Encyklopedie II. světové války, 01 9788326101144, 9788374584357

Citation preview

VÁLKA VE STŘEDOZEMNÍM MOŘI ČERNÉ DNY KRÁLOVSKÉHO NÁMOŘNICTVA • NÁMOŘNÍ BOJE OD OPERACE „TORCH" PO KAPITULACI ITÁLIE

ruhá světová válka byla největším ozbrojeným konfliktem v d~inách lidstva Události oněch tragických let vyvolávají dodnes mnoho rozporuplných názorů ajsou stále přitažlivým objektem zajmu lidí fascinovaných historií.Encyklopedie, jejíž další &lo držíte v rukou, popisuje a vysvětluje dění této války v širokém kontextu - jak politickém, tak vojenském. Zároveň přístupným způsobem představuje vojenské operace, výzbroj, události mající vliv na průběh bojů, životopisy nejdůležitějších politiků a vojevůdců, neznámá fakta a tajemství. .Encyklopedie Il. světové války" obsahuje unikátní fotografie, podrobné ilustrace vojenské techniky, kopie nedávno odtajnéných dokumentů, přehledné mapky, názorné tabulky historických událostí a tisíce unikátních archivních materiálů. Cennými doplňky každého dílu sbírky jsou nejlepší filmové dokumenty (DVD) o druhé světové válce, přibližujíó její jednotlivé etapy, nejdůležitější události, taž.ení a bitvy od vznikµ fašismu až po výbuch atomové bomby v Hirošimě.

D

,,Encyklopedie II. světové války'; která bude vycházet každé dva týdny, se skládá ze tří lástí: ■ KALENDÁRIUM

Popis politických událostí a bojových akcí v prů­ běhu konfliktu. Bitvy, souboje tajných_ služeb, vysoká politika. ■ MILITARIE

Popis, techniclci data a ilustrace nejpopulárněj­ ších a nejproslulejších typů výzbroje - od letadel přes tanky a lodě až po dělostřelectvo a pěchot­ ní zbraně. Strany s vojenskou technikou nejsou číslovány. Doporučuje se vložit je do pořadače podle druhu zbraní a období, ve kterém byly používány. Tato část bude popisovat čtyři druhy výzbroje - obrněnou techniku (tanky, obrněná vozidla, samohybná děla), letectvo, válečné námořnictvo a ruční zbraně.

Zkrácený popis nejdůležitějších a oblasti, jimž je věnováno téma daného čis/a. Jednotlivá čísla, kterých bude 48, budou tvořit kompendium vědomostí o největším konfliktu v historii lidstva. V jednotlivých di1ech najdete popis největších bitev války, biografie velitelů a politiků, seznámíte se s výzbrojí všech válčících stran i politickými reáliemi, stojícími za činy hlav státu i náčelnfků štábů.

V nejbližších číslech: ■ Nástup Američanů ■ Pokračování války radarů

■ HISTORIE II. SVĚTOVÉ VÁLKY POČÁTEK VÁLKY VE STŘEDOZEMNÍM MOŘI 379-382 NĚMCI VSTUPUJÍ DO VÁLKY VE STŘEDOZEMNÍM MOŘI 383- 386 ČERNÉ DNY KRÁLOVSKÉHO NÁMOŘNICTVA 387- 392 NÁMOŘNÍ BOJE OD OPERACE „TORCH"

PO KAPITULACI ITÁLIE ■

393- 396

MILITARIE LETADLA 1942

■ KALENDÁRIUM NEJDŮLEŽITĚJŠÍ UDÁLOSTI DUBNA 1942

■ ~ 22. DÍL: BOJE O TUNISKO - 2. ČÁST

43- 44

■ ■

Válka radar ů Výstavba systému protivzdušné obrany Tře tí říše

■

Letecká válka nad Něm eckem

Vydavatel: POLSKIEMEDIAAMER.COM SA, Grochowe t~ki 6, 61 752 Poz n a ň , Polsko, tel.: +48 618 515 147 Informace: +420 296 188 900 (9.00- 17.00 hod.) e-mail: [email protected] Redakce: PRESS-PYGMALION, s. r. o., Český Těšín Šéfredaktor: Marcel Mahdal Odborná spolupráce: Stanislav Komárek, Alena Hasáková, Radek Sporysz, Miloš Kmeť, Milan Bronclík, Jiří Rataj Objednávky předpl atn éh o: ALL Production, s. r. o., P. O. BOX 732, 111 21 Pra ha 1, tel. : 234 092 851, fax: 234 092 813, e-mail: [email protected],www.predplatne.cz Předplatné a informace pro slovenský trh: Magnet Press Slovakia, s. r. o. P. O. BOX 169,830 00 Bratislava, tel.: 02/67 20 19 31- 33 e-mail: [email protected], www.press.sk ISBN: 978-83-261-011 4-4 Série: 978-83-7458-435-7

E VE STŘEDOZEMNÍM MOŘI ITALSKÉ LOĎSTVO A SITUACE V REGIONU Před svým vstupem do války měla Itálie ve Středozemním moři početné a relativně moderní námořní síly. Přibližně se vyrovnaly francouzským, ale obě zmíněná loďstva se nevyrovnala britskému Královskému námořnictvu. Italské námořnictvo před vypuknutím války disponovalo čtyřmi starými, leč kompletně modernizovanými bitevními loděmi Giulio Cesare, Conte di Cavour (třída Cavour) a Andrea Daria, Caio Duilio (třída Andrea Daria), sedmi těžkými a čtrnácti lehkými křižníky, jedním školním křižníkem, 59 torpédoborci, 68 torpédovkami, 121 ponorkami a množstvím menších lodí pomocných a speciálních. Po vypuknutí války byly do služby zařazeny dvě moderní bitevní lodě nové třídy Vittorio Veneto, Littorio a Vittorio Veneto. Třetí ze stavěné série čtyř velkých bitevních lodí, Roma, vstoupila do služby až v závěru váleč ­ ných operací a stavba čtvrté, Impero, byla zastavena v roce 1941. Většina italských lodí měla základny na území mateřské země, menší množství jich

operovalo ze severní Afriky a Dodekanésu. Po vypuknutí války byla od mateřských přístavů zcela odříznuta italská námořní flotila v oblasti Rudého moře. Tvořily ji lehké hladinové lodě (torpédoborce, torpédovky a doprovodné lodě) a ponorky. Italský štáb vymezil svému silnému a modernímu loďstvu defenzivní činnost - obranu vlastních základen a udržení zásobovacích tras do severní Afriky a na Dodekanésos. Ofenzivní charakter měly mít pouze útočné akce proti dopravním trasám mezi Francií a jejími državami v severní Africe. Velká Británie a Francie počítaly s tím, že Itálie vstoupí do války na straně Německa, proto již v dubnu 1940 začaly oba státy posilovat své síly ve Středo­ zemním moři, jež zároveň rozdělily na dvě obranné sféry- západní francouzskou a východní britskou. Spojeneckou flotilu operující ve středomořské oblasti tvořily britská letadlová loď Eagle a bitevní lodě Malaya, Ramillies a Warspite a francouzské bitevní lodě Bretagne, Dunkerque, Lorraine, Provence a Strasbourg. Navíc měli Spojenci k dispozici křižníky, torpédoborce,

Italská ponorka při slavnostní přehlídce na válečné základně v Tripolisu.

ponorky a množství menších plavidel, speciálních a pomocných lodí. V západní části Středozemního moře kotvily hlavní francouzské síly v Toulonu, Alžíru a Mers El-Kébiru, ve východní části měla britská flotila spolu s vyčleněnou francouzskou flotilou základnu v Alexandrii. Velitelem britské Středomořské flotily byl admirál Andrew Browne Cunningham, francouzské velel admirál Jean Franyois Darlan.

379

ENCYKLOPEDIE li. SVĚTOVÉ VÁLKY

Letka bombardérů Savoia-Marchetti SM. 84 ze 49 a Squadriglia letící nad Středozemním mořem.

Dne 6. června Itálie oznámila, že její dvanáctimílové pobřežní pásmo není bezpečnou plavební sférou. Bojová činnost ve Středomoří byla zahájena 10. června 1940, kdy Itálie vyhlásila válku Velké Británii a Francii. Britská armáda v Egyptě byla již 13. června napadena italskou armádou z Libye pod velením maršála Rodolfa Grazianiho. Značný vliv na situaci v Egyptě měly též boje dále na jihu - italské expedič­ ní síly pod velením vévody Amedea d'Aosta v Habeši, Somálsku a Eritreji od 28. června 1940 útočily na Brity v Súdánu, Keni a Ugandě.

PRVNÍ AKCE Již 11. června uskutečnilo Královské námořnictvo bojovou plavbu až k jižnímu pobřeží Itálie. Britskou flotilu tvořila letadlová loď Eagle, bitevní lodě Warspite a Malaya, pět lehkých křižní­ ků (britské Orion, Neptune, Liverpool, Gloucester a australský HMAS Sydney) a eskadra torpédoborců. V průběhu této plavby ostřelovaly britské lodě italskou základnu v Tobruku, kde poškodily starý pancéřový křižník San Giorgio, používaný v té době jako školní loď, a britská palubní letadla podnikla nálet na přístav. Italská posádka zachránila křižník před potopením tím, že jej posadila na mělčinu. San Giorgio se však už nikdy nevrátil na moře a zůstal na mělčině, dokud jej 21. ledna 1941 Italové sami nepotopili. Stal se tak první italskou lodí, kterou Britové zneškodnili. Přitom Italové dosáhli prvního úspě­ chu již 12. června, kdy jejich ponorka Bagnolini jižně od Kréty potopila starý britský lehký křižník Calypso.

380

Dne 15. června zahájily bojové akce francouzské lodě, které toho dne ostřelovaly italskou základnu v Janově. úderný svaz tvořený těžkými křižníky Algérie, Dupleix, Colbert a Foch kryly torpédoborce, avšak italské loďstvo ani letectvo nepodniklo během útoku žádnou protiakci. O dva dny později potopily francouzské velké minolovky La Curieuse a Commandant Bory nedaleko Oranu italskou ponorku Provana. Po této první ztracené ponorce přišli Italové o devět dalších, z nichž jedna ztroskotala u břehu, další byla zajata britskou lodí, dvě potopila letadla a zbývající dostaly britské hladinové lodě. Ponorka Galileo Galilei, kterou po dělo­ střeleckém souboji zajal v Rudém moři britský ozbrojený trawler Moonstone, byla zařazena do britského loďstva pod označením X2 (později P711). Také Spojenci ztratili v tomto období několik ponorek - Francie jednu (Morse) a Velká Británie tři (Grampus, Odin a Orpheus). Dne 21. června ostřeloval francouzsko-britský svaz tvořený bitevní lodí Lorraine a doprovodnými loděmi přístav v libyjské Bardíji. Útok, který nedosáhl výrazného bojového úspěchu, byl poslední akcí s účastí francouzských válečných plavidel namířenou proti italskému loďstvu.

