Politické dějiny československého národa od r. 1848 až do dnešní doby 3 - 1 - Období Národní (staročeské) strany.

Citation preview

POLITICKÉ DĚJINY ČESKOSLOVENSKÉHO NÁRODA OD R. 1848 AŽ DO DNEŠNÍ DOBY NAPSAL

Dr. ZDENĚK TOBOLKA.

DÍL III.

'

1879-1914. ČÁST 1.

OBDOBÍ NÁRODNÍ (STAROČESKÉ) STRANY.

PRAHA 1934. NÁKLADEM ČESKOSLOVENSKÉHO KOMPASU«, TISKAŘSKÉ A VYDAVATELSKÉ

AKC. SPOL.

PŘEDMLUVA.

Jtrítomný svazek »Politických dějin Československého národa od r. 1848 až do dnešní doby« líčí první pokus českých poslancův o positivní dli aktivní politiku. Podnikli jej staročeští poslanci z Českých zemí a setrvali při nem až do jara r. 1891, kdy pozbyli v Čechách důvěry voličstva a byli za­ tlačeni na říšské radě na nepatrný klub, jehož Členy byli jen Čeští poslanci z Moravy. Positivní politikou byla staročeskému vedení politika oportunní a výhradně vládní. Národ jí měl býti sílen, aby v okamžiku zahraniční krise do­ šel svého konečného národního cíle v rámci habsburské monarchie. Tato po­ litika chtěla pocítati s danými poměry, podle nich volila svou taktiku. Hle­ děla si získati pro své požadavky na prvním místě přízeň císařovu, poně­ vadž byl tehdy v Předlitavsku konstitucionalismus jen zdánlivý a poslední slovo ve všem důležitém měl císař, a jemu oddanou vládu, nasazujíc při tom všechno úsilí, aby se zase německá levice nedostala k moci. Chtěla ukázati, že se v Předlitavsku dá vládnouti i bez německé levice. Vzhledem na tyto složky politiky habsburské monarchie zatlačila do pozadí své ná­ zory o zahraniční politice, zvláště na Rusko, pak své tužby státoprávní, byla umírněna v otázce jazykové a ponechala Slováky v Uhrách jejich osudu. Nebrala dosti v úvahu jednu ze sil politického života nové doby, veřejné mínění voličstva. Přes svůj vládní ráz nesloužila slepě vládě, nemohla ji vždy chváliti a nebyla s ní ani vnitřně spokojena. Česká delegace tvořila na říšské radě, národnostně různorodé, jen kolem sedminy počtu všech poslanců. To byl zlomek nepatrný, který by nebyl býval mohl sám o sobě poČítati, že by jeho úsilí bylo korunováno nějakým opravdovým úspěchem. Proto Česká delegace hledala spojence a vynakládala vše, aby se stala Částí velkého a vlivného šiku v sněmovně. Své nejbližŠí spolubojovníky nalezla v konservativních velkostatkářích z Čech; Šik, ke kterému se připojila, byla pravice. Nelze pochybovati o tom, že měl velkostatek za staročeské éry v zá­ konodárných sborech a vůbec ve státě postavení, které již dávno neodpo­ vídalo duchu nové doby. Měl daleko významnější postavení nežli bylo 3

PŘEDMLUVA.

postavení buržoasie. Nechtěl se však dobrovolně vzdáti toho, co držel. I StaroČeŠi byli si vědomi této okolnosti a v punktaČních poradách řekl to zástupcům velkostatku dr. MattuŠ zcela otevřeně. Ale přes toto poznání nemohli StaroČeŠi zavírati oči před faktickým vlivem velkostatku a musili hleděti ho využitkovati pro politiku svého národa. Celá minulost spoje­ nectví České burzoasie s konservativním velkostatkem vedla k uzavření spojenectví staročeského klubu s českými konservativními velkostatkáři. Jestliže šlo české politice o to, aby zabránila návratu panství levice, pak přirozeně nemohla hledati své místo nežli v řadách, které měly s ní stejné autonomistické a národně objektivní úmysly. To byly řady pravice. Spojenectví s konservativním velkostatkem a s pravicí nepřinášelo však České politice jen výhody, podporu jejích národních žádostí, nýbrž jí uklá­ dalo jisté ohledy na konservativní a katolické přesvědčení jejich spojenců. Byly vetší, nežli se slušelo. První Český pokus o positivní politiku nebyl pokus, který by byl býval vyzněl na prázdno. Staročeská positivní politika se mohla vykázati určitými úspěchy. Stojíc ještě na starém stanovisku, že úkol státu není jiný nežli hájiti právní řád, klid a bezpečnost, nepřicházela s požadavky jinými nežli s provedením národní rovnoprávnosti ve Školství všech stupňů i druhů, v úřadech i u soudů a s požadavkem reformy volebních řádů ve prospěch drobné buržoasie. Omezovala svá přání jen na ideální statky národní. Ne­ měla ve svém programu požadavků rázu národohospodářského a sociál­ ního, nedoplnila jimi ještě svá stará přání státoprávní a jazykově národní. To bylo v době, kdy již silně vzrůstaly úkoly státu. Ze svých přání docílila: jazykové rovnoprávnosti u politických úřadů a soudů ve vnější službě v Čechách i na Moravě a nedala si tento úspěch vyrvati přes prudké nájezdy Němců; ohledu na Českou národnost ve Slez­ sku; České university v Praze se všemi Čtyřmi fakultami; založení České Akademie pro vědy, slovesnost a umění v Praze; zřízení nových Českých středních a odborných škol a postátnění četných českých škol, vydržovaných obcemi; demokratisace říšských a zemských volebních řádů ve prospěch drobné buržoasie a Českého národa, kterou byla podvrácena síla německých stran leviČáckých; změny říšského volebního řádu v tom smyslu, že již nebylo možno, aby byli z říšské rady vyloučeni spojenci České buržoasie, konserva4

PŘEDMLUVA.

tivní velkostatkáři. Staročeská politika dále docílila, že postupné byli od­ straňováni vysocí státní hodnostáři k Čechům nepřátelští a byli nahrazo­ váni muži, kteří sice nebyli České národnosti, ale byli alespoň k Českému národu objektivní. Česká positivní politika za staročeského vedení se po­ čala starati o kvalifikovaný úřednický dorost český pro význačná místa v státních úřadech a u soudů v Českých zemích i ve Vídni. Česká politika záhy poznala, že musí doplnit oblast své politiky i o pů­ sobnost v otázkách hospodářských. Dr.Rieger vykládal dne 5. října r. 1880 posl. Zeithammerovi, že by česká politika měla pamatovati i na své materielní zájmy. Přes to, že si na tomto poli nevytkla soustavné Činnosti, došla i tu určitých úspěchů. Vymohla Českomoravskou transversálku a lokální dráhy, přičinila se o snížení pozemkové daně, Čímž bylo Českému rolnictvu uspořeno ročně 2.7 milionů zlatých, o daňové úlevy při živel­ ních pohromách, pracovala o novou cukerní daň, od níž si České cukrovarnictví slibovalo zlepšení své krise, dosáhla zřízení Zemské banky pro krá­ lovství České, postavila se za reformu živnostenského řádu, hovějící drob­ nému řemeslníku a za zákon o lichvě, účinně spolupůsobila při budování ochranného zákonodárství dělnického. Tedy ani na hospodářském a sociál­ ním poli nevyzněl první pokus o positivní politiku českou na prázdno. Jestliže nedocílila Česká politika více, nutno to vysvětliti na prvním místě tehdejšími, neobyčejně obtížnými poměry. Zahraniční situace byla nepříznivá národnímu snažení Českého lidu. Habsburská monarchie kráčela ruku v ruce s velkým, sjednoceným a národnostně hrdým Německem, stála pro balkánské otázky v stálém napětí s Ruskem, Rusko si hledalo spojence a našlo jej ve Francii. Tato aliance měla své ostří proti Německu. Uvnitř habsburské monarchie vládl muž, který se ještě nesmířil jako odchovanec absolutismu s úkoly konstituČního panovníka, myslil, že musí svou vůlí do všeho zasahovati, ačkoliv se jednalo o otázky, daleko sahající za jeho obzor a jeho vzdělání, nechápal hlavní problém své říše, národnostní otázku, v národnostním snažení stále spatřoval revoluční prvky a nedovedl si představiti, že by jeho říše mohla býti spravována jinak nežli německy. V tomto svém přesvědčení byl utvrzen, jakmile se jeho zahraniční politika dostala do objetí Německa. Stát nebyl v utěšené situaci finanční a vojenská vydání se stále zveličovala.

5

o

PŘEDMLUVA.

Vláda byla ve svých nejnadanějších Členech německy nacionální, je­ diný český Člen kabinetu nepodporoval vždycky České poslance v jejich přá­ ních, poněvadž mu záleželo především na císaři a podle jeho pokynů mír­ nil Českou delegaci. Vysoká byrokracie v centrálách i na vůdčích místech v českých zemích byla německá a většinou k českému národu upjatá. Česká politika nebyla vnitřně ucelená a jednotná. Na jedné straně ji ohrožovali katoličtí biskupové, kteří, nepočítajíce s názory kuriového voličstva o církvi, bezohledně vyvolávali akce rázu ultramontánního, stěžující jen postavení České positivní politiky, na druhé straně totéž Činil státoprávní radikalismus a bojovný protiklerikalismus, nepočítající s danými poměry a útočící na české politiky positivně pracující. K tomu všemu přistupovala nevychovanost českého voličstva pro positivní práci politickou. Bylo odkojeno státo­ právním radikalismem a mělo obratem ruky míti pochopení pro vládní po­ litiku svých poslanců. Staročeská politika positivní nebyla prací lehkou a nenamáhavou, musila mnoho snáŠeti a o vše houževnatě zápoliti, její představitelé musili se i osobně obětovati své politice. Ačkoliv nebyl první pokus o positivní politiku českou neplodný, přes to České kuriové voličstvo pozbývalo krok za krokem důvěry ve své vůdce, až ji konečně věnovalo politikům jiným. Příčiny toho nebyly ty, v které věřili StaroČesi a císař, že běželo o pro­ sté okamžité svedení zfanatisovaného voličstva. Byly hlubší. Vláda hraběte Taaffeho nedovedla býti partnerem vládní politiky České. Hlavně však tehdy Šlo o rozpor staročeské delegace s jeho voličstvem v otázkách demo­ kratických, nacionálních, liberálních a v otázce úkolů moderního státu. Na základě zdemokratisování volebních řádů se dostali do politické arény s hlasovacím lístkem příslušníci drobné buržoasie, střední zemědělci a řemeslníci. Ti přicházeli za těžké hospodářské krise s novými tužbami. Byly to tužby hospodářské a sociální, na které kladli tito Členové buržoasie za existenční nejistoty větší váhu nežli na problémy národně ideální, zvláště jazykovou otázku u soudů a veřejných úřadů. Nevěřili, že by dovedli spo­ jenci konservativních velkostatkářů, StaroČeŠi, řeŠiti jejich zájmové poža­ davky na prospěch strádajících vrstev středních. Vytýkali jim proto, že hla­ sovali pro zvýšení daní, zatěžujících Široké vrstvy lidu, a pro stále zvětšo­ vané náklady na vojsko a že učinili málo pro stav rolnický a řemeslnický. 6

PŘEDMLUVA.

Česká mladší inteligence byla nacionálnějŠí a slovansky uvědomělejší nežli starší generace, vlivem sílení Českého národa a stoupajícího naciona­ lismu v celé Evropě. Dráždilo ji, že Česká positivní politika nebyla dosti nacionálně výbojná, že nedovedla češtině dobýti místa vnitrní řeči u Čes­ kých soudů a úřadů, že zatlačila do pozadí konečné cíle národa, že se stra­ chovala vzhledem na císaře, vládu, Maďary a své aristokratické spojence dávati najevo své slovanské city, že schvalovala dvouspolkovou politiku říše, namířenou proti slovanskému Rusku a že tlumila v českém lidu jeho národní a slovanské smýšlení. Staročeská strana si odradila České učitelstvo a liberálně smýšlející in­ teligenci svým stanoviskem v otázce poměru Školy a církve a svobody uči­ telstva. Vytýkali jí, že zapírala pro ohled na své klerikální a konservativní spojence liberální program Český a husitskou minulost českou. České soudce si staročeská strana odpudila tím, že nehájila dostatečně jejich stavovských zájmů za jednání o punktace. Staročeská politika dostávala krok za krokem proti své politice rol­ nictvo, řemeslnictvo, mladší českou inteligenci, studentstvo, učitelstvo a soudce. Nedovedla počítati s duší politické veřejnosti, nedovedla ji prohlížeti a nedovedla si ji vychovati pro svou politiku. Nikdy nepřikroČila pronikavě ke své ideové a organisaČní reformě. Nevybudovala si za země­ dělské a živnostenské krise svůj národohospodářský a sociální program, neučinila si pořádek ve své žurnalistice, nebudovala si své organisace. Opomíjela veřejné mínění a nehleděla si talentovaných Členů mladší ge­ nerace. Její existence spočívala na autoritě, Česky vzrůstající národ ne­ vedla k sebevědomí. Šla tak daleko, že chtěla uskutečnit! úmluvy, proti kterým se postavil národ ve své veliké většině. Byla opuštěna kuriovým voličstvem, přišla o svou moc a vedoucí postavení. Ti, kdo se o to svou účinnou agitací pfiČiňovali, MladoČeŠi, stali se jejich dědici. Čtenáři dnešní doby se snad budou zdáti události v tomto svazku vy­ líčené dosti cizí, málo heroické a snad i nepatrné. Tak by se mohly jeviti tomu, kdo by je posuzoval očima občana československého samostatného státu a kdo by tak nečinil očima doby, v níž se tyto události odehrávaly. Kdo si však bude poČínati posledním způsobem, pozná, jak trnitá byla cesta, kterou se musila za svízelných poměrů ubírati Česká politika v habs­

7

PŘEDMLUVA.

burské monarchii a co úsilí, houževnatosti, osobního sebeobětování, sebe­ zapření a lásky k věci bylo potřebí, aby se došlo k úspěchu sebe menšímu. I ti, kdo jen takových úspěchu národu získali, zasluhují si vděčnosti dneš­ ních generací. I svými drobnými úspěchy připravovali půdu lepší budouc­ nosti Československého lidu. Nebyla by přišla, kdyby nebylo bývalo pří­ pravné práce starších generací. I staročeští positivní politikové v své veliké lásce k svému národu, v svém ideálním snažení a v své nezištné obětavosti nesli v své době s nemalou bolestí v srdci, že se jim nepodařilo dobýti ná­ rodu více, nežli Čeho dobyli.

V Praze, dne 25. prosince r. 1933.

DR. ZDENĚK TOBOLKA.

8

I.

VSTUP STÁTOPRÁVNÍ OPOSICE Z ČECH NA ŘÍŠSKOU RADU.

Dne 7. října r. 1879 bylo zahájeno deváté zákonodárné období říšské rady. Trvalo až do dubna r. 1885. Všichni zvolení poslanci se do ní do­ stavili. Po dlouhé době byla poslanecká sněmovna zase úplná. Tehdy se konečně objevila na říšské radě i státoprávní oposice z Čech. Podala, jak smluvila dříve s hrabětem Taaffem, před skládáním po­ slaneckého slibu, státoprávní ohrazení. Těsně před zahájením říšské rady dne 7. října přijal císař předáky státoprávní oposice české, vůdce konservativního velkostatku hraběte Jindřicha Clama-Martinice a vůdce Českých občanských politiků dra F. L. Riegra, aby od nich přijal státoprávní pro­ hlášení, o jehož obsahu ho byl dříve informoval hrabě Taaffe. Císař vy­ slovil radost, že bývalá státoprávní oposice, ohradivši si své státoprávní stanovisko, vstoupila na říšskou radu. Žádal od jejích vůdců, aby byli »mímí a trpěliví«. Dr. Rieger na to podotkl: »Bude-li nám jen milost Jeho Veličenstva ochranou, budeme zase my pokládati za svou povinnost umímiti se ve svých požadavcích.« Sliboval tedy umírněnost, ale jen za určité podmínky. Císař zdůraznil, že od spolupůsobení Českých poslanců očekává pro říši mnoho prospěchu. Téhož dne, kdy byl hrabě Clam s drem Riegrem u císaře, 43 poslanců z Čech (Moravané nebyli podepsáni) podalo v zahajovací schůzi poslanec­ ké sněmovny předsednictvu podle stáří totéž ohrazení, jaké dostal císař. Bylo datováno 23. září r. 1879 t j. dnem, kdy bylo přijato v státoprávním klubu Českém. Poslanci pak bez námitek skládali předepsaný poslanecký slib. Složili jej i Členové bývalé státoprávní oposice. Formule slibu byla Čtena i v řečech neněmeckých (7) a Čeští poslanci v poslanecké sněmovně říšské rady slibovali tehdy po prvé česky. Slibovali císaři věrnost a posluš­ nost, nezlomné zachovávání státních základních zákonů, jakož i všech druhých zákonů a svědomité plnění povinností. Státoprávní ohrazení bylo k žádosti Českých poslanců přečteno i v ple9

VSTUP STÁTOPRÁVNÍ OPOSICE Z ČECH NA ŘÍŠSKOU RADU.

nu sněmovny. Stalo se tak však až v první schůzi poslanecké sněmovny dne 9. října, ne v den zahájení zákonodárného období. Vídeňský redaktor »Národních listů« Gustav Eim otiskl toto ohrazení, dříve nežli bylo v sně­ movně přečteno. Předseda podle stáří vysvětlil, že nemohl připustiti Četbu ohrazení, pokud poslanci nebyli ještě složili předepsaný slib a pokud císař ještě říšskou radu nezahájil trůnní řečí. Z předčasného otištění nečinil však žádné potřeby, i když neopomenul to vytknouti. Státoprávní ohrazení bylo přečteno bez zájmu sněmovny, bez jakéhokoli projevu posluchačů. Vypa­ dalo to tak, jako by se bylo politicky nic nestalo. V tentýž den, kdy bylo České ohrazení Čteno v poslanecké sněmovně, bylo podáno i v panské sněmovně šesti Členy konservativní Šlechty.3* Neslo datum 7. října. Bylo k žádosti podavatelů přečteno v plenu sněmovny. Vůdce centralistů v panské sněmovně bývalý státní ministr Schmerling po­ kládal za vhodné ihned konstatovati, že on a jeho přátelé nepřikládají ohrazení »ani praktického ani právního významu«. Bývalé státoprávní oposici byla tím, že státoprávní ohrazení bylo v říšské radě vzato na vědomí, splněna po jmenování dra Pražáka Členem kabinetu druhá a poslední podmínka, za kterou se odhodlala vstoupiti na faktickou půdu říšské rady. Dříve ještě nežli bylo čteno státoprávní ohrazení v obou sněmovnách, císař zaujal k němu veřejně stanovisko. Dne 8. října pravil v trůnní řeči: »Tím, že nyní též poslanci mého milého království Českého, k mému vyzvání, s úplným zachováním svého právního přesvědčení a bez ohledu k různosti názorů, v plném počtu vstoupili na půdu společného jednání, stal se důležitý krok, abychom dospěli k oné všeobecné shodě a smíření, kteréž byly stále cílem mých přání, a kojím se pevnou nadějí, že při vše­ stranné umírněnosti a vzájemném Šetření práva se našim snahám podaří skutečně dosíci toho cíle, který v zájmu mohutného postavení říše stále dlužno míti na zřeteli, a tím ústavě zajistiti stejně radostného uznání všech národů.« Celý tento odstavec trůnní řeči byl posluchaČstvem přijat bez jakéhokoliv projevu. ♦ Byli to: Karel kníže Schwarzenberg, Bedřich hrabě Thun-Hohenstein, Jindřich hrabě Haugwitz, Moric kníže Lobkowicz, Alfréd kníže Windischgratz a Rudolf hrabě Chotek. Nepodepsal dr. Habietinek.

10

VSTUP STÁTOPRÁVNÍ OPOSICE Z ČECH NA ŘÍŠSKOU RADU.

Názor trůnní řeči sice ničeho nenamítal proti státoprávnímu přesvěd­ čení Českých poslanců, ale nespatřoval zdar politiky habsburské monarchie v státoprávním vyrovnání s českým politickým národem, i když si s ním přál dohody, nýbrž viděl jej v uznání platné prosincové ústavy všemi ná­ rody říše. Zde byl císař vítězem po dlouhém státoprávním boji a ne bývalá česká státoprávní oposice. * Česká státoprávní oposice vstupovala na říšskou radu v době, kdy ' nebyla naděje na řešení státoprávních problémů. Císař se nechtěl dotýkati prosincovky, nýbrž doléhal na její uznání. Centralismus ve správě, mající německý ráz, trval při vstupu České státoprávní oposice jako před jejím příchodem. Maďaři měli převahu v říši a ani císař, ani vláda neměli od­ vahy proti jejich snahám vystoupití. Silné nacionální cítění počalo v duchu doby mocněji nežli kdy před tím ovládati bez rozdílu všechny národnosti v monarchii. Zvláště to bylo u německých politiků rakouských, kteří do svých vnitropolitických akcí přibírali krok za krokem vzrůstající a mohut­ nící sjednocené Německo. Ve voličských masách se jevila nespokojenost hospodářská a sociální. Zemědělská krise, jejíž příčiny byly světové, zne­ klidňovala rolníky. Vzrůstající průmyslová výroba uváděla v hospodářskou nejistotu drobné řemeslníky a malé obchodníky. Ti, kdo byli politicky a so­ ciálně vydědění, počali vystupovati se svými třídními požadavky a hlásili se o spolurozhodování ve veřejném životě. Vstupem bývalé státoprávní oposice České na říšskou radu silně na svém politickém významu utrpěl sněm království Českého. R. 1879 přestal býti místem, na kterém se soustřeďovala politika Českých občanských po­ slanců, své politické prvenství postoupil poslanecké sněmovně říšské rady. Den před zahájením nového období říšské rady, dne 6. října, se Česká delegace historických zemí Českých ustavila v poslanecký klub, který si zvolil oficielní pojmenování »Český klub«. To byla organisace, která v den svého ustavení Čítala 54 Členů. Skládala se hlavně z lidových poslanců ♦ Dr. Rieger, který v tomto odstavci trůnní řeči spatřoval uznání státního práva Českého, tvrdíval ve své rodině, že tento odstavec pocházel z jeho péra. Dnes víme bezpečně, že tomu tak ne­ bylo. Místo o Českém státním právu v trůnní řeči bylo místo, o němž se za přítomnosti refe­ renta o trůnní řeči ve vládě ministra dra Pražáka dohodli hrabě Clam Martinic s hrabětem Taaffem. Znění místa odpovídá úplně kompromisu mezi názory těchto dvou státníků a bylo by asi sotva vyšlo v takové formě z péra Riegrova.

vstup státoprávní oposice z

Cech na risskou

radu.

Českých z Čech a z Moravy. Bylo jich 35. Ze Slezska nebyl v ní ani jediný poslanec český, poněvadž nebyl žádný Čech ve Slezsku zvolen poslancem. Čeští lidoví poslanci z Moravy vstupovali do Českého klubu neradi, Čili, jak řekl dne 27. března r. 1881 dr. Rieger, »jen z přinucení, pod ná­ tlakem veřejného mínění«. Moravané od svého vstupu na říšskou radu bývali členy Hohenwartova klubu a byli spokojeni tam s výhodami, které jim tento klub poskytoval. Nyní se obávali, že v Českém klubu budou musiti »otroČiti«. Kdyby byli mohli jednati jen podle svého vnitřního hlasu, byli by si bývali rádi zachovali svůj separatismus a byli by bývali rádi zůstali v organisaci Hohenwartově. Ale nemohli tak uČiniti, když se tvořil jednotný Český klub, v zájmu jednoty České delegace. Nebyli by bývali mohli své chování před veřejností ani vysvetliti, ani omluviti. Přišli do Českého klubu vedeni poslancem a brněnským advokátem drem Františkem A. Šromem a provázeni ministrem drem Pražákem. Dr. Pražák se nepokládal jako rádce koruny za člena Českého klubu, nýbrž jen za prostředníka mezi vládou a klubem. Dr. Pražák si vyžádal, aby mohl býti přítomen poradám Českého klubu. Nebylo proti tomu námitek. Mi­ nistr Pražák také chodil pravidelně do schůzí Českého klubu až do 2. pro­ since r. 1880, kdy rozmrzen vnitřními poměry v klubu a útoky na svou osobu jako by nebyl vlastenec, přestal schůze navŠtěvovati. Moravané si vyhradili, že si budou při volbách výborů ze svého středu jmenovati určitý počet zástupců a že jeden z místopředsedů klubu bude z jejich řad. Čeští lidoví poslanci z království obou politických stran byli Členy Českého klubu. To byl důsledek jejich jednotného postupu při volební akci. Členy Českého klubu bylo i 19 konservativních velkostatkářů z Čes­ kých zemí. Sami stáli o toto Členství a nebylo jim odepřeno, nýbrž bylo vítáno. Dr. Rieger viděl v účasti konservativní Šlechty v Českém klubu prospěch České politiky. Tím, že konservativní Šlechta byla s lidovými po­ litiky Českými v jedné parlamentámí jednotce, přestane prý koruna poŮádati České lidové politiky za rebelanty a revolucionáře, dostanou se do přízně vladařovy a na té v Rakousku mnoho záleží, poněvadž rakouský konstitucionalismus jest jen konstitucionalismus zdánlivý a ve všem po­ slední a rozhodné slovo má císař. Hrabě Jindřich Clam se svými stoupenci, jichž nebyla ani polovice klubu, chtěl býti v jednotné organisaci, aby měl 12

VSTUP STÁTOPRÁVNÍ OPOSICE Z ČECH NA ŘÍŠSKOU RADU.

za sebou veliký klub a aby vedl České lidové politiky po cestách, jimiž chtěl kráčeti. Nešel proto ani on, ani jeho přátelé do Hohenwartova klubu, kam by byla bývala konservativní Šlechta náležela celou svou podstatou, nýbrž vstoupil do Českého klubu. Ale konservativní šlechta nevstoupila do to­ hoto klubu bez zvláštních podmínek. Snažila se vyhraditi si zvláštní po­ stavení. Vymohla si, že jí byl slíben při volbách do výborů v poslanecké sněmovně a v jiných výborech přiměřený počet zástupců, které by si kon­ servativní velkostatkáři sami jmenovali ze svého středu, pak že bude moci uplatňovati svoje názory, pokud by se to netýkalo otázek státoprávních nebo národních, aniž by to bylo důvodem k roztržce v klubu, dále, že jejím Členům bude dovoleno v klubu mluviti i německy a že druhý místopřed­ seda klubu bude z jejich řad. MladoČeŠtí Členové klubu stáli s konservativně velkostatkářskými členy na válečné noze. Pokládali je především za nedemokraty a hlasatele reakce. Také moravští lidoví politikové nebyli ve­ likými přáteli konservativních velkostatkářů v Českém klubu. Řídili se ve všem přáním ministra Pražáka, diktovaným zájmem koruny a vlády, a ne názory vůdce konservativní Šlechty hraběte Clama. Klubovních stanov nebylo. Praksí se vyvinulo, že v otázkách, které nebyly prohlášeny dvěma třetinami za klubovní otázky, mohl každý Člen klubu hlasovati podle své libosti. Byla-li však některá otázka za takovou prohlášena, tedy žádný Člen klubu neměl mluviti nebo hlasovati proti ní. Kdyby nebyl mohl srovnati se svým svědomím, aby hlasoval pro ni, mohl se před hlasováním vzdáliti, ale musil to předem oznámiti předsedovi Českého klubu. Schůze klubu byla způsobilá se usnáŠeti za nadpoloviční většiny Členů ve Vídni přítomných. Rozhodnutí se dála prostou většinou přítomných. Tato prakse platila v poslanecké sněmovně v Českých klubech po celou dobu trvání říšské rady. Na jaře r. 1887 se snažil dr. MattuŠ, aby Český klub přijal stanovy, jím navržené. Nezvítězil hned s nimi. Jejich návrh se zdál býti Morava­ nům, kteří stáli v té věci pod vlivem ministra Pražáka, málo oportunním tím, že v Čele měl projev o Českém státním právu, který vládu znepokojo­ val. Některým Členům se zdály býti stanovy málo svobodné, protože měly uČiniti konec nekázni některých Členů. MattuŠův návrh byl proto nazván v mladoČeských novinách »Čeledním řádem«. Dr. MattuŠ neučinil ve svém

13

VSTUP STÁTOPRÁVNÍ OPOSICE Z ČECH NA R1SSKOU RADU.

návrhu jiné závažnější změny nežli tu, že projev o Českém státním právu vypustil. Stanovy pak byly bez námitek přijaty. To ovšem bylo již v době, kdy MladočeŠi si vytvořili na říšské radě svůj zvláštní klub. Předsedou Českého klubu byl r. 1879 zvolen dr. František .Ladislav Rieger. Zůstal jím,~pókud byl říšským poslancem. Jeho náměstky byli podle dohody Moravan a konservativní šlechtic. Rozhodující duší Českého klubu byljyšak hrabě Jindřich Cl am Martinic. Byl za ni pokládán nejen ve svém klubu, nýbrž i v ccfé sněmovně, u vlády i u koruny. Podržel si toto postavení až do r. 1885, kdy smrtelně onemocněl. Hrabě Clam, který znal dobře povahu dra Riegra, lichotil mu říkaje, že uznává jeho »přirozené vůdcovství«. To Činil, aby tím pevněji držel nitky politiky Českého klubu ve své ruce. Ministr Pražák napsal o poměru dra Riegra k hraběti Jindřichu Clamovi: »Rieger byl předseda Českého klubu, ale mnoho Jind­ řichem Clamem ovlivňovaný.« Tento poměr obou státníků vyplýval z toho, že hrabě Clam měl více státnických a diplomatických vlastností nežli dr. Rieger, ale vyplýval i z velikých a politických styků hraběte Clama. Hrabe Clam byl úzce zpřátelen s ministrem orby Juliem hrabětem Falkenhaynem a používal ho, aby hájil v ministerské radě jeho názory a aby ho informo­ val o všem, co se ve vládě děje. Starší bratr Falkenhaynův František byl v panské sněmovně předákem pravice. Hrabě Clam měl tedy i v něm vý­ borného informátora o situaci v panské sněmovně. Hrabě Clam byl v Čes­ kém klubu nejinformovanějším politikem, byl mistrem parlamentní hry, dovedl se znamenitě pohybovati v oblasti parlamentních intrik. Hrabě Clam, aby se mu nevymkl klub z rukou, doléhal neúprosně na klubovní kázeň. Neměl však smyslu pro veřejné mínění. Necenil vlivu novin na voličstvo. Nepočítal příliš s náladou voličstva, poněvadž jako velkostatkářský poslanec nebyl na něm závislý. Neměl také dosti smyslu pro po­ stavení svých neŠlechtických kolegů k veřejnosti, k novinám i k voličstvu, které musilo býti zcela jiné nežli jeho. Dr. Rieger byl ustavením Českého klubu osobně neobyčejně spokojen. Napsal o tom své ženě dne 7. října r. 1879: »Již to, co jsme dokázali s Bořitou (= hrabětem Clamem), je neocenitelné pro budoucnost národa; nic není zadáno, nekapitulovali jsme, budoucnost je volná snaze naší, nechť jiní dokáží více, než jsme dokázali posud. Ale jak veliká věc je to, že jsme

14

VSTUP STÁTOPRÁVNÍ OPOSICE Z ČECH NA RISSKOU RADU.

to přivedli k tomu, že tu stojíme na říšské radě co jeden celek, co jeden národ a že stejně jako Poláci, demokraté a aristokraté, rokují Českým ja­ zykem v jednom klubu, v jedné representaci. A to by se bylo bez dra Riegra nedokázalo. Je to pro mne uvnitř srdce jakousi satisfakcí.« Český klub se utvořil jako vlastní klub Českých poslanců z Českých historických zemí. Čeští lidoví politikové nesdíleli podnět chorvatsko-dalmatského poslance dra Michala Klaiče ze Zadru, který v zájmu svého ná­ roda navrhoval ke konci září r. 1879 případné utvoření slovanského klubu, v němž by byli vedle Čechů i poslanci slovinští a z Dalmácie. Čeští poslanci j zde poslechli rady svého dávného polského přítele dra Františka Šmolky, který dne 19. září r. 1879 zrazoval ministra Pražáka z ustavení takové organisace a radil Čechům, aby utvořili si vlastní český klub, poněvadž tak učiní i Poláci. Ale utvoření slovanského klubu bylo by bývalo nemožné i z jiného důvodu. Konservativní Šlechta v českých zemích by nebyla vstou­ pila do organisace, založené na zásadě vzájemnosti slovanské. Český klub nebyl parlamentní jednotkou na všechny strany neodvislou. Náležel ke^mpině klubů, které se říkalo pravice. Hrabe Hohenwart vykládal hned dne 3. září r. 1879 dru Riegrovi,že v nove zvolené sněmovně se dá s úspěchem Čeliti ústavověrným jen semknutím se Polského kola, pravého centra a Českého klubu v jeden bojovný šik. Svolal za tím účelem také do Vídně na 18. žarTporadu: Staročeská strana se rozhodla vžiti na tuto schůzi i za Mladočechy dra Julia Grégra.. Učinila tak proto, aby se i MladoČeŠi cítili vázanými usnesením vídeňským. Tak došlo dne 18. září k položení základu parlamentní jednotce, kterou JUDr. Jiří Lienbacher, dvorní rada nejvyŠŠího soudního dvora a poslanec za Salcpursko nazval na prvním velikém bankete pravice »železný kruh pravice«. Tento že­ lezný kruh měl početní sílu 164 poslanců. Nebyla to ani polovice všech poslanců. Doplňovali ji moravští velkostatkáři, vedení hrabětem Adolfem Dubským a Felixem Vetterem von der Lilie a ministerské hlasy. Straně práva, která se skládala z německých katolíků z alpských zemí, Slovinců, dalmatských Chorvatň a Rumunů z Bukoviny a které stál v čele hrabe Hohenwart, patřilo 53, Polskému kolu, v němž rozhodující slovo měla skupina krakov­ ských konservativců, vedenému Kazimírem Grocholskim 57 a Českému klubu 54 poslanců. Byly tudíž všechny tři složky pravice skorém v stejné

VSTUP STÁTOPRÁVNÍ OPOSICE Z ČECH NA ŘÍŠSKOU RADU.

síle. Pravice měla společný výkonný orgán o 15 členech. Říkalo se mu Rada patnácti. Byl utvořen tak, že si každá ze tří skupin volila po stejném počtu členů. Tento výkonný orgán vedl za pravici jednání s vládou, rozho­ doval o tom, jak bude pravice, pokud se týkalo otázek jí společných, hla­ sovali, krátce tento výkonný orgán rozhodoval o celé politice pravice. Vlastním vůdcem pravice byl hrabe Hohenwart. V jeho rukou se soustře­ ďovaly nitky celého pravicového šiku. Český klub byl mimo jiné odkázán na pravici i tím, že hrabe Taaffe hned r. 1879 sdělil dru Riegrovi, že bude z českých přání prováděti jen to, zaČ se postaví celá pravice. Vedle pravice byla v sněmovně levice. Nebyla hned jednotně organisována tak jako pravice. Stal se o to pokus, ale nezdařil se. Až v druhé polovici listopadu r. 1881 vznikla »spojená levice« z liberálních stran ně­ meckých. Německá oposice měla 4 kluby: a) Klub spojené strany pokrokové. Pečoval o udržení ústavních svo­ bod a konstituČních zařízení, prohlašoval se pro jednotné rakouské právo státní, hlásal solidaritu Němců, nabádal k šetrnosti na vojsku, k berní re­ formě a k hospodářskému povznesení lidu. V tomto klubu o 54 Členech byla celá polovice poslanců z Českých zemí. b) Klub německých liberálů. V tomto klubu byli i ústavověrní velko­ statkáři. Klub byl odpůrcem federalistických snah a zdůrazňoval svobodo­ myslné stanovisko. Jinak stál na stejném ideovém podkladě jako klub spojené strany pokrokové. Tento klub byl početně silný. Měl 91 Členů, z nichž 42 pocházelo z Českých zemí. c) Vídeňská německodemokratická strana byla malá strana. Byla odpůrcem německých liberálů. Své voličstvo vyhledávala v drobném mě­ šťanstvu, byla radikální a sociálně zabarvena. Tato strana byla zárodkem strany křesťanských sociálů. d) Velkoněmecký program hlásala nepatrná strana, jejímž vůdcem byl Jiří rytíř Schónerer. Byla to strana německy Šovinistická, horující pro spojení rakouských Němců s Němci zahraničními. Byla nepřítelkyní habs­ burské dynastie. Holdovala i antisemitismu. 77 poslanců z prvních dvou klubů se ke konci srpna r. 1879 shodlo 16

VSTUP STÁTOPRÁVNÍ OPOSICE Z ČECH NA R1SSKOU RADU.

v Linci o resoluci, v níž volali po zachování integrity ústavních a liberál­ ních institucí a ochraně zájmů německých Rakušanů. Tvrdili, že jen za stávajících ústavních poměrů jest možno dojiti k ukojení národních přání Žádali úspory ve všech odvětvích správy a snížení vojenských vydání, po­ kud by to dovolovala branná schopnost říše. To bylo osvědčení význač­ ných poslanců levice, za jakých předpokladů by mohl hrabě Taaffe poČítati s podporou levice. Chtěla-li vláda hraběte Taaffeho Čeliti stranám na levici, nemohla poČítatit jen se stranami na pravici, poněvadž neměli ani polovici poslanců ve sněmovně, nýbrž musila hlasy pro sebe hledati i mezi poslanci, kteří nepatřili ani pravici, ani levici, kteří byli »divocí«. Takových bylo v posla­ necké sněmovně 40. Na České země z nich připadalo 15. Pro vládu hraběte Taaffeho panovaly horší poměry v sněmovně pan­ ské nežli v poslanecké. V panské sněmovně ústavověrní pairové a osobní nepřátelé hraběte Taaffeho měli rozhodnou většinu. Ústavověrné centralisty tam vedl bývalý státní ministr Antonín rytíř Schmerling; konservativní, federalistické a autonomistické živly Karel kníže Schwarzenberg. Hrabě Taaffe si byl před zahájením říšské rady vědom slabosti své posice v panské sněmovně a hleděl si ji zlepšiti tím, že dne 21. září r. 1879 jme­ noval 25 nových Členu, politicky mu blízkých. Ale ani toto opatření ne­ zjednalo mu většinu. Zlepšoval si svou situaci pak krok za krokem nejen novým jmenováním pairů, nýbrž i tím, že hleděl zeslabiti ústavověrné centralisty odpadlictvím některých jejich Členů. Měl v té příčině úspěch. Dne 27. října r. 1879 se utvořila z odpadlých centralistů střední strana. Její vůdce byl Richard kníže Metternich. Hrabě Taaffe při jmenování nových Členů panské sněmovny pama­ toval i na Čechy smýšlení konservativního a vládě plně oddané. Mezi těmi, kdo byli jmenováni do panské sněmovny dne 21. září 1879, byl bývalý mi­ nistr z Hohenwartova kabinetu dr. Habietinek. Mezi Členy jmenovanými dne 16. ledna r. 1881 byl profesor právnické fakulty v Praze dr. Antonín Randa a bývalý státní podsekretář dr. Alexander svob. pán Helfert Dne 19. září r. 1885 byl jmenován Členem panské sněmovny profesor České university Václav Vladivoj Tomek, dne 18. ledna r. 1887 vůdce morav­ ských Čechů JUDr. František Šrom, dne 2. ledna r. 1889 probošt dr. Anto­ 2

17

VSTUP STÁTOPRÁVNÍ OPOSICE Z CECH NA RISSKOU RADU.

nín Lenz. Hrabě Taaffe pozvolna cítil, že pravice se střední stranou nabyly v panské sněmovně většiny. To bylo od 26. října r. 1884. Český klub na říšské radě byl stranou vládní. Nepřicházel na ni, aby ji rozbil. Česká politika přešla skokem ze státoprávního radikalismu do vládní většiny. Že se tak stane, to pověděl v státoprávním klubu v Praze dr. Rieger hned dne 23. září r. 1879 t. j. v den, kdy klub jednal o obeslání říšské rady. Česká politika nechtěla býti příčinou toho, aby pro její poli­ tickou negaci byla zase nastolena německá vláda centralistická. Česká poli­ tika udržovala systém hraběte Taafřeho se všemi jeho chybami, především proto, by nepřivodila návrat levice, která by Šla ruku v ruce s Tiszovou vládou v Uhrách. Česká delegace při svém vstupu na říšskou radu se dala na cestu domáhání se politické moci a politického vlivu, chtěla těžiti ze svého postavení vládní strany a připravovati tím půdu pro dobytí koneč­ ných cílů národa v rámci habsburské monarchie. Dr. Rieger řekl to v ro­ dinném kruhu dne 9. září r. 1883 zcela jasně: »NaŠí hlavní péčí nyní musí být, abychom se na všech stranách sesílili a svůj živel upevnili ve Školství, do úřadů abychom dostali své lidi, zkrátka abychom, pokud možná, byli upevněni a sesíleni, až na nás rozhodné události přikvaČí.« Česká politika chtěla nyní oklikami dojiti tam, kam nemohla dospěti před rokem 1879 cestou přímou. Chtěla pracovati pro federalisaci předlitavskou, pro decentralisaci správy až po ústřední úřady, pro rozšíření samosprávy a autono­ mie zemské, proti panství němčiny a pro úpravu národnostní a jazykové otázky ve smyslu národní rovnoprávnosti, pro spravedlivé zastoupení Čes­ kého národa ve sborech zastupitelských. Přála si zachování Rakouska a snažila se proto, jak řekl dr. Rieger dne 12. srpna r. 1885, »přiblížit Ma­ ďarům, majícím tentýž interes, a na říšské radě Polákům, kteří bojují pro národnost a autonomii rovněž jako my proti centralistům a Němcům, a jsou tudíž tam aspoň naši přirození spojenci...« Česká politika byla proti centralisaci a jednotě, pokud se jimi ničily základy národní a historické exi­ stence. Byla však pro státní jednotu a mocenské postavení habsburské mo­ narchie, pro jednotné vedení vojska a zahraničních záležitostí, pro společné projednávání obchodních a celních záležitostí. Dělala politiku vždy silně dynastickou. Hlasovala bezvýhradně pro státní rozpočty, význační Členové Českého klubu hrabě Jindřich Clam a dr. MattuŠ byli v létech 1881 až 1889

18

VLADA HR. TAAFFEHO.

generálními zpravodaji o státním rozpočtu. Česká delegace přejímala v sně­ movně referáty o otázkách ve voličstvu nejnepopulárnějších, zvláště vojen­ ských, doufajíc, že si tím získá trvale blahovůli panovníkovu. Tyto referáty většinou byly svěřovány dr. K. MattuŠovi. V říjnu r. 1879 byly obě České občanské strany v Českém klubu pro vládní politiku. Tento postup České politiky v historických zemích schvá­ lili i Slováci/když dne 11. října r. 1879 napsali významně v »Národních Novinách«: »Slováci spojujú národ Český, vytisknutý na západ, s telom slavianskym, a tak Slováci tvoria arteriu, ktorou sa vlní rodná krv do orga­ nizmu Českého!« »Slovenská arteria doviedla do Českých žil novej krve, a tato zaprúdila sa růjným životom. Nuž teda nech že sa schopia k vel’kým Činom naši drahí Českí bratia, nech sa zvel’adia, zasilnia, nech sa stanů mohutným stlpom a okrasou náŠho vel’ národa a nech v slávě a sile svojej spomenú si aj na slovenská arteriu!« Zklamali se ve svých nadějích.

II.

VLÁDA HRABĚTE TAAFFEHO. Po celou dobu, co Český klub měl na říšské radě dějinnou zodpověd­

nost za vedení České politiky — bylo to až do říšských voleb r. 1891 — jen jediný kabinet měl v rukou otěže vlády v Předlitavsku. Byl to kabinet hra­ běte Taaffeho. Vládl až do 11. listopadu r. 1893, tedy plných 13 let, přežil o dvě léta vládní Český klub. Neměl tak krátkého života, jaký mu přála ně­ mecká levice při jeho nastolení. Když kabinet hraběte Taaffeho nastoupil, byl výrazem různých poli­ tických směrů, konservativního, federalistického, liberálního a centralistic­ kého. Byli v něm 3 konservativci, 4 liberálové. Většinu kabinetu tvořili Němá (5), menšinu Slované (2), z nichž jeden byl Polák a druhý Čech. Hrabě Taaffe se nikdy nepřihlásil k nějakému politickému směru, ani k centralismu, ani k federalism!!. Nebyl politický teoretik a dogmatik. Nezatarasoval si cestu tvrdohlavým lpěním na zásadách. Nelekl se, když mu

VLADA HR. TAAFFEHO.

v dubnu r. 1880 nebyla přijata pro absenci na pravici položka o disposiČním fondu, na níž pak v panské sněmovně resignoval. Chlubíval se, že jde zlatým středocestím a že pracuje »pro blaho zemí a říŠe«. Nechtěl se příliš ohlížeti na zahraniční politiku říše. Prohlašoval ji za doménu jedi­ ného císaře a pokoušel se oddělili ji od vnitřní politiky předlitavské. Da­ řilo se mu to, pokud nenastoupil v Německu na trůn Vilém II. Ale musil se podrobovali vlivu zahraniční politiky více nežli si přál, jakmile Vilém II. projevil za svého pobytu ve Vídni dne 4. října r. 1888 nespokojenost se slovanskými směrnicemi Taaffeova systému, jakmile prohlásil podporo­ vání Českých žádostí vládou za nebezpečné, hraběte Taaffeho opomenul při udílení řádů a jakmile říšskoněmecké listy, byvše posíleny tímto stano­ viskem Viléma II., počaly dokazovali, že vnitřní národní boje v Předlitavsku zmenšují cenu dvojspolku. Hrabě Taaffe svůj kabinet nazval koaličním ministerstvem. Když ho němečtí centralisté za adresní debaty dne 5. prosince r. 1879 za takový ne­ uznali a dali se na cestu oposice, pokládal svou vládu za vládu nad stra­ nami. V přednášce císaři dne 5. listopadu r. 1879 se vyslovil proti jaké­ mukoli doplnění vlády, ačkoliv se toho domáhala pravice, poněvadž si nechtěl rozhněvali levici, o které soudil, že se ještě nevzdala naděje, aby z ní byli vybráni Členové vlády. Hrabě Taaffe nechtěl ukázali jasně cestu, kterou se obmýšlel bráti, dokud nebyla odhlasována branná předloha na deset let. Nevyslovil se ani pro pravici a její program. Němečtí centralisté, kteří byli v jeho kabinetě, nemohli se pokládali za zástupce německých stran. Jediný ministr, který byl Členem kabinetu hraběte Taaffeho po celou dobu jeho trvání, byl Julius hrabě Falkenhayn. Po celý ten Čas byl mini­ strem orby. Byl to homorakouský velkostatkář, který do roku 1857 prodě­ lával vojenskou kariéru. Býval tehdy i literárně Činný. Byl to tichý, skrom­ ný muž, celým svým založením konservativec. Měl nejintimnější přátelské styky s hrabětem Jindřichem Clamem-Martinicem. Hrabě Taaffe chtěl míti Falkenhayna v kabinetu ne tak pro jeho osobu, nýbrž k vůli jeho bratrovi Františku. Ten byl Členem panské sněmovny, byl tam předákem pravice . a hrabě Taaffe chtěl na něho působili nejen přímo, nýbrž zvláště prostřed­ nictvím jeho bratra Julia, Člena svého kabinetu. Ministerstvo spravedlnosti a ministerstvo kultu a vyučování bylo nej-

20

VLÁDA HR. TAAFFEHO.

prve v jedněch rukách, Stremayrových. Stremayr byl ministr, k němuž čeští lidoví poslanci nechovali zvláštních sympatií. Křeslo ministra financí nebylo definitivně obsazeno. Mělo jen svého pro­ zatímního správce sekčního Šéfa Emila rytíře Chertka. Pravice nerada viděla tyto zjevy a doléhala, když Němci neopouštěli oposici, na hraběte Taaffeho, aby obsadil definitivně i křeslo ministra kultu a vyučování i křeslo ministra financí. Hrabě Taaffe se odhodlal vyhověti přáním pravice, když se mu nepodařilo zmírniti oposici levice a zeslabiti její řady vytvořením střední strany z ústavověrného velkostatku. Stremayr a Chertek byli pro­ puštěni. Dne 16. února r. 1880 byli jmenováni ministrem kultu a vyučo­ vání místodržitel Zikmund svob. pán Conrad von Eybesfeld a ministrem financí Adolf svob. pán Kriegsau, administrativní tajemník dunajské pa­ roplavební společnosti. Conrad byl byrokrat, který neměl pro úřad ministra kultu a vyučování žádné odborné kvalifikace. Byl to slepý nástroj v rukou hraběte Taaffeho. Nebyl ani chytrý, ani obratný. Byl mlčelivý a nadutý. Náležel mezi ty Němce, kteří si neuvědomili význam Slovanů v habsbur­ ské monarchii. Podceňoval Slovany. Na jaře r. 1882 se neprozřetelně pod­ řekl, že nedopustí, aby se Morava poslovanŠtila. S Čechy žil v stálém na­ pětí. Povoloval jim, jen když byl k tomu donucen. Dne 26. května r. 1880 podali za své osoby demisi ministři Stremayr, Kriegsau, Korb-Weidenheim a Horst. Kriegsau a Korb učinili tak pro roz­ pory, které mezi nimi byly pro jižní dráhu. Korbovo postavení bylo však otřeseno i tím, že nedovedl býti prostředníkem mezi kabinetem na jedné a liberálním velkostatkem, umírněnými Němci z Čech na straně druhé, že nesplnil naděje ve směru, které byly u hraběte Taaffeho rozhodujícími pro jeho jmenování Členem vlády. Stremayr a Horst žádali za propuštěnou z důvodů politických. Stremayr byl po vydání jazykových nařízení pro Če­ chy a Moravu vyloučen k podnětu poslance Herbsta z ústavní strany. Stre­ mayr a Horst nechtěli setrvati ve vládě, »která jest nucena opírati se poli­ ticky výlučně o pravici«, která musí plniti její program »autonomii zemí« a která není vládou koaliční, poněvadž mezi levicí a kabinetem zeje nepřeklenutelná propast. Poznovu požádali císaře za propuštění dne 12. Červ­ na r. 1882. Císař se nepostavil na jejich stranu a vyhověl jejich Žádosti. Dne 26. Června r. 1880 zasedl na křeslo ministra spravedlnosti Mořic svob. 21

VLADA HR. TAAFFEHO.

pán Streit, obchodu Alfred rytíř Kremer, zemské obrany generálmajor Zeno hrabě Welsersheimb a financí dr. Julian rytíř Dunajewski. Toto do­ plnění kabinetu hraběte Taaffeho bylo zjevným přiblížením se pravici přes to, že byli jmenováni i dva německocentralistiČtí úředníci ministry (Streit a Kremer). Odešli 4 centralističtí Němci z kabinetu a vstoupili jen dva noví stejného smýšlení. Nejdůležitější resort, finance, dostával se do rukou parlamentáře a člena pravice. Tehdy po prvé se v Předlitavsku stával mi­ nistrem financí Slovan. Ministr Streit byl svak ministra Pražáka. Býval presidentem vrchního zemského soudu v Brně. Byl to pilný byrokrat, opravdový dříč, smýšlením byl krajní centralista a Němec. Pěstoval styky s ústavověrnou stranou. Ani příbu­ zenský poměr jeho s drem Pražákem nezměnil nic na jeho nepřátelském smýšlení o Českých politických a Českých národních snahách. Když se na pod­ zim r. 1879 ucházel o presidentství vrchního zemského soudu v Praze, Český klub dne 23. října jeho kandidaturu z důvodů národně politických odmítl. Ministr Kremer byl byrokrat staré Školy. Nezvykl si nikdy na vládu z parlamentu. Byl smýšlením německý centralista. Ministr Welsersheimb stál nad stranami. Neangažoval se nikdy pro ten nebo onen politický směr. Jeho zájem se omezoval na armádu. Neměl však nových myšlenek o její organisaci. Prováděl návrhy jiných. Dovedl si získávati v parlamentě nejobratnějšími formami souhlas pro nejnepopulámějŠí požadavky svého resortu. Vycházel v politice bez osobních sporů. JUDr. Julian rytíř Dunajewski byl universitní profesor v Krakově. Byl znalec finančních problémů, třebaže nebyl na tomto poli tvůrcem nových theorií. Byl význačný poslanec Polského kola. R. 1880 byl generálním zpravodajem o rozpočtu. Byla to vyhraněná politická osobnost. Byl to muž ctižádostivý, bystrý, sebevědomý, nepodajný, tvrdý, energický, bezohledný, obratný, vynikal jako pohotový debatér, svou osobností imponoval celé sněmovně. Když se stal Členem vlády hraběte Taaffeho, ovládl kabinet jednak svými vědomostmi, jednak svou vůlí. Nestrachoval se při svých rozhodnutích německé oposice. Jako ministr financí měl pevnou ruku. Byl spořivý, omezoval vydání, Činil tak skutečně a nevypomáhal si přesouvá­ ním vydání ze státní pokladny na autonomní korporace. Chtěl míti v stát­ ních financích pořádek a chtěl, aby se uplatňovala zásada Šetrnosti. Nelekal 22

VLÁDA HR. TAAFFEHO.

se zvýŠiti daně. Potřel schodek v předlitavském rozpočtu a přispěl ke kon­ solidaci státních financí. Hned účetní závěrka za rok 1886 vykazovala přebytek 2.7 milionů zlatých a od r. 1889 byl rakouský státní rozpočet aktivní. Dunajewski opustil kabinet hraběte Taaffeho dne 2. února r. 1891. Odůvodnil to na venek ochromeným zdravím. Ve skutečnosti odstoupil proto, že nesouhlasil s náhlým rozpuštěním poslanecké sněmovny. Dne 14. ledna r. 1881 vystoupili z Taaffeova kabinetu ministři Streit a Kremer. Bylo to po tom, kdy poslanecká sněmovna neuznala při volbách v hornorakouském velkostatku volbu 3 ústavověrných velkostatkářů, nýbrž velkostatkářů konservativních. Dne 13. ledna se usneslo sice celé minister­ stvo na demisi, ale přijata byla pouze demise Streitova a Kremerova. Kre­ mer pak rozhlašoval, že nemohl srovnati se svým přesvědčením, aby zůstal ve federalistickém ministerstvu. Dr. Pražák byl po něm pověřen správou ministerstva spravedlnosti. To bylo dávné přání jeho politického nepřítele Jana barona Chlumeckého,který počítal (ale nesplnilo se to),že tím,když se dr. Pražák stane ministrem spravedlnosti, přestane býti ministrem bez křesla, že tím vezme za své zakrytý projev vlády pro České státní právo a stálé »ohrožování« ústavy Českým ministrem krajanem. Oficiosní list vlá­ dy, zvláště zahraničního ministerstva, přinesl po tomto jmenování Článek pro odstouplé ministry a proti změnám v kabinetu. Útočil při tom na pra­ vici, na tuto mocnou podporu vlády a na České politiky. Stejně učinila vídeňská »Presse«. Dr. Pražák nestrpěl útoku oficiosního listu a mimo jiné zakročil u ministerského předsedy proti podobnému jednání, které ohrožovalo jeho setrvání v kabinetu a zvláště jeho správcovství minister­ stva spravedlnosti. Správu ministerstva obchodu vedl od ledna r. 1881 homorakouský místodržitel Felix svob. pán Pino-Friedenthal. Těmito osobními změnami se vláda hraběte Taaffeho ještě více při­ klonila k pravici. Ministr Conrad nedovedl nikdy najiti k pravici přátelský poměr. Pa­ novalo mezi nimi stálé napětí. Hrabě Jindřich Clam psal již dne 29. Čer­ vence r. 1882 dru Riegrovi: »Já již dávno neříkám o Conradovi ničeho, než že se ho musíme zbaviti; nedocílíme-li toho, nevyvázneme z té ošklivé si­ tuace a každý den musíme být připraveni na nějaký nový kousek.« Členové

23

VLÁDA HR. TAAFFEHO.

Českého klubu celkem opomíjeli se svými žádostmi ministra Conrada a jednávali o nich přímo s hrabětem Taaffem, někdy za přítomnosti Conradovy. Hrabě Taaffe po delším zdráhání byl konečně přinucen slíbiti vůd­ cům pravice, že obětuje ministra Conrada a dne 5. listopadu r. 1885 se s ním rozloučil. Conradovo místo zaujal dr. Pavel Gautsch-Frankenthurn. Byla to ještě osobnost politicky neznámá. Vědělo se o ní jen, že nenáleží k pravici a proto pravice byla znepokojena. Když se Gautsch stával ministrem kultu a vyu­ čování, nebyl ještě stár ani 34 roků. Byl to krásný muž, vysoké, Štíhlé po­ stavy, s vlasem sČesaným s pěšinkou uprostřed, záhy zeŠedivělý, s knírkem pod nosem. Byl slabě krátkozraký a nosil proto skřipec. V chování i v řeči byl elegantní a byl hladký jako úhoř. Nemluvil, kde neměl; mlčel, kde druzí od něho žádali řeč, halil se v záhady. Ale dovedl býti rozhodným, když to bylo nutné. V jednání byl korektní. Byl nadaný, neobyčejně vzdě­ laný a pracoval do úmoru. Byl obratný. Nikdy se nedržel politické moci déle, nežli bylo potřebí a nežli bylo možno. Dovedl vždy správně postřeh­ nout! okamžik, kdy bylo nutno se jí vzdáti. Pocházel z úřednické rodiny a byl vychován v Theresianu. Byl muž rychlé kariéry. Rok po dokonání právnických studií byl již v ministerstvu Školství, kde působil brzo v pre­ sidiu. S ministrem Conradem žil v nejlepší shodě. V 30 letech byl jmeno­ ván ředitelem Theresianské akademie s titulem vládního rady, a když bylo Theresianum spojeno s orientální akademií, stal se c. k. dvorním radou. Mezi posluchači Theresiana byl tehdy syn hraběte Taaffeho. Gautsch po­ kládal za svou učitelskou povinnost osobně informovat! každého týdne hraběte Taaffeho o prospěchu jeho syna. Hrabě Taaffe při těchto návště­ vách poznal Gautschovo nadání a uvedl ho na společenských schůzkách do styku s Členy svého kabinetu. Gautsch použil této příležitosti, aby si připravil cestu pro svou další kariéru. Zvláště tam rád vykládal své názory o Školství. Dne 5. listopadu r. 1885 dosáhl, po Čem toužil. Byl bez výhrady a vždy oddán císaři a dynastii. Císař si ho také záhy oblíbil. Tento jejich vzájemný poměr se pak nikdy nezměnil. Gautsch byl svým založením konservativec, velice cenil a uznával význam katolické církve, ale nešel tak daleko, aby jí chtěl vyhovět! v jejích snahách o konfesijní Školu. Toužil, ale bez úspěchu, učiniti konec bezuzdnosti akademické mládeže na vyso­ 24

VLÁDA HR. TAAFFEHO.

kých Školách v Předlitavsku a omeziti nacionální, konfesijní a rasové půtky na universitách. Nebyl pro provedení národní rovnoprávnosti v Předlitavsku. Byl smýšlením Němec, hájil privilegované postavení Němců v Rakousku a, když se stal roku 1885 ministrem, přinášel si do svého resortu to podceňování Čechů, které bylo tehdy v Rakousku a zvláště ve Vídni obvyklé u německých centralist^ Gautsch byl jako mi­ nistr pilný a dochvilný. Byl přísný na své úředníky a dožadoval se po nich práce. Dovedl organisovati práci a vyhledávali si schopné lidi. Jako mi­ nistr vždy opravdu vládl. Nebyl loutkou v rukou jiných. Věděl vždycky, kam chce dojiti, a kráčel k vytknutému cíli se vší energií bez ohledu na­ pravo i nalevo. Naučil se brzo počítali při svých akcích s žurnalistikou. Pěstoval styky s vlivnými novináři a používal jejich přátelství pro své cíle. K vysokým a nadřízeným býval uctivý a pokorný. K nižším a podřízeným dával najevo své vysoké postavení. Jako mladý ministr Šel dokonce i tak daleko, že dával najevo svou nadřízenost těm poslancům, kteří byli záro­ veň universitními profesory. Jmenování Gautschovo Členem kabinetu hra­ běte Taaffeho byl určitý sklon k německé levici. Dne 16. března r. 1886 odstoupil, byv k tomu mravně nucen, ministr obchodu Pino. Správu jeho resortu zatím převzal Karel svob. pán Pusswald. Dne 26. Června r. 1886 bylo obsazeno křeslo ministra obchodu de­ finitivně. Zasedl na ně zemský president slezský, chudý Šlechtic, Olivier Marquis de Bacquehem, jehož by byl rád měl Taaffe svým zetěm. To byl další krok hraběte Taaffeho k levici. Bacquehem byl úředník. Byl to malý a drobný Človíček, neobyčejně Čilý a pohyblivý. Nosil vous i vlasy krátce přistřižené. Jako úředník byl přesný, svědomitý, iniciativní a pilný. Měl velké zkušenosti. Nebyl bez nadání a byl vysoce vzdělán. Vynikal jako řeč­ ník. Mluvil uhlazeně, vtipně, s humorem. V osobním jednání byl milý, pě­ stoval společenské styky, zvláště se rád stýkal s poslanci. Neobmezoval se při tom jen na poslance jednoho národa a jedné strany. Byl všude osobně ob­ líben. Byl tím i nebezpečný. Smýšlením byl Němec. V kabinetu kráčel ruku v ruce s ministrem Gautschem. Oba se nejednou postavili do cesty plánům ministra financí Dunajewského. Hrabě Taaffe v Gautschovi a v Bacquehemovi měl otevřenou cestu k umírněným německým liberálům a centralistům. 25

VLADA HR. TAAFFEHO.

Dne 11. října r. 1888, kdy na křesle ministra pro Halič nastala osobní zrněna, vzdal se ministr Pražák správy miniterstva spravedlnosti a byl nadále v kabinetu jenom ministrem bez křesla. Toto zúžení působnosti dra Pražáka odpovídalo přáním německých centralistů, jimž se zdálo, že dr. Pražák jim škodí více jako resortní ministr nežli když je jen ministrem bez křesla. Dr. Pražák dříve, nežli opustil palác ministra spravedlnosti, ale v době, kdy již bylo rozhodnuto, že bude někdo jiný ministrem spravedlno­ sti, obrátil se dne 2. října r. 1888 na hraběte Taaffeho, aby byla jeho pů­ sobnost, formálně ministra bez křesla, ve skutečnosti Českého ministra kra­ jana, stejně vymezena jako ministra pro Halič. Tuto žádost podal nejen ve svém osobním zájmu, nýbrž i v zájmu Českého klubu, jehož posílení ve Vídni pokládal za nutné vzhledem k agitaci mladoČeských politiků v čes­ kých zemích. Jak se Taaffe zachoval k žádosti Pražákově, nevíme. Víme jen, že o ní jednala ministerská rada dne 20. listopadu r. 1888. Ale patrně jí bylo vyhověno. A tak asi od této doby k existujícím právům Českého mi­ nistra krajana, k právu hlasovati v ministerské radě ve všech otázkách, týkajících se Předlitavska, k právu iniciativy v Českých záležitostech buď u resortních ministrů nebo v ministerské radě, přibylo i právo podpisovali v konceptu akty a dáti si je, pokud se týkaly Českých zemí, krátkou cestou předkládali před rozhodnutím resortního ministra. Tehdy patrně byla vy­ budována celá kompetence Českého ministra krajana jak pro dra Pražáka, tak pro všechny jeho nástupce v tomto úřadě. Křeslo ministra spravedlnosti po jeho opuštění drem Pražákem bylo dáno bratru pražského kardinála, moravskému místodržiteli Bedřichu hra­ běti Schónbomovi. Hrabě Schónborn byl v Brně nespokojen. A nejednou si stěžoval, on a jeho choť, na to i hraběti Taaffeovi, s nímž pěstovali spo^ leČenské styky. Hrabě Taaffe si vzpomněl na hraběte Schónboma, když dr. Pražák zanechával správy ministerstva spravedlnosti. Hrabě Schónborn byl povahy plaché, nebyl to ani zaujatý, ani nepodajný straník. Přesvědčením náležel konservativní Šlechtě, byl stoupencem zásad hraběte Jindřicha Ga­ ma Martinice. Byl konservativní, oddán císaři a katolické církvi, byl ne­ přítel moderního liberalismu. Vynikal právnickým nadáním a právnickými vědomostmi. Politickými poměry habsburské monarchie se obíral i lite­ rárně. R. 1870 vydal brožuru »Bohmen und Oesterreich«. Odsuzoval dua26

VLÁDA HR. TAAFFEHO.

lismus z r. 1867, byl hlasatelem Českého státního práva, jako jím byl hrabe Jindřich Clam Martinic. Toužil po tom, aby se císař František Josef I. dal korunovati za českého krále. Němečtí centralisté na Moravě neměli hraběte Schonborna jako místodržitele ve veliké lásce. Zdál se jim býti stranickým a nejednou si stěžovali na jeho zaujatost. Povolání hraběte Schonborna do vlády bylo nepochybným posílením konservativního a autonomistického směru kabinetu hraběte Taaffeho. Ministr dr. Pražák psal dne 12. října r. 1888 o novém ministru spravedlnosti dru Riegrovi: »... Nepokazí nic z toho, co jsem já byl zařídil a počal. Pravice může mu jiti s největší dů­ věrou vstříc... Račte jen k tomu působiti, by změny v ministerstvu byly vykládány ve směru, že má jimi pravice býti posilněna.« Dne 2. února r. 1891 se stal po ministru financí Dunajewském jeho nástupcem sekČní Šéf v ministerstvu spravedlnosti dr. Emil Steinbach. Po­ cházel sice z židovské rodiny, ale byl katolík. Po celou dobu, co spravoval ministr Pražák ministerstvo spravedlnosti, sloužil tam dr. Steinbach. Sblí­ žil se intimně s Pražákovým nástupcem hrabětem Schónbornem. Hrabě Schónborn nejednou upozornil hraběte Taaffeho na jeho vynikající vlast­ nosti a připravil mu tak půdu pro vstup do vlády. Steinbach byl znamenitý a nadaný právník. V Taaffeově kabinetu seděl sice jako úředník, který po­ siloval v něm úřednický živel, ale nebyl to byrokrat staré Školy. V mini­ sterstvu spravedlnosti byl duší zákonodárné sekce. Steinbach nebyl jen vy­ nikající úředník, nýbrž i věhlasný badatel, národohospodářský myslitel a sociolog. Měl nejenom znamenité odborné vědomosti, nýbrž i vynikal vě­ decky založeným encyklopedickým rozhledem. Steinbach byl skromný starý mládenec. Miloval vědy a krásná umění. Byl to vůbec vysoce kulturní Člověk ušlechtilé povahy, Čestný a obětavý. Znal jen jednu morálku, tutéž pro život veřejný jako pro styk soukromý. Byl založen eticky. Znal lidi, ne­ dovedl však ve veřejném životě vždy správně odhadovati meze možnosti. To byl velký nedostatek jeho politického nadání. Pokládal za úkol Člověka plniti povinnosti k společnosti a obětovati se jim. Byl nepřítelem indiyidualistického světového názoru a proto byl i nepřítelem německého liberalismu. Cítil silně sociálně a měl svůj program sociální reformy. Byl kathedrovým socialistou a blížil se socialistickým naukám. Byl pro demokratisaci voleb­ ních řádů, vážil si parlamentních zařízení. Nebyl republikán, nýbrž monar27

VLADA HR. TAAFFEHO.

chista, přesvědčený dlouhým badáním o nutnosti monarchie. Netajil se tím, že nelze Němcům v Předlitavsku upírati vedoucího postavení, neod­ mítal však proto zcela federalistické snahy. O státnických schopnostech konservativní šlechty měl nepatrné mínění. Soudil, že její význam pro stát se za jeho doby přeceňoval. Steinbach se neobyčejně zasloužil o vybudo­ vání sociálně politického zákonodárství rakouského. Jeho reformy uklá­ daly velkoprůmyslu zákonnou ochranu dělníka, normální pracovní den a dělnické pojištění. Jako ministr financí Šel v Šlépějích svého předchůdce ministra Dunajewského. Dovedl šetřiti, dovedl získati státu nové příjmy, udržoval rozpočet v rovnováze. S jeho jménem se spojila reforma měny a osobních daní. Ministr Steinbach si dovedl, jak celou svou osobností, tak svými vědomostmi zjednati veliký vliv na hraběte Taaffeho, tehdy již vážně nemocného. Steinbach byl duší Taaffeova kabinetu od chvíle, kdy se stal jeho Členem. Vláda hraběte Taaffeho měla mocnou oporu v císaři, který skutečně vládl a jehož vůle skutečně rozhodovala. Jeho nadaný syn Rudolf patřil k osobním nepřátelům hraběte Taaffeho a k zásadním odpůrcům jeho po­ litiky. Korunní princ Rudolf byl od narození neurasthenik, své zdraví si však ještě podryl požíváním alkoholu, morfia a milostnými zálety. Byl znamenitě vychován pro úkol panovníka nové doby, měl smysl pro vědu i umění, cenil význam novin, zajímal se o vnitřní i zahraniční politiku. Vě­ děl, že většinu v habsburské monarchii tvoří Slované, že říše jest národ­ nostně neobyčejně pestrá, tušil nebezpečenství, které hrozilo dynastii a mo­ narchii z maďarského egoismu,ale nedošel tak daleko, aby byl chtěl Čechy, jejichž řeč znal (s drem Riegrem ostentativně mluvíval Česky) a v jejichž hlavním městě Praze déle pobýval, stavěti na stejný stupeň jako Němce. Nenáviděl i živly, o něž se opírala vláda hraběte Taaffeho, rakouskou konservativní aristokracii a klerikalismus. Poněvadž Češi byli ve své většině oporou vlády hraběte Taaffeho, byl korunní princ i nepřítelem Čechů. Mezi Čechy a Němci viděl jedinou sjednocující ideu, liberalismus. V ná­ rodním a rasovém nepřátelství spatřoval veliký krok dozadu. Ctil Francii jako pramáti a vzor všech liberálních ideí a institucí na kontinentě a od­ mítal pruský militarismus. Názory korunního prince nepůsobily vládě hraběte Taaffeho mnoho 28

PRVNÍ PRÁCE ŘÍŠSKÉ RADY R. 1879.

obtíží. Bylo to jednak proto, že korunní princ neměl na svého otce, který mu nerozuměl jako konservativec, byrokrat a málo kulturní Člověk toho vlivu, jaký by si byl přál míti, jednak proto, že dne 30. ledna r. 1889 před­ časně skončil sebevraždou svůj nešťastný život.

III.

první práce

Říšské rady r.

1879.

Úkoly, které mělo rozřeŠiti deváté zákonodárné období říšské rady,

naznačil dne 8. října r. 1879 císař v trůnní řeči. Její redakcí byl v minister­ ské radě pověřen dr. Pražák. Shrnul v ní přání svých ministerských kolegů a vytýčil v ní linii, kterou se měl bráti kabinet. V trůnní řeči nebylo zmínky o revisi ústavy. Ústavní problém byl zatlačen úplně do pozadí. Na prvním místě byly uvedeny vojenské záležitosti, jejichž včasné a uspokojivé rozře­ šení přikazoval nedávno uzavřený spolek rakousko-německý. Také o ná­ rodnostním problému se v trůnní řeči nemluvilo. Uznávala se tam sice potřeba dorozumění a smíru, nebylo však naznačeno, jak si vláda předsta­ vuje jejich rozřešení mezi národy. Vůbec trůnní řeč, aby mohla býti při­ jata všemi, se vyhnula otázkám, které dělily strany, a výpočtem konkrét­ ních úkolů finančních, obchodních, komunikačních, pozemkových, živno­ stenských, právních, zlepšení postavení kněží, provedení berlínské smlouvy hleděla jen naznaČiti, o Čem by bylo potřeba se dohodnouti. Z trůnní řeči se dalo tuŠiti, že program nového zákonodárného období se má nésti du­ chem konservativním, autonomistickým, že se má Čeliti svobodnému ob­ chodu a podporovat! politika ochranářská. Pravice, pamětliva příkazu zdvořilosti tehdejší doby, odpověděla na trůnní řeč adresou. Bylo to dílo jejího vůdce hraběte Hohenwarta. Adresa naznačovala, jak si pravice představuje provedení »dorozumění a smíru«. Mělo to býti na ústavní základně. Pravice se prohlašovala pro nejhlavnější státní nezbytnost, pro branný zákon. Chtěla státu dáti, co si žádal. O po­ měru Rakouska k Německu vůbec pomlčela. Po vládě žádala decentrali29

PRVNÍ PRÁCE RISSKÉ RADY R. 1879.

saci správy, přibrání autonomních orgánů k správním úkolům, svědomité plnění předpisů základních zákonů o rovnoprávnosti všech národů. Adresa mínila, že se tím dostane uznání ústavě všemi národy. Byla tónem umír­ něná, aby nepobouřila levici. Adresa zvítězila dne 27. října v poslanecké sněmovně (176 :155) nad adresou menšiny, psanou v duchu centralistic­ kém. Mezi hlasy pro adresu byly i hlasy Členů Českého klubu. V panské sněmovně byla situace při adresní debatě zcela jiná, nežli v poslanecké sněmovně. Tam dne 28. října prošla (78 : 59) adresa ústavověrných centralists Hrabě Taaffe dělal, jako by se to jeho vlády netýkalo, a neučinil z porážky politických důsledků. Adresa konservativních Šlech­ ticů zůstala v panské sněmovně v menšině. Tato adresa si přála stejně jako adresa většiny v poslanecké sněmovně smíru i dorozumění národů a spolu­ působení jejich na společné půdě ústavy. Stejně se vyslovila na prvním místě pro branný zákon jako většina v poslanecké sněmovně. V adresní debatě poslanecké sněmovny promluvili po prvé po svém vstupu na říšskou radu řečníci Českého klubu. Dne 29. října hrabě Jindřich Clam Martinic, den poté dr. F. L. Rieger. Jejich řeči se pohybovaly ve vše­ obecných liniích. Oba řečníci vykládali, že jsou pro smír a dorozumění ve sněmovně, že jsou pro návrh adresy, jak jej vypracovala většina. Hrabě Clam zdůrazňoval, že státoprávní politikové z Cech budou plniti, co slí­ bili jako poslanci, zůstávajíce při tom věrni svému státoprávnímu přesvěd­ čení. Dr. Rieger spatřoval blaho Rakouska jen ve smíru jeho národů, v po­ kračování boje mezi nimi úpadek Předlitavska. ReČ hraběte Clama se pod­ statně lišila od řeči Riegrovy. Ona nebyla polemickou, tato byla celým svým rázem polemikou proti řečníkům oposice, zvláště proti jejímu pře­ dáku Arnoštu Šlechtici Plenerovi, který analysoval řeč hraběte Clama. Hrabě Clam přemýšlel o své řeči několik týdnů, dr. Rieger byl nucen vyvraceti, co slyšel před několika hodinami ve sněmovně. KeČ hraběte Clama byla chladná, umírněná, neútoČná, řeč Riegrova plná temperamentních nájezdů na ústaváky i Vídeň, plná historických vzpomínek na státoprávní boj Český, r. 1848 počínajíc. Nebyla to formálně řeč, která byla způsobilá prokázali, že dr. Rieger nabízeje ruku k smíru, nechce ji vžiti zpět pro ne­ vyrovnané účty z minulosti. Hrabě Clam, hrabě Hohenwart a hrabě Taaffe pokládali Riegrovu 30

PRVNÍ PRACE RÍSSKÉ RADY R. 1879.

řeČ za takticky neobratnou. Když hrabe Clam,člen téhož klubu jako Rieger, nemohl ve sněmovně dáti najevo svůj nesouhlas s Riegrovým výkladem, učinili tak v plenu sněmovny hrabě Hohenwart a hrabe Taaffe. Hrabě Taaffe učinil po adresní debatě dne 5. listopadu r. 1879 císaři návrh, aby byli vyznamenáni ti řečníci z debaty v obou sněmovnách, s jejíž projevy vláda souhlasí. Byli to tři aristokratičtí vůdcové pravice: hrabě Ho­ henwart, hrabě Jindřich Clam a v panské sněmovně hrabě Falkenhayn. Dne 15. října r. 1879 předložila vláda sněmovně osnovu branného zákona. Podle ní se stanovila na deset let síla armády za války v počtu 800.000 mužů. To byla osnova, jejíž přijetí si vyžadovala zahraniční poli­ tika říše, její spjetí s Německem. Aby tato předloha byla přijata, bylo k tomu potřebí dvoutřetinové většiny. Hrabe Taaffe této většiny neměl. Musil ji sháněti nejen u pravice a divokých poslanců, nýbrž i u Členů levice. Ale sháněje ji, nebyl odhodlán k ústupkům, nýbrž stál na bezvýhradném přijetí osnovy. Zjednal si snadno příslib podpory hraběte Jindřicha Clama, hraběte Hohenwarta a Grocholského hrozbou, že by svou Činnost musil pokládati za ukončenou, kdyby se mu nepodařilo rozřešiti brannou otázku. Tvrdil jim, že by se tím poskytl důkaz, že v Rakousku jest s to jen stra­ nické ministerstvo, aby rozřešilo problémy rázu vojenského, od nichž jest odvislo mocenské postavení říše. Pravice a s ní Český klub se vlivem svých vůdců rozhodli hlasovati pro branný zákon, jak byl podán. Český klub i svolil, aby jeho Člen, poslanec Zeithammer, převzal referát o osnově zá­ kona. Zeithammer ve své referentské funkci silně zdůrazňoval stanovisko rakouské a dynastické. Hrabě Taaffe docílil přijetí zákona v jeho původním znění jen s obtí­ žemi. Sám císař musil zakroČiti u levice prostřednictvím sněmovního pre­ sidia. Když se podařilo odloupnouti po tomto zákroku od levice klub ně­ meckých liberálů, nebylo ještě zajištěno přijetí osnovy ve znění vládním. Císař dal vykonati vliv na všechny poslance, na státu závislé, ale ani to hned nepomohlo vládě k vítězství. Teprve, když byla osnova přijata v každé ze sněmoven v různém znění a když byla dosazena společná konference sněmoven, aby odstranila nesrovnalosti, vláda zvítězila. Dne 20. prosince r. 1879 byl branný zákon přijat a téhož dne byl sankcionován. Předloha, na kterou kladl císař zvláštní váhu, byla přijata ve znění vlády a bez ústup­ 31

MEMORANDA »ČES. KLUBU« A NÉMCÚ Z ČECH.

ků levici. Strany na levici se od jednání o tento zákon octly v rozvratu. Třebaže mezi těmi hlasy, které byly odevzdány pro vládní znění osnovy branného zákona, byly hlasy Členů Českého klubu, nebyly odevzdávány od všech jeho Členů se stejnou radostí. Mladočeští Členové soudili, že se nemají hlasy odevzdávati pro vládní předlohu, dokud by vláda neučinila Českému národu určité ústupky. VelkostatkářŠtí Členové v klubu a staro­ čeští poslanci odmítli takovou politiku. Ukazovali na to, že Český klub nemá v sněmovně sám o sobě většiny, že jest slabý, že je jen Částí většiny a že vláda, která nutně musí poČítati s některými hlasy z levice, nemůže nyní v ničem vyhověti Českému klubu, aby si nepobouřila leviČáky a ne­ přispěla tím k jejich jednotnému se seŠikování. Radili proto k trpělivosti, aŽ vláda dostane ty předlohy, na nichž jí záleží. V odevzdání hlasů pro státní nezbytnost, jakou byl branný zákon, spatřovali zlepšení politické situace Českého klubu nejen ve sněmovně, nýbrž i u vlády a zvláště u cí­ saře. Soudili, že by hlasování Českého klubu proti brannému zákonu mělo jen jediný následek, že by vláda více a více vyhledávala podpory Poláků a Němců, ti že by pak utvořili spolek, který by se obrátil k boji proti Če­ chům, nacházejícím se v menšině. Hrabě Clam i dr. Rieger radili, aby si vzal Český klub příklad z Poláků, kteří bez smlouvání dělají to, co si přeje císař. Konservativní velkostatkáři i StaroČeŠi nechtěli ani v dálce slyŠéti o politice, kterou by si byl přál dr. Julius Grégr se svými druhy a která by byla chtěla využívati nesnází vlády k dobytí národně Českých úspěchů. -

IV.

MEMORANDA »ČESKÉHO KLUBU« A NĚMCŮ Z ČECH. »(^eský klub« neřekl ani za adresní debaty, ani před tím, k jakým metám chce dospěti svou podporou vlády. Toto mlčení neznamenalo, že by nebyl měl jasného praktického programu. Připravil si jej brzy po svém ustavení. Hned dne 10. října předložil v zasedání Českého klubu bývalý ministr, poslanec Josef JireČek osnovu memoranda o provádění národní 32

MEMORANDA »ČES. KLUBU« A NÉMCÚ Z ČECH.

a jazykové rovnoprávnosti ve Školách a úřadech a v tomtéž zasedání klubu moravský poslanec, valašskomeziříčský advokát JUDr. Alois MikyŠka po­ dal klubu memorandum o průmyslových Školách. Tato memoranda byla odkázána dne 16. října zvláštní komisi. Dne 28. října moravský poslanec a brněnský advokát dr. Volfgang Kusý doléhal v klubu, aby obsah memo­ rand byl rozšířen i na Slezsko. Docílil splnění svého přání přes odpor konservativně Šlechtických členů Českého klubu, z nichž Richard hrabě Clam byl proti návrhu dra Kusého proto, že ve Slezsku jsou poměry zvláštní a že tam nejde jen o zkracování práv Češtiny, nýbrž i polštiny. Dne 3. listopadu podal Český klub žádost za audienci u císaře, aby mu odevzdal memoranda, shrnující prozatímní požadavky Českého klubu v ohledu národním. Ministerská rada dne 13. listopadu císaři odporučila přijati deputaci. V době, kdy branný zákon narážel v říšské radě na nej­ větší obtíže, dne 17. listopadu, odevzdalo tříčlenné předsednictvo Českého klubu císaři a ministerskému předsedovi memoranda, Českým klubem schválená. Dr. Rieger soudil, že na splnění požadavků, memorandy vyslo­ vených, »zakládá takřka celý národ naděje své«. Memoranda byla Čtyři. První se týkalo rovného práva Českého jazyka u úřadů a soudů; druhé rov­ noprávnosti Češtiny na pražské universitě; třetí provedení rovnoprávnosti na středních Školách a Čtvrté provedení jazykové rovnoprávnosti na vzdě­ lávacích ústavech Živnostenských. Požadavek obnovy Českého státu byl pro tu dobu z aktuelní politiky České zatlačen do pozadí. Memoranda se vlastně jen omezovala na starý požadavek České politiky, provedení národní rov­ noprávnosti v úřadech i ve Školách. Neobsahovala také výčet i jiných mimostátoprávních požadavků. Český klub chtěl přestat jen »na takových přáních a nárocích z oboru zájmů a potřeb národních co do úřadů a Škol­ ství, které směřují toliko k tomu, aby byly odstraněny alespoň nejnutnější a nejnaléhavější újmy, které se dějí na úkor zásadě rovnoprávnosti jazy­ kové a které mohou býti odstraněny bez všelikých změn v zákonodárství a bez zkrácení práva kterékoliv strany pouze spravedlivým a slušným opa­ třením cestou administrativním Jak patrno, chopil se Český klub v této poslední otázce podnětu hraběte Taaffeho ze září r. 1879, učiněného za jednání s vůdci státoprávní oposice České. V prvním memorandu uznal Český klub za východisko své politiky 3

33

MEMORANDA »ČES. KLUBU« A NÉMCÚ Z ČECH.

Článek 19. základního zákona státního z 21. prosince r. 1867 a podával návrhy, jak by bylo lze tento článek provésti v mezích zákonů cestou ad­ ministrativní, to jest cestou, která by byla odvislá jen od dobré vůle vlády. Český klub si představoval, že by byly v zemi úřady a soudy první sto­ lice jednak s úřední řečí českou, jednak s úřední řečí německou. Tato úřední řeč by se byla stanovila podle řeči většiny obyvatelstva nebo podle toho, jakého jazyka by byly užívaly úřední orgány samosprávné. K národním menšinám a jejich právu se v memorandu nepřihlíželo. Úředními jazyky jiných úřadů nebo soudů, jejichž působnost by se byla vztahovala na celou zemi nebo na několik okresů, pak úřadů sídlících v hlavním městě zem­ ském, měly býti Čeština i němčina rovným právem. Souřadné úřady a soudy si měly dopisovati ve svém úředním jazyku, tedy buď německy nebo Česky; stejně by byly mohly tak uČiniti v korespondenci s nadřízenými úřady a soudy. Každá strana měla míti právo užívati ve svých podáních k úřadu nebo soudu, jakož i při protokolárním výslechu toho zemského jazyka, kterého by byla chtěla užiti. To mělo platiti o úřadech a soudech celé země. Každá záležitost měla býti postupem všech stolic projednána, vyřízena a vypravena v témž jazyku, kterým byla prvotně podána. Veřejní úředníci a soudci měli budoucně býti ustanoveni, jen když znali oba zemské jazyky ve slově i písmě. Memorandum počítalo s tou okolností, že byli v úřadech i u soudů úředníci a soudci, kteří tomuto požadavku nevyhovovali a znali jen jeden jazyk. Nežádalo jejich odstranění ze služby, nýbrž navrhovalo jejich užití tam, kde jazyk, který znali, byl jazykem úředním. To by bylo bývalo v zemi jen u úřadů a soudů první stolice, poněvadž jen tyto úřady a soudy mohly býti co do úřední řeči jednojazyČné. Memorandum se chtělo pro přechodnou dobu spokojiti tím, že by u každého zeměpanského orgánu byl alespoň jeden úředník, který by znal dokonale oba zemské jazyky. Tyto požadavky memoranda se vztahovaly na Čechy a Moravu. Po­ kud sé týče Slezska, formulovalo memorandum požadavky jinak vzhledem na tři národnosti ve Slezsku. Žádalo, aby byly prohlášeny ve Slezsku za ná­ rodní jazyky stejně oprávněné němčina, Čeština a polština. Jak by se to mělo provésti, to memorandum kladně neříkalo. Spokojovalo se pro tu dobu tím, aby byl odvolán výnos ministerstva spravedlnosti k c. k. vrchní­ mu zemskému soudu v Brně ze dne 3. listopadu r. 1851 Čís. 13.470, podle 34

MEMORANDA »ČES. KLUBU« A NÉMCÚ Z ČECH.

něhož byla prohlášena jen němčina za úřední jazyk při soudech ve Slezsku a o Češtině a polštině bylo tam tvrzeno, že nemohou býti soudními řečmi, protože to nejsou zemské řeči ve Slezsku. Druhé memorandum se týkalo zřízení české university v Praze. Zá­ klad tohoto memoranda tvořil návrh dra Riegra z r. 1866 na Českém sně­ mu odůvodněný. Český klub nežádal zřízení zvláštní české university, nýbrž jen, aby stávající universita Karlo - Ferdinandova byla pro všechny syny České země. Memorandum se zde uskrovňovalo vzhledem na finanční poměry říše, které by nebyly dovolovaly zřízení samostatné zvláštní uni­ versity České. Memorandum soudilo, že je v rukou vlády, aby i na univer­ sitě v Praze provedla článek 19. základního zákona státního o všeobec­ ných právech občanů. Doléhalo, aby českému národu, pokud se týče uni­ versity, nebylo déle odpíráno, čeho se má právo dožadovati podle velko­ lepého obnosu svých daní, podle početní své síly, která podle odhadu me­ moranda přesahovala pět milionů duší, podle svého duchovního rozvoje, podle stavu svého vědeckého písemnictví i podle zjevného práva ústavního. Memorandum si představovalo, že lze na universitě v Praze zaříditi cestou administrativní, aby venia legendi byla budoucně udílena i na základě vě­ deckých spisů sepsaných jen Česky, aby na všech fakultách na příště, ale na fakultách filosofické a právnické již studijním rokem 1880 až 1881, mohla se rigorosa a státní zkoušky »celkem« konati i po Česku. Memo­ randum počítalo s tím, že by si splnění těchto požadavků bylo vyžadovalo doplnění Česky přednášejících profesorů na filosofické a právnické fakultě menší měrou nežli na fakultě lékařské, kde vlastně Česky přednášeli jen dva Češi. Memorandum mlčelo o fakultě bohoslovecké. Učinilo tak vzhle­ dem na pražského arcibiskupa, který pokládal bohosloveckou fakultu za svou doménu a nerad si dal do této záležitosti mluvit. Memorandum také neříkalo nic o Češtině a němčině jakožto jazycích, v nichž by se předná­ šelo, poněvadž měly na universitě co do přednášek Čeština i němčina stej­ nou oprávněnost hned od r. 1848. Třetí memorandum nejprve statisticky dokazovalo, že počet obecných a středních Škol s vyučovací řečí Českou v Čechách i na Moravě nevyho­ voval duchovním potřebám obyvatelstva a nebyl v spravedlivém poměru k počtu německých ústavů. Žádalo pak naléhavě nápravu tohoto stavu. 3*

35

MEMORANDA »ČES. KLUBU« A NÉMCÚ Z ČECH.

Chtělo ji spatřovati v tom, že by byl napříště náklad, který vedl stát na střední Školy v Čechách a na Moravě, věnován duchovním potřebám obou národů v náležitém poměru k jejich početní síle a k výši daní, tím kterým národem placených. Pokud se týká Českého království, žádalo postátnění Českých obecních ústavů středních »podle prokázané potřeby a v poměru k počtu německých ústavů státních aneb aby alespoň do toho Času, dokud se tato náprava dokonale neprovede, byly podporovány dostatečnými subvencemi«. Memorandum pokládalo České středoškolské poměry v markrabství moravském za daleko nepříznivější nežli v Českém království. Proto na Moravě by se měla náprava zapoČíti alespoň tím, že by se zalo­ žila alespoň jedna samostatná a úplná reálka s vyučovací řečí Českou z pe­ něz státních a že by se podle analogie německých paralelek na České střed­ ní Škole ve Valašském Meziříčí zřídily i České paralelky na německých středních Školách, kde se toho ukáže potřeba. Čtvrté a poslední memorandum konstatovalo, že se nešetří národní rovnoprávnosti při zřizování živnostenských ústavů. Žádalo proto, aby se počet živnostenských Škol odborných a vzdělávacích ústavů v Čechách i na Moravě zvětšil, když by se předběžně vyhovělo místním podmínkám, aby tyto Školy a ústavy byly dostatečně nadány, aby byly postátněny, aby se veškeré, pro odborné vzdělání živnostenské zřízené ústavy, sjednotily ústřední správou, aby se tyto ústavy staly přístupny vyučovací řečí také obyvatelstvu České národnosti a aby ministerstvo obchodu utvořilo ústrojí, kterýmž by byla živnostenská a průmyslová Činnost těchto zemí přivedena co možná do nejužšího styku se světovým proudem a byla v něm i udržo­ vána. To byla přání, aby se Český národ stal účastným na intensivním vý­ voji odborného Školství, které se počalo r. 1872 v Předlitavsku budovat!. Česká memoranda byla do veřejnosti dána až dne 21. prosince r. 1879. Bylo to v tentýž den, kdy noviny přinesly zprávu o sankcionování branného zákona. Český klub chtěl tím dáti najevo svému voličstvu, že pro branný zákon nehlasoval zadarmo a chtěl tím pozornost České veřejnosti odvésti od branného zákona k Českým memorandům. Česká politická veřejnost po­ čala Činiti souhlasné projevy s memorandy. Sotvaže byla Česká memoranda otištěna, rozhodli se němečtí říšští a zemští poslanci z Českého království podati k podnětu vůdce Českých Něm­ 36

MEMORANDA »ČES. KLUBU« A NÉMCÚ Z ČECH.

ců, pražského advokáta a zemského poslance dra Františka Schmeykala, císaři i vládě svá memoranda. Jejich účel byl Čeliti obsahu Českých memo­ rand a zeslabiti je. Němci sepsali Čtyři memoranda, která byla odpovědí na Česká memoranda a nesla proto stejné nadpisy jako tato. Dne 9. února r. 1880 tříčlenná deputace (hrabě Hieronymus Mannsfeld, dr. Schmeykal a Karel Wolfrum) podala je osobně císaři. Německá memoranda si hle­ děla prospěchu Němců v Čechách a tvrdila, že vycházejí od zájmu státního rakouského celku, že posuzují Česká memoranda s celostátního hlediska rakouského. Pokud se týká Českého memoranda o rovnoprávnosti obou zemských jazyků při úřadech a soudech, německé memorandum je zamítalo. Doka­ zovalo, že České požadavky přesahují smysl Článku 19., o nějž se chtějí opřítí. Článek 19- se prý týkal jen řeči ve styku se státními občany, nikoliv však vnitřního úředního jazyka. Rakouský zájem si vyžaduje jen jedné stát­ ní řeči a tou je němčina. Kdyby toho nebylo, trpěl prý by tím jednotný státní svazek. Vůbec prý řeč styku mezi úřady není záležitostí všeobecných práv státoobČanských, nýbrž jest to věc celého státu, je to státní nezbytnost. Německé memorandum zdůrazňovalo, že se České požadavky, jak si to pod vlivem hraběteTaaffeho představovali Češi, nedají provésti administrativní cestou. České požadavky prý vlastně řeší otázku organisace státních soudů a úřadů a k tomu jest prý povolána legislativa. Memorandum odmítalo, aby se úřední řeč úřadů a soudů první stolice řešila podle většiny obyvatel­ stva a upozorňovalo na práva národních menšin, na která České memoran­ dum nevzpomnělo. Otázka úřední řeči se prý nedá řeŠiti s hlediska okresu, nýbrž státu. Memorandum odmítalo Český požadavek po dvojí úřední řeči jiných úřadů nebo soudů nežli první stolice a úřadů v hlavním městě zem­ ském. Znamenalo prý by to rozvrat a rozklad státních poměrů, poněvadž prý by se důsledně muselo provésti i v druhých zemích o několika jazycích, co by se provedlo v Českých zemích, a působilo prý by to ničivě na největší ústřední úřady. Není prý potřeba vyluČovati Němce v Čistě německém úze­ mí a u vyšších úřadů v zemi z úřadování pro neznalost Češtiny v slově i písmě. Němci spatřovali v tomto požadavku porušení rovnoprávnosti podle Článku 19 a nucení jich uČiti se druhé zemské řeči. Ukazovali, že by se Němci octli provedením Českého přání v nevýhodě.

37

MEMORANDA »ČES. KLUBU« A NÉMCÚ Z ČECH.

Němci tedy oproti Čechům přinášeli do celé otázky nově problém národních práv menšin, odmítali na celé Čáře jinou úřední řeč nežli němec­ kou, upozorňovali na čistě německé území a naznačovali, že v takovém území by se vyřízení podání dála jen německy, odmítali tedy oboujazyČnost úřadů v celé zemi a nutnost oboujazyčnosti německých úředníků. To, co jediné připouštěli, bylo, aby se v Českých okresích se stranami jednalo i v jazyku Českém. Německé memorandum také odmítlo druhé České memorandum. Uči­ nilo to tím, že reprodukovalo názory pamětního spisu německých profe­ soru a docentů fakulty filosofické a lékařské z 3. prosince r. 1879, poda­ ného ministerstvu kultu a vyučování. Německé memorandum stálo na stejném stanovisku jako první německé memorandum a pokládalo Český požadavek úplné utrakvisace za překročení Článku 19. Tvrdilo také, že jej nelze provésti administrativní cestou. Němci však neměli nic proti tomu, aby se pro Čechy zřídila samostatná Česká universita v Praze. Tvrdili, že by si to vyžadovalo stejných nákladů jako utrakvisace Karlo - Ferdinandovy university. Dodávali, že, kdyby měla býti zřízena samostatná Česká univer­ sita, musily by se na ní upraviti zkoušky tak, aby to nebylo na Škodu státní administrativě. Pokud se týče provedení rovnoprávnosti na středních Školách, vyklá­ dali Němci, že potřeba němčiny jako vyučovací řeči na středních školách není zájem nacionálně německý, nýbrž že je to zájem státu. Střední Školy v Čechách s řečí německou nejsou prý jen pro Němce, nýbrž i pro přísluš­ níky jiných národů. Němci nespatřovali pro sebe nebezpečenství v roz­ množování českých Škol. Odmítali však hledisko Českého memoranda, podle kterého by se měly České Školy zřizovati. Němci také odmítli České memorandum o provedení jazykové rovno­ právnosti na živnostenských Školách. Zavrhovali, aby ústřední správa těchto Škol byla jedna a táž pro Čechy i Moravu. Uplatňovali zde své stanovisko, Čelící proti sebemenšímu respektování Českých snah státoprávních. Německá memoranda nečinila rozdílu jazykových území v zemi. Byla k Českým přáním, pokud se týče vnitřní úřední řeči a řeči ve styku úřadů a soudů navzájem, odmítavá. Tvrdila, že jejich stanovisko není diktováno německým nacionalismem, nýbrž státní myšlenkou rakouskou a potřebami

38

STREMAYROVA NAŘÍZENÍ.

rakouského státu. Němci si tím chtěli pro sebe získati císaře, který neměl smyslu pro nacionální politiku vůbec a který spatřoval v každé nacionální politice revoluční prvky. Memoranda stála na centralistické půdě, proti fe­ deralistickému programu Českého klubu. Jako kdysi Metternich, tak i ně­ mecká memoranda prohlašovala za východisko své politiky jednotu státu, ale oproti Metternichovi jen jednotu státu předlitavského. I tím hleděli Němci zapůsobiti na císaře ve svůj prospěch.

V.

STREMAYROVA NAŘÍZENI.

Dříve nežli němečtí poslanci z Čech podali císaři svá memoranda, rozhodla se vláda ve schůzi dne 27. listopadu r. 1879 zvoliti k projednání Českých memorand zvláštní komisi. Byli v ní zástupci ministerstev vnitra, kultu a vyučování, spravedlnosti, obchodu a orby. Předsedou komise byl ministr dr. Pražák, který byl i referentem v ministerské radě o Českých me­ morandech. Komise započala své práce dne 6. ledna r. 1880. Rozhodla se nejprve předložití k vyjádření první memorandum Šéfům politické správy, prostřednictvím jejich i Šéfům poštovních, telegrafních ředitelství, horních hejtmanství a přímo presidentům vrchních zemských soudů v Praze a v Brně. Žádala po nich dne 12. ledna text platných předpisů o užívání zemských jazyků u podřízených úřadů, vylíčení skutečných poměrů v uží­ vání zemských řečí ve styku úřadů se stranami, zjištění, v jaké řeči se děje jednací styk mezi úřady navzájem, mezi úřady a autonomními orgány, jaké se kladou jazykové požadavky při vypsání a obsazování služebních míst u jednotlivých úřadů, pak se dotazovala, zda by se posavadní prakse v uží­ vání zemských řečí v zemi mohla změniti ve smyslu memoranda Českého klubu bez újmy požadavků veřejné služby a v zájmu obyvatelstva. Konečně měly dotazované úřady sděliti, v jaké řeči se dějí zápisy u úřadů ve veřej­ ných knihách podle stávajících zákonných předpisů a zda by bylo možno provésti na tomto stavu změnu. Úřady i soudy vyřídily dotazy co nejrych­

39

STREMAYROVA NAŘÍZENI.

leji. Tón všech odpovědí byl jeden a týž: požadavky memoranda se nedají provésti. Podle názoru brněnského místodržitele byly v odporu se zákonem z 10. Června r. 1869 a tudíž prý jakákoliv změna by se byla mohla státi jen zákonem a ne jen nařízením. Všechna vyjádření se vyslovila proti češtině jako vnitřní úřední řeči a prohlašovala němčinu za jedinou úřední řeč. Po­ kud se týče styku se stranami a autonomními úřady, musela vyjádření při­ znali, že se Češtiny užívá jen v Čistě Českých končinách, v německých pak se dávala i na česká podání nebo ve styku se samosprávnými úřady s úřední řečí Českou vyřízení německá. V národnostně smíšených končinách se české vyřízení straně dávalo jen tehdy, když strana neuměla německy. To bylo zvláště v krajinách, obydlených českým dělnictvem, které německy neznalo. Vyhlášky byly oboujazyČné jen v Čistě Českých končinách, jinak jen němec­ ky. U telegrafních ředitelství byly všechny vyhlášky jen německé. Styk úřadů a soudu navzájem se dál jen v němčině. Zápisy do veřejných knih se konaly jen v úřední, to jest německé řeči a jen na zvláštní přání strany někde Česky. Vyjádření se pokoušela vysvětlili, proč se nezachovávají plat­ né předpisy o jazykové kvalifikaci úřednictva a soudců. Konstatovala, že se, jak bylo v Praze u místodržitelství, při vypisování míst nežádala znalost oboů zemských jazyků. Přihlíželo se prý podle potřeby okresu ke znalosti Češtiny u úředníka. V končinách s německým obyvatelstvem se upouštělo od znalosti Češtiny. Pokud byli přijati úředníci, Češtiny neznalí, bylo jim uloženo, aby se doučili Češtině. Ale bylo uvedeno, že byli i u úřadů v Čistě Českých místech úředníci neznalí češtiny. Vyjádření soudila, že prý vůbec není potřebí, aby se úředníkům předpisovala znalost obou zemských řečí. Nedá prý se to ani provésti a příkaz v tom směru by znamenal jen zasta­ vení diodu politické správy. V každém úřadu a soudu jest prý alespoň jeden úředník, ovládající oba zemské jazyky. Takový úředník prý může býti a bývá tlumočníkem straně, která nezná německy. Všechna vyjádření znala jen území s úřady a soudy jen německy úřadujícími i ve styku se stranami a území s úřady a soudy úřadujícími německy a Česky. Ani jediné vyjádření neznalo a ani nemyslelo na území s úřady a soudy, úřadujícími se stranami jen Česky. Vyjádření ukázala, že se platné předpisy jazykové ani v Čechách, ani na Moravě nezachovávaly. Tento stav byl možný jen proto, že v Čele poli­ 40

STREMAYROVA NAŘÍZENI.

tické správy a vrchních soudů v Praze a v Brně stáli německy nacionálně cítící úředníci, dosazení na svá místa za panství ústavověrné strany a za České abstinence politické. Moravský místodržitel i president vrchního zemského soudu v Brně proto soudil, že na stavu, jaký byl, nemělo by se ničím hýbati. V otázce jazykové je prý všechno dobré a obyvatelstvo je existujícím stavem spokojeno. Pokud se týče Slezska, vyznělo vyjádření příslušných Činitelů proti jakékoliv změně v jazykové otázce. Bylo konstatováno, že se tam úřaduje a soudí jen německy. Jest prý úplně vyloučeno, aby se provedla rovnopráv­ nost němčiny s tamějšími slovanskými řečmi alespoň ve styku se stranami, poněvadž prý se ve Slezsku nemluví ani polský, ani česky, nýbrž jen dia­ lekty těchto řečí a dialekty prý nemohou vůbec přijití v úvahu. Úřední vyjádření podepřela podstatně svým obsahem memoranda Českoněmeckých poslanců, podaná císaři dne 9. února r. 1880. Proti českým přáním stálo pevné spojenectví německo-centralistické byrokracie z histo­ rických zemí Českých a německo-centralistických politiků. Komise přihlédla k jejich názorům. Uznala, že přání po vnitřní úřední řeči úřadů a řeči ve styku mezi soudy nejsou slučitelná se zájmy spravedlnosti a justiční správy a omezila se pouze na úpravu vnější úřední řeči v souhlasu s platnými jazy­ kovými předpisy. Domnívala se, že si tím neznepokojí Němce, poněvadž ve svých memorandech brojili jen proti úpravě vnitřní úřední řeči a řeči ve styku úřadů navzájem, a poněvadž upozorňovali na nemožnost provésti podobné změny cestou nařizovací a o požadavku vnější rovnopráv­ nosti v celé zemi v memorandu pravili, »že není nic jiného, nežli opako­ vání toho, co beztoho již opravdu existuje«. Komise se domnívala, že její nařízení by byla prostou kodifikací skutečně existující prakse u všech soudů v Českých zemích. Úmyslně nemluvila o nařízeních a právu stran Činiti podání u soudů v jedné nebo druhé řeči a úmyslně mlčela o povin­ nosti soudů přijímati podání v té neb oné řeči. Chtěla se tím vyhnouti výtce, že změnila platné zákony o soudní řeči. Dne 14. dubna předložila komise ministerské radě návrhy nařízení c. k. ministrů vnitřních záležitostí a práv o užívání zemských jazyků při jednání úřadů politických, soudních a státních zastupitelstev se stranami a samosprávnými úřady jednak v krá­ lovství Českém, jednak na Moravě. Ministr Stremayr hájil v ministerské 41

STREMAYROVA NAŘÍZENI.

radě postavení němčiny jako vnitřní řeči. Nařízení byla schválena, byla da­ tována dne 19. dubna r. 1880 ve Vídni a byla otištěna dne 28. dubna v zemském zákoníku moravském, pokud se týká Moravy, a dne 13. května r. 1880 v zemském zákoníku českém, pokud se týká Čech. Pro Slezsko ne­ bylo vydáno žádné nařízení. Nařízení pro Čechy a nařízení pro Moravu byla souhlasná. Jejich stylisace pocházela z péra sekčního Šéfa minister­ stva spravedlnosti Adolfa svob. pána Sackena. Nařízení byla podepsána ministry Taaffem a Stremayrem. Po tomto ministru dostala pojmenování: Stremayrova nařízení. Císař, který stál pod vlivem učení o historicko-politických individualitách, pokládal tato nařízení za velmi potřebná, »aby zá­ sadou, že se může všude v Čechách užívati v úřadech obou zemských řečí se zachovala jednota země«. Nařízení byla datována sice tímtéž datem, ale nebylo vydáno pro Čechy a pro Moravu jedno společné nařízení, jak by to bylo odpovídalo státoprávnímu přesvědčení měšťanských politiků Českého klubu. Každé z nařízení mělo 11 paragrafu. Obě nařízení před­ pisovala ze zeměpanských úřadů jen úřadům politickým, soudům a státním zastupitelstvům, tedy jen úřadům, spadajícím do působnosti ministerstva vnitra a ministerstva práv. Týkala se jejich jazykové prakse ve styku se stra­ nami a samosprávnými úřady. Výše uvedené zeměpanské úřady byly podle nařízení povinny na České ústní nebo písemné podání odpovídati Česky, na německé německy. Protokolární seznání stran se měla sepsati v řeči, v kte­ ré se seznání stalo. Napříště se mělo upustiti od překladu přiložených Českých listin a spisů. Úřední usnesení, která se nevydávala k žádosti stran, se měla vydávati v tom zemském jazyku, kterýmž mluvila osoba, jíž dopis svědčil. Kdyby nebyl býval jazyk, jímž strana mluvila, znám, nebo, nebyl-li by jedním z obou zemských jazyků, mělo se užiti toho zemského jazyka, o němž se mohlo podle povahy případu, zvláště pak podle místa, kde se strana zdržovala, předpokládati, že se mu porozumí. Tato ustanovení se neměla týkati jen stran, nýbrž i obcí jako stran. Veškeré úřední vyhlášky, které byly ustanoveny k tomu, aby byly v zemi uvedeny u všeobecnou zná­ most, měly se vydávati v obou zemských jazycích. Jen úřední vyhlášky, určené pro jednotlivé okresy nebo obce, měly se vydávati v těch zemských jazycích, které byly v příslušných okresích neb obcích obvyklými. Seznání svědků se měla sepsati v té zemské řeči, v níž byla učiněna. 42

STREMAYROVA NAŘÍZENÍ.

