Encyklopedie II. světové války, 04 9788374584395

Citation preview

978-83-7458-439-5

,JitLJ " BITVA O BRITÁNII-OSAMĚLÝ OSTROV -1940-1941 OPERACE „LVOUN" • NA ANGLICKÉ OBLOZE

VYCH .ÁZÍ KAŽDÉ DVA TÝD'.'IY! ruhá světová válka byla největším ozbrojeným konfliktem v d~inách lidstva. Události oněch tragických let vyvolávají dodnes mnoho rozporuplných názorů a jsou stále přitažlivým objektem zájmu lidí fascinovaných historií. Encyklopedie, jejíž další číslo clriíte v rukou, popísuje a V)'· světluje dění této války v širokém kontextu - jak politickém, tak vojeoském. Zároveň přístupným způsobem predstavuje vojenské operace, výzbroj, události majíá vliv na průběh bojů, životopísy nejdůležitějších poliill.1i a vojevi1dců, neznámá fakta a tajemství. .Encyklopedie IL světové války" obsahuje unikátní fotografie, podrobné ilustrace vojenské techniky, kopie nedávno odtajněných dokumentů, přehledné mapky, názorné tabull.7 his· torických události a tisíce unikátních archivních materiálů. Cennými dopinky každého dílu sbírky jsou nejlepší filmové dokumenty (DVD) o druhé světové válce, přibližujíá její jednotlivé etapy, nejdůležitější událost~ tažení a bitvy od vznilrn fašismu až po výbuch atomové bomby v Hirošimě.

D

,..,..,...,i,:._,

,.Encyklopedie II. světové války'; která bude vycházet každé dva týd11y, se skládá u ■ HISTORIE II. SVĚTOVÉ VÁLKY Popis politických událostí a bojových akcí v průběhu konfliktu. Bitvy, souboje tajných služeb, vysoká politika.

Jednotlivá čísla, kterých bude 48, budou tvořit kompendiwn vědomostí o největším konfliktu v historii lidstva. K číslu 2 bude zdarma přiložen pořadač, k číslu 7. pak oddělovací stránky, usnadňující doplňování. V jednotlivých dílech najdete popis největších bitev války, biografie velitelů a politiků, seznámíte se s výzbroji všech válčících stran i politickými reáliemi, stojícími za činy hlav států

■ MILITARIE

Popis, technická data a ilustrace nejpopulárnějších a nejproslulejších typů výzbroje - od letadel přes tanky a lodě až po dělostřelectvo a pěchotní zbraně. Strany s vojenskou technikou nejsou číslovány. Doporučzife se vložit je do pořadače podle druhu zbraní a období, ve kterém byly používány. Tato část bude popisovat čtyři druhy výzbroje - obrněnou techniku (tanky, obrněná vozidla, samohybná děla), letectvo, vá/elné námořnic-

Zkráce11ý popis nejd1iležitějších události v období a oblasti, jimž je věnováno téma daného čísla.

tři částí:

i náčelníků štábů.

V nejbližšlch číslecl,: Protektorát čechy a Morava ■ Slovenský stát ■ Útok na Řecko a Jugoslávii ■ Popisy armádní výzbroje - německé a britské tanky na počátku války, letadla bojující v bitvě o Anglii ■

■ HISTORIE II. SVĚTOVÉ VÁLKY ZAČÁTEK VÁLKY NA MOŘI OPERACE „LVOUN" NA ANGLICKÉ OBLOZE ČECHOSLOVÁCI A POLÁCI V BITVĚ O BRITÁNII

55-57 58- 59

60-68 69- 70 POČÁTKY ČESKOSLOVENSKÉHO ZAHRANIČNÍHO ODBOJE 71 - 72

■

MILITARIE LETADLA 1940

■ KALENDÁRIUM NEJDŮLEŽITĚJŠÍ UDÁLOSTI LEDNA A úNORA 1940

■ ~ 4. DÍL: BALKÁNSKÉ TAŽENÍ -

1.

část

7-8

Protektorát Čechy a Morava teroru v Polsku

■

Počátek německého

■

Katyň

Vydavatel: POLSKIE MEDIA AMER.COM SA, Grochowe t~ki 6, 61 752 Poznaň, Polsko, tel. : + 48 618 515 147 Informace: + 420 296 188 900 (9.00- 17.00 hod .) e-mail: [email protected] Redakce: PRESS-PYGMALION, s. r. o., Český Těšín Šéfredaktor: Marcel Mahdal Odborná spolupráce: Stanislav Komárek, Jiří Pospíchal, Alena Hasáková, Radek Sporysz, Miloš Kmeť, Milan Broncllk, Jiřl Rataj Objednávky předplatného : All Production, s. r. o., P. O. BOX 732, 111 21 Praha 1, tel.: 234 092 851 , fax: 234 092 B13, e-mail: [email protected], www.predplatne.cz Předplatn é a informace pro slovenský trh: Magnet Press Slovakia, s. r. o. P. O. BOX 169, 830 00 Bratislava, tel.: 02/67 20 19 31 - 33 e-mail: [email protected], www.press.sk ISBN : 978-83-7458-439-5 Série: 978-83 -7458-435·7

ZAčÁT

'V'

NA MORI Z pro ni byla v eměpisná

poloha Velké Británie průběhu dějin jak požehnáním, tak prokletím. Na jedné straně zaručovala izolace od kontinentu určitou bezpečnost, na straně druhé znamenala nutnost investovat do rozvoje mohutné flotily zajišťující ochranu obchodním lodím, které dopravovaly zboží nezbytné pro celo u zemi. Již v období I. světové války se ukázalo, že útočné akce nepřátelského podvodního loďstva mohou vážně ohrozit dodávky strategického významu. Nemenší hrozbou, třebaže známou nejméně od 16. století, byla činnost nepřátelských korzárských lodí, útočících na britské dopravní loďstvo (Commerce Raiders).

