Politické dějiny československého národa od r. 1848 až do dnešní doby 2 (1860-1879).

Citation preview

POLITICKÉ DĚJINY ČESKOSLOVENSKÉHO NÁRODA

OD R. 1848 AŽ DO DNEŠNÍ DOBY

NAPSAL

Dr. ZDENĚK TOBOLKA.

DÍL II.

1860-1879

PRAHA 1933. NÁKLADEM »ČESKOSLOVENSKÉHO KOMPASU , *

AKC. SPOL.

TISKAŘSKÉ A VYDAVATELSKÉ

PŘEDMLUVA. Druhý díl »Politických dějin« obsahuje období od r. I860 až do roku 1879. Jest to doba dvaceti let. Československý národ v tomto období uči­ nil přímý pokus za přerodu habsburské monarchie v konstituČní stát ob­ novili v jejím rámci svůj historický stát Český. Habsburská monarchie ne­ dovedla Československý národ uspokojili. Místo, aby mu vyhověla v jeho národních snahách, vystoupila proti nim. Panství v monarchii r. 1867 roz­ dělila mezi dva národy, Němce a Maďary, z nichž ani tento ani onen neměl přirozené většiny ve své polovině, znemožnila dualismem federativní úpra­ vu říše, dala Maďarům na pospas celou monarchii, položila mocnou pře­ hradu mezi Slováky a Čechy. Československý národ dostal se pod cizí pan­ ství. Jeho slovenská větev, bojující za přirozená práva svého národa a v dů­ sledku toho za federativní úpravu Uherska, měla býti jako národ vůbec vy­ hlazena. Proti České větvi v historických zemích se sice nepokračovalo tak, aby byla pogermanisována, ale bylo Činěno vše, aby zanechala svého ko­ nečného cíle národního a smířila se s ústavními poměry, vytvořenými ve prospěch německého panství. Toto období politických dějin československého národa má ráz ro­ mantiky. Vykazuje Četné její známky: Touhu po vysokých cílech, vášnivou lásku k pravdě, dobru, národu, nezdolnou víru v právo a v spravedlnost. Staví do popředí boj národa za jeho politickou svobodu. Libuje si v hi­ storismu, v dávné minulosti, v dějinách spatřuje realitu, zatlačuje do po­ zadí řešení praktických problémů dne. Prchá před tíhou skutečnosti, ne­ chce skutečností býti rušeno ve svých ilusích. Věci pojímá subjektivně. Hájí historické právo, právní kontinuitu, legitimitu. Jest oddáno pasivitě. Má zálibu v manifestaČních projevech, v pamětních spisech, v teatrálních řečech i adresách. Jest nakloněno k anglomanii. Předmětem jeho zájmu jest i katolictví, třeba že katolická církev jako světová moc nebyla nikdy nositelem romantiky. Toto období jako období romantiky váží si stateč­ nosti, politiku podřizuje morálce. Pokládá politiku za umění, ne za vědu. 3

PŘEDMLUVA.

Ve své podstatě jest individualistické, váží si osobností a uctívá je, zastá­ vá zásadu absolutního práva většiny. Chce působiti na masy, oddává se politické agitaci. Nositeli této romantiky jsou u nás konservativní Šlechta a třetí stav. Tento, poněvadž není v té síle, aby mohl jiti sám, jde ve spojenectví s kon­ servativní Šlechtou a dává se jí vésti. Tato pak, aby uchránila pokud mož­ no nejvíce ze svých výsad z minulosti, vědomě si hledí, aby nebyla zatla­ čena do pozadí a aby řídila politické kroky buržoasie. Buržoasie jest tehdy třída, které náleží politická budoucnost, jest to třída, která jest na poli­ tickém postupu. Šlechta jest třídou, která překročila zenith svého politic­ kého působení a je na politickém sestupu. Česká buržoasie a konservativní Šlechta mají sociálně především jed­ no společné: náležejí svým povoláním hlavně zemědělství. Konservativní Šlechta znamená tehdy zemědělský velkokapitalismus. Jádro České buržo­ asie tehdy tvořil především střední zemědělec, ten zemědělec, který stal se r. 1848 svým pánem a vstoupil tehdy na politické jeviště. Ačkoliv konservativní Šlechta a Česká buržoasie Šly za období let I860 až 1879 v politickém spojenectví, byl přece mezi oběma v politickém pro­ gramu podstatný rozdíl. Větší v Čechách, menší na Moravě. Byl dán tím, Že konservativní Šlechta vycházela ze své politické minulosti, buržoasie ze silného národního uvědomení. Obě složky byly pro historické právo. Kon­ servativní Šlechta z něho hned r. I860 vyšla, Česká buržoasie, která stála především a hlavně na právu přirozeném, z oportunismu se k němu připoji­ la. Konservativní šlechta uznává za historicko-politické individuality jed­ nak království České, jednak markrabství moravské, každé pro sebe, Česká buržoasie v historických zemích vzhledem k potřebám * a budoucnosti České národnosti a Českého národa zná jen jednu historicko-politickou individua­ litu, Českou korunu. Konservativní Šlechta nikdy není zviklána v oddanosti k habsburské dynastii a její monarchii, stojí při ní vždy bez výhrady věrně; Česká buržoasie pro dynastii a její monarchii jest sice také, ale vždy jen podmínečně, pokud tato dynastie ve své monarchii dá českému národu podmínky a předpoklady jeho zdravého vývoje do budoucna. Konserva­ tivní šlechtě za zahraniční politiku platí bezpodmínečně zahraniční politi­ ka habsburské dynastie; Česká buržoasie má o zahraniční politice habsbur­

4

PŘEDMLUVA.

ské monarchie své názory, diktované prospěchem Českého národa a jeho příslušností k slovanskému kmeni. Česká buržaosie ve svém boji za politic­ kou samostatnost spoléhá na zahraniční mocnosti; konservativní Šlechta nikdy se nedala na tyto cesty a pokládala nejednou za svou povinnost vzhle­ dem na svůj poměr k dynastii a k říši zříci se jich veřejně. Česká burzoasie musila Činiti zadost příkazům demokratismu své doby; konservativní Šlech­ ta v zájmu svého stavu byla ochotna České buržoasii Činiti jen ty nejnutnějŠí ústupky. Konservativní Šlechta jest slepě oddána katolické církvi; Česká burzoasie jest k ní v duchu liberálním dosti lhostejná. Konservativní Šlechta i Česká burzoasie v období I860—1879 stála pod silným vlivem maďarské politiky. Hleděly tuto politiku aspoň teore­ ticky napodobiti a ukázati stejné oprávnění Českého politického programu s politickým programem uherským, rovnocennost České koruny s uher­ skou. Tento pokus nebyl však založen na správném hodnocení historic­ kých fakt. Dualismus nebyl událostí, která se náhle zrodila teprve roku 1867, nýbrž připravoval se již daleko dříve, v době Marie Terezie. Uhři měli od r. 1222 t. zv. právo branného odporu, mohli si na vladaři vynutiti, aby plnil jejich ústavu. Byli sice r. 1687 nuceni se tohoto práva vzdáti, ale přes to jim zůstalo právo, že král při nastoupení na trůn byl povinen potvrzovati starobylá zemská privilegia a teprve po tomto potvrzení stá­ val se uherským králem. Češi nikdy neměli práva branného odporu a Če­ ský král při nastoupení na trůn nebyl nikdy právně povinen potvrzovati starobylé výsady Českého státu. V Uhrách trůn byl dědičný jen v pohlaví mužském, v Českém státě po meči i po přeslici. V Uhrách pragmatická sankce byla formulována jako oboustranná smlouva; měla tam tudíž ji­ nou povahu nežli v historických zemích Českých. Z této maďarské formu­ lace vycházel Deák ve svém politickému boji; Česká státoprávní politika napodobila Deákovu formulaci, aniž by pro ni měla historického odůvod­ nění v Českých zemích. Uherská koruna nebyla nikdy v žádném spojení s říší římsko-německou, historické země České však byly. Uherská koru­ na udržela si svou správní samostatnost; České historické země jí pozbyly r. 1749, kdy byla zřízena jedna Česko-rakouská kancelář ve Vídni a kdy v ohledu zeměpanské správy vzala za své samostatnost české koruny. Ma­ ďaři r. 1848 ve svém ústavním vývoji neporušili právní kontinuity, do­ 5

PŘEDMLUVA.

vedli tehdy ústavním způsobem přetvořit! svůj starý stát ve stát novodo­ bý; Čechové r. 1848 toho nedovedli. Jejich kabinetní list z 8. dubna roku 1848 nemohl býti na roveň postaven uherské ústavě z r. 1848, poněvadž byl jen oktrojírkou, vydanou na přání pražského obyvatelstva, netýkal se všech historických zemí Českých, nýbrž jen království českého. Maďaři vždy důsledně hájili své vymoženosti z roku 1848, Češi kabinetního listu drželi se jen podle politické konjunktury, nikdy ne důsledně. Jednou jej hájili, po druhé na něj zapomínali. Maďaři měli v Uhrách svou starou samosprávu, která byla základem jejich politických akcí. Češi takové sa­ mosprávy neměli. Chtěli si ji vytvořiti sice r. 1866 svými okresními vý­ bory, ale nevytvořili pro odpor všech rakouských vlád bez výjimky. Tato Česká samospráva byla omezena jen na království České, nebylo jí ani na Moravě ani ve Slezsku. Ale Čeští buržoasní politikové a konservativní ari­ stokracie neměli té politické odvahy, jakou vidíme při maďarských poli­ ticích v Uhrách. Nedovedli sáhnouti k branné revoluci, nedovedli zorganisovati odepírání zeměpanských daní. Hrozili sice v tom směru, ale ne­ uměli svou hrozbu vtěliti v Čin. Rieger později (r. 1887) vysvětloval to tím, že přímá revoluce v zemi s tak pokročilou civilisací jako jsou Čechy, kde mohou v okamžiku býti zničeny miliony národního jmění, jest téměř nemožná. »Revoluce, soudil, se hodí dobře do země, která jest na nižším stupni kultury, kde Škoda, která může povstati, není tak veliká.« Státoprávní oposice Česká volila pod vlivem maďarské politiky pasi­ vitu za cestu, po níž chtěla dojiti k svému cíli. Nedala se na ni, kdy její nastoupení by bylo přineslo úspěch. Nastoupila ji a setrvala na ní, kdy nebylo to ku prospěchu, nýbrž spíše na úkor České věd. Hlavním před­ stavitelem této nevČasné taktiky byl hr. Jindřich Clam Martinic. Zříkal se ji jen pod nátlakem nevyhnutelných skutečností a za houževnatého odpo­ ru. Poslední jí zanechal, když nezbývalo nežli ji jako překonanou opustiti. Česká buržoasní politika chtěla ve spojenectví s konservativní Šlech­ tou dobýti pasivitou obnovy historického práva České koruny; chtěla po­ užitím pasivity změniti volební řád, k České buržoasii nespravedlivý; přála si uskuteČniti jazykovou rovnoprávnost u úřadů a soudů; uplatniti rov­ noprávnost ve všech odvětvích Školství. Nedocílila svou politickou absti­ nencí ani v jediné z těchto otázek nějakého úspěchu.

6

PŘEDMLUVA.

Historické právo české koruny v rámci habsburské monarchie nebylo obnoveno. Sněmy přestaly býti základem budovy habsburské monarchie, říšská rada se odpoutala od sněmů, císař se nedal, ačkoliv to nejednou slí­ bil, korunovat! za Českého krále. Monarchie byla rozdělena ve dva státo­ právní celky; dualismus, Českou státoprávní oposicí tolik obávaný, byl pro­ veden. Volební řády, nespravedlivé k českému národu, ani v jediné ze tří historických zemí Českých nebyly nahrazeny řády národně spravedlivými. Možnost změny volebních řádů v Čechách i na Moravě prostou sněmovní většinou vzala za své a novelisace na příště mohla býti provedena jen kva­ lifikovanou většinou za kvalifikované přítomnosti. Novelisace volebních řádů ve smyslu spravedlnosti byly tím úplně závislý na chování se aristo­ kracie a německých menšin. Jazyková rovnoprávnost u úřadů a soudů v historických zemích Če­ ských neučinila žádných pokroků. Princip jazykové rovnoprávnosti ve vněj­ ším styku u úřadů a soudů, jak právně kotvil v obnoveném zřízení zem­ ském, byl sice teoreticky udržen, ale v praksi byl vždy přestupován, jakmile otěže politické moci se nalézaly v rukách vlád centralisticko-německých. Čeština jako vnitřní úřední řeč vůbec neexistovala. Ve Školství nebyla zavedena rovnoprávnost Českého národa s němec­ kým podle přání České lidové politiky; otázka rovnoprávnosti ve Školství byla řešena proti jejímu znění podle německých přání. Povinné vyučování druhému zemskému jazyku na středních Školách v Čechách, sotvaže bylo povoleno, bylo zase zrušeno. Vysoké Školství technické bylo proti České­ mu přání národnostně rozděleno. Německé střední Školství za nepřítom­ nosti České státoprávní oposice na sněmích bylo budováno a České opomí­ jeno. České obce hleděly s největšími finančními obětmi napraviti, co stát a země za největšího rozmachu středního Školství v Předlitavsku oproti Českému národu opomíjely. Na universitě v Praze, která byla v podstatě od r. 1848 již utrakvistická, neučinilo ČeŠství vlivem vládních kruhů žád­ ných pokroků. Centralisticko-německé Živly rozmnožovaly si za České pasivity ně­ mecké soudní okresy a připravovaly si obce pro snahy germanisaČní vý­ hodným jejich přidělováním a slučováním. 7

PŘEDMLUVA.

Kdo bude posuzovat! Českou politiku jejího období I860 až 1879 podle jejích výsledků, kdo se postaví na stanovisko dr. Ed. Grégra z r. 1876: »V politice rozhoduje jedině výsledek, nemáme jiného měřítka pro hodnotu politiky«, neprohlásí ji za politiku úspěšnou. Byla to politika hladových let. Nastoupením abstinence v zákonodárných sborech vzala za své možnost kontrolovali opatření německých centralistických většin. Če­ ská státoprávní politika v době, kdy ústavní otázky v politickém životě hrály první úlohu, nechala si několikráte ujiti možnost revise ústavy ve smyslu svých federalistických a autonomistických tužeb. Viděla svůj velký konečný cíl, ale nebyla Šťastna v nalézání vhodných cest, po nichž by s úspěchem kráčela k tomuto cíli. Měla na mysli stále jen svá přání, jimiž bylo naplněno celé její nitro, žila jen v nich, neodhadujíc těžké překážky, které stály v cestě, neměříc své slabé síly oproti silám a zájmům druhých národů v habsburské monarchii i mimo ni, nepostřehujíc pravou váhu ji­ ných složek, které Českými tužbami byly dotčeny a neumísťujíc vždy správ­ ně Českou otázku do tehdejší světové situace. Ale přes tuto pasivní bilanci České politiky v období její novodobé ro­ mantiky nelze jí upříti jedno veliké aktivum. Povznesla národ k snaze za veliké mety národa a trvale i mocně ho probudila ve směru národním a stá­ toprávně politickém. Československý národ si tehdy uvědomil cíl, k němuž musí všemi svými silami spěchati. Touha po politické samostatnosti národa přešla tehdy do všech vrstev politicky oprávněné veřejnosti České. Stala se mravní hodnotou a věrou, která jako vůdčí hvězda národa zářila za jeho politického bloudění a která nesla své krásné ovoce v osudové chvíli, kdy politický obzor světa se zahalil Černými mraky světové války a kdy Česko­ slovenský národ byl postaven před otázku své národně politické budouc­ nosti.

V Praze, o Štědrý den r. 1932.

Dr. ZdeněkTobolka.

8

I. ČESKOSLOVENSKÉ SNAHY POLITICKÉ PO PROHRANÉ VÁLCE V ITALU.

Ve chvíli, kdy habsburskolotrinská absolutní monarchie byla v kri­ tickém stavu finančním, dostala se do války se spojenými vojsky krále sar­ dinského a císaře francouzského na pláních hornoitalských. R. 1859 věděl císař i jeho rádcové, že válka jest nevyhnutelně na obzoru, dne 17. dubna byla usnesena všechna opatření pro případ války, dva dny na to byla naří­ zena mobilisace rakouské armády. Dne 28. března sešlo se u knížete Hugona Thurn-Taxise na osmdesát Šlechticů z Čech a rozhodli se podati koruně adresu oddanosti podle zvy­ ku, kdykoliv hrozila válka. Stejně učinila k podnětu Egberta hr. Belcrediho Šlechta moravská. Rakouští generálové namlouvali císaři, že Rakousko jest nepřemoži­ telné. Ale výsledek boje ukázal se nepředvídaným. Rakouská armáda byla dne 4. Června 1859 poražena u Magenty, dne 24. Června r. 1859 u Solferina. Císař tuto poslední porážku přijal se slzami v očích. Musil ustati od dalšího vedení války, přijati příměří nabídnuté mu dne 7. Července Napoleonem III. a umluviti dne 11. Července ve Villafrance preliminář míru, který definitivně pak byl uzavřen dne 10. listopa­ du r. 1859 v Curychu. Rakousko ztratilo na vždy Lombardii. Císař si dělal sice ještě naděje, že jí zase někdy dobude. Ale přišel trvale o království železné koruny a zbylo mu po něm jen doživotní právo udíleti řád železné koruny. Neúspěchy Rakouska v Horní Itálii ohromily dynastii, dvorské kruhy a celou monarchii. Císař byl po prvé za své vlády postaven před skutečnost, Že se mu nepodaří monarchii, kterou pokládal za rodinnou državu, ucho­ vat! neztenčenou. Ještě dříve nežil došlo k rozhodnutím na poli válečném, vzdal se hr.

9

ČESKOSLOV. SNAHY POLITICKÉ PO PROHRANÉ VÁLCE V ITALU.

Buol svého křesla. Byl obětí své pochybené zahraniční politiky. Krok svůj líčil jako ústupek vůči Rusku, kde byl od svého působení jako vyslanec v Petrohradě a zvláště od krimské války nenáviděn. Císař přijal dne 14. května r. 1859 jeho demisi a jeho nástupcem jmenoval tři dny na to hr. Ja­ na Bernharda Rechberga, který od svého vstupu do diplomatické služby r. 1829 stál pod protektorátem knížete Mettemicha. Rechberg byl nejen ministrem cis. domu a zahraničních věcí, nýbrž byl i od 21. srpna pověřen předsednictvím v ministerské radě, které si po smrti Schwarzenbergově vyhradil sám císař. Ministrem cis. domu a zahra­ ničních věcí byl až do 27. října r. 1864. Byl to čestný Člověk, povaha spíše mírumilovná nežli bojovná. V zahraniční i domácí politice byl žákem Mettemichovým. Nasazoval vše, aby byly Rakouskem dodrženy úmluvy z r. 1815. Nebyl pro rozbroj s Pruskem, nýbrž pro politiku dorozumění. Vyhý­ bal se válce s ním a varoval císaře, málo povolného, před každým krokem, který by mohl vésti k válečnému konfliktu s Pruskem. Byl oddán dynastii a císaři. Souhlasil s ním, aby byl udržen v Německu primát Rakouska. Po­ droboval se mu i tehdy, kdy císař, který vlastně sám si určoval cesty zahra­ niční politiky, odmítal jeho rady a návrhy. Založením byl konservativec. Jednalo se s ním těžce. Byl málo hybný a málo povolný. Sotvaže nastoupil Rechberg, z několika stran se ukazovalo na nutnost odstraniti Bacha. Doléhal na to Rechbergův ministerský rada baron Adolf Thierry, uherští starokonservativd, kníže Windischgrátz a hr. Lev Thun. Císař podlehl těmto domluvám a dne 22. srpna r. 1859 zprostil Bacha úřa­ du ministra vnitra. Ale nespokojil se jen s touto změnou. Hleděl doúčtova­ li se všemi, koho pokládal více nebo méně za spoluzodpovědna na neúspě­ chu války a na vnitřních poměrech v říši. Současně s Bachem byl propu­ štěn Bachův sok, Šef nejvyŠŠího policejního úřadu Kempen, dne 20. října r. 1859 pak i císařův generální pobočník hr. Griinne. Císař Kempenovi ja­ ko důvod propuštění uvedl obmýšlenou reorganisaci ministerstva, které bude spravováno nevojákem, poněvadž Četnictvo a police budou od sebe odděleny. Že se vládní systém musí změniti, o tom byl císař přesvědčen, dříve nežli se započala válka s Itálií. Dne 25. dubna r. 1859 předseda říšské rady arcivévoda Rainer, který tuto funkci zastával od smrti Kubeckovy a kte­ 10

ČESKOSLOV. SNAHY POLITICKÉ PO PROHRANÉ VÁLCE V ITALU.

rý se svému předchůdci nemohl v ničem vyrovnati, podal dobré zdání o ce­ lém stavu monarchie císaři. Neutěšený stav říše spatřoval jednak v tom, že aristokracie, zvláště z doby předbřeznové, byla rozmrzena pro své vylouče­ ní z politického života i z veřejné správy, již zaplavili za Bacha lidé půvo­ du občanského, jednak, že v určitých kruzích se holduje moderním ideám politickým, zvláště myšlénce národnostní. Podporovatelem tohoto dobré­ ho zdání u císaře byl starý kníže Windischgrátz a Člen kabinetu, ministr kultu a vyučování hr. Lev Thun. Císař byl rozhodnut opustiti despotický absolutismus let padesátých, absolutismus finančně podkopaný, ale posi­ tivně nevěděl, jakou cestou se dáti. V císařském manifestu ze dne 15. čer­ vence r. 1859, který byl dílem Rechbergova ministerského rady Adolfa sv. pána Thierryho, vyslovil své rozhodnutí »vnitřní blahobyt Rakouska a ze­ vnitřní moc příhodným rozvinováním bohatých jeho duševních a hmotných sil, jakož i přiměřenými opravami v zákonodárství a ve správě trvale založiti«, ale hned dne 25. srpna r. 1859 v ministerské radě prohlásil, že je nut­ no se vytříhati všemu, co by mohlo poskytnouti potravu »konstituČním choutkám od nějaké doby častěji se vyskytujícím« a že je nutno proti po­ dobným přáním energicky vystoupiti. Aby ukázal, že nechce se vzpírati snahám neněmeckých národností po vzdělání v jazyku národním, podle návrhu ministra hr. Thuna zrušil dne 20. Července r. 1859 opatření svá z 9. prosince r. 1854 pro země neuherské a z 1. ledna r. 1855 pro země uherské a odstranil tím výhradnost němčiny jako vyučovací řeči i na vyšším oddělení gymnasií. Neněmeckým řečem v zemích byla tím poskytnuta možnost alespoň praktického upotřebení a rozsáhlejšího pěstování. ft £ Císař na křeslo ministra vnitra, odchodem Bachovým uprázdněné, jmenoval sedmaČtyřicetiletého Poláka, hr. Agenora Goluchowského, po­ cházejícího z historické rodiny, a ponechal jen na dosavadních místech mi­ nistra kultu a vyučování hr. Lva Thuna a ministra financí Brucka. Goluchowski byl aristokrat, přísný katolík, dvořan, oddaný dynastii, smýšlením feudál. Nebyl dalek názorům Windischgrátzovým a Mettemichovým.O ob­ nově konstitudonalismu nechtěl stejně slyšet jako dsař. Byl vynikající ad­ ministrativní síla, typický byrokrat. Politickou službu administrativní pro­ dělal ve své otČině, v Haliči, kde byl i místódržitelem. Program, který chtěl

11

•

ČESKOSLOV. SNAHY POLITICKÉ PO PROHRANÉ VÁLCE V ITALU.

uskuteČniti, oficielně vyhlásil dne 23. srpna ve vládním listě. Pokud se tý­ če nejpřednější otázky říše, otázky finanční, vyslovil se pro účinnou kon­ trolu vydání ve všech oborech vojenství a civilní správy, chtěl zákonem za­ jistili uznaným, nekatolickým náboženským společnostem autonomii a svo­ bodné vykonávání náboženství, chtěl upraviti přiměřeným způsobem po­ stavení israelitů, dosud nepožívajících rovnosti s druhými občany ve státě, se zřetelem na místní a provinciální poměry, chtěl obecní zákon v duchu sylvestrovských patentů bez odkladu přizpůsobit! za pomoci důvěrníků ze všech tříd v provinciích vlastním poměrům jednotlivých zemí, chtěl pod­ statnou Část agendy, kterou obstarávaly zeměpanské úřady, přenésti pokud možno na autonomní orgány, náležející samým interesentům. Aby tyto nejnaléhavějŠí problémy mohl rozřeŠiti, za tím účelem chtěl svolati stavovská zastoupení, tedy zemské sněmy stavovské v různých korunních zemích. Program Goluchowského byl sprchou na naději všech těch, kdo my­ slili, že nadešla chvíle reforem v duchu konstituČním, liberálním a demo­ kratickém. Ministr hr. Thun se stal representantem mínění aristokracie v kabine­ tu. Soudil, že pro její akci přišla vhodná chvíle. Byl naplněn stejnými konseryativními názory jako jeho svat hr. Clam-Martinic. Nepřál si zavedení konstituČního zřízení, nýbrž jen reformu správy. Byl vlivný u císaře a u dvora. Goluchowski měl v něm nebezpečného odpůrce. Čeští lidoví politikové stopovali všechny uvedené události s největ­ ším napětím. Přes všechna policejní opatření nalezli příležitost k důvěrně výměně názorů o politické situaci. Bylo to od r. 1858 v místnostech Riegrova naučného slovníku v Praze, kde byl tehdy nejen střed všeho ČeŠství, nýbrž i veškeré buržoasní politiky České. Po vydání císařského manifestu z 15. Července r. 1859 domnívali se Čeští politikové, že nastává obrat k lepšímu, ve prospěch myšlének, jejichž nositelem byla strana národně liberální. Jediný neodvislý Český Časopis, vzhledem na tiskový zákon neperiodický, v pětinedělních lhůtách od r. 1857 v Praze vydávaný Vojt. Bělákem (=šimáčkem), »Posel z Prahy«, se domníval, že za nových poměrů může psáti volněji. Brzy od své domněn­ ky upustil, když na počátku prosince r. 1859 stihla jej konfiskace. Dne 1. ledna r. 1860 vydán císařský patent, podle něhož závazné vy-

12

CESKOSLOV. SNAHY POLITICKÉ PO PROHRANÉ VÁLCE V ITALU.

hlasování zákonů na příště mělo se díti jen v němčině a do té doby vychá­ zející zákoníky v neněmeckých řečech měly přestátí vycházeti. Když by se byla jevila potřeba rozhlásiti něco v zemských řečech, mělo se to díti jen zvláštními letáky v neněmeckých řečech. Policejní ředitel pražský, Páuman, v masopustě r. I860 se zase poku­ sil po dlouhé době zakázati veřejný Český ples na Žofíně a ředitel České reálky pražské, Školní rada J. Wenzig, který napsal Článek o zavedení Češti­ ny do reálek, byl pro tuto, v duchu Českém napsanou stať vyšetřován a v polovici Července r. I860 pak ministerstvem vyzván, aby se ředitelství vzdal. Ani Palacký, ani Rieger, ani mladá politická generace Česká nevěřili, že příměří ve Villafrance znamená klid. Domnívali se, že vývoj událostí bude se ubírati tou cestou, že se Jižní Slované v tureckých provinciích a na jihu habsburské monarchie vzbouří, že povstanou Maďaři, jejichž emigra­ ce působila zvláště v Itálii, a že nastanou další změny v evropské politice. Kdežto Palacký a Rieger vzhledem k neurčitosti situace zaujali stanovisko vyčkávací, mladá generace politická, dědička radikálně demokratické stra­ ny, vedená Sladkovským, Barákem, Nerudou aj. soudila, že nastává oka­ mžik, aby Rakousko cestou světové revoluce, jak o tom r. 1849 snil a jak navrhoval M. Bakunin, bylo zničeno. Z předpokladů Českých politiků žádný se nesplnil. Příměří ve Villafrance nebylo počátkem, nýbrž ukonče­ ním určité akce. Bylo tehdy jasno, že pro tu dobu nelze oČekávati změnu systému ve smyslu liberálním, demokratickém a Českému národu přízni­ vém. Vlivem hnutí maďarského v Uhrách a vlivem boje proti oktrojování patentů z 1. září r. 1859, jímž evangelické církvi obou vyznání v svatoŠtěpánské koruně se sice udílely různé výhody, zavádělo presbyteriálně sy­ nodální zřízení, ale současně se podnikl útok proti jejich autonomii, poča­ lo i v Českých zemích určité hnutí. Na Moravě v únoru r. I860 evangelické obce odvážily se pod dojmem zprávy o krocích protestantů v Uhrách žá­ dat o podobné provisorní církevní zřízení, jakého se dostalo ev. církvím v Uhersku, jen s některými modifikacemi, a v polovici února r. I860 »Posel z Prahy« počal zase a tentokráte bez pronásledování otevřeněji mluviti o Českých otázkách národně-politických. V duchu programu strany národ­ ně liberální z dob Českého hnutí revolučního přimlouval se za veřejné, úst­

13

CESKOSLOV. snahy politické po prohrané VÁLCE V ITALU.

ní soudní jednání, nezdráhal se prohlašovat! snahy uherských evangelíku za oprávněné, dovolával se provedení nařízení z 30. Července r. 1859, po­ dle něhož mělo býti panství němčiny na gymnasiích omezeno a druhé řeči národní připuštěny jako řeči vyučovací, toužil po vystavění Českého divad­ la vedle z dobrovolných sbírek i ze zemských peněz. Dne 18. února r. I860 napsal sebevědomě: »My se nyní postavíme na půdu zákona a svaté právo od Boha nám dané na nezkrácené užívání našeho jazyka všemi zákonnými prostředky hájiti dovedeme.« Čeští politikové za uvedených politických poměrů těžce nesli, že ne­ mají novin a sice denně vycházejících, kde by ukládali své názory a přání a jimiž by působili na veřejné mínění České. Jejich vydávání bylo přede­ vším odvislo od udělení koncese vládou. Rieger od konce r. 1857 se po­ koušel, aby Čechové měli svůj, na vládě neodvislý politický list. Poněvadž správně odhadoval, že by sám sotva od vlády dostal koncesi, hleděl jiné, méně politicky angažované pohnouti k podání žádosti za ni. Nejprve se pokusil o vydávání politického listu prostřednictvím třebíčského rodáka PhDra. Jana Bohuslava Múllera. Můllerovi také ve Vídni byla udělena koncese k vydávání politického Českého týdeníku »Vlast«. Stalo se to přes odpor pražských politických úřadů a s motivem, že v Čechách dosud není politického Českého týdeníku. Můller však nemohl pro nemoc přistoupiti k vydávání listu a přenesení koncese na právníka Vavřince Svátka nebylo připuštěno. Koncese na vydávání »Vlasti« zanikla. V říjnu r. 1859 Rieger nastrojil několik pokusů, aby mohly vycházeli České, neodvislé denní noviny. Činil tím zadost obecně cítěnému nedostat­ ku a tužbě. Počátkem listopadu r. 1859 profesor staroměstského gymnasia Václav Zelený podal žádost o koncesi k vydávání politického deníku »Národ« nebo »Noviny Českoslovanské«. Deník měl míti za program program Palackého: »Poslání Rakouska spočívá v tom, aby bylo záštitou svých růz­ ných národností«. Žádost Zeleného byla dne 20. prosince r. 1859 zamít­ nuta. Dr. Rieger sděloval o tomto vyřízení dne 29. prosince r. 1859 Fr. Palackému: »V Rakousku všichni národové mohou mluvit, jen Čechové mu­ sí mlČet.« Jiné pokusy o České noviny skončily stejně neúspěšně. Profesor staro­ městského gymnasia Dr. František Čupr chtěl vydávati týdeník »Hlasa­ 14

KONSERVATIVNI ŠLECHTA A HR. J. J. CLAM-MARTINIC.

tel«. Jeho žádost za koncesi byla dne 10. března r. I860 odmítnuta. JUDr. Vavřinec Svátek, koncipient dr. J. FriČe chtěl vydávati deník »Vzájemnost« nebo »Budoucnost«. Byl dne 8. dubna r. I860 s žádostí za koncesi odmít­ nut. Pražský nakladatel Jan Jaroslav Pospíšil měl staré povolení k vydá­ vání novin z r. 1854, jehož nepoužil. Žádal za obnovu a rozšíření konce­ se. Dne 23. května r. I860 byl odmítnut. Na vydávání »Posla z Prahy« ja­ ko politického deníku nebylo možno pomýšleti, poněvadž jeho redaktor Vojt Bělák měl na krku proces, vzniklý tím, že bylo zabaveno prosincové Číslo z r. 1859 »Posla z Prahy«. Čeští politikové po všem tom, co je stihlo v otázce Českých novin, nemohli věřiti, že nastala pro jejich nacionální, li­ berální a demokratické snahy příznivější doba.

n. KONSERVATIVNI ŠLECHTA A JEJÍ VŮDCE HR. J. J. CLAM-MARTINIC. Zahraniční události r. 1859 vyvolaly v habsburské monarchii mocné hnutí aristokratické. Šlechta byla nespokojena svým politickým postave­ ním. Cítila, že jí revoluční hnutí a Bachovský absolutismus připravily o vý­ sady, které jí zákon před březnem r. 1848 zaručoval a že ji vytlačily ze zeměpanské správy, již obsadili úředníci původu občanského. Pokládala oka­ mžik za vhodný, aby nabyla většinu toho, co ztratila. Hlásala, že šlechtický velkostatek jest pevnou hrází proti demokratické a liberální záplavě. Do­ volávala se § 34 sylvestrovského patentu, kde císař sliboval vyhověti tradič­ ním stavovským výsadám dědičné šlechty. V odporu proti liberalismu a konstitucionalismu měla za spojence mladého císaře. Aristokratické hnutí bylo ve všech zemích habsburské monarchie.^ V Čechách jeho vůdcem byl hr. Jindřich Jaroslav Clam-Martinic, na Mo-$ ravě přítel a bezvýhradný následovník názorů Clamových hr. Egbert Bel-/ credi. Clam-Martinic pocházel ze staré německé Šlechtické rodiny korutanské, která se usadila v Čechách. Jeden z^efiopíedků se oženil r. 1792 s dě­ 15

KONSERVATIVN1 ŠLECHTA A HR. J. J. CLAM-MARTINIC.

diČkou statků rodu Martinicova. Clam-Martinic narodil se v sv. Juru v Uh­ rách r. 1826. Jeho matka byla Angličanka. Byla to dcera lorda Clan Williamse. Vzdělání a výchova Clamova dála se proto nejen německy, nýbrž i anglicky. Clama určili jeho rodiče k dráze úřednické. R. 1848 ve 22 le­ tech vstoupil do politické služby. Prosel Školou hr. Stadiona, tvůrce oktrojírky. Měl účast při elaborátu zemských zřízení r. 1849. R. 1853 byl již místodržitelským radou v Budapešti, r. 1856 dvorním radou a r. 1857 zem­ ským presidentem v Krakově. Hájil tu proti haličskému místodržiteli hr. Goluchowskému svou samostatnost a dostal se s ním záhy do konfliktu, který na obou stranách zanechal pro vždy hořké upomínky. Vzdal se presidentství, když Goluchowski se stal ministrem vnitra. Křesla ministra vy­ učování se mu nedostalo pro odpor Goluchowského, ačkoliv v tom směru byla pro něho vedena akce a ačkoliv byl pokládán za nejschopnějšího, aby řídil vnitřní politiku státu. Goluchowski opřel se ještě v listopadu r. I860 tomu, aby se Clam stal v Praze místodržitelem, ačkoliv se za Clama posta­ vila celá maďarská konservativní aristokracie. Clam při osobním jednání s císařem o křeslo choval se tak briskně, že si císaře znepřátelil pro celý život. Clam byl blondýn vysoké, hubené, hrdě vzpřímené postavy, vznešeně odměřených pohybů. Tvář měl zarostlou plnovousem. Byl to bystrý, talen­ tovaný muž. Jako řečník působil svým neobyčejně elegantním, důrazným a noblesním přednesem. Nikdy nezapomínal, že pochází z třídy aristokratic­ ké. Byl odvážný, hrdý, povýšený, ctižádostivý, nedovedl smlouvati se, do nemožnosti byl důsledný, ba až nesnáŠelivý. Společensky byl obratný. Nad své aristokratické přátele v Českých zemích stál o celou hlavu. Rád kanto­ roval ty, s nimiž jednal. Byla to vyhraněná politická osobnost, která věděla vždy, co chce. Ve svých názorech patřil Clam konservatismu, který vyvstal v Evro­ pě po kongresu vídeňském. Byl odchován německou státovědou Friedri­ cha Julia Stahla, odmítajícího nauku přirozenoprávní a zakládajícího své právní a státní názory na křesťanském světovém názoru. Znal anglické po­ litické poměry, anglický parlamentarismus, jejich historický a aristokratic­ ký charakter. Byl feudál, nenávidějící myšlenky liberální, demokratické, konstituČní. Celý jeho život nebyl ničím více nežli snahou o zabezpečení 16

KONSERVATIVNÍ ŠLECHTA A HR. J. J. CLAM-MARTINIC.

feudálních práv a zajištění historickopolitických individualit ve smyslu konservativním. Clam-Martinic, když se r. 1859 rozhodl pro dráhu aktiv­ ního politika, nehlásal Šlechtickému hnutí v Čechách a na Moravě myšlen­ ky zcela nové. Navazoval jen na program, který na jaře roku 1851 hleděl vytýčiti po způsobu pruských junkerů hr. Vil. Wurmbrandt a který u dvo­ ra před převratem březnovým r. 1848 a od té doby častěji zastával zvláště kníže Alfred Windischgrátz. Jako Windischgrátz, tak i Clam-Martinic ne­ dovedl si představili, že by habsburská monarchie mohla trvati bez moc­ ného stavu Šlechtického. Jako Windischgrátz, tak i Clam-Martinic viděl, že, má-li se Šlechta jako stav udržeti na politickém jevišti, jest nutno státi proti moderním snahám konstitucionalismu a demokratismu, a je nutno budovati na starém stavovském zřízení. Clam-Martinic pod vlivem tehdej­ ší módní filosofie, jak ji hlásali v učení o selfgovernementu Lorenz von Stein a Rudolf Gneist, zastával program autonomního selfgovernementu jako pro Rakousko jediné možný, neměl-li se stát státi zase jevištěm revo­ lučního hnutí, zamítal však selfgovemement, založený na individuech, a připouštěl jen selfgovemement, jehož nositeli by byly útvary korporativní. Vyvrcholením autonomního selfgovernementu byly Clamovi zemské sně­ my. Hr. Clam zavrhoval říšský sněm v té podobě jako byl první rakouský ústavodárný sněm říšský r. 1848 a 1849 a v specielně vypracovaném návr­ hu třídního organisování Šlechtického velkostatku, který vydal důvěrně r. 1859 pro kruhy interesované, přiřkl Šlechticko-velkostatkářské kurii všech zemí v celé monarchii právo přímo voliti sedm říšských rad na dobu tří let, kteří by byli Členy jakési říšské rady, ale kteří by nebyli jen panovníko­ vými rádci, nýbrž by měli právo rozhodování, právo iniciativy a přes hla­ vu ministerstva (jak si kdysi přál i Kiibeck) mohli osobně informovati panovníka při návrzích zákonů, týkajících se jejich země. Čechy s Mora­ vou měly míti dohromady jednoho takového říšského radu. Program Clamův netryskal z vědomí historického státního práva čes­ ké koruny. Byl to program hovící feudální aristokracii. Pro národnostní snahy většiny obyvatelstva v království Českém neměl smyslu. Clam nebyl národnostně uvědomělý, nebyl dotčen národnostními proudy své doby. Byl patriotou ve smyslu předbřeznového territoriálního patriotismu aristokra­ cie v Čechách. Hr. Clam-Martinic dovedl si svým programem r. 1859 zí-

ROZMNOŽENA ŘÍŠSKÁ RADA. ČSL. PROGRAM Z ČERVNA I860.

skati jen konservativní aristokracii. Hned dobyl si místa jejího vůdce a zů­ stal jím až do dvou let před svou smrtí (t 1887), kdy pro nemoc musil za­ nechali politiky. České buržoasní politice byl Clamův program cizí. Čeští politikové jako uvědomělí nacionálové a stoupenci buržoasního demokratismu a libe­ ralismu dne 9. prosince r. 1859 v »Poslu z Prahy« politický program Clama-Martinice odmítli.

III.

ROZMNOŽENÁ ŘÍŠSKÁ RADA. ČESKOSLOVENSKÝ PROGRAM Z ČERVNA R. 1860. Neutěšený finanční stav monarchie si vyžadoval, aby finanční hospo­ dářství státu bylo podrobeno kontrole, která by vzbuzovala důvěru u těch, kdo měli pro státní pokladnu prováděti finanční operace. Císař myslil, že se tomuto požadavku učiní zadost zřízením ředitelství veškerého státního dluhu a komise pro jeho kontrolu, které uvedl svým rozhodnutím dne 23. prosince r. 1859 v život. Ukázalo se, že to finančnímu světu nestačilo. Cí­ sař se proto rozhodl dne 5. března r. I860 svolati rozmnoženou říšskou ra­ du. Jí mělo se učiniti zadost volání po veřejné kontrole státních financí a Čeliti nespokojenosti národů i společenských tříd po prohrané válce. Rozmnožená říšská rada neměla býti žádným zastoupením lidu. V mi­ nisterské radě dne 26. ledna I860 především ministr hr. Thun zastával ten­ to názor, poněvadž prý jakékoliv nastoupení na dráhu konstituČní zname­ nalo by uznání zásady svrchovanosti lidu. Rozmnožená říšská rada byla jen pozměněná forma říšské rady z r. 1851. Podle prvotního úmyslu měl to bý­ ti sbor, skládající se ze stálých, císařem jmenovaných říšských radů a pak z 38 zástupců zemí, kteří by byli bývali vybráni císařem na základě teren, předložených zemskými sněmy, sbor periodicky se scházející, jednající s vy­ loučením veřejnosti, sbor pouze pořádný vedle toho, cd koruna chtěla ku poradě předložití, zvláště při stanovení státního rozpočtu, zkoumání účtuv

18

ROZMNOŽENÁ ŘÍŠSKÁ RADA. ČSL. PROGRAM Z ČERVNA I860.

a při předlohách komise pro kontrolu státního dluhu; pak při všech důle­ žitějších návrzích všeobecného zákonodárství a konečně při předlohách zemských zastupitelstev. Později nejvyŠŠím listem ze dne 17. července r. I860 bylo říšské radě, po dlouhém uvažování a k vnitřní nespokojenosti cí­ sařově, který se obával konstitucionalismu jako omezení monarchické moci, který však ke kroku tomu byl doháněn smutnou finanční situací státu, udě­ leno také právo rozhodovali i o určitých záležitostech daňových, poplatko­ vých a při vypsání nových půjček. Jen do té míry se chtělo vyjiti vstříc buržoasii v její touze po konstituČním zřízení. Veřejné mínění v Rakousku již před udělením tohoto práva říšské radě přikládalo jejímu svolání nemalý význam. Vidělo v něťn opuštění systému absolutního a první krok na no­ vé dráze. K svolání sněmů, které by byly císaři předložily terna Členů říšské ra­ dy, nedošlo. Ukázala se nemožnost této cesty. Císař proto podle teren, předložených mu Šéfy zemských správ dne 29. dubna r. I860 jmenoval dó říšské rady 38 dočasných mimořádných říšských radů. Tito dočasní členové říšské rady by byli bývali stavovskými zemskými sněmy delegováni, jakmi­ le by tyto byly započaly fungovati. Jmenováním dala koruna na jevo, na Čí pomoc spoléhá při Svých akcích. Z 38 dočasných říšských radů bylo 5 cír­ kevních hodnostářů (dva katoličtí, dva řečtí nesjednocení biskupové a je­ den opat), 27 šlechticů (1 kníže, 12 hrabat a 14 baronů) a konečně 8 mě­ šťanů, a to většinou ještě takových, kteří representovali průmyslový, finan­ ční a obchodní velkokapitál. Pražský místodržitel ve své zprávě z 1. Července r. I860 ministrům vnitra a policie konstatoval, že se z četných stran lituje, že obchodní a prů­ myslové buržoasii, pak menšímu zemědělci bylo dáno nepatrné zastoupe­ ní vzhledem k vělkostatkářské aristokracii. Rozmnožená říšská rada měla býti shromážděním hotáblů. Rolníci, drobná buržoasie, dělníci, byli bez zastoupení, byli vyloučeni. Panovník při svých akcích chtěl še ópírati o vyšší klérus, aristokracii a velkokapitál. Tató jeho vůle s sebou přinášela, že z Čechů a Slováků nebyl do rozmnožené říš­ ské rady nikdo jmenován. Princip spravedlivého zastoupení národností habsburské monarchie se při jmenování neuplatňoval, poněvadž císař a je­ ho rádcové se národního uvědomování národů báli jako elementů rěvoluČ2*

i9

ROZMNOŽENA ŘÍŠSKÁ RADA. ČSL. PROGRAM Z ČERVNA I860.

nich. Čechové a Slováci neměli své nacionálně uvědomělé stoupence ani ve vysokém kléru, ani v řadách aristokracie, neměli velkokapitalistů a proto se jim nedostalo v rozmnožené říšské radě zastoupení. Za království České do rozmnožené říšské rady byli jmenováni dva Šlechtici: Jindřich Jaroslav hr. Clam-Martinic, vicepresident vlastenecké hospodářské společnosti pro Čechy, Albert hr. Nostic-Rienek a president liberecké obchodní a živno­ stenské komory, továrník August Gustav Trenkler; za Moravu k obecné­ mu překvapení nebyl jmenován vůdce konservativní Šlechty hr. Egbert Belcredi, za to dva průmyslníci: hrabe Jiří Stockau a Člen brněnské obchodní komory Filip Schóller; za Slezsko jmenován opavský vicepurkmistr, ve skutečnosti opavský purkmistr dr. Fr. Hein, který býval již poslancem prv­ ního ústavodárného sněmu rakouského. Z Českých politiků velké strany národně-liberální nebyl jmenován nikdo (dr. Rieger Čekal, že bude jme­ nován), poněvadž, jak r. I860 tvrdil místodržitel království Českého, ne­ byl mu z této strany znám nikdo, kdo by měl loyálně na srdci blaho mo­ narchie a nikoliv stranické, partikularistické zájmy. Ze slovenských poli­ tiků, kteří od r. 1848 až do r. I860 se ani na píď neuchýlili od politiky ra­ kouské a dynastické, nebyl do říšské rady také jmenován nikdo. Když se jednalo v ministerské radě o Členy říšské rady, ministr Thun nepozvedl svého hlasu ani ve prospěch Čechův ani Slováků. Politický význam nových událostí pro Československý národ cítili Če­ skoslovenští politikové velice dobře. Viděli, že mezi říšskými rady z Česko­ slovenské oblasti jmenovanými, nenalézá se, jak dne 14. Června r. I860 na­ psal výkvět Českých politiků v ČelesFr. Palackýma dr. F.L.Riegrem, »ani jeden muž, jenž by slušně a právě nazván mohl býti zástupcem tohoto národa«, viděli, že z jmenovaných říšských radů »nenáleží ani jeden původem a jazykem a spolu i národním vědomím k národnosti Českoslovanské«. Po­ čítali se smutnou skutečností, že v rozmnožené říšské radě nebude o tolika naléhavých potřebách Československého národa mluveno a uvažováno, a hledali proto, jak v nehotové době a v době očekávání a nadějí přivésti hlas Československého národa na nejvyšších rozhodujících místech k plat­ nosti. V polovici května r. I860 pomýšleli na sepsání petice k panovníko­ vi, v níž by se prosilo za pomoc v mnohých neshodách a za platnost ná­ rodní rovnoprávnosti. Petice ta měla býti vladaři doručena zvláštní deputací.

20

ROZMNOŽENÁ ŘISSKÁ RADA. CSL. PROGRAM Z ČERVNA I860.

Ale úmysl, v poněkud změněné formě provedli až v polovici června roku I860, když rozmnožená říšská rada již ukončila své Čtvrté sezení a kdy o potřebách České národnosti nebyla v ní, přes naskytnuvší se příležitost, které využili někteří Členové říšské rady z koruny svatoŠtěpánské, zvláště při jednáních o pozemkových knihách, ani slovem učiněna zmínka. Tehdy se Čeští lidoví politikové rozhodli zmíniti se v národním osvědčení přímo u koruny o existenci a potřebách svého historického národa. Svá přání a tužby shrnuli v žádosti, pocházející především z pera Riegrova (pomáhali mu kníže Rudolf Taxis a JUDr. Jan Jeřábek), za povolení k vydávání po"litického deníku v České řeči. Svou akci do poslední chvíle přísně tajili. Dr. Rieger a cukrovarník ze Zdic Jos. Macháček odevzdali dne 18. června r. I860 o * 10 4 . dopoledne žádost císaři v audienci. Obešli při tom praž­ ské politické úřady, které by byly vše nasadily, aby akci znemožnily. Rie­ ger v dopise Palackému vyložil cíl žádosti: »Krokem legálním a loyalním, který by se zamlčet a nahoře ignorovat nedal, oznámit, že jsme zde a že žádáme, abychom byli slyšáni a aby na nás byl ohled brán při nastávají­ cích plánech reformních, které v době této krušné snad v seriosnější uvá­ žení přijití mohou. A byť by i žádost naše měla nazmar býti, nemá se pře­ ce říci, že nám nebylo otevřeno jen proto, že jsme neklepali, a že na nás ohled brán býti nemohl, protože nám scházela statečnost přednésti upřím­ ně, vážně a statečně přání a právo své« . . . »Jde tu víc o osvědčení národ­ ní při motivování listu než o sám list, jakkoli potrebný.« Žádost podepsalo dvanáct Českých politiků, ) * jejichž řadu zahajoval Fr. Palacký. Palacký dá­ vaje dru Riegrovi dne 7. června r. I860 z Ženevy souhlas k svému pod­ pisu podotkl, že tak Činí, »aby (jeho jméno) nechybělo v počtu věrných a králi i vlasti jako národu stejně oddaných vlastencův«. Mezi podepsanými nebyl ani jediný Slovák z Uher. Všichni až na jediného JUDra. Rud. kní­ žete Thurna-Taxise, v české buržoasii neobyčejně populárního, byli občan­ ského původu, representovali svobodná zaměstnání, obchod i průmysl. Je­ diný šlechtic, jenž spolupodepsal, byl demokrat chováním a smýšlením, li­ berál a radikál. Nepodepsali všichni, kdo o podpis byli požádáni. V Praze ♦) Dr. Palacký, prof. Dr. Jan E. Purkyně, pražský městský rada JUC. Hanke, Dr. Rieger, Dr. Brauner, JUDr. Rud. kníže Thum a Taxis, továrník kozí Fr. Pštross, Jos. Macháček, obchodník J. Jelínek, obchodník J. Simek, MUDr. Kodým, P. J. Řezáč.

21

ROZMNOŽENÁ ŘÍŠSKÁ RADA. ČSL. PROGRAM Z ČERVNA I860..

podpis odmítli dr. Pinkáš, P. Štulc, Novotný, ve Vídni Fr. Šebek. Z tak­ tických důvodů nebyli k podpisu vybídnuti ti, kdo dříve bez úspěchu žá­ dali za koncesi k novinám. Akt sám byl formálně žádostí, ale ve skutečnosti to byl politický pro­ gram národně uvědomělých Čechoslováků tehdejší doby. Program ten do­ týkal se výslovně veškerého lidu Československého, nejen Čechů v historic­ kých zemích, nýbrž i Slováků v Horních Uhrách. V podstatě byl to onen program, který za Českého hnutí revolučního hlásala strana národně-liberální. Látkou rozvrhovala se žádost na dvě Části, na Část česky nacionální a na část politicko-ústavní. Druhá Část byla ostýchavěji psána a byla struč­ ná, Část první vyplnila převážný díl celé žádosti a byla psána sebevědomě. Dr. Rieger, jak důvěrně sděloval místodržiteli dne 2. Července roku I860 pražský policejní ředitel, tento tón přátelům odůvodňoval takto: »Musili jsme užiti pokud možno nejméně devotní řeči, abychom tím dali na jevo, že se jedná o zastoupení historického národa, který nikdy nezapomněl na svou minulost; proto právě byla tu na místě mužná řeč nežli zaobalená.« V politickém ohledu, Čistě v duchu buržoasního demokratismu, bylo vysloveno přání, že panovník Českému národu »ve všech jeho vrstvách udělí zastupitelství, jakéž se s jeho velikostí, vzdělaností a břemenem daní, jež nese, srovnává«, bylo žádáno za udělení politických práv právě pro ty, pro které bylo o ně žádáno v Čechách v březnu r. 1848, totiž pro třídy »střední a nižší, jak průmyslové, tak i rolnické«. Jako od druhé polovice r. 1848, tak i v Červnu, r. I860 nestáli Čeští ^politikové na programu historického práva státního. Byli si sice vědomi toho, že panovníkovi holdují jen jako králi Českému svobodnou volbou na trůn Český povolanému, ale jinak nevyslovili ničeho, co by se mohlo nazvati programem historického státního práva. Stáli na půdě práva přiro­ zeného. Byli proti centralismu, přáli si konstituČních svobod a s nimi »co možná nejvolnější samosprávy zemské«. V nacionálním ohledu byla Červnová žádost Českých politiků velkole­ pou apologií Českého národa, tehdejšími vládními kruhy, obávajícími se nacionalismu jako revolučního prvku, nedoceněného. Bylo to upozornění učiněné přímo na stupních trůnu na Československý národ, který chtěl žiti jako národ svým vlástním životem, který si byl vědóin toho, že na takový

22

ROZMNOŽENÁ ŘÍŠSKÁ RADA. ČSL. PROGRAM Z ČERVNA I860.

život má plné právo a který chtěl býti stejně ceněn jako ostatní národové v Rakousku. Červnová žádost byla mohutný dokument sebevědomého ČeŠství, Českého nacionalismu, jazykově chápaného. Byl to zároveň stížný list (to dobré vycítil v svém úředním sdělení i pražský policejní ředitel) a obrana proti útiskům, které Česká národnost musela snáŠeti, bylo to vze­ pření se germanisaČnímu úsilí, prováděnému rakouskou byrokracií. Čecho­ vé stěžujíce si v národním ohledu na státní správu, nepřestali býti odda­ nými panující dynastii, ale otevřeně se prohlásili za nepřátele byrokracie nejen z důvodů liberálních, ale i, a možno říci především, z důvodů nacionálních. České požadavky nacionální nebyly Četné a nesplnitelné: Čeji žádali o vyučovací jazyk Český, žádali o založení Českého ústavu učitelského, žá­ dali o povolení pro České denní noviny, žádali, aby spolku pro vybudování Českého národního divadla bylo popřáno volně pracovat k jeho účelu; žá­ dali, aby Společnost Českého musea a Matice česká nebyly na dále ve vý­ voji ochromovány byrokracií, žádali konečně o provedení jazykové rovno­ právnosti v král. Českém alespoň ve vnějším styku úřadův a to na základě oboujazyČnosti úředníků. Čeští politikové považovali tehdy uvedené požadavky za nejnaléha­ vější. Stavěli si za cíl to, o dobytí Čehož se sice musili přiČiniti, Čehož vy­ bojování však dalo se v budoucnosti udržeti. Věděli také, že pokud se týče uskutečnění jazykové rovnoprávnosti u úřadů, přání jejich není jen přá­ ním vyplývajícím z ohledu na blaho lidu, nýbrž že je to i historické, legi­ timní právo, zaručené obnoveným zřízením zemským. Požadavky Českých politiků císař v audienci kladně nezodpověděl. Blahovolně slíbil na žádost bráti ohled a dáti vyŠetřiti vše, co se v žádosti uvádí. Slibu svému dostál. Ale vyšetřování se vedlo zdlouhavě. Teprve v únoru r. 1861 se přešlo přes žádost k dennímu pořádku z toho důvo­ du, poněvadž prý účel žádosti byl agitaČní, mělo se prý jí agitovati do­ ma i v cizině, zvláště však vzhledem k Rusku, s nímž prý Československý lid sympatisoval. O tyto důvody zamítnutí žádosti se zvláště přičinilo praž­ ské policejní ředitelství. Rieger byl s podáním žádosti vnitřně spokojen. Napsal o tom dne 23. Června r. I860 Františku Palackému: »Na všechen způsob vzbudil krok

23

ROZMNOŽENÁ ŘÍŠSKÁ RADA. ČSL. PROGRAM Z ČERVNA I860.

náš — první to politický krok Čechů od 1848 — pozornost i ve Vídni i ve vlasti a učiní snad ještě i za hranicí, až se rozhlásí, což se bezpochyby stane bez mého přiČinění«. Úřední názor, jak jest patrno, postřehl účel Riegrovy akce. Politický význam červnové žádosti byl veliký. Již to bylo znamenitým úspěchem, že panovník byl přímo informován o Českém života schopném národě, a neméně významnou událostí bylo, že českému národu za ranních červánků nové politické éry byl vytýčen politický program, který byl orga­ nickým Článkem v kulturně-literární Činnosti našich buditelův a v politické Činnosti národně-liberální strany Českého hnutí revolučního. Rieger, když se dne 21. června večer vrátil do Prahy, byl uvítán na nádraží za svůj statečný Čin ovacemi českého lidu, především studentstvem a z toho především techniky. Znění Riegrovy žádosti, když nebylo dovo­ leno veřejně je vydati a ani seznámiti s jejím obsahem veřejnost, bylo ší­ řeno v opisech. Stalo se praporem Československého lidu na počátku nové­ ho politického období. Opisy žádosti dala Česká deputace hned ve Vídni uherským a chorvatským členům říšské rady. Její Členy z histor. zemí če­ ských úmyslně opomenula. Dr. Rieger psal dne 16. Června r. I860 své ženě: »Martinic se neukazuje ani dost málo národním, spíše naopak. Z toho te­ da mohou naši soudit, co bychom od těch mohli oČekávati.« Slovenská větev nepopřela Českou žádost, ale také jí zvláště nepodpo­ rovala. Šla politicky samostatně. Její političtí vůdcové Hurban a Hodža se obrátili přímo na Člena rozmnožené říšské rady, chorvatského politika a katolického biskupa, vřelé slovanské srdce, Josefa Jiřího Strossmayera, a požádali ho, aby se v rozmnožené říšské radě ujal přímo Slováků, když tam nemají zastoupení. Strossmayer slíbil jim podporu a svému slibu také dostál. Dne 21. Června r. I860 ukazoval v rozmnožené říšské radě na to, že v Uhrách jsou i Slováci a Rumuni a prohlašoval za věc spravedlnosti, aby jim v státním zřízení bylo popřáno jejich právo a vymezena plná rov­ noprávnost. Slováci pomýšleli také pod vlivem České žádosti podati zvlášt­ ní slovenskou žádost, ale pro tu dobu upustili od svého úmyslu, když slo­ venští katolíci odmítli podpisy na žádost, poněvadž se v ní mluvilo o Če­ skoslovenské řeči a ne o slovenštině, jak ji kodifikoval mladý Slovák Mar­ tin Hattala ve své slovenské mluvnici. Katoličtí Slováci nechtěli se pou24

ŘÍJNOVÝ DIPLOM.

štěti do boje s Maďary, nýbrž chtěli od nich po dobrém získati pro svou národnost to, po Čem toužili. Také Hurban úsilovně působil u vlády pro stará přání Slováků. Nečekal ničeho od Maďarů a její šlechty, ale doufal, že vídeňská vláda učiní ze Slovenska korunní zemi s vlastní vládou, s vlast­ ním sněmíkem v bezprostředním rámci Habsburské monarchie. Hurban se ve svých nadějích zklamal.

IV.

