Z teorie starší české literatury [1 ed.]

Citation preview

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Fakulta filozofická

Z TEORIE STARŠÍ ČESKÉ LITERATURY

PhDr. Jiří Hošna, CSc., PhDr. Josef Tříska, CSc.

Státní pedagogické nakladatelství

Praha

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Fakulta filozofická

Z TEORIE STARŠÍ ČESKÉ LITERATURY

PhDr. Jiří Hošna, CSc., PhDr. Josef Tříška, CSc.

1990

Státní pedagogické nakladatelství

Praha

JIM Kolna, Jnaef Tříika, 1990

ISBN M-70M-1M-0

Obsah

strana

Úvod .......

5

Základní pojmy ................. ... ..................... .......

7

Podstata a charakter starší literatury, výrazová prostředky, struktura literárního díla

....

7

.............................................

48

Teoretické kategorie starší Seská literatury ......

48

Od rétoriky k teorii literatury

I.

Rétorika a formuláře....................

50

1. Jindřich z Isernie ............... 2. Mikuláš Tibin............................................................... 3. Anonymní rétoriky....... ................................

50 57 60

II. Latinskožeský paralelismus

.............................................

80

III. Stylistika...........................................................................

85

1. 2. 3. 4.

Colores rethorioi••....••••••... 85 Klaretovy Rétorické barvy ve Vokabuláři .... 87 TkadleSek............................................................... 88 Styl Písně olegátu Karvajalovi .............................. 100

IV. Kompozice ... ................. • ••••••••••••

1. 2. 3. 4.

V.

Initium a tempore ......••••••••• 104 Initium a loco ................................................................... 105 Poezie mšsíoů • •••••• ................... .... 105 Kompozice bajkového a milostného diktámina ... 112

Středověké žánry a obory

1. 2. 3. 4.

103

............. 118

Artistická literatura a univerzitní žánry ... 118 Gramatika ...................................... 120 Kvodlibetáři....................................................................... 121 Rekomendace 131

- 3 -

strana Lapidáře Kalendářová a výroční literatura Pranostiky . ................................................ • • • • Literatura k patronůmfakult,oborů a Skol . . Astronomická knihy...................................... . . . • Moralizace................................................................. Pohádky a podobenství ....................... .....

132 146 148 161 167 169 171

71^ Smály, typy, epochy a tradice.....................................

172

5. 6. 7. 8. 9. 10. 11.

1. 2. 3. 4> 5. 6. 7. 8. 9. 10.

Scholastika a didaktickéžánry ........ Humanismus ....... ....................... .... Rytířské a romantické prvky..................... 177 Novitas Devotio moderna e reformace.......................... • Renesance Humanisticko-barokní these a disertace .... Baroko ........ ....................................... • Klasicismus anovohumanismus ......... Folklór............................................................. 198

172 175 178 180 181 186 188 194

Bibliografie

202

1. Autoři......................................................................... 2. Rétorická a literární terminologie a útvary .... 3. Zkratky..................

202 208 217

- 4 -

Problematika teorie starší Seská literatury nebyla dosud soustavně zpracována. Existují dílčí studie a příspěvky k jed­ notlivým obdobím, dílům, žánrům, metodologii atd., rozptýlené v odborných periodikách, sbornících i oblastních časopisech, vysokoškolská praže však postrádá skriptum, které by alespoň v obrysech poskytlo studentům orientaci v problematice, sejmé­ na v oblasti poetiky středověkých literárních dšl. Tuto mezeru má částečně vyplnit toto skriptum, které rov­ něž nepředstavuje soustavný výklad teorie starší Seská litera­ tury, ale zaměřuje se na výklad těch jevů a pojmů, jež tvoří východisko k interpretaci literárních děl, především v období středověku. Skriptum má dvě části, z nichž první (autor Jiří Hošna) se zabývá podstatou a charakterem starší literatury, zejména jejím středověkým základem, a uměleckými prostředky této literatury, druhá část (autor Josef Tříška) navazuje na výklad první části charakteristikou jednotlivých typů středo­ věká literární vzdělanosti, podává přehled rétorických, sty­ listických a kompozičních prostředků současně s ukázkami kon­ krétních děl. Zahrnuje také přehled vybraných žánrů středově­ ké univerzitní literatury a pokouší se naznačit hlavní vývojo­ vé tendence některých liteiáměteoretiokých kategorií v huma­ nismu, baroku, klasicismu a národním obrození. Vzhledem k tomu, že různorodost epoch a stylů, které za­ hrnuje starší česká literatura, vylučuje označení teorie star­ ší české litex*atury jako celku, rozlišují autoři skripta spe­ cifičnost estetického chápání ve středověku, husitství, rene­ sanci a baroku. Přitom si však uvědomují spojitost těchto epoch, zejména v oblasti praktické poetiky, a proto v někte­ rých případech jednak upozorňují na souvislost v estetiokém myšlení od starověku až po 19. století, např. v pojednáních o tzv. obeonináoh, přičemž se snaží vycházet z rozboru filozofiokoteologiokého hodnocení světa a umění ve středověku, jed­ nak dokládají na konkrétních příkladech užívání ’irčitých umě­ leckých prostředků v pozdějších vývojových etapách české li­

t»ratury, např. začátku s určitým i neurčitým časem, lat. initium a tempore, v básni P. L. čelakovského, v Erbenová Ky­ tici a v Máchová Máji.

Skriptum má poskytnout dnešnímu studentovi neznalému nebo málo znalému latiny a řecko-římské literární tradice úvod do specifických problémů starší literární teorie. Její znalost by měla být vlastně předpokladem pro porozumění sys­ tému literární vědy, která z této tradice vychází. Autoři pro­ to usilovali o co největší názornost v citaci ukázek, jejichž překlad je většinou uváděn poprvé. Doufají, že tento výběr z problematiky starší, především středověké literární teorie, v budoucnu zpracují do komplexně pojatého systému teorie star­ ší české literatury od středověku do baroka.

- 6 -

zíkladní pojmy

PODSTATA A CHARAKTER STARSf LITERATURY, VÝRAZOVÉ PROSTŘEDKY, STRUKTURA LITERÁRNÍHO DÍLA

Období literámíoh počátků ▼ historii evropskýoh náro­ dů úzce souvislí s formováním počátků státního života těchto národů a vyznačuje se značnou složkou receptivní antioké kul­ tury a vzdělanosti. Z hlediska ideového se vyznačují tyto li­ terární počátky výrazným křesťanským akcentem a křesťanství představuje v podstatě prostředníka mezi svitem barbarů a tra­ dicemi antioké vzdělanosti, z nichž nás zajímá především li­ terární odkaz. Chápání literatury jako textů, které jsou pro­ jevem umělecké tvořivosti člověka a které proto označujeme za uměleckou nebo krásnou literaturu, je poměrně nedávné a souvisí s nástupem vědních disciplín v 18. století. Belles-lettres se od té doby stal termínem pro uměleckou literaturu na rozdíl od literatury věcné.1

Otázka estetické funkce literatury, která se jeví v no­ vodobých národních literaturách jako prvořadá, totiž, že li­ terární dílo je dialektioké skloubení a jednota subjektivního a objektivního ve smyslu zažití a tvořivého vidění reality, která dále v literárním díle nefunguje jako realita o sobě, ale jako její umělecká přestavba,2' se ve starších literatu­ rách ukazuje jako značně složitá, především z hlediska roz­ dílného názoru tehdejších autorů a recipientů jejich děl na funkci literatury a umění. Problematické je samotné shrnutí několika stylových epoch pod název starší literatura. Předsta­ vy o funkci literatury se liší ve středověku, husitství, re­ nesanci i baroku. Zcela specifické postavení zaujímá litera­ tura a umění ve středověku, i když ani v tomto období nepo­ 1) Srov. v Teorii literatúry od Michala Harpáně, Obzor, Nový Sad 1986. Z dalších teoretických děl, která rovněž věnují hlavní pozornost problematice literatury novodobé, odkazu­ ji na práci Josefa Hrabáka a Vladimíra Štěpánka, Úvod do .teorie literatury, SPN, Praha 1987. 2) Viz cit. Teorii literatury M. Harpáně, str. 8.

- 7 -

strádáme základní vztah mezi realitou a uměleckou fikoí li­ terárního díla. Vzhledem k tomu, že stře/-věká literatura je ve vlastním slova smyslu zakládající literaturou v ději­ nách evropských literatur i literární teorie a že mentalita jejích tvůrců je nejvíce vzdálena dnešnímu recipientovi, je třeba hlavní část našeho výkladu zaměřit právě k tomuto ob­ dobí.

Místo literatury a umění ve středověku bylo určováno v zásadě dvěma komponenty* křeslánským světovým názorem a an­ tickou tradicí. 0 vliv domácí pohanská kulturní složky si nedokážeme pro nedostatek pramenů uěinit dokonalý a úplný obraz. Působení křesťanských idejí a antické tradice předsta­ vuje navzájem spjatý komplex podnětů, myšlenek, citátů, obra­ zů, vzorů, klišé a šablon, jež ohraničuje nový estetický ideál, který považuje krásno za vlastnost boží a jeho osvojo­ vání za důkladnější a vyšší poznávání Boha. Literární a každé umělecké dílo se tak stává součástí poznávání absolutní krá­ sy, tj. Boha, k němuž má směřovat veškeré lidské snažení. Literární tvorba se takto může podílet na vedení člověka na cestě spásy. Tento filozofioko-teologioký aspekt nachází v literatu­ ře svůj výraz v silném didaktickém a morálním zaměření vět­ šiny literární produkce a určoval rovněž přístup k antickým autorům a výběr jejich děl. Výchovný a mravní zřetel středo­ věké literatury nebyl však pouhou mechanickou kopií křesťan­ ského světového názoru, ale vyrůstal z tradic antické lite­ ratury a antického filozofického a sociálního myšlení a jeho projevů v ní. S jistým zjednodušením lze říci, že antické křesťanství, jež se dále rozvíjelo v raně feudálních státech, je transformací židovského světonázoru do antického světa, nejprve do jeho řecké části, později 4 do části latinské, silně již ovšem helenizované. V samo.uom Novém Zákoně to do­ kládají zejména listy apoštola Pavla jednotlivým křesťanským obcím, v nichž jedním z nejdůležitějších problémů je odmítnu­ tí či zachování starožidovských rituálních předpisů, jež v antickém prostředí působí jako zbytečná přítěž v šíření no­ vého učení. - 8 -