Není divu, že v meziválečném období bylo jedním z klíčových úkolů britské politiky a diplomacie oslabení flotily potenciálního protivníka - Německa. Týkaly se toho podmínky versailleské smlouvy i námořní dohody s Němec­ kem, uzavřené 18. června 1935. a rozdíl od „podivné války" na pevnině se námořní operace vyznačovaly velkou intenzitou. Ještě před vypovězením války pronásledovalo 2. září 1939 britské loďstvo německou luxusní osobní loď Bremen, které se však podařilo uniknout. Dne 3. září ve 13.30 vydalo německé vrchní velení rozkaz nařizující Kriegsmarine zahájit bojové akce proti Roya! Navy. Zpočátku poměrně nevelké U-38, ponorka typu IX, byla na vodu v řijnu 1938 a stala se jednou z mála n ěmeckých ponorek, které přečkaly všechny válečné operace. Posádka ji sama potopila 5. května 1945. Na snímku se U-Boot vrací z dvouměsíční bojové plavby. spuštěna

Dtky použití dieselových motorů, elektricky trupu a relativně lehké dělostřelec­ ké výzbroje měly lodě třídy „ Deutschlanď: jako svařovaného

je na fotografii zachycený Admiral Graf Spee,

velkou bojovou

účinnost.

sily Kriegsmarine se měly důsledně držet mezinárodního práva - Hitler stále ještě doufal, že po porážce Polska se mu podaří uzavřít mír s Francií a Velkou Británií. Němci tehdy měli 18 ponorek na širém Atlantiku, dalších 21 mělo narušovat plavbu v britských pobřežních vodách. Prakticky od samého začátku dosahovaly U-Booty úspěchů . Velmi známým se stal tragický osud osobní lodě Athenia, potopené ponorkou U-30. Jiné německé U- Boo ty potápěly další lodě protivníka. Britové nasadili proti ponorkám letectvo Pobřežní obrany (RAF Coastal Command), protože však měly tyto hlídky nedostatek letadel,

55

ENCYKLOPEDIE II. SVĚTOVÉ VÁLKY

musely jim při ofenzivních patrolách pomáhat stroje z letadlových lodí. Situace se změnil a , když u pobřeží Irska německá U-29 pod velením kapitána Schuharta potopila britskou letadlovou loď Courageous o výtlaku 22 500 tun. Admiralita od té doby zakázala používat letadlové lodě v boji proti ponorkám. Další britskou protiakcí bylo zavedení systému konvojů a vytvoření tzv. Severní hlídky (Northem Patrol) - skupiny lodí hlídajících strategickou oblast mezi Velkou Británií a Islandem. Do této skupiny byla zařazena spíše starší plavidla. Pokračovaly intenzivní práce nevelkých lodí minujících plavební trasy a přístupy k

p ř ístavům nepřítele. Němci

Kapesní bitevní Graf Spee, vy hozená do povětří vlastní posádkou. Ostatní plavidla této třídy, Lutzow (dříve Deutschland) a Admiral Scheer, by la poté překvali­ fikována na těžké loďAdmiral

křižníky.

tehdy po-

prvé použili nové zbraně - magnetické miny, vůči nimž byly dosavadní metody vyhledávání a likvidace neúčinné . První obětí takové miny se stal britský parník Magdepur, který se potopil 10. září 1939 u Aldeburghu. Konflikt nabíral na síle - prvním krokem k neomezené podmořské válce byla direktiva velkoadmirála Ericha Raedera z 23. září 1939, nařizující potopit každou obchodní loď, jestliže po zadržení použila radiostanici. O několik dní později bylo, na oplátku za britské oznámení o vyzbro jování obchodních lodí, německým U- Bootům dovoleno „bez upozornění Kapitánporu čík

Gunther Prien, velitel ponorky U-4 7, přezdívaný „Bý k ze Scapa Flow''.

útočit na všechna vyzbrojená plavidla". V září ztratilo spojenecké loďstvo 41 lodí o celkové tonáži 134 807 BRT - a to byl teprve počátek námořní války. Drtivou ranou britskému sebevědomí bylo potopení bitevní lodi Roya] Oak, kotvící v domněle zcela bezpečném přístavu Domovské flotily (Horne Fleet) určené k ochraně Velké Británie v zálivu Scapa Flow. Husarský kousek se podařil ponorce U-47 pod velením kapitánporučíka Giinthera Priena. Do konce roku 1939 ztráty Spojenců na moři trvale rostly, naopak výsledky akcí proti nepřá­ telským ponorkám byly mizivé.

PLAVBA ADMIRALA GRAFA SPEE Dne 3. září 1939 vplula do vod jižního Atlantiku německá kapesní bitevní loď (nazývaná tak s ohledem na relativně malý výtlak při zachování dostatečně těžké výzbroje). Lodi Admira1 GrafSpee

7

U-BOOT TYP VIIB ponorka typu VII byla vylepšením finské konstrukce z třicátých let, která ovšem zase vycházela z německých ponorek z období I. světové války. U-Booty tohoto typu, vyráběné v šesti různých variantách, byly nejrozšířenějšími německými ponorkami v letech II. světové války. Jejich největším nedostatkem byly poměrně nevelké palivové nádrže, které výrazně omezovaly dosah a dobu operační činnosti.

