K U L T U R Y

( - Ezdráš - NchcmjáS); tEzdráš 111 a IV (řec. I a U) apokryfní) Ester, s částm i cbsaíeným i je n v řeckém textu Júdit Tébijdi M akabejské la U l p l u s lil a IV apokryfní] II. P O E Z IE A P R O R O C T V Í Žalmy [Ódy] Přísloví Šalomounova Ecclcsiaslcs Píseň písní Jób Kniha Moudrosti

(„M oudrost Šalomounova**) Ecclesiasticus (M o u d ro st Sírachova4*) (Žalmy Šalomounovy] Dvanáct malých Proroku („Dodckaprophcton") v následujícím pořadí: Ozeáá, Ámas, Micheáš, Jóel, AbdijáS, Jonáš, Nahum, Abakuk, Sofonjiš, Ageus, Zacharjáš, MalnchiáS. Izajáš JeremjአBáruk 1-5 Plač Báruk 6 („List Jeremjááúv*4) Ezechiel Daniel 33 („Zuzana**) Daniel 1-12 (3 ,2 4 -9 0 jen v řeckém textu) Daniel 14 („Bél a drak**)

BIBLE KATOLICKÉ CÍRKVE 72 27 knih, které tvoři N ový zákon, bylo převzato z řečtiny. Starý zákon tak, ja k ho uznává katolická církev, obsahuje 46 knih. Z toho 39 knih bylo převzato z hebrejského originálu, s aramejskými pasážemi v Ezdrášovi (4,8 až 6,18; 7,12-26) a v Danielovi (2.4b až 7,28). Sedm dalších (niče označ, kfltkcm ), stejné jako nčktcré pasáže z Ester a z Daniela, má původ v řeckém překladu zvaném Septuaginta (LXX), určeném Židům v diaspoře. Pro­ testantská vydáni Bible je obvykle neobsahuji, nebořse přidržují palestinského kánonu Bible hebrejské. Jsou to tylo knihy a části knih (zv. dcuterokanonlcké*): Tóbijáš, Judit, 7. a 2. Makabejská, Báruk, Moudrosti, Sírách, Ester (Vulgáta 10,4 až 16,24), Daniel 3,24-90; 13 a 14.

STARÝ ZÁ K O N PENTATEUCH G e n e s is .................................................... Gn E x o d u s ..................................................... Ex L e v itic u s ..................................................Lv N u m e r i.................................................... Nu D eu te ro n o m iu m .....................................Dt HISTORICKÉ KNIHY Kniha Jozue ..........................................Joz Kniha s o u d c ů ........................................... Sd 14

Kniha R út Knihy Samuelovy

Rt !$ 2S Knihy k rá lo v s k é ............................... IK r 2Kr Knihy letopisů (Paralipomenon) . . . lPa 2Pa Kniha E zdráS ...................................... Ezd Kniha N ch cm jáS ..................................... Ne T ó b i j á i * ................................................ Táb Ju d it* ........................................................ Júd Ester'*’ ......................................................Est

P Ř E K L A D Y B IB L E

První kniha M akabejská^..............IMak Druhá kniha M akabejská' . . . . 2Mak

Zachaijáš ............................................ Za M a ia c h iá š ......................................... Mal

k n ih y b á s n ic k é

N OVÝ ZÁKON

a m u d ro slo v n é

. . Jb Ž alm y ............................................... . . ž P řís lo v í............................................ Kazatel (K ohelet" Ecelesiastcs) . . Kaz Píseň p í s n í ..................................... Kniha M oudrosti' ........................ Kniha Sírachovcova (Eeclcsiasticus) Sir PROROCKÉ KNIHY Izajáš ............................................... J e r c m j á š ......................................... P lá d ................. . . .......................... Kniha Bárukova( ) ........................ Ezechiel ......................................... Daniel1* * ......................................... O z c á š ................................................ J ó c l ................................................... A m o s ............................................... A b d ijá š ............................................ . Abd Jonáš ............................................... Michcáš ......................................... N a h u m ............................................ A b a k u k ............................................ . Abk S o f o n j á š ......................................... . . S f A g c u s ...............................................

Evangelium podle sv. M atouše . Evangelium podle sv. M arka . . Evangelium podle sv. Lukáše . . Evangelium podle sv. Jana . . . Skutky ap o što lsk á ........................ List Ř ím a n ů m ............................... První list K o rin tsk ý m .................. Druhý list K orintským .................. List Galatským ............................ List E fc z sk ý m ............................... L is iR U p sk ý m ............................... List K o io sk ý m ............................... První list T esalo n ick ý m .............. Druhý list Tesalonickým . . . . První list T im o lc o v i..................... Druhý list T h n o t e o v i .................. L istTitovi ;...................................... List F ilc m o n o v i............................ List Ž id ů m ...................................... List sv. J a k u b a ............................... První list sv. P e t r a ......................... Druhý list sv. P e t r a ..................... První list sv. J a n a ........................ Druhý list sv. J a n a ..................... Třetí list sv. Ja n a ............................ L isls v. J u d y ................................... Zjevem Janovo (■ Apokalypsa) .

. . Mt . . Mk . . . L

. . 1K

• F(P) . . . .

. ITe . 2Tc ITtn 2Tm

. . • • . . .

. Žd . Jk ip(») 2P(t) . 1J . 2J . 3J

. .

Zj

BIBLE PROTESTANTISMU Obsahuje knihy hebrejská Bible pro Starý zákon a knihy Nováho zákona stejná jak o Bible katolická (viz výše).

DALŠÍ PŘEKLADY BIBLE V patnáctém a Šestnáctém století dochází v EvropČ k prudkému rozvoji nových překladů Bible, což je důsledek především Čtyř velkých událostí: objeveni knihtisku, pádu Cařihradu s následným odchodem mnoha řeckých učenců s vzácnými rukopisy na západ, renesance védy a vzdělanosti a s tím související nové chápání odkazu Bible - začátek reformace (Luther, Erasmus, Kalvín a Knox). Zc známých překladů v evropských zemích jmenujme alespoň: francouzský protestantský překlad - Ženevská Bible Picnu Roberta Olivctana z r. 1535; anglický překlad Willioma Tyndala z r. 1525 a Gregory ho Martina římskokatolický překlad - D ouai-rcm ešská Bible z r. 1609; španělský překlad Cassiodora de Reina z r. 1551; švédský překlad uppsalského arcibiskupa, tzv. Uppsalská Bible z r. 1541; německý překlad Martina Luthcra, který sc stal standardní něm eckou protestantskou B ibli; a konečné první řecký překlad N ového zákona velkého renesančního učence Dcsideria Erasma z Rotterdamu z r. 1516.

15

Bible kralick á , titulní list prvního dílu šestidílné verze z let 1579-1594, Národní knihovna v Praze.

16

B I B L E V Č E S K Ý C H Z E M ÍC H

PŘEKLADY BIBLE V ČESKÝCH ZEMÍCH

OD B IB L E DR Á ŽĎ A N SK É K B IB L I SV A TO V Á C LAVSKÉ První překlad Písma na našem území vznikl koncem 9. století. V r. 863 přišli z Byzance Cyrila Metodij, aby zde Sířili křesťanství slovanským jazykem, staroslověnštinou, která byla srozumitelná našim předkům. Bratří m íli za úkol přeložit do tohoto jazyka bohoslužebné lezty a Bibli. Dříve však museli pro tento jazyk vytvořit písmo (hlaholici). T ak položili základy pro vznik slaroslovinskáho překladu Bible (též tzv. Cyrilometodějský překlad), který se nám bohužel nezachoval. Staroslovénština jako bohoslužebný jazyk brzy na našem územ í ustoupila latiné. Slovanská bohoslužba se nejdéle udržela v Sázavském klášteře (do r. 1097). Za Karla IV. byla na krátký čas obnovena r. 1346 v pražském klášteře Na Slovanech (Emauzy). Z 11. a 12. sloletíse dochovaly další památky, tzv. staročeská glosy. tj. vpisky m ezi řádky latinské Bible. Opisy latinských překladů jsou často krásné zdobené, iluminované (Vy< šehradský kodex, konec 11. stol.; Velislavova Bible, po!. 14. stol.). První souvislé překlady do staré češtiny - evangelia a lalm y - pocházejí z přelomu 13. a 14. století. Vznikaly pro potřebu ženských klášterů, v nichž znalost latiny nebyla vy­ žadována. Nejstarši český překlad celé Bible pochází už z 60. let 14. století. Byla to Leskoveckodráiď anská Bible, která byla přeložena z latinské Vulgáty. Vysoká jazyková úroveň překladu je dokladem vyspélosti jazykové i slovesné kultury na našem území. Dochovala se jen asi třetina textu, pergamenový originál byl zničen za 1. světové války. C elá se nám zachovala L itom iřicko-třeboňská Bible (zv. též Slavatova či Zmrzlíkova) z let 1411-1414. Josef Dobrovský o ní prohlásil, že za takovou by se nemusel stydět ani král. Z r. 1416 Bible hlaholská iili em auzská (pro potřeby výše uvedeného kláštera) a z r . 1417 Bible olomoucká. Tyto nejstarši překlady Bible do staré češtiny řadíme do tzv. první redakce. Začátkem 15. století dochází k revizi dosavadních biblických překladů. Podnětem k nim bylo upravené vydáni latinské Vulgáty, která v té době byla stále předlohou pro překlady. Mluvíme tu o tzv. druhá redakci, v níž jd e o nový překlad Nového zákona. Patří sem napf. Bible boskovická, v níž se prvně uplatňuje diakritický pravopis namísto spfežkového. Dále jsou to např. Bible Bolkova, Bible D uchkova a Bible litom lH cká Tvz. třeli redakce biblického překladu vznikla z potřeby odpovídajícího přetlumočeni upraveného textu la­ tinské předlohy Starého zákona. Tak vznikly Bible padeřovská, ia/húzská, nym burská. Na ni navazuje redakce Čtvrtá (za vlády Jiřího z Poděbrad, 1458-1571), o kterou se u ž opírají vydání tištěná. Už 20 let po vydáni první knihy, latinské Bible M azarinovy (1452-1455), vyšel v neznámé české tiskárně jako druhý ěeský prvotiskN ový zákon (1475); V r. 1487 a 1498 vyšel Nový zákon česky ve známé Severýn o vl tis k á m i na Starém Městě pražském. Jen Němci a Francouzi vytiskli před r. 1501 třikrát Nový zákon v národním jazyce. Bylo zvykem, že se tiskla buď celá Bible, nebo jen některé její části, jako např. žalmy či evangelia. Česky byl Žaltář (Kniha žalmů) vydán v Praze r. 1487 a v Plzni 1499. Celá Bible vyšla v 15. století česky ješté dvakrát. (V roce 1488 Bible pražská, 1489 Bible kutnohorská.) Je to vzácný doklad kulturní vyspélosti českého národa. Vždyť vedle Čechů méli jen Némci, Francouzi, Italové, Holanďané a Spanilé Bibli vydanou ve svém jazyce. Mezi slovanskými biblickými tisky je česká Bible jediným prvotiskem, inkunábulí (Kronika trojdnskd, 1468). V dalších stoletích až do Bílé hory se Bible tiskly plynule buď celé, nebo alespoň N zákon a Žalmy. Jmenujme alespoň Bibli benátskou, vydanou 1506 v Benátkách, kteroukatolíci přijímali za podklad svých vydání ještč v 18. století, dále Bibli Severýnovu (15291537), pét vydání Bible M elantrichovy (1549-1577), a konečné Bibli Veleslavínovu (1613).

S L O V N ÍK B IB L IC K É K U L T U R Y

Nejvýznamnéjším překladem Nového zákona se stal překlad Ja n a Blah oslava, předního českého humanisty a biskupa Jednoty bratrské. Vyšel roku 1564, v druhém přehlédnutém vydání roku 1568, opatřen bohatým poznámkovým aparátem (alternativy textové předlohy, překladové varianty, výkladové poznámky). Nebyl to překlad zcela nový - Blahoslav využil, přezkoumal, opravil a doplnil stávající české překlady na základé moderní biblické védy, prosazuje co nejtěsnější spojem s originálem - tedy překládání z původních biblických jazyků (hebrejátiny a řečtiny) a s tím spojenou maximální vzdělanost, jak to praktikovali přední duchové té doby, Erasmus Rotterdamský a Martin Luther (tzv. byzantský textový typ). S vžitou znalostí Blahoslavova překladu Nového zákona a na základé jeho Gramatiky přistoupila Jednota bratrská v roce 1577 k překladu Starého zákona. Bratří zámčmč na­ podobili povahu, slovní zásobu i liturgičnost Blahoslavovy řeči, stejné jako přijali a aktivně rozvíjeli jeho odkaz badatelský; v cizině vzdělaní duchovní se mohli opřít o originály i latinské překlady biblických textů. Překlad Starého zákona a apokryfů zvaný kralický - podle místa vzniku a tisku (v Kralicích na Moravě) - měl pčt dílů (1579, 1580.1582. 1587,1588). Jako šestý díl byl s malými úpravami - připojen Blahoslavův překlad N ového zákona (1593*1594), proto se též mluví o Šestidílce. Přes 4 tisíce stran naplňuje jednak překlad, jednak rozsáhlé jazykové, věcné a cxcgcticko-tcologickč poznámky. Jazyk kralického překladu se s u l východiskem a vzorem nového vývoje v překládání Písma. Po tolerančním patentu (vydaném Josefem II. pro české země r. 1781) zavedli češu' evangelíci Bibli kralickou jako bohoslužebné Čtení. Byla společnou Biblí českých a slovenských evangelíků až do šedesátých let 20. století a ovlivnila i jazyk katolické Bible svatováclavské. Roku 1613 vyšla Kralická Bible potřetí a naposled před Bílou horou. Bitva na Bílé hoře (1620) a následná protireformace českou biblickou práci kruté po­ znamenala a nadlouho zastavila; m noho dosavadních tisků vzalo za své. V překladatelské činnosti i ve vydáváni Kralické Bible se pokračovalo v cizině (nejznámější je tzv. III. Hallská Bible, kterou roku 1766 pod silným Lutherovým vlivem vydal Jan Th. Elsner). Katolický překlad Bible na základé Vulgáty, který se přidržuje Benátské Bible a zároveň Bible kralické, vyšel zásluhou jezuitského řádu (tzv. Bible svatováclavská. Nový zákon 1677, Starý zákon 1712a 1715; 2. vyd. 1769-1771; 3. v y d 1778-1780 - tzv. Bible císařská; další vydání až do konce 19. atol. - 1884-1894, tzv. Zlatá Bible, ilustrovaná předními světovými malíři). Z popudu Marie Terezie bylo v letech 1778-80 připraveno lidové vydám Písma svátého. Na památku příchodu Cyrila a Metoděje byla vydána v r. 1860-64jubU ejní Bible kralická.

PŘ EK L A D Y B IB L E D O N O V É ČE ŠT IN Y R. 1865 otevřela B ritská a zahra n ičn í biblická společnost v Praze svou kancelář, skrze niž se v naší zemi začala organizované rozvíjet práce s českou Biblí. Od r. 1913 přichází i české vedení a v r. 1949 se ustavuje Československá biblická společnost Její činnost byla v r. 1953 násilně zastavena a mohla se plně obnovit až v r. 1990. V mezičase se tato práce konala v rámci biblického referátu E kum en ické rady církvi v Praze. Jedním z úkolů, který biblické dílo nepřestalo sledovat, je péče o překlad do m oderního mateřského jazyka. V tomto úsilí navazoval biblický referát na dlouhou tradici. Na katolické straně vznikla celá řada nových překladů, z nichž největší váhy nabyl překlad celé Bible od J. Hejčta a L. Sýkory (1917-1925). Významným evangelickým překladem byl překlad Nového zákona do nové češtiny od Františka Žilky (1933). Překlad Nového zákona od R. Cola byl založen na kritickém vydáni řeckého textu a vyšel r. 1947. V r. 1969 vyšel Nový zákon v překladu O. Petrů, vzniklý ve spolupráci se Z. Švédou. Toto vydám znamenalo krok směrem k ekumenickému překladu Písma, jehož první část měli oba překladatelé již k dispozici. Myšlenka ekumenického (mezicírkevního, interkonfesního) překladu, který by spojoval všechny křesťanské církve, zrála již od konce 2. světové války. Do šedesátých let se konaly

18

S E Z N A M B IB L IC K Ý C H K N IH

přípravné práce iingvistické, lexikální a teologické. V roce 1961 byly z iniciativy profesorů dr. Miloše Biče a dr. J. M. Součka zahájeny vlastní překladové práce v týmu odborníků, který časem nabyl plné ekumenické podoby a spolupracoval s konzultanty ze Spojených biblických společností. Už v r. 1970 publikovali v novém překladu knihu Genesis. V roce 1973 vyšla Čtyři evangelia, o rok p o zd í ji Žalmy, v r. 1978 druhá Část Nového zákona a v roce 1979 kompletní Bible. Ekumenický překlad Bible se v církvích prosadil velmi rychle. Církve vzešlé z reformace jej přijaly jako bohoslužebné čtení a církev římskokatolická jej doporučila v předmluvé k vydám z r. 1985 slovy kardinála Tomáška. N E JZ N Á M É JS Í T IS K Y B IBLÍ v Č E Š T IN Ě - 19. A 20. ST O L E T Í Písmo svaté $ ilustracemi Gustava Doré. Vydáno v Praze 1888, 1894. N ásleduje dlouhá řada Biblí vydávaných podle posledního vydání kralického z r. 1613 pod názvem Písmo svaté Starého i Nového zákona či B iblí svátá. Za redigování A. Podlahy vyšla Bible ieská. Dle obecného znéní latinského se zřetelem k původním textům přeložili Starý zákon. S. Hejčl a Nový zákon J. Sýkora (vycházelo od r. 1917 do 1925, znovu pak v r. 1985 v USA). Nedokončený překlad J. Hejčla, Bible ie sk á - lidové vydání, vycházel v letech 1930-1940. Dnes nejužívanéjší je tzv. ekumenický překlad pod názvem Bible - Písmo svaté Starého i Nového zákona. Vyšel v Praze r. 1979 ke 400. výročí vydám prvního svazku Bible kralické. Od té doby vyšel několikrát. V r. 1991 vyšla Bible - Písmo svaté Starého a N ového zákona fvčetné deuterokanonickýeh knih). SA M O STA TN É PŘ E K L A D Y S T A R É H O A N O V ÉH O ZÁKONA Písmo svaté Starého lik o n a v překladu J. Hegera, upravili J. Mcrcll a F. Kolalťk, vySlo v letech 1955-1958. Starý zákon, z hebrejštiny, aram ejítiny a řečtiny se zřetelem k nové Vulgáté přeložil V. Bogncr. VySel v letech 1973-1978. Nový Zákon, z řečtiny přeložil F. Žilka. VySlo v r. 1933 a od té doby nékolikrit. Nový zákon, překlad R. Co!, vySel v r. 1947. V r. 1961 vydal R. Col překlad z původního řeckého znéní. Nový zákon Pána na ieh o Ježíše Krista, podle Vulgáty se zřetelem na původní text přeložil i. Sýkora, vyšel r. 1946. Nový zákon, z původního textu přeložil a vyložil P.Škrabal za spolupráce O. Petrů. Vyíel v r. 1948. Nový zákon, z řečtiny přeložil a vysvětlivkami opatřil O. Petrů, vySel v r. 1969 a pak několikrát. Nový zákon, ekumenický překlad s barevnými fotografiemi, vySel v r. 1987. Nový zákon, ekumenický překlad doplnéný výkladovými poznámkami, vySel v r. 1991.

ABECEDNÍ SEZNAM BIBLICKÝCH KNIH (podle ekumenického překladu) Abk Abd Ag Am Ba Da Dt

Ef

Abakuk AbdijáS Agcus Ámos Apokalypsa ( - Zjevení Janovo) (Zj) Báruk Daniel Deuteronomium ( - 5. Mojžíšova) Ecclesiasles ( - Kazatel - Kohelet) (Kaz) Ecelesiasticus ( - Sírachovec) (Sír) Efezským (Lisí)

Est Ex Ezd Ez Fm P(P) Ga Gn Iz Jk i li

Ester Exodus ( - 2. Mojžíšova) Ezdráš Ezechiel Filcmonovi (List) Filipským (List) Galatským (List) Genesis ( - 1. Mojžíšova) Izajáš Jakubův (List) Jan (Evangelium podle Jana) 1. Janův (list)

19

S L O V N ÍK B I B L I C K É K U L T U R Y

2J 3J Jr Jon Joz Jb JI Ju Jud Kaz Ko 1K 2K IK 2Kr

2. Janův (list) 3. Janův (lisí) Jcrem jái Jonáá Jozue Jób Jóel Judú v (List) Judit Kazatel ( - Ecclesiastes - K ohdet) Kolos kým (List) 1. K orintským (list) 2. K orintským (list) 1. Královská 2. Královská I ..2 . Letopisů ( - 1., 2. Paralipomenon) (l,2P a) Lv Lcviticus ( • 3. M ojiiíova) L Lukáš (Evangelium podle Lukáše) IM ak i.M akabejská 2 Mak 2. Makabejská Mal Malachiái Mk M arek (Evangelium podle Marka) Mt M atouš (Evangelium podle Matouše) Mi Micheáš Mdr M oudrosti (kniha) Na Nahum Ne Nchcmjáš

Nu Oz lPa 2Pa IP(t) 2P(t) Pis PÍ Př Rt Ř 1S 2S Sír Sk Sf Sd ITe 2Tc ITm 2Tm •n Tób Za lj Id

Numeri ( - 4. Mojžíáova) Ozeáš 1. Paralipomenon (- 1. Letopisů) 2. Paralipomenon (- 2. Letopisů) 1. Petrův (liat) 2. Petrův (list) Píseň písní řlá í Přísloví Rút Římanům (List) !. Samuelova 2. Samuelova Sírách (ovce) (» Ecclesiastícus) Skutky apoštolské Sofonjáš Soudců 1. Te*alonickým (list) 2. Teaalonickým (list) 1. Timoteovi (list) 2. Timoteovi (Ust) Tltovi (List) Tóbijái Zacharjiš Zjevení Janovo ( - Apokalypsa) žalmy Židům (List)

Pozn.: R ozdíleni na kapitoly provedl ve 13. stol. anglický biakup E Langton. rozílenéní na verše v 16. stol. francouzský knihtiskaf R. Estienne.

Odkazy na biblický text (Nu 35.33) odkazuje na knihu Numcri. kapitolu 35. verset (v eti) 33. (1S 7 ,8-16) odkazuje na 1. knihu Samuelovu, kapitolu 7, v e n ct 8 až 16. (2Kr 3.17; I2.15im) odkazuje na 2. knihu Královskou, kapitolu 3. 17. verset; dále pak na 12. kapitolu v táže knize, v e n c t 15 a následující versety. R. Lit. Výtv. H ud. Film . 20

«

rfen í, úsloví literatura výtvarné um íní hudba filmové um íní

Zkratky SZ NZ EK K akkad. arab. aram. asyr.

- Starý zákon - Nový zákon - ekumenický překlad Bible • kralický pfcklad Bible - akkadsky - arabsky - aramejsky - asynky

te s .

« fesk y

hebr. fr. lat. n ,n n n ím . pfckl. fcc. srov. stícs. sth.

• ■ -

hebrejsky francouzský latinsky následující (verset, versety) némecky překlad řecký srovnej staroíc&ky staroiulsky

P A LE S T IN A S T A R É H O Z Á K O N A i

I f. I

o

A /

a

»

M O A* E

fsrk£oo?.r.m t sto fit: *

I

STVOŘENÍ

SETKÁNÍ ČLOVĚKA S BOHEM 5. McjiLiaohmvy krt. Maggadah zlatá. 14. Hol.. Londýn. U n tu h U braty. Anglie Tato ipsnéU ka miniatura zdolá židovskou obřaau knihu (rituál), urťm m i p»o rudnutou potřesu M ojliá pase stádo iveho tcJiana a spatři uhnitý keř Bůh » podobí aftdřla přikazuje Mojiálovi sundat vandaly, n e i ae přihlíží ke svátému mistv Jakmile wř M ojíiV rt i prozradí. len u zakryje tvář * ohaví, aby neupřel na Boha svůj zrak. Tehdy mu Bůh svéřuje posláni vysvobodit národ Izrael z egyptského zajetí.

6. K.igřne O rlarro U . Boj Jákoba s and/U m. 1 IS 6 -IS 6 I, Sainl-Sulpiee v Pařili. Francie iákoo o p onltí avou rodinu i svá stada (vis vpra­ vo) proto, aby u usmířil tvého bratra Ezaua D clacrnu um itíil Jakobovo selkám' a zápas t an dřleai do hlubokého lesa, který připomíná spdc lesy ludem Funuinebleau nc i cikánskou slep Jákob zápatí se zapalcm a bez zbrani, kleté jsou odlolené na zemi

ZOBRAZENI BOHA

7. W llllam B lakr, O d Wk i. 1794, Manchester, Whitworth A n Gallery. Anglie Tento akvarel je ím ntnpK i k Blakcovč touni .E vropa, proroctví" a ilustruje jeden v e rt z kru Hy Příďoví M oudrou tvořeni hýla při Hoho od pořádní, od víku. ,K d v í upevňoval n e ln a , byla jaem při tom, k d y / vymezoval obzor tuul propastnou tůní" (Pí 8 J 7 ) . Zobrazeni hlavy je inaptrováno díly RafTarJa a M khclangcla Btake ale o d v á ín i xpodobuje Boha nahého, te skrče­ ným iřlem v trojroxm řm rm pro*toru, odkud vyčnívají vousy, vlasy a ruka. která drží kompas.

g. Mat hlav G růnew ald, V z k /lU id . 1512-1516, Colmar, Museum Unterlindro, N im ecto RetaW Isenhíittakeho oltáře. skládající te z 13 desek, které bylo m ořno ro/evřit d o lit pozic, podle lintrgkkého období. Oslaveny Kristus stoupá vzhůru z hrobu, sv itlo ozařuje jrho o b li­ čej a p it pohrom. G runr wald. rafutoviny kolo riiU . obklopil Krista červenou a zelenou gloriolou na poradí té m iř černých nebe*, co* vy­ tváří dojem opravdu kosmické ditncruc. Scéna evokuje tři události - Promřnčni. V/křtíeni a Nanebevstoupení

*. Krittus ve zídvi. Vvithradok) o m g c liá l, 1085, Praha KrWus Vievládce sedl na trůnu. IcinA svčru pravou rukou, v levé nace d rři knihu ■nápisem Ej[o sum h it mumii. J á jsem sv itlo r v řu " Je obklopen symboly čtyř e vangelntú

V

DNEŠNÍ JERUZALÉM A IZRAEL

I*. Ztďmorků. jmuAiAtn. i« i

I I . Yyiu>pávty [iavuiow m ísta , JcnuA ktn, 1991

VI

14. N tg r r jid p o a tt, lu š t i, 1991 Poutf. kde K tW ut pobýval 40 dni

15. Zahrada v 0 « t u m ant. Jeruzalém. 1991 Zahrada, ve které Kristus prožil při modlitbé tv ů j úzkostný itna* před ukřižováním

v in

UKÁZKY MODERNÍ VÝZDOBY KOSTELŮ 1 6

16. J u t u Ša. Oko. vlevo, tkaná tapisérie (230 * 230 om. via*, žíhaný nA f. plech. mořené dev o ), 1991, Praha Námét Božího oka v trojúhelníku, symbolu dokonalosti a trojjedinaKli

Znamení dne. vpravo, tkaná tapisérie ( 160 * 200 cm, vlna, lakované ttfcvoX 1991, P n h a Námét Božího švéda Zibéc i kostela »v M iauU íc na Staromésukem n im éaa, v ý a u ra , ta h 1991

IX

17. MíknUi Medci. O U a i JV k/iie na hkivnlm oltdh, n i vrh oltáře Jan Ko blaM, Linlrl »v P rttl a Pavla v JedovR tciu B m a. 1963 (Olrj, email, plátno 200 x 300 cm )

1 1 Jam t la tlar, UkhitrMiú TV. Pí/ru.vitniJ fcaaiela iv Petra a Pavla v Jedovatěl u Brna

X

XI

n m ■ XII

A ABAKUK (H ABAKUK) Prorok v dobé Jeremjááové (konec 7. až počátek 6. atol. pf. Kr.). Chrlí kletby proti utiskovatelům (Asyfanúm a Ksldejcům) s pohoduje se nad tím . že Bůh k tomu mlčí. „když. svévolník pohlcuje spravcdlivéjSiho" (Ahk 1,13). tle i nadále skládá nadéji v Boži zásah .proti národu, který nás napadá". Pro­ rokuje pád Jeruzaléma. ♦ I J t. t á ouard Rodili, „Abokuk". 2 a Kol , béacá citovaná Pierrem Hafetcm, Antologie iid o v tU g+rlí*. IPBS. ♦ Výtv. Dooatcilo, Habakuk. pivaika z kampanily (zvonice) dómu ve R o rm c ii, 1434, Museu de 11‘Opera del Duomo, Florencie.

ABBA -OTEC ÁBEL (D vojí kořen vzniku jm éna. Hcbr. h e b el „vánek", .pára", „nicotnost"; „pomíjejícnost"; asyr. a p lu „syn".) Druhorozcný syn Adama* a Evy*, zabil ho jeho starfi bratr Kain. Ábel, první pastýř, přinesl Bohu jako o b iln í dar beránka* (Gn 4). Tradičné jc po­ važován za spravedlivého človika, proná­ sledovaného zlosyny. Je prototypem ne­ vinné o b iti, - KAIN ♦ D l. V raida Ábela jc v literatuře častý námčt, ale postava Kaina přitahovala apbovatcle je d li víc. Salomon Oeasner, Ábelova smrt, 1758 ♦ Výtv. Á b e knu o b it. San Vjtale v Ravertač, mozaika. 6. a to l; kliiíier Sainl-Savin, ffeaka, ko­ nec 11. Kol. Schnuti voe Carosfeld, Bible v obra­ zech. 1852. Kain vtb ifl Ábela, katedrála v Gemo*. 12. atol. W illiam Blake, Adam a Evo objevuji Ábelovo tilo, 1826, l-ondýrv William Boujuereau. První jrn u ieí 18S8, B ito u * Aires Ábel o Kain, kamenný reliéf na západním průčelí ka­ tedrály v fteznč. 1410-1420. 4 H ud. (.eonardo Leo, La m o ru J i Ábele, ora­ torium. 1732

Dunatello, Prorok Habakuk, kámen. 1434, Museo delTOpcn del Duomo ve Flortncli 21

ABN ÉR

ABNÉR (Pfekl. „otec-, „svíce-; přenesené „mým svétlcm je můj otec**.) Jm éno jednoho vo­ jevůdce Saulova* vojska (2S 2). V dobé nepřátelství mezi Saulem a Davidem* byl zrádné zabit (2S 3,27). ♦ L it. Jean Racine, Athalie, 1691. A utor si vy­ půjčil jm éno Abnér z biblického příběhu pro dů­ stojníka, který odmítá kult B&ala a postaví se na stranu velekněze Jójady při sesazování Atalji. Jedná se tu o fiktivní postavu, která pronáší první verše hry: .A no, přicházím do chrámu obdivovat Hospodina.**

ABRAHAM Abram (hebr. „otec mnohých**) (Gn 1216) iil počátkem 2. tisíciletí pf. Kr. Pocházel z kmene vyznávajícího mnohobožství, který sídlil v Kaldejskčm Uru. Od Boha dostal příkaz, aby opustil svou vlast a vydal se na cestu do neznámého kraje, který se mél stát zaslíbenou zemí*. Abram pobyl néjaký čas v Egypté a pak se usídlil spolu se svou ženou Sárou a sy­ novcem Lotem v Kenaanu*. Tam s ním Bůh uzavírá smlouvu, m ční mu jm éno na Abraham (hebr. .o tec víry**) (Gn 17,5) a dává tuto zemi Abrahamovi a jeho potomstvu. Ale Sára nemá dčti. Vybízí Abrahama, aby se spojil s je jí otrokyní Hagarou (Agarou). Hagar dá Abrahamovi syna Izmaela*, ten však není dědicem zaslíbení. Mezi Bohem a Abrahamem je uzavřena nová smlouva* a obřízka* se stává zname­ ním této vččné smlouvy. Bůh se zjeví Abrahamovi ještě jednou (Gn 18,1 a dále), a to v podobč tři mužů. kteří mu oznamují, že se mu vbrzku i přes po­ kročilý Sářin vék narodí syn. Aby ho vy­ zkoušel, Bůh pak na nčm žádá, aby mu to­ hoto syna, občtoval. Když se Bůh přcsvčdči o Abrahamové víře a poslušnosti, nechce již Izáka* za obéí a do budoucna odmítne veš­ keré lidské obéti. Abraham je nazýván .otcem véřících** (Ř 4,9) a je uznávaným praotcem tří m o­ noteistických náboženství - židovského, křesťanského a islámského.

darována zaslíbená země. Výraz .A braha­ m ovy děti** (Mt 3.9; L 13. 16; 19,9 ...) neoznačuje jen tělesné potomstvo. .Syno­ vé a dcery Abrahamovi- (Mt 1,1; Ř 4,1) jsou i ti, kteří se dovolávají víry.

Abrahamův kliň „Abrahamův klín", .Abraham ovo Iůno“ tento pojem není uveden v Bibli, vyskytuje se v m imobiblické literatuře a označuje mís­ to odpočinku spravedlivých, kde neexistuje bolest. Je to místo čekání na dokonale štěstí. Narážku na představu Abrahamova klínu m ůžeme ěíst např. v podobenství o boháči a chudáku Lazarovi* (L 16,22). ♦ L it. Příběh Izákova obětování inspiroval řadu spisovatelů. V západoevropské kultuře se tento námět překrývá * antickým tématem obětováni

lfigenie. Ve středověku se hrála řada her o Abrahamovi. Renesance byla v tomto směru také plodná. Jako příklad uvetftne hru Obětující Abraham o d Theo­ dora Bezy, 1550. V Miltonovč Ztraceném ráji, 1667, knize XII, archanděl Michael oznamuje Adamovi Abrahamovo posláni. Abraham, napl­ něný vírou, uposlechne slova Božího, opouští svou vlast Kaldcjský Ur, m á to modloslužby, a od­ chází, ab y pro své potomstvo získal zaslíbenou zemi a sta l se otcem věřících. Pascal, M émorial, 1654. Pascal proti sobě staví Abrahamova, Izákova a Jákobova Boha a boha filozofů a vědců, tj. na jedné straně Boha, který je

vázán k Člověku osobním poutem, a na druhé straně boha abstrakttuho, kterého objevíme Inte­ lektuálně. K icrkegaard, Obava a chvint, 1843. Esej o úzkosti vyvolané postavením vyvoleného před Bohem. Pro Kierkegmarda je Abrahamova zkouš­ ka viry nejtvrdší zkouškou věřícího. ♦ V ýtv. Abraham a tři andélé neboli Hostina Abrahamova (předobraz N ejsvětější Trojice): chrám San Zeno, 12. stol., Verona; San Vitale, 6. stol., Ravenna; Andrej Rublev, 1427, Moskva; Maře Chagall, 1954, Nice. Abrahamova obéť, Alonso Bemiguete, dřevěná plastika, 16. stol., Valladolid; Retnbrandt, stejné téma, Leningrad; Andrea del Sorto, Prado. Abraham nesoucí vy­ volené, katedrála v Bourges, 14. stol.; Hagar vp o u iri, Froncísco Cozza, 17. stol., Amsterdam; Camillc Corot, 1835. New York. Lůno A braha­ movo, nástěnná malba v kostele sv. Ducha v Žehfe, kolem 1370.

Abrahamovi potomci Abraham a po něm Izák a Jákob jsou uznáváni za praotce* vyvoleného lidu. Abraham je praotcem národa, kterému byla 22

♦ H u d . Abraham a Izák, Gtacomo Carm im i, oratorium , 17. stol.; Igor Stravinskij, církevní ba­ lada, 1964; Rock my soul, „Kolébejte mou duši v A brahamově klíně”, černošský spirituál.

ADOROVAT

ABŠALÓM(ABSOLÓN) (Přckl. „Otec jc pokoj- .) Třetí syn Davida. Zabije svého nevlastního bratra Amnóna, aby pomstil znásilnění sestry Támar. Později připravuje proti svém u otci spiknuti a musí uprchnout z Jeruzaléma. Na útěku se mu v$ak vlasy zapletou do větví stromu a Abšalórn zůstane viset na stromě. Jeho bratranec Jóab, jeden z Davidových vojevůdců, neu­ poslechne Davidova příkazu a Abšalóma za­ bije (viz 2S 13-18). « LIL John Dryden, Abialóm a AchUofet, 1681, satirická báseň, v níž je biblický příběh přizpů­ soben dobové politické situaci. W illiam Faulkner, Absolóne, Absolóne, 1936. ♦ Výtv. Smrt Abšalóma, mramorová dlažba v dómu v Sieně, 1S. stol. Gustave Doré, Písmo svati. P a ř it 1866.

ADAM Hebrejské slovo adam znamená „člověkv kolektivním slova sm yslu (lidský rod). V 1. MojžíSově (Gn 1,27) stojí, že Hospodin Bůh stvořil ělověka .jak o muže a ženu- . V Gn 2,7 se sbližuji významy a d a m a a d a m a h - „hlína- , „země- - a zdůrazňuje se, že Člověk je „prach ze země- . O něco dál se ve druhém příběhu stvoření* význam tohoto slova zužuje. Aby první člověk nebyl sam, dává mu Bůh pomocnici, která byla utvořena z jeho (Adamova) žebra. Nazývá se iššá , „mužena- ( - žena), protože je vzata z iš, „muže**. Adam se pak stává vlastním jm é­ nem prvního člověka (Gn 3,17). Bůh postavil Adama a jeho ženu Evu* do zahrady v Edenu*. Adam následuje Evu v neposluSnosti. Přestupují zákaz, ochutná­ vají ovoce ze stromu* poznáni, a proto je Bůh vyhání ze zahrady Eden. První dvojice pak je potrestána za svou neposlušnost, bude těžce a v potu tváře pracovat, pozná trápení a smrt. — PÁD Tím to velmi obrazným a místy zdánlivě naivním vyprávěním jsou vyjádřeny veškeré úvahy nad lidským údělem. O Adamovi je jinak v SZ málo zmínek. V deutcrokanonických spisech neboli apo­ kryfech* je v knize Sírachové odlišen od všech živoucích bytostí (Sír 49,16); v knize Moudrosti je nazýván „otcem světa- , který je chráněn Boží moudrosti (M dr 10,1).

NZ. Ve výčtu předků Ježíšových jde Lu­ káš až k Adamovi („... Enóš, Sčt a Adam, který byl od Boha- . L 3,38). Pavel zdů­ razňuje protiklad mezi Adamem, člověkem hřešícím, a Ježíšem, novým Adamem. První se od Boha odklání - a to znamená smrt; skrze druhého přichází vzkříšení, život (1K 15,45). - ODLOŽIT STARÉ LIDSTVÍ, PRV O T­ NÍ HŘÍCH ♦ IJL Postavy Adama a Evy jso u bohaté za­ stoupeny v řecké a syrské apokryfní* literatuře 1. až 4. atol. po Kr. Existují i verze arabské a eriopské. Ve středověkém divadle ac objevuje A dam jako první hříšník: Hra o A damovi, 12. sto l., Francie. V 16. stol. Mauricc Seč ve obklopuje Adama mý­ tem velkého rolníka a tvůrce, M ikrokosmos. 1562. Byron zobrazuje Adama jak o ělověka, děsícího se po vraždě Kaina své odpovědnosti za osud lid­ stva, Kain, 1821. Michel Toum icr chápe Adama překvapivě jako tvora původně biscxuilniho, •A dam ova rodina- , Tetřev, 1978. ♦ Výtv. Jan van Eyek, Adam. oltář Klaněni Beranku, 1432, kostel sv. Bavena, GenL Mlchelangclo, Sh o řen í čU nika, 1509, Řím. Adam a Eva: Lucas Cranach starší, 16. stol., Londýn; Albrecht DQrcr, 1507, Madrid. Adam a Evo, ilu­ minace v pasionálu Abatyše Kunhuty, 1313-21, Národní knihovna ČR, Praha. DédUný hňch, Paolo Ucccllo, 1450, Flo­ rencie; Tintorctto, 1564, Benátky. Tommaso M asaccio.ddflnt a Evo vyhnáni z ráje, 1426, Flo­ rencie. Picro dclla Fmnccsca, Sm rt Adama, 15. stoL, Arezzo. ♦ Hud. Hra o Adamovi, 12. stol., pololiturgická hra, hraná a zpívaná latinsky, gregoriánsky a galoro m insky. Jcan-Fran^ois Lesucur. Sm rt Adama, 1809.

ADÓNÁJ V hebrejštině znamená slovo a d ó n á j „můj pán- , „pane- . Adónáj označuje vznešenost a moc. Hebrejci, kteří uznávali, že Bůh* je jejich Pánem, ho nazývali „Adónáj- . Tento zdvořilostní výraz se stal jedním z vlastních jm en Boha. Je-li hebrejský text Bible čten nahlas, nahrazuje Adónáj slovo JHVH (Jahve*), které Židé nesměji vyslovit. Adó­ náj bývá překládán slovem „Pán- , v řec­ kých textech jako K y rio s, v latinských Dom in u s. - ROUHÁNÍ

ADOROVAT

-K L A N Ě T SE 23

ADVENT

ADVENT - LITURG. CÍRK. ROK A G A P Y / HODY LÁSKY (Řcc. agapé, .lá s k a " ) Hostiny liturgiekého charakteru. Společné stolováni prvních křesťanu nepochybné spojené s eucharistií*. Mély význam i v péči o nemajetné bratry a sestry.V 1K 11,17-34 Pavel ukazuje rozdíl mezi béžným každodenním jídlem a posled­ ní* večeří Páné. Večeří Pánč se rozum í sdí­ leni pozemských darů v lásce a k oslavč Boží. Dnes se pojmem agapy označuje slavnostní společné stolování v obecenství víry.

AGÓNIE - ZÁPAS JEŽÍŠŮV AHASVER - ŽID ACHAB (Překlad „Bratr je otcem**.) Syn Omriho, sedm ý izraelský král (875-854, viz lK r 1622). Jeho žena Jezábel*, dcera Etbaala, fé­ nického krále Sidórtanů, ho svedla k mo­ dlářství a prorok Elijáš* ho pak proklel. Achab umírá v boji s Aramejskými, jak zvčstoval Micheáá. -* A T A U A ♦ Lit. Jean Racinc, MhaJie, 1691. Herman Melvillc, Moby Dick. 1851: matka kapitána Achaba d iv á svému synovi v souladu s jeho krvavým osudem biblické jméno. ♦ Film. Melvillův román byl v roce 1956 zfil­ mován Johnem Hustonem (Bílá velryba).

ACHAŠVERÓŠ (ASVERUS) Achaim enovský král Persie (persky Chšojárša I., 485-465) je známější pod svým řeckým jm énem Xerxés. V Bibli se objevuje pod hebrejským jménem Achašveróš a pólatinštěným Asvcrus (Ezd 4,6). Proslavil se svým bojem proti Řekům (vítčzství u Thermopyl, porážka u Salamíny), potlačil vzpou­ ru v Egyptč a v Babylónu. Na svém hradu v Šúšanu (Súzéch) si vzal za ženu Židovku Ester* m ísto pyšné Vašti. Na žádost Ester král odvolal výnos o vyhlazení Židů, který předtím vydal pod vlivem Hamana (Est 4,8). ♦

LiL Jean Racinc, Esther, 1689.

ALELUJA (HALELUJA) (Hebr. hallelú-jd, „chvalte Hospodina**.) Slovo na začátku nebo na konci některých žalmů. Liturgický chvalozpěv. - CHVALOZPĚV 24

♦ D u d . Aleluja v Hindeiové Mesidii, orato­ rium, 1742, často bývá zpíváno samostatné. Marek K opclent, Hallelujah pro varhany, 1967.

♦ nim. King Vidor, Aleluja!. 1929. Drama ode­ hrávající se mezi americkými černochy. Hlavní hrdina Z ek r se stává evangelistou. ALFA A OMEGA První a poslední písmeno řecké abecedy (alfa, ámega). V Apokalypse* (Zjevem*) Je­ žíš prohlašuje: „Já jsem Alfa i Omega**, což znamená počátek a konec, první a poslední, ten „Nej vyšší žijící** (Zj 1,8). ♦ LIL. Známý teolog a paleontolog Picn e Teilhard de Chardin to v epilogu své knihy Jev člověk, 1955, interpretuje takto: Bůh, ncjvyááí lijící a my­ slící účel, je bod Omega, který již existuje a p r o jevuje se v nitra myslící hmoty. ♦ V ýtv. Sarkofág arcibiskupa Theodora, 5. stol., San Apollinare in Classe, Ravcnna.

ALŽBĚTA (Hcbr. „Můji Bůh je dokonalost**.) Pochá­ zela z rodu Áronova*. manželka Zachatjášova. Jako Sára a Rebeka byla i ona dlouho neplodná (Gn 11,30; 25,21) a porodila v pokročilém věku Jana* Křtitele, proroka (L 1 nn). Navštívila jj její příbuzná Maria. - NAVŠTÍVENÍ

AMEN V kořeni tohoto hebrejského slova jsou obsaženy různé významy - pevnost, důvěra, pravda, souhlas. Slovem amen se prohlašuje, že to, co bylo řečeno, sc považuje za prav­ divé; Ježíš tímto stvrzoval své výroky. Pře­ klad „a tak start seMje vlastně přání a ne­ vystihuje přesně sm ysl termínu. ♦

R- Se vilm, (s ním) je ui amen, všechno

skončilo, (s ním) už jc konec. ♦ HudL Slovo omen bylo častým námětem skla­ datelů církevní hudby (Pier Luigl Palcstrina, Ccorg Friedrich H ándel, Ca faro atd.).

ÁMOS Jeden i dvanácti malých proroků. Tento judsky rolník prorokoval v severním Izracl-

ANDĚL MSTITEL

ském klilovstvi za vlády Jarobcáma II. v 8. stol. pf. Kr. Velm i energicky pozvedl svůj hlas proti bezpráví a m odlosluibi.

- OZEÁá

« Výtv. MikuláS z Vcrdunu, reliéfní zobrazení na reiikviaři Tři králů. 1181-91, Dómský po­ klad, K olín nad Rýnem.

ANATÉMA - KLATBA ANDĚL Slovo anděl, v řecké podobě angelos, označovalo posla předávajícího zprávu (pře­ klad hebrejského maVák). V Bibli jsou andélé posly ve službd Bohu. SZ. Andělé tvoří kolem Boha „nebeský zástup** (lK r 22,19), tzv. kůry. Jsou nazý­ váni Božími syny (Ž 29,1) a svátými (Jb 5,1). „Boží posel** se objevuje už od ncjstarších biblických textů. V 1. M ojžíšově (Genesis) zprostředkovává předávání Božích příkazů. Podobá se Bohu, mluví a jedná jeho jménem a na jeho místě. Je poslán, aby chránil Izrael při přechodu Rudým mořem* (Ex 14,19). Chrám Abrahamova služebníka (Gn 24,7) a Jákoba* (Gn 48,16). Bůh sesílá anděly s osudným posláním . Tak např. anděl bijící lid hraje rozhodující úlohu v různých epi­ zodách (2Kr 19,35). V posledních (nej­ mladších) knihách SZ m ají andělé jména, která souvisejí s jejich posláním. Rcfáel* (Rafael), „Bůh uzdravuje", se stará o Tóbijášc* (Tób3,17). Gabriel*, „Bůhjesilný**, vysvětluje B oží tajemství (Da 8). Míkael* (Michael), „kdo je jako Bůh", kníže všech andělů, chrání Izrael (Da 10.13-21). Tato ěást ovlivnila islámské teologické učeni Gabriel předává Mohamedovi Boží posel­ ství, Michael má na starosti světské statky a tisíce andělů se zjevuji Prorokovi při jeho nočním nanebevstoupení. NZ. K již známým označením připojuje Pavel ještě archanděla* (IT e 4,16). Anděle jsou velmi úzce spjati s pozemským životem Krista, jeho inkaniaci (vtělením - L 1,26), narozením * (L 2,9-13), pokušením * na poušti (M k 1,13), zápasem* v Getsemane (L 22,43) a nanebevstoupením* (Sk 1,10). Zajišťují ochranu lidí (Mt 18,10; Sk 12,7), tlumočí Bohu jejich modlitby a odnášejí du5c spravedlivých do ráje (L 16,22). Míkael (Michael), „kdo je jako Bůh", bděl nad ná­

boženstvím Izraele a staral se i o rodicí se církev. Když Kristus mluví o osudu vzkří­ šených, říká, že vyvolení budou jak o Boží andělé - ti se nežení a nevdávají a nemo­ hou zemřít, „neboť jsou rovni andělům" (L 20,36). Na základě Písma sv. a tradice se rozeznávají tři hierarchie a devět kůrů (sbo­ rů) andělských. - CHERUBÍN, SERAFÍN.

SATAN ♦ L i t Dante, B u tiků komedie. 1307-1321, zpě­ vy 28-32, oslňující vize nebeských andělů. Ve francouzské literatuře najdeme m nohem častěji téma vzbouřivšího se nebo padlého anděla, než anděly vyslané Bohem. N icméně v Písni o Rolandovi (12. stol.) vztahují rytíři k Bohu svou pravou rukavici, poté k nim sesloupí anděl a od­ náší jejich duši do ráje. Ve Volumově Zadigovi (1747) odhaluje anděl Jesrad hrdinovi díla záměry Prozřetelnosti. V 19. stol. jsou andělé chápáni alegoricky: andél-Svoboda v Hugově Satanovi konci (1886) je stvořen z pírka, které vypadlo z ocasu satanovi. Básníci si vymýšlejí anděly, kteří se znmilovóvojí do smrtelných Žen (Lamartinc, Pád anděla. 1838), neboje svádí „mladý, smutný a okouzlující" satan, jako např. v Éloe, narozené z „Boží slzy" (Vigny, Éloa, 1824). Ve 20. stol. si Cocteau vybájí anděla převle­ čeného za sklenáře, který navštěvuje neviditel­ ného (Orfeus. 1927). Claudcl uvádí n a scénu an­ děla strážného doni Prouhézc v Saténovém stře­ víčku. 1929. Později se anděl chápe zjednodušeně jako duchovni princip člověka, na rozdíl od jeho části tělesné, „zvířecí". Také např. Pascal, M yš­ lenky, 1670. ♦ Výtv. Usmívající se anděl, socha, katedrála v Remeši, 13. stol. Andělští hudebnici. 15. stol., Fra Angclico, Florencie; Hans Metniing, Ant­ verpy. M athias Grůnewald, A nděl Zvěstování, 1516, Colmar. Lorcnzo Bemini, A n d ěl s trnovou korunou, socha, 1669, Řím. Odilon Rcdon, Podlý anděl, 19. stol., Bordeaux. Maře Chagall, Pád anděla, 1947, Basilej. Pasionál abatyše Kunhuty, Hierarchie andělů, 1310-20, N árodní knihovna ČR, Praha. ♦ H ud. Sergej Prokofjcv, Ohnivý anděl, ope­ ra, 1927. ♦ Film. Wim W cnders, Křidla touhy. 1987. An­ dělé bloudí od stvořeni světa po zemi. Nemají smysly ani cit, pom áhají zoufalým a umírajícím . Jeden z nich sc rozhodne poznat opravdový život, stává sc člověkem a s okouzlením poznává chutě, barvy, lásku. O slava života.

ANDĚL MSTITEL - ZHOUBCE 25

•imnJrX'' *• Hierarchie andélů. iluminace v rukopise Pasionál abatyíe Kunhuly, 1313-21, Praha. Národní knihovna ČR

26

A N T IO C H O S

anděl páně

Modlitba pronášená podle římskokatolic­ ké tradice ráno, v poledne a večer. Připomíná xvžstování* andčla Gabriela Marii, JežiSové m a tc e .-A V E MARIA , Výtv. Jean-Francois Millct, Aiutfl Páni. 1358, Louvre. Mistr Vyšehradského oltáře, Zvěs­ továni, desková malba, kolem 1350, NO v Praze. an d ěl strážný

Je dán každému člověku, aby chránil jeho duši i tělo.

ANNA (CHANA) (Hebr. channáh znamená „milostiplná, milostná- , popf. „líbezná, milá**. Ze stejného základu pochází i jm éno Hana. bližší pů­ vodní podobě.) Tímto jm énem je obdařeno ve SZ a v NZ několik ženských postav. Jsou to především matka proroka Samuela (1S 2), žena Tóbijášova (Tób 2) a prorokynč, dcera Fanuclova, z pokolení Ašerova, která podle evan­ gelisty Lukáše (L 2,36-37) chvalozpěvem přivítala narození Spasitele v jeruzalém ­ ském chrámu při jeho zasvěcení*.

Podle apokryfů* je to také jm éno Mariiny matky, manželky Jáchyma, č a sto bývá zo­ brazována, jak učí Marii. Někdy bývají po­ hromadě všechny tři generace „Svate ro­ diny- - Anna, Maric a Ježíš. (Tzv. Sv. Anna Samotfctí, tj. sama ještě se dvěma.) ♦ Výtv. Madona a svátá Anna: Lxonardo da Vinci, 1499, Louvre; dřevěná plastika, Scmur-cnAuxois, 15. stol. Rembrandt, Svatá Anna. 1631, Amsterdam. Svatá Anna Samotfeti, kamenná plas­ tika, klášterní kostel v Nové Říši, kolem 1395.

ANNÁŠ (Překlad „Hospodin je m ilostivý- .) Ži­ dovský velekněz, tchán Kaifáše*, který vy­ slýchal Ježíše po jeho zatčení (J 18, 13 a 24).

ANTIKRIST Podle epištol (Listů*) svátého Pavla a Apokalypsy* (Zjeveni svátého Jana) se ne­ přítel, odpůrce Krista neboli Antikrist, pro­ sazuje silou a lstí, ale K ristus ho nakonec zniči. N ení vtělen do konkrétní historické osoby, představuje všechny ty, kteří se sta­ vějí proti nastolení království Božího (1J 2,18; Zj 13; M t 24,24; 2Te 2.3). -* SATAN ♦ Lit. Každý má svého antikrista. Pro Agrippu ďAubigné je v jeho Tragických básních, 1616, antikristem papež, podle reformovaných evange­ líků „starší bratr satana". Fjodor Michajloviě Dostojcvskij, Bratři Karamazpvi - velký inkvizhor představuje antikrista, je ztělesněním římskoka­ tolické církve. Papež reprezentuje pochopy, ale také ateistický socialismus a moderní kapitalis­ mus, které masám slibují materiální blahobyt vý­ měnou za svobodu. Podle Friedricha Nictzschcho je antikrist pouze „Bůh, který zdegeneroval v antitc/.i života, místo aby se stal jeho transformací, jeho věčným přijímáním" - Antikrist. 1888. Charles Péguy, Přidružená poznámka o p. Descartovk 1914, vidí antikrista moderního světa v pe­ nězích. ♦ Výtv. Lucas Cranach sL, dřevořezy v Posionale Christi und Antichristi, 1521. ♦ Hud. Viktor Ulmann, Der Sturz des Antichrist, 1935♦

Film. John Huston, Ďdbfl, 1979.

ANTIOCHOS Sv. Anna vyučuje Pannu Marik médiryt, 18. stol., soukromá sbírka

Jméno třinácti králů z rodu Scicukovců (jedna z řeckých dynastii, které se podílely na rozdéleni říše Alexandra Velikého). Vlá­ 27

APOKALYPSA

dli v Malé Asii. Antiochos III. Veliký (223187 př. Kr.) byl králem v Sýrii a musel se podrobit Římanům. Antiochos IV. Epifanés (175-164 př. Kr.) obsadil Egypt, ale byl z něj Římany vyhnán. Jeho nemilosrdná helénizacc vyvolala vzpouru Židu pod vedením bratrů Makabejských* (Knihy Makabej­ ské neboli Knihy izraelských mučedníků).

APOKALYPSA / ZJEVENÍ (Řcc. apocalyptein, „odhalit**, „zjevit**). Texty v literárním stylu, jím ž proroci* bur­ cují ve snaze udržet víru a naději věřících v dobách pronásledování a odhalují pravý smysl událostí z konce tohoto věku a světa. Přítomnost hodnotí pesimisticky, jako plnou hříchů, neštěstí a utrpení. Naproti tomu jsou velmi optimističtí, pokud jde o budoucnost, kdy přijde království Boží. Některé apokalyptické texty figurují ve SZ (Iz 24-27, Da 10-12). Tento literární druh se ale rozšířil především v době mezizákonni, to je mezi Starým a Novým zákonem od 2. stol. př. Kr. do l. stol po Kr. Tyto

apokalypsy, např. Závěti dvanácti patriar­ chu nebo Apokalypsa týdnů jsou povaŽovány za apokryfy*. Z jevení Janovo, poslední a jediná pro­ rocká kniha NÍS, byla napsána asi v letech 95-100. Janovi, který byl ve vyhnanství na ostrovč Pa tm os, se zjeví oslavený* Kristus a přikáže mu, aby napsal sedmi církvím v M alé Asii. Jan je přenesen do nebe, vidí Uun Boha, obklopeného nebeským dvorem a držícího v ruce knihu se sedmi pečetémi. Knihu předává obětovanému Beránku* Bo­ žímu. Beránek rozlomí postupné všech sedm pečetí. Po každém rozlomení se nčkdo objeví: Nejprve čtyři apokalyptičtí jezdci, kterým byla dána moc, aby čtvrtinu zemč zhubili mečem, hladem*, morem* a dra­ vými Šelmami (Zj 6). Tu se objevuje rodící žena. Ohnivý drak, který chce pohltit její dité, neuspéjc. Michael (Míkacl*) a jeho andčlé se utkají s drakem* (satanem*), který v boji předává svou moc šelmě, jež se spřah­ la s nevčstkou Babylónem* (symbol Římské říše, pronásledující křesťany, Zj 17). Když

Apokalypsa, nástěnná malba (detail) na východní stěně kostela Panny Marie na Karlštejně, po 1357 28

A P O ŠT O LO V Ě

byli netvoři zničeni, Jen popisuje nový Je­ d l é m * , světě m ísto, které sestoupí z nebe, příbytek Boží uprostřed lidí (Zj 21). V tito křesťanské apokalypse je JeiíS uznán za Mesiáše*. sliby Boži jsou splněny a zjeveni se tak uzavírá. - POSLEDNÍ SOUD, PŘÍCHOD PÁNĚ, VYKOUPENI, SPÁSA ♦ Lit. Apokalyptická literatur* kvetla v iidotfesianském starověku a myslí ic jí především starozákonní apokryfní literatura (napf. Apoka­ lypsa Báni ková aj., Sibylina proroctví apod.). Hcrroasův Pastýř, kolem r. 140 po Kr. Apokalypsu lze chápat i jako způsob nahlížení na historii svita. Po přítomnosti nebo blízké budoucnosti, naplněných zoufalstvím a katastrofami, přijde doba obrození. Apokalyptická díla mívají epickou formu a bývají u sazena v kosmickém prostředí. Umberto Eco ve svém románu Jméno rule. 1980, chápe vraždy, k nimž doflo v klášteře v roce 1327, jako splnění předpovědi o otevření sedmé pečeti (rumán zfilmoval Jcan-Jacques Annaud). Krása alegorii a působivost vizí ve Zjevení byly živnou půdou pro obrazotvornost mnoha básníků, na pí. Williama Blnkea, Alphonse dc Lamartine nebo Victora Huga. Odraz Apokalypsy najdeme u Pczcy Bysshc Shclleyho v Odpoutaném Promé­ theovi, 1820 (ve 4. déjství dramatu se rozpoutají síly zla) a u Richarda Wagncra v Soumraku bohů, 1847. Přitom se oba autoři rozečti a biblickým myšlením , stejné jako David Hcrbert Lawrencc, který napsal Apokalypsu (1931) z nenávisti ke zjevení, které chápe jako útéchu slabých. Když dojde k velkým dějinným bouřím, revo­ lucím nebo velkým válkám, vracejí se spisovatelé pravidelné k této inspiraci. Mim o jiné i ve sciencofiction, kde už bylo toto téma úplné zesvétčténo. 4 Výtv. Apokalypsa ze Saint-Scver, ilumino­ vaný rukopis, 1028. Tympanon portálu chrámu v Moissacu, 12. stol. Tapisérie Nicolase Bataille, 1387, Angcrs; Jeana Lur^ata, 1950, Assy. Corrcggio. Viděni sňatého Jana na Patrnu, 1524. Albrecht DQrcr, Otvíráni pečeti podle Apokalypsy, rytina, 1498; El Greco, 1614, New York. William Blake, Smrt na sinalém koni, 1805, Londýn; Fran­ cia Danby, 19. stol., Dublin. Arnold Bócklin, Válka, 1896, Drážďany. Edouard Gocrg, Apoka­ lypsa, cyklus rytin, 1943. Apokalyptický cyklus, nástěnná malba v kapli Panny Marie na Karlštejně, po 1357. ♦ H ud. Franz Schmidt, Kniha se sedmi peče­ těmi, 1937. Olivicr Mcssiaen, Kvarteto pro konec časů, 1941; třetí z Malých liturgii, 1944; Barva Nebeského města, 1963; I1viz4naté knfiony, 1974. W ene Henry, Janova apokalypsa, 1968. 7W /vr gotes to the City (Dvanáct bran do města), ěer"o&ký spirituál.

♦

Film. Bergman, Sedmá pečeť, 1956 - režisér

tlum očí oba významy slova apokalypsa - konec světa v obrazu středověkého hladomoru a morové epidemie a eschatologické (posmrtné) zjevení, mající analogii v otevírání sedmé pečetí ve Z je­ vení svátého Jana. Francia Ford Cop póla, Apocalypse now, 1976. V tomto filmu o válec Ame­ ričanů vc Vietnamu se pojednává jen o moderním významu slova apokalypsa - katastrofa.

APOKRYFY Židovské a křesťanské spisy, které nebyly přejaty do kánonu* Písem. Známe řadu apo­ kryfu SZ: knihu H enochovu, Čtvrtou knihu EzdráSovu, Svědectví dvanácti patriarchů 8td. Často bývají výrazně ovlivnény a po­ znamenány apokalyptickým* stylem ; jsou historické, naučné a prorocké. Novozákonní apokryfy jsou legendární spisy napodobující původní spisy NZ. Délí se na evangelia, napf. Tomášovo evange­ lium nebo Evangelium podle Petra. Dále skutky (napf. Petrovy), listy a apokalypsy. Nejsou to sice oficiálné schválené, „úřední44, texty, ale zachovaly se nám v nich staré tradice. Mají svou cenu, ale jejich charak­ teristickým rysem je přehnaná záliba v zá­ zracích. Velmi inspirovaly výtvarné umční. Protestantská tradice m luví o apokryfní li­ teratuře či spisech, katolická o deuterokanonické* (viz též Bible str. 10).

APOŠTOLOVĚ (Hebr. Sálúah, .poslaný zmocněnce", představitel těch. kteří ho poslali; fec. apostolos, .vyslaný", zplnomocněný vyslanec.) V užším slova smyslu je to dvanáct učed­ níků. které sl JežiS vybral za své nejbližSl druhy, zvěstovatele a Šiřitele svého evan­ gelia*. V NZ bývají obvykle označováni slovem Dvanáct. Jsou to Šimon zvaný Petr*, Ondřej*, Jakub* s Jan*, první povolaní. Dále Filip*, Bartoloměj*, M atouš*, To­ máš*, Jakub* Alfeův, Tadeáš (neboli Juda). Simon* a Jidáš iškariotský* (Mk 3,16-19). Petr stojí vždy na prvém místě. JidáS byl po své zradě nahrazen Matějem* (Sk 1.15-26). Pokud jdeo P av la (Saula), ten si nárokuje, po svém obrácení cestou do DamaSku, titul .apoštol pohanů", tedy ne-Židů. V širším slova smyslu znamená slovo apoštol toho, kdo zvěstuje evangelium, nc29

A R A M E J Š T IN A

bo jcšté obecněji dnes i ten, kdo bráni ušlechtilou myšlenku nebo věc. ♦ R. Jako kvas v t is ti (L 13,20-21): jako stačí trochu kvasu do tří měřic mouky, aby se všechno těsto prokvasilo, tak i dvanáct apoštolu zvčstuje Boži království, aby se z em í zm ínila. V běžném jazyce označujeme slovem apoštol u k o v á lidi, kteří, byť v malém počtu nebo úplné osamoceni, dávají vykvasit myšlenkám, citům a vášním v ji­ nak nehybném světě. ♦ Lit. Paul Claudel, Corona Benignitatix anni Del, „Skupina apoštolů", 1915. ♦ Výtv. Rozesláni apoštolů, plastika, 12. stol., Vézelay. H ugo van der Goes, Sm rt Panny Marie, 1480, B niggy. Apoštolově: Albrecht DQrer, 1526, Mnichov; El Greco, 1608, Toledo. Eugěne Burnand, Učednici Petr a Jan bé£í k svátému hrobu, 1898, Paříž. Mistr Vyícbrodského oltáře. Sesláni Ducha Svatého, desková malba, kolem 1350, NG v Praze. - POSLEDNÍ VEČEŘE, SVATODUŠNÍ SVÁTKY

ARAMEJŠTINA Tento jazyk malých aramcjských kmenů nabyl na významu kolem roku 500 př. Kr., kdy se aramejština stala oficiálním jazykem perské říje, která tehdy ovládla celý Střední východ od Indie až po Egypt. Palestinští Židé m luvili aramejsky až do 2. stol. po Kr. Jc to tedy jazyk, jim ž se mluvilo za Ježíšova života. Některé pasáže biblických knih (Ezdráš* a Daniel*) jsou napsány v tomto semitském jazyce blízkém hebrejštině* i písmem. Protože étení v hebrejštiné při bohosluž­ bách lidé přesuli rozumét. bylo třeba pořídit překlady do aramejšliny, kterým říkáme targúmy. Některé se dochovaly (částeéně např. v kumránských nálezech - rukopisy obje­ vené v Kumránu*). Stará aramejská litera­ tura je tedy bohaté doložena. NZ. Pavel konéí svůj dopis Korintským (1K 16,22) aramejskými slovy maranalha, což znam ená .P ane, přijď". Tato slova jsou v souladu s výzvou n a konci Apokalypsy (Zj 22,20). Fakt, že se v řeckém textu vyskytuje tento liturgický obrat aramejsky, doldádá, jak hluboce byla aramejština zakořeněna v palestinské tradici.

vždy po páru, samce sc samicí, ze všech druhů živoěichů. Bůh tak chtěl zachránit tvorstvo před potopou, kterou seslal na zemi jeho hnév (Gn 6,19-22). Noemova archa je symbolem ochrany, které s e od Boha dostane všem spravedli­ vým. Je kolébkou nového živ o u po zkoušce. Proto jc třeba vidět v této lodi i paralelu rákosové ošatky, košíéku (tevah), plujícího po Nilu. Faraónova dcera v ní nalezla M oj­ žíše poté, co egyptský panovník rozkázal, aby byly všechny hebrejské děti mužského pohlaví usmrceny (Ex 1,22). — POTOPA ♦ L it. Jules Supervlelle, Archa Noemova. 1938, kniha povídek, z nichž některé jsou inspirované Biblí. ♦ Y ýtv. Noemova archa, mozaika, chrám Sv. Marka, Benátky, 14. stol.; plastika v katedrále v Bourgcs, 13. stoL, Paolo Ucccllo, 1450, Flo­ rencie; Michclangclo, 1512, Řím. Jacopo Bassano, Stavba archy, 16. stol., Marseille. Vitraj v kos­ tele Saint-Etienne-du-Mont, 17. stol., Paříž. Jean L urfat, Píseň svita, tapisérie, 1957, Angcra. Dře­ vořez v Bibli vytištěné u Jiřího Mclantrícha z Avcntina, 1570. ♦ H u d . Benjamin Britten, Archa Noemova, 1957, podle pašijové hry ze 14. stol. Erich Stcm bcrg, Archa Noemova, 1960.

ARCHA ÚMLUVY - SCHRÁNA ARCHANDĚL (Z ře c . archón, „ v lád c e - a angelos. „ a n ­ d ě l- .) N e jv y ž ší z e v še ch a n d ě lů . V k ř e s ­ ťanské tra d ic i s e v y sk y tu jí tři: M ik á d * (M i­ c h ael) CDa, 1 0 ,1 3 ; Z j 1 2 ,7 ),R c fá c l* (R a fa el) (T ó b 3 .1 7 ) a G a b rie l* (D a 8 ,1 6 ; L 1,26). P o d le ž id o v sk é tra d ic e jic h je v íc.

-* A NDĚL ♦ Lit. Edgar Quinct, Ahasvér, básně, 1833 v prologu hrají archandělé Bohu a svátým hru o starém světě. ♦ V ýtv. Karel škréta, Archanděl Rafael s m a ­ lým Tobiášem, olej na plátně, chrám v Kostelci u K hžkú, kolem 1665. - G A BRIEL, M lKAEL, REFÁEL

ARCHA NOEMOVA

ÁRON

(Lat. area, „skříň", .schrána”.) Loď, kte­ rou postavil Noc* na Boží příkaz. Vzal do ní

(Překlad jm éna nejistý.) Bratr Mojžíšův* a první velekněz Izraelců. Nechal je klanět

30

ÁRON

M ojllšaÁron mluvíš Izraelity, Boskovická Bible, před 1420, Olomouc, Státní vědecká knihovna

se zlatému* teleti (býčku). (Ex 4,14; Ex 28,1; Ex 32,1). ♦

Ú L Picne Emmanuel, 7>, 1978.

4

Výtv. Rusinská ikona zešariáského muzea

v Bardéjové, 17. stol. Zobrazován též MojžiS s Áronovou holí (např. Patina zTrzcm eszna, kle­ notnice dómu v llnězdně, kolem 1170). ♦ H ud. Arnold Schónbcrg, M ojtíš a Aron. ope­ ra, 1957. 31

ATALJA

ATALJA Dcer* Achaba* a Jezábely* jeruzalém ­ ská královna. V 9. stol. př. Kr. byl židovský národ rozdílen na d v í království, Izrael a Judu. Izrael zapom ní 1na vím ost Hospodinu a klanil se cizím bohům. T ak napf. Ataljin otec Achab vystavil v Sam afí chrám zas v í ­ cený Baalovi*. V té d o b i se o b i soupefíci královské rodiny postupní vzájem ní vyvraždVji. Pfi jednom z m asakrů je Ataljina matka Jezábel předhozena psům. Její dcera vyvraždí rod Davidův, aby mohla sama vládnout v Jeruzalémů. Byla královnou od roku 841 do roku 835. Jedno z déti, Jóai, váak vraždím uniklo a bylo ta jn í vycho­ váno. Jó ai pak Atalju vyžene. K niz Jójada přikáže, že Atalja má být usmrcena a modly z n iíe n y f 2 K r ll;2 P . 22-23). ♦ LU. Tento krvavý p fibih inspiroval Jeana Racina k napsáni tragédie Alhalie, 1691.

♦ Bud. Gcorg Friedrich H inde), Atalja, ora­ torium, 1733.

S u n d á M a ria , M a te r D ei, o ra p r o n o b is p e c c a to rib u s, m in e e t in h o ra m o ř ili n o stra e. A m e n , '

- ZVĚSTOVANÍ, a n d ě l p á n ě ♦ LIL .Zdrávas, Maria", začátek tradiční m o­ dlitby katolíků je převrat v refrénu .M odlitby" (text Franci# Jammes v Církvi od in é listy), píseň proslavil Geořges Brassens (1953). Zdrávas se objevuje i ve strofách, které Aragon vénoval vézftúm v Osvétitni (Musée Orévin, 1946). ♦ V ýtv. Pctnis Christus, Panna Marie u uschlé­ ho stromu, 1452, Lugano - písmena A, visící x v6tvi stromu, znamenají Ave Maria. Mistr Vyiebrodského oltáře, Zvistovdnl Panny Marie, des­ ková malba, kolem 1350, NO v Praze.

♦ H ud. K er Luigi Palestrina, Ave Maria, mfe pro Jest hlasů, 16. stol. Melodie Schuberta a Gounoda, 19. stol. ♦ Film- Jean Luc Godard, Zdrávas, Maria, 1986.

AVE MARIA .A v e M a ria , g ra tia p le n a ; D o tn ih u s le ­ čů m : b e n e d lc ta tu in m u tie rib u s, e t ben ed ic tu s /r u c tu s v e n tr is lui. J e su s.

32

AZYMA (AZYMON) - NEKVAŠENÝ CHLÉB, SVÁTKY

B BAAL (Hcbr. ba'al. .m anžel, pán a vlastník"). Západní Semité lak nazývali boha bouře Hadada, který sesílal blahodárný déSf a ničivý blesk. V Bibli Baal představuje všechny nepravé bohy. Po dlouhém suchu, seslaném Bohem, prorok Elijáš* svolal na horu Karmě!* Baalovy proroky, aby dokázal Hcbrejcúm, že Baal neexistuje. A skutečné, obétní dar, při­ pravený falešnými proroky, se nevzňal, za­ tímco Hospodinův ohcA strávil (přijal) zá­ palnou občf, kterou jeSté před tím na rozkaz Elijášc polili vodou. Když Elijáš takto doká­ zal existenci Hospodina, pobil všech čtyři sta padesát Baalových proroků (lK r 18,2040). ♦ Výtv. Baal (z Ugaritu). socha, počátek 2. tisíciletí pf. Kr., Louvre, Pařil

BABYLÓN (Řec. Babylón, akkad. Bab-ill .brána boií".) Babylón bylo starověké město na Eufratu, založené Sumery pravděpodobně kolem 3. tisíciletí př. Kr. Významu nabylo za vlády L dynastie (2225-1925) a zvláště pak za vlády Chammurabiho. Později bylo zničeno a znovu vybudováno Kaldejci (Chaldcjci). Za vlády Nebukadncsara* 11. (Nabuchodunozora) je m ěsto pro své nád­ herné stavby považováno za jeden z divů světa (zbytky staveb odkryl počátkem 20. stol. Koldervcy). Nebúkadnesar dobyl a zničil Jeruzalém a deportoval obyvatelstvo do Babylónu. Izajá5* pfedpovéděl Ezechiášovi (Chizkijášovi). ic jednoho dne bude bohatství z jeho paláce přeneseno do Babylónu. Zajeti trvalo 50 let (587-538). V tom to období Jcrcmjáš* vyzývá vyhnancc, aby neposlouchali falešné proroky a neuctívali babylónské bohy. Pád

Babylónu byl proroky často předpovídán jako trest a odplata Boží za útisk jeh o lidu (Jr 50-51). Došlo k nčmu v roce 539 po obléhám města perským králem K ýrem. Ná­ vrat Židů do Judska* je obdobou osvobo­ zujícího odchodu z Egypta. Babylón je symbolem všech říši, které se stavčly proti Hospodinu a jeho lidu, král Nebúkadnesar zas typickým příkladem pyš­ ného člověka, který se nelekne ani svato­ krádeže. Babylón je .velká nevěstka-, .p e ­ leš lotrovská*, spojenec antikrista. Ve Z je­ vení-Apokalypse* jc Řím nazýván .velkým Babylónem* (Zj 18, 9-24), tj. m ěsto, které bude za svou modloslužbu a perzekuce zni­ čeno. - BABYLÓNSKÉ ZAJETÍ. EXODUS ♦ Lit. Svatý Augustin (Aurclius Augustinus), O Bolí obci, 413-424, v knize XIX klade lenio latinský autor do protikladu bezbožný Babylón a posvátný Jeruzalém. ♦ Výtv. Edgar Dcgaa, Semlramls buduje Baby­ lón. 1861, PaHL ♦ Ilud. Gioachino Rossini, Ciro in Babylonia. oratorium. 1812. 4 Film. V druhé části Intolerance režiséra Griffithe, 1916,je Babylón obsazen Kyjovými vojsky. Ve filmu bratrů Taviani Goodmoming Babylonia, 1986, objevuji hrdinové moderní Babylón, Ame­ riku. Děj se zčásti odehrává během natáčení GrífTithovy Intolerance.

BABYLÓNSKÁ VĚŽ (Hebr. Babel, slovní hříčka - „zmatek zmátl*.) Biblický popis babylónské věže je inspirován stupňovitými chrámy, kterým se říká zikkuraty. O jejich existenci v M ezopotámii se dozvídáme z velkého m nožství dochovaných stop a zbytků. Když se lidé naučili pálit cihly* rozhodli se, že si postaví

B A B Y L Ó N SK É ZAJETÍ

mčsto, kterému bude vévodit věž, sahající až do nebes. Bůh, aby potrestal jejich počínající pýchu, zmátl jim řeč tak, že si nerozuměli, a rozehnal je po celé zemi (Gn 11,1*9). Včž ani mčsto ncdobudovali, proto se jmenuje Bábel (zmatek). Podle lidové etymologie dané biblickým textem znamená slovo Bá­ bel „zmatení jazyků*, zatímco Babylón je „brána Boží*. Kromě potrestání kolektivní viny, lze tento příběh vykládat i jako od­ souzení městské civilizace. ♦ R . Babylónská v é l vysoká stavba; hotový babylón, chaos, zmatek; velkoměstský babylón; babylón Jazyků, babylónská zmatení Jazyků. ♦ LIL Dante, .Peklo" v Bolská komedii (1307 až 1321), Zpěv 31 - kolem úžlabiny 9. kruhu pekla stojí viichni, kdo zradili, mezi nimi je i Nimrod, vážnivý lovec, který chtěl postavit babylónskou včž, a to mdlo za následek nesvornost (Gn 10,812; Mi 6,5). Jorgc Luis Borgcs, Fikce (Fictions), 1942, „Babylónská knihovna*. Picne Emmanuel, Bábel, 1952 - člověk se chce se svým návrhem, jak vystavět svět, vyrovnat Bohu a za tuto ne­ skromnost bude potrestán. ♦ Výtv. Babylónská v í t freska, Saint-Savin, 12. stol.; Pictcr Bruegel, 1563. Vídeň; Hippolyte Flandrin, 1862, Saint-Germain-des-Prés, P a řil Stavba v ile. chrám S. Marco v Benátkách, m o­ zaika, 13. stol. ♦ llu d . Anton Rubirdtcjn, Babylónská v é l ora­ torium, 1872. Igor Stravinskij, B á b el kantáta, 1944.

BALZAMOVAT Už o d raného starověku byla mrtvým před uložením do hrobu věnována velká péče (úprava těla před pohřbením, pálení von­ ných látek nad zesnulým). Balzamováni je původu egyptského (Gn 50, 2-3 a 26). Po­ zději s c u Židů ujal zvyk omývat těla zesnu­ lých, napouštět je balzámovými trcsfmi, za­ vinout do bílého plátna a obtočit lněnými obinadly. T akto Lazar vzkříšený Ježíšem vyšel z hrobu a objevil se „ruce i nohy svázány plátnem a tvář zahalenou šátkem* (J 11,44). Po sejm utí těla z kříže také Ježíšovi přá­ telé „zabalili je s vonnými látkami do lně­ ných pláten, jak je to u Židů při pohřbu zvykem* (J 19,38-40).

BARABÁŠ (Z aram ., znamená „syn otcův*.) Tento lupič či vůdce protiřímské opozice byl vsa­ zen do vězení. U příležitosti velikonočních* svátků nabídl Pilát propuštění jednoho z věz­ ňů, Ježíše*. Ale dav si tehdy vybral na popud vclckněží Barabáše (Mt 2 7,15-17). ♦ U t. Christophcr Mariowc, Maltský lid. 1630. Hrdina B arabái je prvním významným židem v anglickém dramatu. I přes svou lásku k penězům vzbuzuje respekt vzdorováním křesťanům. Na konci h ry ae z něj stává vrah, prahnoucí po pomstě. M ichcl de Ghcldcrodc, Barabái, 1928, dra­ ma. P ír Lagerkvist, Barabái, 1950 - vymyilcný životopis biblické postavy, hrdina mamě hledá viní.

B A B Y L Ó N S K É Z A JE T I Bible se zmiňuje o dvou kolektivních vy­ hnanstvích: jednak o deportaci kmenů ze severu po pádu Samaří v roce 721 př. Kr. a jednak o vyhnanství obyvatelstva Judského království v letech 606-586 př. Kr.. které do Babylónu* odvlekl Nebúkadnesar. Ně­ kteří zajatci pracovali ve službách babylón­ ského krále, jin í se věnovali řemeslné vý­ robě a obchodu. Z literárního hlediska šlo o velmi plodné období - Žalm y (napf. Žalm 137), Pláč, kniha Ezechiel, Dnthý Izajáš, kněžský kodex. Když perský král Kýros dobyl Babylón, povolil v roce 538 př. Kr. Izraelitům návrat do vlasti. - EXIL ♦

Hud. -* NEBÚKADNESAR

BALTAZAR -

BELŠASAR

♦ Film . Barabái (B anbbas), A lf Sjůbcrg, 1952; Richard Fleischer, 1961, podle Lagcrkvistova románu.

BÁRUK (BÁRUCH) (Hebr. „požehnaný*.) Ž ák a písař proroka Jcremjáše*. Křesťanská Bible mu připisuje soubor dcuterokanonických* spisů, které obrážejí pocity a myšlenky Židů v diaspo­ ře*, zejména v alexandrijské obci (2. stol. př. Kr.).

BAT-ŠEBA (BETSABÉ) (Hcbr. „dcera přísahy".) Jednoho v e le n spatřil král David* z terasy svého paláce koupající sc ženu. Zatoužil po ní a spal s ní. Tato žena vSak byla vdaná za chcicjského vojáka UrijáSc v Davidových službách. Da­

BERÁNEK

vid ho posílí do nejtužžiho boje, aby za­ hynul. Voják byl opravdu zabit. David si vzal Bat-íchu za ien u a ta se stala matkou Šalomouna (2S 11-12). , L it Torgny Lmdgren, Bal-Srba. 1985 - jak být jednou z žen mocného krále Davida a sdílet sním moc. + Výtv. Bal-Seba. Davidův tdvěs, 1520, Bru­ sel, Bat-šeba v koupeli, Rcmbrandt, 1564, Louvre. Davida Bal-Seba. Maře Chagall, 1956, Nice.

BEDRA - LEDVÍ BELŠASAR (BALTAZAR, BELSAZAR) {Přckl. .B aali, zachovej krále".) Baby­ lónský král, v roce 539 pí. Kr. byl Kýrem zbaven trůnu a zabit. V knize Danielovi* se liči, jak jednou béhem hodokvasu dal BelSasar pln chvástavosti přinést posvámé ná­ doby. které odnesl kdysi Nebúkadncsar (Nabuchodonozor), jeho otec, z jeruzalémského chrámu. Tu král Belšasar uvidčl ruku, která psala na zeď tajemná slova: mené, tetel, ů parsln (Hospodin sečetl, zvážil a rozdělil). Prorok Daniel m u vysvětlil jejich význam. Slova ohlazovala Bcláasarovu smrt a roz­ děleni jeho království (Da 5). - HODOKVAS Baltazar je také (spolu s Melicharem a K aiparcm) podle tradice jm éno jednoho ze tři králů, ktefi se přiili poklonit Ježíiovi do Betléma. - TŘ I KRÁLOVÉ ♦ LiL MichcI Toumicr, Kašpar, Melichar a Baltazar. 1980. ♦ Výtv. Baltazarův hodokx-as, hlavice sloupu, Vézelny, 12. stol.; plastika, katedrála v Amicnsu, 13. stol,; John Martin, 19. stol., Toronto. Jan Muller, Mené tekel ů-parsbt, mědirytina, konce 16. stol., NG v Praze. ♦ Ilud. William Walton, Behhazzar ‘s feast (Bcl&sarúv hodokvas), oratorium, 1931.

BELZEBUL (BELZEBUB) (Přckl. z Baal-Zebub, .p á n m uch".) Bůh uctívaný v Ekronu a Foiníkii, chrániči před Škodlivým hmyzem. V židovském nábožen­ ství původce zla a nečistoty. V době novo­ zákonní pokládali Židé Belzebuba za knížete dých* duchů a JcžiSe nařkli, že je s nim ve spojení (M t 12,27). - ĎÁBEL, DÉMON, SATAN

BENJAMÍN Poslední z dvanácti Jákobových* synů. Jeho matku Ráchel* stálo narození B enja­ mína život. Ráchci ho pojm enovala Bcn-óni (Syn mého zmaru), ale otec ho přejmenoval na Bcn-jamin (Syn zdaru). Spolu s Josefem* byl oblíbeným synem Jákoba (Gn 35; 43 až 45). Když byl jednou hlad, poslal otec své syny pro obilí do Egypta, ale Benjamína si nechal doma. Mocný faraónův správce tiše sc uvolil dát cizincům (totiž svým bratrům) nčjakou potravu, ale nechává si jednoho bra­ tra jako rukojmí, protože chce vidčl i nejmladšiho z Jákobových synů. Při druhé cesté pro obilí doprovází tedy Benjamín sve starší sourozence. Správce nakonec dává Jákobo­ vým synům poznat, že je jejich bratr Josef*, kterého kdysi ze žárlivosti prodali izmaelským (midjánským) kupcům. Josef zahrne Benjamina dary a povolává do Egypta celý Jákobův rod. Kmen, který nese Benjamínovo jm éno, jc sice malý, ale má významné postavení - na jeho územ í leží Jeruzalém*. Jc to km en bo­ jovný, který si David podrobí jen násilím. První král Izraele, Saul, byl z Benjamínova pokolení. ♦ R. V běžném jazyce se užívá výrazu ben­ jamínek) pro nejmladší dítě v rodině. ♦ Výtv, Přibih Josefa Egyptského a jeho bra­ tři, VclUlavova bible, před pot. 14. stol.. Národní knihovna ČR.

BERÁNEK Původně byli Hebrejci lidem kočovným, který sc živil pastevectvím. A pastevci zů­ stali ješté dlouho potom, co sc usídlili v Pa­ lestině. Proto má i beránek v Bibli významné postavení. Všeobecně je symbolem m írnosti, nevin­ nosti a poslušnosti. Beránek (nebo ovce*) představuje Izraelitu, který patří k Božímu stádu. (Hospodin) „jak pastýř pase své stádo, / beránky svou paží shromažďuje, / v náručí jc nosí, / Mezí ovečky šetm č vede.** (Iz 4 0 ,1 1 ) -P A S T Ý Ř . Stejné obrazné vyjádření najdeme v evan­ geliích podle 1-ukiic a Jana.

B E T A N IE

V e lik o n o čn í b e rá n e k Beránek byl vhodným zvířetem k oběto­ vání. Známem jeho love na veřejích domů chránila Hebrejcc, když Bůh udeřil a pobil všechno prvorozené v Egyptě (Ex 12,2127). Při slavení velikonoc* musel být veli­ konoční beránek sněden rodinou v jejím do­ mě a žádná jeho kost se nesměla zlámat (Ex 12.46). Je ž íš , B e rá n e k Boží (A g n u s Deí) Při spatření Ježíše zvolá Jan Křtitel: J í l e , beránek Boží. který snímá hříchy svéta(J 1,29). Ježíš přijímá rozsudek sm rti právě ve chvíli, kdy bývá obětován velikonoční beránek. Stává se novým velikonočním be­ ránkem, který svou krví pečetí novou smlou­ vu* mezi Bohem a lidmi. Na kříži mu nebyla zlomena žádná kost (J 19,33-36): J a k o ovce vedená na porážku, / jak o beránek němý, když ho stříhají, / ani on (Ježíš) neotevřel ústa“ (Sk 8,32, převzato z Iz 53,7). Tento obětovaný beránek se stává berán­ kem oslaveným, vítězem nad sm rtí a zlými mocnostmi. Je m u dána veškerá moc. Je soudcem, o něm ž s e m luví v Apokalypse* (Zjevení). Proto v křesťanském výtvarném umění bývá Ježíš zobrazován jako nebeský beránek, který drží kříž a přim louvá se za lidi. - VELIKONOCE

V Betami podle J 11 vzkřísil Ježíš Lazara, který byl již čtyři dny pochován v hrobě (J 1 U 7 ) . B ctanie je také název místa za řekou Jor­ dán. kde křtil sv. Jan Křtitel (J 1,28).

BETLÉM (Hebr. M Uchem, „dům chleba- nebo „dům (boha) Lachema- .) Judská vesnice asi 8 km od Jeruzaléma. Proslavila se jako místo narození Ježíše i jeho předka Davida. ♦ Výtv. Pictcr Bruegel, Sčítání lidu v Betlémě. 1566, Brusel. ♦

Hud. J. B. Foerster, Betlehem, kantáta, 1939.

BETLÉMSKÁ HVĚZDA HVĚZDA BIBLE -• Úvod, sir. 10; Bible v českých zemích, str. 17; Překlady Bible, str. 15. ♦ R. ZrUurn I Proroci, tj. liklad Boiiho zjevení ♦ přikázáni 3,21) Dnes s tu k označuje něco, co plaU’ a o čem se nediskutuje.

♦ LIL - BIBLE A LITERATURA, str. 286. První literární útvary inspirované Bibli sc shrnují pod společný název patristita; jde o spisy církevních Otců. Od 2. stol. po Kr. se začínají ♦ R. Obétni beránek - dnes sc tak označuje starověcí spisovatelé řečtí a latinští a od 4. stol. Člověk. který platí za vinu ostatních, za skutečné syrští a arménští zabývat výkladem Starého a No­ viníky. vého zákona. Z nich Tcrtullianus, Órigenés, Amobius, (Caecilius Firmianus, řečený) Lactantius, ♦ Výtv. Jan v«n Eyck, oltář Klaněni beránku. svátý Ambrož, svátý Augustin a Jeroným, tři Velcí 1432, kastel sv. Bavona v Ocntu. Pulpit s Vítězným Knppadočti (Bosilcios, Grégorios z Ňyssy a Gre­ beránkem, kamenný reliéf, kolem 1250, Osek, gořios z Nazianzu) a další zásadním způsobem bývalý cisterciácký klášter. ovlivnili středovčké i pozdější myšlení. Židovští autoři sc zase po dlouhá staletí včnovali podrobnému výkladu Zákona a Proroků. Středo­ BETANIE věká hebrejská literatura vyvrcholila v arabském Španělsku 11. a 12. století. Ortodoxní židovství (Přckl. „dům chudých- nebo „dům Ananejlépe vyjádřil filozof Moéc ben Maimonidcs niův- .) Vesnice na východním svahu O li­ (Maimon - 1135 až 1204). - JUDAISMUS vové* hory. vzdálená asi 5 km od Jeru­ V 17. stol. se rodí historická a filozofická kri­ zaléma. Dnes El Azaríeh. Ježíš tam mě! přá­ tika (Richard Simon a Spinoza). To má u po­ zdějších autorů za následek zájem o chrono­ tele. Jednak Šimona Malomocného (Mk 14,3) - v jeho domě k Ježíšovi přišla žena, logické řazení událostí uvedených v Bibli a hle­ dání autorů biblických knih. Ve francouzské která měla alabastrovou nádobku se vzác­ Encyklopedii (1751-1772) najdeme hesla Bible, ným olejem z nardu. Vylila jej Ježíšovi při Kánon, Svaté déjiny. Voltaire, Bible konečné vy­ jídle na hlavu k velkému rozhořčení přítom­ světlena, 1776. Konzervativci obviňovali z bez­ ných učedníků, kteří takové plýtvání odsu­ božnosti autory, kteří zpochybňovali tvrzení Pcnzovali. Dále pak Lazara* a jeho sestry tateuchu. Francouzští racionalisté došli k závěru, že v moderní době je poselství Bible překonáno. Martu* a M arii*. 36

b ič o v á n

!

Pieler Bruegel st.. Sčítáni lidu v Betlém#, 1566, Brusel, Galerie výtvarného umční Inspirace Bibli se v literatuře znovu ojevuje v 19. stol. Spisovatelé jsou v různé míře ovlivnčni vlnou orientalismu, pokrokem dosaženým na poli historických véd, politickými úvahami o díjinách lidstva. Ve 20. stol. přejal Paul Cloudcl patristickou a slfcdovékuu tradici komentářů a výkladů Bible. Biblí a židovskou tradicí přímo inspirované úvahy Élieho Wiesela nejsou určeny jen vířící židovské veřejnosti - Oslava Bible, 1975; Oslava chasidismu. 1976 Pro dokresleni tvrzení, že Bible jc pramenem i kodexem literatury, doporučujeme: Nonthrop Fryc, Velký kodex, Paříž, 1984. Koneční, i překlady Bible jsou veskrze lite­ rárními díly. V Anglii jeto The Authorized Version King Janus Bible, 1604-1611. V Nimecku pfispíl Luther avým překladem Bible k formovém mo­ derní nímčiny (1534). Básnici jsou dodnes přitnhováni tímto fascinujícím cvičením, napf. Jean Grosjean. Apokalypsa, 1962; Hcnri Mcschonnic, Pět svitků. 1970. Kralický překlad Bible, viz úvod, str. 18. ♦ Výtv. Bible česká, vydal Jiří Melantrich z Aventina, dřevořezy Franccsca Tcrzia, 1570; Gustave Doře, Písmo svaté, 1866,240 rytin. ♦ Hod. Giacomo Caríssimi, 18 biblických přibéhů, latinsky, 17. stol. Maře Charpcnticr, 24 cír­ kevních přibihů, 17. atol. Johann Kuhnau, Bi­ blické sonáty. 1700. Čemočské spirituály opívují Bibli. Marguerite Yourccnnr vysvítlujc, že čer-

nožtí zpíváci dosáhli vysokého stupni lyričnosti díky rychlému tempu anglického překladu. Anto­ nín Dvořák, Biblické písni (na texty Bible kra­ lické). 1894. Darius Milhaud, Biblická kantáta. 1965. ♦ n im . John Huston. Bible. 1966 - velkofilm, přepis SZ od stvoření svita aŽ po Abrahamovo obétování Izáka. Marcel Camé, Bible. 1975 - od stvoření svita až po Jcžíiovo zmrtvýchvstání. Film jc inspirován souborem mozaik v chrámu v Monreále na Sicílii, kde je dominující postavou Pantokrator. B IČ O V Á N Í Bičování byl trest stanovený židovským zákonem (D t 25,1-3): kožený bič byl třípramenný, ran nejvýše čtyřicet bez jedné. Římané takto také trestali vojáky a otroky: provazovým bičem opatřeným kůstkam i ne­ bo kovovými kuličkami. Před ukřižováním byl odsouzenec zpravidla bičován, aby se snížila a oslabila jeho odolnost. Proto dal Pilát* Ježíše zbičovat (Mt 27.26). ♦ Výtv. Hans Holbein, Bičováni Krista, 1495; Sebostiano del Piombo, 1525, Řím. Mistr Lito­ měřického oltáře. Bičováni Krista, po 1500, Okresní galerie v Litomíficích. Dicgo Velázquez, Kristus je po bičováni předveden křesťanské duši, 1628, Londýn. William Bouguereau, Bičo37

B IL E Á M

Kint 1880, U Rochcile. Gcarges Dcsvdiěra, Kristus u sloupu. 1910, Ssint-Gcrnuin-cn-Liyc.

BILEÁM (BALÁM) Prorok*, povolaný moábským králem Ba­ takem z M czopotámic, aby proklel Izraelity. Bilcám se zdráhal uposlechnout krále, ale na cestu do Moábu se vydal. Upozornil však. že bude poslušen pouze Boha. V biblickém tex­ tu plném metafor čteme, že Boha jeho od­ jezd rozzlobil, poslal mu do cesty anděla a Bileámova postrašená oslice třikrát odmítla pokračoval v cestě. Když přijel prorok do Moábu, žehná Izraelitům, m ísto aby je pro­ klel (Nu 22-24). ♦ Výtv. Bileúm a jeho oslice, bazilika St-Andochc, Saulieu, 12. Etol.; Rcmbrandi, 17. stol.. Pařil

BLAHOSLAVENSTVÍ / BLAŽENOST

BLASFÉMIE - ROUHÁNÍ BLESK (a hrom obití) T radiční znamení provázející projev bož­ ské velebnosti, zjeveni Boži (tcofanic*). Když p o odchodu z Egypta přišel hebrej­ ský lid na úpatí Sinaje, promluvil Bůh k M ojžfiovi a před zraky celého národa hřm člo a na hoře se blýskalo (Ex 19,16). A v lak blesk není nerozlučným atributem Boha jako hrom. kterým vládne Zeus; je jen viditelným, symbolickým vyjádřením jeho nadzentské síly. Žádný přírodní úkaz ne­ může dostatečné obsáhnout celou nadpřiro­ zenou přítom nost Svédčí o tom Elijáíovo* setkáni s Bohem: Bůh nevyjevil svou pří­ tomnost ani větrnou smrští, ani zemětřese­ ním, ani ohněm, nýbrž .tichým , jemným hlasem - (1 Kr 19,9 nn). - OHEŇ. HROM

BLIŽNÍ

(Lat. slovo beatiiudo, „blaženost" vytvo­ M ojžíšův zákon hlásal úctu k bližnímu, na řil C iccro z beatus, „šťastný, blažený".) Na prvním m ístě k izraelskému bratru: „Budeš začátku svého „horského kázáni** (Mt 5,1milovat svého bližního jako sebe Samého" 11. viz také L 6,20-26) prohlašuje Ježíš slav­ (Lv 19,17-18), ale také k cizinci (Lv 19,34). nostním i a zdánlivé protismyslnými výroky Na otázku jednoho ze zákoníků Ježíš od­ za „blažené** ty, které lidi m ají za nešťastné, povídá, že spása spočívá v lásce* k Bohu a naivní nebo předem odsouzené k neúspěchu. k bližnímu: aby přiblížil, kdojc bližní, uvádí „Blaze chudým v duchu... Ježíš podobenství o milosrdném Samařanu* Blaze tčm, kdo pláčou... (podle K: Samaritánu) (L 10,30-37). Ježíš Blaze tichým... tak ukazuje, že každý člověk, který .činí Blaze tčm, kdo hladovějí a žízní po spra­ m ilosrdenství-, se stává bližním druhého, vedlnosti... a jde dokonce tak daleko, že hlásá lásku Binze m ilosrdným ... k nepřátelům (Ml 5,43-48). Blaze těm, kdo mají čisté srdce... Blaze těm, kdo působí pokoj... BÓAZ Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro K niha Rút vypráví příběh jedné rodiny spravedlnost.. .** (M t 5,3-10) - CHUDÝ z Betléma*, kterou lilad vyhnal do Moábskč ♦ Lit. Na začátku španělského pikareskního zemé. M už a dva synové tam umírají. Žena románu Lazarillo i Tormesu. 16. stol., je narážka, Noemi s e vrací zpět domů v doprovodu své parodující osmé blahoslavenství: „Binze tím, kdo snachy, moábské Rút, která ji neopustila a jsou pronásledováni pro spravedlnost" (v románu dokonce přijala její židovské náboženství. jde o uvězněného zloděje). André Gide, esej Nové Nocmin příbuzný Bóaz cizinku uvítá a chrá­ potravy, 1935, interpretuje třetí blahoslavenství ní. Nejdříve ji nechá sbírat klasy na poli a takto: „Prvním Kristovým slovem se zahrnuje do radosti Í smutek: Blaze těm, kdo pliěou... A špat­ dává ji mnohem víc, než Zákon zajišťoval ně by pochopil tento text ten, kdo ho vykládá jen nemajetným. Potom jako góel („ochránce", jako vybídku k pláči." Luc Estang, Blahoslavenblízký příbuzný, který nesměl dovolit nechat sni. 1945. Picrre Emmanuel, Jákob, „Blahosla­ zcizit rodinné jm ění) vykupuje pole, které venství", 1970.4 patřilo Noc mi nu manželovi. Nakonec se po­ dle lcvirótniho* práva s Rút ožení. Rút mu 4 Ilud. César Franěk, Blahoslavenství, orato­ dala syna Obéda. To je otec Jišajc, otce rium. 1891. Ladislav Vycpélek, Blahoslavený ten člmék, kantáta, 1933. Davidova.

BRATŘI

Knih* Rút ukízuje. ja k je o d m ín ín a dúvira v Boha Izraele. Terno přibčh překraíujici hranice důrazní připomíná sloiteínosí, ie jedním z předků krale Davida je cizinka. Bóaz a moábská Rút se objevuji i ve výčtu Ježíšových předků (M t 1). *

LIL Victor Hugo, Legenda v/ldt, 1859, .Sp ící

B i a '.

a Výtv. Rút a Bóaz: Nicolas Pousún, v Um, 1660, Louvre, P ařit Aert de Oelder, 17. -oí., Budapečř. S Hud. Jean-Francois Lcsueur, Ráz a Bóaz, 1835. César Flanek. Ruth, oratorium, 1846. Petr Eben, Zpiv Ruzh pra alt (baryton) a varhany (kla­ vír), 1970. » Film. Henry Koster, Fflbéh Rút (The Story ofRuth), 1960.

vede k životu, a málokdo ji nalézá** (Mt 7,13-14). Evangelista Matouš užívá dále obrazu bran smrti nebo bran mésta mrtvých; ty ne­ odolají Kristově moci. -* PEKLO ♦ R. Vcházet tísnou branou, volit sp3 náročné ♦ nesnadné cesty než cestu nejmeniiho odporu (Mt 7,13-14). Volba těsné, anebo iiroké brány (popí. úzké, anebo prostorné cesty) má v bčinčm povédomí širší, obecné lidský význam volby mezi cestami nesnadnými, ale hodnotnějšími a .cestami nej menšího odporu1*, snadnějšími ostatně většinou jen zdánlivé a dočasné. 4 U t André Gidc, Tísná brána, 1909, román: zbožný život má přednost před štěstím. ♦ Výtv. Uzamčená brána (porta clnusa) často symbolizuje Manino panenství.

BRATŘI (a sestry) BOHATÝ Ve SZ je bohatství darem Božím a odm ínou ctnosti či práce. Je to žádoucí statek a bohatý č lo v ík je obdivován. Bohatství, hlavní ncoprávníní nabyté, může ale také človíka vzdalovat od lidí i od Boha. Mudroslovné spisy zdůrazňují, že bohatství je nebezpečné (Sir 5,1; 27,1; 31,1) a nestačí ke Stísti (Pf 15,16-17 16,8). V NZ poukazuje na nebezpečí bohatství JeiiS: .Nem ůžete sloužit Bohu i majetku" (L 16,13; M t 6,24). Lukáiovo evangelium je k bohatství nejkritičtčjsí. V NZ je zaslíbeno jiné bohatství: bohatství statků duchovních. — MAMON, CHUDÝ ♦ R. Sndze projde velbloud uchem Jehly, nel aby bohazý velel do Bottho království (L 1845).

BRÁNA Opevněná města starověku méla obvykle mohutnou bránu, stavebné rozvrženou tak, aby umožňovala účinnou obranu v případě obležení. U vnitř téchto bran tzv. „klešťového“ opevnéní byly rozsáhlé prostoty - skla­ d išti a siné. kde se lidé setkávali a shro­ mažďovali. Projednávaly se tam nejrůznější záležitosti celého mésta, obdobné jako v římských m ístech na fóru (Rt 4,1; Ž 69.13). „Těsná brána*4: narážka na podobenství, iežíš v řeči o cestč k pravému životu pro­ hlašuje: .T ésná je brána a úzká cesta, která

Slovo, užívané v Bibli v širokém význa­ mu, označuje děti téhož otec a téže matky, ale také blízké příbuzné. Abraham nazývá Lota svým bratrem, ač byl jeho synovcem (On 13,8). V tomto smyslu sc evangelium zmiňuje o Ježíšových bratrech. Krom6 toho nazývá Ježíš „bratry a sestrami** ty, kdo véří v jeh o poslání a následují ho (L 8,21; Mt 13,55). Petr se obrací na ty, kteří sdílejí jeh o víru, a nazývá je „bratry" (Sk 1,15). Toto bratrské pouto nespočívá ve spřízněnosti těla, ftýbri ducha (Ř 8). - BLIŽNÍ Protože všichni křesťané sc prostředni­ ctvím křtu považují za bratry a sestry, Bossuct a křesťanští kazatelé donedávna za­ čínali svá kázání slovy „Bratři..." ♦ LIL Hymnus o stvořeních, připisovaný sv. Františkovi z Aastsi (13. atol.), rozšiřuje pojem bratr na všechna boží stvoření: .Můj bratr slunce..." Francois Villon, Balada o oběšencích. 1462, „Bratři lidé, co po nás budete žít, / nezatvrzujte sc vůči nim...**: zločinci odsouzení lidskou spra­ vedlností si uvědomují, že všichni lidé pocházejí z Adama a Evy, a úpěnlivé prosí mimojdoucí o slitování. Z týchž důvodu se Voltaire rozhořčuje nad strašlivým zacházením bělochu se surinamským Černochem, který je přece jako každý človčk od Adama synem vlastních bratrů (Candide. kap. XIX, 1754). Albert Cohen, Ó vy bratři lidé: křesťané doka­ zují svým zatvrzelým antisemitismem, že „láska k bližnímu", bratrství založené na uznávání „ži39

BŮH

dovskčho Boha*, společného otce, je jen klamná nuluje Nechť se spokojí alespoň um, že nemají v nenávisti ty, kdo jsou jako oni zasvéceni smrti.

BŮH (Lat. deus.) V Bibli se Búh objevuje jako osoba. Lidé se k nému obracejí a nazývají ho jedním z jeho jm en: A dónij*, El*. Eloah, Elóhím*, Svatý* Izraelský, Ncjvyšší*. Vččný; avšak pro Izraelity je jeho skutečné jm é­ no, které zjevil Mojžíšovi, JHVH. Je to jm é­ no tak posvátné, že si je zakazují vyslovit. V NZ jc Búh nazýván Pán a Otec. - JAHVE. TETRAGRAM Jestliže je biblický Búh osobní, velice se liší od antropomorfických bohů polytcistických náboženství. Celá Bible prohlašuje dů­ razné jedinečnost Boží: „Přede m nou nebyl vytvořen Búh a nebude ani po mně. Já, já jsem Hospodin, kromě m ne žádný spasitel není** (Iz 43,10-11). Tři náboženství, která souvisejí s Biblí (židovské, křesťanské, islám), jsou monoteistická. - ŠEMA IZRAEL Genesis ukazuje Boha jakožto tvůrce vše­ ho existujícího. Bible ho vcelku vidí jako „Přesilného Jákobova- (Gn 49,24), Pána, vládce vesmíru i Času, který zasahuje do lidských déjin, „živ jc - (lK r 17,1), jenž „nedíímc a nespi1*(2 121,4) a který je „zdroj živých vod- (Jr 2,13). Písma m luví také o Bohu jako o Svatém*, Svatem Izraelském, o třikrát Svatém, což znamená Zcela Od­ lišný, Rozdílný, Nevýslovný, ten, jehož tvář* nemůže člověk spatřit, aniž zemře (Ex 33,20). Časem se uplatňuje ve SZ a potom v NZ obraz Boha Otce (aram. abba, Mk 14,36). Nejprve patři jeho otcovství Izraeli, vyvo­ lenému národu, vzdor jeho provinčním (Ex 4,22; Iz 64,8). Po návratu ze zajetí (Iz 56.7) a v N Z (Mt 21,13) se Boží otcovství rozšiřuje na celé lidstvo. Židy i nežidovské národy. Búh se ukazuje také jako Búh-matka. např. u Iz 49, 15: „Cožpak může zapo­ menout žena na své pacholátko, neslitovat se nad synem vlastního života?- , také u O z 11,8. Ostatně právě Búh lásky a slito­ vání se objevuje u proroků a Žalmistů (Ž 103,13) a v NZ v osobě Ježíšově, který činí z tohoto odhalení jádro svého poselství (1 J 4,16: „Búh jc láska- ). - LÁSKA Většina křesťanských církví vykládá NZ v tom smyslu, že tento Búh lásky je Búh 40

Bůh Otec se Synem, Sv. Trojice českobudě­ jovická, dřevo, kol. 1520, Alšova jihočeská galerie na Hluboké

trojjediný: Búh je jediná bytost co do pod­ staty, ale bytující ve třech „osobách- - Otec, Syn (Slovo* Otcovo, ztělesněné v Ježíšovi) a Duch svátý. Mezi těmito třemi panuje do­ konalá láska, která trojí spojuje v jedno. - TROJICE ♦ R. Ruka Páni, výraz znamenající božskou moc. Prst BoU označuje Boží zásah do lidských záležitostí. Být na pravdi BolI, být mrtvý. Pro Itjttif Bolí, nezištně. ♦ Lit. Uvedeme pouze antologii Pierra HaTata. Bůh a Jeho básnici, 1987 a představíme tento pojem ve fir. literatuře jen v obrysech. Středověk podává o Bohu obraz Stvořitele a Otce. Soudí lidi; ti doufají v jeho milosrdenství a bojí se jeho spravedlnosti: Pašijové hry Amoula Grébana, 15. stol. Literatura 16. stol. zaujímá ně­ kdy postoj bojovný (Tragické básni Agrippy ďAubigné. Hymny a Rozpravy Ronsardovy), jindy skeptický {Eseje, kniha III Michcla de Montaignc). (pokrač.)

Auguste Rodin, Botl ruka, 1898, Paříž, Rodinovo muzeum

41

BÝČEK ZLATÝ Tento skepticismus inspiruje zčásti volnomyšlenkáfský proud libertinů 17. stol.: napf. Théophilc de Visu, Cyrano de Bergene. Pascal se snaží přesvědčit volnomySlenkúřc o Boží existenci (MySlenky: podle počtu pravděpodobnosti je vý­ hodně vsadit na Boha; rozpornost člověka) a mluví o Bohu, kterého „vyciřujeme srdcem*. Bossuct zas znovu přesvědčuje o působení Boha v dějinách. V 18. stol. skepticismus stále rozhodněji odmí­ tá chápat biblické texty doslovně: Baylc a Voltaire ve Filozofickém slovníku. Voltaire zavrhuje před­ stavu Boha jako .prozřetelnosti* (Candide) a vidí v něm pouze nejvy&ího stavitele vesmíru. Obje­ vuje se ateistický materialismus (La Mettrie, Dide­ rot). Rousseau opět hodlá věřit v Boha, který ho ospravedlní a utěší. V 19. stoL probíhá mnohdy vlivem znovu­ objevení středověku návrat k pramenům křcsíansiví (Chateaubriand, Duch křesťanství). Avšak zároveň si básníci-znovu vytvářejí avůj vlastní obraz Boha (Lamartine, Vigny, Hugo zejména v epické básni Bůh, uveřejněné 1891). Ve 20. stol. vidíme prudký kontrast mezi bás­ níky věřícími (Péguy, Clnudcl, Bemanos, Pierrc Emmanuel) a těmi, pro něž stejně jako u Nictzschcho je smrt Boha samozřejmostí (Bcckctt, Artaud, Bataille...); někteří ještě v nezvratném pře­ svědčení tasí meě na tu .starou mrtvolu* (sur­ realisté, Sartrc, Prévert). ♦ Výtv. Bůh Otec byl na Východě zobrazován teprve od 11. stol. v podobě korunovaného císaře ěi papeže, potom od 12. stol. spojován s ukři­ žovaným Synem a s holubici* Ducha svátého. Mluví se pak o tzv. Trůnu milosti (Thronum Gra­ de): Trojice Mistra z Flčmalle, Frankfurt n./M. Trůn milosti. tympanon kostela P. Marie Sněžné, l.pol. 14.stol., Praha.

42

Ve 14. atol. bývá někdy Trojice zobrazována hlavou se třemi obličeji na jediném trupu. Toto zobrazení bylo v 17. stol. zakázáno jako nepřiro­ zené, neboř Bůh stvořil člověka k obrazu svému: nástěnná malbo v kostele sv. Ducha v Žebře, ko­ lem 1370. Někdy v 15. stol. nacházíme tři stejné osoby: Otce v podobě starce, ale bělost vlasů je barvou věčnosti, Syna jako dospělého muže a Ducha sv. jako jinocha. Nástěnná malba v kostele minoritu v Levoči, kolem 1390. Raffael m Michctangclo ustálili bezpochyby bezděčně obraz Otce v podobě antického Dia, vrcholné .Laskavého, Vznešené­ ho", ale strašlivého. Bůh, vitmjvChortres, 12. stol. .Bůh tvořící Adama*, Michael Wohlgemulli, 1498, Norimberská letopisy. Vidinl Ezechielow. Raffael, 1518, Florencie. Dávný den, William Biake, 1795, Manchester. Boťt ruka. Rodin, 1898. Racionalistický duch 17. a 18. stol. dával před lidskou podobou často přednost rovnostrannému trojúhelníku, symbolu dokonalosti, s Božím okem anebo bez nčho. Papež Benedikt XIV. rozhodl o oprávněnosti zobrazování Boha výnosem z roku 1745 o zároveň však připomněl, že Bůh je čirý duch. Dextera Dti%Manus Dei (Ruka Páně) je také zobrazována často ve výtv. umění: Mozaiku v kos­ tele San elemente, přelom 12. a 13. sto!., ftím. ♦ Ilud. Olivicr Mcssiacn, Kvartet pro vidinl Lásky. Tri malá liturgie botská přítomnosti, 1964. Pierrc Henry, Bůh, podle Hugovy básně, 1977. Nesčetná 71p Deum: Maře Antoine Charpentier, Lully, Dclalande, Purcell, Clérambault, Haydn, Perlic/, Bruekner, Gounod.

BÝČEK ZLATÝ - ZLATÉ TELE

Korán, arabský rukopis, 14. stol., Paří)., Národní knihovna

43

C E LN ÍK/P U B LIK ÁN Publikáni (z lat. publicanus; EK: celníci) byli nájemci a výběrěí slám ích daní*. Od­ váděli římským úřadům pravidelný důchod a sami, s pčkným ziskem, zajišťovali jeho vymáhání od poplatníků. Pro svůj kompromisní postoj k okupační moci a pro svou ziskuchtivost byli v opo­ vržení, ba až v nenávisti. Proto taká JežíS vzbuzoval pohoršení, když jedl společně s rybáři a celníky nebo když se nechal pozvat vrchním celníkem Zachccm* a stoloval s ním (L 19,1-10; Mt 9,11). V jednom podobenství* staví Ježíš do protikladu upřím ně pokornou modlitbu je d ­ noho rakového celníka a sam olibě pySnou modlitbu farizeje*, aby tak ukázal, že mož­ nost vejít do království* je otevřena vjem , třeba i celníkům (L 18,9-14). - KRÁLOVSTVÍ

CESTA DO DAMAŠKU Narážka na známou epizodu o obrácení svátého Pavla* (Sk 9). Pavel, který se v té dobé ještč jm enoval Saul (Šavel), byl s ozbrojenou skupinou na cesté do Damašku, kde chtél vyhledávat křesťany, považo­ vané pravovčmými Židy za odpadlíky. Ná­ hle byl oslnén jasným svétlem a z nebe usly­ šel hlas: „Saule, Saule, proč mne proná­ sleduješ?4* Saul přitom oslepl. Když ho do­ vedli do mésta, přestoupil k víře, kterou pronásledoval, a přijal křest. Poté se mu vrátil zrak a on začal všude rozhlašovat svou ditvčru vc vzkříšeni Ježíše. ♦ R. Najit svou cestu do Damašku mámeni radikální zrninu názorů, úplné obrácení, konverzi, k níž může dojít po určitém osvícení. ♦ Lit. Victor Hugo, Willlam Shakespeare. 1864. Autor počítá svátého Pavla mezi ty. kdo řídí lid­ stvo. „Cesta do Damašku je nezbytná i pro pokrok. Poznat pravdu a vstát jako spravedlivý muž, pád 44

a proménční, to je moment velmi vznešený. A to je příběh svátého Pavla. Pokrok bude výsledkem řady osvícení*. ♦ Výtv. -PA V E L ♦ Film. Mmx Glass, Cesta do Damašku. 1953gnmdiózní rekonstrukce události, která se odchy­ luje od biblických textů.

CÍRKEV (Hcbr. káhál, řcc. ekklésia, „shromážděn f .) H ebrejské slovo označuje shromáždční izraelského národa svolaného Bohem na Si­ naj (Dt 5 ) 8 židovskou obec svolanou po návratu z vyhnanství (Nch 8,2). Pavel* po­ užívá řeckého slova ekklésia, když sc obraci na jednotlivé církve (místní obce. kom u­ nity). P odle evangelia Matoušova řekl Ježíš svému učedníkovi Šimonu Petrovi*: „Ty jsi Petr (z řcc. „skála") a na té skále zbuduji svou církev" (Mt 16,18). Církve (pravoslavná, reformovaná, kato­ lická) vyznávají, žc jsou „lid* Boží". Podle Pavlova vyjádření (Ko 1,18) včřf, že jsou télo*, jehož hlavou je Kristus. Církev ve staročeštině znamenala též kos­ tel, budovu, v níž sc křesťané shromažďo­ vali. - LITURGIE, LITURGICKÝ ROK ♦ Lit. Euscbioa (265-340 po Kr.), Církevní dějiny: zdroj informací o křesťanské církvi v jejích počátcích (biskupské stolce, literatura, pronásle­ dování ...y. Obecné dějiny. Eusebios se snaží za­ řadit křesťanství do světových dčjin už od Abra­ hama. Pascal, Listy slečně de Roannez. 1656: ve­ řejné vyznání víry v Církev, tčlo Ježíše Krista. ♦ Výtv. Církev bývá často personifikována ženskou postavous kalichem, křížem a centrálním (jeruzalémským) chrámem v ruce. Vc středověku tvořila její protiklad personifikace synagógy. Ecclesiae (církve) na nástěnné malbě s námě­ tem živého kříže v kostele sv. Ducha, poě. 15. stol. Žehrá.

ČÍSLA ,

Rud. Olivicr Messiaen, Zjtvtnl víínd Clr-

*w. IWI-

♦ Výtv. Pieter Bnicgc!, Kristus a dioloind lé­ na, 16. stol., Londýn. Tintorctto, Ciiololnice před Kristem, 1546, Obrazárna Pražského hradu.

CÍSAŘ / CÉSAR César bylo přízvisko rodu Juliů. Rod pro­ slavil Gaius Iulius Caesar (100-44 př. Kr.). C a c s a r Auguslus jc oficiální lilul všech římských císařů. Farizejové, kteří chtéli nastra­ žit Ježíšovi léčku, se ho zeptali, jc-li dovo­ leno platit císařovi daň*. Ježíš si prohlédl vyobrazení a nápis na denáru a řekl: .O d e ­ vzdejte, co jc císařovo, císaři, a co jc Boži, Bohu." Ježíš tedy odmítl sméšovat či dával do protikladu moc svétskou a moc Boží (Mt 2 2 .1 7 -2 1 ).- OKUPACE ŘÍMSKÁ

CIZOLOŽSTVÍ V Bibli se považují za cizoložné vdaná nebo zasnoubená žena (hebrejština ncdčlá rozdíl mezi vdanou a zasnoubenou ženou), která poruSujc své závazky, a muž, který podvádí svou manželku s vdanou ženou. Desatero* (Ex 20,17) výslovné cizoložství zakazuje a v případé přistižení při činu jsou oba viníci vydáni na sm rt (Lv 20,10). Provinila-li se žena, manžel se může spokojit jen s jejím zapuzením. N Z přebírá odsuzování cizoložství, chá­ paného jako zločin, a dokonce rozšiřuje oblast, na kterou se vztahuje. Ježíš cituje Desatero a dodává: „Každý, kdo hledí na Ženu chtivé, již s ní zcizoložil vc svém srdci" (Mt 5,28). Nicméně Ježíš usvědčuje záko­ níky* a farizeje*, kteří se chystají kam eno­ vat cizoložnou ženu: „Kdo z vás je bez hří­ chu, první hoď na ni kamcncrn!“ K dyž to uslyšeli, vytráceli se jeden po druhém, starší nejprve, až Ježíš zůstal sám s tou ženou. Řekl ji: „Ani já té neodsuzuji. Jdi a už nehřeš." (J 8.7 a 11). Ve SZ sc pojem cizoložství přenáší ana­ logicky i na vztahy mezi Bohem a lidem, který si Bůh vyvolil a s ním ž se zasnoubil smlouvou (Kniha proroka Ozcášc). Pokud sc Izrael klaní modlám a jiným bohům, jc lidem Cizoložným a vzbuzuje žárlivost svého Bo­ ha. Ozcášovi, Jcrcmjášovi ani Ezechielovi není žádné slovo dost tvrdé k odsouzeni této nevěry Izraele, který sc stal „nevěstkou**. -* ZASNOUBENÍ ♦ LIL Alfred de Vigny, Básně antické a mo­ derní. 1837, „Cizoložná žena", inspirovaná J 8, 2-11. Šelma Lagcrlófová, Kruh hřlSnlka, „Nápis na zemi", 1939.