PORÁŽKA FRANCIE Po porážce Francie došlo k obratu ve válečné činnosti ve Středozemním moři. Jednou z podmínek německo - francouz­ ského příměří uzavřeného 22. června bylo odzbrojení francouzského loďstva. Němci si vymínili jeho internaci v určených přístavech a složili „slavnostní

slib", že nebudou vznášet žádné nároky na francouzské válečné lodě, protože se obávali, že jakýkoliv pokus o jejich převzetí by zavinil hromadné útěky do britských přístavů. Prozatím byl pro ně výhodnější stav, za něhož setrvávalo čtvrté největší loďstvo na světě v nečin­ nosti. Nejistá budoucnost francouzského loďstva ovšem stanovila problém i pro Královské námořnictvo. Na jedné straně přišla Velká Británie o silného spojence v boji proti italskému námořnictvu, na druhé straně se musela zákonitě obávat, že se nakonec Němci a Italové přece jen zmocní francouzských váleč­ ných lodí. Dne 28. června byl postaven úderný svaz známý jako Svaz „H", který měl v oblasti zaplnit mezeru po francouzském loďstvu. Těmto námořním silám velel admirál James Somerville a tvořily je bitevní křižník Hood, bitevní lodě Valiant a Resolution, letadlová loď Ark Roya!, lehký křižník a čtyři torpédoborce. Po odstoupení Francie z války ve Středozemním moři byly pro Spojence uzavřeny přístavy ve Francouzské severní Africe a o to více vzrostl význam Malty jakožto námořní a letecké základny. Britskému námořnictvu naštěstí zůstala výhoda v tom, že ani po porážce Francie nezměnili Italové svou námořní taktiku a jejich lodě nezahájily ofenzivní činnost.

Na počátku července 1940 se Velká Británie rozhodla buď převzít francouzské lodě, anebo je donutit odplout do přístavů, v nichž by jim nehrozilo eventuální převzetí Němci. Již 3. čer­ vence bylo internováno asi 100 francouzských lodí kotvících v britských přístavech. Byly mezi nimi dva staré dreadnoughty Paris a Courbet, čtyři torpédoborce Léopard, Le Triomphante, Mistral a Ouragan, šest torpédovek a sedm ponorek. Některé z těchto lodí byly předány k dočasnému užívání námořnictvu polské exilové vlády. Byly to torpédoborec Ouragan, rychlé motorové čluny Ch 11 a Ch 15 a pomocné lodě (ozbrojené obchodní lodě) Medoc a Pomerol. Od té doby pluly pode dvěma vlajkami na znamení toho, že jde nadále

POČÁTEK VÁLKY VE STŘEDOZEMNÍM MOŘI

o lodě francouzské, ale dočasně s polskými posádkami. Zachovaly si původní názvy, před nimiž byla umístěna zkratka OF (okr~t francuski - francouzská lod). Většina Brity zabavených lodí se vrátila pod francouzskou vlajku a posílila loď­ stvo Svobodných Francouzů. Zabavení francouzských lodí se zpravidla obešlo bez odporu jejich posádek, jedině při obsazování ponorky Surcouf došlo k pře­ střelce, při níž zahynuli tři Angličané a jeden Francouz. Dne 3. července při­ plula k námořní základně Mers El-Kébir v Alžírsku britská flotila, jejímž úkolem byla neutralizace francouzských plavidel, která tam kotvila - byly mezi nimi čtyři bitevní lodě Dunkerque, Strasbourg, Bretagne a Provence, nosič hydroplánů Commandant Teste, šest torpédoborců, ponorky a motorové čluny. Velitel britského svazu admirál Somerville dal francouzskému veliteli viceadmirálovi Marcelu Gensoulovi ultimátum obsahující tři podmínky - francouzské lodě a posádky měly buď přejít na stranu Spojenců, anebo odplout do francouzských přístavů v Západní Indii a zůstat v nich až do konce války, v případě odmítnutí obou požadavků měly posádky samy potopit všechny lodě . Když Francouzi ultimátum odmítli, splnili Britové předchozí hrozbu a zahájili palbu z děl. Potopili Bretagne, poškodili Dunkerque a Provence, pouze Strasbourg v doprovodu pěti torpédoborců vyvázl z přístavu a doplul do Toulonu. Při útoku zahynulo 1 297 francouzských námořníků. Dne 7. července Britové zabrali francouzské lodě kotvící v Alexandrii - bitevní loď Lorraine, těžké křižníky Duquesne, Tourville a Suffren, lehký křižník Duguay-Trouin, tři torpédoborce a jednu ponorku. Podařilo se to uskutečnit bez prolití krve a část posádek souhlasila s tím, že zůstane na svých lodích. Tato flotila se v roce 1943 zapojila do války proti Německu. Dne 8. července 1940 byla při britském útoku na přístav v Dakaru těžce poškozena bitevní loď Richelieu. Po opravě odplula do Spojených států, kde byla přestavěna a přezbrojena, od roku 1943 pak sloužila na straně Spojenců. Z velkých válečných lodí kotvila na Martiniku letadlová loď Béarn (pře­ stavěná z bitevní lodě) a v Casablance bitevní loď Jean Bart, která před postupujícími německými vojsky uprchla ještě nedokončená z Brestu, kde byla stavěna.

Podle pozměněných plánů byla dokonaž po válce.

čena

BRITSKÁ PŘEVAHA Dne 9. července 1940 došlo ke střetu britské flotily pod velením admirála Cunninghama s italskou flotilou, které velel admirál Inigo Campioni. Britský svaz tvořený letadlovou lodí Eagle, bitevnimi loděmi Warspite, Malaya, Roya! Sovereign, pěti lehkými křižníky a šestnácti torpédoborci vyplul 7. července z Alexandrie a zamířil k Maltě, odkud měl doprovodit dva konvoje. Bylo rozhodnuto na sedmi dopravních lodích evakuovat ženy a děti z bombardované Malty do Gibraltaru. Již 6. července však z Neapole vyplul italský konvoj do Benghází. Doprovázel jej svaz italského válečného námořnic ­ tva tvořený bitevními loděmi Giulio Cesare a Conte di Cavour, šesti těžkými a dvanácti lehkými křižníky a 24 torpédoborci. Po ukončení úkolu se italský svaz vracel do mateřského přístavu. Jako první lokalizovali protivníka 8. července Italové a ihned vyslali proti britské eskadře letadla startující z Dodekanésu. Při náletu byl poškozen lehký křižník Gloucester. Téhož dne objevil britský prů­ zkumný letoun italskou flotilu. Admirál Cunningham se na ni rozhodl zaútočit letadly z lodě Eagle, protože chtěl Italy přinutit k manévrování, a tedy zpomalení. Při náletu nedošlo k žádným škodám, avšak snížení rychlosti poskytlo britským lodím šanci zahájit bitvu. Dne 9. července zaměřil letecký průzkum italské lodě a odpoledne došlo ke střetu. Palbu zahájily italské křižníky na britský lehký křižník Neptune, avšak několik salv z bitevní lodě Warspite je zahnalo na ústup. Následně zahájily Warspite a Malaya palbu, kterou poškodily Italský lehký křižník Emanuele Filiberto Duca d'.4osta, čtvrté skupiny třídy Condottieri. Tato třída byla stavěna v pěti skupinách jako bezprostřední odpověď na předvá lečný růst námořní síly Francie, především na vývoj nových francouzských supertorpédoborců třídy Jaguar a Lion. Křižník Duca d'.4osta byl spuštěn na vodu v roce 1932 a měl plný bojový výtlak 10843 tun.

bitevní loď Giulio Cesare. Velitel italské flotily v obavě o osud svých lodí vyslal torpédoborce, aby vytvořily kouřovou clonu a větší lodě se mohly odpoutat od nepřítele . Jeho záměr se podařil. Aby se britské lodě vyhnuly možnému torpédování, začaly manévrovat a porušily bojovou formaci. Žádné z italských torpéd sice nezasáhlo cíl, nicméně Italům se podařilo uniknout z dělostřelecké palby. Britská flotila se vrátila. Cestou sice byla napadána letectvem, ale rovněž bezúspěšně . Toto střetnutí označované jako bitva u Punta Stilo bylo největší námořní srážkou obou znepřátelených flotil v popisovaném období. Dopadla nerozhodně, ale naplno se při ní projevila taktika italských velitelů vyhýbat se jakémukoliv ohrožení svých lodí, ať už poškozením, nebo potopením. Následujícího dne podnikla britská letadla útok na přístav Augusta na Sicílii, v němž potopila torpédoborec Leone Pancaldo, který byl později vyzvednut a po opravě se vrátil do služby. Dne 11. července došlo k výpadu silného námořního svazu z Alexandrie k italskému pobřeží, jehož cílem bylo ověření italské připravenosti k odražení eventuálního britského útoku. Jedna letadlová a dvě bitevní lodě, pět lehkých křižníků a eskadra torpédoborců nenarazily na žádný odpor, což Britům opět potvrdilo defenzivní charakter činnosti italského námořnictva. Dne 19. července došlo k dalšímu střetnutí, nazývaném bitva u mysu Spatha. Čtyři britské torpédoborce Hasty, Hero, Hyperion a Ilex, hlídkující u severozápadního pobřeží Kréty, byly napadeny italskými lehkými křižníky Bartolomeo Colleoni a Giovanni delle Bande Nere. Před silnějším protivníkem se stáhly pod ochranu australského lehkého křižníku Sydney, který plul

ENCYKLOPEDIE II. SVĚTOVÉ VÁLKY

v doprovodu torpédoborce Havoc asi 45 mil od místa útoku. Při následující přestřelce byl Giovanni delle Bancie Nere zasažen na vzdálenost 17000 metrů, načež Sydney zaměřil palbu na druhý křižník a zásahem do strojovny jej znehybnil. Hořící Bartolomeo Colleoni byl poté potopen torpédoborci Hyperion a Ilex. Druhý italský křižník využil své rychlosti a uprchl z bojiště. Následujícího dne podnikly torpédové bombardéry z letadlové lodě Eagle nálet na Tobruk, při němž potopily dva italské torpédoborce Ostro a Nembo. Dne 17. července ostřelo­ valy dvě sesterské bitevní lodě Malaya a Warspite italskou základnu v Bardíji, zatímco Swordfishe z letadlové lodě Eagle bombardovaly přístav Bomba. Těmito akcemi začalo systematické ničení komunikací, přístavů, základen a skladišť, které mělo zdržet italskou ofenzivu v severní Africe. Když 13. září 1940 překročila italská vojska hranice Egypta, museli Britové zabránit dodávkám zásob pro útočící armádu, aby ji zastavili. Tehdy plně docenili význam Malty. Před válkou tomuto ostrovu a jeho úloze při operacích proti nepřá­ telské plavbě bohužel nepřikládali příliš velký význam, proto bylo nyní nutno urychleně napravit toto zanedbání, pře­ devším posílit letectvo a protiletadlovou obranu. Na ostrovní základně kotvily pouze ponorky, které se přes den musely ponořovat, aby je nepřátelské letectvo nepotopilo anebo nepoškodilo. 15. srpna 1940 potopila italská ponorka Delfino řecký křižník Elii a 28. října Itálie přepadla Řecko. Tak začala nová etapa války ve Středomoří.