V trestních věcech se měly obžalovací spis, návrhy, nálezy a usnesení, která se měla doruČiti obviněnému, vyhotoviti v jeho jazyku. Tímto jazykem se mělo provésti i hlavní přelíčení, zvláště pak se měly v tomto jazyku uvésti řeči státního zástupce a obhájce a prohlaŠovati rozsudky a usnešení. Od těchto ustanovení se mohlo upustiti jen potud, pokud se nedala provésti vzhledem na výjimečné poměry, zvláště pak vzhledem na složení poroty, nebo když by byl sám obžalovaný žádal, aby se jednalo druhým zemským jazykem. Při hlavních líčeních proti několika obviněným, kteří by nebyli mluvili týmž zemským jazykem, se mělo hlavní přelíčení provésti v tom zemském jazyku, o němž by byl soud uznal, že jest přiměřenější účelu hlav­ ního přelíčení. V každém případě však výpovědi obviněných a svědků se měly sepsati v jejich jazyku a rozsudky i usnešení se měly v tomto jazyku každému obžalovanému prohlásiti a na požádání sepsati. V občanských právních rozepřích se měl vyhotoviti nález i s důvody v tom zemském ja­ zyku, v němž byla právní pře projednána. Jestliže strany neužívaly téhož zemského jazyku a nedohodly se o to, aby se nález i s důvody vyhotovil v jednom z obou zemských jazyků, mělo se vyhotovení státi v obou zem­ ských jazycích. Zápisy do veřejných knih, do rejstříku pro obchodní firmy, pro společenstva a do jiných veřejných rejstříků se měla provésti v tom jazyku, v jakém se za to žádalo buď ústně nebo písemně, pokud se týče, v jakém byl sepsán výměr, na jehož základě se zápis prováděl. V tomtéž jazyku se měly připsati na listiny vkladní doložky. Při výpisech z těchto kněh a rejstříků se měl podržeti jazyk, v němž byl zápis vykonán. Politické, soudní úřady a státní zastupitelstva měly jednati se samosprávnými úřady v té jednací řeči, které tyto úřady, pokud to bylo známo, užívaly. Nařízení se netýkalo jednání s těmi obecními úřady, které vykonávaly úkony poli­ tického okresního úřadu. Nařízení upravovala rovnoprávně jen vnější úřední jazyk. Němčina jako vnitřní úřední řeč byla jimi nedotčena. Nařízení stála daleko za tím, co žádal Český klub ve svém memorandu. Neřešila vůbec požadavek jazy­ kové rovnoprávnosti ve Slezsku a ponechávala tam dosavadní stav. Pokud se týká Čech a Moravy, podržovala nadále němčinu jako jedinou vnitřní úřední řeč u politických úřadů a soudů všech stolic. Pokud se týká vnější úřední řeči, vyslovila se pro rovnoprávnost obou zemských jazyků v celé 43

STREMAYROVA NAŘÍZENI.

zemi, porušovala však tuto zásadu tím, že připouštěla někde i úřední vy­ hlášky jednojazyČné. Nedotkla se vůbec otázky oboujazyČnosti úředníků ve veřejné službě, jak si přálo České memorandum, a vůbec neřešila otázku jazykové kvalifikace úředníků a soudců v Českých zemích. Nařízení byla jen pro oboujazyČnost úřadů a soudů v celé zemi ve styku vnějším. Hrabě Taaffe sdělil před vydáním nařízení prostřednictvím ministra dra Pražáka hraběti Clamovi a dru Riegrovi text nařízení. Oba s nimi pro­ jevili pro tu dobu souhlas. Stremayrova nařízení neznamenala, pokud se týká právních platných předpisů, žádný pokrok. Ve vnějším úřadování se stranami byla v Čechách i na Moravě řada právních předpisů, o něž se opírala rovnoprávnost obou zemských řečí v celé zemské oblasti. Vláda a její komise byly o nich infor­ movány dobrými zdáními podřízených úřadů. Stremayrova nařízení vlastně jen nově formulovala platné předpisy právní. Neměnila je a v ničem se nedotýkala platných zákonů národnostních. Ale Stremayrova nařízení Činila průlom do skutečného stavu jazy­ kové prakse u politických úřadů a soudů, do skutečného panství něm­ činy ve vnějším úřadování. Od jejich platnosti se mělo straně nebo auto­ nomnímu úřadu dostati v celé oblasti zemské od politického úřadu nebo soudu vyřízení v její řeči. Mělo přestátí jen německé úřadování politických úřadů a soudů v německých a národně smíšených končinách ve styku vněj­ ším. Strana měla býti budoucně rozhodnou pro řeč podání a ne úřad. Na­ příště mělo býti lhostejno, umí-li Česká strana i německy. Vyhlášky celozemského významu měly se budoucně vydávati v obou zemských jazycích, a ne jen německé v končinách německých. Měla býti zavedena jazyková rov­ noprávnost při zápisech do veřejných knih v celé zemské oblasti. Kdyby se byla měla provésti uvedená změna skutečného stavu věcí, pak by to bylo ovšem znamenalo, že bude postaráno i o počet úřednictva, znalého obou zem­ ských jazyků a že bude zastaveno úřadování pomocí tlumočníka tam, kde se vyskytovalo. Ale záleželo na tom, zda politická moc Českého klubu a odhodlanost vlády bude taková, aby dovedla přeměniti ve skutečnost právní předpisy nařízení proti nepřátelským útokům na ně v úřadech, u soudů a německé veřejnosti vůbec. Česká veřejnost nebyla se Stremayrovými nařízeními spokojena. Orgán 44

JAZYKOVÉ NAŘÍZENI SLEZSKÉ.

Českého klubu »Pokrok« psal dne 27. dubna r. 1880: »Jsme nařízením mi­ nisterským velmi trpce zklamáni... ani o píď nepokroČili jsme v dosazení rovného práva v úřadech... Za takových okolností nezbývá nic jiného, než aby poslanci Českomoravští, povolaní obránci rovného práva národního našeho jazyka, učinili krok nový, k uhájení toho práva přiměřený a ne­ zbytným Tato Česká nespokojenost byla spíše rázu taktického, volená se zřetelem na Němce, než aby byla opravdově myšlena, uvážíme-li, že dr. Rieger a hrabě Clam nečinili námitek proti vydání nařízení, když jim jejich text byl předložen a že 135 zástupců Českých okresů chtělo císaři holdo­ vali, když v Červnu r. 1880 zavítal za účely vojenskými do Prahy. Jestliže nedošlo k uskutečnění poslední akce, stalo se tak jen z důvodu, že to byla politická demonstrace, namířená proti Němcům, a císař nechtěl, aby byl do ní stržen. Německá veřejnost v Čechách a její političtí vůdcové prohlašovali na­ řízení za nebezpečenství pro předlitavský stát i německý lid a započali proti němu boj na celé Čáře. Stremayrova nařízení nebyla právně zrušena za celou dobu trvání Předlitavska. Ale stala se počátkem Českoněmeckého sporu jazykového v Předlitavsku, zvláště pak v Čechách. Tento spor trval až do rozpadu habsburské monarchie a znemožňoval parlamentní práce, rušil klidné spolužití národů a vzbuzoval úvahy o tom, je-li možno neněmeckým náro­ dům v habsburské monarchii dojiti vůbec národní spravedlnosti.

VI.

JAZYKOVÉ NAŘÍZENI SLEZSKÉ. Stremayrova nařízení se netýkala Slezska, ačkoliv memorandum čes­

kého klubu žádalo, aby vedle němčiny ve Slezsku alespoň i Čeština a pol­ ština byly uznány za řeči v zemi obvyklé a tudíž za řeči soudní. České me­ morandum neuvádělo konkrétně, do jaké míry by měly tyto tři řeči míti ve Slezsku u administrativních úřadů a soudů stejné oprávnění. České korpo-

45

JAZYKOVÉ NAŘÍZENI SLEZSKÉ.

race ze Slezska podporovaly požadavek memoranda peticemi k poslanecké sněmovně říšské rady. Sotvaže se tak stalo, počaly německé obce ve Slezsku Čeliti české akci peticemi téže sněmovně a stály na stanovisku, že jen něm­ čina jest ve Slezsku řečí obvyklou. V květnu r. 1881 se dostavila k hraběti Taaffeovi česko-polská deputace z Těšínská a odevzdala mu k nelibosti slezských Němců memorandum s požadavkem národní rovnoprávnosti slo­ vanských řečí s němčinou ve slezských školách a úřadech. Žádosti nebylo hned vyhověno, ale uvažovalo se o ní. Politické středisko staročeského živlu v Praze, Český klub, hnul dne 5. února r. 1882 na novo slezskou otázkou. Usnesl se na petici o slezských národních požadavcích k posla­ necké sněmovně říšské rady. V ní se však polština a čeština neprohlaŠovaly za řeči v celém Slezsku obvyklé, nýbrž jen za řeči, obvyklé v určitých slez­ ských okresích a krajích. Petiční akce nalezla ohlas v Čechách, na Moravě, v Českých končinách ve Slezsku a vedla k tomu, že dne 10. března r. 1882 podal dr. Rieger v poslanecké sněmovně 4 petice ze Slezska o provedení národní rovnoprávnosti ve Slezsku na základě článku 19. státních základ­ ních zákonů. Slovanští zemští poslanci ve Slezsku posílili toto hnutí svou akcí. Dne 1. Července r. 1882 odevzdali zemskému presidentovi ve Slezsku pamětní spis o národních požadavcích Poláků a Čechů ve Slezsku. Pokud byli ministry spravedlnosti němečtí centralisté Stremayr a pak Streit, nedálo se v otázce národní rovnoprávnosti ve Slezsku nic přes ve­ škeré naléhání českých a polských politiků. Jakmile se však stal správcem ministerstva spravedlnosti dr. Pražák, nezůstával hluchým k přáním slo­ vanských národů ve Slezsku, za nimiž stály dvě silné složky vládní pravice, Český klub a Polské kolo. Ministr Pražák se odhodlal k tomu, aby byly odčiněny výnosy z 3. listopadu r. 1851 a z 22. Července r. 1861, podle nichž se uznává jen němčina za řeč v zemi obvyklou a tudíž za soudní řeč ve Slezsku, a výnosem z 12. října r. 1882 změnil staré výnosy. Jeho výnos stál daleko za Stremayrovými nařízeními. Netýkal se celého Slezska — odpo­ vídalo to však petici Českého klubu z 5. února r. 1882—-a nezaváděl ve vněj­ ším úřadování u soudů takovou rovnoprávnost Češtiny a polštiny s něm­ činou, jako Činila nařízení Stremayrova. Výnos nařizoval, aby se přijímaly u zemského soudu a při delegovaném městském soudu v Opavě, pak při okresních soudech v Klimkovicích, Bílovci a Vítkově, v jejichž obvodu

46

JAZYKOVÉ NAŘÍZENI SLEZSKÉ.

mimo němčinu byla obvyklá také Čeština, listiny Česky sepsané, pak aby se přijímaly při krajském soudu v Těšíně a při veškerých okresních soudech v tomto obvodu ležících listiny sepsané Česky nebo polský. Výnos tedy ne­ uznával i nadále za řeči v celém Slezsku obvyklé polštinu a Češtinu, nýbrž jen němčinu. Pokud se týče otázky, jak mají soudy vyřizovati podání uči­ něná v slovanských řečech, nestál výnos na téže zásadě jako Stremayrova nařízení, nýbrž připouštěl užívání Češtiny a polštiny soudem ve styku se stranami jen potud, pokud by nebyla strana znala jiný jazyk nežli Češtinu. Ale i toto připuštění se týkalo jen ústního jednání se stranami a svědky * pak soudního předvolání osobám, ale netýkalo se již vyřízení Českých po­ dání. Praktická cena výnosu byla však malá proto, že u slezských soudů nebylo soudců, kteří by byli znali polský a česky. Ministr Pražák proto, vy­ dávaje výnos, nařídil vrchnímu zemskému soudu v Brně, hledě tak alespoň Částečně vyhověti požadavku petice Českého klubu z 5. února r. 1882 po oboujazyčnosti státních úředníků v administrativě i u soudů v oblasti mo­ ravskoslezské, aby se postaral, ale jen »podle možnosti«, o osoby, které by měly pro Slezsko potřebné jazykové znalosti. Němci ve Slezsku byli pobouřeni i tímto národním málem, které bylo ve Slezsku dáno Čechům a Polákům. Jejich poslanci na slezském sněmu dne 20. a 21. října r. 1882 protestovali proti výnosu Pražákovu slezským soudům a usnesli se v tomto směru na ostré resoluci. Význam Pražákova výnosu prakticky zmenšil c. k. moravskoslezský vrchní zemský soud v Brně. Dne 19. prosince r. 1882 se usnesl o vůdčích zásadách výnosu. Nebyl s ním v rozporu, když prohlásil za vnitřní jednací řeč slezských soudů s druhými soudy a úřady a s obcemi bez rozdílu něm­ činu, když všechna vyřízení připouštěl jen v němčině, když stál na tom, aby i nadále se vedly všechny veřejné knihy a rejstříky jen německy, když při­ pouštěl, aby mohly obecní úřady činiti podání i Česky a polský, když při­ pouštěl ústní styk se stranami a svědky v jejich řeči. Ale byl již s ním v roz­ poru, když vylučoval z protokolu jinou řeč nežli německou, ačkoliv Pražá­ kův výnos nařizoval výroky stran a svědků, když by záleželo na jejich slov­ ném znění, dáti do protokolu v tom jazyku, v němž byly učiněny. Usnesení nebylo dále v souhlasu s výnosem, když se vylučovaly z přijímání přílohy v řečech slovanských, které nebyly doprovozeny německým překladem, a

47

ROZDĚLENI UNIVERSITY V PRAZE.

když se měla podání v řečech slovanských přijímati jen potud, pokud by se byly strany obrátily na soud přímo, bez prostřednictví advokáta. Podle plenárního usnesení mohli souditi na základě podání v slovanských řečech učiněných soudci, kteří vůbec neznali řeč podání. Pro ně se měla slovan­ ská podání u soudu překládati. Čechové ani ve Slezsku ani v druhých historických zemích nemohli býti Pražákovým výnosem takto praktikovaným spokojeni. Cítili, že jsou daleci provedení své tužby o národní rovnoprávnosti ve Slezku a cítili to tím více, když opavský zemský soud i nadále úřadoval plně podle výnosu z 3. listopadu r. 1851. Politická a hospodářská jednota opavská si stěžovala do tohoto jednání opavského zemského soudu dne 21. ledna r. 1888 peticí k slezskému sněmu. Její stížnost nebyla vyslyšena..

VII.

ROZDĚLENÍ UNIVERSITY V PRAZE. — ZŘÍZENÍ ČESKÉ AKADEMIE.

Druhé České memorandum o provedení národní rovnoprávnosti na Karlo-Ferdinandově universitě v Praze bylo podle rozhodnutí ministerské rady z 18. listopadu r. 1879 odkázáno k vyjádření ministru kultu a vyučo­ vání. Toto vyjádření bylo vypracováno v tradicích německého centralismu a dne 16. prosince bylo ministru odevzdáno. Bylo sepsáno jízlivě, kousavě, podrážděně a k české vědecké práci neuznale. Vycházelo se stanoviska, že Karlo-Ferdinandova universita jest universita německá a že si musí udržeti svůj německý ráz. Vláda prý musí na této universitě především pečovati o Němce a teprve, když se o ně postarala, může mysliti i na ostatní obyva­ telstvo v zemi. V tomto smyslu se nesla celá polemika s Českým memorandem. Co České memorandum žádalo, to prý bylo buď Částečně provedeno, nebo se vůbec nedá provésti (na př. na lékařské fakultě, kde prý Čechové nemají ani potřebných sil). Kdyby se prý o memorandu uvažovalo zásad­ ně, znamenalo by to buď zřízení České university v Praze nebo zavedení úplného utrakvismu na stávající universitě německé. Ale memorandum

48

JUDr. Albín Bráf.

JUDr. Josef Herold.

ROZDĚLENI UNIVERSITY V PRAZE.

prý nemluví o zásadním řešení. Ale i kdyby mluvilo, pak prý by se nedala ani jedna ani druhá eventualita provésti bez zákona. Nešlo prý by to admi­ nistrativní cestou, jak myslí České memorandum. Jinak vláda prý nemůže Činiti nic jiného, nežli míti ohled na Česká přání a tím se musí České oby­ vatelstvo spokojiti. Jestliže prý Češi nemají na pražské universitě takového zastoupení, jakého si žádají, stalo prý se to proto, že neměli pro některé obory vědecky kvalifikovaných uchazečů a že čeští uchazeči neměli před­ pokladů pro jmenování. Český klub se však nespokojil jen podáním memoranda, nýbrž postu­ poval podle určitého plánu, aby si vymohl splnění svého přání. Člen klubu Josef JireČek podal dne 6. února r. 1880 v rozpočtovém výboru resoluci, v níž naléhal, aby byl ministerstvu kultu a vyučování povolen dodateč­ ný úvěr za tím účelem, aby bylo učiněno zadost v nejbližší době náro­ kům Českého národa na pražské universitě a jeho oprávněným požadav­ kům i duchovním potřebám. Ministr Stremayr zaujal k JireČkově resoluci stanovisko referátu svého ministerstva z 16. prosince r. 1879, mluvil o za­ chování německého rázu pražské university, pokládal za žádoucí zřízení oddělené České university, ale — a v tom se opíral o obavy Českého me­ moranda — za nemožné z důvodů finančních. JireČkova resoluce byla ve výboru i v plenu sněmovny přijata dne 22. dubna r. 1880 zásluhou pravice. Profesor pražské právnické fakulty, který byl zároveň poslancem, JUDr. Emil Sax se tehdy rozhodně vyslovil proti utrakvisaci university. Obával se, jako Němci v Praze vůbec, že by utrakvisace university časem vedla k jejímu počeštění nebo k zatlačení Němců z postavení dominujícího na místo podružné. Po Josefu JireČkovi převzal v Českém klubu referát o pražské uni­ versitě Ph. Dr. Jan KvíČala. Byl na říšské radě od 30. listopadu r. 1880. Byl zvolen poslancem při doplňovací volbě na LitomyŠlsku a byl tam ofi­ cielně kandidován na přání, které vycházelo z Českých kruhů universitních. Poslanec KvíČala se ujal universitní otázky se vší energií a s největším po­ rozuměním. Pro svěřený mu úkol se hodil dokonale. Byl od r. 1859 Členem profesorského sboru Karlovy university v Praze, dobyl si pověsti výborného pedagoga a svou vědeckou prací, jako znalec vědeckých method Curtia, Langeho a Ritschla, nabyl pověsti kapacity v klasické filologii i u Němců. 4

49

ROZDĚLENI UNIVERSITY V PRAZE.

Přednášel na pražské universitě v obou zemských jazycích. Byl Čech, mi­ lující svůj národ a svou vlast. Nebyl řečníkem posledního řádu. Znal Školství, měl světový rozhled, ale měl i politický talent, věděl, že politika jest dílo kompromisu, dovedl jednati s lidmi a dohodovati se s nimi o vě­ cech možných. Na říšskou radu přišel jako muž politicky neznámý, záhy si tam však získal svou osobností význačné místo. Orientoval se o celém stavu universitní otázky na říšské radě. Postřehl, že v celém jednání o kladné vyřízení Českého přání stojí na druhém místě ministr kultu a vy­ učování a že ten, kdo rozhodne o Českém požadavku, jest ministerský před­ seda hrabě Taaffe. KvíČala také správně odhadl, že tento státník tak ne­ učiní z nějaké zvláštní lásky k Českému národu, nýbrž jen z politické nut­ nosti a že tak neučiní na nátlak politicky slabých, nýbrž politicky silných. KvíČala proto veškerá rozhodující jednání o pražskou universitu jako sou­ části politického problému Českoněmeckého v Čechách vedl přímo s tím, kdo byl odpověden za politiku kabinetu, s hrabětem Taaffem a nátlak, který dal na něho vykonávati, nebyl jen nátlak dra Riegra, nýbrž zvláště nátlak vůdce pravice hraběte Hohenwarta a Členů konservativního velko­ statku Českého hrabat Jindřicha a Richarda Clam - Martiniců a Jiřího kní­ žete Lobkowicze. Vláda nespěchala s rozřešením pražské universitní otázky, jako vůbec nikdy nespěchala se splněním Českých požadavků. Musela býti k jejímu řešení stále a stále pobízena. Dálo se to buď přímým působením na mini­ sterského předsedu nebo nepřímo prostřednictvím dra Pražáka na hraběte Taaffeho i ministra kultu a vyučování. Docházelo při tom k dosti bouřli­ vým scénám mezi delegáty Českého klubu a mezi členy vlády. Ke konci r. 1880 se rozhodl Český klub podati hraběti Taaffemu promemoria o praž­ ské universitě s konkrétními návrhy. Promemoria bylo dílem dra KvíČaly. Bylo vládě podáno prostřednictvím výkonného výboru pravice. Jeho po­ dání bylo v Českém klubu jen hlášeno dne 13. prosince, ale nebylo tam Čteno, »aby nebylo vyzrazeno«. KvíČala přistoupil k sepsání promemoria po poradě Českých universitních profesorů, kteří se vyslovili pro provedení národní rovnoprávnosti na universitě při zachování její jednoty. Prome­ moria navrhovalo dvě alternativy: buď udrzeti jednotu akademického se­ nátu s jedním společným rektorem a jednotné fakulty, při Čemž by byli 50

ROZDĚLENI UNIVERSITY V PRAZE.

bývali rektor a děkanové každoročně střídavě voleni podle národnosti ne­ bo, kdyby byl tento návrh pro vládu následkem odporu Němců nepřijatel­ ný, zříditi paralelní fakulty, které by byly rozděleny podle vyučovací řeči. I v tomto případě měl býti zachován jednotný ráz university. Mělo to býti vyjádřeno společenstvím akademického senátu a rektora. Druhá eventua­ lita byl návrh universitního profesora Václava Vladivoje Tomka, který jej vypracoval v létě r. 1871 pro tehdejšího ministra kultu a vyučování v kabinetu Hohenwartově, Josefa JireČka. Tato druhá eventualita však měla své obtíže. Bylo by bývalo potřebí pro ni zvláštního zákona, poněvadž zákon o organisaci akademických úřadů ze 27. dubna r. 1873 podobnou možnost, jakou navrhoval Tomek, nepředvídal. Ministerská rada jednala o universitní otázce dne 26. ledna r. 1881. Zachovala se k Českému přání v zásadě kladně. Ministr kultu a vyučování pak dal dne 9. února r. 1881 na JireČkův dotaz v rozpočtovém výboru od­ pověď jménem celé vlády. Vláda tehdy již pokládala pražskou universitní otázku za naléhavou, uznávala oprávněnost Českého požadavku na univer­ sitní vzdělání v České řeči, uznávala vědecké pokroky Čechů v posledních desítiletích a neupírala již, že by Čechové neměli pro universitu dosti kvali­ fikovaných sil. Vláda tudíž již opustila názory, které mělo ministerstvo kultu a vyučování dne 16. prosince r. 1879. Stalo se to následkem toho, že referent v ministerstvu o České universitě byl změněn. Vláda, která také jistou chvíli uvažovala o tom, zda by Česká universita nemohla býti mimo Prahu, dospěla k názoru, že podobná instituce musí býti v Praze. Ministr odmítl odpověď na otázku, položenou mu z řad německých, zda se jedná vládě o vlastní Českou universitu nebo o universitu utrakvistickou. Nechtěl předbíhati rozhodnutí ankety odborníků, která se měla konati v nejbližŠích dnech v Praze, která měla vypracovali podrobnosti řešení a uČiniti návrhy těch věcí, kterých by bylo potřebí pro případ, kdyby mělo dojiti ke zří­ zení university s Českou vyučovací řečí a k jejímu Částečnému otevření po­ dle počtu učitelů jsoucích po ruce. Toto prohlášení ministra jménem vlády učiněné stačilo sice Členům Českého klubu, kteří byli Členy rozpočtového výboru, ale nestačilo hloučku Členů Českého klubu, kteří byli vedeni dr. KvíČalou. V Českém klubu, kde byl odpor proti vládě i z jiných důvodů, tento hlouček hrozil dne 25. úno­

51

ROZDĚLENI UNIVERSITY V PRAZE.

ra, že jeho Členové nebudou hlasovati pro berní předlohy a pro rozpočet, když vláda nevyhoví Českému klubu i v universitní otázce. Ministerská rada den po této schůzi Českého klubu učinila usnesení o uspořádání an­ kety, týkající se pražské universitní otázky. Anketa se konala v Praze u místodržitelství v měsíci březnu. Za mini­ sterstvo se jí zúčastnili sekČní rada Benno ryt. David, referent o universitní otázce v ministerstvu a ministerský místosekretář hrabě Latour. Vedle rekto­ ra university se účastnilo ankety po stejném počtu (3) Českých a německých profesorů. Zde stála proti sobě dvě mínění. Češi vyložili nejprve názory KvíČalova promemoria a tvrdili, že zřízení dvou universit nesnesou státní finance, že takové řešení není prospěchem státu, že dosavadní universita byla od r. 1848 utrakvistická a ne německá a že sloužila a má sloužiti po­ třebám obou národností v zemi. Němci naproti tomu byli proti utrakvisaci stávající university a navrhovali zřízení České university vedle stávající. Tato Česká universita by podle nich mohla míti jméno Karlo-Ferdinandova, ale jen na znamení její historické kontinuity. Právní kontinuita měla zůstati německé universitě. Němci vykládali, že pražská universita byla universita německá s kompletními přenáškami německými a že jen při­ pouštěla České přednášky. Podle nich tato německá universita neměla býti ani zrušena ani rozdělena, měla zůstati subjektem jmění, které náleželo jí nebo jejím fakultám. Neuznávali proto společného jmění obou universit, při­ pouštěli jen, že by mohla německá universita přenechati z dobré vůle České universitě něco ze svého. Mohlo by prý to býti jen to, Čeho by sama nepo­ třebovala. Čeští odborníci nesetrvali po německém odporu proti utrakvisaci uni­ versity na svém prvotním stanovisku, odchýlili se od něho a soudili, že by stávající universita mohla býti zrušena a rozdělena, ale její jmění by zů­ stalo společným jměním obou nových universit. Stát by disponoval tím, co náleželo státu a co dal universitě k užívání. Čeští odborníci formulovali již v této anketě některé otázky, kdyby došlo na rozdělení. Pražská anketa v podstatě rozhodla o rozřešení pražské universitní otázky. Na anketě došlo k takovému sblížení mínění obou stran, že vláda nemusela vlastně Činiti nic jiného, nežli je přijati. Když výsledky ankety byly ve Vídni známy a byly sděleny ministerské radě, jednal hrabě Taaffe

52

ROZDĚLENI UNIVERSITY V PRAZE.

o universitní otázce i s delegáty Českého klubu. Upozornil je na německé stanovisko, prohlásil, že se vláda nemůže rozhodnout! ani pro jednu z even­ tualit KvíČalova promemoria a žádal je, aby se rozhodli o otázce rozdělení pražské university. Český klub uvážil, že žádost za utrakvisaci byla vlastně žádost Českých profesorů a druhá eventualita jen názor Tomkův, připamatoval si, že Česká politika od 12. srpna r. 1872 t. j. od chvíle, kdy podalo zastupitelstvo města Prahy petici za provedení rovnoprávnosti na Karlo-Ferdinandově universitě, připustila k podnětu profesora A. Zeithammera, který byl nyní vlivným Členem Českého klubu, rozdělení pražské university na Českou a německou dříve, nežli názor podobný vyslovili Němci. V samém Českém klubu vedle Zeithammera i profesor TilŠer, maje na mysli dávno prove­ dené rozdělení vysokých Škol technických v Praze, hlásal rozdělení pražské university. Konečně utrakvisace by byla jen přechodem k samostatné České universitě, po níž volal již ve schůzi Spolku Českých lékařů dne 14. Čer­ vence r. 1863 profesor J. E. Purkyně. Čechové nikdy nechtěli počeštili pražskou universitu a vžiti Němcům universitu v Praze. Český klub se rozhodl se zřetelem k politické situaci, aby pražská uni­ versita byla rozdělena v Českou a německou. Přejal tím za svůj starý návrh Zeithammerův, který nyní opakovali Němci. Tato změna v názoru Čes­ kého klubu oproti promemoria nebyla žádnou porážkou, nýbrž jen novým nastoupením cesty již jednou Čechy navrhované, ale opuštěné. Český klub mohl přistoupit! na řešení universitní otázky rozdělením university jen za podmínek, že obě university budou rovnoprávný a budou přímým, histo­ rickým a právním pokračováním jednotné, staroslavné Karlo - Ferdinan­ dovy university, kterou Karel IV. nezaložil jen pro Němce a jako univer­ situ německou, nýbrž jako universitu s vyučovací řečí latinskou pro všechny syny České země. Rozdělení university ve dvě si nevyžadovalo podle mínění Českého klubu i vlády opatření legislativy, nýbrž stačilo k tomu pouhé administra­ tivní opatření. Vláda tedy o rozdělení university nebyla by bývala povinna se starati cestou zákonnou. Ale byla by musila podat! osnovu zákona pro novoty, které nepředvídal zákon z r. 1873, pro korporaČní jmění univer­ sity nebo jednotlivých fakult a pak proto, aby nemohli býti studující sou­ 53

ROZDĚLENI UNIVERSITY V PRAZE.

časně immatrikulováni na obou universitách, aby však immatrikulovanému studujícímu jedné university bylo volno navštěvovali přednášky na uni­ versitě druhé a aby se mu takové přednášky mohly pak zapoČítati, jako by je byl navštěvoval na universitě, na níž byl immatrikulován. Ministerská rada se rozhodla po několika poradách dne 1. dubna r. 1881 uČiniti pevný krok v universitní otázce pražské tím, že by bylo vydáno o ní nejvyŠŠí rozhodnutí. V ministerské radě byl tehdy předložen i návrh tohoto rozhodnutí. Bylo o něm znovu jednáno dne 10. dubna. Ministerská rada si byla tehdy plné vědoma, že jde o rozdělení pražské university. Den po této ministerské radě učinil panovník rozhodnutí, že Karlo - Ferdinan­ dova universita v Praze má býti tak zařízena, aby budoucně byly v Praze dvě university, jedna s Českou a druhá s německou vyučovací řečí a aby obě university měly jméno Karlo - Ferdinandova. Toto rozhodnutí zaslal mi­ nistr kultu a vyučování senátu pražské university s vyzváním, jak by se mělo rozdělení university provésti a dne 6. května v rozpočtovém výboru ohlásil vládní osnovu o pražské universitě, kterou ministerská rada schvá­ lila již dne 26. dubna. Dne 16. května r. 1881 byla osnova předložena poslanecké sněmovně. Jejím autorem byl ministerský rada David. Osno­ va se týkala právních poměrů a studijního řádu Karlo - Ferdinandovy university, otázek to, jejichž řešení zákon z r. 1873 nepředvídal. Nezmiňo­ vala se vůbec o rozdělení university, poněvadž vláda pokládala tuto otázku za věc opatření exekutivy, prohlašovala korporativní jmění pražské uni­ versity a jejích fakult za společné jmění obou universit, případně přísluš­ ných fakult, stanovila, aby obě university byly stejně oprávněny při správě, propůjčování nebo presentaci nadání, příslušejících senátu nebo některému profesorskému sboru, pokud by nebylo v nadačních listinách k nim se vzta­ hujících vysloveno nějaké obmezení. Ministrovi vyučování se mělo vyhra­ dili, aby ustanovil po slyšení obou universit, jakým způsobem se mají vy­ konali práva, oběma universitám společná při správě, propůjčování nebo presentaci nadací. Konečně předloha uváděla, že studující nemůže býti současně immatrikulován na obou universitách; mělo však býti volno kaž­ dému immatrikulovanému studentu jedné university navštěvovali před­ nášky na universitě druhé. Tato Čtení se mu měla tak poČítati, jako by je byl poslouchal na té universitě, na které byl immatrikulován. V motivech

54

ROZDĚLENI UNIVERSITY V PRAZE.

předlohy se uvádělo, že česká právnická, státovědecká, jakož i filosofická fakulty mají býti podle císařova rozhodnutí aktivovány dne 1. října r. 1881, že císař uložil vládě, aby byly zjednány všechny záruky, by žádný studující České university nevstupoval do veřejné prakse, aniž by prokázal dokona­ lou znalost němčiny a schopnost v ní úřadovat. Zde císař přihlédl k upo­ zornění memoranda německých poslanců. V zákoně vůbec nebyly řešeny otázky o užívání místností universitních, ústavů, sbírek a pod. Poně­ vadž rozdělení pražské university si vyžadovalo peněz a vláda chtěla osvědčiti, že svou universitní předlohu béře v celém rozsahu zcela doopravdy, byl v týž den, kdy byla podána předloha universitní, předložen poslanecké sněmovně na základě císařova rozhodnutí ze 14. května i návrh zákona o dodatečném úvěru pro Českou universitu v Praze za poslední Čtvrtletí r. 1881, a to 9.000 zl. jako potřeba řádná, 14.000 zlatých jako potřeba mimo­ řádná. Byl to úvěr, na jehož nedostatečnost si Čeští poslanci vším právem stěžovali. O osnově zákona, týkající se pražské university, jednal školský výbor, který dne 19. května k návrhu poslance dr. Russa přikázal celou záležitost zvláštnímu podvýboru. Byli v něm 2 Němci (dr. Russ a dr. Hallwich), 2 Češi (JireČek a KvíČala) a 1 Polák (Rittner). Němci nejednou zdůraz­ ňovali, že mají k ujednání plnou moc svých klubů, liberálního (Russ) a pokrokového (Hallwich). Přišli s několika požadavky. Žádali, aby nové zřízení pražské university nebylo přenecháno exekutivě, jak naznačovaly motivy osnovy, nýbrž aby bylo vysloveno i zákonem, dále chtěli proti osno­ vě a jejím motivům, aby obě university byly co do místností i v administra­ tivním ohledu odděleny, pak aby profesor neb soukromý docent mohl náležeti jen jedné z obou universit, dále aby již stávající ústavy a sbírky zů­ staly při těch stolicích, k nimž byly přiděleny. Češi, aby ukázali nejlepší vůli, přistoupili ke všem německým návrhům. Vyhradili si své stanovisko, že rozdělení university náleží exekutivě, ale přivolili, poněvadž zákon po­ kládali za větší záruku zajištění svého požadavku nežli nařízení, aby bylo přijato do zákona (§ 1): »PoČátkem zimního běhu 1881/82 budou v Praze dvě university, totiž c. k. německá Karlo - Ferdinandova universita a c. k. Česká Karlo - Ferdinandova universita.« Němci za tento ústupek uznali historickou a právní kontinuitu České university a paritu obou universit. 55

ROZDĚLENI UNIVERSITY V PRAZE.

Učinili tak k naléhání vlády, která, opírajíc se o císařské rozhodnutí z 11. dubna stála na zásadě rozdělení staré university a odmítla, aby Česká uni­ versita byla označena v zákoně jako nová. Vláda proti navrženému znění §u 1 nečinila námitek. Nebylo by to bývalo mělo ani praktické ceny. Ustanovení o oddělených místnostech a zvláštní organisaci a správě každé z universit byla pojata do §u 1 zákona. Pokud se týče německého požadavku o stávajících ústavech a sbír­ kách, bylo dohodnuto, že se ustanovení o tom nedají do zákona, nýbrž budou předložena jako resoluce. Po vzájemném přání Čechů i Němců byla osnova doplněna ustanovením jinak nesporným, že student musí poslou­ chali alespoň polovici počtu hodin na té universitě, na které jest immatrikulován. Jako resoluce mělo býti připojeno vyzvání k vládě, aby uvedla v život právnickou a filosofickou fakulty české university počátkem zim­ ního běhu r. 1881/82 a lékařskou fakultu počátkem zimního běhu roku 1882/83. Plenum Školského výboru přijalo jednomyslně dne 25. a 27.května do­ hodu svého subkomitétu, když zástupce vlády s ní projevil souhlas nejen co do věci, nýbrž i co do stylisace. Zpravodajem pro plenum sněmovny byt ustanoven dr. KvíČala. Když zpráva Školského výboru byla rozdána v plenu sněmovny, uká­ zalo se, že všichni Členové německé levice nestojí za kompromisem, který její Členové smluvili. Německý ústavověmý klub vyslovil dne 27. května nesouhlas se svými Členy ve Školském výboru, poněvadž prý pro Němce nebyla dostatečně rozřešena otázka universitního jmění a poněvadž prý se nechali přehlasovali, aby zákonem bylo zajištěno, co císař vyslovil o po­ třebě znalosti němčiny u právníků, vstupujících do veřejné služby. Poslední věc mrzela leviČácké poslance zvláště proto, že vedli tehdy akci za něm­ činu jako státní řeč a poslanci z jejich řad, mohouce se opírati o císařův příkaz, nepamatovali na němčinu jako státní řeč v konkrétním případě. Po­ kusili se návrhem vídeňského advokáta JUDra Viktora Granitsche v plenu sněmovny, aby císařovo prohlášení o nutnosti němčiny pro veřejnou službu bylo přijato do osnovy zákona. Plenum sněmovny se vyslovilo proti tomuto návrhu, když Školský výbor většinou hlasů navrhl, aby se přes návrh přešlo k dennímu pořádku. Školský výbor nemohl nežli konstatovati, že ustano­

56

ROZDĚLENI UNIVERSITY V PRAZE.

vení o znalosti němčiny se nehodí do zákona o universitách, poněvadž zkušební komise jsou korporace mimouniversitní, odmítl zařaditi návrh do zákona, poněvadž by to bylo vypadalo jako nepřímý projev nedůvěry vládě, a poněvadž by rozšíření zákona o ustanovení dr. Granitsche bylo bývalo překážkou sankce. Němečtí profesoři pražské university, aby uká­ zali, jak se smluvený kompromis ve Školském výboru liší od jejich názoru, uveřejnili v posledních dnech května v »Neue Freie Presse« několik svých, dříve úředně podaných prohlášení a petic. Češi, aby ulehčili těm Němcům, kteří s nimi uzavřeli dohodu, odhod­ lali se k dalšímu ústupku, aniž by si byli při tom zajistili náhradu pro vě­ deckou výpravu České university, a dali dne 31. května souhlas, aby to, co mělo býti jen předmětem resoluce, bylo pojato do zákona. Tak se dostal do osnovy zákona § 4, podle něhož vědecké ústavy, sbírky a zřízení se zůsta­ vily těm učitelským stolicím, při kterých byly, mimo botanickou zahradu a kliniky, kterých neměla německá lékařská fakulta zapotřebí, kterých však bylo zapotřebí, aby mohla vejiti v život medicínská fakulta České univer­ sity. Poměry klinických a anatomických ústavů k léčebným ústavům se měly uspořádat! podle pravidla rovného práva obou universit. Ale ani tento Český ústupek nezpůsobil, aby německá levice hlaso­ vala jako jeden muž pro zprávu výboru. V plenu sněmovny pro přechod do specielní debaty sice hlasovalo 203 poslanců oproti 55, ale někteří ně­ mečtí centralisté se při hlasování vzdálili a německý pokrokový klub do­ konce hlasoval proti výborové zprávě. Zapřel, co jeho Člen dr. Hallwich mluvil jménem klubu ve Školském výboru. Dne 31. května byl návrh zá­ kona o pražské universitě přijat v poslanecké sněmovně v třetím Čtení. Němci učinili nový pokus, aby bylo do zákona pojato ustanovení o němec_kých státních zkouškách, nedošli však úspěchu, poněvadž předseda sně­ movny dr. Šmolka zakročil osobně dne 31. května ve Školském výboru a sdělil, že vláda je proti přijetí podobného ustanovení do zákona. Toto roz­ hodnutí odpovídalo stanovisku Českého klubu, který, jak napsal dne 31. prosince r. 1881 dr. Rieger, byl by v kladném vyřízení německého přání spatřoval »pokoření naší národnosti«. Němečtí Šovinističtí profesoři a vysokoškolští studující nesli těžce Čes­ ký úspěch v universitní otázce a dávali to po celou dobu jednání, zvláště 57

ROZDĚLENI UNIVERSITY V PRAZE.

pak od chvíle, kdy byla universitní předloha přijata v poslanecké sněmov­ ně, najevo v Praze různými veřejnými projevy na půdě akademické i mimo ní. Pokládali »za svou povinnost vsím statkem i krví vystoupili za čest university, německé vědy, svého národa, vlasti«. Nedovedli si je předsta­ vit! jinak nežli jako německé. Nosili okázale odznaky i kroje svých němec­ kých burŠovních spolků a dráždili tím České obyvatelstvo v Praze. Byli ve svém vystupování dosti bezohlední, poněvadž měli záštitu pro své chování v tehdejším Českém místodržiteli Webrovi a jeho náměstku. Pražská obec pokládala za svou povinnost vybídnouti veškeré obyvatelstvo ke klidu. Ale její výzva nepadla na úrodnou půdu. Dne 27. Června němečtí studenti a profesoři uspořádali v pražském Konviktě novou protestní schůzku a burŠovní spolek »Austria« ohlásil na den 28. června veliký německý výlet do Chuchle u Prahy na zvláštním parníku a s vojenskou hudbou. Policejní ředitel pražský, který předvídal, že by mohl podobný podnik za nálady, jaká zavládla v pražském obyvatelstvu, vésti ke srážce, odmítl spolku »Austria« dáti svolení k pořádání výletu. Němečtí studenti zakročili u mí­ stodržitelství, jemuž tehdy v Čele stál náměstek nemocného místodržitele. Místodržitelovi synové byli Členy spolku »Austria«. Náměstek místodržitelův udělil povolení k výletu. Mladá studentská a dělnická generace Česká, když se dozvěděla o tomto německém podniku, rozhodla se mu Čeliti zagitovanou návštěvou chuchelské restaurace. V zahradní restauraci většinu měli Čeští účastníci. V menšině tu byli němečtí studenti, kteří přijeli na výlet v plné burŠovní výzdobě. Čeští účastníci zpívali Českou národní hym­ nu, pak »Hej, Slované« a na konec zazpívali stojíce i rakouskou hymnu. Němečtí účastníci zůstali seděti. Teprve, když vojenská kapela zahrála rakouskou hymnu, vstali a zpívali německy. Situace byla napjata, ale bez jakékoli srážky. Němečtí studenti požádali mezi tím u místodržitelství v Praze za intervenci. To jim vyhovělo a v zahradě se objevil policejní úředník s několika Četníky. Ale ani tehdy nedošlo k žádné srážce. Poli­ cejní úředník, když bylo po 7. hod. večerní, ahy zabránil výbuchu, který se dal oČekávati i proto, že se po celé odpoledne na obou stranách požíval alkohol, vybídl německou společnost, aby se za úřední ochrany odebrala k svému parníku. Němečtí vůdcové výletu tuto nabídku odmítli. Tu byla z České strany hozena směrem, kde Němci seděli, sklenice. To se pak opa­ 58

ROZDĚLENI UNIVERSITY V PRAZE.

kovalo ještě několikráte. Němci za asistence policie byli pak donuceni opustiti zahradu, chráníce se překlopenými židlemi na hlavách a ubírali se do Prahy. Někteří z nich za prodírání se davem utržili rány. Policie zatkla 3 České účastníky jako původce výtržnosti, jednoho herce, jednoho sládka a jednoho trafikanta. Soud dne 17. září r. 1881 osvobodil posledního a druhé dva odsoudil k vězení pro zločin veřejného násilí. Z přítomných českých studentů nebyl zjištěn a žalován ani jediný. Policejní úředník a i jiní svědkové konstatovali za hlavního přelíčení, že celá srážka byla jen několikaminutová a že byla zcela na vlas podobná hospodským výtržno­ stem, které se dostavují po požití většího množství alkoholu. Pražští Němci vynakládali vše, aby hospodskou šarvátku v Chuchli vylíčili před světem jako veliké utiskování Němců v Praze. Němečtí po­ slanci dokonce i vydali o tom zvláštní manifest, který však musel býti zaba­ ven. České studentstvo, pražská obec, poslanecké kluby České odsoudili, co nezákonného se stalo proti některým Němcům v Chuchli, odmítli však ně­ meckou snahu uČiniti z chuchelské Šarvátky vážnou nacionální německou věc. Postarali se o naprostý klid. Splnili tím očekávání hraběte Taaffeho. Poznali, že celé počínání Němců bylo namířeno proti vládě, proti níž centralističtí Němci stáli v oposici. Vláda přes křik v německých listech rakouských i zahraničních se ne­ dala másti ve svém počínání. Císař, který to vše stopoval, projevil názor, že se musí na pražském místodržitelství uČiniti pořádek ve hlavách a že se musí odstranit! ti, kdo tam tajně stáli proti vládě s německou oposici. Dne 5. Července byla místodržiteli Webrovi pro jeho »podkopané zdraví« udě­ lena delší dovolená, z které se již do Prahy nevrátil. Stejně z příkazu vlády opustil svou funkci slabý místodržitelův náměstek. V Čelo pražského mí­ stodržitelství byl pak postaven podmarŠálek baron Kraus. Universitní osnova v panské sněmovně nemohla býti ihned projed­ nána, poněvadž dne 1. Června r. 1881 byla říšská rada odročena. Sešla se zase až na podzim t. j. v době, kdy již se měly zahájiti přednášky na práv­ nické a filosofické fakultě České university. Vláda se sice dne 7. Června r. 1881 usnesla na přípravných krocích vzhledem k zřízení »českých oddělení« na pražské universitě, ale již dne 28. Června se rozhodla odsunouti aktivování obou fakult. Tehdy se ukázalo, jak se tím, že do osnovy byl

59

ROZDĚLENI UNIVERSI1Y V PRAZE.

přijat proti lepšímu mínění vlády i Českého klubu německý požadavek o rozdělení pražské university zákonem, nepředvídaně zabrzdil rychlý po­ stup otevření dvou fakult České university na podzim r. 1881. Nezbylo, nežli odsunouti celou záležitost, až by byla odhlasována v panské sněmov­ ně osnova v znění poslanecké sněmovny. Dr. Rieger se nechtěl spokojili jen Čekáním. Proto dne 21. září navrhoval ministru dr. Pražákovi, aby se vláda zatím starala o místnosti pro Českou universitu a jmenovala pro ni profesory. Mohl podepříti své naléhání tím, že sám Schmerling připustil v panské sněmovně, aby vláda mohla fakticky aktivovat administrativní cestou Českou universitu. Vláda skutečně učinila ve smyslu Riegrova pod­ nětu některé kroky. Dne 27. prosince r. 1881 uvažovala o jmenování pro­ fesorů pro Českou universitu v Praze. Dne 17. listopadu r. 1881 se konečně sešla panská sněmovna. Místo­ předseda panské sněmovny kníže Konstantin Czartoryskij dne 14. prosin­ ce r. 1881 urgoval ve své sněmovně vyřízení osnovy zákona o pražské uni­ versitě. Bylo to v době, kdy byla podána panské sněmovně petice akade­ mického senátu pražské university z 28. listopadu r. 1881. Tato petice se stavěla proti osnově zákona, kterou přijala poslanecká sněmovna. Byla proti utrakvisaci stávající university, byla i proti jejímu rozdělení a představo­ vala si věc tak, že stávající universita zůstane německou t. j. s vyučovací řečí německou jakožto mezinárodní řečí národů Rakouska, že jí zůstane celé jmění a dotace, které má, že se nebude s nikým o nic děli ti a že se pro Český národ zřídí nová universita, což bude míti za následek, že se stávající universita zbaví těch profesorů a docentů, kteří na ní přednášeli Česky. Akademický senát Činil v tomto směru k přijaté osnově poslanecké sně­ movny Četné pozměňovací a doplňovací návrhy. Znovu se stavěl na stano­ visko, které zaujali němečtí profesoři a politikové při počátku jednání o pražskou universitu. Senát neuznával kompromisu, k němuž došlo ve Škol­ ském výboru v poslanecké sněmovně. Školský výbor panské sněmovny přijal podněty akademického senátu a vypracoval osnovu zákona, kde se vylučovalo rozdělení stávající univer­ sity. Výbor znal jen stávající německou universitu, ponechával jí všechna majetková práva a jejich užívání, neodvážil se upírati Českému národu prá­ vo na vlastní universitu, ale připouštěl její zřízení jen jako nové university,

60

ROZDĚLENI UNIVERSITY V PRAZE.

která by měla také jméno Karlo - Ferdinandova, ale z majetku stávající university nedával nic nové universitě. Byl jen ochoten, pokud by to snesl zájem stávající university, zapůjčiti místnosti, ale jen do zimního běhu r. 1884/5, do kdy měla býti vystavěna nebo adaptována nová budova pro českou universitu. Výbor se také nevzpíral do jisté míry tomu, aby mohly obě university spolu užívati botanické zahrady v Praze. Správu většiny Školského výboru, datovanou dne 21. ledna r. 1882, vypracoval president říšského soudu dr. Josef Unger. Obsahovala vedle osnovy zákona i resoluci, v níž se vláda vyzývala, aby požadovala průkaz znalosti němčiny a schopnosti jí užívati jako podmínku připuštění do veřejné prakse. Většina školského výboru panské sněmovny si představovala, že by se mělo rozře­ šení této otázky státi zákonem. Tato zpráva školského výboru znamenala, že jeho většina neuznává kompromisu, který byl za účasti vlády smluven v poslanecké sněmovně. Menšina postavila svůj návrh proti návrhu většiny Školského výboru panské sněmovny. Přijala za své usnesení poslanecké sněmovny s tou toliko změnou, že v §u 1 místo termínu zimního běhu 1881/82 byl uveden termín zimního běhu 1882/83. Tato změna byla nutná, poněvadž byl termín v osnově poslanecké sněmovny již Časově překonán. Zpravodajem o návrhu menšiny byl moravský místodržitel Bedřich hrabě Schónborn. Mezi oběma návrhy se v panské sněmovně rozhodovalo dne 10. úno­ ra r. 1882. Návrh menšiny zvítězil 82 hlasy oproti 55 hlasů. Ti, kdo byli proti utrakvisaci i rozdělení pražské university, byli poraženi. O vítězství menšiny se přičinila především Taaffeova vláda, která nezapomněla za­ včas změniti složení panské sněmovny, zvláště jmenováním nových členů. To bylo první České vítězství v panské sněmovně v otázce národní spravedlnosti. Školský výbor poslanecké sněmovny přistoupil k usnesení panské sně­ movny dne 11. února r. 1882. Čtyři dny poté plenum poslanecké sněmovny přijalo usnesení svého Školského výboru. Zákon, »jenž se týče c. k. univer­ sity Karlo - Ferdinandské v Praze«, mohl býti dne 28. února r. 1882 sank­ cionován. Setkal se s radostným přijetím České veřejnosti. Dne 9. března r. 1882 byl v ministerské radě přečten dík města Prahy za sankci zákona, deset dní poté dík okresního zastupitelstva v Královicích. České noviny vítaly zřízení České university. Dne 16. února učinily tak i slovenské »Ná-

61

ROZDĚLENI UNIVERSITY V PRAZE.

rodnie noviny«. Přály si, aby se česká universita stala majákem celého zá­ padního Slovanstva. Činnost České university byla zahájena zimním během r. 1882/83. Tehdy měla tato universita svou právnickou a státovědeckou fakultu, svou filosofickou fakultu a svou universitní kancelář. To byly jen dvě fakulty. Lékařské a bohoslovecké fakulty Česká universita hned neměla. Obě byly tehdy ještě součástí německé university. Ale i tyto obě fakulty universitní zákon v § 5 předpokládal. To byl požadavek, na jehož bezpodmínečném splnění museli Čechové trvati ve svém národním zájmu. Správně to napsal dne 21. Července r. 1880 MUDr. Jan Bohumil Eiselt dru Riegrovi: »O to musíme míti péči, bychom měli universitu celou, a to co možná brzo. Jed­ notlivé profesury nejsou žádná universita a národ bez university vším prá­ vem se staví k nedospělým národům.« Česká veřejnost, majíc na mysli, že se počátek rozdělení pražské university proti původním proposicím stal zákonem o rok později, doléhala plná nedůvěry na své poslanecké kruhy a tím na vládu, aby byly co nejdříve učiněny kroky k zřízení lékařské fa­ kulty. Pražský místodržitel baron Kraus upozornil na to vládu v říjnu r. 1882 a radil, aby byli jmenováni 3 profesoři pro 3 praktickolékařské stolice s ustanovením pro Českou lékařskou fakultu. Ministři financí a vy­ učování se v ministerské radě dne 29. října vyslovili proti tomuto podnětu, pokládajíce jej za prakticky neproveditelný. Nenamítali však ničeho proti tomu, aby byl výše uvedený počet profesorů jmenován s určením »pro České přednáŠky«. Místodržitel Kraus se rád podrobil, poněvadž ve věci, aby se započalo se zřízením lékařské fakulty, přece jen zvítězilo jeho upozornění. Netrvalo dlouho a Český klub nanovo dolehl na vládu, aby urychlila zřízení České lékařské fakulty. Klub tak učinil s výslovným odůvodněním, že toho potřebuje, aby mohl Čeliti mladoČeské agitaci. Dr. Rieger učinil podnět, aby byla vládou dosazena komise, která by ihned konala přípravy, aby Česká lékařská fakulta mohla býti otevřena ve Školním roce 1883/4. Ministerská rada dne 19. prosince podnět přijala, slíbila postarati se o úhradu pro novou fakultu a rozhodla se rozřeŠiti problém, který jí pů­ sobil nejvíce obtíží, získání nových místností. Dne 3. března r. 1883 se usnesla o aktivování České lékařské fakulty v Praze a odhodlala se žádati za tím účelem sněmovnu o povolení dodatečného úvěru. Resoluce, přijatá

62

ROZDĚLENI UNIVERSITY V PRAZE.

v rozpočtové debatě poslanecké sněmovny pět dní poté a žádající za obsa­ zení teoretických oborů na České lékařské fakultě vhodnými silami i za do­ datečný úvěr, byla jen novým nátlakem na vládu. Vláda vyhověla přáním Českého klubu i co do sil přednášejících i co do místností. Dne 1. října r. 1883 mohla býti rozdělena lékařská fakulta Karlo - Ferdinandovy uni­ versity ve fakulty Českou a německou. Rozdělení bohoslovecké fakulty nenáleželo mezi ty tužby, na je­ jichž rychlé splnění vládou Český klub naléhal. Také česká veřejnost na to nehartusila, poněvadž její většina byla k tomuto problému lhostejná a poněvadž Část její si ani kladného rozřešení nepřála, nepokládajíc bo­ hosloví za předmět, který by byl měl býti na universitě vykládán. Ale nenaléhal na to ani pražský kardinál Bedřich Schwarzenberg, ba stavěl se proti rozdělení bohoslovecké fakulty v Praze na Českou a německou z dů­ vodů zásadních. Maje na mysli katolické bohoslovecké fakulty v Salcpurku a v Olomouci, které byly mimo svazek s nějakou universitou, které byly samostatné a neodvislé, a domnívaje se, že by neměly dvě bohoslo­ vecké fakulty účelu a poškozovaly by církevní zájmy, usiloval o to, aby místo rozdělení stávající bohoslovecké fakulty byla zřízena v Praze samo­ statná vysoká Škola bohoslovecká, kde by se vyučovalo v řečech České, ně­ mecké a latinské. Kardinál zakročil osobně i písemně u vídeňské vlády ve smyslu svého plánu. Ministerská rada jednala dne 19. srpna r. 1882 o po­ dání kardinálově, ale zamítla je. Soudila, že by si zřízení samostatné boho­ slovecké vysoké Školy vyžadovalo zákona, dále pak, že by znamenalo vlast­ ně zřízení třetí university v Praze. Kardinál se nelekl vládního stanoviska a podnikl dne 6. února r. 1883 novou akci. Ministerská rada dne 19. břez­ na r. 1883 znovu uvažovala o kardinálových návrzích, setrvala na svém stanovisku ze srpna r. 1882, ale neodvážila se již odpověděti mu jasně zázáporně. Chtěla mu jen sděliti, že otázka bude studována. Tehdy se ministr Pražák v ministerské radě obrátil s hlediska národního proti zatvrzelosti kardinálově. Ukazoval na to, že vlastně kardinálovou akcí zůstává boho­ slovecká fakulta při německé universitě a že jest tím Česká universita zkra­ cována. Kardinál, dříve nežli mu mohla býti doručena vládní odpověď, užil svého postavení i vlivu a působil na císaře, jehož poměr ke katolické církvi byl poměr ultramontána. Ministerská rada jednala na přání císařovo 63

ROZDĚLENI UNIVERSITY V PRAZE.

znovu o návrhu kardinálově dne 29. března r. 1883. Císař sám přišel do ní hájiti kardinálovy názory. Ministr Pražák opakoval své námitky z 19. března r. 1883 a ministr kultu a vyučování upozorňoval na to, že nelze zříditi ústav, který by podléhal jen vlivu episkopálnímu a unikal vlivu státnímu. Zvláště by to nešlo v Čechách. Císař přes to stál na svém a vy­ mohl pro kardinála odpověď, která znamenala vítězství jeho stanoviska. Bohoslovecká fakulta se nerozdělí, mohla by zůstat jako společný Člen při obou universitách, ale nemůže se zatím přeměniti a to dokonce v nejbližŠím Školním roce v samostatný ústav, poněvadž podobné opatření by se musilo státi zákonem. Ministr kultu a vyučování odpověděl v tom smyslu ďne 4. dubna r. 1883 kardinálovi, ujistil ho, že si vláda vyžádala prostřed­ nictvím místodržitele dobré zdání odborníka. Pokud je nemá, zůstane při starém. Bude prý to dobré i pro uklidnění myslí. Ministr kultu a vyučování si skutečně vyžádal dobré zdání od praž­ ského místodržitele. Když došlo, jednala ministerská rada dne 22. srpna a 6. září r. 1883 poznovu o úpravě poměrů bohoslovecké fakulty v Praze a byla ochotna rozřeŠiti ji alespoň prozatímně. Ale nedošlo k tomu. V pro­ sinci r. 1883 požádal akademický senát České university kardinála zvlášt­ ním pamětním spisem, aby se jako kancléř university přičinil o urychlené rozdělení bohoslovecké fakulty, a stejnou žádost zaslal i ministru kultu a vyučování a pražskému místodržiteli. Ministerská rada pod dojmem tohoto podání znovu dne 28. února r. 1884 uvažovala o úpravě poměrů na boho­ slovecké fakultě v Praze. Postavila se proti názorům kardinálovým, když se akademické senáty obou universit vyslovily proti tomu, aby bohoslo­ vecká fakulta zůstala nerozdělena ve spojení s oběma universitami. Kardi­ nál byl vytrvalý a neustupoval od svého stanoviska. Za této situace se Čes­ ký klub odhodlal voliti cestu jinou. Dr. Rieger a Richard hrabě Clam Martinic navštívili osobně dne 5. března kardinála, aby se s ním dohodli o organisaci bohoslovecké fakulty. Jaký dojem tento rozhovor zanechal na kardinála, nevíme. Avšak patrně k dohodě nedošlo. Dne 10. března r. 1885 přijala poslanecká sněmovna resolud, kterou se vláda vybízela, aby provádějíc zákon o rozdělení pražské university z roku 1882 co nejrychleji ukončila jednání o bohosloveckém studiu na pražské universitě. Tato resoluce vyšla z podnětu Českého klubu a posta­

64

ROZDĚLENI UNIVERSITY V PRAZE.

vila se za ni celá pravice. Kardinál byl isolován. Resoluce byla přijata právě pět dní před jeho smrtí. Ačkoliv nový arcibiskup pražský František de P. hrabě Schónborn nesdílel ve všem názory svého předchůdce o bohoslovecké fakultě, nebyl zvláště proti jejímu rozdělení, přece otázka nebyla rozřešena hned po smrti kardinálově. Snad Schónbornovi záleželo i na tom, aby ani nebyla řešena, sotvaže se stal Schwarzenbergovým nástupcem. Novému arcibiskupovi se jednalo o to, aby, když by došlo k rozdělení fakulty, bylo v ní postaráno o pěstování německého jazyka, protože bylo potřebí ještě jistého počtu Českých kněží pro německé končiny. Staročeští poslanci ne­ zapomínali sice za jednání s vládou na bohosloveckou fakultu, ale Šetřili ji v této věci až do října r. 1889. Když jejich politika co den se stávala předmětem útoků rostoucí mladoČeské strany, nasadili vše, aby rozdělení fakult na pražské universitě bylo ukončeno rozdělením bohoslovecké fakul­ ty. Dr. Rieger dne 22. října r. 1889 podal na Českém sněmu v tom smyslu návrh a sám jej odůvodnil v sněmovním plenu dne 18. listopadu. Vláda, přihlížejíc k tomuto návrhu, vzala konečně celou záležitost energicky do rukou. Dne 9. Července r. 1890 císař nařídil, aby byla při České universitě v Praze aktivována i bohoslovecká fakulta. Po vydání tohoto nařízení ne­ mohl dne 8. října r. 1890 referent o návrhu Riegrově V. V. Tomek navrhnouti nic jiného, nežli aby se přešlo přes návrh k dennímu pořádku. Česká bohoslovecká fakulta v Praze zahájila v studijním roce 1891-92 svou Čin­ nost. Byla k České universitě přičleněna nejpozději, ne vinou českých poli­ tických kruhů nebo vinou vlády, nýbrž vinou pražských arcibiskupů. Její aktivování se nesetkalo v České veřejnosti se zvláštním porozuměním a zvláštním nadšením. Bylo to proto, že byla zřízena v době, kdy Česká poli­ tika se více a více vracela k liberalismu a stávala protiklerikální a pak že se jednalo o fakultu, jejíž odchovanci se nemohli počítati mezi přívržence nového politického hnutí. Od 9. Července r. 1890 měl český národ Českou universitu se všemi fakultami, které má universita míti. Dospěl tím k cíli, k němuž soustavně kráčel od r. 1866 v zájmu své národní cti. Dne 9. Července r. 1890 dovršil český národ svůj kulturní vývoj korunou veškerého Školství, první úplnou Českou universitou. Toho dne byl alespoň zásadně na roveň postaven ve školství svým německým krajanům v Českých zemích. 5

65

ROZDĚLENI UNIVERSITY V PRAZE.

Rozdělení pražské university byl nepochybný úspěch politiky Českého klubu. Bylo to rozřešení i Části důležitého politického problému, smíru českoněmeckého. Řešení to se stalo celkem dohodou a prospělo oběma národům. *

Od února r. 1861 náležel rektorům universit v těch predlitavských ze­ mích, v jejichž hlavním místě sídlela universita, na příslušném zemském sněmu virilní hlas. Na českém sněmu patřil rektoru university Karlo Ferdinandovy v Praze. Jakmile byla tato universita rozdělena ve dvě Části, Českou a německou, a jakmile každá z těchto Částí měla svého rektora, bylo nutno řeŠiti otázku: jak to bude nadále s virilním hlasem rektorovým ? Vláda na řešení této otázky pomýšlela, jakmile byl universitní zákon přijat sněmovnami. Hned dne 17. února r. 1882 jednala o otázce minister­ ská rada, ale nerozhodla ji. Poznovu se obírala věcí, když si obě univer­ sity zvolily své rektory a když mělo dojiti k zasedání sněmu. Dne 7. září r. 1882 se ministerská rada k podnětu hraběte Taaffeho rozhodla podati vládní předlohu o uznání virilního hlasu v Českém sněmu pro rektora České university. Předloha nebyla nic jiného, nežli doplnění §u 3 b) zemského zřízení z r. 1861. Hrabě Taaffe cítil potřebu vládní iniciativy proto, že universitní otázka rozvířila hladinu Českého veřejného mínění vydáním nařízení o státních zkouškách na právnické fakultě. Vláda byla viněna, že nestaví na roveň Českou universitu s německou, a hrabě Taaffe chtěl po­ dati důkaz, že obě university mají spoČívati na zásadě parity. Hrabě Taaffe navrhl, aby měli oba rektoři po virilním hlasu. Odmítl názor ministra Pražáka, že by oba rektoři, aby se tím zachovala jednota university, měli se střídati rok od roku ve výkonu virilního hlasu. Hrabě Taaffe tak učinil se zřetelem na Němce, o nichž se domníval, že by byli proti řešení otázky, jak je navrhoval dr. Pražák. Byli by v něm prý spatřovali omezení svého dosavadního zastoupení. Hrabě Taaffe se svým názorem prorazil. Když počal dne 26. září zasedati Český sněm, přišel tam jen rektor německé uni­ versity. NejvyŠŠí maršálek zemský, jímž byl německý ústavák kníže Karel Auersperg, učinil sněmu sdělení jen o volbě německého rektora a zamlčel, že mu i Česká universita učinila oznámení o volbě svého rektora, a, že Čes­ 66

ZŘÍZENI čes. akademie.

kého rektora ani nepozval. Kníže Auersperg prohlásil, že virilní hlas uni­ versity náleží podle zemského zřízení rektoru německé university, ačkoliv se v zemském zřízení mluvilo »o rektoru magnifikovi pražské university«. Sdělení nejvyŠŠího maršálka zemského přirozeně vyvolalo odpor na české straně, která, když jí nebylo dovoleno proti tomuto jednání protestovali ve sněmu, učinila tak alespoň v novinách. Čeští poslanci se domnívali, že žádný z rektorů se nezúčastní sněmovního jednání, dokud nebude uzáko­ něna novela k §u 3 b) zemského zřízení, kterou český místodržitel hned v první sněmovní schůzi ohlásil. Dne 3. října r. 1882 byla vládní předloha jednomyslně přijata v plenu sněmovny. Němečtí poslanci za debaty pro­ hlásili virilní hlas Českého rektora za nové právo, nabyté změnou zemského zřízení. Němci se tím nesmiřovali se stanoviskem, které bylo smluveno ve Školním výboru poslanecké sněmovny říšské rady, že i České universitě ná­ leží historická a právní kontinuita se starou universitou Karlo - Ferdinan­ dovou. Dne 6. října r. 1882 bylo zemským zákonem uděleno po virilním hlasu rektorům obou pražských universit, české i německé. V té věci byly si obě university postaveny zákonem na roveň.

♦ Rozdělení Karlo - Ferdinandovy university v Praze bylo těsně spojeno s tužbou Českého národa po zřízení vlastní České Akademie. V Rakousko-Uhersku měli tehdy své akademie od r. 1830 Maďaři v Budapešti, od r. 1867 Jihoslované v Záhřebě, od r. 1871 Poláci v Krakově. Od r. 1846 působila ve Vídni císařská akademie nauk. Vědecký svět v Čechách měl sice od r. 1784 i svou Královskou Českou společnost nauk, ale to byla in­ stituce utrakvistická, která se tehdy vyhýbala hlediskům vědecky národním. Universitní profesor MUDr. J. E. Purkyně byl první, který r. 1837 uvažo­ val o zřízení České akademie. Jeho přání se uskutečnilo až r. 1890, pře­ devším zásluhou stavebního rady Josefa Hlávky. Josef Hlávka byl první veliký mecenáš znovuzrozeného českého ná­ roda. Dovedl si jako stavební podnikatel zjednati poctivou prací, Šetrností a skromností jmění několika milionů zlatých a neměl jiné touhy, nežli je věnovati kulturnímu povznesení národa, aby se mu jeho duševním rozvo­ jem zajistila jeho budoucnost a ochránil se před zkázou. Hlávka od r. 5*

67

ZŘÍZENI ČES. AKADEMIE.

1877 snil o tom, že založí velikou nadaci k účelům vědecky literárním. Ne­ opouštěl nikdy tento svůj sen. Chtěl jej vtěliti v Čin r. 1882, kdy byly akti­ vovány první dvě fakulty České university a konečně, když se blížily oslavy Čtyřicetiletého panování císaře Františka Josefa I., se rozhodl učiniti pevné kroky a věnovati dvě stě tisíc zlatých jako základní fond pro zřízení České akademie. Zpravil o svém úmyslu dne 15. prosince r. 1887 Českého místodržitele barona Krause a učinil mu ihned písemné prohlášení. Hlávkův podnět byl podnět soukromníka, který chtěl svým věnováním přinutiti vládu, aby se chopila iniciativy ve věci České akademie. Hlávka přistoupil k uskutečnění svého plánu v době, kdy byl Český politický obzor zachmu­ řen sporem Česko-německým. Němci tehdy opustili sněm, cítili se utisko­ vanými a nedoceňovanými, stáli v oposici k Taaffeově vládě. Místodržitel Kraus, který měl ustavičný strach z Němců, se domníval, že zřízení České akademie by byl jen nový předmět německých nářků. Nechtěl proto míti s Hlávkovým podnikem nic společného a odkázal ho s jeho úmysly na Sa­ mého ministerského předsedu. Hlávka tedy učinil hraběti Taaffemu úřední podání dne 19. března r. 1888. Když spolu o věci mluvili, ukázalo se, že by vláda vítala, kdyby se věc za stávajících poměrů vůbec neřešila, když však by se přece jen měla řeŠiti, aby se tak stalo tím způsobem, že by ob­ mýšlená Česká akademie byl ústav utrakvistický. Hrabě Taaffe by si byl vlastně přál, aby česká akademie nebyla nic jiného, nežli přeměna utrakvi­ stické Královské České společnosti nauk v utrakvistickou společnost s ná­ zvem akademie. Soudil, že by se touto formou Němci nepodráždili. Ale odmítal, aby se vláda chápala iniciativy. Proto dne 6. května r. 1888 dal Hlávkovi na jeho podání vyřízení záporné. Hlávka se nedal neúspěchem odraditi. DokroČil nanovo na hraběte Taaffeho a navrhl mu, že by se mohl někdo jiný nežli vláda ujmouti iniciativy a sice že by to mohl býti Český sněm. Hrabě Taaffe pokládal cestu, kde by vláda zůstala stranou, za schůd­ nou a nenamítal, aby Hlávka učinil v tom smyslu kroky. Hlávka se ode­ bral dne 8. Června r. 1888 k nejvyŠŠímu maršálku zemskému v Praze a v ho­ tovosti složil k jeho rukám dvě stě tisíc zlatých na oslavu Čtyřicetiletého panování císaře jakožto základní fond ke zřízení České akademie. Sotvaže se tak stalo, dostavily se nové potíže. Konservativní velkostatkáři nedo­ vedli chápati, že by měl Český národ míti jen svou Českou akademii a přáli

68

PRÁVNICKÉ ZKOUŠKY NA ČES. UNIVERSITĚ.

si, aby podobná instituce pro celé Čechy byla utrakvistická. Katolická hie­ rarchie, která těžce nesla svobodomyslnost mladé vědecké generace české, nevítala zřízení ústavu, který by mohl »málo objektivně posuzovati spisy v duchu křesťanském sepsané«. Teprve, když byly překonány námitky těchto stran doma, mohlo se v jednání pokracovati. Konečně dne 9. října r. 1888 přijal český sněm Hlávkův dar a usnesl se na zřízení České Aka­ demie císaře Františka Josefa I. pro vědy, slovesnost a umění v Praze. Mi­ nisterská rada po prvé jednala o tomto podnětu dne 7. listopadu r. 1888. Císař pak projevil vůli spolupůsobili při této akci. Jenže usnesení na sněmu se stalo za nepřítomnosti Němců na Českém sněmu. Němci mohli by býti znovu vydrážděni novým úspěchem českého národa a snad by mohli i setrvati na své abstinenční taktice. Proto se nespěchalo s provedením usne­ sení Českého sněmu. Teprve, když se v lednu r. 1890 dohodli Češi a Němci ve Vídni o punktacích a když se neboulili nad úmyslem zříditi samostat­ nou Českou akademii, odhodlal se císař uděliti dne 23. ledna r. 1890 schvá­ lení ke zřízení České Akademie věd, slovesnosti a umění císaře Františka Josefa I. Panovník věnoval ze své soukromé pokladny nové akademii právě desetinu toho obnosu, kterým přispěl Josef Hlávka. Český sněm zajistil Akademii zemskou podporu a vláda subvenci státu. Česká Akademie doplnila České Školství všech stupňů zřízením ústavu, jehož účel byl a jest buditi, podporovali a organisovati badatelskou práci vědeckou a uměleckou v Českém národě. Zřízením České Akademie byla dovršena kulturní organisace našeho národa.

vin. PRÁVNICKÉ STÁTNÍ ZKOUŠKY NA ČESKÉ UNIVERSITĚ.

K.dyž císař učinil dne 11. dubna r. 1881 rozhodnutí o rozdělení praž­

ské university, vybídl vládu, aby byly vydány pro státní zkoušky takové předpisy, které by plně zaručovaly, že žádný studující České university ne­ bude moci vstoupiti do veřejné prakse, aniž by byl prokázal úplnou znalost

69

PRÁVNICKÉ ZKOUŠKY NA ČES. UNIVERSITĚ.

němčiny a schopnost ji užívati. Císař, jemuž university byly spise nežli vě­ deckými ústavy školami pro výchovu konceptního úřednictva státních úřa­ dů, obával se, že by se do státních úřadů po rozdělení university mohli dostati lidé, kteří by neuměli německy. To bylo pro něho zlo bez konce. Chtěl, aby se tomu zabránilo zvláštními předpisy. Myslil jen na posluchače práv, poněvadž se především o ty jednalo při státních úřadech. Neměl na mysli posluchače filosofické fakulty. Bylo by to bývalo také zbytečné, po­ něvadž pro ně, pokud se mínili věnovati středoškolské profesuře, rozřešil otázku znalosti němčiny zkušební řád z 24. Července r. 1856. Podle tohoto řádu prohlásil kandidát před zkouškou, v kterém zemském jazyce by chtěl po zkoušce vyučovati. V tom jazyku pak konal zkoušky. Když tím jazykem nebyla němčina, pak musil mimo to prokázati zvláštní zkouškou znalost němčiny. Tento zkušební řád tedy nepokládal zemské jazyky za stejně oprávněné. V Čechách i na Moravě profesor, který skládal zkoušky v Češ­ tině, musil složití ještě zkoušku z němčiny. Ale profesor, který skládal zkoušky v němčině, nemusil již zkouškou prokázati znalost Češtiny jako zemského jazyka. Císařovo rozhodnutí o státních zkouškách na státní právnické fakultě nebylo vládou sněmovnám utajeno, nýbrž bylo jim dne 16. května r. 1881 výslovně sděleno v motivech vládní předlohy o úpravě právních poměrů a studijním řádu Karlo - Ferdinandovy university v Praze. Z poslanců Čes­ kého klubu se proti rozhodnutí císařovu veřejně nikdo neozval po celou dobu projednávání této osnovy. Když se universitní zákon blížil v panské sněmovně k svému definitivnímu projednání, učinilo dne 29. ledna r. 1882 374 doktorů veškerých práv České národnosti podání c. k. ministerstvu kultu a vyučování, v němž Činili návrhy o jazykové stránce právnických státních zkoušek. Soudili, že průkaz o znalosti jazyka má býti neodvislý od průkazu vědecké způsobilosti právnické. Pro případ, že by vláda nebyla téhož mínění — byli o tom přesvědčeni — navrhovali, jednak aby platil tentýž princip při státních zkouškách posluchačů práv z německé university pražské, pokud se týče průkazu o znalosti Češtiny a to tím spíše, poněvadž prý do té doby platily zákony, podle nichž měl každý státní úředník znáti v Českých zemích oba zemské jazyky, jednak aby takové ustanovení nepla­ tilo při historické státní zkoušce, »kteráž toliko prokázati má způsobilost

70

PRÁVNICKÉ ZKOUŠKY NA ČES. UNIVERSITÉ.

k pokračování v studiích universitních a kterouž každý posluchač pod­ stoupit! musí bez ohledu, zdaž kdy vstoupí do státní služby Čili nic.« Čeští doktoři práv připouštěli, že všichni čeští právníci neznají dostatečně ně­ mecky, chtěli, aby se tomuto stavu Čelilo tím, že by byla učební soustava na středních Školách změněna v ten způsob, že by se stalo obligátním vy­ učování druhému zemskému jazyku a že by se němčině věnovala budoucně větší píle a více Času. Toto podání Českých doktorů práv byl první veřejný projev nesou­ hlasu s císařovým rozhodnutím z 11. dubna r. 1881 a první návrh z české strany, jak by se konkrétně měl problém rozřešiti. Ministr kultu a vyučo­ vání se seznámil podrobně s tímto podáním, nenechal je ležeti a neod­ ložil je. Vláda se zabývala v několika poradách otázkou, jaká se mají uČiniti opatření při státních právnických zkouškách, aby byla zajištěna u kandi­ dátů úplná znalost němčiny. Do několika z nich přišel osobně císař. Císař přikládal otázce veliký význam, sám studoval návrh nařízení, který byl předložen v ministerské radě dne 9. Června r. 1882 a připojil několik svých poznámek. V ministerské radě dne 27. Června r. 1882 naléhal osobně na to, aby bylo postaráno, by již ti, kdo vstupují na universitu, znali dokonale německy. Ministerská rada měla tehdy rozhodnouti mezi návrhy, které po­ dal k vyzvání vlády z 2. prosince r. 1881 profesorský sbor právnické fa­ kulty v Praze, mezi návrhy většiny a menšiny sboru. Většina sboru navrhovala: 1. aby se podržela jednota zkušební komise ve všech odděleních, 2. aby se zjistila znalost němčiny v každém oddělení buď tím, že by se zkouška skládala buď jen německy nebo německy a Česky, 3. aby se zjištění znalosti němčiny při všech zkouškách dálo písemnou a ústní zkouškou a aby ústní zkouška při první a třetí zkoušce se dála ně­ mecky alespoň z jednoho předmětu, při druhé zkoušce alespoň ze dvou předmětů, 4. aby byl kandidát repróbován, když by neznal německy, 5. aby nařízení platilo pro kandidáty z obou universit a 6. aby i, pokud se týče rigoros, byly stanoveny záruky znalosti němčiny. Proti tomuto návrhu většiny, za nímž stál německý profesor Karel 71

PRÁVNICKÉ ZKOUŠKY NA ČES. UNIVERSITĚ.

Czyhlarz, byl návrh menšiny, kterou vedl Český profesor dr. Emil Ott. Men­ šina se vůbec nedotkla otázky znalosti druhého zemského jazyka u kandi­ dátů, kteří by byli skládali zkoušku jen německy. Souhlasila s návrhy vět­ šiny ad l.,2.a 5., ale podala své návrhy k bodům 3.,4. a 6. Menšina odmítala písemnou zkoušku, žádala, aby při druhé státní zkoušce se ze 4 předmětů zkoušel německy jen jeden, aby kandidát, neznající německy, ale věci znalý, byl při opravné zkoušce zkoušen z příslušného předmětu za účelem zjištění znalosti němčiny, konečně navrhovala, aby se i při rigorosu zkoušelo z jed­ noho předmětu německy. Mělo to býti proto, aby se doktorátem práv ne­ obcházela neznalost němčiny. Místodržitelství připojilo k návrhům obou stran své mínění. Stálo celkem na straně většiny a sdílelo názor menšiny o reprobaci kandidátově z neznalosti němčiny. Místodržitelství nepokládalo za nutné, aby se roz­ hodovalo o rigorosech, poněvadž za rozhodující pro vstup do státní služby pokládalo státní zkoušky. Ministr kultu a vyučování se domníval, že nalezl spravedlivou střední cestu mezi všemi názory. Odmítl písemnou zkoušku, poněvadž by to bývalo unicum při teoretických zkouškách a poněvadž nelze nakládati s Českými kandidáty v Praze jinak nežli na jiných universitách, pak poněvadž nepoklá­ dal písemnou zkoušku za důkaz praktické znalosti němčiny. Názory o judicielní zkoušce hleděl rozřeŠiti tak, aby se vyhovělo oběma stranám ve sboru, a proto měla býti každá ze Čtyř nauk ve studijním právním řádu z 2. října 1855 uvedená (občanské právo rakouské, právo směnečné a obchodní, soudní řád civilní a řízení ve věcech nesporných, trestní právo a trestní řád) pokládána vždy za jeden předmět. Ministr byl by si přál, aby také ve výnosu stálo, že by se kladly při opakování zkoušky i otázky z jiných předmětů německy, ale upustil od toho, když druzí ministři jeho názoru nesdíleli. Radostně uvítal, že má býti komise jednotná, poněvadž tím byl zbaven obavy, že by Česká komise asi nekladla mnoho váhy na znalost němčiny, když by byly dvě ko­ mise, Česká a německá. Ministr chtěl, aby bylo výslovně uvedeno, že usta­ novení o zjištění znalosti němčiny kandidátů jsou pro tu dobu jen minimem a že se jím jen přibližně dospívá k tomu, co císař nařídil dne 11. dubna r. 1881. Císař pokládal toto konstatování za nevhodné a Škrtl je. V pod­ statě rozhodl podle přání Němců a těšil se, že nařízení bude míti důsledek,

72

PRÁVNICKÉ ZKOUŠKY NA ČES. UNIVERSITĚ.

že i Češi budou studovati na německé universitě, aby se naučili němčině. Odpovídalo to úplně jeho mentalitě, kterou projevil v Červenci r. 1881, přijímaje právě jmenované profesory české university, slovy: »Jest dobře, pestuje-li se mateřská řeč, ale němčina jest nezbytná.« Ministr Pražák nevěnoval celému nařízení zvláštní pozornosti. Nečinil námitek proti tomu, co navrhoval ministr kultu a vyučování a to ani tehdy ne, když tento výslovně upozornil, že návrh nařízení bude asi Čechy napa­ dán jako odporující zásadě národní rovnoprávnosti. Výnos ministerstva kultu a vyučování vyšel dne 29. června r. 1882. Vydávala se jím, jak se o něm pravilo oficielně, »potřebná ustanovení o konání státních zkoušek teoretických jazykem německým a českým« »za příčinou aktivování university s českou řečí vyučovací v Praze«. Výnos měl účinnost 1. říjnem r. 1882. Podle něho zůstala zkušební komise i nadále jednotná. Kdo konal zkoušky jen německy, nemusil prokázati při zkoušce znalost druhého zemského jazyka, češtiny. Nebylo možno skládati zkoušky ze všech předmětů jen Česky. Kdo chtěl skládati Česky zkoušky z některých před­ mětů, musil si zvoliti nejméně jeden zkušební předmět, z něhož by skládal zkoušku německy. Neznalost němčiny neznamenala opakování celé zkouš­ ky v plném rozsahu, nýbrž jen dodatečnou zkoušku z němčiny. Doktorát dosažený na České universitě měl míti jen tehdy stejný účinek jako státní zkoušky úplně vykonané, jestliže bylo každé rigorosum alespoň z jednoho předmětu vykonáno německy s výsledkem dobrým. Ministerstvo, když dne 29. Července r. 1882 sdělovalo výnos předse­ dům komisí, uložilo jim, aby dodržovali přesně předpisy výnosu a zvláště o to pečovali, by nebyl žádný kandidát uznán za schopného, který by ne­ prokázal úplnou znalost němčiny. Výnos ministra vyučování o státních zkouškách byl přijat Českou ve­ řejností s rozhořčením. Český klub a jeho Členové odmítali za něj zodpo­ vědnost a nechápali, že něco podobného mohlo projiti bez námitek Českou kanceláří ministra Pražáka. Také profesoři České právnické fakulty proje­ vili dne 21. Července r. 1882 v deníku Politik, že výnos není v souhlasu s jejich názory. Dr. Rieger psal dne 24. Července r. 1882 hraběti J. Clamovi: »Nařízení to porušuje zásadu rovnoprávnosti a uráží cit národní a toho nebylo třeba, jelikož se průkaz znalosti němčiny mohl získati jiným 73

PRÁVNICKÉ ZKOUŠKY NA ČES. UNIVERSITĚ.

způsobem... ta vymoženost university, která se v celém národě cenila vy­ soce a co resultát snah našich pokládala, tím jaksi ceny pozbyla, a to nejen na Škodu naši, ale na Škodu ministerstva.« Spolek českých právníků »Všehrd« sdělil písemně dru Riegrovi své námitky a obavy. Dr. Rieger v od­ povědi »Všehrdu« se dne 20. Července r. 1882 vyslovil o celém výnosu a o potřebě němčiny pro Čecha zcela otevřeně. Dokazoval, že je potřebí, »aby každý vzdělanec náš byl dokonale mocen jazyka německého#. Tuto větu, kterou politický odpůrce Riegrův dr. Eduard Grégr označil jako »osudné slovo«, podpíral dr. Rieger poukazem na zeměpisné položení Českého ná­ roda a hodnotou německé kultury. Dr. Rieger háje svou starou zásadu, že má v Čechách znáti každý veřejný úředník oba zemské jazyky, neupíral vládě právo, aby žádala po každém úředníku znalost druhého zemského jazyka, ale litoval, že výnos zúžuje úkol university tím, že klade »zkoušky jazy­ kové tam, kde má platiti a se zkoumati jediná věda«. Dr. Rieger se obával, že by mohli němečtí studenti bez znalosti Češtiny dosáhnouti úřednických míst, pro něž se žádá znalost obou zemských jazyku. To by mohlo míti pak ten důsledek, že by se u státních úřadů odmítala i Česká podání a tím by se mohlo přivésti ad absurdum Streymarovo nařízení, které právě hájila Česká delegace proti útokům Českých Němců. Dr. Rieger pokládal za povinnost českého klubu postarati se o reformu výnosu o státních zkouškách. Nálada v České veřejnosti byla tak povážlivá, Že místodržitel baron Kraus pokládal v srpnu r. 1882 za nutné upozomiti na to úředně hraběte Taaffeho. Naznačil mu, že výnos se musí změniti, nemá-li to ohroziti po­ stavení vládních Čechů na říšské radě. Hrabě Taaffe neignoroval místodržitelova upozornění. Dne 19. srpna r. 1882 se jednalo v ministerské radě o výnosu o státních zkouškách a o si­ tuaci, která se tím v Praze vyvinula. Ministr vyučování chlácholil Členy ka­ binetu, že prý StaroČeŠi i MladoČeŠi nejsou úplně jednotní v názoru na výnos. StaroČeŠi prý se bojí mladoČeské agitace. Ministr odmítl požadavek MladoČechů, kteří veřejně doléhali, aby byli němečtí kandidáti povinni při zkouškách prokázati znalost druhého zemského jazyka, a odůvodnil to tím, že prý to nepatří k nařízení pro České zkoušky. Ministr Školství ne­ byl zásadně proti změně výnosu, ale pokládal něco podobného pro tu dobu za nemožné. Připouštěl, že by se hned, ale nanejvýše, mohlo říci, že před­ 74

PRÁVNICKÉ ZKOUŠKY NA ČES. UNIVERSITĚ.

mět jest podle své povahy měnitelný, že tehdejší postup byl podmíněn teh­ dejšími poměry na středních školách a že se bude moci nařízení změniti, jakmile se změní tyto poměry. Jestliže se ani z toho nic nestalo, za to vina spadá na ministra dra Pražáka. Dr. Pražák v ministerské radě označil vzru­ šení v Čechách za planý křik, byl přesvědčen, že ten brzo přestane a ujistil ministerskou radu, že profesoři české university jsou podle jeho informací ochotni působiti pro výnos o zkouškách. Dr. Pražák také hned den po mi­ nisterské radě dopsal dru Riegrovi. Žádal ho, aby konečně přestala veškerá agitace o zkouškách. »Nevěříte,« dodával, »jak to národu našemu a pra­ vici Škodí, že se věci, které lépe by se měly vyříditi „intra muros”, tak ve veřejnosti přetřepávají.« Dr. Pražák však učinil ještě více. Zajel do Prahy, jako by chtěl provésti inspekci soudních budov, ve skutečnosti však, aby zjistil v Praze náladu o výnosu. Přijal v Praze jednak deputaci posluchačů práv, jednak Českých Členů zkušební komise. Chtěli podati ministerstvu vyučování promemoria. Dr. Pražák je z toho zradil. Přesvědčoval je i sta­ ročeské politiky, že nelze měniti výnos beze změny vyučování na českých středních Školách. Dr. Rieger neopomněl upozorniti, že by se rozčilení z výnosu nemělo podceňovati, ale dr. Pražák celkem opanoval pole se svým názorem. Byly mu za jeho pražskou intervenci v ministerské radě dne 7. září r. 1882 vysloveny upřímné díky. Dr. Pražák den po ministerské radě znovu žádal dra Riegra, aby již hleděl zameziti dalším demonstracím proti výnosu. Ale sotvaže se tak stalo, hlásil Český místodržitel do Vídně, že Česká okresní zastupitelstva zahájila agitaci proti výnosu podáváním pa­ mětních spisů Českému klubu a vládě. Ministerská rada se dne 26. září usnesla vrátiti podání, která by jí došla, a sistovati usnesení okresních za­ stupitelstev. Dr. Pražák nejenom tehdy, ale i později se přesvědčil, že jeho zakročení v Praze nemělo toho výsledku, jaký si namlouval. Posluchači České university podali Českému klubu petici pro posla­ neckou sněmovnu proti výnosu o zkouškách. Dr. Rieger ji sám předložil sněmovně dne 7. prosince r. 1882. Petice žádala zrušení výnosu a jeho na­ hrazení »opatřením takovým, vedle kterého by volno bylo každému poslu­ chači práv skládati veškeré zkoušky výhradně jazykem Českým před komisí Českou«. Český klub, i když nebyl s to, aby vymohl ihned změnu výnosu, nepřestal se nikdy touto otázkou obírati. Dne 13. září r. 1883 urgoval po­

75

PRÁVNICKÉ ZKOUŠKY NA ČES. UNIVERSITĚ.

slanec Zeithammer za Český klub u ministra vyučování novelu výnosu o zkouškách. Bylo to zcela marně. Ministr se mohl vždy opírati proti na­ léhání poslanců o názory profesorů české právnické fakulty, kteří, místo aby pomáhali Českému klubu proti vládě, stavěli se na její stranu. Dr. Rieger pokládal za největší překážku novelisace výnosu profesora doktora Antonína Randu, který nechtěl připustili, že se stala výnosem chyba, který byl k vládě neobyčejně povolný, měl plno ohledů, podléhal nátlaku s hůry a strhoval za sebou ostatní České Členy zkušební komise. Český klub musil postupovat! za novelisaci výnosu nejen proti vládě, nýbrž i proti profeso­ rům svého vlastního národa. Ministerská rada jednala o novelisaci výnosu zase dne 4. Července r. 1885, ale nedospěla k žádnému konečnému výsledku. Zdálo se, že se na celou věc zapomene. Ale nezapomnělo. Jako Četných jiných otázek, jejichž řešení neuspokojilo politickou veřejnost Českou, tak i otázky novelisace výnosu se uchopili mladoČeŠtí poslanci a využívali jí agitaČně proti vládní politice StaroČechů. Dne 27. května r. 1887 podali 4 mladoČeŠtí poslanci v poslanecké sněmovně návrh na novelisaci výnosu v tomto směru: »Každému kandidátu, který skládá státní zkoušku u zkušební komise v Praze, bez ohledu na které universitě navštěvoval přednášky, jest volno, skládati státní zkoušku, buď výlučně v České, buď výlučně v německé řeči nebo v České a německé. V případě, že se zkouška skládá Česky a německy, zů­ stává ve všech případech kandidátu volno, voliti zkušební předměty event, zkušební předmět. Při druhé státní zkoušce nutno pokládali Čtyři discipliny v právnickém studijním řádu z 2. října 1855 uvedené vždy za jeden před­ měte Návrh nebyl ani projednáván, ani výboru odkázán, poněvadž neměl dostatečného počtu podpisů. Členové klubu odmítli své podpisy s odůvodně­ ním, že Česká právnická fakulta podala vládě návrh na novelisaci výnosu, kterýž klub u vlády podporuje. Pražská Česká veřejnost, zvláště student­ stvo, nedovedla chápati toto stanovisko Českého klubu. A tak když dne 29. května jeden z navrhovatelů, dr. Eduard Grégr, se navrátil z Vídně do Prahy, byl slavně uvítán Českými studenty. Totéž studentstvo v tentýž den zasypalo nespravedlivě dra Riegra projevy nesouhlasu. Dr. Rieger, který byl veden prospěchem České věci, pracoval bez 76

PRÁVNICKÉ ZKOUŠKY NA CES. UNIVERSITÉ.

ustání u vlády o novelisaci výnosu. Dne 25. června r. 1887 doléhal na dra Pražáka, aby konečné ministerstvo Školství učinilo něco v této otázce. Když v lednu r. 1888 při doplňovací volbě do říšské rady zvítězil proti oficielnímu kandidátu Českého klubu MladoČech, dr. Rieger rozmrzen nedostatečnou podporou vlády v politických žádostech, žádal přímo hra­ běte Taaffeho o splnění naléhavých českých požadavku. Položil na první místo »zruŠení německých zkoušek na České universitě«. Vláda hraběte Taaffeho byla k takovému naléhání netečná. Teprve když se blížily zem­ ské volby v Čechách a když se nedalo tajiti, že posice staročeských poslanců jest ohrožena mladočeskou oposicí, slíbili dne 19. prosince r. 1888 tři zá­ stupci vlády třem delegátům Českého klubu, že ještě před vypsáním sně­ movních voleb bude vydána novela k výnosu o zkouškách. Dne 24. května r. 1889 prohlásil ministr vyučování dru Riegrovi k no­ vému naléhání Českého klubu, že vydá novelu k výnosu o zkouškách a sice beze všeho, co by mohlo situaci staročeských politiků před volbami ještě zhorŠiti. Měsíc na to se ministerská rada usnesla o novele výnosu. Císař k ní dal souhlas dne 30. Června. Novela byla datována 1. Července r. 1889. Stanovila, že historická právní zkouška se má skládati buď jen německy, buď jen Česky nebo podle jednotlivých zkušebních předmětů Česky i ně­ mecky. Posuzování jazykové způsobilosti při ní odpadlo. Při soudní a státovědecké zkoušce zůstalo při výnosu z r. 1882, ale s tou změnou, »že kan­ didáti, kteří by pro nedostatečnou znalost německého jazyka byli reprobováni, nemohou připuštěni býti k opakování zkoušky před vypršením Šesti měsícův«. Ustanovení o první státní zkoušce nabylo účinnosti ihned, o dru­ hých dvou zkouškách 1. lednem r. 1890. Novela výnosu se dostala do veřejnosti až po sněmovních volbách v Čechách. Vzhledem k jejich výsledku, vítěznému pro MladoČechy a zdrcujícímu pro StaroČechy, posuzovala se v ní ne jako úspěch vládní po­ litiky České, nýbrž jako úspěch Českého oposiČního radikalismu, jehož se prý vláda zalekla.

77

IX. POKUS O ZAVEDENÍ NĚMČINY JAKO POVINNÉHO PŘEDMĚTU NA ČESKÝCH STŘEDNÍCH ŠKOLÁCH. Za jednání ministerské rady dne 27. Června r. 1882 o právnických

zkouškách českých opakoval císař své přání, nejednou ministru před tím vyslovené, aby si středoškolští žáci zjednali již na středních Školách úplnou znalost němčiny tak, aby vstupovali na universitu s dokonalou znalostí němčiny. Ministr Školství, který chtěl vyhověli císařovu přání, soudil, že nestačí jen, aby se vyučovalo němčině na gymnasiích jako povinnému před­ mětu, nýbrž že by bylo nutno vyuČovati německy i některým předmětům. Tento názor nebyl jen názor ministrův. I profesorský sbor právnické fa­ kulty Karlo - Ferdinandovy university v Praze učinil dne 2. prosince r. 1881 vládě podnět v tomtéž smyslu a ministr vlastně v ministerské radě jen opa­ koval, co mu poradil profesorský sbor. Jestliže se tehdy nevyhovělo císa­ řově žádosti, stalo se to jen pro obtíže s tím spojené, jednak ve směru po­ litickém, jednak se zřetelem na Článek 19. základních zákonů státních. Když zajel v září r. 1882 ministr dr. Pražák do Prahy v záležitosti státních zkoušek na České právnické fakultě, přivedl za rozhovoru s vedou­ cími Českými politiky na přetřes i císařův podnět o němčině. Staročeští po­ litikové neodpírali tomu, co chtěl císař, a kladli na to váhu, aby se žád naučili již na střední škole německy. Byli přesvědčeni, že němčina bude vždycky zprostředkovatelkou mezi vzdělaná a jazykem vyšších státních orgánů v Předlitavsku, uznávali ji za jedinou zprostředkován řeč na říš­ ské radě z důvodů praktických a pokládali proto za povinnost každého Českého vzdělance, aby znal německy. Dr. Rieger myslil, že se dá němčina na gymnasiích zavěsti prostým nařízením a to tak, že by byli všichni žáci povinni uČiti se němčině, když by jejich zákonní opatrovníd nic proti to­ mu nenamítali. Dr. Rieger však si nepřál, aby takové nařízení bylo vydáno jen se zřetelem na České žáky, nýbrž aby nejen Čeští žád, nýbrž i němečtí byli nuceni naudti se druhé zemské řeči. Rieger při svém návrhu podceňo­ val ustanovení Článku 19., podle něhož nemohl býti na veřejných školách nikdo nucen uČiti se druhé zemské řeči a zapomínal na vítězný odpor Něm­ 78

NĚMČINA NA ČES. STĚED. ŠKOLÁCH.

ců, jaký Činili za hraběte Belcrediho proti Českému zemskému zákonu z 18. ledna r. 1866 o obligátním se učení druhému zemskému jazyku. O Riegrovu návrhu se počalo ve vládních kruzích uvažovati. Císař, který žil v mínění, že by se jeho monarchie rozpadla, kdyby každý úředník neznal německy, že by jednota armády byla zničena a armá­ da by byla v kritické chvíli poražena, kdyby vojsko, počínajíc nižším důstojnictvem, neumělo dobře německy, urgoval, neznaje obtíže svého přání, dne 21. května r. 1883 v ministerské radě podání zákona o jazykové otázce na středních Školách v Čechách a zdůraznil, že se musí něco ve věci stati. Hrabě Taaffe Čelil jeho neuváženému přání vysvětlením, že sice vláda ne­ pomýšlí na nějaké opatření v tom směru, zvláště ne na vládní osnovu zá­ kona, ale že asi bude podán na sněmu jinou stranou návrh toho obsahu, jakmile se pro jeho přijetí připraví u obou národů půda. Pod dojmem cí­ sařovy urgence ukládal dne 7. června r. 1883 ministr Pražák dru Riegrovi: »Mezi otázky z iniciativy sněmu postavte návrh, by zemský výbor příštímu zasedání předložil návrh o přiučení se obou zemských jazyků ve středních Školách. Ťo bude dělati dobrý dojem a Němci by musili sympatií pozbýti, kdyby se opírali spravedlivému návrhu, v kterém Češi váhu na to kladou, by každý Čech, vyšlý ze středních Škol, němčině se naučil.« Staročeští po­ slanci a konservativní Šlechta byli ochotni vyhověti tomuto příkazu. Proto hrabě Jindřich Clam - Martinic ohlásil v klubu, že podá návrh, vyzývající vládu k předložení osnovy zákona, aby na středních Školách státem vy­ držovaných nebo podporovaných se stalo závazným pro všechny žáky, mimo ty, pro něž budou žádati rodiče osvobození, vyučování druhému zemskému jazyku. To byl návrh, který reprodukoval myšlenky Riegrovy ze září r. 1882. Ale klub nemohl podati tento návrh, poněvadž se proti němu po­ stavili mladoČeŠtí poslanci. Viděli v návrhu, poněvadž předpokládali, že by němečtí rodiče žádali za osvobození svých dětí od učení se Češtině, faktické zavedení němčiny jako obligátního předmětu na Českých Školách, ale ni­ koliv Češtiny na Školách německých a obávali se, že by se provedení tako­ vého návrhu mohlo zneužiti k účelům odnárodňovacím. Jejich obavy ne­ byly tak zcela bezpředmětné, poněvadž účast českých žáků na němčině byla pravidelně úplná (100%), kdežto na německých ústavech se pohybovala účast žáků na Češtině mezi 18 až 64%. 79

NĚMČINA NA ČES. STŘED. ŠKOLÁCH.

To, Čemu v státoprávním klubu zabránili mladočeŠtí poslanci, podali jako návrh dne 20. října r. 1884 konservativní velkostatkáři sami. Návrh nesl jméno jejich vůdce hraběte Jindřicha Clama - Martinice. Hrabě Clam, odůvodňuje jej dne 21. října r. 1884 v plenu sněmovny, pravil, že směr návrhu jest, »abychom docílili dorozumění mezi národy Českou vlast obý­ vajícími, abychom docílili, aby sobě rozuměli«. »UČinil jsem,« pravil dále, »tento návrh tedy k vůli srozumění, k vůli míru; učinil jsem jej ale taktéž proto, poněvadž v tom nalézám jak podmínku, tak i záruku oné celistvosti království českého, od které nikdy neupustím a kterou zastávati za svou povinnost a čest pokládám.« Ale návrh byl i podán se zřetelem na císaře, jeho přání a názory. Návrh byl odkázán sněmem přes odpor Němců Škol­ ské komisi. Dne 22. ííjftft-r. 1886 opustili němečtí poslanci Český sněm. Ministr dr. Pražák upozorňoval dne 28. prosince r. 1886 dra Riegra, že se vzhle­ dem k této situaci nebude moci vyříditi zákon, k němuž dal podnět hrabě Jindřich Clam. V lednu r. 1887, když se vláda rozhodla, aby Český sněm zasedal i bez Němců, učinila to za podmínky, že se nebude jednati o ná­ rodnostních předlohách. Tím však otázka vyučování druhému zemskému jazyku na středních Školách nebyla ještě sprovozena se světa. Konservativní Šlechta i staročeští předáci si přece jen přáli nějakého jejího rozhodnutí. Když byli dne 28. listopadu r. 1887 u místodržitele barona Krause, dozvě­ děli se od něho, že vláda nestojí o více nežli o sněmovní resoluci, vyzývající ji k úpravě celé věci ve smyslu návrhu hraběte Clama, ale nikoliv k podání vládní osnovy. Poněvadž mělo jiti o rovné právo, o stejnost pro oba zem­ ské jazyky, měl se dr. Rieger dotázati soukromým dopisem místodržitele, zda-li vláda skutečně zakročí stejným způsobem na ústavech Českých i ně­ meckých. Když by byla vláda v té věci učinila slib, pak by byli bývali měli přítomní předáci konservativního velkostatku i StaroČechů povinnost přiČiniti se, aby se sněm o takové resoluci usnesl. Sněm nedospěl k hlasování o resoluci vládou žádané. Nevíme dobře, proč. Nevíme také, zda dr. Rieger poslal navržený dopis místodržiteli; poslal-li jej, jak zněla odpověď, ne­ známe, zda z jiných snad příčin nedošlo k přijetí resoluce, i když snad byla odpověď vlády uspokojivá, jako byly vzrůstající agitace mladoČeské strany, pokusy o navázání smifovacích akcí s Němci atd. Co trvala habs­ 80

BOJ O STŘED. A ODBOR. ŠKOLY.

burská monarchie, nedošlo k provedení návrhu hraběte Clama z 20. října r. 1884. Po celou tu dobu zůstalo v platnosti nařízení ministerstva kultu a vyučování ze 27. května r. 1870, v němž se pravilo, že každé nucení dru­ hému jazyku zemskému musí přestátí i u těch žáků, jejichž je mateřštinou; prohlásili-li však na počátku Školního roku rodiče, že se jejich synové mají uČiti druhému zemskému jazyku, stával se tento předmět pro žáky relativně závazným a učitelský sbor nemohl pak vylouČiti o své újmě takového žáka z vyučování druhému zemskému jazyku.