N

ěmecká

velel námořní kapitán Hans Langsdorff, který dostal za úkol ničit obchodní lodě protivníka. První obětí jeho útoku se stal britský parník Clement, potopený 30. září 1939. Počínáním nepřítele znepokojená britská Admiralita rozhodla vyslat několik bojových skupin, aby korzára vypátraly a zničily. Proti německé lodi byla od počátku nasazena letadlová loď, 2 bitevní lodě a 2 křižníky. V pátrání jim pomáhala francouzská letadlová loď, doprovázená křižníkem. Později se k lovu přidala další britská letadlová loď, chráněná bitevní lodí a skupinou šesti těžkých a lehkých křižníků. Došlo k tomu, že samojediné nepřátelské plavidlo přinutilo Brity ke změnám tras, a dokonce k zastavení některých konvojů. V říjnu udeřil Admiral Graf Spee znovu a potopil několik osaměle plujících spojeneckých lodí. Další dvě oběti zmizely v hlubinách 2. a 3. prosince 1939, obě lodi však stačily před potopením vyslat výstražný rádiový signál. Zaměření jejich pozic umožnilo Britům odhadnout, že kapitán Langsdorff má

Ponorka U-47, která pod velením kapitánporu číka Gunthera Priena pronikla na základnu britské Ham e Fleet, kde se obětí jejích torpéd stala britská bitevní loďRoyal Oak.

ZAČÁTEK VÁLKY NA MOŘI

Admiral Graf Spee na fotografii u pobřeží Norska v dubnu 1939.

namířeno do rušných vod v ústí jihoamerické řeky La Platy. Velitel jedné z britských bojových skupin komodor Henry Harwood soustředil své síly (těžký křižník Exeter a 2 lehké křižníky Achilles a Ajax) v místech, kde se měl podle předpokladu Admiral Graf Spee objevit. K setkání válečných plavidel došlo 13. prosince 1939. Britská skupina měla početní převahu a dosa-

hovala vyšší rychlosti, nevyrovnala se však lodi kapitána Langsdorffa palebnou silou. Navíc byl německý obrněnec vybaven radarem přizpůsobeným ke spolupráci s palubním dělostřelectvem. V nastalé bitvě rozbil Admiral Graf Spee palbou přední dělové věže a pak i můstek křižníku Exeter, sám byl rovněž zasažen granáty ráže 152 mm z britských lehkých křižníků a třemi granáty z těžkých 208mm děl Exeteru. Převaha však byla na německé straně. S přihlédnutím k utrpěným ztrátám a relativně nevelkým poškozením je rozhodnutí kapitána Langsdorffa ustoupit do neutrálního přístavu v Montevideu v současnosti jednoznačně považováno za chybné. Na konci střetnutí měl drtivou palebnou převahu a volnost manévrování, přesto ráno 14. prosince vplul do neutrálních vod. Podle mezinárodniho práva je musel Admiral Graf Spee do 24 hodin opustit, Langsdorff ale požádal o prodloužení termínu z důvo­ du nutných oprav. To byla druhá chyba, díky níž mohli Britové v ústí řeky - potenciálně - koncentrovat další lodě, což se také snažili učinit. Důsledkem rafinované diplomatické hry a omylu německého dělostřeleckého důstojníka,

který nesprávně klasifikoval britské lodě, dospěl kapitán Langsdorff k závěru, že k ústí Rio de La Plata dorazila letadlová loď Ark Royal, doprovázená bitevní lodí Renown. Hitler vydal Langsdorffovi rozkaz vyplout na širé moře a jen v případě, že by to nebylo proveditelné, potopit loď, avšak jeho

námořní

velitel nevydržel psychické Ráno 17. prosince 1939 opustil Admiral Graf Spee přístav, za hranicemi neutrálního pásma jej posádka bez boje vyhodila do povětří a vrátila se v záchranných člunech na břeh . Kapitán Langsdorff spáchal 20. prosince 1939 sebevraždu, nemoha snést skutečnost , že nepřátelskou blokádu tvořily jím už dříve poškozené lodě, posílené pouze o křižník Cumberland (rovněž poškozený, a tudíž dosahující mnohem nižší rychlosti než obvykle). Čtyři měsíce války v roce 1939 byly pouze úvodem před velkým námořnapětí.

Věž kapesní bitevní lodě Admiral Graf Spee. Na snímku je dobře vidět anténa dělostřelec­ kého radaru Seetakt.

Kapesní bitevník Admiral Graf Spee na snímku ze srpna 1939. Tyto lodě byly projektovány tak, aby odpovídaly restriktivnímu omezení výtlaku, nařízenému Kriegsmarine versailleskou smlouvou.

ním zápasem, který měl podle záměru velitele německé flotily velkoadmirála Raedera srazit Británii na kolena. Vždyť už ta poměrně řídká střetnutí věštila britskému velení velikost budoucích obtíží. Ukázalo se, že činnost ponorek a zavedení nových zbraní a radaru může nebezpečně ohrozit britskou nadvládu na mořích - a tím pádem existenci Spojeného království. U-Booty potopily v tom krátkém období 114 plavidel o celkové tonáži 421156 BRT, dalších 79 lodí o tonáži 162697 BRT padlo za oběť německým minám. Ve stejném čase ztratila německá strana z 57 plavidel, které měla na počátku války, pouze 9 ponorek. Budoucnost Velké Británie se jevila neradostně . ..

OPER

„LV0 Velkoadmirál Erich Raeder, vrchní velitel v letech 1928- 1943.

n ěm eckého válečného námořnictva

postupem německé ofenzivy na kon tinentu bylo stále jasnější, že Francie kapituluje pod lavinou ohně a oceli. Britská vláda si uvědomovala, že na její zemi padne hlavní tíha války s hitlerovskými vojsky. Situace se však jevila tragicky - většina britské těžké výzbroje zůstala na plážích u Dunkerque. Jako předzvěst toho, co Velkou Británii čeká , ovládli Němci 30. června 1940 britské Normanské ostrovy v kanále La Manche: Jersey, Guernsey a Alderney. Aby Hitler zachoval zdání snahy o pokojné vyřešení konfliktu, podal 19. července mírový návrh, který však byl podmíněn uznáním všech dosavadních územních zisků.