Principy, na nichž podle názoru římských politiků a spi­ sovatelů spočívala velikost a sláva Říma, záležely v zachová­ vání souboru ctností, které znamenaly především věrnost ně­ kterým vztahům k bohům a státu. Slo tedy povýtce o principy mravního rázu, v jejichž dodržování spatřovali římští děje­ pisci záruku velikost a rozkvětu římské říše. Klasickým pří­ kladem tohoto výkladu římských dějin jsou spisy C. Sallustia Crispa, např. Válka s lugurthou nebo Catilinovo spiknutí. Pojetí dějin se tudíž u římských spisovatelů nevyznačuje po­ hybem nebo vývojem, jde vždy o nápravu současných mravů a o návrat k původnímu stavu. Židovské pojetí dějin obsahuje prvek pohybu, cestu k na­ plnění božích záměrů, jež nabývají v křesťanství eschatolo­ gických rozměrů, člověk se ubírá v oírkvi cestou spásy, je­ jíž dosažení je do značné míry v jeho vůli. Christologická koncepce dějin lidstva se vyznačuje lineárností, směřováním ke konečnému transcedentnímu cíli, jímž je společenství s Bohem a jeho svátými, člověk je sice závislý na boží milo­ sti, současně se však ponechává jeho aktivitě a iniciativě přiměřený prostor k hledání prostředků a způsobů k dosažení spásy. Tento prostor se výrazněji uplatňuje v církvi západní, což má své historické příčiny. Zatímco církev římskokatolic­ ká si zachovala otevřenost v dalším vývoji dogmatu a posta­ vila na stejnou úroveň činný křesťanský život jednotlivce, skupin a celku s vykonáváním liturgických funkcí, propadla byzantská orthodoxie strnulému tradicionalismu v oblasti dog­ matu i kultu. Rozdíl se začíná projevovat také v západní be­ nediktinské řeholi, která se neuzavírá před světem tak, jak to činí mnišský ideál byzantskořecký. 5 tím souvisel i vztah ke světu, jemuž se více otvírá křesťanství západní, kdežto východní orthodoxie hledá spásu v uzavřeném životě mnišském. Pesimistické stanovisko ke světu mělo ovšem za následek oslabení vlivu na veřejné dění, ztrátu společenské aktivity a vše, co z toho plyne.

Helénistioká záliba v ceremoniálu, sklon k oésaropapismu i snaha o uzavřenost systému ideologického a náboženského má nepochybně své kořeny v antickém, přesněji řečeno helénistickém myšlení, násobeném římským smyslem pro praktickou

- 9 -

přesnost a zavedený úzus. Ve aféře literárního zobrazení se tyto rysy antioké otrokářské společnosti projevovaly ve striktním dodržování diference stylů vysokého a nízkého po­ dle třídní a sociální příslušnosti jednajících postav. Tuto diferenci v rozlišování postav z hlediska jejioh sociálního zařazení však židovská ani křesťanská literatura neznala. V ní byly všechny postavy a události i prostředí podřízeny hlubšímu smyslu sdělení, jeho duchovní podstatě, směřující k poznání božích záměrů, boží vůle. Tento rozdílný přístup k realitě měl v procesu trans­ formace židovsko-kresťanské kultury a literatury do antické­ ho prostředí za následek na jedné straně oslabení realistic­ kých tendencí, jež se v antioké literatuře i výtvarném umě­ ní projevovaly od jejího samého počátku, na druhé straně pak posílení jisté normativnosti v literárním výrazu, která odrážela stavovskou rozvrstvenost spoleSnosti a k jehož teoretickému rozpracování a formování přispěly antické řečnioké školy. V nioh se připravovali žáci na budoucí dráhu politika, jenž si musel osvojit dokonalost řečnického umění. Působivost jeho řeSi, a tedy i politická úspěšnost, závise­ ly od jeho řečnické schopnosti, pro niž mu poskytovaly prů­ pravu teorie řečnictví.

Proslavené řečnické školy byly v Athénách, na Rhodu, v Pergamu a v Alexandrii. Z řeckých teoretiků rétoriky pro­ slul Aristoteles svou rétorikou. V římském prostředí vznikla v letech 86-82 př. n. 1. od neznámého přívržence Mariova ré­ torika ad Herennium. Klasikem latinské rétoriky se stal Cicero svými spisy De inventions, De orátore, Brutus a Ora­ tor. Na evropskou vzdělanost měli vliv i postklasičtí auto­ ři rétorik, především M. Fabius Quintilianus, píšící v ob­ dobí vlády dynastie Flaviovců (Vespasián 69-79, Domitián 81-96) a P. Cornelius Taoitus, žijíoí rovněž za vlády Flaviovoů, ale píšící až za jejioh nástupců. Quintiliánův spis má název Základy rétoriky (Institutiones oratoriae libri XII), Tacitův se jmenuje Dialog (Dialogue de oratoribus).

3) Jeho překlad viz Základy rétoriky, Odeon, Praha 1983. - 10 -

ZvláStní místo v antlokám myšlení o literatuře zaujíma­ jí listy Quinta Horatia Flaoca, především hist k Piaeaům, který již od dob Quint11lanových bývá nazýván "0 umění bás­ nickém" (De arte poetice) a ve středověku patřil k základním učebnicím básnictví pod názvem Poetria vetus (Stará poetika). Spolu s Autorem Rétoriky pro Herennia, jak byl v nové době označen neznámý autor dnes nejstarší latinské učebnice réto­ riky z let 88/86-82 nebo 86-75/70 př. n. 1. představoval vý­ značnou autoritu pro středověkého spisovatele. V Listě k Pisonům vychází ze srovnání postupu malíře a básníka:

"Kdyby snad k lidské hlavě ohtěl malíř přikreslit koňskou šíji a na údy pak, jež všude by sebral, chtěl nanést směsici pestrého peří, že nahoře půvabná žena v rybu ošklivě černou by ústila, zda byste mohli, přátelé, zdržet se smíchu, ten obraz pozváni shlédnout? Takové malbě se bude (to, Pisoni, věřte!) pak zcela podobat báseň, v níž budou se skládat obrazy matné jako sny blouznícího, že hlava ni pata se k celku nehodí jednolitému. "Však malíři s básníky měli trvale stejné právo, že mohli se odvážit všeho." Vím to a takovou volnost i žádám i vzájemně dávám, ne však, aby se kruté pak družilo s laskavým, aby hadi se pářili s ptáky a beránci s krutými, tygry. Srovnávání malířství s básnictvím a slovesným tvořením se stalo ve středověku běžné, takže stylové ozdoby, v dnešní literární teorii jazykové umělecké prostředky, v užším smys­ lu obrazné pojmenování - tropy, se často nazývaly rétorické barvy (colores rethorici). Používání obrazných jazykových prostředků bylo ve středověké rétorické teorii nazýváno bar­ vením. "Barvy osvěžovaly řeč, ale zahalovaly věcnost, byly rétorickým protikladem pravdy."$) Jejich rozdělení, výčet a příklady jsou uvedeny v druhé části skripta v oddíle Sty-

4) Viz Q. Horatius Flaccus, Vavřín a i‘éva - souborné básnic­ ké dílo, Odeon, Praha 1972, str. 272. 5) Srov. Josef Tříška, Studie a prameny k rétorice a k uni­ verzitní literatuře, Univerzita Karlova, Praha 1972, str. 33.

- 11 -

listiká. Význam, který jim přičítala antická a středověká literární teorie, odráží do značné míry soudobé představy o funkci literárního díla i děl výtvarného umění. Podrobný výčet, charakteristiku a příklady rétorických ozdob obsahuje již citovaná rétorika ad Herennium a přejímá je Jindřich z Isemie, jak to dokládá v druhé části skripta úryvek z jeho rétorického traktátu Listové diktámen (Epistolare diotamen). Je třeba si všimnout především jeho dělení na styly (vysoký, střední a nízký) i pojetí literární tvor­ by jako záležitosti zvládnout techniku psaní. Nejvlastnější metodou se Jindřichovi jeví napodobování. Výcvik ve skládá­ ní diktámin považuje za prostředek k osvojení skladatelské schopnosti. Zajímavý je i postřeh o omezenosti schopnosti k umělecké činnosti přírodou. Z těchto úvah je zřejmý Škol­ ský základ veškeré spisovatelské činnosti ve středověku. Z charakteristiky slovních ozdob můžeme poznat estetická kri­ téria literární tvorby ve středověku. Požadavek uhlazenosti a libosvučnosti definuje Jindřich v souhlase s Autorem Réto­ riky pro Herennia jako jazykové a stylistické kategorie. Třetí vlastnost řečnického slohu, důstojnost, ztotožňuje se svým spisovatelským záměrem: objasnit slovní a myšlenkové barvy, tzn. stylistické figury a přenášení významu - tropiku, obrazné pojmenování.

Důraz na ozdoby v literární tvorbě a nutnost studia pra­ videl básnického umění obsahuje také Komentář k Horatlovu listu 0 umění básnickém. (Viz v druné části v kapitole Ano­ nymní rétoriky.) Modus dictandi (Metoda skládání) definuje diktámen jako umělecké složení slov jednoduchých nebo ozdob­ ných nebo jako gramatické zdobení z hlediska estetického. (Srov. tamtéž.) Etické důsledky studia rétoriky i vlastní tvůrčí činnosti zdůrazňuje Mikuláš Tibin v Chvále rétoriky. Navazuje na antický ideál dokonalého řečníka mravně dobrého a všestranně vzdělaného. Rétorika podle tohoto ideálu rozmno­ žuje ctnosti a je královnou věd. Její univerzální charakter ozřejmují slova, že je "zdobitelkou všech věd, pozdvihovatelkou strádajících, obdarovatelkou bohatství, těšitelkou ja­ kýchkoli básníků, milovnicí moudrostí, umíslovatelkou filo­

- 12 -

zofů u nejvyšších hodností, protože bez jejího poučení je marná gramatika, je vlažný rozhovor logiky, ochabuje morální argumentace, slábne hudební modulace, měření geometrie ubývá a pochybné astronomické pránoštiky utichnou." (Srov. celý úryvek v druhé Sásti v kap. Mikuláš Tibin.)

Rétorika je tudíž v Seskám středověkém písemnictví chá­ pána jako konvergentní disciplína tzv. sedmera svobodných umění. Akcent na její etickou působivost je rovněž pokračo­ váním antického teoretického myšlení o úloze řeSniotví ve vý­ chově Sestného člověka a aktivního občana římského státu. Třebaže se středověcí autoři a učitelé rétoriky seznamovali s odkazem antického řečnictví většinou jenom formou citátů či prostřednictvím jiných autorů, zachovali v podstatě předsta­ vu rétoriky jako teorie i praxe vedoucí mladého muže k mrav­ nosti, spojené s všestranným vzděláním, zvláště ve filozofii, v historii, v literatuře a dalších disciplínách.

