Přehled literatury bulharské

Citation preview

PRO TI OSVĚTOVÉHO SVAZU P PROF. JIŘÍ V. KLIMA

Univ. doc. Ph.Dr.MILOŠ WEINGART;

P

E

LE -D

LITERATURY BUL · SKÉ

e

ZA VZDĚLÁNÍM . KNÍŽKY PRO KAŽ DEHO

Ph. Dr. MILOŠ WE INGART : v

PREHLED LITERATURY BULHARSKÉ.

V PRAZE. A KLA DA TEL SPÁ LE

JO S. R. V I L Í M E K, Á U L„ 13.

právo překladu - vyhrazena. Všecka práva Sbírka „Za vzděláním" je vydávána za účasti Osvětového svazu redakcí Prof. Jiřího V. Klímy.

Vytiskl

Bedřich

Moser v Praze,

ulharská literatura e li ví od jiných literatur, i lovan kých, z j1néna tím, že těžiště jejího J"·· znamu není v době nové, n nější nýbrž ve věcecl 1 dávno minul, ch. Tragické událo ti hi torické, ouviící s po unutou, tále ohrožovanou polohou bulhar·kého národa, způ obil , že její přirozen, v ',voj b. ·I na prahu nového období kulturního přerván a zaražen na čt ři toletí, a zpoždění tím zaviněné nebylo lze ovv m do ud dohoniti, takže pí emnict í novodobé má ' ice pln , význam jako doklad a ukazatel oudobého m "lenkového života národního; ale jenom několik jeho vrcholů n1á také obecnou cenu c tetickou. tředověká literatura bulhar kú 1ná ovšem e tetických hodnot tejně poskrovnu. jako 1nnohé literatury · tředověk6, a tak6 na příklad polská a konečně i če ká; ale zato její kulturněhi ·to rick, v 'znam je obzvlávtní a Qbecně důležit ',. Je( bulhar ká literatura n c j tar š í mezi všemi lovan·k 'mi; nebof přičteme-li jí literární činno t lovankých apoštolů Cyrila a Methoda - a to učiníme, neboť pře to, že pů obení jejich e týká půdy čeko lovenské, jaz k jejich literární činnosti je vlastně bulhar ký a če ké tvary j ou v jejich dílech jen zcela ojedinělé - pak literatura bulhar ká p aná tr á J 050 let a je t dů kaze111 ti ícileté o vět , lovan ké, je t i důkazem toho, jak čilý ruch literární ·e objevil již na an1ém pot;~tku kře fan ké litera-

B

4

tur lovanské. Ale více ještě. Posunutá poloha Bulhar ka, jeho bezpro třední oused tví říví b zan tkou, určil je za zpro tředkovatele mezi ' tarou, na pohled · kvělou kulturou byzantskou, a mladými národ „ lovan kými. Bulhar 'ko a1no d chtivo ' tí novokřtěnce v , álo do ebe v ecku tehde(í literaturu Cařihrad kou, o.,vojilo ..·i věto , názor a kulturní zálib r zářivé 1netropole tou 1něrou, že až zanedbávalo vla tní véráz národní, a přirozen_', duevní vzrů 0,t píše zaráželo než podporovalo ná ilným roubením řeckého ducha. Bez váhání také v úplno ti až nežádoucí odevzdávalo nové literární tatk ou edním přízněn 'm zernín1, rb ku a Ruku, takže i tam literatura z řečtin přeložená a z bulhar tiny přep ·aná nab_ la rchu nad lidov 'rn pi. ováním domácím. Tímto bull1ar k' rn zpro třed­ kováním b 1 podporován onen o udn' .. tav kulturního rozdvojení lovan. kého, za iněný roz'•'těpcnhn církevním. Je v značen ještě tím, že ·ice lovan,>ké literatury západní, kato]ick6 vzdělanosti e v yvíjel každá více méně . amo tatně a tyky mezi nimi neb ly významu rozhodujícího, avvak literatur východní větve o větov é , literatury lovaní'1 pra o tavných, počívající na základech b zant~~ k ' ch, vyvíjel ' e celkem ouběžně a · po lečnč, j:ouce až do pozdních toletí tředověkých. ba i v dal"ítn období úpadku, vla tně literaturou jedinou. Tato literatura ·e zove c í r ke vně l o van .., k o u, protože ná trojem jejím neb la ·r vzí ži ú lidová 1nluva domácích obyvate l ů v horách :rb, k.' ch a bulhar kých a v nížinách rusk~' ch, n 'brž jaz. k církevní, starý a brzy již ztrnul ', jen málo přizpů­ .. oben ' potřebám kutečné živé řeči; také m vlenkov' ráz ve"'keré této obrov ké literatury . a( už z ní pozorujeme dílo jakéhokoliv ob ahu, je církevní. základ, východi ko veškeré této církcvněslovan­ .. ké o~· ěty je právě stará literatura bulharská. v

5

V to1nto přehledu si tcd. v~imncrnc hlavních ry ů, v nichž se dál její v, voj, pomíjejíce ov "en1 pod robnčrího výčtu oněch přečetných klá "terních plodů, neztravitcln , ch dnešnímu čtenáři, je_ i ichž bližší zkoumání může zajímati toliko odborníka filologa nebo kulturního hi torika.

*

*

*

Jak o literatur v" ech o tatních lovan kých núrodt°1, také bulharská e počíná příchodem kře fan _· tví. M 'ěliť zajL té Bulhaři již před tín1, již v ončcll ran ' ch vtoletích, kdy se cepr e o azovali nov é ·vé balkán ké vla ti a plývali v celek „ pány turkotatar0kými, ú ·tní, tradiční literaturu pohádkovou a pí ňovou. Zejména do ud zachované PÍ ně obřadní ob ahují rozmanité narážky, v nichž zvlá"tě tar~í ro1nantická věda b la ochotna „ patřovati drt)bty pohan ...kého báj ·loví~ ale pra taré t to zbytky, pokud e v~;kutku zachoval , lily e v proudu věků „ pří­ davk pozdějších pěvcť't a vyprávěčů, takže původní jejich podobu určiti, zvlá" tě kd ž nej ·me podporotéto lidové poe„ ie, je t ná1n dne. váni tar' mi zápi ne„ nadné. Tolik v" ak můžeme říci, že tato pohan 1 ú poe ie byla v lidu pevně zakořeněna, neboť je "tě v desáté1n věku, ·to let po přijetí kře„ ťan tví v Bulhar ku, těžuje i n1ravokárce, že e mnozí hrnou ~píše na pohan„ ké hry (pi~ anije), nežli do ko teta. a báje a pohádky n1ají raději nežli knihy. Kře ťan-:iká knižní vzdělano t tedy. právě jako to111u bylo jinde, i v Bulhar ku nikterak nenavazovala na tuto tarou, tradicí děděnou kulturu lidovou, n '·brž jevila e jako odklon od ní a záh jako její nepřítel. Máme „ taré vzácné vědectví od jednoho z učeníkú Mcthodových, že již před činno tí obou věrozvě s tů někteří Bulhaři, přijavše kře t, pokou" eli e p áti vým jazykem, ale pí mem řeckl'rm. nema-