ČERV Symbol toho, co se plazí, jc slabé, opo­ vrženíhodné. Člověk opuštěný Bohem, je ­ m už se nedostává odpovědi na jeho voláni a sám sebe nazývá „červem a ne člověkem" (Ž 22,7), „potupou lidského rodu". Červ symbolizuje také rozklad: oheň a červi sc sdružují, aby zničili mrtvoly nahá­ zené v údolí Gehenna*, je ž sc poté stalo skládkou odpadků Jeruzaléma. V m etafo­ rickém významu se svědomí hříšníků, od­ souzené k věčným mukám výčitek, podobá těm to (gchcnnským) odpadkům pekla „kde červ neumírá a oheň nehasne" (Mk 9,48).

ČÍSLA Čísla m ají často v Bibli symbolický vý­ znam: 4 a JO představují úplnost, 40 trváni generace, 4 pozemský svět a hlavni světové strany, 12 Izrael a jeho dvanáct kmenů*, 1000 velké množství či dlouhou dobu (Zj 20, 1-6), 144 000 naplněnost, hojnost {12*12*1000), 6 nedokonalost ( 7 - i) : svět stvořený Bohem v šesti dnech má být dovr­ šen člověkem, 666 snad zásadní a hlubokou nedokonalost, Špatnost (od samých základů) oné šelmy z Apokalypsy* (Zj 13,18). Číslo 7 mé zcela mimořádný význam , jc číslem dokonalosti. Nacházíme jc v Gene­ sis*: poté, co v šesti dnech stvořil svčt, sed­ m ého dne Bůh odpočinul, požehnal a posvétil tento den, kletý se stal sabbatem (sobotou*). V liturgickém obřadu je svícen sedmiremenný. Ve vidím proroků a v před­ stavách neviditelného svéta: kniha o sedmi pečeuch, sedm polnic, sedm nádob pohrom, sedm znamení Apokalypsy. V evangeliích: Ježíš učedníkům doporučuje odpouštčt sedm krát (L 17,4) a až sedm desátkrát sedm krát, to jest nejen nčkdy, ale pokaždé (Mt 18,22). V symbolickém m yšlení hraje výklad čí­ sel velkou roli. Na zikladé biblických textů a pod vlivem židovské kabaly* (v hebrejštiné se číslice zaznamenávají písm eny abe­ cedy) přikládala určitým kombinacím pís­ m en nebo čísel skrytý význam řada mys­ tických proudů, např. iluministických (víra v e vnitřní osvícení Bohem) a dalších. 45

DALILA - DELÍLA DANIEL Bible představuje Daniela jako mladého šlechtice z rodu Judova, který se dostal do babylónského zajeti jak o rukojm í a na roz­ kaz Ncbúkadncsarův* byl vyškolen na stát­ ního úředníka a působil v této funkci i za vlády Bclšasarovy*, Dárjavaušovy (Darciovy) a Kýrovy*. Umčl vykládat sny (kolos* nahlinéných nohou, obrovský strom) nebo vidéní (ruka na Bclšasarových hodech). Na udání žárlivých velmožů byl vhozen do já ­ my, kde chovali lvy, ale vyvázl bez úhony a dostalo sc mu pak četných poct. Jeho životní pfíbčh připomíná osudy Josefovy* na fa­ raónové dvoře. Danielova vidéní se znovu objevují ve Zjevení Janové* (Apokalypse). Kniha Danielova byla sepsána za proná­ sledování Židů Anliochcm* Epifancm, aby jim v téžkých dobách povznášející příklad Daniela a jeho druhů dodával odvahu. Po­ slední kapitoly psané řecký (o Bélovi a dra­ ku; o Zuzané) jsou deutcrokanonické*. ♦ Lit. Victor Hugo, Legenda vélW, 1859, kniha II, JLvi“. ♦ Výtv. Miniaturami zdobený rukopis Knihy Danielovy tvoří jeden svazek se Zjevením Jano­ vým ze Saint-Sevcr, 11. stol. Daniel vjdmé Ivové, sloupová hlavice křížové chodby v Moissacu, 12. stol. Daniel vjám i lvové. Františkánská bible, po 1270, Knihovna Národního muzea, Praha. Mi­ niatura Hodinek Jindřicha II.. 1547, Národní kni­ hovna v Paříži. Prorok Daniel, sochy: Claus Sluter, studna kartuziánskčho kláštera v Champmol, 1404, Dijon; Bcmini, 1661, ftím; Aleijadinho v Conganhas do Campo, 18. stol., Brazílie. Brinon Riviéře, Daniel vjdmé Ivové, 19. stol., Liverpool. ♦ Hud. Danielova hra, 12. stol.; Darius Milhaud. Zázraky viry (Daniel před Ncbúkadncsarem, BeKasařem, Dárjavaušem), 20. stol. 46

DAŇ /D Á V K A /TR IB U T Pcnčžní dávky, která odvádčly porubená národy n a znamení s v í podřízenosti. Izrael vybíral d a n í od svých sousedů P S 8,2) nebo nanpak sám platil daft (Sd 3,15-18; 2K r 17. 3-4). V období římské nadvlády vybírali da­ n i publikáni (celníci); Ježíš potvrdil, i e pe­ níz daní má být císaři dáván (Mk 12,14; L 20,25), neboř povinnosti vůéi Bohu se liší od povinnosti vůči svčtskí moci. Tribut byl poplatek, který od dob Mojžíše odvádí! každý Zid starší dvaceti let chrámu: půl Šekelu nebo 2 drachmy. Když sc výbčrčí v Kafamaum ptal Petra, zda jeho Mlsu- platí chrámovou daň, odpovčdčl Petr kladní, neboř JciiS se ncchtčl protivit tím to lidem (Mi 17,24-25), stejní jako ncchtčl být pokládán za zílóiu*, od­ m ítajícího platit římskou daň publikánům. ♦ Výtv. Tommaso Masaccio, Peníz dané, fres­ ka, 1425, Santa Maria del Carmine, Florencie.

DAR VDOVY - GROŠ DARY BOŽÍ - HŘIVNA, CHARISMA, LÁSKA, MILOST DAVID (P atrní hebr. d ó d s nejasným významem, nejčastiji pfckl. jako „miláček"; s lič n ý , lí­ bezný".) Izraelský král (asi 1010-970). Syn J ÍSajův, p řalck Ježíšův (1S 16; Mt 1). Za Saulova* života byl David pomazán v Bctlčmč za krále vyvoleného Bohem (1S 16). Byl přijat ke dvoru jako hudebník a vyznamenal se tím. že zabil jedinou tanou z praku pcllštcjskěho obra Goliáše*. Vzdor přátelství sc Saulovým synem Jónatanem* a sňatku s královskou dcerou Míkal byl stíhán panovníkovou žárlivosti a uprchl do p ouští. (pokrač.)

Jiió.ltl. t n jm io

.Wittn ngism Idf.ttmtr inibudo

donofc rrtlw

biloius JCKlih. : 0l )

jcnm.frmrfirttr domums mnuittu |mi6 uwdiim trjnn tudc.i p ttm tul fonitn rtotmts dn.craťiwitautratn tamfttmiuk tti rtommti dct fm.cr «*dtuiCi tttltr itt domů tltrtourt do fm. Daniel v já m i lvové, iluminace ve Františkánské Bibli, po 1270, Praha, Knihovna Národního muzea 47

D A V ID O V A H V Ě Z D A

Po Saulové sm rti uznají jižní kmeny Da­ vida za krále, potom se k nému přidají i kmeny severní. Vybere si za hlavní mésto Jeruzalém, kam dá dopravit schránu* smlouvy (archu úmluvy). Během své vlády definitivné podrobí Pelištejcc* a rozšíří úze­ m í Izraele. David je člověk odvážný, ušlechtilý a hlu­ boce zbožný. Nicméně ho prorok Nátan kárá pro cizoložnou lásku k Bat-šcbé*. Konec životo mu zkalí vzpoura syna Abšalóma*. Jcšlé před sm rtí dává pomazat za krále syna Šalomouna zrozeného z Bat-šcby. Básník a hudebník David složil, ja k se traduje, 73 žalmů; bývá nazýván žalm istou Páné. Vtiskl království definitivní pcécť, takže izraelský trůn se stal „trůnem Davidovým**. Pravé jem u slíbil Bůh: „I svému lidu, Izraeli, jsem připravil m ísto... už nikdy nebude znepokojován, už jej nebudou po­ nižovat bídáci jako dřív** (2S 7,10). Petr a křesťané vyznávají, že Ježíš naplnil toto Boží zaslíbeni tím, že přemohl smrt a nastolil nebeské království, které nikdy neskončí (Sk 2,29-30). ♦ Lit. David jc proměnlivou postavou různých dramatických díl: vzdorný ve stfcdovékých ná­ boženských dramatech (Mystérium starozákonní, 15. atol.); představovaný jako bojovný obránce víry ve Svatých tragédiích Louise Desmasurcsa v 16. stol.; karikovaný ve Volulrovč trogi komedii Saul, 1763; zbožný v Klnpxtočkové dramatu Da­ vid, 1767; složitý a bohaté odstínéný v díle Alficriho, Saul, 1783; patetický v Oido v í Saulovi, 1903. Literami dílo zachycuje jen néklere aspekty biblické postavy, zatímco v hudbé se jí dmtává mytických rozměrů. ♦ Výtv. Davida Goliáš, freska zTahullu, 1123, Barcelona. Král David na trůni a král David a AhlŠag, Zmrzlíkova Bible, 1411-14, Státní archív v Litoméřicích. David, Donaldlo. socha, 1440, Florencie; Michclangdo, socha, 1540, Florencie; Davidův goblén, bruselské dílny, 1520, Écouen. V 17. stol. Bcmini.sochn, 1623, Rím;Orazio Gentileschi, Řím; Guido Rcni, Louvre. Rcmbrandt, Saul a David, 17. stol., Haag. Gcorgcs Rouault, Starý král, 1936, Pittsburgh. 4 !Iud. Josquin Dcs Pres, Planxit autem David, ítyřhlasé tnoteto, 15.-16. stol. Clčmcnt Jancquin, Dvo Davidovy (filmy, 16. stol Heinrich Schůtz, Šestadvacet Davidových (filmů, 17. stol. Carissimi, David o Jónatan, posvátné drama, 1688. Domenico Scarlatti, Davidíspugna et viaoria, 18. stol. Handel. Saul, 18. stol. Mozart, David penl48

tente, 1785. Arthur Honcgger, Král David, ora­ torium, 1921. Erich Stcmbcfg, řřlbéh Davida a Goliáše, 1927. Igor Stravinskij, Žalmová symfo­ nie, 1930. Penderecki, Davidovy (filmy, 19521968. David je námětem četných černošských spi­ rituálů, napf. Unie David, play on your harp. Jaroslav Ježek (♦ V*W), David a Goliáš, píseň, 1936. ♦ Film. Henry King, Davida Bat-Seha, 1951. Bruče Beresford, Král David, 1984: biblickými texty počínající rekonstrukce Davidova Živou po­ mocí sledu obrazů, často pozoruhodných, občas hraničících ae směšností.

DAVIDOVA HVÉZDA - HVĚZDA DEBÓRA (Hcbr. .v č e la " ) Žena nadaná prorockým duchem; těšila se důvěře Izraelitů a urov­ návala jejich spory. V její dobč (12. stol. př. Kr.) utlačovali Izrael Kcnaanci. Vyzvala Báraka, aby neohrožené vytáhl proti králi Kenaanců (S d 4). Po vítězství zanotuje prach, která je pravdépodobné nejstarším textem Bible. V ítězní válečníci v ní velebí Hospo­ dinovu m oc: „Ale ti, kdo jej milují, bu­ dou jako slunce vycházející v plné síle** (Sd 5,31).

DĚDICTVÍ Vc vlastním slova smyslu je to rodinné jm éní, které přechází na syny zemřelého. V izraelském starověku neexistovala psa­ ná závěť. Podle zvyku a dávného zákona dostával nejstarší syn dvojnásobně veliký podíl než mladší bratři (Dt 21,17). V biblických knihách se však často vrací motiv nejstaršího syna vyděděného vc pro­ spěch jednoho z mladších bratrů (Gn 25,23; 48,17-19 n n); to znamená, žc se Bůh neřídí lidskými pravidly, nýbrž podle své vůle činí bohatým nebo chudým, povznáší nebo po­ kořuje. Když Bůh prohlásí: „Izrael je můj prvorozený syn** (Hx 4,22), znamená to, žc si Izraelce vyvolil za dědice svého za­ slíbení*. Také Kristus je „prvorozený mezi mnoha bratřími**. Dědictvím určeným jem u i všem jeho spoludědicům jc království nebeské* (Ř 8,17). - SM LOUVA, PRVOROZENÝ

DĚDIČNÝ HŘÍCH - PRVOTNÍ HŘÍCH

D ESA TERO

DĚJEPRAVA - SVATÉ DĚJINY DELÍLA(DALILA) Žena, kterou miloval Samson*. Podpla­ cena Pelištejci*. vylákala ze Samsona, že tajemství jeho síly je v dlouhých vlasech. Dala mu je ostříhat a vydala ho nepřátelům (Sd 16,4-20). t Lit. Alfred de Vigny, Osudy, 1864, „Sam­ sonův hněv": .Víc nebo míAje každá žena Dolila.” a Výtv. Samson a Dolila, ruisténni malba, 1532, zámek v Pardubicích. Petr Pavel Rubcns, 17. stol., Londýn; Solomon J. Solomon, 19. stol., Liverpool. ♦ Ilud. Samson a Dolila, Étienne Méhul, ope­ ra, 1807; Camille Saint-Sačna, 1877.

DĚLNÍCI NA VINICI - DVANÁCTÁ HODINA DÉMON Řecké slovo daim in označuje v jednotném čísle božskou bytost, zejména ochranné božstvo; v m nožném čísle nižší bytosti, zlé duchy, ďábly, bčsy. V SZ nalézáme ohlas lidových pfedstav, podle kterých je lidská špatnost dílem nad­ přirozených sil. Je tu však vždy zdůrazněno, že ďábel je podřízen Bohu. Tato představo se objevuje i v NZ, např. duševní choroby se nčkdy vysvětlují jako posedlost ďáblem, jindy jako nemoc: Je­ ři* „uzdravuje" anebo vyhání zlé duchy (L 8,27). V tomto sm yslu často v křesťanské lite­ ratuře zlý duch posodne člověka, je zosob­ něné zlo. Démon se stává synonymem ďábla, satana*. V řecké literatuře je démon spfcc „vnitřní hlas" řídící naše jednání (jako např. Sokratovo daimonion). - LUCIH5R, ZLÝ DUCH, ĎÁBEL Teprve pozdní židovské náboženství roz­ víjí skutečnou démonologii, zejm éna o voj­ sku satanové, o plucích démonů trýznících člověka, apod. 4 LIL Literatura téma posedlosti ďáblem bo­ hatě rozvíjí, afjiž jde o dav ovládnutý čarodějným uměním (Michelct, Čarodějka. 1862), nebo jed­ notlivce (Bcmanos, Pod sluncem Satanovým. *928). Podle Baudclalra sídlí démoni v našem nitru: „V naáich mozcích řádí hejno démonů" (Kvéry zlo, 1857, .Čtenáři"). Dostojcvskij, Běsi.

1873, cituje L 7,32-36, aby objasnil ná2 cv románu, jehož výklad podává v káp. VII: moderní svět se sul kořistí démonů, ateismu, nihilismu atd., pojetí, s kterým se znovu shledáme v dílech 20. stol., jako např. v Bcmaňasově Monsleur Ovine (česky Mrtvá farnost), 1946. ♦ Výtv. N iSÍ démoni (ďáblové) jsou zobrazo­ váni i rohy a drápy v Posledním soudu, kde trýzní zavržené, a rovněž ve výjevech Kristova sestou­ peni do pekel: Luca Signorclli, Poslední soud, konec 15. stol., Orvicto. Hicronymus Bosch v 16. stal. maluje démony mnohem nestvůméjií, jako směsici nejrozmanitéjSích zvířat ve Fůře sena a v Zahradí rozkoší, Madrid, Prado, nebo v Po­ sledním soudu. Bruggy. Lucas Crmnach, sl , Po­ kušeni sv. Antonína, 1510-20, katedrála sv. Ště­ pána v Litoměřicích. ♦ Film. Roman Polanski, Rosemariino děťát­ ko. 1968, podle prózy Iry Lcvina. Ken Russel, Ďáblové. 1971, adaptace Huxleyova eseje Ďá­ blové loudunSd. Alan Parker, Angel Heart. 1987.

DENÁR Římské drobné mince, obsahující přibliž­ né 3,86 g zlata. s císařovou podobiznou a nápisem. Platila se j i v Ježíšových dobách daň* (M t 22,20). Denár odpovídal denní mzdě zem ědělského dělník* (Mt 20,2).

DESÁTEK Je to dávka pozůstávající z desátého dílu výroby, zvláště zemědělské. Desátky n a cír­ kevní účely ve středovčku odvozovaly svůj původ ze starozákonního desátku (Lv 27,30; Nu 18,21), a le i z N Z (M t 10JO ; IK or 9.14). -•D A Ň

DESATERO (D tkalog z řcc. deka, .deset* a logos, „slovo*", .v ý ro k " .) „Deset slov” nebo .d eset přikázáni", je ž dal Bůh Izraelcům v poušti M ojžíšovým* prostřednictvím. Text vyte­ saný do dvou kamenných desek (Ex 24,12) zvaných .d e s k y Zákona", .desky D esa­ tera". Bible n eužívá slova desatero, ale form u­ luje zásady sm louvy* s Bohem (Ex 2 0 ,2 -1 7 a Dt 3,6-21). O bč znáni začínají tím to slav ­ nostním obratem ; J á jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské zem č, z domu otroctví." Nástedujc výčet: .N ebudeš m ít jiného Boha mimo mne,

D ÉTSTVl JE Ž ÍŠO V O

NezobnzíS si Boha zpodobením ničeho... Šest dní budeS pracovat... Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nezneužiješ jm éna Hospodina, svého Boha. Cti svého otce i m atku... Nezabiješ. Nesesmilniš. Nepokradeš. Nevydáš proti svému bližnímu křivé svédcctví. Nebudeš dychtit po žené svého bližního(D t5). To nejdůležitéjší z práva Božího a z práva lidského je shrnuto do deseti článků, jasné a zhuštčné formulovaných ve srovnáni s ji­ nými starovčkými zákoníky, jak o byl např. zákoník Chammurabiho. Desatero zůstává základem židovské i křesťanské mravouky. Rovnéž Korán* se jím inspiroval. ♦ Lit. V Pozemských potravách, 1897, se André Gide bouří proti Božím přikázáním, která .za­ smušila jeho duši". ♦ Výtv. Karel Skréta, Moj&S s deskami desa­ tera, po 1640, Galerie starých mistrů, Drážďany.

Vykupitelem, Mesiášem*, od nčhož Izrael očekává své konečné osvobozeni. Jako Vy­ kupitele v iti novorozence v jeruzalémském chrámě stařec Simeon s prorokyni Annou. - N U N C DIMITnS. ZASVĚCENI JEŽÍŠE O dvanáct let později, když Marie s Josefem najdou Ježíše v chrámé v kruhu záko­ níků, prohlásí se chlapec sám, jak vypráví Lukáš, za Syna Božího: „Což jste ncvčdčli, £c m usím být tam, kde jd e o vče mého Otce?- ptá sc Ježíš rodičů (L 2,49). ♦ LIL Picne Emmanuel, 7>. 1978, „Ježíš a zá­ konici". ♦ Výtv. Simone Martini, La Maesta, JeiiS vditském věku, 1315, Siena. Infantia Christi (T>dtatví Ježíšovo), násténná malba v kapitulní žíni Sázavského kláštera, 1. pol. 14. stol. Giovanni Bellini, Panna Maria sdítětem, 15. stol., Benátky. Leonardo da Vinci, Svatá rodina. 1500, Louvre. Albrecht Důrer, Ježíš v kruhu zákoníků, 16. stol., Řím. Rembrandt, Simeon v chrámé, 1669, Stock­ holm. Petr Brandl, Sv. Simeon s JeSškem. po 1725, NG Praha. John Evami Millsis, Kristus v rodi­ čovském domi, 1849, Londýn. Svatá rodino, mal­ ba na skle, 19. stol., soukr. sbírka.

♦ Film. Cecil B. Dc Milic, Desatero přikázáni, 1956, velkolepá filmová podívaná zamířená pře­ devším komerční. Krzyaztof Kicslowski, Neza­ bíjel 1988.

4 II ud. Hector Berliaz, Kristovo détstvi ora­ torium, 1836. Olivicr Mcssiaen, Dvacet pohledů na JeiUe v ditstvi klavírní skladby. 1944.

DĚTSTVÍ JEŽÍŠOVO

DEUTEROKANONICKÝ

N» počátku svých evangelii M atouš a Lu­ káš vypravují o narozeni a m ládi Ježíšově*. Tato vypravím ' vycházejí z litcrím iho žánru známého v SZ (napf. détstvi Izákovo, Sam­ sonovo. Sam uelovo...). Pozdčji budou evangelijní apokryfy* podle libosti Učení Matoušova a Lukášova přikrašlovat. Matouš se snaží dokázat, ja k Ježíš od narozeni a détstvi uskutečňuje sliby učinčné Izraeli: jakožto Josefův osvojený syn patři ke královskému potomstvu Davidovu, jako syn dívky M atic je Immanuclcm*, je jž Uta­ j í š přislíbil Achazovi; jako rodák betlémský je pastýřem* Izraele, jak předpovčdčl prorok Micheáš; jako občf úkladů H erodových je vlastní novým Mojžíšem, který byl proná­ sledovaný faraónem; jako nazaretský use­ dlík po návratu z Egypta je nazván podle proroctví .N azaretský" (M l 2.23). Lukáš vychází ze srovnání posledního proroka* Izraele, Jana Křtitele*, s Ježíšem,

D mhokanonický, přijatý až pozdčji do ká­ nonu* Písma. Židé a pozdčji i protestanti omezili kanonické texty (zřcc. kanón, „pra­ vidlo- , „norm a- ) na texty zachované v hcbrejštinč {nebo v aramejštinč). Katolíci připouštČjí kromč toho určitý počet textů zachovaných pouze v fečtinč, které sc do­ chovaly v překladu Bible zvaném Scptuaginta*. T ím to textům říkají protestanti apo­ kryfy* a nčkdy je do své Bible zařazují, ale rozlišují je od textů kanonických. K nčkterým z tčehto spisů byl nalezen hebrejský originál (viz úvod. Bible, str. 10-15).

50

DEUTERONOMIUM (Řec. deuteronomion, „druhý zákon- .) Název páté knihy Pcntatcuchu*, vlastnč olv novené a definitivní vyhlášení mojžíšského zákona. Je to řada Mojžíšových* proslovů, řečí, které ukazují smysl událostí Exodu*

DÍKŮČINÉNÍ

Albrecht D urer, J e itt v kruhu zákoníků, 16. stol., Řím, Galerie Barbcrini

a na Sinaji* a vyzývají lid sm louvy* k věr­ nosti. Konči Mojžíšovým požehnáním dva­ nácti kmenům* a líčením je h o sm rtí na hoře Nebo. Původ této knihy nutno hledat v Se­ verním království. Do Jeruzalém a byla při­ nesena po pádu Sam aří (721 př. K r.) a po jejím znovunalczení v chrám u (2R 22,8-10) patm č podnítila velkou náboženskou refor­ mu krále Jóšijáš© (640-609 př. Kr.). D IA S P O R A Řec. slovo diaspora označuje rozptýlení židovských obcí do cizího prostředí a zárocelek těchto obcí. Rozptýlení izraelského národa je spjato s vyhnanstvím podstoupeným p o dobytí Sa­ maří v roce 721 nebo po pádu Jeruzalém a v roce 586 pf. Kr. Židé se do Izraele nevrátili všichni, četné obce se ve 4 . stol. usadily v Babylónii a v Egyptě. A lexandrijská obec, t e n i se pořečtila. dala přeložit Bibli do řečti­ ny (překlad ScphwgintB*) v c 3. stol. pf. Kr.

Deportacemi válečných zajatců, nařízenými Pompeicm (63 př. Kr.). Titcm (70 po K r.) a Hadrinncm (135 po Kr.), se ustavily v Římč Í kolem celého Středozemního moře další obce. O d roku 135 se o diaspoře již nemluví, neboř všichni Židé bylí rozptýleni a vstup do Jeruzaléma jim byl zakázán. Od vytvoření stáni Izrael (15. kvčtna 1948) se používá opčt termínu diaspora k označení asi dvanácti m iliónů Ž idů žijí­ cích mim o izraelský stát, který jich sdružuje na tři milióny. V širším smyslu se tohoto výrazu užívá i o ostatních národech, např. o Arménech.

DÍKŮČINÉNÍ / DÍKŮVZDÁNÍ Oslavné dékování, chvála. Modlitba vyjadfující vdéinosl za přijaté daty (B oži m i­ losti*). Deo gratias, „Bohu diky", j e liturgický výraz, kletý se používal už za dob apoštol­ ských; mj. odpovéďna Ile, missa esl (jdélc.

DRAK

m íc jc skončeno). — M ODLITBA. EUCHARISTIE DRAK Bájné zvíře zobrazované zpravidla se lví­ mi spáry, ptačím i křídly a hadím ocasem. V Zjeveni Janové bete na sebe jeho podobu satan*, kterého Míkael* se svými andély svrhne po tuhém boji na zem. Svou velkou moc a silu předá drak dravé écltné (tj. Řím­ ské K5i) (Zj 12; 13; 16; 20). - LIVJÁTAN ♦ Výt v. Legenda se sv. Jiřím, nástěnná malba, 1338. zámek v Jindřichové Hradci. Albrecht Důrcr, Zjeveni sv. Jana. rytiny. 1498. Raffael, Sv. Michael srdlejlcl draka. 1518, Louvre. Sv. Mi­ chael* se éasto zobrazuje v boji t drakem z Apokalypsy. Sv. Jiří Čelí jinému drakovi, který není satan: Paolo Ucccllo, 1460, Londýn; Vittotc Carpaccio, Sv. Jiří Slavonský, 1507, Benátky. D UCH (s v á tý )

♦ R. Vítr (duch) vane, kam chce (J 3,8): Boži vnuknuli nelze předvídal ani ovlivnil. Litera za­ biji, ale Duch dává iivot (oživuje) (2K 3,6). Dar ducha svátého, nadání, milost. Být osvícen du­ chem svátým, být moudrý, předvídavý. ♦ LIL Svatý Basileios, O Duchu svátém. 4. stol. Latinský hymnus: Veni, creator Spiritus (Přijď, Duchu stvořiteli), zpívaný zejména o velikono­ cích. Claudel, Corona benignitatisanni Del (Koruna milosti léta Páni), 1915, „Hymnus velikonoční**; Pit velkých ód, 1910, „Duch a voda**: duch jc tvůrčí dech, který stál na počátku zrození země a člověka. Nadále vysvobozuje život z chaosu, zmocňuje se duše a přivádí ji zpět k Bohu. Je to „láska povznesená nad každé slovo". Tcilhard de Chardin, „Oduchovnélost přírody", 1919, v Hymnu vesmíru, 1961: Duch se postupné osvobozuje od hmoty, je spíše cílem než počát­ kem. „Ach, jak jc krásný Duch, když vyšperkován pozemskými poznatky vznáší sc vzhůru. / Stápéj se v přírodě, synu človéka, / ponoř se do ní... donese tě až k Bohu."

♦ Výtv. Duch svátý bývá zobrazován v podobě holubice, plamenů či světla, vzácně jc též antro(Lat. spiritus je překlad fec. pneum a a pomorfízován. MUtrVyšebrodskcho oltáře, Seslá­ hebr. rúach. slovo označující „dech", „vanu­ ni Ducha svátého, kol. 1350, NG Praha. ti** nebo „ducha"*.) Ve SZ je dech člověka dílem Božím (Gn 2,7) a v okamžiku smrti se DU ŠE vrací k Bohu (Jb 34.14). Odevzdat opět V naái kultuře stavíme s oblibou d o pro­ rúach do rukou Božích znamená svéfit Bohu tikladu prvek duchovni a lélesný. Je to dépoklad života, přímo vlastní bytí. dictvi níkterých řeckých myšlenkových Boží duch je síla přetvářející lidské osob­ proudů, poznamenaných dualismem, který nosti: soudce, krále, proroky (Iz 61,1). Všedokonce považuje tělo za vězeni nebo vy­ chcn lid Izraele je předurčen přijmout tohoto hnanství duSe. ducha (Hz 39,29), který je již nazýván Du­ chem svátým (Iz 63,10-11). Boží slovo Naproti tomu Bible vidí človéka jako or­ ganickou jednotu. Slovo nefeS, které ob­ i Boží duch působí společnč: Slovo pozná­ vykle překládáme jako „duáe“, znamenalo váme a přijímáme zvenčí; Boží duch jc nevi­ původně „hrdlo", z něhož vychází „dech ditelný a tajuplné se zjevuje lidskému nitru. V Bibli je připodobňován větru, vodě, ohni. života", .živ é bytí" (Gn 2.7), „nitro" (Ž 103,1). Někdy toto slovo prostě zastupuje Podle evangelií je Ježíš od početí z vůle osobní zájmeno (sebe, sám). Jde skutečně Ducha svátého Synem Božím (L 1,35). Jan o osobu v celé její tělesné i duSevní jednotě. Křtitel ohlašuje Ježíše jako toho, kdo bude Člověk je nefeS. ale stejně dobře lze říci. že křtít Duchem svátým a ohném (Mt 3,11). je bazar („tělo" ve smyslu „tělesná schrán­ Ježíš je celý život poslušen Ducha svátého a ka"), má-li se zdůraznit jeho křehkost. slibuje učedníkům, že až od nich odejde — T ĚLO k Otci, sešle jim na pomoc Ducha svátého (J 14,16). ♦ LIL Tcrtullianus, De anima, De resurrectione V NZ apoštolově s pom oci Ducha svátého camis, kolem r. 210, dvě pojednáni, v nichž chtěl bez bázně putují na samý konec země (Sk T. uvést do souladu řeckou filozofii a židovské 1,8) a obracejí na víru pohanské národy prá- myšlení. Řehoř z Nyaay, Dialog o duSi a vzk/Uenl, vé tak jako Židy. Pro věřícího a pro církev je 4. stol., o nesmrtelnosti duše. Duch svátý zdrojem života, modlitby a jed­ Karleziáiucký dualismus staví zcela nebiblicky noty. - SVATODUŠNÍ SVÁTKY. do protikladu duši, „myslící podstatu", a tělo, „podstatu hmotnou". V 18. stol. voltairiánská kriTROJICE 52

ĎÁBEL

tíká Ironicky hodnotí naši neschopnost postihnout duši * nejednotnost filozofu v této otázce. V 19. řada básníků opěvuje mystickou touhu duše po nebeské nesmrtelnost i. Charles Pčguy, Dialog historie a lidská duSc, 1909. 4 V ýtv. Duše je ztvárňována jako holubice, (nikdy i v podobí jiného ptáka), pozdiji jako malé déčko, které je obrazem zrození k novému životu po smrti. Hlavice románských sloupů, napf. ve V ézelay, Lazar a boháč. Často zobrazovány duše v očistci, pekle či ráji (nebi). Apokalyptický cyklus, kaple Panny Marie na Karlštejně (nástinná malba), po roce 1357. 4 Ilu d . Claude Dcbussy, Pellias a Mélisanda, 1895. Pcllcaajc jako Duch svaty a Mélisanda jako duše, která přelétavá ze ztělesněného bytí k .v id ­ nému úlu“ (podle Anny Mandolfiovó).

DVANÁCTÁ HODINA / DĚLNÍCI NA VINICI (Podobenství o) V ttv . Podobenství* o d íln í cích na vlnici, zaznamenaném MatouSem (Ml 20,1-16), dostávají d ílnícl, kteří na vinici přižil po­ slední a pracovali jedinou hodinu z dvaníctihodinového pracovního dne, stejnou mzdu jak o ti, kteří přiili hned táno a „nesli tíhu dne a vedro": nem luví se tu o lidská spravedlnost i. nýbrž o d o b ra li Boží, a ta jde dál n ež spravedlnost. Podobenství tím zároveň hovoří o rov­ nosti lidi před Bohem a nepříslušnosti i užidnosti lidských soudů o lom, kdo je „přednéjši“ nebo „zasloužilejší": „Mnozí první budou poslední a poslední první" (M t 19,30; 20,16). „M nozí jsou pozváni, ale málokdo bude vybrán"; podle K: „M noho je povo­ laných, ale málo vyvolených" (Mt 22,14; 20,16 - v EK je n jako varianta). - PRVN Í A POSLEDNÍ, BOHATÝ, c h u d ý , t ř ís k a / m r v a v o k u * R. Pomocnici v hodině dvanácté; přijít n. udělat něco v hodině dvanácti (též za pět minut dvanáct, zf. o hodině jedenácti): rčení hovoří o tic h , kdo přicházejí k vire pozdiji nebo značné rozšířením a posunem významu pak i obec* o tic h , kdo nikam nebo k ničem u přicházejí - v poslední chvíli", .v nejvyšší čas".

Mnoho je povolaných, ale málo vyvolených G*ko rčení v tomto znéní podle K ): ve rčení béiné mluvy x význam citátu posunuje (stejné jako vyznam samotných slov .povolaný", .vyvolený";

srv. obdobné i .pom azaný" aj.); rčení jc proti smyslu evangelia vztahováno k lidskému vzájem­ nému hodnocení, jeho měřítkům, společenskému žebříčku jeho autorit a nabývá často asi tohoto smyslu: .leckdo se cítí povolaný (do n ič e h o m lu­ vit, néco konat, o n ičem rozhodovat), ale málokdo skutečné jc (málokdo v tom, co na sebe tak to bere, obstoji skutečné dobře, lépe n c i jiní)". - VYVOLENÝ

ĎÁBEL (Řec. diabolos, „pomlouvač", pfekl. hebr. sálán.) V NZ se stiv á zosobněním zla. po­ kušitelem (L 4,1). vůdcem démonů (M t 25, 41). O d 11. stol. zaujímá dábcl v nábo­ ženském způsobu nazírání stále význam­ nější m ísto a mnohé znepokojující jevy se připisují posedlosti ďáblem. Přestože církev připomíná, že ďábel je podřízen Bohu, raanichcjská tendence klást Boha a ďábla na­ vzájem proti sobě jako dvě rovnocenné moc­ nosti zůstává více méně zřejmá. - ANTIKRIST, DÉMON, SATAN ♦ L it. Ve sticdovilcu ( Hra o Adamovi. 12. stol.) je ďábel pokušitelem lichotícím lidem a rozbí­ jejícím první lidskou dvojici tím, že ponouká k ne­ poslušnosti proti Bohu. N ám it uzavření smlouvy s ďáblem (byl pod­ nětem k faustovskému mýtu) není příliš poplatný Bibli: Rutebeuf, Zázračné příhody Theofilovy, 13. stol. Ďábel líčený děsivé nebo zase fraškovité se nakonec stává součástí mezinárodního folklóru a přcdmčtcm parodie (Mohére, škola ien, 1662); může dokonce působit komicky a sympaticky (Luis Vélez dc Guevara, Kulhavý ďábel, 1641, adaptováno Lesagcm, 1707; Frédéric Soulič, Ďá­ blovy pamttl, 1838). Ďábel, fantastická postava, prodélal mnoho proměn: Cazotte, Zamilovaný ďábel, 1767. Nodier, Úllablna mrtvého mule. Balzac, „Usmířený Mclm oth" vc Filozofických studiích, 1835. Postava Mefistofela (Qoethe, Faust, 1808 až 1832) ae povznáší nad tyto prosté kategorie: je to zároveň středověký ďábel, satanský don Juan a antické fátum. Henri Pichette, Svátek Tfí králi, 1948: proti panu Čertovi, blazeovanému svůdci a surovci, ztě­ lesňujícímu touhu po moci a ničení, staví b ásník básnickou tvorbu jakožto skutečnou osvobodivou sílu. Zajím avé jc též nahlédnout do děl Bernarda Teyssédra: Zrozeni ďábla a Ďábel a peklor 1985. Podle nich je ďábel vc 20. stol. ten druhý v nás i mim o nás. Různá vtělení ďábla 20. stol. nacházíme po­ nejvíce ve filmu. 53

ĎÁB EL

Ďáblové, PokuSení Krista (detail), iluminace v Evangelistáři vyšehradském, 1086, Praha. Národní knihovna ČR

♦ Výtv. Kodex Gigas, p ostav. ďábla, 1 Čtvrtina 13. stoL, K rálovská knihovna, Stockholm . Ďábel je postava hrůzostrašná: Albrecht Dúrer, Rytíř. Smrt a Ďábel, rytina, 1513. Ure G raf, Poustevník a ďáblův přízrak, rytina, 1512. Fratvci&co Goya v ěarodčjnických scénách svých Caprichos. 1798, ukazuje „Velkého kozla", který v sobě nemá nic biblického.

♦ H ud. Hector Berlioz, Faustovo prokleti. 1846. C harles G ounod, Faust, 1859, opera. Peter Benoit, iMCi/er. 1866. Krzysztof Pcndcrccki, Ďá blové loudu niti, 1969. opera. Maurizio Kagcl, Ústní zrada, 1983, podle vlastních autorových slov „skutečná hudební epopej ďábla".

♦ Film. René Clair, Ďáblova krása, 1930. Marcel Caroé, Návštiva z temnot, 1942.

E.F ÍÉIÉ ♦ Výtv. Ježíš byl bičován, je korunován tm ím *, přes ramena přehozený rudý plášť, v ruce místo žezla třtinu: vysmívaný král židovský. Ecce homo je zpravidla zobrazováno před davem: Qucntin Masny*. pod. 16. stol., M adrid; Albrecht Duřet, rytina. 1505, Paříž; Ttzian, 1548, Benátky; Michelangelo Caravaggio, 1604, Janov. K ristus jc n ikdy samotný: Katedrála sv. štíp án a , plastika, 16. stoL, Vídeň; Cnnstantin Mcunier, bronzová plastika, 19. stol.; Gcorges Rouault, 1939, Paříž. Polské sochy (např. Vejherovská kalvárie) Ža­ lostný Kristus, Poniiovaný Kristus. Sm utný Je$S jso u blízké tematice Ecce homo. Karel Skréta, Ecce homo. 1673-74, kostel sv. Mikuláše na Malé Straně, Praha. ♦ H ud. František Píchá, Ejhle ilovék, vokální symfonie, 1929. ♦ Film . Caři Dreyer, Utrpení Jany z Arku. 1928: Jáni na tvář na hranici připomíná „Ponižova­ ného Krista" z obrazů. Právě tok výraz M anfrcdiho, bojovného komunisty, umírajícího při m u­ čení v Řimé, otevřeném m ésti Roberta Rosseliniho, 1945. Luis Buftuel, Nazarín, 1958: zběhlý kněz jc vystaven posměškům jako kdysi Ježíš.

/( W A

ECCLESIASTES - KAZATEL EDEN

E cce hom o, m čdiryt, 18. stol., soukrom á

sbfrka

ECCE HOMO Tato slova „Hle, človčk!- pronesl místo* držitel Pontius Pilams (Pilát Pontský*), když před odsouzením předvedl Ježíše davu 0 19,5). ♦ L i t Victor Hugo, Satanův konec, 1886, -E cce homo". Nietzschc, Ecce homo. autoportrét „Dinnýsa Ukřižovaného" jakožto génia. Aragon, Francouzský budíček. 1944: p a rty z án o v a píseň" srovnává Francii v odboji s ponižovaným a urá­ čeným Kristem.

Místní jm éno přesné zeměpisné neurčené. „Hospodin Bůh vysadil zahradu v Edenu na východě- (Gn 2,8). Eden jc blažené sídlo, z něhož byli Adam* a Eva* pro svou nepo­ slušnost vyhnáni (Gn 3,24). -* STVOŘENI, RÁJ ♦ LIL První Eden neboli Eden biblický. - Mil­ ion, Ztracený ráj, 1667, klade Eden n a zploštělý vrchol odlehlého srázu. V jeho popisu ráje se harmonicky snoubí duch Bible se sny renesance: rozkvetlá, zářivá, vonící jarní zahrada, v n íž zpívá slavik a neviditelní andělé. Uprostřed j e strom života plodící zlaté ovoce; vedle něho strom vě­ dění. Hugo, „Svěcení ženy" v Legendi v ikú . 1859, vytváří znovu ráj nevinnosti a bratrství prodchnutý 55

EFFATH A pantcismem: .B y tí zářilo. Jedno ve Všem, Všech­ no v Jednom." .Příroda se smála, prosti a ohrom­ ná." Póguy na začátku Evy, 1913, sní o první zahradé, kde „sám Bůh, mladý a věčný zároveň, ... viděl otcovským pohledem .... ja k sv it zvědi kotvu a odráží od břehu." Ráj znovu nalezený. - Ve středověku jsou to zahrady lásky, vysokým plotem obehnaná místa, kde nachází plné uspokojení všech pět smyslů (dvorská, kurto*zni', trubadúrská lyrika). Přichází doba mofeplavců: lidé doufají, že ztracený ráj najdou v dáli. v exotické krajině, kde člověk nezná hřích (Bemardin de Saint-Picrre, Pavel a Virginie. 1788), anebo sl ho znovu vytvoří v lůně dobrotivé přírody (Jean-Jacquea Rousseau, Nová Heloisa, 1761: Juliina zahrada v Clarens). ♦ Výtv. Zahrada lásky, nástěnná malba v domě v Karlové uliei, pod. 15. stol., Praha.

EFFATHA (EFFETA) (Aram. .otevři se*4.) M arek vypravuje, jak JežíS uzdravil hluchoněmého tím, že mu vlo­ žil prsty do u ší a naslinil mu jazyk. Řekl Effatha.*I otevřel se mu sluch, uvolnilo se pouto jeho jazyka*4 (M k 7,34-35).

EFRAJIM Syn Josefův* narozený v Egyptě; byl při­ jat za vlastního Jákobem*, který mu pože­ hnal jako prvorozenému na úkor staráího Manascsc (Gn 48, 1-20). Zakladatel moc­ ného kmene Efrajimovců, podle něhož je nazváno území, později v bojích značně roz­ šířené, takže se v 8. stol. jm éno této oblasti stává synonymem pro celý Izrael (Sever­ ní království) (Joz 16,5-10; Jr 31,18-20; Iz 11,13). -* JU DA (kmen)

EGYPT Země na dolním toku Nilu, na jihozá­ padním kraji úrodného půlměsíce, kde se od 3. tisíciletí utváří mohutná říše. Do biblic­ kých dějin vstupuje v patriarchálním období jakožto útočiště Abrahamovo (On 12,10; 13,1). Jákob* vysílá do Egypta své syny v době hladu nakoupit obilí; při té příle­ žitosti se shledají s bratrem Josefem, kterého prodali a jen ž se stal faraónovým správcem. Jákob sc svými syny se pote také usadí v Egyptě (Gn 46,6-27) a má četné potom­ stvo (Ex 1,6-7). Za vlády faraónů z dynastie Hyksú v le­ tech 1720-1552 př. Kr. (Ex 1,8-14) jsou Izraelci ujařmeni a Hospodin vyvádí vyvo­ 56

lený národ z Egypta pod vedením Mojžíše* a Árona (Ex 3,10-12), přičemž sc Boží vůle projevuje četnými znameními a zázraky, tzv. egyptskými* ranami (Ex 7-12), dopa­ dajícími kolem 1250 př. Kr. Nicméně Izraelci za čtyřicetiletého poby­ tu v poušti toužebně vzpomínali na tuto zemi hojnosti (Nu 11,4-6) a později, když se usa­ dili v Kcnaanu, několikrát je pokoušela představa výhod spojenectví s Egyptem (2 Kr 18,21 -24). Proroci však při každé pří­ ležitosti připomínají, že Egypt je sice ohnis­ ko kultury a učenosti, ale ohrožuje pravověmé nákazou modloslužebnictví (Lv 18.3; Ezd 9,1). Bůh svrhne v záhubu pýchu Egypta (Ez 32,12-15). Několikrát měli EgypCané nadvládu nad celou Palestinou nebo její částí (v letech 2030-1720, 1550-1070 a konečné 304 až 197). Ve 4. stol. př. Kr. vznikla početná židovská kolonie v Elefantiné a v Alexandrii (Ex 1,1-10; Sk 2,5-10). Římané získávají vládu nad Egyptem bitvou u Aktia (31 př. Kr.), v níž královnu Kleopatru VB. s jejím manželem Antoniem porazil Octavianus Augustus. Do E gypta odvádí Josef M arii a dítě Je­ žíše, aby j e chránil před Herodovou krutostí. ♦ R . P lné egyptské hrnce (mísy), hrnce masa. symbol hmotného blahobytu. Narážka na reptání a naříkání ž id ů na poušti poté co byli vyvedení z Egypta a osvobozeni: „Kdo nám dá najíst masa? Jak dobře nám bylo v Egyptě." (Nu 11,4-7; 18-20). L ikavost blahobytu a snadnějšího živobytí, ale bez svobody. ♦ LIL Ephraim Kishon, Inkognito v Praze, .A Mojžíš pravil Galdstcinovi", 1990: povídka připomíná reptání Židů na poušti. ♦ Výtv. Petr Brandl, Historie Josefa Egyptské­ ho. 1721, zámek v Jindř. Hradci. Václav V. Reiner, N ávrat Svaté rodiny z Egypta, olej na plátně, 1721-22, kostel sv. Vojtěcha v Broumově. ♦ H ud. Haendcl, Izrael v Egyptě, oratorium, 1739.

EGYPTSKÉ RÁNY Řada pohrom, jim iž Hospodin stíhá Egypt, aby donutil faraóna propustit izrael­ ský lid (Ex 7-13). Vyprávění Exodu* jsou především literárním výtvorem. Rozvádějí a líčí zeširoka přírodní úkazy (zkažení vod, žáby, komáry, mouchy, dobytčí m or a vředy lidí, krupobití, kobylky, temnotu i pobití

E L IJ Á Š

víeho prvorozeného) a tehdejší egyptský folklór (magické praktiky). Všechny popi­ sované rány jsou „zázraky**. „znamení", „di­ vý". projevy Hospodinovy moci, které fa­ raóna nutí uznat, že izraelský Bůh vyniká neporovnatelným postavením a moci a je schopen osvobodit lid, který si vyvolil, a

LIL Picne Emmanuel. Ty. 1978, „Egyptské

jiný". Bernard Pucst, Hanebný dr. Phibes. 1970, čer­ ný humor: lékař zc msty spáchá sérii vražd inspi­ rovaných sedmi egyptskými ranami.

EL Je to nejstarší semitské pojmenováni bož­ ství. Znamená bezpochyby „moc". Izraelité ho užívají pro označení svého Boha, mluví o „EJovi Abrahamové" nebo o „Elovi Izá­ kové", aby označili Boha, který uzavřel smlouvu s jejich předky. S týmž slovním kořenem „cl" sc setká­ váme u nčktcrých vlastních jm en: Elijáš (můj Búh), Elíša (Elizeus. sídlo Boží). D a­ niel (můj soudce: Bůh). Gabriel (Boží hrdi­ na), Mikacl (Michael, kdo je jako Bůh?), Refáel (Rafael, Bůh uzdravuje), Immanuel (Emmanuel, s námi Bůh) atd. - ADÓNÁJ, ELÍHÚ, ELÓHÍM , SVATÝ. NEJ VYŠŠÍ, JAHVE, BÚH

EL(0)l, EL(0)l, LEMA $ABACHT(H)ANI Podle M t 2 7 ,4 6 a Mk 15, 34 zvolal Ježíš ve smrtelném zápase na kříži mocným hla­ sem tato slova znamenající: „Bože m ůj, Bo­ že můj, proč jsi m ě opustil?" Někteří z pří­ tomných Ježíšovi špatně rozuměli, af už do­ opravdy nebo líčené, a posmívali se umírajícím u, žc doufá, žc ho na svém ohňo­ vém voze přijede Elijáš* osvobodit. V době Kristově převládá aramejština jako dorozu­ mívací řeč a hebrejština zůstává řečí boho­ služebnou. Proto „cli" jim připomíná pro­ roka Elijáše. Tato Ježíšova slova sc zdají být přiznáním nezdaru a zoufalství. Ve skutečnosti jsou počátkem žalm u* 22, který končí zpčvcm důvěry v Boha: je to zároveň zoufalý výkřik a díkůvzdání' tipícího spravedlivého*. Umírající Ježíš nepochybné v duchu žalm odříkal až do konce. - KŘÍŽ Sedm Kristových slov (výroků) na kříži: E l'. Eb. lomu sabachtani („Bože můj, Bože

můj, proč jsi mé opustil?" Ž 22; Mt 27,46 a Mk 15,34). - „Otče, odpusť jim , vždyť ne­ vědí. co Činí" (L 23,34). - K lotru po pravici: „Amen, pravím ti, dnes budeš se m nou v ráji" (L 23,43). - „Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha" (L 23,46). K Marii, své matce, a k Janovi: „Ženo, hle, tvůj syn!" „Hle, tvá matka!" (J 19,26-27). „Žízním" (J 19,28; viz Ž 69.22). - „D o­ konáno jest" (J 19,30). ♦ LIL Charles Péguy, Mystérium lásky a útrp­ nosti Jany i Arku, 1912: „Jen z hrdla sprave­ dlivého zní véčný sten ... křik, klerý bude vždycky zrut, vččnč a vždy, křik, který nikdy neztichne". Jean Grosjean, Proroci, 1955, „Nářky". ♦ Výtv. Karel Skřeta, Ukřiiovdnl. olej na pl átné, cm póry kostela sv. Mikuláše na Malé Straně, 1673-74, Praha. ♦ llu d . Heinrich SchGtz: Sedm Kristových slov na křlii, 17. stol. J. S. Bach. K am ila BW V 56: .leh will kre.uzstab gerne tragen", 18. stol. J. Haydn, Sedm Kristových slov na křlii, kantáta, 1796. Charles Toumemire, Sedm chordlů-básnl na sedm Kristových slov, varhanní skladba, 1937. ♦ Film. Bergman, Hosti Večeře Páni. 1962: kostelník připomíná pastorovi Ježíšovu úzkost z nadcházející smrti a jeho výkřik: „Eli, E li..." tváři v tvář Božímu mlčení.

ELÍHÚ Výraz znamenající v hebrejštině, v aramejštině a v arabštině „Bůh" (lláh - Alláh AI lláh: on je Bůh). Setkáváme sc s nítn zejména v knize Jób. - ADÓNÁJ. EL, ELÓHÍM. BÚH, SVATÝ. NEJVYŠŠ1, JAHVE

ELIJÁŠ (Hebr. elijah nebo elijahu, „Hospodin je můj Bůh.") Tento prorok Izraele (viz 1K r 17; 2K r 2) je jednou z nejznámějších biblických osobností: cyklus příběhů z jeho života a o jeho zázracích byl zařazen do první a na začátek druhé Královské knihy. Elijáš žije v Severním království za vlády Achaba* (874-853 př. Kr.) a jeho ženy, sidónské princezny, pohanské Jezábely*. Aby krále potrestal za jeho modlářství, požádá Hospodina, aby na zemi nebyla rosa ani déšť, leč na jeho slovo. Sám sc na pokyn H os­ podinův uchýlí k potoku Kerítu a havrani mu nosí potravu. Když potok vyschne, odebere se opět z pověření Hospodinova k vdově Žijící v Sarcptě nedaleko SidcSnu, a ta mu 57

ELÍŠA

upeče chléb z poslední hrsti m ouky a po­ sledních kapek oleje, které schovávala pro svého syna. Za to jí v budoucnu mouka ani olej neubývají. Když zemře je jí syn, Elijáš ho vzkřísí, protože m u vdova vyčetla, že příčinou jeho smrti byl on. -* ŠÚNEM Po třech létech sucha slíbí Elijáš Achabovi déšf, svolá-li na horu Karmcl* Izraelity a kněze Baalovy*. předvede moc Hospo­ dinovu (jeho občť Bůh přijme, Baalovi knčží s občtí neuspějí). Izraelité Baalovy modlo­ služebníky zabijí a začne pršet. Jczábel chce pobité pomstít, Elijáš prchne, ale vrátí se. pomaže Jehúa za krále Izraele a ElíŠu* za proroka, svého nástupce, načež se vznese na ohnivém voze do nebe (2 K r 2,11). Toto nanebevstoupení stojí na počátku celé jedné včtve mystiky, mystiky nanebevstoupení*, vzestupu duší k Bohu. Proroci předpovídali Elijášův návrat v mesianistických dobách natolik, že někteří v NZ považují Ježíše za Elijášc (M k 6,15). Při proměnění* Ježíšově (Mt 17) jsou Mojžíš s Elijášem svědky budoucí Kristovy slávy.

Je to též jm éno několika druhotných osob v bibli. Francouzský dramatik Racine (v Athalic) tak nazývá Jóaše*, chlapce, který unikl hromadnému vyvraždění královské ro ­ diny, které nařídila Atalja* (2Kr 11,1).

ELÓHÍM Jméno užívané nejěastěji v hebrejské Bibli k označení Boha. Gramaticky je to množné číslo od Elíhú*, „Bůh**, plurál majcstaticus. který v hebrejštině nadto dodává slovu význam abstrahující: „božství**. - ADONÁJ, HOSPODIN, EL, SVATÝ, NEJV YŠŠl, JAHVE ♦ L i t U Génrnia de Nerval v C esii na Východ, 1851, a v Aurélii, 1855, se projevuje vliv orien­ tálních náboženství anebo básnická hra s mož­ nostm i výkladu slova: básník betě toto množné číslo jako vyjádření množství: Elohim ové jsou prim itivní duchové z plemene Kainova, synové ohnč. A d ó n íj nebo Jahve je je n jedním z nich.

EMAUS (EMAUZY)

♦ H ud. Felix Mendclsohn-Bartholdy, Elijáš, oratorium, 1847.

M ísto, kde Juda Makabejský zvítězil nad Níkánorem (1 Mak 3,40) a kde Bakchídcs vybudoval pevnost (1 Mak 9,50). Zmrtvých­ vstalý Ježíš se na tomto místě zjevil dvěma učedníkům: kus cesty šel s nimi, ale poznali ho teprve, když se při večeři ujal lámání chleba* (L 24, 13-31). Přesná poloha této vesnice, podle Lukáše od Jeruzaléma vzdá­ lená 60 honů (12 km), je sporná.

ELÍŠA (ELIZEUS)

♦ LIL Picne Emmanuel, Jákob, 1970, JEmaus": „Požehnáno buď tvoje Slovo, které při každém setkání obnovuje Emaus."

♦ Výt v. Petr Pavel Rubena, Elijdi iivený ha­ vrany, 1625, P a ř il Giambatti&U Pmzxetta, Elijáš vznášející se na ohnivém voze, 18. stol., W ashing­ ton. Elijáš, kazatelna kostela P. Marie Vítčzné na Malé Straní, Praha.

(Hebr. ..sídlo Boží**.) Elijááúv* žák, který od učitele přejímá dvojnásobný díl jeho pro­ rockého ducha (podobně jako prvorozený syn dostává dvojnásobný díl dědictví po otci); udeří učitelovým pláštěm na hladinu Jordánu a řeka se před ním rozestoupí: proto ho jeriští stoupenci Elijášc považují za jeho pravého nástupce. Elíšúv cyklus (viz 2Kr 2-13) vypravuje o různých zázracích, zejm éna o rozmnožení chlebů*, vzkříšení šúncm ančina* syna a uzdravení malomocného velitele aramejského vojska Naamána, který se obrátí na víru Hospodinovu.

ELJAKÍM (Hebr. „Bůh nedá upadnout**.) - JÓJAKlM 58

♦ Výtv. Pasionál abatyše Kunhuty, 13101320, N árodní knihovna ČR, Praha. M ichelangclo Caravaggio, Večeře v Emauzích, 1600, Londýn. Rembrandt, Poutníci emauští, 1629, Paříž; 1648, Paříž. 4 H ud. Peregrinus, liturgické drama z 12. stol., obsahuje epizodu o Emauzích.

ENOCH (HENOCH) (Hebr. „zasvěcený**.) Biblický patriarcha před potopou, Kainův* syn. Kain dal synovo jm éno městu, které založil (Gn 4,17). Podle jiného rodokm ene zplodil Sét, třetí syn Ada­ mův, syna EmSše; potomkem pravnuka Enóšova byl další Enoch, o něm ž Genesis praví (Gn 5,18), že „chodil s Bohem** a Bůh ho vzal rovnou do nebes jako později ElijáŠe*. V SZ je často dáván za vzor (Sír 44,16; 49,14) a m nohé apokryfy* se dovolávají je ­ ho záštity.

EVA

EPIFANIE • TŘI KRÁLOVÉ EPIŠTOLY - LISTY e s c h a t o l o g ie

(Řcc. eschatos. „poslední**; logos, „nau­ ka**.) Antika všeobecné připouští, že svět je věčný. Eschatologie naproti tomu předpo­ kládá konce světa. Ve SZ o d návratu z exilu* v 6. stol. př. Kr. očekávají Židé obnovení vesmíru, „nová ne­ besa a novou zemi** (Iz 65,17). Tato naděje je vyjádřena v apokalypsách*, viděních kon­ ce: např. v apokalypse Izajášovč (Iz 24) nebo Danielově (Da 10-12). V NZ Ježíšova řeč zvaná „eschatologic­ ká** (Mt 24) propojuje trojí téma: zkázu Jeru­ zalémského chrámu, konec tohoto světa, slavný příchod Syna* člověka. Apokalyp­ tické předpovědi, předpovědi konce světa, však neudávají přesněji ani dobu, ani způsob konce světa.

ES(S)EJCI (ESEJŠTÍ) - KUMRÁN ESTER (Akkad. silar, „hvězda**, v rabínské tra­ dici „skrytá**.) Hrdinka stejnojmenné knihy, původně z lidového vyprávěni. Ester je slič­ ná Židovka (pův. Hadasa, Ester je persky) žijící v městě Šúšanu (Súzách), kterou poj­ m e perský král Achašvcróš* za manželku. Na výzvu svého strýce a adoptivního otec Mordokajc využije Ester svého vlivu, aby odvrátila od Židů zkázu vyhlazením . Tu chystá králův oblíbenec, vezír Haman, všem Židům za to, že M ordokaj, věren prvnímu přikázání desatera, se mu nechce klanět. Haman je pak oběšen a Ž idé po dva dny oslavují své osvobození: je to svátek* p u rím . Kniha Ester je nejdůležitéjší z „pěti svá­ tečních svitků**. (Pět drobných spisů před­ čítaných slavnostně o určitých židovských svátcích: Píseň písní. Rút, Pláč, Kazatel, Ester.) ♦ Lit. Ve středověku si z Ester vzalo námět několik mystérií, zvláště jeden oddíl M ystéria sta­ rozákonního (15. stol.). T éhož pramene použil Antoinc de M ontchrctien ve svém díle Haman neboli Pravda, dramatická elegie, 1601. Z tohoto textu vycházel patrně Raci ne, když napsal tragédii Ester, 1689, na žádost pani de Maintenon pro

chovanky ústavu ílochtidcn v Saint-Cyr. pro­ střednictvím odvážné a líbezné Estery uskutečňuje své záměry Bůh. Ve Španělsku představuje Lope d e Vega v Krásné Ester. 1610, hrdinku, která je bezděčným nástrojem božské prozřetelnosti, za­ tím co v Itálii Fedcrico dclla Valíc (Ester. 1627) z n í Činí osobnost velice lidskou.

♦ Výtv. Antoinc Coypel, Ester před AchaSveróiem, 18. stol., P a ř il Theodore C hassériau, Esteřina toaleta, 1846, P a ř il ♦ Hud. Karel Reiner, Esther, hud. kompozice k lid. hře s bibl. námětem, v Terezině 1941(7). Mario Castclnuovo-Tcdesco, The Book o f Esther (Kniha Ester), 1962. ♦

H lm . Raoul Walsh, Ester a král, 1960.

EUCHARISTIE (Řcc. „díkůvzdání***; srov. v novofcčtinč eucharistii, „děkuji**!) Při poslední* večeři, k níž Ježíš v předvečer své sm rti zasedl spo­ lečně s apoštoly, vzdal Bohu diky, načež podával chléb a víno se slovy: „V ezmě­ te a jezte, toto je m oje tělo, vezměte a pijte, toto je má krev** (konsekrace - proměňováni - TRANSSUBSTANCIACE.) Slovem eu­ charistie se takto poznenáhlu začal ozna­ čovat vzpomínkový obřad křesťanů n a pa­ měť tohoto posledního společného jídla, večeře Páně, obzvláště proměňování a přijím in i chleba a vina. - LÁMÁNÍ CHLEBA, HOSTIE, MfiE

EVA (Hebr. chaw d, což se vykládá jako odvo­ zenina slovesa chajd, „žiti**, tedy „život dá­ vající**.) Podle druhé kapitoly stvoření v Ge­ nesis* je to jm éno, jež dává Adam* po pádu* ženě, kterou Bůh stvořil z Adamova žebra, aby byla mužovi družkou: „Človčk svou ženu pojmenoval Eva, protože se stala mat­ kou všech živých** (Gn 3,20). - HAD, POKUŠENÍ, ADAM ♦ LU. Eva v literatuře je žena ve svém vztahu k muži a k lidstvu. Podle toho, zda ve spisovatel přidržuje podání Genesis (Supervielie), anebo zda uplatňuje spíic osobitě pojetí (van Lcrbcrghc), bývá tato ženská postava významně obměňována. V pojetí středověkých spisovatelů je E va ztě­ lesněním půvabu, ale také slabosti: je to nástroj pádu člověka: Hra o Adamovi. 12. stol. Postava Evy se poznenáhlu obohacuje: u Lope d e Vegy (Stvoření svita a první poklesek člověka. kolem 1630), podobně jako u M iltana (Ztracený ráj. 1667) projevuje Eva touhu po nezávislosti. 59

E V A N G E L IS T É A jestliže M iltonova Eva zůstává slabit než Adam, je to zjevná pravá icn a: zahradnice, hos­ titelka andčlú a především bytost milující - láskou zároveň tělesnou i duchovni, o níž archanděl Ra­ fael Adamovi uznale fiká: J e to žebřík, po ná m i můžeš dospět k lásce nebeské.” Eva je obrazem matky: „Budou tě nazývat mat­ kou lidského pokolení", fiká právě stvořené Evě anděl v Ztraceném ráji', ohlašuje Marii, novou Evu. Podle Huga, .S v íce n í ženy“v Legendě věků, 1859, právem nemohla příroda chovat Evu ve stejné úctě jako Adama, dokud se pachatelka prv­ ního hříchu .neukázala vznešenější" než muž: „A bledá, cítila Eva v lůně se cosi hnout." Péguy v Evě. 1913, dlouze přemítá o Evě .p o ­ hřbené mim o zahradu ráje": J a k tě miluju, ty první bédnoto, první oběti zákona smrti." Tato Eva vykázaná z ráje inspiruje také Maríe-Jcanne Durryovou v Osmém dni, 1949-67, a v Edenu, 1970. Velmi osobitě vidí Evu Charles van Lerberghe v Evini písni, 1904: .T o mladý bůh Amor, Venuše a zosobněné síly Přírody svádějí ženu; v Přírodě odhalí Eva sm rt a také nepřítomnost Boha: .N e ­ existuje, uŽ neexistuje", zpívá Eva vítězoslavně a z jejích slov zní velké nictzschovské myšlenky o smrti Boha a nevinnosti vesmíru." ♦ Výtv. Gislebcrtus, Evino pokuSení, kamen­ ný reliéf, 1130, Autun. Jan van Eyck, Evo, oltář Klaněni Beránku * 1432, Gcnt. Michael Wohlgemuth, Snořenl Evy, 1498. Eva: Lucas Crmnach starší, 16. stol., Florencie; Albrecht Důrcr, 1507, Madrid. W illiam Biakc, Bůh iehná Evě, 1800, Boston. ♦ H ud. Julcs Massenct, Eva. 1875. Gcorges Migot, Eva a had, 1945.

EVANGELISTÉ V N Z jsou to ti, kdo hlásají evangelium* neboli radostnou zvěst, dobré poselství, víta­ nou novinu. A však od konce 2. stol. tento výraz označuje Matouše*, Marka*, Lukáše* a Jana*, autory kanonických evangelií. Na nejstarších křesťanských památkách vidíme často Krista na výšině, z které prýští čtyři prameny, symbol čtyř evangelistů. Po­ zději dostal každý evangelista svůj symbol. Matouš m i lidskou hlavu, hlavu jinocha, neboř jeho evangelium začíná Ježíšovým ro­ dokmenem. Marek: lev, zvířo pouštč, pro­ tože evangelium Marka začíná kázáním Jana Křtitele na poušti. Lukáš: býk, občtní zvíře, neboťjeho evangelium začíná v chrámě. Jan: orel* letící vzhůru, neboť jeho evangelium začíná teologickými úvahami. 60

Tyto sym boly jsou převzaty z vidění Eze­ chielova (Ez 1,10) pojatého též do Zjevení Janova (Zj 4,7-8). Ezechielovi se zjeví čtyři zvířata, každé má čtyři křídla a čtyři tváře: lví, býčí, lidskou a orlí (Ez I, 4-13). Tyto figury připom ínají některé sochy na baby­ lónských palácích. ♦ LIL V ictor Hugo, .Evangelisté", 1854, se svými symboly, báseň že sbírky Celá tyfů (1893). ♦ Výtv. V Chartres a v Moissacu (plastiky z 12. stol.) čtyři živé bytosti představují čtyři evange­ listy obklopující Krista se svatozáří, jak ho líčí Zjevení Janovo. Evangelisté bývají málokdy zo­ brazováni společné: Mistr Theodořik, zobrazení evangelistů v kapli sv. Kříže na Karlštejně, 136567. Jacob Jotdacns, Čtyři evangetisté, 17. stol., Antverpy.

EVANGELIUM (L a t evangelium; řec. euangelion, původ­ ně .d a r poslu, který doručil dobrou zprávu**, .radostná zvčsť*.) V běžné řeči jc evange­ lium vylíčení Ježíšova života. Ve skuteč­ nosti znamenalo toto řec. slovo především příznvou zprávu, dobré poselství, např. ví­ tězství nebo trvalý m ír za římské vlády (pax ro tn á n a ).

Ve SZ j e Izajáš* Hospodinem pověřen, aby .n esl radostnou zvěst pokorným** ( I * « l.l) . V N Z Ježíš vztáhne tento výrok na sebe (L 4, 16-21) a prohlásí v nazaretské syna­ góze, že je poslán s radostnou zvěstí, žc přináší .dobrou zprávu" (Mt 4,18-23). .Evangelium ", ve smyslu radostné zprá­ vy o Božím příchodu v osobě Ježíše, je vždy v jednotném ěísle. V průběhu 2. stol., kdy se vytvářel kánon* Písem, přijmou křesťanské obce radostnou zvěst za Bohem vnuknutou a nazvou .ev an ­ geliem" čtyři texty, takže mám e evangelia podle sepsání Matouše*, Marka*, Lukáše* a Jana*, každé s jeho osobitým stylem i teo­ logickým zaměřením. Nejsou to Ježíšovy životopisy, nýbrž čtyři svědectví o jeho oso­ bě, v níž evangelisté* vidi toho, kdo Písmo naplnil. ♦ R . P /lsahá na to jako na evangelium, jc mu to svaté, nesporné. Evangelnlprostota, něco velmi snadno pochopitelného, jednoduchého. ♦ H ud. W ilhelm Kienzl, Hlasatel evangelia (Evangclinuum), lidová opera, 1895. Leoš Janá­ ček, Věčné evangelium, kantáta, 1924.

EZ E CH IE L

EXIL / VYHNANSTVÍ / ZAJETÍ Tento výraz označuje deportaci Židů do B a b y ló n u , do tzv. zajeti babylónského. Po dobyti Jeruzaléma 586 př. Kr. dal Ncbúkadncsar z Palestiny odvést krále, Šlechtu a ře­ meslníky (Jr 39,1-14). Již roku 605 si dal Nebúkadncsar přivést do Babylónu nékolik vybraných vzhledných a bystrých jinochů, aby je přijal do svých služeb (Da 1.1-6). Vystéhovalci se zabývali řemesly a obcho­ dem. Ne všichni využili možnost vrátit se do vlasti, která se jim naskytla roku 538. když babylónskou říši dobyl perský král Kýms (Ezd 1-2). Po {ctných pozdéjSích pohromách, které Izraelec donutily opustil vlast a uchýlit se do vyhnanství, se však Židé snažili zachovat si svébytnost a toužili se vrátit. - BABYLÓNSKÉ ZAJETÍ « LU. Robert Camier, tu U . 1583, lyrická tra­ gédie: sbor židovských panen béduje v obavách z Nebúkadncaarovy pomsty a * odvlečení do Baby lénu. Ve zvratech politického života v 19. atol. se stává opět aktuální osudové těma židovských déjin - vyhnanství daleko od vlasti (Chateaubriand, Hugo) - a toto vyhnanství jak o by symbolizovalo vyhnání z ráje: lide jsou vždycky vyhnanci. Lamartine: „Člověk jc padlý bůh, který vzpomíná na nebesa** (Básnické meditace, 1820, „Člověk**); Lam mcnau: „Člověk je na zemi vyhnanccm, jeho pravá vlast je v nebi** (Slova \éřlclho, 1834). Z bolestného tématu exilu ěerpá velká část ži­ dovské literatury všech dob (srov. Péguy, Naše mládl, 1910: „Být jin d e ... vznešený úděl tohoto národa... národ, pro nějž kamenem domu bude vždy stanová plachta"). Vrací se jako leitmodv u spisovatelů 20. stol.: Ělic W iescl, Nelly Sachaová, Stefan Zweig (viz Picrrc HaTat, Antologie Vdovské poezie, oddíl „Od bloudění k vyhnan­ ství**). O su d e Vigée, Báseň návratu, 1962. ♦ Výtv. Bas reliéf z Ninive, palác Sancheribův, 7. stol., Londýn. David Robcrts, O dchod Izraelitů, 19. atol., Birmingham.

EXODUS (Řcc. exodos, „cxichod*4.) Ve 13. stol. pf. Kr. Židé vedeni Mojžíšem* opustili Egypt, kde žili v porobě, a zamířili do Kcnaanu. Unikli faraónovu vojsku, když řízením Bo­ žím přešli moře* suchou nohou, kdežto Egypťane ve vodách utonuli. Pak putovali Čtyřicet let poušti. Kniha Exodus, druhá z pěti knih Mojží­ šových (Pentateuch*), popisuje odchod Izra­

elitů z Egypta. Připomíná jejich porobu, vy­ pravuje o Mojžíšové narození a jeh o vyvo­ lení, o egyptských* ranách, o přechodu přes Rákosové moře. Líčení pochodu pouští ob­ sahuje dvojí vyprávění o uzavřeni smlouvy* na Sinaji*, mezi něž je vložena epizoda o zlatém* teleti (býčku). Podrobně je po­ psána svatyně*, jej i uspořádání a zařízení. Těžištěm knihy je osvobození od poroby a uzavřeni smlouvy mezi Bohem a jeh o li­ dem prostřednictvím Mojžíšovým (viz map­ ku na str. 62). ♦ L it V Románu mumie, 1858, rekapituluje Théophile Gauticr nékolik epizod z biblické knihy Exodus.

EZAU (Hebr. „chlupatý**.) Syn Izáka a Rebeky, narozený před Jákobem*, svým dvojčetem. Obratný lovec, a proto oblíbený syn Izákův; matka dávala přednost pastýři Jákobovi. Jednou Ezau prodal bratrovi za mísu čočky (Gn 25,29-34) své právo prvorozenstv í a ten pak lstí získal 1otcovo požehnání určené pro prvorozeného. Jákob uteče před Ezauovou pomstou k RcbeČinu bratru Lábanovi. Ezau se ožení a s kenaanskými m anželkami se usadí v zemi Scíru na poli edómském. Po letech se Jákob před Ezauem pokoří a oba bratři se smíří (Gn 33,1-16). Ezau j e to­ tožný s Edómcm (hebr. ryšavý**), praotcem edómských, kletí často s Izraelci soupeřili. Je považován za Bohem zavrženého, kdežto Jákob se těší Boží milosti. - PRVOROZENÝ ♦ Výtv. Comeille z Lyonu, Ezau postupuje Já­ kobovi prvorozenství, 16. stol., Orléans.

EZDRÁŠ Potomek Áronův*. písař pověřený Židov­ ským i záležitostmi u dvora perského krále Artaxerxa (464-424 př. Kr.); zasloužil se o obnovení židovské obce v Jeruzalémě v 5. stol. př. Kr. po návratu Židů z baby­ lónského zajetí. Seznamujeme se s ním v bi­ blické knize nazvané jeho jm énem (Ezd 7) a v knize NchcmjáŠově, kde Ezdráá slavnost­ ně předčítá shromážděnému lidu Mojžíšův zákon (Nch 8).

EZECHIEL (Hebr. „Bůh posiluje**.) Jeden ze čty ř vel­ kých proroků. Pocházel z kněžské rodiny a 61

62

FÉNIX 5 ám

byl kněz. Roku 597 byl s králem JójaIcíncm odvlečen do babylónského* zajetí. V zkormoucení nejdříve oněm í (Ez 3,26), načež mu Bůh otevře ústa a vnukne mu nesmírnou výmluvnost (Ez 6 ,1 1). Na otázku Izraelitů, kdy dojde k jejich návratu do Jeru­ zaléma*, ohlašuje blízký pád města (Ez 8) a vidí v nčm trest za modloslužbu, která lid svádí (E ř 14,4-11). Po zkáze Jeruzaléma roku 587 ohlašuje Ezechiel zoufalému lidu potrestání nepřátelských národů: Amónců, Moábců. Edómu (Idumejců), Pelištejců, do­ mýšlivého a bohatého Týru a Sidónu a egyptského „draka- (Ez 25*32); dále návrat do vlasti a znovuvybudování Boži svatyní (Ez 36-48). Kniha Ezechielova je plná velkolepých vidční: čtyřkolý vůz veze bájná zvířata, kaž­ dé se čtyřmi tvářemi a čtyřmi křídly, a nad nimi se skvi ohnivý, zářivý Boží trůn (Ez 1,4-27), suché kosti, které Hospodin probudí k životu (Ez 37), nový chrám a životodárný pramen z ného vytékající (Ez 40-48). Podobné jako druzí proroci odhaluje Eze­ chiel modloslužbu (Ez 20,7), připomíná Zákon, důtklivé poukazuje na Boží vůli pro­ jevovanou znameními dávanými Izraeli. Avšak on jediný objasňuje osobni odpověd­ nost člověka za hřích: proviním bezbožných otců nepadnou na hlavu spravedlivých synů. Kritizuje také sociální nespravedlnost bo­ háčů. Jeho výklad dčjin Izraele je pesim istický (Ez 16, 20-23; 36, 16-20): v babylónském zajetí nedovoluje nijak doufat v politický obrat nebo se spoléhat na egyptskou pomoc. Avšak tím , že vysvětluje pád Jeruzaléma a vyhnanství. Ezechiel přivádí znovu své sou­ časníky k představám jediné mocného Hos­ podina. ♦ Výtv. Synagóga v Duia-Európos, Vzkfíifeni mrtvých, vídání E+jrchielovo, 245 po Kr. RaíTael, Vídáni Ezechielovo, 1510, Florencie, znázorňuje Boží vůz. E. Sadeler, Ezechiel, konec 16. stol.. Pařil

T oto obecné jm éno bylo ve starém Egyptč užíváno jako označení pro panovníka. F A R IZ E J (F A R IZ E U S ) (Hebr. perušim, „ti, kteří se oddělili, od­ loučili- .) Krátce před počátkem křesťanské éry se Židé rozděluji na několik politickonábožcnských skupin: saduccje*, csejcc z Kumránu*, zélóty* a farizeje, početné nejsilnější. Ti. organizováni do malých bratr­ stev, celkové soustřeďují velký počet zá­ koníků* (vykladačů a učitelů zákona podle jeho psané i ústně tradované podoby). V elký důraz kladou na studium Tóry a na přísné dodržování mojžíšského zákona; na rozdíl od saducejů, kteří se striktně drží toho, co je psáno, ale přitom uznávají za směrodatnou i Tóru ústní tradice. Po dobytí Jeruzaléma Římany (v r. 7 0 po Kr.) přežívá pouze farizejský proud a stává se základem rabínského judaismu. T en pak tvoří záruku uchování náboženských tradic i přes ztrátu politické samostatnosti. Třebaže jejich a Ježíšovo učeni m ělo m noho styčných bodů, byli farizejové v roz­ poru se vznikajícím křesťanstvím a patřili k jeho odpůrcům (Mt 5,20). Evangelisté (hlavně Matouš) je představují velm i ne­ gativné: jev í se v tomto podání jako „po­ krytci- , „obílené hroby*- držící se víc litery než ducha zákona (Mt 23,13-32). Odtud si pak označení „farizej- neprávem podnes uchovalo pejorativní význam pokry­ teckého vystavováni’ ctnosti a zbožnosti na odiv, to však se skutečným farizejským du­ chem nemělo nic společného. ♦ LIL Franfots Mauriac, Farlzejka, 1941: farizejství jedné představitelky provinční vdkoburioazle z poč. 20. &toL Přesvědčena o vlastní do­ konalosti zasahuje druhým do jejich niterných zá­ ležitostí, snaží se jím vnutit svůj rigidní zákon a sebe přesvědčil o tom, že je to zákon Boží. Je obžalovanou v soudní při, kterou Mauriac vlastně vede proti náboženství svého dětství. FÉ N IX

♦ Hud. Olivier Messiacn, Varhanní kniha, v rui jsou líčena Ezechielova vidční, 1951. Eze­ chiel saw ihe wheel (Ezechiel uvidčl kolo), čerfio&ký spirituál. farao

(F A R A Ó N )

(Egypt, per-aa, „velký dům**, ve smyslu •vznešená společnost sp jati se sídlem pa­ novníka- , obdobné jako „královský d v ů ť\)

(Řcc. foinix, „purpurová červeň- .) V egyptské mytologii bájný pták, který se spalováním ohrožoval: na hranici vždy sho­ řel, a znovu se zrodil ze svého popela. Žalm 103, i když hovoří o orlu, zřetelně naráží na mýtus o fénixovi (Ž 103,5). Fénix někdy vystupuje jako symbol Ježíše, jeho smrti a zmrtvýchvstání. 63

FIAT

♦ UL Apolliniire, Alkoholy, 1913, .Pásmo": k jakési kristovské apoUwSze se sléují puči vy­ slanci rázných světadílů a rázných náboženství; v jejich středu fénix, „ta hranice, jc i sama sebe plodí", provází Ježíše při jeho nanebevstoupení’. ♦ Výtv. Mozaika v kostele sv. Kosmy a Damiána v Římě, r. 526-530. Hlavic* s Fénixem, Zlatá brána, katedrála sv. Vita, 1370-71. F IA T /S T A Ň SE (Lat. konjunktiv 3. os. jedn. č. od fieri, „stati se- : „Staň sc!“) Když archanděl Ga­ briel* zvěstoval Marii*, že počne a porodí syna, jem už Bůh dá Davidův trůn, odpo­ věděla Maria: „Štafl se mi podle tvého slova- ve Vulgáté*: . Fiat mihi secundum verbum tuum * (L 1, 26-38); tato slova vyjadřují Mariin souhlas, že bude Ježíšovou matkou. - ZVĚSTOVÁNÍ F ILIŠ T ÍN Š T Í - P E L IŠ T E JC I F O IN IČ A N É (F É N IČ A N É ) Foiničanc, semitský národ usedlý v syr­ sko-palestinské oblasti pobřeží Středozem­ ního moře (zhruba mezi dneíní izraelskou Haifou a syrskou Ladikijí), v fadé středisek povahy méstských států. O Foimkii jako územním útvaru lze hovořit až od 2. pol. 2. tisíciletí př. Kr., nikdy váak netvořila n i­ jaký jednotný stárni útvar. Řada íbinických

64

m ést (svým původem staráích) byla velmi významná: Arvad. Byblos, Sidón, Týr. Foiničané se živili řemeslnou výrobou a obcho­ dem. V souvislosti s tím zbudovali celou řadu zámořských osad (kolonii) v celém Středomoří, od Kypru a egejské oblasti po oblast západní včerné Ibcrského polo­ ostrova; v r. 814 př. Kr. založili též Kaďágo. Jejich hláskovou abecedu (okolo 1350 př. Kr.) přejaly okolní národy, jejich uznávaní řemeslníci byli zaméstnáni i na stavbé jeru­ zalémského chrámu (Chíram z Tým ). Ve 4. stol. př. Kr. byli helénizováni a r. 64 př. Kr. včleněni d o římské provincie Sýrie. F Y L A K T É R IU M / TE F ILIN / M O D L IT E B N Í Ř E M ÍN E K (Hebr. teftllin, týž kořen jako tefillaK „modlitba- ; řcc. fylaktérion, „to, co ochra­ ňuje- .) Tefiliny, béžným českým označením „modlitební řemínky- , jsou pouzdérka obsa­ hující proužky pergamenu s verši z Tóry, které si zbožní židé při modlení připevňují řemínky k hlavě a levé ruce, aby vyhověli příkazu B iblc (Dt 6,8): „Uvážeš si je (tj. tato slova) jak o znamení na ruku a budeš je mít jako pásek na čele mezi očima.- V M a­ toušové evangeliu (Mt 23,5) Ježíš vytýká zákoníkům* a farizejům*, že si pečlivé „při­ pevňují své modlitební řemínky- , ale nejsou věrni duchu Božího zákona.

G

Flllppo I.ippi, Zvěstování, „Andél Gabriel- , 15. stol., Neapol G A B R IE L (Hebr. „hrdina- nebo „muž Boží- .) Jeden ze sedmi archandčlů. V yjevuje B oží tajem­ ství, vysvětluje Danielovi jeho dvě vidění (Da 8,16; 9.21). Zvěstuje Zachariášovi naro­ zeni Jana Křtitele a Marii narození Ježíšovo ( L I , 19 a 26-37). Talmud v něm vidí zapi­ sovatele Boži vůle, ochránce Izraele. V Ko­ ránu je ztotožňován s „duchem od Boha" a přináší M uhammadovi Korán. -*• ANDĚL, ARCHANDĚL. ZVĚSTOVÁNÍ ♦ Výtv. Gabriel je zobrazován zejména v čet­ ných Zvěstováních*: Fllippo Lippi, 15. stol., Neapol. ltaWtí malíři si ho představují jako úplného jinocha, jiní mu přisuzují rysy člověka panovačného (Mathias Gruncwald v Colmani). Ve ápančlskéxn prostředí v 16. a v 17. stol. nosí Gabriel v dvořanském žaté hákovnici. Turecké miniatury ho zobrazují jako Muhammadova vůdce na jeho mystické cestě z Mekky do Jeru­ zaléma (16. stol., Istanbul). Viz také obraz Zvěstovánl Mistra Vyicbrodského oltáře, kolem 1350. G A L IL E A Severní Část Izraele, územ í mezi Středo­ zemním mořem a jezerem Gcnczarctským*, (Kincrctským dle SZ), v nadmořské výšce

500-1 200 m. Byla osídlena převážně kme­ ny Zabulón a Neřtalí. Válkami a deporta­ cemi se obyvatelstvo promisilo, což doka­ zuje přízvisko „Galilea pronárodů- (Iz 8,23; 9,1). Zcela otevřené pohanským vlivům, byla v Judeji v opovržení. V Ježíšově dobé patřila k tctrarchii Heroda* Antipa; jejím hlavním mdstem byla tehdy Tiberias. Ježíš prožil v Galileji mládí, získal tam také své učedníky (M t4,18) a hlásal tu evangelium*, radostnou zvčst. Když se set­ kal s apoštoly v Emauzích (L 24,13 nn) po svém zmrtvýchvstání (M t 26,32; 28,10), dal si s nimi v Galileji schůzku. Galilejci mluvili jiným dialektem než je ­ ruzalém ští (Mt 26,73). Dvacet galilejských mést dostal týreký král Chíram od Šalomouna za cedrové a cypřišové dřevo pro stavbu jeruzalém ského chrámu (1 Kr 9,11 n). G ED EÓ N (Hcbr. „bořií”.) P itý z dvanácti soudců, o nichž se zmiňuje kniha Soudců* (viz Sd 6-8), Pocházel z kmene Manasese a Bůh ho poslal bojovat proti Midjáncům, kočovnému kmeni ze Sínajského poloostrova. N a Hos­ podinův rozkaz zboří Baalův* oltář v Ofře a s Boži pomoci a s třemi sty vířným i vy­ svobodí Izrael z područí M idjinců. Je dost moudrý, aby odmítl královskou hodnost, kterou mu lid nabidi. Zemřel v u ti­ šeném stáři a zplodil sedmdesát synů. Za vlády jeho syna Abímcleka, který až na Jdtam a pobil všechny své nevlastni bra­ try, však Izrael upadne o pít do modloslužby. GEHENNA (Hcbr. Oe Hinnom.) Rokle jižné od Jeru­ zaléma. Byla tam pec, kde se spalovaly déti obětované bohu Molekovi* podle kenaanského pohanského kultu (odtud .ú d o lf vraž­ d ím . nářků”), který Bible rozlioříené odsu­ zuje (Lv 18,21; 2 K r 16,3; 21,6 nn>. Tak 65

GENEALOGIE

nabylo slovo .gehenna" význam místa muk a posléze i muk Samých: .H adi, plemeno zmijí, ja k uniknete pekelnému trustu (gehenně)?" zvolá JežíS (Ml 23,33). Pozdéji byly v tom to misté péleny odpadky. - PEKLO ♦ R. Tam bude pídí a skřípěni zubů: lak mluví Ježit o misté, kam budou na konci svéta svrženi všichni, kdo se dcpouítčjí nepravostí (Mt 13,42); v béžné řeéi hrozba, výstraha, varování prosto­ pášníkům. G E N E A L O G IE / R O D O P IS Genesis (Gn 10) shrnuje formou rodopisu tehdejší představu o jednoté lidstva: lidé jsou potomci tří Noemových synů, rozptyluji se po povrchu zem ském (tehdy poznaném) a zakládají jednotlivé národy m luvící různými jazyky. Jin é vyprávéní vysvčtluje vznik roz­ dílných jazyků povéstí o stavbé babylónské včie. SZ obsahuje četné genealogie, zejména na počátku první knihy Letopisů (Paralipo­ menon): rodopis Davidův (1 Pa 2,1 0 ),příbu­ zenstvo M ojžíšovo a Aronovo (Nu 3,14n); kniha Rút zdůrazňuje, že Rút, ač cizinka, se stala pram átí D avidovou (Rt 4 ,18-22). ->B O A Z V N Z začíná MatouS své evangelium Je­ žíšovým rodopisem od JcžíSova předka Abrahama; Lukáš jd e nazpčt až k Adamovi (Mt 1,1 a L 3, 23-38). Jejich dva seznamy mají m álo společných jm en. ♦ Lit. Rabelais, Pantagruel 1542, kap. I, paro­ die na biblické rodopisy. Rodokmen RabclaUova hrdiny sahá až před potopu, i když, dodává autor ironicky, .se tomu jeden musí divit vzhledem ktomu, že při potopí viichni lidé zahynuli'. Zcela jinak uvažuje Péguy v knize Vlaor-Marte, hrabé Hugo, 1910, nad Matoušovým rodo­ kmenem sestaveným sestupné a nad Lukášovým rodokmenem jdoucím od Ježíše k Adamovi qui Juit Dei. který byl od Boha (L3.38). Radujese nad lim, žc Bůh vtí lením svého syna respektoval záko­ ny lidské dědičnosti: .Nutno uznat, že po stránce lidské vzešel Ježíš z linie dost désivé. Jen málokdo jiný na svété mil za předky tolik zločinců s tak velkých zločinců. A především ve véccch téls. Je to jedna z včti, kletá nám umožítuje pochopit celou velikost vtčlení.' -» VTĚLENI G E N E S IS (ftcc. genesis, .počátek", .v zn ik ", .p o ­ stup vzniku".) První z pétice knih Mojží­ šových zvané Pentatcuch* (doslova Pčt 66

svazků zákona, hebr. t i r i , .zákon"), a tedy i první spis celé Bible. Genesis je počátkem rozsáhlého celku, v n ím ž se vypráví, jak Bůh stvořil lid, který o nčm vydá svčdectví ostatním národům. První část líčí vznik svéta a prvních lidi (stvoření*, ráj*, pokušení*, potopu* a příbčh N ocmúv*. babylónskou* včž). Talmud dovoluje číst prvních jedenáct kapitol jen dospčlým. Druhá část vypráví o počátcích Izraele: pfibéhy patriarchů (Abraham*, Izák*. Já­ kob*) a Josefovy*. Je to doba Božích slibů, příprav ke vzniku národa, který se zrodí z exodu*. Kniha G enesis je výsledkem dlouhého vývoje, který skončil až po návratu ze zajetí. Konečná redakce pospojovala nitky pradáv­ ných bájí, nejprve ústné tradovaných a vždy znovu aktualizovaných. G enesis nesmíme číst jako historický vý­ klad. nýbrž jako potvrzení Božího působení v déjinách človččenstva. To platí zejména o první části. Autoři čerpali určité prvky (potopa, babylónská v čž...) z polyteistických tradic Blízkého východu, ale to je jen rámec, v ném ž se vyjadřuje víra v jediného Boha, Stvořitele nebe i žerné. G E N E Z A R E T (K IN E R E T) (Podoba s hebr. kinnor, .harfa".) Gali­ lejské* (Gcnezaretskě, Kincrctské) jezero nebo m oře, 210 m pod hladinou Středo­ zemního m oře. Kinerót (Kincrct) ležel na severovýchod od zaslíbené žerné (Joz 12,3), v oblasti kam pronikaly cizí vlivy. Herodes* A ntipás zde založil rnésto Tíbcrias* (odtud též název jezero Tibcriadské). V evangeliích nacházíme popisy rybnatých vod jezera (L J .ln ) a bouří na nčm (L 8,23). Ježíš nékolikrát prošel po jeho březích a kráčel po jeho vodách (M t 14,24-33). G ETSEM ANE (Aram. .olivový lis".) Oplocená zahrada na svazích Olivové (Olivetské) hory, v níž bývala jeskyné, kde se kdysi lisoval olej, odtud název. Po poslední* večeři se Ježíš s apoštoly odebral d o zahrady Getsemane. Ježíšovo utrpení a jeh o smrtelná úzkost při modlitbé v zahradé jsou nékolikrát popisovány i často znázorňovány (M t 26,37 n). - ZAPAS JEŽÍŠŮV

Titulní list knihy Genesis. Boskovická Bible, před 1420, Olomouc, Státní včdccká knihovna 67

GLORIA

G L O R IA -

SLÁVA

GÓG Osobnost ztotožňovaná někdy s Gygcm, lýdským králem. Ezechielovi (Ez 38-39) ztělesňuje tento „velkokníže Magógu'* barbnrskcho dobyvatele, který přišel ze severu. V apokalyptickém vidění popisuje prorok urputný boj, který Góg povede proti Božímu lidu, a ohlašuje věčný mír, jaký zavládne po jeho porážce. V N Z jsou Góg a M agóg dva králové, symboly pohanských národů, které bojují proti Boži obci (Zj 20,7-10). G O JIM Množným číslem hebr. gojim se s ná­ dechem opovržení označují pohanské náro­ dy. Řecký překlad Septuaginta* uvádí elhnikoi („lid, národ, pohané") a Vulgáta* genti les („z téhož rodu**); ekumenický překlad užívá označeni „pronárody**. - PRONÁRODY G O LG O T A (Aram. „lebka*.) Název vznikl podle tva­ ru popravčího vrchu. Místo, kde byl Ježíš ukřižován, ležící tenkrát za jeruzalémskými hradbami. Na tomto místě dnes stojí chrám „Božího hrobu". - KALVÁRIE. KŘIŽ UTRPENÍ G O L IÁ Š Během zápolení mezi Pclištejci a Sau­ lovým* vojskem vyzve Izraelce na souboj pelišlejský obr Goliáš obrněný bronzovým pancířem. Mladý pastýř David vykročí proti němu ve jm énu Boha Izraele a skolí ho ka­

68

menem vymrštěným z praku. U me padlému G oliášovi hlavu a tím rozhodne o vítězství Izraele (1S 17,4 nn). - DAVID Podle 2S 21,19 přemohl Goliáše Gatského Elehánan kopím, jehož násada se po­ dobala tkalcovskému vratidlu. Pravděpo­ dobně je zde zachyceno starší, nedavidovská tradice popisu tohoto boje. ♦ Hud. čtvrti slok* písně Narodil se Kristus Pán, „Goliáš obloupen, člověkjest vykoupen", 15. stol. G R Á L (s v a ty ) - K A L IC H G R O Š / D AR V D O VY / O B O L U S Při pohledu na chudou vdovu vhazující do chrám ové pokladnice dvě drobné mince, do­ hromady ětyrak, Ježíš vyzvedl její štědrost, mnohem větší než u bohatých, byť vhazovali mnoho: ti „totiž dali ze svého nadbytku, ona však ze svého nedostatku: dala všechno, co mělo, z čeho měla být živa" (M k 12,41-44; L 2 1.1-4). Drobná mince (u nás např. halíř, krejcar, groš, grešle, vindra; v době Kristově řcc. obolos) často v různých rčeních zastupuje peníze vůbec (často nějakou malou částku) a jejich význam v lidském životě, v různých situacích., pro lidi různé povahy a pod. D om ácí drobnou minci tak často bývají konkretizovány i pemze v narážkách na ty výjevy z Bible, v nichž peníze hrají vý­ znamnou roli. -* PENÍZE ♦ R. VdovI groš: v této podobě se v našem prostředí ustálilo označeni pro dar oné chudé vdo­ vy; „vdoví groš" představuje dobročinný dar z mála, od chudého člověka, při vší skrovnosti obdivuhodný; obolus, dnes u nás zpravidla malá částka peněz, příspěvek na nějaký účel či odmčna za nějakou službu (napf. spropitné).

H HABAKUK - ABAKUK H AD Příběh o prvotním hříchu začíná zmínkou o hadu vylíčeném jako „nejzchytralejší ze vší polní zvéřc, kterou Bůh učinil**. V kultech starověkého Orientu se hadu přičítala uzdravující moc, pocházející bez­ pochyby z přesvědčení, že had sc svlékáním kůže vččné omlazuje. Stopy tohoto kultu zasvěceného hadu (14.-15. stol. př. Kr.) na­ cházíme v knize Numeri v příbčhu o bron­ zovém hadu (kult hada na poušti) (Nu 21, 6-9). V orientálním světě je had pokládán za posvátné zvíře, jež je ve styku s božským světem, Životem, moudrostí. Takto se obje­ vuje v Genesis, slibuje Evě život s poznáním dobrého a zlého, jaké má Bůh (Gn 3,1 -5), ale o tento mýtus přišel v boji církve proti magii: had nezosobflujc pomoc, ale prokletí. Ne­ přináší život, ale smrt. Proto byl připodob­ ňován k satanovi*, protivníku Člověka. V příběhu o pádu Adama zaznamenaném v Koránu sc had nevyskytuje. Dle tradice a legendy byl had a páv v průvodu Iblfce, pokušitele lidského páru. ♦ IJL John Milton, Ztracen} ráj, 1667. Paul Valéry, Kouzla, 1922. ♦ Výtv. Had jc zobrazen mezi Adamem a Evou vo výjevech Pokušeni: RafTacl Santl, 1508, Řím; Augusto Giacomccti, Adam a Eva, 1907, Curych. Had má tělo krajty, ale může mít hlavu ženy: Filippino Lippi, Pokušeni Evy, 15. stol., Florencie. Karel Josef Hiemle, Panna Maria Immaculata stojící na hadu obepínajícím zeměkouli, dřevěná Plastika, 1740, NG v Praze. B ro n z o v ý h a d Když byli Izraelci v poušti, připevnil Moj­ žíš na žerď kovového hada. Oběti uštknutí ohnivých hadů se měli podívat na tento znak

a věřit v uzdravení přislíbené Bohem (Nu 21,8). Bronzový had uložený v chrám u se stal předmětem modloslužebného uctívání a Chizkijáš ho dal zničit (2Kr 18,4). Ježíš mluvil o svém blízkém ukřižování, přirovnávaje se k bronzovému hadu, který spasí toho. kdo v něho věří (J 3,14-15). ♦ Výtv. Rukopis MLrcellanae v Britské kni­ hovně v Londýně, Francie 1280. Obrazy: Michclangclo, 1512, Řím; Lucas Crnnach st., A le­ gorie spaseni a hříchu, olej 1529, NG v Praze; Tintoretto, 16. stol., Benátky; Anthonia van D yck, 17. stol., Madrid; Rubena, 17. stol., Londýn.

H A G A R (A G A R ) -* A B R A H A M H A G G A D A H - ŽID O V S K É V E L IK O N O C E HALLEL -

C H V A LO Z P Ě V

H A M A N - ESTER H E B R E JS K Ý (Hcbr. ibri, od eponymního předka Hebera, potomka Sémova; kořen označuje „toho z oné strany řeky Eufratu- .) Výraz „hebrej­ ský** je v Bibli uveden čtyřiatřicctkrát (G e­ nesis a kniha Samuelóva) v protikladu k Egypťanům a Pclištejcům. Byly pokusy sblížit výraz ibri se slovy habiru nebo apiru, s kterými sc setkávám e v mczopotámských nebo egyptských tex­ tech, ale není jisté, zda tento výraz označuje národ, nebo spíše jen „třídu- společenskou (potulné dčlníky, žoldnéře, loupežníky). Bible (Gn 11,31) vypravuje, že Abraham odešel z Uru v čele jednoho hebrejského kmene polokočovných pastýřů se svým ot­ cem Terachem do Chininu a později do Kenaanu. Kmen* přijal usedlý způsob živo­ ta a naučil se chovat dobytek, obdělávat půdu. Asi po půldruhém století sc v období hladu Jákobův* kmen přestěhoval do Egyp69

HEBREJŠTINA

u . Kolem roku 1250 př. Kr. Hebrcjci odešli 2 0 Mojžíšova vedení z Egypta a posléze pod Jozuovým velením dobyli Kenaanu. Na shromáždční v Sekemu* ustavil Jozue z roz­ ptýlených kmenů, z nichž nékteté neprodétaly Čtyřicetileté putování, národ Izraele. Výraz „Hebrcj(cc)_ zaniká a je béhem kralování Davidova zatlačován názvem „Iz­ raelito". Prorok Jerem jáš ho v 6- stol, užívá již jen v slavnostním kontextu a po návratu ze zajetí je ncjbéžnéjší označení Žid* (podle Judy*, jednoho ze synů Jákobových). Ve Skutcích apoštolských jsou Hebrcjci nazý­ váni palestinští Židé k odlišení od pořečténých Židů alexandrijských a jiných (Sk 6,1). Svůj List* Židům (Hebrejcům) napsal Pavel roku 67 po Kr. — IZRAEL H E B R E JŠ T IN A Jeden ze sem itských jazyků (vedle raczopotámských jazyků, aramejšiiny, arabštiny aj.). Bývá nazývána také Jaz y k e m kcnaanskýnť*; je jazykem SZ. Známe ji také z určitého počtu nápisů i textů nebiblických (rukopisy kumránské* knihy apokryfní)- Při psaní se používalo nejdříve abecedy foinické, čisté souhláskové; později byla nahra­ zena dosud používanou abecedou (kvadratní písmo), odvozenou od úředního písma v perském období. Do biblického textu za­ psali samohlásky teprve tzv. „masoréti*4, he­ brejští učenci, kteří se snažiti zajistit správ­ nost biblického textu od 7. do 9. stol. po Kr. Hebrejština byla postupné vytlačena aramcjšlinou, která se rozšířila nejdříve ve vyš­ ších vrstvách obyvatelstva (Iz 36,11). po­ zději, po návratu Židů ze zajeti, s e jí ve stále větší míře dorozumíval celý Východ. N ic­ méně se hebrejština udržela jako jazyk p o ' švárných textů, v liturgií a během celého středověku ve vědecké literatuře (teologie, mystika, filozofie, básnictví, přírodní vědy). Přežití hebrejštiny až do současné doby přispělo k obrozeni jazyka a um ožnilo vy­ hlásit ji za úřední jazyk státu Izrael. M oderní hebrejština (ivrh) se neliší od staré hebrej­ štiny ani písmem, ani skladbou (konstrukce pomocí trilitcmích kořenů). Je to jazyk před­ ků obohacený o výrazy potřebné k m oder­ nímu životu. H E L IO D O R O S Kancléř scleukovského panovníka Scleuka IV. Filopatora (187-175 př. Kr.). Byl 70

vyslán s královými kopiníky do Jeruzaléma vydrancovat chrámovou pokladnici, ale nad­ přirozenými bytostmi byl sražen k zemi a za svůj život vděčil pouze m odlitbě vclcknčzc Oniase. P od vlivem této události se obrátil na víru (2 Mak 3,7-40). Zavraždil Selcuka IV., ale nepodařilo se mu zmocnit se trůnu. ♦ Výtv. Raffael ve Vatikánu zobrazil Řeka bi­ čovaného anděly (1512). Eugénc DcJacroix sena mčtu znovu ujal v pařížském kostele Saint-Sulpice, 1862. H E N O C H - ENO CH H E R O D E S A N T IP Á S Syn Heroda Velikého, obdržel od císaře Augusta už jen vládu v Galileji a Peřeji (tctrarchic od 4 pf. Kr. do 39 po Kr., kdy byl sesazen cisafcm Caligulou a poslán do vy­ hnanství). Usadil se v Tiberindč*, kterou založil. Nařídil popravu Jana Křtitele*, který odsuzoval jeho sňatek s Herodiadou, man žcikou jeh o bratra Filipa (Mk 6,14-29). Byl činný při Kristové odsouzení. Ten mluví o H erodovi jako o lišce (L 13,32). Pilát pak k nému poslal zatčeného Ježíše, který po­ cházel z Galileje a tím spadal pod Herodovu pravomoc (L 23). ♦ R. Posílal nikoho od Heroda k Pilátovi (též od Pilám k Herodovi), tem a uun (a nevyřízenou véci)(L 23,7-12). ♦ Výtv. Benozzo Gozzoli, Solomtn tanec. 1462, Washington. H E R O D E S V E L IK Ý Mistodržitel Galileje, Římem nastolený král celé Judeje (od 39 do 4 př. Kr.). roku 37 dobyl Jeruzalém hájený Antigoncm, po­ sledním vladařem hasmonejským. Okrášlil mčsto paláci, opravil a obnovil chrám* a dal vybudovat pevnost Antonii. Založil mésto Cesareju a postavil nčkolik palácových pevnoslí (M assada, Machaira, Herodium). Jako krvelačný diktátor nařídil vyvraždéní mužských nemluvňat v Bctlémé krátce po narozeni Ježíšové (vntždční neviňátek*, svátek 28. 12.; Mt 2,16) • dokonce dal za­ vraždit nčklerč vlastni syny. ♦ R. Ukrutní Jako Herodes; pfeherodesova: Herodesa, přehnat néco k absurdnosti.

H NÉV

Benozzo Gozzoll, Satomin tanec, 1462, Washington, Národní galerie

♦ LIL Victor Hugo, Satanův konec, 1886, .He­ rodes a Ksifái". H E R O D IA S - J A N K Ř T IT E L , S ALO M E H LA D Mlád je pohroma v Bibli často zmiňovaná; bývá způsobena nedostatkem dešťů, vypra­ hlosti půdy, krupobitím, záplavami kobylek, epidemiemi, válkami (Jr 14,1-6; JI 1). Je to West nebes (2 105,16). V Zjevení Janove (Apokalypse*) ohlašuji nastávající pohromy (hlad, mor. válka, vpád dravých Selem) pád ííinskí HSc (Zj 6). Kromé těchto opětovných období hladu zakusili Izraelitá hlad na pouSti po odchodu a Egypta. Tehdy občas s lítostí vzpomínali na dobu v otroctví, kdy se alespoň dosyta najedli chleba a masa (Nu 11). Naproti tomu vSak Bible také vyjadřuje vizemi hojnosti a blahobytu příchod Božího království* a sli­ by vykoupeni (JI 2 ,1 9 -2 6 ; Iz 25,6). - HODOKVAS H L Á S A T Z E S TŘ E C H V orientálních zemích se lidé často shromaícTují večer na terasách domů, aby se osvěžili. Vedou se lam živé a hlučná debaty. Vyprávějí se nejnovéjši události. JežíS proto

žádá své učedníky, ahy hlásali ze střech, co jim řekl v soukromí, a nebáli se pronásle­ dování (Mt 10,27). ♦

R. Hlásat a střech, mluvit veřejné a nahlas.

H L ÍN A (Hcbr. adama, ze stejného kořene odvo­ zeno i jm éno Adam.) Počátky zpracovávání hlíny spadají do velmi dávných dob. Hlína se šlapala nohama, mísila se s pískem nebo vápencem a hrnčíři ji pak tvarovali na hrn­ čířském kruhu. Vyrábčli z ni také sošky lidi a zvířat. Bible přirovnává Hospodina Stvoři­ tele k hrnčíři a člověka k hliněné nádobě (dílu jeho rukou - Jb 10,8; řz 64,7; Jr 18.6). LIL Obraz Boha-hmčfře, klety zpracovává hlínu, převzal z I. Mojžíšovy (On 1,7) a Jeremjáie (Jr 18) Picne Emmanuel, Bábel, 1952 HNÉV SZ ani N Z neschvalují lidský hněv, jehož důsledek je spousta zla. .Nedočkavý (náhlý - K) se dopouští pošetilostí" (Př 14,17). A však „spravedlivý hnév“ Mojžíšův* a Elijášův* zamčřený proti modlářství* hodnotí Bible kladná (Ex 16,20; lK r 18,40). Bi­ blické texty mohou popisovat B oží hněv, protože Bůh chová k člověku tak velkou 71

HODOKVAS lásku, že před jeho hříchem nemůže zůstat netečný. Podobné JeiiS, pln horlivostí pro dům svého otce (svatost jeruzalémského* chrámu), symbolicky důtkami vyhání pro* davačc (J 2,13-17). - PRODAVAČI V CHRÁMU

Den h n ív u (Dies irae) Prorok Ámos* varuje lid Izraele, kletý čeká, že mu Bůh d i najevo na zemi svou náklonnost se v í i pompou: den Boži se stane dnem hnívu proti pokrytcům a smilníkům (Am 5,18). Den hnívu očekávajíspravedliví s nadíjí a hfiinici s hrůzou. Ve svém vy­ hnanství vyhlížel židovský národ tento den jako den svého politického a náboženského obrozeni: Bůh potrestá víechny obyvatele zem í za jejich hlíchy (Iz 26,20-21). Evan­ gelisté se k tom uto tématu vracejí a spojují zkázu Jeruzaléma s koncem sv ita (Mt 24). Hlavni motiv Božího hnívu je víak kom­ penzován tvrzením , že Bůh je dlouho sho­ vívavý (Ž 103,8). Č lovik, který Boha mi­ luje, nebude žít jako otrok ve strachu z trestu, neboť „láska nezná strach* (1J 4,18). - ŽÁRLIVÝ, POSLEDNÍ SOUD, MSTITEL ♦ LIL Lactantius (lat. autor, 3. stol. po Kr.), De ira Dei (O božím hnčvu): Bůh není chladný, jc schopen spravedlivého hnívu, motivovaného n i­ kdy 1jeho dobrotou. John Steinbeck, Hrozny hnivti, 1939: titul pro své dílo si autor vypůjčil z apo­ kalyptického obrazu anděla, který sklízí hrozny pohanských národů a hází jc do lisu Božího hnčvu (Zj 14,19-20). Picne Emmanuel, Den hnívu. 1942: sbírka básní napsaných za 2. svčtové války, inspirovaných vyhlazením miliónů lidí. ♦ Výtv. Michael l.ucas Willmann, Vyhnáni kupců z chrámu. 1702, kostel sv. Františka u Křižovniků v Praze. ♦ Hud. Dies irae. liturgický zpiv při mSi za zemřelé zvané „Requiem”, hudba je asi z 13. stoL a byla často instrumentální upravována. Text vy­ chází' z proroka Sofonjáác (Sf 1,14-18) a ze Si­ byliných proroctví, židovské literatury 1. stol. po Kr. Pcndcrccki, Dies irae, oratorium vínované pa­ mátce obiti Osvítím], 20. stoL ♦ Film. Ctrl Dreycr, Dies irae, 1940: Kdo bude nakonec zachránín? Odpověď této vize stínu a svitla není jednoznačná. 72

H O D O K V A S / H O D Y / H O S T IN A Belšasarovy* hody Hodokvas, jehož se účastnili královi dvo­ řané, je h o ženy i konkubíny v Babylóně* obleženém Pcršany (Da 5). Popíjeli zc zla­ tých a stříbrných nádob ukořistěných při vydrancování jeruzalémského chrámu; vtom se zjevila tajuplná lidská nika a napsala na zeď záhadná slova. Když nikdo z krá­ lovských hvézdopravců, zaklinačů a planctářů nedovedl nápis přečíst, dal si Belšasar na královninu radu předvést hebrejského učence Daniela*, a ten přečetl aramejský nápis: M cné, tekel, ú-parein. Daniel slova vyložil takto: Mené. Tekel Pereš: N ečteno. Zváženo. Rozlomeno." Bůh sečetl tvé krá­ lovství a ukončil je; byl jsi zvážen na vahách a shledán lehký; tvé království bylo roz­ lomeno a dáno Médům a Peršanům. Ještě leže noci byl Belšasar zabit; to byl konec babylónské USe. Danielova kniha patří k apokalyptickému* literárnímu žánru. NZ vypraví o dvou jiných hostinách: o svatební* hostině v Káně Galilejské a o slavnosti při Herodových narozeninách, kdy si Salomc* vyžádala hlavu Jana Křtitele od Heroda Ant i pa na radu své matky He­ rodiady jak o odměnu za předvedený tanec. P o d o b e n stv í* o h o stin ě N aplněný život, k jakém u Bůh vyzývá člověka a po jakém člověk lační, bývá nčkdy přirovnáván k hodům, k hostině. Ježíš vypráví, ja k jeden hospodář pozval na hostinu mnoho příbuzných a přátel, ale všichni pozvaní se pod různými záminkami vymluvili. Rozhněvaný hostitel přikázal slu­ hům, aby sebrali na ulici kdejakďio chudáka, mrzáka, slepec a chromého a přivedli je na večeři (L 14,7). Ježíš říká, abychom nezvali ty, kteří nás na oplátku také pozvou, ale abychom pozvali ty, kteří nemají čím odpla­ tit, „bude ti odplaceno při vzkříšení spra­ vedlivých". - KRÁLOVSTVÍ, HLAD, AGAPY ♦ LiL Caldcrón, Hody Belšasarovy. 1634: ná­ boženská divadelní hra, v níž alegorické postavy (Modloslužbo, Ješitnost, Smrt) rozmlouvají a Beliasarem a * prorokem Danielem. ♦ V ýtv. Jan Mullcr, Hostina Beliasarova, médiryt, konec 16. stol., NG Praha. Gustave Doré, •Daniel vykládá n áp is...". Písmo svati, 1866.

HOSTIE

HODY LÁSKY - AG APY H O LO F E R N E S

♦ Výtv. Evangelisti? Vyšehradský, iluminace a prorokem Izajášem a sedmi dary Ducha svátého, kol. 1086, Národní knihovna ČR.

Vrchní v o je v ů d c e b a b y ló n sk é h o krále N cb ú k a d n esa ra. Při ta ž e n í n a západ a sy rsk e h o k rá lo v s tv í ohrozil Judsko (Jud 4,7). při o b lé h á n í Bctúlic se p o d a ří o d v á žn é a b o h a b o jn é v d o v ě J ú d ité lstí štít Holofcmovi

H O Ř Č IČ N É ZR N O Z R N O H O Ř Č IČ N É

hlavu (Jud 13.6-10). - J Ú D I T

Pořečtěný tvar hebrejského zvolání zna­ menající: „Zachraň(uj), vysvoboď, zacho­ vávej, pomoz** (Ž 118,25). Z pokorné prosby se význam slova změnil v jásavé zvolání a radostný pokřik zřejmě proto, že se žalm 118 (Chválu vzdejte Hos­ podinu, protože je dobrý) zpíval při radost­ ném svátku* slánku, za m ávání palmovými nebo vrbovými ratolestmi. Tento žalm ohla­ šuje příchod Vykupitele*, který se po pod­ stoupeném utrpení vítězoslavně zjeví jako ten, kdo přichází ve jm énu H ospodinové. NZ. D avy, které s jásotem pozdravují Je­ žíše na jeho cestě do Jeruzaléma, volají „Hosanna synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jm énu Hospodinově!“ (M t 21, 9-11). - KVĚTNÁ NEDĚLE

H O LO K A U S T - O B É Ť Z Á P A L N Á H O LU B / H O L U B IC E V hebrejsky psaném textu Bible není roz­ díl mezi holubem, hfivnáčem a holubicí. Holub byl podáván Bohu jako smírná oběť (za různá provinční*), když si hříšník nemohl dovolit obětovat beránka (Lv 5,7), nebo jako očišlovací oběť ženy po porodu (Lv 12) - to učinili i Marie s Josefem , když předstoupili s Ježíšem před Hospodina v jeruzalémském chrámu (L 2,22-24), aby obětovali. -Z A S V Ě C E N I JEŽÍŠE Na konci potopy vypustil Noc* holubici a ta se k nčmu vrátila s olivovou ratolestí v zobáčku. T o bylo znamení. Že voda opa­ dává (Gn 8,8-12) a že hněv Boží se utišil. Holubice a olivová ratolest jsou dodnes symbolem míru. Při Ježíšově křtu* se podle všech čtyř evangelistů otevřela nebesa a Jan Křtitel* viděl, jak Duch* svaty sestupuje jako holu­ bice a usedá na Ježíše (J 1,32). - K Ř E S T JEŽÍŠŮV Holubice je symbolem upřímnosti a čis­ toty a je protikladem lstivosti hada: „Buefte tedy obezřetní jako hudi a bezelstní jako holubice**, říká Ježíš svým apoštolům (Mt

10, 16). Ve středověku byla často jako holubice zobrazována lidská duše ve chvíli, kdy opouští tělo. Někdy bývá ozdobena svato­ září a pak je obvyklým symbolem třetí osoby Nejsvětější Trojice*, D ucha* svátého. ♦ Lit. Alfred de Vigny, Osady. 1864, .Čistý Duch**: Vigny věří ve vítězství čistého Ducha, zbaveného hmoty, tak jak se projevuje prostřed­ nictvím básníků a filozofu. Paul Ciaudel, Kniha o Kryštofu Kolumbovi. 1935: Ke Kryštofu Kolumbovi přilétá holubice a oznamuje svou přítomností blízkost pevniny. Na­ rážeje na první knihu Mojžíšovu, Kolumbus vy­ křikne a cituje Genesis.

HOSANNA

♦ Lit- Victor Hugo. Kontemplace. I, 4,1856: „Hoeanna lesů, řek a plání / zvedá se vážné k Bohu, otci dne." Rimhnud, Básni. 1871. „Zlo". sarkas­ tická báseA: -Zatímco šílenství hrozné dní / a délá ze stamiliónů lidí kouřící hromadu-, / Bůh usíná .ukolébáván jásavým hosanna". H O S P O D IN

• JA H V E , B Ů H , E L

H O S P O D IN Ů V LID -

LID B O Ž Í

H O STIE (Lat. hostia, „obéř*.) Hostie je v římském starověku oběť (nejčastěji to bývá zvíře), která se obřadné přináší nějakému božstvu nebo Bohu. V NZ je smírnou obětí Ježíš, v oběť přináší sam a sebe Bohu pro spásu lidstva. Katolická církev prožívá tuto Ježíšovu oběť znovu při mši* nebo eucharistii*. Kněz bere chléb jako Ježíš při poslední* večeři, posvěcuje, proměňuje ho a podává věřícím. Tento chléb je nekvašený*, tj. bez kvásku; m á tvar kolečka, které nazýváme „hostie**. Při jejím přijímání se věřící sjednocují s Kristem. O svátcích je hostie někdy vysta­ vována k uctívám věřícím v m onstranci, kte­ rá m i tvar zlatého slunce. Protestantské cír­ 73

H O S T IN A

kve, ncvčfící v transsuhstiinciaci* hostie v tčlo Kristovo, používají chliSb kvašený. H O S T IN A - H O D O K V A S HROB Svatý hrob - ULOŽENÍ DO HROBU. Podle M atouše se Ježíš obrátil k záko­ níkům* a farizejům* s tčmito slovy: „Bádá vám, pokrytci, podobáte se obíleným hro­ bům, která zvenčí vypadají pčknč, ale uvnitř jsou plná lidských kostí a všelijaká nečis­ toty." (M t 23,27). HROM Hrom a blesky často doprovázejí zjevení božská moci (teofanic*). Boží hlas je při­ rovnáván k hromu (Ex 19,19): „Hospodin na nebi zaburáccl, Nejvyšší* vydal svůj hlas" (Ž 18,14). Celý žalm 29 je chválou Boha, jenž má sílu bouře. V N Z ,v d c n letnic (svatodušních* svátků) předcházel silný hukot objevení ohnivých jazyků (Sk 2,2). -B L E S K H R O M O B IT Í - B L E S K H Ř ÍC H , H Ř ÍŠ N ÍK Pojem hříchu je pojem náboženský, od­ lišný od psychologického pojmu viny a právních pojmů provinční, zaviněni aj. Celá Bible nás neustále učí, že vztah človčka k Bohu je konfliktní a že motivem tohoto konfliktu je hřích. Obdobné se v ní neustále potvrzuje zaslíbení spásy*, Činu, jím ž Bůh človčka z jeho hříchu vysvo­ bozuje. Ve SZ hřích není překročení mravního zákona, nýbrž pomácní smlouvy s Hospodi­ nem (nezachování včmosti vc svazku mezi včřícím a Hospodinem). Biblické výmezem hříchu zdůrazňuje jeho konkrétní a objek­ tivní charakter, přikázání desatera* pak blíže vymezují nejlepSí způsob, ja k zůstat vémý smlouvá s Hospodinem (Dt 5,1-22). Od doby vyhnanství nabývá uvnitř ná­ boženského svčta stale víc na významu aspekt právní, form ální a rituální natolik, žc pozdější texty dávají obvykle přednost práv­ ním termínům nespravedlnosti, porušení zá­ kona, neposlušnosti. 74

Bůh ale přece nechce, aby hříšník zem řel, nýbrž aby se odvrátil od své Špatné cesty a byl živ (Ez 33.11 -20). V NZ Ježíš nejenže sc s hříšníky stýká, ale říká dokonce, že z téch, kdo činí pokání, má Bůh včtší radost než z tčeh, kdo je nepotřebují (L 15,7). ♦ R. Francouzské rčení fiká: ošklivý jak sed­ mero hlavních hříchů (lald comme les sept péchtfs capttaux); jsou to pýcha, závisí, lakomství, smil­ stvo, nestřídmost, hněv o lenost; jsou chápány jako zdroj všech ostatních, a tedy jako velmi ošklivé. V českém prostředí není k tomuto rčení obdoba, odpovídá mu nejspíše spojení ošklivý jako noc, s hříchem spojené jen symbolickým významem temnoty (sxv. černý jako hřích, jako hříšníí duše atp.). Obdobu nemají ani rčení není neodpustitelného hříchu (d tout péché miséricorde), nechtít smrt hříšníka (ne pas vouloir la mort du pécheur), narážka na Ez 33,11, zdůrazňující nevyčerpatel­ nou dobrotu Bolí. V českém prostředí je biblického původu rčení nevědomost hříchu nečiní, vyzvědajícíjinou strán­ ku novozákonního pojetí hříchu, totiž žc na rozdíl od SZ (srv. Lv 1-5) zde hřích n odpovědnost za néj jsou spojeny se zimčrcm (Mt 5,17-30) a s po­ rozuměním, s včdomím, co činíme (L 23,24). ♦ L it V 17. stol. Pascal (Myšlenky. 430, 434. 435,436....) začleňuje hřích do globální vize bídy človčka bez Boha; tato bída má svůj původ v prvotním * (dědičném) hříchu, před nim „človčk vidčl vznešenost Boži". Jisté, tento názor jc šoku­ jící, připouští filozof, r nicménč bez této nejnepochopitclnéjší ze všech záhad jsme nepochopi­ telní sami sobě. Z této nevyzpytatelné záhady sc ve svých záhybech a zvratech odvíjí jádro našeho údčlu, takže človčk bez této záhady je nepocho­ pitelný ješté víc, než jc lato záhada nepochopitelná človčku". Voltaire, Filozofické Ziny. 1733, bude pozdéji toto vysvětlování záhad jinými záhadami Ironizovat (25. list). Posedlost hříchem: Asketická tendence vycházející z velké části z hcrctickeho (kacířského) učení Máního (216 až 277) v křesťanské tradici pozdčji těsně spoji hřích se silně negativním obrazem sexuality. V literatuře se tato tendence začíná naplno projevovat od 19. stol.: Nnthanic! Hawthome, Šarlatové písmeno, 1850; romány Francoise Mauriaca; Julien Grcen, romány a Deník Žena, .Evina dcera", jc zde často vektorem dědičného poskvrnění a svým mateř­ stvím předává hřích dál (srv. Vyznáni od svá­ tého Augustina, kniha I, 398: JCdc, Pane, kde a kdy jsem já, tvůj služebník, byl nevinný, když už má matka mč nosila v hříchu?"). Utkvělou představu hříchu bez jeho protějšku, vykoupení v Ježíšovi, má Baudelairc, Kvity zla, 1857, .Předmluva": .Blud, hloupost, skrblictví.