ŘÍJNOVÝ DIPLOM. V

Červnový program Českých politiků z r. I860 byl za nedlouho pozmě­ něn. K jeho změně přivedly České politiky události v jednání rozmnožené říšské rady, vydání říjnového diplomu a koncese, tehdy maďarským konservativcům učiněné. Rozmnožená říšská rada, která konala důvěrná zasedání (vydávala se o nich do veřejnosti jen úřední zpráva) za předsednictví arcivévody Rainera od 31. května až do 29. září r. I860 v budově vídeňského místodrži­ telství, za celou dobu svého zasedání stála ve znamení uherské otázky. Cí­ sař již dne 21. Července roku 1859, pod dojmem prohrané války, přislíbil uherskému kardinálu - primasovi Janu Scitovszkému, že chce nyní uČiniti Uhersku ústupky. Maďaři, kteří vzbudili od r. 1859 mohutné hnutí politické, stáli na stanovisku nezákonné nedotknutelnosti staré zemské ústavy. Do rozmno­ žené říšské rady nepřijali pozvání baron Jos. Eotvós, P. SomsiČ, baron M. Vay. Ti z Maďarů, kteří povolání přijali — byli to maďarští konservativci oddaní dynastii, hájící historickou ústavu Uher doby předbřeznové — hned v den zahájení rozmnožené říšské rady, dne 31. května, ústy hraběte Ji­ řího Apponyiho a Jiřího hr. Andrássyho, jediní ze všech Členů rozmnože­ né říšské rady, ohradili historické právo své země a prohlásili, že v říšské radě zasedají jen jako soukromé osoby. Maďarští konservativci přišli do rozmnožené říšské rady s promyšleným politickým programem a od první25

ĚlJNOVY DIPLOM.

ho vstoupení na ústřední půdu program ten prováděli. Udávali ráz jedná­ ním rozmnožené říšské rady. Do popředí diskuse postavili otázku uher­ skou a uspořádání monarchie na nových základech. Vůdcem Maďarů tam byl Antonín hrabě Széczen. Ten již před spisem Maďara Josefa Eotvóse . • .? < »Die Garantien der Macht und Einheit Oesterreichs«, roku 1851 v studii »Politische Fragen der Gegenwart« vyslovil v podstatě theorii historickopolitických individualit. Theorii tu hleděl v rozmnožené říšské radě vtěliti ve skutečnost. Széczen, který cítil váhu národnostního problému v říši, zdůrazňoval, že uspokojení národnostních tužeb nelze hledati mimo historicko-politické individuality, nýbrž uvnitř jich, to jest uvnitř území histo­ ricky daného. Maďaři a zvláště Széczen cítili, že pro svůj program potřebují v říš­ ské radě spojenců. Nemohli je jako konservativci a aristokraté hledati me­ zi liberály a demokraty, zvláště německými, hledali je mezi aristokratický­ mi konservativci neuherských zemí. Jejich vůdcem byl tam hrabě Jindřich Jaroslav Clam-Martinic, který se v době zasedání rozmnožené říšské rady pokusil, za účinné pomoci moravského vůdce konservativní Šlechty, hra­ běte Egberta Bekrediho, založíti svým stoupencům ve Vídni německý de­ ník: »Das Vaterland, Zeitung fůr die Oesterreichische Monarchies První jeho Číslo vyšlo dne 1. září r. I860. Úvodní programové slovo bylo dílem hraběte Belcrediho a odpovídalo politickému přesvědčení Clam-Martinice. Clam-Martinic byl maďarským konservativcům blízký v politických názo­ rech. V rozpočtovém výboru rozmnožené říšské rady kráčel v jedné linii se Széczenem a ve výboru tom bojoval zcela za Széczenův program historickopolitických individualit, předložený dne 30. Července. Tehdy v jiné formě uskutečnil se sen předáků stavovské oposice v Čechách z r. 1847 po koa­ lici německo-slovanských stavů s uherskými magnáty. Széczen v QamoviMartinicovi získal platného pomocníka, který mezi neuherskými konserva­ tivci dovedl pro jeho program získati svým vlivem stoupence. Clam i Szé­ czen v důsledcích svého programu odmítali centralisovaný stát Marie Te­ rezie a Josefa II. jak nástroj jednotné moci dynastické a hleděli jej seslabiti. Hr. Clam Maďarům na pomoc přispěchal i v důvěrné poradě, kterou k podnětu Člena říšské rady hraběte Apponyiho konal císař dne 25. a 26. 26

ŘÍJNOVÝ DIPLOM.

srpna r. I860 v Schóbrunně s třemi maďarskými Členy rozmnožené říšské rady, třemi ministry, z nichž jeden byl Maďar, a s hrabětem Clam-Martinicem. Clam zde nejen stál celou svou osobností na podporu přání maďar­ ských konservativců, nýbrž i naznačil, jak by si přál ústavní vývoj v zemích neuherských. Clam označil konstitucionalismus za protivu zájmů koruny a za překážku, aby se mohl provésti systém, spočívající na udržení provin­ ciální autonomie. Spatřoval v starých předbřeznových sněmech základnu, z které by mělo vyrůsti nové zastoupení. Podle něho z porad předbřezno­ vých zemských sněmů měly vyjiti nové zemské statuty. Tyto zemské sněmy se měly podle hr. Clama svolati všechny najednou, aby z postupného jejich svolávání nevznikly vídeňské vládě obtíže. Hr. Clam byl proti tomu, aby zemské sněmy byly podřízeny říšské radě. Představoval si, že uherské země by měly jednoho kancléře, země neuherské také jednoho. Když pak by jed­ notlivé větší korunní země měly po kancléři, byli by tito jen řediteli od­ dělení, jakýmisi sekČními Šéfy, a jen kancléř-Šéf by byl zasedal v minister­ ské radě. Hr. Clam připouštěl, aby v soudnictví byly Uhry úplně samo­ statné. Pro země neuherské však měl býti jeden kasaČní soudní dvůr a jed­ na zákonodárná komise. Hr. Clam tedy nestavěl zemský sněm uherský na roveň jednotlivým sněmům neuherským. Stál v těchto poradách na témže stanovisku jako maďarští konservativní aristokrati. Správně postřehl v po­ radě ministr spravedlnosti Maďar Frant. hrabě Nádasdy důsledky této koncepce. Výsledek její podle něho by byl jen dualismus mezi uherskou a neuherskou Částí monarchie. Císař v Schónbrunnu, když se mu dostalo podrobného výkladu o přá­ ních většiny rozmnožené říšské rady a když i ministr hrabě Goluchowski upustil od svých námitek, byl získán mínění většiny. Dne 27. září r. I860 zvítězil v rozmnožené říšské radě návrh většiny výboru, zastávaný zvláště hrabětem Széczenem a hrabětem Clamem-Martinicem proti návrhu menši­ ny, který málo šťastně hájil dr. Hein. Boj návrhu majority s návrhem mi­ nority byl bojem dvou různých politických programů. Byl to boj konservativních předbřeznových aristokratů proti liberalismu, demokratismu a na­ cionalismu buržoasie. Oba programy se shodovaly v nepřátelství proti teh­ dejšímu absolutismu, proti byrokratismu a oba byly pro samosprávu. Ale rozcházely se v otázce ústavní úpravy říše a ve způsobu, jakým se to mělo 27

ŘÍJNOVÝ DIPLOM.

stati. Většina byla zastankyní theorie historicko-politických individualit, byla pro autonomii zemí, v níž nespatřovala žádné nebezpečenství pro exi­ stenci říše, byla pro zachování právní kontinuity. Menšina, obávajíc se dua­ lismu, nechtěla přijati theorii historických individualit a princip zachování právní kontinuity. Menšina byla centralistická, pokud by toho byla vyí^ dovala jednota říše a její velmocenské postavení, byla pro říšské zákono­ dárství i exekutivu a silně zdůrazňovala potřebu svobodné kontroly veřej­ ného hospodářství i potřebu svobod konstitučních, jichž se císař i většina kabinetu obávali. Konservativní Šlechta z Čech podlehla úplně theorii Széczenově, spa­ třujíc v ní zajištění svých Šlechticko-velkostatkářských zájmů. Hr. Clam, projevuje se Széczenem souhlas, pokládal v duchu názorů hr. Lva Thuna za vhodné oznaČiti moderní národnostní myšlenku jako politický prvek za omyl, poněvadž »do důsledků provedena, musila by vésti hranice podle ohraničení idiomů a zniČiti tak hranice říše i vlastních zemí«. Mezi maďarskými konservativci a konservativci z Čech byl v rozmno­ žené říšské radě přes to, že tito přejali základy politického programu ma­ ďarského, veliký rozdíl. Maďarští konservativci dovedli při svém konser­ vatismu hájiti v říšské radě nacionální požadavky maďarské a historické oprávnění maďarské národnosti. Hr. Clam-Martinic se svými přáteli toho nedovedl. Když se ve schůzi dne 24. září r. I860 zmiňoval o svém poměru k rozmnožené říšské radě, musil prohlásiti, že tlumočí jen své osobní mí­ nění a vyhnul se hájiti zájmy České národnosti, jak se tomu vyhnul již dříve. Nepokládal se ani za zástupce král. Českého a dokonce ne České národnosti. Vykládal, že, kdyby se Čechy měly rozděliti podle národnosti, první Če­ chové by prý proti tomu protestovali. Sám, jak řekl, necítil se býti ani zá­ stupcem Čechů nebo Němců v král. Českém. Přítel Clamův, Jan Adolf kníže Schwarzenberg dne 25. září tvrdil, že Čechové nejsou zhola nic uti­ skováni, poněvadž mají Školy, v nichž se učí zemskému jazyku, mají svůj klérus, své vzdělávací ústavy v zemské řeči a i svůj úřední, Česky psaný a v Praze vydávaný Časopis. Konservativci z Čech nedovedli, jako Maďaři v rozmnožené říšské radě, poněvadž byli lhostejni k Českému nacionálnímu hnutí svých zemí, bojovati za nacionální České zájmy a nedovedli vy­ užiti svého vystupování v rozmnožené říšské radě k tomu, aby se s většinou 28

ŘÍJNOVÝ DIPLOM.

obyvatelstva Českého království, o němž dne 27. září hr. Clam dokazoval, že je historicko-politickou individualitou, s Českou buržoasií sblížil. Zájem hraběte Clama přestával u hranic Českého království, historicko-politické individuality České koruny neznal. Nenásledoval zde svých maďarských spojenců, kteří stále zdůrazňovali země uherské koruny. Přes nacionální necítění šlechty z Čech přece ve prospěch Čechů byl v rozmnožené říšské radě pozvednut hlas. Neučinil tak nikdo z autonomisticko-konservativní většiny říšské rady. Hlas ten se ozval mezi těmi, kdo se nejen hlásili k zásadám liberálním a buržoasně-demokratickým, nýbrž kdo byli i prodchnuti myšlenkou národní a cítili nutnost a vážnost řešení národnostních a jazykových otázek. Rumun Alexander svobodný pán Moscónyi z temešského banátu, zastánce přirozeného práva národností proti právu historickému, vědomý si plně toho, co znamená moderní idea národ­ nosti v životě státu, nezdráhal se dne 24. září r. I860, vztyČuje proti ná­ rodnostně necítícímu návrhu výboru většiny zásadu národní rovnoprávno­ sti, s politováním konstatovati, že bratrský národ český a moravský v roz­ množené říšské radě není zastoupen. Dne 29. září r. I860 byla rozmnožená říšská rada panovníkem rozpu­ štěna. Když pak císaři bylo odejeti do Varšavy na sjezd s ruským carem a pruským princem vladařem, aby si tam zaručil jejich pomoc proti italské­ mu králi a francouzskému císaři, rozhodl se za souhlasu ministra Rechberga na rychlo uspořádat vnitřní poměry říše. Den před odjezdem do Var­ šavy dne 20. října r. I860 datoval a v den odjezdu dal v autentickém textu a v oficielních překladech v zem. řečech vyhlásiti v slavnostní formě řadu státních aktů: manifest k národům, diplom »pro uspořádání vnitřních stá­ toprávních poměrů mocnářství« a několik vlastnoručních císařských listů. Vláda současně telegraficky požádala Šéfy korunních zemí, aby bezodklad­ ně sdělili, jaký dojem tyto projevy v občanstvu způsobily. Nejvýznamnější akt z vyhlášených aktů byl císařský diplom. Jeho vlastní tvůrce byl Maďar Széczen. Diplom vztahoval se na celé území mo­ narchie. Bylo to dítko spěchu a byla to práce nehotová, ukvapená a ne­ přesná. Byl to státní akt, jehož duch nebyl jednotný. Bylo v něm umístěno několik politických směrů: uznání zemské autonomie, centralismus i dua­ lismus. Smysl diplomu byl obojetný. Diplom na celé Čáře podržoval moc

29

ŘÍJNOVÝ diplom.

koruny jakožto rozhodující moc. Zatlačoval konstitucionalismus na místo nejposlednější. Snažil se spojití celkový svazek říše s historickými právy země. Organisaci státu budoval od zemských sněmů. V nich bylo těžisko nového uspořádání říše. Zemským sněmům byla přiřčena primární kompe­ tence zákonodárná. Od zemských sněmů do jisté míry byla odvozena moc říšské rady. Kompetence říšské rady byla vymezena taxativně. Za společné záležitosti byly prohlášeny tytéž záležitosti, které za takové prohlásil i ústav­ ní návrh Českého národního výboru z r. 1848. Všechny ostatní neuvedené záležitosti spadaly do kompetence zemských sněmů. Zemské sněmy měly tudíž míti největší Část státní kompetence zákonodárství, zvláště právní. Jakou podobu by měly míti zemské sněmy, o tom sám diplom říjnový ne­ mluvil. Zemské sněmy byly prohlášeny za stejně oprávněné a rovnopráv­ né, ale neměly míti po stejném počtu delegátů do říšské rady. Pokud se týče uherských zemí, uznávaly se dřívější ústavy; pokud se týče neuheřských, nikoliv. Zemské sněmy měly celkem voliti do říšské rady sto Členů. Říšská rada měla býti o jedné sněmovně, byla by slučovala úkoly sněmo­ ven horní i dolní. Pokud se týče složení, navazovala říšská rada na svou předchůdkyni, na rozmnoženou říšskou radu. V duchu konservativních ná­ zorů měla se říšská rada skládati z členů: dědičných, doživotně jmenova­ ných a nepřímo volených ze zemských sněmů. Říšská rada tudíž měla míti ráz státní rady a nikoliv ráz zastupitelstva, voleného lidem. Při zákonných předlohách nejednalo se celkem o souhlas ani říšské rady ani zemských sně * mů, nýbrž o pouhé spolupůsobení. Jen při předlohách finančního rázu, při zavádění nových daní nebo zvyšování stávajících daní nebo při půjč­ kách byl, jako to bylo i u rozmnožené říšské rady, nutný i souhlas říšské rady. Říjnový diplom mluvil o zemích koruny uherské, ale neznal země koruny České. Pokud se týče zemí uherských a neuherských, zaváděl mezi ně jistou nerovnost. Připouštěl, že země neuherské vedle společných zále­ žitostí se zeměmi neuherskými měly míti i své společné záležitosti. Zde tedy byl diplom říjnový nejen dualistický, nýbrž, pokud se týče zvláště Předlitavska, centralistický. Říjnový diplom vycházel z pragmatické sank­ ce. Spatřoval v ní nezvratný a nezměnitelný právní základ říše. Diplom říjnový si představoval habsburskou monarchii jako reální unii charakteru spolkového státu. Byl to zákon rámcový, který potřeboval provedení a do­

30

ŘÍJNOVÝ diplom.

plňků, zvláště pokud se týče zemských statutu, moci soudcovské a výkon­ né. Diplom říjnový byl základní zákon státní, stálý a neodvolatelný. Na celé čáře rušil zásadu právní kontinuity. Opouštěl starý jednotný stát jose­ fínský a položil základ k dualistické úpravě říše. Byl projevem převahy maďarského živlu v rozmnožené říšské radě. Diplom říjnový vyhovoval vůli většiny říšské rady, zvláště však hověl přáním maďarských konservativců a hraběte Clama-Martinice. Z vlastnoručních císařských listů datovaných dne 20. října r. I860 nej­ více se týkalo zemí uherských. Pražský policejní ředitel ve zprávě z 23. říj­ na r. I860 pražskému místodržitelství konstatoval, že se nad tím pozasta­ vovala veřejnost, když si vzpomněla, co vše se v Uhrách stalo, jak naproti tomu ostatní korunní země byly klidné a že pokládala vzhledem k tomu ústupky učiněné Maďarům za příliš veliké. Maďarům tehdy měla býti urovnána cesta, aby se mohli vrátiti k své staré předbřeznové ústavě, kterou dovedli vždy uhájiti proti Vídni. Maďa­ rům v den vydání říjnového diplomu dostalo se znovu zřízení uherské a sedmihradské dvorské kanceláře, obnova komitátního zřízení, slibný to prostředek pro zabezpečení maďarštiny ve veřejné službě celých Uher a nejlepší to záruka ochrany nadpráví Maďarů oproti snahám po národní rovnoprávnosti, pak se jim dostalo královské kurie, hodnosti tavemíka, maďarština stala se jednací řečí u všech politických i soudních úřadů, ba­ ron Mikuláš Vay byl jmenován dvorským kancléřem a hraběti Széczenovi dostalo se křesla ministerského bez portefeuillu. Naproti tomu země neuherské všechny dohromady měly pro nejvyŠŠí řízení administrativních zá­ ležitostí Předlitavska jediného státního ministra hraběte A. Goluchowského. Ministerstva vyučování, vnitra a spravedlnosti jako ústřední přestala existovati. Hr. Lev Thun rozloučil se se svým úřadem. Liberálové v Če­ chách předčasně doufali, že po jeho odchodu bude zrušeno i jeho dílo: konkordát, tato hlavní překážka svobodného hnutí v habsburské monar­ chii; Říjnový diplom nevěděl ničeho o české koruně, z vydaných vlastno­ ručních císařských listů ani jediný se netýkal Českých zemí. Jeden z vlast­ noručních listů, vydaných císařem uherskému dvorskému kancléři, měl ji­ stý vztah na Slováky. Týkal se jazykové otázky v zemích koruny uherské, 31

ŘÍJNOVÝ DIPLOM.

na jejíž řešení naléhali nejen rozmnožená říšská rada, nýbrž i sám ministr kultu a vyučování hr. Lev Thun v ministerské konferenci. Maďarština pro­ hlašovala se v listu řečí jednací a úřední u všech politických úřadů a soudů ve vnitřní službě a ve vzájemném styku úřadů. Ale městským a venkovským obcím dávalo se právo, voliti si jednací řeč ve věcech obecních, církevních, školních a každá v zemi obvyklá řeč měla býti oprávněna. Ve vnějším sty­ ku měly úřady a soudy vydávati svá nařízení a rozkazy na obce v řeči obce. Císař ve vlastnoručním listu vyslovil se proti každé politice národních a ja­ zykových rozporů a sliboval proti ní zakročili. Slováci přirozeně nemohli býti tímto vlastnoručním listem upokojeni, poněvadž nesplňoval jejich přá­ ní, která šla mnohem dále, ale přece dělali si naděje, že krok za krokem dojdou uskutečnění svých národnostních tužeb ve všech župách zcela slo­ venských. Dne 20. října r. I860 nařídil císař státnímu ministru Goluchowskému, aby připravil návrhy zemských zřízení a statutů. Goluchowski měl provésti zásady oddělení justice od administrace, vypracovali návrhy obecní­ ho zřízení a zřízení samosprávy v krajích a okresích. Goluchowski znal pro svou práci směrnici, kterou dal dne 29. Června r. I860 císař v mini­ sterské konferenci, podle níž bylo vyloučeno, aby zemská zastupitelstva sle­ dovala do krajnosti decentralisaČní směr a přizpůsobila se autonomii, kte­ rá by znamenala rozpad státu. V době od 25. října do 14. listopadu r. I860 byly vyhlášeny Čtyři sta­ tuty zemských zastupitelstev. Dne 25. října pro Štýrsko, dne 27. října pro Korutany, dne 3. listopadu pro Solnohrady a dne 14. listopadu pro Tyrol­ sko. Všechny tyto statuty měly stejné datum jako diplom říjnový. Vydání jejich ukázalo veřejnosti, jak chce vláda provésti diplom říjnový v neuherských zemích. Statuty sice chtěly obnoviti staré stavovské zřízení, v pod­ statě však vycházely z elaborátu, který ve smyslu § 35 sylvestrovského pa­ tentu připravil r. 1856 ministr Bach. Goluchowski měl pro všechny země jednu Šablonu. Veřejné mínění v Čechách tím nebylo spokojeno. Zemskou representaci měly tvořiti čtyři stavy: duchovní, šlechta a velkostatkáři, mě­ sta a obchodní komory a konečně venkovské obce. Města a venkovské obce byly oproti druhým stavům zkráceny. Pražský policejní ředitel ve své zprá­ vě z 19. listopadu konstatoval, že obce, občanstvo, průmysl a intelligence 32

Jindřich Jaroslav hr. Clam-Martinic r. 1872.

Stefan Moyzes, biskup v Báňské Bystrici.

ZMĚNA ČES. POLITICKÝCH NÁZORŮ.

těžce nesou, že není jim oproti bývalým stavům dáno to zastoupení, jaké jim v nové době náleželo. Pokud se týká Českých zemí, zemské statuty se pro ně připravovaly. O zemském zřízení pro Čechy se jednalo v ministerské radě v druhé polo­ vici listopadu r. I860, o zemském statutu pro Moravu v první polovici prosince roku I860. Hrabě Clam-Martinic, který byl přizván k poradám o zemském zřízení Českém, vyslovil se proti návrhu Goluchowského z to­ ho důvodu, že Goluchowski chtěl všechny země konstituovali čistě byro­ kraticky podle jedné a téže šablony a poněvadž neposkytoval historické šlechtě, fideikomisnímu velkostatku, ještě dosti na politických výsadách. Porady o zemských statutech Českých zemí nebyly dojednány, poněvadž Goluchowski dříve, nežli mohl dokonČiti své dílo, náhle byl propuštěn. I statuty druhých zemí, jím vyhlášené, nevešly nikdy v život.

V. ZMÉNA ČESKÝCH POLITICKÝCH NÁZORŮ. Za zasedání rozmnožené říšské rady sympatie buržoasních politiků Českých nestály při Členech většiny rozpočtového výboru a Členech většiny rozmnožené říšské rady. Čeští buržoasní politikové stáli za trvání říšské rady dále ještě na nacionálním, liberálním a buržoasně demokratickém programu, který zastávali za Českého hnutí revolučního. Ještě se nehlásili k theorii historicko-politických individualit.Sympatisovali spíše s těmi, kdo v rozmnožené říšské radě stáli v menšině, poněvadž tatá menšina bojovala za stejné politické idee liberální a demokratické jako oni a poněvadž z této menšiny ústy Moscónyiho ozvaly se i sympatie pro nacionální politiku a pro Český národ v Čechách i na Moravě. Dne 18. září Palacký a dr. Rieger zaslali Členům rozmnožené říšské rady sedmihradskému presidentu obchodní komory Karlu Maagerovi a starokonservativnímu maďarskému předáku hr. Janu Barkóczy-mu adresu, podepsanou 15 spisovateli, především novináři, a sepsanou dr. Riegrem, ve 3

33

ZMÉNA ČES. POLITICKÝCH NÁZORŮ.

které jim děkovali za to, že se za jednání říšské rady zastali svobody tisku. Čeští politikové těžce nesli a po vydání říjnového diplomu i veřejně vytýkali, že Šlechtičtí zástupci Čech nedovedli v rozmnožené říšské radě česky nacionálně cítiti, že provozovali, ne jako Maďaři, politiku celého historického národa, nýbrž jen politiku svých aristokraticko-velkostatkářkých zájmů. S menšinou rozmnožené říšské rady sympatisovali, poněvadž viděli, že by s ní bylo možno vypracovat! ústřední liberální ústavu podle moderních vzorů francouzsko-belgických, jak ústavu takovou snažili se vypracovati za Českého hnutí revolučního. Rieger ještě za zasedání roz­ množené říšské rady se pokoušel, aby prostřednictvím chorvatského bi­ skupa a národovce Jos. Jiřího Strossmayera, s jehož důvěrníkem, noviná­ řem Josefem Prausem, byl v korespondenci, podán byl kompromisní ná­ vrh, který by spojoval historické právo s konstituČní otázkou, ale nepoda­ řilo se mu pro tento plán Strossmayera získati. Přijetí návrhu většiny v rozmnožené říšské radě a pak vydání diplomu říjnového postavilo Českou lidovou politiku před novou situaci. Bylo nut­ no poČítati se změnou, kterou říjnový diplom vytvořil. Diplom ten vychá­ zel od historického práva, zemské sněmy byly základnou budoucí výstavby říše a ve znamení těchto theorií dosáhli Maďaři velkých úspěchů. Rieger v dopise ze dne 4. listopadu r. I860 svému příteli dr. V. Gablerovi napsal: »My pak chceme také politický postup a respekt naší historické minulosti, když to historické právo již jednou na vrchu...« První Český deník »Čas«, vydávaný tajemníkem obchodní a živnostenské komory, drem Aloisem Krásou, jemuž se dostalo koncese dne 10. Července r. I860, neprávem hned před vyjitím prvního Čísla očerňovaný jako list Šlechty, poněvadž mezi Šlechtou a bohatou buržoasií si dr. Krása získal potřebnou kauci (netajil se tím) a nepřijal její nabídku od dr. Riegra, ve skutečnosti až do konce roku I860 vůdčí Český list, hleděl v prvním svém Čísle dne 2. října r. I860 svůj program, který byl programem směru Fr. Palackého a K. Havlíčka v bývalé straně národně-liberální, smířiti s theorií historicko-politických individualit. »Čas« přijímal tuto theorii, ale jen s jistým omezením. »My při programu tom,« napsal, »větší váhu klademe na přirozené národností a co do zmíněného momentu aristokratického máme ovšem v sobě dosti 34

ZMĚNA ČES. POLITICKÝCH NÁZORŮ.

vědomí historického, v Čemž se vlastně pravá aristokracie zakládá, ale také to pevné přesvědčení, že v naší době Šlechta jen tenkráte platnost míti mů­ že, když stojí v Čele toho, co civilisovanému Člověku a národu jest nejdražŠí.« Vedle »Času« dr. Rieger hleděl veřejně zaujati stanovisko k theorii ? . historicko-politických individualit a k diplomu říjnovému. Učinil tak v ně- j cmeckých listech »Reichenberger Zeitung« a »Prager Morgenpost« na kon­ ci října a začátkem listopadu r. I860. Tyto Články byly patrně rozšířením kompromisního návrhu, který svého Času připravil Rieger pro biskupa Strossmayera. Rieger soudil reelně. Skutečnost, že budoucí konstrukce říše bude míti za základ historicko-politické individuality, byla zde a nedalo se na ní ničeho měniti. Hlásati program národně liberální strany z r. 1849 beze vší změny za změněných okolností, toho Rieger nechtěl, poněvadž možnost uskuteČniti tento program, třebaže by mu byl vždy ještě dal za nezměněných poměrů přednost, prostě nebyla. Rieger hleděl program ná­ rodně liberální strany usmířiti se zásadou historicko-politických individua­ lit. Pozoroval, že nově opanovavší theorie jest svou podstatou decentralisaČní a tím programu národně-liberálnímu velice blízká. Postřehl, že za koncesí, Maďarům poskytnutých, nebude možno Slováky, kteří se pro spo­ jení s Českým národem ani nevyslovili ani pro ně nepracovali, při jakém­ koli státním útvaru držeti s Čechy pohromadě. Rieger akceptoval princip autonomie zemí, uznávající historické tra­ dice zemské, ale hned jako uvědomělý Čech, jemuž záleželo na tom, aby přirozený celek národa nebyl rozpoltěn, naproti zásadám Qama-Martinice žádal uznání principu toho nejen pro král. České, nýbrž pro celou Českou korunu jakožto jednu historicko-politickou individualitu. Rieger tušil na základě zemského zřízení Štýrsku daného, že u vlády není vůle vyplniti zá­ sadu říjnového diplomu a postaviti všechny země na stejný stupeň a hleděl proti nezachování této zásady vyvolati náladu. Rieger byl proti dualismu, o jehož utvoření snila hned po vydání říjnového diplomu a na základě je­ ho vídeňská žurnalistika, zrazoval od něho, byl také proti tomu, aby král. České mělo dostati jinou zemskou ústavu nežli Uhry. Čechy stavěl Uhrám úplně na roveň, poněvadž soudil, že obě země jsou stejně poplatný, bohatý a vzdělány, že mají stejnou produktivní sílu duchovní i materielní; rozdíl 3*

35

ZMÉNA ČES. POLITICKÝCH NÁ?O$Ú.

jen viděl mezi Čechem a Maďarem jediný, povazuje Čecha za vzdělanější­ ho, Maďara za politicky, obratnějšího. Riegrovi nepostačoval jen princip historického práva při vyměřování politických práv, nýbrž žádal jako buržoasní politik, aby politická práva odpovídala daňové poplatnosti. Rieger také, ačkoliv přijímal historické právo, neměl ještě dosti smyslu pro princip právní kontinuity. Jen v nejkrajnějším případě připouštěl, že by se mohlo při budoucím zemském sněmu Českém podržeti rozčlenění na stavy a že by se mohlo na tomto základě dále budovati. Riegrovým ideálem byla repre­ sentace v duchu buržoasním, založená na principech počtu obyvatelstva a daňové poplatnosti bez ohledu na stav, národnost, venkov, města a jiné okolnosti. Jako žádal rovnost před zákonem pro všechny občany, tak žá­ dal, aby stejným břemenům odpovídala stejná práva. I po vydání říjnové­ ho diplomu byl by býval pro složení říšské rady v duchu této zásady. Utvo­ ření dualismu a tím utvoření předlitavského ústředního parlamentu poklá­ dal za porušení historického práva Českého, to jest za porušení práva, kte­ ré bylo říjnovým diplomem prohlášeno jako pevný princip státní organisace. Pro Čechy za historické právo prohlásil právo české koruny, autonomii českého sněmu. Rieger přemýšlel, jaký by měl býti Český zemský sněm, jaké by měly býti výkonné orgány České zemské autonomie a jejich poměr k vídeňské vládě. Pro nejbližŠí zemský sněm přirozeně se naskýtala Riegrovi otázka, v jaké řeči má sněm jednati. Nebylo pro něho jako hlasatele zásady národ­ nostní rovnoprávnosti ani na chvíli pochyby, že obě zemské řeči musí býti na Českém sněmu stejně oprávněny. Ze zásady opravdové zemské autono­ mie vyvozoval, že výkonné orgány zemské, zemská vláda, musí býti zem­ skému sněmu odpovědny. Rieger nejprve, patrně vzpomínaje na ústavní návrh národního výboru z r. 1848, přímo žádal, aby místodržitel s jeho po­ radním sborem, ať by již byla jejich jména jakákoliv, byly orgány sněmu zodpovědné. Rieger věděl, že vlastně něco podobného dostalo se Čechám již kabinetním listem z 8. dubna 1848, ale, ačkoliv si toho byl vědom, přece vyslovil jen požadavek a netvrdil, že by na základě kabinetního listu měly Čechy na něco podobného právo. Pod dojmem znovuzřízení Uherské a Sedmihradské dvorské kanceláře a koncesí Maďarům učiněných žádal, při­ bližuje se zde názorům hr. Clama-Martinice, proneŠeným na poradě u cí­ 36

SBLÍŽENI ČES. POLITIKŮ S KONSERV. ŠLECHTOU.

saře v Schónbrunnu, později za znovuzřízení české dvorské kanceláře a tó v její podobě před r. 1749. Dvorské kancléře považovat za ministry jistých zemských skupin nebo korunních oblastí, vedle nich měli býti resortní od­ borní ministři a to, jak stanovil v souhlasu s ústavním návrhem národníhd výboru z r. 1848 říjnový diplom, pro politiku zahraniční, válku, říšské fi­ nance a obchod. Úkolem dvorského kancléře mělo býtí, příslušnou zem­ skou skupinu uváděti ve spojení se zeměpánem. Dvorský kancléř měl před­ sedali zemským vládám své země, měl býti nejvyšší hlavou vnitřní zemské vlády a jako takový měl býti za svou zemskou skupinu zodpověděn vladaři a sněmu. Náměstkem dvorského kancléře chtěl míti dř. Řieger místodržitele. Riegrovy názory uchvátily Českou politickou veřejnost v historických zemích. České noviny bez výhrady schválily Riegrovy Články. Jakub Malý vydal parafrasi Riegrových myšlének v brožuře: »Ovahy Čecha o novém zřízení Rakouska«. Názory Čechů v historických zemích však nesdíleli Slováci v Uhrách. V duchu revoluce z r. 1848 a 49 stavěli svou politiku i nadále jen na právu přirozeném a né také na právu historickém. Proti maďarské theorii historicko-politických individualit, která znamenala jejich národní poníže­ ní, bá zničeni v Uhrách, vytýčili theorii jinou: theorii individuality národa. .

...

...

.

I

VI. . SBLÍŽENÍ ČESKÝCH POLITIKŮ S KONSERVATIVNÍ ŠLECHTOU.

J aké stanovisko zaujmou nyní Čeští buržoasní politikové ke konseř vativní šlechtě z Čech, jejímž vůdcem byl Clam-Martinic? Tó byla otázka poměru Českých liberálních a buržoašně demokratických politiků k Šleclř tě, poměr politicky oprávněné aristokracie k buržoásii, domáhající se své^ ho politického oprávnění a bezpečně je očekávající. Tato otázka začala za­ jímali Čechy na podzim r. I860. Nebyl to v Čechách po vybití se Českého revolučního hnutí nový problém. Před deseti léty (na podzim r. 1850) se v Čechách již o něm diskutovalo, když mezi šlechtou jevilo se politické 37

SBLÍŽENÍ čes. politiků s konserv. šlechtou.

hnutí. Sama šlechta v Čechách tehdy toužila po sblížení s českou buržoasií, ale k sblížení tehdy nedošlo. Zbytky radikálně-demokratické strany České (»Pražský večerní list«) přirozeně odmítly touhu šlechty veřejně spolupůsobit! s českými politiky v otázkách nacionálních a i politických pod podmínkou, »aby Šlechta v ná­ rodních institucích sjednotiti se mohla v korporaci zvláŠtní«. Národně li­ berální strana (»Slovan« a »Union«) byla by bývala ochotna se sblížiti, ale jen za podmínek, že Šlechta přijme její zásady nejen nacionální, nýbrž i li­ berální. Český konservatismus (»Vídeňský denník«) doporučoval v poli­ tickém ohledu bez výhrady sblížení, dávaje na jevo, že mu stačí úplně sym­ patie šlechty k snahám Česko-nacionálním. Dr. Rieger ještě v březnu r. I860 ve své, anonymně vydané brožuře »Les Slaves d’Autriche et les Magyars« stál na odmítavém stanovisku k České Šlechtě, vytýkaje jí, že v těž­ ké chvíli opustila Český národ a že si neuvědomila, jaké jest její politické a národní poslání. Na podzim r. I860 nerozřeŠený problém se znova přihlásil o své ře­ šení. Lhostejné stanovisko Clama-Martinice k Českému národu, jak je za­ ujal v rozmnožené říšské radě, nesdíleli v Čechách a na Moravě všichni konservativní aristokraté. Někteří z nich postřehli, jak veliký rozdíl byl na rozmnožené říšské radě v poměru Šlechtických konservativců maďar­ ských k tehdejšímu politickému jádru jejich národa a v poměru Šlechtic­ kých konservativců z Čech k politikům Českým. Počítali také s tou okolno­ stí, že buržoasní poslanci Čeští nebudou již budoucně vyloučeni z politické moci, jako se stalo za rozmnožené říšské rady, a že tudíž bude nutno za­ ujmout! k nim dříve nebo později stanovisko. Poslední »landsknecht« Bedřich kníže Schwarzenberg byl přesvědčen o tom, že i Šlechta z Čech by se měla podle vzoru maďarské šlechty postavit! včelo národního hnutí, jestliže nechce, aby se na ni buržoasie dívala jako na zrádce lidu a země a na odpadlíka, nechce-li aby byla vyrvána ze srdce svých rodáků. Nezná­ mý pisatel brožurky »Nach dem Reichsrathe« (byl jím asi baron Robert ) * Hildebrandt), českých poměrů dobře znalý a v Čechách usedlý, radil na *) Kníže Rudolf Taxis v dopise z 5. prosince r. 1860 A. O. Zeithammerovi hádal, že autorem brožury by mohl býti Alex. sv. p. Helfert.

38

SBLÍŽENI čes. politiků s konserv. šlechtou.

počátku listopadu r. I860 přímo šlechtě, aby hleděla, jestliže chce hráti po­ litickou roli, vstoupiti v přátelství s Českými politiky. Ačkoliv strana hr. Clama-Martinice neuznávala tenor spisku, souhlasila v této důtklivé radě a tuto náladu dávala na jevo. Orgán konservativní Šlechty »Vaterland« dne 4. listopadu již prorocky napovídal, že dojde k sblížení Šlechty s českými politiky buržoasními, a ku konci listopadu r. I860 konala se již u mladého knížete Karla Schwarzenberga na Orlíku porada mladé generace šlechtic­ ké, jež chtěla podporovati nacionální České zájmy. Byli tu především pří­ tomni baronRobert Hildebrandt, Jan hrabě Harrach a kníže Jiří Lobko * wicz. Deník »Vaterland« systematicky zastával na podzim r. I860 České Šlechtice proti tvrzení, jako by byli bývali neuznávali oprávněnost Českých snah nacionálních a jako by vedle svých Šlechticko-stavovských zájmů ne­ měli ničeho jiného na mysli, hleděl získati České měšťanstvo pro sblížení s konservativní Šlechtou a těsně na konci roku I860 (28. až 30. prosince) přinesl obšírný historicko-politický Článek: »Die Nationale Bewegung in Bohmen«, v němž se na základě historického práva českého dokazovala oprávněnost českých požadavků za zavedení češtiny ve Škole i v úřadech. Konservativní Šlechtici nezůstali jen při těchto poradách a projevech, nýbrž snažili se navázati od počátku prosince r. I860 i osobní styky s bur­ žoasními politiky Českými, zvláště s jejich vůdcem dr. Riegrem. Rieger dne 27. prosince r. I860 mohl sděliti dru. Gablerovi: »Naše Šlechta blíží se nám, ale rozpakuje se posud dáti se do proudu, ale zdá se, že se k nám ko­ nečně přidá zcela.« Českými politiky byl již na počátku Července učiněn pokus, získati vliv šlechty pro podporu nacionálních tužeb Českých, když Šlechta byla vy­ zvána k účasti ve sboru pro vystavění Českého Národního divadla. Pokus ten zůstal ještě bez úspěchu. »Posel z Prahy« palčivou otázkou poměru Šlechty k Českým politikům zabýval se na počátku listopadu a prosince r. I860, když nebylo již žurnalistice možno o této otázce mlČeti. »Posel z Prahy« nestavěl se tehdy k Šlechtě jako stavu nepřátelsky, uznával ji jako stav, pokud ji uznával zákon, byl jí nakloněnější nežli před rokem, připouštěl možnost sblížení, stane-li se šlechta nacionálně Českou. Čeští buržoasní po­ litikové pozorovali, že nedosti probudilé měšťanstvo, které chtěli získati zcela Českému nacionalismu, koketuje stále s němectvím. Aby dobyli je tr­ 39

SBLÍŽENI ČES. POLITIKŮ S KONSERV. ŠLECHTOU.

vale pro Češství, chtěli se rádi sblížiti se šlechtou, kdyby se tato stala pod­ porovatelem Českých snah nacionálních a vzorem měšťanstvu v sympatiích k ČeŠství. Tomuto hnutí v Šlechtě i v buržoasii neodolal hr. Clam-Martinic. I on počal vyhledávati osobní styky s Českými politiky. Snadno je nalezl. Sjed­ nal mu je jeho svat, hrabě Lev Thun, bývalý ministr kultu a vyučování. Hrabě Lev Thun udržoval od r. 1849 spojení s hlavami Českých konservativců. Universitní profesor V. V. Tomek v Praze byl Thunovým důvěrníkem za reakČní doby a ten na nepřímou žádost hr. Lva Thuna dovedl svésti vůdce Šlechty hr. Clama-Martinice s vůdcem České buržoasie dr. Riegrem. V neděli 6. ledna (na 3 krále) dopoledne r. 1861 sešel se hr. Clam-Marti­ nic v bytě Tomkově v Praze s dr. Riegrem, prohlašovaným Šlechtou od je­ ho parlamentámí Činnosti na prvním říšském sněmu ústavodámém za re­ publikána a radikálního demokrata. Rieger odhodlal se k tomuto kroku, zjednav si dříve souhlas Františka Palackého. Když oba representanti politických směrů se ubírali na schůzku k Tomkovi, dostala se politická situace v Rakousku do nového stadia. Dne 13. prosince I860 byl náhle na nátlak konservativní Šlechty maďarské, kte­ rá sváděla na nepopulárnost Goluchowského v Uhrách, že Maďaři nemoh­ li splniti sliby, které císaři dali, a na nátlak osobního nepřítele Goluchow­ ského hr. Clama-Martinice propuštěn k radosti liberálně-demokratických Čechů hr. Goluchowski. Nástupcem jeho se stal Antonín rytíř Schmerling. Šlechtický proud Clama-Martinice uvítal Schmerlinga ve »Vaterlandu« ve­ lice zdrženlivě, ba možno říci i nepříznivě. Rieger o novém státním mini­ stru napsal důvěrně dne 27. prosince r. I860: »Od Smerlinga nedoufám aspoň já mnoho. I z programu vykukuje tu a tam germanomanský »Pferdefus« ... Obávám se velmi toho »Interessenvertretungu« a vidím v tom centralisující směr.« Čeští politikové přijali sice z důvodů liberálně-demo­ kratických s potěšením Schmerlingovo jmenování, ale měli v něho nedů­ věru v ohledu nacionálním. Tato nedůvěra u nich rostla, když vídeňská žurnalistika se intensivně obírala myšlénkou, která na chvíli zaměstnávala hned po vydání říjnového diplomu rakouské noviny, myšlénkou utvoření centrálního parlamentu neuherských zemí. Je úmyslem Schmerlingovým 40

sblížení čes. politiků s konserv.

Šlechtou.

uskutečnili tento sen německo-liberální politiky? To byla otázka, na niž »Národní Listy« nedovedly na počátku ledna r. 1861 dáti ještě zcela urči­ tou odpověď, nýbrž jen pravděpodobnou. Pravděpodobně se bály uskuteč­ nění tužeb německého liberalismu, bály se utvoření dualismu, který by byl v Rakousku zjednal na jedné straně panství Maďarů a na druhé Němců, pod jejichž panstvím by byli úpěli Čechoslováci. V obavě z pravděpodob-. nosti své myšlenky prohlašovaly dne 3. ledna: »Ale věru stokrát radši svě­ řili bychom osud národa svého Martinicům a šlechticům jemu podobným, než oněm stranníkům Frankfurtským, kteří nás Slovany ignorovati chtějí a jimžto je celé Rakousko jen východním Německem.« V Praze u Tomka sešli se dne 6. ledna r. 1861 dva vůdcové stran, dří­ ve osobně si neznámí, kteří měli po ruce denní žurnalistické tribuny. Hr. Clam-Martinic měl »Vaterland«, dr. Rieger byl duchem »Národních Listů«. Rieger sice nebyl za ně formálně zodpověděn, ale ve skutečnosti jim udával směr. K Riegrovu popudu zadal r. I860 mladý 271etý advokátní koncipient dra Jana Pulkrábka ve Friedlandě, spříbuzněný s F. ŠimáČkem v Praze a doporučený Českým politikům prof. E. Tonnerem, v politickém světě ještě neznámý dr. Julius Grégr za koncesi pro »Národní listy«. Stra­ na Riegrova nepovažovala totiž povolením Krásova »Času« svou žádost za koncesi pro český deník za splněnu. Grégr pak se obíral již od jara r. I860 myšlenkou založiti Český deník. Dne 19. září r. I860 podal žádost za povolení vydávati »Národní Listy« a dne 8. listopadu r. I860 tohoto povolení dosáhl. Poněvadž neměl potřebných peněz na kauci, složil ji dr. Rieger na své jméno, sebrav ji mezi Českými vlastenci. Vláda povolila vydávání »Národních Listů«, počítajíc s tím, že mezi nimi a Krásovým »Časem« vznik­ ne soupeřství, a tím že jí bude poskytnuta možnost kontrolovat! České hnu­ tí. Dr. Grégr dal list do služeb politiky Riegrovy a obdrženou koncesi dal do rukou družstvu, v jehož Čele stáli Fr. Palacký, dr. Rieger, dr. Brauner, J. E. Purkyně a V. V. Tomek. OČ se jednalo na schůzce u Tomka ? Své politické programy znali oba účastníci ze svých veřejných projevů. Program »Vaterlandu« byl progra­ mem Clamovým, úvodní programový Článek pro »Národní Listy« pochá­ zel z péra Riegrova. Oběma stranám bylo od počátku jasno, že se nemohou 41

SBLÍŽENI ČES. POLITIKŮ S KONSERV. ŠLECHTOU.

ve všem programaticky dohodnout, ale oběma stranám bylo také patrno, že přes programatické rozdíly mohl by býti mezi nimi společný politický postup. V nedatovaném dopisu s počátku r. 1861 sdělil hrabě Clam-Martinic svému příteli Egbertovi hraběti Belcredimu na Moravě, patrně aby mu ukázal směrnice pro obdobnou akci na Moravě, oč mu Šlo. Šlo mu o sblížení s Českými buržoasními politiky, o přátelský poměr k národní li­ berální straně, ale o poměr, až do svolání zemského sněmu Českého pohy­ bující se jen ve všeobecných liniích a nedotýkající se otázek konkrétních. Clam byl toho mínění, že se solidarita zájmů může dostaviti až po vzájem­ ném bližším poznání a po vzájemné bližší spolupráci. Podle něho teprve za sněmovního zasedání se mohlo ukázati, jak dalece by se bylo lze dohodnouti s národně liberální stranou. Hraběti Clamovi někteří politikové v ná­ rodně liberální straně se zdáli býti příliš výstřední, s těmi se nechtěl sblížiti, nýbrž jen s těmi, kdo byli umírnění. Nevzpíral se kooperaci s národ­ ně liberálními poslanci, ale byl pro ni jen za podmínky, že vedoucí vliv a postavení zůstane vyhrazeno historické Šlechtě. Její mocenské postavení, neodpovídající již tehdy skutečným poměrům, mělo tak býti posíleno. Hr. Clam i dr. Rieger sešli se ještě několikráte. Sblížili se, ale nedo­ spěli k žádné úmluvě o společném postupu. Hr. Clam se jí vyhýbal. Dne 19. ledna r. 1861 jednání Riegrovo s hr. Clamem bylo sděleno v bytě Palackého význačným politikům Českým, mezi nimiž byli přítomni mimo jiné dr. Brauner, dr. Julius Grégr, který byl proti vyjednávání se Šlechtou, F. ŠimáČek, a ačkoliv o jednání samém a jeho výsledku byla za­ chovávána jinak přísná mlčenlivost, na venek bylo sblížení hned od první schůze hr. Clama s Riegrem manifestováno. Hr. Clam-Martinic se svými stoupenci chtěl veřejně dokázati, že se míní starati o nacionální zájmy Če­ ské a že si přeje dohody s Českým národem. Byly uspořádány veřejné schů­ ze. Dne 10. ledna první hromada hospodářské jednoty v Písku, dne 13. ledna valné shromáždění c. k. vlasteneckohospodářské společnosti, na nichž nejen prakticky byla osvědčena Šlechtou rovnoprávnost obou zem­ ských jazyků, ale i sympatie Českých politiků k Šlechtě, Česky cítící. Pohřbu bibliothekáře musea král. Českého Václava Hanky dne 15. ledna účastnila se Šlechta hromadně v Čele s Clamem-Martinicem. Kníže Rudolf Taxis na­ psal o tom dne 13. února r. 1861 prof. A. O. Zeithammerovi: »Hanka po 42

SCHMERLING A ÚSTAVA ÚNOROVÁ.

své smrti indirektně více účinkoval k probuzení národního smýšlení než za posledních let žití svého«. Když pak zakročením šlechty byly Společnosti Musea král. Českého konečně stvrzeny stanovy, okázale aristokracie při­ spěla k účelům musejním. ) * Plny radostí a nadějí psaly dne 24. února »Národní Listy«: »Již dou­ fáme, že nebudeme pracovati beze Šlechty České. Výtečníci ze středu jejího postavili se tímto poskytnutím podpor literárnímu ústavu... zjevně na stranu národní... nepochybujeme, že... brzy i na poli politickém budou kráčeti zajedno s národem.« Manifestace pro spoluúčast Šlechty s českým národem byla ukončena dne 7. března r. 1861 na valném shromáždění Spo­ lečnosti Musea král. Českého. Nebyl tam zvolen presidentem, jak si přáli někteří národně a buržoasně demokraticky cítící Čechové, vůdce českého národa, za absolutismu v Museu těžce uražený Fr. Palacký, nebyla odčině­ na křivda mu učiněná, nýbrž Jindřich Jaroslav hrabě Clam-Martinic a jeho náměstkem kníže Karel Schwarzenberg. Historická Šlechta počala spolupracovati s českým národem a to za podmínky, kterou stále měl na mysli hr. Clam-Martinic, že jí bude vyhraženo v spolupráci vedoucí postavení. Hájila této své posice vždy houževnatě a nerada odhodlávala se k ústupkům české buržoasii. Dr. Pražák v dopise dru. Mezníkoví dne 16. led­ na r. 1864 to jasně charakterisoval: »Bohužel že strana, která sobě nás má nejvíce vážiti, totiž Šlechta, nezdá se uznávati, jakých obětí Palacký a Rie­ ger a vůbec strana konservativní národní přinesly a že oběti tyto velmi slouží Šlechtě. »Vaterland« uznal opět a opět za dobré zapírat ve jménu p. Clama a Thuna národní politiku a solidámost s námi. Nevidím vůbec, že by i v sociálním postavení Šlechta začala nám více koncesí dělati.«

VII. SCHMERLING A ÚSTAVA ÚNOROVÁ.

Vydání říjnového diplomu nepřineslo habsburské monarchii toho klidu, kterého pro říši chtěl panovník docíliti vydáním diplomu. Na sjezdu ♦) Přispěli knížata Jiří Lobkowicz, Karel Schwarzenberg, hrabata Jiří Buquoy, Jindřich Jaroslav Clam-Martinic, Jan Kolovrat, Jan Karel Lažanský, Jindřich hrabě Chotek, Prokop Lažanský, baron Rob. Hildenbrandt a jiní.

43

SCHMERLING A ÚSTAVA ÚNOROVÁ.

ruského cara a pruského prince regenta ve Varšavě ve dnech 22. až 26. říj­ na r. I860 nedosáhl císař František Josef I. uzavření svaté aliance, jehož by si byl přál vzhledem na národnostní hnutí italské. Špatné finance ra­ kouského státu se nezlepšily a v ministerské konferenci byl konstatován jejich naprosto kritický stav, kterýž se na venek projevil dne 18. ledna r. 1861, kdy vypsána byla výpůjčka 30 milionů zlatých. Feudalistický duch říjnového diplomu, projevený pak vydáním Čtyř zemských statutů, pobuřo­ val liberální buržoasii, jeho autonomní jádro rozčilovalo centralisty, jeho dualistická stránka federalisty, poněvadž se cítilo, že Maďarům se dostalo tolik, že jejich převaha oproti druhým národům v říši byla nepochybná. Ale s říjnovým diplomem především byli nespokojeni ti, pro něž byl vydán, Maďaři. Ti ve své většině zapřeli maďarské autory říjnového di­ plomu, starokonservativce, stavěli se na půdu koŠutovské ústavy z r. 1848, využili obnoveného komitátního zřízení k agitaci pro odpor v celé maďarské společnosti a vznítili hnutí, které, když Vídeň je ještě zveličovala, po­ kládal císař za koruně a státu velice nebezpečné. Císař hleděl, aby uvnitř říše vzhledem k zahraniční situaci byl zjed­ nán co nejdříve klid, zvláště hleděl na to, aby usmířil co nejdříve Maďary, jejichž chování pokládal za koruně i státu povážlivé. Poněvadž postřehl, že od Goluchowského pro jeho neoblíbenost u Maďarů nelze se nadití akce na smír s nimi, náhle se rozhodl propustíti ho, aniž by při tom byl provedl jakékoliv změny v maďarských Členech kabinetu, a postavití na jeho místo osobnost jinou, která by situaci v říši nejlépe vyhovovala. Fi­ nanční ministr Ignác Plener upozornil císaře na Schmerlinga. S touto kan­ didaturou sice nebyl právě spokojen Rechberg, který nemohl zapomenouti na svůj napjatý poměr k Schmerlingovi z Frankfurtu r. 1849, ale s kan­ didaturou Schmerlingovou projevili souhlas maďarští Členové v minister­ ské konferenci, zvláště hr. Ant. Széczen, který byl důvěrný přítel Schmerlingův. O Schmerlingovi se tvrdilo, že za boje koruny s Maďary schvaloval jejich radikální politiku a že sdílí jejich právní názory. Maďaři proto dou­ fali, že Schmerling vyplní jejich přání. Kandidatura Schmerlingova měla býtí tudíž kandidatura, která by znamenala jednak koncesi liberálním feudálům v říši, jednak slibovala naději příznivého jednání s Maďary.

44

SCHMERLING A ÚSTAVA ÚNOROVÁ.

Antonín rytíř Schmerling, tehdy president vrchního zemského soudu ve Vídni, byl jmenován státním ministrem dne 13. prosince r. I860. Byl tehdy stár pět a padesáte let. Byl to neobyčejně vzrostlý muž, měl sČesané vlasy, nosil kotletky, byl vyholený na bradě a pod nosem, měl přísné drže­ ní těla, pyšný pohled. Byl sebevědomý, osobně pyšný, v osobním styku od­ měřený. Měl vyvinutý smysl pro autoritu a pořádek, dovedl vojensky roz­ kazovat, vyžadoval si poslušnost a plnění rozkazů. Byl ve svém jednání pří­ močarý a někdy i násilnický. Byl bezohledný šéf a puntičkář v úřadě. Ne­ byl to muž nadaný fantasií a tvůrčí silou. Byl střízlivý a suchý. Byl málo hybný, trval na svém mínění neústupně a vyžadoval si od druhých, aby změnili svůj názor. Za cílem, který si vytkl, Šel slepě. Nebyl zvláště odborně vyškolený právník. Nebylo jeho zálibou vyřizovati přesně úřední akty. Pocházel ze soudcovské rodiny vídeňské. Svými názory byl Vídenák, ve Vídni spatřoval těžisko, střed a duši celé říše. Před bfeznem r. 1848 byl členem dolnorakouského stavovského sněmu. Šla o něm tehdy pověst, že je nepřítel Mettemichova systému. Za revolučního hnutí r. 1848/9 osvědčil se zastáncem konstituČní monarchie a stal se zná­ mým svým velkoněmeckým přesvědčením. Zůstal svému velkoněmectví věren i jako státní ministr a chtěl, aby jeho vnitřní politika odpovídala je­ ho velkoněmeckému přesvědčení. Cítil císařovu bolest nad ztrátou Části Horní Itálie. Náhradou za to mělo býti císaři prvenství v Německu. Ra­ kousko udržeti jako evropskou velmoc bylo císařovým přáním a Schmerlingovým příkazem. Schmerling r. 1848 byl říšským ministrem ve Frank­ furtě n. M. a od 28. Července r. 1849 až do ledna r. 1851 seděl na křesle rakouského ministra spravedlnosti. Zjednal si v kruzích liberálních oblibu vydáním trestního řádu ze 17. ledna r. 1850. Odešel z kabinetu pro nesho­ dy se Schwarzenbergem v otázce vojenských soudů za stavu obležení, de­ monstroval tím proti vládě vojáků. K. Havlíček neváhal tehdy nazvati ho státníkem »opravdu konstituČně smýŠlejícím«. Schmerling zklamal jako státní ministr své maďarské přátely. Byl pře­ svědčen, že se diplomem říjnovým říše vydala na pospas Maďarům a neta­ jil se císaři tímto názorem. V převaze německé buržoasie a byrokracie v ří­ ši spatřoval zdar monarchie. Byl mu cizí probuzenský proces neněmeckých národů v říši. Ale nechtěl je pogermanisovati a vyhladiti. Neměl smyslu

4J

SCHMERLING A ÚSTAVA ÚNOROVÁ.

pro postupující probuzení Československého národa, nepřikládal mu váhy. Československý národ a jeho příslušníky podceňoval. Oproti Goluchowskému znamenal v liberalismu i konstitucionalismu jistý pokrok, ale jen pokrok zdánlivý. Parlamentní zřízení pokládal za balvan v cestě za urči­ tým cílem, věřil v autoritu byrokratické a vojenské moci. Vycházel tím vstříc protikonstitučním názorům císařovým. Na stát nazíral jako na stát moci a na stát policejní v duchu předbřeznovém. Strachoval se obtíží, jež s sebou přináší politika neabsolutistická a sám se přiznal, že pro takovou politiku, která měla býti politikou jeho éry, neměl smyslu. Vyznal se: »Ne: mám vlastně žádného pravého zájmu pro politiku. Jsem od přírody voják a dostal jsem se proti své vůli k tomu, abych hrál politickou úlohu. Je mi ten věčný neklid protivný. Rád si večer Čítám dobrou knihu nebo rád jsem v dobré společnosti nebo v divadle. Politikové však žijí v ustavičném rozčilení.« Schmerling svůj politický program vyložil v oběžníku k místodržícím korunních zemí ze dne 23. prosince r. I860. Vycházel od neodvolatelného diplomu říjnového a slíbil osobní i občanské svobody a podporu kultur­ ních snah rakouských národů. Odříkal se odnárodnovacích úmyslů, germanisaČních snah, vyslovil se pro svobodu náboženství, tisku, pro odděle­ ní soudnictví od správy. Chtěl podporovati blahobyt a uznával potřebu obecní samosprávy. Jako zásadu zemských zřízení postavil »zastupování zájmů na základě bezprostředních voleb a rozsáhlého práva voliti a vole­ nu býti« a přešel tím způsobem v Bachově duchu od forem stavovských k nové době. Sněmům slíbil právo iniciativy a veřejného jednání a domní­ val se pokraČovati v duchu říjnového diplomu, když říšské radě slíbil uděliti tatáž práva jako zastupitelstvům zemským a když sliboval říšskou radu přeměniti ve sbor významnější, nežli jakým do jeho doby byla. Dne 4. února ve smyslu svého politického programu zreformoval ka­ binet. Dosavadní maďarští Členové vlády v něm zůstali. Dne 26. února r. 1861 pak oktrojoval únorovou ústavu. Schmerling nebyl duchovním otcem této ústavy. Nestačil na to. Sku­ tečným otcem jejím byl Schmerlingův úředník, titulární rada vrchního zemského soudu ve Vídni Hans von Perthaler. Perthaler byl státovědecký myslitel, literát, publicista, byl inspirátorem Schmerlingovým. Šířil v Ra­

46

SCHMERLING A ÚSTAVA ÚNOROVÁ.

kousku názory o samosprávě, které ve svých vědeckých pracích vyslovil pruský právník Rudolf von Gneist. Perthaler ovládal výborně celou legis­ lativní práci. Únorová ústava se ohlašovala jako provedení říjnového diplomu. Schmerling oproti námitkám v ministerské radě, že se únorová ústava od­ chyluje od ducha říjnového diplomu, tvrdošíjně dokazoval, že se pohybuje v jeho duchu. Únorovka prohlašovala, že ukončuje ústavní dílo, započaté diplomem říjnovým. Byla jako tento oktrojírkou. Jako činil již diplom říj­ nový, tak i ona Činila rozdíl mezi zeměmi uherskými a neuherskými. Těžisko bylo položeno do říšské rady. Stalo se tak proto, aby se povznesl otře­ sený úvěr říše. Stálá a rozmnožená říšská rada byly rozpuštěny a na jejich místo nastoupila státní rada jakožto poradní sbor císařův ve věcech záko­ nodárných a rozhodující sbor o kompetenčních a sporných záležitostech veřejného práva. Říšská rada únorovky byla skutečný parlament. Císař přijal tento ráz říšské rady jen s odporem a z nutnosti, poněvadž se obával, že se jedná o nenáviděnou jím konstituci. Říšská rada skládala se z dvou sněmoven: panské a poslanecké. Pan­ ská sněmovna, tím že do ní byla vyloučena volba, měla ráz konservativní. Měla se skládati ze zletilých princů císařského domu, dědičných Členů, cír­ kevních hodnostářů a členů doživotně císařem jmenovaných pro zásluhy o stát, církev, vědu a umění. Poslanecká sněmovna měla míti pro celou říši 343 poslanců. Měla jejich velikým počtem imponovati oproti sněmům. Z tohoto počtu poslanců připadalo na Čechy 54, na Moravy 22 a na Slez­ sko 6 poslanců. Poslanci se měli voliti nepřímo zemskými sněmy podle ku­ rií. Zde únorovka dodržovala říjnový diplom. Poslanecká sněmovna byla vlastně sněmovnou zemí a tím jaksi byla únorovka federalistická, ale ne úplně, poněvadž se do sněmovny volilo podle kurií a ne ze sněmu jako celku. Říšská rada stala se v únorovce primemím orgánem zákonodárným. Císaři se vyhražovalo naříditi bezprostřední, přímé vykonání voleb, kdyby nastaly mimořádné poměry, které by nedovolily, aby sněmovna po­ slanců byla zemským sněmem obeslána. Tím federalistický ráz únorovky byl poznovu porušen. Únorovka zajišťovala aristokracii jako takové veli­ kou politickou moc. Poskytovala jí vlastně dvojí zastoupení, jedno v pan­ 47

SCHMERLING A ÚSTAVA ÚNOROVÁ.

ské sněmovně jako dědičným pairům, druhé v poslanecké sněmovně jako Členům velkostatkářské kurie. Únorovka znala vedle říšské rady pro celou říši i říšskou radu pro neuherské země čili užší říšskou radu. To znamenalo dualistický útvar říše. Nositelem parity oproti uherskému zemskému sněmu stala se užší říšská rada. Tato užší říšská rada měla míti 203 poslanců, z nichž připadalo na historické země české celkem 82 poslanců. Zemská zřízení v neuherských zemích byla vypracována celkem podle jedné a téže šablony, která spočívala na Bachových statutech. Statuty Goluchowského byly zrušeny. Únorovka stejně nezachovala stará stavovská zřízení jako je nezachovaly statuty Goluchowského, ačkoliv mluvila o je­ jich obnově. Ale únorovka podržela jisté upomínky na staré stavovské sně­ my, zvláště kurie, které nastupovaly na místo starých stavů. Pokud se týče historických zemí Českých, měl Český sněm 241, morav­ ský 100 a slezský 31 poslanců. Ve všech třech sněmích zasedali na základě svých hodností katoličtí hodnostáři, v Českém sněmu pak jako virilista i rektor university. Volených poslanců bylo v českém sněmu 236 (z nich 70 velkostatkářů), na moravském 98 (z nich 30 velkostatkářů) a ve slez­ ském 30 (z nich 9 velkostatkářů). Volby se dály v kuriích: velkostatkář­ ské, která volila ve dvou sborech, fideikomisním a nefideikomisním, pak v kurii měst a obchodních komor a konečně v kurii venkovských obcí. V této poslední se volilo prostřednictvím volitelů. Volební řády únorovky byly Českému národu nepříznivé; nedávaly mu zastoupení, které mu náleželo podle počtu obyvatelstva a podle výšky daní. Únorovka vyzrazovala myšlenky těch, kdo ji stvořili. V neuherských zemích, především v zemských sněmech, mělo se vyhraditi vynikající místo kapitalistické buržoasii, vyvinuté tehdy v říši plně jenom u Němců, a tím Němcům, jejichž význam byl pro říši zvláště zdůrazňován. Proto volební právo bylo odvislé od censu. Nebylo zavedeno volební právo všeobecné. Zeny byly z volebního práva vyloučeny. Pasivní právo bylo přiznáno jen mužům od 30 let. Sněmovní období bylo Šestileté. Na uprázdněné man­ dáty se vypisovaly doplňovací volby. Únorovka byla ústava centralistická. Postavila zemské sněmy na jiné, 48

SCHMERLING A ÚSTAVA ÚNOROVÁ.

podřadné místo oproti tomu, jak soudil o zemských sněmech říjnový dip­ lom. Širší říšské radě byla sice ponechána kompetence, jak ji stanovil Čl. II. říjnového diplomu, ale kompetence užší říšské rady t. j. říšské rady neuherských zemí byla podstatně rozšířena. Vedle toho, co jí přikazoval 2. odst. Čl. III. říjnového diplomu, byly jí únorovkou přikázány i »vŠecky předměty zákonodárství, které nejsou výslovně vyhrazeny zemským zříze­ ním (§ 18) zemským sněmům, v užší říšské radě zastoupeným«. Tím zem­ ské sněmy byly omezeny jen na zemské záležitosti, autonomistická struk­ tura říše vzala za své a z užší říšské rady stal se zákonodárný sbor s daleko významnější zákonodárnou kompetencí. Únorovka hleděla vyhověti stavovské tradici i přáním obecně se od r. 1848 jevícím po samosprávě. Vyhovovala jim i proto, že zřízení samo­ správy znamenalo ulehčení neutěšenému stavu státní pokladny. Podle zem­ ských zřízení měly správu zemských záležitostí obstarávali zemské výbo­ ry. Byly to »spravující a vykonávající orgány zemského zastupitelstva«. Zřízením autonomní správy vedle správy zeměpanské byla veřejná správa rozdělena ve dvě větve, které se nijak nestýkaly. Únorovka byla ústava do jisté míry konstituČní. Podle ní byla zave­ dena do jednání zákonodárných sborů neuherských zemí po prvé veřejnost. Únorovka však neznala základních práv občanských, nedotýkala se konkordátu, neznala porot, liberálního zákona o tisku, neznala norem pro vý­ konnou a soudcovskou moc a pro jejich vzájemný poměr, neznala zodpo­ vědnosti ministrů vůči říšské radě a zemských Šéfů vůči zemským sněmům, které se císař v ministerských radách zuby nehty bránil, neznala parla­ mentního práva povolovati daně a nováčky, neznala trestní ochrany ústa­ vy a volebního práva, neznala předpisů, týkajících se národností. Císař dne 26. února jasně řekl, oČ mu jde při únorovce: O dynastii a její državu, ni­ koliv o národy říše. Úkolem vlády podle něho bylo, hájiti trůn a odmítnouti jakýkoli zásah do zahraniční politiky říše a do věcí vojenských. Únorovka v duchu Kubeckově poskytnula vladaři možnost vládnouti absolutisticky tím, že v § 13 stanovila: »Dlužno-li v době, kdy říšská rada shromážděna není, o některém předmětu oboru její působnosti uČiniti nut­ ná opatření, jest ministerstvo povinno nejbližší říšské radě vyložiti důvo­ dy a výsledky opatření.« Bylo proti duchu konstitutionalismu, jestliže před­ 4

49

SCHMERLING A ÚSTAVA ÚNOROVÁ.

sednictva sněmoven říšských i zemských jmenoval císař. Císař si to však přál, aby měl v nice jednání sněmovní. Únorovka byla dílo kompromisu jednak mezi konstitutionalismem a absolutismem, jednak mezi říšským centralismem, federalismem a autono­ mií zemí v duchu říjnového diplomu. Schmerlingova vláda byla nucena časem učiniti další koncesse v du7 chu liberálním a konstituČním. Podnět k nim vyšel z poslanecké sněmovny říšské rady. Dne 7. června r. 1861 byly Členům poslanecké sněmovny při­ znány diety, jichž se nesměli vzdáti, dne 3. října r. 1861 byla zřízena imu­ nita říšských i zemských poslanců, dne 13. prosince r. 1862 byla zavedena parlamentární kontrola státního dluhu a dne 27. října r. 1862 byly vydány zákony o osobní svobodě a domovském právu. Únorovou ústavu podepsal z maďarských Členů vlády jediný ministr hrabě Széczen. Dvorský kancléř uherský baron Vay odmítl svůj podpis a Széczen byl si vědom toho, že svým podpisem ukončil svou politickou ka­ riéru. Maďaři byli súnorovkou nespokojeni. Třebaže únorovka stavěla uher­ ský sněm na význačnější místo nežli sněmy zemí neuherských, přece jen opouštěla názor říjnového diplomu, že Uhry jsou vlastní říší a stlačovala je na pouhou provincii. Maďaři za východisko své politiky prohlásili státo­ právní poměry z r. 1848, odmítli obeslati říšskou radu a žádali, aby se dal císař korunováti za uherského krále, neboť jen korunovaný král uherský jest oprávněn vládnouti v Uhrách. Uherský sněm, který se sešel dne 2. dubna r. 1861, hleděl se dohodnouti s panovníkem. Nepodařilo se to však, poněvadž Schmerling byl názoru, že vůči Maďarům jest možná jen jediná politika, politika moci a síly. Maďarští konservativci opustili dne 18. Čer­ vence r. 1861 vládu a dne 22. srpna r. 1861 byl uherský sněm rozpuštěn. Opuštěná křesla maďarských státníků sice obsadili maďarští úředníci, An­ tonín hrabě Forgách a hrabě Mořic Esterházy, ale dne 5. listopadu r. 1861 byly vydány výnosy v duchu maďarské politiky Schmerlingovy a zahájena byla v Uhrách vláda i správa přísně centralistická a absolutistická. Schmer­ ling se snažil v duchu Bachově administrativní cestou pokořiti Uhry. Do­ mníval se, že se tím Maďaři stanou povolnější a že se tím vladařova auto­ rita posílí. Císař sice schválil pro tu chvíli tuto Schmerlingovu politiku, 50

SLOVENSKÉ MEMORANDUM Z R. 1861.

ale ve svém nitru nebyl přesvědčen o její správnosti. Proto nepřetrhal s ma­ ďarskými konservativci, i když si uvědomoval jejich politickou bezmocnost v Uhrách, nikdy všechny nitky, jako učinil Schmerling, nýbrž je udržoval, aby na ně mohl ve vhodnou chvíli navázati. Ale císař nebyl přes to vše také tehdy přesvědčen o správnosti vnitřní politiky, jak ji naznačoval říj­ nový diplom. Když přijal dne 25. prosince hr. Bedřicha Thuna, nezdráhal se mu politiku diplomu v pojetí hr. Clama-Martinice prohlásili za státu nebezpečnou.