6

1íce vla tního. Vzniklo-li tímto způ obem něco více

než jen pouhé pokus , na příklad snad ouvi lé li tiny a nápi y, nemůžeme pověděti, nemajíce o tom nijakých dokladů. Ostatně ani ony ojedinělé případ pokřtění neměly, právě jako u nás, pro národ významu. O kře fan tví v Bulhar ku můžeme mluviti až v druhé polovině dcvá tého to letí. Bulhar ký kníže Boris přijal asi roku 865 křest z Cařihradu. a opatřil hned zemi duchovenstvo, ale poněvadž nová církev užívala jazyka řeckého, nedocházela 1nezi lidem hlubších v ' ledků. Zatím však v téže době na everu, daleko od země bulhar ké, zazníval bulhar k ' jazyk velebně v nových chrámech, vděčně po louchán oddaným lidem lovan kým - na Velehraďě morav kém za boha lužeb C y r i 1a a M e t h o d a. Oba tito vzácní mužové nebyli vla tně Bufha,ři, nýbrž Řekové, ynové v nikaiicí rodiny v oluni, kde jejich otec byl vy okým dů tojníkerr1. ačerpali v mládí v Cařihradě nejlep vího vzdělání. jakého se jim tehdy mohlo dostati, a naučili e též důkl adně makedonskému nářečí bulhar k6mu. kteréž poznali v živém rodném obchodním pří tavě. Pobyv ... e nějaký ča v zátiší klá ... terním, prokázali vé učitelské chopno ti ú pěv nou výpravou na Krym, kde obrátili na víru fin kotatar ké Kozary a u n ,_ 11ěrí eva~topole (Cher onu) našli ostatky ná tupce Petrova, sv. Klimenta. Když přišlo Rosti lavovo po el tví k byzant kému cí aři Michaelovi III. r. 62, vyhověli vyzvání panovníkovu a odhodlali e pů ohiti podobně na Moravě . Aby vv ak působení toto 1nělo trvalejší vý ledk , odhodlali e použíti při něm kromě živého lova i p aných knih, a tento ún1 sl vedl Kon tantina-Cyrila k epochálnímu činu k vynálezu prvního pí n1a lovan kého, protože do těch dob pohanští lované vlastního pí ma neměli, pomáhajíce i jen zářezy a vruby. Písmo Cyrilovo luje h 1ah o 1i c e, obsahuje 44 písmena, utvořená

7

z nejvěf' í čá ti podle mal 'tce a besedě jeho Adamem, Davidem a patriarch , o bohorodiččině prohlídce muk pekelných (ru ky Choždenije bogorodic:v po n1ukan1, apokryf obzvláště pro ' lulý ), o vidění za_větí apoštola Pavla, o rozhovoru J anově s Kristen, a Abrahamem na hoř Tábor, rozhovor tři ~ ětc1t Basilia Velikého, Řehoře Boho lova a Jana Zlatoú tého o tvoření věta a li t , nebe eslaný o s,vě ­ cení neděle. K ton1u se družila hojná zaříkávání, v',_ klad zázračn 'ch znamení a pověre 1čné n1odlitby. Látky zde jmenované nej ou ještě v" echny, nýbrž . Jenom 11e1vyznacneJs1. Nelze nijak tvrditi, že celé toto množ,: tví beletrie zde vypočtené náleží do literární činno ti bogomilů. Jsou některé apokryfy, které přímo souhla í jejich naukami a byly tedy v popředí jejich zájmu. na příklad ty, kde e 1n] uví o tvoření věta a životě záhrobním, a kde tedy beletrie za tupuje do ji té · 1níry lidovou filo ofii · ale mnohé apokryfy byly tejně pilně upravovány a přepi ovány i od literátů (a tedy duchovních) pravověrných. To nejlépe dokazuje okolno t, že již borník z doby Symeonovy , ted z doby před vznikem bogomil_ství vůbec. totiž sborník Svjatoslavův, ob ahuje výčet knih pravých, náležících do Pí ma (kanonických) a knih podvržených (apokryfů). hlediska ocenění literárního, kde otázka po pravověrnosti je lho tejná, jeví se apokryfy ovšen1 jako pokrok a obohacení písemnictví proti mnohomluvným polemikám abstraktně theologickým. •

•

,,

V

V

• V4'

')2

„

vrchu

připomenut 'm. Pro ocenění kulturního . tupně

oné dobv v srovnúní, že

literatuře církevně lovan ·ké · tačí době, kel za prvních dvacet let bulhar ké a1no. tatno ti počalo vycházeti a z valné čá.:>ti za „e zaniklo pře 300 novin a pře 100 ča v opi ů, a jejich loupcc v pliíovalo, jak je přirozené počátcích vobod a u obecen tva tak nách lného k politi ování jako je balkán ké, tranické "korp ní a prázdné politikaření. icméně to b I jen pr ní a nezbytný kva ·. Záh ,·e v hloučcích povolaných a nepovolaných pi ovatelů vyhranilo několik vůdčích po ta , jejichž práce zabírala hlub "í brázd u. a bulharská literatura mohla konečně zap ati několik j1ncn. která v dle jediného Bote a ze , tar"'ích zna1ne11ají skutečné c tetické hodnot ' a ne již jen vi/vojo é ' tupnč Jiterárněhi toricl é. J ou tu konečně v 'tvor , hodné "iršího zájn1u než jen úzce do1nácího. cllopné uplatniti e i v závodění uznan.' n1i cličinarni o ·tatních ·lovan~k 'ch národll, a "' fa ·tne ohla "'ující velkou literaturu, kterou tenrve lze očeká­ vati. e v"' ech literárních odvětvích nci ou ov"' e111 v _' . ledky „ teině potěvu.Hcí. Ú. pěch ·e do tavil zej1néna ta1n. kde již přípravnou prací buditeL kého pokolení b rly opatřcn:r jaké„ i předpoklad '. Proto v lyrice .a drobněrí epice bylo do. ažcno v kutku pěkných ' ·Icdkú, a také v nkov ká po ídka a zcj1néna román čítají několik vfkonl°t opravdu pozoruhodn, ch. Za to dran1atická n1u ·a je"'tě nezrodila děl. chopn 'ch života i 111imo c6nu bulhar~- kou. kde domácí zájem ov"'cm dodává oprá něno . ti ledače1nu, co jinde 1nůže platiti za pouhé poku y. I~ado tný zjev a pro budoucnost dobré znan1ení je, že i na poli vědecké práce .,e 1nladá literatura 1nitžc pochlubiti v' kon opravdu solidními. které se 1nohou če tně po taviti i vedle vědecké práce o tatních lovanů.

44 Přední

zástupci no é, vobodné literatury krásné, které nám tu bude jmenovati, nej ou dohro1nady jednotným kroužkem, naplněn 'm elkem týn1iž ideály tvůrčími; vzájemné podobnosti tu není '111i do té 1níry, jal o u ná v družině Májové, Rucho. é či Lumíro ců. Dychti ý, ba překotný hon za doplněnhn všeho, co b lo bez vla tní vin zameškáno, naha ob áhnouti ,všeck obory literární, všecky 1nožné cizí směry a vzory, a nedo tatck literární tradice způsobil tuto pe tro t, tuto rozmanitou galerii výrazných hlav, vzáiemně tolik odlišn 'ch. V jejich čele upoutá ná muž, ztěle 11ující valnou čá t novodobé bulhar ké hi torie, Ivan Minčo V a z o v (nar. opotu 1 50). Vzpotníná-li prů­ měrný cizí čtenář bulhar ·ké literaturv, ihned e mu z ní ozve j1néno - jediné ovšem - tohoto plodného a barvitého básníka_. Tato vlá va, povyv ující Vazova do ud na první mí to v bulhar ké literatuře vůbec, je oprávněná. Jeho vývojová dráha zrcadlí proměn y národních o udů. V rů tal ještě za dob Chr. Boteva a L. Karavelova, jež o obně znal a jejichž činnost měla také vliv na jeho rozhodnutí, že e nevěnoval obchodu po přání otcově, nfbrž literatuře a veřejné činno ti. Jejich vzor pů obil tak6 na počátky jeho bá nické činnosti, a první jeho žeň j 011 hluboko procítěné elegie nad národem je"tě neo vobozeným (Prěporec i gu la. Tgitě na Blgarjja). le při" el velikf den, padlo Plevno, ru ká láva počalµ vítězný let já ajícím Bulhar ken1, a Vazov o, la oval nadšenými ódami lexandra li., vítal rado tně „bratu "ki' ', toužil, ab e Slovan tvo jednotilo v jeden celek, a ab ve kutek ve ... la .iiholovan ká olidárno t ... (Izba lenije). Ale ideali mu , který zachvacuje v ... ecky vr tvy národa v mimořádných chvílích o udn.· ch. brzo opadává. jakmile po vystřízlivění ze lavno tních okamžiků nebo i po splnění tužeb se začnou uplatňovati ryze

