Politické dějiny československého národa od r. 1848 až do dnešní doby 3 - 2.

Citation preview

POLITICKÉ DÉJINY ČESKOSLOVENSKÉHO NÁRODA OD R. 1848 AŽ DO DNEŠNÍ DOBY

NAPSAL

Dr. ZDENĚK TOBOLKA

DÍL III.

1879-1914 W £*v । ČÁST II.

1891-1914

PRAHA 1936.

NÁKLADEM ČESKOSLOVENSKÉHO KOMPASU®, TISKAŘSKÉ A VYDAVATELSKÉ AKC. SPOL.

POLITICKÉ DĚJINY ČESKOSLOVENSKÉHO NÁRODA OD R. 1848 AŽ DO DNEŠNÍ DOBY NAPSAL

Dr. ZDENĚK TOBOLKA.

DÍL III. 1879-1914

ČÁST 2. 1891—1914.

PRAHA 1936. NÁKLADEM ČESKOSLOVENSKÉHO KOMPASU*, TISKAŘSKÉ A VYDAVATELSKÉ AKC. SPOL.

PŘEDMLUVA. Druhá Část 3. dílu těchto dějin líčí dobu od r. 1891 až do r. 1914. To jest období, za jehož počátků si mladoČeská strana vydobyla jako česká strana vůdčího a odpovědného místa v buržoasní říšské radě a převzala vedení české buržoasní politiky z rukou staročeské strany, a jehož hranicí jest světová válka, kdy československý národ byl postaven před nejodpo­ vědnější řešení své budoucnosti. Toto období bylo by lze rozděliti ve dva oddíly. Mezníkem by mezi nimi byla demokratická volební oprava z r. 1907. Tato oprava zbavila mladočeskou stranu jejího vůdčího a odpovědného postavení na říšské radě. Říšská rada se stala politickou tribunou všech tříd národa. O poli­ tickou odpovědnost se dělily pak všechny České strany. Za celého líčeného období přicházela Šlechta krok za krokem o poli­ tické vedení, které měla za staročeské éry. MladoČeŠi ji o ně připravili a sami se ho ujali. Bylo to důsledkem uvědomení České buržoasie, která se zřekla šlechtického poruČníkování. Až do volební opravy r. 1907 si do­ vedla šlechta udržeti svou politickou moc v neztenčené míře, ale po tomto roce o ni přicházela. Byla, vyloučena jako taková z poslanecké sněmovny říšské rady. Měla pak své posice jen v panské sněmovně, na sněmech a v zeměpanské správě. Byly to posice stále ještě významné. Česká politika proto nemohla po r. 1891 se Šlechtou nepoČítati, i když se jí nedala vésti. Byl to politický činitel, jehož pomoc se ukázala buržoasní politice nejed­ nou prospěšná. MladoČeŠi, jakmile nabyli politického vedení, hledali cestu ze své agitaČní negace k positivní politice. Nastoupili ji za Badeniho. Ale mlado­ Česká positivní politika byla jiného rázu nežli positivní politika staročeská. Kdežto tato byla oportunní a z obavy o pravici za každou cenu vládní, byla ona také sice oportunní, ale svůj poměr k vládě si upravovala podle toho, jak se vláda chovala k Českým požadavkům. Jednou byla oposiČní, ba až obstrukční, jednou byla vládní, jednou si vyhradila politiku volné ruky.

3

PŘEDMLUVA.

MladoČeŠi věřili stejně jako StaročeŠi v obnovu historického českého státu, tedy bez Slovenska, a stejně se opírali jako StaročeŠi o historické právo. Z českých občanských stran později zatlačovala Česká strana lidová při úsilí o politickou samostatnost národa do pozadí zdůrazňování histo­ rického práva, ale i ona si přála obnovu českého státu v jeho třech histo­ rických zemích. Sociální demokracie stála od svého vzniku proti teorii konservativní vědy, historickému právu, ale ani ona nebyla tím proti po­ litické samostatnosti českého národa. Stejně jako druhé České strany si přála politického sebeurčení svého národa. Poněvadž národ neobýval ce­ lou plochu Českých zemí a měl svá sídla i za jejich hranicemi v Předlitavsku, netoužila po obnově českého státu v jeho historických hranicích, nýbrž po přeměně Předlitavska ve svazek národů. Slovákům byl boj za historický stát Český bojem vedlejším. Nikdy se nepostavili na zásadu historického práva, nýbrž podle svého prospěchu na základnu přirozeného práva svého národa. Chtěli v Uhrách, tedy mimo historické země České, dobýti si lepší budoucnosti. České občanské strany pokládaly r. 1911 boj za historické právo České za dosti vzdálený. Nevedly tehdy proto diskusi o státoprávním ohrazení a spokojily se prostě opakováním toho, co roku 1879 předložila poslanecké sněmovně vlivem konservativní Šlechty staročeská strana. MladoČeŠi, když poznali, že doba pro státoprávní boj není vhodná, dali se na cestu jazykové politiky. Pokládali jazykovou otázku veřejné správy za projev národního uvědomení národa, za věc jeho ctižádosti a jeho sebevědomí. Jazyková otázka byla otázka, za jejíž rozřešení bojovali již StaročeŠi od r. 1879. StaročeŠi dosáhli uznání práv Češtiny ve vnějším úřa­ dování v Čechách i na Moravě, ale nevydobyli Češtině jako vnitřní úřední řeči nejmenšího místečka, ačkoliv se i o to snažili. MladoČeŠi se pokusili poznovu o tento boj, StaroČechy prohraný, a skutečně r. 1897 dosáhli na nějakou dobu vítězství. V Čechách i na Moravě se stala Čeština zásadně stejně oprávněnou řečí u některých zeměpanských úřadů a soudů jako němčina. MladoČeŠi neudrželi tento úspěch proti náporu Němců. Za dva roky se vrátily jazykové předpisy tam, kde byly při odhodlání se MladoČechů politicky positivně pracovati. Nepodařilo se pak ani jim ani všem Českým stranám dohromady dobýti v jazykové otázce formálně stavu, jaký

4

PŘEDMLUVA.

byl r. 1897. Vnitřní Čeština vsak přes to byla v Čechách i na Moravě za­ váděna via facti za těch vlád, které Čeští poslanci podporovali. Když při­ šly vlády Čechům nepřátelské, výboj vnitřní češtiny býval zastavován. Ale tolik jest jisto, že se jazykové poměry v Českých zemích fakticky již nikdy nevrátily do doby před r. 1897. Vnitřní čeština v Čechách i na Moravě si dobyla před světovou válkou úsilím České delegace, Českého úřednictva a českých soudců za trpění rakouských vlád určitých míst, z kterých se ji již nikdo neodvážil vypuditi. Před světovou válkou se již nepochybovalo o zásadní jazykové rovnocennosti Čechů s Němci v českých zemích. Jazykovou politikou Mladočechů byl prolomen názor o nutném ně­ meckém charakteru Předlitavska. Císař a rakouské vlády se smiřovali jen neradi s touto skutečností, poněvadž v ní spatřovali ohrožení rakouského rázu Předlitavska, zČechisování zeměpanského zaměstnanectva a soudců v Českých zemích a přípravu státoprávního federalismu. Výboj vnitřní češtiny u soudů byl v Čechách záhy znemožňován rakouskými vládami tím, že se prováděla protekČní jmenování německých soudců a přeskako­ vali čeští kvalifikovaní soudcové. Také ve Slezsku byl zlepšen přičiněním České, zvláště mladoČeské po­ litiky, stav Češtiny u soudů a státních úřadů, ačkoliv tam nikdy nedošlo k jazykovým nařízením, jakými byla nařízení Stremayrova, Badeniho, Gautschova a Thunova. Od r. 1891 patřila mezi úkoly České politiky ener­ gická obrana Stremayrova a Pražákova nařízení proti německým útokům na ně. Tato obrana byla vždy účinná a obě nařízení nebyla nikdy rakous­ kými vládami odvolána. MladoČeská politika počítala s rámcem habsburské monarchie. Činila tak z obavy o národní existenci Českého národa před vzrůstajícím vŠeněmectvím. Po ní s tímtéž rámcem a z těchže důvodů počítaly všechny druhé národní strany České na říšské radě až na stranu státoprávně pokrokovou, která od r. 1912 odložila víru, že by kdy Český národ mohl dojiti spra­ vedlnosti pod habsburskou dynastií a v Rakousko-Uhersku. Českoslovanská sociální demokracie byla pro Rakousko-Uhersko nejen z důvodů sebeurČení národů, nýbrž i z příkazu své sociální politiky, k níž bylo potřebí velikých státních území. Když se objevovaly více a více známky blížící se války, všechny České 5

PŘEDMLUVA.

strany stály před otázkou, jakou politiku by měl dělati český národ za svě­ tové krise. Všechny strany si byly vědomy, že válečná krise jest okamžik, kdy Československý národ jest povinen pokusiti se o dosažení svých ko­ nečných cílů. Má se za ní stavětí na obranu svých utlačovatelů a dopomáhati jim k vítězství nebo má se přičiniti o jejich porážku a zničení? Uznali by dosavadní utlaČovatelé národa zásluhu neněmeckých a nemaďarských vojínů o obhájení jejich posic a jejich vítězství a mohli by se a chtěli by se odvděčiti za to rozřešením rakousko-uherské otázky ve smyslu práva a spra­ vedlnosti? Nebo by se ukázali jako nejednou dříve před tím nevděčnými a svého vítězství by užili k utužení poroby druhých národů? Mladočeši i národní sociálové od počátku r. 1914 spoléhali v případě války, že lepší budoucnost Českému národu kyne od carského Ruska. I když MladoČeŠi nedocílili všeho, oč usilovali, přece nelze říci, že byla bilance jejich positivní politiky pasivní. Započali svůj postup jako »prazvláŠtní spoleČnost« a došli tak daleko, že se z nich vybírali ministři. Nedohospodařili, jak se utěšoval dr. Rieger, který by byl rád viděl, aby jeho strana zaujala zase své dřívější postavení. Mladočeši došli Četných úspěchů. Docílili zřízení moderní galerie v Praze, zřízení České techniky v Brně a její vybavení, staveb nových kolej­ ních budov pro Českou universitu v Praze, podstatného zvýšení položek pro Českou universitu a Českou techniku v Praze, zvýšení dotací na státní akademii umění, na akademii věd a umění a na konservatoř v Praze. Při České technice v Praze bylo zřízeno zemědělské oddělení. Počet gymnasií za mladoČeského politického vedení vzrostl v Čechách o 13, na Moravě o 8, státních reálek v Čechách o 22, na Moravě o 3. Ve Slezsku dobyli prvního Českého gymnasia státního. Ubyla za nich 3 reálná gymnasia. V Čechách přibyly 2 učitelské ústavy, ve Slezku byl zřízen samostatný ústav učitelský. Na Moravě bylo docíleno státní obchodní akademie, dru­ hým obchodním akademiím byly zvýšeny podstatně státní subvence. Byly zvýšeny položky na průmyslové Školství v Českých zemích, na umělecko­ průmyslovou Školu v Praze, vznikly tři nové tkalcovské Školy v Čechách. Mladočeši docílili postátnění hlavních železničních tratí v Českých zemích, Ferdinandovy severní dráhy na Moravě, Českých drah severní, státní a severozápadní. To nebyl jen problém komunikační, nýbrž i ná­ 6

PŘEDMLUVA.

rodnostní, poněvadž se postátněním drah mohlo snáze čeliti jejich germanisačnímu úsilí, nežli když byly v rukou nacionálních Němců. Podle plánu byly budovány lokální dráhy. Při vodocestném zákonu vymohli MladoČeši podstatné výhody pro české země. Za mladočeské éry byla provedena regu­ lace horního Labe i Vltavy a jejich přítoků. Zvýšen byl melioraČní fond, zrušena byla erární mýta, vypláceny byly podpory postiženým živelními pohromami. Získány byly četné obnosy a výhody pro zemědělské a živno­ stenské účely, položky pro živnostníky a malorolníky byly podstatně zvý­ šeny. Městu Praze byly prodány výhodně hradby a kasárny, čímž položen byl základ k dalšímu rozvoji hlavního města. Při berních reformách hájili MladoČeši zájmy buržoasie, ale neopomíjeli podporovati i snahy protikapitalistické. Hleděli soustavně a krok za krokem opanovati veřejnou správu. Po­ kračovali tím na cestě, kterou nastoupili již StaroČeŠi. Podařilo se jim, že vedoucí místa v českých zemích byla větší měrou nežli kdy před tím obsa­ zována kvalifikovanými Českými úředníky, že se v centrálních úřadech a soudech přihlíželo k českým kvalifikovaným lidem, že i Češi měli své odborné přednosty a že žádná vláda v Předlitavsku nemohla již býti bez Českých ministrů. MladoČeši svou Činností přispěli k uznání významu Čes­ kého národa a k většímu hodnocení jeho kulturní a hospodářské zdatnosti. Přičiňovali se, aby získali si na státu, jemuž byl nucen Český národ přináŠeti těžké oběti na daních a lidech, všechny předpoklady, které by připravily náležitě půdu k dobytí konečných národních cílů Českých. Ať se podni­ kalo na poli kulturním a hospodářském cokoliv, nepřihlíželo se již jen k Němcům v Českých zemích, nýbrž i k přirozené většině jejich zdatného obyvatelstva, k Čechům. Celému líčenému období dávají zvláštní ráz pokusy o Českonémecký smír v Čechách a na Moravě. Na Slezsko se tyto pokusy nevztahovaly, po­ něvadž Němci byli ochotni jednati o smír jen tam, kde již pro rozvoj dru­ hých národů nemohli udržeti své většinové panství a kde by o ně byli po­ stupně přicházeli. Němci měli vždy tendenci udržeti ze svého panství, co se jen udržeti dalo. Nikdy si nepřáli, aby se smír řešil na základě úplné národnostní rovnoprávnosti a rovnocennosti. Mohli státi na tomto defensivním stanovisku, poněvadž je v tom 7

PŘEDMLUVA.

různé okolnosti podporovaly. Císař i následník byli Němci a pokládali Němce za tmel říše. Ministři, kteří rozhodně zasahovali do smiřovacích porad, byli Němci a pokládali opuštění němčiny jako jediné vnitřní úřední řeči za těžké provinění na rakouské myšlence. Němci nechtěli opustiti ná­ zory o své kulturní, hospodářské a státní převaze v habsburské monarchii. Zahraniční situace byla jejich politice příznivá. Na německém trůně seděl nepřítel rozvoje českého národa, Vilém II., který pokládal národní snahy neněmeckých národností v habsburské monarchii za ohrožení trojspolku. Čím více bylo Rakousko-Uhersko objímáno náručím německé zahraniční politiky, tím méně byli Němci nakloněni smiřovati se s Čechy, bývali ne­ ústupnější a náročnější. Pokusy české politiky sblížiti Rakousko-Uhersko s Ruskem, zeslabiti tím vliv Německa a umožniti větší vliv slovanských národů v habsburské monarchii, nikdy neměly trvalého úspěchu. Z pokusů o Českoněmecký smír se zdařil jen jediný: Na Moravě r. 1905. Bylo to v době, kdy Rakousko-Uhersko ještě nespatřovalo v Ně­ mecku svou jedinou spásu. Pokus se mohl uskuteČniti jen za největšího sebezapření moravských Čechů a za doby, kdy demokratisace dala se na vítězný postup. V Čechách po tolika pokusech se nedospělo ani jednou k dohodě. Většina těch, kdo jednali o Českoněmecký smír a stavěli se býti na venek jeho přáteli, nestála ve svém nitru o dohodu a nevěřila v ní. Císař se obával, aby neztratil v Českých zemích moc, jako se mu stalo v Uhrách, kdyby se Češi a Němci dohodli. Následník se hrozil ústupků, kterých se mělo Čechům dostati. Nechtěl vůbec, aby se jednalo o smír a chtěl si sám podle svého rozhodnouti o poměru Čechů a Němců ve státě oktrojem a v duchu německém, jakmile by nastoupil. Vláda se bála uČiniti něco proti vůli císaře a následníka a odmítala Četná přání Česká jako neoprávněná. Němci si nepřáli dohody, poněvadž pro ně status quo byl vždycky přízni­ vější nežli to, co by bylo následovalo po dohodě. Ale ani všichni Češi nebyli přesvědčeni o nutnosti Českoněmeckého smíru. Mnozí z nich byli toho ná­ zoru, že dojdou k tomu, co žádali po Němcích, přirozeným rozvojem svého národa a zaváděním demokratických zásad do veřejných zřízení. Od anexe r. 1908 nebylo naděje, aby se docílilo smíru s Němci, jen poněkud Čechům příznivého. Na obzoru se kupily válečné mraky a Rakousko-Uhersko více

8

PŘEDMLUVA.

nežli kdy před tím se spoléhalo a opíralo o Němce. I Maďaři měli zájem, aby se neuskutečnil Českoněmecký smír. Spatřovali ve vnitřně dohodnutém Předlitavsku nebezpečenství pro svou umělou převahu v říši a pro své výsadní národní posice v Uhrách. Před světovou válkou se nedalo v Čechách vůbec docíliti Českoněmeckého smíru, Čechům přijatelného. Mladočeská strana postavila mezi své národně politické požadavky zřízení druhé české university na Moravě. O tento požadavek Starocesi s vládou nezápasili. Jejich úkolem bylo vydobýti českému národu českou universitu v Praze. MladoČeŠi dosáhli na vládě i Němcích teoretického uznání druhé České university na Moravě, ale nedocílili nikdy jejího usku­ tečnění. Česká universita na Moravě se ukázala býti otázkou národněpolitickou. Stala se tím otázkou, kterou nechtěla žádná rakouská vláda řeŠiti jako otázku vlády a Čechů, nýbrž jako otázku dohody Čechů s Němci. Češi a Němci se nedovedli shodnouti o místě České university na Moravě. Proto se k zřízení druhé české university ze strachu před Němci neodhodlala žádná vláda, i když byla Čechům sebe nakloněnější. Češi v Předlitavsku a Slováci v Uhrách viděli svou lepší budoucnost v demokratisaci obou polovin habsburské monarchie. Proto se pokusili Čeští i slovenští politikové, sotva že se po převratu v Rusku dal na pochod demokratický proud, o demokratisaci volebních řádů do říšských parla­ mentů a zemských sněmů. Narazili na prudký odpor jednak rakouské a maďarské Šlechty, jednak německé a maďarské buržoasie a židovských ka­ pitalistů, kteří v postupu demokracie vytušili zeslabení své politické moci. Česká a slovenská politika účinně působila při všech volebních opravách v československém národním zájmu: Při Badeniho a Beckově volební Stravě v Předlitavsku a při pokusu Fejérváryho o demokratisaci Uher, eskoslovenská politika se mohla do jisté míry radovati z demokratisace poslanecké sněmovny r. 1907, v Uhrách nedocílila žádného úspěchu i přes volební opravu z r. 1913. Česká politika chtěla, aby se zemské sněmy staly stejně demokratické jako poslanecká sněmovna říšské rady, poněvadž jen v stejné demokratické konstrukci jich obou spatřovala možnost, aby si sněmy udržely v lidu tutéž váhu jako říšská rada. Nedocílili pro odpor Němců a vlády, aby byl ně­ 9

PŘEDMLUVA.

který sněm v Českých zemích postaven na demokratickou základnu. De­ mokratický proud nezasáhl ani český, ani slezský sněm. Moravský sněm jen potud, že tam byla r. 1905 zřízena všeobecná kurie, kterou bylo umožněno účastniti se i dělnickým stranám zemské politiky. Každá volební oprava, i když nevyhovovala všem Českým a demokratickým požadavkům, zname­ nala rozmnožení politické moci českého národa a zeslabení držav jeho ne­ přátel. Volební oprava na Moravě r. 1905 učinila přítrž německému pano­ vání ve sněmu i v zemském výboru. Demokratické snahy české politiky před světovou válkou nesly své ovoce za světové války. Připravily československý lid pro veliký zápas světa za pokrok demokracie. Jestliže neměly demokratické volební opravy v Předlitavsku těch vý­ sledků, jaké se od nich očekávaly, byla příčina toho i ta, že ani jediná vo­ lební oprava v habsburské monarchii nebyla národně spravedlivá a nezna­ menala i demokratisaci vlády. V tomto posledním směru zůstávalo i po volebních opravách při starém. Následek toho byly stálé rozpory mezi de­ mokracií v zákonodárných sborech a nedemokracií ve vládě a v byrokracii. Všechny třídy Českého národa v Předlitavsku byly od volební opravy Badeniho svou měrou účastny politické moci. V Uhrách k takové moci nikdy nedospělo slovenské dělnictvo. Z Čechoslováků, kteří byli před svě­ tovou válkou nositeli politické moci, byli to vždy jen muži a nikoliv ženy. Demokratisace v Předlitavsku měla podle úmyslu rakouských vlád zatlaČiti do pozadí nerozřeŠený národnostní problém. Ukázalo se, že po­ dobné naděje nebyly oprávněné. Demokratisace a nacionalismus postu­ povaly v těsném spojení. NerozřeŠená národnostní otázka i po demokra­ tických volebních opravách tkvěla v mase habsburské monarchie jako smrtonosný Šíp. Demokratisace změnila jen povahu národnostního boje a zatlačila do politické méněmocnosti ty, kdo nebyli dotčeni nacionalismem své doby. Ukázala se nemožnost politiky zatlaČiti nerozřeŠenou národnostní otázku do pozadí. Parlament i po demokratisaci i po zostření jednacího řádu se nejednou ukázal neschopným práce, poněvadž stále narážel na národnostní otázku, která doléhala na své rozuzlení. Za roztříštěnosti Českých politických stran po r. 1907 nedosáhli Čeští poslanci ani jediné větší národní vymoženosti. Jejich úspěchy se automa-

10

PŘEDMLUVA.

ticky a většinou jako Část úspěchů celého říšského parlamentu pohybovaly v oblastech vodních cest, postátnění drah, budování lokálních drah, roz­ množení železničního parku, rozšíření telefonní sítě, dalšího vybavení již stávajícího vysokého Školství, postátňování středních Škol a nabývání posic v centrálách i na vedoucích místech v Českých zemích. Příčina tohoto ne­ úspěchu netkvěla však jen v roztříštěnosti politických stran Českých, nýbrž i v obecném a silnějším pronikání národohospodářských a sociálních po­ žadavků tříd do popředí. Těmto se dávala přednost před oněmi. Státo­ právní požadavky, jazyková otázka, soudcovská jmenování, boj o druhou českou universitu, byly zatlačovány do pozadí, jakmile nemohly míti oka­ mžitý úspěch, jako jej měla ne jedna otázka hospodářská a sociální. Poli­ tika příchodem nových tříd národa a jejich zájmů se stala v parlamentě složitější a spornější. Česká politika líčeného období jest charakterisována ve svém nitru bojem mezi oportunismem a radikalismem. Měl veliký vliv na kolísavost českého postupu a ztěžoval pevnost politického chování se voličů. Jen zřídka kdy oportunismus a radikalismus postupovaly v smluvené dohodě. Ve většině případů kráčely proti sobě z důvodu stranické agitace. MladoČeská politika, sotva že přišla a poznala dočasnou nemožnost státoprávně radikálního boje, dala se na cestu etap; chtěla dobývati krok za krokem hospodářských i kulturních úspěchů pro rozvoj svého národa a připravo­ vat! jej sílením v těchto oborech k boji za konečné cíle národa. Nebyla zásadně pro žádnou z taktik, chtěla užiti podle daných poměrů každé zbra­ ně, která by ji vedla k úspěchu. Proto jednou potírala vládu a po druhé ji podporovala svými hlasy. Totožnou politiku s MladoČechy dělali národní katolíci, agrárníci a StaroČeŠi. Rozpory mezi nimi vznikaly jen pro otázku, které taktiky se má v daném případě užiti. Stejnou oportunistickou poli­ tiku pěstovali v Uhrách Slováci. Nebyli ani zásadně oposiČní, ani zásadně vládní. Český radikalismus se hlásil k zásadní oposici. Popíral vše, co by mohlo posíliti stávající strukturu habsburské monarchie. Byl v odporu ke všem vládám, Čekal na válečný konflikt, aby se za něho pokusil o řešení konečných cílů národa. Oba tyto směry, pokud jejich pozadím nebyla stranická agitace, osobní

11

PŘEDMLUVA.

záliby a záští, měly své oprávnění. Bez kulturní, hospodářské a sociální politiky české delegace nebylo by se došlo k politické samostatnosti národa stejně, jako by se k ní nebylo dospělo, kdyby nebyla bývala soustavně ži­ vena v českém národě politika, volající po řešení České otázky za válečné konflagrace. t^Mladočeská, staročeská a národně katolická strana šly po roce 1908 ve své etapové a positivní politice dále, nežli měly jíti.^ Ačkoliv bylo již po roce 1908 patrno, že se dříve nebo později přižene válečná litice, ačkoliv bylo jasno, že se za dané zahraniční situace a za vrůstajícího vlivu násled­ níkova nemůže dostati od rakouských vlád nějakých národně politických ústupků, nýbrž jen »drobtů«, které by musela automaticky dávati Českému voličstvu každá vláda, pokud jí záleželo na tom, aby se o ní nemohlo říkati ve světě, že vládne proti Čechům, přes to byly od r. 1911 trvalými oporami vlády i v nejožehavějších otázkách vojenských. Nepřestaly vládu podpo­ rovali ani tehdy, když r. 1913 zrušila zemskou autonomii v Čechách. Ani jediná předlitavská vláda daného období neměla v úmyslu řeŠiti českou otázku ve větším stylu. Nejdále šel Badeni, ale ten ji chtěl řešiti pouze jako jazykovou otázku. ;Ne proto, že by byl chtěl rozřešili postupně celý český problém, nýbrž aby si získal většinu pro svou politiku v říšské radě a v delegaci. Ani jediná z předli tavských vlád nechtěla se státoprávně vyrovnat s českým politickým národem. Každá se bála pomyslili na tuto možnost, poněvadž v Českém státoprávním vyrovnání spatřovala jen další krok k rozpadu říše, započatý Maďary r. 1867. Císař nechtěl ani slyŠeti o českém státním právu a následník, který by se byl snad dal korunovat! za českého krále, aby ponížil Maďary, nebyl by tak učinil v důsledku státo­ právního vyrovnání s Českým národem. Následník nechtěl, aby do pozadí zatlačena byla hodnost rakouského císaře a nepřál si, aby se česká koruno­ vace vykládala za obnovu historického Českého státu Čili České koruny, jak si to vlivem dr. Riegra od r. I860 přáli Češi. Konservativní šlechta již ne­ podporovala státoprávní snažení českého národa. Opustila tento program svých předků z doby před r. 1879 a byla více nežli kdy před tím opravdu rakouská. Rakousko-Uhersko ukázalo svou nemohoucnost rozřeŠiti své dějinné poslání. Nedovedlo přizpůsobili svou vládu demokratickým a národním 12

PŘEDMLUVA.

tendencím doby. Nepřestalo ve vládě dávat přednost aristokracii, němectví a maďarství, nepřestalo odstrkovati živly demokratické, nenémecké a nemadarské. Nedovedlo, až na Němce a Maďary, uspokojiti v národnost­ ním ohledu ani jediný ze svých národů. Nedovedlo najiti trvalý přátelský poměr k svým sousedům, zvláště k Rusku a Srbsku. Nepřipustilo, že se s jeho dějinným posláním nedá slouČiti ani německý, ani maďarský Šovi-, nismus. Nedovedlo se v zahraniční politice vymaniti z vlivu Německa. V obavě, aby neohrozilo trojspolek, nadržovalo Němcům a Maďarům, kteří se rozdělili o panství v habsburské monarchii, nerespektovalo snahy neněmeckých a nemaďarských národů a nedělalo zahraniční politiku i těmto přijatelnou. Nedovedlo býti spravedlivé ani v zahraniční ani ve vnitřní politice. Svými Činy zaselo a dalo vyrůsti u neněmeckých a nema­ ďarských národů nenávisti k sobě. Svou politikou se stalo jednou z příčin snah o užší sdružování se větví jednoho a téhož národa.

V Praze, dne 4. srpna r. 1935. Dr. Zdeněk Tobolka.

13

I. VLÁDA HR. TAAFFEHO ZA MLADOČESKÉ OPOSICE. Nove zvolená poslanecká sněmovna říšské rady se sešla dne 9. dub­

na r. 1891. Vítězství mladočeské strany projevilo v ní své důsledky. »Ceský klub« jako jednotná organisace občanských politiků staročeských a konservativní šlechty z českých zemí se rozpadl. Konservativní Šlechta [17—f1 (Schwarzenberg) za venkovské obce českobudějovické], které překážely liberalismus a oposiční stanovisko vítězné mladočeské delegace, šla bez ohledu na ni do konservativního a vládního klubu Hohenwartova a tvořila tam samostatnou skupinu, svobodnou ve všech otázkách, týkajících se Českého království. Chtěla tam pracovati především ve směru svého kon­ servativního agrárního programu proti svobodné dělitelnosti půdy a pro selské dědické právo. Staročeši na Moravě, kteří přišli do říšské rady ve stejné síle, zůstali podporou vlády a nevstoupili do »Klubu neodvislých poslanců Českých na radě říšské«, třeba že v něm byla většina českých občanských poslanců. Nešli však jako konservativní Šlechta do Hohenwartova klubu, jehož členy bývali před vstupem státoprávní oposice z Čech na říšskou radu, nýbrž utvořili dne 8. dubna svůj samostatný vládní klub moravský. (10—1-2 Sta­ ročeši z Čech.) Předsedou tohoto klubu byl zvolen dvorní rada nejvyššího správního soudu JUDr. Antonín Mezník, důvěrný přítel ministra Pražáka. Byl to politický praktik, silně konservativně založený. Nenáviděl každý romantismus v politice a otevřeně se hlásil k oportunismu. Byl nenáviděn moravskými Mladočechy. Kdyby se byli Moravané rozhodli pro vstup do Hohenwartova klubu, nebyli by se udrželi pohromadě, poněvadž někteří Moravané nebyli by se podrobili tomuto rozhodnutí a byli by patrné po­ sílili mladoČeský klub. Mladočeský klub se omezoval nejprve na české občanské poslance z Čech (37). Časem vzrostl na 43 členů tím, že se k němu připojilo něko15

TAAFFEHO VLADA ZA

MLADOCESKé OPOSICE.

lik liberálních slovinských poslanců. Tvořil vedle levice oposiční jednotku. Byl v oposici stejně jako 17 německých radikálů a 14 německých křesťan­ ských sociálů. Za březnových říšských voleb r. 1891 přestala existovati mocná opora Taaffeovy vlády, pravice, s námahou r. 1879 vybudovaná. Vypadl z ní »Český klub«. Mimo to Poláci toužili v budoucnosti dělati politiku jen svého »Kola«. Hr. Taaffe byl by chtěl vládnouti pomocí většiny, jakou měl v dří­ vější sněmovně, ale nemohl. Chtěl si podle rady ministra Gautsche zjednati jinou většinu z Poláků (55), Členu klubu Hohenwartova (70) a německo-liberální levice (108). Ale neutvořil si ji pro veliký odpor a napjetí, jaké vládlo mezi Hohenwartovým klubem a německými liberály. Nedovedl ani způsobili, aby se tyto strany dohodly na společné adrese k panovníkovi. Ve výboru byly podány tři návrhy, z nichž jeden byl mladoČeský, ale ani jediný z nich nebyl přijat. Nezbylo proto nežli se spokojíti tím, nač připadl ředitel sněmovní kanceláře Jindřich Halban-Blumenstock, aby pouze presidium sněmovny odpovědělo na trůnní řeč loyálním proje­ vem. To bylo po prvé, kdy sněmovna nezaujala k trůnní řeči stanovisko adresou a kdy opustila zařízení, které jako přežitek romantické doby bylo beze všeho praktického užitku. MladoČeský klub byl tímto rozhodnutím pobouřen. Spatřoval v něm vzdání se jedné z důležitých prerogativ parla­ mentu. Situace Taaffeova nebyla utěšená. Byla méně závidění hodná i proto, že Taaffe od r. 1891 byl již vážně churav a neměl té svěžesti a odhodla­ nosti, jakých si tehdejší těžké poměry vyžadovaly. Propuštěním ministra financí Dunajewského ještě před volbami rozmrzel si pravici a levici pro sebe nezískal. Chtěl se vyhnouti na příště všem sporným otázkám politickým, národnostním a konfesijním. Prohlásil za svůj program v politicky bezbarvé trůnní řeči, jejímž vlastním autorem byl ministr Steinbach, péči o otázky hospodářské a sociální a ty otázky kulturní, které nebylo nutno považovali za sporné mezi stranami. Říkal, že chce míti péči o plodnou práci v oboru »politiky nepolitickém. Ale Čím méně mohl spoléhati na Část bývalé pravice i v této politice, ťím více byl nucen blížili se k levici a uchá­ zet! se o její přízeň. Nebyl odmítán a limine na této straně, která hledala

16

.

TAAFFEHO VLÁDA ZA MLADOČESKÉ OPOSICE.

příležitost, aby mohla opustiti své oposiční postavení. V Červnu r. 1891 se levice rozhodla zase po 12 letech hlasovali v rozpočtovém výboru pro disposiČní fond. Vedle tohoto činu znamením změněné situace bylo, že vůdce levice Arnošt Plener byl zvolen generálním řečníkem pro rozpočet. Dne 14. listopadu prohlásil ministr Gautsch za souhlasu levice a odporu neněmeckých stran znalost němčiny v Rakousku za naprostou nezbytnost. A dne 24. prosince již měla levice, která však přesto pokládala stále svůj poměr k vládě jen za poměr volné ruky, v kabinetu svého důvěrníka, jehož hr. Taaffemu navrhl dr. Plener, hr. Gundolfa Kuenburga. Byl to pražský rodák, soudce a od r. 1888 Člen poslanecké sněmovny. Měl v kabinetu jako ministr bez křesla chrániti zájmy Němců. Jmenování Kuenburgovo zřejmě dokazovalo, že chce Taaffeova vláda vládnouti za podpory německých liberálů. Jen že nemínila jiti tak daleko, jak si přála levice. V Červenci r. 1892 hr. Taaffe odmítl přání jejich vůdců, aby ministru Kuenburgovi vyhradil ingerenci na obsazování soudců. Když si však tehdy přáli, aby byl odstraněn ministr Pražák, slíbil jim vyhověti, jakmile říšská rada ne­ bude zasedati, a chtěl pensionovati Pražáka ve chvíli, kdy by to nemělo politického nátěru. Dne 4. srpna r. 1892 hr. Taaffe propustil Českého ministra krajana Pražáka v té formě, že ho na jeho osobní, politicky nemotivovanou žádost, k jejímuž podání ho dne 23. Července důvěrně vyzval, dne 4. srpna dal na odpočinek. Současně ho navrhl za Člena panské sněmovny. Propuštění Pražákovo bylo uvítáno na levici jásotem. MladoČeská delegace se toho zalekla. Hr. Taaffe totiž uprázdněné místo po Pražákovi neobsadil, poně­ vadž, jak řekl Riegrovi, prý by to žádný seriosní muž nemohl přijmouti. Taaffe propuštěním Českého ministra krajana přetrhl jednu z pásek, která měla alespoň Částečně spojovati jeho kabinet s občanskými politiky Čes­ kými. Vzal pro tu dobu Čechům vymoženost, kterou jim dal r. 1879 za jejich vstup do říšské rady. Nemohli tím býti spokojeni nejen Čeští lidoví poslanci, ale nemohli tím býti spokojeni ani moravští StaroČeŠi, podpo­ rující ještě vládu. Neodvážili se však tak daleko, aby nastoupili cestu oposiční. Ale nebyli tím spokojeni ani konservativní Šlechtici Čeští, kteří účast Českého ministra v kabinetě považovali také za svou vymoženost. Podali k ne právě veliké radosti hr. Taaffeho na vládu dotaz ústy prince 2

17

TAAFFEHO VLÁDA ZA MLADOČESKÉ OPOSICE.

Karla Schwarzenberga a dostali na něj hned dne 23. listopadu r. 1892 od­ pověď, která je do jisté míry uspokojila. Vláda prý křeslo Českého mini­ stra krajana nepokládá za zrušené, nýbrž je hodlá v náležitou chvíli zase obsaditi. To, co uspokojilo konservativní Šlechtu českou, pobouřilo rozpínavou panovačnost a nesnášelivost německoliberální levice, která očekávala, že hr. Taaffe zásadně odmítne české státní právo, a která se strachovala, aby nebyla v budoucnosti zeslabena německá država jmenováním českého mi­ nistra krajana. Po prohlášení Taafeově, po bezúspěšném pokusu vládních stran, vyjiti z této napjaté situace, vypověděla hr. Taaffemu podporu a hlasovala na podnět dr. Plenera proti povolení disposiČního fondu, takže byl zamítnut (167 :146), když proti němu hlasovali i Češi a Jihoslované. Když Taaffe nemohl jiti v zájmu státu tak daleko, aby schvaloval veškeré německé násilnosti páchané proti Čechům, zvláště v Liberci, jehož zastupitelstvo muselo býti až i rozpuštěno, byl rozpor mezi levicí a hr. Taaffem úplný. Levice se nedala uklidniti ani prohlášením hr. Taaffeho, že trvá na ústavě. Důvěrník levice v kabinetu, ministr Kuenburg, který vždy hleděl působiti u svých krajanů pro Taaffeho, opustil kabinet s odů­ vodněním, že nebyl hr. Taaffem informován o obsahu odpovědi na Schwarzenbergův dotaz. Levice stála proti Taaffeovi. Nenastoupila však zase jinou cestu nežli politiku volné ruky. Hr. Taaffe nebyl chováním levice ustrašen. Ke konci r. 1892 a na počátku r. 1893 se pokoušel utvořiti většinu »ze stran umírněných« na základě programu, přijatého v ministerské radě za císařovy přítomnosti dne 30. ledna r. 1893. Autorem jeho byl ministr Gautsch. Program vycházel daleko vstříc levici. Mimo jiné stál na'ústavě, dualismu, vylučoval jinou řeč za vnitřní řeč úřední nežli němčinu, byl ochoten upraviti jazyko­ vou otázku ve vnější službě říšským zákonem a zastával národní državu jednotlivých národů. Nechtěl hýbati poměrem církve a Školy. Hr. Taaffe myslil umírněnými stranami: německý klub konservativní, Poláky, německo-liberální levici a katolické Jihoslovany. Ale nedošel po jednaní s vůdci těchto stran k výsledku. Levice měla Četné výhrady. Hohenwartův klub měl své námitky. Jeho člen, kníže Karel Schwarzenberg, pohřešoval v programu názor vlády o Českém státním právu. Své pochybnosti vyslovili 18

TAAFFEHO VOLEBNÍ OPRAVA.

Rusíni a Jihoslované. Jediné »Polské kolo« přijalo většinou hlasů program, jak byl. Moravský a mladoČeský klub nespatřovaly v programu splnění státoprávních a jazykových tužeb českého národa. Hr. Taaffe ve chvíli, kdy stál před projednáváním osnovy zákona o zeměbraně a státním rozpočtu na r. 1894, byl bez pevné většiny. Byl nucen pomýšleti jinou cestou, nežli jakou se dosud ubíral, dostati se z ne­ příjemné situace. Rozhodl se na podnět člena svého kabinetu Steinbacha, kterému ne­ ušlo Časté a naléhavé volání politicky vyděděných po hlasovacím právu, uČiniti tak volební opravou. Vystoupil, aniž by byl o tom zpravil zahra­ ničního ministra a předáky stran v sněmovně, s návrhem na volební opravu v ministerské radě dne 18. srpna a tři dny poté dal zvoliti tříčlenný odbor pro vyřízení této otázky. Hned dne 18. srpna řekl v ministerské radě, že se nemůže jednati o všeobecném právu volebním. Návrh volební opravy, který ministerská rada dne 15. září jednomyslně schválila, byl jen doplň­ kem a změnou říšského volebního řádu z 2. dubna r. 1873, ve znění ze 4. října 1882. Osnova neopouštěla ústavu. Podržovala kurie Schmerlingova volebního řádu, ponechávala velkostatku a velkým podnikům obchodním a průmyslovým jejich výsadní postavení, nedotýkala se jiných kurií nežli městské a venkovských obcí, v nichž zaváděla všeobecné právo hlasovací pro všechny plnoprávné, vojnou povinné muže, znalé psaní a čtení, počí­ tajíc v to analfabety, kteří měli před r.1869 Školou povinný věk, vykonali vojenskou povinnost nebo byli v stálém služebním poměru. Tato reforma měla býti výrazem myšlenky, že mají míti možnost úČastniti se politického života výkonem volebního práva všichni, kdo plní zákonným způsobem své státoobČanské povinnosti, a měla býti vlastně přechodem k zavedení všeobecného a rovného práva volebního. Jestliže návrh podržoval pro tu dobu kurie, stalo se to hlavně z důvodů taktických. Rozšíření volebního práva v kuriích městské a venkovských obcí nebyla změna ústavy, bylo to jen rozmnožení počtu voličů asi o 2.22 milionu, t. j. z 1.7 na 4 miliony, Čili 15% mužských voličů se měl zvýšiti na 34%. Vláda se proto nepo­ třebovala sháněti po kvalifikované většině. Uvedla císaři motivy, které ji vedly k volební reformě. Byly výrazem monarchisticko-sociálního pře­ svědčení ministra Steinbacha. Dělnické hnutí vzrostlo a musí se k němu 19

TAAFFEHO VOLEBNÍ OPRAVA.

přihlédnouti. Vycítila to sněmovna a bylo v ní v té příčině podáno několik návrhů. Volební právo bylo rozšířeno již za hranicemi. Provedení volební opravy by prý změnilo ráz sněmovny, rozbilo by stávající strany, přivodilo by protiváhu proti individualisticky smýšlející buržoasii, zatlačilo by do pozadí národní rozpory, otupilo by ostří federalistických tendencí, posílilo postavení koruny a znemožnilo by její zeslabení, které by nutně nastalo při tehdejší soustavě stran ve sněmovně. Steinbach si sliboval od obrozené sněmovny pochopení pro své sociálně-reformní plány. Doufal, že by Němci pochopili ducha doby a že by se chopili politického vůdcovství. Steinbach se neohlížel příliš na tehdejší zahraniční politiku habsburské monarchie. Nespatřoval v trojspolku jako Kálnoky dostatečnou záruku mocenského postavení říše, zvláště vzhledem na Itálii, kterou pohrdal, a chtěl volební opravou posíliti základy habsburské monarchie, o jejíž osud nebyl bez obav. Steinbach věřil, že se vládě v sněmovně na nových základech podaří zjednati si většinu. Chtěl obnoviti pravici a nechati levici v jejím negativ­ ním postavení. Doufal, že na základě styků, které měl s mladočeskými předáky, drem Kaizlem a drem Kramářem, a které pilně udržoval, se mu podaří převésti MladoČechy do vládní většiny. Připravoval pro ně u císaře soustavně půdu. Návrh volební opravy předložila vláda na základě císařova zmocnění sněmovně dne 10. října r. 1893. Do poslední chvíle jej tajila. Byla to předloha bez důvodové zprávy. Ministerský předseda ji uvedl jen několi­ kaminutovou řečí. Podání předlohy vzbudilo všeobecný rozruch. Překvapil samotnu vládu. Proti předloze se demonstrative seŠikovali všichni, kdo byli ne­ přáteli demokratického pokroku v říši. Byl mezi nimi na prvním místě zahraniční ministr hr. Kálnoky. Stě­ žoval si císaři i hraběti Taaffemu, že předloha byla podána, aniž by byl býval o ní úředně uvědomen. Podle něho by bylo provedení volební opra­ vy zcela změnilo základy habsburské monarchie. Předlohou se otevíraly sociální demokracii dveře do sněmovny. Měla to býti první etapa k úplné demokratisaci Předlitavska. Rakouské národnosti měly býti odzbrojeny při­ bráním silného mezinárodního živlu, slovanský a klerikální živel měl býti posílen. Uhry by byly nuceny dáti se toutéž cestou jako Předlitavsko. Tím

20

TAAFFEHO VOLEBNÍ OPRAVA.

prý by se rozbil trojspolek. Vedlo by to i k tomu, že by musila panská sně­ movna učiniti místo senátu, složenému dílem z jmenovaných, dílem ze­ měmi volených delegátů. Kálnoky tedy potíral volební opravu nejen jako nepřítel vládního systému Taaffeova, nýbrž i jako nepřítel sociálně re­ formních názorů Steinbachových. Vedle Kálnokyho byli nepřáteli volební opravy velkostatkáři, zvláště čeští. I když jim byla ponechána nezkrácená moc podržením jejich kurie, přece viděli, že volební oprava jest krokem k uskutečnění přání sociální demokracie, k zavedení všeobecného a rovného volebního práva, které by je časem vytlačilo z jejich politických posic, moderní době neodpovídají­ cích. Vynakládali vše, aby se volební oprava nemohla uskuteČniti. Ministr orby, hr. Falkenhayn, přečetl v ministerské radě hned dne 21. srpna r. 1893 proti volební opravě zvláštní pamětní spis. Český konservativní velkostat­ kář a místodržitel František hr. Thun považoval Taaffeovu volební refor­ mu za zkázu Rakouska. Po zprávě o podání předlohy chtěl demonstrativně požádati za propuštění ze svého úřadu. Německá levice byla volební reformou podrážděna, poněvadž v ní spatřovala násilné opatření, jímž jí měly býti odňaty kurie městské a ven­ kovských obcí. Předseda poslanecké sněmovny Chlumecký hrozil dne 19. října císaři, že se vzdá své funkce, jestliže jeho strana, levice, bude za­ tlačena do oposice. »Polské kolo« bylo proti volební opravě z důvodů protidemokratických. Jen MladoČeŠi a jiné radikální frakce se chovali k předloze více méně- přátelsky. V Českých zemích nepřáteli volební opravy byli StaročeŠi. Báli se o politický význam nacionální buržoasie. Dr. Rieger napsal dne 14. října r. 1893 dru Pražákovi důvody tohoto stanoviska. »Síla«, dovozoval, »naŠí národnosti spočívá ve třídách středních — (vždy nejobětavějších a nejvzdělanějŠích) — měšťanských i selských — a ty právě budou zbaveny politické moci, jelikož hlavní váha hlasů přejde na třídu dělnickou a na socialistickou stranu, nedbající národnosti, ani vlasti, ani víry. A kam se poděje zastoupení „zájmů“, když živel měšťanský a živel Či zájem sedláka bude utlačen zájmem dělnictva ? A kam se poděje naše státní právo a hi­ storická individualita, jsouc dána v moc živlům, jimž záleží jen na vyplnění žaludka, a kam autonomie, když povstane centrální parlament, jenž kom­ 21

TAAFFEHO VOLEBNÍ OPRAVA.

petenci svou bude stále rozšiřovat!..když jeho většině na autonomii ne­ záleží, když to bude hlas chátry voličské, kde se různost historických ná­ rodností vždy slaběji jeviti bude? Ale na druhé straně přijdou při obecním volebním právě a při vlivu agitace socialistické do parlamentu lidé tříd nejnižších. Pak můžeme dostat za poslance polské a rusínské sedláky jako r. 1849 anebo dělníky české ve větším počtu — jako při nedávné enquetě průmyslové, kde Adámek překládal — a otázka jazyková i národní, jež by Taaffe rád pochoval, vyskytne se v jiné formě a učiní parlament pro různost jazyků vůbec nemožný... Myslí-li hr. Taaffe, že se tím národ­ nostní otázka a státoprávní pochová, jest na omylu... bude tu vyvolán stav, kde nebude žádného spravedlivého zastoupení minorit, a to právě minorit bohatých, vzdělaných, konservativních, majících ve skutečnosti větší vliv sociální, než mají třídy, které povládnou politickými mandáty.« Ani jediný z nepřátel Taaffeovy volební opravy se neodvážil hájiti bezvýhradné setrvání na stávajícím volebním řádu. MladoČeští poslanci za­ mítali sice návrh volební opravy, poněvadž nespočíval na zásadách vše­ obecného, rovného, přímého a tajného hlasovacího práva, ale vítali v něm přece jen první červánky lepší budoucnosti Českého národa. Taaffeova volební předloha byla rána, která poplašila a rozhořčila velkostatkáře, finanční kapitalisty a lépe situovanou buržoasii, ale neměla pro tu chvíli jiného účinku, nežli že je srazila v jeden bojovný Šik proti hrozícímu nebezpečenství. Dne 19. října levice, Poláci i Hohenwartův klub, se postavili proti volební opravě a počali pracovati o pád kabinetu hr. Taaffeho. Stáli nejen proti volební opravě, nýbrž i proti státním ne­ zbytnostem vládou žádaným. Taaffe chtěl Čeliti nepřátelům okamžitým rozpuštěním říšské rady. Byl by to i jinak učinil, kdyby volební oprava byla se stala zákonem. Dal si ministerskou radou dne 21. října schválit! tento svůj úmysl a dva dny poté uvědomil zemské Šéfy o možnosti nových voleb, které by se byly konaly ve znamení volební opravy. Císař dal dne 24. října k tomuto plánu souhlas a dne 27. října měl již Taaffe císařem podepsaný patent o nových volbách. Nebyl však nikdy publikován. Dne 27. října se sešel celý kabinet s náčelníkem »Polského kola« Jaworskim a s Hohenwartem, kteří varovali vládu před novými volbami a před použitím pro­ zatímního zákona (§u 14) při státních nezbytnostech. Hohenwart již tehdy 22

PÁD TAAFFEOVY VLÁDY.

počítal, že se Taaffe neudrží a východisko ze situace spatřoval jen v koa­ ličním ministerstvu. I při dalších jednáních setrval na svém. Císař, na něhož vytrvale působil zvláště Kálnoky, opustil linii hr. Taařfeho. Dne 29. října se sešla za přítomnosti císařovy ministerská rada. Steinbach, je­ hož se nepodařilo Polákům vyrvati z Taaffeova objetí, zde hájil volební opravu; pro koaliční vládu mluvili Falkenhayn a Gautsch, ale ani ti ne­ věřili, že by taková vláda měla dlouhý život při různosti zájmů jejích slo­ žek. Ministerská rada přenechala rozhodnutí vladaři. Císař se vyslovil pro koaliční vládu. Tímto rozhodnutím byla levice vyvedena z neplodné opdsice. Od připravených nových voleb bylo upuštěno, říšská rada byla odro­ čena a hr. Taaffe podal demisi. Když se náčelníci tří složek koalice, Po­ láků, levice a Hohenwartova klubu císaři na jeho podnět dne 30. října zavázali, že schválí výjimečná opatření pro Prahu a okolí a suspensi porotních soudů, že přijmou zeměbranecký zákon, zákon o železnici HaliczOsztrowo, branecký kontingent a rozpočtové provisorium na Čtvrt roku a když byl císař ujištěn osobním lékařem hr. Taařfeho, vynikajícím Če­ chem univ. prof, drem E. Albertem, že tělesný stav Taaffeův je smrtelný, rozhodl se, dne 11. .listopadu r. 1893, propustiti vládu Taaffeovu. Po 14 letech nepřetržitého úřadování odcházel do ústraní věrný císařův služeb­ ník, dbalý vždy nejprve zájmů svého vladaře a dynastie. Padl, poněvadž se proti němu postavily tři mocné strany poslanecké sněmovny, které spo­ jila nenávist k pokroku demokracie. Odešel s nejvřelejšími díky a s nej­ větším uznáním císařovým. Odešla s ním z Předlitavska navždy i stabilita vlád. Demisí kabinetu hr. Taařfeho byla volební oprava odročena. Správ­ ně tehdy řekl císař, aby se již nikdy nedostala z denního pořádku. I císař pokládal volební opravu za prostředek, který měl vyvěsti stát z krise. Byl ve svém názoru utvrzován tím, co viděl v Německu, kde říšský sněm stál na základně všeobecného volebního práva. Činil si naděje, že by to Šlo v Předlitavsku asi tak jako v Německu. Věřil optimisticky, že by demo­ kratická sněmovna neohrožovala to, co mu bylo vždy nepřednějŠí — vo­ jenské předlohy. Volební oprava nebyla oddálena jen k radosti těch, kdo se zavázali vytvoří ti po hr. Taařfeovi parlamentní vládu, nýbrž i k radosti politického 23

TAAFFE A MLADOČESl.

světa za hranicemi. Ze zmaru Taařfeových volebních plánů se radovali Maďaři, ruská vláda a konservativní diplomacie německá. Nemela to býti radost jiná nežli chvilková. MladoěeŠtí politikové, i když nebyli pro Taaffeovu volební opravu, byli nemile dotčeni jejím nezdarem. Kdyby byla bývala provedena, byla by přece jen znamenala do jisté, třebaže malé míry, rozšíření politické moci českého národa v Předlitavsku.

II. HR. TAAFFE A MLADOČESKÁ OPOSICE.

AíladoČeská strana přicházela na říšskou radu v největším sebevě­

domí. V státoprávním ohledu byla stejného názoru jako ti poslanci z Čech, kteří na říšskou radu vstoupili dne 23. září r. 1879. Chtěla usku­ tečnění Českého státního práva v rámci habsburské monarchie a pod žezlem Habsburků. Projevila to státoprávním ohrazením z 8. dubna r. 1891, které podala při svém vstupu na říšskou radu. Velkolepé volební vítězství bylo MladoČechům důkazem, že Český národ stojí za nimi. Budoucně měla býti mladoČeské delegaci směrnicí při politických akcích vůle voličstva. Chtěla odhodlaností a bezohledností dobýti národu toho, po Čem toužil a čeho se mii za staročeského vedení nedostalo. Ale provedení tohoto úmyslu byly postaveny v cestu překážky, které nebyly patrny všem, kdo jako mladoČeŠtí poslanci přišli na říšskou radu, a které byly mimo poslanecké kruhy téměř neznámy, poněvadž o nich staročeská strana voličstvo nikdy otevře­ ně nepoučila. Nebyl zvláště doceňován veliký vliv císařův a zahraniční politiky na vnitřní politiku monarchie. V širokých vrstvách voličských se zapomínalo, že mladoČeská strana není na říšské radě sama, že počet jejich poslanců není větší nežli desetina celé sněmovny, a nevážilo se, že císař a Němci prohlašovali MladoČechy za politické blázny. Následkem pře­ vratu, který se projevil za voleb v kuriovém voličstvu, buržoasii, byla přervána veškerá kontinuita s posicemi, kterých byla staročeská strana dobyla pro Český národ. MladoČeská strana neměla styků se dvorem, kde se na ni 24

TAAFFE A MLADOČESl.

pohlíželo jako na prazvláštní společnost, stranu podvratnou a nerakouskou, nemela oficielních styků s kabinetem, poněvadž český ministr-krajan dr. Pražák nebyl z mladoČeských řad a pak jeho posice následkem vítězství mladočeského byla otřesena. Pravice a zvláště konservativní šlechta, spo­ jenec a vůdce staročeských politiků, se nechovala přátelsky k oposiční, ra­ dikální, liberální a u císaře nenáviděné straně mladočeské a přála si, aby tato strana byla vyhladověna a tím ze svého politického blouznění vylé­ čena. Moravští poslanci staročeští nemohli vzhledem na doktora Pražáka a po volebních bojích jiti s mladoČeskou delegací zatím jinak, nežli vedle ní. Ke vší této osamocenosti a početní slabosti mladoČeská delegace byla jako celek nejednotná. To jediné pouto, které spojovalo všechny členy mladočeského klubu, byla negace, boj proti punktacím, v jejichž provedení podle trůnní řeči z 11. dubna r. 1891 císař a jeho vláda stále ještě věřili. Ale nejednotnost mladočeského klubu se ihned projevovala, jakmile se jednalo o jinou po­ litickou otázku nežli o punktace. Mladočeské vedení v Praze v polovici dubna r. 1892 prohlašovalo, že účelem mladočeské politiky jest »vydobytí státního práva« a podmínkou její »podrytí cislajtánské ústavy«. Dne 27. září r. 1892 podali mladoČeští poslanci na Českém sněmu v duchu oposiČním demonstrativní návrh státoprávní adresy ke koruně. Spatřovali v ní vhodný prostředek k dobytí státního práva, k provedení rovnoprávnosti v zemi a k ochraně Českých menšin přes to, že staročeští poslanci a kon­ servativní velkostatkáři odmítli jiti s nimi společně a nepodporovali je, nenalézajíce dobu vhodnou ke státoprávní akci, nýbrž jen k řešení otázky národní rovnoprávnosti. Na vídeňské půdě nebyla mezi mladoČeskými poslanci taková jed­ nota názorů jako v Praze. V zahraniční politice zápasily tam proud rakousko-slovanský, jak jeho program formuloval František Palacký, repre­ sentovaný Eimem, Heroldem a realisty, s proudem carsky-rusofilským, spoléhajícím na to, že Rusko a Francie nedovolí, aby se Čechům v Ra­ kousku zkřivil vlas na hlavě. Vůdčí hlavou tohoto proudu byl dr. Vašatý. Ve vnitřní politice se jedni domnívali, že úkolem mladočeské delegace jest rozbíjeti ústřední parlament a připravovati tak půdu federalismu. Jiní mínili, že se má dělati politika volné ruky, že jest potřebí mlado 25

TAAFFE A MLADOČEŠI.

české delegaci dobýti si kritisující oposicí v říšské radě takového po­ stavení, aby, když by nastal výhodný okamžik opustiti osamocení, mohla tak uČiniti za podmínek pro Český národ výhodnějších a Čestnějších, nežli jak se stalo za vedení staročeské strany. Ale tito MladoČeŠi se zase rozchá­ zeli v tom, jaké by to měly býti podmínky, za nichž by oposiČní delegace mohla opustiti svou isolaci. Jedni soudili — říkal tak v lednu r. 1893 i dr. Vašatý — že by bylo lze jiti do většiny za vnitřní úřední jazyk, o němž tehdy ani císař, ani hr. Taaffe nechtěli ani slyšeti, druhým se to zdálo býti málo a žádali za upuštění od oposice i federalistickou úpravu říše a provedení zemské autonomie. K těmto patřil v létě r. 1891 dr. Ed. Grégr, dr. Herold a dr. Kaizl.Byli ve straně jiní, kdo, stojíce na stanovisku radi­ kálně oposiČním, věřili, jako jejich naŠeptavaČi z pokrokové mládeže, v do­ hledné době ve vážné zahraniční zápletky (dr. Šil v lednu r. 1893), za nichž by Čechové mohli těžiti pro svou státoprávní politiku. Konečně jiní považovali pod vlivem dávných názorů dra Julia Grégra za jedině správné nastoupiti zase tu politickou cestu, kterou StaroČeŠi r. 1879, především vlivem mladoČeské agitace, opustili, a volali po pasivní oposici. Důslednou oposicí nebo, jak napsal Einv hned po volbách r. 1891, »moudrou oposicí, která vítězí« v plenu sněmovny i ve výborech, chtěla mladočeská delegace vydobýti si náležitého místa, chtěla vyvěsti český ná­ rod z jeho podceňování Němci na pole stejného práva s národem němec­ kým. »Moudrou oposicí« chtěla mladočeská delegace přivésti na denní pořádek řešení České otázky jako naléhavého programu habsburské mon­ archie. Se vší rozhodností, návrhem adresy na trůnní řeč, s nímž, jak Če­ kala, zůstala v menšině, vyslovila se v dubnu r. 1891 bez velikých nárazů a útoků proti směru nepolitické politiky a ukázala tehdy a pak Častěji, že vedle otázek kulturních, hospodářských a sociálně reformních, které se podle vládního programu měly řeŠiti, jest nezbytnou věcí, aby se v mnohojazyČném státě, spočívajícím na národnostní a sociální nespravedlnosti a jen formálně konstituČním, neutíkalo před otázkami politickými, protože jsou sporné. Požadavek volební reformy, ochranu občanských svobod, zrovnoprávnění žen s muži, provedení národnostní rovnoprávnosti, zvláště úpravou jazykové otázky u soudů, centrálních i zemských úřadů státních, železnic, pošt, telegrafů, přetvoření státní ústavy na zásadách autonomi-

26

TAAFFE A MLADOČEŠI.

stických a federalistických, zřízení Českého vysokého Školství na Moravě prohlásili MladoČeŠi tehdy i nejednou později za stejně naléhavé, jako hospodářské a kulturní otázky trůnní řeči. Při každé příležitosti ve sně­ movně dokazovali neoprávněnost nepolitické politiky a nezbytnost řeŠiti politické záležitosti. Neopouštěli však při tom nikdy program federalistic­ kého Rakouska, v jehož rámci, aby zlomili převahu Uher v habsburské monarchii, si přáli uskutečnění Českého státního práva Čili, jak pravil Ma­ saryk ve sněmovně na podzim r. 1892, »samostatnost a právo sebeurČení Českého národa«. Naléhali na revisi centralistické ústavy v tomto smyslu a na rozšíření zemské autonomie. Podávali Četné dotazy k vládě o utiskování Českých menšin, o omezo­ vání spolčovacího a shromažďovacího práva, o pronásledování slovan­ ského cítění Českého lidu, dovedli býti nepříjemnými vládě, kterou potí­ rali. Bránili se všem snahám ve sněmovně, které by byly mohly změnou jednacího řádu nebo i jinak ochromiti jejich oposiČní volnost a omeziti práva parlamentu. Věcnou kritisující oposicí svých Členů, zvláště realistického směru, získali si MladoČeŠi hned v prvních dvou létech v parlamentě úctu i u stran nepřátelských. Vidělo se, že s MladoČechy do sněmovny vstoupil jiný, mladý duch, svěžejší a samostatnější nežli byl duch strany staročeské. Ani vůdce levice dr. Plener- a oficiosní Montagsrevue (ke konci Července r. 1892) nemohli upřiti některým mladočeským politikům hloubku odbor­ ného i všeobecného vzdělání a nemohli se vyhnouti jejich pochvale. MladoceŠtí poslanci byli by si bývali dobyli místa ještě významnějšího, kdyby nebyli Časem ochabovali a klesali do apathie a kdyby nebyli bývali nečin­ ností a nedbalou návštěvou sněmovních schůzí dávali tak okázale najevo svou netečnost. Zjednali si povést demokratické, svobodomyslné, sociálně reformní a kulturní strany. Na podnět dra Kaizla od podzimu r. 1891, kdy počali němečtí liberálové opouštěli svůj liberální program, podnikli Četné akce jako representanti pokroku i svobodomyslnosti a zdůrazňováním demo­ kratických zásad při každé příležitosti. Dne 28. dubna r. 1891 se znovu domáhali (ale zase marně) TilŠerovým návrhem splnění starého přání selského lidu, zrušení nepřímých voleb v kurii venkovských obcí a dne 27

TAAFFE A MLADOČEŠI.

17. března r. 1893 volali návrhem jindřichohradeckého advokáta a po­ slance dra Jana Slavíka, za nějž se na schůzích dne 1. května stavěla i celá sociální demokracie v Rakousku, po zavedení všeobecného, přímého, rov­ ného a tajného práva volebního do poslanecké sněmovny říšské rady a rozmnožení jejích Členů na 400. Z těch by bylo připadlo na Čechy 98, na Moravu 38 a na Slezsko 10. V Čechách by bylo bývalo 62 českých, 36 ně­ meckých mandátů, na Moravě 27 Českých, německých 11, ve Slezsku čes­ kých 2, polských 3 a německých 5. I v Dolních Rakousích by byl podle návrhu Slavíkova připadl na Čechy z 45 mandátů 1. Aktivní volební právo by bylo náleželo každému muži alespoň 24 letému, který by byl býval alespoň tři roky rakouským státním občanem; pasivní každému muži, který by byl měl aktivní právo a byl stár alespoň 30 let. Ženy tedy měly býti z volebního práva i nadále vyloučeny. Návrh dělil země ve volební ob­ vody, z nichž by byl každý volil po poslanci, ale připouštěl vzhledem na postavení Němců, že by tyto obvody nemusily míti po stejném počtu' vo­ ličů (56 tisíc až 70 tisíc). Mladočeši v úvodu návrhu Slavíkova prohlá­ sili, že se jeho podáním na jejich státoprávním přesvědčení nic nezměnilo. Učinili tak nejen vzhledem na vládu, Němce, nýbrž i na stranu staročes­ kou, aby se nemohlo říci, že Mladočeši opouštějí České státní právo a chtějí posíliti centralisticky vybudovanou poslaneckou sněmovnu říšské rady. Slavíkův návrh byl by býval učinil nadobro konec výsadě velkostat­ kářů a byl by zlomil ve sněmovně německou většinu. Masaryk v debatě o Slavíkovu návrhu dne 20. března osobně nabízel postrašeným Němcům, bojícím se, že by byli v Českých zemích majorisováni, poměrné zastoupení. MladoČeský návrh neměl naděje na přijetí. Měl však morální úspěch. Ukazoval se zřetelem na postupující demokratické tendence doby na nut­ nou revisi volebního řádu do poslanecké sněmovny a na nemožnost udržeti platný volební řád v jeho nezměněném znění. Na říšské radě stáli mladoČeŠtí poslanci nejen v otázkách politických na oposiČním stanovisku, nýbrž i v otázkách rázu nepolitického a snažili se věcně podepříti své odmítavé stanovisko. Na jaře r. 1892 postavili se dokonce do oposice proti předlohám, po nichž ve svém návrhu adresy na trůnní řeč volali, proti předloze o daňové reformě, hájíce se svého autonomistického stanoviska právo sněmů povolovali berně, a proti předloze

28

ČESKA DELEGACE A PUNKTACE.

o reformě valuty — byli pro zlatou měnu — jako nedosti jasné a nepropracované, ačkoliv v návrhu adresy žádali »se strany vlády brzké a oprav­ dové zahájení nápravy měny, jež by upevnila rovnováhu a konečně za­ vedla spořádané poměry měnné«. Nedali se zlákati s oposiČního stano­ viska v této věci ani tehdy, když za podporu předlohy proti levici žádal Mladočechy prostřednictvím dra Kaizla a Kramáře jejich přítel ministr Steinbach. Docílili alespoň jednoho úspěchu řečmi poslance Eima a Kaizla. Jejich nátlakem se stalo, že v zákoně o korunové měně z 2. srpna r. 1892 byla titulatura vladařova: »Imperator Austriae, Rex Bohemiae, Galiciae, Illyriae etc. et Apostolicus Rex Hungariae« a nikoliv, jak na­ vrhovala osnova: »Imperator et Rex.«

III.

POMÉR ČESKÝCH POSLANCŮ K PUNKTACÍM. — »SDRUŽENÍ NÁRODNÍCH VELKOSTATKÁŘŮM Ačkoliv březnové volby r. 1891 ukázaly, že český národ nestojí za

staročeskou stranou, a ačkoliv staročeský klub na českém sněmu přestal býti vedoucím Českým klubem, přes to vláda hr. Taaffeho chtěla pokra­ čovat! v provádění punktací. Činila to nejen proto, že na to naléhal císař, nýbrž i proto, aby si získala na říšské radě německé liberály, když jí pádem Staročechů byla vzata jedna ze silných jejích opor. MladoČeŠi setrvali na svém zásadně odmítavém stanovisku k punktacím. V květnu a červnu r. 1891 v rozpočtovém výboru poslanecké sněmovny a v říjnu téhož roku v plenu sněmovny odmítli úsilí vlády o punktace. StaroČeŠi byli po říšských volbách postaveni před otázku, zda se mo­ hou nadále účastniti při provádění punktací, když je voličstvo opustilo a když na Českém sněmu klesli na klub slabší mladoČeského. Dr. MattuŠ hned na počátku března r. 1891 stál na tom, že staročeští poslanci na sněmu mají uČiniti důsledky ze své neslýchané porážky v březnu r. 1891 a že se mají vzdáti zemských mandátů, »ježto jim lid ve volbách březnových dů­ 29

ČESKA DELEGACE A PUNKTACE.

věru naprosto vypověděl«. MattuŠovo mínění nebylo v staročeském klubu vítězné, ale nabývalo tam co den půdy. Toho se zalekli konservativní vel­ kostatkáři, kteří se obávali, že by po odchodu StaroČechů ze sněmu přišli na jejich místo další MladoČeŠi a že by konservativní Šlechta dostala se do toho nesnesitelného postavení, aby buď Šla s Němci nebo s MladoČechy u císaře nenáviděnými proti Němcům a punktacím. Stejně úmyslem Staro­ Čechů byla znepokojena vláda, která se obávala o spojenectví StaroČechů a konservativní Šlechty. Obavy vlády sdílel i hr. Hohenwart. Všichni proto počali působiti na StaroČechy a zvláště na dra MattuŠe, aby se StaroČeŠi mandátů nevzdávali. Poněvadž měl císař navštíviti zemskou jubilejní vý­ stavu v Praze, svolili StaroČeŠi k odkladu svého rozhodnutí až do doby po jeho návštěvě. Císařova návštěva se vykonala ke konci září. Hned po jeho odjezdu svolal dne 30. září kníže Jiří Lobkowicz zástupce konservativního velkostatku a StaroČechů, aby pojednali o mandátové otázce. StaroČeŠi zde znovu uplatňovali své důvody pro vzdání se. Dr. Rieger však připouštěl, že by se tak nemusilo státi, kdyby vláda posílila posici staročeské strany. Obával se, že by císař pro staročeský Čin zanevřel na Český národ, že by se rozbilo spojenectví konservativního velkostatku a StaroČechů a že by mohla přijití na sněm i většina německých ústavákň. Proto nechtěl, aby StaroČeŠi provedli svůj úmysl. Chtěl však, aby vláda tuto oběí staročes­ kých politiků honorovala tím, že by zavedla Češtinu do vnitřního úřado­ vání, jak za to dr. Rieger a jeho strana mamě bojovali za punktací i po nich. Lobkowicz slíbil podporovati tuto akci a promluviti s Taaffem. Dne 17. října uvažovali staročeští vůdcové, co by měl hr. Taaffe pro tu chvíli uČiniti. Na podnět Riegrův se usnesli, že by to musila býti úřední čeština ve vnitřní službě a doplněk punktací v tom směru, že by se při vrchním sou­ du stalo České oddělení skutečně tak Českým, jako je německé německým, pak aby při ustanovování úředníků v prvních stolicích platila tatáž výhoda pro ty, kdo neumějí německy, jako platí pro ty, kdo neznají Česky. Dr. Rie­ ger v průvodu knížete Lobkowicze oznámil dne 20. října ministru Taaffemu, Schónbornovi a Pražákovi za přítomnosti místodržitele Thuna poža­ davky své strany a navrhl při tom, aby Taaffe jednal s MladoČechy, jak si představují zrněnu punktací. Hrabě Taaffe ihned odmítl tento poslední podnět. Nemohl jednati se stranou, s níž se císař dosud nesmířil a jejíž 30

ČESKÁ DELEGACE A PUNKTACE.

členové podnikali v poslanecké sněmovně i mimo ni na císaře útoky. Po­ něvadž však pokládal situaci pro vládu za ztíženou, kdyby Staročeši pře­ stali býti zemskými poslanci, byl ochoten povoliti ze staročeských přání to, co by jim Němci povolili. Radil proto Riegrovi, aby promluvil s Plenerem. Rieger pokládal tuto radu pro sebe za nedůstojnou a i jinak za bez­ úspěšnou. Proto na Pražákův podnět převzal Riegrovu úlohu profesor dr. A. Randa. Dříve nežli Randa dojel do Vídně, usnesl se dne 25. října sta­ ročeský klub v Praze o požadavcích, které měl Randa předložití písemně hr. Taaffemu a o nichž měl jednati s Plenerem. Staročeští politikové žá­ dali, aby byl co do vnitřní úřední řeči proveden návrh staročeských poli­ tiků z července r. 1890, který vypracovalo několik profesorů právnické fakulty České a který byl tehdy vládě odevzdán, pak se naléhalo, aby se povolávali do 15ti členného oddělení vrchního zemského soudu soudcové německé národnosti a do 26ti Členného soudcové české národnosti, pak aby bylo stanoveno, že ministr může v jednotlivých případech dosaditi úředníky, nepřihlížeje ke znalosti německého jazyka (v souhlasu s čl. VIII. punktací) a konečně aby druhá a třetí právnická zkouška se mohla skládati výhradně jedním jazykem anebo podle libosti kandidáta v obou zem­ ských jazycích a aby se zřídila vládou zvláštní komise, při níž ti, kdo by chtěli, mohli prokázati znalost druhého zemského jazyka. Dr. Mattuš, když se jednalo v klubu o všech těchto požadavcích, byl skeptický a ne­ věřil, že jim hr. Taaffe vyhoví. Správně ukazoval, že by to, kdyby Taaffe něco dal, vypadalo na veřejnosti, jako by to dal z donucení MladoČechů, a pak že sotva něco může dáti vzhledem na stanovisko Němců. Ale Randovo poslání dopadlo ještě žalostněji, nežli staročeský klub předpokládal.. Plener odmítl staročeské požadavky, poněvadž »němčina není v Čechách pouhým zemským jazykem« a hr. Taaffe ani nepřijal písemně mu podá­ vané memorandum staročeských politiků a dal si je pouze přečisti. Taaffe chtěl jednati o českých přáních až při revisi Stremayrova nařízení a po návrzích národnostního rozhraniČení soudních okresů. Ministr Pražák myslil, že však i podobná akce pro tu chvíli jest vůbec nevhodná. Úsilí konservativní Šlechty i vlády se podařilo, že schůze důvěrníků staročeských poslanců dne 5. listopadu připravila pro plenární schůzi po­ slanců návrh, aby se mandáty neskládaly přes to, že Taaffe odmítl jednati

31

ČESKÁ DELEGACE A PUNKTACE.

o požadavcích, Randou mu přečtených. Rieger to odůvodňoval tím, »že v mladočeské straně jest rozklad, nejen vláda, ale i spojenci bývalí v říšské radě a jiní závažní faktorové nepřejí si, aby staročeští poslanci mandáty složili«. Čtyři účastníci schůze (Bráf, Lobkowicz, Randa, Rieger) poklá­ dali za nutné, každý zvláště, ihned po usnesení podati zprávu ministru Pražákovi. Vláda tedy prosadila svou. MattuŠ se svým míněním podlehl. StaroČeŠi doufali, že vláda, když jí vyhověli, již nepředloží žádnou punktační osnovu, nanejvýše ohraničení okresů; to však jen tehdy, když vláda doporučí nejen německý okresní soud v městysi Teplicích (Weckelsdorf), nýbrž i Český okresní soud v Třebenicích u Litoměřic a přáli si, aby mi­ nistr spravedlnosti slíbil do plenární schůze poslanců, která se měla konati 29. listopadu, soukromě a důvěrně dopisem staročeským předákům, že »přeloží se z Českého senátu (vrchního zemského soudu v Praze) čle­ nové, již pro německý senát optovali«. Ale ani toho nedocílili. Na štěstí byla plenární schůze poslanců na neurčito odložena, když vláda rozhodla český sněm v r. 1891 již nesvolávati. Staročeští poslanci se mandátů ne­ vzdali a nechali si je pak až do února r. 1895, kdy se ukončilo sněmovní šestiletí. Jen dr. MattuŠ se pro své politické názory vzdal mandátu dříve (17. května r. 1893) nežli jeho kolegové. Rieger, když se důvěrníci staročeských poslanců rozhodli podržeti mandáty, nepokládal svůj boj o vnitrní Češtinu za ukončený. V polovici prosince r. 1891 zajel k Taaffemu, aby ho poznovu přesvědčil o nutnosti vnitřní češtiny. Taaffe setrval na svém odmítavém stanovisku. Nezdůvodňoval to tak svým poměrem k německým liberálům jako odkazem na cí­ saře. Sdělil Riegrovi, že se Čechům nedostane vnitřní Češtiny, pokud bude na živu František Josef I. Proto nemohl Taaffe Riegrovi nic přislíbiti. Rieger v lednu r. 1892 se vzdal veškeré naděje, že by bylo možno provésti punktace. To, co věděl dávno Plener, nyní zdůrazňoval i Rieger, že pro punktaČní předlohy není ve sněmu kvalifikované většiny. Dne 3. ledna r. 1892 vykládal ministru Pražákovi: »NaČ tu slouží udržovati tu manifestní lež, že se punktace provedou, když hr. Taaffe i Plener i celý svět ví, že to je klam a že se provésti nedají?... již i velkostatkáři jsou proti dělení okresů.« A končil: »S tou úřední řečí staročeská strana stojí a padne. Nemůže-li to vymoci od vlády, již podporuje — nemá další raison 32

Kazimir hr. Badeni.

Ant. Hajn Alb. Důtka Dobiáš Jos. Skaba

Předáci pokrokového hnutí r. 1891.

V. J. Klofáč K. St. Sokol Vád. Hrbek Jos. Grosman Alois Rašín Ant. Čížek J. Třebický

ČESKA DELEGACE A PUNKTACE.

d'etre a nemůže se ve veřejném mínění národa povznésti.« Rieger nyní uvažoval o tom, jak by bylo nejlépe možno sprovoditi punktace se světa. Poněvadž se Plener tomu vzpíral, navrhoval Rieger dne 6. ledna r. 1892 ministru Pražákovi dvě možnosti: »Poněvadž hlavní spor mezi národ­ nostmi je míra a rozšířenost užívání úředního jazyka, zdaž by nebylo lépe položití revisi nařízení (stran užívání jazyka) na denní pořádek přede všemi punktacemi ?« Litoval, že vláda nemá odvahy říci, že všichni státní úředníci musí do šesti až devíti let znáti oba zemské jazyky. Navrhoval i jiný způsob. Pro Čechy z úmluv nebyl dosud přijat žádný zákon, pro Němce dva. Nechť vláda předloží návrh spravedlivé opravy volebního řádu, na níž nejvíce Čechům záleží. Nedostanou-li Němci zde nějakých výhod, budou proti a tím ztratí chuť do punktací. Za této situace žádali v polovici ledna r. 1892 konservativní velko­ statkáři, po dohodě se StaroČechy, hraběte Taaffeho (ústy knížete Lobkowicze), aby se nedávalo z punktaČního materiálu nic na denní pořádek příštímu sněmu. Měl to býti i nový důvod, aby se staročeští poslanci ne­ vzdali mandátů. Němci, využívajíce situace na říšské radě, mladoČeskou oposicí způ­ sobené, nedali se másti tím, co po Taaffem žádali StaroČeŠi s konserva­ tivní šlechtou a doléhali, aby byly punktace projednány bez ohledu na druhé účastníky punktací. Při tom si je vykládali ve svůj prospěch. Dr. Schmeykal i dr. Plener měli v první polovici února r. 1892 o svých po­ žadavcích s vládou porady a vymohli si na Taaffem, že budou zemskému sněmu předloženy ještě nevyřízené punktační předlohy. Taaffe se vy­ mlouval konservativním velkostatkářům, že tak musí uČiniti proto, poně­ vadž je vláda v tom smyslu punktacemi vázána. Tvrdil, že to vláda Činí i ze své vlastní vůle, aby ukázala, že stojí v daném slovu. I Taaffe byl si však již vědom toho, že ve sněmu nedojde k projednání punktaČních před­ loh, ale chtěl se spokojiti alespoň tím, že vláda předlohy podá. Bez ohle­ du na to, že se dne 14. února StaroČeŠi usnesli, sice zatím si podržeti man­ dáty, ale připustiti další jednání o punktacích teprve, až by předložily sněmovní komise všechny zprávy jako komplex vyrovnávacích předloh, a přes to že se usnesli, aby se odročilo jednání o punktacích na dobu, »v níž se vrátí všem stranám rozvaha a vzájemná spravedlnost a provedení s

33

ČESKÁ DELEGACE A PUNKTACE.

rovného práva bude národu českému zajiŠtěno«, přes to, že dne 5. března podobně se vyslovil konservativní velkostatek a přes to, že pro předlohy nebylo na sněmu kvalifikované většiny a České voličstvo bylo pobouřeno násilným vystupováním šovinistických Němců proti Českým menšinám, vláda předložila dne 8. března r. 1892 sněmu punktační předlohy: osnovu zákona kuriového, osnovu volební opravy pro velkostatek a osnovu vše­ obecné volební opravy, Čímž se mělo vyhověli čl. XI. punktací. Mimo to předložila osnovu zákona, která se týkala národnostního ohraničení soud­ ních okresů: Lanškroun, Králíky, Ústí nad Orlicí a Police, a znovu před­ ložila osnovu zákona, podanou již r. 1890 a týkající se zřizování menši­ nových Škol. Podle vládních osnov byl by býval měl Český sněm více o 13 poslanců, tedy 255. Z těch by bylo volených 249 a 6 by byli bývali virilisté (arci­ biskup, 3 biskupové, 2 universitní rektoři). Z volených členů měla do­ savadní počet podržeti kurie velkostatkářská (70). V kurii měst a prů­ myslových míst, jakož i obchodních komor měl býti počet poslanců zvý­ šen z 87 na 96 a v kurii venkovských obcí ze 79 na 83. Volby v této poslední kurii měly se konati i nadále nepřímo prostřednictvím volitelů. Předloha tvrdila, že mandáty byly rozděleny »dle měřítka pro obě národ­ nosti stejného«. Toto měřítko tvořila data o obcovací (ne mateřské) řeči obyvatelstva, předepsané daně v německých a českých místech a soudních okresích a počet voličů v Českých a v německých volících okresích. No­ vých 13 mandátů by bylo připadlo Čechům. S všeobecnou volební reformou měl současně nabýti platnosti zákon o kuriích. Měly býti tři, Česká, německá a velkostatkářská (zde by byli bývali i virilisté) a každá z nich měla míti právo veta »pro usnesení v příčině změn zřízení zemského a řádu volení do sněmu, jakož i v pří­ čině otázek, které se týkají užívání jazyků ve veřejném životě u samo­ správných úřadů a při takových ústavech vzdělávacích, které nejsou věno­ vány výhradně jedné národnosti, pokud otázky ty náležejí do kompe­ tence sněmu«. Pokud se týče zemských přísedících, mělo jich býti 8 a měla každá kurie míti po 2 přísedících. Mimo to pak měli se voliti 2 pří­ sedící »každý zvlášť od veškerého sněmu zemského z něho samého«. Osnova o volební opravě ve velkostatkářské kurii měnila způsob volby

34

ČESKÁ DELEGACE A PUNKTACE.

tak, aby nemohla strana přehlasovat! stranu. Mělo býti 6 volících sborů, z nichž by bylo bývalo 5 pro nesvěrenský statek. Ústavoverný velkostatek byl by docílil touto opravou 21 mandátů. Český sněm provedl o podaných předlohách dne 14. března r. 1892 první čtení. Bylo, jak si přál Taaffe, úplně klidné. Přes ohrazení MladoČechů a proti jejich hlasům byly všechny předlohy odkázány vyrovnáva­ címu výboru. S nimi i vládní předloha o ohraničení některých soudních okresů a osnova zákona o menšinových školách. Sněm tím vykonal, co mohl vykonati, vycházeje vstříc naléhání cí­ sařovu a přání vlády. Dále nedošel. Nebyl by mohl ani dojiti, poněvadž pro předlohy chyběla v plenu kvalifikovaná většina. Vyrovnávací komise nejednala meritomě a po několika schůzích, přihlížejíc k tomu, že pro předlohy není v plenu většiny, se dne 1. dubna r. 1892 usnesla (11:6) doporučiti sněmu odročení dalšího rokování o punktačních předlohách. Ve skutečnosti to nebylo jejích odročení, nýbrž jejích pohřeb. Bylo to přijato bez jakéhokoli odůvodnění hlasy staročeskými a konservativního velkostatku. MladočeŠi, když jejich návrh na přechod k dennímu pořádku o punktačních předlohách byl zamítnut, opustili schůzi a ohlásili mino­ ritní votum. StaroČesi a konservativní velkostatek se tehdy v podstatě ocitli s Mladočechy na jedné Čáře. Ale nespojili se s nimi přes veškero jejich lákání. Zůstali věrni císaři i vládě a nerozmnožili oposiČní řady mladoČeské. Vláda se smířila s tím, že se již komise nesejde. Němci těžce nesli tuto porážku. Plener to dal najevo v komisi tím, že podal minoritní votum. Němečtí poslanci vydali zvláštní manifest k německému lidu z péra dra Plenera, v němž vinili StaroČechy a kon­ servativní velkostatkáře z porušení daného slova a žádali po vládě, aby se alespoň pokračovalo v uskutečňování rozhraniČovacích předloh. Vláda, která se nedovedla vymaniti z Plenerova diktátu, vyhověla tomuto volání Němců. Přiklonila se k jejich názoru, že právo vlády, spočívající na zá­ konu o organisaci soudů z 11. Června r. 1868 jest právo původní a zá­ kladní a právo zemského sněmu že jest jen právo akcesivní a že tudíž vláda má právo pokraČovati podle zákona z r. 1868, i když sněm odpírá své dobré zdání. Dne 22. dubna r. 1892 vydal ministr spravedlnosti na­ řízení o zřízení německého okresního soudu v Teplicích, vyloučení obce 3*

35

ČESKA DELEGACE A PUNKTACE.

Honů z obvodu okresního soudu v Polici a přikázání k okresnímu soudu v Broumově. Vláda ignorovala staročeský požadavek zříditi český okresní soud v Třebenicích u Litoměřic. MladočeŠi spatřovali v nařízení trhání jednoty země a tvoření uzavřeného jazykového území německého. Vydali v tom smyslu dne 24. dubna manifest a protestovali u zemského výboru proti zřízení teplického soudu. Staročeši (dr. Mattuš a dr. Zátka) dne 25. dubna r. 1892 vystoupili z rozhraničovací komise při vrchním soudu, když viděli, že se vláda nijak neohlíží po votu vyrovnávací komise, chce jednostranně administrativní cestou vyhověli Němcům a opouští tím půdu punktací. Jejich příkladu následovali čeští členové komisí u krajských soudů. Rieger znovu viděl, že vláda i Němci změnili smysl, obsah i dosah punktací, že nelze na jejich provádění již mysliti a proto odmítl dne 15. května jmenovati nové členy, jak k tomu byl jedině oprávněn podle na­ řízení ministerstva spravedlnosti z 3. února r. 1890. Vláda, která chtěla za každou cenu vyhověti Němcům, jejichž hlasů potřebovala na říšské ďadě, přes neúčast Čechů dne 20. července svolala ohraničovací komisi. Kroky vlády byly mladoČeské straně podnětem, aby stupňovala v sa­ mosprávě, na Českém sněmu i v říšské radě své oposiČní stanovisko a aby vyvolávala rozhodně oposiČní náladu v Širokých vrstvách Českého volič­ stva. MladoČeská strana se rozhodla dne 24. dubna postupovali proti vládě co nejostřeji. Čtyři dny po svém usnesení podala na říšské radě jednak návrh na zrušení ministerského nařízení o teplickém soudu, jednak obža­ lobu na ministra spravedlnosti Schónborna pro porušení zákona ze dne 11. Července 1868, jehož se dopustil tím, že zřídil teplický soud bez dob­ rého zdání sněmu. Byla to první obžaloba na ministra v rakouském par­ lamentu vůbec. MladoČeská strana předvídala, že přes její návrh se přejde k dennímu pořádku. Poznala, jak silná většina (238 :41) stojí v této akci proti ní a jak málokdo sdílí její podnik, když jen stěží sehnala potřebné podpisy na svůj návrh obžaloby. Musila si získati i 4 staročeské podpisy a 5 jihoslovanských, aby mohla návrh na obžalobu podati. Když se sešel dne 9. září r. 1892 Český sněm, ohlásili tam MladočeŠi návrh na zrušení Schónbomova nařízení z 22. dubna r. 1892. OposiČní vlny se v Čechách od této chvíle vzedmuly ještě více, a to nejen v řadách mladočeských poslanců, ať říšských nebo zemských, nýbrž 36

ČESKA DELEGACE A PUNKTACE.

i v Českém voličstvu vůbec. StaroČeŠi znova doléhali na Taaffeho a Pra­ žáka, aby vláda upustila při provádění punktací od svých úmyslů a vyho­ věla Staročechům v otázce vnitřní Češtiny. Taaffe byl ke všem těmto žá­ dostem hluchý. Potřeboval na říšské radě německé hlasy a hleděl si ně­ meckou přízeň vykoupiti na účet českého národa. V Červenci r. 1892 slíbil Plenerovi, že bude pracovati v ohraničování okresů bez ohledu na sněm a že dá pracovati ohraniČovací komisi, i když v ní Češi nebudou. Rieger z toho zrazoval ministra Pražáka, ale zcela mamě. Taaffe svou politikou ubíjel staročeskou stranu krok za krokem a přispíval k rozmachu mladočeského oposičního rozhořčení. Vláda, aby mohla vyhověti vzhledem k situaci na říšské radě co nej­ dříve Němcům, o jejichž hlasy tam stála, svolala na kvap všechny sněmy, mezi nimi i český. Nikde se při tom nedorozuměla s vážnými politickými faktory v zemi. StaroČeŠi se odhodlali poznovu na Českém sněmu vystoupit! se svým požadavkem vnitřní Češtiny. Podali dne 23. září návrh zákona ó užívání zemských jazyků při veřejných úřadech v Čechách. Podavatelem návrhu byl pražský advokát a poslanec dr. J. Šolc. Vlastním autorem návrhu však byl dr. MattuŠ. Nenesl-li návrh jeho jména, stalo se jen proto., že byl MattuŠ účastníkem vídeňských úmluv, byl »punktátor«, a tato okol­ nost by byla mohla poŠkoditi objektivní posuzování návrhu. Návrh ne­ přinášel nic nového, nýbrž zdůrazňoval jen dřívější požadavky České v ja­ zykové otázce. Přejímal jednak osnovu zemského výboru o užívání zem­ ských jazyků při autonomních úřadech, jednak Stremayrovo nařízení, jed­ nak osnovu nařízení, kterou v Červenci r. 1890 vypracovali pro staro­ české poslance profesoři právnické fakulty české a která byla tehdy Taaffemu předložena. Šolcův návrh byl podepsán jen staročeskými poslanci. Je­ jich spojenci, konservativní velkostatkáři, měli proti podání návrhu něko­ lik námitek. Hlavní z nich byla ta, že podání návrhu jest v odporu s usne­ sením vyrovnávacího výboru, který se rozhodl odroČiti veškeré jednání o vyrovnávacích předlohách. StaroČeŠi to nesli trpce a dr. MattuŠ v odmí­ tavém chování Šlechty nalezl nový doklad pro svůj názor o české Šlechtě, kterým se svěřil dne 18. dubna r. 1892 Riegrovi: »Tato „Česká“ šlechta, až na nepatrné výjimky, je příliš exklusivní, Čistě dvorská šlechta, která se blíží k národu našemu par distance právě tak daleko, jako musí, aby se

37

ČESKÁ DELEGACE A PUNKTACE.

mu nezcizila zcela. Ona jest ve snažení našem císařskou brzdou, zdržujíc tu, kde by měla pomáhati nám ku předu.« MattuŠ-Šolcův návrh nebyl v sněmu projednáván. Byl dne 15. dubna r. 1893 přikázán zvláštní komisi. StaročeŠi nemohli příměti velkostatkáře k meritornímu projednávání ná­ vrhu. Velkostatkáři se stále vymlouvali, že prý je to vlastně jedna z punktačních předloh. Konseřvativní velkostatkáři cítili obtížnost situace a konečně pocho­ pili, že bez rozřešení jazykové otázky není pomyšlení na nějaké Českoněmecké vyrovnání. Obrátili se proto dne 2. listopadu r. 1892 přípisem hr. Karla Buquoye na předsedu výkonného výboru německých zemských po­ slanců dr. Schmeykala, zda by nebyli Němci ochotni, dříve nežli by se po­ kračovalo v provádění punktací, požádati společně s konservativním vel­ kostatkem vládu o svolání porady důvěrníků všech stran na sněmu za­ stoupených, na níž by se rozřešila jazyková otázka při státních úřadech. Schmeykal dne 27. prosince r. 1892 odmítl jménem výkonného výboru tento podnět. Naléhal, aby se dříve provedlo národní ohraničení a namí­ tal, že řešení otázky konservativním velkostatkem navrhované jest možno jen říšským zákonem. V lednu r. 1893 německá levice rozhodně žádala po vládě, aby se pokračovalo v provádění punktací. Vláda byla ochotna jí vyhověti do té míry, že by se počalo jednati o zřízení krajských soudů v Trutnově a ve Slaném. Nechtěla jí slíbiti více, obávajíc se v tom případě prudkých bouří na sněmu. Místodržitel Thun si představoval, že by se věc provedla tak, že by předloha nebyla podána jako Část punktací, nýbrž jako administra­ tivní opatření a že by byla přikázána jiné komisi nežli vyrovnávací. Thun si hleděl získati pro svůj plán nejdříve dra MattuŠe a Lobkowicze. MattuŠ odmítl účast na obcházení punktaČních úmluv a Lobkowicz se netajil, s jak velikými obtížemi by byla taková věc spojena. Lobkowicz ujistil staročeské vůdce, že konseřvativní velkostatkáři nebudou pokraČovati bez dohody s nimi. Na počátku dubna r. 1893 se vyslovila ohraničovací komise za nepřítomnosti Českých důvěrníků pro zřízení krajských soudů v Trutnově a ve Slaném. Dne 6. dubna pak vláda podala Čtyři předlohy, týkající se vesměs ohraničení okresů v severovýchodních a východních Čechách. Jedna z předloh se týkala zřízení krajského soudu v Trutnově. Vláda současně

38

ČESKA DELEGACE A PUNKTACE.

ohlašovala předlohu o zřízení krajského soudu ve Slaném, kterou pak za několik dní předložila. Vláda a její věrní podporovatelé, konservativní velkostatkáři, tvrdili, že všechny podané předlohy nejsou prováděním punktací, nýbrž jen prostou úpravou hranic, diktovanou praktickými po­ třebami a že nemají býti odkázány vyrovnávací komisi, nýbrž komisi pro obecní a okresní záležitosti. Ale nedovedli způsobiti, aby jim věřili StaroČeši a zvláště Mladočeši. Podání předloh vyvolalo zvláště v mladočeském klubu nové oposičně radikální vzrušení a rozhořčení. Mladočeši pokládali ohraniČovací komisi pro nepřítomnost českých důvěrníků za nezákonnou instituci a odmítali, aby se její elaboráty předkládaly nějaké sněmovní ko­ misi. Mladočeská oposice se obrátila tehdy u většiny mladočeských poli­ tiků v čirou negaci a někdy i v plané radikálčení, proti němuž státi mělo odvahu jen realistické křídlo strany mladočeské, které si představovalo proud radikální, živený radami a pokyny vůdců pokrokového hnutí, ve straně oprávněný jen jako proud menšiny. Nepořádek a anarchie se zahostila v mladočeské straně netušenou měrou. Voličstvo bylo syceno zá­ sadním radikalismem. Těžko bylo lze mluviti o politicky zodpovědném á rozvážném vedení strany. Na počátku května r. 1893 oposice na českém sněmu zabočila vlivem poslanců Heřmana Jandy a dra VaŠatého i otevřeně na pole protidynastické. »Až budeme zorganisováni,« pravil tehdy Janda, »a až přijde čas, až se na nás obrátí vláda a až se na nás obrátí nejvyšší hlavy v tomto mocnářství, pak jim také odpovíme, jak se od r. 1526 cho­ vali, a z toho učiníme také své konkluse.« V první polovici dubna r. 1893 tlačila vláda, chtějíc si získati na říš­ ské radě hlasy Němců, na český konservativní velkostatek, aby se meritorně projednaly ohraniČovací předlohy, zejména předlohy o zřízení kraj­ ských soudů v Trutnově a ve Slaném. Získala je pro svou politiku. Zvlá­ ště se o to zasazoval princ Karel Schwarzenberg nejen mezi svými straníky, nýbrž i mezi staročeskými poslanci. StaročeŠi se vzpírali nátlaku velkostat­ kářů a doléhali, aby se setrvalo jednak na usnesení vyrovnávací komise z 1. dubna r. 1892, podle něhož se provádění punktaČních předloh odro­ čilo, jednak na usnesení staročeského klubu ze 14. února r. 1892 podob­ ného obsahu. Ale jejich odpor byl marný. Vláda, konservativní šlechta a němečtí poslanci stáli houževnatě na svém. Konservativní Šlechta do­

39

ČESKÁ DELEGACE A PUNKTACE.

spěla k rozcestí. Byla si vědoma, že, bude-li po vůli vládě, rozejde se s Čes­ kou buržoasií; nebude-li jí po vůli, že se dostane do císařovy nepřízně. V tomto vnitřním boji se postavila v tradicích své minulosti po bok císaři a proti českému národu. Nejvysší maršálek zemský se odhodlal podle místodržitelovy vůle dáti na denní pořádek předlohu trutnovskou. MladočeŠtí poslanci, kteří ji v komisi obstruovali, zakročili osobně u Lobkowicze a zrazovali ho z to­ hoto Činu, hrozíce nejkrajnějšími prostředky. Byli by bývali mohli předlohu zmařiti i jinak, kdyby se byli staročeští politikové, za něž měl poslanec Zeithammer učiniti prohlášení, že trvají na svém usnesení ze 14. dubna r. 1892, odhodlali společnou absencí staročesko-mladočeskou učiniti sněm nezpůsobilým usnášeti se o trutnovské předloze. Staročesi však nechtěli vypadati, jako by byli ve vleku MladoČechň, a odmítli svou účast. Místodržitel Thun, jemuž šlo podle příkazů z Vídně o nejrychlejší projednání trutnovské předlohy, podporován byv Němci a velkostatkáři, domlouval důvěrně nejvyššímu maršálku, aby přerušil specielní projednávání zem­ ského rozpočtu a dal hned do jednání Trutnov. MladočeŠi důvěrně i ve­ řejně varovali nejvyŠŠího maršálka zemského, aby tak nečinil a neporušo­ val jednacího řádu, který nepřipouštěl projednání vládních předloh, pokud se započaté rokování o jiných předlohách neukončilo. Když nejvyšší mar­ šálek zemský, aby nevypadal, jako by utíkal před mladoČeskými hrozbami, to odmítl, rozhodli se MladočeŠi, když se jim nepodařilo zabrániti nejvyŠŠímu maršálkovi ve Čtení denního pořádku a vynytiti ukončení schůze bez ohlášení denního pořádku, sáhnouti v případě, že nejvyšší maršálek nevyhoví vyzvání vžiti předlohu z denního pořádku, k prostředku dosud v žádném zákonodárném sboru v Rakousku neužitému — k technické obstrukci. Odpověděli touto zbraní na násilné porušení jednacího řádu. Překazili jí dne 17. května r. 1893 za obecného rozruchu projednávání trutnovské předlohy. Zemský sněm byl ještě téhož dne na Thunův telegra­ fický podnět do Vídně uzavřen. Nebyl rozpuštěn, poněvadž by byly nové volby bývaly vládě přivodily porážku a byly by změnily sněmovnu ve pro­ spěch MladoČechů. Thun vynaložil vše, aby se zdálo, že byl sněm uzavřen pro mladoČeské bouře. MladoČeskou obstrukci byla zmařena nejen trut­ novská předloha, nýbrž i připravená předloha o zřízení krajského soudu

40

ČESKÁ DELEGACE A PUNKTACE.

ve Slaném. Vláda se neodvážila stíhati obstrukČníky podle §u 76 trestního zákona. Nechtěla z nich činiti ve veřejnosti politické mučedníky a přispěti k zesílení jejich popularity. MladoceŠi zmařili svou obstrukcí výkupné,, které chtěl hr. Taafíe dáti Němcům za jejich podporu vlády na říšské radě. Němečtí zemští poslanci dne 18. května napadli zvláštním manife­ stem MladoČechy a volali politicky roztříštěný německý tábor do jednot­ ného houfu. Taaffe, aby ukázal Němcům, že jim chce přes to, co se stalo na čes­ kém sněmu, vyhověti v zřízení trutnovského soudu, podal dne 10. října r. 1893 v poslanecké sněmovně říšské rady předlohu, kterou se vláda zmocňovala, aby mohla zříditi i bez dobrého zdání zemského sněmu nové okresní a krajské soudy, kdyby zemský sněm nepodal za dvě sese své dobré zdání, vyžádané po něm na základě zákonů z 26. dubna r. 1873 a 11. Červ­ na r. 1886. Podle této osnovy by se byl mohl zříditi trutnovský krajský soud po uplynutí jedné sese, poněvadž již jedna uplynula. Ale nežli mohlo dojiti k projednání předložené osnovy, kabinet hr. Taaffeho padl. Němci na splnění svého požadavku pak nejednou, zvláště za hr. Badeniho, nalé­ hali. MladoČeši, kteří za Thunovy vlády tvořili Část vládní většiny, a měli zájem na tom, aby s Němci se dostali do snesitelnějších poměrů, rozhodli se na Thunovo a Kaizlovo naléhání, dáti na českém sněmu příznivé dobré zdání o zřízení krajského soudu v Trutnově. Sám dr. Pacák dne 5. května 1899 jako referent doporučil Českému sněmu zřízení krajského soudu v Trutnově, v jehož obvod by náležely z obvodu krajského soudu v Jičíně okres Hostinné, Maršov, Rokytnice, Vrchlabí, Trutnov a Žacléř, z obvodu krajského soudu v Hradci Králové soudní okresy Broumov, Police, Tepli­ ce a Úpice. Sněm přijal toto dobré zdání. Mohl tak uČiniti jen proto, že na celou otázku hleděl s hlediska věcného a nechal stranou hlediska ná­ rodnostní a politická. Tím, že v obvod krajského soudu měly náležeti i České okresy (Police, Úpice), umožnilo se českým poslancům vysloviti se pro splnění dávného německého přání. Ale přes toto dobré zdání ne­ došlo k zřízení trutnovského krajského soudu. Německé přání splnila teprve rakouská vláda za světové války v červenci r. 1918. Bylo to těsně před rozpadem habsburské monarchie.

*

♦ 41

♦

SDRUŽENI NÁRODNÍCH VELKOSTATKÁŘŮ.

Chování se konservativní šlechty na českém sněmu bylo podnětem dvanácti občanským konservativním velkostatkářům, aby se zřekli politiky konservativní šlechty a vytvořili svou politickou skupinu. Sešli se v Praze právě v předvečer mladočeské obstrukce proti trutnovské předloze na čes­ kém sněmu dne 16. května r. 1893 a podrobili kritice politiku konservativního velkostatku. Sešli se z mladočeského popudu, za účasti mladočeských politiků a tajemníka mladočeské strany JUC. Ant. Čížka. Občanští velkostatkáři vyčítali konservativní Šlechtě, že opustila jak státoprávní stanovisko, tak národní. Označili se za ty, kdo zvedají tyto odložené pra­ pory. Občanští velkostatkáři spatřovali politický úkol velkostatku v tom, aby se postavil »na obranu tohoto království a národa po bok všem ostat­ ním českým stranám«. Nová velkostatkářská strana se pojmenovala »sdružení národních velkostatkářům Své ustavení veřejně ohlásila až dne 14. ledna r. 1894, když konservativní šlechta nepodporovala kroky Mladočechů za zrušení výjimečného stavu nad Prahou a okolím a postavila se na stranu vlády. Konservativní velkostatek český veřejně zrazoval, aby velko­ statkáři přistupovali ke sdružení národních velkostatkářů, a vytýkal mu, že sdružení nepřihlédlo »k zásadě konservativní, jakož i k náboženskému přesvědčení s ní těsně spojenému, dále pak že opomenuta byla péče o trvá­ ní a upevnění celé monarchie, jež každé vážné a zvláště konservativní straně náležím Národní velkostatkáři dne 16. února r. 1894 veřejně od­ mítli tuto výtku. Projevili ochotu ihned rozpustiti svou stranu, jakmile by se opět konservativní velkostatek svědomitě zasadil o uskutečnění svého starého programu. Členem národních velkostatkářů byl jihočeský velko­ statkář Adolf sv. p. Leonhardi. Vzdal se demonstrative zemského man­ dátu, když se český konservativní velkostatek na říšské radě usnesl hlasovati pro schválení výmineČného stavu nad Prahou. Národní velkostatkáři přestali hráti samostatnou roli, jakmile MladoČeŠi za Badeniho opouštěli krok za krokem oposici a jakmile došlo k sblížení mladočeské strany s vždy vládu podporujícím konservativním velkostatkem Českým, který byl ochoten podporovati politiku České buržoasie za rovnoprávnost Češtiny s němčinou. Za zemských voleb v listo­ padu r. 1895, když se nepodařil kompromis ústavověrné aristokracie s historickou, se již národní velkostatkáři vyslovili pro kandidáty kon-

42

JUBILEJNÍ VÝSTAVA.

servativního velkostatku a samostatně nekandidovali. Za všeobecných voleb do říšské rady dne 3. února r. 1897 pak rozpustili svou stranu a stali se členy strany konservativního velkostatku, nabyvše přesvědčení, »že se nyní na uskutečnění původního programu konservativních velkostatků v království Českém zase opravdu pracuje«.

IV.

JUBILEJNÍ VÝSTAVA V PRAZE.— POKROKOVÉ HNUTÍ. Od 15. května do 18. října r. 1891 byla v Praze otevřena jubilejní výstava zemská. Němci se jí nezúčastnili. Češi využili této okolnosti tím více, aby dokázali, jak daleko pokročili v kultuře a že jsou činitelem, stojí­ cím na stejné kulturní výši jako Němci. Němci vynakládali všechno, aby zemskou výstavu snížili nejen v cizině, nýbrž i u rakouské vlády. V květnu r. 1891 se bouřili a zakročili u vlády, poněvadž se na výstavě vydávaly vstupenky s českoněmeckým označením »Královský pavilon«. Místodržitel Thun se zastal výstavy u hr. Taaffeho a tento u císaře. Označení na vstu­ penkách shledal císař přípustným a divil se, že se Němci nyní chtějí zajímati o výstavu, když se svou neúčastí vzdali na ni vlivu. Výstava záhy počala svým skvělým průběhem znepokojovat! i ra­ kouské zahraniční ministerstvo. Důvěrný přítel Plenerův, zahraniční mi­ nistr Kálnoky, zakročil v Červnu r. 1891 u Taaffeho proti výstavě. Horo­ valo prý se na ní pro Francii a proti Německu za návštěvy francouzských borců a mohlo prý by se to opakovati, až přijedou Rusové. Výstava prý nesmí býti zbožněním panslavistické idee jako protivy rakouské státní myšlenky. Taaffe i císař se toho zalekli a pokládali za svou povinnost Českého místodržitele pobídnouti k náležité bedlivosti. Z výstavy se ná­ sledkem neúčasti a chování Němců stávala den ode dne česky nacionální slavnost. Němci a německé listy nezapomínali na to veřejně upozorňovali. Císař slíbil úČastniti se výstavy, jen jestliže výstava zůstane daleka národ­ ních a politických okázalostí. Místodržitel Thun, jemuž záleželo, aby císař

43

JUBILEJNÍ VÝSTAVA.

osobně spatřil výstavu, odmítl jakékoliv »nebezpečenství politického pan­ slavismus Nepopíral však při tom kulturní a kmenové společenství Čechů se Slovany. Výstavu navštívili představitelé všech tříd až na České sociální demo­ kraty, kteří se nerozvážně usnesli na absenci výstavy jako podniku buržoasie a všech slovanských národů. Dne 8. Července měl na výstavu zavítati i císař. Pro vážné onemocnění místodržitelovo byla návštěva odložena až na září. Němci použili tohoto odkladu a nasazovali vše, aby s císařovy návště­ vy sešlo. Ministr zahraničních věcí, podléhaje německému tisku, poznovu zakročil u Taaffeho a tvrdil mu, že slovanský enthusiasmus na výstavě semění v demonstrace proti všemu německému. Taaffe proto upozornil Thuna, že císař přijede na výstavu jen pod podmínkou, že se v podobných demonstracích nebude pokračovat!. Thun dne 23. července napsal Taaffemu list, který byl sice jemu adresován, ale byl vlastně určen pro císaře. Thun odsoudil štvaní německého tisku, který chtěl poŠkoditi úspěch vý­ stavy a zastal se Českého národa proti všem německým pomluvám. Označil český národ za loyální, císaři věrný a oddaný. Ale i to pomohlo málo. Za­ hraniční politika rakouská, podléhající vlivům německých liberálů, ne­ opomíjela Taaffemu a císaři uváděti ani jedinou zprávu o Českých a slo­ vanských návštěvách a projevech na výstavě. Když měli výstavu navŠtíviti Rusové, císař dne 21. července se na to telegraficky dotazoval Taaffeho a doléhal, aby se »zabránilo opakování skandálů, které se dosud opako­ valy při každé slovanské návštěvě výstavy«. Císař byl na vahách, má-li výstavu navŠtíviti. Taaffe i Thun nasadili vše, aby s císařovy návštěvy nesešlo. Thun působil na Staročechy i MladoČechy, ba i na samého dra. Julia Grégra, aby se nic nestalo, co by mohlo ohroziti císařův příjezd. Císař vzal Thunova opatření na vědomí a jen, pokud se týká Julia Grégra, pochyboval, že v »Národních Listech« dostojí tomu, k Čemu se místodržiteli zavázal. Myslil, že se jeho tušení splnilo, když dne 4. srpna »Národní Listy« konstatovaly, že se výstavní výbor usnesl o různých slavnostech u příležitosti císařských narozenin (18. srpna), že se však nedospělo k cíli o různých národních slavnostech. Císař byl touto zprávou pobouřen a divil se, že se něco podobného mohlo beztrestně vytisknouti. Z císařovy návštěvy na výstavě se stala veliká politická otázka. Mí44

JUBILEJNÍ VÝSTAVA.

stodržitel Thun dne 11. srpna vynaložil vše, aby císaře pohnul k návštěvě Prahy. Nejen opakoval, co dříve nejednou uváděl na obranu českého lidu a jeho slovanské příbuznosti, nýbrž i dokazoval, že by se odmítnutí ná­ vštěvy vykládalo v cizině, jako by bylo v Čechách opravdu veliké panslavistické hnutí. Mladočeši by byli posíleni, za činy jednotlivců by byl trestán •celý národ a národní nenávist by nalezla novou potravu. Císař reagoval na 1 hunovy vývody dne 15. srpna hraběti Taaffemu takto: »Definitivní roz­ hodnutí o své cestě do Čech činím odvislým od dalšího se chování tarněj-Šího obyvatelstva, zvláště při eventuálních ruských návštěvách.« A dne 18. srpna nařizoval telegraficky Taaffemu, aby se vynutilo »represemi a tresty plnění vydaných nařízení« a aby se demonstrace na výstavě za­ mezily. Thun i Taaffe dobře věděli, odkud pochází toto císařovo napětí proti pražské výstavě: od hrabete Kálnokyho, informovaného německou nacionální žurnalistikou a Štvaného německými liberály. Působili proto na něho, aby se vzdal svých obav a aby uvážil, že návštěva panovníka má ve­ liký význam vnitřně politický, že se Jí má působiti ke sblížení Čechů a Němců, umožniti pokračování započatého vyrovnání, posíliti posice čes­ kých účastníků punktací. Císař, podléhaje výkladům Taaffeho a Thuna, konečně se, ač nerad, rozhodl zajeti do Prahy. Dne 25. září navštívil vý­ stavu. Byl v ní slavně uvítán. Z Prahy zajel do střediska německého odboje proti pražské výstavě, do Liberce, ačkoliv hr. Thun zrazoval hned v květnu z návštěvy tohoto města a radil k návštěvě Karlových Var. Pražský a libe­ recký purkmistři (tento přes odpor Thunův) byli později císařem vyzna­ menáni. Na poměru Čechů a Němců ničeho nezměnila ani císařova návštěva ani četná vyznamenání při této příležitosti udělená. Císařova přítomnost v Praze také neposílila staročeských posic. Jubilejní výstava zemská uvědomila český národ o jeho kulturní vy­ spělosti a jeho hospodářské zdatnosti. Český lid výstavou se posílil ve svém národním sebevědomí. Přestal býti méně pasivním nežli dosud a ne­ chtěl již snáŠeti nepřátelské chování vlády tou měrou, jako to bylo za ve­ dení staročeské politiky. Zvláště nechtěl trpěti útisk českých menšin v Če­ chách, jemuž Němci věnovali od Stremayrových nařízení soustavné úsilí. Český lid své sebevědomí dával najevo na schůzích, v časopisech, v proje45

jubilejní výstava.

věch samosprávných korporací.Vláda to vše nejprve omezovala a pak se vší ostrostí postupovala proti původcům těchto projevů. Národně sebevědomé hnutí neomezovalo se jen na Čechy v Čechách, nýbrž se šířilo i mezi Čechy na Moravě. Jeho nositelem tam byla morav­ ská větev mladočeské strany, strana lidová. Kráčela ruku v ruce s mladočeskou oposicí a s oposičním hnutím v kuriovém voličstvu. Od 12. března r. 1893 měla své organisaČní středisko »Klub lidové strany na Moravě« a od 16. prosince r. 1893 v Brně svůj deník, který zásluhou dra Stránského vznikl sloučením »Moravských listů« v Brně dvakrát týdně vydávaných a olomouckého »Pozoru«, vycházejícího třikrát týdně. Oposiční hnutí na Moravě strhlo do oposice tamější Staročechy. Když byl propuštěn ministr Pražák, těžce to nesli moravští StaroČeŠi. Z popudu jejich zemských poslanců, učiněného dne 19. září r. 1892, ko­ nala se v Praze dne 1. listopadu demonstrativní schůze všech českých občanských poslanců z českých zemí a za přítomnosti konservativní šlech­ ty. Schůze se vyslovila pro »společné dorozumění« v otázkách českého státního práva, zastoupení České koruny, spravedlivých volebních řádů, národní rovnoprávnosti a autonomie. Tato schůze přispěla k sblížení mo­ ravských StaroČechů s moravskými Mladočechy. Dne 3. října r. 1893 jmenovala vláda na Moravě místodržitelem sekČního Šéfa v ministerstvu spravedlnosti Aloise bar. Spense z Bodenu, dobrého sice administrativního úředníka, jemuž však chybělo pochopení pro postavení Čechů na Moravě a pro jejich těžký zápas s Němci. Toto jmenování, které pokládali StaroČeŠi v Čechách i na Moravě za Škodné a pro celý národ urážlivé, učinilo moravským StaroČechům nemožným, aby se zastávali vlády, a bylo jim novým důvodem pro přiblížení se k Mladočechům na základě pražského programu z 1. listopadu r. 1892. Věci do­ spěly tak daleko, že v poslední dny r. 1893, kdy již v Čele vlády stál Windischgrátz, utvořili StaroČeŠi i MladočeŠi na moravském sněmu jeden opo­ siční »Klub národních poslanců Českých na Moravě«. Konservativní vel­ kostatkáři, kteří před tím se Staročechy Šli ve spojenectví, ale nyní se s nimi rozcházeli v tom, že byli za koaliční vlády její podporou, kdežto StaroČeŠi se proti ní postavili po bok mladočeské oposici, prohlásili se pak za samo­ statný politický klub konservativní, který neodmítal v určitých otázkách 46

POKROKOVÉ HNUTI.

podporu »Klubu národních poslanců Českých«, když by byl o ni předem po­ žádán. Konservativní velkostatek chtěl býti na Moravě v čistě národních otázkách zdrželivý a proto se chtěl vzdáti vždy hlasování. Roztrpčení a bojovná nálada českého lidu v Čechách nabyly větších rozměrů a mohutnější síly, když se jich zmocnila přímočará a houževnatá agitace pokrokové mládeže.

*

*

*

Pokrokové hnutí v České mládeži nebylo ani dílem agenta provoka­ téra, malého hrbáčka, rukavičkáře Rudolfa Mrvy, jak neupřímně a k neli­ bosti vůdců pokrokového hnutí tvrdili na podzim r. 1893 mladoČeští po­ slanci ve výboru pro schválení výjimečného stavu v Praze a okolí, ani to nebylo tajné sdružení, které se jmenovalo »Omladina«, jak si to vybájila rakouská vláda, zvláště místodržitel Thun, a jak se to pokusil pod jeho vlivem dokázali soud nad účastníky pokrokového hnutí. Pokrokové hnutí vzniklo nejprve ve vysokoškolském studentstvu v Praze v druhé polovici osmdesátých let 19. století. Bylo to hnutí tryska­ jící z nespokojenosti se stávajícími veřejnými poměry českými, zvláště na­ mířené proti politickému vedení staročeské strany. V duchu mladočeské oposice bylo proti vládní politice staročeské, proti poručníkování vyso­ koškolských posluchačů staročeskými politiky a proti vylučování student­ stva z politického a veřejného života. Hnutí Šlo ruku v ruce s mladoČeským hnutím. Ke konci r. 1888 se vytvořil v středisku českého studentstva v »Akademickém Čtenářském spolku v Praze«, jehož vedení bylo již od počátku Školního roku 1886/7 v rukou mladoČeských, zvláštní student­ ský kroužek, který chtěl středisko Českého studentstva a studentský spol­ kový život vyrvati ze Šablonovitosti a chtěl je reformovati. Tato snaha stála pod vlivem mladého profesora na České universitě v Praze, usilujícího o opravdovost a nápravu veřejného života českého T. G. Masaryka. Ně­ kteří členové studentského kroužku byli jeho posluchači. Vůdci tohoto hnutí se záhy stali Antonín Čížek, Antonín Hajn, Alois RaŠín a Karel Stanislav Sokol. Dva z nich, Čížek a Rašín, byli posluchači práv; druzí 47

POKROKOVÉ HNUTI.

dva byli posluchači filosofie. Všichni pocházeli z rodin drobné české buržoasie. Čížek byl syn předčasně zemřelého advokáta, Hajn a RaŠín synové drobných živnostníků, Sokol pocházel z učitelské rodiny. Antonín Čížek byl krásný, mužný zjev, který si na první ráz získával lidi a dovedl býti každému kamarádem. Byl vyšší postavy, měl husté, zvlněné kaštanové vlasy vzhůru česané, jasné modré oči, světlehnědý kní­ rek a skřipec na nose. Byl to mladík veselé a jaré mysli, se smíchem na rtech a s písní v nitru, plný životní radosti. Byl to nezkrotný a bujný tem­ perament, mladicky bezstarostný, ryzí charakter, upřímný, otevřený, od­ vážný a statečný, rozhodný optimista, který se nelekal žádných překážek a který byl odhodlán přinésti vždy každou oběť dobré myšlence. Byl to chytrý, vtipný, politický talent, který si více vážil praktického života nežli .Šedého teoretisování. Byl to muž Činu, nadaný novinář, organisátor a agi­ tátor. Jeho duch byl všestranný. Čížek byl Člověk kulturně založený, měl smysl pro umění, literaturu, divadlo, dovedl psáti polemickou noticku, vážný úvodník, vtipný a zajímavý feuilleton. Byl ve slově i v péře věcný a sžíravý polemik. Neměl osobních ambicí a celou svou bytostí hořel pro veřejný život a pro politiku. Vyšel z mladoČeŠství rázu dra Julia Grégra, v jehož rodině byl odchován. Zcela jiným zjevem byl Antonín Hajn. Byl malé, útlé, drobné posta­ vy, křehkého organismu, chorobného vzhledu. Měl vysoké Čelo, tmavý, sČesaný vlas, nosil bradku, knír pod nosem a skřipec. Poslouchal filosofii a dějepis a seznámil se tak blízce se svým učitelem Masarykem. Nebyl řečník zvláštních kvalit, byl v řeči suchý, měl slabý orgán, liboval si v sché­ matech. Byl za to vynikající a neobyčejně plodný novinář-essayista a dobrý organisátor. Byl talentovaný, morálně silný, opravdový, statečný, poctivý, vytrvalý, houževnatý, skromný a nenáročný. Někdy měl více sebevědomí, nežli se slušelo. Byl založen kulturně a jeho vzdělání bylo encyklopedické. Zajímal se o politiku vnitřní i zahraniční a z této zvláště o politiku slo­ vanskou, o problémy sociální a národohospodářské, o otázky politiky kul­ turní, zvláště Školské. Byl iniciativní. Byl v politice především teoretikem. Již jeho vrstevníci a nejbližší přátelé měli strach z teoretiČnosti jeho akcí a nesli těžce, že neměl vždy dosti »rychlého pochopení pro potřebu Času«. Nebyl zrozen pro praktickou politiku, poněvadž byl tvrdošíjný puntičkář, 48

POKROKOVÉ HNUTI.

nekompromisní doktrinář, s malým smyslem pro realitu života. Byl to fa­ natik principu. Psychologie masy byla mu cizí. Alois RaŠín byl právník (od 6. října r. 1891 JUDr.), zvláště žák Kaizlův na České universitě. Poslouchal u něho národní hospodářství a fi­ nanční vědu, pro něž a trestní právo měl od mládí zvláštní zálibu. Více nežli na Školských studiích si zakládal na svém »sebevychování«. Jeho po­ krokoví vrstevníci mu říkali »Věkoslav« (= srbsky Alois) nebo zkráceně »Věko«. Byl prostřední, složité postavy, měl vysoké, klenuté Čelo, tmavé vlasy, plnovous do špičky zastřižený, knír pod nosem. Jeho oči byly ocelové, chytré, jevily o vše zájem. Ačkoliv prodělal počátky tuberkulosy, neztratil nikdy naději v život a radost z něho. Nepřestal od svého uzdravení věřiti ve své pevné zdraví. Byl od svého mládí mužem silné, ocelové vůle a mužem Činu. Kladl na ně vždycky důraz. Jeho zjev i jeho cho­ vání neztratily nikdy ráz přírodní původnosti a samorostlosti. Nejed­ nou byl v chování drsný. Byl vášnivý, sanguinický a prudký po svém otci, při vnitřním rozbouření naskakovala mu žíla uprostřed čela, byl vzdorný, nedovedl se vždy opanovat, byl bouřlivý a rvavý, hrdý, sebe­ vědomý, někdy i pyšný, dovedl se rychle uraziti, ale dovedl také rychle zchladnouti a změknouti. Byl neúprosný, bezohledný, přísný, někdy až tvrdý, sentimentalita mu byla cizí, dovedl, jak sám o sobě říkával, jiti i přes mrtvoly. Nenáviděl lež a lháře. Byl racionalista, vycházel z indi­ vidualismu, byl duch neobyčejně kritický a logický, který se dovedl sou­ středit! na věc. Měl smysl pro konkrétnost a skutečnost. Podnikal-li něco, vždycky věděl, kam až chce dojiti. Byla to silná individualita. Byl talento­ vaný, neúnavně činný, nebál se žádné oběti, ani oběti života pro věc, o je­ jíž správnosti byl přesvědčen. Byl neohrožený a vždy statečný. Byl bystrý, snadno chápavý. Pronikal k jádru věci a postřehl situace nej složitější. Měl pružného ducha. Co podnikal, podnikal vždy doopravdy. Nepřátelé se proto vždycky obávali jeho akcí. Byl praktickým talentem politickým, od mládí měl politický smysl, nenáviděl politické teoretisování, prohlédal lidi, jejich ctnosti, slabosti, vady i vášně. Byl novinářem-Článkářem a pole­ mikem. Dovedl úspěšně agitovati a organisovati. Jako řečník nebyl oblí­ bený, poněvadž mluvil útočně, sarkasticky, přímočaře, ironicky a nedbal vždy na hladkou a jemnou formu svého řečnického výkonu. Jeho obličej 4

49

POKROKOVÉ HNUTI.

prozrazoval, co si myslí o svém odpůrci. Nedovedl se přetvařovat!. Svým úsměvem dráždil nepřítele a jeho stoupence. Jeho vývody bývaly stručné a logicky přesné. Byl resolutní, dovedl veleti a vynucovati si poslušnost. Byl Čestný, bojoval za Čistotu ve veřejném životě, měl smysl pro sprave­ dlnost. Osobně byl nenáročný, skromný, neskonale Šetrný. Měl ušlechtilé srdce, v přátelství byl oddaný a věrný. Vytýčil si od mládí »pěkné, daleké cíle«, o nichž napsal, že se k nim »nechodí po tepichu, ale per astra«. V procesu »Omladiny« se označil za »náčelníka strany pokrokové, ovšem nezvoleného«. Karel Stanislav Sokol byl posluchačem filosofie a žákem prof. Masa­ ryka. Platil celým svým krásným zjevem ve veřejnosti za representanta pokro­ kového hnutí. Byl vysoké, Štíhlé postavy, modrých očí, bílé, jemné tváře, blondýn se vztýčenou hlavou, byl až na slabý knírek pod nosem, bez vousů. Na očích mu seděl skřipec. Byl to talentovaný muž. Byl noblesní, jeho formy byly uhlazené a měkké. Podržoval je i v boji proti nepříteli. Pro diploma­ tické chování byl způsobilý prostředkovati mezi rozpoutanými vášněmi. Byla to povaha ušlechtilá, obětavá, statečná, poctivá a nezištná, opravdový idealista věřící v právo a spravedlnost. Byl vynikající řečník, svědomitý v tvrzeních i ve faktech, přesvědčený vždy o tom, co vykládal. Byl klidný, ironický, vtipný, jeho hlas byl lahodný a teplý. Od mládí se zajímal o veřejné otázky. Byl výborný stylista, autor zvláště revuálních Článků a úvodníků. Byl spolkový pracovník a vyhledávaný lidový přednaŠeČ. Neměl té míry houževnatosti, píle a pracovitosti jako RaŠín a Hajn. Jevil spíše zájem o události, nežli aby byl chtěl zasáhnout! v jejich vývoj. Nebyl mužem Činu jako RaŠín, nýbrž spíše teoretik jako Hajn. Měl jistou míru snivosti. Kladl zvláštní důraz na otázky kulturní, především literární. Měl smysl pro krá­ su, studoval umění naše i cizí. Sám netvořil umělecky, ale dovedl chutnati umělecké výtvory. Založil »Vzdělávací bibliotéku«, kterou otevíral u nás studentstvu okna do světového písemnictví krásného i naukového. K těmto Čtyřem vůdcům s vysokoškolským vzděláním záhy se přidru­ žil dělník, typograf Antonín Pravoslav Veselý. Byl menší postavy, hubený souchotinář. Blondýn se vzhůru sČesaným vlasem, s knírkem pod nosem, se skřipcem na bleděmodrých očích. Byl to neohrožený, nebojácný, odváž­ ný, obětavý, nezištný, Čestný a energický agitátor, lačný po poučení a Četbě, 50

POKROKOVÉ HNUTÍ.

srdečný a učenlivý kamarád, věrný přítel, dobrý společník, cítící celým srdcem s poníženými a utlačovanými. Vše, co podnikal, myslil vždy do opravdy. Kdežto Čížek, Hajn, RaŠín a Sokol spatřovali působiště své Čin­ nosti na prvním místě ve vysokoškolské inteligenci, nalézal je Veselý v dělnickém dorostu, nenáležejícím ještě straně sociálně demokratické. Pokrokové hnutí nebylo ideově jednotné a ucelené. Všichni jeho účastníci odmítali staročeský konservatismus. Přejímali mladoČeské stavění českého státního práva do středu aktuelní politiky České, zvedali s Mladočechy za zemských voleb r. 1889 »Staročechy pohozený prapor státo­ právním Snažili se mladoČeské státoprávnictví naplnili obsahem. Sdíleli mladoČeskou taktiku oposiční, její nepřátelské postavení k vládě, ale chtěli, aby se tato taktika stala taktikou zásadní. Podle názorů pokrokářů neměl býti úkol České delegace ve Vídni jiný nežli prováděli parlamentámí oposici státoprávní. Česká delegace se měla vyhýbali jakýmkoli pokusům o vy­ rovnání, měla si uvědomili, že veliké státoprávní vyrovnání není jen vnitřní věc Rakouska, nýbrž že při pochodu za uskutečnění českého stát­ ního práva musí se bráti v úvahu i poměry zahraniční. Proto prý by se měla, jak to napsal Rašín, dělat Rakousku za hranicemi ostuda. Pokrokáři nevěřili, že by se Němci odhodlali k smíru s Čechy, k státoprávnímu vy­ rovnání Českému, dokud by tak nemusili uČiniti, a nevěřili, že by se Ra­ kousko vyrovnalo s Čechy, pokud by bylo v objetí Německa. Zásadní oposicí, obstrukcí, podněcováním lidu, ba i pasivní oposicí, jakou svého Času pěstovali konservativní velkostatkáři se Staročechy, se mělo ukázati vládě a císaři, že český národ Čeká na válku, za níž by chtěl sáhnouti k revoluci,, poněvadž »úspěŠná revoluce bez války jest zcela vylouČena«. Pokrokáři počítali vůbec »na zahraniční malér«. Nesprávně však odhadovali jeho blízkost a dálku. Pokrokové hnutí nestálo ideově proti Rakousko-Uhersku. Přálo si jeho přeměnu ve »federativní spojení národnostních území s úplnou jich auto­ nomiím Pokud se týče Českého národa, chtělo, aby byl obnoven historicky český stát (tedy bez Slovenska) a aby byl k ostatním zemím rakouskouherským v poměru personální unie. Poměr Čechů v historických zemích k Slovákům se měl omeziti na utužení duševního svazku. Pokrokové hnutí nebylo ani protimonarchistické, ani republikánské, a, i když bylo nešpo-

51

POKROKOVÉ HNUTI.

kojeno s politikou rakouské dynastie k českému národu, ani protihabsbur­ ské. Přálo si podle maďarského vzoru Českou korunovaci Habsburků. Po­ krokové hnutí bylo ve své ideové podstatě zásadně radikální. Odpovídalo to temperamentu jeho mladých vůdců. Bylo to hnutí teoreticky nekompro­ misní, chtělo dojiti k uskutečnění národních cílů českých bez kompro­ misu. RaŠín to vyložil takto: »Radikálnost jeví se nejen co se týče taktiky, ale i pokud se programu týká, poněvadž nás program jde hlouběji ke změně společnosti«. Zde na hnutí působila ukrajinská radikální strana v Haliči, s níž předáci pokrokového hnutí navázali bližší osobní styky v červenci r. 1890 u příležitosti slavného převezení ostatků Mickiewiczových z Paříže do Krakova na Wawel. Pokrokové hnutí bylo demokratické a svobodomyslné. Přijalo tyto body z mladočešství a utvrdilo se v nich poznáním demokratického sna­ žení polské a rusínské mládeže. Bylo oddáno slovanské vzájemnosti, jak ji formulovali Čeští buditelé. Chtělo ji stavětí na reální základy, na vzá­ jemné se poznávání a vzájemnou podporu Slovanů. V slovanské vzájem­ nosti neměla napříště rozhodovali jen kmenová a jazyková příbuznost, nýbrž »duŠevní příbuzenství, příbuzenství snah, příbuzenství ideí«, pokro­ kové vyznání. Třemi úředně zakázanými sjezdy slovanské pokrokové mlá­ deže v Krakově (1890), v Praze (1891) a ve Vídni (1892) se hnutí po­ kusilo řeŠiti slovanskou solidaritu v oblasti především politické. Setkalo se s těmitéž obtížemi, s jakými se setkávalo každé řešení otázky vzájem­ nosti slovanské, s rozpory mezi zájmy různých slovanských národů, da­ nými jejich minulostí a přítomností. Pod vlivem polské a rusínské mládeže v Haliči počalo pokrokové hnutí klásti důraz na dělnickou otázku a buditi pro její řešení pochopení v České buržoasii. Chtělo spojití program historického státního práva českého, demokratismus a svobodomyslnost mladočeŠtví se sociálními úkoly doby, na něž mladočeská strana, pokud do ní nevstoupili realisté, téměř nemyslila. Chtělo národně politické požadavky doplniti o požadav­ ky sociální a Čeliti tím sociální demokracii, postavené hainfeldským sjez­ dem na pevné základy ideóvé, taktické a organisaČní. Stálo při sociální demokracii, když se jí buržoasii vytýkala beznárodnost, ale tlačilo na to, aby sociálně demokratické dělnictvo v Rakousku doplnilo kolektivistický 52

POKROKOVÉ HNUTI.

program hainfeldský o náležitý program v otázce národnostní. Pokrokáři podporovali v sociální demokracii národní a federalistický proud dělnický, který v ní existoval i po Hainfeldu, a hleděli mu v Českém dělnictvu so­ ciálně demokratickém dopomoci k vítězství. Odsoudili, že se dne 28. září r. 1891 sociálně demokratické dělnictvo na Kladně vyslovilo »proti veške­ ré hrdosti národní i proti utiskování národností« a pro mezinárodní sbratření. Pokoušeli se odvésti České sociální demokraty od centralistického ve­ dení rakouské sociální demokracie a získati je nacionalismu České buržoasie. Pokrokové hnutí nemělo pevného základu v sociální otázce. Pohy­ bovalo se od sociálně reformních snah až ke kolektivismu, který byl v červnu r. 1892 ve Vídni prohlášen za program pokrokového studentstva slovanského. České pokrokové hnutí, ač ve své většině nerado, přidržo­ valo se tohoto programového bodu až do listopadu r. 1894, kdy se ho vý­ slovně vzdalo. Prohlášení kolektivismu za část pokrokové víry sblížilo část České sociální demokracie s pokrokovým hnutím. Byla to ta Část Českého dělnictva, kterou vedl A. P. Veselý, která chtěla spojovati sociálně demo­ kratický kolektivismus s Českým nacionalismem a která chtěla bojovati »za federativní autonomii národů na základě kolektivismu«. Pokrokové hnutí bylo tedy pod vlivem Mladočechů státoprávní, nacionální, svobodomyslné,. pod vlivem jejich a polské i rusínské mládeže v Haliči demokratické, pod vlivem ukrajinské radikální strany v Haliči zásadně radikální a oposiČní; pod vlivem ukrajinské mládeže oddané so­ ciální otázce; pod vlivem slovanské pokrokové mládeže i na jistou dobu kolektivistické; pod vlivem českého realismu vnitřně opravdové, vědecky kritické, kulturní, mravně obrodné a oddané emancipaci žen. V mnohém se rozcházelo s hlavou Českého realismu Masarykem: v obnově historic­ kého státního práva, které podle staročeského vzoru tlačil Masaryk do pozadí, v jeho snaze po federalistické úpravě habsburské monarchie, v jeho politickém oportunismu a zavrhování revoluce, v jeho »mystické« huma­ nitě, v jeho stavění »politiky« do protikladu »drobné práci«. »Jako by,« napsal Sokol dne 16. Června r. 1895, »nebylo nejlepší drobnou prací dáti dobré, života schopné heslo, rozplameniti pro ně, přivésti pro ně všechny ušlechtilé vášně do varu, bojem očiŠťovati.« Pokrokové hnutí se s Masa53

POKROKOVÉ HNUTI. *

rykem rozcházelo v zásadní oposici, v zásadním radikalismu a v jeho so­ ciálně reformních a nekolektivistických názorech. Dalo mu to do jisté míry veřejně najevo po jeho oportunistické řeči, proslovené dne 22. září r. 1891 ve Strakonicích. Pokrokové hnutí bylo Časopisecky representováno nejprve »Časopisem Českého studentstva«, jehož první Číslo vyšlo dne 3. května r. 1889 a po jeho zániku dne 17. prosince r. 1892 týdeníkem »Neodvislosti« a revuí »Nové Proudy«. Názory dělnických pokrokárů tlumočily »Pokrokové listy«, Čtrnáctideník, jehož první Číslo vyšlo dne 30. června r. 1893. V po­ krokovém hnutí si podali ruce nadšený studentjproletář se statečným a od­ vážným proletářem rukou. Oba žili v tísnivých a tvrdých sociálních pomě­ rech a hledali z nich nalézti Činem východisko. Kráčeli k němu nadšeně, obětavě, beze strachu, plni ideálů a optimismu. Akademická mládež chtěla zjednati ve svých řadách dělníku náležející mu místo. Pokrokový dělník chtěl v sociální demokracii zlomiti nedůvěru, která tam panovala k akademické inteligenci. Účastníci pokrokového hnutí se nazvali po prvé »Pokrokovou stra-’ nou« v říjnu r. 1890, když kandidovali do výboru v dědičce »Akademic­ kého Čtenářského spolku«, velké »Slavii«. Tehdy nešli s mladoČeskými studenty, nýbrž proti nim samostatně. Ale proto nepomýšleli v budoucno­ sti se uplatňovali jako samostatná strana politická. Od počátku hnutí se pokládali za příslušníky mladoČeské strany, za její levé, zásadně radikální křídlo a chtěli v ní uplatňovali své názory. Chtěli mladoČeskou stranu, která nabývala a nabyla politického vedení v Čechách, nutiti a strhnouti k obnově státoprávního radikalismu, jemuž bylo oddáno před r. 1879 spo­ jenectví konservativní Šlechty a StaroČechů. Chtěli na tuto cestu přivésti i České dělnictvo. Plánovitě hleděli připraviti budoucnost této politice v mladoČeské straně, jejíž politika se jim zdála býti málo radikální. Poda­ řilo se jim, že jeden z jejich Členů, posluchač filosofie Václav KlofáČ, se stal dne 1. října r. 1890 Členem redakce »Národních Listů« a pracoval v sekretariátu národní strany, svobodomyslné; dosáhli, že právník Antonín Čížek byl jmenován tajemníkem vítězné strany mladoČeské; navázali dů­ věrné styky s mladoČeskými radikálními poslanci Josefem Sokolem, dr. Šílení, V. Březnovským a jinými, používali jich k tlumočení svých názorů 54

POKROKOVÉ HNUTI-

v mladočeských politických orgánech a za jejich pomoci ke konci srpna r. 1892 učinili první kroky k založení tiskařského a vydavatelského druž­ stva »Neodvislosti«. Na podzim r. 1892 počali vydávati týdeník »Neodvislost«, aby tlumočil radikální přání a tužby mladých »v organisaci strany svobodomyslném Agitovali r. 1889 při zemských volbách Českých pro mladoČeské kandidáty a r. 1891 při říšských volbách jako pro živel »pokrokový a radikálním Dne 15. října r. 1891 podali »Klubu neodvislých po­ slanců Českých na říšské rade« zvláštní memorandum, v němž vykládali, co Čekají od mladoČeské politiky. »Mezi voliČstvem«, uváděli prostoduŠně, »je radikální směr, je snaha i odvaha prováděti radikální politiku; volič­ stvo chce viděti své zástupce ve Vídni jakožto zásadní radikální oposiČníky.« Pokrokové hnutí se neprojevovalo jen literárně, ve spolcích a před­ náškách, pořádaných v kruzích České buržoasie a českého dělnictva, které zvláště založily dobrou pověst jeho Členů, poněvadž »posluchaČi vyciťovali, že řečníci snaží se své jednání uvésti v souhlas se slovy«, nýbrž i v politic­ kých demonstracích a demonstračních akcích. Započalo jimi r. 1891 za ju­ bilejní výstavy zemské, s níž byla v náhodném spojení památka na koru­ novaci Leopolda II. za krále Českého před sto lety. V září, v měsíci, kdy při­ padalo 20tileté výročí císařského reskriptu z r. 1871,pokrokáři vydali a roz­ hodili v 15.000 výtiscích, přes to, že byl konfiskován, RaŠínův leták »České státní právom Na výstavě i mimo ni demonstrovali proti Františku Josefu I. jako panovníku, který nejednou slíbil dáti sekorunovati za Českého krále a nikdy tento slib nesplnil. Rozhodili leták »Císařská slova«, který obsahoval demonstrativně sestavené císařovy sliby dáti se korunovati Českým králem. Započali tedy své politické akce obnovou státoprávního radikalismu. V březnu r. 1892 připadlo výročí třistaletých narozenin velikého Čecha a tvůrce moderní pedagogiky světového jména Jana Amose Komenského. Ministr kultu a vyučování zakázal, aby se konaly na Českých Školách osla­ vy za tímto účelem a aby se Školní mládež účastnila jiných podobných slav­ ností. Komenský nebyl katolík a byl nepřítel rodu habsburského. MladoČeši pro tento zákaz podali na Českém sněmu interpelaci dne 17. března. Místodržitel dovedl zákaz vymluviti, ale ne ospravedlniti. MladoČeský návrh, aby byl v pantheonu musejní budovy v Praze postaven Komen­ 55

POKROKOVÉ HNUTI.

skému důstojný pomník a byly podniknuty kroky ke zřízení pedagogic­ kého musea, většina sněmovní dne 2. dubna zamítla. MladočeŠi přivedli otázku zákazu oslav Komenského ke konci dubna na přetřes i na říšské radě. Pokrokáři v Praze podnikli v den narozenin Komenského několik demonstrací. Do Naardenu vyslali zvláštní deputaci k hrobu Komenského se skvělým věncem se stuhou, na níž stálo: »Učiteli národů — našemu Komenskému — České studentstvo«. Pruskému ministru vyučování poslali telegraficky díky za to, že nařídil, aby v den třistaletých narozenin Ko­ menského bylo na Školách prázdno. Uspořádali v Praze četně navštívenou přednášku prof. T. G. Masaryka o Komenském. Zagitovali středoškolské studentstvo a dělnický dorost v Praze, aby vzpomnělo Komenského skvě­ lým průvodem od pomníku Jungmannova k pomníku studentů, padlých r. 1848 na Slovanech. Přednášeli a psali o Komenském a protestovali při každé příležitosti proti zákazu oslav. Policie nasadila vše, aby zvláště roze­ hnala studentský průvod na Karlově náměstí. Od této demonstrace počali pokrokáři soustavně pořádati demonstrace rázu husitského, protiklerikálního, protirakouského, protidynastického a protivládního. Tyto demon­ strace tryskaly z přesvědčení, že se jen tomu národu dostává spravedlnosti, kterého se dynastie a vládní kruhy v Rakousku bojí. Dne 29. května r. 1892 konali pokrokáři pouť k mohyle lipanské. Dne 5. Července vzpomínali J. Husa na Betlémském náměstí v Praze. Dne 3. října uvítali v Národním divadle za provozování Madachovy »Tragedie Člověka« bouřlivým po­ tleskem zpívanou Marseillaisu a sami tam zapěli »Hej, Slované« a polskou píseň, do češtiny přeloženou B. Raichlovou a dne 21. ledna r. 1892 nále­ zem c. k. zemského soudu v Praze zakázanou, »Rudý prapor«. Dne 1. listo­ padu položili palmovou větev na Havlíčkův hrob na Olšanech, 6. a 8. li­ stopadu uspořádali průvody studentů a dělníků na bojiště bělohorské, 2. ledna r. 1893 oslavili na karlínském hřbitově památku kněze z církve vyobcovaného Augustina Smetany a redaktoru katolické revue »Vlasti« provolali před bytem »Pereat«, 11. května r. 1893 uvažovali o shození sochy Jana Nepomuckého s Karlova mostu do Vltavy, 15. května při svatojanském ohňostroji demonstrovali proti Janu Nepomuckému, zpí­ vali píseň redaktora Karla Tůmy »Hranice vzplála tam na břehu Rýna« a do rána zavěsili soše císaře Františka I. na vltavském nábřeží na krk 56

POKROKOVÉ HNUTI.

oprátku; dne 1. června se na Lipanech u mohyly Prokopa Velikého pod černým praporem s rudým kalichem zapřísahali věrností demo­ kracii, zpívali české národní písně a Marseillaisu, 18. června uspořádali ve Strašnicích, na Kladně a v Duchcově protestní průvody, za nichž došlo ke srážkám s policií, 16. května vytloukli okna nejvyššímu zem­ skému maršálku a dne 2. Července učinili totéž místodržiteli, dne 6. čer­ vence uspořádali oslavy J. Husa, dne 17. srpna, v předvečer císařských narozenin, za obvyklé slavnosti na Staroměstském náměstí v Praze za­ pěli »Rudý prapor«, rozhodili letáky s nápisy: »Co měla na krku socha, bude míti osoba!« »Soudruzi, připravte se k revoluci!« a podobné, v srpnu a září soustavně v Praze a okolí strhovali a pomazávali rakouské emblé­ my, uřezávali Čemožluté sloupy na vojenských cvičištích, hromadným po­ řádáním schůzí v Praze i na venkově (bylo jich na 600) demonstrovali proti nedodrženému slibu zářijového reskriptu z r. 1871, že se císař dá korunovati za krále českého. Za těchto schůzí mluvili otevřeně proti Ra­ kousku. Tak pravil Sokol v Lužci dne 3. září: »Pod tímto ptákem nebylo nám nikdy volno.« Dne 12. září se sesli po rozpuštěné reskriptové schůzi na Žofíně na banketu v restauraci u Choděrů v Praze a rozbili tu poprsí císařských manželů. Popuzovali, jak správně se jim pak vytýkalo, úplně ve smyslu rakouského zákona k opovrhování a nenávisti osobou císařovou, jednotným svazkem císařství, formou vlády a správou státní a podněco­ vali k neposlušnosti a k opírání se proti opatřením veřejných úřadů. Vláda nechtěla trpěti toto hnutí. Zakročila proti němu jednak zabavováním pokrokových Časopisů, zákazem pořádání schůzí, rozpouštěním veřejných schůzí, na nichž mluvili pokrokoví řečníci, a rozháněním prů­ vodů. Prostřednictvím České university, v níž tehdy udávali tón staročeští profesoři, způsobila, že v červenci r. 1892 byli čtyři pokrokoví akademi­ kové vyloučeni pro účast na slovanském sjezdu ve Vídni a jeden byl po­ trestán důtkou. Stíhala policejně i soudně předáky pokrokového hnutí. Když se všechna tato opatření minula účinkem, vyhlásila dne 12. září r., 1893 nad Prahou a okolím stav výjimečný. Zase po 25ti letech suspen­ dovala v Praze a okolí shromažďovací a spolčovací právo a ochromila svo­ bodu tisku. Zastavila na rok v obvodu pražského zemského soudu porotní soudy (po roce nebylo již toto nařízení prodlouženo), rozpustila některé 57

POKROKOVÉ HNUTÍ.