VIII. SLOVENSKÉ MEMORANDUM Z R. 1861.

Uherský sněm se sešel dne 6. dubna r. 1861 za obecného vzrušení politické veřejnosti. Z 324 jeho poslanců, z nichž ne méně nežli 290 byli Maďaři, nebyl tam jediný representant Slováků. Bylo to jednak pro ná­ rodní neuvědomělost slovenského voličstva, jednak pro maďarský nátlak na voliče. Slováci se svými drobnými přáními obraceli se proto na Člena uherského sněmu, karpatoruského buditele Adolfa IvanoviČe Dobrjaňského, který byl jediný representant Rusínů a stal se i zastancem Slováků na uherském sněmu. Vydání únorovky oživilo politický zájem mezi Slováky. Jejich první starost byla, aby měli co nejdříve novinářského tlumočníka svých přání a nástroj k vytváření veřejného mínění mezi Slováky. Této tužbě bylo uči­ něno zadost založením novin pro politiku a literaturu, zvaných »PeŠťbudinske vedomosti«. Počal je dvakrát v týdnu vydávati dne 19. března roku 1861 v Budíně bývalý vrchní župan stoliČný, slovenský vlastenec Ján Francisci. »PeŠťbudinske vedomosti« seskupily kolem sebe všechny slovenské vlastence a staly se praporem, za nímž kráčel slovenský lid. Politickou duší novin byl slovenský právník a buditel Štefan M. Daxner. »PeŠťbudinske vedomosti« ubíraly se v šlépějích Štúrových. Byly to noviny slovenské­ ho buržoasního nacionalismu a slovenského vlastenectví, usilující o uzná­ ní slovenské národnosti a o její rovnoprávnost. Úmyslně se vyhýbaly ná­ 4*

51

SLOVENSKÉ MEMORANDUM Z R. 1861.

boženským a církevním otázkám a všemu, co by mohlo Slováky děliti a ruŠiti jejich jednotný národní postup. »PeŠťbudinske vedomosti« smiřovaly se s tím, že Slováci si budou svůj osud urČovati v rámci koruny SvatoŠtěpánské. Byly si vědomy toho, že Slováci nemohou politicky postupovali ruku v ruce s Čechy v historických zemích, nýbrž jen na poli kulturním a li­ terárním vzájemně si pomáhajíce. Prohlásily v programatickém článku: »Bratov Čechov a Moravanov so Slezákmi... pre potřeby vlastnie sice viacej nasledovať nemůžeme, a to tým menej,že oni ku německému svazku prináležiac, v politickom ohladu od nás podstatné oddělení sú: při tom všetkom ale s nimi v najtuhšom literárnom spojení ostať a sotrvávať želáme..« Slováci chtěli v Uhersku pokračovali ve svých politických akcích, ne poli­ ticky spojeni s Čechy v historických zemích, nýbrž spojeni s nemaďarskými národnostmi v Uhersku. Nejblíže jim stáli uherští Rusíni, po nich pak Srbové a Chorvati. V nich spatřovali své politické spojence v boji za ná­ rodní rovnoprávnost a proti maďarské centralisaci v Uhrách. S nimi chtěli vytvořili jednotný politický blok proti maďarskému Šovinismu. Slováci nesli těžce, že za doby, kdy se v Uhrách obnovoval politický život, nejsou zastoupeni na uherském sněmu. Nevzdávali se však proto politické Činnosti. Pokládali za nutné těsně před zahájením sněmu vyložiti, co očekávají od uherského sněmu. Redaktor Francisci sdělil to s veřejností dne 5. dubna roku 1861 v »PeŠťbudinských vedomostech« v úvodním Článku »Severoslovania v Uhrách t. j. Slováci a Rusíni a kra­ jinský snem uhorský«. Stať netlumoČila jen tužby Slováků, nýbrž i těsně s nimi spiatých jejich spolubojovníků, Rusínů, byla projevem Slovanů Hor­ ních Uher vůbec. »Pešťbudinske vedomosti« vycházely z principu přiroze­ ného práva národnosti. Žádaly, aby stolice v severních Uhrách byly vybu­ dovány na území národnostně daném a na něm aby se dostalo národno­ stem, tam usedlým, zákonem uznaného a zaručeného znárodnění všech od­ větví veřejného života: úřadů, soudů, Škol, církví a kulturních podniků. Problém národnostních menšin chtěly řeŠiti národnostní autonomií. Pro­ gram »PeŠťbudinských vědomostí« nebyl program nový, nýbrž starý. Slo­ váci jej hlásali od r. 1848 a nevzdali se ho ani tehdy, když přestavba říše byla postavena na históricko-politické individuality. Mezi tím, co Slováci a Rusíni vyslovovali svá přání v novinách, Srbo­ 52

SLOVENSKÉ MEMORANDUM Z R. 1861.

vé v Uhrách vyslovili je v první polovici dubna r. 1861 na sjezdu srbské Národní rady v Karlovicích. Pod vlivem této události odhodlali se i Slo­ váci formulovati svá přání v shromáždění lidu. Učinili tak dne 6. a 7. Června r. 1861 na shromáždění slovenského lidu v TurČ. Sv. Martině. Na této schůze bylo rozhodnuto obrátiti se na uherský sněm zvláštním pamět­ ním spisem a ujistiti ho při tom důvěrou Slováků. Na toto rozhodnutí působily jednak skutečnost, že říše byla rozpolcená ve dvě Části a v uherské z nich Slováci museli si určovati své politické osudy, jednak že Maďaři na sněmu prohlašovali, že chtějí odstraniti nedorozumění s druhými národy v Uhrách, pokud by se to nedotýkalo rozdrobení země a její státní samo­ statnosti, jednak vzpomínka na nevděk vídeňského dvora a vídeňské vlá­ dy, který tyto projevily za restaurace absolutismu k dynastické a rakouské politice Slováků. Pamětní spis, který vyšel z usneŠení v TurČ. Sv. Martině, měl název: »Memorandum národa slovenského k vysokému sněmu krajiny uhorskej, obsahujúce žiadosti národa slovenského, cielom spravodliveho prevedenia a zákonom krajinským zabezpečenia rovnoprávnosti národnej v Uhrách, kroz národnie slovenské shromaždenie v TurČ. Sv. Martině dňa 6. a 7. júnia r. 1861 vyslovené«. Memorandum myšlenkově navazovalo na Články v »PeŠťbudinskych vedomostech«, ale bylo dílem především ŠtefaT na M. Daxnera. Memorandum již nemluvilo za Slováky a Rusíny, nýbrž jen za slovenský národ. Slováci v memorandu žádali, aby osobitost slo­ venského národa a vlastenskost slovenské řeči byla uznána positivním zá: koněm a inaugurálním diplomem; aby oblast, kterou Slováci obývají jako masa nepřetržitě souvislá, byla ustavena jako »Hornouherské Slovenské Okolie« Čili, jak se původně navrhovalo, jako distrikt, a župy aby byly za­ okrouhleny podle národností; aby v tomto území byla slovenština zavede-, na jako jediný jazyk veřejný a občanský, jazyk církevní, školní a soudní; aby byly zřízeny alespoň po jednom odvolacím soudu a směnečném s úřed­ ním jazykem slovenským a aby k nejvyŠŠímu zemskému soudu i nejvyŠŠím správním dikasteriím a k vysokým úřadům Školským byli dosazováni v po­ měru k počtu slovanského obyvatelstva referenti ze slovenských národovcfl; aby při reorganisaci tabule magnátů přihlédlo se i k zájmům slovenské národnosti; aby byly zrušeny zákony, zvláště z let T 840 až 1848, jimiž se porušovalo právo a svobody nemaďarských národností v Uhrách; aby byla 53

SLOVENSKÉ MEMORANDUM Z R. 1861.

zřízena slovenská akademie právnická na Slovensku a při universitě v Pešti stolice slovenské řeči a literatury; aby nebyly znásilňovány slovenské men­ šiny mimo slovenské Okolie; aby nemaďarské národnosti v Uhrách byly na roveň postaveny maďarské národnosti. Memorandum uznávalo maďar­ štinu a ne němčinu, jak si přála vídeňská vláda za absolutismu, jako diplo­ matickou řeč v Uhrách. Maďarština měla býti prostředkem společného se dorozumívání, mělo se jí užívati v korespondenci se stolicemi nejen neslovďnskými, nýbrž i neslov^nskými, měla býti vnitřní úřední řečí nejvyšších celostátních správních a soudních vrchností a jejich vzájemného styku, měla býti jednací řečí společného zemského sněmu, aniž by se tím druhé řeči, v zemi obvyklé, vylučovaly. V memorandu mluvilo se o právech slovenského národa ve správní oblasti slovenské, ale neřešila se otázka německých a maďarských menšin v slovenské oblasti. Memorandum končilo heslem: »Jedna slobodna, konŠtitucionalna vlasť a v něj sloboda, rovnosť i bratrstvo národov!« Volalo tudíž po provedení národní rovnoprávnosti a občanských svobod v rámci historicko-politické individuality uherské, ovládané konstituČně. Sotva že bylo memorandum odhlasováno a ve veřejnosti rozšířeno, na­ razilo na odpor politického světa maďarského, seskupeného na uherském sněmu i mimo tento sněm. Odpůrci v memorandu spatřovali trhání histo­ rické uherské vlasti. Maďarští politikové proto zahájili agitaci proti me­ morandu. Vedli ji tím způsobem, že dokazovali, že by uskutečněním me­ moranda bylo u Maďarů poškozeno slovenské krajkářství, plátenictví, dřevařství, výroba dýmek, že by Slováci od Maďarů ani za hotové nemohli dostati obilí ap. Pod vlivem této agitace řada těch, kdo na shromáždění hlasovali pro memorandum, zřekla se celé akce. Na prvním místě tak uči­ nil katolický kněz a slovenský spisovatel Janko Palárik, podléhající výkla­ dům uherského primasa Scitowszkého. Palárik nyní soudil, že provedením návrhu memoranda by mohla býti ohrozená jednota uherské vlasti, kterou nechtěl trhati. Také nechtěl býti podezříván, že není věrný vlastenec uher­ ský. Mimo Palárika a jeho přátel zřekli se memoranda i uherští zemané, dědičný vrchní župan turČanského komitátu Šimon Révay, turoČský místozupan Josef Justh a liptovský vrchní župan Martin Szent-Iványi, kteří byli přítomni shromáždění v TurČ. Sv. Martině a byli tam zvoleni za Členy de­

54

SLOVENSKÉ MEMORANDUM Z R. 1861.

putace k uherskému sněmu. Proti memorandu byly podány k uherskému sněmu Četné protesty měst Trnavy, Trenčína, Báňské Bystřice, komitátuNitránského a Oravského. Uherský sněm přijal tyto protesty provoláním slávy. _ Dvojčlenná deputace, skládající se z Jána Francisciho a J. M. Hurbana, odevzdala memorandum dne 27. června r. 1861 místopředsedovi sně­ movny Kolomanu Tiszovi. Odpověď místopředsedova byla sice laskavá, ale nezávazná. Sliboval jen splnit! všechna oprávněná přání nemaďarských národností v Uhrách. Deputace jednala i s vynikajícím theoretikem národ­ nostního práva v habsburské monarchii a Členem uherského sněmu hrabě­ tem Josefem Edtvósem. Jaké se jí dostalo u něho odpovědi, o tom nemá­ me zpráv. Ale Edtvós patrně pod dojmem slovenského memoranda a ná­ rodnostního hnutí mezi nemaďarskými národnostmi podal dne 25. Června návrh na volbu výboru, který by se obíral národnostní otázkou v Uhrách. O výsledcích jednání tohoto výboru se ve sněmovně nemluvilo, poněvadž dříve, nežli se tak mohlo státi, byl dne 22. srpna sněm rozpuštěn. Sněm na memorandum nikdy přímo neodpověděl. Po rozpuštění sněmu dostali se Maďaři do boje s vídeňskou vládou. V poslední den zasedání sněmu se rozhodli, aby Čelili tomu místu králov­ ského reskriptu z 22. Července r. 1861, v němž se císař přimlouval za ná­ rodnostní zákon, určitě a jasně formulující práva nemaďarských národno­ stí, jejich rozsah, jak se zřetelem k vývoji řeči a národnosti, tak i se zřete­ lem na jejich poměry ve veřejné správě, ujistiti nemaďarské národnosti v Uhrách, že i Maďarům se jedná o to, aby bylo co nejdříve vyhověno všem spravedlivým žádostem nemaďarských národností, a slibovali prove­ dení národnostní rovnoprávnosti ihned, jakmile by byla uvedena v život uherská ústava. Chtěli do boje proti Vídni zajistiti si pomoc nemaďar­ ských národností. Ale když dne 21. října r. 1861 bylo vydáno královskou palatinskou radou nařízení, že všechna katolická gymnasia v Uhrách jsou jen gymnasia s vyučovací řečí maďarskou, Slováci znovu poznávali, že sli­ bům Maďarů nelze věřit! a odhodlali se za napětí mezi císařem a Maďary obrátiti se přímo na císaře s žádostí o ochranu svého národního práva. Ny­ ní se řídili příkladem Srbů, kteří svá přání v druhé polovici dubna r. 1861 podali přímo císaři. Slováci rozhodli se napodobiti Srby i v tom, že by v čele

55

SLOVENSKÉ MEMORANDUM Z R. 1861.

deputace byl biskup. Slovenskou deputaci do Vídně k císaři vedl sloven­ ský vlastenec a římsko-katolický biskup Báňsko-Bystřický Štefan Moyses, který těžce nesl, že na katolickém gymnasiu v jeho městě byla zavedena maďarština jazykem vyučovacím vedle slovenštiny. Deputace byla přijata císařem dne 12. prosince r. 1861. Memoran­ dum, které mu předložila, obsahovalo nejen to, co bylo přijato v TurČan, Sv. Martině, nýbrž i některé nové body rázu hospodářského. Toto memo­ randum bylo konkrétnější a právnicky založenějŠí oproti memorandu uher­ skému sněmu. Zvláště bylo uvedeno, že Slováci se domáhají vedle provedění národní rovnoprávnosti vlastního zastoupení a politicko-administrativní a soudní správy v první a druhé stolici; Slováci si zde i stěžovali na porušování zaručeného svobodného užívání soli, na nespravedlivý katastr pozemkové daně a nedostatek drah na Slovensku. Slováci si představovali, že císař, vzhledem k tomu, že v Uhrách po rozpuštění uherského sněmu panoval absolutismus, učiní opatření sám ze své moci. Císař přijal depu­ taci laskavě, vyslyšel ji a slíbil dáti obsah memoranda vyŠetřiti. Pokud se týče otázek Školských, prohlásil určitě, že učiní co nejdříve opatření, která Slovákům vyhoví a zřekl se zodpovědnosti za výnos z 21. října r. 1861 výše zmíněný. Císař dostál svému slibu a hned dne 18. prosince r. 1861 rozhodl, aby jednak se o stížnostech Slováků vyjádřil královský uherský dvorský kancléř, jednak, pokud se týče jazykové otázky, byly zachovávány předpi­ sy, které vydal dne 20. října r. I860 a aby se podaly prostřednictvím úřa­ dů a učitelských sborů návrhy na jejich případnou novelisaci. Hospodář­ ské, finanční a komunikační přání memoranda odkázal k dobrému zdání dvorskému kancléři a ministru financí a obchodu. Stížnosti a přání Slová­ ků se skutečně vyšetřovaly a úředně se o nich jednalo. Biskup Moyses byl vyzván, aby uvedl konkrétní příklady pronásledování Slováků, což učinil, a dne 1. Června r. 1862 dostalo se mu i na pamětní spis jakéhosi laska­ vého vysvětlení uherským místodržitelem. Ale dále se nedošlo. Patrně pro­ to, že císař, který již tehdy byl přesvědčen o nevhodnosti maďarské poli­ tiky Schmerlingovy, nepřál si přetrhati styky s Maďary, pokud je ještě měl, chtěl se s Maďary smíří ti a ne je zdeptati, a proto nepodnikl ničeho, co by ho v této politice mohlo dostati s Maďary do poměru napjatějšího. 56

SLOVENSKÉ MEMORANDUM Z R. 1861.

Výsledek Moysesova zákroku u vladaře nebyl přece bez úspěchu. Po­ chybnosti dr. Riegra, který se ve Vídni s deputací sešel, nebyly plně oprávněny. Slovenština byla v hornouherských úřadech ve styku se stranami trpěna. Slovákům se tehdy ponejprve dovolilo, aby si mohli zříditi ze svých prostředků vlastní střední Školy. R. 1862 založili si slovenští evan­ gelíci protestantské vyšší gymnasium ve Velké Revúci a r. 1867 nižší gym­ nasium v Turč. Sv. Martině. R. 1869 je následovali katolíci v Kláštore poď Zniovóm a založili tam nižší slovenské reálné gymnasium. Ale hlavním úspěchem Moysesovy akce bylo to, že byly Slovákům k jejich žádosti z roku 1861 dne 21. srpna r. 1862 potvrzeny opravené stanovy Matice Slovenské v TurČLSv. Martině._ Tím bylo v život uvedeno přání vlasteneckých Slováků, kteří po prvé za podobnou instituci pod jménem »Tatrin« marně žádali r. 1842 a o niž se r. 1851, kdy Chorvaté a haliČtí Rusíni založili si své »Matice«, marně pokoušeli pod jménem »Matica Slovenská« básníci: Jan Kollár a Karol Kuzmány. Podle stanov sice byl spolek »Matice Slovenská« omezen jen na kulturní Činnost v slovenském jazyku, stal se však nejen střediskem li­ terárního a kulturního života slovenského, nýbrž i střediskem a srdcem ve­ škerého národního uvědomění na Slovensku. Prvním předsedou »Matice Slovenské« se stal biskup Moyses. Císař ho jmenoval také tajným radou a k účelům Matice věnoval do základu 1000 zlatých. Slováci se mohli do­ mnívali, že císař se stal ochráncem jejich národních snah. Poděkovali mu v audienci za »spravedlnost panovnícku«. Císař při té příležitosti vyslovil naději, že »loyální slovenský národ osvědčí se činným a horlivým při ústav­ ním užším připojení království uherského k celistvé říŠi«. Štefan Moyses svou Činorodou láskou k Slovákům si zjednal obecné úcty a veliké vážnosti u všech Slováků. Když dne 5. Července r. 1869 ze mřel, Slováci v jeho smrti želeli odchod »otce národa slovenského«.

57

IX. PRVNÍ ZEMSKÉ SNÉMY PODLE ÚSTAVY ÚNOROVÉ.

Cechové v historických zemích Čekali od Schmerlinga mnoho v ohle­ du liberálním hned při jeho jmenování státním ministrem a nevzdali se této naděje ani po vydání jeho okružníku. Ale, když dne 5. ledna r. 1861 vyložil předběžně zásady aktivního volebního práva do zemských sněmů ve skupině městské a venkovské, k nedůvěře v národnostním ohledu při­ pojila se i obava v ohledu liberálním. Jako zdůrazňovali Češi své stanovi­ sko protidualistické proti návrhům dualismu německých liberálů a svůj od­ por k velkoněmeckému programu Schmerlingovu, tak začali býti zdrželiví ke každému jeho počínání. Když byl vydán únorový patent, Čechové ne­ sdíleli odpor konservativní Šlechty, útočící proti Schmerlingově ústavě — byli únorovce, přes všechny její nedostatky, nakloněnější nežli konserva­ tivní aristokracie. Na liberální Čechy působila okolnost, že Rakousko únorovkou přestalo býti státem policejním, že se stalo alespoň do jisté míry státem ústavním, tou měrou, že zatím neuvažovali s Českého stanoviska důkladněji o nedostatcích Schmerlingovy ústavy. Únorovou ústavu poklá­ dali tehdy za provedení říjnového diplomu, třebaže za provedení Špatné, a prohlásili ji za východisko svého politického postupu. Na této půdě chtěli kráčeti k samostatnosti České koruny v rámci federalistického Ra­ kouska. Rozhodně stáli proti možnosti dualistické úpravy říše. Dne 8. bře­ zna r. 1861 dali těmto svým názorům průchod v provolání k volbám do zemského sněmu. V Čechách i na Moravě vypadly celkem volby (konaly se klidně dne 18. a 20.. března) pro Český živel tak, jak se Čekalo. Ve Slezsku nebylo pomyšlení na Českou kandidaturu. V Čechách i na Moravě volily Česky vět­ šinou venkovské obce, jejichž zájmy potom dávaly ráz politice Českých po­ slanců, města byla převážně německá, obchodní komory byly jen německé. Češi pocítili nyní palčivě nespravedlivost Schmerlingových volebních řá­ dů, které zatlačily na sněmích v Čechách i na Moravě Český živel, mající nadpoloviční většinu, v postavení menšiny třetinové. Přes to přese všecko nezoufali nad svým postavením. Rozradostněni tím, že Rakousko nastou­

58

PRVNÍ zemské snémy.

pilo cestu k ústavnosti, rozradostněni tím, že zemské sněmy, z nichž Český zasedal posledně r. 1847 a moravský r. 1849, opět zasedají, vstupovali do nich, nechávajíce stranou otázku jejich právního základu. V Praze i v Brně Čeští poslanci přes to, že byli mezi nimi dva prou­ dy, tvořili z obav o svou národnost jeden Šik. Majorita mezi nimi rozho­ dovala ve věcech, týkajících se národnosti a samosprávy, jinak byla jed­ notlivcům dána volnost. V Praze byl tehdy střed české politiky a jejími hlavními vůdci byla trojice: Palacký, Rieger a Brauner. V Brně se jevil mezi Českými poslanci jen málo pozměněný, moravským poměrům přizpů­ sobený, matný odlesk politických akcí pražských. Bylo to přičiněním dra Aloise Pražáka. Pražák ještě r. 1848 byl národně neuvědomělým morav­ ským patriotou. Na říšském sněmu v Kroměříži r. 1849 se národně uvě­ domil, přiklonil se k straně Palackého a Riegrově a stal se velikým jejich obdivovatelem, ctitelem a přítelem. Roku 1861 získal si vůdcovské místo slovanské Moravy. Lidoví poslanci čeští nebyli na sněmu ke konservativní šlechtě v žád­ ném smluveném poměru. Byli s ní sice sblíženi, ale obě strany měly vol­ nost ve svých akcích. Jednou spolu Šly, jindy se rozcházely, ale nikdy ne­ stály proti sobě nepřátelsky. Úkol zemských sněmů zahájených v první polovici dubna r. 1861 ne­ byl obsáhlý. Neměly vlastně vykonati více nežli zvoliti delegáty do říšské rady, která byla svolána na den 29. dubna r. 1861. Ale byl to úkol poli­ ticky velice důležitý, neboť právě ve volbě sněmů do říšské rady spočívala jejich politická moc, váha a vliv. Češi vstoupili v Praze na půdu Schmerlingova zemského sněmu bez státoprávního ohrazení. Více nežli porušení kontinuity Českého státního práva cítili tíhu volebního řádu, porušujícího princip zastoupení: »rovné právo vŠem« a tíhu oktrojovaného, nedosti liberálního prozatímního jed­ nacího řádu. Podali proto dne 6. dubna v tomto smyslu protest a ohraze­ ní, nechtějíce si do budoucna postaviti do cesty překážku o zlepšení toho, tehdy nebylo možno zlepŠiti pro nedostatek Času. Čeští lidoví politi­ kové v Brně, kteří postupovali ve srozumění s Prahou, podali dne 9. dub­ na na sněmu samostatný protest, podobný tomu, jaký podali Češi na Če­ ském sněmu, ale ohradili se i proti porušení práva moravského markrab-

59

7?

PRVNÍ zemské sněmy.

štvi a prohlásili se pro státoprávní spojení všech tří zemí koruny České. Bylo to v nové době po prvé, kdy čeští poslanci na Moravě tak učinili ja­ ko celek. Byla to známka překonání moravského patriotismu a přiznání se k politickému programu národně uvědomělých Čechů tehdejší doby. Moravští poslanci své prohlášení a ohrazení mohli uČiniti proto, poně­ vadž již r. 1848 dostali se podle všeho práva mezi »schovatele a opatrov­ níky práv zemských«. Princip kontinuity státního práva království Českého a markrabství moravského hájila tehdy důsledně v Praze i v Brně jen konservativní Šlechta jako kurie velkostatkářská. V Čechách v Čele akce Šlechty stál hra­ bě Clam-Martinic a kardinál Bedřich kníže Schwarzenberg, na Moravě Eg­ bert hrabě Bekredi a Hugo kníže Salm. Vždy bez ohledu na druhé země koruny České ohradili se konservativní Šlechtici proti porušení práv a svo­ bod své země ústavními zákony z 26. února r. 1861 a proti porušení ne­ přetržitosti její osobní bytnosti, zachovávajíce si vědomí »schovatelů a opa­ trovníků práv zemských«. Svými akcemi, které prováděli, určovali, jak na tom stál hrabě Clam-Martinic, politiku sněmu. Oproti buržoasním poslan­ cům Českým měli vedoucí postavení. Konservativní Šlechta v Praze, stojíc pod vlivem taktiky svých spo­ jenců na rozmnožené říšské radě, maďarských politiků na uherském sně­ mu a chtějíc jednati jako tito pouze s »Českým králemomcuuly jim. žc re tu pochováva jazyk jejich mateřský. Těchto snící uylo však málo , lak mák, že ni jejich bolesti nikdo nevšiml. Beta to rňak sníce pevná, srdce staročeská, a smutný osud ja­ zyka mateřského nevedl jich k pláči, nýbrž k. pilní, neúnavné práci, k šlechetnému úsilí, aby. mnžná-ll zachovali život jazyku na smrť odsouzené­ mu. Pile to ard ncMadné. roozoiorite a ne­ vděčné. Vždy! pak. národ sám o tom ani slyfrti nechtěl, vádyť ri dfla toho nepovátnil. leč potupným pohledem, posmívaje no té poMUoeti, která iaý chce kfísiti mrtvé. Ale pevná, nšlrehtilá vWr nelekala ne tisícerých překážek: «ta-

trčuí mužové dali se bez meškáni do práce — a ta čtyryret let obdranáuy jsou rumy, kterými

uslyšeli

vílám

— a kdo se sám neopouští, toho Bůh neopouští I

a dává nám poněkud na srozuměnou, kterak on )>Un

lohurakč pořád ubývalo, vytratila se teluly již v národě našem zmmfet; mimo modlitební knihy nevydávalo ne ničeho v jazyku našem, relé

RchmeriÚMŮr’

nomťrtv rite a zeará srahznkýth t

ckým našeho království, ale jaký' přijde obraz do něhot? Když začal dělat ministr tlořuchovský

hodlá malorat. klesl.

a

poctivý

Taká

nehledáme my

re svých rá—nu u-

historickém a národním stávalo se vždy bližM a její, jakrá i na rouženl její Když nám přišel cf-

trtinoun nedovede.

Slované

též pomlčel o odpovědnosti ministrů, ba

ministrem, l on má býti dle vůle císařské, vyslovené 20. října 1’60 zaroveů ministrem vnitra, sprarrdlnoeti, kultu a vrněováaí pro všecky země ueuherské On má být prostředníkem mezi zá­

ství pospolu, jakož jsme od věků iiU a bojovali

My jsme

aaiýváme. Pnu miaister w-

se pečiivě slovu koallltacs a opráni

Slováka za blížence svého, je nám Moravan to­

nům společná: neb od dvou ano i více století

v této umi české, již Bůh utvořil tak krásným ukončeným eriksm. >jíl bohdá žádná strana roz-

man

státech,

důležitý, nebot p. rytíř Scbmeriing > statním

maouwdfri absráotiamiu zřídil byl na Utodu jejich dera s krajinou, íech národem’ Jejich sláva národnosti. Tak, a jen tok zachová ae svor­ je naše sláva, jejich utrpení naše neštěstí. Ja­ nost vr vlasti. lrt»-rái je. nám i německým kraja­ kož jsme s velebného Velehradu přijali křesťan­

nentške svornosti krajanské

hnul

o

Jakož pak Čech pokládá Slovana ra bratra,

kdekoli žádají refonnr tetarů všelikých, jež ger-

bývat! se budeme,

Jeho program mluví dále

půda byte pokryta, a nyní jali sc stavětí stavi­ telé vyššího ducha. Dfo úpravné vykonal aJi­ nými Jungmann. stavbu vlastní vedli Kolhir, takorakf, Klicpera, Langer. Mácha, Koubek, Tvl, llavtítek a tunozí jiní, kterých jen proto neofí-

Cr-

véd Uch upravení zachování lížu

8Mrá

na první poh'ed

mnohým, že to bude corá kloudného Tu pak za­

rite rakouské- Je přflti povážlivý srá aby byte

čínali jsme probírali věc tu podrobněji a naJUi

dovoleno mhiviti

polovanými slovy. Třrtstemé-

kdyby i chyby. I ptali jsme se v

fiti přímo k dli, uemá-li se probo.hu nedávěral

duchu při mezerách těch: nechtěl nebo nesměl?

To jsou úvahy, jež našinec déirá co člsvžk li-

jsme všeliké Především

Stavení no sice nádherné, skvělé, ale úpravné.

Když rozložil v programu svém

svého obrazu, zdálo se

nelíbilo se nám to, cn tam nebylo;

praví se tam sice, žc ao mezi hlavní rysy pra­ videl, die nichž se sněmové zemští seatavovati

mám po svta pradědu a prohlížel jsern jimi part

mají, přijímá zastoupeni interessův, ale má škerém světě vzdébméu) . . . mistři ti stvo­ řili novou naši literaturu. Uteratnra note novější vykvetla v okolno­ stech nejtéžšich. Jen malá část národu vMmate st jwčfnání mužů, jichžto nsilovúní se všem

ae volit pouze die interesaů, anebo též dle stavů vedlé interest? A nebudou interessy Jra jiný název pro starý? Co jsou Interesey čili po česku

zájmy ? To, na čem občanům záleží, co jich zvláště

oťfch především vzdělanost; ortem že poUá.lrá

zajímá; tedy rtecky části a zlomky

jazyk německý za nqlepěj prastřráek vzdá

občarotva,

^55.'“ r

kterýmž na něčem zvláště záleží, která mají re

žení, které sc oblíbenému poněmčení národu nto šrám stavělo příkře na odpor. Že v okoinoráech takových spisovatelé češti n.-ochábli, že přese všeliké překážky pevné kráčeli cestou svou, jest

spolek a pro «te>e nějaký sjíolečný zájem, mají

ffiKíSSŽ-lff

Domažlic aneb u Tací ještě znamenitější Šlec ten národ dvě století ji tevnímn a mocným pdklsdcm svýni zbudili jiné bratry srá, pomal r tuhém -pani pohřížené. Národ čeráuMilovanaky byl i bratřím j.hoslovanskýin ! ’ nmohém důležiSL '’oWínwu 1 Pffttedrtn re rzdélání nírodul - V celých dějinách našich není u.te-

Joati, na kterou bychom a tak i».řfainou, hnlou radostí hledéti mohli, jako na rozkvět novější

W

** °nP'WÍ« nákladem ua-

vr rtem pokládali ’)«• Ale ptederáá vláda ujurář méia také m

býti zastoupeni im sněžně. Ale kde je na to míra kébo pravidlo mají sc zájmy takové dilit ? Rolnictví ZAjisté je přcdůležitý zájem zemský. Bode

•ilné němčinou podání čtfáek

je tm. tak

tento interv miti zvláštní zastoupeni, a v jakém poměru k jiným zájmům? A budou rtiekni rol-

budeli M ridrti dle úmyslúv p. Sdunerimffvýr*

páni, bývalé vrchnosti) a malí rolráci (bývalí pod­ daní)? A nemají při rolnictví rozličné zájmy též vlastníci gnmtúv a jich pnehtyři; sedlám a chslupuiei a nad dokonce táž bnračnid a nádamlci

rrání? Dlr čeho usoudí se, který zájem je zastou-

budoucnosti hlclěti, nevyhnutelná mn. aby ndáds

pění na sněmé hoden a který nic; anení-liž ne-

národně a k svobodě odchovíral - Jhrá

ptehMná rozmamtorá

octne ar dříve nebo později na rozhraní, kde P*

interest dle

pohlaví,

víku, aároduasti, zaměatnáaí, vzdělanosti

Mává.býti národem svým, kde nestává uácoáre

a mnoha jiných ohledů ? Nám se zdá že jediný

zvrhlým — bnstnrdem. Tu on ctný, přwmroý j*

loteres, dle něhož se> zastoupení občanů ve státě navždy pásmo stejnorodého dacha a « **

*

čaje potomek nohou rouhavou : -nkr jel,, rbněairh -|te>tak na život, na svět otcovteý.

ani cest jiui-ua Ctetélio. o lom

oko hra alzf pohltil ns hroby, v meW prírimi-

Jetié míní ršak ptyonáléti můžeme. aby dlrin-

Wji kosti rašhch předků Bet nadáte mravního

treee Vaši. nrilul skol. nade rrebovávali kaprál) a osoby úřední. — školy tyto mají k tomu hle-

a h« rirt.ré eutei občanské jte * •

P™hý-,

ním mUtrrýrm |tei rodákům svým i F»ti rtaím

m

Kde jeto není,

řemeslníků a

učlelé

nám

může

blahobyt národní! Že vychování toto však stáli musí na půdě národnosti.

tm *přestát i život uáro.tal zajHé zmýšWi nrjoariMjšf

pře­

neboť jsme pcvsvéděrni.

že jen i tobolo ránslku vykvétali

V to jte Hn. národ .loji, čun postupuje * ™‘

mruitorii. iro-Wtmti re domkha

iféti. aby nám odcbuvali řádných schopných průmystaíků.

cioOMi i hnioirrBii Svobodné, Úrodní vychování

-e Itazm

svědčil. kdo po Uhráeh neb po ■•obre cvatoval

tf mast

díUjarykem materským. jest

pravda všestranní mnohonásobní oevétlená a do­

národů uvědomělých ávzděfoaých; tak i smýšle­ jí přední nah pedagogové • • ■“ T“ítai >WÍ

kázaná. že dalších Mi o ní Mřít

uárodovci, kteří v posledním M u velkém počtu

šefco ve školách Vám svěřených. a nepodporoval

proti Vta, pane kkolní rado, .stejné vystoupili

národnost naši při zařizování a spravovaní reálních

Vládní -teem

P«> Mé

praujíd

desítiletí

přiví minulé nepřičtaU se o vychování mládeže natí v sarfn rrrebu podotčeném. v směni náro­

dním a svobodném. Vbgrruisnisujteí centralizace

usilovala • to. by j»yk oál a uvMomoviaí ná­ rodu! se škol vytiočUu. - Vyhlazení národnosti české, zdá se nám, bylo knoetaým jejta ůčekm

A vy. pane. jsa povolán oaým sratemem sa rada

vkotalbu u niv T Cechách. sloužil jste mu vím * a horliví — Ano horlivěji ještě. net ordoaaace

tehdejšího ministerstva toho na Vás požadovaly

Mohli bychom o táto pennanÍMijid horlivosti

VaM Mnich příklidův wvesti. než dostaň, kdyt jich zde podáme jen nékoUk

obecenstvu našemu

ntanějtúh Za Vašeho úřadováni zaváděli

se

německé

učitelé na hlavní školy české; zaváděli se němečtí učiteli na rtaky v mí­ stech českých s učitelé češti strkám do krajů

německých; zavedeny německé školské sestry

do Cech,

které výkradné německy rvuéujl; rválky obsazeny nejvíce bdmi jazyka české­ ho sní gnunalikálaě. au onbograficky

neznají­

cími, k snahám národním bod lhostejněnu

kaplan.,

kteří

ba podřízení jim uči­

telé státní ezamen pro vyšái AsUvy mající, ba i ředitebtvl ryšáí rválky hatnohonké svářeno mtti skoušeoéoMi pouze pro bývalé řtrrté třídy.

Za vašeho úřadováni

vyučováno až do roku

1A59 skoro ve mrtua rrálkách nrtwckv,

ba i

phkázaní české přednášky o náboženství zaned báváay; zaveden mleto řádných českých skoWh knih

německý surogát a českou terminologií; ze čtvrté třidy vratu|ai-

neoaočilj se dítky

jfcí češtině,

což direktoři středních ústavů do­

svědčili mohou, ačkoli přvdee zákou

o klarnich

ikoiáck od r. 1855, češtině dosti nepříznivý, ne­ taje. že nemá

čeština němčinou

nikdy újmy

írpěti; byla aémčžaa ůřvdrj Mí při úřadován! škai-

ata. hatatalogy. tandrnrtatheilungy atiL, všechno byte německé , potlačeny jara

r. 185?

peáagogium MtadoboManké.

sbírky

na Mé

až jata Ty sám

tehdá sbíral na pedsgogium Pražské.

Lrtomrti

ché a Budějovické, rol se vůbec za yjeraý útek

aa národnost

českou považovalo,

a posud po­

važuje; nestala se

Pražské

na německé rváke většině žákův českých

M Má

navzdor veliké

předmětem oWigátafci.

rbyteteio ste Vy. paae rado, nešetřil jazyka na-

■w za MS«U|K v JI-UU , ..r * JKnirh států podepsalo manifest jímž w prohlašuje srovuaid za nemožné a tvrdí, žr sir m-ualrH od­ tržení jihu. Tidenní lýku aratl. banku Bauknot za 19,644.500. hotovost 12,798.1 IV liber -der!mků.

Domic! xprávy. A ideí. 31. prosince v 11 hodin M m. r aoe. WěšřaHuke besedě » Prase < eehualovane »» Vídni v hostině! ■ Ruského dvura ■ vrilki-m portu shroiwažděni pony lají Dr Rtegrm i nejssterttej-M pěňte k uovéusu roku Sláva! — Van Aal.mli. Augnzl * zasloužilý nakladatel .rskýei. kašb odvlaje nám. te tedU páay předpis titrie Národních LáHA zviáMal výhody šěntav ují niti, p-lávsjc Hm erlj luuriiC ročatk Obrazí živnís

jazyků, ale i každý Němec má aároo uniu ja­ jatet piedplatnl cena G zL obaášria za 2 zl Kdo zyka se pilné učili by tedy .ýbtey této staatoi stab *c chMi. ascW - Vrchní slátal zástupce a rada u ban­ peníze • sdrcn srna franko do rteskes Národních vádnlm úřadování Vašem nespatřujeme šetření ského stolu ,’aa Mazuranié byl jmenován ra Listů zaUos : sa kni-kt ta bodon jim pak Obrazy naší národnosti, ale naopak viděli jsme > nrtn podrý­ presidenta prozatunníbo dvorního dikastenum pro pvitoa franku odesláav. váni teracovtid a utlačování národnosti MM. trojjediné království borvatsko-slovmuko-dalma— Jste Jasnost p. Ur. Itndrif knifc s Trnů * - Rán. národnosti nail ve školách středních tin-k a Tszisů, nil čteny spolopracoi nik. začne v krti A Teší - Mudin, dne 28. prosince. .Tantae Um e vyňati, že pokud Vy trváte v důležitém opravdu stovansky wnýšlejkí stránky národní jent nyní motno .-čekávali velikého Atatenteel materiel konečné ta — a na vás bude led rálraeti. pá­ sůw i ajtaratho a ptelpo-eděti ara tnaarnite pě úřailé svém co rada školní, nespatřujeme nižádné nové, jak úloze své v dúvěfr ve vás složené do­ (Branciv, že se uskuteční rovnoprávnost ná­ stojíte. — Kdvž už teda mám.- časopn, v němž tobenl. Nrlmdet zajisté kaia-eláte .Jvvhtiaké a no tároké aait jakého Úřadu a e» Hřeby své obchodili - mkutečaěna bude: my Slované Uherští žádných lení : Vlada a Nárte Čtvrté oddéíeuí: S mrt­ vý eší vataly Pate odilélenf Tygr a lev. Lu-da mi žalob proti mm min nebudeme Ostatně moudře to vyalovili až pMlkové aa . * když mluvívali: pomáhej ni člověče zázu. i páa Bůh ti bude aápomoc! Nemáme-li my Slované a jmenovité Slo­ váci tolik životné ally do sete, abychom se ,. ZeeklU. p viaatnlm nadtenlui a zápalem «a věc národní z nynější nicoty sebrazi mohli: tehda bychom neomytné propminouti museli, a žádná od jinud po­ VojvodM 8Mél — Hrabě šžeamtorf jest pčí- cházející mm a podpora by inu. «ř konrtne zá­ huby národní zachnfaúti nemohla. — Avšak my w .těšíme hfohou nadějí- a .libujeme si skvě­ lejší budoucnost, ná.ledger, zachovávajíce mou­ dré napomenuti našeho výtečného pěvec .Labyz roka 184Ů, aa nuta 8Mry:ústavů našich o tea vvědčí facts, svrrhu uvedená My upěimué vyňati

ne maníme. že v dosa-

rrtr

jritt

zadělali * v

neptáteMými; obsazena místa direktoraká

reálního vzdělání nemají,

bod

A * e

-ranoiuvui mvsamvě- miv- i.vjijnraHU l šMětarrv' w íizeni od 27. L m. (ř. z. t 279) doptatek, jeni dávali nemá při úrocích národní výpůjčky, rozličný jest dle rozličných Ihůt, kdy k plscnil ik^péji jest pro uvarovaní se onnlu jiři jsičitáiii do­ platku rajsXřrbí, aby ti. kdož d.--et aa. h víre knpouů s rosliěaých ptetelmích Ihút k ptačení přiu. M.u, kupony tyto sepisovali nejen dle jich jmenovaných částek, nebrt i dle jieh Ihůt pla­ tebních. Bawmkýui pokladnicím byte ptaé za­ kázáno. abv nebrali pči placení rakouské stří­ bro.. šestáky. — Hlasv naše o rovnoprávnost ruirodní ne­ zůstávají bet ohlasu Vfdeůský aristokratický ča­ sopis .Vatoriand- háji právo naší Mi národu! odvolávaje se na starý řád zemský, kterýž ni­ kdy nebyl ziutei. jakož i M česka ještě na poslranim sněmu zemském brte užívána. Nejen te každý Cech má právo blásúi se véroě k .věrnu

taktéž aai na Mk« U-

besvrké; zůstab makxáraaaká MustMuptschah *

cele

německou, a německými učiteli, bez vyačování jnmt ri v nfftiMni t ". —dti ** TTUcoAmmkÁmu ’ani

jazyku, taktéž Jm Mika Týnská zradě německá, z větší části s německými učiteli; nežádala se .nežádá knIMIknraMá; dosa­

zování jsou na mnoe učitelé bez zákoaitópčedqiaanébo kaabarau - poaze na jednodaché Vaáe odporaénl Matky Itálii Proloá není snad oaoteoeti, o ktevé by aa byte v době novější v Mé žunmliatira tolik

pate jako • Váa. pane rado íkolaL — 2a my

hard aa sačátku naáich listů národnkh též slovo k Vám obradase. bodiž důkazem, jak velikou cenu přikládáme aaáemu sárodnímu íkolstvt této štép-

Mri přtttkh pokolení, tomuto zárodku naál tes-

n.

Jtk

ásaeaostl —Vám světa ad vlády raiiká, ba

■až ncjdúkšHéjái část této štápakr. rakoum

Vsáim odevzdán byl nrjdražší klenot našeho ná-

-A

M - mládež Má jak >(e spravoval tento svěřený Vám poklad náš? Spravoval jste jrj tak. že se ozval v pnau každého aárodovce ledisý výkřik boiesai a hněval — My již těžce

•raeme. že v přflitan množství saškh gymnasií ašádež česká se vychovává skoro výhradně z. Matky a že w takto nejlepáí síla národa «Artgju do tah kaaceidN roaaáhM ta rakao-

30 října v požadavcích jejich povvliti abee. — MaMkému čawptsu telegrafováno v náležitosti s r. 1848 ■rvnláa hade. O zavedení porotakh soudův, těrko mocných faktorů, nbcaraké srabody, jedná se v mtuistenrt.é spravedlnosti velmi živě. Nám se

řádu z. r. 1850

Bertin, 90 prosince. Zemský sněm svolán na 14. ledna 18CI. (Tel Pmte.) WlUn. 90. prosince. JU * úředně .Perseverance- sděluje, přečten včera aesáta a ko­ moře deputovanýrh královský dekret jímž se parlanem za rak I860 uzavírá Má se za to, žene Ricaaoli svého místa jakožto guvernér T.mkaay radš. (Tri Proste.) Bologna. 2K province. Král sem 30. do­ razí .Mouiteur * »«/«« »t n« “bente jmmJící nejistota (Tel Proste j I l^udj aa 29. prosince Zdejší tety osanawj< s Nou Yorku od 15, že statní ssfartář

dobře

|U nás není tureckého bubnu zapotřebí!

Ferdinand Fingerhut, lUdek * rooolnlk v Prase, odporoví k sssUvajidsia ■NopMta Msledujld ibotl u Holásků • v Crocs* pivová**.

L", otoor'T vyvhnul, i bloudil „éum jako laohl. i

prodivi sr niz u

Tl

Halánkovský ležák lei. kdyi

kr.. půlmfe m It kr. r. ■ HalSnkd, v CenMa pltovini ■ u 'erného oils os PoHdi.

divoč. Mikn > l‘m«» » «L r./, 1 »«n> IrUkn N> »Mr« prodA.t m> Muk 7 tl 6o kr. r. t "rttiy pUrl ' "• * 4 * P41, « ’ kr. t, vklad a akdnlm -1 M nark .Mrs 1 .1. M> kr, p«l «4n S al. In vkladu u ak-lote •» WU aavpb.1 l-l

ii r £ ij

u hlavě

V Badin * vykly a v knéhkupwtwh — jmenovití' v Praze u Fr. Rituále. ve Vídni u O. Weaedlkta k dostáni jsou:

43 arebovt. pralte pobrn^dd ti

Národní zábornik.

Redaktor a vydavnul:

ZoeeT K. Vyklorln

Rornfk prvý

I860. Str. IL a 406

krUkwu Cena 2 zl

Grammatik

RMHlébu opéc phjr»kG' uil divotvoHkd masti vydavatelstvu „humoriatirkveh Italu“

slova kischen Sprache. Zum prsktiwben Gebraudw bwbeilct, rait einem awflUirbebm Wbrtervmeichnwc nod eiuer popuMrea Cbrestomatbio versehen von Jaaef K Vyktoris Pest in Commission bei Lauffrr et ___________ Sklllp. I860- Seit VIII and 248. Froa 1 8. 30 kr._______________________

K všeobecnému povšimnutí.

Losy knížete Salm-Reifrieida. jojifbiio uh as den

15. ledna 1861 dopade kapujou a prodtv.jl dle denního kuns

Vthns Nedvěd a syn v Slaném.

VxUvajo diky od jedným kniežatem a spoje­ nie italského národa, které Napoleon roku 1859 ešte

t

len v spusobe foederúcie previest chcel, které ale Vik­ tor Emmánuel, až na Rim, Benátsko a sicilská pevnost Messinu. cestou výbojů a na všecebecnom hlasovaná za­ loženo] annexie (: pripojenia:") previedol. Ba z politiky italskej Napoleona, z protekcie Moldo - Valácbie, a zo snahy Spanieteku v radě velmocnosti hlas a mieslo vyzí­ skat video., žc on na aolidámosti všetkých románských národov pracuje. Za následok tej same] príčiny sa mu.i Jalej o-

velikánskými hmotnými a duchovními silami. Pojistiac si stanovisko svoje s vládu táto, začal klásí základy k vyvedeniu systému plánov svojich v dik oni vyhnanstve vyvařených » nepostiženou lajemnostou, dúslednoaiou, tetou, natrou a talentem. Kam jeho

konečné záměry siahajú, to nikto neuhádne, ani on sám

neprezradi. a Europa len z události musí zavierat nie Čo chce, lež čo chcel. lak dlho hviezdu štestia tohoto i nenáviděného i zbožňovaného rnuia svielit bude, to len vševedúci Boh

zná: ale to je íaclum, že na tento čas on je srediskom

a takmer výlučným správcem politiky europejskej.

Roku 1849 poslal tento muž ešte nepožnutý k Oř chráně svátého Otce prnti revohlcii italskej, na ktorej čele stél Garibaldi, svoje légic do Rimn, Garihaldiho z Římu vyhnal a založil počiatok tej až dosavád trvajúcoj

posádky Klinu a systému diplomatických intrig a násilí. klovými světská moc svátého Otca z čiaslky sám bezprosredne, z čiastky prosredne pomocou nástroja svoj-

Russíou; žárlivá Angiiu, s ktorej mořskou morou sa merai ešte nemohol, od seba závislou urobil; Auslriu

osamotil, aby proti nej jako pomocník Viktora Eininánucla svoju italská politiku lým istejšie previest mohol; a Viktorovi Emmanuelovi prcklk-snU cesta na presto!

Itálie. Za pomoc Viktorovi Emmánuclovi daná , privtelil Napoleon Nizzu a Savoyu, jako viac menej franeúzskej národnosti čiastky piemonlské Francii: a ked proti

tejto annexii Anglia křik urobila , udobřil a ešte závis­ lejším si ju urobil od seba skrze smluvu kupecká Prussia , která pre svoju neineckú politiku na sosilm-niu vňútornom ustavičné pracuje, Napdleon ešte neznal pro svoje cielc získal, vyjmtic jej neulráluosli-

vo vojně východnej a italskej, ktorú na nej zbudzova-

ním revnenia a žárlenia a Austriou strany hegemonie vo

svazku nemeckom vynátii. Austria — v podobě Viktora Emmanuela, Garibakliho a emlgrácio uhorskej straoy Benátská al'horsku

už po dokončenej a pokojům v o Vfllafranke navn-tým

znal, i v najnovejšich časiech zvlášte skrze úda sněmu

pruského, Vinke, tak vřelo podporovaný německy „National Vcrein “ (národnía jednota), — keď Nem-

coin ich v roku 1815 diplomaciou curopejskou uspořá­ daný „Bund“ (: svázok: ) k zabezpečená jejich solidárnosti a jednoty národnej, jako i k zabezpečenu sa proti prevlade iných národov dostatečným sa byt nezdá ťi Napoleon tužby a snahy po solidámosti i ue-

je

romanakýrh národov podporoval sloho prekákai bode? otázka velmi důležitá, na ktorú my ale ani len viervpodobnej opovědí dai nemůžeme , vediac a vidiuc ke politika často jednu a Id Má ideu v jednom páde pod­ poruje, a v druhom potlačuje, jako to urobil k. pr. Lud­ vig XIII, klorý Protestantism vo Fraucúzsku potlačoval

ho, Viktora Emmanuela, a zase jich oboch nástroja Ga-

zajtečatenej italskej vojně — skrze Napoleona přestra­

ribaldiho, až takmer na město Klm ohraničil. Posláním

šená . a Prussia o svoje porinske kraje, na klorýcb vy-

lým pomoei suv. Otcovi položil základ politiky svojej itatskej a sredoinorskej , z kterých prvá, jako známo,

bojovanie a anneklovanie Francii rad mal privt, sa obávajúc. naposledy Russia ustav ičné klátenie h zalriasa-

so ztroskotáním rnngrossom 1815 roku ustanovených hranic a inštitúcii v Itálii, spojenie italského národa a iiaiskÝch krailn . okrem Rimn ■ kráiovil >■ lienátakoho

nie stavom Europy zunujác. drialy v druhej polovici oklobra m. r. o spotočuých potřebách a o polilike v poia-

ba jakuisam Napoleon III na vynkov Ubelarizmus a slo-

hii u» NrnwiliHiiiu v«i Variace iMiriidu. ViKidsivdnŠcIt nai-

luje. doma ale vo Francií neohraničenc vtedári a panuje.

a pronásledoval, naproti tomu v Německu podporoval,

liodu vyhlašuje a aby sme lak povedah nátisku a vynu­

siným reformou! i n nás příležitost zavdaly ■ jich po­

V jednom čase s vyslovením spojenia najvyššcj

třeba zapříčinily. Hlavni humunitný, sociálny a politický výsledek

knjinskej správy L j. námeslnictva v Budíne, aa znak

toho bol. že sa poměry feudálně, t j. roadiel medii pá­

prinavrálenej jednoty krajiny, povoialo-Jeho Veličenstvo rozmnožená deržavntf radu ďo Viodni, hlavně k poradě

nům a poddaném , irmánom ■ nezemlnom , cestou zá­

o štítnom praelimináru. Predmcl ten zvlažte uhorzkýui

konodárnou ničil a že sa občiznalu sloboda a rovno­

a hurvátsko-slevonskym údom rozmnožonej deriavnej rady zavdal příležitost bližšie a hodnověrně poznal ne­

právnost před zákonom za majetek

všelkých obcanov

v\ niuiui. Analogicky ■ lýmito zákonodárstvo uboraké i v potoku na iné poměry a mjprednejšic potřeby štítné sto-

bodomyslne nežilo, — a spolu.

upotrebisc rozpaky, v

kterých aa ccnlralna vláda vo Viedni nachádzala sjednej a s druhcj strany dobrotivost králi Ferdinanda Vho i od­

povědně uhorské Minivierium vybojovalo. a úplné privtetenie Horvátska a Slavonska s hramcou vojenskou.

Dalmácie a Sedmohradska dekretovalu. Lež slobodomyvlné zákonodárstvo roku IMS sa velkej nedůslednosti a spolu nespravedlivosti dopustilo. ustanov iac na město zrušenej aristokracie rodu . aristo-

kraciu řeči a národnosti madarskej. Auslriacká cenlraina vláda podobné neviděla, alebo videi a uznat nechcete potřebu času, a od Germanismu dotebdajšieho v neuhurských senách národnosti atovanskej neupustila. Čo boto prirodzenejšie, jako ie sa i v Uboraku proti maďa-

rismu, i v neuhorskv ch žernách Austne proti Germa­ nismu Stovania opřeli Výrazem oprelia sa toho bol alaviatuky congress v Prahe. Pražský congress bol násilím rosphnatý a pohy­ by dalšie národnej siovanskej strauy v Cechách násilíe potlačilo. Ale v uhorakých žernách sa započal boj najakňr perom a peticianu . a ked to neosožilo , a nepo­

bezpečný stav rakúskych financů, a predniest národy ku zlepšeni ústavu nie len financi! ale i monarchie vůbec.

Pálky sa i velké i ohnivé zviedly. Uznesenie všeobecné boto: vyhoviei spravedli­

vým žiadostam národov skrze stobodomyslné inžtitície.

Řečnilo sa i za rot noprávnost národnosti, z kte­ rého ohladu sa zvláště Jebo Excellenců p. Strussmayer

biskup diakovárský zaslávajúc právo národnosti slovanskej , a Jeho Excéllencia baron Sehaguna . biskup ru­

nom praeliiniuare, štítných

počtech,

políčkách

ali

přináleží. Slobodu ústavné všetky národy pod koninou uher­

sa

skou s úprimnou radostou přivítali a tešia jej z celé­ ho srdca: ale by sa každý prevelmi zmýlil kedby myslel,

že v stave . do klorého národy tie pod čuom ústavného života i proti svojej včti z čiastky přišli, z čiastky ale

do klorého příst alebo v notu udrženými byi sa boje —

ta i šiastný mi byi ďla. Veřejná micnka v Uhorekcj krajině, zvláště jej časopisectvom tnuJirským a stoličnýuii výborml před­

stavovaná čiastka nástuji na uplnom pnnavráteniu záko­ nov 1848 roku,- následovně odpovědného

uhorského

ministerstva, na privteleniu Horváteks . Slavonska , vojenskej hranice , Dalmácie, Seduiohradska atX L j. na

integritě koruny uhorskej, a výjmuc mužov rozvahy

munský v Sedmihradsku s p. Močonyim, zaatávajúc práva

zrelcj a chtodnej. klori potřebu času a spravedlnosti

národnosti nunuňskej, vyznačili. Konečná národa porúčala udelenie ústavy; lež z ohladu způsobu ústavy sa údovia deriavnej rady na dve

poznali, jako Br. Eůlvús, Br. Kemény, Deák a iní i na udržauiu madarskej račí v tých hrauiciach , ktoré jej

stránky rozpadly , čím povstalo tak zvané volum majo­

nosti vyznačily.

rity a volum minority (národa většiny a ndrada menši­ ny). Menšina žiadala, aby sa pre celá monarchii! rakusku len jedno jediné zastupitelstvo ustanovilo, čím by sa dotehdajšia mechanická jednota Austne v podobě ústavnej bola mab udrial Většina zas vystavila princip hisloricko-politickýcb individuálností, a žiadala aby každá krajina p _žp nebyli v té výhodné posici, která by jim byla dovolovala bezpodmínečně trvati na svém. Byli oproti svým odpůrcům politicky slabší. Mimo to celá zahraniční situace byla proti nim. Válka mezi Francií a Německem byla dávno rozhodnuta v neprospěch oné. Politická koncepce, opírající se o Francii a Rusko nemohla tehdy nésti ovoce. Francie byla poražena, ne­ mohla zasáhnouti ve prospěch Čechů i kdyby byla chtěla. Ale ona ani nechtěla. Jí se tehdy jednalo o to, aby si udržela své přátelské spojení s tehdejší zahraniční politikou rakouskou.'President francouzské repub­ liky Adolf Thiers, muž zájmů konservativních a nepřítel demokratisace státních řádů, nebyl nakloněn snahám Českého národa po obnově jeho státu. Spatřoval v nich seslabení Rakouska a nemohl pochopiti, že Český národ nevidí v Rakousku svou záštitu proti snahám vŠeněmeckým. Frankofilská orientace nebyla orientací celé státoprávní oposice české. Hrabě Clam, který byl vždy věrným Rakušanem a oddaným habsburské dynastii a nikdy nebral v úvahu pomoc mimo Rakousko, i jeho stoupenci stáli tehdy proti Francii politicky. Odmítali jako konservativci tento stát, který se rozhodl pro republikánské zřízení a odstranil monarchii. Konservativní Šlechta Česká nešla s lidovou politikou Českou v za­ hraniční politice, ani pokud se týče Ruska. Nikdy nebyla nadšena Českou rusofilskou politikou, jak ji hlásali Palacký a Rieger, neschvalovala pout lidových politiků Českých do Moskvy r. 1867. Konservativní Šlechta ani za boje o fundamentální Články nevzala do svých kombinací Rusko. Ale nemohla je vžiti v úvahu ani lidová politika Česká, poněvadž dříve nežli byla zahájena státoprávní vyrovnávací akce, ruský kancléř Alexander MichajloviČ GorČakov, provádějící politiku přátelských styků 18*

275

PRAVDĚPODOBNÝ PRŮBĚH STÁTOPR. VYROVNÁNI.

s Pruskem a toužící po sblížení s Rakouskem, hned v polovici března r. 1871 sdělil za souhlasu cara Alexandra II. ruskému vyslanci ve Vídni Evženovi PetroviČovi Novikovu,že ruská vláda Českému národu odmítá ja­ koukoliv podporu v jeho státoprávním boji a zrazuje Čechy, aby na Rusko spoléhali. Oficielní Rusko nechtělo býti žádným podporovatelem Českých snah, které by byly vedly ke zfederalisování Rakouska, poněvadž by ta­ kové snahy byly vyvolaly a zesílily přání po federalisaci Ruska a ohrozily ruskou aristokracii. Lišilo se podstatně od ruských slavjanofilských kruhů, vedených dějepiscem a publicistou Michajlem PetroviČem Pogodinem, které by si byly přály, aby Rusko podporovalo v Rakousku federalismus a přispělo k jeho vítězství. Ruský car nebyl stoupenec panslavismu, nechtěl rakouskému císaři odváděti jeho poddané. Dr. Rieger byl v osobních sty­ cích s Novikovem. Znal od něho mínění oficielního Ruska o České otázce a rozdíl tohoto mínění od názorů, které r. 1871 veřejně Pogodin projevil Fr. Palackému. Novikov se netajil Riegrovi ani tehdy, ani kdy potom svým názorem, že Česká státoprávní oposice by měla obeslati říšskou radu. Česká státoprávní oposice nemohla svou politiku opírati ani o jedi­ nou mimorakouskou velmoc. Byla v nevýhodě oproti německým centralistům, kteří po sjednocení vítězného Německa mohli rakouského císaře, obávajícího se tolik Pruska, straŠiti německou iredentou v jeho říši. Ně­ mecko za Českého vyrovnání nepůsobilo přímo v neprospěch státoprávní oposice České ani na rakouského císaře, ani na jeho vládu proti Hohenwartovi. Nepletlo se do vnitřních poměrů v Rakousku. Měl proto pravdu hrabě Andrássy, když dne 29. dubna r. 1879 v důvěrném rozhovoru dru Riegrovi odmítl zásah Německa v neprospěch Českého vyrovnání r. 1871.