S

Britové nemohli přijmout takto formulovanou nabídku, proto ani nezahájili rokování. Němci, přesvědčení o rychlém vítězství, tedy zahájili přípravy na invazi do Velké Británie. Plán útoku dostal krycí jméno „Seelowe" (Lvoun). Do značné míry se opíral o jednu ze strategických studií admirála Ericha Raedera, který ještě před válkou zformuloval předpoklady, jejichž splnění bylo nezbytné pro úspěšný námořní výsadek na pobřeží Albionu. Podle Raedera bylo nutné eliminovat anebo vzdálit z operační oblasti britské válečné loďstvo, oslabit RAF, zničit anebo neutralizovat pobřežní opevnění a zabránit akcím britských ponorek v místech plánované invaze. Tyto podmínky byly operativně přizpůsobovány aktuální vojenské situaci. Hitler v rozkaze ze dne 16. července 1940 poručil zničit britské letectvo nebo alespoň oslabit jeho akceschopnost natolik, aby nebylo schopno nijak ohrozit německé

Příslušníci

SS nakládají dělo na výsadkovou bárku v rámci příprav na invaz ní operaci do Velké Británie.

vylodění , vyčistit

kanál La Manche od britských min, izolovat pásmo přepravy německými minovými poli, shromáždit těžké dělostřelectvo v pásmu invaze v takové síle, aby protivníka doslova rozdrtila, a vázat britské loďstvo akcemi v Severním a Středozemním moři, aby nemohlo ohrozit přepravu německého vojska.

PLÁN POZEMNÍCH AKCÍ Prvotní plán předpokládal vylodě ní na dlouhém pásu pobřeží od Dorsetu po Kent. Němečtí stratégové počítali s nasazením zhruba 30 divizí, později však byl tento návrh upraven. První vlnu invaze mělo tvořit 9 divizí, útočících z moře v počtu asi 67 000 vojáků . Podpořit je měla paradesantní divize, vysazená a operující v okolí Brightonu a Doveru. Pozemní voj ska měla vyplout z Cherbourgu pro přistání v Lyme Regisu, z Le Havru pro přistání ve Ventnoru a Brightonu, z Boulogne pro přistání v Eastbournu, z Calais pro přistání ve Folkestonu a z Dunkerque a Oostende pro přistání v Ramsgate. Plán útoku předpokládal zajištění předmostí, následný postup směrem na Gloucester

Německý těžký

stíhací letoun Messerschmitt Bf 11 Oe. Rychlý a siln ě vyzbrojený, avšak nepříliš obratný stroj, který nad Anglií zklamal byl proti britským stíha čkám takřka bezbranný. Větších úspěchů dosáhl jako rychlý stíhací bombardér, užívaný k překvapivým útokům v malých výškách.

a obchvat Londýna. Německá vojska měla táhnout až na linii 52. rovnoběž­ ky - Němci doufali, že dobytí hlavního města natolik podlomí morálku britských obránců , že se vzdají. Proti německým silám mohli Britové postavit pouze 27 divizí domobrany a nečetné jednotky evakuované z Francie, kde však tyto přišly o těžké zbraně. Podmínkou pro zahájení invaze bylo pochopitelně ovládnutí vzdušného prostoru a získání lokální převahy na moři - o to se měli postarat maršál Hermann Gi:iring a jeho Luftwaffe a velkoadmirál Erich Raeder a jeho Kriegsmarine

DISPROPORCE NÁMOŘNÍCH SIL Německá válečná flotila byla mnohem menší než britská, navíc většina velkých německých lodí byla buď potopena v bojích u norského pobřeží, anebo tam byla vážně poškozena a dosud zůstá­ vala v opravě. Nejcitelnější byly ztráty torpédoborců, které se dokonale hodily k ochraně invazních sil. Pro německé

U-Booty to nebyl vhodný úkol, poně­ vadž mělké vody Lamanšského kanálu výrazně omezovaly jejich manévrovací schopnosti. Další problém představo­ vala britská minová pole, zřízená na počátku války právě pro ztížení akcí německých ponorek. Splnění Hitlerovy direktivy o zatažení Royal Navy do válečné činnosti na jiných bojištích zase o něco více oslabilo síly německého námořnictva určeného k invazi, protože většina velkých lodí vedla záškodnické akce v Severním moři. Záchranou pro Kriegsmarine mohlo být ovládnutí francouzské flotily, které by bylo možné po kapitulaci Francie. Zabránila tomu britská operace „Catapult", během níž

byla při britsko-francouzském střet­ nutí vážně poškozena většina velkých plavidel francouzské námořní flotily v přístavech u Středozemního moře . Další obtíží pro Němce byl nedostatek výsadkových plavidel - k tomu účelu měly posloužit říční bárky, rekvírované v Holandsku a dopravované do invazních přístavů . Přesto všechno bylo prvořadou podmínkou pro aspoň dočasnou námořní převahu získání nadvlády ve vzduchu.

OPERACE „ADLERANGRIFF" Proto se částí plánu na invazi do Velké Británie stala operace „Adlerangriff" (Orlí útok). Pod tímto kryptonymem hodlalo německé letectvo vybojovat vzdušnou převahu, která by umožnila pozemním jednotkám překročit kanál La Manche pod ochranou Luftwaffe a Kriegsmarine. Pokus o uskutečnění tohoto plánu vstoupil do historie pod názvem bitva o Británii.

KONEC OPERACE „SEELÓWE" Dne 17. září 1940 byla operace „Lvoun" posunuta na pozdější termín, 12. října odložena na další rok. Vyšlo najevo, že Hitler změnil priority a rozhodl se nejdříve udeřit na Sovětský svaz, o čemž uvažoval již v roce 1940. Definitivně . Hitler zavrhl možnost námořní invaze do Velké Británie 13. února 1943.