X. BOJ ČESKÉHO KLUBU O STŘEDNÍ A ODBORNÉ ŠKOLY. Třetí a Čtvrté memorandum Českého klubu, podané císaři a vládě na podzim r. 1879, týkalo se provedení národní rovnoprávnosti v oblasti středního a odborného, zvláště živnostenského Školství. Český klub věno­ val splnění tohoto požadavku u vlády veškeru péči. Pracoval pro ně zvláště svými Členy Josefem JireČkem a dr. Riegrem v plenu sněmovny i v plenu rozpočtového výboru, intervencemi u vlády, zvláště u hraběte Taaffeho a dr. Pražáka. Nevymohl všeho, co vymoci chtěl, a co vymohl, nevymohl najednou. Bylo to především pro obtíže, které oprávněným přáním Českým stavěli do cesty němečtí politikové a německá byrokracie, které v Čele stál sekČní Šéf ministerstva kultu a vyučování Alois rytíř Hermann. českému klubu se podařilo vymoci: V Čechách: postátnění reálky v Pardubicích od 1. ledna r. 1880 a re­ álného a vyššího gymnasia v Klatovech od 1. září r. 1880, postátnění gym­ nasií v Mladé Boleslavi a Rychnově nad Kněžnou od 1. ledna r. 1881, spo­ jení obecní reálky v Pardubicích s tamějŠím státním gymnasiem od 1. led­ na r. 1882, postátnění reálky v Karlině od 1. ledna r. 1883, zřízení a k státního reálného gymnasia na Smíchově a postátnění reálného gymnasia v Plzni, oboje v r. 1883, postátnění reálních a vyšších gymnasií v Kolíně, v Příbrami, nižší reálky v Jičíně, vesměs s platností od 1. září 1884, povo­

c

81

BOJ O STŘED. A ODBOR. ŠKOLY.

lení k zřízení soukromé nižší reálky Matice Školské v Českých Budějovi­ cích dne 12 ledna r. 1884, 6. února 1885 postátnění gymnasia v Němec­ kém Brodě, 5. dubna 1885 postátnění reálky v Písku s platností od 1. led­ na 1886, 1886 postátnění reálky v Hradci Králové, 28. Července 1888 zří­ zení c. k. České státní reálky v Plzni, postátnění gymnasia v Domažlicích dne 8. října r. 1889 s platností od 1. září r. 1890, 11. října r. 1890 postát­ nění gymnasia ve Slaném s platností od 1. září r. 1891. Na Moravě: zřízení c. k. České státní reálky v Brně dne 16. září r. 1880, r. 1880 prohlášení státního gymnasia ve Valašském Meziříčí za Český ústav a r. 1883 zrušení jeho německých paralelních tříd, dne 9. listopadu r. 1882 postátnění nižšího gymnasia v Kroměříži s platností od 1. září r. 1883, dne 24. Července 1885 přeměna státního gymnasia v Třebíči v Čes­ ký ústav s německými paralelními třídami, které pak byly zrušeny dne 29. Července r. 1887, 17. srpna r. 1885 zřízení Českého státního nižšího gymnasia v Brně, dne 1. září r. 1890 postátnění gymnasiavUherskémHradiŠti, r. 1891 založení státního učitelského ústavu v Kroměříži. Ve Slezsku se podařilo Českému klubu teprve po tuhých bojích získatí povolení k otevření jediné České středná Školy, soukromého gymnasia Ústřední Matice Školské v Opavě. Tužba slezských Čechů, aby měli ve Slezsku alespoň jeden Český střed­ ní ústav, gymnasium a to v hlavním městě Slezska, Opavě, datovala se od r.1863. Vyslovil ji tehdy po prvé slezský rodák a buditel, profesor Antonín Vašek v »Opavském Besedníku«. Slezští Čechové učinili záhy i první kroky, aby vtělili tuto myšlenku ve skutek. R. 1877 z podnětu profesora Vincence Práská založili v Opavě Matici Opavskou, organisaci to, která se měla starati o zřízení nižšího a vyššího českého Školství v Opavě. Tento spolek zažádal dne 9. května r. 1881 o svolení, aby mohl otevřití v Opavě po­ čátkem Školního roku 1881-82 soukromé České gymnasium v Opavě. Češi a Poláci ze Slezska se v Červnu r. 1881 rozhodli vyslatí i deputaci k hraběti Taaffemu, aby mu odevzdala pamětní spis, který pojednával o Českých a polských požadavcích ve Slezsku. Hrabě Taaffe sice přijal deputaci las­ kavě, ale jeho vláda neměla v úmyslu splnili něco z předložených přá­ ní. Když se německý purkmistrovský úřad v Opavě a zemská Školní rada slezská, ovládaná německým centralistickým duchem, vyslovily proti

82

BOJ O STŘED. A ODBOR. ŠKOLY.

otevření soukromého Českého gymnasia v Opavě, vyřídilo ministerstvo kultu a vyučování dne 14. Července r. 1881 žádost Matice Opavské zá­ porně. Matice Opavská se nedala prvním neúspěchem zastraŠiti. Dne 18. března r. 1882 podala novou žádost za otevření Českého soukromého gymnasia v Opavě. Přes to, že ve prospěch žádosti zakročil u ministra ba­ rona Conrada sám dr. Rieger, rozhodl se baron Conrad podle dobrého zdání purkmistrovského úřadu v Opavě a zemské Školní rady slezské a dne 23. Června r. 1882 žádost Matice Opavské zamítl. Odůvodňoval své roz­ hodnutí tím, že Matice Opavská jednak nevykázala dosti příspěvků, jed­ nak že Opava není vhodné místo pro České gymnasium. Druhý důvod při­ rozeně pobouřil celý Český klub. Ministr zakazoval otevření gymnasia na vlastní účet pro nepříhodnost místa, ačkoliv zákon nevázal zřízení gymna­ sia na místo. Dr. Rieger napsal dne 24. července r. 1882 v rozhořčení hra­ běti Jindřichu Clamovi: »Druhý důvod jest impertinence a přímé porušení zákona.« Zájem celého národa o zřízení jediné České střední Školy ve Slezsku vystoupil do popředí. Ústřední Matice Školská v Praze, založená podle německého příkladu v Praze dne 18. prosince r. 1880 na obranu ohrože­ ného Českého Školství, aby otupila námitku vlády, že Matice Opavská ne­ vykázala dosti příspěvků, podala sama, dříve nežli byla zamítnuta druhá žádost Matice Opavské, dne 19. června r. 1882 žádost za České gymnasium v Opavě. Dr. Rieger tehdy žádal hraběte J. Clama, aby se věci ujal, poně­ vadž by mělo případné odmrštění žádosti Ústřední Matice Školské neblahé důsledky pro Český klub. Hrabě Clam svou podporu přislíbil. Mezi tím podala dne 27. Června r. 1882 Matice Opavská stížnost k říšskému soudu proti druhému odmrštění své žádosti pro porušení Článků 17. a 19. státních základních zákonů. Říšský soud dne 17. října r. 1882 uznal, že byl zamítnutím žádosti porušen Článek 17. státního zá­ kladního zákona. Zvítězil tedy právní názor, který vyslovil dr. Rieger hned, jakmile byl informován o zamítnutí druhé žádosti. Ale říšský soud podotkl v důvodech, že neshledal v zápovědi ministerstva porušení Článku 19., poněvadž to není v odporu s rovnoprávností, zákonem zaručenou, když úřad nepovolí některé korporaci zřízení soukromé Školy. Dr. Rieger pod vlivem tohoto rozhodnutí nejednou dolehl na ministry hraběte Taaffeho, 6*

83

BOJ O STŘED. A ODBOR. ŠKOLY.

dr. Pražáka a dr. Conrada, aby vláda nyní odčinila, Čeho se dopustila proti Čechům ve Slezsku. Hrabě Taaffe se rozhodl podvoliti se těmto domlu­ vám. Dne 2. března r. 1883 bylo ministerstvem Školství a národní osvěty povoleno Ústřední Matici Školské zříditi v Opavě soukromé České nižší gymnasium. Tím odmítla vláda hraběte Taaffeho názor slezských Němců a zemské Školní rady slezské, že se Opava nehodí za místo České střední školy a že by se pro takový ústav měly voliti buď Klimkovice, některá z Ostrav nebo i Frýdek. To byl názor, k němuž se později zase vracel mi­ nistr baron Gautsch. Tím, že Čechové dostali povolení, aby si mohli otevřití soukromé České gymnasium v Opavě, bylo splněno jejich přání, které vyslovili v pe­ tici obce Kateřinek k říšské radě dne 15. prosince r. 1879. Bylo splněno i s tou okolností, »aby bylo učiněno opatření, by žáci tohoto gymnasia mohli důkladně si osvojiti znalost němČiny«. Proto se na opavském Českém gymnasiu vyučovalo němčině jako předmětu povinnému ve všech třídách a ve větším počtu vyučovacích hodin nežli Češtině. K Četným žádostem za postátnění ústavu, které deputace slezských Čechů tlumočila i císaři dne 28. března r. 1887, zůstaly vídeňské vlády pro odpor Němců na dlouho hluchý. Právo veřejnosti se dostalo gymnasiu dne 18. Června r. 1884. Slezští Čechové se peticí obce Kateřinek ze dne 15. prosince r. 1879 domáhali také zřízení učitelského ústavu se cvičnou Školou v Opavě, »aby kandidáti učitelství pro Školy mimoněmecké mohli nabýti vzdělání v tom jazyku, v němž mají vyuČovati«. Touto tužbou se vláda hraběte Taaffeho nikdy vážně neobírala. Přehlédneme-li statisticky boj Českého klubu za České střední Školství, dospějeme k těmto výsledkům: Ve všech třech Českých zemích bylo ve Školním roce 1881-82 středních škol německých 68, Českých 49. Ve Školním roce 1891-92 německých bylo 64, Českých 53. Německé střední Školství zůstalo tedy i nadále v převaze a úspěch Českého klubu by se jevil dosti nepatrný. Ale na otázku samu se budeme dívati jinak, uvážíme-li, že z Českých středních ústavů v školním roce 1881-82 bylo státních 27, městských 20 a 2 zemské; ve Školním roce 1891-92 pak státních 41, městských 8, zemských 2 a soukromých 2. Ne­

84

BOJ O STŘED. A ODBOR. ŠKOLY.

bylo tudíž úsilí Českého klubu o postátnění středních Škol bezúspěšné. Stejně nebylo bezvýsledné jeho úsilí, pokud se týče buď zvýšení nebo udě­ lení státních subvencí Českým středním Školám. Český klub dobyl i ve smyslu svého memoranda z r. 1879 o odbor­ ném Školství nejednoho úspěchu. Tak byly r. 1881 postátněny odborná škola pro dřevařský průmysl ve Valašském Meziříčí a průmyslová Škola v Praze (oboje utrakvistické), 1882 byly zřízeny v Kolíně c. k. kreslířská a modelovací Škola a ve Frenštátě c. k. tkalcovská Škola, r. 1884 byly zří­ zeny c. k. tkalcovská škola v Humpolci, c. k. odborná Škola pro sochaře a kameníky v Hořicích, c. k. odborná Škola pro keramiku v Bechyni, c. k. odborná Škola pro zpracování drahokamů v Turnově a c. k. kreslířská a modelovací Škola v Kutné Hoře, r. 1885 byla zřízena v Plzni c. k. česká státní Škola průmyslová, r. 1886 byly zřízeny c. k. řemeslnické školy v Ja­ roměři a Kladně, r. 1887 byla postátněna utrakvistická c. k. tkalcovská Škola v Prostějově a zřízena c. k. košíkářská Škola při Klárově ústavu slepců v Praze, r. 1888 byla zřízena c. k. tkalcovská škola v Král. Dvoře, r. 1889 c. k. strojnická odborná Škola v Přerově a r. 1891 c. k. porodnická Škola (utrakvistická) v Brně. Když pak byla zřízena dne 30. Července r. 1881 při ministerstvu kultu a vyučování jako poradní sbor ústřední komise pro záležitosti živnostenského vyučování, byli do ní povoláni i Češi jako Čle­ nové komise a inspektoři. Mezi jejími Členy byl především tvůrce Čtvrtého memoranda Českého klubu poslanec dr. MikyŠka. Tedy i na poli Českého odborného Školství docílil Český klub podstatných úspěchů. Ale úkol Českého klubu nebyl v oboru Školství jen dobývaČný, nýbrž i obranný. Obrany bylo potřebí jednak proti ministru kultu a vyučování Conradovi, zvláště však proti ministru kultu a vyučování baronovi Gautschovi. Jestliže měl ministr Conrad snahu poskytnouti co nejméně Českému národu, aby tím neutrpěly posice Němců v Českých zemích, Šel ministr Gautsch dále a chtěl vžiti Částečně Čechům, Čeho již ve Školství dobyli, jednak chtěl blahovůli vlády k Českému Školství zastaviti. Za ministra Conrada cítila těžkou ruku vlády především slovanská Morava, za ministra Gautsche tato země i Čechy. Baron Gautsch podceňoval vůbec střední Škol­ ství a kladl váhu na universitu. Pokládal ji za daleko důležitější nežli ně­ kolik gymnasií. Když žil v dubnu r. 1886 v napětí s Českým klubem, chlá­ 85

BOJ O STŘED. A ODBOR. ŠKOLY.

cholil jeho členy, že vybuduje Čechům universitu v Praze a zjedná si tak trvalou památku u českého národa. Ministr Gautsch, sotvaže nastoupil svůj úřad, konal přípravy k ome­ zení středního školství. Aby se nezdálo, že vystupuje jen proti střednímu školství nenémeckému, zvláště Českému, a ne také proti střednímu Školství německému, snažil se omeziti i německé střední Školy, pokud by proti to­ mu Němci ničeho nenamítali. Když se baron Gautsch stal ministrem, do­ stal do vínku příkaz trůnní řeči z 26. září 1885, přijatý bez námitek adre­ sami obou sněmoven, o nutnosti regulovati nával žactva na střední Školy jeho odlivem na ony živnostenské Školy, které jsou určeny k povznesení průmyslu. Císař pevně stál na provedení tohoto programu. Neměl dosti politického rozhledu a nebyl si vědom důsledků provádění podobného plánu. Proti středním Školám chtěl zasáhnout! proto, poněvadž prý bylo mnoho studovaného proletariátu. Dr. Rieger se později, dne 26. října r. 1887 pokoušel vyvěsti císaře z tohoto omylu, ale marně. Císař se nedal pře­ svědčili a nechtěl od svého mínění ustoupiti, aby tím neutrpěla jeho autorita. Ministr Gautsch ohlásil dne 19. dubna r. 1886 v rozpočtové debatě poslanecké sněmovny provedení císařova příkazu z trůnní řeči. Baron Gautsch, který se ve své snaživosti vždy namáhal bezpodmínečně vyplniti každé císařské přání, vychloubal se domýšlivě, že udělá pořádek ve střed­ ním Školství nejen co do učebného plánu, nýbrž i co do obrovské ná­ vštěvy na středních Školách. Vydal proto dne 12. Června 1886 nařízení, podle něhož se zvyšovalo Školné na středních Školách. Studium na nich mělo tedy býti výsadou majetných. Učinil pak další opatření, aby na střední Školy nebyli za žáky přijímáni, kdo nedokončili deset let svého věku. Dne 3. Června r. 1887 vymohl sankci zákona v tomto smyslu. Před Školním ro­ kem 1886-7 zahájil bezohledný postup proti Českému Školství. Dne 31. srp­ na r. 1886 telegraficky zakázal otevření Českého nižšího gymnasia v Příboře. Městské zastupitelstvo tohoto města určitě počítalo s kladným vyří­ zením své žádosti a připravilo vše pro otevření gymnasia. Dne 9. září 1886 nepovolil rozšíření nižšího kroměřížského gymnasia na vyšší ani tehdy, kdy chtělo soukromé konsortium v Čele s kroměřížským purkmisterm hraditi příslušné náklady. V březnu r. 1887 odmítl povoliti paralelku při první

86

BOJ O STŘED. A ODBOR. ŠKOLY.

třídě Českého gymnasia ve Valašském Meziříčí. Tuto svou Školskou poli­ tiku na Moravě doplnil současně tím, že dne 31. srpna r. 1886 nařídil roz­ puštění měšťanské Školy ve Vyškově a v červenci r. 1887 prohlásil, Že ne­ připustí, aby byly na Moravě zřizovány nové české Školy. Pobouřil si tím proti sobě celou slovanskou a národně spravedlivou Moravu, která stála za vládou hraběte Taaffea a spatřovala proto v Gautschových opatřeních černý nevděk. Projevilo se to pořádáním oposiČních táborů, rozhořčeným psaním novin, stížností v záležitosti kroměřížské k říšskému soudu (byla 26. října za­ mítnuta) a interpelací Českého klubu, která byla podána v poslanecké sně­ movně říšské radě dne 19. října r. 1886. Ministr Gautsch se za souhlasu levice v odpovědi postavil na stanovisko, že pro počet Škol není rozhodu­ jící počet Českého národa na Moravě, nýbrž hospodářské, sociální poměry a poměry v povolání. Čeští politikové cítili, jak velikým nepřítelem jest Českému národu mladý ministr kultu a vyučování. Báli se, aby neučinil opatření Českému národu nepřátelská, když se jednalo o povolení otevřití pátou třídu Českého soukromého gymnasia v Opavě. Musili působiti na barona Gautsche prostřednictvím dra Pražáka a vyhrožovali oposicí, soudními instancemi a přímou intervencí u císaře. Dr. Rieger napsal dne 25. Června 1887 o ministru Gautschovi: »Chtěl jsem to až do krajní mož­ ností s ním zkusit po dobrém — ale bude-li nás tak odbývat, přijdeme brzo na kordy.« Baron Gautsch si mnoho nedělal z hrozeb a domluv. Vě­ děl, že stojí za ním císař. Dne 29. Července r. 1887 zjednal si u něho schválení pro tak zvaný dislokaČní plán, který před tím dne 28. Června zá­ sadně přijala ministerská rada. DislokaČní plán se sice netýkal jen Českého středního Školství, ale měl je poŠkodití v míře největší. Dne 10. srpna r. 1887 otiskl vídeňský úřední list ministerský výnos o dislokaČním plánu se zvlášt­ ním výkladem. Podle něho se obcím jednak měly odejmoutí podpory, které dostávaly na vydržování středních Škol, jednak se prohlašovalo, že se ne­ budou nové podpory udíletí, že se nebudou soukromé školy postátňovatí a Četná učiliště státem subvencovaná se měla uzavřití. Pokud se týče Českého středního Školství, měl ministr Gautsch tyto úmysly, císařem zásadně schválené: VyŠŠí reálné třídy při kombinovaných středních Školách v Litomyšli, v Plzni, Táboře, Kutné Hoře a Přerově se měly postupně zruŠití a tyto střední Školy se měly změnití v normální gym­ 87

BOJ O STŘED. A ODBOR. ŠKOLY.

nasia s kreslením jako povinným předmětem v nižších třídách; obecným gymnasiím v Čáslavi a Novém Bydžově se měly odejmouti státní subvence; žádosti obcí Roudnice a Domažlic za postátnění tamních gymnasií se měly zamítnouti; dále se měly zamítnouti žádosti obce pražské za postátnění reálného gymnasia na Malé Straně, výboru Matice budějovické za postát­ nění České reálky v Budějovicích, Třeboně za postátnění reálného gymna­ sia, Ústřední Matice Školské za postátnění gymnasií v Uherském Hradišti a v Opavě, Vinohrad za zřízení státního gymnasia a Jičína za doplnění nižší reálky na vyšší reálku. Gautschův plán rušil sliby, které byly učiněny vládou Českému klubu co do zestátnění některých ústavů. DislokaČní plán vyvolal bouři postižených národů, Slovinců a Čechů. U Čechů se celý národ jako jeden muž postavil proti Gautschovi. Jeho plán byl obecně nazýván >x>rdonance«. Staročeské i mladoČeské noviny hrozily vládě oposicí. Nechybělo v Čechách i na Moravě na veřejných projevech odporu proti Gautschovi. Dr. Rieger v dopisech svým přátelům nadhazo­ val otázku, zda by neměl Český klub přijati boj, který mu ministr Gautsch nabízí a to i tehdy, když by jej musil vybojovati sám. Dr. Rieger byl tehdy toho mínění, že »ten Gautsch je nestydatý parvenu a jízlivý nepřítel nካ. Když pak byl dne 8. září r. 1887 návštěvou v Nalžově u hraběte Taaffeho, neváhal dáti najevo své rozhořčení nad Gautschem. Hrabě Taaffe se Gautsche nezastával. Ba dr. Rieger si odnesl dojem, že i hrabě Taaffe má radost, Že se na Gautsche hubuje. Ministr Pražák pak soudil o Gautschově akci: »Kroky pana Gautsche, obzvláště communiqué, kde se sumárně tak­ řka každá subvence a převzetí Škol středních odepřela, byly tak provoka­ tivní, že musila se v tom viděti úmyslná urážka národu Českého.« Den po otištění Gautschova plánu v úředním listu vídeňském se sešli v Praze poslanečtí důvěrníci, aby se uradili o svém postupu. Nálada po prvních výbuších hněvu byla již klidnější. Schůze se usnesla na tom, aby bylo hraběti Taaffemu podáno jménem důvěrníků memorandum, v němž by se číselně dokázalo, jak by byl Český národ plánem Gautschovým poško­ zen. Toto memorandum sestavil dr. MattuŠ a zaslal je dne 14. srpna dru Riegrovi. Dr. Rieger připojil svůj delší výklad a dne 17. srpna odeslal oboje hraběti Taaffemu. To znamenalo, že se Český klub dává do jednání s vládou o sporné otázce a že opustil stanovisko krajního odporu. Dr.

88

BOJ O STŘED. A ODBOR. ŠKOLY.

Pražák v dopisu z Vídně dru Riegrovi z téhož dne vyslovil přesvědčení, »že se stran středních škol atd. vše může napravili, až se opět zde sejdeme« a dne 26. srpna radil dru Riegrovi, aby se nedělala oposiČní vřava, poněvadž již vyložil císaři uražené národní city Čechů. Dr. Pražák připomněl dru Riegrovi, že Čechové mohou jen pomocí pravice postupně dojiti k splnění svých tužeb a že není radno dávati se na cesty, které by znamenaly její rozpad. Čeští politikové se přes to dali na cesty poněkud jiné. Dne 10. září r. 1887 podal zemský výbor Český ministerstvu kultu a vyučování klidný, obsáhlý a statisticky odůvodněný rozklad o Škodlivosti vládních úmyslů a opatření, týkajících se Českých středních Škol, a navrhoval, aby zatím zů­ stal status quo, nežli se projednají nové smlouvy mezi obcemi a c. k. erá­ rem o střední Školy a nežli se vše nanovo uváží. Ministr Gautsch trval sice dne 19. září na svém dislokaČním plánu, ale neuzavíral se nové úvaze. Mo­ ravští poslanci pak ke konci září r. 1887 zanechali pod vlivem ministra Pražáka úplně svého rozhořčení, rozhodli se nehnat věc do roztržky s mi­ nisterstvem a chtěli jen, aby jim to ministerstvo umožnilo, alespoň pokud se týče dvou gymnasií. Staročeští vůdcové Českého klubu se usnesli dne 6. října v Praze podati v poslanecké sněmovně říšské rady na vládu dotaz jako vnější výraz nespokojenosti. Vypracoval jej dr. MattuŠ. Bylo v něm po vládě žádáno, aby ospravedlnila své úmysly po stránce ústavní a se zřetelem na uzavřené smlouvy s obcemi, aby ponechala obcím subvence, povolené za souhlasu říšské rady, v dosavadní výši a aby postátnila ty střední Školy, které se jeví potřebnými a vykazují návštěvu. Interpelace byla schválena v Českém klu­ bu dne 10. října, ale současně bylo usneseno jednati smírně s vládou a Šetrně vyČkávati. Pro toto jednání byla dána i funkcionářům Českého klu­ bu direktiva. Měli se domáhati zestátnění gymnasií v Uherském Hradišti a v Opavě, rozšíření nižšího kroměřížského gymnasia na vyšší, zestátnění ústavů již dříve slíbených a ponechání subvencí obcím, které je měly. Proti tomuto postupu se v Českém klubu postavilo Šest poslanců, vedených dr. Josefem Kaizlem. Ti navrhovali, aby byl svazek s vládou následkem Gautschových ordonancí pokládán za přetržený a neobnovoval se, dokud by vláda dislokaČní plán neodČinila. Domáhali se dále, aby se tento postup 89

BOJ O STŘED. A ODBOR. ŠKOLY.

ohlásil druhým klubům pravice, avšak ne proto, aby tím hned Český klub vypovídal součinnost v pravici, nýbrž aby jen osvědčil, že by přátelské sty­ ky s pravicí přerušil, kdyby kluby pravice nechtěly v této věci podporovati Český klub proti vládě. Dr. Rieger potíral tuto taktiku. Nechtěl rozbiti pro neprovedené ordonance pravici k radosti levice, upozorňoval, že si Gautsch zjednal pro svůj plán předem schválení císařovo, že proto císař bude Gautsche držeti a s ním i ostatní Členové vlády a pravice. Nejlepší taktiku spatřoval v smírném jednání s vládou a v úsilí, aby Gautschovy ordonance, třebaže nebyly odvolány, nebyly vůbec provedeny. Riegrovo stanovisko v Českém klubu zvítězilo. Dne 11. října 1887 byla podána in­ terpelace, drem MattuŠem stylisovaná. Dr. Kaizl ji ještě spolupodepsal, ale den poté se mandátu vzdal. To, co hájil dr. Kaizl v Českém klubu, bylo do jisté míry i stanovis­ kem mladoČeských poslanců, kteří byli mimo Český klub. Dne 14. října podali návrh dra Eduarda Grégra, vyzývající vládu, aby odvolala nařízení ministra kultu a vyučování, spočívající pouze na zásadním rozhodnutí cí­ sařově z 29. Července r. 1887. Návrh měl pouze Šest mladoČeských podpisů. Nebyl ani v plenu dostatečně podporován a proto se o něm ani nejednalo. Vláda učinila v druhé polovici října r. 1887 i interpelaci Riegrovu i přání Českého klubu ve věcech Školských předmětem několika svých po­ rad. Den po poslední poradě o těchto záležitostech, konané dne 25. října, dala otisknouti v oficiosním »Fremdenblatt« Článek proti Čechům ve vě­ cech středního Školství. Bylo z něho patrno, že má vláda připravenu na interpelaci Českého klubu odpověď nepříznivou. Podle celého stavu věcí bylo jasno, že by odpověď nanovo zČeřila již uklidňující se vody. Vůdčí Činitelé Českého klubu se obávali, že by debata zahnala České poslance do posice oposiČní strany a zostřila ještě více poměr k vládě, beztoho již na­ pjatý. Také by se tím asi popudil císař na Český národ a to byl přece v habs­ burské monarchii Činitel velice mocný. Při tom by bylo bývalo ohroženo jednání o střední školství s vůdci Českého klubu. V den, kdy »Fremdenblatt« otiskl svůj Článek, vložil se do záležitosti výkonný výbor pravice. Žádal po Českém klubu, aby nenaléhal na odpověď vlády, která by byla pro Čechy nepříznivá. Kojil se nadějí, že císař přijde za několik měsíců k jinému názoru. Zatím by mohla vláda dáti ihned Če­

90

BOJ O STŘED. A ODBOR. ŠKOLY.

chům něco, čím by se upokojily rozbouřené hlavy v Čechách. Český klub se dne 27. října dal přesvědČiti touto argumentací a na odpověď vlády nenaléhal. Nebyla pak nikdy podána. MladoČeŠtí poslanci nebyli politikou Českého klubu spokojeni. Když se říšská rada odebrala na prázdniny, pokládali za svou povinnost pokraČovati v boji proti Gautschovi na Českém sněmu. Dne 28. listopadu r. 1887 podalo osm mladoČeských poslanců, v Čele s drem Eduardem Grégrem, na sněmu návrh, již dne 25. listopadu předložený dru Riegrovi jako před­ sedovi státoprávního klubu zemského, aby Český sněm uložil školské ko­ misi zkoumati účinky, jaké by mělo zrušení reálních Škol Českých v Lito­ myšli, Plzni, Táboře a Kutné Hoře na národní a kulturní vývoj českého národa a aby v tom směru podala sněmu návrh. Dr. Eduard Grégr odů­ vodnil dne 9. prosince r. 1887 mladoČeský návrh útočnou řečí proti Gaut­ schovi. Většina sněmu odkázala návrh Školské komisi. Byl v ní navždy pohřben. StaroČeši byli nuceni pod vlivem Grégrova návrhu osvědčiti, jakou cestou chtějí celý problém řeŠiti. Naznačili to návrhem plzeňského poslan­ ce advokáta dra Václava Petáka, podaným dne 26. listopadu. Nechtěli již, aby bylo odvoláno zrušení vyšších reálních tříd na Českých středních školách kombinovaných, nýbrž aby byla za toto zrušení dána Českému ná­ rodu náhrada a sice tím, že by byla zřízená v Plzni samostatná Česká reálka a že by v místech, kde byly zrušeny vyšší reálné Školy, a v městech, kde se toho jeví nepochybná potřeba, byly zřízeny Školy obchodní, řemeslnické a průmyslové odborné »se spravedlivým zřením k národnosti a poměrům místním«. To bylo podstatné přiblížení se staročeských poslanců k názo­ rům a úmyslům ministra Gautsche a císaře. Dne 17. ledna r. 1888 se konala doplňovací volba poslance na říšskou radu ve skupině, v níž resignoval dr. Kaizl. Zvítězil mladoČeský kandidát proti kandidátům staročeskému a samostatnému. Výsledek této volby pů­ sobil ničivě na dr. Riegra a jeho stoupence. Dr. Rieger hned den po volbě dolehl na hraběte Taaffeho, aby se něco stalo v otázce Gautschových ordonancí a ve prospěch vládní politiky staročeské. Uvedl při tom České poža­ davky. Bylo mezi nimi provedení návrhů dra Petáka. Dr. Rieger se obrátil na podporu Českých požadavků i na pravici a docílil, že její hlava hrabě

BOJ O STŘED. A ODBOR. ŠKOLY.

Hohenwart zakročil u vlády, aby byla opatření Gautschova napravena. Ale Gautsch, který stále ukazoval, že se mu k jeho akci dostalo předběžného schválení císařova a že tudíž vlastně jde o panovníkovu autoritu, nemínil ustoupiti a uklidňoval útočníky, že plán má býti proveden jen postupně. Bylo proti němu užito oběma českými stranami všech politických prostřed­ ků, aby změnil svůj úmysl. Byl zasypán spoustou petic, interpelacemi, Člán­ ky v novinách obou Českých stran, útoky za rozpočtové debaty v plenu sněmovny i ve výboru. Dne 30. dubna r. 1888 MladoČech dr. Herold a po něm vůdce Českého klubu dr. Rieger rozebrali nemilosrdně před celou sně­ movnou školskou politiku Gautschovu. Ministr Gautsch neodolal tako­ vému náporu Českých stran a silnému tlaku pravice. Byl vlastně již pora­ žen, když dne 12. března r. 1888 byla přijata rozpočtovým výborem resoluce, aby se subvence, odňaté městům restituovaly a nové udělily Českým středním Školám. Gautsch povolil úplně, když dne 1. května hrozil i vládní Český klub, že bude hlasovati proti jeho resortu. Vláda, aby se tak nestalo, dala se v poslední chvíli do vyjednávání s Českým klubem a slíbila mu, jak žádal na prvním místě ve svém návrhu na zemském sněmu dr. Peták, zříditi státní reálku v Plzni. Gautsch byl na ústupu. Klub se rozhodl nehnati věci dále do krajnosti v obavě, aby tím nebyla poškozena posice pra­ vice a aby nebyla vláda vehnána do rukou levice, čekající na příležitost dostati se do vlády. V oposici z Českých poslanců zůstal jen mladoČeský klub. Hlasoval proti rozpočtu. Gautsch neudržel svého dislokaČního plánu. Když dne 19. prosince r. 1888 za jednání staročeských vůdců se zástupci vlády ve Vídni, mezi ni­ miž byl i Gautsch, bylo dohodnuto, že vláda postátní gymnasia v Domaž­ licích a v Uherském Hradišti, zvýší subvenci gymnasiu v Roudnici a udělí subvenci gymnasiu v Opavě, náleželo provedení dislokaČního plánu minu­ losti. Ministr Gautsch nikdy neodvolal svého plánu, jak o to nejprve usilo­ vali Čeští poslanci. Provedl z něho zásadně zrušení vyšších reálních tříd na kombinovaných středních Školách. Ale po novém jednání s obcemi dal za to náhradu Školami reálnými a odbornými. Musil se vzdáti všeho ostatního, co svým dislokaČním plánem obmýšlel. Zkušenost, které tehdy nabyl ve své přímočaré a horkokrevné snaživosti, dala mu podnět, aby revidoval svůj dosavadní poměr k Českému národu. 92

BOJ O STŘED. A ODBOR. ŠKOLY.

Český klub za staročeského vedení věnoval i péči Českému Školství v Dolních Rakousích. Bylo to především zásluhou jeho Člena Jana hraběte Harracha. Tento konservativec cítil národně Česky a měl ctižádostivost býti ochráncem České menšiny v Dolních Rakousích, zvláště ve Vídni. Od r. 1867 stál v Čele Slovanské besedy jako její předseda a od r. 1872 byl i před­ sedou Školského spolku vídeňského »Komenský«. Spolek »Komenský« se domáhal od počátku r. 1880 zřízení Českých obecných Škol ve Vídni a po jistých obtížích, které této snaze do cesty kladli němečtí centralisté a zemská Školní rada dolnorakouská, konečně se mu k nelibosti těchto Činitelů podařilo, vymoci na ministerstvu kultu a vy­ učování na podzim r. 1882 zřízení prvé České Školy ve Vídni. Neměla prá­ va veřejnosti. Spolek »Komenský« o ně nejednou žádal, ale vždycky byl odmítnut. Ani vliv Českého klubu, ani jeho Člena hraběte Harracha nebyl tak mocný, aby odklidil překážky, které tomuto plánu do cesty kladl ně­ mecký Šovinismus tehdejší doby ve Vídni. Nemohl v této otázce poČítati na podporu pravice. Český klub nedovedl také ihned zmoci, aby minister­ stvo kultu a vyučování dovolilo vyučovati Česky náboženství na obecné Škole v PoŠtomé. Teprve, když říšský soud rozhodl dne 19. října r. 1882 ve prospěch obce a proti ministerstvu, nařídila zemská Školní rada po jistém otálení dne 3. října r. 1884, aby se v PoŠtorné vyučovalo na obecné Škole náboženství Česky. Český klub vystoupil Časem i s jinými požadavky v oboru Školství, nežli které vyslovilo jeho memorandum. R. 1888 doléhal na vládu, aby bylo zřízeno v Praze na České technice vysoké učení zemědělské. Jeho zá­ stupci jednali o tomto požadavku s ministry Taaffem, Gautschem a Pra­ žákem dne 19. prosince r. 1888. Nedocílili však více nežli slibu, že se bude znenáhla vysoké učení zemědělské uváděti v život zřizováním stolic pro nejdůležitější jeho odbory. Český klub ve své Školské politice stále a stále narážel na obtíže a pře­ kážky v ministerstvu kultu a vyučování. Nabyl přesvědčení, že tento stav se nezmění, pokud nebude v tomto ministerstvu vysoký úředník České národ­ nosti. Dr. Rieger již v Červenci r. 1885 vyšel s podnětem, aby byly v ministerstvu odděleny referáty slovanské a německé a aby o Českých vě­ cech byl referentem Čech. Když dne 29. dubna r. 1887 jednali dr. Rieger a 93

VOLEBNÍ řády a volby.

dr. MattuŠ s ministrem Gautschem o Českém školství, vystoupili rozhodně s požadavkem odborového přednosty v ministerstvu kultu a vyučování. Ministr Gautsch obratně odložil celou záležitost. Vymluvil se, že není žádné podobné místo prázdné. Ale sliboval, že je dá, jakmile se uprázdní, úředníku slovanské národnosti. Neslíbil tedy odborového přednostu české národnosti, nýbrž ponechával si možnost, aby při uprázdnění vyhověl Po­ lákům. Čechové za vlády staročeských poslanců nedosáhli splnění toho, co po Gautschovi žádali. Ke konci dubna r. 1887 se Český klub domáhal větší spravedlnosti k národnímu Školství českému. Ministr Gautsch, aby ulomil hrot této stíž­ nosti, chtěl vyhověti tím způsobem, že by v oboru národního Školství za­ vedl roztřídění referátu, aby administrativní věci Českého Školství byly v rukou Českému národu příznivých. Ani zde neslíbil, že tímto referentem bude Čech, jak předpokládali Čeští poslanci. Dr. Rieger však na tento po­ žadavek nikdy nezapomínal. Když v druhé polovici února r. 1889 měli před­ sedové klubů pravice u hraběte Taaffeho se všemi Členy jeho vlády poradu o žádostech klubů, dr. Rieger se tam přimlouval za Školskou autonomii, pokud ji ústava připouští a vyslovil nanovo požadavek Českého odboru v mi­ nisterstvu kultu a vyučování. Narazil tehdy na odpor, z něhož poznal, že česká politika nedospěje tak snadno k splnění tohoto významného přáni.

XI.

ZMĚNY VOLEBNÍCH ŘADŮ A VOLBY.

Od vydání ústavních řádů Schmerlingových pokládali Čeští politi­ kové za svou první povinnost pracovati všemi silami, aby bylo odstraněno bezpráví, které bylo na Českém národu spácháno nespravedlivými voleb­ ními řády. Kdykoliv se chtěla vláda sblížiti s Českou oposicí, vždy mezi je­ jími podmínkami na prvním místě nalézala reformu volebních řádů. Čeští politikové chtěli, aby ji vláda provedla ústavně a kdyby to naráželo na od­ por těch, kdo byli Šťastnými držiteli politické moci, i cestou jinou, oktrojem. Rakouské vlády nebyly nikdy nakloněny bráti se touto poslední ce­

94

VOLEBNÍ RÁDY A VOLBY.

stou, ale nebyly také do jisté míry proti volební reformě, kdyby se o ni dohodly národy a strany. Když na podzim r. 1878 vstoupili Čeští buržoasní politikové bez konservativní Šlechty na Český sněm s většinou německy centralistickou, poklá­ dali za svou první povinnost dolehnouti na provedení volební reformy. Tlumočili tento požadavek dne 26. září r. 1878 adresou k vladaři, jejímž autorem byl dr. Rieger. Žádali v duchu buržoasním provedení volební spravedlnosti »podle počtu obyvatelstva a daně«, zvláště větším zastoupe­ ním rolnictva v poměru k velkostatku a městům, ale za hlavní nedostatek volebního řádu pro Čechy prohlásili, »způsob volby pro velké statky«, který vylučuje ze zastoupení vždy jednu z obou stran ve velkostatku, jest­ liže nedošlo mezi nimi k dohodě. Žádali vladaře, aby jako konstituČní pa­ novník odstranil svou iniciativou toto zlo, »Škodné zemi i říši«. Čeští burŽoasní politikové tedy nebojovali touto adresou na prvním místě za volební právo České buržoasie, nýbrž za nový způsob voleb ve velkostatku, jímž by bylo umožněno, aby se na sněm dostali i spojenci České buržoasie, konservativní velkostatkáři, které ústavověmý velkostatek ze sněmu vyloučil. Dr. Rieger přivedl na přetřes otázku oktroje volebního řádu za jednání hra­ běte Taaffeho s vůdci státoprávní oposice z Čech o její vstup na říšskou radu. Hrabě Taaffe tento podnět odmítl a odkázal dra Riegra k akci na nejbližŠí zemský sněm — s většinou německy centralistickou. Ale hrabě Taaffe nechtěl slyŠeti o volební opravě do poslanecké sněmovny říšské ra­ dy, kde měla jeho vláda pro sebe většinu. Trůnní řeč z 8. října r. 1879 ne­ měla o volební opravě ani slůvka. V březnu r. 1880 se konaly ve velkostatkářské kurii doplňovací volby do Českého sněmu. Konservativní Šlechta byla ochotna vejiti s ústavověrným velkostatkem v kompromis. Tento jej odmítl i nezbylo oné, nežli aby se voleb zdržela. Událost znovu potvrdila, jak je nutno co nejdříve pomýŠleti na volební opravu v kurii velkostatkářské. Vláda, poslouchajíc zde hlasu Riegrovy adresy, třebaže sněmovní většinou zamítnuté, předložila Českému sněmu dne 10. Června r. 1880 osnovu o změně volebního řádu do sněmu v kurii velkostatkářské. Předloha se nedotýkala počtu velkostatkářských mandátů, ponechávala velkostatku totéž výsadní postavení, jaké měl dosud, ale chtěla změniti způsob volby v této kurii a to tak, že by ne-

95

VOLEBNÍ ŘÁDY A VOLBY.

bylo možno přehlasovali jednu z obou velkostatkářských stran a tím ji vylouČiti ze sněmu. Řešila to tak, že rušila dosavadní způsob volby, podle něhož ve skupině velkostatků zavázaných svazkem svěřenským se volilo 16, ve skupině velkostatků svazkem svěřenským nezavázaných 54 zástupců na­ jednou nadpoloviční většinou hlasů, a stanovila, že se volba v kurii velkostatkářské bude napříště konati v Šesti voličských sborech, z nichž mají přímou volbou voličů samostatně voliti první voličský sbor 32, ostatní pak voličské sbory dohromady 38 poslanců. Kdyby byla bývala tato předloha přijata, byl by býval rozbit Šik 70 mandátů ústavověrného velkostatku a konservativní Šlechtě by se bylo dopomohlo k zastoupení ve sněmu bez kompromisu s ústavověmými. Německo-centralistická většina sněmu přikázala dne 10. Června vládní před­ lohu zvláštní komisi. Za Šest dní poté ji tam zamítla 13:7 hlasy. Dne 25. Června r. 1880 mělo o předloze rozhodnout! sněmovní plenum. Většina navrhovala, aby se přešlo přes předlohu k dennímu pořádku, menšina, aby se stala předmětem podrobného jednání. Většina tvrdila, že pro řešení vo­ lební opravy, vládou požadované, není vhodná doba a připravená situace. Ale vlastní důvody byly ty, že většina nechtěla přijati předlohu vlády, proti níž stála na říšské radě v oposici, a nechtěla dobrovolně ztenČiti své posice ve sněmu. Všichni Čeští buržoasní politikové se postavili za vládní před­ lohu, poněvadž to byla cesta, která by byla vedla k posílení České autonomistické strany na sněmu a k autonomistické většině na něm. Přes to všechno, že Česká menšina ve výboru Němcům i nabízela, aby viděli, že se Čechům nejedná při volební reformě o majorisování jedné národnosti dru­ hou, národní kurie na sněmu, * přešla většina plena sněmovního dne 26. Června r. 1880 za pohnutí sněmovny 135 :79 hlasy přes vládní před­ lohu k dennímu pořádku. Hrabě Taaffe očekával tento výsledek. Ačkoliv bylo hlasování proje­ * Dr. Rieger ve zprávě menšiny pravil: »Otázka volebního řádu souvisí nepopiratelně s otázkou národnostní, a poněvadž se strany druhé vyslovena byla obava, že by se snad stalo příkoří německému živlu, kdyby majorita na sněmu přeŠinuta byla na jinou stranu, nebo kdyby se dostala tam, kam dle počtu obyvatelstva a dle berních povinností náleží, byla se strany naší vyslovena ochota, vstoupiti s vůdci národní strany německé aneb s representanty nynější vět­ šiny u vyjednávání a uČiniti pokus, zda by možno bylo dohodnutím dodělati se institucí, kte­ rýmiž by každé majorisování jedné národnosti druhou naprosto vyloučeno a rozhodnutí ve všech otázkách národních položeno bylo do rukou národnosti, kteréž se týká«.

96

VOLEBNÍ řády a volby.

vem nedůvěry jeho vládě, neučinil z něho žádných důsledků. Nepodal de­ misi a nerozpustil Český sněm, ačkoliv na něho v tomto smyslu doléhali Čeští politikové. Povazoval podobné opatření za předčasné. Nevěřil, že konservativní velkostatek již tak sesílil, že by při volbách zvítězil nad vel­ kostatkem ústavověrným. A vítězství ústavověrných bylo by jen jeho no­ vou porážkou. Hrabě Taaffe chlácholil české autonomisty, aby posečkali, až ovoce uzraje, a aby se zatím spokojili tím, že by při doplňovacích vol­ bách ve velkostatku nasazovali vše, aby tam získali dva až tři mandáty. Čeští autonomisté nebyli právě příliš nadšeni touto radou, zvláště proto, že musili poČítati s odmítavým stanoviskem ústavověrných k nabídce kompromisu. To, co nešlo provésti na Českém sněmu, pokusil se provésti hrabě Taaffe ve velkostatkářské kurii v poslanecké sněmovně říšské rady. Vláda, aby se politicky příliš neangažovala, nevystoupila s vládní předlohou. Ale z její iniciativy podal jménem pravice dne 10. května r. 1881 poslanec Zeithammer návrh, datovaný 2. května a směřující k úpravě velkostatkářských voleb sice především v Čechách, ale i v Haliči a v Dalmácii. V Če­ chách měl budoucně tvořiti fideikomisní velkostatek vlastní volební sku­ pinu a nefideikomisní se měl děliti v pět volebních krajů (Karlín, Budějo­ vice, Plzeň, Mladá Boleslav a Chrudim). Fideikomisnímu velkostatku v Čechách se tím rozšiřovala výsada, kterou měl dosud jen pro sněmovní volby, i na volby do říšské rady. Zeithammerovým návrhem mělo bý ti vylou­ čeno znásilnění stran buď chabrusem, několika hlasovou většinou, tlakem vlády a dynastie. Podle stavu, jaký byl, volil Český velkostatek v jednom vo­ lebním aktu dvacet tři poslanců. Ti všichni tehdy náleželi ústavověmé straně. Podle Zeithammerova návrhu by byl fideikomisní velkostatek zvláště volil pět poslanců. Byli by bývali asi zvoleni konservativní velkostatkáři. Zbý­ vajících 18 mandátů v 5 volebních krajích bylo navrhováno tak, aby kon­ servativní Šlechtě připadlo 11 a ústavověrným 7 mandátů. Zeithammerův návrh byl dne 20. května r. 1881 odkázán výboru beze všech obtíží, poně­ vadž tehdy němečtí centralisté demonstrative opustili zasedací síň, když nezvítězili s návrhem, aby se přezkoumalo rozhodnutí říšského soudu o vol­ bách v homorakouském velkostatku. Výboru, jemuž byl přikázán Zeithammerův návrh, byly přikázány již 7

97

volební

Rády a volby.

dříve i jiné návrhy, týkající se rozšíření hlasovacího práva. Byl to předvŠím návrh Člena pravice, dvorního rady Jiřího Lienbachera. Lienbacher, přihlí­ žeje k agitaci, kterou vedl pro rozšíření hlasovacího práva až na všeobecné poslanec a sekretář vídeňského magistrátu dr. Ferdinand Kronawetter, a uznávaje potřebu, aby se dostalo drobnému řemeslníku a zemědělci hlaso­ vacího lístku, navrhl dne 28. ledna 1881, aby volební právo bylo rozšířeno na ty, kdo platí ročně alespoň 5 zlatých přímých daní, počítajíc v to všech­ ny zeměpanské přirážky, nebo kdo jsou na základě daňové schopnosti oprávněni voliti do obce. Návrh na rozšíření hlasovacího práva tedy ne­ pocházel ani od vlády, ani z řad České buržoasie. Výbor pro volební reformu spojil Lienbacherův návrh s návrhem Zeithammerovým. Stalo se tak za souhlasu vlády, pravice i Českého klubu. Výbor omezil rozšíření hlasova­ cího práva jen na ty, kdo ročně platí alespoň pět zlatých přímých daní zeměpanských, tedy bez přirážek, a neřešil kladně podle přání vlády požada­ vek, za nímž stáli střední zemědělci, aby se volilo v kurii venkovských obcí přímo, tedy ne prostřednictvím volitelů. Čeští autonomistiČtí poslanci buržoasní (Zeithammer) i velkostatkářŠtí (hrabě J. Clam - Martinic) neopo­ menuli za jednání konstatovat!, co vyplývalo z jejich státoprávního pře­ svědčení, že jen sněmu přísluší právo voliti zástupce do zemského sněmu. Návrh byl jen novelou k volebnímu řádu do říšské rady z 2. dubna r. 1873. OposiČní Němci soudili, že se vlastně jedná o změnu ústavy, že bude následkem toho zapotřebí k přijetí dvoutřetinové většiny a že bude tudíž v jejich rukou osud novely, ale předsednictvo sněmovny a vláda od­ mítlo tento názor s odkazem na § 7 základního zákona o říšském zastupi­ telstvu. Poslanecká sněmovna přijala návrh Zeithammerův dne 23. března r. 1882, panská sněmovna pak dne 24. května. Dne 4. října r. 1882 dostala volební novela sankci. Volební novela byla první změnou volebního řádu do přímo volené říšské rady. Byl to první krok, který znamenal postup v demokratisaci říš­ ských volebních řádů. Podlamoval vládu německé levice. Staročeští politi­ kové spatřovali v této opravě Částečné odstranění volebního bezpráví a první splátku na své tužby po spravedlivé volební opravě. Byli zatím spokojeni tím, Čeho se dalo za daných poměrů docíliti. Dr. Rieger označil novelu jako jistý úspěch federalismu v Rakousku.

98

VOLEBNÍ ŘADY A VOLBY.

Přijetí zákona o volební opravě neznamenalo ukončení právě zaseda­ jícího období poslanecké sněmovny říšské rady. Zákon se měl státi účin­ ným až »při vypsání nejblíže příštích voleb všeobecných do poslanecké sněmovny«. Tyto volby se konaly od 1. do 5. Června r. 1885. V Čechách vydali StaroČeŠi i MladoČeŠi dne 22. května r. 1885 jediné volební provolání, podepsané sborem důvěrníků Českých poslanců a společnou oficielní kandi­ dátní listinu. Volební provolání hlásalo potřebu habsburské monarchie v zájmu zachování České národní existence, bylo dynastické, autonomistické, zatlačovalo Český státoprávní program do dalekého pozadí a přimlou­ valo se za národnostní smír na základě rovnoprávnosti. Neodpovídalo si­ tuaci ani co do vzrůstu nacionálního uvědomení Českého voličstva v Če­ chách, ani nezaujalo stanovisko k těžkým krisím zemědělců a řemeslníků. Moravská národní strana stála ve svém volebním provolání z 1. května r. 1885 na stejném stanovisku a prohlašovala se pro spojení s národními poslanci Českými. Za těchto okolností nelze se diviti, že proti oficielním kandidátům vystupovali samostatní kandidáti mladoČeŠtí a stavovští, selští a Živnostenští. V Čechách byli ve venkovských obcích dne 1. Června zvoleni až na jediný okres oficielní kandidáti. Samostatný kandidát rolnický, když byl zvolen, vstoupil do Českého klubu. Na Moravě všude zvítězili oficielní kandidáti Čeští. Dne 3. Června ztratili Němci v Čechách v městské skupině poslední pražský mandát malostranský. V Čechách byli zvoleni, až na dvě skupiny, kde zvítězili samostatní kandidáti mladoČeŠtí, kandidáti oficielní. Na Mo­ ravě získali Češi skupinu kroměřížskou a měli tedy nyní 3 městské poslance. Dne 5. Června byli zvoleni v obchodních komorách v Praze, v Plzni a Českých Budějovicích vesměs Čeští kandidáti. Byl to důsledek zdemokratisování volebních řádů do obchodních komor, o němž ještě dále promlu­ víme. Ve velkostatkářské kurii ve sboru fideikomisním byli zvoleni vesměs (5) Členové konservativního velkostatku, ve skupinách allodiálních 11 Členů téhož velkostatku a 6 Členů ústavověrného velkostatku. Mezi kandi­ dujícími stranami byl uzavřen kompromis jen ve skupině liberecké na celé příští období. V moravské kurii velkostatkářské došlo k volebnímu kom­ T

99

VOLEBNÍ RADY a volby.

promisu. Podle něho tam byli zvoleni 4 ústavověrní, 2 konservativní vel­ kostatkáři a 3 příslušníci střední strany. Za všeobecných říšských voleb r. 1885 byli podstatně oslabeni staroliberální Němci. Ze 106 jejich Členu ke konci minulého období přišlo nově do sněmovny jen 47. S nově zvolenými měli 91 mandátů. Německá levice ztratila ve prospěch pravice 15 mandátu. Pravice disponovala 151 poslan­ ců. Český klub vyšel z voleb posílen. Čítal 57 členů. V sněmovně bylo 175 Němců a 178 Neněmců, z nichž Slované činili 157. Všeobecné volby, vykonané na základě nových volebních řádů, změ­ nily podstatně charakter poslanecké sněmovny. Dostali se do ní Četní noví muži. Byl mezi nimi nejeden politický talent. Přišli příslušníci do té doby vyděděných tříd národa, zvláště drobná buržoasie, střední zemědělci a ře­ meslníci. Přinášeli s sebou do sněmovny zájmy a otázky svého stavu a do­ léhali na jejich řešení. Nejeden z poslanců ve sněmovně neznal německy. Počalo se proto Častěji užívati vedle němčiny i neněmeckých řečí. * Noví poslanci byli národnostně citlivější nežli starší poslanecká generace. Projevy Členů sněmovny přihlížely nejednou především k voličstvu a volebnímu okresu poslancově, zhusta rozhodoval ohled na jeho náladu nežli politicko-národní prospěch. Sněmovní jednání se stala rušnější, živější a neklid­ nější. Množili se citové projevy, do jisté míry utrpěly i parlamentámí for­ my. Počaly se častěji podávati dotazy na vládu, bylo žádáno doslovné jejich Čtení, zabavené projevy se immunisovaly dotazy, poslanecká immunita po­ čala podléhati větší volnosti. ♦ Volební novela do poslanecké sněmovny říšské rady působila na po­ slance zemských sněmů v celém Předlitavsku. Bylo těžko se vyhnouti ná­ mitce, že by nemělo platiti pro sněmy, co platí pro říšskou radu. Na Českém sněmu s německocentralistickou většinou podali Čeští po­ slanci dne 17. říjnar. 1882 jen dotaz o reformě volebního řádu. Učinili to v ta­ kové formě proto, poněvadž byli na počátku srpna r. 1882 informováni místodržitelem Krausem o úmyslu vlády rozpustiti v příštím roce Český sněm, ♦ Poslanecké sliby i v neněmeckých řečech se konaly již od r. 1861. První nenemeckou řeč pronesl dne 11. září r. 1861 dalmatský poslanec Ljubiša.

100

VOLEBNÍ řády a volby.

a následkem tohoto rozhodnutí vlády nepředkládali stávajícímu sněmu již osnovu volební reformy. Čeští poslanci žádali v dotazu po vládě vysvětlení, zda chce předložití sněmu návrhy, aby volební řád zemský byl uveden v sou­ hlas s opraveným volebním řádem říšským a zda chce provésti reformu zemského volebního řádu »podle požadavku svobody a rovného práva ob­ čanů obou národností zemských«. Tento dotaz Českých buržoasních poli­ tiků Šel dále, nežli si přál hrabe Jindřich Clam - Martinic. Neomezoval se jen na změnu způsobu volby ve velkostatku a na voliče pětizlatové. Posla­ nec Zeithammer smluvil za svou osobu zcela důvěrně s místodržitelem kladnou odpověď vlády na dotaz. Místodržitel, když mu ji hrabe Taaffe schválil, podal ji ve sněmovně dne 22. října r. 1882. Vláda přislíbila no­ velu volebního řádu »cestou ústavní«. Němečtí centralisté tušili, že se blíží konec jejich panování na Českém sněmu. Ústavověmý velkostatek chtěl využiti ještě své poslední moci a chtěl Němcům zajistili na náklad země stavbu nového německého divadla v Praze. Jeho úmysl narazil s počátku i na obavy německých liberálů, kteří se jednak lekali výše nákladu (800.000 zlatých), jednak ukazovali na to, že si Češi své divadlo postavili z dobrovolných příspěvků. Konečně se však také připojili k ústavověmému velkostatku. Dne 20. října byla přes odpor Českých přísedících podána zemským výborem sněmu předloha o novém německém divadle v Praze. Místodržitel Kraus referoval o tom zavčas hra­ běti Taaffemu. Dostal od něho zmocnění uzavřití sněm, dříve nežli by mohlo dojití k projednání předlohy. Dne 23. října byl Český sněm uzavřen, aniž by byl o tom býval dříve zpraven odpůrce Taaffeova režimu a osobní nepřítel místodržitele Krause, nejvyŠŠí maršálek zemský Karel kníže Auersperg. Auersperg opustil rozhořčen sněmovnu a nerozloučil se ani s místodrzitelem. Císař, který byl o scéně zpraven, odsoudil v delegaČním cerklu v Budapeští starohrabětí Františku Salmovi jednání Auerspergovo a korun­ nímu princi zakázal úČastnití se honů, Auerspergem pořádaných. Podle dohody vlády se zástupci autonomistíckých stran v Čechách byl Český sněm dne 17. května r. 1883 rozpuštěn. To bylo Šesté volební období, které se počalo dne 24. září r. 1878. Všeobecné volby byly vypsány na 28. a 30. Června a na 3. Července. Konservatívní velkostatek by si byl býval přál kompromis ve velkostatkářské kurii s ústavověrným velkostatkem, 101

VOLEBNÍ ŘÁDY A VOLBY.

když by byl tento slíbil svůj souhlas volební opravě autonomisty připravo­ vané, zvláště změně volebního modu v kurii velkostatkářské. Ústavověmý velkostatek nevešel na kompromis s takovou podmínkou. Doufal, že si i bez kompromisu dobude tolik mandátů, kolik by mu jich poskytla konservativní Šlechta v kompromisu. Ale vládě se jednalo o to, aby Český sněm dostal konservativní většinu a aby tím přestalo panství německocentralistické oposice. Vláda byla ochotna proto podporovati ve volbách účinně i konservativní velkostatek i staročeské kandidáty. Postavila si však pod­ mínku, která byla také protokolována v ministerské radě dne 19. prosince r. 1882, že většina, která vyjde z voleb, bude ze všech sil podporovati vládu v Praze i ve Vídni a nebude zneužívati svého postavení k utiskování Něm­ ců. Předáci konservativního velkostatku i StaroČechň přijali tuto podmínku. Vláda slíbila podati i předlohu o volebním modu ve velkostatku v Če­ chách, analogickou novele volebního řádu do říšské rady ze 4. října r. 1882 a svolati co nejdříve nově zvolený sněm, aby se na něm mohl co nejrychleji zvoliti zemský výbor místo předcházejícího zemského výboru s většinou ústaváckou. Volební agitace nepřinesla celkem nových volebních hesel. Jen pro­ volání státoprávního klubu z 19. Června pokládalo za vhodné, vzhledem na předcházející úmluvy s vládou, zdůrazniti, že státoprávní klub jest pro smír a dohodu národů v Čechách na základě rovnoprávnosti a nabízel dáti Němcům záruky »proti možnému ukřivdění jich národnosti, pokud neruší jednotu země« Čili poznovu uváděl Němcům na oči národní kurie. Obě České strany vydaly společnou oficielní kandidátní listinu, ale tím nezabrá­ nily, aby se neobjevili neoficielní, samostatní kandidáti. Poměry byly toho druhu, že se státoprávní klub ani neodvážil navrhnouti ve Čtyřech venkov­ ských skupinách své kandidáty.’Právě se tak stalo i v jedné městské sku­ pině. Všichni občanští kandidáti se snažili upozomiti na sebe rolnictvo, tehdy rozhodující o výsledku voleb v obcích venkovských, proto provolání státoprávního klubu, aby omezilo selské kandidatury, mluvilo o »nejČetnějŠí třídě rolnické«. Výsledek voleb byl ten, že byli ve venkovských obcích až na tři neofidelně kandidující MladoČechy a jednoho neoficielně kandi­ dujícího StaroČecha zvoleni kandidáti oficielní. V městské skupině vysokomýtské zvítězil samostatný MladoČech, stejně ve skupině beneŠovské, proti 102

VOLEBNÍ ŘÁDY A VOLBY.

němuž nebyl ani oficielní kandidát postaven. Vláda učinila vše, aby zvítě­ zily ve velkostatkářské kurii živly konservativní. Ústavověrní se ani neod­ vážili kandidovat! ve sboru držitelů svěfenských velkostatků, byli tam tu­ díž bez boje zvoleni konservativní velkostatkáři; při volbě ve sboru drži­ telů statků nesvěřenských byli zvoleni kandidáti většinou 41 hlasů. Za zem­ ských voleb r. 1883 vyslala Praha po prvé ze všech svých volebních okresů do sněmu jen příslušníky České národnosti. Ani Malá Strana a Josefov tehdy již nevolily centralisticky. Z občanských stran Českých bylo 12 po­ slanců příslušníků strany mladoČeské, všichni ostatní byli StaročeŠi. Po ukončení voleb měli autonomistiČtí poslanci 167, němečtí centralisté 75 hlasů. Český sněm tím dostal zase po 13 letech většinu autonomistickou, skládající se z Českých buržoasních poslanců a konservativní Šlechty. Měl ji pak po celou dobu trvání habsburské monarchie. Němci již nikdy na Českém sněmu nenabyli většiny. Z autonomistické většiny byl jmenován i nejvyŠŠí maršálek zemský. Byl jím konservativní velkostatkář, oddaný stoupenec hraběte Jindřicha Clama-Martinice, Jiří kníže Lobkowicz. Byl jmenován k lítosti císařově, který ho právě mnoho nemiloval, když kníže Karel Schwarzenberg nechtěl přijati tuto hodnost jednak, že trpěl srdeční vadou, jednak aby se nemusil vzdáti presidentství zemědělské rady, jednak aby měl dosti svobody vystu­ povali proti vůdci konservativní Šlechty hraběti Jindřichu Clamu - Martinicovi, kterého stále neměl v lásce ani císař, ani Taaffeova vláda. Lobkowicz byl Českým poslancem od r. 1865 t. j. od svých 30 let. Byl pro politickou dráhu připraven dokonale teoreticky i prakticky. Nebyl to sice muž samo­ statné politické myšlenky a iniciativy, ale byl to pracovník Čestný, pilný, svědomitý, lidumil a podporovatel osvětových a hmotných zájmů ve své úzké České vlasti. Nejvyšším maršálkem zemským byl po prvé r. 1871 za vlády hraběte Hohenwarta. Lobkowicz věnoval veŠkeren svůj Čas úřadu, který mu byl svěřen a který spravoval až do r. 1907 s opravdovou láskou, pochopením a objektivitou. ŘLídil vždy vzorně Českou zemskou správu. Smýšlením byl Čech a pokládal se za strážce přísné jazykové a národní rovnoprávnosti. Byl pro vnitřní Češtinu alespoň v politické a finanční služ­ bě v zájmu jejích zjednodušení. Od voleb r. 1883 konservativní Šlechta již nedoléhala na změnu vo­ 103

VOLEBNÍ ŘADY A VOLBY.

lebního modu ve velkostatkářské kurii. Bylo to následkem toho, že nabyla v ní moci, kterou dříve měl ústavověrný velkostatek. Čeští občanští poslanci pokládali za svou povinnost vystoupiti v nově zvoleném sněmu s podnětem na reformu volebního řádu. Jejich jménem navrhl dne 23. Července r. 1883 dr. Rieger, aby se zemskému výboru ulo­ žilo, »aby vypracoval a v příštím zasedání předložil opravu volebního řádu, kterým by se zvláště na základě posledního sčítání lidu a jiných dat úředních právo volící vzhledem k počtu obyvatelstva a placení daně co možná stejnou měrou rozdělilo, okresové s ohledem na geografické polo­ žení se utvořili a tím způsobem se obmezili, aby oběma kmenům zemským se dostalo stejné plné právo, při Čemž má se též uvážiti, nemělo-li by se právo volící v nesvěřenském volícím sboru velkostatkářů vykonati v něko­ lika okresích, a dbáti o to, aby zároveň volící právo se udělilo všem, kteří mimo jiné podmínky zákonní nejméně pět zlatých přímé daně platí, pokud jim právo to i při placení menší daně nepřísluší již následkem jiných na­ řízení zákonních.«Návrh tedy žádal daleko více nežli analogii volební říš­ ské reformy z r. 1882, hleděl odstraniti všechny nejpodstatnější vady vo­ lebního řádu. Němci, nechtějíce ztenČiti svou politickou moc, se tomuto návrhu bránili. Neúčastnili se jednání komise o Riegrovu návrhu a, když dne 6. srpna jednalo sněmovní plenum o zprávě komise, doporučující k při­ jetí návrh Riegrův, vystoupili ústy poslance Plenera s teorií, na které v bu­ doucnosti stáli, o kulturní a hospodářské povýšenosti Němců nad Čechy a následkem toho o německé privilegovanosti v politickém životě v Če­ chách. Když byli poraženi, nezúčastnili se přípravných prací pro přijatý návrh většiny komise. Zemský výbor vypracoval, co mu bylo uloženo. Bylo to zásluhou po­ slance Zeithammera, který ovládal látku do poslední písmeny. Zeithammer se držel toho rozsahu volební reformy, jak ji Rieger navrhl. Podle říšské volební reformy z r. 1882 navrhl změnu způsobu volby v kurii velkostatkářské. První sbor v ní měl tvořiti svěřenský velkostatek a měl voliti 16 poslanců; nesvěřenský velkostatek měl voliti v 5 volebních okresích 54 poslanců. Do skupiny měst a průmyslových míst bylo přijato 82 nových míst all vypuštěno. Praha II. měla voliti 4, Praha I. 3, Praha III. 2, Hrad­ čany, Vyšehrad a Josefov po 1 poslanci, Smíchov, Liberec, Plzeň a Teplice

104

VOLEBNÍ ŘÁDY A VOLBY.

po 2 poslancích. Hlasovací právo v městech mělo náležeti i poplatníkům, kteří platili ročně 5 zlatých přímých daní, počítajíc v to i mimořádnou při­ rážku. Zde působila jako vzor říšská volební novela z r. 1882 s tím roz­ dílem, že návrh zemského výboru započítával i mimořádné přirážky. Byl tudíž návrh v tom směru demokratičtější nežli říšský volební řád. Ve ven­ kovských obcích se měly po přání velkostatku nepřímé volby podržeti. Ne­ mělo se tedy vyhověli naléhavému přání drobných zemědělců. Ale volitel měl připadnouti již na 250 obyvatelů a ne, jak to do té doby bylo, na 500 obyvatel. Také zde bylo navrhováno hlasovací právo pětizlatovým poplat­ níkům. Volba se měla konati v každém soudním okresu zvláště. Obchodní komory si měly voliti místo 15 jen 7 poslanců. V pražském a libereckém obvodu po 2, v ostatních po 1. Návrh, aby mohla autonomistická většina snáze měniti volební řád bez ohledu na Němce, stanovil, že se tak může stati jen absolutní většinou všech poslanců podle počtu v zemském řádu stanoveného. Když se návrh zemského výboru připravoval tiskem, rozhodli se Němci opustiti své vzdorné stanovisko. Nechtěli však, aby se provedla volební reforma v tom smyslu, jak si přál zemský výbor, nýbrž aby se jen omezila na rozšíření hlasovacího práva ve venkovských obcích a městech. Jejich jménem podal proto dne 27. září r. 1884 poslanec Herbst návrh na rozší­ ření hlasovacího práva na ty, kdo platí ročně aspoň 5 zlatých přímých daní, ale bez přirážek. Herbst se zde držel zcela vzoru říšského volebního řadu. Oba návrhy, zemského výboru i Herbstův, byly přiděleny dne 2. října komisi. Němci počítali, že by přišli přijetím návrhu zemského výboru oil mandátů, tedy že by jejich síla v sněmovně klesla na 64. Proto ve výboru vedli odpor proti celému návrhu, hrozíce svou absencí za hlasování v plenu, znemožňující, aby mohl býti návrh přijat za kvalifikované přítomnosti. Docílili, že se komise omezila jen na projednávání 2 paragrafů návrhů (§ 18 a § 20), které se týkaly stejných ustanovení jako návrh Herbstův, to jest rozšíření hlasovacího práva na pětizlatové poplatníky. V tomto smyslu měl tudíž býti novelisován volební řád v §u 13 a 15. Ale mezi návrhy zem­ ského výboru a Herbstovým byl rozdíl. Kdežto zemský výbor si přál roz­ šíření hlasovacího práva na ty, kdo platí ročně aspoň 5 zlatých přímých daní, počítajíc v to i mimořádnou přirážku, přál si dr. Herbst rozŠření jen

105

VOLEBNÍ ŘADY A VOLBY.

na poplatníky, kteří platili ročně alespoň 5 zlatých přímých daní bez při­ rážek. Zde se Němci dali poraziti a tak dne 16. října r. 1884 mohla býti jednomyslně přijata v plenu sněmovny za potřebné přítomnosti i většiny novela na rozšíření hlasovacího práva, jak ji navrhl zemský výbor. Tato novela byla ovocem dohody Čechů a Němců, uzavřené v komisi dne 10. říj­ na r. 1884. Znamenala postup demokratické myšlenky a s ní spojeného Češství i v zemském sněmu království Českého. Síla této myšlenky byla tehdy již tak veliká,že jí ani nemohl odolati nacionálně egoistický aristokratismus Českých Němců. Reforma se nedotkla způsobu volby v kurii velkostatkářské. Novela byla dne 20. května r. 1886 sankcionována. První volby podle ní se konaly r. 1889. Přinesly vítězství Mladočechům. Na zemském sněmu slezském vyšel podnět k rozšíření hlasovacího práva na pětizlatové voliče podle vzoru říšské volební opravy od Němců. Německý občanský klub v Opavě podal zemskému sněmu petici, datova­ nou 8. Června r. 1883, aby hlasovací právo do sněmu bylo rozšířeno i na ty, kdo platí ročně alespoň 5 zlatých přímé daně bez přirážek. Zemský sněm a zemský výbor slezský nepřešly tuto petici mlčením, nýbrž se jí obíraly zvláště v sněmovním plenu dne 11. září r. 1884 a dne 7. ledna r. 1887. Připojily se plně a bez námitek k názorům v petici projeveným. To zname­ nalo, aby byl § 13 a 15 zemského volebního řádu slezského z 22. listopadu r. 1875 novelisován. Novela byla přijata dne 7. ledna r. 1887. Dne 13.února téhož roku dostalo se jí sankce. První volby podle tohoto volebního řádu, opraveného ve smyslu de­ mokratickém, se konaly 30. Června, 3. a 4. Července r. 1890. Přinesly vzrůst poslaneckých mandátů slovanským národům ve Slezsku. Čechové, kteří od léta r. 1884 měli ve Slezsku jen jediný mandát (za frýdecký okres), dobyli dne 30. Června r. 1890 tří mandátů v obcích venkovských. Moravský zemský sněm byl jediný ze tří sněmů Českých zemí historic­ kých, jehož německocentralistická většina se houževnatě bránila zdemokratisování volebního řádu na pětizlatové poplatníky. Když tam dne 27. září r. 1882 podal jménem Českých poslanců dr. Šrom stylisovaný návrh na roz­ šíření hlasovacího práva na ty, kdo platili ročně alespoň 5 zlatých přímé daně a aby každé místo v městské kurii bylo místem volebním, byli nuceni i Němci podati své návrhy. Jejich předák dr. Sturm navrhl, aby zemský vý­

106

volební

Rády

a volby.

bor vzhledem k opravě přímých daní předložil v nejbližŠím zasedání návrhy »o potřebné změně sněmovního řádu volebního ve smyslu rozšíření voleb­ ního práva poplatníků«. Oba návrhy tedy v duchu buržoasie vylučovaly re­ formu na základě všeobecného hlasovacího práva. Byl-li míněn návrh dra Šroma upřímně, byl návrh dra Sturma zakrytím německého rozhodnutí nesvoliti k žádné volební opravě, která by mohla seslabiti politickou moc německé nadvlády na moravském zemském sněmu. Dr. Sturm projevil své pravé úmysly v plné sněmovně dne 20. října r. 1882, kdy se jednalo o jeho a Šromovu návrzích. Byl proti rozšíření volebního práva, jednak proto, že by tím utrpěli Němci na své mod, jednak proto, že pokládal sněm jen za instituci administrativní. Když předložil zemský výbor dne 15. září r. 1883 sněmu, jím vyžádané statistické doklady, stala se situace volební opravě ještě nepříznivější. Objevilo se, jak by se bylo panství Němců na Moravě podlomilo, kdyby se byl provedl návrh dra Šroma. V městské kurii by bylo přibylo 86% dosavadních voličů a ve venkovské kurii by byl počet voličů rozmnožen o 75%. Zemský výbor proto doložil, že by tím bylo u veliké míře »otřeseno právo dosavadních voliČů«, »kdežto by daň, kterou noví voličové platí, nebyla v žádném poměru k vlivu, jehož by na výsledek vol­ by nabyli«. V komisi, v níž se jednalo o návrzích na rozšíření volebního práva, byli Němci ochotni, majíce tam většinu, uČiniti jen jeden ústupek rozšíření hlasovacího práva a sice ten, aby se k dosavadní volební dani přímé připočítaly státní přirážky. Jinak se měl ponechati posavadní census pro města (10 zlatých), pro Brno (20 zlatých) a pro venkovskou kurii 5 zlatých. Komise tvrdila, že je pro rozšíření volebního práva, ale jen pro rozšíření postupné. Její návrh nebyl ničím, nežli užitím Hohenwartova na­ řízení, podle něhož se volilo na Moravě do sněmu již v září r. 1871. Čeští poslanci byli přirozeně proti takovéto volební reformě. Německá většina využila tohoto odmítání a dne 20. října r. 1883 byla osnova volebního řádu vzata z denního pořadu s odůvodněním, že poslancové pravice prohlásili, že »nedopustí, aby z porad výboru vyšlé osnovy v některých jejích Částech byly k místu přivedeny«. Všeobecné sněmovní volby na Moravě se konaly v Červnu a v Červenci r. 1884 podle starého volebního řádu. Ale přes to, že se tak stalo, ukázalo se, jak Český živel na Moravě byl na postupu v národním uvědomení. 107

VOLEBNÍ řády a volby.

Němci z těchto voleb vyšli oslabeni. Češi, kteří se seskupili pod praporem, na němž stálo: »Národní rovnoprávnost, samospráva země, okresů i obcí« a kteří se domáhali zastoupení podle svého historického vývoje, počtu duší, výše placených daní a výše vzdělání, nabyli rozhodného vítězství v městské kurii (měli nyní 11 poslanců oproti dřívějším 2) a ve venkovských obcích získali na Němcích skupinu daČicko-jemnickou. Český klub Čítal 33 po­ slanců. Ale přes tento úspěch zůstala většina na sněmu v rukou německých centralists Bylo to především proto, že v kurii velkostatkářské nedopadly volby tak, jak to Češi očekávali. Tam z 25 mandátů nesvěřenského velko­ statku připadlo 17 ústavověmým a 8 jim blízké straně střední; ve velkostatku svěřenském ústavověrní ani nekandidovali a byli zvoleni konservativní vel­ kostatkáři. Dr. Rieger těžce nesl tento výsledek voleb ve velkostatku a přičítal toho vinu hraběti Taaffemu, který podle jeho soudu nevykonal na velkostatek vliv, jakého bylo potřebí. Konservativní Šlechta měla jen 5 mandátů. češi zahájili v novém sněmu moravském nanovo boj za rozšíření vo­ lebního řádu. Dr. šrom podal v tom smyslu návrhy v prosinci r. 1885 a r. 1886. Dne 30. října r. 1889 měl možnost odňvodniti svůj návrh na opravu volebního řádu, podaný 5 dní před tím. Nenavrhoval celkem nic nového. Jeho návrh spočíval na zásadách, které r. 1871 vyslovil kabinet Hohenwartův a o nichž na sněmu referoval dne 12. října r. 1871 dr. Pražák. Dr. Šrom chtěl, aby při zachování kurií byl počet poslanců rozmnožen na 107, z nichž by byli dva duchovní virilisté, 30 poslanců kurie velkostatkářské, 37 kurie městské a obchodních komor a 38 kurie venkovských obcí. Dále chtěl, aby bylo volební právo v městech rozšířeno i na pětizlatové poplatníky a ko­ nečně, aby každé místo v městské kurii bylo volebním místem. Nedocílil ani tehdy úspěchu. Ke konci Června a na počátku Července r. 1890 se konaly nové zemské volby na Moravě. Tehdy pod vlivem stranických poměrů v království byl Český tábor na Moravě rozštěpen ve dvě strany, národní (staročeskou) a lidovou (mladoČeskou), z nichž každá vyhlásila své kandidáty. Ve ven­ kovských obcích zvítězilo 6 StaroČechů a 1 MladoČech, v městech vesměs StaroČeŠi. Tři skupiny, krumlovská, hustopečská a prostějovská, byly ztra­ ceny na Němce a jedna, uhersko-brodská, byla dobyta. Ztratili tedy Češi

108

VOLEBNÍ ŘÁDY A VOLBY.

dva mandáty. V prvním volebním sboru velkostatku zvítězilo 5 konservativních aristokratů, v druhém kompromisní kandidáti strany střední a ústavověrné. Němečtí centralisté zachovali si tedy na moravském sněmu většinu. V novém sněmu vystoupil dne 23. října r. 1890 dr. Šrom zase s ná­ vrhem na volební opravu. Žádal, aby se zemskému výboru nařídilo, »by na základě přímých daní, pak na základě sčítání lidu, které se r. 1890 pro­ vede, uvazoval o opravě zemského zřízení a řádu volení do zemského sně­ mu moravského, zejména ve smyslu přiměřeného rozmnožení poslaneckých mandátů ve venkovských obcích, rozšíření volebního práva na menší po­ platníky a spravedlivého rozdělení poslanců mezi skupiny velkostatkářskou, městskou, obchodních a živnostenských komor a obcí venkovských podle výše daní a počtu obyvatelstva«, konečně aby uvažoval o způsobu volení i aby podal sněmu v příštím zasedání zprávu o výsledku tohoto uva­ žování a učinil přiměřené návrhy. Zemský výbor nespěchal s touto prací. Musil býti několikráte Českými poslanci vybízen, aby plnil uloženou mu povinnost. Když konečně dodal statistická data, byl dne 18. ledna r. 1894 zvolen odbor pro opravu volebního řádu. Odbor si podstatně zjednodušil svou úlohu a vypracoval osnovu zákona, která se týkala vlastně jen toho, aby každé město v městské kurii bylo, jak kdysi navrhoval dr. Srom, voleb­ ním místem. Osnova mlčela o snížení censu, nedotkla se spravedlivého ohraničení volebních okresů podle národností. Dr. Šrom doléhal v komisi a pak jako zpravodaj menšiny v plenu, aby zemský výbor připravil návrh na rozmnožení mandátů venkovské kurie, aby podal návrh na rozdělení okresů podle národnosti a na rozšíření volebního práva na pětizlatové po­ platníky, ale mamě. Jeho návrh byl sněmovnou zamítnut. Německá vět­ šina si nepřála, aby její panství bylo otřeseno. Osnova výboru, sněmem schválená, dostala sankci dne 14. dubna r. 1894. V podstatě novelisovala zemský volební řád v tom směru, že každé místo v městské kurii bylo mí­ stem volebním. Ani jediný z návrhů podaných na zemském sněmu moravském se ne­ týkal způsobu voleb v kurii velkostatkářské. Nenalezl se ani jediný posla­ nec na sněmu, který by byl chtěl, aby se změnil modus voleb v kurii velko­ statkářské analogicky podle říšského volebního zákona ze 4. října r. 1882. Bylo to přes to, že i ministr dr. Pražák pokládal »změnu ve volbě velko­ 109

VOLEBNÍ ŘADY A VOLBY.

statkářů na Moravě za nejvíce potřebnou«, jak sdělil dne 22. srpna r. 1883 dru Riegrovi. Kdyby se byl i nalezl poslanec takový, nebyl by se svým návrhem došel úspěchu. Byl by se o to postaral vlastní vůdce ústavověrného velkostatku a střední strany na Moravě, Jan rytíř Chlumecký. Teprve r. 1890 se našel poslanec, který nadšen moderními názory o poměrném zastoupení, podal dne 21. října r. 1890 návrh, vybízející zemský výbor k vypracování vo­ lební reformy, kterou »se poměrné zastoupení v obou volebních sborech vel­ kostatku zavěsti má«. Byl to Otto hrabě Serényi. Spatřoval v reformě voleb­ ního řádu, nesoucí se tímto směrem, spravedlnost, konec volebních zápasů ve velkostatku, zbytečnost kompromisu a seslabení příkrosti politických bojů. Byl se svým návrhem odmítnut. Nezalekl se toho. Opakoval svůj podnět dne 11. ledna r. 1894 a předložil hotovou osnovu zákona, spočí­ vající na teorii Hagenbachově. Jeho pomocníkem byl tehdy dr. Alois Pra­ žák. Oba mamě bojovali za zdravou myšlenku. Hrabě Serényi byl se svým návrhem dne 16. ledna r. 1894 poznovu odmítnut. ♦

Ve chvílích, kdy bylo jasno, jak neslavně skončí v plenu německy oposiČního sněmu království Českého vládní předloha o změně volebního modu v kurii velkostatkářské, přistoupil dr.Rieger (dne 19. Června r. 1880) na ministra Pražáka s podnětem, aby vláda obrátila svou pozornost na volební řády v obchodních a živnostenských komorách v Čechách, chce-li si pomoci na říšské radě a chce-li vyjiti vstříc Čechům. Všechny obchodní komory v Českých zemích byly tehdy v rukou německých a vysílaly do zá­ konodárných sborů Němce. Češi se mamě domáhali, aby jim bylo většinou poskytnuto náležité zastoupení. Teprve dne 21. května r. 1883 se jim poda­ řilo při doplňovacích volbách, řízených obětavým vůdcem Českobudějovic­ kých Čechů JUDr. Aug. Zátkou, nabýti většiny v Českobudějovické obchodní komoře. Byla to první obchodní a živnostenská komora v Českých zemích, která zlomila německou většinu a to ještě za platnosti starého volebního řádu do obchodních komor. Od doplňovacích voleb dne 27. února r. 1891 byla komorou úplně Českou. Od r. 1883 volila do Českého sněmu i posla­ necké sněmovny říšské rady za poslance jen Čechy. Po ní následovala plzeňská obchodní a živnostenská komora. Češi a Němci byli v ní početně

110

VOLEBNÍ řády a volby.

stejně silní. R. 1883 musil při volbě presidenta rozhodnouti los. Náhodou byl presidentem zvolen Čech. Tím Češi dostali v plzeňské obchodní a živnostenské komoře převahu. Ačkoliv se Němci pokoušeli zvrátiti tuto situaci, nepřestala plzeňská komora míti již Českou většinu. Čeští poslanci postřehli, že němectví v obchodních komorách v Čes­ kých zemích udržuje především velkoobchod a velkoprůmysl, České živly pak že náležely především drobnému obchodu a drobnému živnostnictvu. Soudili proto, že by se měly tyto dvě třídy z důvodů politicko-národních od sebe odděliti. Proto podal poslanec dr. MattuŠ, maje na mysli poměry v pražské obchodní a živnostenské komoře, dne 11. prosince r. 1882 na říšské radě návrh, vyzývající vládu k revisi zákona o organisaci obchod­ ních a živnostenských komor z r. 1868 v tom smyslu, že by byly zřízeny samostatné komory živnostenské. Tento podnět, ačkoliv prošel dne 30. led­ na r. 1883 prvním Čtením, zůstal bez výsledku pro odpor Poláků a liberál­ ních Němců. Mimo to pak vláda připravovala akci, aby změnila volební řády do obchodních komor, vzhledem na rozšíření hlasovacího práva na poplatníky pětizlatové. Ministerstvo obchodu upozornilo již dne 9. ledna r. 1882 obchodní komory na nutnost revise volebního řádu a předložilo jim svůj návrh s žádostí, aby se každá z obchodních komor o něm vyslovila. Němci v pražské obchodní komoře měli zájem na tom, aby se celá záleži­ tost protahovala. Češi chtěli, aby byla projednána ještě před všeobecnými volbami do říšské rady. V komisi, která jednala o předloze ministerstva obchodu, se nedohodli a v plenu zvítězil názor většiny, aby se s volební opravou posečkalo. Ministerstvo se tím nespokojilo a žádalo si vyjádření o svém návrhu do 15. srpna r. 1883. Upozornilo při tom, že je odhodláno provésti volební opravu i proti vůli komory. Většina se vzdala odporu a vypracovala svůj návrh volebního řádu. Menšina vykonala podobnou prá­ ci. Dne 12. října r. 1883 byl přijat v komorním plenu návrh většiny. Česká menšina podala separátní votum. Ministerstvo nepřijalo ani jeden z obou podaných návrhů, nýbrž sestavilo z obou návrhů svůj a předložilo jej ko­ moře k vyjádření do 14 dnů. Většina komorního pléna se pokoušela dne 29. února r. 1884 změniti vládní návrh a rozhodla se pak, aby starý volební řád zůstal nezměněn. Ministerstvo dne 31. března r. 1884 odmítlo návrhy většiny až na jeden bod a setrvalo na svém návrhu ze dne 17. ledna r. 1884. 111

VOLEBNÍ řády a volby.

Tento návrh byl téhož dne oktrojován. Obchodní a živnostenská komora byla zároveň rozpuštěna a nařízeny byly volby podle nového volebního řádu. V stejný den jako pro pražskou obchodní komoru, dne 31. března r. 1884, byly vydány ministerstvem obchodu i volební řády pro všechny ostatní obchodní a živnostenské komory v Českých zemích. Znamenaly vesměs postup demokratických tendencí, tím že rozšiřovaly volební právo na menší poplatníky stavu obchodního a živnostenského. Kupci a řemeslníci dostali v komorách větší vliv, nežli jaký dosud měli. Německá většina pražské obchodní komory byla jednáním ministra obchodu ohromena. Dala to najevo zvláště interpelací, kterou podal dne 3. dubna r. 1884 poslanec Herbst na říšské radě, a stížností ke správnímu soudu. Tvrdila v obou těchto projevech, že ministr obchodu nejednal, jak předpisoval zákon, »v dohodě« s komorou. Vláda Herbstňv dotaz vůbec nezodpověděla a správní soud dne 11. Července r. 1884 odmítl stížnost jako zákonně neodůvodněnou. V důvodech se konstatovalo, že se ministr pokoušel nejednou o dohodu, že přihlédl k mnohým přáním stěžovatelů, že tedy slyšel mínění komory a nebyl vázán na její souhlas. Správní soud se tím postavil na stranu vlády. Volby v pražské obchodní a živnostenské komoře podle nového vo­ lebního řádu se konaly od 27. do 30. Června r. 1884. Znamenaly v ní pád německého panství a vítězství Čechů. Češi volbami dosáhli v komoře dvou­ třetinové většiny. Byl to důsledek Částečného zdemokratisování jejich voleb­ ního řádu. České vedení nepočeštilo obchodní komoru. Postavilo se na sta­ novisko, že komora jest korporací dvou národů, odstranilo dosavadní výsadnost němčiny, ale zavedlo na její místo rovnoprávnost Češtiny s něm­ činou. Poslanec Zeithammer, který si i při této novele volebního řádu zjed­ nal nemalé zásluhy, mohl po tomto výsledku komorních voleb opakovati vůdci České menšiny v pražské obchodní komoře a pak od 4. srpna r. 1884 jejímu Českému presidentu Bohumilu Bondymu: »Po reformě volebního řádu do říšské rady jest to pro nás co do politického významu největší vy­ moženosti Politický převrat v obchodní komoře v Praze neměl jen Česky národní význam vzhledem k její vnitřní organisad, nýbrž měl i veliký národně po-

112

Gustav Eim.

JUDr. Karel Mattuš.

Skol, novela a

konfes. škola.

litický význam pro český národ vzhledem ke sborům zákonodárným. R. 1884 přestalo, aby obchodní a živnostenská komora v Praze vysílala do Českého sněmu a poslanecké sněmovny říšské rady příslušníky německé národnosti, kteří se stavěli do řad centralistických. Volby v obchodních komorách v Liberci a v Chebu podle nového vo­ lebního řádu nezměnily ničeho na národním složení těchto komor. V ob­ chodních komorách v Plzni a v Českých Budějovicích byli vítězi Čechové. Od té doby na Českém sněmu zasedalo za obchodní komory 8 a v poslanec­ ké sněmovně říšské rady 4 Čeští poslanci. Při volbách v obchodní komoře v Brně v prosinci 1884 dobyli znač­ ných úspěchů Češi, kteří dříve kandidovávali jen osamoceně, a sice zvítě­ zili úplně v třetím volebním sboru živnostenském a v třetím obchodním sboru volebním jednou třetinou. Němečtí Členové komory protestovali proti tomuto Českému úspěchu a docílili, že vláda po 14 dnech volby zru­ šila. Nové volby v březnu r. 1885 přinesly Čechům vítězství jen ve třetím sboru živnostenském. Komora zůstala ve své většině tedy německou. Byla takovou celou dobu trvání habsburské monarchie. V olomoucké obchodní komoře měly r. 1884 volby úspěch přo Čechy, jen v třetím sboru živnostenském. Jinak komora zůstala německou. Při doplňovacích volbách r. 1887 ztratili Češi 4 mandáty a při dalších volbách další 4 mandáty. Obchodní a živnostenská komora v Olomouci zůstala bez Čechů až do r. 1901. Nepřestala býti ani po tomto roku ve své většině ně-, meckou. To trvalo až do převratu r. 1918. •*

•

•

f

XII. ŠKOLSKÁ NOVELA A KONFESIJNÍ ŠKOLA.

Vítězství konservatismu v Německu a konservativní vláda hraběte Taaffeho v Předlitavsku staly se podnětem 4 Českým biskupům k vypraco­ vání memoranda, které mělo býti odevzdáno ministerstvu kultu a vyučo­ vání. Memorandum neslo datum 27. prosince r. 1879 a týkalo se poměru

8

113

Skol, novela a konfes. Škola. školy k církvi. Biskupové, kteří byli nespokojeni vydáním a praktikováním Školských zákonů předlitavských v duchu liberálním, postavili se proti zá­ sadě, aby byla škola oddělena od církve, a žádali, »aby Školám pro kato­ lický lid ráz náboženství se navrátil a Církvi vliv na učení a vychování mládeže, který jí náleží, zase dal«. Memorandum končilo vyhrůžkou: »Kdyby c. k. ministerium i k této žádosti podepsaných biskupů neodpově­ dělo aneb žádné naděje na brzké a důkladné zlepšení školních poměrů ne­ dalo, pak nebude podepsaným biskupům více možno při vykonávání Škol­ ních zákonů jako až dosud působiti. Pak také nebudou moci duchoven­ stvu tomu povoliti, aby se při školních úřadech účastnilo a byli by nuceni věřící na jich svaté povinnosti pozorný Činiti, které by jim tenkráte nastaly, kdyby dítky své Školám, do kterých je posílati nuceni jsou, nikoliv s po­ kojným svědomím, nýbrž spíše s velikým nebezpečenstvím a Škodou svě­ řit! měli.« Toto memorandum bylo podáno ministerstvu až v prvních dnech mě­ síce února r. 1880 a dostalo se tehdy do veřejnosti. Vzbudilo sice nadšení na straně klerikálně konservativní, ale bylo jednomyslně odsuzováno ob­ čanskými Členy Českého klubu. :MladoČeŠi, jak jim přikazoval jejich liberální program, postavili se proti memorandu jako snaze biskupů ohrožující České školy a vzdělanost Českého národa a agitovali, aby proti tomuto klerikálně katolickému hnutí se silně ozvalo hnutí ohroženého národa. Klub jejich strany podal i petici k poslanecké sněmovně (dat. 15. února 1880) »za ochranu našeho školství před panovačností hierarchies Petice žádala, aby sněmovna »veŠkerou silou stavěla hráze proudu zpátečnickému, jaký se jeví v prohlášení biskupů Čes­ kých, aby rozhodně zamítla reformu zákonů Školních ve smyslu strany klerikální a naopak ještě důrazněji obhájila Školství naše od Školy obecné až po universitu před poručnictvím hierarchies Klub odůvodňoval svůj požadavek těmito slovy: »Musili bychom zapomenout! na nejskvělejší doby dějin svých, musili bychom zapříti ducha slavných praotců, kdybychom strhhoúti se dali z dráhy pokroku lidského, sloužíce živlům zpáteČnickým v zhoubných snahách jejich, vyznačených tak zřetelně a nezakrytě v sylabu a encyklice papežské. Hrozí-li biskupové z Čech ve svém prohlášení Čin­ il y m odporem proti zákonům Školským, pak musíme jim již napřed zřejmě

114

Skol,

novela a konfes. Škola.

projeviti, že v boji tom nenaleznou národ Český po straně své, nýbrž v řa­ dách oněch, kdož shluknou se kolem praporu svobody na uhájení osvěty a práv lidských.« MladoČeši získávali si sympthie agitací v tomto směru nejen u všech Čechů protiklerikálně založených, nýbrž zvláště u mladých učitelů, jejichž liberální smýšlení memorandum výslovně odsoudilo. StaročeŠi pokládali memorandum za nevhodné v době zápasů a bojů ve státě. I staročeská část Českého klubu odmítla pracovati, aby se obnovil v Českém školství stav, který byl za trvání konkordátu. Memorandum nezůstalo bez ohlasu v poslanecké sněmovně. Tam ně­ mecký poslanec dr. Max Menger upozornil vládu dne 7. února na konečný odstavec memoranda, který obsahoval výše uvedenou výhrůžku. Hrabě Taaffe ujistil dne 15. února poslance Mengra, že vláda chce podle své po­ vinnosti dodržeti zákon, ale ohlásil, že jest i ochotna napraviti buď cestou administrativní nebo zákonem, co se ukáže po úředním zjištění opravy potřebným. Memorandum Českých biskupů bylo dne 5. února r. 1880 podnětem Štýrskému velkostatkáři a klerikálnímu poslanci Aloisů knížeti Liechtensteinovi k podání resoluČního návrhu, aby byly přezkoumány zákony o ná­ rodním Školství a byly podány vládní osnovy, které by zachovávajíce hra­ nice §u 11 lit. 1) státního základního zákona z 29. prosince r. 1867 vyšly vstříc odůvodněným stížnostem na přetížení obcí a zemí vydáními na obec­ nou Školu, v státních základních zákonech stanoveným právům zemského zákonodárství, jakož i měly plný zřetel k náboženským, mravním a národ­ ním potřebám obyvatelstva. Ade již dne 18. února Liechtenstein tento návrh odvolal.Uvedl,že tak Činí vzhledem na prohlášení hraběteTaaffeho, který slíbil novelisaci Školských zákonů; ale učinil tak zvláště proto, že téhož dne, kdy podal svůj návrh, navrhl i poslanec Lienbacher, aby Školní návštěva byla snížena z 8 let na 6. Lienbachrovi byly hlavními motivy k tomuto kroku neutěšený stav samosprávných financí a přání venkovského obyvatelstva v alpských ze­ mích, které toužilo, aby nebyly odnímány děti v 13. a 14. roce zemědělské práci Školou. Uskutečnění návrhu si Lienbacher přál novelisaci §u 21. ř.z. o obecném Školství z 14. května r. 1869. . Český klub se postavil proti tomuto návrhu z důvodů autonomistic115

Skol,

novela a konfes. Škola.

kých. Podle jeho mínění měly o národním Školství svobodně rozhodovat! zemské sněmy a národní Školství mělo býti decentralisováno. Český klub se dostal do rozporu s vládou, která prohlásila právo stanovití trvání Školní návštěvy za věc, spadající do říšského zákonodárství, ale byl jí dosti blízko v meritu návrhu, poněvadž si ani vláda nepřála lineární snížení Školní návštěvy na 6 let. Lienbacher pozměnil vzhledem k těmto námitkám svůj návrh a docílil, že takto pozměněný návrh byl přijat dne 25. února r. 1881 prostou většinou. Oposice tím nebyla spokojena. Prohlašovala návrh za nepřijatý, poněvadž nebyl usnesen kvalifikovanou většinou, jaké prý bylo potřebí pro změnu §u 21 ř. z. Školského. Panská sněmovna změnila usne­ sení poslanecké sněmovny a vrátila je jí. Lienbacher, aby docílil přijetí návrhu, poznovu jej pozměnil. Dne 24. května r. 1881 byl jeho pozměněný návrh sněmovnou přijat. Tehdy pro něj hlasoval i Český klub. Ne že by se byl vzdal svých názorů dříve projevených, nýbrž aby si získal za toto hlasování i hlasy katolického středu, které potřeboval pro zákon o roz­ dělení pražské university. Panská sněmovna setrvala na svém prvotním usnesení a vrátila sněmovně její votum. Návrh Lienbacherův pak tam ne­ byl nikdy vyřízen. Měnivé chování se Českého klubu k návrhu Lienbacherovu vzbudilo v Českém voličstvu nespokojenost. Jejími hlavními nositeli byli mladoČeŠtí učitelé. Českému klubu se vytýkalo, že nejen opouští své autonomistické stanovisko, nýbrž že i nevystupoval dosti energicky proti snížení Školní úrovně, kterou by s sebou přinášelo provedení návrhu. Ale hlavní důvod učitelské agitace byl ten, že by bylo provedení návrhu znamenalo zmenšení počtu učitelů a zkrácení nákladu na ně. MladoČeŠi využili této nálady v uči­ telstvu pro svou stranickou agitaci. Dne 24. ledna r. 1882 předložila vláda panské sněmovně návrh na změnu 25 Článků říšského Školského zákona z r. 1869 tak zvanou Školní novelu. Jí se mělo vyhověti přáním konservativních živlů německých, pod­ porujících vládu a nepřímo se měl vyříditi Lienbacherův návrh, dosud ne­ vyřízený. Ve vládní osnově se především navrhovalo, aby byla žactvu na neněmeckých měšťanských Školách poskytnuta příležitost nauČiti se němčině, aby náboženství bylo předmětem povinným, aby na žádost obcí a po schvá­ lení příslušných úřadů se mohla zkrátiti Školní návštěva na národních Ško­ 116

Skol, novela a konfes. Škola. lách až o dvě léta, aby řídícím učitelem mohl býti jen ten, kdo se přiznává k náboženství většiny žáků, Čímž byl vysloven požadavek příslušnosti k onomu vyznání a zajištěn vliv církve, pak aby byly zostřeny předpisy o kázni učitelstva. Novela narazila na odpor členů Českého klubu. Důvody toho byly několikeré. Celý klub ji zavrhoval z důvodů autonomních, poněvadž se návrhem zkracovala zemská samospráva; občanští Členové klubu byli proti novele z důvodů národnostních, že se němčině dávala přednost proti češ­ tině: mladoČeŠtí členové klubu byli proti osnově i z důvodů liberálních, poněvadž se katolické církvi měl zajistiti na školu vliv, který neměl církvím náležeti. Ale, když se počalo v Českém klubu jednati o hlasování o škol­ ské novele, ustoupily všechny tyto věcné důvody do pozadí. Bylo rozhod­ nuto hlasovati pro školní novelu a hlasování pro novelu bylo prohlášeno za otázku klubovní. Český klub se rozhodl tak jednati, poněvadž si toho vy­ žadovalo zachování solidarity pravice. Dr. Rieger to řekl dne 14. dubna r. 1883 ještě určitěji vzhledem na mladoČeskou agitaci proti Školní novele: Český klub hlasuje »pro« se zřetelem na své spojence v pravici, ne němec­ ké katolíky, a to za to, že oni zase vždycky podporují oprávněná přání Českého národa. Školní novela byla nejprve přijata panskou sněmovnou dne 20. února a pak dne 28. dubna poslaneckou sněmovnou. Byla sankcionována dne 2. května r. 1883. Nebyl s ní spokojen nikdo mimo vládu. V německé levici si chtěli kníže Hugo Salm a jeho stoupenci vžiti z hlasování o Školní no­ vele záminku k opuštění říšské rady, nezvítězili však v klubu se svým uná­ hleným názorem. Jejich spolubojovníci jim dokazovali, že by si vláda ni­ čeho nečinila z takové abstinence, že by jí nebrala tragicky a že by si sně­ movna za nepřítomnosti levice dělala, co by chtěla. Němečtí klerikálové nebyli spokojeni novelou, poněvadž nečinila zadost jejich přáním o poměru Školy a církve a zahájili agitaci o zrušení »interkonfesijní« Školy. StaroČeŠi spolkli novelu jako hořkou pilulku, která jim nic nedávala a brala v po­ chybnost opravdovost jejich autonomních zásad. MladoČeŠi novelu odsuzo­ vali jako dílo zpátečnictví, centralismu a protiČeŠství. Katolický klerikalismus v Předlitavsku nezanechal své agitace pro konfesijní Školu. Stával se výbojnějŠím, zvláště od května r. 1886, kdy byl 117

Skol,

novela a konfes.

Škola.

ve Vídni založen katolický spolek Školský za protektorátu vídeňského kar­ dinála a kdy dávali tomuto spolku Štědré dary Členové dynastie a aristo­ kracie. V lednu r. 1888 byl obnoven boj za konfesijní Školu. Kníže Alois Liechtenstein se znovu chopil iniciativy a dne 25. ledna r. 1888 podal jmé­ nem německých klerikálů v poslanecké sněmovně přesně vypracovaný návrh na konfesijní školu. Tento návrh byl Čten za patrného pohnutí sně­ movny. Stanovily se v něm nové zásady vyučování a výchovy na národních Školách. Jejich úkol měl býti, aby vychovávaly spolu s rodiči děti nábožensky a aby je vyučovaly jednak náboženství, jednak základním vědomostem, po­ třebným pro život. Povinná školní návštěva měla býti zkrácena na Šest let při 5 vyučovacích dnech v týdnu. Církvi měl býti zajištěn spoludozor nad Školou. Učitelé měli býti toho vyznání jako žáci; pro vyučování nábožen­ ství se měla udíleti missio canonica. Zákonná ustanovení pro učitelskéústavy měla spadati do zemské kompetence. Návrh vzbudil rozruch nejen ve sněmovně, nýbrž i mimo ni, v celém Předlitavsku a za jeho hranicemi. Veřejnost se rozestoupla ve dva tábory, z nichž jeden byl pro návrh, druhý proti němu. Obě strany započaly pro své stanovisko úsilovně agitovati. Na moravském sněmu v druhé polovici října r. 1888 byla znemožněna demonstrace německých liberálů proti kon­ fesijní Škole jen tím, že Čeští katolíci z důvodů církevních a StaroČeŠi z dů­ vodů národních opustili sněm a učinili jej k usnášení neschopným. MladoČeská strana se postavila do řady těch, kdo na celé Čáře návrh od jeho podání odmítali. Strana staročeská přejímala z návrhu jen jeho autonomistické jádro, o němž se dr. Rieger domníval, že jest »ceny nezmě­ řitelné pro národ nካ. Dohoda mezi oběma Českými stranami byla nemož­ ná. O jednotném jejich postupu proti návrhu Liechtensteinovu se nedalo * mluviti. Kdežto StaroČeŠi pro své spjetí s pravicí a svůj poměr k »politickým spojencům, kteří se osvědčili tak spolehlivými«, nemohli v této věci podnikali na říšské radě positivní akci a musili býti zdrženliví, odhodlali se MladoČeŠi podati positivní návrh na změnu Školských zákonů. Vypra­ coval jej dr. Josef Herold a podal dne 18. února r. 1888. Dr. Rieger charakterisoval tento návrh jako »velmi opatrně formulovaný, ve smyslu autonomistickém, kterým jaksi se chtěl vyhnouti návrhu Liechtensteinovu a. osvědčili své autonomistické stanovisko«. Heroldův návrh podržoval osmi­

118

NĚMCI PROTI STREMAYROVU NAŘÍZENÍ.

letou Školní povinnost, případnou úlevu od ní kladl do zemské kompeten­ ce, chtěl, aby mateřština byla zákonem prohlášena v národní a měšťanské Škole za řeč vyučovací, otázky učitelských ústavu a učitelské způsobilosti odkazoval zemskému zákonodárství. Podáním tohoto návrhu bylo StaroČechům zabráněno, aby postupovali bez výhrady za návrhem Liechtensteinovým. Ani návrh Liechtensteinův, ani návrh Heroldův nebyly nikdy sněmov­ nou projednány. Bylo to jednak proto, že Poláci nechtěli, aby se jim někdo pletl do jejich národního Školství v Haliči, jednak proto, že se vláda ne­ mohla odhodlati pro návrh Liechtensteinův. Ministr Gautsch dne 30. dub­ na 1888 v rozpočtové debatě odřekl k nelibosti německých klerikálů sou­ hlas vlády Liechtensteinovu návrhu s odůvodněním, které se vyhnulo jádru návrhu, poměru církve ke Škole, a které uvádělo, že vláda nesdílí názory o potřebě snížení Školní povinnosti a zúžení učebného plánu v návrhu vy? sloveně. Vláda hraběte Taaffea setrvala na tomto svém odmítavém stano­ visku, pokud existovala. Agitace, která se v Cechách vedla pro návrhy Liechtensteinův a He­ roldův, rozmnožila řady mladoČeské zvláště o učitelstvo a odebrala stráně staročeské nejednoho stoupence. Strana staročeská byla prohlašována za stranu klerikální, ačkoliv takovou nebyla, a tvrzení to nacházelo ve veřej­ nosti víry, poněvadž se nezapomnělo, že strana hlasovala v prvních měsí­ cích r. 1885 i pro kongruový zákon a že význačný Člen Českého klubu Josef JireČek byl v poslanecké sněmovně i zpravodajem o této osnově.