Středověké pojetí umění navazovalo především na myšlen­ ky novoplatonismu, jak se s nimi setkáváme u Plótína, který žil ve třetím století n. 1. Plótínovi je umění projevem vnitřní krásy, fantazijní. vysněné, přičemž pravou, ideální krásu nemůže vystihnout.°' Ohlas na Platónův dialog Ion je nepopiratelný. Sokrates v něm přesvědčí lóna, že tvorba i interpretace slovesného díla není záležitostí odborné zna­ losti, ale božího vnuknutí, božského nadšení. Pro porozumění Platónově koncepci krásna a umění mají důležitost i dialogy Hippias větší a Faidros.^ Platónovy názory na k^ásu a umění vycházejí z jeho filozofického systému, postaveného proti Démokritovu materialismu, Hérakleitově dialektice logu a svě­ ta věcí a proti antické sofisiice. Platónovo objektivně idealistické pojímání světa spočí­ vá v tom, že proti proměnlivému světu smyslových věcí staví neměnný a nehybný svět duchovních podstat - druhů čili idejí, které pokládá za skutečně jsoucí. Tento svět idejí je podle něho prvotní, kdežto svět smyslových, reálných věcí je dru-

6) Srov. Jaroslav Volek, Kapitoly z dějin estetiky I, Praha 1985, str. 67. 7) Vyily v českém překladu v- nakl. Odeon, Praha 1979. - 13 -

hotný, odvozený. Smyslové věci jsou pak odrazem Idejí, nejsou předmětem poznání, ale vnímání. Poznávání ve smyslovém světě znázornil Platón obrazem jeskyně v Ústavě v sedmé knize. Spoutaní lidé se dívají na zadní stěnu jeskyně a pozorují na ní stíny, které jsou vrhány zezadu napodobeninami různých předmětů, osvětlovanými umělým světlem. Platón uvažuje o člo­ věku, který by se osvobodil a uviděl nejdříve napodobeniny předmětů a umělé světlo a pak po vyjití z jeskyně i předměty samé a světlo slunce. Takový je podle něho asi rozdíl mezi poznáváním smyslových předmětů a poznáváním idejí, jimž dává poznatelnost idea dobra.

V souladu s filozofickým výkladem světa nehledá Platón skutečné krásno v tomto světě, nýbrž mimo něj, ve světě ide­ jí. Protože smyslové věci,, byť krásné, jsou jen bledým odra­ zem tohoto skutečného krásna, tvoří vlastně umělci napodobe­ ninu napodobenin, umění není ani "stínem", je pouhým "stínem stínu". K výkladu absolutna však hojně používá mytického ma­ teriálu, alegorií a metafor, jež sbližují jeho filozofii s básnictvím a náboženstvím, s filozofií transcedentna, na níž je založeno křesťanství.89 ^

Středověcí myslitelé znali antickou filozofii jen zlom­ kovitě, převážně zprostředkovaně ze spisů církevních otců. Ti vycházeli většinou z tradic platonismu v jeho noveplatónské vývojové fázi. Hlavním představitelem křesťanské trans­ formace platónského myšlení byl Aurelius Augustinus (354-430). Augustinsko-novoplatónský ráz měla středověká filozofie až do 12. století. Od 12. století se dostává středověkému myšle­ ní nových impulsů z nově objevených pramenů antického světa, zejména ze spisů Aristotelových. Vrcholný rozvoj středověké vzdělanosti a filozofického myšlení spadá do 13.-14. století a je spjat s jmény Tomáše Akvinského, Alberta Velikého, Bona\entury, Jindřicha z Gentu, Jana Dunse Scota aj. 9)

8) Srov. doslov Jakuba Netopilíka v cit. vyd. Platónových dia­ logů. 9) Srov. Stanislav Sousedík, Jan Duns Scotus doctor subtilis a jeho čeští žáci, Vyšehrad, Praha 1989. - 14 -

Augustinsko-novoplatónská filosofická soustava v sobě ■ zahrnovala i názory jiných osobností a Skol antické filozo­ fie, které se promítaly i do principů křeslansko-náboženaké estetiky a do požadavků kladených na umíní. Augustinův základ krásné formy - "unitas multiplex" (jednota v rozmanitosti) je převzat od Aristotela. Jednotlivé, rozmanité části, kte”é jsou oo nejlépe sladěné, vytvářejí krásný celek. Tato myš­ lenka souvisí s principem harmonie pythagorejské školy, pro­ jevující se číselným vztahem jednotlivých částí estetického celku. Harmonické uspořádání jednotlivých částí v celku se objevuje v kánonech literárních i v zásadách výtvarného umě­ ní. Podle sv. Augustina, jenž ve svém spise Do pulohritudine (O kráse) považuje za nejvyšší krásu samotného Boha, je krá­ sa na zemi pouze výrazem krásy boží a tuto krásu boží pozná­ váme v krásné formě. Augustin zaujímá ke kráse proto vztah kladný a rovněž neodmítá funkci umění v životě křeslana a církve. Sv. Augustin rozděluje krásu do sedmi stupňů (z tě­ la, skrze tělo, nad tělem, směrem k duši, v duši, směrem k Bohu, s Bohem). Nejvyšší krásu - Boha nelze však nalézt prostřednictvím smyslů:

"Zbloudil jsem jako ovce, která zahynula, hledajíc Tě venku. A velmi jsem se namáhal, hledaje Tebe mimo sebe a Ty přebýváš ve mně, jen jestliže já si Tebe žádám. Obešel jsem náměstí a ulice města, hledaje Tebe a nenalezl jsem, protože jsem Tě hledal špatně; vně to, oo bylo uvnitř. Rozeslal jsem své posly, všechny vnější smysly, abych Tě našel a nenalezl jsem, protože jsem hledal špatně. Vidím ó světlo mé, Bože, jenž jsi mne osvítil, že jsem Tě skrze ně špatně hledal, pro­ tože Tys uvnitř ve mně, avšak ony nevěděly, kudy jsi tam ve­ šel. Nebol oči pravily: Neměl-li barvy, skrze nás nevešel. Uši řekly: Nezazněl-li, skrze nás nevešel. Sloh řekl: Jest­ liže neměl vůně, skrze mne nevešel. Chul řekla: Není-li chut­ ný, skrze mne nevešel. Hmat řekl: Není-li hmotný, neptej se mne nic o tom. Tedy to není v Tobě, Bože můj. Nebol hledám-li Boha, nehledám spanilosti těla, ozdoby času, jasnosti světla, barvy, lahodného zpěvu, ne toho, oo sladce a libě zní, ne vů­

- 15 -

ně kvítí, masti aneb drahého koření, ne medu aneb manny chut­ né a lahodné, ne jiných věcí, líbezných k objímání nebo do­ tknutí, ani co jiného z těch všech věcí, které se mohou ohopiti od těchto vnějěích smyslů. Odstup ode mne, abych se do­ mníval, že Bohem mým je to, co chápou i hovada smysly svého těla. Avšak když hledám svého Boha, hledám nioméně jakési světlo nad všeliké světlo, kterého oko nevidí, jakýsi zvuk nad každý zvuk, kterého ucho neslyší; jakousi vůni nade všecky vůně, které čich nevnímá; jakousi sladkost naděvší sladkost, kterou jazyk nechutná; jakési objetí nad každé ob­ jetí, které není dotekem. To světlo svítí zajisté, když ne­ ní místa, ten hlas zní, kde Sas ho nepojímá, vůně ta voní, kde vítr nevěje, chul ta chutná, kde není jedění, objímání to se dotýká, kde není rozloučení. To je můj Bůh a jiný k ně­ mu nebude přirovnán... Tázání se věcí stvořených je hluboké uvažování a zpyto­ vání o nich. Jejich odpovědí je jejich svědectví o Bohu. Neboť všechny spolu volají: Bůh nás stvořil. Poněvadž nevi­ ditelné věci Boží bývají poznány a spatřeny skrze ty, které jsou uěiněny při stvoření, jak praví Apoštol, navrátil jsem se sám k sobě, vešel jsem do sebe a řekl jsem si: Kdo jsi ty? A odpověděl jsem si: Jsem člověk rozumný a smrtelný. X počal jsem o tom uvažovati, co by to mohlo býti, a řekl jsem: Od­ kud je takový živočich, Pane Bože můj? Odkud? Jedině od Te­ be. Tys mne stvořil, ne já sebe sám. Kdo jsi? Jsi ten, skrze něhož já jsem živ; Tys ten, skrze kterého jsou živy všechny věci. Kdo jsi? Ty sám, Pane Bože můj, jsi pravý a sám všemo­ houcí a věčný, neobsáhlý, nevystihlý, který jsi vždy živ a nio v Tobě neumírá."^0' Augustinův platonismus, resp. novoplatonismus, požado­ val zmocnit se z antiky všeho, co by mohlo prospět větší slávě boží, tedy i umění. Dualismus duše a těla, nebe a země atd. se snaží uvést do harmonického souladu s nadřazeností božího záměru a křesťanského učení. Nebylo by než nepocho-

10) Cit. ze spisu Svatého Augustina Rozhovory duše s Bohem (Soliloquia animae ad Deum), Gustav Franci, Praha 1946, str. 95-98. - 16 -

pění Augustinova vztahu k antice tvrdit, že se nehodlal vů­ bec o pozemská království starat a dovolávat se v tomto při­ padá jeho díla De oivitate Dei (0 obci boží).11) Třebaže sv. Augustin pokládá obec "krále Krista" za vy­ koupenou rodinu Krista Pána, "v cizině dlíoí", konstatuje nutnost jejího dočasného soužití s oboí pozemskou: "... i obec Boží má při své pouti světem ve svých řadách některé, kteří jsou s ní spojeni společenstvím svátostí, avšak nebudou s ní ve věčném údělu svátých a kteří jsou zčásti skryti, zčásti zjevní a kteří bez okolků reptají i s nepřáteli proti Bohu, jehož svátostí se honosí, plníce jednou s nimi divadla, po druhé s námi kostely. Avšak ani u takových nesmíme nad nápra­ vou zoufat, a to tím spíše, že ve středu našioh nej zjevněj­ ších protivníků se skrývají naši předurčení soudruzi, dosud neznámí i sami sobě. Tyto dvě obce se totiž na tomto světě prostupují a mísí se navzájem, dokud je nerozloučí poslední soud .,."12)