HUDBA

Ijtfch ovládá nám duch* / a hlodá n* těle, jak vlhko omítku...' (překlad Vítězslava Nezvala). Moc hříchu budí úzkost .svátých” u Bemanose: Pod sluncem satanovým, 1926; Deník ven­ kovského faráře, 1936. Všudypřítomný jc hřích i u Grahama Grcena, i kdyl jeho příběhy jsou stylizovány jako světská: Revolver na prodej. 1936; Jádro věci, 1948, kdeje toto mono: „Hříšník jc v samčm srdci křesťanstva; pokud jde o křes(anstvo, nikdo není tak povolaný jako hříšník. Nikdo, snad a l na svétee.” V reakcí na puritánství a o né opřené běsnění chorobného citu hříšnosti přicházejí Gíde a D. H. Lawrence s požadavkem osvobození smyslovosti a Camus - ve Svatbě, 1936 - chce navázat na někdejší „nevinnost”. - ODPOUŠTĚT HŘÍCHY, ODPUŠTĚNI Aniž by opustil křesťanský způsob vidění, Péguy si představuje hřích pozitivně jako „ne* dostatek ve zbroji”, umožňující „vstup milosti* (přidrulend poznámka o Descortcsovl, 1914). HŘÍCH D Ě D IČ N Ý - P R V O T N Í HŘÍCH HŘÍŠN IC E Nejznámčjší hříšnicí je lén a. k lcrí podle líčení Lukášova (L 7,36-50) Ježíš odpustí hříchy, protože svou víru umčla projevil lí­ tostí a láskou. Často jc zaméňována s M arií Magda lskou (M aří Magdalenou).

» vyt*. - MARIEmagdalskA H Ř IV N A / T A L E N T Staročeská hřivna byla podobní jako starovéký talent jednotkou hmotnosti a soubčinč i odpovídající jednotkou množství drahých kovů či mincí z nich ražených. I když velikosti hýla ncpomčmč menši, v doboví domácí pcndžnf soustaví a jejich spolcíenských souvislostech m íla analogieký význam „méfitka míry" a zároveň i .v eli­ ké míry* množství drahých kovů či penčz a přenesené hodnot vůbec. -* PENlZE Na základč této analogie byla v českých překladech Bible hřivna volena jako pře­ kladový ekvivalent talentu (nebo i miny), a so u b íž n í se zobccnčným významem pů­ vodních reálií nabyla i význam u biblické hřivny (talentu) z Ježíšova podobenství. Je symbolem „jméni* í i „bohatství" hmotného I duchovního života a m írou „obdařenosli" životními možnostmi. Zároveň představuje pro ílo v í ka závazek a odpovědnost za dobré

využiti tfchto hodnot svéfených od Boha do péče. - BOHATÝ. CHUDÝ, CHARISM A V M atoušové podání (M t 2 5.14-30) Ježíš v podobenství o hřivnách vypráví přibéh o pánu, který před odjezdem na dalekou cestu svéfil svým služebníkům podle jejich schopností do správy m ajetek, prvním u p ít hřiven, druhému dvé, třeum u jednu. Za­ tímco první dva začali se svěřenými penézi ihned podnikat, třetí vykopal jám u a do ní peníze ukryl. Když se pán po dlouhé dobé vrátil a při účtování m u první dva přinesli dvojnásobek toho, co původní přijali, řekl každému z nich: „Správné, služebníku dobrý a vířný, ustanovím té nad m nohým ; vejdi a raduj se u svého pána.* T řetí služebník však pánovi odvedl z p ít jen to, co původné přijal, se slovy: „Hle, zde máš, co ti patří", a s vysvětlením, že se bál, a proto hřivnu ukryl v zemi, neboř pána poznal jako tvrdého élovčka, ktetý sklízí, kde nesel, a sbírá, kde nerozsypal. Pán mu odpovídél: „Služebníku špatný a líný. včdél jsi. že žnu, kde jsem nezasel, a sbírám, kde jsem nerozsypal. M il jsi tedy dát mé peníze k penčžnikům, abych přišel a to, co mi patří, si vybral s úroky. V czm íte m u tu hřivnu a dejte tom u, který m á deset hřiven! N eboř každému, kdo má, bude dáno a přidáno; kdo nemá, tom u bude odňato i to, co má. A toho neužileénčho služebníka uvrhnéte ven do temnot; tam bude pláč a skfípéni zubů.* Podobenství je zaznamenáno také u Lu­ káše (L 19,11-27) a v samotném příbčhu se mnoho neliší. HUDBA Starobylost hebrejské hudby potvrzuje Bible (Gn 4,21). Byla provozována při ro­ dinných oslavách. Slastném rozuzleni kon­ fliktů, při slavnostech a pohřbech na krá­ lovském dvoře; pastýř hrál stádům , která p á s l(lS 16,18).D av id * h riln ah arfu acitcn i před schránou* (archou) a hrou se také snažil vyléčit Saula* z melancholie. Hudba a p ísn í doprovázely všechny ná­ boženské obřady. Bible se zm iňuje o desítce hudebních ná­ strojů, jejichž přesné určeni není leckdy možné ani srovnáním s asyrskýini. baby­ lónskými či egyptským i nástroji. Žalm y 98 a 150 m luví o harfč (kinnor) nebo spíše citeře, troubách, polnicích* (berani či kozí

75

HVÉZDA roh. šofar), bubínku (ženský nástroj), flétnč (z rákosu) a o jakýchsi činelech. H V Ě ZD A Hvězdy jsou ve starověkém Orientu po­ važovány za božská znamení. Davidova: obrazec skládající se ze dvou vzájemné se překrývajících rovnostranných trojúhelníků, které tak tvoří Šesticípou h v iz ­ du, se objevuje teprve ve středovéku. Kabalistická tradice ji obohacuje složitými vý­ znamy navazujícími na aristotelovskou tra­ dici čtyř živlů: ohné, vody, vzduchu a zem í; nazývá se také Davidovým Štítem, Šalo­ mounovou pečeu'. Jákob o v a: „Vyjde hvčzda z Jákoba, po­ vstane žezlo z Izraele- (Nu 24,17): nepo­ chybně míněn král David a v budoucnu pak Vykupitel. MesiáS. T řík rá lo v á (betlém ská): podle výkladu starověkých astrologů objevem komety ne­ bo nové hvězdy ohlašovalo důležitou udá­ lost. Ve chvíli Ježíšova narození tři* králové z východu viděli vycházel na obloze ne­ známou hvězdu, a když ji sledovali, přišli na své pouti za ní až do Betléma (Mt 2). J itřn í: symbol moci a krásy (Iz 14,12; Zj 2,2 8 ).- L U C IF E R ♦ LIL Pod jménem maris Stella, hvizd* moře, sl křesťané připomínají Pannu Marii v četných hymnech zařazených do římské liturgie od 13. stol. Symbolik* hvězdy (světla Zářícího v temno­ tách) je tak univerzální, ie je vidy nesnadné uréit v textech éistě biblický původ. Básníci neváhají spojovat zde nejrozmanitější tradice; např. Hugo, Tresty. 1853, „Stella". O. V. dc L. Milosz, Po­ slední básni, 1924 a l 1937, „Žalm o hvězdí jitř­ ní". Boris Pastemak. Doktor Zivago, .Betlémská hvězda", 1956. ♦ Výtv. Kilián I. Dienzenhofer, kaple Hvězda u Náchoda, 1732-38.

76

♦ Film. EmuumoOtmi, Za hvězdou. 1984, dílo prodchnuté duchovností.

HYMNUS (Z řcc. hymnos znamenajícího „zpěv", ob­ zvláště „zpěv k poctě některého boha nebo hrdiny- .) Básnická náboženská skladba se­ stavená z několika zpívaných strof. Lyrické básně biblické nazýváme spíše písněmi nebo žalmy. - MODLITBA Hymny nebo chvalozpěvy velebí a osla­ vují Boha. Četná místa z Koránu opěvující slávu Alláhovu a stvoření vykazují podob­ nost s hymny. ♦ LIL Vc 4. stol. dává sv. Ambrož zákJod lidové liturgické poezii čtyřmi hymny, napf. Ne­ děle chvaL Prudcntius (4.-5. stol.), Uber Cathemerinon (Kniha denních zaměstnání): dvanáct hymnů osla­ vuje různé hodiny dne a některé svátky v roce podle křesťanské symboliky - „Hymnus před spa­ ním"; „Hymnus vánoční"; „Hymnus o novém ohni na Bílou sobotu"; Uber Peristephanon (Kni­ ha o věncích) oslavuje hrdinství mučedníků: „óda na mučednictví svaté Eulalic". Liturgické hymny latinské, 6.-7. stol.: VexlUa regis (Královské korouhve postupují), autorem je Vcnantius Fortunám*: zpívá ae o Velkém pitku na oslavu Jelitová vítězství kříže; Veni. Creator Spi­ ritus (Přijď, Duchu Stvořiteli) ae zpívá o sváto dušních svátcích a při biřmování v katolických kostelech. Avt, marii Stella (Buď pozdravena, Hvězdo moře) na počest Panny Marie. Te lucis ante terminům (Dříve než skončí den) sc zpívá při hodinkách o nešporech, tj. v podvečer. Martin Luthcr, Postátní hymny. 16. stol., k části z nich zavdaly podnět žalmy. Paul Gerhardt, 17. stol.: jeho Hymny, dodnes proslulé, spo­ jují přísnou luteránskou pravověmost s osvícenou mystikou. Ronsard, Hymny, 1556: křesťanská inspirace se tu mísí s pohanskými mýty.

CH CHÁM Druhorozcný Nocmův* syn. Po potopě u lo ž il Noe, zvyklý obdělávat půdu, vinici. Jednoho dne se opil a ve span í se odhalil. Chám lo uviděl a délal si z toho pfcd bratry íém cm * a Jefetcm legraci. Ale ti přikryli otcovu nahotu pláštěm. K dyž se Noc po probuzení dozvěděI, co se stalo, proklel Chá­ ma a jeho potomstvo. .P ro k let buď Kenaan. of je ncjbídnějiim otrokem svých bratři!" (Gn 9,25). V 19. stol. byl n ik d y Chám po­ važován za praotce černě rasy a byl tak rá­ doby biblickými argumenty ospravedlňován rasismus. ♦ L it Victor Hujo, .Syn a jeho ohavný smích". Satanův konec. 1886 - básník považuje Cháma za předka Nimroda, bájného zakladatele babylónská dynastie a .pivního krále vlády meče". CHANA - ANNA CH AO S První kniha Starého zákona (Genesis) je svědectvím o stvoření. Popisuje Zem i, kte­ rou Bůh stvořil; nejdříve byla .pustou a prázdnou", hebr. rnhů wabohů (odtud např. francouzské jnhu-bohu: zm atek). T uto pu­ stou prázdnotu obklopovala tm a (Gn 1). Slovo samo pochází z řečtiny, kde jsou v protikladu chaos, svět beztvarý, a kosmos. z něho vzniklý svět uspořád an ý .

S lovo lze chápal i v užSím slova smyslu: .k až d ý má od Boha svůj vlastní dur" (1K 7,7). j s o u rozdílná obdarování, ale tentýž D uch" (1K 12,4). V íechny jsou dávány .k e společném u prospěchu" (IK 12,7). Některé náboženské skupiny dnes opět zdůrazňuji určitá charismata (dar uzdravo­ váni. dar jazyků), kletá znali korintští křes­ ťané. Apoštol Pavel zdůrazňoval, že láska k bližním u je důležitější než všechna charis­ m ata (1K 12,31; 13,8). - M ILOST, H Ř IV NA. LÁSKA C H E R U B (ÍN ) T ato stvoření jsou přejata z babylónské mytologie a kultury. Cherubíni bývají zobra­ zováni, jak nesou Boží trůn (Ž 80,2; 99,1), táhnou jeho vůz (Ex 25,18), slouží m u jako jezdecké zvíře (Ž 18,11) nebo konečné se vznáSejí nad příkrovem schrány* (Ex 25,20). N a středovékých malbách jsou vym alo­ váni v modrem (symbol nebe) & m ají čtyři křídla. Podle křesťanské tradice patří mezi andély*.

♦ L it Rabclais, Čtvrtá kniha Gargantuy a Pantakrutla, I5J2, Při svých ceatách se Pantagnid zastaví taká na ostrovech Tohu a Bohu. C H A R IS M A (Řcc. charisma, z charis, .m ilo st".) Vý­ raz jc užíván především apoStolcm Pavlem*. Izrael dostal od Boha dary (charismata), ktctť jsou neodvolatelné, tedy udělené jednou provždy (Ř 11,29); pro kfcsíana jc to Boži milost zdarma datovaná, to je .živ o t věčný v Kristu JcžfSi" (Ř 6,23).

Cherubín, plaketa ze slonoviny z Achabova paláce v Samaří. 9. stol. pf. Kr. 77

Rozmnoiení chlebů, mozaika, 6. sto lR av cn n a ♦ L it Píseň o Rotundoví, 12. stol. Když Roland umírá, posílá k ni mu Bůh svého nndila-chcrubína Rafaela a svátého Michaela. S nimi sestupuje také svátý Gabriel. Odnášejí duši rytíře do Ráje. 4 Výtv. Cherubín, plaketa ze slonoviny z Achabova paláce v Samaří, 9. stol. př. Kr. Hie­ rarchie andilů, Pasionál abatyfe Kunhuty, 13132 1, Národní knihovna ČR v Praze.

C HLÉB Chléb byl u Hcbrcjců, stejné jako u jiných národů starověku, hlavni potravou. Připra­ voval se obvykle z ječné mouky. Při obětech byly obětovány Hospodinu jako oběť díků nekvašené* chleby pomazané olejem (Lv 2,1 -16). V Bibli, stejně jako dnes u nás, m á chléb často hodnotu symbolickou: jako potrava pro tělo, a tedy nezbytnost ži­ vota tělesného, je zároveň obrazem potravy duchovní, nezbytné k životu každého člo­ věka jako bytosti duchovní. Při vyhnání z Edenu* Hospodin Adamovi říká: „V potu své tváře budeš jís t chléb, dokud se nenavrátíš do zcmě“ (Gn 3,19). 78

Odtud pochází spojení „v potu tváře** (pra­ covat, dobývat svůj chléb ap.). V m odlitbě Otčenáš se vyslovuje prosba: *Náá denní chléb dej nám dnes** (nebo „chléb života našeho*4 nebo „zítřejší**, tj. chléb budoucího věku; vžité je podle K: „chléb náš vezdejší**). Když po čtyřiceti dnech půstu v poušti Ježíš vyhladověl, přistupuje k němu poku­ šitel a říká, aby proměnil kameny v chleby. Ježíš mu odpovídá citátem z Deuteronomia* (8.3): „Ne jenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst**, a odm ítá učinit zázrak* (Mt 4.1-4). Dvakrát podle Matouše a Marka, jednou podle Ioikášc a Jana Ježíš podobně jako Elíša* (2K r 4.42-44) nasycuje několika chleby m nožství lidí: pět darovaných je č ­ ných chlebů láme a rozdílí vyhladovělému zástupu, který za ním šel po tři dny bez jídla; zůstane jcátě plných dvanáct košů (J 6). Běž­ ně se o lom hovoří jako o „zázraku roz­ množení chleba**. Toto znamení vykládá Jan jako zaslíbení „chleba z nebe**, nové many*, kterou O tec dává hladovějícím; tímto chle­ bem bude Ježíš sám: „Já jsem chléb života;

CHUDÝ

kdo přichází kc mnč, nikdy nebude hla­ dovět- (J 6.35). Při večeři Pánč (poslední* večeři) Ježíš chléb láme a dává učedníkům se slovy: „Vczmčtc, jezte, toto je st mé tčlo- (Mt 26,26). Večeře Pánč nebo též Svatá večeře a obřady činčné dnes na je jí památku přijí­ máním svátosti eucharistie* (při mši* či obřadu večeře Pánč) jsou pro křesťany uskutečnčním onoho slibu (zaslíbení chleba života). « R. V potu t\áfe dobývat svůj chléb, narážka na uložení strastiplného údélu zajišťovat si obživu prací (Gn 3,19) namísto dřívějšího zlatého věku v Edenu. Denní chléb, (K:) chléb vezxtejši (Mt 6,11 a L 11*3), vše, écho je třeba ke každodennímu živo­ tu. V odvozeném významu: něco, co člověk děla nebo zakouši zcela bdlnd (napf.: .únava je mi denním chlebem"). Ne jenom chlebem livjest člověk (Dt 8,3 a Mt 4,4): Bible učí. Že slovo Boží je pro čtovčka pravé tak nezbytné jako chléb. V běžné mluvč: nestačí uspokojení hmotných potřeb; jsou další potřeby nezbytné k tomu, aby byl člověk skutečné člo­ věkem: důstojnost, svoboda, krása, láska... ♦ Výtv. Rozmnožení chlebů, mozaika, Ravenna, 6. stol. C H R Á M - JE R U Z A L É M S K Ý C H R ÁM C H R ISM O N Kristův znak, m onogram, který vidíme často na starých křesťanských památkách a středověkých listinách. Sestává ze dvou propojených písmen řecké abecedy - chl a ró: to jsou první dvě písmena slova Christos. ♦ Výtv. Pašijový sarkofág z kostela S. Giovanni in Laterano, 5. stol., Vatikánské muzeum. CHUDÝ, C H U D O B A Chudoba má sice v S Z nčkdy význam trcstu, nicménč velmi často je zde spojována 8 představou nároku na obzvláštní Hospo­ dinovu ochranu (Iz 3,15; 10,2). Ježíš v této hebrejské tradici pokračuje: v první řadč chudým přináší radostnou zvčst spásy*; právč jim je zaslíbeno království* Boží. K pojmu hmotné chudoby se připojuje pojem chudoby ducha, spočívající přede­ vším v pokoře: .B laze chudým v duchu.

neboť jejich je království nebeské- (podle K: .B lahoslavení chudí duchem, nebo jejich jest království nebeské.- ) (M t 5,3). Prvotní křesťanská obec v Jeruzalémě žila podle Skutků* zfejmč v tom to duchu chudoby: je jí členové „měli všechno spolcčné(Sk 2,44-45). ♦ BLAHOSLAVENSTVÍ. BOHATÝ ♦ R. Chudoba cti netratí, není hanba být chudý. Kdo chudým dává, {pánu) bohu dává, přísloví biblického původu, připomíná jak význam života v chudobě, tak význam dobročinnosti. Blahosla­ veni chudí duchem, prostí, věřící prostou vírou; tento citát (Mt 5,3; ve znění podle K) bývá jako rčení někdy používán z neporozuměni tak, jnko by se v něm hovořilo o .hlouposti" či .duchovní prázdnotě", nikoli o .nevyumélkovanosri" du­ chovního života.

♦ LIL Ve SZ je jako chudý chápán bloudící hebrejský lid, Židé ve vyhnanství a Jób. V NZ Jan Křtitel a Ježíš žijí životem chudých stejně jako dříve proroci (prorocká chudoba). Chudým proto vymezuje významné místo literaturajak židovská, tak i křesťanská. Duch židovského náboženského hnutf chasidismu zdůrazňuje prostotu srdce a chudobu. Solom Ak,2idse žalmy. 1934. Isaac Bashevis Singer, Pitomec Gimptl, 1957; Kouzelník z Lublinu. 1960; Rouhač, franc. překl. 1973. O chudých píší také často šolom Alejchem a Samucl-Joseph Agnon. Chudoba může zahrnovat všechny podoby bídy materiální, tělesné, ba i duchovní: Bemanos, De­ ník venkovskéhofaráře, 1936, Často je provázena nebo se projevuje ponížením, ztroskotáním, sa­ motou nebo opuštěností: Dostojevskij, Idiot. 1869; jeho tragické ladění kontrastuje s opti­ mismem postav Singcrových, v jeho pojetí .me­ lancholie se rovná modloslužcbnictvf*; s radost­ nou chudobou se setkáváme také v Blahoslaven­ stvích Piem Emmanuela: Jákob”, 1970. Chudoba může být dobrovolná: poustevníci středověkých románů, poustevník z Mohérová Dona Juana; dělničtí knčií ve Francii ve 30. letech tohoto stol. a později; Simone Wcilová si uloží žít životem tovární dělnice: Dělnický úděl. 1951. Může na sebe vzít podobu prorockou: Leon Bloy, Chudá léna. 1897; Krev chudého, 1909. Tito prostí lidé Boži vzbuzuji různé reakce: obdivné u Huga (.Žebrák- v Kontemplacích, 1859), ale rýpavé u Rimbauda (.Chudí lidé v ko­ stele". Básni. 1871). Biblická tradice sl chudých váží: Bossuct, Vznešená důstojnost chudých v cír­ kvi Ježíte Krista. 1659, a doporučuje dobročinné chování: Bossuct, Kázáni o zlém boháči. 1662. Jestliže podle tohoto kazatele z Mcaux se chudí nemají bouřit, ale čekat na činy bohatých, Lamennais se týmž tématem zabývá ve Slovech věří­ cího, 1834, s právě opačnými politickými závěry.

70

CHVALOZPĚV Chudého nedélnjí žaty. Ermsmus. Chvála bláz­ novství, 1511, *e kvůli torna použtí do žebravých mnichů: sc honosí svou Ipinavou nuzotou • žcbravostí. Neboř chůdoho není ctností, není-li provázena skutky víry a milosrdenství.** Takovými pokrytci, faležnými chudými a pra­ vými profesionály žebruvosů, se to jen hemží v sa­ tirické literatu/e ipanélské: život Lazarilla z Tormesu. jeho pfíhody a nehody. 1533; Mateo Aletxvtíx, Žiw i Cuzmdna z Alfurache, 1604. Rilkc staví do protikladu duchovní chudobu svých současníků a naprostou bídu, ta podle ného vede človčka k sebepoznáni a vyrovnání sc s ncvýznamností jeho místa ve vesmíru: Kniha o chu­ době a smrti. 1903. Podle Péguyho křesťanství jeho doby zradilo skutečné poslání chudoby: Naše mládi, 1910. Zvrácenost chudoby a zvrácenost dobročinnosti pranýřuje uké Same, Ďábel a pán­ bůh. 1951; vzbouřené sedláky zde o jejich revoltu připraví falešní proroci; i Goetzova duchovní chu­ doba, jeho «noc**, je vnitřní faležná.

80

C H VALO ZPĚV/ C H V Á LA / H ALLEL (Hcbr. halUl, .chvála". haUlujah. „chval­ te Hospodina", z toho naSc „aleluja".) Chvalozpěvy jsou skupina žalmů* vzdávajících B ohu chválu, které se zpívaly zejména o určitých svátcích (na Nový rok a o pesac/ut*), např. malý chvalozpěv, žalmy 113118, a velký chvalozpěv, žalm 136. Ježíš a apoštolově na konci poslední* večeře zpívali chvalozpěv (M 26,30; Mk 14,26). Ale takto jsou nadepsány a ukončeny i mnohé žalmy (104-106, 111-112, 146-150) určené pro chrámovou službu. - DlKÚČINĚNl C H V A L O Z P Ě V P A N N Y M A R IE M A G N IF IC A T

16. s t, Sofie. Svaté ieny u botlho hrobu. Severská škola, 17. st. ♦ Film. Andrej Tarkovskij, Andrej Rublev. 1967. IM M A N U E L (E M M A N U E L) (Hebr. immanu el, námi Bůh**.) Jm éno dítčte přislíbeného Izajášem* Achazovi, judskému* králi (736-716 př. Kr.), jako zná­ mem záchrany před královými nepřáteli: „Hle, dívka počne a porodí syna a dá mu jm éno Immanuel** (Iz 7,14). Evangelista Matouš spatřuje v narozeni Ježíše*, syna Mariina*, konečné vyplním tohoto slibu (Mt 1, 22-23) a v Ježíšovi samém Immanuela přislíbeného Bohem. IN K A R N A C E - V T É L E N l

UMU Ikona, Bohorodička Hodegetria, tempera na dřeví. 1502-03. Moskva. Trefjakovski galerie IK O N A (ftec. eikón, „obraz, podoba**). Ikony deskové obrazy Krista*, Panny M aric*, andčlů a svátých - byly předmétem kultu ve východních církvích. Byly slavnostní znovu povoleny na Niccjském II. koncilu v r. 787. Modlitbou, políbením a pod. není uctíván jen pouhý předmét, ale zobrazená bytost, kterou má vířící před očima. Ikonoklasmus (obrazoborcctví): hnutí za zničení svátých obrazů v byzantské říši v 8. a 9. století. ♦ Vytv. Ikony jsou malovány podle velmi přís­ ných pravidel. Bohorodička VZadimlrskd, 12. st, Moskva. Svaid tvář (Veraikon), 13. st., Moskva. Panna Maria a Kristus Vykupitel, 14. s t, Ochrid. Andrej Rublcv, NeJsvitějSi Trojice. 1425, Moal^a. Narozeni Krista, 16. st., Moskva. Kristus, veteknéz. mezi Pannou Marii a Janem Křtitelem,

Zkratka formule na K ristoví kříži: lesus Nazarenus Rex ludaeorum, jinak titulus, to znamená nápis oznamující dle římského zvyku důvod Ježíšova odsouzení: „to j e Je­ žíš, král Židů** (Mt 27,37) (doslovné: Ježíš Nazaretský, král židovský). ♦ Výtv. Nápis l.N.Rl , Kaufmannovo Ukřižo­ vání desková malba, Dahlcm Museum v Bcrlínd, po 1350. ♦ Film. Robert Wicne, I.N.fU., 1923. Film, který má mnoho společných rysů s expresionis­ mem v nčmeckém malířství. IS L Á M (Arab. „poddám se Bohu, odevzdám se**.) Islám je spolu s křesťanstvím a judaism em jedním zc tři hlavních monoteistických ná­ boženství. Vznikl na poč. 7. stol. v západní Arábii na základč učení proroka M uhammada (Mohameda) (570-632 po Kr.). Na­ vazuje sice na biblické texty a jiná nábo­ ženství, ale rozvíjí je samostatným a tvůrčím 81

IS L Á M

Nápis INRJ. Kaufmannovo Ukfiíovíní, tempera na desce, po 1350, Berlín, Dahlcm Museum způsobem. Vytváří tak vlastní teologický systém, který sc vyznačuje filozofickou a náboženskou jednoduchosti a přístupnosti. Muhammada, obchodníka v Mekce z rodu Hášimovců, navštěvuje andčl Gabriel s bo­ žími zjeveními. M uhammad pak od roku 610 tato zjeveni pronáší, recituje svým kra­ janům (al-korán, „čtení, recitace**). Pro ne­ přátelství mčstských rodů je nucen roku 622 z Mekky odejit. (Tzv. hidira, „přerušeni kmenových a rodových svazků a navázáni nových vztahů**. Hidira byla později sta­ novena jako počátek muslimského letopoč­ tu.) Přichází do oázy Jathrib, ležící 430 km 82

scvemč. Kosmopolitní Jathrib ho přijímá a na Prorokovu počest přijme i nové jméno Madínat an-Nabť (město Prorokovo), zkr. Madina (M cdína). Mekku si znovu podrobil, v Kaabě* dal rozbít všechny pohanské modly a zasvětil ji jedinému B ohu, A lláhovi Mekka sc tak stá­ vá střediskem islámu. Muhammadova zje­ vení, zaznamenaná jeho žáky, byla shro­ mážděna v letech 633-634. Korán* je svátou knihou islámu, jehož věrni (muslimové) tvo­ ří společenství (umma). M uhammad dobře znal židovské prostře­ dí Jathribu (Mcdíny). Tvrdil, žc jc posled­ ním z proroků po Adamovi, Abrahamovi, Mojžíšovi a Ježíšovi, a přináší Boží slovo Arabům, kteří jsou přes Izmacla* potomky Abrahamovými. Muhammad považuje Pcntateuch* za počátek zjevení jediného Boha, on sám je povolán, aby vyvracel omyly. Tak Ježíš, narozený z Panny Marie, jc Božím poslem a ne synem, není vtělením Boha, nezemřel na kříži, aby vykoupil lidské hří­ chy, ale bude předsedat poslednímu soudu v Jeruzalémě. Při zmrtvýchvstání budou všichni souzeni podle svých činů: sprave­ dliví přijdou do ráje, hříšníci do pekla k sa­ tanovi... M uhammad se nazývá nejprve rasúl Alláh (posel Boží), poté nabl (Prorok). Dává svým věřícím pět zásad, které tvoří tzv. slou­ py islámu: Šaháda (vyznání víry) - „Alláh jc jediným Bohem a Muhammad je jeho pro­ rokem"; salát - pět modliteb denně, před kterými je nutno se očistit; saum - denní půst v měsíci ramadánu; zakdt - almužna pro chudé; h a d id i - jednou za život pouf do Mekky. Dodržováni těchto předpisů bylo jasně formulováno v posvátné Tradici neboli Sunné, a to na základě haďith (zpráv o konání a výrocích Muhammada podle svědectví prorokových společníků), které byly po­ stupně kanonizovány. Islám neoddělujc náboženský život od Ži­ vota společenského a politického. - SVÁTKY NÁBOŽENSKÉ Jednou z povinností muslimů byla účast ve svaté válce (dlihhád), což bylo jednou z příčin velké arabské expanze v 7.-13. stol. a islamizace dobytých území. V důsledku mocenských dynastických bojů dochází k rozštěpení muslimské obce na dva hlavní sm ěry - sunnity (ortodoxní muslimové) a šlity (ší 'a/ All, „strana, přívrženci Alího").

IZ R A E L

IŠ K A R IO T S K Ý - J ID Á Š IZ A JÁ Š (Hcbr. „Hospodin spasí**, „spása jc Hos­ podinova**.) Prorok Izajáš narozený kolem 765 pf- Kr. působil v letech 740 až 701, za vlády Achaza* a Ezechiášc. Byl blízký krá­ lovskému dvoru a ak tiv n í se účastnil poli­ tického života. Zemřel, pravděpodobné umučen, za vlády bezbožného krále Manassese. hajáS byl velkým spisovatelem a básní­ kem, svčdčí o tom jedna kniha Bible nesoucí jeho jm éno. (Připisovány jsou mu však pouze kapitoly 1 až 23 a 28 až 35). Néktcré stránky jako např. vyprávění o vidění v chrámu (kap. 6) nebo věštby a výstrahy kmenům a národům (10,13) či o budoucím míru (kap. 11), patří mezi nejkrásnější od­ díly biblické literatury. Jc považován za pů­ vodce mesiášské nadčjc. Mezi IzajáŠova oblíbená témata patřila Boží moc žádající naprostou, bezvýhradnou důvěru (a to i v politice), pranýřující ne­ spravedlnosti a nesoucí naději v budoucnost. Druhá část knihy Izajášovy (Iz 40-55) je útěšným poselstvím vyhnancům v Babylónii (kolem r. 550). Obsahuje slavné prorocké pasáže „o H ospodinově služebníku**. Třetí část, vyznačující se jistou nesourodostí, shromažďuje vyprávění různého původu, která jsou však jako celek datována návra­ tem z vyhnanství. Všeobecné se má za to, že druhá a třetí část je dílem žáků a pokra­ čovatelů velkého proroka, kteří chtěli jeho poselství rozšířit. ♦

LIL - PROROK

♦ Výt v. Prorok Izajáš: Souillac, socha, 12. stol.; Mh.tr z Aix, 1445, Rotterdam; Melozzo da Fbrli, 1477, Loretto. ♦ Huti. Aleksander Tonsman, Prorok IzaJdS, 1950. Darius Milhaud, Boil slib. 1971, (na texty Izajášovy a Ezechielovy knihy). Bohuslav Mar­ tinů, Proroctví Izojášovo, 1959.

IZÁK (Hebr. „On /B ůh/ se usmál** nebo „smíáck“). Narozen z Abrahama*, kterému bylo « o let a Sáry- , které bylo devadesát. Izák jc zaslíbeným synem (Gn 15.4-5; 18.9-15; viz ♦ 9,6-10), dédiccm smlouvy* a zárukou je jí­

ho trvání. Abraham je na Boží příkaz od­ hodlán Izáka poslušné obětovat (Gn 22), ale Hospodinův posel ho v poslední chvíli za­ drží a místo Izáka je obětován beran, který uvízl rohy v houští. T oto vyprávění sehrálo významnou úlohu při odm ítnutí lidských obětí. Izák se ožení s Rebekou* a zplodí Ezaua* a Jákoba*. ♦ LIL Élie Wiesel, Biblické oslavy. 1975, „Obětování Izáka: příběh přeživšího**. Josef Brod­ sky, Zastaveni na pou.iti, 1970. „Izák a Abraham-, báscA. ♦ Výtv. Zobrazeni obětování Izáka má obvykle čtyři motivy: dřevo a obětní oltář, Abraham na­ přahující nůž, aby podřízl svého syna, beran uvěz­ něný v keři a konečné Boží ruka (nebo nika jeho posla), která zadrží niku Abrahamovu: freska v synagóze v Dura-Európos, 3. stol Sochy: bron­ zové dveře v kostele av. Zenona ve Veroně od Loretua Ghibertiho, 1425; Michelangclo Caravaggio, 1603, Florencie; Rembrandt, 1635, Mni­ chov. Govacn Řinek. Izák tehnajtd Jákobovi, 1638, Amsterdam. Václav Vavřinec Rclncr, Abra­ ham vede lulka k oběti, freska v cisterciáckém klášteře v Oseku, 1719.

IZMAEL (Hebr. „Bůh vyslýchá**.) Před narozením Izáka*, syna Sáry, měl Abraham* od své služky Hagary (Agary) syna Izmaela. Aby se Izmacl nestal dědicem Abrahamovým, Sára Ha gam a Izmaela vyhnala (Gn 21.1214). Stalo se tak po narození Izáka. Původně dala Sára Hagaru Abrahamovi do postele sam a (Gn 16). š lo o tzv. „rození do klína** ěili adopci od narození. Izmael je praotcem, který dal své jm éno dvanácti arabským kme­ nům v Zajonlánsku a na severu Arábie (Gn 25,12). ♦ Výtv. i!agar a Izmael, rukopis „Dc laudibus S. Crucis", okolo 1180. IZ R A E L (Hebr. „Bůh bojuje**.) Když Jákob* pře­ mohl v zápase anděla, dostal jm éno Izrael, které lidová etymologie traduje jako „Bůh zápasí** (Gn 32,29) nebo „Bůh vládne**. Po smrti krále Šalomouna se jednotné Judskoizraelskč království rozdčlilo; vzniklo tak Izraelské království na severe, a Judské* království na jihu (lK r 12,19). Po dobytí severního království v r. 721 př. Kr. Asyřany byl tento název vztahován na polit icko83

IZ R A E L

náboženské společenství Židlí. Izrael v du­ U žiti v K SZ: izraelští; synové izraetšti. chovním význam u znamená lid, jen ž patří NZ: Žid, židovský; mužové izraelští. Bohu a j e věrný smlouvá* Abrahamové a Mojžíšové- V tom to sm yslu byl používán i křesťany. a Lit. Vyjádřením náboženské věrnosti Židů je 14. kvétna 1948, po odchodu anglických povolání Abraham a, který opouští vlast a odchází vojsk z Palestiny* a jejím rozdělení (na stát do zaslíbené země. Erez Izrael, Palestina, je ná­ arabský a židovský) na základě rozhodnutí boženskou vlastí, centrem sv ita pro všechny Židy rozptýlené p o celém svété. Juda Halcvi (11.-12. OSN. vyhlásil David Ben Gurion vytvořeni stol., šp.), Šionidá. státu Izrael. - JERUZALÉM . ŽID. Po krvavých pogromech v Rusku vc druhé HEBREJSKÝ třetině 19. stol. sc mnozí z vyhnanců do zem i Izraelec: V dnešním slova smyslu oby­ skutečné vrátili. Vznikla národní literatura v novatel stáni Izrael, vytvořeného v roce 1948. vohebrejštiné a jejím .otcem " se stal Hajim NaVětšina Izraelců jsou židé, ale někteří jsou hram B jalik( 1873-1934). K dyžvrocc 1 9 l7 je ta to křesťané nebo muslimové. cmigrační vlna Říjnovou revolucí zastavena, je Izraelita: Tento výraz se začal objevovat hebrejská literatura již v plném rozkvétu; vzniká od té doby zejména na třech místech: v Polsku, ve v 16. stol. Jeho synonymem je ž id (žid), Spojených státech a v Palestině, která je prohlá­ v úzkém slova smyslu znamená stoupenec šena za ^ná rodní centrum". Mnozí autoři pi2í v jižidovského náboženství, judaism u. (Ze stiL d ii (jazyk Židů východní Evropy a USA) - Mengiudio, z lat. iudaeus, z fec. judoios, „z po­ dele Moc h er Sforim , Šolom A lejchem, šo lo m Aš kolení Judova“.) aj. Bohatý j e i folklór, viz do češtiny přeložená H ebrej(ec): Synonymum pro Izraelita, antologie Rozinky a mandle, 1968. Žid; hebrejsk ý - židovský; h ebrejština*, Po vytvořeni Izraele v r. 1948 a nových imi­ hebrejský jazyk - semitský jazyk od 6. stol. gračních vlnách, se nej významnější postavou he­ brejské národní literatury stává Samuel Joscph př. Kr. vytlačovaný aramejštinou, oživený Agnon, N obelova cena 1966: Svatební obřad v 18. stol., dnes spisovný i hovorový jazyk (1931), V hlubinách oceánu, 1935 (viz Simon státu IzracL Hnlkinc, D ějiny moderní hebrejská literatury, Užití v EK 1964). SZ: Synové Izraclovi, Izraele; Izraelci; izra­ elské pokolení; lid izraelský; izraelští; he­ ♦ H u d . O . F. HSndei, Izrael v Egyptě, orato­ brejský, Hebrejci. rium, 1737. NZ: Žid; žid (pro označeni stoupence ži­ dovského náboženství); král židovský, he­ 4 Film. O tto Preminger, Exodus, 1960, podle románu L eona Urise. brejský, Hebrejci.

84

líi,u.uu: munvi r

iucins*ťr funr" guadtuptomt dicaaonern-a' um quai>?tftCo utn cmrpiaii ^ u tm ltw u iit c c í r g jJ M f u ^

nmimcmim umtucng xy m

iiaOu.n cc ftts o u sju to s au Igcnutr pljaits cr ?aram (t d rmtw-pixuts autem (jtraw cíHwn -Cstujm auttm gtffl] ptam-ntumi autem qetiuir pmtnatoV ^tmna&tb dum hm inrm afon-iM o n a ttt ijjtniur faltncn •Sálm oiiai ctrn gema t oqo? oe iiab' M

tb w ú i M

ffouftsm fr a tíjg m

m

tnmmamtv gen$ íe íť i

fitataisfoa ictoquím Í5 gmctiacusf^coumfi one\idtnW lo fiu c tito !*■»

3&aútbflu

tn oe ca que fuir uutc- sai iw w itf’ w M

ttím í.f lr th U tti M

ÍS

Kořen Jesse. ilum inace vc Františkánské B ibli, po 1270, Praha, K nihovna N árodního m u zea

85

J JÁ H E N (ftec. diakonas, „služebník".) V Širokém slova sm yslu se tento výraz S Z překládá služebník* nebo sluha, ale znamená také zvláštní funkci: když Pavel piSe křesťanům m ís u Filipy, charakterizuje jáhny jako ty. kdo m ají v obci určité povinnosti. V listu Timoteovi vyjmenovává žádoucí vlastnosti mužů i žen zastávajících funkci jáhnů (lT m 3.8-13). Poznenáhlu se úřad jáhna stával v kato­ lické církvi pfedstupném ke knéžskému sta­ vu. Dnes je udélován mužům, kteří mohou být před svým svécemm ženatí a přijímají jisté poslání: jsou to stálí jáhni. J A H V E (JE H O V A ) / J H V H Výsostné jm éno Boži, které vzniklo ze souhlásek tetragramu* JH V H a vokalizací více m én í podle slova A dóndj . Podložení souhlásek samohláskami provedli zřejmé masoréti (viz Scptuaginta*). Je to jm éno, jež Bůh sám sdélil Mojžíšovi*, když k ním u mluvil z ohnivého keře (Ex 3,14-15). Ži­ dovská tradice zakazuje vyslovit toto jm éno a nahrazuje ho slovem A dóndj nebo ha-Šóm (Jméno). Správná výslovnost tetragramu je s o u iis ti kabalistiky*. Scptuaginta* překlá­ dá Kyrios, Vulgáta* má Dominus, naSe pře­ klady uvádéjí „Pán, Hospodin". - » ADÓNÁJ, EL, ROUHÁNÍ. TETRAORAM

♦ Výtv. Vzkříšeni dcery Jairovy. sarkofágy v Arles a ve. Vatikánském muzeu, 4. stol.; mozaika v M onreale, 12. stol.; Rembrandt, kresba perem, 1632, Rotterdam.

JÁKO B (Dvojí etymologie založená na slovní hříčce - lidová: ákéb „ten, který drží patu**, lid. „podrazák**, nebo ákab, „přelstít**; - vě­ decká: zkrácené jm éno, které má původ v hebrejském j a ákob-tl a patrné znamená „ať Bůh ochraňuje**.) Syn Izáka* a Rebeky*, dvojče Ezaua*, při narození držel patu svého bratra. Jákob odkoupil prvorozenství* svého bratra za mísu ěočovicc (Gn 25,29-34), potom lstí vymámil na osleplém Izákovi i požehnání vyhrazené nejstarfímu (Gn 27,1-40). (pokrač.)

♦ h lt. Pod tímto jménem so Bůh Starého zá­ kona éasto objevuje v díle Lamaitina a Huga. Alphonse Lamartine, Harmonie básnické a náboienxké, 1830, („Harmonie osmi**); Victor Hugo (Kontemplace, VI), 1855, báseň „Nomcn, numen, lutncn**.

JA IR O S Jeden z představených synagógy v Kafamaum , kterému zemřela dvanáctiletá dce­ ra. No jeh o prosbu Ježíš dítě vzkřísil. 86

Jákobův Žebřík, Avignonská Škola, kol. 1490, Avignon, Muzeum Pelit-Palais

JAKUB Aby sc ukryl před hnčvem Ezauovým, odebral sc do Mczopotámie. Cestou v Bétclu mčl sen, ve kterém viděl žebřík, po němž sestupovali a vystupovali poslové Boží; Bůh mu žehná a slibuje početné potomstvo (Gn 28,10-20). Jeho strýc Lában ho bere na sedm let k sobč do služby, ale oklame ho, neboť m u dá za ženu svoji dceru Leu, zatímco Jákob chtél za ženu Ráchel; Jákob m usí u ného sloužit daláích sedm let, aby se mohl oženit s Ráchel; bčhem té doby nesmírné zbohatne. Na zpáteční cesté bojuje Jákob proti neznámému (Gn 32,25-31), který se mu dá poznat jako Búh, požehná mu a zméní jeho jm éno na Izrael* (to je „Bůh zápasí"). Potom se Jákob usmíří s Ezaucm. Na konci svého života se Jákob v období hladu vystihuje do Egypta ke svému synu Josefovi*. Před sm rtí žehná svým dvanácti synům (Gn 49,1-28), praotcům, kteří dali jm éno dvanácti izraelským kmenům*. - vzkládání rukou Podle d£jin praotců je Jákob lstivým Sla­ víkem , ale jeho zchytralost by m u nebyla k ničemu, kdyby mu Bůh podle s v í svo­ bodné volby nedal pfednost před Ezaucm a kdyby neobnovil svůj slib, který dal Abra­ hamovi. 4 U t Agrippa ď A ubignc, Tragické básni, 1616: IÍCÍ hrůzné poméry ve Francii za nábo­ ženských válek; katolíci a protestanti drásající svoji matku, Francii, jsou jak o Ezau • Jákob; Bohem vyvolený Jákob představuje protestanty. Alphonsc dc Lamartine, Nové básnické meditace, 1823, „Duch svaty- ; Jákobův boj a andělem. T ho­ mas Mann. J o se fa je h o bratři. 1943: Jákob jedná v souladu sc svým posláním , ale je ho bezmezná láska k synu Josefovi, kterého zahrnuje laskavostí na úkor ostatních synů, sc stane zdrojem nešvarů mezi jejich potomky. Plerre Emmanuel. Jákob. 1970: v biblické po ­ stává Jákoba - jc jím každý z nás - pokraCujc básník v hledání smyslu. Élic Wicsel: J á k o b ne­ boli boj s nocí-jc součástí Biblických oslav. 1975. Postava hojné sc vyskytující v posttalmudské literatuře, zejména jeho setkání se synem Josefem v EgyptL ♦ Výtv. Setkáni Jákoba a Ráchel: Luca Oiordano, 17. stol. Lausanne; W iliam Dýce, 19. stol. Leiccstcr, Josef FOhrich. 1836, Vidcft. Jákobův ***-’ Avignonská škola, 1490, Avignon; José de Ribera, 1639, Madrid; W iliam Turner, 19. stol., Londýn. Jákobův zápas s andělem, Salvátore R o M. 17. stol. Derbyshire; Eugěnc D clacroix, 1862, Saint-Sulpice, Paříž. Jacopo &assua\a, Jákobův návra*. 1565, Benátky. Paul Gauguin, Vize p o ká­

záni, 1888, Edinburgh. Ford Maddox Brow n, Ba­ revná tunika, 19. stol., Liverpool. Petr Brandl. Jákob přijím á Josefovo zkrvavené roucho, olej na plátné, kolem 1700, NG v Praze.

4 Hud. Arnold Schénberg, Jákobův íebřlk, oratorium, 1917. JAKU B Novozákonní obdoba hebrejského Jákob. J a k u b starší (svátý): syn Zebcdeův, star­ ší bratr Jana*, spolu s ním patřil k dvanácti apoštolům*. Oběma sc pro jejich prudkou povahu říkalo Boanerges, to znam ená „sy­ nové hromu". Jakub byl při všech důležitých událostech v životé Ježíšové: jeho proměnéní* (M t 17,1), vzkříšení dcery Jairovy* (L 8,40-56), modlitbé v zahradě v Getse­ mane* (Mt 26,37). Zemřel jako mučedník*, sťat kolem r. 41 po Kr. na příkaz Heroda Agripy I. (Sk 12,2). Podle M atouše a Marka, mu tuto sm rt ozná­ mil sám Ježíš, když ho Jakub spolu se svým bratrem Janem žádali o místo, jeden po pra­ vici a druhý po levici v jeho slávě (Mk 10,35-40). Podle ústního podání, Jakub star­ ší hlásal evangelium ve Španělsku; je zde uctíván zvláštč v chrámu svátého Jakuba v Santiagu dc Compostcla. J a k u b , syn Alfeův: jeden z dvanácti apo­ štolů* (Mk 3,18). J a k u b m ladši: často bývá zaměňován s Jakubem, synem Alfeovým. Ve skuteč­ nosti Jakub m ladší či malý, příbuzný Ježíše, syn Kleofáše a Marie, jedné ze svátých žen* a příbuzné Panny Maric, kDvanácti nepatřil; za života Ježíšova nebyl ani jeho učedníkem. Později se ale stal vůdčí postavou „židokfesfanského" hnutí a sehrál prvořadou úlo­ hu v jeruzalémské obci, zvláště při sporu o nutnosti obřízky u pohanů obrácených k víře (Sk 15.13-21). Přisuzuje se mu autorství Jakubova listu*, první z tzv. katolických epištol; dnes někteří o jeho autorství pochybují. Bývá nazýván bratrem Páně. Podle židovského historika Flavia (37-100 po Kr.) byl v r. 62 uka­ menován. ♦ V ýtv. Václav Vavfinec Reiner, Kázání sv. Jakuba, olej na plátné, kastel sv. Jakuba v Citoiibcch, asi 1718.

87

Antonín K ern, Sv. Jan Evangelista na Poonitolcj nn plátní, 1734-37, Prah*. Nírodní galerie 88

JEREM JÁŠ

JAN (Hcbr. Jóchdndn, „Búh jc milostiv- .) Evangelista Lukáš (L 1,59-63) přisuzuje to­ muto jmcnu, které bylo dáno synu Alžběty, velký význam. Nový zákon se zmiňuje o dvou Janech: J a n (E v a n g e lista ), „ m ilo v an ý U čedník" Jeden z dvanácti apoštolů, syn Zebcdeův a bratr Jakuba*. Připisuje sc mu autorství čtvrtého evangelia, zcela odlišného od tři předcházejících (tzv. synoptických* evan­ gelii*). Nepopisuje večeři Páně, namísto toho líčí Ježíšovo umývání* nohou učedníkům. V celém evangeliu vyzdvihuje Jan význam nČktcrých „znamení** (J 2,11), skrze která bude v Ježíšovi rozpoznán Mesiáš, Syn Boží. Jeho autorství Zjevení (Apokalypsy), jež se mu dlouho přisuzovalo, se dnes od­ mítá, rozhodné však nese stopy jeho vlivu. Byl svédkem Ježíšova proměněni* na hoře; Ježíš mu před sm rtí doporučil v ochranu svou matku (J 19,25-27). ♦ U t Victor Hugo, Kontemplace, 1856 (V, 14), báseň vin ováni domnélému autoru Zjevení. Guy Hocquenghcm, Hni v beránka, román, 1985: „Pavel je mužem hříchu, Jan mužem zmrtvých­ vstání1* (doslov). Autor se Částečné inspiruje románem Davida llcrbcrta Lawrcnce, Apokalyp­ so, 1931. 4 Výtv. Jan se objevuje po boku Maricu kříže: - UKŘIŽOVÁNÍ, ULOŽENÍ DO HROBU. Jan aamotný: Mučeni v kotli x vařícím olejem (z kterého vyšel nedotčen), portikus kostela S. Giovanni in Latcrano, Řím, 7. st. Mistr z Moulina, Anna se sv. Janem Evangelistou. 1500, Paříž. Sv. Jan, freska v Saint Macaire, Girondc, 14. stol.; Tílman Ricmcnschncidcr, začátek 15. stol, Ber­ lín. Sv. Jan na Patm(os)u *: Matco Giovanetti, 1347, Avignon. Fragment roudnického polyptychu, desková malba před 1350, NG v Praze; Hans Metnling, 1489, Bniggy; Hicronytnus Bosch, 16. atol, Berlín; Diego Velázquez, 17. atol, Londýn.4 4 Hud. Johnnn Sebastian Bach, Paiije podle sv. Jana, 1723. Modest Pctrovič Musorgskij, Noc na Lysá hofe, 1867. J a n K řtite l Syn Zachariášc a Alžbéty, starých a ne­ plodných manželů (L 1,7). Narodil sc šest rnčsíců před Ježíšem; jeho matka Alžbčta hýla příbuznou Maric, matky Páné. Prorok Žil asketicky v judské poušti, kázal mravní

očistu a oznamoval příchod Božího králov­ ství*. Ježíš před svým veřejným vystoupe­ ním se od nčj nechal pokřtít. Jan Křtitel byl uvěznén Herodem* Antipou, kterém u vy­ týkal manželství s Herodiadou, ženou jeho bratra Filipa. Na rozkaz královny Herodiady byl sCat Často bývá označován jako Před­ chůdce: ten, který přichází, aby zvéstoval příchod jiného. ♦ LIL Gusuve FUubert, Tři povídky, 1877; Jan Křtitel je pod exotickým jménem laokanrun hlav­ ní postavou povídky Jíérodlas". 4 Výtv. Oltář ze Zátoně, život a martyrium sv. Jana Křtitele, desková malba, po r. 1430, Praha NO. Donatcllo, Jan Křtitel, 1456, Paříž, Siena. Hans Mcmling, Mystická zasnoubení (viz man­ želství*) svátá Kateřiny. 15. stol. Bniggy. Gérard dc Saint-Jean, Jan Křtitel na pouSti, 15. stol, Berlín. Lconardo da Vinci, Jan Křtitel, 1515, Pa­ ř i t Abraham Bloemacrt, Jan Křtitel kAie. 16. stol, Amsterdam. Angolo Bronzino, Jan Křtitel se postí, 16. stol, Řím. Auguste Rodin, Jan Křtitel, 1880, Paříž. Max švábi ruky, Jan Křtitel, dřevoryt, 1930. - KŘEST (JEŽÍŠŮV) JE H O V A - JA H V E JE LE N -

LA Ň

J E R E M JÁ Š (Hcbr. „Hospodin pozdvihuje- .) N arozen kolem r. 650 př. Kr. v knčžské rodiné v Ana­ tom, vesnici blízko Jeruzaléma. Jcrcmjáš působí v letech 628 až 587, bčhcm jednoho z ncjtcmnčjších období v déjinách Jeruza­ léma: prožil příchod Babyloňanů, zničení mésta, požár chrámu, odchod do zajetí, zni­ čení všeho, co symbolizovalo víru & nadéji Izraele. I osobní život Jercmjášc byl poznamenán utrpením, jeho kníhaje toho působivým svčdcctvím. Jcrcmjáš svaluje vinu na modloslužbu a morální úpadek. Slovem a symbolickými činy útočí na falešné jistoty: chrám , boho­ službu, obřízku, a ohlašuje katastrofu. Jeho řeč se vůbec nelíbila a vzbuzovala pobouření: byl zatčen a týrán (Jr 26). Za pomoci písaře Baníka* předával s vá posel­ stv í písemné (Jr 36). V té dobé také prorok napsal své nářky, popsal svou zemdlenost a únavu, přičemž znovu stvrzoval svou věr­ nost Bohu (Jr 20. 7-18). 89

J E R IC H O

Při dobyti Jeruzaléma v r. 587 byl Je­ rem jáš násilím odvlečen do Egypta, kde se­ psal svá poslední proroctví. Jercmjášovi je mylně připisováno autor­ ství Pláče, pěti žalozpěvů nad zkázou Jeru­ zaléma. ♦ R . Jcremiddy. neustálé nářky. Výraz odvo­ zený od Knihy nářků, mylně přisuzované Jeremjtóovi.

a L it Robert Gamier, Židovky, 1583. Stefan Zweig, Jeremjdi, 1918. ♦ Výtv. Prorok Jeremjdi, socha, Moissac, 12. stol. Claus Sluter, Studna proroků, Dijon, 1404. Rembrandt, Jeremjdi naříká nad troskami Jeru­ zaléma, 1630, Amsterdam. ♦ Hud. Charles Gounod, Callia, smuteční kantáta na slova Jcremjááova nářku, 1871. Igor Stravinskij, Threni, idest lamentationes Jeremiae prophelae, 1932. Leonard Bemstein, Jeremiah symphony, 1942. JE R IC H O (Hebr. „město měsíce**.) Nejníže polo­ žené město na světě, 300 m pod hladinou Středozemního moře, leží 35 km na seve­ rovýchod od Jeruzaléma, severně od M rtvé­ ho moře v oáze proslulé svou úrodností. Na místě, kde stojí Jericho, potvrdily archeolo­ gické vykopávky existenci sedmnácti po so ­ bě následujících měst, počínaje 7. tisí­ ciletím. Tím se Jericho řadí mezi nejstarší města na světě. Podle knihy Jozue sc hradby opevněného města zřítily při zvuku polnic* z beranfeh rohů (šafař používaný při bohoslužbách) a válečném pokřiku izraelského lidu, za­ tímco kněží nesli v procesí kolem hradeb Hospodinovu schránu* (Joz 6). Jozue uvalil na město klatbu* (anatému) a všechny jeho obyvatele vyvraždil; ušetřil pouze nevěstku Rachab, kletá skryla izraelské zvědy (Joz 2,1-21). Židé pak přešli Jordán*, a tak ukon­ čili cestu do Zaslíbené* země. Tento text, který je jednak typickým vy­ právěním svaté války, jednak textem litur­ gickým, archeologie nepotvrzuje; nebyly nalezeny žádné stopy svědčící o zničení Je­ richa kolem 13. stol. př. Kr. Af jc tomu jakkoli, v 9. stol. bylo město znovu vystavěno A chabém a ve 3. stol., za vlády Makabejských*, bylo opevněno. He­ rodes si zde nechal postavit palác. 90

Ježíš sc v Jerichu často zastavoval: uzdra­ vil zde slepce, usmířil s Bohem celníka Zachca* (L 19,1 -9). Podobenství o milosrdném Samařanu* (Samaritánu) situuje Ježíš na cestu z Jeruzaléma do Jericha (L 10,30). ♦ Výtv. Pád zdi Jerichajc zobrazen na mozaice v bazilice S. Maria Maggiorc, ftim, 4. stol. Lo­ řenzo Ghibctti, bronzový basrcličf, dveře baptitfčria vc Florencii, 15. stol. Miniatura Jeana Fouqueta v knize Židovské staroHmosti, 1476, Paříž. ♦ Hud. Joshua fought the battle o f Jericho, demo&ký spirituál. JER U ZALÉM (Hebr. JruSalajim.) Jeruzalém pokládají za posvátné město tři hlavní monoteistická náboženství. Svaté m ěsto judaism u (Šalo­ mounův chrám , resp. „zeď nářků** ze zby­ lých kamenů chrámu), uctívané křesťany (chrám Božího hrobu z 12. stol.) a muslimy (mešita Kubát as-Sachra ze 7. stol., zv. též Omarova mešita, údajně místo odkud Muhammad vstoupil na n ebesa). Patrně totožné s městem Urusalim, „měs­ tem míru**4, o kterém m luví asyrskč texty. Biblická tradice o ném hovoří jako o šálcmu, městu krále Malkíscdeka* (Gn 14,18); v knize Letopisů se objevuje jako Jcbús, po­ dle svých prvních obyvatel Jcbúscjských (lP a 11,4). Kolem r. 1000 př. Kr. David* dobyl Jeru­ zalém a zvolil jej za hlavní mésto dvanácti izraelských kmenů* judsko-izraelského krá­ lovství. Přítomnost archy (schrány*) úmlu­ vy a hlavně stavba chrámu za vlády krále Šalom ouna* učinily z města náboženské centrum Židů: byla zde oslavována vzne­ šenost B oží i vznešenost domu (rodu) Davi­ dova. Poté Jeruzalém prochází dramatickým údobím : nejdříve v r. 993 př. Kr. rozdělení (schizma*) mezi severním a jižním králov­ stvím; Jeruzalém zůstává hlavním městem jen malého území Judy; potom jeho zničení v r. 587 Ncbúkadncsarem* a odvlečení oby­ vatel Jeruzaléma do babylónského* zajetí. Jeruzalém byl znovu budován po vydám Kýrova ediktu (538 př. Kr., který umožnil návrat Židům ze zajetí), a ocitl se pod helénistickou nadvládou. O svobozen při vzpou­ ře M akabejských* v r. 166 př. Kr., je pak dobyt Pompcicm a podroben Římu. V r. 70

JER U ZA LÉM SK Ý C H RÁM

po Kr. Titus v čctc římských legií město jako centrum protiřímského odporu zničil a ne­ chal zbořit chróm. V r. 135 nechal Hadrián srovnat zbytky Jeruzalém a se zemi a méslo po cela staletí přecházelo z jednčch rukou do druhých. I když od doby návratu Židů ze zajeli Jeruzalém již nezískal svoji politickou nezá­ vislost, zachoval si prvořadý význam v ná­ boženském životé. Židé sc k nému obraceli jako k poutnímu m ístu (Ž 122). Byl pro né ztélesnéním příbytku Božího (Ž 46); méstem, které bylo vyvoleno, aby se stalo mat­ kou všech národu ( 2 87); bylo m ístem sva­ tosti a včmosti připomínané proroky, kteří neúnavné usilovali o jeho obráceni na viru. V NZ zaujímá Jeruzalém důležité misto ve všech čtyřech evangeliích, hlavné však v Evangeliu podle Lukáše. V tomto mčsté začíná i končí svédectvi, které podává o Je­ žíšovi; klade důraz na Ježíšovu cestu do hlavního m ísta, kde sc má naplnit jeho utr­ pení a sm rt (L 9,31). V r. 50 po Kr. se konal v Jeruzalémd první sn ím , koncil. A poštolovi sc shromáždili, •b y rozhodli, jaký postoj zaujmou vůči židovsko-křesfanskému společenství. Už prorokové toužili po ideálním Jeru­ zalému, svátém Jeruzalému po konci svita. Tuto touhu obráží i List Janův a Zjevení Janovo, které sym bolicky hovoří o novém Jeruzalému: „A vidél jsem od Boha z nebe sestupovat svaté m ísto, nový Jeruzalém(Zj 21,2). (viz mapky str. 92,93) ♦ Lit. V náboženské literatuře jc Jeruzalém vysnínýxn, očekávaným místem; zatímco autoři in­ spirovaní judaismem (Salomon Ibn Cabriol, 11. stol.; Juda Halevi, 12. stol.) místo včtfinou situují do Palestiny, křesťanšti autoři se obraci k Jeru­ zalému nebeskému: Jean Racinc,Athalie. Joadovo viděni; Wiliam Blakc, Jeruzalém, 1820. Historické místo je pfííinou konfliktů mezi soupeřícími náboženskými obcemi, je rozdíleno, trýzníno, pícnino... Píseň o Jeruzalému, (12. stol., stfr.) vypráví o dobytí Jeruzaléma křižáky s vůdcem Godftoiem de Bouillon. Torquato "Tusso, Osvobozený Jeruzalém, 1593, tuto krvavou událost připomíná. Stejní tak Y. L Gordon Vilna, Pád Jeruzaléma, básní, 19. stol. V 19. stol. místo přitahuje nejen poutníky a vojáky, nic i cestovatele a archeology: Francois René Chatcaubriand, Cesta z Pafile do Jeruza­ léma, 1811; Alphonse Lamaitine, Cesta na vý­ chod, 1833; Picne Loti, Jeruzalém. 1896. Obraz Současného Jeruzaléma nacházíme v díle izrael­ ských spisovatelů: Samuel Joacph Agnon, Jeruza­

lémsképovídky. 1959; Élie Wicsel. Žebrák z Jeru­ zaléma, 1968. ♦ Výtv. Místo Jeruzalém se nikdy objevuje jako scenérie obrazu: Vittorc Carpaccio, štípán kátě v Jeruzalémě. 1520, Paříž; Maře Chagall, Píseň písni, 1956, Nice. Jako vitraj: katedrála vScns, 12. stol. Častíji jc zobrazován Nebeský Jeruzalém Apo­ kalypsy: mozaiky v bazilice S. Pudcntiana, Řím, 4. stol.; S. Maria Maggiorc, Řím, 5. stol.; S. Pracsede, Řím, 9. stol.; fresky v St-Savin, 12. stol., 5. Pictro di Civatc (Lombardie), 12. stol. Ve 12. stol. se také objevují miniatury evangeliářů: Sv. Medard v Sotssons; Augustinus Aurclius, De Civítáte Dei (Nebeský Jeruzalém), Kapitulní kni­ hovna v Praze, kol. 1200. Kultovní předméty: kruhový svícen, Hlldesheim; kadidelnkc, Scitenstetten, Rakousko. ♦ Hud. Antonio Vivaldi, Louda Jerusalem, skladba pro dva sbory, 18. stol. Karel Loewe, Zkáza Jeruzaléma, oratorium, 1842. JER U ZALÉM SKÝ CHRÁM Poté co David učinil Jeruzalém sídlem své monarchie, dal sem přenést schránu* smlou­ vy (kolem r. 1000 př. Kr.) a rozhodl sc postavit chrám, který by jí poskytl přístřeší. Myšlenka bvla uskutečnčna teprve z a vlády jeho syna Šalomouna* (kolem 960), který povolal řemeslníky z Týru; týrský král Chíram pak pomohl uskutečnit mistrovské dílo. Půdorys chrómu odpovídal půdorysu sva­ tostánku v poušti: předsíň byla přístupná všem kulticky očištčným {ulam), svatynč {hékál) otevřena knčžím a vclcsvatynč* (deblr), kde byla uložena schrána, pokrytá sli­ tovnicí a cheruby*, byla přístupná pouze jednou za rok vclcknčzi*. Chrám byl ob­ ložen cedrovým dřevem a vyzdoben řezba­ mi cherubů a palem. Před svatyní se tyčil oltář holokaustu (zápalných obétí*) a očišfovací nádrž z bronzu, spočívající na dva­ nácti býcích, kteří byli vždy po třech obrá­ ceni k jednotlivým svčtovým stranám. Po stranách vstupu do chrómu stály dva sloupy, Jakln a Bóaz {Jakln - „on upevní**. Bóaz „v n čm je síla**). Tento první chrám, proslutý svou nád­ herou, byl zničen při dobytí Jeruzaléma ba­ bylónským králem Nebúkadncsarem v r. 587 př. Kr. Schrána zmizela; podle jedněch byla odvezena do vyhnanství, podle jiných schována až do konce věků prorokem Jcremjášem. (pokrač. na str. 94) 91

92

JESLE

Jeruzalémský chrám, rekonstrukce

Na konci vyhnanství perští králové Kýros II. a Dare ios I. povzbuzovali Židy, aby zno­ vu vybudovali chrám. Přesto byla druhá stavba mnohem skromnější než první. Tento druhý chrám, nazývaný Zcrubábclův, byl vypleněn syrským králem Antiochcm IV. Epifancm r. 169, poté znovu posvčeen r. 164 Judou* M akabejským. Herodes Veliký (37-4 př. Kr.) toužil dát chrámu jeho původní slávu. Stavební práce byly zahájeny kolem r. 20 př. Kr. a trvaly více než 18 let. Základy pro novou budovu byly oproti dřívější stavbč značné rozšířeny. Půdorys zachovával původní rozvržení. Prv­ ní nádvoří bylo otevřené všem návštěvníkům, včetné pohanů; obchodníci a sménárníci zde méli své stoly. Balustráda vyme­ zovala prostor pro ženy a uvnitř nádvoří další prostor pro kulticky čisté muže. Ocho­ zy vinoucí se kolem budovy byly přístupny pouze knčžím. Samotná budova byla rozdétena jako první chrám na tři místnosti: předsíň, svatyni, kde se nacházel oltář s kadi­ dlem, stůl obětních chlebů a sedmiramenný svícen* (menorah), a velesvatyni, už bez archy (schrány). Celý komplex, budova i nádvoří, byl ob­ klopen ze čtyř stran mohutným sloupovím, jehož zbytky byly nedávno vykopány na již ­ ní straní. Tento druhý chrám byl zničen r. 70 po Kr. Římany a jeho příslušenství (svícen, stůl obétních chlebů) odvezeno Titem do Říma. 94

Jeruzalémský chrám byl jediným místem vyhrazeným pro oběti*: jelikož němči vlast­ ní zdroje, jeho potřeby byly zajišťovány izraelskými úřady nebo cizím panovníkem. Každý den, ráno a večer, byl obětován berá­ nek jako věčná oběť, v sobotu další dva beránci. První den v měsíci a ve dny svátků bylo zapotřebí navíc býků, beranů a kozlů. Chrám byl příbytkem Boha mezi jeho li­ dem ( lK r 8,10) a jeho jedinečný charakter sym bolizoval jediného Boha. Jeho zničení znam enalo ztrátu duchovního centra pro izraelský lid. Podle učení židovského nábo­ ženství znovuvybudování chrámu bude zna­ mením počátku éry Mesiáše. Ježíš a jeho učedníci prokazovali vždy hlubokou úctu chrámu, kam se chodili m o­ dlit. Ježíš předpověděl zničení chrámu (Mt 24,1-3) a jeho obnovení ve třech dnech (J 2,20), tzn. svou vlastní smrt a vzkříšení: jeho oslavené tělo bude znamením Boži pří­ tomnosti. ♦ Výtv. Titúv oblouk v Římě, reliéf zobrazuje triumfální průvod, v němž jsou neseny předměty z vypleněného jeruzalémského chrámu v roce 70. JE S L E Místo, kam se dává suchá píce zvířatům. Podle Lukáše uložila Marie dítě. které se jí narodilo v Betlémě ve stáji nebo v jeskyni, právě do jesliček (L 2,7).

J E Ž ÍŠ

V křesťanských zemích se na vánoce* stavčjí v kostelech i domácnostech „jeslič­ ky". „bctlém y", které připomínají stáj nebo jeskyni v Betlémé. Tento zvyk se traduje od sv. Františka z Assisi (13. stol.). - NAROZENÍ ♦ Výtv. Barokníjesličky v kostele Panny Maric Andélské u kapucínu na Hradčanech, 18. stol., Praha. JEZÁBEL Že na Achaba, izraelského krále (lK r 16,31). Bezbožný pár se oddával m odlo­ službě, kultu Baala ( lK r 18,19), dopouštél sc mnoha násilností a pronásledoval proro­ ky. Prorok Elijáš je proklel a Jczábcl ozná­ mil, že ji u Nábotovy vinice, které sc zm oc­ nila zločinem, roztrhají a sežerou psi (lK r

21,23). - ATAUA ♦ IJL Agrippa ď A ubigné, Tragické básni, 1616, nazývá tím to jménem Kateřinu Mediccjskou, pronásledovatel ku protestantu. Raclnc, Athalie, 1691, dčjstvf 2, scéna 5: Jczábcl sc ve snu zjeví své dceři Atalji, a oznámí jí, ie brzy bude poražena „krutým Bohem Židů". ♦

Výtv. Luca G touláno. Smrt Jezdbel, 17. s to l

JE Ž ÍŠ (Hcbr. Jeiu a a Jehošua, to znamená „Hospodin jc spása." Jméno Jozue* n mnoho jiných.) Ježíš je ústřední postavou evange­ lií*. Jeho historickou existenci potvrzuji an­ tičtí spisovatelé: Josephus Flavius (kolem 93 po Kr.), Plinius M ladší (112 po Kr.), Tacitus (116 po Kr.), Suctonius (120 po Kr.). O je h o životě víme málo: evangelia totiž nejsou l ani ncchrejrbýt Ježíšovou biografií. Narodil sc v Bctlémč* za vlády Heroda Velikého V roce 4 nc6d 6-pf. X f: -JcTvncm M W cr jého ŽSktmňym otcem je Josef z rodu Davidova, tesař vN ajareté*. A f ^ t řiccu lct íd c JežtŠ žil jako béžný Žid: studoval Písmo svaté a říd fis e jim . TediriS známá epizoda z onéch třiceti let „skrytého života" nám ho předvádí ve včku dvanácti let, v Jcruzalémč uprostřed zákoníků*, ja k .jim naslouchá « dává otázky" (L 2.46). Bezpochyby vyko­ nával stejné povolání jako Josef. ř® d ě t s t v í Je ž í š o v o

Potom začíná jeho „veřejný život": podle nčkterých trval tři roky, podle jiných rok. Zahájil ho tím, že přijal křest* od Jana Křtitele v fccc Jordánu. Poté si vybral dvanáct učedníků, s kterými procházel P alcs-' ITnouažVžgfovirphcHód BOžfholcrŽlovst ví, uzdravoval nemocné, získával učedníky, aby šířitt jd ro nauku: KážáT; časRJ v pocJob e a ^ c h T T íč žSsmpíim zvídavých, nepřá­ telských nebo nadšených posluchačů. Jednoho dne v mčsíci nisanu (duben) v roce 30 nebo 33 byl žid ■ v c n ý m t^ T č e r, vydán řťn u>kév&dč. souzen a odsouzen; nazítří byl ukřižován a pohřben; následující nedéli ženy, které hobčhcm jcho Veřejného života doprovázely, přišly ke Itrobu, abytčlo nabalzamovaly. Našly všakhrob prázdný a apoštolově jejich zprávu dosvčd■jilíT společné potvrdili, že Ježíše potkávali živého, mluvili s ním a společné pojedli. O jeho zmrtvýchvstání (vzkříšení*) podá­ vali svědectví až do konce života. Evangelia jsou včmým obrazem jeh o uče­ ní určeným tčm, kteří ho neslyšeli. N cjvčtáí přikázání, které Ježíš důsledné hlásá - nčkdy dokonce až provokativním způsobem - a které staví nad ostatní přikázání Zákona, je láska* k Bohu a láska k bližnímu*. Svá slova spojuje s činy a shromažďuje kolem sebe všechny přehlížené a pohrdané: celníky, kte­ ří vybírají dané pro římské okupanty jako Matouš*, nemocné leprou*, Samařany*. ncnávidéné Židy, ženy a mezi nimi i nevčstky. A Ježíš jde ješté dále: hovoří o svém zvlášt­ ním vztahu k Bohu*, kterého sc odvažuje nazývat svým Otcem (aram. Abba). Svými slovy a skutky si znepřátelil židovské auto­ rity. Evangelia m luví o Ježíšovi jako o M e­ siáši, Pomazaném, kterého Izrael čekal a který s konečnou platností naplní zaslíbení daná předkům a ohlášená ve SZ. Křesťané vidí v Ježíšovi Mesiáše, Izraeli přislíbeného: tvrdí dokonce, že tento M esiáš je jediným Synem a vtčlcním Božím . Toto tvrzení však nebylo přijímáno okam žité a jednoznačné. Ježíš je pro nč tím, kdo svým životem, sm rtí a vzkříšením otvírá celém u lidstvu přístup do království Božího. Nazý­ vají ho Ježíšem Kristem, Ježíšem Mesiášem. Židé jeho historickou existenci pfipouštčjí. V Ježíšové učení jsou velmi citliví na vše, co je přímým pokračováním židov­ ské tradice. Mesiáše, kterého Bůh slíbil je ­ jich otcům a který má osvobodit Izrael, 95

J E Ž ÍŠ

v ném však nevidí. Jejich čekání proto ne­ skončilo. - JUDAISMUS Islám vidí v Ježíšovi proroka, zvčstovatele Muhammada. Korán ho nazývá „Mesiá­ šem- , „Služebníkem Božím**, „Slovem Alláhovým**, ale odmítá vidčt v nčin víc než svátého Človéka. -• ISLÁM • LIL Spisovatelé a historická postava Ježíše: David Friedrich Sirauss, Život Ježíšův, 1835; evangelia jsou pouze mýtem. Ježíš je mesiášskou postavou bez historické autenticity. Ernest Renan, Život Ježíšův, 1863. Francois Mauriac, Život Ježíšův, 1937: psychologicky zamířené dílo vychá­ zející z evangelií. Mika Waltari, Tajemství králov­ ství, 1979; románové vyprávční o posledních dnech Ježíšových, opírající sc o historické pra­ meny. Ježď Vykupitel a učitel mravnosti: Pro křesťanské spisovatele Ježíš nemůže být pouhým kazatelem morálky nebo vzdáleným my­ slitelem. Nadpřirozená bytost, prostředník mezi Bohem a lidmi. Vykupitel*, je zdrojem veškerého duchovního života. Blaise Pascal, Myšlenky, 1670. Celý křesťanský život smiřuje k jednoté, k identifikaci s Ježíšem. Pierre Comeillc v 17. stol. a Fclicitč de Lamennaix v 19. stol. překládají Ná­ sledování Krista,latinské dílo anonyma z IS. stol. Blaise Pascal v duchu prožívá utrpení Kristovo: Ježíšovo mystérium" (Myšlenky). Stejné tak jsou obrazem trpícího Ježíše i ponižovaní, urážení, ne­ mocní a chudí hrdinové Dostojevského a Bcmnnase: Georg« Bem&noe, Deník venkovskéhofáráře, 1936. Ježíšovo Spojení s Bohem dává élovéku sílu a velikost. (Pascal, Ježíšovo mystérium".) V mys­ tickém vzepétí dochází ke spojení duše, ke které promluvilo Slovo*, a Boha. (Madame Guyon, Krátký a velmi snadný způsob, jak se modlit, 1685). Ježíš bez Krista: Mnoho filosofu 18. stol. popírá Ježíšovo bož­ ství a éiní paralelu mezi jeho postavou a Sokratem. Jean J. Rousseau dává přednost Ježíšovi („Vy­ znáni víry savojského vikáře", Emil, 1762, kniha IV). Rádi proti sobé staví mírného a prostého Ježíše a mocnou a netolerantní církev: Voltaire, „Náboženství" v Otázkách o Encyklopedii, 1771. Tuto opozici obnovuje antiklcrikální literatura 19. stol. Victor Hugo: Tresty, 1853: Ježíš jc utla­ čován, církev je spojencem utlačovatelů. Ježíšovo božství odmítá i Lev Tolstoj, který ho obdivuje za to, že dal lidstvu ideál mravní dokonalosti: doslov kerKreutzerové sonáti, 1890. Nictzsche naopak tento ideál „čistých srdci, trpících, zkrachovanců" instlnktivné nenávidí CAntikrist, 1888). Podobné obviňuje Ježíše i Rim96

baud, nazývá ho „véénýrn zlodéjem energie", Bás­ n i 1871, „První přijímání". Mýtický, bájný Ježíš: Podle vzoru Era&ma a Budélio sc nékteří spi­ sovatelé renesance snažili najit předobraz „sku­ tečného náboženství" v antické mytologii. Od­ vážné přirovnávají postavu Herkula k Ježíšovi. Ronsard, „Křesťanský Herkules", Hymny, 1556. Rouou, Umírající Herkules, 1636. Antické mýty ve spojení s obrazem Ježíše se ve 20. stol. objevují v díle Piem Jeana Jouva a Piem Emmanuela- V jejich rozjímání je patrný i vliv freudovský: P ícttc Emmanuel, Orfeův hrob. 1941. Jean 1'Ansclme vypráví bez rouhání, ale s humo­ rem, přibéh Ježíšův v románu Smutné dítě, 1955. Ježíš romantický je zejména élovék bolesti a beznadéje, rozčarování, např. u Vignyho a Ner­ vala. Nékteří autoři potvrzují svůj vztah ke Kristu již od détství, jako Lamartinc, Harmonie básnické a náboženské. 1830, „Hymnus na Krista". Ježíš se stal legendární postavou. Idealista, sní­ lek, první revolucionář, první socialista, je prota­ gonistou obrovského mýtu lidstva. Vzbuzuje úctu i u ncvéřících (Michelet, Svaté písmo člověka, 1864) a v dobč, která má zapotřebí víry, vzbuzuje mesiášské rtadéjc. Ve 20. stol. William Faulkncr, Parabola. 1954, modernizuje mýtickou postavu Ježíše, kterého ne­ chává prožít první svétovou válku. ♦ Výtv. -* KRISTUS. MisU Třeboňského oltáře, Kristovy pašije, deskový obraz, kol. 1380, Praha NG. Emil Noldc, Kristus mezi dětmi, 1910, New York. PbwcI Jocz, Ježíš Nazaretský, socha, 1982, Paříž. ♦ Hud. Bohuslav Matéj Černohorský, Laudetur Jesus Christus, moteto, poé. 18. stol. Charles Gounod, Ježíš u Genezaretského jezera. 1878. Michel City, Ježíšovo mystérium, 1919. ♦ Film. Velkofilmy: Cecil B. dc Milic, Král Králi, 1926. Nicolas Ray, Krát Králi. 1961: na zákiadé předcháze­ jícího filmu, vychází z biblických údajů a je proti­ nacisticky zaméřen. George Stcvcns, Nejslavnéjši historie, jaká kdy byla vyprávěna, 1960: mužný JeltŠ, ponič mé věrohodné. Norman JcwUon, Jesus Christ Superstar (Ježíš Kristus Superhvěz­ da), 1973, taneční pantomima na rockovou a pop hudbu; sedm posledních dnů Kristova života. Autorské filmy: Luis Buftucl, Virídiana, 1961: |uirodie na Kris­ tův život; texty NZ často slouží jako terč kari­ katuře, satiře a černému humoru. Mléčná dráha. 1969. Ježíš, človčk jako všichni ostatní, který sc smčje, rád jí a rád se napije a který se někdy rozčilí. Snaha o včmé vystižení lidské povahy? Výsmčch? Provokace? Pier Paolo Pasolini, Evangelium sva­

JID ÁŠŮV PO LIB EK

tého Matouše, 1964. Robeno Rossellini, Mesiáš, 1976. Martin Scorscsc, Poslední pokušeni Krista. 1988.

1rtancoZc[fiK\\\,Jeilš Nazaretský, 1977:podá­ vá celkem konvenční obraz Ježíše, ale snaží se o zachování sociálně-historické autenticity. Dcnys Arcnnd, Jelíš z Montrealu, 1989: uvádí na scénu herce, který každý večer hraje roli Ježíše. Filmy Inspirované úspěšnými romány: Wiliam Wylcr. Ben-Hur, 1959. Quo Vadis po­ dle románu Hemyka Sienkicwlcze (1896): za Ncróno vy vlády se Ježíšovo učeni rozšíří až do Říma; film natočil Fcmand Zccca, 1901 a 1907, Enrico Guazzoni, 1912 (pohanská a biblická epopej), Ocorg Jacoby, 1924, Mcrvyn Le Roy, 1951. Filmů, inspirovaných Ježíšovým životem exis­ tuje velké množství, většinou jsou však velmi průměrné, výjimku tvoří filmy s nádechem paro­ die.

JEŽÍŠŮV ÚZKOSTNÝ ZÁPAS ZÁPAS JEŽÍŠŮV JHVH - JAHVE JIDÁŠ IŠKARIOTSKÝ („M už z Karioť*, mčsta v Judé; „človčk lži“, nebo „najatý vrah*4.) Byl jedním z dva­ nácti (apoštolů), které si Ježíš vyvolil. Patrné byl pokladníkem Ježíšova kruhu. To on vy­ dal Ježíše představeným; za svoji zradu do­ stal třicet stříbrných Šekelů, tedy cenu, která se platila za otroka. Podle Matouše (27,3-10) pocítil potom Jidáš výčitky, chtčl vrátit třicet stříbrných představeným, ti je však nepřijali; pak se občsil. (Dle tradice na osice, proto sc jíc h v č jí „studem" listy.) Evangelia nabízejí nékolik vysvčtlcní Ji­ dášovy zrady: lakomství (Ml 26,15; J 12,46), posedlost ďáblem (L 22,3; J 6,70; 13,2). Naznačují sc i jiné možnosti: Jidáš prý patřil k ozbrojené větvi extremistické sekty (odtud „najatý vrah**) zélotů* (sikariů): v Ježíšovi vidél možného osvoboditele Izraele, který by mohl vést vzpouru lidu proti řím skému podrobiteli. Když však pochopil, že Ježíš odmítá jakékoli násilí i převzetí moci, vydal ho zklamaný Jidáš představeným. Jidáš sc stal v západní tradici symbolem „zrádce**; vc francouzštiné „un judas“ (špe­ hýrka), znamená otvor, kterým ten, kdo m i špatné úmysly špehuje, aniž by byl spatřen.

4 R. Koukat jako Jidáš; zradit jako Jidáš; být falešný jak Jidáš; prodat nikoho zajiddšský groš /peníz; jidášská mt/Ja/odměna. 4 Lit. Cesta sv. Brendama, slavné vyprávční napsané na zač. 12. stol, vypráví odysseu irského mnicha, který chlél spatřit Ráj; v průbihu sto let trvající cesty, bohaté na zkoušky a zázraky, se setká v pekle s Jidášem. Jidáš figuruje ve scénč z Pašijových her Amoula Grébana, 15. sta l: Jidáš, pokoušen démonem Beznadéjc, zavrhne pokání, spáchá sebevraždu a jc tak definitivní zatracen. Krásný dialog mezi Bcznadéjí a Jidášem. Victor Hugo, Satanův konec, 1886. Paul Claudel, Jidášova smrt, 1933, pokus o Ji­ dášovu pscudorchabititaci. 4 Výtv. Jidášova smrt, socha, 12. sto!., ka­ tedrála v Autun. Iniciála M s oběšeným Jidášem, Mater verborum, Knihovna Národ, muzea, před pol. 13. stol. Giotto, Jidášův polibek. 1306, Pado­ va. Rcmbrandt, 7idd.{ vrací třicet stříbrných, 1628, Yorkshire. 4 Bud. FranL Xaver Brixi, Judas Iscariothes, oratorium, 1767.

4 Film. Vc vétšiní filmů je postava Jidáše vel­ mi banální: jc to zbabétec, ztčlcsníné zlo. Armand Bouř, Jidášovo políbení. 1909; Cecil B. Dc Milic, Král králů, 1927; Julicn Duvivicr, Golgota, 1935; Henry Koster, TUnika, 1953; Nicolas Ray, Král králů. 1961; Irving Rappcr, Pilát Pontský. 1961 (stejný herec v úloze Ježíše i Ji­ dáše); Pier Paolo Pasolini, Evangelium svátého Matouše, 1964; Georgc Stevcns, Největší příhoda, jaká kdy byla vyprásěna. 1965; Andrzej Wnjda, Pilát a ti ostatní, 1972; David Grccne, Godspell, 1973; Norman Jewison, Jesus Christ Superstar (Ježíš Kristus Superhvězda), 1973; Franco Zeffirclli, JeliŠ Nazaretský, 1976.

JIDÁŠŮV POLIBEK V Getsemane* označí Jidáš Ježíše svým komplicům podle předem dohodnutého zná­ mem - políbí ho. Jid á šů v polibek- je polib­ kem zrádce (Mt 26,48). -> ZATČENI JEŽÍŠOVO 4 R. Jidáš, proradný člověk, zrádce, pokrytec; jidášskýpolibek, zaprodaný polibek. 4 Výtv. Mozaika v bazilice S. Apollinarc Nuovo, Ruvcnna, 6. stol. Hlavice sloupů z 12. stoL: St-Ncctnirc, Chartrcs, St-Gillcs-du-Gard. Giotto, 1305, Padova. Anthonis van Dyck, 17. sto lM a d ­ rid Pašijový cyklus, oltář sv. Alžběty, desková malba, dóm sv. Alžběty v Koáicích, 1474-1477. 97

JIF T Á C H

JIFTÁCH (JEFTE)

JOB

(Hcbr. „On / Bůh / otevře*4.) Jiftách Gileáilský byl jedním z dvanácti soudců izrael­ ských. Po vítězství nad Amónovci byl nucen splnit svůj slib a obětovat svoji dceru jako zápalnou oběf. Vypravěč kupodivu tuto lid­ skou oběť neodsuzuje i přesto, že takový čin je zákonem zapovězen; vyprávéní o pohřeb­ ním obřadu je vysvětlením kananejského svátku (Sd 11,30-40).

Zbožný a spravedlivý člověk, který žil v hojnosti a štěstí. Bůh tedy dovolil satanovi, aby Jobovu věrnost vyzkoušet Proto Job přišel o všechny své děti i stáda a sám byl stižen malomocenstvím. Své utrpení snášel trpělivě, aniž by ztratil víru, ve smyslu: „Bůh dal. B ůh vzal, budiž jeho jm éno pochvá­ leno**. Ačkoli na něj přátelé naléhali, aby se kál, hlasité proklamoval svoji nevinu; podle tradiční víry bylo totiž neštěstí potrestáním za hříchy. Bůh nakonec zasáhne a zahrne ho dobrodiním. Job je obrazem nevinného, který čelí tem ­ ným silám a jeho příběh vyvrací obecná tvrzení o neštěstí jako odplatě za hřích. V tom také spočívá novost a jedinečnost kni­ hy Job, která znamená zlom v židovských názorech na neštěstí. Je přechodem od zjed­ nodušující teorie (dobří jsou odměněni, špat­ ní potrestáni) k hluboké reflexi nad záhadou neštěstí překračujícího možnosti lidského chápání. Toto vyprávění nepatří mezi knihy historické (Jób neexistoval); odhaluje zjed­ nodušující pohled na nespravedlnost života

♦ Lit. Alfred de Vigny, Básni antická a mo­ derní „Dcera Jiftáchovn": Vigny obviňuje Boha z krutosti. ♦ Výtv. Dcera Jifidchova, hlavice ve Vézelay, 12. atol; Luká5 z Leydenu, 15. stol. Rotterdam; Simon Vouct, nástěnná tapisérie, 1627; Antoine Coypcl, 171 l.Laon; Edgar Degas, 19.stol.,Smith College. ♦ Hud. Giacomo Carissimi, Jiftách, oratorium, 1656. Georg Friedrich Haendel, Jifídch, orato­ rium, 1752.

JMÉNO Jména nejsou nějakými vnějšími ozna­ čeními: odhalují podstatu bytí nebo jeho úděl (Iz 1,26). Pojmenovat něco znamená dát tomu existenci. Bůh v Bibli pojmeno­ vává to, co tvoří: den, noc, nebe, zem i... (Gn 1,3-10). N azvat znamená také ovládnout: Adam pojmenovává zvířata (Gn 2,20). Změ­ na jm éna podle Bible označuje novou etapu života: Abram se stává Abrahamem* (Gn 17,5), Jákob* Izraelem (Gn 32,29), Sim on přijímá jm éno Petr* (J 1,42). V judaism u „Jméno** (ha-Šém) označuje Boha. Ježíšovo jm éno, ve víře vzývané, může působit zázraky, neboř je spojeno s jeho mocí a vyvolává ji (Sk 3,1-12). - ROUHÁNI. JAHVE

JÓAŠ (Hcbr. „Bůh je mužem*4.) Syn Achazjášc, krále judského* a vnuk Atalji*. Unikl vy­ vraždění královské rodiny, které bylo pro­ vedeno na příkaz jeho babičky, byl ukryt v chrámu a tam také vychován. Na trůn ho uvedl Jójada*; později se však musel sklonit před králem syrským, který oblehl Jeruza­ lém (2Kr 12). - JEZÁBEL V SZ se vyskytuje celkem ještě sedm mužů toho jména. 98

vt BiWR M*řeim fTi«o*rmé

ott&vCiwJU oř;W k> vzoftub (I* nefř rt-cimi fěbrn ýřtum- -iitni bcc ríft*.— o"*éc ■ h frn r wflvJílwJób s přáteli. Boskovická Bible, před 1420, Olomouc, Státní vědecká knihovna

JO N ÁŠ

« odmítá om ezování Boha na pouhého tres­ tajícího soudce. Kniha Job je jednou z nejstarších biblic­ kých knih. a R. Jobova zvěst, zpráva, (lid. Jobovka') , sdíleni neblahé a neočekávané události, poplatná xptáva; Jobova zkouška, dlouhé utrpěni a strádání vyžadující mnoho trpělivosti; trpělivýJako Jób. ♦ L it Jób ztílesftuje lidskou úzkost, zrozenou jtneospravedlnitclného utrpení. 15. stol.: Mystérium trpělivosti Jobovy; Fran­ cois Villon, Závěť, 1461. V 16. stoL se setkáváme převážní s obrazem Joba stoicky čelícího vSem zkouškám: Chassignet, Jób neboli 0 pevností Tento obraz má tendenci k zesvítStční a postavu Joba nacházíme i v poezii básníků prccióznfch salónů 17. stol.: Benscrade, Sonet o Jobovi. Svoji tragičnost si však Jób ucho­ vává u Pascala, Rocino a Bossueta. 18. sto!.: Voltnire, Canďide, 1759; postava Joba v moderním pojetí. 19. stol.: Romantický Jób je svddkcm lidského zármutku, neklidu, nostalgie po nekonečnu. Chatenubriand. Paměti ze záhrobí, 1841; Vigny, MojHš, 1826. Koncem stolců' sc z Joba, spravedlivého a trpícího, stává filozof. V pojetí Rennnovč je chápán jako mesiáš lidstva. Dospívá k moderní dimenzi človčka, opuStčného v absurdním svčtč. Kniha Jób je jednou z ncjobtíbenéjších knih Flaubertových; Rimhaud a Lautrčamont sc jí inspirují ke svým útokům proti krutému a žárlivému Bohu. Vc 20. stol. je nám Jób blízký svou úzkostí. V románu Jestliie zrno nezemře, 1926, Gidc při­ znává jaký vliv na nčj mfil Job v dětství. Malrau* v ním vidí odvážlivce, který jako první oslovil Boha v jeho mlčení. Jób je přítomen v díle Julicna Greena: Tisíce cest otevřeno. 1964. Od druhé svčtové války nachází Jobův výkřik jeStč širší odezvu. Jonesco „se cítí být Jobem". Dílo Bcckcttovo „tohoto současníka Joba", jak o nčm Kká loncsco, je prosyceno Jobovým poci­ tem osamčlo&li. StejnČ tak je tomu í v díle Kaf­ kovi. Pro židovské autory je Jób obsedantm posta­ vou. Élic Wicscl potkává Joba na všech místech Evropy (Biblické oslavy. 1975). Osud Židů v shoah* je přirovnáván k osudu Jobovu; nčktefť dospívají k tomu, že Bůh zemřel v Osvčtimi (Adomo) nebo zešílel (Wicscl), jiní, jako Karl WoUskehl, si ještč uchovávají mesiášskou nadčji {Jób a čtyři zrcadla. 1950). ♦ Výtv. Sochy v Daurodc, Toulouse, 12. stol.; Remeš, 13. stol.; miniatura Jeana Fouqucta „Jób", Hodinky IrJienna Chevaliera, 1455, Chantilly. Al­ brecht ĎúteT.JóhaJehoZena. 16. stol., Frankfurt. Wiliam Blakc, Satan postihuje Joba vředem.

1826, Londýn. Jób: Léon Bonnat, 1880. Paříž; Francis Gruber, 1945, Londýn. V Ilu d . Rolami de Lassus, moteta, 16. sto l; Brahms, Moteto op. 74 No 1, 1877. Vaugham W illiams, balet, 1931, podle Blakea. N lcolas Nabokov, oratorium, na test Jacqucse Maritaina, 1933. Petr Eben, Jób, osmi v itý cyklus p ro var­ hany, 1987. 4 Film . Ingmar Bergman, Šepoty a výkřiky, 1972: hrdinka Agnes umírá na rakovinu. V jejím deníku se promítají úzkosti Jobovy.

JOD - JOT JÓJADA (Hebr. „Bůh ví*4.) Velekněz saccrdocia* v Jeruzalémě, který vedl povstání prot i Atalje* a uvedl na královský trůn mladého Jóaše*. dědice království. V SZ celkem Šest mužů tohoto jména. 4

L it. Jean Ra č ím , Athalie, 1691.

JÓJAKÍM (JOAKIM) (Hcbr. „Hospodin naprimujc**.) Král jud­ sky* (609-598 př. Kr.) (2Kr 23,34). Jóšijášův syn Bljakim*, kterého faraón Nčko dosadil na trůn a přejmenoval ho na Jójakím a. Po tři roky byl vazalem Ncbúkadncsarovým*; vzbouřil sc pak proti Babylónu. Následky jeho vzpoury odnesl jeho syn Jójakín (Joachin), který sc mezitím stal králem (598-597 př. Kr.) (2Kr 24,6 a 8). Jójakím byl modlář, který pronásledoval proroky a uvalil na sebe hněv JercmjáSův* („Běda, kdo staví svůj dům nespravedlností**; Jr 22,13-19).

JONÁŠ (Hebr. „holubice**.) Starozákonní kniha Jonášova je literární fikci. Jejím hrdinou je prorok z 8. stol., zmíněný v 2Kr 14,25. Pro­ tože neuposlechl Boha, který ho poslal hlá­ sat slovo Boži do Ninive, hodili ho lodníci do moře, aby utišili bouři. Je pohlcen velkou rybou (velrybou), ale po třech dnech vy­ vržen. Jonáš sc tedy rozhodne jít do Ninive, hlásá zde jeho zkázu (Jon 3,4), jak proroci často činili, a město sc obrátí na viní. V y­ právění zdůrazňuje univerzálnost Boha a Boží spásu i pro pohany.

99

JÓNATAN

Jonášovo pohlcení rybou a jeho vysvo­ bození po třech dnech, pojímal Ježíš jako předobraz vlastního pohřbení a zmrtvých­ vstání (Mt 12,39). Stejné tak „Jonášovo zna­ mení*4, o kterém m luví, znamená spásu, kte­ rá je nabízena všem. ♦ R. „(budova) měla pro mne býti na 24 hodin velrybou Jonášovou * (L Hcrnnann); Juna vy­ skočila (z mraků) jak Jonáš z břicha velryby * (Vrchlický). ♦ LIL Sv. Hilarius, Proti císaři Konstancioii, 4. stol. Jean-Paul de Dadclsen, Jonáš, 1962, posmrtné dílo. Biblický mýtus je v tomto díle transponován: lidé, vyvrženi velrybou-matkou, polapeni velrybou-spoleéností, pohlceni velrybou kosmickou, se zmítají na tomto svété, v kterém jsou ztraceni. Jean Orosjean, Jonáš, 1985. ♦ Výtv. Jonášův příběh je vytesán na sarko­ fágu ve Vatikánském muzeu, Řím, 3. stol. Mo­ zaika katedrály v Ravcllo, Itálie, 13. stol. Jonáš vyvrtěný rybou, Jan Bruegel, 16. stol., Mnichov; Hippolyte Flandrin, 1860, St-Oermain-desPrés, Paříž. V Čechách se vyskytují kazatelny v podobí velryby Jonášovy (např. Bošilcc). 4 Ilud. Giacomo Carissimi, Jonáš, oratorium, 1669; Castclnuovo Tedeseo, Kniha Jonášova, 195Z Jonah and the whale, černošský spirituál.

JÓNATAN (Hebr. „Hospodin dal*4.) Syn Saulův a přítel Davidův, ústřední hrdina několika pří­ běhů. Když zemi obsadili Pclišlcjci, dal Jónatan popud k osvobozenecké válce, kterou si přál Saul; „porazil výsostní znamení pelištcjské“, (1S 13,2-3) a zaútočil na nepřátelské ležení, kde byla svedena vítězná bitva. Pro­ tože nechtěně porušil půst* před bitvou, byl losem určen, aby zemřel (1S 14,24-27), ale lid ho vykoupil CIS 14,41-45). Stal se příte­ lem Davidovým a daroval mu svůj plášť a zbraně (1S 18,1-4); přimlouval sc za něj u Saula (1S 19) a pomohl mu k útěku (1S 20). Když se David dozvěděl, že Jónatan byl zabit Pclišlcjci, oplakával svého přítele: „tvá láska kc mně byla podivuhodnější nad lásku žen*4(2S 1,4-12; 17-27). Z věrnosti k tomuto přátelství, vzal David k sobě Jónatanova sy­ na Mcríb-baala a přítelovy ostatky přemístil do rodinné hrobky. Ve SZ je více mužů toho jm éna. 100

KIP(P)UR - ODPUŠTĚNÍ, POKÁNÍ

JO M

JORDÁN (Hcbr. „sestupující, fítťci sc“.) fteko v P«lestině. Její tok, od úpatí Hormonu, kde pra­ mení, až po ústí v Mrtvém m oři, vyznačuje východní hranici Kcnaanu* nebo zaslíbené* zemč (Nu 34,12; Ez 47,15-20). V průběhu biblických dějin byla řada na ní ležících brodů překročena. Nejslavnější je přechod židovského lidu přes Jordán pod vedením Jozuovým* při dobývání zaslíbené země (Joz 1,2; N u 35,10). - JERICHO V Jordánu křtil Jan ty, kteří k němu při­ cházeli, v Jordánu pokřtil i Ježíše (M t 3,5*6; 3,13; M k 1,5; 1,9). Na východ od Jordánu leží Zajordání (Transjordánic), na západ Předjordání. ♦ Výtv. Křest Kristův s personifikací Jordánu, mozaika v kopuli bapristéria ariánů v Ravenni, 5. atol.

JOSEF (Egyptský) (Hcbr. „nechť / Bůh / přidá*4.) První syn Ráchel (Gn 30,22-24), nejmilejší Jákobovy* ženy, která byla dlouho neplodná. Josef, na­ rozený v Cháranu, byl otcovým miláčkem. Vzbudil proto žárlivost svých bratří, ti ho hodili do cisterny (Gn 37,24), byl prodán Izmaelcům, kupcům midjánským, a ti ho prodali veliteli faraónovy tělesné stráže, Potifarovi*. Když ho Potífarova žena křivě ob­ vinila, ž e sc ji snažil svést, byl uvězněn, ale díky svém u daru vykládat sny se z vězení dostal a stal se správcem egyptské země. Oženil s e s dcerou egyptského kněze, sc kterou m él dva syny, Manascsc a Efrajima*. V očekávání hladu v zemi, který před­ pověděl z faraónových snů (viz sedm* tuč­ ných let), nashromáždil zásoby potravin, a když hlad donutil jeho bratry nakupovat v Egyptě, smířil se s nimi a povolal celou rodinu k sobě. Josef zemřel ve věku 110 let, ideálním věku podle egyptské moudrosti. Tento dlouhý příběh (Gn 37-50), stavbou připomínající pohádku, dokazuje, že Boží prozřetelnost může ke spáse využít i lidské zloby. -* JUDA 4 LIL Fjodor Michajloviě Dostojevskij, Bra­ tři Karamazovi, 1880; krátce před smrtí vypráví Zosim svým blízkým příběh Josefa tak, jak by si

J O S E F Z A R IM A T IE

JO S E F (s v á tý ) Manžel Maric* (Ml 1,16-24, L 1.27) a zákonný otec Ježíšův (L 3,23; 4,22), který pfes nčj patří k rodu Davidovu. Evangelia o něm hovoří velmi málo: byl „spravedlivý*4 (Mt 1.19). byl tesařem (Mt 13.55) a bydlel v Nazaretu (L 2,39-40). S matkou Marií a dítětem uprchl do Egypta, aby jo uchránil před Herodovým hněvem (Mt 2,13-15). V době Ježíšovy smrti již nežil. ♦ Výtv. Hlavice sloupu. Klaněni Tři králů. katedrála v Autun, 12. stol. Mistr vyácbrodského oltáře, Narozeni Krista, desková malba, před 1350, NG v Praze. Oeorges cle la Tour, Svatý Josef tesař, 1640, Besan^on; Jonýuv sen, 1641, Nantes. JO S E F Z A R IM A T IE - s e j m u t í z k ř íž e , k a l ic h

' J«ilJ*phu«í NutrjhiiK Gu-tllí Rilnui TÍkjIi .

Josef Egyptský na hostiněfaraónovi, iluminace ve Vclislavovč bibli, před pol. 14. stol., Praha, Národní knihovna ČR

přál, aby byl vyptávén dřtern. Charles Péguy, Tajemství sv. Neviňátek, 1912, příběh Josefa, pro­ daného svými bratry a zahrnujícího rodinu las­ kavosti. Thomas Mann. Josefa jeho bratři, 1943: Josef je zde pojat jako pokrokový človék, který v Egyptč provedl společenské i duchovní reformy a usilovní o vitézství práva a rozumu. Élie Wiesel, Biblické oslavy, 1975, Jo se f neboli výchova spra­ vedlivého". ♦ Výtv. Pfibihy Josefa Egyptského. Vclislavova bible, před pol. 14. stol., Národní knihovna ČR. Tíntoretto, Potífatova léna, 16. stol., Madrid. Rembrandt, Josef, obvinlný Potlfarovou fenou, 1655, Washington; Josef vykládá svůj sen, Am­ sterdam. Baron Gérard, Josef poznává své bratry, 1789, Angcra. Comelius a Excrbeck, Příběh Jo~ *tjuv, fresky v casa Banholdy, 1816, Berlín.6 6 Ilud. G. B. Pergolesl, oratorium O Josefovi, poč. 18. stol. Éticnnc Méhul, JosepK opera, 1807. Richnrd Stratus, Legenda o Josefovi, balet, 1914. Erich Stcmbcrg, Josefa jeho bratři, 1959.

Sv. Josef, mfidiryt, 18. stol., soukromá sbírka

101

JÓ ŠAFAT

J Ó Š A F A T (J O Z A F A T ) (Hebr. „Hospodin soudí*.) Čtvrtý král judsky (870-846 př. Kr.), syn a nástupce Ásy (912-871), současník izraelských králů Achaba*. Achazjáše a Jórama. Svcho syna Jórama oženil s Aíaljou*, dcerou Achabovou. Vládl vc znamení míru s Izraelem (1K 22,45). Letopisy zdůrazňují Jóšafatovu pevnou vládu, dodržování zákonu, dobře zorganizo­ vanou armádu, reformy soudnictví (2Pa 17 a 20,32). Údolí Jóšafat (JI 4,2), údolí se sym bo­ lickým názvem: imaginární místo, kde Bůh soudí národy (viz výše etymologie jm éna). Údolí je ztotožňováno s údolím Cedron (Kidron) mezi Jeruzalémem a Olivovou horou. J O T (J O T A , J O D ) Polosamohláskové i, písm eno hebrejské aaram ejské abecedy, nejmenší ze všech. V překladu Septuaginty* se stává jotou, jed ­ ním z písmen řecké abecedy. Ježíš říká svým učedníkům (Mt 5,17-18): „Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zá­ kon nebo Proroky*... Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písm enko (jota) ze Zákona.* ♦ R. N em ínit ani joty, písmenko: přidržet se důsledné originálu. JO Z U E (Hebr. Ješua, „Hospodin je spása**, stejné jm éno jako Ježíš.) Pomocník, pozdčji ná­ stupce Mojžíšův* (Joz 1,1-2), přešel s izrael­ ským lidem pres Jordán (Joz 3,1-17) a vedl ho při dobývám země kenaanské. Dobývání Kenaanu* je osou vyprávění knihy Jozue. Vypráví se zde např. jak zastavil běh slunce i měsíce, aby získal čas k přemožení nepřátel Izraele (Joz 10,12-13). Shromáždil všechny izraelské kmeny* v áckcm u* a obnovil slavnostní úmluvu, kterou se Izrael zavazuje sloužit jedinému Bohu - Hospodinu (Jahve*) - a být poslušen zákona smlouvy*. ♦ Lit. Alfred dc Vjgny, Básni antické a mo­ derní, 1837, „Mojžíš". Victor Hugo, Tresty, 1853, „Zvoňte, zvoňte stále...**: básník znovu prožívá epizodu dobytí Jericha* při zvuku So/arů. Paul Claudcl, Mngnijicat, 1907; Zaslíbená zemč se zje­ vuje Jozuemu v„záři světla jako nová múza.. 102

♦ Výtv. Jozue zastavuje slunce, mozaika v ba­ zilice S. Maria Maggiorc, Řím, 4 .stol.; Giovanni BattLita Ticpolo, 18. stol., Milán; John Martin, 1816, Londýn. JU D A (Hebr. „nechť je / Bůh / slaven**.) Čtvrtý syn Jákoba a Leji. Juda mírnil své bratry v rodinných sporech s Josefem*. Ti žárlili na oblíbenost, které se Josef těšil u svého otce. Vc své žárlivosti chtěli Josefa usmrtit. Podle jedné tradice se Juda proti tomuto rozhod­ nutí postavil a navrhl, aby byl Josef prodán mídjánskym obchodníkům, kteří putovali do F.gypta (Gn 37,25-27). Později, za hladu, se Jákobovi synové odebrali do Egypta, aby tam nakoupili obilí. Nevěděli, že Josef se tam m ezitím stal mocným. K dyž si Josef chtěl ponechat ncjmladšího z nich, Benja­ mína, jak o otroka, Juda znovu zasáhl a na­ bídl se ja ko rukojm í namísto nejmladšího (Gn 44,18-34). V SZ je více mužů toho jm éna, časté bylo mezi lévijci*. ♦ Výtv. Přibéhy Josefa Egyptského, Vcllslnvovn bible, před 1350, Národní knihovna ČR, Praha. K m en J u d a Nejpočetnější a nejvýznamnější kmen v dějinách Izraele. Byl spřízněn s mnoha jiným i cizím i kmeny, zvláště s Kcnaánci (Gn 38). „Jákobovo požehnání** (Gn 49,812) je vylilááením síly kmene Juda („mládě lví je Juda**) a jeho nadřazenosti nad ostat­ ním i kmeny*. Dlouho se vyvíjel nezávisle na ostatních, ale David*, syn kmene Juda, mu zajistil nadvládu. Juda okupoval jih Palestiny (hlavni město Sijón*), zatím co na severu mčl převahu Efrajim* (neboli „pokolení Josefovo**). Je­ žíš, syn Davidův, „pocházel z Judy** (Žd 7,14). K rá lo v stv í J u d s k é Za vlády krále Davida a Šalomouna byly Juda a Izrael spojeny (2S 5,1-3). Jednotu tohoto dvojího království zajišťoval král. Judské království zaujímalo jižn í část pales­ tinského území (Chebrón, Jeruzalém, Be­ tlém). Po sm rti krále Šalomouna se severní kmeny od kmene Juda odtrhly a obé krá­ lovství, Izrael a Juda, vedle sebe existovala po více než dvě staletí; docházelo mezi nimi

J U D A IS M U S

k čelným sporům. Kmen Juda zůstal včmý „domu (rodu) Davidovu". V r. 701 napadl zemi Sanchcrib, kra! asyrský (2Pa 32.1-8). Jeruzalém jen o vlásek unikl zničení (2Kr 19). Zdálo se, i e zhrou­ ceni asyreké moci a Jóšijášovy reformy (640-609) zajistí na nčjakou dobu jeho roz­ květ. ale království, sevfené mezi Egyptem I Babylónem, v 6. stol. podlehlo. Lid kmene Juda byl odvlečen do babylónského zajetí (5 8 7 ).' K dyi jim Kýrův dekret (538) umožnil návrat, pouze „malý zbytek" se vrátil do Palestiny. V elká část jich zůstala v Baby­ lóně, kde prosperovali. O d té chvíle se již nem luví o království Judském, ale o provincii nebo o zemi Židů, (Judea, Judsko*, z fee. loudala), i když mnozí z nich žili mimo provincii Judea v Galileji. Sanutfi - a dokonce i mim o Pa­ lestinu. - JUDSKO, JUDAISMUS JU D A M AKABEJSKÝ (Jeho příjmení - přezdívka má svůj původ v hebr. makkábí „kladivo"). Juda, třetí z pěti synů velekněze Matitjáác, byl proslulý svou udatností. Shromáždil kolem sebe velký po­ čet stoupenců a byl vůdcem povstání proti řeckému utlačovatcli. V letech 166-164 př. Kr. bojoval proti Antiochovi IV. zvanému Epifnnés, potom proti Antiochovi V, a Démétriovi I. Stál v čele čelných výprav proti sousedním národům a řecké armádě, kterou vedl N ikánóra Bakchídes. Uzavřel smlouvu s Římany (IM ak 8,19), byl však zabit Bakehidesem. Judovo povstání připomínají dva svátky: chanukká na paměť očištění chrámu (2Mak 10,1-8) a den Nlkánorův (2Mak 15,36). - M AKABEJŠTÍ. SVÁTKY ♦ Vytv. Juda Makabejský, nástěnná malba na zámku Blatná, po 1467. ♦ Bud. Georg Friedrich HSndcl, Juda Maka­ bejský, oratorium, 1746. JU D A IS M U S / Ž ID O V S T V Í Dějiny judaism u začínají odchodem do babylónského zajeti* (587 př. Kr.)., který znamenal konec židovského království. Ter­ mín zřejm ě zvolili Židé v diaspoře* ve 2. stol. př. Kr., aby se tak sami definovali vůči

helénismu (2Mak 2,21); v NZ je tento termín použit pouze jednou (Ga 1,13-14). Židé z Palestiny, společně s Židy žijícími ve vzdálených zemích (v Alexandrii, Babylónii atd.), tvoří židovské společenství, obec, kterou spojuje monoteistická víra, studium Zákona (Tóra) a očekávám Mesiáše. Brzy po návratu z exilu je obnovena čin­ nost jeruzalémského* chrámu, ale palestin­ ští Židé vytvářejí nové instituce: synedrium* a synagógu*, kde získávají stále v ětší vliv zákonici* a farizeové. V prvním století př. Kr. je ju daism us již polymorfním světem, jak ho znal Je iiš; je roztříštěn d o černých proudů: farizeové*, saduceové*, esejci z Kumránu*, zélóti*. atd. Na pozadí těchto nejrůznějších tendencí se zrodilo křesťanství. Po zničení chrámu (70 po Kr.) přetrvávají pouze farizeové: jeden z nich, Jóchanan ben Zakkai zakládá akademii v Jamnii (Jabné) a judaism us reorganizuje; je iniciátorem kodi­ fikace kánonu SZ; pomohl mu tak přežít katastrofu v r. 135 po Kr. -* OKUPACE ŘÍMSKÁ V tomto prostředí se vyvíjí rabínská tradice rozlišující „psanou Tóru * zaznam ena­ nou v Pentateuchu* a „Tóru ústní tradice" (Talmud*)’, původ obou je považován za božský, protože byly Mojžíšovi na Sinaji zjeveny so u č a sn í. Pro véfíciho žida, žijícího podle Tóry, tvoří základ čtyři prvky: požehnáni („Pože­ hnán buď, Vččný...**), biblická studia, m o­ dlitba* (ncjvýznamnčjší je šema*) a přiká­ zání (mízvo/); dále obřízka*, svícení sabbatu (soboty*) a dodržování předpisu o požívání a p řipraví pokrmů vyhovujících rituálu (ko­ še r). T o vše patří, dnes stejné ja k o před staletími, ke znakům židovské identity -» ŽID. Pod vlivem emancipačních hnutí se Židé, kteří již nedodržují rituály, dovolávají ju ­ daismu jako společného kulturního a inte­ lektuálního dčdictvi. 20. stol. je poznam e­ náno vznikem laických politických hnuti a judaism us je stavén na roveň národní své­ bytnosti. Cílem se stává vytvoření židov­ ského státu na půdé předků. Toto hnuti vy­ ústilo v roce 1948 ve vytvořeni státu Izrael*. Zpočátku laický stát, ve kterém však nábo­ ženský aspekt nabývá stále vétšího význa­ mu. Takto judaism us, nejstarší ze tří m ono­ teistických náboženství, zůstává podnétným 103

J U D IT

i v moderním svété a snaží se obnovit své vlastní zdroje na púdé, kde vznikl; přitom nepřestává udržovat styky se židovskými obcemi v diaspoře*. Náboženství od svého vzniku, specifická kultura přetrvávající po dlouhá staletí, ne­ dávný národní útvar: celistvost judaism u se vymyká zjednodušující definici. ♦ L it Samuel Joscph Agnon, Na chvill hostem. 1968, román napsaný hebrejsky; dokument o ži­ dovské obd vc východní Evropě v r. 1930, o její víře, zbožnosti, obřadech. Tradice a obřady pol­ ských Židů Často popisuje ve svých povídkách psaných v jidii Isaac Bashevis Singer (Nobelova cena 1978), Povídky, Edmond Jebeš, Kniha otól ' k 1963-73. Élic Wicscl, ChasidM slamosti. 1973; Biblické slavností 1975. Picne HaTat.An/ologie iidovské poezie. 1985. Jiří Langer, Devět bran. 1990 (3. vydání). Nelze také přehlédnout význam filozofického myšlení vycházejícího z judaismu, od Maše ben Maimona až po našeho současníka Emmanuela Levinase (A. Neher, Klíče k judaismu. 1976). JERUZALÉM, ŽID, IZRAEL, TALMUD ♦ Výtv. Mané-Katz, Rabín s tórou. 1928, Ženeva. Svitek Tóry v pouzdře, zad. 18. atol., Mu­ zeum Čluny, Pařil ♦

Film. Michael Waszynski, Dibbuk, 1937.