Velká Británie zahájila 29. října vojenskou intervenci přesunem svých vojsk z Egypta do Řecka a na Krétu, mající v té době pro britskou Středomořskou flotilu ohromný strategický význam. Dne 11. října se italský námořní svaz tvořený čtyřmi torpédoborci a třemi torpédovkami pokusil napadnouťbritský konvoj. Nedaleko mysu Passero na jihovýchodě Sicílie však Italové narazili na britský lehký křižník Ajax, který dělostřeleckou palbou potopil torpédoborec Artigliere a torpédovku Airone, a navíc poškodil další torpédovku Arie[, kterou následujícího dne potopil těžký křižník York. Navzdory početní převaze se italské lodě neodvážily na Ajax zaútočit a daly se na ústup. Opět se projevila italská defenzivní taktika. Dne 11. listopadu podnikla britská palubní letadla operaci „Judgement" - úspěšný útok na základnu italského námořnictva v Tarentu. Předchozího dne provedený průzkum potvrdil na místě přítomnost šesti bitevních lodí, šestnácti křižníků a třinácti torpédoborců. Do útoku měly být vyslány torpédové bombardéry z letadlových lodí Illustrious a Eagle, ale druhá z lodí musela kvůli havárii odplout na základnu, letadla z ní byla proto přesunuta na Illustrious. Palubní torpédová letadla Fairey Swordfish vypustila torpéda ze vzdálenosti 400-1 200 metrů. Byla potopena bitevní loď Conte di Cavour, která byla později vyzvednuta, ale do konce války se ji už nepodařilo opravit. Poškozeny byly bitevní lodě Littorio a Caio Duilio, které byly zataženy na mělčinu, aby se nepotopily, a později opraveny. Dále byl poškozen těžký křižník Trento

Italský torpédoborec třídy Soldati. Charakteristickým prvkem siluety lodí této nejpočetnější třídy italského válečného lodstva byl jeden velký komín odvádějící spaliny ze všech kotlů . Podobně jako většina italských válečných lodí disponovaly rovněž torpédoborce třídy Soldati silnými pohonnými jednotkami a bez problémů dosahovaly rychlosti až 39 uzlů.

382

a torpédoborec Libeccio. Italská Regia Marina byla tímto prvním leteckým útokem na plavidla kotvící na základně velmi oslabena. K další bitvě obou nepřátelských loďstev došlo 27. listopadu 100 mil jižně od Sardinie. Italský průzkum ohlásil zásobovací konvoj mířící z Gibraltaru na Maltu. Devět transportních plavidel doprovázel silný námořní svaz, Svaz „H'', tvořený bitevním křižníkem Renown, letadlovou lodí Ark Roya!, lehkými křižníky Despatch a Sheffield a torpédoborci. Doprovod konvoje tvořily dva lehké křižníky Manchester a Southampton, torpédoborec a několik fregat Svazu „F". Z Alexandrie mezitím vyplul vstříc gibraltarskému konvoji druhý svaz, Svaz „D", tvořený bitevní lodí Ramillies, křižníky Berwick, Newcastle a protiletadlovým křižníkem Coventry s pěti torpédoborci, který Italové zpočátku neobjevili. Ke zničení konvoje vyslali své bitevní lodě Giulio Cesare a Vittorio Veneto v doprovodu šesti těžkých křižníků Fiume, Gorizia, Pola, Bolzano, Trento a Trieste a 14 torpédoborců. Protože měli palebnou převahu, snažili se o přímé střetnutí, což jim ale ztěžo­ vala palubní letadla z Ark Royal. Italové zahájili dělostřeleckou palbu na velkou vzdálenost, kterou přerušovali během náletů. Když pak zjistili, že se oba britské svazy spojily, daly se jejich lodě na ústup, při němž byly dále napadány britskými letadly. V krátké bitvě byl poškozen britský křižník Berwick a italský torpédoborec Lanciere. Oba velící admirálové byli kritizováni za málo energický postup, Somerville byl předvolán před vyšetřova ­ cí komisi, a Campioni dokonce odvolán.

VÁLKY VE STŘEDOZEMNÍM " MORI N italským ěmci

se rozhodli pomoci svým spojencům ve válce ve Středomoří a podpořit jejich loďstvo. Kvůli tomu přemístili koncem roku 1940 na Sicílii svůj X. letecký sbor. Tento útvar doposud působil v Norsku a jeho posádky měly velké zkušenosti z bojů proti námořním cílům. Již 10. ledna 1941 došlo k první bitvě mezi němec­ kým letectvem a britským loďstvem nedaleko ostrova Pantelleria. Toho dne se vyměňoval doprovod zásobovacího konvoje na Maltu. Při masivním útoku německých letadel byla tak vážně poškozena letadlová loď Illustrious, že musela být odeslána Suezským průplavem a kolem Afriky na opravu do Spojených států. Následujícího dne jiná německá letadla napadla a potopila křižník Southampton. Překvapení ze síly a účin­ nosti německých náletů bylo tak velké, že britská admiralita zastavila plavby

zásobovacích konvojů na Maltu. Až do května se museli obránci ostrova obejít bez pomoci zvenčí, jedinou výjimkou byl malý konvoj vyslaný v březnu. Když 14. února přistály v Africe první německé pozemní jednotky, posílila se tím rovněž morálka italských vojáků. Ještě předtím, 8. února 1941, podnikl britský svaz z Gibraltaru, tvořený letadlovou lodí Ark Royal, bitevní lodí Malaya, bitevním křižníkem Renown, lehkým křižníkem Sheffield a deseti torpédoborci, odvážnou a riskantní plavbu těsně k pobřeží Itálie. Letadla z Ark Royal bombardovala rafinérii nafty u Livorna a jiná letka svrhla bomby na pří­ stav La Spezia. Bitevní lodě mezitím ostřelovaly Janov. Tento bravurní útok se nesetkal s žádnou obrannou činností z italské strany. Pokud by se britské lodě vracely stejnou cestou, narazily by na silný italský svaz složený z bitevních lodí

Po vstupu Německa do války ve Středozemním moři se značně zvýšila frekvence náletů na Maltu. Na snímku obsluha protiletadlového kanonu u La Valletty.

383

ENCYKLOPEDIE II. SVĚTOVÉ VÁLKY

ŠPAN~LSKO

~ trasy konvojů Osy )(

letecké základny Osy

■ francouzská území území neutrálních států

Vittorio Veneto, Giulio Cesare a Andrea Doria, tří těžkých křižníků a torpédoborců, Britové však zvolili jinou trasu. Italské letectvo na britský útok vůbec nezareagovalo. Němci byli znepokojeni vývojem situace na Balkáně, obávali se, že pokud se Britům podaří udržet v Řecku, ocitnou se v dosahu jejich letectva ropná pole v rumunské Ploješti. Během setkání v Meranu 13.-14. února 1941 byl stanoven plán německé invaze do Řecka při současném přerušení zásobování Kréty i pevninského Řecka, které mělo zajistit italské loďstvo úzce spolupracující s italským a německým letectvem. Italové, kteří byli morálně povzbuzeni němec­ kou pomocí a současně pod německým tlakem, začali projevovat přece jen větší aktivitu. Podnikli kupříkladu útok na britské lodě v zátoce Suda na Krétě, kde 26. března napadlo britské lodě šest italských výbušných člunů s příděmi naplněnými trhavinami, které při nárazu na cíl explodovaly. Útok skončil úspěšně, byla při něm potopena dvě transportní plavidla a poškozen těžký křižník York. Dosedl na dno, kde nějakou dobu sloužil jako protiletecká baterie, nedal se však opravit ani vyzvednout, a proto byl 22. května zničen britskými ženisty.

Italské bitevní lodě Littorio a Vittorio Veneto v bitvě u mysu Matapan.

384

LIBYE

BITVA U MYSU MATAPAN Ve dnech 28. a 29. března 1941 došlo nedaleko řeckého mysu Matapan k největší bitvě ve Středozemním moři v průběhu druhé světové války. Italské válečné loďstvo sem připlulo, aby zastavilo zvýšené válečné dodávky do Řecka. Akci velel admirál Angelo Iachino, který byl současně velitelem prvního svazu tvořeného bitevní lodí Vittorio Veneto, třemi těžkými křižníky Bolzano, Trento a Trieste a sedmi torpédoborci. Druhý svaz tvořily tři těžké křižníky Fiume, Pola a Zara, dva lehké křižníky Luigi di Savoia Duca degli Abruzzi a Giuseppe Garibaldi a šest torpédoborců pod velením admirála Carla Cattanea. Díky rozluštění italských kódů a vědomostem o koncentraci jejich lodí mohli Britové

Mapa Středozemního moře s vyznačenými trasami spojeneckých i německo - italských konvojů a hlavními leteckými a námořními základnami. Situace v červnu 1942.

pohotově

zareagovat. Admirál Andrew Cunningharn vyplul proti nepříteli se silnou flotilou složenou z bitevních lodí Barharn, Valiant a Warspite, letadlové lodě Formidable a jedenácti torpédoborců. Na moři se k němu měl připojit svaz admirála Henryho Pridhama-Wippella, který tvořily čtyři lehké křižníky a čtyři torpédoborce. Právě tato flotila se první dostala do kontaktu s nepřítelem. U mysu Gaudio se dostala do palby italských křižníků a posléze i bitevní lodě. Britský velitel nechal vypustit kouřovou

NĚMCI VSTUPUJÍ DO VÁLKY VE STŘEDOZEMNÍM MOŘI

Vrak britského křižníku HMS York u pobřeží Kréty před

zničeného

evakuací spojeneckých vojsk z tohoto ostrova.

clonu a vyklidil bojiště. Během těchto manévrů již zaútočila na Italy letadla z Formidable a z Kréty startující letadla z poškozené letadlové lodě Illustrious. Nálet byl úspěšný, byla při něm poškozena bitevní loď Vittorio Veneto, která sníženou rychlostí zamířila na základnu. Silněji poškozen a znehybněn byl těžký křižník Pola, u něhož zůstaly dva křižní­ ky a čtyři torpédoborce. Italové se chystali vzít poškozenou loď do vleku, když je napadli Britové. V krátké noční bitvě poslaly jejich bitevní lodě ke dnu oba italské těžké křižníky Fiume i Zara. Italský torpédový útok byl odražen a britské torpédoborce Havock a Stuart pronásledovaly ustupující italské torpédoborce a potopily dva z nich - Alfieri a Carducci. Ráno po bitvě připluly k nehybnému křižníku Pola britské torpédoborce Jervis a Nubian, které zajaly posádku a nehybnou loď potopily torpédovou salvou. Chování posádky italského křižníku bylo ukázkou ztráty bojeschopnosti námořnictva fašistické Itálie. V bitvě zahynulo více než 2 300 italských námořníků včetně admirála Cattanea. ŘECKO A JUGOSLÁVIE Po útoku Německa na Jugoslávii a Řec­ ko a okupaci těchto států se situace ve Středozemí změnila v neprospěch Spojenců. Většina jugoslávských lodí se vzdala a posílila italské loďstvo, pouze ponorka Nebojša unikla do Alexandrie a torpédoborec Zagreb byl 17. dubna 1941 v Boce Kotorské potopen dvěma důstojníky vlastní posádky. Řecké námořnictvo se na rozdíl od jugoslávského aktivně účastnilo válečných akcí, při nichž ztratilo čtyři torpédoborce, šest torpédovek, jednu ponorku a menší

lodě .