Augustinovo směřování k Bohu v sobě obsahuje platónský moment aktivity v dosahování dobra, jež je idejí, samostatnou realitou. Podle Platóna je duše odpovědná za zprostředkování mezi pozemským světem a světem idejí, směřuje k idejím, které se manifestují v jednotlivých jsoucnech. Ideje jsou samostat­ né reality a otázky, jak je tento svět změřitelný, jak je nám jsouono zpřístupněno se stávají problémem reality obec­ ného. Platónova vůle směřující k ideám chce ukázat cíl jsouc­ na. Aristotelův svět je dobrý, jestliže tvoří jednotu, jeho podstatou je jednota látky a formy, je dovršením jeho jedno­ ty. Rozdíl mezi antickým a křesíanským pojetím boha spočívá v tom, že v antické filozofii jsou dobro a dokonalost pojmy 11) Tak se vyjádřil např. Dušan Třeštík v diskusním příspěv­ ku Kníže Václav nebo svátý Václav? in: Československy ča­ sopis historický 2, roč. XXXVI. 1988, str. 245. Prokázal tím nejen neznalost Augustinova díla, ale^i nepochopení^ základů středověké filozofie a myšlení středověkých vzdě­ lanců, zejména v jejich úsilí vysvětlovat pozemské jed­ notliviny, jsoucna z jejich univerzálního bytí. 12) Cit. podle překladu Julie Novákové, Aurelius Augustinus 0 boží obci knih XXII (De oivitate Dei libri XXII), Vyše­ hrad, Praha 1950, str. 73. - 17 -

ontologiokými, kdežto v křesťanství mravními. V křesťanství, jak jame viděli u Augustina, je Platónova aktivita, Aristo­ telovo úsilí i Seneoův dokonalý rozum jako vlastní dobro člověka aktivitou ve smyslu dosažení Boha jako konečné sta­ nice v lidském životě, jako vyvrcholení cesty spásy. V zásadním rozporu s augustinským pojetím světa se neooitají ani pozdější filozofické soustavy středověkých mys­ litelů, třebaže kladou větší důraz na Aristotelem vytyčené základy nauky o poznání jednotlivého pomocí smyslů a obecného rozumem. Podle Tomáše Akvinského (1225-1274) poznává rozum ma­ teriální jednotlivinu pouze zprostředkovaně, zprostředkující službu mu při tom poskytují smysly. Naše obecné pojmy vzni­ kají totiž na základě smyslových představ (tzv. fantasmat) a obsahují prý v souvislosti s tím jakýsi vnitřní poukaz na jednotlivou věc oněmi představami reprezentovanou. Zachytí-li náš rozum v reflexi nad obecnými pojmy tento poukaz, postihu­ je spolu s ním i jednotlivou věc, k níž tento poukaz jako k východisku odkazuje. Tím způsobem pak rozum dosahuje jaké1 o\ hoši poznání jednotlivé věci. '

Problematika vztahu obecného a reálného se nejvýrazněji promítá do sporu o univerzálie. Lze v ní rozlišovat trojí okruh problémů. První se týká otázek rázu psychologického, druhý zahrnuje otázky metafyzické a třetí problémy logické Z hlediska psychologického se abstrakce jeví jako poznávací akt, jako jakýsi psychický výkon. Metafyzický aspekt zahrnu­ je důležitý moment strukturovanosti věcí, které jsou předmě­ tem abstrahujícího aktu. Scholastika posuzovala otázku obec­ ného ještě z hlediska logického. Pojem se vztahuje bučí k ně­ jaké věci vnějšího světa, např. pojem strom se vztahuje k tomuto dubu, lípě, olši apod., anebo se může pojem vztaho­ vat k nějakému jinému pojmu rozumového charakteru, např. po­ jem predikát se vztahuje k pojmu strom, protože se strom může vyskytovat ve výrocích typu dub je strom. Predikát je tedy 13) Jde o interpretaci St. Sousedíka v cit. knize Jan Duna Scotus, str. 46. 14) I zde vycházím z výkladu v cit. práci St. Sousedíka, str. 53-70. - 18 -

pojem, jenž se nevztahuje k věcem vnějšího světa, ale eharakterizuje některé jiné pojmy.

o

V metafyzioe se jako základ abstraktního aktu jevila 'o respondence mezi reálným a gnoseologickým řádem, kdežto no- Á..Í minalisté usuzovali na vztah opačný. Podle Tomáše Akvinského a jeho pokračovatelů je strukturaoe jednotlivých věcí jenom o-s potencionální, která se může stát aktuální nikoli v oblasti pí jsoucna reálného, nýbrž pouze intencionálního. V tom se li- ie ší např. od Jana Punse Scota, jenž klade např. mezi metafy- zX zické Čárti "živočich" a "rozumový" formální distinkci (dis- c tinkcí formální se tu rozumí diference rozumová na rozdíl od distinkce reálné, která je záležitostí smyslového rozlišová­ ní částí fyzických), která je ve věcech nicméně aktuálně, tj. skutečně, bez ohledu na náš abstrakční akt. Tomisté na toto místo kladou tzv. distinkci virtuální, jež není skuteč­ ná, ale jen potencionální. Spočívá ve schopnosti jedné po­ tenciální části věci být poznána bez potenciální části jiné. Např. podle Jana Dunse Scota, jenž se hlásil k mírněj­ ší verzi realistické nauky, náleží charakter obecnosti pouze ’ našim pojmům, kdežto metafyzické části, jež jim odpovídají i ve věcech, jsou vlivem své koexistence s haecccitou - totostíc (Haecceita - totost - je podle Scota individuální diference, e.f, jíž se jednotlivá věc liší od tzv. společné přirozenosti, ? tj. obsahu obecného pojmu vyjadřujícího úplně, co věc je, íěa např. nejdůležitější metafyzickou částí neboli formalitou , J Sokrata je tzv. společná přirozenost - natura communis - čili a obsah obecného pojmu "člověk"; "člověkem" není ale vyčerpáno v všechno, co v Sokratovi je: je to pouze jedna složka, taková,.; v níž se shoduje s ostatními lidmi. Protože se od nich i ně-\v čím liší, musí v něm být ještě další složka, kterou Scotus nazývá "individuální diference" neboli "haecceita" - totost. - "zindividualizovány". Stanislav Sousedík přibližuje tuto filozofickou problematiku příkladem: ,.

- 19 -

Chemicky čistá voda obsahuje jen vodík a kyslík. S ta­ kovou vodou se ovšem nesetkáváme v přírodě. Nabereme-li vedu z některé studánky a destilujeme ji, můžeme teprve získá4 chemicky Sistou vodu. Vylijeme-lt takovou vodu zpět do stu­ dánky, smísí se opět s tam přítomnými nerostnými látkami. Podobně je tomu podle Jana Dunse Soota i s obsahem obecného pojmu. Obsah takového pojmu, např. člověka, je indiferentní vůči tomu, aby byl spíše složkou toho nebo onoho člověka. Jeho přítomnost v jednotlivých lidech a koexistence s tou kterou haecceitou jej však individualizuje a činí z něj jed­ notlivou přirozenost toho kterého člověka. Abstrakce spočívá v tom, že zbavíme obsah pojmu toho, co mu přináší jeho ko­ existence s haecceitou, totiž individuálnosti, a dodáme mu tím charakter ooecnosti. Tak jako můžeme vylít destilovanou vodu do kterékoli studánky, aniž bychom tam tím přidali něco cizorodého, tak můžeme i obecný pojem, např. člověka, vypo­ vídat co do jeho obsahu o kterémkoli jednotlivém člověku, aniž bychom mu tím přisuzovali něco, čím ve skutečnosti není. To, co takto přisuzujeme, je totiž jenom obsah obecného po­ jmu, ale nikoli jeho obecnost (podobně vyléváme do studánky vodu, nikoli její destilovanost). Obsah obecného nojmu není totiž v jednotlivé věci obecný, ale jednotlivý.1 S otázkou obecnin souvisí úzce i ontologická otázka jsoucna a bytí. Tomáš i Scotvn při jejím řešení vycházeli z postřehu arabského filozofa Avicenny, jenž si povšiml popr­ vé kolem r. 1000 toho, že obsah obecného pojmu, např. "člověk" je v jednotlivém člověku jednotlivý, že se však týž obsah, pozná-li jej rozum abstraktně, stane obecným. "Je-li tomu tak, pak tento obsah uvažovaný sám o sobě není ani obecný ani jednotlivý, může se však stát jedním i druhým podle toho, je-li buž v jednotlivé věci (spolu s individuální diferencí) anebo v rozumu (abstrahovaný, tj. oddělený od individuální diference)." 1rik, jež vznikly a užívaly se / českém prostředí. Jejich význam však postupně p“esahoval potřeby škol v souladu s tím, jak se školní vzdělání šířilo nejprve do šlechtických vrstev, později i do městských, takže je můžeme považovat za teoretický impuls pro vlastní literární tvorbu, která není již tak těsně spja­ ta se školami. Jak jsme již uvedli výše, je pro tyto spisy příznačná forma jakéhosi návodu, jak psát literární dílo, čili v teorii řečnictví jde o ars dictandi - umění skládat. Z praktické řečnické techniky, která zasahuje do obla­ sti kompoziční výstavby literárních děl, mělo zásadní vý­ znam učení o působení na pocity (srov. pojednání Jindřicha z Isernie, Listové diktámen, v němž definuje diktámen jako útvar vždy označující citový projeví a jež se zpravidla dě­ lilo na pět částí: 1. prolog - exordium (začátek), 2. vyprávě­ ní - zobrazení stavu věci, 3. důkaz, 4. vyvrácení protichůd­ ných tvrzení, 5. epilog - conclusio (závěr). V úvodu šlo především o to, aby látka čtenáře nebo posluchače zaujala. V závěru se řečník obracel na cit a srdce posluchače, aby si prosadil náladu, jakou si přeje. U důkazu bylo podstatné, aby každá řeč nebo psané dílo zpřístupnily nějakou věc. Autor měl uvádět argumenty, které se obracejí k rozumu a pů­ sobí' současně na cit posluchače nebo čtenáře. V antice i ve středověku existovala celá řada takových argumentů, které se daly uplatnit v nejrůznějších případech. - 40 -

Těmto prostředkům říkáme topy (řec. topoi), společná místa v literárních dílech. Jejich původ je tedy řečnický sloužily jako pomocné prostředky pro vypracování řečí. Jak­ mile však státní i soudní řeči mizí z politické arény se zá­ nikem demokratických řeckých států a římské republiky, mění se také jejich společenská funkce v převážně výchovně-vzdělávací činnost ve školách. Pěstuje se jenom řeč oslavná, z níž se stává oslavná technika, která se může uplatnit při oslavě jakéhokoli předmětu. Rétorika tím ztrácí původní smysl a účel své existence a proniká do všech literárních žánrů. Její uměle vytvořený systém se stává formální naukou literatury vůbec. Tím získávají také topy novou funkci. Stá­ vají se obecnými klišé, jež jsou v literární tvorbě všeobec­ ně použitelné. Nazývají se společnými místy - lat. loci communes* 40) Učení o působení na pocity tvořilo první část rétoric­ kého postupu. Z dalších pěti částí řeČnictví jako nauky o umění (1. část - invence - vyhledání oboru, předmětu, lát­ ky, druhu, pramenů a autorit, 2. část - dispozice - uspořá­ dání, rozdělení, redakce látky, 3. část - elokuce - formu­ lace, tvorba formy, zaměřená k volbě myšlenek, pojmů, termínů a definic, ke stylizování, 4. část - memoria - memorování přednášečem, 5. část - pronunciacio - přednes řeči, literár­ ního díla, univerzitního čtení, výklad autority a konečně dik­ tování). měla část třetí k dnešnímu pojetí literární teorie nejblíže. Obsahovala stylistické předpisy pro každý druh pí­ semného zobrazení. Zabývala se výběrem a seskupením slov, teorií stylových rovin a řečnickými obraty. Zde se vykrys­ talizovala zvláštní nauka o zdobení řeči a ozdobný styl ornatus- patří mezi hlavní požadavky stylistů, rétorů a poe­ tů od starověku až do 18. století. Stylové roviny se rozli­ šovaly tři: vysoký styl sloužící závažným věcem, střední styl tvořící kompromis mezi vysokým a nízkým stylem, nízký styl, sloužící obyčejným věcem (tak je rozlišuje Jindřich z Isernie v úryvku cit. v 2. části skripta, rovněž se zmiňuje o tom, že vypravování má být vyzdobeno barvami).