(17) politické kluby, zastavila časopisy směru radikálně-pokrokového (4) a omezila svobodu tisku. Nezastavila však »Národní Listy«. které pod­ porovaly v mladoČeské straně státoprávní radikalismus, poněvadž nechtěla z jejich majitele a redaktorů ve veřejnosti učiniti mučedníky. Nebylo toho vsak ani potřebí, poněvadž se »Národní Listy«, aby si zachovaly svou existenci, odhodlaly vycházeti pro tu dobu s »podvázaným křídlem«. Dr. Julius Grégr napsal dne 15. září redaktoru Eimovi, který byl v živých sty­ cích s hrabětem Taafíem: »Nechci zavdat ničím vládě příčinu k potla­ čení „Národních Listů“, aby násilný ten krok tím více křiČelxc Ale dr. Grégr usiloval o to, aby mimo obvod výjimečného stavu, buď ve Vídni nebo ve Švýcařích, vycházel Český týdeník, který by byl hlasatelem svo­ bodně projevovaného mínění Českého. NedoŠlo-li k uskutečnění této my­ šlenky, bylo to proto, že Eim, na něhož Grégr při tom především počítal, svou účast odmítl. Vláda, aby odůvodnila svá opatření, které podle ústavy byla povinna předložití říšské radě ihned po jejím sejití se ke schválení, a aby mohla vystoupiti proti vlivným Členům hnutí, rozhlásila, že vše, co pokroková mládež podnikala, jest dílem tajného spolku, zvaného »Omladina« a v tom směru vedla stíhání příslušníků směru pokrokového. MladoČeská strana byla pobouřena těmito opatřeními, která sice byla odůvodňována nezákonnou Činností pokrokové mládeže, ale která měla zasáhnout! roz­ mach mladoČeské oposice. Sbor mladoČeských poslanců v Čechách i na Moravě vydal proto dne 24. září r. 1893 za hranicemi v Lipsku protest proti vládním opatřením. Vytýkal, že vláda svým jednáním projevila ne­ schopnost řeŠiti Českou otázku, ujišťoval, že se Česká delegace nedá od­ vrátili vládním opatřením od svého politického, státoprávního programu a od své politické cesty »od rozhodné oposice zásadní«, že vyhlášení výji­ mečného stavu není zákonem odůvodněno, že se Český národ nedá vlád­ ními opatřeními donutí ti k přijetí punktací, že roztrpčení, které se v me­ zích zákona projevilo v Českém lidu, »zavinila toliko pochybená politika vlády«. »Otázka Česká,« pravilo se v protestu, »ňedá se řeŠiti větší nebo menší mírou nátlaku a policejní svrchovanosti. Otázka Česká jest veliký, historický, státní problém, který řeŠiti se múze jen prostředky velikými a spravedlivými, jakož i toliko v plném vědomí významu a vážnosti jeho. 58

ZK VÝJIMEČNÉHO STAVU.

Ani hrubé vyhrožování, ani podezřelé skuhrání zmalátnělých duchů, kteří pod záštitou policie nejvolněji dýchati umí, nezastaví přirozený vývoj hi­ storického procesu, který na půdě České se odehrává.« Sbor poslanců dou­ fal, že ho voličstvo v nastoupeném boji neopustí. Manifest byl vydán jako projev sboru mladoČeských poslanců. Ve sku­ tečnosti to byl projev jednoho z hlavních vůdců pokrokového hnutí, ta­ jemníka mladoČeské strany Antonína Čížka.

V.

PO PROHLÁŠENÍ VÝJIMEČNÉHO STAVU. Od prohlášení výjimečného stavu nad Prahou a okolím se neoby­ čejně rozšířila propast mezi vládou, jejím zástupcem v král. Českém místodržitelem Thunem a mezi mladočeskými poslanci. Mladočeští poslanci považovali Thuna za původce všech přísných opatření proti České oposici a přerušili s ním proto styky. Thun se stal nejnenáviděnější osobností u České mládeže pokrokové. Někteří pokrokáři vážně uvažovali o atentátu na jeho osobu. Mladočeská delegace podala v říšské radě hned po jejím sejití se pilný návrh dra Herolda na zrušení výjimečného stavu pro Prahu a okolí, ale pilnost návrhu nebyla sněmovnou uznána. Tak veškerý mladočeský odpor proti vládě a Thunovi nemohl veřejně a se vší ostrostí pro­ puknout! dříve až v polovici října r. 1893, kdy došlo v říšské radě k pro­ jednávání předloh o výjimečném stavu pro Prahu a okolí. Po uvalení vý­ jimečného stavu na Prahu a okolí nemohli mladočeští politikové zůstati k vládě v jiném poměru nežli oposiČním. Ale otázka byla, mají-li setrvati v zásadně oposičním radikalismu, který zmítal před výjimečným stavem vlivem pokrokového hnutí většinou mladoČeské strany, nebo, mají-li jej opustiti. Dr. Eduard Grégr a redaktor »Národních Listů« Karel Tůma hájili přes vše, co se stalo, stanovisko zásadně radikálně oposiČní. Reali­ stičtí Členové mladoČeské strany měli mínění jiné: Přáli si, aby mladočeská delegace po vystřízlivění, které v Čechách beze sporu nastalo po vyhlá­ šení výjimečného stavu, navázala tam, kde vlivem radikální záplavy pře-

59

ZK VÝJIMEČNÉHO stavu. stala, a vrátila se k taktice věcné kritisující oposice, kterou uznávala r. 1891 za správnou. Na stanovisku kritisující oposice stáli MladočeŠi nejen v zemském sněmu a říšské radě, nýbrž i v delegacích. Dostali se do nich po prvé te­ prve v říjnu r. 1892, poněvadž dříve nepřistoupili na nabídku konservativního velkostatku, aby měli místo Čtyř pouze tři členy v delegacích, a po­ něvadž, když jejich tři delegáti byli zvoleni, se vzdali. Od r. 1892 byli z mladočeského klubu na říšské radě do delegací vysíláni Čtyři delegáti. Přivedli do nich nový život. Neukládali si jako členové oposiČní strany zdrželivost, neohlíželi se ani na císaře, ani na zahraničního ministra a na jeho vliv na vnitřní politiků. Pronášeli tam řeči, omezené jen na politiku evropskou, zvláště na otázky poměru trojspolku k Rusku a otázky bal­ kánské, založené na bedlivém studiu (Eim) a osobním poznání poměrů na Balkáně (Masaryk). Posuzovali v delegacích rakouskou politiku za­ hraniční s Českého nacionálního a slovanského stanoviska a dávali s ní najevo nespokojenost. Byli v menšině se svými názory, ostře namířenými proti trojspolkové politice, proti Prusku, které dr. Ed. Grégr dne 24. úno­ ra r. 1893 vinil, že zabraňuje Rakousku uznání Českého státního práva, dále se svým odporem proti národnímu rozhraničení, poněvadž by se tím připravila půda v Čechách pro Německo, se svými přáními, aby se České státní právo uskutečnilo v zájmu zahraniční politiky vzhledem k Německu a aby se zřetelem k politice na východě Rakousko hledalo sblížení s Rus­ kem. Zůstali v menšině se svým vyhraněným stanoviskem protiokupačním vzhledem k Bosně a Hercegovině. Na prvním místě měli na mysli zájem jihoslovanského obyvatelstva těchto zemí. Nestrachovali se kritisovati z národních důvodů, přes to že císař a vláda si nepřáli zanášení národní myšlenky do vojska, ani rakouskou armádu a vytýkali, že je v ní Český ná­ rod odstrkován a nevážen. Neváhali použiti půdy delegační i k tomu, aby před celým světem dali najevo nespokojenost Českého národa v Rakousku proto, že není řešena Česká otázka. Za oposiční kroky byla mladočeská delegace stíhána neláskou dvora i většiny Členů delegace, nevyjímajíc ani StaroČechy z Moravy. Dr. Mezník upřel po velké oposiční řeči Eimově v říjnu r. 1892 mladočeským delegátům právo mluviti jménem veškerého Českého lidu.

60

PROUDY V MLADOČESKÉ OPOSICI.

Mladočeští delegáti byli v delegacích v nenávisti zvláště od té doby, kdy první technickou obstrukcí v Rakousku dne 17. května r. 1893 pře­ kazili zasedání sněmu král. Českého a další provádění punktací. Panovník dne 27. května při delegačním cerclů okázale, bez oslovení, opomenul mladočeské delegáty, kteří se dostavili po námitkách některých mladoČeských kolegů. Většina delegací na podnět dra Plenera se nelekala vnésti do delegací i českoněmecký spor a potrestala za pražský čin Mladočechy tím, že je vyloučila proti zvyklosti bráti ohled na menšinu ze zastoupení v delegaČních výborech. Neobměkčila se ani tehdy, když mladočeští dele­ gáti ukazovali na to, že jsou na říšské radě vlastně jediní poslanci, zastu­ pující český národ a že jejich vyloučením jest vylučován celý národ ze zastoupení v delegaČních výborech. České voličstvo stálo za svými dele­ gáty. Odsoudilo Plenerovo jednání a schvalovalo politiku mladočeských delegátů.

VI.

VNITŘNÍ POMĚRY V MLADOČESKÉ OPOSICI.

Politický postup mladočeské strany byl zeslabován její vnitřní roz­ háraností. Ačkoliv r. 189Í nabyla odpovědnosti za vedení české politiky, přes to — a snad i proto — nedovedla do svých řad uvésti kázeň. Typem neurvalé nevázanosti byl tehdy v mladočeské straně radikálně a carsky rusofilsky naladěný poslanec dr. J. VaŠatý, který byl sice dobrý a bohatý advokát v Praze, ale který neměl náležitého politického rozhledu a neznal při svých krocích žádných ohledů. Neuznával žádné autority. Nedal se vázati ani usnesením, ani příkazem. Byl to vyzývavý, jizlivý, zatvrzelý, skoupý, ctižádostivý a ješitný sobec a starý mládenec, muž bez srdce a lásky. Necítil za nic, co podnikal, odpovědnost. Podezříval své kolegy z nečestných Činů veřejně na schůzi i v soukromých rozhovorech. Zvláště nenáviděl realisty Kaizla, Kramáře a Masaryka pro jejich opravdovou snahu zavěsti v mladočeské straně pořádek.- Nedal si ujiti žádné příleži­ tosti, aby je nevinil z neloyality a ze zpronevěry na mladoČeském pro­

61

PROUDY V MLADOČESKÉ OPOSICI.

gramu. Nemohl jim zapomenouti, že vystoupili proti němu ve vůdčích orgánech strany, protože v říšské radě dne 24. června r. 1891 hájil proti mínění většiny klubu své osobní rusofilské a protitrojspolkové stanovisko. Nejednou se pokusil v odvetu bouřiti proti realistům veřejné mínění České. Za účasti říšského poslance, rukaviČkáře Václava Březnovského, od r. 1884 populárního člena obecního zastupitelstva v Praze, hlásal antisemit­ ské zásady vídeňských křesťanských sociálů. Nestal se přes to vše ve straně nemožným. Realistický proud v mladočeské straně hrál roli samostatného směru. Svými skutky chránil si stále své zvláštní postavení a způsobil tím, že na realisty se dívali ti, kdo k nim nenáleželi, jako na něco v mladočeské straně cizorodého, netěšícího se důvěře lidu a bezcitného. Zvláštní postavení rea­ listů ve straně nebylo tak ani dílem dra Kaizla a dra Kramáře, kteří tou­ žili bez nárazu a krok za krokem nepozorovaně opanovali svou odpověd­ nou prací a svými vědomostmi mladočeskou stranu, nýbrž dílem netaktiČnosti a vášnivosti prof. Masaryka, který při svých vysokých kvalitách du­ chovních nedovedl jednati tak, aby zmírňoval nedůvěru k své osobě, da­ tující se z doby před jeho vstoupením do mladočeské strany, a aby zmen­ šoval zvláště odpor, který k němu od rukopisných bojů choval dr. Julius Grégr. Osobními styky s drem Juliem Grégrem dovedli si i dr. Kaizl a zvláště dr. Kramář zjednati hned po vstupu do mladočeské strany přízeň dra Julia Grégra a vliv na něho a udržovali si je i tehdy, když mezi nimi a drem Grégrem byl patrný rozdíl v politickém nazírání. Masaryk se sice také tehdy osobně sblížil s drem Jul. Grégrem, ale nezískal si nikdy v prav­ dě jeho přátelství a záhy svým bezohledným a s psychologií protivníka téměř nepočítajícím chováním zasel další símě rozkolu mezi sebe a dra Julia Grégra, símě, které záhy vyrostlo v mohutný strom nepřátelství. Roz­ por mezi Masarykem a Grégrem měl za následek, že pak i na druhé rea­ listy se hledělo dr. Juliem Grégrem a jeho stoupenci ve straně s nedůvě­ rou a že tím rozvoji realistických ideí v mladočeské straně se postavily v cestu těžké překážky, místo aby se jim půda připravovala. Rozdvojení mladočeské strany ve dva tábory, jednak tábor »Národních Listů«, jednak tábor »Času«, bylo záhy obecně zřejmé. Tento boj se vedl nejen o politický program a nutnost politické odpovědnosti, ke které 62

PROUDY V MLADOČESKÉ OPOSICI.

se realisté vždycky hlásili, nýbrž i o politickou taktiku. »Národní Listy« se nedovedly ubrániti stoupajícím vlnám politického radikalismu ve straně. Realisté stáli proti radikální politice na půdě politického oportunismu. Masaryk, který přeceňoval sílu svého postavení ve straně, chtěl tehdy vy­ bojovat půdu správné myšlence pořádku, přesnému formulování progra­ mu, určité politické taktice a především názoru, že »Národní Listy« ne­ byly mladoceská strana, že byly orgánem soukromníka, který, jak sdělil G., Eimovi, chtěl podle možnosti straně sloužiti, ale jemuž nejvíce platila »povinnost k svému národu a k obecnému prospěchu své vlasti: vlast nade všecko...«, a že začasté měly v politických otázkách jiný názor nežli vůdČf orgány strany, zvláště poslanecký klub na říšské radě. Ale způsob, kterým chtěl Masaryk rozřeŠiti tento ideově oprávněný boj, byl takový, že prove­ dení myšlenky na dlouhou dobu oddálil a realistům ve straně ubral i ten kousek pevné půdy, kterého si vydobyli. To bylo v době, kdy se dalo ne­ pochybně Čekati, že po radikálním rozvášnění nadejde ve straně převrat a že půda pro politický postup ve směru aktivní politiky stane se schůd­ nější. V březnu r. 1893 staří MladoČeŠi, vedení drem Pacákem, uvažovali o tom, zda by se neměli realisté vylouČiti ze strany. Upustili od této my­ šlenky, když je Eim přesvědčil, že by to znamenalo ohromný boj, který bjr hodil mladočeskou stranu na celou řadu let zpět. Dne 25. září r. 1893 se Masaryk vzdal říšského i zemského mandátů, které dostal od mladočeské strany. Ministr spravedlnosti Schónborn, který­ si neuvědomil, jak v České veřejnosti ztíží Masarykovu posici, vyslovil nad odchodem tohoto »velice nadaného politika« dne 17. října r. 1893 v po­ slanecké sněmovně svou lítost. Masaryk učinil to, co z osobních a rodin­ ných důvodů chtěl uČiniti již v srpnu r. 1892 a co z politických důvodů, po protidynastických projevech některých mladočeských poslanců na Čes­ kém sněmu, po vzrůstání protidynastického a anonymního radikalismu v mladočeské straně chtěl provésti ke konci května r. 1893. Bezprostřed­ ním podnětem však mu bylo, že shromáždění mladočeských zemských a říšských poslanců dne 26. srpna r. 1893 v jeho vášnivém boji s těžce ne­ mocným dr. Juliem Grégrem uznalo jednání tohoto správným a prohlá­ silo, že Masaryk svými kroky poškodil vážnost a prospěch strany. Masa­ rykovi voličové neměli po tomto rozhodnutí nejmenší chuti veřejně se

63

PROUDY V MLADOČESKÉ OPOSICI.

vysloviti pro Masaryka, aby boj ve straně nanovo nevzplanul, třebaže v dů­ věrnosti byli k tomu odhodláni. Masaryk si podržel důvěrnictví strany, ve skutečnosti se však tehdy rozešel s mladoČeskou stranou na vždy. Sotvaže složil mandáty, působil na své realistické přátele ve straně, aby »Čas« bez­ ohlednou kritikou vystupoval proti mladočeské straně. Dovoláváním se různých přátel dra Kaizla a dra Kramáře, že nedovedou ve Vídni Čeliti Gustavu Eimovi jako on, snažil se způsobiti, aby Kaizl i Kramář šli tou cestou, kterou on nastoupil. Nedocílil toho ani tehdy, ani kdykoliv po­ zději. Posice realistů v národní straně svobodomyslné byla by bývala da­ leko pevnější, kdyby kruh těch, kdo se kupili před r. 1891 kolem týdení­ ku »Času«, byl býval zůstal neztenčený a kdyby ti, kdo po r. 1891 tvo­ řili křídlo realistické, byli bývali v postupu a v názorech na politiku strany a její úkoly jednotní. Na jaře r. 1891 si realisté rozhněvali univer­ sitního profesora a pilného spolupracovníka »Času« dr. A. Rezka, poně­ vadž nemohli způsobiti, aby byl kandidován. Na počátku listopadu r. 1893 se Masaryk rozešel se spoluzakladatelem vědeckého realismu Českého, dě­ jepiscem a univ. profesorem drem Jaroslavem Gollem. S těmito dvěma muži se ód realismu vzdálila řada vědeckých a kulturních pracovníkův a zůstávala v ústraní, nechtějíc se na příště angažovati pro realistické pod­ niky. Zbývající tři členové realistického křídla nebyli za jedno ve všech svých krocích. Masaryk se brzy v nejedné otázce rozešel s Kaizlem a Kra­ mářem. Když se dne 25. září r. 1893 Masaryk mandátu vzdal, byl položen pevný základ pro definitivní rozchod Kaizla a Kramáře s Masarykem. Kramář dne 29. května r. 1893, kdy Masaryk mluvil o vzdání se mandátů, předvídal, že Masaryk v případě, opustí-li stranu, půjde svou cestou a do­ stane se veřejně do rozporů i s realisty v mladočeské straně. Dr. Kaizl pak dne 8. října r. 1893 na schůzi mladoČeských důvěrníků v Pardubicích pro­ hlásil, že se odloučí od realistů, nepřestane-li jejich orgán »Čas« útoČiti na mladoČeskou stranu.

64

VII. KOALIČNÍ VLÁDA. — KIELMANSEGG. den propuštění hr. Taaffeho (11. listopadu r. 1893) bylo uveřej­ něno jmenování nového kabinetu. V čele mu byl postaven synovec polního maršálka Windischgrátze, v Čechách svého času neblaze proslulého, místo­ předseda panské sněmovny JUDr. Alfréd kníže Windischgrátz. Ministr Kálnoky upozornil na něho císaře. Kálnoky stejně hořel jako jeho přítel Plener pro utvoření koaliční vlády. Windischgrátz přijal svěřený mu úkol jen po zdráhání a jen na příkaz císařův a na přání hr. Hohenwarta. Když se nacházel Taaffeův kabinet v krisi, nebyl Windischgrátz jedi­ ný, na kterého koruna a její okolí myslili. Dne 2. listopadu r. 1893 dlel u císaře nejen Windischgrátz, nýbrž i kandidát předsedy poslanecké sně­ movny J. ryt. Chlumeckého, haličský místodržitel Kazimír hr. Badeni a kandidát českého konservativního velkostatku, Český místodržitel Frant. hr. Thun. Byl-li Windischgrátz jmenován ministerským předsedou, stalo se jen proto, že z obou místodržitelů nemohl ani jediný přijati pro tu chvíli úřad ministerského předsedy. Badeni nemohl opustiti Halič, poněvadž »Polské kolo« dokazovalo jeho nenahraditelnost v Haliči, dokud by nebyly provedeny volby do zemského sněmu, pak poněvadž tamějŠí vojenská správa si tehdy nepřála odchodu Badeniho a konečně poněvadž ministr Kálnoky se obával, že jmenováním Poláka ministerským předsedou by se znepokojilo Rusko. Thuna nemohl císař jmenovati jednak pro jeho ostrý konflikt s čes­ kou delegací a veřejným míněním českým, jednak proto, že se netěšil plné důvěře Němců. Thun by byl nedovedl zmírniti na říšské radě oposiční sta­ novisko České delegace a nebyl by dovedl v české veřejnosti zapudí ti to ne­ návistné nepřátelství, které ho provázelo od vyhlášení výjimečného stavu v Praze. Windischgrátz měl za sebou minulost věrného a bezvýhradného vy­ konavatele punktací a nepřítele MladoČechů. Nebyl zrozen pro úkol, kte­ rým byl pověřen. To dobře věděl český velkostatek, který se tím před cí­ sařem netajil, a to záhy poznal císař, který se zvláště rozčiloval nad metodou Windischgrátze, dotazujícího se ho, co a jak dělat, místo aby předklá5

65

KOALIČNÍ vláda.

dal ke schválení již určité návrhy. Windischgrátzovi se nedalo ničeho vy­ týkat!, pokud se týče dobroty, poctivosti, čestnosti, upřímnosti, loyálnosti, dvornosti a jemné elegantních forem. Byl pohostinný, representativní, byl to opravdový aristokrat. Uměl i česky. Ale pro místo ministerského před­ sedy neměl toho rozhledu a talentu, jaký se má pro takové místo požado­ vat!, neměl vyhraněného politického přesvědčení i plánu a té pevné vůle, energie a schopnosti, aby dovedl vésti parlament. Chyběla mu iniciativa. Byl v jednání zdlouhavý a rozvláčný. Byl loutkou v rukou jiných, zvláště dra Plenera. Svůj devítiČlenný kabinet sestavil po dohodě s předáky klubů z Členů stran, které způsobily svým sjednoceným postupem pád hraběte Taaffeho, z Poláků, Členů německé levice a německého klubu konservativního. Z Taaffeova kabinetu přešli do Windischgrátzovy vlády čtyři mini­ stři: Falkenhayn, Welsersheimb, Bacquehem a Schónborn. Levice měla v kabinetu dva muže: politika velikého sebevědomí dra Arnošta Plenera, který si odedávna přál utvoření koaliční vlády, v níž by byli i příslušníci německé levice. Jako finanční ministr mohl býti hrdým na své veliké vědo­ mosti. Levici náležel vedle něho ministr obchodu, štýrský zemský hejtman hr. Gundacker Wurmbrand. Nehodil se pro tak důležitý obor, jaký mu byl svěřen, pro svou neschopnost, kterou zvláště osvědčil při obmyšlené, veliké akci postátnění železnic. Stal se vlastně ministrem jen proto, že byl Plenerovým kamarádem. Mimo dva Poláky (Jaworski a Madeyski) nebylo v ka­ binetu žádných Slovanů. Nebyl v něm ani Čech, ani Jihoslovan. Když se dne 23. listopadu r. 1893 představil nový kabinet poslanecké sněmovně, prohlásil za svou první a nejdůležitější úlohu volební opravu. Neodvážil se jí zříci vzhledem na lidové hnutí, jemuž v Čele stála přede­ vším vídeňská sociální demokracie. Byl to úkol, o který ztroskotal Taaffe. Podle názoru nového kabinetu měla býti volební oprava taková, že »zachovávajíc nyní platné ústavní zastoupení skupin zájmových a přesně šetříc poměru jednotlivých království a zemí«, měla by »za účel podstatné roz­ šíření volebního práva na vrstvy z práva toho dosud vyloučené, jmenovitě dělnické, se zabezpečením dosavadního těžiště politických práv měšťan­ ského a rolnického stavu«. Kabinet se netajil, že tato reforma si bude vy­ žadovat! rozmnožení počtu poslanců říšské rady a revise volebních okresů.

66

KOALIČNÍ vláda.

Kabinet se chtěl do vyřízení volební opravy vyhýbati všem velikým poli­ tickým otázkám a chtěl omeziti svou činnost jednak na vyřízení státních nezbytností, jednak na řešení otázek hospodářských a finančních. Windischgrátz neopomenul ve svém prohlášení také vybízeti k obrané »proti všem živlům pokoj státu a veřejné blaho ohrožujícím«. Spatřoval, jak řekl i za rozpočtové debaty v dubnu r. 1894, v obraně proti extrémním a radi­ kálním stranám mravní oprávnění koaliční vlády. Windischgrátz chtěl provésti svůj úkol za pomoci tří velkých parla­ mentních jednotek, německé levice, konservativního klubu a Poláků. Spoléhal, že koalované strany utvoří mu v parlamentě pevnou většinu. Ne­ bral příliš v úvahu, že mezi těmito stranami jsou různé názory a zájmy, a že to jediné, co je spojovalo, byl odpor proti Taaffeho volební opravě. Windischgrátzova většina nemohla býti tak pevná a organiseváná, jak si ministerský předseda představoval. Císař byl koalicí málo nadšen. Viděl v jejím utvoření jen parlamentní Šibalství, jímž byl donucen přijati ministry, kterých si sám nevybral. Ani v samých koaličních stranách nebylo z utvoření koalice příliš ra­ dosti. Poláci nemohli zapomenouti na starou většinu za Taaffeho a zvláště vlivná skupina Filipa ryt. Zaleského nehořela pro koalici, jednak z autonomistických důvodů, jednak proto, že nebyl při sestavení kabinetu respek­ tován její kandidát. V Hohenwiartově klubu klerikální Němci, dávní ne­ přátelé německého liberalismu, těžce nesli, že v koalici docílili němečtí li­ berálové tak významného postavení. Český konservativní velkostatek hle­ děl se v Hohenwartově klubu smířiti s novou situací. Německé levici ne­ bylo v koalici proto volno, poněvadž měla odkládati stěžejné zásady svého světového názoru, liberalismus a německý nacionalismus. Její vynikající Čle­ nové byli roztrpčeni, že byl ministrem obchodu jmenován neschopný Wurmbrand a že způsobilí kandidáti byli opomenuti. Po boku koalice stáli Vlaši. Proti koalici se ve sněmovně sešikovala oposice. Její jádro tvořila mladočeská delegace, která viděla v koalici vládu protičeskou a protide­ mokratickou. Dne 23. listopadu r. 1893 ohlásili i moravští Staročeši ústy dra Fanderlíka v plenu sněmovny svůj přechod do oposice. Čeští poslanci potírali koaliční vládu jako, jak řekl dr. Kramář dne 14. prosince r. 1894, 5*

67

KOALIČNÍ VLÁDA.

zosobněnou slabost, »která kolísá od jedné strany ke druhé, která nemá žádného programu ve velké otázce volební reformy a která není s to, aby zjednala průchod státní vůli«, vládu, »která nevede, nýbrž jest bezmocně vedena a která na druhé straně pro nejdůležitější problém Rakouska, pro uspokojení Českého národa a pro spravedlnost vůči němu nemá jiného pro­ středku, leda hrubé policejní násilí a vyhrožování represaliemi«. Vedle Čechů se postavili do oposice proti koaliční vládě ve své většině Slovinci a Chorvati, kteří (celkem 11) vystoupili z Hohenwartova klubu a seskupili se v jihoslovanském klubu, pak křesťanští sociálové, úhlavní nepřátelé německého liberalismu, vedení vídeňským advokátem drem Kar­ lem Luegrem, a konečně němečtí nacionálové, jimž ve sněmovně stál v čele dr. O. Steinwender a kteří nenáviděli oba ministry levice. Na podnět mladočeských poslanců z 24. listopadu r. 1893 se utvořila z poslanců chorvatských, slovinských, mladočeských a staročeských z Mo­ ravy jako protiváha vládní koalici oposiční slovanská koalice na demokra­ tickém základě, jejímž úkolem bylo hájiti lidové zájmy slovanské, národ­ nostní rovnoprávnost a všeobecné rovné právo hlasovací. Dr. Kramář tuto koalici optimisticky pokládal v dopise poslanci Eimovi dne 17. listopadu r. 1893 »za jeden z největších momentů života Slovanů v Rakousku a Slo­ vanů vůbec«. Ale již sjezd lidové (mladočeské) strany na Moravě, konaný dne 22. dubna r. 1894, s politováním konstatoval, že slovanská koalice »očekávání v ní kladená nesplnila«. Soudilo se, že slovanská koalice bude příště provozovali »positivní politiku slovanskou«. Byla proto v polovici října r. 1894 obnovena. Ale její nový život byl zase jen krátkodobý. Koaliční vláda upustila od provádění punktací. Snaha v tom směru by byla bývala mamá pro odpor české buržoasie. Němci se diplomaticky usnesli, že odkládají v zájmu koalice vyrovnávací akci, až se provede vo­ lební oprava. Dne 18. prosince r. 1893 se dohodli členové vlády po úřadě s nejvyŠŠím maršálkem zemským a Českým místodržitelem, neprováděli punktace, nevyjímajíc ani zřízení krajského soudu v Trutnově, poněvadž to pokládali pro koalici za nebezpečné. Pokládali Českoněmecké úmluvy za trvale odbyté. Dr. Rieger jménem českých účastníků punktací mohl vším právem dne 13. února r. 1894 prohlásili punktace za překonané. Koaliční vláda učinila zadost svému programovému prohlášení dne

68

KOALIČNÍ VLÁDA.

26. února r. 1894, kdy oznámila předsedům koalovaných stran své zásady volební opravy. Sahaly svou ideovou minulostí až k Schaefflemu. Nechtě­ la na stávajících voličských třídách ničeho měniti, rozmnožovali počet je­ jich mandátů a měniti něco na oprávněnosti k volbě. Podle podnětů po­ slance Lienbachera navrhovala utvoření nové, páté třídy voličů, v níž by volili muži nejméně 24 roků, usedlí v místě 6 měsíců před vypsáním volby, absolvovavsí buď nějakou vyšší střední Školu nebo řemeslnické účeliŠtě, jehož vysvědčení nahrazovala průkaz způsobilosti, nebo nějakou rolnickou Školu, buď státem vydržovanou nebo podporovanou, dále muži, slouživší na vojně jako jednoroční dobrovolníci, pak ti, kdo náleželi bez přerušení po dvě léta jako pojištěním povinní některé nemocenské pokladně, a ko­ nečně ti, kdo byli povinni od dvou let platiti zeměpanskou přímou daň. Tato nová kurie neměla tudíž býti kurií dělnickou, omezenou jen na ty, kdo neměli hlasovacího práva v prvních čtyřech kuriích. Ve všech kuriích se mělo budoucně voliti přímo. Volební reforma neměla býti nějakým státním převratem, nýbrž jen umírněnou reformou a to potud, pokud se zdála vzhledem k poměrům ve státě nezbytnou. Ani s takovou volební opravou nebyl v ministerské radě spokojen Hohenwartův stoupenec ministr Falkenhayn. Nikdy také neustoupil od svého odmítavého názoru o ní. Koaliční strany se nedovedly na základě, vládou jim předloženém, shodnout. Radily se, smlouvaly, ale jejich rady a dohodování nenesly žádné­ ho ovoce. Mezi tím, co si takto vedly a oddalovaly rozhodnutí, rostlo mimo parlament mohutné lidové hnutí všech nedočkavých živlů, toužících a vola­ jících po pronikavém zdemokratisování říšského volebního řádu. Projevo­ valo se v tisku, řečmi na schůzích a okázalými demonstračními průvody na ulicích, zvláště ve Vídni, pořádanými sociálními demokraty. Císař, který si všímal dobře těchto projevů, pokládal je za povážlivé, vládu oproti nim za slabou, a bál se, aby říšská rada nebyla nucena pod jejich vlivem k usnesením, která původně ani neobmýšlela. Dal proto dne 2. října r. 1894 osobně najevo v ministerské radě nelibost nad průtahy s volební opravou. Byl však i pro přísné potlačení pouličních demonstrací, poněvadž nechtěl, aby se zdálo, že volební oprava jest vynucena davem na ustrašené vládě.

69

KOALIČNÍ vláda.

Hnutí za zdemokratisování volebního rádu do říšské rady mocné pů­ sobilo i na zasedání zemských sněmů. Tak dne 11. ledna r. 1895 byl mladočeským poslancem H. Jandou podán návrh na revisi volebního řádu do českého sněmu se zřetelem k zásadě všeobecného, rovného a přímého prá­ va hlasovacího. Ale i staročeští politikové volali na sněmech v Praze i v Brně v stejný den, dne 31. ledna r. 1895, po rozšíření volebního práva. V Praze se prohlásili návrhem dra Riegra, datovaným dne 4. ledna r. 1895, pro všeobecné hlasovací právo, ale ne pro právo rovné. Přivedli na přetřes možnost poměrného zastoupení všech stran, opakovali starý požadavek zrušení nepřímých voleb v kurii venkovských obcí, žádali zrušení přímých voleb do říšské rady z r. 1873, ne bez jejich viny zavedených, a obesílení poslanecké sněmovny sněmy. Všechny tyto návrhy nebyly nikdy na sně­ mech projednány. Oposice v říšské radě, když vycítila rozpaky koaličních stran s volební opravou, podnikala právě na tomto poli největší útoky proti vládě i proti většině koalovaných stran. MladoČeská delegace, pamatujíc na svůj pro­ gramový požadavek, který hlásala od svého vzniku, úplného zdemokrati­ sování volebních řádů a přejíc si rozmnožení slovanské državy na říšské radě, stala se vůdcem v boji za volební opravu. Byla v tomto svém pod­ nikání provázena sympatiemi sociální demokracie českoslovanské. Nebyla však podporována ve snaze o zavedení všeobecného a rovného práva hla­ sovacího staročeskou stranou, třebaže i tato strana byla v oposici ke koa­ liční vládě. StaročeŠi sice uznávali nezbytnost volební opravy na základě všeobecného volebního práva a nutnost zruŠiti volitele v kurii venkov­ ských obcí, ale byli proti rovnosti volebního práva. Sjezd staročeských dů­ věrníků dal to veřejně najevo dne 18. listopadu r. 1894 a uvedl i důvody svého stanoviska: »Třídy pro národnost, pokrok osvětový a rozvoj hospo­ dářský nejdůležitější, totiž rolníci a živnostníci, mnohem Četnějšími tří­ dami hospodářsky nesamostatnými by byly přehlasovány, utlačeny a po­ litického vlivu zbaveny.« To bylo stanovisko, diktované zájmem České nacionální buržoasie. Dr. Rieger odsuzoval ještě se státoprávního hlediska každou snahu o zdemokratisování volebního řádu říšského. Spatřoval v ní »kacířství proti státnímu právu«. Koalice oddalovala své rozhodnutí o říšské volební opravě, výbor 70

KOALIČNÍ vláda.

prodlužoval svá jednání. Vláda, byla-li tázána, co činí s volební opravou, tvrdila, že jedná s koalovanými stranami, a dodávala, že nepřivolí k žád­ nému návrhu, o kterém by se všechny koalované strany neshodly. Výbor pro volební opravu zvolil ze svého středu subkomitét, který měl s vylou­ čením veřejnosti, bez účasti Členů oposice, dále uvažovati o volební opra­ vě. Oposice, jíž se jednalo, aby mohla veřejně konstatovati, zda subkomitét pracuje dosti rychle a jak, se domáhala veřejnosti jednání, avšak marně. Subkomitét pracoval těžce, s velikými obtížemi. Dne 7. března r. 1895 konstatoval ministerský předseda v ministerské radě, že nedošlo k dohodě o volební opravě v subkomitétu a že mezi členy jeho vládne nespokoje­ nost. Subkomitét byl, když na to tlačil sám císař, konečně dne 6. května r. 1895 hotov se svou prací. Vytištěný elaborát se měl státi předmětem jednání v plenu výboru. Tento elaborát byla jen usnesení subkomitétu, ale nebyla to vládní předloha. Volební oprava měla býti jen přístavbou. Měly to býti dvě novely k základnímu zákonu o říšském zastupitelstvu a k zákonu o volebním řádu. Oprava znamenala rozšíření volebního práva. Počet voličů (voliti měli jako dotud jen muži) se zdvojnásoboval. Oprava měla chrániti drobné poplatníky před záplavou sociálně demokratickou. Stávající kurie měly zůstati. V kuriích měst a venkovských obcí se navrhovala dvě oddělení: první oddělení těch, kdo již volili, druhé oddělení všech ostatních, v ob­ cích volebně oprávněných osob. Počet poslanců se rozmnožoval z 353 na 400, tedy o 47. Počet poslanců v prvním oddělení kurie by byl býval ta­ kový, jako dosavadní počet celé kurie. Ze 47 nových poslanců by bylo bý­ valo 34 pro druhé oddělení kurií měst a venkovských obcí. K nim by byla bývala přibyla nová kurie o 13 poslancích, v podstatě kurie dělnická (vo­ ličové nemocensky pojištění). Z těch 34 poslanců by bylo připadlo na Čechy 7 (2 města 5 venkovské obce); na Moravu 3(1 město -J- 2 ven­ kovské olxe) a na Slezsko 1. Z těch 13 by bylo připadlo na Čechy 4, na Moravu s vyloůčením enkláv a některých politických okresů 1 a na Slez­ sko a některé politické okresy a enklávy na Moravě 1. Při volbách do de­ legací by byly volily Čechy v nové kurii delegáty, ale poslanci ze Slezska a moravských enkláv, jakož i z volebního okresu, utvořeného z několika moravských okresů, by byli volili se Slezskem. V nové kurii se mělo voliti

71

KOALIČNÍ VLÁDA.

nepřímo, pomocí volicelů. Subkomitét nevypracoval nejobtížnější otázku každé říšské volební opravy, rozdělení volebních okresů pro nové mandáty. Dne 10. května informoval ministr ministerskou radu o výsledku prací subkomitétu. Ukazoval na nepoměr mezi počtem mandátů pro děl­ nickou volební skupinu a drobných poplatníků a konstatoval, že jeho upo­ zornění v tom směru v subkomitétu učiněné bylo bezvýsledné. Vláda si přála zlepšení počtu mandátů pro dělnickou kurii na útraty kurie poplat­ níků. Windischgrátz prohlásil v ministerské radě, že se vláda nepostaví za elaborát subkomitétu, jestliže její námitky nebudou respektovány. Ade proti návrhu subkomitétu byl ze zásadních důvodů ministr Falkenhayn. Bál se jako konservativec, že by volební oprava vedla k všeobecnému hla­ sovacímu právu a že by vedla k rozdělení na departementy, poněvadž ela­ borát nebral ohled na země a království. Také prý by oslaboval rozdíl mezi městy a venkovem. Falkenhayn hrozil demisí, kdyby se vláda posta­ vila za elaborát. Poláci byli sice v ministerské radě pro návrhy subkomi­ tétu, ale nevěřili, že by se ve sněmovně pro ně, kdyby se staly vládní osno­ vou, nalezla kvalifikovaná většina. Ministerská rada se postavila až na hlas Falkenhaynův za eleborát, ale nepokládala jej za vládní předlohu. Nechtěla korunu i vládu vehnati do porážky, kdyby předloha nenalezla podpory stran ve sněmovně. Falkenhayn demise nepodal. Těžká krise, jejíž počátky se objevily v subkomitétu již na počátku března, zachvátila prudce koalované strany. Hohenwartovci stáli proti vo­ lební opravě subkomitétu z důvodů, které uvedl Falkenhayn v ministerské radě. Němečtí leviČáci spatřovali v návrhu ránu, kterou se měla zasáh­ nout! liberální buržoasie. OposiČní strany, vycítivše tuto situaci, žádaly pilným návrhem dra Kaizla dne 21. května r. 1895, aby výbor co nejdříve projednal zprávu vo­ lebního subkomitétu a aby nejdéle do 14. Června bylo referováno v plenu sněmovny o volební opravě. Kaizlův návrh byl sice odmítnut, ale vládní většina pod dojmem této akce urychlovala ve výboru své jednání. Plenum volebního výboru započalo jednati o elaborátu subkomitétu dne 5. června. MladoČeŠtí Členové výboru navrhovali přechod k dennímu pořádku, po­ něvadž prý se jedná o podnik mrtvě narozený, nesmyslný a nespravedlivý. Také v plenu sněmovny podali dva pilné návrhy, aby sněmovna přerušila 72

KOALIČNÍ VLÁDA.

své zasedání až do chvíle, kdy by mohl volební výbor předložití svou zprávu. K referátu v plenu sněmovny nedošlo. Čím dále, tím více vystu­ povaly rozpory mezi stranami většiny o volební reformu. Obratně poda­ ným pilným návrhem dra Herolda se oposici podařilo vynutiti i na vládě prohlášení, že ani ona, pokud se týče počtu mandátů, s elaborátem voleb­ ního subkomitétu nesouhlasí. To bylo vše, čeho mohla oposice docíliti proti jednání koalovaných stran v otázce volební. Koalice se brzy poté dostala do krise. Pro jinou otázku než volební, pro otázku nacionální. Oposice od okamžiku, kdy byla poražena při Kaizlovu návrhu, aby výbor pro volební opravu podal do určité doby sněmovně zprávu o svých pracech, zahájila v parlamentě systematickou obstrukci. Poslanci Eim a Kramář litovali, že se sáhlo k tak nebezpečné zbrani, když koalice již zmí­ rala svou vnitřní nemohoucností. Moravští Staročeši se k obstrukci neod­ hodlali, třebaže i oni vytrvali v oposici. Česká veřejnost byla soustavně při­ pravována na nutnost, že čeští poslanci nastoupí obstrukČní taktiku, radi­ kálním hnutím českým, které vidělo v obstrukci nej vhodnější zbraň, jíž by se Čechové domohli vyplnění svých dávných tužeb státoprávních a fede­ ralistických. Dr. Kramář upozorňoval dne 6. dubna r. 1894 v říšské radě vládu na náladu českého voličstva, ženoucí poslance do obstrukce a dr. VaŠatý hrozil dne 28. května r. 1894 obstrukci koaliční vládě. Oba marně. Kaizl se již v druhé polovici února r. 1895 při jednání o té části osnovy trestního zákona, která se týkala politických zločinů, přimlouval za ob­ strukČní taktiku, ale pro odpor, vedený drem Kramářem, se svým stano­ viskem nezvítězil. Soustavná obstrukce se započala při předlohách a pří­ mých daních. Tyto předlohy, v parlamentě nevyřízené, přejal celkem mi­ nistr financí Plener od svého předchůdce Emila Steinbacha. Plener před­ ložil dne 1. května r. 1894 stálému bernímu výboru svůj plán berní refor­ my. Ale teprve dne 5. března r. 1895 se mohlo o něm zapoČíti jednati v plenu sněmovny. Kaizlovým vlivem se mladočeská delegace postavila proti berní reformě, zavrhujíc kapitalistickou tendenci předloh, jejich utla­ čování autonomistických a sociálně reformních zásad, zvláště však nechtě­ jíc dopomoci k úspěchu nejnenáviděnějšímu Členu koaliční vlády Plenerovi ve věci, ve které nemohl dobýti úspěchu ani jeho předchůdce Če­ chům nakloněnější a sociálně reformním snahám příchylnějŠí. To, co pod73

BOJ ZA IMUNITU ČES. ŘEČI.

nikli Mladočeši, nebyla vsak vlastně oposice jen berní reformě, nýbrž oposice koaličnímu kabinetu, jemuž jMladoČeŠi ze zásadních důvodů chtěli zabrániti zvláště v projednání trestního zákona, civilního řádu a berní re­ formy. Když vešla dne 20. března r. 1895 sněmovna do specielní debaty o daňových předlohách, mladočeská delegace zahájila zakrytou obstrukci. Jestliže se dříve domáhala jen toho, aby jednání beze všeho ukrácení se dálo úplně podle litery jednacího řádu, počala od 12. března r. 1895 čet­ nými pozměňovacími návrhy a návrhy na jmenovité hlasování ve sněmov­ ně jednání zdržovati a doufala, že je tak protáhne až do podzimku r. 1895, kdy pak bude nezbytno postavili na první místo volební opravu. Byla v té­ to taktice mimovolně podporována těmi poslanci koalice, kteří nesouhla­ sili s berní reformou, chtěli tlumoČiti přání svých voličů a proto podávali Četné pozměňovací a doplňovací návrhy. Dne 21. května r. 1895 vyhlásila celá oposice otevřenou obstrukci a vedle dřívějších obstrukČních prostředků užívala od 7. Června i desetiminutových přestávek na rozmyšlenou před hlasováním (stačilo, když si to žádalo 20 poslanců), sporů o výsledcích hlasování, debat o formality atd., kojíc se nadějí, že se tím odročí Čechy potíraná berní reforma, začne se jednati o volební opravě a provede rozpočtová debata. Z Čechů byli důslednými a bezvýhradnými vůdci této obstrukce na prvním místě dr. Kaizl, pak dr. Pacák a dr. Brzorád. Dr. Kramář a Eim byli jejími v klubu svém přehlasovanými nepřáteli. Za této obstrukce se rodila v německých hlavách myšlenka, znemož­ ni ti obstrukČní taktiku reformou jednacího řádu. Plener neprovedl daňovou reformu. Přestal býti ministrem financí, dříve nežli tak mohl uČiniti.

*

*

♦

Za koaliční vlády započali MladoČeŠi na říšské radě boj za imunitu Českých řečí v parlamentě. Bylo to především pod vlivem zásadního radi­ kalismu českého pokrokářství, které radilo radikálním poslancům českým, aby užívali ve sněmovně Češtiny k útokům na vládu, dynastii a rakouský stát. Jednací řád poslanecké sněmovny neobsahoval žádného předpisu 74

PÁD KOALIČNÍ vlády.

o jednací řeči. Co poslanecká sněmovna existovala, mluvilo se v ní (od r. 1861) nejen německy, nýbrž i v jiných řečech v zemi obvyklých. S po­ čátku menší měrou, později, když se sněmovna stávala demokratičtější, větší měrou. Ale protokoly o jednání sněmovny byly jen německé. Ministr spravedlnosti, aby zamezil vzrůst českých řečí ve sněmovně promluvených a vládě nemilých, vydal dne 6. února r. 1894 výnos, jímž popíral imunitu neněmeckých řečí, poněvadž nejsou obsaženy v stenografickém protokolu. MladoČeští poslanci nasazovali proto vše, aby i neněmecké řeči, zvláště České, požívaly imunity přes to, že nejsou uvedeny v stenografickém pro­ tokolu, a naléhali, aby nemohl býti nikdo za ně poháněn podle ustanovení tiskového zákona k zodpovědnosti. Podali dne 25. května r. 1894 v té věci pilný návrh, ale nedocílili, aby byla uznána jeho pilnost. Dne 30. dubna r. 1895 tento návrh opakovali jako pilný a obyčejný, ale zase bez úspěchu. V listopadu r. 1894 rozšířili svůj boj i na řeči, promluvené v delegaci. Teprve za vlády hraběte Badeniho, kdy bylo ve straně do pozadí zatlačeno zásadní stanovisko státoprávně radikální, kdy mladoČeská oposice přestá­ vala jí býti a vyhýbala se ve sněmovně projevům vládě a císaři nemilým, se docílilo, že otázku sice nerozřeŠila sněmovna, ale, jak si přáli MladoČeŠi v dotazech ze dne 8. listopadu r. 1895 a ze dne 15. února r. 1896 na mini­ sterstvo spravedlnosti, nejvyŠŠí soud, který 3. března r. 1896 pod vlivem ministra spravedlnosti přiznal neněmeckým řečem, v parlamentě proslo­ veným, imunitu: »Věrohodné zprávy o veřejném jednání říské rady poží­ vají výhod ustanovení §u 28 tr. z. také tehdy, byly-li řeči, které jsou před­ mětem zprávy, promluveny v zákonodárném sboru neněmecky.«

*

♦

♦

V době, kdy planuly oposiční strany nenávistí proti koalici pro odda­ lování volební opravy a kdy počaly obstruovati berní opravu, byly koaliční strany donuceny řešiti národnostní otázku, ačkoliv se jí co nejvíce vyhýbaly. Stalo se tak při jednání o položce státního rozpočtu na zřízení slovinského nižšího gymnasia v Celji ve Štýrsku. Jeho zřízení byl dávný požadavek Slovinců, za nimž celou svou váhou stál hr. Hohenwart. Hned Taaffe slíbil jej vyplniti. Windischgrátz převzal závazek svého předchůdce a při­ 75

PÁD KOALIČNÍ VLÁDY.

slíbil, že již ve školním roce 1895—96 přikročí k jeho uskutečnění. Ministr kultu a vyučování podal v tom smyslu ministerské radě dne 19. srpna návrh položky pro rozpočet. Návrh byl přijat proti hlasům obou levičáckých ministrů, kteří vsak z přehlasování nečinili žádných důsledků. Slovinci se domáhali splnění vládního slibu, ale nenašli pro své přání po­ chopení u všech koalovaných stran. Německá levice ze strachu o ztrátu mandátu stavěla se veškerou svou silou proti povolení položky. Říkala, že je to věc její cti. Nechtěla, aby její ministři a sama strana byli v německé liberální veřejnosti podezíráni, že jsou v kabinetu bez vlivu a že ani ne­ mohli zabrániti splnění slovinské tužby. Marně se jednalo v této otázce o dohodu mezi koalovanými stranami. Slované a německé konservativní živly byli pro položku. Němečtí liberálové stavěli se proti ní. Celjská po­ ložka byla dne 11. června r. 1895 v rozpočtovém výboru povolena (19 : 15) proti návrhu referentově. Mladočeský člen výboru dr. Herold se v zájmu národní spravedlnosti přimlouval za její přijetí. Německé levici, která vlivem dra Hallwicha vyhlásila celjskou otázku přes opačné názory liberálních ministru za svou kabinetní otázku, nezbylo nežli z koalice vy­ stoupili a své ministry odvolati. Plener to předem ohlásil v ministerské radě dne 14. Června. Levice se o tom usnesla dne 17. června za nepřítom­ nosti svých ministrů. Plener tím pokládal svou vůdčí úlohu v levici za skončenou. Cítil se poraženým osobně i politicky. Krise koaliční vlády, která by se byla i jinak dostavila, stala se nejakutnější. Koalice ztratila svůj důvod existence. Byla by Časem bývala přinucena vžiti i jinak za své. poněvadž nemohla splniti svůj první úkol, volební opravu. Pozbyla ve sně­ movně své autority. Windischgrátz a Členové jeho kabinetu podali hned, jakmile levice oficielně ohlásila své vystoupení z koalice, demisi. Počítali s ní od 10. května, kdy v ministerské radě měli vážné pochybnosti o zdaru volební opravy, a od mladoČeské obstrukce v parlamentě. Demise byla dne 19. Června r. 1895 panovníkem přijata. Císař nemohl nalézti slov pro od­ souzení levice, poněvadž nemohl pochopili, že pro takovou »maliČkost« rozbila koalici. Císař neuposlechl rady knížete Windischgrátze, aby sesta­ vení kabinetu bylo uloženo Oliveru markýzi Bacquehemovi. Vedením ministerského presidia byl pověřen k podnětu hr. Badeniho, který se ještě nechtěl postaviti v Čelo vlády, pokud nebyla odklizena celjská otázka a ne76

KIELMANSEGG.

byly v Haliči provedeny zemské volby, dolnorakouský místodržitel hr. Erich Kielmansegg. Byl to výborný teoretický i praktický znalec admini­ strativy; Čestný člověk, který plnil, co slíbil. Pocházel z protestantské ro­ diny. Za ženu měl Rusku. Pro křeslo ministerského předsedy se nehodil. Jednak byl těžkopádný v jednání, jednak byl nedoslýchavý. Jako úředník žádal přesné plnění povinnosti svých podřízených a zvláště netrpěl, abv úřední tajemství bylo porušováno. Císař uložil Kielmanseggovi utvořiti kabinet z úředníků a některých Členů koaliční vlády. Kielmansegg tak uči­ nil v několika hodinách. Kielmanseggův kabinet byl celým svým rázem provisorní, přechodní (z 8 členů byla polovice jen správci resortů a nikoliv ministry). Touto okolností se Kielmansegg netajil, když sedne 20. června r. 1895 představo­ val poslanecké sněmovně. Z dřívějšího kabinetu přešli do nového ministr zeměbrany a polský ministr krajan. Kielmansegg měl vládnouti, pokud by Badeni neprovedl v Haliči zemské volby a nepřipravil nový kabinet. Všichni noví členové kabinetu nebyli parlamentáři, nýbrž úředníky. Pokud v kabinetě zasedali sekČní Šéfové jako správci resortů, náležely jim tento­ kráte po prvé neomezeně místo a hlas v ministerské radě a ne jen, jako bylo podle usnesení ministerské rady z 15. dubna r. 1870, v záležito­ stech jejich resortů. Program kabinetu nebyl větší nežli dokonČiti projed­ nání rozpočtu. Podařilo se mu dostáti tomuto úkolu beze vší potíže. Ne­ bylo potřebí sáhnouti k §u 14, jehož užití v krajním případě naznačoval dne 20. června r. 1895 v ministerské radě sám císař. Celjská položka byla ■dne 10. července r. 1895 ve sněmovně přijata a dne 20. Července poslanec­ ká sněmovna přijala rozpočet na rok 1895. Kielmansegg vyplnil své po­ slání a dne 17. září podal jménem celého kabinetu žádost za propuštění. K Byla kladně vyřízena dne 30. září r. 1895. Mladočeská delegace nečinila provisornímu kabinetu velkých překá­ žek. Setrvala sice na svém oposičním stanovisku, poněvadž se centralistic­ ký vládní systém nezměnil, ale — a stalo se to k spokojenosti panovníkově, který se v tom smyslu vyslovil při delegační hostině dne 25. června r. 1895 k dr. Heroldovi — upustila od obstrukční taktiky vzhledem k tomu, že se jí podařilo obstrukcí docíliti, Čeho chtěla, oddáliti berní reformu, a vzhle­ dem k tomu, že prostřednictvím bývalého ministra a člena »Polského kola« 77

THUN PROTI MLADOČECHÚM.

F. ryt. Záleského se nová vláda mladočeským předákům zavázala zanechati veškerého agresivního vystupování proti Českému národu. Projevila to také hned tím, že se usnesla dne 11. Července r. 1895 konečně potvrditi za předsedu Českého odboru zemědělské rady poslance H. Jandu, který proto, že byl radikální Mladočech, protidynasticky kompromitovaný, ne­ byl v milosti u místodržitele Thuna a nebyl jím znovu a znovu doporučo­ ván k potvrzení za předsedu českého odboru zemědělské rady. Česká delegace za svůj obrat byla v Čechách zasypána výčitkami ra­ dikálního, obstrukcí nadšeného tisku a občanstva.

VIII. MLADOČESKÁ OPOSICE. NYMBURSKÝ SJEZD A ROZCHOD S POKROKÁŘI. IVf ladočeská oposice zůstávala věrna svému státoprávnímu a auto-

nomistickému programu. Nehorlila však již jen obecnými projevy na schů­ zích i v novinách pro obnovu historického státu Českého v rámci habsbur­ ské monarchie, nýbrž ukazovala i konkrétními návrhy na sněmích, jak by se mohlo dojiti postupně k provedení státoprávního a autonomistického programu. Když vydal president nejvyŠŠího soudního dvora na podzim r. 1892 presidiální výnosy, v nichž nařizoval, aby se rozsudky, proti nimž byl zdvi­ žen odpor, s podstatným obsahem důvodů rozhodnutí, byly-li vydány v ci­ zích řečích, překládaly před jejich projednáváním kasaČním soudem do němčiny jako do zákonné jednací řeči nejvyŠŠího soudního dvora a když resoluČní návrh dra VaŠatého, žádající, aby tyto výnosy byly odvolány, zů­ stal dne 16. února r. 1893 v poslanecké sněmovně bezvýsledným, mladočeŠtí poslanci podali dne 15. května r. 1893 na Českém sněmu návrh dra VaŠatého, vyzývající vládu, aby se zřídila pro země České koruny nejvyŠŠÍ soudní stolice se sídlem v Praze. Tento demonstrativní návrh, tryskající ze státoprávního přesvědčení Českého, nenalezl přízně u konservativní Šlechty, 78

THUN PROTI MLADOČECHÚM.

tím méně pak u Němců, poněvadž prý byl v odporu se základním zákonem státním. Dne 4. ledna r. 1894 byl na sněmu opakován a byl i přidělen zvláštní komisi. Konservativní Šlechta setrvala na svém odmítavém stano­ visku a svou nepřítomností, připojující se k nepřítomnosti Němců, zne­ možnila dne 26. ledna r. 1894 usnášení se o návrhu. Když dne 29. ledna r. 1895 dr. Vašatý opakoval svůj návrh, byl s ním odmítnut hned v prvním Čtení. Touha, aby byla zřízena v Praze nejvyŠŠí soudní stolice pro země ko­ runy České, nebyla jen touha Čechů z království. I Češi na Moravě byli pro ni z důvodů historicko-státoprávních. Dne 11. ledna r. 1894 podal na mo­ ravském sněmu Antonín Hůlka stejný návrh jako byl návrh Vašatého. Byl s ním hned při prvním Čtení dne 17. ledna r. 1894 odmítnut. Jen Čeští občanští poslanci na brněnském sněmu hlasovali pro návrh. Konservativní Šlechta v Brně se zachovala právě tak jako konservativní Šlechta v Praze. Z autonomistického a státoprávního přesvědčení mladočeského plynul návrh, který podal v první polovici ledna r. 1894 na českém sněmu dr. Herold. Bezprostřední příčinou pro jeho podání byla snaha vlády, uvésti v pořádek státní finance, a opomíjení ne právě utěšeného stavu zemských financí. Herold žádal, aby si zemský výbor hleděl nejenom anketou od­ borníků a zájemců zjednati jasno o stavu zemských financí, nýbrž aby vy­ jednával přímo s vládou a finančních opatřeních, prýštících z požadavku finanční autonomie Českého království: 1. aby pozemková daň byla od­ váděna do zemských důchodů, po případě aby zákonodárství o pozemkové dani bylo navráceno sněmu; 2. aby příjmy z kolků a poplatků, které ply­ nou z veškerého samosprávného úřadování země, okresů i obcí byly vrá­ ceny zemskému důchodu, když stát za ně neposkytuje žádných výkonů vzhledem na samosprávné úřadování a 3. aby výnos z kolkování karet a kalendářů, který dříve plynul do domestikálního fondu zemského, byl státem zemi nahrazován. Návrh byl sice odkázán výboru, ale nikdy ne­ došlo na jeho projednávání. Z Českého státoprávního přesvědčení plynul návrh dra Kramáře, po­ daný v druhé polovici ledna r. 1895 na změnu §u 17 zřízení zemského v tom směru, aby byl Český místodržitel zodpověděn sněmu za vládní vý­ kony, spadající v obor jeho úřední působnosti. Když dne 31. ledna r. 1895 79

THUN PROTI MLADOČECHÚM.

dr. Kramář odůvodnil svůj návrh, místodržitel Thun odpověděl za vládu jedinou německou větou: O Kramářovu návrhu prý se vůbec nedá ani diskutovati jako o návrhu, odporujícím základním zákonům státním. Kramářův návrh byl spojeným šikem Němců a konservativního velko­ statku zamítnut hned v prvním čtení. Mladočeská oposice se ve svých konkrétních požadavcích autonomistických a státoprávních rozcházela nejen s Němci a vládou, nýbrž i s její bezvýhradnou oporou, historičko-konservativní šlechtou Českou. Mladočeská delegace stupňovala svou oposici ke koaliční vládě podle vládních činů, Čechům nepřátelských. Nemohla zapomenouti předsedovi kabinetu Windischgrátzovi výrok, učiněný dne 27. února r. 1894 v roz­ počtovém výboru, že nemůže se svého stanoviska akceptovali výraz »Česká otázka«, i když dodatečně hleděl zmírniti svá slova prohlášením, že tak řekl jen ve smyslu státoprávním. Čeští poslanci těžce nesli, že výjimečná opatření pro Prahu a okolí byla přes jejich odpor sněmovnou schválena dne 12. prosince r. 1893 a tím zůstala nadále v platnosti. Byli rozhořčeni, když zemský sněm v lednu r. 1894 odmítl přikázati jejich návrh na zrušení výjimečného stavu výboru. Kypěla jim krev v žilách, když dne 12. ledna r. 1894 nechtěl zemský hejtman na moravském sněmu ani připustí ti návrh mladoČeského poslance dra Tučka vyzývající vládu, aby výjimečný stav v Praze zrušila a když staročeští poslanci vyšli za hlasování o podpoře návrhu ze sněmovny, ačkoliv tvořili s Mladočechy jeden společný klub zem­ ský. Sjezd lidové (mladoČeské) strany na Moravě proto dne 22. dubna konstatoval, že chování se StaroČechů na Moravě neposkytuje dostatečného důkazu, že by obrat staročeské strany jiti s Mladočechy, byl opravdový a trvalý. Čeští poslanci uvedli v září r. 1894 v rozpočtovém výboru ra­ kouských delegací na přetřes otázku výjimečného stavu a vinili ministra zahraničních věcí, že má jistou spoluvinu na tomto stavu v Čechách. Bou­ řili se, když jejich pilný návrh v poslanecké sněmovně na zrušení výjimeč­ ných opatření byl ještě dne 16. dubna r. 1894 zamítnut a když se totéž stalo s jejich návrhem na Českém sněmu stejného obsahu dne 11. ledna r. 1895. Česká oposice byla zvláště napjata proti vládě, když byl dne 24. pro­ since r. 1893 v Praze zavražděn policejní agent, rukaviČkář Rudolf Mrva, který udával teprve od 25. srpna r. 1893, tedy až po prohlášení výjimeČ-

80

JlJDr. Mořic Hruban.

P. Frant. Šrámek.

THUN PROTI MLADOČECHÚM.

ného stavu, za peníze pražské policii účastníky pokrokového hnutí a když německý úřední list pražský nedovedl nic lepšího napsati, nežli co psaly všemu Českému nepřátelské neúřední listy německé a vše mladočeské nenávidějící listy staročeské, že vraždu tu prohlásil za vraždu politickou a uvedl s ní mladočeskou stranu ve spojení, ačkoliv to neodpovídalo sku­ tečnosti. MladočeŠtí poslanci odmítli na českém sněmu dne 29. prosince r. 1893 tuto insinuaci. Kruté odsouzení 68 Členů pokrokového hnutí výjimeč­ ným senátem, které se událo dne 21. února r. 1894 pod dozorem samého místodržitele Thuna, na jehož rozkaz byla dne 11. února proti prvotnímu usnesení postavena do soudní síně ozbrojená moc, pobouřilo Českou veřej­ nost poznovu do té míry, že Česká delegace nemohla zmírniti míru své oposice, i kdyby tak byla chtěla učiniti. Novou hořlavinu nalil Thun do ohně rozhořčení Českého lidu dne 8. března r. 1895, kdy vydal čtyři Školské výnosy, jejichž cílem bylo vŠtěpovati České mládeži rakouské vlastenectví a loyální smýšlení. Učitelé měli býti pozorováni, zda se chovají loyálně, Školní budovy se napříště neměly zdobiti trojbarevnými prapory, Školní mládeži bylo zakázáno nositi spol­ kové a národní odznaky. Při každé příležitosti se měly zdůrazňovali čemožluté barvy rakouské a zemské barvy České měly ustoupiti do pozadí. Míst­ ní Školní rady měly si do 8 dnů pořídí ti Černožluté prapory. Napříště se neměly na Školách pořádati sbírky, k nimž by nebyla dala předem souhlas c. k. zemská školní rada. Měly se prohlížeti zpěvníky žáků, zda z nich ne­ byla vytržena rakouská hymna nebo zda nebyla opatřena závadnými pří­ pisky. V mládeži se měla Šířiti láska k Širší rakouské vlasti a ke katolické církvi. Tímto rakouským a katolickým duchem se mělo fíditi vyučování dějepisu. Výnosy byly vydány, aby zastrašily české a svobodomyslně cítící učitelstvo a středoškolské profesorstvo. Vyvolaly rozhořčení nejen v kru­ zích pedagogických, nýbrž ve všech vrstvách Českého národa, národně uvě­ domělého. MladočeŠtí poslanci dali této náladě lidu výraz dne 25. dubna r. 1895, tím že podali v poslanecké sněmovně pilný návrh na zrušení vý­ nosů. Byli s pilností dva dny poté odraženi. Mezi těmi, kdo stáli proti mladočeskému návrhu, byli i čeští konservativní Šlechtici, jejichž hlavou byl hrabě Thun. Thun se stal pro svou přísnou censuru, pro omezování spol­ čovacího a shromažďovacího práva, tím že zavlekl do služeb politiky 6

81

THUN PROTI MLADOČECHÚM.

soudy a chtěl porakouŠtiti České Školství, u většiny českého národa pro tu dobu politicky nemožným. Ačkoliv mladočeský klub na radě říšské nestál jako celek na stano­ visku revolučním a protidynastickém, nebylo možno pod dojmem událostí v Čechách zabrániti osobním protidynastickým a revolučním projevům jed­ notlivých poslanců Českých. Již dne 16. prosince r. 1891 dr. Eduard Grégr mluvil v poslanecké sněmovně otevřeně proti dynastii a proti Rakousku, když konstatoval, že se Čechové hledí dostati z babylonského zajetí, do něhož upadli r. 1526, a když dokazoval, že Rakousko svou národnostní politikou ztratilo důvod své politické existence. Stalo se to k nelibosti vlády a konservativní Šlechty české, která hleděla ústy prince K. Schwarzenberga zeslabiti vývody Grégrovy v duchu dynastickém a protireformačním. V první polovici dubna r. 1894 byla mezi radikálními živly mladočeské delegace (Březnovským, dr. Ed. Grégrem, dr. J. VaŠatým, J. Soko­ lem a dr. Šamánkem) taková podrážděnost proti vládě a vládní většině, že v poslanecké sněmovně došlo k výrokům a výstupům těchto poslanců proti dynastii, proti Polákům a pro revoluci. Klub byl nucen zříci se ve­ řejně zodpovědnosti za podobné projevy. Jeden z radikálních poslanců Josef Sokol poznal, co to vše znamenalo pro Český radikalismus, když psal dne 13. dubna r. 1894 své rodině: »Utrpěli jsme před světem, ale z toho by tak mnoho nebylo, my však utrpěli ještě více uvnitř klubu, poněvadž živlům nejmímějším dali jsme příležitost, aby nad námi mohli vysloviti své politování.« Mladočeský klub tehdy i uvažoval o tom, zda by neměli býti pokrokáři, jejichž radou se řídili výše zmínění radikální poslanci mladoČeŠtí, vyloučeni ze strany, kterou rozbíjeli. Vládní opatření v Čechách způsobovala, že v mladoČeské delegaci stoupala radikální nálada a že nemohla tak rychle opadávat, jak si přáli ti, kdo si představovali postup České delegace na říšské radě jako důstojný postup strany vážně oposiČní. Za takových poměrů nebylo také možno, aby se mladoČeská politika pohybovala jednotnou a pevnou linií. Proud radikálně agitaČní a oposiČně destruktivní, s nímž byli v tajném dorozumě­ ní odsouzení vůdcové tak zv. »Omladiny«, chtěl postupovat! úplně nevá­ zaně, Nevěřil, že Čechové něco ve Vídni pořídí, a soudil, že úkol České delegace na říšské radě nemůže býti jiný nežli překáželi práčem sněmov­ 82

NYMBURSKY SJEZD

s

ny, prováděti destruktivní oposici, v niveč uvádět říšskou radu, ve vhodné příležitosti z ní vystoupiti a vyčkávat k státoprávní akci událost v zahra­ niční politice, která by umožnila válku. Za takovou událost tehdy poklá­ dali případnou smrt carovu. Druhý proud klubu, vědomý si zodpovědností za své činy a věcně oposiční, odmítal mínění radikálů, byl proti zásadní obstrukci, poněvadž,jak řekl dr. Herold, »nemáme tolik síly ani vyŠkolenosti« a vystoupení z říšské rady by se mohlo státi »jen po velmi bedlivé úřadě s národem«. Druhý proud si přál důstojnou oposici dobýti si tako­ vého místa, aby mohli Cechové za určitých podmínek úČastniti se vlády. Tomuto druhému proudu náleželi dr. Herold, dr. Kaizl, dr. Kramář, dr. Pacák a G. Eim, jímž se tehdy zároveň zdálo, že účast Čechů ve vládě se nemůže uskutečniti v tom způsobu, že by byla obnovena stará pravice, nýbrž že by se většina utvořila na základě Českoněmecké dohody. Pokus o dorozumění obou uvedených proudů v mladoČeské straně a rozřešení rozporů mezi nimi byl nezbytným a stal se na schůzi zemských i říšských poslanců v místě, ležícím mimo oblast výjimečného stavu, v Pardubicích dne 14. července r. 1894. Usnesení této schůze byla schvá­ lena většinou hlasů v Nymburce dne 23. září r. 1894 sborem zemských dů­ věrníků mladoČeských. Do Nymburka měli býti pozváni i zástupci pokrokového hnutí »jako žurnalisté s poradním hlasem«, Čímž by se jim byla poskytla možnost účastniti se debaty. Ale přes slib jim daný, upustilo vedení mladočeské strany od tohoto úmyslu. Odůvodnilo to tím, že by to bylo odporovalo organisaČním předpisům strany. Ve skutečnosti by to bylo ztížilo úlohu od­ povědných politiků strany, kteří se, jak napsal dne 1. dubna r. 1894 dr. Kramář v brněnských »Lidových Novinách«, lišili v tom, že nešli tak da­ leko jako pokrokáři v otázce státoprávní a sociální a kteří od základů za­ mítali politickou taktiku pokrokářů. Při formulování nymburských usnesení hrál význačnou roli dr. Kaizl. Jako jemu, tak i druhým jeho kolegům, oportunisticky založeným, se jed­ nalo o to, aby v mladočeské straně nastalo vyjasnění v programu, taktice i poměru k druhým stranám a aby byl postup strany postaven na pevné základy. Oportunisté v mladočeské straně si přáli vyjasnění vzhledem k ak­ cím politicky nezodpovědné radikálně pokrokové mládeže, za něž vedení 6*

83

NYMBURSKÝ SJEZD.

mladoČeské strany nejednou pykalo a proti nimž vždy stáli ti, kdo chtěli utužiti kázeň ve straně a stanovití poměr »Národních Listů« k mladočeskému vedení. Přáli si, aby nebyla oposiční taktika považována za cíl, nýbrž za prostředek, jehož by sé mohli mladočeští poslanci vzdáti za určitých před­ pokladu. Nebáli se hájiti proti radikálně naladěným kolegům svým ná­ zor, že není možno od oposice ustoupiti až teprve tehdy, když by bylo Če­ chům dáno státní právo, nýbrž se zastávali té myšlenky, kterou realisté hájívali již r. 1889, že k státnímu právu možno dojiti jen postupně, po etapách. Konečně chtěli, aby sociální demokracie, která ve skutečnosti byla v boji za zdemokratisování říšského volebního řádu podporou mladoČeské strany, nebyla viněna z beznárodního smýšlení. Oficielním a hlavním obhájcem resolucí v tomto směru byl na sjezdu dr. Herold. Význam nymburských usnesení nespočívá v stanovení nového, snad doplněného, nebo poopraveného programu strany mladoČeské, nýbrž v tom, co pověděl tehdy o taktice strany a jejím poměru k stranám a smě­ rům druhým. V ohledu programovém dostačily straně idee, které byly formulovány ve volebním provolání do zemského sněmu r. 1889 a do říš­ ské rady r. 1891, ale v taktickém ohledu bylo potřebí učiniti rozhodnutí mezi radikálně destruktivním a oposiČně oportunistickým proudem. To bylo oběma směrům spoleČno, že za stávajících poměrů nelze nežli státi na sta­ novisku oposiČním k vídeňské vládě, ale v hodnocení oposice se oba prou­ dy rozcházely. Radikální proud oposici prohlašoval za politický cíl, oportunistický za prostředek. Nymburským usnesením byl první směr zatlačen do menšiny, stanovisko oposice pro oposici v Nymburce bylo poraženo. Bylo přijato, že má strana setrvati v důstojné (byl na toto slovo kladen důraz) oposici, »dokud nebudou položeny základy k uspokojení Českého národa« a bylo výslovně uvedeno, co se má za takové základy považovati. »Upřímné kroky vlády za účelem státoprávního vyrovnání s korunou čes­ kou, za opravou nespravedlivých volebních řádů v zemích koruny České a provádění rovnoprávnosti zavedením vnitřního jazyka Českého v soud­ nictví a správě politické«. Důsledek tohoto stanoviska také byl, že neměla se budoucně prováděti oposice proti každé vládní předloze. Předlohy měly se posuzovati nejen politicky, nýbrž i věcné, a ty, které by přinášely

84

NYMBURSKY SJEZD.

s věcného stanoviska prospěch českému národu, měly býti podporovány. »Vzhledem na oprávněné požadavky národa v oboru kulturním a materielním nepokládá se za porušení taktiky oposiČní, domáhati se způsobem parlamentním i u vlády splnění těchto požadavků bez újmy zásadního stanoviska oposičního.« Na nymburském sjezdu strana se prohlásila také pro vážnost a důstojnost oposičního boje, pro kázeň stoupenců i žurnali­ stiky a urovnání vnitřního života ve straně. Pokud se týče poměru strany mladočeské k druhým stranám, spočíval význam nymburských usnesení v tom, že se strana zřekla zodpovědnosti za radikálně agitační akce pokrokové mládeže a jejích přátel, které narážely ve straně na odpor proto, že byly zásadně radikální, socialisticky zabarve­ né, že byly zásadně nepřátelské Šlechtě a odmítavé k spolupráci se Staročechy. Strana důrazně žádala, aby pokroková mládež, poněvadž patřila ke straně, se v každém ohledu podřídila programu a vedení strany svobodo­ myslné. Sjezd zamítl uznati pokrokáře za organisovanou buňku ve straně, za její levé křídlo. Stanovití poměr k zbývajícím stranám nečinilo velkých obtíží. K li­ dové straně moravské, poněvadž to byla moravská odnož mladočeské stra­ ny, nemohl býti poměr jiný nežli přátelský; ke směru klerikálnímu v dů­ sledku svobodomyslnosti mladočeské strany odmítavý. Mladočeské vedení se nechtělo vyhýbati společným akcím s konservativními živly v otázkách národních a státoprávních. Neodmítalo učiniti to, Čemu se vzpírali pokrokáři, rehabilitovati Staročechy. Se sociální demokracií chtělo spolupraco­ vat! v otázkách demokratických a občanských svobod. Sociální demokracie nebyla viněna v usneseních z beznárodnosti, nýbrž bylo odmítnuto její třídní stanovisko a zdůrazněno řešení sociálních otázek ve smyslu všenárodním. Nymburská usnesení znamenala v mladočeské straně krok ku předu na cestě k zodpovědné, aktivní práci politické. Stala se záštitou a ochranou všem těm, kdo chtěli odvésti stranu od planého nebo zásadního radika­ lismu a od politické destrukce. Když odešla koaliční vláda, když prozatímně v čele kabinetu stál Kielmansegg a když se tvořila nová situace, .které nevyužiti pro Čechy po­ kládali oportunističtí politikové mladočeští za politicky pochybené, tehdy.

85

nymbursky sjezd.

ke konci června r. 1895, ve smyslu nymburských usnesení horlil v mladočeském klubu na říšské radě dr. Kaizl pro etapovou politiku. Nechtěl se vzdáti hned oposice a považoval za takticky pochybené vládě se nabízet, jak to činil G. Eim, ale agitoval mezi Členy klubu pro etapovou politiku a připravoval náladu, aby se česká delegace dovedla vzdáti oposice, kdyby alespoň část programových bodů strany se mohla uskutečnit!. Kaizlovi byly těmi prvními stupni k autonomisaci správy, k provedení federalisace a státního práva za dohody s Němci: spravedlivý volební řád, provedení úplné rovnoprávnosti t. j. zároveň dohoda s liberálními Němci, zrušení objektivního zřízení v tiskových věcech a zrušení novinového kolku. Návrh tohoto postupu by byl málem způsobil rozštěpení klubu. Ti jeho členové, kteří byli odchováni státoprávními hesly a stáli pod vlivem názorů pokrokářských vůdců, nechtěli ničeho slyŠeti o etapové politice a stále volali jen po historickém státním právu. Tvrdili, že opravdová ústav­ nost jest v Předlitavsku nemožná, že je nutný návrat k politice historickopolitických individualit, že by se do většiny mohlo vstoupiti, jen kdyby ona sama chtěla býti nástrojem k rozbití Předlitavska, že nelze Čechům jednati o ničem jiném, nežli o obnově práv české koruny, že český národ je dosti silný, aby mohl na české státní právo čekati, bez účastenství české­ ho národa že nelze trvale vládnouti, že se Český národ nedá ani zlákati sliby, ani zlomiti násilím, že se utvoří konečné federalistická většina, která bude znamenat konec umělého Předlitavska a pak že bude České státní právo obnoveno bez parlamentu, přímým jednáním s králem. Proto nalé­ hali, aby se neopouštěla půda zásadního radikalismu státoprávního. Od­ por zásadně radikálních státoprávníků byl mocný a silný, poněvadž se tehdy za ně postavily i »Národní Listy«. MladoČeským oportunistům proto nezbývalo nežli opatrněji připravovat! svým názorům půdu. Nesměli hnáti věci k rozhodnutí, třebaže se mohli opírati o to, co bylo v Nymburce stranou schváleno. Pokrokáři setrvali i po nymburském sjezdu za jistých rozpaků ve straně. Přes to, že utrpěli sjezdem porážku, neopustili mladoČeskou stranu. Pokládali, jak to napsal na Borech dr. RaŠín v motáku K. S. Sokolovi »z důvodů národních za nutno vytrvati ve straně a nevydávat! ji v Šanc oportunistickým experimentům«. Aby dokázali, že nejsou osamoceni ve své 86

BADENIHO VLÁDA.

radikální politice proti vládě a zvláště proti nenáviděnému Thunovi a že by neměli býti přezíráni MladoČechy, ohlásili při doplňovací volbě ve ven­ kovských obcích kolínsko-poděbradských, bez výslovného prohlášení, že se jedná o pokrokovou kandidaturu, demonstrativní kandidaturu otce vězněného vůdce pokrokářů dra Aloise Rašína. Byl dne 17. listopadu r. 1894 zvolen proti oficielnímu kandidátu mladočeskému. Dr. Rašín spatřoval v tomto vítězství »odbytí oportunismu«. Poslanec Frant. Rašín vstoupil do mladočeského klubu na říšské radě. Hlasy, které dostal otec, ve skutečnosti platily synovi. Tato akce nepřispěla ke sblížení pokrokářů s MladoČechy. Neprospělo jim také, že se v listopadu r. 1894 vzdali kolektivismu, pro který nikdy nehořeli. Jejich vliv v mladočeské straně se podstatně zeslabil, když jejich exponent v redakci »Národních Listů« V. J. Klofáč se v září r. 1894 rozesel se svými politickými druhy, poněvadž spatřoval v jejich hnutí mnoho kamaráderie, autoritářství a pod., a když Antonín Čížek přestal býti po procesu s vrahy R. Mrvy dne 20. března r. 1894, s nimiž byl neprokázané uveden ve spojení, sekretářem národní strany svobodomyslné. Mladočeští oportunisté nedali jim již příležitost pracovati ve straně. Pokrokáři od nymburského sjezdu nenáviděli reali­ stický oportunismus« v mladočeské straně. Krok za krokem se rozcházeli s mladočeskou stranou pro rozpory programové, taktické a osobní. Brzy stáli úplné mimo mladočeskou stranu.

IX.

BADENIHO VLÁDA. Dne 30. září r. 1895 byl jmenován ministerským předsedou haličský místodržitel hr. Kazimír Badeni. Ministr zahraničních věcí Goluchowski povazoval vzhledem na Berlín a Petrohrad za choulostivé, že dva Poláci budou sedéti na nejvyŠŠích místech v říši. Badeni pocházel ze staré italské rodiny, která se v 16. stol, přistěhovala do Polska. Toto jmenování nebylo překvapením, nýbrž bylo očekáváno. Od dob Taaffeho se vědělo, že Ba-

87

BADENIHO VLÁDA.

deni jest mužem politické budoucnosti. V srpnu r. 1895 dostal z Išlu od císaře příkaz, připravit! si pudu pro úkol ministerského předsedy. Dne 30. září r. 1895 byl jím jmenován. Badeni byl tehdy bez roku padesátník. Byl postavy více nežli pro­ střední, silného složení těla. Měl krásné, jasné a jiskrné oči, vyholenou tvář s knírem pod nosem. Byl to nadaný a vzdělaný člověk. Byl milý v chování, společenský a ochotný. Byl veselý, vtipný, zářící, hleděl s kaž­ dým vyjiti, byl otevřený a upřímný. Zakládal si na své cti a dovedl ji hájiti i soubojem. Byl sice energický, ale chyběla mu železná ruka, tvrdost, přísnost, bezohlednost a rozhodnost v kritických okamžicích. Nelekal se velikých úkolů a plánů. Ale podceňoval překážky a obtíže, které by se mu mohly postaviti do cesty. Hleděl optimisticky na svět a na vývoj událostí. Přes to, že byl neobyčejně pilný a svědomitý, bylo i něco lehkovážného v jeho povaze. Patřil do kruhu krakovských konservativců. Nebyl ani klerikál, ani náboženský nesnáŠelivec. Byl oddán dynastii a pokládal se vždy jako hr. Taaffe především za císařova služebníka. Úlohu Rakousko-Uherska v Evropě viděl ve snaze udržeti za každou cenu mír. Pokládal každou válku pro Rakousko za nemožnost, poněvadž nemůže žádný stát různými národy obydlený, vésti ji beze Škody. Horoval pro mírný pokrok. Nebyl demokrat. Sociálně reformní snahy nebyly mu cizí. Z autopsie znal Ra­ kousko zcela nepatrně. Právnická studia konal a dokončil v Krakově. Za Giskry byl na krátko úředně zaměstnán v ministerstvu vnitra ve Vídni. Tehdy poznal vídeňské poměry. Jinak jeho Činnost patřila Haliči, kde pů­ sobil v Krakově a ve Lvově a kde byl od 11. října r. 1888 místodržitelem. Kdo ho poznali v tomto úřadě, chválili ho jako výborného administrativ­ ního úředníka. Vojenské kruhy v Haliči byly jeho Činností nadšeny. Vele­ bily ho jako nepřítele Rusů, rakouského vlastence, vřelého příznivce armá­ dy, energického místodržitele. Tyto chvály nejednou dolehly k císařovu uchu. Badeni žil v Haliči jen svému úřadu a byl v stálých osobních stycích se svými úředníky. Zachoval si tuto dobrou vlastnost i jako ministerský předseda ve svém úřadě i v parlamentě ve styku s poslanci a novináři. Když koruna rozhodla, že se Badeni stane ministerským předsedou, po­ cítil Badeni potřebu náležitě se informovati o politických poměrech i vý­ značných osobnostech politických. Sám osobně v Praze dne 12. září si 88

BADENIHO VLÁDA.

zjistil, zda by bylo lze pomýŠleti na součinnost konservativního a ústavověrného velkostatku. Místodržitel Thun mu tehdy radil, aby vycházel Če­ chům vstříc v otázkách kulturních a hospodářských, ale pokud se týče ja­ zykové otázky, aby nic nesliboval a nepovoloval, dokud nebude míti Čechy i Němce pod jedním kloboukem. Vedle toho měl několik informátorů a rádců. Patřil mezi ně ministr Gautsch, na něhož se Badeni obrátil pro jeho dlouholeté zkušenosti jako ministra. Náležel mezi ně ministerský rada, přednosta tiskového departementu Rudolf rytíř Freiberg, pak odborový přednosta dr. Arnošt Kórber, dr. Lev Biliňski, ale především ředitel sně­ movní kanceláře, Polák původu židovského, Jindřich rytíř Halban-Blumenstock. Halban zjednal si jisté zásluhy tím, že informoval německou veřej­ nost o polské poesii a prose. Dříve nežli nastoupil úřad (r. 1887) sněmov­ ního ředitele, býval úředníkem oficielní tiskové kanceláře ve Vídni. Odedávna byl stoupencem politiky hr. Taaffeho a býval jeho rádcem a obhájcem. Měl veliké styky, byl vždy informován o parlamentních si­ tuacích, osobách a intrikách. Tomuto muži, nacházejícímu se v živém, trvalém a přátelském styku s vídeňským redaktorem »Národních Listů« G. Eimem, bylo odedávno jasno, že v Předlitavsku nemohou zavlád­ nout! spořádané poměry, budou-li Češi z vlády vylučováni a nebude-li se Česká otázka řeŠiti. Nevěřil, že by se mladoceská delegace dala, jak si to představoval český místodržitel Thun, zdolati. Postřehl, že výjimečný stav v Čechách a pronásledování mladoČeské oposice nepřivedlo oslabení, nýbrž posílení MládoČechů. Hájil názor, že rakouská vláda, vědoma si svých odpo­ vědných úkolů a toužící po své stabilitě, musí se opírati o Němce, Poláky a Čechy, kteří osvědčili ve Vídni nejednou svou kulturní a hospodářskou zdatnost. Halban záhy přesvědčil Badeniho o těchto názorech. Jakmile se tak stalo, svedl ho blíže s tím, kdo měl na základě této myšlenky mezi mladoČeskou delegací a v české veřejnosti »Národními Listy« připravovat! pro Badeniho půdu, s Gustavem Eimem. Eim byl až do své smrti, která ho stihla na počátku února r. 1897 českým rádcem Badeniho a průkopníkem jeho politiky v Českém národě. Nedal se s této cesty ani zlákati, ani za­ strašili, zvláště soukromými hrozbami dra Eduarda Grégra, který jeho pů­ sobení pro Badeniho v »Národních Listech« pokládal za vrchol macchiavelismu a »systematické otravování Českého lidu«. 89

BADENIHO VLÁDA.

Když se dne 6. prosince r. 1895 Badeni v audienci, ke které mu ze stranicko-taktických důvodů radil Eim, ptal dra Eduarda Grégra, jak by se mohl s českým národem vyrovnali, dr. Grégr odpověděl, že smír s vlá­ dou jest možný uznáním a obnovením státního práva české koruny. To byl názor, který nebyl jen Grégrovým názorem, nýbrž i míněním státopráv­ ních radikálů v Čechách vůbec. V tom směru Eim Badenimu ani neradil, ani nepřipravoval pro něho v Čechách půdu. Eim nevěřil, že by po r. 1879, kdy byla mapa Evropy na dlouho stabilisována, mohlo dojiti k nějaké opravdové akci státoprávní a že by mohl český národ za dlouhou dobu evropského klidu provozovali v Rakousku politiku negace. Eim měl ode­ dávna hodně skepse k státoprávní politice české, jak ji propagovali na vo­ ličských schůzích a ve svých novinách Mladočeši. Soudil, že situace nebyla příznivá pro úspěch v státoprávní politice české. V zahraniční politice pa­ noval klid, v Uhrách nebylo žádných velkých obtíží, stát si nestál finančně špatně. Mohl Eim za těchto klidných a celkem urovnaných poměrů za hra­ nicemi i v Rakousku pracovati u Badeniho pro státoprávní akci českou, když i viděl, že státní právo přestalo býti i požadavkem konservativní šlechty a bylo jen požadavkem Čechů? Kladl důraz na to, že Badeni vzhledem na veliké úkoly, které ho čekají (vyrovnání s Uhry a branný zákon), potřebuje Čechů, ale nepřipravoval Badeniho na to, že by musil Čechům dáti státní právo, nýbrž že by je musil v ohledu jazykovém ze své moci učiniti v Čechách a na Moravě rovně oprávněnými a rovně cennými s Němci a že by tím Předlitavsko prohlásil za stát, který není jen ně­ mecký. Eim postavil do popředí mladočeské politiky tu otázku, kterou již postavila na první místo positivní politika staročeská, otázku jazykovou. Badeni, když sestavoval kabinet, řídil se při tom panovníkovým přá­ ním. Sám si ponechal křeslo ministra vnitra. Císař si přál, aby se ministrem kultu a vyučování zase stal jeho oblíbenec bar. Gautsch a Badeni bez vá­ hání vyhověl této vůli. Císař si přál, aby měl v kabinetu zastoupení kon­ servativní velkostatek český. Proto Badeni svěřil ministerstvo orby Členu panské sněmovny a zemskému poslanci českému Janu hr. Ledebur-Wichelnovi. President Štyrsko-hradeckého vrchního zemského soudu, odcho­ vanec tereziánské akademie vídeňské, vynikající právník, politickým ná­ zorem německý staroliberál Jan hr. Gleispach se stal ministrem spra­

90

BADENIHO VLÁDA.

vedlnosti, odborový přednosta zahraničního ministerstva, který tam řídil sekci pro obchodní záležitosti Hugo Glanz-Eicha ministrem obchodu. Mi­ nistrem zemské obrany zůstal hr. Welsersheimb. Důležitý resort finanční připadl ve smyslu tradice polské politiky Poláku, universitnímu profesoru politické ekonomie na Ivovské universitě, říšskému a haličskému zemské­ mu poslanci, talentovanému, ctižádostivému a konciliantnímu Lvu ryt. Biliňskému, který se mohl stavětí na roveň ve finančnictví samému Dunajewskému. Císař si také přál, aby Biliňski kráčel v šlépějích tohoto svého krajana. Dne 17. ledna r. 1896 byl kabinet doplněn křeslem ministra že­ leznic. Mladočeši v pilném návrhu dne 15. února r. 1896 v poslanecké sněmovně marně dokazovali, že tímto činem vláda překročila meze výkon­ né moci, poněvadž k zřízení ministerstva bylo zapotřebí zvláštního zákona. Na nové křeslo zasedl zástupce šéfa v generálním Štábu, dlouholetý před­ nosta železniční kanceláře v ministerstvu války, Emil. ryt. Guttenberg, vedle ministra zeměbrany druhý zástupce vojenských kruhů v kabinetu. Ministrem krajanem za Halič se téhož dne stal správce ministerstva kultu a vyučování v kabinetu Kielmanseggovu, vynikající odborník v církevním právu, skrovný a tichý dr. Eduard Rittner. V kritických chvílích se stal Badenimu přátelským rádcem a posledním útočištěm. Badeniho kabinet byl kabinet úřednický. Císař to vysvětloval dne 3. října r. 1895 v ministerské radě tím, že podle nabytých zkušeností jest parlamentní vláda v Předlifavsku sotva možná. Mimo ministra orby všichni Členové kabinetu prošli Školou státní služby. Badeniho kabinet byl kabinet volné ruky, neodvislý, který chtěl vésti a nechtěl býti veden. Císař jej ozna­ čil v ministerské radě dne 3. října za kabinet silný a trvalý, ne prozatímní. Badeni za své heslo přijal spravedlnost. Poláci měli v kabinetu význačné zastoupení. Tři Poláci vedle pěti německých ministrů zastupovali ve vládě živel polský a slovanský vůbec. Členem kabinetu nebyl ani jediný Čech. Badeni, sotvaže nastoupil, hleděl se chovati k Čechům tak, aby jim v budoucnosti umožnil politickou práci s vládou. Výjimečný stav, který tížil Prahu a okolí od 12. září r. 1893, zrušil dne 11. října r. 1895 a dne 18. října udělil amnestii všem politickým provinilcům z doby výjimečného stavu. Tím korunována byla úspěchem mladoČeská akce za amnestii pokrokářů, kterou započal hned v říjnu r. 1894 mladoČeský klub, která však

91

BADENIHO VLÁDA.

tehdy skončila bez úspěchu, poněvadž odsouzení Omladináři z návodu dra RaŠína a K. St. Sokola nebyli ochotni, jak si přál ministr spravedlnosti, podati žádost za udělení amnestie. Badeni ve svém programovém prohlá­ šení v poslanecké sněmovně říšské rady dne 22. října r. 1895 sice řekl z taktických důvodů, aby nedostal proti sobě liberální Němce, že vláda chce míti náležitý zřetel »na tradicionelní, na historickém momentu zalo­ žené postavení a dlouholetou kulturu německého národa, která všem ji­ ným národům svítila«, ale neváhal jasně a určitě oznámili, že vláda po­ kládá za svou povinnost obírati se i souborem otázek, zvaných »Česká otázka«. »Vláda má úplnou důvěru k Českému národu«, znělo Badeniho pro­ hlášení, »pokusí se, aby se vzdala všech rekriminací a spoléhajíc na vla­ stenectví českého národa, které se často a skvěle osvědčilo, dala již první důkaz své důvěry. Ohražuji se proti případné domněnce, že vláda pokládá zrušení výjimečného stavu za ústupek, který by byla učinila. Nikoliv, pá­ nové, vláda to pokládá za základ ke zjednání normálního stavu a doufá, že český národ jí podá svou pomocnou ruku, aby poměry v jeho zemi se mohly vyvinouti ke prospěchu státu a národů.« Badeni při uskutečňování řešení České otázky nechtěl nikdy opustiti půdu platné ústavy. Prohlášení Badeniho neodvedlo MladoČechy od jejich oposičního stanoviska, ale pře­ ce způsobilo jeho zmírnění. Jestliže Badeni nemohl provésti ihned změnu v Českém místodržitel­ ství, jak si bezpodmínečně přáli Čechové, a zjednati si větší jejich důvěru, byl toho sám vinen. Místodržitel Thun, který nemohl neviděti nepřátelské chování České veřejnosti k sobě, vyšel Badenimu vstříc hned po jeho na­ stoupení a žádal za propuštěnou, nechtěje býti překážkou Badeniho poli­ tice s MladoČechy. Badeni nepřijal tuto demisi z neznalosti poměrů, v klam­ ném domnění, že se mu podaří nalézti cestu, aby mohl Thun v Čechách pracovati společně s MladoČechy. Brzy mu nezbývalo, nežli se starati, jak by přiměl Thuna k nové demisi. Všichni mladoČeŠtí poslanci, s kterými se Badeni setkal, mluvili stejně odmítavě o Thunovi. Kaizl, který byl dne 9. prosince r. 1895 na dvorní hostině, upozornil samého panovníka na ne­ zbytnost změny v osobě Českého místodržitele. Když se dne 28. prosince r. 1895 sešel sněm království Českého k novému zasedání, mladoČeŠtí po­ slanci jednomyslně odmítli uvítání ústy hr. Thuna a opustili za jeho řečí 92

BADENIHO VLÁDA.

sněmovnu. Podali tím Badenimu nový důkaz, že nemohou s Thunem ve­ jiti v přátelský poměr. Badeni cítil tíhu této situace, ale nebyl by z ní vysel svou taktikou tak brzo, jak bylo v zájmu jeho politiky. Ještě v druhé polo­ vici prosince r. 1895 myslil, že se Thuna dříve nezbaví nežli až za dva nebo tři měsíce. Byl ze svých obtíží vysvobozen samým Thunem, který dne 6. ledna r. 1896 podal novou žádost za propuštěnou. Thunova demise byla dne 12. ledna r. 1896 přijata a byla veřejně ohlášena, kdy si to sám Thun přál (13. února r. 1896). Český tisk mladočeský a pokrokářský přijal tuto událost s nadšením. Staročeský vytýkal mladočeskému, že svým trváním na Thunově demisi ještě více si MladočeŠi oddálili konservativní šlechtu čes­ kou. Německý tisk konservativně klerikální spatřoval v demisiThunově sla­ bost vlády, její kapitulaci před MladoČechy. Thun odešel ze svého pražské­ ho působiště s nadějí, že jednou zasedne na křeslo, na němž seděl Badeni. Klub konservativních velkostatkářů na Českém sněmu podal mu adresu uznání, vyslovil v ní své hluboké politování nad jeho demisí a pro­ hlásil ho za vůdce Českého konservativního velkostatku. Od února r. 1896 v Čele místodržitelství království Českého stál bývalý zemský president slezský, svědomitý úředník, chudý šlechtic Karel hr. Coudenhove. Znal Čechy ze svého dřívějšího několikaletého úřadování. MladoČechům byl snesitelný a vídeňské vlády vždy a ve všem poslušný. Mladočeská delegace k Badenimu neměla hned důvěry. Před jeho oficielním jmenováním věřil v opravdovost a čestnost úmyslů Badeniho vlastně jediný Gustav Eim, který Činil na svou vlastní pěst v »Národních Listech« mezi Čechy náladu pro Badeniho a hleděl české politiky dostati z rozhodné oposiČní a obstrukČní nálady, v jaké byli za vlády koaliční, alespoň do vyčkávací posice. Eimovi se nedařilo hned jeho dílo. Dr. Kaizl, který se stal za koalice vůdcem delegace mladoČeské v obstrukci, nechá­ pal, z neznalosti, ani úmysly Badeniho, ani Eimovy snahy a byl nejúhlav­ nějším nepřítelem každého nadbíhání Badeniho vládě a opouštění roz­ hodné oposice. V tom smyslu, obávaje se, aby strana mladočeská neupadla v staročeský oportunismus, mluvil na sjezdu zemských důvěrníků niladočeských v Praze dne 29. září r. 1895 a docílil, že již nevystoupili rozhodně ti, kdo věřili Badenimu a přáli si obrat mladoČeské politiky, a že sjezd se­ trval na rozhodně oposiČním postupu v politice. Od tohoto sjezdu poznal 93

BADENIHO VLADA.

Eim, že jeho plány s Badenim se nezdaří, nezíská-li nejdříve houževnatého a nadaného dr. Kaizla, který tehdy podceňoval a přezíral Eimovu činnost. Proto vynaložil vše, aby se s dr. Kaizlem spřátelil a získal ho pro Badeniho politiku. Eim již dávno před Badenim věděl, že osobně Kaizl není mu nakloněn a příčinu této osobní averse hledal v prof. T. G. Masarykovi. Vynakládal proto vše, aby ho dostal ze začarovaného kruhu tohoto poli­ tika, o němž se dohadoval, že se mu jedná, aby Kaizla s mladoČeskou stra­ nou znepřátelil, tak že by tento opustil stranu a posílil osamocené posta­ vení Masarykovo. Eimův odhad nebyl bezpodstatný, uvážíme-li, že redaktor »Času«, dr. J. Herben, důvěrník Masarykův, dopisem z 5. října r. 1895 vybízel dr. Kaizla, aby vystoupil z mladočeského klubu a následoval prof. T. G. Masaryka, když »Národní Listy« odsuzovaly vystoupení Kaizlovo na svatováclavském sjezdu mladoČeských důvěrníků. Co bylo toužebným přáním Eimovým, uskutečnilo se dříve, nežli Eim očekával. V polovici prosince r. 1895 vydal Kaizl knihu »Ceské myšlenky«, o níž napsal dne 12. prosince r. 1895 předsedovi výkonného výboru mladočeské strany dru J. Podlipnému, že »v nich ospravedlňuje a hájí« mla­ doČeskou stranu. Byla to odpověď na Masarykovy knihy »Česká otázka« a »Naše nynější krise«, z nichž se v první Masaryk pokusil o filosofii českých dějin, jejichž hlavní ideou prý byla českobratrská humanita nábo­ žensky založená, a v druhé kriticky napadl mladočeský liberalismus jako stojící v příkrém odporu s touto českou minulostí. »Čas« nevěcně odsoudil Kaizlovu knihu, ne bez účasti prof. Masaryka. Kaizl na tento nespravedli­ vý odsudek neodpověděl a pokládal svůj poměr k »Času« i k Masarykovi za ukončený. Rozchod obou mužů, Masaryka i Kaizla, byl hotovou udá­ lostí, naposledy přičiněním »Času«, který si však přál právě opak toho, co se stalo. Eim, který překonal osobní aversi Kaizlovu k sobě, působil na Kaizla ve prospěch Badeniho politiky s neutuchající vytrvalostí. Nespouštěl se zřetele ani na chvíli Kaizla, pokud ho úplně nezískal pro Badeniho. V mladočeském klubu ve Vídni dne 22. a 23. října poznal Eim v prudké debatě, jak vážného, vytrvalého a nebezpečného odpůrce svých snah má v Kaizlovi, naplněném největší nedůvěrou a bezohledností k Badenimu. Proto tím větší energii vyvíjel, aby ho získal Badenimu. Kaizl se nijak netajil svým 94

BADENIHO VLÁDA.

rozhodně oposičním stanoviskem. Stál na něm nejen ve svém klubu, nýbrž i v plenu sněmovny a v rozpočtovém výboru. Eim nasazoval vždy po oposíčních projevech Kaizlových vše, aby ho dostal z rozhodně oposicní po­ sice, poněvadž pokládal takovouto taktiku za pochybenou. Dne 4. listopadu r. 1895 se po prvé sešel osobně Badeni a Kaizl. Schůzku inscenoval Eim. Byla rázu spíše společenského nežli politického. Ale toto osobní sblížení bylo přece prvním krokem ke Kaizlovu ústupu od rozhodné oposice. Eim nepřestával Kaizlovi vykládati, co všechno chce Badeni uČiniti pro český národ. Dne 18. listopadu důvěrně informoval Kaizla, že Badeni má nej­ lepší úmysly s Čechy se dohodnouti, že nejen odstraní Čechy nenávidě­ ného Thuna z místodržitelství v Praze, ale že v nejbližším roce uspořádá při úřadech a soudech jazykovou otázku na základě plné rovnoprávnosti, že dá Čechům universitu na Moravě, zvěrolékařskou Školu, že provede volební reformu a že Čechové dostanou své ministry, a to ministra kra­ jana, který nebude náležeti k žádné z českých stran v parlamentu před do­ hodou. Jakmile dojde k dohodě s Čechy, pak se zorganisuje v parlamentě většina z Čechů, německé levice, Poláků i Českého konservativního velko­ statku a dojde k parlamentnímu kabinetu. V tomto kabinetu bude českým ministrem krajanem Kaizl a německým ústavověrný velkostatkář dr. Baerenreither. Kaizl naslouchal těmto sensacím, ale nevěřil jim úplně. Nešel však již tak daleko, aby Eimovo líčení pokládal za jeho pouhé fantasie. Vykročil z naprosté skepse a rozhodné oposice k Badenimu. Ode dne 18. listopadu r. 1895 není chování Kaizlovo k Badenimu již rozhodně oposiční, nýbrž jen oposiční. Eim neustával působiti na Kaizla. Dne 21. li­ stopadu vykládal Kaizlovi nanovo o šlechetných úmyslech Badeniho: Ne­ žádá prý pro tu chvíli od Čechů nic jiného, nežli aby nedělali obstrukci při rakousko-uherském vyrovnání, když za to odstraní Thuna z pražského mí­ stodržitelství a dá ještě v r. 1896 vnitřní úřední Češtinu při úřadech a sou­ dech. Eimovu úsilí se na počátku prosince konečně podařilo, že Kaizl za­ nechal nedůvěřivosti a bezohlednosti k pqlitice Badeniho. Dne 13. pro­ since r. 1895 mluvil Kaizl velikou řeč v rozpočtové debate. V politické části svých výkladů stál sice na stanovisku formálně oposičním, ale choval se již zdrželivě k Badeniho vládě a naznačil, na jaké cestě by se chtěla mladoČeská delegace s Badenim sejiti. Vědomě tehdy mluvil, třebaže pak 95

BADENIHO VLADA.

mladočeské noviny hájily jeho názory jako opravdu státoprávní a staročeské listy je napadaly jako protistátoprávní, proti státoprávní politice, jak ji hlá­ sali Staročeši a po nich v prvních letech svého rozmachu Mladočeši. Kaizlovi bylo již před touto dobou jasno, že České státní právo nemůže býti aktuelní, nýbrž konečný cíl české politiky. »My«, pravd, »ve státním právu nespatřujeme nežli formuli a zároveň právní titul pro federativní utváření říše«, a v celé své řeči se vlastně pak dotýkal jen otázky federalisování ústavy a ne státního práva. K takto chápanému »státnímu právu« chtěl do­ jiti postupně, etapami, cestou volební reformy do říšské rady, upravením jazykových přání a to tím způsobem, že by vláda sama, bez jednání s Něm­ ci, odstranila ona chikanosní, malicherná zařízení, »která jmenovitě v tom spočívají, že se nám ustavičně odepírá t. zv. vnitřní jazyk úřední«, zřízením české university na Moravě, Českým senátem při nejvyŠŠím soudním dvoru a při správním soudním dvoru, prováděním příkazů, aby byli v Čechách i na Moravě zeměpanŠtí úředníci znalí obou zemských jazyků, a provede­ ním rovnoprávnosti na Moravě. Kaizl soudil, že by nebylo možno bez od­ škodnění Němců, s nimiž si přál dohody, dosíci Čechům těchto etap a pro­ to projevil ochotu povoliti Němcům, co jim již od r. 1849 nejednou nabí­ zeli Čechové, národnostní kurie za podmínky »přiměřeného upravení rov­ ného práva obou národností v úřadech a Školách«. Tato řeč učinila na Badeniho dojem. Kaizl se po ní pustil do jednání s Badenim, co by Če­ chové měli dostati od vlády, kdyby měli zůstati ve vyčkávací posici. Dne 22. ledna r. 1896 přednesl Badenimu Četné požadavky rázu vŠenárodního, místního i osobního. Badeni nemohl popříti oprávněnost přednesených požadavků, a třebaže věděl, že mu bude možno je plniti jen postupně, ne­ měl příčiny odmítnouti ihned jejich uskutečnění. Oposice, v které se nacházela mladoČeská delegace k Badenimu od prvního Čtvrt roku 1896, byla formálně vedena jako taková. Nebylo proto ani dovoleno Členům klubu přijímati pozvání na hostiny ministerského předsedy. Ale ve skutečnosti to byla vyčkávací oposice a ta již se nezměnila v rozhodnou oposici mimo několik papírových projevů strany. Dne 21. led­ na r. 1897 Kaizl nazval v přípitku poměr mladočeské delegace k vládě Badeniho poměrem volné ruky.----------Na počátku r. 1896 byly v mladočeském klubu ve Vídni tři proudy, 96

BADENIHO VLÁDA.

pokud se týče poměru k Badenimu. Byly to: Proud, který hned úplně věřil v nej lepší úmysly Badeniho a chtěl ho všemožně podporovat!. Tomuto proudu náleželi Gustav Eim, dr. Kramář a dr. Herold. Poslední psal dne 9. ledna G. Eimovi: »Činím vše, aby věci vyvíjely se rozumnou cestou.« Radikálně oposiční proud byl representován především drem Eduardem Grégrem a drem Vašatým. Na střední cestě vyčkávání a nadějí stáli Kaizl, Pacák a Engel. Každý z těchto proudů byl dost silný a, zvítěziti s tím neb oním postupem taktickým, vyžadovalo si vždy dosti námahy. Kdy­ koliv pak se jednalo o nějaký rozhodný krok k vládě, vždycky bylo před­ mětem rozhovoru ono místo z resoluce nymburské, které ukládalo po­ slaneckému klubu ve Vídni setrvati v oposici potud, »dokud nebudou položeny základy k uspokojení Českého národa« a kde bylo řečeno, co za takové základy sluší považovati: »upřímné kroky vlády za úče­ lem státoprávního vyrovnání s korunou českou, za opravou nespravedli­ vých volebních řádů v zemích koruny české a provádění rovnoprávnosti zavedením vnitřního jazyka českého v soudnictví a správě politické«. Kaizl, aby v klubu vyjasnil toto nejasně stylisované místo, jehož výklady bývaly různé, učinil několik pokusů vyložiti je na konkrétních případech. Když dne 13. února r. 1896 klub mladočeských zemských poslanců v Praze jed­ nal o zprávě adresní subkomise zemského sněmu, zúmyslně Kaizl upozor­ nil, že bod f), označující za nezbytné podmínky zdaru každého pokusu o upravení státoprávních póměrň mimo nedílnost a celistvost království »úplné provedení zásady rovnoprávnosti a rovnocennosti obou národností království toto obývajících, jakož i zvýšení jejich pravomocnosti jak v obo­ ru zákonodárství, tak i v oboru výkonné moci, při Čemž by hlavně slušelo klásti váhu na zřízení vlastních zeměpanských orgánů výkonných pro krá­ lovství České«, jest etapová politika, jak ji naznačil ve své řeči v poslanec­ ké sněmovně ve Vídni dne 13. prosince r. 1895. Došel proti radikálním hlasům schválení této politické cesty jako správné. Aby bylo úplně ve straně jasno, výslovně navrhl dne 18. září r. 1896 ve schůzi výkonného vý­ boru mladočeského a parlamentární komise Českého klubu ve Vídni a pak dne 29. září r. 1896 na schůzi poslanců strany svobodomyslné jako první etapu ve smyslu nymburské resoluce provedení rovnoprávnosti jazykové v Čechách i na Moravě, pokus uvolnění centralismu v nynější ústavě roz7

97

BADENIHO VOLEBNÍ OPRAVA.

Šířením autonomie v oboru zákonodárství i správy a přispění vlády přiro­ zené české většině na Moravě proti umělému tam udržování německé nadvlády. S tímto návrhem dr. Kaizl zvítězil proti hlasům radikální men­ šiny v klubu mladoČeském. Odstranil tím nejasnost nymburské resoluce, která nejednou byla příčinou bojů uvnitř strany, a dostal od strany direk­ tivu a sankci postupu, jímž se chtěl k Badenimu říditi.

X.

BADENIHO VOLEBNÍ OPRAVA. Badeni slíbil ve své programové řeči v poslanecké sněmovně dne 22. října r. 1895 podati předlohu volební opravy. To byl úkol, který byl dědictvím vlády Taaffeovy. Ministerská rada za Badeniho po prvé jednala o volební opravě dne 12. října r. 1895. SekČní Šéf v ministerstvu kultu a vyučování dr. Rittner podal o ní referát. Badeni, když zemské sněmy ukončily své zasedání, splnil dne 15. února r. 1896 svůj slib a podal před­ lohu volební opravy. Nechtěl se dotýkati dosavadní državy stran v parla­ mentě, zvláště se nechtěl dotknouti velkostatkářské kurie, ačkoliv její po­ litická moc byla již tehdy anachronismem. Ale Badeni nechtěl se vyhnouti nutnosti rozŠířiti volební právo. Spojil zastoupení zájmů se zásadou vše­ obecného práva hlasovacího, jak to svého Času propagoval ministr Scháffle. Badeni zachovával ve své předloze princip zájmového zastoupení a nedo­ týkal se individuality jednoho každého z království a zemí v říšské radě zastoupených. K dosavadním Čtyřem kuriím zaváděl, jak to navrhovala již volební oprava koaliční vlády, novou kurii, pátou, v níž však měli míti právo voliti všichni mužští voličové z druhých Čtyř kurií a vedle nich ti muži, kteří nenáleželi k Čeledi, dosáhli věku 24 let, byli svéprávní a bydlili ve volebním okrese nejméně 6 měsíců přede dnem vypsání voleb. Ve vše­ obecné volební kurii měla každá země voliti pro sebe. Stanoven byl poměr poslanců jednotlivé země k celkovému počtu poslanců. Osnova rozšiřovala volební právo v kurii městské i venkovské tím, že daňový census byl snížen

98

BADENIHO VOLEBNÍ OPRAVA.

z 5 na 4 zlaté přímé daně státní. Snaha mladočeské delegace, zvláště há­ jená ve sněmovně dr. Kramářem, aby byl census snížen až na 3, případně 2 zlaté, byla sice podporována křesťanskými sociály, ale zůstala vládou ne­ povšimnuta. Všech poslanců mělo býti 425, z nich 85 velkostatkářů (20%), 118 v kurii městské (28%), 21 v kurii obchodních komor (5%), 129 v kurii obcí venkovských (30%). Měly tedy dosavadní kurie podržeti svůj počet mandátů. Nových 72 mandátů mělo připadnouti na všeobec­ nou kurii (17%). V Čechách mělo býti 92 poslanců rozmnoženo o 18 po­ slanců všeobecné kurie, byly by tedy Čechy volily celkem 110 poslanců. Na Moravě ze 43 poslanců mělo náležeti 7 kurii všeobecné. Ve Slezsku z 12 poslanců by byli připadli na všeobecnou kurii 2 poslanci. Ve venkov­ ských obcích melo zůstati při nepřímých volbách. Českoslovanská sociální demokracie vystoupila již dne 16. února ve­ likým projevem na Letné v Praze proti takovéto volební opravě, která uměle zatlačovala do politické slabosti organisovaný proletariát a byla v příkrém odporu s radikálně demokratickými požadavky strany. Tato vládní předloha však byla i v odporu s mladočeskou představou o prove­ dení volební opravy. I na příště ponechávala menšině národů většinu v poslanecké sněmovně. MladoČeŠi se od ustavení své strany hlásili k vše­ obecnému, rovnému a přímému právu volebnímu a v tom smyslu podali na říšské radě návrhy. Jak se postaví k volební opravě Badeniho? Eim, který postřehl tento rozpor mezi Badenim a svou stranou, sotvaže se do­ zvěděl od Badeniho o obsahu volební reformy, byl si vědom, že nastává mu úkol pro vládní osnovu získati svůj klub. Kaizla mohl o zásadách vo­ lební opravy informovati již 8. listopadu r. 1895 a nesetkal se u něho s žádnými velkými obtížemi. Kaizlovi se zdálo stejně správným jako Eimovi býti oportunistou v této otázce. Nevěřil, že by MladoČeŠi za teh­ dejších poměrů mohli způsobiti přijetí svých návrhů. Zahazovat! pak vo­ lební opravu, která svou všeobecnou kurií stála na principu všeobecného práva hlasovacího a rozmnožovala počet Českých poslanců na radě říšské, považoval za nerozumné. Kaizl učinil nejeden pokus pohnouti Badeniho k zlepšení osnovy. Žádal, aby Badeni zrušil kurii obchodních komor a aby rozmnožil počet poslanců všeobecné kurie o 21 poslanců, kteří na kurii obchodních komor připadali, a pak mu radil — bylo to před podáním 7*

99

BADENIHO VOLEBNÍ OPRAVA.

předlohy sněmovně — k oktroyi volební opravy. Ale Badeni ani v jednom ani v druhém případě se nedal Kaizlem přesvědčiti. Byl pevný ve svém rozhodnutí a žádal přijetí volební opravy tak, jak jest. Tak, jak Eim a Kaizl soudili o taktickém postupu při volební opravě Badeniho, nesoudilo se v mladočeském klubu na říšské radě všeobecné. Proud radikální, zavrhující opravu Badeniho vůbec a žádající provedení všeobecného, rovného práva volebního, byl dosti četný a silný. Patřili k němu dr. Ed. Brzorád, dr. Jan Slavík, dr. Ed. Grégr, dr. J. Vašatý a zvlá­ ště dr. Ad. Stránský. Tento proud byl v odporu proti připravované volební opravě posilován tím početně slabým směrem, který byl nepřítelem jaké­ hokoliv rozšíření práva volebního a který byl representován prof. dr. G. Blažkém. Mladočeský klub odmítl ústy dr. Ed. Brzoráda dne 20. února r. 1896 v poslanecké sněmovně volební opravu jako nedostatečnou a tří­ dám i národům nadržující a učinil ve výboru pokus dopomoci k vítězství všeobecnému, rovnému a přímému právu volebnímu návrhem dr. J. Sla­ víka. Výbor nepřijal žádných změn vládní osnovy mimo návrhy na rozší­ ření práva volebního i na čeleď a stanovení bydliště voliče v obci (ne ve volebním okrese) Šest měsíců před vypsáním voleb. MladoČechům nezbý­ valo, nežli své návrhy jako minoritní vota hájiti při druhém Čtení volební předlohy. Tušili, že budou tak Činiti marné i v plenu sněmovny. Proto byli postaveni, dříve nežli došlo k druhému čtení ve sněmovně, před otázku, jak se zachovají při hlasování k elaborátu výboru. Dne 27. března r. 1896 se usnesli ve svém klubu na radě říšské (19 :9) navrhnouti za zá­ klad podrobné debaty minoritní návrh Slavíkův a hlasovati pro vejití do specielní debaty o předloze výboru; »bylo-li by však vejití do speciální debaty o předloze výboru přijato a nestane-li se průběhem této debaty schválením nových návrhů nějaké zhoršení předlohy, doporučuje klub svým Členům hlasovati staňte concluso alespoň pro Články, kterými volební právo novým vrstvám se uděluje a jež vyžadují dvoutřetinové většiny, ve třetím čtení pak hlasovati pro předlohu.« Toto usnesení, které znamenalo vítězství oportunistické politiky Eimovy v mladočeském klubu, bylo za de­ baty věcně i takticky pevně podepřeno. Proti názoru radikální frakce, že se hr. Badenimu nemá pomáhati od oposiční strany k žádnému úspěchu, že strana oposiční nemá se dávati na cesty oportunismu a že neprovedení 100

BADENIHO VOLEBNÍ OPRAVA.

Badeniho volební reformy znamená nezbytnost příchodu všeobecného a rovného práva hlasovacího a přijetí zastavuje jeho vývoj do budoucna, stály důvody oportunistů, tryskající taktéž z demokratického programu strany. Volební opravou Badeniho, třebaže nedokonalou, se rozšiřovalo volební právo na 3.6 mil. voličů, dosud z volebního práva vyloučených. Zavedením všeobecného práva v páté kurii prolamovala se Mladočechy potíraná zásada zastoupení zájmového a získávalo pokusné pole pro vše­ obecné právo volební. Čechové získávali v národnostním ohledu, poněvadž počet českých poslanců se rozmnožoval. Německá levice reformou ztrácela na své převaze. Volební reforma neměla býti koncem, nýbrž počátkem no­ vých volebních reforem, poněvadž poslanci, zvolení ve všeobecné kurii, posílí hnutí ve prospěch zdemokratisování volebního práva a odstranění starých kurií. To byly kladné důvody pro volební opravu. Ale bralo se v úvahu, jak by na své demokratické pověsti Mladočesi utrpěli, když by pro opravu nehlasovali a když by se mohlo říci, že si opravdu nepřejí roz­ šíření volebního práva a od něho utíkají. Předlohu volební opravy nepo­ kládali Mladočesi za úspěch vlády a ulehčení její situace, nýbrž za ztížení její posice. Oprava povolovala se parlamentu, lidu a ne vládě. Vláda ko­ nečné, tak tehdy odhadovali, měla by i bez mladočeské strany zajištěnu po­ třebnou kvalifikovanou většinu a tak by se mohlo státi, že strany, které nestojí na základě lidovém, by měly jedině zásluhu o volební opravu. Nej­ větší odpůrce Badeniho volební opravy v mladoČeském klubu Moravan dr. Ad. Stránský dne 27. března r. 1896 neměl již vážných pochyb o vo­ lební opravě, když ho Badeni osobně upozornil, že nehlasováním pro vo­ lební reformu by byla vláda vydána na milost levici a na Moravě by se udržel status quo, příznivý Němcům. Usnesení mladočeského klubu ve voličstvu nebylo jednomyslné schvá­ leno. »Národní Listy«, oficiosní orgán národní strany svobodomyslné, až na malé intermezzo v prvních dnech dubna r. 1896, hájily klubovní usne­ sení a v jeho duchu psaly. Strana staročeská z důvodů státoprávních, po­ kroková mládež z důvodů radikálně oposiČních a státoprávních a sociální demokracie z důvodů demokratických a přímého prospěchu stranického odsuzovaly klubovní usnesení. Přes usnesení klubu vyskytli se i Členové jeho — byli to dr. G. Blažek a V. Březnovský — kteří se stavěli na veřej­ 101

BADENIHO VOLEBNÍ OPRAVA.

ných schůzích proti volební opravě. Málo jich bylo, kteří loyálně usnesení klubovní hájili (Kaizl, Engel, Stránský), a dosti jich bylo, kteří se vyhý­ bali určitým a jasným projevům nebo projevům vůbec v otázce hlasování při volební opravě. Nálada byla taková, že se G. Eim bál, že se mladočeský klub nebude říditi svým usnesením při hlasování v plenu sněmovny a proto agitoval od muže k muži pro usnesení klubovní ze 27. března r. 1896, ukazuje na to, že prý kvalifikovaná většina pro volební opravu jest pochybná a že Badeni má v kapse pro ten případ rozpoustěcí dekret. MladoČeský klub postupoval ve smyslu svého usnesení. Aby zaplašil po­ chybnosti státoprávního rázu, podal při druhém Čtení státoprávní ohrazení proti platnosti ústavy a s výhradou restituce práv zemí koruny České. MladočeŠi nezvítězili se svými minoritními návrhy na zavedení všeobecného a rovného práva a na zavedení přímých voleb a stáli před otázkou hlaso­ vali ve smyslu svého usnesení při třetím Čtení pro volební opravu. Dne 7. května r. 1896 byla volební reforma, jak byla k hlasování předložena výborem, v třetím Čtení (234 :19) schválena. Hlasovali pro ni i konservativní velkostatkáři čeští, kteří za jednání o volební opravu neopomenuli jako jejich autonomističtí spojenci, Hohenwartovci a Polské kolo, žádati, aby bylo sněmům vráceno právo voliti do říšské rady. MladoČeský klub, hledě k radikálně oposiČní agitaci v Čechách, před hlasováním ještě pro­ hlásil, že hlasování jeho pro volební opravu neznamená změnu oposiČního stanoviska nebo snad projev důvěry vládě. Přes toto prohlášení hlasování Českého klubu při třetím čtení prozradilo největší neshodu a nejednotu Členů klubu. Jen 21 hlasů mladoČeského klubu bylo pro volební opravu, 15 bylo proti a ostatní Členové, z nichž mnozí ne neúmyslně, byli nepří­ tomni. V panské sněmovně restituci práva sněmů pro volby do říšské rady hájil hr. Jan Harrach. Volební oprava byla sankcionována dne 14. června r. 1896. Badeni provedl svůj první veliký úkol. Podle nové volební opravy tedy stoupl počet voličů v Předlitavsku o 208% a počet poslanců o 72. Proletariátu byl otevřen vstup do aktivní politiky v poslanecké sněmovně. Velkostatek podržel nadále své výsadní postavení. Jeho pět tisíc voličů volilo i budoucně 85 poslanců, kdežto sou­ hrn všech voličů, který Čítal 5.33 milionů voličů, obdržel v páté kurii

102

KATOLICKO-NÁRODN1 STRANY ČESKÉ.