J Ú D ÍT (JU D IT A ) (Hebr. Jehudit, „židovka”.) Hrdinka apo­ kryfní* knihy, která nese je jí jm éno. Mladá vdova, která zachránila mčsto Betúlii, oble­ žené Asyřany; vnikla k jejich vůdci Holofemovi* a uíala mu hlavu. Autor událost úmyslné neupřesňuje ani z hlediska histo­ rického ani geografického. Jeho hrdinka je personifikací židovského lidu, klcrý důvčrou v Boha může přemoci i nejobávanČjŠí nepřátele. ♦ L it Jean Ciraudoux, Judita, tragédie o t/cch déjstvích, 1931; drama vycházející z osnovy bi­ blického příběhu jc bohaté vyšperkováno anaclimnismy; předvádí Juditu zamilovanou do Holofema a rozpolcenou mezi tvou povinností a láskou. ♦ Výtv. Judita: Botticelli, 1473, Florencie; nisténná malba v zelené světnici zámku v Žirovnici, po 1490; Quentin Mnssys, 16. stol., Antverpy; Lucas Cranach starší, 16. stol., VídcA; Gustav Klimt, 1909, Vídeň. Judita a Holofemes: Dona-

104

(h > M i o a n c q o t i i m g c f t v v # *m v G c S a m u re iM tu p u * tiv c $ o r t

&

o6o(bmvfio der- a iv(T»tnJfefittfBtSBwU Judita zabiji Holoferna, iluminace v Olo­ moucké Bibli, 1417, Olomouc, Státní védcck i knihovna tello, bronzová socha, 15. stol., Florencie; Artcmlaia Gcntileachi, 1621, Neapol; Jean Coclcau, náčrt pro tapisérii v Aubussonu, 20. stol. 4 Hud. Vivaldi, Judith triumphans, oratorium. Arthur Honcggcr, Judita, kantáta oratorium, 1925. ♦

Film. Griffith, Judita z Betúlie. 1913-

J U D S K O /J U D E A Tím to názvem (viz Juda*) bylo v perském období (538-333) označováno okolí Jeru­ zaléma, kde se usadili navrátilci z vyhnan­ ství (kterým se začalo říkat „Židé”); měli zde poměrně velkou náboženskou i politickou autonomii. Za povstání Makabejských* se územ í díky četným výbojům značné rozší­ řilo. Za nadvlády Římanů byla provincie Judsko, spolu s připojeným Samařím, svéřena do správy „míslodržícímu” éi guver­ nérovi (L 3,1) a zcela pozbyla autonomie. Po povstání v letech 131-135 po Kr. se stala řím skou kolonií a Židé odtud byli vyhnáni. - O K UPACE ŘÍMSKÁ

K K A A B A (K A 'B A ) Pfcdislím ská svatyní ve tvaru kostky (arab. t a 'ba „kostka"), podle legendy vysta­ v ím Abrahamem* a Izmaelem*; ústřední místo po u ti muslimů do M ekky. Černý ká­ men uvnitř Kaaby je důkazem je jí podob­ nosti s jiným i starovčkými svatynim i, jako je např. chrám v Petře (Petra) v Jordán­ s k y .-IS L Á M KABALA (Hcbr. „tradice, získané vzdělání*.) M ystické intelektuální h n u ti, které při­ šlo v 9. stol. z Východu a ve 12. a 13. stol. se rozšířilo, nejdříve v Languedoku (Narbonne, Lunel), později v Katalánsku (Gerona). Kabala usilovala o poznání božského světa, pojímaného jako systém deseti energií nebo sfér (scfirot) vycházejících z Boha a sloužících jako prostředník při stvořeni svě­ ta, který vnímáme. Teoretické uěcní doplňo­ val mcdiiativní systém vycházející z denní modlitby a směřující k rozjím ání o Bohu. V průběhu doby se uvnitř kabaly utvořily různé směry. Gcronský proud (Ezrah, Salo­ mon, Azriel, Mošc M aim onides) byl ovliv­ něn dobovou novoplatónskou filozofií. Po­ zdější vývoj doktríny byl silně poznamenán sbírkou kabalistického uěcní Zohar („Zá­ blesk*1), kterou kolem r. 1280 sepsal Mošc dc Leon a která doplnila knihu šé fe rje sirá („Kniha stvoření- ) z 9. stol. V 15. a 16. stol. sc objevují sbírky, které se pokoušejí o racionalistický výklad kaba­ listického uěcní. Autorem nejznámější z nich, Pardes Rimmonim („Zahrada s gra­ nátovými jablky"), je M aše Cordovcro (1482-1570), zakladatel tzv. cordoviánské kabaly. Tento sm ěr svými filozofickokosmogonickými prvky ústil v panteistický koncept světa. Po vyhnání Židů zc Španělska v r. 1492 přesunuli uprchlíci svoji činnost do zaslí­ bené země; centrem kabal istů sc stává Safcd

a jejich vůdčí osobností Jishak L una (1534 až 1572). Luriónská kabala, reagující' na utr­ pení vyhnanců, je zaměřena silně mesiáš­ sky, ústředním bodem jc slíbené vykoupení. Luriovo učení rozšiřované jeho žáky (Hajjim , Vital) přetrvalo až do současnosti. Cen­ tra kabalistických studií dodnes exi­ stují v Izraeli a ve Spojených státech. K řesťanská k abala. Studiu kabalistic­ kých textů sc včnovali křesťanští hcbraisté renesance, Pie dc la Mirandol (1463-1494) v Itálii, Rcuchlin v Německu (1455-1522) a Guillaumc Postel (1510-1581) ve Francii. Jejich přístup byl však značně osobitý: v židovských textech sc snažili najit pře­ devším základy křesťanského učení, zvláště učení o Nejsvětější Trojici. Protestantismus, uznávající Bibli jako jedinou autoritu po­ znání a vzdělám, kabalu neuznával. Kabala nebyla omezena jen na oblast ju ­ daismu a poté křesťanství, pronikla i do isláZaměňováňí skutečné židovské kabaly s okultistickými praktikami, hlavně prakti­ kami černé magie, pejorativně označova­ nými jako kabala, jc pozdní a neopodstat­ něné. K abala v přeneseném smyslu se používá na označení tajných pletich proti někomu nebo něčemu, synonymum komplotu. K ahalistický: adjektivum odvozené od kabaly; v přeneseném smyslu: „záhadný, ne­ pochopitelný". Židovská kabala často vy­ jadřovala své úvahy o Božích jm énech a atributech pom oci kreseb nebo čísel*, které byly pro nezasvěcence nesrozumitelné. ♦ LIL Isaac Bashevls Singer, Radostný den, 1969. V kapitole věnované vzpomínkám z dětství autor popisuje okouzlení kabalou a vzpomíná na opatrnost dospělých, kteří zakazovali kabalu číst váem, kterým bylo méně než čtyřicet IcL Mystika kabalistické legendy byla zdrojem, z nčhož čerpala i literatura 19. ■ 20. stol. Gustav Mcyrink, Golem, 1965. 105

K A D ID L O

K A D ID L O

K A IN

Aromatická látka získávaná z vonné prys­ kyřice kadidlovníku pravého. Na jednom z oltářů jeruzalémského* chrámu se pálilo kadidlo denně jako obetina, a to ráno i večer (Ex 30,1-10). Protože kadidlo bylo vyhra­ zeno Bohu, Židé podobné jako první křes­ ťané odmítali vzdávat podobným způsobem poctu sochám římských císařů, a vůbec své tským autoritám, čím ž upadli u Římanů v po­ dezření z neloajálnosti k římské říši. Podle Matouše přinesli tři králové* Ježíšovi při narození darem kadidlo, zlato a myrhu* (Mt 2,11). Kadidclnicc: néktcré křesťanské církve užívají při svých náboženských obřadech i nadále kadidlo. Houpavým pohybem kadidclnice vůnč vystupuje k nebesům, tak jako se modlitba vznáší k Bohu.

Starší syn Adama* a Evy*. Jeho hebrejské jm éno Kajin znamená v některých sem it­ ských jazycích „kovář", „kopí- , ale i „zpí­ vat- , „žalozpěv- . Ale Genesis vztahuje toto jm éno ke slovesu qanah, „získat- . Eva poro­ dila Kaina a řekla: „Získala jsem muže, a tím Hospodina.- (Gn 4,1). Zem ědělec Kain přinesl je d lo u Bohu obětní dar ze své úrody. Ale Bůh přijal obět­ ní dary je h o mladšího bratra Ábela*, pastýře ovcí. Kain ze žárlivosti Ábela zabil a stal se tak prvním vrahem v dějinách lidstva. Boží trest mu uložil, že bude na zemi psancem a štvancem, ale Bůh současně chrám jeho ži­ vot. Podle vyprávění Bible se po narození syna E nocha stal Kain stavitelem měst (Gn

KAFARNAUM Městečko na břehu Tiberiadského jezera (Genezaret*) v Galileji v Kristově době s celnicí (Mt 9,9) a římskou posádkou (Mt 8,5 nn). Ježíš v něm často pobýval o v počátcích jeho veřejného života se stalo východiskem jeho činnosti. Povolal tu do učednictví Matouše. V synagóze kázal (J 6, 22-55) a ve mčstč uzdravil řadu lidi; k ncjznámčjším patří uzdravení ochrnuté­ ho*: dům, ve kterém Ježíš pobýval, byl tak přeplnéný, že museli nemocného spustit střechou (M k 2 ,l-1 2 ). Ale po úžasu nad jeho moci přišla brzy nedůvčra a nepřátelství. Ježíš proto odešel z Galileje do Judska*. K A IF Á Š A nnáíuv zef. Od r. 18 do r. 36 vclckníz Židů a předseda synedria*. Radil Ježůíc za­ bil, aby byl zachován veřejný klid (J 11,48). Byl dobrovolným spolupracovníkem řím ­ ského prokurátora Piláta Pontského*, vedl proces proti Ježíšovi (Mt 26,57-66) a po letnicích (sesláni Ducha svátého) i proti Pe­ trovi a Janovi (Sk 4,6-21). - CHRÁM ♦ Lit. Victor Hugo, Satanův konec, 1886, se zmiňuje o Kaifášovi v básních „Šibenice" a „He­ rodes a Kaifáš". ♦ Výtv. Mistr Litoměřického oltáře, Kristus před Kaifášem, po r. 1550, Okresní galerie vý­ tvarného umění v Litoměřicích. 1Ú6

4 .1 ).- H Ř ÍC H ♦ R. Coipak jsem strálcem svého bratra? Rče­ ní pochází z této epizody a znamená odmítnutí odpovědnosti za život a činy bližního. ♦ LIL Ai do 19. stol. je Kain chápán v souladu s biblickým vyprávěním především jako bmtrovrah a zločinec, který se provinil na nevinném Ábelovi. Hra o Adamovi, 12. stol. 2. iást (Kain je lakomý sedlák a odmítne zaplatit desátek. Po vraž­ dě se dostane do pekla). D*Aubigné chápe Kaina v epopeji Tragické básni, 1616, jako kata hu­ genotu. Obraz Kaina se v 18. stol. vyvíjí. Pro Klopstocka (Smrr Adama, 1757) je to člověk hnaný pochybnostmi. Podle Huga („Svědomí- v Legendé věků, 1859) je Kain člověk, který se provinil a je pronásledován výčitkami, má strach ze všeho a všechno má strach z něho. Po Byronovi (Kain, 1821) i Baudclairc („Ábel a Kain-, Kvity zJo. 1857) chápe Kaina jako buřiče, který se nechce spokojit s řádem světa, protože ho povaluje za nespravedlivý. Podobné je tomu i u Leconta de Lisle („Kain-, Barbarské básně, 1862, do češ. přeložil Jaroslav Vrchlický, 1880). Ve 20. stol. uvádí Michel Toumier („Adamova rodina-. Tetřev, 1978) konfrontaci Kaina s Ábe­ lem jako spor mezi pastevci a zemědělci, lidem kočovným a lidem usedlým. Vítězem je v tomto střetu Kain.

♦ Výtv. O b li Kaina a Ábela, freska v klášteře v Saint-Savin, 12. stol. Kain a Ábel. reliéf na zá­ padním průčelí katedrály v Řezně, 1410-1420. Petr Povel Rubem, Kain zabiji Ábela, 1610, Lon­ dýn. Pierre-Paul Prudhon, BoU spravedlnost a pomsta pronásleduji zločin. 1808, Louvre, Pa­ ř i l Gustave Doré, Písmo svaté, 1866, Pařil

KÁM EN

«

Hud. Darius Milhaud, Kain a Ábel, 1942.

« Film. Gčrard Bcnhamou, Adam neboli Ábe­ lova krev, 1977. k a l ic h

Kalichy ncjrůznéjších tvarů a materiálů byly u Římanů obvyklými nádobami na piti. V bohoslužebném užíváni dostaly podobu jednoduché číše. Bývají z drahého kovu ne­ bo jiného ušlechtilého materiálu. Používá se jich při katolických mších i protestantských bohoslužbách pro cucharislické vino. Slovo kalich dnes označuje krutou zkouš­ ku, zápas, bolest: vypit kalich hořkosti a l do dna. T ento význam jc odvozen od Ježíšovy prosby v M t 26,42: „Otče můj, není li m ož­ né, aby mne ten kalich minul, a musim -li jej pit, staň se tvá vůle.** -* EUCHARISTIE, KREV 4 K. Vypit kalich hořkosti at do dna, vydržet utrpení až do konce. ♦ Lit. Kalich použitý při poslední večeři prý odnesl na Západ podle jedné z verzí stfcdovčké legendy o „Svatém grálu" Josef z Arimatie. Mýtus grálu vychází z vyprávční o grálu od Chrcticna dc Troycs, 1181. Kral-rybář, sc kterým se setkal hrdina Lancelot, se živí pouze hostií Z tajemného grálu. Grál jc asi keltského původu ♦ bývá ztotožňován s ciboríem, nádobou, do nil byla zachycena krev ukřižovaného Krista, nebo a miskou, z niž Ježi* a jeho žáci jedli na velikonoční neděli beránka (Hledání svátého grálu, 13. stol.). Hledáni grálu se stalo symbolem hledáni tajem­ ného absolutna. ♦ Výtv. Mistr Třeboňského oltáře, Kristus na hoře Olivetské, okolo r. 1380, NG Praha. ♦ Hud. V Parsifatovi. 1882,sc Richard Wagner inspiroval germánskou podobou báje o grálu od Wolframu von Eschcnbach z počátku 13. stol. („Kouzlo Velkého pitku"). ♦ Film. Eric Rohmer, Perceval galský. 1978. Syberberg, Parsifal, zfilmovaná opera, 1982. K A L V Á R IE (Z lat. calvariae locus, „místo lebky**.) Jc to překlad aramejského golgota*, pahorek, na nČmž byl ukřižován Kristus. „Kristova kalvárie" znamená utrpení Kristovo na hoře Kalvárii. Pozdéji slovo dostalo význam dlouhého a strastiplného utrpení.

♦ Lit. Victor Hugo, Satanův konec, 1886, „ši­ benice". ♦ Výtv. Bretonské kalvárie s plastikami: Tronoen, 15. stoL; Plcybcn, 1555; St-Thégonrec, 1610. Paul Gauguin, Bretonskd kalvárie. 1889, Brusel. Némecké barokní kalvárie: Arzl, Tyrolsko, 1664; Schčntal, WGrtembcrsko, 17. stoL; Bamberg, 1714; Fulda, 1734. Kalvárie, Budapešť, 1747. České barokní kalvárie: JaromčHee u Jevíčka, 18. stol.; Jih' Pacik, Kalvárie, Moravská Třebová, 18. stol.; Řimov 17.-18. stol. 4 Hud. Plene Calmcl, Marie na Kalvárii, ora­ torium na text Charlese Péguyho, 20. stol. 4 Film. Julien Duvivier, Golgota, 1935, poli­ tické a rasové drama. KÁM EN Slovo „kámen** vystupuje v m noha spo­ jeních pocházejících ze SZ a NZ. Nékterá zůstávají v užívání podnes: kámen úrazu, úhelný kámen, hodit kamenem, srdce ka­ menné. Kámen úrazu představuje překážku, ne­ snáz, o kterou na ccstč klopýtneme či na kterou narazíme. Také v Bibli představuje léčku, do niž upadneme. Bůh sám se ozna­ čuje za „kámen úrazu", „skálu, o kterou budou klopýtat** (tj. ti, kteří nejdou pravou cestou viry) nebo (podle K) „skálu pádu** (Iz 8,14). Petr se k tomuto obrazu znovu vrací v řeči o Ježíšovi (1P 2,8): ti, kteří nevčrí v jeho slovo, narazí na tento kámen a pad­ nou. -* POHORŠENÍ Úhelný kámen jc rohový kámen v zá­ kladech néjaké stavby. V jednom z proroctví Izajášovy knihy Hospodin praví: „Já to jsem , kdo za základ položil na Sijónu kám en, ká­ men osvčdčcný, úhelný a drahý, základ nejpevnéjší" (Iz28,16). Žalm 118,22: „Kámen, jejž zavrhli stavitelé, stal sc kamenem ú hel­ ným". Ježíš vztahuje tuto včtu sám na sebe (Mt 21,42). V obrazném významu j e tedy úhelný kámen základním, podstatným prv­ kem. Hodit po nékom kamenem znamená obvi­ nit ho, obžalovat ho. Podle židovského záko­ na byl trest smrti kamenováním* ukládán v případech modloslužby, čarodéjnictví a ci­ zoložství (Dt 22,22). K tém, kteří sc podle předpisu Mojžíšova zákona chystali kam e­ novat cizoložnou ženu, se Ježíš obrací slovy: 107

KAM ENO VÁNÍ

Jiří P at ák, Kalvárie, 1722, Moravská Třebová

„Kdo z vás jc bez hříchu, první hoď na ni kamenem!** (J 8,7). Srdce kam enné představuje protiklad k srdci z masa (tj. podle smyslu: „k srdci z masa a krve** nebo „k srdci ži vému4*), ne­ boř kámen sym bolizuje tvrdost. Srdce ka­ menné m ají ti, kdo jsou nepřístupní lásce Boha a lidi (Ez 36,26). ♦ R. Nezůstane (tu) kámen na kameni (Ml 24,2): Témito slovy Ježíš ohlašuje zničení jeruzalémského chrámu. V dnešní dobč se obrat užívá k označení hrozby zhroucení či zkázy nčjaké stavby, místa, ideologie, práce, snu... Kámen úrazu, příčina neúspěchu či selháni, zdroj tčžkosLÍ, nesnází, problémů. Kdo do tebe kamenem, ty do něho chlebem, odplácej zlé dobrým; toto české rčení nemá přímo biblický původ, zřetelné ale užívá narážek na bi­ blické obrazy a symbolické výztuuny kamene i chleba", a svým smyslem se odvolává ke Kristo* 108

vu učení o odpuštčm* namísto starozákonního odplácení odvetou. Hodit po nikom kamenem, odsoudit, za­ vrhnout KAMENOVÁNÍ (Lat. lapidaiio od lapis, „kámen**.) Smrt ukamenováním, známá již ve starovčkém Řecku, byla trestem znamenajícím naprosté vyloučení z pospolitosti, která se bránila ja ­ kémukoli kontaktu s viníkem. Židovský zá­ kon ji předepisoval za modlářství, rouhání, čarodějnictví, svatokrádež, znesvčccní saba­ tu nebo cizoložství (Nu 15,35). Dva svédei, nezbytní podle zákona při každém rozsudku smrt!, hodili první kámen. Evangelista Jan podává zprávu o tom, jak k Ježíšovi přivedli cizoložnou ženu: Ježíš pouze řekl: „Kdo z vás je bez hříchu, první

KÁNON

Svatba v Káně galilejské. Misál arcibiskupa Zbyňka Zajíce Ostcrreichischc Nationalbibliolhek

2

Hazmburka, kol. 14(39, VídcA,

hoď na ni kamenem!** a odmítl lak hříšnou ženu odsoudil (J 8,7). Diákon Štěpán* byl ukamenován za rouhám při vzbouřeni lidu (Sk 7,58).

lásky, požehnané Bohem. Luis Buňucl, Mléčná dráha. 1969.

♦ Výtv. Poolo Vcroncsc, Kristus a dzoloinice, 1580, Kunsthistorischcs Museum ve Vídni.

Nežidovská žena, pohanka z Foiníkic, která prosí Ježíše o uzdravení své nem ocné dcery a neodradí ji ani jeho zjevná pfíkrost. Mistrovi se její vita líbí a dceru uzdravuje (M l 15,21-27; M k 7,24-26).

K Á N A (s v a tb a v K á n ě g a lile js k é ) Jednoho dne byl Ježte pozván do gali­ lejského m ístečka Kány na svatbu. Během hostiny si jeh o malka všim la, že hosiiiclé nemají pro své hosly víno. Maric požádala syna, aby zasáhl. Ježíš dal naplnil šest ka­ menných nádob vodou a nechal odnést ochutnat správci. Správce hostiny byl pak udiven kvalitou vín*, které mu přinesli (J 2, 1-12). T cnlo zázrak, proměna vody ve vino, stejně jako rozm noženi chlebu* při syceni zástupu se stal předobrazem eucharistie*. - SVATBA ♦ LU. Max Jacob, Básni Morvena CaelsUho. 1953, „Svatba v Kině**. ♦ Výiv. Svatba v Káni galilejské, Vcroncsc, 1563, Louvre; Esichan Murillo, 1650, Birminfibatit; Abraham Bosse, 17. sto!., Paříž; Julius Schhcjfr von Carosfcld, 1819, Hamburg; Kryštof TauA, letní refektář Klementina v Praze, 1710. ♦ Film. David Oriffith, Jntolerance. 1916: ječlna sekvence, svatba v Káně, je obrazem šdastne

K A N A N E J S K Á ŽE N A

K Á N O N (P íse m ) (Řcc. kanón, „pravidlo**, „nonna**.) Sou­ bor knih přijatých církví a chápaných jako „zjevené, inspirované Bohem**. Vzni kal po­ stupné a nčktcré texty byly zařazeny až po dlouhém rozhodování. Židovský neboli palestinský kánon (po­ zději přijatý i protestanty) byl ustanoven v Jabně (Jamnii) koncem 1. stol. po K r. sb o ­ rem učitelů zákona. Skládá se jen z knih. které byly napsány v hebrejštině. Kánon řím skokatolický a pravoslavný přijal Septuagintu* (LXX), tj. řecký překlad Starého zákona. Do N Z bylo postupně zařazeno 27 knih, ty první koncem 2. stol. po Kr. (kánon zvaný Muraloriho). Athanasiův dopis z roku 367 uvádí jejich seznam. S konečnou platnosti byl kánon NZ i SZ schválen na koncilu v Tridcntu. Některé knihy (Židům, List Judův, Zjevení sv. Jana, List Jakubův) byly 109

KARM EL

sice Lutherem v 16. stol. vyřazeny, ale dnes je protestantská vydání Bible opět uvádějí. — B IBLE (též v úvodu str. 10-16), APOKRYFY, DEUTEROKANONICKÝ K A R M E L (h o ra , p o h o ří) Vápencový horský hřbet, tvořící asi 500 ra vysoký výběžek, který chrání před zanesením pískem přístav Akko v zálivu Svatého Jana. Byl tam objeven paleolitický „člověk z hory Karmcl". Baalův* kult byl na této hoře pěstován pod širým nebem. Elijáš* zde zázračné zví­ tězil nad Baalovými knéžími, když dokázal, že jeho Bůh je jediným Bohem (lK r 18, 19-43). Proroci potvrzovali vznešenost a úrodnost této hory, což ostatně je vyjá­ dřeno již v samotném názvu Kstmel (hebr. „zahrada") (Iz 35,2; J r4 6 ,l8 ; 50,19). Milá v Písni písní přirovnává hlavu svého milého k vrcholku teto hory (Pis 7,6). Křesťanšti poustevníci, kteří žili na hoře Karmě! v době křižáckých válek, zde za­ ložili řád karmelitánú. ♦ L ít Chateaubriand, Cesta z Pafí£e do JeruzniJma, 1806 - poutníci přijíždějí do Svaté země po moři. První, co spatří, je hora Karmcl, „jako kulatá skvrna pod slunečnými paprsky"; její vzhled vzbuzuje respekt. K A Z A T E L /K O H E L E T / E C C LE S IA S T E S (Hebr. qahal, „shromáždění"; v řeč. ekklésia, odtud lat. ecclesia, „obec", tj. věří­ cích, „církev".) Jedna z mudroslovných* knih, připisovaná Šalomounovi (ideálu moudrosti), ve skutečnosti dílo některého „člena shrom áždění" (káhelet) asi ze 3. stol. př. Kr. První slova knihy, v závěru opakovaná, se překládají „pomíjivost*, sam a pomíjivost, všechno pom íjí" (Kaz 1,2 - podle EK; vžité je znění překladu K: „marnost nad marnost, a všecko marnost", lat. w n ita s vanitatum ei omnia vanilas). Hebr. hábe! v původním významu je „opar, dech, závan větru". V Pa­ lestině jsou velké teplotní rozdíly mezi dnem a noci. Zrána se vytvoří nad vodou lehký opar, jakoby závoj mlhy, který pomine, ja k ­ mile vyjde slunce. T o je původní smysl ha bel. Ten se stal synonymem pro pomí­ jivost* a nicotnost: v textu se opakuje cel­ 110

kem sedm krát, což znamená dokonalou ni­ cotnost (K az 1,1-2). Tato kniha je nejpesimističtější a zároveň ncjstfízlivější z celého SZ. Pochází z doby. kdy se v židovském myšlení začíná rýsovat obrat, zatím co tradičně chápané jistoty o od­ měněni spravedlivých a potrestáni bezbož­ ných jsou otřeseny. ♦

Llt./Hud. —POMÍJIVOST

KENAAN (Hebr. „zem ě šarlatu", „červená", „na­ chová".) T oto územ í se rozkládalo mezi jižní Foinikii (Týr* a Sidón) a pouští Negeb. Teh­ dejší obyvatelé žili v rodech (Gn 10,15-18). Nejčastěji jm enovaní jsou Emorcjci, Girgašejci, Chctejci, Chivcjci, Jcbúscjci a Perizcjci (Dt 7,1; Joz 3,10). Země kenaanská, do níž se vydá Abrain (Abraham*) (Gn 11,31), kde se se svou rodinou usadí a kde žije Izák a Jákob, je zaslíbenou* zemí, kterou je třeba prozkoumat a obsadit bojem. Je to důsledek Noemova prokletí, který podrobuje Kenaana, Chámova syna, Šémovi*, praotci Izraele (Gn 9,24-26). Izraelité sice dávali Kcnaancc a jejich města do klatby*, ale Kenannei přežili. Častá jsou tu sm íšená manželství i modloslužba (Sd 3,5-6; Ezd 9,1-2); důkazem jsou varov­ ná slova (Ex 34. 15-16; Lv 18,3; Dt 7.4-6).

-* HEBREJSKÝ ♦ LIL Apollinairc mluví v Písni nenáviděného. 1909, o Kenaanu jako o požehnané zemi lásky, která je nenávratné pryč. Bohové Kennanu (Bani, Aštarte ntd.) inspiro­ vali básně dvou židovských básníků: Saula Černichovskčho a Jonathana Ratoshe, 20. stol. Claude Vigée, Kenaon vyhnanství, 1962, Kenaanské inč. 1967. ♦ Výtv. Gustave Doře, „Porážka Amoritú" (Emorejcíi), Písmo s\xué, 1866. K IN E R E T -

GENEZARET

K L A N Ě T SE / A D O R O V A T (Lat. adoro, fcc. proskyneá znamená „klaním se", „uctívám".) Ďáblovi, pokuši­ teli na poušti, Ježíš odpovídá: „Hospodinu, Bohu svému, se budeš klanět a jeho jediného uctívat" (M l 4,10). Tato slova jsou citací ze SZ (Dt 6.13). kde „klanět se" má obdobu

KM ENY IZR AE LSK É

Vhebrejském šlové „bát se" (ve sm yslu res­ pektovat). U člověka, který si uvčdom í velikost Boa jeho tajemství, nejde o strach, ale o úctu, obdiv a svátou bázeň. Tyto pocity dobře ilustruji obrovskou vzdálenost mezi člověKem a svátým Bohem*. Ezechiel před Hos­ podinovou slávou* (Ez 1,28) i Saul (Šavcl)pavcl před vzkříšeným Kristem (Sk 9,3-4) padnou na zem na znam ení úcty. V úzkém slova smyslu může být uctíván, adorován, je n Bůh. V širším slova smyslu pak zejm éna NejsvétčjSí svátost, malý Ježíšek apod. ♦ U t. V dílech mystiků se objevuje hojnost aderoénich modliteb. Sv. Jut od Kříže, Duchovni chvalozpěvy, 16. stol. Fcnclon, Básni, 1685. ♦

Výtv. Mistr Třeboňského oltáře, Adorace Krista, kol. 1380, Alšova jihočeska galerie na Hluboké. Bří Eyckové, Klaněni Beránku, 1432.

který Ural nebo nedostál svým slibům ) Bo­ žímu soudu. Ve Sk 23,12 se židovští nepřá­ telé apoštola Pavla* zapřísahají, že nebudou jíst ani pít, dokud Pavla nezabijí, přivolá­ vajíce tak na sebe ncjzávažnčjší B oží trest klatbu, kdyby nedostáli svém u závazku. Koncily uvalovaly klatbu až do zasedání I. vatikánského koncilu (1869-70). II. Vati­ kán (1962-65) je pravděpodobné první kon­ cil, kde nebyla vyslovena žádná klatba. U muslimů si klatba jako prokletí zacho­ vala celou svou vášnivou sílu. ♦ II ud. Petr Eben, Kletby a dobrořečení, balet pro smíš. sbor o orchestr, 1983. K L E N B A (n e b e ) Podle Genesis Bůh učinil pevnou klenbu, aby oddělila svrchní vody od vod spodních, a tok umožnil život. Pak ji nazval nebem* (Gn 1,6-8). - STVOŘENÍ

KLAS Klas je přirozené symbol žní*, sklizní obilí, jak vidíme už v Josefové* výkladu faraónova snu (Gn 41,5-27). Podle Dt 2 3 ,2 6 si srnčí kolemjdoucí v po­ lích utrhnout pár klasů a vymnout zrní, aby se najedl, ale žnout obilí bližního svého srpem nebylo dovoleno (Mt 12,1; L 6,1). ♦ Výtv. V křesťanském uniéní symbolizuje obilný klas chléb, tudiř tělo Krutovo, podobné jako vinný hrozen představuje v eucharistii* Kris­ tovu krev. Mistr Osvald, Sv. Václav připravuje eucharistickédary (žne obilí, sklízí víno), cyklus fresek trn schodišti velké véže na Karlštejne, 1360-61. K LATBA / ANATÉMA (Řec. anathéma, „kletba*4, „klatba"; hebr. herem, „dát do klatby", „vyobcovat".) Slovo vyjadřuje pravidlo, kterým se musel Izrael řídit v Hospodinových bojích. Válečná ko­ řist a nékdy i přemožení nepřátelé byli za­ svíceni Hospodinu a tím zmařeni. Termínu se používalo i jako označení trestu pro mo­ dláře. „Bude-li to jistá pravda, že se taková Ohavnost ve tvém středu stala, úplnč vybiješ obyvatele tolio m ísta ostřím meče, zničíš je ostřím meče jako klaté, i všechno, co je v nčm, i jeh o dobytek" (Dt 13,15-16). V pozdéjších židovských textech a v NZ jo klatba uvalována na jedince. Je to vy­ obcování, předávající provinilec (člověka.

K L ÍČ V Bibli jsou klíče znakem m oci (Iz

22,22). Ten, kdo má klíče od domu, m ůže do domu vstupovat a může do domu kohokoli vpustit nebo naopak ne vpustit. Království* nebeské j e přirovnáváno ke starobylému městu obehnanému hradbami, v nichž jsou brány. V Mt 16,19 a ve Zj 3,7 Ježíš umožňuje nebo odmítá vstup d o krá­ lovství Božího. On sám má klíč o d města smrti (Zj 1,18), tedy moc vzkříšení. Ale vyčítá zákoníkům, že brání současníkům po­ znat království Boží. Mají sice klíče po­ znání, ale sami je nepoužívají a nedovolí je použít ani druhým (L 11,52). - PŘIJM OUT / ODMÍTNOUT. PETR ♦

LIL A. J. Cronln, Klíče království, 1941.

♦ Výtv. Petr Brandl, S\w/ý Petr, olej na plátně, 1724, Arcibiskupský palác v Praze. KM EN JU D A -

JU D A

K M E N Y IZ R A E L S K É Kmen je skupina rodin nebo rodů, vedená jedním vůdcem a obývající určitou oblast. Podle tradice základní strukturu Izraele* tvořilo dvanáct kmenů, jejichž předky bylo dvanáct synů Jákoba*: Ruben, Šim eón, Lévi, Juda, Žabulón, Isachar, Josef, Dan, Ben-

I!!

KNÉŽÍ

jamín, Ncftalí, Gád a ASer (Gn 35*23; 49, l *28). T ento seznam však doznal postupné určitých zm ěn (Lévi sc ztrácí, Josefova rodi­ na se štěpí na dvě, totiž Efrajim a Manases). Během dobýváni a následného osídlováni kenaanské země byla situace při rozdělováni území značné složitá. Ve skutečnosti roz­ děleni na dvanáct kmenu odpovídá více poli­ tická vůli (uspořádám země na dvanáct správních okrsků za Šalomouna; lK r 4,7), než původní realitě. K N É ŽÍ / KN ĚŽSTVO / SA C E R D O C IU M (Sacerdocium z lut. sacerdos, „kněz14.) Slovo označuje funkci tfich, kteří plni roli znalců posvátných věcí. prostředníků mezi lidem a Bohem, tedy knéii. V SZ lato funkce prochází v průběhu his­ torie pozvolnými proměnami. K néží neexis­ tovali v době patriarchů* (praotců), kteří sam i vykonávali oběti Bohu. N a hoře Sinaj* byla uzavřena smlouvo* mezi Bohem a jeho lidem, zastoupeným M ojžíšem z pokolení Lévi*. Kmen Lévi se stává strážcem schrány* úmluvy a vykonává později pod záštitou krále kněžské funkce v jeruzalém ­ ském* chrámu. Po exilu* nebylo krále: velekněz* sc stává náboženským vůdcem národa. Kolem 3. stol. př. Kr. se hierarchie ustálila takto: na vrcholu velekněz, pak následují knéží (he­ brejsky koheri)t potomci Áronovi*, n nako­ nec lévijci* (levité). Na začátku našeho letopočtu jsou Židovští veleknězi jm enováni světskou mocí, čímž se jejich legitimita stává vratkou a nezaru­ čenou. Činnost lévijců sc omezuje na bohoslu­ žebnou oblast. Jsou to laikové, zákonici* (vykladači židovského náboženství), kteří vyučují a vysvětlují Zákon. Ježíš je podle N Z laik: patří ke kmeni Juda*, tedy nepatří ke kněžskému rodu. NZ nikdy neoznačuje titulem kněz Krista nebo apoštoly. Pouze List* Židům užívá terminu „vclcknčz", když přirovnává Ježíše k Mclchísedechovi (M alkíscdckovl*). Protože celý židovský národ byl nazýván „královstvím knéží** (Ex 19,6), křesťane jsou nazýváni „svátým kněžstvem** (lP t2 ,5 ), p o ­ věřeným přinášet své životy k Boží chvále (Ř 12.1). 112

Představitelé církve jm enovaní apoštoly* jsou „správci B ožích tajemství*4, „sluhy no­ vé sm louvy". Jsou často vybíráni mezi star­ ším i neboli „presbytery". Od tohoto slova fcc. původu pocházejí některá označení pro kněze, např. fr. prétre, a užívají ho některé evangelické církve k označení svých starších a jejich rad (presbyterlanismus); pochází od něj i název pro kněžiště - presbytář. K N IH A M O U D R O S T I N ejm ladší z textů řecké Bible: napsána kolem r. 50 př. Kr. Za autora je pokládán Šalomoun (pův. Sofia Salómónos, „M ou­ drost Šalomounova"). Ve skutečnosti však, ja k bylo zvykem v tehdejší době, pisatel zaštítil své dílo jm énem věhlasné osobnosti minulosti. První část vysvětluje pojetí života bez­ božníků: „Jsm e děti náhody... Ověnčem e sc poupaty rúží, dříve než zvadnou" (M dr 2,8). Dnihá část opčvujc moudrost: je to dar od Boha. T řetí část vyzývá k zamyšleni nad úlohou Boha v dějinách Izraele: „Hospo­ dine, zvelebil jsi a oslavil svůj lid" (Mdr 19,22). V NZ Pavel a Jan přiznávají Ježíšovi dar moudrosti a mocného slova, „odlesk Boži slávy" (Ž d 1,2-3). ♦ Lit. Jean Rocinc, Duchovni pisnř, 1694, „Ů moudrosti, tvd slovo". K N IH A P Ř ÍS L O V Í -

P Ř ÍS LO V Í

K N IH A S O U D C Ů - SO U D C I K N IH Y K R Á L O V S K É (p rv n í a d ru h á ) Z ahrnují dobu od počátku Šalomounova* panování po babylónské* zajetí. Obsahově sc skládají ze tří částí: panováni Šalom ounovo - nastoupení na trůn, vláda, stavby, bohatství a poblouznění (lK r 1-11); souběžné dějiny království judského a severoizrnclskčho, od smrti Šalomounovy po po­ robení severního Izraele (1 K r 12 až 2Kr 17); konec judského království (2Kr 18-25) s vy­ líčením katastrofy roku 587 pf. Kr. Jsou to náboženské dějiny období králů*: přes snahy zbožných a oddaných králů a proroků Elijášc* a Elíši (Elizea) vede všeo­ becný úpadek víry a věrnosti k rozpadu krá­

KRÁL

lovství Davidova a Šalomounova, k zániku gcveioizraclskóho kiálovslví. k pádu Judska a k deportaci do Babylóna. k n ih y m a k a b e j s k é

-

m a k a b e jš tí k n ih y

M O JŽ ÍŠ O V Y -

pentateuch

center náboženského života: Basry, D am aš­ ku, později d o Bagdádu. Korán je pro muslima arabským vyjá­ dřením věčného slova Božího, které bylo předáno Abrahamovi*, Mojžíšovi* 8 Ježíšo­ vi*, a konečně, prostřednictvím archanděla Gabriela*, Muhammadovi. Muslimové jsou do čtení a psaní zasvě­ cováni pom ocí studia a přednášení Koránu. -* ISLÁM; viz obr. str. 43.

k n ih y m u d r o s l o v n é

(LaL sapientia „moudrost".) Podle SZ by­ ly „knihami m oudrosti" nazývány Job*. Pří­ sloví, Kazatel,* Sírachovec (neboli Ecclestasticus) a Kniha Moudrosti,* někdy k nim byly přiřazovány Žalmy* a Píseň písni.* Začleňují sc do proudu literatury sapientidlni, „mudroslovné". která vytvořila díla vysoké kvality zejména v Egyptě {Moudros­ ti Ani, Učení Amenemopé) a v Mezopotámii (Trpícíspravedlivý, M oudrostAhikara). Ta­ to díla ovlivnila biblické autory.

K O R U N O V Á N Í P A N N Y M A R IE Podle velmi staré tradice korunoval Ježíš v nebi svou matku Pannu Marii* po jejím nanebevzetí*. ♦ Výtv. Tympanony z 12. stol.: Senlis, Mnntcs, chrám Matky boží v Longpont, Chartres, Bourgcs, Štrasburku. Tympanon portálu kostela Panny Ma­ ric Sněžná v Praze, před r. 1346. NG Praha. Malířství: Fra Angel ico, 15. stol., Paříž; Filippo Lippi, 15. stol., Florencie; Engucrrand Charonton, 1453, Villcncuvc-lc»-Avignon; Veronese, 155558. Benátky; Velázquez, 1651, Madrid.

K O H ELET - K A Z A T E L K O LE D Y - V Á N O C E

KOUKOL -

P LE V E L

K O LO S (na h lin ě n ý c h n o h o u ) / S O C H A (z N e b ú k a d n e s a ro v a s n u )

K O Z E L S M ÍŘ E N Í (v y s la n ý d o p o u š tě )

Babylónský král Nebúkadncsar* (Nabuchodonozor) viděl ve snu obrovskou sochu: hlava zc zlata, hruď a paže ze stříbra, břicho a boky z mědi, stehna ze železa a nohy Z hlíny (Da 2,32). Gigantická socha sc zřítila poté, co do ní udeřil malý kámen.

Ve 3. knize Mojžíšově (Lcviticus) čteme, jaký jc stanoven řád pro den smíření. O dvou kozlech přinesených k občti za hřích bude Aron* losovat. Jeden jc určen pro Hospo­ dina, druhý pro Azázcla (pouštního dém o­ na). Nad tímto kozlem vyzná Áron všechny hříchy a nepravosti Izraelců, vloží jc nn jeho hlavu a vyšle ho živého do pouštč, to jc do země, kterou Bůh nezúrodňuje. O bětovaný kozel je pak na poušti sežrán dém onem Azázelem (Lv 16.5-10; 20-22). - OBĚŤ. BERÁNEK

♦ R. Když o nikom nebo o nMem říkáme, ie jc to kolos (obr) na hliněných nohou, znamená to, žc jeho moc jc pouze zdánlivá. KORÁN __ (Arab. „čtení, recitace".) Jméno, které da­ li muslim ové zjevení rozhlašovanému Muhammodem v letech 610 až 632 po Kr. Mubammndovi posluchači se snažili si Korán zapamatovat a jednoduchým způsobem ho Zapisovali na ncjrůznčjší podložky. K vy­ tvoření první sbírky těchto zjevení, seřa­ zených do súr, přispěla Hnfsa. Muhommodova žena a dcera chnlífa Omara (634-644). Sto čtrnáct kapitol (súr) jc seřazeno podle svého rozsahu, od nejdelší po ncjkratší. Po ' Zdokonalení psané arabštiny sc text Koránu M několika obměnami, rozšířil do velkých

♦ LIL William Faulkner, Hluk a zuřivost. 1949; Báje. 1954. ♦ Výtv. Holrnan Hunt, Obilní beránek (Kozel smířeni), 1854, Port Sunlight. KRÁL (Hebr. melek, lat. rex.) Izrael přejal in­ stituci království od sousedních národů; jc tedy cizího původu. Nahradila starší dom ácí instituci soudců*. Prvním králem byl Saul* (1S 10).Pončm Hospodin vyvolil dům (rod) Davidův; volba krále byla v té době ale ještě

13

KR ÁLO VSTVÍ

obnovována a stvrzována akJamační volbou lidu; potom království začalo být dědičné, došlo nicm éně k několika převratům (např. převrat Jchúa, 2Kr 9). Král byl Hospodinův služebník, byl mu povinován úctou a věrností; pomazání za krále ho chránilo (2Kr 11,2). Požíval velkou úctu (Ž 2,7; 110, lnn), ale nebyl považován sám za boha, jako tomu bylo u Egypťanů; měl být svém u lidu vůdcem a oporou v ne­ snázích (1S 8,20), měl vykonávat spravedl­ nost (2S 14,4-17) a starat se o rozkvět země. Králové sjednoceného Izraele byli tři: Saul* (1S 10-31), David* (1S 16 až lK r 2) a jeho syn Šalomoun* (1 Kr 1-11). Obrazem ideálního krále, milovaného Bohem i lidmi, zůstává přes své chyby David. Z jeho rodu má vzejít očekávaný Mesiáš*, on je zakla­ datelem rodu, z něhož bude i Ježíš*. V N Z Ježíš na Pilátovu otázku, zda je král, odpovídá, že jeho království* není z tohoto světa (J 18,33-37). Pilát ho dává zbičovat a pro výsměch korunovat tm ím a odít do krá­ lovského purpuru. V Apokalypse* je Ježíš nazýván Králem králů (Zj 19,16). ♦ Lit. Torgny Lindgren, Betsabé (Bat-Seba), 1985: v tomto románě psaném v první osobě Batžeba poeticky uvažuje o roli a funkci krále, tak jak se utváří u Davida. kr álo vství

/ vlád a/

PANOVÁNÍ Kralování Boží je potvrzeno odedávna (Sd 8,23); Izrael zprvu odmítal instituci m o­ narchie, králem byl sám Hospodin (IS 8). Později, i když instituce království byla ne­ dílnou součástí života Izraele a i když před­ stava krále byla těsně spjata s představou Mesiáše*. Izrael nikdy svého krále nezbožštil. Žalm y odjakživa oslavovaly kralováni Boži jako skutečnost, která přesahuje dějiny: „Tvůj trůn pevnč stojí odedávna. T y jsi od věčnosti" (Z 93,2). Je to království univer­ zální, vesmírné. Prorocké spisy zvčstují dobrou zprávu o Hospodinové návratu na Sijón* (Iz 52,7nn). S nadčjí na blízký návrat do Jeru­ zaléma je spjata nadčjc věčné spásy*: Izajáš* vyhlašuje, že babylónské zajeti skonči a po novém exodu naleznou Židé znovu svou zemi: „Ti, za něž Hospodin zaplatil, se vratí“ (Iz 51,11). Zároveň proroci ohlašuji příchod 114

království věčného pokoje a spravedlnost:, lzajáš vyvolává představu obrazu tohoto panství, kde „překuji své meče na radlice" (Iz 2,4) a „vlk bude pobývat s beránkem" (Iz 11,6). Království je také skutečnosti duchovni je to vláda Hospodinova v srdci člověka, který se řídi jeho zákonem. NZ duchovní pojetí království dále roz­ vijí: „Vždyť království Boži je mezi vámi!" (L 17,21). Ježíš varuje před těmi, kdo před povídají příchod království k určitému dani Toto království není politickou mocí, Ježíš odmítá být takovým králem: „Moje králov­ ství není z tohoto světa** (J 18,36); je na­ stolením Božího zákona lásky a jednoty, určeného všem, kteří mají srdce prosté u čisté jako dčti (Mt 19.13nn). A však i v kruhu lidí kolem Krista žije dál nadčjc na obnoveni pozem ského království Davidova*. Pavel* a Apokalypsa* v obměněné po­ době pokračují v prorocké tradici, ohlašující království eschatologické: království trvalé a nezničitelné blaženosti, kleté teprve přijde, království, které Ježíš sám přirovnal ke sva­ tební hostinč (Mt 22,1-14) a které Apoka­ lypsa přirovnává k svátému městu (Zj 21). - M ĚSTO, JERUZALÉM ♦ R- „ Kaidé krdlovstvi vnitřní rozdílené pust­ ne• (Mt 12,25): nesvornost vede ke zkáze. K R ÁLO VSTVÍ JU DSKÉ - JU D A K R É D O / CR ED O (Lat. credo, „včftm"; fcc. symbalon.) Kré­ do je výstižným krátkým vyjádřením křes­ ťanské viry v církví. Křesťané vyznávají viru při každé nedělní bohoslužbě. O tzv. Apoštolském vyznáni víry (laL symbolům) se dlouho věřilo, že bylo napsáno apoštoly v den svatodušních* svátků (ve skutečnosti pochází jeho dnešní znční z 9 . stol.). Také se uvádí niccjskocařihradské vyznání víry podle dvou eku­ menických koncilů v Niccji (325) a Caři hradě (381). V NZ je mnoho kratičkých obratů, jim iž se vyznává víra v Ježíše Spa­ sitele a Pána (Sk 8,37). Dá se říci, že tato kratičká vyznáni jsou zárodkem kréda. - vyznán! KREV Podle SZ je krev životodárnou podstatou všeho, c o dýchá: lidi i zvířat. Bible říká:

KRISTUS

Krisrus. V cnikon svatovítský, tempera na desce, kol. 1400, Praha, katedrála sv. Víta v krvi je život těla (Lv 17,11). Protože Bůh je jediný Pán nad životem, je zakázáno člo­ věku prolévat lidskou krev, tj. zabíjet. Ten, kdo prolije krev člověka, to jest vrah, bude Bohem volán k odpovědnosti (Gn 9,6). Lid­ ská krev nevinné prolitá volá po pomstě (Jb 16,18). Vyliti krve obětních zvířat znamená za­ svěcení veškerého života Bohu (Lv 17). Pro­ tože krev patří Bohu, je rovněž zakázáno člověku požít krev s masem zvířat; podle stále platných předpisů židů a muslimů se před požitím masa musí nechat vytéci krev zvířete (maso košer). Podle NZ je krev Ježíše obětovaného jako beránek* nej vyšší formou sebcobéti. Jeho Obětovaná krev slavnostně stvrzuje novou smlouvu* s Bohem, stejné jako krev, jíž Mojžíš pokropil lid při uzavření smlouvy na Sinaji (í:x 24,8). T i, kteří pijí cucharistické vino (krev Páně), m ají účast na Božím ta­ jem ství a daru nového života. “* EUCHARISTIE Výraz „tělo a krev" (NZ) označuje lid­ skou podstatu materiální povahy a je jí hra­ nice (Mt 16,17). K R IS TU S (ftec. christos, „pomazaný, posvěcený pomazáním*4; je to překlad z hebr. mašiach, *cský překlad „mesiáš44).

Ve SZ přijímali králové (Soul, David, Ša­ lomoun aj.) a vclekněži pomazáni, které jim propůjčovalo autoritu Boží. V N Z označuje pojem christos pouze Je­ žíše*: Kristus, Ježíš Kristus, tedy znamená Bohem pomazaný, Mesiáš. V evangeli ích se objevuje tento pojem zřídkakdy, sám Ježíš nabádal své žáky, aby nikomu neříkali, že je Kristem, protože se obával, aby si z něho Židé nechtěli udělat svého krále a vůdce případného národního osvobození. Avšak ještě před svým utrpením*, při výslechu před veleradou (synedriem*), odpovídá Je­ žíš veleknězi na otázku, je-li M esiáš, Syn Požehnaného: J á jsem 44(Mk 14,61-62). Ve Skutcích apoštolských*, u Pavla a ve Zje­ vení Janově (Apokalypse*) bývá Ježíš často nazýván Kristem, jm éno je chápáno v e vzta­ hu k Ježíšově slávě ve vzkříšení: „Ať tedy všechen Izrael s jistotou ví, že toho Ježíše, kterého vy jste ukřižovali, učinil Bůh Pánem a M esiášem44 (Sk 2,36). „Kristus*4se stal mezi křesťany běžně uží­ vaným označením Ježíše. Samo slovo „křes­ ťané*4se odvozuje od „Kristus44a objevuje se kolem roku 40 po Kr. (nejprve jak o pře­ zdívka) v Antiochii pro označení žáků Ježí­ šových (Sk 11,26). To je důkazem, ic tvořili společenství odlišné od židovského nábo­ ženství (judaismu*). - MESIÁŠ, KŘESŤANSTVÍ ♦ L U .-JE Ž ÍŠ ♦ VÝtv. Žehnající Kristus. mozaika v chrámu J tagia Sofia4*(chrám „Boží moudrosti") v Istan­ bulu, 912. Kristus ve slávé, vitraj v katedrále ve Štrasburku, 11. stol.; plastiky na tympanonech v Autun, Conques, Vézclay, Beaulicu, Chartrc*, Moiaaac, 12. stol. Kristus VSevládce (Pamokrator), mozaiky z 12. stoL na Sicílii - v Mofircale, Ceřalů, Palermu. Giovarmi Bcllini, Mrtvý Kristus oplakávaný chtma aruUly, 15. stol., Benátky. Hans Holbein, Mrtvý Kristus. 1521, Basilej. (V Dostojevského Idiotovi medituje Hipolyt před tímto obrazem.) Jean Delville, Človik-Buh. 1903, Bruggy. Jan Jih' Hcinsch, Kristus po postu. 1684, NG v Praze. Kristus, Veraikon Svatovítský, po r. 1380. ♦ Hud. Franz Lizst, Kristus, oratorium, 1866. Anton Rubinátejn, Kristus. 1895. Gustav Mnhlcr, i. symfonie, 1896. Francia Poulené, Nanebe­ vstoupení, 20. stol. Miroslav Krejčí, Smrt Kris­ tova, kantáta, 1937-40. ♦

F ilm .-JE Ž ÍŠ 115

KRISTŮV ZNAK

K R IS T Ů V Z N A K - CHR1SMON K R O N IK Y - P A R A L IP O M E N O N KŘEST (Řec. baptizein, „ponořit"; l a t baptismus aquae.) Jde o ponořeni do vody, ponořeni do smrti, aby sc člověk znovu narodil k očištčnému životu. V křesťanských kostclích se obřad postupně vyvíjel od úplného ponořeni k trojímu pokropeni hlavy. Dnes křest ozna­ čuje vstup do církevního společenství. - SŮL, ZNAMENÍ KŘÍŽE

♦ V ýtv. Křest Krista, beptisterium Ariinů, 3. stol., R avenru; Picro della Fnuicesca, 1448, Londýn; G č rn d David, 1308, Bruggy; Joochim Patcnier, 16. stol., Vídeň; Jcan-Baptiste Lemoync. plastika, 18. atol., St-Roch, Paříž; Gcorgr. Rouault, 1911, P a ř il Petr Brandl, Křest Kristův olej na platné, kastel «v. Jana K řtitele v ManélúuV 1713-16.

K ře s t Jana K řtite le Jan Křtitel pokřtil v Jordánu každého, kdo k něm u přišel a byl ochoten zm čnil svůj živ o t Křest, který udílel, byl aktem pokání, po nčm ž m élo následovat m orální napra­ vení. Mčl však i svůj význam prorocký oznamoval příchod M esiáše*, který bude silnčjší než Jan a bude křtít Duchem svátým a ohněm (M t 3,11). Je ž íš ů v k ř e s t

Ježíš při5el za Janem, aby sc dal pokřtít v řece Jordánu. Jan sc tomu bránil: J i bych mčl být pokřtčn od tebe, a ty jd eš kc mnč?" (Mt 3,13). Ježíš však trval na svém. Tím, žc přijal křest z rukou Janových, vyjádřil svou solidaritu s hřešícími lidmi. Všichni Čtyři evangeliste popisují událost Božího zjevení (leofanie*), která po křtu Ježíše následovala. Duch Boži sestoupil v tělesné podobě jako holubice* na Ježíše (L 3,22). K ře s t Je ž íšo v ý c h u č e d n ík ů Ježíš své učedníky ncpokřtil, ale po svém vzkříšení z mrtvých jim přikázal, aby křtili všechny národy „ve jm énu Otce i Syna a Ducha svátého" (Mt 28, 18-20). Po sva­ todušních* svátcích dostal křest u křesťanů pevnou formu a začal sc praktikovat zcela běžné (Sk 2,38-41). V této první době byl udělován ponořením do vody. Představuje nové narození. ♦ R. dostat křest, dělat něco poprvé; dostat křest ohněm, projít těžkou zkouškou. ♦ LIL Francois Voltaire, Filozofické listy. 1734, „Kvskcfi"; Prosťáček 1767, parodie rituálu křtu. 116

Joachim Patenler, Křest Kristův, 16. stol, Vídeň KŘESŤANSTVÍ Křesťanství vzniklo na základč učení Je­ žíše* z Nazaretu, jak ho první křesťanské obce zaznamenaly v evangeliích*. Křesťané považují Ježíše za víc než proroka, je to Boží Syn (Seslaný), otevírající království Boží. Po Kristově* sm rti shrom ažd\ijí jeho žáci v jeho jm énu ty, kteří byli svčdky Kristova vzkříšení. Postupně rozpoznávají v jeho ži­ votě znam ení Boží přítomnosti a skrze sta­ rozákonní proroctví se jim Ježíš potvrzuje jako M esiáš. Nejprve vypadali jako jedna z mnohých židovských sekt; později se od židovství oddělili, odmítli obřízku a pfijí-

mali mezi sebe i nežidovské obyvatele pohany. Po určitou dobu se však ještě účast­ nili synagogálního kultu. Po pádu Jeruza­ léma v roce 70 následoval úpadek židovství a ještě více se prohlubuje propast mezi rodí­ cím se křesťanstvím a židovstvím . Skutky apoštolsko a listy*, především listy Pavlovy, přinášejí řadu svědectví o životě těchto prvních křesťanských obcí i o tom, jaké otázky si lidé kladli, co očekávali. C o je vzkřiSení? Věčný život? Kdy přijde králov­ ství Boží? Má člověk žít mim o svět nebo se snažit o Síření Ježíšova poselství ve společ­ nosti? Teologicky vychází křesťanská víra 2 výpovědi listů Pavlových a autorů evan­ gelii. Významná je takc Pavlova etika, za­ kládající se na svobodě svědom í jednotlivce « na m ilosrdenství. Církev prochází v prvních stoletích křes­ ťanské éry těžkými spory o Trojici*, božství Ježíše, milost* atd. V těchto sporech po­ stupně krystalizuje je jí krédo*, formulované především na koncilu v Niccji, který byl svolán v roce 325 císařem Konstantinem I. Velikým. Současně je křesťanství institucionalizováno j3ko hierarchické společenství s vlastním učením a obřady (modlitba Otče náš*, křest*, svátost oltářní - eucharistie*). Postupné dochází i kc kulturnímu odlišeni Východu a Západu, což má za následek od­ dělení fccko-byzantskč liturgie od tradice latinské (1054). Křesťanská společenství jsou pak zmítána reformním hnutím, které zpochybňuje úlohu církevní hierarchie a hlá­ sá návrat k původním pramenům. Ve středověku jsou ústředním tématem diskusí morálka, cudnost a chudoba. V 16. stol. dochází k nejvýznam nější reformě na popud Luthera a potom Kalvína a vzniká protestantství. Protestanti v otázkách víry uznávají svrchovanost Bible, proto také kla­ dou důraz na je jí individuální četbu a stu­ dium. Boileau říká v Satiře 12 (1711), že každý protestant s Biblí v ruce jc „papežem**. Katolicismus naproti tomu trvá na autoritě cítkve a významu tradice v předávaní křesknskéh o poselství. - EVANGELIUM, MESIÁŠ, VYKOUPENÍ k ř íž , u k ř iž o v á n í

Kříž (lat. crux) jc šibenice, skládající se ze svislého kůlu a příčného břevna. Trest smrti ukřižováním byl vc starém Řím čurčeřT

otrokům a vzbouřencům, byl tedy ponižují­ cí. O dsouzenec byl přibít za zápěstí (nc za dlaně) a za nohy (nárt). Sm ít nastala po­ zvolným udušením. Ježíš byl odsouzen k smrti ukřižováním na rozkážTÍTSta Pontského*, Timskch o pro­ kurátora v Judeji, a z popudu nejvyšáí židov­ ské autority - synedria*. Byl ukřižován na Golgotě*. Kristův křiž byl vztyčen m ezi kří­ ži dvou lotrů*. Ježíšovo um írání trvalo rela­ tivně krátkou dobu. Ukřižován byl ve 3. ho­ dině (9 hodin ráno) nebo podle Jana v 6. hodině, vykřikl a naposledy vydechl kolem 9. hodiny (3 hodiny odpoledne). Pod křížem stála jeho matka Maric*. Marie* Magdalská, ženy*, které sc o něj staraly, a apoštol Jan* (J 19,25).-* ELI. E L I... Podle Jananetnuseli římští vojáci Ježíšovi lámal kosti, aby zkrátili jeho um írání, proto žcp fi jejích příchodu býl jíž mrtev. Jeden z vojáků probodl Ježíšovi kopím bok a odtud vyšlá krev a vodo (J 19,31-35). -* BERÁNEK. KALVÁRIE Kříž, nástroj potupného trcstu sm rti, sc stal pro křesťany znamením vykoupení* lid­ stva Ježíšem.-* SPASITEL ♦ R. Nést svůj kfli (J 19,17), snášet zkoušky, jako Ježíš nes! svůj kříž; dllat nad ničím křll pokládat něco za ztracené; s tebouje k řll trápení. ♦ I.lt. Lactantius, Institutionum Divinarum Epltome (Souhrn Božích ustanoveni), kolem roku 305: autor zde hájí tajemství Ježíšovy ponižující smrti na kříži, pro pohany pohoršlivě. V Kdzdnl o utrpení Páni. 1661, klade Bossuct důraz na vykupitebkou hodnotu utrpení a vyzývá křesťany, aby sdíleli a Ježíšem křiž. Obraz Ježíše na kříži pronásleduje romantiky. Pro řadu z nich právě bolest Ježíše zbožáťujc, např. Mussct, Zpovétf dititc svého vitu. 1836. U Huga najdete apotedzu utrpení Páně v Kontemplaclch, 1856. Ale v Ummrtinovskčm dolorismu už před­ stavuje krucifix pouhou fetiš, rodinnou památku Nové básnické meditace, 1823, „Krucifix". Z Mussctova „ebenového kříže" spadla „nebeská mrtvola" do prachu a s ní i básníkova víra ( Rolla, 1833). Joris-Kari Huysmans, Tam dole. 1891. Paul aaudcl, Básník se divá na křll 1938. Albert Camus překládá v r. 1953 Calderónovo historické náboženské drama Zboinost na křlii (1633). ♦ Výtv. Ukřtlavánl: Masaccio, 1426, Ncapofj Antonello da Mcssina, 15. stol., Antverpy, Mathias Grůnewald, Iscnhdmský oltář, 151$. Cplmar, Paolo Veronesc, 16. atol., Paříž. El Greco, Je£U zbavený Šatů. 1577, Mnichov. Petr Pavel ^

K Ř ÍŽ O V Á C E S T A

Ukřivování, Mistr Vyšcbrodského oltáře, tempera na desce, kol. 1350, Praha, Národní galerie

Rubens, Probodnuti boku, 1620, Antverpy. Anto­ nia van Dyck, Kristus na kfíií, 1630, Janov. Rembrandt, Tři kflle. rytina, 17. stol, Paříž. PierrePaul Pmdhon, Ukřižování, 19. stol., Louvre - je­ den z nejčastdjt kopírovaných obrazů v 19. stol. ve Francií. Paul Oauguin. Žlutý Kristus, 1888. Ukři­ žování: Ernst StShr, 1914, Vídeň; Graham Sutherland, 1947, Řím. Salvador Dali, Kristus sv. Jana od Křiit, 1951, Glasgow. Paul Delvaux, Ukřižováni, 1952, Brusel. Mistr VySebrodskáho oltáře. Ukřižování, kol. pot. 14. stol., NG v Praze. ♦ Hud. Sedm slov Krista na kfíži. Heinrich Schfitz. 17. stol.; Haydn, 1796. ♦ Film. Picr Paolo Pasolini, Mamma Roma, 1962. Syn prostitutky, kterou ztvárnila Anna Ma-

118

grváni, umírá jako ukřižovaná občí na nemocnič­ ním lůžku. K Ř ÍŽ O V Á C E S T A (Lat. via crucis; též via dolorosa, „bolest­ ná cesta**.) Je to cesta, kterou prošel v Jeruzalémé Ježíš se svým křižem. Vedla od prétoria* (sídlo římského guvernéra), kde byl Ježíš odsouzen k smrti, na Golgotu*, kde byl ukřižován. Přesná trasa není známa, ale již v do bé křižáckých výprav byla v souladu s tradicí navržena trasa, která vychází z předpokladu, že sídlo guvernéra bylo v pevnosti Antonia, nacházející se v blíz­ kosti chrámu.

K Y R IE E L E IS O N

Vc většině kostelů připomínají obrazy, frpcreliéfv nebo prosté kříže obvykle čtrnáct xasiavcní křížové cesty: 1. Ježíš je odsouzen X smrti. 2. Ježíš bere na sebe kříž. 3. Ježíš poprvé upadne. 4. Ježíš potkává svou matku. 5. Ježíšovi pomáhá Šimon z Kyrény. 6. Ve­ ronika* podává roušku Ježíšovi, aby si osu$il obličej. 7. Ježíš upadne podruhé. 8. Ježíš potkává jeruzalém ské ženy. 9. Ježíš upadne potřetí. 10. Ježíš je vysvlečen. 11. Ježíš je ukřižován. 12. Ježíš na kříži umírá. 13. Ježíš je sňat z kříže. 14. Ježíš je uložen do hrobu. Véfící procházejí tuto bolestnou cestu především na Velký pálek, výroční den Ježí­ šovy smrti. - KŘÍŽ, UKŘIŽOVÁNI ♦

Výtv. Kflíflvd cesta, Římov, 17.-18. atol.

♦ Hud. Fraru Lizst, Via crucls, 1879. Marcel Dupni, KHiovd cesta, 1932. Otakar Ostrčil, Kfltová cesta, variace pro orchestr, 1928.

KUMRÁN (QUMRÁN), ES(S)EJCI V roce 1947 byl v jeskyních na místč zvaném Kirbet Qumrdn u Mrtvého moře objeven značný počet rukopisů. Archeolo­ gické vykopávky v přilehlé slínovitc terase odkryly řadu staveb klášterního charakteru, lázné, cisterny, hrnčířskou dílnu a skripto­ rium; nálezy svčdčí o tom, že m ísto bylo obýváno v dobč asi od r. 100 pf. Kr. do r. 68 po Kr., s přestávkou spjatou se zemětřese­ ním kolem r. 31 př. Kr. Většina odborníků usuzuje na sídliŠtč židovské sekty esejcu (známé od Plinia Staršího, Filóna a Joscpha Flavia). Zkoumám rukopisů ukázalo, že Část nále­ zu tvoří opisy lémčf všech starozákonních knih (vyjma knihy Ester), ve zlomcích nebo i úplné, jako třeba rukopis knihy Izajášovy; další část jsou pak rukopisy vlastní cscjcům, (řád sekty, komentáře ap.). Od svého rozchodu s jeruzalém ským kněžstvem* tvoří esejci jednu z židovských skupin ostře odlišených od farizejů* a Sad u ­ cejů*; zároveň se ale až do r. 68, do doby židovské války, nijak neblíží ani zélótům*. Charakterizuje je důraz na rituální čistotu, společný život v ústraní, lpění na tradici (odmítání nového liturgického kalendáře). Zanícená snaha přispét k Hospodinovu vítěz­ ství proti bezbožníkům.

Objev kumránských rukopisů m á veliký význam pro poznám židovské literatury i různých prostředí židovské společnosti v době Kristové, především ale umožňuje sestoupit o řadu století hlouběji do rukopisné tradice biblických knih. K V Ě T N Á N E D Ě LE Týden před židovskými* velikonocemi Ježíš na oslátku vjížděl do Jeruzaléma; zá­ stup lidí, kteří se sem sjeli na oslavu svátku, odsekával ratolesti okolních stromů, stlal ji­ mi Či svými plášti cestu a s jásotem vítal Ježíše slovy: „Hosanna*! Požehnaný, který přichází vc jm énu Hospodinové!" (M t 21,111; M k 11,1-11; L 19.28-38; J 12,12-16). Znamenalo to, žc v nčm uznávají králov­ ského M esiáše*, kterého Žide očekávali. Křesťané oslavuji tento Ježíšův vjezd do Jeruzaléma na Květnou nedéli, týden před velikonocemi. ♦ Výtv. Kristus vJHdéjlcl do Jeruzaléma: kos­ tel *v. Štěpána v Auxerrc, freska v kryptě, 11. stol.; Daphni, Kecko, mozaika z 11. stol.; Vyšehradský cvangelistáf, 1086, Praha, Národní knihovna ČR; Duccio di Buoninscgna, 13. stol., Siena. Friedrich Overbeck, 1824, LQbcck; Hippolyte Flandrin, 1854, St-Germain dea-Préa. James Ensor, Kristův vjezd do Bruselu, 1888, Antverpy. K Y R IE ELE IS O N Vzývám (v řečtině) v první čásli mše, které znamená: „Pane, smiluj se!“. Označení Kyríos (Pan), kterým křesťané Ježíše oslo­ vují, znamená zároveň, že ho u znávají jako Boha s univerzální mocí, kterou dostal od svého Otce. Označeni „Pán" u jm éna Je­ žíšova se objevuje v Listu Fiiipským (2,11) a ve Skutcích apoštolských v souvislosti s jeho vzkříšením (Sk 2,36). Vc SZ byl Pá­ nem jenom Bůh; toto označení je v Scptuagintě* překládáno slovem Kyríos (hebr. Adónáj*). Stažením Kyrie eleison vzniklo fr. slovo „kyrielle" (podobně jako u nás „krleš" v pís­ ni „Hospodine, pomiluj ny“). Původně ozna­ čovalo modlitbu*, pak opakovanou mod­ litbu, a nakonec jednotvárné odříkáváni na způsob litanie. Naše „modlit se, modlitba" souvisí s obecným slovanským výrazem „moliti", který je namnoze dnes běžný ve významu „prosit".

119

Vjezd Krista do Jeruzaléma, Evangclistář vyšehradský, 1086, Praha, Národní knihovna ČR

120

KYROS

K Ý R O S n. (V e lik ý )

Syn Kamhýsa a zakladatel achaimcnovské perské vcleříše na troskách hile médské (550-530 pf. Kr.). Po dobytí Lýdie se Kýros obrátil proti iónským koloniím - m ístům v M alí Asii. Potom se zmocnil Babylónu*, lede vydal výnos, kterým umožnil zajatým Židům, aby sc vrátili do své vlasti (538), a táhl dálo k východu. Petžané tehdy ovládli

celé území mezi Kaspickým molem a Indu. Kýros dokázal spojit různé národy k roz­ květu celé tíSe. Prorok Izajáš* ohlaáuje národu v e vy­ hnanství příchod vysvoboditele (Iz41) a pak fiká, že Kýros je nástrojem Božím, pastý­ řem, pomazaným (lz 45,1). Kýros umožnil rekonstrukci jeruzalémského* chrám u a vrá­ til na své místo svaté nádoby, které Ncbúkadncsar* (Nabuchodonozor) odnesl z Jeru­ zaléma (Ezd 1,1-5; 1,7).

121

L LÁM ÁN Í CHLEBA Při poslední* večeři, kterou Ježíš sdílel s apoštoly, lámal chléb* a dával učedníkům se slovy: „Vezměte, jezte, toto je st mé tálo4* (Mt 26.26). V NZ označuje „lám ání chleba" shromážděni, při kterém křesťané na pam čí tohoto Ježíšova počínání se společné dčlí 0 posvěcený chléb (Sk 2,42). - VEČEŘADLO, EUCHARISTIE, MŠE L A Ň , JE L E N Laně, jeleni a gazely jsou pro svou krásu a ladnost ve velké oblibě. Proto sc objevuji 1 v některých biblických pasážích: 2S 22,34; Ž 18,34. Jcrcm jáš se zmiAuje o mateřské lásce laně (Jr 14,5). V Bibli je laň také obrazem spravedlivého člověka, dychtícího po pramenu živé vody slovu Božím: „Jako laň dychtí po bystré vodě, / tak dychtí duše má po tobé, Bože!** (Ž 42). ♦ Výt v. Jeleni pijící vodu ze čtyř biblických řek, mozaika v apsidě kostela S. elemente v Římě, 12. stol. LÁSKA SZ: Hebrejština užívá slovesa ahab, „mi­ lovat1*, běžné, aniž by rozlišovala objekt této lásky: Boha, bližního či bohatství. Termíny používané pro označení lásky, kterou Bůh chová ke svému lidu, znamenají nezmšitelne pouto (chcsed, „milost*, milosrdenství**) a něžnou lásku (rachamim). „Zasnoubím si tě spravedlností a právem, milosrdenstvím a slitováním** (Oz 2,21), říká Bůh člověku. Modlitba v žalmech je oslavou této lásky, jc důvěrným dovoláváním sc milujícího Bo­ ha. J a k o se nad syny slitovává otec, slitovává sc Hospodin nad těmi, kdo sc ho bojí** (Ž 103,13). N a tuto lásku přikazuje odpověď Mojžíšův zákon: „Slyš, Izraeli, Hospodin jc náš Bůh, Hospodin jediný. Budeš milovat 122

H ospodina, svého Boha, celým svým srd­ cem a celou duší a celou svou silou** (Dt 6,4-5). - CHARISMA NZ: Řecký výraz erós (odtud crotismtis) označuje lásku, touhu, žádostivost pohlavní, jejím ž vrcholem jc podle Platóna touha po absolutní kráse. V NZ sc užívá agapy* (toto slovo před vznikem křesťanství pravděpo­ dobně neexistovalo) pro označení lásky dá­ vající, lásky Boha ke stvoření, která jde až k oběti vlastního syna: „Bůh je láska**, píše Jan (1J 4,16). Ježíš učil lásce k Bohu a lásce mezi lidmi a shrnul podstatu poselství Zá­ kona a Proroků do dvou přikázání: „Mi­ luj H ospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duši a celou svou mysli.** T o je největší a první přikázání. Druhé jc mu podobné: „M iluj svého bližního* jako sám sebe" (M t 22,37-38). Pavel píše Korint­ ským: „lásku (kdy)bych neměl, nic nejsem" (1K 13,2). V teologickém jazyce jc láska k bližnímu (charita od řec. charis) jedním ze tří darů Boží m ilosti (s vírou a naději*). Slovo charita se však často užívá v užším smyslu jako milosrdné skutky, dobročinnost. ♦ R. Ať neví (tvd) levice, co činí pravice (Ml 6,3): Ježď se tak snaží obrazné vyjádřit zásadu, aby lidé byli při prokazování dobrodiní diskrétní. Dary člověk nemá dávat s okázalostí. ♦ LIL Od Písni písní jc jazyk mystické a mi­ lostné poezie totožný. Svatá Tereza z Avily, Vnitř­ ní hrad, 1577. Svatý František Snlesky, Pojednáni o lásce k Bohu. 1616. Pascal v Myšlenkách. 1670, zdůrazňuje nadřazeno*! lásky (milosrdenství) nad pravdou. Péguy v Předsíni tajemství druhé ctnosti. 1912, chápe milosrdenství jako láskyplnou matku a me­ dituje nad milosrdenstvím Boha k člověku. Antologie iidavxképoezie z celého svita, Pierre HaTat, 1985. ♦ Výtv. Matyáš Bernard Braun, Alegorie Lás­ ky, Kuks, 1719.

M | K íru

re

Vzkříšeni L azara, ruská ikona, tem pera na dřcvfi, 16. s to l., M oskva, T reQ akovská g alerie

123

LAZAR

LAZAR (Hcbr. E leaw r, „Bůh jc pomoc**.) C hudák L azar Postava jednoho z Ježíšových podoben­ ství: „Podobenství o boháči a Lazarovi**. Boháč ponechal chudého Lazara, který žil u jeho vrat, v bídě. Pak oba zemřeli. Chudá­ ka Lazara přenesli andčlé do Abrahamova* klínu, boháč sc dostal do pekla. Prosil Abra­ hama, aby poslal Lazara na zem k jeho pčti bratřím a varoval je před mukami, které musí vytrpčt lidé tvrdého srdce. Abraham odmítl: stačí, když budou poslouchat Mojžíše* a proroky* (L 16,19-31). Toto podobenství není odsouzením bohatých; je výzvou k sou­ citu a štědrostí a varováním pro toho, kdo čeká na zázrak, který by jej učinil lepším. ♦ 1JL Rossuct, Kázání o špatném bohatém, 1662; Bassuet odsuzuje bezcitnost vládnoucích, ale sc vzpourou utlačovaných nesouhlasí. Lamcnnais stejné téma zpracoval s opačným politickým vyzněním: Kristu* miluje lid, chudí jsou vémýml učedníky. letíš ae stává vzorem revolucionáře, osvoboditele utlačovaných (Slova vířícího, 1834). ♦ Výtv. Chudák Lazar, hlavice sloup, chrámu ve Vézelay, 12. stol. Paolo Veronesc, Boháčo\a hostina, 16. stol., Benátky. Boháč a Lazar, ilu­ minace v rukopise Malér Vetborum, před pol. 13. stol., Knihovna Národního muzea, Praha.4 4 llud. Andrea* Fromm, De divíte et Lazara (O boháči a Lazarovi), 1649.

Vzkříšený Lazar V Bctanii žila Marta, M arie a jejich bratr Lazar. Ve svém domé přijímali Ježíše jako přítele. Lazar zemřel. Ježíš, který přišel do Bctanie čtyři dny po jeh o smrti, nechal od­ valit kámen a na Lazara zav o lal Mrtvý, s tváří zahalenou rouškou a údy ovázanými plátnem*, vyšel ven (J 11,1-44). Lazarovo vzkříšení* bylo předobrazem Ježíšova vítčzství nad vlastní smrti. Ohlas, který vyvolalo, znepokojil však židovské vcleknčze: báli sc nepokojů a zásahu Římanů. Podle Jana bylo od té chvíle o Ježíšové smrti rozhodnuto (J 11,49-53). Podle jedné z legend byl sv. Lazar prvním biskupem v Marseille. 124

♦ LIL Bassuet, Kázáni o smrti. 1662. Hugo, Tresty, .ó d a k lidu", vyzývá lid k povstání proti Napoleonu III.: .Lazare! Lazare! Lazare! Po­ vstaň!" V Legendě věků, 1859, vypráví pfibčh o vzkříšení Lazara. Jean Cayrol, Lazar mezí námi, 1950: dvé studie zabývající sc fenoménem kon­ centráků. André Malraux, Lazar, 1974: úvahy osmxtL ♦ Výtv. Lazarovo vzkříšeni. Ckxto, 1305, Pa­ dova; Michelangelo Canvaggio, 1609, Messina; Salvátore Rosa, 17. stol., Chantilly. ♦ llu d . J. Ch. Friedrich Bach, Lazarovo vzkří­ šení, oratorium, 18. stol. Franz Schubcrt, Lazar neboli svátek vzkříšení, nedokončené oratorium, 19. stol. LED V Í / B E D R A Ledví č i bedra představuji sídlo mužovy fyzické zdatností, jeho plodivé síly: Pavel mluví o těch. kteří pocházejí z beder A bra­ hamových (Žd 7,5 - podle K; podle EK: z rodu Abrahamova). Častěji je ledví sídlem skrytých citů a prudkých vášní. Job* (Jb 16.13) si stěžuje, že Bůh m u „nelítostné roztiná...ledví**. Matitjáš při pohledu na Žida obětujícího na oltáři v M odemu cítí, jak se mu „chvěje ledví**, a d iv á průchod svému spravedlivé­ mu hněvu (IM ak 2.1-27). V lom to smyslu se jako určité protějšky často doplňují ledví a srdce: zatímco srdce je sídlem vědomého myšlení, inteligence, citů, ledví je sídlem ncvédomých vášni a pudů. 4 R . Zkoumat srdce a ledví znamená pronikat cJo ncjdúvčmčjších myšlenek a nejtajnčjšich mo­ tivaci. To může jenom Bůh (Ž 7,10; 26,2; Jr 11,20; Mdr 1,6). Rčení běžné mluvy filcají obdobné: vidět (nikomu) a£ do ledví tt do ialudku, a í na dno srdce n. duše; tj. velmi dobře dotyčného člověka znát, „mít ho skrz naskrz prokouknutého".

LE P R A -

M ALOM OC EN STVÍ

L E T N IC E - S V A T O D U Š N Í SVÁTKY L E T O P IS Y -

P A R A L IP O M E N O N

LÉ V I Třetí syn Jákoba a Lcji (Gn 29,34). Lčviho kmen je jedním z dvanácti kmenů* izracl-

LISTY jitých (E i 1,2). Pfi dělení Kcnaánu nedostá­ vá li d n í území, jeho údílem je chrám. Stává je zodpovědným za dodržování nábožen­ ských příkazů- Ke kmenu patřil i Mojžíš a Áron. V N Z byl jistý Lévi. celník, povolán Ježí­ šem k následování (Mk 2,14). Je uveden v seznamu dvanácti učedníků pod jmčnem Matouš* (M t 10,3).

vijcc: zákon o obětech (obětní řády), zákon o čistém a nečistém* (očišťovaci řády), ald. V této knize se také praví; .B u d eš milovat svého bližního jako sebe Samého" a „Ten, kdo bude s vámi přebývat jako host, bude vám jako jeden z vás domorodců. Budeš ho milovat jako sebe Samého" (Lv 19,18; 1934).

L ID B O Ž Í / H O S P O D IN Ů V L É V IJC I (L E V IT É ) Podle Deuteronomia*, Bůh oddálil kmen Léviho, „aby nosil schiinu* Hospodinovy smlouvy, aby stál před Hospodinem, přislu­ hoval mu a dával požehnáni v jeho jm énu" (Dt 10,8). Dále je upřesnčno: „Lévijšli kněží. celý Léviův kmen, nebudou mít podíl ani dédictvi s Izraelem ... Jejich dédictvím bude sám Hospodin" (Dt 18,1-2). Po zrušeni venkovských svatyň při reformč krále Jóáijášc kolem r. 622 př. Kr. se začíná mezi knčiim i a lévijci rozlišovat; lévijcl jsou povčřcni zabíjením zvířat obětovaných v chrámu. Od r. 360 př. Kr. vliv Iívijců vzrůstá; mohou být nejenom zpčváky nebo vratnými v chrámu, ale i písaři, soudci a učiteli (lP a 25-26; 2Pa 29,25). V NZ se levita a soudce objevuji v podo­ benství o milosrdném Samařanovi (Samari­ tánovi) (L 10,32). Ve Skutcích apoštolů se levita jménem Bamabáš, pocházející z Kypru, stane učed­ níkem K ristovým a společníkem Pavla. -* KNĚZ LE V IR Á T N I Z Á K O N Podle židovského m anželského práva, když zemře muž a nezanechá po sobč syna. musí se jeho bratr oženit s vdovou (Dt 25,510) a jejich prvorozený syn se stává po­ tomkem o dědicem zemřelého. Tento zvyk existoval v rodových společnostech, např. i u Asyřanů a Chetitů. Rod tak nezaniká a žena stále patří kmeni. - • BÓAZ Saduceové* na to narážejí v NZ (Mt 22.23-28). LE V IT IC U S Třetí z pčli knih M ojžíšových - ř tn latu uchu * (nebo Tóry), která obsahuje kul­ tické a rituální předpisy pro knize a lé-

Výraz .lid Boži" (též .H ospodinův lid", .pronárod svatý"či „národ svátý*, .národ vyvolený") označuje společenství „synů Izraele* jako společenství, jem už Hospodin věnuje zvláštní péči a na Sinaji a ním jako vyvoleným uzavře smlouvu* (Ex 19, 5n.). T ato smlouva činí z Izraele pronárod svátý (podle K; národ svátý) a stanoví mu jako zákon vyvarovat se ve styku s pohany všeho, co by smlouvu porušovalo (Ex 34,12-16). Pronárody*, které na rozdíl od Židů H ospo­ dina neuznávají, jsou „pohané", ncjčastéji označovaní hebrejským slovem gojlm *. Tom uto národu vyvolenému - tedy vy­ branému a obzvlášť m ilovaném u láskou z vlastní svobodné volby, z vyvolení - Hos­ podin zaslíbí dát zemi a h lavni poskytnout svou ochranu: ta totiž jej vysvobodí ze všech jeho strastí a zkoušek. V e Skutcích* apoštolských Pavel rekapi­ tuluje svaté dijiny Izraele, aby dokázal, že ten zaslíbený a očekávaný vysvoboditel je Ježíš (Sk 13,16-43). Ale protože Ž idé odmí­ tají jeho poselství, Pavel se obrací k poha­ nům. Pokřtění v Kristu* tak přejím ají a vzta­ huji nadále na sebe označeni .lid Boži", nebo také „Vyvoleni”*. List Řím anům nic­ méně tvrdí, že Izrael zůstává národem vyvo­ leným , neboť .B o ži dary a jeho povolání jsou neodvolatelné" (Ř 11,29). -» MESIÁŠ

L IM B U S -

PŘ ED PEKLÍ

L IS T Y N ikdy sc hovoří tiž o „epištolách** (z fcc. epistoU, „dopis, list*4). Pod tímto názvem jc seskupeno v NZ třináct listů, které Pavel* určil různým příjemcům, dále List Židům, nékdy rovnéž připisovaný Pavlovi, a sedm listů obecných (katolických), určených cele církvi. m

LITURGIE

L isty P av lo v y Nč které jsou velmi osobní: Filemonovi, Titovi a Tim otcovi. Jiné jsou určeny jisté obci nebo dokonce několika obcím: dva Tesalonickým, dva Korintským, jeden Galatským, jeden Římanům. Apoštol píše také Filipským, Koloským a Efczským. Tyto listy vykládají zásady církevního učení z osoby Ježíšovy a jeho poselství spá­ sy*. Silně pořcčtčné obci Korintských se Pavel snaží učinit přijatelným „bláznovství slova o kříži** a vzkříšeni těla; věřícím v Galotii a v Římě m usí objasňovat vztahy mezi Mojžíšovým zákonem a dílem Kristovým. Koloským a Efczským Pavel vysvětluje, že vykoupení, které Ježíš lidstvu přinesl, se vztahuje na všechny - na pohany právě tak jako na Židy. V ohledu mravním vyzývá Pavel ve svých listech k svornosti a vzájemné lásce. Listy jsou rovněž zdrojem informací 0 Pavlově osobnosti, o jeho misijní horli­ vosti a utrpení pro viru. Ukazuji také, jaké spory vedly první křesťanské obce o výklad Božího zjevem'.. L ist Ž id ů m Je to traktát určený křesťanům židovského původu, v něm ž autor ukazuje, oč stojí Kris­ tus výše než vclckněží první smlouvy: on je pravý velekněz nove smlouvy, nadřazený andělům i Mojžíšovi. (Pavlovo autorství lis­ tu je velmi problematické. Vznikl pravděpo­ dobně za pronásledování křesťanství za cí­ saře Domitiana. Autorství popíral již Luther 1 Kalvín.) - HEBREJSKY, IZRAEL L isty o b e c n é Jejich jednotlivým i autory jsou Jakub*, Petr* (2), Juda, Jan (3). První Petrův list líčí strasti pronásledováni a vyzývá, aby každý nesl statečně svůj kříž. Jakub kárá bohatec na základě m ravních naučeni, v Bibli často opakovaných. Jan v prvním listě připomíná velká témata čtvrtého evangelia: Kristus je světlo a Bůh je láska; bojuje proti „kacířům**, kteří odm ítají Boži vtělení, tj. že pravý Bůh sestál pravým člověkem. LITU R G IE (Řcc. leitúrgia, z leitos „veřejný** a ergon „dílo**.) Vše čím společenství věřících vy­ 126

jadřuje před Bohem svoji víra: gesta, slova, rituály. V e SZ byla liturgie slavena v Šalomouno­ vě chrám u lévijci*, kněžími* a veleknězem* za účasti lidu; vše se řídí velmi podrobnou obřadní knihou (Leviticus*), která obsa­ huje roční kalendář svátků* a předpisů pro sabbat (sobota*). O d babylónského zajeti a hlavně po zni­ čeni jeruzalémského* chrámu v r. 70 př. Kr., se liturgie odehrává v synagóze; je jí součásti je četba, zpěv žalmů, výklady, m odlitby... Další liturgie se vykonává doma: jídlo o sabbatu, velikonoční svátky a svátek (sukkot). NZ ukazuje, že se Ježíš účastní židovské bohoslužby, dokonce předčítá z Bible a vy­ kládá ji (L 4,16-22). V prvních křesťanských společenstvích bylo hodné židů obrácených na křesťanskou víra (Sk 15,5); jejich liturgie se inspirovala liturgii synagogální, ke které přidala lámání chleba* a nové chvalozpěvy* a modlitby. Po čtyři století neexistovala liturgická kniha; zvyky se kraj od kraje různily a hodně se im provizovalo. Později byla stanovena pev­ ná pravidla: pořadí mluveného slova, gest, celého průběhu; posvátné formulace užívá­ ním zobccnély, zvlášté liturgie křtu* a eucharistie*. Součástí každé křesťanské liturgie (pravo­ slavné, protestantské, katolické) je čtení bib­ lických textů. ♦ H ud. Petr Eben, Liturgická zpévy pro sólo a varhany, 1980.

L IT U R G IC K Ý C ÍR K E V N Í R O K Základním svátkem křesťanů sc stala NE­ DĚLE. Kristovci sc shromažďovali k boho­ službám nejprve v sobotu po setmění, pak v neděli ráno. Za den pracovního klidu byla neděle vyhlášena r. 321 a zliruba po dvou stoletích se jako taková dodržovala. Pro křesťany se nedělní bohoslužba stala přiro­ zenou povinností, i když nechybějí výzvy, aby nedocházelo k „zanedbávám společných shromážděni**. -* TÝDEN Den bohoslužby byl každonedělním dnem vzpomínky na cestu Syna Božího* od jeslí přes kříž* po jeho nanebevstoupení*. Charakterizuje ovšem i propuknuti nových pořádků (Boží vládu, Boží království) a sig­ nalizuje počátek naplňujícího sc věčného ži-

LITUR GICKÝ C ÍR KEV N Í ROK

Postupně sc vedle léto týdenní připom ín­ ky začaly uplatňovat i SLAVNOSTÍ VÝ­ ROČNÍ. Z 2. stol. m im e zachován záznam 0 sporu křesťanských obcí stran výročního data K ristova ukřižování* a vzkříšení* (ve­ likonoc). Podnčty k postupnému vytvářeni křesťanských svátků přicházely jednak z ži­ dovské tradice, jednak z prostředí nábožen­ sko-filozofického (vánoce*). Důležitým mezníkem se stalo přijetí křesťanství za ná­ boženství celé Římské říše. Od 4. století byla v Palestinč (zejména v Jcmzalémé) vytyčo­ vána místa, jim iž kdysi kráčel Spasitel; stavčly se zde památníky a kultické stavby, k nimž sc konaly poutě. To, co zde mohlo feýt „zviditelněno", ztvárňovalo se dramatic­ ky do svátků církevního roku. Jejich pro­ střednictvím sc ozvláštňovaly bohoslužby 1 ostatní život křesťanů. V procesu několika staletí se z různých tradic ustaloval C ÍRKEVNÍ ROK, zvaný ta­ ké liturgický. Osnova těchto svátků se roz­ prostírá od listopadu do jara. Ale i zbytek toku, stejně jako každý jeho den, byl postup­ ně zasvěcen nějaké zbožné památce události nebo osob (mučedníků, apoštolů, svčdků a hrdinů víry). A dvent je období čtyřnedělního očekává­ ní narození Vykupitele*, předpověděného ve SZ a Janem Křtitelem*. Začíná mezi 27. listopadem až 3. prosincem a vrcholí štědlým dnem (svátkem Adama a Evy). Vánoce začínají půlnoční bohoslužbou. Na Boží hod, 25. prosince, sc koná velká bohoslužba. Po celých osm následujících dni (oktáv) radují se věřící ze zvěsti o betlém ­ ském narozeni. Dalším mezníkem je svátek Tří* králů, připadající vždy na 6. ledna. Zjeveni P án ě začíná tímto uctěním Spa­ sitele „mudrci od východu", ale připomíná v následujících nedělích křest dospělého Je­ žíše v Jordánu i jeho divotvom é důkazy toho, že je Božím Synem, Mesiášem*. Tento vánoční okruh, časovaný podle ná­ mi užívaného kalendáře slunečního, musí být v únoru nebo březnu „sešit" s následují­ cím okruhem velikonočním, který se měří podle starobylého kalendáře měsíčního. Půst - čas pokání - je věnován výzvám ke kajícnosti a proměně života. Ideově zahr­ nuje 40 dni a začíná Popeleční středou (mezi 8. únorem a 7. březnem). Na jeho počátku sc zvěstuje příběh o Ježíšově překonání poku­ šení* na poušti. Na jeho konci sc na Květ­

nou* neděli připomíná Ježíšův triumfální vjezd do Jeruzaléma. Závěr a vrchol této doby je vyplněn paši­ jem i. tj. soustředěným připomínáním Ježí­ šova zrazení, zajetí, soudu, ukřižováni a pohřbení: Na Zelený Čtvrtek Ježíš naposledy večeřel s učedníky, byl zajat v Getsemanské* zahra­ dě a předveden před židovskou veleradu (synedrium*). Na Velký pátek byl Ježíš vydán řím skému místodriitcli a byl odsouzen jako „židovský král" (INRI*). P o strastiplné ces­ tě na popravčí vrch Golgota* byl ukřižován a zemřel o třetí hodinč odpolední. Za tmy byl pak sňat z kříže a pohřben ve skalním hrobu (Bílá sobota). V elikonoce* začínají na konci soboty a bývaly uvozeny celonoční bohoslužbou; na úsvitu se rozezní oslava Kristova vzkří­ šení. - Velikonoční svátky a následující „oktáv" připadají vid y na neděli po prvním jarním měsíčním úplňku, tj. mezi 26. břez­ nem až 22. dubnem. Čtyřicátý den po tomto Vzkříšení sc (ve čtvrtek) slaví N anebevstoupení* Páně. A na padesátý den připadá seslání svátého Ducha - Svatodušní* svátky. Tím sc uzavírá svátková část církevního roku. Úvodní neděle tzv. volné části 1iturgického roku sc nazývá svátek svaté Trojice* (Bůh Otec, Syn a Duch svátý). T ento ideový svátek, velmi ceněný evangelíky, byl v ka­ tolické tradici převýšen povelikonočním zli­ dovělým svátkem Božího Těla, s procesím, uctívajícím hostii* v monstranci. T am , kde celý tento rok pozvolna končí, byl na 1. lis­ topad položen svátek Všech svátých (mu­ čedníků a světců) a den nato svátek Všech zesnulých (lid. zvaný Dušiček). Řadu dní zasvčtila katolická tradice M a­ rii*. Ježíšové matce (8. 12.. 1.1., 12.5., 15. 8., 8. 9., 15. 9. atp.). Uctíváni jsou evange­ listé a apoštolově (Petr* a Pavel* 29. 6.) o řada mučedníků, resp. učitelů církve. Tady sc uplatňují i tzv. zemští patroni: v Čechách je to sv. Václav (28. 9.), dále „apoštolově Velké Moravy" Cyril a Metoděj - dnes pat­ roni Evropy (5. 7.). Reformační a národní tradice si připomíná výročí upálení Jana Husa (6 .7 .). V evangelickém kalendáři má své m ísto - v říjnu - Den reformace. Na okraji liturgického roku je m ožné za­ znamenat i výroční poutě. Poutních míst je v našich zemích mnoho, s významem míst127

UVJÁTAN

P etr Brundl, Lvi a jeho dcery, olej tul plalní, po 1710, Praha, Nirodní galerie

ním, regionálním i cclocírkcvním (Svatá ho­ ra u Příbrami, Velehrad, S aštín...). Výročí svého p osvícení může slavil každý kostel (posvícení, hody). - SVÁTKY NÁBOŽENSKÉ U V J Á T A N (L E V IA T A N ) M ytický hadt který se opakované objevu­ je v biblické poezii (Jb, Ž, Iz). Má ncjrůznčjši podobu, jejíž původ m ůžeme hledal v li­ dových představách: vodní nestvůra s nčkolika hlavami podobná nestvůře prvotního chaosu z m ytologii starovčkčho Blízkého východu (Ž 74,14); mořský drak, „svinutý had“ (Iz 2 7 ,l); mytický krokodýl (J b 40,25). Je převzat z pohanské mytologie, kde drak ztělesňoval nepřátelské m ocnosti. Livjátan je chaotická obluda, jejíž probuzení nahání strach (Jb 3,8), možná sam otný satan*, veli­ ký drak, had, kterého Bůh při skonání svčta rozdrtí (Zj 12,3-9 - EK: svržení draka na zem; spoutání satana - Zj 20).

128

Y apokryfní literatuře znamená livjátan Egypt, stejné jako drak u proroků (Ez 29,3; 32). ♦ Lit. Hobbes, Leviathan. 1651: Člověk, vydésený vlastní schopností usmrtit, stvoří Leviatana, totalitní stát. „Leviathan" bylo jméno největšího parníku, ja­ ký kdy existoval (19. stol.): byl tak obrovský, ic byl nepoužitelný. Victor Hugo z néj udélal symbol starého svřta a minulosti ve „Dvacátém století", Legendy vék&, 1859. Rimbaud, Bdsné, 1871, „Opilý koráb". Uvjaum je jednou z historických a mytických postav, které se objevují před hrobem Merlina v Apollinairovč Ohnívajícím kouzelníku, 1905. Julien Grecn, Leviathan, 1929, román. LOT Syn H áranův, synovec Abrahamův, se kterým odešel z Uru a později z C hininu do Kenaanu. Usadil se v krajinč jordánské u Sodomy*, na jih od M rtvého moře (Gn 13,1-14). Jako jediný spravedlivý ve mčstč

LU KÁŠ

hříšníků je při zničení Sodomy ušetřen. za­ tímco „Lotova žena se ohlédla a promčnila se v solný sloup- (On 19,1-29). Tento trest připomíná Ježíš ve výkladu o konci svita (L 17,28-32). Z Lotova incestu s dcerami, které v zájmu zachování rodu otce opily a spaly s ním, pocházejí Moábci* (Modb, „z otce zploze­ ný- ) a Amónovci (Ben-am í, „syn příbuz­ ného- ) (Gn 19,30-38). ♦ L it Agrippa ďAublgné, Tragická básni, 1616. Básník zapřísahá všechny spravedlivé, aby opustili mravné zkažený dvůr, jako Lot odešel z proklaté Sodomy. ♦ Výtv. Lot, Lukáš z Ixydenu, 16. stol., Paříž; Jnn Massys, 1565, Cognac. Lot a jeho dcery, Albrecht DQrcr, 16. stol., Washington; Petr Pavel Rubcns, 1620, Louvre; Francois André Vincent, konec 18. stol., Bcsan^on. Petr Brandl, Lot a jeho dcery, asi po 1710, soukromá sbírka. LO TR (Lat. latro, ..zlodčj- .) Podle čtyř evan­ gelistů byl Ježíš ukřižován mezi dvčma zlo­ činci. Lukáš vylíčil událost pfcsnčji než Ma­ rek, Matouš a Jan: jeden ze zločinců se Je­ žíšovi rouhal: „To jsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!- (L 23,39); podle křesťanské tradice je lotrem „po levici- . Druhý prvního okřikl a na Ježíše se obrátil slovy: „Ježíši, pamatuj nn mne, až přijdeš do svého království(L 23,42). Ježíš mu odpověděl: „Amen, pra­ vím ti, dnes budeš se mnou v ráji- . V křes­ ťanském podání je „lotrem po pravici- . ♦

U t Jorge Luis Borgcs, Básni, 1957.

♦ Výtv. Mistr Rajhradského oltáře, Ukřižováni před 1420, NG v Praze. l u c if e r

Tento latinský výraz znamená „svčllonoá’* a je jím označována planeta Venuše (jitřenka), která doprovází slunce a často se

ráno objevuje před jeho východem (Jb 11,17; 38.32; 2 110.3). V tomto sm yslu je K ristus světlonošem posledního dne (Zj 22,16; 2P 1,19). Stejná hvčzda však dopro­ vází slunce i při jeho západu, proto IzajáŠova narážka v satiře o smrti tyrana (Iz 14,12): „Jak jsi spadl z nebe, třpytivá hvčzdo, jitřen­ ky sy n u ....!Vulgáta* překládá výraz jitřenka výrazem Lucifer a středověká tradice chápe pád hvěz­ dy (Venuáe-Lucifera) jako pád knížete dé­ monů, kterého představuje tyran (král baby­ lónský). Lucifer je tedy od středověku jedno ze satanových* jm en. -♦ HVĚZDA LUKÁŠ Podle tradice společné všem církvím je mu přisuzováno autorství třetího evangelia a Skutků apoštolů (Sk 1,1). Společník Pavlův a lékař (Ko 4,14). Píše po zničení Jeruzaléma (v letech 70-90); dílo je určeno křesťanům pohanského původu (nepocházejícím z Palestiny). Velmi peč­ livě propracované Evangelium podle Lu­ káše m á vysokou literární úroveň; vyzdvihu­ je význam Jeruzaléma, centra dějin spásy, a zevrubné se zaobírá Lukášovými oblíbený­ mi tématy: zřeknutím se peněz, modlitbou a milosrdenstvím. Jeho znakem je býk, obětní zvíře. Lukáš totiž své evangelium začíná připomínkou kněze Zachariáše, přinášejícího oběť v jeru­ zalémském chrámě. ♦ Výtv. Evangelista Lukáš, Andrea Manicgna, 1450, Miláno; Tilman Riernctuchneidcr, dřevěná socha, 1505, Berlín; Jean Goujon. bosrcličf, 1544, Paříž. Svatý Lukáš maluje Pannu Marii, Roger van der Wcydcn, 1440, Boston; Pinturicchi o. freska v Santa Maria del Popolo, 15. stol., Řím; Maertcn van Heemskerk. 1532, Rennes; Annibale Caracci, 1592, Paříž; ikona v klášteře v Morace, Jugoslávie, 17. stol. Michal Václav Halbax, Sv. Lukáš, kolem 1705, Arcibiskupský palác v Praze. Podle legendy byl Lukáš prvním malířem, kte­ rý portrétoval Pannu Marii a stal se proto patro­ nem malířů.

129

Iniciála L s evangelistou Lukášem, Františkánská Bible, po 1270, Praha, Knihovna Národního muzea

130

M M A G N IF IC A T / C H V A L O Z P Ě V P A N N Y M A R IE Nedlouho předtím než porodila Ježíše, ála Marie navštívit svoji příbuznou A libétu, která byla také téhotná. Podle Lukáše Marie odpověděla na A libétino pozdravení chva­ lozpěvem. Ve Vulgátě* začíná tato píseft slovy: Magnificat anima mea Dominům..., „Duše má velebí Pána... m(L 1,46-55). Mariin chvalozpév obsahuje řadu biblic­ kých citací a narážek: na 1. Samuelovu, Žal­ my*. knihu Job*. Izajáše*, Genesis*... Církev převzala tento chvalozpév do li­ turgie. -* NAVŠTÍVENI ♦ LIL Paul Claudcl, Pit velkých ód, 1907, „Magnificat"; Femando Pessoa, Básnické dílo Alvora de Campos, 1933. „Magnificat". ♦ Výtv. - NAVŠTÍVENI ♦ Hod. Roland dc Lassus, Johann Sebastian Bach, Vivaldl. Q corg Friedrich Hiendel, Carl Philipp Emmanuel Bach. M AKABEJŠTÍ (Hebr. makkáhl. .kladivo”.) Přezdívka Judy, syna MatitjáSova. M atitjáš a jeho pét synů, na které byla pozdčji přezdívka přene­ sena, bojovali proti násilné helénizaci za vlády Antiocha Epifana a jeho následníků. Juda vedl povstání v letech 166 až 160. Dosáhl velkých úspěchů a očistil jeruzalém ­ ský chrám. - SVATKY: chanukká Knihy M akabejské: tyto dvě deuterokanonické* knihy (první byla napsaná hebrej­ sky, ale je známá pouze v řeckém překladu, druhá byla napsána řecký) vyprávějí o boji Židů proti pohanskému heíénismu. Obě kni­ hy jsou paralelní, i když vyprávění druhé knihy začíná a končí o něco dříve. Nachází­ me zde popis vojenských a politických udá­ losti i vyprávění vzdělávací (viz zvláště Umučení sedmi bratrů, 2M ak 7), která mají

povzbuzovat v odboji proti pronásledováni, které někdy vede až k mučednické smrti. - JUDA MAKABEJSKÝ ♦ Výtv. Gerrin van Honthoret, Juda Maka­ bejský, 17. stol. Gand. Gustave Doré, „Smrt Éliezera M akabejského", Písmo svaté, 1866. Sedm bratři Makabejských, kresba, NG v Praze. ♦ H ud. Georg Friedrich Hacndcl, Juda M aka­ bejský. oratorium. 1745.

M A L K ÍS E D E K (M E L K ÍS E D E K , M E L C H ÍS E D E C H ) (Hebr. „mým králem je spravedlnost".) Král šálemský (jeruzalémský) a kněz Bo­ ha Nej vyššího* (Gn 14,18). Požehnal pat­ riarchovi* Abramovi a nabídl mu chléb a ví­ no. Chápáno jako předobraz K ristova kněž­ ství a svátosti oltářní (proměnil chléb a víno). ♦ Výtv. Mozaika v bazilice S. Maria M aggiore, Řím, 5. atol.; S. Apotlinare in Ctasse. S. Vitale, Ravcnna, 6. stol. Fresky v St-Savin (Poitou), 12. stol. Sochy ze 13. stol., Chartre* a Remeš (Ry­ tířovo přijím áni nebo Abram a M alklsedck).

M A L O M O C E N S T V Í / LE P R A Pod tímlo pojmem jsou v biblických tex­ tech zahrnuty různé kožní nemoci. Skutečné „malomocenství" určoval kněz, který ne­ mocného prohlédl a prohlásil za nečistého (Lv 13,1-44). Malomocný musel žít v odlou­ čení od společenství lidu (Lv 13,45-46) a za uzdraveného ho mohl prohlásit opět jenom kněz. Na malomocné a na předměty postiže­ né malomocenstvím (plesnivé oděvy, zdi pokryté plísní) se vztahovalo m nožství rituálních předpisů. - NEČISTOTA Malomocenství m ohlo být Božím trastem (N u 12,10). N Z se zmiňuje o uzdravení ma­ lomocného Ježíšem ( L 5,12-14). m

MAMON

♦ IJL Malomocenství nabylo významu podo­ benství a symbolu. Jotnville, Životopis sv. Lud­ vika. 13.stol.: král přirovnává malomocenství ke smrtelnému hříchu. Péguy se k této pasáži vrací v díle NaSe mládi, 1910, v souvislosti s Drcyfusovými obhájd, kteří nechtěli, aby se Francie odsou­ zením ncvinnclto stala malomocnou. Paul Claudel, Dívka Violaine. 1898, a Zvěsto­ vání P. Marii. 1912: Violaine ze soucitu políbí na rozloučenou malomocného architekta Pierra dc Crnon; nakazí se malomocenstvím a všichni se od ní odvrátí. Hluboce oddána Bohu, záhadné vyléčí jiné. Francois Mauritie, Polibek malomocnému, 1922. M AM O N Aramejské slovo označující bohatství a množství. V NZ označuje neprávem nabyté peníze a zotročujícf moc, které je třeba se zříci a sloužit Bohu: „Nemůžete sloužit Bo­ hu i majetku*4 (L 16.13) - BOHATÝ. ♦ R, Dvěma pánům nelze slouiit: je třeba umět volit mezi zištností a ideálem. ♦ Lit. S jeskyní Mamonu se setkáváme v Krdlovné vil. kniha 11, zpiv 7, Edmund Spcnscr, 1609. MANA (Hebr. lid. „co je to?**). Zázračná potrava, dar nebes Izraelcům na poušti (Ex 16). Po­ dobá se sem enu koriandru a m á chuť medo­ vého koláče. Jedná se pravdčpodobnč o výpolek keře lamaryšku; nomádové ho dodnes používají ja k o náhražku cukru nebo medu. Manu sbíral každý podle své potřeby, záso­ bu si smčl udčlat jenom na sabbat. Tímto darem Bůh chránil svůj lid, který nostal­ gicky vzpomínal na hojnost potravy v Egyptč (Nu 11,4-6). ♦ R. Nečekejte, íe vám z nebe bude padat mana: rozhodné je lepší dát *c do práce než čekat na domnčlé zázračné bohatství. ♦ Výtv. Židé sbírající na pouští manu tvoří většinou typologický pár kobrazu znázorňujícímu Poslední večeři, při které Ježíš divá svoje lilo jako chléb, zástavu věčného Života: Dicríck Bouts, trip­ tych Poslední večeře, 1468, Lovaft. Mana: Tmtoretto, 1592, Benátky; vitraj ze 17. stol., St-Éticnnedu-Mont, Paříž. Sbíráni many, násténná malba, klášter Na Slovanech, po pol. 14. stol.,Praha. M ANŽELSTVÍ Ve starovčku byla polygam ie na celém Blízkém východé bčžná, zdá se však, že Židé

132

žili v podobných svazcích zřídkakdy (viz odsouzení Četných žen Šalomounových, lK r 11). Oženit se bylo ostatné nákladné: ženich musel vyplatit určitou sum u v penězích (mohar) nebo si její ekvivalent odpracovat (Gn 29,15-30). Pokud m už ženu zavrhl, zů­ stalo včno {mohar) jí. Po svatebním obřadu navíc následovaly dlouhotrvající slavnosti (Sd 14,10-12; viz J 2). Postupné se začala prosazovat m onoga­ mie. V e vyprávění první knihy Mojžíšovy (Genesis) je vztah Adama a Evy podán jako prototyp m onogamního svazku, známem vi­ ry v jediného Boha Prorok Ozeáš*, zrazen ženou, kterou m i­ loval, pochopil, že stejné tak lid Izraele zra­ dil Boha, když sc oddával cizím bohům, baalům* (O z 3). Vztah Boha k vyvolenému lidu přirovnává proto kc vztahu muže k m i­ lované žené; stejné činí i prorok Izajáš Oz 54,6). - SVATBA Také Pisců písní*, sbírka milostné poezie, jejíž básnfi jsou pokládány za písně svatební, byla čtena jako pisců lásky mezi Bohem a jeho lidem. V NZ nacházíme málo textů o manželství. Pavel trvá na tom, aby se představení obce neženili více než jednou. Pro toho, kdo chce sloužit Pánu, mu jako ideální připadá celibát, m anželství však považuje za nutné: „...n e ­ boťje lepši žít v manželství než sc trápit44(1K 7,1-9). V E f 5,21-23 jc svazek m uže a ženy přirovnáván k svazku Krista a jeho církve. - ZÁSNUBY. SVATBA ♦ R. Co Búh spojil, člověk nerozlučuj (Mt 19,6), citát z Bible používaný při církevním sňatku. S v a tb a P a n n y M a n e Podle apokryfních evangelií byla Marie již ve 3 letech přivedena do chrámu a vycho­ vávána zde. Knčži, kteří j i chtéli provdat dříve než dospčjc, se obrátili na vdovce z kmene Davidova. Z Boží vůle byl určen Josef, protože jeho proutek rozkvetl a usedla na néj holubice. ♦ Výtv. Počínaje Giottcmje na obrazech Svatby Panny Marie zobrazeno spojení rukou a předání prstenů před knězem Zachoriášem: Giotto, 1305, Padova; Jean Fouquct, 1455, ChantiUy; Pcruglno, 1503, Coco; Raffacl, 1504, Miláno. Misál Jana ze Středy, Madona s proutkem a holubici, po 1364, kapitulní knihovna v Praze. Mistr Svatojiřského

M A R IE

oiiifc, O ltá řs madonou mezi světicemi, 1480, NO v Praze.

M y stic k á s v a tb o / za sn o u b e n í + Výtv. Na obrazech z 15. a 16. stol. jc zobrajováná Mystická svatba sv. Kateřiny. Jczulátko, které sedí na klíní své matky, podává Kateřině snubní prsten, který ji spojuje s Kristem, jejím manželem. Hans Mcmling, 1479, Bniggy; Corrcggio, 16. stol. Neapol; Paolo Vcroncse, 1575, Benátky. Montpetlicr.

MAREK Podle tradice je M arek nebo Jan Marek pokládán za učedníka Ježíšova, autora dru­ hého evangelia. Společník Pavlův při jeho prvním řím ­ ském zajetí, bratranec Bamabášův (Ko 4,10), slouží rovnčž Petrovi jako tlumočník v ŘímČ. Jeho evangelium vznikalo pravdě­ podobné v letech 55 až 70. Podle tradice zemřel mučednickou sm rtí v Egypté. Hlavní myšlenkou jeho díla jc postupné odhalování tajemství Ježíšova, Syna Boží­ ho, Syna člověka. Markovým znakem je lev, král pouště, protože jeho evangelium začíná kázáním Ja­ na Křtitele na poušti. ♦ Výtv. Lev svatcho Marka jc znakem Benátek, kam byly podle legendy přeneseny z Alexandrie ostatky světce. (Náměstí sv. Marica, sloup s bron­ zovým lvem na vrcholu). Mozaiky v bazilice sv. Marka, 12. stol.; Tlzian, oltářní obraz sv. Marka, 1511, Santa Maria della Salute; Tintoretto, cyklus ve Scuola di San Marco, 1548. Mimo Benátky: Donatello, socha, 1412, Florencie. Bratři Belliniové, Kázáni sv. Marka, 15. stol., Miláno. Albrecht Dflrcr, diptych Čtyři evangelisté. 1526, Mnichov. Crispin lc Vieux, Svarý Marek. 16. stol., Paříž. Michal Václav Halbax, Svatý Marek, kol. 1705, Arcibiskupský palác v Praze. M A R IE /M A R IA (Hebr. Mirjam, „trpká**.) Ve SZ sestra Mojžíšova, v NZ matka Ježíšova, původem z Nazaretu. Byla navštívena andčlem P inč, Gabrielem, počala dílč z Ducha svátého (Mt 1,18-20; L 1,27) a byla tak uchráněna dědič­ ného hříchu. Byla zasnoubena Josefovi* (Mt 1,18-20; L 2,4- 7). -» MANŽELSTVÍ, zvěstován! Ježíš se narodil v Betlémě* (Mt 2,1-6; L 2,4-7), kam ho přišli navštívit pas­ týři a mudrcové* (M t 2; L 2). Maric oběto­

vala svého syna v chrámu, když s ním před­ stoupila spolu s Josefem před Hospodina (L 2,22-39). -* ZASVĚCENÍ Jednou, ve dvanácti letech, se ztratil a tak ho šla do chrámu hledat (L 2,41-52). Jinak m ám e o jejím životě málo zprav. Setkáváme se s ní na svatbě v Káně* G alilejské (J 2,111), u kříže (J 19,25), a nacházíme ji mezi učedníky, kteří na svatodušní* svátky oče­ kávají příchod Ducha svátého (Sk 1.14). Na Marii se podle evangelisty Matouše vztahuje proroctví Izajášovo (7,14); „Hle, dívka počne a porodí syna a dá m u jméno Immanuel4*. Hebrejské almah znamená dív­ ku schopnou se vdávat nebo m ladou, nedáv­ no zaslíbenou (zasnoubenou*) ženu. V Septuaginté* je toto slovo překládáno jako „panna**. (Panenství* bylo předpokladem pro uzavření manželství, jinak následoval trcst kamenováním*.) Tak vznikla tradice panenského početí Ježíše a Ježíšova matka Marie jc nazývána Pannou M arií (L 1,2638; M t 1,23). - AVE MARIA. M AGNIFICAT

Mariánská úcta Původní spontánní projev náboženské úcty přerostl v křesťanských církvích v uctí­ vání Panny Marie jako Bohorodičky. Panna Maria jako svčtice, matka Boží-trpitelka, byla vzata na nebesa, kde působí jak o orodovnice, přímluvkyně za prosebníky USyna. Oftciálnč byla Maria prohlášena za Bohorodičku po efezském koncilu r. 4 3 1. Katolicis­ m us vyhlásil později některá dogmata, která protestantismus a pravoslaví odmít­ ly. (1854 o Neposkvrněném* početí Ma­ riině; 1950 o Nanebevzetí* Panny M arie po smrti; 1964 vyhlášení Bohorodičky za m at­ ku církve.) Projevy mariánského kultu se značně rozšířily mezi lidovými vrstvami (poutní m ísu) a promítly se do řady církevnich svitků a liturgie. - LITURGICKÝ CÍRKEVNÍ ROK ♦ Lit. Prvním básníkem opěvujícím Pannu Ma­ rii byl sv. Efraim syrský (kol. 306-373). Vlastní mariánská literatura se v£*k začíná rozvíjel až od 6. stol., kdy vznikají řecká díla Romana, zvaného mclódoa (pěvec písni), nejznámějiiho byzantské­ ho skladatele církevních hymnu a sv. Heřmana z Konstantinopole. V západním světě vzniká od 12. stol. velmi bohatá mariánská poezie v latině; jejím představi­ telem jc hlavně Bernard z Claixvaux a Adam de 133

Madona roudnická, Mistr Třeboňského oltáře, desková malba, po 1380, Praha, Národní galerie

134

M A R IE M A G D A L S K Á

Saint-Victor. Ve středověké světské literatuře ve prandi (12.-13. stol.) se množí vyprávím' o zázra­ cích, přisuzovaných Panně Marii: některé z nich sebral Oauticr de Cotncy (13. stol.). Básníci rádi zpodobAují Marii jako matku, ktef i je u svého syna všemohoucí, plnou porozumění pro hříšníky, cílící s poníženými a nešťastnými: Rutebcuf, Zázračné příhody Théophilovy, 1262; Fmmjois Vilion. Testament, 1461. Itálie - Dante v Bolské komedii načrtává Mariin obraz od 23. zpěvu •Ráje”, potom v devátém nebi. Pctrarca, Canzone Vlil, U dá, aby ho Marie osvo­ bodila od pozemských pout a lásky k Laufe. 17. stol.: Bossuct, Kázáni, 1652. V 19. stol. v Novalisově romantické poezii splyne vzpomínka na milovanou, předčasní ze­ mřelou dívku (Sophie) s obrazem Panny Marie. Nerval a Novalis jsou nadšenými vyznavači kultu nebeské matky, jejíž syn je nadčjí svita; francouz­ ský básník synkreticky porovnává mariánský kult s východní náboženství (Isis a Osiris, Kybclé a Attis / Panna Maria a Ježil). Století Neposkvrníněho* početí se svojí poezií, zbožností a láskou vytvoří z Marie sublimovaný obraz „věčného ženstvf*. Chatcaubriand. Duch křesťanství. 1802, (I. kap.). Verlaine, Moudrost. 1881. Kontrapunkt k mýtu Madony tvoří realistická postava Emy Bovaryové, Ženy žádostivé a (proto) padlé, zničené i ničící. 20. stol.: Pcguy, Předsíň tajemství druhé ctnosti. 1912; Claudcl, Saténový střevíček, 1920. Picne Jean Jouve, Pařliská panna, 1944. ♦ Výtv. Ve výtvarném uméní často zobrazová­ na jako madona, trpící maika - picla* nebo orodovnice. Pietro l-orcnzctti, Narozeni Panny. 1342, Siena. Mistr Třeboňského oltáře. Madona Roud­ nická. po 1380, NG v Praze. Raffacl, Madona velkovévody, 1504, Florencie. Parmigianino, M a­ dono s dlouhým krkem, 1534, Florencie. Obétovdnl Panny Marie. Tintorctto, 16. stol., Benátky; Tizian, 1540, Benátky. Z nespočetných M arii s dítétem: vitraj v Chartres, 12. atol. Cimabuc, Panna Maria s andily, 13. stol. Louvre. Jan van Eyck, Madona kancléře Rolina. Paříž; Manin Schongauer, Panna Maria s ruiovým keřem, 1473, Cotmor. Lconardo da Vin­ ci, Madona v t skalách, 1486, Paříž. Michelangdo Buonarotti, Panna M aria s dítétem. socha, Bruggy; Michelangelo Caravaggio, Madona poutnlků. 1605, ftínv Carlos Schwabc, Panna Maria s liliemi, 1897. Max Ernst, Panna Maria trestající p řed třemi svédky malého Jellše. 1891: autor sc vysmívá tradičnímu zobrazování Panny Marie. Jacob Lipchitz, Panna Maria, kolem r. 1948, kostel v Platcau ďAssy, socha s nápisem: „Tuto Pannu Marii zhotovil Jacob Lipchitz, žid věrný vffe předku, proto, aby si lidé na zemi rozuměli a *by vládl Duch svaty."

M ariánský cyklus - soubor námětů dle evange­ lií, apokryfů a legend, který je členěn na život rodičů a dětství Panny Marie, dčtství Krista, výje­

vy pašijových scén a závěrečné výjevy (Smrt, Nanebevzetí a Korunování Panny Maric). 4 Bud. Guillaumc dc Machaut, M še P anny Ma­ rie. 14. stol. Johannes Ockeghcn, Moteta Panni Marií. 15. stol. Palestrina, A ssum pta e st Maria, mše, 15, stol. Montevcrdi, Vespro della beata Virgine. 1610. Bohuslav Matěj Černohorský, Re­ gina Coeti , kantáta, poč. 18. stol. Mozart, Regina Coelí, K 276,18. stol. Brahms, M arienlleder. sbor a capclla, 19. stol. Antonín Dvořák, Stabat Mater. 1877. Bohuslav Martinů, Hry o M arii, opera, 1933-34. Francis Poulcnc, Stabat M ater. Salvě Regina, 1950. Picne Calmel, M arie na Kalvárii. 1980. Oh, Mary don ‘t you weep, ČcmoSský spiri­ tuál. ♦ Klím. Ve včtáinč filmuje postava Marie velmi nenápadná, zastíněni Ježíšem; je ztělesněním las­ kavé a milující ženy. Tři originální interpretace: v Evangeliu podle sv. M atouše Pieta Paola Paso* liniho, 1964, propůjčuje Marii své životem pozna­ menané rysy režisérova matka; Olivia Hussey v JeO ši Nazaretském Franca Zcfirclliho, 1977, ztČlesAuje dospívající pannu; Jcan-Luc Godard v Zdrávas Maria , 1986, ukazuje obnažené břicho Panny Marie. M A R IE Z B E T (H )A N IE Sestra Lazara* a Marty*, přátel Ježíšo­ vých*. Naslouchala slovu Ježíšovu a před ukřižováním pomazala jeho hlavu vonným olejem. Je ženským vzorem učedníka (J 11,5; 12.1-8; M t 26.6-13; L 10,38-42). - ŽENY (svaté) M A R IE M A G D A L S K Á / M AŘ Í M AG D ALÉN A Žena z Magdaly na bfehu Galilejského jezera (z „magdalské“ vzniklo jm éno Mag­ daléna); následovala Ježíše, který j i osvobo­ dil z moci „sedmi démonů* (L 8,2). Nčkdy bývá ztotožňována s Marií z Bctanic, sestrou M arty a Lazara, a pak také s bezejmennou hfíšnicí, která pomazala Ježíšovi nohy von­ ným olejem (L 7,36-50), Maric z Magdaly byla mezi ženami, které přihlížely Ježíšovu ukfižování a pohřbu (Mt 27). Jako první sc s ním setkala po jeho zmrtvýchvstání (J 20,11-18) a byla pověře­ na, aby tuto dobrou zprávu zvěstovala apoš­ tolům. - ŽENY (svaté) 155

M ARNOST

Petr Brandi, Maří Magdaléna, olej na plátně, 1693-94, Mníšek p. Brdy, kostel sv. Václava

♦ Lit. Matí Magdalena ztělesňuje v Pašijových hrách Jeana Michcla, 1486, postavu svitačky. Henri Lacordairc, Maň Magdaléna. 19. stol. Boris Pastemak Doktor Živago, 1956. Louise Rlnscřová, Mirjam, (česky 1989). ♦ Výtv. Marie z Magdaty: Donatello, socha 1456, Florencie; Pietro de Cosimo, 16. stol., Řím; Quentin Massys, 1514, Antverpy; Tizian, 1533, Florencie. Ocorgcs de la Tour, Kající se Mag­ daléna, 1626, Louvre. Petr Brandl, Kající se Maří Magdaléna, klášter sv. Maří Magdalény v Mníšku pod Brdy (dnes ve farním kostele sv. Václava), 1693-4. ♦ Mim. Enrico Guazzoni, Marie z Magdaly. 1915, němý film. Miguel Torrca, Maria Mag­ dalena, 1945. M A R N O S T - P O M ÍJIV O S T , KAZATEL M A R N O T R A T N Ý SYN Syn si od otec vyžádá svůj podíl dědictví a rozhází ho rozmařilým životem. Bez pro­ středků a v nouzi jd e do sebe, kaje sc a nakonec se vrací k otci. Ten mu odpouští, neboř „byl mrtev, a zase žije** (L 15,11-32).