Torpédoborec Vasilefs Georgios byl později vyzvednut, opraven a pod názvem Hermes ZG 3 zařazen do ně­ mecké flotily operující ve Středozemním moři. Křižník Elii byl Italy potopen 15. srpna 1940 ještě v době, kdy Řecko bylo neutrální. Ostatní řecké lodě (starý pancéřový křižník Georgios Averof, šest torpédoborců, tři torpédovky a pět ponorek) odpluly do Alexandrie. Když bylo v kritické situaci rozhodnuto evakuovat z Řecka britský vojenský kontingent a část řeckých vojsk, byla za nesmírně obtížných podmínek část těchto sil přepravena na Krétu a část rovnou do Egypta. Italové byli sice poraženi ve východní Africe, avšak jejich armáda v severní Africe byla posílena němec­ kým Afrikakorpsem a přešla do útoku. Celkový stav zhoršovala vzdušná nadvláda spojeného německo-italského letectva. Nálet jedenácti bombardérů Heinkel 111 na řecký přístav Pireus způ ­ sobil 7. dubna katastrofální škody. Jedna z bomb zasáhla loď vezoucí munici a způsobila výbuch 250 tun trhavin. Síla exploze byla tak obrovská, že potopila dvanáct velkých lodí a 85 menších plavidel. Zničena byla rovněž přístavní zařízení jediného dobře vybaveného nákladního přístavu v Řecku. Za této situace vzplály boje na Krétě, které 20. května 1941 zahájilo bombardování stanovišť protiletadlové obrany, následované vzdušným výsadkem. Němci se rozhodli dobýt ostrov takřka výhradně leteckými silami, což bylo při nedostatečné spolupráci italského námořnictva celkem logickým rozhodnutím. Navíc to bylo velkým překvapením pro Brity, kteří se při organizaci obrany spoléhali především na svou flotilu,

a proto byly jejich letecké síly podstatně slabší. Bitva o Krétu si vyžádala citelné ztráty. Spojenci přišli o tři křižníky (Gloucester, Fiji, Calcutta), šest torpédoborců (Juno, Greyhound, Kashmir, Kelly, Imperial a Hereward) a 44 dalších lodí (celkem 222 824 BRT). Poškozeny byly letadlová loď Formidable, bitevní lodě Barham, Valiant i Warspite, šest křižníků (Ajax, Naiad, Carlisle, Dido, Orion a Perth) a sedm torpédoborců. Spojenci ztratili asi 25 000 vojáků, Němci asi 6 500. Němci přišli rovněž o 220 letadel, zato však obsadili ostrov, z něhož mohli kontrolovat východní oblast Středozemního moře až po Egypt. Ně­ mecká vojska se na Krétě udržela až do 8. května 1945.

OBRANA MALTY Prvořadým úkolem Britů ve Středomoří bylo posílení leteckých sil na Maltě. Ostrov byl soustavně bombardován italským a ně­ meckým letectvem, protivzdušná obrana

Podplukovník X. leteckého sboru

v tropické uniformě Luftwaffe. Tento typ stejnokroje byl používán v severní Africe, Itálii, na Sicílii a na Balkánu, v letních měsících rovněž v jižních oblastech Sovětského svazu.

385

ENCYKLOPEDIE II. SVĚTOVÉ VÁLKY

Obsluha britského protiletadlového kanonu na Maltě póz uje fotografovi po odražení n ěmeckého leteckého útoku.

1941 to byl poslední konvoj vezoucí zásoby na Maltu. Námořní zásobování tohoto ostrova bylo jednoznačným spojeneckým úspěchem.

TOBRUK

musela čelit četným těžkým náletům. Unavené a nepočetné posádky letadel musely proti útočníkům startovat z neustále opravovaného letiště, jehož celá infrastruktura byla zničena a na němž neexistovaly prakticky žádné opravárenské dílny. Když se počet provozuschopných strojů snížil z třiatřiceti na dvanáct, byla použita nová metoda doplňování sil - přesun palubních letadel. Letadlové lodě připlouvaly k Maltě na vzdálenost doletu svých letadel, která přistávala na ostrově. První takovou operaci podnikly letadlové lodě Ark Roya! a Furious, kryté Svazem „H''. Na dalších přesunech letadel na Maltu se podílela rovněž letadlová loď Victorious. Navzdory utrpěným ztrátám se tak počet letadel na ostrově zvyšoval, ovšem nejen letadla byla nutná k obran ě - palčivým problémem byl též nedostatek potravin, léků, paliva a střeliva. K zásobování bojujícího ostrova se používaly i ponorky, avšak i velké minonosné ponorky Rorqual a Cachalot měly omezené přepravní možnosti. Pro nedostatek všech uvedených materiálů se v červenci 1941 stalo zásobování Malty nesmírně důležitou záležitostí. Z Velké Británie byl vypraven zásobovací konvoj, jenž po osmidenní plavbě dorazil do Gibraltaru, odkud 21. července vyplul na Maltu. Jeho ochranou byl pověřen Svaz „H'', posílený bitevní lodí Nelson a lehkými křižníky Edinburgh a Manchester

386

z Horne Fleet (Domácí flotily) . Následně měla britská fl·otila z Alexandrie provést diverzní manévr s úkolem odlákat pozornost nepřítele od hlavní operace. Dva dny po odplutí z Gibraltaru zaútočila na konvoj italská torpédová letadla, jež poškodila křižník Manchester a torpédoborec Fearless. První loď se vrátila do Gibraltaru, druhá byla potopena vlastními loděmi. Konvoj dorazil do cílového pří­ stavu 24. července, přestože byl cestou napadán italskými loděmi z ostrova Pantelleria. Poškodily sice jednu loď, podařilo se ji však dovléci do přístavu. Doprovodná plavidla s sebou na zpáteční cestu na západ vzala několik prázdných lodí, které již sedm měsíců čekaly na možnost opustit ostrov. Admiralitu povzbudil úspěch této akce označované jako operace „Substance" a ihned naplánovala další konvoj. Další logistická operace dostala kryptonym „Halberd". Její scénář zůstal v podstatě totožný, jen doprovod byl posílen o bitevní loď Prince of Wales z Horne Fleet. Konvoj devíti nákladních lodí, který vyplul z Gibraltaru 24. září, chránily bitevní lodě Nelson, Rodney a Prince of Wales, letadlová loď Ark Royal, pět křižníků a 18 torpédoborců. Tentokrát vypluly vstříc Britům italské bitevní lodě Vittorio Veneto a Littorio v doprovodu křižníků a torpédoborců . Italsko - německé letectvo zaútočilo na konvoj a poškodilo Nelson, který se sníženou rychlostí musel vrátit do Gibraltaru. Na zpáteční cestě jej doprovázely čtyři torpédoborce, z toho dva polské - Garland a Piorun. Bitevní lodě Rodney a Prince of Wales pluly se zbytkem doprovodu vstříc setkání s nepřá­ telským svazem, Italové se ovšem zase vyhnuli boji a vrátili se na základnu. Podobně jako minule zaútočily na konvoj v blízkosti ostrova Pantelleria italské rychlé čluny. Jednu z dopravních lodí poškodily natolik, že ji nebylo možno ani vléci, proto byla po evakuaci posádky potopena vlastními loděmi. V roce

Také obležený Tobruk bylo nutno zásobovat po moři. Zásoby byly do města přiváženy v noci a jejich vykládání muselo probíhat rychle a efektivně, aby ráno byly lodě mimo dosah nepřátel­ ského letectva operujícího z Kyrenaiky. K provádění logistických úkolů byly vyčleněny rychlé minonosky Abdiel a Penelope, torpédoborce Defender, Stuart, Vendetta a Waterhen a několík dalších lodí včetně polské transportní lodě Warszawa. Dne 11 . července byl při zásobovací plavbě potopen leteckými bombami Defender a 28. července německá ponorka U-559 potopila Warszawu. V červenci 1941 zahájilo britské námořnictvo operaci vystřídá­ ní australských vojáků, kteří doposud hájili Tobruk, čerstvými britskými oddíly. Tato operace trvala do října, kdy do Tobruku dorazil rovněž 11. českoslo­ venský pěší prapor. Od 21. září vedl bojové akce ve Stře­ dozemním moři námořní svaz, Svaz „K", tvořený lehkými křižníky Aurora a Penelope, které dorazily z Britských ostrovů, a torpédoborci Lance a Lively, které se k nim připojily v Gibraltaru. V noci z 8. na 9. listopadu zaútočil tento svaz na konvoj plující do Tripolisu se zásobami pro italskou armádu a Afrikakorps. Podle největší nákladní lodě, která v něm plula, bývá označován jako konvoj „Duisburg". Plulo v něm pět nákladních lodí a dva tankery v doprovodu dvou těžkých křižníků Trento a Trieste a deseti torpédoborců . Při bleskovém britském útoku byly potopeny všechny transportní lodě, a navíc i torpédoborec Fulmine. Krátce po útoku se podařilo nedaleko operující ponorce Upholder potopit další italský torpédoborec Libeccio. Dne 24. listopadu potopil britský svaz dva italské tankery vezoucí do Afriky palivo pro Luftwaffe. Dalšího úspěchu dosáhly britské torpédoborce Legion, Maori a Sikh s nizozemským torpédoborcem Isaac Sweers, když 13. prosince u mysu Bon potopily dva italské lehké křižníky Alberico da Barbiano a Alberto di Giussano, které rovněž vezly do Tripolisu letecký benzín.