72 poslanců, tedy o 13 mandátů méně. V páté kurii volily Čechy 18, Mo­ rava 7 a Slezsko 2 poslance. Ženy byly i nadále z volebního práva vy­ loučeny. Dne 25. září r. 1896 bylo vyhlášeno rozdělení volebních krajů pro novou voličskou třídu. Volilo se v ní buď přímo, buď prostřednictvím volitelů, nepřímo. Provedení volební opravy znamenalo pro mladočeskou delegaci ukončení obstrukce reformě přímých daní osobních. MladoČeŠtí poslanci se pustili do obstrukce za koaliční vlády proti berní reformě, poněvadž vláda nechtěla nejprve provésti úkol, pro který se podle svého prohlášení především utvořila, volební opravu. Badeni vyhověl mladoČeské delegaci a uskutečnil její požadavek před daňovou reformou. Mladočechům tím odpadl důvod jejich obstrukce. Nemohli ovšem, stojíce stále k vládě v po­ měru volné ruky, hlasovat! pro daňovou reformu z věcných důvodů, pro kapitalistickou tendenci předloh, pro jejich utlačování autonomních fi­ nancí a sociálně reformních zásad, které uvedli za koalice v poslanecké sněmovně, chtěli stati na oposiČním stanovisku, ale byli ochotni vzdáti se obstrukce, když by volební reforma předcházela daňovou reformu. V tom smyslu učinily také jednomyslná usnesení jednak jejich parlamentámí komise (7. května), jednak plenum mladoČeského klubu (13. května). Ani tam, ani zde nikoho nenapadlo žádati, aby se sáhlo k obstrukci. Dne 29. května r. 1896 byla berní reforma schválena a dne 25. října r. 1896 se jí dostalo sankce.

KATOLICKO-NÁRODNÍ STRANY V ČESKÝCH ZEMÍCH. P okud staročeská strana vedla politiku Českého národa, netvořily

katolicko-konservativní živly samostatné politické strany, nýbrž pravé křídlo staročeské strany. Jakmile však staročeská strana upadala a mládočeské živly ve svém jádře protiklerikální a liberální nabývaly půdy, kato­ licko-konservativní živly počaly uvažovati, zda by neměly utvořiti vlastní 103

KATOLICKO-NÁRODNl STRANY ČESKÉ.

stranu. Byli k těmto úvahám vedeni i politikou papeže Lva XIII. Tento vzdělaný odchovanec jezuitů na stolci papežském, milující vědu i umění, byl opravdový politický a diplomatický talent. Toužil dodati katolické církvi na celém světě významu sociální a politické moci a proto naléhal, aby se v každém státě, v každé zemi, utvořila katolická strana, která by si zjednala patřičný vliv na vedení státu. Papež Lev XIII. určoval těmto stra­ nám a jejím tiskovým orgánům směr. Byl to směr silně konservativní a ostře zahrocený proti socialistickému učení doby. Papež Lev XIII. uznával potřebu neodkladného řešení sociální otázky, ale nepřijímal proto socia­ lismus. Odsoudil jej, zavrhoval stávky, hlásal dohodu mezi kapitálem a prací. Byl pro svépomoc a odborové organisace katolické, katolická druž­ stva, neupíral státu právo zasahovali do dělnické otázky. Burcoval kato­ líky celého světa, aby se organisovali k práci pro cíle katolické církve. Pod vlivem jeho příkazů a rad stál celý katolický svět jeho doby, zvláště boho­ slovecký dorost katolický. Národně katolická strana vznikla nejprve na Moravě a pak v Čechách. Morava byla vždy zemí konservativnějŠí Čech a méně oddaná liberalismu nežli Čechy. Na Moravě měly ode dávna katolicko-konservativní proudy své orga­ nisace, především katolicko-politické jednoty. Tyto organisace byly pod­ porou katolicko-konservativní politiky, kterou pěstovala konservativní šlechta moravská, spojená se staročeskou buržoasií na Moravě. Když na Moravě započali MladočeŠi (lidovci) politickou agitaci, hleděli jí mo­ ravští staroČeši Čeliti tím, že vyhledávali příležitost, nejprve na sněmu, pak na říšské radě, sblížiti se s MladoČechy a sjednotiti se s nimi v otáz­ kách taktických. MladočeŠi neodmítali těchto námluv, poněvadž sblížení staro-mladoČeské jim znamenalo zeslabení volebních úspěchů katolickokonservativních. Katoličtí konservativci těžce nesli staročeskou politiku. Když pak moravští StaroČeši jako representanti své strany vstoupili v břez­ nu r. 1896 do mladoČeského klubu na radě říšské, pokládali to katoličtí konservativci za kapitulaci před MladoČechy a ne za sjednocení mladoceskostaroČeské. Tyto názory veřejně tlumočil tiskový orgán katolickokonservativního proudu na Moravě »Hlas«. Zástupcové družstva těchto novin vyslovili dne 19. března r. 1896 své politování nad vstupem staro­ 104

KATOLICKO-NÁRODNÍ STRANY ČESKÉ.

českých poslanců do mladoČeského klubu na říšské radě, prohlásili, že tímto skutkem považují existenci staročeské (národní) strany na Moravě za skončenou a že provedou důsledky ze vstupu Staročechů do mladočeského klubu. Tvrdili, že moravští StaročeŠi tím pohřbili nejen stranu, nýbrž opustili i politický konservatismus. Zorganisovali si proto pevně své katolicko-politické jednoty na Moravě. Důvěrníci těchto jednot učinili dne 26. března r. 1896 v Brně a dne 20. května r. 1896 v Olomouci usnesení, aby se na Moravě zřídila samostatná katolická strana národní. Nová moravská strana prohásila za své oficiosní orgány jednak »Hlas« (r. 1896 vycházel již jeho 48. roč.), jednak »Obecné Noviny«. Se svým programem vešla na veřejnost až 24. Června r. 1896. Za své heslo měla: »Pró Boha, vlast a krále.« Úkol nové strany byl hájiti katolictví a působiti k šíření katolických názorů v životě soukromém, veřejném a v zákonodár­ ství. Strana byla opovězeným nepřítelem protikřesťanského liberalismu. V duchu názorů papeže Lva XIII. se prohlašovala za stranu »pravé svo­ body a pokroku«, pak pro spravedlnost, rovnoprávnost, samosprávu, zem­ skou autonomii, české státní právo, pro federativní zřízení Předlitavska, pro okresní zastupitelstva, jichž Morava neměla, pro reformu volebních řádů. Zásada, na níž měla tato reforma spočívati, byla: »volební právo všeobecné, ve skupinách zájmových se zvláštním zřetelem na stavy střední«. - Strana si představovala výchovu na základě nábožensko-mravním, byla pro uzákonění konfesijní školy a pro rozmnožení Škol. Přála si stejně jako druhé strany na Moravě, aby byly zřízeny na Moravě vysoké české školy, universita a technika; ona měla býti katolickou. Strana byla pro vol­ nost spolčovací a shromažďovací, pro zrušení novinového kolku a proti nevázanosti a bezuzdnosti tisku. Žádala si ochranu rodiny. Strana byla antisemitická v duchu vídeňského křesťansko-sociálního antisemitismu, sta­ věla se proti židovstvu v ohledu hospodářském. Jádro strany tvořili rol­ níci a řemeslníci. Strana proto zdůrazňovala péči o selský lid a vyslovila několik konkrétních požadavků agrárních: Zvláštní agrární právo, hospo­ dářská společenstva na konservativním základě, zřízení zemědělské rady, které Morava ještě neměla, vyvážení rolnictva z hypotekárních dluhů a za­ dlužení selských statků jen do jisté míry, soupis pohyblivých kapitálů a je­ jich zdanění a kmenové statky nezcizitelné čili selské fidejkomisy. Méně

105

KATOLICKO-NÁRODNÍ STRANY ČESKÉ.

měla strana vyjasněný program pro ostatní společenské třídy mimo rol­ nictvo. Chtěla peČovati i o zájmy živnostnictva, ale nepřála si zatím více nežli reformu živnostenského řádu z r. 1893 ve směru konservativním. V dělnické otázce se vyslovila pro křesťanskou spravedlnost, proti vyko­ řisťování člověka člověkem. »Snahou naší bude,« říkala v duchu konservativních názorů dr. Chleboráda, »aby pokud možná největší část dělnictva se vrátila, odkud vyšla, totiž k řemeslu, živnosti a tak se domohla samostatnosti.« Strana přejala do svého programu požadavky katolického dělnictva českého, vyslovené v první polovici září r. 1894 na prvním sjezdu kato­ lického dělnictva Českoslovanského v Litomyšli. Tím strana uznala posta­ vení tříd v lidské společnosti, »pokud přispívají k pravému dobru a blahu«, byla pro nedělní a sváteční klid, pro osmihodinovou dobu pracovní v hor­ nictví a desítihodinovou v maloprůmyslu, odstranění práce žen v mecha­ nických závodech, omezení noční práce mužů, byla pro bratrské pokladny hornické, úrazové pojišťování hornictva, všeobecné pojišťování nemocen­ ské, úrazové a starobní. Strana si žádala, aby mzda při řádné práci neklesla tak, aby řádný dělník hynul se svou rodinou nedostatkem, dále aby byla zakázána anarchie ve výrobě, aby byly v trestnicích zrušeny řemeslné prá­ ce, aby řemeslnou práci směli konati jen vyučení řemeslníci, kteří sami rozhodují nad výrobkem své řemeslné práce i její cenou, a aby v každém z ostatních odborů práce určovali minimální mzdu zvolení zástupci za­ městnavatelů spolu se zástupci dělnictva. Katolická strana národní položila důraz na to, že jest národní. Doka­ zovala, že katolické náboženství nevylučuje vlastenectví a byla pro svor­ nou spolupráci všech synů národa. Národní moment moravský s kato­ lictvím spojovala zvláště v hlásání kultu sv. Cyrila a Metoděje. Pouti na Velehrad staly se jí mocným prostředkem k sílení a Šíření katolicko-konservativního a národně slovanského přesvědčení. Hlavní hrot strany byl namířen proti mladoČeskému liberalismu, representovanému na Moravě dr. Adolfem Stránským. V Čelo katolické strany národní na Moravě byl postaven Čtyřiatřicetiletý rodák z Brodku u Nezamyslic JUDr. Mořic Hruban. Setrval na tomto místě až do státního převratu r. 1918. Měl slabší, střední postavu, vysoké Čelo, Černé, živé, jiskrné oči, tmavý vlas měl rozdělený uprostřed pěšinkou, 106

KATOLICKO-NÁRODN1 STRANY ČESKÉ.

pod nosem nosil sestřižený knír a na bradě vous, sestřižený v bradku. Byl živého, pohyblivého temperamentu. Byl to bodrý, Čiperný muž, měkkého chování, neskonale ušlechtilého srdce, účinlivý, srdečný a čestný. Od svých právnických studií, které konal a r. 1888 dokončil ve Vídni, věnoval se veřejnému životu českému. Působil ve vídeňském spolkovém životě českém, když pak byl koncipientem v Olomouci, v životě olomouckém. Od svého mládí byl oddán katolictví a konservativním názorům. Byl národně uvě­ domělý, miloval český národ a zvláště svou rodnou zemi Moravu. Byl pro monarchii a přál si, aby Habsburkové žili v přátelství s českým národem. Politicky vyšel ze staroČeŠství dr. J. Žáčka, v jehož kanceláři působil. Od r. 1895 byl advokátem v Olomouci. Byl to politický praktik a vynikající taktik, nikoliv politický teoretik, ani politický myslitel. Žádal si vždy upřímného jednání a nenáviděl politickou intriku. Nelekal se v zájmu svého programu ani nejnepopulárnějších akcí, ani útoků ve veřejnosti. U svých voličů nikdy nepozbyl popularity a oblíbenosti. Děkoval za to především svému přátelskému a společenskému chování k lidem, svému taktu, a svému jemnému, srdečnému, ncútoČnému, smířlivému a prostičkému způsobu ve svých projevech. Katolická strana národní s praporem svého programu se účastnila nejprve v říjnu r. 1896 všeobecných voleb do zemského sněmu moravské­ ho (dobyla 5 mandátů) a pak říšských voleb r. 1897, provedených na základě volební reformy Badeniho. Pečlivě organisovala katolicko-konservativní voliče na Moravě, zvláště rolníky a řemeslníky. Nepouštěla se nikdy za hranice této země. R. 1898 doplnila svou organisad přičiněním rolníka v Ostrově u Sloupu, selského novináře a od 1. dubna r. 1897 redaktora přílohy »Obrany práce«, »Rolnických Listů«, Josefa ŠamalíkaSkalského, založením »Katolického spolku Českého rolnictva na Moravě«. Tím, čím byli v Čechách i na Moravě svobodomyslnému rolnictvu Selské jednoty v Praze a v Brně, byl katolickému konservativnímu rolnictvu ka­ tolický spolek«. Tiskovým orgánem jeho se staly »Selské Hlasy«, vydávané od 1. ledna r. 1898 J. Šamalíkem. Čechy dostaly svou katolicko-národní stranu až těsně před všeobec­ nými říšskými volbami na počátku r. 1897, kdy mladoČeský liberalismus vítězně postupoval proti všem druhým směrům a stranám a kdy se do 107

KATOLICKO-NÁRODN1 STRANY ČESKÉ.

voleb houževnatě chystali sociální demokraté. Katoličtí politikové Čeští si založili v tušení říšských voleb ke konci r. 1896 »Katolické sdružení v království Českém« a počali dnem 24. prosince r. 1896 vydávati svůj deník »Katolické Listy«. Vedení strany bylo v rukou konservativního Šlechtice Vojtěcha hr. Schoenborna a středoškolského katechety a českého spisovatele Jana Drozda. Spolkovým orgánem strany byla »Katolickopolitická jednota pro království českéz nedůstojných politických pout, ze sociální poroby, z nacionálního útisku«. Ideově nepodávalo toto prohlášení nic nového oproti prv­ nímu programu českoslovanské sociálně demokratické strany dělnické z r. 1878. Již r. 1878 nepřijímali Čeští sociální demokraté plod konservativní státovědy a politiky, historické právo, stáli na půdě práva přirozeného a byli pro sebeurčení národů. Ze všech Českých prohlášení jediné sociálně demokratické vzbudilo ve sněmovně rozruch: Radost u německých stran, které ode dávna odmí­ taly české státní právo; rozhořčení u konservativních velkostatkářů a české buržoasie, která v prohlášení spatřovala útok na své staré politické ideály. Sociálně demokratické prohlášení z r. 1897 bylo do jisté míry pracováno z podnětu a za účasti prof. T. G. Masaryka, ale nikoliv za jeho plného sou­ hlasu. Masaryk byl s Českými sociálními demokraty v tom za jedno, aby se podal projev, namířený proti Českému konservatismu a pro přirozené prá­ vo jakožto základ všeho veřejného práva, ale nebyl pro naprosté zamítání historického práva, nýbrž jen pro jeho zatlačení za právo přirozené a nebyl pro formu, v jaké bylo prohlášení podáno. Jeho vlastní návrh, poněvadž ke konečné stylisaci došel pozdě, nemohl pak býti vzat v úvahu. Vůdce rakouské sociální demokracie dr. Viktor Adler vůbec neschvaloval podání prohlášení. Zrazoval z něho z důvodů taktických. Pokládal za politickou moudrost — mlČeti. Co dr. Adler předvídal, pak se stalo. Nevhodného projevu Českých sociálních demokratů bylo využito v Českých zemích k Štvavé akci proti České sociální demokracii a sociální demokracii vůbec. Do tohoto boje Šla Česká sociální demokracie nepatrně vyzbrojena. Neměla jedné, v politické praksi nejdůležitější zbraně, svého deníku. To postřehl její výkonný výbor a proto se dne 6. dubna r. 1897 rozhodl podniknouti 120

NOVÉ POLITICKÉ STRANY.

kroky k jeho vydávání. Dne 1. října 1897 počal v Praze denně vycházeti list »Právo Lidu«, již r. 1891 založený. Nesl nyní označení ústředního orgánu českoslovanské strany sociálně demokratické. Vydávání Českého sociálně demokratického deníku znamenalo, že strana obětavostí svých stoupenců osvědčila schopnost odraziti útoky, na ni podniknuté.

XIII.

NOVÉ POLITICKÉ STRANY ČESKÉ. CeŠtí pokrokáři chtěli zůstati levým křídlem mladoČeské strany, ale

nepodařilo se jim to. Mladočeská strana se nechtěla dáti ovlivňovati jejich zásadami a jejich taktikou ve své snaze o positivní politiku. Neposkyto­ vala jim proto možnost pracovati ve straně. To nesli pokrokáři těžce a proto záhy uvažovali, zda by se neměli ustaviti jako samostatná strana po­ litická vedle strany mladoČeské. Radila k takovému kroku dne 10. února r. 1894 již jejich revue »Rozhledy«. Pokrokáři však tehdy upustili od svého úmyslu a spokojili se tím, že měli v »Radikálních Listech«, které počali vydávati v Kolíně dne 27. února r. 1894, své středisko. Za listopa­ dových voleb r. 1895 do Českého zemského sněmu vystoupili někteří po­ krokáři jako samostatní kandidáti. Zvítězil z nich jen jediný, mladý advo­ kát pražský dr. Karel Baxa v. městské skupině kolínské. Nevstoupil na Českém sněmu do mladoČeského klubu, poněvadž nechtěl podepsati klu­ bovní revers. MladoČeští poslanci byli později rádi, že se tak nestalo, zvlá- ' Ště od 10. února r. 1896, kdy dr. Baxa v době jednání mladoČeských poli­ tiků s hr. Badenim napadl na sněmu k nelibosti všech Českých a němec­ kých stran v Čechách habsburskou dynastii a kdy dr. Kramář odmítl jmé­ nem mladoČeské strany ve sněmovně jeho vývody. Po sněmovních volbách dne 21. prosince r. 1895 znovu uvažovali pokrokáři na sjezdu důvěrníků radikálně pokrokového směru v Praze, zda by neměli utvořiti samostatnou politickou stranu. Poznovu se neodhodlali k tomuto kroku, nechtějíce tím navždy přetrhati nitky, které je ještě stále spojovaly s Mladočechy. Chtěli 121

NOVÉ POLITICKÉ STRANY.

jen samostatné pracovat! v duchu svých zásad, byli ochotni i na příště tlu­ močili své tužby mladoČeskému výkonnému výboru a spokojili se oficiel­ ním pojmenováním »směr radikálně pokrokový«. V prvních měsících r. 1897 byli pokrokáři postaveni před otázku, jak se zachovají za všeobec­ ných říšských voleb, zvláště, jak se zachovají ke kandidaturám v nové, páté, všeobecné kurii. Radili se o tom dne 13. února v Praze. Střetly se mezi nimi dva směry, které již dlouho u nich existovaly. Jeden směr byl nakloněn Českému realismu, druhý stál proti němu. Jeden byl liberálně ka­ pitalistický, druhý sociálně reformní, ba až kolektivistický. Jeden byl poli­ ticky praktický, onen politicky teoretisoval. Jeden toužil po ustavení radi­ kálně pokrokového směru v novou stranu, druhý se tomu pro nepřipra­ venost a slabost vyhýbal. Jeden stavěl obnovu Českého státního práva nad dělnickou otázku, druhý jí vykazoval místo před státním právem. První proud representovali Antonín Hajn a Antonín Čížek, druhý dr. Alois Rašín a Karel Stanislav Sokol. Zvítězil směr Hajnův a Čížkův. Pokrokáři nestavěli v žádné kurii oficielních kandidátů, prohlašovali pátou kurii za dělnickou a, poněvadž pokládali sociální demokracii za representanta děl­ nictva, byli ve skutečnosti pro kandidáty sociálně demokratické, pokud se prohlásili pro samostatnost Českého národa i pro národní rovnoprávnost. Porazená menšina, když byla přijata tato směrnice, zabránila otištění usnesení v »Radikálních Listech« a vystoupila z výkonného výboru směru radikálně pokrokového. Dne 28. února r. 1897 se konala valná schůze družstva »Neodvislosti«, v němž měli rozhodnou většinu stoupenci RaŠínovi. Toto družstvo zbavilo přívržence směru Čížkova a Hajnova redak­ torství v »Radikálních Listech«. Vítězové ze dne 13. února byli bez tisko­ vého orgánu. Rozhodli se rychle odČiniti tento nedostatek. Uskutečnili svou dávnou touhu a ve chvíli, kdy MladoČeŠi jednali s Badenim o vstup do vlády, dne 4. dubna se ustavili v samostatnou politickou stranu, kte­ rou nazvali »radikálně pokrokovou« a vykonali ihned přípravy pro vydá­ vání tiskového mluvčího strany, kterého nazvali »Samostatnost«. Její první Číslo vyšlo dne 3. dubna r. 1897. Radikálně pokroková strana byla zřízena pro všechny země České koruny. Jejím ustavením zanechali pokrokáři na­ vždy naděje, aby byli levým křídlem mladoČeské strany. Rozcházeli se s Mladočechy v jejich oportunismu a v jejich odstavování Českého státního

122

NOVÉ POLITICKÉ STRANY.

práva do pozadí. Do ohniska České politiky zase stavěli, jako Činili MladoČeŠi za boje proti StaroČechům, obnovu českého státního práva na základě li­ dovém a pokrokovém, zavrhovali »realistický« oportunismus a vyslovovali se pro zásadní oposici proti centralismu a centralistické vládě. Chtěli pod­ porovat! všechny autonomní a federalistické snahy a navrhovali utvoří ti slovanskou koalici na těchto základech. Přejímali staré České požadavky o národní rovnoprávnosti, zajištění práv národních menšin a hlásili se k svobodomyslnosti. Byli radikální v otázkách vojenských, vyslovovali se pro milici a pro rozhodčí soudnictví mezi národy. Zásadně vylučovali součinnost své strany se stranou katolicko-národní, Šlechtou a StaroČechy. Nedosáhli nikdy odpovědné vedoucí politické moci. Zůstali stranou pro vždy malou. Zvláště byli oslabeni odchodem některých svých stoupenců, vedených velikým novinářským a řečnickým talentem, skvělým stylistou, pracovníkem neobyčejně pilným, pro věc dělnictva vždy obětavým a žádné obtíže se nelekajícím, JUDrem Františkem Soukupem, do Českoslovanské sociálně demokratické strany dělnické v druhé polovici r. 1897. RaŠínův a Sokolův směr vydával v duchu protirakouském, protidynastickém, protisocialistickém, liberálně kapitalistickém, zásadně radikálním a silně státoprávním dobyté »Radikální Listy«. Jeho naděje na opanování mladoČeské strany a její reorganisaci ve směru radikálně státoprávním se nevyplňovala. Proto se směr-ustavil dne 19. února r. 1899 v samostat­ nou stranu radikálně státoprávní. Bylo to ve chvíli, kdy se v Českém ná­ rodě jevila nespokojenost s vládou hr. Thuna, s mladoČeským jejím Čle­ nem dr. Kaizlem a s oportunistickou a positivní politikou mladoČeské stra­ ny. Nová strana postavila do středu České politiky státní právo »na základě demokratické a pokrokové ústavy«. Předvídala »rozhodný zápas mezi Němectvem a Slovanstvem«, stála proti pangermanismu a zvláště se postavila na antimilitaristické zásady z hospodářských důvodů a v zájmu »sebeochrany národní«. Její politický klub neviděl dne 18. února jiného výcho­ diska z tehdejší politické situace »než obnovení státní samostatnosti zemí koruny České«. Český lid měl za tehdejší politické krise prokázati, že jest až do hloubi duše věren velkému svému státoprávnímu programu. »Budeme,« volaly »Radikální Listy«, »s nasazením všech sil udržovati nepře­ tržitost boje za samostatnost zemí Českých až do konečného vítězného roz­ 123

NOVÉ POLITICKÉ STRANY.

řeŠení.« Strana nenabyla nikdy odpovědné politické moci. Nehodnotila správně poměry. Omezovala se na kritiku positivní politiky mladoČeské s radikálně státoprávního hlediska. Živořila. Dne 1. ledna r. 1900 počala vydávati »Radikální Listy« jako státoprávní deník. Po Čtvrt roce poznala, že přeceňovala své síly. Byla nucena je dne 2. ledna r. 1901 zastaviti především z důvodu finančních. Utrpěla tím smrtelnou porážku. Někteří její stoupenci byli tím pobídnuti, aby revidovali svůj dosavadní taktický postup politický. Náležel mezi ně na prvním místě dr. Alois RaŠín. ♦ * ♦Po hainfeldském sjezdu nebyla sociálně demokratická strana v Ra­ kousku politickou organisací, která by se byla těšila přízni veškerého čes­ kého dělnictva. Měla v něm jen pevnou většinu. I po Hainfeldu nepřestal existovati v dělnictvu směr křesťansko-sociální. I po Hainfeldu dále žil mostianismus a jeho stoupenci se zorganisovali ve stranu neodvislých so­ cialistů. Ale po Hainfeldu i dále naléhavě si žádal rozřešení problém po­ měru České národnosti k sociálně demokratickému učení. Poněvadž ho so­ ciální demokracie nedoceňovala, zavčas neřešila a konečně ho rozřešila ji­ nak, nežli očekávala nacionální Česká buržoasie, ustavil se záhy v Českých zemích národní socialismus jako nová politická strana. Brzy po Hainfeldu, r. 1890, se objevila v českém dělnictvu »Česká politická strana dělnická«, která se později, v říjnu r. 1890, přezvala »Českoslovanská politická strana dělnická«. Jejím vůdcem byl zednický mistr Václav Sedmidubský. Strana počala dne 4. Července vydávati v Praze Čtrnáctideník »NaŠe Obrana«. Program strany byl »vŠedělnický«. Proje­ voval nesouhlas s internacionalismem sociální demokracie »v každém ohle­ duj a zdůrazňoval, že Český pracující lid »vedle upravení pracovních a hmotných poměrů, které za mezinárodní pokládal, chce také nezkráceně si uchovati svoji národní individuality. V sociálním ohledu Šla strana se sociální demokracií, ale odmítala i zde komando »příbuzné politické stra­ ny jiného národa v naší vlasti«. »NaŠe Obrana« prohlašovala: »Chceme spolupůsobili ve všech národohospodářských otázkách ku umožnění jich skutečného rozřešení na základě programu všedělnického, ale za nezkrá­

124

NOVÉ POLITICKÉ STRANY.

ceného snažení o naší národnosti«. Strana byla proto nejen proti kapita­ lismu, nýbrž i proti záplavě germanisace. Útočila proti centralistickým ná­ zorům sociální demokracie, proti jejím německým a židovským vůdcům. Vybízela České dělnictvo k samostatné organisaci. »Vypracujme si svůj program,« psala dne 20. března r. 1891 „Naše Obrana“, »svou taktiku, zorganisujme se jako české proletářstvo, které domáhá se svého povzne­ sení nejen v zájmu svém hmotném, ale též etickém a mravním, v zájmu celého národa.« Strana odsuzovala stlačování sociální otázky jen na otázku chlebovou a materielní, chtěla, aby sociální otázka byla »otázkou, pudící lidstvo vpřed«. Dne 1. května r. 1891 uspořádala Českoslovanská strana dělnická na ostrově Velkých Benátkách v Praze svou první májovou osla­ vu, agitujíc na ní, stejně jako Činili sociální demokraté, pro všeobecné, rovné a přímé právo hlasovací, pro osmihodinovou dobu pracovní, ale i pro ochranu Českého dělnictva v německém území v Čechách. R. 1891 připadl první květen na neděli. Strana se rozhodla pod vlivem dělnictva v Anglii a v Německu, které nenáleželo sociální demokracii, voliti za den májové oslavy z hospodářských důvodů první květnovou neděli. Když se dne 25. ledna r. 1891 Čeští sociální demokraté netakticky usnesli neobeslati zemskou jubilejní výstavu v Praze, ba ani ji nenavštívili, zahájila Českoslo­ vanská strana dělnická agitaci pro hromadnou návštěvu výstavy a skutečně dne 20. září s úspěchem provedla svůj úmysl. Strana byla odhodlána nejen se zúčastnili veřejného života agitací, nýbrž odhodlala se vybudovat! si svou vlastní socialistickou organisaci. Její Členstvo bylo především v řadách sta­ vebního dělnictva. Strana nikdy nenabyla většího vlivu a přestala záhy po svém založení existovat!. Jiný pokus o vytvoření dělnického hnutí, hledícího si nejen socialismu, nýbrž i nacionalismu, učinil Jan Wurstial. Dne 17. května r. 1891 počal vydávali v Praze čtrnáctideník »Duch času«. Označil jej za orgán »národní sociální demokracie českoslovanské«. V listě se psalo: »Chceme pěstovali úplnou solidaritu s veškerým dělnictvem mezinárodním k dosažení stej­ ného úspěchu, a především hlásiti se vždy rozhodně budeme k národu svému, a taktéž i chceme, by i každý z nás k národu svému se znal a děl­ nictvo národnosti druhé ctil a každého jako bratra svého v práci si vážil.« Wurstialův pokus byl pokus o načionální buňku v sociálně demokratické

125

NOVÉ POLITICKÉ STRANY.

straně Českoslovanské. Wurstial neagitoval jako Sedmidubský pro samo­ statnou dělnickou stranu národně sociální. Jestliže se v Českém dělnictvu tehdy trvale neujaly dělnické strany, stojící na základu národně sociálním, byla toho jedna z hlavních příčin ta, že existovalo se stejnými snahami hnutí pokrokových socialistů, jemuž v Čele stál oblíbený Ant. Pravoslav Veselý. Hnutí to stálo v bezprostřed­ ním styku s pokrokovými předáky a tím i s mladočeskou stranou. I pokro­ koví socialisté chtěli v duchu národním působiti na sociální demokracii. Jestliže národně sociální snahy nevyrostly tak brzy, jak bychom byli oče­ kávali, v samostatnou stranu, stalo se jednak proto, že Českoslovanská so­ ciální demokracie se ustavila jako samostatná organisace, jednak tím, že celá Česká veřejnost bez rozdílu stran a směru byla zaujata volební opra­ vou rakouských vlád. Zde si všechny dělnické strany a směry přály jedno a totéž, aby volební oprava přinesla co nejvíce prospěchu českému děl­ nictvu. • Dělnické strany České, které byly nespokojeny se stranou sociálně de­ mokratickou, vytýkaly jí její poměr k českému problému národnímu. Ani jediná z těchto stran se jí nedotýkala pro její odmítavý poměr k historic­ kému právu, jasně daný již programem z r. 1878. Jakmile dne 30. března r. 1897 učinilo pět Českých sociálních demo­ kratů v říšské radě svůj projev proti historickému státnímu právu, určily druhé dělnické strany České pevně svůj poměr k tomuto problému. Stály bez výhrady na půdě historického státního práva Českého, jak je vybudo­ vala konservativní Šlechta s Českou buržoasií. Dne 1. dubna r. 1897 pro­ testoval již proti státoprávnímu projevu sociálně demokratickému »I. Po­ litický klub katolického dělnictva v Čechách« a dne 4. dubna tak učinili na Staroměstské radnici v Praze stoupenci národně sociálního směru v Čes­ kém dělnictvu. Odsoudili »herostratské prohlášení t. zv. českých sociálně demokratických poslanců« a upřeli jim právo vydávati se za zástupce Čes­ kého dělného lidu. Prohlásili se pro České státní právo. Pokládali samo­ statnost Českého národa za nejdůležitější základ, na kterémž se může zbudovati blaho Českého dělníka. Odsuzovali třídní boj a chtěli se domáhati splnění sociálních požadavků ve shodě s celým národem. Vybízeli, aby se národně sociální dělnictvo zorganisovalo »v jeden mohutný a zdravý ce­

126

NOVÉ POLITICKÉ STRANY.

lek«, ale pro tu chvíli nemluvili ještě z taktických důvodů o utvoření nové strany dělnické. Žádali si jen, aby se vypracovaly stanovy národohospo­ dářského sdružení dělnického pro země koruny České«. Ve smyslu svého usnesení se obrátili dne 11. dubna na České dělnictvo zvláštním provo­ láním. Agitace, podniknutá pořadateli schůze na Staroměstské radnici, byla přes to ve skutečnosti agitací pro zřízení nové strany dělnické. Dne 19. dubna r. 1897 si národně cítící sociálové v Praze ustavili svůj první výkon­ ný výbor a počali brzy poté vydávati první tiskové orgány »národního děl­ nictva Českoslovanského«: Dne 30. dubna r. 1897 čtrnáctideník »Český Dělník« a dne 21. května Čtrnáctideník »České Dělnické Listy«. Hned v prvním Čísle »Českého Dělníka« neoficielně mluvili o »národní straně dělnické«. Téměř po roce ustavili dne 9.—11. dubna r. 1898 svou stranu. Umožnilo jim to odmítavé chování se českých sociálních demokratů k boji České buržoasie na říšské radě za jazyková nařízení Badeniho. Oficielní název strany zněl: »Národně sociální strana v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a D' i H. Rakousích«. Chtěli tedy řeŠiti sociální otázku v národ­ ních hranicích. Působiště strany Šlo za historické země České v Předlitavsku, ale nesahalo na Slovensko, které bylo tehdy v druhé polovici habsbur­ ské monarchie, politicky od Předlitavska oddělené. Program strany tehdy přijatý především uváděl: »V politickém ohledu budeme se domáhati práva úplně svobodného sebeurČování Českého národa, v hospodářském směru největšího, ale rovnoměrného, veřejně kontrolovaného vzrůstu národního bohatství a v sociálním ohledě nejvýhodnějších existenčních podmínek a největšího blahobytu pro vrstvy dnes ho postrádající, tedy po výtce pro dělnictvo.« A dále: »Taktikou naší jest postupný vývoj v mezích daných řádů. Víme, že všechny vrstvy uvnitř toho kterého národa jsou odkázány na sebe a že zmíněné úkoly dají se docíliti pouze při pospolitosti a součin­ nosti všech vrstev. Třídním bojem a třídní taktikou nemíníme pracovati.« »Jsme a budeme stranou na všechny strany úplně samostatnou.« »Majetek považujeme za nedotknutelný, je-li poctivou prací nabyt.« Program byl proti sociální revoluci, přál si kooperaci práce a kapitálu, byl proti nepři­ praveným stávkám, sliboval vyvolati hnutí nejen politické, nýbrž i odbo­ rové. Stavěl se proti liberalistickému individualismu a sociálně demokra­ 127

NOVÉ POLITICKÉ STRANY.

tickému materialismu. Přijímal politické požadavky české buržoasie: Pro­ vedení národní rovnoprávnosti, obnovu Českého státního práva, přejímal demokratické a svobodomyslné požadavky mladoČeské buržoasie, v duchu pokrokového hnutí se hlásil k emancipaci žen a v duchu sociálně reform­ ním pro ochranné zákonodárství dělnictva. Konkrétní část programu měla 5 částí, politickou, hospodářskou, sociální, kulturní a mravní. Mimo to byl vypracován v duchu hlavních zásad programu komunální program sociální. Proti rakouské vládě stála strana v oposici. K mladoČeské straně za­ ujala vyčkávací stanovisko. Zdůrazňovala práci na ochranu českých men­ šin v Českých zemích i ve Vídni. Chtěla symbolicky naznaČiti, že jest stra­ nou dělníků rukou i hlavou. Volila proto za svůj znak ten znak, který mělQ již dělnické hnutí Chleborádovo, zkřížené kladivo s pérem, za své barvy bílou, nacionální, ve spojení s Červenou, socialistickou, za osobní ozdobu příslušníků oproti sociálně demokratickému rudému karafiátu, karafiát červený a bílý. Ve směru svých národně sociálních předchůdců z r. 1891 označila první květnovou neděli za den svých oslav. Ve­ lebila Josefa Baráka jako ideového předchůdce své strany, jako »velikého svého učitele a otcovského řádce«. Národně sociální strana pokládala za svůj úkol »vytvořiti Český typ sociálního hnutí«. Chtěla »praksí dospěti k teorii«, chtěla budovati slovanský socialismus, »slovanskou solidaritu od spodu«. Za své heslo zvolila: »Rovnost národů a rovnost v národě.« Prvními stoupenci národně sociální strany byli dělníci, řemeslníci a drobní úředníci. Jejich hospodářské tísně a nespokojenosti využili národní sociálové při své agitaČní práci. Nejeden ze stoupenců náležel dříve k hnutí , pokrokových socialistů, jemuž v Čele stál A. P. Veselý. Když Ve­ selý rozmnožil s některými svými stoupenci sociální demokracii, nenásle­ dovali ho tam ti, kteří se nemohli se sociální demokracií, ať již z důvodů jakýchkoliv, nikdy smířiti. V Činu A. P. Veselého nalezli nový důvod pro založení národně sociální strany. U kolébky nové strany stáli svými sympatiemi i ti státoprávně radi­ kální pokrokáři, kteří se v únoru r. 1897 rozešli s výkonným výborem svého směru, dr. A. Rašín a K. St. Sokol. Sociální demokraté odsuzovali utvoření národně sociální strany. Spatřovali v něm rozvrat, vnášený do jednotných řad proletariátu a oslabení jeho boje proti kapitalismu. 128

Václav Klofáč.

Dr. Pavel sv. p. Gautsch,

NOVÉ POLITICKÉ STRANY.

Národně sociální stranu při jejím vzniku vedli František KváČa, J. V. KleČák a A. Simonides. Vlastním tvůrcem strany a jejím vůdcem byl však Václav Jaroslav Klofáč. Narodil se dne 21. září r. 1868 v Německém Brodě jako syn chu­ dého, dětmi štědře obdařeného krejčího a jistou dobu i soudního po­ slíčka. Byl od mládí česky uvědomělý. Byl vychováván v oddanosti a úctě k činnosti velikého buditele našeho, Karla Havlíčka Borovského. R. 1885 vystudoval německobrodské gymnasium. Působil na čas jako učitel na Habersku a Bydžovsku, pak začal studovati v Praze lékařství, přestoupil na filosofii, ale již dne 1. října r. 1890, tedy ve svých 22 letech, se stal Členem redakce »Národních Listů«. Věnoval se cele novinářství, ke kterému cítil od svého dětství největší zálibu. Klofáč byl krásný, mužný zjev. Byl prostředně urostlý, Štíhlý, měl bujné, do zadu sčesané, tmavé, vlnité vlasy, silný knírek pod nosem. Na živých modrošedých očích nosíval skřipec, který v pozdějších letech odložil. Byl vždy dbalý svého zevnějšku. Nosil tehdy černou demokratic­ kou vázanku a v levé dirce u kabátu růži, karafiáty, nebo odznak své strany. Kypěl mládím a zůstal věčně mladý. Měl srdečnost bohéma i jeho lehko­ myslnost. Měl živou, neklidnou letoru, srŠel humorem a neztrácel nikdy veselou mysl a bodrost. Byl ve styku kamarádský a bylo v jeho povaze něco dobrodružného. Uměl se společensky chovat a při vší prostotě byl v kaž­ dém případě noblesní. Byl to činorodý muž, jehož netrápila skepse, věřil vždy v úspěch toho, co podnikal, byl odvážný a jeho odvážnost neznala mezí. Nebyl to vychytralec, nýbrž dobrácký poctivec. Neznal afektu, byl upřímný, otevřený a přímý. Důvěřoval lidem více, nežli si zaslou­ žili. Překážek a obtíží se nelekal, ba působilo mu radost se jimi pro­ bíjet. Byl iniciativní, vynalézavý, byl to tvůrčí duch, idealisticky založený a optimismem naplněný, žádný Škarohlíd. Sílila ho vždy romantická víra v dobro a spravedlnost. Nenáviděl neplodné kritikaření, velkopanské zhrdání lidem, byl od kosti demokrat a neměl většího přání, nežli strhnout! inteligenci k práci pro lid. Měl srdce na pravém místě. Neznal zloby k lidem, i když mu ublížili, vždycky kladl důraz na cit a ušlechtilost. Byl obětavý a dovedl myšlence, za kterou se postavil, přinésti i oběť své existence. Nelekal se persekucí. Neztrácel klid ani v kritických okamži­ 9

129

NOVÉ POLITICKÉ STRANY.

cích. Byl oddán vždy osudu. Byl energický a vnímavý. Jeho zájem byl vše­ stranný, jeho duch zvídavý. Hájil tělesnou kulturu, měl smysl nejen pro politiku a socialismus, nýbrž i pro písemnictví a výtvarné umění. Miloval přírodu. Měl smysl pro duši širokých vrstev lidových. Bystře prohledal je­ jich dobré i méně chvályhodné vlastnosti. Byl mnohostranným publicistou: novinářem, řečníkem a agitátorem. Dovedl psáti věcně, jasně, lidově. Jako řečník se vyhýbal frázi, připravoval se na své významnější řeči, mluvil k věci, hleděl, aby mu každý posluchač rozuměl. Dovedl čeliti odpůrcům, aniž by je urážel. Měl živý přednes, la­ hodný hlas, jímž dovedl vládnouti. V agitaci byl neúnavný. Volil nejra­ ději cestu osobního jednání, chtěl-li někoho získati. Nerad jednal písemně. Byl vůbec nepřítelem korespondování. Dovedl přátelskou formou pře­ svědčovat! a vydupávati ze země proroky svých názorů. Byl apoštolem svých myšlenek a vnitřně přesvědčeným horlitelem pro ně. Od svého dětství se vždycky cítil Čechem a od svých gymnasiálních studií v Německém Brodě byl pevně nacionálně založen. Oddal se tehdy mladočeskému nacionalismu, barákovskému demokratismu a lásce k Slo­ vanstvu. Nikdy nepřestal věřiti v budoucnost Slovanů. Věnoval se studiu slovanských řečí. Vyvíjel se pod vlivem mladočeského romantismu, byl si toho plně vědom a nepřestal nikdy pokládali romantismus za důležitého Činitele v životě národa. Nebyl nikdy teoretickým, nýbrž praktickým publi­ cistou. Svůj demokratismus projevoval hned jako student stykem s dělníky a tovaryši. V dělnictvu spatřoval zdroj národní síly. Cítil, poněvadž sám žil v tísni, s těžkými poměry trpících a od mládí choval touhu svou Činno­ stí vyvěsti je z bídy. Mezi dělnictvem působil i jako vysokoškolský poslu­ chač. Stýkal se tehdy s předáky českoslovanské sociálně demokratické stra­ ny a hleděl je získati nacionální politice české. Účastnil se pokrokového hnutí, studoval a poslouchal Masarykovy přednášky a spisy. Přispíval do pokrokových listů. Dne 1. října r. 1890 nastoupil životní dráhu českého novináře. Byl tehdy představitelem zásadního státoprávního radikalismu, liberalistického demokratismu a průkopníkem sociálně reformních snah. Zjednal si jako novinář nemalou popularitu. V »Národních Listech« pů­ sobil proti Eimovu oportunismu; v mladočeské straně, jejímž byl sekretá­ řem v době punktací, pro radikalismus. R. 1891 agitoval za říšských voleb 130

BADENIHO JAZYKOVÁ NAŘÍZENI.

pro T. G. Masaryka jako exponenta zásadně oposiČní strany a r. 1897 v páté kurii pro mladočeské kandidatury a proti sociální demokracii. Klofáč nebyl tvůrcem nových politických teorií. Přejímal své politické ná­ zory od starších generací a svých vrstevníků. Byl to politický taktik a nad­ šený buditel dělnictva. Dovedl politické myšlenky, třebaže nebyl jejich otcem, vstříkati v póry širokých vrstev drobného řemeslnictva, dělnictva a malého úřednictva. Neměl administrativních schopností a byrokratické práci byl vzdálen na hony. Nebyl nikdy zaujatý straník. Měl vzácnou schopnost uznati správné a dobré i u stoupenců druhých stran. Ačkoliv byl tvůrcem a duší národně sociální strany, nedal to hned najevo. Působil pro svou stranu z důvodů taktických skrytě. Nechtěl, aby se nové dělnické straně vytýkalo, že je výtvorem nedělníků a odbočkou mladočeské strany v dělnictvu. Teprve r. 1899, kdy se rozcházel s mladočeskou stranou a s redakcí »Národních Listů« v jejím oportunistickém postupu, opustil »Národní Listy«. Přetrhl poslední nit, která ho s Mladočechy spojovala. Věnoval se cele a otevřeně práci v národně-sociální stra­ ně. V listopadu r. 1899 byl zvolen předsedou jejího výkonného výboru.

XIV. BADENIHO JAZYKOVÁ NAŘÍZENÍ. KONEC MLADOČESKÉ OPOSICE.

Badeni věděl, že se mladočeské straně jedná na prvním místě

o úspěchy v otázce jazykové. Aby si ji získal pro svou podporu, chtěl jí vyjiti vstříc jednak drobnými jazykovými opatřeními, jednak řešením ce­ lého jazykového problému v zemích českých. Nemohl k rozhořčení Mladočechů zabrániti — a ani se o to nepokoušel — vzhledem k vojenskému významu železnic, aby u příležitosti zřízení železničního ministerstva ne­ byla němčina ustanovena služební řečí státní železniční správy, jedinou řečí vnitřní služby a styku železniční správy s druhými státními úřady. Ale dal dne 17. srpna r. 1896 s radostí schválili v ministerské radě, aby opovědní 9*

131

BADENIHO JAZYKOVÁ NAŘÍZENI.

knihy (indexy) české university v Praze, podle všeobecného studijního řádu z 1. října r. 1850 jen latinské, mohly býti buď jen České, jako byly na německé universitě v Praze od r. 1882 jen německé, nebo i České, jako byly i polské v Haliči, a stejně rád vítal, když dne 13. února r. 1897 naří­ dilo ministerstvo financí, aby se dávaly do prodeje kolkované blankety s Českým textem pro kupecké poukázky o peněžních dávkách, jejichž splat­ nost byla obmezena na nejvýše 8 dní. Ale od počátku své vlády měl Badeni v úmyslu daleko více, chtěl rozřešiti zásadně jazykovou otázku českou jako celek a ve velkých rysech. Již v polovici listopadu r. 1895 věděl G. Eim, že hr. Badeni uspořádá v Čechách, a to již v nejbližším roce, jazykové poměry u státních úřadů a soudů. Dne 22. prosince r. 1895 hr. Badeni sám mohl říci v této věci dru J. Kaizlovi více. Chtěl Čechům dáti vnitřní úřední jazyk, aniž by prý Čechové byli povinni mu za to něco dáti, a chtěl provésti celou věc tak, aby liberální Němci neměli příčiny se bouřiti, poněvadž bez nich a proti nim nechtěl vládnouti. Badeni byl si vědom, že spořádání poměrů v říši si vyžaduje rozřešení otázky česko-německé. Chtěl ji řešiti tak, že otázka vnitřní češtiny nestala by se předmětem jednání mezi Čechy a Němci, nýbrž že by vláda prostě učinila pro Čechy, co byla povinna učiniti v otáz­ ce jazykové, beze všech ústupků Čechů Němcům, aby pak Čechové přišli do jednání s Němci o řešení českoněmecké otázky jako činitel s nimi rov­ noprávný a rovnocenný. Jako Čechové, tak i Badeni považoval v druhé polovici prosince r. 1895 otázku vnitřní češtiny jen za otázku Českého ná­ roda a vlády a nikoho jiného. Věděl však, jak by si vedl dále, když by vy­ hověl Čechům v otázce vnitřní češtiny. Chtěl pak zákonodárnou cestou Němcům zaručiti zastoupení v zemském výboru, v sněmovních komisích a v zemských bankách volbou podle tří kurií, české, německé a velkostatkářské. V zemském výboru měli míti Češi, Němci a velkostatkáři po dvou zemských výborech. Badenimu, který znal z Haliče význam vnitřní neněmecké řeči a který byl především politickým úředníkem, tanulo na mysli zvláště upravení vnitřní češtiny v Čechách v té formě, že by u politic­ kých úřadů bylo provedeno všecko vyřizování a dopisování až do místo­ držitelství v jazyku původního podání, ale věděl, ovšem jen všeobecně, že analogicky musí učiniti i u soudů a u jiných úřadů. Češtinu jako vnitřní 132

BADENIHO JAZYKOVÁ NAŘÍZENI.

služební řeč vylučoval a setrvával zde při němčině. Úředníky si již tehdy představoval jako úředníky znalé obou zemských jazyků a po době asi tří let znale obou zemských jazyků bez výjimky. Od druhé polovice října r. 1896, po provedení volební opravy a berní reformy, se Badeni obíral jazykovou otázkou českou pronikavěji. Potřebo­ val problém ten řesiti, měl-li splniti další veliký úkol, který ho očekával: vyrovnání s Uhry. Na tom, co byl soudil ke konci r. 1895 o jazykové otázce v Čechách, nezměnilo se ničeho. V požadavku povinné dvojjazyčnosti úředníků byl utvrzen, přes to že, jak poznal na straně německé, zvláště z rozhovorů s umírněným českým Němcem drem Jul. Lippertem, Němci se nechtěli s tímto požadavkem vlády a Čechů smířiti. Povinnou dvojja­ zyčnost si přál rozhodně sám císař z toho prostého důvodu, aby čeští úředníci nezanedbávali učiti se němčině. K povinné dvojjazyčnosti Badenimu radili Karel kníže Auersperg, ministerský rada Freiberg a do­ konce i odb. přednosta dr. A. Koerber, který tehdy spatřoval veliké nebez­ pečenství pro Rakousko v tom, kdyby se vytvořilo uzavřené německé území. V Čechách se vědělo všeobecně, že Badeni chce učiniti něco rozhod­ ného v jazykové otázce. Badeni od provedení volební opravy veřejně při­ pravoval tomuto svému předsevzetí půdu. I mladočeští poslanci pokládali za vhodné veřejně naznačiti, jak si představují rozřešení jazykové otázky. Jejich jménem podal v druhé po­ lovici ledna r. 1896 dr. Pacák na českém sněmu návrh, který před tím pro­ bral v brožuře »Črty k upravení poměrů jazykových v král. Českém«, ná­ rodnostního zákona pro české království. Návrh ten přes to, že nebyl nikdy projednán, nezůstal bez vlivu na hr. Badeniho. Pacák navazoval na po­ dobný návrh z r. 1871, který tehdy vypracoval především dr. Rieger. Ná­ rodnostní zákon měl býti podle Pacáka stejně jako návrh z r. 1871 zá­ kladním zákonem zemským a měl státi pod korunovační přísahou. Pacákův návrh národnostního zákona chápal národnost ve smyslu jazykovém a týkal se soudů a politických úřadů, tak jak se jich dotýkalo Stremayrovo nařízení, pak autonomních úřadů, obcí, okresů, země a konečně menši­ nových Škol a vyučování druhému zemskému jazyku na Školách. Řešil zá­ sadně otázku rovnoprávnosti a rovnocennosti Češtiny s němčinou nejen ve službě vnější, nýbrž i vnitřní a to v celém obvodu království. Při veškerém

133

BADENIHO JAZYKOVÁ NAŘÍZENI.

jednání o témže podání ve všech instancích i pro nejvysší instance správní a soudní, které se tou dobou nalézaly dočasně mimo obvod král. Českého, měla býti rozhodující řeč podání. Pacákův návrh byl zásadně pro bezvý­ hradnou oboujazyčnost všech státních a zemských úředníků a soudců po pětiletém provisoriu, které by se bylo bývalo mohlo prodloužiti nanejvýše ještě o tři léta, ale jen zemským zákonem. Návrh se vyslovoval proti po­ vinnému učení druhému zemskému jazyku. Uvedl zásadu, podle níž se měly zřizovati menšinové Školy. Města s vlastním statutem měla býti bez výhrady oboujazyčná. Vláda neměla příležitost zaujmouti stanovisko k Pacákovu návrhu na sněmu. Ale Badeni přece dal veřejně najevo, co se od něho může očekávati v otázce jazykové. Dne 6. listopadu r. 1896 se projednával v posla­ necké sněmovně pilný návrh dra Pacáka, vybízející vládu, aby provedla platné zákony o jazykové rovnoprávnosti v král, českém, případně je no­ vými zákony doplnila. Badeni tehdy prohlásil: »Co se týče zvláště Českého království, přislíbila vláda, která nezneuznává rovného práva a rovnocen­ nosti obou národů tuto zemi obývajících, splnění věcně odůvodněných, se všeobecnými zájmy státní správy se shodujících požadavků v oboru soud­ nictví a správy za podmínek mnou v rozpočtovém výboru naznačených. Od té doby nelze zaznamenali žádný moment, který by mohl býti pro vládu podnětem, aby svůj názor v jazykové otázce změnila nebo opravila.« V po­ lovici prosince r. 1896 měl Badeni již hotový návrh jazykového nařízení pro král, české. Nařízení byl další pokrok za Stremayrovo nařízení. Při­ hlíželo se vněm k tomu, Čeho již Čechové v otázce jazykové dosáhli. Ba­ deni konferoval o návrhu dne 17. prosince r. 1896 se zástupci mladočeského klubu drem Heroldem, Kaizlem a Pacákem, dne 19. prosince s vel­ kostatkáři a den 21. prosince se zemským poslancem drem Ludvíkem Schlesingrem, kterého si sám vybral z českoněmeckých politiků. Návrh ja­ zykového nařízení se týkal jen českého království a pod Částečným vlivem haličského nařízení z 5. Června 1869 úřadů, podřízených ministerstvu vnitra, financí, obchodu, orby a spravedlnosti. To byl pokrok proti Stremayrovu nařízení, které se vztahovalo jen na oblast ministerstva vnitra a spravedlnosti a byl to pokrok i proti Pacákovu návrhu z ledna r. 1896. Nařízení neobsahovalo vůbec předpisů o jazykové kvalifikaci úředníků. 134

BADENIHO JAZYKOVÁ NAŘÍZENI.

Ale Badeni se netajil, že vydá současně s předloženým nařízením i druhé nařízení, o jazykové kvalifikaci úředníků, a to na základě zásad, které vy­ slovil dr. Pacák ve svém lednovém návrhu z r. 1896 t. j. povinné oboujazyčnosti úředníků. V návrhu se mělo pamatovati i na prozatímní opa­ tření. Návrh prvního nařízení se skládal ze 14 paragrafů, z nichž 11 bylo bud' doslovné nebo s nepatrnými změnami vzato z nařízení Stremayrova a jeden paragraf z jazykového nařízení pro Halič z r. 1869. Dva paragrafy byly nové. Zásady o rovnoprávnosti jazyka českého s německým ve vnější službě v celém království českém se úplně podržovaly. Celé nařízení Stremayrovo, obsahující 11 paragrafů, bylo téměř doslovně pojato do návrhu Badeniho.*) § 4 jazykového nařízení haličského z r. 1869, předpisující, že se má vésti německy účetní a peněžní manipulace, pokud jde o písem­ nosti, užívané ústředními orgány kontrolními, manipulace a vnitřní sprá­ va poštovní a telegrafní služby a správa erárních závodů průmyslových, centrálnímu vedení bezprostředně podřízených, jakož i vzájemný styk těchto úřadů a orgánů, byl v navrhovaném nařízení hr. Badeniho § 12. Novým, ale ne bez vlivu §u 1 nařízení haličského z r. 1869, byl § 2 Ba­ deniho nařízení, předpisující, že řeč prvního ústního přednesu resp. po­ dání má býci rozhodující při celém projednání předmětu jak ve vnitřní služ­ bě, tak i ve styku na venek mimo úřady a soudy vojenské, u zeměpanských úřadů a soudů v zemi. Pro,styk s úřady a soudy vojenskými a s úřady a soudy mimo zemi a s ústředními úřady mělo zůstati při stávajících před­ pisech. Podle nového §u 14 mělo se nařízení provésti až za 5 let ode dne vyhlášení a Stremayrovo nařízení mělo teprve dnem provedení pozbýti platnosti. Jak návrhem nařízení byli spokojeni velkostatkáři a dr. Schlesinger, nevíme; že však Čeští zástupci spokojeni býti nemohli, dalo by se souditi, i kdybychom neměli o jejich nespokojenosti spolehlivých zpráv. Na první pohled jim vadilo, že nařízení se má vztahovali jen na království České, že v platnost má vstoupili teprve po pěti letech, aniž by se mluvilo o opatře♦) § 1 nařízení zněl doslovně jako § 1 nařízení Stremayrova, § 3 jako § 2 Stremayra, § 4 = § 3 Stremayra, § 5 = § 4 Stremayra, § 6 = § 5 Stremayra s nepatrnou změnou, § 7 = § 6 Stremayra, § 8 = § 7 Stremayra, § 9 = § 8 Stremayra, § 10 = § 9 Stremayra, § 11 = § 10 Stremayra, § 13 = § 11 alinea 1 Stremayra.

135

BADENIHO JAZYKOVÁ NAŘÍZENI.

nich pro tu dobu provisorních a že vlastní vnitřní řeč služební, to jest ja­ zyk při iniciativním jednání úřadů s úřady, v §u 2 nebyl vůbec normován. Po úřadě, konané dne 19. prosince r. 1896, a po prostudování nařízení žá­ dali čeští zástupci od Badeniho další a pronikavější změny návrhu. Nejen změny rázu stylistického, zvláště jasnější stylisaci Stremayra, nýbrž roz­ šíření nařízení i na ministerstvo zemské obrany, jak bylo v nařízení ha­ ličském z r. 1869, a na nově zřízené ministerstvo železnic. Pro znění §u 2 jako alinea 3 přinášeli sestylisovaný dodatek, který byl důsledkem toho, co Badeni sliboval Čechům dát: »Při všech úředních opatřeních a výnosech, které se nedějí ani na zakročení strany, ani na stranu se nevydávají, má se podle povahy případu užiti obou zemských řečí nebo jedné z nich. Totéž platí o vzájemné korespondenci úřadů v §u 1 označených.« Při §u 12 pře­ dem z taktických důvodů žádali změnu, že by místo příkazu »německy se má vésti« zněla stylisace »při dosavadních předpisech zůstává«. Po prove­ dení nařízení nemělo pozbýti platnosti jen nařízení Stremayrovo, nýbrž oba výnosy Krausovy z 23. května a 30. června r. 1852, jimiž se za vnitřní úřední řeč u soudů v království českém označovala výlučně němčina. Po­ něvadž Stremayrovo nařízení bylo vydáno i pro Moravu, poznovu žádali, aby i nové nařízení týkalo se Moravy a aby vedle toho ve Slezsku zave­ deny byly určité reformy. Nařízení jazykové v platnost mělo vejiti ihned a ne teprve po pěti letech. S vydáním druhého chystaného nařízení o ja­ zykové kvalifikaci úředníků všichni tři zástupci české delegace souhlasili a s radostí přijímali zásadu povinné oboujazyČnosti úředníků, bezvýjimeČné na návrh dr. B. Pacáka po 15 letech. Jazyková znalost se měla podle českého přání prokazovati až při praktické zkoušce úředníka, jak to r. 1882 chtěl i dr. Rieger, a proto měl býti při theoretických zkouškách na české universitě v Praze zrušen požadavek průkazu znalosti druhého zemského jazyka. Po úřadě s dr. B. Pacákem sestylisoval dr. Kaizl toto druhé naří­ zení a odevzdal je dne 8. ledna r. 1897 hr. Badenimu. Lišilo se od toho, co před tím Čeští jednatelé od Badeniho žádali. Na hlavním principu na­ řízení trvali i na dále, ale určitěji formulovali, jak se má prokazovati zna­ lost druhého zemského jazyka. Zkracovali provisorní dobu na dobu desí­ tiletou. V duchu §u 17 Pacákova lednového návrhu národnostního z r. 1896 úleva v tomto Čase se mohla poskytnouti úředníku jen tehdy, jestliže 136

BADENIHO JAZYKOVÁ NAŘÍZENÍ.

byl ustanoven v končině, kde počet obyvatelstva druhé zemské řeči tvořil méně než pětinu obyvatelstva. Badeni ihned odmítl zruŠiti nařízení o zna­ losti němčiny při theoretických zkouškách státních na české universitě v Praze a sám, přihlížeje k návrhům drů Kaizla-Pacáka, sestylisoval své znění druhého nařízení. Byl s ním dne 21. ledna r. 1897 hotov. Jako návrh Kaizl-Pacákův, tak i návrh Badeniho se skládal ze tří článků. Povinná znalost obou zemských jazyků u všech úředníků se stanovila už od r. 1898. Měla se prokazovati při zkoušce praktické nebo zvláštní zkoušce, k tomu účelu stanovené. Úřady měly započíti úřadovati oboujazyčně ihned. Mezi tím, co hr. Badeni jednal o vydání a znění jazykového nařízení, připravoval si půdu jednak mezi Čechy, aby umožnil mladočeské delegaci cestu k aktivní politice, jednak mezi Němci, aby je nezahnal vydáním ja­ zykového nařízení proti sobě. Na podnět G. Eima slíbil Mladočechům dne 17. prosince r. 1896, že předloží sněmu království českého poselstvo vlády, jímž se nálada v široké veřejnosti připraví pro opravdově šlechetné úmysly vlády, a že, vzhledem na Němce, projeví úmysl, ve vhodnou chvíli podati návrh zákona o zřízení kurií. Badeni svému slibu dostál. Dne 26. ledna r. 1897 přečetl místodržitel království Českého sněmu poselství, které bylo vypracováno na základě konceptu dr. K. Kramáře a schváleno bylo dne 23. ledna r. 1897 jednomyslně ministerskou radou. Vláda v něm jasně slibovala řešiti českou otázku. »Co se týče tohoto rozluštění samého,« stálo ▼ poselství, »musí vláda, trvajíc na zásadě plné rovnoprávnosti a rovno­ cennosti obou národností v království Českém, pokládati za svou nejvážnějŠí povinnost, hájiti jednotu jeho jak v zákonodárství, tak i ve správě.« Vláda na podnět dr. J. Herolda slibovala současně předložití i osnovu vo­ lebního řádu. Němcům zajišťovala podati v nejblíže příštím zasedání návrh zákona o zavedení kurií pro volby do zemského výboru, do zem­ ských ústavů a do sněmovních komisí. Neuspokojila je tím vším. Svým poselstvím, jehož s taktického hlediska vlastně nebylo ani potřebí, znepo­ kojila a pobouřila si Němce tak, že jí nezbylo nežli dne 5. února r. 1897 jasnost a ostrost poselství zeslabiti prohlášením novým, že nepodnikne ni­ čeho, »co by při nestranném ocenění nevyhovovalo kulturnímu a národ­ nostnímu významu německého kmene v Čechách«. Radostný dojem, který poselství způsobilo v Českých řadách, byl tímto prohlášením smyt, Česká ve­

137

BADENIHO JAZYKOVÁ NAŘÍZENI.

řejnost ve své většině byla dále na vahách, má-li vládě Badeniho věnovati důvěru neb nikoliv. Když se taktický tah poselství minul účinkem, tím více záleželo čes­ kým poslancům, aby jazykové nařízení bylo vydáno ještě před všeobecnými volbami do rady říšské. Badeni uznával oprávněnost tohoto přání a chtěl mu vyhověti, jakmile se uzavrou brány sněmu království českého. Ale pak zase byl mínění jiného. Poněvadž se bál, aby nebylo za volební agitace zle s Němci, chtěl vydati nařízení po volbách až 20. března r. 1897. Čeští poslanci ničeho nenamítali, poněvadž uznávali důvod hr. Badeniho. Ale brzy se poznalo, že Badeni bude moci dodržeti tento termín jen při nej­ větší pilnosti. Badeni totiž vše, co posud byl s Čechy jednal, jednal s nimi bez formálního usnesení ministerské rady. Dne 8. února r. 1897 učinil ministerské radě oficielně všeobecné sdě­ lení, že připravuje jazykové nařízení pro Čechy a slíbil, že rozešle jeho návrh členům kabinetu. Ministerská rada uvažovala o návrhu dne 20., 21. a 23. února. Nebyla ve svých názorech jednotná. Ministři zeměbrany, orby a ministr Rittner předvídali, jaké rozčilení vyvolá nařízení u Němců. Ba­ deni slíbil pod dojmem těchto obav, že sdělí nařízení v hlavních rysech stranám před jeho vydáním, aby slyšel jejich mínění. Gautsch pokládal nařízení za největší ústupek, který mohla vláda vůbec učiniti Čechům. Ne­ dovedl si představit!, že by se němčina měla jakkoliv vytlačiti z posice slu­ žební řeči. Bránil se administrativnímu federalismu, poněvadž v něm viděl přípravu pro státoprávní federalismus. Nemohl ani na to po­ myslili, že by se mohlo nařízení vydati, aniž by se učinilo opatření, aby se obě zemské řeči staly povinným učebným předmětem na všech gymnasiích. Žádal, aby i o tom byly strany uvědomeny. Gleispach stál s Gautschem v jedné linii. Prohlásil federalismus za »ruinu rakous­ kého jednotného státu a velmocenského postavení říŠe« a varoval před vládnutím bez Němců. Tvrdil: »VětŠí nebezpečenství nežli mladočeská a italská irredenta v sobě skrývá irredenta německo-nacionální.« Ra­ dil, aby se »tato enormně cenná koncese nevydávala notoricky náročným MladoČechům bez velice určitých záruk pro jejich chování se a zvláště aby se žádala i garancie pro to, že se nepřivodí přibráním Mladočechů oposiČní postavení umírněných Němců a tím oposice všech německých po­ 138

BADENIHO JAZYKOVÁ NAŘÍZENI.

slanců.« Ministr zeměbrany doléhal, aby se Mladočeši zaručili, že budou hlasovati pro vojenské předlohy a vzdají se oposice vůči armádě. Mezi ministry byla různost názorů v otázce vnitřní služební řeči, pak v tom, co učiní Němci, až Mladočeši budou získáni nařízením pro vládní většinu, zda si nebudou jiné neněmecké národní strany žádati téhož, čeho se do­ stalo Čechům, a jak se Němci zachovají k rakousko-uherskému vyrovnání. Ve speciální debatě o návrhu nařízení doléhal Gleispach, aby v §u 7 byla zajištěna němčina jako vnitřní řeč služební a aby bylo vyloučeno úplné čechisování vnitřní služby. Rozřešení §u 7 byl pro ministerskou radu nejtěžší problém. Zvolila si proto ze sebe k jeho stylisaci tříčlenný subkomitét (Gautsch, Gleispach, Rittner). Ministerská rada naklonila se k návrhu ministra zeměbrany, aby, pokud se týká jazykové otázky ve vojsku a čet­ nictvu, zůstalo při dosavadním stavu, t. j. při němčině. Gautsch navrhoval vzhledem k druhému doplňujícímu nařízení o ja­ zykové kvalifikaci úředníků, aby hlavní nařízení nabylo účinnosti nejdříve až 1. července r. 1897. S tím nemohl souhlasiti Badeni, který byl vázán slibem Mladočechům. Gautsch se dal přehlasovat! a tak mělo nařízení nabýti účinnosti dnem vyhlášení. Doplňující nařízení o jazykové kvalifikaci úředníků nečinilo celkem v ministerské radě obtíží. Ministři však soudili, že § 3 tohoto nařízení nevylučuje možnost úředníka—tlumočníka u soudu. To bylo mínění, které Mladočeši na celé čáře potírali. Ministerská rada schválila dne 23. února stylisaci §u 7. Vyšla i vstříc zájmům ministra ze­ měbrany a vložila na ochranu němčiny v armádě a četnictvu z §u 7 do nového §u 15 ustanovení, že jazykovým nařízením není nijak dotčen slu­ žební styk s vojenskými úřady a četnictvem a služební řeč ozbrojené moci. Badeni předložil usnesení ministerské rady mladočeským vyjednavatelům. Ukázalo se, že návrh, přijatý ministerskou radou, zněl jinak nežli nařízení s Čechy již umluvené. Bylo proti původnímu návrhu Badeniho a opravným přáním Čechů podstatně zhoršeno. Nařízení jazykové, jak vyšlo z ministerské rady, a jak jeho znění dne 3. března r. 1897 hr. Badeni dru J. Kaizlovi odevzdal, nevyhovovalo nejprve přednesenému přání Če­ chů, aby platilo i pro úřady, podřízené ministerstvu železnic a zemské obrany. Mělo se vztahovati jen na ministerstvo vnitra, spravedlnosti, fi­ nancí, obchodu a orby. Skládalo se ze dvou Částí, úpravy jazykové u úřadu

139

BADENIHO JAZYKOVÁ NAŘÍZENI.

a z nařízení o jazykové kvalifikaci úředníků. Nařízení bylo o 16 paragra­ fech, druhé o třech. Stremayrovo nařízení bylo zase většinou přejato do nařízení nového. § 1 — § 4 nového nařízení se rovnal § 1 — § 4 Stremayrova nařízení, § 6 nového nařízení byl v Stremayrovu nařízení § 7, § 8 v Stremayrovi byl § 6, § 10 v Stremayrovi § 8, § 14 v Stremayrovi § 11. § 5 Stremayra jako § 5 nového nařízení byl rozšířen na autonomní úřady, § 10 Stremayra byl jako § 12 nového nařízení rozšířen pro jasnost i o depositní knihu a § 9 Stremayrova nařízení musil býti zcela přepracován vzhledem k připravovanému novému soudnímu řádu a zavedení přímého a ústního jednání ve sporech civilních. § 9 Stremayrova nařízení v přepra­ cování jako § 11 nového nařízení zněl: »V občanských právních sporech budiž protokol o ústním jednání v onom jazyku, ve kterém jednání konáno; jestliže však strany neužívají téhož zemského jazyka, v jazyku žaloby veden (§ 7). Výpovědi svědků, znalců a stran, jež za účelem vedení důkazu slyšeni jsou, buďtež však v protokolu zapsány vždy v onom zemském jazyku, ve kterém osoby tyto vypovídaly. Totéž platí o přednesu stran a o prohlášeních jimi podaných při ústním jednání, pokud protokol není pouhým souhrnným vylíčením obsahu ústních vývodů stran. Soud má užívati v ústním jednání onoho ja­ zyka, v němž strany jednání vedou. Jsou-li zúčastněny strany, kteréž v úst­ ním jednání užívají různých zemských jazyků, má soud užívati té zemské řeči, která jest známa všem stranám, avšak otázky stranám a všem, kdo jsou jednání účastni, má klásti v zemské řeči, od nich užité, avšak své roz­ hodnutí a usnesení vyhlásili v obou zemských řečech. Veškerá soudní prohlášení buďtež protokolována v onom jazyku, ve kterém soudcem pronesena byla, a stala-li se ohlášení v obou jazycích zemských, na žádost stran v obou zemských jazycích.« V §u 13 nového nařízení, který byl přejat z haličského nařízení jazy­ kového z r. 1869 (§ 4), vyhověla ministerská rada Čechům v tom, že ne­ mluvilo se o němčině, nýbrž o zachování stávajících předpisů a dodáno, že také při neerárních poštovních úřadech s vetší agendou má se ustanovení nařízení podle možnosti užívati. § 2 Badeniho návrhu ze 17. prosince 1896 se stal nyní §em 7 a zněl pro Čechy nevýhodně: »Při úřadech, vyzna­ čených v §u 1, má se použiti řeči ústního přednesu neb podání, v které 140

BADENIHO JAZYKOVÁ NAŘÍZENI.

strana věc předkládá, při všech úředních jednáních, sloužících vyřízení nebo rozhodnutí. Zvláště při soudních dvorech se má díti podání návrhu a porada v senátu v této řeči. Při úředních jednáních, jež se nedějí na za­ kročení strany, avšak týkají se záležitosti, jejíž vyřízení předpokládá, že o něm strany mají býti bezprostředně vyrozuměny, má se vždy podle po­ vahy případu (§ 4) užiti obou zemských řečí nebo jedné z nich. Má-li se za účelem vyřízení záležitosti v §§ 1 a 2 označených vejiti v písemný styk s jinými zeměpanskými nevojenskými úřady, platí také pro tento styk usta­ novení v odstavci prvém, po případě druhém. Pro styk s úřady mimo zemi a s ústředními úřady má zůstati při stávajících předpisech.« § 9 byl nově stylisován a pravil: »Je-li v některé věci zúčastněno několik stran, které při ústních nebo písemných podáních různých zemských jazyků užívají, jest úřadům v dřívějším paragrafu jmenovaným vydati vyřízení nebo roz­ hodnutí v obou jazycích zemských, ač není-li tu dohodnutí stran v tom smyslu, že má býti vyřízení vydáno jen v jednom zemském jazyku. Při úřed­ ních jednáních, která k vyřízení neb rozhodnutí věci směřují a dějí se za spolupůsobení stran, jest úřadům užívati, pokud toto nařízení jinak ne­ ustáno vuje, toho jazyka z obou zemských řečí, který jest všem stranám znám, jinak ale v případě neshody stran má býti užito obou zemských řečí.« V návrhu §u 16 vycházela vláda Čechům vstříc v požadavku, aby na­ řízení vstoupilo v život dnem publikování, ale odmítla, aby si nepopudila Němce, specifikováním jmenovati ta nařízení, která dnem publikování nového nařízení pozbyla platnosti. Navrhovala v této příčině všeobecnou stylisaci, že veškerá stará nařízení, novému odporující, pozbývají platnosti. V druhé části nařízení, současně Čechům dne 3. března r. 1897 před­ ložené, v nařízení o jazykové kvalifikaci úřednictva, ministerská rada ne­ připravila žádného překvapení. Doba, od níž měli býti ustanovováni jen úředníci, znalí dokonale obou zemských jazyků, stanovila se tentokráte od druhé polovice roku 1901, tedy zase později nežli Badeni sám původně myslil, ale dříve nežli žádali Češi. Ale otázka této doby nemohla nikdy býti příčinou nedorozumění a vážných neshod. Průkaz jazykové znalosti se měl podati tím způsobem, jak posledně byl Badeni s Čechy smluvil, jenže nyní bylo mluveno obšírněji o této zkoušce a hleděly se poskytnouti

141

BADENIHO JAZYKOVÁ NAŘÍZENI.

i určité úlevy. Úředník mel prokázati jazykovou znalost tři léta po vstou­ pení do státní služby. Manipulačním úředníkům se jazyková zkouška mohla prominouti, když službou prokázali dostatečnou znalost jazykovou. Jak a z čeho zkoušky jazykové se budou konati, bylo vyhrazeno zvláštnímu na­ řízení. Aby úřady mohly býti ihned oboujazyčné, tomu se mělo vyhověti ihned přidělením úředníků. U soudů a návladnictví, u kterých nebylo do­ statečně úředníků, znalých obou zemských jazyků, mělo se zatím při jed­ nání ústním užiti tlumočníka. Mladočeský klub, když mu byl sdělen návrh ministerské rady, se usnesl s vládou jednati, jednak za tím účelem, aby se nařízení mohlo zlepšiti, jednak aby nařízení bylo vydáno beze všech závazků Čechů k vlá­ dě. Klub pověřil jednáním s vládou vedle dřívějších tří delegátů, Kaizla, Pacáka a Herolda, i dr. E. Engla a dr. K. Kramáře. Dne 11. března r. 1897 se začalo jejich jednání s vládou. Před touto poradou dr. J. Kaizl zvláštním listem ze 7. března připravil hr. Badeniho již na to, že na­ řízení jazykové, jak je ministerská rada navrhuje, jest pro Čechy nepři­ jatelné. Kaizl projevil pochybnosti, pokud se týkalo znění §§ 9, 12, 13, 15, 16, ale ne takové, aby se nemohlo docíliti dohody, ale za naprosto ne­ přijatelný pokládal § 7 ve znění vládním, poněvadž se jím Čechům nedá­ valo, co jim Badeni slíbil, vnitřní úřední řeč česká, nýbrž se jen kvantita­ tivně měnilo nařízení Stremayrovo. Také Kaizlovi vadilo, že vyučovací úřady nebyly dotčeny nařízením, otázka to vzhledem k poměrům morav­ ským, kde věci proti království Českému byly pro Čechy horší, dosti dů­ ležitá, a že pokud se týče úřadů, podřízených ministerstvu železnic, neza­ ručovala se jejich dvojjazyčnost ani při službě železniční na venek. Čeští vyjednavači osobně od Badeniho žádali více a určitěji: Škrtnutí §u 7 ve vládním znění a nahrazení ho úplně tím, jak Čechové jako § 2 navrhli pro návrh z prosince r. 1896. V §§ 9 a 11 si přáli, aby nebyla rozhodující při jednání řeč, všem známá, poněvadž jazykovou otázku rozhodnouti by pak záviselo na vůli projednávajícího soudce, nýbrž řeč prvního ústního neb písemného podání. Při §u 12 žádali i výslovné uvedení knihy depositní a aby v §u 15, jakož i v druhém nařízení v §u 3, odstavec o tlumočníku, byly vůbec škrtnuty. Badeni se zdráhal slíbiti něco z těchto přání. Poněvadž nařízení, jak bylo Čechům předloženo, v ministerské radě prorazil proti 142

BADENIHO JAZYKOVÁ NAŘÍZENI.

odporu ministrů Gleispacha a Gautsche, byl by si přál jeho přijetí v po­ daném znění. Konečně, když Čechové neprojevili ochotu na této linii se dohodovati, slíbil sděliti česká přání ministerské radě. Badeni předložil tehdy Čechům jen nařízení pro království České, ale před touto schůzí bylo již mezi ním a Čechy úplně jasno, že podobné jazykové nařízení, třebaže o něco později nežli pro Čechy, bude vydáno i pro markrabství Moravské. Češi nemohli proto vysloviti jiné přání, nežli aby vydání to se událo co nejdříve, v době ne příliš dlouhé od vydání na­ řízení pro království České. Dne 20. března r. 1897 zahájil Badeni porady se zástupci parlament­ ních stran. Plnil tím svůj slib, učiněný v ministerské radě dne 21. února. Nejprve si povolal zástupce německých pokrokových poslanců. Nezamlčel jim ničeho ze svých úmyslů a výslovně i s důrazem uvedl, že vydá i druhé nařízení o povinné oboujazyčnosti úředníků. Němečtí pokrokáři celkem uznávali politické stanovisko vlády. Připouštěli, že se dá utvořili většina z mírných živlů, jestliže se najde modus vivendi s Čechy. Neměli vážných námitek proti zásadám jazykového nařízení a byli ochotni na základě pro­ gramu vlády státi se Částí většiny, jestliže jim to Němci z Čech nezne­ možní výstřední oposicí. Němci z Čech předpovídali bouře v Čechách. Vy­ slovili proti nařízení Četné námitky, zvláště proti nařízení o jazykové kva­ lifikaci úředníků (certifikatisti, lhůta nauČiti se druhé zemské řeči). Báli se o osud jednojazyčných úředníků německých, uznávali za správnou zá­ sadu oboujazyčnosti úředníků, ale nechtěli, aby se to výslovně říkalo naří­ zením a aby se nařízení nepraktikovalo, dokud by se na středních a vyso­ kých Školách neukončily kursy, určené k naučení se druhé zemské řeči. Žá­ dali si, aby termín průkazu jazykové znalosti byl prodloužen na dobu 11 let. Němečtí poslanci z Čech pochybovali, že by bylo možno poČítati s německým ústavověrným velkostatkem a pokrokovou stranou, jestliže Němci z Čech nastoupí výstředně oposiční cestu. Badeni oznámil dne 22. března v ministerské radě, že MladočeŠi ne­ činí námitek proti německé služební řeči a jsou ochotni Němcům přiznat! kurie. Vláda prý musí Mladočechům jasně říci, kam až může jiti, jinak s nimi nebude nikdy hotova. MladočeŠi si žádají jazykové nařízení i pro Moravu. To je pro ně conditio sine qua. Badeni byl pro to, aby se Čechům

143

BADENIHO JAZYKOVÁ NAŘÍZENI.

vyhovělo, poněvadž nelze bez nich vládnouti. Gleispach uznával, že na­ řízení pro Čechy musí míti svůj následek i pro Moravu. Ale při vydání moravského nařízení se musí vláda vyvarovali státoprávního zdání. Musí se jednat o dvě nařízení. Gleispach i Gautsch byli pro to, aby se nařízení pro Moravu vydalo později, až budou Mladočeši ve většině. Vůbec byla mezi ministry obava, zda mladočeský klub vstoupí do většiny, až budou nařízení vydána. Badeni tento strach vyvracel. Pravil, že se Mladočeši spokojí i s pozdějším vydáním jazykového nařízení pro Moravu, ale nesmí býti oloupeni o mravní efekt. Vzhledem k poměrům v Čechách se jim musí umožnili vstup do většiny. Badeni návrh jazykových nařízení sdělil také předákům ústavověrného velkostatku, dru Baernreitherovi a hraběti Osvaldu Thunovi. Oba politikové byli celkem pro nařízení a měli jen určité pochybnosti o oboujazyčnosti úředníků a soudců. Na podnět německých poslanců z Čech pozval Badeni na 23. března k společné poradě Čechy a Němce. Těsně před ní se hleděl s Čechy dohodnouti. Českých vyjednavatelů se dostavilo tentokráte sedm. Mimo dřívěj­ ších pěti nyní i K. Adámek a dr. Ed. Brzorád. Ministerská rada se ne­ ukázala příliš ústupnou k hlavním českým přáním. Nechtěla slyŠeti o roz­ šíření jazykových nařízení i na železnice a Čechům bylo se spokojili jen prohlášením, že jazykové poměry u železnic se uspořádají zvláště. Akcep­ tovala změny v§u9av§ulla tím pro jednání rozhodující řeč prvního podání, nezdráhala se v §u 12 uvésti pro uvarování pochybností i depositní knihu, byla ochotna v druhém nařízení v §u 3, odstavec o tlumočníkovi škrtnouti a povolili, jak slíbil Čechům již Badeni, jazykové nařízení i pro Moravu, ale odmítla škrtnouti § 15, měniti nějak § 13 a zvláště § 7. Če­ chům nezáleželo tak na tom, zda § 15 v nařízení bude nebo nebude, po­ něvadž chápali a uznávali ohledy Badeniho na vojenské kruhy, nezáleželo jim také na znění §u 13, nýbrž na znění §u 7, poněvadž v §u 7 mělo býti vy­ sloveno, zda vláda opravdu Čechům dává vnitřní úřední řeč českou a činí je v principu s Němci rovnými. Za přítomnosti Němců Češi sice hráli úlo­ hu, jako by se byli s hr. Badenim již úplně dohodli, ve skutečnosti v té chvíli ještě mezi Badeniho kabinetem a Čechy v jazykové otázce zela pro- ' past. Porada vlády, Čechů a Němců, konaná dne 23. března, nemohla za \ 144

BADENIHO JAZYKOVÁ NAŘÍZENI.

těchto okolností býti nežli bezvýsledná. Badeni ujistil jen Němce, že podá předlohu o zřízení kurií, o níž věděl, že Mladočeši zásadně budou pro ni. Češi a Němci zdůraznili své stanovisko: Češi pravili, že věc úpravy jazy­ kové otázky jest jen věcí vlády a Čechů a tudíž podmínkou jednání s Něm­ ci; Němci naproti tomu tvrdili, že úprava jazykových poměrů nemá býti nežli koncem jednání s Němci. Badeni se k názoru Němců nepřiklonil. Dr. Kaizl vedl dále jednání o znění §u 7 s hr. Badenim a vrchním redaktorem jazykového nařízení ministrem Rittnerem. Byl dne 24. března u Badeniho a nedohodli se, dne 27. března konferoval s ministrem Rittne­ rem a nedohodli se přes jasné prohlášení Kaizlovo, že Čechové nežádají nežli širokou texturu s plnou zásadní paritou češtiny s němčinou, »ponechávajíce vládě pouvoir de facto třeba větší, než dle její textury: ale for­ málně paritu a prolomení zásady výhradně vnitřní němčiny«. Kaizl tehdy také uvedl, že si vláda může v §u 7 se stylisací »podle povahy případu« Činiti zatím co chce, ale jen ať i zde jeví se pokrok proti dosavadnímu sta­ vu. Kaizl koncedoval vládě, že by kvalifikační tabulky, dekrety atd., se vystavovaly německy. Uznával tedy němčinu za faktickou vnitřní úřední řeč služební, ale vyslovil se proti tomu, aby faktický stav byl i pro budouc­ nost stavem legálním. Češi se chtěli spokojiti zásadou. Den poté se sešel dr. Kaizl s ministrem Gleispachem. Kaizl navrhl v §u 7 stylisaci místo: »podle povahy případu«, »podle povahy věci«. Gleispach to přijal. Kaizl byl si vědom, že věc není bez významu a že Činí určitý ústupek, že zatím se vzdává toho, aby všecko bylo dvoujazyčné, ale myslil, že na tuto okolnost sotva kdo přijde. Když dne 29. března r. 1897, pokud se týče §u 7, hr. Badeni za svou osobu Kaizlovi slíbil, že provede časem i vnitřní jazyk služební, že řada věcí podle nařízení jen německých i tu bude česká neb utrakvistická, na př. žádosti za dovolené, žádosti za přijetí do služeb, úřed­ ní přípisy volebních komisařů při volbách, kvitance, jak si Češi přáli, a p., byla vlastně dohoda mezi vládou a Čechy o znění jazykového nařízení ho­ tova. § 7 pak konečně zněl: »Úřady, v §u 1 označené, užívejtež ve všem úředním jednání, konaném k cíli vyřízení anebo rozhodnutí, onoho jazy­ ka, ve kterém strany svoji věc ústně přednesly nebo podaly. Zvláště pak má se u soudních dvorů podávání návrhů a porada v senátě v této řeči díti. Při jednání úředním, které nebylo zavedeno k zakročení strany, užito 10

145

BADENIHO JAZYKOVÁ NAŘÍZENI.

budiž dle povahy věci obou řečí zemských neb jedné z nich. Je-li za úče­ lem vyřízení v odst. 1 a 2 označených záležitostí s jinými zeměpanskými nevojenskými úřady v zemi spojení písemného třeba, platí též pro dopiso­ vání toto ustanovení v odstavci 1, po případě 2 obsažená. Pro styk s úřady mimo zem se nalézajícími a s úřady ústředními zůstává při předpisech dosavadních.« Na naléhání Němců vláda jen dodatečně ohlásila Čechům, že v dru­ hém nařízení v §u 2, pokud se týče jazykové kvalifikace úředníků, dá úle­ vu poddůstojníkům, kteří mají certifikát a jsou příslušní do Čech, v té míře, že odborný ministr může ve zvláštních případech průkaz jazykové způsobilosti prominouti. Češi ničeho nenamítali proti této úlevě, když se týkala certifikatistň jen do Čech příslušných. Dne 31. března se sešli mladočeští vyjednavači s Badenim, za přítom­ nosti ministrů Gautsche, Biliňského a Gleispacha. Účel porady nebyl jen dohoda o definitivní znění nařízení, nýbrž i vyjasnění poměru mladočeského klubu k vládní většině. Vláda soudila, že MladočeŠi jsou povinni se státi za jazyková nařízení oporou vlády. MladočeŠi pokládali je jen za upravení půdy, aby mohli jednati s vládou o podporu její politiky. Přišli proto do porady s velmi Četnými požadavky, od jejichž splnění Činili od­ vislým svůj vstup do vládní většiny. Byly to požadavky nacionální, poli­ tické, svobodomyslné a pokrokové, hospodářské a správní. Vyjednavači si plně byli vědomi, jak si napsal dr. Kaizl, že nesmí »absolutně zapříti svůj celý státoprávně-autonomně národní program«. Mladočeští vyjednavači se nespokojovali jen se smluvenými jazykovými nařízeními pro Čechy a Mo­ ravu, nýbrž vystoupili s požadavky jazykové úpravy pro Slezsko, vnější České služby na železnicích a Českého označení železničních stanic, morav­ ského školství, zvláště vysokého (university a techniky), českého textu na bankovkách, postátnění jediné české školy ve Slezsku, opavského gymna­ sia, jak na to v poslanecké sněmovně dne 2. března r. 1896 naléhal vůdce slezských Čechů dr. František Sláma, udělení práva veřejnosti českým Ško­ lám »Komenského« ve Vídni, postupné vybudování českého obecného Školství ve Slezsku a zavedení stenografování českých řečí v poslanecké sněmovně. Politické požadavky MladoČechů byly: ulevení říšské radě tím, že by zemědělství, obecné a odborné Školství náleželo úplně do kompetence 146

BADENIHO JAZYKOVÁ NAŘÍZENI.

sněmů; pak sanace zemských financí tím, že by zemím připadly některé státní důchody jako pozemková daň; odpovědnost místodržitele sněmu, jak to navrhl v lednu r. 1895 na českém sněmu dr. Kramář; vybudování čes­ kého středního a odborného školství, podání adresy na trůnní řeč se zmín­ kou o českém státním právu; odstranění policejního ducha ze školství a vydání dějepisných učebnic v Českém duchu. Svobodomyslné a pokro­ kové požadavky mladočeské se týkaly zachování civilního rázu obecných škol, tiskové svobody, zrušení novinového kolku, reformy starobního a úrazového pojištění zemí se zřetelem na živnostníky a rolníky. V oboru hospodářském si Mladočeši žádali státní podpory pro rolnická družstva a společenstevní podniky živnostenské, postátnění severozápadní dráhy, úpravu tarifů ve prospěch domácí výroby zemědělské i průmyslové, hledíc k cizí soutěži a vývozu, úpravu cukerní a pivní daně, zvýšení kvóty Uher, kartelový zákon, povinné pojištění proti ohni a krupobití a reformu živno­ stenského řádu. V ohledu správním vyslovili MladoČeŠi přání: Českému národu přiměřené zastoupení a působnost v kabinetu a to dvěma ministry, z nichž by byl jeden odborný, druhý ministr krajan, jehož působnost by byla jasně vyměřena, zvláště jeho poměr k německému ministru krajanu, a jehož kancelář by byla řádně vybavena. Dále žádali, aby byli čeští kva­ lifikovaní lidé povoláváni na vyšší místa v ústřední správě (vnitro, ob­ chod, železnice, spravedlnost, -finance) a aby na Moravě byla provedena reforma volebního řádu, změněn nevhodný místodržitel, aby aktivní pří­ spěvek státních úředníků v Praze byl stejný jako státních úředníků ve Víd­ ni a aby při správním soudu byl zřízen Český senát. Tento velký počet požadavků zarazil ministry. Splnění některých ne­ náleželo ani do kompetence ministerstev. Nebylo také ani technicky mož­ no vyhověti některým přáním. Mladočeši se proto chtěli spokojiti, že by se některé požadavky jen uvedly jako k řešení zralé v projevech vlády, při jiných, že by se stanovila lhůta, do kdy bude požadavek splněn. Zástupci vlády nedali odpověď na každé přání, nýbrž jen na nejdůležitější. Stáli ve slovu, že vydají smluvená jazyková nařízení pro Čechy a Moravu. Výslovně uvedli, že vláda vydá úřadům v Čechách pokyn o těch předmětech, které zůstanou německé v obecně služebním zájmu. Vláda odmítla vydati pro tu dobu nějaké nařízení pro Slezsko a odůvodnila své rozhodnutí nedostat­ 10*

147

BADENIHO JAZYKOVÁ NAŘÍZENÍ.

kem úředníků jazykově kvalifikovaných a z politických důvodů, ale slíbila zlepšiti stav ve Slezsku alespoň tím, že se bude starati o jazykově kvali­ fikované úředníky. Vláda odmítla odvolati jakékoliv staré jazykové naří­ zení pro Slezsko a nechtěla také zasahovat! do vyučovací řeči obecných škol ve Slezsku. Zástupci vlády však slíbili postátnit! české gymnasium v Opavě v roce 1898, ale za podmínky, že Ústřední Matice Školská již ne­ zřídí ve Slezsku nové české gymnasium. Vláda vyhověla i do jisté míry po­ žadavku o vnější řeči na železnicích. Průvodčí vlaku měli vyvolávat! na stanicích i česky (»Hotovo«). Vláda se nevzpírala zásadně zříditi vysoké české Školy na Moravě. Vykládala, že věc připravuje a že proto zvýšila v státním rozpočtu položku na vyškolení vysokoškolských sil s odůvodně­ ním, že se tak děje pro Moravu. V otázkách státoprávní a autonomní se vyhnula určité odpovědi. Nežádala, jak výslovně bylo řečeno, aby Mladočeši »odpřisáhli české státní právo«, ale předpokládala v této věci umír­ něnost a takt. Vyhnula se odpovědi o odpovědnosti místodržitele sněmu. Chtěla přihlédnout! při reformě dějepisných učebnic, aby v nich nebyl opomíjen český národ. Byla odhodlána zruŠiti novinový kolek, jakmile by našla náhradu za něj v nějakém novém finančním zdroji. V otázce povin­ ného starobního pojištění radila k opatrnosti vzhledem ke zkušenostem v jiných zemích a vzhledem k poměru k Uhrám. Byla odhodlána podpo­ rovat! zemědělská a živnostenská společenstva. Projevila úmysl postátnit! severní dráhu, reformovat! živnostenský řád, vydati kartelový zákon a za­ věsti povinné požární pojištění. Ale odmítla, aby aktivní přídavek praž­ ského státního úřednictva se rovnal vídeňskému. Byla ochotna dáti Čechům v kabinetu zastoupení, ale vyhradila si sama stanovití počet ministrů a je­ jich resort. Vyloučila rozhovor o zastoupení Čechů ve vídeňských cen­ trálách jakožto rozhovor o své doméně. Zástupci vlády, zvláště Badeni, upozornili mladočeské vyjednavače na to, co bylo v ministerských radách předmětem stálých obav, že mladočeský klub jest povinen za jazyková nařízení a za to, co jim ještě dále bylo slí­ beno, hlasovat! pro rakousko-uherské vyrovnání, branný zákon a že jest povinen být! Členem vládní většiny. Mladočeský klub byl postaven před otázku, jejímuz řešení se vyhýbal a jejíhož příchodu se obával od doby, kdy převzal vedení České politiky z rukou StaroČechů: Zda má nyní opustiti 148

BADENIHO JAZYKOVÁ NAŘÍZENI.

oposici a nastoupiti cestu positivní politiky. Mladočeské vyjednavače zara­ zila otevřenost a určitost vlády. Nemohli na její otázky ihned odpověděti. Žádali si, aby mohli dáti odpověď dne 1. dubna po rozhodnutí svého klu­ bu. Gleispach a Gautsch, kteří nikdy nevěřili Mladočechům, byli tímto je­ jich chováním zneklidněni. Uváděli, že mladoČeští vyjednavači ani osobně neslíbili učiniti něco pro vládu a zdálo se jim, že vycházeli vládě, když Šlo do živého, méně vstříc nežli za jednání před 31. březnem. Otázka vstupu mladoČeského klubu do vládní většiny nebyla pro jeho členy otázkou lehkou. Většina Členu klubu byla uvyklá politice negace, stále se ohlížela na voličstvo, vychované v radikalismu a v oposici. MladočeŠtí poslanci neuvažovali jen o tom, co vláda dává za vstup klubu do vládní většiny, nýbrž i jaká bude ta nová většina a co řekne přestupu mla­ doČeského klubu z oposice do vládní většiny veřejné mínění v Českých ze­ mích. Na štěstí byl klub již znaven neplodnou oposici. Proto se snadno nalezla většina pro vstup do vládní většiny. Ale nebyla již tato většina tak velká při úvaze o rázu chystané vládní většiny. Dr. Stránský by byl chtěl, aby, když ústavověrný velkostatek právě odmítl vstoupiti na podporu vlá­ dy, mladočeský klub tvořil vládní většinu spíše s konservativci nežli s umír­ něnými německými liberály, jak to pod vlivem ministra Gautsche chtěl i Badeni. I sám Kaizl soudil, že by konservativnějŠí vládní většina měla ty výhody, že by posice mladoČeského klubu byla jak v lidu, tak ve vládní většině pro Mladočechy lepší a silnější. Ale Badeni se neptal MladoČechů, do jaké většiny by byli ochotni vstoupiti, nýbrž zda jsou ochotni vstoupiti do většiny, jím připravované, a za cenu, kterou jim nabídl a která v den, kdy s Mladočechy jednal, ztratila mimo jeho vůli naději na uskutečnění následkem chování ústavověrného velkostatku. Dne 1. dubna r. 1897 odpoledne navštívili Badeniho jménem mlado­ Českého klubu dr. Engel a dr. Kaizl. Badeni je přijal za přítomnosti mi­ nistrů Gautsche, Biliňského a Gleispacha. Návštěvníci učinili za svůj klub závazné prohlášení, které pak bylo připojeno k protokolu ministerské ra­ dy, že jejich klub vstoupí do vládní většiny a bude podporovali vládní předlohy, když budou do 3. dubna r. 1897 vydána s nimi smluvená jazy­ ková nařízení pro Čechy. Mladočeský klub tím přestal býti oposiční stra­ nou. Byl podporou vlády hraběte Badeniho. Co jasně a oficielně jeho zá­

149

BADENIHO JAZYKOVÁ NAŘÍZENI.

stupci řekli dne 1. dubna zástupcům vlády, to neměl klub odvahu říci stejně určitě a jasně svým voličům. MladočeŠtí politikové neinformovali správně politickou veřejnost českou, když rozhlašovali, že mají k vládě Badeniho volnou ruku. Po 1. dubnu se musil Badeni rychle starati o publikování jazykových nařízení, chtěl-li si Mladočechy udržeti. Dne 1. dubna byl sice s nimi de­ finitivně dohodnut, ale jemu záleželo i na tom, aby vydání jazykových na­ řízení nevadilo liberálním velkostatkářům německým státi se podporou jeho politiky. Soudil, opíraje se o slib vůdce ústavověrného velkostatku hraběte Osvalda Thuna a o svá jednání s drem Baernreitherem, který ne­ měl podstatných námitek proti chystaným nařízením, že může s německým velkostatkem počítati. Tu však náhle tento velkostatek se dne 31. března prohlásil za účasti některých členů panské sněmovny a německé pokrokové strany a k radosti konservativních velkostatkářů českých, kteří se cítili býti Badenim ignorováni, že nevstoupí do vládní většiny — pro jazyková nařízení. Ústavověrný velkostatek byl ochoten podporovati vládu teprve tehdy, až přejde bouře, kterou nařízení vyvolá. Chtěl míti k nařízením volnou ruku a sice v tom smyslu, že by někteří Členové ústavověrného klu­ bu byli pro nařízení, jiní proti, jiní pak by se za hlasování vzdálili. Násled­ kem tohoto chování ústavověrného velkostatku se někteří ministři zdráhali dáti Badenimu souhlas k nařízení. Vykládali, že vlastně vláda nemá pro veliké úkoly státní v sněmovně potřebné většiny. Badenimu nezbylo, nežli podati demisi. Učinil tak dne 2. dubna a s ním celý kabinet. Dne 4. dubna se konala za přítomnosti samého císaře ministerská rada. Badeni konsta­ toval, že všechny proponované strany, až na ústavověrný velkostatek, jsou ochotny vstoupiti do vládní většiny, když v ní budou i MladočeŠi. Gautsch i Gleispach si nemohli představiti, že by měl Němce ve většině representovati jediný klub Čistě německý, klub katolické lidové strany, vedený ba­ ronem Jos. Dipaulim. Biliňski chtěl ihned situace využiti a naznačoval mož­ nost utvoření pravice. Gleispach, který nepokládal německé katolíky v Ra­ kousku za representanty Němců, ukazoval, že úplné vyloučení německého živlu v Rakousku skrývá v sobě největší nebezpečenství pro stát. »Němci jsou,« pravil, »s jedinou výjimkou Haliče a Dalmácie jediný tmel, který ob­ sahuje celá monarchie při svých většinou odstředivých národnostech.«

150

BADENIHO JAZYKOVÁ NAŘÍZENÍ.

Gleispach zrazoval vládu, aby vládla proti spojenému Němectvu. Ministr orby odporoval Gleispachovi. Pokládal i členy Dipauliho klubu za Němce a prohlásil za tmel monarchie dynastické city. Gleispach rozšířil svůj útok na Mladočechy. Viděl v nich nebezpečenství pro ústavu a monarchii, když by byli spojeni s autonomistickými konservativci, Poláky, Rusíny, Jihoslovany atd., bez tmele liberálního němectví, nahrazeného skupinou Dipau­ liho, blízkou federalismu. Gleispach odmítal přání Mladočechů, aby byl místodržitel odpovědný sněmu, pokládal ústupky, které se jim učinily, za krok ke státnímu právu. Nemohl Čechům zapomenouti, že již ve fundamentálkách mluvili o samostatné finanční správě, odvádění kvóty říši, že vstoupili na říšskou radu se státoprávním ohrazením, že sepisují státo­ právní adresy a pod. Gautsch stál s Gleispachem na jedné linii v boji proti pravici, ale nepokládal situaci za tak zoufalou jako on. Gautsch navrho­ val, aby se vydala jazyková nařízení a tím se zlomila česká oposice, dával v úvahu, zda by se do kabinetu neměl povolati jeden Čech a jeden Němec, Čímž by se poměr sil nezměnil, jakmile pomine bouře z jazykových naří­ zení, a konečně soudil, že vláda má předstoupiti před parlament, nevázaná na žádnou stranu, tedy bez většiny. Císař si přál, aby měl po boku rozhod­ nou a objektivní vládu. Vyslovil souhlas s dosavadní činností Badeniho. Zdůrazňoval, že Badeniho vláda není parlamentní a opakoval svůj utkvělý názor, že parlamentní vláda jest v Předlitavsku nemožná. Císař se ujal proti Gleispachovi klubu Dipauliho a označil jeho členy za dobré Němce. Přál si, aby Němci nebyli vzhledem na zahraniční situaci z vlády vylučo? váni. Litoval, že ústavověrný velkostatek v Čechách svým rozhodnutím propásl okamžik k snadnému se dorozumění s Čechy. Vyrovnání s Uhry bylo smluveno a vláda, která tak učinila, musí prý úmluvu provésti až do* konce. Císař si nedovedl představit!, že by mohli z kabinetu vystoupiti mi* nistři, kteří smlouvali jazyková nařízení s Čechy, protože odpadla část ně­ meckých liberálů. Gautsch se omlouval, že byl pro nařízení jen za předpo­ kladu, že se zdaří obmyšlená většina. Císař nepřijal ani demisi Badeniho, ani celého kabinetu, ani některých jeho Členů. Vlastnoručním listem ze 4. dubna, na jehož nutnost ukázal Gautsch vzhledem k veřejnosti, která znala důvody demise, projevil Badenimu i celému kabinetu úplnou důvěru a přikázal mu pevně postupovati podle trůnní řeči z 29. března. Císař uznal 151

BADENIHO JAZYKOVÁ NAŘÍZENI.

úmysl ministerského předsedy, který nechtěl stati v čele vlády autonomisticko-slovansko-klerikální, jakou by si byl přál ministr Biliňski, aby se v cizině, kde povazovali jen liberální Němce v Rakousku za pravé Němce, neříkalo, že rakouský ministerský předseda — Polák, vládne bez Němců a schválil, jak navrhl Gautsch, aby kabinet vládl bez pevné většiny. Publi­ kování jazykových nařízení nestálo již nic v cestě. Dne 5. dubna r. 1897 bylo datováno jazykové nařízení pro království České, dne 22. dubna pro markrabství Moravské. Ve Slezsku se nic nezměnilo. Tam na dále platil výnos ministra spravedlnosti z 12. října r. 1882. Vydání jazykových nařízení mělo veliký význam pro český národ. Bylo jimi odmítnuto německé přání o národním ohraničení a ustanovení němčiny jako státní řeči říšským zákonem. Čechové nedosáhli všeho, čeho žádali. Ale v zásadě byli postaveni v království Českém a v markrabství moravském s Němci na roveň. Jazyková nařízení učinila průlom do vnitřní úřední řeči německé, omezila v Čechách i na Moravě její působnost, něm­ čina přestala býti dopisovací řečí v tom rozsahu, jako dosud, zavedena byla vnitřní úřední řeč Česká (nikoliv služební řeč úřední) a to bez obmezení na podmínku, aby se stalo vyrozumění stran přímo nebo nepřímo. Podle smluveného smyslu nařízení mělo se každé úřední jednání, které se dálo podáním, od jeho zadání až do jeho vyřízení, tedy veškerá stadia ve vnitřním i vnějším jednání úřadů a soudu, říditi podle prvního podání. Čeština byla uvnitř v Čechách i na Moravě postavena s němčinou na roveň a to nejen ve věcech, kde se jednalo o podání stran, nýbrž i ve věcech, kde se jednati mělo o věci z prosté iniciativy úřadů, vycházející bez ingerence a zakročení stran. Nařízeními jazykovými byla také pro Čechy i Moravu stanovena jazyková kvalifikace úředníků, ať Čechů, ať Němců, čehož se zneodvážilo Stremayrovo nařízení: závazná a prokázaná znalost obou zem­ ských jazyků, po přechodní době sedmi let bezpodmínečná, t. j. po 1. čer­ venci r. 1901. Tím byl odmítnut programový německý požadavek jednojazyčnosti úředníků a soudců v německém území Čech. Čechové nedocílili, aby i služební řečí byla Čeština; styk s podřízenými úřady a úředníky měl se na dále díti německy. Také nebylo Mladočechy dosaženo, aby němčina s češtinou byla na roveň postavena i v ústředních Úřadech vídeňských. V tom směru otevíralo se Čechům pole nových zápasů. 152

BOJ O JAZYKOVÁ NAŘÍZENI Z R. 1897.

Jak veliký rozdíl měl nastati oproti dřívějšímu stavu v jazykové otáz­ ce ve věcech civilních i trestních, to názorně vyložil jeden z českých účast­ níků jednání o nařízeních dr. B. Pacák ve spisu: »Několik slov pravdy k jazykovému nařízení.« Až do Badeniho nařízení »v civilních věcech k čes­ ké žalobě projednáván celý spor buď úplně česky neb pak-li žalovaný od­ povídal německy, v obou jazycích. Jakmile však spor se skončil neb srotuloval, vstoupil do vnitřního úřadování německého. Ze spisů učiněn ně­ mecký výtah, každý krůček, každá porada, vše bylo německé — jen rozsu­ dek a důvody straně dodány česky.« To od Badeniho nařízení mělo pře­ státí. »Každá sporná věc bude nejen mezi stranami projednávána v té Či oné řeči, ale také v té či oné řeči, v níž byla projednána, bude o ní jedná­ no, řáděno a rozhodováno.« To mělo platiti »ohledně všech úředních jed­ nání a u všech instancí uvnitř království Českého«. V trestních věcech, až do vydání Badeniho nařízení »byl-li obviněný nebo obžalovaný českého jazyka, vedlo se vyšetřování česky, veškerá ko­ respondence soudní se soudy a úřady, v té věci ale úplně německy; před­ kládání ukončeného vyšetřování c. k. státním návladnictvím, návrhy vy­ šetřujících soudců i státních návladních jen německy; přelíčení dělo se Česky, jednací protokol však vedl se napolo německy, porada a poradní protokol úplně německy, prohlašování rozsudku pak zase česky«. Od vy­ dání Badeniho nařízení jednání trestní ve všech stadiích a ve všech úřed­ ních vnitřních i vnějších jednáních i korespondenci s úřady se mělo říditi úplně podle zásad nařízení.

XV.

BOJ NĚMECKÝCH POSLANCŮ PROTI JAZYKOVÝM NAŘÍZENÍM. OBNOVA PRAVICE. SPOR O PROVÁDĚNÍ NAŘÍZENÍ.

Badeni dal Čechům jazyková nařízení, jednak že uznával oprávně­ nost jazykových přání českých, zvláště vsak proto, že chtěl míti Mladočechy jako nejsilnější klub v poslanecké sněmovně ve vládní většině. Po­ třeboval ji nutně, chtěl-li provést! obnovu vyrovnání s Uhry.

153

BOJ O JAZYKOVÁ NAŘÍZENI Z R. 1897.

Badeni podle rad Gautschových nechtěl obnovovati pravici, poněvadž nechtěl vládnouti bez umírněných liberálních Němců, kteří, jak mu na­ mluvil ministr Gleispach, byli v cizině pokládáni za jediné representanty Němců v Rakousku. Ve většině, jak si ji po volbách r. 1897 pod vlivem Gautsche představoval, měli býti vedle liberálních Čechů liberální Němci, poslanci z Haliče, Jihoslované a Italové. Aby mohl jiti cestou, kterou si vyznačil, do toho se mu postavili ústavověrní velkostatkáři. Badeni započal na Gautschův podnět pracovati v parlamentě bez organisované většiny. Konservativní živly v parlamentu, neklidné a nervosní pro rýsující se možnost spolupráce liberálních Čechů a liberálních Němců, počali vynakládati vše, aby pravice byla znovu zří­ zena. Z konservativního velkostatku českého, který se cítil býti Badenim nedoceňován, vyvinoval v tom smyslu energickou činnost princ Bedřich Schwarzenberg, snažící se, aby se šlechtě dostalo zase vedení české poli­ tiky. Z německé katolické strany lidové činil totéž Jos. sv. pán Dipauli a v Polském kole byla silná fronta proti Badenimu, jíž v čele stáli sám Apo­ linář ryt. Jaworski a Vojtěch hr. Dzieduszycki. Báli se, aby nebyl uskuteč­ něním Badeniho plánu oslaben polský vliv. Ale i v klubu mladočeském byl silný proud pro obnovu pravice a pro společný postup s Poláky a ka­ tolíky. Náleželi k němu dr. E. Engel, dr. B. Pacák, K. Adámek, dr. J. He­ rold a dr. Stránský, kteří toužili jiti vyšlapanou cestičkou staročeské strany. V parlamentárce českého klubu zvítězil dne 4. dubna r. 1897 názor, že se Češi mají držeti jen hr. Badeniho, poněvadž je muž vsí důvěry hodný, a že se mají MladočeŠi chovati upjatě k snahám po obnovení pravice. Mladočeský klub si chtěl tímto usnesením zajistili tu význačnou posici, které si od vítězství nad Staročechy dobyl a zachoval, že vedení české politiky se má vší silou držeti lidovými poslanci českými. Dr. Engel na poradě Poláků, konservativně katolických Němců, konservativní Šlechty a MladoČechů dne 4. dubna nedodržel příkaz, daný mu parlamentárkou. Dal souhlas, aby se zatím v parlamentu zřídila parlamentární komise a projevil ochotu jed­ nali o utvoření většiny. Nevíme, zda dr. Engel učinil tento krok úmyslně nebo mimovolně. Omlouval jej později tím, že předpokládal — ovšem mylně — úplný souhlas Poláků s Badenim a proto se nevzpíral obnově pravice. Tak byla znovu zřízena pravice, a jak říkali původci této akce, 154

BOJ O JAZYKOVÁ NAŘÍZENI Z R. 1897.

byla zřízena ve prospěch Badeniho, ale třeba i proti jeho vůli. Badeniho vláda pokládala utvořenou většinu za většinu, jejíž zásady se nekryly s je­ jími zásadami. Jejím zřízením padly všechny Badeniho plány, zvláště jeho úmysl, povolati dr. Kaizla do kabinetu vedle zástupce ústavověrného vel­ kostatku dr. Baerenreithera. Mladočeští poslanci si v pravici udrželi roz­ hodování o českých otázkách proti aspiracím konservativní šlechty. Dne 25. dubna r. 1897 předseda Polského kola Apol. ryt. Jaworski oznámil utvoření a zorganisování pravice všem ostatním stranám sněmovny. Kře­ sťanští sociálové k ní nenáleželi, ale byli jejími spojenci. Hr. Badeni, pro­ tože se pravice ustavila proti jeho vůli a zkřížila mu jeho plány, nedovedl se k ní chovati opravdu přátelsky a vládnouti s ní. Chtěl jiti pro tu dobu vedle ní, poněvadž ji pokládal za číselně slabou a různorodých názorů i zájmů, nechtěl jí obětovati program své vlády, nesl těžce, že vláda vlast­ ně přišla o vedení v parlamentu, nedovedl se smířiti, byv v tom utvrzován ministrem Gautschem a nepopřávaje sluchu ministrům Biliňskému, Ledeburovi a Rittnerovi, se situací, která mu nastala a s kterou bylo nutno poČítati, když se neodhodlal po utvoření pravice podati demisi. Vydání jazykových nařízení pro Čechy a pak pro Moravu a utvoření pravice jako autonomistické většiny vehnalo liberální Němce, u nichž na­ cionalismus byl silně na dalším pochodu po volební agitaci, vedené proti »beznárodnosti« sociální demokracie, do boje proti vládě Badeniho. Něm­ ci se cítili dotčeni, že vláda neprovedla úpravu jazykové otázky v Čechách a na Moravě cestou říšského zákonodárství, při níž bylo by potřebí jejich souhlasu, a že ji považovala jako před tím i vláda Taaffeova za věc exe­ kutivy, hrozili se povinné oboujazyČnosti úředníků, poněvadž četní ně­ mečtí úředníci a soudcové neznali česky, a obávali se, že jazyková nařízení, zvláště když se znovu zřídila pravice, jsou krokem k federalismu v Ra­ kousku. Hned den po vydání jazykových nařízení pro království České, dne 6. dubna r. 1897, podali Němci pilné návrhy, aby bylo vládou jazykové nařízení zrušeno. Návrhy ty nepocházely jen z jedné německé strany. Ně­ mecká strana pokroková, německá strana lidová i VŠeněmci byli na této akci účastni. Tak se splnilo, co naznačoval, chtěje Badeniho odvrátiti od jeho úmyslů, dne 18. září r. 1896 ústavověrný velkostatkář moravský J. ryt. Chlumecký v pamětním spisu hr. Badenimu, že vláda, učiní-li v otázce 155

BOJ O JAZYKOVÁ NAŘÍZENI Z R. 1897.

jazykové jednostranné opatření, bude míti »co činiti nejen s nejostřejší oposicí pokrokové nacionální části neklerikálních Němců, nýbrž zvláště i s oposicí pravého křídla, převážné politicky cítícího německo-liberální strany«. Katolická strana lidová se postavila proti této akci, křesťanští so­ ciálové se chovali pasivné, nechtějíce spolurozhodováti svými hlasy. O pil­ nosti návrhů se jednalo tři dny po jejich podání. Konservativní Šlechta tehdy postupovala ruku v ruce s buržoasními poslanci českými. Badeni při hlasování zvítězil. Pilnost návrhu byla zamítnuta (209 :145). Dne 10. dub­ na se vyslovili v panské sněmovně členové ústavověrné a střední strany proti jazykovým nařízením. Někteří politikové se domnívali, že boj Němců proti jazykovým nařízením jest tím vším ukončen. Ale ukázala se ne­ oprávněnost podobných nadějí. Němci hádali, — ale nesprávné — že i pro Slezsko bude ihned vydáno nařízení, neněmeckým národům tam příznivé. Némeckonacionální poslanci v Praze se dne 14. dubna r. 1897 usnesli po­ kračovali v boji proti jazykovým nařízením a voliti rozhodnější taktiku, obstrukci. Byla to cesta politického postupu, kterou v Rakousku první uvedli do sborů zákonodárných MladoČeši a které se Němci nyní chopili, odvolávajíce se na příklad Mladočechů. MladoceŠi těžko mohli proto zavrhnouti obstrukci jako nedovolený prostředek parlamentární. Po vydání jazykových nařízení pro Moravu se stalo provádění obstrukce v poslanec­ ké sněmovně říšské rady akcí, kterou nastoupila většina levice. Všenémci, německá strana lidová, ba i němečtí pokrokáři dali se do obstrukce. Ústavověrný velkostatek, sociální demokraté a křesťanští sociálové nešli s ob­ strukci, nýbrž ji ještě zavrhovali jako taktický prostředek parlamentu ne­ důstojný. Dne 28. dubna r. 1897 byly německými pokrokáři a VŠeněmci podány nové pilné návrhy na okamžité zrušení jazykového nařízení pro markrabství Moravské. Při podání těchto návrhů se ukázalo, že většina sněmovny bude proti jejich pilnosti, schválivši presidentův názor, na jehož provádění již pomýšlel za mladoeČské obstrukce ke konci listopadu r. 1894 president Chlumecký, aby se pilné návrhy projednávaly až na konec schůzí. Toto opatření podnítilo obstruující strany. Snažily se nejen znemožniti klidné jednání v parlamentu, nýbrž i ve voličstvu vzbuditi bouřlivé hnutí, pokud to dovolovala proti tomu Čelící Badeniho opatření jako ministra vnitra. Byla svolávána shromáždění německého voličstva v Čechách i mimo 156

BOJ O JAZYKOVÁ NAŘÍZENI Z R. 1897.

ně, obstruujícím poslancům vyslovována důvěra a obstrukce schvalována jako politika rozhodná a správná. Profesoři německé university a techniky v Praze protestovali proti jazykovým nařízením. Německé obce v Čechách, ve Slezsku, Dolních Rakousích, Štýrsku a j. hrozily zastavením svých úko­ lů, které plnily »v přenesené působnosti«. Dne 30. dubna učinily obstruující strany další kroky a podaly, německá strana lidová a Všeněmci, pilné návrhy na podání obžaloby proti kabinetu na základě zákona z 25. Čer­ vence r. 1867. Obstruující strany způsobily svými akcemi, že křesťanští sociálové, kteří pozorovali, jak se nálada ve voličstvu i mimo České země vzmáhá ve prospěch obstrukce, nedovedli setrvati na svém dřívějším sta­ novisku, k obstrukci úplně odmítavém. Vídeňská městská rada, v níž roz­ hodující slovo měli křesťanští sociálové, se dne 19. května usnesla ode­ vzdat! císaři memorandum, aby jazyková nařízení byla zrušena a aby se ja­ zyková otázka rozřešila cestou zákona. Ministerská rada navrhla dne 26. května císaři, aby deputaci nepřijal, poněvadž by se pak musily při­ pustili i jiné deputace, a pak i proto, že taková činnost obcí přesahovala je­ jich působnost. Návrhy na obžalobu kabinetu se počaly projednávali dne 6. května r. 1897. Stalo se to již za neparlamentního chování obstruujících stran, za nadávek, osobních sporů, ba i za fysických rvaček. Dr. Kaizl odmítl jmé­ nem Čechů německé útoky proti vládě a zvláště proti kabinetu a navrhl přejiti přes obžalobu ministerstva k dennímu pořádku. Návrh byl dne 8. května 203 proti 163 přijat. Ale toto hlasování již ukázalo, že počet těch, kdo podporují Badeniho kabinet, klesá, a že roste počet těch, kdo proti Badenimu stojí při nejmenším v oposici. Křesťanští sociálové hlaso­ vali již pro žalobu na vládu. V panské sněmovně dali dne 20. května najevo svůj nesouhlas s jazykovými nařízeními při adresní debatě liberální Němci, tvořící tam menšinu. Předsednictvo poslanecké sněmovny, které vedli především oba místopředsedové, Abrahamovičz a dr. Kramář, zvo­ lení za ně dne 6. dubna, hledělo zdolat obstrukci nejpřísnějŠím výkladem jednacího řádu, výkladem, který byl jednak zcela odůvodněným, ale i vý­ kladem, který byl buď mimovolně neb úmyslně nesprávný. Jestliže byl jed­ nací řád praktikován proti obstrukci i úmyslně nesprávně, dálo se to jen proto, aby byla obstrukce co nejvíce drážděna, aby neochabovala ve svých 157

BOJ O JAZYKOVÁ NAŘÍZENI Z R. 1897.

projevech, znemožňujících parlamentarismus, a aby tím spíše se připravo­ vala půda politické akci, jejímž původcem byl jeden z vicepresidentů sně­ movny dr. K. Kramář. Dr. K. Kramář, který za nemoci a po smrti G. Eima se stal Badenimu tím, čím mu byl G. Eim: připravovatelem půdy pro positivní politiku mezi českou delegací, považoval za svou osobu si­ tuaci, která se německou obstrukcí vytvářela, za nejzpůsobilejší k prove­ dení státního převratu ve smyslu autonomistickém. Viděl v státním pře­ vratu jediné východisko ze situace. Soudil, že by se mel oktrojovati volební řád do rady říšské, který v Předlitavsku byl v platnosti před zavedením přímých voleb do rady říšské, před r. 1873, tedy volební řád, podle něhož se do rady říšské volilo prostřednictvím sněmů. Byl záhy toho neodůvod­ něného mínění, že jeho výkladům a výmluvnosti porozuměli veškeří roz­ hodující činitelé, autonomistické strany, ani klerikální Němce nevyjímajíc, většina členů kabinetu i sám panovník, a nereelně věřil, že k převratu státnímu v jeho smyslu dříve nebo později dojde. Získal ve svém klubu pro svou myšlenku především dra J. Kaizla. Viděl rád, když dr. Kaizl úmyslně svým návrhem, jaký učinil dne 24. května, postaviv se proti po­ skytování desetiminutových přestávek před hlasováním o formální otázce, přispíval k rozdráždění Němců a k vehnání jich do ríbvých násilností. Kro­ ky sněmovního presidia, vyplývající z těchto motivů, skutečně nejen zlo­ bily obstruující Němce, ale i způsobovaly, co si ani dr. Kramář nepřál, že k obstrukci se počali blížiti a sblížili se s ní i ti, kdo stáli nejprve vedle obstrukce, kdo však nyní nechtěli trpěti nesprávné výklady jednacího řádu. Tak 18. května r. 1897 sociální demokraté, kteří byli jen proti úpravě ja­ zykové otázky nařízením a ne říšským zákonem, se připojili k obstrukci rázu již násilného, a ústavověrný velkostatek, ačkoli se obstrukce nezúčastnil, mohl s ní dáti najevo své sympatie a jí mravně přispěti dne 1. června r. 1897 podáním protestu proti jednání obou vicepresidentů. Šik všech Němců se srážel proti Badenimu. Práce parlamentu byla úplně ochromena. Němci z obstrukce vyjmuli jedinou předlohu, týkající se státní výpomoci v nouzi, jinak parlament nemohl vykonati ničeho. Adresa většiny k císaři nemohla býti v plenu projednána. Hr. Badeni zjednal si již dne 29. května souhlas ministerské rady a dne 31. května r. 1897 panovníkův ne k odročení, nýbrž k uzavření sese. Myslil, že tím že poslanci budou bez imunity, budou

1^8

BOJ O JAZYKOVÁ NAŘÍZENI Z R. 1897.

ve svých projevech opatrnější. Dne 2. Června uzavřel dvanáctou sesi. Bylo to opatření, ke kterému se od 28 let sáhlo po prvé. Mladočeští poslanci je plně schvalovali. Němečtí obstrukčníci, kteří nemohli, pokud zasedal par­ lament, bouřiti voličstvo, rozejeli se do celého Předlitavska, aby agitovali proti vládě, s kterouž se nechtěli nikdy dohodnouti. Říkali, že nyní budou na schůzích čeliti vládním výtkám, na něž bylo jim znemožněno odpově­ děli v parlamentě jeho uzavřením. V německých končinách Čech, přes různá opatření vlády, která dodávala německým agitacím zbytečných re­ liéfů, se agitace a rozvášnění vyvrcholovalo. Dne 11. července zvláště v Che­ bu došlo, když tam sjezd německého lidu byl všemi stolicemi zakázán, k velikým připravovaným a německými poslanci řízeným všeněmeckým de­ monstracím. Za podobných agitací vystupovali Němci násilně proti čes­ kým menšinám. Myslili, že touto cestou očistí německé krajiny v Čechách od českého živlu. Mladočeští poslanci dne 29. července veřejně protesto­ vali proti německým násilnostem, žádali za ochranu českých menšin u mí­ stodržitelství království Českého a u Samého ministerského předsedy. Bylo to téměř bez výsledku. Útisk českých menšin byl i předmětem rozhořče­ ných protestů českých spolkových organisací, zvláště v Praze a vedl k české odplatě na Němcích. Dne 5. září protestovali proti znásilňování českých menšin samosprávní zástupcové ze všech tří Českých zemí. Sociální demo­ kraté, k nelibosti nacionálnch stran českých, zvláště národních sociálů, se nezúčastnili tohoto nacionálního boje. Uspořádali v Praze za účasti českých i německých sociálních demokratů manifestaci a průvod míru, protestovali tím proti vyvolávání národních rozbrojů a spatřovali spásu dělnictva ve smírné spolupráci českých i německých proletářů N MladočeŠi podle svého závazku podporovali Badeniho proti Něm­ cům. Nebyli by ho byli mohli opustiti, ani kdyby nebyli bývali členy vládní většiny, když dal Čechům jazyková nařízení a byl za ně Němci na­ paden. Bylo v českém zájmu odraziti útoky na Badeniho. Ale svou pod­ poru přece mu nedávali s tou láskou, s jakou mu ji museli popřávati v par­ lamentě. V mladočeském klubu byl směr, vedený drem Eduardem Grégrem a dr. J. Fořtem, který, neohlížeje se na závazek mladočeského klubu z 1. dubna vládě, soudil, že povinností Čechů není Badeniho podporovati, i když dal jazyková nařízení, poněvadž neučinil ničeho ve směru federa­ 159

BOJ O JAZYKOVÁ NAŘÍZENI Z R. 1897.

listických a autonomních zásad strany, nedal koruně České to postavení, jaké mělo k uherské koruně Chorvatsko, a poněvadž neučinil místodržitele krá­ lovství Českého zodpovědným sněmu. To, co Badeni dával Čechům, bylo jim málo. Tento směr byl ve straně v menšině. Většinu měl proud, který sice uznával nezbytnost státi v daném slově a podporovali Badeniho, ale těžce nesl, že Badeniho vláda neprováděla jazyková nařízení tak, jak s ní bylo smluveno. Badeni slíbil vydati po jazykových nařízeních prováděcí výnosy úřa­ dům a soudům. Na naléhání dra Kaizla na Badeniho jednala ministerská rada dne 21. dubna o tom, jak se jazyková nařízení mají prováděli. Schvá­ lila šest výnosů pro království České, určených českému místodržitelství, presidentu vrchního zemského soudu a vrchnímu státnímu zastupitelstvu v Praze, zemskému finančnímu ředitelství, poštovnímu a telegrafnímu ře­ ditelství, hornímu hejtmanství a lesnicko-technickému oddělení pro hra­ zení bystřin. Obsah všech výnosů byl jeden a tentýž: Němčina se nadále prohlašovala ve všech záležitostech, které se netýkají styků se stranami, za jedinou řeč vnitřní služby, tedy presidiální věci, registratury a administra­ tivní účetní služba měly nadále zůstati německé. Státní zaměstnanci ve svém služebním poměru se neměli pokládali za strany. Ve vnitřní službě mělo býti všechno německé a české jen tehdy, když se jednalo o akt, do něhož mají strany možnost nahlédnouti. Zároveň se nařizovalo, aby se učinila opatření o zabezpečení oboujazyčnosti úředníků. Ministerská rada úmyslně nevydala žádných směrnic o nápisech staničních budov na dra­ hách. Pokládala vzhledem na Němce za netaktické prováděti podobnou akci na ráz. Všechno mělo zůstati při starém a jen případné změny se měly uskutečňovat! tak, že by na příště byly nápisy na staničních budovách německo-české. Ministerská rada se také usnesla o výnosu, jak se má užívati obou zemských jazyků v úředních záležitostech středních a příbuz­ ných Škol na Moravě. Tyto ústavy měly psáti v úředních záležitostech ve vyučovací řeči ústavu. Jen ve styku s vojenskými úřady v zemi a s úřady mimo zemi mělo zůstati při němčině. Zemské Školní úřady měly vyřizovati věci ústavům ve vyučovací řeči ústavu. Byl tedy na Moravě v úřed­ ních záležitostech středních Škol předepsán tentýž postup, jako byl již v Čechách.

160

BOJ O JAZYKOVÁ NAŘÍZENI Z R. 1897.

Dne 25. dubna r. 1897 Badeni oznámil dru Kaizlovi, že prováděcí vý­ nosy vydá v stejný den pro Čechy a Moravu a že tím vyjde do jisté míry vstříc státoprávním přáním Čechů. Ministr spravedlnosti Gleispach měl dva dny po tomto slibu prováděcí vysvětlivky úplně připraveny a, ačkoliv slíbil ukázati jejich text dříve, před publikováním českým důvěrníkům, neučinil tak a vysvětlivky vydal. Z mladočeských poslanců byl první dr. Kaizl, který viděl dne 29. dubna u hr. Badeniho oběžník, určený Českému místo­ držitelství. Vzal jej na vědomí sklíčen. Výnos vykládal § 7 jazykového nařízení v neprospěch Čechů. Kaizl nemohl nežli ihned žádati, aby byl vydaný výnos napraven novým výnosem. Badeni uznal oprávněnost to­ hoto přání a projevil ochotu odčiniti výnosy. Pokud se týče politických úřadů v království Českém, slib svůj také splnil. V byrokraticky nejasné stylisaci skutečně byl dne 25. května r. 1897 vydán okresním hejtmanům vysvětlující výnos, správně tlumočící smluvený smysl celého §u 7 jazyko­ vého nařízení. Badeni byl by rád odčinil i výnos ministra spravedlnosti Gleispacha, ale marně se pokoušel, aby ho k tomu přiměl. Když o Gleispachových vysvětlivkách bylo dne 12. května r. 1897 jednáno v parlamentární komisi mladočeského klubu, byl jednomyslný názor, že bylo vysvětlivkami porušeno jazykové nařízení a že jest nezbytno, aby vysvět­ livky byly odčiněny. Členové mladočeské parlamentárky v tom směru do­ léhali na Badeniho nejen osobně, nýbrž i písemně, oficielně i neoficielně. Badeni, který nemohl Gleispacha příměti k žádnému kroku, uspokojují­ címu Čechy, byl ochoten vydati pro uklidnění Čechů oficielní communi­ qué o jazykovém nařízení. Vypracoval také jeho návrh. Ale dr. Kaizl odmítl jménem Čechů dne 16. května dáti souhlas k vydání communiqué, které vlastně v ničem neopravovalo vysvětlivky Gleispachovy. Badeni navrhl dne 18. května r. 1897 Čechům jinou formu odčinění výnosu Gleispachova. Slíbil, že v panské sněmovně se vysloví o §u 7, al. 2 jazy­ kového nařízení tak, jak si Čechové přejí, a že pak dodatkem ve smyslu své řeči podá vysvětlení úřadům. Badeni svůj slib splnil a dne 20. května v panské sněmovně promluvil k spokojenosti Mladočechů o smyslu §u 7, al. 2 jazykového nařízení. Ačkoliv se ministr spravedlnosti zdráhal vy­ dati nějaké odůvodnění svých vysvětlivek, přece uznával, že jeho vysvět­ livky neodpovídají smyslu §u 7 jazykového nařízení. Jestliže měl vydati n

161

BOJ O JAZYKOVÁ NAŘÍZENI Z R. 1897.

nový výnos, opravující vysvětlivky, chtěl, aby ho došly od soudů nějaké dotazy a aby se zjistily případy, že se neúřaduje podle jazykových nařízení. Mladočeský klub proto veřejně v časopisech dne 21. května r. 1897 žádal, aby stížnosti, klubu docházející a týkající se jazykových nařízení, »byly přiváděny na vědomost odborným ministrům s důtklivým vyzváním, aby zjednala se náprava«. Tato podání nebyla soudy hned učiněna a tak Gleispach, který mladočeským poslancům uznával chybu svého dřívějšího kroku, nemusil vydávali opravný výnos, který by byl otřásl jeho autoritou. Gleispachovy vysvětlivky nebyly odčiněny opravným výnosem, jak si přáli Mladočeši. Následkem toho důvěra v kabinet Badeniho u většiny mladočeského klubu stála na vratkých nohách. Mladočeský klub neupustil od vydání opravného výnosu ministrem spravedlnosti. Znovu a znovu bylo doléháno na Badeniho, aby Gleispacha přiměl ke konání povinnosti. Gleispach odmítal, dokud nepřijde od samotných soudů podnět. Rozhoř­ čení k Badeniho kabinetu vzrostlo v mladoČeských řadách tak vysoko, že výkonný výbor mladočeský dne 9. září r. 1897 na podnět dr. E. Brzoráda a dr. B. Pacáka se usnesl nejednati s vládou, dokud Gleispach své vy­ světlivky neodčiní. Badenimu byl ve smyslu tohoto usnesení podán také pamětní spis. Badeni poznal, že musí učiniti více, nežli učinil, a přiměl >s podmínkou volnosti

v otázkách sociálních a jen potud, dokud klub bude postupovati oposiČné

a svobodomyslně«. Čeští agrárníci měli tehdy po prvé své říšské poslance. Bylo jich pět. Nedocílili 8 poslanců, pro něž se nedohodli o společný volební po­

stup s MladoČechy. Národní sociálové získali 3 mandáty a, tím že k nim

přistoupil poslanec zvolený za pátou kurii ostravsko-olomouckou, měli 4 poslance. Nevytvořili, jak říkali, žádného klubu, nýbrž jen »Národně

sociální České sdružení«. Čeští národní katolíci na Moravě získali 2 man­ dáty. Rozmnožili tedy svůj počet proti dřívějšku o 1 mandát. Vstoupili za

stejných podmínek, jako učinil již r. 1897 poslanec Stojan, do ŠusterŠiČova

konservativního slovanského

centra. Čeští

sociální

demokraté

utrpěli

těžké ztráty. Jen dva jejich poslanci přišli do říšské rady. Ani jediný z nich

nebyl z Čech. Za voleb poklesli sociální demokraté (o 1.45%) a Mlado-

čeŠi (o 0.80%). Jednota politického zastoupení Českého národa nevzala volbami r. 1901 za své, jak říkali MladoČeŠi, poněvadž jí nebylo ani při předcházejících volbách, kdy moravský katolicko-národní poslanec a Čeští

302

KOERBER A SPOLUPRÁCE S ČESKOU DELEGACI. sociální demokraté nebyli Členy Českého klubu. Z voleb vyšel posílen

oportunistický směr v mladoČeském klubu a dr. Kaizl nabyl volbami

v něm pevných posic. Udržel si je až do své předčasné smrti 19. srpna r. 1901. MladoČeská strana byla výsledkem voleb zklamána. Poznala, že

jí u voličstva, nadšeného obstrukcí, nic neprospěla její obstrukce, že poli­

tik nemá poČítati s vytrvalostí a důsledností voličstva a že nemá přezírati vliv sociálního rozvrstvení voličstva na jeho seskupení. Ztráta 8 mladočeských mandátu měla za následek, že mladoČeská strana pozbyla víry

v správnost své politiky, nebyla si jista, zda si kuriové voličstvo opravdu

přeje nejdříve a především vnitřní Češtinu. Vítězství nových stran nutilo mladoČeskou stranu, aby při svém postupu ve Vídni se ohlížela na náladu voličstva. Volby r. 1901 byly počátkem rozkladu mladočeské strany. Ve

straně se usídlila vnitřní nejednota a trhliny. Strana nedovedla od té doby kráčeti pevně a jasně za svým cílem.