Skupina britských bitevních lodí v kýlových řadách - právě takového pohledu se obávali němečtí štábní stratégové připravující plán operace „Lvoun''.

59

BITVA O BRITÁNII A NĚ­ MECKÉ BOMBARDOVÁNÍ BRITSKÝCH MĚST 1940 1940 {erven -12. 8. snaha Luftwatte potlarn brit- • skou Mmofnl dopravu v kanálu La Manche 16. 7. Hitler rozkazuje začít s přípra vou operace „Lvoun"

11 . 8. a bombardéry poprvé útolí na základny RAF a radarovou sl(

-

12. 7. vznik 31 O. čs. stlhacl

perutě

RAF

,_

.29. 7. vznik 311. čs. bombardovací perutě RAF

německé stlhačky

A LICKÉ OBLOZE o ohromujícím vítězství nad Francií byl Hitler nadšen a přesvědčen, že od konečného vítězství na Západě ho děli pouhé týdny. Z jeho protivníků zbyla už jen Velká Británie, v jejímž čele stál Winston Churchill. Hitler a OKW si uvědomovali, že prvořadým úkolem je přenesení bojů na území Spojeného království, aby bylo možno plně využít vítězství na kontinentu. Britská armáda se po porážce expedičního sboru reorganizovala, nedostávalo se jí ale těžkých zbraní, většinu obranných úkolů plnily druhořadé divize domobrany. Dne 16. července 1940 vydal Fiihrer direktivu č. 16, v níž nařídil zahájení příprav na invazi do Velké Británie. Všechny

P

analýzy plánovačů německé armády se shodovaly v tom, že pro úspěch výsadku do Velké Británie je bezpodmínečně nutné předem vybojovat vzdušnou nadvládu. V podmínkách vzdušné nadvlády by mohlo německé letectvo účinně krýt jak přepravu invazních sil, tak plavidla Kriegsmarine, která měla invazní síly bránit před možným útokem Roya! Navy. Vrchní velitel Luftwaffe maršál Hermann Góring byl přesvědčen, že jeho stroje a piloti si poradí s uloženými úkoly - zničením britského stíhacího letectva a jeho letišť i podporou invazních sil. Rozkaz upřesňující úkoly celé operace byl vydán již 30. června ve všeobecných pokynech, týkajících se operací Luftwaffe proti Anglii. Hermann Góring v nich uvedl, že hlavní letecké útoky budou

Britské stíhačky Hawker Hurricane, pomalejší, ale obratnější než německé Bf 109, byly základními letouny britských stíhacích perutí během bojů o vzdušnou převahu nad Anglií.

60

-

15. 8. 5. vzdušná flotila utrpl toho dne tak velké ztráty, že jej I stroje už neodehraji důležitou roli v dalších bojlch německá

~

17. 8. ,,: těžk é bombardováni základen RAF, při kterém je zni če no cca 200 britských s tlha ček, Lultwalle ztrácl cca 300 stroj O

-

--

3. 9. operace „Lvoun" je přeložena na 20. 9.

17. 8. 310. čs . stlhací perutRAF je vyzbrojena letouny Hawker Hurricane Mk I a zasahuje do bojfl nad jižní Anglií.

30. 8. první vzdu šné vltězství 303 . polské perutě zformované ve Velké Británii

-

-

6. 9. Lultwalle již poněkolikáté m ění priority, jejlm hlavním cllem se stává Londýn

-

15. 9. Němci podnikají jeden z nejtěžších náletO v dosavadních bojlch; dvěm a německým leteckým útokOm se brání 300 s tlhaček RAF; Lultwalle ztrácl cca 60 letadel, Britové pouze 26; Němci opět mění priority - stávají se jimi britská m ěsta bombardovaná v noci

7. 9. náletu na hlavni mě s to Velké Británie se ú čas tni 348 německých bombardérO a 617 stlhaček

17. 9, operace Hlvoun" je odložena na neurč ito

13. 8. ,,Adlertag" - začátek několika denní německé operace mající za cíl zničeni britských leteckých sil a radarO

-

-

14. 11. bombardováni Coventry

~

NA ANGLICKÉ OBLOZE

namířeny proti jednotkám Royal Air Force, letištím a leteckému průmyslu. Dne 11. července byly na seznam cílů doplněny ještě konvoje britských lodí, plujících kanálem La Manche.

LETECKÉ SÍLY NĚMECKA A VELKÉ BRITÁNIE Síly Luftwaffe byly rozděleny do tří vzdušných flotil. Na letištích východní Francie, Holandska a Belgie dislokované 2. flotile velel maršál Albert Kesselring, 3. flotile, která měla základny v západní Francii, velel maršál Hugo Sperrle, zatímco letouny 5. flotily pod velením generálplukovníka Hanse-Ji.irgena Stumpffa byly umístěny na německých základnách ve Skandinávii. Celkově bylo k leteckým útokům na Velkou Británii vyčl eněno 1 260 středních bombardérů, asi 320 střemhlavých bombardérů a stíhací letouny Messerschmitt - 800 jednomotorových Bf 109 a asi 280 dvoumotorových Bf 110. Dále mělo na anglickém nebi operovat zhruba 80 speciálních průzkumných strojů. Hlavní břímě bojů měly nést síly 2. a 3. flotily, které měly za úkol bombardovat letiště a továrny v jižní a střední části Velké Británie. Letadla 5. flotily z důvodu velké vzdálenosti od cílů na severovýchodě Británie plnila jen pomocnou úlohu. Německé letectvo bylo silné, chyběly mu však těžké bom bardéry, které by byly schopny zničit britský průmysl. Proti této síle mohlo Královské letectvo pod velením m aršála sira Hugha Dowdinga nasadit relativně

nevelký počet stíhacích - zhruba 900

letounů

strojů různých typů.