45

o obní, sobecké zájmy, short za bohatstvím a kariérou. ,,Rozpočet vládne, ne duch ... " (Gu la). Z těchto bole tn 'ch úvah uniká bá ník do či t6 pří­ rody a k nezkaženým duším, v ní žijícím (Polja i gorv ). Lá ka k ni. lá ka ke krásné. ale chudé ieště vlasti znl v jeho čistých, harmonických tónech (Zvukove, Skitniški pě ni. t. j. asi Pí ně poutníka). Toto vlastenectví probouzí v něm řadu barvitých obrazů dějinných, voje Kalojanovy, boj Bajazitův orati Trnovu, a v jeho vidinách ožívá druhé bulharské carství (Legendy pri carevetě z r. 1910). Celá tato jeho poesie, podávajíc věrný odle k duše upřímné a národně vřelé, jest i cenným pří­ , pěvkem k poznání myšlenkového vývoje v nové bulharské společnosti, a při tom má pro své formální hodnoty, pro výraz vyškolený na Jiugovi a Puškinovi, i pro řeč nové lahody - cenu v kutku e tetickou. Epické verše, čerpané namnoze z nových bulharských děiin nebo i ze světa pohádkového, stojí o hodně níže. A přece Vazov byl rozený epik, ale ne epik veršem, nýbrž romanopi ec. V prosaických dílech tkví právě těžiště jeho význan1u. Svou b 0trou nazírací schopno ·t ukázal již v prvních povídkách ,,Neotdavna" a zvláště „Cičovci" (,,Strýcov6"). S jasností a pla tično tí ryze reali tickou, V) cvičenou na. Oogolovi, vyvolává život bulhar kého mě tečka z doby právě před osvobozením. Dny e vlekou líně. domky 1ukryté v hlubokém údolí takřka spí, nevě­ douce o světě. Novinami a obecním parlamentem jsou jen ranní mnohomluvné besedy u holiče. A přece i k těmto faiákům, vypliíujícím é nudné dny kromě průměrných starostí o živobytí klepy a hašteřením. zaléhají z dálky slabé rány hajduckých pušek a ousedé .vážně. pokyvují hlavou nad mapou :Evropy, když jim ve škole učitel ukazuje Rusko .... Zdánlivě velební ochránci c1táře . hla.doví a nadšení učitelé, .,těžký čorbadžijaL• bohatý statkář Karagozoolu.

46

i hlouček chudvích, tře ·oucích e před tureckým agou, prozrazují nám ' vé drobné křchko ti, , vou pro to1ny lnost, ne-li omezeno t, která tak ča to b 'vá pojena e z láv tní vych tralo tí, vou závi tivo t, neupřín1nost a pon1louvačno.:,t - všeck vady, způ obené nevzdělano ·tí a porobou. le poznání toto není kličující, neboť je ozlacuje pevná naděje v nápravu a mírn6, la ·ka é ·tunce srdečného hu1noru, upřín1ně zúča tněného na radovtech i stra tech těch drobn.' ch lidiček. Pochmurněf"í obr·tz než toto rozton1ilé dílko nám podává dal ví práce z téže doby před o vobozením. ,,Nen1ili nedragi ", ukazují í pozoruhodnou p_la tikou hla ní typ _ bulhar kých rcvolucionářti v R.umun ku. Ale nejobjemnější a nejvýznamnější plod této látky, podněty tak bohaté, je obecně známý román .J od igoto" (Zpod jařma). přeložený do několika Jaz ků. Evrop k ' záje1n b l upoután tou to vtou frc kou zobrazující Bulhar ko z doby ořcd ru koture -kou válkou. v_' jev. vrchu VZJJOtnenutého oov tání z 1 oku 1 76. které e čá.Aečně odehrálo v rodném kraji Vazovově. Umělecká tvůrčí chopno t autorova e tu projevila již v tom. že dílo není oouzpomínkan1i úča ' tníkov.' mi ani záznamy h 'mi zpravodajovými, nýbrž že kutečno t b ]a ze tili"ována v úměrn ' celek. Proto také hrdinou rokutečný někter .' vůdc POV ' tání mánu není na př. Botjov, n 'brž po tava románově vytvořená. Bojčo Ogňanov. Ale právě tento ýtvor ukazuje meze umění autoro a: vůdčí po tava kolí ·á mezi pov taleckou odvahou a trachem z krve. a orozrazu.Le. že íla kladatelova nezáleží v dušeznal tví. A opravdu: jako .v půvabných genrových kre bách ukázal Vazov, že podobně jako na "i venkovští povídkáři věže zach rcuje vněf'í děje, ale nikoli též jejich vnitřní příčiny a že tedy reali tická by trost postřehu neproniká gogolov kou pronika-

47

vostí do p - ychologic;J(ých úkolů. tak i ve své1n velkém románu v 0tihl dokonale vnější, dějové oučá tky , položil v pů obivé protějšky tí.:,něné měs­ tečko a volný, divoký život horských hajduků, naplnil cény z povstání přhno hmotnou názorno . ,tí · a zolov ' kýrn naturalismem - ale psychické dění jednotlivce i celku mu unikalo ve vé plnosti a ložito ti. Z té příčiny také jeho nadání, připomínající krojo ě barvité národopi n6 obrazy. u1ndlévalo tam, kde místo hlučných, napínavých událo tí a primitivních postav 1nělo nabýti převahy trpělivé a prohlédavé ledování krytého dění duševního. Jeho další dva romány, .,Nova Zemja", kre lící bulhar kou ~polečno t v prvních letech amo tatno ti do sjednocení r. 1 5, a „Kazalar0kata carica". studující bulhar ké typy žen ké, nemohly ~e rovnati cenou ani oblibou prvním článkem této iaké i románové trilogie. Ze tejné příčiny také podružná je .t divadelní činno t Vazovova. neboť ieho dramatisované kronik a román (Bori Jav, Pod igoto a. j.) j ou ice barevné. ale nikoli dramaticky tavěn6. Přes to Vazov. tento nehluboký, nefilo~~ofický malíř barevného děje. má i pro další vývoj domácího pí emnictví trvalý v 'znam. Zejména také umění jazykové učinilo jeho prací výborné pokroky. · Je tliže ráz tvoření Vazovova je ob ahem i zpracováním venkoncem demokratický. je činnost jeho mladšího vrstevníka Konstantina Ve 1 i č k o v a (nar. . r. 1856 v Tatar-Pasardžiku) spf' e základu aristokratického. Vychován na francouzském Ivceu v Cařihradě, dovedl vé myšlenkv a city, celkem podobné Vazovovým a vvolněn é jako u všeho tohoto pokolení motivy vlasteneck 'mi. vv„loviti způsobem vytříbeněrín1. i emněf"ím, tlum eněiším, ač nikoli pro tým technických násilností (Carigrad ki sonet. ) . Také themata jeho povídek a dramatických skladeb. vesměs druhořadých, prozrazují~ že skladatel již