40) Srov. podrobně v knize Ernsta Roberta Curtia, Europaische Literatur und lateinisches Mittelalter, Bern 1948. - 41 -

Elokuce je tedy naukou o výraze a stala se základem pro klasifikaci výrazových prostředků uměleokého stylu v teo­ rii literatury. Podobně 2. část teorie řečnictví, dispozice byla zárodkem nauky o struktuře literárního díla nebo o te­ matické výstavbě literárního díla, popř. bychom mohli třetí a druhou část zahrnout pod nauku o literárních uměleckých prostředcích. ) Jak je zřejmé z výkladu Jindřicha z Isernie, splývalo anebo se prolínalo uěení o působení na oity ■ částí o uspořádání řeči nebo spisu.

Řečnická teorie je zdrojem hlavních literárně teoretic­ kých kategorií, zejména v oblasti uměleckého stylu. Jde pře­ devším o obraznost a obrazovost, reap, o figurativnost, v níž se projevuje použití slov s přeneseným významem anebo výrazů vztahujících se na některý nepřímo pojmenovaný před­ mět nebo jev. 2) v 2. části skripta v oddíle III. Stylisti­ ka se zabýváme problematikou figur (lat. figura - tvar) v kap. nazvané Colores rethorioi (Řečnické barvy, ozdoby). Hlavní rozdíl mezi středověkým a dnešním pojetím výrazových prostředků spočívá v tom, že středověk kladl důraz na jejich normativnost, která se projevovala v jejich vyčleňování, popisu a klasifikaci, kdežto v současném chápání se akcen­ tuje hledisko funkční stylistiky. Avšak i současná funkční stylistika si všímá především kontextové hodnoty výrazových prostředků. Zachovává však některé zásady popisu a klasifi­ kace tradiční poetiky a rétoriky. Přebírá pojmenování jed­ notlivých výrazových prostředků - viz podrobně v 2. části skripta v oddíle III. Stylistika, v kap. Colores rethorioi, konkrétní příklady v kap. Tkadleček a v kap. Styl Písně o le-

41) Tak spojuje obě tyto roviny Vladimír Štěpánek, ins Teo­ retické základy literatury a soustava literární vědy, Univerzita Karlova, Praha 1982, str. 129-187. Josef Hrabák je odděluje a hovoří o tematické výstavbě literární­ ho díla a o pojmenování a syntaxi v uměleoké literatuře zvlášt. Viz Úvod do teorie literatury,vSPN, Prah$ 1987, str. ^2-73 a str. 74-111. Michal Harpán, oit. Teoria li­ teratury řadí problematiku výrazových prostředků umělec­ kého stylu do oblasti stylistiky, otázky tematiky a kom­ pozice zařazuje do oddílu "teorie literárníoh druhů". Viz oit. dílo, str. 45-102 a str. 181-188. Tyto katego­ rie odvozuje z žánrového charakteru epiky. 42) Srov. M. Harpáň, Teoria literatury, str. 60. - 42 -

gátu Karvajalovi, v níž jsou i poznámky versologioké. V sou­ časné teorii literatury se o výrazových, prostředcích umělec­ kého stylu hovoří hlavně s ohledem na jejich funkci v lite­ rárním díle a jejich klasifikace má charakter pomůcky pro lepší pochopení tohoto okruhu stylistické problematiky a pro významovou interpretaci uměleckého textu. '

Pozornost, kterou středověcí autoři rétorik a poetik věnovali slovním ozdobám, vyplývala z rozlišování tří stylů: stilus tenuis (humilis) - nízký, prostý, stilus medius (mediocris) - prostřední, a stilus grandis (altuá, elegans, srlemnis) - vysoký, heroický, vznešený. Kromě toho oznamova­ li také styly podle významných latinských autorů: gregorianus, hilarianus, isidorianus, tullianus (Gregorius Magnus Řehoř Veliký, Hilarius Pictaviensis, Isidorus Hispalensis Isidor ze Sevilly, Marcus Tullius Cioero). Tyto teoretické zásady směřovaly především k praktickému literárnímu tvoře­ ní, v němž i?o o zdůrazňování prostoty a zdobenosti. Auto­ rovo vyjádření o prostotě a neumělosti nebo chudobě jeho sty­ lu souvisí s řečnickým požadavkem skromnosti, patříoím mezi J;opy již v antice. S ujištováním o prostotě a suchosti stylu se setkáváme např. v omluvách autora legendy Kristiánovy, v životě sv. Prokopa (Vita Prooopii minor), ve svatováclavské legendě Vavřince z M^nte Cassina i v kronice Kosmově. Hlavním úko­ lem středověkého autora bylo zdobit, čili využívat především lexikálních výrazových prostředků. Základem stylových ozdob byly figury. První rozsáhlá skupina figur se zaměřovala na zvukové efekty. Patřily sem annominace, rýmy a slovní hry, tj. figury založené na opakování podobných slov. "Románské figury jsou jednodušší, ve vrcholném středověku se annomina­ ce stupňovaly a figury kombinovaly. Druhým aspektem figur byla abreviace a prolongaoe, jež se rozvinuly se samoúčelnou rétoricko-poetiokou metodou vrcholného středověku a spécifioky se vyvinuly v baroku." 44)-'

43) Srov. M. Harpáň, Teória literatúry, str. 62. 44) Viz podrobně ve spise J. Třísky, Studie a prameny k ré­ torice a k univerzitní literatuře, str. 33. - 43 -

Tyto figury, rétorické barvy, ae dělily na 35 aložních figur (colores rethorici), zvaných ornatus facilia, čili ozdoby příslušející stylu snadnému, 10 tropů, zvaných orna­ tus difficilis, čili sloh obtížný, a 19 myšlenkových ozdob (colores sentenciarum). Termín tropus (řec. tropos - obrat) bývá v současné literární teorii, reap, v poetice používán pro všechny typy přenášení významu, zahrnuje tudíž i metafo­ ru a metonymii, jež někteří badatelé mezi figury nezařazu­ jí. 45) Termíny figura a tropus, jejich vzájemné vztahy a kom­ binování jsou dokladem jisté neúplnosti každé klasifikace vý­ razových prostředků. Dnešní klasifikace, která vyčleňuje vý­ razové prostředky na úrovni věty, dále skupinu výrazových pro­ středků, v nichž se projevuje princip opakování všech druhů (zvukové opakování, slovní opakování, výčet, gradace) a na­ konec skupinu výrazových prostředků, pro které je ve větší nebo menší míře závazný anebo občas příznačný přenesený vý­ znam slova,46) je vždy výběrem nebo shrnutím, popř. obojím, množství výrazových prostředků, jak je zformovala antická a středověká rétorika a poetika.

S těmito výrazovými prostředky se seznámíme v přehledu i v konkrétních příkladech v 2. části skripta, zejména v od­ díle III. Stylistika v kap. Colores rethorici a konkrétně v kap. 3. Tkadleček a 4. Styl Písně o legátu Karvajalovi. Se stylistickými charakteristikami se setkáme i u dalších děl, analyzovaných v oddíle V. a kap. 8. Literatura k patro­ nům fakult, oborů a škol, především v Životě sv. Kateřiny. Specifický druh výrazových prostředků, zasahujících hlavně 45) J. Hrabák odvozuje termín "ornatus facilis" od toho, že se použitím těchto výrazových prostředků neměnil lexikální význam slova, kdežto v případě tropů, jejichž podstatu vysvětluje nesnadností (ornatus difficilis) ve významové změně, jde o zdůraznění konotovaných významů. Srov. v cit. Uvtjdu do teorie literatury, str. 84-107. M. Harpán v cit. Teorii literatury na str. 62-63 říká, že z aspektu přená­ šení významu slov je možné rozeznávat dvě základní skupi­ ny výrazových prostředků: v jedné skupině se jevila v^dru­ hé ne. Toto dělení je příliš široké, takže se musí brát v úvahu i jiné principy realizace a funkce výrazových prostředků v literárním díle. 46) Srov. M. Harpáň, Teória literatúry, str. 64. - 44 -

lexikální a zvukovou vrstvu, představuje tzv. latinskočeský paralelismus v oddíle II. Nejde jenom o latinsko-české para­ lely frází, konverzačních obratů a sentencí, ale o rýmové shody mezi versi latinskými a českými a rozdílným významem, čímž došlo k zvláštnímu sémantickému napětí mezi rýmujícími se verši.