♦ ”

♦ ♦

Všechny České strany zaujaly při svém vstupu do říšské rady podle Českého vzoru z r. 1879 stanovisko k Českému státnímu právu. Čeští so­

ciální demokraté ohlásili, tentokráte za klidu Českých stran, že setrvávají na zásadních bodech svého prohlášení z 30. března r. 1897. MladoČeský

klub, když se mu nepodařilo docíliti, aby bylo podáno jedno společné stá­

toprávní ohrazení mladoČeského klubu, Českých agrárníků a národních

sociálů, podal Česky i německy své státoprávní ohrazení, které se připojo­ valo k Českým státoprávním prohlášením z r. 1879, 1891 a 1897. Na mla­ dočeské ohrazení dali své podpisy i dva Čeští národně-katoliČti poslanci

z Moravy. Národně sociální poslanci a Čeští agrárníci podali každý klub zvláště svá ohrazení jen v České řeči. Národní sociálové datovali svůj pro­ jev v »král. hlav, městě Praze« (25. ledna), agrárníci v »slovanské Praze«

(29. ledna). Národní sociálové se připojovali jen k osvědčením Českých poslanců z 20. ledna r. 1875 a z 9. října r. 1879 a jen k prvnímu odstavci prohlášení mladoČeských poslanců z r. 1897 a dodávali: »Státoprávní ce­

lek zemí Českých, spočívající jak na tisíciletém vývoji, tak na zákonné přirozenosti, chceme postaviti na základ zřízení nej lidovějšího, národ­

303

KOERBER A SPOLUPRÁCE S ČESKOU DELEGACI. nostně rovnoprávného a politického i sociální spravedlnosti vždy víc se blížícího. Vůči říši ve dnešním jejím útvaru, 2 něhož vidíme národu svému

vznikati jen Škody, necítíme se vázanými k žádným obětem a k žádným povinnostem.« Prohlášení Českých agrárníků bylo pracováno pod vlivem

prohlášení národně sociálních poslanců. Připojovalo se stejně jen k těm projevům Českých poslanců, k jakým se připojilo národně sociální pro­ hlášení a dodávalo: »Neuznáváme žádných povinností oproti říšské radě, aniž uznáváme její zákonodárné a ústavní moci nad státoprávní osobitostí zemí koruny české.« Konservativní velkostatek český ohlásil své setrvání

•na státoprávním ohrazení z r. 1879. *

*

*

Vstup nových Českých stran na říšskou radu vyvolal otázku společ­ ného postupu všech Českých klubů až na České sociální demokraty. Na ně

se nepomýšlelo při řešení tohoto problému pro jejich názory o národnosti

a o Českém státním právu. Národně sociální sdružení vybídlo dne 8. února

klub sociálně demokratických poslanců k parlamentní součinnosti při návrzích sociálně politických. Bylo odmítnuto se svou nabídkou, poně­

vadž sociální demokraté se nechtěli spojovati se svými nej úhlavnějšími

nepřáteli, demagogickými rušiteli jednotné fronty proletářské. Na pevné semknutí Českých řad »v cílech a prostředcích« kladlo

důraz již mladoČeské volební provolání. Když mladé strany oslabily svými

úspěchy posice mladočeského klubu na říšské radě, chopily se námětu

mladoČeského volebního provolání a dotazovaly se, zdali by byl mlado•český klub ochoten utvořiti s ostatními poslanci Českého národa jednotný

společný klub při zachování individuality jednotlivých politických stran. Tak učinili jednak agrárníci i národní sociálové, jednak i dva Čeští ná­ rodní katolíci z Moravy, kteří měli svůj útulek v jihoslovanském centru. Bylo snadno vysvětí i ti zájem malých klubů Českých o velký společný klub -Český výhodami, které by jim byly kynuly, kdyby k utvoření takového

útvaru bylo došlo. Byly by bývaly měly informaci o postupu odpovědné /

politiky České, bylo by se bývalo k nim musilo přihlížeti při volbách do výborů a delegací, byly by měly naděje, že dosáhnou potřebného počtu

304

.

KOERBER A SPOLUPRÁCE S ČESKOU DELEGACI.

podpisů na dotazy, kterým, i když se pak pro ten případ spojily, nevládly, byly by bývaly mohly s těmi, kdo nebyli v mladoČeském klubu spokojeni s oportunistickou politikou, potírati politiku většiny mladočeského klubu. Mladočeským vůdcům nemohly býti tajný pohnutky snah mladých čes­ kých klubů. Proto sice mladoČeský klub projevil ochotu jednati o námětu mladých klubů, ale současně žádal o vyjádření, jak si mladé kluby před­ stavují společnou formaci, »ve které by bylo o věcech těch řáděno, platně usnášeno a provedení usnesení těchto zabezpečeno«. Má to býti společný klub nebo společný svaz různých klubů, přátelsky se stýkajících? Dříve nežli mohla dojiti odpověď na tuto otázku, vydala dne 10. března národně sociální strana manifest k Českému lidu proti oportunistické politice mladoČeské. Volala, aby se české strany spojily proti mladoČeské straně a tím »znemožnily jednání většiny nepravého zastupitelstva, jež vylákavši plnou moc národa, Čest jeho nejlehkomyslněji prodává a zrazuje«. Mani­ fest nalezl sympatického přijetí i mezi českými agrárníky. Tím byl udušen v zárodku pokus o vytvoření společné České formace parlamentní. MladoČeská parlamentárka se usnesla dne 14. března postavíti se k národním sociálům a k agrárnímu klubu do postoje odmítavého a rozhodla se nepodepisovati jim ani návrhů ani dotazů. Mezi novými Českými kluby a mladočeským klubem nedošlo ani k té dělbě práce, aby nové kluby, ja­ kožto radikálnější, pomýšlely při svých akcích býti podporou směru oportunistického. Český oportunismus a český radikalismus se tehdy nedoplňovaly v boji proti společnému nepříteli. Oba směry nejednou stály proti sobě. Nové kluby a mladé strany byly na počátku svého vzrůstu. Neopomíjely ničeho, Čím by přispěly, aby si rozmnožily popularitu u vo­ ličstva na úkor stran starších. ♦

*

*

Dne 31. ledna 1901 se započala 17. sese říšské rady. Poslanci Českých stran, po prvé na říšské radě zastoupených, agrárníků a národních sociálů, uvítali za vnitřní radosti dr. Ed. Grégra vládu demonstrativní bouří. Chtěli dáti najevo nespokojenost českého národa a Českou oposičnost. »Noví lidé, kteří mají v těle krev!« volal tehdy poslanec KlofáČ. Byla tedy demonstrace namířena i proti vůdcům odpovědné politiky České. 20

305

KOERBER A SPOLUPRÁCE S ČESKOU DELEGACÍ. V říšské radě

nebylo

pevné vládní

většiny a dr. Koerber

musil si ji

pro každé důležité hlasování organisovati. V trůnní řeči se zvláště zdů­

razňovala potřeba revise nařizovacího práva z nouze a jednacího řádu

sněmovního, potřeba rozřeŠiti jazykovou otázku při zachování »starého osvědčeného zařízení« »jednotnosti řeči v určitých sférách správy« v zá­ jmu spravedlnosti a státní raisony a potřeba ukončiti národní spor. Po­

slanecká sněmovna jako r. 1891 odpověděla pouze projevem loyality a ni­ koliv adresou, jejíž podání by si byli Mladočeši přáli vzhledem k poli­

tickému rázu trůnní řeči. K pilnému přijetí adresy chyběla dvoutřetinová

většina. Panská sněmovna přijala dne 2. března adresu, která byla kom­ promisem mezi jejími stranami. Při té příležitosti kníže Jiří Lobkowicz neopomenul vysloviti politování, že se trůnní řeč nepostavila na stano­

visko jazykové rovnoprávnosti, a vyslovil přesvědčení, že se ústřední par­ lament nedá ozdraviti leda zemskými sněmy.

Sociální demokraté a národní sociálové zahájili odděleně dne 8. úno­ ra totožnou akci. Navrhli změnu volebního řádu na základě všeobecného,

rovného, tajného a přímého práva hlasovacího. Pro tu dobu nebyla tato akce ničím více nežli demonstrací oposiČně pracujících sněmovních klubů pro demokratické zásady.

Při otevření sese stály vláda, celý parlament a zvláště Česká delegace před otázkou, zda Čechové zanechají obstrukce nebo v ní budou pokračovati. Bylo by bývalo mladoČeské delegaci těžko rozhodnouti se pro opuš­ tění obstrukce, poněvadž volby v Čechách se nekonaly bez silné příchuti

obstrukČní. Ale upustiti beze všeho od obstrukce bylo i proto nemožné, poněvadž vláda v době, kdy říšská rada nezasedala, nepostupovala přes

námitky a hrozby Rezkovy tak, aby se mohlo říci, že nebylo proti Čechům nic nepřátelského podniknuto. Vláda, místo aby s Čechy za parlamentární

prázdně jednala a připravila jim půdu, aby nemusili v obstrukci pokraČovati, odvážila se opatření, která Čechové pokládali za namířené proti

českému národu. Vláda nejen že nechtěla slyšeti o zrušení Kindingerova

výnosu, ale ona Šla i dále, postupovala proti těm posicím, které si čeština byla již ve státní správě zjednala. Ministři spravedlnosti a financí nařídili

tajně a ústně přednostům úřadů v zemích českých, aby se ve vnitřním úřadování zavedla výlučně němčina. V presidentství vrchního zemského

306

KOERBER A SPOLUPRÁCE S ČESKOU DELEGACÍ.

soudu v Praze i v presidentství zemského finančního ředitelství v Praze byly podniknuty osobní změny, Němcům zabezpečující provedení nařízení obou ministrů. Na Moravě bylo zakázáno i ve školských záležitostech užívati češtiny. Koerber očividně podléhal Němcům. Postavení českého mi­ nistra krajana bylo příliš slabé, než aby mohl zabrániti nástrahám, Če­ chům kladeným. Přes všechno to, co se proti Čechům dálo, byly by umír­ něné živly mladoČeské, stojící pod vlivem Rezkových informací, chtěly opustiti obstrukční taktiku, kdyby jen Koerber byl býval odhodlán uČiniti něco viditelného, aby k přeměně se mohlo přikroČiti a veřejné mínění se nepobouřilo. Mladočeši se domnívali, že by asi sotva přišel po Koerbrově pádu kabinet pravice, nýbrž zase jen úřednický kabinet a patrně kabinet, levici úplně nakloněný. Všichni moravští poslanci byli proti obstrukci, ale nezvítězili s podnětem, aby se veřejně prohlásilo, že mladoČeský klub na říšské radě odstupuje od obstrukce. Ještě před zahájením říšské rady, dne 28. ledna, se usnesly parlamentární komise mladoČeská a spolu s ní výkonný výbor, aby říšský klub »bez prodlení vstoupil do nejrozhodnějŠího odporu proti nynějšímu regimu«, ale pokud se týká taktiky, měl říš­ ský klub teprve »dle daných poměrů, jakmile parlamentární situace se vyjasní« určiti »způsob taktického postupu, nevyhýbaje se eventuelně i nejostřejším prostředkům«. Současně bylo ustanoveno přijmouti Koerbrovo pozvání k nezávazným rozhovorům, které ve schůzi přímo tlumočil ministr Rezek. Mladočeši jednali s Koerbrem od 28. ledna. Již tím docílili, že v trůnní řeči byl zmírněn obrat o němčině jako zprostředkovací řeči státní. Koerber uznal, že Čechové nemohou beze všeho opustiti obstrukci, že ne­ mohou, jak si představovali on, s ním Rezek a s Rezkem i Kaizl, prostě kapitulovat!, nýbrž že se musí Čechům něco dáti za upuštění od obstrukce. Dne 10. února byl Koerber ochoten dáti něco Čechům za odstup od ob­ strukce, avšak výslovně zdůraznil, že to může býti jenom něco, co nemá rázu nacionálně politického. Mladočeši předložili dne 17. února Koerbrovi za Rezkovy přítomnosti své požadavky: Domáhali se nápravy v ja­ zykové otázce aspoň v tom směru, že nebude ještě zhoršován status quo v otázce jazykové již porušený, nýbrž alespoň zachován a že se dá volnost expansi Českých úředníků. Chtěli, aby vláda učinila nějaké rozhodné kroky 20*

307

KOERBER A SPOLUPRÁCE S ČESKOU DELEGACI.

k uskutečnění české university v Brně. Žádali ve smyslu návrhu dra Kra­ máře, podaného na Českém sněmu na popud Českých umělců, založení utrakvistické galerie moderních umění v Praze na stálou podporu soudo­ bého umění, nerozdělené v národní sekce, darem panovníkovým, ne men­ ším nežli jeden milion zlatých a pak vladařovu návštěvu v Praze u pří­ ležitosti otevření nového mostu u Národního divadla. Doléhali na vybu­ dování a zřízení chemického oddělení české techniky v Brně, doplnění státní průmyslové školy v Plzni o vyšší oddělení, žádali Českou reálku v Olomouci, universitní ústavy v Praze na Slupi a střední Školu v HoleŠovicích-Bubnech. Přáli si regulaci horního a středního Labe, značnější (asi 10 mil. zl.) finanční podporu Praze na asanaci, postátnění železnice TiŠnov-Žďár, zastoupení u severní a severozápadní dráhy. Pak žádali jus­ tiční a finanční paláce v Praze a zvýšení subvence na stavbu svatovítského chrámu o 25 tisíc zl. Koerber nebyl odmítavý, sliboval ledacos splniti. V jazykové otázce chtěl způsobiti, aby status quo nebyl zhoršován. Chtěl vžiti v zralou úvahu zřízení university na Moravě, která by vyhovovala potřebám obou národností. Přislíbil nejpozději v rozpočtovém výboru k po­ žadavku zaujmouti stanovisko prohlášením. Zcela určitě slíbil zříditi utra­ kvistickou galerii umění v Praze a to nej později do konce dubna r. 1901. Zrovna tak určitě slíbil návštěvu panovníkovu v Praze. Projevil vůli váž­ ně se starati o koupi pozemku pro českou techniku v Brně tím způsobem, že by na stavbu chemického oddělení byla zařazena do rozpoČm na rok 1902 náležitá kvóta. Byl ochoten doplniti státní průmyslovou Školu v Plzni, jakmile by se s městem vláda dohodla. O České reálce v Olomouci nechtěl ze strachu z Němců ani slyŠeti, ale slíbil postátniti Českou reálku v Unčově a zvýŠiti subvence státní reálce v Hodoníně. Vyhnul se prohlášení, jak se zachová vláda v otázce univer­ sitních ústavů v Praze na Slupi. O Českou reálku v HoleŠovicích-Bubnech byl ochoten s městem Prahou ihned zahájiti jednání. Sliboval regulovati horní a střední Labe, jakmile by byly hotovy projekty a věc se zemským výborem projednána. Doufal, že bude moci již do rozpočtu na r. 1902 za­ řadíti k tomu účelu větší splátku. Také chtěl poskytnout! městu Praze žádanou finanční podporu, ale ne najednou, nýbrž v několika ročních splátkách, z nichž by byla první v rozpočtu na r. 1902. Slíbil předložití 308

KOERBER A SPOLUPRÁCE S ČESKOU DELEGACI.

po velikonocích vládní předlohu o postátnění dráhy Tišnov-Zďár. Ihned zvýšil subvenci na stavbu svatovítského dómu o 10 tisíc zl. Slíbil MladoČechům vzhledem na jejich zemědělské poslance, že bude náležitě zvýšena dotace melioraČního fondu a že se zruší silniční mýta, jakmile se najde finanční náhrada. Přání a sliby Koerbrovy nebyly více nežli program, o kterém se zú­ častněné strany dohodly. O uskutečnění tohoto programu a o době usku­ tečnění jednotlivých požadavků měla se vésti nová jednání a teprve, když by bylo došlo k dohodě o konkrétním požadavku, mohli se MladočeŠi rozhodnouti, že zanechají obstrukce a že propustí předlohu, na které vlá­ dě záleží. Dne 28. února nabídl Koerber Čechům císařský dar na galerii umění v Praze do konce dubna r. 1901 za to, že MladočeŠi nebudou v době předvelikonoční Činiti obstrukČních překážek, aniž by však zane­ chali oposiČního stanoviska, dennímu pořádku: rekruti, daň z lihu a in­ vestice. MladoČeská delegace, když se ministr Rezek učinil strážcem a ga­ rantem této přípovědi pod sankcí demise, povolila ve své většině dne 4. března Koerbrovu naléhání a odmítla přehnaný názor menšiny, vedené dr. Grégrem a dr. Fořtem, že by bezvýhradnou obstrukcí mohli Čeští po­ slanci způsobiti pád centralistické ústavy. Od 28. února bylo zasedání poslanecké sněmovny bez mladoČeské obstrukce, ale za mladoČeské oposice. V Čechách se nechápala tato taktická změna, jejíž vlastní důvody nemohly býti veřejnosti sděleny, a využívalo se jí radikálními stranami proti mladoČeské straně. Dne 12. března byli rekruti povoleni, den na to byla propuštěna předloha o dani z lihu do výboru a započalo se první Čtení investiční předlohy. Národní sociálové dne 16. března vinili v ma­ nifestu k národu MladoČechy ze zrady na obstrukci. MladočeŠi dostáli tomu, co slíbili. Stejně svému slovu dostál Koer­ ber. Kabinetním listem z 13. dubna byla zřízena v Praze utrakvistická galerie pro moderní malířství, plastiku a architekturu »z prostředků, které panovník k tomu účelu věnoval« (2 miliony korun), aby postavila »smiřlivou sílu umění do služby vnitřního míru říŠe«. Tato galerie byla přes Český odpor rozdělena vlivem ministra kultu a vyučování dra Hartla ve dvě národní sekce. Národní sociálové dne 12. Června ve zvláštním do­ tazu protestovali proti utrakvisaci zřízené galerie. 309

KOERBER A SPOLUPRÁCE S ČESKOU DELEGACI. Koerber jednal s MladoČechy o provedení i dalších bodů jejich pro­ gramu. Vlivem dra Rezka nezapomínal při jmenování Členů panské sně­

movny na Čechy. Mezi osmi nově jmenovanými doživotními Členy pan­

ské sněmovny byli i dva kulturní velikáni Čeští Jaroslav Vrchlický a dr. Antonín Dvořák. Dne 15. prosince r. 1902 byli mezi 27 novými pairy tři

konservativní Češi: pražský advokát dr. Tomáš Černý, dv. rada dr. Emil Ott a budějovický biskup dr. Martin Říha. Koerber se těšil, že jeho cho­

vání se k mladoČeské delegaci mu zabezpečí dělnost poslanecké sně­ movny. V této naději se zklamal hned po velikonocích r. 1901. Jestliže

MladočeŠi uvolnili cestu dennímu pořádku před velikonocemi za to, co dostali, nechtěli se tak chovati po velikonocích a žádali za propuštění po-

velikonoČního denního pořádku z obstrukce alespoň Částečné splnění dal­ ších slibů. Tato nová odplata byla jim dána při investiční předloze vod­ ními stavbami.

Obchodní komora pražská vyslovila již r. 1900 myšlenku, aby vláda

dala náhradu nejpoplatnějším zemím státu v splavných vodních drahách za investiční předlohu, kterou se mělo povolí ti Čtvrt miliardy korun pře­

devším na stavbu druhého železničního spojení s Terstem a na novou strategickou trať mezi Budapeští a Haliči. Požadavek splavných vodních drah v Českých zemích sáhal až k r. 1884. V zemích a královstvích na říš­

ské radě zastoupených Šly podobné tužby ještě dále až k r

1872. Vláda

nebyla k tomuto hnutí hluchá. Všecky snahy o vodní cesty kladly hlavní a první váhu na umělé vodní cesty, na kanály, jichž Rakousko vůbec ne­

mělo. Otázku splavnosti řek považovaly za druhořadou, za jakýsi dopl­ něk, nezbytný pro fungování kanálů. Vláda podala v tom duchu vodocestnou předlohu dne 26. dubna. V mladočeském klubu byl o to spor,

zda vybudování kanálů jest pro království České tak výhodné, jak sou­ dila vláda.

Dr. Kaizl se domníval, že Český zájem si spíše vyžaduje regulacičes-

kých řek, především středního Labe. Vlivem poslance J. G. MaŠtálky se uka­ zovalo, že vedle regulace řek jest pro Čechy důležitější nežli kanály otáz­

ka meliorací a že by se i na ně měl vžiti za jednání náležitý zřetel. Tyto

problémy byly v klubu zásadně řešeny dne 30. dubna v tom směru, že klub se nemá vzpírati vybudování kanálů, ale že má předem a bezpod­

310

KOERBER A SPOLUPRÁCE S ČESKOU DELEGACI. míneČně zabezpeČiti regulaci řek. Ve vodocestném výboru docílili mlado-

ČeŠtí poslanci, že byl plán celé vodocestné akce rozšířen tak, že se měl zříditi plavební kanál od dunajsko-oderského kanálu ke střednímu Labi

spolu s kanalisací labské trati od Mělníka k Jaroměři. S regulací řek se

mělo nejpozději zapoČíti, jakmile by se začaly stavětí kanály. MladoČeŠi

nedocílili, pokud se týče doby provedení vlastních vodních staveb i regu­ lací, ani, jak si přáli, aby nejposléze rok 1903 tvořil počátek akce, ani se jim nepodařilo zkrátiti stavební období na dobu 10 let. Po finanční strán­

ce projektu docílili úspěchu mimo zvýšení dotace melioraČního fondu, kterážto otázka byla vyhrazena zvláštnímu zákonu. Jestliže mladoČeská

delegace přiměla i samého Koerbra k ústupkům, za to měla děkovati své taktice, na základě níž se hleděla dohodnouti o svých přáních se sněmov­

ními stranami, Poláky a Němci, dříve nežli dolehla na vládu o splnění

dohodnutých požadavků. MladoČeská delegace propustila dne 13. března z obstrukce první

Čtení investiční předlohy, ale učinila tak jen proto, poněvadž hleděla za

tento ústup nabýti odplaty při vodocestné předloze. MladoČeŠtí poslanci, aby drželi situaci ve svých rukou, jungovali investiční předlohu s vodo-

cestnou osnovou.

Učinili tak dne 30. dubna, k nelibosti dra Koerbra,

i zcela formálně a došli tímto taktickým krokem faktického úspěchu. Dne 1. Června byly obě osnovy poslaneckou sněmovnou schváleny. V menšině, která hlasovala proti vodocestnému zákonu, byli Čeští agrár­

níci, kterým více nežli na tomto zákonu záleželo na zvýšení melioraČního fondu o 150 milionů korun a na levnějších železničních sazbách pro ze­

mědělské výrobky. Český konservativní velkostatek, který hájil zeměděl­ ský zájem velkostatkářského majetku, se zdržel hlasování. Koerber se tě­

šil, že Českou obstrukci konečně zlomil. Koerber slíbil mladoČeské

delegaci, že panovník navštíví Čechy

a

zvláště Prahu u příležitosti svěcení nového kamenného mostu v Praze u Národního divadla. Dne 13. května bylo o této návštěvě oficielně roz­ hodnuto. Panovník přicházel do Prahy a Čech na počátku velkých parla-

mentárních prázdnin se vší blahovůlí. Jeho příchod byl manifestací pro očekávaný přátelský poměr koruny k mladoČeské delegaci a pro nadějný

přátelský poměr vlády k mladoČeským poslancům. Od 13. do 16. Června

311

SNĚMOVNÍ volby české 1901. pobyl mocnář v Praze, užíval při odpovědích vedle němčiny i Češtiny.

Tehdy poznal, jak veliký pokrok v Češství učinila Praha a že vedoucím národem jejím jsou Češi. Dne 17. Června byl v Ústí n. L. v průvodu mi­ nisterského předsedy, Českého ministra krajana a ministra kultu a vyučo­

vání. MladoČeŠi se účastnili v Praze oficielně a okázale všech slavností.

Císařův pobyt v Praze byla, jak bylo tehdy napsáno, »chvíle vyjasnění míru a klidu«, byl osvědčením vladařovy vůle o nezbytnosti smíru Česko-

německého v zájmu celého státu. Pobyt císařův v Čechách však nesplnil

očekávání v něj kladené. Český ministr krajan nenavštívil s mocnářem jen Prahu, nýbrž i Ústí n. L. Bylo to přes vŠeněmecký odpor, kterému by byl málem ministerský

předseda povolil, kdyby se nebyl býval ministr Rezek úsilovně bránil. Re­

zek uhájil stanovisko, že není jen Českým ministrem krajanem, nýbrž ce­ lého Českého království, obývaného Čechy a Němci a podal důkaz, že Koerbrovy obavy z německého radikalismu v Čechách byly větší nežli

se slušelo.

XXXVIII.

VOLBY DO ČESKÉHO SNĚMU R. 1901. Dne 23. srpna r. 1901 byl rozpuštěn Český sněm. Nové volby byly

vypsány na 8. až 15. října r. 1901. V kurii velkostatkářské se nekonaly

na základě změněného volebního.řádu, jak navrhoval dne 19. Června, řídě se vzorem říšského volebního řádu, konservativní velkostatkář hrabě Bu-

quoy, poněvadž ústavo věrný velkostatek, na sněmu ještě nezastoupený. nechtěl, aby se volební řád ve velkostatkářské kurii vyjímal ze souboru

Českoněmeckého vyrovnání a byl projednán bez dohody se všemi Činiteli, povolanými rozhodovati o změně volebního řádu. V kurii venkovských obcí se konaly na základě zem. zákona z 20. srpna volby po prvé přímo

a tajně a volební census byl snížen na osm korun. Tím se splnilo dávné přání zemědělců, kteří v této volební reformě spatřovali své na roveň

postavení s městským obyvatelstvem.

312

SNÉMOVNl VOLBY ČESKÉ 1901. Ani do zemských voleb nešel Český tábor v jednom Šiku. Ne ménÓ

nežli devět Českých stran ohlásilo své kandidatury: Mladočeši, StaroČeŠi, agrárníci, státoprávní radikálové, radikální pokrokáři, národní sociálové,

křesťanští sociálové, realisté a sociální demokraté. Podobně roztříštěni ja­

ko Češi šli do voleb i Němci. Mladočeši uzavřeli se Staročechy volební kompromis dne 29. září.

Bylo to dílo předsedy výkonného výboru mladoČeské strany dra Václava

Škardy, který se se Staročechy dohodoval od polovice května. Cítil nut­ nost kompromisu s nimi vzhledem na nebezpečenství, které vzrůstalo mladoČeské straně ve venkovských obcích kandidaturami české strany agrár­ ní, a docílil jeho uzavření přes veškeré opačné snahy Alfonse Šťastného, který jako konservativec v polovici Června zrazoval Staročechy z jejich

povolnosti k Mladočechům a navrhoval jim kompromis se stranou agrár­ ní jakožto stranou konservativní. Vystoupením Alfonsa Šťastného byli

Mladočeši přinuceni dáti Staročechům více (9) mandátů, nežli by jim ná­ leželo podle počtu jejich voličstva. Dohodnuté strany se programově po­

stavily na stejnou základnu: státní právo, národní rovnoprávnost, poli­

tické a hospodářské sílení národa. Každá strana vydala své volební provo­ lání. Mladočeši ve svém provolání odmítali agrární hnutí, »které použí­

vajíc krise v rolnictvu, svádí Českého rolníka od vniterní jednotnosti na

scestí zvláštní politiky stavovské a ohrožuje takto samy základy politiky České, založené na vzájemném působení všech, a to právě ve chvíli nej­

vážnější« a přáli si »dohody s politickými stranami, které společný státo­ právní a národní program za svůj uznávají a které zároveň usilují o to,

aby národ bez rozdílů stavů a oborů povolání sociálního tvořil jednotnou

politickou obec«. Volební kompromis z r. 1901 byl první volební kom­

promis mladočesko - staročeský. Sblížil tyto strany a přijal staročeskou stranu pod politické vedení mladoČeské strany. StaroČeŠi nebránili Mla-

ďoČechům, aby vešli v kompromis s jinými stranami. MladoČeská strana, když se dohodla se Staročechy, jednala i o vo­

lební kompromis s agrární stranou. Jednání se rozbilo pro neústupnost obou stran v počtu mandátů. Agrární strana chtěla jako strana výboje a budoucnosti příliš mnoho a Mladočeši, kteří si přáli co nejméně zmen-

Šiti svou državu, dávali příliš málo. Když se obě strany bez dohody roz­

513

SNĚMOVNÍ VOLBY ČESKÉ 1901. cházely, jedno cítily stejné, že »výsledek volby nesmí zméniti postavení českého národa vůči vládě a ostatním stranám«. Písemně si slíbili, že na­

sadí vše, »aby hned po volbách zvolení poslanci přičinili se o zřízení spo­ lečného klubu, v němž by veškeré strany státoprávní se zachováním své individuality spolčily se k dosažení politických a státoprávních i národ­

ních cílů Českého národa«. Agrárníci nešli do voleb s žádnými politický­ mi požadavky. Ohradili se jen proti poručníkování politických stran a vo­

lali venkovský lid do boje, aby konečně jednou ukázal svou moc a sílu. MladoČeská strana jednala o volební dohodu i se stranou radikálně

státoprávní. Docílila jí hned, jakmile prohlásila, že proti jedinému dosa­

vadnímu poslanci této strany (dr. Baxa) nepostaví protikandidáta. Za sněmovních voleb ř. 1901 došlo i ke kompromisu mezi konserva-

tivními a ústavověrnými velkostatkáři v kurii velkostatkářské. Byl uza­ vřen dne 17. září r. 1901. Skupina fideikomisní byla vyhrazena konservativnímu velkostatku, v nesvěřenské skupině se dostalo ústavověrným 21

a konservativním velkostatkářům 33 mandátů. Kompromis platil pro celé volební období. Byl dílem především Frant. hr. Thuna, který měl o něj

ode dávna péči z důvodů, které jsme již na svém místě uvedli. Obě stra­

ny se zavázaly, že podají v první sesi nového sněmu společně návrh na změnu volebního řádu ve velkostatkářské kurii a to tak, aby se zajistilo v nesvěřenské skupině vítězství konservativní straně ve třech volebních

krajích s 29 kandidáty a ústavověrné ve dvou volebních krajích s 25 kan­ didáty. Občanští Členové Českého konservativního velkostatku postavili se proti této dohodě. Přáli si jiné rozdělení politické moci. Byli pro poměrné

zastoupení a pro zrušení skrutinia listin. Ujednání pobouřilo i ostatní Českou veřejnost. Viděla v něm neloyálnost konservativní Šlechty, která

uzavřela dohodu bez jakékoliv kompensace v otázce volebního řádu vů­

bec. V Českém národě nabyly proto posily snahy, volající po zrušení vel­ kostatkářské kurie.

Za voleb nezískali žádného mandátu realisté, křesťanští sociálové,

národní sociálové a sociální demokraté. Ale poslední dvě strany měly přece úspěch tím, že seskupily na své kandidáty pozoruhodné procento

všech odevzdaných hlasů: národní sociálové 1’3%, sociální demokraté 4*7%. MladoČeŠi ztratili 24 mandátů, většinou na agrárníky; dobyli jen

314

SNĚMOVNÍ VOLBY ČESKÉ 1901.

a to bez jakýchkoliv ústupků Němcům. V duchu těchto názorů také ve výboru postupoval, ale nikdy nezašel tak daleko, aby akci poškodil a pře­ kazil. Do schůzí výboru nebyl úmyslně zván zástupce vlády, aby dohody bylo docíleno jen mezi národy. Jednání výboru byla důvěrná. Volební vý­ bor měl jednati o návrzích na změnu zemského zřízení a volebního řádu, ale radil se i o druhých otázkách smíru česko-německého: o novelisaci zá­ konů o dozoru ke Školám a o zakládání, vydržování a návštěvě veřejných Škol obecných a o úpravě jazykové otázky u samosprávných úřadů na Mo­ ravě. Při svých pracech vydatně použil materiálu a zkušeností obou per­ manentních výborů národnostních. Výbor dne 30. října nepřijal (9:7) návrh, aby se volební oprava pro­ vedla na základě všeobecného, rovného, přímého a tajného práva voleb­ ního. Výbor proto nevyšel z Českého, nýbrž z německého návrhu. Po úradách se většinou rozhodl podržeti zájmové zastoupení. K stávajícím kuriím se měla připojiti všeobecná kurie s všeobecným hlasovacím právem po vzo­ ru všeobecné kurie do říšské rady. Všechny volby se měly konati přímo a tajně. V kurii velkostatkářské a v obchodních komorách se mělo voliti 26*

403

MORAVSKÝ PAKT 1905.

podle poměrného zastoupení. Za vzor zde byla přijata soustava Belgičana Victora D’Hondta. Zde komise stála pod vlivem názorů, vyslovených r. 1904 sociálně demokratickým politikem, bibliotekářem parlamentní knihovny vídeňské JUDrem Karlem Rennerem: »Mehrheits — oder Volksvertretung?« V komisi měst, venkovských obcí a ve všeobecné kurii se mělo voliti ve volebních sborech, rozdělených podle národnosti. Volič­ stvo těchto kurií se mělo děliti ve dvě národní třídy voličské. Zde se měly po prvé uplatniti zásady národnostního personálního principu, jak je lite­ rárně po prvé nadhodil r. 1898 rakouský publicista Otto Lang ve své ano­ nymně vydané brožuře »Ergánzung der Verfassung Oesterreichs« a jak myšlenku tu r. 1902 hluboce a podrobně propracoval zmíněný již JUDr. Karel Renner ve spise »Der Kampf der ósterreichischen Nationen um den Staat«, vydaném pod pseudonymem Rudolf Springer. Mely býti zavedeny národní katastry voličů mimo volby v kuriích obchodních a živnostenských komor a velkostatku, kde měli Němci zabezpečeny své posice. Počet sněmovníků měl vzrůsti ze 100 na 151. Sněm měl míti jen dva virilisty-biskupy. Virilní hlasy nebyly přiřčeny vysokoškolským rektorům. Velkostatek měl voliti ve dvou sborech (10 a 20), počet jeho Členů měl zůstati nezmě­ něný (30). Městská kurie měla míti 40 poslanců, tedy o 9 více proti plat­ nému stavu, ale tolik, kolik jich navrhoval v prvním parlamentním výboru dr. Žáček. Z těchto 40 poslanců každý národ měl míti polovici. Mělo býti 20 Čechů a 20 Němců. Počet poslanců v kurii venkovských míst měl obnáŠeti 53, tedy o 22 více nežli dotud. Z těch mělo připadnouti na Čechy 39, na Němce 14 poslanců. Všeobecná kurie měla míti 20 poslanců, tedy více o 13 nežli všeobecná kurie do říšské rady a o 6 více nežli si přál perma­ nentní výbor. Z těch mělo býti 14 Čechů a 6 Němců. Počet poslanců za ob­ chodní komory měl zůstat neztenčený (6). Všichni by byli bývali Němci. Zvláštní zastoupení zemědělské rady, jak dříve navrhovali Češi, nebylo přijato. Z počtu 151 sněmovníkň se mělo národnostně rozděliti 119 man­ dátů. Podle katastru obou národů by byli měli míti Němci 33 mandátů. Ale poněvadž se vzal ohled na poplatnost Němců, jejich kulturní a náro­ dohospodářské postavení, dostali 46 mandátů. Češi by byli měli míti 86 mandátů, ale dostali pouze 73. Češi se přes to na sněmu stávali vedoucím národem, ale většinu na něm mohli míti jen ve spojení s velkostatkáři.

404

MORAVSKÝ PAKT 1905.

Tato okolnost byla v patrném rozporu s národnostními poměry na Mo­ ravě, kde Češi měli 72.1% obyvatelstva a tvořili tudíž jeho bezespornou většinu. Volby měly býti přímé a tajné, volební census v kuriích měst a venkovských obcí byl proti dřívějšku snížen na 8 korun. Ve sněmu se měly vytvořiti pro sněmovní volby tři kurie, česká, německá, velkostatkářská (s virilisty). Velkostatkářská kurie porušovala princip národnostní autonomie. Měla býti jazýčkem na vahách mezi národními kuriemi. Volba zástupců, připadajících na kurie nebo výborových členů se měla konati podle poměrného zastoupení, jestliže se kurie jednomyslně nerozhodla pro volbu aklamací. Kuriím nebylo uděleno výslovně právo veta, jak před tím nejednou navrhovali Němci, nýbrž byl splněn tento jejich požadavek v tom způsobu, že se požadovala při určitých otázkách kvalifikovaná přítomnost a kvalifikovaná většina. Dvoutřetinové většiny za přítomnosti alespoň 121 poslanců bylo zapotřebí pro usnesní o změně zemského zřízení a zem­ ského volebního řádu, o změně zákona o národnostním rozdělení Škol­ ských úřadů, o změně zákona o zemědělské radě, o změně zákona, kterým se upravovala jazyková otázka u samosprávných úřadů, o usneseních, kte­ rými by se měly zrušiti stávající zemské vyučovací ústavy nebo obmeziti ve vyučovacím účelu, nebo by se měl změniti vyučovací jazyk, nebo kterými by se měly odejmouti nebo zkrátiti příspěvky, případně vydržovací nákla­ dy, které byly povoleny .Školám před platností navrhovaného zákona, ko­ nečně o usneseních, kterými by se mělo přivodí ti sloučení nebo rozdělení obcí proti vůli zákonného zastupitelstva alespoň jedné ze zúčastněných obcí. Poněvadž měl sněm míti 151 Členů, byla by stačila nepřítomnost 32 sněmovníků, aby se o věci nemohlo usnáŠeti. Stačilo již, aby Němci v městské a venkovské kurii nepřišli a věc se nemohla odhlasovati. Také velkostatkáři, když by se k nim byli připojili oba virilisté, mohli nepřítom­ ností zmařiti určité nacionálně politické předlohy. Platná usnesení o změně obecního řádu volebního a volebních řádů 6 autonomních měst se mohla změniti jen tehdy, jestliže hlasovalo pro změnu 93 poslanců bez ohledu na počet přítomných. Zemský výbor měl zůstati jednotným. Měl se skládati ze zemského hejtmana, 8 členů a 8 náhradníků. Každý z obou sborů ve velkostatkářské kurii měl voliti po jednom Členu a jednom náhradníku. Česká kurie měla voliti 4 Členy a tolikéž náhradníků, německá kurie 2 Členy a 405

MORAVSKY PAKT 1905.

2 náhradníky. Zemského hejtmana a jeho 2 náměstky měl jmenován císař. Zemský výbor měl býti vázán při obsazování úřednických, učitelských a zřízeneckých míst na zemských ústavech, věnovaných jen jedné národnosti, návrhem terna, které by mu podali přísedící zemského výboru příslušné národní kurie. Referáty v zemském výboru o školství, zemských ústavech, věnovaných jedné národnosti, se měly rozděliti mezi přísedícími podle je­ jich národnosti. I ostatní referáty v zemském výboru se měly podle mož­ nosti rozděliti tímtéž způsobem. Zemský výbor měl povinnost přihlížeti při znovuobsazování úřednických míst na obe národnosti podle počtu obyva­ telstva v zemi. Panovník vystupoval všude v osnovách jako císař. Čeští poslanci bez rozdílu stran nedali ve výboru celkem svého sou­ hlasu těmto návrhům, většinou výboru přijatým. Podali své minoritní votum, v němž konkrétně naznačili, jak by si představovali změnu zemského zřízení a volebního řádu na základě všeobecného a rovného práva hlaso­ vacího. Setrvávali při stávajícím počtu sněmovníků (100), rušili virilisty i kurie, volební právo přiřkli každému svéprávnému občanu rakouskému, který by byl bydlil v době vypsání volby na Moravě, dovršil 24. rok svého věku, nebyl analfabetou a nebyl vyloučen z volebního práva. Kdežto návrh většiny výboru pokládal k výkonu volebního práva mimo velkostatkářskou kurii za způsobilé jen osoby mužského pohlaví, připouštěl Český vý­ klad, že volební právo má náležeti příslušníkům obojího pohlaví. České minoritní votum podržovalo stávající počet zemských přísedících. Jejich volba se měla budoucně prováděti tak, že by byl každý přísedící zvláště vo­ len prostou většinou hlasů veškerým shromážděným sněmem, z něho Sa­ mého. Výborový návrh zajišťoval Němcům jejich národní budoucnost bez ohledu na vzrůst a pokrok českého lidu na Moravě. Český návrh ponechá­ val dalšímu rozvoji Českého lidu na Moravě všechny možnosti. Nevylučo­ val ani majorisování Němců. Výbor pro volební opravu projednal ještě jiné otázky Česko-německého poměru. Byly to: návrhy novelisace zákonů z r. 1870 o dozoru ke Školám a o zakládání, vydržování a návštěvě veřejných Škol obecných a osnova zákona o užívání obou zemských jazyků při samosprávných úřadech. Němci naléhali od 4. února r. 1897, aby na Moravě, stejně jako se stalo v Červnu r. 1890 v Čechách, byly Školské úřady národnostně rozdě406

MORAVSKÝ PAKT 1905.

lény. Volební výbor přijal dne 17. listopadu r. 1905 dvě osnovy, které měly vyhovovati německým tužbám a činiti zadost českým přáním po zastavení germanisace školou. Pokud se týče národnostního rozdělení školských úřa­ du, zaujal výbor stanovisko českého zákona z 24. června r. 1890, dělil zem­ skou Školní radu ve dvě národní sekce při zachování její jednoty a odstra­ nil příčinu výtek, které Němci v Čechách činili českému zákonu. Přijal do osnovy ustanovení, kterými se Němcům zajišťovalo trvání skutečně ně­ mecké a Čechům skutečně české sekce a rozhodná většina se dávala do ru­ kou zástupcům, voleným zemským sněmem, pokud se týče národnostními kuriemi. Zeměpanská byrokracie měla tím býti zeslabena ve svém vlivu. Osnova v §u 45b) řešila jazykovou otázku školských úřadů. Nevyšlovovala jen zásadu, jak to činil český zákon, neodkazovala po českém způsobu v této otázce na jednací řád zemské školní rady, nýbrž rozhodla zákonným předpisem, vycházejícím z naprosté rovnoprávnosti, o úřední a jednací řeči školských úřadů. Mlčela vsak o jejich služební řeči a tím, jako se stalo i v Čechách, pokládala za takovou němčinu. Osnova novely k zá­ konu z 24. ledna r. 1870 o zakládání, vydržování a návštěvě veřejných Škol obecných na Moravě obsahovala dobře míněné, ale neopatrně stylisované ustanovení (v §u 20), které vlivem dra Perka se dostalo do osnovy (lex Perek), že do obecných škol smějí býti zpravidla přijímány toliko dítky, znalé vyučovací řeči. Mělo tím býti splněno staré přání Čechů, které po prvé zdůraznil na moravském sněmu dne 8. ledna r. 1894 mladočeský poslanec dr. A. Tuček. Osnova stála pod vlivem dolnorakouského zákona v bodu, kde hleděla přesně stanovití nároky, týkající se úhrady Školního nákladu, které se mají uplatniti vůči obci. Zcela pů­ vodní bylo v osnově ustanovení, v němž se pravilo, že, bylo-li přiškoleno více obcí aneb Částí obcí k jedné školní obci, nemá se vypočítati obnos nákladu na každou obec vypadajcí podle daňové povinnosti celé obce, nýbrž podle daňové povinnosti přiŠkolených částí a školní přirážka se má rozvrhnouti na přímé daně pouze přiŠkoleným částem předepsané. Osnova činila mocný nátlak na místní školní rady, aby plnily své povin­ nosti v péči o věcné potřeby Školní. § 44 byl základem pro zřizování men­ šinových škol. Pravidelný roční příspěvek (1000 K pro každých 30 dítek soukromé Školy) na úhradu nákladu na Školní potřeby se měl udíleti ze

407

MORAVSKY PAKT 1905.

zemských prostředků těm soukromým školám, které by si zřídily ve škol­ ních obcích, v nichž se nenalézá žádná veřejná Škola té vyučovací řeči, kterou by se vyučovalo na dotyčné škole soukromé. Při 40 dětech ovšem slušelo zříditi veřejnou obecnou Školu. Obě osnovy byly dílem dohody Čechů s Němci, rozřešily i otázku dozoru na Školy i otázku obecného Školství obou národů v zemi. Češi ne­ měli důvodů podati zde minoritní votum. Osnova zákona o užívání obou zemských jazyků při samosprávných úřadech byla vyřízena na nátlak Čechů. Češi již od r. 1899, majíce na mysli poměry v Čechách, naléhali na sněmu, zvláště přičiněním dra Edu­ arda Parmy, na vydání zákona o jazykové otázce při samosprávných úřa­ dech. Dne 8. ledna r. 1905 si na sněmu vymohli, že věc byla pojata mezi úkoly volebního výboru. Její řešení nepůsobilo volebnímu výboru žád­ ných obtíží, poněvadž tato otázka byla již na jaře r. 1900 dohodnuta mezi všemi sněmovními stranami kompromisem. Volební výbor se prostě pro­ hlásil pro dohodu z r. 1900 a až na několik menších dodatků ji přijal za svou (lex Parma). Osnova zákona o jazykové otázce u autonomních sborů byla propracována pod vlivem obdobných osnov na českém sně­ mu. Týkala se tří autonomních institucí: obecních zastupitelstev, silnič­ ních výborů (místo okresních zastupitelstev v Čechách) a zemského vý­ boru. Zásada, z které osnova vycházela, byla naprostá jazyková rovno­ cennost a rovnoprávnost obou národů na Moravě. Tato jazyková rovnost plynula na prvním místě ze zásady sebeurČení autonomních sborů, že všechny autonomní úřady mají právo si samy stanovití svůj jazyk jednací a úřední. Proto měla jak obecní zastupitelstva tak silniční výbory právo stanovití si svou jednací řeč. Zemský výbor jako nej vyšší autonomní úřad v zemi, obývané dvěma národy, byl povinen užívati obou zemských jazyků jako úředních. Osnova přihlížela k ochraně národních menšin. To se projevilo ustanovením, podle kterého jak obecní zastupitelstva, tak silniční výbory měly všechna podání jim došlá přijímati a projednati, i když byla sepsána v jiném zemském jazyku, nežli byl jednací jazyk do­ tyčného obecního zastupitelstva nebo silničního výboru, a podle nichž bylo volno jednotlivým členům jak obecního zastupitelstva, tak silničního výboru užívati ve schůzích dotyčných sborů jednoho nebo druhého zem­

408

MORAVSKÝ PAKT 1905.

ského jazyka. Obecní zastupitelstva a silniční výbory měly bezpodmíneč-'. nou povinnost vyřizovati podání stranami učiněná, ať písemná nebo ústní, v jazyku, ve kterém došla, když alespoň jedna pětina obyvatelstva uží­ vala jiného jazyka, nežli byl jednací jazyk dotyčného obecního zastupitel­ stva nebo silničního výboru, a, jednalo-li se o vyřízení záležitosti této obce. Za národně smíšené obce označila osnova ty obce, kde byla alespoň jedna pětina, t. j. 20% obyvatelů jiné národnosti. Takové obce byly po­ vinny uveřejňovati veškeré vyhlášky v obou zemských jazycích. Osnova Činila rozdíl mezi obyčejnými městy a městy s vlastním statutem. Poklá­ dala tato správně za politické úřady první instance, a poněvadž podle Stremayrova nařízení byly státní úřady povinny vyřizovati všechna po­ dání stran v zemském jazyku, v kterém byla podána, stanovila, aby města s vlastním statutem vyřizovala písemná i ústní podání stran v zemském jazyku, v němž došla. Podle osnovy měla býti města s vlastním statutem povinna uveřejňovati všechny vyhlášky v obou zemských jazycích a to 2 té příčiny, že toho nejen vyžadoval zájem jednotlivců, nýbrž celé obce a státu, aby se všichni obyvatelé dovídali o všech nutných a potřebných záležitostech a aby tyto záležitosti přišly ve všeobecnou známost. Volební výbor v podstatě splnil již dne 8. listopadu svůj úkol. Mohl proto jeho předseda Skene den poté sděliti ministerskému předsedovi a njinistru vnitra o výsledku dohody. Oba ji schválili a zavázali se dodržeti podmínku, za které se dohoda uskutečnila, t. j. že všechny osnovy obdrží sankci v jeden a týž den. České i německé kluby na sněmu daly tehdy všem předlohám svůj souhlas. České kluby tak učinily bez ohledu na české politiky v druhých historických zemích. Od 16. listopadu se mělo jednati o zprávách volebního výboru v plenu sněmovny. Sociální demokraté do poslední chvíle nasazovali vše, aby zvrátili usnesení volebního výboru o novelisaci zemského zřízení a zemského volebního řádu a dopomohli k vítězství zásadě všeobecného a rovného práva hlasovacího. Den před zahájením sněmu vyslali k před­ sedům stran na sněmu deputaci, která je varovala před přijetím elabo­ rátu volebního výboru. V tomtéž smyslu psaly dělnické noviny a mluvili na schůzích řečníci dělnických stran. Sněm učinil všechna opatření, aby co nejdříve projednal předložené osnovy. Aby se-zabránilo demonstracím

409

MORAVSKY PAKT 1905.

před sněmovnou, nastoupilo vojsko. Sněmovní galerie byla vyklizena, když tam sociální demokraté dávali najevo své názory a chtěli terorisovati po­ slance. Sněm přijal dne 16. listopadu osnovu zákona o změně a doplnění zemského zřízení a dne 22. listopadu osnovu o novém volebním řádu do sněmu, novelu o Školském dozoru a o zakládání, vydržování a návštěvě veřejných škol a osnovu zákona o jazykové otázce u samosprávných úřa­ du. Za projednávání zákona o zemském zřízení bylo podle návrhu ně­ meckého poslance dra Fuxe, který se obával, aby se ve sněmovně s českou většinou nestala jednací řečí jen čeština, přijato, že oba zemské jazyky v sněmovním jednání jsou rovnoprávný. Dne 22. listopadu všechny Čtyři osnovy byly přijaty i v třetím čtení. Císař, podle slibu své vlády, udělil usnesením sankci v jeden a týž den, dne 27. listopadu r. 1905. Moravská dohoda, Čili jak se tehdy říkalo »moravský pakt«, byl důležitý krok na cestě k smíru česko-německému. To, co se nepodařilo v Čechách a Předlitavsku, podařilo se na Moravě. Celý problém českoněmeckého poměru na Moravě nebyl řešen, ale podstatná jeho část. Ne­ bylo rozřešeno, jak si přáli Češi r. 1898, zřízení okresních zastupitelstev, nebyla rozřešena jazyková otázka u zeměpanských úřadů, nebyla zřízena česká universita na Moravě, nebyla splněna všechna Česká přání v oblasti středního a odborného Školství. Po přání Němců byly nacionálně rozdě­ leny Školské úřady (moravská zemědělská rada byla rozdělena podle českého vzoru hned při svém zřízení), zavedeny byly národnostní kurie a národnostní voličské sbory. Po přání Čechů byl učiněn rozhodný krok k dalšímu zdemokratisování volebního řádu. Moravský sněm, který od r. 1861 míval německou většinu, ztratil ji navždy. Český živel na sněmu Byl podstatně posílen. Zákonem byla upravena jazyková otázka u samo­ správných úřadů. Byly postaveny hráze germanisaci v oboru obecného školství. Zákony ze dne 27. listopadu r. 1^05 vytvořily nový právní řád na Moravě, jemuž podobného nebylo ani v Předlitavsku ani v kterékoliv z Českých zemí. Moravským paktem po prvé v zákonodárství v Předlitav­ sku a v českých zemích bylo zavedeno poměrné zastoupení, po prvé v nich byly zavedeny národnostní katastry, po prvé se v nich uplatňoval národ­ nostní princip osobní, po prvé jim byla na Moravě z voleb (ale nikoliv :ze zápisu do národnostních katastrů) vyloučena národnostní agitace, po

410

/

MORAVSKÝ PAKT 1905.

prvé se v něm vyskytly národní kurie. Výkon důležitých veřejných práv se stal v budoucnosti odvislý od příslušnosti k některému z národů v ze­ mi. Byla stanovena kriteria národní příslušnosti a způsob jejího zjištění. Byla učiněna přítrž jakékoliv libovůli a byly vytýčeny objektivní mo­ menty. Na Moravě r. 1905 byl uzákoněn první pokus o úpravu právního postavení národů v národnostně smíšené zemi na základě národnostní autonomie. R. 1905 byl zaveden určitý pořádek do národnostní otázky na Moravě. Moravští poslanci zemští všech Českých stran, lidové (mladoČeské), národně katolické a agrární poznovu schválili dne 20. ledna r. 1906 ve­ řejným provoláním k národu uzákoněný kompromis s Němci. Konsta­ tovali, že správa země přechází z německých rukou do rukou českých a že Češi se stali vedoucím národem na sněmu i v zemském výboru. V mladočeské straně se pohlíželo na moravský pakt různě. Dr. Kra­ mář se svými stoupenci jej prohlásil v klubu na říšské radě dne 12. pro­ since r. 1905 »za velikou národní vymoženost«. MladoČeský výkonný vý­ bor v Praze nesoudil tak růžově a vlivem dra Grégra měl dne 2. ledna t. 1906 v sobě značnou menšinu, která moravský pakt zamítala, jako by se jím zastavovaly provždy možnosti národního a politického vývoje Českého národa na Moravě. Tuto menšinu podporovaly i »Národní Listy«. Radikálně státoprávní strany sdílely názory dra Grégra a bušily do Českoněmeckého vyrovnání na Moravě. Sociálně demokratičtí, pokrokoví a ná­ rodně sociální politikové odsuzovali nedemokratický ráz vyrovnání. Agrárníci se tajné těšili, že vyrovnání posílilo jejich posice do budoucna. Moravský pakt zůstal základem právního řádu na Moravě až do pře­ vratu r. 1918. Jen dne 28. května r. 1913 byla na něm provedena záko­ nem méně podstatná změna v §§ 15 b, 15 c a 15 e zemského zřízení, tý­ kající se způsobu voleb v kuriích. Moravský pakt zmírnil národnostní protivy na Moravě. Ale neodstranil je. Prakse Němců neodpovídala vždy úmyslům zákonodárce. Moravský sněm, sotvaže vyřídil předlohy českoněmeckého smíru, přistoupil k další práci, diktované mu novými poměry. Usnesl se o novém jednacím řádu. Řád byl přijat dne 18. ledna r. 1906. Jeho úkol byl znemožni ti terorismus jednotlivého poslance, obmeziti dosavadní volnost

411

MORAVSKÝ PAKT 1905.

sněmovníků, postaviti možnosti obstrukce do cesty těžké překážky. Obstrukce se však zcela nevylučovala. Nový řád vybavil zemského hejtmana novým disciplinárním právem. Znamenal zostření oproti řádu starému. První volby do sněmu na Moravě podle volebního řádu ze 27. listo­ padu r. 1905 se konaly v listopadu a prosinci r. 1906. Jen Mlado- a Starcčesi uzavřeli pro tyto volby kompromis. Němci se srazili v německé souručenství. Výsledek voleb byl tento: ze 149 poslanců bylo 60 Němců a 73 Čechů. Konservativní velkostatek získal 11 mandátů, střední strana 5. Mezi 60 německými poslanci bylo 46 občanských poslanců, 14 velko­ statkářů a 1 sociální demokrat. Z českých 73 poslanců bylo 17 MladoČechů, 5 pokrokářů, 8 Staročechů, 25 národních katolíků a křesťanských sociálů, 13 agrárníků a 5 sociálních demokratů. Jestliže k 73 českým po­ slancům se připočítali 2 virilisté-biskupové a 11 konservativních velko­ statkářů, byl český blok o 84 sněmovnících. Volby přinesly naprostou po­ rážku národně sociální, mladočeské straně, a veliké vítězství v jednotném Šiku postupujícím katolíkům, kteří těžili z rozervanosti svobodomyslného tábora. Ukázalo se, že spojené katolické strany na sněmu jsou nyní z Čes­ kých stran složkou vedoucí. Svobodomyslní poslanci počali hlásati nut­ nost jednotného Šiku spolu se stranou agrární proti katolíkům na sněmu. Byly to první sněmovní volby nejen na Moravě, nýbrž v Českých zemích vůbec, za nichž získali i sociální demokraté zemské mandáty. Po přání Němců vydala vláda dne 14. května r. 1907 k té části mo­ ravského paktu, který se obecně nazýval lex Perek, nařízení ministra kul­ tu a vyučování Marcheta. Teprve tímto nařízením vcházel Perkův zákon v život. Nařízení podstatně měnilo smysl zákona ve prospěch Němců, aby výchova dětí ve Školách byla zabezpečena v jejich mateřské řeči a to tím, že připouštělo četné a neoprávněné výjimky z pravidla. Čechům ne­ zbylo nežli podniknouti proti nařízení houževnatý odpor. Dne 11. pro­ since roku 1910 dal správní soud za pravdu českému stanovisku. Roz­ hodl v Český prospěch hlavní otázku o přípustnosti výjimek z pra­ vidla. Za tímto nálezem následovaly v r. 1911 ještě další nálezy správ­ ního soudu, které vítězství České věci jen posílily. Vládě nezbylo nežli zruŠiti dne 1. srpna r. 1911 ty odstavce nařízení z r. 1907, které byly v odporu s judikaturou správního soudu. Moravským Němcům se ne*

412

MORAVSKY PAKT 1905.

podařilo změniti za pomoci vlády smysl toho, co s Čechy r. 1905 ujednali. Moravský pakt ukázal časem různé slabiny. Češi zvláště těžce nesli, že nebyla rozšířena zemská kompetence, že volební řád nespočíval na demokratické základně, že ochrana menšin nebyla dostatečná a předpisy o jazykové otázce u samosprávných úřadů nepochybné. Němci si přáli, aby byly náklady na Školství a kulturní potřeby národnostně rozvrženy, aby i místa u zeměpanských úřadů a soudů se obsazovala podle zásad paktu a aby bylo pamatováno zemskými dodávkami na Němce 40% místo 20%. Nejednou došlo pro tyto a jiné otázky na sněmu ke sporům, při nichž se sáhlo i k obstrukci. Když na podzim r. 1910 Němci, chtějíce zabrániti zlepšení zemských financí novými berními zdroji, ochromováli moravský sněm obstrukci, byli podporováni i sociální demokracií, která chtěla znemožniti uzákonění nepřímých dávek, zatěžujících drobný lid. Češi se bránili spojování úpravy zemských financí s otázkami politickými a národnostními. Sporné problémy se sice hned nerozřešily, ale bylo do­ cíleno aspoň tolik, že pro jejich řešení byla dne 13. února r. 1912 zřízena vyrovnávací komise, která se zákonem ze dne 19. dubna r. 1912 stala per­ manentní. V Červnu r. 1913 se konaly do moravského sněmu všeobecné volby. Dály se ve znamení boje proti klerikalismu a pod praporem všeobecného a rovného práva hlasovacího. Národní katolíci ztratili za nich 5 mandátů, agrárníci získali 6 a sociální demokraté 2 mandáty. Sociální demokraté, Čeští agrárníci a lidová strana pokroková vystoupili tehdy spojeni v jed­ nom pokrokovém bloku. Tento blok se utvořil z podnětu vůdce českoslovanských sociálních demokratů na Moravě, Vlastimila Tusara, který chtěl postaviti meze Šíření se politické moci klerikalismu, zvláště ve Školství. Tusar byl muž hubené střední postavy. Na jednu nohu kulhal. Byl blondýn. Měl mohutný knír pod nosem, hustý vlas na hlavě vzhůru sČesaný s pěšinkou napravo, živé modré oči, které někdy zakrýval skřipcem, vysoké Čelo. Byl rodem Pražák. Narodil se dne 18. října r. 1880. Absol­ voval nižší střední školu a Školu obchodní, pak se stal obchodním příru­ čím a Časem advokátním úředníkem. Těžce se probíjel životem. Přes vše­ chny své útrapy nikdy se nepřestával houževnatě a soustavně sebevzdělávati. Podle založení své povahy se brzy obrátil k politické práci a vstou­ 413

MORAVSKY PAKT 1905.

pil do českoslovanské strany sociálně demokratické. Vyvíjel význačnou Činnost v odborovém hnutí obchodních zaměstnanců. Byl jeho neúnav­ ným organisátorem a od r. 1900 tajemníkem. Dovedl záhy působiti žur­ nalisticky. R. 1903 byl stranou vyslán do Brna, aby tam řídil její noviny »Rovnost«. Po pěti letech se stal jejím šéfredaktorem. Uměl dobře ně­ mecky a tím mu bylo umožněno účastniti se aktivně mezinárodních sjez­ dů. R. 1910 vystoupil na sjezdu v Kodani. Od r. 1911 byl říšským a od r. 1913 moravským zemským poslancem. Tusar byl vynikající organisátor, znamenitý novinář, působivý a ohnivý řečník. Ve všech těch oborech vy­ nikl nadprůměrně. Byl to opravdový politický talent, znamenitý praktik a dovedný taktik. Uměl rozliŠovati možné i druhým přijatelné od fantastic­ kého a nemožného. Dovedl navrhovati v nej složitějších a nejobtížnějších situacích vhodnou cestu a dovedl vyhledati možnost kompromisu. Měl státnický dar vyjednávání a dohody. Byl povahou skromný, nenáročný, nebyl domýšlivý, byl klidný, neukvapený, zdrženlivý a rozvážný. Měl jemné chování. Postřehoval bystře a hbitě, kam míří druhá strana, dovedl hájiti své a povoliti, aby se dohoda nerozbila. Vždycky byl obráncem zájmů proletariátu, ale nikdy při tom nezapomínal na celonárodní prospěch. Hleděl nalézti trvalý soulad mezi konečnými cíli národa a jeho dělnickou třídou. Nechtěl v politice nic pro sebe. Netoužil po pochvalách. Dal se vésti vždy jen hlasem svého svědomí. Měl ušlechtilé srdce, neznal nenávisti a cítil vždy nejen s národní věcí, nýbrž i se všemi, kdo trpěli a byli poníženi. Pevně věřil v lepší budoucnost národa a dělného lidu, jimž oběma zasvětil celý svůj život. Za vše, co kdy vykonal, dovedl nésti statečně a bez výhrady dějinnou odpovědnost. Tusar se stal po zemských volbách na Moravě r. 1913 vůdcem vítěz­ ného pokrokového bloku na sněmu. * Pokrokový blok se nevyhýbal řešení národně politických otázek, kte­ ré buď nebyly nebo byly nedostatečně rozřešeny moravským paktem. Dne 6. února r. 1914 moravský sněm ustavil odbor národně politický. Dne 27. března r. 1914 by tento odbor prohlášen za permanentní. Nedošel k žádným výsledkům. Přestal pracovati, když vypukla světová válka. Po nových volbách r. 1913 tvořily strany, které již za voleb postu­ povaly v jednom Šiku, pokrokový blok. Tehdy byli sociální demokraté po­ 414

MORAVSKY PAKT 1905.

staveni před otázku, jak se zachovají k zemskému rozpočtu na rok 1914.. Rozhodli se uČiniti, co před tím nikdy nepodnikla českoslovanská sociální demokracie ani ve Vídni, a hlasovali pro rozpočet. Odůvodnili to tím, že toto hlasování nemůže býti po moravském paktu otázkou zásadní, nýbrž taktickou. Opustili tím příkaz pražského mezinárodního sjezdu sociali­ stického z r. 1900. Pokrokový blok na Moravě byl i jinak důležitý. Byl první spoluprací českých agrárníků se sociální demokracií v českém národě. Tato spolu­ práce byla diktována obavou obou složek před Šířením se klerikalismu na Moravě. * * *

Na všech sněmech v Českých zemích postupovala volební oprava, ať již byla provedena nebo ne, proti zásadě všeobecného a rovného práva hlasovacího. Hleděla volání politických vyděděnců po hlasovacím lístku učiniti zadost snižováním censu v kuriích měst a venkovských obcí a při­ čleňováním všeobecné kurie po vzoru všeobecné kurie do poslanecké sně­ movny říšské rady. Toto řešení nebylo jen zájmem Němců, konservativní buržoasie bez ohledu na národnost, nýbrž i odpovídalo názorům rakous­ kých vlád. Když již byla postavena poslanecká sněmovna říšské rady na demokratický základ, rakouská vláda dne 27. června r. 1907 ústy mini­ stra vnitra Bienertha v poslanecké sněmovně se netajila názorem, že, co se stalo s volebním řádem do říšské rady, nemůže se státi s volebními řády do zemských sněmů, poněvadž sněmy nejsou jen korporace legisla­ tivní jako říšská rada, nýbrž mají na péči i vážné úkoly administrativní. Vláda chtěla, aby sněmy zůstaly výrazem zájmů obyvatelstva, které bylo nositelem přímých daní, a aby bylo vyloučeno majorisování poplatníků nepoplatníky. Vláda připouštěla jenom přičlenění všeobecné kurie ke ku­ riím stávajícím. Tím také naznačila, že se s volebními opravami velikého, rysu ve směru demokratickém již nedá poČítati.

413

XLVIII.

ŘÍŠSKÁ VOLEBNÍ OPRAVA.

Dne

6.

listopadu r.

1905 se dohodla ministerská rada ve Vídni

o hlavních zásadách volební opravy a o postupu při její uskutečňování.

Uznala, že jest nucena obírati se volební otázkou v Předlitavsku násled­

kem událostí v Uhrách a na Rusi. Rozhodla se převzíti sama do rukou vedení při řešení problému. Byla odhodlána odstraniti kurie, ale nechtěla

nepřihlížeti k národnostnímu poměru sil v říši a neposíliti složky, udržu­ jící stát. Usnesla se ohlásiti volební opravu v říšské radě, jakmile by se tato sešla, a žádati, aby se o volební opravě ihned zahájilo jednání. Mi­

nisterská rada pokládala za věc nemožnou, aby se volební oprava usku­

tečnila bez současné změny jednacího řádu poslanecké sněmovny. Dne 23. listopadu se usnesla o zásadách volební opravy. K svému dřívějšímu usnesení o zrušení kurií připojila nyní další body: mandáty se přidělí ze­

mím, ale nejen podle počtu obyvatelstva, nýbrž i podle jeho daňové schopnosti a jeho kulturního významu. Učinila tak proto, že věděla, že celý demokratický vývoj v Přelitavsku půjde na účet privilegovaného po­

stavení Němců a nechtěla urychlovati vývoj vycházením vstříc spravedli­

vým požadavkům Neněrnců. Volební oprava měla spoČívati na volbách jednotlivců. Volební okresy se utvoří pokud možno malé. Tím se měla

docíliti ochrana národních menšin. Volby se budou konati, pokud je to účelno, v každé obci. Volební okresy budou národnostně ohraničeny a podle toho složeny. Aktivní volební právo bude podmíněno nejméně

roční usedlostí (do té doby byla jen půlletní), vyšším věkem asi 26 let

(dosud bylo jen 24 roků), analfabeti by nebyli vyloučeni. S volební opra­ vou by se současně vydal zákon o Čistotě voleb a zákon o reformě jedna­

cího řádu. Gautschovi tehdy nebyly ještě úplně jasny všechny stránky

akce. Tak ještě si nebyl jist, jak se zachová k otázkám plurálního voleb­ ního práva a reformy panské sněmovny. Ministerská rada zásadně ze svých podrobných úvah vyloučila volby podle listin a poměrné zastoupe­

ní, které Gautsch pokládal za dobrý volební systém pro mathematiky, ale ne pro praktické politiky. Zatím byly odloženy otázky diet (i pro Členy panské sněmovny) a volební povinnosti.

416*

JUDr. M. VI. sv. p. Beck.

JUDr. Bedřich Pacák.

ŘÍŠSKÁ VOLEBNÍ oprava.

Gautsch pokládal rozhodnutí ministerské rady za základ pro jednání s parlamentními kluby. Měl snahu ukončiti jednání do 3 měsíců a podati říšské radě příslušné osnovy. Ale již tehdy se vyskytly v ministerské radě námitky. Jejich tlumočníkem byl polský ministr krajan Pientak, který by byl chtěl v zájmu Polského kola, aby říšská rada rozřešila jen hlavní bo­ dy volební opravy, ostatní pak aby provedly zemské sněmy, a hájil plurální volební právo podle belgického vzoru. Na 28. listopad byla svolána říšská rada. Tato okolnost byla do­ provázena demonstracemi dělnických stran, zvláště sociálně demokratic­ ké, ve Vídni, v Praze, v Brně, Moravské Ostravě a jiných městech, jejíž stoupenci v ten den zastavili všeobecně práci. V Praze se v ten den ko­ nala za vedení Národní rady české obrovská demonstrace pro všeobecné a rovné právo hlasovací, které se zúčastnily České strany až na staročes­ kou, agrární a katolickou. Ve Vídni vyslali sociálně demokratičtí demon­ stranti ze všech předlitavských zemí deputaci k presidentům obou sněmo­ ven a ministerskému předsedovi. Byli v ní také 4 čeští sociální demokraté z historických zemí českých. Deputace byla přijata a tím se dostalo celé akci uznání oficielních kruhů. Deputace žádala co nejrychlejší provedení volební opravy na demokratickém základě. Mladočeská parlamentárka se toho dne usnesla, aby dr. Kramář podal nutný návrh o všeobecném právu hlasovacím. Gautsch dne 28. listopadu v poslanecké sněmovně a dne 1. prosince v panské sněmovně učinil prohlášení pro volební opravu ve smyslu usnesení ministerské rady z 23. listopadu. Na více tehdy ještě naznačil, že se přikročí i k reformě panské sněmovny, aby v ní našlo zastoupení zájmů trvalé sídlo. Výkonný výbor České strany agrární, který konal dne 29. listopadu ve Vídni svou schůzi, pod dojmem všech těchto událostí změnil z podnětu Ant. Švehly své dosud vyčkávací stano­ visko k volební opravě. Ačkoliv to neodpovídalo platnému programu České strany agrární, usnesl se pracovat! pro všeobecné, rovné, tajné a přímé právo volební s podmínkou, že venkov nebude majorisován městy a že se menšinám dostane ochrany. Švehla nechtěl, aby jeho strana za no­ vého volebního řádu byla jen stranou zemědělských zemanů a tím stranou malou. Ve velkostatku bez rozdílu stran a zvláště v panské sněmovně ohlá­ 27

417

ŘÍŠSKÁ VOLEBNÍ OPRAVA.

Šení demokratické volební opravy způsobilo pravé zděšení a setkalo se s největším odporem. Goluchowski myslil, že se Gautsch zbláznil a Ota­ kar hr. Czernin pokládal demokratickou volební opravu za Šílenství. Od­ por velkostatku vedla ústavověrná i konservativní šlechta česká, tato v Čele s Františkem hr. Thunem. Dne 19. listopadu r. 1905 podal politický konservativec Ot. hr. Černín osobně v Konopišti následníku Františku Ferdi­ nandovi jménem Jindřicha hr. Clama Martinice, Arnošta E. hr. Sylvy Tarouccy a svým obsáhlé memorandum proti demokratické volební opravě, kterou pokládal za tužbu živlů republikánských a protidynastických, jež by se tohoto programu nevzdaly, až by dobyly demokratisace, a navrho­ val, aby se velkostatkáři z Čech obou stran postavili v jednom šiku proti volební opravě. Věřil, že se dá volební oprava zmařiti, jestliže císař a ná­ sledník vykonají příslušný vliv na Členy panské sněmovny. Následník, který byl nadšen Czernínovými názory, písemně zakročil u císaře proti chystané volební opravě. Nedocílil žádného úspěchu. Císař byl jednak pevný ve svém rozhodnutí dáti všeobecné, rovné právo hlasovací, jednak nechtěl slyŠeti rady toho, s nímž pro jeho předčasné zasahování v panov­ níkova práva žil v napjatém poměru. Dne 13. prosince vůdce ústavověrného velkostatku z Čech Osvald hr. Thun působil osobně na císaře proti volební opravě ukazuje mu, jak jejím provedením velkostatek ztratí svou politickou budoucnost. Císař přes tento výklad neopustil svého stanoviska. V druhé polovici ledna r. 1906 předsedové tří skupin panské sněmovny za přítomnosti jejího presidenta se usnesli postaviti se proti Gautschově volební opravě. Od­ mítli jeho podněty, aby panská sněmovna byla zastoupením oněch zájmo­ vých skupin, které je měly v poslanecké sněmovně, velkostatku a obchod­ ních komor, případně zastoupením zemských sněmů a velkých měst (pro­ střednictvím starostů)*) zvláště proto, poněvadž byli proti jakémukoliv slučování volební opravy s reformou panské sněmovny. Nepůsobilo na ně, že byl Gautsch ochoten zavěsti i pro Členy panské sněmovny diety. ♦) Panská sněmovna by byla měla 120 až 140 Členů. Z těch by bylo 16 zem. maršál­ ků a zem. hejtmanů jednotlivých zemí, 17 purkmistrů hlavních zem. měst, 30 zástupců ob­ chodních komor, 40—45 velkostatkářů, pak delegáti rolnických komor, do té doby ne­ existujících, a z určitého počtu členů, volených zemskými sněmy.

418

ŘÍŠSKÁ VOLEBNÍ oprava.

Dne 1. února demonstrovali velkostatkáři poslanecké sněmovny proti vlá­ dě v rozpočtovém výboru tím, že nepřijali referátů. V Českých zemích sociální demokraté a národní sociálové neustávali v agitaci za všeobecné a rovné právo hlasovací, nýbrž ji den ze dne sesilovali. Bylo to zvláště v krajích, obydlených Českým dělnictvem. Nejen že byly mluveny ohnivé řeči, při nichž řečníci nejednou přicházeli do rozporu se zákonem, nýbrž byly vylepovány i plakáty revolučního rázu. Pražské místodržitelství bylo nad tím vším přímo zoufalé, rozmnožilo proto Četnictvo, povolalo vojsko, ale poznalo, že to všechno málo pomá­ há. České dělnické hnutí šlo v boji za demokratisaci voleb, řádů svou cestou bez ohledu na vídeňské vedení sociální demokracie, působilo i na buržoasní vrstvy a podařilo se mu strhnouti je ke svým akcím. Drobní úředníci, přes hrozby vlády, že budou stiháni nejpřísnějšími tresty, dali se do služeb agitace za demokratickou volební opravu. Ministerská rada byla přinucena dne 4. prosince po referátě pražského místodržitele obírati se otázkou, zda by neměla uČiniti opatření pro případné zavedení vý­ jimečného stavu nebo náhlého práva v Praze a okolí. Když i český mi­ nistr krajan dr. Randa dal svůj výslovný souhlas k podobným opatřením, byly návrhy místodržitelovy schváleny. Nebylo však potřebí uvésti je v život, poněvadž hnutí za volební reformu v českých končinách na do­ mluvu vídeňského vedení sociálně demokratického, které v nastoupení nezákonností vidělo konec akce za demokratickou volební opravu, na­ vrátilo se do zákonitých mezí. Gautsch postupoval pevně za vytknutým cílem. Mezi tím, co pra­ covali referenti o osnovách, hleděl si připraviti pro volební opravu vět­ šinu ve sněmovně. Pokoušel se, aby dostal do kabinetu důvěrníky poli­ tických klubů, o něž se chtěl ještě opírati, mladočeského a německého lidového. Ministři Gautsch a Bylandt jednali dne 24. ledna r. 1906 s před­ sedou mladočeského klubu drem Pacákem o jeho vstup do vlády. Nezda­ řilo se jim to. MladoČeŠi nebyli sice proti vstupu některého člena svého klubu do kabinetu, ale po přání samého dra Pacáka a proti opačnému mínění dra Kramáře a dra Stránského pro tu dobu se pro vstup neroz­ hodli, poněvadž jim jednak nebylo jasno, co budou dělati Němci, zda budou pro dohodu s Čechy, jednak si nemohli zamlČeti, že provedení 27 •

419

ŘÍŠSKÁ VOLEBNÍ OPRAVA.

spravedlivé volební opravy v cestě stojí ještě veliké obtíže a překážky. Němci nechtěli ani dáti souhlas k zřízení české university na Moravě, ani k zavádění úřední češtiny via facti, ani nechtěli Čechům přiznati vedle ministra krajana i ministra resortního. Gautsch pak nechtěl připustiti, aby Němci sami o sobě, případně i s Italy a Rumuny, přestali mí ti ve sněmovně většinu. Gautsch musel od té doby počítati s tím, že bude se musiti starati o provedení volební opravy bez rozšíření kabinetu o po­ slance velikých stran. Gautsch, když dokončil své jednání se stranami, pokládal situaci za beznadějnou. Poznal jen, že nebude moci býti sněmovna složena tak, jak si představoval, aby ze 437 poslanců, které měla míti, bylo 213 Neslovanů a 224 Slovanů (z nich 97 Čechů) a aby blok slovanských poslanců byl o 9 větší než blok německých poslanců. Proto dal návrh přepracovati. Dne 4. února v ministerské radě navrhl, aby byl císař požádán o zmoc­ nění k pěti osnovám: o změně zákona o říšském zastupitelstvu, dále o změně zákona o volebním řádu říšském, pak o trestních ustanoveních na ochranu volební svobody, o doplnění §u 16 st. zákona o říšském za­ stupitelstvu (poslanecká imunita), dále o změně zákona o jednacím řádu poslanecké sněmovny. Chtěl upustiti od reformy panské sněmovny pro odpor všech tří jejích skupin, poněvadž řešení této otázky bylo by i zlé působilo na celou volební opravu. Gautsch tehdy prohlásil, že Němci vzhledem na svůj počet, vzdělání a daňovou poplatnost upevní volební opravou svou národnostní državu. České strany byly volební opravou postaveny před otázku, zda práce pro sesílení centrálního parlamentu, pro jeho zdemokratisování, není v odporu se státoprávními snahami českými. První na věc upozornila sta­ ročeská strana dne 1. února r. 1906 ústy dra MattuŠe a univ. prof, dra B. Riegra a postavila se především vzhledem na historické státní právo České proti volební opravě. Mladočeská parlamentárka, aby Čelila výtce protistátoprávnictví, usnesla se dne 8. února podati na říšské radě návrh na změnu ústavy »ve smyslu historického práva a skutečných poměrů jed­ notlivých království a zemí se zřetelem na zákonodárství a spiávu«, jak­ mile vláda podá své volební osnovy. Po MladočeŠích se usnesli podati podobný pilný "návrh i radikálně státoprávní a národně sociální poslanci

420

ŘÍŠSKÁ VOLEBNÍ OPRAVA.

Čeští, když se dne 23. února dozvěděli o úmyslech MladoČechů. O pil­ nosti obou návrhů se jednalo dne 28. března. Vláda se vyhnula pověděti, jaké jest její mínění, a byla ochotna vysloviti se až ve výboru. Sněmovna uznala pilnost obou návrhů a zvolila navrhovaný výbor pro revisi ústavy. Výbor ten neprojevil nikdy známky života. Vláda podala říšské radě své předlohy dne 23. února. Gautsch je odůvodnil v obou sněmovnách. Členové panské sněmovny měli býti voli­ telní do poslanecké sněmovny. V případě zvolení mělo přestátí jejich členství v panské sněmovně. Sněmovna měla míti 455 poslanců, tedy o 41 více nežli dosud. Na Čechy z nich mělo připadnouti 118 (Praha mě­ la mít 8 mandátů), na Moravu 44 a na Slezsko 13 poslanců. Nečinil se rozdíl mezi venkovem a městem při volebních okresích. Bylo to v duchu mladočeských přání, podle nichž by se daly jedině menšími okresy, spo­ jením měst s venkovem, docíliti volby rozumných a vážných mužů. Osno­ va nadržovala průmyslovým městům oproti venkovu. Volební právo měli míti jen muži; aktivní právo aspoň 24 let staří, usedlí v místě alespoň 1 rok; pasivní aspoň 30 let staří a alespoň 3 léta státní občané rakouští. Podle národnosti by bylo připadlo na Němce 205, na Čechy 99 (dosud 87), na Poláky 64 (dříve 72) a na Rusíny 31 (dříve 10) poslanců. Byl by tedy býval blok slovanských poslanců o 5 větší nežli blok německých poslanců. V Čechách by bylo bývalo, ze 118 mandátů 70 českých a ostatní německé. Ve vládním návrhu se podstatně nadržovalo Němcům. Dostávali jeden mandát na 44.000 obyvatelů, kdežto Češi na 60.000, Poláci na 66.000 a Rusíni na 108.000. Předlohy byly odkázány dne 23. března volebnímu výboru. Zasedal od 28. března až do 29. října r. 1906. MladoČeskému klubu v něm při­ padlo 7 mandátů. MladočeŠi se rozhodli dáti z nich dva národním so­ ciálům a agrárníkům na jejich žádost. Z Českých stran jediní MladočeŠi měli příležitost vysloviti se vládě o volebních předlohách, dříve nežli byly podány. Řekli jí, jak si věci představují, ale necítili se k vládě ničím vázáni. Byli za jedno v tom, že Němci sami o sobě i případně s Italy a Rumuny nesmí míti většinu v de­ mokratické sněmovně, ale rozcházeli se, zda mají býti mandáty v Čechách rozděleny na městské a venkovské. Ti, kdo si to přáli (dr. Vilém Ryba), 421

ŘÍŠSKÁ VOLEBNÍ OPRAVA. byli tam v menšině. MladoČeši také nezapomínali, aby volební oprava nevylučovala Čechy v Dolních Rakousích ze zastoupení v poslanecké sně­

movně, jak to žádali po vládě i v českých klubech již dne 28. ledna r. 1905

dolnorakouští Češi. Ku konci ledna r. 1906 oznámili vládě v tom smyslu

svůj požadavek. Ostatní lidové České strany se dozvěděly z neoficielních pramenů, jak bude vypadat! volební oprava, a proto již před vydáním předloh se při­ pravovaly, jaké stanovisko k nim zaujmou. Klub Českých konservativních velkostatkářů se v den podání osnov vyslovil proti vládní volební refor­ mě. Hájil i sesílení kompetence zemských sněmů. Ostatní české kluby žá­

daly po MladočeŠích, aby svolali společnou schůzi všech Českých občan­

ských klubů na radě říšské (mimo velkostatek a sociální demokracii), na níž by se zaujalo stanovisko k volební opravě. MladoČeši tomu vyhověli a svolali na den, kdy byly vládní osnovy podány, společnou schůzi. Očeká­

vali, že z této schůze vyjde společný projev účastněných stran k volební

opravě a že se tam zrodí ze strachu ze sociálně demokratické záplavy zá­ rodek pro volební kompromis všech nesociálně demokratických stran čes­

kých. Připravili také pro společnou schůzi projev, v němž připouštěli, že volební oprava neodpovídá demokratickým zásadám českých stran, zvláš­ tě pak pokud se týče spravedlivého rozdělení mandátů podle království,

zemí a národností, ale přes to ji přijímali za základ dalšího jednání. Spo­

lečná schůze neskončila podle mladočeského přání. Agrárníci, národní sociálové a státoprávní radikálové ve smyslu své porady před společnou

poradou konané projevili nevoli, že MladoČeši svolali schůzi až na po­

slední chvíli, že postavili druhé České kluby před hotovou věc a odmítli připojili se k společnému projevu. Národní katolíci Šli s MladoČechy, ná­

rodní sociálové a radikální státoprávníci odmítli volební opravu z dů­ vodů státoprávních, proticentralistických, ale nechtěli proto volební opra­ vu zmařili a prohlašovali, že pomohou MladoČechům tlačit, i když s nimi

nemohou jiti v jedné linii. Souhlasili s MladoČechy, že se nemají volební okresy děliti na venkovské a městské. Agrárníci prohlásili, že stojí na

celé Čáře proti volební předloze, poněvadž nedělení mandátů na venkov­ ské a městské nedává venkovu v Čechách alespoň 46 poslanců, nezná rovnocennosti vrstev národa a nadržuje Němcům. Ale ani agrárníci ne­

422

ŘÍŠSKÁ VOLEBNÍ OPRAVA.

měli odvahu říci, že vše nasadí, aby zmařili chystanou volební opravu. Jejich výkonný výbor (ze všech tří českých zemí) pak dne 1. března ulo­ žil svým poslancům, aby se postavili proti znění volební opravy »a ze­ jména systému rozvrhovacímu vládní předlohy a nasadili všecky páky, by práva národa českého a jeho lidu venkovského náležitě byla uplatněna«. Společná schůze se rozešla a každý z klubů na ní zúčastněných vydal ještě téhož dne svůj projev, který veřejnosti oznamoval jeho stanovisko k vo­ lební opravě. Státoprávní radikálové a národní sociálové tak učinili jako český státoprávní klub, v který se toho dne sestoupili. Mladočeské úsilí o demokratickou volební opravu našlo jediného spojence v Českoslovanské sociálně demokratické straně. Ta šla, bez jaké­ hokoliv smlouvání s kýmkoliv zcela otevřeně za uskutečněním svého dávného požadavku a proto vnitřně podporovala tu mladoČeskou poli­ tiku, která chtěla dopomoci demokracii k vítězství i za cenu mladočeských posic. Sociální demokracie se postavila i za požadavek zastoupení české menšiny dolnorakouské v poslanecké sněmovně. Staročeská strana v Če­ chách nepřestávala býti nepřítelem demokratické volební opravy. Útočila na ni a na strany, které ji podporovaly, ve svých novinách, na schůzích a konečně se postavila na svém sjezdu dne 11. března proti volební opra­ vě jakožto odporující českému státnímu právu a jako strana otevřeně konservativní a protidemokratická. Rozmnožovala řady nepřátel volební opravy z těchže důvodů, z jakých se proti ní stavěli dávní spojenci sta­ ročeské strany, konservativní velkostatkáři. Nezviklala však svým stano­ viskem ty StaroČechy z Moravy, kteří náleželi mladoČeskému klubu. Způ­ sobila jen nepříjemnost svému příslušníku, ministru krajanu dru Randovi. Ten hned, jakmile staročeská »Politik« zahájila boj proti volební opravě, učinil u dr. MattuŠe své setrvání v kabinetu odvislým od jiného způsobu psaní staročeských listů o volební opravě, a po staročeském sjezdu po­ kládal za svou povinnost nabídnouti ministerskému předsedovi svou de­ misi. Ten jí samozřejmě nepřijal. Neviděl důvodu, proč by Randa odchá­ zel z vlády pro stanovisko strany, jejímž exponentem ve vládě nebyl, když vládu loyálně podporoval v její snaze o volební opravu a když k mínění staročeské strany v Čechách se nehlásili ani ti staročeští poslanci, kteří byli Členy mladoČeského klubu na radě říšské.

423

ŘÍŠSKÁ volební oprava. Čeští agrárníci byli naplněni hořkostí k mladočeské straně pro její

zásadní odpor k agrárnickým požadavkům na rozmnožení počtu venkov­

ských mandátů a rozdělení volebních okresů na venkovské a městské. Dávali to jejím předákům při každé příležitosti najevo. Dokonce šli tak daleko, že na počátku března vyzvali mladočeský klub, aby Členové mlado-

českého klubu, kteří mají mandáty venkovských obcí, je složili. Mlado­

český klub odmítl tuto provokativní výzvu, ale nezabránil, aby několik poslanců za venkovské obce z klubu mladočeského nepřestoupilo do klu­

bu agrárního. Agrární klub jejich přestupem vzrostl na 10 Členů. Mladočeská parlamentárka odmítala jednati s agrárním klubem o sporných

otázkách volební opravy a sdělila to i ministru vnitra. Agrární klub pak jednal přímo s Členy vlády o svých požadavcích. Gautsch měl

nebezpečné nepřátele svého úsilí o volební opravu

v podivuhodném šiku, ve velkostatkářích bez rozdílu směrů a národností,

v německých katolících

a Schonererovcích, v konservativním Polském

kole, které předvídalo, že demokratisace v Haliči znamená zmenšení vlivu polského a zesílení politické moci Rusínů. Gautsch se tohoto odporu ne­

lekal. Ze všech otázek, které řešení volební opravy přinášelo, jen jedna

se stala Gautschovi smrtelnou: otázka rozdělení mandátů. Nedovedl ji rozřešiti a proto padl. Ještě v poslední chvíli se hleděl zachrániti parla-

mentarisací kabinetu, jednal s třemi velikými kluby, Němci, Čechy a Po­ láky, ale bezúspěšně. Dne 26. dubna byl naposledy ve volebním výboru. Ještě pak doléhal na dra Kramáře, aby svolil, by rozpětí mezi slovanskými

a neslovanskými hlasy se snížilo na dva. Nebylo mu vyhověno. Podal dne

30. dubna demisi, k níž se připojil i vlastní redaktor volebních předloh, ministr vnitra Bylandt - Rheidt. Ministr Randa měl tisíc chutí použiti

této krise a odstoupiti, ale setrval na svém místě, když ho dr. Pacákadr. Kramář požádali, aby neodstupoval, poněvadž by České krajanské mini­ sterstvo zůstalo neobsazeno a v budoucnosti by se stalo předmětem no­

vého vyjednávání a nového politického obchodu. Randa se rozhodl držeti své místo pro svého nástupce, kterým, jak se již tehdy obecně tušilo, ne­

měl býti nikdo jiný nežli sám dr. Pacák. Gautsch nevěděl, koho by měl navrhnouti za svého nástupce. Ko­

nečně na radu Šéfa své kanceláře Rudolfa Siegharta navrhl císaři terst-

424

ŘÍŠSKÁ VOLEBNÍ OPRAVA.

ského místodržitele Konráda prince Llohenlohe-Schillingsfůrsta. Sieghart jednal zcela lehkomyslně. Navrhl za ministerského předsedu někoho, o jehož schopnostech neměl nikdy příležitosti se přesvědčiti. Hohenlohe byl tehdy stár 43 let. Byl rodem Vídeňák. Byl velice bohat a těšil se ob­ libě u dvora. Němci se s ním rádi stýkali, poněvadž byl příbuzným kní­ žete Fůrstenberga. Hohenlohe nebyl bez nadání. Byl čestný. Dobře znal administrativu a její potřeby. Rád kritisoval své nadřízené. Na své ná­ zory, které nebyly právě jasné, byl domýšlivý, ale sám nedovedl positivně pracovati. Od svého presidentství v Bukovině si získal pověst obratného taktika a vynikajícího úředníka. Doprovázela ho pověst moderně smýšle­ jícího politika, svobodomyslného pokrokáře a demokrata, příznivce de­ mokratických volebních řádů a dělnictva. Jeho podřízení mu říkali »Červený princ«. Pro úřad ministerského předsedy neměl náležité přípravy. Nedovedl vládnout, prohlížet intriky stran a jednotlivců, neovládal otáz­ ky, které se měly po Gautschově odchodu řešiti. Nevyznal se ani ve vo­ lební opravě, ani v rakousko-uherském vyrovnání. Dne 2. května r. 1906 byl jmenován ministerským předsedou a pověřen po odstouplém BylandtRheidtovi správou ministerstva vnitra. Vládl s těmi ministry, které pře­ vzal z kabinetu svého předchůdce. Dne 15. května sdělil říšské radě, v čem vidí své poslání: na prvním místě v provedení demokratické vo­ lební opravy, pak v hájení zájmů Předlitavska při obnově rakouskouherského vyrovnání. Byl si vědom, že národnostní problém ztěžuje pro­ jednání volební opravy a představoval si volební opravu jako dílo ná­ rodní dohody. Těšil se, že dohoda národů o volební opravě bude míti za následek i dohodu v druhých národnostních otázkách. Tvrdil o sobě, že je národnostně objektivní. Dne 7. května Členové mladoČeské parlamentárky přednesli novému ministerskému předsedovi požadavky svého klubu. Teprve po několika­ denním rozmýšlení Hohenlohe řekl, co z nich chce splniti. Slíbil, že, jako chtěl uČiniti jeho předchůdce, i on chce zavěsti vnitřní Češtinu via facti a naznačil, že tak učiní do konce května podle návrhů Gautschem připra­ vených. Vyhnul se ze strachu z Němců jakémukoliv slibu zříditi českou universitu na Moravě. Zkoumal, zda by šli Mladočesi do vlády. Bylo mu odpověděno, že se tak může státi, jakmile by se dohodl s Čechy o vnitřní

425

ŘÍŠSKÁ VOLEBNÍ OPRAVA. češtině a české universitě na Moravě. Hohenlohe výslovně převzal Gautschův závazek postátniti severozápadní dráhu a byl ochoten jako Gautsch

vyjednávali i o postátnění jiných drah, zvláště státní. Bez výmluv slíbil

jmenovati Českého kvalifikovaného úředníka vicepresidentem pražského

místodržitelství. Neuzavíral se jmenování Českých úředníků, zvláště mlad­

ších, do vídeňských centrál.

Odmítl jmenovati 42 soudních sekretářů

extra státům, aby se tím napravila křivda na českých soudcích spáchaná, ale byl ochoten systemisovati 20 až 40 radů a tolikéž sekretářů, aby tím nastala rovnováha mezi českými a německými soudci. MladoČeský klub si ponechal za této situace vůči nové vládě volnou ruku.

Hohenlohe se po prvé objevil ve volebním výboru dne 18. května a naposledy tam byl dne 7. června. Zápasil s toutéž obtíží jako Gautsch, s rozdělením mandátů. Byl ochoten rozmnoží ti oproti Gautschově před­

loze počet mandátů o 40. Z těch by byly připadly na Čechy 2 německé a 2 České, na Moravu a Slezsko po 1 německém a 1 českém. Čechy by byly bývaly měly 122, Morava

46

a Slezsko 15 poslanců. Slovanský blok

by býval početnější o 3 hlasy nežli neslovanský (249 :246). Hlavní usta­ novení o počtu poslanců a rozvržení jich na jednotlivé okresy, t. j. ná­ rodnostní základ volebního řádu, se měla měniti jen dvoutřetinovou vět­

šinou za přítomnosti alespoň polovice Členů sněmovny. S návrhem Ho-

henloheovým nebyl nikdo spokojen, zvláště ne Češi, poněvadž to zname­ nalo zhoršení volební opravy s Českého stanoviska.

Jednání vlády se

stranami nemělo úspěchu. Ale k těmto obtížím s volební opravou se náhle přidružily i obtíže s rakousko-uherským vyrovnáním. Hohenlohe byl proti maďarskému požadavku samostatného celního tarifu uherského, byl pro

celní společenství a chtěl za ně bojovat. Náhle však poznal, že císař, který si dělal naděje na změnu politiky maďarské oposice, ho nechce na této cestě následovati. Dne 28. května podal proto demisi. Císař byl roz­

hodnut ji přijmout. Jednalo se mu jen, koho by ustanovil za Hohenloheho nástupce. Myslil na Koerbra a Bacquehema. Pak chtěl pověřiti sestavením

nové vlády pražského místodržitele Karla hr. Coudenhoveho. Když tento odmítl, jednak pro Špatné zdraví, jednak že se necítil schopným pro úřad

ministerského předsedy, přál si císař, aby Josef baron Chlumecký pře­ vzal ministerské předsednictví. Císařovi nevadilo, že Chlumecký byl Čechy

426

ŘÍŠSKÁ VOLEBNÍ OPRAVA.

jednomyslné označován za jejich nepřítele. Císař chtěl míti Chlumeckého v Čele vlády, aby se spíše překonal odpor panské sněmovny proti volební opravě. Chlumecký dne 29. května odmítl převzíti úkol mu nabízený pro stáří a pro nemoc. Ale hlavně tak učinil proto, že cítil, že je příliš vylo­ žený straník, Čechy a křesťanskými sociály nenáviděný, a nechtěl spolu­ působit! při volební opravě, jejímž byl nepřítelem. Císaři nezbývalo nežli se poohlédnout! po nejstarším odborovém přednostovi, který ovládal rakousko-uherské vyrovnání. Přišli v úvahu dva. Císař se rozhodl pro odborového přednostu Bečka z ministerstva orby. Pokládal ho za poli­ ticky obratného a schopného a přihlédl i k tomu, že Beck byl důvěrníkem následníka Františka Ferdinanda ďEste. Chtěl míti v Beckovi prostřed­ níka mezi svou osobou a následníkem. V podvečer dne 29. května sdělil Hohenlohe překvapenému Beckovi, že ho císař chce jmenovati minister­ ským předsedou. Když se Beck nezdráhal přijmouti, přijal ho císař. Beck, dříve nežli se úplně kladně vyslovil o císařově nabídce, požádal telegra­ ficky následníka, který tehdy právě dlel v Madridě na svatbě španělského krále Alfonse, za souhlas. Obdržel jej sice písemně, ale následník viděl nerad, že Beck přijal takovou hodnost z rukou císařových a že si nezacho­ val své síly pro jeho panování. Beck navrhl císaři, aby se vláda opírala o koaliční většinu a aby svůj úkol spatřovala ve volební opravě i v hájení předlitavských zájmů proti Uhrám. Beck se obával, že, kdyby se volební oprava zmařila, přivodilo by to prudký otřes veřejného života. Císař sou­ hlasil s proposicemi Beckovými. Max Vladimír svob. pan Beck byl ve chvíli, kdy se stával minister­ ským předsedou, stár 52 let. Narodil se ve Vídni. Pocházel z rodiny stát­ ního úředníka, ředitele státní tiskárny, vysoce vzdělaného a znalého i slavistiky, oddaného konservativním, katolicko-církevním a národnostním názorům bývalého ministra kultu a vyučování, Lva hr. Thuna. Na gymna­ siu ve Vídni byl spolužákem T. G. Masaryka. Byl veliké, hubené posta­ vy, měl vysoké čelo, sporý a již zeŠedivělý vlas, chodil vyholen až na knír pod nosem, oči měl živé, světlé, zrak dobrý, takže nepoužíval skel. Měl železné zdraví, které si udržoval stálým tělesným cvičením. Vedl spořádaný soukromý život. Proslul velikou pílí, energií, všeobecným od­ borným vzděláním, politickým rozhledem a talentem. V státní službě byl

427

lUSSKA VOLEBNÍ OPRAVA. od r.

1878. Vynikal jako zkušený administrativní úředník, který vždy

kladl váhu na rychlé a jednoduché úřadování. Byl uznaný znalec rakousko-uherského vyrovnání a obchodní i agrární politiky vůbec. Patřil mezi

znamenité řečníky. Ve své úřední činnosti přisel do styku s parlamentem a poslanci. Vnikl záhy do parlamentního stroje. Byl povaha praktická, ne­

liboval si nikdy v ideologii. Uměl výborně vyjednáván, navrhovati zpro­ středkování a přijatelné kompromisy. Měl dar odhadovati politické mož­ nosti a jednati klidně a diplomaticky. Rozuměl politické hře a půvabům

diplomacie. Měl smysl pro stranické poměry ve státě. Dovedl jednati se

stranami i s jednotlivci. V jednání se nedal vésti osobními motivy, nýbrž věcnými.

Prohlížel

svět i

lidi.

Dovedl jako Koerber odstraňovati

si

s cesty parlamentární obtíže hospodářskými ústupky. Stejně jako Koerber

byl vždy ochoten k politickému obchodování. Neuvažoval při tom, jak

jeho sliby a dary budou působiti na celostátní hospodářství, zvláště na rozpočet. Nebyl to nacvičený rutinér, nýbrž člověk, který myslil, měl své názory a tvořil. Hned, když sestavoval kabinet, byl odhodlán provésti,

o čem jeho předchůdci mluvili a snili. Uskutečnil parlamentní koaliční vládu, na kterou přenesl s císaře zodpovědnost vůči parlamentu. Beck

byl opravdový státník. Počítal s veřejným míněním a dovedl si nalézti

cestu k žurnalistice, kdykoliv ji potřeboval. Byl bez výhrady oddán státu a státní blaho bylo cílem jeho veškerého úsilí. Založen byl nábožensky, byl přísný katolík, konservativec, národnostně byl objektivní. Býval uči­

telem arcivévody Františka Ferdinanda v právech, stal se i jeho důvěrní­

kem, zvláště v politických otázkách. Arcivévoda byl mu vděčen, že se přičinil o uskutečnění jeho sňatku s Žofií hr. Chotkovou. Beck, když přijal pověření sestaviti vládu, chtěl v ní mí ti vedle

úředníků, kteří by obstarávali nej důležitější resorty, vůdčí muže velkých klubů v parlamentě. Chtěl, aby jeho vláda byla poloparlamentní. Den po

svém pověření jednal s vůdci mladoceského klubu o vstup klubu do vlád­ ní většiny. MladoČeská parlamentárka na tuto nabídku odpověděla, že se

nemůže zúčastniti jeho plánu, kdyby se mělo jednati jen o provedení rakousko-uherského vyrovnání a kdyby se mělo odložiti řešení národnost­ ních otázek. Z Mladočechů nechtěl do vlády vstoupiti nikdo, dokud by

nebyly sjednány předpoklady vstupu, t. j. záruka, že bude prováděna

428

ŘÍŠSKÁ volební oprava.

vnitřní Čeština via řacti, zřízena Česká universita na Moravě, uskutečněna volební reforma ve smyslu mladoČeských požadavku a určité dráhy po­ státněny. Beck sdělil mladoČeským jednatelům, že povolá do vlády zá­ stupce německých stran, mezi nimi také německého ministra krajana, že si ponechá tedy Randu jako českého ministra krajana a že nařídí býva­ lému mladočeskému poslanci dru Fořtovi jako úředníku, aby převzal mi­ nisterstvo obchodu. Beckův plán byl pohrůžkou mladočeskému klubu. Češi neměli míti ve velice těžké době parlamentní v kabinetu parlament­ ní ministry jako Němci, nýbrž jen úředníky. Vedení mladočeského klubu se dotázalo Poláků, jak se zachovají. Odpověděli, že vstoupí do vlády v té formě, že tam vyšlou polského úředníka, že předseda Polského kola zasedne v kabinetě jako strážce polských zájmů, ale že si při tom vyhradí vůči vládě úplné volnou ruku. Dr. Pacák a dr. Kramář jednali pod vli­ vem rozhodnutí Polského kola s Beckem nanovo. Beck odmítl poznovu Činiti jakékoliv formální sliby »pro jejich Špatný kurs« a také proto, aby mohl v sněmovně prohlásiti, že nikoho nekoupil nějakými sliby. Proje­ vil vsak při tom ochotu zestátniti dráhy severozápadní, severní, státní a jiné, provésti vnitřní Češtinu v Čechách a na Moravě, jakmile by byl vrchní president Malý nahrazen Bleylebenem a president finančního ře­ ditelství Sponcr vrchním finančním radou Novotným z Prahy, pak způsobiti, že císař dá ujištění předsedovi mladočeského a německého klubu, že se zasadí vší silou o česko-německý smír. Beck dále prohlásil, že sám bude hleděti příznivě vyřizovari České požadavky, splniti slib, daný již dřívějšími vládami: jmenovati Čecha místodržitelským vicepresidentem, poraditi císaři, aby navštívil na podzim Prahu a ještě dříve Kutnou Horu, podporovati se všech sil zřízení České university na Moravě a dáti ji ve vhodné chvíli, konečně jmenovati dra Fořta a dra Pacáka ministry. Na výslovné upozornění Pacákovo, že Pacák nemůže vstoupiti za svou stranu, aby ji vázal, a že by mohl vstoupiti jen za svou osobu, Beck odpověděl, že to může udělati jako to učinilo Polské kolo, že by Pacákův klub měl k vlá­ dě volnou ruku a že by Český ministr krajan byl ve vládě jakousi její kontrolou. Dr. Pacák i dr. Kramář spatřovali v tomto Beckovu prohlá­ šení splnění požadavků mladoČeské parlamentárky a mladočeská parlamentárka se k jejich názoru připojila. Pacák pro každý případ ještě, nežli

429

ŘÍŠSKÁ VOLEBNÍ OPRAVA. oznámil Beckovi rozhodnutí, vyžádal si telefonicky souhlas pro vstup do

vlády u předsedy výkonného výboru dra V. Škardy, šéfredaktora »Národnich Listů«

Jos. Anýže,

poněvadž se mu jednalo, aby mu »Národní

Listy« účast ve vládě neztěžovaly, a pak i dra Jos. Herolda. Teprve po souhlasu těchto předáků se rozhodla mladoČeská parlamentárka pro Pa-

cákův vstup do vlády a oznámila to Beckovi. Pacák nevstoupil do kabi­ netu z osobní ješitnosti, nýbrž z opravdové lásky k svému národu. »Já

ministerstvo,« napsal si v den svého jmenování, »vzal jen z jediného dů­

vodu, abych svému drahému národu prospěl. To jest má nejvysší touha

a přání. A dejž Bůh, aby se splnila.« MladoČeská parlamentárka nejed­ nala vůbec o vstupu dra Fořta do vlády. Neměla k tomu příčiny. Fořta si nalezl Beck sám. Fořt byl úředník a nebyl Členem mladoČeského klubu.

Fořtova účast v Beckově vládě byla věcí jejich vzájemného úředního

poměru.

JUDr. Bedřich Pacák se narodil dne 13. září r. 1846 v Bělohradě u Nové Páky. Pocházel z rodiny státního úředníka. Od r. 1872 byl dok­

torem práv a od r. 1883 advokátem v Kutné Hoře. Byl to muž malé, silné

posuvy, s hnědým vlasem vzhůru sČesaným, s knírem a kozí bradkou.

Měl živé, světlé oči, které si kryl skřipcem. Byla to povaha neklidná,

věčně živá, iniciativní a podnikavá, stále pohyblivá. Pacák měl všechny vlastnosti, aby se stal oblíbeným nejen u svých rodáků, nýbrž i u svých

nepřátel. SrŠel humorem, byl vždy upřímný a otevřený, dobrého srdce,

účinlivý, skromný, jasný a prostý v myšlení a výkladu, loyální, čestný a pilný. Dovedl najiti vždy vtipnou cestu, aby podal nepříteli snesitelnou

zprávu o mínění ne právě nejpříznivějším. Byl to uvědomělý Český vlaste­ nec a Čech sedmdesátých let minulého století. Od svých vysokoškolských studií měl zálibu v novinářství a politice. R. 1868 byl odsouzen pro vele­

zradu; pobyl 3 léta ve vězení, z něhož byl vysvobozen politickou amnestií r. 1871.

Od svého studentského pobytu v Praze byl v přátelském styku

s redaktory »Národních Listů« a hlásil se k stejným zásadám jako oni.

Od r. 1872 až do r. 1875 působil i v redakci »Národních Listů«. V Kutné

Hoře pracoval jako mladý advokát v »Sokole« a v samosprávě. Při vítěz­

ném postupu mladoČeské strany byl r. 1889 zvolen zemským a dvě léta poté říšským poslancem. Když přestal býti dr. Engel předsedou Českých

430

ŘÍŠSKÁ VOLEBNÍ OPRAVA.

poslanců na radě říšské, dr. Pacák r. 1901 zaujal jeho místo. Zastával je svědomitě až do svého vstupu do vlády. Pacák byl sečtělý a vzdělaný politik. Uměl německy a italsky. Z ital­ štiny pořídil českému písemnictví první překlad Macchiavelliho »Knížete«. Podle své záliby se obíral otázkami tiskovými a byl vynikající od­ borník v jazykové otázce u zeměpanských úřadů a soudů v českých ze­ mích. Nebyl to politický teoretik, nýbrž praktik. Svá rozhodnutí nečinil na základě předběžných obsáhlých studií, nýbrž podle situace, v které se nalézal. Měl smysl pro realitu věcí a osob. Dovedl dobře v politice roz­ lišovat! možné od nemožného. Byl representantem té generace v mlado České straně, k níž náležel dr. Herold. Spatřoval hlavní cíl České politiky v řešení státoprávní a jazykové otázky. Byl přesvědčením Český nacionál, stoupenec mladočeské svobodomyslnosti, buržoasního demokratismu. Ne­ náležel nikdy k výstředním poslancům. Byl samostatný, pokud sloužil ne­ gativní politice mladočeské strany. Jakmile se však tato strana dala na dráhu politiky positivní, podléhal jejím představitelům, nejprve dru J. Kaizlovi a pak dru Kramářovi. Ale nebyl nikdy jejich slepým následov­ níkem. Více podléhal Kaizlovi, jehož vědomosti, rozvážnost a státnický klid mu zvláště imponovaly, méně závisel na dru Kramářovi, poněvadž se lekal jeho rozmarnosti, ukvapenosti, důvěřivosti a horkokrevnosti. Byl věrný syn svého národa. V politice nehledal nic pro sebe a vše pro svůj národ. Křeslo ministra bylo mu jen novou posicí, s níž chtěl pracovati za lepší budoucnost Čechů. Druhý Český ministr v Beckově vládě byl JUDr. Josef Fořt. Byl to ministr úředník. Zasedl na křeslo ministra obchodu. Povahou byl úplně jiný nežli Pacák. Byl o Čtyři léta mladší Pacáka, o něco větší postavy nežli Pacák, pevného zdraví, vysokého Čela. Temně žlutý vlas nosil zcela krátce sestřižený, pod nosem měl mohutný knír, jinak byl vyholen. Světlé oči pokrýval skřipcem. Od vysokoškolských studií v Praze měl zájem o ná­ rodní hospodářství, o politiku a žurnalistiku. Jako posluchač práv půso­ bil v Šimáčkově »Poslu z Prahy«, pak se stal prvním národohospodář­ ským redaktorem »Národních Listů«, kde setrval až do r. 1884. Tehdy vstoupil do služeb pražské Obchodní komory. Od r. 1891 byl jejím sekre­ tářem. R. 1893 nastoupil dráhu poslaneckou, byv zvolen na program 431

ŘÍŠSKÁ VOLEBNÍ OPRAVA.

národní strany svobodomyslné říšským poslancem. Dvě léta poté byl zvolen na týž program za zemského poslance a zůstal jím až do r. 1913. R. 1905 byl jmenován odborovým přednostou ministerstva železnic. Vzdal se proto říšského mandátu. Fořt byl nadaný muž, mnoho četl, mel encyklopedické vzdělání, byl svérázný myslitel a kritik, byl smýšlením svobodomyslný a národně Česky založený demokrat. Nedovedl si nikdy zjednati té obliby a vážnosti jako dr. Pacák. Dr. Eduard Grégr, který mu byl v politických názorech blízký, napsal o něm, že je to kolega, jemuž v klubu nikdo nevěří. Fořt nebyl politik, pracující až do úmoru. Bylo mu milejší dlíti ve svém revíru s puškou na rameni nežli seděti v místnosti při psacím stolu nebo v poradě. Při řešení problémů zůstával zhusta na jejich povrchu. Nejednou opustil věci, které započal. Neměl také té svě­ domitosti, jaká zdobila Pacáka. Byl málo klidný a dosti popudlivý. Ve všem, co dělal, vždycky sledoval určitý cíl. Byl velice ctižádostivý a bořil rád to, při čem nebyl. Dovedl býti vzdorný, když se přecházelo přes jeho rady, návrhy a jeho osobu. Uměl býti bezohledný a nepodroboval se vždy­ cky stranické kázni. Rád se obíral ústavními otázkami. Usiloval o revisi předlitavské ústavy a chtěl k ní podle svého radikálního založení dojiti obstrukčním rozbíjením říšského parlamentu. Z obavy před vzrůstem vŠeněmeckého hnutí hledal budoucnost českého národa v Rakousku a ra­ dil, aby se dal český národ v rámci habsburské monarchie na cestu posi­ tivní politiky. Odůvodnil své mínění v knize »Ven z přítmí!«, kterou ro­ ku 1905 dopsal jako poslanec a vydal téhož roku již jako odborový před­ nosta ministerstva železnic. Fořt si hleděl vždycky zjednati určitou po­ pularitu. Činil tak jednak řečnickými projevy, které byly zajímavé, poně­ vadž byl Fořt výborný, temperamentní řečník, jednak působením na žur­ nalistiku. Míval na své straně »Národní Listy«, s jejichž redaktory udržo­ val styky, které navázal, když byl sám členem jejich redakce. Vyhledával rád osobní styky s lidmi, jejichž názory ho zajímaly. Dne 2. Června r. 1906 byl jmenován Beckův kabinet. Císař doufal, že to bude kabinet na dlouhou dobu. Ministrem vnitra stal se dosavadní správce ministerstva kultu a vyučování Richard hr. Bienerth, spravedl­ nosti dr. František Klein, financí president zemského finančního ředitel­ ství v Haliči JUDr. Wytold sv. p. Korytowski, obchodu sekČní Šéf želez­

432

ŘÍŠSKÁ VOLEBNÍ OPRAVA.

ničního ministerstva Čech dr. Josef Fořt, orby Leopold hrabě Auersperg, železnic štýrskohradecký advokát a poslanec dr. Julius ryt. Derschatta, kultu a vyučování profesor národního hospodářství na zemědělské vyso­ ké škole ve Vídni a poslanec dr. Gustav Marcher, zeměbrany baron Schon­ aich. Ve vládě zasedli tři ministři krajani: Polák Vojtěch Dzieduszycki, Čech dr. Pacák a liberecký Němec Jindřich Prade. Beck, jak prohlásil dne 3. července v poslanecké sněmovně, spatřoval jejich úlohu v tom, aby sloužili koruně a vládě sdělením svých názorů a svými radami, zvláště v záležitostech všeobecné politiky a aby tím spolupůsobili při stanovení politického směru vlády, jejímiž byli členy. Z kabinetu byli konservativci Beck, Bienerth, Dzieduszycki, Korytowski, Schonaich, liberálové Auersperg, Derschatta, Fořt, Marcher, Pacák a Prade. Podle národnosti bylo 8 Němců, 2 Poláci a 2 Češi. Pět ministrů byli poslanci. Dne 2. června se rozloučil s křeslem Českého ministra krajana dr. Randa. Předseda výkonného výboru mladoČeské strany dr. V. Škarda, který soustavně udržoval stálé styky s drem Randou v zájmu České věci a mladočeské politiky, pokládal za svou povinnost vzdáti mu za jeho Čin­ nost, přes to, že nejednou s ní byl nespokojen, vřelé díky. Škarda v do­ pise dne 9. června konstatoval: »Doba, ve které Jste ministerstvo krajan­ ské zastával, byla zlá, nevděčná, ale tolik musím upřímně vysloviti, že vždy Jste se ráčil snažiti pňsobiti ve prospěch naší věci národní.« Jmenování Beckovy vlády překvapilo politickou veřejnost vůbec a Českou zvláště. V mladočeské straně se těžce neslo, že dr. Pacák vstoupil do vlády bez usnesení orgánů, ve straně k tomu povolaných. MladoČeský poslanec Jos. Sokol ohlásil dne 5. Června předsednictvu mladoČeského klubu, že se proto již nezúčastní klubovních schůzí. Mladé strany České využily Pacákova vstupu do vlády pro svou stranickou agitaci. Označo­ valy mladoČeskou stranu za součást předlitavské vlády a vládní většiny a bojovaly proti ní jako strany oposiČní. Dr. Pacák oznámil na počátku Července r. 1906 výkonnému výboru své strany, že se vzdá ve smyslu klubovních stanov mandátu, když vstou­ pil do vlády. Výkonný výbor to odmítl, maje na mysli trapné zkušenosti z podobného případu Kaizlova. Stačilo mu, že toho nebylo potřebí, jeli­ kož si mladočeské voličstvo přálo, aby si Pacák mandát podržel. Mlado28

433

lUSSKÁ volební oprava.

Česká strana tím připravila mladé strany o jednu 2 možností protimladoČeské agitace. Dr. Pacák nemohl jako ministr zůstati předsedou mladoČeského klubu na říšské radě. Proto se vzdal této funkce. Dne 3. července r. 1906 si mladočeský klub zvolil za svého předsedu dra Karla Kramáře. Třináct členů klubu se schůze nezúčastnilo a z 31 přítomných členů hla­ sovalo pro Kramáře 26 a 5 lístků bylo prázdných. Dr. Kramář zdůraznil ve své vstupní řeči nutnost klubu podporovati oba české ministry. Posla­ nec dr. Ladislav Dvořák se dne 6. Července písemně ohradil proti tomuto názoru. Stál na tom, že se vstupem českých ministrů do vlády nezměnilo nic na poměru mladoČeského klubu ke vládě. Volba dra Kramáře před­ sedou klubu bylo jen formální uznání toho, co ve skutečnosti již dávno existovalo. Od smrti dra Kaizla dne 19. srpna r. 1901 dr. Kramář fak­ ticky vedl mladoČeskou politiku na říšské radě. Byl mistrem v jemné par­ lamentní hře, jejíž důvody nebyly vždy jasny politické veřejnosti a které nedovedl zavčas veřejně vyložiti. Jednal rád před svou volbou za před­ sedu klubu, zvláště však po ní s vládními a parlamentními Činiteli na svůj vlastní vrub, za zády svých kolegů, tajně a důvěrně, rád je stavěl před hotové události a pobuřoval si je tím, že omezoval jejich právo spo­ lurozhodován. Jeho přáním vždycky bylo, aby parlamentárka měla co nej­ méně Členů. Dne 24. Června r. 1903 řekl v říšském klubu: »Řízení poli­ tiky musí býti omezeno na nejméně osob.« Plenu klubu sděloval jen to, co sděliti chtěl. Nedovedl si získati veřejné mínění. Netěšil se obecné ob­ libě svých kolegů z vlastního klubu, kteří se domnívali, jak si stěžoval dne 31. prosince r. 1894 posl. Jos. Sokol svému synu Karlovi, že je po­ važuje za stádo nemyslících«, byl pro svou tajemnou uzavřenost nenávi­ děn členy druhých Českých klubů. V mladoČeském výkonném výboru v Praze, když přednášel své referáty, nevyČerpávající vždy plně a otevře­ ně celou otázku a její důvody, stával jako obžalovaný před soudci. »Národní Listy« neopomíjely ani jediné příležitosti, aby mu nečinily obtíží a aby nedaly na jevo, že nesouhlasí s jeho politikou. Beck pokládal svou vládu za parlamentní. Nebyla to vláda jen jed­ né strany, nebyla to vláda ani proti nějaké straně. Byla to vláda důvěr­ níků velkých stran ve sněmovně, soustředění pracovních sil. Beck chtěl yládnouti s parlamentem a měl snahu povznésti autoritu říšské rady. Za

434

ŘÍŠSKÁ VOLEBNÍ OPRAVA.

své hlavní úkoly pokládal provésti volební opravu, obnoviti rakouskouherské vyrovnání a postátniti dráhy. Byl zastancem všeobecného a rov­ ného volebního práva a dne 8. června utěšoval jeho nepřátele v panské sněmovně: »Při všeobecném, rovném volebním právu se parlamenty neradikalisují, nýbrž radikálové parlamentarisují.« Císař Vilém II., který se rád pletl do vnitřní politiky svého spojence, položil Beckovi důtklivě na srdce, aby při volební opravě velice silně přihlédl k Němcům. Na 6. června byla svolána říšská rada. V její předvečer uspořádalo sociálně demokratické dělnictvo v celém Předlitavsku, s Vídní na prvém místě, obrovské schůze, v nichž se naléhalo na dokončení volební opra­ vy a hrozilo po způsobu ruské revoluce všeobecnou stávkou, nebude-li volební oprava provedena. Tyto akce nebyly ani tak namířeny proti vlá­ dě jako proti volebnímu výboru, který nebyl s to, aby překonal tak rychle veliké obtíže, jak si sociální demokracie přála. Volební výbor dne 14. •Června odmítl výhrůžky sociálně demokratického vedení všeobecnou stáv­ kou a pokračoval ve své práci. Mladočeši, aby dospěli k nějakému konci, sešli se dne 15. června k společné poradě s německými poslanci v krá­ lovství a jednali s nimi o národnostním rozdělení mandátů pro králov­ ství České. Jakmile se to dozvěděly státoprávní a agrární kluby, napadly Mladočechy, že je k těmto poradám nepozvali. Němci přišli znovu s po­ žadavkem, aby rozdělení volebních okresů bylo možno měniti za dvou­ třetinové většiny. Mladočeši dne 19. Června prohlásili tento německý po­ žadavek za nepřijatelný. Mezi tím, co se kluby i volební výbor radily o rozdělení mandátů, plenum poslanecké sněmovny jednalo o půlletním rozpočtovém provisoriu, poněvadž Beck naléhal na to, aby se ukončilo hospodaření bez povoleného rozpočtu. Dne 27. Června bylo mu provisorium odhlasováno. Všechny české strany, Mladočechy nevyjímajíc, hlaso­ valy proti provisoriu. Nechtěly projeviti důvěru vládě a dáti státu, co ke své existenci potřeboval. Ale Beck z toho nečinil žádných důsledků, tře­ baže měl v kabinetu mladočeské ministry. Zatím Beck změnil vládní návrh o volební opravě. Navrhl, aby sně­ movna měla 516 poslanců, t. j. o 21 více nežli nabízel Hohenlohe a o 61 více nežli měla vládní předloha Gautschova. Čechy měly míti 130 (ve vládní předlozell8), Morava 49 (ve vládní předloze 43) a Slezsko 15 2S*

435

ŘÍŠSKÁ VOLEBNÍ oprava. (ve vládní předloze 13) poslanců. V Čechách by byl býval poměr Čes­ kých mandátů k německým 75:55, na Moravě 30:19, ve Slezsku by bylo

bývalo 9 německých, 2 české a 4 polské mandáty. Všech Českých man­

dátů mělo býti 107. Rozdělení volebních okresů by bylo zůstalo v hrani­ cích historicko-politických individualit. V nich by byly volební okresy roz­ děleny podle hledisek jazykových, sociálních a hospodářských. Morava by byla bývala národnostně rozdělena ve volební okresy po vzoru zemského

volebního řádu z r. 1905. Celkem by byli měli Němci 233, Češi 107, Po­ láci 82, Rusíni 33, Slovinci 24, Srbochorvaté 13, Vlaši 19 a Rumuni 5 mandátů. Rozpětí mezi blokem slovanským (259) a neslovanským (257) mělo býti pouze dva mandáty. To bylo právě tolik, kolik nabízel baron

Gautsch dru Kramářovi před svou demisí. Beck chtěl zmenŠiti slovanskou většinu v poslanecké sněmovně a chtěl počet českých a německých man­

dátů v Čechách stanovití tak, že o tom jednati nechtěli ani umírnění Mla-

doČeši, kteří připouštěli jako nejkrajnější možnost 78:52. Ale MladoČeši zase nešli tak daleko, aby byli chtěli znemožniti volební opravu, kdyby

nešlo po jejich, poněvadž počítali již se situací v Rusku, v Uhrách i v Předlitavsku, pro demokratickou volební opravu zhoršenou, která roz­ bití volební opravy nepřipouštěla. Spokojili se jen podáním minoritního vota v tom směru. Zástupce národních sociálů nebyl spokojen povolností

MladoČechů a proto podal minoritní votum bez naděje na úspěch, aby počet mandátů pro Čechy obnášel jen 128 a z těch aby bylo českých 80.

Čeští poslanci se v společné poradě až na sociální demokraty zatím dne

21. Července dohodli o počtu rozdělení volebních okresů pro obce ven­ kovské a pro města. Agrárníci zde vyhráli proti odporu MladoČechů a státoprávních radikálů. Volební okresy se měly rozděliti na městské a

venkovské a venkovu v Čechách neměla sice býti dána z Českých mandátů většina 45, jak si agrárníci původně přáli, nýbrž jen 42 mandátů. MladoČeský klub připustil tuto dohodu, poněvadž ještě nevěřil, že by rozděle­ ním na městské a venkovské mandáty byly tyto pro mladoČeskou stranu

ztraceny. Téhož dne po dohodě Čechů nastalo rozhodnutí i ve volebním výboru. Tam proti Českým hlasům a hlasům českých Němců bylo přijato rozdělení mandátů na české a německé v Čechách podle vládního ná­

vrhu. Poláci, Jihoslované, Rusíni a Vlaši nehlasovali s Čechy, poněvadž

436

ŘÍŠSKÁ volební oprava.

Mladočeši prohlásili, že nebudou Činiti žádných důsledků z přehlasování. Na podzim r. 1906 rozhodl volební výbor otázku rozdělení voleb­ ních okresů v Čechách přes všechny námitky českých poslanců. Zamítl vsak i německé podněty, aby se Němcům zajistily německé mandáty v Praze, v Českých Budějovicích a v Plzni, poněvadž by to bylo předpo­ kládalo zavedení národnostních katastrů. Výbor také nevyhověl přání čes­ kých radikálů, aby byl zaveden pro Dolní Rakousy národnostní katastr a aby se tam zajistilo české menšině zastoupení alespoň 4 poslanců. Voleb­ ní výbor nepřijal dne 6. října návrh alpských katolíků, těšící se sympathiím panské sněmovny a Poláků ve volebním výboru, aby se zavedlo volební právo plurální, kterým by byl chráněn střední stav před záplavou sociálně demokratickou. Beck stál proti tomuto návrhu, poněvadž by se jeho při­ jetím nebyl ukončil boj o volební opravu a poněvadž chtěl, aby koruna stála nad třídami. Plurální právo na jakémkoliv základě bylo zamítnuto. Z řad mladočeských a národně sociálních poslanců přišla na přetřes i otázka volebního práva žen. Národně sociální zástupce navrhoval, aby ženy měly volební právo jako muži za stejných podmínek. Mladočeši byli jen pro volební právo žen nevdaných, výdělečně Činných nebo dosáhnuv­ ších nějaké akademické hodnosti. Ani jeden z obou návrhů nenašel vět­ šiny. Poláci, Mladočeši a konservativní velkostatkáři pamatovali při vo­ lební opravě i na rozšíření zemské kompetence. V té otázce vyhověl vý­ bor potud, že přijal do osnovy zákona o říšském zastupitelstvu jako§ 12: »VŠechny ostatní předměty zákonodárství, které nejsou v tomto zá­ konu výslovně vyhrazeny říšské radě, náležejí do působnosti zemských sněmů království a zemí na říšské radě zastoupených a vyřizují se ústav­ ně v zemských sněmích a s nimi. V záležitostech, které dle toho na zá­ kladě zemských zřízení a tohoto státního zákoiia základního náležejí k pů­ sobnosti zemského zákonodárství, totů zákonodárství může ustanovení, kterých je třeba k úpravě předmětu, činiti také v oboru zákonodárství trestního soudnictví a policejního trestního práva, jakož i civilního prá­ va. K působnosti zemského zákonodárství náležejí také taková opatření o organisaci státních správních úřadů, která jsou podmíněna kompetencí zemského zákonodárství k organisaci autonomních správních úřadů a po­ hybují se uvnitř hlavních rysu podle § 11, lit. 1) tohoto státního základ­

437

ŘÍŠSKÁ VOLEBNÍ OPRAVA.

ního zákona říšskému zákonodárství vyhrazených. Jestliže by se však ně­ který zemský sněm usnesl, aby ten neb onen předmět zákonodárství jemu přidělený byl projednán a vyřízen v říšské radě, tedy přejde takový před­ mět pro tento případ a vzhledem ke příslušnému zemskému sněmu v pů­ sobnost říšské rady.« Přijetím tohoto paragrafu nebylo však vyhověno přání konservativního velkostatku a Mladočechů, aby do zemské působ­ nosti náleželo zemědělské a lesnické zákonodárství, úprava jazykových poměrů u zeměpanských úřadů a soudů a p. Křesťanští sociálové přišli s návrhem, aby se po belgickém způsobu zavedla volební povinnost. Vý­ bor rozřešil otázku tím způsobem, že přenechal zavedení volební povin­ nosti zemským sněmům. Národnosti, které se cítily volební opravou zkrá­ ceny, si přály, aby jim ničím nebyla zatarasena cesta, která by je mohla v budoucnosti přivésti ke spravedlnosti. Poláci a Němci měli národní zá­ jem tomu zabrániti. Proto z polského popudu navrhovali, aby určitá ustanovení, zvláště o rozdělení volebních okresů, se mohla měniti jen dvou­ třetinovou většinou. České strany bez výjimky odmítly tento, návrh. Kdežto národní sociálové a agrárníci setrvali při svém odporu, přistoupili MladoČeŠi k dohodě, podle které se mohla výše uvedená ustanovení změniti pro­ stou většinou za přítomnosti 343 poslanců (t. j. více než 3/5), nepočítajíc ▼ to poslance ministry, Členy předsednictva a zapisovatele, určené v den hlasování obstarávati sněmovní záležitosti. To bylo daleko více, nežli co mohl dodati některý blok. Stačilo proto, měla-li se zameziti nějaká změna, aby se 174 poslanců vzdálilo bez ohledu na ministry, Členy předsednictva a zapisovatele. Kdyby nemohli tak uČiniti, byla by stačila k přijetí návrhu nadpoloviční většina hlasů t. j. 259. Mladé strany České vinily MladoČechy, že tím oklamali sebe i ostatní strany, poněvadž prý dvoutřetinová vět­ šina Činila 344 hlasů, t. j. o jeden hlas více, nežli je 343. Volební výbor ne­ přijal také demonstrativní návrh národně sociální, aby se říšská rada sklá­ dala jen z jedné sněmovny. Byl to návrh, který by byl znamenal konec voleb­ ní opravy vůbec a pravou ústavní revoluci. Proto se o něm ani vážně nejed­ nalo. Výbor nezkrátil proti vládní předloze usedlost voličovu v městě na 3 měsíce, jak si přál národně sociální poslanec, a setrval při roční used­ losti. Němci, kteří těžce nesli, že se volební opravou poskytla Čechům možnost zvoliti si za Čechy i za Moravu do delegací 14 Českých poslanců. 438

Říšská

volební oprava.

poněvadž pro ten případ měli většinu, si chtěli ještě zákonem zajistiti v de­ legacích ten počet mandátu, který na ně připadal za kompromisu v Če­ chách i na Moravě. Výbor odmítl tento německý podnět, poněvadž Češi neměli v úmyslu Němce při delegačních volbách majorisovati, nýbrž se chtěli s Němci vždy dohodnouti. Volební výbor nepracoval tak rychle, jak si přál císař. Císař, aby. urychlil jednání, odhodlal se osobně se angažovati pro volební opravu. Dne 23. října upozornil osobně předáka Polského kola poslance Abrahamowicze, že obtíže s volební opravou se musí překonati, a den na to dal na jévo 5 parlamentním ministrům své politování nad obtížemi, s kterými se setkává volební oprava. Tento neobvyklý zásah mocnářův způsobil vše­ obecný rozruch a působil na členy volebního výboru. Volební výbor dne 29. října dokončil volební opravu. Zpráva o tomto výsledku pobouřila českou veřejnost. MladoČeŠi, ag-_ rárníci, sociální demokraté a národní katolíci stáli za dílem volebního výboru. Agrárníci sice s národního hlediska napadali volební opravu, ale na druhé straně ukazovali na své úspěchy i co do rozdělení volebních okresů na venkovské a městské i co do zvýšení počtu venkovských man­ dátů. Výkonné výbory stran radikálně pokrokové, národně sociální a stá­ toprávní odsoudily volební opravu dne 22. listopadu veřejným prohláše­ ním. Dovozovaly v něm, že se volební oprava nezakládá na rovném právu volebním a na jeho všeobecnosti, že národnostně rozhraniČila až do obcí, půdu českého království, že tak zvanou kvalifikovanou přítomností zne­ možnila všechny změny k lepšímu a že se příčí svým německo-centralistickým rázem českému státnímu právu. Ale ani jediná z českých stran ne­ přála si ve svém nitru zmar volební opravy, poněvadž každá z nich si byla vědoma, že jí volební oprava přinese rozmnožení politické moci. Dne 7. listopadu počala poslanecká sněmovna podle pilného návrhu křesťanských sociálů projednávati volební předlohy. Čeští odpůrci voleb­ ní opravy neznemožnili to obstrukcí. Všechny opravné návrhy, které po­ dali Čeští politikové bez rozdílu stran, byly zamítnuty. Dne 1. prosince byly volební předlohy přijaty v poslanecké sněmovně 194 :63 hlasům. Národně sociální, státoprávně radikální poslanci a několik agrárníků mimo klub demonstrovali proti neprodlenému třetímu Čtení volebních 439

ŘÍŠSKÁ VOLEBNÍ oprava.

zákonů odchodem ze sněmovny. MladoČeské »Národní Listy« po přijetí volební opravy sněmovnou projevily s ní nesouhlas a útočily na vedení mladočeského klubu ve Vídni. Osnovu zákona o Čistotě voleb přijala sně­ movna dne 12. ledna, panská sněmovna dne 24. ledna r. 1907. Projednání volební opravy poslaneckou sněmovnou neznamenalo ještě její uskutečnění. Bylo ještě nutno překonati stále trvající odpor všech velkostatkářů v poslanecké sněmovně a zvláště panské sněmovny. Vůdce alpského ústavověrného velkostatku a Člen poslanecké sněmovny hr. Stůrgkh činil se v delegacích, jak jen mohl, aby vzhledem na zahraniční politiku říše zmařil demokratickou volební opravu. Strašil tam, že ani jediný Němec ze sudetských zemí nebude zvolen do delegací, že demo­ kratická sněmovna nepodává dostatečných záruk pro společné záležito­ sti monarchie, že vyloučením velkostatku v poslanecké sněmovně z dele­ gací stane se pochybnou zdárná součinnost Členů panské a poslanecké sněmovny. Velkostatkáři v Čechách bez rozdílu směrů stejně se snažili, aby znemožnili volební opravu přes to, že pro ni byl císař, vláda, posla­ necká sněmovna a veřejné mínění. Dne 11. dubna r. 1906 konali v Praze důležitou poradu, jak se zachovati k volební opravě. Některým účastní­ kům se zdálo, že by se měla zahájiti akce pro plurální volební právo, vá­ zané na určitý dosažený věk. Ale zatím nebylo ve schůzi pro věc dosti nadšení a zamlouvala se vůbec taktika vyčkávací, poněvadž velkostatkáři stále ještě neztratili víru v nezdar volební opravy. Ale již v září r. 1906 nastala v jejich smýšlení podstatná změna. Situace nasvědčovala, že vo­ lební oprava se provede, když již 21. července došlo ve volebním výboru k dohodě o podstatných otázkách. Ústavověrní velkostatkáři se proto dne 8. září v Praze usnesli navrhnouti plurální volební právo. Chtěli tím po­ skytnout! panské sněmovně příležitost, aby mohla změniti elaborát voleb­ ního výboru poslanecké sněmovny, ale neměli již v úmyslu znemožniti volební opravu. Hr. Ervin Nostitz-Rieneck působil dva dny po schůzi na předáka konservativního velkostatku Karla hr. Buquoye, aby se konservativní velkostatek připojil k ústavověrnému, poněvadž by jinak akce ne­ měla úspěchu. Ústavověrní velkostatkáři počítali i s tou okolností, že ve volebním výboru poslanecké sněmovny bylo na 20 Členů pro volební prá­ vo plurální, a doufali, že by votum této menšiny mohlo vykonati svůj 440

ŘÍŠSKÁ volební oprava.

vliv na panskou sněmovnu. Vůdcem odporu proti demokratické volební opravě ve volebním výboru panské sněmovny se stal český konservativní velkostatkář František hr. Thun. Chtěl pozměniti volební opravu dvojím směrem: tím, že by se zavedlo plurální volební právo podle věku, jak to navrhovali v září i ústavověrní velkostatkáři, a že by se omezila koruna ve svém právu jmenovati bez ohledu na jejich počet doživotní Členy pan­ ské sněmovny (numerus clausus). O tom uvažoval již v listopadu r. 1905 baron Gautsch. Mělo se tím vládě resp. koruně znemožniti, aby čelila vli­ vu panské sněmovny jmenováním libovolného počtu členů, jak to nejed­ nou před tím již učinila. Beck, s nímž Thun konferoval o těchto otázkách, byl proti oběma podnětům. Opakoval proti plurálnímu volebnímu právu své důvody z volebního výboru poslanecké sněmovny a numerus clausus považoval za velice radikální požadavek vůči koruně. Thun se nedal zastraŠiti Beckovými námitkami. Byl přesvědčen, že numerus clausus bude přijat, což pokládal za nejdůležitější. Pokud se týče plurálního volebního práva, nevěřil ani on, že by bylo přijato v rozsahu jeho návrhu. Thunovi se vlastně jednalo jen o numerus clausus, méně již o pluralitu. Beck, jak­ mile to postřehl, neměl důvodu pro numerus clausus rozbijeti spolupráci panské sněmovny při volební opravě. Panská sněmovna přijala oba ná­ vrhy, o kterých mluvil Thun s Beckem. Její komise se usnesla, že mají míti dva hlasy ti voličové, kteří dosáhli 35 roků svého věku; počet doži­ votních členů panské sněmovny se měl omeziti Číslem 180. NejmenŠí je­ jich počet nebyl stanoven. Člen panské sněmovny, který by byl býval zvo­ len poslancem, mohl vykonávati poslanecký mandát a nepřicházel tím •o doživotní členství v panské sněmovně, i když nemohl vykonávati po dobu svého poslanectví právo z toho plynoucí. Panská sněmovna stejně jako poslanecká sněmovna se chovala zcela netečně ke Gautschově myš­ lence o nutnosti revise jednacího řádu poslanecké sněmovny ve směru protiobstrukčním a ani ona nespojovala revisi jednacího řádu s volební opravou. Učinila tak proto, poněvadž si tehdy ani Němci nepřáli takové zrněny. V poslední chvíli počal ještě Alois L. Lexa sv. pán Aehrenthal působiti na císaře a na následníka v neprospěch volební opravy. Pod vlivem Thunových akcí chtěl pozměniti elaborát poslanecké sněmovny v panské 441

ŘISSKÁ VOLEBNÍ OPRAVA. sněmovně. Počítal při tom, že by bylo v poslanecké sněmovně pro plurální hlasovací právo: Polské kolo, centrum, velkostatkáři a všichni agrární­

ci. Císař však nepovolil. Vláda, aby vzala panské sněmovně vítr s plachet,

rozhodla se dne 12. prosince podle rady šéfa kanceláře ministerského pre­

sidia Siegharta podati specielní osnovu o numeru clausu, jak se pro něj rozhodla komise panské sněmovny. Císař nechtěl zamítnout! numerus clau-

sus, poněvadž si nepřál, aby se pro něj znemožnila volební oprava. Vzká­ zal to z Budapešti Františku hr. Thunovi. Thunovi nezbývalo nežli se po-

drobiti. Osnova o numeru clausu byla pozměněna v tom smyslu, že počet členů panské sněmovny se měl pohybovati mezi 150 až 170. Beck si zagitoval pro každý případ pro hlasování v panské sněmovně její Členy. Z jeho příkazu ministr Pacák požádal České Členy panské sněmovny, aby se přiči­

nili o zamítnutí návrhu na plurální volební právo. Člen panské sněmov­ ny český básník Jaroslav Vrchlický tehdy v panské sněmovně obhajoval volební opravu na základě všeobecného a rovného volebního práva. Dne’

21. prosince byla volební oprava přijata i panskou

sněmovnou.