48

z takové takřka dr né bezpro · třední blízkosti životní, nýbrž že jeho postavy a děje, ovládané nejvíce láskou a vyhledané i v cizích dějinách, pro VI , e vzpo1nínkami pr9středím literárním a přetvořily h~ke, pearov kými, francouz kými i ital kými. Tuto kulturno ·t, no ou dotud bulharské beletrii. ukázalo i nejú pěšněrí dílo K. Veličkova „Pisma ot Rim'\ kde vnímavý cestovatel dovedl slohem uměleckýn1 načrtnouti věží obraz z kulturního života tarého Řecka a cí ař kého Říma a na vel lova pochopení pro pozorovaná díla malířství, ochař tví i tavítel tví. Vliv cizího umění e projevil i na uni er itnín1 k é m (nar. r. 1 56 profesoru tojanu Mich al jo v Eleně), odchovanci téhož ú tavu, jako b l Velič­ kov. J a znalec francouzských atiriků a moralistů, nrojevil ve své vůbec tendenční poesii v' značný ry bulhar kého ducha, třízlivou rozumovo t. pojenou namnoze s citovou chladno tí. I pro vku domácího čtenář tva je t jeho poe ie chladná, deník rozumu a ne srdce. V první její čá ti promlouvá vážn ' mýšlení pesimi tického (zejména mravokárce Filo ofiče ki ,·onet. ). V druhé čá(;,ti autor. který zatím v toupil do politické aren a jako poslanec národního sobrání si zí kal pově t nqd jiné břitkého a neúprosného kritika všech tran a směrů, tal e v · tučně politickým atirikem (Kniga za blgar ki narod. epigramy a bajky). , Od zkázy k propasti" (Ot razvala km provala. název po lední sbírky) žene e podle autora rozpoutaný da žurna1i tických šarlatánů, licoměrných ideali tů, bezcharakterních mini trů, bankéřů, doktorů, a v.., ecky tyto chorob polečnosti mladé, příliš náhle uvolněné a nevvkvašené. tepe atirik vá '"'nivo tí trhující. Nicméně zrcadlo příliš o tré nebývá milováno, a také bulhar ké čtenář ·tvo dalo přednost před tímto nelítostným soudcem dobrom lnějšímu karateli. nečerpá

49

jakým je Aleko

K on ta nt in o v (nar. r.

1 63 ve

vi"' to ě). Ad okátní povolání přivedlo ho do t ku ve zá tupci nejrilznčj"ích r · tev a otevřelo mu tím poznání bulhar ·ké dyše · překlady ru ·k 'ch mi · trů, Puškina, Lermontova Někragova, zlahodily jeho formu. ZLkav i oblibu lehk 'mi ce ,topí nými fcuille- ton , našel .:,VOU látku ve vytvoření nejživotněj"ího t .pu v bulhar. ké literatuře , nai ního "ovini t B aj O a n i u, kter 'žto román o .' hrdina je dnes ve v vé vlasti tak populární jako Cechách třeba · Otec Kondelík. Pro poznúní a ocenění některých bulhar·k í ch národních ry~;t°t je četba těch to třinácti hutnori tick 1ch karikatur ·vrchovaně poučná. Přirozené la~tno ti dětí a mladých národt°t. nevděk, nedo ·tate1 forem, naivní dom 'šlivo t a o~tatní ~labt1 ,· tk ča em v léčitelné Kon tantinov dovedl ukázati ·v:ým krajanů1n Ú.:>měv -m tak dobráckýn1, že 111u toho ani nemohli zazlí ati. A přece tato žertovná id la se končila vážně: horliv ' d mokrat :-i od pt'frce reakce byl od sv~rch politici< 'ch protivní!{Ll r. 1 97 zákeřně za třelen. * * •

Družina

těchto

w

pozoro atelů

a

po uzo ate!C1 národního života v rů tala ie"tě v Bulhar ku neosvobozeném. Jejich nej~. ilněrí ctoj1n:v, zpon1ínkv z mládí. b ly je"tě pro ceny úti ken1 tureck 'm: což divu, že i jejich mužná díla b ,Ia cele vvplněna otázkou národního zápa ' U o bvtí. že icjich obzor myšlenkov' byl omezen hřebenem taré planiny! Jejich m 1 ·e nepovznášela nad zá.im:v rvz don1ácí; problémy, které je zamě tnávaly. o. oby, které podle domácích vzorů ytvářeli, myvlenkv. kter.' mi žili. neb ,Jy ýznamu a zájmu v" elid kél10. ebyli an1i v tomto více méně nedobrovolném omezení myšlenko ého rozletu. Je neblahou ·udbou i o tatních lovan k rch m nších národ1i. že jejich my"lenko\'\' 4

50 .:> vět

je stálýn1 zápa en1 o bytí zúžen na zájmy do1nácí politiky. J eno1n řídcí duchové vy vvích řádů dovedou při plnétn p1 ocítění don1ácích zájmí't poh líže li i za rodné n1eze a ' hlížeti na otázky vla~;tní110 národa rcholů vv lid k' ch. Zdá ·c, že 111ladé pokolení bulhar .:.>ké, které Ynr tato již v zen1i o ·vobozen6 a 0álo tedy do · bc plný život volného národa, a ne již zmrzačené živoření, zrálo k tě1nto vzácněj"ín1 plodům a ·toupalo k m "lenkovým v ', "inám. le na Balkáně, na této ti ' ícileté Jopečné půdě politického ření, nen1t°1žc klidně zráti o oce hlub "ího rozjímání a širšího cítění. Již pronikal do bulhar ké poe ie výchovné vzory f rancouz~1 6 a německé, již - zdálo e - překládáni 1octha. liuga a moderní. tu obohacovalo vla tní tvoří o ·t. jc"tě bylo třeba, aby nov: myšlenkový kva ·, vzk pěl~ západo rop ·kýn1i prvk , e u adil a aby e 111 ladí bá ·níci vzpan1atovali z nezažitého pesimi mu a v čtené, neoprávněné dekadence tu přišly balkánské války, a opět již řadu let žije literatura jen válkou a politikou ... ZaH té ani toto tnezidobí nebude bez užitku, zaji té právě ono Bulhar .:,ku ještě více než jinde při pěje k v , tříbení 1n 1í a bude prahen1 nové, bohaf"í literatury. I teréž teprve zů tane v hrazeno naše rado tn6 podiv ní. V' ,·Jedk pokolení, které vy tupovalo na veř jno.: t před třiceti lety. j. ou prozatím hotov, , a hod11,· uznal ého ocenění. Před třiceti let v letech dcvade~~át,1 ch tak6 u ná v ~tupo ala nová generace a také ta při­ ne la bohat tví nových ložck na v emu litcrárnín111 vývoji. Bulhar "tí jejich vr. tevníci opět nevy ~ tupo;vali tejně jednotně ~ ou _ tavně: opět nezna111enali nový názor ~ ětový a nebyli znamením ani tvůrccrn duševního přerodu polečen kého. jako u nás; ale jejich pe tré zájmy. rí'tznč e r ozbíhající. podávají T