136

M arnotratný syn tohoto podobenství* je obrazem kajícího se hříšníka: Bůh s radostí vítá jeh o návrat. ♦ R. Zabít tučné tele (podle EK vykrmené tele) (L 15,11-22), narážka na Hostinu, kterou otec mar­ notratného syna uspořádá na oslavu jeho návratu; rčení sc užívá v řeči o jídle pořádaném na oslavu při obdobných příležitostech shledám s nikým blízkým po dlouhém odloučení či ztrátě kontaktu, nebo při radostných příležitostech vůbec. Ve fran­ couzském prostředí je to rčení běžné, u nás sc této narážky užívá méně. Běžně se u nás používá sa­ motného spojení marnotratný syn, návrat mar­ notratného/ztroceného syna, často spíš v žertu či k odlehčení vážných situací. ♦ LIL Árraská galantní hra, poč. 14. stol, pře­ náší podobenství do dobového kontextu. Qide, Marnotratný syn, 1909: hrdina se vrací ke svému otci a pocitem neuspokojení z toho, že ve své náruživé tužbč nešel až do konce. Rilkc, Zápisky Malta Lauridse Brigga. 1910: závěr díla tvoří .legenda o tom, kdo nechtěl být milován*. ♦ Výtv. Marnotratný syn utrácí své jmění v roz­ koších: Louis de Caulery, Podobenství o marno­ tratném synu. 16. stol, Quimper. Potom mu ne­ zbývá než si hledat práci: Hieronymus Bosch, 16.

MATOUŠ Rotterdam. Pase vepře: Rubens, 17. stol.,

Antverpy; Matyáš Bernard Braun, 1714-21, Zpoyjixlce v kostele sv. Klimenia, Praha Při návratu mu otec odpouští: Rembrandt, 1669, Leningrad; rabije na jeho počest tučné tele a starší syn je jeohořčett touto přízní. Návrat marnotratného syna, Petr Brandl, po 1710, NO Praha; Osip Zadtfn, 19 56 , bronz, Paříž t Hud. M arnotratný syn, Daniel Auber, opera, 1850, Debussy, kantáta, 1884; Prokofjev, balet. 1930. M arnotratný syn Benjamina Brittena, 1968, nálcií do cyklu tří podobenství na způsob středo­

svčdkcm Ježíšova zmxtvýchvstánT (Sk 1, 23-25). Od té doby je počítán m ezi dvanáct apoštolů*. M ATER D O LO R O SA Stahat m a te r d o lo ro sa , ju x ta c r u c e m la erim o sa , d u m p e n d e b a tfiliu s . .M atka bolestiplná stála u kříže, na kterém visel je jí syn**. Tak začíná báseň o deseti slokách Jacopona da Todi (13. stol.) o utrpení Panny M arie a soucitu, který m usí procítit i každý křesůui.

vékých mystérií. 4 FUm. M arnotratný syn. Ferdinand Zccca, 1901, Michcl Carré, 1907. Raoul Walsh, The Wandertr (Tulák), 1925. Richard Thorpe, Mar­ notratník, 1955.

M ARTA Sestra Maric* a Lazara*, žila v Betanii*. Když je Ježíš jednoho dne navštívil, Marta ho obsluhovala a vyčítala sestře, že jenom sedí Ježíšovi u nohou a naslouchá mu, jako učedník svému mistru. Ježíš jí na to řekl: .M arto, Marto, déiáš si starosti a trápíš se pro mnoho včcí. Jen jednoho je třeba. Maric volila dobře, vybrala si to, oč nepřijde(L 10,38*42). Když ji zemřel bratr Lazar, bčžcla Marta Ježíšovi v ústrcty s vyznáním své víry v nčj P 11.27), Marta v bčžndm podání včtšinou ztěles­ ňuje aktivní život, zatím co M aric život kontemplativní (rozjímávý, včnující se m edi­ taci). ♦ Lit. Jméno postavy Claudeiova románu Vý­ měna, 1901, je symbolické. Marta svojí starostli­ vostí, skromnosti a smyslem pro rodinu připomíná posuvu z evangelií. ♦ Výtv. Kristus na ndvitivi u Marty a Marie, Jan Vermeer van Delft, 1653, Edinburgh; Diego Velázquez, 1618, Londýn; Friedrich Overbeek, 1815, Berlín. M ASO R É TI -* S E P T U A G IN T A Ma t ě j Po nanebevstoupení* se na návrh Petra* Jedenáct apoštolu shromáždilo v Jeruzalčmé ♦ losem určili Matčjc (hebr. „dar Hospo­ da**), aby nahradil Jidáše* a .sta! se

♦ R. Tvářit se ja ko . matka sedmibolestnd ", Ja­ ko . boH um učeni", J a k . umučená hodina *.

4 LIL Victor Hugo, Kontemplace, 1856, .Doloroaae”: dvanáct let po smrti dcery Lcopoldiny se Hugo obrací na svou ženu, matku bolestiplnou. Charles Péguy, M ystérium lásky a útrpnosti Jany z Arku. 1910. Eva, 1913, Péguy ztotoiAuje Evu a Marii v obraze bolestiplných matek, které musí pohřbít své syny. ♦ Výlv. Korei Škréta, Panna M aria Bolestná. 1673-4, kostel sv. Mikuláše v Praze na Malé Stra­ ně. 4 Hud. Subst Mater byla zhudebněna mnoha skladateli z nichž uvádíme: Josquin des Prés, Palestrina, Caldara, Vivaldi, Pcrgolese, Rossini, Dvořák, Poulené. - MARIE M A TO U Š Tradice přisuzuje M atoušovi (hebr. Matta tjá , .d ar Boží- ) autorství prvního evange­

lia. Syn Alfeův pocházející pravděpodobné z Kafamaum*, je představen jako publikán (celník*), výbčrčí daní; byl povolán Ježíšem (Mt 9,9) a stal se jedním z dvanácti apoštolů. Jeho evangelium se obraci na křesťany židovského původu, dobře obeznámené s Písmem, které je zde hojné citováno. Text byl sepsán v řečtině kolem roku 80 nebo 85, možná na základě lo g ií, sbírky výroků a epizod ze života Ježíšova v aramejštině. Hlavním tématem je ustavení církve* Je­ žíšem (Bůh s lidmi). Ježíš se tu potvrzuje jako Mesiáš, který splní Boží sliby dané Zákonem a Proroky. Matoušovým znamením je člověk, neboř jeh o evangelium začíná Kristovým rodo­ kmenem. ♦ Výtv. Sochy v Notre-Damc-de-la Couturc, Le Mana, 12. stol Vysoký reliéf, 1260, Paříž 137

MEČ

Potychromovaný kámen, 16. stal., Nantes. Ob­ razy: Cometis Engclbrcchtsz, Matoušovo obráce­ ni na víru, 16. stol., Nantes; Caravaggio, Ma­ toušovo povolání, 1600 o Svatý M atouš a AnJél, 1602, Řím; Rerabrandt, Matouš a o tulil, 1661. Pařit V sochařství i malířství poznáme také Ma­ touše podle mžíce, který připomíná, že byl publi­ kánem. Knrcl Skřeta, Sv. M atoušs andčlcm, 1666, kostel sv. Matouše v Kfcšicích. ♦ Film. Pier Paalo Pasolini, Evangelium podle svátého Matouše, 1964. Pasolini odmítá nasládlé a stereotypní zpodobnení Krista a zobrazuje ho jako velkorysého, úmyslné provokujícího Člověka, který se bouří proti zavedenému řádu. M EČ Bronzová, pozdí ji železná zbraň. Od dob Davidových chodí všichni bojovníci opásáni na pravém boku mečem (2S 20,8). V Ježíšo­ vé dobé vzhledem k nejistým poměrům cho­ d í mnozí muži ozbrojeni m ečem nebo holí, např. i ti, kteří přicházejí zatknout Ježíše, a dokonce i apoštolově m ají m eč (M t26,47). U Římanů je m eč symbolem moci, práva na život a na smrt, které si vyhrazuje císař (Ř 13.4). V přeneseném slova smyslu znamená meč válku (Jr 5,12; E z 7,15), Boží trest (Iz 34, 5-6); může se obrátit proti vládcům a lidu Izraele, aby potrestal jejich zločiny (Ez 21). Meč je také břitkost a sila slova Božího (Žd 4,12; Zj 1,16). M eč bolesti: Při zasvěcování* Ježíše v chrámu sdělí stařec Simeon matce Marii, z e jí m eč bolesti pronikne duši (L 2.35). ♦ R. Kdo mečem v c h á zí, mečem schází. Ježíš odsuzuje používání násilí, a když ho přicházejí zatknout, zadržuje učedníky, kteří sc na jeho obra­ nu chápou zbraní (Mt 26,52).

také: „Jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám (Mk 4,21-24). ♦ R. Dávat svitlo pod nádobu, stavil svíci pod miřici, .skrývat, zatajovat něčí ochopnosíi, pravdu. M E S IÁ Š / S P A S IT E L / S A LV Á T O R Z hebrejského slova mašlach, které má stejný význam jako řecké chrístns: „pozná menaný. zasvěcený, pomazaný ke svému poslání- . Tento akt poznamenám se často prováděl pomazáním olejem; např. David, kterého si Bůh vybral, aby kraloval namísto Saula byl pomazán Samuelem (1S 16). O čekávání mesiáše je očekáváním poslu Bohem zaslíbeného, politického osvobodi­ tele a náboženského obnovitele, ušty proro­ ků* upevňuje Bůh svůj lid v mesiášské nu dějí na znovuobnovení Jeruzaléma, kolem kterého se shromáždí všechny národy (Iz 62). SZ představuje budoucího Spasitele jednou ja k o mocného krále, podruhé jako člověka pokorného, mírumilovného, spra­ vedlivého, ale vítězného, jindy jako člověka pohrdaného a pokořeného (Iz 53). V evangeliích (Mk 14; L 22) prohlašuje Ježíš veleknězi, že je Mesiášem, Synem člo­ věka, a jeh o moc se plně projeví na nebesích. Odmítá však přisvojit si poslání politické, ačkoli m noho jeho současníků Čekalo právě na osvobození z římského područí. Proto ho židé za mesiáše nepřijali. - KRISTUS, POMAZÁNI, LID, KRÁLOVSTVÍ ♦

LU. J d a Mesiáš: - VYKOUPENI, SPÁSA

M Ě Ř IC E /M lR A /N Á D O B A

Kfesůmský mesianismus. Po Ježíšově smrti vznikají četná racsianistická hnutí, která se ho dovolávají. Porevoluční mesi«v nistický proud 19. stol. vidí v Ježíšovi symbolic­ kého osvoboditele. Jeho utrpení i jeho smrt nesou zárodky budoucnosti (Ocorgc Sand). Utrpení Člo­ věka končící utrpením na kříži umožní dospět k: zlatému věku bratrství: Lamcnnais, Kniha lidu, 1837. Tento mesianismus zcela laicizuje Michclct. náboženské pojmy však zachovává (Líd, 1846) Sartrc ve hře Ďábel a Pánbůh, 1961, poukazuje nu dvojznačnost slibů, které byly dány chudým: trnu­ ta vybudovaná ve jménu lásky jsou často podvo­ dem.

Stará dutá míra pro sypké látky (asi 101). Ježíš se zmiňuje o tomto předmětu, když přirovnává své učení ke svčllu, které také neschováváme pod (nějakou) nádobu. Říká

židovský mesianismus. Issac Bashcvis Singer, Beraní roh, 1953: v 17 stol., obyvatelé jedné polské vesnice uvěří. Mesiáš (,šabataj Zevi) konečně přišel a prožijí dn>

♦ Výtv. McČ představuje Boží slovo, vychází z Božích úst na středověkých vitrajích a miniatu­ rách. Anděl mává mečem, když Adama a Evu vyhání z pozemského ráje. — ADAM V Zjevení Janově vidí Jan Syna ělovčka s me­ čem v zubech, neboř Kristus je živé Boží slovo: Nicolas Bataillc, Tapisérie s námérem Apokalyp­ sy. 1373-87, Angers.

138

M IL O S T

Šílenství; jsou v moci sil, které rozpoutal falešný jqcsiáA. Karl Wolfskehl, Jób neboli (tyfi zrcadla, 1950. bísert končíc/ zobrazením Joba-mcsiáše. i Výtv. Jan Jih’ Bendi, socha Spasitele na průjel/ kostela sv. Salvátora u Klementina, 1659. « Hud. O. F. Handel, Mesiáš, oratorium, 1742. » Film. Robeno Rossellini, Mesiáš, 1976; J>rotoic Rosselini usiloval zobrazit Mesiáše v je­ ho historické každodennosti a současné ho zaktua­ lizoval (jako Človftka, který se staví proti moci, penízům, zkamcnélým zákonům), je přirozené, že postava jc anonymní, zbavena svatozáře** (Henri Agcl).

místo. Láska k Bohu, jdoucí až k pohrdání sebou samým. Místo Boží (413-424). Obé místa jsou zde dole propletena a tato křesťanova dvojí .do­ movská příslušnost” s sebou nese obtíže v politic­ kém livotí. Ideál křesťanského státu umožní se vyhnout tímto obtížím. Ideální společenství na zemi se pokoušejí řešit utopická místa, zahrnující v sobí jak platónskou představu ideálního místa, tak i představy prvních křesťanských obcí, o nichž mluví Skutky* apoštol­ ské. Thomas More, Utopie, 1516. Péguy, Rozho\or historie s lidskou duší, 1909: spisovatel st představuje církev jako místo nové a současné svčuké, jehož prvním občanem jc Ježil, místo, kterého dočasným předobrazem jsou antická mís­ ta, místo, kde jsou všichni křesťané spoluobčany. ♦ Výtv. Titulní list rukopisu De civitate Del. kol. 1170, Kapitulní knihovna v Praze.

M ÉSTO V tradici západního sv ita, která má své koleny ve starověkém ftccku, označuje toto slovo skvčlý a charakteristický výtvor lid­ ského ducha - človčk si utváN svůj svčt t formuluje zákony, kterým se svobodné a se v íi zodpovědnosti podrobí. V teologickém chápáni neoznačuje toto slovo dílo človčka, ale výtvor, který Bůh připravil pro svčt a jehož předobrazem jc Jeruzalém*. Jeruzalém jc výjimečným mčstem - pře­ bývá v nčm Bůh, stojí tu chrám, je neporu­ šitelným znamením spásy, která byla zašlíbena Izraeli a prostřednictvím Izraele všem národům. Jednoho dne sc v tomto m ís tí setkají všichni lidé s Bohem (Iz 60-62). V N Z je m ísto Jeruzalém Božím králov­ stvím*. nazývaným také budoucím, novým, nebeským Jeruzalémem (Žd 12,22; Ga 4,26; Zj 3,12), méstem živého Boha (Žd 1202) nebo mčstem budoucím (Žd 13,14). Toto m ísto má pevné základy, protože jeho archi­ tektem a stavitelem je Bůh. Toto království bude néíím , co Jeruzalém jen ohlašoval v níklerých postavách, vytržených z pozem­ ské reality a obrážejících skutečnost Boží. Křesťané vyhlížejí loto m ísto a jsou na ccsté k nimu. * Lil. Jeruzalém, místo míst, • jeho nestálost J*>Uústředním bodem dél spisovatelů židovského původu: Élie Wiescl, Isaac Bashevis Singer, Da­ vid Shahnr... - JERUZALÉM Sv. Augustin, De civitate DcL Augustin jc otj*tn protikladu pozemské místo a nebeské místo: Dví lásky vybudovaly dví místa. Sebeláska, Jdoucí až k pohrdání Bohem, postavila pozemské

M E T Ú Š E L A C H (M E T U Z A L É M ) Syn Hcnocha a oicc Lámecha, proslavil se vysokým včkem: 969 lei (Gn 5.21-27). Ten­ to včk je výjimečný, s postupujícím hříchem se lidský život bude zkracovat. Dlouhý život je Božím požehnáním. M ÍK A E L (M IC H A E L) (Hebr. „kdo je jako Bůh?- .) Anděl* stráž­ ce Izraele ( Da 10,13-21) a církve v e Zjevení (Apokalypse*). Jako vůdce andělů bojuje na nebi s drakem* (Zj 12,7). - ARCHANDĚL ♦ Výtv. Archandél Michael: mozaika v S. Apollinarc-in-Classe, Ravcnna, 6. stol.; freska v katedrále v Puy, 11. stol. Ikony: Archanděl Mi­ chael, 14. stol., Atény, Michael váO duše, 14. atol., Pisa. Martin Schongaucr, Michael a drak. rytina, 15. atol, Pařit Raffael. Svatý Michael srážející draka, 1518, Paříž; Onavio Mosto, plastika na nároží Toskánského paláce v P,aze, kol. 1700. Fnmcisquc Duřet, Svatý Michael srážející démo­ na, fontána, 1860, Paříž; Emmanuel Frémiet, socha na Mont-Saint-Michcl, 1879. M IL O S T (Lat. gratia, „přízeň, milost, láska, odpušténí, vdččnost, laskavost**; fec. charis.) V NZ slovo milost shrnuje a charakterizu­ je nové období nastolené příchodem Ježíše Krista v protikladu k období první smlouvy založené na poslušnosti zákonu (ft 6,14; J 1,17). Milost je ryzí dar Boží, shrnující všechny ostatní daty. Dávat a odpouštčt, nešetřit nčhou, dobrotou, požehnáním, to 139

’♦

♦ ♦

I

t

m a m r p t Offpolil!

Archanděl Michael potírá ďábla, iluminace, Graduál z Louky, 1499, Olomouc, Státní včdecká knihovna

140

M O DLA

byU již podoba Boha vc SZ (srov. hcbr. J h fsed )- P říc h o d Ježíše Krista ukazuje, kam g£ sa h á B o ž í laskavost: tak daleko, že Bůh O tec n e u šetřil svého vlastního sy n a (Ř 8,32), sjaTC n ě h o ž se milost, pravda (J 1,17) a gpjavedlnost* v olné , bez zásluh, rozlévají na lidstvo; tak je i Maria nazvána „milostiplná" (L 1.28). V křesťanské teologii je milost Boží dar, jderý dovoluje lidem podílet se, mít účast v Bohu (■ žít v Bohu) na životč Časném 1véčném. O chápání Boží milosti se v křesťanských církvích vedly po staletí urputné spory. V 16. stol. so ve výkladu této otázky rozchází Erasmus Rotterdamský s Martinem Luthercm. Holandský humanista soudí, že človék spo­ lupracuje na své vlastní spáse: De tibero arbitrio. 1524; Luther tvrdí, že spása je čisté dar Boží, „spásou skrze m ilost- : De servo arbitrio. 1525. Kalvín v Základu křesťanské víry prohlašuje, že svoboda Boží je neom e­ zená 8 že Búh ve své svrchované svobodí udílí milost tém, které chce spasit, a odmítá ji udélit tém, kteří budou zatraceni: je to učení o predestinaci (předurčení), které ka­ tolická církev prohlásila za kacířské. V 17. stol. se vc sporu o milost Boží utkají jansenisté s jezuity: Blaisc Pascal (16231662) vc svých Myšlenkách a zejména v Lis­ tech venkovskému příteli stojí v tom to střet­ nutí na stran í jansenistů a výmluvné doka­ zuje slabost jezuitu. Jansenisté se dovolávají latinského spisu August i nus aneb učeni sv. Augustina o zdravé' lidské přirozenosti, kte­ rý vydal 1640 v Lovani ypcrský biskup ho­ landského původu Janscn zv. Janscnius: milost není dána všem lidem; Búh vc své naprosté svobodé může dokonce m ilost od­ mítnout udélit i spravedlivým, a Ježíš zemřel jen proto, aby zajistil spásu malému počtu vyvolených* (to právé bezpochyby znam e­ nají Ježíšovy paže vytvářející na janscnistických křížích obrys písmene V, a nikoli širo­ ce rozpřaicné). Jezuité, obzvlášté Španěl Molina, zastá­ vali hledisko nadéjcplnéjší: každý křesťan si jnúže zasloužit Boží milost a dojit spasení, Jfatližc řádné plní své náboženské povinnos­ tí. lj. chodí pravidelné k zpovédi a přijímání, nezapomíná na modlitbu a snaží se žít ctnostné. Molinismus takto chtčl smířit tvrjen í o lidské svobodé s názorem o všemo­ houcí účinnosti božské milosti.

Kompromisní stanovisko hájili tomisté (dominikáni, žáci svátého Tomáše Akvinského): Bůh udéluje všem lidem milost do­ stačující, ale pouze nčktcré z nich obdařuje m ilosti účinnou, nezbytnou k tomu, aby d o­ stačující milost přinesla žádoucí ovoce. Pas­ cal se m am ě posmíval této dostačující m ilo­ sti, která nijak nedostačuje! Za lémito teologickými diskusemi, které započaly již v 5. stol. po Kr. sporem Augus­ tina s Pclagiem a jež neustaly ani v 18. stol. vzdor papežské bule Unigenitus (1713), kte­ rá janscnistické učení zavrhla, se skrývá zá­ važná otázka, kterou si klade každý křesťan: může se člověk o svou spásu zasloužit, ane­ bo všechno záleží jen na Boži m ilosti, a nc na lidské vůli? ♦ LIL Svatý Augustin, Vyznáni. 398. Jan Kal­ vín, Základ křesťanské viry, 1541. Pascal. Listy Louise de Montalte příteli iijlcímu na venkové a důstojným otcům jezuitům o jejich mravouce a politice, dopis IV, 1657. John Bunyan (anglický mystický spisovatel), Záplava milosti, 1666, a Cesta poutníkova, 1684. Paul Claudcl, Pit velkých ód, 1913, „Múza, jež je milosti*: básníkova roz­ mluva a múzou, která se pozvolna stává milostí. ♦ Film. Ve filmech Robena Bressona se ještě na smrtelném láli hrdinové strachují, zda dojdou spa­ sení, jako farář Ambricourt v Deníku venkovského faráře, 1950, podle Gcorgese Bcmanose. M LÁĎÁTKA -

N E V IŇ Á T K A

MOÁBCI Lid v sousedství Izraele, ve 13. až 6. stol. pf. Kr. sídlil na východ od Mrtvého moře. Předkem, po něm ž dostali jm éno, jc Moáb, syn Lotův* a jeho starší dcery, bratr Amóna (Bcn-Amího). M OD LA Řecký termín eidólon označoval jakékoli zpodobení, hmotné nebo imaginativni. Po­ zději jim byl označován obraz božstva, který byl kultovně (oběti, úlitby, kadidlo) uctíván jak o božstvo samo. Biblické texty (Exodus, Deuteronomium) zásadně odmítají posvátné obrazy* cizích bohů, ale i zpodobení Boha; např. zlaté* tele (nebo zlatý býček), kterému se izraelský lid klané!, zatímco M ojžíš pobýval na hoře Si­ naj* (Ex 32). Polemika s m odlářstvím , mo­ dloslužbou, je oblíbeným tématem proroků (Iz 40,19-20; 44,9-20; Jr 10,1-5). 141

M O D L IT B A 4 R. Ctitelé zlatého telete - v tomto úsloví je xlaté tele synonymem peníz povýšených na bož­ stvo.

4 L it Tcrtullianus, O modlářství, za4. 3. stol., útočí proti jakýmkoli ústupkům vůči pohanským zvykům. Minudu* Felix, Octavius. 3. stol.: dialog mezi pohanem a křesťanem; autor zesmčšftujc po­ hanské modly, které oslňuji jen mistrovským výt­ varným zpracováním. Jan Kalvín, Pojednáni o relikviích, 1534, odsuzuje modlářství, které proniklo do katolického nábo­ ženství. Picne Comcillc, Polyeuktos, 1643: mladý pohan, sotvaže byl pokřtén, svrhne modly, .ka­ menné nebo dfcvéné bohy". Ve třetí velké Ódi, „Magnificat", 1907, Claudcl dékujc Bohu za to, že ho osvobodil od modlář­ ských ideologií: Spravedlnosti, Pokroku, Pravdy, Lidstva, Přírodních zákonů, Umíní, Krásy, aby mohl uctívat jenom samotného Boha. Picne Emmanuel, Ty, 1978, .Zlaté tele". 4 Výtv. Monogramista IW, Židé se klanějí mě­ děnému hadu napouští, NG Praha. Židé se klanějí zlatému teleti, reliéf na západním průčelí kate­ drály sv. Petra v Řezné, 1410-20. 4 llud. Charles Oounod, Faust, 1859: Mefisto, převlečený za pána zpívá ve vinámé píseň o zla­ tém tdeti.

M O D L IT B A (Lat. precari, „prosit**. Čes. původní vý­ znam kořenu obsaženého v šlové m odlili/se/ byl „přinášet oběť, konat slavnostní nábo­ ženský obřad**; pozdí ji přesunem na úéel obéti či obřadu nabylo slovo významu „snažné prosit**, J v y /p r o s if a v pozdčjší zvratné p odobí svého dnešního významu liturgického.) Modlit se znamená v Bibli obrátit sc k Bohu - a výlučné k Bohu - jako k laskavému, spravedlivému i milosrdnému a všemohoucímu Ty, čtoucímu ze rtů i v srd­ cích. Hebrejština m á dvé slovesa s významem „modlit sc**, dává však přednost užití cxprcsívnéjSích označení: naříkat (lkát, bédovat), otevřít nebo vylít své srdce, chválit, radovat sc a jásat, zpívat a opčvovat, obracet se k tváři* Hospodinové... Obracet sc takto k Hospodinu není pro véfícího Žida troufalost, neboť to plyne zc smlouvy*; ta zaručuje přítomnost Boží uprostřed Izraele a jeho laskavost, jestliže ovšem ti, kteří přicházejí s modlitbou, mají v srdci spravedlnost a milosrdenství (Tz 1,10-17). 142

Ve S Z hojné nacházíme modlitby proseb­ né: prosby o dobro viditelné (uzdravení, déšť, plodnost zemé či ženy, ochrana před nebezpečími...) nebo duchovní (vysvoboze­ ní z hříchu, obrácení...). V básnických for­ mách m odlitby Izraele, písních, hymnech a žalmech'*, je Často patrný jásavý tón modli­ teb k chvále a díkůvzdání* (Ex 15,1-18: „...sm etl do moře koné i s jezdcem**; 1S 2: Chanin /Anilin/ chvalozpév, pravzor pozdéjšího Mariina Magnificat*). Jiné žalmy vyjadřují nejhlubší tíseň (Ž 22; počátek to­ hoto žalm u jsou Ježíšova poslední slova na kříži - srv. Mt 27,46; M k 15,34). - ŠEM A IZRAEL V ýsostným místem modlitby je pro Hcbrejce jeruzalém ský* chrám a její přirozenou formou je m odlitba společná. V NZ evangelisté často ukazují Ježíše při modlitbě, hlavné v klíčových okamžicích jeho života: křest*, povolání učedníků*, proménění*, modlitba v Getsemane*, kalvá­ rie*. Ježíš se chodí modlit do chrámu nebo do synagógy*; rád také odchází sám do ústraní, na .poušť* či do „hor**. Užívá sam o­ zřejmé tradiční židovské m odlitby, ale také nové, vyjadřující intimní vztah s Otcem, ja ­ ko třeba při modlitbé v Getsemane. Ježíš j c zjevné mistrem modlitby a učí, jak sc m odlit bez jakékoli veřejné okázalosti tichý, dúvčřivý, pokorný dialog mezi véřícími a jeho nebeským Otcem- Na žádost učed­ níků dává jako vzor modlitby Otčenáš*, v kterém je mnoho prvků židovské mod­ litby. Jan vc svém evangeliu včnuje značný pro­ stor dlouhé Ježíšové modlitbé při Poslední* večeři (J 17); v křesťanské tradici je označo­ vána jak o „velcknčžská modlitba** (tj. m o­ dlitba JeŽíŠc-vclcknčzc*): Ježíš v n í vyjad­ řuje svou lásku k Otci a k tčm, kteří mu byli dáni, a prosí, aby byli jedno, jako jsou jedno on a Otec. V křesťanské církvi začíná být velmi záhy zvykem obracet sc nčktcrými svými modlit­ bami k vzkříšenému Ježíšovi. Postupné sc ústaluje i obyčej obracet sc k mučedníkům, potom k svátým. Přemíra a výstřelky téchto forem m odlitby vyvolaly v 16. stol. kritic­ kou reakci reformace. — AVE MARIA, NUNC D IM IT O S 4 Hud_ Nejkrisnčjáí podobu daly křesťanské společné modlitbč gregoriinský chorál a pravo­ slavná liturgická hudba.

M O D L IT B A V G E T S E M A N E

M O D L IT B A V G E T S E M A N E - Z Á P A S JE Ž ÍŠ Ů V

M O D L IT E B N Í Ř E M ÍN E K • FY L A K T É R IU M M O JŽ ÍŠ (Hcbr. Móšé, lidová etymologie slova: „vytažený z vody**; Ex 2,10.) Židovské dítč narozené v dobé, kdy byl jeh o lid v Egyptě utlačován. M ojžíše „vytáhla z vody" faraó­ nova* dcera (Ex 2,5), která m u dala egyptské vzděláni. - ARCHA Nepochopen svým lidem (Ex 2,11-14), byl nucen utéci do midjánské země. Když pásl ovce, ukázal se mu v plápolajícím ohni uprostřed trnitého keře Hospodin a poslal ho osvobodit svůj lid (Ex 3). Přes faraónův odpor se Mojžíšovi a jeho bratru Áronovl podařilo převést židovský lid přes Rákosové moře (Ex 14). Všichni přešli moře suchou nohou, ale nad vozy pronásledovatelů se moře* uzavřelo (Ex 14,27). M ojžíš dovedl Židy přes poušť až k Sinaji*, kde byla uza­ vřena smlouva s Bohem (Ex 19); zde dostal Desatero* (Dekalog; deset slov) zapsané na deskách Zákona (Ex 24,12). Když po setkání s Bohem sestoupil z hory, našel lid, ja k se klaní zlatému* teleti, vyrobenému s Aréno­ vým svolením (Ex 32). Rozzlobený Mojžíš kamenné desky roztříštil a zlaté tele nechal rozemlít na prach (Ex 32,19- 20). Bůh ale obnovil svou smlouvu a dal mu nové desky Zákona (Ex 34). Po události na Sinaji pochod pouští pokra­ čoval. Mojžíš byl nucen snášet reptání, ná­ řky a zpronevěru lidu vůči smlouvě. Konečně sc dostali do Moábských pustin, východně od zaslíbené země. M ojžíš zaslí­ benou zemi ještě před svou sm rti spatřil z hory Nebo, kde zemřel. Vytvořit historický portrét Mojžíše na zá­ kladě textu vycházejících z různých tradic jc velmi obtížné: autorům nešlo o sepsání bio­ grafie, jejich vyprávění jsou oslavou Boha. který prostřednictvím Mojžíše přinesl spásu. V NZ jc M ojžíš nazýván prorokem*, služeb­ níkem*. přítelem Boha, přímluvcem. Jc vůdcem, autorem Pcntateuchu*, uznávaným všemi věřícími židy. NZ ho uvádí velmi často: jc zprostředko­ vatelem Tóry, kterou Ježíš „nepřišel zrušit, ale naplnit*4 (M t5.17). 144

Spolu s Elijášcm je přítomen při prom ě­ nění* Páně (M t 17). Matouš hovoří o Ježíšo­ vi jako o novém Mojžíšovi. Jan píše: „Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista" (J 1,17). ♦ LIL Saint-Amant, Zachrániný Mojlli, 1653, hrdinská idyla. Vlgny, Básni antické a moderní, 1837, „Mojžíš”: samota Bohem vyvoleného člo­ věka. Frcud, MojilSa monoteismus. 1939: nenávi­ děný, uctívaný otec je zavražděn. Faulkncr, MojílSi sestup. 1942: Mojžíš musí přijít a osvobodil všechny benjamínky, zajatce faraónů. Élie Wlesei. Biblické slavnosti, 1976. Picne Emmanuel, Moj&i. soubor 23 mystických básní Inspirovaných Mojžíšovým příběhem. ♦ Výtv. Claus Slutcr, MojUSova studni, souso­ ší, 1404, Dijon. Michclangclo, MojtiS. 1516, so­ cha, Řím. Sandro Boticelli, Výjevy z ti vola MojilSova, 1483. Tintorcito, MojtiS udeřil do skály, 16. stol., Benátky. Izák Major, MojtiS udeřil do skály, mědirytina, konec 16. stol., Praha, soukro­ má sbírka. Domcnico Fetti, MojtiS a ohnivý keř, 17. s to l, V ide A. Nicolas Poussin, MojtiS vyloven Z řeky Nilu, 1638, Patíž. Rembrandt, MojtiS rozbi-. ji desky Zákona. 1659, Berlín. Marc Chagall, MojOS přijímá desky Zákona, 1956, Nice. ♦ Film. Cecil B. De Mille, Deset přikázáni. 1956. M O L E K (M O LO C H ) Třetí kniha Mojžíšova, Lcviticus, naráží na oběti dětí, které byly upalovány. „Nedo­ pustíš, aby někdo z tvých potomků byl při­ veden v oběť Molckovi" (Lv 18,21). Jedná se o kananejský obřad, který za zvláštních okolností přijali za svůj i někteří Židé (2Kr 17,17), který však byl přísné odsuzován pro­ roky a vším lidem (2Kr 3,27). Podle někte­ rých autorů jc Molck božstvem, podle jiných se jedná o druh votivní (záslibné) oběti. ♦ LIL Bůh Molck sc objevuje ve Flaubcttovč románu Salambo, 1862; barbarský zvykobětovám dětí, které byly upalovány v soše s hlavou býka. Patrně jd e o záměnu s kultem K Jonášovým v Kaxtigu.

MOR Tato nakažlivá nemoc pochází původně z Asie a v Evropě řádila v 6. stol., ve 14. stol. (černý m or), pak Často od 15. do 18. stol.. a později sc objevovala již jen mimo Evropu Přenašeči byly hlavně blechy z kiys a nákaza

Hospodin promlouvá skrze MojSSe. Bible Václava IV , konce 14. sto l. Vide A. Ďsuareichischc Nationalbibliolhck

145

MORDOKAJ

se Siřila z přístavů, proto byly lodi dávány do karantény. V Bibli mor označuje obávané velké epi­ demie vůbec, často jc ohlašován jako trest Boží. Čtvrtý jezdec z Apokalypsy*, na sina­ lém koni, m á jm éno Smrt, hubí zemi morem, a za ním zůstává svčt mrtvých (Zj 6,7nn). ♦ LIL Albert C*mus, Mor. 1947: jezuita Paneloux se obrací na své spoluobčany stižené moro* vou ranou a připomíná jim egyptské rány před exodem. Vybízí je k obrácení. Autor víak ústy svého hrdiny Rieuxe namítá: .Zažil jsem toho po Špitálech příliá mnoho, než aby se ml líbila myilenka kolektivního trestu." ♦ Výtv. Ve stfedovéku byl mor symbolizován Šípy vysílanými andély na zem. William Blakc, Smrt na sinalém koni, 1805, Londýn. Felix Jenewcin, cyklus Mor. kolem 1900, NG Praha. M O R D O K A J - ESTER MOŘE V hebrejští né je stejné slovo užíváno pro moře i jeseni. Bible uvádí čtyři moře: Stře­ dozem ní („Velké m oře" nebo .m o ře Pclišlcjských"), Rudé moře („Rákosové moře"). Mrtvé moře („Slané moře") a sladkovodní, velmi čisté a rybnaté Tiberiadské jezero („Galilejské" nebo „Gcnczarctské*", v SZ „Kinerotské" moře). M oře je zdrojem života, ale protože roz­ bouřené moře jc strašlivé, mnoho m ytologií v ném vidéio boha nebo draka zastupujícího ničivé mocnosti, které m usí být při uspořá­ dání svéla přemoženy. V tom to smyslu na­ cházíme zmínku i v Bibli (Jb 7,12); v biblic­ kých textech není však moře nikdy bož­ stvem; je to Bohem vytvořený živel, který je Boha poslušen (Gn 1,6). Při stvoření svéta Bůh oddělil vody a souš (Gn 1,10). Žalmy opévují Boží moc: „Umíš zvládnout zpupné moře, zkrotit jeho vzduté vlny. Netvora jsi zdeptal, jako bys ho pro k lál..." (2 89,10). Izajái Bohu připomíná, že vysušil vody „obrovské propastné tírnC" (Iz 51,10). Rep­ tání bouřících se pohanských národů je při­ rovnáváno k hukotu moři (Iz 17,12). Ve zjeveních (apokalypsách*) jsou ďábelské mocnosti zpodobftoviny jako zvířata vystu­ pující z moře (Da 7,2-7). V NZ si moře uchovává stejnou nábožen­ skou symboliku umožňující výklad mnoha cvangdních přibéhú: utišení bouře, která ohrožovala učedníky na lodi (M t 8,23); Ježíš 146

kráčí p o moři (Mt 14,25). Tyto zázraky jsou popsány slovy připomínajícími přechod Rákošového m oře při vyjití z Egypta. Ve Zje­ vení Janové se znovu setkáváme se zvířaty D anielovými (Zj 13,1) a s popisem dne, kdy moře přestane existovat (Zj 21,1): tehdy bu­ dou zlo a sm ít přemoženy.

Mrtvé moře Moře a vysokým procentem slanosti, kle­ tá brání jakémukoli životu (25 % oproti o b­ vyklým 3,5 %) - odtud název Mrtvé moře. Leží 392 m pod hladinou moře, je dlouhé 76 km a široké 16 km, vlévají se do néj vody Jotdánu. Tvoří přirozenou východní hranici Izraele.

Rudé moře Záliv, který oddéluje Asii od Afriky i jc propojen s Indickým oceánem. Podle tradice bylo Rudé moře ztotožňováno s biblickým mořem Rákosovým, kde došlo při odchodu Židů z Egypta k „zázraku na moři". Ncjstaiší texty však hovoří pouze o „moři” , bez další­ ho upfcsnčm (s výjimkou Ex 15.4; zde jde však o básnický text). V současné dobé jc tendence situovat přechod moře popisovaný v Exodu spíš na Hořká jezera (viz mapa str. 62). MOUDROST - K N IH A M O U D R O STI, K N IH Y M U D R O S LO V N É M R V A - T Ř ÍS K A V O K U M S T IT E L V S Z góel neboli .krevní m stitel" je nejbližší příbuzný zavraždčnčho, který má po­ vinnost zabít vraha ( Nu 35,19). Bůh j e rovnčž nazýván góel Izraele, neboť m stí svůj pronásledovaný lid (postupné slo­ vo ztrácí tento význam ve prospéch význa­ mu „vykupitel", tj. ten, který vykupuje a ochraňuje; Ž 19,15; Iz 4 1 ,14). Přesto nacluizíme nám čt Boží pomsty vykonané na utlačovatelfch Izraele v apokalyptických* tex­ tech (Jr 46,10) a Bůh je dokonce přirovná­ ván k válečníku, jehož m eč je zbrocen krvi (Iz 34,6). -* HNĚV, POSLEDNÍ SOUD 4 LIL Každá pronásledovaná skupina ae obrací o pomoc k Bohu, aby jl ochránil a pomstil. Protes-

MUDRCI

unt AgňpP* ďAubigné, Tragické básni. 1616, voli po spravedlivém mstiteli, který zasáhne Rím blesky a morem, rozdrtí katolické panovníky a je­ tích pfisluhovače. Jean Rscine, Esther (1689) ^Athallt (1691): včmí Židé uctívají obávaného Boha, jehož spravedlnost je vykonávána v krvi. jjdé se stávají nástrojem jeho pomsty a povraždí bezbožníky (Athalic). mše

(Z tot. missa, „rozesláni-, „odeslání". He m ís a tst. formule při propuítčni n» konci bohoslužby.) M íe - specifické katolické om áčeni liturgické bohoslužby, jejíž účast­ níci znovu prožívají poslední večeři Pánč. MSe se skládá ze dvou hlavních částí: -liturgie slova: čtení biblických textů, po ktetém často následuje kázáni, se střídá s prosebnými modlitbami* nebo chvalozpě­ vy*, zpívanými na slavnostních mSích: reci­ tované nebo zpívané Kyrie*, Gloria (Slá­ va*), Aleluja*, Kredo* uzavírají první část. - eucharistická liturgie: začíná občtováním chleba a vína; pokračuje jejich konsekrací a rozdčlcním mezi věřící, kteří přijímají Kristovo tčlo a krev. Přijímáni předchází modlitba Agnus Dci (Beránek* Boží). Obřad je zakončen formulí l i t missa est ( J d č te , mSc skončila"). M íc je tedy současné katcchezí, dikůčiněním* a spolustolovámm s ukřižovaným a vzkfiicným Ježíiem Kristem. - poslední v eč eře , lám ání CHLEBA 9 LH. Paul Claudcl, La messe lá-bas, (Mše sloužená Um), 1917. Alphonsc Daudct, Listy z mého mlýna, 1869, .Tři tiché mše", humoristická vánoč­ ní povídka-

mií; Igor Stravinskij, mic. Frant. Xaver Brixi, latinské chrámové skladby (asi 100 mší), 18. stol. M U Č E D N ÍK , M U Č E D N IC E (Řcc. martyrein, .svidčil**.) M učedník jc především vyznavačem, Šiřitelem nauky. V křesťanském pojetí ten, který svým i slovy a činy sv id čí o Ježíšové smrti a jeho zmrt­ výchvstání. V prvních staletích křesťanské éry vedlo podobné svédectví často k násilné a kruté (krvavé) sm rti a slovo m učedník tak nabylo významu .um učen pro svou víru**; tento význam se postupní rozšířil na všech­ ny, kletí pro v íc trpí a jsou pro ni ochotni i zemřít. R odící se církev mučedníky nadšené uctí­ vá. M učednickou sm rt některých z nich dosvíd ču jí autentická vyprávční; jindy j c ne­ dostatek historických pramenů nahrazován velmi krásnými legendami. ♦ LU. Svatý Ignác, biskup z Antiochie, umučen v Římě, kolem roku 70 po Kr., Epištola Římanům (v řečtiné). Jc vyjádřením Ignácovy touhy po umu­ čení. órigenés. Povzbuzeni k mučednictví, 3. stol. (v řečtiné). Comcillc, Pofyeuktos, 1642. Chatcaubriand, Mučednici, 1809. Toto dílo se mdlo stát .křes­ ťanskou epopejí": déj se odehrává ve 3. stol. po Kr., v době pronásledování Dioklcciána. Lamennais, Slova viflclho. 1834. Albert Cohen, O vous. frires humains ( ó vy, lidští bratři), 1972; vzdává hold židovským mu­ čedníkům. Élie Wicscl. Přísaha v Kotvilteg. 1973. ♦ Výtv. Nástčnná malba 10 000 mučedníku (ry­ tířů thébské legie) na hoře Araratu, zámecké kaple v žirovnicl, 1490.

♦ Výfv. Mše sv. Řehoře, dřevořez, 2. poL 15. rtol.. Státní knihovna v Bmč.

M UDRCI / MÁGOVÉ

* Hud. Quiltsume Dufay, mše; Josnnex Ockeghctn, 11 mší; Josquin des Prés,19; aém ent Jsncquin, 2; Clsudin de Scmiisy, 13; Orlsndo di L«mo. 53; Montcverdi; Adrian Willaett, mše; Pal^^rina, 103 mší; Marc Antoine Charpentier, 12; Pfanvois Coupeřin, 2 mše pro varhany; Haydn, 6 velkých mší; Mozart, velké mše. J. S. Bach, Mše J » 4 luteránské mše. Telemann, 708 bohoslu* « b ; Domenico Scarlaiti, I mše; Luigi Bocchcrini, 1 tníe. Johan H. Roman, Švédská mše. Wilhelm Priedemann Bach, Deutsche Messe. Beethoven, 2 mše (C dur a Missa Solemnls). Schubert, Mše v «*. Liszt, Messe de Cran. Anton Bruckner, 7

Učenci z Východu, zabývající se pozoro­ váním hvizd. Matouš (2,1-12) vypráví o na­ v š tív í mudrců, kteří přinesli dary Jcráli Židů** (kadidlo, myrhu a zlato), jehož .h v iz ­ du vidíli na východi**. Poptávají se v Jeru­ zalémě po místč, kde se narodil. Zákonici s odvoláním na proroka Michcáše jim ozná­ mí, že M esiáš* se má narodit v Betlémč*. Pro Matouše tato návštíva znamená naplníní dávných proroctví o poctí, kterou Bohu Izraele vzdají pohanské národy (Iz 49.7). - HVÉZDA. TŘI KRÁLOVÉ 147

M U O R O S L O V N É K N IH Y ♦ U L Michcl Tounúcr, Kašpar, Melichar a Baltazar, 1980, literární fantazie vycházející z tra* dicc uctívaní ttí králů.

♦

Výtv. -• TŘI KRÁLOVÉ

M U D R O S LO V N É K N IH Y - K N IH Y MYRHA Myrh* je pryskyřičná látka prýštící z včtví keře, ktciý roste v Arábii a v Habcši. Použí­ vala se při výrobS oleje „pomazání svátéhoa vonných látek. Byla také mezi dary, které tři králové přinesli při narození Ježíšovi. M Y S T É R IU M / T A J E M S T V Í Slovo „mystérium- je přepisem řeckého mystéríon, které se v pozdéjší dobé objevuje v řecké Bibli (setkáváme sc s ním hlavné v Knize moudrosti*); tento pojem však pro­ stupuje celou Bibli: jedná se o Boží tajemství

148

dotýkající sc svéta. Celý vesmír je plný zá­ had a otázek (stvořenisvéta, narození, láska, atd.) a prožité utrpení nás vede k přemýšleni o sm yslu svéta. Je předurčen k zániku nebo ke spáse? Boží tajemství zůstává ješté m no­ hým skryto; Bůh miluje svét a chce ho za­ chránit před zkázou; všichni lidé jsou povo­ láni ke spáse. Shrnutím a ústředním bodem Božího tajemství v NZ je život, křiž (Boží účast na utrpení) a Ježíšovo vzkříšení*, které předjímá konečnou spásu lidstva. Proto v křesťanském slovníku „tajemství- označu­ je hlavné události velikonoc, které nám při­ pomíná svátost oltářní (eucharistie*; mše*). -> SVÁTOST ♦ LIL Sou&und s rozšiřováním liturgických ob­ řadů vc stiedovdku vznikl i nový dramatický iánr, liturgické nebo pololiturgické drama, které zpra­ covávalo určitý výsek z biblických déjin (napf. Hra o Adamovi z konce 12. stol.). V 15. s 16. stol. vznikala vlastní mystéria uvádíjící na scénu vyprivíní o ulipeni Kristoví - UTRPENÍ.

N NÁBÍ (Hebr. nahi. od kořene N- B -‘. „proro­ kovat- . ale i Je d n a t potrhle", ve „svatem nadšení, vytržení- .) — PROROK » Výtv. Jménem Nabis (francouzské množ. d. od hebr. nabit .prorok") se v letech 1891 af 1899 označoval* ve Francii skupina mladých malířů: chtěli hlásat nové evangelium malířství. „Nábíové byli přesvědčeni, že každá lidská emoce, myšlen­ ka má svůj' ekvivalent výtvarný, dekorativní, něja­ ký svůj estetický protějšek", napsal kritik Aurier. Skupinu tvořili Paul Sérusier, Mauricc Denis, Paul Ranson. Picne Bonnard, Oeorges Lacombc, KerXavier Rousscl a Edouard Vuillard. Kromě témat náboženský cli námětem jejich maleb byly intimní Uvol, rodina.

Mauricc Denis, Jákobův zápas s andělem, 1892, St-Gcrmain-cn-Layc; Ráj, 1912, Paříž.

NÁBOT Nábot Jizrcelský měl vinici v Jizrcelu a odmítl ji prodat izraelskému králi Achabovi. Královna Jezábel* nechala Nábota ukame­ novat* jako rouhače, a Achab se tak jeho vinice mohl zmocnit. Prorok Elijáš* pro­ rokoval Achabovi zkázu jeho domu (rodu) jako trest za loto bezpráví (lK r 21). To se naplnilo ve smrti Achabo, jeho syna Zorama iJezábel samotné.

NABUCHODONOZOR - NEBÚKADNESAR NADĚJE Bezvýhradná důvěra, že Bůh splní sliby, které dal svém u národu ve smlouvách*, jež * ním postupné uzavřel. Tato důvéra Izraele se posléze stává nadéjí na příchod Mesiáše*, Vykupitele*, který navždycky osvobodí *vůj lid a zavede všude na světé mír. V době Makabejských* vyrůstá z víry mučedníků naděje, že každý se dočká po *mrii vzkříšení*, po něm ž bude následovat

blažený Život, značně odlišný od života v Seólu (hebrejsky m ísto pobytu zemřelých, peklo*; Da 12.2; 2 M ak 1 2,44-45). V očích křesťanů příchod Ježíše, Spasitele a jediného Syna Božího, který vstal z mrtvých a spasí svět, naplnil a dokonce předstilil očekávání Izraele. Předmětem naděje věřících j e účast na Ježíšově zmrtvýchvstání (1 Tc 4,13-18), jeho návrat na svět v den soudu a nastolení království* Božího navěky. Naděje bývá často zpodobována jak o že­ na v doprovodu dvou družek: V íty* a Lás­ ky*. Tvoří tak skupinu tří ctností zvaných božské (povznášejí přímo k Bohu). ♦ L it Náboženská naděje. -Naděje Židů, kteří Bohu kladou otázky, bouří se proti němu, kaji se a znovu v něho doufají po celé své dějiny. Takto si v Sumáři na střeše od Soloma Alcjchcma, 1925, chudý mlékař Tcvie fiká v duchu: J id (žid) musí doufat a zase doufat pořád jen doufaL" Naději křesťanů oslavil zejména Pčguy v Před­ síni tajemství druhé ctností, 1911: Bůh sátn nad ftí žasne, „nad tím děvčátkem, nadéždou tak ne­ nápadnou, /nad tím děvčátkem nadějí. /Ne­ smrtelnou". Dcistická naděje Victora Huga v Konremplaclch. 1856, „Co hltají Ústa Stínu", dosahuje ve­ smírných rozměrů: „Doufejte, doufejte, doufejte, nebožáci! /Bůh je veliký a plný lásky;/asvěty, jež upírají tvé chmurné zornice /do nesmírná věčné jitřenky, /se zvedná otáčejí." Zoufalství (opak naděje, beznaděj). - V Paši­ jových hrách Amoula Grvbana, 1450, je Zoufal­ ství alegorická postava, jež přišla z „hloubi pekla", neboť zoufalství, beznaděj, staví kolem Udí nepřekroěitclnou zeď a brání osvobodivému působení pokání.

N A IM S K Á V D O V A U města Naim - dnes Nain, na jihu Gali­ leje, na úpatí hory Tábor - se Ježíš setkal s pohřebním průvodem. „Vynášeli mrtvého; byl to jediný syn své matky a ta byla vdova" ( L 7,11-17). Ježíšovi bylo vdovy líto. Řekl: 149

N AN EBEVSTO U PEN Í

„Chlapče, pravím ti, vstaň!1* Mrtvý se posa­ dil a začal mluvit.

NANEBEVSTOUPENÍ (Ježíšovo) (Lat. ascensio z ascendere, „vystoupit- .) Vystoupení Ježíše do nebe, příbytku Boha. Svátek, kterým církve připomínají svým vě­ řícím, Žc vzkříšený Kristus vstoupil do slávy Boži. M arek a Lukáš uvádčjí na konci svého evangelia, 2c Ježíš vyvedl své učedníky z Jeruzaléma, vzdálil se od nich a byl vzal vzhírni do nebe (M k 16,19; L 24,51). Vc Skutcích apoštolů se Lukáš zmiňuje o tom, žc k nanebevstoupení došlo čtyřicátý den po velikonocích na Olivové (Olivetské) hoře a oblak zastřel Ježíše* zrakům učedníků (Sk 1.9). ♦ Lit. Svatý Augustin, (354-430), Kázání k nanebevstoupenL ApolUnnite, Alkoholy. 1913, „Pás­ mo": Ježíš, vystupující do nebe, je přirovnáván k letcům moderní doby. ♦ Výtv. Nanebevstoupení Ježíšovo: Fni Ange­ lice, 1440-1447, Florencie; Andrea Mantegna, konec 15. stol., Florencie; Rembrandt, 1636, Mni­ chov; José-Maria Sert, 1930, Vic v Katalánii. Mistr Vyfcbrodského oltáře. Nanebevstoupení Páni, desková malba, kolem 1350, NG v Praze. 4 Hud. Olivier Messiaen, Nanebevstoupení, symfonická meditace, 1933.

NANEBEVZETÍ (Panny Marie)

1430, Parma; Tommaso Masolino, 1435, Neapol; Tizian, 1518, Benátky; El Gkco. 1608, Toledo; Petr Pavel Rubena, dvanáct pláten, 17. stol., Bru­ sel, Vídeň, Antverpy; Charlcs-Antoinc Bridau, plastika v presbytáři katedrály v Chartrcs, 1773. Karel škrčta. Nanebevzetí Panny Marie, olej na plátně, kostel Panny Maric před Týnem, 1649, Praha. 4 Hud. Mše Assumpta i S Maria. Pief Luigi Palcstrinn, 16. stol; Mnrc Antoinc Charpcnticr, 17. stoL

NAPLNĚNÍ (Písma svátého) SZ. Po Božím zaslíbení nastává čas oče­ kávám jeho vyplnění. Prorok Daniel* zkoumá Písma a počítá léta, která „se musí naplnit- , než bude lid osvobozen podle slova, je ž Bůh zjevil proroku JeremjáŠovi* (Da 9,2). NZ. Pro evangelisty* je SZ časem přípra­ vy. Příchodem Ježíše* jsou Písma naplnéna, dovršena (řec. pléróma). Když Matouš po­ pisuje ve svém evangeliu Ježíšův slavný vjezd do Jeruzaléma, připomíná proroctví ZacharjáŠe*: „Hle, král tvůj přichází k tobě, tichý a sedící na o slic i...“ A před tím uvedl: „aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka" (ZacharjáŠe - Mt 21,4). Tento obrat se v evangeliích opakuje desetkrát Evangelista Jan zdůrazňuje, že sm rt Ježíše na kříži znamená naplnění Božího zaslíbeni' (řec. teleion), Ježíš umírá se slovy „Doko­ náno je st- (J 19,30).

(Lat. assumptio z assumere, „brát k so­ ♦ L it Na konci hry Mystérium utrpení Páni od Jeana Michela (pašije z Angers), 1486, najdeme bě".) Vystoupení Panny Marie na nebesa. Na dialog, odehrávající se mezi Ježíšem a jeho mat­ základč církevní tradice, která však není do­ kou. Marie ví, že její syn, tak jak to oznámili ložena v Bibli, toto slavnostně prohlásil jako proroci, zemře. Chtěla by pro oba zmírnění utrpení dogma papež Pius XII. v roce 1950. T ak jako a stěžuje si na jeho odmítnutí: „Na mé mateřské byla M arie uchráněna prvotního hříchu prosby mi dávátejen tvrdé odpovědi." Ježfl rychle svým neposkvrněným* početím, dostalo se ukončí rozhovor J e třeba naplnit Písmo." jí stejného privilegia jako Ježíšovi, nespo­ čívá v hrobě, ale byla „vzata s tělem i duší NAROZENÍ PÁNĚ do nebeské slávy". Francouzská monarchie stavívala svátek (Lat. nativiias, .narození- .) Oslava pa­ 15. srpna s velkou okázalostí proto, že Lud­ mátky Ježíšova narození. Blíže je vylíčil vík XIII. zaslíbil Francii Panně Marii. Napo­ Lukáš (L 2,1-7). Se zimním slunovralem leon I. a Napoleon III. určili tento den za však byla tato oslava spojena zprostfedkovasvátek Napoleona. V Československu byl ně. - VÁNOCE 15. srpen zasvěceným svátkem, ale v 50. letech byl zrušen. ♦ LIL Sv. Jan od Kříže, Romance. 16. stol., „Narození Páně": lidská radost a Boží slzy. Václav ♦ Výtv. Panna Maria vystupuje nad sprave­ Jan Rosa, Pastýřské rozmlouváni o narození Páni, dlivé, očekává ji království nebeské: Corrcggio, 17. stol. 150

NARD

Narozeni Páni, Mistr VySebrodského oltáře, tempera na desce, kol. 1350, Praha, Národní galerie

♦ Výtv. Narozeni Páni, Giovanni Pisano, ka­ zatelna v kostele San Andrea, Pistola, 1301; Mistr z Flétnalle, 15. stol. Dijon; Mistr z Mou!itw,l475, Antun; Corrcggio, 1522, Drážďany. Albrecht Altdorfer, Svatá noc, 1520, Berlin. Oeorges dc la Tour, Jezuláiko (Novorozeňátko), 1640, Rennes. Paul Gauguin, Narození Krista, 1896, Mnichov. Mistr Vyácbrodského oltáře. Narozeni Krista, des­ ková malba, kol. 1350, NG Praha. & PASTÝŘ, MUDRCI, TŘI KRÁLOVÉ ♦

llu d . Jakub Jan Ryba, H ej mistře, pastorální

mSc, 1796. Adam M ichna z Otradovic, Česká mariánská muzyka (píseň „Chtíc, aby spal), 1647.

NARD Vzácný vonný olej, který Marie* vylila na JcžíSovu hlavu při večeři v domč Simona Malomocného v Betanii. Byl to nejspíš vý­ tažek z kořene takto označované indické rostliny (M t 26,6; M k 143). 151

NÁTAN

Pani Cauguln, Narozeni Páni, 1896, Mnichov, Nová obrazárna

Nádobka s nardovým olejem byla součás­ tí výbavy bohatých nevčst. Podle talmudu patli nard mezi tzv. Jitím dary, které dává muž své žené k výročí svatby či k narození prvního syna.

NÁTAN

21,2). V obou případech projevuje v líče­ ných situacích mladistvé nadšenou oddanost vůči Ježíšovi. ♦ IJL Jisté není náhoda, le Gide v Pozemských potravách, 1897, dává jméno Natanae! svánu mladému žákovi, kterého chce učit „vroucnosti*1.

(Hebr. „on daP .) Prorok, který mél velký vliv na Davida*. Odradil ho od stavby „do­ mu* pro Hospodina; naopak Hospodin jem u postaví „dúm“ tím, i e zajistí nepomíjejícnost jeho královského rodu (2S 7,1*16). Nátan krále káral za jeho cizoložství s Bat-šebou* a vraždu Urijášc a také mu předpoví­ dá!, žc díté, které s Bat-šebou počal, zemře (2S 12,13-14). Hned po narození druhého, Šalomouna*, sdélil Davidovi, že tohoto syna si Hospodin zamiloval (2S 12,24-25). V bo­ jích o Davidovo nástupnictví se mu pak po­ dařilo Šalomouna prosadit (lK r 1,11- 40).

♦ Výtv, Tympanon portálu kostela La-Charitésur-Loire, 12. stol. Sousoší v katedrále v Remeši, 13. stol.; tapisérie, chrám Notre-Dame v Bcaune, 15. stol.; Dome nico Ghirlnndaio, freska v Santa Mana Novclla, Florencie a obraz v Pařili, 1491. Corrado Giaqulnto, 1762, Montreal. Osip Zadkin. Navštíveni, 1963, bronz. Pařil Navštíveni štern­ berské, koL 1450, NG v Praze, desková malba.

NATANAEL

NAZARET

(Hcbr. „Bůh dal**.) Ježíšův učedník, půvo­ dem z Kány Galilejské. Je o nčm dvakrát zmínka v Janové evangeliu (J 1,43-51 a

Vesnice v Horní Galileji, v níž vyrůstal Ježíš. Jelikož Galilea byla široce vystavena pohanským vlivům, jeruzalémské autority

152

NAVŠTÍVENÍ PANNY MARIE Návátžva, kterou Maria vykonala u své pfíbuzné Alžbéty (L 1.4ÍW2). když se dozvédčla, že čeká dítč. - M AGNIHCAT

NEBÓ

Navštíveni Panny Marie. Oltář svatojakubský, tempera na dřevě, kol. 1440, Praha, Ná­ rodní galerie

na ni shlížely s opovržením. M ělo to tedy posměšný nádech, jestliže Ježíšovi přezdí­ vali „Nazaretský* (Mt 26,71) či „Galilejský* (Mt 26,69). Jeho učedníci byli v semitském svétč nazýváni „nazorejští*, „na zorej ská sekta" (Sk 24^5), (nezaměňovat s „nazarej5tí* /dle K/, „nazírští* /dle EK/, tj. Bohu zasvěcení, B oží zasvěcenci; viz Nu 6, 2nn; Sd 13,14). Zatímco název „křesťané* (Kris­ tus) převládal ve světě řecko-řím ském. -G A L IL E A

NEBE O bloha. V Bibli je nebe sídlem Boha. Obloha je pevná klenba*, která odděluje svět dole a vody nahoře, jejichž protržení zname­ ná zničující potopu. Tato pevná klenba, osvětlená svítilnami - hvězdami, spočívá na sloupech zapuštěných hluboko do země. Jako člověku n ep řístu p n á výšina před­ stavuje nebe místo, které symbolizuje Boží transccndcntnost: „Otče náš, jenž jsi na ne­ besích “ Biblický Bůh bývá někdy metafo­ ricky nazýván Nejvyšším*; místem jeho přebývání jsou nebesa (Gn 14,18). Zejména v Makabejských knihách a v Evangeliu po­ dle Matouše nahrazuje slovo „nebe* jm éno Boží, které Židé z úcty k Božímu maje­ státu nevyslovovali (viz Jahve*).

Bible spojuje představu nebe s obrazem hromu* a blesků*, symbolů B oží moci (Ž 29.3-11). Ale člověk by si měl dát pozor, aby nezaměňoval tvůrce za jeho dílo tím, že by uctíval nebeské hvězdy. Nebeské království, příbytek vyvole­ ných, ráj. Křesťané užívají termínů ráj a nebc(sa) víceméně ekvivalentně, když mluví o dokonalé radosti, jakou vzbuzuje možnost být po smrti navěky s Bohem. Term ín ráj připomíná kouzelnou zahradu z Genesis. „Vystoupit na nebesa* je narážka na nanebe­ vstoupení* Ježíše popsané v Bibli (L 24,51; Sk 1,9). I dnes bývá nebe dáváno do souvislosti se štěstím, s věčnou blažeností: mít s e jako v nebi; být v sedmém nebi (spojení „sedmé nebe* je pův. z koránu). Pod pozdně řeckým vlivem a pod vlivem hvězdářského myšlení získal pojem nebe v křesťanském světě ještě význam něčeho nádherně harmonického, naprosto dokona­ lého, vzešlého z Boží moudrosti. Nebeská klenba a pravidelný běh hvězd vzbouzejí v člověku představu skutečnosti, která má řád, je uspořádaná, plná světla a je v proti­ kladu k nepořádku a temnotě, v nichž se odehrává náš život zde na zemi. Takový byl význam kupolí byzantských a románských kostelů. ♦ L it V mystických textech vzbuzuje představa nebe • hvězd přání zpřetrhat pouta, jež nás svazují se zemí, a dosáhnout tak úplné harmonie. Luis de Leon, Jasná noc, 16. stol. Romantičtí autoři chápou obraz nebe jako sym­ bol ideálna, k němuž člověk směřuje své snažení. Někteří jsou pod vlivem Swedenborga (Nebe a peklo. 1758) a věří, že každá věc na nebi má svůj ekvivalent ve všech věcech člověka. Tato ilumi­ nační teorie inspirovala Balzaca v Serafttu, 1835, a Bauddairn v básni „Vystoupení" v Kvitech zla, 1857. Mallarmé je skeptický a blankytu (nebi) přisuzuje jen klidnou ironii, z hlediska naší aspi­ race na dokonalost: Blankyt, 1866. ♦ Výtv. Petr Brandl, Všichni svati s Pannou Marii a Nejsvétfjšl Trojice na nebesích, asi 1711, kostel sv. Jakuba v Praze.

NEBÓ (hora) Hora v Zajordání na úrovni ústí Jordánu, z níž lze přehlédnout Mrtvé m oře* Í jerišskou oázu. Odtud Mojžíš* alespoň pohle­ dem obdivoval zaslíbenou zemi. Vstoupit do 153

NEBÚ KADNESAR

n í mu již nebylo dáno, neboť zapochyboval o Hospodinových slovech. Na tálo hoře také zemřel (Dt 32,49nn; 34,1-5). Dle talm udské tradice byla zde uschována schrána* Hospodinova po vyvrácení Jeruza­ léma Babylóňany.

NEBÚKADNESAR (NABUCHODONOZOR) (Znamená výzvu - „Bože /ochraňuj mez­ ník /království*4.) Král babylónský, 604-562 př. Kr. Povznesl pozdné babylónskou říši k vrcholu jejího rozkvétu. Vítčzstvím nad faraónem Ncko u Karkcmíšc (605) si na úkor Egypta podmanil Sýrii a Palestinu. Aby po­ tlačil vzpouru judského krále Jójakíma* (Joakima) (2Kr 24), dal roku 601 plenit celé Judsko a několikaletým obléháním přiměl nakonec ke kapitulaci i Jeruzalém králce poté, co nastoupil na trůn Jójakím úv syn Jójakín (Joachin). Mladého krále spolu s dalším i lidmi významného postavení dal Ncbúkadncsar deportovat do Babylóna*. Na jeho místo dosadil jeho strýce Sidkijáše* (Sedechiášc). Ten se však proti němu pozdě­ ji vzbouřil, a tak roku 588 Nebúkadncsar Jeruzalém znovu oblehl. Roku 587 byl Jeru­ zalém dobyt a vypleněn, chrám zničen, oby­ vatelstvo odvlečeno do zajetí (2Kr 25). Třetí deportace následovala roku 582. Roku 574 Nebukadnesar dobyl Týr a pokusil se táh­ nout i dál proti Egyptu (Ez 26,7). Je to typ krále mocného a tyranského. Byl to však také velký budovatel: nechal vysta­ vět palác, visuté zahrady, opevnil Babylón, reguloval lok Eufratu, postavil akvadukty. ♦ LIL lid i\ tragédie Robena Gamicra, 1583: babylónský despota dává povraždit přední muže a děti Hcbrcjců. Judsky král Sidkijáš je oslepen. a

nu d . Giuscppe Vexdi, Nabucco, opera, 1842.

NEČISTOTA Původně znamenala to, co člověku zne­ možňovalo účastnit se bohoslužby (kontakt s mrtvolou, krví, některé nemoci, pohlavní styk) nebo to, co jc zapovězeno (požívání některých zvířat); jedná se tedy o zákazy rituální, a ne m orální (viz Lv 11 až 15). Proroci budou naopak trvat na očištění srdce 0 z 1.16). Ježíš také odsuzuje formalismus, ve který zákon o čistotě často vyúsťoval, a připomíná. 154

že člověka znesvěcuje to, co vychází z jeho srdce (M t 15.1-20).- Y Z O P

NEHEMJÁŠ - EZDRÁŠ NEJVYŠŠI Boži titul, opakující se často v žalmech. Elyon, bůh jedné kenaanské svatyní, byl ZtotOŽDČns Bohem Abrahamovým. V Gene­ sis čtem e jak Malkisedek*. knéz Elyona. Boha Ncjvyášiho, požehnal Abramovi*: .P ožehnán buď Abram Bohu Nejvyááímu, jem už p alií nebesa i zemé" (Gn 14,18). T i­ tuly .Nejvyáái" a .V ččný" (Gn 21,33) vyja­ dřuji transccndcntální povahu a moc Boha. - A DÓNÁJ, EL, ÉLÍHÚ, SVATÝ

NEKVAŠENÝ CHLEB /AZYMON (Z fec. a privalivmho a d v tm i, .kvas, kvásek".) Na památku odchodu z Egypta jed í Ž idé bčhcm velikonočních svátků chléb připravovaný bez kvásku, nekvašený („přes­ ný", azymon), kterému říkají maisol, mace­ sy. Lid s MojžíScm musel z Egypta odejit ve spčehu a nemohl čekat, až tčslo vykync (Ex 1239). Při poslední* večeři jedl JežS nepochybné také nckvaScný chléb. Křesůmé latinského ritu (západního), arménského a m aronitského vyznám používají v liturgii nekvaiený chléb. - HOSTIE. ŽIDOVSKÉ VELIKONOCE, SVÁTKY ♦ Výtv. K ošschU by, n islétu ú malbu v Luciltié luypté v Ř ím é, 3. stol.

NEPOSKVRNĚNÉ POČETÍ (Panny Marie) (I^at. Jmmaculala conceptio z in-macula, „bez poskvrny*4.) Výsada být počat bez hří­ chu (který je zde srovnáván s poskvrněním). Podle dogmatu římskokatolické církve vyhlášeného v r. 1854 papežem Piem IX. byla M arie od svého početí, jako jediná by­ tost od dob Adama a Evy, uchráněna po­ skvrny dědičného hříchu*. Toto dogm a o neposkvrněném početí Ma­ rie v lůně její matky Anny nemá biblický podklad, aleje hluboce zakořeněno v prasta­ rém církevním i lidovém podání. Při lourdském zjevení dívce Bem adctté se Pan­ na M aria představila: „Jsem Neposkvrněné početí*4. Jak j e zřejmé, neposkvrněné početí Marii­ no nesm í být zaměňováno s panenským po­ četím Ježíše Marií. - ZVĚSTOVÁNI

N IK O D É M

domují, že skutečnost je m nohem složi­ t í j í i. T o je také jeden z důležitých prvků úvah, obsažených v knihách mudroslovných (zvlášté v knize Kazatel* a Job*). Jediným vysvétlením utrpení nevinných je nevyzpytatclnost Boží prozřetelnosti*. I pokud ne­ spravedlivý zdánlivé prospívá, není jeho osud závidémhodný. neboť není posluácn Božího zákona. Prorok Ezechiel* (Ez 18,21-23) však tvr­ dí. že nespravedliví se mohou napravit a Je liš říká, že Bith .dává svému slunci svítit na zlé i dobré” (Mt 5,45). N E V Ě R A - * V ÍR A N E V IŇ Á T K A /M L Á Ď Á T K A / B E T L É M Š T Í M U Č E D N ÍC I (v ra ž d ě n í m lá ď á te k )

Son ťiutiun ancillxr f í «

I.iber**

Gal ' frm-JtS.C M

GJS.&**•■** Sf ./ I

G. B. Góz, Immaculata conceptio (Ncposkvmčnó početí"), lept, 18. stol., soukromá sbírka ♦

Lit. FranzWcrfcl, Píseň o Bernadettl, 1941.

♦ Výtv. Jan Jiří Bendi, Panna Maria Immaculata, fragment mariánského sloupu ze Starty méstského nimésií, 1650, Lapidárium Národního muzea. N E S E N Í K Ř ÍŽ E ( - UTRPENÍ PÁNĚ) ♦ Výtv. Malíři zobrazovali Ježíše nesoucího křii uprostřed nepřátelského davu: Simone Mar­ tini. 14. stol., Pařil V 15. stol: Michael dc Wohlgemut, Compiégne; Hieronymus Bosch, Gent; Maihias Grunewald, Karlsruhe; Mistr Rajhradského oltáře, 1420, NG Praha. Timoretto, 16. stol., Benátky. Rubena, Cesta na Kalvárii, 1637, Brusel N E S P R A V E D L IV Ý / z l ý Lidé zpočátku považovali štčstí za přiro­ zenou odménu spravedlivých*, neštéslí za Irest nespravedlivých; pozdéji si však uvě­

Den „mláďátek* připomíná vyvraždéní malých dčtí v Bctlémé, ke kterému dal pří­ kaz král Herodes poté, co se od mudrců* dozvčdčl o narození krále Židů (Mt 2,1-17). Jde vlastné o obdobu vraždční židovských chlapců v dobé narození Mojžíše (Ex 1,1622). V církvi se den Mláďátek připomíná 28.

12. Evangelista Matouš vidí v tom to ma­ sakru splním včštby Jeremjášovy (Jr 31,15): „V Rámč je slyšet hlasité bčdování, pfehofký pláč. Ráchel oplakává své syny, odmítá útichu, protože její synové už nejsou*. ♦ Lit. Hymnus v latini od Prodentia, mezi 398 a 405. Malherbe, Sky svátého Petra, 1587. Char­ les Péguy, Tajemství sv. Neviňátek, 1912: autor medituje nad osudem détí, které zemřely pro Ježí­ še, kterého sami nepoznaly. ♦ Výtv. Vraždéním neviňátek se inspirovalo mnoho malířů a sochařů: chrám Notre-Dame v Pa­ říži, 12. stol., severní portál; GiovnWii Pisano, kostel San Andrea v Pistoli, reliéf, 1303; Cyklus ze Života Parmy Marie, oltář sv,Alibity, dóm *v. Allbéty v Košicích, 1474-77; Pieter Bruegel, 1566, Vídeň; Nicolas Poussin, 1626, Paříž; Arcabas, kostel Saint-Hugues-dc-Chattrcusc, 1985. N IK O D É M Člen židovské rady, přední m u l mezi Židy. Janovo evangelium ho představuje v tioíním rozhovoru s Ježíšem. Ježíš mu v n ím zjevuje, že .nenarodi-li se kdo z vody s Ducha, nemůže vejít do království Božího155

NINIVE

Pašije Kristovy. JMcscní kříže", Mistr Rajhradskčho oltáře, tempera na dřevé, před 1420, Praha, Národní galerie

(J 3). Podruhé je o Nikodémovi zmínka při ukládání do hrobu: přináší vonné látky po­ třebné k nabalzámování Ježíšova tčla, jak bylo u Židů při pohřbu zvykem (J 19,39nn). ♦

Výtv.

ULOŽENI DO HROBU

NINIVE

N ITR O V hebrejské antropologii je to sídlo néhy, mateřské lásky a dojetí. V souvislosti s Bo­ hem výraz „nitro* zdůrazňuje téméř mateř­ skou lásku, jakou Bůh chová k svému lidu (Iz 63,15). V NZ nitro, řec. koilía, znamená útroby, střeva, vnitřnosti (původné odvoze­ no od výrazu pro délohu).

Toto m ésto na levém břehu Tigridu bylo založeno ve 3. tisíciletí př. Kr. Asyreký král Sancherib (Sennacherib, 705-681 př. Kr.) je přestavil v nové hlavní m ésto své říše, s mocnými zdénými hradbami a palácem (2Kr 19,36; Iz 37,37). Proroci z Ninive s ob­ libou a často činí sym bol tyranského násilí a modloslužby (Na 3,1-15; S f 2,13-15). Toto ješté více umocňuje univerzálistickó posel­ ství knihy Jonášovy*: v ní se mčsto Ninive obrací na viru a je m u pak odpuštčno. M ésto bylo zničeno společným náporem Babylóňanú a M édů roku 612 př. Kx., ale jako symbol přetrvávalo dále. ♦ ML John Dos Passos, Manhattaruká přestup­ ní stanice. 1925: New York na počátku 20. stol. Je Jrtcjnč zkaženýjako Ninive. Bůh Sehaóth* nebude potřebovat víc než sedm vteřin k jeho zničení. 156

Židovští zajatci, basreliéf ze Sanchcríbova paláce v Ninive, 7. stol. př. Kr.

NUMERI

.Noc a archa", rytina. Velké cesty Théodora Bry, 16. stol., Paříž, Národní knihovna

NOE Noe je z rodu Kainova a přímý potomek Lámcchítv. V do b í potopy* podle Hospodi­ nova rozhodnutí a pokynů s ů v í archu*, aby v n í uchránil sebe a svůj rod před ttestcm vyméřeným lidstvu. Ušetřena zůstává i zem­ ská zvířena v párech od každého druhu (Gn 6-7). Noc také objevil výrobu vina. Jednoho z jeho tří synů. Cháma*, stihá prokletí, neboť spatřil opilého otce obnaženého a nezakryl ho tak, jak to potom uéinili Sém a Jefet. Noe j e onen spravedlivý (Sír 44,17-18) zachovaný uprostřed záhuby pro svou důvéru v slovo Boží. ♦ Výtv. Bazilika sv. Marka v Benátkách, Opil) Noe, mozaika ze 14. stol. Paolo Ucccllo, Prokleti Cháma, 1450, Florencie. Michelangelo, Opilý Noe. 1512. Marc Chagall, Noemova obit. 1931, Nice. -Noe a archa", rytina, Velké cesty Théodora de Bry, 16. sto!. -* ARCHA NOU M ETANG ERE (L a t „Nedotýkej se mne**.) .Slova, která P«Ue Jana (J 20.11-18) pronesl JežíS tfené

po svém vzkříSení k Marii* Magdalské (M a­ ří M agdaléné). Ta ho zprvu nepoznala, do­ mnívala se, že je to zahradníka Teprve když ji zavolal jménem, obrátila se a zvolala: mR ahbuni,‘ (osloveni uctivější a slavnostnéjSi než Rabbi*). A právé tehdy Ježíá řekl: „Nedotýkej se mne, dosud jsem nevystoupil k Otci. Ale jdi k mým bratřím...*4 ♦ Výtv. Kristus se zjevuje Maf\ Magdaléně ne­ boli NoU me tangere: Duccio di Buoninsegna, La Macstá. 1311, Siena; Fra Angelice, 1440, Flo­ rencie; Lobkovický graduál, Iniciála R, kol. 1500, Národní knihovna ČR v Praze; Tizian, 1511, Lon­ dýn; Correggio, 16. atol., Madrid; Graham Sulherland, 1903, Chichcstcr; Mauricc Denis, 20. stol., St-Germain-cn-Laye. N U M E R I (K n ih a ) (Řec. arithmoi, „výčty*4, v převodu do lat. numeri.) Čtvrtá kniha Pentateuchu* či Tóry. Název zvolený pro tuto knihu v Septuagintč* a Vulgátč* sc zdůvodňuje jejím i výčty a soupisy izraelské pospolitosti (Nu 1-4; 26). Sami židé knihu nazývají podle začátečního slova bemidbár, („Na pouSti*4), což dává lepSí představu o jejím skutečném 157

NUNC O m iT T IS

věštce Biteáma* (K: Balírna) králem moábským a příběh s Biteamovou oslicí (22,2 až 24,25); určení Jozua* za Mojžíšova nástup­ ce (27,12-23). Pokud jde o Mojžíšovu stm i, je vylíčena na konci Deuteronomia. N U N C D IM ITTIS

Noli me tangtre, FQrstenbcrský žaltář, kol. 1270, Křivoklát, zámecká knihovna

obsahu: ustanovení různých řádů lidu Izraele pod horou Sinaj a jeho další dlouhé putování pod vedením Mojžíše* od Sinaje napříč pouští až do moábských stepí v Zajordání naproti Jerichu. Jinak řečeno: 38 let a S měsíců důvěry, pochyb, vzpour a lítosti lidu Izraele před tváří Hospodina, jeh o Boha, a jím označeného vůdce Mojžíše. Celé knize totiž ve skutečnosti dominuje postava Mojžíše. Néktcré epizody jsou pro­ slulé: reptání Hcbrejců omrzelých manou* (11,4-34); bronzový had* (21,4-9); najmutí

158

(Lat. .N y n í propouštíš...**) Podle židov­ ského rituálního řádu přišla Maric po Ježíšo­ vé narození do jeruzalémského chrámu k svému „očištění* a „vyplacení* dítěte obě­ tí dvou hrdliček nebo dvou holoubat, jak to předpisuje Ixviticus (Lv 5,7; 12,8). Stařec Simeon, člověk spravedlivý a zbožný, jem už bylo Duchem svátým předpověděno, že ne­ uzří sm rti, dokud nespatří Hospodinova Me­ siáše* (K: Krista* Pánč), při spatření dítěte radostně zvolal: „Nyní propouštíš v pokoji svého služebníka, Pane, podle svého slov a .. (L 2,29-32). - ZASVĚCENI JEŽÍŠE ♦ R. Říci své muic dimittis: užitím této narážky se obvykle vyjadřuje (s větší či menší dávkou humoru) srozumění s údělem odejít, postoupit své místo, někdy i (v tónu vážnějším) s údělem zemřít, neboř člověku bylo dopřáno dožit se dovršení své­ ho díla či naplnění toho, co si nejvroucněji pfáL ♦ Výtv. Petr Brandi, Sv. Simeon. po 1725, olej na plátně, NO v Praze.

o O B Ě Ť /O B Ě T O V Á N Í O bčfjc obřadní akt, kterým človčk nabízí néco Bohu (zvíře, dar rostlinný, úlitba vína) na znamení díků nebo k odčinéní svých hří­ chů. Zvířecí obétí je buď dobytek nebo h o­ lubice a hrdličky. V hebrejštinč neexistuje slovo pro vše­ obecné označeni obéti, nýbrž šest různých terminů, které rozlišují jednotlivé formy obéti: zejména se rozlišuje obéf zápalná (Lv 1), kdy je obéf beze zbytku strávena ohném, od obétí pokojných, kdy je část obéti konzumována knéžími a véfícimi (Lv 3). Zákon prvorozeného* (Ex 13,2; 22,28) zavazuje Izraelce přinést jako obéf Bohu vše prvorozené: dále zákon ukládá vykoupit prvorozené m užského pohlaví (Ex 13,13; 34,20, Nu 18,15) stejným způsobem, jako byl místo Izáka* obétován beran (Gn 22.13). Lidská obéf znám i v starovékém východ­ ním sv ité je ohavností v Božích očích (Lv 20,2-5); přesto Jiftách* obětoval svou dceru, aby splnil slib daný Bohu (Sd 11,30-40). Král Jóšijáš zlikvidoval řadu pohanských obétišf (ohnišť), mezi jiným i i iófet v údolí Gc Hinnom (Gchcnna*), kde přes všech­ ny zákazy tyto praktiky pokračovaly (2Kr 23.10). Proroci neustále připomínají, že láska k Bohu a k bližnímu je nad všechny obětní dary (Iz 1,11-17; IS 15,22; Př 21,3; O z 6.6). Kristova sm rt v N Z představuje obéf ohlá­ šenou v Izajášové* proroctví v písních o B o­ žím služebníku a jeho utrpení (Iz 52,13-15; 53). Večeře Pánč (poslední* večeře) je chápá­ na jako velikonoční obéf, která zpečefuje uzavření smlouvy* (Ex 24,8) a nové sm lou­ vy stvrzující vykoupení (M k 14,22-25; 1K 11,25); je to také občf na usmířenou: „krev... prolévá se za mnohé na odpuštční hříchů.“ (Mt 26,28). “* ABRAHAM, OBĚŤ ZÁPALNÁ. M ŠE

♦

L it Pír Lagerkvist, Knaépovídky, 1924, „Jut

Spasitel". Č ingiz Ajtmatov, Popraviité, 1986.

♦ Vvtv. Knfi při mělni obéti. votivní scéna na nástěnné malbó v kostele sv. Mikuláše v Kašperských Horách, 14. stol. O BĚŤ ZÁ PALN Á / HO LO KAU ST (Řec. holos, „celý, úplný** a kausis, „spa­ lování**, odtud „holokaust- .) H olokaust je zvíře občlované Bohu (býk, jchné, hrdlička, holoubé), které je spáleno na popel na ka­ menném oltáři. Obřad je popsán v knize Leviti cus (Lv 1). Bývá to zejména obéf smír­ ná. Výrazu se používá i pro sám akt obétován í.

V dnešní dobé se používá výrazu „holo­ kaust- béžnč ve smyslu m asového vraždéní Židů nacisty; Židé i jiní všakdávají přednost výrazu Sod: katastrofa, pohroma. - JÓB, SPRAVEDLIVÝ, SHOAH 4 Lit. Samuel-Jciseph Agnon, Oheň a dřevo, 20. stol. Nelly Sachsová, Výheň zdhad. 1967. ♦ Film. Marvin Chomsky, Holokaust. 1979. Claude Lanzmann, Shoah. 1986. O B Ě T O V Á N Í P A N N Y M A R IE ZASVĚCENÍ OBĚTO VÁNÍ PÁNĚ Z A S V Ě C E N Í, O Č IŠ Ť O V Á N Í O B L A K / O B LA K O V Ý SLO U P Jeden i projevil přítomnosti Boži. „Hos­ podin Sel před nimi ve dne v sloupu oblako­ vém , a tak je cestou vedl, v noci v e sloupu ohnivém, a tak jim svítil- (Ex 13,21-23): tém ito slovy kniha Exodus líéí pochod Izra­ elců při vyjiti z Egypta. Kouř a obiak provázejí teofanic* (zjevení Boha) Starého zákona (Iz 4.5). V Novém zákoné se Bůh zjevuje v po d o b í svétlého oblaku v okamžiku Ježíšova prom énéní* na 159

OBOLUS

Šalomounův chrám, 19. stol., v popředí s oltářem zápalných obiti (holokaustú)

hoře (Mt 17,5). V e Skutcích apoštolů se Ježíš po své smrti a vzkříšení* učedníkům zjevuje a potvrzuje jim blízkost zaslíbeného noplnční Duchem svátým*; potom „byl před jejich zraky vzat vzhůru a oblok jim ho zastřel 44 (Sk 1,9). Při svém druhém příchodu Syn* človčka sedí na bílém oblaku a v ruce má srp, neboř nastala hodina žnč úrody zem í (Zj 14,14). ♦ Výtv. Dva bronzové sloupy při vstupu do Šalomounova chrámu v Jeruzalémi symbolizova­ ly oblakový a ohnivý sloup Exodu. Oblakový sloup se objevuje také v barokním uméní (morové sloupy, napf. u nás ve Velvorech). Zpodobení výjevů proménéní* (transfiguracc), nanebevstoupení* a nanebevzetí* oblaky přímo oplývají, zvlášť v 16. a 17. stol. Ohnivé oblaky představují hrozivý trest: Nicolos Bataillc, Šestá polnice Apokalypsy, tapiserie ze 14. stol., Angers; William Turner, Zkáza Sodomy. 1805, Londýn. John Martin, Den Jeho hnévu (rozlomení šesté pečeti), 1852, Londýn. 160

O B O L U S - G R O Š . P E N ÍZ E O B R A Z / ZO BR AZEN Í (L a t imago, „přesná reprodukce nebo idcografické zobrazení bytosti, podob­ nost44.) „Nezobrazíš si Boha zpodobením niče­ h o ... Nebudeš se ničemu lakovému klančt ani tomu sloužit .44 (Ex 20,4). Desatero* za­ kazovalo jakékoli figurální zobrazení, aby uchránilo Izrael od kultu falešných bohů a posílilo myšlenku Boží jedinečnosti, transccndcncc a duchovnosti. Zákaz nebyl abso­ lutní, na schránč* (arše) mčli být zobrazeni dva cherubové; nejednalo se však o modly* jakou bylo např. zlaté tele. Izraelité Boha nikdy nezobrazovali. Apoštol Pavel vysvčtlujc, že Kristus je obrazem neviditelného Boha (Ko 1,15); Bůh může být poznán skrze svého Syna. Božího obrazu n ení zanotřebí.

OČISTEC V 1 4 . - 1 6 . století byly obrazy a sochy 9 náboženskou tematikou často pfcdmčtem ncpřitnčřeného kultu, kletý v očích nčklejých křesťanů smčfoval k modlářství. Proto reformátoři uctívání sv itý ch obrazů zavrho­ vali. nčkdy je dokonce ničili. H lavni Kalvín doporučovat, aby byly z chrámů a kostelů odstrančny. Luthcr byl um im inijSí, uzná­ val, že m ají jistou výchovnou hodnotu. « ML Chata Potok, Jmenuji se Asher Lev, román s hlavním tématem nepřátelství vůči figurál­ nímu uminí. « Výtv. - BŮH (katolická tradice) Kaápar Bechtelcr, Kalvínský kazatel ScultJtus nlfl výzrfobu Svatovítského chrámu, dřevěný reliéf, ka­ tedřeln sv. Vít* v Praze, 1623.

O B Ř ÍZ K A Rituální odříznutí předkožky, které se provádélo u malých židovských a m uslim ­ ských chlapců. V Bibli jc obřízka znamením smlouvy* mezi Bohem a Abrahamem (Gn 17,11). Poslušcn Boha, obřezal Abraham Izáka, když mu bylo osm dní (Gn 21,4). Totéž učinil i u svého syna Izmacla. Podle zákona (Lv 12,3) byl Ježíš obřezán osmý den po narození (L 2,21). Již prvotní církev* tento zvyk opustila. Pro Pavla pravá obřízka sc nemusí provádé! na tčle; jd e tedy o obříz­ ku „srdce, která jc působena Duchem, nikoli literou zákona" (Ř 2,29), ja k tomu učili už proroci (Jr 4,4). ♦ Výtv. Bronzový portál v Beneventu, Itálie, 11. stol.; Mantegna, 1468, Florencie; Luca Signorclll. 15. stol., Londýn; Giovanni Bcltbri. 1510, Londýn; Philippe Quentin, 1635, Dijon; Franc isco de Zurharán. 1639, Grenoble. Guercino, 17. stol., Lyon; Paslonil abatyše Kunhuty, 1313-21, Národ­ ní knihovna ČR v Praze.

O ČISTEC Judaismus si představoval š e ó l místo po­ bytu mrtvých, jako sm utné místo, kde dobří i špatní ponuře ajednotvárné přežívají (Kaz 9,10). Řekové a Římané rozlišovali v Hádcsovč podsvětí Tartaros (pro hříšníky) a Elysion. Křesťanská tradice obdobně rozlišuje peklo* pod zem í a nebe*.

Očistec byl chápán jako přechodné místo; mrtví, kteří sc proltřeáili lehkými hříchy, zde procházejí očišťující zkouškou, ohněm , a ta může být zkrácena duchovní pomocí živých. Představa očistce nemá v Písmu oporu, nic­ méně o očišťování ohněm jsou zm ínky v ká­ zání Jana Křtitele (Kristus „bude křtít Du­ chem svátým a ohněm"; Mt 3,11) a v jednom z Pavlových listů („oheA vyzkouší, jak é je dílo každého člověka-; 1K 3,13). Svatý Augustin po smrti své matky, svaté Moniky, mnoho přemýšlel o lehkých hří­ ších, o solidaritě mezi živými a mrtvými, o čase dělícím smrt jednotlivce a poslední* soud. Tyto úvahy, rozvíjeně pak po něm řadu století, vyústily mezi lety 1150 a 1250 ve viru v očistec. Představa očistce se utvářela ve společnosti s rozvinutým právním a jus­ tičním vddomím a velmi propracovaným trestním systémem. Církev živým p o m zu je možnost přispět duchovní pom ocí duším zesnulých. ♦ LIL Seneca, Útěcha Marcii, 1. atol. po Kr.: duše opouštějící tělo zesnulých pobývají nijaký čas „nad námi, než očistí se od špíny pozemského žití*, a teprve pak dosáhnou prostor nebeských. Běda Vcnerabilis ve Viděni Drycthelmové. 8 . stol., podává první náčrt toho, co se potom, koncem 12. atol., stane očistcem. Marie de France, 1 2 . stol., převzala a upravila pro svou francouz­ skou verzi dílo anglického mnicha H. de Saltrcyc. Očistec svátého Patrika. Dante v Boiské komedii, 1307-1321, prochází a latinským básní­ kem Vergiliicm až na dno a zpét všemi devíti stupňovitými kruhy Pekla. Tam jsou trýznéni hříš­ níci. Analogicky směrem vzhůru Dante uspořá­ dává Očistec: pfedofistec, tam se odpykává ne­ dbalost, pak sedm stupňovitých kruhů podle sedmi hlavních hříchů, a nejvýše rajský les, na přechodu k devíti sférám Ráje. Prospcr Mériméc, Duše v očistci, 1834: novela, jejímž hrdinou jc svůdce don Juan Maraňa; aspekt fantastiky zde převažuje nad aspektem mystic­ kým. 4 Výtv. Duše v očistci jsou častým námětem v Provence: freska v Notře-Dome dc Bcnva, Lorgnea, 15- atol. Engucrrand Charonion, Ko­ runováni Panny Marie, 1453, Villcneuvc-lesAvignon. Oltáfní obrazy od 17. stol. (Ventabreu) až po začátek 19. atol: Coudoux, Saint-Chamos, PlanďOrgon, Eyguiére*. V našem prostředí např. Karel škréta, Vkřiiovárú a duie v očistci, kostel sv. Mikuláše v Praze na Malé Straně, před 1646. Boiskou komedii ilustrovali v 19. stol. William Blake a Gustave Doré.

o č iš ť o v á n !

O Č IŠ Ť O V Á N Í Každá židovská žena sc měla podle obřadnich řádů po porodu dostavit do chrámu k očistné oběti. Třicet tři dny po narození chlapce, Šedesát šest dni po narození děvčete měla obětovat beránka* nebo dvě hrdličky k zápalné oběti* a k oběti za hřích (Lv 12). - NEČISTOTA. ODPUŠTĚNI Tak i M arie a Josefem obětovali po narozc n íJc iííe . - ZASVĚCENI JEŽÍŠE O D Ě V -« Š A T ODCHO D Z EG YPTA ODCHO D DO EG YPTA -

EXODUS ÚTĚK

O D L O Ž IT S T A R É L ID S T V Í Pavel používá tohoto výrazu, když se ob­ raci k právě pokřtěným dospělým: .O dložte dfťvějíi způsob života, starě lidství... ob­ novte se duchovním smyslením, oblecte no­ vé lidství, stvořené k Božímu obrazu ve spravedlnosti a svatosti pravdy." (E f 4,2224) - ADAM. Od nově pokřtěných se žádá, aby se zřekli zla, kterému podléhali před křtem*; teprve tak se stanou novými lidmi i vnitřně: obieěou čisté bílé roucho, jaké dostali při křtu. O D P O Č IN E K Odpočinek sedmého dne: — STVOŘENÍ, SOBOTA Věčný odpočinek: Apokalypsa* přibližu­ je obrazně věčnou blaženost jako pokojný odpočinek těch, kteří umírají v Pánu (Zj 14,13); odtud pak pochází užívání obratu .věčný odpočinek" (též .věčný pokoj", .o d ­ počívat v pokoji", „odpočívat nebo být v Pá­ nu" aj.) k eufemistickému označeni smrti. -* REKVIEM O D P O U Š T Ě T H Ř ÍC H Y Bůh je milosrdný: nevyžaduje vždy, aby člověk za své viny pykal, podobně jako vě­ řitel může bez splacení zprostit někoho jeho dluhu („odpustit- dluh). Podobně jako Bůh, i lidé m ají odpouštět těm, kdo sc proti nim provinili (Mt 18,21-35). - OTČENÁŠ, ODPUŠTĚNI, HŘÍCH 162

O D P U Š T Ě N Í / R E K O N C IL IA C E / JO M K IP (P )U R Odpuštění v Bibli není jen prominutí třes­ ní za provinění nebo hřích*, nýbrž i usmířeni (lat. reconciliaiió) mezi tím, kdo se provinil, a tím, proti komu se provinil, usmíření mezi hříšníkem a Bohem. Ve SZ je podmínkou tohoto usm íření do­ znat M ích a podrobit sc ortelu, který vyřkne Hospodin: „Bůh ochotný odpouštět, milosti­ vý a soucitný, shovívavý a nesm írně mi­ losrdný- (Nch 9,17). Uvědomování si hříchu jako porušení smlouvy*, jako nevěrnosti vů­ či Bohu, se v kultu vyjadřuje rituálním úko­ nem obětování zvířat y Den velkého sm íření neboli J o m /Y o m Kippur. pokropením krví se uskutečňuje očištění. Dnes se tento židov­ ský svátek* oslavuje půstem a modlitbou. V NZ dokonal očištění od hříchů Kristus svou obětí na kříži (Žd 1,3): Kristus usmiřuje lidi s Bohem, lidi navzájem; Pavlovy listy rozvíjejí toto téma. - O D POUŠTĚT HŘÍCHY, ODVETA ♦ R- Nastavit druhou tvdfc Ježíš svým učední­ kům fílcal o odpuštění: .Tomu, kdo tě udeří do tváře, nastav i druhou.** (L 6,29). „Buďte milo­ srdní. jako je milosrdný vál Otec" (L 6,36). 9 LIL Odpuštění vin: Svatý Jan Zlatoústý, Homílie k návratu Flaviána: řečník se dovolává Thcodosiovy dobrotivosti a t i dá jej, aby prominul obyvatelům Antiochie, žc skáceli sochy císaře. Maleo Alemán, Guzmán z Alfarache, I, 4, 1604: obsahuje obsáhlý mravoučný komentář k tématu dobročinnosti vůči nepřátelům a k odpouštění to­ ho, čím se proti nám provinili. Bourdaloue, Kázáni o odpouStinl křivd, 17. stol. Odpouštění hříchů: Kfesůmská liturgie použila začátek žalmu 130jako modlitbu hříšníka důvěřu­ jícího v Boží odpuštění: De profundis. Villon úpěnlivě prosí o Boží odpuštění v onom De profundis. jímž je Balada-cpitaf, již Villon napsal sobě a svým druhům, kteří s ním byli od­ souzeni k oběšení, 15. stol.: „však Boha proste, af k nám tvrdý není!" Fragment zpovědi Oscara Wilda začíná týmiž slovy: De profundis. Avšak Isolda - u nohou poustevníka - sc necítí ani zodpovědná ani vinná; Ogrin cizoložnou mi­ lenku pobouřeně nabádá k lítosti, neboř „nikdo nemůže dát rozhřešení nekajícímu sc hříšníkovi": Román o Tristanovi a Isoldi. středověká legenda. O D V E T A /O D P L A T A Princip odvety je vyjádřen ve známém přísloví: „Oko za oko, zub za zub“ (Ex

OCHRNUTÝ ). Zákon odvety, který nacházíme ve slavném Chammurabiho zákoníku, stanoví [rest ú m im í způsobené škodí. Přes svůj -tísný chatakter se sn aif om ezit nejzazší lunnici pomsty. O statní při jeho užití dochá­ zelo k zm írůování trcstů a ten, jenž byl pů­ vodní považován za „krevního mstitele*" Igócl. Nu 35,19) se postupní stal ochráncem (vykupitelem*). S tejní i v soukromém živo­ te sc postupné prosazovalo odpuštění jako nejvyšši hodnota (I.v 19.17-18). Ježíš svým uéením o o dpuštfní viny pří­ mo odmítal zákon odvety: .T o m u , kdo té udeří do tváře, nastav i druhou, a budc-li ti brát plášř, ncch mu i košili." (L 6,27-28.) Muslimové vyžadují odvetu, odvolávají­ ce sc na Korán*. - ODPUŠTĚNI, OKO 2 12 4

OHEŇ O h eí zaujímá v biblické představivosti významné místo. Málokdy se v Bibli obje­ vuje při svém každodenním používáni na ohništi, v ohřívadle, na dvoře nebo pod kot­ líkem. Obrazotvornost Izraelitů roznécuje o b cí v bouři, kdy je déšť niéivý blesk a na­ opak tiš i blahodárný liják spojený s bouří. O heů sé stáv á znam cnfm Božím , kuli­ sou Božích projevů. Takto Bůh uzavírá smlouvu s Abrahamem za svitu ohnivé pochodné(G n 15.17). Bůh se zjevuje Mojžíšo­ vi v hořícím keři (Ex 3,2). V poušti jd e před Izraelci Hospodin za noci v ohnivém sloupu (Ex 13,21). Zjeví sc Izajášovi a Ezechielovi uprostřed ohni. Elijášc Bůh odnesl v ohni­ vém voze s ohnivými koňm i (2Kr 2,11). Jak o ž to Bozi znam ení očišťuje oheů od poskvrny: sernf (nadpřirozená bytost, andél) sc dotýká žhavým oharkem rtů mladého Izajáše (Iz 6 , 6-7); Izrael je přetaven v peci utrpení, tj. oéištén ohněm zajetí (Iz 48,10). Autoři žalmů znají tuto oěistnou hodnotu oh n i (Ž 26,2) právé tak jako apokalyptikové, kteří spatřují v ohni (síra hořící v jezeře) obraz soudu rozlišujícího dobro od zla (Zj 20,9-10 ,1 4 -1 5 ): v éiný, neuhasitelný oheň m i strávit všechno, co nemohlo být oéištíno dříve. Tento m otiv přejatý ze S Z se ía s to vysky­ tuje i v evangeliích. O heň je tak é sym bolem B oha vysvobozujiciho a osvěcujícího. V d o b i letnic (Sk 2,1-4) dostávají úředníci ncobyécjný dar. V domé, kde se shromáždili k modlitbě, se náhle stihne hukot, jako když se žene prudký

vichr, a ukáží sc jim ohnivé jazyky, rozdělí se a na každém uícdníkovi spočine jeden z nich: všichni jsou naplněni D uchem svá­ tým a schopností mluvit různými cizím i ja ­ zyky. - PEKLO, GEHENNA. SVATODUŠNÍ SVÁTKY ♦ Lit. Pekelný oheň ptedstnvuje ncjbéinéji muka očekávající zatvrzelého hříšníka. V Milio­ noví Ztraceném ráji, 1667, jsou odbojní andělé svrženi do „trestajícího ohni”. Don Juan v Mo* liérovfi Donu Juanovi, 1663, je nakonec sežehnul neviditelným ohněm • pudné do propasti, z niž Šlehají vysoké písmeny. Ohném hnutice byli trestáni ti, jim i se fikalo kacíři: v Tragických zpěvech, 1616 (IV. .Ohni*), líčí Agrippa ďAubigné dlouhý zástup téchto pro­ testantských mučedníků. Shodné se svátým Augustinem chápou fran­ couzšti spisovatelé milost jako ohcA, který osvo­ bozuje člověka od vsání a žádostí, dokonce i od téch nejopravnénéjSích. U Comcillc říká Polycuktos obdařený milosti: „To ty, božský písmeni, jejž zhasit nemůže už nic, /mi dovolíš Paulinu spatřit a nczachvčt se víc.” (Polyeuktos, IV, 3,1643.) Mystikové přirovnávají osvíceni, jaké přináší setkání s Bohem, k dmi v tmách: Pascal, Myšlenky, 1670, „Pamětní spis”. K vystižení svazku lásky s Bohem používá svátý Jan od Kříže básnického obrazu plamene: Živý plamen lásky, 1584. Tutéž metaforu pak uží­ vají galantní kavalíři z dob preciózek i Racinc pro lidskou lásku. Láska Boží spálí hřích jako očistný oheň. Verlaine, Moudrost, 1881: Má láska je oheft, / který navždy zničí / mé télo bláznivé...“ Hnjitn Nahraní Bjalik (Palestina, 1873-1934) vyjadřuje znamením ohné dčsivou sílu Hospodina zástupů, který .sedí klidný a strašný na ohnivém trůnč uprostřed moře plamenů. Boží plášf je ohni­ vě rudý a stupně k němu jsou z řeřavých uhlíků.” (Ohnivý nitek, hebr.) ♦

Výtv. - OBLAK / OBLAKOVÝ SLOUP

O C H R N U TÝ Výjevů, v nichž Ježíš uzdravuje ochrnuté, je v evangeliích popsáno více. Ncjznámčjší jsou uzdravení setníkova sluhy (Mt 8,5-13) a uzdravení muže, kterého pro zástupy přede dveřmi museli k Ježíšovi spustit otvorem vc střeše (Mk 2,1-12). Obdobné jako u jiných zázraků*, které Ježíš konal, jc télesné uzdra­ vení výslovné vázáno na uzdravení duchovMoc takto uzdravovat budou později mít i apoštolově (Sk 8.7; 9,33nn). 163

OKO

4 Výt v. Upravení ochrnutého. Protože ti, kdo ochrnutého nesli, nemohli projít zástupem přede dveřmi, odkryli střechu s otvorem v ní spustili nosítka do domu, v nímž se JežS zdržoval (Mk 2,1-12): mozaika v San Apollinarc Noovo, Ravenna, 6. stol.; freska v Santa Saba (chrám sv. Sabiny), Řím, 9. stol.; hlavice sloupu v Mauriccde-Vienne, 12. stol.; Veronese, 16. stol., Benátky, Roucn; Murillo, 17. stol., Londýn. OKO Oko je předné hlavním orgánem poznání: v zahradě v Edenu* slibuje had žen í. že pojedí-li - ona, a Adam s ní - z plodit zaká­ zaného strom u, otevřou se jim oči 8 budou jako Bůh znát dobré i zlé (Gn 3,5-7). Oko je také zrcadlem srdce: prozrazuje, co se skrývá v nejzazší hloubi bytosti, a f je to velikášství asyrského krále (Iz 1 0 , 1 2 ) ne­ bo milosrdenství Boži (Ez 20,17). JeŽíS pak uéí své učedníky, že pohled se rovná Činu: „Každý, kdo hledí na ženu chti­ vé, již s ní zcizoložil ve svém srdci4* (Mt 5,27-29). a dodává: Je s tliž e té svádí tvé pravé oko, vyrvi je a odhoď pryč44. Je to výzva k očiSfbvání srdce, vyjádřená s veli­ kou výrazovou silou a obrazností. Ježíš dále říká: „Svčtlcm téla je oko. Jc-li tedy tvé oko čisté, celé tvé télo bude mít svétlo. Je-li vSak tvé oko Spatné, celé tvé télo bude ve tm č4* (Mt 6,22-23). TftlSK A / MRVA V OKU A konečné odmítá zákon odvety*, vyjad­ řovaný tradiční formulací: „Oko za oko, zub za zub 44 (Ex 21,24). Namísto toho říká: „To­ mu, kdo té udeří do tváře, nastav i druhou 44 (L 6,27-36; Mt 5.38-48). ♦ R. Oko za oko. zub za zub (Ex 21.24): uto starozákonní shrnující formulka pro zákon odvety má význam „pomstít sc umírní utrpíné Škodě". 4 LIL Victor Hugo, „SvédomP*, v Legendě vě­ ku. 1859 (srv.Ž 139 a Jb 17-20). 4 Výtv. Často sc objevuje v umíní Boii oko v trojúhelníku jako symbolu trojledinostl a do­ konalosti. - BŮH O K U P A C E Ř ÍM S K Á (P a le s tin y ) / P A L E S T IN A PO D S V R C H O V A N O S T Í Ř ÍM A ftím sc zprvu zajímal o království Antiocha 111. a o Egypt; teprve pak doSlo k podpi­ su smluv s bratry Makabejskými, vzbouřen­ ci proti Anliochu IV. Epifanovi* (IM ak 164

8.17-32; 12,1-4; 14,16-19). Římská svrcho­ vanost sc tehdy rozšiřuje v Orientu i na Židy. V roce 64 pf. Kr. Pompcius dobývá Sýrii. Palestinu a posléze Jeruzalém v roce 63. Oc tavius dává Herodovi* Velikému králov­ skou m oc nad Palestinou a stanoví práva Židů v celém císařství: svobodu vyznání, výkon sm írčího soudnictví v synagógách Sanhcdrin (synedrium*) vybírá od Židů dvoudrachmovou daň. V Římé bylo nejméné 1 0 0 0 0 Židů a třináct synagóg*. V roce 61 po Kr. doráží do Říma Pavel*, k svému soudnímu procesu na základé od­ volání k císaři (Sk 25,12). Je osvobozen, ale pozdéji se stejné jako Petr* stává obéu Neronova pronásledování, pravděpodobné v roce 67. Židovská vzpoura v Palestině v roce 6 6 vyúsťuje nakonec v dobytí Jeruza­ léma T itcm v roce 70; chrám je vyplcnčn a zapálen. Po nčm padají po řadé židovské citadely a obránci Massady dávají v roce 73 přednost hromadné sebevraždé před kapitu­ lací. Pronásledování za Domitiana (81-96) jc pranýřováno v Apokalypse* (Zjevem): řím­ ské císařství je zde označováno jako Baby­ lón, „mat ka všeho smilstva a všech ohavnos­ ti na zemi** (Zj 17,5); jeho zkáza bude pro svčt vysvobozením. Po potlačení druhé židovské vzpoury (131-135, za císaře Hadriána, vedl ji Simon Bar Kochba, pův. jm . ben KoSéba) se z Je­ ruzaléma stává římská kolonie Aclia Cápitolina. Ž idé sem mají zapovézen vstup; ke zbytku zdi chrámu (zdi* nářků) sm éjí při­ cházet je n jediný den v roce. — PENÍZF O L E J (v o n n ý ) - V O N N É L Á T K Y

O L IV A /O L IV O V N ÍK Jako strom typicky stfedomoíský, je v Bibli králem stromů (Sd 9.8). Olivový olej je ceninou potravinou a masti (Dt 8 ,8 ; Ez 16,9). O livovník je také symbolem m ini a plodnosti: .tv o ji synové jak olivové ratolesti kolem tvého stolu" fŽ 128,3). Pavel hovoří o křesťanech z pohanských národů (ft 11,17) jako o planých vélvích naroubovaných na ušlechtilou olivu (Izrael). O L IV O V Á (O L IV E T S K Á ) H O R A - GETSEM ANE

OŠATKA

O NDŘ E J (ftec. andreins. „silný”. .m u žn ý ”.) Jeden id v e n ic li tp oílolú*. Bratr Simona Petra* a {ako on také rybář z Kafamaum*. Nejdřív byl fákem Jana Křtitele, pak učedník Ježíšův (Mt 4,18-20). Traduje se. že račí po Ježíšové jnuti hlásat evangelium v Rusku. Zemřel snad v Patrasu v Řecku. Byl přibit na křiž vc tvaru X, proto se takovému kříži říká „kříž svátého Ondřeje- nebo „ondřejský kříž*4. a LIL Jacques Bénigne Bossuet, Chvála s\atého Ondřeje, apoštola, kázáni z roku 1668. Paul Claudel. Corona benlgnitatis anni Dél. „Svatý Ondřej". 1915. « Výtv. Fragment roudnického polyptychu, desková malba, po 1340, NO v Praze.

v Apokalypse* (Ez 1,5; Zj 4,7). Jeho mocný let a víra v to. Že může zaclonit (zastavit) slunce (převzatá od starořímskčho spisova­ tele Plinia), přispěly k tom u, že se v pozdější dobé ocel stal symbolem duše a mystickou vizí Boha. - EVANGELISTÉ O rel z P atrnu*: opisné pojm enování vi­ zionářského autora Apokalypsy (Zjevení), tradičné ztotožňovaného s Janem* Evange­ listou. 4 LIL Victor Hugo přirovnává sám sebe k bib­ lickému orlovi stoupajícímu k Božímu svétlu (v Konxemplaclch W , “Ibo“„ 1855.) ♦ Výtv. Karel Skréta, Sv. Jan na Patrnu, kolem 1650, NO v Praze. O SLAVENÝ, O SLAVEN É T É LO

O P Á S A T/ PŘEPÁSAT Sl BEDRA Je přirozené, že při práci a chůzi si ilovék upevňuje oddv k tilu , >by moc nepřekážel. Opásat si bedra znamená připravit se na cestu. Židé jedli svého velikonočního beránka* a opásanými bedry a v sandálech, připraveni k odchodu (Ex 12,11). Při poslední* večeři Jcžíá vstane od stolu, aby umyl svým apoštolům nohy - .vzal Inčné plátno a přepásal se” (J 13,4). Výraz má také duchovní význam. Bůh říká Jobovi: „Nuže opásej si bedra jako muž, budu se té ptát" (Jb 40,7), a JcremjáSovi*. když ho povolává za proroka: „Ty vSak pře­ pásej svá bedra” (Jr 1,17), což znamená: musíš být kdykoli připraven odejit a sloužit. Ježíš vyzývá své žáky k bdélosti takto: „Ař jsou váže bedra přepásána a vaše lampy ař hoři. Buďte jako lidé, kteří čekají na svého Pána” (L 12.35). O R ÁKU LU M - PRO RO CTVÍ O R EL (Hcbr. nešer.) V Bibli jc symbolem pře­ devším moci a pýchy. V římské mytologii •tribut Jupitera - vládce bohů. Tak Ezechiel Zobrazuje krále Ncbúkadncsara* (Nabuchodonozora) jako orla s mohutnými křídly (Ez 17). Orel spolu s býkem, lvem a človékem figurují vc vidéní téhož proroka a znovu

Oslavený Kristus, Kristus ve slávé -* SLÁVA Též: T élo na véčnosti, slávy Boží požíva­ jící. Ncbiblický výraz, je-li řeč o lidském tčle, kleté již nepatří hmotnému svčtu. 4 LIL Charles Péguy, Mystérium o lásce Jany z Arku, 1912: „Všichni svétei, všechny svétice hledí na Ježíše sedícího po Otcové pravici. A v ne­ bi je Ježíšovo télo človéka, jeho lidské télo osla­ vené, protože Ježíš vystoupil na nebesa v den Nanebevstoupení* jakožto Člověk," tvrdí Jana z Arku. 4

n ud. Olivier Mcssiacn, Těla ostavená, 1939.

O Š A T K A N A P R O S ÍV Á N Í O B IL Í Druh koše nebo velké lopaty um ožňující protřásání zrn a jejich očištiní od slámy a plev. Prosívání jc užíváno jako m etafora soudu a potrestání zlovolníkú (Iz 41,16; J r 15,7; 51.2). V evangeliu Jan Křtitel ohlašuje lidu pří­ chod toho, který pročistí svůj mlat, shromáž­ dí pšenici a plevy spálí (L 3,17). Tém a pročtétování se objevuje v podobenství o dobré pšenici a koukolu (plevelu*) či vizi žně jako soudu v Apokalypse (Zjevení Janovo) (Zj 14,14-16). - POSLEDNÍ SOUD 4

R. Oddělit zrno od plev, koukol od pšenice. 165

OTČENÁŠ

OTČENÁŠ

OTEC

Modlitba, kterou Ježíš učil své učedníky. Začíná slovy „Otče náš- (Mt 6,9-13) nebo MOtče“ (L 11,2-4). Křesťanské církve podr­ žely obsáhlejší verzi Matoušovu, rozvede­ nou do sedmi proseb:

Vlastou mezilidský vztah otce k synovi je v SZ především vztahem autority a výchovy. V širším sm yslu a s odstínem čestného titulu byli pak jako otcové označováni učitelé v pomčru k žákům, knčží a proroci. Na základč analogie se výrazu užívá i k označení Boha a vztahu mezi ním a lidmi. V Bibli Hospodin nazývá Izrael „synem-, neboť jej jako národ přijímá za vlastní, a proroci, zejména Ozcáš, kladou veliký důraz na tento milující a ochranný vztah Hospodi­ na vůči je h o lidu (Oz 11). Na druhé straně věřící se zase někdy dovolávají Boha slovem „Otec“. Později bude Bůh chápán jako Otec všech lidí, pod vlivem řeckým a vc shodě s pojetím obsaženým v biblickém líčení stvoření*. „Bůh-Otcc“ znamená v tomto chápání „Bůh-Poěátck všech lidí a samotného svá­ ta- , bez nějakého zvláštního citového zabar­ vení a přidružených představ. Abba, aramejský výraz užitý v modlitbě Páně a pozdější modlitbě křesťanů (Mt 6,914; L 11,1 -4), náleží k slovníku vyjadřování důvěrného a něžného. Užití takového výrazu ukazuje na velmi osobní pouto mezi Bohem a člověkem. Podobenství* o marnotratném synu představuje Boha jako otce plného m i­ losrdenství (L 15,11-32). V osobě Kristově podle Jana vztah O tec-Syn není jen pouhou metaforou pro vyjádření vztahu Boha k člověku; vyjadřuje Ježíšovo božství. - SYN. DĚDICTVÍ, OTČENÁŠ

(podle EK) O tčenáš, jenž jsi v nebesích, buďposvčccno tvc jm éno. Přijď tvé království. Staň se tvá vůle jak o v nebi, tak i na zemi. Náš denní chléb* dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i m y jsm e odpustili tčm, kdo se provinili proti nám. A nevydej nás v pokušení, ale vysvoboď nás od zlého. (Dále pouze jako varianta:) Neboř tvé jest království i moc i sláva na včky. Amen. (podle K) Otče náš, kterýž js i v nebesích, posviť se jm éno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám viny naše, jakož i my odpouštíme viníkům našim . I neuvoď nás v pokušeni, ale zbav nás od zlého. Nebo tvé jest království, i moc, i sláva, na včky. Amen.

♦ R. Umét nico (úlohu atp.)jako atčenňl, dobře, dokonale, dovést néco správné a hbité odříkat. Trvalo to, co by se otčenáš pomodlil, krátce.

♦ LIL Sv. Jan od Kříže (San Juan dc ta Croz,vJ. jra. Juan de Yepes y Álvarcz), Romance, 16. stol.: láska Boha Otce k jeho synovi. Jean Paul Friedrich Richter ve svém románu Advokát Sírový (sen o mrtvém Kristu) si představuje ateisty jako sirot­ ky. Péguy, Tajemství svátých Neviňátek, 1912: Bůh přemýSIí o slovech „Otče náš,jenž jsi v nebe­ sích* - „...ta Iři nebo čtyři slova, ta přehrada, kterou můj hnčv a možná moje spravedlnost nikdy nepřekročí... Můj syn moc dobře včdél, jak spou­ tat rárné mé spravedlností a zbavit pout náruč mého milosrdenství.* Jean-Claudc Rcnard, Otče. hle. rodicí se čloWk. 1955, dlouhá mystická mod­ litba k Bohu, počátku a konci človčko. Picne Emmanuel, Ty. 1978, „Otec*.

♦ L it Picne Emmanuel, Jákob. 1970, .Otče náš**; Jacques Prčvcrt, Slova, 1946, „Otče náš*, parodie.

♦ Výtv. Nejsvitljtí Trojice - Patemitas. ikona novgorodské školy, 14.sto!Treťjakovská galerie, Moskva.

Ježíš nabádá své učedníky, aby s Bohem žili v obdobném vztahu jako on. Nazývá jej Abba, aram. „Otec“. Otčenáš (lat- Pater noster), modlitba po­ cházející od sam otného Ježíše, je také nazý­ ván .m odlitba Páně- , vc smyslu „prosba k P án u “.