XL.

PRAVDĚPODOBNÝ PRŮBĚH STÁTOPRÁVNÍHO VYROVNÁNÍ.

I když tím, že důvěrníci státoprávní oposice odmítli text reskriptu císařem přijatého, bylo jednání o České vyrovnání ukončeno, přece bychom ještě chtěli věděti, co by se bylo asi stalo, kdyby státoprávní oposice nebyla.

276

PRAVDĚPODOBNÝ PRŮBĚH STÁTOPR. VYROVNÁNÍ

přerušila jednání s vídeňskou vládou. Bylo by se mohlo celkem úplně postupovati podle plánu, který byl důvěrníky státoprávní oposice smluven s vládou ? Po přečtení reskriptu na sněmu by se byly vykonaly volby do posla­ necké sněmovny říšské rady. V této sněmovně, když by ji byla státoprávní oposice obeslala, bylo by bývalo 136 poslanců pro vládu a 67 proti ní. Měla tedy vláda zajištěnu kvalifikovanou většinu pro své předlohy. Odchodu oposice ze sněmovny se nemusila v ohledu právním obávati, poněvadž k ústavním změnám nebyla tehdy ještě předepsána kvalifikovaná přítom­ nost. Vláda si mohla zajistiti, kdyby to byla potřebovala, votum panské sněmovny tím, že by byl císař rozmnožil počet jejích Členů ve smyslu poli­ tiky vládní. Na říšské radě by byla provedena změna ústavy, po opravách císařem žádaných, podle úmluv se státoprávní oposicí Českou. Zde by se ovšem byla musila Hohenwartova vláda postaviti na totéž stanovisko, na kterém stál Beust za vyrovnání s Uhry, že se nedá na elaborátu nic pod­ statného měniti. Ale to jejím úmyslem nebylo. Když by byla bývala změna říšské ústavy provedena, byla by se říšská rada odročila a byl by zasedal ko­ runovační sněm Český. Pode úmluv Českých politiků s vládou, bylo by to bývalo patrně na jaře r. 1872. Korunovační sněm byl by vladař zahájil trůnní řečí a sněm by byl přijal fundamentální Články v redakci říšské rady, zákon o řádu a vykonání České korunovace, nový volební řád, zem­ ské zřízení a národnostní zákon. Jak by byl vypadl zákon o řádu a vyko­ nání České korunovace, nevíme, poněvadž nebyl ani smluven ani vypra­ cován. Bylo by se zde patrně sáhlo k dobrým zdáním o Českém řádu ko­ runovačním, která pro vládu Belcrediho se souhlasem hr. Clama na pod­ zim r. 1866 vypracoval archivář zemského archivu Českého dr. Antonín Gindely. Pokud se týče zemského zřízení, byl jeho návrh připraven. Skládal se ze sedmi odstavců o 34 paragrafech. První odstavec jednal o království, druhý o zemích České koruny, třetí o korunovaci, Čtvrtý o zemském sněmu, pátý o zákonodárství, Šestý o vládě a sedmý obsahoval všeobecná ustano­ vení. Návrh ten opomíjel mlčením tehdy stávající zemské zřízení, ale stál fakticky pod vlivem zřízení únorových. Návrh chtěl fakticky uvésti do­ savadní zřízení zemské v soulad s ustanoveními fundamentálních Článků.

277

PRAVDĚPODOBNÝ PRŮBĚH STÁTOPR. VYROVNÁNÍ.

Zemské zřízení nemělo býti oktrojírkou jako únorové zřízení zemské, nýbrž mělo býti ovocem práce korunovačního sněmu, který by byl měl proto ráz sněmu ústavodárného. V návrhu zemského zřízení se prohlašovala Česká koruna, ne království České, za státoprávní samostatný úd habsburské monarchie. Poměr Českého království k ostatním zemím monarchie byl upraven fundamentálními Články. České království (ne Česká koruna) se prohlašovalo za nedělitelné a nezcizitelné. Bylo monarchií, v níž spočí­ vala posloupnost pro mužské i ženské Členy dynastie na přístupním listu českého království k pragmatické sankci ze dne 16. října 1720. Kdyby byla dynastie vymřela v obojím pohlaví, náleželo Českému království právo voliti si svobodně, ve spolku se zemskými sněmy České koruny, krále. To byla známka svrchovaného státu. Země koruny České měly býti spojeny nerozlučně osobou vladařovou, ale navzájem měly býti nezávislé. To bylo ustanovení, jehož nutnost si vyvolala politická nálada na Moravě á ve Slezsku. Státoprávní vztahy Českých zemí navzájem se měly upraviti svobodnou dohodou mezi jejich zemskými sněmy za sankce Českého krále. Králi mělo náležeti právo vybídnouti zemské sněmy České koruny k spo­ lečné poradě neb k jednání deputacemi a zvláště k účasti při korunovač­ ním sněmu. Při změně na trůně měl nový král svolati korunovační sněm, dáti si holdovati, měl býti korunován korunou, která zde nebyla označena jako svatováclavská, a složití korunovační přísahu, kterou by sliboval chrání ti práva a svobody království. Zletilost vladaře byla stanovena podle Českého nástupnického práva dokonaným 14. rokem. Korunovaci, holdo­ vání a korunovační přísahu měl upravovati korunovační patent, který měl míti platnost zemského základního zákona. Zemský sněm, volený na Šest let, měl býti nejen samosprávným, nýbrž i státoprávním představitelem Českého království. Byl by býval o jedné komoře. Pokud se týče jeho složení, měly býti podrženy zájmové kurie. Vedle Čtyř virilistů katolické církve, arcibiskupa a tří biskupů, měly býti tyto tři zájmové kurie: 1. velkostatku v zemských deskách zapsaného (70); 2. velkoprůmyslu, měst a průmyslových míst (83); 3. venkovských obcí (106). Byl by tedy Český sněm měl 263 Členů. Aby byla chráněna národ­ nost obou zemských kmenů, měl býti sněm rozdělen ve dvě národnostní kurie. 278

pravděpodobný průběh státopr. VYROVNÁNI.

Základní zákony mely stanovití, kdy by se mělo hlasovati' podle zájmových a kdy podle národnostních kurií. Králi mělo náležeti právo kdykoli rozpustiti sněm. Sněmovní před­ seda neměl býti volen, nýbrž zde se měl uplatniti konservativní princip a předseda sněmu, nejvyšší maršálek zemský, měl býti jmenován králem po návrhu sněmu. Jeho dva náměstkové měli však býti voleni vždy pro sněmovní období. Sněm se měl scházeti ročně. K usnášení měl býti schop­ ný za přítomnosti jednoho sta členů. Rozhodnutí se měla díti absolutní většinou hlasů. Sněmovních jednání byli oprávněni se účastniti osobně nebo svými zástupci: dvorský kancléř, místodržitel a šéfové zemských úřadů. Sněm si měl sám vypracovati sněmovní řád. Byl by to býval zvláštní zákon. Návrh zemského zřízení doplňoval fundamentální Články ustano­ vením, že při volbě delegací i sjezdu delegátů ze zvolených má alespoň jedna třetina náležeti české národnostní kurii a alespoň jedna čtvrtina německé. Každá ze zájmových kurií měla míti jednu pětinu zvolených. Návrh zemského zřízení zaváděl královské nařízení s provisorní mocí zá­ konnou v době nouze a nutnosti. To byla novota v duchu Kůbeckově, kterou zemská zřízení únorová vůbec neznala. Zemské vládě měl v čele státi královský český dvorský kancléř. Zem­ ská vláda se měla skládati z kancléře a z vicekancléřň, ustanovených kanc­ léřem k jeho zastupování, pak z místodržitele a Šéfů zemských úřadů; Podle dohody českých důvěrníků s vládou ze 6. srpna r. 1871 měla býti zemská vláda zodpovědná zemskému sněmu. Dvorský kancléř měl zastupovat! české království v radě korunní. Měl býti Členem ministerské rady. Ale záležitosti zemské správy Českého království neměly podléhati usnesením ministerské rady, nýbrž měly býti přímo přednášeny králi kancléřem. Královskými úředníky v Čechách mohli se státi jen příslušníci Českého království nebo České koruny. Ti měli skládati přísahu na zemské zřízení a zemské základní zákony. Stejně tak měli činiti úředníci, nalézající se v zemi u císařských úřadů. Změny zemského zřízení nebo základních zákonů zemských se měly dáti jen na základě usnesení sněmu, učiněného za souhlasu absolutní většiny zákonného plného počtu zemského sněmu, tedy alespoň za sou *hlasu 132 Členů sněmu. Takové rozhodnutí se mělo odhlasovatí zájmo­ 279

PRAVDĚPODOBNÝ PRŮBĚH STÁTOPR. VYROVNÁNI.

vými kuriemi. Mělo se pokládati za zamítnuté, kdyby dvě třetiny nějaké kurie se byly vyslovily proti. Veto kurie se mohlo uplatniti proti témuž rozhodnutí jen ve dvou za sebou následujících ročních zasedáních; když by totéž rozhodnutí bylo bývalo učiněno i ve třetí roční sesi, tu pak veto nemělo míti již svou platnost. Bylo tudíž veto kurie suspensivní, ne absolutní. Návrh zemského zřízení odpovídal úplně názorům vyšší buržoasie tehdejší doby. Netryskal z demokratických zásad, katolické církvi pone­ chával její výsady, které měla od převratu pobělohorského. Když by byly bývaly všechny uvedené osnovy zákonů přijaty koru­ novačním sněmem, pak měl býti vydán královský majestát t. j. státoprávní listina, která by byla zajišťovala Českému království určitá práva a svo­ body. To měl býti základ korunovační přísahy. I o majestátu se důvěrníci státoprávní oposice dohodli s vládou. Majestát měl býti datován »v našem sídelním městě Praze«. Měl se dotýkati jen Českého království. Podle přání vlády měl konstatovati, že došlo k státoprávnímu vyrovnání s Čes­ kým královstvím, aniž by se byl vladař zřekl svého názoru o platnosti únorové a prosincové ústavy a dualismu, a měl prohlásiti za neodvolatelné níže uvedené státní základní zákony pro sebe i své nástupce, stále a trvale je zachovávati, je neporušovati ani připustiti jejich porušování, mocí krá­ lovskou je chrániti a opatřovati. Důvěrníci státoprávní oposice vynaklá­ dali vše, aby místo o platnosti únorovky, prosincovky a dualismu odpadlo, ale k rozhodnutí o jejich přání nedošlo. Základní zákony, které měl ma­ jestát uváděti, byly tyto: 1. o státoprávních poměrech království Českého k celkové říši, 2. o řádu a vykonání České korunovace, 3. o volebním řádu pro zemský sněm Český, 4. o zemském zřízení a 5. národnostní zákon. V majestátu měl král slíbiti, že se dá korunovati za Českého krále a že jej předloží v den holdovací přísahy Českému sněmu a k tomu po­ volaným zástupcům České koruny. Současně se svoláním korunovačního sněmu se měly vybídnouti moravský a slezský zemský sněm, aby se účast­ nily holdování nebo aby se při něm daly zastupovati deputacemi za ve­ dení zemských hodnostářů. Toto vyzvání se mělo stati za obvyklých re­ versů, že se tím nijak neprejudikuje samostatnosti těchto zemí. Po holdo­ vání králi ve sněmu mělo podle přání důvěrníků státoprávní oposice

280

PÁD HOHENWARTÚV A BEUSTÚV.

ihned dojiti k jmenování dvorního kancléře a po jeho návrhu k jmenování .Šéfů Českých vládních úřadů. Tímto dvorním kancléřem podle úmyslu Hohenwartovy vlády neměl býti hrabe Clam Martinic, nýbrž dr. Rieger. Bylo to především proto, že by se byl císař neodhodlal k jmenování muže, jehož ode dávna nemiloval pro jeho povýšenost a kantorování své osoby. Pak Hohenwartovi samému hr. Clam nebyl tak osobně blízký jako dr. Rieger. Den po holdování by se byla vykonala korunovace. Poté by byl býval svolán řádný sněm Českého království, jak se o něm mluvilo v ná­ vrhu zemského zřízení. Takový by byl býval postup provedení českého vyrovnání, kdyby se byly nenahodily nepředvídané překážky. Ale bylo pravděpodobno, že se nenahodí? Nebylo pravděpodobnější, že se za odporu Němců z Čech i zemí rakouských, za odporu společných ministrů, uherské vlády v Čele s hrabětem Andrássym a za nejednoty Hohenwartova kabinetu naskytnou ?

XLI.

PÁD HOHENWARTÚV A BEUSTÚV.

Kldyž se císař rozhodl pro reskript ve znění Beust-Andrássyho, ne­ myslil, že jest tím zpečetěn osud Hohenwartova kabinetu. Věřil, že se bude jednati dále se státoprávní oposicí. Požádal proto Hohenwarta, aby kontrasignoval přijatý reskript k Českému sněmu. Hohenwart byl na va­ hách, má-li panovníkovi vyhověti. Bylo to vysvětlitelno císařovým pro­ hlášením, že, i když se rozhodl pro Beust-Andrássyho reskript, nechce se obrátiti k sestavení centralistického kabinetu. Ministr Scháffle, který již dne 23. října požádal za propuštění, vyložil hraběti Hohenwartovi, že ne­ může uČiniti, co po něm císař žádá, že trvání jeho vlády jest nemyslitelno. Kabinet nemohl pokraČovati ve své Činnosti. Tím, že Čechové odmítli vstoupiti do říšské rady, nebyla na ní pro vládu většina; dalo se poČítati, že němečtí nepřátelé Českého vyrovnání budou v abstinenci k říšské radě; na nové volby nemohla vláda pomýšleti. Nedalo se mysliti, aby Hohen-

281

PÁD HOHENWARTÚV A BEUSTÚV.

wart rozpustil poslaneckou sněmovnu říšské rady, která se ve své většině hlásila k jeho politice. Hrabě Hohenwart pod tlakem těchto okolností rozhodl se dne 26. října jménem svým a většiny (ne všech) Členů svého kabinetu požádati císaře za propuštěnou. Císař to nesl těžce, protože již počítal s nepřítomností Čechů na říšské radě, a bál se, že vláda nebude tam míti většiny, které bylo naléhavě potřebí pro těžké otázky finanční. Byl si však hned vědom, že žádosti za propuštěnou musí vyhověti. Po­ koušel se sice ještě pak podle rady hr. Andrássyho pohnouti hr. Hohenwarta k podpisu přijatého reskriptu Českému sněmu; když však jeho po­ kus byl bezúspěšný, propustil dne 30. října vládu Hohenwartovu a usta­ novil novou, úřednickou vládu, v jejíž Čelo postavil, podle Hohenwartova návrhu, dosavadního ministra financí, odpůrce vyrovnávací akce v kabi­ netu, barona Holzgethana. Baron Holzgethan kontrasignoval, hned v den svého nastoupení v Čelo kabinetu, přijatý reskript sněmu království Čes­ kého. Učinil tak, ačkoliv Český místodržitel zrazoval z toho vládu. Re­ skript byl sněmu sdělen dne 14. listopadu r. 1871. Sněm neuposlechl ani vyzvání tohoto reskriptu ani zvláštního vybídnutí vládního zástupce na sněmu, aby vykonal volby do říšské rady. Historická Šlechta v Čele s hra­ bětem Clamem měla na tomto rozhodnutí největší podíl. Císař nyní mohl býti jist, že ti, kdo z oposice odmítali ve Vídni Beust-Andrássyho reskript, nebyli jen vůdcové státoprávní oposice, nýbrž že to byl celý sněm. Sně­ movní většina dne 8. listopadu ve zvláštní resoluci zdůraznila své od­ mítnutí. Postavila se znovu na půdu svého státoprávního programu, fundamentálkami poodloženého, a demonstrative prohlašovala slova re­ skriptu z 12. září r. 1871 za uznání tohoto svého programu. Zpravodaj kníže Karel Schwarzenberg končil svůj referát těmito slovy: »Chceme hájiti práva tato a chrániti je budeme, seč nám síly stačí, nechť se stane cokoliv, až do těch hrdel a statků.« Rozhodnutím Českého sněmu vzala za své federalistická většina na říšské radě. Ztroskotání vyrovnávací akce nebylo v Čechách přijato tak, jak ma­ ďarští státníci a rakouská vláda očekávala. Domnívala se, že se bude Český národ bouřiti, učinila proto yelká vojenská opatření, ale ta se uká­ zala, jako se děje ve většině podobných případů, zbytečnými. Český národ zachoval úplný klid v Praze i mimo ni. Jen české noviny dne 28. října 282

PÁD HOHENWARTÚV A BEUSTtfV.

otiskly demonstrativně ve svém čele reskript z 12. září r. 1871. Mířily tím na panovníka, jehož nepřímo vinily z nedodržení daného slova. Tento reskript byl i vytištěn ve velkých nákladech u dr. Ed. Grégra a J. S. SkrejŠovského samostatně na papíru tužším a podle nápadu pražského prů­ myslníka Čeňka Daňka, přítele SkrejŠovského, i na zcela měkkém a byl hromadně rozšiřován. Dr. Rieger, když se dne 30. října vrátil z Vídně do Prahy, byl demonstrativně uvítán českým lidem. Demonstraci tu uspořá­ dal za pomoci svého mladého spolupracovníka G. Eima J. S. SkrejŠovský. České obce v Čele s hlavním městem království jmenovaly demonstrativně hraběte Hohenwarta a hr. Clama čestným občanem. Deklarace se počala těŠiti v politické veřejnosti nové oblibě. Státoprávní radikalismus oživo­ val. V reskriptu z 12. září r. 1871 získal pro svou demonstrativní taktiku zbraň, kterou mával tehdy i později, kdykoliv chtěl na korunu působíti ve smyslu svých státoprávních názorů. Slova reskriptu: »Majíce v paměti...« od ztroskotání vyrovnávací akce stala se nezbytnou zbraní v politické zbrojnici všech těch, kdo kdy náleželi do tábora státoprávně radikálního. Ztroskotání vyrovnávací akce posílilo ty proudy v Českém národě, které nevěřily, že by se kdy českému národu z Vídně dostalo národní rovnoprávnosti a obnovy Českého státu. Vyrovnávací akce r. 1871 byla první a poslední toho druhu za trvání habsburské monarchie. Její nezdar otřásl věrou Českého národa v Rakousko a jeho dynastii. Němečtí cenťřalisté uvítali nezdar vyrovnání s nadšením. Dávali je najevo v novinách, v divadlech, na schůzích. Domnívali se, že vzaly za své pokusy uČiniti z Rakouska slovanský stát a odvděČiti se Německu a Itálii válkou. Císař musil v trůnní řeči na říšské radě dne 28. prosince r. 1871 přiznati nezdar Českého vyrovnání. Bylo to pro něho ponižující, vzhledem k tomu, co předcházelo. Od r. 1871 stalo se císaři české státní právo Čer­ veným suknem. Nechtěl o něm nikdy slyšet. Nejednou potom vytýkal historické Šlechtě České její státoprávní snažení a dokonce se některým jejím Členům (na př. českému místodržiteli hraběti Františku Thunovi) v důvěrném rozhovoru i posmíval, že vlastně ani neví, co to jest české státní právo. Císař, když byl kabinet Hohenwartův v krisi, ale nebyl ještě pro­ puštěn, pomýšlel na to, aby vedle hraběte Hohenwarta propustil i kanc­

283

PÁD HOHENWARTÚV A BEUSTÚV.

léře Beusta. Chtěl tím ukázati svou nestrannost. Beust se mu náhle zdál příliš zaujatý. Bylo to proto, že Beust dal dne 25. a 26. října ve »Wiener Tagblatt« otisknouti článek o zmaření Českého vyrovnání císařem a kanc­ léřem. Tato neŠetrnost zdála se císaři jiti příliš daleko. Beust byl proto vyzván, aby podal demisi, která k překvapení německé veřejnosti byla přijata dne 8. listopadu r. 1871. Beustovo místo zaujal jeho spolubojov­ ník proti České státoprávní akci, ohnivý muž železné vůle hrabě Andrássy. Byl Českými oficielními novinami uvítán nepřátelsky. Andrássy již neměl titulu říšského kancléře. Tento titul, který byl projevem jednotnosti a nedělitelnosti habsburské monarchie, byl tehdy, kdy se Maďar stával ministrem zahraničních věcí a císařského domu, zru­ šen. Zahraniční politika habsburské monarchie se dostávala do rukou maďarských. Andrássy nehledal úlohu habsburské monarchie v Německu, neupíral jako Beust oči na západ a sever, poněvadž po jeho sjednocení byla by to bývala politika nereelní. Nechtěl živiti napětí mezi Rakouskem a Němec­ kem. Úkol zahraniční politiky rakouské spatřoval jako Maďar jinde nežli na severu Evropy — na jejím východu. Byl proti postavení Ruska na Balkáně. Chtěl tam Čeliti Rusku a nezříkal se ani toho, že by to učinil ostřím meče. Na Balkán zamířil svými plány. Obecně se vědělo, že Holzgethanův kabinet jest jen kabinet pře­ chodný, a soudilo se, že po této vládě přijde vláda tyrolského místodržitele Taaffeho. Česká lidová politika počala míti obavu, že budou roz­ puštěny sněmy s federalistickou většinou a že tím pozbude poslanecká sněmovna říšské rady své kvalifikované většiny federalistické. To poklá­ dala za těžkou ránu všemu federalistickému snažení. Dr. Rieger se v kri-tické situaci odhodlal dne 14. listopadu upozorniti za svou osobu hraběte Taaffeho, jak by vnitřní politika v Předlitavsku měla pokraČovati po ztroskotání Českého vyrovnání. Měla zachovati federalistickou většinu v poslanecké sněmovně. Tato většina měla císaři doporuČiti v adrese, aby bylo zahájeno jednání s deputací Českého sněmu nebo aby byla utvořena komise z důvěrníků zemských sněmů pro finanční otázky, jak ji navrho­ valy fundamentálky. Toto shromáždění zemských komisařů mělo probrati revisi ústavy. Výsledek těchto porad měl býti přijat všemi zemskými sně­

284

AUERSPERGOVA VLÁDA.

my jako uzavřená dohoda. Měl to býti tentýž postup, jaký byl zachován, když se na počátku XVIII. století jednalo o přijetí pragmatické sankce. Rieger se domníval, že tento postup by nebyl v odporu s prosincovkou. Ta by byla úplně zůstala a nebyla by bývala ani sistována. Komise zem­ ských sněmů by byla bývala složena buď tak, že by každý sněm byl zvolil po třech delegátech nebo podle poměru počtu poslanců sněmů, jaký při­ padá na každou zemi ze šedesáti rakouských delegátů. Nevíme, co hrabě Taaffe učinil s tímto podnětem. Patrně jej odložil, poněvadž o jeho poslání jako šéfa nebo člena kabinetu se tehdy ne­ jednalo.

XLII. AUERSPERGOVA VLÁDA. Po pádu Hohenwartovy vlády rozhodla se koruna provésti my­

šlenku, dávno od ústavověrné strany hlásanou, a chtěla postaviti říšskou radu na půdu úplně nezávislou. Radil jí k tomu naléhavě z důvodů fi­ nančních ministerský předseda Holzgethan. Vláda nechtěla býti ohrožo­ vána akcemi zemských sněmů ve své politice a proto se odhodlala zavěsti do říšské rady přímé volby. Učinila první kroky k provedení svého úmyslu tím, že pověřila Arnošta svobodného pána Kellersperga, který znal České poměry ze svého úředního působení v Praze, sestavením kabinetu. Kabi­ net ten se měl opírati o stranu ústavověrnou. Když se pokusy Kellerspergovy v polovici listopadu rozbily o autonomistické snahy polské, jimž ne­ chtěl Kellersperg obětovati Rusíny, a o odpor zahraničního ministra Andrássyho, svěřila koruna provedení svých plánů dne 22. listopadu solnohradskému místodržiteli Adolfu knížeti Auerspergovi. Chovala k němu důvěru pro jeho loyalitu a opravdu rakouské přesvědčení. Adolf kníže Auersperg byl hrdý aristokrat briskních forem, vznětlivé povahy. Byl méně nadán nežli jeho bratr Karel. Cítil jemně, cenil odborné vzdělání, jehož se mu nedostávalo, přizpůsoboval se snadno každé situaci. Byl 285

AUERSPERGOVA VLÁDA.

v jednání korektní. Byl špatný řečník, který způsoboval při vládních pro­ jevech v parlamente opravdovou úzkost svým ministerským kolegům. Pro­ dělal vojenskou kariéru, byl r. 1867—1869 a 1872—1882 zem. poslancem v Čechách za ústavověrný velkostatek, v letech 1867 až 1870 byl i nejvyšším maršálkem zemským v Čechách. Za českého vyrovnání r. 1871 se vyslovil nedisciplinovaně dne 13. září jako solnohradský místodržitel ve sněmu proti svému Šéfovi hraběti Hohenwartovi a proti českému vyrov­ nání. Byl neoblíben u konservativní Šlechty jako odpůrce jejích snah a jako Člen rodu, který se netěšil vůbec její přízni a jejímu přátelství. Lidoví politikové čeští odmítali Auerspergy jako zaryté ústaváky a jako pyšné aristokraty. Adolf kníže Auersperg, dříve nežli se rozhodl přijati předsednictví nové vlády, zajistil se podporou ústavověrné strany. Chlumecký o tom později vyzradil: »Kníže Auersperg vyložil svůj program nejvýznaČnějším vůdcům a důvěrníkům strany. Byl jimi schválen a kabinet byl utvo­ řen z bezvýhradných stoupenců této strany.« Dne 25. listopadu r. 1871 bylo úředně vyhlášeno utvoření Auerspergova kabinetu. Auersperg byl obklopen muži jednak politicky zkušenými, jednak ve svých oborech vy­ nikajícími. Duší vlády byl Auerspergův dávný známý z doby jeho úřadování v Salcpurku ministr vnitra Josef Lasser svobodný pán Zollheim. Proto se novému kabinetu ironicky říkalo: »Ministerium Lasser, genannt Auersperg.« Lasser byl inteligentní muž pevné ruky, praktický znalec veřejné správy, řečník zcela nepatrných kvalit. Nasazoval vše, aby autorita vlády nikdy v ničem neutrpěla. Parlamentu popřával jen tolik vlivu, kolik ho bylo nezbytně nutno, aby se vládlo konstituČně. Mluvčím kabinetu, ale ne jejím debatérem, byl ministr bez křesla dr. Josef Unger. Byl to ministr elegantní výmluvnosti, vynikající právník, výborný kritik a ironik. Vlastních myšlenek neměl mnoho a positivní práci se vyhýbal. V kabinetě zasedal nejprve jako ministr orby a od r. 1875 jako mi­ nistr obchodu i ústavověrný velkostatkář z Moravy, právnicky vzdělaný odborník, prošlý školou politické organisace predlitavské, Jan svobodný pán Chlumecký. Byl vzat do kabinetu na zakročení dr. Giskry pro své 286

AUERSPERGOVA VLÁDA.

veliké styky s ústavověrným velkostatkem a pro znalost moravských poměrů. Auersperg, když nastupoval svůj úřad, nebyl dohodnut s Poláky. Proto na počátku jeho vlády nebyl v jeho kabinetu ani jediný Polák. Vládě Auerspergově se jednalo o to, aby postavila co nejdříve říš­ skou radu na pevnou základnu. Převzala s radostí nejprve odkaz před­ cházející vlády z 14. listopadu r. 1871, spočívající v tom, aby se v Čechách ve smyslu zákona z 29. června r. 1868 vypsaly přímé volby do říšské rady. Předcházející vláda učinila toto opatření proto, poněvadž okamžité roz­ puštění sněmu království Českého a nařízení nových voleb nebylo by znamenalo, že bude český sněm vyrván z rukou státoprávní většiny. Auerspergova vláda tento odkaz doplnila tím, že v den svého úředního vy­ hlášení rozpustila těch pět zemských sněmů (Hornorakouský, Krajinský, Vorarlsberský, Bukovinský a Moravský), na nichž měli federalisté z éry Hohenwartovy většinu. Sněmy ty byly svolány na 18. prosince, aby pro­ vedly volby do říšské rady. Jako za Potockého, tak i za Auersperga lidoví poslanci čeští i konservativní velkostatkáři v Čechách zúčastnili se voleb se státoprávním ohrazením. Když tito spojenci dobyli vítězství přes to, že vláda přímo pů­ sobila na některé Členy, hlásící se za vyrovnávací akce do řad historické Šlechty a získala je pro stranu ústavověmou, odepřeli jiti na říšskou radu. ) * Byli vyzváni dne 2. února r. 1872 presidiem poslanecké sněmovny, aby se dostavili do sněmovny nebo svou nepřítomnost omluvili. Když tak ne­ učinili, byli dne 23. února zbaveni mandátů. Na Moravě sice zvítězili li­ doví politikové Čeští, hlásící se k státoprávnímu programu, vytknutému reskriptem z 12. září r. 1871 a fundamentálkami, pokud akty ty za své přijala adresa moravského sněmu z 13. října r. 1871, ale, poněvadž v dru­ hém velkostatkářském sboru byli konservativní velkostatkáři poraženi ústavověrnými, většinu na sněmu moravském měli ústavověmí (64 ústavověmých a 36 federalistů). Státoprávní oposice se nedostavila do morav­ ského sněmu, ale nezabránila svou nepřítomností vyplnění toho, co si přála vláda: vykonání voleb do říšské rady. ♦) Konservativní Šlechta tehdy získala 226 hlasů oproti 203 vládním hlasům.

AUERSPERGOVA VLÁDA.

Když se dne 27. prosince r. 1871 sešla poslanecká sněmovna říšské rady, byla k usnášení schopnou. Tehdy bylo patrno, že pokus staročeského proudu a historické Šlechty, k němuž mladočeši nebyli přizváni, učiněný z podnětu polského poslance Františka Šmolky sjezdem federalistů, svo­ laným na 21. listopad r. 1871 do Prahy, aby pasivita vůči říšské radě se rozšířila vedle Čechů i na německé konservativce a ostatní Slovany, zvláště Poláky, se přes veškeré růžové naděje Čechů nezdařil. Češi byli ve své pasivní politice osamoceni. Ti, na něž spoléhali jako na své spojence, obeslali po jistých rozpacích, až na poslance ze Štýrska a jednoho z Kra­ jiny, říšskou radu a hájili tam pak v adresní debatě autonomistický pro­ gram proti útokům ústavověrných. Ústavověrní na počátku zasedání měli téměř dvoutřetinovou většinu. Auerspergova vláda chtěla český národ odvésti drakonickými opatře­ ními na svou stranu. Dne 28. listopadu r. 1871, po resignaci hraběte Chotka, který se svého úřadu dne 4. listopadu vzdal ze solidarity ke ka­ binetu Hohenwartovu, jmenovala generála Kollera, obecně v Čechách od dřívější jeho působnosti nenáviděného, místodržitelem a zároveň generál­ ním velitelem c. k. vojsk v království Českém, aby vojenskou methodou zastavil příboj státoprávně oposiČního hnutí českého, a schvalovala opa­ tření, která tento muž navrhoval a učinil. Generál Koller plnil své poslání až do září r. 1874, kdy se stal říšským ministrem války ve Vídni. Svými opatřeními podstatně přispěl k trvalému rozhořčení Čechů. Zaměnil po­ litické úředníky federalisticky smýšlející za úředníky federalismu nepřá­ telské, nařídil sekvestraci Části zemských přirážek, vykládaje, že jest k to­ mu oprávněn, poněvadž jest zodpověděn jen vládě a ne zemskému sněmu, zakazoval pořádání schůzí, omezil občanské svobody. Pronásledoval Časo­ pisy, vedené v duchu státoprávní oposice, zavíral jejich filiálky, vymáhal na nich soudně insertní a kolkové poplatky, oposiČní noviny stále zabavoval, dal pátrati po rukopisech zabavených statí, pokutoval redaktory, dal je soudně stíhati a, aby dosáhl bezpečně jejich odsouzení, vymohl pro České redaktory delegování německých porot, třebaže se stanoviska právnického nejen Češi, nýbrž i význační právníci němečtí prohlašovali něco podob­ ného za nepřípustné. Rozpouštěl spolky, jejichž Členové se netajili svým oposiČním přesvědčením. Dne 27. března r. 1872 rozpustil i c. k. vlaste-

288

AUERSPERGOVA VLÁDA.

necko- hospodářskou společnost, založenou r. 1767, středisko to konservativního velkostatku, organisaci velkého významu pro její spojení se všemi téměř zemědělskými spolky v zemi. Společnost ta k nelibosti vlády zvolila si v lednu r. 1872 po odstouplém knížeti Schwarzenbergovi za presidenta vůdce státoprávní oposice hr. Jindřicha Clama-Martinice. Ministerská rada dne 4. února se usnesla tuto volbu nedoporuČiti císaři k potvrzení a sou­ časně k návrhu dr. Ungera se rozhodla rozpustiti společnost, jakmile by se tato obírala politikou a obor své Činnosti překroČovala. Místodržitel Koller Čekal na okamžik, aby mohl provésti usnesení vídeňské vlády. Když dne 17. března společnost na své schůzi ústy svého předsedy, za souhlasu shromáždění, odsoudila, že vláda na připravované světové výstavě ve Vídni odmítla českému království vyhraditi zvláštní oddělení, učinil vládě návrh na rozpuštění společnosti. Ministerská konference jej dne 25. břez­ na s radostí a jednomyslně přijala. Vláda dne 1. dubna r. 1873 na místo rozpuštěné společnosti postavila zemědělskou radu pro království České a žádost knížete Jiřího z Lobkovic i jiných Šlechticů za zřízení utrakvi­ stického hospodářského spolku pro království České zamítla. Koller bed­ livě střežil, aby se Činnost i vědeckých spolků nedotýkala přítomnosti. Stíhal podle příkazu ministerské rady z 15. listopadu r. 1871 přísně vše­ chno demonstrativní vyvěšování císařského reskriptu z 12. září r. 1871, nedoporučoval Členy státoprávní oposice, zvolené za okresní starosty (dr. F. Kralert, kníže Jiří z Lobkovic, dr. Ezop, Jos. Klimeš, hr. Theodor Thun) panovníkovi k potvrzení, zavedl Širokou policejní organisaci po celých Čechách. Vídeňské vládě tvrdil za své přítomnosti ve Vídni dne 24. a 25. led­ na r. 1872, že hlavní překážka zjednám klidu jest zemský výbor Český, složený z deklarantů, který stopuje »jen nacionální cíle«, plnýma rukama rozdává subvence, chová se k vládě nepřátelsky, a že poměry nebudou normální, pokud nebude učiněn konec působnosti deklarantského zem­ ského výboru a sněm nebude rozpuštěn. Navrhoval proto, aby poslední upomínka na Hohenwartovu éru, sněm království Českého s autonomistickou většinou, byl rozpuštěn a aby byl nahrazen sněmem novým s většinou ústavověmou. OdporuČoval provésti tento návrh, jakmile by v Čechách připravil věci tak, že by volební vítězství vlády bylo nepochybné. Odpo19

289

AUERSPERGOVA VLÁDA.

ruČoval, aby vláda pro tu dobu nepodnikala ničeho, co by mohlo zne­ klidňovat! vysoký klérus, poněvadž jeho hlasy budou za nejbližŠích voleb rozhodující. Nerozpakoval se po návratu do Prahy uČiniti volební pří­ pravy za porušení práva a s použitím násilí. Věře jako voják staré Školy v sílu moci, nelekal se toho všeho. Dne 13. března r. 1872 t. j. v měsíci, o němž se dohodla vláda dne 25. ledna za přítomnosti barona Kollera, jakožto měsíci pro výsledek voleb nejvýhodnějším, byl sněm království Českého rozpuštěn a nový sněm byl svolán na 24. dubna, aby provedl volby do říšské rady. Koller započal působiti všemi dovolenými i nedo­ volenými prostředky, aby při nových volbách zajistil ústavověrné straně vítězství. Věděl, že těžisko voleb spočívá ve velkostatku. Podle toho, jak tam volby vypadnou, bude většina na sněmu. Nemýlil se, když soudil, že mnozí z velkostatkářů, kteří dříve stáli v řadách konservativní Šlechty, dají se lehce převésti na stranu ústavověrnou. Konservativní výbor pro volby ve velkostatku vydal dne 20. března r. 1872 své volební provolání. Zdůraznil v něm pravdu, které si byl vědom Koller i ústavověrní Šlechtici, že od výsledku voleb ve velkostatku záleží, jak bude vypadati nový sněm. Konservativní velkostatek v provolání vy­ kládal, že volby ve velkostatku rozhodnou, »zda se podaří liberálně centra­ listické straně státoprávní existenci Českého království — onu státoprávní existenci, kterou Jeho Veličenstvo císař, náš nejmilostivější král, slavně uznal, nově popříti; zda se jí podaří České království rozložití prostě ve volební okresy; zda se jí podaří s obejitím oprávněných zastoupení krá­ lovství a zemí a s porušením jejich práv nejvySŠím diplomem z 20. října r. I860 uznaných a zajištěných vytvoříti parlament pro cisleithanský státní útvar, a tak hnáti do nejhroznějších důsledků ono rozdělení, které právě tak zcela ruší práva a individualitu království a zemí, jakož trhá jednotu Rakouska a ohrožuje jeho budoucnost; zda se jí podaří, vtlačit se ještě jednou mezi lid a jeho krále a zatarasiti cestu k míru, k vyrovnání, ke ko­ nečnému rozřešení státních zmatků«. Koller dal provolání zabaviti (ví­ deňské listy je otiskly bez závady) a navrhl ministerské radě, aby proti těm, kdo byli na provolání podepsáni (bylo jich 25), bylo zahájeno sub­ jektivní trestní řízení. Ministerská rada se dne 5. dubna nepřipojila k návrhu, poněvadž 290

AUERSPERGOVA VLÁDA.

z důvodů právních vylučovala odsouzení podepsaných a nepřála si pro­ hřátí proces z důvodů politických a agitaČních. Koller přímo jménem vlády působil na velkostatkáře. Sám minister­ ský předseda se pokoušel na jeho radu příměti k volbě velkovévodu Fer­ dinanda z Toskány a arcivévodu modenského. Oba mu to odmítli a zdrželi se volby vzhledem na své katolické stanovisko. Podobně učinili i jiní arci­ vévodové, na něž zvláště působil hr. Lev Thun. Koller zabraňoval pokusům lidových politiků Českých, snažících se hromadnými deputacemi udržeti velkostatkáře při státoprávní oposici, a kde se mu nepodařilo zabrániti takovým projevům, přísně trestal pů­ vodce jejich tím, že u nich ubytoval vojsko (na Kolínsku) a jejich odvo­ lání na místodržitele odmítal. Když chtěla deputace postižených si stěžovati přímo u císaře, nebyla připuštěna a byla odkázána na písemné po­ dání kabinetní kanceláři, které pak ve svém směru vyřizoval Koller. Dal sestaviti volební listiny na Škodu konservativní šlechty a na prospěch ústavověrného velkostatku. Dne 17. dubna uveřejnil opravený seznam voličů v Českém velkostatku. Do tohoto seznamu přijal 14 neoprávněných voličů a současně odepřel volební právo 19 oprávněným voličům. Tím přesunul poměr hlasů o 33 a zajistil ústavověrnému velkostatku většinu. Byl hluchý ke všem reklamacím, rekursům, protestům a žádostem, aby se volba odročila, až by seznam voličů byl podle zákona opraven nestrannou komisí, podaných mu konservativní Šlechtou. Pokud byla tato podání konservativní šlechtou uveřejňována, zabavoval je. Někteří Členové konservativního velkostatku přišli za příprav voleb­ ního boje na myšlenku, získati volební hlasy své straně i tím, že některé z velkostatků svých odstoupili nebo jen na oko prodali Členům své rodiny nebo jiným příbuzným. Hrabě Clam odůvodňoval toto jednání dru Riegrovi dne 27. března r. 1872 takto: »Vláda vykonává takového nátlaku a užívá takových prostředků, že jest to skutečně svatosvatou povinností každého z nás, aby udělal, seč jest, aby naše hlasy rozmnožoval.« Myšlenky konservativní Šlechty uchopila se ústavověmá strana, aby jí užila ve svůj prospěch a v neprospěch jejich původců a zřídila dne 7. dubna r. 1872 společnost k zakupování statků v zemských deskách zapsaných »Credit Fonder fiir das Kónigreich Bohmen«, které Čechové dali pro její nepří­ 19*

291

AUERSPERGOVA VLÁDA.

pustné akce jméno, obvyklé v mluvě židovských obchodníků, »Chabrus«. Konservativní strana, aby Čelila této akci, zřídila si také podobnou společ­ nost s tímtéž cílem. Její politickou duší byl J. S. SkrejŠovský. Moravský poslanec dr. Mezník nazval tuto společnost »Nአchabrus«. Peníze Čes­ kého chabrusu byly uloženy u Živnostenské banky, která od 22. února r. 1869 působila v Čechách ku podpoře a posílení Českých záložen. Za chabrusem ústavověrné strany stály velké vídeňské peněžní ústavy a vzhle­ dem na vládu, příznivě jim nakloněnou, byly ochotny nezdráhati se vyplatiti i obnosy sebe větší. Peněžní schopnost konservativní strany byla malá a byla záhy ochromena. Na straně ústavověmých svými zájmy stál i ně­ mecký kancléř Bismarck, který s trváním vlády Auerspergovy a Andrássyho spojoval svou vlastní politiku, obírající se především bojem s katolickou církví v Německu. Doléhal proto na německého velkostatkáře hr. Viléma Pourtalěs-a, který chtěl prodati svá Česká panství, aby tak nečinil a volil s ústavověmými. Dr. Rieger byl si vědom toho, že státoprávní oposicí získané velko­ statky jsou přeplacené a že se na nich musí prodělati. Těšil se však, že postižení budou odškodněni bankou. Kollerovi se podařilo provésti, co si přál. Zvítězil nad konservativní Šlechtou dříve, nežli si myslil. V Českých okresích venkovských i městských, které se konaly za vzrušení voličstva, byli dne 18. a 20. dubna r. 1872 jednomyslně zvoleni státoprávní oposiČníci. Konservativní Šlechta v den volby dne 22. dubna, byvši přesvědčena o své porážce, podala podle svého usnesení, učiněného v noci na 22. dub­ na, ohrazení a 33 reklamací pro neuznání volebního práva duchovních použivatelň a voleb se nezúčastnila. Ve sboru svěřenském i nesvěřenském byli zvoleni jednomyslně vládní kandidáti. Orgán konservativní šlechty v Rakousku »Vaterland« napsal o tomto volebním boji, že v něm pioti sobě stály »katolicko-historické právo« a »bezkonfesijně-liberální strana ústavověmá«, »princip autority« a »zásady roku 1789«. Vítězství ústavověmých pokládal list jen za pouhou episodu. Sněm Českého království volbami ve velkostatku dostal většinu ústavověmou. Ministerská rada vyslovila ihned bar. Kollerovi za výsle­ dek voleb ve velkostatku uznání a dne 13. Června mu jednomyslně navrhla vysoké vyznamenání: velkokříž řádu Leopoldova. Tvrdila sice, že to Činí 292

TRPNÝ ODPOR NA CELÉ CARE. pro jeho zásluhy, jichž si dobyl za povodní v Čechách, ve skutečnosti to byla odměna za jeho houževnatou politickou Činnost ve prospěch vlády.

XLIII. TRPNÝ ODPOR NA CELÉ ČÁŘE.

Půjdounyní Čeští lidoví poslanci na sněm, když konservativní Šlechta neměla tam zastoupení a když Čeští lidoví poslanci tvořili tam menšinu, která mohla býti vždy přehlasována stranou ústavověmou? Ačkoliv sněm, svolaný na 24. dubna r. 1872, neměl ani zdaleka ráz vyrovnávacího sně­ mu, o jakém Češi prohlásili, že se jen na takový dostaví, přece těsně den před zahájením sněmu nebylo v klubu Českém zcela nepochybno, nemá-li se na sněm přece jiti a nemá-li se tam setrvati alespoň do verifikování velkostatkářských voleb. Velká Část lidových poslanců Českých neuznávala již tehdy pasivní odpor k zemskému sněmu za nejlepší a nejúčinnější zbraň politickou a byla přesvědčena o tom, že by se oposice ústavověmé straně nejlépe dala prováděti na sněmu. Dne 23. dubna většinou dvou hlasů bylo v Českém klubu rozhodnuto jiti na sněm. Jestliže nebylo toto usnesení provedeno a bylo druhého dne (24. dubna) revotováno, stalo se to vlivem dra Riegra, utvrzeného v politice pasivního odporu Františkem Palackým a hrabětem Clamem-Martinicem. Palacký i Rieger byli tehdy v klubu těmi autoritami, na něž ohled rozhodoval tak dalece, že jejich názorům bylo obětováno nepochybné právo rozhodování většiny. Jejich přítel dr. K. MattuŠ sám o tom ve svých pamětech napsal: »Autorita poslanců strany ná­ rodní, zejména pak zasloužilých vůdců Palackého a Riegra byla tak moc­ ná ve všem téměř lidu Českém, že oposice proti nim, i kdyby se byla za­ kládala na zásadách zcela správných, nemohla se dodělati úspěchů.« MladoČeský směr nesouhlasil jako již dříve s pasivitou na sněmu, ale aby ne­ rušil discipliny, podrobil se novému usnesení klubu, v němž se jeho Čle­ nové nalézali. Zásady deklarace byly znovu prohlášeny za Český program, Česká politika stála nanovo plně na stanovisku státoprávního radikalismu.

293

TRPNÝ ODPOR NA CELÉ ČÁŘE.

Ústavověrná většina Českého sněmu vyplnila rychle a beze všech obtíží přání vlády a provedla volby do říšské rady, na něž vláda doléhala, po­ něvadž jí volba poslanců do říšské rady na Českém sněmu měla doplniti kvalifikovanou většinu pro přijetí nové osnovy zákona o přímých volbách do rady říšské. 14 Českých poslanců (z 64), zvolených do říšské rady stra­ nou ústavověrnou, se do Vídně nedostavilo. Byli vyzváni, aby tak učinili nebo svou nepřítomnost ospravedlnili. Když nevyhověli, byli dne 11. Červ­ na r. 1872 mandátů zbaveni. Ale nové volby za ně již provedeny nebyly. Bylo to pokládáno za zbytečné vzhledem k nedalekému zavedení přímých voleb. Čeští poslanci neuposlechli vyzvání nej vyššího maršálka ze dne 13. li­ stopadu r. 1872, aby se dostavili na Český sněm. Zvláštním osvědčením z 25. listopadu odmítli vybídnutí a odůvodnili obšírně tento svůj krok. Netajili se svou rozmrzelostí nad nezdarem vyrovnávací akce Hohenwartovy a nedovedli nezatajiti svou nelibost nad všemi těmi opatřeními, která proti státoprávní oposici učinil místodržitel Koller a vláda Auerspergova. Přes všechna zklamání chovali naději, že panovník ještě vyplní své sliby, učiněné za Belcrediho manifestem z 20. září r. 1865 a reskriptem z 12. zá­ ří r. 1871. Nevzpírali se vstoupiti v »zastupitelstvo země i veškeré říŠe«> ale chtěli tak uČiniti bez zadání práv Českého království. Varovali před zavedením přímých voleb, pro ně v ohledu státoprávním zla bez konce, a žádali na ústavověmé většině sněmu, aby nedal svolení k přímým vol­ bám a nezadal »autonomii země i tisíciletou svrchovanost koruny České«. Ohradili se, jako Často již před tím, proti všemu, co by na království a Český národ bylo uloženo proti právu a bez řádného jejich svolení. Česká, sněmovna odpověděla na toto osvědčení, jak se dalo očekávat: odmítnuvši * nanovo České státoprávní stanovisko, prohlásila České poslance dne 3. pro­ since r. 1872 za zbavené mandátů a vyzvala vládu k vypsání nových voleb. Vlastní smysl osvědčení Šel dále nežli jeho stilisace. Otevřeně její tehdy vyslovil František Palacký ve své politické závěti: »Já, bohužel, nyní již i sám pouštím naději o trvalém zachování říše Rakouské: ne proto, že by ona nebyla žádoucí aneb sama v sobě byla nemožná, ale že Němcům a Maďarům dáno zmocniti se panství a založiti v ní jednostranný despo­ tismus plemenný, jenž ve státě různojazykovém a konstituČním co poli­ 294

TRPNÝ ODPOR NA CELÉ ČÁŘE.

tický nesmysl (odpor v ponětích, contradictio in adjecto) nemůže míti dlouhého trvání; Němci pak a Maďaři nechtějí Rakousku jinak, nežli co despotii takové. Vinou jejich, ježto (jako r. 1848) již upřímo roztrhati usi­ lují říši, ona pohříchu octla se již tuze daleko na ploše šikmé, která vede do propasti. O národ svůj já při tom nebojím se příliš. Třebas by mu sou­ zeno bylo podniknouti opět zkoušku ohněm i železem, chováé on v sobě již jádra živého a zdravého dosti, aby nezahynul v ní, ale vzkřísil se k životu čilému opět, budižto v okolnostech jakýchkoliv.« To byla jasná pochybnost o tom, že by kdy Rakousko dovedlo vyplniti své poslání, které mu Česko­ slovenský národ ukládal ve svém vlastním národním zájmu. Moravští poslanci kráčeli v Šlépějích politiků z království. I oni byli tehdy menšinou na brněnském sněmu a proto odmítli úČastniti se sně­ movního zasedání. Ale byli nuceni svůj krok odůvodniti jinak, nežli po­ slanci v Praze, poněvadž na Moravě státoprávní radikalismus nedosáhl nikdy té výše jako v Čechách a poněvadž projevy Českých politiků na Mo­ ravě nebyly tak do krajnosti radikálně vyhraněny jako u politiků v krá­ lovství. Za důvod pasivity vůči moravskému sněmu uvedli jeho složení, skutečným poměrům neodpovídající. Tím, že Čeští politikové v Praze i v Brně nebyli na sněmích, oba tyto sněmy byly vydány na pospas centralistickým německým většinám. Ty vy­ užily svého výhodného postavení a beze všeho odporu hospodařily na sně­ mech ve svůj prospěch, nemajíce slušného ohledu k českým potřebám. Tehdy podle usnesení moravského zemského sněmu z 2. prosince r. 1872 a s použitím §u 12 základního státního zákona byly vydány dne 4. květ­ na r. 1873 základy organisace německé techniky v Brně. K obdobným po­ třebám slovanského živlu na Moravě nebyl vzat vůbec zřetel. Na českém sněmu byl dne 15. ledna r. 1874 přijat návrh, aby zemský výbor jednal s vládou o převzetí obou technických škol v Praze do státního rozpočtu za podmínky, že se zemský sněm vzdává zákonodárného práva o vysokých školách technických. Na zemském sněmu v Praze zvolila si německá většina dne 5. listo­ padu r. 1872 výbor za účelem změny zemského volebního řádu a provedla změnu tu tak, že jednak byly znemožněny nepřístojnosti při volbách v kurii velkostatkářské, jaké se objevily za voleb chabrusovýdi, jednak volební

295

PfilMÉ VOLBY.

řád na příště, počínajíc dnem 1. ledna r. 1875 mohl býti změněn již jen za přítomnosti tří Čtvrtin všech Členů sněmovny a za souhlasu nejméně dvou třetin. Tato usnesení stala se zákonem dne 9. ledna r. 1873. Stejně postupovala v otázce volebního řádu německá většina v Brně. Učinila v zemském volebním řádu obdobné změny, jako je učinila německá většina na sněmu v Praze a dosáhla pro ně sankce dne 2. dubna r. 1873. To byly velké překážky postavené do cesty České federalistické poli­ tice, která od r. 1861 směřovala především k tomu, aby reformou zemských volebních řádů byly sněmy Českých zemí postaveny na základ národní rovnoprávnosti.

XLIV. PŘÍMÉ VOLBY.

"Vláda, neohlížejíc se na pasivní odpor státoprávní oposice v Čes­ kých zemích, pokračovala krok za krokem za svým cílem: zavěsti přímé volby do poslanecké sněmovny říšské rady a pojistiti ústavověmé straně na říšské radě místo nejprvnější. Ve své snaze byla podporována zahra­ ničním ministrem hr. Andrássym. Dne 9. února r. 1872 předložila říš­ skému parlamentu osnovu zákona, která obsahovala dodatek k §u 18 stát­ ního základního zákona o říšském zastupitelstvu a rozšiřovala zákon z 29. Června r. 1868 o přímých volbách z nouze. Tato osnova se stala zá­ konem dne 13. března r. 1872. Podle něho mohl císař naříditi i jednotlivé přímé volby do poslanecké sněmovny, když by za zasedání sněmovny ně­ jaký říšský mandát, ať již z důvodů jakýchkoliv, vyhasl. Mohla tedy od té doby býti vypsána přímá volba z nouze, nejen když zemský sněm odepřel vykonati volbu do říšské rady, nýbrž i v každém jednotlivém případě, když mandát nebyl vykonáván. To bylo těžké zasáhnutí do práv zemských sněmů. Vláda však neustala jen na tomto opatření, nýbrž připravovala osnovu říšského volebního řádu, která by naprosto rušila volební právo sněmů do

296

PŘÍMÉ VOLBY.

poslanecké sněmovny říšské rady. To byla od r. 1861 příprava k nej váž­ nější změně v zřízení předlitavského parlamentu. Obava z přímých voleb srazila na nový rok 1873 české lidové politiky obou směrů v jeden šik. Oba směry tehdy prohlásily dosavadní cestu od­ poru na poli státoprávním za nejsprávnější cestu politickou a připravo­ valy akce proti úmyslům vlády. Dne 17. ledna r. 1873 přední z Českých politiků, stavějíce se zase úplně na půdu říjnového diplomu, sepsali Česky a německy odděleně »petici českých vlastenců (Petition bohmischer Patrioten)« k císaři a králi, ve své podstatě pocházející z péra staročeského po­ litika Zeithammera, žádající, aby císař, pamětliv mimo jiné svých slibů, neodvolatelného diplomu říjnového nedával své sankce připravované osnově zákona o přímých volbách a aby hleděl vyhověti přání Českého národa po státoprávním vyrovnání. Organisovali na neděli dne 2. února r. 1873 ve všech Českých krajích veřejná shromáždění lidu (tábory), která měla protestovati proti přímým volbám. Shromáždění lidu byla zakázána, byla učiněna přísná vojenská opatření, aby se přes zákazy nemohla snad konati. Ale petice přes všechny překážky vládních kruhů byla podepsána 270.000 podpisy a dne 20. února knížetem Jiřím Lobkovicem císaři ode­ vzdána. Na Moravě se ujal podobné úlohy hrabě Egbert Belcredi a stejně podal císaři petici, nesčíslnými podpisy opatřenou proti připravované vo­ lební opravě. Petice do rukou císařových dostaly se v době, kdy již v mi­ nisterské radě dne 10. února r. 1873 dal císař svůj souhlas zavedení pří­ mých voleb do říšské rady a kdy tamtéž dne 7. února byly přijaty pro Poláky výhody za to, jestliže neopustí říšské rady. Čeho se Čechové tolik báli, bylo tehdy již hotovou skutečností. Dne 15. března r. 1873 byly po­ dány poslanecké sněmovně osnovy zákonů na rozmnožení počtu poslanců o 148, tedy z 203 na 351 (byl pak ve výboru rozmnožen na 353) a na za­ vedení přímých voleb do říšské rady. Byla to dávná přání centralistických politiků německých, pro něž zahájili agitaci ve svém voličstvu a pro něž horoval po prvé ze sborů zákonodárných dne 9. října r. 1868 dolnorakouský sněm. Na dotaz vlády na podzim r. 1869, která již od počátku r. 1869 pracovala o předloze na zavedení přímých voleb, jak by se chovaly sněmy k jejich zavedení, některé sněmy odmítly možnost přímých voleb, ale některé se vyslovily v zásadě pro jejich zavedení. Byly tehdy mezi tě­ 297

PŘÍMÉ VOLBY.

mito posledními i všechny tři sněmy Českých zemí, na nichž tehdy neměli autonomisté většiny. Ale i sněmy, které se vyslovily pro zavedení přímých voleb, nebyly tehdy jednotný, v jaké formě by se měla otázka řeŠiti. Pro zavedení přímých voleb nebyla tehdy ještě kvalifikovaná většina na říšské radě a nebyl zajištěn ještě souhlas panovníkův. Dne 5. května r. 1871 byl však již návrh ústaváků na zavedení přímých voleb odkázán velkou vět­ šinou výboru poslanecké sněmovny, dne 28. prosince r. 1871 i císař v trůnní řeči se vyslovil zásadně pro zavedení přímých voleb. Auerspergova vláda mohla konečně dne 15. března r. 1872 podati osnovy volební opravy. Úmyslem těchto předloh nebylo, ačkoliv tehdy se již dělnictvo intensivně hlásilo o svá politická práva a žádalo peticemi po vládě, aby dělnictvu bylo poskytnuto zastoupení v poslanecké sněmovně prostřednictvím děl­ nických komor, které by se zřídily, rozšířili volební právo a odstraniti vo­ lební výsady a zájmové zastoupení, nýbrž jejich úmyslem bylo zajistiti německo-nacionální a centralistické buržoasii první místo v rakouské poli­ tice a autonomistickým snahám postaviti do cesty balvan, kterým by se nemohlo hnouti. Vláda pevně počítala, že provedení volební opravy za­ jistí ústavověmé straně z 351 mandátů 230. Když dne 8. února r. 1873 byli závaznými sliby získáni Poláci, aby nenastoupili v tehdejší rozhodné chvíli cestu pasivní oposice, rychle bylo pracováno, aby se předlohy staly záko­ nem. Dne 6. března bylo již hlasováno v poslanecké sněmovně o předlo­ hách a kvalifikované většiny nutné k jejich přijetí bylo docíleno jen tím, že do počtu poslanců nebylo počítáno 36 poslanců, kteří byli mandátů zbaveni. Hr. Hohenwart těžce nesl nepřítomnost Čechů, v jejichž rukou ležel osud volební novely. Českou abstinenci dne 21. Července r. 1873 na­ zval »sebevraždou z věrnosti k zásadě«. Dne 27. března byly předlohy přijaty en bloc v panské sněmovně a dne 3. dubna r. 1873 mohl minister­ ský předseda sněmovně za jejího nadšení oznámiti, že panovník den před tím udělil volební opravě sankci. Poslanecká sněmovna říšské rady měla od té doby 353 poslanců, z nichž na Čechy připadalo 92 (ve vládní osno­ vě bylo jen 91), na Moravu 36 a na Slezsko 10, volených ve Čtyřech ku­ riích, v kurii velkostatku, měst, obchodních a živnostenských komor a venkovských obcí. V této poslední kurii se volby dály nepřímo prostřed­ nictvím volitelů. Volba delegací podle zemí byla podržena. 298

PŘÍMÉ VOLBY.

Volební opravou z r. 1873 poslanecká sněmovna říšské rady stala se neodvislou a volnou vůči zemským sněmům. Císař v trůnní řeči dne 24. února r. 1873 prohlásil volební opravu za dílo, které »říŠské radě po­ skytlo potřebnou neodvislost a tím, aniž by poškodilo samostatnost zemí, přivedlo jednotu říše k vhodnému výrazu«. Zavedení přímých voleb do říšské rady ochromilo zemské sbory zákonodárné a snahám autonomistickým urvalo nejdůležitější kus pudy. Ale volební oprava ztížila i jednání poslanecké sněmovny. S větším počtem poslanců se vládlo obtížněji, nežli s počtem menším. Do sněmovny se dostávaly nové názory. Poslanci, kteří nyní přicházeli přímo do poslanecké sněmovny, byli zaČasté beze vší par­ lamentní zkušenosti. Četní z nich byli sice miláčky voličstva, ale nerepresentovali žádné vyhraněné politické a státnické přesvědčení. Mnohý po­ slanec, který byl nyní přímo závislý na svém voličstvu a přímo byl s ním ve stycích, aby si udržel svou politickou moc, hleděl si spíše zájmů osob, korporací a tříd, nežli aby měl na mysli prospěch vŠenárodní a celostátní. V poslanecké sněmovně se počaly vyskytovati Častěji a Častěji řeči, které byly mluveny formou i- ve věci spíše pro agitaci ve voličstvu nežli pro zdar projednávané věci. Zavedení přímých voleb v ohledu sociálním posílilo městský živel větší měrou nežli živel zemědělský. Městský živel byl zesílen o Šest pro­ cent, velkostatkářský a ve venkovských obcích o tři procenta. V národ­ nostním ohledu byly na celé Čáře posíleny neněmecké národnosti. Poláci se s novou skutečností smířili brzy: První z federalistických stran v Předlitavsku. Dne 21. dubna r. 1873 dostali ministra krajana pro Halič a zajištění stavby nových železničních tratí. Za poměrů, jaké byly, počali v říšské radě působiti pro své hospodářské, duchovní a mravní sí­ lení. Čeští politikové se nechtěli smířiti s tím, že cesta jejich stala se neschůdnější zavedením přímých voleb a že jejich síly nebyly dostatečné, aby odstranily překážky. Státoprávní program prohlašovali za první, jediný a naléhavý cíl svůj a vše ostatní bylo jim politicky vedlejší. Če­ kali na chvíli odplaty nepřátelské vládě. Soudili, že přišla dříve, nežli se sami nadáli. Když v květnu r. 1873 vypukla ve Vídni národohospodářská krise, která se projevila zvláště zhroucením se vídeňské bursy a těžce za­ sáhla vrstvy průmyslové, myslili, že tato krise bude míti za následek pád

299

PROTI TRPNÉMU ODPORU.

systému jim nepřátelského. Klamali se ve svých nadějích. Příčiny krise r. 1873 byly Širšího významu, nežli aby za ně spadala, jak mínili Čeští po­ litikové, vina na centralistický systém ústavověrné strany. Hospodářská krise r. 1873 nemohla míti proto za následek ani pád Auerspergovy vlády, ani obrat ve prospěch snah federalistických.