XIII.

ODBOJ NÉMCÚ PROTI STREMAYROVU NAŘÍZENÍ AŽ DO R. 1886. JNěmci na Moravě přijali celkem Stremayrovo nařízení bez velkého hluku a rozčilení. Nevedli proti němu boj. Za to Němci v Čechách byli na­ řízením rozhořčeni. Nařízení bylo vydáno v době, kdy rostl německý na­ cionalismus v Rakousku, kdy byl posílen spolkem Německa s Rakouskem

119

NÉMCI PROTI STREMAYROVU NAŘÍZENI.

a kdy se domníval, že si udrží své dosavadní posice, jestliže je dokonce nerozmnoží. Nařízení těmto aspiracím stavělo určité meze. Němečtí nacio­ nálové v Čechách se proto bouřili a vynakládali vše, aby odstranili tuto překážku na cestě nacionálního výboje. Hájili výsadní postavení němčiny a předstírali při tom, že se vlastně ujímají jen jazykových práv a jazykových potřeb státu. Z otázky, která nebyla ničím více nežli otázkou jazykově ad­ ministrativní, učinili otázku politické moci. Zlobili se, že bylo jazykové nařízení vydáno vládou a že se tak stalo bez jejich rady, bez jejich schvá­ lení, bez jejich moci. Tvrdili, že byla nařízeními protržena jazyková jed­ nota správy, že byl opuštěn základ státního svazku zemí, že vzala za své tradiční jednotná státní myšlenka, že byla odstraněna jednotná zprostřed­ kující řeč, němčina, že byl zahájen zápas osmi řečí, říšským zákoníkem uznaných. Nařízení prý bylo prvním krokem k uznání Českého státního práva. Předpovídali, že němečtí úředníci, kteří neznají Česky, budou vyhá­ něni z Čistě německého jazykového území. Češi, znalí obou zemských ja­ zyků, zaujmou jejich místa, Čistě německé končiny se budou poČeŠťovati, Předlitavsko krok za krokem se poslovaní. Popírali kompetenci vlády vydati podobné nařízení a vytýkali jí, že zneužila nařizovacího práva, poně­ vadž provedení Článku 19. se mohlo stati jen cestou zákonodárnou. Roz­ hodování o zřízení pozemkových knih, náležející ústavně říšské radě prý vláda nařízením přikázala zemským sněmům a upravila řeč u soudů, ne­ přihlížejíc k zákonným ustanovením, která si žádají cestu zákona. Němečtí novináři nazvali dokonce nařízení »Sprachenzwangverordnung«, poněvadž prý vlastně nařízení nutí Němce, aby se učili druhému zemskému jazyku. Němečtí politikové zahájili ve smyslu těchto námitek proti nařízení soustavnou agitaci. Ministerská rada se jí po prvé obírala dne 14. května r. 1880. Agitovali nejen v Čechách, nýbrž i mimo ně v Předlitavsku. Útok podnikly nejprve jejich noviny. Pak způsobili, že v Červnu r. 1880 prote­ stovalo na sedmdesát německých okresů a obcí v Čechách u Českého sněmu proti vydání jazykového nařízení a žádalo za jeho zrušení. Poněvadž měl tehdy Český sněm německou většinu a byl útočištěm jejich oposiČní politiky, nepřešlo se přes petice podle Českého přání k dennímu pořádku, nýbrž byly dne 10. Července r. 1880 odkázány vládě s vyzváním, aby se postarala o odpo­ moc. Německé obce a okresy odhlasovávaly resoluce proti jazykovému na­ 120

NĚMCI PROTI STREMAYROVU NAŘÍZENÍ.

řízení. Malá obec ÚhoŠťany u Kadaně Šla ve své resoluci z 20. června r. 1880 dokonce tak daleko, že ukončila svůj projev hrozivým a radikálním očekáváním, že němečtí poslanci užijí všech prostředků k ochraně němec­ kého obyvatelstva Čech, které by se nezaleklo ani »rozdělení Čech v c. k. rakouské Deutschbohmen«. Německé spolky svolávaly schůze a poslanci konali mezi voliči projevy proti jazykovému nařízení. Byly svolávány i sjez­ dy Němců. Takové se zvláště konaly v Módlingu (8. srpna), v Brně (19. září) a v Karlových Varech (3. října), na nichž se žádalo zrušení Stremayrova nařízení. Jestliže se nekonala pod Širým nebem veřejná shro­ máždění se stejným programem, stalo se tak jen proto, že Český místodržitel nařídil dne 25. května r. 1880 svým podřízeným orgánům, aby se něco podobného netrpělo. Německá agitace vyvolala Českou protiagitaci. Vedl ji především Klub národní strany svobodomyslné. Ten vybídl dne 26. května r. 1880 Čechy, České politické spolky, okresní zastupitelstva a obce, aby vystoupili veřej­ nými manifestacemi ve schůzích lidu a voličů »proti nezřízené nynější agi­ taci v zemi, která směřuje k rozštěpení země a k udržení neoprávněné a zhoubné nadvlády německého živlu v Čechách«. Tato výzva nenesla toho ovoce, který klub očekával. Přišla ve chvíli, kdy již místodržitel nařídil, aby se netrpěla shromáždění pod Širým nebem. Němečtí soudcové u soudů v německých a někde i smíšených okresích v Čechách přispěchali na pomoc svým politikům tím, že počali soustavně zamítati Česká podání. To nebyla věc v Čechách nová. Již dne 8. října r. 1855 odmítl okresní soud v Kadani České podání a odvolával se na § 13 všeobecného řádu z r. 1781, jako by nebyla Čeština u okresního soudu v Kadani řečí v zemi obvyklou. Vrchní zemský soud sice se postavil proti mínění okresního soudu v Kadani, ale nejvyŠŠí soudní dvůr ve Vídni roz­ hodl dne 11. Června r. 1856 ve prospěch kadaňského okresního soudu, »poněvadž jest notorické, že němčina v soudním okresu v Kadani jest je­ dině v zemi obvyklá«. Kadaňský případ z r. 1855 byl případ ojedinělý. Němečtí soudcové však po vydání Stremayrova nařízení napodobili jej hromadně a soustavně. V tom směru vynikly krajské soudy v Chebu a v České Lípě. Němečtí soudcové spoléhali při tom, že nejvyŠŠí soud ve smyslu své staré tradice se postaví na jejich stranu. Neklamali se. Nej-

121

NĚMCI PROTI STREMAYROVU NAŘÍZENI.

vyŠŠí soudní dvůr, neuznávaje Stremayrovo nařízení a nechávaje je ne­ povšimnutým, dával za pravdu revoltujícím německým soudcům. Tvrdil, že obrat v §u 13 všeobecného soudního řádu »v zemi obvyklá řeČ« má se vyložiti jen na dotyčný soudní okres a opíral se při tom o § 4 císařského patentu z 8. srpna r. 1854, podle něhož se musila písemná podání před­ ložití v některé u soudu obvyklé řeči. Ministr Pražák sice hleděl dne 17. května r. 1881 k stížnému podnětu poslance dra VaŠatého v poslanecké sněmovně seslabiti tato rozhodnutí upozorněním, že to nebyla rozhodnutí plenární, Že nemají tudíž žádnéhovlivu na nižší soudy, že soudy nejsou vázány rozhodnutími senátů nejvyŠŠího soudního dvora, a že taková rozhodnutí netvoří žádné právní normy,, ale přes to se nikdy nepodařilo vládě hraběte Taaffeho docíliti, aby se pří­ pady odmítnutí Českých podání v Čechách německým soudem neopakovaly. Němečtí soudcové učinili otázku, jaká řeč jest v té které zemi nebo okresu obvyklá, předmětem judikatury a setrvali při svém názoru přes to, že se ministr Pražák v rozpočtové debatě proti tomu vyslovil. Boj o přijímání Českých podání v německých krajích nezachvátil poli­ tickou správu, kde by byl mohl snadno místodržitel zabrániti podobnému odboji úředníků, poněvadž se nemohli opírati, oč se opírali němečtí soud­ cové, ale rozšířil se na pole samosprávy v Čechách, které se nařízení Stre­ mayrovo ani netýkalo. Tak starostenské úřady ve Slaném a Chotěboři po­ slaly v Červenci r. 1880 městské radě v Chebu České přípisy. Ta jejich příjem odmítla. Když se věc dostala k místodržitelství, toto odepřelo * míchati se do věci. Stremayrovo nařízení prý se netýká vzájemného sty­ ku samosprávných orgánů a místodržitelství prý ani nemůže donutiti městskou radu v Chebu, aby přijala České přípisy, poněvadž Cheb nemá, přísežného tlumočníka Češtiny. České obce to německým obcím oplácely. Tak obecní úřad ve Struhách odmítl jako Český úřad německý připiš obec­ ního úřadu v Kamenickém Senově. Ale okresní hejtmanství v Mladé Bo­ leslavi, přes názor místodržitelství v případě chebském, donutilo obecní úřad ve Struhách, aby přijal německý připiš, a sice ze stejného důvodu, z ja­ kého odmítlo místodržitelství míchati se do případu chebského, Že Stre­ mayrovo nařízení se nevztahuje na samosprávné orgány. »Takové přípisy německých obecních neb okresních (samosprávních) úřadů, jak také ve-

122

NĚMCI PROTI STREMAYROVU NAŘÍZENI.

Škerých úřadů mimo Čechy se přijmouti musí.« Pokud by byly sepsány v řeči obci nesrozumitelné, bylo hejtmanství ochotno opatfiti na požádání jejich překlad. Nejmohutnější akci proti Stremayrovým nařízením zahájili němečtí poslanci z Čech na říšské radě, kde mohli bezprostředně Činiti vládě obtíže a kde mohli poČítati s tím, že jejich řady rozmnoží i němečtí poslanci z ji­ ných zemí nežli z Čech. Učinili tak dne 28. dubna r. 1880 v poslanecké sněmovně podáním interpelace k ministrům vnitra a spravedlnosti. Prvním, kdo interpelaci podepsal, byl ústecký továrník Karel Wolfrum. Interpelace nebyla jeho dílem, nýbrž dílem výboru Němců z Čech a Moravy. Byla opa­ třena 138 podpisy. Všichni němečtí poslanci, až na konservativně katolické Němce, dotaz podepsali. Dotazovatelé chtěli znáti důvody, které vedly vládu k vydání jazykového nařízení a, poněvadž měli pochybnosti o právní stránce nařízení, chtěli i věděti, jak uvede vláda nařízení v souhlas se stát­ ními základními zákony. Tento dotaz mluvil o »uzavřeném německém ja­ zykovém území Čech«. Dělil tedy Čechy v jazyková území. Ministr spra­ vedlnosti dotaz zodpověděl již 5. května. Vyložil, že vláda byla oprávněna vydati nařízení a nemusila nastoupiti cestu legislatury, a obrat »v zemi obvyklý« v §u 13 všeobecného soudního řádu prohlásil za obrat, který se vztahuje na celou zemi. Ministr soudil, že se vláda neodchýlila nařízeními od toho, co již u všech soudů v Čechách i na Moravě bylo pravoplatné, že se podle zásad nařízení jednalo již před nařízeními u všech úřadů v Če­ chách, nevyjímajíc ani okresy úplně německé. Ministr pokládal rozčilení Němců za neodůvoděné. Zastával zásadu, že veřejná správa a soudnictví se nesmějí státi služkou národních aspirací a snah po jazykovém výboji. Němečtí poslanci byli touto odpovědí podrážděni. Proto jejich jménem uči­ nil dne 6. května r. 1880 poslanec dr. Herbst ústně demonstrativní návrh, aby o ministrově prohlášení byla zahájena rozprava. Když se sněmovna ne­ připojila k tomuto návrhu, podal dne 10. května r. 1880 písemný návrh,, aby se zvláštní výbor vyslovil o ministrově odpovědi. V panské sněmovně vystoupili proti Stremayrovým nařízením němečtí pairové dne 24. května. Poněvadž pozorovali, že vláda hraběte Taaffeho nebude míti krátkého trvání, jaké jí předpovídali, opustili vyčkávací po­ sice a dali se na cestu oposiČní. Nešli však tak daleko, aby hlasovali proti

123

NÉMCI PROTI STREMAYROVU NAŘÍZENI.

rozpočtu. Říkali, že rozlišují zájem státu od politiky jeho vlády. Vládní politiku v otázce jazykové potírali. Němečtí pairové vyslovili ústy Hasnerovými nové zásady: Uznávali národnostní rovnoprávnost, ale neuznávali »rovnoprávnost všech řečí vůči říšské řeČi«. Starý Ignác Šl. Plener vykládal vzrušení Němců tím, že jazyková nařízení změnila jazykový poměr v ně­ meckých okresích. Kníže Karel Schwarzenberg obhajoval vládní politiku. Hrabě Taaffe se ohradil proti výtce národního zaujetí vlády a odmítl, jako by si vláda vykupovala přízeň stran. Vlastní obranu jazykových nařízení provedl jejich skutečný původce odborový přednosta Sacken. Konstatoval, maje po ruce doklady z let 1803 až 1864, že jazykové nařízení pro Čechy nezměnilo existující právní stav, odmítl německé rozlišování jazykového území, poněvadž nařízení bylo vydáno pro všechny soudy v celých Čechách a dokázal, že se i před nařízením úřadovalo u německých úřadů a soudů v Čechách ve vnějším styku oboujazyČně. Nařízení tudíž nebylo ničím ji­ ným nežli kodifikací skutečného stavu. Němečtí poslanci v poslanecké sněmovně se však nespokojili jen s po­ dáním interpelace o jazykových nařízeních, nýbrž demonstrovat! proti nim i zvláštním návrhem zákona, kterým by se upravilo užívání řečí v zemi ob­ vyklých v úřadě, Škole a ve veřejném životě při podržení němčiny jako státní řeči. Tento návrh podal dne 10. května r. 1880 předseda pokroko­ vého klubu německého, Štýrský statkář Gundacker hrabě Wurmbrand. Návrh byl k naléhání levice přikázán spolu s návrhem Herbstovým z 10. května zvláštnímu výboru. Český klub hlasoval pro toto přikázání jednak z parlamentámí zdvořilosti, jednak proto, že by se nebylo docílilo v sněmovně většiny pro přechod k dennímu pořádku, když by nebyli pro ta­ kový návrh hlasovali ani všichni Členové pravice. Tímto přikázáním návrhů výboru byly ve skutečnosti návrhy pohřbeny. Zprávy byly o Herbstově ná­ vrhu dokončeny v první polovici dubna r. 1881 a o Wurmbrandově návrhu po několika pobídkách Němců až 9. března r. 1883. V obou případech zněly na přechod k dennímu pořádku. Do plena sněmovny se dostaly až v druhé polovici ledna r. 1884. Když dne 29. ledna došlo k hlasování o Wurmbrandově návrhu, neprošel ani jediný z návrhů, nevyjímajíc ani návrh většiny výboru. Přes návrh Herbstův přešlo dne 1. února r. 1884 plenum sněmovny k dennímu pořádku. 124

NÉMCI PROTI STREMAYROVU NAŘÍZENI.

Za debaty ve výboru i v plenu se střetla různá mínění. Vláda hájila své právo upraviti jazykovou otázku u soudu nařízením a pokládala za neoportunní mluviti v době, kdy se nedospělo k národnímu dorozumění o němčině jako státní řeči, i když by se bylo jasně řeklo, co to jest státní řeč. Konservativní Šlechta uznala ústy hraběte Jindřicha Clama - Martinice němčinu za zprostředkovací řeč Rakouska a ujistila výbor, že není jeho úmyslem vypuditi němčinu z užívání armády, z parlamentu a z vnitřního styku úřadů. Občanští poslanci Šli ústy dra Trojana dále a pověděli jasně, že Čechové stojí nejen na smyslu Stremayrových nařízení, nýbrž že i trvají na zavedení Češtiny jako vnitřní služební řeči. Dr. Trojan ohlásil tento ná­ rok Českého národa, na jehož splnění u vlády a zvláště u ministra dra Pra­ žáka naléhal za delší dobu dr. Rieger. Dr. Rieger sám nemluvil veřejně o něm z důvodů taktických, jednak vzhledem na Němce, jednak podle přání ministra dra Pražáka, který hned dne 1. Července r. 1880 dra Riegra žádal: »RaČte nyní ještě úřední řeč nechati (v debatě na sněmu) v pozadí.« Dr. Rieger horoval v lednu r. 1884 pro rozřešení národnostní otázky v Čechách svobodnou smlouvou obou národů v zemi a prohlašoval, že Češi nechají němčině vždy určité pole, pokud si toho bude žádati potřeba a jednota státu. Dr. Eduard Grégr byl přesvědčen, že Němci nedocílí toho, co chtěli, když toho nedocílili v době, kdy ještě národy nebyly národnostně uvědomělé. Když v plenu sněmovny stihla návrhy Wurmbrandův a Herbstův po­ rážka, jíž zabrániti se jim nepodařilo ani tím, že v pražské poslanecké re­ scind dne 25. listopadu r. 1883 byla veřejně naznačena možnost vystou­ pení Němců z říšské rady, uvažovalo se ve spojené levid, zda by němečtí posland neměli opravdu opustiti říšskou radu. Ze 100 přítomných byla Čtvrtina pro tuto taktiku, ale podrobila se většině. Německá levice setrvala na říšské radě. *

G k vrchní soudy v Brně i v Praze poučily okresní soudy, jak se mají jazyková nařízení prováděti. Moravský vrchní zemský soud pokládal dne 26. dubna r. 1880 za svou povinnost zvláště upozomiti, že jazykovým na­ řízením jest nedotčena řeč vnitřní služby u soudů a státních zastupitelstev, jakož i řeč vzájemných styků těchto úřadů s druhými zeměpanskými úřady 125

NÉMCI PROTI STREMAYROVU NAŘÍZENÍ.

t. j. že vnitřní řečí služby a vzájemných styků zůstává nadále němčina. Presidium vrchního zemského soudu v Praze upozorňovalo dne 29. dub­ na r. 1880 na vyzvání presidia c. k. nejvyŠŠího soudního dvora ve Vídni ze 24. dubna r. 1880, které se chtělo chrániti proti přímému vyřizování své agendy v Češtině a jejímu vnikání k nejvyŠŠímu soudnímu dvoru, že v pří­ padech, v nichž se má vyřízení vyhotovili stranám buď Česky nebo v obou zemských jazycích, má se nejvyšsí soudní rozhodnutí s důvody do Češtiny přeložiti příslušným soudem první stolice a pak buď Česky, buď v obou jazycích dodati. Vrchní zemský soud v Praze učinil dne 4. května obšírné rozhodnutí, jak se má prováděli soudy jazykové nařízení v Čechách. Stál zde přesně na duchu nařízení. Mohlo se tedy souditi, že budou nařízení prováděna s nejlepším pochopením pro zásadu, na níž spočívala t. j. pro zásadu jazykové rovnoprávnosti. Ale věc se ihned změnila, jakmile Němci zahájili agitaci proti nařízení. Politické úřady v Čechách jí sice nepodlehly, za to však německé soudy. Presidium vrchního zemského soudu v Praze počalo dne 18. listopadu r. 1880 hájiti do nejkrajnější míry výlučné užívání němčiny ve vnitřní službě a ve styku s druhými zeměpanskými úřady a za­ kázalo jako »neŠvar« rekvisice o výkon ve věcech tabulámích a exekučních pomocí Českých rubrik, třebas německým doprovodem opatřených, a České relace soudních zřízenců o výkonech exekucí, překážkách při doručování atd. Čeští politikové tím byli roztrpčeni. Této náladě dal průchod zvláště ďr. Rieger, když psal dne 22. listopadu hraběti J. Clamovi: »Zakázali pro­ tokoly s Českou hlavou. Není-li to úmyslné týrání a ponižování našeho jazyka a naší národnosti ?... Při takových zjevech bouří se ve mně přímo krev, poněvadž je to svévolná provokace a urážka náŠí národní hrdosti.« Český klub dolehl na vládu, aby byl výnos vrchního zemského soudu v Pra­ ze odčiněn, a předložil jí určité návrhy. Zjednal si pro ně oporu i výkon­ ného výboru pravice. Hrabě Taaffe alespoň slíbil pod tímto tlakem vyhovčti Českému klubu. Český klub nebojoval jen za udržení a provádění Stremayrových naří­ zení, nýbrž pracoval úsilovně i k tomu, aby si Čeština krok za krokem získá­ vala místo vnitřního jazyka. Ministr Pražák měl pro tuto snahu plné po­ chopení, ale chtěl býti jen pro taktiku postupného uskutečňování vzhledem na Němce, vládu a císaře. »RozŠíření úředního jednání v České řeči, psal

126

NÉMCI PROTI STREMAYROVU NAŘÍZENÍ.

dne 12. ledna r. 1884 dm Riegrovi, musí následovali postupně vždy více, nikdy nesmíme však připustiti, by nenalezl Čech u úřadů v německých kra­ jích soudce ve své řeČi.« Provádění naráželo jednak na odpor u císaře, který byl proti každému omezení němčiny jako vnitřní úřední řeči a domníval se, že by se pak mohli stati státními úředníky i lidé, kteří ani neumějí ně­ mecky, jednak na odpor vlády, v níž nejeden ministr hájil práva němčiny jako jediné řeči státu. Český klub počítal s těmito obtížemi, ale nevzdal se proto svého požadavku. Když byla poslanecká sněmovna r. 1885 nanovo zvolena a když se dalo čekati, jako bývá po každých volbách, zmírnění de­ magogie poslanců, dolehl Český klub znovu na vládu v otázce vnitřní úřed­ ní Češtiny. Trůnní řeč z 26. září r. 1885 sice vůbec mlčela podle rady hraběte Jindřicha Clama, dané hraběti Taaffemu, o jazykové otázce, poněvadž se v ní nedospělo k nějakému positivnímu výsledku, ale Český klub nemohl pokládati toto mlčení za vyhnutí se jazykovému problému. Dne 6. února r. 1886 předstoupil ministr Pražák před ministerskou radu s návrhem vý­ nosu, který mohl znamenati jistý krok Češtiny k vnitřní úřední řeči u soudů v Čechách i na Moravě, ale nedocílil určitějšího úspěchu dříve až dne 23. září r. 1886. Bylo to proto, že se proti návrhu Pražákovu postavilo ▼ ministerských radách 5 ministrů. Byli mezi nimi nejen 3 Němci (Gautsch, Pino, Bacquehem), nýbrž i oba polští ministři. Hrabě Taaffe stanul po boku Pražákovu a, když Český klub za podpory pravice žádal hraběte Taaffeho, aby učinil konečně rozhodnutí, hrabě Taaffe svolil, aby byl vydán výnos ministerstva spravedlnosti vrchnímu zemskému soudu v Praze a v Brně o omezení překladů u soudů. Těmto výnosům, datovaným dne 23. září r. 1886 se říkalo podle jejich původce: Pražákova jazyková naří­ zení. Dr. Pražák, dříve nežli byl ministrem, byl advokátem a v tomto za­ městnání poznal, že se u vrchních soudů překládají nálezy a rozhodnutí, vždy německy vyhotovené referentem, do Češtiny pro intimaci strany. Jako ministr úředně zjistil, že r. 1885 musilo býti u pražského vrchního soudu přeloženo 8.600 Českých kusů do němčiny, z nich pak že bylo 7.700 tako­ vých, které zase byly vydány v Češtině. Ministr Pražák chtěl odstraniti tuto praksi a proto nařídil, aby v případech, kde se měla rozhodnutí vydati po­ dle Stremayrových nařízení jen jedním jazykem, referent, případně votant, jehož názor zvítězil, vyhotovoval rozhodnutí i s důvody, pokud se měly vy127

NĚMCI PROTI STREMAYROVU NAŘÍZENÍ.

dati straně, ihned v tom kterém jazyku; jen mělo-li se vydati rozhodnutí v obou zemských jazycích (ve sporech oběma jazyky vedených, když se strany nedohodly na jednom jazyku), měla se zachovávat! dosavadní zvyk­ lost překladu, který se však měl vyhotovit! za odpovědnosti referentovy a presidentovy. Takto úřadovat! se mělo od 1. ledna r. 1887. Pražákova nařízení pobouřila Němce. Spatřovali v nich Částečné za­ vádění Češtiny jako vnitřní úřední řeči pro vnitřní porady druhé stolice. Uváděli, že si nařízení bude vyžadovat! znalosti Češtiny u všech vrchních soudních radů a že se vlastně bude porada uvnitř konati Česky. Upozorňo­ vali, že podobný výnos pro Halič z r. 1868 vedl tam r. 1869 k všeobecnému zavedení polštiny jako vnitřní úřední řeči. Aby se Čelilo těmto výtkám, zasílal vrchní zemský soud v Praze Česká vyřízení podřízeným soudům s německým doprovodem. Moravský vrchní zemský soud si však vedl jinak. Předepsal sice také německé doprovody, upozorňoval, že vzájemný styk mezi soudy jest jen německý, ale doporučo­ val vyhotoviti pouze německé referáty, nařídiv jen, aby na referátech »k překladu do Češtiny urČených« (to jest v Českých a oboujazyČných spo­ rech) se poznamenalo buď »pouze Česky« anebo »v obou zemských jazycích«. Tímto doporučením byl v Brně zvrácen vlastní úmysl Pražákova na­ řízení. Pražák nemohl proti tomu však nic podniknout!, poněvadž sám připu­ stil ve sdělení svého nařízení do Brna, aby jeho nařízení se provedlo »podle jazykových znalostí radů«. Pražákova nařízení stejně jako nařízení Stremayrova se stala předmě­ tem útoků v obou sněmovnách říšské rady. Vídeňský advokát, poslanec dr. Julius Magg podal dne 5. října r. 1886 interpelaci, v níž tvrdil, že Pražá­ kova nařízení nejsou v souhlasu s platností němčiny jako vnitřní služební řeči. Pražák dne 12. října na dotaz odpověděl. Sněmovna se připojila k mi­ nistrovu názoru tím, že ani nezahájila navrženou rozpravu o prohlášení, ani nepřikázala odpověď jazykovému výboru. V panské sněmovně vedl boj proti Pražákovu nařízení dne 28. října r. 1886 Schmerling, uváděje, že nařízením byla porušena práva němčiny jako vnitřní řeči soudů. Schmer­ ling navrhoval, aby se zvolila k prozkoumání nařízení po stránce právní a politické zvláštní komise. Hrabě Taaffe dne 22. dubna r. 1887 odmítl Schmerlingovy výtky, ale neměl ničeho proti tomu, aby byla zvolena 128

NĚMCI PROTI STREMAYROVU NAŘÍZENI.

zvláštní komise, která by podala co nejrychleji své návrhy. Komise vypracovala tři návrhy. Z těch byl přijat v plenu panské sněmovny dne 7. května r. 1887 návrh Falkenhaynův, že se nařízení nedá nic vytýkati ani po stránce právní, ani politické. To byl návrh menšiny výboru. O jeho přijetí v plenu se postaral v zájmu udržení a upevnění sněmovny sám hrabě Taaffe, který telegrafickým pozváním zvláště církevních hodnostářů, pokud byli Členy panské sněmovny, rozmnožil řady vládní většiny v panské sněmovně. Německá oposice pomýšlela bouřiti proti Pražákovým nařízením i re? solucemi obecních zastupitelstev. Tato akce se minula účinkem, poněvadž hrabě Taaffe důvěrně vyzval zemské Šéfy v historických zemích Českých a ve Vídni, aby nepřipouštěli resoluce obecních zastupitelstev proti Pražá­ kovu jazykovému nařízení, poněvadž k tomu nemají obce kompetence. Tři dny potom, kdy ministr Pražák předložil ministerské radě osnovu svého jazykového výnosu, dne 9. února r. 1886 podal v poslanecké sně * movně ústavověmý velkostatkář Max Scharschmid sv. pán Adlertreu ob? táhlý návrh na provedení Článku 19. základního státního zákona o zacho­ vání němčiny jako státního jazyka. Cíl návrhu byl znemožnili nejen Če­ chům, nýbrž i Slovanům v Předlitavsku vůbec jakýkoliv pokrok a politický národní úspěch. Původní znění tohoto návrhu vypracoval Chlumecký, ale definitivní znění se od původního podstatně lišilo. V osnově stálo, že se němčina podržuje jako státní řeč u všech státních úřadů ve vnitřní službě a ve vzájemném styku úřadů, že jest jednací řečí říšské rady, řečí říšských zákonů a veřejných knih. Také se Činily podněty, jak upraviti jazykovou otázku ve vnějším styku úřadů a v národních Školách. Návrh se sice týkal Předlitavska, tedy nejen Českých historických zemí, ale z jeho znění bylo jasno, že byl namířen především proti Čechům a Slovincům. Návrh pode * psalo 116 německých poslanců. Nebyli mezi nimi němečtí radikálové, kře­ sťanští sociálové a katolíci. Návrh tak, jak byl stylisován, znamenal změnú ústavy. K takové akci bylo potřebí kvalifikované většiny. Ale takovou vět­ šinou německý nacionalismus nedisponoval. Bylo proto předem patrno, Žě návrh nemá naděje, aby byl přijat a že byl pouhou demonstrací. Návrh byl odkázán jazykovému výboru. Když výbor o něm jednal dne 18. října r. 1886, byla již veřejně známa Pražákova jazyková nařízení. Němci použili příle­ žitosti a napadli je ve výboru. Hrabě Taaffe tehdy opakoval, že úprava 9

129

NÉMCI PROTI STREMAYROVU NAŘÍZENI.

vnitřní služební řečí jest věcí exekutivy, vykládal, že se Pražákovým naří­ zením nezavádí Čeština jako vnitřní řeč, a zdůraznil, že se vláda v jazykové otázce nedá svésti na pole čistě nacionální. Člen výboru dr. Eduard Grégr navrhl dne 22. října, aby se přešlo přes Scharschmidňv návrh k dennímu pořádku. Většina výboru byla stejného mínění jako dr. Grégr, ale neodvá­ žila se vysloviti se pro jeho návrh. Zvolila taktiku prodlužovací a přiměla na počátku února 1887 i dra Grégra, aby svůj návrh odvolal. Grégr tak učinil, poněvadž uznal důvody většiny výboru. Němci opustili ke konci roku 1886 Český sněm, uvažovali již po odmítnutí návrhů Wurmbrandova a Herbstova o abstinenci na říšské radě, nebylo tudíž vyloučeno, že by si ne­ byli vzali odmítnutí Scharschmidova návrhu za záminku opustiti říšskou radu. Ale abstinenci Němců na říšské radě by nebyla ráda snášela vláda. Zvláště tehdy by se byla dostala do choulostivé situace, kdy ještě nebyly projednány osnovy, týkající se vyrovnání rakousko-uherského. Výbor proto jednal o Scharschmidově návrhu, ale nikdy nedospěl k výsledku. ♦

Odboj Němců v Čechách proti Stremayrovu nařízení byl počátkem boje za uzavřené území německé v Čechách a za administrativní rozdělení Českého království. Memorandum německých poslanců z 9. února r. 1880 neznalo ještě »uzavřené německé jazykové území Čech«, ale interpelace německých po­ slanců z 28. dubna r. 1880 již o něm mluvila. Resoluce ÚhoŠťan u Kadaně z 20. Června r. 1880 pak Šla již tak daleko, že vyslovila myšlenku rozdě­ lení Čech v c. k. rakouské Deutschbohmen«. Německá veřejnost nebyla hned od počátku jednotná v tom, co si má mysliti pod pojmem rozdělení čech«. Radikální živly mezi Němci si pod tímto pojmem představovali úplné rozloučení a zřízení samostatné provincie Deutschbohmen, pokud možno se zemským sněmem v Liberci a pronikavé rozdělení všech státních úřadů podle jazykových území. Umírněnější živly nešly tak daleko a pod rozdělením Čech si představovaly národnostní ohraničení okresů a k ně­ mu přihlížející úpravu jazykové otázky. Současně se ozývaly hlasy pro ochranu německých menšin v smíšených a Českých okresích a zvláště Něm­ ců v Čechách. Většina německých poslanců náležela umírněnějšímu prou-

130

NĚMCI PROTI STREMAYROVU NAŘÍZENI.

•du. Byla pro rozdělení politické a soudní správy Čech podle národnostních okresů. Spatřovala v tomto řešení prostředek zabrániti českému živlu vstup do německých držav, vytvořiti vlastní status německého úřednictva, ochra­ nu německých končin v Čechách před národní utrakvisicí, vyloučení tlaku na Němce, aby se učili druhé zemské řeči a konečně ochranu jednoty Přediitavska, která prý byla ohrožena českými snahami státoprávními. Po ad­ ministrativním rozdělení by tedy byly bývaly mezi Němci a Čechy v Če­ chách jen ty styčné body, které by byly bývaly nezbytný společenstvím zem­ ské správy. Německým poslancům se tedy jednalo o pronikavou reformu veřejné správy v Čechách na podkladě národnostním. Chtěli ji míti do­ plněnu i změnou zemského zřízení, vybudováním národnostních kurií. Čeští politikové a limine zamítali přání německého radikalismu. Ne­ stáli však na takovém příkrém stanovisku, pokud se týká programu umír­ něného a politicky zodpovědného směru mezi Němci. Národnostní kurie nebyl výmysl Němců, nýbrž Čechů. V ústavním výboru prvního říšského sněmu r. 1849 je navrhovali Čeští poslanci. Čeští vedoucí politikové bez rozdílů politických směrů nabízeli je Němcům v Čechách r. 1871 za po­ kusu o státoprávní vyrovnání České. Stejně tak učinil na Českém sněmu dne 25. Června r. 1880 dr. Rieger jako zpravodaj menšiny o vládním návrhu na volební reformu ve velkostatku. Dne 1. srpna r. 1883 zval dr. Rieger z usnesení státoprávního klubu Českého Němce v Čechách k pokusu o uza­ vření »svobodné smlouvy« mezi národy v Čechách, která by byla postavena pod zvláštní ochranu koruny, a hned v pozvání navrhoval »k pojištění ná­ rodních i kulturních zájmů obou národů vzhledem těchto hlasování podle národních kurií a jiné normy«. Tento pokus o smír Němci dne 6. srpna odmítli. Když pak čeští poslanci na Českém sněmu ještě jako menšina za­ ujímali dne 8. Června r. 1880 ve výboru stanovisko k peticím, které podaly proti Stremayrovu nařízení německé obce a okresy, hájili sice plně toto nařízení, pokud se týče Češtiny jako řeči ve styku se stranami, ale vyklá­ dali je tak, že se jím jen ukládá vládě povinnost peČovati o to, aby u kaž­ dého státního úřadu v Čechách byl ustanoven úředník obou zemských ja­ zyků mocný Čili byli pro oboujazyČnost úřadů, nikoli však pro oboujazyČnost všech úředníků, o jaké mluvili ještě ve svém memorandu z r. 1879. Čeští poslanci ze svého podnětu pravili v odůvodnění návrhu menšiny, »že

o*

131

NĚMCI PROTI STREMAYROVU NAŘÍZENI.

při vnitřním jednání ve výhradně neb převahou Českých okresech zavedla by se co řeč úřední řeč Česká a ve výhradně neb převahou německých okre­ sích řeč německá.« Vůdce Českých Němců JDDr. František Schmeykal byl první, který horoval v Českém sněmu pro administrativní rozdělení Čech podle národ­ nostních území jako »posledního útočiště rozporů národních«, když tak byl již dříve učinil v dopise ze 6. srpna dru Riegrovi, v němž odmítal smiřovací konference. Schmeykal mluvil o administrativním rozdělení dne 6. srpna r. 1883 v debatě o volebním řádu. Češi i konservativní Šlechta na sněmu i mimo něj se postavili proti tomuto názoru jako proti názoru velezrádnému a stáli na něm i v budoucnosti. Byli utvrzováni ve svém mínění tím, že jim bylo dáno hrabětem Taaffem najevo, že i císař i ministerský předseda stojí na stanovisku s nimi stejném. Dne 25. listopadu r. 1883 němečtí poslanci v Praze přijali na své schůzi administrativní rozdělení Čech za Část svého politického cíle. Byli přesvědčeni, že je lze provésti bez státoprávního novotvaru — nesdíleli tudíž mínění německého radikalismu — a aniž by se zničily národní men­ šiny v smíšených končinách. Němčinu chtěli míti státní řečí ve všech obo­ rech veřejného života. Chtěli pracovati k tomu, aby byl v říšské radě a v zemském sněmu Českém uplatněn požadavek, »by v analogii se Školními okresy bylo provedeno administrativní rozdělení Čech zřízením co možná jednotných správních a soudních okresů a organisováním druhých instancí, jez by odpovídalo tomuto zvláštnímu postavení«. Toto usnesení se stalo základem dalšího postupu německé politiky v Čechách. Vláda se obávala, aby nepůsobilo na stranu mladoČeskou. Proto ministr dr. Pražák radil dne 12. ledna r. 1884 dru Riegrovi, aby se vůdcové jednotlivých stran pravice dohodli o taktice v otázce jazykové a vyslovil názor: »Co se týče obzvláště nynější fáse hnutí Němců v Čechách o rozdělení administrativním, bude to velké lákadlo pro MladoČechy, kdyby se jim slíbilo, že v Českých okre­ sích má býti Česká řeč úřední. Nesmíme se však tím dáti másti.« Dne 11. března r. 1884 učinil svým jménem předák německé strany liberální poslanec dr. Viktor Vilém Russ v poslanecké sněmovně návrh, jak by se měla upraviti jazyková otázka v státních úřadech. Russ setrval při dřívějším mínění německých poslanců, že má býti vnitřní úřední řečí při 132

NĚMCI PROTI STREMAYROVU NAŘÍZENI.

soudech, ve správních úřadech jako reci státní i nadále jen němčina. Pokud se týče vnější úřední řeči, první dělil Čechy na tři pásma: pásmo okresů Čistě ně­ meckých, kde by se bylo úřadovalo jen německy, pásmo okresů čistě čes­ kých, kde by se s Čechy bylo jednalo Česky a s Němci na jejich přání ně­ mecky a na pásmo smíšených okresů, kde by se bylo jednalo s Čechy Česky a s Němci německy. V pásmu německých okresů, kde by byl býval poměr­ ně velký počet Čechů, byl by býval při soudech a správních úřadech usta­ noven jeden úředník, znalý Češtiny, který by byl usnadňoval ústní jed­ nání s českými stranami. Ve vyšších stolicích, při místodržitelství a vrch­ ním zemském soudu, měly býti zřízeny dvě sekce podle národnostních hle­ disek, česká a německá. Kde by se byl býval vyskytl v německých aktech Český spis, byl by býval připojen úřední německý překlad. Kdyby se byl býval v Českých aktech vyskytl spis německý, pak by se nebyl býval úřední překlad připojoval. Dr. Russ byl z Němců první, který navrhoval rozdělení vrchního zemského soud v Praze ve dva národní senáty a rozdělení místo­ držitelství ve dvě národní sekce. Ačkoliv návrh dra Russa spočíval na principu administrativního roz­ dělení a ačkoliv tento návrh České noviny obou stran odmítaly, přes to Český klub jej prohlásil dne 15. března r. 1884 za způsobilý, aby byl základem jednání. Němečtí poslanci z Čech vyslovili dne 19. března stejný názor, ale přes to k jednání o Russovu názoru nedošlo. Němečtí poslanci nevěřili v opravdovost úmyslu Českého klubu a podepírali své domnění tím, jak se nedávno zachovali členové Českého klubu při hlasování o ná­ vrzích Wurmbrandovu a Herbstovu. Dne 31. srpna r. 1884 sděloval důvěrně Český místodržitel baron Kraus hraběti Taaffemu, že se Němci chystají v nejbližším sněmovním za­ sedání podati návrh na administrativní rozdělení země, a žádal si pro ten případ pokyny. Taaffe je místodržiteli dal dne 7. září r. 1884. Postavil se rozhodně proti takovému návrhu a, pokud se týče úpravy jazykové otázky, setrval na tom, co prohlásil v jazykovém výboru poslanecké sněmovny při návrhu Wurmbrandovu. To, co místodržitel Kraus předem a důvěrně ohlásil Šéfu vlády, stalo se na Českém sněmu dne 16. září r. 1884. Dr. Herbst tam podal návrh na národnostní ohraničení okresů. Herbst se netajil úmyslem, že Němcům 133

NÉMCI PROTI STREMAYROVU NAŘÍZENÍ.

při tom jde o utvoření německého území v Čechách a, když odůvodňovat svůj návrh dne 22. září r. 1884, výslovně se k tomu přiznal. Císař byl zpra­ ven o německé akci a byl proti ní jako zastánce historicko-politických indi­ vidualit ve smyslu říjnového diplomu. Když o tom mluvil s drem Riegrem při otevření Arlberského tunelu, dal mu najevo své mínění a řekl, že by nesvolil k rozdělení země, i kdyby pro ně byli všichni Němci a všichni Češi. Pod dojmem tohoto rozhovoru byl dr. Rieger proti tomu, aby se Herbstův návrh a limine zamítal. Nechtěl, aby Češi vzali na se podobné odium a proto byl pro přikázání Herbstova návrhu vládě, o které po rozmluvě s cí­ sařem měl přesvědčení, že návrh zamítne. Němci si přáli, aby byl návrh odkázán zvláštnímu výboru. Ale sněm se rozhodl přikázati jej výboru pro okresní a obecní záležitosti. Němci v tomto případě demonstrovali odcho­ dem ze sněmovny. Výbor hájil jednotu království a došel v tom směru podpory vlády. Zamítl Herbstův návrh a přijal ve své většině návrh jiný, o němž referoval poslanec a notář jindřichohradecký František FáČek. Návrh ten projevoval ochotu jednati o rozdělení jednotlivých soudních okresů národnostně nejednotných, pokud by si to přímo žádalo obyvatel­ stvo v okresu, dovolovala zeměpisná poloha, hospodářské a jiné poměry. Sněmovna tento návrh dne 15. října r. 1884 schválila. Ale současně s touto akcí zahájili Němci na Českém sněmu i akd ji­ nou, která rozšiřovala dosavadní německý program administrativního roz­ dělení Čech. Navrhli dne 7. října r. 1884 z podnětu dra Arnošta Bareuthera rozdělení zemské Školní rady. To byl požadavek, který jménem Čes­ kých poslanců dávno před tím (r. 1878) vyslovil dr. Jaromír Čelakovský a který ohlásil dne 22. Července r. 1879 dr. Rieger dru Pražákovi, když s ním jednal o podmínkách vstupu státoprávní oposice z Čech na říšskou radu. Nyní Čeští poslanci, kdy se z otázky administrativně politické stala, otázka německého nacionalismu, byli na sněmu proti Bareutherovu ná­ vrhu. Jen přes jejich odpor byl odkázán Školské komisi. Němci, nezastrašeni neúspěchem s návrhem Herbstovým, houževnatě stáli za svým rozhraniČovacím programem. Dne 21. října r. 1885 mluvil o něm v adresní debatě v poslanecké sněmovně říšské rady poslanec Plener. Vnesl do otázky hledisko, které učinilo České poslance k německému programu odmítavějšími: Češi prý jsou proto proti rozhraniČovací akci,. 134

NÉMCI PROTI STREMAYROVU NAŘÍZENÍ.

poněvadž jim v tom překáží jejich státoprávní stanovisko, jejich touha po Českém státě. Dne 5. prosince r. 1885 se sešel zase Český sněm. Němci se usnesli znovu podati návrh na ohraničení soudů a správních oblastí v Čechách. Poněvadž navrhovatel prvního podobného návrhu z r. 1884 dr. Herbst byl nemocen, podal jej poslanec dr. Arnošt Plener. Byl vůdcem liberálních Němců v Předlitavsku, zvláště v Čechách, po Herbstovi. Byl to syn býva­ lého rakouského ministra Ignáce Plenera, chebský rodák. Byl vysoce vzdě­ lán, stál o celou hlavu výše nežli jeho političtí spolupracovníci. Byl to muž Čestného chování. Nepřestal v životě nikdy studovali. Byla to vyhraněná individualita, energická, pevné vůle, příkrá, přímočará, bezohledná a od­ měřená. Plener působil nejprve jako rakouský diplomat ve Vídni, v Paříži, v Londýně, navázal veliké styky v Rakousku i mimo ně. R. 1873, stár 32 let, opustil diplomatickou službu a věnoval se praktické politice. Byl tehdy zvo­ len říšským poslancem a r. 1878 se stal Českým zemským poslancem. Byl dobrý, plynný řečník, ale nebyl to řečník lidový. Jeho řeči byly naplněny nejenom sílou ducha, nýbrž i záštím a nenávistí k nepřátelům. Byl vynikající znalec otázek národohospodářských, finančních a sociálně reformních. Bezpodmínečně byl věren ústavě. Nenáviděl Český program státoprávní. Byl to typ domýšlivého rakousko-německého centralisty.HraběteTaaffeho nenáviděl nejenom pro jeho politickou linii, nýbrž i osobně. Plener se stal formulátorem politických přání Němců z Čech. Byl jejich vůdcem. Byl to však spíše politický theoretik nežli politický praktik. Nebylo mu dáno, uzavírati možné a udržitelné kompromisy. Byl neústupný a tvrdý, kde toho bylo nejméně potřebí. Dr. Plener ve svém návrhu na Českém sněmu rozvedl myšlenky návrhu Herbstova. Výslovně žádal zrušení jazykového nařízení Stremayrova, ale jen pro obvody německých krajských soudů (Cheb, Most, Č. Lípa, Litomě­ řice, Liberec), zřízení tří nových krajských soudů, v jejichž obvodě by byla jen němčina soudní řečí jako jazyk v okresu obvyklý (Trutnov, Krumlov, Stříbro), rozhraniČení okresů podle národnostních poměrů, rozdělení praž­ ského vrchního zemského soudu ve dva národní senáty, jak to vyslovil dne 11. března r. 1884 dr. Russ, konečně nové rozdělení správních okresů po­ dle národnostních hranic. 135

NÉMCI PROTI STREMAYROVU NAŘÍZENI.

Dr. Plener zkonstruoval ve svém návrhu na základě úředního místo­ pisu německé území v Čechách. Čeští poslanci Čelili Plenerovu návrhu tím, že dne 12. prosince r. 1885 podali poslancem drem Trojanem návrh na provedení rovného práva ja­ zyku při veřejných úřadech a soudech království Českého. Manifestovali v něm pro jednotu a celistvost Českého království a bránili se německému uzavřenému území. Opakovali zásady Českého memoranda k císaři z r. 1879 s tou změnou, že nyní mlčeli o oboujazyČnosti úředníků. Neopakovali tento požadavek, který vlastně opustili již za jednání s vládou o Stremayrovo na­ řízení a pak ještě nejednou. Návrhy Plenerův a Trojanův byly odkázány jedné a téže jazykové ko­ misi. Vláda v ní odmítla zruŠiti jazykové nařízení. Plener tu připustil, že by měl býti při každém úřadě v německém území jeden úředník, který by uměl Česky a dr. Rieger tu zase uznal, že nelze žádati, aby porotci v ně­ meckých krajích rozuměli a soudili Česky. Sněmovna dne 19- ledna r. 1886 přešla podle návrhu komise přes Plenerův návrh k dennímu pořádku a vy­ slovila přesvědčení, že se mají podle platných zákonů pokládati oba jazyky v celém království za rovnoprávné, pokud se týče za jazyky v zemi obvyklé, a že má tudíž každý míti právo, aby svou věc vznesl na kterýkoli soud nebo jiný zeměpanský úřad občanský buď v řeči České nebo německé a že mají všecky soudy a jiné zeměpanské úřady občanské ve všech instancích o té věci v téže řeči jednati, jí rozhodovali a vyřizovati. Sněm vyzval vládu, aby zachovávala zákony v této příčině platné a aby, pokud by se jí to zdálo ne­ dostatečným, připravila osnovy zákonů a osnovu jazykového zákona pro sa­ mosprávné úřady. Někteří z německých politiků těžce nesli agitaci německých radikálů, kteří mluvili o rozdělení Cech v tom smyslu, jako by se měl pro Němce v Cechách zříditi druhý sněm a jako by jazykové území německé mělo býti odtrženo od ostatních Čech pevnou provinciální hranicí. Dr. Russ proto ujišťoval jménem umírněných Němců dne 24. března r. 1886 v poslanecké sněmovně říšské rady České poslance, že se Němcům nejedná ani o druhý sněm pro Čechy, ani o provinciální hranice, nýbrž o pouhé administrativní rozdělení Čech a o to, aby státní občanské právo v Čechách žijícího Raku­ šana nebylo jiné nežli státní občanské právo všech jiných Rakušanů. Dť. 136

NÉMCI PROTI STREMAYROVU NAŘÍZENI.

Russ tímto prohlášením neuklidnil Čechy. Nezískal si také pochvaly u ně­ meckých radikálů. Jakmile byla vydána Pražákova jazyková nařízení, Němci ihned zdů­ raznili svůj požadavek nacionálního rozdvojení zemského soudu v Praze. Jejich jménem podal dne 14. prosince r. 1886 poslanec Plener na Českém sněmu návrh, který byl jednak opakováním jeho návrhu, dne 18. ledna r. 1886 sněmem zamítnutého, jednak jeho rozšíření. Tento návrh žádal, aby bylo Stremayrovo nařízení vůbec zrušeno a nejen, jak bylo v dřívějším návrhu, pro některé okresy v Čechách, pak aby bylo zrušeno nařízení Pražákovo. Jinak návrh opakoval vše, co bylo již v dřívějším návrhu za­ mítnuto. Plener odůvodňoval svůj návrh ve sněmu dne 22. prosince r. 1886. Jednalo se o to, jak se zachovají k návrhu strany většiny na sněmu. Konservativní Šlechta, vedená knížetem Karlem Schwarzenbergem, mužem živé letory, byla pro to, aby se přes návrh přešlo k dennímu pořádku. MladoČeská strana byla pro totéž a její předák dr. Eduard Grégr byl odhodlán uČiniti návrh na odmítnutí a limine, kdyby to neučinili jiní. Staročeským předákům Riegrovi, MattuŠovi a JireČkovi se zdála taktika knížete Schwarzenberga příliš příkrá a nebyli pro ni. Konservativní velkostatek s MladoČechy zvítězil. A Schwarzenbergův návrh na přechod k dennímu pořádku byl dne 22. října sněmovnou přijat. Němečtí poslanci měli pro tento pří­ pad důvěrné usnesení, že opustí Český sněm. Učinili tak k překvapení vět­ šiny sněmu. Vůdce německých poslanců dr. Schmeykal konstatoval před •odchodem, že většina sněmu nechtěla vyslechnouti německé stížnosti a proto že není pro Němce na sněmu místa. Němci se nevrátí do sněmu »dokud jim nebudou dány záruky věcného hodnocení jejich stížností a návrhů«. Zůstali pak mimo sněm až do 19. května r. 1890. Němečtí poslanci vydali dne 26. prosince r. 1886 manifest k svým krajanům, v němž vysvětlovali svůj odchod ze sněmu a vybízeli Němce v Čechách k jednotě a síle. V manifestu však tvrdili více, nežli co prohlá­ sil dr. Schmeykal ve sněmu. Pravili, že prý sněm obnovil svým hlasováním starý rozpor o platné ústavní právo a o státní právo České. To byl důvod, ke kterému se pak zvláště vraceli, když se jednalo o možnostech jejich ná­ vratu do sněmu. Německé opuštění Českého sněmu nebyla věc nová. Již r. 1871 za po­ 137

K PUNKTACÍM.

kusu o státoprávní vyrovnání České zahájili abstinenci na sněmu. Za sporů o jazyková nařízení od listopadu r. 1883 se obírali myšlenkou politické abstinence, ale pro poslaneckou sněmovnu říšské rady. Vláda byla tehdy nad možnosti této taktiky celá zoufalá. Němci k ní však nesáhli, po­ něvadž si nebyli jisti, že by tím vládu porazili. Roku 1886 nastoupili pasivitu vůči Českému sněmu, která jim mohla přinésti méně nebezpe­ čenství nežli abstinence na říšské radě. Český sněm měl i po jejich odchodu většinu více nežli dvou třetin. Mohl tedy pokraČovati ve svých úkolech bez účasti Němců, pokud nebylo potřebí k přijetí osnov kvalifikované přítom­ nosti. V důsledku svého rozhodnutí Němci opustili i svá místa v zemském výboru. Vystoupení Němců ze sněmu působilo velmi mocně na místodržitele barona Krause, který vůbec nikdy nejevil velikou odvahu v situacích chou­ lostivých a těžkých. Ministři hrabě Taaffe a dr. Pražák pokládali krok Němců za nerozmýšlený a nebrali ho tragicky. Spatřovali ve vystoupení Němců ze sněmu za napjaté zahraniční situace na Balkáně malou loyalitu. Ale rozhodli pro tu dobu, že sněm nemůže jednati o žádných otázkách ná­ rodnostního rázu, sporných mezi oběma národy v zemi. Ministerská rada se vystoupením Němců ze sněmu obírala až 22. a 27. prosince r. 1886.

XIV. NA CESTĚ K PUNKTACÍM.

(^eský sněm odchodem Němců nepřestal býti zákonným zastupi­ telstvem Českého království. To bylo stanovisko, na které se postavili nejen Češi a konservativní Šlechta, nýbrž i vláda. Český místodržitel to dal oficielně najevo v Českém sněmu dne 10. října r. 1889. Ale přes to byl Český sněm ve svých pracech omezen. Musil se dlouho vyhýbati podle po­ kynů vlády všem otázkám, které se týkaly zájmů německé národnosti, ne­ měl dostatečnou kvalifikovanou přítomnost, aby mohl řeŠiti důležité otáz­ ky. Napětí mezi Čechy a Němci v Čechách působilo na říšskou radu, ohro­

138

K PUNKTACÍM.

žovalo celý ústavní život Předlitavska a znemožňovalo, aby Předlitavsko mohlo jako celek zaujati rozhodné stanovisko k Uhrám, s nimiž se jednalo o obnovu vyrovnání. Nebylo také vyloučeno, že by i Němci mohli opustiti říšskou radu, a, kdyby se tak bylo stalo, že by nepřišel německý kabinet, snahám českého národa nepřátelský. Měli proto i Češi i konservativní Šlechta i vláda zájem, aby se česko-německé napětí vyrovnalo a aby se obrousily třecí plochy mezi Čechy a Němci v Čechách. Na smír Čechu a Němců doléhal i císař, který tak činil spíše se zřetelem na zahraniční poli­ tiku nežli na politiku vnitřní, se zřetelem na spojenecký poměr s Němec­ kem a na napětí s Ruskem pro otázky balkánské. Čeští buržoasní politikové si odedávna přáli smíru s Němci, chtěli se s nimi dohodnout a chtěli dohodu loyálně provádět. Nejednou proto na­ bídli Němcům ruku k smíru. Sotvaže vůdce německé oposice v Čechách dr. Plener veřejně vyložil důvody německého odchodu z Českého sněmu, předáci staročeské strany ve svém středisku v Praze, v Českém klubu, reagovali dne 2. ledna r. 1887 na tuto řeč, nabídli Němcům přes několikeré odmítnutí znovu ruku k smíru a projevili opravdový úmysl s Němci se dohodnouti. Dr. Rieger a prof.. Zeithammer tehdy i navrhovali, jak by bylo možno k smíru dojiti. Ne­ chtěli uČiniti počin na parlamentní půdě, nýbrž mimo ni, svobodnými a dů­ věrnými poradami, které by připravili důvěrníci obou národních táborů. Němci na tyto projevy oficielně neodpovídali. Ale dne 24. dubna r. 1887 projevil v České Lípě předák českých Němců dr. Schmeykal ochotu působiti pro národní smír. Jako jeden z prostředků k tomu uvedl národní kurie.. České listy, které zaznamenaly Schmeykalův projev, rozdělily se ve dva tá­ bory. Staročeské noviny projevovaly zásadní ochotu přijati tento prostře­ dek, poněvadž to odpovídalo tradici České politiky od r. 1849. MladoČeské noviny jej odmítaly a pokládaly za neštěstí České politiky, že kdy Češi’ tento prostředek navrhovali. Po Schmeykalovi vystoupil s podobným pro­ jevem v Liberci jiný německý předák Ph. Dr. Ludvík Schlesinger. Dr.. MattuŠ chtěl určitě věděti, zda jsou Němci opravdu ochotni jednati o smír a proto dolehl dne 2. Července r. 1887 na dra Riegra, aby promluvil s drem Schmeykalem. Dr. MattuŠ pokládal za slušné, aby Členové autonomistické většiny na sněmu učinili první krok, krok, který Němci, když měli na.

139

K PUNKTACÍM.

sněmu většinu, nikdy nepodnikli. Dr. Mattuš chtěli kdyby Němci odmítli jednání o dohodu, slavně konstatovati před celým světem toto jejich stano­ visko a chtěl tím nabýti práva, »abychom pak i b e z n i c h konali vše, co v poměrech jsoucích uČiniti se dá, aby rovné právo bylo provedeno«. Dne 11. Července znovu v tomtéž smyslu naléhal na dra Riegra s myšlenkami o hlavních zásadách Česko-německého smíru. Mezi tím, co působil dr. Mattuš na dra Riegra, rozhodl se Jiří kníže Lobkowicz jednati s Němci o možnosti česko-německého smíru. Dne 10. srp­ na také dr. Rieger ve smyslu podnětu dra Mattuše jednal s drem Schmeykalem. Schmeykal radostně uvítal Riegrův krok a slíbil poraditi se o něm s německými důvěrníky. Mezi těmi byl i dr. Plener. Ten byl méně ochotný nežli dr. Schmeykal. Navrhl resoluci, která byla dne 23. listopadu přijata a Riegrovi i Lobkowiczovi dodána, že se Němci mohou vzdáti abstinence jen za podmínky, budou-li vládou a většinou sněmu poskytnuty závazné přípovědi pro splnění podnětů v návrzích, na sněmu jimi podaných, a budou-li provedeny takové změny zemského zřízení, které by zaručovaly Něm­ cům na sněmu národní samostatnost. To ovšem znamenalo, že má autonomistická většina sněmu zaplatiti za vstup Němců na sněm splněním všeho, co si přáli. Na tomto základě byl smír nemožný; nebyl by to býval smír a dohoda, nýbrž kapitulace před německým diktátem. Ale přes to se sešli dne 28. listopadu r. 1887 na obědě u místodržitele Krause tři konservativní Šlechtici a tři staročeští poslanci, aby o Plenerově projevu pojednali. Byli to vůdcové svých stran. Zde jeden z účastníků, Jiří kníže Lobkowicz, předložil koncept dopisu, o kterém pravil, že o něm vláda ví, a že jej chce zaslati dru Schmeykalovi. Účastníci oběda schválili tento koncept. Měl datum 29. listopadu r. 1887. Lobkowicz v dopisu zval k jed­ nání zástupce tří sněmovních klubů, velkostatkářského, Českého a němec­ kých poslanců o předpokladech vstupu Němců na sněm a Činil návrhy, o nichž by se mělo jednati. Pokud se týče účasti vlády, mělo se o ní rozhod­ nout! podle průběhu a výsledku konferencí. Účastníků nemělo býti méně nežli 6 a ne více nežli 12. Porady mohly vžiti v úvahu i jiné otázky. Před­ mětem jednání mělo býti: 1. Národní menšině by se na sněmu zabezpečila jedna kurie. Za tím účelem by se změnily zemské zřízení a jednací řád sně­ mu v tom smyslu, že by nastoupily na místo dosavadních tří kurií nové tři

140

•

K PUNKTACÍM.

kurie a to kurie velkostatku, kurie českých měst a českých venkovských obcí a kurie německých měst a německých venkovských obcí. Zařádění měst a venkovských obcí i obchodních komor by se stanovilo zákonem se zřetelem k trvajícím tehdy skutečným výsledkům voleb. Změny v tomto vřadéní by se byly mohly pak stati jen zákonem. 2. Úprava jazykové otázky u samo­ správy, obecních a okresních zastupitelstev měla se státi cestou zemského zákona, který by spočíval na těchto zásadách: Každá obec a každé okresní zastupitelstvo by si byly ustanovily samy svůj jednací jazyk nebo při smí­ šených okresích a obcích své jednací jazyky. Přípisy a podání jiné nežli ▼ jednacím jazyku obce nebo okresního zastupitelstva by se byly přijímaly, ale byly by se vyřizovaly v jednacím jazyku obce nebo okresního zastupi­ telstva. Měl se bráti příslušný ohled k jazyku menšin v obci nebo v okresu, když by tato menšina tvořila určitou část obyvatelstva, která by se byla ustanovila zákonem. Města s vlastními statuty měla vyřizovati učiněná po­ dání v obou zemských jazycích. Bylo by to bývalo po prvé, že by se byla jazyková otázka upravovala zákonem, j. Měly se změniti platné předpisy o užívání jazyků při soudech. Tím se nabízela revise Stremayrova nařízení, které Němci úsilovně potírali. Setrvávalo se na stanovisku vlády, že taková změna jest věcí exekutivy. Mělo se tudíž zůstati při nařízení. Změněné na­ řízení by bylo spočívalo na zásadě oboujazyČnosti soudů v celé zemi ve styku se stranami, bylo by se tudíž podržovalo i České stanovisko, ale byla by se, jak si přáli Němci, opustila zásada oboujazyČnosti soudců. »Znalost obou zemských jazyků by netvořila u všech soudců podmínku ustanovení a povýšení.« Důsledky uznání této zásady by byly bývaly: u vrchního zem­ ského soudu v Praze byl by býval vyhrazen určitý počet míst radů takovým radům, kteří sloužili v německých, a takovým, kteří sloužili v Českých okre­ sích. U vrchního zemského soudu a po případě i u zemského soudu v Pra­ ze bylo by se předepsalo takové rozdělení senátů, aby v každém pokud možná byly všecky právní případy projednány toliko v jednom jazyku; v souvislosti s tím by se bylo ustanovilo, že by se bylo zpravidla provedlo jednání o každém případě právním alespoň v první a druhé instanci úplné v dotyčném jazyku. U každého krajského a každého okresního soudu by byl působil alespoň jeden soudce, podle potřebí i několik, který by dovedl souditi v obou zemských jazycích, kdežto od ostatních soudců by se byla.

141

K PUNKTACÍM.

taková způsobilost nežádala. 4. Úleva břemen, která vznikala mnohým ob­ cím zřizováním škol pro národní menšiny, by se byla upravila zemským zá­ konem, aby takové obce, kterým tím vznikají značné výlohy Školní, když se jim ukládá, aby zřídily nové Školy nebo nové Školní třídy pro jistý počet dětí jinam příslušných a národní menšině v obci náležejících, obdržely za to zvýšené subvence ze zemských prostředků. Lobkowicz a jeho přátelé pokládali tedy za nejnaléhavější ze souhrnu otázek Česko-německého sporu v Čechách zřízení národních kurií, jazyko­ vou otázku u samosprávných korporací, revisi Stremayrova nařízení a úpra­ vu menšinového školství. Všichni účastníci oběda pochybovali o tom, že • odpověď Němců bude kladná. Znali poměry mezi Němci a věděli, že tam tehdy rozhodovaly živly nejkrajnější. Dr. Schmeykal předložil Lobkowiczův dopis německému výkonnému výboru. V něm hlavní slovo vedli dr. Plener a Scharschmid. Jejich vlivem se stalo, že odpověď na Lobkowiczovo pozvání, datovaná 18. prosince 1887, byla záporná. Němci nespatřovali v pozvání splnění toho, co dne 23. listo­ padu označili jako předpoklady své účasti pro jednání s Čechy. Pokud se týče konkrétních návrhů, zaujali k nim toto stanovisko: 1. uznali, že se jim vychází vstříc nabídkou národních kurií, ale žádali, aby tato ochota byla doplněna »přikázáním přesně vytčeného oboru působnosti oběma kuriím k hájení jejich národních zájmů«. 2. Pokládali zásady o úpravě jazykové otázky při autonomních korporacích za možný podklad jednání s tou toliko výjimkou, že by vyřizování podání v obou jazycích městy s vlastními sta­ tuty bylo omezeno jen na Prahu, tedy nebylo by se vztahovalo i na Liberec. 3. Odmítli oboujazyČnost úřadů v celé zemi a sebe menší prohlášení Češtiny vnitřním jazykem služebním. Žádali národní rozhraniČení okresů podle dřívějších německých návrhů a projevili ochotu svoliti k takovým zaříze­ ním na německém území, jimiž by se vyhovělo asi praktické potřebě stran znajících jen Česky, bez újmy platnosti jednacího jazyka německého t. j. pomocí tlumočníků. Celou otázku úpravy jazykové u soudů pokládali za věc říšského zákonodárství, odmítali tedy i nadále zde právo exekutivy. 4. Podnět o menšinovém Školství nepřijímali a navrhovali, aby se pone­ chalo národním menšinám na vůli utvořiti zvláštní Školní obce, které by se směly samy starati o úhradu potřeb svých škol, začež by byly zproštěny

142

K PUNKTACÍM.

všeobecných Školních přirážek. Němci doplňovali Lobkowiczňv konferenč­ ní program body o utvoření národních sekcí v zemské školní a zemědělské radě, poněvadž pokládali toto zařízení ve spojení se svým požadavkem ná­ rodního ohraničení okresů za »nutnou podmínku všestranně úspěšné čin­ nosti oněch orgánů«. Němci byli ochotni obeslati konference, když by byly Lobkowiczovy proposice změněny a doplněny za souhlasu vlády ve smyslu německých návrhů. Když schůze velkostatkářských důvěrníků a Českého klubu jednala o německé odpovědi, pokládala ji za odmítnutí. Hrabě Taaffe si však ne­ byl tou věcí tak zcela jist. Poněvadž mu záleželo na tom, aby dostal Němce na sněm, dělal si naděje, že Schmeykalova odpověď z 18. prosince r. 1887 není poslední slovo Němců. Pod vlivem tohoto Taaffeova mínění usnesli se důvěrníci konservativního velkostatku a Českého klubu vyprovokovat! na Němcích zcela jasné vyjádření, o němž tušili, že bude negativní. Kníže Lobkowicz poslal proto po úřadě s těmi, kdo byli účastni oběda u místodržitele, dne 5. ledna r. 1888 dru Schmeykalovi nový list, v němž konstato­ val, že vyzvání k Němcům se stalo za souhlasu vlády a že projevily kluby velkostatkářský i Český ochotu obeslati konference a jmenovaly své důvěr­ níky. Uváděl, že tito jsou stále ihned ochotni urychleně jednati na podkladě z 29. listopadu r. 1887, nemohou však uČiniti již před poradami zásadní souhlasné prohlášení k německým požadavkům. Také vláda nemůže uČi­ niti něco podobného. Ale oba kluby, které se prohlásily pro obeslání kon­ ferencí, projevily ochotu působiti u vlády, když by se dohoda zdařila, pro její schválení. Lobkowicz žádal, aby i německý klub jmenoval co nejdříve své důvěrníky. • Výkonný výbor Němců odpověděl dne 22. ledna r. 1888 Lobkowiczovi již tak, že nebylo možno pochybovati o odmítnutí německé účasti na kon­ ferenci. Němci setrvali na obsahu svého sdělení z 18. prosince r. 1887 a opa­ kovali své žádosti, zrušení Stremayrova nařízení, národnostní rozhraniČení okresů, zřízení národnostních sekcí v zemské školní a zemědělské radách. Němci prý se nemohou pustiti do jednání bez zásadního souhlasu k těmto požadavkům, když je přece známo, že opustili sněm pro otázku národnost­ ního rozhraniČení okresů, což však neodpovídalo skutečnosti. Lobkowiczňv dopis z 5. ledna prý takový zásadní souhlas neprojevil a dokonce se prý 143

K PUNKTACÍM.

i naznačuje, že by ani důvěrníci druhých klubů nemohli přijati všechna ně­ mecká přání. Proto prý konference neobešlou. Co tušili účastníci oběda u místodržitele, bylo nyní Němci napsáno Černé na bílém. Hrabě Taaffe i místodržitel Kraus byli zbaveni svých pochybností. Když mluvil dr.MattuŠ v poslanecké sněmovně říšské rady dne 19. dubna r. 1888 o Lobkowiczovu smiřovacím pokusu, nemohl nežli projeviti opravdovou lítost nad tím, že k němu nedošlo. Dne 10. září r. 1888 bylo zahájeno zasedání Českého sněmu zase bez Němců. Nejvyšší maršálek zemský toho litoval. Upozorňoval, že neplodná, nepřítomnost Němců dává podnět k nejasným a většinou nesplnitelným přáním, která nemůže uskutečniti žádný Český sněm a žádná rakouská vlá­ da. Řekl to z obavy, že se oddaluje a ztěžuje možnost Česko-německého smíru, potřebného pro zdar Českého království i rakouské říše uvnitř a na venek. Doba německé abstinence na Českém sněmu přišla do období napětí v zahraniční politice, kdy habsburská monarchie toužila se pevněji opříti o Německo, kdyby došlo ke konfliktu s Ruskem pro otázky balkán­ ské. Ministr zahraničních věcí Kálnoky a s ním císař nepohlíželi proto na negativní taktiku Českých Němců lhostejně a bezstarostně. Byli by si přáli,, aby se Němci vrátili na sněm, a když se pokusy o to nezdařily,dal Kálnoky, patrně za souhlasu císařova, iniciativu k pokusu novému. Chtěl dostati na sněm nejprve ústavověmé velkostatkáře, kteří byli syti negativní politiky německé, chtěl je vyprostiti z oblasti solidarity s buržoasními Němci a sou­ dil, že to bude cesta, která přivede na sněm všechny Němce. Úředník hra­ běte Kálnokyho, legaČní rada rakouského vyslanectví v Petrohradě, jediný z úřednictva zahranič, ministerstva, s nímž se Kálnoky důvěrně stýkal, Alois Lexa z Aehrenthalu, smýšlením ústavověmý velkostatkář, zahájil na jaře r. 1889 za svého pobytu v Čechách v tom směru dohovory s předákem konservativního velkostatku knížetem Karlem Schwarzenbergem. Vykládal mu, že by ústavověrný velkostatek vstoupil zase do sněmu, kdyby při vše­ obecných sněmovních volbách, které byly na obzoru, dal mu konservativní velkostatek jistý počet hlasů. To znamenalo volební kompromis ve velkostatkářské kurii. Konservativní velkostatek uvědomil o tom staročeské vůd­ ce, poněvadž nechtěl bez nich ničeho podniknouti, a byl ochoten s jejich 144

K PUNKTACÍM.

souhlasem dáti ústavověrnému velkostatku 15 mandátů. Svůj návrh učinil vzhledem na slabší volební naděje StaroČechů,s nimiž chtěl i nadále míti na sněmu většinu. Hrabě Taaffe, aby se kompromis uskutečnil, zajel dne 19. dubna do Prahy osobně zprostředkovati. Ukazoval při tom, že úkol velkostat­ ku jest býti prostředníkem mezi Čechy a Němci. Ale ke kompromisu ne­ došlo. Ústavověrný velkostatek dne 29. dubna kompromis odmítl s odů­ vodněním, že se mu nabízí velice málo mandátů, ve skutečnosti však proto, že jeho vůdcové byli přemluveni předáky německé buržoasní politiky, aby tak nečinili. Německým buržoasním politikům se jednalo, aby nebyla roztržena jednotná německá fronta tím, že by po volbách vstoupili ústavověmí velkostatkáři sami na sněm. Němečtí předáci dosáhli, Čeho si přáli. Jednání o volební kompromis se rozbilo a mezi ústavověrným velkostat­ kem a německou buržoasií se utužil přátelský poměr. Staročeští vůdcové nepřestávali nikdy přes odmítání Němců usilovati, aby je přivedli do porad smiřovacích. Zvláště v tom nad jiné vynikali dr. MattuŠ a dr. Rieger. Dr. MattuŠ dne 14. března r. 1889 poznovu doléhal na Českoněmecký smír v rozpočtové debatě poslanecké sněmovny a pro­ hlásil se tehdy i pro to, co byl den 22. prosince označil na Českém sněmu dr. Plener za jeden z prostředků Českoněmeckého smíru, pro krajské zří­ zení. Dr. MattuŠ navrhoval, aby se mezi první a druhou instancí politické správy vřadil ve velkých zemích, především v Čechách, krajský úřad, který by převzal agendu místodržitelství. MattuŠův návrh bylo první přihlášení se odpovědné České politiky nové doby pro toto zařízení. Po rozpočtové debatě ve Vídni se zdálo, že Němci a Češi nejsou od sebe tak daleko, aby nemohli zasednout! k společným poradám. Dr. MattuŠ a dr. Rieger žádali poslance dra Josefa M. Baernreithera, který byl duch kompromisní a rád hrával úlohu prostředníka, aby působil mezi Němci pro smiřovací poradu. Když tyto Žádosti zůstaly bez výsledku a dr. Baemreither radil, aby se nezačínala podobná akce oficielně, nýbrž jen zcela v úzkém kruhu, dolehl přímo dne 2. dubna dr. MattuŠ na dra Plenera s dotazem, co on a jeho stoupenci hod­ lají uČiniti vzhledem k tomu, že se budou za nedlouho konati zemské vol­ by v Čechách a že situace v říši je rázu, který si vyžaduje dorozumění mezi národy. Dr. MattuŠ navrhl podle rady Baemreitherovy dru Plenerovi ne­ závazný rozhovor v nejužŠím kroužku. Dr. Plener nebyl již tehdy tak od­ 10

145

K PUNKTACÍM.

mítavým. Soudil, že musí autonomistická většina sněmu přijíti s návrhy a pokládal za nutné, aby se smlouvání obou stran dálo za přítomnosti vlády. Vláda prý by stála nad stranami a hájila jen zájem státu. Dr. Mattuš postřehl, že se Plenerovi jedná o více nežli o soukromé porady v nejužším kroužku. Upozornil ho, že v poradách takového rázu, jak je myslil, se dobře nedá mluviti o zprostředkování vlády a ostatně by musilo ukončení sporu předcházeti předložení osnov zákonů, kdy pak by vláda vystoupila. Dohodnou-li se však strany, vláda nebude moci odepříti dohodě svého schválení. Plener uvědomil své stoupence o jednání s drem MattuŠem. Ti schválili Plenerovy názory. Plener to sdělil i dru Mattušovi i dru Riegrovi. Ale Plener přece jen přijal Mattušovo mínění a pozval dra Riegra, dra MattuŠe a Scharschmida k sobě na 6. dubna na večeři. Po ní jednali dů­ věrně o česko-německém sporu. Rozhovor započal hostitel a označil, o čem by se mělo jednati: 1. o otázce jazykové (úřadování) v německých okresích, 2.o vymezení německých okresů a 3. o otázce národních sekcí při zemědělské a zemské Školní radách. Plener i Scharschmid počítali s tou skutečností, že se již Němcům nepodaří znovu dobýti většiny na Českém sněmu vzhle­ dem k velkému rozvoji Českého národa. Češi hájili, pokud se týče prvního bodu, Stremayrovo nařízení a oboujazyČnost úředníků v celé zemi, při­ pouštějíce přechodnou dobu 12 let pro ty, kdo neznali oba zemské jazyky. Němci odmítali oboujazyČnost německých úředníků. Češi nechtěli při­ pustili rozdělení Čech na pásmo německé, kde by se přijímala jen německá podání, a na pásmo České, kde by se přijímala jen podání Česká. Upozor­ ňovali, že, i kdyby na to přistoupili, neschválila by to ani vláda ani císař. Rozhovor se omezoval jen na vnější úřední jazyk. O vnitřní Češtině se ne­ mluvilo. V první otázce se strany nesblížily. Pokud se týče národního ohra­ ničení okresů a zřízení národních sekcí při zemědělské a zemské školní radách, nebylo mezi stranami vážných rozdílů. Češi pokládali za přijatelné rozdělení obou rad. Předmětem rozhovoru byly i národní kurie na českém sněmu a krajské zřízení. Češi i Němci došli k názoru, že první jest provedi­ telné a druhé že se odporuČuje provésti. Jen dr. Rieger nechtěl slyŠeti o vy­ mezení materielní zákonodárné kompetence kurií. Také v otázce menšino­ vého Školství nepadlo poslední slovo. Češi se nestavěli příliš proti němec­ kému podnětu národnostního soupisu poplatníků daní ve smíšených okre-

146

K PUNKTACÍM.

šech. Plener vystoupil s tím, co žádali Němci po Češích již dne 23. lišto * pádu r. 1887, aby Češi předem zásadně uznali německé stanovisko a aby tím přispěli ke vzbuzení lepší nálady pro smír mezi Němci. Češi se ne­ mohli k tomuto přání zachovati jinak nežli odmítavě. Porada tedy skončila bez výsledku. Účastníci si vyměnili názory a poznali, že jest to otázka ja­ zykové úpravy u veřejných úřadů a soudů, která je nejvíce rozvádí. Přes tento neúspěch porady se dr. MattuŠ nevzdal svého názoru o nutnosti do­ hody mezi Čechy a Němci v Čechách a byl vždy ochoten pustiti se do no­ vého jednání. Dne 3. Června r. 1889 dal zase v novinách najevo ochotu StaroČechů jednati o smír s Němci a znovu navrhoval zahájení porad dů­ věrníků stran mimo sněm a ratifikování dohody zemským sněmem. V červnu r. 1889 zahájil předák ústavověrného velkostatku, bývalý diplomat Alexander kníže Schonburg z popudu hraběte Taaffeho nový pokus jednání o vstup Němců do sněmu, novými volbami zvoleného.Schonburg se nejdříve obrátil na vůdce Němců dra Plenera s otevřeným prohlášením, že se chce ujati prostřednictví mezi Němci a Čechy. Plener se Schónburgovi netajil, s jakými obtížemi jest podobné předsevzetí spojeno, ale neodmítal ho, nýbrž ho odkázal na dra Schmeykala. Dne 11. Června r. 1889 se sešli v Praze za Schónburgovy intervence dr. Schmeykal a kníže Lobkowicz. Dohodli se o tom, co Češi neradi viděli, aby se vláda chopila iniciativy vzhledem k napětí ve stranách. Lobkowicz, který počítal s posíle­ ním MladoČechů za Červnových voleb, se ptal, zda by Němci měli zájem na jejich účasti. Dr. Schmeykal, který soudil, že by se tím způsobily obtíže průběhu jednání, odpověděl záporně. Chtěl jednati jen se sněmovní větši­ nou. Schonburg učinil dotaz, patrně s Lobkowiczem již smluvený, zda se lze nadíti vzájemného souhlasu, když by hrabě Taaffe strany pozval. Lobkowicz přisvědčil. Dr. Schmeykal si vyhradil předložití konečné roz­ hodnutí výkonnému výboru. Mezi tím se konaly všeobecné volby, při nichž MladočeŠi vzrostli na klub 37 poslanců. Dr. Plener, který projevoval písemně dne 17. Července Schónburgovi souhlas s iniciativou vlády, přimlouval se nyní, aby Mlado­ čeŠi vzhledem k jejich volebnímu vítězství byli k poradám přibráni. Obá­ val se, že by se případná dohoda neuskutečnila, když by MladočeŠi nebyli při jednání. Schonburg poté oznámil hraběti Taaffemu, že Češi i Němci jsou 10*

147

K PUNKTACÍM.

ochotni zasednouti k společnému stolu za přítomnosti ministerského před­ sedy. Porady tudíž neměly býti vládní akcí. Bylo to v zájmu vlády, kdyby výsledek porad minul se úspěchem. Na brzké konání porad naléhal pře­ devším císař. Byl rozčilen vítězstvím oposiČních MladoČechů. Místo pro­ ponovaného důvěrníka MladoČechů měl v poradách zaujmouti nastrčený iniciátor akce, kníže Schonburg. Ale k smiřovacím poradám se zase nemohlo zasednouti pro nové ná­ mitky Němců. Hlavní příčinou k nim byla změna na místodržitelském křesle v Praze. Místo barona Krause zaujal dne 2. září r. 1889 konservativní Šlechtic hrabě František Thun. Thun se dne 5. října r. 1888 vyslovil jako poslanec na Českém sněmu pro korunovaci císaře Českým králem. Ne­ chce hrabě Taaffe vlákat Němce na konference, aniž by co řekl o koruno­ vaci a neupadlo by na ně odium, že rozbili jednání, kdyby počali Činiti do­ tazy, odpovědi by byly neuspokojivé, a kdyby byli nuceni opustiti konfe­ rence? Není tato domněnka pravděpodobná, když vlivem MladoČechů za­ chvacoval boj za České státní právo veřejné mínění, když StaroČeŠi prohla­ šovali nejednou dříve Česko-německý smír za předpoklad státoprávního vyrovnání s Českým královstvím a když dr. Rieger ještě v březnu r. 1889 vykládal německým poslancům, že by národnostní vyrovnání, smluvené mezi oběma národy, bylo pojato do korunovační přísahy? Dne 15. září r. 1889 se sešel výkonný výbor německých poslanců z Čech a uvažoval o Schónburgově akci. Schonburg a hrabě Josef Oswald Thun pů­ sobili na Členy výboru, aby se nepostavili na stanovisko odmítavé. Výkonný výbor projevil ochotu obeslati smiřovací porady, jak o nich mluvil Schon­ burg, ale vázal je podmínkou, »že vláda, která dosud odmítala se mísiti do sporů Němců a Čechů a jejíž oficielní projevy jen nasvědčovaly, že zamítá požadavky německého lidu v Čechách, zaujme a osvědčí nyní jiné, těmto požadavkům zásadně příznivější stanovisko, poněvadž jen při takovém jednání bylo by se lze nadití, že se zmíněné vyjednávání zdaří, ale poně­ vadž v poslední době otázka České korunovace, jejíž státoprávní význam daleko vyniká nad všecky dosavadní neshody byla na České straně učiněna nápadným způsobem a se zvláštním důrazem předmětem veřejné rozpravy«, pokládal výkonný výbor »pro objasnění veřejné situace za nezbytno, aby se vláda před počátkem případného jednání vyslovila otevřeně o těchto 148

K PUNKTACÍM.

snahách, které se nesrovnávají s platnou ústavou a určitým prohlášením, aby německý lid v Čechách a v celém Rakousku v té příčině uspokojila«. Dr. Schmeykal sdělil ještě dne 15. září toto rozhodnutí Schónburgovi. Hra­ bě Taaffe usnesením nebyl spokojen. České a oficielní listy pokládaly usnesení za odmítnutí, poněvadž nechtěly věřiti, že by vláda měla úmysl splniti podmínku výkonným výborem vyslovenou. Hrabě Taaffe se sku­ tečně dne 15. září v dopise Schónburgovi vzpíral veřejně zaujmouti nějak stanovisko k České korunovaci a soudil, že by Němcům mohlo staČiti, že vždy, co dělal, bylo v mezích platné ústavy. Hrabě Taaffe nebral podmín­ ku o korunovaci za příliš vážnou a myslil, že by bylo možno porady svolati, i když by neučinil o korunovaci žádného veřejného projevu. Dr. Schmey­ kal vyložil Schónburgovi, že by pak Němci konferencí neobeslali, poně­ vadž nemohou věnovali důvěru vládě, k níž stojí v oposici. Dne 10. října 1889 byl zahájen nově zvolený Český sněm. Nově zvo­ lení němečtí poslanci na sněm nepřišli. NejvyŠŠí maršálek zemský toho li­ toval. Vybídl je, aby se dostavili. Když tak v předepsané lhůtě neučinili, byli prohlášeni dne 14. listopadu r. 1889 za vystouplé. Poněvadž však ne­ bylo s nimi ukončeno vyjednávání, které zahájil kníže Schonburg, nebyly, jak navrhoval místodržitel Thun, ihned vypsány doplňovací volby, nýbrž až v prosinci. Dne 12. října podali MladoČeŠi na sněmu návrh adresy císaři a králi. Postavili v ní České státní právo do středu aktuelní politiky a zdůraznili oprávněnost obnovy historického Českého státu stejnými historicko-právními důvody jako to Činívali StaroČeŠi.StaroČeŠi, kteří byli hrabětem Taaffem odmítnuti s návrhem, aby byl sněm zahájen reskriptem, a nenalézali nyní podnět k podání adresy, se obávali, že se rozvinutím státoprávní otázky pobouří císař, vláda, spojenci Čechů na říšské radě a že abstinující Němci budou míti nový důvod, aby setrvali ve své taktice. Konservativní velko­ statek byl by chtěl, aby adresa byla odmítnuta vzhledem na císaře a jeho napjatý poměr k MladoČechům a byl jen vzhledem na StaroČechy, kteří se báli, že by kolísající Členové jejich klubu mohli odpadnouti, když by byl na­ vržen přechod k dennímu pořádku hned v prvním Čtení, pro odkázání ad­ resy komisi. Většina komise navrhla, co neučinila sněmovna. Odůvodnila to podle návrhu dra Riegra a hraběte Richarda Clama, stojíc na historickém

149

K PUNKTACÍM.

státním programu českém, tím, že sněm neuznává »ani za potřebné, ani za prospěšné, ani vzhledem na loyalitu, kterouž je koruně povinen, za přísluš­ né, aby přijal adresu, jež mu byla navržena«. Vladař prý nedal ničím pod­ nět k státoprávní akci, sněm osvědčil své státoprávní přesvědčení nejednou před tím, situace není vhodná pro státoprávní podniky a náleží panovní­ kovi, aby sám volil chvíli, kdy by se tak mělo státi. Většina výboru odmí­ tala také formu adresy. Vlastní důvod návrh většiny komise neuvedl, ale sdělil jej důvěrně místodržitel Thun dne 13. října hraběti Taaffemu. Roz­ hodl ohled na Němce, na sněmu nepřítomné, s kterými byly navázány styky o jejich vstup na sněm a pokus o smiřovací porady. Jejich protistátoprávní nálada určila většině výboru její taktiku. Sněmovna se podle přání vlády připojila k návrhu většiny komise 123 hlasy oproti 37. Návrat Něm­ ců na sněm pokládala za naléhavější nežli státoprávní adresu, která Němce dráždila a naplňovala nedůvěrou k českým politikům i k vládě. Vláda za celé státoprávní debaty na českém sněmu mlčela. Český místodržitel i jeho oprávněný zástupce se úmyslně vyhnuli zasáhnouti do debaty, zjednavše si k tomu souhlas hraběteTaaffeho. Toto mlčení vlády popudilo Němce. Proto podal dne 3. prosince r. 1889 poslanec Plener v poslanecké sněmovně říšské rady dotaz, zda nepokládá vláda za svou povinnost vystoupit! proti státo­ právním názorům, na nichž sc usnesl český sněm dne 9. listopadu. Jsou prý to snahy ohrožující základy státu, jeho jednotu, postavení Němců v ze­ mi. Když se v ministerské radě dne 9. prosince jednalo o odpověď vlády na Plenerňv dotaz, navrhl ministr Gautsch, aby byl slyšen o České koruno­ vaci i ministr zahraničních věcí Kálnoky. To byl důvěrný přítel Plenerův. Kálnoky se vyslovil proti korunovaci. A císař v nové ministerské radě, která se konala za jeho předsednictví, zůstal věren svému protistátoprávnímu založení a připojil se k mínění zahraničního ministra. Když odpo­ vídal hrabě Taaffe dne 17. prosince r. 1889 v rozpočtové debatě po Plenerově urgenci na jeho dotaz ve sněmovně, upozornil Němce, že vlastně pů­ dou pro jejich státoprávní námitky by byl český sněm, ale jasně řekl, že se nyní musí pracovati na základě nynější ústavy a že není pro tu dobu po­ myšlení na řešení ústavních otázek. »Vláda,« pravil, »nehodlá navrhnouti císaři zásadní změny ústavy, ani spojenou s nimi korunovaci.« Toto své prohlášení podepřel i usnesením Českého sněmu z 9. listopadu. Tím byla 150

K PUNKTACÍM.

splněna vládou podmínka, na které se usnesl dne 15. září výkonný výbor německých stran. Němci byli si nyní jisti, že vláda nedovolí, aby se na po­ radách mluvilo o českém státním právu a o korunovaci. Schonburg se pak z příkazu hraběte Taaffeho zcela formálně otázal dra Plenera, zda jsou Němci ochotni po odpovědi vlády se dostavili na česko-německé konfe­ rence. Plener odpověděl kladně a dne 20. prosince slíbil hraběti Taaffemu osobně obeslání porad. Postavil však novou podmínku, že musí býti za jednání zachován klid zbraní i na českém sněmu. Tím myslil, že osnova zemského zákona o užívání obou zemských jazyků při samosprávných úřa­ dech v Českém království, přijatá dne 21. listopadu r. 1889, neobdrží sankce a že nebude pokračováno v jednání o novelisaci zákona o dozoru na školy t. j. o zřízení a udržování menšinových škol. Hrabě Taaffe slíbil Plenerovi vyhověti. Mohl tak uČiniti tím spíše, poněvadž projednávání těchto osnov na sněmu za nepřítomnosti Němců mělo, jak naznačil dne 2. listopadu'r. 1889 dr. Rieger ministru Pražákovi, jen účel taktický, mělo Němcům ukázati, že lze na sněmu i bez nich přijati zákony jim nemilé a tím se měli Němci nutiti, aby zanechali své abstinenční politiky. Hrabě Taaffe si vy­ žádal, aby se zatím nekonal sjezd Plenerovy strany, svolaný dne 30. listo­ padu do Teplic na 26. ledna r. 1890. Oba státníci se dohodli o počtu účast­ níků konferencí a o přizvání Schónburgově. Dr. Plener by si byl přál, aby byl pozván některý mladoČeský politik, hrabě Taaffe to odmítl, poněvadž nekladl dosti velikou váhu na to, že MladoČeŠi za posledních voleb dobyli opravdových úspěchů a že i jinak byli v Českém národě na postupu. Hra­ běti Taaffemu se jednalo na příkaz císařův o nejrychlejší provedení kon­ ferencí a mladoČeský důvěrník mu znamenal jejich průtah. Dr. Rieger měl pravdu, když dne 30. prosince r. 1889 odpovídal novinářům na dotaz, proč nebyli přizváni Mladočeši, že vina za to spadá na vládu a ne na StaroČechy. Dr. Rieger měl v té příčině pro vládu jedinou omluvu; nebylo prý jasno, kdo by mohl vlastně býti na poradách mladoČeským důvěrníkem. MladočeŠtí politikox é přes to, že nebyli na porady pozváni, pokládali za svou povinnost zaujmouti k nim veřejné stanovisko. Učinili tak těsně před jejich započetím dne 3. ledna r. 1890. Nevzpírali se konečnému míru mezi oběma národy v království, ba prohlásili se pro něj, aby se tím více ve veřejnosti cítilo, že měli býti pozváni jako strana národního smíru, ale

151

K PUNKTACÍM.

odmítali, aby konference měly jediný účel — uspokojiti Němce. Žádali, aby se na konferencích řešily i České požadavky, za něž prohlásili změnu volebních řádů do sněmu a říšské rady na základě skutečných statistických poměru podle stejného měřítka k oběma národnostem stejně spravedlivé­ ho, pak odstranění nadvlády němčiny v Českém království, provedení úplně rovného práva co do užívání zemských jazyků a zákonnou ochranu Českým menšinám proti německému útisku. MladoČeŠi byli jen pro takové vyrov­ nání, kterým by se nebylo bývalo porušovalo zvláštní státoprávní postavení Českého království, jeho nedílnost a správní jednota. Dr. Plener a dr. Schmeykal předložili dne 27. prosince r. 1889 výkon­ nému výboru německých poslanců v Čechách výsledky svého jednání s hra­ bětem Taaffem. Výkonný výbor je schválil, prohlásil se jednomyslně pro obeslání konferencí a zvolil si pro ně své důvěrníky. Důvěrníky za České občanské strany si vybral hrabě Taaffe sám po úřadě s knížetem Lobkowiczem. Byli to tři StaroČeŠi, ani jediný MladoČech. Stejně tak učinil hrabě Taaffe s důvěrníky velkostatkářů. Nebyl mezi nimi kníže Karel Schwar­ zenberg, který se zdál hraběti Taaffemu pro svou živou letoru k jednání méně způsobilý, nýbrž Richard hrabě Clam - Martinic. Hrabě Taaffe učinil ministerské radě sdělení o obmýšlených poradách Českoněmeckých dne 30. prosince r. 1889. Pozvání na porady zasílal ministerský předseda hrabě Taaffe. Měly se konati ve Vídni v místnostech presidia ministerské rady. Účastníky porad byli: 5 ministrů, hrabě Taaffe, dr. Pražák, dr. Gautsch, Bacquehem a hrabě Schónborn. Z klubu konservativních velko­ statkářů na Českém sněmu Richard hrabě Clam - Martinic, Bedřich Karel hrabě Kinský, Jiří kníže Lobkowicz. Ze staročeského klubu na Českém sněmu dr. Karel MattuŠ, dr. F. L. Rieger a Ot. Zeithammer. Z abstinujících německých politiků občanských JUDr. Heřman Hallwich, Dr. Arnošt Šl. Plener, prof. Ph. Dr. Ludvík Schlesinger a dr. František Schmeykal. Z ústavověmých velkostatkářů, na sněmu nezastoupených Max svob. pán Scharschmid, Alexander kníže Schonburg a Josef Oswald hrabě Thun. František hrabě Thun, ačkoliv byl Český místodržitel, nebyl přizván. Nesl to těžce a dal to hraběti Taaffemu najevo po ukončení smiřovacích konferencí. Hrabě Taaffe mu dne 27. ledna r. 1890 vysvětloval, že

152

PUNKTACE.

si právě jeho postavení jako místodržitele vyžadovalo, aby nebyl přizván k jednání a neangažoval se. Pravděpodobnější se zdá býti, že hrabě Taaffe nepozval Thuna především proto, aby jeho státoprávní minulostí si znovu nepobouřil Němce.

XV.

PUNKTACE. Hrabě Taaffe svolal Česko-německé porady do Vídně na 4. ledna

r. 1890. Byly ukončeny dne 19. ledna t. r. Celkem se konalo 14 schůzí. Jed­ nalo se v největším spěchu, poněvadž císař doléhal na brzké vyřízení. Po­ rady byly omezeny jen na Čechy. Morava i Slezsko zůstaly mimo úvahu. Mimo dra Pražáka nebyl v konferencích ani jediný Čech z Moravy občan­ ského původu. Dr. Rieger postřehl, že je to něco, co naráží na státoprávní minulost Čechů, a nezdržel se, aby neupozornil na nepřítomnost Morava­ nů. Plener Čelil Riegrově výtce upozorněním, že podobné národní spory, jaké byly v Čechách, nebyly na Moravě a že vlastně účel porad jest ten, aby se učinily ústupky Němcům v Čechách, by se mohli se ctí vrátiti do sněmu. Hrabě Taaffe odmítl Riegrovu výtku, poněvadž v ní spatřoval rozšíření úkolu porad na míru, který by se nedal najednou zvládnouti. Také otázka nepřítomnosti MladoČechů se dostala znovu na přetřes. Hrabě Taaffe byl opět upozorněn, že jejich neúčast bude míti za následek jejich odpor proti dohodě. Jejich nepozvání bylo pohoršlivě zneuznání stra­ ny, která měla za sebou vítězné volby do Českého sněmu a byla i jinak ve voličstvu na postupu. Hrabě Taaffe setrval na svém dřívějším názoru. MladoČeŠi prý by v poradách nepřispěli k uskutečnění smíru. Jsou prý to výstředníci. Také němečtí extrémisté nemají zastoupení. Hrabě Taaffe se také obával, že by mladoČeský důvěrník nedovedl zachovati důvěrnost jed­ nání. Nechtěl proto sám přispěti k tomu, aby mohly »Národní listy« zne­ klidňovali průběh jednání. Úkol hraběte Taaffeho byl úkol pasivního předsedy. Zasahoval do merita porad nepatrně. Býval Často mimo porady — byl již vážně nemo­ 153

PUNKTACE.

cen — a dal se zastupovat! ministrem Pražákem. Jednání věnoval, pokud byl přítomen, menší pozornost a nejednou byl přistižen, an klidně podři­ muje. Vlastní práci z Členů vlády konali ministři Gautsch a Schbnborn. Byli dokonale připraveni na celou látku, mohli vysvětlovali, raditi a na­ vrhovat!. Z německé strany hlavní úkol připadl Plenerovi a pak Schmeykalovi, na České straně Lobkowiczovi, Riegrovi a Mattušovi. Konference stály pod dojmem císařovy vůle, aby se smír za každou cenu uskutečnil. Sdělil to hned v první schůzi kníže Schonburg a císař to opakoval při osobním setkání s účastníky. Vláda nepředložila hned návrhy, ale měla je připraveny. Měly tak uČiniti strany samy. Byly na to připraveny a byly dohodnuty předběžnými poradami, z nichž se německá konala u Plenera a Česká u Lobkowicze. V první schůzi byly, jak se předvídalo, tlumočeny drem Plenerem německé požadavky, v druhé schůzi Češi před­ nesli svá přání ústy Riegrovými. Němci žádali, co se obecně očekávalo vzhledem na jejich prohlášení před konáním konferencí ještě na sněmu nebo mimo něj, především zrušení Stremayrova nařízení, opuštění Českého požadavku dvoujazyČnosti soudců a soudních zřízenců. Nevyslovili poža­ davek, aby byla němčina výslovně uznána za státní jazyk, ale tvrdili, že ne­ může stát býti bez jedné úřední řeči. Chtěli, aby vrchní zemský soud v Pra­ ze, zejména disciplinární a personální oddělení, byl rozdělen. Vyslovili po­ žadavek rozdělení zemské školní a zemědělské rad a zřízení národních kurií s právem veta, opakovali svůj podnět o národním soupisu poplatníků a žádali změnu osnovy zákona o jazykové otázce u autonomních úřadů v tom směru, aby byl Liberec vypuštěn mezi městy se zvláštním statutem, poněvadž by byl musil úřadovat! v obou zemských jazycích. Češi žádali úplné provedení rovnoprávnosti při celistvosti země, zachování Stremayrova nařízení, ochranu národních menšin, povinnost ze­ mě nésti náklady na menšinové školy, opravu volebního řádu, pokud se týče velkostatkářské kurie, češtinu jako vnitřní soudní jazyk v Českých kra­ jích (ne tedy jako vnitřní úřední jazyk služební), poradu vyšší instance v řeči nižší instance, rozmnožení Českých krajských soudů a zřízení nové České obchodní komory ve východních Čechách. Připouštěli ohraničení ně­ kterých okresů, když by si toho výslovně přálo obyvatelstvo a když by se nedálo jen z důvodů jazykových. Ale stáli proti rozdělení celé země. Vo­

154

PUNKTACE.

lební okresy se měly ohraničiti paralelně národnostně. Rozdělení se mělo týkati jen jednotlivých okresů. Byli i pro rozdělení soudů, ale nemělo se tak státi jen podle národnostního prospěchu německého. Senáty u vrchního zemského soudu by se byly utvořily jen podle řeči procesů. Připouštěli roz­ dělení zemské školní rady při rozmnožení autonomních členů a zeměděl­ ské rady v Čechách, v obou případech při zachování jejich jednoty. Nebyli proti zřízení národních kurií (mimo velkostatek) na sněmu, ale nevyslo­ vili se o jejich kompetenci a o právu veta. Stáli na osnově zákona o jazy­ kové otázce u autonomních úřadů a nechtěli jí rozuměti podle přání Němců. Jednání o přednesených požadavcích bylo smluveno tak, že se zapo­ čalo s tím, co bylo téměř nesporné, tudíž kde se mohlo docíliti snadno a rychle dohody, pak se mělo přejiti k otázkám spornějším a obtížnějším. ♦

Pro otázku rozdělení zemské Školní rady připravil ministr Gautsch návrh nové její organisace. Nebyla to však ještě osnova zákona. Ministrův elaborát se stal předmětem diskuse. Byl v podstatě přijat dne 11. ledna r. 1890. Němci, i když se podržovala jedna zemská Školní rada, byli spo­ kojeni jejím rozdělením ve dvě národní sekce, poněvadž to odpovídalo jejich snaze zajistiti si do budoucna rozhodování o německém Školství, vy­ slovené na Českém sněmu v říjnu r. 1884 návrhem dra Bareuthera. Češi neměli, co by namítali proti zřízení národních sekcí v zemské školní radě, poněvadž podobné řešení odporučovali r. 1878 ze své iniciativy dříve nežli Němci, a to za tím účelem, aby vysvobodili České Školství z rozhodování německé většiny v zemské Školní radě. Člen Českého klubu dr. Jaromír Čelakovský navrhoval na českém sněmu dne 12. října r. 1878 řešení v tom smyslu, ale pro odpor německé většiny sněmu bezúspěšně a r. 1880 vydal bez námitek české veřejnosti odůvodnění českého návrhu v brožuře »Reorganisace zemské Školní rady pro království České«. Schlesingrňv pozmě­ ňovací návrh, aby dva zástupci Prahy v zemské Školní radě nebyli voleni obcí, nýbrž Českou a německou školní radou, byl zamítnut. Dohoda se tý­ kala složení a zřízení zemské školní rady v Praze a vyžadovala si novelisaci zemského zákona ze dne 24. února 1873 o místní a okresní dohlídce ke Školám. Dohoda rozmnožovala počet Členů zemské Školní rady z 22 na 27

155

PUNKTACE.

Členů. Toto rozmnožení bylo ve prospěch samosprávných Činitelů (o 4) a učitelstva (o 1). Zemská Školní rada by se byla napříště skládala ze zem­ ského náčelníka nebo náměstka jím stanoveného jako předsedy, z 6 (dříve 4) zástupců volených zemským výborem, z nichž by byli 3 Češi a 3 Němci (volitelní by byli bývali jako dříve jen ti, kdo měli způsobilost býti voleni do sněmu), pak z referentů pro administrativní a ekonomické záležitosti Školské (dříve byli 2, nyní by byl býval jejich počet rozmnožen, ale o je­ jich národnosti se mlčelo), ze zemských Školních inspektorů (dosud jich bylo 8 a o jejich národnosti se stejně mlčelo), ze dvou zástupců hlavního města Prahy, z nichž by byl jeden Čech a jeden Němec, ustanovení to, které bylo v dohodě zcela nové, pak jako bylo do té doby, ze dvou kato­ lických, jednoho evangelického duchovních a jednoho vyznavače israelitské víry (o jejich národnosti se zase mlčelo), konečně ze 4 (do té doby 3) učitelů, z nichž by byli dva Češi a dva Němci. Při úřednických Členech zemské Školní rady se neměl formálně uplatňovat! princip národnostní, ve skutečnosti však i zde měl býti stejný počet Českých a německých úředníků. Celé složení nepřihlíželo k tomu, že jsou v Čechách Češi početně silnější Němců, nýbrž Češi měli míti s Němci zastoupení stejné. Pokud se týče církví, podržela si katolická církev postavení výsadní, nebyla postavena na roveň s církví evangelickou a israelity. Z referentů a ze zemských Školních inspektorů mělo míti jen 10 hlasovací právo a to ti, kteří by byli předsedou ustanoveni pro každý případ. Tím si vláda ponechávala možnost působiti v každém případě podle své potřeby na výsledek hlasování. Zemská Školní rada měla býti v zemi jen jediná, jak stanovil § 10 zákona z 25. května r. 1868, týkající se zásadních ustanovení o poměru Školy k církvi. Dohoda se tudíž pohybovala v mezích říšského zákonodárství a nebylo proto po­ třebí žádné změny vzpomenutého zákona. Ale tato jedna zemská Školní rada se měla skládati ze 2 sekcí, které by byly rozhodovaly v oboru své pů­ sobnosti. Jedné z těchto sekcí by se byly přikázaly záležitosti Školních okresů Českých a druhé záležitosti Školních okresů německých. Mimo to se měla konati plenární porada zemské Školní rady. Té měly býti vyhrazeny veškeré záležitosti, které byly společný všem Školám v Čechách, pak zří­ zení tak zvaných menšinových Škol. Jakmile by byly takové Školy zřízeny, měly se odkázati té sekci, k níž náležely podle vyučovací řeči. Zemská

156

PUNKTACE.