166

OZEÁŠ

OTROK,

OTROCTVÍ

Stav jedinec, s n im i jeho pán muže naklá­ dat jako s věcí. Ve SZ označuje otroka i sluhu stejné heb­ rejské slovo (ebed). Přestože je nesnadné odliSit „otroctví** od „placené služby**, je jisté, že v Izraeli otroctví existovalo a otroky byli zejm éna váleční zajatci. Mnohá místa v Bibli připomínají práva otroků (Ex 21, 20*,26-27): možnost propuštění (po sedmi letech); zákaz používat vlastních krajanů za otroky; výzva k dobrému zacházeni s vlast­ ními otroky: „Máš jen jednoho otroka? Jed­ nej s ním jako s bratrem .. .** (Sír 33,32). V N Z je situace podobná jako v feckořím ském svčtč, kde bylo otroctví naprosto běžné a majitel otroka byl pánem nad jeho životem i smrti. Avšak Pavel* hlásá duchovní pře­ vrat: „Není už rozdíl mezi otrokem a svobodným ... vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši** (Ga 3.26-28); sám Pavel píše Filemonovi, aby ho přiměl přijmout uprchlého otro­ ka jako „milovaného bratra** (Fm 16). Na druhé straně se každý sám může osvo­ bodit z otroctví hříchu a strachu: „Nepřijali jste přece Ducha otroctví, abyste opět pro­ padli strachu, nýbrž přijali jste Ducha sy ­ novství...** (Ř 8,15). ♦ Ilud. Černošské spirituály, složené ve Spoje­ ných státech amerických otroky, využívají míst z Exodu, z knihy Daniel, aby vyjádřily naději v osvobození utišovaných: „Takto promluvil Pán, řekl starý MojíflL /Propusťmůj lid! /Taktěžcc zkoušený, že už nemůže dál..." {Sestup, MojB W ).

OVEČKY Jako „ovečky" jsou někdy označováni vě­ řící svěření duchovní péči kněze (neboli me­ taforicky „pastýře"). Tento poněkud zasta­ ralý výraz se v profánní m luvě užívá někdy s ironickým nádechem. -* PASTÝŘ, ZTRACENÁ OVCE O V O C E /P L O D Hebr. výraz peri a řec. karpos označuji v Bibli všechny jedlé plodiny strom ů a dře­ vin (Gn 3,2). T ýlo výrazy se však užívají často v přeneseném smyslu: děti jso u plod těla (L 1,42); slova jsou ovoce rtů (lz 57,19). Lidské skutky nesou ovoce, dobré nebo špat­ né (Jr 17,10). - STROM ♦

K. Strom se p o vu íp a d le ovoce, převzato z Mt

12,33: „Strom se pozná po ovoci", tj. o nějakém rozhodnutí, jednání nebo teorii je správné soudit teprve, když jsou známy výsledky.

OZEÁŠ (Hebr. Hášia, „Bůh vysvobozuje, dává spásu".) Prorok ze severního Izraele doby 8. stol. pí. Kr. Jako první - jak se zdá, pod vlivem vlastních manželských zklam ání pochopil, že Hospodin m iluje svůj lid sku­ tečnou láskou, láskou schopnou i ochotnou odpouátčt zrady a selhání: Bůh Izraele je B ůh m ilující a včm ý - podobní ja k o o kla­ maný m ilující muž, který svou vyvolenou i jako cizoložnou či prodejnou ženu přijímá z p ít a její nemanželské dčti přijím á za vlastni.

167

PQ PÁD Pád člověka Tím lo výrazem kíesíánd označuji násled­ ky hříchu prvního člověka, Adama*. Adam se dopustil poklesku a musel opustit pozem­ ský ráj, svět ham tonic a nevinnosti v přátel­ ství s Bohem. V biblickém textu (Gn 3) se vSaknepouží­ vá ani slova „pád", ani slova „chyba". - VYKOUPENI, SPÁSA. SPASITEL

Padli andělé Bůh anděly* podrobil zkoušce, aby si za­ sloužili nadpřirozenou blaženost. Mnozí ne­ obstáli a byli na véky svrženi do pekla (zlí* duchové). Hříchem padlých andělů byla pý­ cha, chtéli se vyrovnat Bohu. V Apokalypse* se mluví o boji Michaela s drakem. Drak zvaný ďábel* nebo satan* byl svržen i sc svými anděly na zem. Pád je symbolem vítézství Boha nad silami zla (Zj 12,7-10).

♦ Lít. Toto literární téma jc volné inspirováno Genesis a symbolizuje úpadek spojený s hříchem. Jeho protipólem je téma pozdvižení (Lamartinc, Bnudclairc). Pád člověka: „Človékjc padlý bůh, který vzpo­ míná na nebesa", Lamartine, První básnické medi­ tace, 1820, „Člověk". Stejné chápe tento pád Camus v románu Pád, 1966, l když ho zbavuje bi­ blického kontextu. Pád andělů: Milion, Ztracený ráj, 1667. Lamaitine, Pádandila, 1838. Victor Hugo, Satanův konec. 1886.

♦ Výtv. Téma pádu andčlů mélo ve středo­ evropském umění protireformační akcent (viz např. Carloncho freska v kurfiřtské kapli ve Wroclavi).

168

PALESTINA Tuto cestu všech vpádu, koridor mezi Středozemním mořem a pouštěmi Arábie a Sýrie, tvoří od západu k východu pobřežní nížina, centrální hory, údolí Jordánu (zlom, který se táhne od Tauru k Akabskému záli­ vu) a zajordánské hory (moábská náhorní plošina, zvlnčná zem i amónská, bášanskč sopečné pásmo), s třemi stálými řekami v Zajordání - Amónem, Jdbokcm a Jarmúkem. Obyvatelstvo, zhruba až do konce 2. tisí­ ciletí př. Kr. seskupené do nezávislých mést, bylo snadnou kořistí cizích vpádu, a pouze sjednocené království v době od Saula po Šalom ouna mu umožňovalo čelil hrozbě Pclištejcú, usedlých od 12. stol. př. Kr. na pobřeží. Latinizovaná podoba řeckého jm éna PcliStcjcíi* dala vznik názvu Palestiny. Toto označení se původně vztahovalo na Kenaan, za Římanů sc rozšířilo na celé území mezi pobřežím a Jordánem (provincie Sýrie-Palcstina; viz mapky v obrazové příloze). Palestina byla postupné državou římskou, byzantskou, arabskou a nakonec na celé tisí­ ciletí tureckou. V roce 1920 získala nad tím­ to územím správní mandát Velká Británie a oddělila je od Zajordání a Iráku. V roce 1947 O SN rozhodla o rozdělení územ í mezi arabský a židovský stát. Stát Izrael byl vy­ hlášen 14. května 1948, ale po válce mezi Izraelem a Arabskou ligou v letech 1948-49 bylo pásm o Gázy přiřčeno Egyptu a východ Judska Jordánsku. Palestinci (muslimové stejně jako křesťané) vedou proti Izraelcům odboj jak na územích okupovaných od roku 1967, tak také ze zahraničí jako emigranti z let 1949 a 1967. - OKUPACE ŘÍMSKÁ

PALMA, PALMOVÁ RATOLEST Palmy, datlovníky, jsou součástí subtro­ pické vegetace; rostou v oázách pouště,

PASTÝŘ V horách, Jericho je zváno ^Palmovým městem* (Sd 1,16). Jejich ratolesů se užívají při svátku* sukkot neboli jlavnosů S tánků, slouží ke stavbě těchto Stánků, přístřeší na způsob chýše, v nichž Židé počátkem podzimu týden bydlí (Lv 23,33-42 ). Jedna palmová ratolest se divá do kytice (lulab) při této slavnosti. PaltTtové ratolesti jsou znamením vítěz­ ství (lM ak 13,51: J 12,13: Zj 7.9). Rovněž spravedlivý člověk je přirovnáván k palmč (Z 92,13). V NZ jsou patmové ratolesti házeny na cestu Ježíšovi při jeho vjezdu do Jeruzaléma. -.K V Ě T N Á NEDĚLE « Výtv. V katolické ikonografii jsou mučedníci často zobrazováni s palm ovou ratolestí v ruce: Zurbarán, Svatá Apolena, 1636, Louvre.

P A LM Ý R A / T A D M Ó R (T Á M A R ) Jako oáza v syrské poušti byla Palmýra nutné zastávkou všech karavan na cesté mezi Mezopotámií a Sýriť-Palcstinou. V dobé Ša­ lomounové bylo m ěsto známo pod aram. jménem Tám ar nebo Tadm ór („útočiště* v poušti) (lK r 9,18; 2Pa 8,4). Šalomoun nad ním ztratil mocenskou kontrolu, když se Aramcjci zmocnili Damašku. Zlatý věk Palmýry sahal od 1. stol. př. Kr. po 3. stol. po Kr.; je jí bohaté památky, chrám trojice orientálních bohů (Béla, Jarchíbóla a Aglibóla), náhrobky zdobené bystami, přežily dobytí města Římem (r. 273 po Kr.), v době bezprostředné následující po panování krá­ lovny Zcnobic. Po zničení Araby (r. 634 po Kr.) zůstalo město zcela zpustošeno. Do­ dnes: archeologické památky s orientálními prvky.

V NZ, v Evangeliu podle Matouše se na­ ráží na tento zákon v pasáži, kdy Josef* po zjištění Mariina* těhotenství chtěl svou snoubenku propustit (Mt 1,18-20).

Pošetilé panny / moudré panny Narážka na evangeliu podobenství* (Mt 25, 1-13). Deset družiček čekalo celou noc na ženicha: pět „pošetilých* (neprozřetel­ ných) si nevzalo dost oleje do lamp; zatímco ho šly koupit, ženich přišel, a zmeškaly tudíž m ožnost vejít s ním do svatební síně. Podle alegorického výkladu panny představují du­ še* v očekávání Boha nebo soudu: „Bděte, protože neznáte den ani hodinu* - SVATBA, KRÁLOVSTVÍ ♦ LIL Liturgické drama v latině, Moudr/panny a pošetili panny, 11. stol. ♦ Výtv. Reliéfy na západním průčelí katedrály v Amiens, okolo 1230; Martin Schongaucr. mědiryt, kol. 1480; Freska v kostele Sv.-Cccflie v Alb!, 1512; William Blake, akvarel, 1826, Londýn. Freska v kostele v Libiši, kol. 1400. ♦ Hud. Alessandro Scarlatti, oratorium La Verglne aildolorata (Panna bolestné), 1717.

PARALIPOMENON / LETOPISY/ KRONIKY (Hebr. diberé hajjámin, řcc. paralipom e­ non, „letopisy*.) Kroniky neboli knihy o vy­ nechaných věcech v knihách* královských. Znovu popsané dčjiny judskeho království od Davida po babylónské zajetí s novými podrobnostmi. Knihy byly sepsány po skon­ čení zajetí pravdčpodobnč knězem Ezdrašem*.

PARUZIE - PŘÍCHOD PÁNĚ PÁN - * JA H V E , E L, B Ů H

PASTÝŘ, PASTOR, PASTORACE PANNA, PANENSTVÍ O panenství se pojednává v zákonu manželství. Deuteronomium* stanoví trest smrti ukamenováním pto mladou ženu, kterou manžel veřejné obviní z cizoložství a která nemůže podat v den sňatku důkaz své­ ho panenství. Jestliže však je žena n evinni a manžel je usvědčen z hanobení, je ztrestán a Zaplatí pokutu otci té dívky, aby očistil její pověst (Dt 22,13-20). b * KAM ENOVÁNI ;0

(Lat. pastor, „pastýř*, pastoratio, „pastýřství*, jako povolám i jako jeho výkon.) Staří Izraelité byli nomádi a pastevci. Bible podává o životě pastýřů svědectví na mnoha místech. Pastevectví bylo nesnadným a na­ máhavým životním údělem, a proto boliatí majitelé zaméstnávali za mzdu ve stříbře či naturáliích námezdníky, aby střežili jejich stáda, chránili je před zloději a dravou zvčří, vodili zvířata k napajedlům a večer je sháněli do ohrad. 169

P A Š IJ E

Dobrota Hospodina vůči jeho lidu je často srovnávána s pozornou péčí, jakou dobrý pastýř včnujc svým ovcím. „Hospodin je můj pastýř, nebudu m ít nedostatek. Dopřává mi odpočívat na travnatých nivách- , zpívá žalmista (Z 23). A zatímco námezdník se tváří v tvář nebezpečí dává na útěk, dobrý pastýř oddané brání své stádo s nasazením vlastního života (J 10). Tohoto obrazu dob­ rého pastýře užívá Ježíš i o sobé. Ve SZ proroci Jeremiáš a Ezechiel užívají obrazu krále-pastýře; tento obraz je východ­ ní literatuře vlastní. Ezechiel vytýká králům Izraele, že se obohacovali a nchlcdčli na prospčch svého stáda. Hospodin praví s lí­ tostí: „M é ovce bloudí všude... jsou rozptý­ leny po celé zem i“; a ohlašuje, že sc jich ujme sám a odstraní zc zemé dravou zvčř (Ez 34).

V NZ při líčení Ježíšova narození evange­ lista Matouš připomíná Micheášovo proroc­ tví, že z Betléma vyjde pastýř, který bude pást Boži stádo (Izrael) (Mt 2,6; Mi 5,1). V Janové evangeliu pak sám Ježíš říká o so­ b í, že je dobrý pastýř, který dává svůj život za ovce (J 10). Pastýřské poslání předává Ježíš učedníkům: „Pas mé ovce!- , říká Pet­ rovi po svém vzkříšeni (J 21,15-19). Odtud pak vychází poslání knéží křesťanských círk­ vi jako duchovních pastýřů vířících. - ZTRACENÁ OVCE, OVEČKY K la n ě n í p a s tý řů Pfi JežíSově narození se pastýřům v okolí zjevili andělé a zvěstovali jim příchod Spa­ sitele. Pastýři se přišli do Betléma děťátku poklonil (L 2,8-20). D u c h o v n i p a s tý ř , p a s to ra c e Slova pastýř se užívá k oznaěcm kněze pověřeného duchovním vedením místního křesťanského spoleíenslvi. O d lat. výrazů užitých v tom to významu pocházejí oznaíenf pastorace neboli pas­ torační služba pro činnost křesťanských du­ chovních ve spoleienstvfch svěřených jejich pcčl a v mnoha Křesťanských církvích též užívání titulu pastor pro duchovní, kteří tuto službu vykonávají. ♦ LIL André Gide, Pastorální symfonie. 1925: ironické vyptá viní; dobrý pastýř se stane ztrace­ nou ovcí. 170

♦ Výtv. Klaninl pastýřů, Hugo van der Goec, 15. stol., Florencie; Tintocctto, okolo 1545, Praha (Obrazárna Pražského hradu); El Greco, 1577, Toledo; Rubens, 1612, Edinburgh; Gcorgcs de Lu Tour, 1643, Paříž (Louvre); José de Ribera, 17 stol.. Potíž (Louvre); Murillo, 1650, Madrid; Petr Brundl, kostel sv. Jakuba na Zbraslavi, olej na platné, 1713. Kristus jako dobrý pastýř, freska z 2. stol. Priscilliny katakomby, Řím; Vatikánské muzeum, mramor, 4.-5. stol.; mozaika z 5. stol., mauzoleum Gally Plocidie, Ravenna. P A Š IJE -

U TR P E N Í P Á N É

PÁTM OS Na ostrůvku u Patrnu v Egcjském moři pobýval apoštol Jan vc vyhnanství, když unikl řím ském u pronásledováni, a napsal zde Apokalypsu*. ♦

Výtv. - JAN. OREL

P A T R IA R C H A / P R A O T E C (Řcc. patriarchés, „hlava rodiny, rodu*'; z patria, „zemé otců, otčina", a archein, „být prvním, vládnout, přikazovat- .) Ve SZ ozna­ čení pro nejstarší hlavy rodin a zakladatele rodů, jako jsou Abraham*, Izák* a Jákob*, uznávaní za praotce hebrejského lidu. Pro dobu mezi stvořením* svéta a potopou* ho­ voří Bible o deseti patriarších vyznačujících se podivuhodnou dlouhověkostí (Gn 5). NZ (v doslovném znéní podle řec. originálu; tak u nás K ) označuje jako „patriarchy- také dvanáct synů Jákobových (Sk 7,8-9). Označení patriarcha slouží dále v někte­ rých církvích jako titul jejich duchovní hlavy (církev pravoslavná, československá husit­ ská aj.). PÁV Šalomoun přivážel pávy na svém zámoř­ ském loďstvu z TaršíŠe, stejné jako slonovi­ nu a opice (lK r 10,22; 2Pa 9,21). Spíše než sam a přítomnost páva v Bibli má význam jeho alegorické využití v křesťanské ikono­ grafii. Symbolizuje sluneční bčh a odtud pak i nesmrtelnost. V západní ikonografii je nčkdy zpodobován jako páv pijící z cucháristického kalichu*. Jedna ze slavných tapi­ sérii v opatství v La Chaisc-Dieu (departe­ ment Hautc-Loire vc Francii) ho začleňuje do výjevu vzkříšení. Vc středověkých ruko-

P e tr Brandi, Svatý Pavel, 1724, Praha, Národní galerie

PAVEL

lo velký význam pro rozšíření křesťanství do řccko-římského kulturního světa. Následuje druhá cesta (v r. 49-52), pak třetí (v r. 5558), pěšky a lodí uprostřed četných nebezpe­ čí (2K 1 l,24nn). Neúnavné jx>kračujc v ces­ tách od města k městu: Filipy, Tcsalonika (Soluň), Athény (zde káže na Arcopagu), ♦ Výtv. Pávi jsou často zpodobováni přivráce­ Korint, Efcz atd. Zakládá křesťanské obce. ní: balustráda Sun Apollinare Nuovo a sarkofág pak jim posílá listy, a dál sc tak účastní na „biskupa Theodora* v San Apollinare-in-Classc, jejich utváření a vedení, vyjadřuje svá stano­ Ravenna, 6. stol.; mozaiková dlažba, Aquilea, 6. stol.; sarkofág v Pavii, 8. stol.; oltář v Torcellu, viska, odpovídá na jejich otázky, kárá, dodá­ vá odvahy. XI. stol. Mistr Vyšehradského oltáře, Zvěstování Po návratu do Jeruzaléma je v chrámu Panně Marii (detail pávů na trůní), před 1350, NO zatčen (Sk 21,27), zůstává dva roky ve věze­ Praha. ní v Césarcji, po odvolání se k císaři jc dopraven do Říma (v r. 60) a tam další dva roky pouze pod dohledem pobývá na svobo­ P A V E L / S A U L (Š A V E L ) dě. T o jso u poslední údaje knihy Skutků (Sk Žid narozený v Tarsu, řeckém městě Ki28,30). Podle tradice byl Pavel v Římě um u­ likie. Zdrojem údajů o jeho životé jsou Skut­ čen, nedlouho po Petrovi. Jako římský občan ky* apoStolů, sepsané jeho druhem Luká­ byl sfat mečem na ostijské silnici (v r. 67?). šem, a dále listy (epištoly)*, které napsal on Pavel, jako člověk řecké kultury a jako židovský rabín, který konvertoval a cítí sc Zc své židovské rodiny si přináší hebrej­ „služebníkem Kristovým44, jako apoštol ná­ ské jm éno Ša’ul (Saul, „vyžádaný”) a posta­ rodů, ale sklíčený nevěrou Izraele (Ř 9,1 - 5), vení římského občana (tím byl již jeho otec). jc schopen tvrdých slov proti mojžíšskému Po vyučeni řemeslu (zhotovování stanů) zís­ zákonu, ale uznává jeho hodnotu výchovnou kává v Jeruzalém ě rabínské vzdělání u fari­ (Ga 3.24). Zakládá četné obce a dál o každou zea Gamalicla (Sk 22,3). Um í hebrejsky, z nich pečuje jako otec, který vede své déti dovede se vyjadřovat v řečtině a v aramejšti(IT e 2,11). Vášnivý stoupenec Kristův, ne­ ně* (tou se m luvilo v Palestině). Nejprve je boť ten j e pro něho očekávaným M esiášem: znám jak o pronásledovatel křesťanů ; on sám „Nemyslím, že bych byl již u cíle anebo již se nesetkal s pozemským Ježíšem Nazaret­ dosáhl dokonalosti; běžím však, abych se jí ským, ale je již přítomen při ukamenování zm ocnil, protože mne se zmocnil Kristus Štěpána* (Sk 7,58; 8,1-3). Ježíš.44(F 3,12). Na cestě* do Damašku se ho zmocňuje Pavlova teologie jc vyložena v jeho lis­ Kristus (v r. 34-35). Zatímco on sám říká tech (epištolách): spása* je Boží dar, nevy­ zcela stručně, že se ho „zmocnil Kristus chází z lidí; Bůh dal lidem Mojžíšův zákon Ježíš*4 (F 3,12), Lukáš zeširoka a natřikrát a nyní jim v Kristu uděluje milost* a sílu líčí toto Saulovo náhlé obrácení ke Kristu, Ducha; Ježíšova církev se otevírá židům počátek jeh o apoštolského poslání u pohanů i pohanům zároveň. (Sk 9 ,ln n ; 22,5nn; 26,10nn). Proměna je ♦ R. Ze šavia se stal Pavel: hluboce, velmi v líčeních zdůrazněna symbolicky: poté, co výrazné se proměnil (zejm. o náhlé zrněné pře­ kolem něho zazářilo světlo z nebe, Saul pře­ svědčení k úplnému protikladu). Spadly mu Supiny stane vidět, ale se křtem se mu zrak navrátí. sočí: náhle „prohlédl", přestal vidět věci klamné. A tehdy začíná období jeho misijních cest Také loto druhé rěcní běžné mluvy jc narážkou na (viz mapka str. 195). První s kyperským Pavlovo obrácení; Lukáš (Sk 9,18) tímto obratem lévijccm* Bam abášem (v r. 4 5-48). Od této popisuje Pavlovo opětné prohlédnutí po naplnění cesty Lukáš označuje Saula nadále jeho řím­ Duchem svátým a rozhodnutí nechat se pokřtít. ským jm énem Pavel. Po návratu se Pavel ♦ Lit. Bo&suct, Chvalořeč na svátého Pavla, s Bam abášem účastní apoštolského koncilu 1659: řečník si bere za vzor výmluvnost Pavla, ten v Jeruzalémě; také jejich přičiněním je na podle něho „nelahodí uchu, ale zasahuje přímo něm dovoleno přijímání obrácených pohanů srdce". Victor Hugo, Willlam Shakespeare. 1864, do církve bez obřízky. Toto uvolnění dů­ „Oéniové". Mezi lidmi ukazujícími lidstvu cestu sledného dodržování Mojžíšova zákona mě­ ke svědu jc i Pavel, „svátý pro církev, pro lidstvo

pisech mívá význačné místo v ornamentální výzdobé, výjevech stvoření a zpodobeních zřídel a studnic života. Pro islám je páv symbolem kosmickým: s rozprostřeným chvostem představuje buď universum, mčsíc nebo slunce v zenitu.

172

PEKLO ycJiký": .Budoucnost sc zjevila přivé jemu. Zu­ řiv á před tím v úleku, a nic není nádherněji* než ona tvář člověka podmaněného svftlcm, užaslá jednou provždy." Emest Renan dává před Pavlovou vášnivostf přednost řecké uvážlivosti: Modlitba na Akropoli, 1876, Vzpomínky z détstvi a mládl, 1883. O.-V. dc Lubicz Miloši, Saul z Torsu, „myatérium", nevydáno až do r. 1971. Mika Waltari, Tajemství Království, historický román, 1979. 4 Výtv. Svatý Pavel předává svá spisy apo­ štolům. mozaika v Monrcale na Sicílii, 13. stol. Qravaggio. Obráceni svátého Pavla. 1601, Řím. Raffacl, Pavlovo kázáni v Athénách, ISIS, Řím. Nicolas Poussin, Vytrienl svátého Pavla. 17. stol., Louvre. Claude Gclléc (zv. Lorrain), Nalodénl svátého Pavla, 1654, Birmlngham. Karel Skře­ ta, Obrácení sv. Pavla, 1659, NO Praha. 4 Hud. Felix Mcndds&olin-Barthuldy, Paulus, oratorium, 1836. 4 Fihn. Svatý Pavel neboli Cesta do Damašku, televizní film, 1987, r e l Ludovic Ségarra: Pavlův veřejný život, inspirovaný jeho Listy.

P AX V O B IS - P O K O J PEC V knize Danielové* se vypráví, že každý, kdo odmítl klanét sc zlaté soše. kterou dal postavit král Ncbúkadncsar, mél být uvržen ^do rozpálené ohnivé pece". Na základé udání byli do ni vhozeni tři m ladí Judejci (Sadrak, MéSak a Abcd-nego), ale Hospodin je vysvobodil (Da 3,1-30). ♦ Výtv. Ikona z klácen sv. Kateřiny na Sinaji, 7. atoL Sloupová hlavice v Motssacu, 12. stol. Gustave Doré, .Mládenci v peci ohnivé", Písmo svaté, 1866. William Turner, šadrak v oh­ nivé peel. 1832, Londýn. ♦

Hud. Šadrak éemoSský spirituál.

P E K LO (Latinské infernum jc odvozeno od infentm, „to, co jc dole, vespod1*.) V židovské kosmologii tvoří peklo. šeól. dolní část ves­ míru. V SZ se o pekle m luví jako o „domu, kde 80 setká všechno živé" (Jb 30,23). to jest jako osidle zemřelých. Židé si představují, že tam budou žít dále jen jako „stíny v Seru", které ** podobá noci. Šeól je společným údélem 'récch lidí; nebouři se proti nému, vstupujU i SPO ého po naplnčném životé. V ném sc také

Peklo, Mater Vcrborum, před pol. 13. stol., Praha, Knihovna Národního muzea shledáme se svými předky. Krutým sc jeví pouze tehdy, když pohltí človéka v plrtc síle, „uprostřed jeho dní" (Iz 38,10). - PŘEDPEKLl, OČISTEC Bčhem doby sc však toto pojetí šeólu v SZ m íní: z normálního místa pobytu m rtvých se stává místem, kde pykají duše zlých. Izajáš hrozí králi babylónskému: „Do podsvčtí by­ la svržena tvá pýcha, /hlučný zvuk tvých harf. /M áš ustláno na hnilobč, /přikrývku m áš z červů** (Iz 14,11). Představy o městech Sodoma a Gomora*, která pohltil oheň (Gn 19,24), nebo o občtišti tófet v údolí Gc Hinnom (Gchcnna*), které se stalo místem vzbuzujícím hrůzu, zvolna pozměňují původní obraz šeólu: pek­ lo se z místa pobytu zemřelých stává místem eschatologického* trestu, místem hrůzných muk. Zároveň se však objevuje myšlenka, že spravedliví budou odmčnčni a dojdou vzkří­ šení (Ex 12,43; M dr 3,1-10). Evangelisté pouze převzali nejdžsivéjší obrazy ze spisů proroků. Tyto obrazy ve středovčku roz­ množili a rozšířili mezi vířícím i kazatelé a urnélci. - SESTOUPENI JEŽÍŠE DO PEKEL 173

PELIKÁN ♦ Lil. Ve Snu o pekle od Raoula dc Houdcnc, obsáhlém vyprávění z počátku 12. stol., se líčí království Satana a zatracencti; Dante v Bofské komedii (1307-21) podává básnický výčet muk, kterých se dčsilo středověké lidstvo: Dantovo Pek­ lo tvoří devět kruhu rozdělených na ileby a pásma, kde řádí vichřice, plameny, medvědi a hadi. Podle Tragických básní, 1616 (VII, .Soud") Agrippy ďAubigné je peklo místem věčných muk: .... i pekel vzchází jen/nemožná žízeň pu nemož­ né smrti". Baudelairc klade peklo do nitra člověka, do hříchu, do něhož člověk beznadějně zabředá. Rimbaud, soudě podle Sezóny v pekle. 1873 (.Můj notes zatracence**), si vytvořil peklo v duši pod vlivem Satana, milovaného a nenáviděného záro­ veň: JPo každé roztoči jsem se vymrštil neslyš­ ným skokem šelmy, abych ji zadávil." U Dostojevského v Bratrech Karamazpvých stařec Zosima definuje peklo jako .trýzeň působenou neschop­ ností milovat". Podle Nervala, AuréUe, 1855, je šílenství něco jako niterný sestup do pekel. Někdy vnímáme vnější skutečnost jako peklo. Je to chátelctský žalář, kam byl uvržen Marot: Peklo, 1539; jsou to moderní m ísu popsaná Aragoncm v Nedokončeném románu, 1956; je to Pnml kruh (narážka na Dantovo Peklo), v němž Solžcnicyn vylíčil sovětské trestanceké kolonie. ♦ Výtv. Peklo je zpodobeno v různých posled­ ních soudech. Auguste Rodin se inspiroval Botskou komedii k Bráně pekel kterou nikdy nedo­ končil. Mozaika Posledního soudu. Zlatá brána, katedrála sv. Víta, po 1371, Praha.

P E L IK Á N Vodní pták, který z vaku pod zobákem vyvrhujc na lovené ryby a krm í jim i mladé. Tato krvavá potrava dala vznik pověsti, pře­ vzaté do řeckých a středověkých „bcstiánT; podle této pověsti pelikán živí mladé vlast­ ním masem. M imoto v latinském překladu v Ž 102,7 se naříkající žalmista přirovnává k „pelikánu v poušti** a tohoto m ísta se Často používá k připomenutí Kristova utrpení. Odtud pak připodobňování Ježíše k pelikánovi, neboř Ježíš lidi přivádí k životu svou krví prolitou na kříži (od svátého Augustina a Huga de Saint-Victor ve 12. stol. až po svátého Fran­ tiška Saleského v 17. stol.). ♦ Lit. Mussct si z náboženské symboliky vy­ půjčuje motiv pelikána (Májová noc, 1835): láska, bolest a poezie sc pojí v .božskou občf, kterou básník nabízí obecnému lidu. 174

♦ Výtv. Pelikán se objevuje na některých obra­ zech s námětem ukřižování, nssp. též jato cucháristický symbol. Taddeo Gaddi, Ukfítovdní, 13 stol., kastel Santa Croce, Florencie. Tizian, Pieta. 1576, Benátky (dokončeno Palmou mladším) Zlatá brána Karlova, katedrála sv. Víta, po 1371, Praha. P E L IŠ T E JC I (F ILIŠ TÍN Š TÍ) N árod původu krétského (nesemitský), jeden z tzv. mořských národů. Egypt zastaví I a odrazil jejich vpád kolem r. 1175 př. Kr Pclištejci se stáhli do Kcnaanu a založili zde m ěsta Gázu, Aškalón, Aškód, Gat a Ekrón (Pcntapolis). Jejich jm éno dalo název této pobřežní oblasti, a vc své latinizované podo bé „Palestina" se potom rozšířilo na celou zemi. Protože výrobu a zpracování železa znali dosud v zemi jen oni (1S 13,19-20), byli dobře vyzbrojeni a v dobách soudců a počátků království (11.-10. stol. př. Kr.) do sáhli v bojích s Izraelem řady úspěchů; zmocnili se dokonce i Boží schrány* (1S 4-6). Nejznámější epizodou těchto bojů s Pclištejci je boj mladičkého Davida* proti obru Goliášovi* (1S 17). Saul* se m am ě snažil jh o Pclištejců setřást a v boji s nimi padl ort i jeho tři synové (1S 31,8). Davidovi i Sálo mounovi se dařilo úspěšně jim čelit; později se Pclištejci stali postupně vazaly Asyfanů a Babyloňanů, a ještě později se jejich území stalo součástí říše perské a pak makedonskořccké. Vyspělá kultura Pclištejců po sobě zane­ chala poměrně málo památek. Hlavními božstvy Pclištejců byli Dakon (Dágon), otec boha Baala, Aštarté a Belzebub (Baal-Zebub). P E N ÍZE Peníze se v Izraeli objevný sž po exilu* (6. stol. pf. Kr.). D o té doby se platilo v naturáiifch (dobytkem, obilím, olejem nebo vínem) nebo uríitým množstvím kovu (zla­ to, střibro nebo mčď). kletý se vážil. Jednot­ kou hmotnosti byl Šekel (hebr. šegel, ze Sagal .v ážit"), který se pozdčji stal jednotkou peněžní. Nejbéžnčji užívaným kovem by­ lo stříbro a slovo M s iJ znamenalo jak stříbro tak i peníze. K ov býval většinou v prutech, m íval však i jinou podobu (desky, plakety, pretence);

PEN TATEU CH

bývala na nich vyražena značka udávající laL-fec. názvu talentu souvisí s vážením (lat. talentům z řcc. ta lan ion, „miska vah** a „vá­ váhu. ha, kterou pojme**, její kapacita). Vlastní peníze vznikly v 7. stol. v Malé V českých překladech Bible jc jak o pře­ Asii; byly přijaty v Řecku, potom se díky kladový ekvivalent miny nebo talentu volena peišanům rychle rozšířily na Blízkém Vy­ často domácí hřivna (od praslov. kořene chodí. První peníze byly z elektronu (slitina griv- s významem „krk, šíje, týl**), původně zlata a stříbra), později byly raženy zlaté náhrdelník, přes funkci hřiven z drahých mince, jmenovité dareikos, a mince stříbrné, kovů jak o ekvivalentu ve směně, potom i ur­ hlavni řecké drachmy, které byly v obéhu čitá váhová a mincovní jednotka a j í o dpo­ v celé středozemní oblasti a byly často na­ vídající množství drahého kovu v hrubých podobovány. Používaly se rovnčž peníze fé­ kusech či mincích: kupř. pražská hřivna, tj. nické z Týru a Sidónu. asi 253 g; z hřivny stříbra se razilo 64 praž­ právo razit mince bylo považováno za ských grošů. I když absolutné (hmotnosti*) privilegium, neboř bylo projevem určité po­ má staročeská hřivna blíže k mi né, je záro­ litické autonomie. Pcrfiané toto právo svým veň nejvyšší či základní jednotkou utvářející provinciím - včetnč Judska - většinou udčse dom ácí peněžní soustavy, a tím i jed ­ lovali. Selcukovci nebyli zdaleka tak libe­ notkou obdobné funkce jako nepoměrně včtrální; za jejich nadvlády existovalo velmi Sí talent (představuje rovněž „m ěřítko míry** m álo židovských m incí a byly pouze bron­ a zároveň „velikou míru** množství drahých zové. Mince s portrétem císaře (Mt 22,20kovů a hodnot těmito kovy představovaných 21) nebo mince s nápisem Judea čapla při­ či přenesené hodnot vůbec). pomínajícím dobytí Jeruzaléma, či naopak - HŘIVNA / TALENT; GROS / OBOLUS mince s vyraženými hebrejskými nápisy z období dvou velkých židovských vzpour PENTATEUCH proti Římanům, méíy proto velkou sym bo­ lickou cenu. (Řcc. pentatcuchos, rozum í sc biblos, Za života Kristova byly nejužívančjšími „kniha v pěti svitcích**.) N ázev daný řecký­ stříbrnými mincemi denár {drachma), který mi překladateli prvním pěti knihám Bible, se platil za den práce; větším i mincemi byly označovaným souborně jako Zákon, hebrej­ didrachma (2 drachmy), tetradrachma (4 sky Tóra: Genesis*. Exodus*, Lcviticus*. drachmy) nebo statér (Mt 17,27 - v EK se Num eri*, Deuteronomium*. mluví pouze o penízu), který mél stejnou Autorství tohoto obsáhlého souboru spisů hodnotu jako fénický šekel, kterým se platila bylo připisováno Mojžíšovi, vznikl však chrámová dač; z bronzových minci to byl skládáním a vrstvením z několika různých a obolus, lepton (Řekové) a sestercius (Říma­ postupně písemně zaznamenávaných podá­ né). Řím ané mčli rovnčž minci z čistého ní. Obvykle sc v textu rozlišují čtyři typy zlota: aureus. Talent (6 000 drachem; Mt jeho zdrojů odlišného původu: typ jahvístic18,24) byl jenom početní jednotkou, obdob­ ký (J), užívající k označení Boha jm éna né i mina (100 drachem). Jahve*, stylově živý a barvitý, pocházející Původem byly šekel, mina a talent (v Mez Judska; typ elohistický (E), nazývající Bo­ zopotámii označovaný biltu) základními ha jm énem Elohim*, stylové střídm ý a přís­ jednotkam i starobylé šedesátinné soustavy ný, vyznačený větší morální náročností na ■**h m ezopotim skčho původu, rozvířené po­ člověka a přísnějším respektováním odstupu zději po celém Předním východč a antickém m ezi ním a Bohem, pocházející ze sevcsvété: 60 šekelů odpovídalo mině (asi roizraelského království; typ deuterono0 3 kg), 60 m in talentu (asi 30 kg). Byly to mistický (D); a konečně typ sacerdotální jednotky hmotnosti a souběžné i jednotky (kněžského kodexu, tzv. Pricstcrkodex, P), Utvářející se pcnčžní soustavy (soustavy mér obsahující vedle vyprávční hlavně různá množství drahého kovu, zejm. stříbra, ve ustanovení (uspořádání svatyně, oběti, slav­ funkci všeobecného ekvivalentu). V Izraeli nosti a svátky). Konečný text je výsledkem •tyly odpovídající jednotky zvány iegel, mápostupného zpracovávání téchto „pram e­ né z kikkdr, vymezení jejich velikosti a vzá­ nů**, jejich propojení a přepracování redak­ jem ných vztahů však pozdéji kolísalo, zejm. tory textu. Tento přísné kritický postoj jc Vlivem pronikání desetinné soustavy. Původ dnes již hodně zmírněný, komentátoři také

PERLA nejsou zcela zajedno v názorech na uspo­ řádání a dataci jednotlivých fragmentů. Genesis líčí ve zkratce původ lidstva Cl­ i l ) , pak dčjiny doby praotců*, putování z Kaldcje do Cháranu a do Egypta. Exodus a Nunieri vyprávějí život Mojžíšův, od vyjití z Egypta až po jeho sm rt na prahu zemč zaslíbené. Srovnáváme-li příslušné období v rámci obecných dějin, údaje Bible jsou v řadě momentů takto podpořeny (sídlo fa­ raónů 19. dynastie v nilské deltě, oslabení egyptského vlivu v Sýrii-Palestině v závěru vlády Ram esse II., nepokoje na Blízkém východě ve 13. stol. př. Kr.). Podle archeo­ logických vykopávek byla v Kenaanu v době usazení Izraelců civilizace doby železné. Tóra obsahuje také soubor předpisů a zá­ konných ustanovení, jim iž sc měl řídit soci* ální, morální a náboženský život lidu: Desa­ tero (Ex 20 ,2 -1 7 ; Dl 5,6-21), Knihu sm lou­ vy (Ex 20,22 až 24,18), Dcutcronomistický zákoník (Dl 12,1 až 26,19), Leviticus (záka­ zy týkající sc potravy, pravidla pro očiš­ ťování*). Hlavními náboženskými tématy jsou: zaslíbení* dané Abrahamovi, vyvole­ ní* izraelského lidu, smlouva* a zákon daný lidu k zachovám věrnosti Hospodinovi. ♦ LIL Spinoza, Pojednáni teologieko-politlcké, 1670: autor stavť do protikladu zákon Mojžíšův, ustavující určitý politickonábožcnský stav, ome­ zený na určitou dobu a určitý národ, a zákon Kristův jako etiku univerzální, oproštěnou od po­ žadavků určovaných poliiickomocenskymi tlaky na jednotlivce. Tohoto textu sc potom v celém svém průběhu často dovolával filozofický zápas o náboženskou toleranci a emancipaci v 18. stol. Picrrc HaTat v Antologii iidovski poezie, 1985, soustředil básně ncjrúznějšího původu od 10. po 20. stol. pod titulem Tóraje svitlo. ♦ Výtv. Svitky Tóry se v současném malířství objevují na obrazech zpodobujících rabíny: MančKatz, Rabín s Tórou, 1928. Žcncva. Mate Chagall, Samota, Itvaá na papíře, 1933, muzeum v Tel Avivu. PER LA V jednom z podobenství* přirovnává Je­ žíš toho, kdo hledá Boha, k obchodníkovi, který kupuje krásné perly: objcví-li jednu drahocennou perlu, prodá všechno, co má, a koupi ji (Mt 13,45-46). Ve sm yslu toho Ježíš radí bohatému mladíkovi, který touží získat „perlu** věčného života: ať prodá, co mu 176

patří, rozdá chudým a následuje ho (Mt 19,20-22). Bude mít poklad v nebi. V „Kázání na hoře" (jak jsou nazývány kap. 5-7 Mt) Ježíš učedníky nabádá, aby neházeli perly před svině (M t 7,6): je zby­ tečné promlouval o království* Božím k těm, jejichž srdce se před ním uzavřelo (nechce či není schopno sc mu otevřít). ♦ R. Házet perly sviním. V užívání běžné mluvy sc význam obratu rozšířil, zobecněl a záro­ veň nabyl odstínu elitiřského ěi škádlivě žertov ného: nemá smysl poskytovat něco pro nás hod­ notného někomu, pro koho to tuto hodnotu nemá P E S A C H - ŽID O V S K É V E L IK O N O C E PETR (s v á tý ) / S K Á L A (Lat. Petrus z řec. Petros od petra, „ská­ la**; jc to překlad antmejské podoby jména od kéfá, pořcčtčně přepisované Kéfas, srv J 1,42.) Petr (Skála) (Mt 16,18). je sym bo­ lické jm éno dané Ježíšem Šimonovi. On a jeho bratr Ondřej žili jako rybáři u Tibě riadského* jezera. Byli první, koho Ježíš povolal, oni vše opustili a následovali ho (M k 1,16-17).- S K Á L A V e výčtu Dvanácti* je vždy Petr jm eno­ ván jako první (Ml K U ). Spolu s Jakubem* a lanem * byl Ježíšovi 2 apoštolů ncjbližší. Petr byl prudký a oddané zanícený: Ježíš se v hovoru o tom, za koho ho lidé pokládají, učedníků zeptal: .A za koho m é pokládáte vy?“ N edofckl a Petr na to: .T y jsi Mesiáš, Syn Boha živého" (Mt 16,13-16). Když Ježíš na začátku večeře Pánč začal sám učední­ kům umývat* nohy, jako 10 béžné dčlah sluhové, Petr se proti tomu rozhodné vzepřel (J 13,8). Byl to ale i človčk ustrašený; když Ježíše zatkli a vedli před židovskou veleradu, Pctt je zpovzdáli provázel, uvnitř dvora však kaž­ dému zapřel, že by Ježíše vůbec znal; a vzápéu*se mu připomenula Ježíšova předpov éď (L 22,34; 22,61; srv. i Mt, Mk): „Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mč zapřeš" (Mt 26,69-75; srv. i L, Mk). A on hořce zaplakal Po svém vzkříšeni Ježíš Petra utvrdil v tom, c o je jeho poslání: třikrát se ho zeptal, zda ho m á rád, a na Petrovo ujišténi, že ano, řekl mu: „Pas mé ovce!* (J 21,15-19). Petrovu úlohu v dalším déni objasňujibl íi Skutky* apoštolů. Pravé on s e v den letnic

P e tr Brandl, Svatý Par, 1724. Praha, Národní galerie

177

P IE T A

(naplnění Duchem svátým) obrátil k zástu­ pům zbožných lidí, kteří se v Jeruzalémů sešli k oslavé židovského svátku, aby jim oznámil základní Články viry: Ježíše, zemře­ lého a vzkříšeného, učinil Bůh Pánem a Me­ siášem (Kristem) (Sk 2,14-36). Po svém vi­ dění (Sk 10,9-16) a po seslání Ducha svátého na pohany shromážděné v Cesareji u setníka Komélia, nastolil Petr jako první otázku křtu u nežidovských stoupenců křesťanství: „Lze vůbec odpírat křest vodou lidem, kteří přijali Ducha svátého stejně jako my* (tj. obřezaní Židé)? (Sk 10,47). Když byl na příkaz Hero­ dův uvržen do žaláře, stál najednou vedle něho anděl Páně, s Petrových nikou spadly řetězy, brána se otevřela a on sc ocitl na svobodě (Sk 12,1-11). Podle Listu Galatským vznikl v Antiochii prudký spor mezi Pavlem* a Petrem: Pavel prosazoval, aby pohanům obráceným ke Kristu nebylo ukládáno dodržovat Mojžíšův zákon, ale Petr, jak se zdá, víc váhal; zvítě­ zilo Pavlovo stanovisko. Podle tradice sn u t zastihla Petra v Římě; byl ukřižován hlavou dolů v době vlády Neronovy, okolo r. 64 po Kr. K určitému potvr­ zení těchto údajů přispělo nedávné objevení jeho hrobu v kryptě řím ského svatopetrské­ ho chrámu. Petrovi je přisuzováno autorství dvou lis­ tů* (epištol) a několika apokryfů*. V očích řím ských katolíků Petr jako hlava apoštolů a ten, komu byly svěřeny klíče* od Božího království, byl prvním papežem církve: všichni další papežové jsou jeho ná­ stupci a dědí po něm právo svazovat a roz­ vazovat (přijmout* a odmítnout). Ostatní křesťané uznávají pouze čestné postavení římského biskupa nad postavením bisku­ pů místních církví.

zapřel Ježíše... A dobře u d ě lal.' Paul CUudcl,

Corona benignitatis annl Del, 1915: svátý Petr jako hlava apoštolů. Aragon, Francouzská Diana, 1944, báseA a titulem: „Neznám toho člověka'.

♦ Výtv. Petr a Jan před Vdovskou radou, San Apollinare Nuovo, Ravcnna, 6. stol. Taddeo di Bartolo, Svatý Petr, 14. stol., Siena. Mistr Krum­ lovské madony, Sv. Petr ze Slivice. kol. 1395, NC Praha. Perugino, Kristus předává klíče svátému Petrovi (Potestas clavium), 1483, Řím. Raffacl, Vysvobozeni svátého Petra. 1512, Řím. Caravaggio, Umučeni svátého Petra. 1601, Řím. Petrovo zapřeni: G enia van Honthorst, 17. stol., Rcnnex; Rcmbrandt, 1660, Amsterdam. Philip Otto Rungc, Je&S kráčí po vodách, Petr se propadá, 1807, Hamburk. ♦ Bud. Oriando di Lasso, Slzy svátého Petra, 16.stoL P IE TA M alířské nebo sochařské zpodobení naří­ kající Panny Maric, většinou s tělem Kristo­ vým, sejm utým z kříže, na klíně. Někdy jc při ní svátý Jan. ♦ Výtv. Pieta z kostela sv. Tomáše v Brně, po 1380. Enguerrmnd Charonton, Pieta z Villeneuvelěs-Avignon, 1460, Pařil Louis Brča, 1475, Nice. Giovanni Bellini, 15. atol., Milán. Michelangelo, Pieta v chrámu sv. Petra v Římě (mramor), 1500 Dúrcr, Oplakáváni Krista, 1500, Mnichov. Gtegorio Hemindez, Pieta, dřevo, 17. stol., Valladolid. Hippolyte Flandřin. Pieta. 1842, Lyon. ♦ Film. Bergman, Šepoty a výkřiky, 1972: slu­ žebná Anna bere mrtvou Anežku na klín a tlíc nad ní zůstává sedět v pozici obdobné Pieti. P IL Á T -

P O N T S K Ý P IL Á T

P ÍS E Ň P ÍS N Í / Š A L O M O U N O V A ♦ R. Non possumus. Jádro (a v lat. znění počá­ tek) výroku „Neboř o tom, co jsm e viděli a slyšeli, nemůžeme (la t non possumus) mlčet** (Sk 4,20); lim ito slovy Petr a Jan před židovskou radou uzavírají svou odpověď, v níž odmítají jako mo­ rálně nepřijatelný příkaz, aby neučili a nekonali ve jm énu Ježíšově. Non possum us se užívá i dnes k vyjádření kategorického odmítnutí něčeho pro morální nepřijatelnost. ♦ L i t Francois de Malherbe, Slzy svátého Pe­ tro, 1587: báscě věnovaná Petrově lítosti po jeho zapření Krista. V ictor Hugo, Satanův konec. 1886, .V ěrnost nej lepšího". Charles Baudelaire, K vity zla, 1857, „Zapření svátého Petra**: „Svatý Petr 178

(Hcbr. š ír ha-íirtm.) Oslava lidské lásky. Ve slodu vášnivých lyrických básní opěvuji M ilý a M ilá vzájemně svou krásu a vůni; přirovnávají se k rostlinám (Pis 5,13), ovoci, drahokamům (Pis 6,11), dokonce k libanon­ ským horám a K irm elu. Hledají jeden dru­ hého v zahradách, aby spoiinuli v radostném objetí; .P o lo ž si m i na srdce jako peěef, /jako p e íc í na své rámě./Vždyť silná jako sm rt je láska" (Pis 8.6). V době, kdy žena byla mužovi služebnicí, vyjadřuji tyto vetie, opěvující vzájemnou lásku, velkou něhu. Verfie se připisují králi

P ÍS M O

Šalomounovi a jd e pravděpodobně o soubor stalých milostných svatebních písní, které se zpívaly na svatbě nebo v je jí předvečer. Za­ hrada, o níž je řeč v Písni, je jakýsi nový ráj, Eden*, m ísto lásky, kde se všech pět smyslů p lni uspokojí. Píseň sc vykládá také alego­ ricky. Židé ji chápou jako obraz lásky Boha k jeho lidu a Izraele kc svém u Bohu. Křes­ ťané ji vykládají i jako vztah Krista a církve nebo jako dialog lidské duše a Krista. ♦ Lit. Mystické lyrické básni jsou často inspi­ rovány Písní Písní, napí. Duchovni píseň svátého Jana od Kříže, 17. stol. Paul Claudcl, Ponliený otec, 1916: Myšlenka (Penséc) hledá manžela a vyjadřuje se jako Milá. Známý jc výklad Písni Písní od sv. Bernarda z Clairvaux. Robert z Herfordshiru, komentář k Písni Písní, 13. stol. Lion Feuchlwangcr, UŠky na vinici, 1948. ♦ Výtv. Gustovc Moresu, Píseň písni, 1853. Marc Chagall včnoval Písni písní pět pláten Bi­ blického poselství, kde převládá růžová barva (1856, Nice). Píseň Písní, nástinná malba v kláš­ terním kostele cistěrciálek v Chclmnu (Polsko), 13. stol. Lišky na vinici, tympanon portálku v cis­ terciáckém klášteře vc Vyšším Brodě, 13. stol. ♦ Hud. Píseň písni: Montcvcrdi; Palcstrina (Canticum canticorum, 1583). Anton G. Rubinštejn, Sulamit*, duchovní opera-oratorium, 1883. Arthur Honegger (balet), Daniel Lesur, 1953. Darius Milhaud, Cantate nuptiale, 1937. Hilding Ro* senberg, 5. symfonie, 1944. Ilja Huraík, šularnit (cyklus písni), 1963.

PÍSM O - K Á N O N . B IB L E

P LÁ T N O L N Ě N É / Š Á T E K / ROUŠKA Lněné plátno, ktcrc sloužilo k zavinutí obličeje mrtvého; v širším pojetí rubáš. Pfi ukládání do hrobu byl Ježíšův obličej zahalen plátnem. -* TVÁŘ ♦ Výtv. Mistr Třeboňského oltáře, Kladeni do hrobu, kol. 1380, NG v Praze.

P LE V E L / K O U K O L Slovem koukol se mim obecně plevel, přesněji travina, jejíž zm a mohou být pokry­ ta druhem omamné plísně (lat. ebraicum). Plevel je symbolem hříšníků. 180

Oddělit plevel od pšenice, koukol od pše­ nice, zrno od plev, znamená obrazné oddělit dobré lidi od špatných. Podle podobenství Ježíšova m už zasel na svém poli dobré zrno, ale jeh o sl uhové si všimli, že mezi obilím je i plevel, který v noci zašil nepřítel. Hospodář jim však nedovolil plevel předčasně vytrhat, aby současně s ním nevytrhali i pšenici. K oddělení dojde až při žních (M t 13,24-30). P LO D -

OVOCE

PO D OBENSTVÍ (Řec. parabolé, „přirovnám- .) Obrazný příběh. Podobenství (paraboly) stejně jako parabolické sentence (myšlenky vyjádřené obrazným přirovnáním, podobenství ve zkratce) jso u v evangeliích, zejm. synoptických*, velm i hojná. Tradičné jsou podobenství chápána jako výchovně zaměřené ilustrace Ježíšova učení o království* Božím a cestách, které k němu vedou. V posledním dvacetiletí se zdůrazňuje nutnost nových diskusí o tom, co j e jejich obsahem: Ježíš vychází od stylizovaného li­ dem běžných způsobů chovám a podněcuje posluchače ke změně navyklého vidění či jednám ; vnuká jim představu o Bohu a jeho chovám vůči lidem, která je často odlišná od představ jejich; zároveň jim tím ukazuje, že jeho vlastní chování - napf. vůči hříšníkům - se s touto představou o chování Božím shoduje. Mezi Ježíšem a jeho posluchači pak tedy vzniká nikoli polemika, nýbrž otevřený dia­ log, do něhož, sc může zapojit každý. Svědčí o tom časté užívání tázacího způsobu: „Co m y slíš...?" „Co m yslíte...? (Mt 17,25; 18,12; 21,28). „Který z nich ho bude mít raději?- ( L 7,42). „Kdo z těch třech, myslíš, byl bližním tomu, který upadl mezi lupiče?" (L 10,36). Dialog je podněcován určitou paradoxností m noha podobenství: jc přípustné, aby pán vyplatil dělníkům, kteří pracovali až v poslední, dvanácté* hodině pracovního dne, stejnou mzdu jako těm, kteří nesli tíhu a vedro oelého dne (Mt 20,1-15)? Jak pán může chválit nepoctivého správce za jeho prozíravost (L 16,8)? Není ostudné, jestliže otec, jak se zdá, projevuje víc pochopení vůči marnotratnému synovi za to, že se zno-

POKOJ vu naleil, než vůči starším u synovi za jeho věrnost (L 15.11-32)? Evangclní podobenství, připouštějící ostatně víc způsobit výkladu, nepřestávají svými otázkami zaměstnávat exegely (vyIdadaíc) i prosté čtenáře, věřící i nevěřící.

muže být příčinou pádu a kamenem úrazu (Iz 8.14). Ve stejném slova smyslu je i Ježíš kame­ nem úrazu, svodem pro včfící i nevčřící, příčinou selhání učedníků. Ježíš však odsu­ zuje človčka, ktcTý zavdá příčinu k hříchu: „Běda tomu skrze koho přijdou (svody)" (M t 18,6-7; viz též M t 13,41) -* KÁMEN,

Podobenství komentovaná v tomto slov­ KAMENOVÁNI. níku: Ta, která se týkají království Božího a Boží dobroty: Podobenství o hostině (Mt POKÁNÍ 22.1- 10) - HODOKVAS. - Podobenství Ve SZ bývá nékdy pokání individuálním o plevel i mezi pšenicí (K: o koukolu mezi aktem osobního obrácení, například po nčpáenicí) (Mt 1 3 ,2 4 -3 0 )- P L E V E L /K O U ­ jakém těžkém hříchu (jako u D avida* po KOL. - Podobenství o perle (Mt 13,45-46) jeh o cizoložství, 2S 12,13-17). Provází jc - PERLA. - Podobenství o hořčičném zmu doznání hříchů, zpév žalmů, někdy obéř* a (M t 13,31-32) - ZRNO HOŘČIČNÉ. - Po­ rituální úkony jako u obřadů smutečních: dobenství o dělnících na vinici (M t 20,1-16) pláč a nářek, půst*, roztrženi* šatu a obleče­ - DVANÁCTÁ (HODINA). - Podobenství ní „žíněného roucha" (IK r 21,27). om am otratném synu (L 15,11 -32) - MAR­ Častěji bývá pokání aktem kolektivním, NOTRATNÝ SYN. - Podobenství o ztraccnezřídka vyvolávaným hrozbou nějaké po­ né ovci (K: o zbloudilé ovci) (Mt 18,10-14) hromy (IK r 8,33-40; Júd 4,9-13; Jon 3,5-9). - ZTRACENÁ OVCE. Byly ovšem i dny pevně stanovené: den Povinnosti člověka vůči Bohu: Podoben­ sm íření (Jom Kippur, Lv 16,29-34), později ství o deseti družičkách (K: pannách) (Mt 25.112)-* PANNA, PANENSTVÍ. - Podo­ též den připomínající zničení chrámu. Hlav­ ními prvky jsou obéř, společné doznání hří­ benství o rozsévači (Mt 13,1 -9; Mk 4,1-9)-* chů a půst; postupné ale nad obéřmi - ostatně SÉM Ě / ROZSÉVAČ (Podobenství o). často pranýřovanými ve výrocích proroků Podobenství o hřivnách (Mt 25,14-30) (Iz 1,10-17; Oz 6,6) - nabude vrchu konání h ř iv n a , t a l e n t . dobrých skutků, zejména almužna. Mezilidské vztahy: Podobenství o milo­ O D PUáTÉNl srdném Samaíanu (K: Samaritánu) (L 10, NZ pak v téže linii bude klást důraz na 25-37) - SAMAŘÍ, BLIŽNÍ. - Podobenství obráceni v srdci (viz již Ez 36,25-27), to o boháči a Lazarovi (L 16,19-31) -» LA­ však m ají doprovázet a doplňovat viditelné ZAR. - O farizeu a celníkovi (K: Farizcas a znaky pokání: půst, modlitba, doznání hří­ publikán) ( L 18,9-14) - CELNfK / PUBLI­ chů (Mt 3.6; Sk 19,18; J k 5 ,16). KÁN. - O posuzování druhých (K: VSctcéný soud) (M t 7,1-6). - TŘfSKA / MRVA ♦ LIL Rytíř a soudek, 14. stol., fr. mravoučná V OKU. próza: Divoký a nelítostný rytíř se po léta mamě snaží naplnit malý soudek, jak mu bylo uloženo za ♦ Lit. Charles Péguy, řřcdstlt mjtmsni druht pokání, až jednoho dne soudek naplní slza slitová­ ctnosti, 1911; mystické a poetické literární zpra­ ní. Charles Péguy, Předsíň tajemství druhé ctnosti, cování tří podobenství: .Ztracená ovce", .Ztra­ 1911: autor hovotí o skryté velikosti pokání v za­ hanbení, neboř .pokání člověka je korunou naděje cený peníz" ■ .Ztracený syn" (Marnotratný syn). skládané v Boha*. Sigrid Undsctovi, Kristina Vavfíncovd, 1922. PO HO RŠENÍ / K Á M EN ÚRAZU / S VO D Y ♦ nim. Thengiz Abuladze, Pokdni, SNS. 1986. (Hcbr. kázdb, „lež, klam "; řcc. skandalon, Jéčk o , překážka, kámen úrazu".) V Bibli se myslí kámen jako překážka na ccsté (Lv 19,14; 1 Mak 5,4). V přeneseném mravním smyslu jd e o událost nebo čin, který strhává k nepravosti (Ez 44,12; 18,30). Búh sám

POKOJ (Hcbr. Šalom; vyjadřuje naplněnost -d o ­ konalý stav zdraví, blaha, štěstí.) Tohoto slova se v Izraeli užívá jako přání při setkám (Sd 6,23) nebo při loučení (Ex 4,18). Pavel 181

pokušen!

k nčmu připojuje řecký výraz charis (mi­ lost*): .M ilost vám a pokoj" (IT e 1,1). Pokoj je především Boží d a r „Moje mi­ losrdenství od tebe neodstoupí a smlouva mého pokoje se nepohne", praví Hospodin (Iz 54,10). Je souhrnem všech požehnání, jim iž Hospodin zahrnuje své věrné: kdo se na něho spolehne, může pokojně uléhat a spát (Ž 4,9). Proroci je j č iní samotným jád­ rem své zvěsti: ohlašují příchod M esiáše, a ten bude V ládce pokoje ( k 9.5). NZ představuje Ježíše jako naplnění těch­ to mesiášských očekávání: přichází, aby „uvedl naše kroky na cestu pokoje" (L 1,79). Ježíš učí: „Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božím i" (Mt 5,9). Při poslední večeři říká svým učední­ kům: „Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám" (J 14,27). Po svém vzkříšení podle Jana (J 20,19-20) zdraví své učedníky slovy: „Pokoj vám ." Pax vobis (lat.) je přání vyslovované při bohoslužbách: „Pokoj vám." pokušen!

V Bibli j e lidský život chápán jako cesta, kterou je třeba ujit s Bohem po boku jako drohem a průvodcem (viz smlouva*): povo­ láni Abrahmna, vyjiti z Egypta a vstup do zaslíbená země, atd. Každý jedinec - i celý národ - může naslouchat jiným (špatným) průvodcům a zbloudit na špatnou cestu. Clov tk je vystaven pokušeni, protože má svo­ bodu volby mezi nékolika cestami. Pokušeni je tedy v pozitivním sm yslu podrobeni zkoušce, v niž lze obstát, ale představuje rovnáž nebezpečí pádu. V Bibli je častým místem pokušení poušť: bčhem 40 let pochodu pouští při exodu, 40 dní pochodu Elijášc na Sinaj a 40 dni pobytu Ježíše v poušti (M t 4). Podobné zkušenosti pozdčji získali i křesťané, zejména v Egyptů, mniši a poustevníci, z nichž nejslavnéjši byl svátý Antonín. — ĎÁBEL ♦ R. VynáSet do nebí (Mt 4,5): (Kbel, který pokoušel Ježíše, ho postavů na vrcholek chrámu a nabídl mu veškerou lidskou slávu. Odtud smysl rčení vynášet někoho nad všechny ostatní. ♦ LIL Těm a pokušení převzaté že dvou důleži­ tých biblických přibčhů, pokušení Adama a Evy a pokušení Ježíše na poušti, se stalo častým literár­ 182

ním námětem: jd e o to zachytil všechna nebezpe­ čenství, jež číhají na člověka na cestě ke spáse. Hra o Adamovi 12. sto!.: Eva je pokoušena ďáb­ lem. P ie m Emmanuel, 7>, 1978, „Pokušení na poušti". „Oblecte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům ... vždycky se štítem vity... přijměte toká přílbu spasení a meč D ucha" (Pavel, E f 6,11-17). Na základě těchto obrazů vznikají četné alegorie křesťanské duše, zobrazované jako rytíř vydaný na pospas útokům zlých sil (Edmund Spenser, Královna vil, 1596) nebo jak o město obléhané ďáblem (John Bunyan, Svatá válka, 1682). John Bunyan, Cesta poutníka, 1684. W tlliam Thackcrny, Trh marnosti, 1842. Gus­ tave Flaubert, Pokušeni svátého Antonína, 1874. F. M. Dofitojcvsláj, Bratři Karamazovi, 1880. Guillaumc Apollinaire, Alkoholy, 1913, „Pous­ tevník". T. S. Eliot, Vralda v katedrále. 1935, tragédie ae sborem : Thomas Becket, lord kancléř Anglie se stal arcibiskupem canterburským a roz­ hodl se hájit nezávislost církve na královské moci. Thomas Čelí čtyřem pokušitelům, alegoriím zákeř­ ných pokušení: smyslnosti, touze po m oci, zradě, mučednické tliv é . N. Kazantzaki.% Poslední po­ kušeni, 20. stol. ♦ Výtv. Pokušeni Krista znázorňuje dvě posta­ vy, Ježíše a satana, a někdy na jednom obraze je více výjevů: kastel St-Lazarc v Autun, kostel StAndoche v Saulieu, hlavice sloupů z 12. stol.; bratři z Limburka, Hodinky vévody z Berty, 1416, Chantilly; Ohiberti, bronzová brána baptisteria ve Florencii, 1425; Sandro Botticelli, Sixtinská kaple v Římě, 1481; reliéf kůro katedrály v Chartres, 1612; A ry Scheflcr, 1854, Liverpool. V Pokušeni sv. Antonína často zobrazovali ma­ líři příšery: M athiaa GrQncwald, Iscnheimaký o l­ tář, Colmar, 1516; Martin Schongauer, rytina, 1473; Hieronymufl Bosch, triptych Pokušeni, Li­ sabon. Lucas Cranach *L, Pokušeni sv. Antonína, katedrála av. Štěpána v Litoměřicích, 1510-20. V 19. s to l v Bruselu Fálicicn Ropa a Fcmand Khnopff. ♦ H ud. Jaroslav Klička, Pokušení na poušti kantáta, 1922.

POLNICE/ŠOFAR Polnice neboli roh, trouba, Sofar, označu­ je hudební nástroj vyrobený z beraniho nebo kozího rohu a používaný ve chvílích slav­ nostních prohlášení. Zvuk polnice vatuje před bezprostředním nebezpečím: ohlašuje potrestání Izraele (lz 18,3; Oz 8.1) a příchod dne Božího hnévu (JI 2 ,1 -1 5 ; Zj 8,6 až 9,21). V Apokalypse* (Zjevení Janové) čtyři první polnice ohlásí krupobití a oheft smíše-

P O M ÍJ IV O S T

ný s krví, sm rt třetiny mořských tvorů, pád hořící hvězdy a potemnění slunce, měsíce a hvězd; pátá polnice ohlásí vyrojení čtyř sku­ pin kobylek; šestá nájezd parthských jezdců; sedmá hněv Boží. Troubení slouží též k svolávání nábožen­ ských shromáždění (Nu 10,2) a dá signál |c velkému shromáždění vyvolených, kteří budou vzkříšeni posledního dne (!z 27,13; iT e 4,16-17; 1K 15,52). -J E R IC H O , HUDBA + Lit. Isaac Bashevis Singer, Berani roh (v jidtf), 1955: v polovině 17. stol., v malém polském městečka Ooray (vojvodství Lublin), kde byly lidovské rodiny hromadně hubeny, někteří lidé prý slyleli zaznít velký beraní roh oznamující dny. Zasvěcenci kabaly* předpověděli na rok 1665 příchod Mesiáše

osoby urěené pro úřad vyžadující posvěcení, zpravidla kněžský nebo panovnický. Sa­ muel* takto potnazává D avida* jako příští­ ho krále (1S 16), a David se tím stává ne­ dotknutelný, posvěcený, Hospodinův poma­ zaný. Olejem svátého pomazání (chrismatem, křižmem) - je to sm ěs oleje a vonných látek (Ex 30,22nn) - se totiž poraazávají pouze knéží a kultovní předměty, zejména obětní* oltář (Ex 29,36). Postava krále-pom azaného, neboli mesiáše*, nabyla postup­ ně v náboženství Izraele prvořadého význa­ mu. Obřad pomazání se u křesťanů udržel při udělování některých svátostí: křest, biřm o­ vání (konfirmace) a („poslední*) pom azání nemocných. - KRISTUS, MESIÁŠ, SVÁTOST ♦

Výtv. Pomazání Davida, synagóga v Důra-

♦ Výtv. Ferdinand Maxmilián Brokof, Andil posledního soudu s polnici náhrobek hraběte Vá­ clava Vratislava z Mitrovic, kostel sv. Jakuba v Praze, 1714-16.

Európos, 3. stoL

P O M A Z Á N Í, P O M A Z A N Ý

Hebrejský termín hebel, překládaný slo­ vem „pomíjivost4*, znamená „opar, pára44. Patří k těm, které v hebrejském myšlení vyjadřují lidskou křehkost, zranitelnost (spolu s vodou, stínem a kouřem).

Obřad posvěcení spočívající v tom, že se svěceným olejem potře náležitý předmět ne­ bo se ho trochu nalije na hlavu povolané

P O M ÍJ IV O S T / m a r n o s t

Pomazáni Davida, freska, 3. stol., synagóga v Důra-Európos

183

PONTSKÝ PILÁT Pomíjivost (K: marnost) je námětem kni­ hy Ecclcsiastcs neboli Kazatel*.

♦ Film. Piláta, jinak vcelku druhořadou roli. hráli: Basi! Rathbonc v Posledních dnech Pompejí Ernesta Schocdsacka, 1935; Jean Gabin vc filmu

♦

Golgota Julicna Duviviera, 1935; Jean Marais v Pontském Pilátovi Irvinga Rappcrm, 1961.

R. Co se dálo. bude se dít zase, a co se dila/o,

bude se znovu dilat; pod sluncem není nic nového (Kaz 1,9). ♦ U L Sv. Jan Zlatoústý, Pro Evropu, Homilie, 4. atol. Schváleni verze Bible v angličtině (1611), je jíž text Kazatele má vysokou básnickou hodno­ tu. Mí chci de Montaigne, Eseje. U, 12 (1580-88) ae odvolává nepřím o na Kazatele, aby přivedl člověka k pokoře a odhalit zhoubné následky an­ tropocentrismu. Jacquca Bossůct. Pohřební řeč nad Jindřiškou Anglickou, pronesená 21. 8. 1670 v Saint-Denis. Albert Camus, Mýtus o Sisyfovi. 1942. ♦ Hud. Johannes Brahms, Čtyři vážné zpivy, 1896. Gcorgc* Migot, Kazatel, 1963.

P O N T S K Ý P IL Á T ftímský prokurátor* Pontius Pilatus v Juději v letech 26-36. Jako všichni správcové této provincie mčl sídlo v přímořské Ccsarcji a do Jeruzaléma se vypravoval jen o vel­ kých svátcích. U Židů se zapsal velmi špatné (postavil akvadukt z penéz vzatých chrámu a mél na svédom í nékolik krvavých zásahů); nakonec ho právní cestou obžalovávejí, syrský m&todržitel ho sesazuje a v roce 37 se Pilát vrací do Říma. Déjiny zaznamenávají Piláta především pro jeho účast na procesu s Ježíšem: přestože na nčm neshledává žádnou vinu (L 23,14), vydává ho potupné smrti na kříži, nejspíše aby se vyhnul jakém ukoli nebezpečí, že se lid vzbouří. Aby dal jasné najevo, že v celé věci naprosto odmítá svou zodpovčdnost, zdůrazňuje to příslovečným gestem: „myje si ruce“ ( M t 27,24). ♦

R. Mýt si ruce n. mýt si nad néčlm ruce,

odmítat nést zodpovčdnost za další vývoj včcí, odmítat dopředu jakoukoli vinu na nčm. Přijít k ničemu n. dostat se do ničeho Jako Pilát do kréda, bez vlastního přičinéní a zejména zásluh, sp S jen náhodné a zejména protismyslné. Posílat nikoho od Piláta k Herodesovi* (od Herodesa k Pilátovi), sem a tam 8 nevyřízenou včcí. ♦ Lit. Paul ClauJel, Hledisko Pontského Pilá­ ta, 1933: nastíním včcí tak, že to Piláta jakoby rehabilituje. Roger Caillois, Pontský Pilát, 1961. čingiz Ajtmatov, PopraviSti, 1986. ♦ Výtv. Křížová cesta v Sainl-Thégonnec, 15. stol. Pilát si myje ruce, Holbein, 1496, Augsburg; Turner, 1820, Londýn. - ECCE HOMO

184

POPEL -

PR AC H

PO SL E D N Í SO U D SZ ohlaSujc Boha jako nej vyššího soudce, který přijde soudit živé i mrtvé. „Hospo­ dinův den“ , který jc některými netrpělivé očekáván (A m 5.18), ohlašují proroci jako den hrůzy ja k pro nepřátele Izraele (Iz 13,6 nn; Jr 46,10, JI 4,9-14), tak pro samotný Izrael. V S f 1,14-18 (odkud jc vzat hymnus D ies irae) a v Za 14 je tento den popisován jako kosmické kataklyzma. S očekáváním Hospodinova dne nebo dne Syna člověka (L 17,22-23) se znovu setká­ váme v NZ: v den Kristova návratu (lT c 4,13-17) budou nebesa i země zachváceny ohněm (1K 3,13-15). do apokalyptické bitvy zasáhne Kristus (Zj 19,11-21). zničí hříšní­ ky a zlo (2Te 2,8), očisti ty, kteří zápasí o víru a oslaví věrné (Fp 2,16). M yšlenka soudu nad mrtvými se do ži­ dovské apokalyptické literatury dostává až poměrně pozdě, ve 2. stol. př. Kr. (kniha Enochova*. kniha Danielova*): po zmrt­ výchvstání bude Bůh kolektivně soudit ná­ rody, bude neúprosný k těm, kteří pronásle­ dovali jeh o lid; bude to den hněvu, den Boží. Podobně i evangelisté líčí poslední soud jako apokalyptický obraz slavného návratu Syna člověka: jc tomu tak i v poslední části eschatologické řeči Ježíšovy na Olivové ho­ ře. Pouze Matouš popisuje poslední soud jako soud jednotlivců, odděleni spravedli­ vých a zatracených (M t 25,31-46). Dle Zjevení (Apokalypsy*) nastane po zničeni nepřítele zmrtvýchvstání a soud nad mrtvými: „A m rtví byli souzeni podle svých činů zapsaných v těch knihách- (Zj 20.1115). Tyto obrazy rádi připomínali kazatelé a umělci, když chtěli přivést věřící na správ­ nou cestu. Definitivní charakter Božího sou­ du byl od 4. až do 12. stol. postupné nahra­ zován očistcem* před soudem. Hříšníci zde dostali m ožnost odčinit hříchy a uniknout peklu. ♦ R. Polnice posledního soudu (podle Zjeveni) (Zj 8-11.) Oddillt ovce od kozlů (vyvolené

P O SLED N Í VEČ EŘE

M artin Schongauer, Poslední večeře, 15. stol., Colmar, Museum Unterlinden zatracených) (Mt 25,32.) . Neznáte ani den ani hodinu • (posledního soudu) (Mt 25.13). ♦ LIl Tertullianus popisuje Poslední soud jako divadlo: De Spectaculis (O představeních), 197206 . Konec svéta evokuje Agrippa ď Aubigné v tou­

le VII Tragických básni; Bůh uvrhne do vfičných muk každého, kdo pronásleduje spravedlivé. Victor Hugo, Legenda vlků, 1859; Pierre-Jcan iouvc. Sláva, 1942. Obraz pclda a posledního soudu byly Často podnčtem ke vzniku satir o lidských chybách a tavných hříšnících: Qucvedo, Sen o Posledním loudu, 1610; ď Aubigné, Tragické básni.

•

Výtv. Ústřední postavou posledního soudu je Kristus; často se také objevuje archandél Michael vážící na vahách duše. Vyvolení jsou po Kristové pravici, zatlačení sestupují do pekla pojeho levici.

Poslední soud je často znázomén na tympanonu románských kostelů ve 12. stol., zvláfté v Autun, Conques, Bourges. Jeho zobrazení pokrývá celou zeď katedrály v Albi, 14. stol.; v Orvicto, Luca Signorelli, 1504; Sixtinská kaple v ftímé, Michelangelo, 1534; mozaika na Zlaté brání v katedrále sv Víta, po 1371, Praha. Obrazy: Fra Angelico, 1431, Florencie; Rogier van der Wcydcn. 1443. Bcaune; Hieronymus Bosch, 16. stol., Bruggy. 4 Hud. Konec svita evokuje Apokalypsa. When the saints go marching in, černošský spiri­ tuál: pochod vyvolených do Ráje.

POSLEDNÍ v e č e ř e / VEČEŘE PÁNĚ (Lat. cena, „večerní jídlo- , „hostina- .) Označuje se tak poslední společné jíd lo vc večeřadle* Ježíše a jeh o učedníku na oslavu 185

POTÍFAR

dinělým, má spíše povahu jednoho z typických, velikonoc v předvečer JežíáaYysmrti, Podle „modelových- řešení takovéto situace. Její jméno J 13.1-30 umyl* Ježíš během večeře svým (u nás obvykle ve vžité hovorové podobě Putižákům nohy. Byla to vyzvi k pokoře a bratr­ farka) proto často slouží k označení takovéhoto ské lá š c e a Ježíš jim Sel příkladem. Podle jednání. Méně se slova puti/arka (zde jako obec­ všech čtyř evangelistů oznámil Ježíš během ného jména) užívá k označení svůdnice nebo ne­ této večeře, že ho JidáS zradívěrné, záletné Ženy vůbec. Svědectví evangelii dle Matouše, Marka, Lukáše i 1. Korintským (1K 11,23-25) jsou 4 Výtv. Josef utíká a Potífarova žena drží v ruce základem pro ústavem svátosti Večeře Páně jeho pláiť; to je doličný.přtdměL «• JOSEF (eucharistie*). Je l i š vzal chléb, požehnal jej obvyklým způsobem, lámal a dával svým " POTOPA žákům se slovy: „Toto jest mé tělo." k kalich, vzdál dik, podal jim jej a řekl: „Tento První verze tohoto mýtu se objevuje v.bakalich je nová smlouva*, zpečetěná mou bylónském eposu o Gilgameáovi. Povést je krvi - A podle Lukáše a Pavla dodal: „To patrně ohlasem dávných katastrofických zá čiňte na mou památku.- Křesťané si tuto plav. Podobně jako v Bibli si hrdina eposu událost připomínají opakováním Ježíšových Uta-napištim postaví archu* a uchýlí sedu slov a gest při mši: při večeři Páně (pro­ ní s celou rodinou a zvířaty všeho druhu. testanti), při mši svaté (katolíci) nebo při Biblické vyprávční (Gn 6-9) je však mono­ eucharistické oběti (pravoslavní). Je to hos­ teistické a řadí se k textům, které se upínají tina Božího lidu v přátelství s Bohem. k m yšlence smlouvy* mezi Bohem a člově­ kem. Podle Bible nehodlá Bůh zničit svět ♦ LIL Stůl, k němuž zasedají rytíři kulatého bez příčiny, nýbrž v hněvu, který vyvolala stolu, bývá přirovnáván ke stolu při poslední ve­ lidská špatnost, nicméně ušetří ústřední čeři. O poslední večeři se zmiňuje Victor Hugo postavu příběhu, spravedlivého Noema*. v básni JPo velikonocích- (Sa/anúv konec, 1866). jem už radí a chrání ho. Znamením smířeni a Prcvert v básni „Poslední večeře- (Slova, 1946) slibu nové smlouvy, který dal Bůh propřištč paroduje neuctivě poslední večeři. všemu živému, se stala duha. ♦ Výtv. Poslední večeře, Leona rdo da Vinci, 1497, Milán; Martin Schongauer, 15. stol., Colmar, Tintoretto, 1547, Madrid a 1594, Benátky; Emil Nolde, 1909, Seebull; Salvador Dali, 1955, Washington. Kristus myje nohy svátému Petrovi, Pictro Lorenzetti, 1320, Assisi; Ford Maddox Brown, 1851. Londýn. Michal V. Halbax. Petr Brandi, Poslední večeře, olej na platné, po 1705, NO v Praze. ♦ Ilud. 1843.

Richard Wagner, Večeře učedníků,

♦ Film. Luk Buftucl, Vlridtana, 1961 - parodie poslední večeře.

POTÍFAR (PUT1FAR) Potífar se jm enoval faraónův dvořan, je ­ m už byl v Egyptě prodán Jákobův syn Jo­ sef*. Potífarova žena chtěla svého hebrej­ ského otroka svést, a když ji Josef odmítl, obvinila naopak je h o ze svádění k nevěře, takže ho Potífar nechal vsadit do vězení (Gn 39,7-20). ♦ R. Putifarkn. Jednám obdobné reakci Potífarovy ženy na Josefovo odmítnutí není ničím oje­ 186

♦ R. Protože Genesis klade po vzoni bájí poto­ pu do počátků lidstva, označuje výnzpředpotopru něco, co pochází z doby velice dávné, kterou ani nelze přesněji určit, v přeneseném smyslu „sta­ romódní- . ♦ LIL Chateaubriand, Duch křesťanství, 1802. „Potopa- . Byron, Nebe i Zemi, 1822, mystérie o potopě. Alfred de Vigny, Básni antické a mo deml, 1826, „Potopa- : ve svém hněvu Bůh slepě pohltil dobré i zle. Rimbnud, Iluminace, 1874, „Po potopě-: básník voli po nových potopách, aby zanikl ošidný svět. Hugo, Satanův konec, 1886, „První stránka- : ani potopa nemůže s konečnou platností utopit zlo. „Zárodky zločinu- neutonou, zachrání je ďábel. ♦ Výtv. Potopa, mozaika ze 13. stol., chrám sv. Marka, Benátky. Paolo Uccello, Opadnutí vod, 1446, Florencie. Potopa: Hans Baldung Gricn, 16. stol., Bamberg; Michclangclo, Sixtinská kaple. 1512, ftitn; John Martin, 1826, Yale. František Tkadlík, olej na plátně, 1. čtv. 19. stol., NO Praha. ♦ Hud. Gaetano Donizetti, Potopa svéta. 1830, podle Byrona. Camillc Saint-Sačns, Potopa. 1876. Igor Stravinskij, Potopa, oratorium, 1963.

PRACH

pO U Št Poušť je zároveň zeměpisná skutečnost | velmi důležitý symbol v náboženství Izrae­ le , v křesťanství prvních století. V Bibli je symbolika p o u šti dvojí: Exo(jus, Numeri a Deuteronomium zdůrazňují pfekážky a pokušení, které Izraelité museli překonávat b ihem čtyřiceti let putování poušti; také N Z líčí poušť jako místo pokušeni* (L 4,1 nn) a panství ďáblovo (Mt «rem jáše (Jr 1) v SZ; apoštolů* (Mt 4,18-21), Pavla (Ga 1,15) v NZ. I příběh zvěstováni* Ježíšova narození (L 1,26-38) patří k biblickým příběhům o vyvolení. Boží zjevem v člověku vzbudí bázeň, vyjádřenou výkřikem, odmítnutím či ustrašeným gestem. Bůh na to odpovídá: „ Jscm s tebou... neboj se." Často jc oka­ m žik udělení poslání doprovázen nějakým znamením. Povolání se může týkat celého kolektivu: vokací izraelského lidu jc jeho poslání a dodržování smlouvy* dané Bohem: „Povo­ lal jsem tě tvým jménem, jsi můj". (Iz 43,1) Také Ježíš povolává a vysílá své věrné zvěstovat Boží evangelium. Vznikající cír­ kev tvořili „povolaní Ježíšem K ristem" ke svatosti a jednotě (Ř 1,6-7; E f 4,4).

PRACH,POPEL Prach a popel v Bibli představuje několik odlišných skutečností: 187

PRAOTEC

- to, co je početné jako zrnka prachu: „A učiním, že tvého potomstva bude jako prachu zcmč“, říká Hospodin Abramovi (Gn 13,16); - to, co je bez hodnoty, nicotné (Jb 30,19; 1 103,14), smrtelné (Kaz 3,20; Ž 90.3). „Prach jsi a v prach se navrátím (Gn 3,19): katolická liturgie dnes tohoto obratu užívá k připomenutí, že člověk je smrtelný; - házet či sypat si na hlavu prach, hlínu, popel je jedním z rituálních projevu smutku (1S 4,12), pokání (Da 9,3) či pokorné snažné prosby (Joz 7,6). - „setřást prach svých nohou- (M t 10,14) je gesto se symbolickým významem dovršení rozchodu, roztržky. PRAOTEC -

P A T R IA R C H A

PRAVDA Konkrétní biblické vním ání svčta nedo­ voluje zúžit pojem pravdy jen na rozumové chápáni (co človčk je s to vnímat jako reali­ tu). Biblické pojetí pravdy je ucelenější a dynamické: pravda je to, co je pevné, co obstoji v Čase. Bůh i človčk jso u pravdiví, jsou-li vénu, jednají'!! podle svých slibu a lze se na né spolehnout (v protikladu ke človéku J ž i “ ). Pojem pravdy se pojí s dalšími velkými tématy Bible: Boží věrnost smlouvč* a Boži milosrdenství, svatost a zjevem „tajemství* spásy. Závčrcčné modlitební zvolání „amen*”, které se nejčastčji překládá jako „tak staň se”, nevyjadřuje především přání, ale viru, že to, co bylo řečeno, je pravda. Pilátova otázka „Co je pravda?** (J 18,38) se cituje jako výraz skepse vůči pravdám a tvrzením víry.

♦ Výtv. Gustave DoréjJeili vychází z prétoria, 1868, Nonrea. Mihály Munkicsy, JeilSpřtd Pilá­ tem, 1881, studie, Paříž. PR O D AVAČ I V CHRÁM U V jeruzalémském* chrámu bylo neustale mnoho prodavačů občlních zvířat a penězo­ měnců. K dyž Ježíš přišel z Kafamaum do Jeruzaléma oslavit velikonoce* a vstoupil do chrám u, velmi se rozzlobil: udčlal si bič z provázků a všechny, kteří „z chrámu (jeho) Otec dělali tržiště” (J 2,13-16), vyhnal. ♦ R. Prodavači v chrámu: všichni, kdo se snaží těžit z posvátných věcí. ♦ Výtv. JeiiS vyháníprodavače z chrámu, bron zové dveře z 12. stol., S&n Zeno, Vcrona;basrcličf z 12. stol., S t Gillcs du Gard; Giotto, 1306, Pado­ va; El Grcco, 1614, Madrid; Giovanni Casliglione, 17. stol., Paříž; José-Maria Seli, 1926, Vic. Mi­ chael L. Willmann, Vyhnáni kupců z chrámu, 1702, kostel sv. Františka u Křižoviukú v Praze ♦ Ilud. Zoltán Kodály, Je&S vyhání prodavače z chrámu, motel, 1934. PR O K U R Á T O R / SPRÁVCE Ř ÍM S K É PR O V IN C IE Ř ím ané původní zřídili úřad správce Ci m ístodržiteie se správní působností jen v Ju­ deji (v letech 6-41 po Kr.), pak nad celou Palestinou (v letech 44-66). Sídlo mčl na pobřeží v přímořské Cesareji a do Jeruzalé ma se vypravoval vidy jen na dobu velkých židovských svátků v doprovodu vojska, aby předešel případným nepokojům. Nezasaho­ val do výkonu spravedlnosti u Židů. To bylo věcí sanhedrinu (synedria*) nebo místních soudů, vyjma trestu smrti. Podle svého uvá­ žení jm enoval a sesazoval velekněze. - PONTSKÝ PILÁT

PRÉTO R , PR É TO R IU M

P R O M É N É N Í / T R A N S F IG U R A C E

Pretor byl starořimský vysoký státní nebo soudní úředník. Za císařství se bývalí prétofi (proprétoři) stávali často správci nebo místodržícím i v provinciích. Jako prétorium se označovalo m ísto výkonu funkce prétora, mj. soudní síň a také úřední budova jeho soudu, a v provinciích sídlo prokurátora* či mfetodržíciho. V Jcruzalcmé bylo v pevnosti Antonia (viz mapka Jeruzalém NZ, str. 93). - PONTSKÝ PILÁT

Podle M atouše, M arka a Lukáše, jednoho dne Ježíš vzal s sebou tři z apoštolů, Petra0, Jakuba* o Jana*, a vyvedl je na vysokou horu, je ž často bývá ztotožňována s horou Tábor*. Zde před jejich očima byl pro­ měněn; jeh o šat se stal oslnivé bílý a jeho tvář zářila jako slunce. Po jeho boku se zjevil Mojžíš* a Elijáš*, ztělesňující Zákon a Pro­ roky*. Světlý oblak* h o obklopil a z oblaku promluvil hlas: „To jest můj milovaný Syn.

188

Proměněni Páně (Transfigurace), ruská ikona, tempera na dřeví, 16. stol., Moskva, Treřjakovská 8*leric

189

PROM ENOVÁNÍ

kterého jsem si vyvolil, toho poslouchejte.-* KŘEST JEŽÍŠŮV Petr chtžl tehdy postavit tři stany, neboř se domníval, žc nastala hodina konečné slávy* a věčného slaveni svátku* stin k u . Ale brzy tři apoštolově neviděli nikoho jiného než Ježíše samotného (Mt 17,1-8). Příběh o prom ěnění jc zarámován dvěma předpověďmi, v nichž Ježíš mluvil o své blízké smrti a vzkříšení. V této scéně zname­ ná přítomnost Mojžíše a Elijáše po boku Ježíše spojitost mezi starou a novou sm lou­ vou*. Světlo, ktcrc proměňuje Ježíše, je zá­ roveň odrazem božské slávy (podobně jako u Mojžíše na Sinaji, Ex 34,29) a předzvěsti slávy jeho vzkříšení; od té doby na nčm nespočine, dokud neprojde zkouškou smrti. Tří svědci Ježíšova proměnění budou rovněž svědky jeho umíráni'. - ZÁPAS JEŽÍŠŮV ♦ LIL Francois Rabclais, Cargantua. 1534. Picne Emmanuel, Ty, 1978, „Proměnění". ♦ Výtv. Ikony Prominent Páni: Andrej Rub* lev, 1405; Theofnn Řek. 15. stol., Moskva. Obra­ zy: Fra Angelice, 1441, Florencie; Giovanni Bcllinj, 1480, Neapol; Raffael Santi, 1520, Vatikán. ♦ Hud. Ferenc Lisri, ln festa Transfigurationis Domini nostri, skladba pro klavír, 19. stol. Olivler Messiacn, Prominini našeho Pána Je liše Krista, oratorium pro sbor a orchestr, 1969. PROM ĚŇOVÁNÍ -» T R A N S S U B S T A N C IA C E PRONÁRODY (Lat. adj. gentilis, „příbuzný rodem - , „k témuž kmeni patřící- .) V době úpadku říše římské se termínu začalo používat k označeni cizinců, barbarů vzhledem k Ř í­ manům n Řekům. V Bibli se jim označují ncvčřící, pohané, jiné národy než Židé (licbr. gojim*). Hiavnč tedy „neobřezaní- . (Příkaz obřízky* jako důkaz podřízenosti Bohu a platnosti smlouvy* s ním - On 17,1-14.) P R O R O C T V Í/V Ě Š T B A / O R ÁKULUM Biblická proroctví m ají s jiným i proroc­ tvími či věštbami společné to, žc jejich vý­ roky jsou považovány za zjevené (jsou slo­ vem Božím) a pouze tlumočené (zvčstované či ohlašované) lidským prostředníkem, kně­ zem či prorokem (podobně jako výroky kněží či věštců antických aj. věštíren: lat. ora190

culum, znamená „výrok božstva- ). V prvot­ ních časech se lidé v Izraeli stejně jako jinde táží po znam eních, aby se dozvěděli, jak se zachovat (1S 9) nebo jak dopadne válka Postupně pak proroctví ztrácí tento svůj in dividuální charakter „věšteckého výroku" v odpověď na dotaz (jako orákulum) a stává se oním „slovem Božím- , jím ž Hospodu, promlouvá k svému lidu, aby jej odvrátil od zlého a nebo aby mu zvěstoval spásu (Tz 4 1 ,13).-P R O R O K PROROK (Řcc. profétés, od pro. „před- nebo „ve jm énu /koho, čeho/- , a fém i, „mluvím" Ten, kdo mluví ve jm énu Božím. Izrael, jak dosvědčuje Bible*, takového člověka zprvu nazývá „vidoucí- nebo „Bož: muž- (takto jsou titulováni třeba Elijáš* č Elíša*). Pak se prosazuje výraz ndbl* (ety­ mologie je předmětem diskusí: len, kdo ohlašuje? ten, kdo je povolaný?). Toto ozna­ čení tlum očí Septuaginla* do řečtiny výra zem profétés, „prorok- . V izraelském království mají králově, knčží a proroci přesně vymezené a navzájem odlišené role: proroka neustanovují lidé, po­ volává ho Hospodin. Ámos ve sporu s kně­ zem A masjášem říká: „Nebyl jsem prorok ani prorocký žák, zabýval jsem se dobytkem, a sykomorami. Hospodin mě vzal od ovci. H ospodin mi rozkázal: ,Jdi a prorokuj Izra­ eli, m ému lidu!*- (Am 7,14-15). Proroci Sa­ muel* a Nátan* hrají významnou roli při tom, k d o jc pomazán za krále (1S 16; lK r 1) Izajáš se snaží zvéstovat králi Achazovi, jak se zachovat vůči hrozbč nepřátelského vpá­ du do zem ě (Iz 7). - KNĚZI Proroci, věřícími chápaní jako lidé, do nichž vstoupil Duch* Hospodinův, usiluj: o zachováni čistoty izraelské víry; kárají nebo povzbuzují své současníky. Jestliže v béžné m lu vč prorok je ten, kdo předpovídá nebo jc veden záměrem předpovídat bu­ doucnost, v Bibli jc to ten, kdo jasnč vid: přítom nost a její důsledky pro budoucnost rozlišuje, jaká volba je ideální podle Hospo­ dina. V hebrejské Bibli (viz str. 13) jsou proroci soustředěni do druhé části, navazu­ jíc í na Pentatcuch*: Izajáš, Jeremjáš, Ezc chicl a Daniel, a dvanáct malých proroků M ojžíš jc chápán jako první z nich, neboť mluvil ve jm énu Hospodina (Dt 34,10).

PROZŘETELNOST

V době po návratu z vyhnanství zdroje pforockých zvěstí, jak se zdá, vyschly a ozý­ vají se hlasy, které to oplakávají: „Svá zna­ mení nevidíme, proroka už není, neví nikdo Xnás, co přijde** (Ž 74,9). V N Z je prorokem Jan Křtitel, ohlašující příchod M esiáše* (Mt 3,11). Je tak titulová­ na také Anna* (L 2,36). Za proroka je éasto pOVažov“n i Ježíš (L 7,16), a také on se tak označuje výrokem: „žádný prorok není vítán ve své vlasti- (L 4,24). Proroci se objevují i v křesťanských ob­ cích: „Také Juda a Silas bratry velmi po­ vzbudili a posílili svými slovy; vždyť i oni byli proroci- (Sk 15,32). V islámu je existence proroků znakem štědrosti Alláha. Obzvlášť ctěno je pět pro­ roků: Muhammad (označovaný jako Pro­ rok), Abraham, M ojžíš, Ježíš a Noc (v tomto pořadí). 4 R. Nikdo není doma prorokem (srv. L 4,24). není snadné získat vážnost v očích svých ncjbližfích. Soudit strom podle plodů, oddělit „proroky- od Jaleíných proroků- , dobré vůdce, průvodce či rádce od špatných, podle výsledků jejích vlivu. ♦ U t Jean Grosjean, Proroci, 1955: z hebrej­ ského textu vycházející překlad proroků Ámose, Ozeáše, IzajáŠc, Jeremjáše a Ezechiela. Pascal, Myšlenky. 1670. Victor Hugo, básnlkmíg Kontempliu i, 1856, se rád představuje jako prorok („Ibo"): ve Williamu Shakespearovi, 1864, f kap. „Géniové- , podává jakýsi nástin své duchov­ ní filiace o věnuje vynikající stránky Izajááovi a Ezechielovi, „božské šelmě- . Krista řadí k poko­ lení proroků, kteří vedou lidstvo z temnot ke svět­ lu: flák. 1821. Falešní proroci: pro Lamcnnainc (Slova véřiciho. 1834) jsou to ti, kdo přesvědčili několik lidi, Že všichni ostatní jsou tu kvůli nim, totiž teoretici Božího zákona a všichni ti, kdo ospravedlňují privilegia % odvoláním na náboženské důvody. Pierre Emmanuel, Bábel 1952, „Řeěnitelům ře­ či-: ostré pranýřování „žvanilů pod různými kut­ nami", kteří vyvolávají „hromadné lidské oběti(holokaust národů). V těžkých a nepokojných dobách vystupují fa­ lešní proroci a falešní mesiášové a zažehují masy pochybnými nadějemi: Same, Ďábel a pánbůh, 1951, ale již v letech 1901-1902 také Šelma La■ geriófová, Jeruzalém v Dalarno a Jeruzalém v Ga­

kůží. Mistr Theodorik, Sv. Jan Křtitel Proroci, kaple sv. Kříže na Karlštejně, kol. 1364. Claus Sluter, Studnice proroků, 1404, Dijon. Michclangclo začlenil postavy proroků do nástropní malby na klenbě kaple Sixtinské, 1512, ftím. Emil Noldc. Prorok, rytina, 1912. Pablo Gargallo, Veliký Prorok, bronz, 1935. -♦ IZAJÁS, JEREMJÁ 5 4 n u d . Giacotno Meyerbeer, Prorok, opera, 1849. Mario Castdnuovo-Tcdcsco, Proroci, hou­ slový koncert, (věty Izajái, Jeremjáš, Elijáš),

1933. P R O Z E LY T A / N O V Ě O B R Á C E N Ý N A VÍR U (Řcc. prosélytos, .cizinec usedlý v n ijak é zem i-; „nově obtáčený na viru**.) Prozclytc byli lide, kteří se nenarodili jako Židé, ale přijali židovské náboženství a dali se obřezat (Sk 2,10; 6,5; 13,43); nicméně nebyli pova­ žováni za zcela plnoprávné členy židovské obec. Skutky* hovoří jako o něčem nebýva­ lém o rozhodnutí Dvanácti* pověřit „služ­ bou při stolech- (diakonia, „diakonát, jáhenství“ -* JÁHEN) mj. i jednoho antiochcnského prozelytu, „původem pohana, který přistoupil k židovství- (Sk 6,1-7). Tito prozelyté byli odlišováni od „lidí zbožných-, „věřících v jediného Boha** (Sk 10,2), kteří sice s judaismem sympatizovali, ale nepodrobili se ani obřízce, ani nežili podle rituálních předpisů zákona - TESTAM ENT. SMLOUVA. V současném jazyce se (v náboženském slova smyslu) za prozelytu označuje člověk nově obrácený na víru vůbec (ten, kdo nově přijal náboženskou víru nebo čerstvě pře­ stoupil k jiném u vyznání), v širším smyslu pak i nový, zpravidla horlivý stoupenec ně­ jaké ideje vůbec (ten, kdo nové přijal nějaké přesvědčení). Vlastnosti a chování spjaté ob­ vykle s takovýmto zvratem, novým stoupcnectvím a novou společenskou příslušností (k církvi, sektě, politické stranč či ideologic­ ky podloženému hnutí) se označují jak o p ro zelytství či prozelytismus. Zejména se tím mim pravě horlivá snaha projevovat své pře­ svědčení a získávat pro ně další stoupenco.

lileji.

P R O Z Ř E T E LN O S T

♦ Výtv. Ustálená podoba, v nížje obvykle ztvár­ ňována postava Jana Křtitele*: mul mohutné » *o«lý vlasy a vousy, oděný často do zvířecích

(Lat. providentia. od providtre, „předví­ dat" a „zabezpečit, postarat se o vše po­ třebné".) T oto slovo nemá v hebrejštině pro­ ti)!

PRVNÍ

téjšek; řecký ekvivalent je v Bibli použit ve smyslu prozřetelnosti Boží pouze dvakrát. Je to pojem z řecké filozofie. Jestliže cpikurejci soudí, že bohové neprojevují o lidi zájem, stoici jsou názoru opačného a „pro­ zřetelností** označují nejvyšší moudrost, moudrost, s níž bohové řídí všechny včci. Základem jedné z podob zbožnosti sc sta­ la představa, že Bůh jako vševidoucí plně předvídá život každého člověka, a také se o něj do ncjmcnších detailů postará. Jedna tradice dokonce doporučovala naprosto se odevzdat prozřetelností Boži, opírajíc sc o Ježíšova slova: „Pohled\c na nebeské ptac­ tvo: neseje, nežne, nesklízí do stodol, a přece je váš nebeský Otec živí. ...Podívejte se na polní lilie, ja k rostou: nepracují, nepředou a pravím vám, že ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl lak oděn, jako jedna z nich** (Mt 6,25-34). Jistě, v Bibli má Bůh tvář Otce, který dbá o svůj lid, zároveň ho ale nezprošťuje zkou­ šek, pronásledování a utrpení (připomeňme tragický osud proroků a sam otného Ježíše Krista). ♦ R. Kaitiý den má dost vlastního utrpení (K: Dostlť má den na svém trápeni) (Ml 6,34): citát užívaný často mimo svůj náboženský kontext ♦ smysl. Ježíš hovoří o přednosti duchovních po­ třeb před hmotnými a nabádá nezabývat sc starost­ mi o každodenní hmotné zabezpečení přehnáni. V té souvislosti pak tíká: „Nedilejte si tedy staros­ ti o zítřek; zítřek bude mít své starosti". Naprosto neradi o nic se nesnažit a nepřičinit, a zc dne na den plakat nad svým „téžkým údélem". (Ano) i vlasy na vaši hlaví jsou (všechny) spočteny (L 12,7): Boží laskavost nikoho neopo­ míjí n prostupuje vše do sebemenších podrobností; bez Bati vůle (ani) vlast hlavy nespadne. ♦ LH. Commyncs (Paničtí, 1490 a 1498) vidí v dějinných událostech působení prozřetelnosti. Obdobné Bossuct, Rozprava o dijlndch veSkerensrva, 1681. Podle Bossucta (Kázáni o Prozřetelnosti, 1662) společenský zlořád a nespravedlnost podnicují libertiny k popírání ideje Boží dobroty; Bůh ale dobrý jc, a jednoho dne obnoví řád založený na spravedlnosti. V 18. stol. sc diskuse o slučitelnosti existence Boží a existence zla znovu otevírá dílem Lcibnizovým (Theodicea. eseje o dobrott Boži. 1710), z nčho pak čerpá reflexe Voltairova (Zadig. 1748). Voltaire prozřetelnost popírá: Poéma o katastrof! v Lisabonu. 1756, a Candide, 1759. Rousseau mu oponuje ve svém Uštu o Prozřetelnosti. 1756. Diderot v Jakubu Fatalistovi 1733, sc táže: Pro­ zřetelnost? Osud? Determinace? Náhoda?

192

Manzoni, Snoubenci 1827: v lidských déjiri^ ■, se projevuje vztah každého k Bohu a ke zlu. Vír, v prozřetelnost „zmírňuje neštěstí a dává mu smy.

4 Lit. Amoul a Simon Gréban, Skutky apoštol­ ské. 2 pol. 15. stol., středověká pašijová hra, Fran-

♦ Výtv. Malíři obklopovali někdy božské po­ stavy nebo postavy světců svíticí svatozáří, „glo riolou**, ve tvaru slunečních paprsků, zvanou též .aureola” (lat. aureus. .zlatý"): Fra Angelice, de­ tail Posledního soudu. 15. stol., Florencie. -OSLAVENÝ

♦ Výtv. Zobrazovány jsou jednotlivé epizody ze Skutků apoštolských, jako nnpf. ukamenování sv. Štípána, obrácení sv. Pavla, nanebevstoupení Ježíšovo. Mistr Vyácbrodského cyklu, Nanebe­ vstoupení Páni. kolem 1350, NG Praha. Karel Skřeta, Obráceni sv. Pavla, kolem 1659, NG

♦ Hud. Antonio Vivaldi, dvě Gloria, 18. stol. Giacomo Puccini, Messa dl Gloria, 1879. Francis Poulené, Gloria, 1960.

Praha ♦ Film. Robeno Rosscllini, Skutky apoštolské, 1968. V živém tohoto televizního filmu m usí u&dníci Ježíše dělit institucím, které odmítají vidít v něm Mesiáše.

SLÁVA Sláva Boží je svaty Bůh sám. Pro SZ jsou svitlo* a oheň* obrazy, které opisují to, co človčk vním á jako přítomnost &>zí slávy: při východu z Egypta provázel " d y ve dne oblak, v noci zář ohni; také Mojžíšovi se sláva Boží zjevila v plápolajítiniohni na Sinaji. Boží sláva, která zaplnila cbrďm, oslnila Izajáác (Iz 6) při povolání JJ Službč. Zář bude také provázet vyhnance Babylónu (liz 10-11). Objevuje se také ^ B o# pomoci vyvolenému lidu: při pfecho^ přes Rákosové moře* (Ex 15), v daru a v fadé Božích zjevení (tcofaniích*), r t y člověka zaplavuje jas Boží přítomnosti.

SLEPEC, SLEPOTA Slepota se považovala za trest Boží. Ž i­ dovský zákon sice nabádal, aby lide slepcům pomáhali, ale ti byli přesto často odkázáni na žebrotu. K vyléčeni slepce, jež bylo chápáno jako velký zázrak, docházelo zcela výjim eč­ né. Svého otce Tóbita uzdravil syn Tóbijáš* díky andélu Rcfáclovi* (Tób 11,7nn). Ježíš, světlo světa, vrací zrak slepým a podává tak důkaz své moci nad zlem (Mk 10,46-52). ♦ LIL Charles Baudclairc, Kvity zla. 1856, bá­ seň .Slepci", inspirovaná Brucgelovým obra­ zem. André Gide, Pastorální symfonie. 1919 slepá hrdinka svou přítomnosti odhaluje morální slepotu a přetvářku ostatních. ♦ Výtv. Pictcr Brucgcl st., Podobenství o slep­ ci, 1568, Louvre - slepec je průvodcem slepých. EIGreeo, Uzdraveni slepého. 1570, Parma. Je&š uzdravuje slepé z Jericha, mozaika, bazilika S. Apollinare Nuovo, Ravenna, 6. stol.; hlavice sloupu, katedrála Saint-Lazare, Autun, 12. stol.; 209

SLOVO Nicolas Poussin, 17. stol., Louvre. Petr Brandi, Uzdraveni slepého TóbljáSe, olej ns plámě, po 1705, NO v Praze. ♦ Film. Jean Dclannoy, Pastorální symfonie. 1946, podle románu A. Oida. S LO V O (Latinské verbum, „slovo1*, je překladem hebrejského dábár, „slovo, myšlenka** a „událost, děj, skutek**.) Obsah hebrejského slova je mnohem širší a méně abstraktní než pojem řeckého logos („rozum, moudrost**) a přesahuje svým významem doslovný smysl latinského slova verbum. Živé, jednající slo­ vo je součástí toho, od něhož pochází. Má tvořivou a spásonosnou sílu; Bůh slovem stvořil svět (Gn 1) a slovem sděluje svůj spositelský zám ěr (viz spása*) prostřednic­ tvím zákona (desatera*), proroctví, lidové moudrosti, modlitby. Boží slovo již ve Starém zákoně „tvoří** svět (stvoření nezávislého vesmíru, promě­ na lidských srdcí a vztahů). Podle knihy Moudrosti se zdá, jako by bylo určitou osob­ ností „u Boha**. D alší posun pak nastává v NZ, v Evange­ liu podle Jana: „Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo B ůh... A Slovo sc stplo tělem a přebývalo mezi námi.** (J 1,1-14.) Boži slovo na sebe bere podobu Ježíše Nazaretského. Toto tvrzeni fascinovalo básníky, filozofy a teology, a to nejenom mim ořádným postavením slova (bylo na počátku), ale i potvrzením Boži vnitřní rozlišenosti. Tento text je jedním ze základů učení o Trojici* (Bůh Otec, Syn a Duch svátý) a vtělení*, inkamace (Ježíš, člověk a Bůh). ♦ Lit. Jcan-Claude Rcnard, A’a jedni \1nid, 1959, Jazyk svěcení**: „setkání slova a Slova** (André Alter).

V širším slova smyslu existují v církvi služebnici „ordinovaní** do stálých funkcí (biskup, kněz, diákon) ve službě společen­ ství, komunity (slovo, svátosti, správa). Tytu služby s e odlišuji od služeb příležitostný: > (např. katcchcze, pomoc při bohoslu? asistence-ministranti atp.). S L U Ž E B N ÍK (B o ží) Ve starovčkém Blízkém vychodí je kaž,: vazal nazýván „služebníkem" svého pane , nika, který sám může být služebníkem jincho vládce. Toto označení se vztahuje na &■ osoby m im o krále*, např. na proroky a cek izraelský národ. N icméně Bible zdůrazňuje, že krél nck, jiný hierarcha nesmi být, jako u ostatní, i národů, despotickým vládcem. Musí skutc: ně sloužit Bohu a jeho lidu. Proto vlastni t ; služebníka je „trpící služebník" opěvovat ve čtyřech pasážích dculcro-Izajáše* (d ru !. části)(Iz4 2 , 1-3;4 9 ,l-9 a ;5 0 .4 -ll;5 3 ,l-1 2 . často nazývaných „proroctví o trpícím k, žebniku". Tento služebník zůstivé věn Božímu zákonu až do smrti, je pronásk,: ván a spasí svůj lid. N Z identifikuje tuto mesiášskou posta t i s Ježíšem. SLZAVÉ ÚD OLÍ Literární obrat označující zemi a slzy ut; pěni nebo pokání, které prolévá hřiSn v očekávání štěstí v ráji. V Bibli sc přín nevyskytuje tento výraz, ale spojem „plúC skřípění zubů**. Je obsažen v modlitbě Zd: vns královno: „v tomto slzavém údolí**. ♦

Výtv. Gustav Doré, S k a v i ůdott, 1883.

KLPctit-Palau. S M ÍŘ E N Í - O D P U Š TĚ N Í SM LO U VA

SLU ŽBA (Stčcs. sluha, nářeč. slouha, tj. obecni pastýř, laL ministerium.) Značí službu nebo úkol, které m ají být mezi lidem nebo ve společenství vykonány. V Bibli: Bohem svolaný lid, vyslaný ke svědectví světu, dostává darem řadu různých funkcí, které m ají vztah ke Slovu Božímu (úřad proroků), bohoslužbě (kněžský úřad), ke království. 210

(Hebr. beril. lat. testamentům, fi. tes:ment nebo alliance, česky zákon ne!'-1 smlouva.) Vzájemná dohoda, kterou uzavírají t! nebo více partnerů jednoho společen a z které vyplývají práva a povinnosti. Z; čefuje se vztyčovánim památníků (stél) nc sepisováním dokladů. Porušit tuto sm lo je zločin. Zastává-li jeden ze dvou parm. významné místo vc společnosti, pak se totv.u

SOUDCI slabšímu, pokud tuto smlouvu dodržuje, doanne z jeho strany ochrany a bezpečí. Boži sm lo u v a ve S Z Jde o smlouvy mezi Bohem a Izraelem, kleté v očích Izraele navždy určují jeho ná­ rodní specifičnost a náboženské tradice a odlisují jej od vSech ostatních národů: - Smlouva s Noem* po polopé - Smlouva s Abrahamem* - Smlouva s MojžiSem* a vyvoleným ná­ rodem na Sinaji* (na hoře Chotébu) - Smlouva s Davidem* - Smlouva u proroků*: tím, že Izrael zhře­ šil, poruSil smlouvu uzavřenou s Bohem na Sinaji. Bůh ho v iak nczatratil. Se zbytkem Izraele, který mu zůstal větný, chce uzavřít novou věčnou smlouvu, rozšířenou i na po­ hany. ' VYVOLENÝ N ová sm lo u v a v N Z Pro křesůiny se tato Nová sm louva mezi Bohem a lidmi plné realizuje v JežíSovi. Je zpečetěna jeho krvi. Skrze Ježíše se naplAuje sinajská smlouva. Při poslední* večeři Ježíš bere kalich a fiká: „Pijte z něho všichni. Neboř toto je st má krev, která zpečeťuje smlouvu" (Mt 26, 27-28). Pojem smlouvy 5 Bohem j e jedinečným a ústředním prvkem judaismu i křesťanství. Tradiční český překlad dvou základních části Bible jako Starýa Nový zákon neposti­ huje cele, oč v nich jde; výstižnější by byl Pojem „smlouva" (např. slovenský překlad uvádí Stará a Nová zmluva). "* TESTAM ENT ♦ Lit. Jean Racine, Eslher. 1689. Esthera mladé izraelské dívky prosí Boha, aby si vzpomněl na ■nkzuvu, kterou uzavřel se svým národem, na svůj •lib; zapřísahají ho, aby zachránil nevinné, kteří budou masakrováni.

SNÍMÁNI

z

KŘÍŽE - SEJMUTÍ

paměť toho, že ho B ůh osvobodil z otroctví v Egyptě (Dt 5,14-15). Zavedení soboty se postupně stává jedním z charakteristických rysů judaism u, ale jeho závazný charakter často činí z tohoto dne radosti a odpočinku den omezováni a čet­ ných zákazů (Ex 31,14-15). Ježíš připomíná, že „sobota je učiněna pro člověka, a ne člo­ věk pro sobotu" (Mk 2,27). Existoval také „rok odpočinutí": každého sedmého roku má země odpočívat, tj. zůstat neoseta a zároveň mají být splaceny dluhy a propuštěni na svobodu zotročení (Lv 25). • Lit. Salomon Alkabetz, Palestina, 16. atol.: Ucha Dočti. „Přijď můj milovaný", hymna zdra­ vící sobotu a naději v znovunastolení mesiášského Izraele. Heinrich Hcine, Hebrejské melodie. „Princezna Sabbat" v knize Komanzero. 1851 SODOM A A GOM ORA Dvě města na jihu M rtvého moře, prosla­ vená svými hříchy: pohrdáním pravidly po ­ hostinství (Gn 19,8), homosexualitou (Gn 19.4-11). pýchou (Sir 16,8). Bůh zde n ena­ lezl ani deset spravedlivých (Gn 18,32). Pro­ to ztrestal Sodomu a Gomoru, začal na ně chrlil síru a oheň (Gn 19,25; Dt 29,22) a zni­ čil obě města; jediný Lot* byl ušetřen. Osud obou měst je „výstrahou budoucím bez­ božníkům" (2 Pt 2,6). Proroci je uvádějí jako symbol m ravní zkaženosti a bezbožnosti (Iz 1,9-10; Ez 16, 46-58) a v Apokalypse* bude Jeruzalém n a ­ zýván Sodomou. ♦ LIL Marcel Proud, „Sodoma a Gomora", 1921, jedna z knih Hledáni ztraceného času. Jean □inudoux. Sodoma a Gomora. 1943. Picne Emmanuel, Sodomo; 1944. ♦ Výtv. Petr Brandl, Lot a jeho dcery, olej na plámě, po 1710, soukromý majetek. a Film. Roben Aldrich a ScrgioLeone, Sodoma a Gomora, 1962

SOBOTA / SAB(B)AT / ŠABAT (Hebr. Sabat, „přestat, nepracovat".) Sed1 1 KO dcn týdne*, zasvícený odpočinku, podle přikladu Boha. který stvořil svět v šesti dntch a sedm ého dne odpočíval (Ex 20,8J l) . Tohoto dne člověk nemá vykonávat « d n o u práci a rovněž má dopřát odpočinku •om, kteří mu podléhají (včetně zvířat), na

S O C H A (z N e b ú k a d n e s a ro v a s n u ) - * K O L O S (n a h lin ě n ý c h n o h o u ) SO U D C I S výjimkou příběhu, ve kterém M ojžíš mluví o soudcích na poušti (Ex 18,13-26; D t 21

SPÁSA

1*9-18), je termínem „soudce- označován v SZ buď válečný vůdce, osvoboditel Izraele bojující proti nepříteli, který zemi napadl, nebo místní guvernér. Kniha Soudců nám vypráví příběhy dva­ nácti z těchto významných osobností v době od obsazení země kenaanské do zřízení krá­ lovství. Nejznám ější je Samson*, který byl zrazen ženou Dclílou* (Dalilou). ♦ Hud. Giacomo Carissimi, Jefie, oratorium, 1656; Camille Saint-Sačns, Samson a Dolila, 1877.

„Kromě m ne jiného Boha není! Bůh spra­ vedlivý a spasitel není mimo m n e... Obraťte se ke mné a dojdete spásy- (lz 45,21-22). Křesťané tak nazývají Ježíše, který sve věrné osvo-bodil z otroctví hříchu, podříze­ nosti silám zla a moci smrti: v každém věří­ cím nejprve umírá hříšný člověk, aby byl znovuzrozen k novému životu sloze Ducha svátého (Tl 3,5). Kristus-Spasitcl je středem Pavlovy teologie. M esiášská naděje v dočas­ né nastolení království Davidova, která sc objevuje v Skutcích apoštolských (Sk 1.6), se stává naději v nebeské království*. - M ESIÁŠ, VYKOUPENI. SPÁSA

SPÁSA Spása v Bibli znamená především osvo­ bození: Bůh vyvedl z Egypta porobené Hebrejce (Ex 15,2); poté jc ochraňuje před kaž­ dým nebezpečím, zejm éna cizí invazí (2Kr 19, IM ak 3,18) a dává jim mír. Po lidu sc žádá, aby dodržoval Zákon. Proroci kladou důraz na spojeni spásy a spravedlnosti (lz 59; 60,17-18). Po návratu z vyhnanství nabývá určitěj­ ších rysů postava M esiáše*, který přinese spásu Boží nejenom Izraeli, ale celému světu (Iz 49,6-8), a očekávání definitivní spásy „dne Páně" (Poslední soud). Žalmická mod­ litba hlásá: „Hospodin je spása spravedli­ vých- (Ž 37), přičemž spása nabývá stále většího významu v návaznosti na formování myšlenky života po sm rti (Da 12,2-3). Pro křesťany jc Ježíš Spasitel, který obětoval svůj život, aby smířil Člověka s Bo­ hem, očistil ho od hříchu* a zachránil od věčné smrti. Skrze Ježíše nastala již nyní spása, která sc ozřejmí všem při jeho druhém příchodu (Ř 5,9-10). - VYKOUPENÍ. KRÁLOVSTVÍ ♦ Lit. Spása a předurčeni: Jan Kalvín, Na­ stoleni křesťanského núboiensM. 1536-1560. Všeobecné protestantská reformace uznává. Že spása přichází z boží milosti a nezakládá se na lidských zásluhách. - MILOST O obtížnosti dosáhnout spásy: sv. Jan od Kříže, Výstup na horu Karmel, 1618. Blaise Pascal definuje spásu pozitivně jako „nekonečný život nekonečné šťastný" (Myšlenky, 1670).

SPASITEL/SALVÁTOR Osvoboditel, vykupitel, osoba, v jejíž po­ moc sc má doufat. Bůh je jediný spasitel: 212

♦ Výtv. Jan Jiří Bendi, plastika Krista Spasi­ tele. na západním průčelí kostela «v. Salvátora na Starém Místě pražském, 1655-60.

SPRAVEDLIVÝ, SPRAVEDLNOST Boží spravedlnost neznamená nestranné udílení požehnaní všem. Bible zvěstuje Bo­ ha spravedlivého, soudce, který trestá křivdy spáchané na svém slabém a nevinném lidu, obéti bezbožných nepřátel. Jedná tak z věr­ nosti ke sm louvě* s Izraelem. - » MSTITEL Žalmy a proroci vyjadřují naděje, vkládá né v Boha, slunce spravedlnosti (Ž 19; Mni 3,20), který v den Hospodinův oddělí spra vedlivé od zlovolných. (Slunce je ve staro­ věkém Orientu symbolem spravedlnosti.)

- POSLEDNÍ SOUD Pro člověka znamená spravedlnost doko­ nalou odpověď na lásku Boží. Spravedlivý ctí Boha. dodržuje jeho zákon, i přes všech­ ny zkoušky uchovává naprostou důvěru v je ­ ho spravedlnost (Ž 22; 92; 119). V N Z j e spravedlivým především proná­ sledovaný, nevinný Ježíš (Mt 27,46). Sám v podobenství o dálnicích* na vinici ukazu­ je, že láska Boží je víc než pouhá spravedl­ nost (Mt 20,1-16). Apoštol Pavel rozvíjí téma spravedlnost: obšímčji, zvláštč v Listu Římanům. Správě dlnost vířících křesťanů není závislá na kvalití jejich skutků; je milostí* .seslanou znebes* (Ř 1,17; 3,21), milostí, proměňujíc, lidství. V zkřížení Kristovo je pro „rueL ospravedlnění* (Ř 4.25). Svatého Pavla se dovolává také Luther. když zdůrazňuje možnost ospravedlnil pouhou vírou (sóla fid e). ♦

L it Arthur Rimbaud, Bdsné, 1857.