51

dohromad bohatší, vv e„ trannější obraz o národní du ví~ nežli tomu bylo u jejich předchůdců. Vůdce1n

této zatí111 po lední družiny pi ·ovatelské, vi1dcem ne ani tal po větověm názoru jako e věkem a hodnotou vého díla je nejmladší yn prvního obrozen kého bá níka, gymna ijní profesor a potom ředitel Národního mu.:>ea v ofii, I enčo P. 1a ve j k o v (nar. r. 1 66 v Trěvně ) . počátku vypě toval svůj zřejn1ě epick' talent, zacho ávající klidnou vypravěč kou nezaujato t, na drobnějších baladách, idylách a pí ních, jejichž motivy i forma b. ,1. hojně a na jejich pro pěch vzatv z bá nict í lidového. ejen vněj'"í zvláštno:ti. j v ecko vnitřní pojetí a citov · ráz této poe ie j ou ... hodné e zdroji národními. Ale její ideový základ není tak naivně důvěřivý a pro tý jako u pěvců lidov 'ch : naladěni tčchto bá ní prozrazuje. že jejich tvů rcen1 je duch filo ofický, tí něn , přen1.' vlenín1 o lid ·k, ch o ·ud ch. jehož nej ilněrín1 cite1n je melancholie. V někter.' ch těchto skladbách vykre lil Slavejkov oudobý život lidov 1 . J. ou to zejména „Koledari " . kteří po trán c jaz kového un1ění j ou vrchole1n jeho díla, a v rán1ci koledních ob _ čeji1 a pí ní zrcad1í rázovité obrazy bulhar kého pro tél10 života venl o .:,kého, roz oj jeho po vv ech obdobích věku a jeho vnitřní obraz citový a n1y "'lenkov , . A podobně veršované milo„ tné povídk. ', příběh o oddané manžeL:,ké ěrno ti bulhar ké pro té ženv (Ralica), o surovo ti mužově (Bojko) i nevěře (Koi'íar) j ou i dějově barvité i p. ychologicky propracovanější, než bývalo před tím u jeho krajanů. Ob ahem nejroz áhlej"í je z jeho v, pravné poe ie epo ..Krvava pě en" o zpěvích. pokládané od Bulharů za nejlepší jeho práci. I lavejkov v tomto svém největvím díle platil daň nejron1antičtější událo ti nov 'ch bulhar k 'ch dějin po. lednímu pov tání z r. 1876, jehož e úča tnilo

vr

7

v

52 několik

a jež pak dalo látku ke dvěma do ud nejznámějším dílům novobulhar ké literatur , epo u P. Slavejkova a románu J. Vazova. Ve rovnání Vazovem Slavejkov neodnáší si vítězný vavřín. Látka je ovšem hlouběji,, promyšleněji pojata: hlavní po tavy povstání nej ou jen barvité zjev a lidé výbá

jimečných,"

níků

zajímavých o

udů,

nýbrž i nositelé a ty-

pičtí zá tupci duševního života celonárodního; národ

je v]a tní hrdina této bá ně. a nikoliv jednotlivci~

jeho o~ud a konečné o vobození není jen vnějšítn dějem, v ' ledkem politických zápJctek, nýbrž viditelným projevem neviditelných sil. vládnoucích zátupy . Je to kolektivní psychologie a ociologické pojetí, které se právě v novější době uplatňovalo i u o tatních lovanských epiků, v kládajících dě­ jinná hnutí národní, ať už vzpomeneme jen na Vojnu a mír Tol tého nebo na rozlehlé. širokým řečištěm volně tekoucí epopeje Jirá kovy. A však vnější forma~ odívající t to pozoruhodné úvahy , nepodporuje náležitě cenné pojetí bá níkovo. nové dotud v chápání bulharského v voje: sami domácí čtenáři v ,znávají. že Krvava pě en pů 'Obí s vou tudenou fortnou spíše jako filo5ofický traktát než jako národní epopej. rfento reflex ivní klon autorův našel potom pravou půdu ve sbírce „Na ostrova na blaženitě" ,. O trovem blažený ch e tu rozumí polečno,A v eleduch1i vě­ tového umění, v jejichž duševní vět .:;e bá ník hluboce vmýšlí. Snad okolno t. že zvláště v této sbírce podnět pěvcovy nej ou přímé, nýbrž odvozené~ nad i projev těžší než u jiných bulhar k , ch bá ' níkti a tuden '. je příčinou malé poměrně obliby, jaké lavejkov došel. Je-li la vejkov píše založen rozumově. těžce a objektivně, je jeho mladší druh a druhý přední novobulharský bá ník Kiril Christ o v (nar. r. 1875 v Staré Zagoře) jeho protinožcem a bytostí veskrze· citovou. Základem jeho četných drobnějších písní. I

53

z nichž nejl pší j ou louč.en e bírce ,,!zbrani tichotvorenija•·, je t r ze o obní cit, kter' je t mu dáno lehko v jadřovati. Tento ubjcktivi ta žije Já kou, a tou je nap]něna i jeho poe ie. ikoli v°" ak nějakou abstraktní lá kou, objímající národ či lid~tvo, nýbrž vášnivou lá kou těle nou. Jeho verš kypí vroucí tužbou, ukojení lá k je cílem, lá ka ob, ahe1n v ... eho života. Když odvrátí přece vou 111y I od svého raj kého věta ke kutečnému, klíčují ho jenotn jeho nedo tatk. a propukává ve v' lev , pe irni tické i atirické. ečiní toho rád: nejn1ilej ... ím protředím jelJo touh , jako i u o tatních pěvců lá k r, je t příroda, a o přírodě dovede zpívati pí ně zvonivé lahody, \·tupiíující tvarové prvk lidové poe ie k libozvuku v kutku hudebnímu, což u bulharštin. znamená již pěkné un1ění formální (sbírka „ amodiv ka kitka" ). Právě lidová po c.;ie, kteréž e poklonil i látkově v někter 'ch sv' ch nejlep "ích čí lech (Kolibar ki pě ·ni, Choro ve _jbírce Izbrani tichotvorenija) a její oddané , tudiun1 dodal jeho ver ... i lehko ti a zvučno ti, v bulhar ké poe, ii ojediněl é . V ·vém domácím pro třcdí je,}t Chri tov kutečně formálním virtuo em. Tento fonnali mu ov'"'c111 ho někd 1 zavedl, takže pod 'k ěl , n1. bujně klokotajíchn povrchern zeje my ... lenková chudoba, ale jeho rozko ... ná hladko t veršová a bohatá v ' razovo t a krá a jazyková j ou závažným obohacenítn bulhaL ké poesie. Vedle těchto dvou předních zá tup ů poe ie je t ještě řada jmen, která ov ... cm pr o cizího pozorovatele mají význam podružn '. Bulhaři i velmi cení P. K. J a vor o v a (nar. r. 1 77 v Čirpanu), protože citová a myšlenková stránka j ,'OU u něho v rovnováze a při tom forma vyniká tručno tí, jaké u jiného bulharského bá níkél nenalézáme. Javorov je za e národnější než předchozí dva bá níci. a již v jeho první sbírce „Stichotvorenija'' viděli jeho čtenáři

54 něco, co upomínalo na Boteva. Tohoto básnického revolucionáře připon1íná také poněkud čá t jeho díla. počátku líčil bídu cl kého života a jeho reali ti-

ckým líčením proniká oucit a pe imi mu ( Graduška) · ča em e jeho poc ie individuali uje, on ám tupňuje vé vřelé vla tenectví v činy a úča tní s pov taleckých bojů v Makedonii, jež opěvá jako kd. i Botjov. Ale změněné pro tředí. v jakém n. ní již literatura ro te, prozrazuje se formou: Kdežto Botjov chrlil vé vá vnivé v' křik nespoutanou volností pí ňovou, Javorov vírá vé „Chajduvki pěsni" pří n 'm onetem. (Výbor nejlepších jeho bá ní ob„ ahuje bírka ..Podir „ ěnkitč na oblacitě". t. .i. Po stínech oblaků). V po ledních letech v" ak .T avorov od toupil od t6to přím6 životno ti, a okouzlen ru kými a německými dekadenty, nutil e do ovzduví • .iež jeho vloze nevyhovuje. Těmto nc.Aráveným vlivům podléhají ještě více jiní bulharvtí 1noderni té. zejména Ivan n d r e j č i n, takž jejich nesan10.· tatné .)kladb cizí čtenář ne111ůže pokládati za zralé plody národního ducha. Proto také hromadění jejich jmen bylo by zbytečné. Stejně méně významní j ou napodobitelé lidové poc ·ie domácí a ru ké C. BakaJov-Cerkov ki a F. Kunev. Každá literatura má plejad , epigon ké. jejichž mlhavé třepotání vzdálcněf'hnu pozorovateli uniká v záři h ězd či týc11 a velikých.