Školní rada zůstala přes to jednotným a nedílným orgánem pro správu Školských záležitostí v celé zemi. Jevilo se to především tím, že úmluva zavedla plenární schůze Školní rady s určitou kompetencí a že předsed­ nictvo odborů i plena bylo totožné. ♦

Druhým bodem jednání byla otázka menšinového Školství. To byl problém, o kterém jednal Český klub na sněmu r. 1883. Tehdy zvolil zvláštní komisi, aby uvažovala, jakým způsobem by bylo možno uČiniti přítrž zlořádu, že množství českých dětí neznajících německy bylo přijí­ máno do německých Škol. Výsledek úřad Českého klubu shrnoval návrh na vydání zemského zákona o návštěvě a zřizování Škol v obcích národně smíšených. Návrh obsahoval úplně vypracovanou osnovu zákona. Jejím autorem byl poslanec dr. KvíČala. Odůvodňoval svůj návrh (dat. 13. října r. 1884) v plenu sněmu dne 16. října r. 1884 a docílil, že byl návrh přes odpor Němců odkázán školské komisi. Návrh stanovil, že ve Školní obci se Školami Českými a německými se smějí »přijímati děti Školou povinné pouze do té Školy, jejíž vyučovacího jazyka jsou mocny«. Osnova navrho­ vala podmínky pro zřízení menšinové Školy. »Nalézá-li se v obvodu Školní obce toliko veřejná Škola obecná s jedním jazykem vyučovacím, zároveň však podle pětiletého průměru nejméně 40 dítek Školou povinných, vy­ učovacího jazyka této Školy neznalých, tam budiž zřízena pro tyto děti Škola veřejná s druhým jazykem zemským co vyučovacím podle zákonitých předpisův o zřizování Škol obecných a o počtu tříd«. Tuto osnovu zákona doplňovala resoluce, aby v obcích národnostně smíšených, kde počet dítek dosahuje alespoň 20, bylo zavedeno polodenní vyučování České a němec­ ké, střídavě dopoledne a odpoledne. Tento návrh byl podepsán všemi občanskými Členy Českého klubu a několika Členy konservativního velkostatku. Konservativní Šlechtě se nezdálo podání návrhu býti vhodné. Dala se k tomu přemluviti, když z původního KvíČalova návrhu bylo vypuštěno, Že se také do opatroven mají přijímati děti znalé jazyka, kterým se tam vyučuje a že se z pra­ vidla v §u 1 vyjímají děti po Čtvrtém Školním roce s dobrým prospěchem odbytém, jejichž rodiče nebo poručníci by dokázali závažnými důvody po-

157

PUNKTACE.

třebu výjimky. Ale dále Šlechta neučinila ničeho, aby se návrh stal záko­ nem. Návrh, dříve nežli byl podán, se zdál býti hraběti Taaffemu nevhod­ ným a vůdci pravice hraběti Hohenwartovi přímo »neŠťastným« vzhledem na konservativní Němce, mezi kterými způsobil mnoho zlé krve. Obmezo­ val prý právo rodičů. Nemohl však býti odvolán, když byla ve veřejnosti pro něj zahájena před jeho podáním agitace, ale byl odkázáním Školské komisi pohřben. Ke konservativnímu velkostatku se připojili i staročeští politikové v čele s drem Riegrem podle přání Hohenwartova, slibujícího Čechům za ustoupení od návrhu podporu pravice na říšské radě, a když si toho žádali ministři, Taaffe a Pražák. Kvíčalův návrh, kdyby byl býval sněmem přijat, nebyl by se tedy stal zákonem pro odpor vlády. Zemský sněm český projednávaje rozpočet na r. 1889 se usnesl dne 6. října r. 1888, aby zemský výbor předložil osnovu zákona o menšinových školách. Byl to jen další krok na cestě, kterou Český klub nastoupil na říšské radě dne 1. Června r. 1888 podáním interpelace, v níž ukazoval na ná­ lezy správního soudního dvora v otázkách menšinových, navzájem si odpo­ rující. Předloha se měla podati proto, »aby byla zmírněna příkrá ustano­ vení o zřizování a vydržování takových Škol«. Zemský výbor splnil tento příkaz ještě dne 4. ledna r. 1889, kdy předložil sněmovně, jednající tehdy již za nepřítomnosti Němců, osnovu zákona o zřizování a vydržování obec­ ních Škol pro národní menšiny. Autorem návrhu byl poslanec Kvíčala. Osnova nebyla novelou nějakého zemského zákona, nýbrž byl to úplně sa­ mostatný zákon o 9 paragrafech. Měla podle svého účelu zmírniti stále se vzmáhající národní zápas o školní děti, který umožňovaly nejasné a nedo­ statečné platné předpisy. Za základ pro zřizování škol v národně smíše­ ných obcích prohlašovala osnova mateřskou řeč dětí. To byla podstatná změna proti návrhu Českého klubu z r. 1884. Osnova rozeznávala nyní provisorní a definitivní zřizování Škol pro národní menšiny, Čímž chtěla rozřešiti bezpečně ustanovení pětiletého průměru. Při zřizování provisor­ ních Škol menšinových měli rodiče dětí bydleti v Školní obci alespoň tři léta; po pěti létech se Škola měnila ve Školu definitivní. Osnova stanovila, jak se má podporovali z peněz menšiny zřizování menšinových škol. Tím, že země měla podle §u 5 přejímati náklady na menšinové Školy, byla od­ straněna hlavní překážka jejich zřizování. 158

-

PUNKTACE.

Sněm odkázal tuto předlohu dne 15. ledna r. 1889 Školské komisi. Ta se o ní radila, ale k jejímu projednávání v plenu sněmovny nikdy nedošlo. Ministr Gautsch ve vyrovnávacích poradách odmítl podněty Čechů i Něm­ ců o menšinových Školách. Proti osnově, vypracované r. 1889 zemským výborem, namítal, že spočívá na základě mateřského jazyka a jest prý tudíž v odporu se zákonem o sčítání lidu, který zná jen obcovací řeč. Mimo to prý by se omezilo ustanoveními, jaké navrhuje zemský výbor, svobodné právo sebeurČení rodičů. Gautsch se vyslovil i proti německému podnětu národních Školních obcí, který čeští občanští účastníci již do jisté míry při­ jímali. Gautsch upozorňoval, že příslušníci menšin nejsou často ani přímí poplatníci daní a mimo to že obdobné pokusy konfesijních soupisů se ne­ ukázaly proveditelnými. Gautsch se do jisté míry vracel k návrhu Českého klubu z r. 1884. Nepředstavoval si, že by se mělo jednati o samostatný zá­ kon, nýbrž pouze o novelisaci dvou zemských zákonů, zákona o zřizování Škol z 19- února r. 1870 a zákona o dohlídce ke školám z 24. února r. 1873. První zákon měl býti v §u 1 doplněn ustanovením o podmínkách zřizování menšinových Škol. Když by bylo bývalo ve školních obcích národnostně smíšených více nežli 40 dětí školou povinných, jejichž rodiče by byli nále­ želi menšinové národnosti, když by bydleli v obvodech Školní obce alespoň 5 roků a když by byli žádali, aby jejich děti byly vyučovány jazykem jejich národnosti, nebo když by v národnostně smíšené Školní obci bylo více nežli 80 dětí Školou povinných, jejichž rodiče by náleželi národnostní menšině, když by v obvodu školní obce bydleli alespoň tři léta a žádali, aby byly je­ jich děti vyučovány jazykem jejich národnosti, měla se zříditi samostatná veřejná Škola obecná menšinová. Příslušnost k národnosti se měla zjistiti úředně, písemným doznáním. Druhý zákon měl míti také dodatek, který byl stylisován pod vlivem §u 5 osnovy zákona, podané na Českém sněmu r. 1889. Větší náklad, který by byl vzešel Školní obci zřízením a trváním Škol s druhou zemskou řečí jako řečí vyučovací, se měl nahraditi Školní obci ze zemského fondu. Toto ustanovení se mělo, jak si přál návrh zemského výboru z r. 1889, vztaho­ vali na menšinové Školy před platností tohoto zákona zřízené, pokud by činily zadost obmyšlené novelisaci zákona z 19. února 1870. Měla tudíž novela působiti i zpětně. 159

PUNKTACE.

Čeští důvěrníci upustili od zásady mateřského jazyka, jak ji navrhoval ve své osnově zemský výbor r. 1889. Němečtí důvěrníci, kteří měli v po­ radě výborného znalce školských otázek dra Schlesingera, připojili se po jeho výkladu k návrhu Gautschovu. Dohody o menšinových Školách bylo tedy docíleno. *

Počátek rozdělení utrakvistické zemědělské rady v Čechách spadá do r. 1884 t. j. do doby německého odboje proti Stremayrovu nařízení a prv­ ních snah po administrativním rozdělení Českého království. Tehdy, dne 20. Července, vystoupilo ze zemědělské rady 28 delegátů hospodářských spolků německých, vedených rolníkem z Litoměřic Františkem Křepkem a založili si 4. Července r. 1886 proti zemědělské radě »Ústřední svaz němec­ kých zemědělců pro Čechy«. Zemědělská rada měla tehdy většinu autonomistickou a v jejím Čele stál od jejího uvedení v život r. 1880 konservativní velkostatkář Karel kníže Schwarzenberg. Němci uvedli tyto důvody svého vystoupení: Chtěli zameziti pronikání »snah slovansko-£eudálních« do ně­ meckého území, tvrdili, že si Němci a Češi v zemědělské radě nerozumí a domnívali se, že jsou zkracováni z důvodů národnostních při návrzích na udílení subvencí. Němečtí zemědělci tento krok k rozdělení zemědělské rady doplnili na Českém sněmu. Když se tam radila komise pro zemědělské záležitosti o osnově zákona, týkající se složení a působnosti zemědělské rady pro království České, 5 Členů této komise, vedených Antonínem Tausche-em, podalo tam v říjnu r. 1884 návrh, aby vláda byla vyzvána předložití nejblíže příštímu sněmu osnovu, která by přihlížela »k rozdělení rady ze­ mědělské ve dvě národní sekce podle analogie zákona z 8. listopadu r. 1881, platného pro Tyrolsko«. Podle tohoto zákona se dělila tyrolská zemědělská rada ve dvě sekce, z nichž jedna měla své sídlo v InnŠpruku a druhá v Tridentu. Vláda i většina komise se vyslovily proti tomuto návrhu, poněvadž stály na stanovisku, že »úČely rady zemědělské nejsou ani povahy národní, ani politické, nýbrž ryze hospodářské« a postavily se na zásadu jednotného zastupování rolnických zájmů v království. Tento menšinový návrh se ne­ dostal nikdy do plena sněmovny, stejně jako návrh většiny. Němečtí země­ dělci setrvali při svém rozdělovacím návrhu a, pokud by nedošlo k jeho 160

PUNKTACE.

provedení, domáhali se pro svůj »Ústřední svaz« stejných práv, jaká měla zemědělská rada. Bylo to bez úspěchu. Když Němci zasedli k smifovacímu stolu, uvedli hned v první schůzi mezi svými požadavky i rozdělení zemědělské rady v národní sekce s co největší jejich samostatností, především se zvláštní dotací pro subvence. Vláda nepřipravila návrh, jak by se to mělo provésti. Ministr orby Falkenhayn byl zásadně jak proti národnostnímu rozdělení zemědělské rady, tak proti jedné zemědělské radě pro celé království. Byl by raději viděl v Ce­ chách pět krajských zemědělských sekcí se sídly v Praze, Budějovicích, Chebu, Plzni a Liberci. Jejich obvody by byly bývaly podobné jako obchod­ ních komor. Každá sekce by byla obsahovala hospodářské spolky svého obvodu a byla by jejich výborem a střediskem. Sekce by se byly radily o vě­ cech hospodářských a byly by Činily návrhy subvencí. Presidiální sbor byl by býval znaleckým a byrokratickým orgánem pro všech pět sekcí. Byl by se skládal z presidenta a jeho náměstka, císařem jmenovaného, místodržitelského referenta pro zemědělství, jednoho přísedícího zemského výboru a několika jiných přísedících, stejným počtem jmenovaných ministrem a zemským výborem ze znalců zemědělství a národního hospodářství. Tyto funkce by byly bývaly Čestné, neplacené. Presidiální sbor by byl podával návrhy vládě. Vlastní návrh pro vídeňské konference vypracovali nečlenové konfe­ rencí, kníže Karel Schwarzenberg a ústavověrný velkostatkář Arnošt Theumer za pomoci Františka Pfeifera. Jejich elaborát byl pracován pod vlivem tyrolského zemského zákona z 8. listopadu r. 1881 o zeměděské radě ty­ rolské, novely k němu z 23. září r. 1884 a pod vlivem návrhu předsednického sboru ministerstva orby. Autoři návrhu byli do Vídně pozváni telegra­ ficky knížetem Lobkowiczem a dohodovali se mimo konference o reorganisaci zemědělské rady. To bylo ve chvílích, kdy Česko-německé konfe­ rence byly plny rozčilení a napětí o jazykovou otázku u soudů. Porad o ze­ mědělské radě se Časem účastnil dr. Schmeykal. Když se autoři návrhu do­ hodli, mohla konference jejich ujednání schváliti. Zemědělská rada pro království České, dosud úplně jednotná, měla býti rozdělena po příkladu rozdělení zemské Školní rady. Měla se skládati z dvou národních sekcí, České a německé, spočívajících na stejných zása­ ii

161

PUNKTACE.

dách organisaČních, a z předsednického sboru pro společné záležitosti. Každá z národních sekcí se mela skládati ze sborů delegátů, jimiž byli jme­ nování Členové a volení zástupci hospodářských jednot, a ze sekČního vý­ boru, který měl býti volen sborem delegátů. Každá sekce mela býti samo­ statná v rozhodování v mezích své kompetence, měla míti svou kancelář a své zamestnanectvo, přímo jí podřízené. Jednota zemědělské rady se pro­ jevovala v jejím předsedovi jmenovaném panovníkem, který byl předsedou nejen předsednického sboru, nýbrž i sboru delegátu sekcí a sekČních vý­ borů, pak v předsednickém sboru pro společné záležitosti a v společných schůzích obou sekcí, které se měly konati, kdykoliv by si toho žádaly oba sekČní výbory. Předsednictví předsedy zemědělské rady ve sboru delegátů sekcí a v sekČních výborech bylo jen formální, fakticky předsedali před­ sedové sekcí volení sekČním výborem a panovníkem potvrzení. SekČní vý­ bory byly paritní. Rozvržení státních a zemských subvencí na sekce spadalo do působnosti předsednického sboru. V této záležitosti se nemělo postupovati podle principu parity, nýbrž se mělo přihlížet!, pokud to připouštěl ráz subvencí, na poměr obou národností podle obyvatelstva a na poplatnost co do daně pozemkové a třídní daně ze stavení. Pravidla reorganisace ze­ mědělské rady nerozřeŠila otázku volebního práva hospodářských jednot a jeho výkonu. Tato otázka byla vyhrazena zvláštnímu volebnímu řádu. *

V květnu r. 1875 navrhli na Českém sněmu mladočeští poslanci k pod­ nětu purkmistrovského úřadu v Hradci Králové, aby byla zřízena v Hradci Králové Obchodní a živnostenská komora. Návrh ten ani tehdy, ani kdy potom nebyl uskutečněn. Ale od r. 1875 byl stále a stále pokládán za Čes­ kou národní tužbu. Mezi Čechy nebylo jednoty, kde by mělo býti sídlo nové obchodní komory. Jedni si přáli, aby to byl Hradec Králové, jiní, aby to byla Chrudim. MladoČeŠtí poslanci směřovali r. 1875 k tomu, aby Čechové nabyli zřízením obchodní komory ve východních Čechách alespoň jedné komory, když z pěti obchodních komor ani jediná nebyla v rukou Českých. Poněvadž byly obchodní komory volebními kolegií pro sněm a poslaneckou sněmovnu říšské rady, bylo by zřízení české obchodní komory znamenalo posílení České posice na sněmu i v říšské radě. R. 1884 se dostaly, přede­ 162

PUNKTACE.

vším následkem zdemokratisování volebních řádu komorních, tři německé obchodní komory v Čechách do českých rukou. Čeští politikové trvali přes to na zřízení obchodní komory ve východních Čechách, poněvadž splněním tohoto požadavku chtěli vyrvati České živnostníky a České obchodníky z obětí německé liberecké komory. Němci proti českému požadavku sta­ věli požadavek zřízení obchodní komory v Teplicích. Jejím zřízením se mělo vyvážiti, co by byli získali Češi, kdyby byla bývala zřízena nová ob­ chodní komora česká. V smiřovacích konferencích ohlásili Čeští důvěrníci zřízení obchodní a živnostenské komory ve východních Čechách za český národní požada­ vek. Ministr Pražák byl podáním tohoto návrhu ustrašen, poněvadž se obá­ val, že návrh dá Němcům podnět k pokusu změniti volební řád do pražské obchodní komory, aby tam Němci zase nabyli většiny. Obava tato se uká­ zala bezpředmětnou. Němečtí důvěrníci Hallwich a Plener se nevzpírali Českému přání a také ministr obchodu Bacquehem nebyl proti němu, ale nehořel právě pro ně. Formulace návrhu pocházela od dra MattuŠe. Bylo dohodnuto, aby se zřídil ve východních Čechách — Hradec Králové nebyl jmenován — nový obvod obchodní komory vyloučením potřebného počtu berních okresů z obvodu obchodní komory pražské a liberecké. Při této , příležitosti se mělo uvažovati, zda by se neměla provésti podle skutečné potřeby revise obvodů ostatních komor v Čechách. Vláda měla v tomto smyslu podati návrh. Nové obchodní komoře se mělo dáti přiměřené za­ stoupení v říšské radě i v Českém sněmu »bez újmy dosavadního zastoupení nynějších komor obchodních v obou sborech zastupitelských«. Při prová­ dění těchto territoriálních změn v obvodu komor se měla vykonati revise volebních řádů těch obchodních komor, které by byly bývaly změnami dotčeny. *

Požadavek národního ohraničení správních okresů a okresů k volbě do zastupitelstev vyslovili Češi ze své vůle r. 1871 za jednání o státoprávní vyrovnání České v §u 4 osnovy zákona na ochranu národnosti. Němci jéj počali za boje proti Stremayrovu nařízení pokládati za jeden ze svých po­ žadavků a přišli s ním na vídeňské konference. Na prvním místě se jim !!•

163

PUNKTACE.

jednalo o národní ohraničení soudních okresů. Vláda přijala zásadu ná­ rodního ohraničení soudních okresů za svou pro krajské a okresní soudy. Přála si, aby každý soudní okres obsahoval pokud možno jen obce téže ná­ rodnosti, ale byla si vědoma, že se ohraničení nemůže provésti jen podle národnostního principu, že národnost nemůže býti jen vůdčí zásadou, nýbrž že se musí vžiti v úvahu i jiné okolnosti, zvláště dopravní a hospodářské poměry. Vládě připadl úkol vypracovati generální projekt pro provedení této směrnice. Čeští důvěrníci dali ústy knížete Lobkowicze výslovně sou­ hlas k revisi rozdělení soudních okresů. Němci vyslovili dne 10. ledna po­ žadavek, aby politické strany měly účast v ohraničování komisí, která by se ustavila. Uvažovali i o pojmu smíšené obce a prohlásili za takovou tu obec, která by měla alespoň jednu pětinu k volbě oprávněných druhé ná­ rodnosti. Smíšeným okresem měl býti okres, který by měl alespoň jednu pětinu obcí menšinové národnosti. Němci naléhali i na to, aby se utvořily nové soudní okresy. Ministr Schónborn přihlédnuv k těmto předmětům, předložil dne 17. ledna formulaci dohody o ohraničení soudních okresů. Z účastníků ne­ měl nikdo podstatných námitek. VŠe, co navrhovali Češi i Němci, bylo při­ jato. Byly přijaty výhrady dra MattuŠe pro národnostní ohraničení okresů, byl přijat Plenerův dodatek, aby byly i správní okresy, pokud to jen lze, národnostně ohraničeny. Konečně dohoda přijímala národnostní ohrani­ čení obvodů okresních a krajských soudů. Národnostní zásada měla býti zásadou vůdčí, ale mělo se při tom dbáti přání obyvatelstva, jehož se týče, pak poměrů territoriálních, dopravních a obchodních. Počet okresních a krajských soudů měl býti vládou rozmnožen podle prokázané potřeby a fi­ nančního stavu státu. Ministr Schónborn mezi novými krajskými soudy, které by se zřídily, uvedl krajský soud v Trutnově. Při vrchním zemském soudu v Praze měla se zříditi komise, ke které by byli přibráni i důvěrníci stran, a ta měla provésti Šetření a řízení o tom a vypracovati operát. Ná­ vrhy komise se měly předložití bud celkem nebo Částečně sněmu, jak uklá­ daly zákony, a to pokud možno v jeho nejbližŠím zasedání, aby o nich po­ dal své dobré zdání. Zákony se mělo provésti vše, »co se dalo důsledně vyvoditi ze změny zřízení soudního pro změnu zastupitelských a volebních okresů«. Při tom by se bylo zároveň provedlo i národnostní ohraničení po­

164

PUNKTACE.

litických okresů, ale mělo se tu přísně dbáti účelů veřejné správy. Účast­ níci předpokládali, že se tímto ohraničením okresů podstatně seslabí even­ tualita českých podání v německých soudních okresech. * Němci vyslovili v březnu r. 1884 za boje proti Stremayrovu nařízení požadavek rozdělení vrchního zemského soudu v Praze ve dva národnostní senáty, Český a německý. S tímto požadavkem vystoupili také na konfe­ renci. Čeští autonomisté byli zásadně pro Český a německý senát hned v li­ stopadu r. 1887, kdy kníže Lobkowicz marně zval dra Schmeykala k mimoparlamentním poradám. Názory, které přednášel ministr Schonbom v kon­ ferenci, nebyly jeho dílem, nýbrž prací sekČního šéfa Sackena. Podle ná­ vrhu vlády se měla jednota zemského soudu podržeti tím, že by bylo bývalo jednotné presidium a plenární schůze. Při tomto soudu by byly bývaly za­ městnány permanentně tři senáty. Jen německé případy by byly bývaly při­ kazovány senátu ze soudců, neznajících Česky. Vláda tedy nemluvila o Čes­ kém a německém senátu. Při dosazování na 41 systemisovaných radovských míst by se byla žádala znalost obou zemských jazyků jen u 26 radů, u zbývajících 15 by se byl pominul požadavek znalosti češtiny a to již při vypsání konkursu. Ale soudce, který by byl znal i Česky, neměl býti z těchto 15 míst vylučován, jestliže byl na řadě pro jmenování podle stáří. Schonborn vysvětlil, že těch 15 míst nemůže se na věky zajistit! Němcům, poně­ vadž nemůže býti výlučně rozhodující jen národní příslušnost uchazečů, ale byl ochoten vžiti při obsazování těchto 15 radovských míst ohled na ta­ kové úředníky, kteří sloužili při německých soudech. Čeští autonomisté souhlasili s vládou. Ale nesouhlasili s ní Němci. Plenerovi nestačilo jen ujištění, že dvoujazyČnost radů není naprosto nutná a dr. Schmeykal po­ hřešoval, že v návrhu vlády chybí ustanovení o zvláštních personálních a disciplinárních senátech. Schonbom po úřadě se sekČním Šéfem Sackenem uznal oprávněnost Schmeykalovy námitky, ale setrval na svém názoru o roz­ dělení radovských míst podle jazykové kvalifikace radů. Na základě toho došlo k dohodě o zařízení při vrchním zemském soudu v Praze. 26 radů mělo býti při tomto soudu znalých obou zemských jazyků, u 15 se upou­ štělo od znalosti Češtiny a sice již při vypsání konkursu. Měly se vytvořiti

16.5

PUNKTACE.

dvě skupiny vrchních zemských radů. Z každé z nich se mela dosaditi ko­ mise pro osobní a disciplinární záležitosti. Ta komise, která by byla vzešla ze skupiny 15 radů, se měla obírati osobními a disciplinárními záležitost­ mi německých soudů; komise, která by byla vzešla ze skupiny 26 radů, měla se obírati osobními a disciplinárními záležitostmi Českých okresů. Také se měly vyřizovati v každé z komisí návrhy, jak obsaditi uprázdněná radovská místa vrchního soudu v komisi té skupiny, v níž se místo uprázd­ nilo. Z každé z těchto skupin se měl utvořiti disciplinární senát, který by byl rozhodoval o disciplinárních záležitostech soudců příslušné oblasti. Mi­ nistr by byl přihlížel při obsazování radovských míst u vrchního zemského soudu zvláště k těm uchazečům, kteří sloužili v krajinách, shodujících se po národnosti se skupinou, v níž se mělo uprázdněné místo obsaditi. Do­ hoda neužila slov: Český, německý senát, ani nestavěla do popředí rozdě­ lení podle národnostních hledisk. *

Otázka jazykové kvalifikace úředníků u soudů první stolice a státních zastupitelstev byla otázka důsledku Stremayrova nařízení, v něm nevyslo­ veného, oboujazyČnosti soudních úředníků. V té věci nebylo docíleno pří­ slušné dohody. Češi zásadně stáli na stanovisku oboujazyČnosti soudních úředníků, přes to že již dříve, zvláště pak v Lobkowiczově pozvání Němců k dohodovacím konferencím dne 29. listopadu r. 1887 připouštěli, že všichni soudní úředníci nemusí znáti oba zemské jazyky a že by stačilo, aby u každého krajského a každého okresního soudu působil alespoň jeden soudní úředník, který by dovedl pronáŠeti právo v obou zemských jazycích. Hrabě Richard Clam hájil oboujazyČnost všech úředníků. Němci byli pro oboujazyČnost úředníků u Českých soudů, ale pro jejich jednojazyČnost t. j. němčinu u německých soudů. Dne 10. ledna připustili, aby u těchto soudů byl přizván tlumočník České řeči, když by se jednalo o projednávání Českého po­ dání. Vláda nestála na stanovisku, že by musili všichni němečtí soudcové znáti Česky, připouštěla, že budou i němečtí soudcové, kteří nebudou uměti Česky, ale neodvažovala se stanovití počet jednojazyčných soudců. Soudila, že by měl býti při každém soudu alespoň jeden úředník, který by znal obě zem­ ské řeči, a myslila, že by to nemusil býti při okresních soudech ani zkoušený 166

PUNKTACE.

soudce, nýbrž že by stačil někdo z nižší kancelářské kategorie. Když by se to řeklo, vyslovila by se tím pro ostatní úředníky jednojazyČnost jako pra­ vidlo. Proti názoru vlády se postavil dr. Rieger. Vylučoval vůbec, aby u soudu neznal ani jediný soudce oba zemské jazyky a v použití kancelář­ ského úředníka, znalého obou zemských jazyků, spatřoval tlumočníka. Aby se kryl nezdar dohody v otázce obsazování při soudech první stolice, vo­ lila se stylisace velice diplomatická. Nelze prý vyměřiti určité pravidlo o poměru, ve kterém se zachová požadavek znalosti obou zemských řečí. Ministerstvu spravedlnosti se zůstavilo, aby při jmenování zaměstnanců u soudů a státních zastupitelstev jednalo v každém jednotlivém případu obezřele a nezapomínalo nikdy na potřebu služby a oprávněné nároky uchazečů. Ale i touto stylisací se dalo najevo, že nikdo z účastníků konfe­ rencí nedržel oboujazyČnost soudcovského zaměstnanectva na celé Čáře a bez výjimky. Nestál na ní také císař, který dal dru Riegrovi najevo, že je těžko nutiti Němce, aby se učili Češtině. ♦

Němci od r. 1880 pokládali pro sebe za největší politickou pohromu Stremayrovo nařízení. Vedli proti němu boj a usilovali o jeho zrušení nej­ prve na celé Čáře, pak jen pro německé končiny Čech. Ve vídeňských kon­ ferencích však ani neučinili formálního návrhu na zrušení nařízení, ani ne­ žádali, co dříve Činívali, aby se jazyková otázka rozřešila říšským zákonem. V konferencích omezili svůj útok na Stremayrovo nařízení jen pokud se týče jeho platnosti u soudů, ale neútoČili vůbec proti jeho platnosti u poli­ tických úřadů. Nemluvili o jazykové otázce u těchto úřadů. Neučinili také formálního návrhu, aby byl zrušen Pražákův výnos z 23. září r. 1886. Na konferencích byli Češi, Němci i vláda zajedno v té věci, že vnitřní služební řečí soudního zaměstnanectva nemůže býti jiná řeč nežli němčina. Co to jest vnitřní služební řeč, vymezil v konferenci kníže Lobkowicz: Je to vnitř­ ní řeČ, která se týká skutečných vnitřních služebních poměrů, jako vlastní služební věci, vnitřní předpisy, disciplinární záležitosti úředníků a pod. Jinak nebyly zúčastněné strany jednotný. Češi uznávali kompetenci vlády co do úpravy jazykové otázky u soudů a obnovili svůj požadavek ze svého memoranda z r. 1879, který nebyl splněn Stremayrovým nařízením, aby 167

PUNKTACE.

i Čeština byla uznána za vnitřní úřední řeč u soudů t. j., aby se o podáních Českých jednalo Česky, aby všecky výtahy z akt byly České, aby rokování v soudcovském kolegiu, senátu, atd. se dálo v Češtině. Češi jen připouštěli, že by se v německých okresích provedlo vnitřní jednání o Českém podání německy, ale straně by se musilo dostati vyřízení v řeči podání. Češi chtěli, aby se i při nejvyšším soudním dvoře rokovalo česky o případech v Českém jazyku. Opakovali v té příčině návrh, který učinil v říšské radě dne 9. květ­ na r. 1889 poslanec JUDr. Alois Zucker, aby se jednání o stížnosti dálo v jazyku, ve kterém byla vedena pře v první instanci, když si toho žádá podavatel stížnosti a provedení podle osobních poměrů nejvyŠŠího soudního dvora se jeví možným. Němci, za které mluvil dr. Plener, zamítali české požadavky na celé Čáře. Stejně činila vláda. Dr. Rieger se velice energicky postavil za Češtinu jako vnitřní řeč u soudů a hrozil odchodem , kdyby se nějak nerozřeŠila otázka obmezení výhradní platnosti němčiny v tak zvaném vnitřním úřa­ dování. Pod dojmem Riegrovy hrozby se stal ministr Schónborn měkčím. Po úřadě s druhými ministry se sešel ve zvláštní místnosti jen s Českými důvěrníky a byl tam ochoten vyhověti Českému požadavku via facti a sice tím způsobem, aby se od některého soudu stal úřední dotaz, zda jest možno jednati na českém venkově a v Českých senátech Česky. Ministerstvo by bylo na dotaz odpovědělo, že se proti tomu nestaví. Ministr Schónborn slíbil dáti soudům instrukci prostřednictvím presidenta vrchního zemského sou­ du, že tam, kde jde o zájmy stran a vyžaduje si toho správnost jednání, mohou soudcové jednati Česky. Dr. Rieger s tím souhlasil a dr. MattuŠ. vzal na sebe povinnost postarati se o dotaz některého krajského soudu. Mi­ nistr Schónborn si vyžádal, aby se o této úmluvě nemluvilo v punktaČních konferencích a vůbec před Němci, poněvadž si bude musiti vymoci sou­ hlas druhých ministrů a poněvadž již Němcům veřejně slíbil, že vláda udrží němčinu jako vnitřní úřední řeč u soudů. K provedení celé této úmluvy nedošlo. Ministr za několik dní řekl dru MattuŠovi a později dru Riegrovi, že by se věc nedala vyříditi na dotaz krajského soudu normou všeobecně platnou, a žádal, aby se mu úplně přenechalo provedení po slyšení presi­ denta vrchního soudu v Praze. Dr. MattuŠ a dr. Rieger v přesvědčení, že Schónborn jistě něco udělá, souhlasili. Schónborn říkal, že provede ještě 168

PUNKTACE.

více, nežli si Češi žádali, a beze všeho hluku. Když byl v první polovici dubna v Praze, urgoval u něho dr. MattuŠ splnění slibu. Schónborn tehdy odmítl učiniti něco pro zavedení Češtiny do vnitřní služby soudní. Odů­ vodnil změnu svého stanoviska tím, že dříve myslil, že se již před konfe­ rencemi fakticky jednalo a mluvilo u českých soudu na venkově i u sboro­ vých soudů česky, že tedy soudil, že již existovala taková prakse, že však se přesvědčil, že tomu tak nebylo. Ale patrně na jeho rozhodnutí pů­ sobilo i to, že dr. Rieger učinil dne 26. ledna staročeským poslancům sdě­ lení o slibu Schónbornovu, které mělo zůstati důvěrným, ale nezůstalo, rozneslo se, zveličilo a znemožnilo Schonbornovi něco učiniti, kdyby byl býval i měl takový úmysl, vzhledem na Němce. Češi ani oklikou nedosáhli omezení němčiny jako vnitřní úřední řeči u soudů a byli poučeni, že se v politice nemá spoléhati na sliby ani sebe Čestnějšího ministra. Stremayrovo nařízení se týkalo vnějšího úřadování u soudů. V této věci Šla vláda na konferencích za celou dobu jejich trvání ruku v ruce s Če­ chy proti Němcům, kteří by si byli přáli ve vnějším úřadování se stranami vyloučení Češtiny v německých okresích a oprávněnost němčiny a Češtiny v druhých okresích. I vláda i Češi uznávali otázku jazykové úpravy ve styku se stranami za věc exekutivy a ne, jak chtěli Němci, za věc říšského záko­ nodárství. Vláda i Češi stáli na stanovisku, že se Stremayrovo nařízení ne­ může zruŠiti a že právo Činiti podání v druhé zemské řeči a obdržeti v této řeči vyřízení musí se pro celou zemi udržeti. Němci, když viděli, že neuhájí svého stanoviska nejen pro odpor vlády, Čechů, nýbrž i proto, že se i císař vytrvale držel Stremayrova nařízení, byli ochotni k ústupkům. Připustili Plenerovým návrhem Češtinu v ústním řízení v okresích s Českou menši­ nou, jakož i Česká podání a České vyřízení u krajských soudu. Když to ne­ stačilo Čechům, navrhovali zatím prozatímní řešení sporné otázky: roz­ hodnutí o přípustnosti podání v německé a České řeči respektive vyřízení v řeči podání se ponechá od případu k případu judikatuře soudů v cestě instanČní. Tím by bylo bývalo ponecháno německým soudcům na vůli, zda chtějí přijati České podání nebo nikoliv. Pak by se nařídilo, že strany mo­ hou Činiti v německém území u krajských soudů i Česká podání a dostanou vyřízení Česky; v soudních okresích, v jejichž obvodu byla významná Česká menšina, by se řízení s Českou stranou, která by nebyla zastoupena advoká­

169

PUNKTACE.

tem, konalo Česky. Češi odmítli tento návrh, poněvadž by se byli svobod­ ným rozhodováním soudů o přijetí podání rozpoutaly z jazykových ohledů formální spory, rozhodnutí v hlavní věci by se zdržovalo a národní vášně by jen vzplanuly. Trvali na Stremayrovu nařízení. Vláda vystoupila se svým kompromisním návrhem, jehož autorem byl odborový přednosta Sacken. Byla ochotna prohlásiti, že trvá na zásadě rovnoprávnosti obou zemských řečí a na právu každého obyvatele v celé zemi Činiti podání v některé ze zemských řečí. Chtěla spornou otázku řeŠiti tak, že by se vydalo prozatímně v okresních soudních obvodech, v nichž nedosahovala národní menšina pět procent při písemných podáních, které strana sama nesepsala, vyřízení v druhé zemské řeči, ale vydal by se v takovém případě i překlad vyřízení v řeči podání. Jinak by dosavadní předpisy byly zůstaly v platnosti. Němci tento kompromisní návrh zamítli. Znamenal jim zmenšení oblasti, v které se němčina uplatňovala. Přes všechny snahy zúčastněných stran se nemohlo docíliti dohody. Stanoviska stála ostře proti sobě. Češi mohli připustiti změnu na Stremay­ rovu nařízení jen tehdy, když by se jim bylo dostalo něčeho lepšího a vý­ hodnějšího. Toho se jim však nedostávalo. Mají se proto konference roze­ jiti, zvláště když se Člen konference Němec dr. Hallwich netajil před Čes­ kými Členy názorem: »My dobře víme, že toto nařízení se již nikdy neod­ volá; leč v poměrech, v jakých žijeme, musíme alespoň formálně prohlásiti revisi za možnou«? Dr. Schmeykal proto navrhl: revise Stremayrova naří­ zení se odkládá až po provedení ohraničení soudních okresů. Politické strany si zachovají svá zásadní stanoviska a budou je hájiti, jakmile dojde k jednání o revisi nařízení. Tento návrh německého účastníka přijali všichni přítomní. Kryl porážku Němců, jimž se nepodařilo hnouti ani Stremayrovým nařízením, ani Pražákovým výnosem ze dne 23. září r. 1886. Přijetím Schmeykalova návrhu byly konference zachráněny před rozchodem. ♦

Úprava jazykové otázky při autonomních úřadech v Čechách byla otázkou, na jejíž rozřešení záleželo Čechům. Na jaře r. 1887 vypracoval o tom zemský výbor předlohu pro sněm. Bylo to po prvé, kdy se jazyková otázka měla řeŠiti zákonem. Osnovu nepředložila sněmu vláda, nýbrž zem­

170

PUNKTACE.

ský výbor dne 21. září r. 1888, poněvadž mu vláda přenechala v této věci iniciativu. Autorem osnovy byl poslanec a pražský advokát dr. Jakub Škar­ da. Podání osnovy se stalo v době, kdy se již Němci nezúčastnili sněmov­ ních jednání. Předloha se z výboru dostala do plena až po roce, dne 30. říj­ na r. 1889. Obsahovala o jeden (9) paragraf více. Netěšila se přízni vlády a ministr Pražák sdělil dne 3. listopadu dru Riegrovi, že by se předloze ne­ dostalo sankce, kdyby byla přijata v té formě, jak byla navržena. Vláda stála na stanovisku, které osnova neuznávala, že má sama, bez ustanovení zákona, právo urČiti úřední řeč nejen ve vnitřním úřadování, nýbrž i ve styku úřadů se stranami a se samosprávnými zařízeními. Pražák se vsak osobně obával, že zákon jde příliš daleko, když se v §u 2 stanovilo, že obec musí přijati a projednali písemná podání, i když jsou složená v oné zemské řeči, která nebyla jednací řečí obce. To byla zásadní změna oproti §u 5 osnovy národnostního zákona z 9. října r. 1871, kde se ještě obcím nesta­ novila povinnost přijímati a vyřizovali podání v jiném zemském jazyku nežli který byl jejich jednacím jazykem. Pražákova upozornění zůstala ne­ povšimnuta. Jeho obavy byly patrně jen rázu osobního, poněvadž se místodržitel hrabě Thun dne 17. listopadu r. 1889 ve sněmu přimlouval za pro­ vedení národní rovnoprávnosti, jak ji osnova navrhovala, a nečinil těch námitek, které uváděl ministr Pražák. Předloha byla přes mladoČeský od­ por přijata dne 21. listopadu 1889. Němci tím byli podrážděni, poněvadž se obávali, Že se předloha stane zákonem přes jejich nepřítomnost. Podle osnovy si měla každá obec ustanoviti usnesením obecního zastupitelstva svůj jednací jazyk, po případě oba jazyky jako své jednací jazyky. Měla přijí­ mati a projednávati písemná podání, i když byla sepsána v oné zemské řeči, která nebyla jednací řečí obce. Obec mohla vyřizovati podání jí došlá ve své jednací řeči. V městech s vlastním statutem se měla ústní a písemná podání vyřizovati v jazyku podání. V jiných obcích se tak mělo stati jen tehdy, když alespoň jedna pětina obyvatelstva by užívala druhého zemského jazyka (v národnostním zákoně z 9. října r. 1871 stálo: alespoň jedna pětina k volbě oprávněných). Členům obecního zastupitel­ stva mělo býti volno užívati v sezeních kteréhokoliv z obou zemských ja­ zyků. Okresní zastupitelstvo si mělo stejně jako obec stanovití svou úřední řeč a bylo povinno přijímati a projednávati podání i v druhém zemském 171

PUNKTACE.

jazyku sepsaná. Okresnímu výboru bylo zpravidla volno vyřizovati podání,, která mu došla v jeho jazyku. S obcemi svého okresu měl okresní výbor jednati v jazyku obce a byl povinen vyřizovati došlá podání v jazyku obce, jestliže byla v obvodu okresu alespoň jedna obec s druhým úředním jazy­ kem. Jednotlivým členům okresního zastupitelstva bylo volno užívati v se­ zeních zastupitelstva nebo výboru kteréhokoliv zemského jazyka. V mě­ stech s vlastním statutem a v obcích i okresích smíšených se měly vyhlášky vydávati v obou zemských jazycích. Zemský výbor měl uzívati obou zem­ ských jazyků jako úředních. Měl jednati s okresy a obcemi v jejich jazyku, leda že by šlo o vyřízení soukromé záležitosti strany, jejíž podání bylo se­ psáno v druhém zemském jazyku. Se stranami přímo měl jednati jazykem podání. Se státními úřady měly obce a okresní výbory jednati svým jazy­ kem. C. k. politické, soudní, finanční a Školní úřady měly jednati s okres­ ními výbory a obcemi svého úředního okresu v oné zemské řeči, která byla úřední a jednací řečí okresního zastupitelstva nebo obce. To byla osnova, která byla v podstatě propracováním zásad uvedených knížetem Lobkowiczem v dopisu dru Schmeykalovi dne 29. listopadu 1887 a které dr. Schmeykal prohlásil dne 18. prosince r. 1887 za schopné diskuse, budou-li poněkud modifikovány. Češi přišli se sněmovní osnovou do konferencí. Hrabě Taaffe neměl celkem proti obsahu osnovy námitek, ale otázku sankce osnovy, která byla přijata za nepřítomnosti Němců na sněmu, tedy bez dohody obou stran, vyhradil dorozumění národů. Němci měli ústy Plenerovými z taktických důvodů několik vedlejších námitek. Ale hlavní námitka byla ta, kterou již vyslovil dr. Schmeykal dne 18. prosince r. 1887, aby ustanovení o městech s vlastními statuty se vztahovalo jen na Prahu jako hlavní město. To zna­ menalo, aby Liberec nebyl utrakvistický, nýbrž jednojazyČný, německý. Němci chtěli tento požadavek prodati za své menší námitky. Dr. Rieger správně poznamenal, že vlastně prodávají svůj kardinální požadavek za nic. Ale Češi přes to jen ustoupili Němcům. Proto mohlo býti v protokole konstatováno, že »vŠechny strany se zvláště v tom shodují, že s městy se zvláštním statutem mimo Prahu se má nakládati právě tak, jako se všemi jinými obcemi«. Vzhledem k prohlášení hraběte Taaffeho se měla osnova

172

PUNKTACE.

i se smluveným ústupkem Němcům projednávat! v nejbližŠím sněmovním zasedání znova. ♦

Důvěrníci všech stran na konferencích měli zájem, aby bylo změněno zemské zřízení království Českého. Občanští politikové Čeští si odedávna přáli, aby byl volební řád podroben revisi s hlediska České burzoasie; vel­ kostatkáři naléhali, aby byl zaveden ve skupině velkých statků jiný způsob volby; němečtí občanští politikové chtěli, aby se zavedly národní kurie. O všech těchto přáních se na konferenci jednalo. Němci se vzdali velice záhy odporu proti všeobecné volební opravě. I jejich voličstvo tlačilo na rozšíření hlasovacího práva. Vymínili si jen, že se nedá do protokolu: se zřetelem na počet obyvatelstva a na berní poplat­ nost, jak to uvedl v debatě hrabě Richard Clam, poněvadž to byl obrat, kterým Češi odůvodňovávali své návrhy na změnu volebního řádu a který by proto mohl podráždit! německou veřejnost. V protokolu proto stálo, že se provede oprava volebního řádu sněmovního »za spravedlivého uvážení všech důležitých okolností podle měřítka pro obě národnosti stejného«. Tato úmluva, pohybující se ve všeobecných větách, nebyla nic jiného nežli uznání potřeby všeobecné volební opravy Němci, ale naprosto neznamenala nějakou dohodu o konkrétních ustanoveních této opravy. Byly tudíž ote­ vřeny dveře dokořán sporům obou národů ve volební otázce. Vláda se za­ vazovala, že podá »co nejdříve« předlohu o všeobecné opravě volebního řádu. Konservativní velkostatkáři vystoupili s návrhem, který předložila v Červnu r. 1880 vláda Českému sněmu a který tam německá většina tehdy zamítla, na změnu způsobu volby v kurii velkostatkářské. Němci na kon­ ferencích projevili ochotu přijati podle krajů volbu v allodiálním velko­ statku. Poměry se proti r. 1880 podstatně změnily. Od r. 1882 byli ve vel­ kostatkářské kurii pány konservativní Šlechtici a ústavověmí velkostatkáři nemohli si svou vlastní silou za stávajícího způsobu volby dobýti mandátů. Podle stylisace hraběte Richarda Clama a dr. Schmeykala bylo protokolo­ váno, že »co do zástupců velkostatků se rozvrhne volební sbor allodiálních velkostatkářů territoriálním rozdělením v několik volebních sborů«. Kdežto 173

PUNKTACE.

vláda se zavazovala podati předlohu o všeobecné opravě volební »co nej­ dříve^ slíbila podati předlohu o změně volebního řádu pro allodiální vel­ kostatkáře »ihned v příštím zasedání«. Že mělo dojiti na všeobecnou vo­ lební opravu později nežli na volební opravu v allodiálním velkostatku, vy­ plývá ze závazku vlády, že své odhodlání podati »co nejdříve« předlohu o všeobecné volební opravě prohlásí při předložení osnovy o volební opra­ vě v allodiálním velkostatku. Národní kurie byl výmysl Čechů z r. 1849. Od té doby se Češi pro ně nejednou prohlásili. Bylo to zřízení, jakého se neužilo v žádné z ústav mo­ derní doby. Na konferencích pokládali Němci tento požadavek za svůj. Spatřovali v něm ochranu své državy. Dr. Schmeykal žádal Čistě tak, jak mu to navrhoval Lobkowicz v dopise z 29. listopadu r. 1887, aby vedle velkostatkářské kurie byly dvě národní kurie. Jenže dodával oproti Lobkowiczově nabídce, že by ty kurie měly právo veta. Lobkowicz i hrabě Richard Clam se nevzpírali tomuto návrhu, chtěli se však dohodnouti, jak daleko by sa­ haly kompetence kurií a veto. Lobkowicz by byl chtěl kurie omeziti jen na volební účely a právo veta jim chtěl dáti jako politické právo jen při změně zemského zřízení. Podle něho by bylo veto nastoupilo na místo kvalifiko­ vané většiny a kvalifikované přítomnosti. Pokud by mělo býti veto rozší­ řeno i na jiné případy, to nechával nerozřeŠeno. Němci se tím nechtěli spo­ kojili. Konečně bylo dohodnuto, že velkostatkářská kurie zůstane zacho­ vána a že se na místo kurií poslanců městských a venkovských obcí zave­ dou dvě nové kurie, a to kurie poslanců Českých volebních okresů a kurie poslanců německých volebních okresů. Obě národní kurie se měly zříditi zvláštním séznamem podle faktické národní državy. Poslanci obchodních komor by při vstupu do sněmu sdělili, ke které z obou kurií se přihla­ šují. Národní kurie měly podle úmluvy vykonávati volební funkce, které náležely starým kuriím. Za tím účelem se měla předložití sněmu v příštím zasedání osnova zákona. Mimo to se měla předložití osnova jiného zákona, která by byla nabyla platnosti současně s volební opravou, podle níž by se bylo přiřklo každé že tří kurií právo veta v usneseních, týkajících se změny zemského zřízení nebo volebního řádu pro sněm, pak v otázkách, týkají­ cích se užívání jazyků v životě veřejném, při samosprávných úřadech a při těch vzdělávacích ústavech, které nebyly věnovány výhradně jedné národ­ 174

PUNKTACE.

nosti, pokud by ovšem spadaly tyto otázky do kompetence sněmu. Dr. Rie­ ger později, když se počaly punktace prováděti, chtěl vyhraditi velkostatkářské kurii jen veto, když by bylo šlo o změnu zemského zřízení; v národ­ ních otázkách nechtěl však jí je dáti. Účastníci konferencí učinili ještě dohodu, která nebyla protokolována. K podnětu Plenerovu byl hrabě Richard Clam ochoten působiti, aby se po přijetí volební opravy v kurii velkostatkářské vzdalo mandátů večh 54 allodiálních velkostatkářů a aby se provedly nové volby již s ústavověmým velkostatkem. Němci přišli ještě s požadavkem, aby každá ze tří kurií volila tři Členy zemského výboru. Učinili tak se zřetelem na svého spojence, ústavověmý velkostatek, obávajíce se, aby nevyšel naprázdno při volbě zemského vý­ boru. AutonomistiČtí účastníci to odmítli. Dr. Mattuš vyložil, že by še ni­ jak neposloužilo zájmům velkostatkářů, když by se chtěl jejich vliv ve vý­ boru zemském ještě sesíliti; sociální proud doby prý nepřeje takovým opa­ třením a celý sněm ve svém právu voliti dva členy má v rukou možnost, aby napravil, kdyby se snad volbami podle kurií pochybilo. To uznali Němci a na splnění svého požadavku nenaléhali. ♦

Všichni účastníci konference se zavázali rozhodně vystoupiti u svých politických stoupenců pro přijetí úmluv. Úmluvy byly prohlášeny v proto­ kole za celek. Bylo v něm konstatováno, že vláda s nimi projevila souhlas. Němci se zavázali, že navrhnou svým stoupencům návrat do zemského sně­ mu, jakmile se všechny strany na konferenci zúčastněné vysloví pro při­ jetí úmluv. Úmluvy byly prohlášeny za důvěrné až do 26. ledna r. 1890 t. j.do dne, kde je měli účastníci konference sděliti v Praze svým stoupencům. Úředně měly býti publikovány až v odpoledních vydáních oficielních listů dne 27. ledna r. 1890. To vše bylo přesně dodrženo. Hrabe Taaffe dal jenom cí­ saři opis ujednání. Českému místodržiteli hraběti Thunovi je zaslal až na jeho naléhání dne 27. ledna a tajil úmluvy až do toho dne i před těmi svý­ mi ministerskými kolegy, kteří nebyli k poradám přibráni. Protokol končil: »Jakmile političtí stoupenci účastníků konference

175

PUNKTACE.

přijmou tyto úmluvy,... jsou tyto úmluvy pro všechny strany — tudíž i pro c. k. vládu závazné.« Ačkoliv redakci protokolu měl ministr Gautsch, bylo ukončení stylisováno dosti vyzývavě k vládě. Druzí tři ministři to postřehli a litovali, že nebyla závaznost konstatována jen pro důvěrníky stran a že se o vládě raději neřeklo: »vláda souhlasí s těmito úmluvami a přičiní se, aby byly uskutečněny.« Ale v tom směru nebylo možno již protokol změniti. Byl přečten a podepisován. Všem účastníkům záleželo na tom, aby úmluvy byly co nejdříve vtě­ leny ve skutek. To bylo všeobecné přání Němců i Čechů. Nebylo však vyslovováno tak se zřetelem na přání císařovo, aby se rychle postupovalo, nýbrž vzhledem na mladoČeskou stranu. Účastníci tušili, že tam hrozí úmlu­ vám nebezpečenství. Plener i StaroČeši by si byli přáli, aby byl proto ihned svolán Český sněm. Hrabě Taaffe neměl tolik na spěch. Podceňoval agitaci a vliv MladoČechů. Vykládal, že se musí nejdříve sejiti říšská rada a pro­ jednat! rozpočet, pak že se podle úmluv musí připravili osnovy zemských zákonů. Sliboval však, že bude působiti, aby vše Šlo co nejrychleji. Dne 19. ledna r. 1890 byly konference ukončeny a všemi účastníky byl podepsán protokol. Text byl jen německý. Těmto úmluvám se počalo v České veřejnosti říkati punktace. Dr. Rieger byl s punktacemi spokojen. Soudil, že Čechům v ničem ne­ škodí a v ledaČemž prospívají, že jsou počátkem lepšího a že se musily smluvit!, aby se zabránilo věcem horším. Císař i vládní Vídeň pokládali punktace za velikou dějinnou událost. ♦

Punktace mohly býti smluveny jen kompromisem mezi zúčastněnými stranami. Kdyby se nebyli Němci smířili se skutečností, že v budoucnosti již nezískají těch politických posic, které drželi v Čechách až do r. 1882, nebylo by došlo k úmluvám. Němcům se jednalo o to, aby si jako menšina zajistili co nejvíce výhod, jichž dříve požívali. V úmluvách se Čechům po­ dařilo udržeti jednotu Českého sněmu, vrchního zemského soudu v Praze, zemské Školní rady a zemědělské rady, i když uvnitř bylo provedeno ná­ rodní rozdělení, a to tak, aby žádný národ nemohl býti poškozen a nemohlo mu býti nadržováno. Rozdělení zemské Školní rady byl pro tu dobu Český

176

JUDr. Adolf Stránský.

Alfons Šťastny.

PUNKTACE.

úspěch, poněvadž činilo v ní trvale konec postavení Čechů jako menšiny. Úmluva o menšinových školách přicházela k dobru Čechům, poněvadž sta­ věla podmínky zřizování českých menšinových škol a jejich vydržování ze zemských peněz. Souhlas Němců ke zřízení obchodní a živnostenské komory ve východních Čechách bylo splnění starého českého přání. Že se soudní okresy neměly ohraniČovati jen podle národního hlediska, byla česká vy­ moženost. Že bylo udrženo Stremayrovo nařízení a Pražákův výnos, to byl úspěch Čechů. Stejně tak bylo se zásadním uznáním nutnosti všeobecné opravy volební Němci. Konečně i to bylo českým úspěchem, že modus volby ve velkostatkářské kurii byl smluven tak, jak si to od r. 1880 žádali spojenci české buržoasní politiky, konservativní velkostatkáři. Ale nepodařilo se české politice udržeti starý její požadavek oboujazyČnosti všech soudců a soudních úředníků v celém království, proti němuž stáli od r. 1848 Němci jako požadavku Českého státního práva, ne jako příkazu skutečné potřeby; nedocílili, aby Liberec jakožto město s vlastním statutem byl městem oboujazyčně úřadujícím a tím připustili průlom do zásady, že se i u politických úřadů má úřadovali v obou zemských jazycích, ale hlavně se jim nepodařilo dosíci, aby Čeština, třeba jen do zcela nepatrné míry, byla uznána vnitřním jazykem u soudů. V těchto otázkách utrpěli citelnou porážku. Němci byli poraženi, když se musili navždy vzdáti naděje na většinové postavení v zemské Školní radě následkem jejího rozdělení. Úmluvou o ná­ rodních menšinách byla postavena hráze jejich germanisačním snahám. Do­ byli sice splnění svého požadavku, aby byla zemědělská rada rozdělena ve dvě národní sekce, ale nedocílili, aby počet českých delegátů v ní nebyl větší nežli německých a aby se subvence rozdělovaly mezi sekce podle zásady pari­ ty. Musili se zásadně vzdáti, aby bylo panství liberecké obchodní a živnosten­ ské komory toho rozsahu, jaký tehdy mělo. Bylo přijato německé přání, aby byly soudní okresy ohraničeny, ale nebylo to přijato za německé podmínky, že se tak stane na základě národnostního principu. Vybojovali si, aby měly národní kurie právo veta, ale s kompetencí, přesně vymezenou. Podařilo se jim udržeti němčinu jako vnitřní úřední a služební jazyk u soudů nezkrá­ ceně, ale nepodařilo se jim, aby ve vnějším styku přestaly býti podle práva soudy a úřady v celé zemi oboujazyČné. Musili také opustiti své dříve hlá12

177

PUNKTACE.

sáné stanovisko, že úprava jazykové otázky u soudů jest věcí zákonodárství a ne exekutivy. Zvítězili, aby byl Liberec místem jednojazyČným, německým. Jestliže srovnáme tuto bilanci obou stran, sotva můžeme mluviti o po­ ražených a o vítězech. Obě zúčastněné strany měly své úspěchy, ale měly i své porážky. Punktace nesplnily přání, která vyslovil dne 3. ledna r. 1890 sbor mladočeských důvěrníků. Neporušovaly sice zvláštní státoprávní posta­ vení Českého království. Nerušily nedílnost a správní jednotu České vlasti, poněvadž ji hájil v zájmu dynastie svou autoritou sám císař. Ale ne­ byly provedením »úplné rovnoprávnosti obou národň« v zemi. Neodstraňovaly, jak si přáli Mladočeši, protizákonnou nadvládu němčiny v Če­ chách, neprovedly úplně rovného práva v užívání obou zemských jazyků v zemi. Ale celkem plnily mladoČeské přání ochrany českých menšin proti germanisaci a přinášely zásadní souhlas k nutnosti všeobecné volební opra­ vy do sněmu, i když ne také do poslanecké sněmovny říšské rady. • Dne 26. ledna r. 1890 předložili účastníci konferencí svým stranám v Praze punktace ke schválení. Sešel se klub německých zemských poslanců, ústavověrný velkostatek, poslanci národní (staročeské) strany, konservativní velkostatek a všichni dohodu schválili. Až na klub staročeských po­ slanců se tak všude stalo jednomyslně. Dr. Rieger sice telegrafoval hra­ běti Taaffemu, že jeho klub přistoupil k punktacím jednomyslně, ale ne­ odpovídalo to skutečnosti. V Českém klubu věci nešly tak hladce, jak by si byl dr. Rieger přál. Dr. Rieger, aby získal svůj klub pro punktace, byl nu­ cen i důvěrně oznámiti, že ministr Schónborn slíbil Českým důvěrníkům mimo konference vnitřní České jednání při sborových soudech první stolice via facti. Ve schůzi vystoupil proti punktacím dr. Trojan. Dr. Škarda se zdržel hlasování a několik Členů v klubu před hlasováním úmyslně odešlo. Pro punktace hlasovalo 34 poslanců. Delegáti Českého klubu učinili také sdělení o punktacích jednak třem důvěrníkům mladočeského klubu, jednak v plenu klubu mladoČeských po­ slanců. Sdělení první bylo důvěrnější a patrně se i zde ukazovalo na Schonbomův slib zavěsti vnitřní Češtinu u soudů via facti, druhé bylo určeno pro 178

PUNKTACE.

veřejnost. Staročeští delegáti vynakládali vše, aby se pro punktace vyslovil v hlavní věci i mladoČeský klub. Nedocílili toho. MladoČeský klub sice od­ mítl návrh, aby se ihned prohlásily punktace za nepřijatelné, ale usnesl se zvoliti zvláštní odbory, které měly prozkoumati punktace a podati o nich do 8 dnů zprávu. Byl nespokojen také tím, že se mu sdělení nedostalo v společné schůzi klubů obou Českých stran. Staročeský klub podepřel své usnesení podle Zeithammerova návrhu motivací, že tak Činí, aby se prospělo míru v zemi a umožnil návrat ně­ meckým poslancům do českého sněmu. Konservativní velkostatek, jehož Člen kníže Karel Schwarzenberg byl r. 1886 bezprostřední příčinou od­ chodu Němců ze sněmu, učinil své usnesení beze vší motivace. Klub ně­ meckých zemských poslanců rozšířil své usnesení o odstavec, že se jeho Členové vrátí na sněm za předpokladu, že budou punktace přijaty všemi stranami, jejichž důvěrníci se zúčastnili vídeňské konference. Toto usnesení učinili, ačkoliv se jim nesplnila všechna přání, která uvedli na českém sně­ mu dne 14. prosince r. 1886 ústy Plenerovými. Usneseními stran dne 26. ledna se staly punktace závaznými pro vládu a všechny strany na konferenci zúčastněné. Schonburg, který se přičinil, aby Češi a Němci se sešli ve Vídni ke konferencím, byl dne 25. ledna r. 1890 ministerskou radou navržen k vyznamenání velkokřížem řádu Leopoldova. *

Ministr Schónborn počal uskutečňovali punktace hned po 26. lednu. Učinil tak ukvapeně, zapomínaje, že punktace byly úmluvy jen rázu soukro­ mého a že jejich provádění chyběla zákonná základna. Dne 3. února r. 1890 vydal dvě nařízení, která mu schválila ministerská rada dne 31. ledna, jedno o změně v soudní organisaci v Českém království, druhé o obsazování radovských míst a vyřizování osobních a disciplinárních záležitostí u vrch­ ního zemského soudu v Praze a o obsazování služebních míst u soudů první instance a státních zastupitelstev v Čechách. První nařízení bylo vydáno ve smyslu Čl. VI., druhé ve smyslu Čl. VII. a VIII. punktací. Ačkoliv se předpokládalo, že se ministr Schónborn, dříve nežli vydá nařízení, do­ rozumí s důvěrníky obou stran konferencí, neučinil tak, nýbrž se dohodo­ val jen s drem Plenerem a ministrem Pražákem. Ministr Pražák projevil 12*

179

PUNKTACE.

dne 30. ledna s obsahem druhého chystaného nařízení úředně souhlas a dá­ val jen na uváženou, zda by se neměla celá otázka řešiti raději zákonem nežli nařízením. Podle prvního nařízení mělo presidium vrchního zemského soudu v Praze žříditi za účelem přetvoření obvodů okresních a krajských soudů komisi ze soudních úředníků pražských soudů, znalých místních i služeb­ ních poměrů obvodů soudu, které se měly přetvořití, a' mělo k ní přizvati zástupce místodržitelství a dva důvěrníky, o jejichž jmenování po jednom se měli požádati poslanec dr. Rieger a dr. Schmeykal. Tato komise měla pracovati prostřednictvím krajských soudů co nejrychleji, aby výsledek je­ jích prací mohl se sděliti zemskému sněmu před jeho příštím zasedáním. Dr. Řieger, když toto nařízení vyšlo, byl pln nadšení. >>Jsme tedy,« psal dne 4. února z Vídně své dceři paní Červinkové, »uznáni jako autority života státního! ! To je přece novum.« Druhé nařízení ukládalo vrchnímu zemskému'soudu v Praze, aby se u něho ihned utvořily obě skupiny radů a sestavily stálé komise a discipli­ nární senáty. Nařízení vykládalo jasněji a určitěji, co bylo naznačeno v Čl. VIII. punktací, stanovilo, že má býti u všech zaměstnanců soudů první sto­ lice i u okresních soudů a nesoudcovských zaměstnanců při vrchním zem­ ském soudu rozhodující pro požadavek znalosti • obou zemských jazyků skutečná služební potřeba příslušného soudu nebo státního zastupitelství. Při obsazování míst v tomto případě se mělo přihlíželi, zda není potřebí i Češtiny vzhledem na panující poměry, nabyté zkušenosti a se zřetelem na jazykové znalosti ostatních osob u soudu nebo státních zastupitelstev. Při obsazování míst, pro která by nebyla žádoucí znalost Češtiny, neměla její znalost býti uchazeči na újmu. Dr. Rieger, který dne 4. února r. 1890 ve Vídni Četl toto nařízení, nebyl jím tehdy nijak pobouřen. Teprve později dne 9. srpna r. 1890 vytýkal osobně hraběti Taaffemií, že vláda vydala Schónbornovo nařízení, které se uchýlilo částečně od punktací. Dr. Plener byl nařízéním spokojen. Spatřoval v něm úplné vyhovění tomu, co žádali Němci v konferencích a co nebylo v úmluvách tak 'přesně'a * jasně řečeno jako v nařízení. Druhé Schónbornovo nařízení nebylo provedeho ku prospěchu Čechů. Ti, kdo byli jmenováni do německého disciplinárního senátu, byli jen roz­ 180

.DUBNOVÉ KONFERENCE 1890.

hodní Němci. Do českého disciplinárního senátu nebyli jmenováni jen Češi, nýbrž i Němci, pokud znali Česky. Druhé Schónbornovo nařízení vzbudilo rozruch v řadách českých soudců a zahnalo je do oposice proti punktacím a straně staročeské. Soudcové se obávali, že se tímto nařízením zmenší po­ čet Čechu, kteří by mohli najiti místa v německé oblasti. Měli proto zá­ jem, aby punktace nebyly provedeny. Němečtí politikové konali dne 9. února r. 1890 v Teplicích svůj sjezd. Byli spiti výsledkem punktací i druhým Schonbornovým nařízením. Ujistili telegraficky císaře svou věrností a vděčností. V Teplicích se srazili v jednotný šik všech Němců v Čechách. Zaslepeni vychloubačnými výklady svého marnivého vůdce dra Plenera, který spatřoval v punktacích splnění dávných i nových německých přání, zatlačení České korunovace do pozadí, aktivní zasáhnutí vlády do česko-německého sporu, věřili, že za konference dobyli plného vítězství a dávali to okázale najevo. Zapomínali, jak to bude působiti na druhou ze zúčastněných stran, na Čechy, a to nejen na ty, kdo s nimi podepsali punktace, nýbrž i na ty, kdo nebyli ani do jednání přizváni. Nestarali se o to, jakou náladu to u nich vyvolá v dobách, kdy se měly teprve smluvené zásady uskuteČňovati.

XVI. DUBNOVÉ KONFERENCE VE VÍDNI R. 1890.

Dne 28. března, r, 1890 pozval podle usnesení ministerské rady hrabě

Taaffe účastníky lednové konference do Vídně na 14. dubna k dodatečné poradě. Měly se na ní probrati předlohy, které dala vláda s urychlením vy­ pracovali jako provedení lednových úmluv, aby se mohly předložití české­ mu sněmu. Trvání konference bylo projektováno jen na dva dny, poněvadž již dne 16. dubna počala zasedati říšská rada, v níž měla většina účastníků své povinnosti. Přes to jednání nebylo ukončeno dříve až dne 16. dubna. Ačkoliv účastníci dostali elaborát před konferencí a mohli jej prostudovali, nebylo jednání tak snadné, jak si to hrabě Taaffe představoval. Musilo se zasedati po všechny tři dny až dlouho do noci. Předlohy, které.byly účast181

DUBNOVÉ KONFERENCE 1890.

niky přijaty, byly pro ně a jejich strany závazné. Jejich stoupenci, ani oni sami neměli ve sněmu navrhovali žádné změny. Důvěrníci měli vše vyna­ kládat! na to, aby předlohy byly přijaty beze změny. O věcech, které zů­ staly nedohodnuty, mohli se účastníci poradili po konferenci s odborníky a mohli přijití s pozměňovacími návrhy. Když však nebylo ani potom do­ cíleno dohody, měla se podržeti ustanovení vládní předlohy. ♦

K předloze o zemědělské radě došly pozměňovací a doplňovací návrhy od presidenta zemědělské rady knížete Karla Schwarzenberga. Také Člen konferencí dr. Schmeykal měl své připomínky a podněty. Hlavní návrhy Schwarzenbergovy byly, aby vedle předsedy zemědělské rady byl císařem jmenován ještě místopředseda, a aby bylo zajištěno jednotné vedení země­ dělské rady. Němci se nerozhodli o návrhu na místopředsedu. Vzali jej na vědomí a vyhradili si rozhodnutí po slyšení svých odborníků. Ale po konferenci ho nepřijali. Dr. Schmeykal si přál, aby národním sekcím byla pevněji zajištěna jejich samostatnost. Zvláště docílil, že bylo přijato, aby v případě, když by se rozcházela dobrozdání vyžádaná na odborech vládou nebo sněmem, byla předložena presidiem zemědělské rady beze změny to­ mu, kdo si dobré zdání vyžádá. Předloha jinak celkem po stránce věcné se kryla s lednovými úmluvami. Císař dne 26. dubna dohodnutou předlohu schválil. ♦

Článek I. punktací o složení a zařízení zemské Školní rady měl býti proveden novelou k zemskému zákonu Českému z 24. února r. 1873 o do­ hlídce ke Školám. Článek II. o menšinových školách novelami jednak k tomutéž zákonu, jednak k zemskému zákonu z 19. února 1870 o zřizování, vydržování a návštěvě veřejných Škol národních. Tyto osnovy se pracovaly u zemské Školní rady v Praze. Byly v nich právnicky formulovány věd, v lednu smluvené, rozdělení zemské Školní rady ve dva národní odbory při zachování její jednoty a podmínky povin­ ného zřizování menšinových Škol na náklad země. Pražský elaborát revi­ dovalo ministerstvo dříve nežli se dostal do plena konference. Staročeští

182

DUBNOVÉ KONFERENCE 1890.

důvěrníci použili hojně rad, které jim zaslal poslanec dr. KvíČala. Nejvíce je vsak zajímala jazyková otázka odborů zemské Školní rady a jejího plena. Češi si žádali, aby bylo výslovně stanoveno, že jednací a rokovací jazyk českého odboru jest Český, kdežto německého německý. Dr. Plener se po­ stavil proti tomuto přání, poněvadž prý se tím Činil průlom do němčiny jako vnitřní řeči, ale zanechal svého odporu, když německý důvěrník dr. Schlesinger uznal Česká přání za oprávněná. Vláda se v zásadě postavila na stanovisko Plenerovo, ale projevila souhlas, aby jednací a rokovací ja­ zyk českého odboru byl český, německého německý. To se však nemělo týkati zástupců konfesí a odborných expertů, pokud by nebyli bývali znalí rokovací řeči. Vláda se ohradila proti tomu, aby se ustanovení dostalo do zákona, poněvadž pokládala opatření v této otázce za věc exekutivy. Vnitř­ ním služebním jazykem zemské Školní rady měla nadále zůstati němčina. Vláda slíbila, že český místodržitel učiní v tom směru prohlášení, kdyby se otázka dostala na přetřes. Svému slibu také dostála a dala hraběti Thunovi v tom směru dne 9. května r. 1890 písemně pokyn. Na přání Němců byla osnova doplněna v místě, kde se jednalo o volbě dvou zástupců hlav­ ního města Prahy do zemské Školní rady, z nichž jeden měl býti Čech a druhý Němec, ustanovením, že sbor obecních starších jest při volbě vázán na terno, které mu podá německá, pokud se týče, Česká okresní Školní rada v Praze. Osnova novely o menšinových školách byla sice zase Čechy a Němci doplněna a opravena, ale veškeré změny neměly velikého významu. Jejich účel byl jen jasněji vysloviti a zabezpeČiti ochranu menšiny. V §u 7 bylo na podnět místodržitele Thuna, který chtěl předejiti agitaci s menši­ novými Školami, stanoveno, aby se příslušnost k národnosti zjišťovala úřed­ ně c. k. okresní Školní radou a to písemným doznáním. Císař osnovám dal svůj souhlas dne 30. dubna r. 1890.

*

V dodatečné konferenci se dostala na přetřes i záležitost při vrchním zemském soudu v Praze a při soudech první stolice. Němci si žádali, aby nařízení ministra spravedlnosti z 3. února bylo doplněno a to tak, že by se utvořily u vrchního zemského soudu dva národnostní trestní senáty, dále že by byly dva národnostní senáty, jimž by náleželo obsazovati místa kan­ 183

DUBNOVÉ KONFERENCE 1890.

celářských úředníků a sluhů a činiti návrhy na obsazování notářských míst, pak chtěli dva národně oddělené senáty pro disciplinární případy notářů. Ministr Schónborn se postavil proti oddělenému projednávání všech osob­ ních záležitostí, ale nevzpíral se národnostně oddělenému projednávání disciplinárních případu. Češi odmítli německá přání, poněvadž to byla přání jdoucí za rámec lednových úmluv. Češi doléhali na to, aby se rozdě­ lení agendy u vrchního zemského soudu nedálo podle territoriálního hle­ diska, nýbrž podle jednací řeči aktů. Dr. Rieger chtěl při této příležitosti podniknouti útok na ministra Schónborna, že nedodržel svůj lednový slib o provedení češtiny jako vnitřní úřední řeči u soudů via facti. Byl k tomu poháněn nejen svým vnitrním přesvědčením, nýbrž i tím, že právě na zá­ kladě lednového slibu ministrova získal své klubovní kolegy pro přijetí punktací. Byl však zrazen ze svého úmyslu autonomistickými Členy konfe­ rence, kteří ho upozorňovali, že ministr Schónborn nedal svůj slib v ledno­ vých konferencích, nýbrž soukromě mimo tyto konference. Dr. Rieger, když nemohl provésti svůj úmysl, poznovu ohlásil Český požadavek Češtiny jako vnitřní řeči soudní. Dokazoval nyní, že podle platných zákonů má míti Čeština ve vnitřním řízení všech soudů tutéž platnost jako němčina. V zá­ jmu stran a v zájmu justice samé navrhoval, aby přednes, podání referátu a výtahy z aktů se dály v řeči stran, jako se to fakticky děje ve Lvově a Ter­ stu, aniž by tím trpěla jednota státu a zájem jednotné justice. Stejně prý je Čeština soudní řečí u porot, v řízení bagatelním a ústním. V sborových sou­ dech se hlasuje Česky. Ministr Schónborn se postavil proti Českým přáním. Zdůraznil, že vláda trvá na němčině jako vnitřní soudní řeči, a byl ochoten jednati o Českých přáních teprve tehdy, až se bude jednati o revisi Stremayrova nařízení, v punktacích přislíbené. Češi vzali prohlášení vlády na vědomí s výhradou svého právního přesvědčení, že i při nachování stano­ viska vládou hájeného co do kompetence by se měla úřední řeč v Čechách upravit podle zásady rovnoprávnosti. Čeští důvěrníci tedy nanovo prohráli svůj boj za vnitřní Češtinu.

* Lednová úmluva o volební reformě v kurii velkostatkářské narazila v dubnové konferenci na odpor. Ústavověrní velkostatkáři, kterých se pře­ 184

DUBNOVÉ KONFERENCE 1890.

devším tato otázka dotýkala, připustili, že v lednu souhlasili, aby volební sbor allodiálních velkostatků byl territoriálně rozdělen v n ě k o 1 i k voleb­ ních okresů, ale tím netekli, že souhlasí s p ě t i volebními okresy, jak je provedla novela volebního řádu do říšské rady r. 1882. Byli proto proti osnově, kterou vláda předložila konferenci. Chtěli, aby se zřídilo se zřete­ lem k poměru hlasů voličů 7 volebních okresů. Dr. Plener, který nemohl opustiti své spojence a počítal již s tím, že nebude přijat předložený návrh vlády, dával jí v úvahu, zda by neměla návrh založiti na poměrném zastou­ pení. Hrabě Taaffe couvl před odporem, s nímž se jeho předloha setkala. Slíbil znovu uvážiti všechny náměty a vypracovati nový návrh, o němž by se pokud možno dohodly obě strany ve velkostatku mimo sněm, ale ještě před jeho zasedáním. Když by se nemohly dohodnouti, mělo se s osnovou poseČkati, až by přišla na řadu všeobecná reforma volební. Hrabě Taaffe předložil však osnovu volební reformy v kurii velkostatkářské císaři ke schválení dříve nežli bylo mezi stranami dohody docíleno. Císař dne 12. května schválil volební reformu, jak mu ji hrabě Taaffe navrhl, a vy­ slovil při tom ve smyslu článku XI. punktací, aby při podání předlohy čes­ kému sněmu bylo oznámeno »vyjádření, že vláda pokud možná v brzku (tedy již ne »co nejdříve«) podá předlohu, týkající se všeobecné reformy řádu volení do sněmu«. Předloha podržela pět volebních okresů nesvěřenských velkostatků, ale provedla některé změny v přidělení okresních hejt­ manství. Měla tímto opatřením zajistiti ústavověrným velkostatkářům vět­ šinu ve volebních okresech libereckém a chebském a celkem zajistiti jim 20 zemských mandátů, které nabízeli konservativní velkostatkáři ústavověmým za dohodování se o osnově a které oni odmítali. Hrabě Taaffe za­ sílaje místodržiteli Thunovi osnovu, zaslal ji i důvěrníkům obou velkostatkářských stran. Radil jim, aby se dohodli mimo sněm, poněvadž soudil, že, nedohodnou-li se na této půdě, nedohodnou se ani ve sněmu. Ústavověrný velkostatek se nestavěl k předloze odmítavě. Byl pro ni, když by se pro­ vedly další změny v rozdělení volebních okresů a to tak, že by bylo na vo­ lební okres chebský připadalo 11 a na liberecký 10 mandátů. Byla by tudíž skupina liberecká měla oproti vládní předloze o jeden mandát více. Ústa­ vověrný velkostatek byl by tím získal při volbách 21 mandátů. Vůdcům konservativního velkostatku se zdála tato proposice přijatelná, ale odmítli

185

DUBNOVÉ KONFERENCE 1890.

dne 31. května doporuČiti ji svému klubu k přijetí pro krátkost Času a vzhle­ dem k situaci na Českém sněmu. Postavili se pod vlivem naléhání občan­ ských stran českých na junctim mezi všeobecnou volební opravou, volební opravou pro velkostatek a osnovou o kuriích. Ale na toto junctim nechtěl zase vejiti dne 2. Června předák ústavověrného velkostatku Josef Oswald Thun.Tvrdil, že junctim by bylo v odporu s punktacemi. Ale ani on se ne­ odvážil popírati, že by se všeobecná volební oprava měla vyříditi co nej­ dříve. ♦

Lednová úmluva o národních kuriích na českém sněmu byla ve vládní osnově vyjádřena celkem tak, jak si to zúčastněné strany přály. Osnova byla novelou k §u 12. zemského zřízení. Seznam českých a německých volebních okresů byl vypracován, jak bylo smluveno mezi účastníky, na základě zá­ sady uti possidetis. Češi si představovali, že seznam volebních okresů by měl platnost jen do reformy volebního řádu, poněvadž by se tyto okresy novým ohraničením a ještě více reformou volebního řádu valně změnily. Poslanci v městech a venkovských volebních okresech náleželi by té ná­ rodní kurii, ke které byl jejich okres připočten. Poslanci obchodních a živ­ nostenských komor měli by při vstupu do sněmu prohlásiti, ke které z obou kurií chtějí náleželi. Do velkostatkářské kurie by náleželi vedle velkostatkářských poslanců i virilisté. Dr. Schmeykal by si byl přál, aby se rozmno­ žil počet Němců v zemském výboru. Spokojil se však slibem konservativních velkostatkářů, že budou k tomu působiti, aby z dvou přísedících, vole­ ných jednotlivě celým sněmem, byl jeden Němec. Přijatou osnovu schválil císař dne 8. května. ♦

Němcům záleželo na tom, aby se urychlily práce komise pro vymezení soudních okresů, která ve smyslu Schónbornova nařízení z 3. února praco­ vala v Praze od 6. března. Žádali o to v konferenci a bylo jim to ministrem Schónbornem přislíbeno. Neměli ponětí, s jakými překážkami a obtížemi jest podobná práce spojena. ♦

186

DUBNOVÉ KONFERENCE 1890.

Otázka zřízení obchodní a živnostenské komory v Čechách a spojená s tím revise volebních řádů komorních nepřišly na přetřes. Vláda nevzala punktacemi na sebe povinnost podati v tom směru osnovu, nýbrž jen při­ slíbila podporu návrhu, který by byl na sněmu Českými poslanci podán. *

Ačkoliv byly lednové úmluvy v protokole prohlášeny za celek, nebylo ani v dodatečné konferenci pamatováno na to, jak se tomuto ustanovení dohody vyhoví. Bylo to ponecháno náhodě a vývinu událostí. *

Ze všech punktaČních otázek pokládali Čeští důvěrníci za nejdůleži­ tější jazykovou otázku u soudů. Nebyla rozřešena ani v lednu ani v dubnu v jejich prospěch. Příčina toho netkvěla jen v obtížné situaci, nýbrž i vtom, že z českých účastníků neovládal ani jediný podrobně a prakticky jazyko­ vou otázku. Poslanec Zeithammer nebyl vůbec znalcem této otázky, v kon­ ferencích byl zdrželivý a mlčelivý a vlastně se omezoval jen na to, aby si zaznamenal nejdůležitější hlediska zúčastněných stran. Dr. Rieger neznal prakticky ani zeměpanskou správu ani soudnictví. Nebyl praktickým práv­ níkem a v konferencích vystupoval spíše jako vykladač a zastánce určitých zásad nežli jako formulátor jejich konkrétního provedení. Dr.Mattuš prak­ ticky znal jazykovou otázku jen u autonomních úřadů, poněvadž v ní půso­ bil prakticky dlouhá léta, a u soudů, pokud měl příležitost vniknouti do otázky jako advokát. Čeští důvěrníci nenastoupili tu cestu, kterou se dali němečtí účastníci. Chtějíce přísně zachovati žádanou důvěrnost, nedotazo­ vali se praktických soudců po jejich dobrém zdání. *

Punktace byly úmluvy, omezené jen na České království. Češi v duchu svého státoprávního přesvědčení byli by si přáli, aby se úmluvy byly týkaly i Moravy. Ale, jak jsme již dříve vyložili, nechtěli k tomu přivoliti ani Němci, ani vláda. Češi se podvolili jejich názoru. Když se punktace staly předmětem veřejné diskuse, moravští poslanci zaujali k nim stanovisko prohlášením dra Mezníka dne 3. února r. 1890 ve vídeňském Českém klubu. 187

DUBNOVÉ KONFERENCE 1890.

Schvalovali punktace, slibovali státi při StaroČeŠích v jejich snahách, ale vyslovili i jistou obavu: »Nemůžeme zamlčeti obavy lidu slovanského na Moravě, že pod politickými následky Vašeho ujednaného vyrovnání octnou se veřejné záležitosti českého lidu na Moravě ve změněné situaci, a to ne­ příznivější, neboť nemáme jako Vy v království od politických náčelníků německých našich krajanů závazné sliby, že nejdůležitější naše požadavky o spravedlivé zastoupení ve sborech zákonodárných ochotně a podle spra­ vedlnosti budou vyřízeny. Nemáme žádného slibu vlády, zdali a jak dalece bude ochotna naše oprávněná přání, zejména kulturní snahy našeho lidu podporovati, a jsme v tom ohledu odkázáni na další zápas a obmezení na vlastní sílu svého lidu.« Dr. Rieger mohl tuto obavu zodpověděti jménem Českého klubu jen ujištěním, že punktace nemění ničeho na dosavadním poměru mezi českými poslanci z království a Moravy a že Český klub na radě říšské pokládá veškeré národní a kulturní snahy Českého lidu na Mo­ ravě a ve Slezsku za své vlastní a jest odhodlán nadále je hájiti. Dr. Rieger také ve smyslu tohoto prohlášení působil i na hraběte Taaffeho. Dne 9. srp­ na r. 1890 se dotkl v rozhovoru s ním i reformy volebního řádu do morav­ ského sněmu. Hrabě Taaffe si nechtěl rozmnožovati neprovedené ještě punktace a tehdy již ohrožené agitací mladoČeskou novými nesnázemi o Českoněmecké vyrovnání na Moravě. Staročeští poslanci moravští nepře­ stali však doléhati na to, aby byly punktace rozšířeny na Moravu. Dne 13. listopadu r. 1890 se domáhal poslanec dr. Mezník v moravském sněmu pro Moravu celé řady ustanovení, která byla smluvena pro Čechy v punk­ tacích. Zdůraznil potřebu volební reformy, utvoření národních kurií jako volebních kurií, tedy bez veta, žádal za zřízení zemědělské rady, kterou ještě Morava neměla, ve tvaru Českých punktací, za jazykovou rovnopráv­ nost u všech úřadů v zemi t. j. za zavedení vnitřní Češtiny, poněvadž Stremayrovo nařízení z r. 1880 zůstalo na Moravě stejně nedotčeno jako v Če­ chách a nebylo tam dokonce Němci napadáno tak, jako v Čechách, opa­ koval požadavek zřízení České university v Brně, jak jej navrhl na morav­ ském sněmu již dne 5. listopadu r. 1889, a rozšíření úmluv o menšinových Školách i na Moravě. MladoČeŠtí stoupenci na Moravě sdíleli k punktacím totéž stanovisko, jaké k nim zaujímali mladočeŠtí politikové v Čechách. Vytýkali staroČes­ 188

ROZDĚLENI ZEM. SKOL. RADY.

kým účastníkům konferencí, že se pustili do jednání o Českoněmecký smír bez Moravanů, že tím opustili státoprávní program, svého moravského bratra a zhoršili postavení moravského lidu bez toho již dosti svízelné. Němci na Moravě přáli Němcům v Čechách, čeho získali punktacemi. Vyslovili dne 18. května r. 1890 očekávání, že punktace budou míti svůj účinek i na Moravě.

XVII. ROZDĚLENÍ ZEMSKÉ ŠKOLNÍ RADY.

Dne 20. února r. 1890 se sesli mladočeŠtí poslanci, aby vyslechli zprávu svých komisí o vídeňských úmluvách. Výsledek své porady vtělili v manifest, jehož název byl »Národní strana svobodomyslná o usneŠeních vídeňské konference«. Manifest podepsali všichni mladočestí poslanci zem­ ští i říšští. Jak se obecně Čekalo, byl manifest odsudkem punktací. Všeobec­ ně jim vytýkal, že úmluvami byl Český jednotný národ v historických ze­ mích roztržen, tím že se úmluvy omezily jen na Čechy, že »na místě histo­ rických práv království a zemí béře se zásada národnosti za základ nového uspořádání různonárodní této říše«, že se porušila zásada rovnoprávnosti národů v Českých zemích ve prospěch Němců, že se rozdělením úřadů po­ dle jazykového území roztrhlo »tisícileté jednotné ústrojí tohoto králov­ ství^ že by se počalo provedením punktací tvořiti dvojí území s dvojí sprá­ vou a s dvojím právem, území výlučně německé čili uzavřené a území dvou­ jazyčné, z nichž by v prvém stačila k dosažení úřadu jen němčina, v druhém pak by byla Čeština jazykem podružným, že němčina zůstala i na českém území vnitřní úřední řečí, že ve styku se stranami se v německém území nevyloučila možnost tlumočníka, že se bude moci německý úředník s menší způsobilostí nežli Český úředník dodělati vyššího úřadu nežli tento, že Praha má býti prohlášena za město utrakvistické, kdežto Liberec jen za město ně­ mecké a to i co do politické správy, že České menšiny nebudou dostatečně chráněny proti germanisaci, že zřízením národních kurií by se veškerá tato

189

ROZDĚLENI ZEM. SKOL. RADY.

křivda petrifikovala na českém národu. »RozŠtěpení země, protržení jed­ noty Českoslovanského národa, zmaření Českých menšin a uzákonění nad­ vlády německého živlu a jeho jazyka, vše to zahájeno jest vídeňskými kon­ ferencemi.« Ale přes to vše, co bylo veřejnosti na oči stavěno jako věc plná hrůzy a zastřeného nebezpečenství, připouštěl manifest, že by se mohly punktace stá ti základem smíru mezi Čechy a Němci v Čechách, když by »úmluvy ví­ deňské pozměněny a napraveny byly v duchu spravedlnosti a rovného práva«, když by »rozdělení úřadů, má-li se dopustiti, stalo se jen dle jazykové potřeby a nikoliv podle území«. Manifest protestoval proti úmluvám jen pokud by jimi měla býti porušena základní práva země a národa a podal také své opravné a pozměňovací návrhy k vídeňským úmluvám. Manifest si přál míti doplněnu úmluvu o rozdělení zemské školní rady ustanoveními, že veškeré České školy, již zřízené, by se přikázaly od­ boru českému, že by se přikázaly tomu kterému odboru podle národnosti záležitosti paedagogií, středních Škol a pod., které nejsou vřazeny do sou­ stavy školních okresů, nýbrž podléhají přímo zemské školní radě, nejsouce ústavy oboujazyčnými. Dále si přál, aby při složení zemské Školní rady jako celku při všem slušném ohledu k menšině ve sborech společných došlo náležitého výrazu mínění většiny národa, aby poměr zástupců a Českých učitelů byl upraven podle počtu obyvatelstva a učitelských osob té které národnosti. Odmítal, aby se předpisovalo zastupitelstvu pražské obce, jaké mají býti národnosti její delegáti a aby Praha, v níž bydlí sotva jedna pě­ tina Němců, byla povinna voliti zrovna tolik zástupců německé národnosti jako zástupců Českých. Vytyčoval, jak se mají roztříditi zástupcové jed­ notlivých vyznání, mezi něž by se měli přijati i zástupci ostatních, dosud nezastoupených, aČ státem uznaných náboženských vyznání. Přál si, aby bylo odňato předsedovi zemské školní rady právo ustanovovati pro každý případ, kdo ze zpravodajů a zemských Školních inspektorů má vykonati hlasovací právo. Úmluvy o menšinových školách pokládal manifest za velkou překáž­ ku jejich zřizování tím, že »vstup do Školy má býti dítěti zamezován vý­ hradami o pobytu rodiČů«. Kladl váhu na to, aby se hlavně bral zřetel, by dítě se vyučovalo mateřským jazykem a obával se, že, nestane-li se tak, 190

ROZDĚLENI ZEM. SKOL. RADY.

ustanovení vídeňských úmluv bude pramenem nových stížností a nového kvašení v obyvatelstvu. Žádal dále, aby zřizování menšinových Škol jak Českých, tak německých se dělo pod záštitou nestranných, k oběma náro­ dům stejně spravedlivých zemských úřadů. Přál si pak doplňku v zákon­ ném ustanovení, aby dítě nesmělo býti lákáno aniž přijímáno do Školy, je­ jíhož vyučovacího jazyka nezná. Manifest byl proti rozdělení zemědělské rady zásadně, poněvadž se tím přesunovaly národní spory na pole hospodářských zájmů a ohrožovala se bez potřeby jednota země. Byl však ochoten připustíti zřízení národních sekcí, když by byla jednota zemědělské rady trvale zabezpečena a když by ve společné representaci byly oba národy zastoupeny podle poměru obyva­ telstva a podle výše pozemkové daně. Manifest si přál, aby zemědělská rada nabyla větší samostatnosti rozsáhlejší exekutivou, většími prostředky z pokladny státní a zemské a zmenšením počtu členů do odborů vládou jmenovaných. Dále si žádal, aby se při rozvrhování podpor státních a zem­ ských hledělo pouze na poměr obou národností podle obyvatelstva a na poplatnost co do daně pozemkové, nikoliv však též na daň třídní ze stavení, která prý nemůže býti měřítkem tam, kde jde pouze o zájmy zemědělské. O zamýšlené revisi volebních řádů pro obchodní a živnostenské ko­ mory projevil manifest obavu, že se bude novým roztřiďováním a novým vyměřováním počtu zástupců jednotlivých odborů dbáti na prospěch ně­ meckých příslušníků komor hlavně toho, aby byla umělým způsobem zjed­ nána převaha německému živlu opět i v komorách, v nichž měla národnost Česká svou přirozenou převahu. Manifest sdílel tedy stejné obavy ministra Pražáka. Proto žádal, aby nebyla změna volebních řádů pro obchodní ko­ mory ponechána libovůli pouhých ministerských nařízení, nýbrž aby byla, dříve než se ustaví kurie s právem veta, vyřízena zemským zákonem, jako nerozlučná Část nového volebního řádu pro království České. Manifest připouštěl zásadně ohraničení soudních okresů podle jazyka, ale žádal, aby se dříve nejednalo o novém ohraničování okresů, než po no­ vém sčítání lidu. Manifest pokládal úmluvy o zařízení při vrchním zemském soudu v Praze, o obsazování při soudech I. stolice a o revisi nařízení o užívání jazyků za souvislý celek a tvrdil, že tu »jde přímo o rozdělení království 191

ROZDĚLENI ZEM. ŠKOL. RADY.

českého na obvod český a německý, o utvoření dvojího od sebe rozdílného území, z nichž každé má mí ti svou vlastní soudní správu a své zvláštní právo«. Proto je odmítal na celé řáře. Manifest byl v zásadě pro úmluvu o užívání jazyků zemských při sa­ mosprávných úřadech, přál si však, aby i Liberec jako město s vlastním sta­ tutem byl povinen úřadovati v obou zemských jazycích. Manifest dále vy­ slovil přání, aby byla lépe obhájena práva občanů a důstojnost úřadů, než se mělo státi návrhem zákona z posledního sněmovního zasedání, podle »něhož by z nejvyššího samosprávného úřadu v království Českém byla se stala pouhá překládárna«. Manifest vítal ujištění úmluvy, že bude opraven nespravedlivý volební řád pro sněm Českého království podle »měřítka k oběma národům stejně spravedlivého«. Ohlašoval, že se při tom mladočeská strana bude zvláště domáhati, aby byla v opraveném volebním řádu zjednána zásadám politické svobody větší platnost. Odmítal, aby byla vedle národních kurií zachována zvláštní kurie velkostatkářská, zřízená podle zásady zájmového zastoupení. Manifest nezavrhoval instituci národních kurií na sněmu na ochranu národních zájmů jedné i druhé národnosti, nepřál si však rozšíření kuriálního práva veta na záležitosti, které nejsou jazykovými, zejména na změnu zemského zřízení a volebního práva. Odmítal, aby měla právo veta i kurie velkostatkářská. »Nevycházíť ze skutečné potřeby a nenič ani přístojno, aby vedle České a německé národní kurie byla strážcem národních zájmů jednoho a druhého národa i kurie, založená na ochranu zájmů velkých statků, tedy vlastně hospodářských interesů.« Konečně manifest pravil: »Zřízení kurií na Českém sněmu s právem odpíracím bylo by však v této době a v nynějších poměrech pro národ náš nejpovážlivější a nejnebezpeČnějŠí změnou dosavadního zemského zřízení.« Mladočeský manifest také navrhoval, aby se nejen staročeští, nýbrž i mladoČeští poslanci, třebaže nebyli pozváni k punktacím a neměli k nim žádných závazků, vzdali mandátů. Odůvodňovali to tím, že jest nutno zbaviti staročeské poslance jejich punktaČních závazků, »jimiž se ruší nejhlavnějŠí Části dosavadního společného národního programu, na jehož základě svěřen byl poslanecký mandát všem poslancům bez rozdílň«. Národ měl projeviti novými volbami svou vůli. 192

ROZDĚLENÍ ZEM. SKOL. RADY.

Předseda mladočeských poslanců prof. F. Tilšer zaslal dne 21. února manifest dru Riegrovi s přípisem, týkajícím se vzdání se mandátů. Dr. Rieger se poradil o tom se staročeskými sněmovními důvěrníky a jménem jejich a svým odpověděl dne 3. března prof. TilŠrovi. Tato odpověď dříve nežli byla doručena adresátu, byla otištěna v staročeských listech. Dr. Rie­ ger odsoudil všeobecnými charakteristikami manifest jako projev stranický, z části pracující nepravdami, z části podkládající klamné názory. Rieger obhajoval nutnost Českoněmeckých úmluv a postavil se celou svou osob­ ností za to, co byl dne 19. ledna ve Vídni podepsal. Ale proti mladočeským obavám prohlašoval: »Kdyby i vláda chtěla proti duchu úmluv vskutku neloyálním výkladem úmluv křivditi nám, pak bohdá národ náš dokáže, ja­ kož dokázal v dobách horších, že není sketou a že si křivditi nedá.« Dr. Rieger tehdy soudil, že punktace »jsou jen pouhé návrhy, jež sněm teprv v úvahu vžiti má, které následovně může buď přijmouti aneb zavrhnouti«, odkazoval Mladočechy s jejich náměty na český sněm a upozorňoval je, že, kdyby se přičinili o zmar punktací, musí za tento Čin převzíti odpovědnost. Nevylučoval možnost, že by se mohl dáti český lid při příštích volbách oŠáliti falešnými bludičkami; pro ten případ pak sliboval: »Odstoupili by­ chom z dějiště s vědomím, že jsme poctivě konali povinnost svou.« Dr. Rieger mluvil jménem svým a několika staročeských důvěrníků, nemohl proto odpověděti na mladoČeský návrh o složení mandátů, ale soudil, že asi staročeští poslanci sotva dají na tento návrh kladnou odpověď, poně­ vadž již punktace přijali. Před dubnovými poradami ve Vídni, dne 9. dubna, navrhl mladoČeský výkonný výbor StaroČechům společnou poradu, která by se dohodla o opra­ vu a doplnění punktací, a která by, kdyby toho nebylo možno docíliti, se smluvila o společné obranné akci obou Českých stran. Dr. Rieger odmítl tento podnět dne 12. dubna, jednak že prý bylo již pozdě, jednak že by MladočeŠi volili cesty rozkladné, kdyby se mohli zúČastniti jakkoli revise punktací. Dr. Rieger mohl tak mluviti, poněvadž se již dne 3. března usnesl Klub národní strany svobodomyslné vyzvati poslance, »aby se uskutečnění lednových úmluv vídeňských všemi zákonitými prostředky opřeli«. Rieger znovu odkázal Mladočechy s jejich opravnými a doplňovacími návrhy na sněmovní zasedání. 13

193

ROZDĚLENI ZEM. SKOL. RADY.

Representant vlády v Praze, místodržitel hrabe Thun, chtěl nerozvažně hned od počátku umlčeti mladočeskouoposici proti punktacím. Dne 25. led­ na, tedy den před tím nežli byly punktace předloženy poslaneckým klubům v Praze, poslal draMattuŠe se vzkazem k vydavateli »Národních listů« dr. Ju­ liovi Grégrovi,že nestrpí proti punktacím oposice a že užije všech zákonitých prostředků proti »Národním listům«, kdyby psaly proti vídeňským úmlu­ vám. Sotva že mladoČeský manifest vyšel, dal jej zabaviti, ačkoliv to byl projev, podepsaný jen poslanci zemskými a říšskými. Dráždil tím oposici a Činil ji zatvrzelejší. Zachoval se podobně jako na jaře r. 1872 místodržitel Koller, když zabavil volební provolání konservativního velkostatku. Ne­ mohl ovšem jiti tak daleko, jako Šel Koller proti konservativním velkostat­ kářům a nemohl žádati, aby proti těm, kdo podepsali manifest, bylo zahá­ jeno subjektivní trestní řízení, poněvadž se při mladoČeském manifestu jednalo o poslance, chráněné immunitou, kdežto konservativní velkostatkáři za Kollera nepožívali jako kandidáti immunity. MladoČeŠtí poslanci podali proti manifestu námitky. Soud uznal dne 3. května jejich oprávněnost a konfiskaci zrušil. Hrabě Thun tím utrpěl porážku. Přes to dával zabavovati projevy proti punktacím. Zvláště »Národní listy« byly velice Často konfiskovány. Když ani to nepomáhalo, prohlásilo místodržitelství dne 8. března všechny udělené licence k prodeji »Národních listů« za zrušené a neplatné. Místodržitel Thun byl k tomuto opatření odhodlán již v říjnu r. 1889 pro Škodlivý způsob psaní »Národních listů« a zjednal si již tehdy pro své opatření souhlas hraběte Taaffeho. Nyní svůj úmysl provedl. Dr. MattuŠ správně postřehl v dopise dru Riegrovi dne 11. března r. 1890, jak se taková opatření, v době uskutečňování punktací netakticky učiněná, bu­ dou vykládat Českým voličstvem. Vzbudí dojem, »že úmluvy vídeňské mají snad málo a slabých důvodů pro sebe, když střeží se prostředky takovými«. Místodržitel Thun zabraňoval oposiČním projevům proti punktacím i na veřejných shromážděních. Političtí úředníci pilně střežili průběh jed­ nání, zabraňovali mluviti v určitém směru, případně i schůze rozpouštěli. Bylo zabraňováno peticím k sněmu proti punktacím a bylo zakroČováno proti osobám, které petice podepsaly. Přes to jich bylo podáno na 1600. Místodržitel přispěl svou persekuČní taktikou podstatně k rozšíření popu­ larity mladoČeské oposice.

194

ROZDĚLENÍ ZEM. ŠKOL. RADY.