I

.,

"

s

NAMORNICTVA dezvou na úspěchy britského loďstva bylo přeložení jednoho německého leteckého sboru z východní fronty na Sicílii. Ještě větším nebezpečím pro spojenecká plavidla bylo několik ponorek, které pronikly Gibraltarskou úžinou, aby pomohly italskému loďstvu. Italské ponorky totiž v této válce prozatím nedosáhly žádného významného úspěchu, v roce 1941 sice potopily několik nákladních lodí, křiž­ ník a torpédoborec, avšak vlastní ztráty činily jedenáct lodí (38 od počátku války do konce roku 1941). Dne 13. listopadu zaútočily na Svaz „H", mířící do Gibraltaru, dvě ponorky- U-81 a U-205. Ponorka U-81 zasáhla torpédem letadlovou loď Ark Roya!, která se po tomto jediném zásahu navzdory všem pokusům o záchranu příštího dne potopila pouhých 25 námořních mil od Gibraltaru. Po její ztrátě nedisponovala Středo ­ mořská flotila žádnou bojeschopnou letadlovou lodí, takže její svazy byly zbaveny letecké podpory. Další údery zasazené ponorkami následovaly v rychlém sledu. Již 25. listopadu torpédovala

O

ponorka U-331 nedaleko Kréty bitevní ke dnu během několíka minut po výbuchu muničního skladiště. Dne 15. prosince potopila U-557 stěží 30 mil od Alexandrie lehký křižník Galatea. Když 17. prosince došlo k tzv. první bitvě u Syrty, britský svaz tvořený pěti lehkými křižníky a 14 torpédoborci doprovázel nákladní loď se zásobami, mířící z Alexandrie na Maltu. Britské lodě narazily na konvoj čtyř nákladních lodí plující do Benghází. Přitom se dostaly do dostřelu jeho velmi silného doprovodu tvořeného bitevními loděmi Andrea Daria, Giulio Cesare a Littorio, dvěma těžkými křižníky Go rizia a Trento a deseti torpédoborci. Po krátké, bezvýsledné přestřelce se od sebe oba svaz,rodpoutaly. Dva dny nato vplul svaz britských lodí ve vzdálenosti dvaceti mil od Tripolisu do minového pole. První narazil na dvě miny lehký křižník Neptune, za ním plující křižníky Aurora a Penelope byly navzdory rychlé změně kursu poškozeny výbuchy dalších min. Neptune bez možnosti manévrováloď Barham. Šla

Na snímku italské bitevní lodě Conte di Cavour a Giulio Cesare u pobřeží Kréty.

ní najel na další dvě miny a šel ke dnu. poškozenou Auroru bylo nutno odvléci na Maltu, méně poškozená Penelope zůstala na místě, ale z obavy před leteckým útokem se zanedlouho vrátila do Alexandrie. Na minu narazil rovněž torpédoborec Kandahar, který plul na pomoc poškozenému Neptunu. Po neúspěšném pokusu o odvlečení Těžce

387

ENCYKLOPEDIE II. SVĚTOVÉ VÁLKY

byla poškozená loď o dva dny později potopena dalším torpédoborcem Jaguar. Téhož dne, 19. prosince, utrpěla britská Středomořská flotila ještě jednu porážku. Na námořní základnu v Alexandrii zaútočila tři tzv. živá torpéda dopravená do její blízkosti italskou ponorkou Sciré. Tato pomaluběžná torpéda pronikla do přístavu otevřenými protitorpédovými sítěmi při vplutí britských torpédoborců a potápěčům, kteří je řídili, se podařilo dopravit nálože k bitevním lodím Queen Elizabeth a Valiant a tankeru Sagonnat. Po explozích klesly obě bitevní lodě na mělké dno a byly nadlouho vyřazeny z boje. Plně naložený tanker shořel a poškozen byl rovněž jeden torpédoborec. PŘÍZRAK PORÁŽKY Ztráty utrpěné v roce 1941 měly dopad na efektivitu bojové činnosti Královského námořnictva. Spojenecké loďstvo nemělo dost sil na to, aby účinně zasahovalo proti nepřátelské plavbě a současně chránilo vlastní transporty. Přes utrpěné ztráty bylo italské loďstvo stále velmi silné a spojené italsko-německé letectvo mělo ve středomořské oblasti vzdušnou převahu. Na počátku roku 1942 zesílilo bombardování Malty- nejintenzivnější bylo v březnu - které mělo být přípravou k dobytí ostrova. V lednu se podařilo proniknout blokádou a přistát na ostrově čtyřem transportním lodím, zato v únoru ze tří vypravených lodí nedorazila ani jedna. Dne 17. ledna byl ponorkou U-133 u pobřeží Kyrenaiky torpédován a potopen britský torpédoborec Gurkha. Britské lehké námořní síly, jimž velel zkušený kontradmirál Philip Vian, nebyly navzdory své pohyblivosti schopny plnit všechny svěřené úkoly. Také spojenecké ponorky i letouny útočily na zásobovací konvoje protivníka. V lednu potopily ponorky osm lodí (22131 BRT) a letadla dvě lodě (18 839 BRT), tyto ztráty ovšem nedokázaly zabránit souvislému zásobování italsko-německých vojsk v severní Africe. \h únoru se nepatrně

počet

potopených lodí

zvýšil (31220 BRT), Britové však přišli o dvě ponorky- P38 a Tempest. Pokus odplout z bombardované Malty s lehkým křižníkem Cleopatra a torpédoborcem Kingston se navzdory intenzivním náletům podařil. Na setkání s ob~ma loděmi se vypravil kontradmi-

38,8

rál Vian se svým svazem, jenž byl cestou napaden ponorkami. Dne 11. března se ponorce U-565 povedlo potopit kontradmirálovu vlajkovou loď - lehký křižník Naiad. V březnu poškodilo nepřátelské letectvo na Maltě několik ponorek, jež tam kotvily.

DRUHÁ BITVA U SYRTY Dne 21. března 1942 vyplul z Alexandrie další konvoj se zásobami pro Maltu. Pluly v něm čtyři nákladní lodě, doprovod tvořily čtyři lehké křižníky Cleopatra, Dido, Euryalus a protiletadlový Carlisle a deset torpédoborců. Na moři se ke konvoji připojilo šest eskortních torpédoborců z Tobruku a z Malty jim zamířil vstříc lehký křižník Penelope doprovázený jedním torpédoborcem. Italský letecký průzkum lokalizoval konvoj v blízkosti Tobruku, kdežto britská ponorka P36 hlídkující nedaleko Tarentu zpozorovala, že přístav opouští italský svaz tvořený bitevní lodí Littorio a čtyřmi torpédoborci. Ve stejné době vypluly z Messiny těžké křižníky Gorizia a Trento, lehký křižník Giovanni delle Bancie Nere a čtyři torpédoborce. K první přestřelce došlo mezi křižníky Cleopatra a Euryalus a svazem italských křižníků, zatímco ostatní britské lodě zajišťovaly ochranu konvoje. Dělostře­ lecká palba nezpůsobila ani jedné ze stran žádné škody. Situace se mohla stát kritickou, když do boje zasáhla bitevní loď Littorio, jenže Italové opět nedokázali využít své převahy. Znamenitě vycvičené posádky britských lodí se odhodlaně postavily silnějšímu protivníkovi. Britský velitel viceadmirál Philip Vian nechal položit hustou kouřovou clonu a donutil Italy ustoupit v obavě z torpédového útoku. Také souboj mezi italskou bitevní lodí a britským svazem skončil nerozhodně, italská palba pouze poškodila tři torpédoborce. Kromě boje s italskými hladinovými lod ěmi museli Britové odrážet letecké útoky i eventuální útoky ponorek. Když konvoj připlou­ val k Maltě, zaháj ilo italské letectvo silné nálety. Byly při nich potopeny dvě lodě u jižního pobřeží ostrova a další dvě přímo v přístavu La Valletta. Přesto se

Britský dělostřelec z bitevní lodě HMS Warspite, Středozemní moře, 1942.

obráncům

ostrova podařilo zachránit zásob. Tyto ztráty nebyly poslední - 24. března se po najetí na minu nedaleko Malty potopil eskortní torpédoborec Southwood, 26. března potopila italská a německá letadla na Maltě torpédoborec Legion a téhož dne torpédovala německá ponorka U-652 torpédoborec Jaguar. Jistým zadostiuči­ něním pro Brity bylo 1. dubna potopení křižníku Giovanni delle Bande Nere ponorkou Urge. část přivážených

BLOKÁDA MALTY Každodenní nálety italských a němec­ kých letadel na Maltu vedly nejen k ničení tamní námořní základny a letiště, nýbrž i civilních objektů. Na letišti zniči-

ČERNÉ DNY KRÁLOVSKÉHO NÁMOŘNICTVA

Fotografie obchodní lodě, zasažené při útoku na konvoj vezoucí zásoby na Maltu, pořízená z paluby britské válečné lodě.