Jak jsme již výše uvedli, zasahovaly řečnické poučky i do otázek struktury literárního díla. Totéž platilo i o fi­ gurách, pokud byly používány jako prostředek abreviace a prolongace, tj. zkracování a rozšiřování. Kompozice středověkého literárního díla měla svůj základ především v přesném popisu začátku a konce díla a v prostředcích sloužících k zkracová­ ní a rozvádění vyprávěné látky. Těmito prostředky byly prá­ vě figury, jako např. interpretatio (jiný způsob slovního vyjádření - viz konkrétně v odd. III. Stylistika v kap. 3. Tkadleček, heslo Interpretatio), circumlooutio (opis), digressio (odbočka, např. zařazení popisu nebo přirovnání viz v odd. III. Stylistika, kap. 3. Tkadleček, heslo Descriptio), exclamatio (apostrofa, oslovení - viz tamtéž, heslo Exolamatio) nebo conformatio (personifikace, zosobnění - viz tamtéž, heslo Conformatio). K prolongaci sloužily také synonymaoe ("v biedu, v smutek, v věčné hoře (1231); Protož daj srdce pokoře,/ níže se v sobě, nehrdě (1232-3" cit. z Nové rady Smila Flašky z Pardubic), annominaoe a konduplikace viz v odd. III. Stylistika, kap. 3. Tkadleček, hesla Adnominatio (možná i asimilace Anno-) a Conduplicatio. K rozvádě­ ní tématu se používalo i podobenství (similitude) a příkladů (exempel). Hojné příklady jsou uvedeny rovněž v odd. V., kap. 8. Literatura k patronům fakult, oborů a škol, zejména u Života sv. Kateřiny v legendě o svaté Dorotě. Z Tibinovy legendy o sv. Dorotě lze uvést příklad opačného postupu zkracování (abreviace) - a sice significatio per prescisionem: "Ješče by byl vieoe blučal,/ tož král kynu, aby mlčal (775-6). Z dalších prostředků zkracování je třeba jmenovat oocultatio: tobě to razi na krátce, / o tom již nemluvě mno­ ho", dále dissolutum - asyndeton, bezespoječnost, viz v odd. III. Stylistika, kap. 3. Tkadleček, heslo Dissolutum, nebo - 45 -

přímo brevitas (krátkost), vyjádřená v textut "Ty král na —rátce přšslyše".^) K vlastní otázce uspořádání literárního díla najdeme poučení jak v ukázkách z rétorických spisů v oddíle I. Réto­ rika a formuláře, především v Listovém diktáminu Jindřicha z Isemie, tak v oddíle IV. Kompozice v kapitolách Xnitium a tempore a Initium a loco, zpracovávajících nejčastější způsoby začátku literárního díla. Začátek a konec, prolog a epilog tvořily svorník kompoziční stavby jednotlivých li­ terárních žánrů. Tento postup je patrný zvláště v legendiokém a kronikářském žánru, své uplatnění nachází i u žánrů lyrických, jak to dokazuje kapitola Kompozice bajkového a milostného diktámina v 2. části skripta. Dosud nevyřešený spor o umělecké hodnoty staročeské kurtoazní lyriky je zde nově osvětlen na podkladě motivického a kompozičního rozbo­ ru Quadripartitu, básně 31a dva tovařišě a Přečekaje všě zlé stráže. Zkracování a rozšiřování uměleckého díla ve středověku bylo běžným tvůrčím postupem, nelze tudíž na hod nocení staročeské kurtoazie aplikovat názory dnešní literár­ ní teorie o tematické původnosti. Autoři obou milostných básní zvládli dané téma podle předpisů diktámina; hledat v nioh subjektivní invenci básníka 20. století by bylo ahistorické. V souvislosti s kompozicí je nutno se alespoň dotknout i otázky tematické inspirace středověkých slovesných děl. Tato problematika je součástí širší otázky vztahu reality a fikce ve středověkém literárním díle. Tak jako dnes, ani ve středověku nevznikala literatura izolovaně od společenské­ ho dění. Eduard Petrů upozornil na to, že již ve 14. století zřejmě existoval v povědomí vnímatele literárního díla proti­ klad životní pravdy a básně, tedy protiklad mezi tím, co ve skutečnosti existuje nebo může existovat, a tím, oo je produktem imaginace autora. 48)

47) Srov. v. Tříska, Pražská rétorika, Univerzita Karlova, Praha 1987, str. 92. Viz i v 2. č. skripta, odd. III. Styl., 3. Tkad., heslo Brevitas. 48) Eduard Petrů, Vzrušující skutečnost, Profil, Ostrava 1984, str. 12. - 46 -

Přesto však primární inspirací středověkého autora z hledis­ ka tematiky není bezprostřední skutečnost, nýbrž její lite­ rární podoba, literární tradice. Realita tabule je pouze prostředkem k obraznějšímu ztvárnění duchovního smyslu. K to­ mu napomáhá i soubor stylistických požadavků, vtiskující jed­ notlivým žánrům jejich kanonizovanou podobu.

Charakteristika žánrů středověké literatury a jejich transformace v jednotlivých etapách vývoje starší Seské li­ teratury mohly být zmíněny v tomto skriptu jenom ve výběru, především se zaměřením na literaturu, která vznikala v dů­ sledku založení a dalšího rozvoje pražského vysokého učení. Autoři si kladou do budoucna úkol zpracovat podrobně celý systém žánrů středověké literatury, jak k němu položil zákla­ dy předčasně zesnulý Jan Vilikovský, a pokusit se sledo­ vat jejich proměny v dalších vývojových etapách, jak je na­ značuje oddíl VI. Směry, typy, epochy a tradice. Současně se chtějí zaměřit i na studium vzájemných vztahů mezi literatu­ rou folklórní a umělou, jež mohly být v 2. části skripta jenom uryvkovitě připomenuty v dílčích kapitolách v oddíle IV. (Poezie měsíců), v oddíle V. (Pránoštiky, Pohádky a podoben­ ství), v oddíle VI. (Polklór).

49) Jde především o posmrtně vydaný sborník jeho studií Anto­ nínem Skarkou, Písemnictví českého středověku, Vyšehrad, Praha 1948. - 47 -

OD RÉTORIKY K TEORII LITERATURY (Josef Tříska)

TEORETICKÉ KATEGORIE STARŠÍ ČESKÉ LITERATURY Teorie starší české literatury je spojena s historií a metodologií literatury a má některé výrazné kategorie a vlastnosti: 1. Rétorika. Rétoriku vypěstovali prakticky i teoretic­ ky Řekové a Římané. Římskou rétorickou teorii představovali rétorika k Herenniovi, Cicero a Quintilian. Rétorika se dá­ le vyvíjela ve středověku jako ars dictandi v souvislosti trivia, artistické literatury a univerzitní scholastiky. Z Itálie přešla do Čech a přispěla k rozvoji latinsko-českého paralelismu. Středověká, renesanční, barokní, klasicistická i novolatinská rétorika a literatura měla své vzory a autority. K Staré poetrii Horatiově přistoupila Nová poetrie Ganifredova. Rétorika a poetika učily ozdobnému zpra­ cování látky. Přitom od gramatiky k rétorice byla plynulá cesta. Rétorika a poezie se může vykázat mnoha významnými osobnostmi a okruhy. 2. Stylistika a forma. Stylistika učila nauce o trojím stylu: vysokém, středním a nízkém. Poučovala o rétorických barvách (figurách a tropech), o stylizaci jednotlivých čás­ tí diktámina i o vztazích poezie a prózy (a o prosimetru). Úkolem literatury, spisovatele a básníka bylo formální zpra­ cování, ozdoba figurami a tropy při přejetí tradiční látky. Široce rozpracovalo stylistiku baroko. Antických meter užíva­ la rutinované renesance.

3. žánry a tematika. Středověká poezie dále pěstovala epiku, lyriku a drama. Rozpracovala další obory a uvedla je v univerzitní systém. Přitom artistická fakulta vypěstovala artistickou literaturu. Široce se rozvinuly moralistní moti­ vy. Alegorie a fikce se rozšiřovaly od středověku zvláště v baroku. Uvnitř umělé literatury se s literární teorií stý­

- 48 -

kaly i jiná obory: latinskoěeské slovnikářství, duchovní apVkace svobodných umění a encyklopedie.

4. Tradice, typy, epochy a směry. Starší česká litera­ tura "tavěla na tradici a mimési (imitaci, napodobení). Epo­ chy a směry literatury byly světské (rytířská literatura, humanismus, folklór) a duchovní (devotio moderna, reformace, bratrská literatura). Některé směry byly smíšené (scholasti­ ka, humanisticko-barokní typy). Mnohé žánry, zvláště latin­ ské, jsou produkt tradice a doby (disertace, barokní nekro­ logia). Vzhledem k současné literatuře jsou některé staré žánry mrtvé, některé živé.

- 49 -

I.

Rétorika a formuláře

1. Jindřich z Isernie Počátky rétorické (a tedy i literární) teorie zahájil v Čechách Jindřich z Isernie, známý z let 1280 - 1301, vůdčí osobnost dvorské kanceláře Přemysla Otakara II. Jindřich byl autorem rétorických spisů, listin a diktámin. Působil na vy­ šehradské škole, kde vyučoval triviu; byl u nás prvním vý­ razným rétorem a poetou, který převedl rétoriku z Itálie do Čech, tšsnš spojoval teorii a praxi, povolání učitele a no­ táře a měl základní vliv na další vývoj rétoriky v Čechách. Rétoricko-gramatické působení zahájil Jindřich třemi zvacími listy k studiu, jimiž zval žáky na Vyšehrad (RB 2, 2589, 2590, 2591). Jsou to zároveň chvály tří triviálních nauk. Pocházejí snad z let 1273-4, kdy Jindřich sídlil na Vyšehradě. První list je výzva všem studentům pražského stu­ dia k studiu gramatiky. Zdůrazňuje libozvučnost slohu, vý­ znam gramatiky jako základ slohu vůbec a sociální cenu vzdě­ lání. Vybízí: a matris gramatice uberibus lac sugite primi­ tivům; nakonec doporučuje sebe jako učitele. Druhý list chválí žákům pražského studia logiku, kterou popisuje jako vědu rozumovou. Mluví o litigiosi garrulitas sillogismi. Logika je pravé světlo, které osvěcuje každého člověka. Ač je předmět logiky vysoký, užívá Iserňan prostředního stylu. Třetí list vynáší rétoriku pro ty, kdo ohtějí být notáři nebo obhájci pří. Rétorika je uměním skladatelským, stylis­ tickým, literárním. Uvádí obrazně tři druhy řečí: deliberativum, iudiciale, demonstrativum; pět částí rétorického postupu: inventio atd.; tři druhy stylu. Rétoricky zavrhuje soloeoismy a barbarismy. Nakonec doporučuje, aby se studen­ ti dali vést cestou rétoriky.