MladočeŠtí politikové se odhodlali k vášnivé agitaci proti vládě i proti Staročechům, když se s nimi nechtělo mluviti o jejich návrzích a když vláda proti nim zahájila boj. Agitovali tiskem i živým slovem. Působili na voliče, aby vybízeli staročeské poslance složití mandáty, líčili v přemrštěných bar­ vách punktace jako zlo bez konce pro jednotu českého národa, Českého království a pro české státní právo, nebránili ani svým listům, aby za ve­ dení redaktora »Národních listů« Karla Tůmy nezesměŠňovali zasloužilé a Čestné vlastence staročeské strany v humoristických časopisech a aby je v jiných listech nepodezírali z pohnutek nízkých a nepoctivých a z národní zrady. Český politický svět byl rozvášněn a rozeŠtván měrou, jakou se to dříve v nové době nikdy nestalo. K přímému útoku proti StaroČechům ve sboru zákonodárném se od­ hodlali MladoČeŠi tehdy, když nebyli pozváni ani k dodatečným dubnovým konferencím ve Vídni. Téhož dne, kdy tyto porady byly ukončeny, zahájili na říšské radě útok proti punktacím, vládě a staročeským politikům. Hlav­ ním mluvčím MladoČéchů byl dr. Eduard Grégr, obhájcem staročeské po­ litiky punktaČní byl dr ’■ Rieger. Úspěch Riegrův byl podstatně seslaben dne 18. dubna řečí dra Plenéra, který ve své samolibosti a chlubivosti netak­ ticky vynášel proti skutečnosti německé úspěchy. Za zasedání říšské rady otiskla dne 24. dubna r. 1890 »Prager Zeitung« konkurs presidia vrchního zemského soudu v Praze na soudcovská místa v Dubé, v Ústí ňad Labem, Stříbře, Mostu, Chebu a Liberci. V kon­ kursu se výslovně pravilo, že pro tato místa se nevyžaduje znalost Češtiny. MladoČeŠi zajásali.' Počaly se plniti jejich obavy, že punktace nebudou plněny tak, jak byly- smluveny, a že dr. Rieger s jeho stranou jsou ve své důvěřivosti klamáni. I staročeský klub se ocitl v situaci, o které musil při­ znali, že vypsaný konkurs neodpovídá punktacím. Dr. Rieger podal proto dne 26. dubna dotaz na ministra spravedlnosti. Nepodepsali ho ani všichni občanští a velkostatkářŠtí Členové Českého klubu. Dr. Rieger v dotazu do­ kazoval, že konkurs Vychází z klamného výkladu Schónbornova nařízení z 3. února. Již toto nařízení prý nespočívalo na zákonné půdě, poněvadž punktace byly jen soukromého rázu, a konkurs odporoval i tomuto naří­ zení (odst. II.), poněvadž upouštěl u soudců od znalosti Češtiny, aniž by bylo bývalo dříve postaráno u všech soudů a státních zastupitelstev o pře­ 13*

195

ROZDĚLENI ZEM. SKOL. RADY.

depsané projednávání a vyřizování agendy. Dr. Rieger připouštěl jednojazyČné soudce jen u krajských soudů v Moste a Liberci, jinde však nikoliv. Vycházel při tom z nepochybné platnosti Stremayrova nařízení. Rieger za­ kročil i osobně u ministra Schónborna. Oboje učinil hlavně proto, že se v Čechách myslilo, že vláda chce prováděti punktace na škodu Čechům a především že z nich chce uskutečniti to, co jest příznivo Němcům. Rieger osobně vytkl Schonbornovi, že předbíhá s prováděním toho, co je českému národu nepříjemné, jiné věci, jemu příznivé, že se neprovádějí a že punk­ tace vůbec jsou jen pouhým návrhem. Kdyby byl i připustil vypsání kon­ kursu, byl by jej připustil jen v jiné stylisaci. Dr. Rieger se Schonbornovi netajil, že takto prováděné punktace, jako se to stalo vypsáním konkursu, se neshodují s duchem a smyslem smluvených punktací. Ale doufal ještě důvěřivě, že se stane vše podle jeho přání. Ministr Schónborn byl podáním dotazu i osobním zakročením dra Riegra rozmrzen. Nemohl se vyhnouti odpovědi. Nejen k vůli Riegrovi a jeho straně, nýbrž i k vůli Plenerovi a Scharschmidovi, kteří byli dotazem pobouřeni a doléhali osobně na ministra, aby vyřídil dotaz v německém smyslu. Ministr Schónborn konstatoval dne 7. května ve sněmovně, že pre­ sidium vrchního zemského soudu v Praze postupovalo správně podle usta­ novení nařízení z 3. února, vyhnul se konkrétním výtkám Riegrovým a prohlásil, aby si získal spokojenost Čechů i Němců, že bude sám rozhodo­ vat! o návrzích na jmenování a že tak učiní ve smyslu punktací a svého na­ řízení z 3. února. Český klub ani kdokoliv jiný z Českých poslanců nenavrhl o této ministrově odpovědi debatu, jak naznačoval vídeňský redaktor »Národních listů« Gustav Eim. Podobný návrh byl by býval zamítnut. Český klub jako opora vlády nemohl se dáti tak neobratným způsobem poraziti. Člen Českého klubu poslanec dr. Zucker však dne‘12. května v spe­ cielní rozpočtové debatě ujistil hraběte Schónborna důvěrou klubu v jeho spravedlnost k Českému národu. MladočeŠi pokládali Schónbomovu odpo­ věď za »novou stanici na cestě, která vede od vlády do tábora levice«. Dne 19. května r. 1890 se sešel zemský sněm v Praze. Bylo dosti po­ vážlivé pro rychlé projednání punktací, že se tak stalo až za 4 měsíce od podepsání prvního punktaČního protokolu. Tehdy se do sněmu vrátili i Němci. Úkolem sněmu bylo, jak prohlásil nejvyŠŠí maršálek zemský, usku196

ROZDĚLENI ZEM. ŠKOL. RADY.

teČniti zákony, které byly určeny, aby se jimi zmírnily národní protivy v české vlasti a aby se tím, pokud by to bylo možno, vrátil klid, jehož v ná­ rodnostním ohledu postrádalo České království. Sněm nebyl zahájen pa­ novníkovým reskriptem, jak si přáli staročeští předáci a jak na to naléhali u hraběte Taaffeho v naději, že by se tím zmírnily vášně a že by se tím při­ spělo ke zdárnému rozřešení těžkých otázek. Sněmu byly ihned předloženy vládní osnovy, týkající se provedení punktací: o rozdělení zemědělské ra­ dy, o utvoření národních kurií, o volební opravě v allodiálním velkostatku se slibem všeobecné opravy volební, o rozdělení zemské Školní rady a zři­ zování menšinových Škol. Osnovy byly bez důvodových zpráv, poněvadž to hrabě Taaffe nepokládal za nutné vzhledem k tomu, že se jednalo o pro­ vedení návrhů punktaČních konferencí. Dále byla předložena zpráva zem­ ského výboru o osnově zákona, týkajícího se užívání obou zemských jazyků při samosprávných úřadech a orgánech v Českém království. Jménem sta­ ročeského klubu podal dr. Mattuš návrh na zřízení nové obchodní komory ve východních Čechách. Tím byl dán počátek k provádění punktací. Ale provádění nepostupovalo tak rychle, jak si představovali účastníci vídeňské konference a ják si přál císař i jeho vláda. Úsilí o provedení punk­ tací narazilo na modiý odpor mladoČeského klubu. MladoČeŠi vykonali všechny přípravy, aby mohli zmařiti chystané předlohy, které pokládali za zhoubné pro Český národ z důvodů, uvedených v únorovém manifestu. Svými novinami připravili náladu ve veřejnosti proti punktacím, zorganisovali proti nim velkou petiční akci. Podali na sněmu více nežli 2200 peticí v tomto směru. StaroČeŠi se bránili, vykládali v novinách význam punktací a proti petiční akci mladoČeské zorganisovali svou petiční akci. Zůstala daleko za mladoČeskou. Poněvadž se však punktace počaly již prováděti nařízením ministra Schónborna z 3. února a dubnovým konkursem presidia zemského vrchního soudu v Praze, podali MladoČeŠi hned po za­ hájení sněmu návrh, aby bylo Schónbornovo nařízení zkoumáno a zrušeno. Volili při svém postupu cestu, kterou na počátku devatenáctého století v an­ glickém parlamentu nastoupili za vedení Parnella Irčané a chtěli jako men­ šina sněmovny zabránit! většině, aby svou vůlí prosadila závazná usnesení. To byla taktika mírné obstrukce. Byla to první Česká obstrukce vůbec. Dne 20. května podali MladoČeŠi návrh, aby byly předloženy sněmu protokoly

197

ROZDĚLENI ZEM. SKOL. RADY.

vídeňské konference, poněvadž vládní předlohy neměly důvodových zpráv, a chtěli, aby sněm pojednal o punktacích jako souvislém celku, dříve nežli se přikročí k jednání o jednotlivých předlohách. Domáhali se, aby komise, které měly býti přikázány vyrovnávací osnovy a návrhy, byla o 9 Členů po­ četnější, nežli jak chtěla většina (27 9= 36), a doufali, že budou moci tím spíše pak bojovati proti úmluvám. Se všemi svými návrhy byli odmít­ nuti. Dne 20. května se ustavila vyrovnávací komise a chtěla co nejrychleji vyříditi punktační předlohy a návrhy. MladočeŠi Čelili této snaze návrhy na odročení, hlasování podle jmen, zjišťování počtu hlasů, žádostmi za pře­ rušení schůze, podáváním menšinových návrhů, dlouhými řečmi, věcnými poznámkami a pod. Zůstali v menšině. V komisi bylo pro punktační před­ lohy 20 a proti 7 hlasů. Těch 7 hlasů však nebylo jen mladoČeských (Mla­ dočeŠi měli jen 4 hlasy), nýbrž i 3 staročeské. S MladoČechy v komisi ruku v ruce Šli dr. Trojan a dr. Škarda. Místodržitel Thun si dne 22. května uvě­ domil, jak to bude těžký boj, aby všechny punktační osnovy byly přijaty. Viděl, že se staročeskými účastníky vídeňských konferencí nejdou ani všichni jejich stoupenci, předpovídal, že mnozí z nich, i když nebudou hlasovati proti osnovám, se za hlasování vzdálí. Pokládal za krajně pochybný úspěch zvláště u předloh, které si vyžadovaly kvalifikované většiny. Thun dne 22. května prohlédl i náladu, která zachvátila Český lid. Konstatoval v telegramu hraběti Taaffemu, že většina Českého lidu jest rozhodně proti vyrovnání, a upozorňoval, že přijetí předloh proti většině českého lidu bude míti za následek neobyčejný pokles StaroČechň. To, co vypozoroval hrabě Thun, to tušili tehdy i význační Členové staročeské strany. Riegrňv zeť a jednatel staročeské strany profesor dr. Albín Bráf soudil stejně jako Český místodržitel. Kdežto Thun se neodvážil navrhnouti hraběti Taaffemu, aby se upustilo za takového stavu věcí od provádění punktací, dr. Bráf Činil z něho důsledky a soudil, že by se staročeští poslanci měli vzdáti mandátů. Kdyby tak neučinili a prováděli úmluvy, stáli by proti zřejmé vůli celého národa a jednali by vlastně bez jeho mandátu. S Bráfovými vývody souhla­ sili i Četní staročeští stoupenci. Ale dr. Rieger byl k takovým výkladům hluchým. Nechtěl utíkati z boje hned při prvních výstřelech, žádal si Času do vyjasnění situace, kdy se teprve chtěl rozhodnouti. Vyrovnávací komise projednala nejprve vládní předlohu zákona o roz­

198

ROZDĚLENÍ ZEM. SKOL. RADY.

dělení zemské Školní rady. Vyřídila ji dne 28. května. Nepřijala vládní osnovu beze změn, nýbrž ji opravila v několika bodech. Odmítla vládní návrh, že se má sbor pražských obecních starších při volbě Členů zemské Školní rady vázati na ternový návrh, podaný Českou a německou okresní školní radou. Vrátila se tím jednak k vídeňským úmluvám, kde takové ustanovení nebylo, jednak k původní osnově, jak ji místodržitel Thun za­ slal vládě před dubnovou konferencí, jednak tím vyhověla přání, které vy­ slovili město Praha ve zvláštní petici a Mladočesi ve svém manifestu. Po uzákonění osnovy, když zvolilo město Praha do zemské školní rady Němce, kterého jeho krajané neuznávali za svého zástupce, se ukázalo, jak vy­ puštění tohoto ustanovení bylo příčinou k novým národním rozbrojům. Vy­ rovnávací komise učinila vládní osnovu jasnou v místu, týkajícím se kompe­ tence plena a odborů zemské Školní rady ustanovením, že i zkoumání škol­ ních rozpočtů náleží do příslušnosti plenární schůze. Přijala dále ustano­ vení, že se má plenární schůze svolávati alespoň čtyřikrát do roka. Všechny tyto doplňky a opravy se staly za souhlasu všech stran při vídeňských úmlu­ vách zúčastněných. Všemi hlasy komise, tedy i mladoČeskými proti hlasům Němců byla přijata resoluce dra Jakuba Škardy, v níž se vláda vyzývala, aby předložila Českému sněmu k ústavnímu projednání podle §u 19 zem­ ského zřízení zásady o zařízení soudů v království Českém podle vídeňských punktací a nařízení o užívání obou zemských jazyků při zeměpanských úřa­ dech v Čechách. Tyto věci byly Částí úmluv, tvořících souvislý celek a bylo tudíž v duchu úmluv, aby bylo vládou vyhověno této resoluci. Škardova resoluce měla býti vládě příležitostí, aby napravila, Čeho se Čechům za punktací nedostalo v otázce vnitřní Češtiny. Minoritní vota nepodali v komisi jen Mladočesi, nýbrž i příslušníci strany staročeské. MladoČeŠi žádali v duchu svého manifestu, aby nebyli de­ legáti zemského výboru voleni v ohledu národním paritně, nýbrž, aby Češi měli o dva takové Členy více nežli Němci (4), přáli si, aby si zemské uči­ telské konference volily zástupce učitelstva, žádali, aby se v zákoně stano­ vilo, že president zemské Školní rady a jeho náměstek mají znáti oba zem­ ské jazyky. Připojili i několik resoluČních návrhů, jednak, aby počet Čes­ kých zemských Školních inspektorů byl rozmnožen, jednak aby vláda odvo­ lala Schbnbornovo nařízení z 3. února r. 1890 jakožto »platným zákonům, 199

ROZDĚLENI ZEM. SKOL. RADY.

právům země a rovnosti Češtiny u soudů odporující«. Jestliže byla většina těchto návrhů diktována jistou měrou ohledem na mladoČeské voličstvo, zvláště na učitelstvo národních škol, byla druhá resoluce, aby se třetí Čtení předlohy stalo, až budou v druhém Čtení přijaty i ostatní osnovy z punktací vyplývající, diktována politickou opatrností. To, nač zapomněli staročeští důvěrníci v konferencích, se mělo napraviti tímto návrhem, který odpoví­ dal punktaČnímu protokolu, prohlašujícímu úmluvy za souvislý celek. Ze stejných důvodů vyvěraly celkem i mladoČeské menšinové návrhy (podporovali je i dva staročeští členové komise) o platnosti přijaté osnovy. Podle těchto návrhů měl zákon nabýti úČihnosti ode dne platnosti zákonů o povšechné volební opravě a zřízení národních kurií, po případě ode dne, kdy by nastala platnost zákonných ustanovení o rovném právu obou zem­ ských jazyků i v zevnějším a vnitřním úřadování u zemské Školní rady. Ten­ dence těch, kdo v komisi nesouhlasili s osnovou, byla také ta, aby se zacho­ val co možno nejvíce princip oboujazyčnosti těch Němců, kteří by byli bý­ vali Členy Českého odboru zemské školní rady. Proto navrhoval dr. Trojan za mladoČeské podpory, velkostatku a své strany, aby zástupcové nábožen­ ských společností znali oba zemské jazyky, proto doléhal MladoČech dr. VaŠatý, aby placení úředníci v zemské školní radě měli tutéž kvalifikaci. Největší obtíže v komisi způsobil minoritní návrh StaroČecha dra KvíČaly. Kvíčala si přál, aby se v zákoně výslovně řeklo, že úředním a jednacím jazy­ kem v Českém odboru jest Čeština, v německém němčina a že jest Členům v ple­ nárních schůzích ponecháno na vůli, aby bez ohledu na jazyk, kterým byl podán návrh referentem, užívali podle svého uznání buď Češtiny nebo němčiny. To byl návrh, který odpovídal náladě většiny komise. Byli pro něj nejen MladoČeŠi, nýbrž i oba oposiČní StaroČeŠi a kníže Karel Schwar­ zenberg starší. Meritorně se nedalo proti návrhu nic namítati. Ale vládě byl návrh nemilý, poněvadž tím, že se mělo ustanovení dostati do zákona, dotýkal se stanoviska vlády, že jazyková otázka u zeměpanských úřadů není věcí zákonodárství, nýbrž exekutivy. V klubu konservativních velko­ statkářů získal kníže Schwarzenberg všechny Členy, až na hraběte Clama a knížete Kinského, pro návrh Kvíčalův. To byla povážlivá situace a hrabě Clam pokládal ža svou povinnost ve chvíli, kdy mělo ve sněmu zapoČíti druhé Čtení osnovy, dne 30. května, důvěrně upozorniti hraběte Taaffeho, 200

ROZDĚLENÍ ZEM. SKOL. RADY.

že otázka Kvíčalova návrhu jest s to, aby rozdvojila klub konservativního velkostatku. Ministr Gautsch a Taaffe nechtěli povoliti. Z této situace se podařilo nalézti východisko knížeti Windischgrátzovi. Dne 1. června navrhl v plenu sněmovny, aby se vyhovělo stanovisku vlády, že se ustanovení o uží­ vání jednacího a rokovacího jazyka v zemské Školní radě stane cestou na­ řízení v jednacím řádě zemské školní rady; aby se však vyhovělo i stou­ pencům Kvíčalova návrhu, doplňoval Windischgrátz svou stylisaci v zá­ koně tím, že vláda při tom má šetřiti zásady, že jednacím a rokovacím ja­ zykem v jednom odboru má býti čeština, v druhém němčina a že také v od­ borech se mají referáty podávati a jednací protokoly spisovati jazykem toho kterého odboru. V plenárních schůzích se mělo Šetřiti rovného práva obou zemských jazyků. Každý jejich Člen měl míti na vůli, aby bez ohledu na to, kterým jazykem byl návrh referentem podán, užíval buď Češtiny nebo něm­ činy. Místodržitel Thun se vyslovil jménem vlády pro tento kompromisní návrh, když vlivem dra Schlesingra ničeho nenamítali proti němu ani Něm­ ci, ale podotkl, že se navrhované ustanovení netýká vnitřního služebního jazyka, kde mají i nadále platiti dosavadní předpisy t. j. kde má nadále zůstati v platnosti němčina. V den, kdy mělo ve sněmu započíti druhé Čtení osnovy o rozdělení zemské Školní rady, zakročila ve sněmu z popudu mladočeské strany u dra Riegra jako předsedy staročeského klubu a u prof. TilŠra jako předsedy mladoČeského klubu 64 Členná deputace zástupců obcí, okresů a jiných kor­ porací. Žádala oba předsedy, aby se jejich kluby postavily proti vídeňským punktacím nebo aby se poslanci vzdali mandátů. Deputace byla příkře od­ byta drem Riegrem a na zakročení sněmovního pořadatele, staročeského po­ slance dra Bráfa ze sněmovní budovy policejním komisařem vykázána. Touto episodou se jen sesílila nálada České veřejnosti proti StaroČechňm a pro MladoČechy. Ti z ní těžili více, nežli se slušelo. Při druhém Čtení osnovy o zemské Školní radě setrvali Mladočeši při své taktice mírné obstrukce, kterou zahájili v komisi. Bojovali proti před­ loze vytrvale, ale bez úspěchu. Většina zamítla všechny jejich podněty a návrhy. Byla to většina o 167 hlasech. Byli v ní všichni Němci, všichni vel­ kostatkáři a 31 StaroČechů. To nebyli již všichni StaroČeŠi. 9 StaroČechů hlasovalo s 38 MladoČechy a 5 divokými poslanci, 5 StaroČechů opustilo

201

ROZDĚLENI ZEM. SKOL. RADY.

při hlasování sál. Z tohoto složení sněmovny bylo patrno, že většina čes­ kých občanských poslanců není pro punktace. Proti 31 Staročechům stál blok 52 českých občanských poslanců oposiČních a 5 českých občanských poslanců se obávalo se rozhodnouti. Znovu se uvažovalo v staročeské stra­ ně, zda by se její poslanci neměli vzdát mandátů. Poznovu zvítězil dr. Rie­ ger, který chtěl státi v daném slově a ve své cti i proti vůli většiny svého národa. Když dne 3. Června byla předloha s dodatkem Windischgrátzovým a s Trojanovým návrhem o oboujazyČnosti zástupců náboženských společno­ stí, pak s resolucí Škardovou (pro tuto Němci nehlasovali) přijata v dru­ hém Čtení a když sněm stál před třetím čtením, podal dr. Herold návrh, aby se k třetímu Čtení přikročilo teprve tehdy, až sněm vyřídí v druhém čtení i veškeré ostatní osnovy punktační. Návrh byl zamítnut a osnova zá­ kona o rozdělení zemské Školní rady byla přijata v třetím Čtení. Staročeští politikové se tím fakticky vzdali toho místa punktací, které označovalo vídeňské úmluvy za část souvislého celku. StaročeŠi ve své dobrácké důvě­ řivosti vydali z rukou první Část koncese Němcům. Přijatá osnova byla předložena císaři k sankci v Budapešti dne 24. Červ­ na r. 1890. Císař ji udělil rád a bez váhání. Spatřoval v zákonu první krok k uskutečnění česko-německého vyrovnání. Udělením této sankce vzalo ve skutečnosti za své ustanovení punktací o jejich souvislém celku. Nyní se již nemohlo státi, aby padly celé punktace, když by padla jedna z osnov. Jazykové otázce při zemské Školní radě, jak ji formuloval § 43 záko­ na, učinilo ministerstvo kultu a vyučování zadost dne 29. prosince r. 1890 svým výnosem o jednacím řádu. Tam v §u 3 bylo přesně provedeno, co vládě ukládal § 43 zákona, a bylo tam výslovně připojeno na záchranu němčiny jako vnitřního služebního jazyka, že se ustanovení * §u 3 netýkají tohoto jazyka zemské Školní rady jako úřadu státního. Dne 3. Června byl Český sněm podle souhlasu všech sněmovních stran odročen. Vyřídil přes to, že jeho většina se úsilovně bránila mladoČeské oposici, aby jednání bylo protahováno, jen jednu z punktačních předloh.

202

XVIII. MARNÝ BOJ DRA RIEGRA ZA VNITŘNÍ ČEŠTINU. Doby, kdy nezasedal Český sněm, využili MladočeŠi k agitaci proti punktacím a proti straně staročeské; StaročeŠi pak k obraně punktací v Čes­ ké veřejnosti a k boji za vnitřní řeč u soudů. MladočeŠi dokazovali slovem i písmem, že punktace trhají jednotný národ českoslovanský v historických zemích, že dělí České království, při­ pouštějí uzavřené německé území, opouštějí České státní právo, vydávají Němcům v Šanc české menšiny atd., atd. Východisko ze situace, za kterou volali staročeské politiky k zodpovědnosti, spatřovali jen ve vybudování velké, silné, liberální strany národní a státoprávní. Docilovali svou agitací úspěchů, rozmnožovali své řady nejen u těch, kdo teprve měli po prvé vho­ dili volební lístek do urny, nýbrž i na úkor strany staročeské, mezi jejíž stou­ pence vnesli neklid a rozhořčení. Utvořili si zvláště z »Národních listů« pevnost, z níž vrhali smolné věnce do staročeského tábora. Mohli tak Činiti s úspěchem také proto, že hlavní orgán staročeské strany »Politik«, boje se o své předplatitele, přestal hájiti punktace, ba psal proti nim a že se i katolicko-konservativní list »Čech« postavil do řad nepřátel punktací. »Národní listy« neopomíjely podobné hlasy staročeského a katolicko-konservativního tisku zužitkovati proti punktacím a StaroČechům. Vláda, aby ochránila punktace a aby Čelila agitaci proti straně staročeské, utlumovala a trestala protipunktační projevy. Zabavovala mladoČeské listy, zvláště »Národní listy«, omezovala svobodu řečí protipunktační oposice ve shro­ mážděních a schůze rozpouštěla. Dne 6. Července r. 1890 se rozhodla, aby zastrašila MladoČechy, úředně rozpustiti organisaci mladoČeského rolnictva »Selskou jednotu pro království České« pro projev proti punktacím a proti staročeské politice. Odmítala potvrzovali za okresní starosty příslušníky mladoČeské strany. Svými represaliemi nedocílila toho, Čeho chtěla docíliti. Hnutí proti punktacím, StaroČechům a vládě neopadávalo, nýbrž živelně rostlo, mladoČeské řady početně neklesaly, nýbrž se houfně množily. Císař, který byl o tom zpravován, nedovedl si to nijak vysvětlili. Soudil, že byl český národ bezdůvodně poštván a kojil se nadějí, že rozčilení, které Český lid zachvátilo, zase přestane.

203

RIEGRÚV BOJ ZA VNITŘNÍ ČEŠTINU.

Staročeští předáci poznali, že se punktace neuskuteční, jestliže se Če­ chům nedostane vnitrní úřední češtiny u soudů, jak o ni žádali ve vyrovná­ vacích poradách. Pociťovali, že neměli k úmluvám přistupovati, když jim nebyl tento požadavek zajištěn. Tento požadavek nebyl jen vyvolán mladoČeskou agitací, nýbrž byl to požadavek, jehož splnění si přál ode dávna celý národ, poněvadž teprve jeho uskutečněním sestával rovnoprávným s náro­ dem německým. Postavení dr.Riegra bylo v této otázce pak zvláště choulosti­ vé, poněvadž spoléhajena mimokonferenČní sliby ministraSchonborna, získal svou stranu pro punktace důvěrným sdělením, že Čechům se dostane i vnitř­ ní Češtiny u soudů. Když ministr Schbnbom prohlásil svůj slib za nesplni­ telný, hledali staročeští vůdcové jinou cestu, jak by si vymohli vnitřní Češ­ tinu u soudů. Počali boj za ni Škardovou resolucí, přijatou ve sněmu dne 3. Června. Dr. MattuŠ upozorňoval dne 11. Června dra Riegra na nutnost, aby se vládě řeklo, že, kdyby se v této věci něco nestalo, není vyloučen zmar punktací, poněvadž by se nedocílilo potřebné kvalifikované přítomnosti u předloh, které si jí vyžadovaly, a 6 dní poté psal dru Riegrovi, že se sta­ ročeský klub dá pohromadě udržeti jen rozhodným politickým úspěchem. Pokládal za něj mimo všeobecnou volební opravu dosažení České vnitřní úřední řeči pro České okresy resp. pro České zemské úřady. Dr. MattuŠ se domníval, že by se dal problém hravě rozřešili, kdyby se jazyková otázka u zeměpanských úřadů a soudů v Čechách upravila analogicky podle osnovy zákona o užívání zemských jazyků při samosprávných úřadech. Nepoklá­ dal řešení otázky vnitřní Češtiny jen za věc Čechů, nýbrž i vlády a Němců. »Vláda,« psal tehdy, »by měla v té věci hleděti kontaktu s Němci, aby se stalo rozhodnutí do podzimu — ne-li, bude krise neodvratně.« Dr. Rieger dne 24. Června mluvil u hraběte Taaffeho podle přání Mattušova. Položil dokonce vnitřní Češtinu jako své ultimatum. Dne 24. Června mluvil dr. Rieger s císařem po delegační hostině o punktacích. Upozornil ho, že jest potřebí něco uČiniti v otázce vnitřního úředního jazyka českého v českých okresích. Císař odpověděl, že se v této věci musí především přihlížeti k zájmům státní služby. Dr. Rieger namítl, že by tím nemusila nijak trpěti státní služba; zprávy, které jdou nahoru, byly by nadále německé, ale tam, kde by Šlo jen o právo stran, by se mělo jednati o Českých případech po Česku. Rieger uvedl, že je to tak již zave204

RIEGRŮV BOJ ZA VNITŘNÍ ČEŠTINU.

děno v Haliči, Tyrolích, v Dalmácii a že se ukázalo, že tím státní správa nijak neutrpěla. »Co je dopřáno živlu polskému,« pravil, »a italskému, nedá se právem odepříti národu Českému.« Císař, který nerozuměl celému problému, odvětil na Riegrův výklad výtkou v jiném směru, která tryskala z jeho úzké mentality: »Nesmí však dojiti k tomu, aby úředník nebyl mo­ cen němčiny, a slyším, že tomu tak jest, že mnozí úředníci v Čechách již neumějí německy.« Dr. Rieger se pokusil čeliti i této císařově výtce, ale ne­ přesvědčil ho o požadavku vnitřní Češtiny. Tímto rozhovorem s císařem dr. Rieger popudil na sebe hraběte Taaffeho. Hrabě Taaffe spatřoval v ak­ cích, jako byl Riegrův rozhovor s císařem, ztěžování kroků vlády. Dal to také Riegrovi věděti po ministru Pražákovi. Ministr Pražák ještě ze svého dodal, že prý není dobře, aby byla vnitřní úřední čeština téměř denně na programu Českých novin. Čím prý budou Češi více zde naléhat, tím ob­ tížněji se vyjde vstříc jejich přání. Dr. Rieger se nedal těmito radami ministra Pražáka ukonejšit!. Dne 28. Června s ním konferoval ve Vídni o politické situaci. Ukazoval, že StaroČechům hrozí porážka, jestliže vláda neupraví vnitřní úřední řeč u úřadů a soudů v Českých okresích, jak žádají StaroČeŠi. Ministr Pražák tehdy po­ chopil zoufalé postavení staročeské strany a podporoval u hraběte Taaffe­ ho Riegrovo přání po vnitřní Češtině. Pražák naznačil hraběti Taaffemu, že by byli StaroČeŠi nuceni vzdáti se mandátů, kdyby se jim nevyhovělo a že by po StaroČeŠích na sněm a říšskou radu přišli jen radikální MladoČeŠi. Když se z politických důvodů dva staročeští poslanci vzdali mandátů, do­ léhal dr. Rieger dne 6. Července poznovu na ministra Pražáka a prostřed­ nictvím jeho na ministry Taaffeho a Schónborna, aby se něco stalo v otázce vnitřní češtiny, má-li v Čechách nastati obrat ve veřejném mínění. Dr. Rie­ ger soudil, že jest povinností vlády, aby přemluvila Němce, by nečinili pře­ kážek zavedení vnitřní úřední češtiny v Českých okresích, která jim nijak neškodí. Mezi tím co dr. Rieger takto doléhal na Členy vlády, připravoval Čes­ ký klub v Praze v důvěrné poradě návrh na zavedení Češtiny jako vnitřní úřední řeči. Činil tak v předpokladu, že vláda přece něco učiní a chtěl míti připravený svůj návrh, dříve nežli by vláda přišla s návrhem vlastním. Tehdy po prvé se staročeští politikové vlivem dra Bráfa rozhodli požádati

205

RIEGRÚV BOJ ZA VNITŘNÍ ČEŠTINU.

o formulaci návrhu odborníky. Obrátili se na profesory České právnické fakulty, tedy na teoretiky, a nadále opomíjeli praktické právníky, přede­ vším soudce. Profesoři dr. Emil Ott, dr. Jiří Pražák a dr. Alois Zucker vy­ hověli. Profesor Randa odmítl, poněvadž stál proti punktacím. Profesoři vzali za základ svého elaborátu nařízení veškerého minister­ stva z 5. června r. 1869 o úřední řeči c. k. úřadů a soudů v Haliči ve vnitřní službě a ve styku s druhými úřady. Pokud toto uznávalo němčinu za jazyk úřední, uznával ji i Český návrh. Vzhledem k rozřešení jazykové otázky při české zemské Školní radě, bylo ustanovení pro Halič v tomto směru opu­ štěno a nahrazeno platnými předpisy pro Českou zemskou školní radu. Český návrh se vztahoval stejně jako nařízení pro Halič na oblast ministerstva vnitra, kultu a vyučování, spravedlnosti, financí, obchodu, orby a zeměbrany a prohlašoval se stejně jako nařízení pro Halič jako částečná změna před­ pisů o úřední řeči ve vnitřní službě a ve styku s jinými úřady a soudy. To, co přinášel návrh nového oproti své předloze, bylo, že dělil Čechy na tři jazyková pásma: 1. v pásmo, kde panující řečí byla němčina, 2. v pásmo, kde panující řečí byla Čeština a 3. v pásmo, kde žádná z obou zemských řečí nebyla panující. Zde navrhovatelé stáli pod vlivem podnětů poslance dr. Russa z 11. března r. 1884. Za panující zemskou řeč se měla pokládali ze zem­ ských řečí ta, která byla jednací řečí ve více nežli Čtyřech pětinách obcí, v pří­ slušném území ležících. Úřady a soudy měly této panující řeči užívati ve vnitř­ ní službě a ve styku se zeměpanskými, nevojenskými úřady a soudy. V pásmě, kde nebyla žádná z obou zemských řečí panující, pak v hlavním městě země měly zemské a jiné úřady a soudy užívati ve vnitřní službě obou zem­ ských řečí a to tak, aby se provedlo celé úřední jednání v oné zemské řeči, v které byla sepsána ta písemnost, která k němu dala podnět. Ve styku se zeměpanskými nevojenskými úřady a soudy v zemi měly užívati oné řeči, která byla služební řečí oněch úřadu a soudů. Zeměpanské úřady a soudy s panující zemskou řečí měly užívati ve styku s autonomními úřady země své úřední řeči. Soudy a zeměpanské úřady v území bez panující zemské řeči měly užívati té zemské řeči, která platila za úřední a jednací řeč pří­ slušného autonomního úřadu. Kdyby byl některý z těchto posledních úřadů užíval obou zemských řečí za řeč úřední a jednací, pak měl v případě, že by se bylo jednalo o zeměpanský úřad nebo soud bez panující zemské řeči,

206

RIEGRÚV BOJ ZA VNITŘNÍ ČEŠTINU.

užiti oné zemské řeči, v které byla sepsána písemnost, jež podnítila úřední jednání. Návrh si představoval, že by mohl platiti jako nařízení veškeré vlády u soudů a státních zastupitelstev, pak u Školních úřadů od 1. ledna r. 1891, u ostatních zemépanských úřadů a v služební oblasti pro přímé dané od 1. ledna r. 1892. Tento návrh se nedotýkal platnosti Stremayrova nařízení. Ustanovení o vnějším jazyku politických úřadů a soudů z r. 1880 měla platiti i nadále. Dr.Mattuš prostudoval návrh právnických teoretiků a uvědomil o něm i dra Riegra. Dr. Rieger byl návrhem nadšen a doufal, že jej vláda přijme jako ultimatum. Kombinoval hned dále: »Až pak vládě předložíme své nové punktace, bude třeba také se ptáti Mladých, chtějí-li upustiti od oposice, když vláda naše ultimatum přijme.« Rieger se bál zmaru punktací, »poněvadž by pak nevole císaře pána třeba těžce i dlouho na celý národ dopadala a mohla míti osudné následky« a poněvadž by po jejich nezdaru přišla pravděpodobně vláda centralistických Němců. Dne 25. Července se sešli dr. MattuŠ, dr. Jakub Škarda a dr. Zucker, aby jménem svého klubu definitivně rozhodli o jazykovém elaborátu Českých profesorů. Dr. Škarda, který znal již obsah návrhu od dra Riegra, nebyl pro vydání nařízení vů­ bec, poněvadž soudil, že rovné právo Češtiny s němčinou i ve vnitřní služ­ bě plyne ze starších zákonů. To byla cesta, o které uvažovali staročeští vůd­ cové již dávno před Škardou a která se ukázala býti neschůdnou. Dr. Škar­ da to uznal a souhlasil s postupem dra MattuŠe a Zuckera. Dohodli se, aniž by byli něco podstatného změnili, na návrhu. Dr. MattuŠ, který se stále obával, aby vláda nepřišla se svým návrhem, dříve nežli by znala Český návrh, dolehl dne 27. července na dra Riegra, aby byl Český návrh do 10. srpna v rukou vlády. Dne 28. Července se sešel v Praze staročeský klub a pokládal za východisko z národních sporů zavedení vnitřní úřední Češti­ ny. Ale ti, kdo vzali za Český klub na sebe odpovědnost za návrh nařízení o vnitřní Češtině, nepokládali za dostatečné přijití k vládě jen s návrhem nařízení. Žádali ještě, aby se nějak změnilo nařízení ministra Schónborna z 3. února r. 1890. Přáli si změnu v tom směru, aby dispens byla možná od znalosti jednoho zemského jazyka, tedy nejen od Češtiny, nýbrž i od něm­ činy. Třebaže by vláda neudílela dispens od němčiny, byla by bývala změ­ nou Schbnbornova nařízení zásadně vyslovena rovnoprávnost pro obě zem­ 207

RIEGRÚV BOJ ZA VNITŘNÍ ČEŠTINU.

ské řeči v Čechách. StaroČeŠi však upustili od tohoto návrhu, když s ním neprojevili souhlas konservativní velkostatkáři, kteří zásadně zamítali, při­ hlížejíce k vůli císařově, aby mohl býti někdo ustanoven zeměpanským úředníkem, aniž by znal německy. Dne 9. srpna zakročil dr. Rieger u hraběte Taaffeho a podal mu návrh nařízení o vnitřní Češtině, staročeskými předáky přijatý. Hrabě Taaffe energicky odporoval Riegrovi. Odmítal vnitřní úřední Češtinu, poněvadž se přijalo za punktačních porad, že jazyková nařízení zůstanou v platnosti, tudíž že i němčina zůstane vnitřní úřední řečí. Hrabě Taaffe se vymlou­ val, že nemůže Riegrovi dáti jiné rozhodnutí, dokud by neslyšel minister­ skou radu a dokud by nevyslechl mínění punktačních stran. Ale byl ocho­ ten otázati se ministerské rady i svolati punktaČní strany k nové poradě. Dr. Rieger pro tento poslední případ navrhl, aby byli přizváni i MladoČeŠi. Hrabě Taaffe se postavil proti tomu, byl k mladočeské straně v tehdejším jejím složení stále odmítavý. Řekl to zcela jasně v ministerské radě dne 18. srpna, když referoval o svém jednání s drem Riegrem: »Pokud stojí StaročeŠi na stanovisku, že jest potřebí dohodnouti se i s Mladočechy, nelze ovšem ničeho dosáhnouti, poněvadž s Mladočechy nemůže nynější vláda a asi ani jiná vyjednávali, dokud nedošlo k jejich vytříbení.« Na schůzi punktačních stran nedošlo a pokusy ministra Pražáka, aby se Riegrovi vy­ šlo vstříc v jeho žádosti za vnitřní Češtinu, podporované i konservativním velkostatkem, ztroskotaly o námitku ministra Bacquehema, že by si vláda popudila Němce, kdyby vyhověla dru Riegrovi a tím by pak stejně nedošlo k provedení punktací. Dr. Rieger poznovu prohrával svůj boj za vnitřní úřední Češtinu. Ale přes to se ho nevzdával. Nebyl neúspěchem zhroucen. Ostatně nevěděl ani o výsledku ministerské rady. Zasedání Českého sněmu, na němž se mělo pokračovali v provádění punktací, se blížilo a dr. Rieger nezískal na vládě ničeho, Čím by uklidnil své stoupence a zmírnil agitaci a odpor MladoČechů. Dne 7. září r. 1890 napsal ministru Pražákovi zoufalý list, v němž stálo: »Situace naší strany je — na ten čas — přímo beznadějná!... Nyní celý národ od mne odpadá, a nestane-li se obrat rozštěpením MladoČechů, odpadne ještě značná Část nynějších StaroČechů pro terorismus Mladých ode mne — abych byl vůd­ cem bez vojska... Proti zjevné vůli většiny národa bojovati a se jemu svou

208

RIEGRÚV BOJ ZA VNITŘNÍ ČEŠTINU.

službou vtírati nehodlám — a doba, kde se budu muset o tom rozhodnout!, nastává neodkladně, takže mi nezbude, než mandát složití... Věci se ne­ napraví a nepolepší, pokud hrozná nedůvěra k vládě nenapraví se skutky, aby lidé u nás uvěřili, že nám vyšší kruhové ve Vídni přejí, že nám chtějí býti spravedliví.« Ministr Pražák plně chápal Riegrovu situaci. Dal jeho dopis přeložiti do němčiny a odevzdal jej hraběti Taaffeovi. Taaffe se nad dopisem zastavil. Chtěl býti přesně a nestranně informován o poměrech v Čechách. Pozval si proto dne 9- září vídeňského dopisovatele »Národních listů« Gustava Eima, s nímž pěstoval styky, aby přímo od něho slyšel, jak to stojí v Čechách s drem Riegrem a jeho stranou. Eim řekl, co věděl a před­ vídal. Konstatoval, že dr. Rieger ztratil vliv, který měl dříve ve straně. Upozornil hraběte Taaffeho, že v nejbližŠím zasedání Českého sněmu se nanejvýše podaří projednati z punktací předlohy o rozdělení zemědělské rady a o užívání zemských jazyků při autonomních úřadech, že MladočeŠi při nejbližŠích volbách zvítězí a že teprve pak bude možno vytvořiti ze zbytku StaroČechů, ale bez dra Riegra, novou stranu, s kterou bude musiti hrabě Taaffe počítat. Eim připravoval již Mladočechům, obrozeným rea­ listy, u hraběte Taaffeho půdu. Hrabě Taaffe byl informací Eimovou utvrzen ve svém dřívějším názoru, že by StaroČechům neprospělo rozřešení jazykové otázky podle jejich přání, jestliže by nenastoupil nějaký obrat v je­ jich stranických poměrech, a poznal, že StaroČeŠi dohráli svou úlohu ve­ doucí strany v Českém národě a že na obzoru vystupují MladočeŠi, ti MladoČeŠi, s kterými nechtěl pod vlivem císaře ani jednati. Přes odmítavé stanovisko ministerské rady k vnitřní Češtině pokládal dr. Pražák za svou povinnost pusobiti pro ni i nadále a pracovat! pro udr­ žení staročeských posic. To, co řekl v ministerské radě, znovu opakoval dne 9- září hraběti Taaffemu, že StaroČeŠi nejsou ve svém boji za vnitřní češtinu osamoceni, nýbrž že stojí za ní i konservativní Šlechta. Navrhoval hraběti Taaffemu, aby vláda učinila nějaké prohlášení ve prospěch rovno­ právnosti Češtiny s němčinou ve vnitřním úřadování, jinak že složí všichni StaroČeŠi mandáty. Hrabě Taaffe poslouchal pasivně tento podnět a neslí­ bil něco pro něj uČiniti. Stál pod živým dojmem informací Gustava Eima. Ministr Pražák utěšoval Riegra, že věci nejsou tak Černé, jak si Rieger myslí, a naznačoval, že hrabě Taaffe promluví s císařem o celé otázce. 14

209

n

RIEGRÚV BOJ ZA VNITŘNÍ ČEŠTINU.

Jaké stanovisko tehdy císař v jazykové otázce zastával, poznal ministr Pra­ žák osobně dne 22. září v audienci. Když naznačil císaři, že se v nejbližším českém sněmu čeká na to, že se něco stane v provedení vnitřní rovnopráv­ nosti češtiny s němčinou u soudů, císař celé otázky neznalý a pletoucí si ja­ zykovou otázku u české sekce zemské školní rady s jazykovou otázkou u soudů v Čechách, briskně odpověděl: »Nic v té příčině neučiním. Češi beztoho již mají všechno. Referenti referují při českých senátech česky, protokoly se vedou česky, výtahy z aktů se spisují česky a rozhodnutí se dějí v téže věci. Ať se již nežádá, aby všechno ostatní, korespondence s úřa­ dy atd. bylo české.« Když byl český sněm již svolán k zasedání na 14. října, dr. Rieger po­ znovu doléhal dne 6. října na ministra Pražáka, aby vláda povolila ve věci vnitřní Češtiny. Ani tehdy ničeho nedocílil. Dr. Pražák sice Činil Riegrovi naděje, že místodržitel ve sněmu něco prohlásí o úřední řeči, ale sami StaroČeši byli proti takovému úmyslu. Tušili, že by prohlášení nebylo toho rá­ zu, aby se mohlo vykládati v Český prospěch a proto zrazovali vládu, aby nastoupila tuto cestu. ♦

Když staročeská strana malomyslněla pod vlivem neúspěchů svých vůdců, chtěl dr. MattuŠ, aby se něco stalo pro posílení myslí staročeských stoupenců. Navrhoval proto dne 5. Července dru Riegrovi, aby se svolala »manifestace národní a politické jednoty celého národa v Čechách, na Mo­ ravě a ve Slezsku — tedy sjezd, v němž by se účastnili všichni zemští a říš­ ští poslanci naší strany ze všech zemí koruny České«. Měla to býti tedy manifestace, omezená jen na staročeské poslance. MladoČeŠi neměli býti pozváni pro svou úsilovnou agitaci, směřující k zničení staročeské strany. Dr. MattuŠ soudil, že by manifestace učinila mohutný dojem na veŠkeren českoslovanský lid a na politické a národní protivníky České. Za program manifestace navrhoval: 1. provedení rovného práva pro Český národ v Če­ chách, na Moravě a ve Slezsku v úřadech, školách a ve veřejném životě, 2. reformu volebních řádů na základě spravedlnosti a skutečných poměrů, jak pro říšskou radu, tak i pro sněmy v historických zemích Českých. Dr. MattuŠ pokládal tento druhý bod programu za nutný společný požadavek

210

R1EGRÚV BOJ ZA VNITŘNÍ ČEŠTINU.

český, ale nepokládal za oportunní volební reformu na Moravě a ve Slez­ sku uváděli v souvislost s punktacemi. Manifestace by byla bývala také ne­ měla za úkol přijati nějakou reformu českého volebního řádu, nýbrž bývala by měla vytknouti jen zásady, podle kterých by měla vláda vypracovati ta­ kovou reformu. Mattušovy návrhy měly míti dalekosahající důsledky. »Kdybychom,« vykládal optimisticky dne 15. července dru Riegrovi, »dosáhli těchto dvou požadavků našich v té míře, jak si je myslíme a přejeme, věru nemusili bychom se pak dlouho pachtiti po státním právu — to by nám co důsledek a jako zralé jablko za nějaký ten čas padlo v klín.« Mattušovy body programu měly býti politickým programem českého ná­ roda pro nej bližší budoucnost. Mattušův podnět se neuskutečnil pro odpor Moravanů. Vzali si zá­ minku, že je dr. Rieger urazil svým veřejným listem, který byl otištěn v olomouckém »Pozoru« dne 12. Července r. 1890 a v němž mluvil o moravských poměrech a politických vůdcích na Moravě. V pravdě však nechtěli Moravané zúčastnili se manifestace z těchto věcných důvodů: ne­ věřili, že by císař a vláda dali českému národu vnitřní češtinu a že by vláda a Němci připustili nějaké změny v punktacích. Soudili, že nemohou Če­ chům pomoci v jejich svízelné situaci. Projektovaným programem by Mo­ rava ničeho nezískala. Na Moravě se nejedná o žádné punktace a moravští Čechové tam nic bez Němců nedokáží. Moravané nemohou poČítati s vel­ kostatkem jako Čechové. Spíše by si přáli, aby byla na Moravě velkostatkářská kurie vůbec zrušena. Mattušův plán manifestace staročeských poslanců z historických zemí Českých ztroskotal. Pokleslý duch staročeských stoupenců se nevzpružil.

♦ V staročeském poslaneckém klubu byl hlavou těch, kdo chtěli praco­ vali pro uskutečnění punktací jen za podmínky, že se Čechům dostane vnitřní Češtiny, dr. Jakub Škarda. Škarda soudil, že se punktace nedají provésti proti odporu MladoČechů a usiloval proto, aby došlo mezi Staročechy a MladoČechy k nějaké dohodě o punktacích. Dr. Škarda spatřoval veliký mravní význam v tom, kdyby staročeští vůdcové předložili požadavek za vnitřní Češtinu vládě nejen jménem své strany, nýbrž i konservativního vel­ 14*

211

RIEGRÚV BOJ ZA VNITŘNÍ ČEŠTINU.

kostatku a Mladočechů. Ke konci července r. 1890 působil v tom směru na dra Mattuše. Dr. Mattuš se radil o věci s drem Riegrem, ale neslibovali si mnoho od podobné akce. Soudili, že by Mladočeši tloukli do punktací i pak, když by vláda zavedla češtinu jako vnitřní úřední jazyk, poněvadž se jim jedná o rozbití staročeské strany. Konservativní velkostatkáře lekala mož­ nost, že by Staročeši mohli jiti ruku v ruce s mladočeskými oposiČníky. Vy­ nakládali proto vše, aby se spojení Staročechů s Mladočechy nezdařilo. Hrabě Richard Clam - Martinic dne 10. srpna r. 1890 domlouval dru Mattušovi, aby se Staročeši v otázce punktací úplně odtrhli od Mladočechů a nespoléhali na to, že by přiměli vládu přiblížením se k nim a k jejich oposici k ústupkům v otázce jazykové. Podle Clamova názoru by vláda nebyla se mohla odhodlati k něčemu podobnému, leda že by »tím získala zcela jisté záruky tím, že bude vyrovnání skutečně nade vší pochybu zajištěno«. »Neboť vláda nemůže riskírovati by dala tuto věc z ruky a vyrovnání by se přece zmařilo.« »Bylo by však ... též pro stranu staročeskou definitivní pohřeb; neb Mladočeši by si připisovali vymožení oné koncese, akce staro­ česká by byla úplně zničená, strana sama však by se připravila o důvěru do­ savadních spojenců.« »0na záruka však vládě dána býti může jen tenkráte, když se strana staročeská konečně k tomu rozhodne otevřeně a rázně odloučiti se od oposice mladočeské proti vyrovnání a toto upřímně, poctivě a srdnatě napnutím všech sil — řekl bych á tout prix provésti se snažiti.« Staročeští vůdcové uznali tyto výklady, ale přece nepřerušili jednání s Mla­ dočechy. Dr. Škarda v něm pokračoval. Dr. Rieger mu nebránil, poněvadž soudil, že se Mladočeši rozbijí, jakmile budou nuceni opustiti stanovisko naprosté negace k punktacím. Dne 16. září doléhal dr. Škarda ve schůzi staročeských důvěrníků na uzavření nějaké shody s Mladočechy a uvedl, že by byli Mladočeši ochotni dáti se do důvěrného jednání prostřednictvím svých delegátů. Staročeští důvěrníci se připojili ke Škardovu podnětu a dali svým důvěrníkům směrnici, jak si mají vésti. Mají hleděti, »aby Mla­ dočeši za cenu vnitřní úřední řeči České byli získáni pro vyrovnání«. Porady důvěrníků se počaly dne 27. září. Na nich se ukázalo, že nelze poČítati s ně­ jakou dohodou staroČesko-mladoČeskou v otázce punktaČní. Mladočeši od­ mítali punktace a limine. Nechtěli z nich nic přijmout ani za cenu vnitřní Češtiny. Žádali, aby Staročeši se vzdali punktací a rozmnožili řady mlado-

212

RIEGRÚV BOJ ZA VNITŘNÍ ČEŠTINU.

české oposice. Byli ochotni obeslati schůzi všech českých poslanců z histo­ rických zemí bez rozdílu stran za účelem úřady o společném programu proti punktacím. Dr. Mattuš, který myslil, že by se tímto způsobem mohlo dospěti k řešení otázek jím připravených pro manifestaci staročeských po­ slanců z historických zemí českých, snažil se, aby se svolala společná schůze všech českých poslanců z českých zemí a aby se obírala jednak otázkou ja­ zykovou, jednak reformou volebních řádů. Jeho úsilí bylo marné. Staro­ čeští důvěrníci byli nuceni těsně před zahájením českého sněmu dne 11. říj­ na oznámiti předsedovi klubu národní strany svobodomyslné, že pro nedo­ statek Času a nevhodnost situace se nemohou dáti do rozpravy o proposicích mladočeských. Ani Staročechům tak blízkým mladočeské straně, jako byli dr. Škarda a dr. Trojan, se nepodařilo odvrátiti Mladočechy od jejich zásadní oposice a od jejich agitace v lidu, ohrožující staročeskou stranu a provedení punktací. StaročeŠi nezískali pro sebe Mladočechy a nezastavili rozvrat své strany. Dne 3. října r. 1890 sděloval dr. Rieger resignovaně ministru Pražá­ kovi: »Vyrovnání — aspoň punkty některé, dají se provésti pomocí Němců a velkostatkářů. Ale nyní se již popříti nedá, že MladoČeŠi mají u nás v ná­ rodě většinu — a bude-li vyrovnání provedeno proti nim, nebude tím sjed­ nán smír mezi národy v zemi.« *

Staročeský tlak na vládu v otázce vnitřní Češtiny nezůstal přece bez účinku. Vláda poznala, i když nebyla odhodlána splniti Českou žádost, že přece něco musí uČiniti ve prospěch zásady národní rovnoprávnosti. Když pro strach z Němců, za nimiž spatřovala v pozadí velké, sjednocené a ná­ rodně uvědomělé Německo, se nechtěla pro tu dobu dotýkati otázky vnitřní češtiny, dala přece najevo, že s Českými autonomisty jest pro tu dobu a v du­ chu punktací zajedno v zachování Stremayrova nařízení. Proto dne 15. čer­ vence r. 1890 pokáral president vrchního zemského soudu v Praze zvlášt­ ním výnosem ty soudcovské osoby, které, neznajíce česky, se dorozumívaly se stranami buď tlumočníkem nebo i ve své mateřštině a příslušné proto­ koly dávaly spisovati německy, a hrozil, že jako již v daných případech i v budoucnosti se zakročí proti vinníkům. Česká veřejnost nechala tento

213

ROZDĚLENI ČES. ZEMÉĎ. RADY.

výnos beze všeho povšimnutí. Nemohl uklidniti v nejmenším její rozbou­ řenou náladu.

XIX.

ROZDĚLENI ZEMĚDĚLSKÉ RADY PRO KRÁLOVSTVÍ ČESKÉ. Dne 14. října r. 1890 se sešel Český sněm, aby pokračoval v prová­

dění punktací. Jeho situace se změnila v neprospěch punktačních stran. Za 4 Staročechy, kteří se vzdali mandátu, nepřišli do sněmu zase StaroČeŠi, nýbrž 4 mladočeŠtí odpůrci punktací. Sněmovnímu plenu nemohla se před­ ložití osnova o rozdělení zemědělské rady, poněvadž nebyla hotova, ačko­ liv se započalo o ní jednati ve vyrovnávací komisi hned ke konci května r. 1890. MladoČeští Členové komise pokračovali ve vyrovnávacím výboru v mírné obstrukci. Tři dny po zahájení sněmovního zasedání zažádalo 9 staročeských po­ slanců předsednictvo svého klubu, aby jim byla přiznána volnost v otázce punktaČní, a hrozili, že utvoří zvláštní klub, kdyby jim nebylo vyhověno. Když jim staročeský klub nechtěl dne 19. listopadu povoliti v zájmu poli­ tické kázně více, nežli aby se zdrželi hlasování, vystoupili ze staročeského klubu. Vedle těchto 9 poslanců učinili podobně dne 20. listopadu dr. Tro­ jan a dr. Škarda. Dr. škarda odůvodnil své rozhodnutí, že staročeský klub opustil program, na jehož základě se ustavil. Dr. Rieger upozornil na všechny tyto okolnosti vládu prostřednictvím ministra Pražáka. Spatřoval východisko z této zoufalé situace jen v tom, aby se vláda jasně vyslovila pro vnitřní Češtinu. Doléhal zaše hlavně na mi­ nistra Pražáka a pak na místodržitele hraběte Thuna. Hrabě Thun, který se neodvážil jednati jinak nežli podle příkazu z Vídně, nedal se drem Riegrem vyprovokovati. Když dr. Škarda tvrdil ve vyrovnávací komisi, že následkem punktací a Schonbornova nařízení byly agendy u vrchního zemského soudu v Praze rozděleny mezi oba nově zvolené senáty podle území a když se dr. Rieger ptal hraběte Thuna, zda jest to pravda, prohlásil místodržitel dne 11. listopadu r. 1890, že to, co se zavedlo u vrchního zemského soudu v Pra­ 214

ROZDĚLENÍ ČES. ZEMĚĎ. RADY.

ze, stalo se na základě VII. bodu punktací a že Schonbornovo nařízení této úmluvě úplně odpovídá. Místodržitel Thun při této příležitosti i reagoval na výtky dra Vašatého, jako by byla bývala země rozdělena následkem Schónbornova nařízení. Rozhodně je odmítl. StaročeŠi nemohli býti prohlá­ šením Thunovým spokojeni. Thun svou odpovědí nevyvrátil obavy dra Škardy a Činil vlastně Staročechy spoluzodpovědnými za Schonbornovo na­ řízení. Rieger se proto odhodlal podati dne 18. listopadu v plné sněmovně dotaz na vládu o jazykové otázce. Urgoval odpověď na Škardovu resoluci, přijatou sněmem dne 3. Června. Pokládal ji za nutnou, aby se rozptýlila ne­ důvěra Českého lidu. Podnikl útok na Schonbornovo nařízení a odmítl něm­ činu jako výhradní vnitřní jazyk úřední služby. Pokládal předpisy, které ji za takovou prohlašovaly, jako odporující zákonům, a vytkl, že nebyly ani vyhlášeny v zákonných sbírkách. Dr. Rieger pokládal jako již za dubnových konferencí ve Vídni za právní základ pro vnitřní Češtinu v Čechách do té doby platné zákony, obnovené zřízení zemské z r. 1627, kabinetní listy z 23. a 8. dubna r. 1848 a článek 19. základního zákona o obecních právech stát­ ních občanů. Soudil, že kdyby se provedlo, co těmito zákony bylo stanoveno, odstranil by se protizákonný stav a punktace by se při tom neporušily. Rie­ ger opětně naznačoval cestu, jak by vláda mohla vyjiti vstříc Českému přání. Riegrův dotaz nebyl přijat, jak Rieger očekával. Ve vlastním jeho klu­ bu se dotaz označoval za příliš umírněný a dr. Rieger se tam proto stal předmětem osobních útoků. MladoČeŠi na celé Čáře stáli proti Riegrovu do­ tazu již také proto, že vlastně nezamítal punktace jako celek, nýbrž je hle­ děl zachrániti. Konservativní velkostatkáři, kteří hlasovali dne 3. Června pro Škardovu resoluci, nepřipojili nyní svých podpisů k 39 staročeským podpisům, poněvadž pokládali interpelaci za oposiČní, s vládou předem nesmluvenou, a poněvadž podle situace předpokládali, že vláda nedá na dotaz odpověď příznivou. Ministr Pražák zrazoval, ale pozdě, dra Riegra z podání interpelace. »Kdyby,« psal mu v den, kdy Rieger svůj dotaz před­ ložil, »odpověď neuspokojila, byla by nová trpkost. Jedná se jen asi o 10 dní, kdy sněm bude zasedati, a je potřeba, by všemu bylo vyhýbáno, co by situaci mohlo ještě zhorŠiti.« Ministr Pražák myslil, že by měl dr. Rieger hledati pomoc pravice na říšské radě, jakmile se tato sejde. Také hrabě Thun nebyl spokojen s Riegrovou interpelací. Když mu dr. Rieger těsně 215

ROZDĚLENI ČES. ZEMÉĎ. RADY.

před jejím podáním důvěrně oznámil její obsah, místodržitel Thun pravil Riegrovi, jak se vláda k ní meritorne zachová. Vnitřní Čeština jest otázka pří­ liš vážná a pro tu dobu není možno vyhověti českému požadavku. Dr. Rie­ ger se tím nedal odstrašili. Nanovo dne 23. listopadu žádal ministra Pra­ žáka, aby se vláda rozhodla nějak určitě v otázce vnitřní Češtiny. Psal tu: »Situace u nás je velmi neutěšená — a moje osobní postavení ještě neutě­ šenější ... Trojan a Škarda vystoupili z klubu s formálními obžalobami proti mně a před nimi již asi 12 jiných... Nestane-li se obrat v lidu a obrat v jednání vlády, který by nám StaroČechům pomohl, budou věci do příštích voleb (do rady říšské) pořád ještě horší, a my dostaneme sotva několik mandátů... Kdyby interpelace naše nedostala odpověď rozhodně přízni­ vou, musil bych zaČíti mermomocí dělat vládě oposici... Budu muset složit mandát do sněmu i do rady říšské — nechci-li Čekat, až mne lid vyhodí... J e n u t n o, aby se stala aspoň enunciace vlády — (třeba v úředních novi­ nách) — v tom smyslu: že v dodatečné sesí sněmu po novém roce se dá rozhodná odpověď vlády stran úmyslu vlády vzhledem úřadního jazyka. Neméně je nutno, aby se oznámilo, že vláda hodlá již v dodatečné sesí předložití návrh na opravu volebního řádu. K tomu se již děly přípravy, a ten se dá vypracovali již teď aspoň aproximativně. S novým rokem bude vláda míti v rukou data o sčítání lidu a může návrh volebních okresů dle toho kontrolovali a opraviti. Na nové ohraničení okresů (asi za tři léta snad) nelze Čekati... [Vláda] se musí odhodlat státi na tom, aby se při­ jala v Českých zemích lex Clam-Martinic,.že druhý jazyk má býti obligátní na gymnasiích pro všecky, pro něž rodiče nežádají dispens na zá­ kladě §u 19. základních zákonů.« Dr. Rieger doléhal dále, aby vláda uznala v České koruně dvojí státní jazyk rovnoprávný a aby žádala od nastupují­ cích zaměstnanců do státní služby znalost obou jazyků. ProsR dra Pražáka, aby promluvil s hrabětem Taaffem a aby mu sdělil, co hodlá Taaffe dělat. »Že se bez volebního řádu německá kurie atd. neprovede, to je již patmo.« Ministr Pražák odpověděl za dva dny. Vytýkal Riegrovi, že podal in­ terpelaci bez podpisů konservativního velkostatku, ohlašoval, že odpověď na ni bude podána po novém roce a že bude míti vážné následky. Dr. Rieger, který pochopil obtížnost situace, hledal ve Vídni pomoc­ níky ve svém boji za vnitřní Češtinu. Hleděl si získati hraběte Hohenwarta 216

ROZDĚLENI ČES. ZEMĚĎ. RADY.

poukazem, že jde o existenci pravice, jestliže se vláda nepostaví příznivé k požadavku vnitřní češtiny. Dne 14. prosince zakročil u několika ministrů, aby vláda stylisovala odpověď na interpelaci tak, že by se odvolala na plat­ né zákony a tím nepřímo odvolala stará nařízení z doby absolutismu. Dne 15. prosince zakročil i u císaře. Ale císař byl nepřístupný k požadavku češ­ tiny jako vnitřního úředního jazyka. Dne 22. prosince se rozhodla mini­ sterská rada o odpovědi na Riegrův dotaz. Hrabě Taaffe naznačil v posled­ ních dnech prosince r. 1890 dr. Riegrovi, jakou dostane ve sněmu odpo­ věď. Odpověď byla neobvyklým způsobem místodržitelem, který pro neznalost češtiny by ji nebyl mohl přečisti v sněmu, zaslána dne 3. led­ na r. 1891 jako Český a německý připiš nejvyššímu maršálku zemskému a dva dny poté byla přečtena v sněmu. Byla to odpověď, která způso­ bila dru Riegrovi a jeho straně nové obtíže ve veřejnosti.. Ačkoliv pro­ hlásil dr. Rieger v dotazu za nezákonná nařízení, otištěná v neoficielních sbírkách, odpověď tato uváděla tato nařízení o užívání zemských jazyků při zeměpanských úřadech od r. 1848 až do r. 1886 a výslovně podotkla, že jsou sestavena v příručce dra Josefa Kaserera. Neuvedla ani jediný ze zákonů, Riegrem v dotaze naznačených. Vláda se chtěla přidržeti při pro­ vádění punktací předpisů jí za platné uznávaných t. j. neuznávala Češtinu za vnitřní jazyk úřední. Revisi Stremayrova nařízení pokládala za možnou až po provedení ohraničení soudních okresů, které pokračovalo pozvolna a s největšími obtížemi, a slibovala, že při té příležitosti uváží přání sněmu a bude hleděti vyhověti »oprávněným zájmům těch, kdož právo pohledá­ vají, jakož i požadavkům služby«, Šetříc při tom jednoty země a rovného práva národních kmenů. Tento připiš, který se vyhýbal nějakému určitému slibu, působil nejen u Čechů, nýbrž i u Němců nelibě. Nezpůsobil však takovou náladu u konservativních velkostatkářů. Jednak proto, že nečekali odpověď jinou, nežli jaká byla dána, a pak že nebyli ve věci angažováni, poněvadž nepodepsali Riegrův dotaz. Nešli také ve vnitřní Češtině tak daleko jako dr. Rieger. Uznávali němčinu za řeč vlastní vnitřní služby, jak si to přál i císař, nechtěli, aby v Čemkoliv toto její postavení bylo ohroženo, stáli při Stremayrovu nařízení a chtěli Českému požadavku vyjiti vstříc tím, že by se ve sborových poradách bral větší zřetel k Češtině. Hrabě Thun upozornil dne 12. ledna r. 1891 hraběte Taaffeho na tuto okolnost.

217

ROZDĚLENÍ ČES. ZEMÉĎ. RADY.

Dr. Rieger byl odpovědí vlády nejvýše rozčilen. Znamenala jeho no­ vou porážku. Dne 28. ledna r. 1891 si stěžoval zase ministru Pražákovi: »Forma a obsah odpovědi na resoluci Škardovu — působily na staročeské straně neméně rozkladně — než štvanice Mladočechů — a konečně nedo­ přáno nám Staročechům ani možnost osvědčiti své stanovisko, zejména, co se týče úřední řeči, před obecenstvem.« Poslední výtka byla oprávněná pro­ to, poněvadž dne 23. ledna r. 1891 byla říšská rada rozpuštěna. ♦

Osnova zákona o rozdělení zemědělské rady zabrala 23 schůzí vyrov­ návací komise. Komise konala dvě schůze ještě v květnu r. 1890, ale pro obstrukci Mladočechů neprojednala tehdy více nežli dva paragrafy. Pak za­ sedala na podzim a teprve dne 15. listopadu mohla býti dána zpráva o osno­ vě do tisku. Mladočeši podali v komisi ne méně nežli 32 minoritních vot, Staročeši 2. Když komise vyřídila osnovu o zemědělské radě, nemohla se dohodnouti o dalším postupu práce. Mladočeši měli snadnou úlohu. Byli proti projednávání kterékoliv z předloh punktaČních, a když by se mělo o něčem jednati, chtěli, aby to byla všeobecná reforma volební. Staročeši by si byli přáli, aby se na denní pořádek dostala osnova o jazykové otázce u autonomních úřadů, ale tomu zabránili Němci a konservativní velkostat­ káři. Tyto dvě strany, zúčastněné na punktacích, se na jistou chvíli spojily proti Čechům a žádaly, aby prvním bodem denního pořádku byla osnova kuriového zákona. Konservativní velkostatkáři doufali, že tím získají Něm­ ce pro účast na chystané jubilejní výstavě, jejíž protektorát převzal císař. Návrh Němců a velkostatkářů byl přijat, ale jednání o kuriové osnově v komisi nezačalo. Bylo přerušeno proto, poněvadž sněmovna počala projednávati v druhém Čtení osnovu zákona o zemědělské radě.' Komise pozměnila předlohu v několika paragrafech. Nebylo nic změ­ něno na zásadě rozdělení zemědělské rady v národní sekce při zachování její jednoty, ale hledělo se k tomu, aby byla nastoupena střední cesta mezi snahou Němců položití těžisko činnosti zemědělské rady do jejích národ­ ních sekcí a snahou Čechů, zvláště Mladočechů položití je do presidia a ústředního sboru, aby se tím co nejvíce zachránila jednota ve správě Čes­ kého zemědělství. Nejdůležitější změna, kterou komise provedla, týkala 218

ROZDĚLENI ČES. ZEMÉĎ. RADY.

se toho, že ustanovila i místopředsedu zemědělské rady. Předloha po­ drobně vypočetla záležitosti, spadající do působnosti zemědělské rady. Dne 20. listopadu započalo v sněmovně druhé čtení osnovy. Mladočeši obstruovali předlohu úsilovněji nežli předlohu o rozdělení zemské školní rady. Do 29. listopadu, kdy byl sněm odročen, sněmovna projednala jen 16 paragrafů. Teprve dne 3. ledna r. 1891 se znovu sešel sněm, aby ve svém rokování pokračoval. Mohl osnovu přijati až dne 20. ledna. Dne 26. ledna r. 1890 byl přijat návrh dra MattuŠe 117 oproti 89 hlasům, aby presidentem, náměstkem zemědělské rady a vládním zástupcem mohli býti jmenováni jen ti, kdo jsou znalí obou zemských jazyků. Češi tím nechtěli vylučovati z presidia Němce, ale učinili návrh pro to, aby se jmenováním uvedených funkcionářů, kdyby uměli jen německy, nestalo jednání zeměděl­ ské rady fakticky německým. Němci, když byl návrh přijat, jevili nad tím největší rozčilení, ačkoliv dr. Rieger, dříve nežli byl MattuŠňv návrh po­ dán, upozornil dr. Schmeykala, že se tak děje vzhledem na podobnou akci, připravenou mladočeským poslancem Vašatým a vzhledem na Němce samé, poněvadž byli MladočeŠi odhodláni rozŠířiti požadavek kvalifikace obou zemských jazyků i na zemský výbor, a ačkoliv dr. Schemykal uznal motivy MattuŠova návrhu. Vykládali, že jsou tímto ustanovením vylou­ čeni z presidia zemědělské rady. Učinili pak přes varování místodržitele a konservativní šlechty usnesení, že nemají Němci obeslati Všeobecnou zem­ skou výstavu r. 1891 v Praze, organisovanou z podnětu pražské obchodní komory na oslavu první průmyslové výstavy na evropském kontigentě r. 1791, uspořádané v Praze ku poctě Leopolda II. u příležitosti jeho koru­ novace za českého krále. Němci tvrdili, že se nesplnily předpoklady, za nichž se dne 9. února r. 1890 rozhodli pro účast na výstavě; punktace, zvláště pak zákon o kuriích prý nebyl a nemůže býti proveden. Pro absti­ nenci Němců na výstavě hlasovali Němci, kteří podceňovali pokrok Čes­ kého národa a jeho zdatnost a kteří soudili, že se výstava nemůže zdařiti, když se jí Němci nezúčastní. Její skvělý úspěch je poučil o nesprávnosti je­ jich odhadů a o jejich domýšlivosti. Výstava se nejen opravdu zdařila, nýbrž ukázala se i skvělou representací České práce, hospodářské síly a kulturní vyspělosti Českého obrozeného národa. Měli pravdu ti umírnění Němci, kteří nesdíleli německou domýšlivost a kteří pochybovali, že bylo

219

ROZDĚLENI CES. ZEMÉĎ. RADY.

správné neobeslati výstavu a spojovati krok ten s výsledkem punktaČního díla. Také císař, když se dověděl o usnesení Němců, nemohl pochopiti, že Němci spojili dvě věci, které neměly nic společného. Za jednání o osnově o zemědělské radě v druhém a třetím Čtení se ukázalo, jaký je poměr sil v sněmovně pro punktační předlohy. Dne 22. li­ stopadu r. 1890 navrhli Mladočeši, aby se přešlo přes osnovu k dennímu pořádku. Proti tomuto návrhu hlasovalo 66 Němců, 64 velkostatkářů a 28 Staročechů, tedy celkem 158 poslanců. Pro návrh bylo 41 Mladočechů a 12 Staročechů, tedy celkem 53 hlasů. Ale 12 Staročechů se vzdalo hlaso­ vání. Byl tedy počet odpůrců punktací 65. Poněvadž při předlohách, které potřebovaly pro přijetí kvalifikované přítomnosti, stačila nepřítomnost již 61 poslanců, aby se předloha nemohla státi zákonem, bylo jasno, že ty punk­ tační předlohy, které si takové přítomnosti vyžadovaly, nemohou se státi zákonem. Tento poměr sil se zhoršil dne 20. ledna r. 1891 při hlasování o třetím čtení. Předloha byla přijata 153 hlasy oproti 53. Tedy většina byla slabší o 5 hlasů oproti 22. listopadu r. 1890. StaroČeši v ní měli o 2 hlasy méně. Počet nehlasujících Staročechů vzrostl na 14. Staročeská strana pře­ stávala krok za krokem býti na sněmu vedoucí Českou stranou. Na její mí­ sto se tlačila strana mladočeská. Dne 24. ledna r. 1891 vstoupilo do ní 7 staročeských stoupenců, vedených drem Škardou. MladoČeŠi vzrostli tím na sněmu a přílivem jiných Staročechů na 51 poslanců. Tím se stali klubem většiny Českých poslanců a nesli především oni zodpovědnost za Českou po­ litiku na sněmu. Staročeská strana ztratila své vedoucí postavení, které tam měla od r. 1861. Neměla již mluviti jako strana, zastupující celý národ. Panovník udělil osnově zákona o zemědělské radě sankci dne 20. břez­ na r. 1891. Bylo to více jak 14 dní po zdrcující porážce Staročechů za říš­ ských voleb. Staročeská strana, když se řady jejích poslanců rozprchávaly, hleděla svou existenci zachrániti nejen vítězstvím v otázce vnitřní Češtiny, mamě očekávaným, nýbrž i pevným postupem v uskutečňování punktačních před­ loh. Vrátila se tehdy k tomu místu lednového protokolu, který mluvil o punktacích jako celku. Dne 16. ledna r. 1891 podalo 39 staročeských po­ slanců na sněmu dávno připravované prohlášení, kde upozorňovali, že punktace mohou býti přijaty nebo odmítnuty jako celek a ohražovali se 220

ROZDĚLENI CES. ZEMĚĎ. RADY.

proti duchu, kterým se punktace prováděly. Na odůvodnění uváděli Schónbornovo nařízení a místodržitelovu odpověď z 3. ledna r. 1891 na resoluci Škardovu. To byly doklady, které se týkaly především vnitřní češtiny u sou­ dů. Staročeští poslanci konstatovali, že Němci přes to vše, co se pro ně dělá, projevují nesmiřlivost a dráždí tím český lid k nedůvěře k punktačnímu dílu. Pravili podle podnětu dra MattuŠe dále: »Oprava volebního řádu, která v úmluvách vídeňských jest zaručena a o níž vláda s největší urči­ tostí prohlásila, že dotyčnou osnovu zákona co nejdříve předloží, jest v nut­ né a vnitřní souvislosti se zákonem o zřízení národních kurií a zákonem stanovícím rozdělení volebního sboru držitelů velkých statků nesvěřenských na více volebních skupin a i oprava volebního řádu dříve musí známa býti, aby bylo zjevno, že křivdy v posavadním volebním řádu české národnosti učiněné budou odČiněny.« Prohlašovali proto, že se budou snažiti, aby je­ jich přesvědčení o nutné spojitosti uvedených tří zákonů, které potřebují, aby byly provedeny, kvalifikované většiny, byl dán průchod a že budou podporovati návrhy, aby platnost všech tří uvedených zákonů se stala sou­ časně a zároveň. MladoČeši navrhli ve sněmovně dne 17. ledna, zač bojovali již v ko­ misi, aby se předloha o zemědělské radě spojila s všeobecnou volební opravou. Němci pokládali staročeské iunctim za konec punktací. Horšili se na StaroČechy, že postupují v odporu s punktacemi,nesprávně tvrdili,že punk­ tace nemluvily o současném provedení předloh, vinili StaroČechy, že zru­ šili slovo, které jejich klub dal účastníkům punktaČních konferencí dne 26. ledna r. 1890. A jako zpravidla bývá, když dílo několika končí nezdarem, obviňovali se účastníci vídeňských porad navzájem z rozbití punktací. Dr. Plener sou­ dil, že vinu nese především dr. Rieger, který pro otázku vnitřní Češtiny zdržel celou vyrovnávací akci. Hrabě Taaffe nemohl podati volební před­ lohy, i když byl s nimi hotov. Nebylo dojednané dohody mezi ústavověrnými a konservativními velkostatkáři, ačkoliv si byli velice blízko. Hrabě Taaffe slíbil všeobecnou volební opravu, dříve nežli by ji podal, ukázati všem význačným osobnostem vyrovnávací komise ve sněmu. To se za roz­ bouřené situace neodvážil uČiniti. Kdyby byl pak i podal volební předlohy,

221

ROZDĚLENÍ ČES. ZEMÉĎ. RADY.

byl by si pobouřil proti sobe Němce, kteří by si to byli vykládali tak, že i vládě záleží na tom, aby byl kuriový zákon znemožněn. Od počátku ledna r. 1891 stála politická veřejnost ve znamení říšských voleb. To bylo pro­ středí, nezpůsobilé k uzavírání kompromisů v otázce Česko-německé. Ví­ deňské vládě proto záleželo na tom, aby Český sněm přestal co nejdříve pracovati. Nemohl již vykonati v otázce punktaČní, nežli co vykonal a na­ pětí mezi Čechy a Němci mohl jen zhorsiti. Proto k naléhání hraběte Taaf­ feho bylo zasedání Českého sněmu dne 28. ledna r. 1891 uzavřeno. Den poté se ministerská rada usnesla, aby nejvyŠŠímu maršálku zemskému a čes. místodržiteli se dostalo po velkokříži řádu Leopoldova. Němečtí poslanci řekli v přípise, odmítajícím účast na jubilejní vý­ stavě dne 27. listopadu r. 1890, proč tak těžce nesli, že nebyl proveden sněmem bod punktací, který se týkal zřízení kurií. Zmařila se prý tím je­ jich naděje, že by se Němcům podařilo domoci se spravedlivého zastoupení v zemském výboru a cestou zákona pevně je zajistiti. Němci, když nastou­ pili abstinenci na Českém sněmu, vzdali se míst přísedících zemského vý­ boru a od té doby jich znovu nenabyli. Nechtělo se jim Čekati, když bylo vyřízení kuriového zákona odloženo k daleké budoucnosti, aby jich nabyli legální cestou a ne kompromisem, jak dříve uváděli. Proto dne 12. ledna r. 1891 dolehli na místodržitele Thuna a dva dny poté dr. Plener na hra­ běte Taaffeho, aby jim byla poskytnuta ihned dvě místa v zemském vý­ boru, když na provedení kuriového zákona není pomyšlení. Aby toto nalé­ hání mělo úspěch, rozšířili v kruzích, místodržiteli blízkých, že vystoupí ze sněmu, jestliže se jim nevyhoví. StaroČeŠi, aby ukázali za této situace Něm­ cům svou nejlepší vůli, rozhodli se na podnět vlády uprázdnili jim dvě místa v zemském výboru. Velkostatkáři se k nim připojili. Dne 27. ledna r. 1891 byli zvoleni a zasedli v zemském výboru dva němečtí přísedící. Němci docílili těchto posic beze vší kompensace. Odmítli i podnět hraběte Taaffeho, aby tak učinili za opuštění abstinence při jubilejní výstavě. ♦ \

Provádění punktací znamenalo posud jen úspěch Němců. Dosáhli roz­ dělení zemské Školní rady, zemědělské rady, vrchního zemského soudu v Praze, dosáhli Schónbornovým nařízením, že se Čl. VII. punktací vyklá­

222

BOJ O PRÁVA ČEŠTINY.

dal v jejich prospěch, dosáhli zastoupení v zemském výboru, dříve nežli mohl býti projednán kuriový zákon. Z bodů punktačních, které by byly něco znamenaly pro Čechy, nebylo provedeno do té doby nic. Slib vnitřní úřední Češtiny, Schonbornem důvěrně daný, nebyl dodržen a dr. Rieger marně bojoval za jeho splnění, předloha o menšinových školách nebyla pro­ jednána, materiál pro zřízení nové obchodní komory ve východních Če­ chách nebyl připraven, osnova o užívání zemských jazyků při autonom­ ních úřadech se nedostala do jednání, vláda neměla chuti projednati voleb­ ní opravu v kurii velkostatkářské současně s všeobecnou opravou, která Čechům především ležela na srdci. Plnily se obavy, kterými byl dne 11.červ­ na r. 1890 naplněn v dopise dru Riegrovi dr. Mattuš: »Možnost provedení zákonů (ke kterým bylo potřebí kvalifikované přítomnosti) vidím jen teh­ dy, když se předloží volební reforma úplná, když se zabezpečí obchodní komora a když se na základě resoluce Škardovy učiní opravdové kroky k za­ vedení úřední češtiny. Ne-li — je krise tu a nám sotva bude zbývati nežli resolutním krokem a se ctí opustiti politické jeviŠtě.« A dr. Rieger se svě­ řoval v den uzavření českého sněmu, dne 28. ledna r. 1891 ministru Pra­ žákovi se svými pochybnostmi: »Nevím, nevím, je-li nálada duchů na obou stranách již dospělá pro opravdový smír národů. Snad jsme doufali příliš časně — a panovačnost i bezhlavost Plenerovců činí situaci MladoČechů oprávněnou. A co hodlá vláda dělat pro národnost naši ?... Cítí se potřeba nějakého s námi dorozumění ?«

XX. BOJ O PRÁVA ČEŠTINY MIMO ŠKOLY, SOUDY A POLITICKÉ ÚŘADY. Český klub se v otázce jazykové nespokojoval jen Stremayrovými a

Pražákovými nařízeními, nýbrž hleděl Češtině vymoci práva i v jiných obla­ stech zeměpanské správy nežli jen u politických úřadů a soudů. Drobného úspěchu dobyl dne 19. listopadu r. 1890, kdy nařídilo ministerstvo financí,

223

BOJ O PRÁVA ČEŠTINY.

aby směnečné blankety, úředně kolkované, se daly do prodeje i s Českým a polským textem. Tento úspěch byl dílem pravice. Na jaře r. 1881 byly vydány nové desíti zlatové bankovky rakouskouherské banky s textem německým a maďarským. Český klub, dříve nežli se tak stalo, učinil pokus, aby na těchto bankovkách stála i tři Česká slova: »Platí deset zlatých.« Uherská vláda se postavila proti tomuto přání mnohojazyčného textu a zvítězila, poněvadž se pravice nepostavila za Český po­ žadavek. Češi demonstrovali proti tomu tím, že vpisovali a razili sami na bankovky Český text. Počet takových bankovek stoupl na 95.000 kusů. Berní úřady a banka nechtěly přijímati takto doplněné bankovky, ale přece jen je přijaly, když dne 15. Července rozhodl ministr financí Dunajewski, aby se tak stalo. Český klub tím dosáhl jistého vítězství. Netrvalo dlouho. Berlín­ ská bursa a uherská vláda se ohradily proti tomuto ministrovu rozhodnutí a ten byl nucen je dne 9. srpna odvolati. Český klub tím byl poražen. Ne­ mohl udržeti, co byl podnikl jako svou vlastní akci. Dne 23. června r. 1884 vydal ministr obchodu nařízení o organisaci státní železniční správy. Za její služební řeč se prohlašovala němčina. Ale bylo i nařízeno, aby se při železničních ředitelstvích přijímala a zodpoví­ dala podání a přípisy stran i autonomních úřadů v řečech, v zemi obvyk­ lých. Všechny vyhlášky a vše, co bylo určeno veřejnosti, mělo býti vydá­ váno nejen německy, nýbrž i v řeči v zemi obvyklé. Tímto nařízením byla tudíž platnost zásad Stremayrových nařízení rozšířena i na obor státní správy železniční. Dne 7. července r. 1885 se započalo jednání o obnovu rakousko-uherského vyrovnání, které pozbývalo koncem r. 1887 své platnosti. Dne 5.květ­ na r. 1886 byl podán vládou v poslanecké sněmovně soubor osnov, kterými se mělo uskuteČniti třetí vyrovnání rakousko-uherské. Český klub při projednávání těchto předloh nerozvinul svůj státo­ právní program. Počítal s faktem, že dualismus jest skutečnost a nechtěl vyvolávati akci, která by byla pobouřila proti Českému národu živel v habs­ burské monarchii tak mocný, jakým byli Maďaři. Nechtěl to tím spíše, po­ něvadž kolem nového roku 1887 hrozila na Balkáně válka mezi Ruskem a Rakousko-Uherskem pro otázku bulharskou a Češi nechtěli jako strana,

224

BOJ O PRÁVA ČEŠTINY.

zakládající svou politiku především na přízni císařově, vzbuditi podezření, že jsou v kritické době nespolehliví. Jedna z vyrovnávacích předloh podstatně rozvířila Českou politickou hladinu. Byla to předloha o privileji rakousko-uherské banky. Tato před­ loha jednak rušila některá ustanovení jejích stanov, jednak některé měnila. Češi brzy poté, kdy započalo jednání vlád o vyrovnávací předlohy, formulovali vládě své požadavky o rakousko-uherské bance pamětním spi­ sem pražské Obchodní a živnostenské komory ze 24. července r. 1885, k ně­ muž se připojily obchodní komory v Plzni a v Českých Budějovicích. Český klub přijal tento pamětní spis českých obchodních komor za svůj program. Obsahoval požadavky rázu hospodářského a národnostního. Pokud se týče oněch, žádali Čechové: decentralisaci v bankovním ústrojí. Chtěli, aby byla pražská filiálka rakousko-uherské banky přeměněna ve hlavní filiálku banky pro království České; její řízení mělo býti v rukou předsedy a osmi Členů, bydlících v Čechách; předsedu a dva Členy by bylo jmenovalo ví­ deňské ředitelství, ostatní Členy by byly navrhovaly obchodní a živnosten­ ské komory. Pražské ředitelství mělo míti přikázáno pro úvěrní potřeby Čech stálou roční dotaci 50 milionů zlatých. Mělo vysílati do generální rady jednoho Člena. V národnostním ohledu si Čechové přáli, aby se Šetřilo při všech bankovních filiálkách v Čechách rovnoprávnosti a aby na ban­ kovkách byla hodnota označena Českým textem. České požadavky vyvolaly hned při svém podání vzrušení liberálně německého a maďarského světa a německý tisk silně napadal České po­ slance a obchodní komory. V první polovici srpna r. 1885 byl již dr. Rie­ ger informován, že Češi nezvítězí v otázce Češtiny na bankovkách, poně­ vadž je proti tomu přes přímluvu hraběte Taaffeho sám císař z obavy před Maďary. Ačkoliv Český klub včas oznámil své požadavky a na počátku r. 1887 je v mírnější formě opakoval, nebyl ani k jednomu z nich za jednání vzat zřetel. Aby odpor Čechů proti předlohám byl zmírněn a vláda vyvázla ze situace pro ni tím nemilejší, že oposice používala odporu Čechů jako Části vládní většiny k úsměškům, byl na podnět referenta bankovního subkomitétu poslance Biliňského přijat návrh, podle něhož by se byly bankovní sta­ tuty přijaly beze změny, kdyby se subkomitét usnesl, aby vláda, dříve ještě nežli by byla bankovní předloha projednávána ve vyrovnávacím výboru, vy­ 15

225

BOJ O PRÁVA ČEŠTINY.

mohla na rakousko-uherské bance ujištění závazné a za celou dobu obnove­ ného privilege platné, že splní všechny požadavky, mezi nimiž se nacházely i některé české požadavky. Dne 18. října r. 1886 prohlásil ministr financí, že banka chce vyhověti, co se po ní žádalo, návrhem poslance Biliňského. Dr. Rieger, když v Českém klubu referoval o stavu bankovní otázky, upo­ zornil, že císař klade na to velkou váhu, aby se věc přijala, jak byla sjed­ nána. Neopomenul také upozorniti na hrozící nebezpečenství války s Rus­ kem a končil: »Musíme se zachovati jako politikové, v nejvyšších kruzích nebuditi nepříjemný dojem; nej jasnější pán by se na nás mrzel; nedávejme se voditi citem, nýbrž rozumem a chladnou rozvahou. Dosáhneme svých bankovních postulátů administrativní cestou — slibem banky daným vlá­ dě — ale ne pojetím do zákona. Toho se docílí resolucemi — ale resolucemi zvláštního způsobu, ne post festům, které nemají váhy, nýbrž resolu­ cemi napřed učiněnými jako podmínkami přijetí zákona.« Bankovní před­ loha byla ve výboru přijata celkem beze změny. Vyslovená přání byla při­ pojena ve formě resoluce. Také česká přání měla zatím býti vyřízena re­ solucemi. Čechové se spokojili sice resolucemi ve všech případech, jen ne, pokud se týče označování bankovek vedle německého textu i textem v ja­ zycích neněmeckých. Dne 22. října se Český klub jednomyslně usnesl, aby parlamentní komise prohlásila vládě a klubům pravice, že Český klub trvá na změně statutu ve smyslu rovnoprávnosti jazykové. Vláda urputně lpěla na svém stanovisku a hrozila podáním demise. Dne 12. února r. 1887 bylo ve vyrovnávacím výboru odmítnuto jinojazyČné označení bankovek všemi hlasy proti hlasům Slovinců a Čechů. Poláci, ačkoliv Češi spoléhali na je­ jich pomoc, nešli s Čechy, poněvadž sám císař prostřednictvím ministra Dunajewského zakročil u polského Kola, aby nevcházelo na přání Čechů. V polském Kole zbylo pak jen 8 poslanců, kteří byli odhodlám jiti s Čechy. Češi podali ve smyslu své jazykové resoluce minoritní votum. Ani Poláci, ani konservativní Němci z pravice toto votum nepodporovali. Tehdy se zase ukázalo, že Český klub bez podpory Poláků a konservativních Němců není s to, aby prosadil své požadavky. Teprve při třetím Čtení bankovní předlohy dne 18. března r. 1887 Český klub hlasoval pro bankovní před­ lohu. Podle usnesení klubu bylo hlasování prohlášeno za otázku klubovní. Dr. Rieger odůvodnil v plenu sněmovny, proč odevzdá Český klub své 226

!i = BOJ O PRÁVA ČEŠTINY.

hlasy pro celý statut, přes to že jeho minoritní votum bylo zamítnuto. Dou­ fal, že vláda nebude ignorovati v budoucnosti uznaná práva národů. Při hlasování o třetím Čtení vyšlo 12 členů Českého klubu ze sněmovny. Dva mladočeŠtí členové nedali se vázati a hlasovali proti statutu. Staročeský klub a Poláci nebyli spokojeni jazykovou praksí nejvyŠŠího soudního dvora ve Vídni, který se neřídil ustanovením §u 27 císařského patentu ze 7. srpna r. 1850 čís. 325 ř. z., nevydával svá rozhodnutí a dů­ vody také v řeči, v níž se vedlo jednání v první instanci, pokud to nebyla němčina, a neznal v trestních věcech mimo němčinu jiného jazyka. Posla­ nec dr. Zucker podal proto za podpory Poláků dne 20. března r. 1888 v po­ slanecké sněmovně dotaz. Poněvadž stála za akcí Českého klubu i pravice, zvláště Poláci, byla staročeská snaha korunována jistým úspěchem. Dne 20. dubna r. 1888 vydal I. president c. k. nejvyŠŠího soudního dvora oběž­ ník, který částečně vycházel vstříc přáním neněmeckých národů. Podle něho se měla vydávati rozhodnutí v trestních věcech z Čech, Moravy a Haliče, došlých kasaČnímu soudu v příslušné zemské řeči, jakož i v trestních vě­ cech v italštině s odůvodněním rozhodnutí jak v němčině, tak i v Češtině, případně polštině, případně italštině. Staročeští politikové se neodvážili dotýkati se němčiny jako armádní řeči. Činili to se zřetelem na císaře, který byl velice citlivý, když si někdo dovoloval kritisovati armádu a chtěl zanášeti do ní národnostní otázku. Sta­ ročeští poslanci schvalovali němčinu jako jedinou armádní řeč a Činili tak rádi za parlamentních debat, aby se zavděčili nejvyŠŠímu veliteli, císaři. Ne­ namítali ničeho, když dne 17. května r. 1889 služební reglement pro c. k. vojsko prohlásil němčinu za jeho služební řeč, připouštěje, že jest znalost plukovní řeči podstatně potřebná vzhledem na mužstvo. S jazykovou otázkou v Předlitavsku bylo úzce spojeno zjišťování řečí při sčítání lidu. V Předlitavsku se od r. 1880 nedálo podle jediného stati­ sticky zjistitelného znaku národnosti, podle řeči mateřské, nýbrž podle obcovacího jazyka Čili prostředkovacího jazyka obyvatelstva. Češi se tím cí­ tili zkráceni a dokazovali, že se sčítáním takto prováděným uměle zveličuje počet Němců. Doléhali proto na sčítání lidu jxxlle mateřského jazyka tak, jak se to provádělo v Uhrách. Český klub učinil v tom smyslu zvláště návrh dne 25. dubna r. 1890 v rozpočtové debatě v poslanecké sněmovně. 15*

227

ÚŘEDNICKÁ POLITIKA »CES. KLUBU«.

Nezvítězil se svými názory. Sčítání lidu se dálo i budoucně podle obcovací řeči. Potrvalo to za celou dobu habsburské monarchie. i...

XXI.

úsilí

Českého

klubu o vedoucí úředníky a soudce,

SPRAVEDLIVÉ K ČESKÉMU NÁRODU. Aktivní politika, kterou zahájil r. 1879 Český klub, přinášela České politice nový úkol,pečovati o náležité zastoupení jednak Českého živlu v zeměpanské správě a soudnictví, jednak brániti nespravedlnostem německé by­ rokracie. Česká politika zanedbala pasivní oposicí v té příčině velice mno­ ho, ne-li všechno. Když se pustila na cestu aktivity, neměla v zeměpanské správě a u soudů svých spolehlivých lidí, neměla úředníků pro vysoká mí­ sta v Českých zemích a v centrálách ve Vídni. O Českých věcech rozhodo­ vali německo-centralistiČtí byrokraté a ti rozhodovali ne vždy ve smyslu k Čechům spravedlivém, nýbrž nacionálně německém.: . Aktivní politika Česká pokládala za jeden z (prvních úkolů, aby na mí­ sta náčelníků v Českých zemích se dostali alespoň úředníci, kteří by byli spravedliví k Českým snahám, kteří by úmyslně neopomíjeli při jmenování kvalifikovaných uchazečů České národnosti a kteří, by znali jazyký obou ná­ rodů v zemi. Postup, který zahájili v listopadu r. 1879, nebyl však vhodný a musili od něho upustiti. Tehdy se mělo obsaditi .v: Praze místo presidenta vrchního zemského soudu. Politický spolek v Kolíně, když se proslýchalo, že presidentem bude Němec, neznalý Češtiny, podal dne 29. října r. 1879 říš­ ské radě petici, aby bylo místo obsazeno mužem, znalým obou zemských ja­ zyků. Dne 22. listopadu r. 1879 referoval dr. MattuŠ O petici v plenu sněmov­ ny. Navrhoval, aby se předala ministru spravedlnosti, poněvadž obsazování míst jest právo exekutivy, a vyslovil naději, že vláda vybéře v tomto případě vhodnou osobu. Tento návrh nebyl přijat, nýbrž návrh poslance Schónerera,aby byla petice bez jakékoli motivace postoupena ministru spravedlno­ sti. Stalo se to proto, že Poláci nesdíleli postup českého klubu při obsazo­ 228

ÚŘEDNICKÁ politika »čes. klubu«.

vání míst a nechtěli choulostivými otázkami osobními zatěžovati jednání sněmovny. Také konservativní Šlechtě z Čech se nezdál postup vhodný, po­ něvadž poskytoval příležitost vystupovati proti vládě, kterou měl Český klub podporovati. Porážka, kterou utrpěli tehdy občanští politikové čeští, naučila je nové taktice: Jednati o obsazování míst s vládou důvěrně, ne ve­ řejně, v celé sněmovně. * Mezi požadavky, s nimiž přišli čeští autonomisté v první polovici led­ na r. 1881 na ministra Pražáka, byl ten, aby se provedla změna na místo­ držitelství v Praze. Tam byl místodržitelem kandidát z doby německých centralistů, Filip svob. pán Weber-Ebenhof, který neměl pochopení pro české snažení a který si dosti neuvědomil změnu situace, jež nastala tím, že se Český klub r. 1879 stal podporou vlády. Přestal býti českým místo­ držitelem v červenci r. 1881, když se k tomu naskytla příležitost po nacionální Šarvátce v Chuchli. Bylo to nejen v zájmu Čechů, nýbrž i samé vlády, která z pražského místodržitelství si odstranila úředníka, nepostupujícího zcela v jejím směru. Po Weberovi se stal místodržitelem pardubický rodák JUDr. Alfred svob. pán Kraus. Nebyl kandidátem ani Českého klubu, ani hraběte Taaffeho. Hrabě Taaffe by si byl přál, aby dosedl na místodržitelské křeslo v Praze polní maršálek Stefan svob. pán JovanoviČ, ale císař nedal k tomu svého souhlasu. Vadilo mu, že JovanoviČ nežil v nejlepším poměru s koman­ dujícím generálem v Pra>e, a sám si vybral svob. pána Krause. Mohl se proto vším právem chlubiti dru Riegrovi, že svob. pán Kraus jest jeho kandidá­ tem. Císař znal Krause dokonale. Kraus byl 11 let v jeho vojenské kanceláři a získal si tam plnou císařovu důvěru. Za místodržitele do Prahy přicházel z presidentství nejvyššího vojenského soudu ve Vídni, které zastával od r. 1881. Měl od r. 1880 hodnost polního podmarŠálka. Byl to mírný muž, plné oddaný císaři a upřímný pomocník politiky hraběte Taaffeho. Pracoval pro smír národů. Byl nepřítel německých nacionálních požadavků. Když se ubí­ ral do Prahy na své působiště, nejprve jako prozatímní správce místodrži­ telství a od r. 1882 místodržitel,bylo mu hrabětem Taaffem přikázáno, aby byl zcela nestranný, k oběma národnostem spravedlivý, ale bylo mu také naznačeno, že »při úplné nestrannosti k oběma národnostem přece je nut­ no míti na zřeteli politické postavení stran ku vládě«. Kraus záhy poznal, 229

ÚŘEDNICKÁ POLITIKA »ČES. KLUBU«.

že jest obtížno dělati politiku hrabete Taaffeho, prácovati k česko-německému smíru a zmírniti napětí mezi národy v Čechách, dokud bude v Čele sněmu a zemského výboru panovačný, zlomyslný a bezměrně zhýčkaný od­ půrce Taaffeova systému, Karel kníže Auersperg. Kraus pracoval k jeho pádu a podařilo se mu ho porazí ti v říjnu r. 1882. Kraus jako místodržitel byl nestranný a měl plné pochopení pro roz­ voj Českého národa. Z příkazu hraběte Taaffeho stále radil Českým po­ slancům k umírněnosti, která prý jim nejvíce pospěje, a pečoval, aby Čeští poslanci nerušili velikými požadavky klid sněmovního zasedání. Když vzrůstala proti staročeské straně agitace strany mladočeské, byl by Kraus rád opustil své místo. Netajil se tím hraběti Taaffemu a za důvod uváděl své otřesené zdraví. Ale hrabě Taaffe nikdy nedával mnoho na tento po­ slední důvod, až teprve tehdy, když se k němu připojily i jiné příčiny. Když se zdálo hraběti Taaffemu, že Kraus není dosti energický k mladoČeskému hnutí, když přijal po zemských volbách r. 1889 jejich deputaci, žádající si vysvětlení o císařovu výroku, že Mladočeši jsou prazvláštní společnost, když nezamezil, aby Akademický čtenářský spolek v Praze poslal pozdravnou adresu francouzskému studentstvu u příležitosti otevření nové budovy Sorbonny, vzpomněl si hrabě Taaffe, že si Kraus stěžoval na své zdraví a rozhodl se dne 2. září r. 1889 zprostiti ho místodržitelování. Kdo bude jeho nástupcem? Hrabě Taaffe se obíral touto otázkou již v únoru r. 1889. Pomýšlel tehdy na Jiřího knížete Lobkowicze a učinil mu za císařova vědomí nabídku. Lobkowicz byl sice ochoten uposlechnouti panov­ níkova příkazu přes osobní obtíže a své politické póstavení, ale jen tehdy, když by došlo mezi vládou a jím k vyjasnění Četných politických otázek. Chtěl, aby se provedly osobní změny v úřednictvu, měla-li býti politická sprá­ va energičtější k radikalismu nejen Českému, nýbrž i německému; aby úřad místodržitele byl vypraven tak, že by byl místodržitel úplně informován o úmyslech vlády; aby měl včasně vliv na opatření vlády; aby měl iniciati­ vu ve vládě i ve sněmu; jistou samostatnost; aby se všude v úřadech Činilo zadost zásadě rovného práva obou zemských jazyků; aby se Čeština stala vnitřní řečí v politické a finanční službě v zájmu zjednodušení služby; aby se provedla reforma autonomní správy tím, že by se rozšířila kompetence okresních zastupitelstev a že by nad nimi přestalo poručníkování zeměpan230

ÚŘEDNICKÁ politika »čes. klubu«.

ských úřadů; aby mohl sněm plniti své úkoly, i když by se Němci do sněmu nevrátili; aby se ustalo vzhledem na poměry v Čechách s akcemi za konfe­ sijní ráz školy. Hrabě Taaffe, když přečetl tyto požadavky knížete Lobkowicze, jdoucí tak daleko za skutečný stav, rozhodl se sice je sděliti dne 4. března r. 1889 ministerské radě a učinil je dne 1. dubna předmětem je­ jího jednání, ale vzdal se naděje, že by se s Lobkowiczem dohodl o pod­ mínkách přijetí místodržitelského křesla. Počal se ohlížeti po jiné osobno­ sti. Jeho oči spočinuly na Františku hraběti Thun-Hohensteinovi, od r. 1881 dědičném členu panské sněmovny a od r. 1883 velkostatkářském po­ slanci českém. Hrabě Thun byl dne 2. září r. 1889 jmenován místodržitelem Českého království. Zdráhal se přijati tento úřad, poněvadž si byl vě­ dom, že nevyhovuje jednomu z hlavních požadavků, kladených na Českého místodržitele, že nezná Česky. Musil na českém sněmu nejednou slyŠeti z mladočeských úst proto ostrou výtku. Podrobil se však císařovu rozkazu. Thun byl muž neobyčejně vysoké, štíhlé a hubené postavy. Vypadal jako Angličan. Hlavu měl malou, Čelo nízké, oči modroŠedivé. Na pravém oku nosil monokl. Měl řídké, msoryšavé, sčísnuté vlasy s pěšinkou uprostřed a licousy. Byl původem Němec. Prohlásil se za něho veřejně v lednu r. 1886 jako generální řečník pravice na Českém sněmu. Byl to přísný katolík, konservativec, nepřítel liberálních zařízení, byl autonomista a hořel pro České státní právo v duchu hraběte Jindřicha Clama - Martinice. Byl jeho žákem v politice. Stál v čele mladší generace konservativní Šlechty. Byl sebevě­ domý, ctil císaře a dynastii, ale nebyl dvořan. Byl to opravdový kavalír, ethicky založený. Honosil se svým aristokratickým původem. Byl pyšný a nedovedl utajiti tuto vlastnost ani před císařem, kterému to nebylo právě milé. Pocházel z bohaté rodiny, byl pánem děčínského majorátu, a nezále­ želo mu nikdy na tom, zda přijde o úřad nebo nikoliv. Byl odhodlán vždy hájiti soustátí rakouské, byl celou duší Rakušan. Jako dragounský důstojník v reservě účastnil se dobrovolně každého roku velkých manévrů. Byl schop­ ný, vzdělaný, pilný, energický a ctižádostivý. Jeho největší ctižádostí bylo, aby byl opravdu řádným úředníkem a státníkem. Měl smysl pro právo, spra­ vedlnost a nestrannost. Nenáviděl Prusko, byl nepřítelem Ruska, odmítal panslavismus. Z celé duše si přál národnostního smíru v Čechách. V ná­ rodních otázkách kráčel střední cestou. Měl úkol jako místodržitel hájiti 231

ÚŘEDNICKÁ POLITIKA »CES. KLUBU«.

vládní soustavu hrabete Taaffeho. Chtěl ukázati, že není jen pouhou lout­ kou, nýbrž že dovede opravdu vládnouti. To chtěl dáti zvláště najevo mladočeské straně a v ní zvláště učitelstvu. Dr. Rieger a jeho strana s radostí vítali jmenování Thunovo. MladoČeŠi v Thunovi spatřovali svého opovězeného nepřítele. Místodržitelování Krausovo i Thunovo znamenalo nepochybný od­ klon vlády od německého centralismu a přiblížení se autonomistickým sna­ hám české buržoasie a zvláště konservativní Šlechty. Na Moravě byl r. 1879 místodržitelem Ludvík svob. pán PossingerChoborski. Jeho nástupcem se stal v září r. 1880 bývalý ministr Karel KorbWeidenheim. Byl to liberální centralista a nesnesl srovnání s místodržite­ lem Krausem v Čechách. Místodržitelem v Brně byl jmenován jen proto, že ho chtěl hraběTaaffe po jeho demisi někde umístiti. Ministr Pražák omlou­ val Členům Českého klubu toto jmenování a těšil se, že, jak Korba zná, ne­ bude »v národním ohledu nespravedlivýma Korb skutečně učinil v tom smyslu hraběti Taaffemu sliby. Ministr Pražák soudil, že se Korbovo jme­ nování obrátí v český prospěch, jestliže se provedou některé změny ve stře­ du místodržitelského grémia v Brně. Korb neměl příležitosti osvědČiti svou spravedlnost Na podzim r. 1881 náhle zemřel. Hrabě Taaffe pak jmeno­ val po něm místodržitelem Bedřicha hraběte Schónborna. Toto jmenování znamenalo rozšíření domény konservativního velkostatku a na Moravě vládu, příznivou Českému národu. Zemská Školní rada na Moravě konsta­ tovala dne 16. října r. 1883, že za Schónborna bylo v jednom roce na Mo­ ravě zřízeno 32 nových českých Škol a 13 utrakvistických zrušeno. Schónborn se stal na podzim r. 1888 ministrem. V listopadu r. 1888 jeho místo v Brně zaujal Heřman rytíř Lóbl. Byl to vzorný úředník. Ale to bylo také vše. Proto jeho jmenování neučinilo milý a příznivý dojem na Českou stra­ nu, přes to že byl polského původu, a dr. Šrom se tím netajil ministru Pražákovi. Lóblovo jmenování byl pro Čechy, na Moravě krok zpět vzhle­ dem na místodržitelování hraběte Schónborna. Ve Slezsku byl zemským presidentem až do r. 1882 Alexander svob. pán Summer. Po něm Bacquehem. Když se Bacquehem stal ministrem, byl na jeho místo jmenován v druhé polovici Července r. 1889 ministerský rada Karel rytíř Jáger. Dr. Rieger zrazoval hraběte Taaffeho z tohoto jmeno­

232

ÚŘEDNICKÁ POLITIKA »ČES. KLUBU«.

vání, poněvadž Jáger neznal Česky. Ale ministr Pražák se neztotožnil s Riegrovým názorem a schválil hraběti Taaffemu jeho úmysl. Jáger sice k ne­ libosti slovanských poslanců mluvil ve slezském sněmu jen německy, poně­ vadž neznal ani česky, ani polský, ale vedl si v národním ohledu spraved­ livě. Český zemský poslanec slezský Václav Hrubý dal mu v důvěrném do­ pisu ministru Pražákovi dne 4. prosince r. 1893 toto pochvalné vysvědčení: »Ač Němec, slovansky neznající, chová se k našim požadavkům v každém směru spravedlivě. Stran zestátnění českého gymnasia, upravení školství, uči­ nil příznivé návrhy a i ohledně rovnoprávnosti jazykové se chová příchylně.« Presidentství vrchních zemských soudů v Praze i v Brně byla za celou dobu staročeského vedení v rukou německých. Pražský president Josef rytíř Temnitschka byl pensionován až v listopadu r. 1890, když nebyl schopen uvésti bez obtíží a hluku v život příkazy vlády. Jeho nástupcem se pak stal kandidát dra Riegra min. rada v ministerstvu spravedlnosti František rytíř Rummler - Aichenwehr. V Praze vicepresidentem finančního ředitelství se stal r. 1881 bývalý německocentralistický ministr sv. pán Chertek. České poslance to překva­ pilo. Uklidnili se, když uslyšeli od ministra Pražáka, že Chertek ho požá­ dal, aby ho Český národ nepřijal nepřátelsky, »že on jistě bude spravedlivý«. Chertek tento úřad zastával až do r. 1890 a dostál slibu, který učinil mi­ nistru Pražákovi. Česká aktivní politika pamatovala, že mezi její úkoly patří pečovati o kvalifikovaný Český dorost úřednický a soudcovský a o jeho umístění ne­ jen na význačných místech v Českých zemích, nýbrž i v ústředních úřadech vídeňských. Cítila povinnost napraviti, co zanedbala svou politickou negací a měla snahu připraviti budoucí aktivní politice půdu. Šlo to s jistými ob­ tížemi, ale šlo to přes ně přece. R. 1880 již zasedli v ministerstvu kultu a vyučování dva Čeští kvalifikovaní úředníci, mimořádně tam přidělení. Tento krok byl postupně následován i v jiných resortech. Český kvalifikovaný ži­ vel úřednický počal podle politické moci poslanců českého národa dobývati si v státních úřadech a při soudech v Českých zemích i ve Vídni místa, které mu podle významu Českého národa náleželo. Český úředník a soudce se stávali stejně oprávněnými se svými německými kolegy. ČeŠství nemělo již býti závadou ustanovení v státní službě.

233

XXII. STAROČESKÁ STRANA A ČESKÉ STÁTNÍ PRÁVO. Státoprávní oposice z Čech vstoupila na říšskou radu se státoprávním

ohrazením, které vladař vzal v trůnní řeči na vědomí. Ale to neznamenalo, že bude moci státoprávní oposice, přeměněná v podporu vlády, provozovati státoprávní politiku. Obnovy historického práva českého si nepřáli mocní činitelé v monarchii. Nepřál si jí císař, byli proti ní zahraniční mi­ nistři, byla proti ní ve své veliké většině vláda, byli proti ní Maďaři, byli proti ní němečtí poslanci liberální a nacionální, kteří nikdy nechtěli připustiti, aby byli státoprávním vyrovnáním zatlačeni v českých zemích do po­ sice národa podřízeného. Ti z Němců, kteří stáli na stanovisku konservativním a seděli spolu s Českým klubem v pravici, byli sice zemští autono­ misté, ale české státní právo byl jim požadavek cizí. Český klub jako vládní strana musil odložiti politiku Českého státního práva. Ale proto se nevzdal svých státoprávních tužeb. Žil ve své většině v přesvědčení, že dojde k státoprávnímu vyrovnání s Českým královstvím a k posílení jeho váhy, jakmile se podaří dohodnouti se v Čechách Čechům s Němci, a soudil, že by mohlo dojiti k české korunovaci v zájmu říše a dy­ nastie, když by došlo k zápletkám s Ruskem a na slovanském východě vů­ bec. Toto státoprávní přesvědčení, spočívající na uvedených premisách, ukazovalo se tím více neoprávněným, Čím déle byli členové Českého klubu na říšské radě ve vládní většině. Dr. Rieger konstatoval již dne 29- prosince r. 1882 v dopise hraběti Jindřichu Clamovi - Martinicovi: »My jsme příliš daleko odstoupili od našeho státoprávního programu. Ovšem není také teď příhodná doba ani k Částečnému jeho obnovení, pokud nemáme majoritu sněmovní, a i pak bude se muset pokračovat jen opatrně... Z toho našeho království udělati opět historického Činitele a osobnost politickou, jejíž platnost by se rovnala její vnitřní ceně, to nesmíme ovšem nikdy opustiti z mysli.« A ne celý rok poté stěžoval si dne 9. května r. 1883 dr. Rieger zase hraběti Jindřichu Clamovi: »Bože, kam jsme se dostali od deklarace, od fundamentálek a státoprávní autonomie království. Já se stydím opravdu!« 234

STAROČEŠI A STÁTNÍ PRÁVO.