*

*

*

Podobnou plejadu objevujeme. i když ~ e ohlížíme po nejmladší bulhar ké b e I e t r i i. Ale zd~ j ou vý ledky cenněj"í, neboť beletri té v moudré rozvaze e on1ezili na drobněj'"í. reali tickou povídku venkov kou, pro kterou již jejich předchůdci vykonali přípravné práce. Nejoblíbeněj"'í z nov.' ch povíd1 ářů je T. O. V I aj k o v (Ve elin, nar. r. 1 65 v Gabrově), čítaný téměř tak horlivě jako Vazov (Po-

55 věsti

i razkazy, Lelja Gena, R.ataj). Vlajkov pronikl hluboko do poznání venkovského života, uměl :i i látky svých povídek vybírati tak, že byly typické pro prostředí, jež si zvolil, charaktery kreslil podle kutečného pozorováni, a jazyku zachoval živou svěžest; tím vším dovedl vyvolati pěkné, idylické i pochmurné obrázky venkov kého života. espokojoval e však pouhým vnějškovým zobrazenfrn bolavých stránek ze selského ovzduší, n , brž vým dějům podkládal často i tendence hospodářské„ ociální, politické. takže v někter 'ch takOvÝCh pracích u1nělecká cena tím velmi utrpěla. Zájem o veřejné otázky odvedl konečně Vlajkova od beletrie vůbec . Pokrokem proti těmto črtám nejsou ve nické povídky Michaila Oe orgie v a (nar. r. 1854 ve Vidinu), odchovance české škol , jehož povídky, někdy humoristické, neřeší hlubších otázek, a nevynikají umělejší skladbou. Jako lidová četba, kre lící živě venkovské postavy jaz kem, napodoben , 111 podle lidové mluvy, mají vůj význa1n. V jedné povídce narazH na problé1n - pon1ěr venkovanů k velkotněstu, k Sofii (šaren vět, t. j. Pestrý svět) - . ale otázku tu řešil jen se stránky žertovné. A stejně týž dťUežitý problém obešel i Nikola N ač o v. Jeho ,,Dědo Genko evdata v ofija'' se naivně podivuje vymoženostem velkoměstského života. asi .iako Rais1iv Pantáta Bezoušek. ale mělko t myšlenková není vyvážena živějším humorem. Za to v povídce „Buntovnici", vvkre lil věrně a životně onu Javnou haiduckou dobu. zaměstnávající skoro každého bulharského spisovatele. a v pr o tém. ale zajímavém obrázku patriarchálního života podal zárovet1 vědectví, cenné pro historii. N ačov byl dlouhá léta učitelem, a v tomto povolání mě] pří­ ležitost proniknouti do tvrdé, drsné a nepří tupné duše bulharského venkovana. Stejně tomu bylo u Dimitra I v a n o v a, známého pseudonynem E 1i n -

56

Pel j n (nar. r. 1 7

kraji ·ofii ·kém). Jeho zvlavtno t j ou črty kratičké a lehounké. V obr ech jenom zběžně nahozených a leckd i bez pevnější o ·novy dějové, což mu b lo v tčeno jako nedo tatek. dovede pro tě a přímo, ~ teplým citem a rdečnou „ mpatií ke vým ve ničanů m získati zájem pro vé momentní nímky. Tito povídkáři pokoji li e buď jenon1 barevn, m povrchem venkov ·kého pro tředí nebo v lep vích pří­ pad ch pozorovali rázovité jedince ve„ nické a ty zobrazovali; na v tiž ní hnutí hromadn, ch, na zach cení nálady, ovládající celou vr tvu, zkrátka na polečen ké pojetí předrnětu ne tačili. K tomu byl povolán povídkář, jenž již výn1 žurnali tick 'm povoláníin byl přiveden k opravdovějvímu zájmu o veřejné otázky a k jejich proniknutí. Z té příčiny e nátn jeví plodn , publici ta, beletri ta a dramatik Anton tra v i mi rov (nar. r. 1870 ve Varně) nejJepší hlavou z 1nladších noveli tů. Počav také drobnějvími impre ioni tickými črtamí podal brzo pronikav ', rozbor ve nického života v nejlep "í vé povídce , .Kočanov ka kran1ola". Nejen zamilované hi torie, n 'brž i kličující nevědomo t a trapná pověrčivo ' t venkovská. lich ář tví hrub ' ch krčmářů, žen ké klepaření, a n1alicherné. ale za to tín1 ,d ivoč ej"í různice, dělící o adu v d ě ne · miřitelné strany to vše zobrazuje bulhar„ kou ve nici v upřímné úplnosti a bez entimentalit. . vou analytickou chopno t ukázal pak tra "jmi rov na látce odvážněf"í. románě n1utno vrě1ne". kde e poku il o znázornění celého bulhar kého života za neblahé vlády lexandra Battenber kého. Je to zápa mezi liberály a kon ervativci, živený na obou tranách neukojenou ctižádo('tí, zmítání nového tátního útvaru, kter ', ještě nezapu til pevn · ch kořenů . Líčení, pocházejíc od přímého úča tníka, který dokonce i ebe ama vkreslil do děje, má hodnotu vzpomínH

57

kovou. tomto románu se tra "imirov pohyboval na dlažbě mě t_ ké, což bylo novotou v bulhar ké beletrii, a v dřívějších pracích ukázal znalo t venkova: tím přirozeně do pěl k tomu, ab on konečně při pěl k řešení poměrů venkova k t. zv. v ššítn vr tvám, zejména k vládě, kteroužto otázku o tatní pozorovatelé bulhar kého života jen obcházeli. Uči ­ nil tak v, povídce ,,Kn;topc_>f· (Křižovatka). Jde tu o vzbouření několika ve nic v okolí R.u"čuku proti v"'elijaký111 opatřením při placení de átku, končící krvavou rážkou, jejímuž líčení ..~e však v v hnul. Hromadný tento děj je ukázán na 1nalém sice počtu o ob, ale přece živě. V zdě lan tvu je tu v jeho zástupci - učiteli - přikázán úkol miřovací a v ' chovný. V jiných pracích trašimirov e pokoušel znázorniti veřejn · a politický život vé vla ti za první čtvrt.:> tol tí její !.ia1no tatno ti, aby ocenil rozumové í mravní vý ledky, jichž e do áhlo; konečn ' dojem jeho pozorování budil vážné myšlenky a vedl k náladě pe imi tické. Podobně i tendenční a neumělecký kritik a atirik veřejného života O. P. tam a to nacházel ve vých povídkách jen křivé ry y povahové na polečno ti téže doby, zejména neúnavnou. obecnou honbu za tátní tužbou, pro niž i nejprud'"'í radikálové e rádi mění v nejhodněj'"'í poddané. trašimirov v'"'ak celou tavbou těchto románovfch skladeb, ch ud · m. nepevným dějem a "edým, neschůdným lohem prozrazoval, že je pí" e žurnalL ta než rozený romanopi ec. Dvě povolání, která e ani v jiných 1i teraturách dobře ne ná.., e.ií ... tra '"'imirov e pokoušel také v divadle. Divadlo je již dlouho bolavou ctižádo tí Bulharů. Viděli j m • že i tarší pokolení, jaktnile osvobozená země nabyla i pro toto odvětví literární příznivých zevnějších podmínek, u ilovalo o dob tí cény. A vedle V ~zova a Veličkova pokoušeli e v oboru dramatickém i všichni téměř mladší bá níci, zvláště Chri tov a Ja-