STROM počínaje 19. stol. se mnoho spisovatelů bouří proti P Q B oií nespravedlnosti, která dovoluje, sby nevinni opéli; Vígny, Hora Olivetská, 1844; Nerval, Křistr U tssolivow u ratolesti, 1844; Doatojevskij. Bratři Xaramazo^X 1880; Carnus, Mor. 1947; Člověk re voltujkl 1951. André Schwartz-Bart: Poslední spravedlivý. 1959; spravedliví umírají na hořící hranici dčjin, pÚiTc svita se hroutí. - JÓB, SHOAH

STA Ň SE - F IA T STARŠÍ Jsou to hlavy rodin v jednotlivých kme­ nech (Dt 31,28), moudří, jejichž názory mají velkou váhu a jso u respektovány. Jsou Vykonavateli spravedlnosti. Po odchodu do pouSlé shromáždí Mojžíš 70 starších (Nu 11,16). Z této instituce se vyvine synedrium* (sanhedrin , „velerada"). V NZ patří starší (fcc. presbyteroi) jak k židovskému společenství (L 7,3), tak i ke křesťanským církvím (Sk 15,2). Kc konci své třetí cesty se Pavel loučí se staršími církve z Efezu a vyzývá je, aby byli dobrými pastýři (řec. epbkopos) tam ní církve (Sk 20, 17-28). - KNĚZI

STIGMATA (Lat. stigma, „znam ení-.) V současném náboženském slovníku jsou stigmata rány na nikou, nohou, hlavč a hrudi, které znázorflují pét ran ukřižovaného Ježíše. Svatý Fran­ tišek z Assisi (1182-1226) byl první pozna­ menán stigmaty; pozdčji sc objevovala u řa­ dy mystiků. U Pavla slovo stigmata označovalo vše­ obecné utrpení, které snášel pro Ježíše; stig­ mata byla znamením jeho spojení s Ježíšem: «Af u ž mi nikdo nepůsobí téžkosti, vždyť j i nosím na svém téle jizvy Ježíšovy.- (Ga 6.17). ♦ Výt v. Monogramista IP, Sv. František t Assi,*t dřevéný reliéf, po 1520, NO v Praze.

STROM Motiv stromu patří především k pfedstavé láje, zahrady blaženosti, plné stromů s chuioými plody. V Genesis* se mluví hlavně o dvou stromech - o strom u poznám dobré­ ho a zlého (neboli strom u se zakázaným lovoccm ) a o strom u života (G n2,9).

Když človék v ráji přestoupil Boží zákaz a ochutnal zc stromu poznám, objevuje svou nahotu, tzn. svou slabost. Podle latinské ver­ ze Bible by tímto stromem m éla být jabloA, což pravdčpodobnč vyplývá z latinského malum, které znamená „zlo", a m álům J a ­ blko". Proto najdeme na řadč vyobrazení jabloA. Pokud jde o strom života, je to téma, které se vyskytuje v m noha mytologiích. Je symbolem jednak veškerého života vc ves­ míru a dále pak pozvednutí z viditelného do neviditelného. V biblické rajské zah rad í po­ skytují jeho plody človčku bohatou stravu, sám živ o t O tuto stravu sc zhřešivší človék připraví, ale podle Apokalypsy* (Zj 22,2) jednoho dne opét najde stromy života, ktcrc nesou ovoce* dvanáctkrát do roka a jejichž listí má léčivou m oc pro všechny pohany. Stromy rostou uprostřed námfistí nebeského mčsta, kam se zkaženým mravům a zlu ne­ podaří proniknout. V židovské tradici jc stromem života Tóra - zákon. Strom je symbolem síly a velikosti Človčka, národa, mésta. Božího království. Ale pokud Človék, národ nebo mésto nebudou poslušní Božího zákona, nezbude než j e srnzit. - VINICE. ZRNO HOŘČIČNÉ ♦ LU. V literatuře se téma stromu objevuje vel­ mi často a vychází obvykle jak z Bible, tak i z ko­ lektivní fikce. Biblí bylo napf. inspirováno Bossuctovo Kázáni o ctilďdostivostl, 1662, ve kterém nádherné přirovnává Babylón k libanonskému ce­ dru. Strom poznání ve Valéryho Kouzlech. 1922, („Skic* hada"), je současné stromem pokušení, na němž roste jen ovoce smrti.

Strom - dřevo kříže Křesťanské náboženství staví proti stromu zakázaného ovoce, který je původcem zla, strom - dřevo kříže, který navrací človčka díky Ježíšové obČti k plnému životu. Bož­ ská láska je jako Životodárná m íza. Proto se v křesťanském výtvarném um éní objevuje motiv kříže obrostlého listím. -*■ KŘÍŽ

Strom / pařez Jišajův (též kořen Jesse) Jeden z oblíbených motivů na vitrajfch středovčkých katedrál. Podle genealogické­ ho stromu byl Jišaj (Isaj), otec Davida* (Iz 11,1 nn), spojen s Ježíšem (1S 16; M t 1) (viz obr. str. 85). ♦ Výtv. Vitraje z 12. stol., katedrála Saint-Denis v Chartres, • ze 16. stol.: Sens, Autun, Beauvais.

Stigmata jv. Františka z Assisl, Oltář velmistra Puchnera, tempera na desce, 1482, Prah*, Národr galerie

214

stvořen!

ťristus ukfilpvaný na stromu fjvota (vinný keř), -tóřnn* malba v ambitu kláštera augustiniánů jjovnik ů v Roudnici n. L.. po 1340.

STUDNA Studny se při svém rozhodujícím vyzna­ nou v suchých či často vysychajících ohlas­ e c h stávají mezi pastevci přcdmčtem sporů (Gn 26.15-25). Kopání studny je těžká práce • účastni se ho velmožové a „přední z lidu** (Nu 21,17-18). Studny jsou často překryty plachtou (2S 17,19) nebo kamenem: Jákob odvaluje kámen z otvoru studny a napájí Ráchcliny ovce (Gn 29,2-10). Studny jsou místem setkání s ženami: Eliczcr a Rebeka ( Gn 24,15), M ojžíš a SiporaC&t 2,16-22). Studny uchovávají památku patriarchů. 0 Jákobovy* studny se Ježíš setkává se sa­ mařskou* ženou (Samaritánkou) ( J 4,6-15).

STVOŘENÍ (vyprávénf o) ■ U všech národů se traduje néjaká legenda ^ vzniku svéta (kosmogonie). V Bibli není fcosmogonic doplnéna teogonií (o původu bohů), protože Bůh je věčný, je stvořitel, a fic stvořeny. E V Genesis najdeme dvé vyprávčni o stvo­ ření svéta a človčka, která se od sebc místy dost podstatné liší. Pouze první pfíbéh (Gn 1-2,4a), který vznikl pozdéji než vyprávčni Gn 2 , 4a-25, je čistou kosmogonii. protože vykládá objeveni svétla, oddělení vodstva a žerné a stavbu vesmíru. Velmi pravděpo­ dobné je tento příběh ovlivnčn teoriemi 0 vzniku svéta, $ nimiž se Židé seznámili v dobé vyhnanství v Babylónu. !, Ve vyprávéní Gn 1 jsou popsány jednot­ livé etapy vrcholící ve stvořeni élovéka, které znamená počátek dějin: 1. Stvoření svétla a dne jako jednotky 1 času. 2. Všeobecné uspořádání vesmíru. 3. O ddálení vodstva &zemé. m ý- Stvoření rostlinstva. 5. Stvořeni' hvézd a velkých svétel.

6. Stvoření živočichů, muže a ženy kobrázu Božímu. Toto je výsledkem Božího slova. I řekl B P * t „Budiž svitlo! “ A stalo se tak. Děje se jeho všemocnou a svobodnou vůlí. ^ V y p r á v ě n í bylo napsáno v dobé, kdy sab|W t (sobota*) měla svůj význam, stvoření lvčta trvá tedy šest dnů, sedmý den je určen

k odpočinku. Autoři tak vnesli do stvoření řád, jím ž se řídili ve svém životě. Učinili tak s náboženským záměrem, a ne včdecky, a bylo by proto marné snažit se najít spojitost mezi „dny*4v Genesis a geologickými érami. Ve druhém vyprávění se popisuje stvoření člověka z prachu země a stvoření feny z m u­ žova žebra. Mluví se tam o ráji - Edenu* a čtyřech řekách. Nakonec se nastoluje pro­ blém původu zla a našeho lidského údělu. Stejně jako v prvním příběhu i zde se potvr­ zuje jediný Bůh, který pověřuje člověka vlá­ dou nad zemí a ostatním jím stvořeným tvor­ stvem , aby je pro něho spravoval. T ato biblická představa svědčí o um írně­ ném optimismu, pokud jd e o meze lidských možností; vyzývá k víře v Boha dobrého, který chce svět naplněný životem, kde lidé jsou určeni být pány na zemi. „Ploďte a množte se“ - loto vyznání k životu je zjed­ nodušený verš Gn 1,28: „A Bůh jim požeh­ nal a řekl jim : Plod\c a množte se .. .**. - ADAM, CHAOS, EVA ♦ LIL Sv. BasíId os (Vdiký), Homilie (Kázáni), 4. stol., komentář šestidenniho tvoření. Sv. Řehoř (Grégorius) zNyssy, Pojednáni o stvoření člově­ ka, 4. stol. Optimistické biblické vyprávění (Stvoření je nadáno požehnáním) inspirovalo řadu děl. Mauricc Sečve, Mikrokosmos, 1562. G. du Baxtas, Týden aneb Stvořeni svita, 1578. Milton, Ztracený ráj. 1667, kniha VIL Jules Superviclle, Bóje svéta. 1938. Pro Lopc de Vegu (Srvo/enl svéta a první hřích élovéka, kolem r. 1630) otvírá stvoření světa ději­ ny člověka, který se narodil tíastný, pak padl a nakonec byl zachráněn Kristem. V 18. stol. autoři z důvodu nepravděpodobnosti popírají myšlenku šestidenniho stvoření. Rous­ seau setrvává v „uctivé pochybnosti", pokud jde o Zjevení, a píše: „Myšlenka na stvořeni mě mate a zůstává mimo hranice mého chápání. Věřím tomu, jen pokud jsem schopen to pochopit, ale vím, že stvořil svět a vše, co existuje, že všechno udělal, všechno přikázal." („Vyznáni víry aavojského vikáře", Emil, 1762.) V 19. stol. se táhne literaturou od Byrona téma stvořitele, který odsoudil člověka od samého po­ čátku k neštěstí. Jaký zločin jsme spáchali, Žc jsme se narodili?" ptá se Lamartine v roce 1818. Podobně jako Ivan Karamazov (Dostojcvskij, Bratři Karamazovi, 1880) volá Rieux, hrdina Camusova Moru, 1947, žc bude až do smrti odmítat stvoření světa, ve kterém jsou mučeny děti. Valéry přichází a myšlenkou, že svět musí být nutně nedokonalý, že každé tvoření je pozname­ náno chybami, Kouzla, 1922.

S U K N IC E

♦ Výtv. Stvořeni svita, Lorcnzo Ghlberti, bronzový portál boptistcm ve Florencii, 15. stol Hieronymus Bosch, postranní díly triptychu Za­ hrada pozemských rozkolí. 15. stol., Prado. Raffsei Santi, vatikánské siné v ftimé, 1508. Kaple St. Goncry v Plougrcscantu, 16. stol. Obrázková bible, Schnorr von Carosfcid, 1852, Boskovická Bible, titulní list z Genesis, před 1420, Státní védecká knihovna v Olomouci. ♦ Hud. Jose pit Haydn, Stvořeni svita, 1798, oratorium inspirované Milionovým Ztraceným rá­ jem. Darius Milhaud, Stvořeni svita, 1923. Mauricio Kagcl, Rozbití svita. 1980, parodie - zlý bůh trestá smrtelníky. ♦ Klím. Jean Effel, Eduard Hofman, Stvořeni svita, kreslený film, 1956. Picne Alibert, Gene­ sis, kreslený film pro děti, 1974.

S U N A M IT S K Á -

ŠÚNEM

S V A T Á R O D IN A Výraz k označeni Ježíšovy rodiny, tj. j sefa, M arie a Ježíše jako dítéte. ♦ Výtv. Svatou rodinu představuje zpra. u Josef, Maria a Ježíš, někdy v kruhu světců a d torů, někdy spolu %Janem Křtitelem* nebe btčkou Annou*: Raffacl, Svatá rodina (Fráni . 2 I.), 1518, P ařil Michclangelo, 1504, Florenc iGrcco, 1547, Toledo. Josef Heintz, Svatá t v . se sv. Barborou a sv. Kateřinou, olej na p' 1596, NG Praha. S V A T Á T R O JIC E - TR O JIC E SVATBA

S U K N IC E (J o s e fo v a ) -> T U N IK A

S U L A M IT - Š U L A M ÍT K A

SŮL Sůl slouží k ochucováni a konzervování poživatin. Hcbrejci, stejné jako jin é národy, jí přisuzovali očišťující moc: „S každým svým darem přineseš súl.“ (Lv 2,13). Pravé soli Elíša očistil pramen v Jerichu (2K r2,19-

22). Kočovníci ji přidávali do jídel na stvrzení přátelství a spojenectví, odtud pochází výraz „smlouva potvrzená solí", který vyjadřuje stálou platnost smlouvy mezi Bohem a jeho lidem (Nu 18,19). Sůl sym bolizuje moudrost, čistotu, mrav­ ní silu. Ježíš říká svým učedníkům: „Vy jste sůl zem í; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po n í šlapali.- (Mt 5.13; L 14,34). Křesťané dostávají při křtu* do úst nčkolik zrnek soli sc slovy: „Přijmi sůl m ou­ drosti; ať ti pom ůže získat odpuštění k dosa­ žení věčného života.- (Obřad křtu před II. vatikánským koncilem.) ♦ R. Sůl zemi, jsou soli zemi: lidé, kteří v průbčhu staletí udržovali v lidské společnosti sílu a ideál

216

Doba svatebního veselí před odchod,:» nevěsty do ženichova domu trvala i , sedm dn í (Gn 29,27; Sd 14,12). O č c k á . , příchod M esiáše má mít podobu svahostiny*, při niž je všeho naprostá hojr V N Z je Kristus líčen jako ženich; ski ■ nčho Bůh zahajuje manželské spojeni sa svým lidem . T ich asi šest set litrů vody tu svatbé v Kánč* Galilejské, určených k dovskému rituálnímu očišťováni, sc proi : tlilo v hojnost výtečného vina: Ježíš tím i . i nil znamení a učedníci podle nčho začuuii chápat, kdo Ježíš je a že sc potvrzují Or. • jova slova: .Nalezli jsm e Mesiáše" (J I. - ZÁSNUBY, MANŽELSTVÍ S V A T B A P A N N Y M AR IE - M ANŽELSTVÍ

S V ATBA V KÁNÉ - KÁN A S V A T É D Ě JIN Y / D Ě JE P R A V A B iblické déjiny (dějeprava) jsou zhi. nýra líčením velikých příběhů Bible; sj sc ukázal Boží působení, kterým lidstvo " ze židovský národ bylo připravováno n. koupení* v Ježíši Kristu. S V A T É ŽE N Y - Ž E N Y (s va té )

SVÁTKY

gVÁTKY NÁBOŽENSKÉ S v itk y ž id o v sk é P esach je ncjdůlcžitójší židovský svátek áf*odávný svátek kočovníků). Připomíná K v o b o z e n í Hcbrcjců* z otroctví a jejich IS » o d z Egypta za M ojžíšova vedení. E Ž I D O V S K É VELIKONOCE B -Y Kenaanu slavili Hcbrcjci tři zemédčljfctsvá tky: slavnost přesnic (azymon, „přesný", tj. Lfcvašcný* chléb) při sklizni ječm ene, slou­ p á s pcsachcm po Jóšijášové reformč; letnice (hebr. šavuot, „žně"). s nimiž byla Spojována připomínka zjevem Hospodina na Sinaji ■ vyhlášeni Zákona; svátek sklizně (vinobraní) neboli slavnost Stánků (hcbr. sukkot) na pam čí čtyřicetileté­ ho pobytu a putováni na poušti před vstupem dozemč zaslíbené (Ex 23,14). Později sc ješté přidávaly svátky: Rošha-šanah: Nový rok, který se časovč shoduje s podzimní rovnodenností, po niž následuje deset „obávaných" dní, v nichž Bůh soudí Udi a které končí dnem Velkého napuštěni*, sm ířeni, jo m kippur.

f^hanuko\ý s\ icen, mosaz. (370 * 325 mm) N ém ccko, kol. 1900, Židovské muzeum B f tW í. Osmiramenná racnora se služebníč­ k y . Davidovou hvčzdou na střední ose I * krátkou nožkou s ořechem, zapušténou do podstavce ve tvaru převrácené misky na Hech nožkách, stylizovaných delfínech.

Sim chat tór ar. radost z tóry, znamená počátek celoročního cyklu četby pdti knib Pcntateuchu*. konané týden co týden při bohoslužbě. Chanukkd: svátek posvěcení* (svátek světci) na památku znovuposvecení a očis­ ťování jeruzalémského chrámu po vítěz­ ství Judy* Makabejského nad vojsky Antiocha Epifana roku 164 př. Kr. - SVÍCEN Purlm na oslavu záchrany Židů v Perské říši z nástrah Hamanových. Jak unikli zkáze, líčí kniha Ester*. V dobč svátku upaluji sla­ m ěného Hamana a popíjejí. Všechny svátky včetnésabbatu sc začína­ j í slavit od vyjití první hvězdy předvečera do první hvčzdy večera svátečního dne. - SOBOTA

S v á tk y křesťan sk é Vánoce *: Ježíšovo narození stanovené na 25. prosince, aby se pokfcsťanštilo slavení zimního slunovratu. Tři králů* (Zjeveni Páné, Epifanie): první Ježíšův styk s pohanským světem, svátek králů z Východu, kteří se m u přišli poklo­ nit. V pravoslavné církvi jc to svátek slavený velice okázale. Velikonoce*: Ježíšovo zmrtvýchvstání. Nanebevstoupení*: Ježíšovo vstoupení na nebesa čtyřicet dni po velikonocích. Svatodušní * svátky (letnice): seslání D u­ cha $v. na apoštoly padesát dní po velikono­ cích. T yto tři poslední svátky jsou pohyblivé, podobné jako svátky Židovské, s nimiž sc včíšinou časové shodují. Všech svátých: svátek všech svátých*, světců a světic církve. LITURGICKÝ CÍRKEVNÍ ROK

S v á tk y m u slim sk é A id es Segir oslavuje přerušeni půstu ra ­ madánu. A id e l Kebir, který uzavírá velkou pouť do Mekky, sc také nazývá svátek berana: zvíře sc zařízne a rodina jc sní na památku onoho zvířete, které Abraham*, otec vířících, obě­ toval m ísto svého syna Izáka*. Ašura je svátek mrtvých. Mulud: narozeniny proroka M uhamm a d a.

/

'

Všechny tyto svátky jsou pohyblKé-pódie lunárního kalendáře.

1° 02V

SVATODUŠNÍ s v á t k y

S V A T O D U Š N Í S V Á T K Y / L E T N IC E (Sec. peruéko&t, „padesátý", rozum íj: den p o v e lik o n o ín í, odtud přes lat. i naác označení pro letniční neboli penlakoslální hnutí či církve; název letnice, tj. J e tn í svát­ ky", je již staročeský, označení svatodušní svátky uvádí Jungmonn podle D obrovské­ ho.) Svátek slavený padesátý den (7 týdnů) po velikonocích. Ve SZ to původní byla slavnost žně, den radosti a díkůvzdání: Hos­ podinu se při n í občtovaly prvotiny* z plodin zemč. Byla to tedy slavnost zemědělská. Připojuje se k ní oslava připom ínající uza­ vření smlouvy* mezi Bohem a jeho lidem na Sinaji* (Ex 19,1 -16) a dar kamenných desek jako svčdectví o smlouvč (Ex 31,18). V NZ podle Skutků apoštolů (2,1-13) v den židovských letnic po Ježíšové smrti, vzkříšení* a nanebevstoupení* byli na je d ­ nom m ístí shromáždéni učedníci, když tu náhle naplnil dům hukot, „jako když se žene prudký vichr**; na každém z nich spočinul jeden z „jakoby ohnivých*** jazyků, všichni byli naplnčni Duchem svátým* a začali mlu­ vit rozličnými jazyky. Apoštolové se tak stali svčdky naplnčni Jóclova proroctví o vylití Božího ducha na každé tílo (JI 3,1-5) a svčdky znamení ohlašujícího obnovení jednoty ztracené bábclským* zmatkem. Pro křesťany letnice stojí u zrodu církve* a jejího univerzálního poslání. ♦ UL Sv. František Salcský, Svatodušní kázáni, 1593. Alessandro Manxoni, Svatodušní hymnus, 1822: hymnus oslavující (úvodem) Ducha-Stvotilele a (dále) velebící ideál spravedlnosti a svobody pro všechny národy. Paul Claudel, Corona benlgnltatls Del, 1915, „Svatodušní hymnus". V literárních textech nechybějí různé narážky na tematiku svatodušních svátků a naplnčni Du­ chem svátým. Victor Hugo, epilog Satanova kon­ ce, 1886: všichni géniové lidstva jsou shromáždě­ ni na jednom místí, tilí a pozorní: „Duch vzlétne, poklesne, děsivý pluje vzduchem/ Jak stín a chlad, podivné naplněni Duchem...“. Antonín Artaud, Umíní a smrt, 1929: „Oheň jazyků. Oheň skrou­ cený v nitky a provazy jazyků... Ten oheň musí začínat u mč. Ten oheň a ty jazyky, a sluje, z nichž vyvěrá má tvorba."

SVÁTOST (Slovo latinského původu sacramer.!u^ je překlad řeckého slova mystérion „tajem, ství".) „Svátost" a „tajemství" měly tedy • a počátku stejný význam. V SZ mystérium je „Boží tajemství", záměrem je spása lidstva (Tób 12.7 2,19). M atouš, Marek a Lukáš mluví ve stejn smyslu o „tajemství království nebeskt hlavním námětu Ježíšova evangelia i\; 13,11). Ale pozvolna u latinských otců (T er lianus, sv. C yprián a zvláště sv. A ugu- , se slovo „svátost" objevuje v souvisle s označením liturgické skutečnosti: jako ditclné znam ení aktivní a spásonosné ; -. tomnosti Boha uprostřed svého lidu. Středověcí teologové, zvláště Petr Ll :... bardský a sv. Tomáš Alcvinský, zdůroz . výsadní postavení sedmi svátostných obra dů, které představují pro katolíky sedm s tostí: křest, znamení příslušnosti k cirk i. svátost oltáfní - eucharistie* (večeře Par, ■ znamení jednoty křesťanů v mrtvém a z vuvzkříšeném Ježíši; pokání nebo svár s: smíření, znam ení Božího odpuštční hřr< : mu člověku; biřmování-konfirmacc, znar • ní seslání Ducha* svátého (je spojeno křtem u pravoslavných); svěcení jáhnů, i ží a biskupů, znamení poslání svěřen církvi; sňatek, znamení spojení muže a ic podle obrazu spojení Boha a jeho ciri poslední pom azání nebo svátost u d ě lá .. nemocným, znamení spásné Boží při: nosti na straně trpících. Reformovaní evangelíci uznávají z téc svátostí pouze křest a eucharistii (večeři ? nč) a zdůrazňují jejich hodnotu symbol ic*. a prorockou. - MYSTÉRIUM ♦ Výtv. Alegorie sedmi svátosti, nástěnná rr. b* v kartele sv. Anny n* Starém Městě prožil 2. pot. 14. stol. SVATO STÁNEK - TABERNÁKL SVATÝ

♦ Výtv. Seslání Ducha svat/lho,umbňpkÁ ško­ la, 13. stol., Perugia; Mistr Vyšehradského oltáře, kol. 1350, NO v Praze; Tizian, 1555, Benátky; El Greco, 1608, Madrid; Emil Notde, 1909, New York. 2 18

Bůh je svátý v p ravím slova smyslu, „oddélený", „zcela jiný". Jeho prostředlvím je svátý i lid Izraele, jejž Bůh oddí ! od ostatních, aby z n íj ueinil svůj lid a uskU'

SV ĚT LO

^ i l *krro něj svůj spasiiclský lim č r. ^ K ^ í ^ p o s c d l ý nečistým duchem (Mk ,4 4 ) rozpoznal v Ježíšovi .svátého Bo^ u č h , kterého Ježíš sesílá apoštolům po nanebevstoupení*, je Duch* svátý, neS | ( e Duchem Božím. prvotním křesťanském společenství se noHtíni v Kristu také nazývali .sv ati", ncJofbyli posvíceni Kristem. Církev uctívá jjto svaté zejména mučedníky, zabité pro JJJjjaclvi o Kristové smrti a vzkříšení. Kult ,a pak vztahuje i na ty, kteří vyznali svou yjjy v Ježíše a vedli příkladný život. V r. 993 církev poprvé „kanonizovala" Htsíana. Kult svátých, jenž se ve skutečnos­ ti zrodil dávno před tímto datem, dosáhl nevídaných rozmérů (poutí, procesí, kult ostatků, přibihy o zázracích, životopisy svá­ tých). Reformace v 16. stol. to shledávala pohoršujícím a svatořečeni odmítla; katolic­ ká církev však pokračuje v .beatifikaci" (prohlášeni za blahoslaveného), a posléze Vakanonizaci" (prohlášeni za svátého) tčeh svých příslušníků, kteří dokázali hrdinsky tknut požadavkům evangelia. SVATYNĚ (Z latinského sanctus, „svaty**.) Svatyné je každý chrám. Jde o obřadní místo, posvě­ cené přítomností Boží, alespoň po dobu ko­ nání bohoslužby. V dnešní době jc svatyně svaté m ísto oddélcné od profánního světa, kde sc vyžaduje úcta • rozjímání. • Výtv. Bohoslužba v chrámu Izraelitů, Lob­ kovický brevft, 1494. Národní knihovna ČR Praha.

SVÁZAT a R O Z V Á Z A T - P Ř IJM O U T a O D M ÍT N O U T SVĚT f Vedle dvou obvyklých významu v Bibli ^esnur a lidé) nabylo toto slovo, počínaje Jj^ngclicm podle Jana, v křesťanských tex'JW* Zvláštního významu. v knize Moudrosti* sc pod vlivem Ppotusrnu objevuje s pejorativním zabarvc2®* Květem sc rozum í společnost mající na 7 *

rw m

tpm Hm orqo m o ■< ;^ „ ^ ^ P T O ^ x 5 » í e p 'J r t ) C . ^v n to “ Jr^oro 7 í 5j !w® ® ’r 5 f c m frmpri W . .tne* . . . j ^ j - i p r i * ' n i í . P t r t ? n r j T 3 7 n jvxV cci^*w jq^5 :rr3Tn6CT>. W nfcnmo^P8 t oíw!‘TSb • / m » trp e-w pro ___ im r o r t » n ic n ip n u r o s s a p « 5

L iX mtf c h rte t r w

^ s

g a ž

í s ř j s w

s

t *\55r£-r; -n-TT "W r»*•íAxnAirmrC73P330 mtertefcrmtecte

« r- i> íiw )h H w ř ^ '

ncyj ■vepi** XJunAroiAaro

^ i** éro t * rxco íf® irtí

jrterfnřiwwractete:

te pm ^rw *222 m rw pa ri *nr»řyrPt* OT“T* ' * r Br,pt*r3B

-jje y> ■? .t 6 -jra mx> rrapn m y jstutm ro čn ím m ctpJiA rert>pře trmtet : pfTtc 56 ptoot Jm : yup rra ?y c y f -n o r rA pnrvA ***** roj :Pcfc71fa ^ ** W mu KTBp TM m yne" : mym Vyi „ u_—

■jj-i-nu- L,!-' •n

T

n

r e s o n 6 »ncn ijj p o n n

a

r r m- ’ t ot t í - ^ n

e * : mywn Sjn r a i ‘y

fc

5 ;

: ccx r tu »d r a c

Kn - n -jro -a i -on ,X7 - od1? arn=" sra-n n r: n w í > t o ? rtfnj.h r a n f i n w a rep: r w rfT to p "(ro TnnTBO b t T -on' :n « iT T 9 » * as Wfti ^ T t Krt eVy Kfe TOC lOiinTironíTareTí ion w ^ c ^ p s .taM-npi r r = um a - » t » tttk r-rK'^1 h c t t - w .-r-rc; r r te>r^ r t :OTor»c to m nam rn-rteiiPortrtirtrtiKSXKKnKineiQiKm i^i: •** S * «dvk « ppi ~ g i. ~ o.vrnuí n i" crrcr rrrp1Kxn soc p*2‘v ’ tckop fn

^ tfv ^ si to

too «ůrt v i y» r o K lttu n ic K g pto « r to v n t * M

iKtonn -h ic .:M ( « :p n é m ) a n -pc . r^to w*thj-sif :»rt»Tnito»totowp*»

Babylónský Talmud, tr*klit Bcrachot. 19. stol., lisk. Židovské muzeum v Praze

TEM NO TA

jeho ducha (Gn 6). Znakem tělesností je pomíjivost, ale také nesvatost a hříšnost. Tělesné obcování: sexuální spojení (Mk

10.8). Spřízněnost télem: rodina, „krevní pouta**. Všechno iivé: všechny živé bytosti. Ve SZ se neobjevuje původní řecký dua­ lismus, který staví proti sobě tčlo a ducha. Hcbrcjci nechápou télo odděleně od duše, ale chápou člověka jako celek. Tčlo není včzcním duše, duše je součástí krve. kostí, srdce apocL Človčk je volán k m orální Čistolč a musí podrobit i své télo očistným obřadům, spo­ jeným s uctíváním Boha. Óčišfovact řády se týkají narození, pohlavního života, nemocí, smrti. Připomínají, že Bůh je Pánem nad životem (Lv 11-18). Ve vypnivční o stvoření svčta Bůh vdech­ ne lidskému tčlu život (Gn 2,7). -» DUŠE NZ. Slovem „télo** jsou nejčastěji překlá­ dána dvč řecká slova: sarx (tj. maso) a sóma (tj. vnčjáí vzhled). Obě tato řecká slova jsou si svou náplní blízká, přesto však většinou mají dobře rozeznatelný osobitý význam ne­ bo aspoň důraz. Patří k závažným nedostat­ kům ustáleného českého biblického jazyka, že tyto významové odstíny zcela stírá. Srov­ nej lat. caro x corpus, nčm. Fleisch x Leib, Íráne, chair x corps, rus. plo ť x tflo, V NZ se druhým řeckým slovem sóma ncjčastéji m íní vnější lidská (nebo zvířecí) podoba, to, co na druhých lidech i na sobě vnímáme sm ysly. Na rozdíl od vědomí, kte­ ré má povahu vnitřní a není přímo přístupné smyslovému vnímání. Tělo je lidský ^jev", človčk je součást přírodního světa. V NZ „tělo a krev** znamená lidskou by­ tost ( J I , 14). Tím, že Ježíš přijal tělo z masa a krve. prokázal konkrétně, že Bůh má svůj lid v lás­ ce. Před sm rtí dává Ježíš svůj život lidem, když při velikonoční večeři láme chléb a říká: „Vczmčtc, jezte, loto jest mé tělo*4 (Mt 26,26). Podle Pavla (1K 6,19) je lidské télo chrámem Ducha* svátého. Toto pojetí odmí­ tá morální uvolněnost, prostopášnost i stoic­ ké znevažování tčla, kterému je zaslíbeno vzkříšení. Kniha Moudrosti* a apoštol Pavel* pod vlivem řeckých filozofů chápou télo jako vězeni duše; odtud jejich pochybnosti o těle. 228

které podléhá vášním a slouží hříchu, jj* u Matouše se objevuje: „Váš duch je odh lán, ale tčlo je slabé** (Mt 26,41). Ale , rozdíl od Řeků, pro něž télo bylo odsou/- r k nenávratné smrti, křesťané přejali pv ně židovskou myšlenku vzkříšení těla, celého člověka. Sym bolika. Jazyk Bible je velmi koni.:, . ní. Termíny vztahující se k lidskému ti 1_ užívají při popisu Boha. Napf. se říká „t Boží'* pro vyjádření jeho pohledu na Cl. ka, „ruka Boži" pro označení jeho n. „chřípí Boží** pro vyjádření jeho hněvu : však neopravňuje představovat si Boha j *. člověka. V listu K orintským se o církvi mluví j. o tčlu. Tčlo je jeden celek, ale má mn , údů, podobné všichni křesťané, jsou údy . noho tčla, solidární v Ježíšovi: „TrpMi jed . n úd, trpí spolu s ním všechny** (1K 12.26; - EUCHARISTIE. VTĚLENI ♦ Lit. V literárních textech biblicky nebo pr. dobiblicky motivovaných se „tělo** užívá ve il jím významu. Ncjčaaléjší je význam odsuzuji:. bahno, slabost, sexualito, vina, smrtelnost C ne i lir, Polyeuktos, 1643. Druhý význam je spjat s důkladností naší • zemské dimenze zaslíbené věčnosti, napf. u I guyho, který říká, že tělo a duše jsou jako sepj Utkvělá myšlenka na „tělo", které vede ěloví k sexuálnímu bloudění, jasné vystupuje v puri: r sky zaměřených dílech - Hawthame, šarla: písmeno, 1850. ♦ Výtv. lílrich Creutz, Pomíjivost lilo, náhrbek Jana ml. z Lobkovic, 1515-16, klášterní ko františkánů-observantů v Kadani. T E M N O T A / TMA A bsolutní nepřítomnost světla, která pn pomíná počáteční chaos (Gn 1,2-5), úzko (2 107,13-14) a smrt (Jr 13,16; Jb 20,26 . avšak neunikne Boži přítomnosti (1x45.7. 34,22). V N Z „temnoty** jsou místem trestu šp: ných lidí (M t 8.12) a „vláda tmy** (L 22.5 znamená zlo působící ve svčtč. Výraz „pře. 1 ze tmy ke světlu** (2K 4,6) je obrazem ke verze (obraceni na viru). -* SVĚTLO. ♦ Ilud. Maře Antoine Charpcnticr. 2S temnot. 17. «ol. Mlchcl Dclalandc, i lekce temm Francois Couperin, 9 lekci temnot, z toho 6 ztrát, r ných, zač. 18. stol.

T IB E R I A S

H áteh a tú u Jh ti rj> temnoty, .tem né hodinky- , je tfí dm' předcházejících velikonoce; Z . ;.v.V fl J..; továzcjicíkoncc obfad-j v y m to ~ | c"-„Z i> ní Ježíte úředníky. Každá hohusluli h m u j c tři i lení (íectio v latini, odtud temtín - l přejatých z Pláže JcrctnjáSova". (Tuk tomu f c * , druhého vatikánského koncilu.)

ť ^ C E K

T (H )EO FA N IE f (ZÍCC. Iheos, „Bůh", afainó .zjevuji sc“.) I Apkově tak nazývali božské zjeveni. Samot -d slovo se v Bibli nevyskytuje, i když jsou v ni ěctné případy Božího zjevení. V SZ a C N Z se shodni tvtdi že „Boha nikdy nikdo nevidil- (Ex 33.20 a J 1,18). N ikolik zmiK ovaných výjimek jen potvrzuje tolopiaK d lo ( E x 24.10-11,33,11). I V SZ je Boži přítomnost potvrzena, ale B hO trensced cn tn i povaha vyluiujc jakékoli přímé zjeveni. Tak se Bůh .u k ázal- Abraha­ movi v podobě tli mužů. kleli ho navštívili a ke kterým se obracel jako k jedné osobě (G n 18.1)- M ojžíš viděl otinivý keř. z klerého na nij promluvil Bůh (Ex 3.2-4). Velké Boží zjeveni na Sinaji* je doprovázeno pří­ rodními úkazy, blesky*, chvínim půdy. ob­ lakem*, ohněm* (Ex 19,16). Pisatel l. Krá­ lovské knihy zdůrazňuje, že Bůh nonť příto­ men v žádném z těchto přírodních jevů: pro ElljáSc* je znamením jeho přítomnosti pou­ le .jem ný, tichý hlas", jakmile jej E lijái uslyšel, zahalil si tvář (lK r 19,12). V NZ je méně zmínek o Božím zjevováni. Při křtu* Ježíše promluvil z nebe hlas; .T oto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil" (Mt 3,17). Při proměnéni* Ježíše se Bůh k nim u přiznal týmiž slovy (Mt 17,5). V den letnic (svatodušních* svátků) jsou uécdnici naplněni Duchem svátým , znamením toho jsou ohnivé jazyky nad každým z nich (Sk 2). V některých církvích nese 6. leden (svitek Tři* králů) označeni .tcofanic". prv­ ní Kristovo zjeveni světu (Mt 2,10). H ^ Z IE V E N I T(H )EO FIL (Řec. „přítel Boha. Bohumil".) Jméno po­ stavy Z Antiochie, již Lukáš věnoval své evangelium a Skutky* apoštolské, pokud ÍOvšem toto jm éno neoznačuje každého ctite­ le Boha. Te s t a m e n t / z á k o n M . (Hebr. berli, fcc. dlatéké, lat. testamen-

toto ) Řada různých překladů vedla až k za­

vedeni terminu „testament**, u nás „zákon** pro pojmenováni divou části křesťanské B ib ­ le: Starý a Nový zá kon. V tom to specifickém významu se slo v o testament překládá ja k o zákon. V běžném ja z y c e má dva význam y: testament neboli z év čf, označuje úřední akt, potvrzující v lastnictví nebo rozdčleni m a­ jetku. V přeneseném sm yslu je to d u ­ chovni odkaz, po selstv í význam ného č lo ­ věka, umčlce atd. *l*ak je tom u vlastnč v b ib ­ lickém významu: myšlenka potvrzení a svčdcctvi (lat. tesíEs) pravděpodobné rozho­ dovala při volbě latinského ekvivalentu; b ib ­ lické knihy p o dávají svčdcctvi o B oži přítomnosti v dějinách. Přesto v případě B i­ ble m á slovo „testament** zvláštní význam , je synonymem sm i ouvy, kterou Bůh uzavřel se svým vyvoleným lidem na Sinaji (Stará smlouva, zákon); * později u křesťanů léž Nove smlouvy, zák o n a, uzavřeného s věřící­ mi v krvi Ježíšově. - SM LOUVA, L ID TETRAQRAM (Řec. tetragram m aton, z M ra, „čtyři*4, a gramma „litera, písmeno**.) O znaéuje čtyři hebrejské souhlásky JHVH, které před­ stavují nevyslovitelné jm éno Boha. Při h la ­ sitém předčítám písem a při m odlitbách je loto slovo nahrazeno slovem A dónáj („můj Hospodin**) nebo ha Šém („Jméno**). Z úcty k židům *c nčktcré překlady vyhý­ bají užití slova Jah v e a nahrazují je slovem „Hospodin**. - A D Ó N Á J, JAHVE TETR AR C H A Ve 4. stol. pf. K r. zavedl Filip M akedonský tento titul, který označoval v ládce jedné „tctrarchie**, tzn. v podstatě čtvrtiny pro v in ­ cie. Ve skutečnosti j c to vladař podřízený Římu, jenž byl někdy ze zdvořilosti nazýván králem. T etrarchou Galileje* byl H erodes* Anlipas (Mt 14.1; M k 6,14). T IB E R IA S Mčsto, které v letech 14-18 založil na břehu G alilejského* jezera H erodes* Antipás a pojmenoval h o takto na počest vlád­ noucího císaře. Učinil z Tiberiady hlavní město své provincie. Na toto m ísto, které bylo původně Židovským hřbitovem , tudíž m ístem nečistým, museli být kolonisté usi229

T IB E R IU S

dlovánl násilní. M ěsto sc proslavilo horký­ mi lázněmi, která sem přilákaly mnoho lidi. Městské instituce byly řecké, ale stála zde i synagóga; židovští obyvatelé sc živili pře­ vážně rybolovem na jezeře. Ježíš se tomuto m ístu řecké kultury v idy vyhýbal. Po pádu Jeruzaléma v r. 70 po Kr. se Tiberias stala centrem národního židovského života díky významné rabínské škole, jež tu sídlila. TIB E R IU S Tiberius Caesar sc stal po Augustovi dru­ hým římským císařem. D o období jeho vlá­ dy (14-37) spadá působeni Jana Křtitele* a Ježíše*. T M A - TEM N O TA T Ó B IJ Á Š (k n ih a ) Kniha pravdépodobně vznikla v Egyptě, v 3. stol. pí. Kr. v kruzích rozptýlených Židů a liěi rodinný příběh, zpracovaný jako nove­ la, jejíž některé hebrejské a aramejské zlom­ ky byly objeveny u Mrtvého moře. Zbožný a m ilosrdenství činící stařec Tóbit z kmene Neftalť byl odvleíen do Ninive, kde oslepl. Jeho příbuzný měl dceru Sáru. které zemřelo již sedm ženichů. Tóbit i Sára sc modlí k Bohu. aby jim pomohl a zbavil je těžkého údělu žití. Bůh vyslyší jejich mod­ litby a učiní jejich život radostným: pošle anděla Refáela*. aby dovedl Tóbitova syna Tóbijášc k Sáře, kterou si vezme za manžel­ ku. Anděl mu pak dá lék, jím žTobijáá uzdra­ ví starého slepce. Kniha Tóbijáš velebí Boži laskavost a přikládá vysokou hodnotu manželskému svazku. Tóbit podobně jako Jób*. avšak bez oné tragické hloubky, je příkladem vytrva­ losti a důvěry, s níž obstojí ve zkoušce; ztělesňuje ideál rozumné zbožnosti. ♦ Lit. Paul Claudel, PliUh TóbijiSe a Siry, 1942. ♦ Výt v. Katedrála v Chanres, severní portál, 13.stol. Katedrála v Ttoyes, vitraj, 15. stol. Adam Elshcimcr, Tibijdi a aniil. 1625, Londýn. Pictcr Lasttnan, Tóbijdd s rybou a anillem, 1630. Rembrandt, A n iil opouSd TdbljdSovu rodinu, 1637, Paříž. Schnorr von Curosfcld, „Tóbijáš-, Bible v obrazech, 1852; Tóhijái s rybou a andél, okruh Jana Jiřího Bendla, Muzeum Šumavy v Su­ šici, 80. léta 17. stol. (Ryba* je atribut Tóbijášc s andělem Refáetcm.) 230

♦ Bud. Joseph Haydrt, II rilomo i l Tobla (Ná­ vrat Tóbijášův), oratorium, 1775. TO M ÁŠ (Pořečť. aram. Teomd, „dvojče, blíže nec“ .) Jeden zc dvanácti apoštolu (M t 10.3), který pochyboval o Ježíšovč vzkříšeni a žá­ dal hmatatelné důkazy (J 20,24-29). Prisu zuje se m u apokryfní evangelium (viz Apo­ kryfy*). Podle některých pramenů hlásá, evangelium Parthům, podle jiných v Indii. ♦ Výtv. TomáS je zobrazován, jak vkládá p :. do Kristových ran. nby se přesvědčil o jeho vzkřížení: slonovinová destička, 10. stol., Berlin; nn> zaiky v Daphni, II. stol., a Monrcale, 12. sto!.; tympanon portálu kostela St.-Tlvornas ve Strasb utku, 14. stol.; Andrea del Vcttocchio, bronzew sousoší, 1483, Florencie; Gcrriti van tfonihois!, 17. stol., Madrid; Michclangelo Caravaggi 1602, Postupim; George dc la Tour, 1626, Paří/ Petr Pavel Rubens, Umučeni sv. Tomáše, NO v Praze (píivodnč hlavni oltář kostela sv. Torná’.: na Malé Straně), 1623. TÓ RA -

P E N TA TE U C H

T R A D IC E (Lat. traditio. „akt sděl o vám a předává ní**.) K aždá lidská společnost zajišťuje svo:. kontinuitu předáváním myšlenek, hodno’ zvyků a společenských institucí z generaci na generaci. A žádná nová generace tot dědictví nepřijímá pasivné, nýbrž každá jej třídí a pozměňuje, zachovávajíc přitom i der; litu předávaného. Lid Bible* si v průběhu věků předává! pfíbčhy, zvyky, zákony atd., z nichž mnohé byly zachyceny v písemné podobč: Písmo svaté je tudíž výsadním výrazem tradice, která zahrnuje též ústní tradici. (Viz také tah na str. 11, 12.) Ježíš přejal od svého lidu Písma, děděná z generace na generaci; nepřišel Zákon proroky „zrušit**, nýbrž „naplnit** (Mt 5,17; Naproti tom u však odmítá to, co nazývá „lidskou tradicí**, která porušuje zákon (M ‘ 7,8). Ježíš učí a jedna njako ten, kdo má moc a ne jako zákonici** (Mk 1,22). Svými slov a činy stojí u zrodu nové tradice, jež je pot. předávána jeho učedníky. 1 když NZ je uz-i vřen, v srdcích křesťanů jeho tradice zůstav, stále živá. Je nutno však rozlišovat tradic nerozlučné spojenou s Písmem svátým (SI a NZ) a nejrůznčjší tradice, jež se v histor.

TROJICE

Tóra (Inv. č. 5369), Čechy nebo Morava. 1863-64, inkoust na pergamenu, (výška 395 mm), Židovské muzeum v Praze |objevily. Tradicí je také tzv. patristická lite­ ratura, tj. nauka církevních Otců.

TRANSFIGURACE - PROMĚNĚNÍ TRANSSUBST ANCIACE

j

(Z l a t trans, „přes, mimo** a substantia, „podstata4*.) Pře podstatném. Termín vyjad­ řující skutečnost, že při eucharistii se chléb a víno proměňuji ve své podstatč v Kristovo tělo a krev. Toto se stalo dogmatem katolické církve na Trtdentském koncilu (16. stol.) poté, co středovécí teologové vyvolali dis­ kusi o povaze chleba a vina ve chvíli konR ttoace (prom inování), kdy celebrant (kniz. sloužící iníi) opakuje slova pronesená Jcžífem při poslední v eicíi* P áni: „Toto je mé tilo ... toto je má krev." - EUCHARISTIE

TRIBUT -> DAŇ TRNÍ R p Palestině rostou četné ostnntc rostliny. Jč nesnadné jc v biblických textech rozlišit, WSbořhebrejština má k jejich označeni sedmLnáct různých výrazů. Pro nedostatek dřeva *e pomoci bodláčí rozdělává oheň (Iz 10,17). j Hloží jc symbolem všemožných tčžkosti, Včetně obtíží způsobovaných zlými lidmi COz 2,8; Ez 28,24). V jednom podobenství evangelia (Mk 4,18-19) představuje tm i iádostivost dusící slovo Boží, jako ostružiní zm o zaseté do zemč.

Jakmile Pilát vynesl nad Ježíšem ortel, vojáci setniny „upletli korunu z tm í a vsadili mu ji na hlavu4* (Mt 27,29; M k 15,17). Byla to výsméšná a krutá připomínka zlaté koru­ ny královské a vavřínového včnce vítčzů. ♦ R. Trnová (mučednická) koruna, symbol těžkého utrpení (fyz. 1d u l) jednotlivce či národa; trnitá cesta, cesta (životem) plná útrap. ♦ Výtv. Sainte-Chapcllc v Paříži vystavěl svaty Ludvik roku 1248, aby v ní byly chovány jako vzácné relikvie zbytky trnové koruny adřeva kří­ že. Korunováni tmím, Hictonymus Bosch, poě. 16. stol., Londýn; Tizian, 1S44, Louvre; Anthonis van Dyck, 1632, Madrid; Alfred Manessier, 1950, Pnřiž. Jezulátko po rančné trnovou korunou, Francisco dc Zurbarán, 1640, Clcvcland.

TROJICE (Lat. Trinitas, z trlni, „v počtu tří4*.) Jedno ze základních dogmat křesťanského učení: o jediném Bohu, žijícím ve třech osobách. Tento pojem nenalezneme ani v SZ ani v NZ. Jde o teologickou myšlenku, jež byla. po­ stupné rozvíjena (Tertullianus v 3. stol., kon­ cil v Niceji r. 324, koncil v Konstantinopoli r. 381). Toto učení jc založeno na synovství Ježíšové, jež ho spojovalo s jeho Otcem*, a spojení s Duchem svátým*, potvrzeným v NZ (J 15,26). Dogma o Trojici je vlastní tradici monotcismu (judaismus a islám), ale Bůh je chápán jako Je d in ý ve své podstatě44. Různé interpretace vzájemného vztahu mezi Otcem, Synem a Duchem svátým, které na­

231

T Ř IK R Á L O V É

cházíme u západních křesťanu a pravo­ slavných, nenarušují jejich společnou víru v trojjcdincho Boha.

stol, Frankfurt; Albrecht Důrer, 1511, Vídeň; Joí-Ribera, 1636, Madrid. 4 Hud. Franc is Poulenc, Meditace nad tajem stvfm svaté Trojice, 1972. TŘI K R Á L O V É / EP IFA N IE (Řec. epifaneia, „zjevení**.) Tři królow (mágové, mudrci) vyčtou z objevení hvčzdy*. žc s e m ají poklonit novému židovské­ mu králi, a proto putují z Východu do Jeru­ zaléma. Neuposlechnou žádosti Herodesu aby mu o novorozeném králi podali zprá­ vu, a z Betléma se vrátí domů jinudy (Mt 2, 1- 13). Podle ústního podám se jm enoval Kašpar, M elichar a Baltazar. Zjevení, kterc m ěli tři králové, znamená uznám vykupitelského poslům Ježíše Nazaretského nežidnv • skými národy, je to oznámení Ježíšovy cx Lstence pohanskému svétu. Pozdní tradice m luví o třech králích hvézdopravcích či m u­ drcích zřejmé proto, aby posílila Ježíšovu slávu. - MUDRCI, TEOFANIE Zjevení Páné (6. ledna) je zasvčccnýtr. svátkem. ♦ LIL Féne Ion, Řeč o třech králích, 1685: evan gclium se rozšířilo až do nejzaziiho Orientu. JosčMaria dc Hčrédia, Trofeje, 1893, „Svátek Th králů".

HejsviUJSÍ Trojice, poj, 18. atol., mědiryt, soukromá sbírka ♦ Lit. Svatý Hilarius, O svaté Trojici, pojedná­ ní ve 12 knihách, 4. stol. po Kr. Sv. Augustin, O svaté Trojici, 399-422. Sv. Jan od Kříže, Romance /, 16. stol., „O evangeliu ,in príncipio erat verbum' o svaté Trojici": teologická a mys­ tická báscA. V 18. stol. se racionalisté vysmívali dogmatu Trojice. Montesquicu v Perských listech, 1721, XXIV, dává vinu kouzelníku, jenž je zván pape­ žem, žc namluvil křesťanům včetné francouzského krále, „žc tri jsou jen jedna". Jcan-Claudc Rcnard, Proměna svita, 1951. ♦ Výtv. Svati Trojice může být zobrazena třemi stejnými postavami: Andrej Ruhlev, 1411, Mosk­ va. Vlámská tapisérie, kostel sv. Justa v Narbonnc, 1S. stol. Jean Fouquet, Korunování Panny Marie, 1455,Clumtilly. Trůn Milosti, reliéf z kostela Panny Maric Sněžné v Pra2 c, po 1317, NG v Praze. Trůn Milosti zachycuje Boha Otce, držícího Syna, ukřižované­ ho Ježfie, s Duchem v podobě holubice: Tommaso Masacdo, 1427, Florencie; Mistr z Flémallc, 15.

232

♦ Výtv. Návštěva tři králů u jesliček jc pro malíře také příležitostí zpodobit orientální posuvy v nádherném šatě: mozaika v San ApollinnrtNuovo, Ravenna, 16. stol. Klaněni sv. Tří králů: Dirk Bouts, 15. stol., Madrid; Fra Angelico, 15 sto l, Florencie; Pietě* Bmegel«., 1564, Londýn: Rubena, 1624, Antverpy. Sloupově hlavice kate­ drály sv. Lazara v Autun, 12. stol.. Klaněni tři králů a Procitnutí tři králi. Jean Fouquet, Hodinky rytíře Štěpána, 15. stol., „Setkání tří králů". Mistr Výšebrodského oltáře, Klanění tří králů, desková malba, kol. 1350, NG Praha. Petr Brandl, Klaněn, tří králů, zám. kaple ve Smiřicích, 1727. ♦

Ilud. Luciano Bcrio, Epifanie, 1961.

T Ř ÍS K A / M R V A V O K U „Tříska** či „mrva" (v bibl. význ. „něco nepatrného, nepatrné smítko"), obdobné ja ­ ko prach*, stmištč, plevy, suchá tráva, chmýří, stéblo aj., náleží k okruhu vécí před­ stavujících v Bibli nčco m álo hodnotného, „nicotnosti" či „odpad" oddélený při tvorbě hodnot a určený k zániku, nebo i ke zničeni ^ 5,24; Ž 83,14). „Tříska" či „mrva" jsou

T Ř T IN A

Klaníni tři králů, Mistr Vyicbrodského oltáře, desková malba, kol. 1350, Praha, Národní galerie tV oku jistá překážkou, oč větší potom nttárrT či „břevno**. [ „Vidět spiá třísku (K: mrvu) v oku bližní­ ho nežli trám (K: břevno) v oku svém " zna­ mená vSimal si sebemenších nedostatků u ji­ ných a nevidčl své vlastní. Toto rčení je vzato z Matoušova evangelia (Mt 7, 1-5) a jeho smyslem je, že bychom nemčli soudit L(druhc), abychom nebyli souzeni (Boliem). ř * OKO T Ř T IN A / R Á K O S I „Třtina** či „rákos** není v Bibli označcřtiím néjaké určité rostliny, nýbrž spíš růz­

ných rostlin i celých rostlinných společen­ stev různých mokřin, bažin a m člkých vod (rákos, ostřice aj. trávy, ale i vodní rostliny, řasy, chaluhy atp.), podobné jako u nás „rákosí**. Takové „rákosí** rostlo třeba na březích Nilu, rostlo ale i ve slaných vodách - odtud pochází hebrejský název Rákosového m oře, později nazývaného Rudým mořem*. Třtina v bažinách slouží za úkryt netvoru behemót (Jb 40,21 - v K je ztotožnén se „slonem**; bývá též ztotožňován s „hro­ chem**). Třtinou zmítá i vítr, je příliš slabá na to, aby mohla být pevnou oporou (2Kr 18,21;Iz 233

T Ú B A L - K A IN

36,6; Hz 29,6-7). Proto také třtina symboli­ zovala Egypt, „tu nalomenou třtinovou hůl" či „třtinovou oporu** Izraele, oporu, která zklame důvěru právč ve chvílích nouze nejvyšší. Třtinu vtiskují Ježíšovi do ruky vojáci; výsměšně tím to znakem uznávají jeho krá­ lovskou hodnost, podobné jako korunou z tmí* (Mt 27,29 - v EK je „třtina" pouze jako varianta). ♦ R. Je jako třtina větrem se kldtlci: nemá pev­ nou vůli, přesvědčení, podléhá všem vlivům okolí. I samo slovo třtina má v češtině význam „člověk slabé vůle, slaboch", odvozený z biblického sym­ bolického významu „třtiny" a „třtinové opory". T Ú B A L -K A IN V jedné pasáži Genesis se mluví o dvou bratrancích: Júbalovi a Túbal-kainovi, kteří byli považováni za předchůdce hudebníků a řemeslníků, obrábějících m éďa Železo. Oba byli údajně potomky Kaina (Gn 4,20-22).

TUNIKA / SUKNICE, ŠAT Josefovu tunika (suknice) Josef* byl oblíbený syn Jákoba* a jeho bratři na něho žárlili. Jednou na pastvě z ně­ ho strhli suknici, kterou mu dal zhotovit otec, a rozhodovali se, zda ho m ají zabit; nakonec ho prodali kočovným obchodní­ kům, kteří ho odvezli do Egypta. Pote pora­ zili kozla, namočili suknici v jeho krvi a poslali ji otci, aby si myslel, i c Josef byl rozsápán divou zvěří (Gn 37).

Ježíšova tunika (šat) Po ukřižování* si římští vojáci rozdělili mezi sebou Ježíšovy šaty. Protože jeho spodní šat byl beze švů, „odshora vcelku utkaný", váhali jej roztrhnout a rozhodli se o něj losovat (J 19,23). Jan bezpochyby naráží na Ježíšovu nejvyšší kněžskou funkci, neboť velekněz nosil spodní šat beze švů. Křesťanská tradice spatřovala v tom to šatě symbol jednoty církve*; církevní rozkoly a kacířství, které ji narušuji, jsou trhlinami na tomto šatě. ♦ Výtv. Kaufmannovo Ukřliovdni: pod křížem losuji vojáci o šat Kristův, Dahlc.m Museum v Berlíně, po 1350; Dicgo Vclázqucz, Josefova 23 4

suknice. 1630, B Escorinl v Madridu; Ford M*tldox Brown, Barevný Sat, 19. stol., Liverpool. ♦ Film. Henry Koster, Šat, 1953: od evangelia podle Jana k velké podívané. TVÁŘ

T vář Boži V plném slova smyslu jc pro člověka ne­ možné stanout Bohu tváří v tvář, tak oslnivá jc Boží sláva*: „Nemůžeš spatřit mou tvář," řekl Bůh Mojžíšovi*, „neboť člověk mě ne­ sm i spatřit, má-li zůstat naživu." (Ex 3 3,20; I z 6 ,5 ) .— SLÁVA Avšak Boží „tvář" znamená také nevidi­ telnou Boží přítomnost v jeruzalémské sva­ tyni, a vůbec uprostřed jeho národa. „Hledá: i tvář** Hospodina znamená chtít ho poznat, žít s ním (Ž 27. 8-9; 42,3) a podle jeho zákona (O z 5.15).

Kristova tvář (Veroničina rouška) Ježíšův obličej jc obličejem člověka. N icméné podle MatouSc. Marka a Lukáše je d ­ noho dne v přítomnosti Petra, Jakuba a Jana „sc jeho tvář proménila-; J e h o tvář zářila jako slunce" (Mt 17,1); jeho lidskou tvář obklopila božská sláva - PROMĚNĚNI. Podle jednoho apokryfního podání když Ježíš vystupoval na Kalvárii*, přistoupila k nčm u žena jménem Veronika* a podala mu svůj závoj, aby si osušil z tváře pot a krov; obrysy obličeje sc prý otiskly natrvalo do plátna: vznikla „potní rouška", vera ikon („pravá tvář"), zvaná též „Veroničina rouška". P o Ježíšovč smrti učedníci tčlo zavinuli do plátna a hlavu přikryli rouškou (rubášem). V Turinč ukazují plátno, tzv. „turinské plátno", n a kterém jc patrný otisk tčla ukři­ žovaného. M nozí křesťané m ají za to, že v nčm zůstaly rysy mrtvého Ježíše; avšak podle výzkumů (radioaktivním izotopem uhlíku C 14, umožňujícím datovat stopy ži­ vých bytostí) pochází tento rubáš zc středo­ věku. - PLÁTNO ♦ R. Zakrýt si Kót {Es 3.6J, výraz báznč pléd božskou nadakutcěností. V bčžné řeči - odmítnou: „hledět v tvář* šokující pravdě, „zakrýt si tvář" před skutečností. ♦ Lil. René-Cuy Čadou, Helena aneb Rostlin­ ná fISe. 1951: „Vyplouvám zcela sám k zářivé

Ú M LU VA

tváři Boži”. Picrrc Emmanuel. Jákob. 1970, „Slovo tvář": „Tváři Kristova, podobojedinečná/ už nikdy nerozšifruji zplna /na tvých rtech naái ♦ Výt v. Ikona s Veroničinou rouSkou, 12. stol., Moskva Georges Rouault, Svatá tvář, 1933, Pátí?, Muzeum moderního umíní, Centre Pompldou. Vcraikon svatorftsJký, desková malta, po 1400. katedrála av. Víta, Praha. TÝDEN I

Sled sedmi dní, kleré konči sobotou*. V I . stol. po Kr., byl římský osmidenní týden nahrazen židovským; prvotní církev tuto xménu podporovala a přenesla den odpočin­ ku ze soboty* na nedčli, první den v týdnu. I Svátek* týdnů (Ez 34.22) nebo slavnost |pScničné ž n í (Ez 23,16) se slavila 7 týdnů nebo 50 d ní po velikonocích - odtud řecký název Pentékostí ( - 50. den - letnice). PoI zdéji se stala slavností připomínající vy h lí­ žen; zákona na hoře Sinaj*.

přijímá jeho slova, činy a spisy jako svůj vzor. V SZ nacházíme toto slovo jen zřídka, např. u Izajášc, který m luví o „svých učednících" (Iz 8,16). V dobČ Ježíšové jsou takto označováni ti, kteří se učí u rabbiho*. Evangelisté nazývají „učedníky" všechny ty. kdo Ježíše následovali a naslouchali mu. V užším slova smyslu je to ončch Dvanáct* vyvolených, tj. apoštolově*. Evangelium podle Jana se zmiňuje o „učedníkovi, kterého Ježíš m iloval" (J 13,22), v němž tradice vidí Jana sam eho a v nčmž se může poznal každý křesťan. ♦ R. . Kdo není se mnou, je proti mné" (Mt 12,30): odmítnutí stoupenců vlažných, nerozhod­ ných, obojakých. ♦ Lit. Picne Emmanuel. Ty. 1978. „Následuj mne": dnes jako včera, „ten Hlas mé volá, i když se vzpírám". UKAMENOVÁNÍ - KAM ENOVÁNÍ U K Ř IŽ O V Á N Í - K Ř ÍŽ

TÝR U LO ŽEN Í DO HROBU (Hcbr. tsór, .skála".) Fénické m ísto p o­ stavené na skalnatém ostrůvku již v 3. tisíciČtyři evangelisté vyprávějí tém ěř shodně h e ti, rozšířené a vyzdobené v 10. stol. př. Kr. o Ježíšově pohřbu a uložení do hrobu, ke j králem Chitamcm. Ten udržoval přátelské kterému podle židovského rituálu došlo ve­ Styky s Davidem a Šalomounem (2S 5 .1 1; čer, v den jeho smrti (Mt 27,57-61; Mk B K r 5.15-25) a posílal dřevo i řemeslníky na 15.42-47; L 23,50-55; J 19.38-42). Istavbu jeruzalém ského chrámu. Se svolením Piláta* sňali učednici Ježíše I T ýr založil zámořské kolonie, z n ie h i nejz kříže a tělo odnesli; podle Matouše, Marka I slavnčjší bylo Kartágo (slovo .punský" po­ a Lukáše ho zabalili do plátna*, hlavu ováchází zo slova „folnický"). V i l . stol. byl zali šátkem, rouškou; pčdíčTana ho ovinuli i T ýr tizce spjat s Izraelem (Jczibcl, dcera plátnem napuštěným vonnými* látkam i. I krále Ittobaala, se provdala za Achaba). ale . ho uložili do hrobu vytesaného vc Ip o z d iji se vztahy zhoršily a proroci Týr skále ,' který, patřil zámožnému člověku. tvrdé odsoudili (Am 1,9-10; Iz 23; Ez 26učcdnikuJežíšovu. JoscfovT*'z Árím atie; kc 28); důvodem byla zvláStč jeho snaha závid­ í c í Izrael do politického spojenectví s Asýrií __jLpdcšJi. Mezi učedníky byly přinejmenším i to, že se Týr radoval z dobytí Jeruzaléma dvě ženy: Maric z Magdaly* a J in á M aric". ■Nebúkadncsarem. ♦ Výtv. Mistr Třeboňského oltáře. Kladeni do K Mčsta se zmocnil Alczandr Veliký, ale za hrobu, kolem 1380, NG v Praze. JellSovo kladeni Iv lá d y Selcukovců a Římanů T ýr znovu nado hrobu, Fra Angelice, 1440, Florencie; Roger f byl své svobody a dosáhl nového rozkvítu. van der Weyden, J5 . stol. Florencie; Raffael, I T ýr a sousední Sidón jsou často citovány 1507, Řím; Cristovao Figueiredo, 16. stol., Lisa­ I v NZ, možná v žiráím významu zde označuji bon; Tizian, 1525, Pařit Koncem 15. a v 16. stol. 1 pohanské územ í Horní Galileje. byla vytesána četná Kladeni do hrobu: Tonnerre, Semur-cn-Auxois, Chaource, Snlcrs, Chátillonsur-Seine, Carennac. Paul Dclvaux, 1897. Emil U Č E D N ÍK Noldc, 1915, SecbQll. I (Lat. discipulus, „žák".) Učedník je ten, Ú M L U V A - S M LO U V A kdo dobrovolné následuje učitele, mistra a I

235

Kladeni do hrobu. Mistr Třeboňského oltáře, tempera na desce, před 1380, Praha, Národní galerie

236

UTRPENÍ PÁNÉ

OMÝVÁNÍ N O H O U |

Večer před svou sm rtí trávil Ježíš se svý­ mi učedníky ve večeřadle*, aby ostavili židovské velikonoce*. Při jíd le - poslední ve­ čeři* - JežiS vstal o dstolu. vzal lnčnč plotno • jako otrok začal podle staro včkého zvyku umývat učedníkům nohy. Šimon Petr* se zjjóčátku bránil: „Pane, ty mi chceS mýt nohy?** JeŽíS učedníkům vysvétlil symbolic­ ký význam svého gesta: „Jestliže tedy j i . Pán a Mistr, jsem vám umyl nohy, i vy mále jeden druhému nohy umývat*4 (J 13,1-15); dal jim tak příklad pokory a příkaz k bratrské lásce. - POSLEDNÍ VEČEŘE, VEČEŘADLO

♦ Výtv. Giotto, Umýváni nohou, 1305, Padova. Pictro Lorenzetti, JelU umývá nohy svých učedníku, 1320. Assisi. Umýváni nohou, deskový renesanční oltář v zámecké kapli v Kostelci nad černými lesy, posl. čtvrt. 16. stol. Ford Maddox i.; Brown. JeiiS umývá nohy sv. Petru, 1856, Londýn. Ú S T N Í P O D Á N Í - T R A D IC E Ú T Ě K DO E G Y P T A ■

Když se Josefovi* ve snu zjeví Hospodi­ nův andčl a varuje ho před Herodesovými* úklady, odvádí Josef Marii s malým Ježíšem do Egypta a zůstanou tam až do Herodovy I smrti; po dalším zjevení ve snu se vrátí Josef I S matkou a dítčtcm do Galileje. I Matouš jako jediný z evangelistů vypráví i tento příbčh, který se nčkdy vykládá jako nový exodus* (Mt 2,13). Výtv. Úték do Egypta: Stoupové hlavice v StLazarc v Autun. St-Andochc v Saulieu, 12. stol. ■ >Vmalířství: Giotto. 1305, Padova. Mclchior Brom dcrlam, 14. stol., Dijon. Adam Ekheimer, 1609, ■ Mnichov. Philipp-Otto Runge, 1805, Hamburk. 1 Schnnrr von Carosfcld, 1828, Dússcldorf. Bardtjovxká archa, desková malba, 1490-1500, kos1 tel sv. J iIjí, Bardejov. U TĚ Š IT E L -

fu g istir

tn E g x ftu m .

)9 J . Cnllot, Úték do Egypta, lept, 1633, Praha, Národní galerie ský proces: předvedení před Annáše, K aifá­ še, sanhedrín (synedrium*, židovskou radu) - římský proces: předvedeni před Piláta* a Heroda* - křížová* cesta, kalvárie*, ukři­ žování* a sm ít Ježíšova a jeho uložení* do hrobu. Důraz, jaký evangelisté kladou n a po­ drobné vylíčení Ježíšova utrpení a sm rti (na­ venek jsou přece znakem konečné prohry), je pochopitelný v perspektivč jejich víry v jeho vzkříšení*: Ježíš zde vystupuje jako nový velikonoční beránek*, jako trpící slu­ žebník, o némž mluvil Izajአ(Iz 52,13;53), jak o očekávaný Mesiáš*, vítčz nad zlem a smrtí.

P Ř ÍM LU V C Ů

■ U TR P E N Í P Á N É / P A Š IJE H (Lat. passio, odtud zkomolením i čcs. p a ■ šije; od slovesa puti, „trpět**.) Utrpení JežíI íovo: muka, která zažil od své modlitby ■ A r Getsemane* až po sm rt na kříži* na Gol­ gotě* ■ Jejich líčení ve všech čtyřech evangeliích I m á totéž členční: zatčení* Ježíšovo - Židov-

♦ L it Středověká mystéria o utrpení Páné (ne­ boli paSije)'. ve Francii jsou nejsbvnčjší pašije Amoula Crébarui a Jeana Michcla, 15. stol. Bossuct, Kázání o utrpení Páni, 1662. Pascal, MySlenky, 1670, „Ježíšovo mystérium", 553. Michclct staví do protikladu „pasivní utrpení** Kris­ tovo a aktivní utrpení Hčraklovo v díle Bible lidstva, 1864. První podněcuje k rezignaci, druhé k osvobození prací. Hugo, Satanův konec, 1886, „Šibenice

U V E D E N Í J E Ž ÍŠ E D O C H R Á M U

Chudé Simon, Flandcrská cesta, 1960: osoby tohoto románu „xe neodlišují od Ivířní, zejména od koní; veikeré lidstvo ac v tomto textu pokoftSťujc, zároveň se množí narážky na Krista, jako by se strastiplná a ubohá utrpení lidí hromadila a slé­ vala v jedno jediné utrpení Páné" (Picne Albouy). Niko* Kazantzakis, Kristus znovu ukřiíovoný, 20. stol. (zhudebnil B. Martinů, Řecké pašije). ♦ Výtv. Mistr Vyšehradského oltáře. Pašijový cyklus, kol. 1350, NO Praha. Duřet, Velké pašije, médirytiny, 1496. Hieronymus Bosch, Vysmíváni Kristu, konec 15. stol., Londýn. Georges Rouault, Utrpení Páni, 1937, Cleveland; 1949, Pařit ♦ Hud. Claudin dc Scrmisy, Pašije podle Ma­ touše, 16. atol. Orlando di Lasso, 4 pašije. Heinrich Schutz, 4 pašije. Johann Sebastian Bach, Pašije Matoušovy, 1729 a Pašije Janovy. 1723. Tele­ niann, 44 pašije. HSndcl, 2 nčmecké pašije. Carl Philipp Emmanuel Bach, 2 pašije.

238

Lorcnro Pcroci, Kristovo utrpení podle svátého Marka, oratorium, 1897. Marcel Dupté, Symfonie - Pašije. 1923; Francie na Kalvárii, 1956. Lulgi Berio, Nóny. 1954, podle deváté hodiny Kristova utrpení. Pcndcrecld, Pašije podle svátého Lukáše. 1965. Bohuslav Martinů, Řecké pašije, opera, 1955-1958. ♦ Film. Robert Wicne, /. N. R. /.. 1924. Julicn Duvivier, Golgota, 1935. Hcnri Koster, Tunika, 1953. Andrej Tarkovskij, Andrej Ruhlev, 1966: jedna ze scén filmu předvádí Krista podldesávajícího pod tíhou kříže ve snéhu, za ním jdou Maric, Jan a Marie Magdalská (Mátí Magdaléna). Každý ruský venkovan oné doby (15. stol.) se podílí na Kristové utrpení a spolu a ním vystupuje na Kal­ várii. Denys Arcand, Jeilš z Montrealu. 1989.

U V E D E N Í JE Ž ÍŠ E D O C H R Á M U - ZASVĚC EN Í

v VAD Ě RETRO S A T A N A S / O D STU P S A T A N E „Jdi z cesty, satane.** T ato slova Ježíše, jenž byl pokoušen ďáblem na poušti, jsou zaznamenána v M atoušovi evangeliu 4,10. „Jdi mi z cesty, satane!** fiká Pán Ježíš takó Petrovi, když ho Petr chtčl odvést z cesty Boží (M t 16,23). ♦ R. Odstup, satane! Výraz užívaný k odrazení nékoho, odmítnutí jeho lákavých, ale nečestných návrhů. VA E SO LI / BĚ D A SAM OTNÉM U Takto uvažuje m istr moudrosti, který líčí obtíže, s nim iž osamčlý jedinec čelí nebez­ pečím: upadne-li, nem á nikoho, kdo by ho zvedl. A konstatuje rovnčŽ, ja k je příjemné být ve dvou: „LeŽÍ-li dva pospolu, je jim teplo; jak se má však zahřál jeden?** (Kaz 4,9-12). Odtud výraz V at soli, „béda sa­ motnému**, jenž je často interpretován ve významu: „Bčda tomu, kdo nepojme man­ želku.** -* KAZATEL ♦ LIL John Milion, Ztracený rdj, 1667, kap. 8: Adamovi, stěžujícímu si na svou osamělost v Ráji, Bůh řekl: „Není dobré, aby člověk byl sám-, slova přejati z Genesis (Gn 2,18) a z knihy Kazatel. A tak Bůh stvořil Evu. VÁNOCE (Lat. nativitas, „narození /Páné/**; natalis fdics/, „den narození**, odtud fr. Noci aj. Čes. „vánoce** je ze stnčm. winnahten, jwiha„ sv čtir, -nacht „noc7 , výpůjčka z doby gpjfedcyrilomctodčjské, „Svatá noc“, „čas isvatonoční**.) Vánoce, svátek či svátky při­ pomínající Ježíšovo narození, byly zařazeny do církevního kalendáře r. 336 v Římé (samo Narození* Pánč je v západní tradici slaveno R noci z 24. na 25. prosince). Pokud jde

0 původ vánočních svátků, zdá se, že jsou pokřesfcinštčním oslav svátku slunce, který slavilo náboženství římského císařství okolo zim ního slunovratu. Na Východě kazatelé a knéží akcentují mystérium spojem božského a lidského v Ježíšovi, zatímco na Západč, zejména od 13. stol., je zdůrazňována lidská stránka a skrovnost pomérů Ježíšova narození. Vánoce jsou spjaty s řadou zvyků, v nichž se m ísí křesťanský obsah s předkfesťanskými prvky slavností slunovratu („kalen­ dy** byly spojeny se zpévy, průvody, vyku­ pováním z moci maškar atd.). Koleda, tj. koledování, ukazuje na tento původ stejné jako koledy, zpévy zpívané ve vánočním čase v lidové řeči (nikoli latinsky). Podobné je tomu i u řady dalších lidových obyčejů (např. hádání budoucnosti, zdobení vánoč­ ních stromků a další výzdoba domů a vesnic či mést). V našem prostředí výrazné vystu­ pují barokní prvky oslav vánočních svátku (mj. stavční jesliček a bctlémů v kostelích 1 domech, vánoční zpévy, lyrika a divadelní hry). ♦ Lit. Juan del Encina, Vánoční ekloga, 16. atol.; Charles. Dickena, Vánoční povídky. 1843; Guy dc Maupossant, Vánoční povídka, 1880. Čes­ ká barokní vánoční poezie a hry: Bedřich Bridel, Jesličky. 1658 (vyd. V. Bitnar, Slavíček vá­ noční. 1937); Adam Václav Mielma z Otmdovic, vánoční lyrika z jeho sbírek, kol pol. 17. stol. (vyd. V. Bitnar. Vánoční lyrika. 1936, Vánoční muzika. 1940); Rakovnická vánoční hra. 80. léta 17. stol. Théophile Gauticr, Emaily a kameje, 1852, „Vánoce"; Karel Jaromír Erben, Kytice z portští národních. 1853, „Stčdrý večer"; Maric Noci Rúienec radostí. 1930; Paul Claudcl, „Svatá noc", 1914, pod celkovým titulem Válečná básné, 1915; Lucien Schclcr (blízký Eluardovi), Víchruvzdorná lampa, 1945, „Vánoce s hákovým křížem". ♦ Výtv. Betlémy, jesličky a další výtvarné prv­ ky vánočních obyčejů (vánoční stromky, pečivo, vánoční výzdoba). Motivy vánočního čolsu vc 239

V D O V A Z N A IM výtv. um íní, zejm. Mikoláš Aleš, Josef Lada (hla­ dovky") a další. Betlém v kastele Panny Marie Andélské v Praze na Hradčanech, okolo pol. 18. stoL ♦ ilu d . Koledy, zpčvy zpívaní ve vánočním čare v lidoví řeči. (Vficslovanské slovo .koleda" je původ né z lat. calendae, ohlazovaný .p rv n í den v m ísící".) Adam Václav Michna z Otrndovic, vánoční zpévy ze sbírek Česká mariánská muzyka, radostná í ialosmá, 1647, Svato roční muzyka. 1661. Jakub Jan Ryba, Česká m !e vdnolnt (.H ej mistře, vstaň bystře...")

V D O V A Z N A IM - N A IM S K Á V D O V A V E Č EŘ AD LO (Lot. cenaculum, ^jídelna**.) T ak sc ozna­ čuje místnost, kde Ježíš jedl naposledy veli­ konočního beránka se svým i apoštoly (Mk 14,14-16). Ti se po Ježíšové sm rti nepo­ chybné shromáždili právé v této místnosti, kde sc jim Ježíá zjevil, a po nanebevstoupe­ ní* tu byli naplnéni v den letnic Duchem svátým (Sk 2,1). ♦ Lit. Nazvali se tak (fr. Cénacle) mladí fran­ couzští romantici, kteří v letech 1823-1844 přispí­ vali do Francouzská múzy. Scházeli sc v salónu Charlese Nodiera v Arscnalu a od roku 1827 u Victora Huga. ♦ Výtv. Hana Elfeldar. Poslední večeře Páni, 1515, chrám sv. Jakuba v Kutné Hoře.

VEČEŘE PÁNĚ V EČ E Ř E

PO SLED N Í

VELBLO U D Arabský velbloud, vlastni drom edár (jednohrbý velbloud), je v poušti ideálním zví­ řetem k nošeni břemen. Královna ze Sáby např. přijela ke králi Šalomounovi s .v e l­ bloudy nesoucími balzámy, velká množství zlata a drahokamy" (lK r 10). Židé nesmáli konzumovat maso tácbto zvířat, považova­ ných za neíistá, stejná tak jak o m aso zajíce, osla damana a vepře (Dt 14,7- 8). Velbloudí srst sloužila ke zhotovování hrubých odévů, jako nosil např. Jan Křtitel (M k 1,6). Velbloud se objevuje v néktcrých m eta­ forických vyjádřeních; M atouš se zmiňuje o Ježíšové výpadu proti pokrytcům, fari­ zeům -, kteří .c e d í komára, ale velblouda spolknou" (Ml 23,24). a proti bohatým, kteří 240

tážko vejdou do království nebeského. . . . . snáze projde velbloud uchem jehly než b o­ hatý do Božího království- (Mt 19,24). ♦ R. Chtít, aby velbloud proSel uchem jehly nebo snáze projde velbloud uchem jehly (Mt 19,24). VELEKN ĚZ V elekněz byl kněz, jenž byl „přední mezi svými bratry- (Lv 21,10) a který jediný byl oprávnén vstoupit jednou za rok o svátku sm íření (jom kippur) do vclesvatyné* (sva­ ty n í svátých, Stánek úmluvy). Áron*, M ojžíšův bratr, byl první vele­ kněz. B ible popisuje uvádční vcleknéží do úřadu (Ex 28-29). Od času Davidových až do 2. stol. př. Kr. byli knéží vybíráni z po­ tomstva Sádokova. Od panování Hcrodesa (37 př. K r.) byli ustanovováni avétskou vrchností, tj. římským mistodržitclcm*, a mnozí Židé jim nedůvčřovali. Kaifáš* zastá­ val tento úřad v dobé Kristovy smrti v Jeru­ zaléme. O d zničení chrámu římským císa­ řem Tilem roku 7 0 po Kr. již funkce židov­ ského veleknéze neexistuje. Autor Listu Židům využívá prorocké po­ stavy veleknéze k charakterizováni dokona­ losti velekněžské funkce v Ježíši Kristu: „To je len velekněz. jakého jsm e potřebovali, svátý, nevinný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků a vyvýšený nad nebesa" (Žd 7,26). ♦ Výtv. Představa veleknéze je ztélesnéna v knézi Zachariáíovi* na obrazech Svatba Panny Marie, kde Zachariáá iezdává Marii a Josefem — MANŽELSTVÍ. V E L E P ÍS E Ň -

PÍSEŇ PÍSN Í

VELER AD A -

S YN ED R IU M

VELESVATYN Ě (Hcbt. deblr, .zadní světnice".) Je to nejsvétějši část chrámu, v níž až do zajetí byla umístěna schrána* smlouvy: jedině vele­ kněz do ni jednou za rok vstoupil, aby vyko­ nal sm írčí obřady a očistil tak lid o d hříchu (Lv 16). Vclesvatyné byla oddělena od sva­ tyně (fó b ií) dveřmi, které byly v druhém jeruzalém ském chrámu nahrazeny oponou (2 Pa 3.14). Podle Mk 15,38 sc tato chrámo­ vá opona roztrhla vpůli v okamžiku skonu Ježíše.

VĚRNOST V E LIK O N O C E I

Ježíšovi učedníci a následovníci oslavo­ vali každý rok mistrovo vzkříšení lámá• jjftn*'chleba, ja k to Ježíš stanovil, v první B a n ý d h e (tj. v nedali) po Židovských veli­ konocích. Ve 2. stol. papež Viktor stanovil oslavu křesťanských velikonoc ná~Vfc11TčortOfSTneciaii (Hod Boží velikonoční), beze vsaahu k židovským* velikonocím, slave­ ným 14. dne mésícc nísanu. Bohoslužby v průbčhu velikonočních . s v itk u píípQUiín&jíJdašovy poslední dny. Zelený čtvrtek: večeře Páné*, poslední Ježí­ šovo jídlo s učedníky a ustanovení eucharis­ tie*. Velký pátek: ukřižování*, Ježíšova sm rt a ukládám do hrobu*. Oslava vzkříše­ ní* v noci mezi Bílou sobotou a Hodem Božím velikonočním . Pro kfesfany je Ježíš občtnfm beránkem*, oSčtfivaným pro spžsuvšcch llfll.'VSHK6R(£ C r lafcr představuji i cestu zc smnLk.životu: “Ježíš prtKhází sm iíílfliv o tu , a předjímá tak vyjití křesťana ze sm rti k životu s Bohem. V lidové tradici se u n á s uchovaly rtéktcrě — zvyky a obyčeje starých Slovanu, které souvisely s oslavami probouzející s e přírody iCpómlázky, m alování vajec apod.). - VZKŘÍŠENI. ŽIDOVSKÉ VELIKONOCE ♦ Lit. Knrtl Jaromír Erben, Kytice z pověstí národních, 1853, .Poklad*. Lev Nikolajcvid Tol«oj, W tte n l, 1899, kap. XIV a XV: slavení velikonoc v pravoslavném Rusku koncem 19. stol. Blaisc Ccntlrars, Velikonoce v Novém Yorku, 1912: stesk po víře při blouddní po moderních místech (tálo báseň bezpochyby inspirovala Apdlinairovo „Pásmo", Alkoholý, 1913). Patrice dc La Tour du Pin, Druhá hra, 1959, bdseft odlit ba díků*. ♦ Vytv. Mistr Třeboňského oltáře. Zmrtvých­ vstání Krista, kol. 1380. NG Praha. ♦ llud. Heinrich SchQtz, Zmrtvýchvstání JeilSe Krista, oratorium, 1623. Adam Václav Michna X Otradovic, písni s velikonočními texty ze sbírek česká mariánská muzyka. 1647, a Svatoroční muzyka, 1661. Nikolaj Rimskij-Korsakov, Ruské Vellkcnocf, symfonická suita, 1888. Arlhur Honc88or» Velikonoce v Novém Yorku (smyčcový kvartet a z|>čv), 20. stol. V E L IK O N O Č N Í P Ů S T

r Nedčle quadragesima, z lat. dies quadra­ gesima, čtyřicátý den, zahajuje období čty­ řč e ti dnů, které předcházejí velikonoce.

V této dobč pokání* si včřící připomínají dobu, kferou Ježíš strávil v poušti před svýřn veřejným působením. Přísnost pustu, hladovčni či zdržování sc konzumace m asa, už není dnes tak přisni; zdůrazňuje sc duchovni usebrám (soustředční). -P Ů S T ♦ LIL Souboj (velikonočního) půstu a masa (těla Ve všech významech) bývá ve francouzské a španělské středověké literatuře zpracováván čas­ to. Juan Ruiz, arciknéz hitský. Kniha o pravé ídsce.14. stol. - v jedné burleskní pasáži jc popi­ sován souboj Dona Camala a Doni Cuarcm y, kteří ztélesAují sm yslovou a víru. Rabe b is toto téma přebírá ve Čtvrté knize Garganruy a Paniagruela. 1552, v alegorické postavě smutného askety Quaresmcprcnanta, který je protikladem Jitrnic, ztě­ lesňujících radost ze života. Během velikonočního pustu měli kazatelé ká­ zání, z nichž jsou z literárního hlediska ncjsla vněj­ ší některá kázání Bossuctova v Paříži před nejrúznfjším publikán, 17. stol. ♦ Výtv. Pictcr Bruegel, Zápas masopustu s půstem, 1559, Vídeň. Dřevořezové ilustrace v knize Vavřince Lcandra Rvačovského, M aso­ pust, 16. stol.

VELKÝ PÁTEK Pálek před velikonocemi*. Tento den si křesťané připomínají smrt JcžíSe na G olgo­ tě*. - KŘIŽ, UTRPENÍ V E P Ř , SVINÉ Pro Židy stejné jako pro jiné národy stfedomořské oblasti, např. Egypťany, byl vepf předmětem odporu. Jíst vepřové maso je v příkrém rozporu s Mojžíšovým zákonem; ve SZ znalec Z áko­ na Elcazar volil radéji smrt (2M ak 6,18). Jc ž íí ptohlaSuje, že není dobře házet per ly před svině, kteté je zaSlapou (M t 7,6). — PERLA Marnotratný syn m i nakonec jit na pole pást vepře (L 15,15): není snad už hotSího pádu! - MARNOTRATNÝ SYN Když JcžíS - ja k to tííí M arek (5,11) vyhnal zlé duchy z jednoho posedlého, du­ chové veSli do vepřů pasoucích se opodál na svahu; stádo sc střemhlav rozběhlo p o srázu k moři a v moři se utopilo. Zákaz požívat vepřové maso přetrvává u židů a m uslimů dodnes. VĚRNOST -

V ÍR A 241

V E R O N IK A

♦ LIL Verset v poezii nebo básnické próze po­ užil Fclicitč dc Lamcnnais v díle Slova vířícího (1834), André Gide, Paul Claudel, Czeslaw Milosz, Loys Masson a mnoho dalších spisovatelů vc 20. stol.

VÉŘIcl VĚŠTBA -

V lR A PROROCTVÍ

V IN N Á R É V A , VIN IC E

Georges R ouault, Veronika, 1945, Paříž, Muzeum moderního umíní, Centre Pompidou V E R O N IK A V evangeliích se Veronika neobjevuje mezi ženami*, které doprovázely Ježíše kc kříži. Ale křesťanská tradice dává toto jm éno žení, která prý osušila pot a krev z Ježíšova obličeje na ccstč ke Golgotč*; jeho obličej mčl zůstat otištěn na plátnč (roušce), Památ­ ka na tento Čin je zachycena na šestém zasta­ vení křížové* cesty. - KŘÍŽOVÁ CESTA, TVÁŘ ♦ UL Picne Jean Jouve, Krvavý pot, 1935. Picrrc Emmanuel, Jákob, 1970. ♦ Výtv. Zobrazení imaginární svítíce je neod­ myslitelní spjato se svátou tváří na platní (veraikon, rouškou Veroničinou): socha v NotrcDame v Écouis, 1310; Mistr z Flémallc, 15. stol., Frankfurt; El Greco, 1579, Toledo; Georges Rouault, 1945, Paříž; Mistr Slavětínského oltáře, Slaxčilnská archa, kostel sv. Jakuba vc Sinvinní, po 1451. V E R S E T / B IB L IC K Ý V ER Š Term ín označuje malou jednotku biblic­ kého textu, odpovídající Často jedné nebo dvčma až třem větám v básnických textech. Rozdělení textu na versety stejně jako číslování kapitol pochází z dob počátku knihtisku. 2 42

Tato rostlina původem ze Středozemí, se dobře přizpůsobila podnebí v Palestině; vy­ žaduje však důkladnou péči, často v Bibli připom ínanou (Tz 5). Svátek* vinobraní byl součástí svátku skJiznč (Ex 23,14; Dt 16,13), či slavnosti Stánků, který sc slavil na podzim: byl dopro­ vázen zpé vy a tanci (Sd 21,19-21). Stánky připomínaly asi chýše z včtvi vztyčované v sadech a na vinicích v období skliznč. Ozcአbyl první, kdo v přeneseném vý­ znamu přirovnal Izrael k úrodné vinici (Oz 10,1). Izajአpřirovnání obrátil: Izrael je pla­ nou v inicí, ačkoliv ji Bůh ošetřoval, a proto ji opustí (Iz 5, 1-7; námět byl převzat v Jr 2,21 a E z 17,1-10). Po vyhnanství všichni prosí Boha, aby se znovu ujal této révy (Ž 8 0 ,9-17; Iz 27,2-11). V synoptických* evangeliích Ježíš užívá obrazu vinice jako podobenství* Božího království (M t 20.1*8; 21*28-31; 33-41). V evangeliu podle Jana prohlašuje sám sebe béhem poslední* večeře za pravý vinný kmen, jehož ovoce nezklame očekávám vi­ naře (J 15,1-5). ♦ Výtv. Kristus ukřižovaný na vinném keři, ná­ stěnná malba v ambitu kláštera augustiniánů ka­ novníků v Roudnici nad Labem, po 1345; Staro­ nová synagóga, v Praze; vinný keř v tympanonu portálu, 1257-70. VÍN O Počátky vinařství jsou zmiňovány už od Noema* (Gn 9,20), což svčdčí o starodávnosti teto plodiny. Víno bylo přinášeno jako úlitba spolu s každodenní zápalnou obětí* v jeruzalém ­ ském* chrám u (Ex 29,40). Před požitím sc obvykle ředilo vodou a opilství sc odsuzova­ lo jako výstřelek (Př 20,1; 23,29-35). Víno se používalo též v medicíně pro dezinfekci ran (L 10,34) nebo smíšené s myrhou* jako

V ÍR A

omamný prostředek (Ježíš jej odmítl vypít před ukřižováním; M t 27,34) - ŽLUČ. Při poslední* večeři Ježíš podal kalich vina svým apoštolům se slovy: „Toto jest má krev** (Mt 26,27; M k 14.23); dodnes v křes­ ťanské liturgii víno sym bolizuje krev oběto­ vaného Krista*. ♦ R .. Mladé vino se neddvd do starých rnichU " Přísloví citované v Mt 9,17, které pokračuje slovy: „Jinak se méchy roztrhnou a vino vyteče." V bčžném významu to značí, že nové myšlenky se špat­ né přizpůsobují starým strukturám, musí je rozbít, aby se mohly rozvíjet ♦ Lit. Romain Rollnnd, Dobrý člověkJeSté Uje. 1919, nazývá Žertem víno „vodou Nocmovou". Jcan-Claude Renard, Zaříkáváni vod, 1961: poe­ tické zamyšlení nad biblickými symboly vody, vína a ohně. ♦ Výtv. Kristus ve vinném lisu, perokresba v Codexu Casanntensc, Řím, poč. 15. stol. V ÍR A , V Ě Ř ÍC Í, V Ě R N O S T Slovo „víra** (stč. viera), původně „věr­ nost", znamená dnes většinou „víru v Boha"; pro biblického člověka možnost nevěřit v cxitcnci Boží („být nevěřící" v moderním slova smyslu) totiž neexistovala. V Bibli tato věrnost znamenala zachovávat přikázání B oží a obstát v životních zkouškách. Byla to věrnost vzájemnému závazku vyplývající­ mu zc smlouvy*. Věrný zůstává ten, kdo dostojí danému slovu (lat. fides, „dané slovo"). Bůh je ten první vém ý, stojí v daném šlové, dodržuje slib, žc bude milovat svůj lid. První přiklad věrného člověka, který došel spásy, jc Abra­ ham*, protože věrně poslouchal Boha. Pavel v listu k Římanům obšírně rozvíjí téma spá­ sy skrze víru. Nevěrný naproti tomu se zpronevěřuje svému slibu: jc nestálý jako manžel, který se dopouští nevéry, cizoložství. Ezechiel při­ rovnává bezbožný Izrael k m anželce, která nestoudné sm ilní (Ez 16). Podobné jako manžel i Bůh odhalí je jí hanbu, ale odpustí j í všechno, čeho se dopustila. Bezbožní a nevěrní jsou tedy lidé, kteří se oddávají jiné­ m u kultu než uctívání Boha Abrahamova a nezachovávají přikázání desatera*. S věrností jc spjata i důvěra: „malověr­ ným i" nazývá Ježíš své učedníky vyděšené bouří (Mt 8,26).

Věřící důvěřuje v účinnost m odlitby a svou důvěru opírá o Ježíšův opakovaný slib: „Proste, a bude vám dáno, hledejte, a na­ leznete." (M t 7,7.) ♦ R. Víra hory přendfí, víra činí zázraky. Toto úsloví sc zakládá na Mt 17, 20-21. Neviflcl TonáS: člověk, který včfí pouze tomu, co sl může bezpečné ověřit vlastními smysly. -• TOMÁŠ V hovorovém jazyce ac proti tomuto postoji klade „uhlířská" vím, prostoduchá důvěřivost Na­ ději &i uchovávají i ti, kteří očekávají nemožné a o nichž lidová moudrost ironicky praví: Víra tvá t i uzdravila. Jc to narážka na spásu*, již ac dojde vírou a (nebo) skutky (Jk 2,14); rčení je patrné původu protestantského. ♦ Lil. L Víra a rozum. - Filozofické myšlení, jak křesťanské, tak židovské, uvažovalo o-

Ž ID

rot přebásnil Žalmy Davidovy (1541). Prvních třicet mu vyneslo odsudek Sorbonny: dalií vydal C. 1543. Nékicré z nich přijala protestantská litur­ gie. V Marotově přebásnéní žaltáře pokračoval Theodor Bexa. Zhudebnil jej Ooudimel. de Balf, Despottes. V 17. stol. ae volné přebásnéní a parafráze žalmů staly náboženským literárním žánrem: Bertaut. Parafráze žalmu 148, 1601; Malherbe, Pa­ rafráze žalmu 145. 1627, Neskládej již, má duie, nadéje v zaslíbení svéta". Comeille v parafrázujícím přebásnéní ztvárňuje Sedm žalmů kajících, 1670. La Fontainc na sklonku života po konverzi k jansenismu rovnéi parafrázuje nékterd hymny a žalmy. Patrice de la Tour du Pin, Žalmy. 1938. V naiem prostředí překládali žalmy v 16. a na počátku 17. stol. Jan Blahoslav a pozdéji Jiří Strejc {Žalmová aneb Zpévové sv. Davida. 1587), dále též Vavřinec Benedikti z Nudožer {Žalmová někte­ ří v písni česká na způsob veršů latinských vnovi uvedeni a vydaní, 1606) a konečné i Jan Ámos Komenský.

♦ Hud. Francouzský hugenotský žalm je adap­ tací chorálu vzcžlého z némecké písné a přizpůso­ beného v 16. stol. luteránské bohoslužbě. Před­ chůdcem hudebního žalmu jc ale patrné hlavné Josquin des Prés (15.-16. stol.), a k plnému rozkvétu a rozSftcní jej dovádéjí Bach. Pretorius, Purcel), Vivaldi. Mistrem koncertantniho žalmu je Montevcrdi: NeSpory Panny Marie, 1610, a Žalmy (109, 110, 112, 121, 126, 131, 150). Antonín Dvořák, Biblickápísni, 1894. Hans Krása, Žolmová kantáta, 1932. Igoc Stnvimldj, Žalmová sym­ fonie. 1930. Albert Rouasel, Žalm 8 0 , kantáta, 1929. Dvíus Milhaud, Žalmová kantáta, 1967, ne Claudelovy překlady. Existuje mnoho zhudebnéní žalmů 150. (Haleluja) a 130. (De profondls): mezi jinými Honcgger, 2. a 3. véta Liturgická symfonie. 1946.

Ž Á R L IV Ý Přívlastek Boží: „Bůh je oheň sžírající, Bůh žárlivé milující- (Dt 4,24); tento přído­ m ek je překladem hebrejského slova qanah, které současné znamená .horlivý**. Žárlivost je podezíravost, jíž jsou obklopováni ti, kteří jsou milováni, aby byli ochráněni před ne­ přítelem. Tato podoba lásky je však také náročná a výlučná. Netoleruje nevéru Izraele pokoušeného modloslužbou pohanů.

♦ Lit. Jean Racine, Athalie, 1691: ....Již nejsi Bohem Žárlivým? Již nejsi Bohem pomsty?” (IV. kap.. 6).

Izraelci si zakládali na tom, že na né Bůh žárlí tudíž je na né pfisnéjáí než na ostatní kmeny; očekávali vétií odménu za přísnéji vyžadovanou vémost: Mole ben Maímonides, More Nevuchin (J>růvodce bloudících-). Ž E N Y (s v a té ) S vitým i fenam i rozumíme feny, které Ježíše provázely i o nichž se mluví v Písmu zejména při příležitosti Ježííovi ukřižová­ ní*, jeho pohřbu a zmrtvýchvstání: Marie z M agdaly, Saiome, manželka Zcbedeova, matka apoštolů Jakuba* staršího a Jana, patři k Ježíšovu doprovodu od poéátku jeh o dráhy v Galileji až po ukřižováni a přichází k hrobu nabal zamovat jeho télo (Mt 27, 55-56; Mk 15, 40; 16). M arie z M agdaly a jiná Marie ae účastní Ježíšova pohřbívání a je svédkyni jeho vzkříšení (Mt 28,9-10). V domé M arie, matky Markovy, se shromažďuje první obec jeruzalémských křesťanů (Sk 12,12). -» MA­ RIE Z BETANTE (sestra Marty), M ARIE Z MAGDALY (zvaná M aří Magdaléna). ŽID (kec. lúdaios). Původné šlo o označení obyvatel Judeje. Od helénistického období se vztahuje na všechny obyvatele Palestiny, vyznávající náboženství Hebrejců. O d po­ rážky Římany (70 po Kr.) a rozptýleni náro­ da, které následovalo, jsou tím to tetm íncm označováni všichni, kteří se hlásí k ju d ais­ mu*, bez geografického omezeni. K rozlišo­ vání mezi .židem " a .izraelitou- dochází až při vzniku laického judaism u, zpočátku pou­ ze intelektuálního, posléze s národním odstínéním. K izraelitům se hlásf ti, kteří i nadále dodržuji původní židovské náboženské ob­ řady, na rozdíl od téch, kteří od nich upouštéji, přitom se však dovolávají společného kulturního dédictví. Definice Židů jak o rasy je scestným výmyslem nacistické ideologie. -» IZRAEL, JUDSKO. JUDAISM US. HEBREJSKÝ * Lit. Evropa, kde převládala křesťanská víra, žldovakýml obcemi dlouho pohfdala a držela je v ústraní. V obecném povědomí byl Jidáš- proto­ typem vražedníka, chamtivého a zrádného Žida; židovský lid zůstával starším vyvoleným ■proldetým bratrem jako Kain*. Vyloučeni ze společnosti a z ného pramenící předsudky daly vzniknout slavným literárním postavám lichvářů: Shylock v Kupci bendtskám, Shakespeara, 1596; Oobseck 259

Ž ID O V S T V Í

či připomínaných biblických výjevů. - SVATKY ♦ LIL Isaac Bashevis Singer, Den radosti. 1969: autorovy vzpomínky z détsiví, mezi nimi i přípra­ va velikonoc v jeho židovském společenském okolí ve Varfavé tísné před první svétovou válkou („Saténový obyčej"). Podobné v knížce Alberta Cohcna Kniha o mé matce, 1954. ♦ Výtv. Přechod přes Rudé moře. synagóga v Důra- Európos, freska z 3. stol.; Piero di Coaimo, 15. stol., ftim; Dirk Boutt, 1468, Lovaň; Raffael, 1519, Řím. židovské velikonoce. Schnorr von Carosfcld, in: Bible v obrazech. 1852; Marc Chagall, 1931, Nice. Raymond Moretti, Haggadah k páté Mi. 1980, Paříž. ♦ Film. V Holokaustu, televizním seriálu reži­ séra Marvina Chomského, z r. 1979: rodinná oslava svátku pcsachu, zatímco nacističtí vojáci obkličují varáavské ghetto. Ž ID O V S T V Í - JU D A IS M U S ŽID Ů M (L is t) - L IS T Y ŽLU Č Evangelista M atouš vypráví, žc na Golgoté dali Ježíšovi napít vína sm íchaného se žlučí (M t 27.34). Zmínka o žluči je pfipomenulím žalmu 69,22 nn. („Do jídla mi dali žluč,/když jsem žíznil, dali mi pit ocet.") O bvykle dávali ze soucitu odsouzencům víno smíchané s myr­

262

hou*. aby opitím zmírnili jejich utrpení. Je­ žíš toto odmítl.

ŽNČ Žnč začínaly židovskými velikonocemi*

a končily letnicemi (svatodušními* svátky). V chrámu* byly občtovány prvotiny* úrody a desátek* ze žní. V Bibli jso u žnč, obraz dobrodiní, kterého se nám doslalo, spojovány s rozsévačem (viz sémé*): „Synu, nesej do brázd nespravedl­ nosti, abys toho nesklidil sedminásobnč" (Sír 7.3); „Kdo Stčdfe rozsévá, bude také štčdře sklízet* (2K 9,6); J e d e n rozsévá, druhý žne* (J 4,37); „Ti, kdo v slzách sejí, s plesáním budou sklízet* (Ž 126). Žnč tedy sym bolizují důsledky lidského jednám'. Lid­ ské činy budou souzeny ncjvySím soudcem. ♦ R. .ž e ň Je velká, délnlků mdlo‘ (Mt 9,37); .Zaseli vítr. sklidí bouřim (Oz 8,7): přísloví se původné vztahovalo na Izraelity, kteří ke svému neStéstí uctívají faleiné bohy. Dnes znamená: cho­ vat se nerozumní. ♦ LIL Obrazy setby s žní se v literatuře hojné objevují. Mnohé z nich nemají svůj původ v Bibli, ale v egyptské a řecké mytologii. Biblickou inspiraci viak nacházíme u Balzaca v románu Hledáni absolutna. 1834. Hugo, Le­ genda vékA 1859. Péguy, Eva. 1913. Picne Emmanuel, Hymnus svobody. 1941

Jan lius na kazatelně. Jcnský kodex, 1490-1510. Praha, Knihovna Národního muzea

263

C H R O N O L O G IC K Ý P Ř E H L E D EGYPT 8000

PALESTINA

SÝRIE -FOINÍKIE

NEOLITICKÁ REVOLUCE 8. tisíciletí-JERICHO 6. tisíciletí - BYBLOS

3000

2500

2000

stará říše

kult boha Ra (Bé)

příchod Kenaancu

Hl. místo: MEMFIS stavby velkých pyramid kult boha Oslris

města: Gázer, Megido. BělŠean, Hé2 or, Jericho

2030-1640 STŘEDNÍ ŘÍŠE hl. město: Théby Kule Amon-Ra (Ré)

2030-1640 pod kontrolou Egypta

2750 založen Týr města: Ugarlt, Arvad, Sidón

2300 vpád Amorejců z Anatólie a Arménie

1800-1600 migrace semilských kmenů: Abraham, Izák, Jákob

1640-1530 amorejská dynastie Hyksů Hebrejd: Josef (Egyptský)

1500

1550 NOVÁ ŘÍŠE AMENHOTEPIV. (pozd. ACHNATON), 1374-47, zavádí kuli boha Atona TUTANCHÁMON RAMESSEII (1299-1232)

1550-1070 Kenaan pod svrchovanosti Egypta 1350 tabidky s ugaritským písmem (abecedním)

1285 vitdzstvl Egypťanů nad Chetity u Kádeáe

1200

1250 odchod Židů sMojiiáem

1175 Vítězství nad mořskými národy 1070-945 21. dynastie vTanlsu 1000

945-725 22. dynastie v Busastis

264

Mořské národy: Pelišlejd (FÍBitinétl) zakládají na pobre 5 mést Gázu, ASkalén, Aác: Ekrón.Gat

1220-1200 Dobyti Kenaanu Hebrejd, kteří pfiáli2 e Zajordánska 1200-1025 SOUDCI konflikt mezi Izraeld a PeSštejd

1030 SAUL králem Izraele 1010-970 DAVID králem 1003 dobyti Jeruzaléma

podrobuje si Edém, Moáb, A"

970-931 ŠALOMOUN králem stavba jeruzalémského chrámu schizma v Šekemu

Chlram králem v Týru

C H R O N O L O G IC K Ý P Ř E H L E D

J m e z o p o t á m ie

IfcíoM -E R ID U

K -2 1 3 0 -S U M E R jjjrové písmo 850 vpád Aramejců cArabsř.é pouští ■34-2050 semilská dynastie 2 AKKADU likkurat v Uru yzrik království Babylón ttgrace Hebrejai

ÍRÁN-MALÁ ASIE

EVROPA

PÍSEMNÉ PAMÁTKY

7000 Anatolie Chalal HúyOk

2500 - migrace Amorejců

Indoevropanívírinu

doba bronzová ahašlalská mohylové a popelnicové kukury megalitický okruh (Bretaň, v Anglii Stonehenge) minojská civilizace na Krétě

Gilgameš. vládne v URUKU a stává se hrdinou eposu

příchod Achají), první Helénové 1800-1250 Cheliló v Anatofó

palácvKnóssti

18.-8. stol. pf.K r.redakce'/éd v Indii

B2S-1595 Stará řišs foylénska KOChamirorabiho zAKor ii:

1531? dobyli Babylónu pheliiy

Civilizace Achajů v Mykáních a Tiryntu 1425 -zboření paláce vKnóssu

Peršané a Médové v Íránu

HÍOOAsyrskó nadvláda, iftim e c zakládají Rebylón, Damašek, Kobu iHamal

foinická abeceda

1250Dórové v Řecku vytlačuji mořské národy 1194-1184 Trojská válka vedená Achají 1150 zničeni Mykán

Argos a Sparta zaujímají postaveni Mykán a Tiryntu Etruskové v Itálii Pflstovf

265

S L O V N ÍK B IB L IC K É K U L T U R Y

EGYPT

PALESTINA JUDA 931-913 RECHABEÁM

900 Úpadek egyptské mod

911-870 Asa 870-848 JÓŠAFAT

841-835 ATAUA 835-796 JÓAŠ

800

781-740 OZIJAŠ (740-IZAJté) 736-715 ACHAZ

EGYPT

SÝRIE - FOINÍKIE

IZRAEL 931-910 ja ro be Am

885-874 OMRÍ zal.Samaň 874-814 ACHAB(EUJAS) 841-814 JEHŮ

814Foiníčanézaklac; Kartágo vsev. Africe

783-743 II. (Am o s a ozeáš )

ja ro be Am

7 2 1 - dobyti SamaH SARGONEM11. deportace

SÝRIE-FOINÍKIE

732 dobyti DamaSku

PALESTINA 715-687 CHIZKUAŠ

700 671-650 Asyfané vEgyplé 640-609 JÓŠUAŠ (JEREMJÁŠ) 622 Velká náboženská reforma

604 dobyti Palestiny NEBÚKADNESAREM (Nabuchodonozorem) trojí deportace do babylónského zajeti (EZECHIEL) 587 dobyti Jeruzaléma a zajeti sidku Aš e

600

JEREMjAŠ odvlečen do Egypta Židé v Elelantinu a Talnésu

Vpád Peráanú 525 vpád PerSana KAM8ÝSAII. 500

538 návrat Ždů po KÝROVÉ dekretu založeni druhého chrámu ZERUBAB&EM Judsko se slévá autonomním autokratickým stálém

EZDRAŠaNEHEMjAá

2 66

C H R O N O L O G IC K Ý P Ř E H L E D

' " m e z o p o t á m ie

ÍRÁN-MALÁ ASIE

jSjbuzeniAsýňe 683^59 IjguRNASIRPAL

I |1 0

EVROPA

PÍSEMNÉ PAMÁTKY

rolnická abeceda převzali Řeky Médové platí daň Asyfanům

vláda SEMIRAMIS

776 počátek Olympijských her 753 založení Říma

Homérské eposy. ílias a Odysseia

B t-705 SARGONII.

STŘEDNÍ VÝCHOD

ŘECKO - ŘÍM

PÍSEMNÉ PAMÁTKY

704-681 SANCHERÍB 861-621 AŠáURBANIPAL 660 založeni Byzance 825-539 Novobabyldnská fláe 812 pád Ninive

m-562NESÚKADNESAR vládne v Babylónu

621 Drakontovy zákony v Aténách

Dynastie Tarqulniů v Řimé

660? Nerození Zarathuitry, zakladatele zoroastrismu (Ahura Mazda). První redakce knih: Jozue, Soudců, Samuelovy a Královské

605? Narození Lao-Tse, zakladatele taoismu

583-563 Buddha Šákjamunl 571-479 Konlucius

850 KÝROSII. králem Médie •Persie dobyti Mezopotémie, Sýite, aiestiny, Egypta Í1-486DAREIOSI. 509 Řím republikou

Í6—465 XERXÉS1. (Achašveróá)

499-446 řecko-perské války (490 Maratón, 480 Salamína) 478-432 PERIKLÉS v Aténách

fc-433 NEHEMJÁŠOVY mise

6.-3. stol. indické eposy Rimajanam a Bhagavadglta jako souóást Mahšbháraty Aischylos, Pindaros, Sofoklés, Eurípidés, Thúkýdldés

261

S L O V N ÍK b i b l i c k é k u l t u r y

C H R O N O L O G IC K Ý P Ř E H L E D

SÝRIE -FOINÍKIE

STŘEDNÍVÝCHOD

ŘECKO - ŘÍM 399 smrt Sókraia

3987 PENTATEUCH sjednocen Ezdrááem. schvált-, Artaxerxem II. 350 Samařané budili dírám ns hoře Garizim dobyto ALEXANDREM

359 BUP Makedonský

jjpbyti Perské lile Alexandrem

321 založeni Alexandrie

PÍSEMNÉ PAMÁTKY 398 Pentateuch 428-347 Platón 384-322 Aristoteles Démostheněsrrapftý Krovky. Ezdréé, NehemjiS, M S . Tóbijáš

336-323 ALEXANDR VEUKY válka diadochů (vojevůdců)

f e smrt Alexandra 323-301 - l a ž e n I P t o l e m a i o v o

304-197 Palestina řízena la c , Logové (Ptolemaiovo). Překlad Septuaginta - Bible e ředině. Založeni muzea v Alexandrii.

Seleukovd 279 Antigonos Gonatás, král Makedonie Petgamské království

Bible v řečtině, překlad Septuaginta

215 Válka Říma proti Makedonii spojená sKartágem

223-187 ANTIOCHOSIII. pomoc ftima v boji proti Seleukovcům 175-184ANTIOCHOSIV.

197-142 okupace Palestiny Seleukovd Heliodof v Jeruzalémě 167-164 velký útlak povstání Makabejských 142-134 ŠIMON,zakLdynasU Hasmoneovců 139 římský senát uznává nezávislost Judska 130 sebrány Kumránskě svitky 103-76 ALEXANDR

Ecclesiasticus (Slrachovec) 176 Pfíbóhy Polyblovy Daniel. Ester

146 Makedonie římskou provincií Dobyb' a zničení Kartága 133-121 Reíormy bratři Grakchů V Babylón zničen Paithy

64 - POMPE1US dobývá Sýrii a Palestinu 63 Dobyti Jeruzaléma

Výboje POMPEIOVY na východ

Júďit Moudrosti (Alexandrie)

59 konzulát JUUACAESARA

dcero

4 4 zavražděni JUUACAESARA

VerglOus, Uvius

51-30 KLEOPATRA VII. 40-39 panhský vpád 37-4 HEROOES VEUKY 30 dobyli Alexandrie Římany římská nadvláda

27 Sýrie provinci římského impéria

27 Octavianus Caesar AUGUSTUS Horatius 19 Eneis Vergiiiova 13 založeni přímořské Césare, r

S L O V N ÍK B IB L IC K É K U L T U R Y

ŘÍMSKÉ IMPÉRIUM

14-37

PALESTINA

PÍSEMNÉ PAMÁTKv

6 nerozeni Ježíše Nazaretského

p o K r.

4 před - 39 po Kr. HERODES ANTIPÁS. tetrarcha Galileje a Péreje

TIBERIUS

26-36 PONTSKÝ PILÁT prokurátorem Judeje 28 počélek veřejného života Ježíše 29 stáli Jana Křtitele 30 smrt Kristova 34 umučeni Štěpána konverze Pavla z Tanu 37-41

CAUGULA

4 1 -5 4

CLAUDIUS

sčítání lid r. 6,9 irtBónů Židů 46 konc# v Jeruzalémě

54-68

50 první text Matouše varamejétině 51-63 U s y PAVLA 58 U st Jakubův

NERO 64 pronásledováni křesťanů 64 n, 67 umučeni PETRA v Římě 67 umučeni PAVLA vŘImé 71 triumlTITAvRimě

64 1.L&Z Petrův Evangeliím Marka 66-70 povstání ŽidCí v Palestině 70 dobyli Jeruzaléma TITEM, zničeni chrámu požárem 73 obsazení pevnosti Massada

95 JAN odchází na Pátmos 98 -1 1 7

117-138

TRAIANUS

Skutky epottolů

HADRIANUS

93 židovské starožitnosti Josepha Flavia 95-100 Ušty a Evangelia JANOVY

117 povstání Židů po celém Východě

132-135 Druhá revolta Židů (Šimon Bar KOCHBA) Jeruzalém římskou kolonií, zakázaný Židům, diaspora 2 70

70-80 Ušty JUOOW a PETROVY 78 Židovská vilka Josepha Flavia 80-90 Evangelia Lukáše a Matouše

Apokalypsa

INDEX VÝRAZŮ, ÚSLOVÍ, RČENÍ A POŘEKADEL v kontextu Bible a biblické tradice tu ln á kurzíva obyčejná kurzíva

-

ABRAHAM

naznačuje abecední řazení výrazů a úsloví vytištěných sto jatí eventuální vysvětlivky; synonymická, kontextová, ekvivalentní vyjádření v iz odkaz na jiné úsloví v tom to indexu odkaz na heslo y hesláři slovníku

A být stalý jako A brahám ; pamatovat Abra­ háma, být starý ja k sám s v it: abrahámoviny, padesátiny; už je v Abrahamové lůně, ze­ mí*/; potom ek Abrahamův, Žid - ABRAHAM A. D„ Anno Domini, L ila Páni, L P , po Kristu (nahý) jako A dam ; (být) v rouše Adamové; začínat od Adama, od p oldtku: Adamův syn, hříSný (lo v ik - ADAM

atributy svátých, znaky svátých na obrazech l i sochách, označuji jejich vlastnosti nebo činnost, palma v rukou svétee ( - m učedník), lilie ( - panna), kniha ( - evangelista), klíče u Petra (moc k líč i - Jeho prvenství v církvi), m eč u Pavla (* způsob jeh o sm rti), koS s chleby u Alžbčty ( - je jí dobročinnost), m čšec u Matouše (* byl publikánem) aj. aureola

— SLÁVA

A ve M aria, modlitba často zhudebňovand - AVE MARIA

A g n u s D ei v. Beránek-, l i t název části mše {obětováni) m SE

B

bloudit jak o A hasver / věčný Žid, věčný poutník, v ič n i neklidný, nespokojený-, ahasvetský • ŽID

hotový/učinéný/úplný babylón, babylónská v ii, bábel, blázinec, chaos, zmatek, baby­ lónské zmatení jazyků - BABYLÓN. BABYLÓNSKÁ VĚŽ

(až) do aleluja, velmi mnoho, a ž do konce, vrchovatou m írou - ALELUJA alfa afi omega, podstata, já d ro vici, zdkL smysl, úhelný kámen - ALFA A OMEGA ae vsím už je ám en, konec-, délat am en (nad lim , kým), kříži říci (Jfc lem u ) své amen, poslední slovo — AMEN (být) nevinný ja k atidfl/andilck - ANDĚL padlý andél, padli andélé -- PÁD anděl míru, smrti, andél strážný/strážce -

andél mstitel a n d žls k i pozdravení

ANDĚL

- ZHOUBCE ZVĚSTOVÁNI

-

od A nnáše ke Kaifášovi v. K alfáJ apokalyptická předpověď, apokalyptický styl - APOKALYPSA q poáty /n í literatura

-

APOKRYFY

(je jich) ja k svátých apoítolů, je jich dva­ náct, j e jic h ho d n i - APOŠTOLOVĚ

m ravní bahno, semeniStí hříchu, bahno vel­ koměsta, morální krach - SODOMA a COMORA B altazar mág. klál v. t iž KM B - TŘI KRÁLOVÉ B altazarův (Belšasarův) hodokvas -» BELŠASAR, HODOKVAS nebeská báň

•» KLENBA

b íd a samotnému

-* VAE SOLI

tv á řits e ja k BelzebubflucipcT ' BELZEBUL benjam ínek (rodiny)

-» BENJAMÍN

Benedictus, blahoslavený, chvalozpiv Zac h a rid liv, součást kniiských hodinek -

ZACHARIÁS

Beránek Boží (který snímá hříchy svéta), Agnus Dei, Kristus; občtní beránek; veli­ konoční beránek (vlk) v rouše beránčím - BERÁNEK

271

s l o v n ík b ib l ic k é k u l t u r y

vesnička ja k Betlém , malebná: hrát betlem (s kým), dělat s i blázny z koko; jen žádný betlem; udělal mu z toho pěkný betlem, ne­ pořádek, bez ladu a skladu -• BETLÉM mluvit jako Mělr/evangelium/kniha/písmo svátá, uieně, poutavě, mravně, (někdy) nad­ neseně - BIBLE, EVANGELIUM blahoslaveni chudi duchem, prostí a věřícl - BLAHOSLAVENSTVÍ blahoslaveni ti, kteří neví dáli, a přece uvěřili - BLAHOSLAVENSTVÍ, TOMÁŠ blaze vám chudí, neboř vaše je království Boží - BLAHOSLAVENSTVÍ m ilu j b liín ih o svého - BUŽNl, LÁSKA, SAMAŘÍ Bolestná matka bozi:

- MATER DOLOROSA

- BŮH, EVANGEUUM, SLOVO, EGYPTSKÉ RÁNY, HŘIVNA, KRÁLOVSTVÍ (BOŽI) oj.