Přesto, že Český klub odstoupil tak daleko od své státoprávní minu­ losti, ve Vídni to nestačilo. V ministerské radě, konané dne 21. května r. 1883 za předsednictví císařova, vyslovil František Josef I. obavu, že Če­ chové vystoupí zase se státoprávními otázkami. Upokojil se, když ho mi­ nistr Pražák ujistil, že se Čechové v poslední době chovají reservovaně a když se hrabě Taaffe zaručil, že Čechové nepřijdou se státním právem. Aby se tak stalo, proto ministr Pražák pro každý případ radil českým politikům dne 7. června r. 1883: »Ku státoprávním otázkám nemělo by se přikroČiti v nynějším sněmu.« Vláda nejen že nechtěla zneklidňovat! českým státním právem císaře, nýbrž nechtěla jím pobuřovati ani německé strany. Dne 31. ledna r. 1884 hájil ministr Pražák v poslanecké sněmovně jazykovou rovnoprávnost v Če­ chách. Pravil: »Nezapomínejte, pánové, že království České jest politickou jednotou a že bohdá jí také zůstane. Nežádejte nic nemožného. Nežádejte, co by se protivilo státnímu právu a tisíciletým dějinám Čech.« Němcům se zdál tento výrok českého ministra vyzývavostí a podali proto na vládu do­ taz. Vláda jednala o tomto dotazu dne 11. a 21. února, nepostavila se za svého člena, nýbrž ho přiměla, aby opravil svůj výklad ve smyslu protistátoprávním. Ministr Pražák prohlásil dne 10. března r. 1884 ve sněmovně, že měl na mysli definicí Českého státního práva »jednotu a nedělitelnost krá­ lovství Českého, a to jednotu a nedělitelnost království Českého, která jest zaručena v státních základních zákonech a že tudíž výrazem státní právo očividně nemyslil jiné státní právo, nežli které jest obsaženo v státních zá kladních zákonech.« Toto Pražákovo vysvětlení vzbudilo nelibost mezi Členy Českého klubu. Někteří jeho členové mínili, že by se měl ministr Pra­ žák vzdáti křesla, ale konečně zůstalo se jen na vyslovení nelibosti mini­ strovi, kterou mu sdělil ústně a oficielně dr. Šrom. Většina Českého klubu vzhledem k protistátoprávní náladě císařově a vzhledem k Maďarům neodvážila se ve volebním provolání do poslanec­ ké sněmovny říšské rady z 22. května r. 1885 ani mluviti o českém státním právu a prohlásila se jen »pro samosprávu v historickém podání našeho království, v diplomu říjnovém a v samé ústavě založenou, kteráž jednotě a moci říše není závadou«. Toto volební provolání bylo silně rakouský a dy­ nasticky zabarveno. »Národní listy« projevily nad provoláním svou nelibost. 235

STAROČESl A STATNI PRÁVO.

V září r. 1885 upustil Český klub i od opakování státoprávního ohra­ zení při zahájení nového období říšské rady. Čeští poslanci složili jen ob­ vyklý slib na ústavu. Dr. Rieger byl přesvědčen, že si tohoto kroku vyža­ duje politický oportunismus. Když však několik Členů Českého klubu dolé­ halo v klubovní schůzi na podání státoprávního ohrazení, vyhověla jim vět­ šina klubu potud, že měl dr. Rieger v adresní debatě oznaČiti státoprávní stanovisko buržoasních politiků českých i konservativních velkostatkářů, ale státoprávní ohrazení podáno nebylo. Císař i na základě tohoto chování se Českého klubu nemusil se obírati v trůnní řeči státoprávní otázkou. Přes stanovisko, které r. 1879 zaujala k českému státnímu právu trůnní řeč, nechtěla Taaffeova vláda trpěti projevy státoprávního smýšlení České­ ho. Na jaře r. 1886 připadla Umělecká Beseda v Praze, v níž tehdy rozho­ dovali stoupenci mladočeské strany, na myšlenku, aby se oslavilo 800 leté jubileum korunování prvního českého krále současně s 50 letým jubileem poslední korunovace císaře Ferdinanda. Podnětu Umělecké Besedy se cho­ pila staročeská Občanská jednota v Praze a chtěla se ujmouti uspořádání oslav. Jakmile se to dozvěděl hrabě Taaffe, zakročil u nejvyŠŠího maršálka zemského, dra Riegra a několika členů konservativního velkostatku, aby se upustilo od této choulostivé demonstrace proti císaři. Konservativní velko­ statek a dr. Rieger by byli bývali ochotni omeziti oslavu jen na 800 letou slavnost Českého království, ale vláda se ani k tomuto kompromisu nepři­ klonila. Od oslav muselo býti vůbec upuštěno. Hrabě Taaffe, který učinil záležitost předmětem jednání ministerské rady dne 7. dubna, dal v tom směru dne 29. dubna r. 1886 direktivu českému místodržiteli. Jen Český sněm dne 5. Června r. 1886 mohl povoliti bez státoprávního odůvodnění 150.000 zlatých na restauraci Karlova Týna. Dr. Rieger cítil správně, co znamenalo toto chování se vlády k zamýšleným oslavám. Povzdychl si dne 5. srpna r. 1886 poslanci Zeithammerovi: »Jak daleko jsme to od deklarace a federace! ! — a nyní již i vážná historická upomínka elity národní na vážný moment 800 letého trvání království měla by býti považována za urážlivou, revoluční, nedovolenou!« Dr. Rieger a jeho přátelé odstavili České státní právo nejdále, kam jen mohli, aby neuvalili na český národ nelibost císařovu a jeho vlády. Nebylo to nic platné. Vláda nebyla k nim o nic laskavější. Když byl v létě r. 1887 236

NESPOKOJENOST STAROCECHÚ S VLÁDOU.

Český klub nespokojen s vládní politikou, kterou musil podporovat!, a když se v Českém klubu uvažovalo, zda by se neměli StaroČeši postaviti při hla­ sování proti vládě, přemítal dr. Rieger o tom, zda by se nemělo zase české státní právo více posunouti do popředí. Dne 21. srpna r. 1887 psal dru MattuŠovi: »Nevím, nebude-li nutno vyhodit zase jednou kartu státního práva a připomenout reskript, aby viděli, že nejsme posud pouhými Cis1 e j t á n y a že jsme posud nezapomněli na to, co jsme si vstupujíce ohra­ dili !« Dr. Rieger zůstal jen při této úvaze, nevtělil ji v čin a Český klub byl nadále podporou vlády. Dne 5. října r. 1888 mluvil na českém sněmu člen konservativního velkostatku František hrabě Thun. Svou řeč končil: »Přejeme si a doufáme v korunovaci svého krále. Nechť pomazání a korunovace sv. Václava utuží ještě více pouta, která spojují milovaného monarchu, milovaného vladaře s jeho věrným lidem.« K tomuto projevu se připojil řečník hned po Thunovi následující, předák mladočeské strany dr. Josef Herold. Vládě nebyly tyto projevy vhod. Místodržitel baron Kraus v informaci hraběti Taaffeovi označil Thunovo vystoupení za nešťastné. O Českém státním právu ne­ měla prý mluviti ani konservativní Šlechta, která přece nemohla býti viněna z revolučního a protirakouského smýšlení. Tak si to přál císař a tak to diktoval ohled na Němce. Proto StaroČeši jako vládní strana nevystupo­ vali s praporem státoprávním.

XXIII.

NESPOKOJENOST STAROČESKÝCH POLITIKŮ S VLÁDOU.

Český klub za staročeského vedení byl podporou vlády. Bylo to proto, že doufal touto taktikou dospěti ke splnění svých národních cílů. Ale vládní ráz klubu neznamenal, že by byla vláda vyhovovala Českému klubu v té míře, jak si to přál. Český klub musil o každý sebemenší úspěch houževnatě zápasiti s císařem, vládou a jejími členy, s Němci, ba i Poláky. Vedení Českého klubu dávalo jen nepatrnou měrou najevo ve svých novi-

237

NESPOKOJENOST STAROČECHÚ S VLÁDOU;

nach a v zákonodárných sborech pravý stav svého nitra. Byl to stav oprav­ dové nespokojenosti. Sotvaže se čeští poslanci octli na říšské radě, počalo v Českém klubu (v říjnu r. 1879) žehrání na nerozhodnost ministerstva. Dalo se to oče­ kávali, poněvadž nebyl Český klub ještě zvyklý provozovali aktivní politiku a ještě si dobře neuvědomil, že politika jest dílem kompromisů a ty že jsou spojeny vždycky s překážkami a obtížemi. Česká politika byla nucena činiti kompromisy vzhledem na své spojence v pravici, na oposiční Němce, za­ hraniční situaci, na Maďary, císaře a vládu. Český klub si musel splnění požadavků opravdu na vládě vynucovati. Hrabě Taaffe se nechoval málo ohleduplně jen k Českému klubu, nýbrž k celé pravici. Proto již v druhé polovici února r. 1880 byli její předáci nespokojeni s vládou pro její ne­ činnost a rozhodli se vystupovali ostřeji proti hraběti Taaffemu, aby byl uveden ze svého omylu, »že s přívětivou tváří celý dluh zaplatí«. Dr. Rieger prohlížel taktiku hraběte Taaffeho. Soudil o ní dne 18. září r.1880, »že celá jeho politika jde k tomu, aby se nám zdálo, že nám něco udělal, a Němcům aby se zdálo, že nám nic neudělal«. Hrabě Taaffe Činil ťo, co činívala většina rakouských ministerských předsedů, uklidňoval nespoko­ jenost Českého klubu sliby, odklady, útěchami. Nežli se rozhodl, vždycky uvažoval, jak to bude působiti na německou oposici a na vídeňskou žurna­ listiku. Dr. Rieger se nemohl smířiti s tímto chováním se hraběte Taaffe­ ho a byl nejednou na pochybách, zda dělá Český klub dobře, podporuje-li vládu. Dne 5. října r. 1880 postavil dr. Rieger hraběti Jindřichu Clamovi otázku: »Co se vlastně ve prospěch náš změnilo, co máme z toho, že pod­ porujeme vládu a že jsme většinou v sněmovně ?« Nespokojenost s vládou byla v Českém klubu tak veliká, že se uvažovalo, zda by neměli Čeští poslanci zase opustiti říšskou radu. V tom směru se zvláště vyslovoval dr. Julius Grégr. Ale i dra Riegra, který se v klubu bránil dáti souhlas k této taktice, nejednou napadlo, zda se nestala chyba, že Češi opustili politickou abstinenci. Dne22. listopadu r. 18&0 sděloval Rieger hraběti Clamovi: »Já jen pořád lituji, že jsme Šli do rady říŠské.« Dne 2. prosince r. 1880 konal Český klub ve Vídni poradu. Bylo si stěžováno, že vláda neplní požadav­ ky, týkající se českého Školství a že státní rozpočet vypadl pro Český ná­ rod hubeně. Většina Členů se vyslovila, že si vláda nezasluhuje důvěry

238

NESPOKOJENOST STAROČECHÚ S VLÁDOU.

Českého klubu a že ji nelze podporovali, dokud nesplní alespoň nejnalé­ havější požadavky české. Tehdy došlo k takovým útokům na ministra Pra­ žáka, že opustil Český klub a přestal jeho schůze navstěvovati. I tak konservativní a vládě oddaný poslanec, jakým byl dr. Mezník, si stěžoval z Prahy dne 31. prosince r. 1880 ministru Pražákovi na opomíjení českých požadavků a přál si, aby si vláda více všímala českých přání nežli dosud. »Zde,« upozorňoval, »se šíří mínění posměšné na českou delegaci.« Dr. Mezník mínil, že se Čeští poslanci nesmějí oddávati žádným dobrým na­ dějím, nýbrž musí býti připraveni, »že konečně budeme les dupes. Pokud trvá napnutí s Ruskem, nebudeme ostentativně políčkováni, za to rychle a hned, jak to mine. To tak asi obecné mínění.« Netečnost vlády za sčí­ tání lidu r. 1880, za něhož vláda nečelila německé agitaci v Čechách, bou­ řila nanovo staročeské poslance a nově bylo v Českém klubu doléháno na změnu taktiky. Dr. Rieger dne 10. ledna r. 1881 upozorňoval ministra Pražáka: »Vidím, že jednotu klubu našeho — na které se existence celé majority zakládá, neudržím —. Jak se sám osobně dále zachovám, nevím, ale ať mně pak nikdo za zlé nepokládá, když věčným odpíráním koncesí oprávněných — a to velmi skrovných — p. hrabě Taaffe sám majoritu rozbourá — a lehkomyslně prohraje.« A dne 17. ledna r. 1881 si odlehčil v dopise svému zeti V. Červinkovi: »Cesta naše je trnitá.« Dr. Rieger byl nerozhodností hraběte Taaffeho nanejvýše rozmrzen. Český klub neměl jen potíže s Šéfem vlády, nýbrž i s jednotlivými mi­ nistry, zvláště s ministrem kultu a vyučování Conradem. Musil voliti nejkrajnějŠí prostředky, aby na něm alespoň něco vymohl. Chování se hraběte Taaffeho k České delegaci trápilo dra Riegra. Svěřil se tím poznovu dne. 24. Července r. 1882 hraběti J. Clamovi: »Měl by za naši loyální podporu a Časté sebezapření naše pan hrabě Taaffe se chovat nóbleji, nečekat, aby­ chom každou věc musili teprve vybojovat a vyhandlovat, alebrž dáti nám ji bez prošení, věda, co žádáme a co nám patří... Jinak ztratí on u naší stra­ ny všecku důvěru.« Hrabě Taaffe se ve svém chování nezměnil. V únoru r. 1883 byl dr. Rieger syt chování vlády a počal uvažovati o poměru Českého klubu k ní. Dospěl k názoru, že by nebylo pro Český klub neštěstím, kdyby vláda hra­ běte Taaffeho padla, a že by při tom Český národ nic neztratil. Hrabě

239

NESPOKOJENOST STAROČECHÚ S VLÁDOU.

Taaffe byl na Riegrovo naléhání málo zdvořilý, a poněvadž bylo Časté, ne­ přihlížel již k němu, jak by si byl dr. Rieger přál. Rieger byl přesvědčen, že vůči hraběti Taaffeovi jest možná jen jediná taktika, která vede k úspě­ chu, v poslední chvíli Činiti mu největší nesnáze. Vedle dra Riegra byl s vládou nespokojen i vůdce moravských Čechů dr. Šrom. Byl rozhořčen, že vláda jinak nakládá s Čechy nežli s Moravany, že Činí mezi nimi rozdíly, »což jest úkor národu naŠemu«. Hrabě Taaffe zůstal při své taktice uklidňovati sliby rozdurděné poslance a pobouřené kluby. R. 1885 otálel propustiti ministra Conrada, ačkoliv na to naléhali nejen Češi, nýbrž i celá pravice. Nedělal si nic z toho, když dne 27. února r. 1885 poslanec Zeithammer v generální debatě rozpočtové dal výraz České nespokojenosti s vládou. Dr. Rieger byl znovu tak rozloben, že psal dne 23. července r. 1885 příteli Zeithammerovi: »Myslí-li (hrabě Taaffe) nám věčně malovat straku na vrbě a nás krmit jen těšínskými jablky — to nepůjde. Zdá se, že jej již i ta lex Zeithammer (říšská volební oprava z r. 1882) mrzí a že nám již nemůže odejmout majoritu velkostatkářů — chce, abychom my viseli na jeho milosti a ne on na naŠí.« Opatření ministra kultu a vyučování Gautsche byla další příčinou k nespokojenosti s vládou. Dr. Rieger dne 5. května r. 1886 pokládal si­ tuaci za tak přiostřenou, že »ministři musí cítit, že jsme již dostihli té hra­ nice, kde naše trpělivost přestává«. Český klub byl bezohledným jednáním vlády v Červnu r. 1886 tak pobouřen, že většina jeho Členů počala mluviti úplně oposiČně. R. 1887 Gautsch poznovu rozčilil Český klub svým dislokaČním plánem. Dr. Rieger hrozil dne 20. srpna r. 1887 ministru Pražá­ kovi: »Útoky Gautschovy na předůležité naše zájmy národně-kultumí, ty pokojně přijmout nemůžeme a byť by se proto majorita rozpadla a vláda dosavadní půdu pod nohama ztratila... UČiní-li se vjáda solidární sGautschem, pak ovšem rozejde se pravice s vládou anebo aspoň my Čechové s pravicí i vládou!« I když byl Gautschem odklizen konflikt s Českým klubem, nepřestala v něm nespokojenost s vládou hraběte Taaffeho. Byli nespokojeni moravští poslanci, byli však zvláště nespokojeni staročeští po­ slanci z Čech, kteří s úzkostí pozorovali, jak rostou ve voličstvu oposiČní MladoČeŠi a jak vláda nic nedělá, aby posílila České vládní poslance v Čes­ ké veřejnosti. Český klub, obávaje se o své posice ve voličstvu, doléhal

240

JUDr. Frant. Lad. Chleborád.

Karel Kautsky

STARO- A MLADOČESl.

více a více na vládu, aby zachránila rozhodným plněním českých požadav­ ků staročeské politiky před pádem. Dr. Rieger doléhal dne 2. listopadu r. 1889 na ministra Pražáka: »Vláda by měla také rozhodněji nám přispět na pomoc povolováním tam, kde to je slušné a spravedlivé — jinak ztra­ tíme půdu pod nohama.« Hrabě Taaffe neměl pochopení pro tato nalé­ havá upozornění a pro tyto úpěnlivé prosby. Poskytoval staročeské straně sice pomoc v drobných věcech, zvláště v příspěvcích na její deficitní žur­ nalistiku, ale nepomáhal jí plněním českých požadavků. Byl Špatným partnérem vládních politiků českých. Nekopal tím hrob jen staročeské straně, nýbrž i své vládě.

XXIV. STAROČEŠI A MLADOČEŠI.

(^eský klub poslanců na radě říšské nebyl klub ideově jednotný, ani klub řádně organisovaný. Jeho člen Karel Adámek vylíčil několika větami situaci, jaká byla v klubu na jaře r. 1880: »V klubu úmor. Není organisace práce ani soustavné akce. Osobní protivy se přiostřují, nevraživost mezi drem Juliem Grégrem a hrabětem Jindřichem Clamem a jeho příručím Zeithammerem roste.« Dr. Julius Grégr, nezpůsobilý k politickým kompromisům a nikdy nevyléČený z pasivity vůči říšské radě, byl brzy syt vídeňské politiky a vzdal se dne 18. ledna r. 1881 říšského mandátu. Tím měly »Národní listy« mož­ nost zanechati reservy, kterou si ukládaly, pokud jejich majetník a šéf byl členem Českého klubu. Resignací dra Julia Grégra na říšský mandát po­ čala vnější diferenciace mezi buržoasními politiky Českého Idubu z Čech. V dubnu r. 1883 tato diferenciace pokročila, když hlasoval mladočeský poslanec Tilšer z důvodů liberálních, autonomistických a národních proti Školní novele přes to, že se Český klub usnesl, aby žádný jeho člen nezvedl ruky proti novele. Profesor TilŠer byl na Čas pokládán za Člena z klubu vystouplého. V České buržoasní veřejnosti mladoČeská strana zí­ 16

241

STARO- A MLADOČESl.

skala touto politikou.Ukázalo se to zvláště dne 18. listopadu r. 1883 při pohřbu redaktora »Národních listů« Josefa Baráka. Tento pohřeb byl velikou manifestací pro mladočešství. V říjnu a listopadu r. 1883 se konaly v Čechách dvě doplňovací volby do říšské rady. Oficielní kandidáti Českého klubu propadli a byli zvoleni dva MladočeŠi. Jedním z nich byl dr. Eduard Grégr. Byl to tentýž dr. Grégr, který r. 1879 opustil státoprávní klub český, když se klub usnesl vstoupiti do říšské rady jen za určitých záruk a podmínek a ne bezpodmí­ nečně, jak navrhoval dr. Grégr. Po svém zvolení přihlásil se dr. Grégr i druhý mladočeský poslanec do Českého klubu. Dr. Grégr nebyl hned přijat z obavy, že by se nepodrobil klubovní kázni. Ale byly mu k jeho nové žádosti otevřeny dveře do klubu dne 28. ledna r. 1884, když byl pro­ nesl v debatě o Wurmbrandově návrhu řeč, kterou sám dr. Rieger, ne právě veliký přítel Grégrův, uznal za krásnou, umírněnou a politicky zralou. V Českém klubu se mnoho neměnilo na jeho nedostatečné vnitřní organisaci. Mladý poslanec staročeské strany dr. J. Kaizl charakterisoval v září r. 1885 Český klub jako patriarchát a v březnu r. 1886 si povzdechl: »Žádné komando, žádná disposice.« V březnu r. 1887 porušili dva mladočeští členové Českého klubu jeho disciplinu, tím že hlasovali proti bankovní předloze, když nebylo vyhověno Českému přání, aby na bankovkách bylo označení hodnoty i Česky. Propast mezi Staročechy a Mladočechy se šířila. MladočeŠi jí dali průchod ve ve­ řejnosti dne 11. dubna r. 1887 i svým valným sjezdem v Praze, který uznal potřebu »rozhodnější obrany vlasti, národa a svobody společným úsilím všech«. V květnu r. 1887 se jednotný Český klub na říšské radě rozpadl. Dal k této události podnět dr. Eduard Grégr, aniž by byl býval chtěl. V dů­ věrné poradě Českého klubu ve Vídni pronesl jeho předseda dr. Rieger dne 8. května r. 1887 na obranu politiky svého klubu slova: »Jaká pomoc, když se nám nepodařilo vymoci svá práva jedním rázem t j. pasivní oposicí, musíme se toho domáhati nyní po drobtech a kdybychom drobty tyto sbírati měli pod stolem!« Rieger se tímto výrokem přimlouval za oportunistickou politiku, jakou provozovali Poláci, když se nepodařilo Čechům

242

STARO- A MLADOČESl.

dobýti si radikálně státoprávní taktikou potřebných národních a politic­ kých statků. Dr. Grégr vyzradil v důvěrném dopisu Riegrova slova redak­ toru »Národních listů« Karlu Tůmovi. Ten jich užil mimo Grégrovu vůli dne 12. května v úvodním článku »Národních listů« k útoku proti dru Riegrovi. Po »Národních listech« tak učinily i jiné mladočeské listy. Český klub vyslovil dne 16. května dru Riegrovi plnou důvěru a vybídl ho jako svého předsedu, aby provedl rekonstrukci Českého klubu. Dr. Rieger, aniž by se byl pustil do polemiky s drem Grégrem a mladočeskou žurnalistikou, rozpustil Český klub dne 19. května a splnil přání Českého klubu po jeho rekonstrukci. Dr. Grégr se již do klubu nepřihlásil. On a tři jeho mladoČeští přátelé zůstali mimo Český klub. Nevytvořili vsak hned svého vlast­ ního klubu. Byli na vahách, zda mají na sebe vžiti před veřejností odium rozbití jednotného Českého klubu na říšské radě. Jednali dále o přijetí všech, dosud nepřijatých poslanců do Českého klubu. Když staročeští vůd­ cové tuto snahu odmítli, založili dne 26. ledna r. 1888 »Klub neodvislých poslanců českých«. Měl při svém ustavení 7 členů. Duší klubu se stal dr. Josef Herold, který byl zvolen říšským poslancem dne 17. ledna r. 1888 proti oficielnímu kandidátu Českého klubu. Dr. Herold byl representantem mladší generace v mladočeské straně. Pocházel z rodiny malého řeznického živnostníka ve Vršovicích u Prahy, Česky národně uvědomělého. Od r. 1874, od 24 let svého života byl dokto­ rem práv a od r. 1875 byl politicky Činný jako Mladočech. Byl jednatelem mladoČeského střediska Klubu národní strany svobodomyslné, od r. 1884 byl zemským poslancem a od počátku r. 1888 říšským. Byl to muž menší složité postavy, s plnovousem a skřipcem na nose. Byl střídmý, skromný, dobrého srdce. Měl Četnou rodinu, o niž se musil úsilovně starati. Nemohl se proto věnovati cele politické činnosti. Byl praktický právník, od r. 1881 advokát na Král. Vinohradech. Svou obratností a bystrozrakém získal si v tomto povolání vynikajícího postavení. Jeho vzdělání nebylo hluboké a vědecky založené, neomezovalo se však jen na obor právní, nýbrž i na písemnictví, zvláště dramatické. V jeho styku s lidmi bylo cosi familiár­ ního a nonšalantního. Neměl k lidem vždy dosti přívětivosti, Často ani ne­ poděkoval kloboukem na pozdrav, ruku mu podávanou přijímal zhusta ne­ tečně. Byl velice nadaný, snadno chápal, byl neúnavně pilný, vytrvalý, hou­ 16*

243

STARO- A MLADOČESl.

ževnatý, energický, Čilý, hbitý a obratný. Zasloužil se o organisaci národní strany svobodomyslné, tím že dobudoval síť jejích politických spolků. Při­ spěl k popularitě své strany opravdovým řečnickým nadáním. Měl sice ča­ sem hlas poněkud drsný, ale dovedl jím disponovat, dovedl ovládat stejně všechny stupně jeho síly. Mluvil ohnivě, temperamentně, živě, s vnitřním ohněm, s humorem i sarkasticky, vtipně. Byl vynikající a neúnavný debatér, břitký dialektik a polemik, pohotový vždy k odpovědi na výkřiky a pro­ jevy posluchaČstva. Nikdy nebyl příliš útočný ve formě, byl ve volbě výrazů opatrný a k protivníkům svého národa umírněný. Vždycky hleděl více pů­ sobili na srdce nežli na rozum. Toužil po oblíbenosti u posluchaČstva. Rozu­ měl psychologii buržoasního, česky nacionálního voličstva a dovedl vhodně voliti přijatelnou formu i pro sdělení věcí nejnepříjemnějších. Nevyhý­ bal se ani theatrálnímu pathosu. Měl hojnost nápadů a podnětů. Poslech je­ ho řečí znepříjemňovala nedosti správná jazyková struktura. Své projevy ne­ zakládal hluboce a nezáleželo mu ani na tom, zda snesou hlubšího roz­ boru. Býval mluvčím strany nejen ve sborech zákonodárných, nýbrž i slav­ nostním řečníkem při významných slavnostech národních. Politickými zá­ sadami náležel národní straně svobodomyslné. Vlastní politické akci a po­ litické odpovědnosti se vyhýbal. Býval příliš zaměstnán a nestačil časem na plnění všech úkolů, které mu jiní ukládali, po kterých se sám nepachtil, ale které nedovedl odmítnout. Nebyl proto vždy na místě, kdy ho bylo po­ třebí, někdy pro nedostatek času, jindy úmyslně. Nebylo možno proto na něho vždy a v každém případě spoléhati. Byl i novinářsky Činný. Ale igno­ roval útoky, které na něho Činily nepřátelské listy. Dr. Herold nebyl poli­ tický myslitel, nýbrž politický taktik a praktik. I jako politik byl především obhájcem svého národa. Poznal prakticky samosprávu, v níž působil od r. 1876, byl ochráncem Českých menšin, jejichž situaci poznal v Žatci v lé­ tech 1874 až 1875, kdy tam působil jako advokátní koncipient, vyznal se prakticky v jazykové otázce u soudů a především se jí obíral, zajímal se o opravu zemského zřízení Českého. Jeho sláva v České buržoasii se dato­ vala od jeho účinného účastenství v mladoČeské obstrukci proti punktacím r. 1890. Ačkoliv byl nepřítel punktací, horoval pro Česko-německý smír. Ačkoliv byl MladoČech, hlásal jednotný a soustředěný postup České poli­ tiky. Jako buržoasní politik byl i z důvodů národních a státoprávních od­ 244

STARO- A MLADOČEŠI.

půrcem sociální demokracie, která se již tehdy úsilovné počala hlásiti o své místo na politické Šachovnici. Dr. Herold byl politickým buditelem české drobné buržoasie. Byl představitelem jejích zásad a její politiky za své doby. Staročeši se postavili k mladočeskému klubu na říšské radě na stano­ visko odmítavé. Nevyhovovali zvláště žádostem MladoČechů, aby byl ně­ kdo z nich volen do sněmovních výborů. Také nevedly k cíli pokusy o ja­ kýsi modus vivendi mezi oběma stranami. Tyto poměry mezi Českými stranami na říšské radě vrhaly i svůj stín na jednotný státoprávní klub zemských poslanců Českých. MladočeŠtí po­ slanci ve své většině přestali od listopadu r. 1887 do něj choditi. Ale ještě neohlásili své vystoupení. Blížily se všeobecné volby a MladočeŠi se při­ pravovali na boj proti Staročechům. Rozpor, který vedl k rozbití parlamentních jednotek na říšské radě a na českém sněmu, týkal se především klubovní kázně, ale měl i jiné hlubší příčiny. Obě rozcházející se strany nebyly jednotný programaticky a tak­ ticky. Staročeši se stali, zvláště vlivem konservativní Šlechty, politickým živlem konservativním, Šli s ní ve věrném spojení. MladočeŠi hájili si svůj liberalismus a usilovali osvoboditi Českou buržoasní politiku z obětí kon­ servativní šlechty. Obě strany stály na základně národní a státoprávní. Ale ne obě stejnou měrou. Staročeši posunuli státoprávní program do pozadí, MladočeŠi jej kladli do středu praktické politiky. Staročeši byli oporou vlády, oddali se politickému oportunismu. MladočeŠi se stavěli do oposice k vládě a zabíhali na cesty radikální. Obě strany r. 1887 započaly úsilovnou agitaci za své zásady. Mezi StaroČechy byl jejím ředitelem JUDr. Albín Bráf. Byl původem Čech z Moravy. Narodil se v Třebíči dne 27. února r. 1851. Vyšel z úzkých poměrů hraběcího hospodářského úředníka, obdařeného Četnou rodinou. R. 1874 byl promovován doktorem práv na pražské universitě. Vědomě spěl od svých universitních studií k akademické dráze. V létech 1877 až 1882 byl docentem národního hospodářství na České technice v Praze a prvním universitním docentem, přednášejícím Česky národní hospodářství a pěstujícím je metodou vědeckou. V lednu r. 1882 se stal prvním Českým profesorem politické ekonomie na České universitě v Praze. Jako národní 245

STARO- A MLADOČESl.

hospodář vyšel z abstraktního národního hospodářství Kniesova, ale záhy se dostal do vlivu Školy historické. Byl to vynikající vysokoškolský učitel. Jako ho vedl zájem o otázky přítomnosti k národnímu hospodářství, tak ho tentýž zájem vedl i k Činnosti politické. Od r. 1883 byl Českým zemským poslancem za stranu staročeskou, od r. 1889 zemským poslancem za konservativní velkostatek. Býval i přísedícím zemského výboru. Nikdy nebyl říšským poslancem a nikdy se neucházel o říšský mandát, pokládaje jej pro pobyt ve Vídni za neslučitelný se svým vysokoškolským působením v Pra­ ze. Bráf pracoval v staročeské straně, ale nebyl StaroČechem hned od počát­ ku svého politického zájmu. Od svého politického probuzení byl oddán konservatismu. Byl k tomuto názoru přiveden mimo jiné jednak vlivem svého rodinného prostředí, jednak tím, že ztrávil dlouhá léta jako instruk­ tor v několika rodinách konservativní šlechty z Čech. Pěstoval s ní vytrvale styky a byl u ní oblíben. Bráf zůstal konservatismu věren i ve straně staro­ české, do které se dostal vlivem osobních styků s drem Riegrem. V únoru r. 1888 se stal jeho zetěm. Byl Riegrovým spolupracovníkem a zjednal si na něho nemalý vliv. Snažil se politický program staročeské strany doplniti o národohospodářský program směru konservativního. Stal se popularisátorem národohospodářských otázek. Bráf byl malé postavy, tmavých vlasů a vousů, nosil plnovous, měl vysoké Čelo, nosil skřipec. Byl to Člověk velice nadaný, bystrý a hloubavý. Zdobily ho pracovitost, píle, pořádku­ milovnost, poctivost, Čestnost, skromnost a plná oddanost věci. Veřejné Čin­ nosti se věnoval, aby prospěl svému národu. Byl vřelý vlastenec. Nehle­ dal v politice osobních prospěchů. Nebyl povrchní, nýbrž hluboce zalo­ žený, byl to myslitel a filosof. Politika mu byla především praktickým pro­ váděním vědecky založených poznatků. Ať byl postaven kamkoliv do po­ litické prakse, hleděl si tam pro ni vždycky zjednati theoretickou průpra­ vu. Obíral se problémy zemědělskými a živnostenskými, horoval pro soci­ ální reformu v duchu konservativním, vycházel však vždy při této své Čin­ nosti z platných právních řádů. Nenáviděl radikalismus, celým svým zalo­ žením byl oportunista, opatrně počítající s danými poměry. Jeho konser­ vativní názory nebyly populární, jeho poníženost vykládala se za služeb­ níčkování a jeho otevřený, přímý boj za konservativní program se neset­ kával s pochvalou Širokých vrstev České buržoasie. Také nenalézal obliby

246

STARO- A MLADOČESl.

způsob jeho podání, třebaže byl zcela jasný. Bráf byl ironický, sarkastický, kousavý polemik, vždy pohotový k obraně, chtěl zesměšňovali rozborem věci, ale nedovedl odpůrce získávati svému názoru svou analysou. Pouštěl se do polemiky více nežli bylo potřebí. Byl protivník obávaný a nenávi­ děný. Davu nedovedl lichotiti. Byl povaha kritická, byl sžíravým kritikem své doby, své i druhých politických stran, kritikem svého nejbližšího okolí i svého tchána dra Riegra. Jeho touhou v mládí bylo býti novinářem. Pů­ sobil jako žurnalista, když zaujal tvůrčí postavení v staročeské straně. Ne­ byl to novinář, koncipující drobné zprávy, nýbrž autor hodnotných, posi­ tivních i kritických úvodních Článků, byl to vedoucí redaktor, který neza­ pomínal v listu pro politiku a národní hospodářství na vědu a umění. Bráf chtěl, aby noviny byly i kulturním zrcadlem doby. Vedl volby staročeské strany do říšské rady i do Českého sněmu. Od polovice r. 1888 vynakládal veliké úsilí, aby reorganisoval staročeskou stranu v boji se stranou mladočeskou a učinil ji způsobilou konkurence vzhledem na nové požadavky, kladené v jeho době politickým stranám. Hleděl vybudovati staročeské straně Český oficielní deník »Hlas národa«. Sám psával nezištně do tohoto listu Četné stati, zvláště národohospodářské, nerozpakoval se sám jeho udržení přinésti i veliké finanční oběti a získávati finanční prostředky u těch, jimž záleželo, aby »Hlas národa« vycházel. Mezi těmito zájemci byla i vláda hraběte Taaffeho. MladoČeši dovedli agitovati pronikavěji a úspěšněji nežli Staročeši. Císaři i vládě záleželo na tom, aby MladoČeši nepřišli k moci. Dne 18. li­ stopadu r. 1887 vybídl císař osobně dra Riegra, aby postupoval na sněmu energicky proti MladoČechům. Vláda hraběte Taaffeho, jakmile tušila nebezpečenství ze vzrůstají­ cího mladoČeŠství, povolila straně staročeské vydávati i laciný deník. Byla jím »Česká politika«, jejíž první Číslo vyšlo dne 1. ledna r. 1883. Mohla se prodávati v drobném prodeji po 2 kr. proto, že vláda trpěla, aby »Česká politika« vycházela jako příloha k německému deníku »Politik« a aby tím pro Českou přílohu odpadl novinový kolek, který znemožňoval vydávání ladných novin. Ale tato zbraň nebyla dosti účinnou zbraní staročeské obrany proti mladočeské agitad v zákonodárných sborech i mimo ně, ve­ denou plamennými řečmi a bojovnými novinářskými Články. MladoČeská

247

STARO- A MLADOČEŠI.

strana se vzhledem na postup demokratické myšlenky stavěla na nové, no­ vým poměrům odpovídající organisační základy. Její sjezd v dubnu r. 1887 ukázal, že její úsilí nese ovoce. Oficielní kandidáti Českého klubu za doplňovacích voleb propadávali jeden po druhém. Dne 10. září r. 1887 zvítězil v Praze I. proti oficielnímu kandidátu MladoČech. Stejně se tak stalo dne 24. září v Písku, 17. října uhájil své posice na Příbramsku jen s napětím všech sil oficielní kandidát, 17. ledna r. 1888 zvítězil na Čáslavsku MladoČech. Staročeská strana ztrá­ cela krok za krokem půdu v českém buržoasním voličstvu a tím byla při­ pravována o ten vliv, který měla na vládu. Dr. Rieger, který slyšel, že Mla­ doČeŠi prohlašovali za jedinou příčinu neúspěchů České politiky staročes­ kou neschopnost, uvažoval o tom, neměl-li by se vzdáti mandátu. Chování se vlády k Českému klubu poskytovalo Mladočechům dosti příležitosti k pronikavé agitaci oposiČní a proti StaroČechům. Na jaře roku 1887 se usnesl pražský »Sokol« okázale oslaviti v druhé polovici Června své 25 leté trvání. Jádro slavností měl tvořiti veřejný prů­ vod. Očekávalo se, že k slavnostem přijedou hosté ze zahraničí, z Ameriky, Ruska, Francie, Uher. C. k. policie v Praze dne 6. května však zakázala pořádání průvodu a i jinak slavnosti omezila. Učinila totéž, co učinila v březnu téhož roku, když německý turnérský spolek chtěl uspořádati ve­ řejný průvod v Praze na oslavu svého 25 letého trvání a vycházela se sta­ noviska, které prohlásil jménem vlády na německý dotaz hrabě Taaffe dne 2. května v poslanecké sněmovně, že se vláda nemůže vzdáti práva vystu­ povat! proti národním a politickým demonstracím, ať je připravují Němci nebo Češi, které by mohly rozČiliti mysl, způsobili třenice mezi oběma ná­ rody a ohroziti veřejnou bezpečnost Policie se tím spíše držela této směr­ nice, poněvadž si nebyla jista, zda by nedošlo i k projevům hostí, zvláště Slováků proti Maďarům, Francouzů proti Bismarckovi, které by se dotý­ kaly zahraniční politiky monarchie. Zákaz způsobil v Českém národě obec­ né vzrušení. Samo městské zastupitelstvo pražské s většinou staročeskou vyslovilo za to vládě hluboké politování. MladoČeŠi, kteří v »Sokole« měli své agilní stoupence, působili, aby se zákazu využilo proti staročeské straně. »Sokol« ustoupil od pořádání oslav, nepodal odvolání, poněvadž mu to nedovolovala národní hrdost a jen žádal zvláštní deputací hraběte Taaffe-

248

STARO- A MLADOČEŠI.

ho, aby zákaz odvolal. Hrabě Taaffe, který nechápal, jak nepříjemnou si­ tuaci tím způsobí staročeské straně v Čechách, odmítl vyhoveti. Český klub, na který se sokolská deputace obrátila o podporu, nemohl uciniti nic jiného nežli, že se dne 11. května usnesl podati vládě rozklad a ohrazení proti zkracování spolčovacího práva v Praze. Učinil tak jednak vzhledem na vládu, kterou si chtěl udržeti v dobré náladě pro debatu o Pražákovu na­ řízení v panské sněmovně, jednak na pravici, která se nechtěla v sokolské otázce postaviti za Český klub. České veřejnosti opatření Českého klubu nestačilo. Čtyři mladočestí poslanci, kteří to vše vyciťovali, rozhodli se dne 21. května podati v poslanecké sněmovně návrh, vybízející vládu, aby zru­ šila zákaz policejního ředitelství. Návrh nebyl projednáván, poněvadž ne­ byl dostatečně podporován. Nepodepsali ho ani členové »Českého klubu«, kteří spatřovali v návrhu prázdnou demonstraci, nehledící si ani právních základů ani formalit »Českého klubme Mladočeši agitačně využili tohoto staročeského odmítnutí. Veřejnost se stavěla na jejich stranu a ne na stranu »Českého klubme Když vyšly tak zvané Gautschovy ordonance, mladočeská strana jich využila hlavně v místech, kterých se dotýkaly. Stejně učinila, když se nepo­ dařilo Českému klubu, aby byly papírové peníze označeny i Českým textem. Při doplňovací volbě do říšské rady na Boleslavsku dobyli MladoČeŠi dne 25. srpna r. 1888 proti StaroČechům nového vítězství. Dne 30. ledna r. 1889 byl rozmnožen počet Členů panské sněmovny o 12. Z těch byl jen jediný občanského původu a ten byl stoupencem názorů konservativně klerikálních. Mladočeši nalezli novou potravu pro svou agitaci. Dne 19. dubna r. 1889 byl Český sněm rozpuštěn a byly vypsány vše­ obecné volby na 2. až 15. Července. Volilo se tehdy po prvé podle zdemokrati sováného volebního řádu z r. 1886. Do volební agitace neobratně za­ sáhla vláda v neprospěch StaroČechů dne 31. května zákazem korporativní účasti Českého Sokolstva na tělocvičných závodech při světové výstavě v Paříži. Ztížila tím velice postavení staročeských kandidátů. HraběTaaffe, který slýchal od StaroČechů, že by byla mladočeská agitace ochromena, kdyby ji nepodporovalo v »Národních listech« vlivné péro Gustava Eima, byl odhodlán přispeti finančně, aby byl Eim získán pro staročeské listy. Pokus o to nevedl k cíli. Eim nemohl opustiti »Národní listy«, které si

249

STARO- A MLADOCESI.

finančně stály velice dobře, a vstoupiti do deficitních redakcí staročeské strany, jíž se bortila půda pod nohama. Gustav Eim byl geniální novinář a praktický politik český. Narodil se dne 7. října r. 1849 ve Šťáhlavci u Rokycan z nemanželského lože. Podle křestního listu slul Gustav Honal vulgo Eim. Studoval nejprve v Plzni na německém premonstrátském gymnasiu a od r. 1867 v Praze na akademic­ kém gymnasiu. Zde se uvědomil Česky národně a slovansky. Již jako gymnasista si liboval ve volných mravech. Od r. 1869 byl posluchačem pražské university. Nejprve byl zapsán na právech, pak, když nesložil první státní zkoušky, poslouchal filosofii. Obíral se historií a filosofií. Nikdy nedo­ končil vysokoškolských studií. Zajímaly ho více nežli poslouchání předná­ šek a návštěva seminářů veřejné otázky, písemnictví, divadlo, politika. Již od svých vysokoškolských studií byl Činný v tom, k Čemu ho nutkalo jeho srdce, v novinářství. Od r. 1870 přispíval do SkrejŠovského »Politik«, pak do »Pokroku«. Započal tedy svou novinářskou dráhu jako staročeský no­ vinář. Byl žákem SkrejŠovského, psal v jeho smyslu a pořádal s ním poli­ tické projevy. Staral se o to, aby tehdejší středisko českého studentstva »Akademický Čtenářský spolek« zůstal věren směru staročeskému. Od r. 1872 redigoval »Posla z Prahy«. Dne 4. listopadu r. 1874 se stal řádným Členem redakce »Národních listů«. Byl jím až do své smrti dne 7. února r. 1897. Když opustila Česká politika cesty pasivity, stal se vídeňským korespon­ dentem »Národních listů«. Byl prvním Českým zpravodajem ve Vídni, sto­ jícím na výši tehdejší doby. Eim byl muž statné postavy, silného neforemného těla, s žlutým vla­ sem do holá ostříhaným, kozičkou na bradě, s brýlemi na očích. Krk měl vzadu •velice silný a tlustý, stejně Široký jako hlavu. Byl osobně obětavý. Neznal ceny peněz. Byl náladový, roztěkaný, věčně neklidný a stále Činný, podezřívavý, nervosně rozrušený a exaltovaný. Bylo to mimo jiné i tím, že rád požíval alkohol. Když byl rozčilen, hledával uklidnění v lécích. Toužil stále po Činu, věčně překonával obtíže a překážky, chtěl míti vždy a všude vliv a zasahovati do věcí, bez ustání pro něco agitoval. Pěstoval styky na všechny strany, nevyhýbal se nikomu. Zjednal si ve Vídni i mimo ni Četné a významné známosti. Ať mluvil s kýmkoliv, vždycky si vedl tak, aby se dozvěděl něco nového. V rozhovoru spíše vyzvídal, nežli naslouchal. Měl

250

STARO- A MLADOCESI.

veliký kombinační talent. Podle různých narážek toho, s nímž mluvil, kon­ struoval si různé události. Nebyl jen prostý reportér, nýbrž konstruktér a kritik. Mel ctižádost, aby list, jehož byl redaktorem, měl vždy první zprá­ vy, aby měl novinky, jakých neměly žádné jiné noviny. Dopustil se proto nejedné politické indiskrece. Otiskoval v »Národních listech« důvěrnosti ze schůzí »Českého klubu«.Zakládal si na tom, že nepracuje jako novinář nůžkami. Jestliže hleděl někoho získati pro určité mínění, snažil se ho zdolati záplavou slov a vět. Nelekal se, když se zapletl do rozporů, ani se vždy nesnažil, aby se z nich vymotal. Vylučoval z politiky poctivost, mravnost, pokládal v politice za úspěšnou jen intriku. Nelekal se užiti jakéhokoliv prostředku, jen aby dosel cíle. Éíkal, jako to napsal dr. Eduard Grégr, že v politice rozhoduje jen úspěch, výsledek. Bylo mu jedno, jakou cestou se k němu došlo. Eim byl intrikán velikého stylu, prohlédající dobře nitro lidí, jejich přednosti i jejich vady. Byl vynikající novinářský stylista. Psal Česky i německy. Tvořil mnoho a lehce. Jeho styl byl fantasticko-romantický a sugestivní. Forma jeho statí byla mnohomluvná, pachtící se za vněj­ ším úspěchem. Nezajímala ho jako novináře jen vysoká politika, nýbrž i věci drobné, divadlo, písemnictví, věda. Byl to duch všestranný, kulturně založený. Ve svých statích psal rafinovaně, dovedl kárati, Činiti narážky, dovedl velebiti i haniti, psal mezi řádky, odvděČoval se úsluhami v novi­ nách těm, kdo za ním stáli a drželi ho. Ať psal cokoliv, vždy tím sledoval nějaký cíl. Nedovedl psáti bez tendence. Na Eimovi byla patrna nejen no­ vinářská Škola SkrejŠovského, nýbrž i německého liberalismu vídeňského. Od r. 1879 byl v přátelských stycích s »Neue Freie Presse«. Nebyl vynika­ jící řečník. Jeho řeči byly politické brožury, které netvořil teprve za jejich přednesu, nýbrž předčítal z vypracovaného rukopisu. Politické přesvědčení Eimovo nebylo zcela pevné. Býval v názorech vrtkavý. Nebyl politický teoretik, nýbrž praktik. V církevních a nábožen­ ských otázkách byl liberál. Neunikl pověrčivosti. Celým svým založením byl zásadní liberalistický oportunista. Po zavedení přímých voleb pokládal za neudržitelnou politickou pasivitu Českou a psal v tom směru do »Posla z Prahy«. Za pobytu ve Vídni poznal vídeňský terén a přišel do blízkých styků s Členy vlády a zvláště s hrabětem Taaffem. Byl obdivovatelem sta­ ročeské vládní politiky. Pokládal za hlavní úkol České politiky, aby se 251

STARO- A MLADOČESl.

Němci nedostali zase k vládě. Ze strachu z pangermanismu byl opravdo­ vým Rakušanem, oddaným dynastii. Nedovedl si představiti českou poli­ tiku jinak nežli v rámci habsburské monarchie, nespoléhal pro českou po­ litiku na pomoc z věnčí, ačkoliv se jí navždy nevzdal. Byl skeptický v slo­ vanské otázce a nesdílel radikálně státoprávní kampaně dr. Julia Grégra a »Národních listů«. Byl pro politiku etap, politiku positivní. Pro cíle české politiky chtěl působiti nejen v parlamentě, nýbrž i mimo něj. Vysoko hodnotil vliv byrokracie, dynastie, velkostatku, aristokracie, vojenských kruhů a hleděl mezi nimi získati zájem o českou otázku. Byl přesvědčen o nutnosti spolku České politiky s konservativními Němci a konservativní Šlechtou, byl pro udržení pravice. Celým svým nitrem byl proti té politice, kterou tehdy provozovali MladoČeši. Dne 10. ledna r. 1889 napsal to vý­ stižně dru J. Podlipnému:»Radikalismus je mor pro celý národ a též strany. Panslavismus politický nesmysl, který pomáhá Němcům a nás zabíjí. Strana mladočeská může mí ti ... jednu jen budoucnost: jako levé křídlo staročeské strany. Jinak jsme zbyteční a škodliví. My musíme býti strana poctivě liberální, národně rozhodná, ale rakouská a rozumná....Pro­ zatím je Taaffe pro nás Čechy nejkrajnější možnost příznivá a... po le­ tech oposice bychom nic více nedosáhli než zase Taaffea.... Kdo to jakživ viděl, aby někdo, jenž je ve většině, z dobré vůle Šel do menšiny ?« Eim ne­ říkal ani v »Národních listech« ani kde jinde veřejně, co bylo jeho vnitř­ ním přesvědčením. Pérem i slovem potíral staročeskou politiku, kterou ve svém nitru obdivoval, lekal se mladočeských úspěchů, k nimž vydatně po­ máhal svými statěmi v »Národních listech«. Psal ve službách mladočeského státoprávního radikalismu proti svému lepšímu přesvědčení, podla­ moval veřejně autoritu staročeské strany a jejích předáků. Pro své veliké novinářské schopnosti si získal trvalý vliv na dr. Julia Grégra, ale nezatě­ žoval příliš tento poměr k svému šéfovi svými vnitřními názory o České poli­ tice. Jeho péro přispělo podstatně k pádu staročeské strany a k vítězství mladoČeské strany r. 1891. Hrozil se tohoto ovoce své novinářské činnosti. Dr. Rieger napsal dne 25. března r. 1891 správně z Říma ministru Pražákovi: »Eim tomu rozumí, že se stala chyba, a rád by snad nyní napravil, co z ve­ liké Části sám zavinil.« MladočeŠi nešetřili žádných obětí, jen aby při zemských volbách r.

252

STARO- A MLADOČEŠI.

1889 zvítězili a aby si zjednali čestné místo vedle staročeské strany jako strany konservativní. Nepopírali oprávněnost takové strany. Aby nebyli připraveni o četné hlasy, zaplatili daně za ty voliče, kteří by byli bývali ztratili hlasovací právo pro neplacení daní. Dne 16. června přijali na sjez­ du volební provolání. StaroČeši tak učinil týden poté. Vymohli si na vládě, aby tentokráte učitelé, kteří byli většinou Mladočechy, nebyli vysíláni za volební komisaře. MladočeŠi zvolili za volební heslo české státní právo. Volby znamenaly vítězství mladoČeské oposiČní politiky. MladočeŠi dostali ve venkovských obcích 53.2% hlasů volitelů a 30 mandátů, StaroČeši jen 42.7% hlasů volitelů a 19 mandátů. Porazeni tu byli i význační předáci staročeští, Zeithammer a Bráf. Dr. Rieger byl zvolen jen 48 hlasy volitelů. Jeho mladočeský protikandidát obdržel 39 hlasů volitelů. Po výsledku vo­ leb ve venkovských obcích uvazovali StaroČeši, zda by se neměli poslanci jejich strany vzdáti. Rozhodnutí bylo odloženo až po výsledku voleb v mě­ stě. StaroČeši uhájili tam svou državu, obdrželi 49.8% hlasů a 31 mandátů, MladočeŠi 37% hlasů, ale jen 9 mandátů. České obchodní komory volily vesměs StaroČechy. StaroČeši měli po červencových volbách na sněmu 58 mandátů (dříve měli asi devětkrát tolik co MladočeŠi), MladočeŠi 39. Zů­ stávala tudíž StaroČechům i přes volební úspěchy Mladočechů většina Čes­ kých mandátů čili StaroČeši i na dále byli na sněmu Českou stranou ve­ doucí. Císař byl úspěchy Mladočechů ohromen. Jejich vítězství pokládal za chudobu české inteligence. Hned v říjnu r. 1887, kdy započali energickou protivládní agitaci, pokládal je za blázny. Když zvítězili, dával okázale najevo svůj odpor k nim. V delegačním cerclů dne 24. Července r. 1889 v rozhovoru s drem Fandrlíkem je nazval prazvláštní společností, která se objevila na povrchu, a hrozil energickým vystoupením proti nim. V lednu r. 1890 řekl o nich dru MattuŠovi, že jsou zhoubná strana, která se musí energicky potírati všemi prostředky. Pražskému purkmistra dne 11. pro­ since r. 1890 prohlásil Mladočechy za velice lehkomyslné a upozorňoval, že to může míti pro český národ zlé následky. Po ukončení zemských voleb r. 1889 se znovu uvažovalo v staročeské straně vlivem mladších stoupenců, v jejichž Čele stál dr. Bráf, zda by se staročeští poslanci neměli vzdáti mandátů. Chovali naději, že by se tímto Činem zlepšili ve voličstvu posice strany, že by se mohla strana postaviti na

253

STARO- A MLADOČEŠI.

nové organisační základy a že by byla zase za dva roky na vrchu. Dr. Rieger tyto návrhy odmítal a zvítězil se svým názorem. Obával se, že by byl po­ dobnou demonstrací ohrožen život pravice, že by mohli Němci přijiti zase k veslu, němčina pak že by mohla býti zavedena jako státní řeč, a to tím spise, poněvadž nebylo vyloučeno, že by se mohli sblížiti s Němci polští radikálové za cenu osamostatnění Haliče. Dr. Rieger myslil, že výsledek voleb jest jen chvilkové poblouznění Českého voličstva a doufal, že lidé přijdou Časem k rozumu. Důsledek voleb byl ten, že StaročeŠi a MladoČeŠi již nevytvořili na sněmu jedné taktické jednotky. Od 10. října r. 1889 exi­ stovaly na sněmu dva kluby Českých poslanců, staročeských a mladoČeských (Klub poslanců národní strany svobodomyslné). MladočeŠtí poslanci započali v říjnu r. 1889 na sněmu radikální po­ litiku státoprávní podáním státoprávní adresy. Když se k nim StaročeŠi z důvodů taktických nepřipojili, agitovali proti nim, jako by byli opustili Český státoprávní prapor. Nacházeli příznivého sluchu ve voličstvu. Novou potravu nalezla mladoČeská agitace proti StaroČechům, když se rozhodl zemský výbor Český, že mezi pamětními deskami na nové bu­ dově Musea království Českého nemá býti deska mistra Jana Husi. Toto usnesení se stalo vlivem konservativní Šlechty a nebylo dílem strany staro­ české. Ale stalo se jím, když se celá otázka dostala za rozpočtové debaty dne 25. listopadu r. 1889 do sněmovního plena. Tehdy navrhl mladoČeský poslanec MUDr. Josef Šil resoluci, aby se zemský výbor postaral, by Čelo mu­ sejní budovy neslo votivní desku se jménem Mistra Jana Husi. Řečníci staro­ čeští, pokud mluvili, mluvili za své osoby. Vlivný Člen staročeské strany V. V. Tomek, dříve nežli se dostala konservativní šlechta k útoku na Šílův návrh, odůvodnil, proč bude hlasovati proti Šílovi. Tím se stala otázka pamětní desky Mistra Jana Husi ve veřejnosti i otázkou staročeské strany. Když pak kníže Karel Schwarzenberg ml., odůvodňuje resoluČní návrh, aby zemský výbor přísně toho dbal, by výzdoba musejní budovy v ničem neurážela ná­ boženský cit většiny obyvatelstva Českého království, pravil: »Mezi Husity bylo na počátku onoho hnutí mnoho charakterů ctihodných, však Husité bohužel zvrhli se brzy v tlupu lupičů a žhářů,« a když se nikdo ze StaroČechů proti tomuto výroku neohradil, bylo jednomyslné domnění, že názor konservativního Šlechtice jest i výrazem mínění poslanců strany staročeské.

254

STARO- A MLADOČESl.

Kníže Schwarzenberg však Šel ještě dále. Vypověděl MladoČechům válku, an řekl:»Budete-li se prohlaŠovati za Husity, my vám budeme nejkrutějšími nepřátel i.« Dr. Rieger nebyl vnitřně spokojen řečí knížete Schwarzenberga. Poznal, že to byl projev unáhlený a pochybený, který ztížil postavení Staročechů. Dal to najevo i císaři dne 12. prosince r. 1889, když se císař netajil sou­ hlasem s názory Schwarzenbergovými a když pobízel draRiegra k boji proti MladoČechům. Dr. Rieger upozornil císaře, že Husova otázka jest choulo­ stivá pro svůj národní ráz a vzpomněl toho, že již Ferdinand I. podporo­ val husitství proti luteránství. Zemský výbor český opustil své dřívější sta­ novisko a rozhodl, aby byla na musejní budově i deska se jménem Huso­ vým. Toto rozhodnutí zemského výboru neznamenalo jen porážku knížete Schwarzenberga, nýbrž i vítězství MladoČechů v české veřejnosti. Kníže Schwarzenberg se po rozhodnutí zemského výboru okázale vzdal presidentství ve Společnosti musea království Českého a jeho syn Karel se tam vzdal Členství ve správním výboru. Staročeští politikové stáli v mínění ve­ řejnosti jako bezmocní přisluhovači konservativní Šlechty. Sesílili o sobě toto přesvědčení, když MladočeŠi vystoupili s podnětem, aby se postavil v Praze Husovi důstojný pomník, když pořádali za tím účelem sbírky, když staročeské listy psaly proti této akci a když městská rada pražská s většinou staročeskou odmítla dne 14. února r. 1890 přispěti na Husův pomník. Pak přišly punktace. Mladočeská strana se vrhla do úsilovné agitace proti nim, vládě a staročeské straně. Hrabě Taaffe, který byl informován o mladoČeské náladě v Čechách poslancem Zeithammrem, myslil, že agi­ tace jest především hnutí, vyvolané mladoČeskou žurnalistikou, a chtěl jí mimo jiné Čeliti tím, že poslal dne 5. února r. 1890 místodržiteli Thunovi 10.000 zl., aby jich použil, by mladoČeské listy nevystupovaly proti vy­ rovnání. Brzy poznal, že nezastaví takovými prostředky mladoČeskou agi­ taci a punktace nezachrání. Dne 16. dubna r. 1890 se konala v městské skupině roudnicko-boleslavské doplňovací volba za odstouplého dr.MattuŠe. Proti oficielnímu kandidátu staročeskému zvítězil MladoČech. Staro­ česká strana byla vnitřně v rozkladu přes veškeré reorganisaČní úsilí dr. Bráfa. V Českém klubu nebylo jistoty, byly tam na denním pořádku mrzu­ tosti a nespokojenosti. Dr. Rieger znovu uvažoval dne 13. května, zda by ne­ měl za takových poměrů složití mandát. Staročeské listy psaly proti punkta­ 255

STARO- A MLADOCESl.

cím, zvláště »Politik«. Dr. MattuŠ se snažil, aby ji přiměli k podpoře politiky strany. Když se to nezdařilo, vystoupil dne 31. července ze správního vý­ boru. Věci dospěly tak daleko, že v druhé polovici ledna r. 1891 ztratil staročeský klub na Českem sněmu vedoucí postavení a jeho místo zaujal klub mladočeský. V prosinci r. 1890 byl staročeský klub na radě říšské seslaben o 4 poslance za obchodní komory, kteří se stali členy klubu mladočeského. Do tohoto klubu také tehdy vstoupil právě zvolený poslanec za obchodní komoru v Praze dr. J. Kaizl. Mladočeská strana zapouštěla kořeny za agitace proti vládě a staro­ české politice nejen v Čechách, nýbrž i na Moravě. Tam se stal jejím orga­ nisátorem JUDr. Adolf Stránský. Pocházel z židovské rodiny v Habrech na Čáslavsku. Teprve, když mu bylo 30 let, v Červenci r. 1885 se dal pokřtíti a vstoupil do katolické církve. Kmotrem mu byl Gustav Eim. Stránský studoval práva v Praze a ve Vídni, býval od r. 1880 advokátním koncipientem v Brně a ve Vídni, od r. 1886 byl advokátem v Brně. Stal se tam organi­ sátorem České buržoasie proti německé většině. Byl to hezký brunet, střední postavy, jiskrného oka, nosil plnovous do Špičky sestřižený, na nose míval skřipec. Dr. Stránský býval nejen advokát, nýbrž i vynikající novinář a zna­ menitý politický řečník. Jako publicista vyšel ze Školy J. S. Skrejšovského. Býval spolupracovníkem jeho novin, německy psaných, »Tribuny«, »Epochy,« »Parlamentáru« — užíval pseudonymu A. Dolf — měl žurnalistický talent. SkrejŠovskému dal nejednu radu, jak by měl zvelebiti své listy, aby byly veřejností hledány. Jako mladý obratný advokátní koncipient hleděl si zjednati popularitu obhajováním Českých a německých sociálních demo­ kratů. Dovedl si zaříditi, aby o jeho výkonu jako obhájce psaly listy mu nakloněné s příslušnou pochvalou. Byl vynikající a bystrý obhájce. Nejen že znal právní předpisy, nýbrž i měl všechny podmínky vnějšího úspěchu. Byl temperamentní debatér, obratný, pohotový, jednak pln sarkasmu, jizlivosti a vtipu, jednak mluvčí, oddaný pathosu. Mluvil dokonale Česky i ně­ mecky. Nevyhýbal se kasuistice advokáta a nezáleželo mu na tom, zda jeho řeči jsou hluboce založeny. Vždycky počítal s tím, že jest obhájcem před porotou a ne před soudci z povolání. Stejně si počínal i jako politický řečník. Jeho politické řeči byly obhájcovými plaidoyery. Aby na sebe upo­ zornil, podnikal útoky na strany a osoby a vyvolával bouřlivé slovní po­ 256

STARO- A MLADOČESl.

tyčky. Nebyl politicky hluboce založen. Politiku si nepředstavoval jako výsledek vážných úvah a hlubokých studií, nýbrž jako umění, při němž rozhoduje jen úspěch. Jemu jako Eimovi byla intrika hlavním politickým prostředkem. Byl naladěn liberálně, měl sklon k radikální a oposiČní tak­ tice, při jeho postupu nerozhodoval tak ohled na věc, jako na voličstvo. Nebyl to politik, pracující positivně, nýbrž sžíravý a vtipkující kritik a sar­ kastický analytik. Veřejné záležitosti nebral nikdy tragicky, nýbrž jednal o nich s jistou frivolností. Dne 14. září r. 1889 vydal v Brně se svými přá­ teli první číslo svobodomyslného časopisu pro moravský lid »Moravských listů«. Sám jim napsal do vínku program, který nebyl bez vnitřních roz­ porů. »Moravské listy« měly bojovati jako list česky nacionální proti němectví na Moravě. Stavěly se »na levé křídlo národního tisku na Moravě«. Nezavrhovaly tehdy ještě cele staročeskou stranu na Moravě, nýbrž se do­ žadovaly jejího obrození. Výslovně se však prohlašovaly za Část mladoČeské strany v Čechách. Stály na státoprávním stanovisku, byly proti tomu zříkati se ho a nalézaly k němu cestu »skrze sesílení politického a národ­ ního rozvoje Českého národa.« Pokládaly Českou korunovaci za dosažitel­ nou. Zastávaly myšlenku jednotného Českého klubu na říšské radě a přály si zmírnění bojů mezi českými stranami. Pokládaly pro zájmy národa pra­ vici na říšské radě za důležitější nežli jeho poměr k vládě. »Bez spojenců by národ Český byl osamocený.« Byly odhodlány brániti se každému ná­ vratu k německé vládě. Ale přes to vše nechtěly zase podporovat! Taaffeňv vládní systém. Odmítaly jako svobodomyslný list klerikalismus, hlásaly školu, prostou vlivů církevních a byrokratických. Chtěly provedení úplné jazykové rovnoprávnosti ve všech oborech veřejného života národnostním zákonem. Slibovaly v duchu buržoasního demokratismu pracovati pro od­ stranění nespravedlivých volebních řádů a veškerých voleb podle jednotli­ vých zájmů. Varovaly před heslem Šířeným na Moravě, »že rolník nejlépe zná zájmy své a tudíž jen opět rolníkem ve sborech zákonodárných zastou­ pen býti musí«. Chtěly věnovati místo vedle politických otázek řešení otá­ zek agrárních a dělnických. Dr. Stránský postřehl, kdo mohou tvořiti jádro jeho politických stou­ penců, že to jsou střední zemědělci. Proto navazoval styky s organisacemi Českého selského lidu na Moravě, jejichž hlavou byl rolník v Topolanech 17

257

STARO- A MLADOČESl.

u Olomouce Josef Vychodil, a utvořil s nimi zatím před volbami do mo­ ravského sněmu za pomoci mladoČeské strany z Čech dne 22. Června r. 1890 v Kroměříži na Moravě »lidovou stranu«. Definitivně ji ustavil za přítom­ nosti dr. Josefa Herolda z Prahy jako »neodvislou stranu lidu na Moravě« v Olomouci dne 15. února r. 1891, tedy těsně před říšskými volbami. Tato strana nehlásala reformu staročeské strany na Moravě, nýbrž tvrdila, že do­ savadní politika moravských poslanců byla chybná, poněvadž nebyla slo­ vanská a lidová, rázná a sebevědomá k činitelům státní moci a k nepřáte­ lům národa. Byla to moravská odnož strany mladoČeské. Dr. Stránský tím, že měl list »Moravské listy«, které od r. 1894 pře­ zval »Lidové noviny«, se stal rozhodujícím Činitelem ve vedení lidové stra­ ny. Zjednal si v ní na Moravě podobné místo, jaké zaujímal dr. Julius Grégr v mladoČeské straně v Čechách svými »Národními listy«. Hájíval proto v mladoČeské straně dr. Julia Grégra a chování jeho orgánů k sna­ hám realistů, kteří se domáhali, aby »Národní listy« byly bezvýhradným tlumočníkem politického postupu mladoČeské strany. Dr. Stránský vyna­ kládal vždy vše, aby jeho list nepřestal býti ve veřejnosti líbivým, aby jeho noviny měly co nejvíce zpráv a statí sensaČních a nových a nečinil výčitky svému svědomí, když se některé z těchto zpráv nekryly se skutečností. Do­ vedl si vždy vyhledati pro svůj list nadané novináře. Nebyl svými novinami spolehlivou a bezvýhradnou oporou politiky své strany. Dělal politiku svého listu a své politické osobnosti. Politická důslednost byla mu cizí. Dne 20. prosince r. 1890 byla poslanecká sněmovna odročena a dne 23. ledna r. 1891 byla rozpuštěna. Němci tím byli rozčileni, poněvadž jim bylo tím zabráněno dokonati Četné předlohy, které připravoval jejich říš­ ský klub. Na první dny měsíce března byly vypsány nové volby. Z úřed­ ního komuniké o těchto událostech vyplývalo, že vláda hraběte Taaffeho pomýšlela, když viděla, že StaroČeŠi ztrácejí svůj vliv, na utvoření umír­ něné většiny s pravým křídlem levice, Poláky a konservativci, mezi nimiž měli býti i Čeští konservativní velkostatkáři. Tím se měla poněkud posu­ nout! vláda na německou stranu. Boj mezi MladoČechy a StaroČechy o politickou moc se vyvrcholil. Vo­ lební provolání staročeské z 15. února r. 1891, střízlivě a bez volebního elánu sepsané, hledělo obhájiti positivní a konservativní politiku strany.

258

STARO- A MLADOČESl.

Svou hospodářskou částí se obracelo na drobnou buržoasii, zemědělce a živnostnictvo. Chtělo působiti konkrétností v návrzích a výpočtem toho, co strana již pro národ vykonala. Vyhnulo se punktaČní otázce upozorně­ ním, že náleží do kompetence sněmu a chtělo tím ulomiti hrot agitaci ve směru protipunktačním. Varovalo voličstvo před přeceňováním sil a do­ kazovalo nezbytnost dosavadní soustavy vládní a pravice. Mladočeská strana schválila své volební provolání dne 22. února. Se­ psali je dr. Julius Grégr, prof. J. Kaizl a prof. dr. T. G. Masaryk. Volební provolání neobsahovalo, jako bývalo při dřívějších volebních provoláních mladočeské strany, jen část úzce politickou, nýbrž bylo rozšířeno vzhledem na vzrůstající úkoly státu v nové době o program práce v oblastech národo­ hospodářské, kulturní a sociálně reformní politiky. To bylo především dí­ lem prof. Kaizla a Masaryka. Program, který se v tomto směru podával, nebyl ničím více nežli parafrází, místy i doslovným přejmutím návrhu li­ dového programu z listopadu r. 1890, na základě něhož se realisté sblížili s MladoČechy. Těžisko volebního provolání leželo v tom, Čemu se staro­ české provolání hledělo vyhnouti, v silných akcentech protipunktačních a v útoku na staročeskou politiku. Volební provolání mladočeské podávalo její kritiku. Nebyla objektivní. Vytýkalo-li se StaroČechům, a to všeobecně, že Čechové nedocílili za staročeského vedení žádných cennějších úspěchů, že opustili státní právo české a že sami rušili »rovné právo jazykové«, byly to výtky nespravedlivé. Positivně se mladočeské provolání prohlašovalo pro federativní úpravu říše a v jejím rámci pro uskutečnění státoprávních tužeb, pro národní rovnoprávnost v Českých zemích, pro slovanskou vzá­ jemnost, pro občanské svobody a všeobecné právo hlasovací. Uznávalo nutnost společného postupu politického Českého živlu v Českých zemích. Provolání odmítalo vládní soustavu hraběte Taaffeho a pravici, bylo oposiČní, ale ne principielně. Připouštělo účast MladoČechů ve vládě, když by tato chtěla býti spravedlivou k oprávněným požadavkům českoslovanského národa a ostatních neněmeckých národů v říši. Volební provolání mladočeské postavilo na první místo federativní úpravu říše a v jejím rámci uskutečnění státoprávních tužeb Českých. Te­ prve na druhém miste stál požadavek národní rovnoprávnosti. Stalo se to přes odpor dr. Kaizla, který se svými realistickými přáteli poznal, že 17*

259

STARO- A MLADOČEŠI.

státoprávní vyrovnání České nemůže za tehdejší doby býti předmětem aktuelní politiky České. Volební provolání mladočeské odnože na Moravě, lidové strany, stálo myšlenkově pod vlivem pražského mladočeského provolání. Na více cel­ kem vyslovovalo myšlenku utvoření slovanského klubu na radě říšské a požadavek »slovanské university na Moravě se zemědělským oddělením a slovanského oddělení při vysokých školách technických v Brně«. Toto pro­ volání bylo zabaveno. Provolání staročeské strany na Moravě vyslovilo po­ litování nad rozkolem v Čechách. Volalo voliče do boje za jednotu české delegace na říšské radě a proti politické frázi. Volby stály agitačně pod heslem rozbití punktací a byly ostře protistaročeské. Staročeská strana nemohla sehnati ani kandidáty, kteří by byli chtěli boj podstoupiti. Staročeští vůdcové soudili, že se jim nejhůře povede ve venkovských obcích, ale počítali, že přece dostanou celkem asi 12 man­ dátů a mínili, že by měli spojení s konservativními velkostatkáři a Mora­ vany, klub asi o 40 Členech. Těšili se, že by tak i na dále zůstal útvar, ja­ kým byl Český klub. Zajistili si pro ten případ před volbami i konservativní velkostatek. Výsledek voleb nesplnil očekávání Staročechů. V Čechách obdrželi je­ jich kandidáti v 1.—3. kurii 17.8%, mladoČeŠtí kandidáti 35.3% hlasů, ve Čtvrté kurii StaročeŠi 11.3% a MladočeŠi 44.3% volitelských hlasů. Na Mo­ ravě StaroČeŠi v 1.—3. kurii dostali 20.2%, MladočeŠi 8.4% hlasů, ve 4. ku­ rii StaročeŠi 53.8% hlasů, MladočeŠi 4.6% volitelských hlasů. Ve Slezsku MladočeŠi nedostali v žádné kurii žádných hlasů a StaročeŠi jen v kurii 1.—3. pouze 1.2%. Ve 4. kurii i oni vyšli bez hlasů. V Čechách ve venkov­ ských obcích nebyl zvolen ani jediný StaroČech. V obchodních komorách 3 StaročeŠi. Výsledkem voleb byly překvapeny obě zápolící strany. Staro­ čeŠi nedosáhli toho počtu mandátů, jaký odhadovali jejich vůdcové, Mla­ dočeŠi dobyli vítězství, jakého nečekali. Na Moravě bylo zvoleno všech 10 Staročeských kandidátů, MladoČech ani jediný. Staročeská strana přišla o sivé vedoucí postavení a svou politickou moc na říšské radě. Jejích něko­ lik poslanců se vzdalo a ti staročeští kandidáti, kteří se dostali do užších voleb, zřekli se kandidatur. Staročeská strana vydala dne 6. března osvěd­ čení, že se vzdává veškeré politické moci na radě říšské, omezí se na kri­ 260

STARO- A MLADOČESl.

tiku politiky vítězné strany a podnikne reorganisaci, aby mohla Časem zase plniti své dřívější politické úkoly. R. 1891 Česká buržoasie v Čechách vložila péči o své osudy v ruce mužů jiné buržoasní strany. Opustila těsné spojenectví s konservativní Šlechtou, které se započalo r. 1861 schůzkou mezi hrabětem Jindřichem Clamem a dr. Riegrem. Vrátila se zase sama k sobě a počala si sama podle svých zájmů a názorů rozhodovali o svých osudech. Za březnových voleb r. 1891 přestal býti politickým vůdcem české bur­ žoasie dr. Rieger. Smířil se s tímto osudem s bolestí v srdci, ale bez rep­ tání. Pln vnitřního žalu napsal dne 14. března r. 1891 ministru Pražákovi: »Nyní pak jsem hotov — a nelze mi do sněmovny poslanců více vstoupili. Byv 40 let zástupcem lidu a vůdcem strany, nemohu nyní na stará kolena se dáti voliti od komor nebo od velkostatkářů — anebo projiti jen několika hlasy — aneb pomocí Němců.« Po půl století vedl svůj národ, nyní byl jím opuštěn. Byl to vynikající zjev v životě českého národa. Měl své před­ nosti a měl i své vady. Byl Čestný, neúplatný, poctivec čistých rukou, nehledal ve službě pro svůj národ ani zisk, ani slávu. Zchudl ve službě pro národ. Byl prodchnut bezpodmínečně láskou k národu a jeho věci věnoval celý svůj život. Nazval se právem sám »vždy poctivým služebníkem svého národa«. Jeho prospěch dovedl hájiti statečně a před každým, stejně před prostým voličem jako v audienci u císaře. Po půl století stál v Čele všeho českého snažení. Jeho srdce bylo Šlechetné. Nevylučoval z politiky mravnost,neznal politické intriky, neřídil se příkazy macchiavellismu. Byl v politice přímý, otevřený a důvěřivý, více nežli se slušelo. Nebyl tak diplomaticky založen jako jeho přátelé hrabě Jindřich Clam Martinic a dr. MattuŠ. Byl okouzlu­ jící řečník. Celým svým zjevem, gesty, temperamentem, modulací hlasu, přednesem byl tribun lidu. Zachoval si do stáří sílu, jasnost a lahodnost hlasu. Liboval si v řečnění. Někdy se chápal slova, kde by bývalo na místě chovati se pasivně. Mluvil ze srdce posluchačům. Co povídal, o tom byl vždy přesvědčen. Jeho řeči byly dvojího druhu. Mluvíval jednak pilně připraven, jednak se chápal slova beze vší přípravy. Jeho politické projevy se pohybo­ valy ve velkých liniích. V podrobném referování nebýval dosti přesný. Jeho zeč dr. Bráf ho charakterisoval: »V komisích se pouští do debat o podrob­ nostech, do jejíchž pozadí není zasvěcen, takže potom bývá porážen.« Jeho

261

STARO- A MLADOČESl.

právnické formulace nebývaly bezvadné. Byl veliký optimista. Často po­ kládal omylem za splněné, co bylo jen jeho přáním. Nebyl dosti samo­ statný ve svém rozhodování. Podléhal vždy někomu. Nejprve hraběti Jind­ řichu Clamu - Martinicovi, a když tento r. 1885 pro smrtelnou chorobu pře­ stal býti politicky činným, dru Karlu Mattušovi. Dr. Karel MattuŠ byl v letech 1879 až 1891 nejvlivnějším politickým činitelem v staročeské straně. Zjednal si tam místo vážené autority. Byl oddaným spolupracovníkem dra Riegra. Zůstal mu vždy věrným pomoc­ níkem i druhem. Dr. Mattuš byl nejen svým zevnějškem, nýbrž i svým ni­ trem osobnost jiná nežli dr. Rieger. Byl o hodně menší dra Riegra. Měl rusé vlasy, plnovous zastřižený v kozičku na bradě. Na očích nosil brýle. Nebyl to tedy zjev, který uchvacuje Širokou veřejnost. Svou povahou byl jiný nežli Rieger. Byl střízlivý, kritický, klidný, rozvážný, nebyl ani tempera­ mentní ani ohnivý. Byla to povaha vyrovnaná, kulturní, zaujatá vším krás­ ným a velikým. Ješitnost byla mu cizí. V jeho skromném zjevu bylo něco, co působilo důstojně. Mattuš byl nadaný, svědomitý, houževnatý, pilný, měl svůj vlastní bystrý úsudek, byl politický myslitel. Nepodléhal vlivu ani shora ani zdola. Byl to muž šlechetného srdce, úČinlivý, nezištný, poctivý a obětavý, nepěstoval politickou intriku. Měl uklidňující a taktní formu, kterou zachovával při polemice a hájení svého odchylného názoru. Proto i stoupenci jiných stran udržovali s ním vždy rádi styk. Nebyl ohnivý řeč­ ník Riegrových kvalit. Své řeči přednášel bez jakékoliv psané pomůcky. Mluvil jen tehdy, kdy měl opravdu co říci. Mluvil plynně, jasně, rozvážně, logicky, beze všeho pathosu, nevyhledával řečnických efektů, nedovedl také uchvacovat, za to však dovedl přesvědčit. Jeho projevy měly klasicky ušlechtilou formu. Vždycky mu Šlo o jádro věci. Jeho projevy odpovídaly jeho vnitřnímu přesvědčení. Nebyl politický snílek, neliboval si v politic­ kých fantasiích, byl to politický realista. Míval Četné politické podněty, zrale uvážené, a věděl si rady i v situaci nejkritičtější. Měl nejen povahu a osobní vlastnosti, které ho předurčovaly za politického předáka, nýbrž i hluboké všeobecné i speciální vědomosti, které působily, že nebyl za své politické Činnosti jen poslancem divákem a prostým nositelem poslanec­ kého hlasu. Byl doktorem práv, vyškoleným na pražské universitě v době absolutistického útlaku padesátých let 19- století. Působil jako advokát i sa­ 262

STARO- A MLADOČEŠI.

mosprávný úředník v Mladé Boleslavi, v jejíž blízkosti se nalézalo jeho rodiště, Mnichovo Hradiště. Od svých 30 let t. j. od r. 1866 byl činný jako zemský poslanec a od r. 1879 jako poslanec říšský. Nešel do politiky z ji­ ných důvodů, nežli aby prospěl svému národu. Dlouhá léta působil jako starosta v Mladé Boleslavi a člen okresního výboru mladoboleslavského. Byl praktický znalec České autonomie, odborník ve finančních a národo­ hospodářských otázkách, vynikl jako Člen rozpočtových výborů na českém sněmu i v říšské radě. Hlásil se k politickému programu staročeské strany, ale nešel tak daleko jako dr. Rieger, aby byl soudil, že není pro český ná­ rod existence mimo Rakousko. Také nesdílel abstinenční politiku, na které se pohybovala staročeská politika vlivem hraběte Jindřicha Clama - Marti­ nice. Měl hned v 70. letech pochybnosti o taktice pasivní oposice a byl v staročeské straně jedním z těch, kdo podstatně přispěl k jejímu ukončení. Byl hlasatelem státního práva českého. Nezůstal však jen při tomto progra­ mu jako heslu, nýbrž přemýšlel jako duch konkrétní, jak by se dal tento ideál provésti. Naznačil výsledek svých úvah r. 1870 ve zvláštní brožurce. Vzdal se říšského mandátu dne 1. února r. 1890, když poznal, že úřad, který mu byl svěřen na počátku listopadu r. 1889, vrchní ředitelství nově založené Zemské banky, není slučitelný s pobytem mimo Prahu. Dr. Rieger, ať již se opíral o rady kohokoliv, nelekal se nikdy nésti všechny důsledky za své jednání. Necenil dosti vlivu novin ve své době. Ignoroval jejich projevy proti staročeské politice. Rieger vedl Českou buržoasii za těžkých poměrů zahraničních a vnitřních. Jestliže se mu nezdařilo dosáhnouti mnohého z toho, co bylo přáním národa, nebyla to tak vina ně­ kterých jeho vlastností jako poměrů, za nichž pracoval. I při Riegrovi platí slovo básníkovo: »Pokud se snaží Člověk, bloudívá.« Česká buržoasie za celá desítiletí zbožňovala dr. Riegra. Ale nastaly doby, kdy ho i nenáviděla. Jeho popularita bledla za boje mladoČeské stra­ ny proti vládní politice staročeské a proti punktacím. Když dne 10. pro­ since r. 1888 česká veřejnost vzpomínala jeho sedmdesátin, dostalo se mu sice národního daru 113.000 zlatých a oslavy při jubileu uspořádané vy­ zněly příznivě, ale zalehl do nich i nesouzvuk. Akademický Čtenářský spo­ lek v Praze odmítl účast v oslavném průvodu a zastaveníČku. Pražský »Sokol« odmítl úČastniti se korporativně. Jaroslav Vrchlický odřekl napsati 263

STARO- A MLADOČESl.

slavnostní báseň a »Národní listy« prohlásily dobu pro oslavování Riegra za nevhodnou. Za těchto oslav i vláda hrabete Taaffeho byla z opatrnosti pasivní. Nepřízeň veřejnosti k Riegrovi se nezastavila u této hranice. Rostla za boje o punktace a Rieger musel snášeti nejtrpčí obviňování. Byl viněn z národní zrady, dne 22. listopadu r. 1890 byl nazván mladoČeským po­ slancem dr. Vašatým na českém sněmu »bídným zrádcem«, den poté slyšel, jak se ho ve sněmovně zříká jeho starý spolubojovník a důvěrný přítel dr. Trojan, byl viněn, že se dal vládou podplatili, bylo o něm roztrušo­ váno, že zpronevěřil peníze z fondu Fil. Čermáka, mládež mu vytloukala okna kamením, měl býti zraňován pomluvami právě tam, kde byl nezra­ nitelný, v své poctivosti, čestnosti a ve svém vlastenectví. Dr. Rieger pozoroval, jak krok za krokem klesá jeho obliba. Dne 31. října r. 1888 neprošel při obecních volbách v Praze v 1. sboru na ráz, nýbrž až v užší volbě. Dne 29. září r. 1890 se odhodlal na naléhání dra Bráfa a dra MattuŠe vzdáti se předsednictví v politické organisaci staro­ české v Praze, v »Jednotě občanů pražských«, poněvadž tato organisace již za ním cele nestála. Rieger pokládal tento krok za počátek konce. Dr. Mattuš za situace, jaká byla, radil dne 9. října dru Riegrovi, aby staročeští poslanci odstoupili, poněvadž tento krok bude »poČátek doby snad ne­ dlouhé, v níž radikální živlové mladoČeské hlavy si rozbijí o stěny, proti nímž útoČí«. Dr. Rieger se nemohl odhodlati, aby přivolil k této radě, zvláště aby sám složil mandát. Obával se, že by se řeklo, že utekl před bojem, že předčasně pokládal punktace za ztracené, že by svým odstoupe­ ním zavinil jejich porážku a že by přivodil naprostý rozvrat konservativní strany České. Při zemských volbách r. 1889 prošel dr. Rieger v svém rod­ ném kraji jen nepatrnou většinou a v březnu r. 1891 nebyl již při všeobec­ ných říšských volbách zvolen na první ráz. Vzdal se boje v uŽŠí volbě. Vy­ stoupil z městského zastupitelstva pražského, složil předsednictví Ústřední matice Školské. Ponechal si jen zemský mandát, aby nebyl viněn, že nechtěl vydržeti při punktačním díle, jehož byl spolutvůrcem. R. 1895 přestal býti i zemským poslancem. Ztratil důvěru svého národa. Přičítal to tomu, že šel ve své smířlivosti k Němcům a ve své ochotě k vládě příliš daleko. Obě­ toval punktacím, jak sám o sobě napsal dne 3. Června r. 1890, celý výtěžek své nezištné 50 leté práce vlastenecké, všecku důvěru a lásku Českého lidu.

264

STARO- A MLADOČESl.

Odebral se se svou na smrt nemocnou ženou, sám s rozsápaným srdcem, které nepřestalo milovati Českoslovanský národ, hledat zotavení pod ne­ bem italským. Feuilletonista »Národních listů« Jan Neruda poslal po vo­ lební vřavě dne 8. března za drem Riegrem jeden z nejnespravedlivějších feuilletonů. Volební vášeň neznala slitování. Dne 10. prosince r. 1898 bylo Riegrovi 80 let. Česká buržoasie změ­ nila o svém bývalém vůdci mínění. Dala mu zadostiučinění nejen jako člověku, nýbrž i jako politiku. Nejen obecně uznávala jeho mravní čistotu a vlasteneckou obětavost, nýbrž i přiznala, že v habsburské monarchii ne­ lze Českému národu za těžké zahraniční a svízelné vnitřní situace dosíci úspěchů jinou cestou nežli oportunní. Dr. Rieger zemřel v Praze dne 3. března r. 1903. Do poslední chvíle měl na mysli svůj drahý národ. Národní dar, který obdržel r. 1888, ucho­ val nedotčený a věnoval jej národním účelům. Ale dražší jest nad tento peněžitý dar odkaz jeho duchovní, odkaz českému národu. V tušení smrti napsal dne 5. Června r. 1900 svou závěť. Dal svému národu v ní otevřenou radu, která tryskala z bohaté zkušenosti života: »Národu mému pak přeji z té duše, aby sebe sama nikdy nespouštěl v malomyslnosti ani nezpýchal v domýšlivosti; radím jemu, aby sice trval na svém právu jasně a nestranně poznaném, ale aby se nikdy nedal svésti vášní ku křivdění komu jinému; přeji mu, aby dbaje vždy jen rady mužů ve všem Čestných a skutky vlasteneckými osvědčených, nedbal na slova zvučná a hesla jalová jeho samolibosti lichotící, jakéž pronášejí často lidé nezralí, mravnosti pochybné anebo sobcové zisku, populárnosti a moci politické žádostiví; radím mu, aby důvěřoval hlavně vlastní síle — ovšem správně oceněné, aby nepřeceňoval sil svých a nepouštěl se do podniku po­ šetilých, samo bytí jeho ohrožujících, jsa toho vždy pamětliv, že jen z po­ ctivé práce duchovní i hmotné a i tu jen postupně sice, ale bezpečně, založí si lepší budoucnost. Přeji si dále, aby národ můj nikdy nespouštěl se snah ideálních, křesťanských, věčných to pravidel cti, práva a lidskosti; aby především nikdy se nespouštěl požadavků práva, aniž klonil se k ná­ silí, byť by okamžité opouštění spravedlnosti slibovalo chvilkový úspěch. Jsa toho pamětliv, že obecná, mezinárodní úcta před právem je nejpev­ nější ohradou národů, zvláště národů malých, jimž je zvláště nebezpečno 265

ROLNICKÁ POLIT. ORGANISACE.

vyjiti z této hradby a vydati se na vratkou půdu moci Čili práva silnějšího. Konečně si přeji, aby národ můj dusil v sobě všemožně hřích závisti u nás bohužel dosti častý. Tento ohavný hřích, jenž ani samému hříšníku neprospívá, nýbrž jej otravuje, hřích, jenž dusí vznik a vzlet Člověka, jenž pokálí každou zásluhu, podezřívá každou nezištnou práci, strhá v bláto každou velikost, ano potlačuje ji v samém zárodku, nedopouští skutkům Šlechetným, aby povzbudili jiných, hřích ten býval od věků Slovanům nej­ hojnějším pramenem nesvornosti, podkopání vší autority, ano ujařmení od jiných aneb aspoň závadou tvorby mohutných organisací.«

XXV.

POČÁTKY POLITICKÉ ORGANISACE ČESKÉHO ROLNICTVA. jMďadočeskástrana dobyla za sněmovních voleb r. 1889 a za říšských

voleb r. 1891 největších úspěchů v kurii venkovských obcí. To byla kurie, která převážně náležela středním zemědělcům. MladoČeská strana si byla vědoma, že za svá vítězství má na prvním místě co děkovati rolnickým vo­ ličům. Tito voličové hledali v mladoČeské straně zastánce svých zájmů za těžké zemědělské krise a hospodářské nejistoty. Alfons Šťastný napsal dne 21. března r. 1891 dru Ed. Grégrovi: »MladočeŠi zvítězili jenom proto, že lid od nich očekává spásy ve své bídě a nouzi. Zklamou-li ho, běda jim.« Evropské zemědělství od polovice sedmdesátých let 19. věku se na­ cházelo v krisi. Bylo to především následkem konkurence obilí z Ameriky. Tento díl světa rodil nadbytek obilí, které bylo lacino dováženo do Evro­ py. Následkem toho klesaly ceny zemědělských výrobků tak, že zemědělec, když i veřejná břemena vzrůstala, sotva se mohl uživiti svou prací. Rolníci tehdy ztratili na jednu třetinu svých dosavadních příjmů. Ale krise se ne­ objevila jen v obilnictví, nýbrž i v cukrovarnictví, Čímž zvláště byly posti­ ženy České země jako země oddané cukrovarnictví a jmenovitě budování rol­ nických cukrovarů. Také byly postiženy ty končiny, kde se pěstoval bram­ bor za účelem výroby lihu. Krisí cukrovarnictví byly ohroženy Četné zá266

ROLNICKÁ POLIT. ORGANISACE.

ložný, které pracovaly v cukrovarnictví. Krise nabyla toho rozsahu, že zá­ konodárné sbory byly nuceny se jí obírati a hledaly cesty, jak by zamezily zemědělské bídě. Říšská rada se obírala zemědělskou krisí hned od r. 1879 a Čeští po­ slanci měli příležitost nejednou zasáhnouti do ožehavého problému. V říjnu r. 1879 se vytvořilo na říšské radě svobodné sdružení 79 agrárních poslan­ ců. Byli mezi nimi i velkostatkářští členové Českého klubu. To byla okol­ nost, která nebyla po chuti středním zemědělcům z českých zemí. Střední zemědělec, který byl liberální i v zemědělských otázkách, necítil se dosti hájeným, když jeho zájmy měl zastupovat! velkostatkář v otázkách země­ dělských konservativní. Proto Čím více se na venek ukazovalo, že rozhodu­ jícím živlem v Českém klubu jsou konservativní velkostatkáři, tím méně spatřovali střední zemědělci v Členech Českého klubu zastánce svých zájmů. Středním zemědělcům vadilo, že v Českém klubu nebyli příslušníci jejich stavu a že rozhodování bylo v rukou právnicky vyškolených mužů, přede­ vším advokátů, kteří prý ani nechápali rolníkovu bídu. Nejeden z členů Českého klubu pro svou advokátní činnost nezachoval si u zemědělců právě upomínky nejkrásnější. Z Českých zemí první Morava se dala na cesty budování organisace středních zemědělců za účelem hájení jejich zemědělských zájmů teore­ ticky i prakticky. Činnost tu započal prostějovský rodák Jan Rudolf Deml. Od svých 24 let t. j. od r. 1857 byl profesorem chemie a přírodopisu na německé reálce v Olomouci. Byl to muž praktický, autokrat, houževnatý, přičinlivý, pln iniciativy, prozíravý, horečně agilní. Nebyl vždy příliš sná­ šelivý a nebyla jeho vlastností ústupnost. Byl dobrý novinář, neúnavný řeč­ ník a organisátor, autor četných drobných populárních spisků. Osobně byl nezištný a skromný. Ačkoliv byl profesorem na německé reálce, byl Česky národně uvědomělý. Hlavní Činností jeho života nebyla jeho profesura, nýbrž organisace Českého zemědělství, nejprve a hlavně na Hané, pak na celé Moravě. Deml budil zemědělský lid moravský pérem i živým slovem, pečoval o zakládání rolnického Školství a hospodářských podniků prů­ myslových (cukrovarů a sladoven), i finančních (hospodářských záložen, nákupních a prodejních družstev a pod.). Vydával Časopis »Hospodář mo­ ravským který r. 1871 proměnil v hospodářsko-politický Časopis »Pozor«. 267

ROLNICKÁ POLIT. ORGANISACE.

Od r. 1873 až do r. 1901 byl předsedou hospodářského spolku olomouc­ kého. Působil i politicky jako moravský zemský poslanec r. 1867, 1871 a 1873—1878. Deml nebyl obhájcem oficielní politiky moravské, ani pří­ znivcem jejích nositelů-advokátů, stál proti ní a nim a vynakládal vše, aby samostatně politicky zorganisoval moravské zemědělce. Dařilo se mu to do té míry, že dne 14. a 17. ledna r. 1882 mluvil k nelibosti oficielní žur­ nalistiky moravské ve svém listu »Starém pozoru« o »neodvislé straně rol­ nické na Moravě« jako již existující a varoval politické kruhy, aby ji od sebe odpuzovaly, poněvadž i tato strana jest v přední řadě pro udržení národní jednoty. Demlův program v zemědělské otázce nebyl tehdy propracovaný a ucelený. Nestavěl v jednom projevu cíl neodvislé strany rolnické a pro­ středky, jak k němu dojiti. Deml vlastně jen zaujímal stanovisko k otáz­ kám, jejichž řešením se obíraly zákonodárné sbory, jako bylo zadlužení selských statku, dědické právo selské, otázky daňové, rolnický úvěr, refor­ ma exekučního řízení, konverse hypotekárních dluhů a pod. Deml a jeho list »Pozor«, zaujímající k těmto problémům stanovisko, hájili zájmy buržoasně založeného zemědělce. Deml záhy seskupil kolem svého listu ně­ kolik probudilých rolníků z Hané. Vedl je statný rolník, v samosprávě Činný jako starosta v Topolanech, Josef Vychodil. Programatický projev zemědělců na Hané byl otištěn v »Pozoru« dne 13. února r. 1882. Nebyl to program, o kterém by se mohlo říci, že je to program agrární. Také »Pozor« neměl význačný vzhled agrárního listu. Ale toto hnutí a jeho list přece jen kráčely za jedním cílem, za třídním uvědomením moravského rolníka. Hnutí politicky zatlačovalo moravský separatismus, bylo pro Českomoravskou vzájemnost, ifebylo to hnutí oposiční ani vůči vídeňské vládě, ani vůči oficielní politice- České, ale bylo to hnutí, které nesdílelo doktríny o nezbytnosti jedné politické strany, nýbrž uznávalo i oprávněnost jiných poctivých stran politických při zachování národní jednoty. Hnutí i jeho list si jmenovitě vytkly věnovati největší péči »neodvislosti rolnictva a všech výrobních tříd vůbec« a pracovati k tomu, »aby třídám výrobním v zákonodárných sborech přiměřeného zastoupení se dostalo na základě spravedlivého řádu volebního«. »Pozor« se nechtěl spokojiti jen novinářským působením pro tyto snahy, nýbrž měl na mysli 268

ROLNICKÁ POLIT. ORGANISACE.

organisovati spolkově rolníky za účelem jejich agrárního uvědomování. Dne 27. srpna r. 1882 se vůdcové hnutí k popudu prof. Demla usnesli na hospodářském sjezdu v Palkovicích u Místku zříditi ústřední rolnický spo­ lek na Moravě. Toto usnesení bylo provedeno dne 5. září r. 1883, kdy vznikl »Českomoravský spolek selský pro Moravu«. Jeho předsedou byl zvolen Josef Vychodil. Tento spolek byl jedním z těch spolků, které se v tehdejší době zakládaly i v jiných zemích předlitavských. Na Moravě to byla první politická organisace rolnická. Českomoravský spolek selský, když se rozesel s prof. Demlem a jeho listem, počal vydávati dne 1. dubna r. 1884 i svůj oficielní orgán »Selské listy«. Tento list měl skromničký úkol: »Povznášení stavu rolnického a tříd výrobních«. »Rolnictvo,« vyhlašoval, »vlastní prací a silami spojený­ mi domáhá se významu a postavení, jakéž mu ve společnosti státní náleží.« Rolník měl býti povznesen nejen jako pouhý obdělavatel půdy, nýbrž i jako státní občan. Toto hnutí moravských zemědělců se krok za krokem vyvíjelo. Když neustávala zemědělská krise, jak si rolnictvo přálo, svalovalo selské hnutí vinu toho na to, že nejsou zemědělské zájmy v sborech zákonodárných há­ jeny tak, jak je toho zemědělcům potřebí, a volalo po větším zastoupení rolníků v poslanecké sněmovně i ve sněmu. Dr. Pražák si na to stěžoval dne 12. Června r. 1883 dru Riegrovi: »Nአlid v novější době, obzvláště u nás na Moravě, nejraději by navrhoval samých rolníků ve venkovských okre­ sích a vyloučil inteligenci.« Moravské poměry působily i v Čechách. I zde se počalo volatí po vět­ ším zastoupení rolníků v zákonodárných sborech. Dne 20. srpna, r. 1884 psal o tom dr. Rieger dru MattuŠovi: »Je mi proti mysli, že také u nás se začíná ujímati myšlenka, že by rolníky mohl zastupovali dobře jen rolník.« Českomoravský spolek selský nezůstal jen při slovech a přáních a po­ stavil v červnu r. 1884 za voleb do moravského sněmu bez ohledu na poli­ tické strany své rolnické kandidáty. Bylo jich 9. To byli v Českých zemích první selské kandidatury. Když se v Červnu r. 1885 konaly volby do říš­ ské rady, postavil »Spolek« zase své (2) kandidatury. Vyzněly na prázdno. Kdyby se však tak nebylo stalo, sotva by byli selští poslanci vytvořili na říšské radě samostatný klub. Byli by asi vstoupili do Českého klubu, poně­ 269

ROLNICKÁ POLIT. ORGANISACE.

vadž Českomoravský spolek selský nejednou zdůrazňoval důležitost jed­ notného politického postupu. R. 1884 po prof. Demlovi se stal duší Českomoravského spolku sel­ ského Josef Jaromír Tvrdík. Býval suplentem České reálky v Prostějově. Toto zaměstnání zaměnil za sekretářství Českomoravského spolku selské­ ho. Tvrdík byl obratný organisátor a novinář. Jeho devisou bylo: »Českým pérem — slovanským duchem — ku spáse rolnictva.« Tvrdík zastával hou­ ževnatě myšlenku samostatné organisace venkovského lidu a hájil proto samostatnost Českomoravského spolku selského. Tvrdík zvelebil »Selské listy«, takže mohly od 1. Července r. 1886 vycházeti již dvakrát v týdnu. Učinil z nich politický a stavovsky zemědělský list. Tvrdík byl duší hnutí, jehož vůdcem a representantem byl Josef Vychodil. Toto hnutí si stano­ vilo dne 12. září r. 1886 svůj program. Nežádalo si jen odpisů daní, úpra­ vy zemědělského úvěru, změny celních opatření ve prospěch zemědělců, ohledů na zemědělství při rakousko-uherském vyrovnání, úpravu obilních cen, zlevnění obilní dopravy na drahách, úpravy valuty, rolnické meliorace, kanalisace řek, reformu honebního zákona, namířenou proti velko­ statku, podporu cukrovarnictví a řepařství, pojištění dobytka, úlevy v služ­ bě vojenské, nýbrž i dědickou posloupnost na selských statcích, zrušení volné dělitelnosti selských statků, zachování středních statků Čili tak zv. selské fideikomisy. To byl požadavek, který se vylučoval z liberálních teo­ rií zemědělských, jimž byl v Čechách oddán Alfons Šťastný. V kulturním ohledu se hnutí domáhalo zavedení a zdokonalení rolnického vzdělání a zřízení vysoké Školy zemědělské v Přerově, v ohledu pak politickém zru­ šení nepřímých voleb v kurii venkovských obcí. Moravské hnutí nezůstalo bez vlivu na zemědělské vrstvy v Čechách. Pilným Čtenářem »Selských listů« byl Alfons Šťastný, rolník v Padařově u Tábora. Jako zemědělec, který cítil na své kůži krutost zemědělské krise, obíral se již dlouho prakticky i teoreticky zemědělskými problémy. Alfons Šťastný byl stoupenec levého křídla mladočeské strany. Byl důvěrným přítelem dra Eduarda Grégra a sympatisoval s ním pro jeho názory protiklerikální a protiaristokratické. Šťastný byl celým svým zalo­ žením liberál a chtěl jím býti i na poli hospodářském a sociálním. Když se ke konci 80. let Šířilo v Předlitavsku antisemitické hnutí, Šťastný mu nepod­ 270

ROLNICKÁ POLIT. ORGANISACE.

lehl. Nedovedl jako liberál ospravedlniti antisemitismus a proti vlivu Židů, který nepopíral, neviděl jiných prostředků nežli svobodu a hlavně vzdě­ lání lidu. Šťastný hledal pro rolnictvo pomoc u mladoČeské strany. Viděl, že tato strana byla proti velkostatkářům a konservatismu a Šťastný stál proti konservativnímu velkostatku nejen jako liberál a demokrat, nýbrž i jako drobný zemědělec. »My malí,« psal dne 13. prosince r. 1888 dru Eduardu Grégrovi, »nemůžeme jiti s velkými a oni jsou nám dnes cizejsími nežli celý ostatní stav střední.« A jindy sděloval témuž (18. prosince 1888): »Šlechta je rakovinou na těle státním.« Šťastný nenáviděl zeměděl­ ský velkostatek jako uzavřenou kastu, byl jako demokrat proti jeho poli­ tickým výsadám v zákonodárných a samosprávných sborech, ukazoval jako zemědělec, že Šlechta tím, že pronajala své velkostatky, přestala býti ob­ hájcem rolnictví a obětovala vše pohyblivému kapitálu, byl proti fideikomisům, poněvadž se tímto zřízením znemožnilo malému zemědělci nabýti půdy, kterou potřeboval k hospodaření. S mladoČeskou stranou spojovala Šťastného její negace k velkostatku vůbec a ke konservativnímu zvláště. Šťastný však nebyl spokojen s tím, jak si mladočeská strana nehleděla rol­ níků při kandidaturách do sborů zastupitelských. Dne 9. září r. 1887 vy­ kládal Eduardu Grégrovi: »Nemyslíte, že našemu stavu rolnickému ne­ bude lépe, dokud nebude posílati do parlamentu rolníky vybrané svými orgány, tedy hospodářskými spolky, dokud poslanci ti nebudou morálně vázáni pracovati za programem, předepsaným nějakým ústředním orgánem rolnictva, řekněme nějakou ústřední jednotou zemskou ?... V jiných sta­ vech ani nikomu nenapadne volit někoho, kdo k stavu nenáleží; jen rolníci ještě jsou takovými pitomci, že si volí samé nerolníky.« A tento výklad pak Šťastný nejednou opakoval. Nepomýšlel však tehdy na utvoření samostat­ né agrární strany, poněvadž doufal, že mladoČeská strana se chopí hájení zemědělských zájmů. Byl však ke kroku takovému odhodlán, kdyby mla­ doČeská strana nechtěla vycházeti vstříc jeho důtklivým radám. Šťastný počal stavovsky organisovati střední zemědělce v Čechách; ne­ přerušil však proto svůj poměr k mladoČeské straně. V poslední dny r. 1887 zmařil plán »Ústřední hospodářské spoleČnosti« v Praze, kterou vládl konservativní velkostatek, aby k sobě připoutala hospodářské spolky a na po­ čátku r. 1888 položil v Písku základ k Zemskému spolku politicko-hospo271

ROLNICKÁ POLIT. ORGANISACE.

dářskému malostatkářů. Sotvaže měl za sebou tuto organisaci, doléhal na mladoČeskou stranu, aby se ujala zemědělských požadavků. Dne 12. května r. 1887 vykládal dru Eduardu Grégrovi: »Dnes je jádro otázky sociální otázka agrární.« Poněvadž se blížily všeobecné volby do zemského sněmu českého, ptal se v říjnu r. 1888 dr. Eduarda Grégra, zda důvěrníci s tím souhlasí, aby byli při příštích volbách do sněmu kandidováni v kurii ven­ kovských obcí rolníci nebo ne. »O to třeba se dorozumět, jinak ale musí rolnictvo jednat na svou pěst. Déle se za nos vodit zajisté nedáme.« Rol­ nictvo začne bez ohledu na strany jednat, když se nepřihlédne k jeho tužbám. Pod tlakem středních zemědělců, jejichž faktickým představitelem a mluvčím byl Alfons Šťastný, odhodlala se mladoČeská strana, aby se zmoc­ nila hnutí Českých liberálních sedláků, založiti podle vzoru českomorav­ ského spolku selského« se stejnými stanovami organisaci, jejímž účelem mělo býti domáhati se politických práv a zlepšení hmotného postavení rolnictva v království Českém. Vedením této akce pověřila rolníka a okres­ ního starostu v Budohosticích Václava Jandu. Janda měl již za sebou poli­ tickou činnost. V letech 1878 až 1881 býval Českým zemským poslancem a od r. 1885 byl říšským poslancem. Zjednal si v rolnictvu určitou popula­ ritu tím, že podal, přes odpor konservativních poslanců Českých, na říšské radě dne 12. prosince r. 1888 návrh na přímé volby v kurii venkovských obcí. Janda, opíraje se o pomoc Šťastného a jiných, svolal dne 28. dubna r. 1889 na 16. května střední zemědělce do Prahy k ustavení »Selské jed­ noty pro království České«. Založil ji k radosti mladoČeské strany. Stalo se to těsně před všeobecnými volbami sněmovními. MladoČeské straně se po­ dařilo zachytiti tímto spolkem pro mladoČeské kandidáty velkou Část vo­ ličstva v kurii venkovských obcí. Za její kandidáty byli prohlášeni Četní rol­ níci. Za svůj volební úspěch děkovala mladoČeská strana rolnickým hla­ sům. Orgán agrárního hnutí na Moravě pokládal výsledek zemských vo­ leb za tak skvělý, že se divil, proč vlastně zemědělci v Čechách nešli do voleb samostatně, bez ohledu na kteroukoli z obou kandidujících stran českých. Rok po sněmovních volbách v království se konaly všeobecné zemské volby na Moravě. »Českomoravský spolek selský« jednal o volbách již od září r. 1889. Dne 22. září r. 1889 se usnesl v Dubu u Olomouce, že »kan­ 272

ROLNICKÁ POLIT. ORGANISACE.

didát musí býti v první řadě rolník neb osvědčený nezištný obhájce stavu rolnického, rázný obhájce práv národa českomoravského«, a vedení spolku uvazovalo o tom, zda by nemělo postaviti, jako již v dřívějších letech, sa­ mostatné kandidatury agrární, které by za své prohlásila »pevně sevřená a sestrojená strana selská« s programem »přímé právo volební v obcích venkovských a rozmnožení rolnických poslanců ve sborech zákonodárných« (Selské listy 11. října 1889). Selská jednota v Čechách a její orgán »Selské noviny«, vycházející od 27. září r. 1889 v Táboře za nezištné red­ akce Alfonse Šťastného, se ulekly tohoto podniku a radily Českomorav­ skému spolku selskému, aby se přidržel za volebního boje mezi konservativními Staročechy a liberálními MladoČechy strany liberální a varovaly jej před tvořením nové, třetí strany. »Nemůžeť býti,« psaly dne 18. října r. 1889, »řeči o tom, aby rolnictvo na Moravě tvořilo snad nějakou třetí stranu politickou mezi stranou liberální a konservativní, nýbrž ono co do politiky musí jiti s tou neb onou.« Českomoravský spolek selský se rozhodl přes toto upozornění z Čech vystoupiti samostatně s rolnickými kandidáty a počal v lednu r. 1890 organisovati z důvěrníků spolku svůj zemský vo­ lební výbor. Když se to doneslo k sluchu vládních kruhů, zakročily ihned proti Českomoravskému spolku selskému. Spolek byl dne 1. února r. 1890 rozpuštěn pro překročení své působnosti. Teprve po sněmovních volbách byla dne 14. září r. 1890 na jeho místo postavena zásluhou Josefa Vycho­ dila a za okázalé účasti předáků mladoČeské strany z Prahy jako stavovská organisace »Ústřední rolnická jednota pro Moravu v Olomouci« a dne 4. září r. 1892 jako politická organisace podle Českého příkladu »SeIská jednota pro Moravu«. Za situace, vytvořené rozpuštěním Českomoravského spolku selského navázal vůdce moravských mladoČechň dr. Adolf Stránský styky s vedením rozpuštěného spolku a jednal s ním o společné volební akci MladoČechů se sedláky. Dohodl se s nimi o selských kandidaturách i o jednom společném volebním provolání (dat. 22. června r. 1890). Byly v něm uvedeny na prvním místě agrární požadavky jakožto přední úkol poslanecký. Provo­ lání konstatovalo, že »v stavu rolnickém založen jest především hmotný blahobyt země a slovanský ráz její«. Ale toto spojenectví nemělo ve ven­ kovských obcích na Moravě toho úspěchu, jako podobné spojenectví v Če­ 18

273

ROLNICKÁ POLIT. ORGANISACE.

chách. Dne 26. Června r. 1890 za voleb ve venkovských obcích se podařilo lidové Čili mladoČeské straně poraziti konservativní stranu, opírající se zvláště o katolicky smýšlející zemědělce, jen v jedné volební skupině. Měla tedy v novém sněmu 6 hlasů. Agrární hnutí se stalo v Čechách i na Moravě mocným činitelem v politických akcích strany mladočeské. Rolníci však nechtěli býti v této straně pro nic a za nic a naléhali, aby se strana ujala řešení jejich sta­ vovské otázky. Zvláště na to tlačil Alfons Šťastný. Když se blížily vše­ obecné volby do říšské rady, svolal Šťastný do Vídně na 7. září r. 1890 důvěrnou poradu všech poslanců z venkovských obcí v Předlitavsku, která obdržela jméno rakouská selská konference. Šťastnému běželo o to, zorganisovati selský stav v Předlitavsku ve svaz a vypracovali mu program. Kon­ ference se usnesla, aby se utvořil svaz nejen ze sedláků z Českých zemí, nýbrž ze sedláků všech korunních zemí v monarchii. Konference zvolila komisi, aby vypracovala definitivní program podle podnětů na konferenci daných. Hlavní práce v komisi připadla Šťastnému. Sestavil nejen body programu, nýbrž připravil i jejich odůvodnění. Tento program byl komisí v únoru r. 1891 vydán jako program rakouských rolníků ze dne 7. září r. 1890. Byl to program, sestavený bez ohledu na příslušnost k politické, národní a kulturní straně, byl to program odborně zemědělský. Obíral se především zájmy rolníků, ale přihlížel i k druhým výrobním třídám, živnostnictvu a dělnictvu. Program se omezil jen na záležitosti, které spadaly do pravomoci říšské rady, případně delegací a to jen na nejnaléhavější požadavky, o nichž navrhovatelé soudili, že se o nich bude v nejbližŠí době jednati a že jsou proveditelné. Požadavky byly rozvrženy ve 4 skupiny, z nichž se první týkala záchrany existence zemědělské rodiny a rolnického stavu, druhá úlev rolnictvu, třetí politické rovnoprávnosti rolnického sta­ vu s druhými stavy a Čtvrtá větší možnosti stálého souhlasu parlamentu s voličstvem. Sestavený program byl programem agrární buržoasie, byl buržoasně demokratický (byl pro přímé volební právo rozšířené, »třeba až na všeobecné právo volební«), hospodářsky liberální (na př. chtěl volnou dělitelnost veškeré půdy) a silně zahrocený proti velkostatku. Program na­ léhal, aby si každá středostavovská strana uspořádala volby tak, že by kandidovala většinou rolníky a spolehlivé přátele rolnictva a upozorňoval, 274

REALISTÉ.