XLV. BOJ PROTI TRPNÉMU ODPORU.

Od bitvy u Sedanu byly poměry evropské na dlouhou dobu uspořá­

dány. Na nové velké převraty nedalo se v dohledné době mysliti. Němci v Německu byli sjednoceni v jednom velikém císařství v Čele s Pruskem. Rakouští Němci cítili význam této světodějné události a využívali ho k utvrzení svého panství v Předlitavsku. Když vídeňskou hospodářskou krisi nenásledoval pád Auerspergova kabinetu, počali Čeští politikové býti střízlivější a počali kritičtěji pohlížeti na skutečné poměry. Počali si uvědomovat! slabost svých prostředků jednak proti mocné straně ústavověmé, jednak proti Maďarům, a pozvolna počali uvažovati, byla-li dosa­ vadní jejich politická taktika správná. Od druhé polovice r. 1872 České voličstvo, jež se skládalo především ze zemědělců, tehdy těžce postižených následkem americké soutěže hospodářskou krisí, dávalo najevo peticemi k sněmu Českého království s většinou ústavověmou, které podávalo zaČasté prostřednictvím poslanců této většiny, že hospodářské potřeby Čes­ kého lidu, zvláště jeho jádra, rolníků, jsou tak naléhavé, že jejich řešení nemůže býti ani na chvíli odkládáno. Voličstvo stavělo se tak skutky proti pasivní oposici svých poslanců. V polovici r. 1872 vznikly ve vlastní Riegrově straně vážné pochyb­ nosti o tom, zda pasivní oposice jest za tehdejších poměrů taktikou České věci prospěšnou. Tyto pochybnosti tlumočil písemně dru Riegrovi jeho stoupenec, vzdělaný a v praktickém životě zkušený politik JUDr. Karel MattuŠ, muž ledové rozvahy a velké střízlivosti, neobyčejně kritický, cé * 300

PROTI TRPNÉMU ODPORU.

lou svou podstatou racionalista, nepřítel romantických fantasií, který vždy ve svém jednání byl mužem čestným a dal se vésti vždy jen prospěchem svého národa. Dr. Rieger dne 18. srpna r. 1872 vyvracel dru Mattušovi jeho pochybnosti: »Kdybychom,« psal tehdy, »méli opustiti cestu tu, kte­ rou jsme kráčeli již tak dlouho s takovým úsilím a s tolikerými oběťmi, musili bychom býti přesvědčeni pevně, že nás tato cesta k cíli nepovede a že máme na snadě jinou, která nás jistě a brzo k cíli povede, aspoň jistěji a dříve než ta, na které se nalézáme. My však nemáme ani v tom, ani v onom jistoty nijaké. NedoŠel-li odpor pasivní plného úspěchu ani v prvním ani v druhém roce, kde je tu důkaz, že ho nedojde ani ve třetím ? V celé té věci záleží vše na tom, kdo může vyčkat a druhého udolat. Že Rakousko dlouho Čekat nemůže, je nepochybno; však jsme se přesvědčili, že pasivní odpor byl na místě rozhodujícím pákou tak mocnou, že jsme si již v rukou drželi vítězství.« Dr. Rieger tehdy ještě odmítal politickou aktivitu, přehlížeje, že prvním předpokladem, proč došlo k pokusu o České vyrovnání, nebyl pasivní odpor, nýbrž napjatá situace zahraniční. Od polovice r. 1872 počala se voličstvem pokládati zřejmě za Škod­ livou pasivita k místním školním radám, kterou svého Času vyvolala Česká žurnalistika a ne její zodpovědná politická representace. »Máme po minu­ lých Čtyřech létech,« psal dne 23. Července r. 1872 roudnický list směru mladoČeského »Podřipan«, jehož hlavní hybnou silou byl Český průmysl­ ník August Švagrovský a v němž ukládali své příspěvky zvláště K. Sabina (úvodníky), redaktoři »Národních listů« Karel Tůma a Louis Schmidt a pak Gustav Eim, »jeŠtě dalších několik let ponechati vládu ve školách a dozor nad nimi cislajtanským úřadům? Což pak to nejsou konečně přece jen naše dítky, které pasivní politikou nynější — ve školství jen zcela na­ hodilou, ne však nutnou—trpí, a nejsou to vlastně přece jen Školy naše, nad nimiž vládu ponecháváme v rukou cizích? Odpor pasivní ve Školství ne­ měl zajisté žádného jiného účelu, než toho, aby překaženo a zamezeno bylo provedení zákonů Školských a aby následkem tím zákony Školské padly. Výsledku tohoto jsme však se nedodělali politikou pasivní, proč bychom tedy neměli pokusiti se o to, zdali by snad politika aktivní nebyla vydatnější... Závisíť to ve většině okresův od nás samých, abychom opa­ novali Školní rady okresní a místní. Nuže, pokusme se o to.

PROTI TRPNÉMU ODPORU.

a státu, oposiční řády na říšské radě. Když byli čeští i moravští poslanci dne 15. listopadu r. 1873 vyzváni, aby se buď do říšské rady dostavili nebo svou nepřítomnost ospravedlnili, i oni se rozdvojili a šli cestou různou. Moravané byli již odhodláni nezůstati nadále v pasivitě i vůči říšské radě a proto svou nepřítomnost omluvili »až do nejbližší schůze po zavření le­ tošního zasedání sněmů zemských«. Státoprávní poslanci z království obou politických směrů i konservativní Šlechta (celkem 33) odmítli do říšské rady přijíti: říšská rada na základě zákona z 2. dubna r. 1873 byla jim v úplném odporu s duchem neodvolatelného diplomu říjnového, jehož fe­ deralistický smysl nyní zase více, nežli v době od r. 1867, zdůrazňovali, ale byli ochotni »k bratrskému spolupůsobení se zástupci všech království a zemí, jakmile by se beze všeho praejudikování pro právní postavení je­ jich vlasti mělo jednati o upravení státoprávního vyrovnání«. Dalo se oče­ kávali, jak odpoví ústavověrná většina sněmovny na podání Čechů i Mo­ ravanů. Moravanům udělila dne 23. listopadu dovolenou. Čechy zbavila dne 10. prosince r. 1873 mandátů, nepřijavši návrh hraběte Hohenwarta, aby jejich ohražení bylo odkázáno výboru. Byl to návrh, který hf abě Hohenwart podal podle přání státoprávní oposice z Čech, slibující si od jeho přijetí možnost navázání vyrovnávacích styků s Čechy. Ačkoliv myšlenka obeslati Český sněm měla r. 1873 již pevnější půdu nežli myšlenka obeslání říšské rady, přece r. 1873 nebyl ještě' český sněm obeslán, přes to, že byla k tomu poskytnuta i příležitost. Dne 10. a 16. října r. 1873 byly vykonány doplňovací volby do českého sněmu, při nichž byli zvoleni celkem zase bývalí poslanci obou politických směrů Českých. MladoČeský směr vedl volební agitaci pod heslem: »Zanechat pasivity na Českém sněmu« a jeho kandidáti na toto heslo byli zvoleni. Ale jejich po­ litický postup nenašel souhlasu většiny poslaneckého klubu českého. Když se dne 24. listopadu r. 1873 v klubu jednalo o otázce vstoupení na sněm, bylo přítomno osobně 60 poslanců a 22 nepřítomných zaslalo plné moci. Moravští poslanci se nedostavili a svou nepřítomnost omluvili tím, že se již rozhodli moravský sněm obeslati. Směr mladočeský měl tehdy v klubu již pro své názory silnou menšinu 35 hlasů (proti 47), která by se byla asi obrátila ve většinu, kdyby předseda klubu dr. Rieger, sdílející ne­ ústupné názory hraběte Clama a postavivší se tehdy zase plně na zásadu 20

305

PROTI TRPNÉMU ODPORU.

svého díla, deklarace, nebyl svou osobní ctí hájil neobeslání sněmu a kdyby nebyl hrozil vzdáním se mandátu v případě, že by jeho názor nedošel vět­ šiny Členů klubu. Stoupenci mladoČeského směru se před jednáním v klubu zavázali podrobiti se většině a rozhodli se po klubovním hlasování do sněmu nevstoupiti, třebaže mandáty získali, jdouce za heslem: »Zanechat pasivity na Českém sněmu.« Cítili, že, kdyby učinili jiný krok, bylo by to znamenalo utvoření nové politické strany v národě, za něž nechtěli nésti zodpovědnost a za něž nechtěli býtí viněni. Vrátili (celkem 28) dne 25. li­ stopadu r. 1873 veřejně, k nelibosti dra Riegra, že neučinili tak soukromě, nýbrž demonstrativně a korporativně, s důvodem Čelícím zjevně proti většině klubu, voličstvu mandáty, když nemohli vyplniti jejich vůli. Ale, poněvadž nečekali, aby byli mandátů sněmem zbaveni jako většina po­ slanců, kteří stáli na stanovisku pasivity, neušli obviňování většiny, že opustili státoprávní program, nepodrobili se usnesení poslaneckého klubu, trhají národní celek a jeho jednotu. Byli ústy dra Riegra hned po hlaso­ vání o otázce obeslání nebo neobeslání sněmu v klubu dne 24. listopadu a pak jím jako předsedou klubu v listech veřejně dne 2. prosince vyloučeni pro budoucnost z kandidatur do Českého sněmu a byli, ačkoliv v poměru k říšské radě se nelišili ani takticky od stoupenců směru staročeského, dne 26. prosince r. 1873 drem Riegrem vyloučeni i z kandidatur do říšské rady. Čeští lidoví poslanci na Moravě i konservativní šlechta moravská (celkem 27) dne 27. listopadu r. 1873 překročili po Šesti letech, přes ne­ souhlas politiků z Čech, zvláště konservativní Šlechty, začarovaný kruh trpného odporu ke sborům zákonodárným a přišli na brněnský sněm. Od­ hodlali se k tomuto kroku především proto, aby zabránili úplnému roz­ kladu České národní strany na Moravě, jejíž většina z vnitřních důvodů i pod vlivem agitace mladoČeské byla pro opuštění pasivity na celé Čáře. Vůči veřejnosti tvrdili, že ustupují od deklarace jen pro ten Čas. Jejich rozhodnutí znamenalo odtržení moravské politiky od oficielní politiky české, svobodu oné a uvolnění spojenectví s pasivní taktikou konservativní Šlechty na Moravě, která za vedení hraběte Belcrediho postupovala slepě v Šlépějích pasivní politiky konservativní Šlechty v Čechách. Moravané při svém vstupu podali společné osvědčení, v podstatě to protest, v němž vyložili, že trvají na státoprávních zásadách a v němž se ohradili proti zá-

306

PROTI TRPNÉMU ODPORU.

kónu o přímých volbách jakožto odporujícímu říjnovému diplomu a podle práva neutvořenému. Netajili se, že přišli na sněm, aby »výraz zjednali stížnostem národa v jeho hmotném a duševním vývoji těžce pokřivděného a poškozeného vladařením od jedné strany provozovaným a dosud trvajícím« a obsáhlým výpočtem určitých případů dokazovali, jak ústavověrná většina sněmu hospodařila beze všeho studu ve věcech nejen rázu politic­ kého, hlavně ve věcech školských a hospodářských na úkor tří čtvrtin slo­ vanského obyvatelstva moravského.Nedosáhli však toho, aby, jak si přáli, jejich osvědčení bylo přečteno sněmu nebo se stalo předmětem porady vý­ boru. Bylo uloženo do sněmovních archivů, aby v ně mohli poslanci, pokud by o to stáli, nahlédnouti. Moravští lidoví poslanci Čeští se odhodlali vstoupili i na říšskou radu, ačkoliv stanovisko obou politických směrů v království a konservativní Šlechty na Moravě bylo k říšské radě stále zamítavé. V říjnu r. 1873 při­ nesl konservativní »Vaterland« Články z péra dr. A. Scháffleho, v nichž sě naznačovalo, že Češi sice nemohou obeslati říšskou radu, že by však na ni mohli přijití Moravané. Články ty nezůstaly na Moravě bez ohlasu. Mo­ ravané se do říšské rady dostavili provázeni nedůvěrou federalistů z Čech dne 21. ledna r. 1874. Dr. Pražák, který celým svým založením byl vždy nepřítel politické negace, vysvětlil dru Riegrovi dne 8. prosince r. 1873 rozhodnutí moravských politiků takto: »My, kteří jsme 1871 volili do říš­ ské rady stejně jak 1867, a jen proto ve Vídni se neoctli, an rozpustila vláda po každé náš sněm, z těch samých důvodů, pro které jsme opět vo­ lili a nyní šli do sněmu, hodláme po sněmě vstoupiti do říšské rady.« Když byl dr. Pražák přijat v březnu r. 1874 císařem vě Vídni, panovník vy­ slovil své potěšení, že Moravané vstoupili do říšské rady a žádal, aby v ní vydrželi a nevystupovali zase. Dr. Pražák pokládal za svou povinnost upozomiti vladaře, že Moravané nepřicházejí do Vídně jako předvoj Čechů, poněvadž stanovisko Moravanů a Čechů k říšské radě jest úplně různé. Moravané nechtěli v ničem zadati taktice státoprávních politiků z Čech. Vůdce konservativní Šlechty na Moravě hrabě Egbert Belcredi nesdílel taktiku moravských lidových politiků a, podléhaje hraběti Clamu, do říš­ ské rady se nedostavil. Důvody státoprávní oposice z Čech prohlásil i za své důvody, Moravu nazval »zemí koruně české přivtělenou«, ale svou 20*

307

PROTI TRPNÉMU ODPORU.

nepřítomnost odůvodňoval i svým pevně katolickým přesvědčením. Pro­ hlásil říšskou radu za nekompetentní projednávali osnovy církevních zá­ konů, o nichž byla říšská rada nucena se vyslovili, jakmile konkordát z r. 1855 vyhasl. Hrabě Belcredi ve svém odůvodnění tvrdil: »Předlohou náboženských zákonů a přijetím jich sněmovnou sahá se do božského i lidského práva katolické církve.« Sněmovna omluvu hraběte Belcrediho neuznala. Dne 4. března r. 1873 byl, jako jeho političtí přátelé z Čech, mandátu zbaven. Moravští lidoví politikové při vstupu do říšské rady se ohradili pro­ jevem, jehož základní návrh pocházel z péra Pražákova, jako by jejich příchod měl znamenati změnu v jejich názorech o právním základě ústav­ ních poměrů. Za svůj úkol tehdy prohlásili: »Působiti k tomu, aby se stalo dorozumění, aby se upevnil mír v říši v základech porušený, a aby utvořena byla ústava zabezpečená a na právu spoČívající.« Volili úmyslně tuto stilisaci, ničemu nepřejudikující. Staročeští politikové a konservativní Šlechta pokládali vstup Moravanů do říšské rady za těžké poškození České věci. Dr. Rieger to napsal dne 15. října r. 1875 dru Pražákovi: »Jak veliká škoda to byla pro národ náš, že jednota jeho byla přetržena Vaším vstou­ pením do rady říšské — a že vstoupení to dalo ústavákům příležitost vítězoslaviti nad rozpadáním se oposice a ubezpečovali, že nyní již také Če­ chové polezou ke kříži...« Po Moravanech vstoupil do panské sněmovny říšské rady v dubnu r. 1874 předák konservativní Šlechty České hr. Lev Thun, který vždy lidové politiky České zrazoval ze vstupu do poslanecké sněmovny říšské rady. On, který od r. 1868 z důvodů státoprávních se zdržoval jednání panské sněmovny, r. 1874 započal do ní choditi, když ujala se prací o před­ lohách církevně-politických. Přišel prostě, aby tam hájil zájmy katolické církve proti státu a liberální vládě. V květnu r. 1878 v panské sněmovně, když se tam jednalo o statutech rakousko-uherské baňky, přednesl (20. května) i ohražení proti tomu, aby text státních not byl jen německý a maďarský. Hájil tehdy zásadu jazykové rovnoprávnosti a své vývody po­ depíral tím, že sám císař se pro tuto zásadu nejednou prohlásil. Kroky moravských politiků, Činem se postaviti proti politice pasivity, dodal odvahy mladoČeskému směru, aby zahájil aspoň na zemském sněmu

308

PROTI TRPNÉMU ODPORU.

aktivní oposici. Při volbách dne 3. července a 26. července r. 1874 dobyl mladoČeský směr sice jen sedm mandátů, šest v kurii venkovské, jeden v městské, ale těchto sedm poslanců, vedených drem P. Trojanem a drem Eduardem Grégrem se dostavilo přece dne 15. září r. 1874 na sněm český. Při svém vstupu odsoudili politiku pasivity na sněmu jako českému ná­ rodu škodlivou, a přiznavše se k státoprávnímu programu českému a k zá­ sadám svobodomyslným, nabídli ruku k práci všem svobodomyslným bez ohledu na národnost. Staročeský směr, za nímž stála většina národa, trval bezústupně v pasivitě na celé čáře a podle svého osvědčení z 1. října 1874 chtěl na ní trvati, pokud se týče sněmu, i, dokud by koruna neoktrojovala sněmu nový volební řád, spravedlivý k slovanské většině království. Ani směr staročeský ani mladočeský až do října r. 1879 nenásledo­ valy Moravanů na říšskou radu. Při doplňovacích volbách na uprázdněné mandáty Češi kandidovali; když byli zvoleni, na říšskou radu nepřicházeli. Byli vybízeni, aby svou nepřítomnost ospravedlnili, opakovali všechny své důvody právní, politické a národohospodářské, proč nemohou přijití na říšskou radu, prohlašovali se pro íundamentálky a naznačovali ochotu jednati o vyrovnání. Jejich podání nebyla ani přikazována výboru. Jejich výklady nebyly uznávány říšskou radou za omluvu. Byli mandátů zbavo­ váni. Prohlášení z ledna r. 1875 nebylo již jen jedno. Zvláštní prohlášení tehdy podal Český klub v čele s drem Riegrem, zvláštní tři mladočeŠtí poslanci. Tito dovozovali, že nejsou dány záruky, že by obeslání říšské rady neohrožovalo životní podmínky českého lidu, a mimo to že většina českých poslanců není pro obeslání říšské rady. Prohlášení Českých po­ slanců ze dne 27. října f. 1876 bylo bez podpisu Sladkovského. Dr. Pražák učinil s prohlášením českých poslanců vždy vše, co chtěl Rieger, aby se s ním stalo. Byl vždy poražen s návrhem, aby bylo prohlá­ šení přikázáno výboru. Poslouchal sice ve všem dra Riegra, ale měl po­ chybnosti o jeho taktice i o obsahu prohlášení. Jen dne 1. prosince 1877 dal Riegrovi najevo svůj nesouhlas, když mu napsal: »Vአspis neméně určitě než dřívější vypověděl říšské radě možnost do ní vstoupiti. Ani kdyby přímé volby podle počtu lidu byly zavedeny, nemůžete podle po­ sledního vyjádření do říšské rady vstoupiti, pokud by ona co taková t. j.co zastupitelstvo pro Cislajtanii se sešla. Jen do nějaké mimořádné říšské 309

RIEGROVY DŮVODY PASIVITY.

rady byste mohli vstoupiti. Bůh dej, bychom se dočkali času, až ona se sejde, neb až byste na sněmu uzavřeli nějaké vyrovnání, jak se mělo stati pod Hohenwartem.« MladočeŠi od svého vstupu do Českého sněmu stáli v aktivní oposici vůči jeho většině. Na jaře r. 1875 počet mladočeských poslanců vzrostl na sněmu ze 7 na 9 a na jaře r. 1877 na 10. StaroČeŠi až do r. 1878 hájili vy­ trvale své stanovisko pasivity. Hájili je s napětím všech sil proti svým přá­ telům na říšské radě, proti svému voličstvu a proti mínění ve vlastní straně.

XLVI. RIEGROVO SETRVÁNÍ NA CESTĚ PASIVNÍHO ODPORU.

J aké byly důvody staročeské houževnatosti a vytrvalosti v trpném odporu? Poznáme je z jednání dra Riegra, který tehdy udával svou vůlí směr svému klubu. Byl proto i nazýván diktátorem své strany. V létě r. 1874 se jednalo o to, aby státoprávní oposice Česká přišla do říšské rady. Kníže Adolf Auersperg, který soudil, že hlavní překážkou obeslání jest konservativní Šlechta, respektive její vůdce hrabě Jindřich Clam-Martinic, chtěl s ní navázati jednání. Konservativní Šlechta odmítla jednati, poněvadž nechtěla zasednouti u téhož stolu s nenáviděným Auerspergem. Na podzim r. 1874 doléhal hrabě Hohenwart na staročeské předáky, aby přišli na říšskou radu, poněvadž tehdy mezi ústavověrnými byly vážné a nepřekonatelné rozpory a za těchto rozporů, kdyby byli Čechové na říš­ ské radě, by se bylo rozhodování dostalo do rukou autonomistů a bylo by vedlo k pádu vlády. StaroČeŠi odmítli. Rieger cítil, jak posice abstinenční politiky byla zeslabena vstupem Moravanů na říšskou radu. Hleděl je v první polovici října r. 1875 t. j. v době dříve nežli by se bylo započalo jednati o obnovu vyrovnání s Uhry, příměti k tomu, aby opustili říšskou radu. Činil si naděje, že poslanci z Tyrol a Vorarlberská nebudou na říšské radě, že se k nim připojí po­ 310

RIEGROVY DŮVODY PASIVITY.

slanci ze Štýrska a Slovinci; když by i Moravané zahájili nanovo pasivitu, tu by prý byla koruna přivedena k tomu názoru, že se musí zahájiti s Če­ chy státoprávní vyrovnání a to tím spíše, poněvadž by opuštěná sněmovna stěží mohla obnoviti vyrovnání s Uhry. Dr. Rieger myslil tehdy spíše jako právník nežli praktický politik, že by »obnovení smlouvy s Uhry bez řád­ ného svolení českého národa opět nebylo platné a pro něj závazné — a tudíž by říše neměla pro případ zápletek zahraničních těch vnitřních mo­ rálních záruk, které se nedají nahraditi znásilněním ani majorisováním — ani fiktivními ústavami.« Jako dr. Rieger působil na Moravany, stejně tak r. 1876 působil je­ jich bývalý spojenec hrabě Egbert Bekredi, oddaný hlasatel příkazů hra­ běte Clama. Dr. Rieger i hrabě Clam se domnívali, že Moravané přišli na říšské radě k názoru, že se tam nedá ničeho docíliti ve prospěch České státoprávní otázky, a že jejich rad uposlechnou. Moravané, kteří znali dobře poměry na říšské radě, kteří byli vůbec více praktickými politiky nežli teoretickými právníky, a viděli, jak se dr. Rieger i hrabě Clam ve svých nadějích nesetkávají se skutečností, odmítli uČiniti, co se po nich žádalo, a na říšské radě zůstali. R. 1875 se dostala do popředí zahraniční politiky východní otázka tím, že v Bosně a Hercegovině vzniklo povstání proti tureckému panství a že Rusko, Rakousko a Německo zakročily ve prospěch křesťanských po­ vstalců. Dr. Rieger, vida blížiti se válečnou krisi, pokládal podle své men­ tality okamžik za vhodný, aby z něho těžil pro českou politiku. V druhé polovici října r. 1875 zajel do Paříže, aby tam na základě svých politic­ kých styků z dřívější doby působil pro řešení jihoslovanské a České otázky. Dne 24. října r. 1875 psal své ženě: »Hledím užiti svého času k návště­ vám, abych se zase orientoval a také poučil o našich poměrech.« Jednal tam s francouzským konsulem Picotem, demokratickým Gambettou, hle­ dajícím vytrvale cesty, jak by Alsasko-Lotrinsko bylo navráceno Francii, s Thiersem, francouzským republikánským publicistou Emilem Girardinem, St. Reneé Taillandierem, francouzským ministrem Školství Henrym Walonem, ruským knížetem a vyslancem v Paříži Nikolajem Orlovém, vůdcem liberální strany rumunské KonstantinemRosettim, bývalým Španěl­ ským ministerským předsedou Emilem Castellarem, francouzským konsu311

RIEGRROVY DŮVODY PASIVITY.

lem pro balkánské země baronem Alfonsem ďAvrilem. Zjednal si infor­ mace o východní otázce a působil tu ve prospěch Slovanů, Úpicích pod ci? zim panstvím. Věřil, že nastala osudová chvíle pro Rakousko a jeho dyna­ stii a tím pro český národ, že záležitost tak velkého dosahu se nevyřídí, aby z toho Slované v Rakousku neměli podstatný prospěch a aby nedošlo k vnitřnímu přebudování Rakouska, a pokládal za svou povinnost pn> střednictvím dra Pražáka upozornili na své názory předsedu klubu pra­ vice hraběte Hohenwarta. Dne 21. února poznovu doléhal na Moravany, aby opustili říšskou radu a zadali tím smrtelnou ránu ústavácké vládě. Ale Moravané nesdíleli politickou koncepci Riegrovu. Poslanec dr. Mez­ ník dne 29. června r. 1876 to s posměchem vyjádřil dru Pražákovi: »Rieger očekává katastrofu co den — za Šest neděl prý budou deklaranty po­ tvrzovat rádi za purkmistry atd. Čeká se zimniČně výstřel ze Srbska, a pak že to půjde.« Riegrovo spoléhání na zahraniční zápletku Rakouska nebylo jen jeho osobním míněním. Sdílela je i většina jeho přátel. Redaktor Skrejšovský Šel v naději tak daleko, že roznášel důvěrně nezaručenou zprávu jakéhosi prý Bismarckova agenta, že Prusko a Rusko se dohodly o rozpadnutí Ra^ kouska a že České země budou prý tak samostatné jako velké. Situace na Balkáně se v květnu r. 1876 stala komplikovanější po­ vstáním Bulharska a jeho potlačením a zasáhnutím Německa, Ruska a Rakouska u Turecka, aby se povstalcům stalo po právu, jinak že velmoci zakročí samy brannou mocí. V Červenci r. 1876 pak Srbsko i Černá Hora, které uzavřely válečný spolek, spoléhajíce na Rusko, vypověděly Turecku válku. Vrchním velitelem srbského vojska se stal 48 letý ruský generál vysoké, hubené postavy s hnědým knírem pod nosem a kozičkou na bradě Michael Gregorovič Čemajev. V proklamaci, kterou vydal ke křesťan­ skému obyvatelstvu Turecka pravil: »Nebojujeme z nešlechetných pohnu­ tek, leč za svátou ideu Slovanstva, která neobsahuje panovačnost a nad­ vládu ve všech částech světa, nýbrž zásadu rovnoprávnosti ČlověČenstva.« V srbském vojsku působili Četní ruští dobrovolníci, ruští slavjanofilové zasílali povstalcům zbraně a peníze. Čechové postavili se tehdy jako Slo­ vané všemi svými sympatiemi po bok Jihoslovanů. Rieger soudil, že tyto události přece pohnou Moravany, aby opustili říšskou radu. Věřil tomu

312

RIEGRROVY DŮVODY PASIVITY.

ke konci Července a sešel se s nimi ke konci září r. 1876. Myslil, že je pře­ mluvil, aby vystoupením z říšské rady přispěli na pomoc jeho politice. Zklamal se. Moravané zůstali na říšské radě a naopak působili přímo stejně jako hrabě Hohenwart na státoprávní oposici z Čech, aby ona vstou­ pila za vážné situace na říšskou radu a podporovala tam zahraniční poli­ tiku hraběte Andrássyho, kterou většina sněmovny odmítala. Rieger ne­ uposlechl ani lákání Moravanů, ani hraběte Hohenwarta. Odůvodnil to dne 2. října r. 1876 dru Pražákovi: »Nám nyní méně než kdy třeba lézti ke kříži. Rakousko chtěj nechtěj bude taženo Ruskem ..., čímž přijde Slo­ vanstvo na všech stranách k větší platnosti a váze, a konečně budou musit pro nás natáhnout jiné struny. My vyčkáme.« Rieger věřil, že pasivita české státoprávní oposice za zahraničních zápletek »může způsobiti převrat všeho státního a ústavního práva v říši.« Černohorci pokračovali proti Turecku vítězně. Méně Šťastni byli Srbové. Jejich armáda byla dokonce v posledních dnech října úplně roz­ prášena. Rusko proto zakročilo u Turecka ve prospěch Srbska a mezi bo­ jujícími stranami bylo uzavřeno příměří. Za této situace čeští lidoví poli­ tikové v Praze, vedení redaktorem SkrejŠovským, pokládali za vhodné pozvati neoficielně do Prahy generála Černajeva a demonstrativní osla­ vou jeho osobnosti projeviti slovanské smýšlení českého národa a jeho od­ danost k bratrskému Rusku. Demonstracemi se měla vzbuditi v Rusku bratrská důvěra pro český národ, Rusko se mělo pohnouti k rychlejšímu zakročení v řešení východní otázky, mělo se mu dodati odvahy, a Ra­ kousko, které prý zdržovalo Rusko v jeho rozhodnutí, mělo se dáti akcí strhnouti. Černajev přijel do Prahy dne 11. ledna r. 1877, ale byl nucen na iniciativní zakročení pražské policie opustiti Čechy již dne 13. ledna, když demonstrace pro něho jako »předbojníka slovanské myšlenky a slo­ vanské svobody« dospěly rozměrů, kterých policie nechtěla dále trpěti. Čer­ najev za celého svého pobytu nepronesl veřejně jediného politického slova a, mluvil-li vůbec politicky důvěrně, nemluvil tak, jak by si byli Češi přáli. Nepletl se do politiky, Českým poměrům nerozuměl a asi ani s drem Riegrem, s nímž se několikráte setkal, nejednal o řešení státoprávního vyrov­ nání Českého za pomoci oficielního i neoficielního Ruska. Černajev znal, jak veliký rozdíl v řešení České otázky jest na Rusi mezi úředními repre­

313

RIEGROVY DŮVODY PASIVITY.

sentanty Ruska a kruhy slavjanofilskými, a věděl, jak těžko by se dalo na Rusi něco Činiti pro politickou stranu, která byla ve spojení s katolictvím a jíž pravoslaví bylo věcí lhostejnou. Černajev nepřekročil svou působnost jako oslavovaný velitel vojska a nezapomněl v Praze na svůj poměr k rus­ kým státníkům. Těšil se osobní lásce ruského kancléře Gorčakova, rus­ kého následníka a ruského velkoknížete Mikuláše, a jeho vřelý poměr k nim i chladný poměr carův k němu ukládal mu reservu. V prosinci r. 1876 a lednu r. 1877 konala se v Cařihradě porada vy­ slanců. Když nemohli docíliti, aby Turecko přijalo mezinárodní dozor nad prováděním oprav, které slibovalo, opustili v lednu r. 1877 Cařihrad. Si­ tuace se stala nově napjatou. Dr. Rieger postřehuje její vážnost, poznovu zajel do Paříže, aby tam shlédl zahraniční situaci a podle ní zařídil kroky vnitřní politiky České. Zase tam na počátku března r. 1877 mluvil s řadou státníků, diplomatů a publicistů, Thiersem, Taillandierem, Légerem, ru­ munským vyslancem Molinarim, navštívil Gambettu, jehož považoval za nejgeniálnějšího politika francouzského, byl přijat dvakráte svým starým známým princem Jerome Napoleonem, konferoval s bývalým ministrem Duruy-em, ruským vyslancem Nikol. Paví. Ignatěvem, byl u frc. ministra zahr. věcí Ludvíka vévody Decazes-a a setkal se s německým vyslancem v Paříži Chlodvíkem knížetem Hohenlohem. Byl tam utvrzen ve svých od­ hadech, že Rusko, které tehdy vyjednávalo ve prospěch Srbů a současně zbrojilo, pustí se co nejdříve do války s Tureckem. Rieger byl by si přál co nejdříve válku, ale viděl, jak Francie, která po své porážce Německem potřebovala míru, se stranila celého sporu a bránila válečné zápletce. Dr. Rieger si sliboval, ač ne bez pochyb, za svého pařížského pobytu od ruskoturecké války velice mnoho. »Vidím,« psal dne 7. března r. 1877 z Paříže své choti, »že i o osudu našem snad dosti brzo se rozhodne a není nikte­ rak zabezpečen a závisí to snad jen na GorČakovi a Ignatěvu.« Nasadil proto všechny páky, aby pro Českou otázku získal ruskou diplomacii, tu diplomacii, která hned r. 1870 se vyhýbala, ba se stavěla proti řešení České otázky ve smyslu federalistickém a od té doby se nezměnila, a aby mimo ni získal veřejné mínění ruské. Dr. Rieger pomýšlel nejprve se odebrati do Petrohradu, jak mu to radil Český slavista ve Varšavě profesor J. Perwolf, ale neprovedl svého 314

RIEGROVY DŮVODY PASIVITY.

úmyslu z příčin, které jsou nám neznámy. Později se rozhodl jinak upo­ zornili na český národ Rusko, o němž byl mylně přesvědčen, že jeho car i slavjanofilské kruhy jsou zcela nakloněni slovanské věci tak, jak ji chápali Češi. Ztotožňoval tehdy úřední ruské kruhy s kruhy slavjanofilů a domní­ val se, že ruská vláda ráda vidí projevy slavjanofilského smýšlení a nadšení u jiných Slovanů. Chtěl proto, aby se někde v Praze uspořádala slavná mše za zdar ruských a slovanských zbraní nebo alespoň za šťastné ukončení vál­ ky ve prospěch trpícího Slovanstva. V takové demonstraci spatřoval i jakýsi mravní nátlak na rozhodující vídeňské kruhy, které dosud váhaly, zda mají dělati politiku příznivou Turecku nebo Slovanstvu. Provedení tohoto návrhu se ukázalo býti nedostatečné. Proto dr. Rieger, když již Rusko za­ počalo válečné operace proti Turecku, zaslal dne 3. května r. 1877 podle usnesení svého poslaneckého klubu ze dne 30. dubna předsedovi »slovanského blahodějného komitétu v Moskvě« slavjanofilskému novináři Ivanu Sergějeviči Aksakovu, který se stal známým v slovanském světě svým projevem o velikém poslání Slovanů a s nímž se osobně znal od svého pobytu v Moskvě r. 1867, adresu, svědčící »slovanským komitétům na Rusi«. Tuto adresu napsal A. O. Zeithammer a zaslal dr. Rieger jménem českých poslanců, ačkoliv to byla jen adresa poslanců směru staročeského. Staročeský klub spatřoval ve válce rusko-turecké novou dobu ruského ná­ roda a Slovanů a jejich vkročení na práh předáctví v dějinách. Boj Rusů označil bojem za ideu, za křesťanství, lidskost a osvobození slovanských bratří. Přiznal Rusku jako nejschopnějšímu ze slovanského kmene vedení všech sbratřených Slovanů. »Kterak,« psal v adrese dále, »plesá nyní srdce naše, když cař sám, pohnut útrpností nad zoufalým osudem křesťanů a bratří rodných a cítě mocně žilobití všeho národa svého, povolal jej pod vznešený prapor slovanský, vztýčený v Moskvě! Hle, konečně vzešel i nám, Slovanům, den cti a slávy! Již začíná boj Ruska za osvobození utlačených Slovanů a s ním nová veliká doba všemu Slovanstvu!« Adresa přála rus­ kým zbraním mnoho Štěstí. MladoČeští politikové zaslali Aksakovu jako předsedovi Dobročin­ ného Výboru Slovanského pro tuto organisaci svou zvláštní adresu, dato­ vanou dne 15. Června r. 1877. Měla 690 podpisů veřejně působících osob­ ností, mezi nimi devíti poslanců. Vyslovovali Dobročinnému výboru slo­

315

RIEGRROVY DŮVODY PASIVITY.

vanskému vřelé díky a hold za to, že učinil vůdčí hvězdou ruského života slovanskou myšlenku, že učinil z otázky východní otázku slovanskou a otázku lidskosti a že způsobil, aby car přijal ji za svůj prapor s těmito ideami a »rozvinul jej i nad Něvou i nad Dunajem«. Přáli podniku v tomto směru vítězství. Pražská policie uveřejnění staročeské adresy v novinách i uveřejnění mladočeské adresy jako letáku potrestala jejich zabavením. Vídeňské cen-, tralistické listy prohlásily staročeskou adresu za velezradu. Ministerská rada za přítomnosti císařově dne 4. Června konané neodhodlala se Riegra subjektivně stíhati pro otištění adresy jen pro to, poněvadž by to nebylo bývalo oportunní. Vůdce konservativní Šlechty hrabě Clam-Martinic, je­ muž se jednalo o to projeviti, že jest vždy bez výhrady a kolísání věren říši a dynastii, aby ukázal, že staročeská adresa Aksakovu není dílem po­ litiky celé státoprávní oposice, nýbrž jen její buržoasní Části, že s touto akcí nemá konservativní Šlechta nic společného, v první polovici Června r. 1877 v deníku konservativní aristokracie ve Vídni »Vaterland« plným jménem odmítl adresu Aksakovi jako příčinu nových zmatků, na prvním místě však proto, že nesdílel nacionální podklad celé adresy. V duchu strany konservativní, jak to vyslovil hned r. 1849 hrabě Lev Thun, odmítal »přemrštěnost, kteréž se dopouštějí ti, kdož spatřují v národním nadšení souhrnný pojem pravého národního života, všech povinností a úkolů a roz-. dmychují toto nadšení v prudký požár, z něhož Šlehají zhoubné a zžírající plameny národního fanatismu«, a pokusy, »směřující k národnostnímu sjednocení, přesahujícímu státní hranice«. Rakouská legace v Petrohradě stopovala celou akci a plna radosti dne 11. Června r. 1877 sdělovala za-: hraničnímu ministru, jakou dal Aksakov odpověď dru Riegrovi, vlastně ja­ kou zaslal mu polemiku s projevem jeho poslaneckého klubu. Aksakov ukazoval na to, že to není po prvé, co ruské prapory vystupují na Dunaji ve prospěch pokořeného a neceněného křesťanství. Rusku se nejedná, jak soudila staročeská adresa »o předáctví v dějinách«,nýbrž o pravdu a právo. Zvítězí-li ruské zbraně, pak se jedná jen o svobodu a záchranu oné větve slovanské rodiny, která úpí za pět století pod tureckým jhem. Rusko jest nejsilnější a nejmocnější slovanská říše, jest si vědomo své úlohy a bude věrno vývoji, slovanského ducha a slovanské osvěty. Aksakov, který spa­ 316

RIEGRROVY DŮVODY PASIVITY.

třoval v pravoslaví záštitu národnosti, odmítal ve své odpovědi všechny, kdo stáli ve spojenectví s Římem a s latinismem, pokládal je za ty, kdo náležejí k Husovým nepřátelům. To byla narážka na Riegrovo spojenectví s konservativní a katolickou Šlechtou a odpověď na výrok papežův, jenž dne 30. dubna r. 1877, přijímaje u příležitosti padesátiletého jubilea svého biskupství blahopřání savojských poutníků, prohlásil Rusko za bludařskou velmoc, která od mnoha let prý pronásleduje katolíky. Co v odpovědi staročechům Aksakov naznačil, plně řekl v poděko­ vání mladočechům za jejich adresu. Odsoudil tam všechny ty české poli­ tiky, »kteří se utíkají k nekalým a málo prospěšným kompromisům se stra­ nami, jejichž směr se přímo protiví samé podstatě slovanského ducha.« Aksakov se prohlásil pro spojení Rusů s Čechy pravoslavím. Po Aksakovových odpověděch musili Rieger a jeho stoupenci poznati, že se na Rusi slovanství rozumí jinak nežli v Čechách. Ruským slavjanofilům slovanství bylo těsně spjato s pravoslavím. Aksakov to řekl zcela určitě. Proto hned po jeho projevech se počalo jevit! v Českém slovansky a rusofilsky naladěném národě hnutí jednak proti katolictví, jednak pro přestupování k pravoslaví. Toto počalo mimo Českou vlast v Bělehradě, kde dne 15. Července r. 1877 několik Českých rodin za Husovy slavnosti přestoupilo k pravoslaví. Hnutí nenabylo velkých rozměrů. Dr. Rieger od chvíle, kdy znal odpověď Aksakova na adresu, nevážil si ho. Pokládal ho za naivního muže, který, jak psal dne 22. září r. 1877 J. S. Skrejšovskému »nevidí liberalismus, leč kde se zuří na Řím — aneb ještě lépe, kde se přijímá pravoslavie«. A vlastní autor staročeské adresy k Aksakovovi Zeithammer si dne 24. září r. 1877 v dopise Riegrovi ule­ vil: >>Aksakov to vyvedl; bylo by žádoucno, byste mu soukromě psal, aby aspoň mlčel a nepletl ruský a náš lid, nechce-li se poučit lépe o našich poměrech. To pravoslaví není o groš lepší než náš ultramontanismus a hyperkatolicismus.« Riegrova kombinace s orientální otázkou a Ruskem ukázala se ne­ odůvodněnou. Rieger a jeho přátelé to nesli těžce. Stejně těžce nesl dr. Rieger, že ruská vojska, která přestoupila Dunaj a Balkán, nemohla se dostati dále k Cařihradu a byla zdržena dobýváním Plevna. Rakousko vá­ lečně nezasáhlo, jak by si to byl přál Rieger, nýbrž zachovalo neutralitu,

317

RIEGROVY DŮVODY PASIVITY.

rakouský císař a jeho vláda se nedostali do situace, aby se chtěli opírati za zahraniční krise o své národy a aby jim proto vyšli vstříc uvnitř říše v jejich tužbách. Za této situace se stále naskýtala otázka, zda je správná politika, která se zdržuje účasti v říšské radě. Dva důvěrní přátelé Riegrovi z doby jeho mládí, dr. Vilém Gabler a srbský plukovník František Zach, kteří si byli vždy věrnými druhy, roz­ hodli se dra Riegra upozorniti na pochybenost předpokladů jeho politiky. Zach v dopise z 20. Července r. 1877 z Vídně vyložil Riegrovi, že se od úředního Ruska nemůže čekati žádná panslavistická politika, i když by Rusko mělo stále na zřeteli morální povznesení slovanského vlivu, ani žádné konečné rozřešení východní otázky, nýbrž jen zajištěné zlepšení si­ tuace bulharských křesťanů. Zach, který znal z autopsie poměry v Srbsku, upozorňoval Riegra, že srbský kníže Milan ObrenoviČ IV. nedělá žádné slovanské politiky a že je i se svou vládou v nepřízni Ruska. Zach litoval i toho, co v lednu r. 1877 natropil v Praze z neznalosti věci s Černajevem SkrejŠovský. Zach hodnotil Černajeva jako neschopného muže, který více Jihoslovanům a Srbsku uškodil, nežli prospěl. Za tři dny Zach dodával Riegrovi ke své informaci, že pro oficielní Rusko má za dané situace Prusko větší důležitost, nežli Český národ a že spojenectví Ruska a Ra­ kouska si vyžaduje vstup českých poslanců do říšské rady. »Motivace,« do­ vozoval, »spočívá ve všeobecně velice napjaté situaci střední Evropy. Čechy se nemohou absentovali, přístup Čech, ne kapitulace na milost a nemilost, by Rakousko posílil, na pohled zachránil. Vážnost situace jest velice vý­ znamná. Velké slovanské zájmy jsou ve hře, které se musí nyní a brzy roz­ hodnout; bez spolupůsobení Čech? Za takové situace by spoluúčast Čech musila přijití vítanou.« Dr. Rieger byl Zachovými výklady, které mu re­ produkoval také dr. Vilém Gabler, zviklán ve svém přesvědčení. Ale přece nepovolil. Neodpověděl dru Gablerovi zcela jistě, ale přece jen odmítavě: »Já nejsem,« psal, »proti Činností ani proti vstoupení do rady říšské, ač se zapřiti nedá, že delší účastenství v zákonodárném sboru cislajtánském, to jest podle názorů Němců deutschósterreichském, zapírá a den co den v za­ pomenutí přivádí naši státoprávní individuálnost a suverenitu koruny České, činíc z ní den co den více německou provincii Rakouska, ničím ne­ rozdílnou od ostatních a tudíž tak jako tyto ustanovenou k doplnění jed­

318

RIEGROVY DŮVODY PASIVITY.

noty německé... Druhá věc a hlavní je ta, že nynější volební řád nás od­ suzuje k věčné služebnosti Němců... Možná, že odhodlání se k pasivitě byla chyba, ale jsem přesvědčen, že vstoupení do sněmu bez výminky, bez koncese, s jednoduchou kapitulací byla by chyba dvojnásobná. Bylo by to zahozením 16 leté perné práce a mnohého strádání bez nejmenšího resultátu, neb nyní jest stav náš přímými volbami, změnami volebního řádu atd. podstatně zhoršen a reussite naprosto beznadějná. Já tak vidím a ji­ nak nemohu. Děj se vůle Boží!« Vlastní Riegrova žena, nikdy ne ve svých názorech pevná a důsledná, podléhající veřejné náladě a strachující se o popularitu svého milovaného muže, mu dne 22. srpna r. 1877 domlouvala: »Tak to nejde dál — musíme způsobit obrat v našem vystupování; toč se odevzdáváme svázanýma ru­ kama našim nepřátelům. Již je vidět, že nemáme od císaře pána co očekávat, on iniciativu pro nás nebude mít, musíme sami nespoléhat se na uznání a spravedlivost. Východní otázka byla hvězdou, ale teď i pro nás ztrácí svit; a nemůžeme Maďarům a Němcům větších služeb prokázat, než když trpně dále přihlížíme a ani nehlesneme... Jsem rozhodně pro nějakou aktivitu.« Dr. Rieger však ani tomuto hlasu nepovolil a zůstával při svém. Když se v říšské radě jednalo o obnovu rakousko-uherského vyrov­ nání, cítil dr. Pražák za svou politickou povinnost upozorniti dra Riegra na vážnost okamžiku a vybídnouti ho k tomu, aby bylo od pasivní oposice na říšské radě upuštěno. Dr. Rieger sice uznával vážnost okamžiku, po­ kládal však za svou povinnost poraditi Moravanům na říšské radě, aby proti obnově vyrovnání učinili alespoň protest jménem českého národa, ale od­ mítl jiti do říšské rady. Dr. Rieger, který se pohyboval v dalekosáhlých kombinacích zahraniční politiky, nemohl rozuměti Pražákovi, bojujícímu obtížně za Českou věc na žhavé vídeňské půdě. Dr. Rieger dne 19. září r. 1877 odmítl Pražákovy výklady, poněvadž Čechové staví »naděje své na konstellace větŠí«, ale přece již naznačil podmínku, za které by čeští lidoví politikové mohli opustiti pasivitu. Nebyla to podmínka rázu státo­ právního, nýbrž pouze změna volebního řádu, spočívající na všeobecném právu volebním. Dr. Pražák byl ve svém přesvědčování dra Riegra o ne­ správnosti jeho politické taktiky neúmomý. Dne 24. září r. 1877 nanovo na něho doléhal, aby Čeští politikové zanechali pasivity. »Že na cestě, na 319

RIEGRROVY DŮVODY PASIVITY.

které Vy již 15 let jste, nepřijdeme dále, je jisté.« Dr. Pražák pod dojmem rozmluvy s bývalým Českým místodržitelem a říšským poslancem baronem Kellerspergem, který ukazoval, jak Čechové politicky hřeší, jestliže za jed­ nání o obnovu rakousko-uherského vyrovnání nevstoupí ani ad hoc a s vy­ hrazením svého stanoviska do říšské rady, pobízel jménem svým i Kellerspergovým, aby se dr. Rieger alespoň orientoval o politické situaci ve Vídni. Dr. Rieger tohoto hlasu uposlechl. V říjnu zajel do Vídně, infor­ moval se a hraběti Hohenwartovi a šéfu kabinetní kanceláře Braunovi naznačil, za jakých podmínek by bylo možno se dohodnouti s Českou oposicí. Hohenwartovi se zdálo, že tyto podmínky mohou býti základem pro důvěrnou akci a požádal proto dne 22. října dra Riegra o jejich formulaci. Jaké to byly podmínky, nevíme, ale sotva to byla podmínka obnovy vyrov­ nání s Čechy na základě fundamentálek, za niž by se byl hrabě Hohenwart nemohl odhodlati k prostřednictví. Dne 10. prosince r. 1877 dobyli Rusové konečně Plevna. Čechové, kteří za válečných událostí na Balkáně cítili rusofilsky a slovansky a dá­ vali to k nelibosti politických úřadů otevřeně najevo, pro tuto, co den oče­ kávanou událost učinili v Praze i na venkově rozsáhlé přípravy na oslavu ruského vítězství. Ačkoliv oslavy byly úředně zakázány a mohly býti jen trpěny některé projevy, přece se oslavy konaly alespoň osvětlováním oken, vyvěšováním praporů, zapalováním ohňů na výšinách a posíláním blaho­ přejných pozdravů do Ruska. Takový pozdrav poslal dne 13. prosince Klub národní strany svobodomyslné do Moskvy J. S. Aksakovu. Stejně učinii Klub staročeských poslanců. Dne 14. prosince telegrafovalo z Černovic v Bukovině francouzské blahopřání do Petrohradu ruskému kanc­ léři GorČakovi Šest českých politiků ve jménu 750 pražských občanů. Byli mezi nimi staroČeŠi i mladoČeŠi: dr Brauner, SkrejŠovský, JUDr. Vavřinec Svátek, dr. Sladkovský, dr. Grégr a advokát JUDr. Jan VaŠatý. Dr. Rieger se stále nevzdával naděje, že by se za rusko-turecké války mohlo něčeho docíliti pro Českou otázku. Když byla válka rusko-turecká ukončena dne 3. března r. 1878 mírem v San Stefanu a když Anglie a Rusko si žádaly revise tohoto míru, věřil ještě dr. Rieger, že by úřední ruská politika mohla něco uČiniti v České věci. Domáhal se proto prostřed­ nictvím Rusky A. Gendre, provdané ve Vídni za Francouze, u vyslance 320

RIEGRROVY DŮVODY PASIVITY.

hrabete Nikolaje PavloviČe Ignatěva, aby působil na vídeňskou vládu ve prospěch splnění Českých přání, změny vládního systému ve smyslu čes­ kém a pro spojenectví rakousko-ruské nebo alespoň zajistil českému ná­ rodu ochranu před Bismarckovou germanisací. Hrabě Ignatěv, který ve smyslu politiky kancléře Gorčakova nechtěl se do takových otázek plésti, poněvadž úřední politika ruská nechtěla v ničem zasahovat! do vnitřních poměrů rakouských, zdvořile se vymluvil. Rieger byl zbaven své poslední naděje. Od 13. Června do 13. července r. 1878 zasedal v Berlíně kongres vel­ mocí, který se obíral revisí míru v San Stefanu. Zde si habsburská monar­ chie vymohla mandát k obsazení Bosny a Hercegoviny. Ve všech vrstvách Českého národa se uvažovalo o tom, zda za takové události jest na místě setrvati v politické pasivitě. Riegrova žena dne 5. Července r. 1878 stěžo­ vala si svému choti: »Mně vře v těle, když si myslím, jak se v celé říši se Slovany zachází, a my, kteří jsme nejinteligentnější, my si pasivitou svá­ zali ruce a přihlížíme, aniž bychom se bránili.« Dne 7. července r. 1878 dr. Pražák doléhal na dr. Riegra, jehož po­ kládal za »přikovaného Promethea«: »Tak dobře, jak jsme my Moravané z příčiny provedení přímých voleb taktiku změnili, tak i Vy a ještě z váž­ nější příčiny mohli Jste taktiku stran obeslání sněmu a říšské rady změniti. Ovšem že Jste Četnými podáními k říšské radě sobě změnu taktiky tak ne­ snadnou učinili, že patří velké sebezapření k tomu, vstoupiti do sněmu a ještě více do říšské rady. Uzavření, vlastně obnovené vyrovnání s Uhry a obzvláště territoriální přírůstek okupací Bosny a Hercegoviny změnily však situaci v té míře, že by se změna taktiky dala ospravedlnili, neb v po­ litice konečně musí se státník říditi podle stávajících poměrů.« A dne 25. Července r. 1878 mu psal: »V politice zásada justamentu neměla by míti místa a viděli jsme ve Francii, že i legitimisté musili taktiku změniti jako ji změní katolíci italští. Celý národ nesnese takovou pasivitu do ne­ konečné doby.« Za nové situace dr. Rieger silně zakolísal ve své neústupnosti a ne­ tajil se v dopise z 6. Července hraběti Clam-Martinicovi, zneklidněn ve svém nitru svou neúspěšnou politikou za obnovy rakousko-uherského vyrovnání, za krise na Balkáně a náladou voličstva, toužícího po politice 21

321

RIEGROVY DŮVODY PASIVITY.

aktivní, pochybami o oprávněnosti dalšího trvání pasivity. Chtěl z ní vyjiti několikerou cestou: Buď tím, že by se podle maďarské tradice za chysta­ ného příjezdu císařova a korunního prince do Prahy ohlásila vladaři de­ putace českých notáblů, vedená pražským kardinálem, která by ho jednak žádala za provedení t. j. oktroj dávno slíbené volební opravy, jednak po něm chtěla, aby při změně vlády nejmenoval ministry zjevné nepřátele českého národa, nýbrž takové, jejichž cílem by byl smír národů v jeho monarchii. Nebo že by se svolal kongres federalistů nebo alespoň jejich náhradníků za účelem úřady o společném programu, »kterýž by mohl za­ bezpečili majoritu v radě říšské a sloužil za basis nového ministeria, jež by se navrhlo císaři«. Ale hrabě Clam, u něhož více nežli skutečnosti roz­ hodovaly bezpodmínečná důslednost, právnická argumentace, osobní pý­ cha a neústupnost, velice energicky dne 14. července r. 1878 vykládal dru Riegrovi: »Nemůže dnes býti pochybno, že by vzdávání se odporu pasiv­ ního mělo význam úplného sebe podání a tedy uznání ústavy dualistické... Podle přesvědčení mého spor o obeslání nebo neobeslání rady říš­ ské dnes nemůže býti pokládán za spor v lůně stávající strany ná­ rodní, nýbrž za zápas o zakládání nové strany pod novými vůdci... Jaké as by mohly býti výsledky, kdyby nyní strana národní vstoupila na radu říšskou ? Že tam bude zasedati co menšina, co dosti nepatrná (co do čísla) menšina, leží na bíledni. Nuže, co tam chce provésti ? Politiku zou * falství... ? Ať takovou dělá, kdo chce, já a moji přátelé nikdy jí neudělají do věky věkův; ale i vy, milý pane doktore, jí neuděláte, nemůžete jí dělat, leč by jste se zřekl své politické minulosti, své politické povahy, svého politického jména: a kdyby jste tak chtěl dělat (jsem přesvědčen, že ne), tak byste [se] tím skutkem sám zabil. Kdyby proti nadání sbor důvěrníků a veřejné mínění by se přese všechno zkláněly k nečestnému sebe podání, k národní a politické sebevraždě, tedy ať spáchají Čin takový ti, kteří národ k tomu sváděli: ti však, kteří vzali na sebe povinnost hájiti hradby a za­ chovávat! prapor náš, ti ať nepodají ruce k tomuto zloČinu.« Dr. Rieger mohl přijati toto rozhorlené napomenutí Clamovo, ale nemohl mu již zajistiti, že staročeská strana zůstane v pasivitě i vůči zem­ skému sněmu. Ve straně staročeské vedle dra MattuŠe bojoval pro aktivitu již i redaktor SkrejŠovský. František Palacký, který vytrvale hlásal pasivitu

322

RIEGROVY DŮVODY PASIVITY.

na celé čáře, zemřel dne 26. května r. 1876. Byla to poslední autorita ve straně, která mohla udržeti taktiku pasivního odporu. Od 1. ledna r. 1878 SkrejŠovský veřejně v listech »Politik« a v »Brousku« započal k zřejmé nevoli dra Riegra a hr. Clama bojovati proti staročeské pasivitě a to právě tak bezohledně jako bojoval dříve proti těm, kdo byli hlasateli aktivní politiky. V září r. 1878 se konaly všeobecné volby do českého sněmu. Obě České strany, staročeská i mladočeská, vydaly k nim zvláštní provolání, ale volby se dály přes to podle dohody. Mladočechům se při ní dostalo 14 mandátů. Konservativní velkostatkáři nedocílili při volbách ani jed­ noho mandátu. Byli porazeni ústavověrným velkostatkem, jemuž dne 14. srpna r. 1878 nabídli volební kompromis, který však nebyl přijat. Zvo­ lení zemští poslanci se zavázali tvořiti jediný společný klub státoprávní; v němž by se rozhodovalo o všech politických a národních otázkách na základě principu většiny. Předsedou státoprávního klubu byl zvolen dr. Rieger, jeho náměstkem dr. Sladkovský. To byla patrná známka, že celá Česká delegace nezůstane již v pasivitě. Dne 24. září r. 1878 všichni po­ slanci tohoto klubu bez rozdílu stran, staročeŠi i mladoČeŠi, vstoupili do Českého sněmu. Za mladoČechy tam přicházeli tehdy po Šestiletém se vzdá-lování i staročeŠi. Jeden z důvodů, proč se státoprávní klub rozhodl pro aktivitu na českém sněmu, byl i ten, že by se byla neudržela pasivita ve voličstvu pro radu říšskou, pro niž se znovu vyslovili všichni poslanci v státoprávním klubu, když by se neučinil alespoň Částečně ústupek obecně cítěné potřebě parlamentámí Činnosti obesláním sněmu. Dr. Rieger, jenž pokládal opuštění pasivity na sněmu za ránu do vody, pokud še ve Vídni nezmění vláda a úmysly císařovy, a pokládal za nekoňsekvenci jiti na sněm a na říšskou radu nikoliv, jen s těžkým srdcem a po úvahách, neměl-li by raději jiti do politického ústraní nežli zapříti svou minulost takovou ne­ důsledností, podrobil se většině a nastoupil cestu aktivní taktiky. Když ke konci října byl pak ve Vídni, aby se orientoval o politické situaci, musil přiznati, že »naŠe vstoupení do sněmu a smířlivý způsob našeho vystupování zde učinil dojem dosti značný.« Bylo ťo proto, že vstup do sněmu byl prvním krokem ke vstupu České oposice na říšskou radu. Konservativní šlechta přijala usnesení státoprávního klubu o obeslání 21*

323

RIEGRROVY DŮVODY PASIVITY.

sněmu s rozhořčením. Ona, která byla odhodlána vstoupiti na snem, kdyby jí byly připadly z kompromisu s úštavověrným velkostatkem man­ dáty, tímto odmítnutého, byla nyní opuštěna svými spojenci z České buržoasie, neměla na sněmu politické moci. Karel kníže Schwarzenberg dru Riegrovi dne 29. září r. 1878 činil trpké výčitky: »Vstoupením do sněmu,« psal mu, »dokázala staročeská strana, že se od nás odlučuje, a zmařivši práce a oběti tolika let, chce vésti politiku s blokem, který se úplně odchy­ luje nastoupené dráhy.« Den 24. září r. 1878 znamenal novou trhlinu ve spojenectví, které se započalo dne 6. ledna r. 1861 v bytě Tomkově v Praze. Čeští lidoví politikové nezapomněli při vstupu na sněm ubezpečiti o zásadním trvání všech svých dřívějších ohrazení a protestů. Jejich pro­ hlášení nečetl v sněmovně dr. Rieger, nýbrž dr. Brauner. Dr. Rieger úmyslně do první schůze ani nepřišel. Čeští poslanci nezapomněli ani tehdy ani ve svém návrhu adresy císaři, která byla dílem Riegrovým, dne 26. září r. 1878 doléhati na reformu volebního řádu a žádati, aby se zde vladař ujal iniciativy v zájmu národní rovnoprávnosti a stal se prostředníkem mezi oběma národy. Chtěli jako ti, za nimiž stála v království většina oby­ vatelstva, český národ, i ná sněmu míti ne místo menšiny, nýbrž to místo, které jim příslušelo podle počtu obyvatelstva a daní. Ačkoliv si byli vě­ domi své síly v zemi, nechtěli zase býti utiskovateli svých v menšině se nacházejících německých krajanů. Neváhali proto nabídnout! Němcům hned při vstupu do sněmu ruku k smíru. Protifederalistická většina sněmu neodmítla tehdy, jak by si byl přál ústavověrný velkostatek, a limine návrh adresy, nýbrž ji odkázala komisi. Tam dr. Rieger k podnětu z německé Strany dal najevo, že by Čechové vstoupili na říŠskóu radu, kdyby byl vo­ lební řád změněn ve smyslu národní spravedlnosti. Dr. Sladkovský za svou osobu Šel mimo komisi ještě dále nežli dr. Rieger. Byl by obětoval celou adresu, kdyby se byla komise hned počala obírati volební opravou a kdyby Němci byli bývali pro volbu ve velkostatku po krajích, pro pře­ nesení asi desíti mandátů z velkostatku do kurie venkovských obcí, pří­ padně v nich pro odstranění volby pomocí volitelů a kdyby volební oprava byla bývala spojena s revisí zemského zřízení. Přišel se svými důvěrnými návrhy k Němcům (k Plenerovi), když již tito pod tlakem centralistických velkostatkářů byli učinili svá rozhodnutí v jiném směru. 324

EMMERSDORFSKÉ MEMORANDUM.

Byli-li Němci k Českým poslancům tehdy méně odmítavými nežli dří­ ve, stalo se to proto, že se na české straně projevila vůle k dohodě s Němci, dříve nežli čeští poslanci vstoupili na sněm. Bylo to navázání styků mezi drem Riegrem a drem Fischhofem o Českoněmeckou dohodu, o nichž při­ nesla Neue Freue Presse dne 8. září r. 1878 dva dokumenty: list Riegrňv a odpověď Fischhofovu. Adresní komise odmítla návrh adresy a dne 18. října sněmovní ple­ num přijalo její rozhodnutí za své, ale současně přijalo příkaz zemskému výboru, aby podal co nejdříve nanovo návrhy o revisi volebního řádu. Čeští poslanci, kteří měli na mysli napětí mezi císařem a ústavověrnou stranou na říšské radě, rozhodli se, podléhajíce i upozornění hr. Hohenwarta z 15. října r. 1878, že Rakousko jest právě na rozhodném bodu ob­ ratu a že tedy Češi nesmějí nechati ruce v klínu, býti alespoň potud aktivní, že po hlasování v plenu se usnesli sděliti přímo panovníkovi obsah návrhu své adresy a požádati ho, když nebyla naděje, aby se uskutečnila dohoda mezi národnostmi o spravedlivý volební řád, o zakročení, iniciativu a pro­ střednictví. Deset důvěrníků Českých poslanců obou českých stran učinilo ke konci října 1878 v tom smyslu podání přímo kabinetní kanceláři. Ne­ opomenuli se zde dotknouti nespolehlivosti ústavověrné strany, o níž již i císař byl přesvědčen. Jejich podání zůstalo bez odpovědi.