1. b, člověk, iijlcl podle b. přikázáni: b. dar, nadání / též božídar, božidárek, tj. chléb aj. poíivatiny - b. dary, ovoce, plody; b. dopuš­ tění, pohroma, zmatek, hotový Babylón: b. dům, kostel; božihodový, Jako na B ot! hod, sváteční, slavnostní; z b. milosti (král čes­ ký), dei gratia, součást titulu panovníků, biskupů aj.; b. milosti, s m á t pečivo; b. mlý­ ny (melou pomalu, ale jisté), spravedlivý trest b.; b. muka, sloup skřite m ; b. nadělení, nemilé překvapeni; b. navštíveni, neštěstí; b. pole, hřbitov: b. posel, blesk; b. požehnání, zdar, úspěch: b. sláva, gloria, b. smlouva, zákon (SZ, NZ); b. lálo, hostie; jako b. umučení, nešťastně, zJbědovaně: b. úradek. vůle Páně, boží prozřetelnost; vyjádření libosti, stvrzení pravosti, obdiv či podiv, zesílení významu - b. tlen, b. světlo, b. klid, b. mír, b. dřevo, nekňuba; od božího rána, o d sam ého, apod.; 2. v bázni b „ zboiné, t ě l klidné, bezsta­ rostně; bič b., pohroma, neštěstí ja k o od­ plata, mor, metla lidstva; cesty b., cesty b. prozřetelnosti, osudu; království b., věčnost, nekonečné blaienství; království b. na zemi, vytoulený a spravedlivý blahobyt: k obrazu božímu, pěkně, slušně; píst b., vy.ifi moc, vis maior; rány b„ (někdy tet) Kristovy, p o ­ hromy, egyptské rány: ruka b., ruka Páni ruka osudu, spravedlivý osud; čistý jako slovo b„ bez peněz;

272

3. brát jméno/slovo b. nadarmo, klít; vypadat pod obraz b., lidsky nedůstojně: být na pravdě b., mrtev; být v rukou božích, být chráněn Bohem; vytáhnout něco / vyjít s ně­ čím na svčtlo b„ přestat tajit; je to vůle b., má to ta k být; odevzdat se do vůle b., smířit s e s osudem. B o ži dary, dary B oB m ilosti - láska, víra a naděje ’ - LÁSKA B o lj h od (vánoční, velikonoční, svatodušní) Boží tělo — LITURGICKÝ CÍRK. ROK brána pekla, pekelné brány, protiklad k brá­ na nebeská, brány ráje • PEKLO, RÁJ vcházet těsnou (úzkou) / širokou branou - BRÁNA bratři a sestry v Kristu, křesťané', služebníci Páně - BRATŘI, KRISTUS, KŘESŤANSTVÍ B udiž! Staň se ! Budiž světlo. Fiat lux

-F IA T - STVOŘENI

Bůh Otec; Bůh Syn; Bůh Duch (svátý), král, Otec nebeský, Hospodin zástupů; Bůh hrn­ číř v. hrnčíř; být (Bohu) po pravici, na čest­ ném m ístě - BŮH, JAHVE, KRISTUS poručit duši / se Pánu Bohu, zemřít; jít s P á­ nem Bohem, udělit svátost p o s l pomazáni: člověk m íní, Pán Bůh mění; komu Pán Bůh, tomu všichni svati; host do domu. Bůh do dom u.atp.; v pozdravech, přáních, tužbách a poděková­ ních; zažehnávání; dovolávání se rozhod­ nuti, stvrzeni apod.: Sbohem, buďte/jdčíc; zůstávejte s (Pánem) Bohem; požehnej / po­ zdravuj vás / pozdrav / dejž to / naděl Pán Bůh (stokrát víc); chvála Bohu, Bohu dík, sláva Bohu atd.; Bůh chraň/nedopusř; Pán Bůh s nám i a Zlý pryč; Bůh suď/vi; Bůh je m i svědek; jako že je Bůh nade mnou atp. C o B ůh spojil, člověk nerozlučuj - MANŽELSTVÍ

c.č křížová cesta, via crucis, via dolorosa, trni­ t á / bolestná cesta - KŘÍŽOVÁ CESTA dát císařovi, co je císařovo (a co je božího. Bohu) - ClSAŘ. DAŇ

IN D E X V Ý R A Z Ů , Ú S L O V Í A R Č E N Í

Credo v. Krédo ctilrlé zlatého telete

- MODLA, MAMON

ctnosti křesťanské: božské v. láska; m ravní ctnosti • DESATERO třást se na korunu/peníze jako le r t (na hřišnou duši); vyhýbat se komu, čemu jak o ře tt kHži/svčcenč vodě; vymítat íe tta ďáblcm/ďábla Belzebubem, jed n o zlo jiným , horším — ĎÁBEL, BELZEBUL bfdný/lidský červ

ČERV

čistému v íc čisté

-

NEČISTOTA

prodat (právo prvorozenství) za mísu čočovlce/šošovicc - EZAU, JÁKOB Zelený čtvrtek, ve velikonočním týdnu - VELIKONOCE

dělníci na vinici, podobenství o - DVANÁCTÁ HODINA den Páně, den odpočinku, pracovního klidu; světit den Páně; sedm ý den, poslední den v týdnu -r TÝDEN, STVOŘENÍ, SOBOTA soudný den; do soudného dne, nekonečně dlouho a bez naděje na úspěšný konec, ne­ vědět dne ani hodiny -> POSLEDNÍ SOUD každý den má dost vlastního utrpení / (K) dostif m á den vlastního trápeni • PROZŘETELNOST den velkého sm íření -» ODPUŠTĚNÍ Deo gratias. Bohu diky, liturgický výraz -

DÍKŮČINĚNt

desatero přikázání, dekalog - MOJŽÍŠ, DESATERO desky zákona/desatera

- DESATERO

Nechte děti a ncbraěte jim jít ke mně (neboť takovým patři království nebeské) v. té ž m a­ ličký - KRÁLOVSTVÍ

D, Ď najit svou cestu do D am ašku, pravou, správnou - CESTA DO DAMAŠKU (být, cítit se) jako D aniel v jám č lvové - DANIEL dar vdovy, krejcar, obolus, vdoví groš, dar i mála - CROŠ dary Ducha svátého; sedmero darů Ducha svátého (moudrost, rozum, rada, sila, um ě­ ní, zbožnost, bázeň boží; Iz 11,1-3) - CHARISMA, HŘIVNA dary nebes - MANA dary Boží v. B olí (jsou jako) D avid a Goliáš, pra vý opak, rub a llc - DAVID Davidova hvézda v. hvězda; synové a dcery D avidovi, Židé - ŽID dcery Eviny, ženy dcery Sářiny, židovské ženy

- EVA - SÁRA

de profundis, z hlubin duše, název a začátek Žalmu 130 za odpuštění - ODPUŠTĚNÍ dedikace dekalog

-» VYSVĚCENÍ - DESATERO

hoden jest dělník mzdy své — ODVETA dělnici na vinici (Páně), křesťané, kněží

Deus, bůh; T e Dcum (laudamus), Tebe, Bože (chválíme), název a první slova modlitby, často zhudebňované - BŮH, CHVALOZPĚV Dies irae, den hněvu

— hněv

díkůvzdáni, dikůčiněni, oslavné děkování, modlitba — DÍKÚČINĚNÍ znam ení duhy

* POTOPA

D uch vane, kam chce. Litera zabíjí, ale duch oživuje. skrze Ducha svátého, s boží pom oci; být osvícen Duchem svátým, být moudrý - DUCH (SVATÝ) chodit jako bludná duše / jako tělo bez duše - DUSE zaprodat svou duři, ztratit svou duši (M t 16,24-25) -SPÁ SA svítí to ja k za dušičky - SVÁTKY, LITURO. d R K . ROK dvanáct -» ČÍSLA (pomocníci) v hodině dvanácté - DVANÁCTÁ HODINA ja k dvanáct apoštolů v. apoštol na svátého Dyndy (anebo nikdy), vlastně nikdy (neexistující svátý) ďábelské pokušení

— DÉMON, ĎÁBEL 2 73

S L O V N ÍK B IB L IC K É K U L T U R Y

E, F Ecce homo, ejhle člověk

» ECCE HOMO

(plné) egyptské hrnce, hrnce masa, masné hrnce, materiální blahobyt; nenasytní jak egyptské kobylky, sedm tučných let egypt­ ských, období blahobytu; egyptská/é rána/y; deset egyptských ran; sedm e-ých ran (kontaminací se sedm krav tučných a sedm hubených), těžké pohrom y a neštěstí; egypt­ ská tma, úplná tma; zkusil ja k Židé v egypt­ ském zajetí - EGYPT. EGYPTSKÉ RÁNY prodán jako Josef Egyptský -* JOSEF epifanle, svátek Zjeveni Páně - TŘIKRÁLOVÉ nahá jak Eva; zvédavá/ý jako Eva

- EVA

vdoví groš. dar vdovy, obolus, almužna, dar Z mála GROŠ jidášský groš, odměna za zradu — JIDÁŠ

H m lčí a kouká jako habakuk, zamračeně -

ABAKUK

mytický had; hadi plemeno v. též plemeno -

U V JÁ TA N , FARIZEJ, HAD

pfeherodesovat Herodesa. přehnat co v krutosti;krutý ja k Herodes; herodeské jednání, ukrutné - HERODES V E L K Ý posílat koho od Piláta k Herodovi (od He­ roda k Pilátovi), sem a tam (s nevyřízenou věci) - HERODES ANTTPÁS herodiáni, skupina vlivných Židů nakloněná kompromisům s Herodem Antipou

mluvit jako evangellum /biblc/pism o svaté; poslouchat koho, co jako e.; včfit komu, če­ mu jako evangeliu, s bezmeznou úctou, (ně­ kdy) příliš důvěřivě; eva n g eln íprostota - EVANGELIUM

hlas volajícího na poušti, naléhavě hlásaný požadavek, názor bez odezvy, boj s větrnými mlýny, marnost nad marnost

chlupatý/ryšavý/zarostlý jako Ezau - EZAU

hlásat slovo boží, kázat, šířit víru

-

JAN KŘTITEL, POUŠŤ

• HLÁSAT Z E STŘECH

fa le ln ý prorok; falešný m esiáš v. prorok farizej, stoupenec hnutí; farizejstvi; fa rize j­ ská duác/jcdnání/pohled/řeč, pokrytecký, li­ coměrný - FARIZEJ, VELBLOUD

hledejte a naleznete; kdo hledá, ten najde

p a t, sta n li se

tvářit sc ja k umučená hodina (asociace s Kristovou smrti)

— AMEN, FIAT

-

G Galilejský, J e liš

— VÍRA d e n h n ěvu. Dies irae

— HNĚV

KŘIŽ. M ATER DOLOROSA

v hodině dvanácté, za p ět m inut dvanáct -

- GALILEA, NAZARET

gehenna, peklo a jeh o muka — GEHENNA Gloria, Část lat. textu mše; gloria in exeelsis Dco, sláva Bohu na výsostech’, a d maiorem Dei gloriam, k větší slávě boží - CHVALOZPĚV, MŠE

DVANÁCTÁ HODINA

hodinky za zemřelé, církevní hodinky, li­ turgické modlitby nevíme dne ani hodiny (v. též den) -

PANNA (podobenství)

hodokvas/hody Baltazarovy (Bclšasarovy) -

BELSASAR, HODOKVAS

gojim, pohanské národy, pronárody - GOJIM

holokaust Židů (za 11 svět. války); v. té ž šoá

život m u byl Golgotou; projít Golgotou; gol­ gotská cesta, kalvárie, velké utrpení - GOLGOTA

(velké) ja k hořčičné zrno, malé, ale mocné a účinné - ZRN O HOŘČIČNÉ

-

OBĚŤ ZÁPALNÁ

h o H c lk cl v. ohnivý keř být jako Goliáš, silný, o br

-* GOLIÁŠ

Gomora, místo neřesti, peleš lotrovská - SODOMA A GOMORA grál (svátý) 274

KALICH

Hospodin (zástupů); Hospodin jest m ůj pas­ týř, před Hospodinem -

HOSPODIN, JAHVE, SEBAÓTH

host do dom u, bůh do domu

IN D E X V Ý R A Z Ů . Ú S L O V Í A R Č E N Í

hostina Páně, svátost přijímáni - AOAPY, EUCHARISTIE hrnce masa; scdčt u plných hrnců -

EGYPT

Bůh jako hrnčíř. Stvořitel a člověk ja k o dílo je h o rukou — HLÍNA

obílený hrob / obílení hrobové, o farizejích, o polcrytci/lch, navenek hezky, ale mravně Zkalený - HROB, FARIZEJ H rom nice, katoL svátek 2 . 1 ; na Hromnice o hodinu více (pořek.) - ZASVÍCENÍ h řeíit proti Pánubohu, přestupovat přiká­ záni boÚ - HŘÍCH smrtelný hřích, velmi těUcjr, nevědomost hříchu nečiní; dédičný hřích; sedm hlavních hříchů; není neodpustitelného hříchu; vy­ znání hříchů - HŘÍCH, ODPUŠTĚNI, POKÁNÍ hřivna, peníz, určitá hodnota; přispčt svou hřivnou; hřivna ja k o d ar ducha: zakopat svou hřivnu, prom arnit talent, nadání - HŘIVNA, PENÍZE zni to jako rajská/andělská/božská hudba, skřivánčl píseň - EDEN, RÁJ Davidova/áesticípá/židovská/žluta hvězda; betlémská / tříkrálová hvézda; hvézda moře, m aris Stella, Panna M aria; Jákobova hvěz­ da; jitřní hvězda -* HVÉZDA

CH chám , neurozený, sprostý člověk; ehám ská neomalenost - CHÁM chaos, učiněný babylón, babylónská vět - CHAOS, BABYLÓN charis, milost, láska, pokoj, mír; charita - MILOST, LÁSKA, POKOJ charisma, zvláštní dar Ducha svátého; cha­ rism atická osobnost - CHARISMA zpívá jako cherub(in); Žena s tváří cherubína - CHERUB, ANDĚL nejen o chlebu jc člověk Živ / nejen chlebem živ jest člověk, ale také slovem božím - CHLÉB ná5 denní chléb; každodenní chléb/chlebíček; chléb náš vezdejší - OTČENÁŠ. CHLÉB

vydělávat (těžce) na chléb, pracovat v potu tváře, tělce - STVOŘENÍ. CHLÉB lám ání chleba v. lám ání (zázrak) rozmnožení chlebů - CHLÉB blahoslavení chudí duchem, věřící prostou vírou - BLAHOSLAVENSTVÍ, CHUDÝ chudoba cti netratí; kdo chudým dává, (pá­ nu) bohu dává -• CHUDÝ chvála Bohu (chválabohu); Bohu diky (bo­ hudíky); ke cti a chvále boží, - v. téZ Bůh, bo lí, D eus, Gloria - CHVALOZPĚV. MODLITBA. MILOST

I, J IC H T H Y S (řec. ryba), tajné heslo a sym bol prvotních křesťanu • RYBA Im m aculata conceptio • NEPOSKVRNĚNÉ POČETÍ I N R I (lat.), písmena na kříži

-*■ INRI

iškariot, zrádce, pokrytec; ty jidáši iška­ riotský -* JIDÁŠ Ite missa est

MŠE

syn Izraele, Žid: hněv Izraele. Židů - IZRAEL ja b lko poznání;jabloň - strom života - STROM, ADAM A EVA Já ko b ů v žebřík

- JÁKOB

já m a lvová, okraj propasti, nebezpečná si­ tuace - DANIEL všichni jste jed n o v K ristu

— OTROK

jerem iády, nářky Jeremiášovy; pět jeremiády, naříkat — JEREMJÁŠ troubit jak Židé před Jerichem , silně, hlasitě - JERICHO naříkat nad Čím jak nad troskami Jeru za ­ lém a » JERUZALÉM jesličky, betlém

-

VÁNOCE, JESLE

Jezábel, (zobecněně) bezboiná, krutá lén a • JEZÁBEL je z u le je z u lá tk o , Pražské Jezú\álko:jelí!ek: tvářit se/usmívat se jako jezulátko -

DĚTSTVÍ JEŽÍŠOVO 275

S L O V N ÍK B I B L I C K É K U L T U R Y

Ježíšův ŠM

-

TUNIKA

jidáše, pečivá pečené na Škaredou středu (iden Jidášovy zrady) UDÁŠ jiddšský polibek; j. groš/pcníz; jidášská mzda/odměna; prodal koho za j. groš; být falešný ja k Jidáš, koukat / zradit jako J. - JIDÁŠ IŠKARIOTSKÝ, JIDÁŠŮV POLIBEK

chu, první hoď kamenem; kdo do tebe kame­ nem, ty do ného chlebem -

KÁMEN, CHLÉB, ODPUŠTĚNI

ká zá n i na hofe/liorské - BLAHOSLAVENSTVÍ, PERLA kdo není se mnou, je proti mni -> UČEDNlK k la n ě n í tří králů Z Východu

brát jm é n o boží nadarmo, klít, rouhat.se - ROUHÁNI, JMÉNO ve jm énu božim/Hospodina - JMÉNO, POMAZÁNI, VYVOLENÝ Jobova ZYěst/zpráva, lid jobovka, neblahá, nečekaná zvést; Jobova zkouška, dlouhé strádáni, utrpení; trpělivý jako Job; chudý ja k Job - JŮB Jom K ip(p)ur

- POKÁNÍ, ODPUŠTĚNÍ

(vyskočil) ja k J o n á š z břicha velryby - JONÁŠ Josefova suknicc

-• TUNIKA

ncslcvit/nczmémt anijo ty . ani ň; vykonat co do joty, do posledního písmenka, do puntíku - JOTA

klaném pastýřů

- MUDRCI, TŘI KRÁLOVÉ — PASTÝŘ

Mor o b ili/ obilný

-* KLAS, CHLÉB

klíče od království (nebeského); klíče sv. Petra - PETR, KLÍČ, PŘUMOUT a ODMÍTNOUT K M li, K ašpar, M elichar a Baltazar v. též m udrci - TRI KRÁLOVÉ kniha (knih). Písmo svaté - BIBLE, KÁNON knize pckcl(né), Lucifer, satan, kníže temnot - LUCIFER. ĎÁBEL, SATAN. BELZEBUL být jako kobylky (egyptské) -» EGYPTSKÉ RÁNY kolos na hlinéných nohou

— KOLOS

K

konec světa, venku je snad konec světa / potopa - ESCHATOLOGIE, POTOPA

kabalistieké znamení, tajemné, záhadné - KABALA

tm ová/m uiednická koruna, utrpení, trnitá cesta — TRNÍ

chodit od Annáše kc Kaifášovi, dovolávat se pom oci na nejrůznijších místech, zpravidla m arni - KAIFÁŠ, ANNÁŠ

kořen (všeho) zla -• KÁMEN, POHORŠENI kořen Jesse (výrv.) — STROM

Kain, bratrovrah: (mít na čele) Kainovo znamení, nést potupu, kletbu - KAIN, ÁBEL vypit tař/ch /p o h ár hořkosti/utrpem (až do dna), v o b ra z kontextech utrpení Kristovo, velké utrpení - KAUCH, UTRPENÍ zem í kalicha, husitské Čechy (kalich, sym ­ bol víry podobojí) kalvárie, místo velkého utrpení, velké utrpe­ ní, Golgota - KALVÁRIE kám en úrazu -> KÁMEN. POHORŠENI úhelný kámen • ALFA A OMEGA nezůstane tu kámen na kameni; hodilpo kom kamenem, odsoudit; kdo z vás jste bez bří276

suché kosti-, naše kosti uschly, zanikla naše naděje (Ez 37,11) - EZECHIEL košer, dle lid . rituálních předpisů - JUDAISMUS koukoljplcvcl m ezi pšenicí, červivé jablko, prašivá Ovce - PLEVEL, OŠATKA kozel sm ířeni (vyslaný do pouště), obětní beránek - KOZEL SMÍŘENI král nebeský -• BŮH, KRISTUS svati tři k rá lo v i (Kašpar, Melichar, Bal­ tazar): chodí ja k tři králové; na Tři krále o hodinu dále (pořek.), svátek Tři králů (6. ledna) - TŘIKRÁLOVÉ Královna nebes, Panna Marta

— MARIE

IN D E X V Ý R A Z Ů , Ú S L O V Í A R Č E N Í

chodit ja k královna ze Sáhy, nosit se - SÁRA království boží/nebeské - KRÁLOVSTVÍ království boží na zemi v. bozi království věčné (blaženosti), eschatolo­ gické - ESCHATOLOGIE království vnitfnč rozděleně pustne - KRÁLOVSTVÍ Krédo, vyznáni viry ( Věřím v boha): dostat se do čeho jak o Pilát do kréda, náhodně, bez vlastního přičiněni - KRÉDO, PILÁT tělo a k r t v Páně, prom ěněný chléb a vlno p ři mil, svátost oltářnl - EUCHARISTIE před Kristem (př. Kr.); p o Kristu (po Kr.); bratři a sestry v Kristu, osloveni věřících, u evang. vzájemné osL; Kristova léta, věk 33 let; ve zvoláních - K riste Pane, pro Kristovy rány aj. - KRISTUS zapřít koho ja k Petr Krista - PETR krleí, stčes. invokace. Kyrie eleison ♦ KYRIE ELEISON křest ohněm , zkouška, dostat křest * OHEŇ křest Jana Křtitele / Ježíše; křest učedníků - KŘEST

láska, víra a naděje, tři B oil dary (ctnosti) - LÁSKA, CHARISMA. HŘIVNA pro lásku boží, nezištně — BÚH láska k bližnímu / k Bohu / bratrská / m a­ teřská - MILOSRDENSTVÍ. LÁSKA, ODPUŠTĚNI, UMÝVÁNI NOHOU hotový/učiněný/úplný Lazar, nemocný, zuboiený, zmrzačený, úp ln i vyřízený; být/ležet jako Lazar, lazaret, místo nemocných - LAZAR vidět komu (až) do ledvijáo žaludku/na dno duše * LEDVÍ hubená léta, období nouze, bída s nouzi; koukat/vypadat jako sedm hubcných/hladových let; sedm let tučných a sedni (let) hu­ bených, ze snu faraóna (sedm krav tučných a sedm hubených) - SEDM TUČNÝCH LET Kristova léta, věk 33 let, ve kterém K ristus zem řel na křlti; léta Páně, L. P., anno Domi­ ni, roku, n. L, t é i ve smyslu velmi dávno, za starých času - KRISTUS milostivé léto, katoL rok, ve kterém lze d o­ sáhnout zvláštních odpustkú letnice - SVATODUŠNÍ SVÁTKY, TÝDEN ať neví levice, co dělá pravice

křesťanské ctnosti v. ctnosti nekřesťanské peníze, nepřiměřená cena udělat nad kým, élm křiž, vzdát se naděje; je s ním kříž, trápeni; nést trpělivé svůj křiž; koho bůh miluje, tohokřů (k )e m navštěvuje, utrpením zkouší - KŘÍŽ kříž sv. Ondřeje, ondřejský - ONDŘEJ křížjanscnistický -* MILOST krizová cesta v. cesta kupčit v chrámu - PRODAVAČI V CHRÁMU kúry andělské/nebeské být jako kvas v těstě na Květnou neděli

— ANDĚL - APOŠTOLOVĚ

-* KVĚTNÁ NEDĚLE

L když došlo na/k lá m á n i chleba, k rozho­ dující, zá va tn é chvíli - LÁMÁNI CHLEBA, POSLEDNÍ VEČEŘE lamentace, nářky, jerem iády - JEREMJÁS

-* LÁSKA

(všichni) lidé dobré vůle, jr dobrými úmysly; lid Bible; lid boží; Hospodinův lid - U Ď BOŽI staré lidství v. odložit lim bus/limb (nebibl, katoL). předpeklí; o vlásek a byli jsm e v limbu, mrtvi; lehl a byl hned v limbu, spal - PŘEDPEK Ll/LIMBUS stát/zůstat jak Lotova žena (v solný sloup obrácená), ja k solný sloup, zarazit se, zírat ja ko by zkameněl - SODOMA A GOMORA, LOT lotr po pravici, lotr po levici

-* LOTR

M M adona (z it. d o sl má paní), Panna M aria; madona, obraz, socha Madony, něco, co M arii připomíná: renesanční, lidové mado­ ny; zlatá m adonka, medailónekr, krásná jako madona -* MARIE kajíc nice Magdaléna - MARIE MAGDALSKÁ 277

S L O V N ÍK B I B L I C K É K U L T U R Y

nemůžete sloužit Bohu i m ajetku, dvěma pánům nelze slo u lit — MAMON nechte m alilkých pfijíti ke mně v. dětí malověrný (člověk)

— VÍRA

zaslepený m am onem ; propadnout mamonu; mamonU - MODLA. MAMON

jakou m ěrou měříte, bude vám odměřeno; jakou m ěrou m ěříte, takovou Bůh naměří vám - MĚŘICE stavět svíci pod m ěřici, světlo p o d nádobu - MĚŘICE mesiáš, m esiášske/m esiánské poslání, mesianism us, vykupitelsképosláni -

MESIÁŠ, VYKOUPENI

biblická/ncbeská/božská m ana, chutný po ­ krm; čekají, že jim bude padat mana z nebes - MANA

Svaté m ěsto

- JERUZALÉM

m aranatha, pane, přijď — ARAMEJŠTINA

starý jak M etuzalém , starý ja k sám svět, pam atovat Abraháma ►METÚSELACH

m etla lidstva, pohroma - EGYPTSKÉ RÁNY

m ariánská úcta, m ariánský kult — MARIE m arnost nad marnost, všecko je marnost, vanitas vanitatum (et omnia vanitas), po­ zemská pomijejicnost - KAZATEL, POMÍJIVOST marnotratný syn; návrat m arnotratného / ztraceného syna - MARNOTRATNÝ SYN

buďte m ilosrdn i, jako je milosrdný váš Otec (L 6,36) - ODPUŠTĚNI m ilosrdný Samaritán — SAMAŘÍ z boží milosti-, dary Boži milosti - MILOST m ír/pokojvám

-* POKOJ

míra v. m ěrou martyrium , mučednictví’, m. sv. Jana Křtite­ le, stětí J. K.\ pravé, hotové martyrium, velké trápeni, utrpení — JAN KŘTITEL tvářit se jako M áři M agdaléna, kajícné, po ­ korně; vypadat jako M. M., uplakané -

MARIE M AGDALSKÁ

masopust, doba od Tři králů do Popeleční středy; m asopustni úterý, maškary, veselí

plné m ísy, p ln é egyptské hrnce masa, panský iivot, ráj na zemi - EGYPT den M láď átek (28. 12.) - NEVIŇÁTKA, HERODES boží m lýny (pořek.) v. bozi vyšší m oc, vis maior, prst, ruka boil, bolí úradek, vůle P á n i v. b o ii modlitba Páně

masora, podáni, poznám ky a podloienl sa ­ mohlásek do hebr. bibl. textů', m asoréti

- OTČENÁŠ

m odloslulebný (lid), pohanský - MODLA

- SEPTUAOINTA

M atka/M atička boží, Marle/Maria\ matka JcžíSova, B o h o ro d ička /B o íl rodička, Panna/Panenka Maria; tvářit se jak Matka (scdmi)bolcstná, ja k Panna Maria sedmibolestná - MARIE, MATER DOLOROSA m e l (výtv.) jako slovo Boží - SLOVO kdo mečem bojuje / kdo se chápe meče, mečem zahyne, s čím kdo zachází, tlm také schází - MEČ, ZATČENI

m ojiišské náboženství, iidovské; mojžíšský zákon ♦ MOJZ1S, PENTATEUCH m oloch války/peněz, sym bol krutosti, všeho, co člověka ničí - MOLEK morová rána

- MOR, EGYPTSKÉ RÁNY

mrva v oku v. tříska nechte m rtvé, ař pohřbívají mrtvé, neohlliet se zpět, nehledět dozadu -U Č E D N ÍK m učedník, umučen pro viru

M elichar v. K M B hrozivé m e n t tekel (čeho), výstraha před \ JtSb, Žid KAM ARÝT Jasef Vlastimil (1797-1833) České národní duchovní pisné (1832) KARÁSEK Jiří ze Lvovic (1871-1951) Sodoma (1905) KLÍM A Ivan (1931) - L isk á a smetl KOLLÁR Jan (1793-1852) - N edílní, svá­ teční a příležitostné kázn í a řeči (1831) KŘELINA František(1903-1976) - H lásná poušti (1935), Puklý chrám (1936)

LANGER Jih' (1894-1943), psal hebrejsky, íesk y , némecky - D evit bran (3. vyd. 1990), Zpěvy zavržených LINDA Josef (1789-1834) - Záře nad po­ hanstvem (1818) LUSTIG Arnošt (nar. 1926) - Transport z ráje (zfilm. 1963), Modlitba pro K a­ teřinu Horowitzovou (1965)

MÁCHA Karel Hynek (1810-1836) - T č ikomyslnost. Pouť krkonošská, Máj (1836) MACHAR Josef Svatopluk (1864-1942) Golgata (1901), Jed z Judey (1906) MEYRINK Gustav (1868-1932), psal ně­ mecky - Golem (1915)

NEBESKÝ Václav Bolem ír (1818-1882) Protichůdci (1844) NĚM COVÁ Božena (1820-1862) - Babič­ ka (1855). Pohon, ká vesnice (1856) NERUDA Jan (1834-1891) - Knihy veršů (1873), Balady a romance (1883), Zpěvy páteční (1896), Pro strach židovský (1870), Šíleni v klášteřích (1879) NEUMANN Stanislav Kostka (1875- 1947) - Jsem apoštol nového žití (1896), Sata­ nova sláva mezi námi (1897) NOVÁKOVÁ Tereza (1853-1912) - Děti čistého živého (1909)

OLBRACHT Ivan (1882-1952) - Golet v údolí (1937), Biblické příběhy (1939), Čtení z B iblí kralické (1958) ORTEN Jiří (1919-1941) - Jeremiášův pláč (1941)

REYNEK Bohuslav (1892-1971) - Rybí šupiny (1922), Had ve sněhu (1924), Rty a zuby (1925) a další ROZINKY A MANDLE, výbor povídek z jidiš, přel. J. M arkovií, il. dle obrazů R. Gutnnanna (Odeon 1968) RUTTE Miroslav (1889-1954) - Maria z Magdaly (1908) SEIFERT Jaroslav (1901-1986) - M ěsto v slzách (1921) SIDON Karel (1942) - Evangelium podle Josefa Flavia (1991) SKÁCEL Jan (1922-1989) - C o zbylo z an­ děla (1960) SLÁDEK Josef Václav (1845-1912) - Za soumraku (1907), Léthé a jiné básni (1909) STAŠEK Antal (1843-1931) - Blouznivci našich hor (1895) SVĚTLÁ Karolina (1830-1899) - Zvoneč­ ková královna (1872), Ncmodlcnec (1878), Frantina (1876) Š1KTANC Karel (nar. 1928) -A dam a Eva (1968), Český orloj (1991) ŠKVORECKÝ Josef (nar. 1924) - Scdmiramenný svícen (1963) ŠTU LC Václav (1814-1887) - Perly ne­ beské (1865), Harfa Siónská (1868)

THEER Otakar (1880-1917) - Všemu na­ vzdory (1916) TOM AN Karel (1877-1946) - Básně (1946) TOM EK Lubomír (nar. 1926) - K říž Ji­ dášův (1988) VANČURA Vladislav (1891-1942) - Amazonský proud (1923), Dlouhý, Široký a Bystrozraký (1924), Peklaf Jan M arhoul (1924) aj. VRCHLICKÝ Jaroslav (1853-1912) M ýthy I. (1902), Bar Kochba (1897), Julian A posta ta (1888), Trilogie o Simsonovi (1901), Zlomky epopejí (1866) W EIL Jiří (1900-1959) - Život s hvězdou (1949), Žalozpěv za 77 297 obětí (1958), Hodina pravdy, hodina zkoušky (1966) W ERICH Jan (1905-1980) + VOSKOVEC Jiří (1905-1981) - Golem (1931; zfilm. Císařův pekař a Pekařův císař, 1952, rež. M artin Frič), David a Goliáš (text k pfcni J. J e ž k a , 1936) 299

S L O V N ÍK B IB L IC K É K U L T U R Y

WOLKER Jiří (1 9 0 0 -1924) - Host do domu (1921) W ERFEL Franz (1890-1945), psal nčmccky - Čtyřicet dnů (1933), Jeremiáš neboli SlySte hlas (1937), Píseň o Bemadcttč (1941) ZAHRADNÍČEK Jan (1905-1960) - RouSka Veroničina (1949), Ježíškova koíilka ( 1990), Oslice Balaamova ( 1940)

ZÁVADA V ilím (1905-1982) - Siréna (1932), N a prahu (1970) ZAVŘEL FrantiSck (1884-1957) - Samson a Dalila (1915), Heroica (1937) ZEYER Julius (1841-1901) - Sestra Fascaiina (1887), Jan Maria Plojhar (1891), Tři legendy o krucifixu (1895), Dům U tonoucí hvčzdy (1897), Zahrada m a­ riánská (1903), Kristina zázračná (1903)

BIBLE A VÝTVARNÉ UMĚNÍ

1. Židovské umění Protože druhé přikázáni (Ex 20,4) zakazuje jakékoli zobrazování Boha, židovské uinčni ztvárňuje boží přítomnost symbolicky jako archu (schránu*) nebo průčelím Jeruzalémského chrámu, ve kterém byla schrána uložena. V židovském umění dále najdeme symboly mající vztah k liturgickým obřadům, např. sedmiramenný svícen* (mertora), beraní roh (Sofar) nebo polnice*, rituální svazeček pro svátek* Stánků (patmová větvička, lulav, citroník, etrog). Tyto obřadní předměty najdeme v ozdobných kompozicích mozaikových dlažeb galilejských synagóg (Hammath u Tiberiady, Bcth Shean. Bcth Alpha, Jericho). Nástěnné malby v synagóze v Dura-Európos (245 po Kr.) jsou jedinečným dochovaným příkladem starověkého narativního zobrazení biblických příběhů. Na nástěnných malbách najdeme obětování Izáka*, krále Spasitele obklopeného dvanácti kmeny izraelskými, fa­ raónovu dceru, ja k vytahuje z Nilu košíček s malinkým M ojžíšem*, příběh o schráně úmluvy, M ojžíše jak převádí Hcbrcjcc Rudým (Rákosovým) mořem*, Mordokajův triumf, Eze­ chielovu* věštbu o vzkříšeni*. Ve středověku se židovské um ění soustředilo především na iluminaci rukopisů. Zdobení svitků Tóry pro použití v synagóze bylo zakázáno, ale Pcntatcuch a obřadní knihy určené pro rodinné účely, byly často zdobené a ilustrované. T oto um éní vzkvétalo nejdříve v Orientu od 9. do 11. století, a pak od 13. do 15. století se rozšířilo do všech evropských kulturních center ve Francii, Španělsku, Německu, Itálii. Po objevení knihtisku byly iluminace na­ hrazeny rytinami. Ale ještě dnes se iluminuje Haggadah* (vyprávění pro pcsach, Židovské* velikonoce - velikonoční obřad) nebo Esteřiny svitky (čtené ve svátek/Jurím), stejně tak např. i svatební sm louvy (ketuboť). Počínaje 17. stol. jsou zdobeny čím dál tím víc a bohatěji i obřadní předměty používané při židovských svátcích* nejrůznějšími figurativními m otivy z Bible. Koncem 19. století opouštějí židovští umělci oblast čistě náboženské tematiky. Výsledkem toho je osobitčjší umění, které jc vc větší míře spjato s velkými proudy evropského výtvarného umění. Např. k Pařížské škole patří začátkem 20. století i nčktcří slavní židovští umčlci jako Mané-Katz, Pissaro, Modigltani a vůbec ncjsiavnčjší je Maře Chagall. Chagallovo Biblické poselství vystavené v muzeu v Nice tvoří obrazy, které evokují příběhy z Genesis, Exodu a Písnč Písní. Tento komplex jc vrcholem Chagallovy tvorby; jedinečným způsobem se tu spájí tradiční témata a jeho osobní vzpomínky a prožitky, umocňující sílu výpovědi a originalitu tohoto díla. 300

B IB L E A V Ý T V A R N É U M ĚN Í

2. Křesťanské umění V katolických zem ích byla Bible, především N ový zákon, hlavním zdrojem umční až do 16. století‘. Z mnoha zachovaných památek jsm e vybrali je n několik příkladě uměleckých děl různých epoch: Starokřesťanskéumční: sarkofágy a nástěnné malby v katakombách, mozaiky v ncjsiarších bazilikách. Byzantské umění: dochované fresky a mozaiky v Konstantinopoli, Řecku, Itálii (Ravenna, Benátky). Malba ikon byla inspirována zejména byzantským uměním. Románské sochařství: hlavice sloupů a tympanony portálů především ve Francii a Špa­ nělsku. Díla gotického sochařství najdeme především v katedrálách. M éně zmiňujeme miniatury v rukopisech, protože ty jsou peělivě uloženy ve velkých knihovnách a přístupné jsou dnes je n jejich faksimite. Pokud není uvedeno jinak, jsou zmíněné obrazy provedeny na dřevěných deskách nebo na plátně, což je od 15. století běžná technika. Některé autory jsm e jistě mohli uvést častěji (Giotto,R afíael, El Greco, Rubens, Rernbrandt), protože jejich tvorba je ncjbohalší,alc chtěli jsm e dát více prostoru umění 19. století, 18. století je totiž na díla inspirovaná těmito tématy poměrně chudší. Nábožensky inspirované malířství se v 19. stol. mimořádné rozvinulo, protože ve Francii a germ ánských zemích se znovu zaěaly hojně budovat církevní stavby. Na druhé straně knihy a ilustrované dřevoryty se stávají běžně dostupné, a tak se dostává mezinárodního věhlasu dvěma ilustrátorům - Juliu Schnorrovi von Carosfetd ( Bible v obrazech, 1852) a Gustavu Doré (Písmo svaté, 1866). Ve 20. století si výtvarnici vybírají z náboženských m otivů především utrpení Kristovo (obě hrozné světové války loto téma vlastně aktualizují). Ukřižovaný Ježíš, Spasitel světa a jeho mučednická sm rt se tu stávají symbolem člověka um učeného lidmi. V odkazech uvádíme jm éno autora, název díla, časové určení a místo, kde je dílo uchováno - pokud jd e o malířství, jsou to většinou m uzea a galerie, zatímco mozaiky a plastiky zůstaly nejčastéji in silu, přímo na místě, pro které byly vytvořeny.

Jak číst umělecké dílo? Dílo pečliví určíme (autor, datum vzniku, m ísto, kde se nachází v současné dobé, m ateriál, užitá technika). Popíšeme a identifikujeme postavy, jejich gesta, oblečení a způsob, jak jsou zasazeny do dekoru nebo krajiny. Analyzujeme kompozici dvoj- nebo trojrozm čm ého díla: Jak jsou postavy zobrazeny (stojící postava, busta). Jak jsou rozpracovány proporce (hlava sc vejde do těla nnpf. sedmkrát)? Nc-li, proč? Jaký systém perspektivy umělec užil? Jde o dílo homogenní (jeden výjev) nebo komplexní (triptych, oltář, tympanon)? Zamyslíme sc nad použitím barev, jejích kvalitou (jasné, tlumené), kontrasty. E xistuje zde symbolika barev a konvencí (Ježíšův oděv bývá červený nebo bílý, oděv Ponny Marie modrý)? Je vidět zdroj světla? Jakou úlohu hraje světlo? Na základě tohoto pozorování zasadím e dílo do historického kontextu. Komu bylo určeno? Včřícím, klcru, humanistům nebo knížatům? Lze charakterizovat společnost, v níž um ělce žil (podle šatů, dekoru, vzdálenosti postav od Ježíše nebo M arie)? Prohlédneme si obličeje - jaký byl tehdy ideál krasy? I Pokud se čtenář ncinúic % limito díly nezni mil přímo v místě, kde lije, nebo v muzeích Či galeriích, najde jejich reprodukce bohatí zastoupené ve slovnících a encyklopediích výtvarného uměni. V turistických průvodcích si pak u to díla může umístit i do zeměpisného rámce. 301

S L O V N ÍK B IB L IC K É K U L T U R Y

Umčlecká tvorba a interpretace textu: na stejné téma byla namalována spousta obrazů, které se nčkdy částečné liší. T ak se dostáváme k problematice znalosti a interpretace biblického textu. O dkazy na Bibli (název knihy, číslo kapitoly a verše) nám usnadní najít si originální text, z kterého umélcc čerpal, a lak porovnal věrnost ztvám iní příběhu. Různé umčlccké styly odkrývám e porovnáváním jednotlivých dél: Ulotenl do hrobu od Rogiera van der Weydcna a Raffacla - pozdné stfedovéké a renesanční pojetí, Madona ve skalách od Lconarda da Vinciho a Panna Marie Loretánská a poutnici od Caravaggia, renesance a baroko.

Mezioborové studium Porovnání biblického textu s díly, která byla inspirována Biblí, srovnání čemu ta či ona doba dávala přednost. Salome, fatální žena, je např. hrdinkou literatury a m alířství konce 19. století. Všimněme si, která témata jsou zobrazována často a která umčlci opomíjejí; zároveň každá doba si pro dokreslení vyprávční volí různé výrazové prostředky (rytiny nebo malby): Utrpení Pánč (Zatčení, Proces, Bičování, Eccc Homo, Ukřižování, Uložení do hrobu). Život Panny Maric (Zvčstování, Navštívení Panny Marie, Narození Páné, Útčk do Egypta, Madona, Ukřižování, Pieta, Korunování Panny Maric). M ožných zajímavých námčtů kc studiu jc jisté nepřeberné množství od rekonstrukce výtvarného pojetí některé světové církevní stavby až po m ístní, často málo známé památky.

BIBLE A ČESKÉ UMĚNÍ Podobně jako v jiných zemích znamenalo přijetí křesťanství v Čechách a na Moravě nejen proměnu duchovní, ale i výraznou změnu kulturní. Jistě k tomu přispělo i přeloženi zá­ kladních biblických a liturgických textů do staroslověnStiny sv. Cyrilem a Metodějem. Z výzdoby velkomoravských kostelů se toho zachovalo velice málo, přesto i tyto fragmenty svědčí o tom , že Bible byla umělcům hlavním pramenem inspirace. Daleko výrazněji, i díky bohatému fondu dochovaných památek, se uplatňuji biblické texty v románském období. Nejvíce se to projevilo ve velkých cyklech nástěnných m aleb s christologickými náměty (např. Přemyslovský cyklus ve znojemské rotundě sv. Kateřiny) a ve výzdobě rukopisů (např. Evangeliář vyšehradský). Vedle textů biblických začínají se umělci již záhy inspirovat texty apokryfními, které daleko podrobněji hovoří o Kristově dětství, o životě Panny M arie (např. Pseudoevangcllum Jakubovo a M atoušovo) či o utrpení Kristově (Pseudoevangelium Ni­ kodémovo). Řada středověkých textů byla Biblí inspirována (apokryfy, hymny, legendární iivotoplsy svéteů atd.) a nalezla také odezvu v gotickém výtvarném umění. Ohrožený M ojžíš, zobrazení Josefa z Arimatie jak o vojáka ve scéně „Ukřižování** atd. podávají důkazy o tom, žc vliv nepřesných překladů Písma se projevil i ve výtvarném umění. Důležité bylo přeloženi biblických textů do národního jazyka na konci 14. století. Postupně sc jako prameny začínají uplatňovat výklady Písma. Pověstný výklad Písně písní cistcrciáka Bernarda z Clairvaux se výrazně uplatnil v cyklech m ariánských, zejména pak v prostředí cisterciáckých klášterů. Husité a později i luteráni a kalvíni lpěli na Bibli ja k o jediném a základním prameni křesťanského učeni. Obrazy vzniklé v protestantském prostředí se proto úzkostlivě drží biblického textu a postrádáme příběhy apokryfní a legendické. V renesanci se u nás začínají vyskytovat v tištěných vydáních Bible dřevořezové ilustrace (např. Bible Melantrichova), fungující pak jako předloha pro sgrafito či nástěnnou malbu. Barok 17. a 18. stol. v Čechách otevřel obraznosti dveře dokořán. Zpracovávána jsou témata zc Starého i Nového zákona a je jím dáván často i skrytý význam, unikající pozornosti běžného vnímatclc. 19. stol. přináší v Čechách rozvoj tzv. náboženské m alby, spojené sc skupinou Nazarénů, k níž patřil např. František Tkadlík a Josef Fiihrich. V druhé polovině 19. stol. náboženská malba upadá.

302

IN D E X V Ý T V A R N Ý C H U M Ě L C Ů

V českém u m ín í 20. stol. m im e n ikolik vynikajících umélců inspirujících se duchovními texty Bible. K těm starším patři Jan Zrzavý, Bohumil Kubišta, Jan Konůpek, Bohuslav Reynck, František Bílek, k mladším M ikuláš Medek, Jaroslav Setých a další.

INDEX VÝTVARNÝCH UMĚLCŮ Výtvarní umělci v českých zemích jsou uvedeni zvlášť na konci tohoto indexu. ALE1JADINHO (Antonio Franccsco Lisboa), 1738-1814, Brazílie — Daniel ALLORI Alessandro, 1537-1607, Itálie mana ALTDORFER Albrecht, 1475-1538, Ně­ mecko — narození Páně, Zuzana AMAURY-DUVAL Eugénc, 1808-1885, Francie -* zvěstováni ANDREA D A R R E N Z E , i 388-1459. Itálie — sestoupení Ježíše do pekel A N G EU C O Giovanni da Fiesolc (Ficsole (Fra). 1387-1455, Florencie — anděl, cpifanie, korunování Panny Maric, nanebe­ vstoupení, Noli mc tangerc, poslední soud, proměněni, sláva, Tři králové, ulo­ žení do hrobu, zvěstováni ANTONELLO DA MESSINA, 1430-1479, Itálie — kříž, pieta ARCABAS, nar. 1900, Francie-* neviňátka BALDUNG Grien Hans. 1484-1545. Ně­ m ecko — potopa B A SSA N O Jacopoda, 1517-1592. I t á l i e archa Noemova, Jákob, ráj, Sam aří BATAILLE Nicolas, 1330-1405, Francie apokalypsa, meč, oblak BEARDSLEY Aubrey. 1872-1898, Angtie — Salome BECCAFUMI Domenico, 1486-1551, Sie•na — Michael, zlaté tele BELLINI Giovanni, 1429-1516, B e n á tk y anděl, dětství Ježíšovo, Kristus, Marok, obřízka, pieta, proměnění, zápas Ježíšův BERNINI Gian Lorenzo, 1598-1680, Itálie — anděl, Daniel, David BERRUGUETE Alonso, 1490-1561. Špa­ nělsko — Abraham BIQA Alexandre. 1832-1895, Francie — sy nedři um BLAKE W illiam, 1757-1827. A n g lie Ábel, apokalypsa. Bůh, Eva, Job, mor, oěistcc, panna, satan

BLOEM AERT Abraham, 1564-1651, Ho­ landsko — Jan Křtitel BÓCKLIN Arnold, 1827-1901, Švýcarsko — apokalypsa BONN AT Léon, 1833-1922, Francie Jób, Samson BOSCH Hicronymus, 1460-1516, Flandry — démon, Jan, marnotratný syn, M ojžíš, neseni kříže, pokušeni, poslední soud, ráj, ryba, stvoření, tmí, utrpení BOSSE Abraham, 1602-1676, Francie Kána, panna B O TTICELU Sandro. 1444-1510. Itálie.Judit, Mojžíš, pokušeni BOUGUEREAU William, 1825-1905, Francie — Ábel, bičování BOUTS Dicrick (Dirk), 1415-1475, Flan­ dry — epifanie, mana. Tři králové, židov­ ské vánoce bratři z LIMBOURKA, 15. stol., Flandry — pokušeni BRÉA Louis, 1458-1523, Nice — sejm uti z kříže, pieta BREU Jorg, 1475-1537. Něm ecko - Sam­ son BRIDAU Charles-Antoine, 1730-1805, Francie — nanebevzetí BROEDERLAM Melchior, 1328-1410. Flandry — útěk do Egypta BRONZINO Angelo. 1503-1573. Itálie Jan Křtitel BROW N Ford Maddox, 1821:1893, Anglie — Jákob, poslední veěcřc, tunika, umý­ váni nohou BRUEGEL (BREUGHEL) Jan s t . 15681625, Flandry — Jonáš BRUEGEL (BREUGHEL) Pieter st.. 1525-1569, Flandry - Babylónská věž. Betlém, cizoložství, neviňátka, slepec, Tři králové, velikonoční půst BURNAND Eugéne, 1850-1921. Švýcar­ sko — apoštolově

303

S L O V N ÍK B IB L IC K É K U L T U R Y

CARAVAGGIO (Michclangclo Amcrighi nebo Merisi), 1569-1609 Ecce homo, Emaus, Izák, Lazar (vzkříšený), Maric, Matouš, Pavel, Petr (sv.), Salome, Tomáš CARPACCIO V iuore. 1465-1525, Benátky drak, Jeruzalém, Stépán CARRACCI Annibale, 1560-1609, Bo­ logna-* LukáS, Samaří, Štčpán, CASTIGLIONE Giovanni Bcncdctto, 1610-1665 ~* prodavači v chrámu CIMABUE Giovanni (vl. jm . Cenni dei Pe­ pi), 1240-1302, Itálie — Maric CORINTH Lovis, 1856-1932, Némecko -* sejm utí z kříže, Ecce homo CORM ON Fem and, 1845-1924, Francie -* Kain CORNEILLE z Lyonu. 1505-1574, Francie -* Ezau CORNELIUS Peter von, 1783-1867, Nčmecko -* Josef Egyptský COROT Camille, 1796-1875, Francie -* Abraham CORRF.GGIO (Antonio Allegri), 14891534, Itálie -* apokalypsa, nanebevzetí, narození Páné, Noli rne tangere, svatba COSIM O Piero di, 1462-1521, Itálie - Ma­ rie z M agdaly, židovské velikonoce COYPEL Antoinc, 1661-1722, Francie Ester, Jiftách COZZA Francisco, 1605-1682, Itálie Abraham CRANACH Lucas st., 1472-1553, Nčmccko - • Adam, antikrist, démon, Eva, had, Judit, pokušení CRISP1N lc Vieux, 16. stol. * Marek C R IV E L U Carlo, 1430-1493, Itálie ~* na­ nebevstoupení, zvěstování

DESVALLIÉRES Georgcs, 1861-1950, Francie — biíování DONATELLO (Donato di Betto Bardi), 1386-1466, Florencie — Abakuk. David, H erodes, Jan Křtitel, Judit, Marek, Maric z Magdaly, zvěstováni DORÉ Gustave. 1832-1883. F r a n c ie - Abšalóm, Bible, hodokvas, Kain, Kcnaan. Makabejští, očistec, prétorium, Sába, Sam son, slzavé údolí DUCCIO di Buoninsegna, 1260-1319, Itá­ lie — K vítná neděle, Noli me tangere, zákonici DORER A lbrecht, 1471-1528, Německo • Adam, apokalypsa, apoštolově, ďábel, dětství Ježíšovo, drak, Ecce homo, Eva, Job, Lot, Marek, narozeni Páně, pieta, Sam son, sejmutí z kříže, Šalomoun, Tro­ jice, utrpení, zákonici DUŘET l-rancisque-Joseph, 1804-1865, Francie • Míkacl DÝCE W illiam, 1806-1884, A nglie -» Já­ kob, Šalomoun DYCK Antonis van, 1599-1641. Flandry a Anglie -* had, Jidřášův polibek, kříž, tmí, zatčeni

DALI Salvador, 1904-1989, Španělsko poslední večeře, kříž DANBY Francis. 1793-1861, Anglie apokalypsa DAVID Gérard, 14SO-1523, Flandry křest DEGAS Edgar, 1834-1917, Francie - Ba­ bylón, Jiftách DELACROIX Eugěnc, 1798-1863, Francie — Hcliodoros, Jákob, Štípán, zápas DELVAUX Paul. nar. 1897, Belgie - kříž, uložení do hrobu DELVILLE Jean. 1867-1953, Belgie Kristus, satan DENIS Maurice. 1870-1943, F r a n c ie - n á bí, Noli mc tangere, ráj

FETTI Domenico, 1589-1623, Itálie — Mojžíš FIGUEIREDO Cristováo, 16. stol., Portu­ galsko - » uložení do hrobu FLANDR1N Hippolyte, 1808-1864, Fran­ cie — Babylónská věž, Jonáš, Květná ne­ děle, pieta FLINCK Govaert, 1615-1660, Holandsko -Iz á k FO U Q UET Jean, 1420-1470, Francie epifanie, Jericho, Jób, manželství, Trojice FRANCESCA Piero delta, 1410-1492, Itá­ lie — A dam , křest, narozeni Páně, Sába, vzkříšení FRÉM IET Emmanuel. 1824-1910. Francie - Míkacl

304

ELSHEIMER Adam, 1578-1610, Německo — Tóbijáš, útěk do Egypta ENGEI.BRECHTSZ Comclis, 1468-1553, Holandsko — Matěj

ENSOR James, 1860-1949, Belgie-- Květ­ ná neděle ERNST M ax, 1891-1976, Německo, Fran cic — M arie EYCK Jan van, 1380-1440, Flandry Adam, beranek, Eva, Marie, vzkříšeni

IN D E X V Ý T V A R N Ý C H U M Ě L C Ů

FROM ENT Nicolas, 1435-1484, Francie Lazar FÚHRICH Josef. 1800-1876, Rakousko Jákob

GADD1 T addeo 1300-1366, Itálie - pe­ likán GARGALLO Pablo, 1881-1934,Španělsko -* prorok GAUGIN Paul, 1848-1903, Francie - Já­ kob, kalvárie, narozeni P án i, křiž GELDER Aert de, 1645-1727, Holandsko -* Bdnz GELLÉE Claude, zvaný Lorrain, 16001682, Francie - » Pavel, Sába G EN TILEda Fabriano, 1370-1427, Itálie— zasvěceni Ježíše v chrámu GENTILESCHI Artcmisia 1593-1652, Itá­ lie -* David, Judit, Zuzana GÉRARD Francois (baron), 1770-1837, Francie — Josef Egyptský GÉRARD dc Saint-Jcan, 1465-1495, Flan­ dry — Jan Křtitel GHIBERTI Lorenzo. 1378-1455, Florencie -• Herodes, Izák, Jericho, pokušeni, Sába, stvoření GH1RLANDAIO (Domcnico di Tommaso Bigordi). 1449-1494, Itálie — navštíveni Panny Marie GIACOM ETTI Augusto, 1877-1947, Švý­ carsko -» had GIAQUINTO Corrado, 1703-1765, I t á l i e navštíveni Panny Maric GlORDANO Luca, 1632-1705, Itálie - Já ­ kob, Jczábel, Samaří GIORGIONE (Giorgio da Castclfranco), 1477-1510, I lá lie - Z u z a n a GIOTTO di Bondone, 1266-1337, Itálie Egypt, Jidáš, Jidášův polibek, Lazar (vzkříšený), prodavači v chrámu, seraf, manželství, umývám nohou, útěk do Egypta, zasvěceni Ježíše v chrámu, zat­ čeni G lO V A N E T O M atteo. 14. stol., Itálie Jan GIOVANN1 di Paolo, 15. stol., Siena -> ráj GJRODET-TRIOSON Anne-Louis, 17671824, Francie — potopa GLEYRE Charles, 1806-1874, Francie ráj GOERG Edward, 1893-1969, Francie apokalypsa GOES Hugo van der, 1440-1482, Flandry -* apoStolové, had, pastýf

GONČAROVOVÁ Natálie, 1881-1962, Raško, Francie -* Zuzana GOUJON Jean, 1510-1564, Francie -* Lu­ káš GOYA Francisco, 1746-1828. Španělsko ďábel, Judit, zápas Ježíšův, zatčení GOZZOLI Bcnozzo. 1420-1497, Itálie Herodes Antipás G R A FU rs, 1485-1527, Švýcarsko - ďábel GRECO Domenico Thcotokopulos (El), 1541-1614, Španělsko - apokalypsa, apoštolově, křiž. M ater dolorosa, nane­ bevzetí, pastýf, prodavači v chrámu, svátá rodina, slepec, svatodušní svátky, Vero­ nika, vzkříšení, zápas Ježíšův, zatčeni GRUBER Francis, 1912-1948, Francie — Job GRĎNEW ALD Mathias, 1420-1528. Colm ar -» anděl, Gabriel, křiž, neseni kříže, pokušeni, vzkříšeni, zvěstování GUERCINO (Giovanni Francesco Bnrbicri),1591-1666, Itálie - obřízka HENNER Jcan-Jacques, 1829-1905, Fran­ cie — Zuzana HERNÁNDEZ Gregorio, 1576-1636, Špa­ nělsko — pieta HOLBEIN Hans mL, 1465-1524, Německo — bičováni, Kristus, Pontský Pilát, rej kostlivců HOUD O NJean-Antoinc, 1741-1828. Fran­ cie — Sába HU N T Holman, 1827-1910, A nglie - ko­ zel smířeni, zákonici CHAGALL Mate, 1887-1985, Rusko a Francie — Abraham, anděl, B at-šcba, Je­ ruzalém, Mojžíš, Noe. Pentateuch, Žid, židovské velikonoce CHARONTON Enguerrand, 1410-1461. Francie — korunování Panny M arie, očis­ tec, pietá CHASSÉRIAU Théodore, 1819-1856, Francie “* Ester CHRISTUS Petrus, 1420-1473, Flandry — Ave Maria JOCZ Pawel, nar. 1943, Polsko, Francie -* Ježíš JORDAENS Jacob, 1593-1678, Flandry evangelisté, prodavači v chrámu JUNI Juan de. 1507-1577, Španělsko-* sej­ m utí z kříže 305

S L O V N ÍK B IB L IC K É K U L T U R Y

JUSTE de Gand, 1435-1475. Flandry poslední večeře KH1.I..ER Albert von, 1884-1920, Nčmecko — Jairos KHNOPFF Fem and. 1858-1921. Belgie -

pnkntení KLIMT Gustav. 1862-1918. Rakousko JúdiL Salome LANFRANCO Giovanni, 1582-1647. Itálie

-rá j LASTM AN Picter, 1583-1633, Nizozemí - Tóbijáá L A T O U R G eorgesde, 1593-1652, Francie —Josef, M arie z Magdaly, narození Pánč, pastýř, Tomáš LEIGHTON Lord. 1830-1896, Anglie -

Stínem LEMOYNE Jean-Baptiste, 1679-1731, Francie -* křest LE SUEUR Eustache, 1617-1655, Francie -P av el U PC H IT Z Jacob, 1891-1973, Polsko. Francie — Marie LIPPI Filippino, 1457-1504. Itálie - had LIPPI Filippo 1406-1469, Itálie - Gabriel, korunování LO REN ZETO Pietro, 1280-1348, Itálie mana, Marie, poslední večeře, umývání

nohou LUKÁŠ Z LEYDENU, 1489-1533, Holand* sko — Jiftách, Lot L U R ^A T Jean, 1892-1966, Francie - apo­ kalypsa, archa Noemova MANÉ-KATZ, 1894-1962, Rusko, Francie —judaism us, Pcntateuch, rabbi M ANESSIER Alfred, nar. 1911, Francie — tm i MANTEGNA Andrea. 1431-1506, I t á l i e Lukáš, nanebevstoupení, obřízka, zasvčcení Ježí5c v chrámu, zápas Ježtšftv MARM ION Simon. 1425-1489, Francie Mater dolorosa MARTIN John. 1789-1854, Anglie - Belšasar, Jozue, oblak, potopa, ráj MARTINI Simone, 1284-1344, Itálie dčtstvi Ježiáovo, nesení kříže, zvčstovánl MASACCIO Tommaso, 1401-1428, Itálie — A dam. dač, kříž. Trojice M A SO U N O Tommaso. 1387-1447, Itálie

—nanebevzetí 306

MASSYS (METSYS) Jan, 1509-1575, Flandry — Lot M ASSYS (M ETSYS) Quentin, 1466-1530. Flandry — Ecce homo, Judit, Marie z Magdaly M ELOZZO da Forli, 1438-1494, Itálie Izajáá M EM LING Hans, 1433-1494, Flandry andčl, Jan, manželství MEUNIER Consurntin. 1831-1905, Belgie — Ecce hom o M ICHELANGELO (Buonarotti), 14751564, Itálie — Adam, archa Noemova, Bůh. David, had, Marie, M ojžíš, Noe, pieta, poslední soud. potopa, prorok, svátá rodina M ILLAIS John Evarist, 1829-1896, Anglie — d čtstvi Ježíšovo M ILLET Jcan-Franfois, 1814-1875, Fran­ cie — Andčl Pánč M istr z A IX z Provence, 15. stol,. Francie — Izajáá M istr z F1.ÉMALLE, 15. stol.. Flandry Bible narození Pánč, Trojice. Veronika Mistr z M OULINS, 15. stol., Francie - Jan, narození Pánč MOREAU Gustave. 1826-1898. Francie Mojžíš, Píseň písní, Salome, tanec M ORELLI Domcnico, 1826-1901, Itálie Jairos M ORETTI Raymond, nar. 1931, Francie -• židovské velikonoce MOSSA Gustave-Adolf. 1883-1971, Fran­ cie -* Šalomoun MUNCKÁCSY Mihály, 1844-1900, M a­ ďarsko — prčtorium M URILLO Bartolomó Estéban, 1618-1682, Spančlsko -» Kána, oclrmutý, pastýř, zázrak NOLDE Em il. 1867-1956, N čm ccko - Je­ žíš, poslední večeře, prorok, svatodušní svátky, uložení do hrobu OVERBECK Friedrich, 1789-1869, Nč­ mecko — Josef, Kvčtná nedčle, Marta PARM IGIANINO (Franccsco Mazzola), 1503-1540, I tá lie - M a r ie PATENIER Joachim nebo PAT1NIR, 14801524, F la n d r y - k ř e s t PERUGINO Cil), 1445-1523, Itálie - Petr (sv.), manželství, vzkříšení PIAZETTA Giambattista, 1682-1754, Itálie — Elijáš

IN D E X V Ý T V A R N Ý C H U M Ě L C Ů

PILON Germain. 1537-1590, Francie vzkříšení PINTUR1CCHIO (Bem ardino di Betto)? 1454-1513, I l i l i e - L u k á š PIOM BO Sebastianu del (Sebastiano Luciano), 1485-1547, Itálie - bičování PISANO Oiovanni, 1245-1314, I t á l i e - n a ­ rozeni P in í, neviňátka POUSSIN Nicolas, 1594-1665, Francie, Řím, - Bóaz, Mojžíš, neviňátka, Pavel, ráj, slepec, Samah', Šalomoun, uzdravení, zlatí tele POYNTER Sir Edward. 1839-1919, Anglie - » Sába PR1KKER Johan T hom , 1868-1932, Nizo­ zem í — sejm utí z kříže PRUDHON Pierre-Paut, 1758-1823, Fran­ cie -* Kain, kříž

QUENT1N Philippe, 1600-1636, Francie obřízka

RAFFAEL (Raffaello Santi nebo Sanzio), 1483-1520, Itálie - Bůh, drak, Ezechiel, had, Heliodoros, hřích, manželství, M a­ ric, Míkael, Pavel, Petr (sv.), prom íníní, stvoření, svátá rodina, Šalomoun, uložení do hrobu, velikonoce, zázračný rybolov, židovské velikonoce REDON Odilon, 1840-1916, Francie anděl REM BRANDT van Rijn. 1606-1669, Ho­ landsko -* Abraham, Anna, Bat-šcba, Bileám, David, dětství Ježíšovo, Emauzy, Izák, Jairos, Jeremjáš, Jidáš, Jónatan, Josef Egyptský, kříž, marnotratný syn, Matěj, Mojžíš, nanebevstoupení, Petr (sv.), Refáel, Samson, Saul, sejmutí z kří­ že, Súncm, Tóbijáš, zasvícení Ježíše v chrámu RENI Ouido, 1575-1642, Itálie - David REYNOLDS Sir Joshua, 1723-1792, A n­ glie -* Samuel R1BERA Josě de, 1591-1652, Španělsko-* Jákob, pastýř. Trojice R1EMENSCHNE1DER Tilm an. 14601531, Německo -* Jan, Lukáš RIVIÉRE Britton, 1840-1920, Anglie Daniel ROBERTS David, 1796-1864, Anglie -» exil RODIN Auguste, 1840-1917, Francie Bůh. Jan Křtitel, peklo

ROPS Fclicien, 1833-1898, Belgie -> po­ kušení ROSA Salvátore. 1615-1673, Itálie -» Já­ kob, Lazar (vzkříšený). Samuel RO U AULT Gcorgcs, 1871-1958, Francie -* David, Ecce homo, křest, pokušeni, tvář, Veronika, zákonici RUBENS Petrus Paulus (Petr Pavel),15771640, Flandry -» Dělila, E lijiš, had. Kain, kříž, Lot, marnotratný syn, nanebevzetí, neseni kříže, pastýř, Samson, satan, sej­ m utí z kříže, Tomáš, Tři králové, Zuzana RUBLEV (RU B U O V ) Andrej, 1370-1430, Rusko -* Abraham, ikona proměněni. Tá­ bor, Trojice RUNGE Philipp Otto. 1770-1810, Ně­ m ecko -* Petr (sv.), útěk do Egypta

SARTO Andrea del. 1486-1530, Itálie Abraham SE R T José-Maria, 1876-1945, Katalánsko — nanebevstoupení, prodavači v chrám u SCHEFFER Ary, 1795-1858, Francie - po­ kušeni SCHNORR von CAROSFELD Julius, 1794-1872, Vídeň a Německo - Ábel, Kána, prvotní hřích, Samson, stvoření, Tóbijáš, útěk do Egypta, vel ikonexe, ži­ dovské velikonoce SCHONGAUER Martin, 1439-1491, Ně­ mecko Maric, Míkael, panna, poku­ šeni, poslední večeře, zvěstováni SCHW ABE Car!os, 1866-1926, Ženeva a Francie -* Marie SIG N O RELU Luca, 1445-1523, Itálie démon, obřízka, poslední soud,. Šalo­ m oun, vzkříšení SLUTER Claus, 1340-1406, Burgundsko Daniel, Jercmjáš, Mojžíš, prorok, Zacharjáš SOLOM ON J. Solomon, 1860-1927, An­ glie — Dělila SPENCER Sir Arthur, 1891-1959, Anglie -♦ vzkříšení SPIN ELU di Nicoto Domcnico, 13621450, Siena -* seraf STÓHR Ernst, 1865-1917, Rakousko křiž SUTHERI-AND Graham, 1903-1980, An­ glie -* Noli m c tangere, kříž

TANNER Henry Tanner. 1859-1937, A n­ glie — Lazar 307

S L O V N ÍK B IB L IC K É K U L T U R Y

THEOFANÉS ŘEK (THEOFAN GREK), 1350-1410. Rusko — prom čníní TIEPOLO Giovanni Battista, 1696-1770, Itálie -» Jozue TINTORETTO (Jacopo di Robusti), 15181594, Itálie — A dam , cizoložství, had, Josef Egyptský, mana. M atek, Maric, Mojžíá, nesení kříže, pastýf, poslední ve­ čeře, prčtorium, ráj, ryba. Salome, sestou­ peni Ježíše do pekel, zásv item Panny M ane, Zuzana TIZIAN (Tiziano Vecellio), 1490-1576, Benátky — Ecce homo, Marek, Maric, Marie z M agdaly, M ater dolorosa, na­ nebevzetí, Noli m e langcrc, pelikán. Sa­ lonně, svatodušní svátky, tm í, uložení do hrobu, zasvícení Panny Marie TURNER William, 1775-1851, Anglie Jákob, oblak, pec. Pontský Pilát UCCELLO Paolo (Paolo di Dono), 13971475, Itálie — Adam, archa Nocmova, drak, Noe, potopa VAN HEEMSKERK Maarten, 1498-1574, Holandsko -» Lukáš VAN HONTHORST Gcrritt, 1590-1656, Holandsko -» Makabejští, Petr (sv.), T o ­ máš VAN SC O R E L Jan, 1495-1562, Flandry S áta, Štípán VELÁZQUEZ Dicgo Rodrigucz do Silva, 1599-1660. S panílsko — biiováni. Jan, Josef, korunováni Panny Marie, Marta, tunika VERMEER van D elft Jan, 1632;1675. Ho­ landsko — Marta VERONESE (Paolo Caliari), 1487-1553, Benátky — kamenováni. Kána, koruno­ vání Panny M arie, kříž, Lazar, ochrnutý, Samaří, svatba VERROCCHIO Andrea del, 1435-1488, Itálie — T o m á š. VIGNON Claudc. 1593-1670. Francie S á ta VINCI Lconardo da. 1452-1519, Itálie Anna, d í Istvi Ježíšovo, Jan Křtitel, Marie, poslední večeře VON STUCK Ftanz, 1863-1928, Rakousko — Salome VOUET Simon. 1590-1649, Francie - Jiftách, zasvíceni Ježíše v chrámu W EST Benjamin. 1738-1820, USA - Sa­ muel, Saul 308

W EYDEN Rogicr van der (Rogcr de la Pasture), 15. stol.. Flandry -» Lukáš, po­ slední soud, sejm utí z kříže, uložení do hrobu, zvěstování W IT Z K onrad, 1400-1446. Basilej - S áta. synagóga, zázračný rybolov W O(H)I.GEM UT(H) Michael, 1434-1519, N ím ccko -» Bůh, Eva, nesení kříže ZADKIN Osip, 1890-1967, Rusko, Francie — marnotratný syn, navštívení Panny Marie ZURBARÁN Francisco de. 1598-1664, Španělsko -* obřízka, palma, tm i DoplAky: BAROKNÍ UMĚNI -

FJiša

BYZANTSKÉ UMÉNl - Abraham. Jan, Jidášův polibek. Kristus, křest, Mclkíscdek, M ichael, ochrnutý, pastýf, páv, Petr (sv.), sestoupení Ježíše do pekel, slepec. Tři královi DURA-EURÓPOS (fresky), 3. stol., Ezechiel, Izák, pomazání, Samuel, schrá­ na, velikonoce, vonní látky, židovská ve­ likonoce GOTICKÉ UM ÉNl (sochy, nástčnné malby a liturgická náčiní) — Abraham, andčl, archa, Á ron, Bclšasar, beránek Bůh, Da­ niel, dím o n , ditstv í Ježíšovo, drak. duše, Eden, evangelistů. IzajáŠ, Jan, Jób, Kain, korunování Panny Marie, Malkíscdek. Maric, navštíveni, neviňátka. Panna, pec. peklo, pokušení, poslední soud, rej kost­ livců, Samaří, satan, sedm let tučných, seraf. schrána, synagóga, Šalomoun, Š tí­ pán, Tóbijáš, Tomáš, tm i, Veronika, vzkříšeni, zlaté tele IKONY -* Abraham, Áron, ikona, Lukáš, Míkael, otec, pec, prománéni, Tábor, Tro­ jice, tvář MOZAIKY - Ábel, Abraham, archa Noc­ mova, Babylónská včž, Bůh, fénix, chléb, Jairos, Jericho, Jeruzalém, Jidášův poli­ bek, Jonáš, Jordán, Jozue, laň, Kristus, Kvčtná nedále, M arek, Malkíscdek, Mikael, N oc, ochrnutý, pastýř, páv, Pavel, peklo, potopa, ryba, sedm tučných let, seraf, sestoupení Ježíše do pekel, slepec, Tomáš, T ři králové

IN D E X V Ý T V A R N Ý C H U M Ě L C Ů

PODLAHOVÉ M OZAIKY p iv , ryba, svícen, zlaté tele

AW alám,

Tomáš, TO králové, útčk z Egypta, vzkříšení

Dělila, Ecce

ŘÍM SKÉ UMĚNI - Jairos, Jeruzalémský chrám, Jonáš, pastýř, svícen

ROM ÁNSKÉ UM ÉNl -* Ábel. Abraham, apokalypsa, apoštol, Babylónská včž, BclSasar, Bileám, Daniel, David, démon, duíe, ďábel, Eva, evangelisté, Herodes, Izák, Izajáš, Jcrcmjáš, Jeruzalém, Jidáš, Jidášův polibek. Jiftich , Jób, Jonáš, Josef, Kain, korunování Panny Marie, Kristus, K vétni nedélc, Lazar, Matéj, Malkisedck, Mikael, navštívení Panny Marie, obřízka, ochrnutý, panna, páv, pec, peklo, poku­ šení, poslední soud. prodavači v chrámu, ryba, Salomc, Samaří, Samuel, sedm tuč­ ných let, seraf, slepec, strom , Šimon mág,

SARKOFÁGY - Alfa a omega, Chrismon, Jairos, znamení, ztracená ovce

RENESANČNÍ UM ĚNÍ homo, meč

TAPISÉRIE -* apokalypsa, archa, Bat-šeba, David, Jiftách, meč, navštívení Panny Marie, oblak, Štépán, Trojice, zázračný rybolov VITRAJE - archa. Bůh, Jeruzalém . Kris­ tus. mana, Marie, meč, Samaří, sedm tuč­ ných let, schrána, strom. Šalomoun. Tóbi-

jái

Výtvarní umělci českých zemích AACHEN Hans von, 1525-1615, (pův. nčm., u Rudolfa 11.) ALEŠ MikoláS, 1852-1913 - vánoce

HEINTZ Josef st., 1564-1609 - svata ro­ dina HIERNLE Karel Josef. 1693-1748 - had

BALZER Antonín Karel. 1771-1807 BALZER Jan Jiří SL, 1734-1799 BECHTELER Kašpar, 17. stol. - obraz BENDL Jan Jih', asi 1620-1680 - Mesiáš, neposkvméné početí, Refáel, spasitel, Tóbijáš BRANDL Petr, 1668-1735 - dčtstvi Je­ žíšovo, Egypt, Jákob, klíč, kfest, Lot, M a­ rie z M agdaly, m arnotratný syn, nebe, nunc dimiltis. pastýř, poslední večeře, slepec. Sodoma a Gomora, Tři králové BRAUN MatyáS Bernard, 1684-1738 láska, marnotratný syn BROKOF Ferdinand Maxmilián, 16881731, (baroko) — polnice

ISTLER Josef, nar. 1919, (vit obrazová pří­

CREUTZ Ulrich, 16. stol. -> télo DIENZENHOFER Kilián Ignác. 16891 7 5 1 -h v č z d a DIENZENHOFER KryStof, 1655-1722 ELFELDAR Hans, 16. stol. -

večeřadlo

HALBAX Michal Václav, 1661-171 l.R a kousko — Lukáš, Marek, poslední večeře HEINSCH Jan Jiří, 1647-1712 - Kristus

loha) JENEW EIN F e lix, 1857-1905 - m or KOBLASA Jan, 20. stol. (víz obrazová pří­

lohaJ LADA Josef, 1887-1957 - vánoce LIŠKA Jan Kryštof. 1650-1712, (barokní malíř; oltáře) M AJOR Izák, konec 16. stol. -* Mojžíš M ÁNES Josef, 1820-1871 MEDEK MikuláS, 1926-1974, (viz obra• zovd příloha) M istr Emauzskcho cyklu, kol. 1360 Mistr Krumlovské madony, kol. 1380 — Petr (sv.) Mistr Litomčrického oltáře, kol. 1500 -* bičování, Kaifáš Mistr Oplakávání ze Žebráka, 1. čtvrt. 16. stol. M istr Osvald, 14. stol. -* klas M istr Rajhrndskcho oltáře, kol. 1420 -* lotr, nesení kříže 309

S L O V N ÍK B IB L IC K É K U L T U R Y

Mistr Slavétinského oltáře, 15. stol. — Ve­ ronika Mistr Svatojiřského oltáře, 15. stol. — m an­ želství M ísu Theodorik, kol. 1360 — evangelisté, prorok MisU Třeboňského oltáře, kol. 1380 — hrob, JcžíS, kalich, klanét se, Marie, plámo, ulo­ žení do hrobu, velikonoce, zápas Ježíšův M lsu VyJebrodského oltáře (cyklu), kol. pol. 14. stol. - Andél Páné, apoStolové, Ave Maria, duch, Gabriel, Josef, kříž, na­ nebevstoupení, narození Páné, páv, rosa. skutky. Svatodušní svátky. Tři králové, utrpení, vzkříšení, zvéstování M onogramista IP. 1. čtvrt. 16. stol. — stig­ mata Monogramista IVM, posl. itvrt. 15. stol. Monogramista IW, 1. itvrt. 16. stol. — modla MULLER Jan, 16. stol. — BelSasar, hodokvas NOSECKÝ viz S1ARDUS PÁLKO František Xaver. 1724-1767, (ko­ pule sv. MikuláSe) PARLÉft J in d ř ic h - P ie ta PARLÉft PcU, 1332-1399, (chrám sv, Víta, chrám sv. Barbory v Kutné Hoře, Karlův most) REINER Václav Vavřinec, 1 6 8 9 -1 7 4 3 Egypt, Izák, Jakub. ZacharjáS REYNEK Bohuslav, 1892-1971 RVAČOVSKÝ Vavřinec Leander. 16. stol. — velikonoíni půst SADELER Egidius, přelom 16. a 17. stol. Ezechiel SANT1NI Jan Blažej. 1677-1723 S1ARDUS Nosecký, 18. stol. - sen ŠERÝCH Jaroslav, nar. 1928 - tanec SKRÉTA Karel, 1610-1674 - archandél, desatero, Ecce Homo, Eli, E li..., M ater dolorosa, Matéj, nanebevzetí, očistec, otel, Pavel, skutky SVAB1NSKÝ Max, 1873-1962 - Jan Křti­ tel, zavržený TAUS Kryštof, 18. stol. - Kána 310

TKADLlK topa

František. 1786-1840 -

po­

W ILLM ANN Michael Leopold, 1630-1706 — hnév, prodavači v chrámu ZRZAVÝ Jam, 1890-1977 - Samaří Dodatky: desková malba - LN JLL, Jan, JidáSův poli­ bek, navštívení Panny Marie, neviňátka, Ondřej, Salotne, stigmata, úték do Egyp­ ta, tunika, vtélení, zasvíceni JežiSe nástčnná m alba středovčká — Juda M aka­ bejský, m ana, občí, strom, svátotd, Šalo­ moun, vinná réva středovčká plastika — korunování Panny Marie, tčlo, Trojice kresby — M akabejští renesanční malířství -• umývám nohou betlémy, jesličky a jiné výtv. obyčeje — jesle, vánoce české barokní kalvárie — kalvárie, křížová cesta morové sloupy, barokní um ím — oblak poutní místa — Refáel Bible frantiSkánská.po 1270, Knihovna N á­ rodního m uzea, Praha — Daniel, sttom (JISajův) Bible boskovická, před 1420, Stárni videcká knihovna, O lom ouc— Genesis, Job, stvo­ ření Bible V áclava IV., kol. 1390, Nationalbibliothek. Vídeň - MojžíS, Ráchel Bible olom oucká ,1417, Stádií védecká kni­ hovna, Olom ouc Bible Jiřího M elanuicha z Avcntina, 1570, Národní knihovna ČR — archa Noemova. B ible, schrána Bible Velislavova, před pol. 14. stol., Ná­ rodní knihovna ČR, Praha - Benjamín, Josef Egyptský, Juda, sedm tučných let Bible vySebrodská, I sv., kol. 1300, Státní včdecká knihovna České Budéjovice — prvotní hřích Evangelistář vySehradský. kol. 1086, Ná­ rodní knihovna ČR. Praha — holub, Kvétná nedčle, vzkřiieni De civitate Dei, kol. 1200. K apitulní kni­ hovna u sv. Víla, Praha — mčsto, Jeru­ zalém Graduál z Louky, 1499, Státní védecká knihovna, Olomouc — Míkael

S L O V N ÍK B IB L IC K É K U L T U R Y

Lobkovický brcvfř, kol. 1494, Národní kni­ hovna ČR, Praha -» Noli me langere, sva­ tyní Mater Verborum, iluminovaný rukopis, pléd. pot. 13. stol., Knihovna Národního muzea, Praha — Jidáš, Lazar, peklo Misál arcibiskupa Zbyflka Zajíce z Haznburka, kol. 1409, Nationalbibliothck. Vi­ d c i — svatba v Káni Misál Jana ze Středy, po 1364, Kapitulní knihovna, Praha -» m anželství (svatba Panny Marie) Pasionál abatySe Kunhuty, 1313-1321, -» Adam, andél, Emaus, cherubín, obřízka, serafín, sestoupení Jc iííe do pekel

Žaltář fOrstcnsbeiský, kol. 1270, zámecká knihovna, Křivoklát -* Noli m e tangerc Veraikon svatovítský, po 1380 — Kristus, tvář kaple Panny Marie na Karištejné (apoka­ lyptický cyklus) -» apokalypsa, dikůíinéníduře katedrála sv. Petra v ftezní — Ábel, Kain, modla, zlaté tele katedrála sv. Víta -* fénix, peklo, pelikán, poslechu soud, zavržený, zjevení kostel sv. Ducha v Žehfe -* Abraham, bůh, církev Staronová synagóga v Praze -* synagóga

BIBLE A HUDBA Bible se zmiňuje často o p isto vání hudby u Izraelitů. Velmi diskutabilním se z d i být přehled této původní tvorby, kterou nedávno zrekonstruovala Suzanc HaTk Ventura. Po dobu tém éf dvou tisíciletí hudební umčlci skládali pro obřady křesťanského náboženství hymny*, mše*, moteta, chorály, kantáty a zhudebnili vrcholné poetické texty Bible - Žalmy a Píseň Písní. Biblické (svaté) déjiny inspirovaly oratoria a opery pro kostely, chrám y nebo divadla. Je třeba rozlisovat mezi texty mSf. které vznikaly až po redakci Bible a jsou v latiné ( Gloria, Credo. Sanctus, Agnus Del) nebo fečtiné (Kyrie), a biblickými citacemi, které tvoří základ motetů, chorálů nebo kantát. Odkazy v tomto slovníku jsou soustfedčny především na západní Evropu na úkor ortodoxní čisté vokální liturgie (pravoslavné, řecké či syrské) proto, že zde jsou původní texty dostupnéjáí. Vývoj hudební tvorby inspirované Biblí se ubíral v českých zemích velmi podobné. Zhudebnény byly celé m še nebo je jí části (Benedictus; J. J. Ryba, Česká mše vánoční aj.), modlitby* a chvalozpěvy* (Aleluja, Te Deum, Gloria, Sanctus, Requiem), zpěvy a p ísn i (český barok - Adam Václav Michna; A. Dvořák) a jiné chrámově skladby (F. X. Brixi). Náméty vycházely budta přím o z biblických příbčhů nebo odrážely tematiku liturgického* církevního roku (koledy - vánoce, velikonoce; paáijc apod.)

INDEX HUDEBNÍCH SKLADATELŮ Češti skladatelé jsou zařazeni abecední. AUBER Daniel, 1782-1871, Francie — marnotratný syn BACH Carl Pliilipp Emanuel, 1714-1786, Nčmecko -* M agniíicat, utrpení (paáijc) BACH Johann Chrisloph Friedrich. 17321795, Némecko -» Lazar (vzkříšený)

BACH Johann Sebastian. 1685-1750, Né­ mecko — Eli, E li..., Magniíicat, m še, pa­ šije, žalm BACH Wilhelm Friedcmann (syn Johanita Sebastiana), 1710-1784, Ném ecko-* mše BEETHOVEN Ludwig van, 1770-1827, Nčmecko -» mše, zápas Ježíšův 311

S L O V N ÍK B IB L IC K É K U L T U R Y

BEN O tT Peter, 1834-1901, Flandry ďábel BERLO Luciano. nar. 1925. Itálie, USA -» Třikrálové BERIO Luigi, 20. stol., Itálie - TO králové, utrpení (pašije) BERLIOZ Hcctor, 1803-1869, Francie Bůh. détstvi Ježíšovo, ďábel, Kristus, Requiem BERNSTEIN Lconard, 1918-1991, U S A Jeremjáž BOCCHERINI Luigi, 1743-1805, Itálie, Španélsko "* mše BOIELD1EU Francois Adrien, 1775-1834, Francio -» Atalja BORGSTROM Hjalmar, 1864-1925, Nor­ sko — zápas Ježíšův BRAHMS Johannes, 1833-1897, Némecko. Rakousko — Job, Maric, marnost, Requiem BR1TTEN Benjamin, 1913-1976, Anglie -* archa Nocmova, marnotratný syn, potopa, Requiem BRIXI F iantiiek Xaver, 1732-1771, Čechy -* JidáS, mSe BRUCKNER Anton, 1824-1896, Rakousko - Bůh. mSe CAFARO, 20. stol., Itálie -* amen CALDARA Antonio, nar. asi 1670 Benátky - 1736 Vídeň -> M ater dolorosa CALM EL Pierre, nar. 1921, Francie - • kal­ várie, M arie CARISSIM1 Giacomo, 1605-1674, I tá lie ^ Abraham, Bible, David, Jihách, JonáS, soudci, Šalomoun CASTELNUOVO-TEDESCO Mario, 1895-1968. Itálie. USA - Ester, JonáS C1RY M ichel, nar. 1919, Francie -> JežíS CLÉRAM BAULT Louis-Nicolas, 16761749, Francie -• Bůh COUPERIN Francois 1668-1733, Francie *» mže, tem nou ČERNOHORSKÝ Bohuslav Matéj. 16841742, Čechy. Itálie - Ježíš, Marie DEBUSSY Claude Achille, 1862-1918, Francie -* duše, marnotratný syn DELALANDE Michel Richard, 16571726, Francie --B ůh, tem nou DON1ZETO Gaetano, 1797-1848, Itálie potopa 312

DUFAY GuiUaume, kol. 1400-1474, Fran­ cie, Belgie -* mže DUPRÉ M arcel, 1886-1971, Francie- » kří­ žová cesta, utrpení (pašije) DURUFLÉ Mauřice, nar. 1903, Francie Requiem DVOŘÁK Antonín, 1841-1904, Čechy — Bible, M arie, M ater dolorosa, Requiem, žalm EBEN Petr, nar. 1929, Československo — Bóaz, Jób, klatba, liturgie, Rút FAURÉ G abriel. 1845-1924, Francie - Re­ quiem FOERSTER Josef Bohuslav, 1859-1951, Č eskoslovensko-* Betlém FRANCK César, 1822-1890, Francie blahoslavenství, Bóaz, Rebeka, Rút, vy­ kupitel FROMM Andreas, 1620-1683,... - Lazar (chudák), vykoupení GILLES Jean, 1669-1705, Francie - Re­ quiem GOLD M ARK Karl, 1830-1915, Némccko -S á b a GOUNOD Charles Francois, 1818-1893, Francie — Ave Maria, Bůh, ďábel, Jeremjáž, Ježíš, modla, Requiem HÁNDEL (i HAENDEL) Georg Friedrich. 168S-1759, Némecko, Anglie - Aleluja, amen, A talja. David, Egypt. Izrael. Jiftách. Juda Makabejský, Magnificat, M e­ siáš, Samson, Saul, utrpení (pašije) HAYDN Joseph, 1732-1809. Rakousko Bůh. Eli. Eli. ...k říž , inše, stvoření, Tóbijáž, vykupitel HENRY Pierre, nar. 1927, Francie - apo­ kalypsa. Bůh HO N EG GER Artur, 1892-1955, Švýcar­ sko. Francie -* D avid, Judit, velikonoce, žalm HURNlK Ilja, nar. 1922, Československo Píseň písní, Šulamílka CHARPENTIER Marc Anloine, 16341704, F rancie -* Bible, Bůh, David, mže, nanebevzetí, Saul, Šalomoun, tem nou JANÁČEK Leoš, 1854-1928, Českoslo­ vensko —* evangelium

IN D E X H U D E B N ÍC H S K L A D A T E L Ů

JANEQU1N Clémcnt, 1485-1558, Francie -* David, mše, Šalomoun JEŽEK Jaroslav, 1906-1942, Československo -* David, Goliáš JOSQUIN DES PRÉS (DESPRES), kol. 1440-1521, Vlámsko, Itálie - David, Mater dolorosa, mše, žalm

KAGEL M auricio, nar. Buenos-Aires 1931, Argentina, Nčmccko -* ďábel, stvořeni KIENZL W ilhelm, 1857-1941, Československo — evangelium KODÁLYZoItán. 1882-1967. M aď arsk o ^ prodavači v chrámu KOPELENT M arek. nar. 1932, Českoslo­ vensko — Aleluja KRÁSA Hans, 1899-1944, Československo -* žalm KREJČÍ Miroslav, 1891-1964, Českoslo­ vensko -* Kristus KŘIČKA Jaroslav. 1882-1969. Českoslo­ vensko -♦ pokušení KUHNAU Johann, 1660-1722, N ím eeko - Bible

LASSO Orlando di (LASSUS Roland de) 1532-1594, Mnichov - Job, Magnificat, mše, Petr, utrpení (pašije) LEO Leonardo, 1 6 94-1744,Itálie-* Ábel LESUEUR Jean-Frantois, 1760-1837, Francie ~* Adam, Bóaz LESUR Daniel, nar. 1809, Francie - Píseň písni U S Z T Franz (Ferenc), 1811-1886, Ma­ ďarsko — Kristus, křížová cesta, mše, protučnění, Requiem LOEW E Karl, 1796-1869, N im ccko -* Je­ ruzalém LULL Y Jean-Ba plístě, 1632-1687, Francie, pův. ital. - Bůh

M AHLER Gustav, 1860-1911, Rakousko — Kristus, vzkříScnt M ACHAUT G uillaum e de, kol. 1 3 0 0 -kol. 1377,Francie-* Marie MARTINŮ Bohuslav, 1890-1959, Česko­ slovensko, -* IzajáS, Marie, utrpení (paíijc) M ASSENET Jules Emile. 1842-1912, Francie — Eva, Salomc, zaslíbená zem í MÉHUL Étienne Nicolas, 1763-1817, Fran­ cie -* Dělila, Josef Egyptský

M ENDELSSOHN-BARTHOLDY Feliz, 1809-1847, N im ccko — A talja, Elijáš, Pavel MESSIAEN Olivier, nar. 1908, Francie apokalypsa, Btih, církev, détství Ježí­ šovo. Ezechiel, nanebevstoupení, oslave­ ný, promžnéní, vzkříšeni M EYERBEER Giacomo, 1791-1864, Némeeko, Francie — prorok M IGOT Georgcs, 1891-1976, Francie Eva, marnost MICHNA Z OTRADOVIC Adam Václav, 1600-1676, Čechy — narození P in č, vá­ noce, velikonoce M ILHAUD Darius, 1892-1974, Francie Bible, Daniel. D avid, Izajáš, Kain, Píseň písni, přísloví, stvoření, žalm M O NTEVERDIClaudio. 1567-1643, Itálie -* Marie, mše. Píseň písní, žalm M OZART Wolfgang Amadeus, 17561791, Rakousko -» D avid, M arie, mše, Requiem, svétlo MUSORGSKU Modest Petrovií, 18391881, Rusko-* satan NABOKOV Nicolai, 1903-1978, pOv. rus­ ký. U SA -* Jób NIELSEN Carl August, 1865-1931, Dán­ sko — David, Saul OCKEGHEM Johannes, 1410-1497, Flandry -* M arie, mše, Requiem O R F F C arl, 1895-1982, N ím eeko - vzkří­ šeni OSTRČIL Otakar, 1879-1935, Českoslo­ vensko -* křížová cesta PAI.ESTRINA Giovanni Pier Luigi da. kol. 1525-1594, Itálie -» amen. Ave Maria, Marie, M ater dolorosa, mše, nanebevzetí. Píseň písní PENDERECKI Krzysztof, nar. 1933, Pol­ sko -» David, ďábel, h n ív , ráj, R equiem , utrpení (pašije) PERGOLESE (Giovanni Battista Pergolesi), 1710-1736, Itálie - Josef Egypt­ ský, M ater dolorosa PEROSI Lorenzo, 1872-1956. Itálie - po­ slední soud, utrpem (pašije) PÍCHÁ František, 1893-1964, Československo-* Ecce homo POULENC Francis, 1899-1963. Francie -* církev, dótství Ježíšovo. Gloria. Kristus, M arie. M ater dolorosa. Trojice, zápas Je­ žíšův 313

S L O V N lK b i b l i c k é k u l t u r y

PRAETORIUS Michal. 1571-1621, Ně­ m eck o — žalm PROKOFJEV Sergej Scrgcjcvie. 18911953, Rusko, SNS — anděl, marnotratný syn PUCCINI Giacomo, 1858-1924, Itálie Rekviem, sláva PURCELL Henry. 1659-1695, Anglie Bůh, žalm REINER Karel, 1910-1979, Českosloven­ sko — Ester RIMSKU-KORSAKOV Nikolaj Andrejevič, 1844-1908, Rusko - velikonoce ROMAN Johann Helmich, 1694-1758, Švédsko — mše ROSENBERG Hilding Constantin, nar. 1892, Švédsko — Píseň písní ROSSINI Gioacchino, 1792-1868, Itálie Babylón, M ater dolorosa, Mojžíš ROUSSEL Albert, 1869-1937, Francie žalm RUBINŠTEJN Anton Grigoijevié. 18291894, Rusko — Babylónská věž, Kristus, Píseň písní, Šulamítka RYBA Jakub Jan, 1765-1815, Čechy mše, narození Pán i, vánoce SA1NT-SAÉNS Camille, 1835-1921, Fran­ cie — Dchla, potopa, Samson, soudci SCARLATI'1 Alessandro, 1660-1725. Itá­ lie — panna SCARLATTI Domenico, 1685-1757. Itálie — David, mše SERMISY Claudin de, kol. 1490-1562, Francie — mše, utrpení (pašije) SCHMIDT Franz, 1874-1939, Německo apokalypsa SCHM1TT Florent, 1870-1958, Francie Salome SCHONBERG Arnold, 1874-1951. Ra­ kousko — Áron, Jákob, Mojžíš SCHUBERT Franz, 1797-1828, Rakousko — Ave Maria, Lazar (vzkříšený), mše SCHÚTZ Heinrich. 1585-1672, Německo -* David, Eli, E li.. kříž, utrpení (pašije), velikonoce, vzkříšení STERNBERG Erich W alter, nar. 1938, Izraci -* archa Noemova, David, Josef Egyptský STRAUSS Richard, 1864-1949, Německo — Josef Egyptský, Salome

314

STRAVINSKU Igor Fjodoroviě, 18821971, Rusko, Švýcarsko, Francie. USA Abraham, Babylónská věž, David, Jcremjáš, m še, potopa, žalm TANSM AN Aleksandcr, 1897-1986, Pol­ sko, Francie, USA - » Izajáš TED ESCO Mario Castelnuovo, 1895-1968, Itálie. USA - EUjáš. Ester, Izajáš, Jeremjáš, Jonáš, prorok TELEM ANN Gcorg Philipp, 1681-1767, N ěm ecko — mše, utrpení (pašije) TO URNEM IRE Charles, 1870-1939,Fran­ cie - Eli, E li... ULMANN Viktor, 1898-1944, pražský ně­ mecký Žid, (zahynul v Terezíně), Čes­ koslovensko — antikrist V AUGHAM W ILLIAMS Ralph, 18721958, A n g lie - J o b VERDI Guiseppe, 1813-1901, Itálie - Nebúkadnesar, Rcquiem VIVALDI Antonio, 1678-1741, Itálie, Ra­ kousko — Jeruzalém, Judit, Magnificat, M ater dolorosa, sláva, žalm VYCPÁLEK Ladislav, 1882-1969, Česko­ slovensko — blahoslavenství W AGNER Richard, 1813-1883, Německo — apokalypsa, kalich, poslední večeře W ALTON W illiam sir.. 1902-1983, Anglie — B elšasar W ILLAERT Adrian, kol. 1480-1562. Flan­ dry, Itálie — mše

D odatky: ČERNOŠSKÉ SPIRITUÁLY - Abraham, apokalypsa. Bible, David, Ezechiel, Jericho, Jonáš, M arie, Mojžíš, otrok, pec, poslední soud, potopa, ráj DIES IR A E - hnčv LITURGICKÉ DRAMA, Adam, D aniel, Emaus

12. stol., -

VELIKONOČNÍ HRY - velikonoce TE DEUM - Bůh

BIBLE A FILM

Bible* inspirovala v hojné m íře i filmovou tvorbu počínaje dokumentárním záznamem Pašijové hry v Oberammergau v Bavorsku (1897) po Bibli Marcela C am é (1977). Biblické (svaté) dčjiny představují historickou fresku mim ořádné vhodnou pro hollywoodské vel­ kofilmy. Příběh Ježíše* však inspiroval řadu um člecky opravdu hodnotných filmů, prod­ chnutých často hlubokým náboženským cíténím . Vedle filmů, které pojednávají přímo o nčktcrých náboženských tématech, jsou v řadé filmů narážky, které musíme dešifrovat. Je tomu lak v nejrúznějších žánrech, např. Nazarln Luise Buňucla (Ecec hommo*), Jm éno rule Jcan-Jacqucs Annauda (Apokalypsa*), Křidla touhy Wim W enderse (Andél*, Stvoření*). Tyto odkazy, pokud je divák správné pochopí, ještč umocní jeho zážitek z filmu. Jsou-li filmy inspirovány rytinami nebo obrazy, zjistíme porovnáním zájmu, jakém u se těší ten či onen biblický výjev a příběh: nopř. Gustave Doré situoval do Belšasarova* paláce (při hostině) slony, které pak přejal Griffiih v Jatole ranci (1917) a bratři Tavianové v Good morning, Babylonia (1986). Studiem film ových textů, resp. dialogů, odhalíme velmi Často původní text: např. Píseň písní v Tereze od Ataina Cavalicra (1985). Sledujme vývoj „velkých*4 náboženských tém at ve filmové tvorbé: Rodící se film ové umění, stejné jako divadelní, zaměřilo svou pozornost na velké křes­ ťanské drama - pašije. Podnět k tomu dala Lumiérova společnost, která pořídila doku­ mentární záznam Pašijových her v Hořicích, které ve své době soutěžily s Pašijemi v Oberammergau. Šlo o přežitek středověkého divadla - snímek ncmél valnou estetickou hodnotu, nicméně tento čtvrthodinový záznam amatérských „živých obrazů44 byl prodán do USA za 10 000 USD. Poté se snímky oživlých obrazů ve stylu „křížových cest4*začaly natáčet 1 v jiných konkurenčních společnostech se stále lepší výpravou a obratnější inscenací, jako například sním ek francouzské firmy Pathé z let 1903-1904. Tyto snímky lze považovat za předobraz pozdějších výpravných kostýmních filmových podívaných. Jejich upřímná naivita a nadšené přijímám zbožným lidový publikem vy­ lučovaly otázku piety - tyto sním ky, jako i pozdější využívám biblických motivů němým filmem, nevyvolávaly námitky církve. První vskutku umělecké zpracováni legendy Ježíše K rista objevíme v jednom ze čtyř prostupujících se historických příběhů v Intvleranci (1916) D. W. Griffithe. Právě zde máme náznak pictního vztahu k zpodobení Krista - je to postava „světlem oděná44, velice střídmé je filmována jeho tvář a celé pásmo tohoto příběhu je zpracováno s využitím stylizace. Zajímavou epizodu odvolávající s e k tradicím p ašijí nalezneme ve filmu Andreje Tarkovského Andrej Rublev (1965-1971) - v protikladu k epizodě pohanské oslavy příchodu léta zdůrazňující hédonismus lidské povahy je postaven obraz askeze - v zimní scenérii muž nese kříž a nechává se ukřižovat. Obojí slouží k výrazu síly ruského národa, který odolává zaě. 15. stolců* tatarským nájezdům a v protivenstvích své doby tvoří svou osobitou duchovní kulturu. Další velkou inspirací film uje D esatero. Nejvýraznčji je uvedl am erický režisér Cecil B. De Milic v Desateru přikázáni, 1923, který pro každé z přikázání inscenoval výpravný příbéh-ilusttaci v tom ncjdoslovnéjším a nejlradičtéjším znění. Poté v různých intervalech vznikaly povídkové filmy, založené na fabulovaných (his­ torických či současných) ilustracích hlavních hříchů. Záměry byly spíše didaktické, mora­ listnímu tónu odpovídala i melodramatická poloha, zvlášť využívaná hollywoodským fil­ mem. V Evropě (Francie, Itálie) byly povídkové filmy v oblibě v 50. a 60. letech a jejich m oralistnost byla reakci na uvolněnost mravů ve společnosti, kterou způsobila jednak válka, jednak formující se spotřební společnost. Nenovějším a velice pozoruhodným zpracováním tématu desatera je televizní seriál Krzysztofa Kicslowskčho Dekalog, 1990. Je to deset hodinových filmů, kde sam ostatné

315

S L O V N ÍK B IB L IC K É K U L T U R Y

náměty jso u nenápadné propojeny pfcchodcm okrajových postav do hlavních rolí a je d ­ notících scenérií varšavského síd lišti. Filmy nejsou doslovnou interpretací významů přiká­ zání, některé příběhy poukazuji na jejich kontroverznost v konkrétních životních situacích, kde civilizační okolnosti v zájmu pravdy a spravedlnosti a zejména morálky ospravedlňuji prohřešky vůči příkazům. Seriál je vyvrcholením tendence polského filmu „morálního neklidu**, jsou v něm potlačeny politické a sociální m otivace, vše je soustředěno na expozici lidských vlastností • úvahu o cxistencialní problematice. Jeitó býval zobrazován jako hrdina pašijí, v Intoleranci je jeho životní příběh rozšířen a stává se hrdinou filmu Cecila B. Dc Milla Král Králů (1927). Jde už o typickou holly­ woodskou verzi, čili o film - produkt masového umění. Dc M ille jako průkopník velkofilmů naivně kýčovitého ražení, jsa inspirován italskými historickými velkofilmy, těžil i z tématu někdejšího Sienkiewiezova románu Quo vadis a natočil několik filmů o pronásledován: prvních křesťanů - napf. Ve znamení křiíe, 1932. První Q uo vadis bylo natočeno v Itálii (1913), druhé v USA Mervinem Le Royem 1951 - v čase velké m ódy výpravných pseudohistorických filmů. Jde o ideální nám ět z oblasti m asové kultury, jako je i několikrát zfilmovaný Ben Hur, jehož první verze Freuda Nibla (1926) vyšroubovala rozpočet na 6 000 000 USD. a neméně drahá byla i další, režírované Williamem Wylercm v letech 1958-59, kdy vrcholila vlna amerických historických velkofilmů, točených v římských či Španělských ateliérech. V 60. a 70. letech jsou ve světové kimatografii poměrně časté parafráze Kristova příběhu, osobité interpretace nejen Kristovy legendy, ale problematiky víry jako takové. Vesměs vycházejí z románových předloh. Nezanedbatelné jsou například autorské filmy Ingmara Bergmana (protestantský okruh), prodchnutá úvahami o „nepřítomnosti** Boha, o jeho hledání a o poznáni, že Bůh je láska. Zajímavý televizní film pro západoněmeckou televizi natočil 1971 Andrzej Wajda. Jeho Pilát a ti druzi vychází z Bulgakovova románu M istra M arkitka a přejímá Bulgakovovu interpretaci p ře Ježíše a P iláta. T ento příběh má současný rámec - odehrává se v e své historické i nadčasové rovině poblíž dálnice, kudy projíždějí „nevšímavá** auta. Z m odernějších a myšlenkově náročnějších filmů odvolávajících se na křesťanskou tradici je nesporně Evangelium sv. Matouše (1964) v osobité interpretaci Picra Paola Pasoliniho, zdůrazňující sociální pohnutky a aspekty Kristova učení. Pasolini rovněž usiluje o historicky věrohodnou evokaci, využívá asketické scenérie a tváří neherců - vesměs lidí z italského jihu, jejichž tváře jsou nedotčeny civilizací. K velkému „boomu** tohoto tématu dochází na přelomu 80. a 90. let. Z nejzajímavějších filmů lze uvést talentovaný autorský debut Kanaďana D enyse Arcanda JeÓ š z Montrealu (1989). Pojednává o skupině mladých herců, kteří se rozhodnou v exteriérech u velkoměsta inscenovat pašije a průběh jejich zápasu o uměleckou realizaci má podobně dramatický průběh jako křížová cesta - v závěru představitel Krista , j e obětován** na základě svého ztotožněni s Kristovou m isí, byťusiluje o uměleckou seberealizaci. Světový úspěch měl didaktický film Petera Sykesc a Johna Krishe Ježíš (1991) poctivé ilustrující Evangelium sv. Lukáše. Skandální úspěch na MFF v Cannes a posléze v kinech m ěl 1989 film Martina Scorscsc Poslední pokušeni Krista, šokující veřejnost, ale i církevní kruhy, zvizuálnčním hypotézy, jak by Kristus prožil život, kdyby nebyl ukřižován. Pokušení rodinného života se zjovujc Kristovi na kříži a závěr filmu líčí i jeh o manželský žtvoL Oficiální ateismus nepřipouštěl v bývalých socialistických kinematografiích rozvíjení této problematiky. Pokud se objevovaly motivy související s církví, měly téměř vždy negativní hodnocení. Jistou výjimku tvoří ěeský celovečerní animovaný film z konce 50. let Stvořeni svita, v němž je vtipně - na základě kresleného seriálu Jeana Effela - pojednáno stvoření světa Bohem, a zejména okolnosti hříchu Adam a a Evy. Režisérem je náš Eduard Hofman. Motiv „b o h a a ďábla** jako synonym dobra a zla býval využíván okrajově, symbolicky nebo jak o metafora pro charakteristiku konfliktu politických sil. Tak je tomu ve velice poetickém bulharském filmu Ivana Andonova Bílá magie (1982), jehož děj je situován do 316

IN D E X F IL M O V Ý C H T V Ů R C Ů

20. let, do období fašistických reprcsálií. Zjevnou metaforou Golgoty, K rista a lo tra j e film Larisy Scpiťkové Vzestup (1978 - Zlatý medvčd na M FF v Berlíně) - osobitý pfcpis Bykavova partyzánského románu, kde jeden ze dvou zajatých partyzánů personifikující duchovno přijme smrt, zatímco druhý, fyzicky m nohem zdatnější a ve vnějších projevech statečnější, zradí, protože v něm převáží pudová podstata. Od roku 1989 v kinematografii SNS, v oblasti dokumentárního filmu jsou velmi častá témata související s problematikou víry, kulturou pravoslaví a tragické historie pravoslavné církve. Začínají se objevovat i první hrané filmy - příznačným rysem je snaha o filozofické interpretováni Kristovy legendy. Dva zatím dokončené vycházejí z literatury. Film Konstantina Chudjakova J e ž íš o v a matka* (1991) vychází z divadelní hry Alexandra Volodina a dějově zahrnuje tři dny mezi sm rtí na kříži a zmrtvýchvstáním - čas málo osvětlený v Evangeliích. Hlavní je úvaha o nedostatečnosti víry v lidech, kteří neubránili Krista, protože nebyli schopni přijm out víru bezvýhradné, postihnout ji ve vší úplnosti. Film Jurije Ljubaáevského Poušť (1991) vychází z povídky Leonida Andrejeva Jidáš iškariotský (1907) a zakládá se na úvaze o rovnocennosti fyzického utrpení Krista a duchovní trýzně Jidáše, o osudové podmíněnosti zrady a triumfu.

INDEX FILMOVÝCH TVŮRCŮ Čeští film oví tvůrci jsou zařazeni abecední. ABULADZE Jcvgcňjcvič Thengiz, nar. 1924, SNS • pokání ALDRICH Robert. 1918-1983, USA — So­ doma a Gomora AL1BERT Picrrc, současník, Francie — stvořeni ANDONOV Ivan, nar. 1934, Bulharsko — ďábel ARCAND Dcnys, současník, Kanada (fr.) — Ježíš, utrpení (pašije) BENHAM OU Gérard, současník, Francie -» Kain BERESFORD Bruče, nar. 1940, Austrálie — David BERGM AN Ingmar, nar. 1918, Švédsko — apokalypsa, Eli, E li..., Jdb, picla BOUŘ Armand, 1868-1945, Francie JidáS BRESSON R oben, nar. 1907, Francie milost, vita, zápas Ježíšův BRYANT Carlcs, 1879-1948 - Salome BUŇUEL Luis, 1900-1983. Špančisko Eccc homo, Ježíš, Kána, poslední večeře, zhoubce CARN É M arcel, nar. 1909, F ra n c ie -B ib le , ďábel CARRÉ Michci, 1865-1945, Francie marnotratný syn

CLAIR René, 1898-1981, Francie — ďábel COPPOI.A Francia Fotd, nar. 1939, USA apokalypsa DELANNOY Jean, nar. 1908, Francie — slepec DE MILLE Cecil Bloum, 1881-1959, USA — desatero, Ježíš, Jidáš, Mojžíš, Samson DIETERLE William, 1893-1972, piiv. N ím .. USA — Salome DREYER Caři Theodor. 1889-1968, Dán­ sko — Eccc homo, hnčv, vita DUVIV1ER Julian. 1896-1967, Francie Jidáš, kalvárie. Pontský Pilát, utrpení (pašije) EDW ARDS Samuel Gordon, 1885-1925, USA — Salome EFFEL Jean, 1908-1982, Francie — stvo­ ření FLEISCHER Richard, nar. v New Yorku 1916, U S A -B a ra b á š GLASS Max — cesta do Damašku GODARD Jcan-Luc, nar. 1930, Francie Ave Maria, Marie GREENE David, nar. 1924, Anglie — Jidáš GR1FF1TH David W ark. 1875-1948, USA — Babylón, Jildit, Kána

317

s l o v n Ik b i b l i c k é k u l t u r y

GUAZZONI Enrieo, 1876-1949, Itálie JeiíS, M arie z Magdaly HOFMAN Eduard, nar. 1914, Českoslo­ vensko -* stvoření HUSTON John, 1906-1987, U S A -A c h a b , antikrist. Bible CHOMSKY M atvin, současník, USA obéf zápalná, velikonoce, židovská veli­ konoce CHUĎJAKOV Konstantin, SNS - JežíS CHYTILOVA V áta, nar. 1929, Českoslo­ vensko — prvotní hřích JACOBY Ccorg, 1890-1964, Rakousko JežíS JEW ISON Norman, nar. 1926, USA - Je­ žíS, Jidáš KIESLOW SKI Kizyszlof, nar. 1941, Polsko — desatero KING Henry. 1886-1982, USA -» David KOSTER Henry, nar. 1905, púv. n ím ., USA * Bóaz, Judit, tunika, utepení LANZM ANN Claude, souíasnik, Francie — o b íf zápalná, Soá LEONE Scrgio, 1929-1989, Itálie - So­ doma a Gomora LEROY M crvyn, nar. 1900, USA - Ježíš U U BA SE V SK U Jurij. SNS - JidáS

ROSSELLINI R obeno. 1906-1977, Itálie — Eccc hom o, JežíS, Mesiáš, skutky RUSSEL Ken, nar. 1927, Anglie — démon SCORSESE Martin, Itálie, USA — Ježíš, pokušení SEGARRA Ludovic, současník, Francie — Pavel SCHOEDS ACK Ernest, nar. 1898, USA — Pontský Pilát SJĎBERG Alf. 1903-1980, Švédsko - Barabáš SPIELBERG Sleven, nar. 1947, USA archa Noemova STEVENS George. 1904-1975, USA - Je­ žíš, JidáS SY BERBERG Hans Jurgen. nar. 1935, Némecko -* kalich SYKES Peter, současník. USA - JežíS SEPIŤKOVÁ Larisa Jefimovna, 1979, S N S - G o lg o ta

1938-

TARK O VSKIJ Andrej, 1932-1986, SNS ikona, utrpení TAVIANI Vittorio a Paolo, nar. 1929 a 1931, Itálie -B a b y lé n THORPE Richard, nar. 1896, USA - m ar­ notratný syn TORRES M igucl, M exiko — M aric z Mag­ daly

TURZANSKIJ V „ 1891-1976, pův. ruský, ... — Herodes

MALRAUX André, 1901-1976, Francie sejmuti z klíže

VIDOR King, 1894-1982, USA - aleluja, Šalomoun VITAGRAPH — Salomé

OLM1 Ermanno, nar. 1931, Itálie — hvézda

W ALSH Raoul, 1887-1980, USA - Ester, marnotratný syn W AJDA A ndrzej.nar. 1926, Polsko — JidáS W ASZYNSKI Michael, 20. stol., Polsko judaismus W ENDERS W im, nar. 1945, Nčmecko anděl W IENE Robert, 1881-1938, Nčmccko I. N. R. I.. utrpení (pašije) WYLER W illiam, 1902-1981,U S A - J e ž iš

PARKER Alan, nar. 1944, Anglie - démon PASOL1N1 Pier Paolo, 1922-1975, Itálie Jeruzalém, Ježíš, JidáS, kříž, Marie, Matéj POLANSKI Roman, nar. 1933 v Paříži, Pol­ sko, USA, Francie — démon PREM INGER Otto, 1906-1986, p iv . ra­ kouský, USA , — Izrael RAPPER Irving, nar. 1898, Anglie — JidáS, Pontský Pilát RAY Nicholas, 1911-1977, USA - JežíS, JidáS ROHMER Eric, nar. 1920, Francie - kalich

318

ZECCA F erdinand, 1864-1947, Francie Ježíš, m arnotratný syn Z E F F IR E L U Franco, nar. 1923, Itálie Ježíš, Jidáš, Marie

BIBLIOGRAFIE K FRANCOUZSKÉMU VYDÁNÍ L BIBLE -

La Bible de Jérusalem , Ccrf, 1973 (dcm ičrc édilion 1988). La Traduction cecuménique de la Bible (TOB), Ccrf, édition révisée, 1988. La Bible tradujte par lc Ch. Osly, Seuil, 1973. La Bible tradujte par E. Uhořme (AT) ct J. Grosjcan (ITT). «La Pléiadeu, Galiímard,

1959,

1971. - La Bible tradujte par A. Chouraqui, DDB, 1985. - Synopse des quatre évangiles, Ccrf, 1965.

II. SLOVNÍKY A ATLASY -

Dictionnaire eneyelopédique de ta Bible, Brépols, 1987. Dictionnaire biblique universel, M. du Buit et L. M onloubou, Desclée, 1985. Dictionnaire des noms propres de la Bible, D. Odelain et R. Séguineau, Cerf, 1978. Panorama du monde biblique, J. Rhyrner, Cerf. 1985. Dictionnaire de la Bible et Nouvel A tlas d ě la Bible, J. Rogerson. Brépols, 1985. A tlas de la Bible, J.-J. Bimxon et J.-P. Kane. Sator, 1986. Atlas biblique, f.-R. Pritchard, Larousse, 1989.

m . PŘÍRUČKY -

E. Charpcntier, Pour liře 1'Ancien Testament, Ccrf. 1983. E. Charpcnlicr, Pour liře le Nouveau Testament, Ccrf, 1980 et 1981. R. dc Vaux, Les Institutions de l 'Ancien Testament, Ccrf, 5* édition, T .l 1989, T.2 1990. W. Haríngton, Nouvelle Introduction d la Bible, Seuil, 1971. R. Rendtorff, Introduction d /'Ancien Testament, Ccrf, 1989.

- A. Lcmairc, flis to ir c d u p c u p lc

h é b rc u ,

«Quc sais*jc», P.UJ3., 1981.

- J. Eiscnbcrg, Une Histoirc desJu ifs, «Livrc de pochev, Hachctte, 1970.

- «Lc M onde dc la Biblc», Labor ct Fides. - «Pctitc coJIcction des scicnces bibliqucs», Desclée. - «Lire la B iblo), Ccrf.

IV. LITERATURA A UM ÉNl -

P. Albouy, M ythes et mythologie dans la liaérature franqaise, Armand Colin, 1969. J. Barbier, Notre-Dame des P oiles, anthologie réunie par J. Barbicr, Rober M orel, 1966. A. Dabezies, Jésus-Christ dans la littératurefranfaise, Desclée. C. Dobzinski, Le M iroir ď u n peuple: anthologie de la poésie yiddlsh 1870-1970, Gallimard, 1972. - P. Hafat, Anthologie de la poésie ju ive, Mazarine, 1985. - F. Northrop, Le Grand Code, la Bible et la Littérature, Seuil, 1984. - Dans la collection «La Bible de touš les temps» aux Éditions Beauchesne (8 vol.), Le Monde grec ancien et la Bible (1), Le Monde latin antique et la Bible (2), Le Moyen Age et la Bible (4), Le Siécle des lum iires et la Bible (7), Le Monde contemporain e t la Bible ( 8).

- L. Réau, leonographie de VArt chrétien, rééd. P.U.F., 1985. - «Le Film rcligicuxa, CinémAction Hors Série n” 18, Notre Histoire-Coriet, 1988. 319

BIBLIOGRAFIE K ČESKÉMU VYDÁNÍ I. BIBLE Bible, Písmo svaté Starého a Nového zákona, desky ekumenický překlad, první vydám 1979 Bible, Písmo svaté Starého a Nového zákona včetně deuterokanonických knih, první vydám 1991 - podle vydám z r. 1985 Bibli svátá aneb všecka svátá Písma Starého a N ového zákona, podle vydání kralického z r. 1613, vydáváno dle m ožností průběžně Ilustrovaná Bible p ro m ládci, Česká biblická spolednost ČBS, 1991 Biblický slovník, A dolf Novotný. 2 díly. Kalich. 1956 M alý bohovědný slovník, J. Merell a kol., Č eská katolická charita, 1963 Biblická konkordance, 3 díly, Kalich 1961,1963 a 1967 Theologický slovník k N ovej zmluve, Gerhard Kittel, přel. Ján Grcáo, Tranoscius, I. - II. díl 1986, m . - IV. díl 1987. V. - VI. dfl 1990 D ějiny Starého zákona, M. Bič, 2 díly. Kalich Uvedeni do studia Bible, J. Manek, Husova fakulta, 1961 Uvedeni do studia Nového zákona, J. M erell, Cyrilomctod. fakulta Starý zákon (překlad s výkladem), 1 - 14, M. Bič, J. B. Souček a kol., Kalich. 1968 Nový zákon (překlad s výkladem), 1 5 - 1 6 , kol. ERC, Kalich. 1973 N ový zákon s poznámkami. Česká biblická společnost, 1991 Ja k k nám přišla Bible, M. Doncy, vyd. SPN a ČBS, 1992 M alý biblický atlas, L. Pacomio, P. Vanctti, Portál-Katolické nakl., 1992 B ible v českých zemích, J. M anek, Blahoslav, 1975 Historie Bible. V. Čapek, Kalich, 1952 První český překlad Bible, V. Kyas, 1971 Bibliografie českých překládá celé Bible a jejich části, P. F. Vemcr, ČKCH, 1987 II. OSTATNÍ Slovník spisovného jazyka, 1 - 8, kol. autorů, Academia, 1989 Slovník českéfrazeologie a idiomatiky (Přirovnání), Academia, 1983 Slovník české frazeologie a idiomatiky (Výrazy neslovesné), Academia, 1988 Slovník antické kultury, kol. autorů, Svoboda 1974 Slovník pojm u z dějin uměni, O. J. BlaŽíčck, J. Kropáček, Odeon, 1991 M alá československá encyklopedie. 1 - 6, kol. autorů. Academia. 1984 Dějiny uměni, 1 - 10, J. Pijoan, Odeon, 1982 - 1986 Encyklopedie světového malířství, kol. autorů. Academia, 1988 Životy nejvýznačnějŠlch malířů, sochařů a architektů, 2 díly, Vasari G., Odeon. 1976-1977 Výpravy bez konce, J. Vladislav, Mladá fronta, 1964 666profilů zahraničních reiisérů (A - Z), J. Brož, M . Frida, Československý filmový ústav, 1977 Korán, Ivan Hrbek, Odeon, 1972 Příběhy mrtvého moře, Z. Kosidowski, Práce, 1963 Na počátku bylo slovo, Z. Kosidowski, Práce, 1992 Národy ve stínu, F. K. Kienitz, Odeon, 1991 Stopami dávných věků, M. Bič, Vyšehrad, 1979 Židovská Praha, C. Rybák, TV Spektrum a A kropolis, 1991 Vydalo nakladatelství EWA EDITION, Praha 1992

Redakce českého vydání: V čnxlava Senjulcová Grafická úprava a mutace obálky. Jiřina Perglová Zpracování map podle originálu: KARTOGRAFIE a. s.,Praha Z nové sazby písmem News Šerif a S a ra vytiskly Turnovské tiskárny TURNOV 1. vydání

320

SLOVNÍK BIBLICKÉ KULTURY Alespoň jednou se dotknout kořenů, alespoň jednou uvidět počátek všeho... Kdo z nás po tom někdy nezatoužil? Naši předkové nás formují z hlubin času a my přestáváme rozumět svému kulturnímu dědictví. Zde je kniha, která vás zve k poznávání židovsko-křesťanských pramenů západní kultury. Je klíčem k pochopení vý­ znamných uměleckých a historických souvislostí naší civi­ lizace. Každé heslo této encyklopedie vám nabídne: • informace o osobách, místech, událostech, pojmech či úslo­ vích Bible: vysvětlení a přesné odkazy na biblický text; • odkazy na konkrétní díla z oblasti kultury - literatury, vý­ tvarného umění, hudby i filmového umění; V přílohách najdete: • základní seznámení s Biblí a jejími překlady; • mapy, chronologické tabulky, barevné a černobílé ilustrace; • index hesel, rčení a úsloví, osobností - výtvarníků, spi­ sovatelů, hudebních skladatelů.

DOPORUČENO MINISTERSTVEM ŠKOLSTVÍ A MINISTERSTVEM KULTURY ČESKÉ REPUBLIKY

E.W .A ED ITIO N Praha 5 Plaská 7 ISB N 80-900175-7-6

N A TH A N IS B N 2-09-188100-7 C c rf IS B N 2-204-04028-2