Dne

10. ledna r. 1907 přijala poslanecká sněmovna usnesení panské sněmovny

o numeru clausu. Dne 21. ledna panská sněmovna přijala usnesení po­ slanecké sněmovny o volebním právu. Císař dne 26. ledna r. 1907 udělil

sankci souboru volebních zákonů: novelisaci zákona o říšském zastupi­

telstvu, zákonu o numeru clausu panské sněmovny, zákonu o volbě Členů poslanecké sněmovny, zákonu o volební svobodě, t. j. o trestních ustano­

veních na ochranu volební a shromažďovací svobody.

V Českých zemích otázku volební povinnosti rozhodly kladně jen

Slezsko a Morava. Tam byla na zkoušku zavedena s platností do 31. pro­ since r. 1912 volební povinnost zemským zákonem z 30. března r. 1907

a pak byla prodloužena do 31. prosince r. 1917, zde trvala zemským zá­ konem z 6. dubna r. 1907. Na Moravě hlasovali pro volební povinnost Němci, agrárníci, velkostatkáři a národní sociálové. V Čechách nikdy ne­ došlo k zemskému zákonu o volební povinnosti. Byl sice dne 26. února

na Českém sněmu podán společný návrh německých a Českých stran, aby komise uvažovala, měl-li by sněm použiti práva na zavedení volební po­

vinnosti pro volbu říšských poslanců, v komisi mělo dne 19. března mínění

pro volební povinnost většinu, ale mladoČeŠtí poslanci a s nimi Český

442

ŘÍŠSKÁ VOLEBNÍ OPRAVA.

státoprávní radikál, obávajíce se dělnických stran, způsobili odklad řešení celé otázky v plenu sněmovny. Podali minoritní votum. Na veřejnost ří­ kali, že se má s věcí vyčkati podle zkušeností, kterých se za voleb nabude. Sjednali pak s nejvyŠŠím maršálkem zemským, že záležitost nedá na denní pořádek. Mezi zákony, dne 16. ledna r. 1907 sankcionovanými, chyběl zákon o změně jednacího řádu. Když baron Gautsch dne 6. listopadu r. 1905 se pouštěl z císařova příkazu do volební opravy, považoval revisi jednacího řádu za její nutný přepoklad. Volební oprava byla provedena bez této revise. Beckova volební oprava jest veliký mezník nejen v dějinách předlitavského soustátí, nýbrž i v politických dějinách našeho národa. Kuriový systém, Schmerlingem zavedený, byl tehdy opuštěn a poslanecká sně­ movna byla postavena na základ demokratický. Voličové se stali po stránce ‘sociální rovni. Konservativní velkostatek v Českých zemích, který od r. I860 až do r. 1891 vedl českou říšskou politiku a který od r. 1891 až do volební opravy hrál při ní důležitou, třeba již ne vůdčí úlohu, byl vyloučen z české říšské politiky. Nedovedl se organisovati po vzoru ji­ ných zemí v konservativní stranu a zjednati si politické zastoupení za stej­ ných podmínek jako druhé stavy. I nadále zůstal demokratickým snahám cizí. Omezil svou politickou moc na panskou sněmovnu, zemské sněmy a na vysoké úřady, zvláště dvorské. Čím více však se po úřednících vyža­ dovala zdatnost a pochopení pro nové úkoly státu, tím více se i moc Šlechty v úřadech omezovala. Volební oprava nebyla spravedlivou v ohle­ du národnostním. Zeslabovala sice postavení Němců v poslanecké sně­ movně, ale nepřidělovala jednotlivým národům počet poslanců podle stejného Číselného měřítka. V národnostním ohledu byla volební oprava nejpříznivější Vlachům a pak Němcům. Nejméně příznivá byla Čechům a pak Rusínům. Kdežto u Němců připadl jeden poslanec na 41.000 Něm­ ců, u Čechů tomu bylo teprve při 57.300 Češích. Rovnost v národním ohledu byla porušena tím, že u Němců vedle jejich počtu padala na váhu i jejich daňová schopnost a kulturní vyspělost. Před volební opravou bylo v sněmovně 48.23% Němců, po ní 41.27%, tedy méně nežli dříve, ale vzhledem na počet hlav, 35.78%, připadlo jim více, nežli jim slušelo. Po

443

ŘÍŠSKÁ volební oprava.

velební opravě německo-románský blok obnášel ve sněmovně 49.8%, slo­ vanský blok 50.2%. Volební opravou bylo tedy změněno mocenské po­ stavení národu ve sněmovně. Beckovou volební opravou byl po prvé právně uznán v Předlitavsku pojem politické strany tím, že důvěrníci kandidujících stran obdrželi místo v komisích. Z českých politických stran jen jedna v budoucnosti doléhala kon­ krétně na změnu říšského volebního řádu. Byla to Česká katolická národní strana v Brně. Dne 9. dubna r. 1912 se usnesla žádati reformu říšského volebního řádu na základě národní rovnoprávnosti a poměrného za­ stoupení. Volební oprava se mohla uskuteČniti jen jako kompromis mezi ná­ rody v Předlitavsku. Mladočeši a sociální demokraté byli si od počátku akce vědomi, že budou musiti učiniti ze svého demokratického stanoviska ústupky, jestliže se má volební oprava provésti parlamentní cestou. Kdyby bylo bývalo možno (ale pro Poláky to bylo nemožno), seskupiti všechny Slovany v jediný voj pod praporem demokratické opravy, ani tehdy ne­ bylo naděje na její provedení, poněvadž Slované byli v nedemokratické sněmovně v menšině. Volební oprava se nedala provésti bez Němců. Ti byli ochotni působiti při ní jen za národní ústupky. Viděli, že demokratic­ kou volební opravou zeslabí své politické postavení a že by je zeslabili ještě více, kdyby se počet poslanců měl určovati jen podle početní síly národů. I národní sociálové uznávali nutnost ústupku s českého stanovis­ ka, i oni věřili, jak řekl dne 27. prosince r. 1907 jejich vůdce Václav KlofáČ na veřejné schůzi, že »nebyla doba pro politické zázraky«. Co Mlado■Čechům vytýkali, bylo, že se nevyužilo situace pro Český národ více a že se nevymítily »aspoň takové ústupky, jež by znamenaly malou Část vyrovnání s národem českým«. Volební opravou učinila demokratisace vnitřní poli­ tiky předlitavské veliký pokrok. Široké vrstvy lidové jí dostaly zájem na státu a veřejné správě. Otevřely se jí dveře demokratickým reformám. S jejím provedením dostávaly se do sněmovny nové kulturní, hospodářské a sociální problémy. Od volební opravy se očekávalo, že zmírní národnostní boje, zatlačí národnostní otázku do pozadí ve prospěch sociálních reforem. Myslilo se, 444

ŘÍŠSKÁ volební oprava.

že demokratický parlament bude spoČívati na politické a ne na národnost­ ní základně. To bylo především mínění císařovo a sociálních demokratů. Ale byli jiní, kdo nesdíleli tento optimismus. MladoČeŠi nevěřili, že zů­ stane nerozřešen demokratisací rakouský problém národnostní. František hr. Thun se obával rozpadu státu. Jiní konservativci očekávali od volební opravy vybudování jednotného státu a vzrůst rakouského cítění u národů v Předlitavsku. Volební opravou nabyla říšská rada ještě větší politické váhy nežli měla dříve a zemské sněmy ještě více byly zatlačeny do poli­ tické malomoci. Obnově českého historického státu v rámci habsburské monarchie byla postavena do cesty další, obtížná překážka. Císař udělil podle návrhu vlády těm politikům, kteří se zasloužili o volební reformu, různá vysoká vyznamenání. Ministerský předseda Beck nabídl i dr. Kramářovi hodnost tajného rady, spojenou s titulem: »Excelence«. Dr. Kramář tuto nabídku odmítl, poněvadž se obával, že by, kdyby ji přijal, mohla jeho strana pochybovati o jeho nezávislosti na vládě. Beck, aby ulehčil v české veřejnosti mladočeskému poměru k vládě a učinil Mladočechy ještě ochotnějšími ke kompromisům při volební opra­ vě, dal veřejně najevo náklonnost koruny a vlády mladoČeské říšské poli­ tice. Když v druhé polovici (21.—24.) června r. 1906 se ubíral císař na výstavu do Liberce, bylazařazena do cestovního programu i jeho návštěva v Kutné Hoře, v městě, v kterém ministr dr. Pacák nalezl svou druhou otČinu. Český ministr krajan spolu s německým ministrem krajanem do­ provázeli císaře po liberecké výstavě. Císař také dne 25. června pobyl na Moravě. Vyslovil se tam pochvalně o Česko-německé dohodě z r. 1905. V říjnu r. 1906 Beck vyhověl dávnému přání mladoČeské strany a za­ sadil se o postátnění severní dráhy císaře Ferdinanda. Tento Čin, odhla­ sovaný poslaneckou sněmovnou dne 26. října, neměl jen veliký význam národohospodářský, nýbrž i nacionálu!. Zestátnění severní dráhy zname­ nalo podstatné zeslabení německého panství na Moravě, udržovaného zpravidla jmenováním jen německých železničních úředníků. Stát měl na příště zanechati této germanisaČní politiky a při obsazování úřednických míst měl přihlížeti k národnostnímu rázu okolí, v kterém se úředníci na­ cházejí. Beckova vláda hleděla býti mladoČeské politice přátelštější

445

ŘÍŠSKÉ VOLBY 1907. i v otázce jmenování soudců. Provedla dne 24. srpna jmenování soudních auskultantů v Čechách (7 Čechů a 4 Němci). Dopadlo lépe nežli před­

cházející jmenování. Ale přes to, že ministr Pacák se ve věci ze všech sil angažoval, nepodařilo se zabrániti, aby němečtí auskultanti nepřeskočili 61 až 67 svých českých předchůdců. Beck si dal kuriovým parlamentem dne 24. ledna r. 1907 ještě schvá-

liti předlohu o kontingentu nováčků a vydání rent za 141 mil. korun ke

krytí vojenských úvěrů, delegacemi povolených. Mezi těmi, kdo hlasovali pro tyto státní nezbytnosti, byli i MladočeŠi, kteří tehdy stejně, jakož i ne­

jednou dříve, kdy neměli své lidi ve vládě, ve svém hlasování pro vojenské předlohy spatřovali svou povinnost k císaři. Dne 28. ledna r. 1907 se konala poslední schůze kuriového parla­ mentu. Říšská rada byla tehdy uzavřena a dne 30. ledna r. 1907 rozpuště­ na. České voličstvo stálo před volbami do demokratického parlamentu.

XLIX.

ŘÍŠSKÉ VOLBY R. 1907. ^Naděje uskutečnili změnu volebního řádu na demokratickém zá­ kladě nezůstaly bez účinku na politické strany a politické směry České. Strany si uvědomovaly, že se budou moci za demokratického volebního řádu uplatniti jen větší stranické organisace a že organisace každé strany se musí přizpůsobili změněným poměrům. První, kdo se odhodlali pod dojmem volební opravy k Činu, byli pře­

dáci České strany lidové (realistů) a skupiny občanských pokrokových po­ litiků ve východních Čechách, vedené redaktorem a duší pardubických no­

vin vOsvěty Lidu«

Aloisem Hajném. Alois Hajn vyšel z pokrokového

hnutí, jehož bratr Antonín byl předákem, byl Členem radikálně pokro­

kové strany. Ale již od října r. 1893 kladl důraz na přirozené právo ná­

roda oproti historickému. Dne 27. prosince r. 1903 vystoupil z radikál­ ně pokrokové strany s 28 svými politickými přáteli. Vadilo mu setrvali

446

ŘÍŠSKÉ VOLBY 1907.

v ní, poněvadž strana stavěla na první místo státoprávní radikalismus, zpronevěřila se svému původnímu poslání, positivní politické činnosti v duchu lidovém, pokrokovém a sociálně politickém, poněvadž byla pro­ niknuta nenávistí k sociální demokracii a k stoupencům T. G. Masaryka a chovala se příliš blahovolně k stranám státoprávní a národně sociální. Tato secese nechtěla původně ani tvořiti novou stranu, ani vstoupiti do některé ze stávajících stran. Založila si v říjnu své politické středisko »Pckrokový občanský klub pro Pardubsko a Chrudimsko«. Když se na Rusi započalo revoluční hnutí a působilo na Uhry a Předlitavsko, cítila pardubická secese svou početní slabost a počala poslední den r. 1904 vo­ latí v »Osvětě Lidu« po jednotné pokrokové straně v Čechách a na Mo­ ravě. Několik neděl poté, dne 29. ledna r. 1905, se usnesla pustiti se do vyjednávání s českou stranou lidovou o utvoření České strany pokrokové, která by hleděla pojmouti ve svou organisaci i Četné nespokojence v růz­ ných stranách nebo i mimo stranu stojící. Jednání skončilo dne 16. května spojením české strany lidové a secese »Osvěty Lidu« v českou stranu pokro­ kovou. Za poměrů, za jakých se to stalo, bylo všeobecné a rovné právo hlasovací jednotící ideou pokrokových směrů. Nová strana nepokládala za dělidlo politického tábora historické státní právo, nýbrž pokrokovost, demokratismus a úsilí o sociální reformy. Byla proti stavovským stranám a nepokládala historické státní právo za akutní a všecku českou politiku určující požadavek. Program nové strany mlčel sice o historickém státním právu, nezamítal je však, nýbrž jen je zatlačoval do pozadí, ale prohla­ šoval se pro politickou samostatnost Českého národa. Přál si ji »v rámci svobodného pokrokového Rakouska«. Zdůrazňoval přirozené právo ná­ roda. Doléhal na revisi centrální ústavy a reformu správy. OdporuČoval v duchu Masarykovy minulosti autonomní a samosprávné zřízení krajské. Za svou prvou politickou starost označoval zachování a zvelebení České národnosti. Hlásal stejně jako druhé strany České národní rovnoprávnost. S Němci si přál smíru na základě pokrokovém a demokratickém. Chtěl řeŠiti jazykovou otázku jednojazyČností úředníků, ale oboujazyčností úřa­ dů. Jako druhé české strany zařadil mezi své požadavky ochranu národ­ ních menšin. Strana stála na ideách svobodomyslnosti, lidovosti, demo­ kratismu, rovnosti ženy s mužem. Zvláště chtěla bojovati za rozluku

447

ŘÍŠSKÉ VOLBY 1907. církve od státu a za osvobození školy od církve. Byla pro radikální sociál­

ní reformy, kulturní, hospodářské a sociální sílení národa, pro obrození

České samosprávy a pro soustavnou politiku vnitřní. Chtěla pestovati slo­

vanskou vzájemnost na poli kulturním, hospodářském a politickém. Žá­ dala, »Šetříc politického postavení Uher«, plnou národnostní ochranu pro

Slováky a pro všechny nemaďarské národy v Uhrách, zejména slovanské. Ale strana nechtěla omezovati Českou politiku jen na politiku vnitřní,

přála si, aby si Česká politika získala i náležitý vliv na zahraniční politiku

habsburské monarchie. Dne 21. ledna r. 1906 se konal ustavující valný sjezd české strany pokrokové v Pardubicích. Strana dne 6. a 7. ledna

r. 1912 svůj program prohloubila.

*

*

♦ Pronikavou změnu ve svém programu učinila Česká strana agrární

dne 3. prosince r. 1905 na schůzi svých důvěrníků. Jednomyslně přijala do

svého programu požadavek zavedení všeobecného, rovného, tajného a pří­ mého práva hlasovacího do sborů zákonodárných »tím způsobem, aby pří volbách došel výrazu zájem i charakter našeho venkova, rovnocennost jeho s městy a průmyslovými místy, aby tím předešlo se majorisování s té

neb oné strany, čímž zabezpečuje se také ochrana menŠin«. Podle toho

měl voliti venkov sám pro sebe a rovněž tak města a průmyslová místa. Tato změna programu znamenala opuštění nedemokratického stanoviska strany z r. 1903. Týkala se jen České agrární strany v Čechách, ne na Mo­

ravě a ve Slezsku, poněvadž tam agrární strana stála od svého počátku na demokratické základně.

Tento veliký přerod České strany agrární z konservativní strany v de­

mokratickou byl ovocem úsilí předáka strany Antonína Švehly. Švehla tehdy učinil ze strany středního zemědělce stranu celého Českého venko­

va. Přesvědčil svou stranu, že opustila ty názory, jejichž nositelem býval především Karel Prášek. Prášek nemohl nikdy se s tím smířiti.

Antonín Švehla se narodil dne 15. dubna r. 1873 v Hostivaři u Pra­ hy. Pocházel ze staré selské rodiny, neobyčejně Četně obdařené dětmi. Ve

14 letech opustil Školy a věnoval se zemědělství. Prodělal svízelnou Školu

448

ftlŠSKÉ VOLBY 1907.

selského synka. Jezdíval s párem koní do Prahy na trh prodávat mléko a chléb. Od smrti svého otce, od března r. 1900, byl samostatným hospo­ dářem na rodném statku, spojeném s malým mlýnem. Švehla se záhy obí­ ral zemědělskými otázkami, zvláště hopodářským pokusnictvím. Své místo měl i v řadách českých řepařů. Od svého mládí celou svou bytostí hořel pro politiku a oddal se jí cele a navždy. Rostl za rozvoje mladočeské stra­ ny, s jejímž předákem dr. Jos. Heroldem byl zpříbuzněn, a byl nejprve oddán mladočesství. Ale záhy se přiklonil k hnutí agrárnímu. Dne 9. pro­ since r. 1900 po prvé vystoupil na rolnickém sjezdu v Praze, kde se jed­ nalo o volbách do říšské rady. Nepatřil mezi zakladatele České strany agrární, ale ovládl ji pro své politické schopnosti. R. 1901 byl zvolen do výboru »Tiskařského a vydavatelského družstva rolnického«, dvě léta poté se stal jeho předsedou, od r. 1902 byl členem výboru »Sdružení Českých zemědělců«. Švehla byl opravdová osobnost. Byl to muž statné střední postavy. Hlavu měl širokou, obličej oválovitý, Čelo vysoké, oči živé, magnetické, pod nosem nosil slabý, tmavý knírek, měl slabé a krátké licousy, vlasy krátce sestřihané a dolu sčesané. Na prvý pohled byl to zjev sebevědomý. Vypadal zdravě, ale ve svém nitru záhy zápasil s chronickým zánětem ledvin. Přes to přese vše měl nezdolnou radost z života a pevnou vůli k němu. Byl nadaný, postřehoval bystře a snadno, oč jde. SrŠel ironií, hu­ morem a vtipem. Miloval neskonale přírodu a zajímal se neobyčejně o kul­ turu. Byl vytrvalý, houževnatý a do úmoru pilný. Aby zahnal únavu, rád pil Černou kávu a kouřil cigarety. K lidem nebyl vždy hned otevřený. Ne­ jednou se uzavíral. Mlčel, jestliže nechtěl říci pravdu; co však řekl,zatím stál. Zdobily ho Čestnost a poctivost. Byl to opravdový gentleman. Byl skromný, prostý, nenáročný, neměl žádných velikých potřeb. Nesháněl se po pochvale a po potlesku. Vůbec si neliboval v okázalosti. Byl veden ne­ zištností, nedal se nikdy vésti ve veřejné Činnosti osobním zájmem, zhrdal penězi. Byl kavalírsky Štědrý, ačkoliv nebyl vždy finančně nejlépe situo­ ván. Cítil lidsky, neznal msty a nenávisti. Nebyla to povaha analytická. Byi to synthetik a konstruktér. Dovedl se plně soustřediti na věc, o kterou mu Šlo. Pak neslyšel a neviděl nežli to, co chtěl uskuteČniti. Nezdržoval se ve svých akcích vedlejšími otázkami. Neztrácel nikdy hlavu. Nelekal se 29

449

ŘÍŠSKÉ VOLBY 1907. podniků odvážných, jestliže byly rádně uváženy. Nebyl hazardér. Byl vý­ mluvný řečník, ale vyhýbal se řečnickým projevům. Jestliže mluvil, mluvil

lidově, od rány, nebyl ve slovech vybíravý. Jeho řeč měla vždy svůj spád. Mluvil živě, zaníceně, teple, vřele, nebylo v jeho řeči nic suchého. Vždycky se snažil plně přesvědčit! své posluchaČstvo.

Byl geniální organisátor

a neúnavný agitátor. Zakládal organisaci na pořádku a sebekázni. Vždycky

se snažil o organisovanou práci. Byl oddán novinářství. Počítal s veřejným míněním a hleděl si je zpracovati novinami pro své akce. Sám psal málo, za to dával rád novinářům pokyny a informace, jak mají psáti. Švehla se

nikdy nedával strhovat davem, masou, jednal vždy po svém a stavěl dav do služeb své myšlenky. Byl samouk. Jeho Školské vzdělání bylo nepatrné

(obecná, nižší střední a hospodářská Škola), za to jeho sebevzdělání ne­

znalo mezí. Švehla četl a studoval mnoho, zvláště dějiny, ale Čítal kritic­

ky, myslel o tom, co Četl. Sotva se kdy podaří Švehlu zařaditi pod vliv ně­ jakého teoretika. Švehla si svůj životní názor budoval sám. na základě

své zkušenosti. Byl to muž Činu, ne theorie, nebyl to ideolog, nýbrž prak­ tik. Nebyl to fantasta a romantik, nýbrž realista, který se dovedl dívati na věci i na osoby kriticky. Nelekal se pohlédnout! skutečnosti tváři v tvář.

Jako politik se neuhýbal nikdy odpovědnosti, byl si jí vědom za vše, co konal. Chápal duši lidu, znal jeho psychologii, počítal s vadami i

před­

nostmi lidí. Měl veliký dar předvídati věci. Viděl jasně, jaké jsou, tušil

jejich vývoj. Byl prozíravý a rozvážný. Neukvapoval se v rozhodnutí, ne­

dal se unáŠeti vášní, hleděl vždy jen na věc. Rád se stýkal a volal k sobě lidi, od nichž se mohl něčemu nauČiti a kteří mu mohli poraditi. Ale vše,

pro co se rozhodoval, vždycky tryskalo z jeho vnitřního přesvědčení. Byl mistrem kompromisu, dovedl nalézti mezi různými hledisky cestu střední, možnou a zúčastněnými stranami přijatelnou. Měl proto dar státníka.

V celé své politice byl veden láskou k rodné půdě, k venkovu, národu a k vlasti. Vyvolil si za svůj životní těžký úkol organisovati zemědělský stav. Probouzel v něm smysl pro solidaritu. Stal se duší své strany a nikdy

neztratil víru v její velikou budoucnost. Na sjezdu důvěrníků České strany

agrární v Praze dne 15. května r. 1904 pověděl, co chce z ní uČiniti: »Celý národ musí na stranu agrární pohlížeti nejen jako na stavovskou organi­

saci všeho zemědělstva, ale také jako na veliký a významný zjev nacionál-

450

ŘÍŠSKÉ VOLBY 1907.

ní a na hnutí, které má za účel obrození celého Českého venkova, jehož přívrženci neomezují se jen na majitele určitého počtu korců polí, nýbrž rozšiřují se, aby v řady své pojali všechny vrstvy venkova, o svoji existenci zápasící, a aby ve společném boji za životní zájmy všech došlo se tím spíše jistého cíle.« Od 3. prosince r. 1905 kladl Švehla nutný základ pro tento svůj ideál. Postavil postupně stranu na základnu demokratickou a učinil z ní organisaci českého venkova. Od prosince r. 1905 v duchu de­ mokratickém počal stranu budovati. Provedl organisaci krajinského tisku zemědělského, Četných zemědělských podniků, sebral potřebné peníze na deník strany a dne 29. března r. 1906 počal místo »Obrany zemědělců« denně vydávati orgán České strany agrární »Venkov«. Všemi svými sila­ mi působil, aby se při říšské volební opravě volební okresy rozdělily na městské a venkovské a aby se tím zajistily předpoklady pro rozmach České strany agrární. Švehla se věnoval cele české agrární straně doma. Poklá­ dal za neslučitelné s tímto úkolem vykonávání říšského mandátu. Proto nikdy do říšské rady nekandidoval.

♦

*

♦ Dne 27. prosince r. 1905 se vyslovil předseda mladočeského klubu na radě říšské dr. Kramářové svém tehdejším orgáně »Nové Politice« pro reorganisaci své strany. Bylo jí potřebí nejen vzhledem na očekávaný říšský řád volební, nýbrž i vzhledem na neutěšený stav organisace mladoČeské strany vůbec. Dr. Kramář si přál, aby se mladoČeská strana oživila mlad­ šími pracovníky a podstatně rozšířila a prohloubila. Podnět dra Kramáře nalezl ohlas v mladočeských řadách i u NemladoČechů. I »Národní Listy« se dne 9. ledna r. 1906 postavily na stanovisko reorganisace strany. Doba pro tuto akci byla vhodně volena. MladoČeská strana měla tehdy své sympatie určité části akademické inteligence a výrobních vrstev pro své demokratické úsilí a pro svou positivní politiku. Jednání s těmi, kdo měli vstoupiti do národní strany svobodomyslné, navazoval za patronance dra Kramáře ředitel Živnostenské banky v Praze a národohospodářský redak­ tor »Národních Listů« dr. Jaroslav Preiss. Byly to zvláště dvě skupiny mladé politické generace České, na něž se upřely oči dra Kramáře a dra 29»

451

ŘÍŠSKÉ VOLBY 1907. Preisse, na skupinu dra Aloise RaŠína a na skupinu Českého dějepisce a

politického teoretika dra Zdeňka Tobolky. R. 1905 byl dr. Rašín již ideově jiným RaŠínem, nežli jakým se uká­ zal za pokrokového hnutí. Když z voleb r.

1901 poznal, že MladoČeŠi

ztrácejí ve prospěch agrárníků a národních sociálů a ne radikálů, rozešel

se se všemi směry radikálního státoprávnictví a bojoval od prosince roku 1901 až do konce r. 1905 v týdeníku »Slovo«, který založil se svými přá­

teli dr. J. Třebickým a dr. Jaroslavem Preissem, za nové politické soustře­

dění osob (ne stran), ideově si blízkých a za intensivní hospodářskou po­ litiku, v níž viděl hlavní předpoklad politické samostatnosti národa. RaŠín byl syt politické neplodnosti svých přátel z pokrokového hnutí a je­

jich drobení se ve směry a stranicky. Lepší budoucnost České politiky oče­ kával od toho, jestliže ji budou dělati silné politické individuality, způso­

bilé pro veřejný život a s talentem pro politickou praxi. RaŠín, který za

své advokátní prakse a za svého styku s Českým světem národohospodář ­ ským a finančním poznal váhu národohospodářských problémů a nut­ nost kompromisů, uznával za oprávněnou taktiku obezřelý oportunismus a přál si v zájmu svého národa podle maďarského vzoru jeho souhru s opravdovým radikalismem. Rašín naléhal, aby měla Česká politika odva­

hu přiznati se k oportuní politice a aby ji neutajovala před veřejností jako něco zlého a národu Škodlivého. Rašín zavrhoval jakoukoliv princi­

pielní politiku. Byl právě tak proti zásadní oposici jako proti zásadní

vládní politice. Rašín pokládal za úkol praktické politiky dosažení věcí možných, ne honbu za fantasiemi a fantomy. Odmítal stavovství, které zatlačovalo do pozadí nevyřízené problémy politické. Jeho ideálem byla

nyní politika »podmaniti si Rakousko v jeho dnešním složení, dosíci po­

litické moci a převahy v tomto státě«, skrze byrokracii a »za tichého sou­

hlasu koruny«, jak to chtěl již dr. KaizL Doufal, že koruna uvidí v Čes­

kém národě hráz proti pangermanismu a nebude brániti tomu, aby Český vliv Šel i za České hranice, až k Vídni. Od r. 1904 vybízelo »Slovo« k po­

litické koncentraci. Dne 24. Července r. 1905 dr. Rašín pobádal skupinu

dra Kramáře, aby dal dr. Kramář popud k založení Širšího souruČenství pro obrození české politiky. Ph. Dr. Zdeněk Tobolka náležel od svých vysokoškolských studií

452

ŘÍŠSKÉ VOLBY 1907.

Českému realismu. Obíral se studiem politických dějin českých devate­ náctého století a zorganisoval vydání politické encyklopedie »České Politiky«. Byl spoluzakladatelem a prvním jednatelem Masarykovy české stra­ ny lidové. Ale r. 1902 se rozesel s vedením této strany, poněvadž nesou­ hlasil se způsobem, jak se »Čas« finančně udržoval, s neujasněným po­ měrem »Času« k České straně lidové, s blahovolným umlčováním pokles­ ků lidové strany a zveličováním jich u stran druhých. Dne 29. listopadu r. 1902 počal za účasti vynikajícího Člena redakce »Času« a znamenitého Českého novináře Augustina Žaluda vydávati s těmi, kdo byli v české straně lidové nespokojeni s vedením T. G. Masaryka a dr. J. Herbena a s těmi, kdo byli blízcí českému realismu v jiných stranách i mimo ně, tý­ deník »Přehled«. Při encyklopedii »Česká Politika« seskupil k politické spolupráci četné vynikající politiky české, teoretiky i praktiky. Byli mezi nimi z mladočeského tábora na významném místě dr. František Fiedler a dr. Karel Kramář. Jednání mladoČeských předáků s mladšími pracovníky neminulo se výsledkem. Již dne 26. ledna r. 1906 byli do výkonného výboru mladoČeské strany kooptováni četní vůdcové stavovských hnutí a tři represen­ tanti mladé politické inteligence české, vesměs bývalí realisté. Snaha těchto posledních získati reorganisaci mladoČeské strany prof. T. G. Ma­ saryka s jeho stoupenci vzala předčasně za své ukvapeným útokem prof. T. G. Masaryka v »Čase« na kooptované členy mladočeského výkonného výboru. Dne 23. února více nežli sto mladších pracovníků z české inteli­ gence, zvláště z kruhů vysokoškolského učitelstva a z řad vynikajících Čes­ kých právníků, finančníků a národohospodářů ohlásilo veřejně svůj vstup do národní strany svobodomyslné. Ti, kdo tak učinili, nevstupovali tam pro mandáty, a své požadavky v tom směru omezili jen na dva říšské man­ dáty. Vstup mladších pracovníků do mladočeské strany se neudál neor­ ganicky, nýbrž na základě určité programové dohody. Výsledkem porad starých Členů strany, z nichž o reorganisaČní práce měli zvláště péči prof, dr. Fr. Fiedler a dr. V. Škarda, se vstupujícími, z nichž vykonali lví podíl dr. Rašín a dr. Tobolka, byl nový program národní strany svobodomyslné a nový organisaČní řád strany. Tento byl navržen pod silným vlivem organisačního řádu sociální demokracie. Valný sjezd strany schválil dne 2. 453

Ř1SSKÉ VOLBY 1907. a 3. března r. 1906 všechny kroky svého vedení a popřál při volbách do

významných institucí strany novým silám náležitého zastoupení a poskytl

příležitost k politické práci. Reorganisace mladočeské strany se neudála směrem k žádné druhé straně. Základní věty jejího programu zůstaly nezměněny. Strana i nadále

byla stranou národní, státoprávní, svobodomyslnou a demokratickou. »Dosažení státní samostatnosti,« pravilo se v novém programu, »plné národ­ ní rovnocennosti v tomto

(rakouském)

soustátí, rozšíření zákonodárné

i správní kompetence zemské, hájení občanských svobod, demokratické vybudování volebních řádů do zákonodárných sborů zůstanou zásadními body programu strany.« Tyto stěžejné kameny byly jen doplněny podle Časových potřeb o program kulturní, sociální, hospodářský a naznačena byla cesta, po které by se mělo postupovati k splnění velkých a dávných

ideálů. »Splnění svých ideálních názorů o tom, jak by soustátí to mělo

býti vybudováno, dosáhneme tehdy, podaří-li se nám dospěti k revisi ústavních řádů, a k revisi této přiblížíme se, dosáhne-li Český národ nále­

žité míry politické moci, to jest plné váhy v parlamentu a silného vlivu ve vládě i ve všech na vládě závislých institucích. Váhy té a vlivu toho

dosáhneme toliko positivní Činností politickou. Strana nastupující posi­ tivní činnost musí vedle povšechných zásad politických vyjasniti si též podrobnější zásady pro svůj postup v rozsáhlém oboru veřejné správy.

Obsah našeho programu vystihnouti lze takto: chceme modernisovanou, zlidověnou správu, sesílenou a finančně zdravou samosprávu, znárodněné

ve všech směrech dokonalé Školství, dokonalé, všem potřebám vyhovující kulturní instituce, spravedlivou, vší libovůle prostou finanční správu..

Úpravu hospodářských poměrů k Uhrám chceme se stanoviska svých zá­

jmů střízlivě pozorovati. Zvláštní péče má býti věnována hospodářským otázkám, a z příčin těchto zaujímají hospodářské a sociální potřeby náro­

da v programu našem místo zrovna tak široké a význačné, jako tužby po­

litické. Volební reforma ukládá straně povinnost přiměřené změny vnitř­ ního ústrojí.« Program reorganisované strany mladočeské se tedy vyslovil pro positivní politiku. Její hlavní mladoČeský teoretik a praktik dr. Kra­ mář vymezil v druhý den sjezdu pojem positivní politiky takto: »Positivní politikou myslíme si postup, který nás neváže žádnými principiální­

454

RISSKÉ VOLBY 1907.

mi usneseními o taktice. Myslíme dobývání jedné posice za druhou, do­ bývání politické moci, abychom za těžké oběti, které přinášíme státu, do­ stali v kulturních a hospodářských věcech toho, čeho k svému rozvoji a prospěchu potřebujeme.« Positivní politika tudíž neměla býti politikou služebníčkování a v cizích službách, nýbrž politikou zdravého národního egoismu, kde měl na prvním a jediném místě rozhodovat! prospěch národa. Reorganisace mladoČeské strany postupovala pozvolna přes všechno pracovní úsilí nových jejích stoupenců. To, co především vadilo reorganisaČnímu úsilí, byl nevyjasněný poměr »Národních Listů« k positivní po­ litice a jejím představitelům. Podporovaly politiku strany, kdy se jim to zlíbilo. Aby se odstranila tato základní vada organisaČních snah, rozhodli se dr. Rašín a dr. Tobolka provésti to, nač se již v mladočeské straně po­ mýšlelo od dob Kaizlových, převésti »Národní Listy« z rukou soukrom­ níků do kolektivního vlastnictví strany ve formě akciové společnosti, je­ jímiž podílníky by mohli býti jen stoupenci národní strany svobodomysl­ né. Za pomoci poslance J. G. Maštálky se podnik zdařil a dne 5. ledna r. 1910 byly »Národní Listy« postoupeny národní straně svobodomyslné. Mladočeská strana byla za své reorganisace a po ní omezena jen na české království. Teprvé dne 19. listopadu r. 1911 (v Prostějově) a dne 16. března r. 1913 (v Brně) se organisaČně rozšířila i na Moravu za vedení brněnského advokáta dr. Hynka Bulína. Stalo se tak proto, že někteří Čle­ nové lidové strany pokrokové na Moravě nesouhlasili s negativní politikou dr. A. Stránského, s jeho sbližováním se se soc. demokraty a s jeho od­ porem k politice dr. Kramáře, a přáli si, aby i národní a svobodomyslné vrstvy občanské na Moravě provozovaly positivní politiku dr. Kramáře. Obnovená mladoČská strana se nikdy nestala na Moravě dostatečnou pro­ tiváhou strany dr. Stránského, poněvadž si především nezjednala nikdy novinářskou zbraň, která by se byla vyrovnala brněnským »Lidovým Novinám«.

♦

*

♦ Vlivu nového života v politických stranách Českých nemohla odolati ani národní (staročeská) strana. Sešla se dne 11. března r. 1906, aby

455

ŘÍŠSKÉ VOLBY 1907.

schválila revidovaný program strany. Byl to první a poslední formulova­ ný program této strany. Byl dílem prof, dra Albína Bráfa a pražského advokáta, odborníka v jazykové otázce a bývalého zemského poslance dr. Jindřicha Šolce. Nový program zachoval věrnost historickému státní­ mu právu českému. Ale netajil se, že je nutno dočasné odložiti přímou akci k jeho vymáhání. Prohlašoval za nutnost zachování habsburského mocnářství v jeho plné svrchovanosti a nezávislosti. Opakoval staré po­ žadavky svézákonnosti. Žádal novou berní úpravu, která by zabezpečovala zemím poměrnou účast na takových zdrojích státních, jejichž výnos pra­ videlně stoupá s hospodářským rozvojem. Trval na zásadě národní rovno­ právnosti a rovnocennosti, na oboujazyČnosti úředníků a na dohodě s ně­ meckými krajany, na samosprávném zřízení a občanských svobodách. Hlásal náboženskou Šetrnost. »Církev,« vykládal, »nechtějž ovládati stát, jakož státu nesluší se vměšovati v záležitosti ryze církevní.« Stejně jako druhé české strany byl pro kulturní sílení národa. Ze školských zá­ ležitostí pokládal za nej naléhavější záležitosti vysokoškolské. Stejně jako druhé České strany uznával nezbytnost zřízení druhé české university, ale pokud se týče místa, rozhodoval se »pro místo vysokému učení vhodné«. Pokládal s hlediska sociálního za povážlivé další rozmnožo­ vání středních Škol neodborných. Velikou váhu kladl na národohospodář­ skou vyspělost národa. Nepokládal za přílišné zlo jako některé České strany hospodářskou rozluku obou polovin říše. Věřil v její zmírnění. V zemědělství zastával konservativní hledisko celní ochrany, odporuČoval vývoj družstevní svépomoci zemědělské. Měl na mysli potřeby velikého průmyslu, rozvoj maloživnostnictva, postavení služební, vybudování so­ ciálního zákonodárství a pojišťování. Upozorňoval na nutnost spojení a společného postupu národních stran politických za účelem hájení národ­ ních zájmů. Po poslancích žádal nezištnost, zkušenost a schopnost. Ačko­ liv se staročeský program koncipoval v době mocného hnutí za demokra­ tickou volební opravu, vyhnul se zaujmouti stanovisko k všeobecnému a rovnému právu hlasovacímu. Nevzpíral se opravě zemského volebního řádu a přál si, aby byly obnoveny volby říšských poslanců ze zemských sněmů. I staročeský program byl pro rozšíření volebního práva. Co více neřckl, to byl nucen pověděti sjezd, který program schvaloval. Sjezd se 456

ÉISSKÉ VOLBY 1907.

postavil proti rovnosti volebního práva a říšskou volební opravu odmítl se stanoviska národní rovnoprávnosti a pak s hlediska státoprávního a autonomního. Staročeská strana si tedy zůstala věrna v konservatismu a v odporu k demokracii. *

*

♦

Také katolické strany české byly nuceny zaujmouti stanovisko k říš­ ské volební opravě. Katolický svět v českých zemích byl sice ode dávna pro všeobecné právo volební, ale nikoliv rovné, nýbrž zájmové. Ale již od 25. září r. 1896 byl v katolickém světě českém i směr, representovaný »Lidovým listem« v Praze a redigovaný Václavem Myslivcem, který chtěl hájiti k nelibosti episkopátu křesťansko-katolické zásady »ve smyslu zdra­ vého demokratismus V polovici srpna r. 1899 se ustavil v samostatnou stranu, která stála pod vlivem myšlenek vídeňského antisemity Schneidra. Různé směry a frakce v katolickém světě v Čechách, křesťansko-sociální, katolicko-národní a křesťansko-sociální lidová, utvořily dne 17. červná r. 1906 v Praze jednotnou »stranu katolického lidu v Čechách«. Strana zůstala věrna konservativnosti a odporu k demokracii. Uznávala volební řády za nespravedlivé, slibovala domáhati se spravedlivějších řádů, které by se srovnávaly se státoprávními poměry Českého království a které by každému dospělému a svéprávnému občanu zaručovaly volební právo do sborů zákonodárných. Byla tudíž pro všeobecné právo volební, ale ani tehdy se nerozehřála pro jeho rovnost. Když se jednalo o říšskou volební reformu, předvídali Mladočeši, že na základě nového volebního řádu žádná česká strana nedobude většiny Českých mandátů. Obávali se proto, aby stranickou roztříštěností na říš­ ské radě a mimo to snad i nedostatečnou kvalifikací kandidátů netrpěl zájem celonárodní. Z mladočeské strany vyšel proto podnět, aby se veš­ keré české strany národní a státoprávní spojily do nových voleb a posta­ vily za kandidáty nej lepší muže svého národa. V srpnu r. 1906 vyslovilo se v anketě »Národních Listů« několik význačných mladočeských poli­ tiků pro tuto myšlenku, a sotvaže se tak stalo, byly ve Vídni podniknuty kroky k uskutečnění podnětu. Mezi předáky stran mladočeské, staročes­ ké, agrární a národně sociální ve Vídni bylo docíleno dohody nejen v tom,

457

ŘÍŠSKÉ VOLBY 1907. žc společným programem Českého národa i v budoucnosti budou české tužby národní a historicko-státoprávní, nýbrž bylo i schváleno, že cesta po­

sitivní politiky bude napříště jedině správnou a že k provádění takové

politiky bude nezbytno založiti v poslanecké sněmovně společný klub čes­ kých poslanců všech národních stran (tedy bez sociálních demokratů).

»Národní rada Česká« se po této zásadní dohodě ujala akce, aby se mohla

postaviti kandidátní listina opravdu kvalifikovaných mužů všech stran,, v Národní radě zastoupených. Ale praktické provedení tohoto úmyslu

narazilo na obtíže. Česká strana agrární, která si Činila naděje, že dobude

všech venkovských mandátů, odmítla účastniti se před volbami koncen­ trace českých stran a šla do voleb samostatně. Mladé strany radikální žá­ daly si většího počtu mandátů, nežli jakého mohly dobýti a na jaký měly dostatečný počet politicky kvalifikovaných kandidátů. Jednání o volební koncentraci se rozbilo. Dne 1. února r. 1907 prohlásila je Národní rada

pro sebe za ukončené, ponechávajíc jednotlivým stranám další jednání. Toto jednání se také dále vedlo mezi MladoČechy, Staročechy a mladými

stranami radikálními. Ale nepřineslo dohody. Rozbily je t. zv. mladé stra­ ny, když chtěly větší počet mandátů, nežli jaký odpovídal jejich početní

síle, když nechtěly podati záruky, že by jiní stoupenci jejich organisací ne­ vystoupili jako samostatní kandidáti, kdyby se koncentrace uskutečnila, a když národní sociálové, ačkoliv se prohlašovali i za ochránce živnosten­ ského stavu, nechtěli dáti ani jediný z mandátů živnostenskému kandidá­

tu. Místo volební koncentrace uskutečnily se pak jen volební dohody

stran. MladočeŠi se dohodli se Staročechy. Strany radikálně pokroková, národně sociální a státoprávní šly podle svého rozhodnutí z 13. dubna dovolebního boje jako »Česká státoprávní demokracie« pod jedním voleb­ ním provoláním, v němž svolávaly do jediného Šiku mladý, Český, demo­

kratický svět státoprávní, a se společnou kandidátní listinou. V provolání projevily ochotu vstoupiti »bez jakékoli újmy přesvědčení do jednotného* klubu Českých poslanců ve Vídni, utvořeného svobodnou dohodou«, ale vyhrazovaly si utvořiti i své zvláštní sdružení »za účelem účinného a

zdárného propagování i provádění programu«. Myslily i do budoucna na

organisaci jednotné strany bez rozdílu stavu — strany české státoprávní demokracie pokrokové. Tato myšlenka splnila se jen nepatrnou měrou-

458

ŘÍŠSKÉ VOLBY 1907.

Kdežto národní sociálové vynakládali vše, aby se odpoutali od svých vo­ lebních spojenců, kteří svou nepraktiČností byli národně sociálním stou­ pencům jen přítěží, a aby Šli svou vlastní cestou, druhé dvě strany, radi­ kálně pokroková a státoprávní, splynuly dne 20. dubna r. 1908 ve stranu státoprávně pokrokovou. Do této strany vnesl nové myšlenky český no­ vinář židovského původu, odchovanec Nietzscheovy filosofie a zásadní nepřítel Masarykova realismu PhDr. Lev Borský (dříve Bondy). Od anekční krise ř. 1908 dokazoval novinářsky, co zastávala r. 1866 již frak­ ce J. V. FriČe, že český národ jest dost veliký, aby mohl býti politicky úplně samostatný a aby si rozřešil cíl, k němuž jako konečnému spěje každý uvědomělý národ, politickou samostatnost. Nevěřil, že se jí dá dobýti v Rakousku, o jehož budoucnosti pochyboval, a že by se to mohla státi beze zbraně. Jako kdysi Rieger, Eim a předáci pokrokového hnutí pokládal okamžik válečné katastrofy za vhodný k obnově boje se zbraní v ruce za politickou samostatnost Českou. Do té doby chtěl, aby Český národ sílil ve svém národním sebevědomí a aby dělal svou Českou a ne rakouskou politiku zahraniční. Od anekční krise r. 1908 věřil Borský v příchod válečné katastrofy. Myslil neprávem již r. 1908, že přišla. Pod vlivem Borského schválila strana státoprávně pokroková svůj podrobný program dne 7. dubna r. 1912. Bylo to v době, kdy se Balkán Červenal válečným ohněm. Prohlásila se za stranu v zásadách, cílech i taktice ra­ dikální. Za svůj základní úkol pokládala »úplné provedení státní samo­ statnosti zemí Českých na základě Českého státního práva«. Mlčela o rámci habsburské monarchie a o Slovensku. Přiznávala se, že nebude svou účastí říšskou radu utužovati, »bude v dobách kritických v ústředním par­ lamentě živlem rušivým, bude ve vhodných chvílích sama krise vyvolávati«. Prohlásila Českou otázku za mezinárodní, »která vyžaduje také stej­ ně mezinárodního působení se strany odpovědných činitelů české politiky«. Dobrovolný smír mezi Němectvem a Slovanstvem pokládala za ne­ možný. Dne 19. února r. 1907 byly vypsány všeobecné volby do poslanecké sněmovny říšské rady na základě nového volebního řádu. Konaly se dne 14. května a užší dne 23. května. Skončily vítězstvím sociální demokracie. Ta vzrostla ve vídeňském parlamentě z 11 na 87 poslanců, t. j. na Šestinu 459

ŘÍŠSKÉ VOLBY 1907. všech poslanců, přes to, že volební řád byl tak vypracován, aby čelil její

záplavě. Následník a konservativní živly byli nad tím naplněni hrůzou. Také německá diplomacie byla na dlouho zaražena úspěchem sociálních

demokratů. Beck, když se v březnu r. 1908 setkal ve Vídni s německým kancléřem Bůlowem, hleděl ho vyvěsti z jeho obav. Řekl mu: »RakouŠtí

socialisté jsou méně intrasigentní nežli němečtí a zvláště severoněmeČtí

soudruzi; zvláště jsou jako všichni Rakušané monarchisté, přišli k ote­ vření parlamentu do hradu a navštívili soirée ministrů jako všichni ostatní.« Učinili tak, aby projevili císaři vděčnost za volební opravu.

Při první volbě obdrželi v Předlitavsku Němci 38.38%, Češi 23.30%, Poláci 14.10%, Rusíni 13%, Slovinci 3.66%, Srbové 0.26%, Chorvati 1.77%, Vlaši 2.64%, Rumuni 1.13%, sociální demokraté, pokud je nešlo

národnostně rozlišit, 0.23%, zionisté 0.68% odevzdaných hlasů a roz­

tříštěných hlasů bylo 0.85%.

Měli tedy Slované 56.09% odevzdaných

hlasů. Přes to výsledek voleb nebyl ten, že by byla bývala v sněmovně

slovanská většina. Sněmovna měla z 516 poslanců jen 256 Slovanů. Tedy se neuskutečnilo, oč usiloval dr. Kramář a jeho stoupenci a co za jednání o volební opravu způsobovalo tolik obtíží, aby se Předlitavsko ukázalo

soustátím s většinou slovanskou. Proti očekávání byli zvoleni v Haliči a Bukovině 4 zionisté, na něž při poradách o volební opravě vůbec nikdo nepomyslil.

Z Českých hlasů při první volbě odevzdaných připadlo na sociální

demokraty 8.45%. národní sociály 1.63%, radikální státoprávníky 0.17%, na Mladočechy 2.52%,

národní stranu 0.21%,

samostatné kandidáty

0.35%, radikální pokrokáře 0.21%, Českou stranu pokrokovou (realisty)

0.32%,

agrárníky 4.48%,

na Staročechy 0.70%,

na národní katolíky

a křesťanské sociály 3-95% a sčítací kandidáty 0.31%. Proti očekávání většiny volebního výboru i vlády nečinil počet Českých poslanců 107, ný­

brž 108. Z nich náleželo spojeným stranám mladoČesko-staroČeské 26,

ěeské státoprávní demokracii 9, agrárníkům 28, katolíkům 17, České stra­ ně pokrokové 2 a sociálním demokratům 24. Dva poslanci byli divocí.

Žádná z Českých stran tudíž nedosáhla většiny českých mandátů. Konser­ vativní velkostatek zmizel vůbec s politického jeviště poslanecké sněmov­

ny. Jeho politická moc se omezila na panskou sněmovnu a sněmy. Mlado-

460

ZAHRAŇ. POLITIKA MLADOČ. STRANY.

Česká strana přestala být vedoucí a odpovědnou stranou ve vídeňské po­ litice. Klesla se 44 poslanců na 26. Až na MladoČechy a Staročechy získa­ ly všechny české strany oproti minulosti. Agrárníci vyrostli z 6 na 28 po­ slanců, tedy na nejsilnější stranu Českou, katolíci ze 3 (bývali v ŠusterŠiČově klubu) na 17 (7 v Čechách, 10 na Moravě), mladé strany z 8 na 11, Češti sociální demokraté z 1 na 24, Česká strana pokroková, která neměla dříve ani jediného poslance, získala 2 mandáty, z nichž Masarykův na Moravě za velice účinné pomoci sociální demokracie. Tento výsledek vo­ leb nutil k úvaze, jak v poslanecké sněmovně organisovati České poslance k spolupráci. Dne 14. června r. 1907 bylo jmenováno 30 nových Členů panské sně­ movny. Byli mezi nimi tři Čeští konservativní velkostatkáři. Z občanských Čechů byli jmenováni: president pražské živnostenské a obchodní komory Ant. ŘivnáČ, zemský přísedící Český Karel Adámek, univ. profesor praž­ ský MUDr. Jaroslav Hlava, zemský přísedící český JUDr. Václav Škar­ da a opat august, kláštera v Starém Brně František Bařina. Všichni Češí až na K. Adámka přihlásili se k pravici. K. Adámek zůstal mimo sku­ piny. Po jmenování nových Členů měla panská sněmovna tento poměr stranických sil: Pravice 112, střední strana 51. ústavní strana 59 Členů. Mimo skupiny bylo 17 Členů.

L.

ZAHRANIČNÍ POLITIKA ČESKÁ ZA VEDENÍ MLADOČESKÉ STRANY. IMÍladoČeská strana jako strana mající většinu Českých mandátů na

říšské radě měla od r. 1891 až do 7. ledna r. 1907 odpovědnost za po­ měr České delegace k zahraniční politice habsburské monarchie. Delegační volby se konaly vždy kompromisem až na rok 1897, kdy Němci dohodu odmítli. MladoČeská parlamentárka nevyhověla dne 24. Června r. 1903 podnětu Českých radikálních poslanců, aby se nevolilo do delegací 461

ZAHRAŇ. POLITIKA MLADOČ. STRANY. 2a České království kompromisem s Němci, a zůstala věrna svým dřívěj­

ším volebním úmluvám. Podle kompromisu se dostávalo České delegaci zastoupení 6 delegáty, z nichž byli 4 (z 10) voleni za Čechy a 2 (ze 4)

2a Moravu. Na podzim r. 1897 byly Čechy representovány 7 mladoČeskými delegáty a 3 konservativními velkostatkáři. Až do r. 1906 byli vždy

Čeští delegáti příslušníci mladočeského klubu. Na jaře r. 1902 se hlásili Čeští agrárníci o Člena do delegací, ale nebyl jim mladoČeskou parlamen-

tárkou přiznán, jednak »dle malého počtu Členů«, jednak že neměli ve svých řadách nikoho, kdo by se byl zahraniční politikou obíral. V květnu

r. 1906 žádal státoprávní klub o jeden mandát v delegacích. MladoČeŠi byli tehdy v této otázce rozštěpeni. Ti, kdo stáli za drem Stránským, byli proti žádosti státoprávního klubu; ti, kdo Šli za drem Heroldem, byli

ochotni vyhověti. Většina rozhodla poskytnouti státoprávnímu klubu de-

legaČní mandát, ale s podmínkou, »když to bude buď Baxa nebo KlofáČ«.

Státoprávní klub vybral za svého kandidáta Václava KlofáČe. Ten již delší dobu se obíral zahraniční politikou, zvláště balkánskou otázkou a od r. 1902 nejednou zasáhl v poslanecké sněmovně do oblasti zahraniční

politiky. Byl to první Čech v delegacích, který užíval při svých projevech i Češtiny. Z Četných mladoČeských Členů delegací jen jediný ovládal pro­ blémy zahraniční politiky a soustavně je stopoval. Byl to dr. Karel Kra­ mář. Do delegací byl zvolen po prvé až r. 1896. Mimo rok 1900 byl

v nich pak neustále. Až do 16. května r. 1895 byl ministrem zahraničních věcí Gustav

Siegmund Kálnoky. Toho dne odstoupil, poněvadž se dostal do rozporu

5 uherským ministerským předsedou Bánffym a liberální stranou maďar­ skou o postup k papežskému nunciovi v otázce církevních zákonů (ob­

čanského sňatku) v Uhrách. Jeho odchodu litovali německo-nacionální central isté v Předlitavsku, diplomacie v Berlíně, v Římě, v Petrohradě, ba

i v Paříži a v Londýně, ale Češi pro něho neslzeli. Jeho nástupcem se stal Agenor hr. Goluchowski. Setrval v tomto úřadě až do 22. října r. 1906.

Byl rodem ze Lvova. Ministrem zahraničních věcí se stal v 46 letech. V diplomatické službě sloužil od r. 1872. V létech 1887 až 1893 byl ra­ kouským vyslancem v BukureŠti, pak sídlil ve Lvově až do svého povo­

lání za zahraničního ministra. Byl to vysoko stojící aristokrat. Za ženu

462

ZAHRAŇ. POLITIKA MLADOČ. STRANY.

měl vnučku švakra Napoleona I., generála Murata. Nemohl si zvyknouti na pokrok demokracie v Předlitavsku a jistou dobu mluvil v delegaci ta­ kovým způsobem, že se proti tomu r. 1900 ohradil dr. Pacák. Nebyl to úředník zvláště pilný. Viděl rád, když jiní za něho pracovali. Goluchowski měl velké společenské styky v Evropě. Protože byl Polák, netěšil se zvláštní oblibě v Berlíně. Sám nehořel láskou k Rusku. V zahraniční po­ litice byl klidný, opatrný a zdrželivý. Vynakládal všechno úsilí, aby za­ bezpečil status quo. Byl stejného mínění jako jeho polský kolega, mini­ sterský předseda rakouský hr. Badeni, že pro habsburskou monarchii jest každá válka nemožná. Stát několika národů prý nemůže vésti beze Škody žádnou válku. Ať by se již docílilo vítězství nebo utrpěla porážka, oboje by při shluku národů Činilo téměř stejnou potíž. Proto Goluchowski po­ kládal za základ své zahraniční politiky trojspolek, proto byl proti České politice, která trojspolek napadala, proto udržoval v balkánských věcech takový poměr k Rusku a k Itálii, aby nedošlo k nějakému konfliktu. Padl jako jeho předchůdce pro rozpor s Maďary, kteří odedávna stáli proti jeho snaze po pevné jednotě říše. Nástupcem Gohichowského se stal dne 24. října r. 1906 dvaapadesátiletý rakouský velevyslanec v Petrohradě Alois Lexa sv. pán Aehrenthal. Byl to kandidát následníkův, který od něho očekával uskutečnění spolku tří císařů. Aehrenthal byl zahraničním ministrem až do posledních okamžiků svého života, do 17. února r. 1912. V zahraniční politice byl žákem Kálnokyho. Jako přednosta jeho kabinetu byl jeho pravou rukou. Patřil do řad ústavověrných velkostatkářů z Čech. Narodil se na Hrubé Skále. Od r. 1877 byl v diplomatické službě. R. 1895 byl vyslancem v BukureŠti, od r. 1899 velevyslancem v Petrohradě. Zpřátelil se tehdy důvěrně s dr. Kramářem. Podporoval tehdy snahy o rakouskoruské sblížení. Ně­ mecká diplomacie proto podezřívala Aehrenthala, že je tajný Čech, nebez­ pečný trojspolku. Byl to velice vzdělaný diplomat staré Školy, nadaný Člověk a neobyčejně pilný úředník, který dobře ovládal celou diplomatic­ kou agendu. Nebyl obdařen vzletem ducha a skvělostí formy. Byl cti­ žádostivý, snaživý, svéhlavý a sebevědomý pedant a puntičkář, do jeho diplomatické zbrojnice náležely úskok, lest i úmyslné mlčení. Nevyhýbal se v jednání ani příkrosti. Dovedl býti suchý a uzavřený, ale i živý a po-

463

ZAHRAŇ. POLITIKA MLADOČ. STRANY. drážděný. Byl to věrný Rakušan, toužící po vnějším rozmachu habsbur­

ské monarchie, kterou chtěl postaviti zase do popředí evropských dějin, a snažící se, aby Rakousko hrálo ve spolku s Německem důstojnou a se­

bevědomou úlohu. Chápal zahraniční politiku jako politiku dynastií a kabinetů,

nepočítal v ní se státy,

národy a veřejným

míněním.

Dělal

prestižní politiku habsburské monarchie v duchu dvou předcházejících století. Zůstalo mu cizí hnutí národu nové doby. Kladl důraz na soulad

vnitřní politiky říše se zahraniční. Proto i nejednou zasáhl do vnitřní po­ litiky předlitavské, ačkoliv jí dobře nerozuměl. Pokládal demokratisací

Předlitavska a ohrožení německých výsad v něm za neštěstí mocnářství.

Proto vynakládal vše, aby se neuskutečnila demokratická volební oprava a nedostalo se zvláště Čechům v národnostním a jazykovém směru to, co jim po právu a spravedlnosti náleželo.

V době, kdy mladoČeská delegace odpovídala za Českou zahraniční politiku, nastaly četné změny na trůnech, nejen v Berlíně, nýbrž i mimo

něj. V Rusku dne 1. listopadu r. 1894 dokonal car Alexandr III. Jeho nástupcem se stal Mikuláš II. Nedal se srovnati se svým předchůdcem.

Byl to dobráček milého chování, ale v jednání nesamostatný, beze vší energie, ostýchavý a nerozhodný. Zůstal věren odkazu politiky svého

otce, rusko-francouzské alianci. Nepřál si však proto žiti v nepřátelství s Německem a nechtěl, aby byl pro svůj poměr k Francii stržen do války

v Evropě. V Itálii byl zavražděn dne 29. Července r. 1900 král Humbert. Jeho

nástupce, mírný, rozvážný a střízlivý Viktor Emanuel III. zavedl do za­ hraniční politiky svého státu nové směry. Dávala jim ráz králova snaha

sblížiti se s Francií. Nesla ovoce hned dne 14. prosince r. 1900, kdy došlo ke sblížení Itálie s Francií v otázkách severní Afriky. V lednu r. 1901 zemřela stařičká anglická královna Viktorie. Jejím

nástupcem se stal Eduard VII. Byl připuštěn ke vlivu na anglickou poli­

tiku teprve r. 1895, kdy mu bylo 54 let. Byl to panovník celým svým za­ ložením praktický, muž velikého teoretického vzdělání a velkých život­ ních zkušeností. Byl to skvělý diplomatický talent. Zemřel neočekávaně dne 7. května r. 1910. Jeho nástupcem se stal dobrý otec rodiny, klidný muž beze vší iniciativy a politického talentu, Jiří V.

464

Ant. Svehla.

JUDr. A. L. Lexa sv. p. Aehrenthal

ZAHRAŇ. POLITIKA MLADOČ. STRANY.

R. 1901 byl zvolen presidentem Severoamerických spojených státu Theodor Roosvelt. Byla to vyhraněná individualita, silně podléhající im­ perialistickým snahám. Dne 20. července r. 1903 osiřel papežský stolec. Veliký diplomat papež Lev XIII. toho dne dokonal. Císaři Františku Josefu I. záleželo na tom, aby nebyl za jeho nástupce zvolen jeho sekretář kardinál Ma­ riano Rampolla, veliký oportunista a hybná síla protitrojspolkové poli­ tiky zemřelého papeže. Rakousko-Uhersko dalo vysloviti při konklave veto proti volbě Rampollově. Byl zvolen Josef Sarto, který přijal jméno Pius X. Ve své politice podporoval trojspolek. Mladočeská delegace pracovala v zahraniční politice za zcela jiného stavu světové politiky nežli její staročeská předchůdkyně. Na trůnu ně­ meckého císaře seděl od 15. června r. 1888 Vilém II., německý nacionál, domýšlivý romantik, marnivý diletant, theatrální, afektovaný, mnoho­ mluvný a řízný despota, věřící v moc a bohatství více nežli v právo a spra­ vedlnost. Opíral se o militarismus, budoval německé vojsko, byl vyslo­ vený nepřítel Českého národa a jeho politiky za jazykovou spravedlnost a obnovu Českého státu v rámci habsburské monarchie. Ochraňoval rakous­ ké Němce, kteří si přáli, aby Předlitavsko se pogermanisovalo. Rozešel se brzy s kancléřem Bismarckem a opustil jeho politiku, která spočívala na trojspolku, na možnosti těsnějšího sblížení s Anglií, na zajiŠťovací smlou­ vě s Ruskem z r. 1887 a na snahách zabrániti dohodě Francie s Ruskem. Císař VilémII. již neobnovil zajiŠíovací smlouvy sRuskem, přerušil sním spojenecký poměr, pobouřil si je a přispěl tím podstatně ke sblížení Ruska s Francií. Rusko s Francií se dohodlo v srpnu r. 1891. Doplnilo tento Čin v září r. 1892 zásadní vojenskou dohodou, pak 27. prosince r. 1893 a 4. ledna r. 1894 vojenskými smlouvami. Dne 9. srpna r. 1899 byla mezi Francií a Ruskem uzavřena další protokolární dohoda. Její účel nebyl již jen udržeti mír v Evropě, nýbrž i zachovati v ní rovnováhu. Za Viléma II. se tedy stalo, Čemu se Bismarck vší silou bránil. Francie se zbavila svého osamocení a stala se zase významným činitelem v evropské politice. Rusko se dostalo z vleku Německa. Úkol Ruska a Francie byl čeliti troj­ spolku, na kterém císař Vilém II. bezvýhradně trval a který nikdy ne­ opomenul obnoviti. Chtěl v něm hráti vůdčí úlohu. Dne 17. dubna r. 1902 30

465

ZAHRAŇ. POLITIKA MLADOČ. STRANY. se připojilo Rumunsko tajnou smlouvou k trojspolku. Stávalo se den ode dne jasnější, že, vypukne-li válka, bude se musiti Německo hájiti jak na

západu, tak na východě. Německo se dalo za Viléma II. na cestu imperia­ listické politiky, pro kterou se kancléř Bismarck nikdy nemohl rozehřátí.

Chtělo se přetvořiti v světovou říši. Počalo soustavně budovati kolonie a na ochranu svých tužeb za mořem počalo rozmnožovati válečné loď­

stvo. Bouřilo tím Anglii. Velký průmysl a kapitál v Německu zaháněl německou zahraniční politiku na Balkán a do Malé Asie až k Perskému

zálivu a Indickému oceánu. Německu se jednalo o to, aby podrobilo

svému vlivu Turecko, chtělo anatolskou drahou proniknouti až k Bag­ dadu. Ruští státníci počali vŠeněmeckou rozpínavost pokládati za nebez­

pečenství pro ruské zájmy v Evropě. Cesta na Balkán a do Malé Asie vedla z Německa přes habsburskou monarchii. Tato říše se měla státi

mostem Německa v jeho

expansi

do

přední

Asie.

Politika kancléře

Bismarcka, který zdržoval Německo, aby se míchalo do sporů mocností,

byla opuštěna. Německo tím, že se zaplétalo do sporů o Turecko, ne­

mohlo si činiti v Evropě, co by chtělo. Císař Vilém II. prohlásil se k ne­ libosti Anglie a Ruska na své cestě Malou Asií r. 1898 za přítele sultána a Mohamedánů. Česká

zahraniční

politika

za vedení mladoČeské strany* počítala

s trvalým umístěním českého národa v Předlitavsku. Byla od počátku na­

mířena proti trojspolku. Česká buržoasie se netajila svou nelibostí k ně­ mecké rozpínavosti a svým nesouhlasem s rakouskou politikou trojspol-

kovou. Tato nálada tkvěla v tradiční nedůvěře Čechů k Prusku a v na­

držování Němcům v Rakousku právě vzhledem na německo-rakouský spolek. Česká buržoasie dala zvláště svůj odpor k trojspolku najevo v Červ­

nu r. 1892 slavnou účastí Sokolstva v Nancy. Německá diplomacie ve Vídni i v Paříži pokládala tento sokolský zájezd za panslavistickou a frankofilskou demonstraci proti trojspolku a vytýkala to rakouské vládě.

R. 1892 odsoudil v delegacích Gustav Eim trojspolek s hlediska historic­ kého vývoje, citů i existenčních zájmů národů, s hlediska vojenského a

obchodních zájmů. Eim také prohlásil, že přirozeným spojencem habs­

burského mocnářství jest Francie a Rusko. To byl v delegacích první mladoČeský výstřel proti trojspolku a přiznání se České politiky k alianci

466

ZAHRAŇ. POLITIKA MLADOČ. STRANY.

rusko- francouzské. Vzbudil po oddaném přitakování staročeských poli­ tiků trojspolkové smlouvě pravý úžas. Ministr Kálnoky odsoudil ihned mladoČeské názory jako monarchii Škodlivé, proti Eimovým názorům se ohradil nejen zástupce českého konservativního velkostatku (Buquoy), nýbrž i zástupce posledního zbytku StaroČechů v delegaci (dr. Mezník). Oba poslední popřeli, že by mladoČeské mínění bylo míněním celého českého národa. MladočeŠi se nezalekli této bouře a zůstali si věrni v od­ mítání trojspolku. Pokládali německo-rakouský spolek za spolek vybudo­ vaný na ochranu Německa, viděli v něm příčinu všeobecného zbrojení evropských mocností, překážku dohody s druhými evropskými mocnost­ mi, zvláště s Ruskem a Francií, zbraň, namířenou proti těmto státům, opo­ ru Němců a Maďarů v habsburské monarchii při utiskování Slovanů a proto žádali, aby se trojspolek rozpustil. Od r. 1896 upozorňovali na změ­ nu, kterou trojspolek prodělal tím, že z evropské politiky přestoupil do světové politiky. Trojspolek obrátil svůj zřetel na východ. Habsburská monarchie utrpěla spolkem s Německem jako méně silná. MladočeŠi do­ léhali na rakouskou politiku, aby se dohodla s Ruskem o balkánské otázce a spatřovali poslání Rakouska v jeho míru na venek i uvnitř. Od oka­ mžiků, kdy mladoČeská politika opouštěla ve vnitřní politice oposiČní cesty, zmírnila své útoky proti trojspolku, ale nezanechala jich vůbec. Uznávala trojspolek za velice významný mírový živel, ale dokazovala, že již netvoří bezpečnou základnu udržení míru v Evropě. Přiznávala, že Rakousko tvořilo se svou konservativní mírovou politikou v nové světové politice faktora, nad nějž nikdo nemůže jiti, a zdůrazňovala, že habsbur­ ská monarchie nepotřebuje za nikým běhati. Prohlašovala, že není zá­ sadně proti trojspolku, ale že těžce nese bolestné ponížení Rakouska v něm, jeho nesamostatnost a závislost. Dokazovala, že Německo násled­ kem své světové politiky potřebuje více Rakouska nežli Rakousko Ně­ mecka, poněvadž potřebuje míti v Evropě krytá záda. Vytýkala, že cho­ vání troj spolkových mocností v balkánské otázce již bylo a patrně bude různé. Odmítala, aby trojspolek provozoval politiku s hlediska jedno­ stranné nacionální politiky, t. j. německé politiky. Dr. Kramář označil, jak jsme již dříve obšírněji pověděli, trojspolek za »obehraný klavír«. Český ministr dr. Kaizl byl nucen osobně v druhé polovici března r. 1899 30*

467

ZAHRAŇ. POLITIKA MLADOČ. STRANY. u německého velevyslance ve Vídni hr. Eulenburga uvésti na pravou míru Kramářovo mínění o trojspolku. Projevil mu nesouhlas s názory dra Kramáře jako nevčasnými, prohlásil trojspolek za prospěšný i Cechům

a vyložil, že by bylo i z důvodu praktické politiky nesprávné, zříkati se

trojspolku. Eulenburg doufal, že český národ zanechá svého nepřátelství

k rakousko-německému spolku. Kaizl slíbil mu působiti v tomto směru a skutečně docílil pro tu chvíli, že se zloba německé diplomacie na mla-

dočeskou politiku zmírnila. MladočeŠtí delegáti odmítali nadále všechny projevy spojenectví německo-rakouského. V císařově cestě do Berlína r.

1900 nespatřovali posílení velmocenského postavení monarchie, litovali, že trojspolek nepěstuje styky s Ruskem, odmítali, aby byl záštitou němec­

kých snah uvnitř Rakouska. Nechtěli, aby německo-rakouský spolek byl

záležitostí společného příbuzenství Němců. Varovali před hospodářskou soutěží Německa na Balkáně a v Malé Asii. Pokládali za věc společného zájmu Rakouska a Ruska, aby vzniklo v Cařihradě a v Malé Asii nové

mocné Německo ve smyslu hospodářském, a aby si Německo nedobylo na Bosporu převahy na místo Ruska. Vystupovali proti udělení koncese bagdadské dráze, poněvadž se tato věc jednak nemile dotkla Ruska, jednak

byla jedním z projevů pangermanistických snah. Tyto řeči popuzovaly

německou diplomacii proti mladoČeské politice, zvláště boj dra Kramáře proti trojspolku. Proto r. 1901 rádce německého císaře Viléma II., diplo­ mat Holstein, pokládal za povinnost Německa osvědČiti plnou důvěru ve

schopnost života habsburské monarchie

vzhledem na agitaci mladoČes-

kých poslanců, sahající až do Anglie, a prohlásiti, že Německo netouží

po německých provinciích Rakouska. MladočeŠtí delegáti odmítali stálé poručníkování Rakouska Německem, byli pro samostatnost rakouské za­

hraniční politiky a pro nezávislost habsburské monarchie na Německu pro jeho nepřátelství se všemi státy, zvláště s Ruskem a Francií. Varovali Rakousko před pangermanismem. Když se r. 1902 a 1906 diskutovalo

o možnosti celní unie s Německem, odmítli ji nejen jako nebezpečenství

pro český národ, nýbrž i jako zkázu pro habsburskou dynastii. R. 1902 se dr. Kramář vyslovil i proti myšlence středoevropské celní unie. Upozor­ ňoval, že se nemá bráti na lehkou váhu celně politická rozluka od Uher

se zřetelem na přání těch, kdo chtějí dospěti touto cestou k celní unii

468

ZAHRAŇ. POLITIKA MLADOČ. STRANY.

s Německem. R. 1906 byl mezi českými delegáty po prvé i národní sociál V. J. KlofáČ. Tlumočil stejně, jako to Činívali MladoČeŠi, nedůvěru v upří­ mnost přátelství trospolkových mocností a žádal, stejně jako to prohlašo­ vali před ním MladoČeŠi, opuštění spolku s Německem a spolek Rakous­ ka s Anglií, Francií a Ruskem. Ke konci r. 1906 žádal dr. Kramář, aby se spolková smlouva s Německem revidovala a přizpůsobila novým pomě­ rům ve světové politice. Pokládal za naprosto nutnou věc revidovati Čl. II. spolkové smlouvy, poněvadž risiko na smluvních stranách nebylo úplně stejnoměrné. MladoČeŠi od svého vstupu do delegací zastávali myšlenku nutnosti sblížení Ruska s Rakouskem. Nečinili tak, jak řekl r. 1893 dr. Pacák, jako přívrženci panslavismu a panrusismu. MladoČeŠi odmítali oba tyto názory jako fantom, vězící v hlavách několika rakouských neinformovaných po­ litiků. Požadavek sblížení Rakouska s Ruskem nebyl jen příkazem slo­ vanského cítění České buržoasie, nýbrž i příkazem hospodářské situace světa, zvláště možnosti vývozu do Ruska. MladoČeŠi si slibovali od rakousko-ruského sblížení prospěch pro rakouský zámořský obchod a viděli v něm novou mocnou záruku trvalého míru. Poměr Rakouska k Rusku nebyl jen vzájemným jejich poměrem, nýbrž i poměrem obou mocností k otázkám balkánským. MladoČeŠi chtěli, aby Rakousko provozovalo na Balkáně politiku v dohodě s Ruskem a aby vycházelo více vstříc Jihoslóvanům. R. 1896 nepokládali rakouskou poli­ tiku na Balkáně za Šťastnou a litovali, že ostré projevy zahraničního mi­ nistra o balkánských státech jen rozšířily propast mezi nimi a Rakous­ kem. Považovali protektorský poměr Rakousko-Uherska k srbskému králi Milanovi za hanbu Rakouska a upozorňovali, že prozíravá zahraniční po­ litika nespočívá na jednotlivci, nýbrž na národu. V rakouském protěžování neoblíbené a obecně zhrdané dynastie ObrenoviČů spatřovali jednu z pří­ čin, proč se slovanští národové na Balkáně odcizují Rakousku. Od svého vstupu do delegací měli na mysli vnitřní vybudování a povznesení oku­ povaných zemí. Od r. 1892 žádali pro Bosnu ústavní zřízení. Myslili, že by tím ztratily samostatné státy, Černá Hora a Srbsko, pro slovanské oby­ vatelstvo Bosny přitažlivost. Nestáli na programu velkosrbské politiky. Nedovedli ji srovnati s okupací Bosny a Hercegoviny. Znovu a znovu

469

ZAHRAŇ. POLITIKA MLADOČ. STRANY. zdůrazňovali jako úkol rakouské zahraniční politiky přátelskou politiku ke všem balkánským zemím, ochranu jejich individuality a podporu refo­

rem v zemích, kde křesťané úpěli pod tureckým panstvím. Doléhali na prohloubení rusko-rakouské dohody. Označili blahovolnou zahraniční po­ litiku rakouskou k jihoslovanským národům a státům na Balkáně za jeden

z prostředků pevného sblížení s Ruskem. R. 1903 se obávali, aby se Ra­

kousko nedalo na Balkáně na cestu dobrodružné politiky. Radili mu proto, aby hledalo v balkánské politice ne spolek Rakouska proti Rusku, nýbrž

dohodu s Ruskem. Nemohli popříti, že slovanské národy na Balkáně ne­ chovaly důvěru k Rakousku. Vysvětlovali to mimo jiné zvláště tím, že se Rakousko ve svém nitru nedovedlo chovati ke slovanským národům tak, aby tím mohli býti mimorakouŠtí Jihoslované nadšeni. Nepřezírali nutnost ochrany křesťanského obyvatelstva, úpícího pod tureckým panstvím v Ma­

cedonii. Kořeny zla tam viděli v tureckém režimu a přáli si, aby signatární moci berlínské smlouvy, když balkánské státy se nemohly pro svou slabost vzchopiti k akci, pomohly křesťanskému obyvatelstvu v Macedonii provésti reformy

nátlakem na Turecko. Když v prosinci r. 1902 a pak

v Murzstegu v říjnu r. 1903 došlo k dohodě mezi Ruskem a RakouskoUherskem o společném postupu na ochranu křesťanského obyvatelstva

v Macedonii, radostně to vítali. Tímto společným postupem opravdu po­

levilo na Balkáně napjetí, které se stávalo již nesnesitelným. Poměr Rakouska k Rusku byl v letech 1891 až 1906 poměrně přátel­

ský. Rakousko vidělo, jak vzrůstá vliv Ruska na Balkáně. Od r. 1895 se dostalo Bulharsko do vlivu Ruska, když tam byl dne 15. Července 1895 úkladně zavražděn faktický diktátor Bulharska, Stefan Stambulov. R 1902 uzavřelo Rusko s Bulharskem tajnou smlouvu a konvenci. V Srbsku byl

ohrožen vliv Rakouska, když r. 1895 nebyla již obnovena tajná smlouva

krále Milana s Rakouskem, a podstatně ochabl, když dne 11. Června r. 1903 byl v Srbsku učiněn konec vládě ObrenoviČů zavražděním krále Ale­

xandra a jeho ženy a když na srbský trůn zasedl Petr Karaďorděvič. Rusko zveličilo svůj význam v Cařihradě a na Bosporu. Rakousko nevědělo,

o koho se má vlastně na Balkáně opírat oproti Rusku. Proto tam hájilo politiku status quo. Na jaře r. 1897 se dohodlo s Ruskem, že není v bal­ kánské otázce mezi nimi rozporů a že chtějí klidně řeŠiti nedorozumění,

470

ZAHRAŇ. POLITIKA MLADOČ. STRANY.

kdyby se snad mezi nimi naskytla. Ani jedna z obou mocností nepomýšlela na výboj na Balkáne, ale také jej nechtěla připustili u druhých velmocí. Rusko připustilo, že by nečinilo Rakousku obtíží, kdyby ve vhodné chvíli změnilo okupaci Bosny a Hercegoviny v anexi, a neupíralo mu právo na vojenské posádky v Novopazarském sandžaku. Obě smluvní strany se také dohodly o vzniku albánského státu a rozdělení ostatního tureckého území. Dohoda nezůstala bez účinku na Bulharsko a Srbsko. Setrvaly při neutra­ litě, když jim v tom smyslu daly obě smluvené mocnosti pokyn. Smlou­ vou z r. 1897 byla učiněna přítrž spekulacím jiných velmocí v otázce bal­ kánské, spoléhající na soupeřství Ruska a Rakouska. MladočeŠi s radostí hlasovali pro schválení dohody rusko-rakouské. R. 1894 vstoupilo Japonsko po vítězství nad Číňany do světové poli­ tiky. Prokázalo tehdy svou vojenskou zdatnost. Zreformovalo se podle západoevropských vzorů. Vzbuzovalo svým velkým rozvojem rozruch v Rusku, Německu i Francii. Evropa stála před »žlutým nebezpeČenstvím« a Činila opatření proti němu. Delegát Kaftan přišel r. 1897 s podnětem Čeliti hospodářskému útoku Japonska proti Evropě založením evropského spolku států, ve spolku s Ruskem. Rusko si hledělo zabezpečiti své zájmy v Tichém oceánu. Postupovalo nejprve v dohodě s Japonskem. Ale na počátku února r. 1904 se s ním dostalo do války, kterou prohrálo. Japon­ sko bylo světovou velmocí. Rusko bylo přinuceno zanechati své rozpína­ vosti na dálný východ a hledati si zabezpečení svých zájmů v Evropě a v blízké Asii. MladočeŠi záhy upozorňovali na snahy Japonska vytlaČiti z Východní Asie vliv Evropy. Když vypukla válka rusko-japonská, netajili se sympatiemi k Rusku a s přáním, aby Rusko zvítězilo. Vinili Japonsko z porušení mezinárodního práva v nejednom případě. Souhlasili, že Rakousko-Uhersko zůstalo za války neutrální, že se s Ruskem dne 15. října r. 1904 tajně smluvilo o vzájemnou neutralitu pro případné válečné zá­ pletky mimo Balkán, pro nějž platila úmluva z r. 1897, a že se tím Rusku umožnilo obrátiti proti Japonsku i ta vojska, která byla shromážděna na haličské frontě. Dr. Kramář hleděl r. 1904 organisovati proti Japonsku celou Evropu. Mělo se tak státi ve znamení ochrany proti žlutému nebez­ pečenství. MladočeŠi nepokládali poměr Itálie k habsburské monarchii za po­ 471

ZAHRAŇ. POLITIKA MLADOC. STRANY. těšitelný. Nenamítali ničeho, když se dne 5. listopadu r. 1897 dohodlo Rakousko s Itálií, že se rná Albánii zajistiti autonomie za zabezpečení ra­

kouských a italských zájmů, když by nebylo lze udržeti status quo moci turecké. Jinak MladočeŠi spatřovali v Itálii málo spolehlivého Člena trojspolku. R. 1900 upozorňoval Kaftan, že veřejné mínění v Itálii jest proti

trojspolku a že se tam více a více propaguje latinská unie. Dr. Kramář r. 1901 těžce nesl expansivní činnost Itálie v Albánii. R. 1906 prohlašaval za životní zájem Itálie silné a neodvislé Rakousko a byl tehdy, jakož

i později, přesvědčen, že poměr Rakouska k Itálii se dá zlepŠiti jeho lepší politikou na Balkáně. Když r. 1907 delegát Klofáč mluvil o poměru Itálie

a Rakouska, vyslovil přání, aby se tyto mocnosti dohodly o mocenské sféře v Jaderském moři. V únoru r. 1897 se pokusili Řekové o připojení Kréty k řeckému

království. Goluchowski, aby zabránil válečnému stavu na Balkáně, vy­

nakládal vše, aby námořní kordon velmocí naprosto zabránil vysílání tu­

reckých a řeckých Čet na Krétu. V dubnu téhož roku vypukla mezi Řec­ kem a Tureckem válka. Evropská diplomacie se vynasnažovala, aby se

válka obmezila jen na Řecko a Turecko. Bulharsko a Srbsko stály svým

srdcem po boku Řecka proti Turecku. Rusko a Rakousko se přičiňovaly, aby se z války o Krétu nestala válka celého Balkánu. Velmoci se neobá­

valy, že by boj o Krétu ohrozil evropský mír. Řekové byli poraženi. Ku konci r. 1897 dostala Kréta saamostatnost pod formální svrchovaností

tureckou. MladoČeŠtí delegáti odvodili z krétské záležitosti důsledky pro svou politiku. Radovali se, když se ukázalo, že v balkánské politice ne­ jsou zájmy troj spolkových mocností totožné, ale upozorňovali i na Ně­

mecko, které osvědčilo svůj zvláštní zájem na orientální politice. Prohlá­

sili zájmy Rakouska a Ruska jako mocí balkánských a středozemních za souhlasné

a byli by rádi viděli, aby Rakousko setrváním na Krétě po­

vzneslo svou prestiž a prospělo svému obchodu na Levantě. Litovali, že Rakousko nepostupovalo solidárně s Ruskem v otázce ustanovení řecké­

ho prince Jiřího guvernérem Kréty. Dr. Kramář pokládal r. 1899 rakous­ kou politiku v kretské otázce za dobrovolné capitis deminutio a dr. Strán­

ský r. 1900 upozorňoval, že rakouská politika v kretské otázce vyvolala nenávist Řeků, ale nezjednala si uznání u Turecka.

472

ZAHRAŇ. POLITIKA MLADOČ. STRANY.

R. 1903 podstatně ochladly styky mezi Německem a Anglií. Dne 8. dubna následujícího roku uzavřela již Anglie s Francií srdečnou dohodu. Její ráz nebyl útočný, nebyla namířena proti Německu. Neměla za úkol nic více nežli vyřizovati otázky sporné mezi sousedy. Srdečnou dohodou se uvolnily Anglii v světové politice ruce vůči Německu, k rozhořčené nelibosti císaře Viléma II., který hořel pomstou nad Francií. Čeští Čle­ nové delegací stáli svým nitrem při srdečné dohodě. Na podzim r. 1899 započal boj boerských republik v Jižní Africe s Velikou Britanií o jejich samostatnost a o práva původního hollandského jazyka. Válka se skončila teprve dne 31. května r. 1903 mírem v Transvaalu. Anglie vyšla z války vlastně neporažena. Boerové dostali samostat­ né dominium v rámci britské říše. Čeští politikové v této válce stáli svý­ mi celými sympatiemi při Boerech. Pokládali i dodávku zbraní rakous­ kou firmou pro anglickou armádu do Jižní Afriky za porušení neutrality habsburskou monarchií. Nešli však tak daleko, aby na konci listopadu r. 1901 hlasovali v poslanecké sněmovně pro demonstrativní vŠeněmecký návrh o Boerech. Pokládali Všeněmce, zarputile překážející Slovanům v Předlitavsku v jejich snaze po samostatnosti, za nejméně oprávněné,, aby si hráli na obhájce svobody národů. Dne 1. listopadu r. 1902 se tajně smluvila Itálie s Francií o severní Afriku. Smlouva zaručovala Francii volný postup v Marokku, Itálii v Tripolsku. Smluvní strany se zavázaly k přísné neutralitě proti napadení ne­ přítelem. Touto smlouvou byl podstatně zeslaben trojspolek. Císaře Vi­ léma II. to mrzelo stejně jako vyloučení Německa z úmluv o změnách ve světě mimo Evropu. Dne 31. března r. 1905 se objevil v Marokku. Mnohomluvně tam dokazoval hospodářský zájem Německa na Marokku jako státu úplně nezávislém, podléhajícím jen svrchovanosti svého sul­ tána. Vilém II. hlásal nutnost reforem, které by otevřely bez jakýchkoliv anexí a monopolů všem národům dveře do Marokka a šetřily náboženské­ ho cítění domácího lidu. Vilémovo vystoupení pobouřilo Francii a Anglii a učinilo celý svět ostražitým k úmyslům Německa. V prvních měsících r. 1906 došlo ve španělských lázních Algecirasu ke konferenci, která se měla dohodnouti o marocké otázce. Bylo zde zastoupeno i Německo i Rakousko-Uhersko. Německo bylo celkem osamoceno. Jen Rakousko ne­ 473

ZAHRAŇ. POLITIKA MLADOČ. STRANY. opustilo svého spojence a bylo vedle zástupce marockého sultána jediné, které stálo při Německu. V kritických chvílích zprostředkovalo. Ani Mla-

dočeši ani národně sociální delegát Klofáč nepovažovali úlohu Rakouska

v této věci za sympatickou. Dr. Kramář podal i v poslanecké sněmovně v únoru r. 1906 dotaz na vládu, k níž stáli Mladočeši v přátelském po­ měru. Minitsterský předseda Gautsch dne 19. února ujišťoval sněmovnu,

že úkol Rakouska v Marokku není jiný, nežli aby výhradně sledovalo hos­ podářské zájmy. Výsledkem konference v Algecirasu byla dohoda britsko-

francouzská. Ale Německo docílilo uznání, že se bez něho nedají již řeŠiti úmluvy o mimoevropských změnách. Od r. 1898 všechny velmoci světa nastupovaly pochod politického a

hospodářského imperialismu. Hlavní jeho důvod byl v podstatě u všech velmocí stejný, neobyčejný rozvoj průmyslu a potřeba rozŠířiti tržiště pro

odbyt výrobků.

R. 1897 zahájili Všeněmci v Rakousku agitaci za hromadné vystupopování Němců z katolické církve pod heslem »PryČ od fiíma«. Motivy tohoto hnutí nebyly náboženské, nýbrž politické. Všeněmci jednak chtěli

dáti na jevo katolické církvi, že nedovede řádně Čeliti politickému postu­ pu Českého národa, jednak chtěli demonstrován proti katolickému císaři

rakouskému a pro protestantského císaře německého. Hnutí nabývalo rok od roku větší síly. Dr. Kramář se proti němu v delegacích dne 27. května

r. 1902 vyslovil. Označil je za hnutí, které provádí pod rouškou nábož­ nosti Šovinisticko-nacionální agitaci a jest svým cílem namířeno proti neodvislosti a samostatnosti habsburské monarchie. Od r. 1899 vypovídalo Prusko slovanské dělníky. Sám ministerský

předseda hr. Thun se v poslanecké sněmovně vyslovil proti tomuto počí­

nání a k velikému rozčilení německé diplomacie, která proto počala usi­ lovat! o Thunův pád, pohrozil Německu odvetou. Čeští poslanci bez roz­ dílu stran v poslanecké sněmovně i v delegacích odmítali kroky Německa

a doléhali na vládní kruhy v habsburské monarchii, aby učinily pruské­

mu počínání přítrž. MladočeŠtí delegáti vždy se stavěli proti tomu, aby zahraniční poli­

tika- rakouská byla výsadou Němců a Maďarů, kteří byli menšinou ze všech národů rakouských. Domáhali se, aby všechny národy měly na ni

474

ZAHRAŇ. POLITIKA MLADOČ. STRANY.

stejný vliv. Proto se r. 1906 i dožadovali, aby Slované nebyli, jako se dálo, vylučováni z diplomatické služby. R. 1906 vyslovili požadavek zří­ zení ruského konsuiátu v Praze. Čeští poslanci využívali své účasti v delegacích, aby ukázali na svě­ tový ráz české otázky. Pokládali každou zahraniční politiku Rakouska, která se neopírá o spokojenost národů uvnitř říše, za neúspěšnou. Proto rozvinovali i v delegacích českou otázku a proto se zastávali v nich slo­ vanských národů, zvláště Slováků, proti útiskům Maďarů v Uhrách. R. 1906 delegát Klofáč dokazoval, že dojde ke katastrofě habsburské monarchie, nebude-li odstraněn dualismus a nebude-li říše postavena na své základy historické a přirozené. Do programu delegací spadaly otázky společného vojska. MladoČeská politika věnovala jeho kritice mnoho práce. Stěžovala si na útisk čes­ kého národa v armádě, na nedostatečnou znalost Češtiny u důstojníků, na pronásledování těch důstojníků, kteří mluvili i česky. Bránila se přes nevůli samého císaře proti zákazu hlásiti se Česky při kontrolních shro­ mážděních slovem »zde« a žádala, aby se mohli záložníci hlásiti i svou mateřskou řečí. Vyslovila požadavek plukovní České řeči a vystupovala proti výlučnému užívání němčiny jako armádní řeči. Přiváděla na přetřes případy nelidského zacházení s vojíny. Ukazovala na nutnost reformy vnitřní služby v armádě, která by odpovídala moderním názorům o vojsku a která by učinila z armády lidovější instituci. Konkrétně žádala zvláště zlepšení postavení vojenských lékařů a moderní vojenské řízení trestní. Mladočeská strana pojala mezi své úkoly v delegacích i řešení otá­ zek odzbrojení a mezinárodních rozhodčích soudů. R. 1894 dal v tom směru podnět dr. Brzorád. Dne 24. srpna r. 1898 ruský car Mikuláš II. navrhl konání mezinárodní konference mírové, jejímž úkolem mělo býti uČiniti přítrž stupňovanému zbrojení. Rakouský zahraniční ministr Goluchowski přijal carův popud s blahovolnou veselostí. Císař František Josef I. byl však carovým krokem roztrpčen, poněvadž v něm spatřoval pře­ kážku, aby jeho říše dohonila ve vojenství, co dosud zanedbala. První mí­ rová konference se konala v Haagu dne 18. května r. 1899. Pro odpor Německa měla pouze ten výsledek, že byl zvolen stálý rozhodčí soudní dvůr, který měl jednati o sporech mezi státy, ale jen potud, pokud by mu

475

FRANTISEK FERDINAND. je předložily. MladočeŠtí delegáti stáli po boku carovy akce. R. 1899 oce­ nili také v delegacích zásluhy Mikuláše II. o svolání mírové konference. Postavili se tím proti názorům jak rakouského zahraničního ministra, tak

rakouského císaře.

LI.

NÁSLEDNÍK FRANTIŠEK FERDINAND. František Ferdinand byl synovcem císaře Františka Josefa I. Byl to

nejstarší syn císařova druhého bratra, arcivévody Karla Ludvíka z jeho druhého manželství. Následníkem se stal proti všemu očekávání, prostou

shodou poměrů. Když r. 1889 skončil sebevraždou korunní princ Rudolf,

stal se následníkem otec Františka Ferdinanda, Karel Ludvík, a když tento r. 1896 zemřel, připadlo bezprostřední následnictví Františku Ferdinan­

dovi. Za následníka byl prohlášen císařovým vlastnoručním listem z 29. května r. 1898.

František Ferdinand byl representativní zjev. Byl urostlé, později sil­ né postavy, tmavý vlas si nejprve sČesával s pěšinkou uprostřed a později vzhůru, tvář měl vyholenou. Nosil silný vous na hořením retu, dobře pěs­

těný, a v mladých letech míval i kotletky. Měl mdlé modré oči, Čelo tvo­ řilo třetinu výšky podlouhlého a plného obličeje. V pozdějším věku ne­

doslýchal. Narodil se dne 18. prosince r. 1863 v Štýrském Hradci. R. 1875 připadlo mu dědictví Modena s přívlastkem ďEste. Záhy prodal toto zboží a koupil si zámek Konopiště u Benešova v Čechách. Byl určen k vo­

jenské kariéře. Sloužil v duchu tradice habsburské dynastie od 15 let ve vojsku. Jako Štábní důstojník působil v Praze u Českého pěšího pluku Čís.

102. V Praze ho překvapila zpráva o smrti korunního prince Rudolfa.

V letech 1894 až 1895 sloužil jako generál major a brigádník v Českých

Budějovicích. V mládí vedl život dosti bouřlivý a veselý. Když mu zemřel otec a stal se následníkem, byl postižen těžkou tuberkulosou. R. 1897 ji překonal.

František Ferdinand nebyl vychován pro úkol panovníka.

v

Teprve

26 letech byl postaven před tuto otázku. Ve svém mládí rostl pod vli­ 476

FRANTISEK FERDINAND.

vem svého otce a svého učitele, konservativního dějepisce Onno Kloppa. Z otcovského domu byl silně konservativní, přísně katolický a národnost­ ně Němec. Vždycky se jím cítil. Vedle mateřské řeči uměl prostředně francouzský, málo italsky, něco Česky a něco maďarský. Nebyl obdařen smyslem pro hudbu a krásné písemnictví. Z umění ještě nejvíce ho zají­ malo umění výtvarné. Byl vášnivý lovec a jeho hony byly hromadným vy­ bíjením nadháněné zvěře. Měl zalíbení v přírodních vědách, miloval kvě­ tiny, rád sbíral přírodniny a starožitnosti. Rád cestoval. R. 1892 a 1893 podnikl cestu kolem světa. Ve své družině měl tehdy konservativního šlechtice z Čech Jindřicha hr. Clama-Martinice, s nímž pak žil v nejdů­ věrnějším přátelství až do své smrti. Zajímalo ho zemědělství, průmysl jen nepatrně. Nebyl to muž hloupý. Měl jisté nadání, ale nebylo zase ta­ kové, aby bylo z něho učinilo nadprůměrného, vynikajícího a silného vla­ daře, jak si jím přál býti. Měl Četné vlastnosti, které nelze pokládá ti za ozdobu jeho vysoké osobnosti. Byla to povaha tvrdá, drsná, přísná, do­ mýšlivá, byl to despota svých podřízených. Byl bezohledný a myslil, že je mu všechno dovoleno. Neřozpakoval se ani působiti protizákonně ve svůj prospěch na soudy. Neměl ohledu ani na veřejný zájem ani na jednot­ livce. V jednání byl tuhý, ale nebyl stálý. Byl nezměrně ctižádostivý, pa­ novačný a vládychtivý. Z odporu k starému císaři, který mu dosti rychle neuprazdňoval místo, odsuzoval, co učinil jeho strýc-vladař a chlubil se, že to učiní jinak a lépe, až se ujme vlády. Byl sice na první pohled v osob­ ním styku charmantní a milý, ve svém nitru však byl neupřímný a kluzký. Nedůvěřoval lidem, podezříval je, zhrdal jimi, byl k nim zahořklý a sou­ dil o nich urážlivě. Byl tvrdohlavý a neústupný paliČák. Snad následkem své tuberkulosy býval drázdivý, vznětlivý, vzteklý, vášnivý, popudlivý a prchlý. Byl mstivý, nenávistný a zlomyslný. Podléhal svým náladám. Ne­ znal míry v jednání. Často se unáhloval, někdy svého unáhlení litoval. Neměl svých myšlenek, a co prohlašoval za svůj názor, nemíval promyŠ-' lené. Podléhal vlivu jiných, byl v rozhodování nesamostatný, ukvapený a výstřední. Nedovedl věcně souditi. Sotvaže ho něco napadlo, ihned nejkratší cestou, zvláště expresními dopisy, hleděl vtěliti nápad v čin. Byl, přístupný lichocení. Zvláště se mu zamlouvali ti, kdo schvalovali jehd sňatek. Nevybíral si lidi jinak nežli podle osobních motivů. Podlízavost

477

FRANTISEK FERDINAND. mu byla sice protivná, ale nenáviděl upřímnost, když se na základě ní

setkával s odporem k tomu, co chtěl. Nebyl štědrý a nepřál lidem. Byl to lakomý skrblík, u něhož cit nehrál veliké úlohy, míval proto konflikty se

svým personálem. Byl to egoista, který znal jen své. Nebyl ani zvláštní stylista, ani řečník. V dopisech se nevyhýbal silným výrazům. O českém

ministru dru Fořtovi napsal dne 16. Července r. 1907 v dopise Broschovi, že je to Beckova loutka a že je to jen Slovan rabiját. Projevy, které před­

nášel, psali mu jiní. Pozorně je předčítal. Nehonil se za popularitou. Ne­ byl ve veřejnosti oblíben. Jeho vzdělání nebylo veliké. Nebyl zvláště vzdě­

lán ani všeobecně, ani neměl zvláštního politického vzdělání. Knihy a přednášky ho vlastně ani nezajímaly. O soustavném studiu nemohlo býti

u něho řeči. Své politické informace měl především z novin, které přímo* hltal. Německo-liberálními novinami pohrdal. Co uměl, pochytil jednak od svých učitelů Onno Kloppa a M. V. sv. p. Bečka, jednak se tomu na­

učil životem. Chyběla mu pilnost byrokrata, nebyl v práci vytrvalý, jed­ nou se pouštěl do práce a za chvíli jí zanechával. Jeho oblíbeným pro­

středím nebyla kancelář, nýbrž venkov. Nebyl dochvilný ve vyřizování

akt. Neučinil tak jen z nedbalosti, nýbrž i proto, že si nevěděl rady, jak rozhodnouti. Nemiloval příliš společnost. Pokud ji měl, byla to jen spo­

lečnost příslušníků vysoké Šlechty, jeho vrstevníků z ní, zvláště jistá Část

konservativní Šlechty z Čech. Za svého pobytu ve vojsku v Praze poznal zchudlou Českou Šlechtič­

nu Žofii hraběnku Chotkovou z Chotkova a Vojnína. Byla o 5 let mladší

nežli on. Později se do ní vášnivě zamiloval a rozhodl se pojati ji za kaž­ dou cenu za ženu. Císař byl nepřítelem tohoto rozhodnutí, poněvadž ne­

dovedl chápati, že dovede následník dávati přednost svému osobníma Štěstí nad zájmy dynastie. František Ferdinand si svou houževnatostí vy­

nutil na císaři svolení k sňatku. Byl to sňatek morganatický. Následník byl nucen učiniti dne 28. června r. 1900 za přítomnosti dvora a nejvyŠŠích

úředníků státních přísežné prohlášení, že své manželství za takové uznává a že děti, které by se z tohoto manželství zrodily, nejsou rovnorodé a ne­

jsou podle pragmatické sankce oprávněny k následnictví ani v Rakousku ani v Uhrách.

Byly vyloučeny z trůnní posloupnosti.

Dne 1. července

r. 1900 byl následník oddán v Zákupech se svou nevěstou. Císař jí při

478

FRANTIŠEK FERDINAND.

této příležitosti udělil titul kněžny von Hohenberg. Bylo to podle jména švábského rodu s Habsburky spřízněného, kterého dříve užíval následník, když cestovával na zapřenou. Následníkova renunciace nebyla jen věcí dynastie, nýbrž i zemských sněmů, poněvadž sněmy byly nositeli smluv­ ního poměru mezi dynastií a královstvími i zeměmi a poněvadž se sněmy usnesly na pragmatické sankci, jíž byla stanovena posloupnost na trůně habsburském. Čeští poslanci podali dne 12. prosince r. 1900 na českém sněmu, aby uplatnili svůj právní názor, návrh, sepsaný autorem brožury »Sňatek arciknížete Františka Ferdinanda d’Este a právní účinky jeho pro­ hlášení z 28. června 1900«, drem Ladislavem Dvořákem, v němž žádali, aby arcivévodova renunciace byla předložena sněmu. Tento český návrh odmítli spolupodepsati příslušníci konservativního velkostatku, kteří dali přednost svým osobním vztahům k arcivévodovi před hájením práva. Odů­ vodňovali své stanovisko věcně tím, že se podobné akty vůbec nemají předkládati zákonodárným sborům, poněvadž se jimi nic nemění na pragma­ tické sankci. Byli však pro kompetenci sněmů, kdyby se mělo jednati o takovou změnu. To, co učinili zemští poslanci v Praze ve formě návrhu, žádal dne 17. prosince na moravském sněmu dr. Stránský a jeho stoupen­ ci ve formě dotazu. Vláda místo sněmům předložila arcivévodovu renunciaci dne 12. února r. 1901 říšské radě. Nemělo se s ní státi více, nezlí aby byla vzata na vědomí a.byla uložena do archivu. Dr. Kramář v denpředložení renunciace podal státoprávní ohrazení, v němž ukázal, že kom­ petence v otázce posloupnosti v českých zemích připadá českým sněmům. Většina sněmovny přikázala renunciaci výboru. Mladočeši, jakmile se talc stalo, opustili sál. Čeští radikálové dali na jevo svůj nesouhlas bouřlivou demonstrací. Když se dne 28. února projednávala v plenu sněmovny zprá­ va výboru, podali čeští agrárníci své vlastní prohlášení. Dali na jevo svůj věcný souhlas s akcí dra Kramáře. Zpráva výboru byla přijata ve smyslu vládní předlohy. Čeští poslanci se hlasování nezúčastnili. Občanští po­ slanci doufali, že tím mají volné ruce pro případ, až by měla nastati změ­ na na trůně. Svým přísežným závazkem z 28. Června se stal František Ferdinand ještě Šetrnější nežli byl. Aby zajistil svým dětem, vyloučeným z posloup­ nosti, kapitalistickou budoucnost, skrblil ještě více nežli před tím. Byl

479

FRANTIŠEK FERDINAND. v tom nezměrně podporován svou ženou, která vždy tonula v starostech o budoucnost potomstva. František Ferdinand bydlíval nejraději v Če­

chách, na Konopišti a v Chlumci u Třeboně. Ve Vídni mu byl r. 1899

vykázán za sídlo palác prince Eugena, Belvedere.

Jméno tohoto paláce

bylo záhy stavěno do protikladu proti paláci, v kterém sídlil císař, Schónbrunnu. Manželství Františka Ferdinanda bylo Šťastné. Stal se otcem tří

dětí.

František Ferdinand, kdyby mu bylo bývalo dopřáno, aby nastoupil na habsburský trůn, byl by býval se svými názory přežitkem ve své době.

Nechápal úkolu konstituČního panovníka. Měl patrimoniální názor o stá­

tu. Stát mu byl vladařovým zbožím. Myslil, že si císař může vládnouti, jak chce. Občan mu byl tolik co poddaný. Nepřál si vlivu širokých vrstev lidových na politický život. Nenáviděl demokracii, byl proti demokra­ tické volební opravě Beckově, chtěl za každou cenu udržeti výsady aristo­

kracie v Předlitavsku. Nesl těžce, že již přestal feudalismus. První úlohu

ve státě přiznával jen císaři a aristokracii. Pokládal státní úředníky za pa­ novníkovy služebníky. Myslil, že s nimi může nakládat, jak je mu libo. Nenáviděl vynikající lidi a nesnesl mužů, těšících se popularitě. Poklá­ dal za úkol vladaře udržeti pořádek v říši. Rád hrozíval svou mocí. Na­

vštěvoval denně katolický kostel, byl přísný katolík z domova a utvrdil

se v tomto stanovisku vlivem své choti. Přikládal katolické církvi velkou

politickou úlohu. Masaryka nenáviděl pro jeho poměr ke katolické cír­ kvi, spatřuje v jeho činnosti otravování České mládeže. Byl nábožensky nesnáŠelivý, antisemita, nepřítel liberalismu a socialistických směrů, od­

suzoval materialismus.

R.

1902 Škrtl jako protektor České Akademie

v Praze ze seznamu navrhovaných členů L. N. Tolstoje pro jeho poměr

kc katolictví, válce a vojsku. Jeho ideálem byla silná a moderně vyba­ vená armáda. Měla býti vladařovou oporou. Vladař, aby uchránil své

državy,

potřeboval armády nejen proti zahraničnímu nepříteli,

nýbrž

i proti nepříteli vnitřnímu, proti revoluci. V Metternichově duchu nená­

viděl nacionální snahy a zvláště armádu chtěl uchrániti před důsledky nacionálního hnutí. Prohlašoval za řeč armády jen němčinu a nesnášel,

jestliže důstojníci mluvili i v mimoslužebním styku jinak nežli německy. .Spatřoval neštěstí a rozvrat habsburské monarchie v nacionálním sekcio-

480

FRANTIŠEK FERDINAND.

nování úřadů a v nacionalisaci úředníků. Nebyl spokojen s habsburskou monarchií, jak byla, cítil naléhavou potřebu reforem, ale neměl pevného a promyšleného programu, kterým by se byl chtěl brati. Františkovi Ferdinandovi tanula na mysli habsburská monarchie v tom rozsahu, v tom vnitřním složení a v tom duchu, jako byla r. 1804. Těžce nesl, že říše přišla r. 1866 o své postavení v Německu, že ztratila r. 1859 Lombardii ar. 1866 Benátsko. Proklínal, že se r. 1867 vyšlo vstříc Maďarům dualismem, poněvadž ve vyrovnání s nimi spatřoval první krok, směřující k úplnému osamostatnění Uher. Měl k Maďarům tako­ vou nenávist, že sám německý vyslanec hr. Eulenburg dne 28. března r. 1895 ji pokládal za povážlivou. Císař Vilém II. marně se ji snažil mírniti. Následník cítil stejně jako jeho otec převahu Maďarů v říši a chys­ tal se ji zlomiti, poněvadž v ní postřehoval vážné nebezpečenství pro existenci monarchie. V každém Maďaru viděl nepřítele rakouské celist­ vosti. Když r. 1911 byl Auffenberg jmenován »c. ak. ministrem války« a bylo upuštěno od pojmenování »říšský ministr války«, podal proti tomu protest a nové pojmenování neuznal. Chtěl míti habsburskou monarchii jednotnou a Černožlutě natřenou. Pro něho neexistovali příslušníci náro­ dů, nýbrž Rakušané. Národnost neměla býti nikomu překážkou, aby byl Rakušanem. Neupíral národům právo vyvíjeti se národně a hospodářsky. Tanul mu stále na mysli spolek tří císařů. Přál si, aby tento spolek znovu oživl a byl jako spolek tří velkých konservativních monarchií pevnou hrází proti převratným, revolučním snahám. Byl pro spolek s Ruskem a Ně­ meckem. Na Německo-rakouském spolku trval bezpodmínečně, ale chtěl, aby v něm jeho říše byla stejně oprávněným Činitelem. Nenáviděl ital­ skou dynastii, nevěřil ve spolehlivost Itálie, Francie mu byla jako repu­ blika protivná, k Anglii měl poměr úplně chladný. Třásl se strachy, aby jeho říše se někdy nezmenšila. Byl v této obavě podporován svou ženou. Proto se vyhýbal jakékoliv válce, nechtěl válku se Srbskem, které pod­ ceňoval, z obavy, aby se nestala počátkem boje s Ruskem. Odmítal Štvaní vůdce válečné strany šéfa gen. štábu Conrada von Hótzendorfa do války se Srbskem. Nechtěl se dostati s Ruskem do války, poněvadž se domní­ val, že by francouzští protimonarchisté použili této příležitosti, aby zba­ vili Habsburky jejich panství a učinili konec monarchii v Rakousku. Po­ 31

481

FRANTISEK FERDINAND.

čítal, že se dostane do války s Itálií, a, kdyby byl Itálii porazil, chtěl naléhati na vrácení Benátská a Lombardie, jak to navrhoval r. 1907 již Con­ rad von Hótzendorf. Nebyl si jasný, jak reorganisovati monarchii. Jed­ nalo se mu především o obnovu jednoty říše. Chtěl Maďary zbaviti toho, čeho si roku 1867 na císaři dobyli, chtěl Uhry degradovati za zemi jako bylo Chorvatsko a Čechy. Všechny tyto země měly míti určité kompeten­ ce jen co do administrativy a Školství. Uhry by měly podle jeho přání vysílati do říšského parlamentu zástupce jako každá jiná země. Neuznával českého státního práva, pokládal české státoprávní snahy za odstředivé. Vůbec neměl zálibu v českých občanských a socialistických politicích pro jejich prý protidynastické a revoluční názory. Pokládal Němce za tmel říše. Když r. 1906 rumunský politik Aurel C. Popovici vydal knihu »Die Vereinigten Staaten von Gross-Oesterreich«, v níž navrhoval federativní uspořádání habsburské monarchie na principu ethnografických území, byl František Ferdinand nadšen tímto revolučním řešením a, neuvazuje o obtížích provedení, přijímal je celkem za své. Podle tohoto návrhu by byly tvořily jen české končiny Čech a Moravy státní celek v habsburské monarchii, slovenská část Uher by byla bývala slovenskou zemí. Česká země i slovenská by byly bývaly odděleny, nebyly by tvořily jeden celek. František Ferdinand později opustil tento program a hořel pro tak zvaný trialismus, který byl výmyslem zadarského publicisty Josefa Ljubiče. Chtěl ponechati Zalitavsko a Předlitavsko a chtěl k nim jako třetí rovnocenný stát připojiti jihoslovanské končiny habsburské monarchie, v nichž by, jak mu radil v memorandu dne 25. Července r. 1909 slovinský katolický po­ litik dr. I. ŠusterŠiČ, vedení připadlo chorvatským katolíkům. Následník proto jednal také osobně s vůdcem chorvatských pravašů Josefem Fran­ kem, hlásajícím rozřešení otázky jihoslovanské ve smyslu velkochorvatském. Myslil, že by čelil touto organisací říše převaze Maďarů. Ale měl při tom zase obavy, aby se Jihoslované nespojili s Maďary proti Rakous­ ku, když r. 1906 mohlo dojiti k sbratření Srbů s Maďary. R. 1911, kdy churavěl starý císař a kdy se musilo počítati s možností jeho úmrtí, uva­ žoval František Ferdinand, co by Činil, kdyby císaři navždy zatlačili oči. Pokládal podobný okamžik za vhodný provésti revisi ústavy. Proto si po­ zval několik politiků a státovědců, aby vypracoval s jejich pomocí pro­ 482

FRANTIŠEK FERDINAND.

gram svého nastoupení. Byli to z Předlitavska Němci až na jednoho Slovince (Žolger) a z Uher Rumun poslanec dr. Vaida, Slovák Hodža a Ma­ ďar (Kristoffy). Z velkostatkářů českých zemí byl tu jediný Otto hr. Czernin. František Ferdinand chtěl přijati jako panovník jméno Franti­ šek II. Aby nevzbudil vnitřních otřesů, chtěl podržeti dualismus. Chtěl re­ formu uherské ústavy. Uhry by byly přestaly býti výhradnou doménou Maďarů a měly se státi zemí společně ovládanou a spravovanou všemi národy v Uhrách. To se mělo docíliti, jak navrhovali svého času poslanci parlamentního klubu Nemaďarů (Hodža, Vaida), pak z Maďarů ministři Fejérváry a Kristoffy, demokratickou volební opravou. Měla se provésti dříve, nežli by se dal František Ferdinand korunovati za uherského krále, poněvadž nechtěl býti nějak vázán koruno­ vační přísahou. František Ferdinand byl odhodlán provésti věc i oktrojem, kdyby to nešlo dohodou. V tomto případě chtěl jmenovati kabinet, v němž by vedle dvou až tří generálů a několika úřední­ ků byli dva maďarští aristokrati, dva Rumuni, jeden Němec a jeden Slo­ vák, patrně Hodža. Kabinet by byl oktrojoval demokratický volební řád a ihned by byly bývaly vypsány na základě něho volby. Nová sněmovna by byla oktroj schválila. Bosna a Hercegovina měly se státi královstvím. Předlitavsko by bylo zůstalo a jen jeho ústava se měla revidovati. Bosna a Hercegovina by byly dostaly své zastoupení v delegacích. Byl by tedy býval uskutečněn trialism říše. František Ferdinand chtěl provésti to, nač se pomýšlelo hned r. 1804 při zavedení titulu rakouského císaře a chtěl se dáti korunovati za císaře. Byl by to býval první korunovaný císař ra­ kouský. Za uherského krále se chtěl dáti korunovati až po korunovaci za císaře rakouského, aby tím dal na jevo své menší hodnocení korunovace uherské. Nebyl si jist, zda by se byl dal korunovati i za Českého krále. Činil odvislým od politických poměrů v Čechách, »má-li korunovace v Praze vůbec přijíti vážně v úvahu«. Kdyby se však byl dal korunovati za Českého krále, byl by to do poslední chvíle tajil, byl by tak učinil až po korunovaci v Uhrách a byly by při tom rozhodovaly hlavně ty důvo­ dy, aby uherskou korunovaci zbavil jejího dosavadního významu. Uher­ ská korunovace by se byla provedla, až by se bylo Františku Ferdinandovi podařilo zříditi pevnější ústřední moc za vedení říšského kancléře. Dele31*

483

FRANTISEK FERDINAND. gace by se byly proměnily ve skutečný říšský parlament. Byly by se také položily silnější záruky pro společenství armády. František Ferdinand po­

čítal v této akci na pomoc nemaďarských národností v Uhrách. Ačkoliv byl nepřítelem demokratické volební opravy v Předlitavsku, chtěl pomocí ní v Uhrách zlomiti odpor Maďarů.

František Ferdinand nespatřoval

v Česko-německém vyrovnání v Čechách státoprávní problém, nýbrž pro­

blém Čistě provinciální. Neuznával státoprávního útvaru tří českých zemí.

Jako Jan sv. p. Chlumecký, považoval i následník České státní právo za výmysl bez právního základu a označoval státoprávní vyrovnání s Čechy

za nové vydání dualismu. Nepočítal také, že by se někdy Slováci mohli státi českou irredentou. Nevěřil, že by se dala v Čechách upraviti jazy­

ková otázka národní dohodou.

Pokládal rozřešení za možné jen oktro-

jem. Proto dříve nežli by byl složil zákonem předepsaný slib na předlitavskou ústavu, chtěl oktrojem rozřeŠiti česko-německý spor v Čechách.

Bylo by to bývalo řešení osudné. Každý občan v Čechách byl by nalezl právo ve své řeči, bylo by tedy zůstalo v platnosti i nadále Stremayrovo

nařízení, ale němčina by byla bývala nejen v Čechách, nýbrž v celém Ra­

kousku kodifikována jako řeč státní. Následník pokládal němčinu za no­ sitelku kultury a za všeobecnou zprostředkovací řeč. O vnitřní Češtině by nebylo bývalo řeči. V Uhrách chtěl František Ferdinand přísně dbáti, aby se prováděl národnostní zákon z r. 1868 a aby se položily záruky pro jeho udržení do budoucna. Chtěl tak ukázati svou vděčnost ke svým pomoc­

níkům při lámání maďarské hegemonie, mezi něž patřili i Slováci. Pěsto­

val proto osobní styky s vůdci nemaďarských národností. Ze Slováků mezi jeho důvěrníky náležel od počátku r. 1907 Milan Hodža, který mu jed­ nak radil osobně, jednak předložil mu několik memorand, sepsaných za účasti

benediktina z Mariazell, Slováka Ruperta Rehaka, po poradách

s Šéfem vojenské kanceláře následníkovy Broschern, o boji za všeobecné,

rovné právo hlasovací, o situaci nemaďarských národů v Uhrách a o nut­ nosti revise dualismu. Ačkoliv následník narážel stále na nerozřeŠený ná­ rodnostní problém habsburské monarchie, chtěl svou říši uČiniti méně ná­ rodní a více rakouskou. Nedoceňoval sílu a význam nacionalismu ve své době. Nenáviděl jazykovou politiku Českou, jak ji za Kórbra prováděli

MladočeŠi. Pod vlivem styků s císařem Vilémem II. soudil, že se Němcům

484

FRANTIŠEK FERDINAND.

v Rakousku křivdí a že se musí vystoupiti proti aspiracím Čechů. Dne 4. března r. 1901 doléhal dopisem z Meranu na Korbra, aby »nyní v tomto rozhodném okamžiku silné a zmužile vytrval a především Čechům abso­ lutné se nepodroboval.« »Jestliže,« dovozoval, »nyní se Čechům podrobíme a s nimi se spaktujeme a učiníme jim národnostní ústupky, pak jest všecko ztraceno, a vypěstujeme si uměle trialismus, který zcela zničí útvar mon­ archie, bez toho již tolik uvolněný.« »Jestliže se nyní Čechům poddáme, pak jsou véci na věčné časy zamotány, takže bude jejich revokace neko­ nečně těžká, ne-li nemožná.« Následník zapřisáhal Korbra, aby upozornil císaře na »České nebezpeČenství«, aby se opíral o Němce a nanejvýš ještě o Poláky. »Češi budou křičeti, ale konečně musí dáti pokoj, zvláště budou-li osamoceni.« Následník měl úzké styky s konservativní šlechtou z Čech, ale zatracoval z ní ty její Členy, kteří podporovali mladočeské po­ litiky v jejich boji za státní právo a práva Češtiny a nešli cestou, kterou on ukazoval. Byli to Jiří kníže Lobkowicz, Bedřich kníže Schwarzenberg, František hr. Thun a Jan hr. Harrach. Pokládal je za štváče davů a protirakusany. S českými občanskými politiky se nestýkal, poněvadž jeho zář sadou bylo obraceti se nejprve na Šlechtice a, jen když nebylo možno nalézti vhodného aristokrata, pak také na občanské politiky. Říkal, že mu pro politickou informaci o Češích stačí jeho Švakr Jaroslav hr. ThunHohenstein, Člen národní strany katolické na Moravě a v letech 1907 až 1911 její říšský poslanec. Když Thun přestal býti poslancem, dával si pro­ střednictvím státní policie, zvláště správce státní policie v Praze dr. Vik­ tora Chuma, za její peníze, zjednávati informace u národně sociálního poslance dra Karla Švihy. Poměr mezi císařem a následníkem nebyl nikdy srdečný. Neměli k sobě navzájem sympathií. Císaři se zdál následník příliš nedočkavý a ná­ sledníku císař příliš starý, slabý a již nedostatečně vyzbrojený pro úkoly, jejichž řešení si říše vyžadovala. Oba na sebe nevražili. Císař pokládal ná­ sledníka za nebezpečného blázna, důvěry nehodného, a následník císaře za senilního a Činu neschopného dědka. Ale přes to se následník císaře bál. Jeho audience u něho činily ho nervosním. Císař zacházel s následníkem právě tak jako se všemi druhými arcivévody. Tím ho jen dráždil. První úkoly, které císař svěřoval následníku, byly rázu representativ­ 485

FRANTISEK FERDINAND. ního. Následník nenáviděl oficielních representačních funkcí a dával před nimi přednost životu ve své rodině. Nesl těžce representační kruh působ­ nosti. Když se oženil, chtěl ukázati, zvláště vzhledem k své choti, že je

následníkem, a opouštěl hranice zdrželivosti. Císař vsak setrvával na svém a dovolil jen, aby ho následník, počínajíc r. 1903, zastupoval na ma­

névrech. Když se ke konci r. 1905 jednalo o volební opravu, František Ferdinand očekával, že bude přizván do ministerských rad. Císař jeho

očekávání nesplnil, poněvadž s ním nechtěl vůbec mluviti o politice. R. 1906 císař nerad dovolil, aby byla následníku zřízena vojenská kance­

lář. Jejím přednostou se stal křídelní pobočník následníkův

Alexander

Brosch von Aarenau. Ovládal úplně následníka a vydobyl mu určité místo

ve veřejném životě. Následníkova vojenská kancelář se stala jakýmsi mini­

sterstvem a informační kanceláří, zjednala si vliv ve státní správě, vojen­ ské i civilní. Císař to těžce nesl a pokládal tuto kancelář za vedlejší vládu a její Činnost za namířenou proti sobě. Od r. 1906 se stával následník krok

za krokem zavilejším soupeřem císařovým. Ministři byli nuceni ve svých

úvahách bráti ohled jak na císaře, tak na následníka. Císař na to žárlil. Od

r.

1906 působil následník zvláště ve vojenských věcech. Docílil, že se bez

něho ve vojsku nic nedělo. Zvláště měl vliv na osobní jmenování. Záhy zasahoval i do politiky. Jeho první veřejné politické vystoupení

se událo na jaře r. 1901, kdy okázale převzal protektorát katolického Škol­ ního spolku ve Vídni. Způsobilo rozruch, poněvadž prohlásil heslo VŠe-

němců »PryČ od Ěíma« za kryjící se s heslem »PryČ od Rakouska«. Ná­

sledník působil na ministerské předsedy Koerbra, Gautsche, svého býva­ lého učitele Bečka a Bienertha. Poněvadž nešli cestou, kterou jim nazna­ čoval, pokládal jejich politiku za otřesení základu státu. Nenáviděl je­

jich rádce, zvláště presidiálního Šéfa ministerského presidia dra Rud.

Siegharta. Dával císaři najevo v expresních dopisech nesouhlas s málo energickou politikou, dělal mu trpké výčitky pro zdemokratisování říš­

ského řádu v Předlitavsku a pro jeho ústupnost před Maďary. Tlačil se

stále víc a více do politiky. Císaře to omrzelo a proto s ním r. 1908 pře­ rušil i osobní styky. Následník přes to vše zasahoval mocně ještě za cí­

sařova života do politických dějin habsburské monarchie. Dne 29. prosince r. 1910 jménem starého a nemocného císaře zahájil v Pešti obě delegace.

486

LIL

ROZHÁRANOST ČESKÉ POLITIKY V DEMOKRATICKÉ SNĚMOVNÉ. ^Nově zvolená říšská rada byla svolána na 17. června r. 1907. Čeští po­ slanci byli nuceni co nejdříve rozřeŠiti otázku jednotné organisace české na říšské radě. Čeští sociální demokraté hned před všeobecnými volbami odmítli z třídních důvodů jednati o vstup do jakéhokoliv společného klubu, ale slíbili svou podporu všem národnostním otázkám českým. Ostatní české strany na podnět nejpočetnějšího klubu, agrárního, jednaly dne 5. června o formě, v které by bylo možno Českým stranám na říšské radě jednotně spolupracovati. Při rozdílech, jaké byly mezi stranami konservativními a katolickými na straně jedné a mezi stranami pokrokovými a svobodomy­ slnými na straně druhé, jaké dále byly v posuzování daných sil a ve volbě taktiky, ukázala se nemožnost utvořiti jednotný Český klub všech národ­ ních poslanců českých. Přikročilo se proto k organisaci volnějšího rázu, v které měly býti všechny zúčastněné strany rovnoprávné, k prozatímní organisaci jen pro letní období říšské rady, k utvoření svazu národních a státoprávních stran a klubů ze zemí koruny České na radě říšské zastou­ pených s názvem: »Český klub na radě říŠské«. Zúčastněné kluby a strany byly: Klub Českoslovanské strany agrární, klub poslanců strany svobodo­ myslné a národní z království Českého a poslanců strany lidové a národní z markrabství Moravského, klub katolicko-národní, klub spojené státo­ právní koncentrace demokratické a dva poslanci strany pokrokové. Účel »Českého klubu« byl, »aby hájil program národnostní a státoprávní a upravoval parlamentární poměr Českého poselstva k vládám a jiným stra­ nám, pokud se společných záležitostí týká«. Ve všech ostatních otázkách byla ponechána všem klubům volnost. Tento program bylo slabé pouto. PovŠechnost a vyhýbání se řešení hlavních otázek, jen aby se mohl utvořiti »Český klub«, ochromilo předem jeho úspěšné působení. Program »Českého klubu« nebyl daleko tím, na Čem se shodli za jednání o volební opravu ve staré sněmovně strany mladoČeská, agrární a čeští radikálové.

487

ROZHÁRANOST ČES. POLITIKY. Český klub se neprohlásil pro positivní politiku a nezaujal stanovisko

k tomu, co zbylo dobrého ze staré doby. Čechové měli od kompromisu o volební opravu významné postavení v radě koruny, dvě ministerská křes­

la. Na obou křeslech seděli dva MladočeŠi. Český klub se vyhýbal prohlá­ šení, jak se k těmto ministrům, zároveň svým Členům, chce zachovati. Oba

mladoČestí ministři neuznali také za vhodné dáti Českému klubu k dispo­ sici svá ministerská místa a postaviti jej před otázku, zda se srovnává se změněným poměrem stranických sil, aby dva ministři, příslušníci jedné a

téže strany a to za voleb poražené, setrvali v kabinetu.

Poměr sil v parlamentární komisi Českého klubu byl tento: 4 agrár­ níci, 3 MladočeŠi, 1 Staročech, 3 národní katolíci, 2 Členové státoprávní

koncentrace demokratické a 1 pokrokový poslanec. Čeští poslanci, až na České sociální demokraty, podali v sněmovně dne 22. Června státoprávní prohlášení. Čeští sociální demokraté tentokráte

vůbec mlčeli o svém poměru k státnímu právu. Neřekli ani, jako řekli po­ sledně, že setrvávají na svém prohlášení z r. 1897. Sedmdesátdevět Čes­

kých poslanců podalo své prohlášení jen česky, jak to učinili po prvé

r. 1901 Čeští agrárníci a národní sociálové. Neuznávali »právního podkla­ du ústavy«, vyslovovali »svou věrnost státnímu právu koruny České, jakož

i odhodlání všemi silami k tomu pracovati, aby zákonodárná a správní sa­ mostatnost nedělitelných zemí koruny České přivedena byla k plné, ne­

zkrácené platnosti, jak to odpovídá historickému, opětně a opětně králov­ skými přísahami a četnými státními akty, posledně nejvyšším reskriptem

Jeho c. a k. apoštolského Veličenstva císaře a krále Františka Josefa I. ze dne 12. září 1871 uznanému státnímu právu koruny České, a jak to odpo­

vídá přirozenému právu Českého národa.« »Přistupujíce tudíž k ohrazení

českých poslanců ze dne 23. září 1879 prohlašujeme zároveň, že na tomto právním přesvědčení nezmění ničeho ani poslední volební oprava do rady říšské, plná těžkého bezpráví vůči českým zemím a Českému národu, ani

kterýkoliv sebespravedlivější volební řád jiný.« Mezi podpisy tohoto ohra­

zení chyběly podpisy poslance mimo kluby Václava hr. Šternberka a Čes­ kých ministrů. Hrabě Šternberk nepodal vůbec nikdy státoprávního ohra­

zení a oba mladoČeŠtí ministři, poněvadž nemohli pro odpor ministerské­ ho předsedy připojiti své podpisy na projev, který bral v pochybnost vý-

488

ROZHÁRANOST ČES. POLITIKY.