XLVII. EMMERSDORFSKÉ MEMORANDUM. Dne 7. července r. 1878 otiskl v týdeníku »Der Osten« starý přítel

dra Riegra politický teoretik německý MUDr. Adolf Fischhof Článek, v němž se obíral, jako Častěji před tím, národnostním problémem rakous­ kým a přimlouval se za provedení autonomie v Předlitavsku a za spra­ vedlivost k Slovanům. Článek vyšel v době, kdy dr. Rieger silně kolísal ve svém přesvědčení o správnosti abstinenční taktiky, kdy se pro své kolí­ sání dostal do ostré diskuse s hrabětem Clamem-Martinicem, kdy Auer325

EMMERSDORFSKÉ MEMORANDUM.

spergova vláda byla v krisi a kdy byla naděje na obrat vládního systému. Dr. Rieger pokládal za vhodné, aby napsal dru Fischhofovi dne 25. Čer­ vence r. 1878 přátelský dopis, v němž by nejen projevil souhlas s jeho názory, nýbrž i dal iniciativu k jejich provedení. Dr. Rieger nejen že vy­ ložil svému příteli své odmítavé stanovisko k centralismu, který označil jako zkázu habsburské monarchie, nýbrž zdůraznil naléhavou potřebu pro­ vedení federalismu v zájmu Rakouska. Chtěl, aby se alespoň počalo o věci diskutovali a za základ diskuse navrhoval staré Fischhofovy podněty z r. 1869. Přál si, by Fischhof iniciativně vystoupil pro federalismus, aby svolal v první polovici srpna do Vídně poradu vynikajících federalistův a autonomistů různých zemí a národů, kde by se vypracoval určitý pro­ gram, a pak aby se vydalo provolání ke kongresu federalists. Smluvený program, v němž by nesměl chyběti bod o svobodomyslném a spravedli­ vém volebním řádu, byl by býval směrnicí pro společný postup všech ra­ kouských federalistů v parlamentu i mimo něj a platil by již pro nejbližší volby, tedy již i pro všeobecné volby do zemského sněmu, které se měly konati v září. Cíl, který dr. Rieger stopoval při svém návrhu dru Fisch­ hofovi, byl ten, aby tím, že by se Němci mimo Čechy, zvláště ve Vídni, ukázali ochotni k vládě s Čechy, působilo se na Němce v Českých zemích. Myslil, že by se asi stali smířlivějšími a byli by ochotni uČiniti ústupky při jednání o volebním řádu. Císař by se snad konečně odhodlal nějak vyjiti Čechům vstříc a dosadil by vládu, ochotnou k vyrovnání s Čechy. Taková vláda by pak měla lehčí postavení, když nálada ve Vídni následkem akce Riegrem navrhované stala by se národnostně snášenlivější. Později, dne 7. ledna r. 1879, kdy ještě nit jednání s Němci nebyla přetržena, přiznal se dr. Rieger dru Pražákovi: »Má akce... měla jaksi za účel ustlati bu­ doucímu ministerstvu vyrovnávacímu — a přivésti otázku Českou opět na přetřes a na denní pořádek.« Dr. Fischhof přijal dne 1. srpna r. 1878 Riegrův podnět se zásadním souhlasem a podepřel jej se svého hlediska. Obsazením Bosny a Hercego­ viny byla vytvořena situace, která si vyžaduje změnu vnitřní politiky, nemá-li tento územní přírůstek býti zkázou pro Rakousko. Podle něho si vyžadovala Rusku nepřátelská politika zahraniční vnitřní politiku Slova­ nům přátelskou. Ale iniciativy se nechtěl ujati, jednak pro nemoc, jednak

326

EMMERSDORFSKÉ MEMORANDUM.

poněvadž se nepokládal za náležitou politickou autoritu k takové akci. Radil Riegrovi, aby se sám ujal provedení návrhu, který omezoval jen na dělání nálady ve veřejném mínění. Ale dr. Fischhof byl i tak upřímný, že Riegrovi řekl, jak jeho dosavadní politika kompromisu s feudály po­ škodila jeho politickou reputaci u svobodomyslných Němců. Dr. Fischhof se neujal realisace podnětu, ale přece k ní podstatné přispěl. Upozornil na Riegrovy názory své přátele: Alexandra Scharfa, vydavatele »Wiener Sonn- und Montagszeitung« a Michaela Etienne-a, vy­ davatele a Šéfredaktora vlivného deníku vídeňského »Neue Freie Presse«, velkou publicistickou autoritu, neobyčejně vzdělaného znalce nejen ra­ kouské, nýbrž i francouzské politiky, muže vášnivého, netrpělivého a osobně nenávidějícího hraběte Andrássyho. Scharf a Etienne nabyli sty­ kem s drem Fischhofem přesvědčení, že lepší budoucnost Rakouska jest podmíněna dohodou liberálně myslících Němcův a Čechův a byli ochotni podle svých sil a podle svého vlivu položití základy k takové dohodě. Když dr. Fischhof byl si oběma muži, zvláště však Etiennem, jist, projevil dne 15. října r. 1878 Riegrovi ochotu býti přítomen jako »svědek a pro­ středník rozhovorům dvou politických osobností z německého tábora s drem Riegrem. Dne 31. října se sešli v sídle dra Fischhofa v Emmersdorfu u Celovce dr. Rieger, Etienne a Scharf. Rieger o tom psal své ženě: »Budu dnes mezi třemi Židy; bude to jakési rigorosum a najdou-li mne dosti koŠer, možná, že pak i národ můj dostane vysvědčení maturity a bude připuštěn v Rakousku k hlasu.« Účastníci se dohodli tehdy o memorandu, které mělo býti východiskem akce přítomných politiků. Memorandum to nebylo nějaké podrobné uvedení bodů a obsáhlé jejich odůvodnění. Byly to jen směrnice, podle nichž se měli účastníci říditi připravujíce náladu v Širších kruzích politických pro českoněmecký smír. Shodli se na tom, že jest nezbytno, aby byl zajištěn národní smír, vydati národnostní zákon, který by ve všech neuherských zemích monarchie chránil národní menšiny. Podle Riegrova naléhání měly se volební řády, zvláště v Českých zemích, podrobiti pronikavé revisi a to v tom smyslu, aby ne rázem, ale krok za krokem se uplatnila zásada národní rovnoprávnosti. Účastníci se vyslovili pro odstranění nadpráví velkostatku, to jest pro zrušení velkostatkářské kurie. Rieger předpokládal, že k tomu spěje běh událostí, »nenabude-li 327

EMMERSDORFSKÉ MEMORANDUM.

proud konservativní mezi tím tolik síly, že nebude lze kurii velkostatkářskou zruŠiti.« Dr. Rieger také upozorňoval, že bude záležeti na tom, »kterak se kruhy maďarské proti nám ve věci té postaví.« Účastníci se pro­ hlásili pro autonomii zemí. Vlivem Riegrovým se stalo, že byl připojen dodatek: »ale nikoliv pod míru, stanovenou říjnovým diplomem«. Do­ datek ten činil na německé straně po podepsání memoranda obtíže — Němci nechtěli ničeho slyseti o říjnovém diplomu — Rieger proto, aby nezastavil vývoj věcí, upustil na naléhání Fischhofovo od tohoto dodatku. Účastníci porady šli ve svých nadějích tak daleko, že v případě dohody měli v patrnosti možnost svobodného přístupu Uher do společného za­ stoupení »Rakouské unie«. Němečtí účastníci přijali Riegrův návrh, aby se Čechům zajistila možnost, chrániti před vstoupením do říšské rady své právní stanovisko. Podle emmersdorfských ujednání se dr. Rieger zava­ zoval, že Čeští politikové, až vstoupí do říšské rady, nepůjdou tam s ultramontány a feudály, nýbrž budou tam působiti pro zásady svobodomyslné, pro hájení práva svobodného sebeurčení a samosprávy. Vůdcové poli­ tických stran, které chtěly v tomto směru působiti, měli se sejiti co nej­ dříve a vynaložiti vše, aby se Českým politikům umožnil vstup do říšské rady a aby se připravila revise ústavní. Účastníci se zavázali působiti publi; čističky pro smluvené směrnice. Dr. Rieger napsal dne 1. listopadu r. 1878 o svém dojmu, který si odnesl z jednání, toto: »Úrada byla velevážná a může být, že se tam stal počátek veliké akce. Je patrno, že se mezi ústaváky připravuje veliký obrat. Ostatně, ač jsem vystoupil rozhodně, byl jsem opatrný a neprejudikoval jsem našim.« Z emmersdorfského memoranda jest patrno, že dr. Rieger byl již smířen se vstupem Českých politiků na říšskou radu, jestliže se provede změna volebního řádu a bude-li možno Čechům vysloviti právní stano­ visko České. Jest patrno, že doufal v revisi ústavy ve směru autonomistickém na říšské radě a byl odhodlán vše to uČiniti po dohodě s německými liberály a s vyloučením feudálů a ultramontánů. Když byl dr. Rieger v Emmersdorfě, věděl již z dopisu hraběte Clama (z 15. října), že kon­ servativní Šlechta zachová k říšské radě pasivitu. V emmersdorfském me­ morandu dne 31. října r. 1878 počítal dr. Rieger s tou skutečností, kterou mu dne 29. září téhož roku jasně ohlásil Karel kníže Schwarzenberg, že 328

EMMERSDORFSKÉ MEMORANDUM.

vstoupením staročeských poslanců na český sněm, bylo spojenectví s konservativní Šlechtou, vinou staročeské strany, rozloučeno a že na opuštění pasivity konservativní šlechtou se nedá počítati. Účastníci emmersdorfské porady postupovali podle svých úmluv. Je­ jich noviny psaly v tom směru, osobními rozhovory se působilo na vlivné politické předáky. Dr. Rieger získával pro svůj plán dra Pražáka, Etienne dra Herbsta a dra Giskru. Jako stál dr. Pražák pod vlivem Riegrovým, tak zprvu stál dr. Herbst pod vlivem Etienneovým. Ale již za těch důvěrných rozhovorů, omezených na úzký kruh zasvěcenců, se ukazovalo, že největší obtíže bude Činiti otázka míry autonomie a tím zemské a říšské kompe­ tence, tedy že nejdůležitější problém jest — najiti střední cestu mezi centra­ lismem a federalismem. Dr. Fischhof asi znal velice dobře tyto obtíže a proto dne 30. listopadu r. 1878 si již zajišťoval dra Riegra, že nevystoupí proti německým účasníkům, kdyby se akce nezdařila. Dne 3. prosince náhle sdělil dr. Herbst Etienneovi z Budapeště, že se nadále nemůže úČastniti jednání. Za záminku svého rozhodnutí si vzal tu událost, že nový most v Praze nebyl pojmenován po korunním princi Rudolfovi, jak se Čekalo, nýbrž po Františku Palackém. Herbst Palackého nenáviděl a vždycky podceňoval. Etienne přes to plnil svůj závazek a působil v »Neue Freie Presse« pro to, k Čemu se v Emmersdorfě zavázal. Ale předčasná smrt učinila tomuto jeho působení konec. Dne 27. dubna r. 1879 dr. Rie­ ger hledal Etiennea v jeho bytě ve Vídni. Nebyl pro jeho nemoc před * puštěn. Dva dny poté byl Etienne mrtev. Velká politická autorita novi­ nářská, pod jejímž vlivem stáli němečtí liberálové v Rakousku, vzala za své. Ale i kdyby se tak bylo nestalo, sotva lze věřiti, že by celá akce byla měla úspěch. Pro úspěch scházel tu hlavní předpoklad; mysl na straně ně­ meckých liberálů nebyla připravena pro takovou politiku. Dr. Rieger očekával, že se akce rozbije o mentalitu českých Němců. Toho, co akcí chtěl docíliti, nedocílil. Ale nelitoval proto, že ji započal. Jedno dobré přece měla. Ukázala nesmiřitenost Českých Němců s ideami, které byly podmínkou existence habsburské monarchie. Dr. Rieger proto napsal dne 7. ledna r. 1879 dru Pražákovi: »Nám sluší a prospívá ukázati se smířlivými a umírněnými v požadavcích svých, aby se ukázalo, že 329

MORAVŠTÍ A

MLADOČESTI poslanci na sněmech.

příčinou nesvornosti a pasivity naší jsou nesmířlivá mysl a nespravedlivé pretense Čechoněmců, kteří již osmnáct let proti nám Štvou a volají na pomoc všechny Němce mimoČeské — jako by byli od nás ohroženi ve svém národním bytu.«

XLVIII. MORAVŠTÍ A MLADOČEŠTÍ POSLANCI NA SNĚMECH. Federalističtí poslanci moravští po svém vstupu na sněm byli tam

v menšině. Stáli v oposici proti centralistické většině německé. Postupo­ vali ve smyslu svého státoprávního, nacionálního a buržoasního přesvěd­ čení. Podali dne 15. ledna r. 1874 pilný návrh, Čelící proti zavedení pří­ mých voleb do poslanecké sněmovny. V něm se v duchu svého morav­ ského patriotismu ohradili proti všem usnesením říšské rady, která by mohla prejudikovati samostatnosti moravského markrabství a jeho státo­ právnímu postavení. Německá většina neuznala ani pilnost jejich návrhu, ani jej neodkázala výboru. Dne 9. října r. 1874 podali moravští poslanci návrh adresy vladaři o státoprávním vyrovnání a zorganisovali velkou petiční akci moravských obcí v téže věci. Dr. Pražák, který odůvodňoval adresu v obou zemských řečech, pravil o jejím účelu: »ÚČel této adresy jest ten, aby panovníkovi byla dána příležitost, vyslyšet stížnosti naše a jim odpomoci a aby se do­ kázalo, že tvrzení není pravdivé, že státoprávní oposice od svých nároků odstupuje.« Německá většina dne 13. října r. 1874 adresu zamítla a po­ kládala tím i za vyřízeny všechny státoprávní petice moravských obcí. Když moravský sněm v září r. 1878 zahajoval své nové zasedání, po­ kládala státoprávní oposice za nutné nanovo se obrátiti k vladaři adresou. Učinila v tom směru dne 26. září r. 1878 pilný návrh. Bylo to v době, . kdy rakouská vojska obsazovala Bosnu a Hercegovinu. Oposice se v adrese radovala z osvobození křesťanských bratří od tureckého jha v okupova­ ných zemích a poznovu doléhala na novelisaci nespravedlivého volebního

330

MORAVŠTÍ A MLADOČEŠTl POSLANCI NA SNĚMECH.

řádu do zemského sněmu. Opakovala své námitky proti přímým volbám do poslanecké sněmovny říšské rady a vybízela císaře, aby v zájmu smíru mezi národy v říši změnil dosavadní ústaváckou vládu, s níž byl tehdy v rozporu. Německá většina dne 1. října neuznala ani pilnost návrhu, ani jej neodkázala výboru. Státoprávní oposice moravská nezůstávala jen při státoprávních pro­ jevech. Nespouštěla nikdy s očí nejnálehavější konkrétní požadavek České buržoasní politiky tehdejší doby: změnu volebního řádu do sněmu. Dne 3. května r. 1875 doléhala, aby se zemský výbor radil v tom směru, zvláště aby volební okresy měst a venkovských obcí byly utvořeny pokud možno nejvíce se zřetelem na rozličnou národnost, daň a počet obyvatelstva, ale byla se svým přáním dne 7. května r. 1875 odmítnuta. Její návrh nebyl ani přidělen výboru. Když dne 2. října r. 1878 podala svůj návrh po­ znovu, nalezla již německou většinu, jejíž vláda v říši byla podkopána, povolnější alespoň potud, že návrh byl přidělen výboru. Jinak působili moravští poslanci na sněmu pro vybudování Českých škol středních a odborných na Moravě z peněz zemských. Vystoupili v té věci podnětně hned dne 13. prosince r. 1873 a nejednou měli příležitost promluviti o tomto svém oprávněném přání. Ministerská rada dne 3. břez­ na r. 1876 pod tlakem politické akce také se obírala otázkou českých středních Škol na Moravě. Moravští poslanci dali se věsti jen věcnými hledisky a prospěchem moravského lidu v návrzích rázu hospodářského, sociálního, komunikač­ ního, obecních financí, v otázkách kulturních, pokud jejich řešení při­ pouštěla zemská kompetence. Dosáhli úspěchu hlavně r. 1875, kdy se jim podařilo uvésti ve skutek staré přání moravského sněmu, datující se hned z doby předbřeznové, zřízení hypoteční banky pro markrabství moravské. Pečovali o to, aby bylo německé většině na sněmu patrno, že postu­ pují v souhlase se svými voliči. Jednak z tohoto důvodu, jednak aby mezi voličstvem udržovali smysl pro politickou Činnost, organisovali, jak to tehdy bylo obecným zvykem, velké petiční akce ke sněmu, za nichž voliČtvo vystupovalo na podporu Činnosti poslanců. Byli na sněmu menši­ nou. Sdíleli nevýhody i výhody tohoto postavení. Ony snášeli trpělivě v tom vědomí, že jejich postavení na sněmu nemůže býti nežli dočasné. ♦

331

MORAVŠTÍ A MLADOČEŠT1 POSLANCI NA SNÉMECH.

MladoČeŠtí poslanci vstoupivše na Český sněm s většinou centralistic­ kou měli malé možnosti pro svou aktivní oposici. Pokud se týče jejich právního poměru k zemskému sněmu, stáli na témže stanovisku jako ne­ přítomní staročeši a netajili se r. 1875 svým souhlasem s meritem pro­ testu abstinujících poslanců. Na sněmu bránili dalšímu zkracování zem­ ské kompetence. Bylo to v říjnu r. 1874, kdy se jednalo o postátnění obou vysokých Škol technických v Praze a kdy se domnívali, že se českému ná­ rodu postátněním české techniky odnímá poslední vysoký ústav Školský, poněvadž nebylo bezpečné, zda vídeňská vláda dovolí, aby postátněná Česká technika působila v duchu Česky národním. Bojovali tehdy bez úspěchu. Při každé příležitosti si hleděli Českého Školství všech stupňů, které následkem pasivní taktiky českých poslanců bylo německou většinou na sněmu zanedbáváno. Nejednou doléhali na to, aby subvence na české školy byly zvýšeny. V říjnu r. 1874 odůvodňovali potřebu České university v Praze, r. 1875 vyvolali v tomto směru i velkou petiční akci a docílili, že jimi podané petice za utrakvisaci Karlovy university v Praze byly přes odpor některých německých centralist^ (Hasner) odkázány vládě s dopo­ ručením. Ministerská rada na základě tohoto hnutí také dne 27. února a 21. března r. 1876 o věci jednala a dala místodržiteli instrukci, jak má postupovati. Od r. 1874 návrhem na sněm a pak petiční akcí mimo sněm vedli hnutí za zrušení školného na národních Školách. Nejednou se při­ mlouvali za zlepšení učitelských platů, jejich osvobození ode všech při­ rážek a za úpravu právních poměrů národního učitelstva. Nevadilo jim, ačkoliv se bránili postátnění České techniky, doléhati na vládu, aby pře­ vzala do státní správy Česká obecní gymnasia. Ve své politice pamatovali na České zemědělce, žádali pro ně náležité výpomoci za škody, způsobené jim živelními pohromami. Hájili zájmy Českých záložen zvláště v tom smyslu, že žádali, aby daňová břemena byla záložnám zmírněna. Zastá­ vali se zájmů Českých obcí a okresů, vymáhali subvence na stavbu Škol a na zřizování silnic. Poněvadž z pěti obchodních a živnostenských komor v Čechách nebyla ani jediná Česká, navrhovali v květnu r. 1875 zřízení obchodní a živnostenské komory v Hradci Králové. Bylo to beze všeho výsledku. Pečovali r. 1876 o to, aby byla Českému Národnímu divadlu v Praze náležitě zvýšena subvence. K svým německým krajanům na sněmu

332

MORAVŠTÍ POSLANCI V ŘÍŠSKÉ RADÉ.

chovali se přátelsky. V dubnu r. 1875 volali po vyrovnání Českoněmeckém bez zásahu koruny, poněvadž nechtěli, aby poměr mezi oběma národnostmi v zemi byl upraven oktrojírkou. Nezapomínali na naléhavý požadavek České politiky zemské, na změnu volebního řádu do sněmu. V plenu sně­ movny i v zemském výboru, kde měli svého přísedícího v dru Sladkov­ ském, zdůrazňovali potřebu novelisace volebního řádu a to ve směru buržoasně demokratickém a Česky národním. Přáli si, aby ve venkovských obcích byly zrušeny nepřímé volby, aby zrušena byla velkostatkářská kurie a aby volební řád byl tak přepracován, že by přirozené české většině v zemi byl dán toho spravedlivý výraz ve složení sněmu. Jejich akci pod­ porovala velká petiční agitace. Kontrolovali zemské finanční hospodář­ ství a zemskou správu. Nejednou docílili, že k jejich stížnostem a upo­ zorněním bylo přihlédnuto a jejich drobným přáním bylo vyhověno. Oživili svou aktivní Činností na sněmu politický zájem českého volič­ stva, následkem pasivity ochablý, přispěli svými petičními agitacemi k vy­ budování politických požadavků české svobodomyslné buržoasie. Činnost mladočeských poslanců na sněmu se týkala střední třídy Českého národa: akademické inteligence, učitelstva, především učitelstva národních Škol a středního zemědělství. To byly vrstvy, z nichž se především rekrutovalo jejich voličstvo.

XLIX.

MORAVŠTÍ POSLANCI V ŘÍŠSKÉ RADÉ.

R. 1874 vstoupilo na říšskou radu celkem osm poslanců státoprávní oposice moravské. Jejich rozhodnutí nebylo na Moravě vítáno u všech Českých voličů stejnou měrou. Jedni krok svých poslanců bezpodmínečně schvalovali — byla jich naprostá většina — jiní, podléhajíce mínění jed­ nak dra Riegra a hraběte Clama z Čech, jednak hraběte Belcrediho na Moravě, litovali vstupu moravských poslanců na říšskou radu jako taktiky Českého národa nedůstojné (na př. voličové v Kyjově). Moravští poslanci se však nedali masti a na svém rozhodnutí setrvali.

333

MORAVŠTÍ poslanci v

Říšské radé.

Když přišli na říšskou radu, nalezli ji rozvrstvenu ve tři velké sku­ piny. Většinu tvořila ústavní strana Čili, jak ji Češi nazývali, ústavácká, sedící na levici. Tato strana byla národnostně jednotná, německá. Netvo­ řila jeden politický klub, nýbrž kluby tři. Její levé křídlo byli němečtí na­ cionálové a demokraté, pravým křídlem oportunistiČtí velkostatkáři. Jádro levice stálo pod vedením dra Herbsta. Jeho skupinu tvořila většina ně­ meckých poslanců z českých zemí. Dr. Herbst se těšil od Hohenwartova pádu na levici veliké vážnosti, poněvadž zmar Českého státoprávního vyrovnání pokládali jeho stoupenci za jeden z jeho velkých politických činů. Vedle levice ve sněmovně byla silná skupina poslanců, národnostně ne­ jednotná, sedící na pravici. Její jádro tvořili konservativní a katoličtí Němci z alpských zemí, organisovaní ve stranu práva a vedení hrabětem Hohenwartem. Poslanců strany práva bylo 27. K tomuto krystalisačnímu jádru pravice se připojili i jiní poslanci, zvláště Jihoslované. K němu při­ stoupili i moravští poslanci za podmínky, že »o věcech specificky domácích« se budou raditi samostatně. Moravané říkali pravici »Klub pravice«. Po přístupu Moravanů tento klub měl 40 (později 43) Členů. Předsedou Klubu pravice byl hrabě Hohenwart, jeho náměstkem se stal vůdce mo­ ravských Čechů dr. Pražák. Zvláštní parlamentní skupinu tvořili Poláci. Byli vedeni bývalým mi­ nistrem Hohenwartova kabinetu Grocholskim. Čítali 42 Členů. Postupo­ vali jako samostatný klub, ale byli v úzkém spojení s pravicí. Situace pro vládu byla taková, že nejednou potřebovala pomoci i ji­ ných skupin nežli levice. Často stála i o hlasy oposice. Moravští poslanci si přinášeli předpoklady, aby se mohli uplatniti v poslanecké sněmovně. Šest z nich bylo právnicky vzdělaných, dva byli katoličtí kněží, všichni měli za sebou zkušenosti ze zemského sněmu a ovládali jednací řeč poslanecké sněmovny, jíž byla bezvýhrady němčina. Zasahovali do všech důležitých otázek, buď v předporadách, výborech nebo v plenu sněmovny. K říšské radě stáli na tom státoprávním stanovisku, které bylo sta­ noviskem státoprávní oposice z království Českého. Odmítali říšskou radu s hlediska říjnového diplomu. Stejně odmítali dualismus z r. 1867. Dr. Pražák vysvětloval dne 21. září r. 1877 za jednání o obnovu rakousko334

moravští poslanci v říšské radé.

uherského vyrovnání dru Riegrovi moravské stanovisko takto: »My, kteří jsme neuznali v r. 1867 zřízení dualistické, i nyní příležitost používáme vysloviti se, že stav věcí je pouze faktický, nikoliv de jure; pouze pokud císař korunovační přísahou v Uhřích se vázal, musíme Šetřiti jeho posta­ vení .. Stran volebního řádu též vždy jsme vyslovili, že jsme neuznali právní platnost a že sobě zadržujeme konsekvence z toho později prak­ ticky dokázati.« Neopomenuli zdůrazňovali, kdykoliv se jim to nahodilo, potřebu státoprávního vyrovnání českého. Dne 3. prosince r. 1874 vy­ kládal dr. Mezník v plenu sněmovny, že se má s Čechy státi obdobné vy­ rovnání, jako se stalo v Uhersku s Chorvaty. Dokazoval, že finanční si­ tuace státu — státní rozpočty končily schodkem ) * — nutí k řešení české otázky a zájmy konstitucionalismu volají po ukončení ústavního sporu. Ale přes to, že měli pochybnost, zda náleží do kompetence říšské rady projednávali rozpočet, přes to, řídíce se zde direktivou pravice, hlasovávali pro státní rozpočet s tím výslovným odůvodněním, že tak nečiní z důvěry k vládě, nýbrž proto, že rozpočet pokládali za nezbytnost státu, o jehož udržení se nyní jednalo. Z rozpočtových položek vyjímali jen položku disposičního fondu. Hlasovali proti ní jako zbytečnému vydání, z něhož se podporují noviny, které napadají federalistické a autonomistické strany. Obhajovali zemskou autonomii. Dne 31. března r. 1879 dr. Pražák vytkl vládě zanedbávání zemských sněmů, porušování jejich práv, zkraco­ vání sněmovních období. Domáhali se, aby měli všude zastoupení. Pomocí pravice dosahovali splnění tohoto přání v plenu sněmovny a v předporadách. Ale nemohli ho dosíci v delegacích, které se volily podle zemí. Jejich němečtí krajané z Moravy, kteří při volbách delegací za Moravu měli většinu, ani jednou nevyšli svým slovanským druhům z Moravy vstříc a ani jednou neuprázdnili jim ani jediné místo v delegacích. Federalističtí poslanci moravští se proto neúČastnívali voleb do delegací. Ale zase nešli (r. 1876) tak daleko, aby byli pro změnu voleb delegací v tom smyslu, že by Členové rakouské delegace byli voleni z celé sněmovny a ne podle zemí. Nechtěli přistoupiti na takový podnět, který tryskal z centralistického přesvědčení, zahlazoval ♦) Rozpočet na rok 1875 měl schodek 8,281.007 zl., na rok 1876 30,468.228 z!., na rok 1877 28,931.657 zl., na rok 1878 23,336.541 zl., na rok 1879 78,598.506 zl.

335

MORAVŠTÍ POSLANCI V ŘÍŠSKÉ RADÉ.

poslední upomínky federalistické struktury říše a prakticky jim nesliboval zlepšení situace. Jako členové konservativní a katolické pravice Šli v otázkách církevně-politických, které se staly předmětem jednání říšské rady r. 1874, s katolicko-konservativními proudy sněmovny a hájili zájmy katolické církve oproti státu. Byli pro udržení posledních zbytků konkordátu. To byla po­ litika, která odpovídala převážné většině jejich voličstva. V duchu Františka Palackého hájili zásadu národní rovnoprávnosti jako ideu rakouského státu a ukazovali, že jí vláda neprovádí. Stěžovali si na zanedbávání národních potřeb Českých, zvláště slovanského Školství v historických zemích českých, především na Moravě. Když plynul r. 1874 sněmovnou proud zakládání národních universit, neopomenuli ani oni se přihlásiti s požadavky českého národa na tomto poli. V rozpočtové debatě v březnu r. 1874 naléhali ústy dra Mezníka na zřízení České university v Praze a ústy dra Fanderlíka na zřízení České techniky v Brně. Vláda dne 16. listopadu r. 1874 v ministerské radě jednala o možnosti zříditi uni­ versitu na Moravě, ale universita ta, kdyby byla bývala zřízena, byla by bývala patrně německá. Ke konci r. 1876 podali moravští poslanci inter­ pelaci o zřízení university na Moravě. Představovali si ji jako universitu Českou. Domáhali se jazykové rovnoprávnosti na drahách. Učinili v lednu r. 1877 v té příčině dotaz na ministra obchodu. Týkal se severní privile­ gované dráhy císaře Ferdinanda, pokud vedla Moravou. Hájili práva menšin v parlamentě. V únoru r. 1875 potírali, bohužel marně, ustanovení jednacího řádu, podle něhož se pokládal za zbavena mandátu, kdo buď nesložil poslanecký slib, nebo kdo tak učinil za výhrady nebo za omezení, poněvadž v tomto ustanovení spatřovali jednu z příčin, která znemožňovala dorozuměti se s Českou státoprávní oposicí. V říjnu r. 1877, když vláda opomíjela mlčením oposiČní interpelace, přáli si, aby byla v jednacím řádu sněmovny stanovena doba, do kdy jest vláda po­ vinna dotaz zodpověděti. Nenašli však u většiny sněmovny sluchu. Hájili v prosinci r. 1877 co největší svobodu shromažďování, tisku a zakládání spolků proti těžké a Český národ postihující praksi vládních kruhů na poli práva spolkového, shromažďovacího a tiskového. Od r. 1876, kdy celá

336

MORAVŠTÍ poslanci v říšské radé.

monarchie stála před obnovou vyrovnání rakousko-uherského, uvazovali,, jak se mají zachovati. Dovozovali v květnu r. 1878, že na místo vyrov­ nání z r. 1867 jest nutno postaviti vyrovnání zcela nové a sice takové,, které by vedlo k definitivnímu vybudování říše. Ukazovali, jak v otázce bankovního statutu, který dr. Pražák dne 5. prosince r. 1876 ironicky označil za korunu politického vyrovnání z r. 1867, parita obou polovic říše byla porušena v neprospěch Předlitavska. Za jednání o obnovu vy­ rovnání s Uhry vyslovili r. 1877 Moravané, první za český národ, poža­ davek Českého Člena ve správě banky rakousko-uherské. Byl to požadavek, který ani tehdy ani nikdy po tom, co stála habsburská monarchie, nebyl splněn. Za krise na Balkáně se stali Moravané jako součást pravice podpo­ rou zahraniční politiky vládní. I ve chvíli, kdy císař nemohl pro zahraniční politiku svého kabinetu nalézti dostatečné podpory na levici a obracel své oči na pravici, pravice a s ní Moravané byli ochotni podati císaři ruku ke spolupráci. Dr. Fanderlík dne 19. října r. 1876 jménem celé pravice vy­ ložil v dotaze na vládu, že se pravici jedná o to, aby budoucně byl na: Balkáně vytvořen politický stav, který by odpovídal zájmům říše, přáním Slovanů v Rakousku a křesťanům na Balkáně. Vláda přijala za rozčilení levice stanovisko pravice za své, až na tu okolnost, že odmítla motivací »zvláŠtní kmenové příbuznosti«. Moravané se radovali, že se prohlásili pro okupaci Bosny a Hercegoviny. Dr. Mezník psal o tom dru Pražákovi i »V příčině orientální otázky... jsme nejprve a nejurčitěji vyslovili sta­ novisko rakouské a můžeme na to vždy poukázat s hrdostí, anto vidět, že tím směrem poběhne rakouská politika dále a pevně.« »I hospodářské zájmy naše nutí k tomu, mít komplex ten zemí na Dunaji a Adriatickém moři.« Když říšská rada schvalovala mírovou smlouvu berlínskou, Mora.vané se ústy dra Mezníka dne 17. ledna r. 1879 a ústy dra Pražáka den. poté stali oporou vlády. Přáli si při tom, aby obyvatelstvu v okupovaných zemích byla poskytnuta náležitá ochrana jeho náboženství a národnosti, neboť byli přesvědčeni, že jen za této podmínky bude možno připoutat! obyvatelstvo trvale k habsburské monarchii. Úkol habsburské monarchie za nových poměrů spatřovali v kooperaci Rakouska s Ruskem. Moravští federalističtí poslanci nedělali sice zázraky, ale plnili na 22

337

MORAVŠTÍ POSLANCI V ŘÍŠSKÉ RADÉ.

říšské radě poslání, které si vytýčili. Chtěli býti prostředníky mezi Čechy a konservativními Němci. Musili za to od státoprávní oposice z Čech snáŠeti výčitky, ba i těžké urážky. Hr. Clam-Martinic, který v tom směru Šel dále nežli dr. Rieger, dokonce odmítal choditi na porady s moravský­ mi říšskými poslanci. Dne 19. září r. 1876 dal tomu v dopise dru Riegrovi nejrozhodněji výraz: »Mné se naprosto příčí sejiti se v poměrech nynějších s p. dr. Pražákem a soudruhy jeho. Dokud tito pánové jednají neustále proti zásadám, a sice zásadám základním, na kterých celé naše státoprávní jednání spočívá — a dokud tito pánové netoliko neprojevují té nejmenŠí chutě, aby se s námi vyrovnali, nýbrž — když se nepředpojatě na to pohlíží — beze vší pochybnosti veřejně a tajně o to usilují, aby nás sváděli k podobnému opuštění korouhve — dokud věci takto se mají, nevidím, o co bych se měl s nimi raditi — o čem bych se mohl s nimi shodnouti.« Moravané připravovali krok za krokem svou taktikou tu situaci, kterou charakterisuje za vlády hraběte Taaffeho železný kruh pravice. Zvítězilo nakonec jejich stanovisko, ne stanovisko hrab. ClamaMartinice. ♦

Po zavedení přímých voleb do říšské rady dostalo se v poslanecké sněmovně říšské rady slovanským zájmům ve Slezsku obhájce v polském poslanci statkáři Jiřím Cienciatovi. Hned r. 1873 upozornil na potlačo­ vání Slovanů ve Slezsku a na Šířící se germanisaci a volal na ochranu menšin ve Slezsku po národnostním zákonu, jaký byl součástí Českého vy­ rovnání roku 1871. Nejednou pak měl příležitost ukázati na odstrkování slovanských řečí ve Školách a u soudů ve Slezsku. Stal se zastáncem zá­ jmů i českého živlu ve Slezsku v době, kdy Čechové ze Slezska neměli v poslanecké sněmovně svého zástupce.

338

TJ

L. DVÉ POLITICKÉ STRANY: NÁRODNÍ A NÁRODNÍ STRANA SVOBODOMYSLNÁ. Politická organisace českého národa byla až do 27. prosince r. 1874

jednotná. Toho dne se rozštěpila tím, že se jako samostatná politická organisace ustavila národní strana svobodomyslná. Toho dne vzal za své sen o formální svornosti národa v otázkách politických a o jediné všenárodní straně politické. Od 27. prosince r. 1874 byl Český národ v poli­ tické organisaci rozštěpen, měl to, čeho se hrozili jeho vůdcové, dvě po­ litické strany: národní stranu svobodomyslnou a stranu národní. Obě tyto organisace vycházely z jednoho a téhož světového názoru: z Českého nacionalismu, buržoasního demokratismu a liberalismu. Poli­ tický program jich obou byl vysloven dne 20. prosince r. I860 progra­ mem, který napsal dr. Rieger a který byl pak uveřejněn dne 1. ledna roku 1861 jako program »Národních Listů«. Program ten chápal stát jako stát právní a proto úkoly politika omezoval jen na úzký kruh politicko-právních otázek. Cílem Českého národa měla býti vlastní silou dosazená ústav­ ní samostatnost Českého národa v rámci habsburské monarchie. Za vý­ chodisko České politiky se přijímal říjnový diplom. Společné záležitosti habsburské monarchie se omezovaly na ty, jak je říjnový diplom vymezo­ val. Měly to býti zahraniční věci, říšské finance, záležitosti vojenské a ob­ chod. Jinak ve všech vnitřních záležitostech měla vládnouti autonomie Čili svézákonnost zemských sněmů. V duchu názorů České buržoasie z roku 1848 měla míti každá země svou vládu, zodpovědnou zemskému sněmu. Program České buržoasie bez rozdílu směrů vycházel tehdy z historic­ kého práva říjnového diplomu, ale nepokládal za historicko-politickou individualitu České království, nýbrž prohlašoval za ni Českou korunu. To odpovídalo i národnostním přáním České buržoasie v historických zemích. Buržoasní demokratismus se v programu projevil tím, že bylo odmítáno předbřeznové stavovské zřízení, a bylo zdůrazňováno, že zemské zastupi­ telstvo má býti rozděleno podle daní a počtu obyvatelstva se slušným ohle­ dem na inteligenci. Jednotná politická organisace Českého národa tedy ne* 22

339

POLITICKÉ STRANY ČESKÉ.

byla pro všeobecné a rovné právo hlasovací. Jejímu přesvědčení odpoví­ dalo zřízení kurií, jak na ně bylo myšleno vládou za restaurace absoluti­ smu. Program odmítal politické výsady Šlechty, ale tím nevylučoval Šlech­ tice z politicko-národní práce, nýbrž si přál jejich součinnosti. Dokonce se chtěl svěřiti i »jejich vedení, kdekoliv budou v Čele kráčeti politickým věhlasem a obětavým vlastenectvím«. Politický program Český let Šedesá­ tých zdůrazňoval nezbytnost samosprávy, byl pro reformu vnitřní správy, jak ji vytvořila Bachova doba, pro její zjednodušení a zlevnění. Zavrhoval byrokracii a hájil »rozumnou samoČinnost občanů«. V liberálním duchu byl pro oddělení soudnictví od politické správy a pro veřejné i ústní jednání u soudů, jak o to usiloval svého Času ministr Schmerling. V liberálním duchu řešil otázku náboženskou a církevní. Vyhýbal se dogmatům, hájil svobodu náboženského vyznání a uznával zásluhy katolického duchoven­ stva o probuzení národa. V buržoasně demokratickém duchu a po přání nižšího duchovenstva horoval pro zavedení synodálního zřízení v církvi. Vzhledem k tomu, že císařským nařízením z 29. listopadu r. 1859 byli Židé při uzavírání sňatků na roveň postaveni křesťanům a císařským naří­ zením z 18. února roku I860 bylo jim možno míti i nemovité statky, byl program nucen zaujmouti stanovisko k židovské otázce. Zde byl věren pří­ kazům liberalismu. Byl pro úplné zrovnoprávnění Židů. Podle názoru sou­ dobého liberalismu byl pro svobodu tisku, omezenou jen zákonem a pro zavedení porot ve věcech tiskových, za absolutismu zrušených. V národo­ hospodářských otázkách byl program málomluvný. Přes to však stál na. stanovisku ekonomistického liberalismu a brojil proti celnímu a ochran­ nému zákonodárství. Program prohlašoval národnost »na ten Čas nejmocnějším Činitelem v životě státním«. Proto za svou zásadu vyslovoval národní rovnopráv­ nost a žádal její »důsledné provedení ve všem životě veřejném, ve Ško­ lách a úřadech bez rozdílu«. Určitěji si představoval věc tak, že by byly v Českých krajinách úřady a Školy právě tak české jako v německých ně­ mecké. To by tedy bylo znamenalo, že by byly bývaly nejen České a ně­ mecké Školy v zemi, ale i české a německé úřady, tedy v ohledu Školském a správním by byla bývala země jazykově rozdělena. Otázka krajin národ­ nostně smíšených nebyla vzata ještě v úvahu. V zájmu národnostního smí­

340

POLITICKÉ STRANY ČESKÉ.

ru program žádal, aby každý vzdělanec byl znalý i druhého zemského ja­ zyka. Budovatelé programu byli si vědomi, že se národnostní rovnopráv­ nost vzhledem k stavu věcí vytvořených dlouhým historickým procesem nedá uskuteČniti najednou a náhle, nýbrž jen postupně krok za krokem. Program stál na literární a kulturní vzájemnosti Slovanů, jak ji vy­ slovil Jan Kollár. Byl proti jakémukoliv jejich politickému sjednocení. Ře­ šil i otázku poměru Slováků a Čechů. Nehlásal jejich politické spojení, nýbrž předpokládal, že jako Češi v českých zemích historických, tak i Slo­ váci v hranicích uherského království budou dělati svou vlastní politiku. Tím, že jim přál, aby se jim tam dostalo »rovnoprávnosti a důstojného postavení«, vyslovoval se pro starý Štúrův program federalisace Uherska. Program však přes to zdůrazňoval nutnost literárního a vědeckého spo­ jení Československého zvláště tím, že by obě větve národa užívaly jedné a téže české řeči. Ale jinak uznával »každého kmene svobodné o sobě ustanovování« a sliboval Slovákům pomoc, kdyby se jim vedlo zle. Po­ kud se týká Moravy, přál si program co nejužŠího s ní politického spojení. Tento program přijali Moravané, až na poměr strany ke katolické církvi a až na program slovanské vzájemnosti, za svůj a v březnu r. 1863 se pro něj v nově založeném deníku »Moravská Orlice« veřejně vyslovili. Moravané byli v církevní otázce bližší katolické církvi a odmítali zde sta­ novisko liberalismu. K slovanské vzájemnosti se nepřihlásili, ale také se nevyslovili proti ní. Oproti Čechům z království kladli důraz na to, že »rolnictvo jest jádrem našeho národa«, nezapomínajíce při tom hodnotiti význam průmyslu a obchodu v životě státním. Ačkoliv se veškeren Český tábor politický v historických zemích cel­ kem přiznával k vyloženému programu, přece byly v něm patrny dva smě­ ry. Jeden směr si zakládal na svém přibarvení svobodomyslnějším a byl podle podnětu německých novinářů nazýván směrem mladoČeským. Dru­ hý směr byl konservativnějŠí a dostalo se mu novinářského pojmenování: staročeský. Nebyl to však směr ultramontánní, jaký se Šířil v Českých ze­ mích zvláště po prohlášení dogmatu o neomylnosti papežově. Oba směry v jedné otázce naprosto souhlasily: v otázce Českého stát­ ního práva. Státoprávní program, jeho konečný cíl, obnova samostatnosti České koruny a její svézákonnosti, byl mocné pojítko obou směrů.

341

POLITICKÉ STRANY ČESKÉ.

Za účelem dosažení tohoto cíle se spojili vůdčí občanští politikové s konservativní a katolicko-klerikální Šlechtou. Spojenectví to jim přiná­ šelo určité výhody, podporu snah federalistických a autonomistických, pod­ poru Českých národních kulturních podniků, podporu politických akcí za práva Češtiny, ale ukládalo jim i určité ohledy. Tato poslední okolnost měla za následek tříštění se České politické organisace. Oba směry počaly se líŠiti v tom, jak daleko se má odložiti řešení liberálních požadavků, aby se spojenectví konservativní šlechty s občanskými politiky Českými udrželo a mohlo fungovati. Staročeský směr chtěl míti k svým konservativním spojencům největší ohledy; mladoČeský směr, který spojenectví občan­ ských politiků s konservativní Šlechtou spatřoval jen v otázkách státopráv­ ních a národních, soudil, že na konservativní Šlechtu není potřeba bráti ohled při požadavcích, vyplývajících z liberálního a buržoasního stano­ viska a že si buržoasie má na tomto poli urČovati své osudy svými vlast­ ními zájmy. Proto mladoČeský proud, ačkoliv náležel jednotné politické organisaci České, vystupoval při jednání o reformě volebního řádu proti názoru staročeského směru, že velkostatek nemá býti zkracován v počtu mandátů, a odůvodňoval v duchu buržoasně demokratickém svůj názor tím, že zastoupení velkostatku neodpovídá poměru daní jím placených a počtu jeho hlav. MladoČeský směr se energicky bránil a r. 1863 zvítězil při obecním zákonu proti staročeskému proudu, když aristokratický vel­ kostatek se snažil, aby měl v obcích zvláštní postavení, aby velkostatky v zemských deskách zapsané byly vyloučeny z obecního svazku a aby tam správu, analogickou obecní správě, vedl sám majitel velkostatku, po pří­ padě jednatel jím stanovený. MladoČeský směr nesnášel, aby dosáhl vel­ kostatek při otázce zrušení Školního patronátu a zapravování nákladu na místnosti obecných škol svého třídního zájmu a aby si ulehčil přispívání na obecní Školy. Směr mladoČeský hájil zájmy Českého středního stavu bez ohledu na konservativní velkostatek při jednání o zákonu v příčině dalšího vyvážení pozemků ze zbytků poddanství. V duchu svých liberálně humanitních názorů vystoupil při návrhu Čeledního řádu proti snaze vel­ kostatku, aby tělesné trestání Čeledi bylo podrženo. Ale oba směry se různily i v jiných otázkách, nežli které vyplývaly z různého názoru na poměr Českých občanských politiků ke konservativní

342

POLITICKÉ STRANY ČESKÉ.

Šlechtě. Byly to otázky, jimiž oba směry nabývaly zvláštního tónu a zabar­ vení. MladoČeský proud ve smyslu krajního liberalismu horoval pro bez­ platné vyučování na obecných Školách, konservativněji zabarvený staro­ český proud se tomu opíral. Staročeský proud byl v otázce poměru církve ke státu lhostejný a někdy i úmyslně nevšímavý, aby nenarazil na katolicko-konservativní názory velkostatkářů; mladoČeský proud přál si bezo­ hledné řešení tohoto problému, vyplývající ze silného přesvědčení libe­ rálně politického. Vedle těchto otázek programatických lišily se oba české proudy po­ litické hned v letech Šedesátých devatenáctého věku i v otázkách organisaČních a taktických. MladoČeský směr si přál, aby Český deník »Národní Listy«, založené stoupenci obou směrů, byl orgánem většiny Českých po­ slanců; staročeský směr naproti tomu, vážící si velkých kvalit svých vůd­ ců Františka Palackého a dra Riegra připouštěl, aby Národní Listy byly i orgánem osobního mínění obou vůdců. Tomu se redakce »Národních Listů« v čele s drem Juliem Grégrem bránila, ačkoliv se sama nerozpakovala otiskovati mínění politiků směru mladoČeského. Oba směry se takticky příkře odlišily r. 1863, když vedením Ludví­ ka Mieroslawského a Mariana Langiewicze vzniklo povstání Poláků proti Rusku, jehož cílem mělo býti znovuzřízení Polsky. StaroČeŠi se takticky k této dějinné události chovali jinak nežli mladoČeŠi. Kdežto tito sympatisovali s polskými povstalci jako bojovníky za národní svobodu proti rus­ kému absolutismu a projevovali to novinářsky, sbírkami pro raněné Po­ láky a j., nedotýkajíce se nijak ruského národa, neboť jim byl »despot ja­ ko despot, ať již pochází z krve slovanské nebo germánské«, odsuzovali Palacký s Riegrem a s nimi druzí StaroČeŠi kroky Poláků jako nerozvážné, nepromyšlené a věštili, že povstání, které napoČátku bylo provázeno úspě­ chy, zbaví Poláky spíše posledních zbytků svobody, nežli aby jim zjed­ nalo uskutečnění jejich ideálů. Palacký s Riegrem stáli tehdy na stanovi­ sku rusofilském, byli za to napadáni, ale konečně přece jen v budoucnosti zvítězili se svým rusofilským smýšlením. Ještě před ustavením národní strany svobodomyslné, po zavedení dualismu r. 1867, vůdčí Čeští politi­ kové obou směrů přijali za své stanovisko Palackého a Riegra účastí na demonstrativní pouti Čechů do Moskvy. 343

POLITICKÉ STRANY ČESKÉ.

Slováci bez výjimky za těchto sporů byli blízcí staročechům. Nevě­ řili, že boj Poláků jest bojem za národní stát polský, pokládali jej za boj aristokracie za její stavovské právo a hrozili se vítězství Poláků, poněvadž v něm spatřovali polské panství nad Litvany a Malorusy. Stáli na straně Ruska, jež pokládali za jediného representanta Slovanů. Vláda ráda vi­ děla rozpory v českém táboru, doufajíc, že z nich bude moci pro sebe těžiti. Ale byla, jak konstatoval pražský místodržitel ve zprávě policejnímu ministru z 2. února r. 1864, zklamána. Jakmile se jednalo o postup proti německému centralismu, byl Český tábor vždy jednolitý. Všechny rozdíly a rozpory mezi oběma Českými směry politickými byly v lednu r. 1864 důvodem dru Rudolfu knížeti Thurn-Taxisovi, vy­ davateli Časopisu »Boleslavan«, k akci, aby se směr mladoČeský vyloupl 2 všenárodní organisace politické a ustavil se jako samostatná strana. Při­ pravoval na potřebu dvou politických stran veřejné mínění svým listem. »Strana svobodomyslná,« tak znělo odůvodnění Thurn-Taxisovo k jeho politickým přátelům, »má povinnost naproti zřejmě a vždy určitěji vyslo­ veným tendencím konservativním, rusofilským a Šlechtickofilským strany staročeské se též konsolidovat, zorganisovat a veřejně osvědČit.« ThurnTaxisovu akci nebylo možno přijati jeho vrstevníkům bez námitek a po­ chyb. Opustili r. 1864 Palacký a Rieger zcela program liberální? Stačilo ke vzniku nové strany polonofilské stanovisko proti rusofilskému a stano­ visko, konservativní Šlechtě přátelské, z nichž první bylo za nedlouho opuštěno i mladoČechy a z nichž druhé nepřivodilo do té doby České buržoasii žádných vážných nehod a nebezpečenství vzhledem k té závažné ná­ mitce, tehdy tolik platící, že by zorganisováním se nové strany politické byla svornost národa rozrušena a jednota všenárodní České organisace politic­ ké zničena? Zda by se nebylo dalo za pravdu Fr. Palackému, který dne 26. listopadu r. 1863 napsal voličům v Nové Pace o Thurn-Taxisovi: »Již dávno brojí mladý muž ten proti všemu, co není po jeho chuti, a podrývá zřejmě i ukrytě to, co Činí hlavní sílu národu českého, totiž jeho svornost a jednotu«? Thurn-Taxis nenalezl u svých přátel pro svůj podnět slechu. Jeho krok se minul účinkem. Aby rozštěpením jednotné politicko-národní organisace České bylo zdůvodněno, vysvětlitelno a omluvitelno, musily nastati jiné předpoklady,

344

POLITICKÉ STRANY ČESKÉ.

nežli jaké uváděl Thurn-Taxis pro svou akci. Tyto předpoklady byly dá­ ny, jakmile většina českých politiků se dala na dráhy politické pasivity. MladočeŠtí politikové nesouhlasili s touto taktikou, diktovanou státopráv­ ním radikalismem, dávali svému mínění v poslaneckém klubu výraz hla­ sováním proti, ale nešli zase hned tak daleko, aby z přehlasování byli vyvodili důsledky a vystoupili z klubu. Zůstávali v jednotném klubu a pra­ covali v něm nadále. Oba české proudy politické se tedy rozcházely v otázce politické tak­ tiky. Různý názor na politickou taktiku, vedoucí k hlavnímu cíli české po­ litiky, jevil se již od dubna r. 1861. Rozpor ten nikdy nepřestal a byl hlavní příčinou oddělování se obou směrů od sebe a měl konečně za následek roz­ štěpení jednotné politické organisace české. Před rokem 1874 nebyla tak spornou mezi oběma směry otázka obeslání říšské rady jako byla spornou otázka obeslání zemského sněmu. O obeslání nebo neobeslání jeho byl ve­ den mezi oběma směry houževnatý boj. Tento rozpor o politickou taktiku byl sesílen, jakmile staročeský proud se vzhledem k svým konservativně katolickým spojencům účastnil svými významnými jednotlivci akcí konservativně katolických. Od Šede­ sátých a sedmdesátých let devatenáctého věku, od zničení světského pan­ ství papežova, započala podnětem a vlivem římské kurie usilovná reorganisaČní a agitaČní práce ve prospěch papeže a katolictví všude tam, kam katolická církev zasahovala svou minulostí a svými kořeny. Bylo více nežli pochopitelnou věcí, že Rakousko, stát s minulostí tak znamenitě katolic­ kou, stalo se především jevištěm nových snah římské kurie. Vysoké kruhy v Rakousku, zvláště konservativní Šlechta, účastnila se akcí, podněcova­ ných z Rima. V říjnu r. 1872 našly konservativně katolické snahy své sou­ středění za vůdcovství bývalého ministerského předsedy hraběte Hohenwarta ve »straně práva«. To byla strana, která se prohlašovala pro »organický vývoj na křesťanském základě«, byla pro konfesijní Školu, pro do­ hled církve nad vyučováním, ale byla i pro rozšíření práv zemských sně­ mů, utvoření společného parlamentu, pro zodpovědnost zemských vlád zemským sněmům za záležitostí, které nebyly říši společné, pro změnu vo­ lebních řádů se spravedlivým rozšířením volebního práva a snadnějším jeho výkonem, pro úplnou jazykovou rovnoprávnost ve škole i v úřadech,

345

POLITICKÉ STRANY ČESKÉ.

ochranu národních menšin a pro zemské národnostní zákonodárství. V březnu r. 1874 katolicko-konservativní snahy vyvrcholily na sjezdu katolicko-politického spolku dolnorakouského v jasném a útočném prokla­ mování boje snahám liberálním. Někteří Členové staročeského směru zú­ častnili se těchto jednání a akcí za své osoby. Činili tak více se zře­ telem na silně v podniku angažovanou konservativní Šlechtu, na vůdce strany práva hraběte Hohenwarta a z důvodu své federalistické a autonomistické politiky, nežli z klerikálního přesvědčení. Dr. Rieger dne 28. září r. 1872 odůvodnil A. O. Zeithammrovi svou účast při akcích strany prá­ va: »Nebudeme-li mít Němcův katolických na své straně, jiných nedosta­ neme, a jen oni mohou pomoci tlačit u dvora.« StaroČeŠi tím poskytli mladoČeskému směru záminku, aby ve jménu boje proti ultramontanismu, který byl mladočechy jasně rozlišován od konservatismu, byla zahájena akce proti staročeskému proudu, vyšlému ze světového názoru liberálního^ jakožto politickému směru ultramontanismem svedenému a vedenému. Levému směru mladoČeského směru, v němž tehdy udával tón 421etý kandidát filosofie (studoval vědy přírodní, Částečně i lékařství) a od ro­ ku 1855 rolník v Padafově u Tábora Alfons Šťastný, zdálo se za těchto poměrů vhodným připraviti náladu v České veřejnosti pro ustavení strany svobodomyslné vedle strany konservativní. Stalo se tak jednak Časopisem »Svoboda«, který Šťastný na krátko (od podzimka r. 1873) redigoval po J. Barákovi, jednak několika brožurami, sepsanými Šťastným za revise dra Eduarda Grégra a pod vlivem názorů německého liberálního státovědce Jana Kašpara Bluntschliho. Alfons Šťastný byl muž obětavý, žijící pro věc, nebyl ani osobní ani zištný, povahou výbušný, bezohledný, přímočarý a málo taktický. Založením byl racionalista a humanitář, v humanismu spatřoval »jedině pravé blaho Člověka«, byl demokrat, oddaný darwinismu a materialistické filosofii přírodní, byl u nás otevřeným hlasatelem bezkonfesijnosti a atheismu. Alfons Šťastný horlil: »VŠichni Čechové, kdo jsou pro pravý pokrok, kdož mají srdce pro osvětu, kdož mají rozum pro vlastní blaho, pro blaho národa a vlasti, musí sestoupit se ve stranu, která si obéře za heslo: politickou činnost ve směru liberálním, ve všech sbo­ rech, k nimž mají přístupu, především ale na našem sněmu domácím, za­ stupitelstvech obecních a okresních a ve Školních radách okresních a míst-

346

POLITICKÉ STRANY ČESKÉ.

nich, Činnost, která nezná ohledů ke stranám zpátečnickým, Činnost, jejíž základem je jedině prostý rozum, lidskost, tedy i svoboda smýšlení (svě­ domí), i rovnoprávnost obČanská.« »Ta dosavadní trpná, němá sjedno­ cenost národa se mi dokonce nelíbí: chci mít roztržku, chci mít strany,« tak zněla jeho odvážná slova v době, která hájila jednotnou politickou organisaci Českou jako něco nedotknutelného a posvátného. Šťastný od­ suzoval spojení oficielní České politiky s feudálně-klerikálním velkostat­ kem a, aby mohla demokracie dáti se na postup, radil k politické spolu­ práci mladoČeského směru s radikálně liberálními Němci. Literární a listovní agitaci levého křídla mladoČeského živily a víc a více podněcovaly Činy, které byly nepochybnou předzvěstí roztržky jed­ notné politické organisace České. R. 1871 návodem staročeského publicisty J. S. SkrejŠovského se organisoval staročeský směr v samostatný klub »Český klub«, kde se staročeští poslanci radili a usnášeli pro společné schůze klubovní; stoupenci mlado­ Českého směru nenáleželi mezi Členy tohoto klubu, ani tam nebyli přijí­ máni. Byli nuceni v dubnu r. 1873 si založiti za stejným účelem jako staroČeŠi pro svůj směr zvláštní klub, zvaný nejprve Národní klub a pak od r. 1875 Klub národní strany svobodomyslné. Rozpadnutí se jednotného Českého klubu poslaneckého bylo fakticky provedeno dne 24. listopadu r. 1873, kdy se poslanecký klub rozhodl jen s velkou námahou pro pasivitu na zemském sněmu. Předseda poslanec­ kého klubu dr. Rieger učinil z tohoto usnesení plné důsledky, odmítl budoucně kandidovali ty, kdo se vyslovili pro obeslání sněmu a vyloučil všechny Členy menšiny ze sboru důvěrníků přes to, že někteří z nich byli do tohoto sborů zvoleni. Důsledek tohoto jednání se projevil při volební agitaci do rady říšské v lednu r. 1874 a do Českého sněmu v Červnu a Čer­ venci téhož roku. Oba směry již vystoupily, což se před tím nikdy nestalo, se zvláštními prohlášeními a volebními provoláními a, pokud se týče zemských voleb, i se svými kandidátními listinami. Sněmovní volby se dály ve znamení tuhého boje. Ačkoliv tyto zemské volby byly patrným znamením rozdělení se po­ litického tábora Českého ve dva proudy, přece mladočeský směr, jehož sedm zvolených poslanců chtělo a pak provozovalo vstoupením do České­ 347

POLITICKÉ STRANY ČESKÉ.

ho sněmu samostatně svou politiku, neodvážil se ještě prohlásiti své for­ mální ustavení v národní stranu svobodomyslnou. Odhodlal se k tomuto kroku teprve na konci r. 1874. Ale ne vzhledem na směr a proud staro­ český, nýbrž vzhledem k tomu, co se dálo v samotném směru mladoČeském. V druhé polovici října r. 1874 se konaly doplňovací volby do říšské rady za České poslance, mandátů zbavené. MladoČeŠi při samostatném vy­ stoupení získali bojem tři mandáty. Po těchto volbách se počala žhavě hlásiti o své řešení otázka, kterou již ve svých brožurách nadhodil Alfons Šťastný, zda by neměl směr mladočeský obeslati i říšskou radu. MladoČeŠi by nebyli bývali prolomili začarovaný kruh pasivní oposice vůči říšské radě, poněvadž na ní od ledna r. 1874 působili již Čeští poslanci z Mora­ vy, a nemohla je tedy stihnouti výtka, jako by byli první z Čechů obeslali říšskou radu. Jenže, i když všichni mladoČeŠi byli jednotní v tom, že není trvale možno neobesílati říšskou radu po ztroskotání státoprávní akce a zavedení přímých voleb, přece byl zase mezi nimi rozpor, kdy a za jakých podmínek nebo zda bezpodmínečně by se měla říšská rada obe­ slati. Pro podmínečné obeslání byl proud vedený drem Sladkovským a drem Juliem Grégrem; pro bezpodmínečné obeslání proud, represento­ vaný drem Eduardem Grégrem a jeho přítelem Alfonsem Šťastným. Aby se tento vnitřní rozpor urovnal v mladoČeském směru a aby strana vnitřně usjednocená mohla jednotně a okázale manifestovati svou svornost proti svým nepříznivcům, za tím účelem byl svolán první sjezd směru mladoČeského a byl formálně ustaven v politickou stranu. Byl to Čin, po kterém volali nejprve r. 1863 Rudolf kníže Thurn - Taxis v »Boleslavanu«, pak ve svých brožurách Alfons Šťastný a, když se tento pro své materialistické názory a svou přímoČárost na podzim r. 1873 rozešel s mladoČeským smě­ rem, na který dne 8. listopadu roku 1874 naléhal Časopis »Podřipan« v Roudnici. Dne 27. prosince roku 1874 se konal v Praze první ustavující sjezd strany, která si sama dala jméno: »Národní strana svobodomyslná«. Sjezd nebyl více nežli manifestací. Nebyl to svým rázem sjezd pracovní. Všech­ ny rozpory a nejasnosti byly vyrovnány a ujasněny ve zvláštních komisích hned před sjezdem. Sjezd jednomyslně se prohlásil pro tu dobu proti obe­ slání říšské rady — zvítězil tedy proud Sladkovského a Julia Grégra —

348

POLITICKÉ STRANY ČESKÉ.

ačkoliv jinak byl pro politickou Činnost ve všech druhých zákonodárných a správních sborech. Požadavky ranního liberalismu se staly na sjezdu po­ žadavky národní strany svobodomyslné, Havlíčkův demokratismus s je­ ho zdůrazněním požadavku všeobecného práva hlasovacího byl přijat za demokratismus strany, nacionální a státoprávní program veškeré české buržoasie a vzdělanostní i školské ideály osvícenství byly označeny za její ideály. Program národní strany svobodomyslné přinášel ideově celkem málo nového, vlastně jen shrnoval a v soustavu stručně uváděl, co hájil směr mladočeský veřejně již před ustavením sjezdu. Největší význam pro­ gramu spočíval v tom, že se vyslovil proti politice nečinnosti a pro poli­ tiku činnou. ♦

Obě politické strany České r. 1874 měly své politické organisace a svénovinářské orgány. Vůdci národní strany byli v Čechách Palacký, Rieger, Skrejšovský a Zeithammer; na Moravě dr. A. Pražák a pražský advokát, moravský ro­ dák, celým svým založením oportunista, realista a konservativec dr. Anto­ nín Mezník. V Čele národní strany svobodomyslné stáli JUDr. K. Sladkovský, JUDr. Julius Grégr a jeho bratr MUDr. Eduard Grégr. Palacký a Rieger byli duševními vůdci národní strany. Informacežurnalistice strany dával a organisaci strany řídil Antonín Otakar Zeit­ hammer. Byl to muž menší hubené postavy, podlouhlé tváře, zarostlé plnovousem, pracovitý, houževnatý, energický, Čestný a poctivý. Od r. 1855byl středoškolským profesorem zeměpisu a dějepisu. V létech 1861—1863 působil na akademickém gymnasiu v Praze. Byl veřejně Činný od svých studentských let, především jako novinář. Když byl r. 1863 po svém zvo­ lení českým zemským poslancem přeložen do Opavy, vzdal se profesurya věnoval se úplně politice. Byl oddaným stoupencem Palackého a Riegra,. jejich věrným a bezvýhradným pomocníkem a spolupracovníkem. Rieger,, když odjížděl do ciziny, dával mu otevírali svou korespondenci. Viděl, v něm svého náměstka. Získal si veliké politické styky v Rakousku. Měl k tomu všechny vlastnosti, uhlazené způsoby, eleganci v řeči, upřímnost a přímost v jednání, potřebnou mlčenlivost, zdrželivost a uzavřenost, roz349

POLITICKÉ STRANY ČESKÉ.

váhu a náležitý rozhled. V České politické veřejnosti se netěšil té oblibě, které by si byl zasluhoval. Bylo to i pro jeho osobní chyby, jistou domýšli­ vost a odměřenost ve styku s politickými veličinami nižších řádu. Největší popularity z národní strany v České veřejnosti požíval Jan Stanislav Skrejšovský. Byl to ve straně sok Riegrův. Pocházel z Libišan u Král. Hradce. Narodil se tam r. 1831. Nabyl vzdělání právnického, od r. 1852 byl ve státní finanční službě v Praze, od 8. srpna r. 1858 působil jako konceptní adjunkt v ministerstvu financí ve Vídni. Když po vydání říjnového diplomu nastal politický ruch, opustil dne 29. prosince r. 1861 státní službu a veden hlasem svého srdce, dal se na dráhu Českého publi­ cisty v Praze. Byl prostřední, silné, hranaté postavy, měl vysoké Čelo, hnědé oči, hnědý vlas, knírek pod nosem. Usmíval se sarkasticky a lidi si prohlížel pronikavě. Ve stycích byl nepřístupný, odměřený a nesdílný. R. 1862 založil v Praze německy psaný deník »Politik«. Postřehl nutnost toho, aby politika malého národa, jakým byl Český národ, mohla o svých cílech ve světovém jazyku informovati jiné národy, především v habsbur­ ské monarchii. První Číslo »Politik« vyšlo dne 14. září r. 1862. Skrejšovský byl její duší až do chvíle, kdy z finančních důvodů byl přinucen předati list družstvu a kdy se pak navždy rozešel s národní stranou. Skrejšovský poznal za svého pobytu ve Vídni velký význam denní žurnalistiky v poli­ tice, poznal methody německého tisku a prostředky, jimiž pracovala fi­ nančně kapitalistická liberální strana německo-rakouská. Pozoroval, jak proti tomu všemu byly dobrácky malé a naivně nedostatečné zbraně teh­ dejší České politiky. Počal ji tedy stavětí na Širší organisaČní základy. Byl nejen geniální novinář, nýbrž i vynikající, fascinující řečník, třebaže jeho hlas byl drsný, veliký organisátor, agitátor velkého stylu, aranžér poulič­ ních demonstrací i projevů a demagog. Postavil hlas demonstrující ulice na jedno z prvních míst ve zbrojnici České politiky. Byl plný nápadů a iniciativy. Ukazoval České politice cesty styků se zahraničními vlivnými osobnostmi. U něho v politice nerozhodovala morálka, nýbrž úspěch. NeŠtítil se žádného prostředku, chtěl-li dojiti cíle. Dovedl rozŠiřovati pravdy stejně jako klepy, bojoval prostředky dovolenými i nedovolenými. Nevy­ hýbal se napadání a skandalisování osob, zmocňoval se soukromé ko­ respondence a využíval jí v boji, podplácel lidi, vyhledával temné styky.