Kolem r. 1278 napsal Jindřich z Isernie rétorický trak­ tát Epistolare diotamen, první českou rétoriku (s diploma­ tikou). Rétorika mu byla dictatoria facultas (skládátelská - 50 -

dovednost), při čemž termín professores diotatorie faouítatis ukazuje na tradici rétorických Skol. Sousloví dietatoria facultas se tradovalo u nás až k Prokopu z Prahy (Praxis 92). Kompendium začíná definicí listového diktámina, pak jedná, o salutaci, exordiu, naraoi a závěru. Dále přechází k muce o trojím slohu, o chybách atd. Druhá část příručky je prak­ tická a obsahuje listy s určením exomanoí. Před pražskými studenty a mistry přednesl polemiku Inveotiva prosothetrasticha in Ulricum Polonum, v níž probí­ ral list M. Oldřicha a wtýkal mu chyby proti gramatice, ré­ torice, pravopisu, vadné interpunkci, proti dialektice atd. K autoritám zde přistupuje Priscián. 5 netajenou ironií kon­ statuje soloecismus, barbarismus, hyperbaton, hyperbolu a ji­ né chyby: proto je Oldřich Jindřichovi incongruus gramaticus, pseudologious et oratoř cacodious. Jindřich se zde stává zakladrtelem naší kritické rétoriky. * Literárně i ideově jsou cenná další Jindřichova diktámina, dochovaná v několika formulářích: 1. Listy vysoce po­ staveným osobám. 2. Oslava budoucí královny Kunhuty (1270). 3. Báseň na Přemysla Otakara II. "Ad laudem domini regis" (1272-3). 4. Kvestie Ceres - Neptun, tj. osm dopisů, v nichž vedle Jindřicha měl účast Mikuláš de Ponte ourvo za patrona­ ce notáře a kanovníka Velislava. 5. Manifest Přemysla II. k Polákům (1278).

Jindřich z Isernies Listové diktámen Listové diktámen je dostatečný a vhodný prozaický a správně psaný soubor dokonalých řečí, jednou výrazně pře­ svědčující, po druhé tiše, vždy označující citový projev (afekt) posílajícíchj z dvou částí se vytváří k neúplné myš­ lence, za tří dokonale, ze čtyř dokonaleji a z pěti nejdoko­ naleji, z šesti v pravdě se dopis skládá a vytváří nepěkně. I když při nepřátelské látce to má jakousi cenu, přece se nelíbí, že by se dopis měl skládat z jedné části. I když by

- 51

se podařilo rozmnožit části dopisu jak množstvím závěrů, tak zdvojením samých částí, přeoe vždycky rozmnožená nebo zdvo­ jená část má být pokládána toliko za jednu.

Pozdrav vyžaduje, aby byl jmenován nebo pronášen bučí pokorně, nebo jen prostě nebo podle hodnosti, ne však pový­ šeně, bučí osobním jménem, nebo příjmením, bučí podle místa, nebo podle jistých znamení odhalujících osobu, bul smíšeně podle některých z těchto, nebo jen podle jednoho. A pozdrav, jak si to věc vyžaduje, jednak schvaluje individuální znaky bul tělesné nebo duševní, jednak odmítá pro opak, tu prostě bul osobním jménem, nebo příjmením, bul podle místa, nebo podle jistých znamení odhalujících osobu, bul smíšeně podle některých z těchto, nebo jen podle jednoho jmenuje a je předkládán vynikající i stejné nebo i o málo nižší osobě, nemá-li pozdravující hodnost, v níž je označována podstatná nadřízenost. Papež je nadřízen všem a s výjimkou jeho i císař, páni poddaným a vyšší hodnosti nižším. Zdravit! neznamená odmítat pro opak vnějších věcí bul tělesných nebo duševních. Proto zneužíváme názvu "pozdrav" při člověku špatně osvědčeném nebo při nepříteli. Vzkazuje pozdrav papež všem, jemu samému císař, tomuto král, rovný rovnému nebo o málo vyššímu nebo o málo nižšímu; hluboce podřízení nepřejí pozdrav předním představitelům, při čemž nastává také zneužití pozdravu. Při tvoření toho, oč se žádá nebo usiluje, po pozdravu se má užít částečné úlohy vnějších věcí bul tělesných nebo dušev­ ních a jejich opaků, ale přeoe v naději, že v ostatních úse­ cích pozdravu je dvorský zvyk, jehož nemalou vážnost nutno napodobovat. Jako z mnohostranných kořenů na jednotlivém těle kmene vyrůstá z jednotlivých jedna rozkošná větévka, tak z částí tématu v tom jediném smyslu má pro všechny vykvétat s nejmé­ ně chybami začátek, aby jako větev není kořenem, i když vze­ šla z kořenů a^oní jejich přirozeností, tak ani začátek ne­ byl z nějaké části tématu, i když je cítit jejich smyslem a pochází z nich. Ne ch? není žádné téma, které by postráda­ lo místa, a tak začátky budou vždy čerpány z vlastností

- 52 -

osobních a věcných jako z označených pramenů. Barvami znaků a znamení nechť je postříbřován začátek a tak pozlacován, že závažnost částí se opisuje, dojímá jasnost, hladí, ale tak mírně, jako umírněná skvělost pozlaceného předmětu, kte­ rý by odstraňoval víru a podezření z přílišné nádhery. Bude dojímat vážnost, jestliže jak si žádá jakost nebo čas, jednou otevřeně a jindy skrytě budou uchopovány přízeň, naučné tendence a pozornost, všechny nebo některé nebo ně­ jakým způsobem, čtyři tyto věci se v diktáminu někdy setká­ vají. Tedy počátek nebo úvod ať je brán nejen z charakteru záležitosti odesílatele a příjemce, ale také některé jiné osoby, o níž se podaří napsat skladbu. Každému je známa jeho záležitost, kterou bude vypravo­ vat nebo napíše, ale způsob vypravování je neznám, a proto nutně o vypravování jednají profesoři řečnické dovednosti: Záležitost nebo téma bude takové, že může být v podstatě rozděleno na tři srovnávající se části, které budou mít ozna­ čení začátku, středu a konce.

Dva druhy vypravování jsou nutné skladateli, jedno, kte­ ré obsahuje celou záležitost, jak prostě leží, a druhé, které se rozbíhá po jistých příčinách. Vypravování je bu5 dlouhé, nebo krátké, někdy i otevřené, vždycky má být hodnověrné. Vypravování prodlužují nejen přídavky, ale také opisy a vý­ klady: anafora, epifora, souhrn, zdvojení, vyobrazení, apo­ strofa, smyšlená řeč, básnický portrét a odstraní-li se ne­ gativně předvedená věc, že se uvede její záporný protiklad. Vypravování lze zkracovat srovnáním, emfasí, ablativem abso­ lutním, vyhýbáním se výkladu, bezespoječností a vhodným při­ pojením dodatků k oněm základům, v nichž trvá jádro celé zá­ ležitosti a ve vysloveném náznak nevysloveného. Hodnověr­ ným činí vypravování pravděpodobné věci, obsažené v těchto okolnostech: kdo, co (kde), s jakou pomocí, proč, jak, kdy a domněnka, bez níž ostatní mají malou cenu. Srozumitelným vytvoří vypravování obvyklá slova, zachovávání pořádku, ča­ sů a věcí, způsob jednání atd., v nichž se utváří krátká řeč. Odbočka, ať blízká nebo vzdálená, ať bude přirovnávat, nebo bavit, nebo rozšiřovat, vždycky přece ať je tak nená-

- 53 -

pádně tvořena, že návrat k věci se stane chvalitebným a ply­ nulým. Bude obviňována vlastně pro místa domněle stanovená a lidi, přidělené žalobci jiných pří, bude vypodobňovat po­ dle myšlenky podobnosti, bude se bavit popisem, obecnými místy bude pak rozšiřovat látku. Má se užívat umělé dispozi­ ce, žádá-li to doba, a k největším ziskům těch, kteří mají mluvit velmi jemně a nejasně. ... Je nutné, aby kterýkoli do­ pis byl podřízen některému z druhů pří nebo měl k němu vztah. Vypravování aí je vyzdobeno barvami přiměřenými k záležitosti aby se zdálo pěkným pro pohled čtenářův, aí je umístěno na náležitém místě, aí souvisí se začátkem jemným spojením, prosbou a způsobem shovívavosti, když si to věc žádá. Protože dopis z předeslaného důvodu je tvoření, jež má být přesvědčivé, má být vždy uveden správný a náležitý zá­ věr, ale zřídka otevřeně, nejčastěji skrytě, a tak spočívá v rozkazu, prosbách a jiných oporách. V závažných a bohatých diktáminech bývá trojí závěr: buJ když velmi působivé věci, rozptýlené na začátku, nebo ve vypravování, se stmelují vel­ mi stručně na konci, nebo když se z vlastností osobních nebo věcných vzbuzuje výzva, nebo když se vynucuje milosrdenství. Takový aí je dopis, aby jeho jednotlivé části byly naplněny problémem věci, která je zaměřena ke konci, a k němu aby čás­ ti hlavně směřovaly.

Vysokost jemného stylu slouží závažným věoem, nízký styl slouží obyčejným věcem, střední pak přijímá smírnou cestu mezi obojím. Závažné záležitosti se vyjadřují neobvyklými, přenesenými i novými slovy a stejně hlubokými myšlenkami, jsou-li však naplněny silou míst rozhořčení a milosrdenství, jak by to věc vyžadovala. ’’Neobvyklé" jest vzdálené.od nej­ častějšího a častého užívání. Tak aí se chápe vysoká a nízká extrémrcst, že žádná z nich nechybuje příliš; jsou to totiž středy mezi rozvlátou nabubřelostí a bezkrevností. Nízká extrémnost, spokojená i jedinou slovní barvou, vyřizuje všecko nejužívanějšími slovy, porušenými ještě nákazou chyb. Střední sloh má rád středně neobvyklá a přenesená slova i rozvážné myšlenky a přiměřeně se zdobí s výjimkou deseti a ostatních

- 54 -

slovních, barev; ale i těmito deseti může být obvykle okráš­ len, zachovává-li se totiž předem míra. Je jasný a srozumitelný nejen ten, kdo má působivá ur­ čení (determinace), ale i kdo rozlišuje závěry body, řadí je s náležitými rozměry a ukončuje je. Přetváření a obměna jmé­ na, slovesa a významových částí řeči s výrazy působí na boha­ tost a ozdobu. Hiát, časté opakování téhož písmene nebo výra­ zu, hromadění slov podobného zakončení, příliš nejistá vaz­ ba a méně vhodné přehození slov mají být odstraněny. Tvar zá­ věrů znetvořuje rytmická nebo metrická stejnotvámost, ba také špatný smysl, hojnost nových slov, slova naprosto za­ staralá, dvojsmyslnost a přimíšení nevhodné záležitosti nebo věci. Barva zbarvuje, opakuje-li se totožně více než čtyři­ krát v témže dopise. Skladatel a důkladný znalec latiny má mít i bystrost, dialektickou živost, znát autory, zákony a práva, číst historie, znát druhy kultury a z kterékoli vě­ dy má něco ochutnat. Skladba je uspokojivá, když se části do­ pisu opírají o dobré základy. Chybná je metoda, jež přidělu­ je bu3 osobě nebo věci, co nemá být přiděleno. Skládání je nedostatečné, když hřeší dopis v látce nebo ve formě. Tohoto daru skladatelské dovednosti nedosáhne každý, ale ten, kdo má bystrý rozum, vtip a chápavost. Ale právě týž může získat ten dar jen technikou, napodobením a cvikem. Bu­ de totiž poučen technikou, jež podává jistou metodu v nalézá­ ní. rozvrhu, zdobení a psaní. Podle míst druhů pří, kterým je téma podřízeno, a pždle pravidel se otvírají prameny nebo se objevují jakési označené poklady, z jejichž bohatství se může brát to,., co se má říkat, a v nichž se může nalézt všech­ no, co se má přednášet a psát. Nic jiného nebude nutno sohválit než začátek, který by byl místo premisy, a schvalování, je-li nutné, i schválení vypravování, které bude místo přibra­ ného soudu, vyžadují-li to okolnosti a doba, a nalézti správ­ ný závěr. Stává se někdy, že vypravování se zařazuje do závě­ ru a přijímá se tak zcela jasně střední mez, a tu je vhodněj­ ší to schválit. Jindy však potichu se opomíjí správný soud a vysvětluje se vypravování, kdy schválení náhodou se neuká­ že tak vhodným... - 55 -