Území Velké Británie bylo rozděleno na čtyři oblasti, které dostaly na starost čtyř i stíhací skupiny. Jihozápadní čás t země bránila 10. skupina, nejohroženější teritorium jihovýchodní Anglie hájila 11. skupina pod velením vicemaršála letectva Keitha Parka, ve východní Anglii působi­ la 12. skupina pod velením vicemaršála letectva Trafforda Leigh-Mal loryho a ochrana severní Anglie a Skotska byla svěřena 13. skupině. Britští velitelé předpokláda­ li, že hlavní tíha německého útoku dopadne na působiště skupin 11 a 12. Obě tyto skupiny disponovaly 640 stíh acími letouny (347 Hawker Hurricane, 199 Supermarine Spitfire, 69 nočních s tíhačů Bristol Blenheim, 25 Boulton Paul Defiant). Naštěstí pro RAF byla již v provozu síť radiolokačních stanic na jihu ostrova. Průběh bitvy o Británii ukázal, že kvalitní činnost varovné sítě, jejíž nejdůležitější so učás t í byly právě radary, měla rozhodující význam pro britské vítězství. Ohromný vliv mělo bezesporu i bojiš tě - Britové létali nad vlastní zemí, díky čem už se mohli účastnit boje mnohem déle než němečtí piloti. Větši ­ na jednomotorových stíhaček Luftwaffe

Jedním z nejdů ležitěj­ ších stupňů britské obrany byla centra velení stíhacích s ektorů, díky nimž mohli letečtí dispečeři

co nejefektivnějším způso ­

bem navádět všechny dostupné stíha čky.

ERMANN WILHELM GŮRING ann Wilhelm Goring (12. l. 1893 - I S. 10. 1946), jeden z nejvýznamnějších velitel Luftwaffe. Absolvent berlínské kadetky, I. světové války, v níž zpočátku sloužil u pěchoty, později u letectva. Od ce 1918 velitel 1. stíhacího pluku. Za úspěchy ve vzdušných soubojích obdržel menání Pour le Mérite. Po válce studoval v Mnichově, v roce 1922 vstoupil do AP. O šest let později se stal poslancem Reichstagn, od roku 1932 byl jeho před­ dou. Od roku 1933 pruský premiér, říšský ministr letectva a vrchní velitel Luftwaffe. Spolutvůrce německé tajné policie (Geheime Staatspolizei - gestapo), na jeho doporučení vznikly první koncentrační tábory v Německu - Oranienburg a Papenburg. V roce 1934 připravil společně s Heinrichem Himmlerem čistky proti Hitlerovým oponentům - tzv. noc dlouhých nožů. V počáteční fázi bitvy o Británii obdržel titul říšského maršála (Reichsmarschall). Po zbytek války odsunut na boční kolej za chybné vedení leteckých operací proti Velké Británii a SSSR. Norimberský tribunál vynesl nad Hermannem Goringem rozsud smrti, ale ještě před popravou se odsouzenec otrávil kyanide~ edstavitelů Tretí říše, vrchní

Příslušnice ženské pomocné služby (WAAF) v předepsa ­ ném stejnokroji RAF z období bitvy o Británii. Ženy, sloužící u této jednotky, zastávaly dů ležitou úlohu jako personál center velení a rovněž jako řidičky, radistky či operátorky.

61

ENCYKLOPEDIE II. SVĚTOVÉ VÁLKY

HUGH DOWDING ir Hugh Dowding (24. 4. 1882 - S. 2. 1970), velitel stíhacích jednotek RAF během bitvy o Británii. Narodil se ve Skotsku, studoval v Královské vojenské akademii ve Woolwichi. V roce 1913 vstoupil do Královského leteckého sboru (Roya! Flying Corps), v roce 1914 odvelen _ do Francie, o rok později jmenován velitelem 16. perutě. Po bitvě na Sommě se dostal do konfliktu s velitelem britského leteckého sboru generálem Hughem Trenchardem. Byl povýšen na brigádního generála a odeslán nazpět do Velké Británie. Po založení Roya! Air Porce měl na starosti organizaci, výcvik a zavádění nových typů zbraní. V roce 1929 povýšen na vicemaršála, o čtyři roky později na maršála letectva. V roce 1933 získal šlechtický titul. Před zahájením li. světové války zodpovídal za stíhací letectvo, byl autorem tzv. Dowdingova systému - plánu letecké obrany Velké Británie. Stoupenec dalekosáhlé modernizace britských leteckých sil, zavedl do výzbroje letouny Supermarine Spitfire a Hawker Hurricane. Během německého útoku na Francii neuposlechl Winstona Churchilla a odmítl vyslat britské stíhací letectvo na kontinent. V průběhu bitvy o Británii velel stíhacím jednotkám RAF, avšak hlavní důraz kladl na organizační záležitosti, spojené s výrobou nových letadel a výcvikem nových letců. V listopadu 1940 odvolán z velitelské pozice, částečně z důvo­ du pokračujících nočních německých náletů na britská města, hlavně však z politických příčin.

S

Churchill - buldok jako zosobnění britského bojovného ducha - propagandistický plakát z doby bitvy o Anglii.

p řilé tala

ze vzdálených základen a nedostatek p aliva jim u možňoval operovat n ad Velkou Británií jenom n ěkolik m inut. Navíc se Britové v p ř ípad ě s e s t řel e n í obvykle zachránili na padácích a často se j eš t ě téhož dne vrátili ke svým jedno tkám , zatímco něm ečt í letci padli do zajetí.