2nam demokratické volební opravy, při níž spolupůsobili, učinili tak za souhlasu dra Kramáře samostatné a stručně v řeči České a německé. V po­ slední řeči proto, poněvadž chtěli svým projevem působiti i na nepřátele českých snah státoprávních, češtiny neznalých. Přistupovali v plném roz­ sahu k státoprávnímu ohrazení z 23. září r. 1879. Ministerské státoprávní ohrazení bylo první ohrazení, podané Českými ministry-poslanci v říšské radě. Stálo pevně na pude historicko-právní. Ohrazení druhých českých poslanců bylo výsledkem dohody mezi těmi, kdo stáli na téže půdě právní jako ministři, mezi těmi, kdo dávali přednost t. zv. přirozenému právu před historickým právem a mezi těmi, kdo byli nepřáteli volební opravy, k Čechům nespravedlivé. Státoprávní ohrazení Českého klubu zatlačilo svými dodatky do pozadí vlastní program historicko-státoprávní a přeru­ šilo do jisté míry souvislost s dřívějšími Českými ohrazeními státoprávní­ mi. Čeští ministři neoznámili parlamentní komisi Českého klubu, že po­ dají samostatné ohrazení. Učinili tak pouze parlamentní komisi mladostaroČeského klubu. Prohřešili se tím první na řádu společného Českého klubu. Trpěli za tuto chybu od radikálního veřejného mínění v českých ze­ mích více, nežli si zasloužili. Mezi naděje, které se kladly ve volební opravu, patřilo očekávání, že demokratická volební oprava zeslabí v sněmovně sílu nacionálního stano­ viska a že v národních otázkách nastane v sněmovně klid. Tato naděje se ukázala hned v prvních dnech zasedání neodůvodněnou. Noví poslanci, odchovaní národními školami, byli při nejmenŠím stejně oddáni naciona­ lismu jako poslanci stran občanských v minulých sněmovnách. Mimo to přinášeli si do sněmovny buď menší nebo zcela nedokonalou znalost řeči, kterou sněmovna jednala. Všechny strany vstoupily do sněmovny znacionalisované, sociální demokraty nevyjímajíc. Většina klubů a skupin se tvo­ řila podle hlediska nacionálního. Neněmecké řeči, zvláště Čeština, hlásily se poznovu ve sněmovně o stejné právo s němčinou. Každé zdemokratisování říšského volebního řádu bylo spojeno i s nabýváním nových posic neněmeckých jazyků v poslanecké sněmovně. Od února r. 1901 zásluhou čes­ kých poslanců, ale ne k plné jejich spokojenosti, mohly býti podávány i ne­ německé dotazy a jejich text v původní řeči byl připojován vedle autentic­ kého německého překladu k stenografickému protokolu. Od 1. Června 489

ROZHÁRANOST ČES. POLITIKY.

r. 1902, když se postavil dne 24. dubna r. 1902 správní soud po bok akci českých poslanců, bylo možno předkládati kvitance za diety i v neněmecké řeči. Od dubna r. 1903 činili čeští poslanci bez rozdílu stran pokusy, aby neněmecké řeči, promluvené v sněmovně, byly slovně zaznamenávány v stenografických protokolech. Podali v nové demokratické sněmovně dne 16. července r. 1907 návrh, podepsaný všemi českými stranami, sociální demokraty nevyjímajíc, aby předsednictvo poslanecké sněmovny provedlo beze všeho omezení předpisy §u 51 lit. B jednacího řádu o stenografických protokolech a aby proto bezodkladně učinilo nezbytná opatření. Návrh byl odkázán k definitivnímu rozřešení výboru pro reformu jednacího řádu, ale pro dobu, než-li by byl výbor rozhodl, došlo k dohodě většiny Českého klubu s předsednictvem sněmovny. Neněmecké řeči sice ani na příště neměly se zaznamenávat! v stenografickém protokolu, ale měly býti alespoň zapisovány zvláštním konceptním úředníkem, vyslaným za tím účelem vládou, pro poloúřední »Reichsrats-Korrespondenz« buď do­ slovně nebo v náležitém výtahu. Poslanec hlásil prostřednictvím sněmov­ ní kanceláře ministerskému předsednictvu, že bude mluviti neněmecky, a vláda pak vyslala konceptního úředníka, nikoliv tedy předsednictvo sně­ movny. České dotazy a návrhy byly i nadále protokolovány a vyřizovány stejně jako německé. Tato dohoda byla odmítnuta nejen všeněmeckými poslanci, nýbrž i poslanci klubu České státoprávní koncentrace demokra­ tické. Ti tak učinili veřejným projevem. Dali tím na jevo, že se chtějí po­ drobit! většině jednotného Českého klubu jen tehdy, když by rozhodl po•dle jejich vůle. Císař ukládal říšské radě v trůnní řeči dne 19. Června Četné úkoly. Žádal, aby byl rozpočet včasně projednán, aby byl jednací řád reformován, aby byla rozřešena jazyková otázka a zjednán národnostní smír, aby byla reformována veřejná správa a zavedlo se krajské zřízení, aby byl stát po­ staven na pevné hospodářské a sociální základy, aby se projednalo raIcousko-uherské vyrovnání, aby byly zestátněny dráhy, aby stávající Školy Byly vybudovány, aby se vše učinilo pro udržení světového mini a branná moc státu byla dále organisována. Demokratická sněmovna jednou pro vždy upustila od dávné zvyklosti zodpovědět! trůnní řeč adresou a od projevu loyality. 490

ROZHÁRANOST ČES. POLITIKY.

Beck, aby si zjednal v české veřejnosti náladu pro uskutečnění pro­ gramu trůnní řeči, pohnul císaře, aby nanovo zajel do Prahy a déle v ní pobyl. Císař dlel v Praze od 15. do 29. dubna. Účastnil se otevření mostu u Národního divadla. Pražský primátor byl sice nucen mluviti při oficiel­ ních projevech v obou zemských řečech, ale i císař tak činil a mluvil na­ před česky a pak německy. Němci z Čech, poněvadž měla Čeština převlá­ dali při slavnosti otevření mostu, neúčastnili se této části císařova pobytu v Praze. Ale Český klub se nemohl spokojili jen pobytem císařovým v Praze, měl-li podporován vládu při státních nezbytnostech, nýbrž po­ kládal za svou povinnost předložití Beckově vládě své požadavky. Netý­ kaly se jen politických přání stran v Českém klubu zastoupených, nýbrž hlavně a především těch všenárodních požadavků, které Mladočeši před­ kládali již dřívějším předlitavským vládám: zavedení češtiny jako úřední řeči vnitřní v Čechách via facti a spojené s tím změny na odpovědných místech, zřízení druhé České university na Moravě a další zestátnění želez­ nic v Českých zemích. Dne 27. Června předložila vláda říšské radě osnovu zákona o novelisaci jednacího řádu poslanecké sněmovny. Chtěla po volební opravě dosáhnouti toho, Čeho nemohla získati současně s volební opravou. Sně­ movna odkázala osnovu zvláštnímu výboru, který však neměl úmyslu vy­ řídili ji co nejrychleji. Poměr Českého klubu k vládě dostal se na přetřes v Červenci při otázce, jak hlasovati pro rozpočtové provisorium. Většina Českého klubu byla by si nejprve přála, aby se hlasovalo proti; menšina, vzhledem k to­ mu, že poměry v parlamentě nebyly ještě hotové, že se ve skutečnosti za takového stavu věcí o stanovení pevného poměru ke vládě nemohlo jednati a že by za nehotových poměrů hlasování proti rozpočtu mělo asi za následek ztrátu posice Českých ministrů, klonila se k mínění, aby se pro rozpočet hlasovalo, ale aby se výslovně oznámilo, že hlasování »pro« se děje za tím účelem, aby se projevila důvěra Českým ministrům a aby se posílilo jejich postavení. Hlasování pro provisorium nemělo býti proje­ vem důvěry k celé vládě. Ministerský předseda ostatně o to ani nežádal. V Českém klubu nebylo ve věci docíleno jednoty. Otázka poměru k vlá­ dě se přenechala jednotlivým Českým klubům. To znamenalo, že Český

491

ROZHÁRANOST ČES. POLITIKY.

klub zúžil svůj program v nejdůležitější otázce praktické politiky, v otázce poměru k vládě, a že ukázal svou vnitrní nejednotu. Tři největší kluby, agrární, mlado-staročeský a národně-katolický hlasovaly pro rozpočtové provisorium. Čeští agrárníci učinili tak podle prohlášení proto, poněvadž nechtěli oslabiti vládu vzhledem k jednání s Uhry, ve skutečnosti vsak proto, poněvadž nechtěli dostati proti sobě Bečka při obmýšlené rekon­ strukci vlády. Poslanci státoprávní koncentrace demokratické byli proti,, poslanci realističtí se hlasování nezúčastnili. Dne 16. října předložila vláda sněmovně rakousko-uherské vyrov­ nání. Bylo to nej lepší vyrovnání, jakého kdy Předlitavsko dosáhlo. Bylo* hospodářsky a sociálně daleko lepší nežli vyrovnání z doby Thun-Kaizlovy a nežli vyrovnání z doby Kórbrovy. Podařilo se jím upevniti celý sou­ bor hospodářských vztahů habsburské monarchie k jiným státům. Beck chtěl zabezpečiti velké hospodářské území říše jako mezinárodní državu všech jejích národů. Rakousko-uherské vyrovnání mělo býti celé říši hos­ podářskou základnou. Beckovi záleželo na tom, aby se vyrovnání provedlo parlamentárně, jako se stalo r. 1875 a r. 1887, a ne císařským nařízením, jako bylo r. 1897. Když by se tímto způsobem byl zjednal na delší dobu klid, chtěl přistoupiti k řešení vlastního problému předlitavského, k ře­ šení národnostní otázky. Měl na mysli zjednati v rámci říše dorozumění mezi národy a to národně autonomními zařízeními. Beck si sháněl v sněmovně pro vyrovnání hlasy. Přistoupil i k stra­ nám, seskupeným v Českém klubu, aby věděl, jak se zachovají. Agrární strana chtěla se rozhodnouti teprve tehdy, když by se konečně učinil dů­ sledek z výsledků všeobecných voleb a bylo jí dáno jako nej silnější jed­ notce české v kabinetu zastoupení. MladoČeský výkonný výbor si přál, aby nastalo konečně vyjasnění v poměru k vládě, možno-li ve srozumění s druhými Českými kluby, a proto dne 6. října uložil svému říšskému klubu, »aby nyní, kdy poměry v říšské radě hledě k otázce rakousko-uherského vyrovnání určitě se musejí vytvářeti, vládě prohlásil, že poslanci svobodo­ myslní mohou podporovati jen takovou vládu, která starati se bude o splnění spravedlivých požadavků Českého národa v ohledu národním, kulturním i hospodářském a která ve veškerém veřejném životě poctivě se bude snažiti, aby nebyla porušována zásada rovnocennosti Českého ná­

492

ROZHÁRANOST ČES. POLITIKY.

roda v zemích koruny České, a aby své postavení zařídil podle toho, jak vláda se k těmto požadavkům zachová«. Výkonný výbor moravské strany lidové (Dr. Stránský) se postavil proti rakousko-uherskému vyrovnání. Stejné tak učinili oba pokrokoví poslanci. Národně sociální a státoprávně radikální poslanci čeští vydali heslo: »Bez českého vyrovnání žádné vy­ rovnání rakousko-uherské.« Beck se této výhrůžky nelekl. Když nemohl získati celý Český klub, chtěl si získati nejvíce jeho složek. Ale to nešlo bez rozřešení požadavku agrárního klubu, aby měl ve vládě zastoupení. Z obou mladočeských ministrů byl v úřadě dávno nespokojen dr. Fořt. Jeho odboroví přednostové (Roessler a Wagner) dávali mu na jevo, že ho nepokládají za odborníka v otázkách ministerstva obchodu, němečtí úředníci v ministerstvu měli mu za zlé, že povolával mezi ně i Čechy, ná­ sledník nenáviděl dra Fořta a viděl rád odboj, který se proti němu v mini­ sterstvu vedl. Dr. Fořt chtěl čeliti této frondc tím, že by se byl vzdal a nanovo se stal ministrem. Mluvil proto stále o své demisi a konečně ji dne 25. října podal. Ministr Pacák se s ním prohlásil solidárním a při­ pojil se k žádosti za propuštěnou. Beck, když se octli v krisi i dva němečtí ministři (Auersperg a Prade), pomýšlel na rekonstrukci kabinetu. Chtěl ponechati Čechům dosavadní jejich posice. MladoČeŠi byli si vědomi, že nemohou si udržeti obě křesla. Poněvadž pokládali ministerstvo obchodu za důležitější pro střední stav (ku př. vodní cesty) a pro městské obyva­ telstvo, které zastupovali, pak za všenárodně méně zodpovědné nežli mi­ nisterstvo krajanské a za významnější s hlediska liberálního a pokrokové­ ho nežli jiný resort, žádali si i na příště ministra obchodu. Agrárníci tou­ žili vzhledem na své voličstvo a na program své strany po ministerstvu orby. Byli ve svém úsilí podporováni prof. Masarykem, který tak Činil především proto, aby MladoČechňm, které nenáviděl a potíral, znemožnil udržeti tak silné posice pro jejich stranu jako bylo ministerstvo obchodu. České krajanské ministerstvo nechtěl nikdo. Když bylo poslanci Práškoví nabízeno, odmítl je. Ale Beck nemohl dáti Českým agrárníkům orbu. Sta­ věli se proti tomu němečtí agrárníci, kteří se obávali, že by Český ministr orby dával přednost českým agrárním potřebám před stejnými potřebami druhých národů a že by ministerstvo orby záhy počeštil. Byla obava, že Čeští agrárníci vůbec vypadnou z kombinace, jestliže neupustí od mini-

493

ROZHÁRANOST ČES. POLITIKY.

sterstva orby a nepřistoupí-li na krajanské ministerstvo. Dne 8. listopadu se konečné rozhodl agrární klub pro krajanské ministerstvo, poněvadž mel v úmyslu dáti se na cestu positivní politiky a chtěl míti zastoupení ve vládě. Beck žádal, aby mu Mladočeši presentovali svého kandidáta pro ministerstvo obchodu. Mladočeský výkonný výbor se rozhodl většinou hla­ sů pro poslance dra Františka Fiedlera (Dr. Herold zůstal v menšině). Beck mohl dne 9. listopadu svůj kabinet rekonstruovat!. Za odstouplé Čes­ ké ministry přišli do vlády Karel Prášek jako ministr krajan a dr. Fran­ tišek Fiedler jako ministr obchodu. Současně s nimi byli jmenováni mi­ nistry dva křesťanští sociálové, dr. Alfred Ebenhoch jako ministr orby a dr. Albert Gessmann, který se pak stal ministrem veřejných prací, když takové ministerstvo bylo dne 6. Července r. 1908 zřízeno. Německým mi­ nistrem krajanem stal se stejně jako českým agrárník, František Peschka. Oba Čeští ministři vstoupili do vlády se souhlasem příslušných orgánů svých stran. V českém politickém světě bylo to po prvé. Se vstupem Českých poslanců do vlády nesouhlasila veškerá česká veřejnost. »Národní Listy«, které těžce nesly, že se ministrem obchodu stal dr. Fiedler a ne jim blízký dr. Josef Herold, odmítly dne 10. listo­ padu podporovati říšskou politiku mladoČeské strany. Čeští realisté, ač­ koliv dříve nebyli zásadně pro účast českých poslanců ve vládě, postavili se nyní do oposice. Stejně tak v ní stáli národní sociálové, státoprávní ra­ dikálové, stoupenci dra Stránského a čeští sociální demokraté. Národní sociálové dne 12. listopadu protestovali ve sněmovně ústy Václava KlofáČe »jménem velké části národa Českého« »proti bezpodmínečnému vstu­ pu dvou českých poslanců do kabinetu Beckova«, poněvadž spatřovali v něm porážku české státoprávní politiky. Čeští sociální demokraté pro­ testovali zase proti tomu, aby byl Prášek považován za representanta Čes­ kého národa v korunní radě, poněvadž byl vyslovený nepřítel volební opravy a dělnictva. JUDr. František Fiedler, který se stal ministrem obchodu, náležel k mladší generaci v národní straně svobodomyslné. Byl větší střední a štíhlé postavy, temný blondýn, s krátce sestřihanými vlasy, s knírkem pod nosem a vousem na bradě. Poněvadž byl krátkozraký, kryl své živé modré oči skřipcem. Narodil se dne 13. prosince r. 1858 ve Dvorech u Prachatic. 494

ROZHÁRANOST CES. POLITIKY.

Konal studia na českých i německých Školách. R. 1883 byl prohlášen na České právnické fakultě v Praze doktorem práv sub auspiciis imperatoris. Stal se konceptním úředníkem zemského výboru v Praze a setrval v tomto povolání až do r. 1899, kdy byl jmenován profesorem věd právních a státních na české technice v Praze. Od r. 1901 byl českým zemským a říš­ ským poslancem za národní stranu svobodomyslnou. Byl to muž milého a jemného chování. Měl snahu s každým vyjiti. Chyběla mu vůči stranám bezohlednost. Byl velice skromný a neznal domýšlivosti. Nehonil se za okázalostmi. Nikdy nikomu nevnucoval svých názorů. Vše, co podnikal, konal s plnou vážností. Nečinil nikdy více, nežli co chtěl Činiti a co ho těšilo. Vykonával vše důležité, co mu bylo uloženo. Drobnější politické práce přesouval na své mladší pomocníky. Ať byl v kanceláři, na katedře nebo v poslanecké sněmovně, byl to vždy svým rázem svědomitý a objek­ tivní profesor a úředník, dbalý svých povinností. Dovedl mluviti plynně a zhuštěně. Neliboval si v pathose a ve všeobecnostech. Byl opatrný a ni­ kdy nesel tak daleko, aby bral na sebe plnou osobní odpovědnost. Byla to povaha spořádaná, odmítající podniky hazardní. Byl to muž čestný a po­ ctivý. Na vše se díval střízlivě a kriticky. Ovládal hluboce a v celém je­ jich rozsahu státovědecké otázky. Byl znalec problému rakousko-uherského vyrovnání, zemědělského zákonodárství, veřejné správy, ústavního prá­ va, zemských financí. Byl to vynikající státovědecký badatel a učenec. Chápal politiku jako vědu a politické umění bylo mu dosti cizí. Fiedler byl předákem národní strany svobodomyslné. Pracoval nejeden z jejích programatických projevů. Ve svém nitru byl staročeský konservativec, byl blízký v názorech Kaizlovi, byl to zásadní oportunista. Rozuměl politice jen jako positivní práci. Národnostně byl pevně založen. Historické státní právo České nenáleželo do jeho programu. Ode dávna pochyboval o mož­ nosti obnovy historického Českého státu a nespatřoval v jeho uskutečnění ani prospěch českého národa. Bál se, že by se český stát stal trnem v ně­ meckém mase. Jeho ideálem bylo monarchické a decentralisované Předlitavsko. Jako ministr obchodu provedl novou organisaci svého resortu. Beck oficielně neslíbil českým stranám při vstupu českých ministrů do vlády zcela nic. Zachoval se právě tak jako při vstupu dra Pacáka do kabinetu. Mohl proto vždycky tvrditi, že není formálně vůči Českým po­

495

ROZHÁRANOST ČES. POLITIKY. slancům ničím vázán. Ale Beck uznával oprávněnost základních požadav­ ků českých, vnitřní češtiny, druhé české university, postátnění drah, čes­

kých kvalifikovaných lidí v ústředních úřadech a byl odhodlán přistou­ pí ti postupně k řešení těchto otázek, jakmile by provedl rakousko-uherské

vyrovnání.

Jmenování Českých ministru rozložilo jednotný »Českýklub« v Českou organisaci vládní a v České strany oposiČní. Dne 12. listopadu jednala parlamentní komise agrárníků, Mladočechů a národních katolíků o utvo­

ření jednotného užšího klubu, který by byl podporou vlády a zvláště Čes­ kých ministrů v ní. Všechny tři uvedené složky se dohodly a dne 22. listo­

padu byl zřízen »Národní klub na říšské radě« na základě programu ná­ rodního a státoprávního a s úkolem jednotně stanovití poměr k vládě.

Čítal 65 poslanců. V národních a státoprávních otázkách byli Členové »Národního klubu« vázáni.

Nebylo jim dovoleno hlasovati a mluviti

proti záležitostem, které buď klub, parlamentní komise nebo v nutném případě předsednictvo prohlásilo za závazné a společné, ale mohli se vzdá-

liti, jestliže nesouhlasili. Dne 4. prosince zvolil »Národní klub« své funk­

cionáře. Ačkoliv se agrární klub ještě dne 21. listopadu usnesl, aby byl předseda »Národního klubu« vzat z agrárního klubu jako početně nejsil-

nějŠího, přes to byl předsedou zvolen (27 hlasy z 53) předseda mlado-

'Českého klubu dr. Kramář. Mělť s vládními kruhy a se stranami ve sně­ movně nejvíce styků a byl pro tento úkol dobře kvalifikován. Splnilo se

tím jeho přání, aby i nadále vedl říšskou Českou politiku, i když přestal býti po výsledku všeobecných voleb Členem největšího Českého klubu na

radě říšské. Každý z klubů dostal v »Národním klubu« po jednom před­ sedovi. V jeho parlamentárce zasedali 3 agrárníci, 2 národní katolíci a po jednom měli StaročeŠi a MladoČeŠi. Utvoření »Národního klubu« pod­ statně zmírnilo napětí, vyvrcholené za říšských voleb mezi obyvatelstvem

městským a venkovským. Do »Národního klubu« nevstoupili národní so­ ciálové. Ne proto, že by neuznávali oprávněnost positivní politiky. I oni

tyli zásadně pro ni, ale chtěli, aby se provozovala taková positivní poli­

tika, která by Českému národu opravdu něco přinášela a která by se ne­

spokojovala pouhými sliby a bezvýznamnými resolucemi. Státoprávní ra­ dikálové byli zásadními odpůrci každé kladné politiky v habsburské mon­

496

ROZHÁRANOST ČES. POLITIKY.

archii a potírali každou vládní politiku Českou jako protistátoprávní. Čeští realisté odmítali postulátovou politiku, vyslovili požadavek tří českých ministrů a Českých odpovědných úředníků ve všech ústředních úřadech, ale nechtěli vzhledem k svému protikleriálnímu smýšlení býti v jedné čes­ ké vládní organisaci s českými národními katolíky, ačkoliv »Národní klub« ponechával svým členům volnost ve všech otázkách kulturních a náboženských. V »Národním klubu« se neobjevili také poslanci moravské strany lidové v Čele s drem Stránským. Prohlásili se dne 16. listopadu pro nejrozhodnější oposici a utvořili svou vlastní organisační jednotku. Oba čeští realisté cítili svou osamělost. Tím že přestal fungovati jednotný »Český klub«, třebaže se nerozešel, přišli o své zastoupení v parlamentárce a ztratili možnost přímých informací a vliv na události. Proto hledali, kam by se připojili. Nechtěli jiti ani s národními sociály, ani se státoprávními radikály, ani s drem Stránským, poněvadž nechtěli dělati, jak napsal dne 13. listopadu v důvěrném dopise posl. Masaryk, ani bandurskou, ani opo­ sici k vůli oposici, jak to činil dr. Stránský, ale snažili se odtrhnouti od »Národního klubu« moravské agrárníky k oposici »věcné a ovšem roz­ hodném Masaryk naznačoval v prosinci r. 1907 na voličské schůzi v Me­ ziříčí, že realističtí poslanci mají úmysl hospitovati v agrárním klubu. Národní sociálové měli po utvoření »Národního klubu« podobné pocity jako realističtí poslanci. Viděli, jak svým nevstoupením do »Národního klubu« přišli o vliv na akce většiny Českých poslanců. Proto předseda je­ jich klubu KlofáČ zaslal dne 27. listopadu všem druhým Českým klubům jménem sdružení říšských poslanců národně sociálních a radikálních, aby se společné věci národní projednávaly, jako to bylo za fungování jednot­ ného »Českého klubu«, v společných poradách České delegace a aby vši­ chni Čeští poslanci postupovali v národních věcech jednotně proti výbojným snahám sjednocených Němců a proti vládní vlažnosti k českým po­ žadavkům. Beck po utvoření »Národního klubu« mohl počítati s 65 českými hlasy pro rakousko-uherské vyrovnání. Za jednání o něm podali jak vlád­ ní »Národní klub«, tak národní sociálové a radikálové státoprávní ohra­ zení. Vyšlo z podnětu staročeských poslanců. Při dřívějších jednáních o rakousko-uherském vyrovnání neČinívali čeští poslanci podobných pro­ 32

497

ROZHÁRANOST ČES. POLITIKY. jevů. Státoprávní ohrazení za »Národní klub« přednesl ústně ve sněmov­ ně dne 9. prosince dr. Kramář. Dne 12. prosince podali své ohrazení čeští

radikálové a národní sociálové ústy dra Antonína Hajna. Datovali je den před prohlášením dra Kramáře a vyslovovali se proti dohodě o rakouskouherském vyrovnání z 8. října r. 1907, poněvadž se v ní snižovala česká

koruna na provincii druhé polovice říše, vylučovala jako stejně oprávně­ ná s uherskou korunou z příslušenství k mezinárodní rodině kulturních

států, Čeština se umlčovala jako státní řeč České koruny a němčina se proklamovala za diplomatickou řeč v českých zemích. Vytýkali, že byl čes­

ký lev v státním znaku zastíněn a uznávali za závaznou pro poměr České

koruny ke druhým zemím habsburské monarchie jen pragmatickou sank­ ci. Neopouštěli tím ani monarchický princip, ani nepřestávali poČítati

s

habsburskou dynastií. Dne 17. prosince bylo rakousko-uherské vyrovnání přijato v třetím

čtení. Celý »Národní klub« hlasoval pro vyrovnání. Čeští radikálové, ná­ rodní socialisté a čeští realisté proti. Tito proto, že pokládali vyrovnání

za zlé v ohledu státoprávním a národním a »z ohledu na Slováky«. Stou­

penci dra Stránského nechali svého vůdce hlasovati proti a sami za hlaso­ vání vyšli. Ale pro vyrovnání hlasovali i všichni sociální demokraté ve

sněmovně. Chtěli osvědčiti, že lidový parlament jest schopný řešiti těžké politické otázky ve prospěch státu, a chtěli znemožniti, aby si vláda z ne­

dostatečné většiny pro vyrovnání vzala příležitost vládnouti §em 14. Čle­

nové »Národního klubu« měli pak nejednou příležitost veřejně vykládati důvody svého rozhodnutí. Pokládali Beckovo vyrovnání za daleko lepší vyrovnání předcházejících. Byli proti naprosté hospodářské rozluce od

Uher, poněvadž by to mělo za následek hospodářské a politické sblížení

Uher s Německem. Pokládali za beznadějnou věc obstruovati vyrovnání. Beck měl pro své předlohy většinu zajištěnu a, kdyby se jim byla česká

obstrukce postavila do cesty, byla by ji sněmovna udusila. A stejně uka­

zovali jako sociální demokraté na nutnost, aby lidový parlament osvědčil svou politickou zralost, a na nebezpečenství vlády §em 14.

Beck byl ochoten vyhověti

některým přáním »Národního klubu«»

když klub osvědčil svůj zájem na státu, jeho existenci a jeho nezbytno­

stech. Dne 28. dubna r. 1908 se usnesla ministerská rada učiniti další krok

498

ROZHÁRANOST ČES. POLITIKY.1

v postátňování železnic v Českých zemích a rozhodla se podati předlohu o postátnění České severní dráhy. Dne 26. května byla již předloha na stole poslanců a dne 2. srpna byl zákon sankcionován. Dne 6. února bylo postátněno české matiční gymnasium v Moravské Ostravě. Dne 27. března přijaly vládní strany v rozpočtovém výboru resoluci, uznávající nutnost České university na Moravě. Ale zase se neříkalo, kdy a kde se má tento požadavek splniti. Tytéž obtíže s místem druhé České university, s kterými zápasily všechny vlády od dob Korbrových, potrvaly i za Bečka* Beck, aby vyhověl Čechům, počal s nimi jednati, zda by nepřijali jiné město na Moravě nežli Brno za sídlo České university, ku př. Kroměříž. Byl odmítnut stejně jako jeho předchůdci, přicházející s obdobnými ná-vrhy. Beck hleděl nalézti ještě v době, kdy oba mladoČeŠtí ministři seděli v jeho vládě, spravedlivou cestu v osobních otázkách v Českých zemích. V říjnu r. 1907 přemluvil německého ministra Pradeho, aby nestál na po­ měru 50:50 při přijímání aspirantů k poště a spokojil se národnostním, klíčem 62:38. Dne 31. října Beckova vláda vyhlásila soudcovské jmeno­ vání, které sice stálo na zásadě národnostního klíče, ale neuznávalo, že by nemohli býti v německých krajinách i Neňěmci soudci a odŠkodňovalo preferované České auskultanty tím, že povýŠovalo 72 českých auskultantů za soudní adjunkty extra státům pro obvod vrchního zemského soudu v Praze. Toto jmenování stalo se za souhlasu vůdčích mladočeských po­ litiků, když projevila s jeho zásadami důvěrný souhlas i soudcovská organisace v Praze, které především tkvěly na mysli špatné postupové poměry soudců v Čechách. NejvětŠíc h obtíží působilo provádění vnitřní češtiny u zeměpanských úřadů a soudů v Čechách. Beckova vláda provedla určité osobní zrněny,; které byly předpokladem této akce a nenamítala ničeho, když čeští úřed­ níci a soudcové ve smyslu platných zákonů, jak je MladoČeŠi nejednou vlár-: dám uváděli, počali úřadovati i ve vnitřní službě Česky. To se dálo přede­ vším u Českých soudů, u Českých úřadů, spadajících do kompetence zem­ ského finančního ředitelství v Praze a u Českých úřadů, náležejících do působnosti pražského poštovního a telegrafního ředitelství. Němci, sotva­ že to postřehli, zahájili protiakci. Okresní soud v Chebu na pokyn německé národní rady vrátil koncem září r. 1907 česky psanou žalobu s tím, 32*

499

ROZHÁRANOST čes. politiky.

že ji nepřijímá k právnímu jednání, poněvadž není psána v jazyku v zemi obvyklém. Tím byl zahájen boj o platnost Stremayrových nařízení, které byly stále v platnosti a podle nichž Čeština s němčinou byly v celé zemi ve vnějším styku stejně oprávněny. Krajský soud v Chebu potvrdil dne 15. řina kiok okresního soudu v Chebu. »Národní klub« upozornil dne 22. listopadu oficielně Bečka, že by každý zásah vlády v jazyková práva, zákony zaručená, nebo jejich poškozování prostřednictvím a za pomoci vlády považoval za casus belli. Všechny české strany na říšské radě, i ty, které byly mimo »Národní klub«, se postavily na obranu Češtiny u ně­ meckých soudů. Ministr spravedlnosti přijal v prosinci r. 1907 na Český dotaz potud České stanovisko, že uznal platnost Stremayrova nařízení a odsoudil jednání německých soudců v Chebu jako nesprávné a nezákon­ né. Ale současně vykládal, že je nemožno, aby vláda zakročila proti vinníkům, poněvadž nemůže poruší ti soudcovské právo. Tato odpověď, sto­ jící na stanovisku, že provinilý soudce nemůže býti stihán za své nezákon­ né jednání a že nemůže býti přinucen k úřadování podle zákona, dodala nové odvahy německé Národní radě, která soustavně agitovala mezi ně­ meckými soudci, aby odmítali Česká podání. Jazykový boj u soudů a zeměpanských úřadů nabýval vždy ostřejších forem. Němečtí soudcové od­ mítali Česká podání, české soudní okresy na odvetu počaly dopisovati ně­ meckým okresním soudům jen Česky. Němečtí finanční úředníci bránili se zaváděti vnitřní Češtinu via facti a zrovna tak Činili němečtí úředníci pražského poštovního ředitelství. V lednu r. 1908 německý vicepresident tohoto ředitelství podal demon­ strative žádost za propuštění, poněvadž nechtěl trpěti vnitřní češtinu u ředitelství, jehož byl úředníkem. NejvyŠŠí soud rozhodl dne 28. ledna r. 1908 boj o jazykovou otázku u soudů ve prospěch Čechů. I v Chebu se mela přijímati česká podání a Česky vyřizovati. Bylo nutno uČiniti v tom směru u soudů v Čechách pří­ slušná opatření. President vrchního zemského soudu v Praze, rodem i smýšlením Němec (Wessely), se zdráhal tak učiniti. Byl proto poslán na vyžádanou dovolenou a za jeho nepřítomnosti v úřadě způsobil jeho Český náměstek (dr. Rinesch) dne 22. dubna usnesení, že okresní soud v Karlových Varech jest podle zákona povinen vyřídí ti Českou žalobu a 500

NĚMECKÁ OBSTRUKCE 1908. PÁD BECKÚV.

Že ji nemel odmítati, protože je Česká. Dne 28. dubna obdržel krajský soud v Chebu presidiální poukaz, aby dodatečně vyřídil po Česku všechna po­ dání Českých stran, která původně vyřídil německy. Čeští politikové tedy teoreticky uhájili práva českého jazyka v Čechách. Vláda Beckova setrvala za odboje německých soudců a úředníků při Češích. »Národní klub« ne­ měl příčiny, aby se stavěl k Beckově vládě do oposice zvláště při předloze o nováčcích. Beck znovu poznal, jak velikou překážkou jest v rakouské politice jazyková a národnostní otázka. Pocítil nutnost přistoupit! co nejrychleji k jejímu rozřešení. Již dne 19. prosince r. 1907 ohlásil, že zahájí vyjedná­ vání o postupný smír národnostní a o jazykovou dohodu. Představoval si je spojeny s velkorysou reorganisací správy, zvláště se zavedením kraj­ ského zřízení. Dne 10. března r. 1908 poslal všem zemským místům k dů­ věrnému vyjádření návrh jazykového zákona a dne 15. března konal o něm porady na společné schůzi zástupců místodržitelství ve Vídni. Dne 2. Čer­ vence mohl ujistiti za rozpočtové debaty sněmovnu, že vláda připravila jazykový zákon a podá jej v nejbližŠím zasedání.

-

Lili.

NĚMECKÁ OBSTRUKCE NA ČESKÉM SNĚMU R. 1908. — PÁD BECKOVY VLÁDY. Od 20. února do 5. března r. 1908 se konaly všeobecné volby do Čes­ kého sněmu. Byly to volby na základě starého volebního řádu. Účasten­ ství při nich bylo daleko vetší nežli r. 1901. V národnostním ohledu zna­ menaly přesun jednoho mandátu (Česko-budějovického) ve prospěch Če­ chů. Ze zvolených poslanců bylo 98 Čechů a 68 Němců. Nejpočetnější stranou na sněmu se stala strana konservativního velkostatku (49 man­ dátů). Čeští agrárníci vzrostli z klubu o 21 poslancích na klub o 43 po­ slancích, Mladočeši klesli s 66 mandátů na 40. Strana státoprávně pokro­ ková a národně sociální uzavřely volební kompromis. Dobyly, počítajíc

501

NĚMECKA OBSTRUKCE 1908. PÁD BECKÚV. v to i dvě samostatné kandidatury, 7 mandátu, z nichž 4 připadly straně

státoprávně pokrokové a 3 národně sociální. StaročeŠi šli do voleb samo­ statně. Jednání Mladočechů s nimi o dohodu se rozbilo dne 18. ledna

r. 1908 pro upřílišněnost požadavků. Dobyli 4 mandátů. Česká strana ka­

tolického lidu a Česká strana pokroková získaly po jednom mandátu. So­ ciální demokraté nedobyli za nedemokratického volebního řádu ani jedi­

ného mandátu, ale mohli se pochlubiti podstatným zvýšením hlasů oproti r. 1901. Kdežto tehdy obdrželi 4.7% platných hlasů, měli jich r. 1908 9.8%. Podle úmyslu'ministerského předsedy Bečka měl míti nový Český

sněm úkol zjednati v zemi mír mezi Čechy a Němci. Beck se chtěl sám Qsobně ve věci v Praze angažovati. Chtěl na Českém sněmu v Praze vylo-

žiti nutnost a význam národnostního smíru v zemi a doufal, že najde pro své úmysly plné pochopení. Zmýlil se ve svých výpočtech. Nejúhlavněj-

Ším nepřítelem jeho snažení byla nejpočetnější strana na Českém sněmu, kbnservativní velkostatek. Panující kníže Karel Schwarzenberg prohlásil

v

důvěrném rozhovoru, že čeští Šlechtici nedovolí, aby Beck dospěl v ja­

zykové otázce k nějakému positivnímu výsledku, poněvadž prý si ji roz­

řeší velkostatek sám podle své vůle. Konservativní velkostatkáři se obá­ vali, že, kdyby Beck měl úspěch, stal by se všemocným, a tomu chtěli za-

brániti za všech okolností. NejvyŠŠí maršálek zemský vykládal Beckovi, že by mohl na sněmu dostati slovo k projevu jako »komisař místodržitelství«

a místodržitel Coúdenhově nechtěl zaruČiti,

že by Beckovo vystoupení

skončilo úspěšně. Beck si pozval do Vídně nej vyššího maršálka zemského

a vedle něho Jindřicha hr. Clama-Martinice, předáka konservativního vel­ kostatku a důvěrného přítele Františka Ferdinanda. Odmítli Beckovi pod­

poru ve smíru Česko-německém. Beck jednal důvěrně s Františkem hr. Thunem o zemské volební opravě. Byl jím odmítnut se svými názory. Velkostatkáři nemohli Beckovi zapomenouti, že je vyloučil volební opra­ vou z poslanecké sněmovny. To byla fronda, kterou nemohl Beck zdo-

lati. Opírala se o následníka, který zanevřel na Bečka ze stejných důvodů jako velkostatek a mimo to ještě proto, že Beck provedl rakousko-uherské

vyrovnání, které se zdálo býti následníku pro Maďary výhodnějším, nežli jak by si je byl býval přál míti.

502

NĚMECKÁ OBSTRUKCE 1908. PÁD BECKÚV. Beck za tohoto stavu otálel se svoláním českého sněmu. Český agrár­ ní klub zemský se dne 17. června ohradil, že Český sněm nebyl dosud

ustaven a že zemské záležitosti spravuje ještě zemský výbor, zvolený dří­

vějším sněmem. Konečné dne 21. srpna byly svolány na 15. září všechny tři sněmy v českých zemích. Na českém sněmu došlo dne 16. září k dal­

šímu sblížení mladoČeské a staročeské strany se stranou agrární. Tehdy byla zřízena společná parlamentární komise a bylo smluveno společné a

vzájemné podávání návrhů a dotazů ve věcech vŠenárodních. Tato spolu­ práce českých stran byla rozšířena dne 24. září i na druhé české strany na

sněmu. Tehdy se utvořil »Svaz Českých poslanců zemských«. Až na jed­

noho poslance české strany pokrokové a jednoho poslance strany katolic­ kého lidu všichni čeští poslanci k němu náleželi. Utvoření »Svazu« bylo ovocem odporu proti německé obstrukci, o níž dále uslyšíme. Vláda jmenovala dne 28. srpna předsednictvo sněmu. Jiří kníže Lob-

kowicz nestal se již podle své vůle pro pokročilý věk nejvyšším maršál­ kem zemským. Jeho nástupcem byl Ferdinand princ Lobkowicz, maršál­

kovým náměstkem byl Němec JUDr. Karel Urban. České občanské stra­ ny neměly v předsednictvu zastoupení. Státoprávně pokrokoví, národně sociální poslanci a poslanec České

strany pokrokové podali na sněmu státoprávní prohlášení. Státoprávně pokrokoví a národně sociální poslanci učinili tak společným projevem,

Český pokrokový poslanec JUDr. Jindřich Šternberka projevem vlastním.

Prohlášení první z 15. září zdůraznilo neporušitelnost historického stát­ ního práva českého, nutnost demokratické volební opravy, volby předsed­

nictva sněmovny na místě jmenování a protest proti tomu, že Českému

národu nebylo dáno v předsednictvu zastoupení. Prohlášení pokrokového poslance bylo v hlavních bodech ohrazením proti existujícímu útvaru čes­

kého sněmu, stejně jako prohlášení prvních poslanců pro všeobecné, rov­ né hlasovací právo s dodatkem, že má býti přiznáno nejen mužům, nýbrž

i ženám a že se má menšinám dostati zastoupení a pak pro česko-německý smír na základě svobody a demokracie. Štemberkovo prohlášení bylo podáno o tři dni později nežli prohlášení prvních, kteří vlastně svým pro­

jevem dali podnět k prohlášení druhému.

Sněm se scházel za nacionálního rozvášnění Němců a nacionálního

503

NĚMECKÁ OBSTRUKCE 1908. PÁD BECKÚV.

rozhořčení Čechů. Němečtí soudcové a úředníci vedli odboj proti češtině ve službě vnitřní i vnější. V národnostně smíšených končinách podporo­ vala je ulice tím, že vytloukala v českých veřejných budovách okna, čeští obchodníci a živnostníci byli v německých končinách boykotováni, němečtí majitelé domů odmítali pronajímati Čechům byty, příslušné německé or­ gány znemožňovaly zřizování českých menšinových Škol, německé městské rady zakazovaly vyvěšování Štítů s českými nápisy. Tyto projevy němec­ kého Šovinismu byly oiganisovány zvláště německou národní radou a byly podporovány v Praze německou universitou, jejíž posluchači za souhlasu svých profesorů co chvíli demonstrovali na hlavních ulicích Prahy pro ně­ mecký ráz hlavního města ve svých burŠovních krojích a čepičkách. Český sněm, jak jest jasno, nescházel se za nálady, která věštila klidné a plodné zasedání. České a německé strany podaly na sněmu návrhy politického rázu, jejichž řešení pokládaly za nejnaléhavější. Němci, majíce na mysli různá ustanovení moravského paktu, prohlásili za takové změnu zemského zří­ zení svými návrhy z 15. září (Bachmannův) a 24. září (Frenzlův). Žádali v nich zřízení dvou národních kurií, České a německé pro volby na sněmu, reformu předsednictva v tom směru, aby si kurie volily vedle předsedy, císařem jmenovaného, po místopředsedovi, aby zemský výbor měl deset Členu, z nichž by byla polovice Českých a polovice německých, rozdělení zemského výboru ve dva národní odbory, rozdělení jejich agendy podle Českého a německého území, finanční samostatnost národních kurií. Ná­ rodnostně smíšené záležitosti měly projednávati komise, které by se utvo­ řily vysláním stejného počtu členů z obou oddělení zemského výboru. V takové komisi, jíž mohlo býti i plenum zemského výboru, by se bylo jednalo v obou zemských jazycích. Mladočesko-staročeští poslanci spolu s českými agrárníky představo­ vali si reformu zemského zřízení zcela jinak. Formulovali své názory dne 15. září návrhem dra Fořta, později dne 30. září r. 1910 prohloubeném a propracovaném. České království mělo tvořiti v rámci habsburské mo­ narchie nedílnou a jednotnou státoprávní individualitu, obdařenou prá­ vem voliti si panovníka, kdyby habsburská dynastie vyhasla. Oba národy a oba zemské jazyky měly býti v celé zemi rovnoprávný. Tyto zásady a je­ 504

NÉMECKÁ OBSTRUKCE 1908. PÁD BECKÚV.

jich provedení měl panovník potvrdili při svém nastoupení korunovační přísahou. Národní menšiny mely požívati ochrany. Kompetence země se měla rozsířiti a místodržitel, jak svého Času již na sněmu navrhoval dr. Kramář, měl býti sněmu odpověden. Český sněm se měl skládali z 8 virilistů a z 240 volených poslanců. Jeho předsednictvo se mělo voliti. Před­ seda měl míti za náměstky po Čechovi a po Němci. Zemský výbor se měl skládati z 10 přísedících, volených ze středu poslanců. Pro volby ve sně­ mu měly býti dvě kurie, česká a německá. Sněm měl míti pravomoc jednak zákonodárnou, jednak správní. Zeměpanská a autonomní správa se měla reorganisovat v tom směru, »aby instanční postup v řízení správním i soudním zakončen byl v Praze, aby správní soudnictví, pokud se týče rozhodování orgánů samosprávných, bylo pozemštěno«. Připouštělo se i zřízení krajských zastupitelstev. Měla se vybudovali vlastní finanční soustava zemská »v případné souvislosti se změnami, jež k tomu konci ve finančním zřízení státním nutno bude provésti«. Českými a německými návrhy postavily se proti sobe dva světy, zásadně protichůdné. Němci nespěchali s volební opravou, poněvadž musili od každé vo­ lební opravy oČekávati zeslabení své državy. Proto nepodali žádného* návrhu na změnu volebního řádu. Za to Češi byli zajedno, že si vyžadujeČeský národní prospěch pronikavé reformy volebního řádu, jak za ni od r. 1861 bojovali. Ale nebyli stejného mínění, jak se to má státi. Proto byly dne 15. září podány tři České návrhy na změnu volebního řádu, mladoČeský (Kórnerův), Českých radikálů (Baxův) a Českých agrárníků (ViŠkovský). MladoČeský a radikální návrh vycházely ze zásady všeobecného, rovného a přímého práva hlasovacího. Proto rušily virilisty a zamítaly kuriový systém. MladoČeský návrh chtěl na sněmu jen 240, radikální 300 poslanců. Oba návrhy rozšiřovaly aktivní i pasivní volební právo oproti právu do poslanecké sněmovny říšské rady. Přiznávaly je zvláště i ženám. Oba návrhy byly náběhem k poměrnému zastoupení. MladoČeský návrh byl v té příčině propracovanější. Pomýšlel i na registraci stran zemskou, volební komisí jako na politické právo občanské, »ústavou chráněné«. Čeští agrárníci nebyli si tak ve svém návrhu jasni jako MladoČeši a radi­ kálové a omezili se jen na vyslovení několika zásad: aby aktivní volební právo náleželo všemu svéprávnému občanstvu, aby mandáty mezi národ505

NĚMECKÁ OBSTRUKCE 1908. PÁD BECKÚV. Tiostmi byly rozděleny »dle skutečné početní síly obyvatelstva obou ná­

rodností, zjištěné spravedlivým sčítáním obyvatelstva dle národnosti«, aby se provedlo rozdělení volebních okresů, »při čemž vzat budiž za základ počet obyvatelstva těch kterých volebních okresů«.

Dne 8. října podala i vláda předlohu o změně zemského zřízení a změně volebního řádu. Virilisté i kuriový systém se podržoval. Počet po­

slanců měl činiti 334, tedy o 29 více nežli navrhovala vláda ve své před­

loze dne 20. října r. 1905. Z tohoto počtu poslanců mělo býti českých 154, tedy 46.10%. Zemědělské radě by bylo náleželo, což osnova z r. 1905 ještě neznala, voliti 20 poslanců (13 Čechů a 7 Němců), jak si to zásadně

•přáli Čeští agrárníci v sněmovní komisi v listopadu r. 1905. Měla býti při­

členěna všeobecná kurie o 43 poslancích (v osnově z r. 1905 bylo jich

pouze 36), v níž by byli volili ti muži, kteří neměli práva voliti do zem­

ského sněmu v ostatních třídách voličských. Vzor Badeniho všeobecné kurie byl tudíž opuštěn, poněvadž se již po demokratické volební opravě

říšské nedal držeti. V městské kurii měly býti i ženy oprávněny k volbě

za týchž podmínek jako muži. Země by byla bývala národnostně rozhraniČena, pro volby na sněmu se měly zříditi tři kurie, Česká, německá a vel-

kostatkářská, neměly míti právo veta, ale vyžadovala se pro změnu zem­ ského zřízení a jednacího řádu přítomnost alespoň 264 Členů a */, většina přítomných. Počet Členů zemského výboru měl obnášeti 10, ale byl by

býval rozdělen tak, že by bylo Čechům připadlo 5, Němcům 3 a velkostat­ kářům 2 přísedící. Vláda si představovala, že by její předloha, tak jako to bylo na Moravě, byla bývala podkladem jednání stálé komise zemského

sněmu (podala v tom smyslu také současně předlohu) a že by se tato

komise, stejně jako se stalo na Moravě, obírala všemi otázkami národ­ nostního smíru v Čechách, ba i otázkou úpravy zemských financí. Před­

loha neuspokojila žádnou z nacionálních stran na sněmu, ani Čechy ani

Němce. Nejspíše se s ní srovnávali velkostatkáři. MladoČeŠi podali také dne 16. září návrh dra A. Schauera na vydání

zákona o užívání jazyků při soudech a všech ostatních zeměpanských úřa­ dech, ústavech a orgánech v Čechách. Byl to přesně vypracovaný návrh, spočívající na zásadě dvoujazyčné rovnoprávnosti úřadů a úředníků v celé

izemi ve službě vnější i vnitřní. Vztahoval se proti jiným návrhům podob­

506

NĚMECKÁ OBSTRUKCE 1908. PÁD BECKÚV.

ného rázu na všechny úřady a ústavy státní v zemi. Byl demonstrací proti názorům rakouských vlád, Beckovu nevyjímajíc, jako by náleželo řešení jazykové otázky zákonem říšské kompetenci a ne kompetenci zemské a odmítnutím jednojazyČné rovnoprávnosti, ať ji hlásal kdokoliv. Český snem nepracoval. Byl zardoušen německou obstrukcí. Dalo se oČekávati, že zasedání nebude klidné, ale nečekalo se, že Němci sáhnou k obstrukci. Vznikla z nepatrné příčiny. Zemský výbor zřídil podle dávné zvyklosti před zasedáním sněmu sněmovní kancelář za přítomnosti ně­ meckých přísedících a bez jejich odporu. Mezi Členy kanceláře nebyl ani jeden německý aktuár. Radikální Němci žádali, aby se to napravilo, jinak že zahájí obstrukci. Češi nechtěli vyhověti hrozbám, poněvadž bylo zřízení kanceláře po úřední stránce zcela korektní a poněvadž nechtěli kapitulo­ ván před výhrůžkami německých radikálů. Z toho si vzali němečtí po­ slanci záminku, zmařili násilím jednání sněmu a žádali telegraficky ně­ meckého ministra krajana, aby vymohl odročení sněmu. Způsobili svým postupem rozhořčení v řadách českých poslanců a vůbec České veřejnosti v Praze a v celých Čechách. Čeští poslanci za roztrpčeného veřejného mí­ nění vyzvali ihned obyvatelstvo, aby zachovalo rozvahu a klid. Německá města v Čechách počala projevovati souhlas se zahájením obstrukce. Ně­ mečtí železniční úředníci vyzývavě vyvěsili na dráze Teplice-Poříčí v Če­ chách jen německé úřední nápisy a německý ministr železnic odmítl Če­ chům napraviti tuto nepřístojnost. Němci cítili, jak malicherná byla příčina jejich obstrukce a proto dne 29. září dodatečně zvláštní deputací u ministerského předsedy Bečka uvedli její důvody. Byly prý jimi mimořádné rozhořčení Českých Němců, neustálé porušování jednacího řádu nej vyšším maršálkem zemským, na­ mířené prý proti Němcům, nadržování státních orgánů za srážek Čechů s Němci v národnostně smíšených místech Čechům a nedostatečná ochra­ na Němců. Poznovu žádali za odročení sněmu. Beck jim ničeho neslíbil, ale upozornil je, že je životním zájmem obou národů, aby se zvolila na sněmu permanentní komise pro řešení národnostních otázek Svaz Českých klubů se dne 5. října vyslovil proti permanentní dohodovací komisi. Ne­ sdílel Bcckovy názory a za pravý důvod německé obstrukce pokládal strach Němců z volební opravy. Svaz ji prohlásil za nejpřednější úkol zasedání.

507

NĚMECKÁ OBSTRUKCE 1908. PÁD BECKÚV. Čeští radikálové znali proti německé obstrukci na sněmu jediný lék: Čes­ kou obstrukci v poslanecké sněmovně říšské rady.

MladuČeŠi vystoupili proti německé obstrukci na sněmu dne 9. října návrhem na změnu jednacího řádu. Byl pracován pod vlivem moravského

jednacího řádu. Jeho účel byl učiniti obstrukční zbraň obtížnější. Němci v obstrukci neustali. Sněm nepracoval. Pokusy o jeho dělnost nevedly k cíli. Věci došly tak daleko, že se vŠenemeČtí poslanci neostý­

chali v sněmovně zpívati i vŠeněmeckou píseň »Wacht am Rhein«. Zá­

stupce vlády se choval k tomuto projevu úplně pasivně, ačkoliv i ústavověrní velkostatkáři uznali dne 30. září za nutné odmítnouti zvláštním pro­ jevem zpívání uvedené písně ve sněmovně. Sněm zasedal až do 15. října,

aniž by byl zbaven německé obstrukce. Dne 15. října došlo ve sněmu i ke

rvačkám. Vláda se rozhodla ještě téhož dne sněm odroČiti. Nedovedla

Němce příměti k loyalitě. Odůvodnila své opatření tím, »aby se zabránilo

všemu, co by bylo na závadu uklidnění stran a co by rušilo nutné zabez­

pečení veřejného pokoje«. Toto opatření vlády mělo za následek, že oba Čeští ministři požádali

za propuštěnou. Upozorňovali ministerského předsedu hned, kdy vypukla na sněmu německá obstrukce a Němci vyslovili přání, aby byl sněm odro­

čen, že odročení nebo uzavření sněmu znamenalo ústup před Němci a že by tím byli Čeští ministři vehnáni do krise. Ministerská rada sedmi německými hlasy proti čtyřem slovanským se přes to vyslovila pro odro­

čení sněmu. Čeští ministři podali demisi. Učinili tak, aniž by se byli do­ tázali ^Národního klubu«. Ministr Prášek, kterého k demisi nutila vlivná

menšina jeho klubu, byl první odhodlán opustiti ministerské křeslo. Fied­ ler se prohlásil s ním solidárním. Podali svou žádost ve chvíli, kdy byl zahraniční obzor říše Černě zachmuřen pro anexi Bosny a Hercegoviny,

kdy nezasedal parlament, kdy se připravoval v ministerstvech státní roz­

počet na rok 1909 a kdy se s námahou zaváděla vnitřní Čeština u soudů

a státních úřadů v Čechách. Svaz Českých poslanců vydal den po odročení sněmu prohlášení k národu. Svalil vinu za odročení na německé poslance

a

na neblahý vládní systém, nadržující Němcům. Veřejné mínění české

bylo rozhořčeno na Němce i na vládu. Dne 17. října počali němečtí stu­ denti pořádati na hlavních ulicích Prahy vyzývavé procházky v burŠovních

508

NĚMECKÁ OBSTRUKCE 1908. PÁD BECKÚV.

krojích a čapkách. Neopomenuli je opakovači v každý prázdninový den. Svaz českých poslanců žádal dne 19. října místodržitele, aby zakázal po­ dobné průvody, poněvadž jsou způsobilé rozdráždili ještě více České veřej­ né mínění. Místodržitel se k žádosti zachoval pasivně. Český lid se kupil na ulicích a demonstroval proti německým provokatérům. Národní rada česká neopomenula znovu vybízeli českou veřejnost ke klidu a čeští poslan­ ci osobně působilina srocující sedavý, aby se uklidnily. Praha byla přesy­ cena pouličními srážkami Němců s Čechy. Místodržitel žádal ve Vídni plnou moc pro mimořádná opatření, kdyby bylo v Praze nutnc obnoviti klid. Beck nenamítal, aby se pokoj zjednal i nejpřísnějšími prostředky. Dne 27. října musilo v Praze pečovali o pořádek vojsko a četnictvo. Proti­ české demonstrace se nekonaly jenom v Praze, nýbrž i v městech s větši­ nou německou. Vláda neměla odvahy, aby jim bránila. Buršácké demon­ strace se konaly dále za ochrany státní moci. Za této situace Beckova vláda padla. Beck byl určen k smrti od 19. srpna r. 1908, kdy měl odvahu proti mínění císařovu a zahraničního ministra vyslovili se v ministerské radě proti připravované a dne 5. října provedené anexi Bosny a Hercegoviny. Také následník vynakládal tehdy vše, aby Bečka porazil, poněvadž na něho zanevřel pro volební opravu a pro spěšné vyřízení rakousko-uherského vyrovnání. Nalezl pomocníky v konservativní šlechtě, která Beckovi nikdy nemohla zapomenouti, do jaké bezmocné situace ji přivedl volební opravou. Následník hledal po­ mocníky proti Beckovi i ve vídeňských křesťanských sociálech. Na po­ čátku listopadu, pod vlivem událostí v Čechách, počal působili na vídeň­ ského primátora dra Karla Luegra a na ministra veřejných prací dra Gessmanna, aby se rozhodně postavili proti Beckovi. Křesťanští sociálové učinili tak po jistém zdráhání, poněvadž se báli o křesla svých ministrů. Konečně prohlásili, že je nutno, aby se poměry v Čechách uspořádaly, a žádali, aby se této úlohy podjal nový Šéf kabinetu, ačkoliv Beck tehdy stál ještě v čele vlády a ani nepožádal za propuštěnou. Beck se marně po­ koušel o parlamentní rekonstrukci. Když se mu nezdařila, podal dne 7. listopadu demisi vlády. Byla dne 15. listopadu přijata. Beck a jeho vládní soustava vzala za své. Sestavením nové vlády byl pověřen Richard •svob. pán Bienerth.

509

LIV. BIENERTHOVA VLÁDA A ČEŠI. Richard hr. Bienerth byl r. 1908 bez pěti let padesátník. Vyhlížel

svěže a mladě. Byl vysoké, imposantní a elegantní postavy.

Pocházel

z rodiny vysoce postaveného rakouského důstojníka. Jeho matka byla

dcera bývalého státního ministra Schmerlinga. Byl odchovanec terezián­

ské akademie. Práva studoval ve Vídni a Štýrském Hradci. Od r. 1886 působil v ministerstvu kultu a vyučování, kde se těšil zvláštní oblibě mi­ nistra Gautsche. Roku 1905 se stal správcem tohoto resortu. V Beckově kabinetu byl ministrem vnitra. Měl humor a veselost, byl laskavý, nená­

ročný a skromný, miloval pořádek, mluvil pravdu a byl upřímný. S poli­ tiky jednati nedovedl. Byl chladnokrevný, nikdy se nepouštěl do ničeho-

s elánem a vášní. Býl suchý a střízlivý. Neměl dosti smyslu pro demokra­ tický parlament a neměl ve svém programu zlepšení vnitřních poměrů ve sněmovně. Byl nadmíru opatrný, zdlouhavý a těžko se rozhodoval. Nebyl to státník, nýbrž úředník, který nechal pracovati za sebe jiné. Neměl cti­

žádosti, aby se stal vynikajícím politikem a státníkem. Také netoužil po­ tom, aby dosedl na křeslo ministerského předsedy. Nebyl mužem své

vlastní vůle. Řídil se příkazy těch, od nichž závisela jeho kariéra. Bez vý­ hrady byl posluŠen císaře. Pokládal se za exponenta následníka, u něhož

se těšil zvláštní oblibě, věřil ve správnost zahraniční politiky a ve správ­ nost akcí zahraničního ministra. Nechtěl se s ním dostati do rozporu. Bez

odmluv se mu podroboval. Žil v úzkých stycích s křesťanskými sociály

a rád vyhovoval jejich přání. Byl přísný katolík, v hloubi duše konservativec, nebyl nadšen demokracií a demokratickými zřízeními. Byl nakloněn:

Němcům a chtěl s nimi vládnouti. Uznával nutnost řesiti v Předlitavsku národnostní otázku, ale nechtěl jednostranně zasahovati do jejího řešení. Císař si přál, aby Bienerth pokračoval na téže linii, na které se po­

hyboval jeho předchůdce. Přál si, aby byli přibráni zástupci parlamentních

stran k Činné účasti ve vládě a aby se tím udržely a posílily základy Beckova systému. Bienerth podle císařova přání také jednal o koaliční kabinet. Byl odhodlán dáti velikým stranám ve vládě zastoupení nejeni

510

BIENERTH A ČESl.

ministrem krajanem, nýbrž i resortním ministrem. Čechům nabízel do­ konce tři portefeuilly. Plán se mu nepodařil, poněvadž se nechtěl zavázati, že bude plniti staré požadavky německého nacionalismu, nechtěl svoliti k přání, že neučiní žádných ústupků Čechům bez souhlasu Němců. Ale nechtěl také trpěti, aby si Čechové v Čechách dobývali vnitřní češtiny via facti. Nedovedl zjednati v otázce jazykové pevné základy pro koaliční vládu. Nezbylo mu nežli sestaviti vládu úřednickou, která hověla Něm­ cům, toužícím uČiniti přítrž postupu vnitřní Češtiny v Čechách, zvláště v oblasti ministerstva obchodu. Bienerth ponechal správu resortních mi­ nisterstev nejstarším odborovým přednostům. Tehdy se uplatnili jako správci ministerstev i dva Češi, kteří se vlivem staročeské strany dostali v osmdesátých letech devatenáctého století do vídeňských centrál: JUDr. Josef ryt. Kaněra, narozený r. 1854 v H. Radechové u Náchoda a o Šest let Kaněry starší JUDr. Josef Pop, narozený v Brocné u Rychnova nad Kněžnou. První převzal správu ministerstva kultu a vyučování, kde pů­ sobil od r. 1880, druhý správu ministerstva orby, kde pracoval od r. 1881. Pop byl oblíben u následníka. Získal si jeho zvláštní přízeň tím, že mu jako úředník ministerstva orby vyhovoval ve všech jeho přáních. Bienerth chtěl míti přes úřednický ráz svého kabinetu ve své vládě parlamentní exponenty velikých národních bloků, Čechů, Němců a Po­ láků. Proto jmenoval Českého, německého a polského ministra krajana. Z Čechů to byl poslanec JUDr. Jan Žáček, z Němců Česko-německý po­ slanec JUDr. Gustav Schreiner. Bienerth, poněvadž se mu nezdařilo pro­ vést! úkol, císařem mu daný, považoval svůj kabinet za prozatímní. JUDr. Jan Žáček byl rodem Moravan. Narodil se dne 31. května r. 1849 v Čertoryjích u Olomouce. Do vlády vstoupil za svou osobu, bez souhlasu příslušných orgánů jednotlivých klubů Českých, ale po poradě s několika předáky Českých stran, především po souhlasu dra Kramáře, české kluby měly tedy formálně k Žáčkovi volné ruce. Dr. Žáček Šel do kabinetu, jen aby prospěl Českému národu. Nevstoupil tam ani z osobní ctižádosti, ani z osobního prospěchu. Byl to muž vysoký, Štíhlý, hubený, úzké tváře, vlasy měl černé, na temeni prořídlé, tvář měl zarostlou černým vousem. Jeho oči byly živé, ohnivé a Černé. Kryl je skřipcem. Byl jemných a prostých forem, měl vždy úctu k mínění protivníka, vynikal měkkým

511

BIENERTH A ČEŠI.

a Šlechetným srdcem. Byl skromný a upřímný. Patřil mezi vynikající řeč­ níky. Mluvil věcně, rychle, plynně, temperamentně a vřele. Dovedl býti ironický. Od r. 1880 měl v Olomouci advokátní kancelář. Působil ve spol­ kovém životě a přispíval statěmi do novin. Nejednou byl obhájcem v tis­ kových procesech, v agendě, která za jeho doby se stávala průpravou k poslaneckému mandátu. R. 1885 byl zvolen říšským, dvě léta poté mo­ ravským zemským poslancem. Byl to národně uvědomělý Čech. Nebyl to však žádný Šovinista, mohl se chlubiti národní snášelivostí. Nikdy neza­ nechal vřelé lásky k své nejužší vlasti, k Moravě. Náležel od svého poli­ tického probuzení staročeské straně. Pod jejím praporem r. 1885 kandido­ val a jejímu programu zůstal věren až do smrti. Ale nežil proto kmlado■české straně v tom napjatém poměru, v jakém žili k Mladočechům Staro*ČeŠi v Čechách. Sblížil se s mladočeskou stranou, jakmile nastoupila cestu positivní politiky. Nad zájem stran kladl jednotu národu. Dovedl si získati českoslovanské sociální demokraty, kteří mu dne 19. ledna r. 1909 slíbili podporu »ve všem, co se týká společných českých záležitostí«. Podporoval každý podnik v tomto směru. Odmítal panovačné choutky Němců, ale zase uznával, že pilířem pokroku v Českých zemích musí býti upřímný smír Čechů s Němci. Byl politický praktik a taktik. Nevyhledával nových politických teorií. Věděl, že úspěchy v politice má především ten, kdo ■dovede poznati a dělati přijatelné kompromisy. Byl politický oportunista. Ovládal dokonale vnitřní politiku Předlitavska, zvláště problémy morav­ ské. Zahraniční politika habsburské monarchie byla mu vzdálenější. Přál si obnovu historického Českého státu v rámci Rakouska. Nikdy se tím ne­ tajil a nikdy nevěřil v možnost úplné samostatnosti československého ná­ roda. Přál si smír českého národa s habsburskou dynastií. Vynakládal na uskutečnění této myšlenky veškeru svou péči. Byl proto zvláště oblíben u císaře. Jestliže Čechové měli ve vládě ministrem krajanem národnostně snáŠelivého Čecha z Moravy, měli tam Němci z Čech národního bouřliváka, plzeňského notáře, od r. 1895 zemského a od r. 1900 říšského poslance JUDra Gustava Schreinera. Byl to německý šovinista, který Časem pře­ stoupil ke straně německých agrárníků. Chováním byl kamarádský, v ně­ meckých nacionálních otázkách výbojný, výbušný a útočný. Pracoval 512

František Ferdinand d’Este.

JLJDr. Frant. Fiedler.

BIENERTH A ČESl.

v obranných německých jednotách a nejednou přispěl svými názory ke konfliktům mezi Němci a Čechy. Nebyl to ani politický, ani státnický ta­ lent, byl to agitátor, kterému více nežli na řešení sporných národnostních otázek záleželo na potlesku německého davu. Neuklidňoval svým vystu­ pováním, nýbrž bouřil. Byl nezpůsobilý spolupracovat! s jinými. Češi ho vším právem pokládali za svého nepřítele. Bienerthův kabinet nastoupil dne 15. listopadu r. 1908. Byl to první předlitavský kabinet, v němž zasedali tři Češi; dva správci resortních mi­ nisterstev a jeden ministr krajan. Bienerth ve svém nástupním prohlášení dne 26. listopadu se přihlásil k politice neutrální ke stranám a chtěl se ucházeti o přízeň jich všech. Mi­ nistry krajany označil za důvěrníky tří velikých národních skupin ve sněmovně a doufal, že si tím získá jejich důvěru. Označil ministry kra­ jany za zálohu důvěry stran a hleděl si jí zasloužiti. Chtěl vyříditi nejen státní nezbytnosti, nýbrž i přikročiti k řešení jazykové otázky jako poli­ ticky nejnaléhavější. Myslil tím docíliti klidu v říšské radě pro její práce na poli hospodářském a sociálním. Ohlásil proto osnovy jazykového zá­ kona pro Čechy a zákona o krajských vládách v Čechách. Opatrně zatím pomlčel o jejich vůdčích zásadách. Aby si získal co nejvíce sympatií v Ši­ rokých vrstvách, označil za naléhavé body svého programu starobní a in­ validní pojištění, postátnění drah a sanaci zemských financí. Poměr Českých poslanců k Bienerthově vládě nebyl kladný. Jediní katolicko-národní politikové z Moravy chtěli býti dne 23. listopadu vlád­ ní podporou, poněvadž v Bienerthově kabinetu právem spatřovali vládu následníka trůnu, jehož Švagr Jaroslav hr. Thun náležel mezi jejich pře­ dáky. Řekli sice, že se staví k vládě na »politiku volné ruky« a přáli si, aby se prozatímní úřednická vláda přeměnila v parlamentní vládu, ale současně se dali na tutéž politiku i vůči »Národnímu klubu«, poněvadž se obávali, že by se mohl při nejmenším rozhodnout! pro oposici. Tyto obavy nebyly bezpodstatné. Bienerth nebyl takovým příznivcem vŠenárodních Českých přání jako Beck. Nechtěl trpěti další Šíření vnitřní Češtiny via facti, nýbrž chtěl omeziti i to její pole, kterého si již dobyla, hlavně v ob­ lasti ředitelství pošt a telegrafů v Praze. Proto svěřil ministerstvo obchodu úředníku a Němci JUDru Viktoru Matajovi. Bienerth nebyl proti zřízení 33

513

BIENERTH A ČESl. české a německé university na Moravě, ale nechtěl sáhnouti k jejich usku­ tečnění z téhož důvodu jako jeho předchůdci, t. j. dokud se nestane do­ hoda mezi Čechy a Němci o místě universit. Byl ochoten postupovati v postátnění železnic, ale nejen v českých zemích, nýbrž i mimo ně. Ale

nechtěl si pobouřiti Němce tím, že by byl zakázal demonstrace jejich vy­ sokoškolských příslušníků v Praze, dráždící české obyvatelstvo. Nechal soustavně

demonstrován pražské kulérové

studenty za ochrany státní

moci, policie, Četnictva i vojska; neodvážil se zakázati nošení spolkových

a jiných odznaků; nezabraňoval, aby mohla dne 28. listopadu pražská »Rede- und Lesehalle« německy demonstrativně oslavovati Šedesátileté výročí svého vzniku. Teprve, když pražské obyvatelstvo české národností

bylo plně syto tohoto soustavného rozčilování a když jeho odpor se obrátil v demonstrace nejen proti Němcům, nýbrž i proti Rakousku a jeho dynastii, nenamítal, aby bylo v Praze a v sousedních soudních okresech

vyhlášeno dne 2. prosince, na kdy právě připadalo výročí šedesátiletéhonastoupení císaře na trůn, na základě §u 429 trestního soudního řádu,

stanné právo. Češi měli nésti vinu za toto vládní opatření, nikoliv Němci. Teprve tehdy se stalo, co před tím nejednou marně žádala v zájmu udržení

klidu v městě pražská obec; nošení spolkových a jiných odznaků bylo za­

kázáno. Po 11 letech zalehlo zase Prahu a její okolí stanné právo. Stejně jako před jedenácti lety bylo vyháŠeno tak, aby nemělo politického rázu. Přes to nemohlo býti nežli podnětem akce Českých poslanců v říšské radě

proti vládě. První státní nezbytnost, kterou vláda potřebovala míti odhlasovánu^

bylo rozpočtové provisorium. Jednala se stranami, aby bylo pilnou cestou provedeno. Jednala i s Čechy. Myslila, že by se jí uvolnila na říšské radě cesta a rozpočtové provisorium bylo zajištěno, kdyby se jí podařilo ústa-

viti zvláštní česko-německou permanentní komisi pro řešení všech otázek

Česko-německého spolku. K její nelibosti se jí to nepodařilo. Aby si získala

Čechy, nařídila dne 28. listopadu, ke stížnosti »Národního klubu«, týka­

jící se nedostatků Českých Škol v území s většinou německou v Čechách, aby v Mostu, Lomu, Kopistech a Bílině byly pro České Školy opatřeny dostatečné a vhodné místnosti a aby se v Bílině počalo novostavbou Školní

budovy pro České Školy. Bienerth nedocílil, aby se »Národní klub« jako*

514

BIENERTHOVO ŘEŠENI ČESKO-NĚMECKÉHO SPORU.

celek vyslovil pro pilné projednání rozpočtového provisoria. Získal si jen národní katolíky z Moravy. Ti podali dne 9. prosince spolu s vlád­ ními Němci a Polským kolem pilný návrh na přijetí rozpočtového provi­ soria. Myslili tím umožniti vládě její přeměnu v koaliční kabinet. Bienerth, aby se přiblížil i ostatním stranám »Národního klubu«, způsobil, že bylo dne 14. prosince, t. j. den před hlasováním o pilnosti návrhu na projed­ nání rozpočtového provisoria, odvoláno v Praze a okolí stanné právo. Ne­ pomohlo mu toto opatření. »Národní klub« se usnesl (30 :22) hlasovat! jak proti pilnosti návrhu, tak proti rozpočtu. Ministr Žáček byl na vahách, zda nemá za takového stavu věcí podati demisi. Upustil od svých pochyb, když ho »Národní klub« ujistil osobní důvěrou. Bienerth dosáhl dne 18. prosince schválení rozpočtového provisoria. Nevadilo mu, když mu bylo výslovně naznačeno, že to není projev důvěry jeho kabinetu, poně­ vadž se jedná o pouhé provisorium. Bienerth si pro každý případ získal i sociální demokraty, aby odevzdali své hlasy pro pilné projednání roz­ počtu. Ti odůvodnili své hlasování tím, že chtějí zabrániti vládě §u 14. Hlasování o rozpočtovém provisoriu osvědčilo nejednotnost »Národního klubu«. Agrárníci, národní sociálové, státoprávníci, pokrokovci, moravští lidovci a MladočeŠi, stojící za drem Fořtem (8), stáli v oposici. Při vládě byli jen národní katolíci, Staročeši a ti MladočeŠi (10), které vedl dr. Kramář. Hlasování o rozpočtové provisorium rozbilo »Národní klub«. Jednotný »Český klub«, který byl vyřazen z Činnosti, pokud působil »Národní klub«, zahájil poznovu svou funkci pod firmou »Český Svaz«.

LV.

BIENERTHÚV POKUS O ŘEŠENÍ ČESKO-NĚMECKÉHO SPORU.

Bienerth nezanechal myšlenky na Českoněmecké porady a vrátil se k ní, jakmile měl rozpočtové provisorium pod střechou. Chtěl si poradami zajistiti dělnost říšské rady pro další úkoly, zvláště pro povolení nováčků 33*

515

BIENERTHOVO ŘEŠENI ČESKO NĚMECKÉHO SPORU.

a pro schválení anexe Bosny a Hercegoviny. Dne 21. prosince se nejdří­ ve ptal Němců, za jakých podmínek by chtěli upustiti od obstrukce na Českém sněmu. Nestáli jen na tom, aby mezi sněmovními aktuáry byli i Němci, nýbrž chtěli více, změnu rozdělení referátů přísedících zemské­ ho výboru a oddělení jim podřízených podle národnostního hlediska, roz­ množení počtu německých přísedících o jednoho (dosud byli dva), roz­ množení počtu německých ředitelů zemské a hypoteční banky tak, aby v každé bance byli místo jednoho dva němečtí ředitelé, postupné rozmno­ žení německých zaměstnanců v zemských službách tak, aby byl dosavadní poměr mezi počtem českých a německých zaměstnanců přeměněn ve pro­ spěch Němců. Bienerth pokládal požadavky za možný základ jednání a učinil Němcům, bez ohledu na Čechy, v těchto věcech důvěrné přísliby. Dne 14. ledna r. 1909 ohlašovaly již oficielní vídeňské listy, že dojde co nejdříve k anketě o vládních předlohách, týkajících se českoněmecké otáz­ ky. Bienerth si sliboval od ankety mnoho. Přezíral české veřejné mínění, které se poznovu bouřilo proti vládě, když se dne 9. ledna vrchní zemský soud v Praze prohlásil nepříslušným vyřizovati dohlédací stížnosti, když dne 10. ledna započali v Praze nanovo kuléroví studenti se svými demonstrativními procházkami, když vláda, místo aby je v zájmu zachování kli­ du netrpěla, jak důtklivě zase a zase žádal pražský primátor, je vzala pod svou ochranu, když na drahách MikuláŠovice—Rumburk—Krásná Lípa, Teplice nad Metují—Trutnov—Poříčí byly stanice, jízdní lístky a jiné že­ lezniční tiskopisy označeny jen německy, když v Chebu byl napaden Něm­ ci hostinec, kde se ubytovali čeští poštovní úředníci, když se množily pří­ pady pronásledování Českých menšin, zvláště v severozápadních a severo­ východních Čechách. Dne 21. ledna vydal správce ministerstva obchodu, bez odporu Českého ministra krajana, prozatímní výnos k pražskému ředi­ telství pošt a telegrafů »až do všeobecné buď prozatímní nebo konečné úpravy užívání řeči při úřadech v král. Českém« o jazykové otázce při poštovních a telegrafních úřadech v Čechách. Na příště měl býti rozho­ dující stav jazykové otázky dne 1. ledna r. 1907, jak pro vnitřní úřado­ vání, tak pro styk se státními úřady a s podřízenými poštovními ústavy a poštovními zřízenci. Připouštěla se jen výjimka, pokud Šlo o poštovní úřady třetí třídy a poštovny. Totéž mělo platiti pro exponované orgány, 516

BIENERTHOVO ŘEŠENI ČESKO-NÉMECKÉHO SPORU.

respektive pro orgány bezpečnostní služby a služby pro revisi tratí. Styk se stranami a samosprávnými úřady po stránce jazykové mel býti nejochotnejší. Zprávy a podání podřízených orgánů se měly vyřizovati po­ dle stavu jazykové otázky z 1. ledna r. 1907. Tímto výnosem se Čechům do velké míry bralo, čeho fakticky dobyli za svých ministrů dra Fořta a zvláště dra Fiedlera. Výnosem sice byl uznán průlom do faktického pan.ství němčiny, zákonem nikdy nestanoveného, jako vnitřní úřední řeči na prospěch češtiny, ale byla opuštěna prakse naprosté rovnoprávnosti češti­ ny s němčinou v oblasti poštovního a telegrafního ředitelství v Čechách* českými ministry zavedená. Bienerth podstatně poškodil výnosem mini­ sterstva obchodu svou situaci u Čechů. Zničil si podklad pro úspěch an­ kety. Český Svaz, který až na poslance české státoprávní koncentrace se prohlásil dne 19. ledna pro obeslání dohodovací ankety, aby jeho delegáti přímo informovali vládu o českém stanovisku, nemohl se po vydání vý­ nosu ankety úČastniti. Čeští radikálové dr. Baxa a V. J. KlofáČ pozvání vrátili podle usnesení svého klubu (6:5). Odůvodnili své rozhodnutí do­ pisem Bienerthovi, stojícím na stanovisku historického státoprávního ra­ dikalismu, pak věcnými důvody a konečně tím, že vládě prý vlastně jde o to, aby některé choulostivé otázky odstavila na vedlejší kolej a ulehčila si cestu pro státní nezbytnosti. Stejně jako Čeští radikálové se zachovali i němečtí radikálové. Druhým německým klubům sice otevřel výnos mi* nisterstva obchodu dveře do ankety, ale anketa neměla smyslu, když ne­ chtěli býti Češi přítomni. Anketa byla pro český odpor znemožněna. Byla odročena. Bienerth se odhodlal předložití říšské radě dvě osnovy národnostní* ho rázu, jimiž chtěl ukončiti jazykovou anarchii u státních úřadů a soudů v Čechách a jejichž podáním si chtěl zabezpečiti dělnost sněmovny. Ufi? nil tak dne 3. února r. 1909. Jedna předloha se týkala úpravy jazykové otázky u státních úřadů a soudů v král. Českém; druhá zřízení krajských vlád a spojené s tím organisace politických úřadů v Čechách. Podle úmyslu vlády měly býti předlohy pouze podkladem pro jednání. Vláda nestála na jejich nezměněném přijetí. Uzákoněním předloh měl nastati stav pevných, jasných, nedvojsmyslných zákonných (ne nařizovacích) předpisů, které se již nedaly subjektivně interpretovati podřízenvmi or517

BIENERTHOVO ŘEŠENI ČESKO-NÉMECKÉHO SPORU. gány. Předlohy neřešily celý rozsah českoněmeckého rozporu, nýbrž jen jeho Část. Nechtěly ji řešiti zákonem zemským, nýbrž říšským. Předlohy

spočívaly na znalosti dosavadních sbližovacích pokusů mezi Čechy a Němci. Chtěly býti kompromisem mezi stanovisky těchto národů. Bienerth věřil, že, kdyby se podařilo uzákonění předloh, byl by položen základ pro

»bezprostřední součinnost stran ve vládě« a že sněmovna se bude moci věnovati klidné práci hospodářské a sociální. Předloha o jazykové

otázce

byla ve své

podstatě

dílem

Beckovy

vlády. Opustila vše, co za Koerbra dráždívalo Čechy, na př. nevázala užití druhé zemské řeči u jednojazyČného úřadu na případ, kde strana ne­

měla právního zástupce, opouštěla instituci tlumočníků v jednojazyČných okresech a jiné. Jazyková otázka v Čechách se neměla, jak si přáli Češi,

řešiti zemským zákonem, nýbrž říšským. Při jednání o něm by tedy byli rozhodovali i poslanci jiných zemí nežli z Čech. Předloha dělila do nej­

krajnějších podrobností okresní soudy na jednojazyČné a dvoujazyčné a to zcela jinak nežli se dotud dálo. Počet soudních okresů se měl rozmno-

žiti o 6 německých a 8 Českých, tedy celkem o 14. Bylo by tedy bývalo

v

Čechách 238 okresních soudů. Podle národnostního složení měly vypa-

dati soudní okresy takto: 1 .) a) s více nežli 90% německého obyvatelstva 92 soudních okre­ sů, b) s více nežli 90% Českého obyvatelstva 136 soudních okresů;

2 .) a) s německou menšinou nad 10 až 20% 2 soudní okresy, b)

s Českou menšinou nad 10 až 20% 3 soudní okresy; 3 .) a) s německou menšinou nad 20 až 30% žádný soudní okres,

b) s Českou menšinou nad 20 až 30% 2 soudní okresy; 4 .) a) s německou menšinou nad 30 až 40% 1 soudní okres, b)

s Českou menšinou nad 30—40% 2 soudní okresy. Bylo by se tedy v Čechách měnilo 64 soudních okresů.

Jazyk okresního soudu měl býti rozhodující i pro státní úřady v jeho oblasti. Úřady, jejichž působnost se vztahovala na obvod několika okres­ ních soudů, měly býti oboujazyČné, jestliže jeden z těchto soudů byl jino-

jazyČný nebo oboujazyČný. Stremayrovo nařízení se v plném svém rozsa­

hu podržovalo. V celé oblasti země měly úřady a soudy přijímati a vyři-

zovati podání v obou zemských jazycích. Úřední razítka, nápisy a pečeti

518

BIENERTHOVO ŘEŠENI ČESKO NĚMECKÉHO SPORU.

jednojazyČných úřadů se měly říditi podle úřední řeči úřadů. Při úřadech oboujazyčných mely býti oboujazyČné. Při oboujazyčných úřadech se měla všechna úřední jednání věsti v řeči podání. Ve vnitřní službě měly jednojazyČné úřady užívati Ve všech úředních jednáních své úřední řeči, při oboujazyčných úřadech se mělo užiti řeči, odpovídající povaze případu. V předloze se výslovně uváděla němčina jako řeč v záležitostech vojen­ ských a v státně politických, určených ústředním úřadům. Styk jednoja­ zyČných, nevojenských úřadů v zemi se měl díti v jejich úřední řeči. Obou­ jazyČné úřady se měly stýkati s jednojazyČnými úřady v jejich úřední řeči, s oboujazyČnými v řeči případu. Jednojazyčné úřady se měly úředně stý­ kati s obcemi v jinojazyčné oblasti v úřední řeči obcí. Styk jednojazyČ­ ných úřadů s autonomními orgány mimo úřední obvod měl se dáti v je­ jich úřední řeči, oboujazyčných v řeči autonomních orgánů. Styk státních úřadů mimo Čechy měl se díti v němčině. Zemské úřady, »pokud se lierozpadávají v jazykově rozlišená oddělení«, měly býti oboujazyČné. S pod­ řízenými úřady se měly stýkati v jejich úřední řeči, s oboujazyČnými v řeči případu, případně v obou řečech. Národní senáty vrchního zemského soudu v Praze měly úřadovati ve své řeči. OboujazyČné senáty měly míti za členy soudce, znalé obou zemských jazyků. Předloha podle dohody vlá­ dy s Němci nestála na oboujazyčnosti úředníků a soudců. Při jednojazyČ­ ných úřadech měl každý úředník znáti řeč svého úřadu a měl tam býti i konceptní úředník, znalý obou zemských jazyků. U oboujazyčných úřa­ dů nemusili znáti všichni úředníci oba zemské jazyky, nýbrž jen jejich po­ třebný počet. Poměr počtu obyvatelstva obou národů v Čechách měl býti rozhodující pro rozdělení celkového poctu státních úředníků. Měli se tedy úředníci i soudcové přijímati a jmenovati podle národnostního klíče. Úředník mohl býti, jak navrhoval svého Času Masaryk, odměněn za oboujazyČnou kvalifikaci služebním přídavkem, pevně v zákoně stanoveným. Předloha výslovně označovala němčinu za úřední jazyk pro pokladniční a účetní službu i pro pošty, pokud se jednalo o přímý základ pro roční závěrky a pro kontrolu ústředních orgánů a sestavování periodických vý­ kazů. Přejímala, pokud se týkalo pošt, ustanovení výnosu ministerstva obchodu z 21. ledna r. 1909. Předloha se vztahovala jednak na soudy, jednak na úřady, náležející do kompetence ministerstev vnitra, financí; 519

BIENERTHOVO ŘEŠENI ČESKO NĚMECKÉHO SPORU. obchodu, orby a veřejných prací. Pražské policejní ředitelství bylo vý­ slovně označeno jako úřad oboujazyČný. Předloha o zřízení krajských vlád zaváděla do organisace politické

správy v Čechách nový článek, krajskou vládu, t. j. politický vrchní úřad pro všechny politické okresní úřady v kraji. Krajských vlád mělo býti 20.

Jejich sídly měla býti města: Most, Budějovice, Čáslav, Chrudim, Cheb, Jičín, Mladá Boleslav, Klatovy. Králové Hradec, Krumlov, Lanškroun,

Litoměřice, Plzeň, Písek, Praha, Liberec, Zatec, Slaný, Tábor a Trutnov.

Město Praha bylo z krajského rozdělení vyňato. Krajské vlády měly býti bezprostředně podřízeny místodržitelství. Měly ulevit místodržitelské agen­ dě. Měly býti konečnou odvolací stolicí od politických okresních úřadu

kraje. Předloha taxativně vymezovala kompetenci místodržitelství. VŠe,

co se týkalo alespoň dvou krajů, mělo náležeti do působnosti místodržL telství. V Čechách by bylo bývalo bez Prahy a Liberce 115 politických úřed­ ních okresů. Bylo by se jich tedy bylo nově zřizovalo 15. Bylo by bývalo:

1 .) a) s něm. obyvatelstvem nad 90% politických úřed. okresů

42,

b) s Čes. obyvatelstvem nad 90% polit, úřed. okresů 66;

2 .) a) s něm. menšinou nad 10—20% polit, úřed. okres 1, b) s Čes­ kou menšinou nad 10—20% polit, úřed. okresů 2;

3 .) a) s něm. menšinou nad 20—30% polit, úřed.

okres 1, b) s čes­

kou menšinou nad 20—30% polit, úřed. okresů 2;

4

.) s českou menšinou nad 30% polit, úřed. okres 1.

Přijetí obou předloh bylo jungováno. Obě předlohy byly sněmovně rozdány přes to, že český a německý ministr krajan podali proti nim v mi­ nisterské radě minoritní vota. Ministr Žáček projevil nesouhlas s tím, že

se mají měniti obvody soudních okresů v Čechách, ačkoliv každá taková změna jest vázána na přímý souhlas zemského zákonodárství. Měl ná­ mitky proti předpisům, podle nichž měla býti Část vnějšího úřadování ně­ mecká, zejména proti předpisu, podle něhož měl býti u německých soudů německým i protokol o Českých podáních, proti národnostnímu klíči při

přijímání a jmenování státních zaměstnanců, a proti tomu, jak byly po­

dle německého přání rozhraniČovány některé soudní a politické okresy.

Žáček se tu držel názoru memoranda, které mu podali Čeští poslanci ja­ ko minimální program Český.

520

BIENERTHOVO ŘEŠENI ČESKO-NÉMECKÉHO SPORU.

Bienerthovy osnovy daleko neodpovídaly českým přáním. Chtěly řeŠiti jazykovou otázku v Čechách místo zemským, říšským zákonem. Češi mohli nanejvýše připustiti v říšské radě rámcový zákon. Osnovy se nevy­ hnuly tomu, aby v některých případech neoznačily výslovně němčinu za výhradní řeč. Němčina by bývala tím po prvé zákonem prohlášena za vý­ sadní řeč. Byla by bývala řečí českých úřadů v Čechách s českými úřady v druhých Českých zemích. Češi však zvláště nemohli přijati rozdělení soudních okresů především podle národnostních hledisk, jak je předloha uplatňovala. Nechtěli vůbec připustiti rozhraničení soudních okresů a kraj­ ských obvodů,, aniž by bylo dříve vyžádáno dobrozdání Českého sněmu, jímž byla vláda vázána. Jako předpoklad uspořádání národnostních po­ měrů v Čechách označovali sčítání, provedené podle mateřského a ne obcovacího jazyka, poněvadž nechtěli podvázati vývoj českých menšin v smí­ šeném území a novou úpravu jazykové povahy okresů vždy po každém sčítání. Přáli si, aby úprava jazykových poměrů v Čechách se spojila s roz­ řešením jazykové otázky u ústředních úřadů a nejvyšších soudních dvorů. Odmítali upřílišněný rozsah němčiny u pošt a nesnášeli, že železniční úřa­ dy byly z jazykové úpravy vyloučeny. Vytýkali, že osnovy nevyhovovaly zásadě bezprostřednosti a ústnosti při úřadech soudních a politických (§ 4 civ. řádu soudního, § 6 trestního řádu, základní zákon státní o moci soud­ covské). MladočeŠi stáli jako dříve principielně na oboujazyčnosti úřed­ nictva. Byli však ochotni připustiti výjimky od ní, když by jasně a určitě bylo zákonem zabezpečeno obsazení všech úřadů v zemi, ústředních úřa­ dů i nejvyšších soudů soudci a rozhodujícími úředníky, znalými druhého jazyka zemského tak, aby úřadování v obou jazycích zemských bylo plně zajištěno. Chtěli, aby ustanovení §u 27 osnovy bylo stylisováno tak, aby vyloučen byl výklad, že nemůže býti přijat do služeb u jednojazyčných úřadů úředník druhé národnosti. Češi byli proti přijímání úředníků podle národnostního klíče a nechtěli změniti své stanovisko, kdyby neměl klíč platiti pro všecky země Čechy obývané — ať již jsou v nich menšinou ne­ bo většinou — a kdyby neměl platiti také pro ústřední úřady a nejvyšší instance soudní a kdyby nemělo mimo to býti rozděleno přijímání podle kategorií služby konceptní, odborné (lékaři, inženýři atd.) a manipulační. Češi byli ochotni zásadně připustiti krajské vlády, kdyby kompetence 521

REKONSTRUKCE BIENERTHOVY VLÁDY A ČESKÁ OTÁZKA.

místodržitelství byla přibráním ministerských agend tak rozšířena, aby zpravidla instanční postup končil místodržitelstvím. Odmítali, aby kraj­ ské vlády rozhodovaly s konečnou platností. Žádali si vyjasnění celého plánu krajských vlád, aby nemohly vzniknouti nové spory a nové zmat­ ky. Čeští pokrokáři si nedovedli představiti krajské vlády bez demokra­ tických krajských zastupitelstev, jestliže se měla uskuteČniti národní auto­ nomie. j České strany bez výjimky pokládaly Bienerthovy předlohy za nepři­ jatelné. Daly mu to na jevo projevy svých orgánů. Napětí mezi Bienerthem a českými stranami bylo tak veliké, že hrozilo v poslanecké sněmovně každou chvíli propuknouti v úporný boj. Stalo se tak dne 4. února, když správce ministerstva obchodu dr. Mataja proti výtce dra Kramáře z nečest­ ného jednání obhajoval svůj výnos. Prohlásil tehdy češtinu do jisté míry za »přípustnou« u pošt. Rozpoutal tím bouři českých radikálů. Chtěl nahradí ti slovo »přípustno« slovem »oprávněno«, ale nedovolili mu to Němci, kteří -chtěli pokládati jakoukoli opravu v tom smyslu za casus belli. Čeští radi­ kálové za podpory některých agrárníků se pak odhodlali zahájiti technic­ kou obstrukci, po které již dlouho toužili. Bienerth ji očekával. Sotvaže vypukla, podal předsedovi sněmovny dekret o uzavření říšské rady. Dva dny na to (6. února) byl uzavřen i Český sněm, dne 15. října r. 1908 od-; točený. Bienerthova vláda chtěla měřiti stejnou měrou českému sněmu, zardoušenému německou obstrukci, jako poslanecké sněmovně, ochrome­ né Českou obstrukci.

LVI. REKONSTRUKCE BIENERTHOVY VLÁDY. — JEJÍ OBTÍŽE S ČESKOU OTÁZKOU.

Bienerth se rozhodl přeměniti prozatímní vládu v definitvní. Měla to býti vláda konservativní. Ponechal v ní všechny tři dosavadní ministry krajany, dosavadní ministry vnitra a zeměbrany, ale postavil v Čelo resor­ tů ministry na místo vedoucích sekčriích Šéfů. Na křeslo ministra kultu

522

REKONSTRUKCE BIENERTHOVY VLÁDY A ČESKÁ OTÁZKA.

a vyučování zasedl ústavověrný velkostatkář Štýrský Karel hr. Stůrgkh, na křeslo ministra spravedlnosti Stůrgkhuv důvěrný přítel advokát a ně­ mecko - nacionální poslanec dr. Viktor ryt. Hochenburger. Finance byly svěřeny Členu Polského kola dru Lvu ryt. Biliňskému, obchod vídeňské­ mu purkmistru a křesčansko-sociálnímu poslanci dru Richardu Weiskirchnerovi, železnice nepříteli českých politických snah Ludvíku ryt. Wrbovi, veřejné práce Augustu ryt. Rittovi. Ministrem orby se stal Čech, pražský universitní profesor a Člen panské sněmovny JUDr. Albín Bráf. Vstupoval do kabinetu nerad. Přijal nabízené mu ministerstvo, byv k tomu donucen ministrem dr. Žáčkem. Byl jmenován, aniž by byli bývali o tom dříve uvědo­ mění Čeští poslanci. Vstupoval do vlády na svůj vrub a jediný, komu řekl o nabídce vlády, byl vůdce staročeské strany JUDr. Karel Mattuš. Bráf si byl vědom, že jeho politický vliv bude malý, aby. se mohlo s ním poČítati při těžkých otázkách národnostních. Chtěl působili ve vládě především pro národohospodářské sílení svého národa. Bráfovo povolání do vlády vzbu­ dilo u českých poslanců nelibost. Mladočeši v něm stále spatřovali zavi­ lého a jízlivého svého protivníka, kterým se jim stal za punktaČních bojů. Agrárníci měli k němu nedůvěru, poněvadž ho pokládali za zastance velkostatkářských zájmů. Českým realistům bylo nesnesitelné jeho konservativní a přísně katolické přesvědčení. Nikdy mu nezapomněli, jak se choval v letech osmdesátých k Masarykovi za jednání o jeho vstup do staročeské strany a za jeho bojů na universitě. Čeští radikálové měli v živé paměti Bráfův tvrdý odpor proti pokrokovému hnutí a úřední opatření na České universitě, jejichž byl Bráf většinou intelektuelním původcem. Všechny uvedené České strany trpce vytýkaly dru Žáčkovi, že přiměl Bráfa ke vstupu do vlády. Jediní, kdo nebyli Bráfovými odpůrci, byli stoupenci jeho strany a národní katolíci. Oba Češi v Bienerthově vládě, Žáček i Bráf, byli StaroČeŠi. Bráf si byl vědom své neoblíbenosti. Proto se stýkal s Českými poslanci jen řídce. Pokud byl zván do »Českého svazu«, vyhýbal se tam politické debatě. Vě­ děl, že si čeští poslanci nepřejí, aby se pletl do politiky. Bienerthův kabinet chtěl býti středem mezi vládou úřednickou a par­ lamentní. Vyhlašoval se za kabinet národnostně spravedlivý. Nepřesvěd­ čil o tom ani Čechy, ani Jihoslovany a to ve chvíli, kdy na Balkáně mohl 523

REKONSTRUKCE BIENERTHOVY VLÁDY A ČESKÁ OTÁZKA. vzniknout! požár evropské války. V kabinetu zasedli na křesla, která byla rozhodující pro řešení národnostních otázek, muži, neposkytující žádných

záruk národní spravedlnosti. Na křesle ministra spravedlnosti seděl ně­ mecký Šovinista, Jihoslovany nenávidětný, na křesle ministra kultu a vy­ učování Štýrský ústavák a dávný odpůrce národních snah Českých a slo­

vinských, na křesle ministra obchodu politik, podléhající agitaci křesťan­ ských sociálů ve Vídni proti všemu, co bylo v alpských zemích České. Čes­

ký svaz byl naplněn naprostou nedůvěrou k nové vládě. Stejně nedůvě­

řivě smýšleli o novém kabinetu Jihoslované. Dne 18. prosince r. 1908 se spojili na říšské radě český klub katolic-

ko-národní, jihoslovanský svaz a Starorusíni v jednu taktickou jednotku o 58 Členech, v »Slovanské centrum«. Jeho duší byl slovinský katolický poslanec, lublaňský advokát dr. Ivan ŠusterŠiČ. Čeští národní katolíci Šli zase ruku v ruce s těmi, s nimiž na říšské radě spolupracovali, pokud měli

jen jednoho nebo dva poslance. Poutala je k nim totožnost konservativního přesvědčení. Z tohoto »Slovanského centra« vyšel dne 11. února, po utvoření nové vlády Bienerthovy, podnět, aby se proti kabinetu organiso-

val veliký blok, který by jednotně postupoval. Dne 17. února byl uskuteč­

něn. Toho dne se ustavila »Slovanská Jednota«, jejíž úkol byl upravovat!

a sjednocovati taktický postup stran v něm spojených. Slovanská Jednota měla 123 Členů a stala se tím nej početnější parlamentní skupinou. Byli v ní čeští agrárníci, staro-mladoČeský klub, Chorvaté a pokrokoví Slovin-

ci, slovinští a Čeští katolíci, Čeští národní sociálové a státoprávní pokrokáři, Starorusíni, moravští pokrokoví lidovci a čeští pokrokovci. »Polské kolo« a rusínský klub do »Slovanské Jednoty« nevstoupily. Oba Čeští po­

krokovci a sdružení poslanců lidové strany moravské se dne 11. března sblížili s mladoČeským klubem. Stali se jeho hospitanty, když jim byla

přislíbena místa v některých výborech, do nichž by se nebyli dostali pro svou nepočetnost. Získali tím různé výhody, všechna práva členů mlado-

Českého klubu, ale neměli při tom všech povinností. »Slovanská Jed­ no ta« se nechtěla předem vázati žádnou taktickou zásadou.

Dne 10. března r. 1909 předložila vláda osnovy o kontingentu no­ váčků na rok 1909. »Slovanská Jednota« byla postavena před otázku, jalc

se zachová k této předloze, která se měla projednávati za napjaté situace

524

REKONSTRUKCE BIENERTHOVY VLÁDY A ČESKÁ OTÁZKA.

zahraniční, způsobené anexí Bosny a Hercegoviny. Poněvadž se většině Jednoty jednalo o to, aby nebyl jejím odporem dotčen císař a vláda nebyla ještě více zatlačena do náručí Němců, rozhodla se »Slovanská Jednota« hlasovati pro předlohu. Nemohla však příměti všechny České kluby, aby se podrobily jejímu usnesení. Čeští pokrokáři, Čeští národní sociálové a radikálové, moravští lidovci se postavili proti předloze. Přes to byla před­ loha dne 9. března přijata. Při hlasování těch Českých stran, které ode­ vzdaly své hlasy pro kontingent nováčků, byla rozhodující i otázka postát­ nění rakousko-uherské společnosti státních drah, severozápadní dráhy a jihoseveroněmecké spojovací dráhy. Vláda podala o nich předlohu sou­ časně s předlohou o nováčcích. Padly tudíž v úvahu jednak důvody hos­ podářské, ale i důvody národní, přející si, aby dráhy byly co nejrychleji postátněny a zbaveny tísnivé germanisace. Tři dny po odhlasování nováč­ ků přijala sněmovna osnovu zákona o postátnění uvedených drah. Vláda si nedovedla vážiti umírněnosti většiny českých poslanců. V Praze trpěla a chránila nové demonstrativní procházky německých ku­ lérových studentů. Dne 31. března provedla jmenování soudců v Čechách s ohledem na národnost a bez ohledu na skutečnou kvalifikaci a pořadí a poškodila tím Četné české soudce. Čeští ministři v kabinetě nedovedli zabrániti podobným tvrdostem, třebaže se ministru Žáčkovi podařilo ne­ patrně zmírniti soudcovské jmenování v Český prospěch. Němečtí ministři Hochenburger a Schreiner byli vítězi. Úspěchy německých nacionálů proti dechům nedávaly spád křesťanským sociálům v alpských zemích. Počali akce za jejich německý ráz a za udržení německých posic. Čeští sociální demokraté ve Vídni za vedení Fr. Tomáška již v druhé polovici ledna a pak ještě ne jednou upozorňovali s hlediska Českého dělnictva předsedu vlády a Českého ministra krajana na zlé důsledky podobného jednání. Křesťansko-sociální ministři nečelili Šovinistickému hnutí své strany, ný­ brž je podporovali. Dolnorakouský zemský sněm zahájil akci za zákonné prohlášení němčiny jako řeči zemského sněmu, autonomních úřadů, uči­ telských ústavů a reálek. Příslušné Školské orgány zavíraly za protestu Čechů České Školy spolku »Komenského« (ve Vídni III. a v PoŠtorné) a stavěly zřizování nových Českých soukromých Škol do cesty nejtěžší pře­ kážky. Vídeňská ulice demonstrovala prod soukromým českým školám. 525

REKONSTRUKCE BIENERTHOVY VLÁDY A ČESKÁ OTÁZKA. Dne 7. dubna rozpustila vláda Četné národně sociální organisace pro anti-

militaristické agitace. V českých zemích rostla nálada, aby se proti vládě, Čechům nepříznivé, užilo obstrukce na říšské radě. Vláda měla v sněmov­ ně od 10. března rozpočet na rok 1909. Jednal o něm výbor. Od polovice

Června se měla rozpočtem obírati celá sněmovna. »Slovanská Jednota« se

musila rozhodnouti o svém poměru k rozpočtu. Poněvadž nechtěla Bienerthovi umožniti vládu §em 14, rozhodla se neobstruovati rozpočet, ale hlasovati proti němu. Čeští poslanci byli ve své většině pro tuto taktiku

tím spíše, poněvadž právě jednali s velkostatkáři a Němci z Čech o dělnost českého sněmu. Dne 25. června byl rozpočet v sněmovně přijat. »Slo-

vanská Jednota« si přála, aby tím byl ukončen letní pracovní program. Ale Bienerth soudil, že by mohl docíliti ještě více, projednání zmocňova­ cího zákona a obchodní smlouvy s Rumunskem. Čeští agrárníci, posíleni

Českými radikály, á slovinsko-lidoví poslanci chtěli v této chvíli strhnout! celou »Slovanskou Jednotu« do obstrukce. Nepodařilo se jim to. Rozhodli se nastoupiti sami obstrukci a dne 30. června ji zahájili. Bylo to zřejmé

porušení solidarity »Slovanské Jednoty«. Bylo nejasnou věcí, jaký cíl měla obstrukce. Bezpečně jím nebylo zřízení druhé České university, nýbrž, jak napsal dne 18. července agrární »Venkov«, příčinu obstrukce bylo »pře-

devším viděti v nedělnosti Českého sněmu«. Česká obstrukce měla býci od­

vetou za německou obstrukci na českém sněmu. Katoličtí Slovinci za svůj cíl pokládali vyvážení bosenských kmetů jedině prostředky zemskými a ne, jak se vládou navrhovalo, maďarskou agrární bankou bosensko-uherskou. Bienerth nechtěl vyhověti obstrukci v žádném jejím přání. Dne 10.

Července předčasně uzavřel říšskou radu. NeodroČil jí, chtěl jen obstrukČ-

níkům na značití možnost rozpuštění sněmovny a vlády bez parlamentu. Staří a zkušení Čeští poslanci cítili, že nedojde na říšské radě ke klid­ né práci, pokud se nějak nepřeklene propast mezi Čechy a Němci v Če­ chách. V květnu r. 1909 důvěrně požádali dva mladoČeŠtí předáci Kra­

mář a Pacák vůdce konservativního velkostatku Františka hr. Thuna, aby

se ujal úlohy prostředníka mezi Čechy a Němci a aby si nejprve hleděl získati ústavověrný velkostatek. Thun se rád ujal poslání, o které byl žá­ dán a které mu bylo uloženo, jak později uslyšíme, i z jiné strany. Dne

24. Června se sešli ve Vídni k důvěrné poradě dva konservativní velko­

526

REKONSTRUKCE BIENERTHOVY VLÁDY A ČESKÁ OTÁZKA.

statkáři, dva MladoČeŠi, dva agrárníci, jeden státoprávní pokrokář a je­ den SraroČech, aby se dohodli o postupu. Dne 1. července se sešli s vy­ slanci Němců z Čech. Pro německý odpor nebylo možno docíliti sjedno­ cení ani o formalitách, kterými by se zabezpečila dělnost Českého sněmu. Na počátku září sám Bienerth jednal ojediněle s velkostatkáři, s Čechy i Němci o Česko-německých otázkách. Němci žádali, aby se jejich obstrukce na Českém sněmu vykupovala. Za pouhé ustavení sněmu chtěli, aby se v zemském výboru nepřidělovaly českým přísedícím k vyřízení ně­ mecké záležitosti a aby se změnil poměr zemského úřednictva ve prospěch Němců. Češi uznávali již dříve oprávněnost některých německých poža­ davků, zvláště rozmnožení německých mandátů v zemském výboru a do­ sazení konference klubovních předsedů, ale byli ochotni o nich jednati,. až by se sněm sešel a ustavil. Bienerth přes to, že nevěděl, jak věci do­ padnou, svolal před zasedáním říšské rady na 21. září Český a moravský sněm. Ujišťoval Čechy, že český sněm bude moci zasedati celé 4 neděle a že bude zase svolán počátkem prosince k dalšímu zasedání. Chtěl spor, který mu byl trvalou překážkou na říšské radě, odkliditi na vedlejší kolej’ Českého sněmu. Sněm se sešel téměř po roční přestávce. Vláda mu předložila pět zá­ konných osnov: dvě o změně zemského zřízení českého, pak o novém vo­ lebním řádu do Českého sněmu, o úpravě jazykové otázky při samospráv­ ných úřadech a orgánech a o zřízení krajských zastupitelstev. Osnova o novém volebním řádu kryla se obsahem s Beckovou osno­ vou z r. 1908. Osnova o jazykové otázce u autonomních úřadů a orgánu byla rozšířena i na krajská zastupitelstva. Jinak podržovala tytéž zásady,, o kterých se Češi v hlavních rysech dohodli s Němci již za Koerbra. Or­ gány místní samosprávy (obce, okresy, kraje) si měly stanovití svůj jed­ nací a úřední jazyk. Připouštěla se tedy u nich jednojazyČnost. Smíšené obce (smíŠenost nastupovala, jestliže alespoň jedna Čtvrtina t. j. 25% pří­ tomného obyvatelstva náležela druhé národnosti), okresy a kraje mělyúřadovati ve styku se stranami oboujazyčně. Také jednojazyČné okresy ve styku s jinojazyČnými obcemi své oblasti a jednojazyČné kraje ve styku s jinojazyČnými okresy a obcemi své oblasti měly užívati i druhé zemské řeči. V ostatním svém úředním jednání mohly jednojazyČné obce, okresy 527

REKONSTRUKCE BIENERTHOVY VLÁDY A ČESKÁ OTÁZKA. a kraje používati bezplatné pomoci překladatelny u zemského výboru, ale měly přijímati podání v obou zemských řečech. Jednání a úřadování zem­

ského výboru mělo spočívati na oboujazyčné rovnoprávnosti. Praha jako

hlavní město země měla býti ve styku se stranami oboujazyČná. O Liberci se mlčelo. Autonomní orgány měly se státními úřady jednati ve svém úředním jazyku. Tehdy byla po prvé podána sněmu vládní předloha o zřízení kraj­

ských zastupitelstev v Čechách. Mělo jich býti tolik, co krajských vlád (20). Praha se vylučovala z krajského svazku. Krajská zastupitelstva se

měla skládati jednak z krajského sněmu, alespoň jednou do roka se schá­ zejícího, svolávaného místodržitelem a rokujícího za předsednictví kraj­ ského starosty, císařem jmenovaného, jednak z krajského výboru. Před­

sedou tohoto výboru měl býti předseda krajské vlády, který si jmenoval

z Členů výboru svého zástupce. Tím se měl zmírniti dualismus mezi auto­ nomními a státními orgány. Krajský výbor měl míti 4 nebo 6 Členů a 2

nebo 4 náhradníky. V smíšených krajích s dvěma národními volebními sbory se měla volba krajského výboru konati po stanovených volebních

sborech. Krajský sněm by se byl volil na Šest let. Jeho členové by se byli volili ze středu okresních zastupitelstev, takže by bylo volilo každé okres­ ní zastupitelstvo z plena po jednom Členu. Ostatní Členové (pro jejich po­

čet byla rozhodná početnost kraje) by se byli volili společně všemi okres­

ními zastupitelstvy dotyčného kraje a to podle jejich zájmových skupin, které by byly tvořily v smíšených krajích volební okresy podle národnosti.

Při tom se přikazoval jednotlivým zájmovým skupinám i národním vo­ lebním sborům počet zástupců, úměrný jejich síle ve všech okresních za­ stupitelstvech kraje. Předloha vyměřovala agendu krajského zastupitel­

stva takto: »Zastupitelstvo krajské obstarává za dohledu zastupitelstva zemského administrativní a ekonomické záležitosti svazu krajského a vy­

konává autonomní dohled

ke

správě

okresů

zastupitelských, obvodů

zdravotních a obcí, jakož i k hospodářským okresním záložnám v kraji. Dále jest úkolem zastupitelstva krajského podporovati humanitní, sociál­

ní, kulturní a hospodářské zájmy kraje a jeho příslušníků, pokud nejde

-o takové záležitosti, které nejsou podstatně místní povahy nebo přesa­

hují síly jednotlivého kraje a proto pro zachování organické jednoty

528

REKONSTRUKCE BIENERTHOVY VLÁDY A ČESKÁ OTÁZKA,

správy zemské vyhrazeny jsou oboru působnosti zastupitelstva zemského«. V smíšených krajích při usnášení o kulturních a hospodářských věcech by byla rozhodovala kvalifikovaná většina za kvalifikované přítomnosti. Krajský sněm mohl se usnáŠeti a vybírati i přirážky k přímým daním, při­ rážkám podléhajícím, až do 30%. Větší přirážky mohlo krajské zastupitelstvo vybírati jen podle usnesení zemského sněmu, schváleného císařem. Osnova v §u 20 uváděla kompetenci/zemského výboru. Byla by se scvrkla na kompetenci hospodářskou. Rozhodnutí krajského výboru mělo míti ve druhé nebo třetí instanci v autonomním instanČním pořa­ du konečnou platnost. Osnova vsunovala do organismu samosprávy nový článek, ale nerozšiřovala kompetenci samosprávy zemské, okresní a obec­ ní, nýbrž ji zúžovala při zemi a okresech. Pomýšlela na nové finanční zatížení obyvatelstva. Obě osnovy o změně zemského zřízení byly pracovány tak, aby vy­ hověly prvním požadavkům Němců a umožnily jim odstup od obstrukce. Počet přísedících zemského výboru se měl zvýŠiti, jak si přáli Němci a jak neodmítali Češi, na deset. Z nich by byly volily po dvou kurie velkostatkářská, městská a venkovská. Jednoho přísedícího společně kurie městská a venkovská; tři přísedící by se byli volili, každý zvláště, ze stře­ du celého sněmu. Bylo by tedy bývalo pět Českých přísedících, tři ně­ mečtí a dva velkostatkářŠtí. Kě kompetenci zemského výboru by bylo po­ třebí i nadále přítomnosti Šesti přísedících. Počet náměstků nejvyššího maršálka zemského, císařem jmenovaných, se podle přání Čechů stano­ vil na dva, patrně na jednoho Čecha a na jednoho Němce. Podle prvé osnovy o změně zemského zřízení by nebyli Češi ničeho ztratili. Byli by měli jako dosud polovici přísedících, byli by získali náměstka nejvyššího maršálka, jehož dosud neměli. Počet hlasů velkostatkářských by byl v zem­ ském výboru klesl s jedné čtvrtiny na jednu pětinu, Němci pak by byli stoupli z jedné Čtvrtiny na tři desetiny přísedících. Druhá osnova o změně zemského zřízení, která byla v podstatě Beckovou předlohou z r. 1908, vycházela oproti této osnově Němcům vstříc tím, že připojovala pod vlivem moravského paktu § 32a, v němž se pravilo: »Při rozdělení referátů buďtež referáty o Školství, Čítaje v to Školy odborné, dále o ústavech zemských, jež věnovány jsou jedné ná34

529

REKONSTRUKCE BIENERTHOVY VLÁDY A ČESKÁ OTÁZKA,

rodnosti, rozděleny mezi přísedící zemského výboru dle jejich národnosti. Týmž způsobem buďtež i ostatní referáty ve výboru zemském dle mož­ nosti přiděleny. Při obsazování míst učitelských, úřednických a sluhovských při ústavech zemských, jež výhradně věnovány jsou jedné ná­ rodnosti, vázán jest výbor zemský návrhem tří osob (terna), jejž mu uči­ ní přísedící zemského výboru, zvolení příslušným volebním sborem Čes­ kých nebo německých poslanců. (§ 10a.) Při novém obsazování ostatních míst úřednických a sluhovských jest výbor zemský povinen při­ hlížet! k oběma národnostem dle počtu obyvatelstva v zemi.« Čeští poslanci prohlásili Bienerthovy předlohy za nemožný podklad pro spravedlivé uspořádání veřejných poměrů v Čechách. Bienerth dal do svých osnov dosti mnoho, aby Němce získal pro ustavení sněmu, a dal dosti málo, aby se sblížil s Čechy. Ale Němci ne­ byli spokojeni ani tím, co dostávali. Podali na sněmu své návrhy, v nichž byly formulovány jejich staré požadavky na úpravu národnostních pomě­ rů v Čechách. Návrhy ty znamenaly úplnou samosprávu německého ná­ roda a naprosté rozdělení zemské správy v Čechách. Němci žádali, aby se jejich předlohám, současně s vládními předlohami dala přednost před ostatním denním pořádkem sněmovny. Češi postupovali společně. Od­ mítli německé požadavky. Byli ochotni jen připustiti, co uznávali za správné i konservativní velkostatkáři, jednání o německých a vládních návrzích, když by se současně počaly projednávati otázky finanční, kul­ turní a Školské. Češi nechtěli Němcům poskytovati žádnou odměnu za to, že by nemařili sněmovní Činnost. Češi jako většina v zemi nechtěli se podrobit! diktátu německé menšiny. Jednání o dělnost českého sněmu nevedlo k cíli. Marně se o jeho zdar pokoušel nejvyŠŠí maršálek zemský, ministr Žáček, který na počátku října zajel i do Prahy, sám Bienerth a nejeden velkostatkářský poslanec. Český sněm se nemohl ustaviti pro německý odpor. Konal jen jedinou plenární schůzi. Dne 9. října r. 1909 byl uzavřen. Stihl jej právě takový osud jako říšskou radu dne 10. července pro obstrukci Česko-slovinskou. Bienerth měl při svých akcích stále na mysli jen Němce. Čechy s je­ jich tužbami opomíjel. Nepřispíval ničím, aby si je získal a aby Němcům stanovil meze v jejich troufalosti. Dne 19. září r. 1909 provedl nové jme530

REKONSTRUKCE B1ENERTHOVY VLÁDY A ČESKÁ OTÁZKA.

nování soudců v Čechách. Přeskočil výtečně kvalifikované soudce České národnosti. Čeští poslanci podali proto na Českém sněmu dne 21. září dotaz. Sám Jindřich hrabě Clam Martinic v dopisu Františku hr. Thunovi pokládal toto soudcovské jmenování za »neslýchanou německou protekci«. Bienerth neučinil nic, aby zabránil usnesením čtyř sněmů dolno- a hornorakouského, solnohradského a vorarlberského (na dolnorakouském k nelibosti českoslovanských sociálních demokratů i němečtí sociální de­ mokraté hlasovali pro zákon), podle nichž se němčina prohlašovala vždy v příslušné zemi za řeč sněmu, autonomních orgánů, učitelských ústavů a reálek. Touto svou politikou přiměl české sociální demokraty, že se pevně postavili do jedné řady s českými občanskými stranami. Když zá­ stupci »Slovanské jednoty« ho dne 28. října varovali před sankcí zákonů a ukazovali mu na politické důsledky, kdyby se tak stalo, vykládal, že Usnesení alpských sněmů ani neodporují autonomistickému stanovisku, ani státním základním zákonům, nýbrž se s nimi úplně kryjí. Bienerth byl již vázán slibem křesťanským sociálům. Dělal si naděje, že Češi přece snad nebudou Činiti ze sankce zákonů politické důsledky. Dne 30. října měla rozhodnouti ministerská rada o sankci alpských zákonů. Ministr Bráf sdělil osobně Bienerthovi, že bude nucen odstoupiti, kdyby se mini­ sterská rada usnesla na sankci a uvědomil o svém stanovisku ministra Žáčka, který již v Červnu podal demisi pro odpor »Českého klubu« proti jeho hlasování o otázce agrární banky pro Bosnu. Císař tehdy Žáčkovu demisi nepřijal, poněvadž se Žáček zachoval podle usnesení ministerské rady a dal v konfliktu mezi povinnostmi českého poslance a rakouského ministra přednost povinnostem tohoto. Oba čeští ministři nyní odevzdali v poslední chvíli císaři memorandum, které Bráf vypracoval. Císař chtěl v audienci příměti Bráfa, aby setrval, i když by byly zákony sankcionová­ ny. Císař nechápal, že se Češi tolik bouří pro něco, co prý má jen význam platonický, a divil se Bráfově citlivosti, když prý dříve jiní Čeští ministři bez zřejmých rozpaků spolupodepsali protičeské zákony, věcně mnohem choulostivější. Bráf setrval na svém stanovisku. Spatřoval v alpských zá­ konech zbytečnou urážku Českého jazyka a svého národa. Řekl výslovně císaři, že by i pouhé setrvání ve vládě se příčilo jeho vlasteneckému cítění a tradicím rodiny Palackého a Riegra, k níž náležel. Ministerská rada 34*

531

REKONSTRUKCE BIENERTHOVY VLÁDY A ČESKÁ OTÁZKA. rozhodla pro sankci. Hlasovali pro ni i polští ministři. Čeští ministři byli tedy se svým odporem úplně osamoceni. V tentýž den. kdy udělil císař

všem Čtyřem alpským zákonům sankci, dne 1. listopadu r. 1909, opustili

Český ministr krajan dr. Žáček i ministr orby Čech dr. Bráf, kabinet. Bienerth pak pověřil správou ministerstva orby odborového přednostu Čecha

Josefa ryt. Popa. České krajanské ministerstvo nechal neobsazeno. Če­ chové v tom spatřovali nový doklad Bienerthova nepřátelství k českému národu.

Císař, když mu vídeňský purkmistr dr. Lueger dne 3. listopadu dě­ koval za sankci alpských zákonu, odpověděl, že tak učinil rád. Patrně ne­

tušil, co všechno způsobil sankcí v českém národě. Říšští i zemští poslan­ ci Čeští ze všech Českých zemí vyhlásili vládě nejostřejší boj.

Tvrdili,

že s Bienerthem domluvili. V sankci spatřovali podvolení se vlády ně­

meckému diktátu a dodávali: »Čechové vzdávají se svého doufání v ra­

kouskou spravedlnost a zákonnost, Čechové si uvědomují, že svou sílu mají pouze ve svém vlastním národu a lidu, Čechové přijímají tu vídeň­

skou výzvu k úsilnějŠí politice státoprávní a národní, Čechové se nelekají poznaní, že nejen vláda, ale celý její systém a systém této říše Čelí proti

nám a proti všem neněmeckým národům.« Klub Českoslovanských sociál­ ních demokratů ve Vídni viděl v jazykových zákonech alpských »justa-

ment, jehož ostří je namířeno nejen přímo proti českému dělnictvu v Dol­ ních Rakousích, ale nepřímo stejnou měrou proti dělnosti parlamentu.

Poněvadž vláda Bienerthova měla hlavní podíl na tomto atentátu a zís­ kala pro tento svůj postup sankci, ztratila poslední podmínky své exi­

stence a každé další trvání její je krajním nebezpeČím«. »Slovanská jednota« se dne 3. listopadu usnesla nevyj ednávati s vlá­ dou v tehdejším jejím složení, ale byla »ochotna podporovati smírné ře­

šení krise a po té stránce zahájiti vyjednávání s vládou, která by poskyto­ vala záruky pro systém úplné spravedlnosti vůči všem národům této říŠe«. »Slovanská jednota« uvažovala také o taktice v poslanecké sněmovně.

Většina jejích členů si přála, aby se vynutila změna vlády obstrukcí a aby

se obstrukcí započalo hned při rozpočtovém provisoriu. »Polské kolo« ujalo se prostřednictví a doléhalo na »Slovanskou jednotu«, aby propus­ tila z obstrukce rozpočet, a slibovalo jí za to, že se celou svou váhou při-

532

REKONSTRUKCE BIENERTHOVY VLÁDY A ČESKÁ OTÁZKA.

Činí, aby se kabinet změnil. »Polské kolo« mělo schopnost provésti tako­ vý slib, jakmile by bylo pohrozilo, že přestane býti oporou vlády. Ale k té hrozbě se nemohlo odhodlati. »Slovanská jednota«, důvěřujíc Polá­ kům, propustila z obstrukce první čtení rozpočtového provisoria přes od­ por radikálních poslanců Českých. Chtěla poskytnout! »Polskému kolu« potřebnou volnost k jednání o dohodu, nechtěla se zbaví ti u něho sym­ patií, tím že by se byla rozhodla pro obstrukci. Chtěla i odvrátiti vládu §u 14»Polské kolo« zahájilo jednání mezi stranami a vládou o její pře­ měnu. »Slovanská Jednota« byla ochotna zanechati obstrukce i oposice, kdyby jí byl dán stejný počet ministerských křesel jako Němcům (6). Křesla ministerského předsedy a ministra zeměbrany se měla pokládati za neutrální, ale ministerstvo vnitra se mělo poČítati mezi politické re­ sorty. Jednání nevedlo k cíli. Poláci vládu neopustili. Proto se Slovan­ ská jednota« dne 13. prosince na podnět českých agrárníků usnesla, nepropustiti Bienerthovi ani jediné předlohy. Dne 15. prosince byla v sně­ movně zahájena obstrukce. Čeští poslanci mluvili až řeči 12 a ^hodino­ vé. Z Českých stran byli pro ni MladoČeŠi, StaročeŠi, agrárníci, Čeští ra­ dikálové a skupina dra Stránského; proti ní stáli národní katolíci a Čeští realisté. Obstrukce nemohla míti jiný výsledek nežli vládu §u 14. Za této situace vystoupil slovinský křesťansko-sociální Člen »Slovanské jednoty« Thdr. Janez Ev. Krek s podnětem, aby »Slovanská jednota« podala pilný návrh na prozatímní změnu jednacího řádu, podstatně zne­ možňující obstrukci v poslanecké sněmovně. Návrhem se měla rozuzliti zamotaná situace. Dr. Kramář byl nadšen podnětem Krekovým. Očeká­ val od reformy jednacího řádu, že se vládě vezme možnost prohlašovat! obstrukci za příčinu, aby nespěchala s úpravou jazykové a národnostní otázky v Čechách, že vláda nebude moci jazykovou úpravu oktrojovat a že se Němcům vyrazí z rukou zbraň, která u nich byla účinnější nežli u Čechů. Dne 17. prosince podali vůdci »Slovanské jednoty« pilný návrh na změnu jednacího řádu. Všechny České strany byly pro návrh až na Čes­ ké radikály, kteří jej pokládali za katastrofu České politiky a za znásilně­ ní Českých radikálů. Ale ani ti nešli tak daleko, aby se rozhodli znemožniti přijetí návrhu. Čeští agrárníci byli pro návrh hlavně proto, že se jim 533

REKONSTRUKCE BIENERTHOVY VLÁDY A ČESKÁ OTÁZKA. předseda » Polského kola« prof. Glombiňski Čestné a rukou dáním zavá­

zal, že musí dojiti do polovice ledna k rekonstrukci vlády, jestliže Če­ chové zanechají obstrukce. Když byli nacionální Němci přesvědčeni, že se návrhem nejedná o to, aby byli chyceni do pasti a aby se umožnilo

utvoření slovansko-klerikální většiny, bylo přijetí novely zajištěno. Dne 20. prosince r. 1909 byl revidován zákon z 12. května r. 1873 z. ř. č. 94

o jednacím řádu říšské rady. Předseda od té doby disponoval úplně jed­

nacím pořádkem schůze, mohl vyloučiti z jednání na určitou dobu po­

slance, kteří se provinili proti jeho osobě nebo proti jeho nařízení. Byla znemožněna technická obstrukce pilnými návrhy a návrhy na formální

projednávání. Ale obstrukce nebyla znemožněna vůbec. Bylo možno ještě

obstruovati pozměňovacími návrhy, hlasoyáním podle jmen, hlomozem

a pod. Novela otřásla věrou v obstrukci jako úspěšnou zbraň parlament­ ního boje. Měla ráz prozatímnosti a měla pozbýti platnostj/pbslední den v r. 1910. Nepozbyla jí však již nikdy, co trvala poslanecká sněmovna

říšské rady. Její platnost byla vždy zavčas a bez zvláštní námahy na rok obnovována. Bienerthova vláda dostala dne 23. prosince rozpočtové pro-

visorium a jiné předlohy, které chtěla míti ještě projednány. »Slovanská jednota« při tom zůstala v oposici.

Bienerth,

aby osvědčil svou národní

spravedlnost, pamatoval při

jmenování Členů panské sněmovny i na příslušníky českého národa. Dne

27. prosince bylo povoláno do panské sněmovny nových 30 Členů. Jen dva z nich byli Češi, univ. prof. dr. Jaroslav Goll a bývalý staročeský

předák Ant. Ot. Zeithammer. Oba byli smýšlení konservativního. Češi doufali, že ukončení české obstrukce na říšské radě bude vrhati

své světelné paprsky na německou obstrukci na Českém sněmu. Agrárníci a MladočeŠi za podpory konservativního velkostatku z Čech dolehli pro­ to na vládu, aby neprodleně svolala Český sněm z důvodů hospodářských

a politických. Vláda vyhověla a český sněm měl zahájiti své zasedání dne 3. února. Ale dříve nežli se sešel, bylo jasno, že nebude dělný. Němečtí poslanci zemští rozhodli se neopustiti obstrukce »následkem nedostatku

jakýchkoli dostatečných záruk pro příznivé projednávání národně poli­ tických požadavků německých poslanců«, ačkoliv Čeští poslanci byli ochot­

ni iniciativní návrhy obou stran spolu s vládními předlohami přikázati

534

REKONSTRUKCE BIENERTHOVY VLÁDY A ČESKÁ OTÁZKA.

ihned k jednání sněmovnímu výboru, když by se současné počaly projed­ náván nezbytné záležitosti zemského hospodářství: rozpočtové proviso rium a předlohy, týkající se osvobození dané z příjmů od autonomních přirážek a zemské pivní dávky. Dlouho a marné se jednalo, aby se sném mohl alespoň ustaviti. Marně připomínal Němcům oficiosní »Fremdenblatt« dne 4. února, že by musila nastati změna ve vnitřní politice, kdyby Němci na sněmu setrvali v obstrukČní politice. Dne 8. února byl český sněm odročen, aniž by se byl ustavil. Konservativní velkostatek téhož dne oficielně konstatoval velikou ochotu velkých českých stran lidových dohodnouti se s Němci. Němcům se tedy nepodařilo označiti Čechy ve ve­ řejnosti za kazimíry. Národně sociální a státoprávně pokrokoví poslanci zemští nesouhlasili s postupem Mladočechů a agrárníků. Hledali v něm povolnost k Němcům, která prý zhoubně působí na České sebevědomí a podněcuje německou troufalost. Zdálo se jim, že agrárníci a MladočeŠi nečiní své návrhy s hlediska historického státního práva. Měli lacinou radu, jak by se mělo vyjiti ze svízelné situace. Nejprve prý by se mělo zavěsti do sněmu všeobecné rovné právo hlasovací (mlčeli o tom, jak by se mohlo k tomu dospěti), pak teprve by se mělo přikroČiti k další stav­ bě moderního a demokratického zemského zřízení. S Němci prý se již ne­ má jednat a česká delegace na říšské radě by se měla přičiniti »všemi prostředky mužného a zásadního postupu« »o vynucení dělnosti České­ ho sněmu«. Bienerth hledal jinou cestu, jak by vyšel z těžké situace, když ne­ mohl tak učiniti pro odpor Němců Českým sněmem. Chtěl rekonstruovat kabinet tak, aby se mohly velké České strany státi podporou jeho vlády. Chtěl dáti Čechům ve vládě zastoupení a zvláště chtěl znovu obsaditi křeslo Českého ministra krajana. »Český Svaz« se vyslovil dne 16. února proti vstupu českých politiků do vlády a dr. Pacák odmítl Bienerthovi ■osobně mu nabízené České ministerstvo krajanské. Bienerth přes tento ne­ úspěch s Čechy pokládal za nutné upraviti si nějak cestu k jednání se »Slovanskou jednotou«. Nemohl nechat nepovšimnutou okolnost, že prá­ vě »Slovanská jednota« to byla, která ztížila provisorní reformou jedna­ cího řádu obstrukci v říšské radě. Vybídl proto německého krajana mi­ nistra dra Schreinera, aby zadal za propuštěnou. Bylo ještě několik dal­ 535

REKONSTRUKCE BIENERTHOVY VLÁDY A ČESKÁ OTÁZKA. Ších důvodů, proč bylo nezbytno, aby Schreiner opustil kabinet. Vládní knihy poznaly, že Schreiner není státník, nýbrž agitátor, honící se za ob­ libou svého voličstva. Schreiner nepůsobil, jak si přál Bienerth, na své

krajany, aby se usmířili s Čechy, nýbrž je popouzel proti nim. Křesťanští sociálové ho měli až po krk a arcivévoda František Ferdinand ho nená­ viděl pro jeho beztaktní chování. Poláci otevřeně říkali, že Schreiner jest

překážkou, aby se Bienerth mohl sblížiti se »Slovanskou jednotou«. Dr.

Schreiner vyhověl Bicnerthovu přání a zažádal za propuštěnou. Minister­ ský předseda proti zvyku dal okázale a oficielně vyhlásiti, že žádost dra

Schreinera za propuštění doporučil císaři. Dne 22. února dr. Schreiner opouštěl kabinet. Neobdržel ani, jak bylo zvykem, při odchodu vyzname­

nání. Jeho místo zůstalo osiřelé. Tehdy ani Češi ani Němci neměli ve vládě krajany-ministry. Bie­

nerth myslil, že tím znovu ukázal svou nestrannost. Zemský výbor Český nemohl bez usnesení Českého sněmu vybírati

zemskou dávku z piva. To byla vážná rána pro zemské finance. Zemský

výbor se usnesl požádati vládu, aby předložila panovníkovi k sankci žá­

dost za další vybírání pivní dávky, i když se o ní sněm nemohl usnésti pro svou nedělnost. Ministerská rada se dne 19. října vyslovila proti žá­ dosti zemského výboru, poněvadž prý zemské zřízení České nepřipouštělo

něco podobného. Toto rozhodnutí vlády mělo zlé důsledky pro zemské finance. Dne 1. března bylo nutno seŠkrtati zemský rozpočet o 18 milionů

korun, Čímž byly hlavně postiženy kulturní potřeby zemské, a dné 6. dub­ na bylo nutno odložiti naléhavou úpravu učitelských platů, která bez děl-

nosti sněmu se nedala vůbec provésti. Bienerthova vláda Činila tím vy­ trvale vše, aby se stala v Čechách nejen u Čechů, nýbrž i u učitelů obou

národností nepopulární. Dne 23. března provedla Bienerthova vláda další soudcovské jme­ nování v Čechách a na Moravě. Vyšla ze zásady »pro německé území ně­ mecké soudce« a přeskočila proto Četné kvalifikované soudce České ná­

rodnosti. Vzbudila tím proti sobě novou bouři v Českém národě.

Český politický tábor byl za jedno v odporu proti vládě, ale nebyl

za jedno v otázce, jaké taktiky se má užít. Když se dne 24. února jednalo na říšské radě o přikázání vládní předlohy o kontingentu nováčků na rok

536

REKONSTRUKCE BIENERTHOVY VLÁDY A ČESKÁ OTÁZKA. 1910 brannému výboru a dva dny na to o přijetí tohoto kontingentu, byl Český tábor tak roztříštěný, že »Slovanská jednota« byla nucena pone-

chati svým Členům volnost hlasování. Státoprávní pokrokáři, národní so­

cialisté, moravští pokrokoví lidovci hlasovali proti, k nim se tenkráte při­ pojili i agrárníci, kteří opustili Kramářovu teorii, že se nováčci povolují stařičkému císaři a ne vládě.