350

POLITICKÉ STRANY ČESKÉ.

Byl nebezpečný a obávaný nepřítel, bezohledný, nemilosrdný, který ne­ šetřil nikoho a byl odhodlán ke všemu. Těžil ze slabosti těch lidí, kteří se bojí veřejnosti, zvláště novin a novinářů. Měl hazardní povahu, žil na veliké noze. Společensky vystupoval okázale, byl vždy štědrý k svým uzná­ vaným pomocníkům a spolupracovníkům. Nedovedl hospodařiti penězi. Neměly pro něho ceny. Jednou byl chudý, jindy bohatý, jindy prodlu­ žený kapitalista. Stejně hazardně si počínal v politickém postupu. Bylo v něm cosi démonického, což naplňovalo jeho okolí hrůzou, a cosi diktá­ torského, což je naplňovalo strachem. Byl živel neukázněný. Nesnesl od­ poru. Co si umínil, to také vykonal. Nedal si pokoje, až provedl svou. Dovedl pracovati do únavy a bez oddechu. Deníkem »Politik«, který ob­ ratně vedl, zajistil si veliký vliv v národní straně. Psáti dovedl jen německy, v Češtině dělal po celý svůj život hrubé pravopisné chyby a jeho české kon­ cepty musily býti vždy opravovány. Ačkoliv pěstoval rusofilskou a frankofilskou politiku, nenaučil se nikdy ani ruský ani francouzský. Francouz­ sky se počal uČiti až r. 1877, ale nedouČil se. »Politik« vedl v duchu poli­ tiky Františka Palackého. Byl mu plně oddán. Palacký byl mu jedinou autoritou, které se podroboval. Jeho jediného uznával. Palacký, který ne­ byl veliký znalec lidí, se ho také vždy ujímal proti všem výtkám, kterými byl Skrejšovský i ve své straně zahrnován. Věnec, který položil Skrejšov­ ský Palackému na rakev měl proto vším právem významný nápis na stuze: »Svému zastánci — J. S. SkrejŠovský«. Smrtí Palackého vzala za své posice SkrejŠovského v národní straně. Hned měsíc po smrti Palackého oznámil Skrejšovský dru Riegrovi, že se již nikdy neúčastní schůzí politických dů­ věrníků vzhledem k tomu, že prý jeho osoba vadí jistým kruhům ve spo­ lečné práci. Skrejšovský byl stejně jako Palacký státoprávní radikál. Stejně, po­ kud žil Palacký, byl Skrejšovský hlasatelem rozhodné pasivity. Stejně jako Palacký byl nedůvěřivý ke všem vyrovnávacím pokusům státoprávním, ne­ čekal od Vídně splnění státoprávních tužeb českých. Ukazoval soustavně na Činy rakouských vlád, nepřátelské českému národu, a kladl otázku: Zda Čechové mohou co od Rakouska oČekávati ? Spoléhal stále na krise v za­ hraniční politice. Dráždil rakouské diplomaty a vládu demonstrativními sympatiemi k Rusku. Byl úhlavní nepřítel mladoČeského směru a pak 351

POLITICKÉ STRANY ČESKÉ.

národní strany svobodomyslné. V roce, kdy se ustavila, založil proti ní laciný Časopis »Brousek«, kde potíral bezohledné, zžíravě, sarkasticky * v masivních polemikách celý politický postup mladočeský. Kdykoliv se stal pokus o to, aby obé strany se spojily k jednotné organisovanému postupu, vynakládal vše, aby takový pokus zmařil. Na vše se díval jen okem politika a politickým prospéchem. Neměl smyslu ani pro krásné písem­ nictví, ani pro umění, leda jen potud, pokud to odpovídalo jeho politic­ kému a stranickému přesvědčení. Nenáviděl a potíral Národní divadlo,, jakmile se jeho vedení dostalo do rukou mladoČeských. Nebyl muž bo­ jácný a ustrašený. Nelekal se protivníka a nebál se persekucí. Trpěl za svou veřejnou Činnost ve vězení i velkými peněžitými pokutami. Politic­ kou Činností přišel o celé své jmění, které se jednu dobu odhadovalo i na půl druhého milionu zlatých. Po smrti Palackého se navždy rozešel s ná­ rodní stranou. NapoČátku Července r. 1876 sbor důvěrníků se zřekl odpo­ vědnosti za jeho politiku. Bylo to především vlivem hraběte Clama-Martinice a dra Riegra. Dne 13. prosince r. 1877 usnesl se jednomyslně sbor staročeských důvěrníků SkrejŠovského více nezvati do svých schůzí. Rok poté byl SkrejŠovský násilně zbaven redaktorství a majitelství »Politik«. Založil si listy »Epoche« a »Slovanské listy« a bezohledné v nich vystu­ poval proti pasivní politice národní strany a pro politiku aktivní. Zemřel ve Vídni dne 14. října r. 1883. JUDr. Karel Sladkovský byl při založení národní strany svobodo­ myslné její největší autoritou. Pocházel z Prahy. Narodil se na Malé Straní dne 22. června r. 1823. Od září 1845 studoval práva nejprve v Praze, pak ve Vídni. Ale až v lednu r. 1866 dosáhl doktorátu práv. Ve Vídni do sebe vssál demokratické i svobodomyslné idee své doby. Do Prahy z Vídně přesídlil v lednu r. 1848. Zůstal tu až do své smrti. V mládí se obíral i důsledkem demokratických myšlenek, socialismem a sice v pojetí francouz­ ských socialistů. Účastnil se jako stoupenec strany radikálně demokratické revolučního hnutí Českého a byl pro účast na májovém povstání vězněn až do 8. května r. 1857. Tehdy byla mu udělena milost a v říjnu r. 1861 byly mu prominuty následky odsouzení. Od r. I860 byl novinářsky Činný, nejprve v deníku »Čas«, pak i v deníku »Hlas«. Již r. 1848 toužil po poslanec­ kém mandátu. Po několika marných pokusech ho konečně dosáhl dne

352

POLITICKÉ STRANY ČESKÉ.

6. prosince r. 1862. Zůstal v aktivní politice až do své smrti dne 4. břez­ na r. 1880. Sladkovský byl v mládí hlasatelem ideí demokratických, svobodo­ myslných a komunismu. První u nás hlásal třídní podstatu státu. Jakmile se však stal poslancem, zanechal těchto snů svého mládí, třebaže nikdy neztratil soucit k poníženým a utiskovaným. Stal se vůdcem demokraticky a svobodomyslně cítící české buržoasie. Odmítal výsady šlechty a katolické hierarchie. Hlásal nezbytnost všeobecného práva volebního. Byl pro smír Čechů s Němci a první u nás (r. 1875) vzhledem k těmto vyslovil zá­ sadu poměrného zastoupení v zastupitelských sborech. Přidržoval se tu systému Hareova. Ačkoliv byl Český nacionál, nebyl nikdy nespravedlivý k Němcům, nebyl národnostně nesnášenlivý. Byl vždycky nacionálně umír­ něný. Od Palackého a Riegra přejal názory o úkolu habsburské monarchie a o Českém státním právu. V duchu své doby se hlásil k slovanské vzá­ jemnosti a od r. 1867 byl z politických důvodů vysloveným rusofilem. V otázce náboženské byl lhostejným liberálem. Proto beze všeho dlouhého váhání v lednu r. 1877 za krise na Balkáně přestoupil demonstrative k pravoslaví a podal o tom svým voličům zprávu zaslánem v »Národních listech«. Sladkovský byl muž populární, dobrý řečník pronikavého hlasu. Jeho postava byla malá, zavalitá, obličej podlouhlý, snědý, pihovatý, hladce vyholený, s knírkem pod nosem. Měl vysoké Čelo, havraní vlas, tmavošedé oči a Široká ústa. Ve vězení ztratil zdraví. Byl pak nemocný po celou dobu svého života. Jeho choroba se navenek jevila především v jeho podráždě­ nosti. Svým vnitřním založením byl idealista, optimisticky naladěný, krajně obětavý a pro vše krásné a veliké nadšený, skrz naskrz poctivec a Čestný Člověk. Měl ustálené přesvědčení, jímž se řídil ve svém jednání. Rieger o něm napsal dne 7. Června r. 1878 ve chvíli, kdy dr. Sladkovský těžce stonal, dru Janu Jeřábkovi: »Jeť on jediný muž mezi MladoČechy, který jedná dle zásad a jemuž osobní prospěch není předním účelem... on také nade všecky jiné pochopuje velikou politickou váhu historického státního práva pro národ náŠ.« Sladkovský nectil autorit, byl proti jejich pokleskům bezohledný. Vždy věděl, co chtěl. Jeho největší radostí byla práce pro vybudování Českého Národního divadla. Od r. 1864 byl místo­ 23

353

POLITICKÉ STRANY ČESKÉ.

předsedou sboru pro jeho vybudování. Svůj plat jako zemský přísedící od­ váděl ve prospěch fondu pro jeho zbudování. Věnoval Národnímu divadlu své nej lepší síly a byl hrdý na to, co pro ně vykonal. JUDr. Julius Grégr a MUDr. Eduard Grégr byli bratří. První se na­ rodil dne 19. prosince r. 1831, druhý dne 4. března r. 1827. Oba věnovali celý svůj život šíření ČeŠství, slovanství, demokratických a svobodomysl­ ných zásad v České buržoasii. Dr. Julius Grégr byl od 1. ledna r. 1861 vydavatelem Národních listů. Po roce jejich vycházení, když byl list deficitní, stal se dne 28. října r. 1861 jejich majitelem a byl jím po celý svůj život. V prosinci r. 1863 dr. Rieger vypověděl mu i kauci (6000 zl.), která byla jím a jeho přáteli při vzniku »Národních listů« složena. V existenci tohoto listu spočíval význam dra Julia Grégra ve straně i v národě. Hájil si vždy jeho úplnou samostatnost. Dr. Julius Grégr byl oddán cele svým novinám, snažil se vždy, aby v nich České buržoasii vybudoval representativní orgán. Měl dar organisátora a uměl si vyhledávati a vybírati nadané spolupracovníky. Byl muž vysoké, Štíhlé, mohutné postavy, blondýn, měl modré oči, bledou, podlouhlou tvář, vysoké Čelo, nosil plnovous. Jeho vystupování bylo bodré, přímé a rozhodné. Neznal úskoku a záludnosti. Netrpěl, aby jeho list sloužil vyrovnávání osobních a soukromých záležitostí, aby byl triviální a sprostý. Byl mužný, statečný, neúplatný a Čestný. Nebyl řečníkem vyni­ kajících kvalit. Nemluvil ani v soukromém životě plynně. Nebyl debater. V myšlení nebyl jasný a určitý. K mínění druhých nebyl kritický. Podléhal jednou tomu, jednou onomu názoru. Nikdy nebyl v ničem jiném odbor­ níkem nežli v organisaci novin. Byl právník a přeceňoval vliv právnických studií. Na vše se díval zorným úhlem politiky, i na vědu i na umění. Znal dobře vnitřní politické poměry České, ale o zahraniční politice nebyl nále­ žitě informován. Vyhýbal se politickým stykům a neměl náležitého pojmu o situaci ve světě. Neměl dostatečného smyslu pro úzkou souvislost vnitřní a zahraniční politiky. Jeho politickým programem byl ten program, který do prvního Čísla »Národních listů« napsal dr. Rieger. Za svou novinář­ skou činnost trpěl vládní persekucí. Snášel ji hrdinně. Vydobyl si tím glorioly mučedníka v celém národě. Starší bratr dra Julia Grégra Eduard byl žák fysiologa, universitního

354

POLITICKÉ STRANY ČESKÉ.

profesora dr. J. Purkyně. Habilitoval se z lékařské fysiky, ale r. 1864 za­ nechal vědecké činnosti a věnoval se politice a knihtiskařskému podni­ kání. Dr. Eduard Grégr byl o hodně menší postavou nežli jeho bratr Julius, ale stejně zdravého založení. Byl bratra talentovanější. Byl také blondýn vysokého Čela, živých, ostrých očí, pergamenové tváře, nosil jen knír pod nosem. Novinářství se věnoval jen tehdy, když musil zastupovati svého uvězněného bratra. Oproti němu měl talent řečnický. Byl to řečník, který mluvil stejnou formou na veřejné schůzi, jako ve sněmovně. Působil zvlá­ ště na táborech lidu, kde vzrušoval posluchače. Měl celou Škálu odstínů ve hlase a živou mimiku. Na své řeči se pilně připravoval a liboval si ve vyhledávání řečnických efektů. Dociloval jich zvláště ironií, vtipem a žer­ tem. Nejednou se nechával za řeči unášet svým temperamentem na úkor věcné správnosti. Nebyl určen k diskusím, nebyl debatérem. Celým svým založením byl povaha oposiční a negativní. Byl silný individualista a nerad nebo vůbec se nepodroboval stranické a klubovní disciplině. Jeho filoso­ fickým základem byl darwinismus. Byl positivista. Přirozené právo národa mu platilo více nežli právo historické. Pokládal za předpoklad demokra­ cie vzdělání lidu a působil pro ně ze všech svých sil. Nedovedl Činiti ústupky a nebyl nakloněn kompromisům, které jest odsouzen Činiti každý praktický politik. Nenáviděl jako liberál katolickou hierarchii, klerikalismus a habsburskou dynastii, která katolické církvi vděčila za své posta­ vení. Byl národně uvědomělý Čech. Zajímala ho vždy jako jeho bratra především vnitřní politika, v níž se sice dobře vyznal, ale v níž nebyl stálý; pro zahraniční politiku a její poměr k vnitřní neměl stejně jako jeho bratr Julius mnoho smyslu. Dříve nežli došlo k ustavení národní strany svobodomyslné, měly oba směry již své vlastní novinářské orgány. Bylo je tehdy možno lehce zakládati, proto že podle zákona o tisku z r. 1862 nebylo již potřebí k vydá­ vání novin koncese od vlády. Situace pro novinářské podniky se pak i zlep­ šila, když zákonem z 29. března r. 1874 byl zrušen inserátový poplatek. Od r. 1863 byl směr mladoČeský representován oficiosními »Národními listy«, směr staročeský od r. 1863 až do r. 1866 deníkem »Národ«. Založil jej proti Národním listům vzhledem k polonofilské politice Ná­ rodních listů dr. Rieger s Palackým. Dr. Rieger »Národ« o své újmě za­ 23*

355

POLITICKÉ STRANY ČESKÉ.

stavil v první polovici r. 1866 pro neutěšený stav finanční. Směr staro­ český neměl pak svého, Česky psaného Časopiseckého orgánu a byl tím vydán na milost směru mladočeského. Odstranil tuto závadu, když si r. 1869 založil deník »Pokrok«. »Pokrok« byl vydáván až do r. 1886, kdy byl přeměněn v »Hlas národa«. Politiku staročeské strany a konservativní Šlechty hájil německy psaný deník »Politik«. Vycházel pod tímto názvem v Praze až do r. 1907. Na Moravě staročeský směr a pak národní strana byla representována deníkem »Moravská orlice«. Její první Číslo vyšlo v Brně dne 1. března r. 1863. První rok se jí tisklo 800, v druhé polovici r. 1871 již 1800 výtisků. Česky psané listy směru a pak strany staročeské neměly nikdy veli­ kých nákladů. »Národ« při svém zastavení měl jen 1700 předplatitelů. »Národní listy«, ačkoliv to byl deník daleko odebíranějŠí, — měly v pro­ sinci r. 1863 kolem 8000 odběratelů, jakmile však počal vycházeli »Národ«, měly o 4.000 odběratelů méně — byl list až do válečných zápletek na Balkáně pasivní. Teprve tehdy následkem svého válečného zpravodaj­ ství stal se podnikem aktivním. Nejen novinářsky, nýbrž i organisačně byly oba politické směry samo­ statné. Staročeský směr měl od r. 1871 svou organisaci Český klub; mladoČeský směr od r. 1873 Národní klub, který byl po ustavení tohoto směru ve stranu r. 1875 přezván Klub národní strany svobodomyslné. Obě strany, přes své programy a jednotný politický postup, měly v sobě proudy, které se lišily od základního proudu jejich stran. Staročeská strana měla v sobě silný proud konseryativně katolický. Byl odrazem názorů konservativně katolické Šlechty, vedené v Čechách hra­ bětem Clamem-Martinicem, zvláště pak hrabětem Lvem Thunem, a na Mo­ ravě hrabětem Egbertem Belcredim. Tento směr především hájil zájmy ka­ tolické církve proti liberálním církevním zákonům z r. 1868 a z r. 1874 a vynakládal vše, aby bylo udrženo postavení katolické církve v habsburské monarchii, jak je stanovil konkordát z r. 1855. Vůdcem tohoto směru byl sídelní kanovník vyšehradský dr. Mikuláš Karlach. Směr ten tvořil v sta­ ročeské straně stát ve státě. Účastnil se spolu s konservativní Šlechtou dne 30. dubna až 3. května r. 1877 prvního sjezdu katolického ve Vídni (spolusvolavatelem byl hrabě Lev Thun) a přijal za své jeho usnesení o tom, 356

POLITICKÉ STRANY ČESKÉ.

aby Školy všech stupňů a vyučování vůbec byly v rukou katolické církve, pak aby se Čelilo lichvě, obecně světila neděle, pěstovala křesťanská cha­ rita. Pokud se týče národnostní otázky v Rakousku, přijal sjezd za svůj ná­ zor Jindřicha hraběte Clama-Martinice tam vyslovený: »Oprávněný smysl pro národnost a oprávněná snaha, aby národním právům i ve škole zjed­ nána byla platnost, nemohou a nesmějí býti v odporu s rakouským vlaste­ nectvím, nýbrž oba směry mají býti svorný a sjednoceny.« Na tomto sjezdu se konservativně katolický směr národní strany zavázal při volbách působiti pro zvolení »křesťanských a konservativních mužů«. Tento směr si za­ kládal i své politické organisace, katolicko-politické besedy a katolickopolitické spolky. To se dálo zvláště v Čechách, na Moravě a ve Slezsku po vydání dogmatického dekretu o neomylnosti papežově r. 1870. Spolkovým střediskem tohoto směru pro České království byla Katolicko-politická jednota pro království České v Praze, založená r. 1871. Katolicko-konservativní směr národní strany byl od 5. května r. 1869 representován i svým českým »katolickým« listem. Byl to »Čech«, který nejprve vycházel týdně, pak třikráte týdně a konečně od r. 1871 jako de­ ník. Měl za svůj úkol v duchu názorů konservativního dějepisce Českého Václava Vladivoje Tomka »dokázati lidem jistým, že Čech velmi dobře shoduje se s katolíkem, a že národ náš Český byl slavným a velikým a Šťast­ ným, dokud se rozhodně držel katolické víry«, měl »křísiti národnost na základě zdravém, katolickém«, svou pout konal »na službu vlasti a říše, lidstva a Církve«. Katolicko-konservativní směr vydával od r. 1870 i bro­ žury a pořádal soustavně přednášky. Šířil jimi úctu k Janu Nepomuckému, pěstoval svatojanský kult a odmítal Husa i celou Českou reformaci. Směr ten hlásal antisemitismus a odmítal socialismus jako učení, popírající Boha á jako nauku nepřátelskou katolické církvi. Tento směr byl národnostně zcela umírněný. V jeho organisacích, vzhledem ke konservativní Šlechtě, je­ jíž příslušníci většinou neuměli Česky, se mluvilo Česky i německy. V národní straně svobodomyslné tvořili zvláštní směr ti stoupenci bý­ valé strany radikálně demokratické, kteří se účastnili májového spiknutí . 1849 nebo přijali jeho ideový základ. Byl to směr radikálně demokra­ tický. Někteří jeho Členové byli i republikáni. Směr ten nenáviděl Rakousko, nesliboval si od Vídně ničeho, byl pro rozbití Rakouska a pro úplnou samo­ t

357

SLOVENSKÁ POLITIKA V L. 1868—78.

statnost České koruny. Tomuto směru náleželi Český novinář Josef Barák, Český básník Jan Neruda, Český exulant J. V. FriČ atd. Jejich tiskovými orgány byly v létech 1862 až 1868 deník »Hlas« a Časopis »Svoboda«, který r. 1867 založil Josef Barák. List ten přestal vycházeli r. 1874. Časem a pak po zániku těchto novin se jejich redaktoři stávali redaktory »Národních listů«. Obě politické strany i její směry byly stranami a směry buržoasie. Ná­ rodní strana měla své stoupence v zámožnější buržoasii, v lépe situovaném zemědělci, Českém zemědělském průmyslu i větším obchodu, do jejích řad se hlásilo vyŠŠí katolické duchovenstvo a samostatně výdělečná akademicky vzdělaná inteligence. Národní strana svobodomyslná byla svým složením demokratičtější. Do jejích řad patřili řemeslníci, drobní obchodníci, střední zemědělci, učitelé národních Škol, nižší katolické duchovenstvo, pokud bylo církevně lhostejné, evangeličtí kněží a vysokoškolský dorost. Národní strana svobodomyslná měla své první organisace na Mladoboleslavsku, Královéhradecku a Podřipsku.

LI. SLOVENSKÁ POLITIKA OD VYDÁNÍ NÁRODNOSTNÍHO ZÁKONA AŽ PO NASTOUPENÍ POLITICKÉ PASIVITY R. 1878. Slováci po vydání národnostního zákona z r. 1868 soudili, že,

chtějí-li, aby jejich postavení jako národa se zlepšilo, jest nutno, aby vy­ nakládali velké úsilí na novelisaci národnostního zákona a na to, aby i pro­ vádění stávajících předpisů dálo se směrem příznivým nemacfarským ná­ rodům v Uhrách. Aby tak mohli činiti s jistým úspěchem, proto potřebo­ vali býti v uherské sněmovně a proto neopomenuli úČastniti se sněmovních voleb. Nechtěli se dáti, jako učinili Češi v království, na cestu pasivity, poněvadž tehdy soudili, že takovou taktiku si mohou dovoliti jen velké národy.

358

SLOVENSKÁ POLITIKA V L. 1868—78.

V březnu r. 1869 kandidovali do uherského sněmu a docílili, že, přes protislovenskou agitaci a přes nedostatečné politické uvědomení Slováků, tři Slováci stali se poslanci. Dva z nich byli zvoleni v horních Uhrách. Je­ den v srbském volebním okrese Kulpinském v Báčce.Byl to Vilém PaulinyTóth. To byl první slovenský národně uvědomělý poslanec v uherském sněmu po vydání říjnového diplomu. Stal se politickým vůdcem Slováků. Byl tlumočníkem národních přání slovenských na sněmu. Viliam Pauliny-Tóth se narodil v Senici dne 3. června r. 1826. Po­ cházel z rodiny evangelického faráře. Od r. 1843 byl v Bratislavě žákem L. Štúra. Stal se hlasatelem jeho ideí v celém svém životě. Působil jako novinář, politik, básník a beletrista, vědec a organisátor. Od r. 1848 se účastnil politického hnutí a nepřestal již nikdy býti politicky Činný. Roku 1861 se stal spolupracovníkem »PeŠťbudinských Vedomostí«. Téhoř roku počal vydávati v Budíně humoristicko-satirický list »Černokňažnik« a rok poté zábavně-pouČný Časopis »Sokol«. Byly to slovenské listy rázu ná­ rodně buditelského. Pauliny-Tóth v nich vystupoval proti odrodilství, organisoval kolem svých listů mladou generaci slovenskou a spojoval ji k národní spolupráci s generací starší. Své listy od r. 1863 až do r. 1867 vydával ve Skalici. Od r. 1867 až do své smrti (zemřel 6. května r. 1877) žil v přirozeném středisku slovenském, v TurČ. sv. Martině. Snažil se, aby z tohoto města učinil středisko slovenského národního uvědomení a ži­ vota. Jeho vlivem se stalo, že byly do TurČ. sv. Martina na jaře r. 1870 přeneseny »PeŠťbudinske Vedomosti« a byly zde vydávány pod novým ná­ zvem »Národné Noviny«. Pauliny-Tóth byl od října r. 1871 jejich zod­ povědným redaktorem a zastával tuto funkci až do 9. Června r. 1874, kdy se musil pro nemoc vzdáti redakce. V Turč. sv. Martine se stal duší Ma­ tice Slovenské, jejímž byl místopředsedou. Zde se stal zakladatelem niž­ šího slovenského gymnasia, spořitelny a knihtiskárny (1869). Pod pseu­ donymem Marek Rozmarýn vydával brožury o politických Časových otáz­ kách, jako předseda slovensko-národního ústředního výboru řídil r. 1872 slovenské volby do uherského sněmu. Pauliny-Tóth byl zjev athletický. Byl to muž vysoké, Štíhlé postavy, v tváři zarostlé plnovousem, byl běloČemý, hlavu mu kryly Černě kašta­ nové vlasy. Byl to duch encyklopedický, výborný řečník. Byl idealista,

359

SLOVENSKA POLITIKA V L. 1868—78.

optimista, nadšenec. Jeho ideová podstata spočívala na názorech Štíro­ vých. Byl bezvýhradným jejich tlumočníkem. Pauliny-Tóth byl však ro­ mantik, který se vyvíjel nejenom pod vlivem Štírovým, nýbrž i pod vlivem německých a maďarských romantiků. Hořel láskou k Slovákům a Sloven­ sku, byl propagátorem slovenského vlastenectví, šířil slovanskou vzájem­ nost. Svou poesii a beletrii dal do služeb politické agitace. Stál při sloven­ ském memorandu z r. 1861. Podepíral je svou historickou beletrií (TrenČianský Matóš). V letech I860 až 1867 skládal v lidovém tónu politické písně, jimiž budil slovenskou buržoasii k národnímu vědomí a Šířil mezi ní myšlenky svobody, rovnosti a bratrství. Snažil se pracovati i vědecky. Nebyl však nikdy kritickým badatelem. Zanášel do vědy romantické fan­ tasie, byl jen vědecký diletant. Pauliny-Tóth stal se pro svou všestrannou činnost a lásku k svému národu velkou politickou, národní a společenskou autoritou své doby. Jeho mínění a hlas vždy mnoho rozhodovaly v slovenských věcech. Slovenští poslanci stáli na uherském sněmu v oposici proti vládě Andrássyho, vycházející z dualistické základny r. 1867. Rozmnožovali na sněmu řady levice, kterou vedl Koloman Tisza. Stejně s ní napadali vy­ rovnání z r. 1867, byli pro maďarský program z r. 1848, hlásali personální unii s Předlitavskem. Odmítali stejně jako levice snahu vlády spoutati svobodu komitátů a municipií, pro niž se bouřila drobná Šlechta, náležející do řad levice, a Slováci z důvodů národnostních, poněvadž jim byla brána možnost využiti uherské samosprávy pro boj za národní právo. Levice sli­ bovala Slovákům provedení národní rovnoprávnosti a odmítala národ­ nostní program vládní většiny. Přidržovala je při sobě těmito sliby. Slo­ venští poslanci se však záhy přesvědčili, že vláda Andrássyho nechce Slo­ vákům v ničem vyjiti vstříc. Za rokování o adrese na trůnní řeč r. 1869 slovenští poslanci Pauli­ ny-Tóth a Ján Uhlárik spolupodepsali návrh doplňku k adrese, aby XLIV. Článek národnostního zákona z r. 1868 byl změněn ve prospěch nemaďarských národností. Pauliny-Tóth tento návrh také na sněmu odůvodňoval. Dodatek byl však obrovskou většinou zamítnut. Dne 2. Července r. 1869 byla sněmu předložena žádost »Matice Slo­ venské^ aby sněm se usnesl věnovati jejím účelům, podobně jako Činí při

360

SLOVENSKÁ POLITIKA V L. 1868—78.

obdobných ústavech maďarských, ze zemské pokladny roční podporu 20.000 zlatých. Pauliny-Tóth uvedl dne 17. února r. 1870 za rozpočtové debaty žádost na přetřes a navrhl, aby sněm uložil vládě vyříditi tuto žá­ dost kladně. Vládní většina dne 2. března r. 1870 tento návrh bezohledně odmítla. Dne 22. července r. 1869 odevzdala pětiČlenná deputace slovenská ministru vyučování Josefu Eotvósovi, velikému mysliteli maďarského ná­ roda, nadšenému ideami svobody, politické a národní rovnoprávnosti a obávajícímu se nadvlády Maďarů v Uhrách, o němž Šla pověst, že chce více vyjiti vstříc národnostem nežli národnostní zákon z r. 1868, řadu petic, v nichž se jménem uherských Slováků žádalo, aby byly pro Slováky ote­ vřeny vyŠŠí slovenské Školy ve smyslu § 17 národnostního zákona z r. 1868. Ministr odmíl tvrzení, že by se Slovákům ubližovalo ve školství a prohlásil, že vláda nemá v úmyslu potlaČovati slovenský národ. Eotvós, jak při ta­ kových příležitostech bývá, slíbil i všeobecně, že bude činiti ve věci, co se Činiti dá. Neučinil ani on a po jeho brzké smrti (zemřel r. 1871) ani jeho nástupci, ničeho. Těmito činy vládní většiny byli slovenští politikové stále více a více hnáni do situace, aby splnění svých národních tužeb, alespoň Částečné, hle­ dali u maďarské levice. I Pauliny-Tóth doufal, že levice má v úmyslu uskuteČniti národní rovnoprávnost. Bylo to nejen mínění jeho a jeho přátel, nýbrž i mínění dra Riegra v Praze, který za svého březnového pobytu v Paříži r. 1869 konferoval s Maďary a na základě rozhovoru s nimi byl toho názoru, že maďarská levice jest pro federalistickou úpravu Predlitavska, nechtějíc vháněti Čechy do náručí Maďary nenáviděného Ruska, a že chce dáti nemaďarským národnostem v Uhrách více, nežli co jim dali Deákovci záko­ nem z r. 1868. R. 1869, kdy vláda podala osnovu zákona o organisaci stolic a municipií, pokládal Pauliny-Tóth okamžik za vhodný k řešení národnostní otázky ve smyslu národnostní spravedlnosti a byl ochoten rozřešiti ji na tomto základě: V Uhrách by byl jen jeden politický národ, uherský, ale ten by se skládal z těchto genetických národů: Maďarů, Rumunů, Slováků, Srbů, Rusínů a Němců. Tyto genetické národy, tvořící dohromady poli­ 361

SLOVENSKA POLITIKA V L. 1868—78.

tický národ, by byly zcela rovnoprávný. V Uhrách by byly dvě úřední řeči, státní a municipiální. Státní řečí by byla jen maďarština. Municipiálními jazyky by vsak byly: maďarština, rumunština, slovenština, srbŠtina,rusínŠtina a němčina. Státní řeči by se bylo užívalo výhradně všude, kde by stát vystupoval jako takový. Byla by tedy maďarština státní řečí na sněmu, v mi­ nisterstvech a při nejvyšším soudu. Municipiální jazyky by se byly omezo­ valy jen na města a stolice. Těm by byla bývala municipiální řečí ta řeč, která byla skutečně řečí absolutní většiny obyvatelstva. Návrh pamatoval i na národní práva menšiny. Kdyby byla bývala chtěla jedna třetina municipiálního výboru na ochranu práv menšiny jinojazyČného obyvatelstva míti za municipiální i druhou nebo i třetí řeč, měla právo je za takové ustanoviti. V takovém případě by se byly vedly všechny veřejné zápisy kolumnárně ve dvou nebo i ve více řečech. Aby se předešlo národnostním třenicím a aby se ulehčilo správě, měla se municipia zaokrouhliti, pokud možno, podle národností. Všichni městští, stoliČní, političtí, soudní, fi­ nanční úředníci byli by bývali měli povinnost úřadovati v řeči, případné v řečech svého municipia. Na všech elementárních, reálních a gymnasiálních školách, státem vydržovaných nebo podporovaných, byla by bývala vyučovací řečí řeč municipiální. Státní řeč t. j. maďarština byla by bývala povinným předmětem na všech středních školách. Na vyšších Školách byla by bývala vyučovací řečí řeč státní, t. j. maďarština. Nepočítalo se pro tu dobu tudíž s tím, že by Slováci měli míti své vysoké Školství. Pokud se týče porad u soudů a úřadů, pak jejich styku se stranami měla platiti zásada: jaká žádost, taková odpověď, v jaké řeči se úřaduje, takový zápis. Několik maďarských leviČáků v úzkém kruhu vyslechlo kompromisní podněty Pauliny-Tótha, uvažovali o nich, ale nakonec i u těch několika málo zvítězila touha po maďarské hegemonii. Návrh byl v důvěrné poradé a pak i v maďarských listech zamítnut. V polovici r. 1872 konaly se všeobecné volby do uherského sněmu. Slováci se jich účastnili. Obě maďarské strany, Deákovci i levice, chtěly pro sebe získati hlasy nemaďarských voličů. Obě strany proto s nimi ko­ ketovaly v národnostní otázce, ale ani jedna, ani druhá Slováky neuspo­ kojila. Slováci se proto rozhodli kandidovali samostatně bez ohledu na obě maďarské strany, které se utkávaly ve volebním boji. Obě slovenské strany,.

362

SLOVENSKÁ POLITIKA V L. 1868—78.

v které se tehdy Slováci dělili, národní strana slovenská a nová Škola, po­ stavily své kandidáty. Stalo se tak po dohodě, takže volby byly jednotné. Ze slovenských kandidátů nebyl zvolen ani jediný. Pauliny-Tóth to vy­ světloval v »Národních novinách« dne 20. dubna r. 1872 takto: »Náš ná­ rod ... počítaje tri milliony duší, mal by teda na uhorskom sneme zastúpený byť najmenej 90 vyslancami, no ... on zčiastky pre úradnícky nátlak, zčiastky svojou vlastňou vinou — poneváč veliká část obecného 1’udu shledává svoju dóveru v tom, kto najviac piť dá — na minulom sneme len troch takých mužov mal, ktorí mali smelosť, zaujímať sa i za jeho národnie záujmy.« Slováci od těchto voleb nebyli na sněmu zastoupeni ani jedi­ ným svým důvěrníkem. Za těchto voleb poznali pravou tvář levice v otáz­ kách národních. Od té doby nechtěli s ní míti již trvalé spojenectví. Hned po těchto volbách zastavila vláda úřední publikaci »Sbierka krajinských zákonov«, kterou počala vydávati rokem vyhlášení národnost­ ního zákona v Uhrách. Když se r. 1871 stal hrabě Andrássy ministrem císařského domu a za­ hraničních záležitostí, zaujal uprázdněné křeslo ministerského předsedy^ říšský ministr financí hrabě Menhart Lónyay. Toužil po tomto úřadě ode dávna. Přestal jím však býti ještě téhož roku. Nebyl zrozen pro úkol mu svěřený, vládní většinu rozklížil a oposicí byl podezírán ne bez důvodů ze zištnosti. Jeho nástupcem se stal r. 1872 bývalý ministr zemědělství a ob­ chodu, usmívavý a za spletitých situací bezradný Josef Szlávy. Jeho kabinet úřadoval až do března r. 1874. Zlomyslně byl nazýván »ministerstvem hr. Andrássyho«. Oba tyto kabinety byly kabinety Deákovské většiny sně­ movny. Po nich přišla vláda, jíž v Čele stál Štěpán Bittó a jejíž duší byl vůdce střední strany, finanční ministr Koloman Ghyczy. Od září r. 1872 ve všech těchto vládách byl ministrem kultu a vyučování August Trefort, dávný druh Eotvosův, stoupenec Deákův. Zůstal v tomto úřadě až do své smrti r. 1888. Trefort Šel nejprve ve šlépějích svého předchůdce a přítele Eotvóse. Již Eotvós se bál přes svou národnostní snášenlivost panslavismu u Slo­ váků a hleděl odstraniti všechny předpoklady jeho zdaru. R. 1867 vzdálil z prvého slovenského gymnasia v B. Bystrici profesory (7) v Čele s ředi­ telem Martinem čulenem, poněvadž je měl v podezření z panslavističkých 363

SLOVENSKÁ POLITIKA V L. 1868—78.

snah. Přesadil je na jiné ústavy různých národností. V školním roce 1867 až 1868 zrušil výnos z 8. července r. 1862, podle něhož byly na katolickém gymnasiu v B. Bystrici stejně oprávněny maďarština, slovenština a něm­ čina a prohlásil slovenštinu za nepovinný předmět gymnasia. V témže Školním roce byly nařízeny pro slovenskou mládež maďarské exhorty. Tímto nařízením ústav propadl za krátko maďarisaci. Trefort na této cestě pokračoval a zesílil ji. Na trstenské gymnasium jmenoval profesory, kteří nerozuměli a neuměli psát slovenský a zniovskému slovenskému gymnasiu neudílel právo veřejnosti, poněvadž měl tento ústav v podezření z pansla­ vismu. Na osočování maďarského listu, vydávaného za peníze z disposiČního fondu v slovenském jazyku a inspirovaného zvolenským místožupanem Vojtěchem Griinwaldem, »Svornosti«, počal stopovati Činnost Matice Slovenské. Výbor Matice, který se o věci dozvěděl, podal dne 15. února r. 1873 ministerskému předsedovi pamětní spis, v němž vyvracel pode­ zření a nařknutí, jako by Matice překroČovala stanovy a obírala se poli­ tikou. Ministerský předseda Szlávy dne 1. března sdělil místopředsedovi Matice Pauliny-Tóthovi, že vzal memorandum na vědomí a vyslovil přání, aby spolek setrval při Činnosti, jak ji stanovy vymezují. Přes toto prohlá­ šení, kterým se chtěli Slováci uklidniti, pokračovala maďarská vláda v po­ stupu proti nacionálním snahám slovenským. Dne 19. srpna r. 1873 za­ mítla slovenskému buditeli Jánu Franciscimu založiti Slovenskou jednotu, jejímž účelem měla býti hmotná a duševní podpora vývoje a vzdělání slo­ venského lidu. Učinila tak, ačkoliv předložené stanovy byly doslovným opisem maďarského spolku obdobného účele »Magyár szóvetség« (Ma­ ďarské sdružení). Vlastní důvod negativního vyřízení ovšem byl ten, že »Magyar szovetség« doporučoval v zájmu existence uherského státu ná­ rodnostem v Uhrách, aby se dobrovolně pomaďarŠtily, nemají-li býti pomaďarštěny, »Slovenská jednota« chtěla však působiti proti této přenárodňovací snaze. Jakmile nastoupila vláda Bittó-Ghyczi, odhodlal se ministr Trefort brutálněji vystoupí ti proti slovenskému Školství střednímu. Na podnět místožupana zvoleňské stolice a později poslance, maďarského Šovinisty Vojtěcha (Bély) Grunvalda, který za svůj úkol pokládal »hájiti zájmy uherského národa a z kořene vyhladiti prostředky homo-uherského pan­ 364

SLOVENSKA POLITIKA V L. 1868—78.

slavismu«,dal revidovat! slovenské střední Školy po stránce jejich ducha. Po provedené revisi dal dne 24. srpna r. 1874 zavřití velkorevúcké gymna­ sium a učitelský ústav, poněvadž prý tato Škola vštěpovala do srdce mlá deže jed nenávisti proti vlasti, rozmnožovala počet nepřátel uherského státu a ohrožovala jeho zájmy. Téhož roku dne 30. prosince ze stejných důvodů stejně se zachoval k slovenskému evangelickému gymnasiu v TurČ. sv. Martině. Když úřední prohlídky a vyšetřování katolického slovenského gymnasia v Kláštoře pod Zniovom nepřinesly výsledku, který Trefort oče­ kával, chtěl převzíti gymnasium do státní správy. Když vydržovatelé ústavu odmítli takový návrh, dne 21. září r. 1874 prozatím gymnasium uzavřel. Vydržovatelé byli pak ochotní jednati o postátnění ústavu, když by sloven­ ština zůstala řečí vyučovací. Ministr Trefort odmítl tuto podmínku a ústav dne 30. prosince r. 1874 zavřel na trvalo. Dne 1. června r. 1875 byl již v budově zavřeného gymnasia umístěn uherský královský soud. Slováci byli připraveni o své slovenské střední školy, které si pracně a s velkými obětmi vybudovali. »Národní noviny« dne 14. ledna r. 1875 zalkaly: »Slovenské gymnasia padly jedno za druhým v obeé streŠtenosti. Čo dovolil nám zákon, za Čo pracovali sme s napnutím naších najlepších sil, za Čo sme sa rádi obětovali, to všetko, všetko je teraz zničené a my stojíme tu jako rodič — vyhnanec nad hrobom svojho mileného dieťaťa.« Stejně nepřátelsky jako ministr kultu a vyučování se choval k sloven­ skému Školství, k němu se chovala i poslanecká sněmovna uherská. V roz­ počtu na r. 1875 byla zařazena položka na jedno státní gymnasium o Šesti třídách v horních Uhrách. Slováci se kojili nadějí, že se má zříditi státní slovenské gymnasium. Ale finanční odbor sněmovny Škrtl dne 7. listopadu r. 1874 tuto položku — z důvodů úsporných. Slováci neměli na uherském sněmu svých zástupců a nemohli se tam přímo bráni ti proti opatřením vlády. Bratrskou službu obhajoby vykonali tam za ně jiní. Dne 16. ledna r. 1875 srbský poslanec Alexander Trifunac podal v této záležitosti interpelaci. Byl za ni zasypán projevy upřímných díků z celého Slovenska. Turč. sv. Martinská evangelická církev A. v. rozhodla se na svůj ná­ klad založiti podle smyslu § 26 národnostního zákona čistě církevní slo­ venské evangelické gymnasium o osmi třídách. Podnikla vše, aby vyhověla

365

SLOVENSKA POLITIKA V L. 1868—78.

zákonným předpisům a sehnala náležité peněžité fondy. Tehdy Čechové z historických zemí spěchali, aby svým pronásledovaným bratřím přispěli mravně i finančně. Tehdy ve chvílích slovenského utrpení projevila se na­ novo bratrská obětavost a cítění československé jednoty. Uherská vláda byla akcí turč.-sv.-martinskou znepokojena. Ministerstvo kultu a vyučování nedovolilo otevřití gymnasium. Slovákům se nepodařilo, co trvala habs­ burská monarchie, dosíci toho, aby měli v Uhrách gymnasium s vyučovací řečí slovenskou. V prvních měsících r. 1875 zřizovaly se na právnické akademii v Bra­ tislavě dvě stolice moderní filologie. Slováci žádali, aby vzhledem k po­ třebám slovenského národa se tam zřídila stolice slovenské řeči a litera­ tury. Jejich žádost nebyla vyslyšena. R. 1875 nastalo v politických dějinách Uher nové období tím, že na počátku roku Deákovci, vedeni oblíbencem dvora Vojtěchem svob. pánem Wenckheimem, se spojili s levým centrem, jemuž v Čele stál Koloman Tisza, v novou »liberální stranu«. Důsledek této fuse byl ten, že Wenckheim a Tisza, jisti si svou politickou silou, převzali dne 5. března r. 1875 vládu. Její duší byl Koloman Tisza, který zasedl na křeslo ministra vnitra. Slováci se, vzpomínajíce na dřívější krásná slova Tiszova o nemaďarských národnostech v Uhrách, nechovali k této vládě odmítavě, nýbrž doufali, že nová vláda napraví, Čeho se dopustily její předchůdkyně v otázce střed­ ních slovenských Škol. »Národnie noviny« psaly dne 4. března r. 1875: »Dokáže-li sa Tiszova vláda spravodlivejŠou oproti nám, nahradí-li nám Čo aj len to, Čo nám predoŠlá zničila: slovenské gymnasia, budeme to považovať za znak lepších Časov v Uhorsku.« To napsaly přes to, že i v nové vládě zůstal ministrem kultu a vyučování August Trefort. Ale brzo nastalo u nich rozčarování a jasno. Dne 6. dubna r. 1875 nový ministr vnitra Koloman Tisza prozatímně rozpustil středisko sloven­ ského živlu v Uhrách a největší slovenský úspěch jejich memoranda z roku 1861, »Matici Slovenskou«. To byl spolek, který již r. 1870 Čítal 1064 čílenů, měl jmění kolem 80.000 zlatých, cenné museum s knihovnou a dům za 25.000 zlatých. Rozpuštění Matice Slovenské bylo dokonání toho, co předcházející vláda proti ní podnikla. Dne 19. listopadu r. 1874 se ministerská rada usnesla zahájiti proti 366

SLOVENSKA POLITIKA V L. 1868—78.

Matici Slovenské vyšetřování. Bylo s ním započato v posledních dnech r. 1874. Tisza dal vyšetřování předcházející vlády přezkoumali a, když vý­ sledky obou Šetření byly stejné, rozhodl se Matici Slovenskou rozpustili. Učinil tak definitivně dne 12. listopadu r. 1875. Tisza odůvodnil své opa­ tření tím, že podle prozkoumaných spisů neplnila Matice svůj úkol, stano­ vami vytknutý, provozovala politiku, konala »protistátní účinkování a bouření«, Šířila zvláště učebnicemi protivlasteneckou slovanskou propagandu, spravovala svůj majetek proti ustanovením svých stanov. Tisza zároveň nařizoval, co se má státi s jměním Matice. Její jmění mělo podle § 35 sta­ nov připadnouti »Slovenskému národu«. Tisza však ve svém rozpouŠtěcím výnosu nařídil, aby matiční jmění bylo předáno ministerskému komisaři, který je bude dočasně spravovati, poněvadž prý v Uhrách neexistuje »slo venský národ« a tudíž ustanovení §u 35 nelze vyhověti. Rozpouštěcí dekret Matice z 12. listopadu r. 1875 bylo již dílo kabi­ netu, jemuž po vítězných volbách liberální strany maďarské v Čele stál od 21. října r. 1875 Koloman Tisza. Koloman Tisza byl skorém 15 let ministerským předsedou uherským. Přestal jím býti až dne 13. března r. 1890. Byl to muž vysoké, pružné po­ stavy, poněkud zkrčené, měl podlouhlou hlavu s vysokým, šišatým čelem. Jeho oči byly pichlavé. Vous, sahající až na prsa, měl klínovitě zastřižený. Hlavu pokrýval řídký vlas, který záhy byl Šedivý. Nosil brýle. Tisza byl typ drobné uherské Šlechty, která tvořila jádro maďarské národnosti a byla sociálně neobyčejně vlivná. Pocházel z kalvinské rodiny, byl nepřítelem klerikální politiky hraběte Lva Thuna. Celá jeho bytost byla prosycena maďarským egoismem, byl to maďarský Šovinista. Byl to muž politicky schopný, vychytralý, energický, bezohledný, bylo v jeho povaze cosi násilnického. Nebyl právně nejlepším řečníkem, ale byl znamenitým debatérem. Morálku kladl v politice na poslední místo. Osobně nebyl zištný, ale po­ čítaje s vadami lidí a jejich osobními zájmy, korumpoval své okolí. Po vyrovnání z roku 1867 byl nepřítelem Deákova kompromisu a stál na stanovisku personální unie Uher s Předlitavskem. Dělal oposici deákovským vládám. Byl na levici a vedl především její střed. Se svobodným pánem Wenckheimem, Členem maďarské pravice, provedli její fusi s levým středem a položili tím základ k liberální straně, která od té doby až do

367

SLOVENSKÁ POLITIKA V L. 1868—78.

r. 1905 určovala jako většina maďarskou politiku. Tisza se nelekal žád­ ných ideových změn ve své praktické politice. Když se stal Šéfem kabi­ netu, přestal mluviti o personální unii Uher se zeměmi neuherskými, od­ ložil své státoprávní požadavky, postavil se na půdu Deákova vyrovnání z r. 1867, které dříve napadal. Poněvadž byl stát v těžké situaci finanční, pokládal za vhodnější starati se o přítomnost státu, nežli o budoucí otázky státoprávní. Aby si zjednal volnou ruku pro vnitřní politiku v Uhrách, kde chtěl Čeliti útokům oposice »zaŠlápnutím« nemaďarských národností, vyhovoval ve všem koruně v její zahraniční politice. Byl silně dynastický a dovedl si u dvora zjednati postavení té osobnosti, o níž se věřilo, že by to bez ní politicky v Uhrách nešlo. Kdykoliv nastával Tiszovi konflikt se stranami a strany upíraly své oči na svého krále, koruna vždy stála při něm. Tisza ve vnitřní politice uherské dal se na cestu vysloveně maďarisaČní. Josef Eotvós ještě r. 1865 napsal ve své studii »Die Nationalitátenfrage«: »Nadvláda našeho (t. j. maďarského) národa bylo by největší neŠtěstí.« Tisza k tomuto neštěstí pracoval všemi svými schopnostmi. Tisza se stal Šéfem kabinetu r. 1875, protože jeho nová liberální strana dobyla rozhodného vítězství za všeobecných voleb, konaných v Čer­ venci na základě nového volebního řádu, úmyslně hodně spletitého, aby vládnoucí strana mohla z jeho různých ustanovení těžiti. Podle tohoto vo­ lebního řádu se hlasovalo veřejně. Těchto voleb se účastnili i Slováci. Cítili potřebu parlamentní půdy, aby se na ní mohli brániti proti útiskům svého národa. Vystoupili se svým volebním programem. Tento program byl oportunistický. Slováci se vyslovovali pro integritu uherské koruny, ale zdůraz­ ňovali, aby v jejích hranicích byla provedena národnostní rovnoprávnost, pokud by nebyla provedena novelisace zákona, alespoň v té míře, jakou při­ pouští Čl. XLFV. z r. 1868. Slováci se tehdy prohlásili pro maďarštinu jako diplomatickou řeč při ministerstvech a na sněmu a doléhali na nové otevření uzavřených slovenských středních Škol. Vedle těchto nacionálních tužeb měli i své požadavky politické a hospodářské. Přáli si z úsporných důvodů zrušení zbytečných úřadů, zmenšení vojska a reformu soudní. Byli pro kon­ fesijní Školu, proti zabrání církevních statků a zamítali občanský sňatek. Vystoupili proti aristokracii majetku a pro samosprávu. Byli pamětlivi

368

JUDr. Karel Sladkovský.

JUDr. Karel Leopold Klaudy a JUDr. Julius Grégr.

SLOVENSKÁ POLITIKA V L. 1868—78.

toho, že jádro jejich voličstva se může rekrutovali z drobné buržoasie a proto vytýčili několik požadavků, týkajících se drobných rolníků a ře­ meslníků. Ale všechno volební úsilí slovenských politiků bylo marné. Ne­ byl z nich ani jediný zvolen poslancem, ani jediný z nich neměl možnost brániti na půdě parlamentní útiskům slovenského národa. Matice Slovenská, když Slováci neměli zastoupení ve sněmovně, mu­ sila na svou záchranu postupovali přímo mimo parlament. Ještě dříve, nežli byl vydán dekret o definitivním rozpuštění Matice, podala dne 8. li­ stopadu ministerskému předsedovi Tiszovi žádost, v níž se bránila proti postupu vládních orgánů a žádala, aby mohla pokračovat! ve své Činnosti. Této žádosti nebylo dne 24. listopadu vyhověno, poněvadž mezi tím Ma­ tice byla definitivně rozpuštěna. Ministerstvo vnitra bylo však ochotno vydati Činovníkům vše, Čeho by byli potřebovali, aby se mohli ospravedlnit! z očerňování. Matici nezbylo, nežli se brániti nepřímo. Použila k tomu půdy uherského sněmu. Požádala vůdce Srbů v Uhrách, poslance dr. Svetozara Miletiče, aby podal dotaz o rozpuštění Matice. Miletič učinil tak ochotně dne 4. prosince r. 1875. Ale Tisza dříve, nežli odpověděl na inter­ pelaci ve sněmovně (učinil tak 15. prosince), vykládal v klubu liberální strany, proč Matici rozpustil. Působnost Matice se prý vyčerpávala Činností, směřující proti Maďarům, hanobila ideu maďarského státu, řídila se ve svých akcích panslavismem. Účastnila se vysílání delegátů nebo písemný­ mi projevy slavností jiných Slovanů v Evropě, zvláště se účastnila slav­ ností otevření záhřebské university, kde prý její delegát mluvil proti Ma­ ďarům v duchu panslavistickém. Matice prý Špatně hospodařila svými pe­ nězi, poněvadž své úředníky peněžitě odměňovala a udílela stipendia, ač­ koliv měla vydávati vědecká díla. To Tisza tvrdil, ačkoliv podle §u 32 stanov byla Matice oprávněna platiti své úředníky a ačkoliv podle §u 31 těchže stanov a podle výnosu ministerstva ze dne 14. prosince r. 1868 byla oprávněna udíleti stipendia. Tisza, aby zeslabil toto porušení práva, tvrdil, že stipendia se udílela za slib, že stipendisté po celý život »budou še chrániti spolupráce s nepřítelem a to s Maďary«. Všichni, kdo stipendia obdrželi, veřejně v novinách prohlásili toto Tiszovo tvrzení za holý výmysl. Tisza v sněmovně ve své odpovědi na dotaz Miletičův opakoval, co řekl ve svém klubu, a své vývody ještě doplnil. Matice prý projevila du­ 24

369

SLOVENSKÁ POLITIKA V L. 1868—78.

cha, jímž se ve své činnosti řídila, vydávanými učebnicemi, v nichž otisko­ vala stati, vybízející Slovany k osvobození od maďarské vlády. Některé z těchto učebnic zakázal jako nevlastenecké již r. 1868 ministr Eotvos. R. 1867 prý přijala i dva chorvatské agenty panslavismu. Tisza vyvrcholil svůj výklad tím, čím končil svůj rozpouštěcí dekret z 12. listopadu, že v Uhrách neexistuje »slovenský národ« a dodal cynicky: »Já jsem v Uher­ sku hledal vlastníka, ale nemohl jsem ho najíti.« Miletič žádal sněmovnu, aby se o odpovědi ministrově zahájila debata. Tisza na tuto žádost ihned odpověděl. Zastavení činnosti Matice jest prý odsouzení panslavistického směru. To prý nebolí dvoumilionový lid, bydlící v horních Uhrách, nýbrž jen několik lidí, kteří chtějí tento lid zavěsti a tím těžiti pro své ctižádo­ stivé, sobecké a nečisté cíle. Tisza trval při svém rozhodnutí na měděných nohách přes to, že se zjistilo, že v Záhřebě při otevření university nemluvili o vzájemnosti slo­ vanské delegáti Matice Slovenské (Martin Culen a Fr. Sasinek), nýbrž že tam v tom smyslu řečnil delegát Matice Slovinské, její starosta dr. Edbin Henrik Costa z Lublaně. Trval na svém rozhodnutí, přes to že bylo kon­ statováno, že každý protokol o výborové schůzi Matice byl zasílán vládě, že při každé valné hromadě byl přítomen královský komisař a že účty Matice byly každoročně uveřejňovány. Tisza, bylo-li to vůbec jeho vnitřním přesvědčením, se klamal, když myslil, že Slováci nestojí za svými vůdci v Matici Slovenské. Mohl se o tom přesvědČiti hned po své odpovědi dru Miletičovi ve sněmovně. Dr. MiletiČ byl zasypán projevy díků z celého Slovenska a Tiszovi docházely odtamtud rozhořčené protesty. Dne 13. prosince r. 1875, pres písemný protest Činovníků Matice, po­ čal vládní komisař přebírati matiční majetek. Vláda, když měla matiční jmění ve svých rukou, rozhodla se odevzdati je nové založenému »Uherskému vzdělávacímu spolku slovenskému« v Pešti, jehož výbor tvořilo sedm Členů, vládou jmenovaných. Účel spolku byl Šířiti maďarisaci mezi Slováky. Tento spolek vydával z matičních peněz, určených k obraně proti maďarisaci a kulturní podpoře slovenské větve v Uhrách, v duchu maďarisaČním redigované »Slovenské noviny«, »Vlast a svět« a sloven? ské kalendáře. Slováky stihla jedna z největších národních pohrom, 370

SLOVENSKÁ POLITIKA V L. 1868—78.

která je odsoudila na dlouhou dobu k politicko-národní malomocnosti. Za této události provázeli Čechové z historických zemí slovenskou větev nejživější účastí. Postup Maďarů proti Slovákům posiloval jen česko­ slovenské bratrství. I na české i na slovenské straně nechybělo důkazů vzá­ jemné podpory. Projevovala se nejen prohlášeními, nýbrž i Činy. Jedním z nich na slovenské straně byl pokus (1876) dr. Jos. Mil. Hurbana alma­ nach »Nitru« vydávati v české řeči a vrátiti se k češtině jako řeči spisovné (pokus ten však zůstal ojedinělý); jedním z nich na straně české bylo vy­ psání (v říjnu r. 1876) stipendií domácí radou »Českého;klubu« pro slo­ venské studující na Českých ústavech a vysokých školách v Praze a na pře­ rovském gymnasiu, kam se Slováci uchylovali, když v Uhrách nebylo je­ diné střední školy s vyučovací řečí slovenskou. Za Tiszovy vlády Maďaři vynakládali vše, aby pomád'arštili nemaďarské národnosti v zemi. •' • Dne 20. listopadu r. 1874 byl rozpuštěn i růžencový spolek stříd­ mosti, který působil proti zhoubě slovenského lidu, kořaleČnímu moru, po­ něvadž prý byl oddán velezrádnému panslavismu. V květnu r. 1875 bylo vyhlášeno nařízení, v jakých mezích a za jakých podmínek jest dovoleno zakládat! spolky. V něm se výslovně uvádělo, že národnostní spolek se-může zříditi jen jako spolek literární a vzdělávací, ale žádný spolek nesmí ve svém pojmenování užívati slova »národní«. Dne 31. prosince ř. 1875 byla v baňsko-bystřické královské soudní stolici prohlášena i ve styku se stranami maďarština za jedinou řeč úřední. Od 1. března r. 1876 nepřijímala totiž tato stolice spisů, podepsaných pravotárem v jiné řeči nežli maďarštině. Slovenský vlastenec á politik, advokát dr. Pavel Mudroň se svými přáteli se tomuto protizákonnému rozhodnutí bránili ve všech instancích až po ministerstvo spravedlnosti, ale nemohli se nikde dovolati práva. V červenci r. 1876 bylo nařízeno, aby okresní a obecní notáři jednali se služnovským úřadem jen maďarský. R. 1877 v nitranské župě vytlačily královské sborové a jednotlivé soudy slovenštinu ze svých protokolů a sůudů pouhým sedriálním nařízením. Věci dospěly tak daleko, že nejen byla nemaďarská podání odmítána, nýbrž byly podavatelňm nemaďarských podání ukládány i pokuty. Tak r. 1877 byla v Klá­ štere pod Zniovom pokutována organisace »Vzájemná pómocnice« baň24*

371

SLOVENSKÁ POLITIKA V L. 1868—78.

sko-bystrickou soudní stolicí za slovenské podání s odůvodněním, aby budoucně Činila úřední podání maďarské. Maďarská vláda, aby existence státu nebyla ohrožena, nasazovala vše, aby každý nemaďarský občan se naučil maďarský a zapomenul na svůj mateřský jazyk. Na učitele slovenských obecných škol bylo doléháno, aby znali nebo se doučili maďarštině. Pro učitele slovenských škol byly pořá­ dány kursy maďarštiny. Zákonem ze dne 22. května r. 1879 byla maďar­ ština zavedena jako povinný předmět na všech veřejných obecných Školách nemaďarských.Na střední Školy byli za žáky přijímáni jen ti,kdo prokázali znalost maďarštiny. Slovanské řeči byly vůbec vyloučeny na středních Ško­ lách. R. 1878 Školní inspektoři odměňovali ty učitele, kteří v maďarisačním duchu zodpověděli otázku: »Jakým způsobem se může dětem zpříjemniti maďarská řeč?« Učebnice, kde se vykládalo, že v Uhrách bydlí vedle Maďarů i nemaďarské národy, byly z užívání vylučovány. Do Škol­ ních knihoven neslovenských nebyl připuštěn ani jediný slovenský spis. Byl vydán úřední seznam knih pro Školní knihovny a do něho nebyla za­ řazena jediná kniha slovenská. Zásluhou obětavého slovenského vlastence, učitele a bibliografa Lu­ dovíta V. Riznera, byly na obecných Školách slovenských zakládány knihov­ ny, do nichž byly přirozeně zařazovány slovenské knihy. Zakládání Škol­ ních knihoven bylo před tím nařízeno ministrem kultu a vyučování a Rizner tohoto nařízení využil pro zakládání slovenských knihoven. V prvních měsících r. 1878 byla provedena úřední prohlídka slovenských Školních knihoven. Revisoři vyloučili z knihoven »panslavistické« knihy, za něž pokládali zvláště české knihy, tištěné v historických zemích Českých. Ma­ ďaři věnovali mnoho pozornosti práčem dějepisným. Vynakládali velké úsilí, aby dějepis byl na všech Školách vykládán v duchu maďarském a bo­ jovali proti všem učebnicím a knihám, které tak nečinily. Slováci, aby udrželi slovenský lid při slovenském národním vědomí a aby neuvědomělý slovenský lid uvědomovali, pořádali ochotnická di­ vadla. Maďaři hned chtěli Čeliti této snaze a proto v létě r. 1879 počali pořádati v Čistě slovenských končinách představení maďarských kočují­ cích divadelních společností. V končinách, obývaných převážně nebo jen slovenským lidem, stá372

SLOVENSKÁ POLITIKA V L. 1868—78.

válo se vše maďarským nejen uvnitř, nýbrž i na venek. Maďarština se stala jednací řečí všech státních úřadů, municipií, soudů a to nejen ve vnitřním úřadování, nýbrž i ve styku se stranami, na všech vyšších a střed­ ních Školách stala se maďarŠtina výlučně vyučovací řečí. Slováci měli býti proti své vůli přeměněni v Část politického národa uherského t. j. v Ma­ ďary. »Národnie noviny« si dne 18. července r. 1876 povzdechly: »Škola, súdy, pravomocnosť, ba eŠte aj chrám a obec zatvorená je užívaniu našej národnej řeči, lebo Škola je u nás maďarská, súdy maďarské, pravomoc­ nosť maďarská, záujmy jednotlivých církví podmanujú sa záujmom maďarismu, do chrámov slovenského 1’udu vtiskla sa maďarština pomocou ta­ kých orgánov, ktoré nie sú schopné vyuČovať lud pravdám božským v jeho reČi, a s vrchnosťami musí nemaďar v maďarskej reČi obcovať.« Slováci ztratili naději, že se kdy v Uhrách dovolají spravedlnosti a svého práva jako národ. Snášeli své utrpení resignovaně a čekali na chvíli, kdy nastane změna poměrů. »Národnie noviny« napsaly dne 13. května r. 1876: »Nám nič ineho nepozostáva, ako pri usilovnej Činnosti národnej s chladnou resignáciou očakávať tú hodinu, kde politické okolnosti mocnějŠie budú nad múdrost dualistických štátnikov.« Slováci soudili, stejně jako Češi v historických zemích, že tato hodina uhodila, když se dostavila válečná krise na Balkáně. Sympatisovali tehdy s Jihoslovany, a, ačkoliv to bylo v Uhrách zakázáno, pořádali sbírky ve prospěch raněných Slovanů na Balkáně. Dávali otevřeně najevo, že stojí svým celým srdcem na straně Maďary nenáviděného Ruska, a přáli si, aby habsburská monarchie kráčela s ním solidárně. Když rusko-turecká válka byla v plném proudu, na jaře r. 1877 doufali, že snad maďarští politikové vystřízliví a změní své cho­ vání k Slovanům doma i za hranicemi. Jako Čechové v historických ze­ mích, tak i Slováci jásali nad pádem Plevna a boj Jihoslovanů za svobodu dodával jim nové síly a novou chut k práci, poněvadž myslili, že osvobo­ zení Jihoslovanů bude znamenati i zlepšení osudu Slováků. Jako Čechy v historických zemích, tak i Slováky v Uhrách rozřešení otázek na Balkáně zklamalo. Nesplnilo se, po Čem toužili. Byli tím roztrpčeni a zaraženi. Tato jejich nálada se projevila v létě r. 1878 při všeobecných vol­ bách na zemský sněm uherský. Tehdy Slováci nevyhlásili vůbec kandidátní listiny. Vysvětlovali své rozhodnutí tím, že každá jejich práce proti ma373

’.SLOVENSKÉ POLITICKÉ STRANY, =

ďarskému násilí jest marná, agitace je jim nemožná, vše, co by podnikli, pokládalo by se za velezradu, i pojmenování »Slovenský národ« se tehdy za ni považovalo. Chtěli Čekati na dobu příznivější a pracovati zatím na kulturním a hospodářském sílení slovenského lidu. Nezabránili vsak svou pasivitou za volěb, aby Část Slováků nevolila vládně.; Tiszova vláda za voleb r. 1878 udržela své posice. Slováci nadále ne­ měli na sněmu ani jediného poslance. »Národnie noviny« vykládaly dne 24. srpna r,1878,. co Slováci politicky dokázali pasivitou při volbách: »Slovenskí voličia dokázali tým, že od volieb sněmových vyslancov neoČekávajú teraz nič dobrého ani pre seba ani pre krajnu, nech by tie vol’by akokol’vek vypadly. Utiahnutím sa voliČov dokázáno ďalej, že na predošlé vol’by malý rozhodujúci vplyv tie prostriedky, ktoré sme my vždy za také označovali pijatika, podplácenie, hrozby, úradní vplyv, len nie presvedČenie a horlivosť voličov ... Konečně móžu slovenskí voličia povedať, že na nich v žiadnom ohl’ade zodpovědnost nepadá, lebo oni nielen že zle nevolili, ale sa volieb vóbec ani nesúČastnili,« Slovákům zbývala v rukou jen jediná politická zbraň. Byly to jejich noviny. Ale ty mbhlý plniti své poslání jen s největším sebezapřením. Slo­ venské noviny býly zabavovány, jejich redaktoři byli stíháni pro otištění závadných Článků; byli stavěni před poroty, složené z Maďarů, byli odsu­ zováni k vězení * a k peněžitým pokutám. Tato opatření však měla i svou dobrou stránku, přispívala k utvrzení národního vědomí mezi Slováky a k posílení vzájemnosti československé. Čtenáři slovenských novin nejen ze Slovenska, nýbrž i z historických zemí pořádali sbírky, aby odsouzení redaktoři mohli záplátiti pokuty a aby jejich rodiny netrpěly nouzi.