že rolníci budou voliti jen ty, kdo se zavážou prováděti tento program a spojí se za tím účelem na říšské radě v selský klub. Na takový klub myslel Šťastný již v listopadu r. 1888. Šťastný předstoupil jménem Českých a moravských rolníků s výše uve­ deným programem ve chvíli, kdy mladočeská strana v českých zemích jed­ nala o kandidaturách do říšské rady, před vůdce mladočeské strany MUDra Emanuela Engla a dra Julia Grégra s dotazem, zda chce mlado­ česká strana přijati tento program za svůj. Šťastný dal program odhlaso­ vali dne 8. února r. 1891 při valné hromadě Selské jednoty pro království České jako její program. Dr. Engl a dr. Julius Grégr projevili za své osoby a k dodatečné nelibosti prof. T. G. Masaryka s programem souhlas. Alfons Šťastný tímto úspěchem u dvou vlivných předáků mladočeské strany byl přímo nadšen. Když o tom došla zpráva do Brna, prohlásily »Selské listy« dne 10. února r. 1891, že se selský program stal »také závazným pro kan­ didáty neodvislé strany lidu na Moravě«. Hnutí svobodomyslných rolníku následkem toho nevystoupilo při říšských volbách samostatně, nýbrž ode­ vzdalo své hlasy ve prospěch kandidátů národní strany svobodomyslné v Čechách a lidové strany na Moravě.

XXVI.

ČEŠTI REALISTÉ A JEJICH VSTUP DO NÁRODNÍ STRANY SVOBODOMYSLNÉ.

Den 2. ledna r. 1889 je den zrození politického realismu Českého.

Jest to datum, kdy vyšlo první Číslo třetího ročníku týdeníku »Času«, listu věnovaného veřejným otázkám. Toho dne starý čtrnáctideník »Čas«, obí­ rající se kulturní politikou a především otázkami, souvislými s bojem o pravost obou rukopisů a s bojem proti obhájcům jejich pravosti, byl pře­ měněn v list, který měl především sloužiti k povznášení úrovně České po­ litiky a veřejného života českého, měl připravovali a kypřiti půdu politic­ kému obrození Českému, měl stavětí České politické stranictví s osobní' 18*

275

REALISTÉ.

půdy na věcné, zásadní základy. Tato změna byla provedena z podnětů a úsilím dvou mužů, universitních profesoru Českých, dra Josefa Kaizla a dra Tomáše Garrigua Masaryka. Masaryk byl statný muž, velké, štíhlé, urostlé postavy, s černým sčesaným vlasem, s černým plnovousem, jiskrných očí, opatřených skřipcem. Kaizl byl o něco menší Masaryka. Jinak byl jako tento Štíhlý, ale slabší konstrukce tělesné, hnědých, kadeřavých vlasů, s plnovousem do Špičky sestřiženým, se skřipcem na modrých očích. Vždycky dbal pečlivě na svůj zevnějšek. Masaryk byl o více nežli 4 léta starší Kaizla. Narodil se dne 7. března r. 1850, Kaizl dne 10. června r. 1854. Masaryk byl rodem mo­ ravský Slovák, pocházel z Hodonína a v řeči nejednou zabíhal do slovác­ kého nářečí. Kaizl byl Jihočech, zrozený ve Volyni. Masaryk pocházel z několikaČlenné rodiny kočího na císařských statcích, Kaizl pak z několikaČlenné rodiny menšího státního (berního) úředníka. Oba se tedy zro­ dili. v tvrdých a těžkých sociálních poměrech. Kdežto Masaryk se musel jimi prodírati svou plnou energií, bylo Kaizlovi polehčováno trpké mládí Štědrostí jeho strýce, karlínského advokáta dra Edmunda B. Kaizla. Ma­ saryk nenašel hned cestu ke studiím jako Kaizl. Dříve nežli se tak stalo, byl dělníkem, pracoval jako zámečník a kovář. Oba pocházeli z rodin Česky uvědomělých a církevně katolických. Oba byli katolicky vychováni. Ale Masaryk, který byl nábožensky hlouběji založen nežli Kaizl, vystoupil po prohlášení dogmatu o neomylnosti papežově z církve a od 31. prosince r. 1880 vlivem své ušlechtilé, zbožné, vzdělané a osvícené ženy, Charlie Garrigue, rodem z Broocklyna v Severní Americe, s níž se oženil r. 1878 v New Yorku, se stal reform, evangelíkem. Kaizl zůstal v katolické církvi až do své smrti. Oba konali středoškolská studia na německých středních školách. Masaryk na Moravě a ve Vídni, Kaizl v Čechách.’Oba si získali za těchto studií dokonalou znalost němčiny. Po středoškolských studiích se Masaryk věnoval filosofii, Kaizl právům. Masaryk studoval ve Vídni a v Lipsku, Kaizl v Praze a ve Štrasburku. Masaryk se stal především žá­ kem Brentanovým a pak Zimmermannovým, Kaizl Schmollerovým a Knappovým. Oba zajímala sociologie. Masaryk pěstoval filosofii, esthetiku, zvláště psychologii, Kaizla zaujal katedrový socialismus a historická národohospodářská methoda jeho učitelů. Oba se za svých studií naučili 276

REALISTÉ.

hodnotiti morální síly. Od r. 1876 byli oba doktory. Masaryk filosofie, Kaizl práv. Oba se rozhodli věnovati se universitní dráze. Připravovali se pro tento úkol nejen vědecky odborně, nýbrž si zjednali i potřebné zna­ losti moderních jazyků. Vedle své mateřské řeči znali oba ze středních Škol německy. Masaryk se naučil ještě anglicky, ruský, zvláště za svého pobytu na Rusi r. 1887 a 1888, a literárně francouzský, Kaizl francouzský ve Štras­ burku, italsky u svého bratra železničního úředníka v jižních Tyrolech, a literárně anglicky a ruský. Jejich docentská léta probíhala různým smě­ rem. Masaryk žil jako docent v tísni, Kaizl, který se stal konceptním úřed­ níkem u zemského výboru v Praze, bez existenčních starostí. Každý z obou mužů se zapracoval do určitého oboru vědního. Masaryk byl první náš sociolog, který sociologii teprve razil v českém národě cestu, stál pod vli­ vem Comteovým a Míliovým, byl jejich horlivý hlasatel, obíral se filo­ sofií dějin a náboženskou filosofií;Kaizl se zahloubal do národního hospo­ dářství, železničních, daňových a finančních problémů, stal se vynikajícím odborníkem ve finanční vědě. Masaryk se dostal do Prahy teprve r. 1882, kdy byl jmenován vlivem profesora O. Hostinského a zásluhou profesora dr. J. KvíČaly mimořádným profesorem na České universitě; Kaizl znal Prahu již z dob svých studií a vybojoval si přičiněním profesora dra A. Randy na pražské universitě r. 1879 docenturu a od r. 1883 byl na jejím českém oddělení mimořádným profesorem. Masaryk přicházel do Prahy ne­ vázán k minulosti žádnými osobními ohledy, »nebyl,« jak sám o sobě na­ psal, »pod vlivem Prahy a stran v Čechách«, soudil proto o Českých pomě­ rech a osobách někdy příkřeji, nežli se slušelo; Kaizl musil přihlížeti k osobním stykům, jakých si získal jako universitní posluchač, jako zemský úředník a jako odporuČenec svého strýce Edmunda a byl proto vždy ohle­ duplnější. Masaryk i Kaizl byli silné, samostatné, vyhraněné individuality. Byli to bystří, pilní, energičtí, houževnatí a neúmomí badatelé, vědecky ukáz­ nění. Byli to muži plní iniciativy a činorodých akcí. Ať podnikali cokoliv> Činili tak jen se zřetelem k věci, ne k osobám. Vždycky věděli, kam chtějí dojiti, znali cíl, jehož se snažili dosáhnouti. VŠe, co podnikali, Činili vždy celou svou bytostí. Na nastoupené cestě se nelekali útoku, zrádcování, vý­ čitek, osočování, nepodléhali lichocení. Jestliže jim stály v cestě za dosaze­ 277

REALISTÉ.

ním cíle, daného jen věcí, autority, nelekali se ani jich a podnikali na ně útok. Jejich kritičnost a otevřenost nečinila je populárními a oblíbenými. Ve svém jednání za cílem nebyli radikály, nýbrž oportunisty, počítajícími s danými poměry. Volili prostředky k cíli podle situace, dávali se někdy .oklikou, kam nemohli dospěti přímo. Soudcem jejich počinů bylo vždy je­ jich nitro, jejich svědomí. Byli to lidé ušlechtilých snah a naprosto Čistých rukou. Nikdy se nechtěli zpronevěřiti pravdě, celou svou bytostí žili pro svůj národ, byli to čeští vlastenci a národovci, kterým nebylo nikdy nic odpornějšího než vlastenčení, založené na falši a bombastu. Byli pro odpor k němu pokládáni za cizí živel v českém těle a obviňováni z národní vlaž­ nosti. V drobné práci spatřovali úkol svého národa. Byli jí plně oddáni, .nehonili se za vnějšími okázalostmi, nechtěli pro sebe nikdy více, než co .odpovídalo jejich talentu. Oba byli muži encyklopedického vzdělání, kul­ turně založení, se smyslem nejen pro vědu, nýbrž i umění. Vynikli jako vě­ dečtí a političtí organisátoři. V jednání byli slušní, měli svou hrdost, ne­ znali podlízavosti. Zdobila je odvaha, statečnost a smysl pro odpovědnost. Oba dovedli plynně vykládati své názory. Masaryk, muž živé letory, byl při tom temperamentnější a ukvapenější, Kaizl chladnější a rozvážnější. Oba byli ve výkladech logičtí, věcní a kritičtí. Masaryk cenil živé slovo výše než Kaizl. Onen byl duch abstraktní, ne vždy ustálený ve svém názoru, ně­ kdy mlhavý a ne dosti přesný; tento byl duch konkrétní, přesný a pevný v tom, k Čemu myšlenkově dospěl, jasný v úsudku. V Masarykovi bylo proti Kaizlovi cosi prorockého a buditelského. Působil na lidi již svou in­ dividualitou, podřizoval si jejich vůli a Činil si z nich své horlivé stoupence. Rozcházel se s těmi, kdo kriticky posuzovali jeho názory, jeho Činnost a kdo se mu vždy nepodrobovali. Masaryk byl myslitel, přijímající podněty přímo ze života, stavějící stále a stále nové cíle a nové mety; Kaizl byl praktický vykonavatel programů, které uznal pro tu dobu za programy vhod­ né. Masaryk přezíral a podceňoval podrobnosti, pohyboval se ve velikých liniích; Kaizl stejně uvažoval a všímal si oněch jako těchto. Masaryk ne­ přehlížel vždy a hned ve svém zanícení nitro lidí; Kaizl byl k lidem zdrže­ livý a kritický. Oba byli demokraty, kráčeli za prospěchem a blahem lidu, ale přes to Masaryk byl demokratičtější nežli Kaizl. Oba měli smysl pro aktuality a pro politickou teorii a praksi. Oba se věnovali politice. Kaizl 278

REALISTÉ.

od r. 1890 cele; Masaryk, konaje práci politickou, nikdy nezapomněl i na práci vědeckou. Kaizl vstoupil do praktické politiky dříve než Masaryk. V létech 1885 až 1887 byl říšským poslancem staročeské strany, vnesl do Českého klubu na radě říšské odbornou znalost, věcnou oposici k politice hesel a sociálně reformní cítění. R. 1890 se stal říšským poslancem za Obchodní a živnostenskou komoru v Praze. Masaryk by byl býval chtěl mandát od strany staročeské, aby mohl jako poslanec pracovati ve věcech školských a kulturních a jednal o tom s předákem staročeské strany drem A. Bráfem před všeobecnými říšskými volbami r. 1885. Ale nevstoupil před r. 1891 nikdy do poslanecké sněmovny jako její člen. Kaizl proto nabyl dříve prak­ tických parlamentárních zkušeností než Masaryk. Masarykovi i Kaizlovi nebyla jako době romantiky politika jen umě­ ním, nýbrž i vědou. Oba nevylučovali z politiky morálku, nýbrž si ji při ní žádali. Masaryk jako filosof hledal filosofické základy české politiky. Kaizl, který nespatřoval v řešení takových otázek úkol politické prakse, nepouštěl se do něho, leda jen v obraně. Kaizl přidržoval praktickou politiku při zemi, nezapomínaje při tom nikdy na její konečné cíle. Masaryk i Kaizl byli muži slova. Neslibovali, co nemohli nebo co ne­ chtěli plniti. Byli v politice nepřáteli planých slibů voličstvu. Nebyli dema­ gogové, nelichotili mase, byli v politice poctivci, vážící si každého pře­ svědčení. Mezi Masarykem a Kaizlem byl rozdíl v jejich poměru k veřejnému mínění, novinářství a k mládeži. Masaryk silně počítal s veřejným míně­ ním a vzdělanou žurnalistikou jako důsledky demokracie a nejednou jim Činil i ústupky. Kaizl si nevážil dosti veřejného mínění. Neopomíjel sice vlivu seriosních novin, ale nepřeceňoval ho. Masaryk si vždycky hleděl uchovati vliv na mládež. Kaizl uznával snahy mládí, ale nikdy nepěstoval s mládeží styk tak soustavně jako Masaryk. Masaryk i Kaizl byli svým založením racionalisté. Nepodléhali nála­ dě, vzrušení, nedávali se plésti na svém postupu projevy romantiky. Byli kritičtí. Jejich kritičnost jim někde zjednala pověst rozkladného živlu. Stáli proti romantickému historismu své doby, byli positivisté, soudili reálně, svůj úkol spatřovali ne ve vlastenčení, nýbrž ve vytrvalé práci pro lid. Oba 279

REALISTÉ.

si získali vynikajících míst v dějinách svého národa. Došli k nim jen na zá­ kladě svých velikých osobních kvalit. Masaryk a Kaizl dovedli kolem sebe seskupiti pro své snahy četné stoupence z vědeckých a odborných kruhů. Patřil mezi ně především bý­ valý posluchač Kaizlův, JUDr. Karel Kramář, který záhy proměnil svou osobností dvojici Masaryka a Kaizla v trojici. Kramář byl hezký, urostlý, štíhlý muž, blondýn. Nosil vlasy vzhůru Česané, měl plnovous do Špičky sestřižený, knír pod nosem. Měl živé modré oči. Byl vtělená bystrost a Čipernost. Narodil se dne 27. prosince r. I860 v Podkrkonoší, ve Vysokém nad Jizerou. Byl o celých Šest roků mladší nežli Kaizl a o deset let nežli Masaryk. Pocházel z česky uvědomělé a katolicky klidné rodiny. Neměl zvláštního smyslu pro otázky nábožen­ ské. Byl tu podoben Kaizlovi. Pocházel proti Kaizlovi a zvláště Masary­ kovi ze skvělých sociálních poměrů. Byl jediný syn dobře situovaného sta­ vitele, podnikatele a továrníka. Těšil se z nezměrné lásky svých rodičů, zvláště své matky. Čehokoliv se mu zachtělo, vše mu rodiče s radostí po­ skytovali. Nepotřeboval si zakládati jako Kaizl a Masaryk svou existenci. Mohl býti dobře živ z toho, co mu poskytovali jeho rodiče. Rozhodl se studovati práva. Studoval je na pražské universitě a v studentském životě působil jako stoupenec mladoČeské strany. Od r. 1884 byl doktorem práv. Svá pražská studia doplnil universitním studiem v Berlíně, v Štrasburku a Paříži. V Berlíně se stal žákem profesora Adolfa Wagnera a prohloubil u něho své znalosti peněžnictví, měny a finanční vědy. V Paříži byl žákem svo­ bodné Školy věd politických. Osvojil si tam znalost diplomacie a problémů zahraniční politiky, jaké tehdy neměli ani Kaizl ani Masaryk. Znal doko­ nale Česky, německy, francouzský, literárně anglicky, doplnil své dokonalé jazykové znalosti ruštinou, když pobýval r. 1890 na Rusi. Od r. 1886 pra­ coval vědecky v stejném oboru jako Kaizl, ve finanční vědě. Ale jeho zá­ jem objímal záhy celou oblast státních věd. Zajímalo ho státní právo, zvlá­ ště problém Českého státního práva. Kramář se neusídlil tehdy v Praze jako Kaizl a Masaryk. Pobýval na několika místech, v Praze, v Podkrkonoší v Semilech a ve Vídni, kde stu­ doval v archivech finanční a správní dějiny Rakouska. Byl pražským po­ měrům za svých studií bližší nežli Masaryk.

280

REALISTÉ.

Kramář byl stejně jako oba jeho přátelé silná, vyhraněná individua­ lita. Byl energický, houževnatý, neúmorný, pln podnětů, byla to hrud Či­ norodá. Celou svou bytostí se vždy pouštěl do úkolů, které si vytýčil. Ač­ koliv byl pilný, přece neměl tu míru píle jako Kaizl a Masaryk. Nelekal se ve své činnosti útoků a osočování. Zastavoval se diplomaticky u autorit, když s nimi nesouhlasil, ale nepodnikal na ně útoků a nevedl s nimi sporů. Vyhýbal se jim. Vždycky počítal s danou situací a celým svým založením byl oportunista, ne radikál. Nedovedl se vždy dáti vésti jen věcně, podléhal nejednou i svým citům. Byl vůbec citověji založen nežli Masaryk a zvláště Kaizl. Všechny jeho snahy byly doprovázeny ušlechtilostí. Byl idealista a optimista. Po celý svůj život byl mužem Čistých rukou. Právem si na tom zakládal. Byl to český vlastenec, upřímný Čech. Netoužil nikdy, aby došel nějakých osobních uznání, nepachtil se ani za ziskem ani za pomíjející ob­ libou. Stejně jako Masaryk a Kaizl měl veliký encyklopedický rozhled a byl oddán právě tak vědě jako umění. Chyběla mu ta míra organisaČního ta­ lentu, jakou se honosili Masaryk a Kaizl. V jednání byl otevřený, Čestný, vyhýbal se úskoku a lsti, byl dobrosrdečný, důvěřivý a bodrý. Masaryk a Kaizl mu proto říkali »dítě«. Měl jako Masaryk i Kaizl svou hrdost, nebyl podlízavý, nýbrž statečný. Nad Masaryka i Kaizla vynikal jako řečník. Byl úchvatným mluvčím živé, temperamentní gestikulace, jemné modulace příjemného hlasu, měl krásnou koncepci a jemnou formu slova. Jeho řeč tryskala z jeho nitra. Byla plna myšlenek a podnětů, mluvila nejen k roz­ umu, nýbrž i k srdci. Kramář byl nejen tvůrce velkých řečí, nýbrž i vynika­ jící a pohotový debatér. V srovnání s Kaizlem a Masarykem nebyl vždy dosti kritický. Pohyboval se rád ve velkých liniích, opomíjel podrobnosti, nebyl tak konkrétně založen jako Kaizl. Neměl také to prorocké, co charakterisovalo Masaryka. Nebyl také tak hluboce vědecky založen jako Ma­ saryk a Kaizl. Nebyl znalec lidí. Nebyl k nim vždy dosti zdrželivý, podlé­ hal svému činnému temperamentu. Dovedl ty, kdo se uměli vlichotit v jeho přízeň, nekriticky milovat, jiné, kdo byli k němu přímí a kritičtí, podce­ ňoval a odmítal. Nedal si vždy práci, aby se přímo přesvědčil, vyhýbal se jednáním, která mu byla osobně nepříjemná a nepohodlná. Nesnášel kri­ tiky své Činnosti a nejraději ani nečetl, co se o něm psalo. Kramář byl stejně jako Masaryk a Kaizl veliký politický talent. Záhy 281

REALISTÉ.

zanechal své vědecké činnosti a věnoval se jako Kaizl jen praktické poli­ tice. Politika mu byla stejně jako oběma jeho druhům nejen uměním,nýbrž i vědou. Ale proti nim byla Kramářovi více uměním nežli vědou. U Kra­ máře nebyly jako u Masaryka a Kaizla politické akce výsledkem pečlivé práce a neúmorné přípravy, nýbrž byly ovocem inspirace. Stejně jako Masaryk a Kaizl zdůrazňoval Kramář nutnost morálky v politice. Nebyl demagog, nečinil nemožných slibů. Měl ctižádost, aby byl uznán národem, ale nevykupoval si nikdy jeho přízně ani lichocením ani nepravdami. Byl i vynikající novinář. Koncipoval rychle, výstižně, věcně, krásně. Byl znamenitý novinář-Článkář. Kladl velikou váhu na význam novin v do­ bě demokratické a měl proto vždy o ně péči. S mládeží nikdy nepěstoval soustavných styků. Bylo to jednak proto, že neměl v Praze stálého bydliště, jednak že nenáležel jako Masaryk a Kaizl mezi docenty našich vysokých škol. Kramář proti Masarykovi a Kaizlovi nebyl jen racionalista a positivista. Bylo v něm i kus romantika. Nepadal u něho na váhu jen rozum, nýbrž i silně citová stránka. Ale nebyl nikdy vlastenčící a boucharonský politik. Při všem, co kdy politicky konal, rozhodoval u něho na prvním místě jím odhadnutý prospěch národa. Měl, když se sblížil s Masarykem a Kaizlem před sebou velkou politickou budoucnost. Jestliže zaujal v poli­ tických dějinách svého národa místo vynikající, má za to děkovati přede­ vším sám sobě, svému politickému nadání a své politické práci. Kaizl, Kramář a Masaryk se stali r. 1889 dušemi »Času«. »Čas« za jejich vedení si hleděl nejen politiky v nejužším toho slova smyslu, nýbrž i v smyslu nejširším. Nejen jej zajímaly politické zásady a postup České delegace ve Vídni a v Praze, nýbrž veŠkeren veřejný život Český. Národohospodářské, sociálně-politické, kulturní, Šlcolské a student­ ské záležitosti vedle úzce politických se projednávaly v Článcích i v drob­ nějších statích a zprávách, a to lidmi, kteří rozuměli věci, o níž psali. »Čas« jako týdeník se sice nezbavil úplně dozvuku bojů rukopisných a osobních hořkostí, které boje ty s sebou přinášely, ale jinak byl to list, který nechtěl agitací, zrádcováním, nemístným mentorováním, odvolává­ ním se na autority pojednávat o veřejných otázkách, nýbrž věcnou diskusí 282

REALISTÉ.

a působením na rozum čtenářstva. Nebyl to list psaný pro Široké vrstvy lidové, nýbrž list kritický, určený inteligenci, byla to spíše týdenní revue česká nežli noviny, jak se na né u nás lidé dívali v létech devadesátých mi­ nulého století. »Času« chyběla ruka žurnalistického rutinéra, ale to bylo jen na počátku, později se ti, kteří měli na starosti vedení »Času«, přiučili i této rutině. Zásluhou vídeňských styků dr. Kramáře mohl »Čas« i pře­ kvapovat! novinkami z vnitřní politiky rakouské. »Politika rozumná a poctivá« bylo heslo týdeníku »Času«. »Čas« opravdu chtěl navazovati v politice na našeho velikého novináře doby probuzenské, Karla Havlíčka. Jako Havlíček do jisté míry odváděl český ži­ vot od politického romantismu na půdu reelní, tak chtěli »Časisté« odvésti Českou politiku své doby na půdu střízlivé skutečnosti. Jako se stavěli na jedné straně proti politickému autoritářství strany staročeské a beznaděj­ nosti staročeské politiky, tak na straně druhé dokazovali proti agitaci mladoČeského radikalismu, že nadšení a energie jsou dobré věci ve veliké po­ litické konkurenci, ale že nutně a bez výhrady musí se k nim družiti nále­ žité vedení a opravdová positivní práce. Hlavní úkol budoucí České poli­ tiky neviděli ve formulování politického programu, nýbrž v jeho pro­ vádění. Postavili si, jak výslovně pověděl »Čas«, »za přední úkol disputovati o všech otázkách národních, politických i sociálních bez předpojatosti, bez stranickosti — hledati, co musíme a hlavně co můžeme chtíti — opětu­ jeme to ne bez účelu — a tak vypracovat! positivní program soustavné Činnosti politické i národní. Však nesmíme zůstati na poloviční cestě. Dobrá politika u nás možná jen, stojí-li za ní zdravý organismus národ­ ní — a proto nelekáme se boje proti všem jeho chorobným zjevům, proti všemu, co odporuje poctivosti a opravdovosti našeho veřejného života. Bez­ ohlednost — ale i opravdovost i dobrá vůle nám budou ve směru tom ne­ zvratnými zásadami«. V hlavních základech svých vycházela redakce »Času« z nacionalismu a politického liberalismu české buržoasie. To byly základy starého progra­ mu Fr. Palackého. Ale redakce týdeníku »Času« chtěla jiti dále, hledíc k potřebám nové doby, k vzrůstajícím úkolům státu, zvláště vzhledem k na­ léhavosti otázky sociální, a chtěla starý nacionální a liberální program 283

REALISTÉ.

české buržoasie doplnit a moderní potřebě přizpůsobiti. Svou výslovnou péčí o sociální otázku, ke které obě tehdejší politické strany České, staro­ česká i mladoČeská, chovaly se netečně a nevšímavě, postavili se redaktoři »Casu« na půdu vědomého sociálního pokroku. Jednak proti státoprávnictví strany staročeské, která ve Vídni za své politické aktivity poznala, že na státoprávní akce není pomyšlení, která však neměla odvahy volič­ stvo o tomto stavu a o chybách svého dřívějšího státoprávního radikalismu pouČiti, jednak proti nevhodnému zvedání odhozeného státoprávního pra­ poru Mladočechy prohlásili za východisko a základnu České politiky otáz­ ku národnostní. Nechtěli ji mísiti s otázkami ostatními, zvláště státopráv­ ními, povazujíce je jen za fenomény boje národnostního, za zbraně a pro­ středky k vítězství v tomto boji. Proti vkořeněnému veřejnému mínění, že uskutečnění Českých státoprávních tužeb není doba daleká, otevřeně říkali, že cesta k státnímu právu jest dlouhá a že docíliti státoprávních ideálů není možno rázem. Proti bezmyšlenkovitému volání po korunovaci a proti vyčerpávání státoprávních tužeb Českých voláním po ní dokazovali, že ko­ runovace není možná, leda proti Němcům jako ochrana celistvosti našeho království a říše, nebo na základě shody s Němci jako konečné, zdravé upravení ústavních poměrů celé říše, jako rovnováha proti vlivu maďar­ skému. Proti theorii staročeských politiků, že konec Českého státního práva hledati nutno na Bílé hoře, stavěli na základě obšírných studií dr. K. Kra­ máře, později v samostatném spise »České státní právo« prohloubených a vydaných, teorii novou, že klidný organický rozvoj Českého státního prá­ va byl přerušen r. 1749, kdy byla zrušena představitelka legislativní i ad­ ministrativní moci zemí koruny české, Česká dvorská kancelář. Nevzdávali se státního práva koruny České, poněvadž uznávali k němu nepromlČitelný právní nárok, ale netajili se, že uskutečnění státoprávních ideálů jest nutno odložit a dojít k němu po namáhavé práci. Upozorňovali, že Český národ nemá tolik síly, aby si sám vynutil na říši svůj vlastní útvar státní, zřízený bez ohledu na ostatní Části říše, volali proto Českou politiku z je­ jího úzkého státoprávního stanoviska na půdu Širší, na půdu federalisace Rakouska, České historické nároky chtěli spojovati s požadavky moderního státu, přáli si přetvoření říše ve smyslu federalistickém nejen pro sebe, nýbrž na prospěch všech národů rakouských. Radili Českým politikům, aby 284

REALISTÉ.

hledali spojence v těch, kdo s nimi měli společné zájmy, a aby o prospěš­ nosti české federalistické politiky pro celou říši přesvědčovali všechny, kdo mají vliv v rakouském mocnářství. Na základě tří státotvorných principů, historického, geograficko-hospodářského a národnostního si přáli přetvoření centralisovaného Předlitavska v čtyři skupiny: 1. Čechy, Moravu a Slezsko, 2. Halič a Bukovinu, 3. Rakousko pod a nad Enží, Salcpurk, německou část Štýrska a Korutan, Tyroly a Vorarlberk, 4. slovinskou část Štýrska a Korutan, Krajinu, Istrii, Gotici, Terst a Dalmácii. Pokud se týče vnitřního života státního, stáli na principu autonomie. V zájmu pravé svobody občanské, z důvodů národ­ nostních i finančních horovali pro princip autonomie. Jako Frant. Palacký zastávali austroslavismus. Tento základ přejímali od Palackého se všemi jeho důvody i důsledky. Ačkoliv se cítili především Čechy, nezapomínali, že jsou Slované. Hlásili se k »vzájemnosti slovanské« a chtěli, aby idea ta byla jim více nežli prázdnou frází. Znali a seznamovali se se slovanským světem, měli čilé styky s badateli slovanskými, věnovali místa poučování o světě slovan­ ském. Aby svazek rakouských Slovanů se stal pevnějším, navrhovali jakýsi orgán, v němž by se vzájemnost rakouských Slovanů projevovala: občasné schůze představitelů všech slovanských národů Rakouska. Uznávali a proto přemýšleli o řešení národnostní a zvláště jazykové otázky v Předlitavsku. Odmítali povýšení jedné řeči, němčiny, za řeč státní a žádali provedení ja­ zykové rovnoprávnosti ve všech oborech veřejné správy a ve všech skupi­ nách zemí. Soudili, že národnostní otázku lze řeŠiti jen v celém Předlitav­ sku a jen v její celistvosti. Staročeskou teorii, formulovanou podrobněji univ. prof, drem J. Trakalem, jako by vyřízení otázky národnostní v Če­ chách nebylo možné bez současného vyřízení otázky státoprávní, považo­ vali v základě za pochybenou. Navrhovali národnostní zákon, platný pro všechny národnosti v Před­ litavsku, vymezující přesně, aby se předešlo sporům, práva a povinnosti každé národnosti. Říšským zákonem chtěli míti stanoveny hlavní zásady pro minoritní Školy a jejich vydržování. Nepovažovali jednojazyčnost úřed­ níků za porušení principu rovnoprávnosti, ale především chtěli, aby v kaž­ dém kraji byl jazyk lidu i vnitřním jazykem úředním. 285

REALISTÉ.

S Němci přáli si smír celý a poctivý a povazovali jej za jeden z před­ ních úkolů České i vládní politiky, třeba že nevěřili v jeho brzké uskuteč­ nění. Tím stavěli se proti náladě Širokých vrstev voličských své doby, jíž bylo lze vysvětliti, že za vlastenecky podežřelého byl pokládán, kdo radil k smíru a k dohodě s Němci. Spolupracovníci »Času« chtěli, aby Němci zanechali svých dobyvačných úmyslův a hájili jen své dosavadní državy. Přemýšleli, jak by se dala upraviti jazyková otázka v Čechách mezi oběma národy a hned v létě (15. Června) r. 1889 zastávali názor, aby zůstalo, pokud se týče úředního jazyka na venek, při jazykovém nařízení Stremayerovu, pokud se týče vnitřního jazyka úředního, aby úředním jazykem v němec­ kém kraji byla němčina, v českém Čeština, v krajích smíšených řeč většiny okresu. K německým požadavkům své doby, proti nimž stálo ostře České veřejné mínění, nebyli úplně odmítaví. Připouštěli dva senáty společného vrchního soudu, rozdělení zemské Školní rady ve dva odbory, byli v zájmu klidu pro placení nákladů Školních každou národností o sobě s předpo­ kladem, že do Škol se budou přijímati jen děti jazyka vyučovacího znalé, a neměli námitek proti rozdělení zemědělské rady ve dva odbory se spo­ lečnými úradami o všech věcech, týkajících se povšechných hospodářských zájmů Čech. Ale všechny tyto koncese Činili v předpokladu, že se nejedná mlčky ani výslovně o německou státní řeč. Na akce Němců v Čechách se nedívali jen se stanoviska úzce Česky territoriálního jako většina jejich vrstevníků, nýbrž umísťovali akce ty do rámce velkoněmeckého hnutí, tou­ žícího po Adrii, a tudíž nebezpečného Čechům i Slovanům rakouským vůbec. Uvažovali o poměru Českého lidu k Šlechtě. Poddávání se staročeské strany Šlechtě považovali za politickou chybu, ačkoliv zase z důvodů poli­ tické oportunity, za poměrů, jaké byly, považovali politické spojenectví rozumné české národní strany se Šlechtou proti tehdejšímu učení radika­ lismu mladoČeského, ale jen pro tu dobu, za nezbytné. Nespokojili se však jen s touto zásadou, s tímto heslem, nýbrž hleděli konkrétněji stanovití po­ měr Českého lidu k Šlechtě. Co viděli na Šlechtě jako pojítko s Českým li­ dem, byl její někdejší státoprávní program a zásada autonomie, odpor proti vládě jedné národnosti na úkor druhé v Rakousku a nepřátelství proti liberálním Němcům; to, co jim při ní překáželo, byl nedostatek národní

286

REALISTÉ.

rozhodnosti, její upřílišněné dynastické a katolicky klerikální stanovisko. Chtěli vzhledem k politicky významnému a vlivnému postavení Šlechty jiti s ní společně, když by přijala za své ty požadavky, které se týkaly za­ bezpečení a rozvoje České národnosti. Týdeník »Čas« stál na stanovisku protiklerikálním. Nestavěl se proti zbožnosti, naopak si přál, aby lidé, zvláště mládež, byla hluboce prodchnu­ ta velikými ideály křesťanského náboženství, ale rozhodně odporoval klerikálním pokusům o Školu a vyučování; dozor církevní připouštěl jen nad vyučováním náboženství. Proti manchestrovským názorům, obecně v Čechách tehdy rozšířeným, stál »Čas« na stanovisku sociálne-reformním. Hleděl si dělnictva nejen z dů­ vodů demokraticko-politických, jako činili MladoČeŠi, nýbrž i z důvodů sociálně-politických. Stavěl se proti thesi manchestrovství, jako by kruté strá­ dání dělnictva bylo nezměnitelným zákonem přírodním, a počítal socia­ lismu za zásluhu, že thesi tu podkopal. Zastával se také českého dělnictva proti výtkám Česky nacionálního liberalismu, jako by české dělnictvo proto, že projevilo zájem a sympatie sociálně-demokratickým zásadám, bylo beznárodní. Ve smyslu příkazů sociálně reformní politiky ukládal státu, »aby svým mocným prostředkováním hleděl poněkud zmímiti společenské pro­ tivy a aby vedl dělnictvo k lepšímu osudu dříve, než dělníci chopí se věci sami«. Cesta, kterou chtěl »Čas« kráčeti k lepší budoucnosti Českého národa, byla cesta spoléhání na vlastní síly a cesta úsilovné a neúmomé práce. Autoři »Času« nevěřili proti romantismu své doby v politické zázraky, vě­ řili jen v zdatnost Českého národa a v jeho pracovitost a píli. Hleděli změniti názor veřqného mínění tehdejšího na veřejnou práci. Práce na poli veřejném se jim nevyČerpávala krasořeČněním, okázalou agitací a neomezo­ vala se jen na ty, kdo byli Členy sborů zákonodárných. Budili úctu k drobné práci národní, nedoceňované tehdy a podceňované, a dokázali, »že je ta drobná práce stejně záslužná jako kterákoliv jiná na místech vyšších, které každý vidí.« Formulovali přesně, jak si představují postup České politiky. Nebyli ani radikály, ani nebyli za každou cenu podporovateli vlády. Byli pro po­ litiku, jak ji nazývali aktivní. Methodicky tedy stáli v té příčině na stejném 287

REALISTÉ.

stanovisku jako Staročeši. »Cílem aktivně politiky,«tak dne 1. Června r. 1889 formuloval dr. Jos. Kaizl aktivní politiku, »jest sbírání a množení ztrace­ né váhy politické, nabývání větších i drobnějších výhod, nenáhlé tužení sil a vše to v rámci ústavy, aby jednou synové a vnukové deklarantu mohli postupovali útokem po státním právu, jehož dříve přímo jsme dobývali. Nová taktika dána parlamentární aktivitou, jde o to, interessovati pro přání naše vládu i parlamentární frakce; ač interes pochází z lásky neb obavy, na tom nezáleží; jen o to běží, míti majoritu a využívali jí«. Chtěli v politickém životě tvořili positivně přes veškery protivy a obtíže. Byli si plně vědomi, že taková politická práce si vyžaduje vědomostí, znalostí, neúmorné píle a železné energie. Proti dědictví státoprávně radikální kampaně České, proti pohlížení na c. k. úředníky jako zrádce na programu státoprávním, proti zrazování ze vstupu do služby státní a proti malé péči o systematické umísťování českých lidí politickými kruhy Českými ve státní správě, žádali, aby dele­ gace Česká, což již StaroČeŠi počali uskutečňovat!, pilně a soustavně hle­ děla si úřednických personalií, aby hleděla zvláště ústřední úřady osaditi Českými mladými, zdatnými silami. Podpírali tento svůj požadavek důvo­ dem, »že o národech a státech nerozhodují jenom řeči v parlamentech, nýbrž také výkony správy státní, a že vliv organisované bureaukracie často je příliš velký, abychom směli se vzdávati svého vlivu na ni, dokud vůbec jaký máme«. Redaktor pražského politického měsíčníku pro pěstování slovanské vzájemnosti »Die slavische Warte«, Frant. Pazdírek, nazval dne 1. února r. 1889 redaktory »Času« realisty a jejich směr nacionální realismus. Ozna­ čení to, které pak bylo přijato »Časem« jako označení směru týdeníku »Času« i stoupenců tohoto směru, všeobecně se ujalo. Jméno to odpoví­ dalo věci, o níž Šlo. »Čas« svými myšlenkami měl za své doby pronikavý vliv na politic­ kou veřejnost českou. Přes to, že jeho stati nejednou byly žurnalistikou obou stran českých, staročeské i mladoČeské, zamítány, přes to byl na po­ slanecké kruhy nepopěrný vliv »Času«, a nejednou mnoho z toho bylo pro­ vedeno, co »Čas« navrhl a nač upozorňoval, třeba že »Čas« pak za pů­ vodce myšlenky nebyl uváděn. Posice, které »Časem« si realisté získali ve

288

REALISTÉ.

vnitřní politice, nebyly nepatrné. Realisté dovedli upoutati na svůj list, své názory a svou práci pozornost rozhodujících kruhů vídeňských, žurnalistic­ kých i vládních, a dobyli si míst politiků, jimž náleží budoucnost. Na základe svých názorů, v »Čase« proslovených, hleděli kupiti kolem sebe stoupence svých zásad. Na čajových dýcháncích, které pořádali pro vysokoškolskou mládež, získávali si generaci, která měla se budoucně súČastniti veřejného života; soustavným dopisováním do krajinských listů Českých hleděli působiti na veřejnost Českou mimo Prahu; dopisováním do listů zahraničních, zvláště francouzských, ve smyslu svých zásad osvět­ lovali Českou politiku před cizinou. Jejich úspěchy byly takové, že si pod jejich vlivem v zájmu ještě intensivnějšího působení přáli v září r. 1889 dr. Kramář a prof. Masaryk z týdeníku »Času« učiniti deník. Neuskutečnili úmysl ten pro silný odpor dr. Kaizla, který nemohl svoliti jako střízlivý kritik a znalec skutečných poměrů tiskových v Praze, zvláště z důvodu fi­ nančních k přeměně »Času« v deník. Všichni tři zakladatelé politického realismu u nás měli touhu, jako muži Činu, osvědčí ti své politické talenty v praktické politice. Pokoušeli se proto v době, kdy nebylo pomýšlení na založení nové strany, kdy sami o sobě by bývali nebyli došli mandátů a kdy soudili, že vytvoření nové České strany buržoasní by bylo »Škodlivé u vlády«, uplatniti se v některé ze stávajících politických stran České buržoasie, buď ve straně staročeské nebo mladočeské. * O straně staročeské měli realisté jednotný názor. Odsuzovali autoritářství této strany a víru v neomylnost jejího vůdce, dra Riegra, které měly neblahý vliv na duševní hodnotu strany. Litovali, že se voláním po svor­ nosti dusilo StaroČechy každé myšlení politické. Nenamítali ničeho proti konservativnímu rázu strany, ale za zlé měli jejímu vedení, že na této cestě nedovede vytrvat, že se dává od správné taktiky oportunismu strhovat ra­ dikalismem a že provádí politiku dvojakou, radikální v Čechách, poddaj­ nou ve Vídni. Ale přes tyto výtky povazovali realisté na dlouho stranu staročeskou za stranu, v které by jedině mohli uplatniti své schopnosti a pracovní energii. Zvláště dr. Kaizl a prof. Masaryk, sotva že se v zimě 19

289

REALISTÉ.

r. 1888 v »Čase« sblížili na poli politickém, ihned počali působiti na sta­ ročeskou stranu, aby jim poskytla jako zvláštnímu křídlu možnost spolu­ práce v politice a publicistice. Dr. Kramář, který si přál věcného prohlou­ bení realismu a proto nezávislost na obou politických stranách, tehdy zra­ zoval z těchto unáhlených kroků a radil k zdrželivosti až do doby všeobec­ ných voleb sněmovních, které se měly konati v roce 1889. Se svým míně­ ním nezvítězil. Prof. dr. Kaizl a zvláště prof. dr. Masaryk se hned v první polovici listopadu r. 1888 dali na svou pěst do jednání se staročeským po­ slancem A. O. Zeithammrem. Mezi jednajícími se nejevily veliké rozpory. Masaryk za jednání se Staročechy prohlašoval, že uznává bezpodmínečně staročeský program. Program Palackého byl oběma stranám společný a také vůle udržeti tehdejší vládní systém Taaffeho. Realistům běželo o to, aby si StaroČesi ve Vídni k vládě i pravici počínali mužněji a důstojněji. Tato podmínka nemohla býti důvodem k přerušení jednání. Vídeňský pro­ fesor MUDr. Ed. Albert, který, sám StaroČech, si přál reformy staročeské strany a Čekal ji od realistů ve smyslu akce prof. Kaizla a prof. Masa­ ryka, osobně působil na posl. Zeithammra, a důvody jeho autority byly tak silné, že si prof. Zeithammer jménem své strany přál dohody nejopravdo­ věji. Prof. Kaizlovi Šlo při tomto jednání o faktické opanování staročeské strany na poli politickém i kulturním, o vliv ve sboru důvěrníků, v žurna­ listice, říšské radě, sněmu, v Českém museu i v České akademii, a ústupky chtěl Činiti jen měrou nejmenŠí. Ale celé jednání nemohlo vstoupiti do stadia závažnějšího, dokud se rodina Riegrova nesmířila se vstupem realistů do strany staročeské. A ta se s ním nesmiřovala, poněvadž neuznávala realisty za politickou stranu a nechtěla s nimi vyjednávati jako se stranou v politice suverénní, pak že jí bylo jasno, že by vstupem realistů vzal ve straně za své princip, na němž stála staročeská strana, víra v neomylnost vůdce a autorita Riegrova, rea­ listy nejednou podceňovaná. Prof. Masaryk se pokusil rozplaŠiti nedůvěru k realistům u samého Riegra. Dne 21. ledna r. 1889 ho navštívil. Pozvání k návštěvě zprostředkoval redaktor »Slavische Warte« Frant Pazdírek, který měl styky s rodinou Riegrovou, a to tak, že se nemohlo říci ani, že by byl Masaryk prosil dra Riegra o rozmluvu, ani že by Rieger byl Masa­ ryka ze svého popudu a v svém zájmu pozval k návštěvě. Na svou zodpo­ 290

REALISTÉ.

vědnost inscenoval redaktor Fr. Pazdírek osobní setkání Riegrovo s Ma­ sarykem. Nemohlo se tedy mluviti ani o pokoření a nadbíhání Masaryka Riegrovi, ale ani o uznání zvláštního významu realistu Riegrem a tudíž o nějakém jejich úspěchu, o jakém mluvil prof. Masaryk. Vedle vyjasnění stanovisek obou stran, zvláště v otázkách kulturní politiky, setkání nemělo praktického významu. Oba muži sice slíbili pracovati mezi svými stoupenci k odklizení osobních nájezdů v politice i na universitě, ale nemohli zadržeti, třeba že zakročili oba u časopisů, na něž měli vliv, zbytky hořkostí z bojů doby rukopisné. Ale ještě dříve nežli se hořkosti ty dostaly na venek, jednání se vleklo dále, dne 27. ledna r. 1889 prof. Masaryk jednal s prof. dr. J. Kalouskem, nenávistným odpůrcem realistů a popuzovatelem dr. Riegra proti nim, o kooperaci realistů se Staročechy na universitě a v institucích vědeckých, a téhož dne a pak ještě později s organisátorskou duší strany staročeské, prof. dr. Alb. Bráfem, o kooperaci na poli politic­ kém. Masarykovo jednání bylo jím sice označováno za jednání s realisty, ve skutečnosti však běželo jen o akci s ním a dr. Kaizlem. Ale v druhé polovici února r. 1889 se objevila nekázeň Části staročeské žurnalistiky. Dne 17. února r. 1889 vídeňská »Neue Freie Presse« pochválila realisty jako rozumné politiky a den poté klerikální deník »Čech«, kamž články své ukládal vlivný Člen strany staročeské, prof. dr. J. Kvíčala, a po něm deník »Česká politika« ostře vystoupily na základě Článku »Neue Freie Presse« proti realistům. Když se k výpadům těchto listů připojil do jisté míry i »Hlas národa«, oficielní list staročeského vedení, inspirovaný prof, dr. Bráfem, bylo více nežli jasno, že jednání o kooperaci realistů se Staro­ čechy pro tu dobu jest ukončeno. Realisté nemohli prof. J. KvíČalovi za­ pomenout! toto jeho chování, jako mu nezapomněli nic z toho, co učinil za boje rukopisného, a nejen v »Čase«, nýbrž i mimo něj se pokoušeli oslabiti jeho mocné a vlivné postavení. Když se na podzim roku 1889 znovu ustavoval sněm království Českého, umínili si překaziti zvolení prof. dr. J. KvíČaly do zemského výboru. Získali sice pro svůj plán těch několik málo agilních a málo vlivných poslanců v klubu staročeském, vedených nově zvoleným poslancem dr. A. Zemanem (Antalem Staškem), kteří sympatisovali s názory »Času«, ale upříliŠněnou agitací, v níž byli podporováni i vídeňským prof. dr. Ed. Albertem, a veřejnými výpady na dra KvíČalu 19*

291

REALISTÉ.

v »Času« způsobili situaci takovou, že byli nuceni se prof. Kvíčaly ujati a na jeho kandidatuře do zemského výboru trvati i ti z pravověrných Staročechů (prof. A. O. Zeithammer, dr. K. Mattuš a j.), kdo právě nebyli nej­ většími jeho příznivci. Prof. KvíČala 23. listopadu r. 1889 byl k překva­ pení realistu zvolen do zemského výboru, jeho posice byla znovu upevněna, porážka a slabost realistu byla obecně viditelná. Staročeská strana se jevila po této události, pak po adresní debatě ve sněmu a aféře Husovské realistům jako strana v úplném rozkladu. Mladočeský radikalism nabýval půdy ve voličstvu. Realisté považo­ vali okamžik ten za vhodný, aby se ve znamení omezení agitací a mladočeského radikalismu rychle vrhli do staročeské strany a ji opanovali. Dne 27. listopadu r. 1889 navázali prostřednictvím poslance dra A. Zemana znovu s dr. Bráfem, Riegrem a pak s oficielním zástupcem strany staro­ české (předsedou neposlaneckého »Českého klubu«) dr. K. MattuŠem jed­ nání o dohodu. Ale přes to, že prof. dr. Albert pracoval u rodiny Riegrovy o rychlé uskutečnění dohody, jednání tímto tempem nepokračovalo. Sami realisté se zalekli kroku, který učinili, a bylo jim z něho úzko, když co den ukazovaly se nové a nové známky úpadku strany staročeské uvnitř i venku a velikého rozmachu i vzrůstu strany mladoČeské. Dr. Kramář tehdy přes tuto úzkost prof. Kaizla i Masaryka byl pro vstup do staročeské strany, ale za podmínek naprosté regenerace strany podle návrhů realistů a veřejného projevení vůle po takové regeneraci. StaroČeŠi, které bouřila tato podmín­ ka sebepokoření, otáleli s jednáním a nepokračovali v něm. Mezi tím byly publikovány punktace. Touto událostí vstoupilo jed­ nání realistů se StaroČechy do nového stadia. Realisté v předpokladu, že se punktace provedou, odhadovali, že bude po jejich publikování potřebí v politickém životě zdatných pracovníků, za jaké se považovali, že si Sta­ roČeŠi budou ve svých zásadách po punktacích jasnější a tudíž dohoda s nimi možnější a že oddalováním Šlechty usnadní se ve větší míře Činnost živlům lidovým a demokratickým. Neměli, dokud nebyla vydána Schónbornova nařízení, proti obsahu punktací vážnějších námitek, zvláště ne proto, poněvadž většina otázek mezi vládou a stranami, zúčastněnými na jednání, měla se řeŠiti na sněmu. A do tohoto řešení na sněmu byli by si realisté přáli jako křídlo StaroČechň zasahovati. Prof. Masaryk psal dne

292

REALISTÉ.

29. ledna r. 1890 redaktoru G. Eimovi: »Stipulace nejsou tak tuze zlé a na každý způsob jsou přijaty (vlastně již). Myslím tedy, že může realism při­ pojili se ke Starým, protože je program dán skutečné práci. Zejména bude již brzy potřeba lidí, kteří by stipulace doplnily a pro zákon upevnily.« Po vydání Schbnbornových nařízení se názory mezi realisty o situaci a jednání se Staročechy změnily a trojlístek realistů se v mínění rozštěpil. Kdežto Kaizl a Masaryk, vidouce, že nebudou povoláni k provádění punktací a že neobratným chováním Staročechů, i co bylo udržitelného v punktacích, se stávalo nepopulárním a bylo využíváno mladočeskými agitacemi proti StaroČechům, byli pro ukončení jednání o dohodu se Staročechy — dr. Kra­ mář radil vytrvat, v zájmu prospěchu národa vstoupiti do strany staročeské a tam pracovati, aby punktace přinesly ve svých důsledcích co nejlepší si­ tuaci Českému národu. Nezvítězil se svým míněním, poněvadž nemohl vy­ vrátili názor, že punktace byly jen cenou za vstup Němců do sněmu, a po­ něvadž dobře neznal osobní poměry realistů a Staročechů na půdě univer­ sitní a vůbec kulturní. Dne 20. února r. 1890 dr. K. Mattuš, který se vzdal na Mlado-Boleslavsku říšského mandátu, nabídl jej osobně dr. Kaizlovi. Byl to man­ dát, silně MladoČechy ohrožený. Dr. Kaizl, poněvadž jednání mezi Staro­ čechy a realisty o dohodu nebylo ukončeno, nepřijal nabídky, ceny dosti pochybné. Ale vybídnutí MattuŠova použil k tomu, aby urgoval zkoncování započatého jednání o dohodu. Dr. MattuŠ vedl tedy jednání dále a zdálo se, že by bylo došlo k příznivému výsledku zvláště proto, že MladoČeŠi neČelili dostatečnými důvody punktacím a nedovedli tímto způsobem získávati Českou inteligenci. Na schůzce dne 25. února r. 1890 prof. Masa­ ryk a dr. Kaizl formulovali dru MattuŠovi nejen společné programové body, nýbrž i podmínky provedení. Přihlásili se k praporu liberalismu, k »zlidovění« České politiky, proti Škole klerikální a pro smluvní upravení dohody se Šlechtou. Vyhrazovali si svobodu v záležitostech literárních, uměleckých a vědeckých. Chtěli 4 mandáty pro sněm a 3 mandáty pro říš­ skou radu, místo mezi důvěrníky, vliv na deník »Politik« a »Závod tiskař­ ský a vydavatelským a to tak, že by měli nejen zastoupení ve výboru to­ hoto, nýbrž že by i prof. Masaryk byl hlavním redaktorem oné. Dr. Kaizl sliboval za účastenství dra Kramáře zvelebiti rubriku národohospodář­ 293

REALISTÉ.

skou. »Čas« nechtěli realisté zastavit!, nýbrž vydávati dále jako revui, jako theoretického pomocníka strany staročeské. Postavili podmínku, aby již prof. dr. Jan KvíČala nebyl volen za přísedícího zemského výboru. Byla to sice podmínka osobního rázu, ale, jak vyplývá z dopisu Masarykova ze dne 22. března r. 1890 G. Eimovi, podmínka hlavní a vlastně jediná. Přestup realistů do strany staročeské měl veřejně býti ohlášen veřejným prohláše­ ním, smluveným mezi dohodujícími se stranami, prvního kandidáta poslanectví z řad realistických. Den poté odevzdal prof. Masaryk dru Mattušovi podle jeho přání svůj program i písemně. Nemírností požadavků v otázce žurnalistické, nevhodným hájením frakčního stanoviska, předčasným žá­ dáním kapitulace prof, dra Jana Kvíčaly vzbudili proti sobě nedůvěru u objektivního a klidného dra MattuŠe a vyvolali agitaci dra Jana KvíČaly, po níž nebylo možno, nežli jednání o dohodu považovat! za ukončené. Prof. KvíČala v akademických úřadech započal proti prof. Masarykovi ne­ přátelskou akci v patrném úmyslu vyprovokovali realisty, aby se postavili do posice, že do strany staročeské nemohou vstoupiti, dokud v ní má prof. KvíČala to rozhodující místo a význam, které měl. Realisté se dali prof. KvíČalou zahnati do postavení, v jakém je chtěl míti, aby jednání o dohodu musilo býti realisty prohlášeno za ukončené. Prof. Kaizl zakročil ve pro­ spěch prof. Masaryka u prof, dra Alb. Bráfa a žádal po něm zastavení disciplinárních řízení, neprávem zavedených na universitě proti prof. Masa­ rykovi, ale Bráf odepřel jménem své strany do této záležitosti se míchati. Ne snad jen proto, že stoje na stanovisku autonomie university necítil se k inter­ venci takové kompetentním, nýbrž proto, poněvadž nebyl tak mocným, aby bez vnitřních otřesů v staročeské straně dovedl akci prof. Kvíčaly potlaČiti. Dr. Kaizl, jménem svým a prof. Masaryka, dne 26. března r. 1890 oznámil osobně dru Mattušovi, že jednání se stranou staročeskou o doho­ du považují za přerušené. Uváděli za důvod tohoto kroku rozpory zásadní: různost v pojímání svobody občanské, tisku a spolčování, rozdíly v otáz­ kách náboženských a českých dějin a žádali, aby kroky a návrhy učiněné byly pokládány jako by se nebyly staly. Příčinou přerušeného jednání byl však rozpor KvíČalňv a Masarykův na universitě. Kdyby byli realisté ne­ byli se dali vyprovokovat! prof. KvíČalou a boj proti němu byli odložili do doby, až by byli bývali Členy staročeské strany, nebylo by se jednání o do­ 294

REALISTÉ.

hodu rozbilo a vliv Kvíčalův byli by bývali mohli jako stoupenci strany staro­ české ve straně i mimo ni omeziti více a dříve, nežli vliv Kvíčalův ve ve­ řejném životě českém vůbec trval. Kaizl i Masaryk přerušili jednání se StaroČechy bez uvědomení a souhlasu dr. K. Kramáře. Když se dr. Kramář o věci této dozvěděl, nesouhlasil s ní. Jemu byly všechny ty universitní spory České, na něž se díval z ovzduší mimopražského, věcí vzdálenou, neuzná­ val »profesorské historie« za dostatečný důvod k přerušení akce: aby punk­ tace prováděli s Němci lidé, kteří z nich mohli něco udělat ve prospěch českého národa. Teprve v polovici června r. 1890, kdy nastalo jasno, že celé vyrovnání mělo býti jen cenou za vstup Němců do sněmu, i dr. Kra­ mář schválil přerušení jednání se Staročechy; schválil je z důvodů jiného, než proč Kaizl a Masaryk jednání přerušili, z důvodu přesvědčení protipunktaČního.

* Názory realistů o mladočeské straně nebyly nejlepší. Nesdíleli sice mínění staročeského tábora, že strana mladoČeská nemá oprávněnosti vedle strany staročeské, nýbrž hlásali oprávněnost obou těchto stran. Ve straně staročeské byli by si přáli vidět oportunistický směr, který chce ponenáhlu dopracovali se posledních cílů státoprávních stálým sílením veškerých posic našeho národa, vnitřním i vnějším; ve straně mladočeské přáli si míti rozhodnější směr, který neuznává změn, jež se staly s námi bez nás, a který chce bezohledným bojem domoci se, Čeho přes všecku povolnost pojednou nemůžeme docíliti. Oba tyto směry měly jiti svou vlastní cestou, ale měly býti pamětlivy, že je v zájmu společného cíle nutno, aby se do­ plňovaly a pracovaly si do rukou, a ne aby se potíraly. Ale přes toto uzná­ vání oprávněnosti strany mladočeské se realisté netajili výtkami, které mají proti Mladočechům. Nemohli se smířiti s autoritářstvím »Národních listu« ve straně mladočeské, s nedostatkem programovosti mladočeské strany a s tehdejší politickou její negací, ale zase nemohli zavírat oči před vzrůstem této strany v buržoasním voličstvu na úkor posic staročeských. MladoČeŠi by byli rádi nejprve získali do své strany z realistického trojlístku dra J. Kaizla, který jako staročeský poslanec osvědčil svůj politický talent, zjednal si jako národohospodářský pracovník pochvalu pražské obchodní komory 295

REALISTÉ.

a vydobyl si v celé veřejnosti pevného místa a jména. V druhé polovici ledna r. 1889, kdy se počali MladočeŠi chystati do veliké volební kampaně na český sněm, navazovali prof, české techniky dr. Gabriel Blažek a pak mladoČeský advokát dr. Jan Kučera zcela formálně jménem své strany s dr. Kaizlem styky. Dr. Kaizl, který tehdy ještě věřil v pevnost staročeské strany ve vo­ ličstvu i v možnost uplatnovati realistické zásady v staročeské straně, ne­ mohl nežli odmítnouti jednání s Mladočechy. Masaryk, který věřil, že se uskuteční dohoda realistů se StaroČechy, byl proti vstupu mezi Mladočechy. Vykládal o tom dne 29. ledna r. 1890 redaktoru Gustavu Eimovi: »S Mladými, po zralé opětné úřadě nás všech, nemůžeme jiti: „Národní listy” musejí vládu poslouchati, snad hůř než Staří, protože p. dr. Grégr finančně stojí velmi slabě . . . Na těchto ta­ kových »Národních listech« a na vládě a na staročeské žurnalistice závislí jsou dr. Kučera, dr. Herold, Částečně dr.Ed. Grégr, a někteří menší, o nichž se všelicos ví... co tedy a jak působiti na straně mladých ?... slovem, lépe teď vstoupiti k Starým a tam domáhati se nápravy nejen Starých, ale i Mla­ dých. Reforma jedné strany přirozeně dovede nápravu i druhé... Jakmile já budu míti vliv na straně staročeské a v žurnálech, postarám se přede­ vším, aby se upustilo od starého hesla svornosti á tout prix a aby se b e z policie pracovalo k zvelebení strany a tím k sestlaČení Mladých v pro­ spěšnou situaci. Staří se musejí teprve naučiti pracovali se svou oposicí i proti vládě, kdy toho potřeba.« Dr. Kaizl nestál na odmítavém stanovisku k mladoČeské straně déle nežli něco přes rok. Po punktaČní kampani nesoudil sice o ní o nic přízni­ věji, ale byl již — bylo to na počátku dubna r. 1890, kdy jednání realistů se StaroČechy bylo přerušeno — přesvědčen, že realisté nemají jako samo­ statný směr a samostatná organisace, třetí strana, ve voličstvu naděje na úspěch, a že, chtějí-li uplatniti své politické talenty, musí se sblížiti s ro­ stoucí stranou MladoČechů. Od MladoČechů očekával postavení a pod­ mínky, které StaroČeŠi nechtěli realistům dáti ve své straně. Když Český politický tábor na jaře r. 1890 se rozestupoval v tábor propunktaČní a protipunktaČní, náleželi realisté podle svého přesvědčení táboru poslednímu. Ale nebyla tehdy stejnomyslnost v realistickém táboře v otázce poměru 296

REALISTÉ.

k Mladočechům. Kdežto dr. Kaizl s prof. Masarykem byli pro utvoření nové organisace ze všech protipunktaČních živlů, ke které učinil náběh poslanec Karel Adámek, zastával dr. Kramář názor, že realisté za situace, jaká jest, nemají jiné volby, nežli beze všech garancií přímo vstoupiti do mladoČeské strany a tam jako zvláštní frakce dobýti si místa svými schop­ nostmi a prací; nepochyboval, že když oni vstoupí do mladoČeské strany, že ostatní protipunktaČní živly přijdou za nimi. Kaizl i Masaryk, kteří ne­ jistotou politického postavení realistů se stali nedočkavě nervosními a kteří chtěli míti co nejdříve jasno, zda budou moci býti Činnými v nějaké velké organisaci politické — přidali se, ač později zase o věci byli na vahách, k mínění dra Kramáře. Dne 17. května r. 1890 se ptal prof. Masaryk re­ daktora »Nár. listů« G. Eima: »Myslil jste již na nějaké splynutí nás s Mla­ dými ?« Dne 1. Července r. 1890 pak psal dr. Kaizl: »Mně dnes nevadí už pranic, než Jul. Grégr a jeho velmoc, „Národní listy”. Musí se pracovati o tom, aby se to nějak upravilo... hlavní věc, jen býti ve straně, držeti a nepouštěli tak hned zase mandát a zachovati si orgán, třeba to byl jen „Čas”. Já jsem dnes úplně hotov akceptovali pakt s MladoČechy, ve kterém nám zaručena bude jakási samostatnost frakČní, pak „Čas” jakožto orgán; disciplinu ovšem v podstatných smluvených kusech programu zachovati musíme...« A Masaryk sděloval dne 2. října r. 1890 důvěrně G. Eimovi, jehož spolupráci pro sblížení realistů s MladoČechy by byl nyní rád uvítal: »... Nአpoměr k Mladým. Vnitřně jsme si cizí i osobně na mnoze, jen rozum tu i tam káže spojenectví. Přistoupíme tedy prostě a bez výhrad, jen „Čas” si necháme.« Aby za jednání s MladoČechy, které byl již dne 16. dubna r. 1890 znovu s realisty (s Masarykem) navázal oficielně před­ seda výkonného výboru strany mladoČeské dr. Jan Kučera, měli silnější po­ sici nežli pouze svým orgánem, týdeníkem »Časem«, pokoušeli se využiti volného postavení deníků »České politiky« a »Politik«, které přestaly být za boje punktaČního oporou staročeské politiky a byly fakticky beze strany i bez parlamentárního pozadí, a hleděli se za pomoci důvěrného a odda­ ného přítele Kaizlova, dr. Zd. Strobacha, předsedy »Závodu tiskařského a vydavatelského«, zmocniti vedení obou deníků. Nepodařilo se jim to pro neskromnost přání, která měli. Prof. Masaryk předčasně a netakticky dá­ val najevo, že by měl býti vrchním redaktorem obou listů, kdyby došlo

297

REALISTÉ.

k vlivu realistů na »Českou politiku« a »Politik«, a chováním tím vzbudil nedůvěru i mezi Členy podnikatelstva i mezi redaktory, kteří by byli mohli se nakloniti, aby byly listy orgány živlů protipuntačních, ale ne jen realistů a zmařil tím uskutečnění celého plánu. Aby se realisté mohli sblížiti s MladoČechy, bylo třeba připravovati dr. Jul. Grégra i jeho list »Národní listy« na takovou myšlenku. Od ruko­ pisných bojů zela mezi dr. Jul. Grégrem na straně jedné a mezi dr.Kaizlem a Masarykem na straně druhé veliká propast. Aby byla překlenuta, o to po­ čal pečovati na podnět dr. K. Kramáře a na přímluvu posl. K. Adámka mladoČeský poslanec Ervin Špindler z Roudnice. Působil na dr. Jul. Gré­ gra. Vedle něho i vídeňský redaktor »Národních listů« G. Eim, neobyčejně vlivný u dr. Grégra zdůvodňoval mu na doléhání Masarykovo nutnost sblí­ žení realistů s MladoČechy. Ale v okamžiku, kdy se půda takto připravo­ vala, pokusili se realisté sblížiti se s MladoČechy na základě určitého pro­ gramu a zase v organisaci, která by spojovala všechny živly protipunktaČní a nenešla jména národní strany svobodomyslné. Dne 1. listopadu r. 1890 otiskli v »Čase« na popud dr. K. Kramáře návrh programu lidového. Byla to v České buržoasní veřejnosti věc nová. Programy politických stran buržoasních se formulovávaly až do té doby v Čechách u příležitosti voleb, ve volebních provoláních, anebo v resolucích na schůzích a sjezdech. Teprve so­ ciálně demokratické strany zavedly do politiky, dříve nežli to učinila buržoasie, stranou schválené programy. »Návrh programu lidového« byla první konkrétní formulace politických snah České buržoasie spolu ve spo­ jení se stavem kulturních, hospodářských a sociálních snah světových. Při­ hlížela k vzrůstajícím úkolům státu v nové době. Celá konstrukce progra­ mu byla jiná, nežli bývaly konstrukce volebních provolání a resolucí. Kdež­ to se při všech volebních provoláních a resolucích tehdejší romantické doby vycházelo od státního práva, postavil návrh lidového programu za základ vývoje národa mravní, intelektuální a hmotné povznášení národa, a jeho vnitřní zdatnost, a prohlašoval České státoprávní tužby za konečný cíl České politiky. Veliký odkaz liberalismu, svoboda individua, byl i základem po­ litického realismu, ale ve smyslu sociálních tužeb své doby hleděl svobodu jednotlivce smířiti a vymeziti v rámci společnosti. Byl to program pokro­ kový, lidový, demokratický; byl demokratičtější nežli zásady strany staro­ 298

REALISTÉ.

české; v demokratismu se sbližoval a šel ruku v ruce s politickým demo­ kratismem strany mladočeské. Ve smyslu uvedených zásad a v důsledku toho byl při konkrétní formulaci zachován tento postup: 1. Otázky kul­ turní. 2. Otázky hospodářské. 3. Reforma sociální. 4. Reforma daňového zákonodárství ve směru autonomistickém. 5. Pro ideu samosprávy. 6. For­ mulace politických práv občanů. 7. Reforma poslanecké sněmovny na zá­ kladě nejdemokratičtějším. 8. Pro kulturní a národní spojení tří zemí Čes­ kých: Čech, Moravy a Slezska. 9. O a pro spojenectví se šlechtou na urči­ tém podkladu smluvním. 10. Pro vzájemnost slovanskou. 11. Pro úplnou rovnoprávnost všech národů Rakouska v úřadech, ve škole a vůbec ve všech projevech státu, pro smír s Němci a pro úpravu myšlenky rovnoprávnosti zákonem říšským. 12. Pro federativní zřízení Předlitavska a v jeho rámci pro historické právo státní. Původci návrhu lidového programu se nerozpakovali prohlásíti se pro práci ve směru decentralisace říše na půdě ústa­ vy a proti zásadně oposiČnímu stanovisku postavili svůj princip: »Chceme podporovali vládu vídeňskou tehdy, když zřejmě a poctivě postaví se na půdu rovnoprávnosti všech národů, na princip autonomie, a když účinně bude podporovati naše snahy decentralisaČní.« Program jakožto dílo poli­ tických teoretiků se nezmiňoval ani slovem, jak by se jeho požadavky měly prováděti. Stalo se to i úmyslně, aby se tím nepředbíhalo jednání o dohodu s praktickými politiky mladoČeskými. Návrh lidového programu nebyl dí­ lem jednoho stylisty, nýbrž tří mužů: dr. Jos. Kaizla, dr. K. Kramáře a prof. T. G. Masaryka. Dr.Kaizl navrhl celkem část hospodářskou, finanční a sociální, dr. Kramář politickou, Část kulturní prof. Masaryk. Nelze zamlČeti, že bylo v podrobnostech návrhu programu mnoho nejasného, nedo­ myšleného a prostě nadhozeného, ale netřeba se u podrobností těch zvlá­ ště zastavovati. Význam návrhu programu neležel v podrobnostech, nýbrž ve směru, na který chtěl českou politiku obrátiti. Týdeník »Čas«, aby urychlil jednání realistů s MladoČechy, navrhoval dne 11. října r. 1890, aby se všechny živly protipunktaČní, konservativní i radikální spojily v organisaci, nazvanou »spojená strana lidová«. Na tomto návrhu trvali původci lidového programu nejen v den otištění pro­ gramu, nýbrž ještě několik neděl po jeho otištění, třeba že nezavírali oči před otázkou, zda by v podobné jednotné organisaci spojení živlů konser-

299

REALISTÉ.

vativních s radikálními nebylo na úkor jednotnému postupu, nebylo na újmu celku. Otištění lidového programu neurychlilo sblížení realistů s Mladočechy. Nepůsobilo na ně tak, jak si realisté přáli. MladoČeŠtí předáci dr. Herold, dr. Bedřich Pacák a dr. Emanuel Engel nejevili ještě stále příliš lásky k realistům. Dr. Engel, když se dne 21. května r. 1890 po prvé sešel s T. G. Masarykem, neupíral mu sice, že by nebyla MladoČechům vítána ve Vídni účast realistů a nepopíral Masarykovi, že by se neměly »Národní listy« politicky zdokonalit, ale jinak se postavil celou svou váhou za dra Julia Grégra a jeho noviny. Upozornil Masaryka, jak veliké zásluhy má Grégr o mladočeskou stranu, že ji vlastně vybudoval svým listem, že proto musí jeho hlas býti ve straně plně uznáván nejen jako poslance,nýbrž i jako novinářského virilisty. Engel se obával, že by »Národní listy« a jejich ma­ jitel spatřovali v »Času« ohrožení své existence, když by si realisté »Čas« ponechali a dokonce jej chtěli přeměniti v deník. Englovi se také zdáli realisté býti málo demokratičtí vzhledem na rolnické voličstvo mladoČeské strany, na něž Engel především kladl váhu; obával se, že nedovedou jednati se »sedláky«. Za těchto okolností pečoval dr. Kaizl o to, aby realisté navazovali úsilněji styky s říšskými poslanci, v jejichž Čele stál Karel Adámek. Kaizl soudil jako nově zvolený říšský poslanec za pražskou Obchodní komoru, že by on, mladoČeský klub a bývalí Členové staročeského klubu (Adámek a dva jiní) mohli nejprve utvořiti ve Vídni společný klub na základě urči­ tého programu, a nepochyboval, že by se, jakmile by byl tento klub ve Vídni zřízen, i v Čechách změnily poměry stran a frakcí. Byl přesvědčen, že se ve Vídni cítila potřeba realistů pro jejich odborné vědomosti, a že se na ně v Praze bude pohlížeti jako na méně potřebné, poněvadž nemají dosti půdy ve voličstvu. Ale dříve nežli mohl zaČíti úsilovně pracovati po­ dle svého plánu, náhodou proces spojeni realistů s MladoČechy dostal se do žhavějšího stadia. »Národní listy« dne 11. listopadu r. 1890 otiskly úvodní Článek: »Nejsou demokraty, jsou »lidovci«, v němž si tropily úsměšky z realistů i jejich programu, projevovaly lítost, že kdy braly rea­ listy vážně, a nazývaly je »lidolovci«. Článek způsobil v realistickém tá­ boře vzrušení. A tu dr. K. Kramář, na svou osobní zodpovědnost, bez vě­

300

REALISTÉ.

domí dr. Kaizla i prof. Masaryka, poslal dru J. Grégrovi, s nímž se znal již od dřívějška osobně, z Vídně list, v němž v zájmu České věci litoval illoyality »Národních listů«, znemožňující spolupráci realistů s Mladočechy. Článek »Národních listů« byl otištěn bez vědomí dr. Jul. Grégra a dr. Jul. Grégr litoval,že se tak stalo, nejen před svým přítelem posl.E.Špindlerem, nýbrž i v listu z 15. listopadu r. 1890, zaslaném dru K. Kramářovi. Grégr, pro dohodu s realisty připravený stálými rozpravami se Špindlerem, netajil se dru Kramářovi, že by vítal v mladočeské straně každého, kdo by k ní přistoupil s myšlenkovým fondem. Nit mezi nejvlivnějším členem mlado­ české strany a realisty byla od této chvíle přímo napjata a dr. Kramář již ji nepustil z rukou. Jednal nejen písemně, nýbrž i osobně na pokyn dra Kaizla s drem Juliem Grégrem doléhal, aby se sjednocení stalo na přes­ ných zásadách, podle nich pak aby se stanovil program pro nejbližŠí bu­ doucnost a sliboval, když Grégra upozornil, že si realisté budou vydávati »Čas« jen jako týdeník nebo Čtrnáctideník, že bude tento jejich orgán veden loyálně ve službě mladočeské strany. Dr. Kramář svedl i profesora Masa­ ryka s drem Juliem Grégrem (osobně se znali již od r. 1879, ale společen­ sky se nestýkali), aby přispěl k osobnímu vyjasnění dávných nedorozumění a rozporů mezi nimi. Dr. Kramář připravil u dra Julia Grégra půdu pro rea­ listy tak, že otázka jejich vstupu do mladočeské strany byla jen otázkou několika týdnů. Na schůzce zástupců realistů a MladoČechů u dra Julia Grégra dne 26. listopadu r. 1890 chtěli realisté, když by se spojili se stra­ nou mladoČeskou, a když by došlo k dohodě o programu, aby mohl »Čas« nadále vycházeti jako týdeník nebo Čtrnáctideník a pracovati pro zájem strany, aby mladoČeská strana změnila svůj název, mají-li všechny protipunktaČní živly míti možnost v ní pracovati a aby se jmenovala »Spojená strana lidová« nebo »Spojená Česká strana lidová« nebo »Spojená strana Česká« nebo »Spojená strana národní«. Konečně si realisté přáli zastou­ pení mezi důvěrníky strany a ve výkonném výboru. O nové jméno strany stál především profesor Masaryk. Proč tak Činil, to sdělil dne 15. prosince r. 1890 Gustavu Eimovi. Chtěl, aby tím byl učiněn ústupek císaři za jeho pohrdlivý výrok o MladočeŠích v delegaČním cerclů k dru Fanderlíkovi, a zmocnil Eima, aby informoval o tomto důvodu hraběte Taaffeho. Ale o změně jména strany nechtěli MladočeŠi slyšet ani za jednání s realisty,

301

REALISTÉ.

ani za jednání s jinými živly protipunktaČními, zvláště pak ne dr. JuL Grégr, který, byv si vědom proti slabotě druhé strany síly svého deníku »Národních listů« i síly mladočeské politické organisace, znal jedinou formu spojení realistů i jiných živlů protipunktačních s Mladočechy: vstou­ pení oněch do strany mladočeské. Když dr. Kaizl jako poslanec odejel do říšské rady, prof. Masaryk vedl za realisty jednání s Mladočechy dále a v zájmu jeho zdaru chtěl je vésti co nejrychleji. Ačkoliv sepsal návrh pro­ gramu strany po splynutí s realisty, neurgoval jeho vyřízení a spokojil se tím, že tato otázka bude rozřešena až v provolání k všeobecným říšským volbám. Masaryk se naklonil úplně k mínění dra Kramáře, že se nemají realisté při své akci na nikoho ohlížet a nikým se nemají dát zdržovat, nýbrž se spojit s Mladočechy v zájmu své politické budoucnosti bez ohledu na druhé protipunktaČní živly, a souhlasil s názorem dra Kramáře, že nemají realisté příliš se zdráhat a veliké podmínky stavět, poněvadž MladoČeŠi jako političtí praktikové více si cení těch, kdo již jako poslanci mají politickou moc, nežli těch, kdo jsou generálové bez vojska a jimž teprve musí se politická moc zjednávat. Prof. Masaryk vedl jednání proto tak, že se realisté, ačkoliv je z toho zrazoval jejich vídeňský přítel prof, dr. Ed. Albert, na konec nevzpírali vstoupiti do mladočeské strany, i když by podržela své staré jméno. Dne 11. prosince r. 1890 sešli se za předsed­ nictví prof. F. TilŠera důvěrníci MladoČechů, realistů a zástupci druhých živlů protipunktačních posl. dr. Jakub Škarda a pražský advokát dr. T. Černý. I dr. Jakub Škarda, jako dříve tak i tehdy, byl pro utvoření organi­ sace všech živlů protipunktačních, byl pro utvoření nové strany, jak si to přál dříve i Masaryk, ale odmítl vstoupiti do strany mladočeské. Poněvadž se prof. Masaryk před touto schůzí jménem realistů rozhodl vstoupiti do mladočeské strany, zůstal dr. Škarda a jeho skupina osamoceni. Dne 13. prosince r. 1890 vstoupili realisté do strany mladočeské, stali se Mla­ dočechy, jak to předvídal hned v březnu ř. 1889 posl. dr. Ed. Grégr. Jed­ nání s drem Jak. Škardou a jeho soudruhy bylo odročeno s veřejným uzná­ ním potřeby: »spojiti v jeden politický útvar všecky jednotlivce i skupiny, kdož chtějí důrazně hájiti práv i důstojnosti národa Českého«. Po vstoupení realistů mezi Mladočechy znamenala slova ta, že i stoupenci dra Jak. Škar­ dy v budoucnosti budou musiti se připojiti k útvaru realisty sesílenému a 302

DĚLNICKÉ STRANY ČESKÉ.

vstoupiti do strany mladočeské, budou-li chtíti býti politicky Činnými; kdy­ by tak neučinili, byli odsouzeni k politickému ústraní. »My (realisté) se své strany horlivé a upřímné,« napsal dne 20. pro­ since r. 1890, po vstoupení realistů do strany mladočeské „Čas”, »chceme pracovali pro její rozkvét podporujíce ze všech svých sil vše, co v ní dob­ rého a nikdy nezakrývajíce chyb a nedostatků. V tom „Čas” věren zůstane svým starým zásadám i nové straně. Nebudeme skrývati nedostatků své strany, nýbrž mužně a otevřeně pracovati na jich odstranění.« Slova ta zna­ menala, že realisté ve straně mladočeské chtějí pracovati jako frakce. Pro­ hlášení takové a názor takový byly jednou z příčin, že v národní straně svo­ bodomyslné nemohla se na dlouho vyvinouti náležitá disciplina strany a solidárnost jejich Členů. Realisté ponechávajíce a vyhrazujíce si i na venek volnost frakce nemohli s úspěchem žádati, aby »Národní listy« a jiní stou­ penci strany se podobné volnosti vzdali. Staří MladoČeŠi, v jejichž Čele stál dr. B. Pacák, nebyli vstupem rea­ listů do strany potěšeni. Obávali se, že jejich kritikářství rozloží mladoČeskou stranu.

XXVII. .

POČÁTKY DĚLNICKÝCH STRAN ČESKÝCH. Při všeobecných volbách do poslanecké sněmovny říšské rady po prvé

vystoupili v Českých historických zemích i kandidáti Čtvrtého stavu, organisovaného dělnického proletariátu, sociální demokraté. Kdy a za jakých okolností bylo zaseto símě této strany v Českých ze­ mích ? Český proletariát vznikl ke konci XVIII. a počátkem XIX. století. Jeho zrození a vzrůst v Šedesátých a v první polovici sedmdesátých let de­ vatenáctého věku byly spojeny se vznikem a vzrůstem průmyslu v Českých zemích. Proletariát trpěl sociálně pod kapitalistickým hospodařením manŠestrovsky smýšlejících podnikatelů, zvláště pak trpěl v druhé polovici sedmdesátých let a na počátku osmdesátých let, kdy bylo po hospodářské krisi r. 1873 dělnictvo propouštěno a mzdy byly snižovány. Čtvrtý stav byl 303

DĚLNICKÉ STRANY ČESKÉ.

s počátku proti liberalistickému hospodaření zcela bezmocný. Politicky byl vyděděncem, nebyl ani třídně ani politicky uvědomělý. Sám si nedovedl nalézti cestu k řešení své otázky. O to u nás nejprve pečovali příslušníci České buržoasie. První a vůdčí místo mezi nimi v této činnosti zaujal ctižádostivý, afektovaný, po popularitě bažící, výmluvný, podnikavý a romantický JUDr. František Ladislav Chleborád. Byl od 1. prosince r. 1867 až do října r. 1868 duší čtrnáctideníku »Dělník«. Tímto listem počal buditi české děl­ nictvo. Byl vzdělán v národním hospodářství. Znal učení ekonomického liberála H. Ch. Carey-e, německého národohospodáře Bedřicha Lišta, fran­ couzského liberalistického národohospodáře Bedřicha Bastiata, zvláště však byl nasáklý teoriemi německého národohospodáře Františka H. Schul­ ze z Delitzschu. Nešířil v dělnictvu socialistické zásady, nýbrž učení, které odpovídalo liberalismu. Chleborád nebyl ani socialista, ani komunista, nýbrž byl národně ochranářský individualista, byl v mezích určitého národ­ ního celku ekonomickým liberálem. Hájil soukromé vlastnictví. Připouštěl jen nepatrný vliv státu při úpravě námezdního poměru a poměru práce ke kapitálu, ale jinak nevěřil, že by mohl stát prospěti dělnictvu. Chlebo­ rád vycházel z Českého nacionalismu, podřizoval mu veškery tužby a práva dělnictva. Proti německému dělnictvu stavěl České dělnictvo. Napadal cizí kapitál a chválil Český. Chleborád byl Českým státoprávním radikálem své doby. Horoval pro obnovu Českého státu, stál v oposici k Vídni. Byl pro národní rovnoprávnost, byl proti mezinárodnosti dělnictva. Uznával plně všechny složky tehdejšího politického života, konservativní Šlechtu, kato­ lickou církev, konservativní zásady, pokud pro ně byla i tehdejší oficielní a odpovědná politika Česká. Chleborád nechtěl, aby se České dělnictvo pouštělo do politiky. Tvrdil, že dělník není dosti vzdělán, aby ji mohl pě­ stovat. Chtěl uČiniti z dělníka kapitalistu, hlásal, že dělník jest ta Část ná­ roda, z jehož »středú doplňuje se statný stav m슝anský« a podle Schultze z Delitzschň radil Českému dělnictvu k svépomoci. Spatřoval v ní »opravu spoleČensko-hospodářskou« »na cestě pravé« a byl přesvědčen, že svépo­ mocí dosáhne dělnictvo blahobytu buržoasie. Hlásaje svépomoc v tomto smyslu, vystupoval proti Lassalovu učení o nezbytnosti státní výpomoci výrobním družstvům. 304

Svetozár Hurban Vajanský.

Michal Mudroň a Pavel Mudroň.

DĚLNICKÉ STRANY ČESKÉ.

Chleborád byl nejen národohospodářským teoretikem, nýbrž i prak­ tickým organisátorem svých ideí. Jeho snem bylo vybudovati velkou organisaci veškerého českého dělnictva. Tuto touhu počal vtělesňovati v Čin, když dne 1. března r. 1868 založil v Praze spolek »Oul« a když Šiřil zaklá­ dání »Oulů« mimo Prahu. Počet takových spolků vzrostl v Čechách a na Moravě na 500. První »Oul« byl založen jako svépomocný spolek potravní, ale Časem »Ouly« přistoupily i ke svépomocnému sdružování výrobnímu. Nositelé hnutí »Oulů« byli jednak průmysloví dělníci, jednak zemědělští, ale vedle nich náležela k němu i Česká buržoasie, rolníci, samo­ statní řemeslníci, advokáti, lékaři. Hnutí vylučovalo ze svého středu jen továrníky. Chleborád by byl chtěl, aby jeho hnutí bylo úplně svobodné a nezá­ vislé na politických stranách. Přes veškero jeho úsilí se mu to nepodařilo. V 60 letech devatenáctého věku neměla sice ještě česká buržoasie více nežli jednu stranu, ale v ní byly již dva směry, staročeský a mladočeský, a oba si již tehdy přály získati si pro sebe České dělnictvo. R. 1869 učinili MladoČeŠi pokus zmocniti se Cheborádova dělnického hnutí jakožto hnutí ve služ­ bách staročeských a zahájili proti jeho vůdci útoky v listech, brožurách, v »Oulu« i na dělnických táborech. Chleborádovi nic neprospělo, že se za něho postavily všechny hlasy staročeského směru, že již z politiky nevyka­ zoval dělnictvo »dostatečnou míru osvěty si osvojivŠí«, nýbrž že si přál jeho účasti. Chleborád ukončil dne 26. září r. 1869 svou působnost v dělnictvu resignací v »Oulu«. Bylo by klamné se domnívati, že Chleborád dohrál svou úlohu v děl­ nictvu jen pro mladoČeskou agitaci. Hlavní příčina, proč Chleborád utrpěl porážku, vězela v hnutí samém, které podnítil. Jeho hnutí spočívalo na schultzeovské svépomoci a to byl základ, který se ukázal ideově i prakticky pochybený. K této základní chybě přistupovaly i další příčiny: nedostatek provozovacího kapitálu, malá nebo i žádná obchodní vyspělost dělníků, nepoctivost mnohých skladníků a správců, nerozvážnost v podnikání, osob­ ní třenice a intriky. Konečně co nezničily tyto příčiny, dokonala těžká ho­ spodářská krise tehdejší doby. Většina »Oulů« skončila úpadkem. Chleborádovo hnutí vzalo za své, ale tím se nezastavilo hnutí dělnic­ tva vůbec. Když byl Chleborád zdolán, vynakládal mladočeský směr vše, 20

305

DĚLNICKÉ STRANY ČESKÉ.

aby získal svému směru České dělnictvo. Činil to především poukazováním na svou svobodomyslnost a demokratické zásady, které staročeský směr, pokud se k těmto zásadám kdy hlásil, opustil za svého spojenectví skonservativní šlechtou. Mladočeský směr se dohodl s některými vůdci českého dělnictva a počal s nimi dne 5. ledna r. 1872 vydávali čtrnáctideník »Dělnické listy«. Tento list sice nenáležel žádné politické straně, byl to list čistě dělnický, ale celou svou ideovou podstatou byl liberální a demokratický, potíral konservatismus a klerikalismus staročeské a aristokratické koalice. Hájil především politickou demokracii, nastoupil tu cestu, která byla všude jinde počátkem pouti za ideami sociálně demokratickými. Tento list pře­ jímal z programu České buržoasie její program národní a státoprávní a hlásal, že bude dělnická otázka rozřešena Šťastně pro Českého dělníka, jak­ mile se Šťastně rozřeší národní a státoprávní otázky české. Duší »Dělnických listů« byl redaktor »Národních listů« Josef Barák. Byl to bodrý a srdečný vlastenec, v dělnické otázce však neměl žádného programu, byl to politický liberál a radikální demokrat i oposiČník. Nedovedl si udržeti jen tím vedení českého dělnictva. Již dne 6. září r. 1872 nebyl Členem redakce »Dělnických Jistů.« České dělnictvo si počalo samo hledati své cesty. V době, kdy se pokusili Mladočeši útoČiti proti Chleborádovi, tlačily se již silně mezi dělnictvo českých zemí zásady, jejichž tvůrci, budovateli a apoštoly byli říšsko-němeČtí publicisté Lassalle, Marx a Engels. Staročeští národohospodáři dr. Rieger a dr. Chleborád potírali teoreticky učení těchto mužů s hlediska ekonomického liberalismu. Vládní kruhy stály proti to­ muto učení jako republikánskému a ohrožujícímu stávající společenský řád. Sociálně demokratické učení se však přes odpor vlády i České buržoa­ sie nepřestalo v českém dělnictvu šířiti. Šířilo se u nás, jakmile r. 1867 vy­ tvořil spolčovací a shromažďovací zákon předpoklad pro organisaci a rozvoj dělnického hnutí. Nešířilo se však k nám přímou cestou z Ně­ mecka, nýbrž oklikou přes Vídeň. V prosinci r. 1867 byl založen »Vídeňský dělnický vzdělávací spolek«. Byl to základní kámen sociálně demokratického hnutí v Předlitavsku. Tento spolek nabádal k třídnímu uvědomení dělnictva, k jeho poli­ tickému organisování v samostatnou stranu dělnickou, byl nejprve oddán lassallismu, zvláště jeho požadavku dostatečné státní pomoci výrobním 306

DĚLNICKÉ STRANY ČESKÉ.

družstvům dělnickým. Spolek neohraničoval oblast své působnosti jen na německé dělnictvo v Předlitavsku, nýbrž na veškeré dělnictvo na tomto území bez ohledu na národnost. Členy tohoto spolku se stali čeští dělníci ve Vídni. Byli průkopníky sociální demokracie v Českém dělnictvu. Pokou­ šeli se od r. 1868 získati pro sociálně demokratické zásady a organisaci České dělníky i v historických zemích českých. První pokus učinili na jaře r. 1870, chtějíce založiti v Čechách slovanskou sekci vídeňského dělnické­ ho a vzdělávacího spolku, ale nedosáhli tehdy pro předčasnost pokusu splnění své tužby. Mohli počítati, že se pokus zdaří, jakmile bude myšlen­ kově připravena mezi českým dělnictvem půda pro sociálně demokratické myšlenky. Úlohu průkopníka sociální demokracie v českém dělnictvu si zvolil za své životní poslání pražský rodák, syn proletářských rodičů, dělník Jo­ sef Boleslav Pecka. Psával se někdy po čtvrti, v níž se narodil, i Strahov­ ský. Byl to nadaný muž malé postavy, s tmavým knírkem pod nosem, s Černými, kučeravými, sčesanými vlasy, oči měl bleděmodré. Byl krátko­ zraký a nosil proto brýle. Byla to povaha neobyčejně agilní, Čilá. Pecka působil jako důvtipný novinář, dovedný veršotepec a povídkář, tendenční popularisátor, Čiperný spolkový funkcionář a lidový řečník. Byl to rozený agitátor v nejlepším toho slova smyslu. Stál o celou hlavu nad svými děl­ nickými vrstevníky. Uměl německy a francouzský, sebevzdělávání bylo mu příkazem. Hlavní vliv mělo na něho německé písemnictví. Byl to statečný muž, který se nelekal těžkých pronásledování, která ho stíhala za jeho působení, byl vždycky oddán celou svou bytostí tomu, v Čem viděl spásu dělnictva. Byl nezištný a nevyhledával svou Činností ani zisk a netoužil ani po slávě. Cítil vřele s třídou, ke které náležel, a přál si, aby byla vysvobo­ zena ze svého zoufalého postavení. Pecka nebyl socialistický myslitel. Ne­ vytvořil nějakou socialistickou teorii, přejímal prostě a bez kritiky již ho­ tová učení jiných a pokládal za svou úlohu propagovati je v dělnictvu. Nenáležel po celý svůj život jedné a téže socialistické teorii. Nejprve byl stoupencem názorů Chleborádových, pak podlehl lassallišmu, od něho do­ spěl s vývojem sociálně demokratického učení k marxismu a, když se stal na Čas v sociální demokracii módním komunistický anarchismus Jana Jo­ sefa Mosta, byl hlasatelem tohoto učení. 20*

307

DĚLNICKÉ STRANY ČESKÉ.

Pecka byl členem redakce »Dělnických listů« založených za účasti MladoČechů. Záhy se stal dusí těchto novin a převedl list do služeb myšle­ nek sociálně demokratických. Od konce r. 1872 stály již »Dělnické listy« ve sféře sociálně demokratické, krok za krokem pod vlivem a za pomoci svých rodáků ve Vídni připravovaly odtržení dělnické demokracie české od mladočeské demokracie a připravovaly organisaci dělnické třídy jako politické strany s programem zásad Lassallových a Marxových. Neomezo­ valy se jen na české dělnictvo v historických zemích, nýbrž chtěly v duchu organisace sociálně demokratické organisovati všechny Čechy, kteří bydlili v Předlitavsku. Od 5. ledna r. 1874 měly »Dělnické listy« již podtitul »Časopis sociálně demokratický. Orgán dělnictva českoslovanského.« Dne 2. ledna r. 1874 přijaly za svůj eisenašský program německé sociální de­ mokracie ze srpna r. 1869, který sice znamenal ještě jisté ústupky buržoasní demokracii a lassallismu, ale který byl již převážně naplněn marxismem, komunismem ve smyslu internacionály a internacionalismem. Dne 17. srp­ na r. 1873 se usneslo českoslovanské dělnictvo ve Vídni, aby byla založena samostatná sociálně demokratická strana Českoslovanského dělnictva. OrganisaČní její základ měl býti Česky ethnicko-kulturní. Jejím programem by byl program sociálně demokratického dělnictva v Předlitavsku. Ale České dělnictvo dne 17. srpna r. 1873 žádalo, aby tento program byl doplněn o bod, týkající se otázky národnostní vzhledem na různorodé národnostní složení Předlitavska. Bylo několik důvodů, proč žádali Čeští sociální demokraté ve Vídni utvoření samostatné strany. Nechtěli jednak zatěžovali svou práci věcný­ mi i osobními rozpory, které tehdy zuřily v předlitavské sociální demokra­ cii. Jednak soudili, že »dělnictvo, pokud ve svém národě není řádně organisované a cílů svých uvědomělé, nemůže v mezinárodním spojení tak vy­ datně pňsobiti«. Konečně chtěli ulomiti hrot agitaci Českých nacionálů z řad buržoasie i proletariátu, že jsou v organisaci centralistické a německy řízené. Počali horlivě pracovati pro založení samostatné strany sociálně de­ mokratického dělnictva Českoslovanského. Dříve nežli Čeští dělníci mohli ustaviti svou samostatnou stranu, ko­ nal se v prvních dnech dubna r. 1874 z popudu Českých sociálních demo­ kratů vídeňských v Neudbrflu v Uhrách první sjezd rakouské strany soci­ 308

DĚLNICKÉ STRANY ČESKÉ.

álně demokratické. Tohoto sjezdu se účastnili delegáti »DČlnických listů«. Připojili se bez námitek k sjezdovým usnesením a programově se prohlá­ sili jako celý sjezd pro program eisenaŠský, doplněný o bod o otázce ná­ rodnostní. V tomto bodu se mluvilo o svobodném sebeurČení národů. To byla myšlenka, kterou dávno před tím hlásal, zvláště pak za polského po­ vstání r. 1863 Karel Marx a kterou od 30. srpna r. 1868 vyznávalo i soci­ álně demokratické dělnictvo v Předlitavsku. Organisačně přijal neudórfelský sjezd organisaČní zásady německého sjezdu v Eisenachu. Příslušníci strany vzhledem na tehdejší shromažďovací a spolčovací předpisy měli tvořiti tajnou a protizákonnou síť sekcí, pokud možno nejhustší a nejvýkon­ nější, vedenou ústředními orgány strany. Byly mezi nimi i »Dělnické listy«. Zavedena byla daň jednotlivců k účelům strany. Organisace sociálně de­ mokratická byla daleko vyspělejší nežli organisace, jakými vládly buržoasní strany, které se v podstatě omezovaly jen na úředně schválené spolky a jejich peněžité příspěvky, na úředně povolená shromáždění a na listy, které dávali podnikaví jednotlivci buržoasním stranám k disposici, zůstá­ vajíce jejich majiteli. Čeští delegáti v Neudórflu opustili mínění Českoslovanského dělnic­ tva sociálně demokratického a pokládali se za Část předlitavské sociální demokracie. Byli proto, když se vrátili do Prahy, napadeni nejen těmi, kdo si ze sociálních demokratů přáli samostatnou stranu Českého dělnictva so­ ciálně demokratického, nýbrž i demokraty a státoprávníky mladoČeské buržoasie. Vytýkalo se jim, že se nedrželi vídeňského usnesení českého děl­ nictva ze 17. srpna r. 1873, aby se Česká sociální demokracie ustavila jako samostatná strana, že nepečovali o to, aby se náležitě rozhodla v programu národnostní otázka, že přijali centralistickou konstrukci strany a nebojo­ vali za federalistickou úpravu organisace, že opustili státoprávní a autonomistický program Český a konečně že tím vším ztížili sociální demokra­ cii Českoslovanské agitaci v Českém dělnictvu. Agitace proti českým dele­ gátům byla v dělnictvu tak silná, že delegáti sjezdu byli nuceni vystoupili z »Dělnických listů« a jiti svou vlastní cestou. Dělníci, blízcí Mladočechům, a drobná mladoČeská buržoasie opanovali »Dělnické listy«, Šířili jimi místo ideí sociálně demokratických odpor ke konservatismu histo­ rické Šlechty a staročeské strany, pak svobodomyslnost, politickou demo­ 309

DĚLNICKÉ STRANY ČESKÉ.

kracii, Český nacionalismus a české státní právo. »Délnické listy« nebyly již od druhé polovice června r. 1874 listem sociálně demokratické dělnické strany v Rakousku, ztrácely půdu v českém dělnictvu přes to, že se i při­ mlouvaly za »neodvislou stranu sociálně demokratického dělnictva českoslovanského«, byly naplňovány myšlenkami mladočeské buržoasie. I přes její hmotnou podporu zanikly dne 19. února r. 1876. Ty, kdo vystoupili z »Dělnických listů«, vedl Pecka. Dne 1. října r. 1874 si založili svůj čtrnáctideník »Budoucnost«. To byl list, který stál na třídním a mezinárodním stanovisku sociální demokracie v Německu a v Rakousku. Byl veden ve směru neudórfelského programu. Hájil i zá­ sadu sebeurčení národa, šířil ideu lidskosti jakožto nejvyšší cíl lidského snažení a odmítal nacionalismus České buržoasie. Byl jí za to viněn, jako by byl býval horoval pro beznárodnost. Vydavatelstvo »Budoucnosti« se pokládalo za Část sociálně demokratické strany rakouské. Působilo pro její program v Čechách, na Moravě a ve Vídni. Vymohlo si, že list mohl od 3. června r. 1875 nésti podtitul: »Orgán strany sociálně demokratické.