Jen národní katolíci a mladoČesko-staro-

český klub odevzdali své hlasy pro kontingent nováčků. Dne 1. března se započalo první Čtení státního rozpočtu na rok 1910.

»Slovanská jednota« se postavila jako celek proti rozpočtu. Neměla pří­ činy měniti své oposiČní stanovisko. Dne 10. března se jednalo vládě, aby

byl denní pořádek přeměněn ve prospěch vládní předlohy, žádající si

půjčku 182 milionů na výzbroj. »Slovanská jednota« se postavila jako ce­ lek proti vládnímu požadavku, způsobila, že vládě nebylo sněmovnou vy­

hověno a že předloha nemohla se do 18. března vyříditi. Když pak se mohlo konečně v druhé polovici dubna hlasovati o zmocnění k půjčce

na výzbroj, »Slovanská jednota« stála v oposiČním postoji. Dne 6. května zahájil Bienerth akci za definitivní reformu jednacího

řádu. Obecně se vědělo, že k ní nedojde a že sněmovna musí vystaČiti pro­ zatímní novelou z r. 1909. Národně sociální poslanec Václav Choc, po­

vaha naveskrze negativní, nejednou ukvapená a vedená zaČasté Čistě stra­

nickými a osobními motivy a málo kdy důvody věcnými, navrhl přes odpor rozvážnějšího křídla ve svém klubu (Baxa, KlofáČ, Švihá), aby

předloha o jednacím řádu byla vzata z pořadu jednání. Návrh byl zamít­

nut, poněvadž se proti němu postavila »Slovanská jednota«. Ale tato ne­ patrná událost, která jinak nemohla vypadnouti, nežli jak se sulo, měla za následek, že klub českých poslanců národně sociálních a státoprávně pokrokových vystoupil ze »Slovanské jednoty«. Klub odůvodnil svůj krok

tím, že prý se »nesplnil ani jediný předpoklad, pro který prozatímně jednací řád byl změněn«, »sněm království Českého nestal se dělným a zemské­ mu hospodářství nedostalo se ochrany«, »ani jediná křivda nebyla odči­ něna, naopak zažily jsme křivdy nové«. Klub vycházel z klamného od­

hadu, že definitivní jednací řád se projedná a obával se proto, že by se

jím dala vládě nová zbraň do rukou proti oposici. Neutěšené poměry ve sněmovně nesl těžce následník. Podléhaje vli­

537

REKONSTRUKCE BIENERTHOVY VLÁDY A ČESKÁ OTÁZKA.

vu svého energického a talentovaného důvěrníka Otakara hr. Czernína, spatřoval v českoněmecké dohodě východisko z obtížné situace. Doléhal na Bienertha, aby se znovu pokusil o českoněmeckou dohodu. Bienerth byl poslušen tohoto příkazu. České strany až na národní sociály, státo­ právní pokrokáře a moravské pokrokové lidovce byly ochotny úČastniti se podobného pokusu, když by byl nezávazný. Spatřovaly v rozuzlení českoněmeckého sporu klíč k dělnosti českého sněmu. Ale ti, kdo byli ochotni pracovati k rozřešení Českoněmeckého sporu, nešli jednou a tou­ též cestou. Čeští agrárníci, aby prokázali, že i oni dovedou iniciativně zasáhnouti do jazykové otázky, vystoupili v prvé polovici května s osno­ vou rámcového jazykového zákona pro Předlitavsko, k níž před jejím uveřejněním si zjednali souhlas Jihoslovanů, Rusínů a českých sociálních demokratu. Autorem návrhu byl člen agrárního klubu, okresní soudce z Písku V. Bukvaj. Přišel ke své myšlence vlivem Slovinců, kteří se cí­ tili národnostně a jazykově stejně utiskovanými jako Češi. Bukvaj tvrdil o svém návrhu, že je to provedení Čl. 19. stát. zákl. zák. Návrh zásadné vyhlašoval rovnoprávnost všech řečí, v zemi obvyklých, v územích jejich platnosti pro všechna úřední jednání všech státních úřadů, orgánů a ústavů. Za území platnosti jednotlivých řečí, vzhledem k výkladům ně­ meckých soudců v Čechách, měly platiti historicko-politické individuali­ ty v Předlitavsku. Tento princip se však v zápětí porušoval ustanovením, že v Korutanech, Tyrolsku a Štýrsku mohou platiti jednotlivé řeči také pouze v jednotlivých uzavřených teritoriích. Za řeč v zemi obvyklou se měla považovati ta řeč, kterou mluvilo v historicko-politické individua­ litě nebo v uzavřeném teritoriu alespoň dvacet procent obyvatelstva. To­ to procento se mělo zjistiti sčítáním obyvatelstva na základě, jak vždy­ cky Čechové žádali, mateřského jazyka. Zemské zákonodárství mělo sta­ novití, podle jakých kriterií se má voliti jednací jazyk v každé jednotli­ vé záležitosti nebo v každém jednotlivém úředním jednání. Při tom se měly uplatňovati tyto zásady: V záležitostech stran měl býti rozhodující jazyk strany pro veškerá úřední jednání, ve kterých úřad přicházel nebo mohl by přijití ve styk se stranou. V trestních záležitostech se mělo po­ užívat! jazyka obviněného pro veškerá úřední jednání, která se měla ne­ bo mohla obviněnému sdělití. Výpovědi svědků a znalců, vydané v ně­

538

REKONSTRUKCE BIENERTHOVY VLÁDY A ČESKÁ OTÁZKA.

které v zemi obvyklé řeči, se měla týmž jazykem protokolovat. Ve všech ostatních záležitostech se mělo použiti jazyka většiny obyvatelstva do­ tyčného úředního obvodu. Při ústředních státních úřadech měl dotýČný ústřední úřad sám ustanoviti, které řeči se má užiti pro takové záleži­ tosti. Jestliže by vystoupil některý úřad jako vyšší instance, měl býti pro jeho řízení rozhodujícím onen jazyk, kterého se užilo nebo mělo užiti podle výše uvedených zásad v první instanci. O stížnostech oproti zane­ dbávání jazykových předpisů se mělo rozhodovati v samostatném instanČním postupu, nebo zanedbávání jazykových předpisů se mělo pokládati za zmatečnost a o příslušných stížnostech se mělo rozhodnouti v samo­ statném instančním postupu. Návrh byl příliš státoprávní a obětoval tomuto svému rázu národ­ nostní požadavky. Chtěl podržeti co nejvíce pro autonomii, ale nebyl si jasný v kompetenci říšské a zemské. Patrně nevěřil, že by se v brzku do­ cílilo ve smyslu navrhovaných zásad příslušných zemských zákonů a pro­ to připojoval ustanovení, že se mají provésti cestou nařizovací opatření, zemskému zákonodárství vyhrazená, pokud by nebyly vydány příslušné zemské zákony. Bukvajův návrh nebyl, jak myslil jeho původce, provedením článku 19 z. st. z. Byl obecně odmítnut jako nezpůsobilý ke kompromisnímu jednání. Všechny občanské České strany se postavily proti návrhu. Ví­ deňští Čechové si stěžovali, že by se jim dostalo po právu teprve tehdy, až by jejich menšina dosáhla 20%. Němci vesměs návrh odmítli. Jediní, kdo stáli za Bukvajem byli Jihoslované, Rusíni a čeští sociální demokraté a ti jen potud, že byli pro řešení jazykových a národních poměrů v Předlitavsku »najednou v celém rozsahu pro celý český národ ve státě«. Agrárníci přes všechny námitky setrvali při Bukvajovu návrhu a od­ mítli účast na jiných rozhovorech o jazykové otázce, pokud by se neza­ hájila akce pro projednání návrhu Bukvajova. Toto stanovisko českých agrárníků znamenalo konec informačních a nezávazných konferencí, jak je Bienerth obmýšlel. Byly proto dne 10. Června r. 1910 odvolány. Bienerth, přes to že se mu nepodařilo zjednati si zahájením vyrov­ návacích porad předpoklad pro dělnost poslanecké sněmovny, svolal říš­ skou radu, aby v ní projednal státní rozpočet a předlohu o italské práv­ 539

REKONSTRUKCE BIENERTHOVY VLÁDY A ČESKÁ OTÁZKA. nické fakultě. Vyřízení první předlohy si nezbytně vyžadoval stát, druhé ohled na zahraniční politiku a italské obyvatelstvo na jihu Předlitavska. »Slovanská jednota« nekladla projednání rozpočtu žádný zásadní odpor. Měla dokonce zájem na tom, aby se rozpočet co nejdříve stal skutkem, poněvadž v něm bylo několik nových položek, hospodářsky a kulturně

důležitých pro Čechy a Slovince. Kdyby se bylo mělo jednati jen o roz­ počtové provisorium nebo kdyby se býval měl rozpočet uskuteČniti §em

14, byla obava, že by Češi i Slovinci byli vyšli se svými položkami na­

prázdno. Dne 24. Června byl rozpočet poslaneckou sněmovnou vyřízen. »Slovanská jednota« stála k rozpočtu ve věcné oposici. Hůře bylo s předlohou o italské právnické fakultě. Bienerth pohro­

zil německému národnímu svazu, že by vyvodil důsledky, kdyby jím ne­ byl i v této otázce bezvýhradně podporován. Německý svaz, ač nerad, nedělal proto Bienerthovi obtíží. Ale ti, kdo mu je učinili, byli slovinští

Členové »Slovanské jednoty«. Chtěli ztrpěti projednání italské předlohy

jen za podmínky, že budou splněny i slovinské vysokoškolské požadav­ ky, mezi nimiž bylo i zřízení slovinských učitelských stolic pro všechny

předměty věd právních a státních na České universitě v Praze. Vláda od­

mítla spojovati slovinská přání s italskou předlohou. Vůdce Slovinců dr. ŠusterŠiČ vymohl si s největšími obtížemi, aby »Slovanská jednota« za­

hájila obstrukci. V »Slovanské jednotě« byli pro obstrukční taktiku Slo­

vinců Čeští agrárníci a radikálové, poněvadž jí chtěli vládě zasaditi smr­

telnou ránu. MladoČeŠi, StaroČeŠi a národně katoličtí poslanci byli proti

obstrukci. Zdráhali se ji zahájiti proti předloze, jejíž oprávněnost již ne­ jednou dříve uznali. Podporovávali Italy v jejich snaze o vysoké Školství a byli zatojjmi podporováni ve svých akcích za druhou Českou univer­

situ. Nechtěli upírati žádnému národu, co si sami přáli míti pro sebe splněno. Zůstali proto, když »Slovanská jednota« zahájila obstrukci, jen jejími pasivními diváky. Obstrukce »Slovanské jednoty« trvala od Červ­

na; byla provozována v rozpočtovém výboru i v plenu sněmovny. Čím déle trvala, tím větší bylo nebezpečenství pro vládu. Obstrukce byla ví­

tána Němcům, kteří jen neradi byli pro přijetí předlohy. Ale pro před­ lohu mohli se státi nespolehlivými i Poláci, neboť žili tehdy v napětí s vládou zvláště pro provádění vodocestného zákona a nechtěli proto lá-

540

Cesko-némecké porady 1910. máti obstrukci. Bienerthova většina se tehdy ukázala slabou podporou vlády. Bienerthovi proto nezbylo nežli odroČiti říšskou radu. Učinil tak dne 15. července. Slovinská obstrukce se stala zárodkem rozpadu »Slovanské jednoty«. Češi těžce snášeli, že ne oni, ačkoliv jsou nejpočetnější, nýbrž Slovinci počali urČovati taktiku »Slovanské jednoty«. Byli syti vedení dra ŠusterŠiče a počali uvažovati, zda by neměli vytvořiti pevnou organisaci Čes­ kých nacionálních poslanců na říšské radě, jednotný Český klub. Ku kon­ ci léta r. 1910 se za tuto myšlenku přimlouval i poslanec KlofáČ. Dne 2. září se sešla parlamentní komise Českých říšských poslanců, seskupených v »Českém Svazu«. Přišlo se zde k poznání, že nejen »Slovanská jednota« nevyhovuje potřebám České politiky, nýbrž ani »Český Svaz«, poně­ vadž jeho organisace byla taková, že Členové »Svazu« nepřestávali býti Členy svého klubu, straníky své organisace.

LVII.

ČESKONĚMECKÉ PORADY R. 1910. Kldyž v Červnu r. 1910 byl Bienerth nucen odvolati připravované

rozhovory Českoněmecké, dolehl následník František Ferdinand na velko­ statkáře z Čech, aby se stali prostředníky mezi národními stranami v Če­ chách a přičinili se o smír Českoněmecký. Také zde se řídil radami Ota­ kara hr. Czernína. Czernín navrhoval již ke konci r. 1905 v brožuře »Oesterreichs Wahlrecht und Parlament« společný postup obou velkostatkářských stran v Čechách. Sliboval si od něho, že by se spojení velko­ statkáři stali na sněmu jazýčkem na váze a zaujali by tam vůdčí postavení. Oba velkostatkářské směry se podstatně od volební opravy do říšské rady sblížily. Oba těžce nesly vyloučení z říšské politiky. Nositeli obou směrů byla nová generace velkostatkářská. Nová generace konservativního vel­ kostatku odstavila historicko-státoprávní program hraběte J. J. ClamaMartinice, smýšlela silně rakouský, stejně jako její předchůdcové se hrozi541

ČESKO-NÉMECKÉ PORADY 1910.

la vzrůstající síly nacionalismu a slovanství. Nová generace ústavověrného velkostatku odložila svůj hospodářský a náboženský liberalismus, který jí býval překážkou v spolupráci s konservativním velkostatkem. Členové nové generace obou směrů byli si společensky bližší nežli jejich otcové. Sňatky mezi příslušníky toho i onoho směru zmírnily nejedno nepřátelské napjetí. Co započal Czernín, k tomu učinil energické kroky František hr. Thun. Od 2. listopadu r. 1908 jednal s předákem ústavověrného velko­ statku a bývalým Členem svého kabinetu dr. J. M. Baernreitherem o sblí­ žení ústavověrných s konservativními velkostatkáři. V Červnu r. 1910 došlo mezi oběma skupinami k úmluvě o společném postupu velkostat­ kářů v četných otázkách sporu Českoněmeckého. Úmluva byla protokolo­ vána a podepsána hrabaty Fr. Thunem, Clamem-Martinicem, Erv. Nostitzem, Ot. Mettalem, Pergerem, Baernreitherem a Czernínem. Násled­ ník dne 29. června r. 1910 v dopise hr. Czernínovi projevil s ní úplný .souhlas. Úmluvou se oddalovali konservativní velkostatkáři od České ná­ rodní a ústavověrní od německé nacionální politiky. Úmluva obsahovala přesně formulované směrnice pro postup spojených velkostatkářů v Čes­ kých záležitostech, pro řešení jazykové otázky u autonomních úřadů, pro novelisaci zemského volebního řádu a zřízení, pro zavedení krajského zřízení, pro řešení jazykové otázky u zeměpanských úřadů a pro menši­ nové školy. Zaujímala stanovisko k předlohám Bienerthovy vlády. V otázce jazykové úpravy u autonomních úřadů se velkostatkáři po­ stavili na zásady vládní předlohy, ale rozhodnutí o celém problému ponechávali občanským stranám. Neměli na věci zájmu. Při novelisaci zemského volebního řádu se bránili všem změnám, které by mohly ohro­ zíti jejich práva. Byli pro zachování kurií, ale vládou projektované rozpjetí 334 až 236 sněmovníků zdálo se jim malé. Pokládali sněm o 334 Členech za příliš veliký, kdyby byly kurie podrženy, neodmítali poměrnou redukci. Kdyby se mělo provésti podstatné rozmnožení mandátů v země­ dělské radě, přáli si odpovídající zastoupení v průmyslu a obchodu. Od­ mítali přičlenění velkých rustikálních držitelů k velkostatku. Při národ­ nostním ohraničení krajů kladli na to důraz, aby nerozhodovaly jen mo­ menty zeměpisně národnostní, nýbrž i hospodářské a komunikační, ohled 542

ČESKO-NÉMECKÉ PORADY 1910.

na rozpočet okresních zastupitelstev, na jejich jmění, školy a životní schopnost. Měli proto zásadní námitky proti vládní předloze. Výslovně pokládali za nemožný návrh kraje českokrumlovského. Chtěli, aby přesněji byla vyznačena kompetence kraje, místodržitelství a ministerstva. Vládní návrh krajských zastupitelstev pokládali za nedostatečný a nejasný. Byli pro jednotnost zákonodárství a správy v zemi, pokud osnova o krajských zastupitelstvech v příčině správy nestanovila změny. Žádali, aby se velko­ statku dostalo jak v krajském zastupitelstvu, tak ve výboru náležitého za­ stoupení. Zavrhovali Čtverý autonomní postup instanční. Zdály se jim býti povážlivé přirážky krajského zastupitelstva vedle okresních přirážek. Chtěli, aby vzala za své okresní zastupitelstva a aby se okresní výbory staly prováděcím orgánem krajů a vedly finanční správu okresního jmění a dluhů. V duchu konservativních zásad byli pro jmenování trojčlenného předsednictva sněmu císařem, za každou kurii jednoho. Sněm by byl měl tři kurie, velkostatkářskou, Českou a německou. Měla se vyloučiti opce biskupů v národních kuních. Byli pro veto kurií. Otázky pod ně spadající měly se uvésti taxativně. Velkostatkářské kurii nemělo náležeti veto v ná­ rodnostních otázkách. Zemský výbor měl býti, jak již dříve bylo mezi stranami smluveno, zvýšen na deset přísedících, z nichž by byli bývali 2 velkostatkáři, 5 Čechů a 3 Němci. Z velkostatkářských přísedících měl býti jeden členem ústavověrného velkostatku. Připouštěli rozdělení refe­ rátů v zemském výboru podle národnostních hledisk až na referát o zem­ ských financích. Odmítali Český požadavek odpovědnosti místodržitele sněmu. Rozpočtové období chtěli míti rozšířeno na dvě léta. Celkem při­ jímali jazykovou úpravu u zeměpanských úřadů podle návrhu vlády. Byli však proti každému nacionalisování úřednictva a proto odmítali pří­ slušná ustanovení vládní předlohy, na nichž záleželo Němcům. Stáli na nařízeních Stremayrových. Neměli námitek proti sekcionování zemských úřadů až na místodržitelství. Žádali si další vybudování zemských financí, nebyli proti tomu, aby se národnosti v zemi dohodly o určitém klíči v zem­ ském rozpočtu, zvláště by byli chtěli, aby se podle německého přání rozdě­ lila vydání země na obecné školy podle počtu obyvatelstva a berní schop­ nosti. Sekce zemské Školní rady by byly disponovaly kvótami. Zemský roz­ počet a zemský výbor by byly tvořily jednotu. V určitých otázkách se měla 543

ČESKO-NÉMECKÉ PORADY 1910.

vyloučili vydání podle klíče. Předpoklady pro zřízení menšinové Školy měly býti: Větší počet nežli 40 dětí, školou povinných, jejichž rodiče by bydleli ▼ obvodu Školní obce alespoň pět let a přáli by si, aby jejich děti byly vy­ učovány v řeči jejich národnosti. Náklady menšinového školství měl hraditi český nebo německý zemský školní fond. Také by byl býval přispíval okres. V menšinových Školách se mělo vhodným způsobem uČiti oběma zemským jazykům. To by si bylo ovšem vyžadovalo změnu základního zá­ kona státního. Ustavověrný a konservativní velkostatek schválil úmluvu svých pře­ dáků. V ústavověrném velkostatku byl podiv nad tím, že konservativní velkostatkáři vyšli tak daleko německým přáním a že vlastně opustili Čechy. Dohoda obou velkostatkářských skupin přirozeně nemohla zůstati bez vlivu na taktiku a věcné požadavky českých poslanců. V září r. 1910 dolehl následník na Bienertha, aby již započal s českoněmeckými poradami. Bienerth uposlechl a ihned zahájil jednání se zástupci politické i autonomní správy a s poslaneckými vůdci obou ná­ rodností z Čech. Cítil, že doba jest pro smiřovací porady vhodná, poně­ vadž samospráva v Čechách hrozila svým zhroucením a obě národnosti pociťovaly hospodářské důsledky obstrukce. Podle rady význačných poli­ tiků českých — byl mezi nimi zvláště dr. Kramář — i německých poklá­ dal Bienerth Prahu za příznivější pro porady nežli Vídeň a nechtěl, aby vedla vláda vyjednávání bezprostředně, nýbrž aby mělo ráz vyjednávání mezi politickými stranami. Bienerth nalezl hlavní podporu u dvou po­ slanců zemských z Čech, německého pokrokáře JUDra Karla Eppingera a předsedy výkonného výboru mladoČeské strany JUDra Václava Škardy. Hledal ji tam na podnět dra Kramáře. Přičiněním obou vůdců se stalo, že jak všechny německé, tak i všechny České kluby byly ochotny úČastniti se porad u nej vyššího maršálka zemského o předpokladech dělnosti českého sněmu. Do jednání se dostavili z Čechů tři agrárníci, dva MladoČeši, jeden StaroČech, jeden státoprávní pokrokář a jeden národní sociál. Dne 20. září bylo jednomyslně dosaženo dohody o denním po­ řádku pro první schůzi Českého sněmu. Sněm se sešel dne 30. září. Všichni Čeští poslanci tvořili na něm jednu taktickou jednotku: »Svaz Českých zemských poslanců«. Sněm odkázal národně politické komisi 544

ČESKO-NÉMECKE porady 1910.

4 vládní vyrovnávací předlohy ze září r. 1909, týkající se změny zemského zřízení, zemského volebního řádu, jazykové otázky u autonomních úřa­ du a krajských zastupitelstev, a mimo ně 5 iniciativních návrhů, z nichž se tři týkaly zemského zřízení (Eppinger, Koerner, Fořt), jeden zavedení všeobecného rovného a přímého volebního práva (Baxa) a jeden zem­ ského volebního řádu a ustanovení zemského zřízení (Koerner). Pak byla zvolena berní komise, která se měla obírati osvobozením osobní daně z příjmů od přirážek a pivní dávkou, jejíž platnost r. 1909 pomíjela. V těchto dvou komisích leželo těžisko celého vyrovnání. Ti, kdo určovali svými názory průběh jednání, byli u velkostatkářů František hr. Thun, Jindřich hr. Clam-Martinic a Baernreither, u Čechů Škarda, Fořt, Fiedler, později Kramář, u českých agrárníků Jan Dvořák, rolník ze Sán, a tajemník zemědělské rady v Praze JUDr. Karel ViŠkovský, u státoprávních pokrokářů K. St. Sokol, u Němců dr. Eppinger, dr. Karel Urban, Karel Heřman Wolf a Rafael Pacher. Národně politická komise pracovala ve dvou podvýborech, z nichž se jeden obíral změnami zemského zřízení a zemského volebního řádu, druhý zřízením krajských zastupitelstev a jazykové úpravy u autonomních úřadů a orgánů. Komise se také dohodovala o národním ohraničení a menšinovém školství, když Češi dne 26. října podali o něm podrobně vypracovaný návrh dra Jaro­ míra Čelakovského. Fr. hr. Thun měl býti podle úmyslu vlády duší celého vyjednávání. Byl proto Členem obou komisí. Měl v nich právo rokovati i hlasovati. Hlavní cíl, k němuž Němci spěli, bylo nacionální rozdělení, které mělo znemožniti majorisování menšin většinou na sněmu. Němci dosáhli, aby se v komisi I. nejprve jednalo o změně zemského zřízení a nikoliv o vo­ lební opravě, jak na to naléhali Češi. Němci se také nechtěli ihned vyslo­ vit! o svých zásadách volební opravy, odkládali to až na pozdější jednání. MladoČeŠi, StaroČeŠi i agrárníci byli ochotni jednat i o volební opravě na jiném základě nežli na základě všeobecného rovného práva hlasovacího, když se proti demokratické volební opravě postavil velkostatek a když se proti ní prohlásila vláda. Vzali na vědomí její ujištění, že by neměla ná­ mitek proti zásadě poměrného zastoupení, když by se podržely kurie. O volební opravě se nedošlo k jinému positivnímu výsledku, nežli že se 35

545

ČESKO-NÉMECKÉ PORADY 1910.

podrží zásady vládní osnovy, ačkoliv takovou volební opravu i prozíraví Němci (Baernreither) pokládali již tehdy za zaostalou. České strany vy­ stoupily i s požadavkem volebního práva žen. Byl konservativci energicky potírán. Češi nedosáhli pro odpor vlády, velkostatku a Němců, aby se předsednictvo sněmu volilo. Mělo býti napříště tříčlenné, ale jmenované vladařem. Z náměstků nej vyššího maršálka zemského měl býti jeden Čech, druhý Němec. Pro odpor velkostatku a Němců nebylo přijato, aby všichni členové předsednictva byli znalí obou zemských jazyků. Za účelem všech voleb na sněmu se měly utvořiti tři kurie, velkostatkářská, česká a německá. Češi byli pro národní kurie od r. 1849. Ne­ měli nyní zásadních námitek proti jejich zavedení. Ale činili tak za pod­ mínky, že bude v prvních paragrafech zemského zřízení deklaratorně stanoveno, že české království tvoří v oboru zemského zákonodárství a na něm se zakládající autonomní správy jednotný celek, že oba národy v zemi jsou rovnoprávný a že tyto zásady, pokud spadají do zemského zákonodárství, budou upraveny zvláštními zákony. Souhlas Čechů k ná­ rodnostním kuriím byl ještě vázán na podmínku, že dojde k dohodě o všech otázkách českoněmeckého smíru. Na podnět konservativního vel­ kostatku se měl počet přísedících zvýŠiti z 8 na 14. Z nich mělo býti 7 Čechů, 4 Němci a 3 velkostatkáři. Češi by byli tedy udrželi dosavadní paritu v zemském výboru. Konservativní velkostatek závazně prohlásil, že ze 3 velkostatkářských mandátů vyhradí jeden ústavověrnému velko­ statku, pokud by nebyla věc upravena zákonem. Všechny volby do komisí se měly prováděti klíčem 13 a to 3 velkostatkáři, 6 Čechů a 4 Němci. Do zemských ústavů měl každý volební sbor voliti stejný počet. Kdyby se byl při tomto rozdělení mandátů objevil zbytek, byl by připadl Českým po­ slancům a další Němcům. V zemském výboru se měly referáty rozděliti tak, že by se referáty o Školství, zemských ústavech, náležející jen jedné národnosti, o záležitostech obcí a okresů, jakož i o rekursech proti vyří­ zení těchto autonomních úřadů, o rekursech proti chudinství, požární po­ licii, hospodářským okresním záložnám, berním fondům, záložnám a o zdravotních věcech přidělily zemským přísedícím podle jejich národ-v nosti. Při přikázání referátů měla býti rozhodující jednací řeč příslušné samosprávné korporace. Při oboujazyČných záležitostech měl býti vždy­ 546

ČESKO-NÉMECKÉ PORADY 1910.

cky přizván zemský přísedící druhé národnosti. Zprávy pro snem, záko­ nodárné záležitosti, všeobecné a normativní záležitosti a věci hlavního města Prahy měly býti předmětem zvláštních referátů. Při obsazování míst učitelských, úřednických a sluhovských u ústavů, věnovaných vý­ hradně jedné národnosti, měl býti zemský výbor vázán návrhem tří osob (terna), který by mu učinili přísedící zemského výboru, zvolení kurií bud’ českou nebo německou. Zemský výbor měl býti povinen přihlížeti při jmenování zaměstnanců, s výhradou věcné a jazykové způsobilosti, k po­ čtu obyvatelstva příslušné národnosti. Ti zaměstnanci, kteří byli ustano­ veni vzhledem na finanční situaci země prozatímně, neměli přijíti o své ustanovení. Změny zemského zřízení, zákonů o zemské školní radě a ze­ mědělské radě, jakož i všechna usnesení, která by se byla týkala zrušení nebo národnostního rázu zemských ústavů, věnovaných výlučně jedné ná­ rodnosti, měly býti pod zvýšenou ochranou tím, že by bylo musilo pro změ­ nu hlasovati 180 poslanců. Dosavadní ochrana jednacího řádu se měla podržeti. Toto ustanovení mělo býti jen prozatímní. Češi i velkostatkáři byli ochotni při konečné formulaci zemského zřízení, jakmile by k ní do­ šlo po vyřízení volebního řádu, připustiti jiná ustanovení, která by byla bližší německému požadavku kuriového veta a která by z negativní for­ my absence byla přeměněna v positivní formu veta. Došlo také k doho­ dě, aby se vytvořily zvláštní poradní sbory v zemském výboru pro projed­ nání těch záležitostí, které by se týkaly jen jedné národnosti. Podle analogie soudních dvorů měly býti vyhrazeny plenu zemského výboru Četné záležitosti, které se týkaly celé země, vztahovaly se na zákonodár­ ství zemského sněmu, záležitosti povahy normativní a všechny záležitosti, které pro jejich oboujazyČný ráz měli projednávati referent a koreferent. Jinak se však došlo nátlakem konservativního velkostatku k dohodě i v tom, že se mají záležitosti pro jejich pravidelný návrat a věcnou stejnorodost a záležitosti, které se dotýkají zájmu jednoho národa, projedná­ vati v užších sborech a ne v plenu zemského výboru, při jejichž složení se měl vžiti v úvahu obsah stálých referátů přísedících a jejich národ­ nosti. Tím by se bylo stalo, že by byly užší sbory rozhodovaly samostat­ ně. Bylo by se splnilo přání Němců po sekcionování zemského výboru. Byl by se stal důležitý krok k vybudování národní autonomie. Byly by se 35*

547

ČESKO-NÉMECKÉ PORADY 1910.

vytvořily nacionální referáty, které by byly bývaly zpracovány národními referenty. Časem by bylo k tomu přistoupilo i samostatné usnášení ve vě­ cech národnostně rozdělených. Proto bylo nutno uciniti opatření, aby ne­ trpěla jednotnost jurisdikce ve právní justici a aby byly dodržovány správ­ ní normy, platné pro úřadování zemského výboru. O těchto opatřeních nebylo vsak již docíleno souhlasu všech. Strany se dohodly o nutnosti nově formulovati kompetenci zemského sněmu vzhledem na ústavu pro­ sincovou, říšský zákon z 26. ledna r. 1907 a zákony, které se od r. 1861 dotýkaly působnosti zemského sněmu, a to tak, že by byla bývala posi­ tivně stanovena kompetence zemského sněmu. V otázce ohraničení okresů vedl hlavní slovo Fr. hr. Thun. Řídil se při tom dohodou obou velkostatkářských skupin z Června r. 1910. První Část ohraničení se měla ihned sněmem vyříditi t. j. sněm měl dáti o urči­ tých připravených projektech své dobré zdání; druhá část se měla projed­ nat! později, až by se k jejich provedení zajistil souhlas zemského výboru. Češi nenamítali ničeho proti ohraničení, pokud se přihlíželo i k hledisku hospodářskému, komunikačnímu a jiným a pokud byly dány zákonné záruky ochrany menšin. Za základ úvah byl vzat návrh na rozdělení soud­ ních okresů, připojený k vládní osnově o zřízení krajských vlád v Čechách. Poměrně snadný byl úkol upraviti jazykovou otázku u autonomních úřadů a orgánů. Zde se mohla podkomise opírati o usnesení Českého sně­ mu z 22. dubna r. 1899, o materiál z vyrovnávacích konferencí Koerbrových z r. 1900 a o vládní předlohu z 20. září r. 1909. Dne 26. října byla v podkomisi projednána jazyková otázka autonomních úřadů a orgánů. Autonomní orgány si měly voliti, jak to vždy Češi navrhovali, podle své vůle svou úřední a jednací řeč. Jen při hlavním městě Praze bylo přijato omezení v tom smyslu, že její vyhlášky se měly vydávati v obou zem­ ských jazycích a na německá podání se měl k české odpovědi připojili úřední německý překlad. To byl jistý Český úspěch, jak proti usnesení Čes­ kého sněmu z 22. dubna r. 1899, tak proti vládní předloze z 20. září r. 1909, kde i ve styku se stranami měla býti Praha městem oboujazyčným a měla přímo podávati vyřízení jen v řeči podání. Mimo Češtinu se neměla v obecním zastupitelstvu připouŠtěti žádná jiná řeč. Nápisy po­ uličních tabulek, městské pečeti měly býti jen České. Všechny autonomní

548

česko-némecké PORADY 1910.

orgány, tedy i jednojazyČné, v celém obvodu Čech měly míti povinnost vyřizovati za bezplatné překladatelské pomoci zemského výboru podání v jejich zemském jazyku. Při alespoň 25% obyvatelstva druhé národnosti měly obce a okresy úřadovati ústně i písemně v obou zemských jazycích. To Češi připouštěli již od r. 1899. Byla to česká obět na účet Českých menšin. Ačkoliv němečtí Členové podkomise dali k návrhu souhlas, nerozpakovali se pak němečtí poslanci desavouovati své jednatele. Odmítali omezenou jednojazyčnost Prahy a ustanovení, podle něhož všechny auto­ nomní úřady a orgány v celých Čechách měly vyřizovati podání v jejich zemském jazyku. Češi kladli za jednání velikou váhu na zákonodárství o menšinovém Školství. Dne 25. října upozornili, že mohou dáti souhlas k Českoněmecké dohodě jen tehdy, jestliže bude současně uspokojivě rozřešen problém ochrany menšin a zvláště menšinového školství. Němci se nevzpírali tomuto přání, pokud by menšinové Školství bylo omezeno jen na praktic­ kou potřebu a mělo na mysli jen cíle kulturní a pedagogické. Podkomise jednala o menšinové otázce, vzala v úvahu návrh dra Čelakovského, ale nedospěla k výsledku. Velkostatkáři podle své Červnové dohody z r. 1910 uvedli do debaty otázku úhrady nákladu na menšinové Školství z ná­ rodních fondů národních oddělení zemské Školní rady. Češi zásadně ne­ odmítali velkostatkářský návrh, ale žádali si jeho konkretisaci. Vláda se chovala k problému pasivně. Nepodařilo se příměti ji k tomu, aby k osnově zákona o menšinovém Školství zaujala stanovisko. Češi nebyli neochotni jednati o krajských zastupitelstvech. Stejně jako Němci a velkostatkáři dovozovali, že by se musila vládní osnova ze základu přepracovati. Měli své výhrady pro působnost krajských zastu­ pitelstev a to: přesné vymezení jejich působnosti, pak aby v záležitostech samosprávného soudnictví a dozoru zůstal zemský výbor poslední stolicí, aby se rozšířil při zavedení krajského zřízení obor působnosti sněmu a zemského výboru. Češi pokládali zřízení krajských zastupitelstev za pří­ pustné jen po náležité úpravě finančního hospodářství a ostatních samo­ správných těles. Podkomise soudila, že není možno udržeti okresní za­ stupitelstva v jejich tehdejší podobě vedle krajských zastupitelstev, po­ 549

ČESKO-NÉMECKÉ PORADY 1910.

něvadž bylo vyloučeno rozmnožení autonomních instancí a přirážek. Ra­ dilo se, aby byly vybudovány okresní orgány s úkolem dále spravovali dosavadní jmění okresů, případně je likvidovati, provésti přechod od tehdejší okresní správy ke krajské správě a případně i budoucně tvořiti místní opory pro krajskou správu. Žádalo se vymezení kompetence kraj­ ských zastupitelstev zákonem, zásadně i taxativně. Připouštělo se, že by krajská správa byla způsobilá ve věcech správního soudnictví věcněji a bezpečněji zasahovali nežli okresní zastupitelstva. Uvažovalo se o zále­ žitostech, které měly náleželi autonomní zemské správě. Podkomise od­ mítla vládní návrh volebního řádu krajského. Nechtěla, aby krajská za­ stupitelstva vycházela z nepřímých voleb okresních zastupitelstev a při­ mlouvala se za samostatný volební řád krajský, pro nějž měl býti vzorem nový zemský volební řád. Němci se domnívali, že mají Češi na usku­ tečnění krajských zastupitelstev větší zájem nežli oni, poněvadž chtěli použiti krajského zřízení k rozšíření zemské kompetence. Až tak daleko dospěly vyrovnávací porady na podzim r. 1910. Záhy se dostaly do krise a dne 9. listopadu byly zastaveny. Němci chtěli zabrániti přístup zákonu o jazykové úpravě u autonomních úřadů, v podkomisi smluvenému, do plena sněmovny a odvolali svůj souhlas k ně­ kterým Částem osnovy o menšinovém školství, s nimiž jejich jednatelé byli souhlasili. Češi nepřerušili proto ještě jednání. Byli pro permanenci komise, která by vyřídila sporné otázky, ale jen tehdy, když by se sou­ časně zjednal alespoň Částečný pořádek v zemském hospodářství. Když Němci tuto proposici dne 15. listopadu odmítli, byly smiřovací porady rozbity. Němcům se nezdařil jejich plán, aby se do sněmu dostala jen novela zemského zřízení, která jim přinášela tolik výhod, aby se stala zá­ konem a aby vše ostatní, na Čemž měli menší zájem, projednávalo se a vlastně se protahovalo ve stálé vyrovnávací komisi. Za uskutečnění svého plánu byli odhodláni povoliti na rok pivní dávku a zákon o osvo­ bození osobní daně z příjmů od přirážek. Hospodářské vyhladovění země mělo jim pomoci vynutí ti jejich nacionální požadavky. Němečtí předáci rozhlašovali, že se nemůže mluviti o nezdaru po­ rad, nýbrž jen o jejich přerušení. Byl to řečnický obrat, který měl krýti nezdar. Vstupovali do jednání za nejpříznivější pro sebe situace. Zahra­ 550

ČESKO-NÉMECKÉ PORADY 1910.

niční politika byla jim na podporu, předseda vlády byl Němec, pře­ svědčený o nutnosti panování Němců v Předlitavsku, císař a následník nechtěli nic podniknouti proti nadvládě Němců, konservativní velkosta­ tek se odkláněl od Čechů a byl vázán úmluvou s ústavověrným velko­ statkem. Český místodržitel byl slaboch, který, kdyby byl i chtěl, nemohl prosaditi názory Čechům příznivější. Proč se nepodařil pokus tak nadějně zahájený? Němci z Čech ne­ byli smluvní stranou, která by byla bývala způsobilá dodržeti, co její jednatelé uzavřeli. Stáli pod vlivem akcí mimoparlamentních radikál­ ních kruhů německých, své národní rady v Třebenicích, kterou utvrzoval v neústupnosti, pokud by se Němcům nedostalo národnostního ohrani­ čení, i bývalý ministerský předseda dr. Koerber, pod vlivem akcí svazu německých okresních zastupitelstev a tak zv. libereckého Zweiteilungsausschussu. Tito činitelé se stále vměšovali do jednání svých poslanců. Němečtí poslanci byli jimi desavuováni při jazykové úpravě u samo­ správných úřadů. Obávali se, aby se jim něco podobného neopakovalo a proto se vyhýbali samostatnému rozhodování. Nebyli způsobilí ke kompromisu. Vláda byla za celého jednání tak pasivní, že vznikla i domněnka, jako by si Bienerth ani nepřál uskutečnění smíru. Bienerthovi, jak se tento přiznal Baerenreitherovi, opravdu nezáleželo ani tak, aby měly porady nějaký výsledek; nýbrž aby se jen konaly a nit jednání nepřetrhovala. Bienerth, který byl nepřítelem účasti poslanců ve vládě, se obával, že by se vláda, kdyby došlo ke smíru, musila rekonstruován při­ bráním parlamentářů. Bienerthova vláda také nic nepodnikla, aby uči­ nila konec německé taktice finančním vyhladověním země vynutiti nacionálně politické ústupky. Mohla, pokud ještě nevypršel zákon o pivní dávce, prodloužiti její vybírání na základě usnesení zemského výboru, cí­ sařem potvrzeného. Neučinila tak ze strachu před německým radikalis­ mem, ačkoliv finanční stav Čech nebyl jen záležitostí jednoho národa, nýbrž obou národů i vlády. Císař neměl, co by namítal proti chování vlá­ dy. Nevěřil v možnost česko-německé dohody a byl proto k celému jed­ nání lhostejný. Také čeští jednatelé byli ku konci porad méně povolnější nežli na jejich počátku. Stalo se to hlavně vlivem dra Kramáře, který, navrátiv se ze svého letoviska v Rusku, zatlačil do pozadí umírněné české -551

ČESKO-NÉMECKÉ PORADY 1910. jednatele dra Škardu a dra Fiedlera. Chtěl povolovati v zemském zřízení

Němcům, pokud by tito povolovali Čechům v otázce jazykové úpravy

u zeměpanských úřadů a soudů. Znepokojil tím vládu, která nechtěla připustiti jeho taktický postup, a rozdráždil tím Němce. Češi z Moravy

i ze Slezska posílali projevy, aby si Čeští jednatelé počínali co nejopatr­

něji. Klub lidových poslanců pokrokových varoval Čechy z království před německou nenasytností a neschopností dodržeti dané úmluvy. Češi ze Slezska nesli těžce, že se na Moravě i v Čechách uzavírají úmluvy s Němci bez ohledu na Čechy ve Slezsku. Žádali, aby Němci ve Slezsku

vycházeli tamějŠím Čechům vstříc tak, jako Češi na Moravě a v Čechách vyšli a vycházejí vstříc Němcům. Čeští národně sociální a státoprávně pokrokoví poslanci v Čechách

se tehdy ukázali býti opravdovou oporou Českých stran neradikálních. Přednášeli své radikální požadavky a svým radikalismem přispěli k určité povolnosti německých jednatelů. Když se porady na počátku listopadu do­ staly do krise, hrozili vystoupením ze Svazu českých zemských poslanců

a odvoláním svých Členů z komise pro změnu zemského zřízení. Ale ne­

provedli svou hrozbu a zachovali i nadále solidaritu s ostatními Českými stranami. Velkostatkáři obou skupin se snažili prostředkovati mezi po­

slanci obou národností. Nepodařilo se jim to. Nesplnili úkol, který jim uložil následník. Nehráli vůbec za celé vyrovnávací akce vůdčí roli. Dne 17. listopadu oznámili nejvyššímu maršálku zemskému, že se vzdávají

dalšího zprostředkování. Ale netajili se přáním, aby přes okamžitý ne­ zdar se zase zahájilo pokračování vyrovnávacích porad. Český sněm byl

dne 22. listopadu odročen.

»Polské kolo« se zaradovalo nad nezdarem vyrovnávacího jednání

v Čechách. Poznalo, že si nadále podrží v neztenčené míře to význačné postavení, jaké dosud mělo na říšské radě. České strany, žádnou nevyjí­ majíc, jakmile se počaly vyrovnávací konference, sdělily dne 27. října velkostatkářům,

Čeho si žádají a co jsou ochotny za jednání připustiti.

Byly ochotny koncedovati Němcům velkou míru nacionální autonomie, snášející se s jednotou království a sociálními i hospodářskými zájmy.

Doufaly, že, když Němci pozbudou tísnivého vědomí menšiny, závislé na České a velkostatkářské vůli, a když si budou Část své obecní a okresní

552

ČESKO-NÉMECKÉ PORADY 1910.

samostatnosti sami spravovati, zvyknou si na snem a zemský výbor a bu­ dou míti spíše pochopení pro nutnou decentralisaci. Zda dodržely tuto svou linii? Chtěly, aby na počátku novely k zemskému zřízení byl vložen odstavec deklaratorního rázu o jednotě království a rovnoprávnosti obou národů. Docílily toho. Nebyly proti národnostním kuriím, které nejed­ nou již dříve připouštěly, posledně na základě zkušeností na Moravě, po roku 1905 nabytých. Nespatřovaly v nich žádné nebezpečenství pro čes­ ký národ. Učinily Němcům obmýšlený ústupek, aby se agenda zemského výboru vyřizovala také v poradních sborech, zvláště věci podřízenějšího významu a otázky, týkající se výlučně jedné národnosti. Obhájily obmyš­ lené stanovisko, aby tyto poradní sbory byly sestaveny věcně, nikoliv ná­ rodnostně a aby nerozhodovaly samostatně s opomenutím plena zem­ ského výboru. Udržely pro plenum zemského výboru dvoujazyčné věci, tý­ kající se obou národů, nebo věci, které se jakkoliv dotýkaly jednoty sprá­ vy, judikatury a normativů zemského výboru. Připustily Němcům, jak se na to připravily, v personálních otázkách národnostní klíč pod podmín­ kou, že personál, který byl již v zemských službách, byť i prozatímně, ne­ bude ani propuštěn ani v postupu zkrácen. Tyto ústupky učinily Něm­ cům za předem uvážené podmínky, že bude s nimi spojena náležitá ochrana menšin a že dojde následkem nastalých změn k dalším pronika­ vým změnám a k zmodernisování zemského zřízení a k zavedení spra­ vedlivého volebního řádu. Nevzpíraly se podle své dohody vetu kurií ve formě, že by se stanovila pro určitá usnesení sněmu kvalifikovaná vět­ šina, pokud už o tom mluvilo platné zemské zřízení. Udržely program, s kterým Šly do jednání o zemském zřízení. Ale nedocílily, jak žádaly, aby se volební oprava zemská pohybovala na demokratické základně. Musily opustiti demokratický volební řád a spokojiti se jen Částečnou volební opravou. Podařilo se jim odmítnouti krajská zastupitelstva ve for­ mě vládou navrhované. Docílily při jazykové úpravě u autonomních or­ gánů různých výhod, zvláště jednojazyČnosti Prahy. Docílily za pomoci velkostatku, že se nedála akce ohraničování okresů jen s hlediska národ­ nostního, nýbrž i s hledisek hospodářských, komunikačních a j. Podařilo se jim jungovati otázku menšinového Školství s celou vyrovnávací materií a uČiniti ji jednou z hlavních a bezpodmínečných předpokladů celého 553

KONEC BIENERTHOVY VLÁDY.

smíru. Ale nedocílily na Němcích, aby předměty dohodovacích porad se jungovaly s úpravou jazykové otázky u zeměpanských úřadů a soudů. Porady byly přerušeny, kdy nebyla ani prodebatována celá řada pro­ blémů a kdy se nedalo ani souditi, jak by mohly býti vyřízeny. Nelze proto zodpověděti objektivně otázku, koho vítězství a Čí porážkou by byly bývaly výsledky vyrovnávacích porad z roku 1910.

LVIII. POSLEDNÍ CHVÍLE BIENERTHOVY VLÁDY.

sjezdař vyrovnávacích porad měl své důsledky v říšské radě. Češi nemohli nežli setrvati na stanovisku oposičním. Zorganisovali se pro tuto politiku v pevný šik »Jednotného českého klubu« o 84 členech, jed­ notný český klub« byl ustaven dne 25. listopadu r. 1910 za účasti všech českých klubů a poslance mimo kluby Vojtěcha hr. Šternberka. Podle návrhu agrárníků, kteří měli právo jako nejsilnější klub vystoupiti s kan­ didaturou předsedy, byl zvolen předsedou dr. Fiedler. Ne proto, že to byl Mladočech, nýbrž proto, že to byl politik vysokých intelektuálních a morálních kvalit, který dovedl zachovati naprostou objektivitu a loyalitu i k největšímu nepříteli, který vždy, i když byl osobně jiného mínění, respektoval usnesení většiny, nedělal osobní politiky a nikdy nešel za meze, které mu byly stanoveny jeho organisací. Fiedler přijal předsed­ nictví až tehdy, když s tím projevil mladočeský klub souhlas. Dl. Kramář nebyl zvolen ani za místopředsedu. Měl tím býti vyloučen po přání dru­ hých Českých stran z oficielního jednání s vládou, měla tím býti seslabena jeho autorita u vládních kruhů a ohraničeny jeho osobní akce. Kra­ mář přes to vše, že se za něho postavil jeho klub, těžce nesl svou poráž­ ku a netajil se tím. jednotný český klub« časem poznal, že pro jeho předsednictvo není vhodná ztráta politika velikých zkušeností a styků a proto dne 19. ledna r. 1911 umožnil dru Kramářovi změnou stanov vstup do předsednictva. Předseda se měl vždy voliti z plena. Tvořil spolu

554

KONEC BIENERTHOVY VLÁDY.

s předsedy všech českých klubu, fungujících v »Jednotném českém klubu« jako místopředsedů, předsednictvo. Zorganisování českých poslanců v pevnou jednotku umožnilo dne 9. února obnovu »Slovanské jednoty«. Členy »Slovanské jednoty« byli ny­ ní i čeští radikálové, kteří z ní v prosinci r. 1909 vystoupili pro návrh Krek-Kramářův na prozatímní reformu jednacího řádu. Tím, že jed­ notný český klub« mel nad oběma slovinskými kluby a rusko-národním klubem většinu a tím že měla napříště rozhodovati zásada většiny, byl podstatně seslaben vliv Slovince dra ŠusteršiČe. Předsedou »Slovanské jednoty« se stal předseda jednotného českého klubu« dr. Fiedler. »Slovanská jednota« se postavila k vládě do oposice. Byl to šik, čítající 125 poslanců. Byla to nejsilnější taktická jednotka poslanecké sněmovny. Dne 23. března se »Slovanská Jednota« usnesla neulehčiti vládě roz­ počtové provisorium a odmítla umožniti projednání půjčky, která byla určena, aby kryla úvěry, delegacemi povolené. Vláda pohrozila novými volbami. Hrozba nezměnila ničeho na stanovisku »Slovanské jednoty«. Dne 23. března »Slovanská jednota« doúčtovala s Bienerthovou vládou. Ale nebyla by ji přes početní sílu porazila, kdyby se s ní nebylo bývalo dostalo do napětí i »Polské kolo«. Marně se domáhalo provádění vodocestného zákona z r. 1901. Dne 10. prosince r. 1910 konstatovalo, že vláda nemá ani většiny, aby mohla plniti, co slibuje. Bienerth podal proto demisi. Byla císařem přijata. Ale vláda byla pověřena vedením státních věcí až do utvoření nového kabinetu. Sněmovna, aby zabránila vládě §u 14, povolila rozpočtové provisorium na čtvrt roku. Poslední den r. 1910 byl pak Bienerth, jak se očekávalo, pověřen sestavením nové vlády. V prvních dnech ledna r. 1911 učinil Bienerth prostřednictvím nejvysšího maršálka v Praze nový pokus o česko-německé porady. Pokus se rozbil, když se ukázalo, že Němci nejen odmítají kompromisní návrhy Františka hr. Thuna, nýbrž že ještě stupňují své požadavky. Mladočeský předák dr. Škarda byl nucen v poradách dne 4. ledna jménem všech čes­ kých stran konstatovati: »Nenalézajíce přes svou krajní ústupnost u ně­ meckých zástupců dobré vůle k dohodě, pokládáme své poslání za skonČené.« 555

KONEC BIENERTHOVY VLÁDY. Nový nezdar česko-německých porad přiměl Bienertha utvořiti za­ tímní vládu. Věděl, že jest po nezdaru smiřovaček nemožno sestaviti par­

lamentní vládu. Nechtěl však vylučovat! Čechy z vlády. »Jednotný Český klub« mu odmítl účast ve vládní většině i v kabinetu. Bylo to proti mí­

nění dra Kramáře, který pokládal za neslučitelnou umírněnost českého sněmu se zásadní oposicí na říšské radě, který soudil, že by se byl Bienerth za Českou podporu vyprostil z německého zajetí, a který pokládal

České ministry za samozřejmý předpoklad každé rakouské vlády. Bienerth, poněvadž nechtěl, aby vůbec Čech v jeho kabinetu nebyl, rozhodl se jmenovati českého úředníka ministrem. Podle císařova přání jednal s prof, drem Bráfem, aby převzal ministerstvo veřejných prací. Když mu

tento dne 4. ledna ze zdravotních důvodů odmítl, rozhodl se svěřiti toto

křeslo vynikajícímu technickému odborníku, znalci železniční dopravy, od r. 1909 odborovému přednostovi v ministerstvu železnic Karlu Markovi.

Marek se narodil r. 1850 v Pátku u Poděbrad. Pocházel ze selské rodiny. Byl srdečný a Čestný Čech. Dlouhým pobytem mimo České země se mu

staly české poměry cizí. Své čeŠství ve službě nikdy zvláště neuplatňoval. Neobíral se politikou, a ani jí dobře nerozuměl. Dne 9. ledna byl jmenován nový Bienerthův kabinet. Křesla mini­

strů kultu a vyučování, spravedlnosti, obchodu a zeměbrany byla pone­ chána dřívějším jejím držitelům. Novými muži byla obsazena křesla vni­ tra, financí, železnic, orby, veřejných prací a haličské ministerstvo. Osm

Členů kabinetu byli Němci, 3 byli Slované, z nich 2 Poláci a 1 Čech. No­ vá vláda se označila za nepolitickou.

Za svůj úkol prohlásila vyříditi

bankovní předlohu, kontingent nováčků a rozpočtové provisorium, poně­

vadž předcházející rozpočtové provisorium končilo posledním březnem. »Jednotný Český klub« zaujal k nové vládě oposiČní postoj.

Jmenováním nového kabinetu se nezměnila situace ve sněmovně. VŠe

zůstávalo při starém. Bienerth se poznovu snažil zlepŠiti si situaci alespoň přípravou pro pokračování v Česko-německých poradách, v nichž stále viděl prostředek

pro umožnění

dělnosti

říšské rady.

Na radu zahraničního

ministra

Aehrenthala, kterého již v říjnu 1910 upozornil Baernreither, že si Českonémecké smiřovačky vyžadují změny na místodržitelském stolci v Praze

556

ŘÍŠSKÉ VOLBY 1911. — BIENERTHÚV PÁD.

a že by nejvhodnější osobou byl Fr. hr. Thun, jmenoval dne 17. ledna za nemocného hr. Coudenhovea českým místodržitelem hr. Thuna. Toto jmenování mělo býti známkou, že vláda ukončuje svou dosavadní taktic­ kou pasivitu v otázce česko-německé. Thun ovládal Česko-německý pro­ blém jako málo kdo jiný. Byl národnostně objektivní Němec. Miloval čes­ ké království a přál si jeho blaha. Těšil se veliké a obecné autoritě. Měl neobyčejný smysl pro politické možnosti. Byl to opravdový politický a státnický talent. Ale ani tato změna nezlepšila Bienerthovi situaci na říš­ ské radě. Říšská rada mu nepovolila ani rozpočet do konce roku 1911, ani kontingent rekrutu na rok 1911. Nezbylo mu, nežli říšskou radu odroČiti a dostati státní nezbytnosti pod střechu §em 14. Říšská rada byla pak dne 30. března rozpuštěna a nařízeny byly nové volby.

LIX. VŠEOBECNÉ ŘÍŠSKÉ VOLBY R. 1911. — ZMĚNA VLÁDY.

Všeobecné volby do poslanecké sněmovny říšské rady se konaly dne

13. a 21. června r. 1911. MladoČeská, staročeská a národně sociální stra­ ny Šly do nich v smluvené dohodě z 4. dubna r. 1911. Podnět k ní dal mladoČeský poslanec dr. Fiedler. Mladočechy i Staročechy vedlo k do­ hodě poznání, že by v boji proti všem sotva udrželi posice, které měli. Národní sociály tlačila k dohodě zkušenost se státoprávními radikály, kteří se osvědčili pro praktickou politiku nezpůsobilými, pak snaha, aby byli Mladočechy uznáni za stranu schopnou úmluv a konečně nedosta­ tečné finanční prostředky pro volební agitaci. Volebním heslem dohod­ nutých stran bylo utvoření »Jednotného českého klubu« na principu vět­ šinovém. Kandidáti se zavázali vstoupíti po zvolení do »Jednotného Čes­ kého klubu«. Úmluva měla platiti i pro všechny doplňovací volby, pokud by trval »Jednotný Český klub«. Z dohodnutých stran vzali na sebe MladoČeŠi povinnost jednati případně o dohodu i s Českou stranou pokroko­ vou, národní sociálové se stranou státoprávně pokrokovou. Ale nedojed557

ŘÍŠSKÉ VOLBY 1911. — BIENERTHÚV PÁD.

nání s těmito stranami nemělo míti za následek rozbití dohody. Strany byly povinny si jen navzájem ospravedlniti, proč k dohodě nedošlo. Kaž­ dá strana dohody šla sice do voleb s vlastním provoláním vzhledem na složení svého voličstva, ale kandidátní listina byla společná. Dohoda se omezovala jen na Čechy a na městské mandáty. Čeští pokrokáři a státo­ právní pokrokáři byli dohodou postaveni před hotovou událost. S český­ mi pokrokáři nedošlo k dohodě, poněvadž dohodnuté strany neměly ocho­ tu splniti jejich neobvyklý požadavek, předložití jim k nominativnímu posouzení a rozhodnutí o podpoře těch nebo oněch kandidátů společnou kandidátní listinu. Jednání se státoprávními pokrokáři se rozbilo o upřílišněnost jejich mandátových požadavků. Tušili, že k tomu dojde a proto se připravovali na samostatné vystoupení ve volbách zvláště tím, že dne 18. března r. 1911 počali »Samostatnost« vydávati jako deník. Národní sociálové přijali na kandidátní listinu ze své vůle jen dra Karla Baxu. Urovnali mu tím cestu ke své straně. I kandidáti obou nedohodnutých stran vystupovali s heslem vstoupiti v případě zvolení do »Jednotného českého klubu«, zbudovaného vzájemnou dohodou všech Českých stran. R. 1911 se účastnily říšských voleb v českých zemích ty strany, kte­ ré kandidovaly již r. 1907. Mimo ně postavili po prvé své kandidáty Čeští centralističtí sociální demokraté a politická strana Českoslovanského živnostnictva. Centralističtí sociální demokraté se pokládali za Českou sekci mezi­ národní sociální demokracie z Čech, Moravy, Slezska a Dolních Rakous. Rozešli se s českoslovanskou sociální demokracií, protože neuznávali, ja­ ko i němečtí sociální demokraté, její snahu uplatniti právo sebeurčení Českého národa v odborovém hnutí. Českoslovanská sociální demokracie budovala si od r. 1897, nejdříve v Čechách, pak na Moravě, samostatná česká sdružení odborová. Centralisté žádali, aby se upustilo od tohoto autonomistického snažení, když se dne 28. srpna r. 1910 mezinárodní sjezd v Kodani vyslovil pro jednotnost odborových organisací v každém státu jakožto podmínce úspěšného boje proti vykořisťování a utlačování. Když nedocílili, aby českoslovanská sociální demokracie uznala usnesení kodaňského sjezdu, opustili Českoslovanskou stranu sociálně demokratic­ kou a ustavili se dne 13. a 14. května r. 1911 v Brně za hmotné a mo­

558

ŘÍŠSKÉ VOLBY 1911. — BIENERTHÚV PÁD.

rální pomoci německo-rakouské sociální demokracie v »Českou sociálně demokratickou stranu dělnickou v Rakousku«. Domnívali se, ze Českoslovanská sociální demokracie také tím, že vedla boj za české menšinové školství v Dolních Rakousích, jehož duší byl soc. demokratický novi­ nář ve Vídni Frant. Tomášek, postavila se na stanovisko nacionalismu, ohrožující mezinárodnost. Program sociálně demokratické strany dělnic­ ké v Rakousku z r. 1901 a brněnská národnostní resoluce téže strany z r. 1899 staly se programem nové strany. Centralisté podceňovali vý­ znam národnostní otázky pro dělnictvo. Pokládali ji »v první řadě za otázku správní, na jejíž řešení interesovány jsou v první řadě třídy měšťácké«. Otázku menšinového školství chtěli řešiti subvencováním soukro­ mé minoritní Školy ze zvláštního, státem dotovaného fondu. Jejich orgá­ nem byl časopis »Proletář« v Brně. R. 1911 šli do voleb zcela samostat­ ně. Dne 1. listopadu r. 1912 byli uznáni mezinárodně t. j. byli jejich zá­ stupci přijati za členy mezinárodní kanceláře v Bruselu. Nová strana vznikla z důvodů odborových. Proto politicky nikdy nerepresentovala český proletariát. »Politická strana českoslovanského živnostnictva« se ustavila v Pro­ stějově na Moravě ve dnech 3. až 6. ledna r. 1909. Přípravy k jejímu zří­ zení byly tamtéž učiněny již 20. dubna r. 1908. Byla to politická organisace, jejíž působnost se vztahovala na Moravu. Nevystoupila s propra­ covaným a pevným programem. Pokládala za svůj úkol stavovsky uvě­ domovat živnostnictvo, hájiti jeho zájmy, pracovati proti kapitalistické­ mu vykořisťování vrstev »středních a malých«. Chtěla, aby živnostnictvo vlastní silou jako úplně samostatná politická organisace se dostalo k lep­ šímu životu, který marně očekávalo od stávajících stran. Strana se chtěla přímo účastniti politiky a společenské výchovy živnostnictva, slibovala si zlepšení jeho stavu zvelebovací akcí za podpory veřejných Činitelů a hos­ podářskou i kulturní svépomoc. Byla to strana demokratická. Jejím vůd­ cem byl prostějovský živnostník Rudolf Mlčoch. Jejími novinami byl tý­ deník »Zpravodaj«, vydávaný »Jednotou živnostenských společenstev po­ litického okresu Prostějovského« za Mlčochovy redakce. Do voleb Šla strana s hesly protimilitarismu a pro reformu berní soustavy. Čeští sociální demokraté poklesli za voleb o 0.58% proti volbám

559

R1SSKÉ VOLBY 1911. — BIENERTHÚV PÁD.

v roce 1907. Dosáhli jen 7.87% odevzdaných platných hlasů. CentraJisté, kteří byli jednou z příčin seslabení Českoslovanské sociální demo­ kracie, získali pouze 0.43% odevzdaných platných hlasů. Na hlasech zís­ kali agrárníci, národní sociálové, státoprávní pokrokáři. Ztráty utrpěli MladočeŠi, pokroková strana lidová, Staročeši, Čeští pokroková a čeští nacionálové. Katolíci, kteří postupovali r. 1907 v jednom volebním šiku, kráčeli nyní rozdvojeně: zvláště Šli národní katolíci a zvláště křesťanští sociálové. Počet odevzdaných hlasů obou těchto stran však proti r. 1907 stoupl. Živnostenská strana získala 0.07% platných odevzdaných hlasů. Nejsilnější stranou se objevila strana agrární. Počet jejích poslanců stoupl v Čechách o 6, na Moravě o 2, ve Slezsku, kde nezískala r. 1907 ani jediného mandátu, dobyla 2 mandátů. Měla tedy 37 poslanců. MladoČeŠi pozbyli jednoho mandátu. Měli jen 14 poslanců a to vesměs z Čech. Národní sociálové stoupli o 7 poslanců. Měli celkem 13 poslanců, z nichž na Čechy připadlo 12, na Moravu 1. Staročeši byli oproti r. 1907 neoby­ čejně zeslabeni. V Čechách udrželi ze dvou mandátů jen jediný, na Mo­ ravě ztratili všechny tři mandáty. Státoprávní pokrokáři zveličili svou državu o 1 mandát. Měli tedy 4 poslance. AutonomistiČtí sociální demo­ kraté v Čechách klesli o 3 mandáty, měli tudíž jen 14 poslanců. Na Mo­ ravě bylo zvoleno 11 sociálně demokratických autonomistů i centralistů, tedy o 6 více nežli r. 1907. Ve Slezsku ztratila sociální demokracie jeden mandát. Byl tam zvolen jen jeden centralista. Těžké ztráty utrpěly kato­ lické strany. V Čechách pozbyli křesťanští sociálové všech sedmi mandátů. Na Moravě bylo zvoleno jen sedm národních katolíků, tedy o 3 méně nežli r. 1907. Čeští pokrokáři nedobyli pod svým praporem ani jediného mandátu. Lidová strana pokroková, která pod dojmem provedené mladoČeské reorganisace v Čechách vznikla v lednu r. 1908 splynutím strany li­ dové a moravské strany pokrokové, založené r. 1900, klesla o jeden man­ dát. Měla tudíž jen 5 poslanců. Byl mezi nimi profesor T. G. Masaryk, který za své zvolení měl co děkovati zvláště podpoře sociální demokra­ cie. Samostatný kandidát spojených národních stran v Českých Budějo­ vicích vstoupil za nějaký Čas po svém zvolení do mladoČeského klubu. Volební neúspěch katolických směrů v Čechách měl za následek je­ jich trvalý rozchod. Již ku konci března r. 1910 změnila Česká katolická

560

JUDr. Jan Žáček.

TUDr. Richard sv. p. Bienerth.

ŘÍŠSKÉ VOLBY 1911. — BIENERTHÚV PÁD.

strana lidová své pojmenování a nazvala se »Českou křesťanskosociální stranou«. Když r. 1911 nedobyla za voleb ani jediného mandátu, byla vi­ něna církevními hodnostáři, že se tak stalo pro její demokratičnost. Od­ puzovala prý a vylučovala z vedení strany živly katolicko-konservativní. Tito živlové se proto dne 6. srpna r. 1911 ustavili v Praze v »Katolickonárodně konservativní stranu«. Jejím vůdcem byl prelát na Vyšehradě dr. Jos. Burian. Nová strana chtěla býti jádrem všech konservativních živlů v Čechách a pokládala za svůj hlavní úkol získati si do svých řad šlechtu. Sjezd české křesťanskosociální strany dne 9. dubna r. 1912 se usnesl ne­ spojován se s touto stranou a jiti samostatně. Celkový výsledek voleb znamenal porážku Bienerthovy vlády. So­ ciální demokraté celkem neutrpěli ztrát, jak si přál Bienerth. Získali si tím, že dobyli 81 mandátů, třetí místo v poslanecké sněmovně. Z voleb vyšli posíleni odpůrci klerikalismu, němečtí liberálové. Za to křesťansko­ sociální strana, v níž nalézal Bienerth pevnou oporu, byla podstatně seslabena. V Dolních Rakousích klesla ze 44 na 24 poslance. Dne 24. Června r. 1911 odstoupili pod dojmem volebních výsledků 2 ministři: ministr obchodu, křesťanský sociál dr. Weisskirchner a mi­ nistr železnic Polák dr. Stanislav Glombiňski. Dne 28. Června byla pro­ puštěna celá vláda. Císař si přál, aby se stal nástupcem Bienerthovým mi­ nistr kultu a vyučování Karel hr. Sturgkh. Ten vyložil císaři, že situace není ještě připravena pro jeho plány, a navrhl, aby byl jmenován mini­ sterským předsedou bývalý ministerský předseda a president nejvyššího účetního dvora baron Gautsch. Císař přijal toto řešení po určitém zdrá­ hání. Považoval je za prozatímní. Stůrgkhovi se měl poskytnouti Čas k utvoření definitivního kabinetu. Gautsch ponechal ve své vládě mi­ nistra veřejných prací Čecha Karla Marka.

36

561

LX. GAUTSCHOVA VLÁDA R. 1911. (dechové v nové sněmovně, byvše poučeni zkušenostmi, neučinili po­ kus obnoviti »Slovanskou jednotu«, která na konci starého parlamentu ži­

vořila pro vnitrní spory. Hleděli za to vtěliti v Čin volební heslo a utvo-

řiti »Jednotný Český klub«. Stalo se tak dne 28. června r. 1911 v Praze. K ustavující schůzi byli pozváni jen poslanci těch národních stran, které proti sobě za voleb nevystupovaly: agrární, národně sociální, mladoČeská

a staročeská. Nebyli pozváni ani poslanci lidové strany pokrokové, ani státoprávní pokrokáři, ani samostatně kandidující Čeští agrárníci. Ve zvo­ leném předsednictvu byl předsedou dr. Fiedler,

jako místopředsedové

fungovali předsedové klubu agrárního, mladoČeského a národně sociál­

ního. Nepozvaní poslanci, až na dva samostatné agrárníky, kteří si ne­ chtěli zavřití cestu do agrárního klubu (Prášek, Zahradník), se ustavili dne 3. Července jako »Sdružení neodvislých pokrokových poslanců z Čech

a Moravy«. Jeho předsedou se stal prof. T. G. Masaryk. »Sdružení« si vymohlo, že byli jeho Členové přijatí do »Jednotného klubu českého«, a že mu bylo dáno zastoupení dne 6. října v parlamentárce a dne 28. listo­ padu i v předsednictvu. Dr. Baxa, ačkoliv byl svou stranou dne 17. srpna vyzván, aby vstoupil do »Sdružení«, neučinil tak a zůstal trvale Členem

národně-sociálního klubu. Do tohoto klubu se přihlásili jako hospitanti dva ruští poslanci. Stali se tím i hospitanty »Jednotného českého klubu«.

Když se agrární strana Časem sblížila s oběma agrárními poslanci, samo­

statně kandidujícími, čítal »Jednotný Český klub« 84 poslanců.

Čeští sociální demokraté se v nové sněmovně ustavili jako samo­ statný klub o 25 poslancích (mezi nimi 1 Čes. centralista jako hospitant).

Stejně tak učinili němečtí a polští sociální demokraté. Bývalý »Svaz so­ ciálně demokratických poslanců« nebyl obnoven. Proč se tak stalo, na­ psala »Arbeiter-Zeitung«: »Český klub si Činí nárok na svobodu jednání

přesahující v každé národní skupině stanovami povolenou autonomii v ná­

rodních věcech, svobodu, která byla těžko slučitelná s rámcem společné­ ho Svazu.« Předsedou Českého sociálně demokratického klubu byl zaslou­

562

GAUTSCHOVA VLÁDA 1911.

žilý sociálně demokratický agitátor, organisátor a novinář Antonín Ně­ mec. Vlastní jeho duší se však stal dr. Bohumír Šmeral. Dr. Šmeral byl zvolen říšským poslancem v 30ti letech. Jeho postava byla střední, velmi silná a dobře živená, obličej měl vyholený, oči modré, pro krátkozrakost opatřené skřipcem, vlasy tmavé, vzhůru česané. Pochá­ zel z učitelské rodiny v Třebíči na Moravě. Poznal hned v mládí stísněné poměry učitele, obdařeného četnou rodinou. Studoval v Praze práva a do­ sáhl na české universitě hodnosti doktora práv. Od studentských let byl Činný v sociálně demokratické straně. Již jako vysokoškolský posluchač byl hybnou silou »Kroužku marxistických studentů«. Studoval poměry v sociální demokracii ve Vídni a v Berlíně. Byl přesvědčením ortodoxní marxista a podlehl názorům rakouských sociálních demokratů dra Karla Rennera a O. Bauera. Rozhodl se věnovati celý svůj život lepší budouc­ nosti proletariátu. Nenastoupil proto ani cestu advokáta, ani právnického úředníka. Věnoval se novinářství a práci českoslovanské sociálně demo­ kratické strany dělnické. Od r. 1904 byl redaktorem »Práva Lidu«. Dovedl agitovati pro idee a politiku své strany pérem i slovem. Ale nechtěl, aby se Činnost sociální demokracie omezovala jen na tuto marxistickou agi­ taci. Uvědomil si, že počet 25 mandátů ukládá straně i povinnost nále­ žitě využiti této politické moci na příslušných místech ve prospěch pro­ letariátu. Věřil, že Český národ přestal býti jen národem agrárním a stal se i národem průmyslovým a obchodním. Proto i odmítal program histo­ rického státního práva jako odpovídající ágrárnímu zájmu velkostatkářů a hlásal za daných poměrů s hlediska Českého i s hlediska proletariátu potřebu velkého státního obvodu uprostřed Evropy, jehož dějinným výra­ zem bylo Rakousko-Uhersko. Přál si je přeměněné; nejen demokratické, nýbrž i tvořící federaci autonomně konstituovaných národů ve smyslu ná­ zorů dr. K. Rennera a oddané mezinárodní neutralitě. Na sjezdu strany na počátku prosince r. 1913 způsobil, že tyto jeho názory přijal jednomy­ slně za své sjezd Českoslovanské soc. demokracie v Praze. Ačkoliv byl pro samostatný klub Českoslovanský sociálně demokratických poslanců na říš­ ské radě, chtěl vždycky pěstovati styky se sociálními demokraty druhých národů. Nejen v poslanecké sněmovně a v delegacích (1912), nýbrž i v In­ ternacionále. Šmeral se snažil uČiniti Českoslovanskou sociální demokracii 36*

563

GAUTSCHOVA VLÁDA 1911. stejně oprávněnou a stejně hodnocenou jednotkou při rozhodování o smě­

rech sociálně demokratické politiky. Byl dovedný novinář — úvodníkář, měl své myšlenky a své podněty. Byl řečník, který dovedl sugestivně ovlá-

dati dav, stejně jako dovedl přednášeli logicky uČleněnou řeč. Měl schop­ nost společenského jednání a smysl pro politickou možnost. Nebyl to ro­ mantický snílek, nýbrž realistický politik, byla to povaha, nakloněná opor-

tunísmu. Nehledal v politice osobního prospěchu. Dovedl odpovědně stát za tím, co Činil a dovedl dodržeti úmluvy, které uzavřel. Byl pilný, obě­ tavý, houževnatý. Pro svůj talent a osobní vlastnosti záhy ovládl, ač mlád,

Českoslovanskou sociální demokracii. »Jednotný Český klub« podal v tradici českých národních stran státo­

právní ohrazení. Vrátil se doslovně k tomu projevu, který učinili Čechové spolu s konservativním velkostatkem r. 1879, vstupujíce na říšskou radu.

Stalo se to beze všech debat, poněvadž tehdy Čeští poslanci již nepoklá­

dali státoprávní prohlášení za nějaký významný akt rázu politicko-praktického. českoslovanŠtí sociální demokraté o Českém státním právu dále pomlčeli.

Úkol nové sněmovny podle trůnní řeči byl provésti státní nezbytnosti, na prvním místě a zvláště stála zvýšená péče o armádu a její příslušníky.

Dne 29. dubna se totiž dohodly vlády obou polovin říše o branném zá­ konu, podle něhož se měla armáda zvětŠiti asi o 40% a roční vydání na ni asi o 100 mil. korun. Jiné úkoly sněmovny byly vyříditi otázku cedulové

banky, sociální pojištění, opatřiti nové finanční zdroje pro stát, vybudovati vodní cesty, vypraviti železnice, zabezpeČiti nová odbytiště domácímu prů­

myslu atd., reforma civilního a vojenského trestního řádu a zřízení italské

právnické fakulty. Trůnní řeč mlčela o moravských universitách. Císař prohlašoval za předpoklad splnění toho všeho Českoněmecký smír v Če­

chách. »Všeobecné jest již poznání,« pravilo se v trůnní řeči, »že styky obou národních kmenů království České obývajících potřebují trvalé úpra­ vy na podkladě vzájemné dohody.« >>OČckávám bezpečně,« zdůrazňoval

císař, »že se společnému úsilí podaří utvořiti předpoklady k dohodě mezi oběma národními kmeny.« Pokusy o obnovu česko-německých porad se staly v Čechách již před

trůnní řečí. Dne 4. Července se usnesli konservativní velkostatkáři v Praze

564

GAUTSCHOVA VLÁDA 1911.

býci prostředníkem mezi oběma národy a dva dny poté Thun, který byl dne 21. Června povýšen za své zásluhy, zvláště o Česko-německou dohodu, do stavu knížecího, jednal ve Vídni s ministerským předsedou Gautschem o postupu v nových Česko-německých poradách. Vláda z vlastního ústav­ ního popudu svolala dne 9. září některé zemské sněmy. Byl mezi nimi i Český sněm, který započal zasedati dne 20. září. Místodržitel Thun po­ kládal za úkol sněmu »urovnati cesty a zjednati předpoklady, jež by ko­ nečně vedly k opětným pravidelným parlamentárním poměrům v naší mi­ lované vlasti«. V den zahájení sněmu byla předložena zpráva zemského výboru o úpravě služebních požitků učitelstva Škol obecných a měšťan­ ských. Byla odkázána Školské a finanční komisi. Otázkou úpravy učitel­ ských požitků nemělo se jen vyjiti vstříc naléhavému volání učitelstva obou národností, nýbrž se měla vyvolati i nálada učitelstva bez rozdílu národností proti německému znemožňování sněmovních prací v němec­ kých řadách. Národně politická komise počala zase po roční přestávce pra-> covati. Thun však chtěl od sněmu více, přál si, aby sněm konečně si zvolil zemský výbor. Němci to odmítli, jednak že se nemohli dohodnouti o kan­ didátech, jednak že soudili, jako by volba zemského výboru znamenala protržení německé obstrukce. Dne 29. září došlo k výsledku, před zase­ dáním sněmu Thunem se stranami smluvenému, a byla usnesena perma­ nence nacionálně politické, Školní a finanční komise. Usnesení den poté obdrželo panovníkovu sankci. Němci, kteří se vyslovili pro permanenci, si vyhradili, že meritorní jednání na sněmu není přípustno dříve, než podá národně politická komise svou zprávu. Permanentní komise měly býti v Činnosti v tehdejším sněmovním období i po odročení sněmu nebo po uzavření zasedání. »Český svaz« hlasoval pro permanenci komisí. »Klub, neodvislých poslanců českých«, který byl složkou Svazu, zdržel se ve smyslu svazových stanov hlasování. Odůvodnil to zvláštním přípisem dru Škardovi: »Nelze Němcům povolovati za permanenci národně politické komise a ani ústavně nebyla by odůvodněna Činnost této komise, znemožňují-li Němci současně jakoukoli Činnost sněmu vůbec.« Dne 3. října byl Český sněm odročen. Permanentní komise započaly s prací. Gautsch se domníval, že se mu utvořením permanentních komisí umožní sblížiti se s Čechy na říšské radě a získati je pro podporu vlády.

665

GAUTSCHOVA VLÁDA 1911.

Počal s nimi jednali. České strany na základe dohody předložily Gautschovi podmínky, za kterých by mohly vládu podporovali. Nežádaly, aby se poslanci stali členy vlády, poněvadž se obávaly, že by za národně a stra­ nicky rozeštvaných poměru dlouho ve vládě nevydrželi, nýbrž aby jen dva čeští úředníci stali se ministry, při čemž by výběr osob byl vyhrazen mini­ sterskému předsedovi. Nebyly jmenovány resorty, na které Čechové kladli váhu. České kluby, tím že stály jen o úřednické ministry, chtěly také prokázati, že se poslanci nehoní za ministerskými fraky. Chtěly míti možnost vybrati si lepší resorty, nežli jakých se poslancům dostávalo, a chtěly je obsaditi silami lépe kvalifikovanými, nežli jaké by byly mohly nabídnouti strany. Tento poslední důvod byl určován i poměrem Čechů k dvorským kruhům, kde by se bylo každé neschopnosti parlamentního ministra vy­ užilo proti demokratickým snahám. České kluby dále žádaly po Gautschovi, aby nastalo v jazykových věcech příměří, aby Čeští preterovaní soud­ cové byli odškodněni jmenováním extra státům, aby další přeskakování Českých soudců bylo zastaveno, aby byl počet Českých úředníků v centrá­ lách rozmnožen, zvláště aby v každém ministerstvu bylo alespoň po jed­ nom odborovém přednostovi a aby byly náležitě vybudovány České vysoké školy, zvláště česká universita v Praze. Byla přivedena k řeči i druhá Česká universita na Moravě, pro niž v únoru r. 1911 byly uspořádány v českých zemích významné veřejné projevy. Ale řešení této otázky zatím bylo od­ loženo pro dávné obtíže, spojené s jejím umístěním. Gautschovi byly před­ loženy i požadavky, týkající se lokálních drah a provádění vodocestného zákona. Gautsch učinil splnění českých požadavků odvislým od toho, jak by se k nim zachovali Němci. Němci dne 26. října odmítli České poža­ davky. Chtěli s Čechy pracovati jen na poli hospodářském a sociálním a nechtěli slyšeti o účasti Čechů ve vládě a o splnění Českých přání, pokud by se Češi s nimi v Čechách nesmířili. Gautsch poznal, že rozhodnutím Němců jest skončeno jeho poslání. Dne 27. října učinil v poslanecké sně­ movně prohlášení o účasti Čechů ve vládě, jaké do té doby neučinil žádný ministr rakouský. Oproti Němcům zdůraznil, že Českému národu náleží ve vládě zastoupení i bez smíru v Čechách a bez souhlasu Němců a to i ten­ kráte, když by se octla Česká delegace proti té neb oné vládě v oposici. »Každý národ v Rakousku,« pravil, »jest povolán zúčastniti se vlády a

566

STORGKH a češi.

správy státu.« Jako státník rakouského programu pak uvedl: »Nebylo by rakouským programem, kdyby zástupci velikého, hospodářsky tak silného a vysoce vyvinutého národa měli býti vyloučeni z účasti na těchto úkolech.« »V této slavné sněmovně je úspěšná parlamentní práce potud nemožná, pokud se nepodaří přibrati zástupce českého národa k spoluúčasti.« »Posílení tohoto parlamentu může se státi jenom ve smyslu ra­ kouském, který zahrnuje všechny národnosti a nebo vůbec k posílení tomu nedojde.« Gautschovo prohlášení bylo jeho labutím zpěvem. Po­ znal, že nemá nikoho za sebou, že je všemi opuštěn. Proto podal dne 31. října demisi, která byla přijata.

LXI. STÚRGKHOVA VLÁDA A ČEŠI. Sestavením kabinetu byl pověřen Karel hr. Stiirgkh. Byl to muž velice vysoké, statné postavy, tvář měl zarostlou slabě prošedivělým, tmavým vousem, byl silně krátkozraký a proto používal skřipce. Když byl jmenován ministerským předsedou, bylo mu 52 let. Býval nadšeným stoupencem zahraniční politiky Aehrenthalovy a jemu měl co děkovati, že se s ním počítalo jako budoucím ministerským předsedou. Pocházel z chudé velkostatkářské rodiny ve Štýrsku. Byl doktorem práv a od r. 1881 působil v státní politické službě. R. 1886 byl povolán do mini­ sterstva kultu a vyučování. Od r. 1891 byl říšským a Štýrským zemským poslancem za ústavověrný velkostatek. Navázal tehdy styky s Četnými poslanci jako dr. Kramářem, dr. ŠusteŠičem a H. Wolfem. Nehledal v politice osobního prospěchu. Býval i Členem delegací. Byl to aristokrat každým coulem. Byl si toho také plně vědom. Držel přísně na autoritu. Jeho společenské chování bylo prosté, milé, přátelské. Dovedl dobře vyjednávati a byl dobrým prostředníkem. Těšil se vážnosti i u svých ne­ přátel. Byl vysoce vzdělán, znal řeči, byl to Člověk velmi kulturní. Byl Žestný, spolehlivý, do jeho politické zbrojnice nenáležela intrika, byl 567

STÚRGKH a

ČESí.

loyálního smýšlení. Byl chytrý, duševně spořádaný, v akcích postupoval vždy

methodicky.

Vlastních

nikdy hluboce neuvažoval.

koncepcí neměl. Byl poněkud

O rakouském problému

pohodlný.

Byl

to

pasivní a

zdlouhavý starý mládenec, který se vyhýbal rád sporným otázkám a no­ votám. Chyběla mu iniciativa. Stál nej prvé pod vlivem svého příbuzného, domýšlivého reakcionáře hr. Latoura. V politice se stal Koerbrovým žá­

kem, jehož byl důvěrným přítelem. Byl to německý staroliberál, věrný ústavě, centralista, hájící državu Němců a jejich byrokracii. V prvních

létech své politické činnosti bojoval okázale proti národním snahám Slovinců a Cechů. Odsuzoval demokratickou volební opravu. Když se přes to uskutečnila, opustil liberalismus a stal se konservativcem. Od r. 1907

byl členem panské sněmovny a rozmnožoval tam řady ústavověrných.

Od r.

1907 býval ministrem kultu a vyučování. Nebyl ani vynikající

řečník, ani vynikající novinář. Své projevy pravidelně četl, do debaty se

pouštěl málokdy a nedovedl v ní uchvátiti. Jako novinář psával úvod­ níky do »Montagspresse« a jiných německých listů.

Psával

rozvláčně

a nedovedl stylisovati poutavě. Chtěl míti vždy vliv na veřejné mínění,

ale nelekal se ho. Počítal s žurnalistikou, získával si její přízeň a rád

informoval novináře. Znal politický život y Předlitavsku, zvláště v alp­

ských zemích. Uznával v zájmu dělnosti říšské rady nezbytnost rozřeŠiti

Česko-německý spor, ale sám se do tohoto řešení příliš nepletl a pone­ chával tuto těžkou práci Českému místodrziteli. Neměl nikdy v úmyslu rozřeŠiti Českou otázku. Nebyl pro trvalé vyřazení parlamentu z politické práce, poněvadž ho potřeboval jako protiváhy proti Uhrám. Nedovedl

povznésti

význam

parlamentu,

zdiskreditoval

jej

a přenášel

na něj

svou pasivitu. Nezbývalo mu pak nežli vládnouti §em 14. Byl věrný

Rakušan a cele oddaný císaři. Aby ušetřil starého mocnáře rozčilení, ne­ informoval ho vždy o pravém stavu věci. Od r. 1913 vládl téměř bez

ohledu na císaře, poněvadž František Josef I. ód té doby již neměl styku

s veřejností. Žil z Čechů ve velmi důvěrném přátelství s drem Kramá­

řem. Užíval ho jako exponenta své politické koncepce v českých řadách. Dne 3. listopadu r. 1911 byla jmenována Stiirgkhova vláda. Byla to

úřednická vláda o 10ti Členech. Z Čechů v ní byl jako ministr veřejných

prací odborový přednosta ministerstva železnic Otakar Trnka.

568

Druhý

STÚRGKH a češi.

resort, vyhrazený Čechům, orbu, spravoval až clo 19. listopadu polský ministr krajan. Toho dne byl jmenován ministrem orby na smrt nemocný Čech, prof. dr. Albín Bráf. Přijal toto křeslo jen po velikém nátlaku cí­ sařové. Když dne 1. Července r. 1912 zemřel, spravoval ministerstvo orby ministr vnitra Heinold až do 20. září r. 1912, kdy byl jmenován mini­ strem orby Čech JUDr. František Zenker. Ing. Otakar Trnka nebyl ještě ani 40ti letý, když se stával mini­ strem. Byl to muž slabší, střední postavy, podlouhlé hlavy s černým sČesaným vlasem a s Černým knírkem pod nosem. Měl vysoké Čelo a no­ sil skřipec na černých očích. Byl rodem z Pardubic. Odchovala ho Česká technika v Praze. Od r. 1894 působil v státní službě a osvědčil se jako vynikající odborník v železničních otázkách. Rychle v úřadě postupoval. R. 1909 byl jmenován ředitelem tratí státní železniční společnosti a od r. 1911 byl odborovým přednostou v ministerstvu železnic. Měl dobré srdce a sociální pochopení. Byl to pracovník čestný, snaživý, houževnatý. Ze svých vysokoškolských studií v Praze si přinesl nejen vynikající od­ borné vědomosti, nýbrž i pevné přesvědčení uvědomělého češství. Nikdy je neoslabil. Byl snaživý, houževnatý, energický. Politika byla mu cizí. Neovládal plně a hluboce politické problémy Předlitavska. Jevil vždy jen snahu uvésti v soulad program vlády s prospěchem svého národa. Pokládal se i za Českého ministra krajana. Nebyl ani vynikajícím řeční­ kem, ani nevládl zvláště pérem. Ministr JUDr. Zenker pocházel z Kácova na Sázavě z rodiny úřed­ níka císařských statků, národnostně bezbarvého. Narodil se tam r. 1856. Od r. 1878 byl v justiční službě v Praze, r. 1884 byl povolán do mini­ sterstva spravedlnosti, kde byl za Schónborna po 8 let přednostou presidiální kanceláře. R. 1896 se stal radou správního soudu a ředitelem kanceláře tohoto soudu. Od r. 1906 byl senátním presidentem. Působil tam plných 16 let. Byl to vynikající soudní úředník, Čestný a srdečný muž. Byl skromný, nevýbojný a pasivní. Nikdy nevystupoval zvláště jako uvědomělý Čech. Nechlubil se svým ČeŠstvíni. Nedal se v národním cí­ tění srovnati s Trnkou. Resort, který převzal, mohl spravovati, ale od­ borně mu nerozuměl. Nebyl vzdělán národohospodářsky a znal agendu ministerstva orby jen po stránce právní, pokud se stala předmětem jed­

569

STÚRGKH a ČESl. nání u správního soudu. V politice nebyl sběhlý a ve vládě byl především

poslušným

služebníkem

ministerského

předsedy.

Pro

Českou positivní

politiku nebyl ziskem. Stůrgkhův kabinet byl kabinet odborníků. Z jeho složení bylo pa­ trno, že to má býti kabinet dlouhodobý, ne prozatímní. Křesla zeměbrany, spravedlnosti a financí zůstala jejich dřívějším držitelům. Mini­

sterstvo vnitra převzal moravský místodržitel (byl jím od ledna r. 1908) dr. Karel sv. p. Heinold, který byl také od 15. května do 14. září r. 1912

Stůrgkhovým zástupcem

za jeho nemoci.

Znal

i Česky a polský.

Se

Stiirgkhem se sblížil za jeho úřadování v ministerstvu kultu a vyučování, když jako moravský místodržitel byl nucen s ním jednati o Školských národních věcech na Moravě. Nebezpečnou okolností pro slovanské ná­

rody bylo

podržení ministra spravedlnosti dra Hochenburgera. Zůstal

v kabinetu, převzav stejně jako druzí Členové vlády solidárně záruky za

bezvýhradné šetření zásad, které Stiirgkh dne 6. listopadu oznámil sně­

movně. Nová vláda vycházela z trůnní řeči. Chtěla pracovati s parla­ mentem.

Přála

si utvoření většiny »věcné

práce«,

slibovala podporu

Česko-německému vyrovnání v Čechách, které mělo býti, jak Stiirgkhovi

stále a stále radil dr. Kramář, dílem svobodného dorozumění, ne výraz

diktátu. Spoléhala v té věci na českého místodržitele Thuna. »Jednotný český klub« zaujal k nové vládě stanovisko blahovolného

vyčkávání. Nebyl ve své většině zásadně oposiční. Dne 28. listopadu se rozhodl (45 :18) hlasovati pro rozpočtové provisorium, když vláda za­

jistila další provedení vodních staveb v českých zemích, stavby lokálních

drah, když povolila 20 mil. korun k telefonním účelům pro rok 1912 a uvolnila 20 mil. korun na rozmnožení vozového parku státních drah.

To byl po třech létech oposice zase kladný poměr ke vládě. Hlasování pro rozpočet nemělo vázati do budoucna »Jednotný Český klub«. Neodvislí pokrokoví poslanci za jednání, jak hlasovati’ o rozpočtu, způsobili

jednomyslné usnesení, že by »Jednotný Český klub« mohl vstoupiti do vládní většiny, když by vláda splnila alespoň požadavek druhé České

moravské university. Většina nepokládala své hlasování pro rozpočet za vstup do vládní většiny. Dne 15. prosince r. 1911 bylo přijato půlletní rozpočtové provisorium. Členové »Jednotného

570

Českého klubu« dostali

STÚRGKH A ČEŠI.

podle přání agrárníků volnost hlasování. Národní sociálové a Sdružení neodvislých poslanců českých odevzdali hlasy proti rozpočtu. MladoČeŠtí, staročeští, katoličtí a agrární poslanci hlasovali později dne 3. Čer­ vence r. 1912 i pro rozpočtové provisorium na druhou polovici r. 1912. Pokládali nové provisorium jen za pokračování posledního, k němuž za­ ujali kladný poměr. Významnou politickou otázkou byly branné předlohy: branný zá­ kon, zákon o zemské obraně a vojenský trestní řád pro společné vojsko a zemskou obranu. Vzhledem k tomu, že Uhry předešly Předlitavsko, mohly se branné předlohy v Předlitavsku přijati bud’ nezměněně, nebo zamítnouti. Jejich zlepšení bylo v podstatě vyloučeno. Znamenaly patrný pokrok proti dřívějším předpisům. Zaváděla se tehdy dvouletá vojenská služba místo tříleté, při Čemž se ovšem zvyšoval roční počet branců. Branné předlohy byly demokratičtější potud, že zlepšovaly situaci branců a přihlížely k potřebám Širokých vrstev lidových. InkvisiČní princip, který až do té doby ovládal vojenský řád trestní, byl opuštěn. Agrárníci, MladoČeŠi, StaroČeŠi a národní katolíci se usnesli hlasovati pro branné před­ lohy a současně hlasovati pro pozměňovací návrhy, které by byly mohly předlohy proti intencím vlády ještě zlepŠiti. Dne 19. Června r. 1912 se usnesl (41 :22) »Jednotný Český klub« hlasovati pro branné předlohy. Učinil tak proto, že nechtěl proti Čechům postvati císaře a vojenské kru­ hy, umožniti vládu §em 14 (vláda byla odhodlána provésti i § 13 bran­ ného zákona, stanovící kontingent nováčků na 10 let, §em 14, ačkoliv k přijetí tohoto paragrafu bylo potřebí dvoutřetinové většiny), protože nechtěl zbaviti České poslance posledního vlivu, který měli ve státě a ne­ chtěl prokázati, že demokratická sněmovna nemá pochopení pro státní nezbytnosti, které mají svůj význam pro rozvoj a vnější bezpečnost státu. »Jednotný Český klub« se nelekal, že se tím rozhoduje pro zákony, které jsou vždy ve voličstvu nepopulární a že tak Činil za zahraniční situace, hrozící evropskou válkou. Nevěřil, že by se Českou oposicí proti branným předlohám dal vytvořiti nový vládní systém, když ještě nedošlo k Českoněmecké dohodě a když čeští poslanci za poměrů, jaké byly, neměli ani chuti vstupovati do nějaké vlády. Národně sociální a neodvislí poslanci pokrokoví nesdíleli důvodů většiny, tvrdili, že Šli do jednotného klubu

571

stOrgkh a

Češi.

oposiČního a že se dohodové volby vedly ve znamení oposice. Pokládali Stůrgkhův systém za nezměněné pokračování Bienerthova systému. Do

kládali to zvláště tím, že ve vládě zasedly a ve svém smyslu pracuje jako

ministr spravedlnosti odpůrce Čechů a Slovanů vůbec, dr. Hohenburger, který nepřestal přeskakovati kvalifikované České soudce Němci, konečně že se jednotný Český klub« svým kladným votem pro branné předlohy

stává vládní většinou, aniž by byl za to co dostal. Tvrdili, že ztratili víru v jakoukoli pomoc Rakouska. Národní sociálové po rozhodnutí jed­ notného českého klubu« by si byli přáli, aby se jednotný český klub«

rozešel. Když byli se svým podnětem odmítnuti, vystoupili dne 19. Červ­ na z jednotného Českého klubu«, ačkoliv měli vymíněno, že mohou

hlasovati proti branným předlohám. Den poté učinili totéž neodvislí po­ slanci pokrokoví s odůvodněním, které teprve dodatečně ohlásili, že hla­

sování pro branné předlohy bylo porušením stanov jednotného Českého klubu«, neboť prý o tak rozhodujícím a důležitém postupu parlamentár-

ním měla rozhodnotui jen kvalifikovaná většina. Ale ani národní sociálo­ vé, ani neodvislí poslanci pokrokoví nesáhli k obstrukci, kterou by se byly branné předlohy

alespoň

oddálily,

když

se

nemohly

zmařiti. Vláda

úmyslně nepodnikla také ničeho, co by národně sociální stranu vehnalo do obstrukce. Nepronásledovala ji proto pro její protirakouskou zahra­

niční politiku a pro antimilitarismus některých jejích Členů, ačkoliv byla

přesvědčena, že by si byli toho zasluhovali. Vláda měla dne 25. Června za pomoci hlasů jednotného Českého

klubu« pro branné předlohy potřebnou kvalifikovanou většinu

(322 :

113). Branné předlohy byly přijaty. Kontingent nováčků se zvýšeně sta­ novil ne jako bývalo, na rok, nýbrž na deset let. Jednotný Český klub se

tím dostával i z nepříjemné situace co rok se opakující, jak se zachová ke kontingentu nováčků.

Čeští sociální demokraté se pokoušeli odloŽiti projednání branných předloh. Chtěli nej krajnějšími parlamentními prostředky vystoupiti proti branným předlohám, zvláště proti zvýšení kontingentu branců bez sou­

časného snížení služební doby. Podali v březnu r. 1912 v tom směru

v

sněmovně návrh, který byl zamítnut. Z Českých stran hlasovali pro odložení branných předloh národní sociálové, neodvislí poslanci Čeští

572

ČESKO-NÉMECKÉ PORADY 1912.

a pět agrárníků ráže Práškový. Dne 25. Června se vyslovili Čeští sociální demokraté proti branným předlohám, dne 3. Července však hlasovali pro nový vojenský řád trestní pro jeho pokrokovou a demokratickou ten­ denci. Jednotný Český klub po hlasování o branných předlohách se ome­ zoval na strany: agrární (36), mladočeskou (15), staročeskou (1), ná­ rodně katolickou (7). Agrárníci byli v »Jednotném českém klubu« nejpoČetnějŠí. Proto dne 26. Června jeho mladoČeský předseda, který neměl pro tuto svou funkci právě ve své straně na růžích ustláno, prohlásil, že jest nejen právem, nýbrž i povinností agrární strany, aby převzala vedení »Jednotného Českého klubu«, a své funkce se vzdal.

LXII. ČESKO-NÉMECKÉ PORADY ROKU 1912.

Sturgkhova vláda považovala Česko-německou dohodu za předpo­ klad dělnosti říšské rady. Proto stála o smiřovací porady. I Němcům záleželo na tom, aby se co nejdříve pokračovalo v přerušených smiřovacích poradách. Nechtěli, aby přišli o ústupky, které jim roku 1910 učinili Češi. Neodmítali již Čechy ohlášené junctim mezi zemským zří­ zením a úpravou jazykové otázky u zeměpanských úřadů a soudů v Če­ chách, bez něhož nebylo možno poČítati na účast Čechů. Také Češi ne­ byli proti pokračování ve smiřovacích poradách. Přáli si jich, poněvadž mohli poČítati jen po Česko-německé dohodě s trvalou účastí Českého národa ve vládě. Na pokračování smiřovaČek tlačil následník. Jeho dů­ věrníkem v jednáních byl Jindřich hr. Clam-Martinic. Vláda, když Němci ničeho nenamítali, připustila České junctim. Svolala na 6. prosince r. 1911 k ministrovi vnitra Heinoldovi ústní ex­ pertisu Českých a německých politiků, aby mohla vypracovati návrh o úpravě jazykové otázky u zeměpanských úřadů v Čechách. Této nezá­ vazné expertisy se účastnily obě velkostatkářské skupiny, 3 občanští říŠ573

ČESKO-NÉMECKÉ PORADY 1912. stí poslanci a 3 občanští Čeští říšští poslanci (Mladočech, agrárník a ná­

rodní sociál). Předmětem jednání hlavně bylo, zda se má České králov­

ství děliti na tři jazyková pásma, jako se většinou dálo dosud, případně aby se stanovila

kriteria těchto

pásem a uvedly zásady

pro úřadování

jednojazyČných úřadů. Zvláště rokovali Češi a zvláště Němci. Jakmile byly zahájeny tyto dohovory, svolal vůdce Němců v Če­ chách, pražský advokát JUDr. Karel Urban, který po Eppingerově smrti

(t 15. VII. 1911) převzal vedení v česko-německých jednáních, důvěrnou

poradu do svého bytu na 5. ledna r. 1912. Nebyl tam přítomen žádný velkostatkář. Jen 4 Němci a 2 Češi: Mladočech JUDr. Josef Fořt a Český agrárník Antonín Švehla. Němci chtěli věděti, zda Češi jsou ještě ochotni dodržeti, co r. 1910 koncedovali Němcům v zemském zřízení a v reso-

lucích k jeho novele připojených. Oba Čeští politikové projevili ochotu

setrvati na učiněných ústupcích, ale již za podmínky, že bude jungováno zemské zřízení s úpravou jazykové otázky u zeměpanských úřadů. Na základě tohoto ujištění Českých jednatelů byla navázána přetržená nit.

V Praze se jednalo o zemském zřízení, ve Vídni a pak i v Praze o jazy­

kové otázce u zeměpanských úřadů. MladoČeŠi na sebe strhli vedení v jednáních o obou předmětech: v otázce zemského zřízení dr. Fořt,, v otázce jazykové, zvláště u soudů dr. Kramář a dr. Koemer, u pošt dr.

Fiedler.

Jednání o zemském zřízení se skončilo dne 19. Července r. 1912 do­ hodou. Podepsali ji všichni účastníci, velkostatkáři obou skupin, němečtí

poslanci, z Českých poslanců dr. Kramář a dr. Fořt na znamení závazku.

Místodržitelův podpis však neměl míti jiný význam, nežli že vláda béře na vědomí, o Čem se národní strany dohodly. Dohoda z r. 1912 nebyla

více nežli podrobné propracování zásadní dohody z r.

1910. Všechny

základy z r. 1910 zůstaly nedotčeny. Přesněji bylo proti r. 1910 formulo­ váno postavení Němců v zemském výboru a v zemském sněmu. Jádro

dohody tkvělo v propracování sekcionování a celého mechanismu Zem­ ského výboru. Do elaborátu o 5 Článcích a 42 paragrafech byly vloženy

četné nové předpisy a připojen byl obsáhlý dodatek k instrukci, týkající

se úřadování zemského výboru. Němci dohodou dosahovali nacionální autonomie, po které stále volali. Měli si napříště sami obstarávat! své

574

ČESKO-NÉMECKÉ PORADY 1912.

národní záležitosti v zemském výboru. Všechny věci, národnostně smí­ šené, se měly rozhodovati referentem a koreferentem, t. j. za účasti ex­ ponentu obou národů. Pokud se týkalo důležitých národních položek rozpočtu, měly se urČiti podle národnostního klíče, spočívajícího na úředním sčítání lidu podle obcovacího jazyka, tedy nikoliv na sčítání lidu podle mateřského jazyka. Zemský výbor se měl raditi jednak v plenár­ ních schůzích, jednak ve zvláštních užších sborech. Tyto sbory měly býti složeny jednak podle hlediska národnostního, jednak věcného. Zvláštní užší sbor (finanční) se měl obírati zemským rozpočtem, zemskými berněmi, zemským úvěrem, platebními poukázkami a účetní závěrkou. Do­ hoda také obsahovala ustanovení o přijímání zemských úředníků s hle­ diska národnostního a věcného. Byly smluveny zásady, kterými se za­ bezpečovala jednota soudnictví a dodržování všeobecných správních no­ rem v národních užších sborech. Dohoda se v několika případech neod­ vážila užívati titulatury: »císař a král« a užívala jen výrazu »mocnář«. Uváděla přesně výpočtem kompetenci zemského sněmu. Měla samostatné předpisy o imunitě sněmovníků. Podržovala Čechy vyžádané deklaratorní prohlášení o jednotě království Českého a národní rovnoprávnosti, zří­ zení tří kurií, o počtu Členů (14) zemského výboru atd. O složení zem­ ského sněmu dohoda nemluvila, ale bylo z ní patrno, že se starý kuriový systém má podržeti. Mlčelo se i o připojení všeobecné kurie. Byla tedy volební oprava pro tu chvíli odložena. Ale, kdyby se tak i nebylo stalo, nebyla by se pohybovala ani ve směru všeobecného, rovného práva hla­ sovacího, ani by nebyla dávala ženám do rukou hlasovací lístek, jak si přáli MladoČeši a radikálové, ani ve směru zavedení dvou sněmovních komor, jak navrhoval Karel Stanislav Sokol. Byla by se ubírala jen ce­ stami vládního návrhu. Za dohodou s Němci stáli agrárníci, MladoČeši a StaročeŠi. Ale ne­ stál za ní celý Český svaz, který od 16. dubna r. 1912, po předčasné smrti dr. V. Škardy (t 8. III. 1912) měl předsedou Člena nejsilnější strany české, agrární, Ant. Švehlu. Česká strana státoprávně pokroková poklá­ dala novelu zemského zřízení za přímý útok na nedílnost, jednotu a ce­ listvost království, a ještě dříve, nežli byla dohoda jednateli podepsána (23. dubna), odvolala své poslance ze Svazu. Národně sociální strana se 575

ČESKO-NÉMECKÉ PORADY 1912. sice nezachovala jako strana státoprávně pokroková, ale dne 4. května

odmítla úČastniti se svými zemskými poslanci až na další rozhodnutí

jednání ve Svazu. Státoprávně pokrokoví poslanci vystoupili následkem tohoto rozporu dne 15. května z Klubu neodvislých poslanců na českém

sněmu, seskupujícího dotud

jak státoprávní pokrokáře, tak národní so­

ciály. Když se dohoda dostala indiskrecí německých novin do veřejnosti, protestovali proti ní 10. Července i Čeští sociální demokraté. Vytýkali, že

se již za tohoto vyjednávání

odložila

nejnaléhavější

otázka,

volební

-oprava. Problém jazykové úpravy u státních úřadů v Čechách řešila 9ti-

členná komise v čele s místodržitelem Thunem. Byli v ní 2 velkostatkáři,

konservativec a ústavověrný, 4 občanští němečtí poslanci říšští a z Čechů 3 MladoČeši (Koerner, Kramář, Rašín). Národně sociální říšští poslanci

■odmítli účast. Němci oproti minulosti podstatně změnili své stanovisko.

Nestáli již o to, aby se království České dělilo ve 3 jazyková pásma, české, německé a smíšené. Činili tak z obavy před přílivem Českých lidí,

zvláště dělníků a úředníků, do smíšených a německých pásem. Navrho­ vali jen dvě pásma, německé a české. Chtěli se tím vyhnouti obávaným velkým menšinám v okresích, národnostně ohrožených. Češi nenamítali

ničeho proti německému podnětu, poněvadž se jim tím podávala mož­ nost nepřihlížet! k německým menšinám v Praze a v Plzni. Komise, po­ kud zasedala, vedla boj o důsledky německého návrhu. Němci podni­

kali všechny pokusy, aby Stremayrovo nařízení s jeho vnější oboujazyčností úřadů v celém obvodu Českého království vzalo za své a aby ne-

musili býti v německých krajinách ustanovováni Čeští úředníci a soudci. “Zvláštní úpravy jazykové otázky připouštěli jen při úřadech, v jejichž

obvodu dosahovala národní menšina alespoň 35%. Češi stáli na tom, aby státní úřady, jejichž úřední obvod se vztahoval jen na pražskou obec, hyly jednojazyČné, t. j. České. Němci si žádali jejich oboujazyČnosti. Zem­

ské úřady v Praze měly býti i podle názorů Čechů oboujazyČné. Němci se neodvažovali žádati kodifikaci němčiny jako státní a zprostředkovací

řeči, ale doléhali na to, aby zcela určitě a jasně byla vyslovena sféra ně­

mecké vnitřní řeči úřední. Češi chtěli, aby platily tytéž zásady jazykové úpravy při poštách, jako měly platiti při státních úřadech. Němci se tomu

576

ČESKO-NÉMECKÉ PORADY 1912.

vzpírali. Němci by byli rádi věděli, jaké jest stanovisko vlády ve všech problémech jazykové úpravy, v otázce vnitřní úřední němčiny, v jazykové otázce u post, v otázce přijímání úředníků, jak by se mělo upraviti uží­ vání jazyka u pražských státních úřadů. Člen komise, ústavověrný velko­ statkář Baernreither, aby učinil konec nejistotě, dolehl osobně zvláštním memorandem na vládu a žádal ji o vyslovení stanoviska. Vláda poslala za tím účelem do Prahy ministerského radu z ministerstva vnitra Jana sv. p. Eichhoffa. Eichhoff měl těžký úkol. Neměl říci nic, co by bylo znepokojilo tu neb onu stranu a co by bylo ztížilo pokračování porad. Přinesl jménem vlády dne 24. Července do jednání jen tak zvané re­ serváty, které později definoval ministr Heinold jako »věci, které si vláda přála za všech okolností vylouči ti z vyjednávání mezi stranami sa­ motnými a potom ony důležitosti, u nichž za všech okolností musilo ve státním zájmu zůstati při podržení dosavadní zvyklosti (t. j. při němči­ ně).« Bylo to při vojenských věcech, Četnictvu, při státní policii, při účetnictví, pokud sloužilo za bezprostřední základ pro roční účetní zá­ věrky nebo bylo předkládáno za účelem kontroly centrálám. Podle reser­ vátů i styk úřadů s úřady mimo hranice (tedy ku př. již na Moravu) měl zůstati jazykově týž jako dosud t. j. německý. Dne 26. července jednání uvázlo a porady byly přerušeny. Na venek se říkalo, že je to pro únavu jednatelů. Ve skutečnosti však bylo to pro­ to, že se jednatelé nemohli shodnouti. Jestliže se Stiirgkhova vláda chovala za jednání pasivně, nebyla toho příčina jen rada dra Kramáře, nýbrž i strach vlády, aby se nemusila obětovati němčina jako vnitřní úřední řeč. Ministr Heinold soudil, že by to bylo bývalo jen na útraty státu. Měl o poslání vnitřní němčiny vysoké mínění. »Dotýká se,« soudil, »podstaty správy, jest zárukou její jednot­ nosti a obzvláště rakouského ducha v ní.« Se ztrátou vnitřní němčiny prý By se zničil vnitřní tmel a rakouské státní vědomí. Vnitřní Čeština by prý vedla k tomu, že by úředníci a úřady přestávali býti rakouskými a za­ čínali by býti slovanskými úřady a úředníky. Heinold myslil, že tak zva­ né reserváty, i kdyby se povolila Čechům vnitřní Čeština, zachránily by »snad pořádek a rychlost úřadování v té neb oné důležitosti, nezachrání však rakouského ducha státní správy«. Heinold byl nepřítelem samosprá­ 37

577

ČESKO-NÉMECKÉ PORADY 1912. vy národů v Rakousku. Jeho »rakouské« přesvědčení stálo tajně po bo­

ku a na pomoc Němcům. Ačkoliv podle úmyslu vlády se měla fesiti jazyková otázka u stát­ ních úřadů říšským zákonem, nebyli do jednání pozváni Čeští sociálně de­

mokratičtí poslanci. Jejich zemské zastupitelstvo to veřejně dne 7. Červ­

na konstatovalo s dodatkem, že vyloučením sociálních demokratů z jed­ nání převzaly měšťanské strany odpovědnost za obsah celého díla. Čes-

koslovanská sociální demokracie si přála rozřešení národnostních otázek ve větším rozsahu, nejen v království Českém, nýbrž v celém Předli-

tavsku. V přerušených poradách Českoněmeckých se mělo na podzim r. 1912

pokračovati. Ale nepokračovalo se. Vinu na tom měla vláda, tím, že po­ rušila příměří ve chvíli, kdy se mělo dále jednati o smír národa s náro­

dem. Dne 4. září totiž vydal ministr spravedlnosti Hochenburger rozhod­ nutí o dohlédací stížnosti, podané na okresní soud v obvodu pražského

vrchního soudu pro odporující si provádění jazykových předpisů v řízení

soudním. Ve výnosu byly obsaženy směrnice jazykové prakse. Ministr zde vlastně ukázal, jak se má na úkor práv Češtiny obcházet platné nařízení

Stremayrovo a výkladem §§ů 25 a 26 soudního řádu naznačil přednos­ tům okresních soudů, jak mají působiti na soudce ve smyslu německých

programů, popírajících platnost Stremayra. Stiirgkh i Thun byli výnosem ohromeni a pokládali jej za neštěstí pro smiřovací konference. Mlado-

Čestí a agrární jednatelé, kteří se účastnili vyrovnávacích komisí, dne 12. a 18. září energicky zakročili proti jednání vlády u Českého místodržitele. OposiČní poslanci Čeští z Čech i z Moravy se usnesli, aby se další vy­

rovnávací jednání zastavilo. Vláda cítila, že musí něco uČiniti. Přiměla

proto ministra Hochenburgera, aby vydal dne 27. září nový výnos, který

měl první výnos seslabiti. Vykládalo se v něm, že první výnos směřoval jen k dosažení jednotného výkonu práva u téhož soudu a že, neukládal

přednostovi soudu nic více nežli povinnost bdíti nad tím, aby záležitosti

stejného druhu, i když jejich obstarávání jest v různých rukách, se vyři­

zovaly podle jednotných zásad. V druhém výnosu se výslovně pravilo,

že první výnos byl »úplně dalek úmyslu vykonávati vliv na soudcovské rozhodnutí v určitém směru a zejména udíleti pokyny pro rozhodování

578

ČESKO-NÉMECKÉ PORADY 1912.

jazykově právních otázek nebo předpisovat! směrnice«. Ale prvotní vý­ nos nebyl odvolán. Zůstal nadále v platnosti. Také ministr Hochenbur­ ger setrval na svém křesle. Dne 25. října podaly všechny české kluby, sociální demokraty ne­ vyjímajíc, společný dotaz na vládu pro Hochenburgerovy výnosy. Ně­ mečtí nacionálové, aby paralysovali Český dotaz, který je bouřil, podali svůj dotaz o faktickém užívání češtiny ve vnitřní službě u státních úřadů v Čechách. Vláda vysvětlila, proč a v jakém smyslu vydal Hochenburger své výnosy. Vůči Němcům konstatovala, že se užívá češtiny ve vnitřní službě v určitém rozsahu, ale že to bylo již při nastoupení vlády a od té doby že se rozsah vnitřní Češtiny nerozšířil. Hochenburger v debatě o odpovědi vlády způsobil nevhodným užitím v oficielním projevu slova »Deutschbdhmen« novou vřavu proti sobě. Posílil jen nedůvěru k své úřední Činnosti. Utvrdil v ní České poslance na novo, když v prosinci pro­ vedl nové jmenování soudců, na které Čechové nejednou doléhali a které by bylo mohlo, jak čekal sám Thun, zmírniti náladu proti výnosu mi­ nistra spravedlnosti, kdyby bylo bývalo Čechům příznivé. Bylo však i tentokráte k Českým soudcům nespravedlivé. Stiirgkh přes to vše doufal, že Češi a Němci zase zasednou k jed­ nomu stolu, aby se dohodli. Doufal to proto, že na Balkáně vypukla vál­ ka, z níž se mohla vyvinouti válka evropská. Přál si, aby se říše za vá­ lečného napětí ukázala uvnitř svornou a silnou. Rozhodoval u něho také finanční stav království Českého. Myslil, že, když se v Čechách ukázala finanční nouze následkem toho, že nemohla býti zavedena pivní dávka, že vláda soustavně odmítala zemskému výboru zvýŠiti o 10% zemské při­ rážky, že zálohy na úděly zemím nestačily krýti zemská vydání, přijdou obě národnosti v Čechách k rozumu a dohodnou se. Ale těšil se mamě. Dohoda byla možná jen tehdy, když by byli Češi ještě dále povolili ně­ mecké nenasytnosti. Ale to nemohli uČiniti. Tehdy místodržitel Thun stál při Češích, poněvadž viděl, že Šli v povolnosti tak daleko, kam jen jiti mohli. »Na vyrovnání není pomyšlení. Češi neučiní již nejmenŠích ústupků,« pravil v polovici listopadu roku 1912 německému velvyslanci Tschirschkymu, který neopomenul ihned o tom zpraviti svého říšského kancléře.

37*

579

LXIII.

ANENSKÉ PATENTY.

;

Stiirgkh využil válečné situace na Balkáně, aby co nejrychlěji dostal od sněmovny souhlas k mobilisačním zákonům. Ohlásil je sněmovně dne

28. listopadu. Všechny české strany, sociální demokraty nevyjímajíc, pro­ hlásily, že nebudou činiti obtíží, aby předlohy byly projednány rychle. To byl první případ, kdy všechny české strany zaujaly stejné stanovisko v po­

stupu bez »Jednotného Českého klubu«. Ale, když byly předlohy rozdány, ukázalo se, že je nelze tak snadno propustiti, jak se původně soudilo. Zvláště předloha o válečných úkonech přinášela nebezpečenství, že by se ustanovení tohoto zákona mohlo užiti i ve chvílích, kdy by válka nebyla.

»Klub neodvislých poslanců Českých« a »Klub národně sociální« se roz­

hodly znemožniti všemi prostředky uzákonění předlohy o válečných úko­

nech, pokud by nebyla osnova zlepšena. Zahájily ve výboru obstrukci. Ale ani druhé české strany, i když se k této obstrukci nepřipojily, nechtěly propustiti válečné úkony bez podstatných změn. Čeští sociální demokraté

hrozili, že se k obstrukci připojí. Vláda povolila jenom potud, aby jasně bylo řečeno, že zákon má platnost pouze za války. Hrabě Stiirgkh odmítl nabídku národně sociálního poslance dra Karla Švihy,

že upustí jeho

klub od obstrukce, když mu bude vyplaceno tři sta padesát tisíc korun. Obstrukce ve výboru se vyčerpala. Národní sociálové ji přenesli i do ple­

na sněmovny, přes to že bylo docíleno jistou měrou zlepšení zákona. Ne­ byli však již podporováni žádným Českým klubem. Čeští sociální demo­ kraté se vyslovili v plenu přímo proti obstrukci. Obstrukce národních so­ ciálů končila neúspěchem. Dne 19. prosince byl přijat zákon o válečných

úkonech. Hlasovali pro něj agrárníci, MladoČeŠi, StaroČeŠi a národní ka­

tolíci. Odůvodnili to tím, že chtěli udržeti parlament a znemožniti vládu

§em 14, že nechtěli v kritických chvílích pro stát poŠkoditi oposicí po­ stavení českého národa v říši, utužiti systém bez Čechů a proti Čechům

jakoby proti nepřátelům říše. Byli odhodláni, jak napsali v prohlášení

k veřejnosti, dokázat, že »český národ přes všechny křivdy, které se na

něm po staletí páchaly a ještě páchají, přes stížnosti, jež má do vedení

580

ANENSKÉ PATENTY. zahraniční politiky . .

přece neztratil naděje na uskutečnění snah svých

po Rakousku ke všem národům stejně spravedlivém.«

V únoru r. 1913 se na novo pokusila vláda přísti nit Českoněmecké

dohody. Chtěla pokraČovati v nedohodnuté otázce jazykové úpravy u stát­ ních úřadů v Čechách. Dne 18. a 19. února se za tím účelem konaly ve

Vídni rozpravy za přítomnosti ministerského předsedy, ministra vnitra a Českého místodržitele. Dne 18. února byla to rozprava zástupců vlády

s konservativními velkostatkáři, českými agrárníky a MladoČechy (národ­

ní

sociálové

se porady nezúčastnili, poněvadž nechtěli jednati o Čes-

koněmecký smír, když se blížila válka), den na to s ústavověrnými velko­

statkáři a občanskými Němci. Vláda podala v obou poradách ústní zprá­

vu o zásadách, jak chce upraviti jazykovou otázku u státních úřadů v Če­ chách.

Zásady znamenaly útěk vlády od ústupků,

které Činila Češtině

Bienerthova osnova a jichž Češi mohli docíliti za jednání r. 1912. Zásady se v zaobalené formě přiznávaly k německému požadavku obsazování úřednických míst podle národnosti na prospěch Němců, oba zemské ja­ zyky v Čechách neměly požívati rovných práv, němčina měla míti oproti Češtině výsadní postavení a to mělo býci iiznáno cestou zákona. Češi vzali

na vědomí sdělení zásad, aby o nich referovali svým organisacím. Ve

skutečnosti znamenal tento postup odmítnutí zásad Čechy. Kníže Thun poznal po únorových poradách, že je vyloučeno, aby došlo k Česko-německé dohodě, aby se stal Český sněm dělným a aby byla

země 'normální cestou osvobozena ze své finanční bídy.' Pozoroval, že Němci Činili vše, aby země dospěla k finančnímu úpadku, aby se Čechům

ukázalo, že bez Němců to nejde a aby byl nastolen vládní komisař, který bý zjednal v zemi pořádek.

Thun se zastavil u tohoto posledního německého přání a počal

v březnu r. 1913 uvažovati a raditi se, jak upraviti poměry v zemi, jak­ mile finanční krise země dosáhne vrcholného bodu. Po důvěrné úřadě s drem Kramářem, který zde jednal jen za svou osobu a ne jako expo2

nent své strany, osnoval za souhlasu hr. Stiirgkha a za skepse ministra

vnitra Heinolda plán zříditi správní komisi, poněvadž zemské zřízení ne-’ znalo podobného opatření, jakým byl v říšské ústavě § 14. Tato myšlen­

ka nebyla nijak namířena proti státoprávnímu přesvědčení Českého lidu,

581

ANENSKÉ PATENTY. poněvadž se v podstatě mělo jednati o obejití Schmerlingovy oktrojírky.

Dne 16. dubna se vzdal finanční referent zemského výboru Němec

dr. Urban svého referátu, poněvadž nechtěl dále nésti odpovědnost za zemské hospodářství, když vláda odepřela poskytovati další zálohy na

zemské úděly a když se mělo jednati se Zemskou bankou, která vycházela zásluhou svého gener. ředitele dr. K. Mattuše vždy vstříc zemskému vý­

boru, o uzavření nezaloženého dluhu. Stiirgkh, sotvaže se tak stalo, jednal ve Vídni od 17. do 28. dubna se všemi složkami Českého sněmu o jeho uvolnění. Nedošel k výsledku. Počal proto uvazovati, jak by se provedl

Thun-Kramářův plán a zřídila v Čechách správní komise. Dne 27. Června v panské sněmovně již oznamoval uspořádání rozvrácených finančních zemských poměrů v Čechách nouzovým způsobem, v obmezeném rozsahu. Způsobil svým předčasným sdělením pravou bouři v Čechách a vyvolal

stav veřejného mínění, za kterého nebylo lze rozřeŠiti těžkou otázku s rozvahou a věcně.

Podle původního plánu Thunova a Kramářova měli se dosavadní

Členové zemského výboru vzdáti svých funkcí a vláda měla dosaditi cí­ sařem jmenovanou správní komisi, skládající se, až na jednoho Člena, ze samosprávných Činitelů, kteří by byli měli v komisi místo i hlas. Tím ne­

bylo řečeno a také by se nebylo dodrželo, aby všichni dosavadní přísedící

byli Členy správní komise. V osmičlenné komisi by byli měli ústavověmí

velkostatkáři jednoho člena.

Dr. Kramář žádal,

poněvadž se

jednalo

o ústavověmého nešlechtíce a tím počet německých Členů komise by byl

býval rozmnožen v neprospěch Čechů, aby to bylo vyváženo rozmnožením Českých Členů o jednoho. Ale nechtěl činiti z nesplnění svého podnětu žádných důsledků. NejvyŠŠí maršálek zemský byl by měl jako předseda dva hlasy a byl by musil vždycky hlasovati. Tím vším měla se zachovati

parita mezi Čechy a Němci. Členem komise měl býti i jeden státní úřed­ ník bez národnostního určení, jemuž by byl býval svěřen finanční refe­ rát. Tento úředník neměl míti žádného veta a neměl provozovati finanč­ ní kontrolu ve směru národnostním. Přes to jeho dosazením byl by býval

zeslaben vliv Členů komise na zemské finance. Tato forma komise byla by bývala porušením zemské autonomie.

Trpký pocit, vzniklý z toho u Čechů, měl býti zeslaben tím, že by faktic­

582

ANENSKÉ PATENTY. ky byli bývali fungovali v komisi autonomní činitelé, že by byla komise mela plná práva zemského výboru a že by se jí bylo dostalo těch finanč­

ních prostředků, o které zemský výbor u vlády nejednou a marně usi­

loval. Země by byla bývala zachráněna před finančním bankrotem a jed­ nání o Českoněmeckou dohodu by nebylo stálo pod jeho tlakem. Při tom

Němci by byli mohli vyhlašovat! komisi za vyplnění svého volání po cí­

sařském komisariátu. Vláda chtěla tuto komisi zříditi jen tehdy, kdyby byly strany na sně­

mu zastoupené projevily souhlas s resignací přísedících.

K tomu byli

ochotni jen velkostatkáři. Všechny národní strany, české i německé, od­ mítly tak učiniti, poněvadž nechtěly dáti souhlas k bezústavnosti v Če­ chách a vžiti za komisi a její úřadování odpovědnost vůči voličstvu. Uči­

nily tak i strana mladoČeská z obavy, aby se Česká věc nekompromitovala souhlasem k převratu, a pod

vlivem

vzbouřeného

veřejného

mínění

i strana agrární, ačkoliv jejich vůdcové dr. Kramář a Antonín Švehla souhlasili s výše vyloženým plánem komise. Švehla neučinil z tohoto roz­

poru se svou stranou žádných důsledků. Dr. Kramář se dne 4. července vzdal

předsednictví výkonného výboru

své strany,

poněvadž »nechtěl

vžiti Odpovědnost za další vývoj politických poměrů«. Ale znovu je při­

jal dne 11. října, když se již poznávalo, že autonomní komise byla přece

jen menší zlo nežli úřednická'komise, která místo ní byla zřízena. Ti, kdo odpírali plánu autonomní komise, navrhovali, aby se na­ stoupila zcela jiná cesta: aby vláda svolala sněm, pokusila se o jeho dělnost a když by se jí nedalo docíliti, aby rozpustila sněm a vypsala nové

volby. Čeští sociální demokraté žádali, aby se německá obstrukce zdolala a aby se přijala volební oprava na základě všeobecného a rovného hla­ sovacího práva. To všechno byly laciné rady, které se nemohly za tehdej­

ších poměrů bráti vážně a které mohly sloužiti jen agitaci za konstituČní, autonomní a demokratické myšlenky a k boji proti nenáviděnému mla-

doČeskému vůdci dru Kramářovi. Dne 23. Července konstatoval v zemském výboru MladoČech dr. Pin­

káš, který převzal po dru Urbanovi finanční referát, že se mu nepodařilo opatřiti další půjčku a že dne 1. srpna zbude v zemské pokladně pou­ hých 15.000 korun. Dne 1. srpna se měly Čechy, nejbohatší země habs-V

583

ANENSKÉ PATENTY. burské monarchie, stati neschopny, aby dostály svým finančním závaz­

kům. To nebyla věc, která se týkala jen Českého království, nýbrž byla to okolnost, která vrhala tmavé stíny na finanční situaci celého Předli-

tavska. Vláda si byla toho vědoma a proto uvažovala, jak by věcem za­

bránila. Nesla tak daleko, aby dala koruně do rukou veškeré zemské zá­ konodárství v Čechách až na další opatření a aby nabyla možnosti oktro-

jem uspořádati národnostní poměry v Čechách vůbec, nýbrž se jen ome­ zila na kroky, v daném okamžiku nejnutnější, na menší ústavní zákrok,

poněvadž chtěla opříti svá opatření o »státní právo z nouze«. Viděla »právní titul svého jednání v nepopiratelné, velmi citelné nouzi, z níž jí v tomto případě vzniklo právo z nouze«. Vláda počítala s tím, že budou

podány proti jejímu opatření stížnosti u říšského a správního soudu, a jednalo se jí, aby se na její opatření nepohlíželo jako na věc protizá­ konnou.

Místodržitel Thun přišel na konstrukci, ne zcela bezvadnou, že zem­

ský výbor neexistuje, jestliže sněm byl rozpuštěn a nejvyšší maršálek zemský podal demisi a není tu jeho náměstka. Panovník prý nemůže za

takového stavu jméno váti »z prostředka sněmu« nového maršálka, poně­

vadž tu není sněmovníků; zemský výbor jest prý proto neschopen seusnáŠeti. Tím prý jsou otevřeny dveře opatřením »mimo zákon«. Thun pře­

mluvil za souhlasu konservativních velkostatkářů aby resignoval.

nejvyššího maršálka,

Jeho náměstek z jiného důvodu již dávno neúřadoval.

Sotvaže se tak stalo, vláda zcela samostatně, bez vědomí politických stran

a jejich souhlasu, také bez souhlasu dra Kramáře, se rozhodla na svoťf odpovědnost rozpustiti sněm, zapuditi dosavadní přísedící a zříditi zem­

skou správní komisi, složenou ze zeměpanských úředníků.

Učinila tak

císařskými patenty ze dne 26. června r. 1913. Poněvadž byly vydány v den sv. Anny, říkalo se jim anenské patenty. Vyšly právě ve chvíli, kdy do­

spělo na Balkáně válečné napětí svého vrcholu. Komise měla obstarávati

úkoly, které náležely podle platných zákonů zemskému výboru. Její pů­ sobnost měla trvati až do doby, kdy zahájí svou Činnost sněmem nově zvolený zemský výbor. Měla osm Členů a Čtyři náhradníky, císařem jme­

nované. Pět z nich bylo Čechů, tři Němci. Měli tudíž Češi větší počet Členů nežli Němci.

Princip parity, jak si přáli Němci, se neuplatnil.

584

ANENSKÉ PATENTY.

V čele komise stál konservativní velkostatkář a vrchní soudní rada Voj­ těch hr. Schónborn. Finančním referentem byl Český úředník. Současné se zřízením komise nařizoval císařský patent, aby se, jak to před tím ne­ jednou navrhoval vládě zemský výbor, vybíraly k řádnému vedení zem­ ského hospodářství jednak přirážky k veškerým přímým daním, vyjímajíc osobní daň z příjmu, za druhé pololetí 1913 ve zvýšené výměře (65%) r jednak zemská dávka ze spotřeby piva (4 koruny). O svaté Anně r. 1913 přestal úřadovati zemský výbor český, zvolený dne 1. července r. 1902. Zemská správní komise úřadovala oboujazyČně a při přijímání úřed­ níků přihlížela k Němcům celou třetinou. Zasáhla hluboce do zemské au­ tonomie. Voličstvo ztratilo přímý vliv na vedení zemských záležitostí a na používání zemských peněz. Vytvořil se nebezpečný prejudic pro auto­ nomii v Předlitavsku vůbec. Pociťovalo se to nejen v Čechách, nýbrž i u Poláků, kteří se proto dne 12. listopadu ohradili v říšské radě zvlášt­ ní resolucí proti české správní komisi. Autonomní správu obstarávali stát­ ní úředníci. Vláda se stala za záležitosti zemské autonomie odpovědna říšské radě. Bylo to v přímém odporu s ústavou. Zřízení správní komise bylo opatření právně nesprávné. Ale prakticky bylo přece jen nezbytné a nutné. Správní komise byla v podstatě diktatura v Českém království. Císař i vláda pokládali komisi za prozatímní opatření a vyslovili ihned přání, aby mohla co nejdříve ustoupíti nové úspěšné Činnosti orgánů sa­ mosprávy ústavou určených. Věděli, že se tak nemůže státi bez Českoněměckého smíru. Vláda proto pokládala za svůj úkol chopiti se zde ini­ ciativy. Český zemský svaz protestoval proti vydání anenských patentů. Pro­ hlásil je »za Čin, namířený proti království Českému a národu našemu, aby vyhověno bylo německé obstrukci«. Všechny české strany, sociální demokracii nevyjímajíc, se postavily proti správní komisi. Jediný konservativní velkostatek zůstal přirozeně stranou těchto protestů. Také ně­ mecké strany projevily s vládním opatřením svůj nesouhlas. Zřízení správní komise byl průlom do německé obstrukce na sně­ mu. Meč obstrukce se obrátil v písek. Čechům byla odejmuta zemská au­ tonomie, na kterou vždycky kladli velkou váhu. Němcům tato okolnost byla jen milá. Měli radost, že r. 1913 Češi přestali býti pány zemské 585

POKUSY O ODSTRANĚNI NEÚSTAVNOSTI V ČECHÁCH,

správy a že bez jejich souhlasu nebude možno zemskou autonomii nikdy obnoví ti.

To, co předvídala vláda, se stalo. Češi podnikli kroky, aby se mohl

správní soud vysloviti o zemské správní komisi. Učinil tak dne 6. října

r. 1913. Uznal její zákonnou platnost. Všichni Čeští přísedící zemského výboru na mladoČeský podnět podali k říšskému soudu stížnost proti po­ litickému, ústavou zaručenému jejich právu vykonávati mandát v zem­

ském výboru. Říšský soud dne 8. dubna r. 1914 tuto stížnost jednak za­ mítl pro nepříslušnost, jednak prohlásil, že projevy zemské správní ko­ mise »nebylo

porušeno politické právo

podavatelů stížnosti

zemskou

ústavou zaručené, vykonávati funkci a úřadování jako přísedící, po pří­ padě náhradníci zemského výboru království Českého«. Jinak zřízení správ­

ní komise a její úřadování nenaráželo na vážnější odpor. Vláda tím byla až překvapena. Divila se, »jak to Šlo hladce«.