58

vorov, ale tejně bez ú pěchu. Volba jejich then1at e pohybovala obyčejně na půdě hi torické, a tu podávali jen více méně barvité živé obrazy; pokud se odvažovali sahati do života moderního, potkali se s naprostým nezdarem. Poměrně nejlepší výkony dran1aticl é podal Petko J. To do r o v (nar. r. 1879 v okrese trnovském), úředník sofijské Národní knihovn . Ani on není rozeným dramatike1n. a naopak, jeho estetický význa1n leží v „Idylách ··. Proniknut z mládí, ze svého tarodávného rodného kraje. národopisně bohatého a ryzího, lidovou ku lturou, dovedl využíti látkových i formálních prvků lidových k něžným a procítěným, intimním drobnokres,bán1. Ideově nejvyšví je z nich ko mick:v-syrnbolická legenda „ lnčova ženitba" (Svatba lunéč­ kova). Lidovou per onifikaci krá ného slunéčka, tolik srdečnou v bulharských i ruských lidových pí ních, a starou báji o jeho svatbě podložil parabolou dějství přírodního s psychickým. Jako slunce, oženivši se ~; kra avicí. zapomnělo v kráse rodinného zátiší a manželské lá ky na vou větlonoš kou, životodárnou pout, a teprve pobouřeno prudkými větrv opu tilo 1natku a ženu, pějíc v dálku hřáti. svítí ti a oživovati, tak i tvůrčímu geniovi je ouzeno jíti samotnému a odříci se průměrných Hdských rado tí. aby vydal poklady, které jsou v něm ukr t . a naplnil svůj úkol. Tento snivý, my litclský ráz, klonný k symbolismu a lyrismu, málo ovšem předpovídal ú pěchy v oboru dramatickém. A také vskutku dramata Todorova jsou sice básněmi, ale méně již divadelnhni hrami. Také jejich obsah ukazuje málo divadelní krve. zakládaje e nejvíce na motivech národních zkazek. V prvním dramatu „Zidari" (Zedníci) je zasazena do prvních záble ků dob obrozenské, do věku Paj ijova, tará, mezinárodní pověst o zazdívání živých osob do stavby. Také do základů kostela nově bu-

59

dovaného, ymbolisujícího nově zakládané jednocení bulhar ké, byla zazděna nevinná žena ze 'trachu, aby Turci tavbu nezbořili. Je to znamení, jak nová stavba kulturní musila přemáhati nejen vnější nepřátele, nýbrž i vnitřní pověrčivou nevědomo t. Podobně v dramatu „Samodiva" zašel Todorov pro inspirace do kouzelného světa lidové fanta ie: prost ' vesničan tilijan, nadšený z mládí bá.icčným vyprávěním o čarovných vílách, oženil se za pobytu v či té krá e hor ké přírody e samodivou, ale sestoupiv hor do rodné v i, propadl třízliv 'm zájmům každodenního života a pře tal býti hoden krás a poe ie, kteráž konečně od něho odchází zpět do svých hor. Je to podobná alegorie o poměru člověka ke krá e, jakou 1náme v lieydukově pohádce HDědův odkaz", a stejně jako v ní je krá a zo obněna vílou, vtělením neposkvrněné lesní a hor ké přírody. Ostatně připomeneme-li i i ovzduší Kvapilovy „Rualk ", budeme ve vv ech těchto náladov '1 ch alegoriích 0Patřovati projevy 011ěch látek pohádkového novoromanti mu jejichž typickým před tavitelerr1 jest Hauptmannův „Potopený zvon". Z téhož ovzduší je i Todorovova aktovka ,,Strachi], strašen chajdutin", kde protějškem k víle je tentokráte pro Julý hrdina lidové poe ie, který u ženy sobě nerovné nenachází pochopení vé lá ky, ale uklidňuje se ve pojení s přírodou. Tyto a podobné lyrické symboly z pohádkového věta vou chudobou dějovou i konfliktovou e při všem kouzle barevném a náladové1n 1nálo hodily ke zpracování divadelnímu. kutečn~· dramatick , konflikt má jen sociální drama ..Prvitě (' (První) z polovice devatenáctého toletí, kdy el ký lid, uvědomující se národně a odvrhující řeckou nadvládu kulturní, počíná také cítiti ociálně a povstává proti bohatým „čorbadžům". V příchodu nové, vobodnější doby degeneruje stará šlechtická vr tva. ztrácejíc své výsadní položení, a její zdatnější, mladí

60 členové přecházejí

do protivného tábora, k lidu, kde však mu í bojovati demagogickými vůdci. Právě toto drama, látkově nejbližší kutečnému životu, je cenou nejslabší. Není jen zvlá "tno t vlohy Todorovovy, v jádře vlastně l rické, to, co zavinilo nedivadelno t jeho her. labost ta to, celke1n polečná všem bulhar, k 'm poku ům tohoto druhu, je přirozená při nedo tatku . taré divadelní tradice, při malém tyku repertoiren1 vě­ tovým, a konečně i při rnalém cviku na velkén1 j vrti. Teprve roku 1907 b lo otevřeno v ofii Národní divadlo, jež organi oval a počátku vedl Jo ef maha, a teprve snad tato moderní céna pomůže ~poluv tvořiti bulhar ké c.lran1a. Jeť přítomn' i minul ' život Bulharů bohat zápas a prvk dramatick rrni tak. jako je u málokterého národa ů bec.

V neklidné1n pro tř clí kva "ícího n1ladého ..,tátu

ku podivu nadějně rozkvétal obor vla tně nejméně dostupný - věda. Je šf a tn ' m znamením po pochybno tech, které e leckdy do ta ují při oceňo­ vání bulhar ké krásné literatury. že právě odvětví. vyžadující nejvíce napětí vůle a pře né rozumové práce, u Bulharů našlo tolik zájmu; bulhar ká věda ob tojí dobře vedle naukového života jin 'ch lovan~kých národů, které měl pro ni příznivé podmínky po dobu mnohem del"'í. vědčí zároveň o yÝznačném po ahovém rv u bulhar kém. jejž postřehnouti j me měli někoJikráte příležito t totiž o třízlivo ti, po)éhající vždy pí" e na uvažující rozum než na nivou fanta ii a prchavé rozcitlivění. Tento ry , způ obující ~ nad některé nedostatky na poli krá né. literatur .. odlišuje přece Bulhary v některých okolno tech pří­ znivě od někter ch jiných lo van kých národů. ačkoliv Óvšem chladná J?raktično t ne e v sobě neI