PRVNÍKREV K prvním leteckým s oubojům velkého s třetnutí, kterému se pozděj i začalo říkat bitva o Britán ii, došlo nad vod ami kan álu La Man che, když v červnu a červe n c i začaly bombardéry Luftwaffe ú toč it na britské konvoje. Velkým zklam áním se v tě chto souboj ích stal s třemhlavý bombardér Ju 87. Ukázalo se, že letoun urče ný k podpo ře pozemních jednotek v podmínkách vzdušn é převahy je neobyčejně snadným cílem pro britské

Ju nkers fu SSA-5 z I/KG 54. Piloti I. Gruppe přesedlali na nové stroje těsn ě před zahájením bitvy o Británii, předtím létali na Heinkelech He 111 . Běh em bojů provedly stroje Kampfgeschwader 54 něko lik ú toků na le tiště RAF bez doprovodu vlastních stíhačů. Na snímku je dobře vidět emblém jednotky u mrlčí lebka.

stíhače. Šarvátky n ad kanálem , byť nepříli š intenzivn í v p orovn án í s boj i, které měly začít za několik dní, dovolily Britům zdokonalit funkčn ost sítě varovných hlídek, propracovat s ou činn ost leteckých dispeče rů s piloty a otestovat komplexní systém obrany. V průb ěhu červencových bojů ztratila britská strana

D vě s tíh ačky

77 strojů, při čem ž zahynula téměř polovina sestřelených letců . Opravdová bitva začala 11. srpn a, kdy letadla Luft waffe zahájila útoky na pozemní cíle. První německý úder byl n amířen proti radarovým stanicím a letištím stíhacíh o letectva. Pokusy zn ičit rad ary hlídající po b řeží Velké Británie skončily ne ús p ěš -

Hawker Hurricane Mk I z 501 . p erutě startují 15. září 1940 k dalšímu letu. Oba stroje na snímku by ly sestřeleny téhož dne, kdy byly vyfotografovány. Ve vrcholné fá zi bojů startovali britští piloti i ke ~tyřem bojovým letů m denně.

NA ANGLICKÉ OBLOZE

ně . Britové si snadno poradili s pomalými Junkersy Ju 87, které byly na tento úkolu vyslány. Došlo k tomu, že Němci museli štuky stáhnout z bojů, protože měly příliš velké ztráty.

Hlou ček

britských nastupuje do e vakuačního vlaku, který je má odvézt z bombardovaného Londýna. dětí

,,ADLERTAG" Vrchní velitel Luftwaffe se rozhodl definitivně zúčtovat se stíhačkami RAF, dorážejícími na jeho piloty a stroje. Datum 13. srpna 1940 označil jako den masivního útoku Luftwaffe. Operace se měla uskutečnit pod krycím názvem „Adlertag" (Den orla). Navzdory ohromném u úsilí německých letců však úkol, který jim Hermann Gi:iring zadal, splněn nebyl. Urputné letecké souboje trvaly déle než týden , anglické nebe křižovaly kondenzační pásy bojujících stíhaček - obratných a rychlých Messerschmittů 109, těžkých Messerschmittů 110 i britských Spitfirů a Hurricanů. Z Norska a Dán ska startující 5. letecká flotila Luftwaffe, kterou nechránily jednomoto rové

stíhačky, utrpě l a

dne 15. srpna tak vysoké ztráty, že němečtí letci ten den nazvali „ černý čtvrtek". V praxi to znamenalo, že sily uvedené flotily se již nezúčast ­ nily pozdějších akcí. Nakonec se Hermann Gi:iring rozhodl změnit taktiku. Velitel stíhačů RAF maršál Hugh Dowding dosud rozkazoval útočit především na bombardér y a vyhýbat se střetům s nepřátelským i stíhačkam i .

Gi:iring rozhodl, že další útoky budou proti objektům, kte ré budou muset Britové bránit všemi dostupným i prostředky - základnám RAF. Změna taktiky byla účinná - v období mezi namířeny

STÍHACÍ LETOUNY Z BITVY O BRITÁNII SUPERMA RINE SPITFIRE MK I 74. perut; Manston,

MESSERSCHMITT BF 109E-3

červen

1940

Spitfire byl nejlepší britský stíhací letoun v době bitvy o Anglii. Byl rovnocenným soupeřem Bf 109 - lépe manévroval, nebyl však schopen stejně rychlého střemhlavého letu jako jeho německý protivník. Měl naopak lepší stoupavost. Jeho výzbroj tvořilo 8 kulometů, takže disponoval značnou palebnou silou, ovšem o něco slabší než Bf 109, který měl 20mm kanon. Letadlo na ilustraci je stroj jihoafrického pilota poručíka Adolpha „Námořníka" Malana.

9. Staffel JG26, Caffiers, srpen 1940

Znamenitý jednomístný stíhací letoun, jehož inovované varianty používalo německé letectvo po celou válku. Velmi rychlý, dostatečně obratný. Jediným vážným nedostatkem byl omezený dosah, takže se Bf 109 používaly pouze k letům nad jihovýchodní Anglii. Jestliže letouny tohoto typu chránily bombardéry při náletech na Londýn, mohly se nad hlavním městem Velké Británie zdržet jen několik minut.

HAWKER HURRICA NE MK I 501. peruť hrabství Gloucester, Gravesend, srpen 1940

V počátečním období bitvy o Anglii tvoři ly Hurricany zhruba 60 % všech stíhaček RAF účastnících se bojů. Letoun byl podstatně pomalejší než německý Bf 109, avšak nevýhodu vyrovnával skvělou obratností a stabilitou. v p růběh u palby. Piloti na tomto stroji oceňova li mimořádnou trvanlivost konstrukce. U 501. perutě, jejíž stroj je zobrazen na ilustraci, létal mj. polský pilot seržant Antoni Glowacki, který během bitvy o Anglii sestřelil osm německých letadel.