LXIV. MARNÉ POKUSY O ODSTRANĚNÍ NEÚSTAVNOSTI V ČECHÁCH. ^Němci nemohli Thunovi zapomenouti, že při řešení České zemské

kříse nestál na jejich straně a že jim vyrazil z rukou zbraň obstrukcě. Proto se usnesli dne 17. srpna r. 1913 v Chomutově žádati odvolání Thu-

na z úřadu místodržitele a nahrazení jeho nestranným úředníkem. Dne

27. srpna to oznámili Stiirgkhovi a poznovu zdůraznili své národní po­ žadavky. Odmítali oktroj volební opravy zemské a vůbec její provedení

před konečnou úpravou německých národních přání. Hrozili ostrou opo-

sicí, kdyby vláda nepřihlédla k jejich usnesení. Stiirgkh jim slíbil pouze

přezkoumati jejich žádosti. VeŠkeren jeho zřetel byl obrácen k tomu, aby se zahájily před zasedáním říšské rady Českoněmecké porady a aby se mu

tím, že by českoněmecký spor byl posunut na vedlejší kolej, stah říšská

rada dělnou. Dne 24. a 25. září se radil ve Vídni o možnosti Českoně-

586

POKUSY O ODSTRANĚNI NEÚSTAVNOSTI V CECHÁCH. mecké dohody s českým místodržitelem a ministrem vnitra a na. 15. října pozval do Vídně k poradám české strany na Českém zemském sněmu za­

stoupené, svaz bývalých německých poslanců z Čech a velkostatkáře obou

skupin. Nevyhověl demonstrativnímu volání moravské lidové strany po­ krokové, aby rozšířil vyrovnávací akci i na Moravu a Slezsko. Jednal

zvláště s Čechy, zvláště s Němci a zvláště s velkostatkáři. Dne 15. října dopoledne s Čechy, odpoledne s Němci a den na to s velkostatkáři.

Všechny české strany nevyhověly Stiirgkhovu pozvání. Odmítli účast

národní sociálové a státoprávní pokrokáři. Česká strana pokroková nebyla přizvána, poněvadž po resignaci svého jediného poslance dne 25. listo­

padu r. 1910 neměla na sněmu vůbec zastoupení.

Ze stejného důvodu

nebyli pozváni sociální demokraté. MladoČeŠi upozornili Stiirgkha, že je to chyba, poněvadž národně snášeliví sociální demokraté mají vzhledem

na České dělnictvo opravdový zájem na Českoněmecké dohodě. Sturgkh

však nemohl vyhověti mladoČeskému podnětu a pozvati České sociální de­ mokraty. Vyslovili se proti tomu němečtí nacionálové. Čeští agrárníci uči­ nili svou účast k poradám odvislou od několika podmínek. Chtěli znáti pro­ gram vládních předloh o Českoněmeckém vyrovnání, žádali okamžité vy­ psání voleb do Českého sněmu a pak ihned jeho svolání. Odmítli jakouko­

liv podporu při vyřizování státních nezbytností na říšské radě, pokud se

nevyjasní Českoněmecký problém. Sturgkh chtěl, aby se smiřovací porady omezily na reformu zemského zřízení, volebního řádu a na jazykovou

úpravu u zeměpanských a samosprávných úřadů. Přijímal tedy fakticky do první etapy smíru Čechy požadovanou volební opravu a junctim mezi zemským zřízením a jazykovou otázkou. Nevylučoval, aby pozvané stra­

ny přibraly po vzájemné dohodě do jednání jiné předměty. Chtěl, aby se

východiskem porad stala dohoda za dřívějších jednání již docílená.

' Porady se rozbily hned v první den pro požadavek Němců, aby je­ jich jednání nebyl ve smyslu chomutovského usnesení přítomen místo-

držitel Thun, který byl dopoledne přítomen poradě Českých delegátů. To byla demonstrace, namířená proti Thunovi. Sturgkh ji odmítl, poněvadž nemohl při poradách o Českoněmecké otázce v Čechách opomenouti mís-

todržitele této země. Německá demonstrace proti Thunovi byla jen zá­

minkou, aby se nemohlo jednati o Českoněmeckou dohodu. Němci si ne­

587

POKUSY O ODSTRANĚNI NEÚSTAVNOSTI V ČECHÁCH. přáli smíru s Čechy vzhledem na zahraniční situaci, kde se Rakousko po­ znovu osvědčilo jako naprosto závislé na Německu, vzhledem na vládu a konečně na následníka, který se hrozil stejně jako německý císař Vilém II. i nejmírnějších českých přání a svým míněním se netajil. Thun, kte­

rého dlouholetá zkušenost naučila prohlížeti pravé příčiny některých po­

slaneckých projevů, neučinil z německé demonstrace žádných důsledků. Stačilo mu, že se za něho postavila vláda a dne 16. října obě skupiny

velkostatkářů z Čech, které ho jednomyslně označily za úředníka nestran­

ného a za velmi zkušeného spolupracovníka v Českoněmeckém vyrovnání.

Čeští říšští poslanci podali dne 21. října na říšské radě dva dotazy na vládu o správní komisi. Jeden pocházel od Českých sociálních demo­

kratů, druhý od všech ostatních klubů Českých. Tento druhý dotaz nebyl podepsán všemi mladoČeskými poslanci. Chyběly na něm úmyslně podpisy

dra Kramáře a jeho vždy oddaného spolupracovníka J. G. MaŠtálky. Čeští občanští politikové vytýkali vládě, že měla větší ohled na německou ob-

strukci nežli na základní zákony státní. Čeští sociální demokraté stavěli do popředí zavedení dávky z piva, zatěžující Široké vrstvy dělného lidu,

a zvýšení zemských přirážek o 10%.

Stiirgkh se zalekl těchto dotazů. Obával se, že by mohly ohroziti smiřovací porady, v jejichž pokračování nepřestal doufat. Byl posilňován ve

svých nadějích osobními novinářskými projevy dra Kramáře, který zapřisáhal České politiky, aby, bojujíce proti Němcům jako pravým vinníkům

na správní komisi, nevystupovali proti Stúrgkhově vládě a proti Thunovi, kterých potřebují, jestliže nemá správní komise změniti své úřadování

v neprospěch Čechů. Kramář nechtěl srážeti vládu s Němci do jednoho Šiku. Zrazoval z oposice, poněvadž pochyboval, že by se dal touto cestou

příměti císař k odvolání anenských patentů a Němci k provedení volební opravy, pro Čechy spravedlivé. V jednání o Česko-německou dohodu, jejíž

součástí a nikoliv, jak hlásali Čeští sociální demokraté, jejímž předpo­ kladem by byla volební oprava, spatřoval cestu, vedoucí k odstranění ne-

ústavnosti v Čechách.

Za této situace netvořili Čeští poslanci na říšské radě jednotný Šik; Byl sice dne 18. Června r. 1913 učiněn pokus o společný český klub, ale nezdařil se. Tehdy byly ochotny postupovati v společném Českém klu*

588

POKUSY O ODSTRANĚNÍ NEÚSTAVNOSTI v ČECHÁCH.

bu jen strany oposičně naladěné, které od 15. května se daly vlivem svých temperamentních vůdců poslance Karla Práska, jenž si vynutil v březnu r. 1913 na vedení České strany agrární ustavením politické strany »Neodvislého sdružení venkova pro král. České v Praze« znovupřijetí do strany, jejího výkonného výboru a do jejího říšského klubu, a Františka Staňka, jenž nechtěl býti v radikalismu překonán Práškem, na cestu rozhodné oposice, pak národní sociálové a neodvislí poslanci, úhrnem 58 členů. Ale oposiční politiku těchto stran nechtěli následovati ani Mladočeši, ani Staročeši, ani národní katolíci, tito i proto, že ne­ mohli zapomenouti moravským agrárníkům, jak se v červnu za zemských voleb na Moravě spojili proti nim se sociálními demokraty, a proto ne­ vstoupili do připravovaného společného klubu. Byla tp menšina všech českých národních poslanců. Každá z Českých stran postupovala samo­ statně. Mladočeši, Staročeši a národní katolíci podporovali Stiirgkhovu vládu, ostatní české strany stály proti ní. Čeští agrárníci a radikálové sáhli dokonce k obstrukci, poněvadž se přes námitky dra Kramáře a jeho přátel řídili radikální směrnicí: bez českého sněmu žádná říšská rada. Stůrgkh odpověděl dne 11. listopadu na České dotazy o zřízení správ­ ní komise. Označil ji za opatření z nouze, právní vědou uznávané. Odmítl za sporu národů v Čechách vypsati volby do sněmu, poněvadž by byl pravděpodobně i nový sněm ochromen obstrukci, a ukazoval na nutnost zjednati stav, který by Činil oprávněnými vyhlídky na dělnost sněmu. Tento stav se podle Sturgkha dal zjednati jen smírem obou národů v Čechách. Stůrgkh z debaty o svém prohlášení poznal, že si Čechů nezískal. Hlavně cítil, že mu je nebezpečné chování Českých agrárníků. Pokládal za nutné vynaložiti vše, aby jejich nepřízeň zmírnil. Dne 3. prosince vy­ jednával se zástupci Českých Němců ve Vídni, aby je přiměl pokraČovati v Česko-německých poradách. Ukázalo se, že se Němci již nechtějí vá­ za ti tím, co Čechům koncedovali v otázce jazykové. Byli však ochotni jednati o materiálu, který byl sebrán již dřívějšími poradami. K tomu byl ochoten i dr. Kramář. Sturgkhova vláda proto v lednu r. 1914 při­ pravila materiál k revisi zemského zřízení, volebního řádu, k úpravě ja­ zykové otázky u státních a autonomních úřadů, návrh na zvláštní jednací

589

POKUSY O ODSTRANĚNI NEUSTAVNOSTI V ČECHÁCH. řád říšské rady, statistická data, týkající se zvláště národnostního ohra­

ničení v Čechách, a celý ten materiál doplnila svým stanoviskem. Pokládala dohodu o revisi zemského zřízení z 19. července r. 1912

za vhodný základ jednání. Ale zvláště žádala, aby místo slova »vladař«

bylo umístěno slovo »císař« (nikoliv »císař a král«), aby se zůstalo u imu­

nity zemských poslanců, jak ji stanovil zákon z 3. října r. 1861, aby se vypustila samostatná ustanovení o jejich imunitě a aby se vynechalo taxa­

tivní vymezení zemské kompetence. Chtěla podporovati revisi zemského

volebního řádu jen potud, pokud by se volební oprava pohybovala v zá­ sadách, vládou již dříve nejednou uvedených (dosavadní kuriový systém s všeobecnou kurií). Formulovala návrhy o úpravě jazykové otázky z jed­ nání z r. 1912 v osnovu zákona a přidala k ní své návrhy, zvláště obsáhlý

návrh jazykové úpravy u pošt a telegrafů v Čechách. Vládní dodatky byly k neprospěchu Čechů. Vláda pokládala návrh z r. 1912 o jazykové • • úpravě u autonomních úřadů a orgánů v Čechách za dohodnutý. Návrh

vlády na zvláštní zákon o jednacím řádu říšské rady měl pouze poskyto­

vat! záruku, že dohoda stran o jazykové otázce u státních úřadů se ne­ rozbije o parlamentní obtíže.

Dne 23. ledna r. 1914 započaly u Stiirgkha česko-německé porady.

Nebyl jim přítomen ani ministr Heinold, ani místodržitel Thun. Mělo se ;

tím vyhověti do jisté míry chomutovskému usnesení Němců a Thun ne­ měl býti urazen. Stiirgkh si však vyhradil povolání obou státníků k meritornímu jednání. Skutečně také dne 17. února i Heinold i Thun se obje­

vili v poradách s Němci. Němci připustili Thunovu přítomnost jen po jistém zdráhání. Češi, Němci i velkostatkáři se sešli se Sturgkhem každý zvlášť. Z Čechů se porad zúčastnilo 5 MladoČechů, 1 Staročech, 4 agrárníci a 3 národní sociálové. Žádná z Českých stran se ještě svou účastí ne­

zavazovala k meritornímu jednání. Národní sociálové a MladoČeŠi žádali, aby byli přizváni i zástupci sociálně demokratické strany. Národní so­

ciálové naléhali i na účast České strany pokrokové a MladoČeŠi i na při­

zvání alespoň těch Českých katolíků, kteří jsou zastoupeni v »Národní radě«. Stiirgkh odevzdal všem účastníkům k posouzení vládou připravený

materiál. K dalšímu jednání přizval i sociální demokraty, České pokrokáře a České katolíky. Zástupci všech Českých stran dne 17. února sdělili Stiirgk-

590

j

POKUSY O ODSTRANĚNI NEÚSTAVNOSTI V ČECHÁCH.

hovi své námitky. Byli odhodláni na Stúrgkhovo vyzvání jednat o před­ lohách v péti odborech, ale kladli za podmínku, že nebude uzákoněna re­ forma zemského zřízení bez vyřízení jazykového zákona u státních úřadů a bez volební opravy. Byli ochotni přistoupiti k národnímu ohraničení teprve při rozhodování o jazykovém zákonu. Prohlásili ohraniČovací otáz­ ku za Část celého komplexu menšinových otázek, tedy i ochrany menšin a menšinového školství. Stúrgkh nepozval ani tentokráte německé sociální demokraty, poněvadž se německé občanské strany nemohly o tom shodnouti. Ale Stúrgkh by byl rád vítal účast německých sociálních demokratů, poněvadž si od ní sliboval zmírnění německého Šovinismu. Všechny ně- j mecké strany, až na německou stranu pokrokovou, byly ochotny účastni ti I se jednání. Tato strana stála pod vlivem agitací pražských Němců a zvlá-I Ště pražských vysokoškolských učitelů, vedených německým dějepiscem,! národnostně nesnášenlivým drem A. Bachmannem. Pražští vysokoškolští! učitelé tvořili jádro německé strany pokrokové. Německá strana pokro-l ková se rozhodla odříci účast na smiřovacích poradách. Spatřovala ve| vládním materiálu ohrožení německé university v Praze a vůbec ohrožení němectví v Praze. Německý národní svaz nesl krok pokrokové strany ne­ libě a doufal, že ji přiměje, aby své rozhodnutí změnila. Česká universita a česká technika v Praze Čelily dne 28. února názorům německé university zvláštními memorandy. Stúrgkh, aby zmírnil rozčilení stran, způsobené předloženým materiálem, vysvětlil podle usnesení ministerské rady z 28. února předsedům České a německé vyrovnávací komise, že jeho před­ lohy nejsou nic více nežli pouhá technická pomůcka pro jednání, a vyžá­ dal si sdělení konkrétních námitek k nestrannému posouzení. Dne 1. března se konala v Praze plenární schůze říšských a bývalých zemských poslanců z Čech. Porada se připojila k názorům německé strany pokrokové. Prohlásila vládní materiál za naprosto nevhodný podklad pro zahájení vyrovnávacích porad, žádala jeho odvolání a podání nových před-. loh. Němečtí radikálové, kteří myslili, že oni jediní mají právo na radika­ lismus, a kteří těžce snášeli radikální počínání pokrokové strany, vystoupili z německého svazu. Německý zemský svaz se toho dne rozpadl. Německá pokroková strana však Šla ještě dále nežli plenární schůze německých po­ slanců z Čech a označila svou Činnost při vyrovnávacích jednáních za úplně 591

POKUSY O ODSTRANĚNI NEÚSTAVNOSTI V ČECHÁCH. vyloučenou, kdyby se mělo jednání věsti vládou, která se, jak se stalo pře­ devším podáním t. zv. vyrovnávacích předpokladů, uchýlila od povinné

nestrannosti. Německý národní svaz na říšské radě se dne 4. března po­ stavil za pražské usnesení Němců z 1. března. České strany označily dne

2. března ve zvláštním projevu německá usnesení za konec smiřovaček. Konstatovaly, že vina za nezdar porad padá na Němce. Dne 3. března pak

•oznámily Stíirgkhovi své zásadní stanovisko k jeho materiálu. Uvedly, že vláda v elaborátech prostě neopakovala, co bylo mezi stranami r. 1912

smluveno, nýbrž že právě v otázkách, pro české strany nejcitlivějších, změ­ nila ujednání v český neprospěch, posunula jednací základnu ve sporných bodech na úkor Čechů a opustila tím ryze stylistické stanovisko. Češi

tehdy slíbili podati své námitky přesně formulované a odůvodněné. Uči­ nili tak v dubnu r. 1914 potud, že se elaborátem dra Fořta a Antonína

.Svehly vyslovili proti těm opravám, které vláda podnikla v dohodnuté re­

visi zemského zřízení.

Stíirgkh měl přes všechny nezdary stále na mysli Českoněmecké vy­ rovnání, poněvadž od něho bylo odvislé postavení vlády v říšské radě.

Sturgkh však úplně ochladl, když u něho a ministra Heinolda zakročil

proti stávajícím vyrovnávacím poradám sám následník. František Ferdinand najednou odmítal Sturgkhovy smiřovačky. Postavil se pevně po bok němec­

kých radikálů. Pokládal, stejně jako Němci, Thuna za příliš nakloněného Čechům, doléhal na jeho propuštění a veřejně mezi diplomaty mluvil

•o Thunově nezdaru Českoněmeckého pokusu vyrovnávacího. Pokládal jeho snahy o Česko-německý smír za senilitu. Byl podrážděn, že se Čechové od­

vážili v revisi zemského zřízení užiti slov »království« a »vladař« místo :»korunní země« a »císař«. Vytýkal Stíirgkhovi, že nesmí k dohodě dojiti,

poněvadž prý se při ní dosud příliš vycházelo vstříc Čechům. Zdůrazňoval,

co slyšel i od německého císaře Viléma II., nutnost zvláštní ochrany Něm­ ců. Pokládal je stejně za tmel říše jako Vilém II. Působil na Heinolda, aby

prodlužoval každé jednání o českoněmecký smír, a říkal, že si o celé věci

promluví s císařem. Neučinil tak nikdy, poněvadž se s císařem osobně již

nestýkal pro ustavičné nešváry. Obával se, že, kdyby se liberální Němci a liberální Češi dohodli, že by se pak obrátili proti dynastii, katolické

církvi a proti všemu, co jest konservativní. Nechtěl starému císaři také

592

JUDr. Boh. Smetal.

JUDr. Karel hi. Stúrgkh.

POKUSY O ODSTRANĚNÍ NEÚSTAVNOSTI V ČECHÁCH.

popřáti zásluhu, aby došlo k urovnání poměrů v Čechách. Chtěl celou otázku rozřešiti po svém nastoupení oktrojem, »do Čtyřiceti osmi hodin«. Nevěřil, že by se politické strany mohly mezi sebou dohodnouti. Stiirgkhovi se nepodařilo pokusem o Českoněmecké porady zbaviti se české obstrukce v říšské radě. Čeští agrárníci a radikálové obstruovali ke konci ledna r. 1914 prozatímní rozpočet a žádali Stůrgkhovo odstoupení. Stiirgkh se dal s vůdci obstrukce do jednání, zač by obstrukci zastavili. Byli ochotni tak učiniri, kdyby vláda zásadně prohlásila, jak se staví k otázce znovu zřízení ústavních poměrů v Čechách, pak kdyby určila pevný kalendářní termín pro vypsání zemských voleb v Čechách a kdyby byla odhodlána svolati český zemský sněm. Ministerská rada dne 30. ledna ne­ měla námitek proti zásadnímu prohlášení. Ale nikdo z ministrů nebyl pro splnění druhých podmínek, dokud by nebyly položeny záruky rádného fungování autonomních činitelů. Říšská rada byla proto dne 31. ledna od­ ročena a rozpočtové provisorium bylo provedeno §em 14. Němci vinili z těchto opatření české obstrukčníky. Když se říšská rada zase v březnu sešla, pokračovali čeští obstrukčníci ve své taktice. Nechtěli od ní upustiti, dokud by nebyly obnoveny v Čechách ústavní poměry. Vláda nemohla provésti ani jediný ze svých úkolů. Rozhodla se nanovo odroČiti říšskou radu. Ještě dne 16. března se pokoušel předseda poslanecké sněmovny dr. Julius Sylvester v zájmu dělnosti říšské rady sblížiti Čechy s Němci. Pokus zůstal bezvýsledný a říšská rada byla v tentýž den odročena. Nebyla již před vypuknutím války svolána. České obstrukční strany v společném prohlášení odmítly vykupovati českou obstrukci na říšské radě. Ukazovaly, že »stojí i padáš obstrukci na sněmu Českém«. Stiirgkh, když počal vládnouti pomocí §u 14, nechtěl, aby se počalo úřadovati jinak, nežli jak by se úřadovalo za duzoru parlamentu. Chtěl učiniti svůj absolutismus ve veřej­ nosti snesitelný a oblíbený. Proto dal dne 28. března resortům připraviti Četné předlohy, které byly v zájmu obyvatelstva a které bylo lze provésti §em 14. Stiirgkh neměl v úmyslu vládnouti trvale bez parlamentu. V prvních dnech května přemluvil předsedu poslanecké sněmovny dra Sylvestra, aby se znovu pokusil v zájmu říšské rady o nějakou dohodu mezi Českými a ně­ meckými poslanci. Stiirgkh věřil v Sylvestrův úspěch, poněvadž mu vůdci 38

593

pokusy o odstraněn! neústavnosti v

Cechách.

obou velkostatkářských skupin v Čechách, hr. Clam-Martinic a hr. Ervin

Nostitz slíbili, že se cítí velkostatek povolán zaujati za určitých předpo­ kladů vedoucí úlohu v jednání o reaktivování českého zemského zřízení. Sylvester učinil, oč ho Stůrgkh požádal. Zjednal si k svému kroku i zmoc­

nění porady vůdců stran na říšské radě. Měl podle přání českých agrárníků

vedle zástupců velkostatku v příhodný okamžik sezvati vůdce sněmovních

stran z Čech, na říšské radě zastoupených, k nezávazným rozhovorům, ale měl s nimi pouze jednati o formálních otázkách porad. Vlastních porad se měli účastniti jen kompetentní činitelé bývalého českého sněmu za

účasti vlády. Sylvester sezval vůdce sněmovních stran z Čech na říšské radě zastoupených na 4. Června. Čeští neodvislí poslanci, národní sociálové a

státoprávní pokrokáři odmítli pozvání. Nechtěli seděti u jednoho stolu s vládou, která prý dala hlídati české poslance konfidenty, jak prý ukázal

případ národně sociálního poslance dra K. Švihy, v březnu r. 1914 Mlado-

čechy veřejnosti sdělený. Dr. Švihá byl v odůvoděném podezření, že za pe­ něžitou odměnu podával státní policii důvěrné zprávy o poměrech v Čes­ kém politickém táboře. Teprve po r. 1918 se zjistilo, že to byly zprávy,

objednané pro následníka. Stůrgkh pokládal za úkol Sylvestrových porad

zjednati předpoklady pro dělnost říšské rady. Aby se tak mohlo státi, přál

si, aby se stala alespoň zásadní dohoda o jednotlivých etapách uvolnění Českého sněmu. Pokládal za ně vypsání zemských voleb, svolání sněmu, jmenování nejvyššího maršálka zemského, další kroky ke konstituování zemského sněmu, program sněmovního zasedání, patrně i volbu národně

politické permanentní komise, zajištění dalšího vedení spořádané exeku­ tivy t. j. ujasnění poměru mezi zemským sněmem a jeho orgány na straně

jedné a zemskou správní komisí na straně druhé. Stůrgkh to považoval za

minimum, aby se poměry vyjasnily a vyvázlo se ze situace, způsobené anen­ skými patenty. Sylvestrova schůze měla jen jediný výsledek. Byly propo­

novány další nezávazné a důvěrné porady u hraběte E. Nostitze v Praze.

Vláda neměla při nich býti zastoupena, aby se tím předešlo různým obtí­

žím a zvláště, aby se umožnila účast českým stranám radikálním. První porada u Nostitze se sešla dne 22. června. Z českých stran se jí účastnili

yedle agrárníků a MladoČechů i Česká strana pokroková a strana národně

sociální. Na poradě nastalo jisté sblížení mezi zástupci obou národů. Na

594

SLOVENSKÁ POLITIKA 1906—14.

říšské řade se mel ustavili výbor ze zástupců obou národů, který by v po­ radách pokračoval. Německé pokrokové strany městské, pak sociální demo­ kraté a křesťanští sociálové setrvali na odmítavém stanovisku k nerozlučné spojitosti revise zemského zřízení a jazykové úpravy při státních úřadech, ale byli ochotni jmenovati své zástupce pro jednání o zemském zřízení a nenamítali ničeho, aby se také vyjednávalo o úpravě jazykové otázky, avšak ve výboru v říšské radě, složeném ze zástupců obou národů. Proto doléhali co nejúsilovněji na svolání říšské rady. Chtěli se tímto způsobem zbaviti české obstrukce na říšské radě. Češi nezodpověděli německou na­ bídku ihned. Přijali ji jen ad informandum. Neměli pak již nikdy možnost vysloviti se o ní oficielně, poněvadž vypukla světová válka. V Čechách k česko-německé dohodě za trvání habsburské monarchie vůbec nedošlo.

LXV. SLOVENSKÁ POLITIKA V L. 1906 až 1914.

Uhrách Fejérváryho vláda odstoupila dříve, nežli byly provedeny květnové volby r. 1906. Po ní nastoupila tam koaliční vláda, v jejímž čele stál liberál staré školy Alexander Wekerle. K jejímu utvoření došlo na základě »tajného paktu« mezi korunou a oposiční většinou sněmovny. V kabinetu byly zastoupeny hlavní oposiční strany, strana neodvislosti, ústavní a lidová. Strana neodvislosti, vedená L. Kossuthem, přišla tehdy konečně k politické moci. Měla 3 ministry. Koaliční vláda byla v podstatě vláda konservativní. Stála za požadavkem ochranných cel a byla úplně od­ dána maďarskému Šovinismu. Při svém postupu se nevyhýbala ani násilí. Chtěla opraviti Fejérváryho neústavnosti a provésti volební opravu. Čle­ nové nové vlády byli si zajedno, že neprovedou volební opravu na demo­ kratickém základě. Nová vláda se pokoušela, jako to Činily již jiné vlády před ní, získati si nemaďarské národnosti sliby. Národně sociálně a státo­ právně pokrokoví politikové z Čech tehdy myslili, že jest v zájmu obnovy českého státního práva navázati přátelské styky se stranou, která si přála 38*

595

SLOVENSKÁ POLITIKA 1906—14.

uherský stát uvésti do poměru personální unie s druhými částmi habsbur­ ské monarchie. Slováci, kteří se kupili kolem Hodži, nevěřili však slibům koalice a odmítali českou národně sociální a státoprávní pokrokovou akci jakožto nevhodnou pro slovenskou politiku. Slováci se nedali zlákati sliby Kossuthovců. Pro ně byla východiskem uherské politiky demokratická vo­ lební oprava, jejíž uskutečnění nemohli čekati od koaliční vlády. Uherský král uznal v květnové trůnní řeči potřebu volební opravy, ale jenom takové, která by uhájila národní nátěr uherského státu. Slo­ váci, u nichž byla demokratická volební oprava sloučena s řešením ná­ rodnostní otázky na základě spravedlnosti a práva, vystoupili proti vo­ lební opravě trůnní řeči. Hodža napsal dne 25. května r. 1906 ve svých novinách: »Alebo (bude Uhorsko) demokratické, alebo ho vóbec nebude.« V nove zvoleném sněmu se utvořila národnostní strana o 25 po­ slancích. Koalice ji neuznala za zvláštní sněmovní klub, poněvadž prý její snahy čelí proti myšlence maďarského státu. Někteří maďarští Šovi­ nisté dokonce žádali, aby mandáty národnostní strany byly zrušeny. Vláda sice neuposlechla této rady, ale ze všech svých sil znemožňovala Činnost národnostních poslanců zvláště tím, že je dávala odsuzovati do vězení a k peněžitým pokutám pro jejich veřejné, především novinářské pro­ jevy. Dne 3. července podala národnostní strana návrh odpovědi na trůnní řeč. Tato adresa byla prací tří autorů, z nichž jeden, Hodža, byl Slovák. Národnostní strana se postavila proti jednotné řeči maďarské, hájila státní integritu Uher, žádala řešení národnostní otázky podle prin­ cipu moderního státního systému a úplné rovnoprávnosti, slibovala pod­ poru demokratické volební opravě. Byla pro vzestupnou daň z příjmu, stanovení existenčního minima, pro podporu zemědělství a průmyslu, pro ochranu dělnictva, pro autonomii katolické církve a pro úpravu kongruy. »Skutečná civilisace,« pravilo se v adrese, »může se dosáhnouti jen náboženskou výchovou ve vlastní mateřské řeči.« Slovenští poslanci SkyČák a Hodža měli příležitost odůvodniti v plenu sněmovny požadavky adresy. Neopomenuli při té příležitosti ukázati na pronásledování slo­ venského lidu v Uhrách. Koalice nebyla lhostejná k početné síle národnostní strany a k její 596

SLOVENSKA POLITIKA 1906—14.

promyšlené politice. Poznala, že se nemůže s národnostní stranou sblížiti, poněvadž ji od ní dělily nejen odpor k panství maďarštiny, nýbrž i odpor k demokracii. Koalice dala národnostní straně nejednou najevo svou brutalitu. Koaliční vláda se snažila učiniti své stanovisko v národnostní otázce snesitelné národnostem a ospravedlnili je před cizinou. Ministr vnitra Julius hr. Andrássy se vyslovil dne 26. listopadu r. 1906 proti maďarisaci po způsobu germanisace v Poznani. Ujišťoval, že vláda nechce maďarisovati, že chce žiti s národnostmi ve smíru, ale vyslovil se proti těm národnostním snahám, které ohrožují jednotu uherského státu a chtějí upraviti cestu federalismu. Měl národnostem za zlé, že na první místo staví svou národnost a nikoliv stát. Nerozpakoval se pohroziti ná­ rodnostem i odejmutím národnostního zákona. Jak se chce koaliční vláda s národnostmi smířiti, to ukázala dne 2. června r. 1907 školskými zákony ministra vyučování Alberta hr. Apponyiho. Apponyi byl nadaný a vzdělaný politik, výborný řečník, smýšlel přísně katolicky, byl maďarský Šovinista. Byl naplněn věrou v politické poslání Maďarů v Uhrách a nevěřil, že by se kdy mohla svatoŠtěpánská koruna rozpadnout. Myslil, že by si měly nemaďarské národnosti vážiti, > že mohou užívati požehnání maďarské administrativy a že se mohou ovlivňovati maďarskou kulturou. Jeho školské zákony vycházely z před­ pokladů, že se dá maďarské vlastenectví zabezpeČiti zákonem a že jedi­ ným národním znakem je jazyk. Přikazovaly, aby se ve všech nemaďarských školách vyučovalo maďarštině tak, aby každé dítě po ukončení čtvrté třídy obecné školy dovedlo své myšlenky vyjádřiti slovem i pís­ mem. Učiteli se ukládalo vštěpovati žactvu, že jest Členem maďarského národa. Učitel, který by byl projevil smýšlení státu nepřátelské, měl býti propuštěn a škola měla býti postátněna. Církevní učitelé se měli pokládati za státní úředníky. Měli dostati ze státní pokladny doplatek k platu od církve jen tehdy, když by prokázali, že vštěpovali maďarské národní cítění do srdce žáků, že je naučili maďarský a že se neprohřeŠili proti maďarské národní myšlence. R. 1909 bylo dodatečně vydáno nařízení, podle něhož se mělo i náboženství všude vyuČovati jen maďar­ ský. Školskými zákony byla dotčena církevní autonomie. Účel jejich byl 597

SLOVENSKÁ POLITIKA 1906—14. především zabránili šíření slovenštiny a slovenského národního vědomí

církevními učiteli. Zákony byly příčinou krutého pronásledování sloven­ ských učitelů. Vládě se nepodařilo pomaďarŠtiti nemaďarské žactvo. Do­

cílila však toho, že odcizila nemaďarské národnosti ještě více uherskému

státu. Koaliční vláda, aby aspoň částečně osvědčila svou blahovůli k nemaďarským národnostem, nařídila v prosinci r. 1907, aby úředníci, kteří

jsou v přímém styku s lidem, naučili se jeho jazyku. Na pronásledování Slováků Maďary byla mimo očekávání upozor­ něna politická veřejnost v habsburské monarchii i mimo ni událostí, která

se odehrála dne 27. října r. 1907 v Černové u Ružomberka při chysta­ ném svěcení katolického kostela. Že došlo v Černové k vybudování koste­ la, o to měl bezespornou zásluhu černovský rodák, farář v Ružomberku,

Andrej Hlinka. Když bylo na čase, aby se kostel světil, byl Hlinka pro svou politickou činnost suspendován ab officio et ordine a zdržoval se mi­ mo Černovou. Černovští občané nechtěli připustiti, aby někdo jiný vysvětil

jejich kostel nežli jejich zasloužilý a oblíbený rodák. Proto uvítali kněze* kteří, přes to, že církevní vrchnost byla zavčas upozorněna, aby pro roz­

čilení lidu odložila vysvěcení kostela, přijeli a chtěli za každou cenu vy-

světiti kostel, demonstrativními pokřiky. Do Černové byli vysláni Četníci.

Opatření to jen zvýšilo rozčilení obyvatelstva. nastaly, bylo Četníky zastřeleno 9 Slováků

Za demonstrací, které

(byly mezi nimi i ženy),

4 smrtelně zraněni a jiní poraněni. Z těchto zemřeli pak ještě dva. Čet­

níci započali s palbou ihned, aniž by dříve byli užili bodáků a ručních pažeb. Kostel nemohl býti vysvěcen. Poslanec Hodža ohlásil dne 29. října ve sněmovně dotaz o Černovských událostech. Předseda jej nepřijal. Den poté Hodža přednesl svůj dotaz. Málem že nebyl ukřičen. Ministr vnitra

se postavil velice ostře proti Hodžovi a neštítil se užiti i nepravd. Tehdy se jasně ukázalo, že Zichyho 1’udová strana byla stejně oddána maďarskému Šóvinismu jako maďarští liberálové. V týž den, co Hodža mluvil v bu­

dapešťské sněmovně o černovském krveprolití, zabývala se toutéž udá­ lostí i poslanecká sněmovna ve Vídni. Nepostavili se tam proti maďar­

skému násilnictví jen Češi, Kramář a Masaryk, nýbrž i Němci, prof.

Redlich, a předák křesťansko-sociální strany dr. Weiskirchner. Ještě dne 16. prosince se dostal v říšské radě na přetřes poměr Maďarů k druhým

598

SLOVENSKÁ POLITIKA 1906—14.

národnostem v Uhrách. Tehdy tam za jednání o rakousko-uherském vy­ rovnání byla přijata resoluce moravského národního katolíka P. Šillingera, aby rakouská vláda zakročila u uherské v příčině jejího tvrdého postupu proti nemaďarským národnostem a pro provedení národnostního zákona. Ministerský předseda Beck odmítl vyhověti přijaté resoluci. Po­ kládal ji za vměšování se do vnitřních záležitostí Uher. Beck si nepřál, aby se říšská rada kdykoliv pletla do uherské vnitřní politiky. Wekerle nebyl spokojen Beckovým prohlášením. Žádal satisfakci za přijetí reso­ luce sněmovnou. Beck mu ji dal. Černovské krveprolití nezaujalo svou hrůzou jen sněmovny v Buda­ pešti a ve Vídni, nýbrž upozornilo na slovenskou otázku evropskou ve­ řejnost. Stalo se to zvláště publicistickou Činností dvou mužů, slavného norského spisovatele Bjórnstjerne-Bjórnsona a anglického dějepisce Ro­ berta Williama Seton-Watsona. Ale černovské krveprolií obrátilo na slovenský problém i pozornost následníka trůnu Františka Ferdinanda. Dal si přímo a osobně referovati Hodžou o událostech v Černové a o Hlinkoví. Tehdy se Hodža sblížil s následníkem a postřehl, že by se dalo jeho nepřátelství k Maďarům vy­ užiti ve prospěch nemaďarských národností v Uhrách. Od černovské > vraždy Hodža postavil do koncepce slovenské politiky nového význam­ ného činitele, následníka, a hleděl si jeho vliv udržeti pro řešení slo­ venské otázky přes to, že s tím nesouhlasila realisticky založená generace Slováků, kupící se kolem revue »Prúdy«. Slováci se postarali o informaci Čechů v historických zemích o černovských událostech Četnými přednáškami. Měli na nich možnost nejen vylíčiti utrpení Slováků, nýbrž vzbuditi v Češích ještě větší pochopení pro slovenský problém a sblížíti ještě více nežli bylo dotud, Slováky s Čechy. Tehdy se dostalo Slovákům z Českých historických zemí hojných peněžitých příspěvků na záchranu tisku, ohroženého procesy. Bylo to zvláště zásluhou »Československé jednoty v Praze«, která za vedení inž. Františka Rotnágla systematicky pečovala o hmotnou a morální podporu Slováků. Tehdy se upevnilo hnutí, přející si Československou jednotu Čili, jak to Slováci sami formulovali, splynutí národního hnutí českoslo­ venského. Když se v září r. 1909 konal v Budapešti mezinárodní sjezd

599

SLOVENSKA POLITIKA 1906—14. lékařů,

Čeští

lékaři stejně jako lékaři druhých nemaďarských

národů

v Uhrách odmítli svou účast. Vedly je k tomu nejen důvody národní

příbuznosti se Slováky, nýbrž i příkaz lidskosti. Dne 11. listopadu r. 1908, těsně po vypuknutí anekční krise, po­ dala koaliční vláda předlohu, jejímuž podání se nemohla vyhnouti pro netrpělivost dělnictva, předlohu volební opravy. Byla to osnova velice

složitá. Oprava byla sociálně zaostalá a národnostně nespravedlivá. Ma­ ďarským Šovinistům byla příliš revoluční, demokratům zcela nedosta­

tečná. Osnova nepřinášela opravu »alespoň tak Široce založenou jako byla osnova Kristoffyho«. Opravou se mělo zavěsti plurální právo na základě censu vzdělanostního, daňového, společenského a populačního.

Volební právo bylo sice všeobecné, ale ne rovné. Šlechta, úředníci a za­ městnanci by byli bývali měli větší politický vliv nežli neodvislý stav

střední. Volební právo mělo býti omezeno jen na muže. Oprava byla

vypracována tak, aby zkrátila politický vliv nemaďarských národností. Hlasovací právo bylo vázáno znalostí Čtení a psaní nebo na průkaz vy­ svědčení ze Šesté třídy obecné školy. Na Slovensku byly většinou jen

obce, v nichž byly Školy o dvou až Čtyřech třídách. O znalosti čtení a psaní měla rozhodovat úřední komise. Hlasování jnělo býti veřejné a ni­

koliv tajné. Mělo se prováděti po okresích a nikoliv po obcích. Volební

okresy byly navrženy ve prospěch Maďarů. Volební oprava byla všeobecně přijata s rozhořčením. Národnostní

poslanci nepřijali ani zástupce ve volebním výboru a vystoupili i z dru­

hých výborů, poněvadž ztratili naději, že by chtěla býti většina spraved­ livou k nemaďarským národnostem. Heslem nemaďarských národností

se poznovu stalo všeobecné, rovné, tajné právo hlasovací. Slováci stejně jako druzí nemaďarŠtí národové zahájili pro ně agitaci velkých rozměrů ve sněmovně, novinami, schůzemi a demonstračními průvody. Tehdy se

utvořil v Uhrách mohutný šik pro všeobecné, rovné a tajné právo hla­ sovací. Vedle Slováků v něm stáli Rumuni i Němci a z Maďarů sociální

demokraté, rolnická strana a občanská strana radikální.

Koaliční vláda žila od svého počátku s korunou v rozbroji. Koruna nechtěla slyŠeti o atributech nezávislého

uherského státu, o maďarské

velící řeči, maďarských emblemech, samostatné cedulové bance, zvláštním

600

SLOVENSKA POLITIKA 1906—14.

celním území atd. Koalice si jich vsak chtěla dobýti ještě za stařičkého a po klidu toužícího Františka Josefa I., poněvadž tušila, že by její po­ žadavky narazily za vlády jeho nástupce na tvrdý odpor. Koalice dělala koruně při každé příležitosti obtíže. Když pak se v dubnu r. 1909 její členové nemohli dohodnouti o cedulové bance, na jejíž řešení před vo­ lební opravou naléhal předseda sněmovny Julius Justh, podala koaliční vláda žádost za propuštění. Král o ní rozhodl až po devíti měsících. Když se nepodařilo vládě dostati od sněmovny ani dvouměsíční rozpoč­ tové provisorium a v Uhrách 1. lednem r. 1910 nastal ex lex, byl Wekerleho kabinet dne 17. ledna r. 1910 propuštěn. Nástupcem Wekerleho se stal Karel hr. Khuen-Héderváry, který býval již v polovici r. 1903 ministerským předsedou. Nová vláda byla složena většinou1 z bývalých liberálu a přívrženců dualismu z r. 1867. Khuen nemohl se ve sněmovně opírati o žádnou stranu. Volební opravu neopustil. Chtěl ji uskutečniti, ale neměl při tom býti dotčen, nýbrž ještě posílen národní ráz maďarského státu. Při tom měla býti oprava národ­ nostně nestranná. Měla spočívati na základě politické rovnoprávnosti, všeobecného volebního práva oproti volební opravě Andrássyho »s vy­ necháním plurality«. Khuen sliboval větší svobodu spolčovací a shro> mažďovací, ba ujišťoval, že se bude v národnostní otázce říditi zákonem a spravedlností. Také si hleděl získati národnostní stranu. Dal to najevo nejen tím, že započal jednati s jejími předáky, nýbrž i tím, že udílel amnestii národnostním vězňům a zastavoval politické a tiskové procesy. Poslanec Hodža radil za této situace, aby národnostní strana nedělala Khuenovi obtíží a nevháněla ho do náručí maďarského Šovinismu. Ná­ rodnostní strana nastoupila ve sněmovně vyčkávací stanovisko a slíbila podporovati vládu, jakmile by tato prováděla všeobecné, rovné a tajné právo volební po obcích a jakmile by volební okresy byly rozděleny podle početní síly národností. Khuen se nemohl ve sněmovně dohodnouti s většinou. Maďarští ra­ dikálové v ní i nadále dělali svou »malou revoluci«. Dne 28. ledna vy­ slovila sněmovna vládě nedůvěru. Khuen proto ihned sněm odročil do 24. března a pak ještě dva dny před uplynutím této doby rozpustil. Na květen byly vypsány nové všeobecné volby.

601

SLOVENSKÁ POLITIKA 1906—14.

Do těchto voleb šla uherská vláda za změněných stranických po­ měrů. Vůdce liberální strany, r. 1906 na hlavu poražené, Štěpán hr. Tisza obnovil dne 19. února r. 1910 liberální stranu pod názvem »Strana národní práce«. Tisza vycházel z vyrovnání r. 1867. Pokládal za úkol nové strany zajistiti ústavní život v Uhrách a obnoviti soulad mezi ko­ runou a uherským sněmem. Postavil se se svou stranou za Khuenovu vládu a vynakládal vše, aby maďarský radikalismus z r. 1848 byl pora­ žen. Slováci tam, kde nestavěli svých kandidátů, podporovali Khuenovy kandidáty a odmítali kandidatury bývalé koalice. Dne 25. června byly všeobecné říšské volby ukončeny. Khuenova vláda a Tiszova strana ná­ rodní práce byly vítězi. Dobyly ze 413 mandátů 257. Bývalá koalice byla v menšině. Slováci za voleb postupovali pod jediným demokratickým a národním praporem. Myslili, že úkol nové sněmovny nebude jiný, nežli aby provedla volební opravu. Jakmile se tak stane, budou se konati nové volby na základě nového volebního řádu. Slováci byli překvapeni náhlým vypsáním voleb, nebyli na ně připraveni. Vyšli z nich porazeni, když se Maďaři nevzdali svých praktik z dřívějších voleb a nadále za voleb po­ stupovali proti Nemaďarům s porušováním zákonů. Národnostní strana na sněmu poklesla s 25 mandátů na 8. Srbové nezískali ani jediného man­ dátu, Rumuni 5 (dříve 14), a Slováci, kteří mívali 7 poslanců, měli nyní jen poslance 3. Z těchto tří poslanců ani jediný nebyl politickou indivi­ dualitou a ani jediný soustavně a energicky se nestaral o plnění vládních slibů národnostem. Lékař dr. Pavel Blaho nebyl politický praktik a byl nemocen, Ferko Skyčák nedělal velkorysou politiku, hledal jen v pod­ poře vlády splnění drobných požadavků svých voličů, P. FerdiŠ Juriga, nejprve oposičník, časem kráčel v šlépějích Skyčákových. V březnu roku 1914, když se SkyČák vzdal mandátu, byli v uherské sněmovně jen dva slovenští poslanci. Při volbách r. 1910 nebyl zvolen Milan Hodža. Pře­ stal býti poslancem. Slovenská politika na uherském sněmu tím přišla o svého schopného vůdce. Hodža však proto nepřestal býti jedním z vůd­ čích duchů slovenské politiky. Hleděl novinami urČovati slovenské politice směr národního a demokratického uvědomování. Činil tak svým »Slovenským deníkem«, který počal vydávati dne 27. února r. 1910 v Buda­ pešti.

602

SLOVENSKÁ POLITIKA 1906—14.

Volební porážka Slováků nejen jim přinesla bolestné zklamání, ný­ brž utvrdila v nich i nedůvěru k vládním kruhům. Mezi Slováky se po­ čínalo poznávati, že jejich budoucnost může býti zajištěna jen dvěma předpoklady: usilovnou, soustavnou vnitřní prací v slovenském lidu a sílením Československé vzájemnosti. Od voleb r. 1910 se proto počala více a více šířiti kulturní a hospodářská vzájemnost československá. Dne 1. července se ustavila na sněmu zase národní strana. Měla ten­ tokrát jen 8 členů: 5 Rumunů a 3 Slováky. Podala podle své tradice sně­ mu adresu jako odpověď na trůnní řeč, v níž král uznával nutnost vo­ lební opravy při zachování jednotného národnostního rázu státu. Adresa pokládala volební opravu za neodkladnou záležitost a vytýkala trůnní řeči, že se nevyslovila pro všeobecné, rovné, tajné volební právo po ob­ cích. Demokratisace zůstala i nadále východiskem národnostní strany v jejím boji za národní práva nemaďarských národů v Uhrách. Khuenova vláda se chovala k Slovákům příznivěji nežli dřívější vlá­ da. Bylo toho několik příčin. Vláda pozorovala, že její postup k Slová­ kům má za následek sílení československé vzájemnosti. Nebylo jí lho­ stejno, že od černovského krveprolití obracejí se na národnostní politiku v Uhrách oči nejen v Zalitavsku a Předlitavsku, nýbrž v celé Evropě a že sám následník nalezl nový důvod k nenávisti Maďarů. Vláda také ne­ mohla upírati, že Slováci kulturně a hospodářsky sílí a se politicky uvě­ domují. Také silný vystěhovalecký proud Slováků do Ameriky padal zde na váhu. Proto vláda hleděla dostati se k Slovákům do přátelštějšího po­ měru. Dne 24. března r. 1911 Khuen ve sněmovně řekl, že je ochoten odčiníti křivdy, na které si národnosti stěžují, jestliže se mu oznámí. Slo­ váci se ihned počali raditi a na podnět Pavla Mudroně se usnesli podati Khuenovi pamětní spis o své situaci a svých požadavcích. Spis se nepohy­ boval ve všeobecných liniích a nemluvil o konečných cílech slovenské poli­ tiky. Podavatelé pokládali za vhodné uvésti jen přání, která pokládali za východisko své politiky, požadavky rázu školského. Žádali po vládě za­ bezpečení, aby vycházeli z učitelských ústavů učitelé^ znalí slovenčiny; aby byl učitel chráněn proti libovůli administrativních úředníků; aby se slovenčině vyučovalo na hornozemských gymnasiích a aby byla v Pešti na universitě zřízena stolice slovenské řeči a literatury. Přirozeně bylo

603

SLOVENSKÁ POLITIKA 1906—14.

zdůrazňováno i vrácení slovenských gymnasií a Matice Slovenské a pro­ vádění národnostního zákona. Khuen přijal dne 28. Června memorandum z rukou šestičlenné deputace. Jednal s ní o jejích přáních a slíbil podaný spis řádně uvážiti. Nezůstal jen při slibu. Dal spisu projiti obvyklou úřední cestou a alespoň jednu drobnost ihned splnil. Nařídil, aby se no­ vým školním rokem 1911 až 1912 vyučovalo slovenčině jako povinnému předmětu na státních učitelských ústavech v slovenských končinách. Ale to bylo také vše, čím vyšel Slovákům vstříc. Khuen, aby zeslabil napětí strany neodvislosti ke své vládě, projevil dne 28. února r. 1912 ochotu přijati její resoluci, kterou se omezovala vojenská práva koruny a roční povolování nováčku se činilo závislým od většiny uherského parlamentu. Khuen, projevuje ochotu, počítal jednak s povolností stařičkého krále, přejícího si v brzku jakoukoliv dohodu s maďarskou oposicí, jednak s podporou předlitavské říšské rady. Ve svém předpokladu se zklamal. Uherský král, následník, společné mini­ sterstvo války, generální štáb, předlitavská vláda a říšská rada se posta­ vili proti resoluci. Uherský král dokonce pohrozil svou abdikací. Khuen požádal proto za propuštěnou a odvolal souhlas k resoluci. Dne 17. dub­ na r. 1912 byl propuštěn. *

* *

Jistá úleva, kterou projevila Khuenova vláda k nemaďarským ná­ rodnostem, byla vhodným prostředím pro vypuknutí rozkolu v jednot­ ném slovenském šiku. Jeho hlavní příčinou byla otázka církevně nábo­ ženská, která již r. 1848 dělila Slováky ve dva tábory. Až do jara r. 1907 církevně náboženské hledisko rozvádělo Slováky jen nepatrně. Slováci, vedení národně-slovenským přesvědčením a obranou proti násilnostem maďarské šovinistické politiky, kráčeli v sevřených řadách. Ještě dne 4. dubna r. 1907 se nerozpakovali nejpřísnější slovenští katolíci voliti při doplňovací volbě do uherského sněmu kandidáta, hlásícího se k luteranismu. Ale po této volbě se jevily vždy více a více známky církevně ná­ boženského rozkolu. Rozkol se stal veřejně zjevným, když se farář An­ 604

SLOVENSKA POLITIKA 1906—14.

drej Hlinka usmířil se svou církevní vrchností. Slyšeli jsme, že byl Hlin­ ka po volbách r. 1906 suspendován k podnětu uherské vlády ab officio et ordine. Byl i odsouzen k několikaletému vězení pro řeči za volební agitace. Dne 23. února r. 1910 byl z vazby propuštěn. Stal se pro svou neohroženost miláčkem slovenského lidu. Ačkoliv se v červnu r. 1910 konaly sněmovní volby, Hlinka si uložil reservu a volební akce se nezú­ častnil. Pracoval tehdy jen v ružomberské samosprávě a dne 20. března r. 1910 se stal předsedou »L’udovej banky« v Řužomberku. Maďarská persekuce nezdolala Hlinku, nýbrž učinila z něho mučedlníka slovenské­ ho lidu. Hlinka byl pro svou církevní suspensi ve sporu s maďarským Šovinistou, biskupem Párvym. Slovákům záleželo v zájmu jejich národ­ ního boje na tom, aby Hlinka vyšel ze pře neporažen. Proto Hodža po­ užil svých osobních styků s následníkem a způsobil, že následník zakro­ čil přímo u papeže ve prospěch Hlinkův. Římská kurie dne 27. února r. 1909 nedala souhlas, aby byl Hlinka zbaven ružomberské fary, papež ho osvobodil od trestu suspense a biskup Párvy byl nucen odvolati Hlin­ kovo složení z úřadu. Řím se nepostavil na stranu maďarského násilnictví. Hlinka se s Párvym smířil. Podrobil se mu, obdržel zase faru v Ružomberku, biskup ho pověřil dosud neprovedeným vysvěcením kos­ tela v Černové dne 29. června r. 1910. To bylo Hlinkovo mravní vítěz­ ství nad biskupem a nad maďarským Šovinismem. Biskup přijel do Ružomberka k biřmování a Hlinka ho radostně uvítal jako svou církevní vrchnost. Pokrokové vrstvy slovenské, vedené Hodžou a Šrobarem, nera­ dy viděly toto ukončení Hlinková sporu s Párvym a rozešly se s ním v tak­ tice na dlouhou dobu. Dr. Šrobár označil Hlinkův smír za zradu na národu a rozhodl se dáti se do boje o duši slovenského lidu. Mezi Slováky na­ staly boje, vyvěrající z náboženského přesvědčení a z příslušnosti k církvi. Hlinka a jeho přítel P. Ferdiš Juriga bránili katolickou církev. Spatřo­ vali v boji pokrokových Slováků boj proti katolické církvi a pokládali jej za dílo slovenské odnože Masarykova realismu. Slovenští katolíci Šli ve svém boji proti pokrokovým živlům na Slovensku ruku v ruce s morav­ skou katolickou stranou národní. V polovici srpna r. 1911 se okázale při­ hlásili na katolickém sjezdu v Olomouci k jejím zásadám. Noviny obou válčících stran si v boji neukládaly žádné reservy. Nepřátelství jich Šlo

605

SLOVENSKA POLITIKA 1906—14.

tak daleko, že nejednou zapomínaly společného nepřítele obou, maďar­ ského Šovinismu. Když boje mezi Slováky dostoupily své výše, počalo se cítiti nebez­ pečenství rozkolu pro národní véc. Proto se sešla dne 19. září r. 1911 v Turč. Sv. Martině národní porada, aby o věci pojednala. Účastnili se jí předáci obou bojujících směrů. Porada odsoudila jakékoliv náboženské Štvanice, novinářské útoky, ohrožující jednotu a pokojné soužití mezi dvě­ ma vyznáními národa a překážející společné národní práci Slováků. Ná­ rodní porada za souhlasu obou vyznání se vyslovila pro jednotnou a je­ dinou slovenskou organisaci národně politickou. Stala se jí »slovenská národní strana«, řízená z TurČ. Sv. Martina. Vedle ní pak existovala me­ zi Slováky jen strana sociálně demokratická. »Slovenská národní strana« si založila v srpnu r. 1912 pro organisaci práce mezi Slováky »Ústřední klub slovenské národní strany«. Mohl pracovati pro obtíže, kladené mu v cestu Maďary, jen s napětím všech svých sil. Zdálo se, že dne 19. září r. 1911 došlo zase k politickému sjednoce­ ní Slováků. Ale bylo to opravdu jen zdání. Příčiny rozkolu nebyly od­ straněny. Brzy po národní poradě dne 9. října r. 1911 započaly »Slovenské Pudové noviny«, vydávané slovenskými katolíky, útoky proti Hodžo­ vu »Slovenskému Týždeníku« jako by luteránskému. V »Slovenských Pu­ dových novinách« ukládali své články především dva katoličtí politiko­ vé: farář a poslanec Ferdiš Juriga a redaktor Florián Tománek. Když spory konfesijního rázu se sesílily ještě spory o přijímání finančních pod­ por z rukou maďarských vládních činitelů, bylo po úspěchu národní po­ rady z r. 1911. Dne 28. listopadu r. 1912 prohlásil »Ústřední klub slo­ venské národní strany«, že nepokládá »Slovenské Dudové noviny« »za Časopis stojací v službě slovenského národa«. Tím byli vyloučeni ze slo­ venské národní spolupráce ti, kdo stáli za těmito novinami, Juriga a To­ mánek. Juriga ohlásil vystoupení ze slovenské národní strany. Měl nej­ prve v úmyslu převésti slovenské katolíky do společné organisace kato­ líků v Uhrách. Brzy toho zanechal a počal pracovati o osamostatnění slovensko-katolického hnutí. V prosinci r. 1912 se usnesla porada slo­ venských katolických důvěrníků v Ružomberku obnoviti »slovenskou l’udovou stranu«, jak byla vyhlášena dne 5. prosince r. 1905. Porada pro­ 606

SLOVENSKA POLITIKA 1906—14.

hlásila za orgán obnovené strany »Slovenské L’udové noviny«. Duší po­ rady byli dva knězi, Andrej Hlinka a Ferdiš Juriga. Hlinka dne 25. ledna r. 1913 ohlásil své vystoupení ze »slovenské národní strany«. Odůvod­ ňoval to tím, že strana, kde rozhoduje dr. Šrobár a dr. Bella, nedovede hájiti katolictví. Dne 29. Července r. 1913 zvolila si »slovenská Ludová strana« v Žilině svůj výkonný výbor. Jeho předsedou byl Andrej Hlinka. Vyvíjel od té doby usilovnou činnost, aby soustředil ve straně celé kato­ lické hnutí slovenské a aby se Slovensko stalo »Slovákům domovinou, v níž by si sami rozhodovali.« »Slovenská národní strana« vstupovala v září r. 1911 do politické prakse bez formulovaného programu. Tento nedostatek odčinila o srp­ nových slavnostech v Ture. Sv. Martině r. 1913. Tehdy přijala za své zá­ sady, které osvědčovaly její národní, demokratický a sociálně reformní charakter. V heslech se vyslovila pro jazykovou rovnoprávnost ve ško­ lách i v úřadech. Připouštěla maďarštinu jako dorozumívací řeč ústřed­ ních úřadů. Zdůraznila své setrvání při všeobecném, rovném, přímém a tajném právu hlasovacím, a to nejen pro muže, nýbrž i ženy, spravedlivé rozdělení volebních okresů, zrušení virilistů, žádala reformu veřejné správy na základě lidové samosprávy, úplnou autonomii církví, svobodu tisku, shromažďování a spolčování, úplnou soudcovskou neodvislost, zlev­ nění justice, zavedení vzestupné daně z příjmů, omezení nepřímých da­ ní, zejména daní zatěžujících životní potřeby, zrušení fideikomisu, ochranné zákonodárství sociální, podporu středního stavu, regulaci řek, ochranu domácího průmyslu a zrušení veřejnoprávních titulů. »Slovenská národní strana« pokládala obsah memoranda z Června r. 1911 za svou věc. Doléhala proto u všech vlád, které přišly po vládě Khuenově, na splnění jeho požadavků. Když její úsilí neneslo ovoce, usnesla se dne 1. prosince r. 1912 z podnětu Pavla Mudroně vyslati k pa­ novníkovi deputaci uherských Slováků, aby mu tlumočila stesky a poža­ davky národnostní. Podala žádost za audienci. Byla s ní odkázána na před­ sedu uherského ministerstva. Ten nedoporučil přijetí slovenské depuce. Dne 10. dubna r. 1913 bylo jejím Členům sděleno, že s audience schá­ zí, poněvadž panovník není — disponován. Slováci měli ku konci r. 1912 tři strany: slovenskou národní, slo­ 607

SLOVENSKÁ POLITIKA 1906—14.

venskou l udovou a slovenskou větev sociální demokracie. Záhy se vy­ skytla otázka, zda by tyto strany, aby se netříštily národní síly, neměly býti jednotně organisovány po způsobu »Národní Rady české« k společ­ né národní práci na Slovensku. Dne 26. května r. 1914 byla tato otázka zodpověděna kladně v Budapešti na schůzi zástupců slovenských stran. Toho dne se ustavila »Slovenská národní rada« s účelem »zastupovať na venek jednotná volu slovenského národa a v jeho lone má udržiuvať vo veciach spoloČnych poriadok a svornosč«. Slovenští sociální demokraté nebyli tehdy článkem Národní rady, ale očekávalo se od nich, že ji bu­ dou v národnostních otázkách podporovat a že v ní časem přijmou za­ stoupení. Vůdčí slovo v »Slovenské Národní radě« připadlo »slovenské národní straně«. *

*

*

Dne 19. dubna r. 1912 byl postaven po Khuenovi v Čelo uherské vlády ministr Ladislav Lukács. Byl loutkou v rukou bezohledného a tvr­ dého vůdce strany národní práce Stepána Tiszy. Tisza byl v květnu roku 1912 zvolen k nelibosti sociální demokracie předsedou sněmovny. Do­ vedl v této funkci rozdrtiti obstrukci, zostřiti jednací řád a provésti re­ formu branné moci. Lukács sliboval ve sněmovně, že odstraní nezákon­ nosti, pokud by se páchaly na národnostech. V pravdě však přitlačil Šroub proti Slovákům. Vedlo ho k tomu zvláště válečné napětí na Balkáně a slavjanofilské smýšlení Slováků. Lukács uznával nutnost volební opravy a zavázal se, že ji podá do konce r. 1912. V poslední den tohoto roku svůj slib splnil. Jeho volební oprava neměla za základ ani všeobecné, ani rovné, ani tajné volební právo. Spočívala na censu majetkovém a vzdělanostním. Vylučovala volbu po obcích. Oprava byla nepříznivá drob­ ným zemědělcům, kteří tvořili jádro slovenského lidu. Nepřinášela Slo­ vákům zlepšení jejich politického postavení. Proto se proti ní vyslovili Slováci bez rozdílu stran. Když se slovenští poslanci nedovedli ve sně­ movně vzchopiti k akci proti předloze, učinili tak slovenští politikové neposlanci ve svých novinách a na schůzích, které soustavně pořádali přes všechny překážky maďarské vlády. Lukács provedl volební opravu. Dne 30. 608

SLOVENSKA POLITIKA 1906—14.

dubna r. 1913 byl sankcionován zákonný článek XIV. o volbě říšských poslanců. Byl to obsáhlý zákon (o 167 §ech) a byl jako každý volební řád v Uhrách nadmíru složitý. Volební právo náleželo jen mužům. Opra­ va vycházela vstříc přáním městského obyvatelstva, zvláště dělnictva. Omezovala co nejvíce politický vliv drobných zemědělců. Osud volič­ stva, maďarský nejistého, především Slováků, vložila do rukou držitelů moci v župách. Spočívala na dvojím censu, majetkovém a vzdělanostním, znalost maďarštiny prohlásila za podmínku zvolení poslancem. Oprava Slovákům nepřinášela výhod. Oslabila jen jejich demokratické snahy. Volební oprava z roku 1913 nestala se nikdy základem voleb. Zů­ stala zákonem, který nebyl nikdy prakticky přezkoumán. Lukácsova vláda byla nucena brzy po uzákonění volební opravy odstoupiti. Její Šéf byl důvodně obviněn, že roku 1910 zneužil veřejných peněz k volebním účelům. Lukács se dne 10. června rozloučil se svým křeslem. V Čelo vlády byl postaven předseda poslanecké sněmovny Ště­ pán Tisza, který býval již v letech 1903—1905 ministerským předsedou. Byl i na dále nepřítel demokracie, požadavků nemaďarských národností a federalismu. U uherského krále se těšil oblibě. Měl největší snahu vyhověti mu ve všem, co se týkalo velmocenského postavení habsburské monarchie. Za to chtěl míti volnost ve vnitřní politice uherské, zvláště v národnostní otázce v Uhrách. Následník neskonale nenáviděl Tiszu a nikdy ho nepřijal. Za to si Tisza dovedl získati přízeň německého císaře Viléma II. Ten byl Tiszou nadšen jako státníkem energickým, oddaným spolku nemecko-rakouskému a tím Německu a rozumějícím velmocen­ ské politice habsburské monarchie. Tisza neměl v úmyslu rozřeŠiti v Uhrách národnostní otázku. Chtěl jen Rumunům vyjiti vstříc v některých otázkách vzhledem na sousední Rumunsko. Slovenský problém pro něho neexistoval. Jeho režim byl stej­ né jakosti jako režim jeho předchůdce. Když nemaďarské národnosti vo­ laly po zrušení a změnách Apponyiho Školských zákonů, zacpával si obě uši. Co nanejvýše chtěl připustiti, bylo, aby se tyto zákony k národnos­ tem mírněji praktikovaly. Skutečně také vyšlo na jaře r. 1914 nařízení, kterým bylo zase dovoleno vyuČovati na všech lidových Školách, měšťan­ ských, učitelských přípravkách a středních Školách náboženství v mateř­ 39

609

SLOVENSKÁ POLITIKA 1906—14.

ské řeči žáků. Tím bylo odčiněno nařízení z r. 1909. Na jaře r. 1914 člen Tiszovy vlády ministr vyučování dr. Béla Jankovich prohlásil ve sněmov­ ně, že se nemaďarské děti i ve státní škole elementární mají učiti psát i Číst ve své mateřštině, že by se mělo na středních školách v končinách nemaďarských národností vyučovati vždy i příslušné řeči obyvatelstva a to povinně pro žáky nemaďarské i maďarské, poněvadž se jen tak získá úřednictvo, rozumějící řeči lidu. Jankovich tehdy i slíbil splniti dávný po­ žadavek Slováků, stolici slovenštiny na universitě v Pešti. Chtěl při chys­ tané středoškolské reformě uvésti řeči nemaďarských národností Uher ve vyučovací plán střední školy. Jankovich tedy oficielně uznal řadu poža­ davků slovenského memoranda z r. 1911. R. 1913 se podařilo Slovákům dobýti první zimní hospodářské školy v Široké u Oravy. Byla to sice škola utrakvistická, ale ve skutečnosti slo­ venská. Slováci věděli, že tento ústav není splněním jejich oprávněných požadavků. Kdyby se jim bylo mělo měřiti podle spravedlnosti, byli by musili míti alespoň 14 zimních hospodářských škol. Vedli proto v tom směru petiční akce nejen pro tento druh školství, nýbrž pro slovenské Školství vůbec. Do světové války nedocílili již žádných úspěchů. Slováci měli co činiti, aby překonali ve svém nitru pochybnosti, zda jejich národní snažení není zcela zbytečným. Jejich denním chlebem byly tiskové procesy, omezování shromažďovací a spolčovací svobody, tresty žalářem, peněžité pokuty, ústrky u soudů a úřadů, násilí za voleb. Překonali své pochybnosti. Nepřestali nikdy doufat, že svým vytrvalým snažením přece jednou docílí lepší budoucnosti svého lidu. Pozorovali, že slovenský lid soustavnou buditelskou prací se národně uvědomoval a kulturně, hos­ podářsky i sociálně mohutněl. Ve vnitřní síle slovenského lidu tkvěla jejich naděje. Hodžův »Slovenský denník« r. 1914 k tomu dodával, že výcho­ disko »z pekla národní záhuby« jest jen v čistě československé zásadní politice. »Když,« psal, »chceme získati Českou pomoc, musíme přistoupiti na národní jeďnotu.« Slováci byli tedy síleni ve svém národním boji i myšlenkou jednoty československého národa.

610

LXVI. NOVOSLOVANSTVÍ. ČESKÁ ZAHRANIČNÍ POLITIKA TĚSNÉ PŘED SVĚTOVOU VÁLKOU. Vzmáhající se pangermanismus oživil na počátku XX. století myšlenku vzájemnosti slovanské. Pod tíhou všeněmeckých akcí tehdy stá­ la většina slovanských národů. Rusko se obávalo německého postupu na Cařihrad, k Černému moři, k perskému zálivu a do ruského Pobaltí; Po­ láci německé rozpínavosti v Poznani, v Horním Slezsku a v západních Průších; Češi a Slovinci vlivu Německa na zahraniční politiku habsbur­ ské monarchie a tím na její politiku vnitřní. U všech slovanských národů se hledal prostředek proti této německé expansi a byl nalezen ve slovan­ ské vzájemnosti. V Rusku strana kadetů se hlásila k slovanské vzájem­ nosti, v Polsku všepolská strana prof, dra Stanislava Glombiňského, mezi Slovinci liberální strana Ivana Hribara a v Čechách strana dra Kramáře. Redaktor petrohradského deníku »Slova« M. M. Fedorov nazval toto hnutí »novoslovanství«. Na r. 1908 připadalo výročí 60 let prvního slovanského sjezdu roku 1848. Z podnětu týdeníku českých spisovatelů »Máj« rozhodla se Ná­ rodní Rada v Praze svolati sjezd zástupců všech oborů kulturní práce slo­ vanské »s programem přiměřeným potřebám nynější doby«. O svolání sjezdu Slovanů jednali také ve Vídni dne 27. listopadu r. 1907 i slovanští poslanci na říšské radě na podnět velkoruského poslance z Haliče JUDra Dimitrije Andrejeviče Markova, který obdržel stejně jako dr. Kramář a Hribar oznámení ruského učence z Oděsy Borzenka, že věnuje na uspo­ řádání slovanského sjezdu 100.000 rublů, a usnesli se zahájiti kroky k uspořádání slovanského sjezdu v létě r. 1908 v Praze. Pokládali dobu za příznivou ke zdaru podniku. Rusko bylo po těžkých bojích v Manžursku a po vnitřní revoluci, mělo býti budoucně státem konstitučním a mělo zá­ jem, aby svou vnitřní politiku postavilo na slovanský základ, když mělo touhu býti na venek představitelem slovanského stanoviska. Češi a Jihoslované nesli těžce těsné spojení Rakousko-Uherska s Německem a zasazo­ vali se o samostatnost zahraniční politiky rakouské. Přáli si ode dávna, aby 39*

611

NOVOSLOVANSTVÍ.

se habsburská monarchie sblížila s Ruskem. Obtíže celého podniku ležely ve sporu polsko-ruském. Iniciátoři sjezdu doléhali v zájmu postavení Slo­ vanu v Rakousko-Uhersku na ukončení polsko-ruského sporu. Ukazovali, žena Rusi usilovala strana kadetů v zájmu vnitřního míru o rozřešení pol­ ské otázky na základě národní rovnoprávnosti a národní samostatnosti. Pů­ sobili na rakouského zahraničního ministra, aby upozornil Německo, že jest v jeho zájmu, aby se Prusko chovalo k Polákům příznivěji, jestliže nemá síliti všepolská myšlenka pro sblížení s Ruskem. Celá slovanská otázka se měla řeŠiti na těch základech, které vy­ budoval v duchu českého romantismu r. 1848 slovanský sjezd v Praze, na základech naprosté rovnosti, svobody a bratrství všech slovanských ná­ rodů. Dr. Kramář, J. Hribar a haličský Rus, advokát ze Zločova dr. Mi­ kuláš Glěbovickij, zajeli v květnu r. 1908 do Petrohradu, aby tam při­ pravili pro úspěch sjezdu půdu, zvláště aby zjistili, zda jest možno smířiti Poláky s Rusy. Svůj zájezd podnikli za souhlasu ministra Aehrenthala a rakouského ministerského předsedy Bečka. Aehrenthal, který tehdy intensivně připravoval anexi Bosny a Hercegoviny, chtěl dokonce využiti Kramářovy cesty ve prospěch své politiky. Proto mu jako svému důvěr­ nému příteli sdělil, že vítá osobní styk rakouských politiků s ruskými po­ litiky, doufaje, že by za určitých předpokladů mohl takový styk příznivě působíti na vzájemný poměr obou říší. Rusko se mělo zpřáteliti s nutno­ stí, že Rakousko-Uhersko musí nabýti v západních Částech Balkánu »větší možnosti pohybu«. Rusku prý jest daleko důležitější silné Rakous­ ko-Uhersko, v kterém se zcela přirozeně časem domohou různí slovan­ ští národové většího vlivu nežli fantastické aspirace Srbska a Černé Ho­ ry. Kramář, Hribar i Glěbovickij nalezli v Petrohradě vynikajícího spolu­ pracovníka v profesoru vojenské akademie Vladimíru MichajloviČi Volodimirovi. Zakročení v Petrohradě zdálo se býti úspěšné, takže mohl býti konán dne 12. až 17. července r. 1908 v Praze první, z opatrnosti nazvaný, přípravný slovanský sjezd. Účastnili se ho všichni Slované z Předlitavska, Češi, Chorvaté, Poláci (polští konservativci, obávajíce se, že snahy Kramářovy směřují k slovanské majoritě na říšské radě jako k první etapě, oznámili Aehrenthalovi, že tak Činí jen na oko), ha'ličtí Rusové, Slovinci a Srbové. Byli na něm i Rusové a Poláci z Ruska, 612

NOVOSLOVANSTVl.

Bulhaři a Srbové 2 království. Odřekli účast Ukrajinci, slovinští ka­ tolíci a chorvatští pravaši. Slováci, Lužičtí Srbové a Poláci 2 Poznaně se nemohli dostaviti, poněvadž jim to jejich vlády 2akázaly. Z Čes­ kých stran odmítli účast na sjezdu jediní sociální demokraté. Byli zásad­ ními odpůrci hnutí slovanské buržoasie, které mělo nacionalistické zá­ klady. Sjezd o sobě prohlašoval, že nechce dělati politiku, nýbrž jen řeŠiti slovanskou solidaritu na základě kulturním a hospodářském. Roz­ šiřoval tedy oproti minulosti vzájemnost slovanskou i na pole hospo­ dářské. Ale nevyhnul se politickým otázkám. Vyslovil se proti pangermanismu, pro rovnoprávnost a národní i kulturní svobodu každého ná­ roda. Pro neúčast Ukrajinců se neobíral maloruskou otázkou, ale hledal, cestu, jak by se dala rozřešiti polská otázka v Rusku. Sjezd zvolil k pro­ vádění svých usnesení slovanský výbor Národní Rady české v Čele s drem Kramářem. Sjezd nesplnil naděje, které vzbudil. Předpoklady pro zdar sjezdo­ vých směrnic byly podkopány, jakmile byla prohlášena anexe Bosny a Hercegoviny, jakmile se Rakousko-Uhersko a Rusko dostaly do napjetí,. jakmile veřejné mínění v Rusku vzplálo nenávistí k habsburské monar­ chii, jakmile Německo s Rakousko-Uherskem si padly ještě těsněji kolem krku a Rakousko-Uhersko nebylo s to k vůli svému spojenci býti spra­ vedlivým ke svým slovanským národům. V Rusku zase se dostal do po­ předí ruský imperalismus, nedůtklivost k Polákům a fedrovatelé polskoruského smíru byli tam zatlačeni do pozadí. V květnu r. 1909 se sešla sjezdová komise v Petrohradě, aby pro­ jednala zvláště otázku rusko-polskou. Rakouští Poláci se tehdy jednání nezúčastnili a 2 ruských Poláků dojeli jen dva, Roman Dmowski a Jan hr. Olizar, oba bez velikého politického vlivu. Komise nerozřeŠila polskoruskou otázku, rozešla se bez výsledku. Na její jednání vrhala svůj tem­ ný stín i anexní krise. Srbové odmítali novoslovanství, bouřili se proti Rakousko-Uhersku a nenáviděli dra Kramáře, který na základě ne­ správných informací Aehrenthalových hlasoval v rakouské delegaci pro anexi. Dr. Kramář teprve v Petrohradě zjistil nepravdomluvnost Aehrenthalovu, litoval svého omylu a netajil se tam svými city. Proto dne 18. Června r. 1909 pokládala rakouská diplomacie v Petrohradě za svou 613

NOVOSLOVANSTVÍ.

povinnost upozorniti vídeňskou centrálu: »Vystupování poslance Kra­ máře vrhá při nejmenŠím podivné světlo na jeho osobnost. Bude každým pádem na Čase podrobiti přísnému dozoru ruská spojenectví českého vudce.« Novoslovanské hnutí bylo od té doby střeženo státní policií. Přes nezdar květnové konference v Petrohradě r. 1909 byly tamtéž vykonány v únoru r. 1910 přípravné porady o příštím slovanském sjez­ du. Jeho zasedání bylo stanoveno na červenec r. 1910 do Sofie. Sjezd měl pojednati o Hribarovu návrhu na zřízení všeslovanské banky a o ruskopolské otázce. V Sofii se měla upevniti solidarita balkánských Slovanů. Sofijského sjezdu se účastnily všechny české strany až na sociální demo­ kraty. Na sjezdu byli tehdy přítomni i Slováci a Poláci z Poznaně. Lužičtí Srbové, slovinští katolíci a chorvatští pravaši se i nadále nezúčastnili. Sjezd se sešel za málo nadějné nálady. Bulharský král se sjezdu vyhnul. Sociální demokraté dali účastníkům najevo odpor k ruskému absolutismu. Bulhaři hleděli úkosem na Srby pro makedonskou otázku. Poláci, kteří dojeli, účastnili se jen jako hosté, těžce nesoucí k Polákům nepřátelské chování se Rusů v záležitosti rozdělení cholmské gubernie. Mezi Rusy převládali konservativci. O rusko-polském sporu se nedalo za dané situace věcně jednati. Byly probrány Četné otázky kulturní a mimo jiné usneseno, aby se r. 1913 konala v Praze vŠeslovanská výstava. Debatovalo se o hos­ podářské solidaritě Slovanů, zvláště o všeslovanské bance. Sjezd prokázal, že novoslovanství, které mělo r. 1908 v Praze svou kolébku, mělo r. 1910 v Sofii svůj pohřeb. Sám dr. Kramář byl si toho plně vědom. Sofijský sjezd byl namířen proti Rakousko-Uhersku. Vyzněl sympa­ ticky pro Srby a pro obranu Srbů a Bulharů proti habsburské monarchii. Aehrenthal, který měl jemný čich pro to, co se v Sofii odehrálo, poklá­ dal za svou povinnost odmítnouti dne 15. října r. 1910 v zahraničním výboru delegací novoslovanství jako těžko slučitelné se zájmy habsbur­ ské monarchie. Vůdci novoslovanství prý, pokud byli rakouskými pří­ slušníky, nechali stranou základní princip ve styku národů, že si stát sám určuje, jak si bude vládnouti. Aehrenthal odmítal, aby se novoslovanstvím dávaly pokyny ruskému monarchismu a vnitřní politice rakousko-uherské. Kramář tehdy popřel, že by jeho srdce bylo svými sympathiemi buď v Petrohradě neb v Sofii a že by byl nepřítelem rakouské říše. Novo614

ČESKÁ ZAHRÁN. POLITIKA 1907—14.

slovanství, které šířil, mělo prý jednu podmínku, že se vylučovala poli­ tika, která by se byla dotýkala hranic států, k nimž by byli náleželi novoslovanstí stoupenci, nebo se dotýkala jejich poměru k těmto státům. Rakouská vláda nepokládala novoslovansrví ještě za zcela mrtvé. Obávala se, aby v r. 1913 nebyla uspořádána v Praze všeslovanská výstava. Byla posilována ve svých obavách, když se v Praze ke konci června r. 1912 odhaloval za účasti slovanských hostí pomník Františku Palackému a ko­ nal vŠesokolský slet, když se vláda oficielně účastnila těchto podniků vy­ sláním dvou ministrů a když ji za to stihla demonstrativní nelibost ně­ meckého národního svazu a následníka. Dva rakouští státníci, důvěrně s drem Kramářem spřátelení, ministerský předseda Stúrgkh a místodržirel Thun vzali na sebe jménem vlády přesvědčiti dra Kramáře, že by měl zanechati nadějí i na uskutečnění posledního záblesku života novoslovanství. Docílili toho. R. 1913 se v Praze nekonala všeslovanská výstava a ne­ byly k ní učiněny ani přípravy. Novoslovansrví nejevilo žádných zná­ mek života. *

* *

R. 1907 přestali býti Mladočeši jedinými mluvčími českého národa v delegacích. Zeslabení jejich posice demokratickou volební opravou do říšské rady mělo své důsledky i v delegacích. Volební kompromis s Něm­ ci podržely české strany v Čechách i na Moravě po celou budoucnost. Ale do delegací nebyli již voleni jen Mladočeši, nýbrž i agrárníci, ná­ rodní sociálové, čeští pokrokáři a katolíci. Dálo se to podle vzájemné dohody. Mladočeši již neměli tu míru odpovědnosti za českou politiku v delegacích, jakou mívali až dosud. Jen několik z těchto českých dele­ gátů vydobylo si význačného místa. Byli to V. J. Klofáč, dr. Kramář a prof. Masaryk. Znali nejen teoreticky problémy světové politiky, nýbrž měli četné osobní styky s vynikajícími politiky a státníky, zvláště slovan­ skými, které navázali především na svých cestách. Jak tito politikové si stáli v Srbsku, o tom přísně důvěrně informoval dne 11. dubna r. 1911 bě­ lehradský vyslanec Forgách ministra Aehrenthala. »Zvláště novoslovanství,« sděloval, »nenalezlo v Srbsku nijakého ohlasu jako rakouské spe-

615

ČESKÁ ZAHRAŇ. POLITIKA 1907—14.

cifikum a jako vynález dr. Kramáře. Čechové jako katolíci a v převážné většině věrní Rakušané se setkávají u Srbů v království přece jen se stálou nedůvěrou; jen zjevy jako poslanec Klofáč a Masaryk jsou pozdravovány s radostí a považovány za pravé přátele, poněvadž oponují a způsobují obtíže nám a naší oficielní politice.« Delegace nebyly jedinou tribunou Čechů pro zahraniční politiku. Když nezasedaly, používali Češi i poslanecké sněmovny, aby promluvili o otázkách světové politiky. Svůj poměr k vládě v delegacích stanovili zpravidla podle svého poměru k vládě v říšské radě. Bránili se opatřením vlády nesvolávati delegace za napjaté situace zahraniční a snažili se, aby se v delegacích nejednalo při zavřených dveřích. Až do 17. února r. 1912 byl odpovědný za zahraniční politiku habs­ burské monarchie hr. Aehrenthal. Od této chvíle povinnost ta spadla na jeho nástupce Leopolda hr. Berchtolda z Uherčic. Byl to vídeňský rodák. Narodil se dne 18. dubna r. 1863. Od svých třiceti let byl v diplomatické službě a vynikl pilným vyřizováním akt. Působil v Paříži, Londýně a Petrohradě. R. 1906 byl jmenován v Petrohradě nástupcem Aehrenthalovým. R. 1912 zaujal po něm křeslo zahraničního ministra. Nedal se srovnati s Aehrenthalem. Byl to sice civilisovaný a zkušený člověk, ale byl málo obratný diplomat. Nepronikal spletitost zahraničních situací a ve chvílích kritických si nevěděl rady. Chyběla mu rozvaha i klid. Ne­ byl dosti samostatný a lehce podléhal cizím, zvláště vojenským vlivům. Sám cítil svou nedostatečnost pro úkol zahraničního ministra a netajil se tím před veřejností. Nebyl ani ctižádostivý, ani nehořel po politické moci. Byl dosti lehkomyslný a nonšalantní, byl pasivní a netečný. Neměl vlastní iniciativy a nedovedl se brániti útokům. Čeští delegáti bez výhrady pokládali za úkol habsburské monarchie, aby byla soustátím, jehož vedoucí myšlenkou by byly snahy mírové, ne­ utralita a přísná politická pasivita. Dr. Kramář chtěl míti z RakouskaUherska útočiště míru ve střední Evropě, které by bylo všemi vyhledá­ váno a všemi ctěno. Nemělo vésti války, poněvadž by tyto mohly uvésti buď německé nebo slovanské obyvatelstvo v duševní konflikt mezi přiroze­ ným cítěním a povinnostmi k říši. V květnu r. 1914, kdy se množily známky válečného napjetí v Evropě, podali čeští sociální demokraté de-

616.

ČESKA ZAHRAŇ. POLITIKA 1907—14.

monstrativní návrh, aby se zahraniční ministerstvo informovalo u moc­ ností, pokud jsou ochotny vejiti s Rakousko-Uherskem v mezinárodní smlouvy na základech, jednak že Rakousko-Uhersko pro celou budoucnost nebude válkou ohrožovati žádný stát a že se nezúčastní války s jinými státy, jednak že druhé státy se nedotknou územního rozsahu RakouskoUherska a vzdají se všech válečných operací uvnitř hranic monarchie a všech válečných nájezdů. Všichni Čeští delegáti si přáli, aby byl i uvnitř Rakousko-Uherska zajištěn mír. Spatřovali jeho záruky ve vnitřním po­ řádku, v demokratických zřízeních a v úplné spokojenosti národů v říši. Ministr Aehrenthal ohlásil dne 27. ledna r. 1908 snahu monarchie o větší účast ve světové politice. Mimo Německo nebyla tímto sdělením potěšena žádná jiná mocnost. Čeští delegáti se postavili proti takovéto zahraniční politice. Sociální demokraté (Tomášek) odmítali každou dobývaČnou imperialistickou politiku, zvláště rakousko-uherskou a připou­ štěli pouze politiku obrany a obchodních smluv. Dokazovali, že imperia­ listická politika jest spojena se zbrojením a nechtěli (Soukup), aby Ra­ kousko-Uhersko bylo v Čele vyzbrojovacího hnutí. Byli zásadně proti zbrojení a podporovali snahy mírové konference v Haagu. KlofáČ nabá­ dal ve vojenských vydáních ke spořivosti, poněvadž Rakousko-Uhersko prý není tak finančně zdatné, aby je sneslo. Národní katolík Šilinger doléhal na praktické uskutečňování odzrojovací politiky v Evropě. Ma­ saryk odmítal snahy, které měly za svého představitele zvláště násled­ níka, aby se Rakousko-Uhersko náležitě vyzbrojilo loďstvem. Pokládal habsburskou monarchii za kontinentální stát, který nemůže předstihnouti ve vybudování loďstva Itálii. Sociální demokraté (Němec, Tomášek) odporovali snahám po stavbě dreadnoughtů. Jediný dr. Kramář zaujímal odlišné stanovisko. Byl pro náležité vybavení námořnictva, sympatisoval se snahami po jeho sílení a pokládal šetrnost v tomto směru za ne­ místnou. Kramář vůbec nevěřil, že by i nejsilnější lidové hnutí bylo s to, aby zadrželo vojenské zbrojení. Diplomatická služba habsburské monarchie nebyla Českými delegáty chválena. Vytýkali jí, že aristokracie a Němci mají v ní převahu, že jsou ▼ ní protěžováni a následkem toho že rakouská diplomacie jest zatížena germanisací a překonaným aristokratismem. Přáli si reformu vyslanectví

617

ČESKÁ ZAHRAŇ. POLITIKA 1907—14.

a konsulátů. Masaryk r. 1910 naléhal na zavedení obchodních ředitelů a na řízení vyslanectví v duchu obchodně politickém. Agrárník Špaček pohřešoval mezi úředníky konsulátů zemědělské odborníky. Sociální de­ mokrat Němec r. 1908 si přál rozšíření úkolů konsulátů i na ochranu rakousko-uherských dělníků za hranicemi. Všechny české strany vytýkaly, že Praha nebyla vybavena konsuláty. Čeští delegáti si nejednou stěžovali na nelidské nakládání s vojáky a na pronásledování sociálně demokratických příslušníků ve vojsku. Sta­ rali se, aby vojsko bylo hmotně náležitě opatřeno. Poněvadž většina vyš­ šího důstojnictva se rekrutovala z příslušníků nečeských národností, za­ kládala si na své příslušnosti k důstojnickému stavu a nechovala se právě příznivě k českým vojákům, nebyli čeští delegáti ve své většině pro zvý­ šení důstojnických gáží a přáli si i zmenšení důstojníků v poměru k ji­ ným státům. Byli jen pro úpravu platů nižších stupňů důstojnických, pro zvýšení požitků mužstva, pro zlepšení postavení délesloužících poddůstojníků, pražských invalidů, vojínů na vojně zmrzačelých a jejich rodin. Agrár­ níci i národní katolíci se domáhali zlepšení postavení vojenských zvěro­ lékařů, MladočeŠi, národní sociálové a agrárníci vojenských lékařů. Všem českým stranám leželo na srdci, aby bylo mužstvo řádně stravováno. So­ ciální demokraté se stavěli proti výsadám certifikatistů a proti sňatkovým kaucím důstojníků. Všechny české strany pečovaly, aby se při vojen­ ských dodávkách hledělo na české dodavatele. Všechny české strany byly pro snížení vojenské služby na dva roky. Spornou byla mezi nimi jen otázka, co se má státi s institucí jednoročních dobrovolníků. Sociální de­ mokraté byli pro zrušení tohoto zařízení nebo pro jeho »zevšeobecnění«, národní sociálové a MladočeŠi se stavěli proti tomuto názoru, poněvadž by to poškodilo nemajetné a navrhovali rozšíření jednoročního práva i na Sokoly. Strany, jejichž voličstvo tvořili zemědělci, přály si pro ně co nej­ více úlev. Chtěly, aby se manévry odbývaly, když to není na úkor polním práčem, aby se zemědělcům vycházelo co nejvíce vstříc při dovolených a p. Katoličtí delegáti trpce snášeli, že se ve vojsku málo pěstuje nábo­ ženská výchova. MladočeŠi, agrárníci a národní sociálové navrhovali vzdělávání vojáků v dějinách vlasti, odsuzovali tendenční výklady o vá618

ČESKÁ ZAHRAŇ. POLITIKA 1907—14.

léčných dějinách na vojenských učilištích, chtěli, aby se pro důstojníky i vojsko zřídily knihovny a aby se vojenská výchova postavila na základy pedagogické. Všechny české strany doléhaly na brzkou opravu vojen­ ského trestního řádu a to nejen v tom směru, aby řád odpovídal poža­ davkům moderního soudnictví, nýbrž i právům češtiny. Snahy Maďarů o pomaďarŠtění armády v Uhrách nenalezly v českých delegátech pří­ znivce. Češi byli pro jednotu armády a proti jejímu rozdělení národnost­ ními ústupky ve dvě části, předlitavskou a zalitavskou, z nichž by se v této maďarisovalo, v oné germanisovalo. Horovali i pro neněmecké řeči plukovní a žádali, aby se zkoušky z plukovní řeči konaly se vší přís­ ností. Vytýkali, že důstojníci neovládali dostatečně* plukovní řeč, že zvláště čeština byla u vojska zanedbávána, že národní vědomí vojáků bylo pronásledováno a že ve vojsku byl nepatrný počet českých důstoj­ níků. Chtěli, aby mužstvo v českých zemích rekrutované se ponechalo při příslušných plucích. Žádali o rozmnožení posádek v Čechách. Čeští delegáti nebyli nadšeni troj spolkem, ale smiřovali se s jeho nutností. Vyznali to nejen MladoČeši, nýbrž i sociální demokraté (1910), katolíci (1910) a sám Masaryk (1911). To, v čem si přáli nápravu, bylo, aby trojspolek ponechával nutnou volnost a samostatnost RakouskoUhersku na venek a aby se vnitřní politika říše neřídila politikou vnější. Ukazovali, že se nebudou moci zříci pochybnosti o trojspolku, jestliže by se v jeho jménu prováděla v Rakousko-Uhersku protislovanská politika. Při rakousko-německém spolku se nemá přihlížet! jen k citům rakous­ kých Němců a Maďarů v Uhrách, nýbrž všech národů v říši. Se svým míněním byli v odporu s názory císaře Viléma II., který pokládal slo­ vanské a ne německé Rakousko-Uhersko za neschopné spolku německorakouského. Češi odsuzovali pruský militarismus a pruské reakcionářství. Vykládali, že po provedení anexe spolek Rakouska-Uherska s Němec­ kem přinesl v hospodářském ohledu výhody tomuto. Německo hospo­ dářsky okupovalo Balkán, poškozovalo tam rakouský průmysl, používalo Rakousko-Uherska za most do Malé Asie, učinilo si z něho hospodářskou dependenci a zavléklo je do oblasti svých velikých světových zájmů. Dr. Kramář odmítal německé tvrzení o nibelungské věrnosti Německa za anexní krise. Nechápal, že se význačně zdůrazňuje, co se má při spoje­

619

ČESKÁ ZAHRÁN. POLITIKA 1907—14.

nectví samo sebou rozumět, věrnost, a zvláště odporoval názoru, jako by bylo tehdy Německo zachránilo Rakousko-Uhersko před Ruskem. Rusko ani nechtělo ani nemohlo s nikým věsti válku. Sociální demokraté měli ještě své důvody pro reformu rakousko-německého spolku. Litovali, že se Rakousko-Uhersko v dělnické otázce stalo vasalským státem svého spojence. V prvních dnech listopadu r. 1910 učinil v Postupimi ruský car Mi­ kuláš II. s německým císařem Vilémem II. úmluvy proti výbojnému po­ stupu Rakousko-Uherska na Balkáně. Tyto úmluvy se dotkly nemile dvorských a vládních kruhů v habsburské monarchii. Volnost RakouskoUherska byla omezena a Rakousko-Uhersko mohlo býti osamoceno, kdyby se Německo sblížilo s Ruskem. Dr. Kramář se vyslovil v delegacích proti postupimské schůzce a proti zahraniční politice rakousko-uherské vůbec. Spatřoval ohrožení světového míru v jakémkoliv posilování trojspolku. Když se Turecko obmýšlelo připoj iti k trojspolku, prohlásil to za poru­ šení evropské rovnováhy. Čeští delegáti neopomíjeli pozorovati poměr Itálie k habsburské monarchii. Bez výjimky pokládali Itálii za obojetného spojence a neměli Rakousko-Uhersku za zlé, že se k ní nechovalo vždy příliš jemně. Dr. Kramář se nezdráhal i raditi k válce s Itálií, k válce, po které volala vá­ lečná strana ve Vídni a následník, za svobodu Jaderského moře. Česká delegace s rozhořčením přijímala zprávy o vyhosťování čes­ kých a polských příslušníků, zvláště dělníků z Německa. Mluvčí všech Českých stran protestovali proti tomu r. 1910 v delegacích. Ale nejeden z nich Šel ještě dále a žádal, aby Rakousko-Uhersko učinilo odvetná opatření proti říšským Němcům v Rakousko-Uhersku. Jediný dr. Kramář měl pochybnosti, zda by se docílilo nějakých úspěchů. Pokládal za ne­ možnost, aby delegace omezily možnost vyhostiti někoho, poněvadž se jedná o výsostné právo státu, ale upozorňoval, že by se ochrana slovan­ ských vyhostěnců mohla přivésti k řeči při jednání o obchodních smlou­ vách. MladočeŠi a národní sociálové byli pobouřeni pruskou utiskovací politikou Poláků. Ohradili se proti tomu, neopomenuvše při tom ujistiti německý lid svým přátelstvím. Rakouské zahraniční ministerstvo, byvši poučeno zkušenostmi z doby Thun-Kaizlovy, nerado slyšelo České stíž­

620

Česká zahraň, politika 1907—14. nosti proti Prusku. Odmítlo je jako vměšování se do záležitosti cizího státu. *

*

*

Aehrenthal i Berchtold stopovali stejnou linii rakouské zahraniční politiky. Obávali se, aby Srbsko nevzrostlo na úkor Turecka, a vynaklá­ dali vždy vše, aby je ochromili. Jejich politika byla vedena nenávistí k Srbsku. Aehrenthal po porážce Ruska Japonskem a po vrácení se ruské politiky na Balkán chtěl upevniti posice habsburské monarchie na Bal­ káně bez jakékoliv srážky s Ruskem. Myslil, že je to možno docíliti jen za takové podmínky, že Srbsko bud’ bude zničeno nebo tak ochromeno, že bude odsouzeno k věčnému živoření. Soudil, že by se to mohlo státi i za souhlasu Ruska, kdyby se mu Rakousko-Uhersko ukázalo ochotným podporovali ruská práni v otázce Dardanel. Aehrenthal považoval Srby za pronárod nízké, zkažené rasy a jednal s nimi podle toho. Nejprve chtěl vybudovati dráhu v Sandžaku, odvésti tím obchod ze Srbska do Bosny, upevniti tam a v západní Macedonii vliv habsburské monarchie a postaviti mezi Srbsko a Černou Horu nepřekonatelný mezník. Vyna­ kládal vse, aby se Srbsko nemohlo rozšiřovat! na jižní Balkán. Proto ohlásil ke konci ledna r. 1908 projekt Sandžadské železnice. Rusko tím bylo zneklidněno. Dr. Kramář projevil tehdy obavu, že by žádost habs­ burské monarchie u Turecka za koncesi pro projektovanou železnici mohla býti překážkou v provádění reformní akce v Macedonii a že by se celá akce mohla vykládati jako namířená proti Srbsku a Černé Hoře. Navrhoval proto zříditi dráhu se Spiče do Bitolje. Aehrenthal, když pro­ vedli na jaře r. 1908 Mladoturci revoluci, vynutili na sultánovi obnovu konstituce z r. 1876 a když, hájíce celistvosti Turecka, dotkli se i okupo­ vaných zemí Bosny a Hercegoviny, změnil svůj plán a chtěl se spokojiti již jen ochromením Srbska. Proto se rozhodl anektovati Bosnu a Herce­ govinu, odejmouti je přirozeným národním nárokům Srbů, politicky na­ vždy roztrhnouti Srby a provésti tím možnost, kterou u Rakousko-Uherska předvídala na jaře r. 1897 dohoda Rakouska s Ruskem. Od konce r. 1907 se ve Vídni v korunní radě uvažovalo o anexi. Mínění nebylo jednotné. I když většina byla pro anexi, nebylo jednotnosti, jak se to má 621

ČESKÁ ZAHRAŇ. POLITIKA 1907—14.

provésti. Aehrenthal chtěl tak uČiniti bez předchozího souhlasu signatárních mocí berlínské smlouvy. Následník, ministerský předseda Beck, kteří byli vůbec proti anexi, a jiní, zrazovali ho z toho, ale marně. V po­ lovici září r. 1908 se Aehrenthal sešel v Buchlově na Moravě s ruským zahraničním ministrem Alexandrem Petrovičem Izvolským a zde úskočné vymámil na něm souhlas k anexi. Izvolskij myslil, že bude ještě předem informován, kdy se tak stane. Ale Aehrenthal, aniž by byl co Izvolskému oznámil a aniž by mu byl poskytl možnost uvědomiti o podniku cara i ministerského předsedu, postavil ho před hotovou událost. Rakouský císař, bažící po územních ziscích, poněvadž doposud svou říši jen zmen­ šoval, dal již dne 19. srpna r. 1908 souhlas k anexi. Dne 6. října byla anexe vyhlášena bez jakýchkoli sdělení o mezinárodních závazcích, které byly tímto způsobem porušeny, a bez jakéhokoliv stanoviska k otázce, zda signatární moci berlínské smlouvy dají dodatečně svůj souhlas k anexi. Anexe způsobila rozruch nejen na Balkáně, nýbrž v celé zahraniční politice evropské. Zvláště bylo rozčileno Srbsko. V Bělehradě vypukly demonstrace proti Rakousku. Srbská vláda žádala odvolání anexe a, kdy­ by to nebylo možno, odškodnění. V Rusku byly vládní kruhy zneklid­ něny a Izvolskij byl tam viněn, že s Aehrenthalem se nachází pod jed­ nou dekou. Aehrenthal snášel obecné rozhořčení klidně. Nechtěl nikomu za provedení anexe činiti ústupky, tím méně nenáviděnému Srbsku. Čeští politikové nepostupovali v delegacích v anekční otázce jednotně. Dr. Kramář, který spoléhal na ujištění svého důvěrného přítele Aehrenthala, že anexe a její způsob se staly v plné dohodě s Ruskem, vyslovil se pro anexi. Vystoupil proti způsobu, jak anexe byla provedena, až na podzim r. 1909, kdy měl od Izvolského důkazy, že Aehrenthal ne­ mluvil pravdu, a přerušil s ním všechny osobní styky. Klofáč nesou­ hlasil s anexi, ale nejprve byl odhodlán neČiniti jí obtíží, když bude udělena politickým odsouzencům v anektovaných zemích amnestie. Od­ suzoval anexi s hlediska hospodářského, vnitřně politického a finanč­ ního, s hlediska mezinárodního práva a přál si, aby Rakousko-Uhersko dělalo na Balkáně místo politických výbojů hospodářské. Upozorňoval, že Rakousko-Uhersko musí po anexi poČítati s možností války na tři 622

ČESKA ZAHRAŇ. POLITIKA 1907—14.

fronty a tím s větším vydáním na vojsko. Litoval, že se národům v anektovaných zemích vzalo právo sebeurčení. Podle něho si měli tito národové sami rozhodnouti o připojení se k pragmatické sankci. Předák národních katolíků Jaroslav hr. Thun byl anexí nadšen a v duchu ná­ zorů svého švagra, Františka Ferdinanda, varoval před neodůvodněnými nároky Maďarů na anektované země. Sociální demokraté, Němec a Soukup, neodsuzovali anexi, nýbrž jen způsob jejího provedení pouhým vlastnoručním listem, bez slyšení zákonodárných korporací a bez svolání konference signatárních mocností. Neodvislí poslanci čeští, kteří neměli v delegacích svého mluvčího, protestovali na Českém sněmu dne 15. října zásadně proti anexi. Masaryk hleděl r. 1910 v delegacích zeslabiti Aehrenthalův úspěch tvrzením, že k válce nedošlo, poněvadž k ní národové neměli chuť a, kdyby jednotlivci náležela nějaká zásluha, pak prý by ji neměl Aehrenthal, nýbrž císař. Aehrenthal měl co dělati, aby uklidnil rozhořčenou Evropu. Dne 26. února r. 1909 získal pro anexi za velkou peněžitou náhradu a za ústup ze Sandžaku Turecko. Dne 2. března r. 1909 radilo Rusko Srbsku, aby se vzdalo územních požadavků za ústupky na poli hospodářském. Klofáč, který zajel po anexi do Bělehradu a jednal tam se srbskými stát­ níky, působil na ně, aby nevyvolávali válku, poněvadž není na ni Srbsko vojensky připraveno. Srbsko uznalo všechny tyto rady a dne 31. března k nelibosti Rakousko-Uherska, čekajícího na příležitost k válce se Srb­ skem, uznalo anexi. Vlivem Anglie došlo ke shodě mezi Rakousko-Uherskem a Srbskem. Na zakročení Německa v Rusku uznalo i Rusko anexi. Německo nejednou pak připomínalo Rakousko-Uhersku, že se v kritické chvíli postavilo »ve skvoucí zbrani« po bok habsburské monarchii a osvědčilo svou »nibelungskou věrnost«. Aehrenthal docílil, že mocnosti berlínského kongresu upustily od svolání konference. Došel bez ní a bez války uznání anexe. Habsburská monarchie se stala od anexe největším jihoslovanským státem. Její vůdčí činitelé se těšili, že byl anexí učiněn konec tužbám po národním sjednocení všech Srbů. Zapomínali, že tím vyvolali u Srbů nenávist k Rakousku a nespokojenost Slovanů v říši. Vliv habsburské monarchie byl od anexe v Bulharsku ohrožen. R. 1908 (v říjnu) prohlásilo se Bulharsko úplně samostatným královstvím a po­

623

ČESKÁ ZAHRAŇ. POLITIKA 1907—14.

čalo se vymykati z úlohy, aby bylo Rakousko-Uhersku nástrojem proti Srbsku. V Bulharsku vyrůstalo slavjanofilské hnutí a Rusko počalo se tam těšiti stále větším sympatiím. Rakousko-Uhersko si zaplatilo po anekční krisi částečnou mobilisaci a neslo důsledky hospodářského bojkotu Tu­ reckem. Habsburská monarchie žila od anexe s Ruskem ve velikém na­ pětí. Čeští delegáti, mladočeský, národně sociální a kresťansko-sociální, neopomenuli to v delegacích rakouské politice vytknouti. Rakousko se sblížilo s Ruskem teprve zase r. 1910. Anexí byly podrážděny proti Ra­ kousko-Uhersku i západní mocnosti. Aehrenthal nechtěl, aby anexní kří­ se se proměnila ve válku a odmítl proto všechna pohádání válečné koterie ve Vídni v tom směru. Od anexe ztratily ve světě Rakousko i Ně­ mecko důvěru. Zvláště Anglie jim oběma nevěřila. Za anekční krise nepodnikli Čeští poslanci ničeho, co by bylo bývalo proti habsburskému soustátí. Jen národně sociální dorost v Čechách od­ vážil se hlásati a organisovati antimilitaristické hnutí. Když se dne 21. listopadu r. 1908 jednalo v Národní Radě české o poměru Českého ná­ roda k Rakousku, prohlásil dr. Kramář: »Nemůžeme naprosto dělati státu nepřátelskou politiku.« Ale šel ještě dále. R. 1909 zajel do Petro­ hradu, aby tam působil u ruských státníků Čarykova a Sazonova pro zmírnění napětí mezi Ruskem a Rakousko-Uherskem. Kramář myslil, že tím, že se v Rakousko-Uhersku anexí podstatně zvětšil počet Slovanů, bude nuceno Rakousko-Uhersko chovati se přátelštěji k svým Slovanům a zaříditi podle toho svou zahraniční politiku. Podobně jako Kramář soudil i Masaryk. Vycházel z »naŠí větší vlasti«, t. j. Rakouska, přál si, aby se opíralo o sílu svých národů, a radil rakouské vládě, aby há­ jila na Balkáně své rakouské zájmy a ne zájmy nějaké sociální a národní kliky. Zrazoval, aby se nastoupila vůči Srbům znásilňovací politika ma­ ďarská. Věřil, že by se dali Jihoslované získati rozumnou politikou pro habsburskou monarchii. Jakmile byla prohlášena anexe, upozorňovali v delegacích Čeští so­ ciální demokrate a národní sociálové, aby se dostalo co nejdříve anekto ▼aným zemím demokratické ústavy. Kramář a Masaryk žádali nejen svo­ bodu pro lid anektovaných zemí, nýbrž i jeho zastoupení v delegacích při rozhodování o společných záležitostech. Bosna dostala ústavu dne 18.

624

Ing. Otakar Trnka.

.

Masaryk r. 1912.

ČESKÁ ZAHRÁN. POLITIKA 1907—14.

.

února 1910. Rakouská vláda nevyhověla podnětu poslance Antonína Ka­ liny z června r. 1909, aby předložila poslanecké sněmovně osnovu bo­ senské ústavy. Bosenská ústava nevyhovovala ani jedinému požadavku Čechy vyslovenému. Počet mandátů byl upraven v neprospěch Srbů. Ma­ saryk dokázal v delegacích, že to byla ústava horší turecké. Kramář ji pokládal za platonickou instituci a litoval, že zemský sněm nemůže roz­ hodován o železničních otázkách, tak důležitých pro anektované země. Vytýkal, že se novým občanům nedala plná státoobčanská práva. Obával se proto, aby občané anektovaných zemí nebyli tím přitahováni ke své­ mu sousedství. Čeští politikové učinili několik návrhů. Ústy prof. Ma­ saryka žádali lepší právní kodifikaci. Čeští agrárníci doporučovali ústy Udržalovými kolonisaci řepařů z českých, vnitrorakouských a ze sloven­ ských zemí a to kolonisaci celých kolonií, nikoliv jednotlivce. Delegát Maštálka popoháněl výstavbu bosenských drah. Čeští delegáti nebyli jed­ notní v otázce vyvážení kmetů. Český katolík dr. Horský byl proti oka­ mžitému obligatornímu jejich vyvážení. Přimlouval se, aby se kmeti nej­ dříve kulturně a hospodářsky osvítili a pak teprve postupně a fakulta­ tivně vyvažovali za pomoci státu. Masaryk byl pro obligatorní vyvážení kmetů a český agrárník Udržal soudil, že celá otázka si vyžaduje zřízení moderní agrární banky jako součásti řešení agrární otázky. Rakousko-Uhersko nedovedlo nalézti nikdy k Jihoslovanům správ­ nou cestu. Nemělo pochopení pro novou generaci, která usilovala, aby se Srbové a Chorvati cítili jedním národem a nehynuli ve vzájemném ne­ přátelství. Uleklo se, když se r. 1906 dostala k moci v Chorvatsku srbochorvatská koalice, a intrikánsky tvrdilo, že provedením anexe bylo za­ bráněno velkosrbskému hnutí a velezrádné organisaci v říši, řízeným srbskou dynastií a vládou. Tato organisace prý Čelila k tomu, aby jihoslovanská část odpadla od habsburské monarchie. Zahájilo proto v Záhřebě proti 53 politikům srbochorvatské koalice proces a většinu z nich odsoudilo k dlouholetým žalářům. Chorvatští poslanci nemohli se brániti proti tomuto neoprávněnému podezření, poněvadž by si byla obrana vyžadovala jejich zájezd do Bělehradu, který by se byl asi vykládal v je­ jich neprospěch. Proto požádali prof. Masaryka, aby se ujal úlohy ukážati niČémnost procesu. Masaryk se k tomu uvolil. Dne 19. dubna roku 40

625

ČESKA ZAHRAŇ. POLITIKA 1907—14.

1909 uvědomil o svých úmyslech oficielně rakouského vyslance Forgácha v Bělehradě. Forgách sám byl již tehdy toho mínění, že záhřebský proces spočívá po stránce právní a politické na hliněných nohou a že bude kompromitovati rakouskou diplomacii. Masaryk nevěřil, že by byla bývala vůbec existovala na půdě habsburské monarchie srbochorvatská ir­ redenta. V dubnu r. 1909 pobyl v Záhřebě i v Bělehradě, jednal tam s různými politickými předáky, ministry nevyjímajíc, a dospěl k výsled­ ku, že záhřebský proces byl dílo politické intriky, opírající se o vylhaná sdělení a padělané dokumenty. Z podnětu T. G. Masaryka podaly dne 7. května všechny České, jihoslovanské a rusínské kluby v poslanecké sněmovně říšské rady pilný návrh o záhřebském procesu. Ze Slovanů je­ diní Poláci se akce nezúčastnili. Při odůvodňování návrhů bylo nejen prokázáno, že proces byl založen na výmyslech a nepravdách, nýbrž byly odsouzeny i falšovací methody rakouské diplomacie. České vystoupení ve prospěch srbochorvatské koalice sblížilo ještě více nežli dosud mla­ dou generaci jihoslovanskou s Čechy a zabezpečilo si její vděčnost a spo­ lupráci do budoucna. Masaryk nezůstal jen při této akci. Postřehl za ní, že rakouská diplomacie v duchu své zahraniční politiky, Srbsku nepřá­ telské, neostýchá se užívati padělků a na základě nich vyvolává v novi­ nách bouře proti Jihoslovanům. V březnu r. 1909 rakouský dějepisec dr. Jindřich Friedjung, vědecký pomocník zahraničního ministerstva, otiskl za souhlasu tohoto ministerstva v »Neue Freie Presse« stať, v které se srbochorvatské koalici vytýkalo, že brala ze Srbska úplatky a spolu se srbským státníkem PaŠičem prováděla velezrádnou činnost, řízenou »Slovenským Jugem«. Masaryk v novinách, delegacích i před soudem ne­ ohroženě ukázal, že Friedjungova tvrzení spočívají na falsech, která byla vyrobena na rakouském vyslanectví v Bělehradě. Masarykův boj byl ne­ milý rakouské diplomacii, zvláště Aehrenthalovi. Měl za následek, že ra­ kouská diplomacie byla budoucně ve své methodě již opatrnější. Ale akce Masarykova nepřivodila pád Aehrenthalův. Císař pevně držel Aehren- , thala, poněvadž nechtěl »ponížiti habsburskou vlajku před nenávistným srbským křikem«. Vídeňská veřejnost přisuzovala Masarykovým útokům proti Aehrenthalovi rasovou nenávist a velkoněmecké kruhy postavily se po Masarykových útocích ještě těsněji po bok Aehrenthalovi. Anglická 626

•

ČESKÁ ZAHRÁN. POLITIKA 1907—14.

diplomacie ve Vídni nestála za tohoto souboje při Masarykovi. Uznáva­ la, že Masaryk je »fanaticky čestný Člověk«, ale současně o něm úředně sdělovala, že »postrádá absolutně politického smyslu«. Dne 13. března r. 1912 uzavřely tajně křesťanské státy na Balkáně obranný spolek proti Turecku. Poznaly, že Mladoturci nedovedou zdolati v říši rasové a náboženské napětí a že se nedovedou srovnati se svý­ mi sousedy. Když se Turecko nalézalo ve válečném stavu s Itálií o Tripolsko, vypověděly za této vhodné chvíle v první polovici října r. 1912 Turecku válku. Doufaly ve vítězství a požádaly ruského cara, aby mezi nimi rozhodl, jak by se mělo rozděliti případně dobyté území. České ve­ řejné mínění stálo tehdy při slovanských státech. Mezi Čechoslováky ne­ bylo nikoho, kdo by byl věřil, že by byli bývali Mladoturci schopni nrovésti sliby, které Činívali. Na podnět českého novináře v Sofii Emila Čer­ máka byly zahájeny v českých zemích a na Slovensku sbírky pro Červe­ ný Kříž na Balkáně a Čeští lékaři dobrovolně nabídli slovanským válčí­ cím národům své služby. Slováci byli za své slovanské sympatie pronásle­ dováni. Proti očekávání Vídně a Budapešti dobývaly křesťanské státy na Turcích vítězství. Slovanská vítězství posilovala i slovanské sebevědomí. Čeští říšští poslanci pokládali za svou povinnost zvláštním projevem blahopřáti Bulharům i Srbům k válečným úspěchům. Vídeň, Budapešť i Berlín byly pobouřeny vojenskými úspěchy Srbů. Pochybovaly až do té doby o je­ jich zdatnosti. Nyní se poučily, že by válka se Srby nebyla tak lehká, jak si to představovaly. Proto počaly sesilovati své vyzbrojení. Čeští delegáti varovali rakouskou diplomacii, aby Rakousko-Uhersko nevpadlo balkán­ ským Slovanům do týla, jak si to přála ve Vídni válečná strana. Vyslo­ vili se proti tomu, aby se Rakousko-Uhersko vměšovalo mezi válčící stra­ ny. Rakousko-Uhersko podle císařovy vůle, který se vyhýbal každé válce, nesáhlo k obnově okupačních práv, které mělo v Sandzaku až do r. 1908, a rozhodlo se setrvati pouze v »zbrani u nohy« a to i, kdyby se byli Srbo­ vé za války dotkli Sandzaku. Čeští delegáti přes to, že sympatisovali se slovanskými státy, nechtěli ve své většině odmítati za válečného napětí habsburské monarchii nic, co By mohlo ohroziti její válečnou pohotovost. Jakmile se počalo jednati v říjnu o nové úvěry vojenské, byli pro ně MladočeŠi, agrárníci a národní 40*

627

Česká zahraň, politika 1907—14. katolíci. Proti nim stáli jen národní sociálové a sociální demokraté. Bylo to stejné rozvrstvení českých stran jako při hlasování o rozpočtu. Srbové obsadili v listopadu r. 1912 Dráč. Hledali si pro svůj stát cestu k moři. Rakousko-Uhersko tím bylo rozčileno. Jeho utkvělé touhy, aby Srbsko bylo ochromeno, se neplnily. Vynakládalo proto vše, aby se Srbsku nedostalo za jeho vítězství těch úspěchů, které potřebovalo pro svou lepší budoucnost. Zahraniční ministr Berchtold okázale ohlásil, že Rakousko-Uhersko nepovolí Srbsku v jeho touze po přístavu v Adriatic­ kém moři a vynakládal vše, aby mu v tom zabránil zřízením samostatné Albánie. Evropský mír mohl býti tehdy ohrožen Rakousko-Uherskem. Českoslovanští sociální demokraté proto dne 17. listopadu manifestovali v českých zemích proti hrozící válce. Příslušné orgány mladoČeské stra­ ny se dne 1. prosince vyslovily pro zachování míru. Za této napjaté situace našlo se v Rakousku několik státníků, kteří se snažili v zájmu evropského míru zprostředkovat! mezi Rakousko-Uher­ skem a Srbskem. Z Němců to byli dr. J. M. Baernreither a vídeňský uni­ versitní profesor JUDr. J. Redlich. Z Čechů to byli profesor Masaryk a dr. Kramář, kteří v delegacích za pozornosti domova i ciziny promluvili o nutnosti obchodního srbského přístavu na Adrii. Oba Čeští státníci za­ kročili v listopadu a v prosinci r. 1912, každý na svou pěst, u srbských státníků. Kramář později veřejně vyložil důvody své intervence, když na­ psal: »My nechtěli rozboření Rakouska, neboť jsme nebyli dost nesvědomití a lehkomyslní, abychom chtěli světovou válku, bez níž na to nebylo pomyŠlení.« Zcela důvěrně, pod nepravým jménem, odejel do Bělehradu za souhlasu zahraničního ministra a rakouského ministerského před­ sedy. Masaryk tak učinil nejprve na popud vydavatele »Neue Freie Presse« dra M. Benedikta a pak ze své iniciativy. Zákrok obou měl své vý­ hody a nevýhody. Kramář byl Srbům příliš rakouský, netěšil se u nich plné důvěře. Masaryk byl osobnost pro rakouského zahraničního mini­ stra nejméně vhodná vzhledem na jeho akce proti methodám rakouské diplomacie za Aehrenthala. Oba jednali s bělehradskými státníky, pře­ devším s PaŠiČem, pak s ruským vyslancem Hartwigem a oba se vrátili se stejnými zprávami. Srbsko si přeje mír a přátelství s Rakousko-Uher­ skem. Ale chce si také zajistiti svou hospodářskou a politickou nezávis628

ČESKÁ ZAHRAŇ. POLITIKA 1907—14.

lost. Připustilo by i zřízení autonomní Albánie, jen aby ukázalo Rakousko-Uhersku dobrou vůli. Srbsko chce s Rakousko-Uherskem udržeti si zvláště dobré obchodní styky a chce mu vyjiti v budoucnosti vstříc i v otáz­ ce železnic. Ale Srbsko potřebuje pro svou hospodářskou samostatnost vlastní obchodní přístav na Adrii s vlastní drahou, s korridorem. Nikdy by nechtělo přeměniti tento přístav ve válečný a nesvolilo by, aby jej mohla pokládati cizí mocnost za základnu své námořské moci. Kdyby Rakousko-Uhersko nevyhovělo Srbsku, pak by mu nezbylo nežli se ještě více sblížiti s balkánskými státy, případně učiniti s Bulharskem celní unii a hledati si cestu na Soluň. To by bylo ovšem znamenalo přerušení ob­ chodních styků s Rakousko-Uherskem. PaŠič byl ochoten jednati ve Víd­ ni na této základně. Rakouský zahraniční ministr, když ho informoval Kramář a když ho na základě zprostředkování některých vídeňských po­ slanců navštívil Masaryk, odmítl Pašičovu nabídku a jeho návštěvu. Vy­ mluvil se, že nemůže o něčem podobném jednati vzhledem na druhé vel­ moci. Ve veřejnosti kryl své stanovisko nepravdivými zprávami, že Srbo­ vé v Prizrenu zabili nebo zmrzačili rakouského konsula O. Prohasku. Ačkoliv Masaryk Berchtoldovi z Bělehradu sdělil, že zprávy jsou vylhané a konsul se mohl svobodně odebrati z Prizrenu do Skoplije, neučinil zahraniční úřad ničeho, aby uklidnil neoprávněné rozhořčení proti Srbům ve Vídni. Berchtold nechápal věcný Masarykův zájem o mír a podkládal mu zištné motivy. Podléhal Štvaní válečné strany a dokonce i vydal ná­ vod, jak by si měli vésti jeho úředníci, až dojde k přerušení diplomatic­ kých styků se Srbskem. V první polovici prosince r. 1912 požádali Turci o mír. Mělo se o něm jednati v Londýně. Berchtold úředně sdělil před poradami, že ne­ bude v Londýně žádati na Srbsku nějakých hospodářských a politických ústupků, že však nedovolí, aby se Srbsko usadilo na Adriatickém moři. Mohl tak učiniti tím spíše, poněvadž Rusko nejevilo ochotu pustiti se s Rakousko-Uherskem do války pro srbský požadavek. Stál při Bulhar­ sku a usiloval o jeho největší rozmach na úkor Srbska. Dr. Kramář po­ kládal za této choulostivé situace osvědčiti dne 19. ledna r. 1913 v Nym­ burce jménem své strany věrnost k císaři a k habsburské monarchii. Ma­ saryk byl dne 26. května v rozpočtové debatě říšské rady přesvědčen, že

629

ČESKÁ ZAHRAŇ. POLITIKA 1907—14.

Rakousko-Uhersko potrvá, ať již dobře nebo špatně. Srbsko a Bulharsko zaujaly proti sobě nepřátelský postoj. Poslanec KlofáČ zajel proto ze své vůle na Balkán, aby se tam pokusil o zmírnění nepřátelství mezi oběma národy. V březnu odcestoval ze své iniciativy také dr. Kramář, stopován rakouským detektivem, do Paříže, aby tam v stejném smyslu jakoKlofáč na Balkáně jednal zvláště se srbským a bulharským vyslancem a různými jinými státníky. Londýnský mír byl uzavřen v květnu r. 1913. Bylo to kom­ promisní dílo trojspolku a trojdohody. Mír omezil Turecko v Evropě na Cařihrad a okolí. Dobyté území bylo vítězům postoupeno souborně. Srbsko si vymáhalo přístup k Adriatickému moři a bránilo se zřízení samostatné­ ho albánského knížectví. V případě neúspěchu doléhalo na náhradu v Ma­ kedonii, chtějíc se tak dostati k soluňskému přístavu. To se však mohlo státi jen na účet Bulharska proti výslovnému znění smlouvy z 13. března r. 1912. Proto byla vyslovena potřeba její revise. Tehdy se Masaryk chys­ tal zajeti do Bulharska, ale upustil od své cesty, když ho ministr Berchtold odmítl před odjezdem přijati, ačkoliv se za to přimlouvali dva vý­ znační státníci dr. Baernreither a profesor Redlich. Bulharský panovník tehdy zase hledal svůj prospěch u habsburské monarchie. Přes odpor Ruska vyhlásil dne 29. června r. 1913 Srbsku válku. Nestal se v ní vítě­ zem. Rakousko-Uhersko, které by bylo rádo konečně zúčtovalo s nená­ viděným Srbskem, provedlo tehdy Částečnou mobilisaci. Bylo to spojeno s jistými obtížemi v Čechách, kde se Češi v Pardubicích a Hradci Králo­ vé pokusili svésti ke vzpouře vojsko, připravené k odchodu. Tato nálada u části Českého národa odpovídala výroku KlofáČovu v poslanecké sně­ movně, že se nenajde Český vojín, který by střílel na slovanské bratry. Rakousko-Uhersko přes to, že mobilisovalo, nezasáhlo do války, poně­ vadž tomu nechtěli jeho spojenci, Německo a Itálie, obávajíce se evrop­ ské války. Za války na Balkáně postavili se proti Bulharům i Řekové, Ru­ muni a Turci. Bulharsku nezbylo nežli žádati o mír. Byl smluven dne 7. srpna r. 1913 v Bukurešti. Bulharsko utrpělo veliké ztráty na prospěch Rumunska, Turecka, Srbska a Černé Hory. Po bukurešťském míru vliv Ruska na Balkáně podstatně sesílil. Dobře to pozorovalo i RakouskoUhersko i Německo, které nemohly zavírati oči před seslabením svých posic na Balkáně. 630

ČESKÁ ZAHRAŇ. POLITIKA 1907—14.

Mírem v BukureŠti se balkánská otázka nerozhodla. Nebezpečenství evropské války nebylo zažehnáno, nýbrž stalo se ještě pravděpodobnější. Rakousko-Uhersko nepřestalo stíhati Srbsko a bylo odhodláno pustiti se s ním do války, kdyby se Srbsko nějak dotklo zájmu Albánie, které há­ jila i Itálie. Císař Vilém II. ubezpečil v říjnu rakouského císaře i násled­ níka, že bezpečně a vydatně pomůže Rakousko-Uhersku proti Srbsku. Srbský ministerský předseda se chtěl vyvarovati nepřátelství RakouskoUherska. Nabídl proto Berchtoldovi vzájemné přátelské styky »na celá budoucí desítiletí«. Berchtold tuto nabídku odmítl. Srbsko bylo nuceno vykliditi albánské pohraničí. Albánie jako stálé nebezpečenství míru ne­ byla rozdělena, jak si přál r. 1912 v zájmu upevnění světového míru de­ legát Kramář. Zahraniční rakouská politika vyloučila smír se Srbskem a smírné řešení jihoslovanské otázky. Čeští delegáti varovali RakouskoUhersko před válečnými úmysly. Litovali, že rakouská diplomacie nevy­ hověla Srbsku v jeho touze po hospodářském přístavu na Adrii a po se­ verní Albánii. Dokazovali, že se Rakousko-Uhersko svou politikou po­ škodilo. Rakouský vývoz do Srbska byl znemožněn, habsburská monarchie nezískala si v Albánii žádné opory, poněvadž tam rozhodovala říŠskoněmecká politika. Slované doma i za hranicemi zaujali nepřátelský po­ stoj k habsburské monarchii. Od r. 1912 všichni vedoucí Čeští politikové počítali s blízkostí evrop­ ské války. Dr. Kramář r. 1912 předpovídal v delegacích možnost svě­ tové války, která započne na Balkáně. Bylo však jen několik českých po­ litiků, kteří uvažovali, co by Česká politika měla dělati, kdyby došlo k vá­ lečné katastrofě. Vůdce národně sociální strany V. J. KlofáČ zajel v lednu r. 1914 do Petrohradu k ruskému ministerskému předsedovi S. D. Sazonovu, aby s ním pohovořil o možnosti války. Redaktor »Nového Vremene« dr. D. Vergun připravil mu tam půdu. Sazonov nevěřil v blízkost války pro ne­ připravenost evropských mocností, zvláště Ruska. Chtěl vědět, co by Če­ chové činili za války, zvláště zda by se odvážili revoluce. KlofáČ, který nebyl na tuto otázku připraven, mohl odpověděti jen tolik, že by přímé revoluce nebylo, že by však také nebylo v rakouském vojsku potřebného ducha, zajišťujícího vítězství. 631

ČESKÁ ZAHRAŇ. POLITIKA 1907—14.

V únoru r. 1914 zajel do Petrohradu na vlastní pěst vůdce Českého Sokolstva dr. Josef Scheiner. Byl mnohomluvnější než Klofáč a vyložil Sazonovu a jiným politikům České aspirace pro případ války, směřující k uvolnění Čechů z rakouského jha. Vrátil se zklamán. Byl ruskými vliv­ nými kruhy varován, aby český národ nepodnikal žádných nebezpečných experimentů a nečekal od oficielního Ruska nějaké pomoci. Sazonov pra­ vil: »Jste jak zeměpisnou polohou, tak celou svou kulturou, povahou a cítěním příliš našemu národu vzdáleni, nemáme žádného zvláštního zá­ jmu, mimo pocit příbuznosti a přirozené sympatie, na vašich vysoce vy­ pjatých aspiracích politických . . . viděli bychom nejraději Rakousko Vá­ mi a ostatními slovanskými národy ovládané jako spolehlivého souseda.* Sazonov si byl plně vědom, že tím projevuje souhlas s tehdejší rakous­ kou a rusofilskou politikou dra Kramáře, s nímž měl příležitost o všech těchto problémech nejednou promluviti. Stejně jako Sazonov mluvili k Scheinerovi jiní ruští politikové. Scheiner se vrátil tak zdrcen, že doma nikomu neučinil ani sdělení o svých návštěvách. První, kdo od něho doma slyšel o intervenci v Rusku, byl tepřvé T. G. Masaryk, a to ve chvíli, kdy za světové války opouštěl svou vlast, aby pro její osvobození bojoval za hranicemi. V květnu r. 1914 stáli národní sociálové a sociální demokraté v delegacích v oposici proti zahraniční a vojenské politice rakouskouherské. MladočeŠi byli pro ni. Od února r. 1914 žily Rusko a Německo v stoupajícím nepřátelství. V Ruskú byla silná nálada proti Rakousku pro delší dobu trvající pro­ následování pravoslavných v Haliči, proti němuž vystoupil již r. 1912 v delegacích dr. Kramář, a pro nepřátelský poměr Rakouska k Srbsku. Císař Vilém II., který věřil, že se Rusko soustavně připravuje na válku proti Německu, vynakládal vše, aby byl pro tento případ připraven. Vi­ lém II. počítal bezpečně i s válkou s Francií, s kterou chtěl jednou pro vždy vyříditi všechny sporné otázky. Již v listopadu r. 1913 byl rozhod­ nut při útoku na Francii poruŠiti neutralitu Belgie. Za této stále rostoucí válečné nálady dávali alespoň někteří čeští politikové hlavy dohromady. Při návštěvách u ruského konsula v Praze, básníka Žukovského (chodili tam zvláště posl. A. Kalina, dr. Scheiner, posl. V. KlofáČ) se netajili svými nadějemi,! které skládají v Rusko pro 632

ČESKA ZAHRAŇ. POLITIKA 1907—14. případ válečné katastrofy. Žukovskij, který si byl vědom, že jest konsu-

lem a ne vyslancem, jednal se svými hosty velice opatrně. Radil jim, aby se obraceli se svými přáními přímo do Petrohradu. Klofáč v dubnu od-

poručoval Žukovskému podminováni a v rozhodujícím okamžiku vyho­

zení do povětří mostů na východní Moravě národně sociálními stoupenci a navrhoval mu, aby se zřídilo za účelem výzvědné národně sociální Činnosti pro Rusko několik okružních sekretariátů, vydržovaných ruskou vládou.

Ruský velevyslanec ve Vídni, pěstující styky s dr. Kramářem, byv o tom zpraven, zakázal konsulovi, když se celé akce lekal i vojenský atašé rus­ ký ve Vídni, aby jednal s KlofáČem o organisaci »kádrů lidí Rusku od­

daných v těch krajinách, kde je nutno podnítiti sympatie k Rusku a ulehčiti Rusku výzvědnou činnost«. Klofáč předložil v květnu ruskému

velevyslanci ve Vídni

Šebekovi plán, jak by se mělo Rakousko-Uhersko

rozkouskovat pro případ, že by prohrálo válku a Rusko zvítězilo. Klofáč doporučoval zřízení samostatného Československého státu, který by byl

měl jiné hranice nežli historický stát Český. Byl by obsahoval i Sloven­ sko. Patrně by to byla bývalá monarchie v čele s někým z ruské dynastie.

Brzy po Klofáčovi sdělil nepřímo dr. Kramář ruskému velvysla­

nectví ve Vídni, jak by si představoval mapu slovanské Evropy pro pří­

pad

porážky Rakouska

stupce

a

vítězství Ruska.

telegrafní agentury ve Vídni V.

P.

Učinil

tak

na

podnět zá­

Svatkovského, který znal

Klofáčův plán a mluvil o něm s drem Kramářem. Dr. Kramář si dne

7. června představoval, že by v Evropě po rozpadu Rakousko-Uherska

vznikl »Slovanský svaz, zvaný slovanskou říŠí«, který by tvořily říše rus­

ká, království polské, České, bulharské, srbské a Černohorské. České krá­ lovství by bylo bývalo monarchií, kde by buď ruský car měl svého ná­ městka (ruského velkoknížete) nebo kde by byl místní panovník. Bylo

by obsahovalo nejen Čechy a Moravu, nýbrž i západní Část rakouského Slezska (ne tedy celé), Kladsko, země srbolužické ve východním Sasku

a přiléhajících na severu pruských okresů a ze Slovenska. Byl by to bý­ val stát, kde by byli měli Čechové a Slováci dvoutřetinovou většinu. Rus­ ký velevyslanec, který zaslal tento projev Sazonovi, charakterisoval dne 16. Června úředně Kramářův návrh: »Tento projekt má dosti fantastický

charakter.« Patrně podobnou charakteristiku připojil, když zasílal pro-

633

ČESKÁ ZAHRAŇ. POLITIKA 1907—14.

jekc Klofáčův. Rusko, jak pověděl v únoru Sazonov dru Scheinerovi, ne­ mělo zájmu na plánech České samostatnosti. Jediná Česká strana jako taková, která za hrozící války pokládala za taktické veřejně ohlásiti, s jakými směrnicemi by se měla Česká poli­ tika říditi, byla strana státoprávně pokroková. Na svém sjezdu v Praze dne 17. května přijala manifest, který vydala v řeči české, francouzské a ruské. Byl z velké části dílem dra Vítězslava Štěpánka, pak dra Lva Borského a poslance Antonína Kaliny. Za pravděpodobnosti světové války hlásal návrat k víře, »že musíme míti svůj vlastní stát« a nutnost příprav pro světovou katastrofu. Prohlašoval Českou otázku nejen za vnitřní otázku habsburské monarchie, nýbrž i v duchu svého programu z roku 1912 za otázku mezinárodní. Manifest konstatoval krisi Rakousko - Uherska, nedostatek zcelující centralistické myšlenky ra­ kouské, doporučoval povznésti hlas za vlastní samostatnost a odmí­ tal trojspolkovou politiku. »Evropa i Německo vědí, že obnovení českého státu znamená úplný pád této politiky.« Manifest odmítal spo­ luzodpovědnost za katastrofu, která se na Evropu hnala následkem špat­ né rakousko-uherské zahraniční politiky. »Nebojíme se, že by Česká otáz­ ka řešena byla nespravedlivěji válkou než se řešila dosud v míru.« Ma­ nifest zdůrazňoval mezinárodní význam České otázky, volal Českou po­ litiku na cestu České zahraniční politiky a k přípravě na blízké události. Manifest zůstal celkem nepovšimnut. Druhé politické strany České nezaujaly k němu stanovisko pro vnitřní stranické poměry, způsobené případem dra K. Švihy, pro neoblíbenost státoprávně pokrokové strany a pro taktickou nevhodnost veřejně diskutovati o otázkách za trvání habs­ burské monarchie tak choulostivých. Vládní kruhy rakouské nepřiklá­ daly manifestu žádného velikého politického významu. Proto jej ani nezabavily.

634

SEZNAM VYOBRAZENÍ: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25.

PŘEDÁCI POKROKOVÉHO HNUTÍ R. 1891. KAZIMÍR HR. BADENI. JUDR. MOŘIC HRUBAN. P. JAN ŠRÁMEK. VÁCLAV KLOFÁČ.

DR. PAVEL SV. P. GAUTSCH. FRANT. HR. THUN. JUDR. JOS. KAIZL. PHDR. ANT. REZEK. JUDR. ARNOŠT SV. P. KOERBER. KAREL PRÁŠEK. JUDR. ANT. RYT. RANDA. MILAN HODŽA. P. ANDREJ HLINKA. VLASTIMIL TUSAR. JUDR. KAREL KRAMÁŘ. JUDR. VL. SV. P. BECK. JUDR. BEDŘICH PACÁK. ANT. ŠVEHLA. JUDR. A. L. LEXA SV. P. AEHRENTHAL. FRANTIŠEK FERDINAND DESTE. JUDR. FRANT. FIEDLER. JUDR. JAN ŽÁČEK. JUDR. RICHARD SV. P. BIENERTH. JUDR. BOH. ŠMERAL.

26. JUDR. KAREL HR. STURGKH. 27. ING. OTAKAR TRNKA. 28. T. G. MASARYK R. 1912.’