61 bezpečí

v počítavo ti a nedo tatku ideali mu. jak vy tihli i jmenovaní již beletri tičtí kritikové bulhar ké národní duše. Věda bulhar ká se počíná v la tně tepr e od o vobozcní. kdy ·c jí do ·tato nezb tn 'ch podmínek v organi aci škol ·tví a uvolnění ti ku. Je přirozené a právné. že největšího zájmu do "'ly t obory naukové, které c přímo zab_' vají Bulhary a Bulhar kem. ted , dějepi , filologie v plném vém roz ahu, t. j. jaz rko ěda, literární hi torie s kritikou i 1idověda, a zeměpis i pop i , přírodní. Jako v tak četných oborech ·amo ·ta·tného života novotojí Čech, bulhar kého, i na prahu bulhar~ké věd K on ~ ta nt in J i r c č e k, vn-uk ._ afaříkův (nar. r. 1 54, zemřel r. 191 ve Vídni), univcr itní ptofe or v Praze a potom ve Vídni. Již jako mladík ·o tva do, tudovan , v 0toupil výborným základním oi em HDějiny národa bulhar kého '". které v bouřlivém roce l 76 v . šl právě vča a dosud nebyly předtižen . Byl proto ihned po o vobozcní povolán do nového bulhar kého mini ter tva o věty, a pobyi tam až do r. I 4, jako organi átor ... kol tví, po ·léze jako mini tr a ředíte] Národní knihovn . . Ze zkušeno tí vědeckých i životních, které při tom na bírat vznikla pak jeho · velká díla .. Ce t , po Bulhar ku" (1 ) a „Da Filr tentu1n Bulgarien" (1 91) . která podávají oubor všech vědomo tí o bulhar kém tátě, hi torických, zeměpi n 'ch. tati tických. kulturních i politických. Jako vrchol nové škol ké organi ace, o níž J 1 reček pracovat. byla založena r. l v Sofii vy ,)oká škola, z aná od r. 1904 univer itou. Rozvoji domácí vědecké produkce po loužil vážné peri_odické publikace nověf'í dob : již od dřívějška to b. lo „Periodiče ko pi anie", , vrchu připomenu té. přenesené z Braily do Sofie; ..Kniževno druže tvo" . které je vydávalo. organi ovalo e r. 1910 jako akademie věd. a ta je ydává n. ní kromě jin' ch publikací jako horník. Neiobje1nněrí vědecká oublikace

62

bulhar ká. úctyhodná objemem i ob ahe111. ie.. bornik za narodni un1ot vorenija, nauka i knižnica · ', vvdáváný od r. l 9 minister ·tven1 o · ěty. Jeho 27 1nohutných foliantů ob áhlo 1nnož tví prací z věd hi torick 'ch i přírodních, hron1áždilo celé nové bulhar ké pokol ní vědecké i některé jiné učence ~lovan_ké, a sebralo zejména neobyčejné bohat tví lidové poe ie. Ve horníku se nejvíce uplatnil přecjní bulhar ký filolog, Ljubomir M i l e t i č (nar. r. I 63 v ipu ). univer itní profe or, kdy i po luchač praž ké unier~~it ·. plodný badatel zejména o bulhar kých nářečích a jednotlivých národních kmenech. Vedle něho yniká v znalosti dialektů a tarých rukopi ů univ. prof. B. C on c v, v ryz jazykozpytných otázkách L Mlad e no v. V oboru literárněhLtorickétn vynikl odhodlanýn1 kritici men1 uni . prof. Ivan i š 1n ano v. od něhož p chází rozhodn ' od~udek V crkovičovy ,.Védy slovan ké '. pak klada tel pří­ ručních dějin literárních D. M i r č ev; literární kritik vcln1i dí'1 kladného rázu anal. tického p al dr. K. Kr t ev-Miro l j u b b (t 1919). vydavatel literárního ' horníku .,My l". , , hi torii .;)e obírá e zdaren1 zejména poměrem tarého Bulhar ka k Byzancii prof. . Z I a t ar s k i; o hi torii církevní. tolik dů­ ležité u Bulharů. po Drinovu pf' e D. C u c h 1 ev~ zerněpLný popi Bulhar ka pochází od A. I i r k o v a. \ f posledních letech odchovanci ofijské univer itv přicházeli častěji za doplněním odborného vzdělání na západoevrop ké univer ity a také někdy do Prahy, takže dostatek zdatných pracovníků bude moci dále rozvíjeti národní vědu. Čekajíť na ně velké úkoly: vytvořiti velké národní dějiny politické i kulturní, bulharský lovník, hi torickou 1nluvnici, literární hj t.orii. popi národopi ný a tím založiti novou kulturní tradici bulhar kou. v

*

*

*

63

Dosavadní výsledky novobulhar ké literatur i při jejím mládí přesvědčují o pracovní schopnosti a tvurčím nadání jejích pě titelů. Bohužel jižně vzruený, napínavě rychlý život politický nedopřávalv literatuře do ti klidu k rozvoji a odváděly dokonce od literární práce trvale cenné chopné talenty ke zmatkť'1111 po1itický1n. Po ·lední pak neblahá léta álečná nebyla 0lavná pro bulhar kou literaturu .iako nebyla čc ~ tná pro bulhar ký národní život vůbec. Potníjíme je tu n1lčenín1, neboť j tne pře , vědč ni, ž teprve včf'í ča ový od tup dovolí klidný a nestrann ' ·oud o oné nešťastné době. Snad po válečném otře u. který y_ po ledních mě ících veřejné n1ínění bulhar ké prožívá více ještě než 1nnohé jiné, nadejde takové vytříbení n1y lí, jakého jest potřebí ke zdravé práci literární. Pak také nad najde literatura bulhar ká již definitivní svou orientaci, vůj přirozen , 1něr, své pravé vzor a konečně ebe an1u. v

LITERA TURA . clkých vědeckých literárních dějin bulhar kých do, ud není. Použil jsem tedy při spisování této knížky příručky A. Teodorova B l gar·ka l iteratura (v Plovdivě 1 96) a D. Mirčeva ( týž název, 2. vydání v Plcvnu 1911); vedle toho neztrácí cenu čá t o bu lhar ké literatuře v J-li torii literatur ~lovan kých Pvpina a pa ovičc, díl I., če . překlad A. Kotíka. v Praze 1 O. O . tarší literatuře bulhar ké velmi poučně .iedná M. Murko v příručce 1e chichte der alteren iidslaw. Literaturen, ( v Lip ·ku 190 ). Pěkné, ale tručné, jsou zmínky Konst. Jirečka o novém bulhar, kém písemnictví v ieho díl ech o Bulhar ku. v této knížce imcnovaných. pak v různých čl á11cích Ottova Naučného . lovníku a v publikaci Die O'\tcurop. Litera tnren ( v Lip k11 1911, ) · n~kný přehled moderní literatury bulharské podal prof. Jan Máchal v díle lovan tvo (u Laichtra 1912, str. 541- 546). O dobč c:vrilometoděj ké je podrobní soL od prof. Fr. Pa. trnka ( ve spisech pol cčno ti au k I 902). o dobč tředobulhar ké četné monoS?:rafie 11ap al prof. J . Polívka v Li tech filol. a v Archivu fíir . la v. Philologie. O nejstarší literatuře bu]har ké o ·al i, cm jinde (o Cvrilu a MethoděH v Národní čítance 1Ql • o bo2"omilcch v lovan. Přelil. J913, pak ta! ,,Bulhaři a Cařihrad před tisíciletím" progr. malo ·tr. ~y•m n. 1915). o době :tředobulharské osal několikráte též Jo. . Páta ve pi ·ech Akademie věd a umění. v Li ·tect1 iilol. a v CCM.; týž podal ořchled buJhar kého škol ' tví a bulhar kého oí emnictví v O ·vě tě I 912 a 1913. Vedle toho j em použil v čá ti o · taré a střední době četných odborných statí. zvl. bulhar kých, rusk.' cb a němcck, ch, jež zde nelze citovati; i ou namnoze uvedeny v citovaných zde oracích. Pro novou dobiu bvLv mi pomůckou též stud ie Krsteva-Miroljubova, a pak přehledy a ukázkv bulharské literatury, uveřejněné v růz­ ných ročnících lovan kého Přehledu; některá tvrzení, zvláště o tarší literatuře, j~o11 mé vlastni vý1.k111r~. V tran kripci bull1ar kých názvů, která je bohužel z typn~rafick.' ch dů vodil nedokonalá, čtě te ě nikoli jako če ké č, nýbrž jako otevřené e a pod přízvukem před tvrdou slabikou iako ia :dl, ti. ni nikoli měl