li nepřátelé více než 120 letadel, hangáry a sklady. V přístavu byly 1. dubna potopeny ponorky Pandora a P36. Dne 5. dubna byl opětovně poškozen torpédoborec Gallant, jenž stál kvůli poškození v přístavu od roku 1941, ale protože by jeho oprava byla příliš nákladná, byl později potopen jako zátaras při vjezdu do přístavu. Dne 9. dubna byl potopen torpédoborec Lance a 11. dubna poškozen torpédoborec Kingston, který byl posléze rovněž potopen. Nad Maltou se začala stahovat černá mračna . Admiralita dokonce zvažovala, že se ostrovní námořní základny vzdá, avšak admirál Cunningham a další velitelé tyto úvahy odmítli. Namísto toho padlo rozhodnutí stáhnout z Malty všechna poškozená plavidla, tedy ta, jež bylo možno opravit a znovu zařadit do služby. Do Gibraltaru odplul z ostrova torpédoborec Havock, který byl poškozen od 6. dubna, kdy u pobřeží Tuniska najel na mělčinu, lehký křižník Penelope a polská ponorka Sokól. Zbytek 10. ponorkové flotily, k níž polská ponorka patřila, byl pře­ sunut do Alexandrie. Přestože válečné lodě Maltu opustily, útoky nepřátelského letectva nepolevovaly a byla při nich potopena poslední provozuschopná plavidla, jež zůstala v přístavu - dopravní loď a minolovky. Neobyčejně silné nepřátelské nálety zcela zlikvidovaly letecké a námořní síly dislokované

na Maltě. Situace obránců byla kritická, chyběly jim potraviny a léky. Admiralita rozhodla, že v dubnu nevypraví nový zásobovací konvoj. Toto rozhodnutí ovlivnila přítomnost velkých německých lodí v Norsku a obavy, že by mohly využít oslabení Horne Fleet a proniknout do Atlantiku. Královské námořnictvo v té době nedísponovalo dostatečným množstvím doprovodných plavidel a letadlových lodí potřebných k obraně většího počtu konvojů. Na atlantickém bojišti operovala americká letadlová loď Wasp, která vplula do Středozemního moře a dopravila na Maltu 46 stíhaček Spitfire. Z nich však jenom několik přečkalo první dny bojů a 30 strojů bylo bezprostředně po vylodění zničeno německým letectvem. Koncem května se

zdálo, že se na Maltě schyluje k tragédii - ostrov byl prakticky bezbranný a jeho obránci i obyvatelé vyčerpáni bojem a nepřetržitými nálety. Nastala chvíle, kdy mohly italské a německé síly podniknout výsadek a s minimálními ztrátami ostrov obsadit. Velení italského námořnictva prosazovalo výsadkovou operaci a zpočátku, kdy letectvo a loďstvo operující z Malty ohrožovalo transport zásob pro armádu v severní Africe, podporoval rychlé dobytí ostrova rovněž generál Rommel. Když ale poklesl význam Malty coby námořní a letecké základny, změnil názor a prohlašoval, že nejdříve je nutno zahájit ofenzivu proti britským vojskům na africkém bojišti. Jeho přispěním bylo vylodění na Maltu odloženo na konec července. Úspěchy německého letectva v boji proti námoř­ ním a leteckým silám otupily pozornost velení Luftwaffe ve Středomoří. Zároveň probíhající těžké boje na východní frontě a koncentrace sil před jarní ofenzivou způsobily, že tam byla přesu­ nuta část německých leteckých útvarů. Situace na Východě přispěla rovněž k omezení a později úplnému zastavení dodávek zásob a výzbroje pro Afrikakorps. Takřka současně s odsunem části německého letectva z regionu přišla dodávka letadel na Maltu. Postaraly se o ni dvě letadlové lodě, jež vypluly z Gibraltaru - britská Eagle a znovu

Polský eskortní torpédoborec ORP Kujawiak třídy Hunt (ex HMS Oakley).

389

ENCYKLOPEDIE II. SVĚTOVÉ VÁLKY

Polská ponorka ORP Sokól (ex HMS Urchin) se vrací z bojové plavby na základnu. Na periskopu má vyvěšeny µkořistěné

vlajky nepřátelských lodí a pirátskou vlajku Jo/ly Roger s vyznačeným po čtem

uskutečn ěných

bojových akcí.

i americká Wasp, z jejichž palub odstartovalo 64 strojů, které 9. května přistály na ostrově. Několik dní předtím dorazila na Maltu rychlá minonoska Welshman přivážející nezbytné letištní vybavení. Prakticky muselo vzniknout nové letiště. Odeslání části německých leteckých jednotek na východní frontu snížilo intenzitu náletů, což obráncům ostrova umožnilo nabrat síly a posílit obranu. Do konce května a v červnu dopravila letadlová loď Eagle letadla na Maltu ještě třikrát a jejich počet stoupl navzdory utrpěným ztrátám na 136 kusů. Poměry ve Středozemním moři se začaly pozvolna měnit ve prospěch Spojenců. Bylo to přelomové období také pro obránce Malty, kteří navzdory pokračujícím problémům se zásobováním začali věřit v nápravu situace. V dubnu a květnu ztratilo Královské námořnictvo tři ponorky - Upholder zničila 14. dubna blízko Tripolisu italská torpédovka Pegaso, Urge byla potopena 6. května ve východním Středomoří italským torpédoborcem (anebo již 28. dubna tamtéž při výbuchu miny) a Olympus najela na minu 8. května u Malty.

390

Dne 11 . května opustila Alexandrii eskadra torpédoborců pod velením kapitána Alberta Lawrence Polanda, která měla napadnout italský konvoj plující do Benghází. Britský svaz byl objeven průzkumnými letadly a odpoledne na něj zaútočily formace Luftwaffe z Kréty. Jižně od ostrova došlo k letecko-námořní bitvě, v níž byl jako první potopen torpédoborec Lively a brzy po něm Kipling. Jediný nepoškozený torpédoborec Jervis vzal do vleku těžce poškozený Jackal a vracel se s ním do Alexandrie. Nicméně již nazítří se v tom nedalo pokračovat, Jackal byl potopen a Jervis se s 630 zachráněnými členy ostatních posádek na palubě vrátil na základnu.

OPERACE „HARPOON" A „VIGOROUS" Vzhledem k utrpěným ztrátám muselo britské válečné námořnictvo omezit svou aktivitu ve Středozemním moři. Malta byla nadále izolována nepřátel­ ským loďstvem a letectvem a nedostávala prakticky žádné zásoby - potraviny, léky ani vojenský materiál. Admiralita se konečně rozhodla vyslat na ostrov dva konvoje. Jeden měl vyplout z Gibraltaru - operace „Harpoon", druhý z Alexandrie - operace „Vigorous". Dne 12. června 1942 opustil Gibraltar konvoj šesti transportních lodí

doprovázený lehkým protiletadlovým Cairo, deseti torpédoborci, čtyřmi minolovkami a šesti motorovými čluny. Vzdálený doprovod tvořila bitevní loď Malaya, letadlové lodě Argus a Eagle, lehké křižníky Charybdis, Kenya a Liverpool a osm torpédoborců. Dne 14. června napadla konvoj italská letadla a způsobila první ztráty - poškodila křižník Liverpool a potopila jednu transportní loď. Torpédoborec Antelope se vrátil do Gibraltaru s poškozeným křižníkem ve vleku. Téhož dne se od konvoje odpojil jeho doprovod a stáhl se na západ do oblasti, kde měl čekat na návrat doprovodných lodí, a stejného dne vyplul z Palerma italský svaz tvořený lehkými křižníky Raimondo Montecuccoli a Eugenio di Savoia a sedmi torpédoborci, ale dva se musely pro poruchy vrátit. Ke střetu obou skupin došlo 15. června ráno. Britské torpédoborce zahájily torpédový útok. Palba italských křižníků poškodila dvě transportní lodě a torpédoborce Bedouin a Partridge, kdežto britská torpéda potopila torpédoborec Vivaldi. Poté se Italové stáhli a vrátili na základnu. Jejich lodě vystřídalo letectvo, které při dvou útocích potopilo tři lodě. Konvoj byl i nadále ohrožován ze vzduchu, leč bezvýsledně, protože doprovodným lodím již pomáhala odrážet italské nálety letadla z Malty. Do La Valletty dorazily pouze dvě lodě se zásobami. Když ve vodách kolem Malty hlídkující polský torpédoborec Kujawiak plul 16. června na pomoc poškozenému eskortnímu torpédoborci Badsworth, najel na minu a potopil se. Téhož dne znovu připlula na Maltu rychlá minonoska Welshman s dodávkou paliva a munice pro letectvo. Souběžná operace „Vigorous" byla zahájena 11. června, kdy z Port Saidu vyplul konvoj jedenácti transportních lodí doprovázených lehkým protiletadlovým křižníkem Coventry a sedmi torpédoborci. Následujícího dne opustilo Haifu a Port Said sedm lodí, jejichž doprovod tvořily křižníky Arethusa, Birmingham, Cleopatra, Dido, Euryalus, Hermione a Newcastle a deset torpédoborců. Doprovod byl posílen dalšími torpédoborci, minolovkami, korvetami a starým dreadnoughtem Centurion maskovaným jako moderní bitevní loď. Již 12. června zaútočila na konvoj nepřátelská letadla a poškodila jednu z transportních lodí, křižníkem

ČERNÉ DNY KRÁLOVSKÉHO NÁMOŘNICTVA

která se musela vrátit. Následujícího dne byla při náletech jedna loď potopena a druhá poškozena. Naproti konvoji plul italský svaz s bitevními loděmi Littorio a Vittorio Veneto, čtyřmi kři ž ­ níky a dvanácti torpédoborci a zaujal postavení na trase konvoje. Brzy ráno 15. června na konvoj zaútočily německé rychlé čluny z libyjského přístavu Dema, poškodily lehký křižník Newcastle a torpédoborec Hasty a bez vlastních ztrát se stáhly. Křižník se vrátil do Egypta a torpédoborec musel být vlastními loděmi potopen. Během dne následovaly další italské nálety, které poškodily lehký křižník Birmingham a torpédoborec Airedale, který dopadl stejně jako před ­ tím Hasty. Také britské letectvo útočilo na italský svaz, lehce poškodilo bitevní loď Littorio a znehybnilo těžký křižník Trento, který byl ještě téhož dne potopen britskou ponorkou Umbra. Velitel ochrany konvoje kontradmirál Vian rozhodl o návratu do Alexandrie, ale i během něj pokračovaly nálety, při nichž byl tak poškozen australský torpédoborec Nestor, že musel být následujícího dne potopen. Definitivní úder zasadila kon voji v noci na 16. června ponorka U-205 potopením lehkého křižníku Hermione.

Přístav

La Valletta na Maltě - cíl těžkých bombardovadch náletů n ěmeckého a italského letectva.

Fotografie zásahu letadlové lodě HMS Indomitable, doprovázející v rámci operace „Pedesta/" konvoj WS -21S, kdy dostala dva přímé a tři blízké zásahy bombami.

Po této porážce přestali Britové vysílat na Maltu zásobovací konvoje z východu, dokud nezískali kontrolu nad libyjským pobřežím. Přelom

ve válce ve Středozemním zastavení německo-ital­ ské ofenzivy v severní Africe u El-Alameinu. To odvrátilo pozornost nepřítele od Malty natolik, že bylo možno relativně v klidu odstranit škody způsobené bombami na letišti a odminovat plavební trasy do La Valletty. O to se postaraly minolovky z ostrova. Po této operaci se na Maltu z Alexandrie vrátila 10. ponorková flotila. V té době začali Britové svým protivníkům oplácet předchozí ztráty - dne 2. května potopily hlubinné moři způsobilo

miny z britských torpédoborců a hydroplánu ponorku U-74 a téhož dne musela nouzově přistát v Cartageně také U-573, kterou předchozího dne poškodil letecký útok. Ponorka byla internována a později ji Němci prodali Španělsku, v jejichž loď­ stvu sloužila od 2. srpna pod označením G-7 (později S-01) a vyřazena byla teprve v roce 1971. Dne 11. července potopil britský hlídkový letoun Supermarine Walrus italskou ponorku Ondina. Další ponorka Perla byla zajata 9. července 1942 nedaleko Bejrútu britskou korvetou Hyacinth a zařazena do Královského námořnictva jako P712, v roce 1943 byla předána řeckému námořnictvu, kde sloužila pod názvem Matrozos.