63

ENCYKLOPEDIE II. SVĚTO VÉ VÁLKY

303 . POLSKÁ STÍHACÍ PERUŤ 303 . stíhací peruť Tadeusze Kosciuszka vznikla na základě britsko - polské mezivládní smlouvy a byla formována od 2. srpna 1940 . Do operační pohotovosti byla jednotka uvedena 31 . srpna . Polským velitelem perutě byl v té době major Zdzislaw Krasnod~bski , kterého po jeho těžkém zraneni nahradil poručík Witold Urbanowicz . Prvního vítězství dosáhli letci 303. perutě ještě před oficiálním zahájením operační činnosti 30 . srpna , kdy se jejich kořistí stal německý Dornier Do 17Z . V průběhu bitvy o Británii dosáhla 303. peruť prvního místa v počtu sestřelů ze všech leteckých jednotek účastnících se této bitvy . Příslušníci perutě tehdy sestřelili 126 německých letadel při vlastních ztrátách 7 padlých a 5 těžce raněných . Britský tisk je nazýval „skvělí chlapci". Peruť byla stažena z bojů 11 . října 1940.

24. srpnem a 6. zářím 1940 byli Němci nejblíže uskutečn ění svých záměrů. Britský průmysl vyráběl nové stroje, takže jejich po čet u bojových perutí neklesl nikdy pod 600 kusů, ukázalo se však, že produkce továren dosáhla maxima. Postupně docházelo u RAF k větším denním ztrátám strojů , než byl přísun nových. Největší a současně nejhůře nahraditelné ztráty ovšem byly na letcích. Vyčerpaní nepřetržitým válčením dělali

chyby, které často končily smrtelnými nehodami. Hugh Dowding potřeboval nové letce tak nutně, že jejich výcvik byl zkrácen ze šesti měsíců na šest týdnů.

Kouř z hořfcích doků na East Endu, vybombardovaných 7. září 1940, se vznáší naď Tower Bridge.

Za tak krátkou dobu mohli novopečení piloti poznat stěží základy pilotáže a leteckého boje. Historici uvádějí, že na počátku srpna, a tedy před zahájením německých útoků na letiště RAF, měla nějakou válečnou zkušenost ani ne polovina britských pilotů . Další boje stejné intenzity jako v období 24. srpna až 6. září 1940 a vedené se stejnými ztrátami, by znamenaly porážku Britů . Záchrana přišla paradoxně od samotných Němců. Nepřátelská špionáž ohodnotila škody, jaké utrpěla RAF, příliš optimisticky. Adolf Hitler, který měl pocit, že protivník je téměř rozdrcen a že celá

opět

bitva trvá příli š dlouho, nabyl dojmu, že dosáhl vítězství. Podle jeho názoru, podpoře­ ného zkreslenými hlášeními rozvědky, stačil k definitivníu zhroucení vzdušné obrany elké Británie už jen jediný ohutný úder. A tak velitel Luftwaffe změn il cíl.

BITVA O LONDÝN Ráno 7. září 1940 se do povětří vznesly stovky německých bombardérů. Jejich cílem bylo hlavn í město Velké Británie. Odstartovali rovněž obránci, avšak letky britských stíhačů kroužily v okolí vlastních základen, které byly vystaveny útokům již několik desítek dnů. Londýn byl takřka bezbranný, nebe nad městem střežilo pouze 92 protiletadlových děl různých ráží. Německá letadla zaútočila na doky a nálety trvaly celé odpoledne, večer a noc. První vlna útočníků svrhla zápalné bomby, z u řící požáry pak umožňovaly dalším bombardérům snadno nalézt cíle. Během první noci náletů přišlo o život více než 450 Londýňanů. A nepřátelé se vraceli nad Londýn dalších 76 nocí. K obratu v bitvě ale došlo 15. září. Toho dne podnikli Němci nejmohutnější bombardování a Britové zmobilizovali k obraně všechny síly, které jim zbývaly. Bylo jasné, že bitva vstoupila do rozhodující fáze. Situaci ve vzdušném prostoru sledoval sám premiér Winston Churchill z podzemního ve-

NA ANGLICKÉ OBLOZE

Bitva o Velkou Británii, červenec - řijen 1940.

• Velitelství stfuad skupiny O ZAlo!níleti!tě _l:!ranice sb'had skupiny RAF Spltfire

lícího střediska 11 . skupiny v Uxbridgi. Věděl , že může dojít k tomu, že se dalšímu německému útoku už nebude mít kdo postavit. Nakonec se však vítězství přiklonilo na stranu obránců - BBC oznámila, že toho dne bylo nad Londýnem sestřeleno 185 strojů Luftwaffe. Němečtí piloti byli šokováni - jejich eskadry byly zdecimovány a Královské letectvo, o kterém rozvědka hlásila, že již prakticky neexistuje, bylo ještě tak silné, aby proti nim vyslalo stovky stíhaček. Znamenalo to, že uskutečnění operace ,,Seeli::iwe" bude nemožné, a proto Adolf Hitler 17. září 1940 vydal rozkaz „odložit" invazi do Velké Británie. To však ještě neznamenalo konec vzdušných bojů - třebaže jejich intenzita polevila a nad Británií bylo už méně často možno zahlédnout velké formace německých stíhaček, v noci nad ostrov nadále létaly bombardéry, aby ničily britská města a průmyslové závody. Ve dne zase posílali Němci nad Británii nevelké skupiny stíhacích bombardérů, které podnikaly nečekané útoky a mizely do Francie.

HuITicane

b

Baterie probletadlol'!ho dělostlelectva

BalOOOY! baril

g •

Velltelstvf vzdu!né Rotily Velltelstvf leteckého sboru Letecký sbo,

Oefiant O ZAkladna letectva MesSfflehmitt t09 Coastal Command • Centrum MeSse!SChmitt 110 po,orovaclho sboru + Radiolokátor Leti~ bombarděnl a dalekého dosahu ~ Radiolokátor , - Operami dosah bllzkého dosahu nmeckých stfhatek Oblast kon~ •••· Hlavni směly radarem dalei(ého německých nilet\l dosahu pll operad,Acle,Ug• ,,,- Oblast kontrol