-

’

LIL

' ; . .

SLOVENSKÉ POLITICKÉ STRANY., Slováci zá svého politického postupu v létech 1868 až 1874 netvořili

jedné politické strany. Byli jako Maďaři rozdělení v politické strany. Slo­ venské strany ’nazývaly: »Slovenská národní strana« a »Nová Škola 374

SLOVENSKÉ POLITICKÉ STRANY.

slovenská«. »Slovenská národní strana« si sama vyvolila své jméno. »Nová škola slovenská« byla rak nazvána v polemice novinami slovenské národní strany a přijala toto pojmenování za své. Obé strany byly stranami sloven­ ské buržoasie a obě vycházely ze stejného ideového základu. Obé hlásaly slovenský nacionalismus, demokratismus, liberalismus. Národní strana byla projevem politického romantismu, Nová Škola se prohlašovala za stranu positivní. Národní strana jeŠté roku 1870 pokládala za svůj prapor slovenské memorandum z r. 1861, Nová Škola označovala tento program po uskutečnění dualismu za překonaný. Memorandum vycházelo z před­ pokladu jednoty habsburské monarchie, věřilo, jako to věřili Slováci za Bacha, že vídeňské vládě se podaří zdolati Maďary. Nová Škola všechno to po r. 1867 odmítala. Ukazovala na to, že dualismus nevezme za své, poněvadž by si to Maďaři nedali líbiti, že se prostě musí poČítati s roz­ poltěním habsburské monarchie ve dvě Části. Nová Škola proto zavrhovala spoléhání Slováků na korunu, na Vídeň a na možnost revoluce proti Ma­ ďarům, neuznávala tedy politiku, která vycházela z koncepce Štúrovy. Ná­ rodní strana byla rusofilská v duchu Štúrova rusofilství, Čekala pro Slo­ váky spásu od oficielního Ruska. Nová škola odmítala toto rusofilství. Její orgán »Slovenské noviny« vykládaly dne 4. února r. 1869: »My o protektorstvo ruské, ktoré by sa do naších domácích záležitostí miechalo, na­ skrze sa neuchádzame, lebo známe, že by nám to k dobrému neposlúžilo a na zelenú ratolesť náš slovenský k spolužitiu s ostatními národamí uhorskej otČiny odkázaný národ, nikdy nepriviedlo.« Nová škola zdůrazňovala spoléhání na vlastní síly Slováků, byla pro »samostatný vývin a samostatné úČinkovanie za národ a vlasť!« Národní strana i Nová škola byly propagátory federalismu v obou polovicích habs­ burské monarchie a pro jejich poměr personální unie. Obě strany držely se integrity uherského státu. Nová Škola byla oproti národní straně pro jeden společný parlament uherský a pro jednu společnou vládu. Obě od­ mítaly dualismus z r. 1867. Národní strana v duchu memoranda z r. 1861 byla pro slovenské Okolie, Nová Škola zavrhovala ideu »Slovenského di­ strikt. Nová Škola dokazovala, že tato snaha jest bludná v ohledu ná­ rodopisném, zeměpisném, národohospodářském a historickém. Slovenské Okolie mělo i neslovenské menšiny a, kdyby se utvořilo, slovenské men­ 375

SLOVENSKÉ POLITICKÉ STRANY.

šiny mimo ne by byly pro Okolie ztraceny. Celá hornouherská končina tvoří zeměpisný celek a ten není radno tříŠtiti. Utvoření Okolie by poško­ dilo Slováky národohospodářsky, poněvadž přirozený běh obchodu z hor­ ních Uher směřuje k Dunaji. Není prý potřebí utvořiti Okolie, které by bylo proti historickému povědomí Slováků, poněvadž horní Uhry od osmého století tvořily historicko-politickou individualitu, nýbrž prý by sta­ čilo, aby se v horních Uhrách vyslovila v svobodné obci a v okrese národní rovnoprávnost. Nová Škola si přála spolupráci s Maďary v uherském státě, počítala s pevnou existencí uherské monarchie, v možnost dohody Slováků s nimi. Národní strana, byvši poučena zkušenostmi z minulosti, nevěřila Maďarům, třeba že jim přiznávala i diplomatickou přednost mezi ná­ rody uherského státu, a nechtěla se jim vrhati do náruče. Ale obě strany stály proti uherským vládám v oposici, obě strany byly pro provedení ná­ rodní rovnoprávnosti v Uhrách, pro novelisaci národnostního zákona z r. 1868 v duchu této myšlenky, obě strany byly pro národní výchovu a vzdě­ lání mládeže. Obě strany si přály, aby potomci starého zemanstva se spo­ jili se slovenskou demokracií a aby s ní zastupovali obyvatelstvo hornouherských končin. Obě strany byly pro municipiální správu, pro samo­ správu, pro slovenské Školství obecné, střední i vyšší. Obě strany se do­ máhaly, aby i Slováci byli přijímáni do všech veřejných úřadů až po mi­ nisterstva. Obě strany se chovaly k církvím snášelivě, byly pro církevní rovnoprávnost, neodmítaly církví, v knězi spatřovaly národního buditele. Nová Škola byla i pro konfesijní Školu, poněvadž prý jen v konfesijních školách s výchovou a vyučováním národním byla možnost obrany proti ná­ silné maďarisaci. Prohlašovala se pod vlivem Bobulový choti pro emanci­ paci žen a kladla váhu na práci národohospodářskou. Národní strana si přála vždy spolupráci a styky s Čechy z historických zemí. Nová Škola Šla sama svou vlastní cestou a nespoléhala na Čechy. Národní strana měla své středisko v TurČ. sv. Martině, Nová Škola v Budapešti. Pokládala toto město, ležící při Dunaji, za první podmínku národního obchodu slovenského. Vůdcem Národní strany byl Vilém Pauliny-Tóth, vůdcem Nové školy byl Ján Nep. J. Bobula. Bobula byl diplomovaný stavitel, rodem Slovák. Narodil se r. 1844 v Lipt. Hrádku. Pobyl ve Vídni a pak se usadil v Pešti. Od r. 1862 stál 376

SLOVENSKÉ POLITICKÉ STRANY.

na světovém názoru křesťanském a národním. Od téhož roku byl literárně Činný jako slovenský buditel, autor mravně zábavných povídek, překladatel z ruštiny, redaktor časopisu pro mládež »Janoš«. Bobula byl oddaným stoupencem biskupa Štefana Moysesa. Hleděl vytvořiti v Pešti středisko Slováků. Dne 2. ledna r. 1868 vydal tam první číslo »Slovenských novin« s demokratickým a liberálním heslem: »Svornost, rovnost, volnost.« Slo­ venské noviny« byly tlumočníky Bobulový politiky až do jejich zániku v lednu r. 1875 a do zániku jeho politické strany Nové školy. Bobula se ucházel za svou stranu o mandát do uherského sněmu, ale nebyl zvolen. Ke svým voličům v žilinsko-rajeckém okresu vydal Švabachem tištěný pro­ gram, který byl jeho osobním programem. Obsahoval nejen ty myšlenky, které hlásal orgán jeho strany, nýbrž i osobní názory, které tryskaly z jeho směru, jenž nazval »moderný pokrok na základe vŠeobecnej vzdělanosti a demokracije«. Bobula byl pro zřízení samostatné, národní, od Vídně neodvislé peněžité banky pro Uhersko, pro Četné reformy daňové, pro re­ formu sněmovny magnátů v tom smyslu, aby tato sněmovna byla výkvětem inteligence a zastupovala všechny třídní zájmy, pak pro nevolitelnost úředníků jakkoliv na vládě hmotně závislých, pro zprůmyslnění horních Uher a pro zlepšení sociálního postavení učitelů a soudců. Vycházel z ná­ zoru, že poslanec má míti vždy na mysli zájem celé vlasti. Bobula byl muž energický, vzdělaný, jeho povolání učinilo z něho muže i v politice prak­ tického. Byl organisátorem a podnikavým publicistou. Znal se osobně s J. SkrejŠovským. K jeho stoupencům náleželi katolický kněz a slovenský spi­ sovatel Ján Palárik, katolický kněz Slanický (= Th. dr. Ján Mallý), který velkým finančním darem umožnil vydávání »Slovenských novin«, evange­ lický farář a spisovatel Kolman BanŠell, botanik a archeolog farář Andrej Kmeč a jiní. Nová škola měla v Pešti i svůj spolek. Byl jím »Národně demokratický spolek slovenský«. Strana přestala existovati, když po roz­ puštění Matice slovenské a pronásledování Slováků nebylo možno počítati na politickou organisaci s orientací maďarskou. »Slovenské noviny« ne­ byly příliš rozšířeny. V prvních měsících r. 1870 měly jen asi 300 před­ platitelů. Oficielním orgánem Národní strany byly »Národnie noviny« v TurČ. sv. Martině. Za tímto listem stáli nejen Viliam Pauliny-Tóth, nýbrž i stře­ 377

PÁD AUERSPERGÚV. STREMAYR.

doškolský ředitel Martin Culen, Ján Jesenský, advokát dr. Pavel Mudroň, slovenský dějepisec a řádový kněz Franko Sasinek a jiní. Ani jedna z obou stran neměla finanční možnosti vydávati noviny denně.

Lili.

PÁD VLÁDY AUERSPERGOVY. KABINET STREMAYRÚV.

.Auerspergův kabinet za celou dobu svého trvání vládl v duchu na-

cionálně německém, centralisujícím a liberálním. Federalistickým snahám zasadil těžkou ránu zavedením přímých voleb do poslanecké sněmovny říšské rady. Vídeň s jejím poručníkováním nad celým Předlitavskem po­ sílil dne 22. října r. 1875 zřízením c. k. správního soudu ve Vídni. Soud ten dne 19. března r. 1877 učinil plenární usnesení, že jen němčina jest jeho jednací řečí a strana,která by v této řeči nejednala,bude považována za ne­ přítomnou. Po vyhlášení dogmatu o neomylnosti papežově, které podstatně změnilo vnitřní poměry katolické církve, Auerspergův kabinet pokračoval na cestě, kterou se Předlitavsko dalo již v létech 1868 a hleděl změniti v liberálním duchu církevně-politické zákonodárství. Arcibiskupové a bi­ skupové v Rakousku, v jejichž čele stál pražský kardinál Bedřich Schwar­ zenberg, dne 20. března r. 1874 veřejným osvědčením tuto snahu odmítli: »Nikdy, končili, nechceme se podrobiti a nepodrobíme se něčemu, Čehož vykonání by v nebezpečí uvádělo blaho Církve.« Dne 7. května r. 1874 byly upraveny cestou zákonodárnou jednak zevnitřní právní poměry církve katolické, konkordát s Římem a patent z 5. listopadu r. 1855 byly »v úpl­ ném rozsahu svém« výslovně zrušeny, jednak vyměřeny byly příspěvky k náboženskému fondu na uhražení potřeb pro účele katolické církve. Dne 27. května byl vydán zákon o uznání náboženských společností. Papež Pius IX. prohlásil tyto zákony za zotročení církve a doufal, že tak přísně katolický rod, jakým byl rod habsburský, neprovede zákony ty do všech důsledků a se vší přesností. Tyto zákony byly sice pokrokem ve smyslu liberálním, ale nebyly zase toho rázu, aby byly úplně Činily zadost liberál­ nímu přesvědčení ústavověrné strany. Tato strana, jejímž výrazem byl 378

PÁD AUERSPERGŮV. STREMAYR.

Auerspergův kabinet, aby se nesrazila s vlivnou katolickou církví, vyhnula se boji o školu a neprovedla školský zákon na základě liberálním, poněvadž narážel na silný odpor ultramontánní. Auerspergův kabinet uskutečnil zákon o soudní moci, provedl refor­ mu trestního řízení, zajistil trvání porot, pečoval o vysoké školství ně­ mecké. Ulevil novinářům tím, že dne 1. Července r. 1874 zrušil inserátový poplatek. Posílil brannou moc monarchie organisací zemské obrany. Re­ formoval Četnictvo. Pečoval o zdokonalení komunikace. Zřídil nové želez­ niční linky, zlepšil železniční dopravu, postátňoval dráhy. Uzavřel četné mezinárodní smlouvy, jimiž získalo postovnictví a obchod. Vzhledem k me­ zinárodní obchodní politice zavedl všeobecný celní tarif rakousko-uherský. Polepšil státní finance, upravil platy státních zaměstnanců a nižšího kněž­ stva. R. 1875 vykonal první přípravy k obnově rakousko-uherského vy­ rovnání a dne 27. června r. 1878 publikoval vyrovnávací zákony. Obnova vyrovnání, o němž se jednalo ve sněmovně r. 1877 a 1878, byla akce da­ leko těžší nežli vyrovnání z r. 1867, poněvadž šlo o významné problémy národohospodářské a finanční a Maďaři si chtěli odnésti z dohody další výhody na úkor neuherských zemí, kteréž nemile nesly, že jsou od r. 1867 ve vleku maďarském. Auerspergův kabinet se připojil i k Andrássyho vý­ chodní politice zahraniční a spolupůsobil při uskutečnění okupace Bosny a Hercegoviny. Obnovení vyrovnání s Uhry a okupace Bosny a Hercegoviny, dokon­ čená dne 4. října r. 1878, přivodily do řad vnitřně neklidné strany ústavóvěrné rozvrat. Za jednání o obnovu vyrovnání se odtrhla od hlavního kmene protekcionistického liberální frakce (přes padesát poslanců). Za jednání o celním tarifu a o zákonu o dani z petroleje, v únoru a březnu r. 1878, moravský poslanec dr. Fanderlík velice dobře odhalil ve sněmovně rozvrácený poměr mezi vládou a většinou ve sněmovně. Ústavověrná strana a její exponent! v kabinetu se odcizili. Císař viděl, že se nedá vládnouti s ústavověrnou stranou. Za hlasování po schválení berlínské smlouvy ústavověrní sehnali proti schválení 112 hlasů a pro schválení bylo jen 154 hlasů. Ústavověrní byli proti jakékoli expansivní politice Rakousko-Uherska na Balkán. Císař, jemuž se vždy jednalo o sílu armády, ještě více se odchýlil od strany ústavověrné, když se tato stavěla z finančních důvodů 379

PÁD AUERSPERGÚV. STREMAYR.

proti jeho snaze vybudovati silné a řádně vyzbrojené vojsko. Rozštěpenou stranu ústavověrnou sjednotiti se již nikomu nepodařilo a ústavověrná strana již si nezjednala důvěru koruny. Kluby, které na troskách této strany se vytvořily, nebyly již spolehlivou oporou vládní politiky Auerspergovy. Dne 5. června r. 1878 duše kabinetu ministr vnitra Lasser přestal býti pro nemoc ministrem. Zažádal za pensionování. Po něm požádali za demisi i jiní ministři. Dne 4. Července r. 1878 podal celý kabinet demisi. Císař ji přijal dne 7. října r. 1878, ale pověřil Členy kabinetu vedením stát­ ních záležitostí až do utvoření nové vlády. To byly známky rozkladu Au­ erspergovy vlády. Z většiny sněmovny se již nedalo vytvořiti života schop­ né ministerstvo. Baron Sisinio Depretis-Cagnodo a hrabě Taaffe, kteří se pokoušeli podle příkazu císařova o tuto těžkou úlohu, pokoušeli se o ni marně. Vláda v Předlitavsku vstoupila do stadia provisoria. Císař i jeho rádcové poznávali, že sestaviti nový pevný kabinet z jiných živlů nežli ze strany ústavověrné jest do té doby nemožno, dokud nebude ukončeno ke konci se chýlící osmé zákonodárné období říšské rady a dokud nebudou provedeny nové všeobecné volby. Dne 15. února r. 1879 byli propuštěni kníže Adolf Auersperg i ministr dr. Unger a v čelo kabinetu byl postaven senior zbylých ministrů dr. Stremayr. Byl to vynikající znalec svého resortu, ale jinak to byl muž, jemuž chybělo hluboké pojetí řešených problémů. Své mínění si vytvářel rychle a zběžně. Kabinet Stremayrův měl vésti vládu až do vykonání voleb. Tvořilo jej Šest Členů předcházejícího kabinetu, mezi nimiž byl jeden Slovan, polský ministr krajan. Nově do kabinetu vstu­ poval tyrolský místodržitel, bývalý ministr a bývalý ministerský předseda hrabě Taaffe. Zasedl na křeslo ministra vnitra. Byl projevem úmyslů ko­ runy provésti změnu vládního systému. Moravský poslanec dr. Pražák dal tomuto mínění průchod v rozpočtové debatě dne 1. dubna r. 1879. A dr. Rieger, který postřehl změnu situace, v první polovici března r. 1879 za­ jel do Vídně, aby tam sondoval půdu. Vykonal řadu politických návštěv. Konferoval i s hr. Taaffem. Dne 10. března r. 1879 v listu své ženě si liboval: »Nebyl jsem tu nadarmo, ale jsou to první kameny, položené k stavbě budoucí.« Stremayrův kabinet se sněmovně představil dne 18. února r. 1879. Nepředstoupil úmyslně s politickým programem. Výslovně se uváděl jako 380

konec

České pasivity.

prozatímní kabinet až do zvolení nové sněmovny. Úkol nové vlády nebyl tedy jiný, nežli dokonČiti předlohy již rozdělané a zajistiti státní rozpočet. Dne 15. května r. 1879 se konala poslední schůze osmého zákono­ dárného období. Dva dny poté bylo uzavřeno trůnní řečí. Dne 22. května r. 1879 byla první říšská rada, zvolená na základě přímých voleb do po­ slanecké sněmovny, rozpuštěna. To byl i den, kdy počala zapadati hvězda německých ústaváků.

LIV.

ÚPLNÉ OPUŠTĚNÍ PASIVITY STÁTOPRÁVNÍ OPOSICÍ ČESKOU. Úkol hraběte Taaffeho v Stremayrovu kabinetu byl utvořiti před­

poklady vládní většiny pro budoucí sněmovnu. Po válce rusko-turecké a po berlínském míru r. 1878 vzal za své spo­ lek tří císařů, německého, ruského a rakouského, tajně uzavřený r. 1873. Na obzoru byl spolek Rakouska s Německem, o nějž se od r. 1870 úsilovně přiČiňoval hrabě Andrássy. Hr. Andrássy byl přesvědčen, že Ně­ mecko nikdy neztrpí zasahování Ruska za Karpaty a že následkem toho Slované v obou polovicích říše se uklidní, přestanou spoléhati na Rusko a stanou se klidnými občany monarchie. Hr. Andrássy uzavřel spolek s Německem formálně dne 9. října r. 1879, kdy zároveň přestal býti za­ hraničním ministrem rakousko-uherským. Dvojspolek rakousko-německý měl za účel udržeti mír v Evropě. Podle starého poučení: »ChceŠ-li mír, připravuj válku« spočíval na armádách, pohotových k boji. RakouskoUhersko nechtělo hráti v tomto společenství roli podružnou a ubohou. Připravovalo se proto k tomu, aby prodloužilo na deset let branný zákon, jímž se síla armády stanovila na 800.000 mužů. Aby branný zákon byl při­ jat, k tomu bylo potřebí dvoutřetinové většiny sněmovní, a k té by se byla vláda nepřiblížila, kdyby z nových voleb byli vyšli jako vítězové ústaváci. Ústavověrná strana v předcházejícím období osvědčila, jak by se chovala k vojenským problémům. Byla by stála proti vojenským požadavkům s odů­

381

konec

České

pasivity.

vodněním, že finance státu jsou neutěšené a že se musí všude spořiti. Na ústaváky nebylo spolehnutí. Císaři se svým stanoviskem odcizili. Proto hrabě Taaffe se staral o to, aby z voleb vyšly co nejvíce zeslabeny živly ústavověrné a co nejvíce posíleny živly konservativní. Chtěl ústavověrným dokázati, že v Předlitavsku lze vládnouti bez nich. Císař, jemuž síla ar­ mády nad jiné ležela na srdci, měl plné pochopení pro koncepci Taaffeovy politiky a vynakládal vše na její podporu. Hrabě Taaffe, aby posílil v budoucí sněmovně živly konservativní a koruně oddané, aby zeslabil německý liberalismus, když nebylo pomyš­ lení na jeho vyhlazení, hned na počátku dubna r. 1879 uvažoval o zesla­ bení ústaváku kompromisem v českém velkostatku mezi ústavověrnou a historickou Šlechtou. Zahájil později za císařova souhlasu akci, aby při­ vedl do nové sněmovny konservativní šlechtu z Čech a s ní české lidové politiky, pokud by tito chtěli jiti ruku v ruce s konservativní Šlechtou. Li­ doví poslanci čeští, kteří by byli Šli proti konservativní politice nebo ne­ dali se jí vésti, neměli pro jeho koncepci ceny. Byl si vědom toho, že by pak bylo pro něho lépe, aby do sněmovny ani nepřišli. Netajil se proto dne 27. dubna r. 1879 v rozhovoru s dr. Riegrem svým rozhodně konservativním programem do budoucnosti. Byv informován redaktorem J. S. SkrejŠovským, jehož novinářské podniky hmotně podporoval, soudil, že nálada v Českém voličstvu jest taková, že toto žene své vůdce z pasivity dp aktivity. Vynakládal proto nejprve vše na to, aby pro sebe získal konser­ vativní Šlechtu v Čechách, vlastní strůjkyni zásadní pasivity a byl si toho jist, že lidová politika Česká, která se dávala vésti konservativní Šlechtou, zvláště jejím vůdcem hrabětem Clamem, dostaví se do poslanecké sně­ movny, jakmile se konservativní Šlechta rozhodne pro politickou aktivitu. Hr. Taaffe však nechtěl si vytvořiti většinu, v jejímž by byl zajetí, většinu, která by případně i proti němu postupovala. Proto neměl zájmu a nepo­ kusil se o uzavření kompromisu ve velkostatku na Moravě. Těsně před 26. květnem r. 1879 počal hrabě Taaffe jednati ve Vídni s vůdcem ústavověrné Šlechty knížetem Karlem Auerspergem a hned po rozmluvě s ním s předákem konservativní Šlechty z Čech hrabětem Lvem Thunem. Jednalo se mu o to, aby oba Šlechtické proudy v Čechách učinily volební kompromis a aby pak působily politicky jako jedna střední strana. 382

KONEC ČESKÉ PASIVITY.

Kníže Auersperg se nerad rozhodoval k ústupku ze svých posic ve pro­ spěch konservativní Šlechty, ale, když hrabě Taaffe zdůraznil, že se jedná o rozhodné přání císařovo, byl ochoten postoupit! historické šlechtě v říš­ ské radě osm až deset mandátů, ale jen za podmínky, že historická šlechta opustí svou pasivitu. Hrabě Thun z příkazu Taaffeova informoval o akci hraběte Clama-Martinice. Clam-Martinic tehdy byl jednání zcela přístupný, poněvadž, jak později, dne 10. listopadu r. 1879 se vyslovil v místnostech Českého klubu ve Vídni, byl již otřesen ve své víře v oprávněnost po­ litické pasivity: »Povolil jsem,« tehdy řekl, »obecnému tlaku, postřehnuv, že trpný odpor na dále udržeti nelze.« Vůdcové obou šlechtických proudů měli dojednati kompromis a postaviti své strany před hotovou událost. Kdyby snad bylo došlo za jednání k diferencím, měl o nich rozhodnouti sám císař. Hrabě Clam odmítl z důvodů zásadních i taktických Taaffeovu snahu utvořiti jakousi střední stranu, která by byla měla býti v rukou Taaffeových jakýmsi jazýčkem na váze mezi stranami a bloky v sněmov­ ně. Byl však ochoten uzavřití s ústavověrnou šlechtou volební kompromis za třech pomínek: 1. když se utvoří vláda, která by zajišťovala svým složením a chová­ ním vytýčení konservatívního praporu a poskytovala záruku, že vstup konservativní šlechty nemá sloužiti efemerním stranickým kombinacím, nýbrž velké úloze smírného vyrovnání. 2. když v době před sejitím se říšské rady budou podány zemským sněmům, zvláště Českému sněmu předlohy, které by dokazovaly, v Jakém smyslu chce vláda řeŠiti velké otázky a 3. když bude připuštěno podati historické Šlechtě státoprávní ohra­ zení, které se odevzdá poslanecké sněmovně říšské rady před složením po­ slaneckého slibu a bude jí vzato na vědomí. Na tuto poslední podmínku kladl také zvláště důraz hr. Lev Thun ve svém dopisu hr. Clamovi dne 4. června r. 1879. Hrabě Clam tedy chtěl vystoupiti z politického ústraní za uvedených podmínek, ale nesliboval ještě obeslati říšskou radu bezpodmínečně. Dne 24. června r. 1879 byl vo­ lební kompromis uzavřen. Z 23 říšských mandátů měla konservativní šlechta obdržetí 10 mandátů. Každá ze stran vystoupila se svým zvláštním volebním provoláním. Bylo to nezbytno proto, poněvadž historická šlechta 383

KONEC ČESKÉ PASIVITY.

nemohla vydati volební provolání, v němž by nenaznačila, že by přišla na říšskou radu jen s výhradou svého státoprávního stanoviska, a ústavověrná Šlechta nemohla zase podepsati volební provolání s takovou výhradou. V provolání konservativní Šlechty byly i uvedeny zaobaleně podmínky kompromisu. Auerspergovi stoupenci neradi viděli uzavřený kompromis, ale neodvážili se vystoupiti proti svému vůdci, poněvadž tušili, že by tím vystoupili proti samému císaři, jehož vůle byl kníže Auersperg slepě posluŠen. Získání lidových politiků českých věnoval hrabě Taaffe méně péče. Tu úlohu přenechával konservativní Šlechtě, poněvadž, jak dobře cítil hrabě Clam, bylo i jejím zájmem, aby mohla na říšské radě postupovati podepírána paralelní akcí buržoasie, vedené v duchu konservativním. Hra­ bě Clam brzo po 25. květnu r. 1879 informoval dra Riegra o svých úmy­ slech a oba politikové dohodli se o stejném postupu. Rieger byl získán pro politiku hr. Clama. Mezi lidovými politiky Českými nebylo jednoty o tom, zda se má jiti na říšskou radu beze všech podmínek nebo za určitých předpokladů. Proud, representovaný drem Eduardem Grégrem byl za situace, jaká byla, pro obeslání říšské rady bezpodmínečně. Nechtěl tento směr nežli oposici přenésti do říšské rady a dokázati nemožnost zdárné její práce. Druhý proud, vedený drem Riegrem, drem Sladkovským a drem Juliem Grégrem, byl pro vstup na říšskou radu, když budou dány záruky splnění naléhavých požadavků českých. Dr. Sladkovský, který poznal za svého pobytu s Rie­ grem ve Vídni situaci, slíbil dru Riegrovi svou úplnou podporu v jeho politice. Rieger myslil v polovici roku 1878 i na to, jakou politiku by Česká delegace provozovala na říšské radě, kdyby byla do ní přinucena vstou­ pili beze všech ústupků. Pak byl pro to, aby Čeští lidoví poslanci vstoupili tam »co element takřka destruktivní s vědomým úmyslem tuto ústavu hle­ dět rozbourat a udělat nemožnou přímými útoky na korunu, která odpo­ vědnost všeho toho odmítnouti nemůže«. To bylo důvěrné vyznání, které dne 9. Července r. 1878 učinil hraběti Clamovi a které tomuto utkvělo v mysli. Proto hrabě Clam za jednání s Taaffem vynakládal vše, aby za­ choval paralelismus akcí staročeských politiků s konservativní Šlechtou. 384

KONEC ČESKÉ PASIVITY.

Proto stál o to, aby dr. Riegra získal pro svůj postup. Byl přesvědčen, jak napsal dne 5. Července r. 1879 bývalému ministru dru Scháfflemu, že jen tak jest možno zdržeti lidové politiky české »od irregulární a dobrodružné dráhy«. Státoprávní klub Českých lidových politiků obou českých stran se od­ hodlal dne 18. května r. 1879 uČiniti rozhodnutí o způsobu, za jakého by se mělo vstoupiti do říšské rady. Dr. Pražák prosil před schůzí klubu dra Riegra: »Snažně Vás žádám, neraČte sobě zameziti cestu do říšské rady a nedělejte již nyní výminky, které by snad po volbách dle výsledku těchto nemohly býti plněny.« Dr. Eduard Grégr hájil v klubu své stanovisko bez­ podmínečného obeslání říšské rady. Všichni ostatní mluvčí, dra Sladkov­ ského nevyjímajíc, byli pro obeslání říšské rady jen za určitých záruk. Dr. Eduard Grégr, když byl se svým stanoviskem osamocený, ohlásil vystoupení z klubu. Hlasatel stejných s ním názorů, věrný stoupenec a oddaný přítel J. S. SkrejŠovského, nepřítomný dr. Karel Leopold Klaudy, přestal býti po­ važován za člena klubu. Měl tím býti desauován před hr. Taaffem, který spoléhal na jeho informace a jeho vliv v klubu. Klub se usnesl kandido­ vali do říšské rady pak jen ty, kdo by se prohlásili pro obeslání říšské rady za určitých záruk. Za debaty stály proti sobě dvě koncepce České lidové politiky. Jednu zastával dr. Rieger a dr. Sladkovský, oba neprávem optimisticky naladění, druhou dr. Eduard Grégr. Dr. Rieger dokazoval, že koruna má snahu uČiniti Čechům ústupky, poněvadž prý to bez Čechů na říšské radě nejde. Tím, že východní otázka přišla do proudu, poznalo prý se, že jest nemožno dělati v Rakousku protislovanskou politiku. Koruna prý potřebuje slovan­ ské národy v konfliktech na východě. Ústaváci prý uviděli, že říšská rada jest slabá proti maďarskému vlivu a proto prý i oni jsou pro smíření se státoprávní oposicí. Dr. Sladkovský k tomu dodával, že prý se ve vládních kruzích klade na to váha, aby se provedla v Praze korunovace na základě smluv, které by se učinily s Čechy. Končil: »Oni chtějí dostati pečeť práva k zemím koruny České a to je hlavním dokladem pro to, že bude se s námi jednati.« Rieger i Sladkovský vyslovili se, aby se jednalo o dohodu s Němci. Dr. Eduard Grégr byl proti těmto optimistickým názorům skeptik, nevěřil, že jednání s Němci k něčemu povede. Pro bezpodmínečné obeslání říšské 25

385

konec

České pasivity.

rady byl proto, poněvadž tam chtěl mírniti »konsekvence dualismu a centralisace«. Ještě dříve, nežli došlo k volbám do říšské rady, chtěl dr. Rieger vyjasniti situaci tím, že se pokoušel o přímý národní smír mezi oběma ná­ rody v Čechách. Pokládal Českoněmecký smír za nezbytnou podmínku »zdárné aktivity Čechův«. Ke konci dubna r. 1879 se sešel ve Vídni u hra­ běte Taaffeho s vůdcem Českých Němců drem Herbstem a učinil v tom směru návrh. Herbst ujišťoval Riegra, že si přeje smíru s Čechy, ale vy­ mlouval se, že může těžko co dělati, poněvadž rozhodující slovo ve straně v Čechách má poslanec a náměstek nejvyššího maršálka zemského, praž­ ský advokát JUDr. František Schmeykal. On a jeho stoupenci pak jsou prý spokojeni s mocí, kterou mají, a nepřejí si změny. Rieger přes to stál na svém podnětu. Konečně jeho vlivem bylo usneseno, že by se svo­ lala konference, v níž by po stejném počtu (5) měli Češi i Němci, a ti že by se uradili o tom, jak by se daly upraviti zvláště národnostní, Školské po­ měry a volební řád v Čechách. Hrabě Taaffe rád vyslechl tento výsledek porad, přimlouval se za jednání od národa k národu bez angažování se vlády. Čhtěl býti na obě strany hezký, nechtěl, aby vláda za jednání pomá­ hala té neb oné straně, aby dostal proti sobě nějak žurnalistiku a ohrozil si výsledek voleb do říšské rady. Přes to všecko však vzal na sebe závazek, že požádá knížete Karla Auersperga, který byl tehdy nejvyšším maršálkem zemským, aby dal k takové konferenci podnět. Poněvadž tehdy Taaffe po­ mýšlel na kompromis mezi ústavověmou a historickou Šlechtou, chtěl, abjr vedle lidových politiků obou národností byli konferencím přítomni i vůd­ cové obou velkostatkářských stran v Čechách. Hohenwart, který se byl již ke konci roku 1878 pokoušel o sblížení s drem Herbstem, nesliboval si od celé akce ničeho. Postřehl, že vyrovnání česko-německé může míti jen tehdy úspěch, když oproti Němcům, těšícím se ze své politické nadvlády, bude Čechům nápomocen ministerský kabinet. Hohenwart, veden svým konservativním a autonomistickým přesvědčením, nerad viděl nadbíhání němec­ kým liberálním centralistům. Soudil, že, budou-li se Němci stavětí k jed­ nání ochotnými, pak to učiní jen proto, aby se proti nim za voleb nevystu­ povalo jako proti kazimírům. Mínění Hohenwartovo sdílel i hr. Clam. Kníže Karel Auersperg se vyhnul úkolu, který na něho vznesl hrabě

386

KONEC ČESKÉ PASIVITY.

Taaffe. Nesvolal schůzi Čechův a Němců. Vymluvil se, že nelze něco po * dobného od něho žádati, když kompromis mezi velkostatkáři nebyl ještě uskutečněn. K Česko-německým konferencím tedy nedošlo. Když bylo po volbách, dr. Herbst i dr. Schmeykal byli ochotni jednati s Českými lidovými politiky o smír, ale tu zase staročeští poslanci nemohli se ihned do jednání pustiti se stoupenci německého liberalismu vzhledem na úspěch konservativních živlů za voleb. Dne 28. a 30. Června r. 1879 se konaly všeobecné volby ve skupinách venkovské a městské do říšské rady. Státoprávní klub Českých poslanců,, jehož akce se omezovala na České království, ve volebním provolání ze dne 27. Června r. 1879 sice trval na odmítavém stanovisku k říšské radě, dříve již Čechy častěji vyslovenému, ale netajil se tím, že by bylo možno za urči­ tých podmínek poČítati se vstupem České státoprávní oposice na říšskou radu. Při všeobecných volbách v Čechách i na Moravě byli zvoleni všichni čeští kandidáti, jak byli vyhlášeni. Šlechta na Moravě volila bez kompro­ misu. V Čechách ve velkostatku se volilo podle uzavřeného kompromisu. Celkem v poslanecké sněmovně byly volbami ústavácké živly zeslabeny o 49 mandátů, pozbyly následkem toho většiny. Taaffeova vláda stála po volbách před otázkou, zda Česká státoprávní oposice se dostaví do říšské rady. To byla záležitost, o níž neučinila ani konservativní Šlechta ani státoprávní klub ještě definitivního rozhodnutí. Polský poslanec František Šmolka dne 13. Července r. 1879 domlouval Riegrovi, aby si Čechové vzali za důvod sebemenší koncesi a vstoupili na říšskou radu. Šmolka byl tak optimisticky naladěn, že věřil, že Čechové dosáhnou splnění svých požadavků v říšské radě, a proto radil, aby nena­ pínali tětivu a v nejhorším případě si vzali za důvod k obeslání uskuteč­ něný volební kompromis v Českém velkostatku. Stejně jako Šmolka dolé­ hal na Čechy hrabě Hohenwart a dr. Pražák. Hrabě Taaffe, který pracoval ruku v ruce s hrabětem Hohenwartem, chtěl konečně po volbách věděti, jaké jsou předpoklady vstupu státoprávních politiků z Čech na říšskou radu. S vůdcem konservativní šlechty hrabětem Clamem jednalo se přímo ve Vídni. S předsedou státoprávního Hubu drem Riegrem jednal nejprve jen dr. Pražák a teprve na naléhání hraběte Clama u hraběte Taaffeho dne 27. Července i hr. Taaffe s drem Riegrem přímo. 25*

387

KONEC ČESKÉ PASIVITY.

Ale jednalo se jak s hrabětem Clamem, tak i s drem Riegrem odděleně. Oba vůdci Čelili této nevýhodě v postupu tím, že se navzájem informovali p svých poradách a že se před jednáním dohodovali. , Když se dr. Pražák ptal dra Riegra po podmínkách vstupu českých lidových politiků do říšské rady, dr. Rieger mu dne 22. Července r. 1879 odpověděl určitě. Oživly v něm všechny vzpomínky na ztroskotaný pokus o České vyrovnání z r. 1871. Čechové by, vykládal, přišli do říšské rady, ale jen tehdy, když by byly splněny určité předpoklady: Kdyby se hned změnil vládní systém v systém s programem autonomním; když by se hned administrativní cestou provedly změny místodržitelů v Českých zemích a státního úřednictva v duchu nového systému; když by se ihned obsadily na Karlově universitě v Praze profesury Českými odborníky; když by se ihned rozdělila zemská školní rada v Praze, r. 1869 jako jednotná zřízená a od té doby nacházející se téměř cele v německých rukou, ve dvě zemské Školní rady, Českou a německou. Bylo to po prvé, co Česká politika vyslovila tento požadavek. Konečně dr. Rieger žádal, aby se zřídila Česká Škol­ ská seminaria. Ale Rieger chtěl daleko více, doléhal, aby císař poznovu a slavně prohlásil sněmu, že se dá korunovati za Českého krále; dále chtěl, Íby císař projevil, že si přeje, aby se vydaly volební a národnostní zákony, teré by poskytovaly Čechům, co do národnosti a volebního práva rovné právo; aby je stvrdil korunovační přísahou a zavázal k jejich ochraně obě národnosti v zemi; aby vydal »spolu zákon o tom, jak by se korunování provésti a korunovační přísaha formulovati měla«. Rieger věděl, že to vše se nedá provésti před sejitím se říšské rady, ale chtěl se spokojiti, kdyby byly učiněny v tom směru kroky podáním příslušných osnov zákonů a kdy­ by se projevilo císařem a vládou upřímné odhodlání vše to provésti. Rie­ ger si přál, aby vedle českého sněmu zasáhl do akce i moravský sněm a, poněvadž na obou těchto sněmech nebyly většiny jeho přání příznivé, žádal rozpuštění sněmů, jejich nové zvolení a jejich zasedání ad hoc ještě před zasedáním říšské rady. To byl v podstatě pokus o státoprávní vyrovnání České, formulovaný poněkud v menší síle a rozhodnosti nežli to bylo ř. 1871, ale byl to pokus, o němž vláda Taaffeova ani v dálce nesnila a který nechtěla přijati již proto, poněvadž se bála pobouření německých ústaváků a zvláště jejich vlivné žurnalistiky. 388

KONEC ČESKÉ PASIVITY.

Dr. Rieger nevystihoval dobře situaci a Činil si naděje daleko větší,, nežli které mohly býti splněny. Dr. Pražák, který mluvil o Riegrových požadavcích s hrabětem Taaffem i s hrabětem Hohenwartem dne 24. čer­ vence uklidňoval dra Riegra: »Co Vy žádáte«, psal, »bude se moci vyplnit! z většího dílu, však až se situace v říšské radě udělá, čemu můžete jen’ Vy většinou, Vaším vstoupením jistou, působiti.« Dr. Pražák tedy poklá­ dal za předpoklad splnění českých přání obeslání říšské rady. »Aby Taaffe,« psal dále, »sám Vám již nyní vše, co žádáte, korunou dal za: jisti ti, je nemožné, neb to by se mohlo státi až v nových sněmích, a ty nemohou býti před novou vládou, vyšlou z většiny říšské rady, svolány. Vždyť můžete vstoupit do říšské rady s ohrazením a takřka na zkoušku, tak že by jste ji mohli opustiti, kdyby podstatné věci, kterých sobě žádáte, nemohly býti splněny.« Dr. Pražák pokládal za tehdy splnitelnou a nejdůležitějŠí jen jedinou věc, kterou však dr. Rieger ve svých přáních ne­ uvedl: jmenování ministra bez křesla, »kterého by Češi sobě žádali«, ale jen tehdy, když by se Češi odhodlali vstoupiti na říšskou radu. Dr. Pražák * soudil, že by takový ministr nemohl míti hned tu působnost, jakou má miJ nistr pro Halič. Chtěl by se býval pro něho spokojiti tou působností, jakou měl roku I860 pro Uhry v kabinetu Schmerlingově ministr bez křesla Ant? Szécsen. Dr. Pražák, maje patrně na mysli ztroskotaný pokus z r. 1871, va­ roval dra Riegra :»Nebyla již dlouho situace tak příznivá a můžete ji ovšem opět pokaziti a uvaliti na sebe skutečně kletbu slovanských národů. Neb né: myslete, že by bylo slovanského národa v Rakousku, který by Vám schvá;: lil opětné pokažení situace pro všechny Slovany a pro Vás obzvláště nyní příznivé.« Když hrabě Clam jednal dne 27. Července ve Vídni s hrabětem Taaf­ fem, byl ve svých žádostech sice na stejné linii jako byl dr. Rieger ve svém dopise dru Pražákovi dne 22. července, ale byl Riegra daleko skromnější,’ alespoň v těch věcech, které chtěl dr. Rieger míti provedeny ihned. Stejně jako Rieger žádal změnu vládní soustavy, ale podepřel potřebu tohoto požadavku konservatismem, který přicházel tehdy silně k platnosti u dsaře. Stejně žádal jako ďr. Rieger, aby byly sněmu předloženy, dříve nežli se sejde říšská rada, určité, výše zmíněné předlohy a stejně jako dr. Rieger uváděl nezbytnost podání státoprávního ohražení a jeho přijetí říšskou ra­ 389

KONEC ČESKÉ PASIVITY.

dou. Stejně jako dr. Rieger neuváděl Českého ministra bez křesla. Za roz­ hovoru s hrabětem Taaffem poznal neudržítelnost některých svých práni. Uznal námitky hraběte Taaffeho, které také dr. Pražák uváděl v dopise z 24. Července dru Riegrovi, že by podání určitých předloh zemskému sně­ mu před sejitím se říšské rady skončilo fiaskem, protože byla všude na sněmích ústavácká většina, uznal úmysl vlády odročiti sněmy a chtěl se spokojiti s tím, že by se uzavřela mezi novou vládou a státoprávní oposicí alespoň dohoda o předlohách pro příští sněmy. Tuhý boj musil svésti hrabě Clam o podání státoprávního ohrazení před skládáním poslaneckého slibu. Hrabě Clam podal tehdy hraběti Taaffemu německy psaný návrh ohrazení. Bylo to ohrazení, které pak datované dne 23. září r. 1879 podal státoprávní klub Český v říšské radě při svém vstupu do ní a které celkem podalo v panské sněmovně dne 9. října r. 1879 Šest konservativních jejich Členů. Dr Rieger v dopise dru Pražákovi ze dne 22. Července nepoložil na ohrazení náležitý důraz. Hrabě Taaffe se proto domníval, že dr. Rieger neklade na ně žádné váhy a hleděl domnělého Riegrova názoru využiti proti hraběti Clamovi. Hrabě Clam dal ihned direktivu dru Riegrovi, jak se má zachovati, a vybídl ho, aby se vůbec nikomu k ničemu nezavazoval, pokud není jisto, jak bude vypadati nový kabinet. Dr. Pražák, který znal situaci ve Vídni od hraběte Hohenwarta a hra­ běte Taaffeho, odhodlal se zajeti k dru Riegrovi na jeho sídlo v MalČi. Tam došlo dne 29. Července mezi oběma politiky k dohodě. Dr. Rieger pak již dne 10. srpna radostně sděloval poslanci A. O. Zeithammerovi, že dr. Pražák bude v novém kabinetu jako Český ministr krajan. Rieger myslil, Že se tím plní požadavek, který vyslovili Češi hned v říjnu r. 1869 v audi­ enci u císaře. Dne 10. srpna byl hrabě Taaffe pověřen sestavením nového kabi­ netu. Dne 12. srpna byl jmenován ministerským předsedou a dne 19. srpna Členové nové vlády složili předepsanou přísahu. Jmenování hr. Taaffeho učinilo v Berlíně příznivý dojem. Taaffe byl tam osobně znám z náhodných styků s členy dvora a příznivě zapsán, vě­ dělo a chválilo se tam, že za svého místodržitelování v Tyrolsku se choval snáŠelivě i k protestantům. Bismarck dobře postřehl, že hlava nového kabinetu jest hlava jinak

390

KONEC ČESKÉ PASIVITY.

založená nežli byl Auersperg, který se netajil k němu svým nepřátelstvím. Hrabe Taaffe označil svůj kabinet za zastoupení všech stran ve vládě, veřejné mínění jej pojmenovalo: »koaliČní kabinet«. Německé straně ustavověrné náleželi smýšlením ve vládě 3 Členové, konservativní šlechtě jeden, polskému kolu jeden, Čechům jeden. Tři z ministrů byli poslanci, všichni ostatní byli úředníci. Taaffe se zde řídil vzorem německo-pruského konstitucionalismu, jak jej vybudoval Bismarck, a hlavní rozhodování v kabinetu dal do rukou vysokým úředníkům, kteří se cítili za své jednání zodpovědnými jen císaři. Císaři tím zůstaly v rukou otěže vládní politiky, jeho vůle byla vlastní hybná síla státu. Žádný z ministrů nebyl politicky tak angažován, aby na druhé straně vzbuzoval námitky. V Taaffeově kabinetu zasedl i na doporučení hraběte Hohenwarta jeden Čech, dr. A. Pražák, od r. 1873 Člen pravice na říšské radě. Bylo to málo na 5 milionů Čechů a dr. Rieger neopomenul dne 22. srpna r. 1879 dr. Pražáka upozorniti, že početní síla Českého národa by si vyžadovala ale­ spoň dvou ministrů Čechů. Vláda Taaffeova byla po r. 1871 zase první rakouská vláda, která měla v sobě Českého ministra. Pro dra Pražáka před jeho vstupem do vlády vyslovili se důvěrníci obou Českých stran. MladoČeši i přes to, že byl dr. Pražák vysloveně konservativních názorů. Báli se, aby konservativní Šlech­ tic nezaujal toto místo a proto z horšího zla volili menší. Dr. Rieger se dne 10. srpna domníval, že dr. Pražák zasedne v kabinetu jako Český mi­ nistr krajan. Stejně tak věřil i sám dr. Pražák. Byl vyveden ze svého omylu, když hrabě Taaffe těsně před jmenováním nové vlády představoval dra Pražáka budoucím jeho kolegům. Hrabě Taaffe tehdy výslovně pravil, že dr. Pražák vstupuje do vlády jako ministr bez křesla, nikoliv jako ministr pro Čechy. Hrabě Taaffe učinil tak patrně z obavy, která ho nikdy ne­ opouštěla, před německými ústaváky. Postavení dra Pražáka jako ministra bez křesla mělo býti jiné, nežli jaké měl od r. 1871 polský ministr krajan. Dr. Pražák měl stejně jako pol­ ský ministr krajan právo hlasovati v ministerské radě ve všech otázkách, týkajících se Předlitavska, měl právo iniciativy v Českých záležitostech buď u resortních ministrů nebo v ministerské radě, ale neměl práva, jaké bylo vyhrazeno polskému ministru krajanu, podpisovati akty a dáti si je, pokud 391

KONEC ČESKÉ PASIVITY.

by se týkaly českých zemí, krátkou cestou předkládati před rozhodnutím resortního ministra. Pražák to těžce nesl. Hrabě Taaffe, aby zapudil Pra­ žákovu rozmrzelost a nepoštval proti sobě německé ústaváky, zařídil věc tak, že si sám dal akta o českých věcech předkládati a předával je dru Pra­ žákovi. Dr. Pražák dostával pak jen to, o čem se dozvěděl nebo co mu hrabě Taaffe chtěl předložití. Dr. Pražák, nastupuje svůj úřad, doufal, že se mu »podaří státi se ná­ rodu užiteČným«. Měl opravdovou vůli prospěti svému národu. Byl to muž tehdy již přitloustlý, zešedivělý, s pleší, ušlechtilé, obětavé, Čestné, umír­ něné povahy. Nebyl v ničem náruživý, nejméně pak ve veřejných věcech. Byl to typ pracovitého, přičinlivého, buržoasního politika tehdejší doby. Byl vzdělán školami, cestami i knihami. Nebyl to žádný ideolog, žádný hlasatel zatvrzelého trvání na principech. Byl to skrz na skrz praktik, nenávidějící negaci a abstinenci, milovník positivní práce a organisátor. Byl vynikajícím praktickým právníkem, advokátem, který dovedl odhadnouti a postřehnouti překážky, které se do cesty staví tomu, kdo kráčí za určitým cílem. Byl znalec finančních problémů, vážil si nejen pozemkového, nýbrž i finančního kapitálu. Nebyl v jednání radikál, nýbrž oportunista, nelekal se jiti k cíli oklikami, když nemohl tam jiti přímo, a spokojoval se se splát­ kami, když nemohl docíliti zaplacení celého účtu. Ustupoval někdy druhé straně více, nežli se slušelo a bylo nutno. Byl někdy zbytečně měkký, po­ zvolný a málo hybný. Voličským schůzím se pokud možno nejvíce vyhýbal. Podceňoval jejich význam. Byl národně uvědomělý Čech, ale nikdy nebyl Šovinistou. Byl národně snáŠelivý. Byl to český politik, který při svém jed­ nání nikdy nezapomínal, že jest Moravanem. Svými názory patřil cele kon­ servatismu, katolicky zbarvenému, autonomismu a federalismu. Byl expo­ nentem té politiky na říšské radě, které určoval směr hrabě Hohenwart. Od r. 1849 byl v úzkých politických stycích s drem Riegrem. Hleděl se s ním vždy dohodovati o politickém postupu. Nebyl však slepým jeho následov­ níkem. Nesdílel jeho abstinentní taktiku a jeho politickou náruživost. Dr. Pražák vynaložil za Taaffeův kabinet vše, aby přivedl státoprávní oposici z Čech, znavenou dlouholetou pasivitou, do říšské rady. Dne 18. září r. 1879 hrabě Taaffe ukončil se státoprávní oposici Českou jednání o její vstup do říšské rady. Dr. Rieger nebyl s dohodou vnitřně spokojen, ale

392

konec

České pasivity.

chtěl svému závazku dostáti. Dne 23. září r. 1879 státoprávní klub Český, v němž byli seskupeni zemští i říšští poslanci z Čech, měl rozhodnout!, zda konečně i Čeští lidoví poslanci z království vstoupí do říšské rady. Dru Riegrovi záleželo na tom, aby vzhledem k vážnosti rozhodnutí se všichni poslanci dostavili na schůzi osobně a aby se rozhodnutí stalo pokud možná jednomyslně, »aby odpovědnost z kroku tak důležitého nesli všichni poslan­ cové vespolek«. Státoprávní klub měl v podstatě schváliti jen tu dohodu, kterou učinili hrabě Clam a dr. Rieger s hrabětem Taaffem. Dr. Rieger pokládal za zcela splněné dva předpoklady českého vstupu do říšské rady: změnu systému vládního a podání státoprávního obražení. Tím, že do nové vlády byly přijaty živly autonomistické, zvláště dr. Pražák, tím, že z centralistických Němců zasedli ve vládě jen umírněnější Němci, padl starý systém a byl nastolen systém nový, českému státoprávnímu snažení příznivější. Do říšské rady, jak bylo smluveno s hrabětem Taaffem a jak byl o tom v celém rozsahu uvědoměn císař, česká státoprávní oposice by vstoupila s obražením historického českého práva, podepsaným konservativní Šlechtou i Českými lidovými politiky obou politických stran. Státo­ právní klub přijal znění tohoto ohrazení a sice to, jak je vládě navrhl za svého jednání hned dne 27. července hrabě Clam, jeho autor. Ohrazení to bylo datováno dnem (23. září), kdy bylo v státoprávním klubu přijato. Vycházelo z historického práva nejen království Českého, nýbrž i v duchu působení Riegrova, celé České koruny. V ohrazení se zdůrazňovalo, že vstu­ pem státoprávní oposice na říšskou radu a důsledky z něho plynoucími tato neupouŠtí a nemíní zúžiti své právní stanovisko, nejednou vyslovené, že nechce a nemůže prejudikovati státoprávnímu stavu Českého království a české koruny různými státními akty uznávanému a zaručenému;že pokládá »za své právo a svou povinnost zastávati a držeti se i napotom jako posud práv a nároků, ježto se v onom stavu zakládajíce Se stanoviska tohoto právního přesvědčení měla státoprávní oposice za to, »že přirozený základ a nezbytná podmínka ústavního řádu mocnářství spočívá v tom, aby byly rovněž tak právní nároky všech království a zemí chráněny, jakož i aby organickému, nedílnému a nerozlučnému jejich spojení byl dán výraz a za * jištění a že také jen tímto způsobem mohou se dáti říši trvalé základy moci a jednoty«. Státoprávní oposice pokládala za nejvyšší úkol říšské rady spo-

393

KONEC ČESKÉ PASIVITY.

lupůsobiti v tom směru a »v přistoupení ke smíření a vyrovnání při vše­ stranném a vzájemném Šetření práva« viděla jedinou cestu, která by vedla k cíli. Ohrazení konstatovalo, že státoprávní oposice vstupuje jen na »faktickou půdu parlamentárních instancí« a na vyzvání samého císaře a krále. Podle úmluvy se měla vláda postarati o přijetí tohoto ohrazení v říšské radě, aniž by tím nastaly následky §u 4 jednacího řádu, podle něhož měla býti zavedena nová volba, když by některý poslanec nechtěl Činiti slib na ústavní zákony nařízený nebo by jej chtěl uČiniti s obmezením neb s něja­ kou výhradou. Hrabě Clam a dr. Rieger měli ohrazení před jeho podáním v říšské radě odevzdati v audienci osobně císaři. Ale mimo tyto dva předpoklady nebyla státoprávní oposici zaručena vládou žádná jiná splnění jejích požadavků. Nebylo také vyhověno nalé­ hání dra Riegra na dra Pražáka, aby mimo splnění několika drobných věcí, týkajících se především vyššího a vysokého Školství, císař zavítal do Čech, zde promluvil několik slov ve směru nového systému a tím umožnil vstup Čechů na říšskou radu. Pokud se týče novelisace volebního řádu, vláda od­ mítla jej oktrojovati a odkázala státoprávní oposici s tímto požadavkem na nejbližší zemský sněm, který měl většinu ústaváckou. Pokud se týče upra­ vení národnostních poměrů v Čechách cestou zákona, jak žádali Čechové, slíbil tu sice hrabě Taaffe svou podporu, ale, poněvadž se jednalo o zá­ kon, učinil jeho uskutečnění odvislým od dohody na českém sněmu s vět­ šinou ústaváckou. Pokud se týče Českého ministra bez křesla v kabinetě, aby jeho kompetence byla stejná s kompetencí polského ministra kra­ jana, odmítl hrabě Taaffe provésti tento požadavek cestou zákonodárnou a prohlásil jeho provedení za vnitřní věc kabinetu. Pokud se týče koruno­ vace císaře za Českého krále, odložil hrabě její provedení až do doby, kdy by se uskutečnily zákony: reforma volebního řádu a spravedlivá úprava národnostních poměrů v Čechách. To byl vzhledem k složení sněmu a ob­ tížnosti problémů odklad do nedozírna. Hrabě Taaffe nechtěl uČiniti státoprávní oposici České jiné ústupky, nežli které učinil, poněvadž si nechtěl pobouřiti německé ústavácké živly, a uklidňoval Čechy jen nadějemi, že se jim pomalu a bez hluku, krok za krokem, podaří docíliti, Čeho žádají. Byl přesvědčen, že některé z poža394

KONEC ČESKÉ PASIVITY.

■davků českých nebude ani potřebí ani vhodno provésti zákonem, nýbrž ce­ stou administrativní. Dr. Rieger si byl vědom, že vlastně Čechové vstupují na říšskou radu až na Českého ministra a státoprávní ohrazení jen za problematické sliby Taaffeovy vlády. Nemohl však při tom neupozorniti na to, že nálada vo­ ličstva jest rozhodně pro obeslání říšské rady. Upozorňoval, jak mu svého Času vykládal dr. Pražák, že Češi by mohli zase z říšské rady vystoupiti, když by se ukázala pochybenost jejího obeslání. Ale co zvláště padlo na váhu při rozhodování o obeslání říšské rady, byla otázka, zda má býti k nové vládě důvěra Čili nikoliv. Poslanec Zeithammer vydal ve schůzi heslo: »Opatrná důvěra.« Doplnil tím argumentaci, kterou předložil stá­ toprávnímu klubu dr. Rieger. Státoprávní klub 68 proti 4 hlasům (dr. Jan VaŠatý, dr. Ottokar Gintl, dr. Jan Vaniček, všichni tři advokáti a Jos. Kořán) a proti písemnému zrazování nepřítomného dra Braunera se roz­ hodl, »aby poslanci Čeští nyní, kdy vláda Jeho Veličenstva se schválením panovníka rovné Šetření práva všech národův a jich vespolek smíření za úkol sobě vytknula«, vstoupiti do říšské rady. Motivací svého rozhodnutí