391

ENCYKLOPEDIE II. SVĚTOVÉ VÁLKY

Remorkéry shromážděné kolem těžce poškozeného, avšak vzácným palivem naplněného tankeru SS Ohio jej doprovázejí do přístavu v La Vallettě v srpnu 1942.

Nazítří

OPERACE „PEDESTAL" S ohledem na těžké postavení Malty po neúspěchu operace „Vigorous" byla britská admiralita nucena uskutečnit nový pokus o dopravu zásob na ostrov - operaci „Pedestal". Nový konvoj tvořilo čtrnáct transportních lodí, krytých letadlovými loděmi Eagle, Furious, Indomitable a Victorious, bitevními loděmi Nelson a Rodney, křižníky Cairo, Charybdis, Kenya, Manchester, Nigeria, Phoebe a Sirius a 24 torpédoborci. Na Maltu měla být zároveň dopravena letadla z paluby

Major italského letectva v jednodílné letní kombinéze z bi?é bavlny. Na rukávech uniformy je hodnostní označení jejího nositele, na levé straně prsou znak eskadry, u níž sloužil.

letadlové lodě Furious doprovázené osmi torpédoborci. Akce se navíc účastnilo osm ponorek, jejichž úkolem bylo hlídkování v blízkosti italských námořních základen. Velením operace „Pedestal" byl pověřen viceadmirál Edward Neville Syfret. Dne 10. července proplul konvoj Gibraltarskou úžinou a téhož dne opustil Alexandrii konvoj, který měl na sebe upoutat pozornost italských sil a po krátké plavbě se vrátit do přístavu. Transport byl velmi rychle odhalen nepřátelským leteckým průzkumem a od té chvíle nepřetržitě sledován. Následky se brzy dostavily - 11. srpna německá ponorka U-73 torpédovala a potopila letadlovou loď Eagle, téhož dne se po splnění svého úkolu vrátila do Gibraltaru letadlová loď Furious. útoky italských letadel 11. a 12. srpna nezpůsobily vážnější škody, zato doprovodné torpédoborce potopily italské ponorky Degabur a Cobalto. Další italský nálet poškodil letadlovou loď Indomitable, která dostala dva přímé a tři blízké zásahy bombami, proto Victorious přijala na palubu jak letadla z potopené Eagle, tak z poškozené Indomitable. V Sicilském průlivu se od konvoje odloučil doprovod a krátce nato na lodě chráněné pouze čtyřmi křižníky a dvanácti torpédoborci zaútočila italská ponorka Axum. Torpédovala protiletadlový lehký křižník Cairo, který musel být potopen, zasáhla též křižník Nigeria, který se vrátil do Gibraltaru, a tanker Ohio, který pokračoval v plavbě. Následoval nálet německých bombardérů, při němž byly potopeny další transportní lodě, a útok italské ponorky Alagi, jenž poškodil lehký křižník Kenya.

na konvoj zaútočily nepřátelské rychlé čluny, potopily další transportní lodě a poškodily křižník Manchester, který musel být potopen vlastními lodě­ mi. Následovaly další nálety a ke dnu šly další lodě. Do cílového přístavu dorazily 13. srpna večer tři lodě , den nato ještě jedna transportní loď a tanker. Dodávka zásob bojujícímu ostrovu přišla Královské námořnictvo nesmírně draho, ale statečnost posádek zasloužila největší chválu. Příkladem může být tanker Ohio, který byl do La Valletty dovlečen remorkéry a podpírán dvěma torpédoborci. Hořel, se zničeným kormidlem nedokázal manévrovat a byl již v podstatě vrak, ovšem jeho náklad byl neocenitelný. Britové utrpěli při operaci „Pedestal" nesmírně vysoké ztráty, avšak podařilo se jim na Maltu dopravit alespoň nejnutněj­ ší zásoby a hlavně palivo, jež umožnilo posádce ostrova pokračovat v boji proti nepřátelskému letectvu a bránit v plavbě zásobovacím konvojům na africké bojiště. Během čekání na další velký transport musely obráncům Malty stačit menší dodávky zásob upravenými ponorkami. Další akcí, kterou Britové podnikli v severní Africe, byl pokus o nájezd na Němci obsazený Tobruk - operace „Agreement". Dne 13. září vypluly z Alexandrie torpédoborce Sikh a Zulu a ještě před nimi 21 rychlých člunů . Všechna plavidla vezla 580 příslušníků námořní pěchoty, vojáků pluku Argyll and Sutherland Highlanders a ženistů, z pevniny mělo zaútočit dalších 150 pří­ slušníků Dálkové pouštní skupiny (Long Range Desert Group - LRDG). Krytí zajišťoval lehký protiletadlový křižník Coventry a eskortní torpédoborce. Pouze dva čluny z celého svazu dokázaly vysadit vojáky, ostatní byly potopeny. Sikh se za podpory rychlých člunů pokusil v noci ze 13. na 14. září proniknout do přístavu, ale byl rovněž potopen. Německé letectvo pak potopilo křižník Coventry i torpédoborec Zulu. Britové ztratili 746 mužů, přičemž jejich protivníci měli jen 16 padlých a 50 raněných - to bylo tragické finále špatně připravené akce.

H PO KAPITULACI ITÁLIE lán vylodění v severní Africe byl vypracován společně štáby britských a amerických ozbrojených sil. Velitelem námořní části operace byl jmenován admirál Andrew Cunningham. Vyloďovací operace byly zahájeny 8. listopadu 1942. Konvoje s výsadkovými vojsky zpozorovaly několik ponorek, z nichž dvě, U-599 a U-216, byly potopeny hlídkovými Liberatory 224. perutě. Vylodění v blízkosti Alžíru, tzn. v sektorech Sidi Ferruch a Castiglione, se setkalo jen se slabým odporem francouzských vojsk, avšak silné mořské proudy způsobily těžké ztráty 98 ze 104 výsadkových plavidel. Následující útok na samotný Alžír (operace „Terminal") narazil na účinnější obranu. Lodě byly zvláště silně ostřelovány bateriemi pobřežního dělostřelectva z přístavních pevností. Britské torpédoborce Broke a Malcolm se pokusily plnou rychlostí prorazit sítě bránící vjezdu do přístavu. Po několika opakovaných pokusech pronikl Broke do přístavu a vysadil vojáky, sám však byl těžce poškozen děly pobřežní obrany a později musel být

P

potopen otevřením záklopek 115 mil od pobřeží. Výstřely těžkých lodních děl donutily pevnostní dělostřelectvo ukončit palbu a brzy poté zanechali francouzští vojáci odporu. Vylodění blízko Oranu, tzn. v sektorech Cap Fegalo a Les Andalouses, nebylo francouzskými silami nijak ohrožováno, zato pokus o přistání v samotném Oranu (operace „Reservist") byl zmařen odhodlanou obranou. Nejdříve měly do přístavu proniknout dva rychlé čluny a položit kouřovou clonu. Měly je následovat eskortní strážní čluny Hartland a Walney, palebnou podporu zajišťoval lehký křižník Aurora. Oba strážní čluny patřily dříve americké Pobřežní stráži (Coast Guard) a byly dodány Britům v rámci smlouvy o půjčce a pronájmu. Hartland poškodilo pobřež­ ní dělostřelectvo a dorazily jej kanony francouzského torpédoborce Typhon, Walney měl pobřežním dělostřelectvem zničenou strojovnu a neovladatelnou loď zblízka doslova rozstřílel francouzský torpédoborec Épervier. Spojenecké ztráty v Oranu dosáhly 90 %, z čehož

polovinu tvořili padlí vojáci a námoř­ níci. Navečer vyrazil z přístavu svaz francouzských torpédoborců, ale dostal se do prudké palby britských lodí. Děla křižníku Aurora potopila torpédoborec Tramontane a poškozený torpédoborec Tornade navedla posádka na mělčinu . Britský torpédoborec Brilliant potopil francouzskou minolovku La Surprise, a tak se do Oranu vrátil pouze torpédoborec Typhon. Proti invazní flotile vypluly rovněž tři francouzské ponorky, z nichž Actéon a Argonaute byly potopeny britskými torpédoborci Westcott a Achate, pouze třetí ponorce Fresnel se podařilo uniknout do Toulonu. V noci z 8. na 9. listopadu se Épervier a Typhon ještě jednou pokusily vyplout z Oranu. První torpédoborec byl zničen křižníky Aurora a Jamaica, druhému se podařilo vrátit, ale 9. listopadu byl se všemi ostatními loděmi v přístavu na rozkaz místního námořního velitele potopen otevřením záklopek. Na obranu před eventuálním útokem italského loďstva hlídkovaly britské ponorky neustále v okolí nepřátelských

393

ENCYKLOPEDIE II. SVĚTOVÉ VÁLKY

Posádka italského letadla se radí před startem. Italské letectvo ohrožovalo námořní síly Spojenců až do doby kapitulace Itálie.

přístavů.

Jedné z nich, Unruffied, se torpédovat a poškodit italský lehký křižník Attilio Regolo. Vylodění u Casablanky bylo obtížnější než u Alžíru a Oranu. Dobytí města frontálním útokem se ukázalo jako nemožné vzhledem k jeho silnému opevnění a těž­ kým lodím kotvícím na tamní základně. Stejně jako v ostatních případech byly nejprve uskutečněny výsadky v okolních přístavech Mehdii, Fedale a Safi.. V Casablance kotvila nedokončená bitevní loď Jean Bart, lehký křižník Prímauguet, 11 torpédoborců, 11 ponorek a přibliž­ ně 20 menších plavidel. V Dakaru byla základna bitevní lodě Richelieu a tří křižníků. V blízkosti Casablanky operovala americká flotila, jejíž torpédoborce Bernadou a Cole dostaly za úkol protrhnout torpédové sítě a vplout do přístavu Safi.. Navzdory dělostřelecké palbě se jim to podařilo a provedly výsadek. Francouzské lodě vypluly do boje. Lehký křižník Primauguet a šest torpédoborců svedlo bitvu s americkou flotilou. Ta měla drtivou převahu a v krátkém čase přestal francouzský svaz existovat. Primauguet a torpédoborce Fougueux, Boulonnais, Frondeur a Brestois šly ke dnu, Milan a Albatros před stejným osudem zachránily jejich posádky navedením na měl­ činu. Do akce proti americké flotile se podařilo

Přístav

v Toulonu ráno 27. listopadu 1942. Francouzské posádky potopily torpédoborce třídy Le Hardi, aby se jich nezmocnili Němci.

394

zapojilo osm francouzských ponorek ze základny v Casablance, ale po střetu s plavidly Námořnictva Spojených států se vrátila pouze jedna - Orphée. Ponorky Antilope a Amazone unikly do Dakaru, kdežto všechny zbývající, Méduse, Sibylle, Sidi Ferruch, Conquerant a Tonnant, byly do IS. listopadu potopeny. Palbou z amerických lodí včetně bitevní lodi Massachusetts s děly ráže 406 mm byl v Casablance poškozen nedokončený Jean Bart a potopeny ponorky Amphitrite, Oréade a Psyché. Dne IO. listopadu vydal admirál Jean Franyois Darlan rozkaz zanechat odporu. Reakce států Osy na vylodění Spojenců v severní Africe byla opožděná. Přesto se ponorkám podařilo zničit několik transportních lodí s vojskem a zásobami a několik pomocných plavidel. U-lSS potopila IS. listopadu západně od Gibraltaru eskortní letadlovou loď Avenger a transportní lodě Almaack a Ettrick, U-431 torpédovala a potopila 10. listopadu britský torpédoborec Martin a 13. listopadu nizozemský torpédoborec Isaac Sweers. Za tyto úspě­ chy zaplatila německá ponorková flotila ztrátou osmi ponorek.

TOULON - 27. LISTOPADU 1942 Bylo to významné datum v historii války ve Středozemním moři. Toho dne byla bez boje potopena flotila představující ohromnou bitevní silu, byť do té chvíle zůstávala v nečinnosti. Většinou šlo o moderní lodě postavené krátce před válkou.

Poté co spojenecká vojska ovládla Francouzskou severní Afriku, Německo s Itálií okupovalo zbývající část Francie. Německo obsadilo veškeré území na kontinentu, Itálie zabrala Korsiku. Tragický osud francouzského loďstva se naplnil 27. listopadu 1942, kdy německá armáda vstoupila do Toulonu, aby uskutečnila operaci „Lila" - zmocnila se fran couzského válečného loďstva kotvícího na tamní námořní základně . Admirál Darlan se již dříve pokoušel přesvědčit velitele této flotily admirála Jeana de Laborde, aby s ní odplul do Dakaru, ten však v souladu s rozhodnutím vlády maršála Pétaina ve Vichy zůstal v Toulonu. Když ale zjistil, že se k základně blíží německé sily, vydal rozkaz k potopení lodí. Na dno toulonského přístavu klesly bitevní lodě Dunkerque, Provence i vlajková loď flotily Strasbourg, nosič hydroplánů Commandant Teste, těžké křižníky Algérie, Colbert, Dupleix a Foch, lehké křižníky La Galissonniere, Marseillaise a Jean de Vienne, 16 torpédoborců, 13 torpédovek, 11 ponorek (tři další byly v suchém doku a ponorka Venus vyplula na širé moře, kde však byla vlastní posádkou rovněž potopena) a množství pomocných lodí. Posádky čtyř ponorek odmítly rozkaz k potopení a opustily Toulon - Casablanca a Marsouin odpluly do Alžíru, Iris byla do konce války internována v Barceloně a ve Španělsku přistála také Le Glorieux, avšak po ně­ kolika dnech unikla do Oranu. Některé z francouzských lodí, mj. Jean de Vienne a La Galissonniere, později vyzvedli Italové, aby je zařadili do svého loďstva. Ze čtyř vyzvednutých torpédoborců byl Linx sešrotován, Panthere, Tigre a Lion předány italskému námořnictvu, kde

NÁMOŘNÍ BOJE OD OPERACE „TORCH" PO KAPITULACI ITÁLIE

Německé průzkumné plovákové letadlo Arado Ar 196A-3 z 2./SAGr 125 se připravuje ke startu v zátoce Suda Bay (Kréta) v létě 1943. V této době sloužilo u prvosledových útvarů již jen málo letadel tohoto typu.

sloužily pod označeními FR 22, FR 23 a FR 21. Ponorky Phoque a Dauphin sloužily u Regia Marina pod označením FR 111 a FR 115. :Pod francouzskou vlajku se později vrátil torpédoborec Lion a torpédovka Trombe provozovaná Italy jako FR 31. Ostatní francouzské lodě měly rozmanité osudy - část z nich byla potopena při bojových akcích, část zničili Italové v roce 1943 a část zabrali Němci. Některé z nich sloužily u Kriegsmarine až do konce války.

POSTUP SPOJENECKÉ OFENZIVY Když Spojenci přejali iniciativu, situace obklíčené Malty se značně zlepšila. Nepřátelské konvoje byly napadány z letišť na Maltě, v Egyptě i ve Francouzské severní Africe. Svou činnost obnovil námořní svaz „K", k němuž patřily lehké křižníky Dido a Euryalus, torpédoborce Javelin, Jervis, Pakenham a Paladin a torpédovky. Na přelomu listopadu a prosince bylo na ostrov dodáno takové množství zásob, že to vyřešilo všechny dosavadní problémy. Koncem roku 1942 spojenecké letectvo zintenzívnilo útoky

na nepřátelské přístavy a základny. Po americkém bombardování Neapole 4. prosince se v tamním přístavu potopil lehký křižník Muzio Attendolo. Nálety přinutily italské námořnictvo stáhnout jeho plavidla ze základen na jihu země do severnějších přístavů, nadále však pokračovalo ve válce - začátkem prosince se nevrátila z plavby britská ponorka Traveller, 12. prosince potopily italské torpédovky ponorku P222 a 25. prosince ponorku P48. Britský torpédoborec Quentin byl potopen 2. prosince italským torpédovým bombardérem. ROK 1943 V noci z 2. na 3. ledna 1943 byla zahájena operace „Principal". Z Malty vypluly britské ponorky Thunderbolt a Trooper, které nesly lidskou posádkou řízená torpéda Chariot Mk I a jejich cílem bylo Palermo. Na rejdě tohoto sicilského přístavu byla torpéda vypuštěna, aby je potápěči navedli do vnitřního přístavu . Podařilo se jim poškodit nedokončený lehký křižník Ulpio Traiano a transportní loď, ale posádky dvou torpéd zahynuly. V rámci téže operace zamířila ponorka P3 l l k přístavu La Maddalena na Sardinii, kde napadla živými torpédy dva italské křižníky, jenže na zpáteční plavbě najela na minu a potopila se. Dobytí Tripolisu 23. ledna umožnilo spojeneckému loďstvu po odstranění min a vraků používat jeho velký a dobře vybavený přístav.

Dne 16. března došlo k bitvě mezi torpédovkami Cassiopea a Cigno, doprovázejícími italský konvoj, a britskými torpédoborci Pakenham a Paladin, v níž byly potopeny Cigno a těžce poškozený Pakenham potopil později Paladin. Dne 4. května potopily torpédoborce Nubian, Paladiu a Petard jednu transportní loď a torpédovku Perseo. Regia Marina přišla od listopadu 1942 do května 1943 o těžký křižník Trieste, lehké křižníky Muzio Attendolo a Ulpio Traiano, 13 torpédoborců, 13 torpédovek a 22 ponorek. Němci ztratili za stejnou dobu ve Středozemním moři torpédoborec Hermes (bývalý řecký Vasilefs Georgios) a 13 ponorek. Dne 5. června zaútočilo spojenecké letectvo na základnu italského válečného námořnictva La Spezia v Ligurii a poškodilo mj. bitevní lodě Littorio, Roma a Vittorio Veneto. Před plánovaným vyloděním na Sicílii bylo nutné obsadit italské ostrovy Pantelleria, Lampedusa a Linosa. Za zvláště těžké bylo považováno dobytí silně vyzbrojené a opevněné Pantellerie. Na přelomu května a června byla bombardována z moře i ze vzduchu a 11. června došlo ke spojeneckému vylodění krytému letectvem, křižníky Aurora, Newfoundland, Orion a Penelope a osmi torpédoborci. Po krátkém odporu se ještě téhož dne italská posádka na ostrově vzdala. Nazítří zaútočily jmenované křižníky a šest torpédoborců za podpory letectva na Lampedusu.

395

ENCYKLOPEDIE II. SVĚTOVÉ VÁLKY

Posádka tohoto ostrova kapitulovala již po krátkém dělostřeleckém ostřelování. O den později připlul těžký křižník Newfoundland doprovázený torpédoborcem Nubian k ostrovu Linosa, jehož posádka však bez boje vyvěsila bílou vlajku. Bez sebemenších problémů proběhlo následujícího dne také obsazení sousedního ostrůvku Lampione.

KAPITULACE ITÁLIE Dne 10. července byla zahájena operace ,,Husky" - první výsadková operace naplánovaná v dosud nevídaném měřítku. K přepravě obrovského množství vojska a materiálu bylo nasazeno 2 500 transportních a výsadkových plavidel, jejichž krytí zajišťovalo 282 válečných lodí. Nejvíc lodí pro operaci dodalo Královské námořnictvo - 1 645 lodí různého určení (válečných, výsadkových i transportních), další bylo Námořnictvo Spojených států - 945 lodí. Vylodění na Sicílii se účastnily rovněž lodě australské, belgické, nizozemské, norské, polské a řecké. Na invazní flotilu útočily nepřátelské ponorky, hladinové lodě i letouny, avšak vzhledem k silnému ozbrojenému doprovodu nezpůsobily tyto útoky vážnější ztráty - jen asi 20 lodí bylo potopeno a několík desítek poškozeno, mezi nimi např. letadlová loď Indomitable, monitor Erebus či křižníky Cleopatra a Newfoundland. Spojencům se na oplátku podařilo zničit tři německé a devět italských ponorek.

396

Italská ponorka Bronzo byla zajata britskými loděmi 12. července nedaleko sicilského přístavu Augusta a později zařazena do Královského n ámořnictva pod označením P714. Dobytí Sicílie znamenalo počátek pádu fašistické Itálie. Dne 25. července 1943 byl uvězněn Benito Mussolini a jeho strana byla rozpuštěna . V čele nové italské vlády stanul maršál Pietro Badoglio. Od konce července 1943 probíhala jednání, při nichž byly dohodnuty podmínky italské kapitulace. Příměří bylo uzavřeno 3. září, ale vyhlášeno teprve 8. září. Následujícího dne vyplul z přístavu La Spezia silný námořní svaz tvořený bitevními loděmi Roma, Vittorio Veneto a ltalia (ex Littorio), lehkými křižníky Eugenio di Savoia, Raimondo Montecuccoli a Attilio Regolo a šesti torpédoborci. Cestou se k němu připo ­ jila eskadra z Janova tvořená lehkými křižníky Emanuele Filiberto Duca ďAosta, Luigi di Savoia Duca