Umělý pořádek se má zachovávat nejen v částech vypra­ vování, ale také podle něho bude někdy možno přemístit čás­ ti úvahy. Tak uude zdobit, že se bude vyhýbat a odmítat v slavnostní řeči pochlebování, v politické řeči pýchu a v soudní řeči podezření. A bude se snažit, aby neupadl při psaní do hrubostí, a usilovat, aby označoval náležitými zna­ meními mezery kteréhokoli závěru.

Napodobením se stane schopným učitel, že následuje sto­ py nej slavnějších rétorů a hlavně v tom, co schválili jako vybrané. Napodobitel a? se hlavně snaží, aby se stal podobný tomu, jehož výmluvnost nebo formu bude napodobovat. Stává se totiž obvykle, že pečlivější napodobitelé předčí ty, které napodobovali. Chybují, kdo nechtějí napodobovat; snáze se totiž získává nauka v příkladech. Výcvikem se stane obratným k rychlejšímu a propracovaněj­ šímu složení diktámina. Při Výcviku a? se především dává po­ zor na to, aby se napsaný dopis znovu četl a mnohokrát dosta­ tečně dlouhou dobu se probíral. Kdyby tam bylo něco chybného, a? se to objeví a odstraní zlepšením, a tak aí se to očistí od jakéhokoli kazu a opraví, aby to, co schválila mysl, bylo častěji po rozvážném úsudku přijímáno i ušima. Aby se plně mluvilo o skladatelské schopnosti, není možno, protože část si osobuje umění, část pak příroda: krátká mez života nemůže totiž dosáhnout hranic dlouhého umění a je nemožné naučit darům přirozeného nadání, které si připravuje tatáž schop­ nost. Proto jestliže nyní výklad ochabuje, prosím o prominutí čtenáře a dávaje mu jej k opravě žádám, aby byly vzdány díky, jestliže jsem odhalil tajemství a přidal k tomuto dílu něja­ ké nálezy novosti, kterou lze napodobit.

Hodlám pojednat o slovních ozdobách, jimiž jako šňůrou korálů je pozoruhodně ozdobena hudba lidského jazyka a jimiž se pozdvihuje ponížený stav plebejské pokory a povyšuje se jakousi vynikající předností přední místo vysoce postavených. Nejprve nutno poznamenat, co je to slovní ozdoba, za druhé kolik a jaké jsou slovní ozdoby, poskytující každému vhodný

- 56 -

příklad, jak krátká hodina dovolí a tvá žádost, Alberta, oče­ kává.

Slovní ozdoba je taková, která záleží ve významné vytříbenosti řeči šatné. Pod tzv. významnou vytříbeností řeči máš rozumět, že slovní ozdoba má v sobě obsahovat uhlazenost a libozvučnost. Uhlazenost je vlastnost, která způsobuje, že kaž­ dá jednotlivost je vyjádřena správně a srozumitelněj dělí se na jazykovou správnost a vytříbenost a pěkně poučuje, aby styl byl očištěn od všech kazů chyb, jimiž se porušuje soulad latinské řeči a užijeme-li vlastních a obvyklých slov, činí naši řeč otevřenou a průhlednou. Libozvučnost je rovnoměrně vybroušené sestavení slov nebo dělá všechny části řeči rovno­ měrně vybroušené. Mohli bychom jí dosáhnout, kdybychom se vy­ hnuli ustavičnému opakování téže hlásky, dlouhému pokračování slov, stálému přehazování slov, podobným koncovkám jmenným a slovesným, přílišnému opakování téhož slova a hiátu.

Příručka tohoto díla má v sobě dvojí užitek: objasňuje slovní a myšlenkové barvy a z velké části odhaluje řeči, za­ kryté rouškou slovní stručnosti. První oddělení ukazuje, z kolika a z jakých částí se skládá dopis; následující roz­ šiřuje, zkracuje a rozvrhuje; poslední pak uzavírá dílo sou­ hrnem. Poněvadž k složení díla nepovzbudila tvůrce ani pový­ šenost pýchy ani úsměv příznivého vánku, ale vždycky vůle, nesnášející klid, takže sám netouží být proto povyšován ve­ lebením chvály, tak odráží s pohrdáním hroty pomluv.

2. Mikuláš Tibin

Tibin byl představitelem teoretické rétoriky Karlovy doby v Čechách a v Sasku, autorem několika spisů z oboru ré­ toriky a poetiky i sbírek formulí a gramatik. Působil v Pra­ ze (v 60. letech), byl rektorem školy v Drážďanech (1369). Byl trilingvistou typu Klaretova a MilíČova. Měl vztah k praž­ ské artistické fakultě stejně jako Klaret. Tibin napsal výklad tří knih čtených na této fakujtě: k oboru rétoriky patřily - 57 -

Laborintus Eberhard! Alemanni a Poetria nova Ganifredi de Vino Salvo; k oboru gramatiky Doctrinale Alexandři de Vil­ la Dei. Tibin a Klaret byli učenci gramaticko-rétorioké profe­

se. Jméno Tibinus stejně jako Claretus jsou zřejmé jmenné fikce školského prostředí Karlovy doby podle zvuku: tibinus sonitus, Clara vox. Podobně jako Claretus (clara vocabula fingens) byl Tibinus nový rétor, velut tibia sonans. Autor Školský rektor, který psal mnohokrát o oonsonanoia, byl asi právem nazýván pro zvučnost rytmickou i hudební Tibinus. Jako Klaret byl zakladatelem latinsko-české slovníkářské tradice, tak Tibin byl zakladatelem nové české rétorické Školy. Oba měli význam pedagogický i literární, oba ve svých žánrech vyrovnali české země se světovou úrovní, jak to bylo cílem předhusitské literatury.

Mikuláš Tibin: Chvála rétoriky

Rétorika tedy, královna věd nejušlechtilejší a připra­ vující počáteční dopis kterémukoli žáku, který je k ní pozván, pozdvihuje kohokoli, kdo žije podle rozumu, protože je sama císařovnou věd a paní provdanou za vyšší hodnosti, ba dokon­ ce podle Cioerona a Seneky sdružuje člověka s nebem a bohem a srovnává jej s ním laskavostí plynné řeči, útěšně oslovuje účastníka slibu pro zkázu jeho citů ve vybrané zahrádce, z jejíž úrodné plodnosti kane sladká potrava pro duchovní ži­ vot. Nebol kdyby mně to koktavému poskytla cioeronská výmluv­ nost a Šalomounova důmyslnost důmyslně pronikla do nitra srdoe, jaký podivuhodný plod bych získal jako profesor rétoriky z Ciceronovy autority a pro přízeň k ní bych se rád setkal se službou pro ni v půvabné zahrádoe lásky! Proto by mohla být

mnohonásobně doporučena ušlechtilost a vynikající cennost rétoriky, nejprve aby odkrývala lásku, za druhé aby poskyto­ vala přízeň, za třetí aby umísíovala v pootě, za čtvrté aby posloužila výmluvností, za páté aby '"ytvářela moudrost, za šesté aby bojovala vzdorem. Je to zřejmé, protože jejím pro­ střednictvím se člověk stává milým, osvědčeným a povýšeným a pro tyto důvody říká Cicero, příznivec výmluvnosti? "Tu jsem našel, kterou jsem hledal, zajištující ducha, učící mluvit." To naznačuje i Aristoteles v první knize své Rétori­ ky těmito slovy: Rétorika přesvědčuje k spravedlnosti, sdě­ luje pravdu, zahání zlo a podněcuje lásku. Vždy? ona dává výmluvnos* řeči, pozdvihuje chudého výše, činí svého vlast- 7 nika ctnostným, muže schopným a vynikajícím, skladatele mi­ lým, po sympatiích i milovaným, po lásce majetným, po majetnostx nadřízeným, po nadřízenosti bohatým. Tedy sama ctihodná rétorika rozmnožuje ctnosti, umožňu­ je svému vlastníku vyhnout se nevědomosti a poskytuje svým žákům ozdobný způsob řeči. Vybízím všechny strádající a nuz­ né, aby tedy k této vědě jako k bohatému pokladu pěkně při­ šli. Ona je totiž zdobitelkou všech věd, pozdvihovatelkou strádajících, obdarovatelkou bohatství, těšitelkou jakýchko­ li básníků, milovnicí moudrostí, umísíovatelkou filosofů u nejvyšších hodností, protože bez jejího poučení je marná gramatika, je vlažný rozhovor logiky, ochabuje morální argu-> mentace, slábne hudební modulace, měření geometrie ubývá a pochybné astronomické pranostiky utichnou. Je tedy důstoj­ ným vzorem a ozdobou všech věd. Nebo? sama důstojná rétoric­ ká věda miluje chudobu a stud. Podle Horatia ve Staré poetrii zaujímá totiž dopis mezi všemi naukami přední místo, protože je věrný posel, který skrývá tajemství, kryje stud a předvádí nepřítomného jako přítomného. Rétorika chudého zdvihá z pra-' chu, obohacuje nuzného a povyšuje do královských rad. To po­ tvrzuje Aristoteles v první knize Rétoriky slovy: Rétorika přesvědčuje k spravedlnosti, poznává pravdu a přináší svým ■> majitelům velkou poctu. Učí ozdobně mluvit, mísit žerty s vážností a vážený a vysoce nadaný Cicero o ní říká: Rétori­ ka obveseluje posluchače a drzého ducha přivádí k lásce. Ré­ torika je vymýšlení půvabných myšlenek schopných mužů. - 59 -

Ponechám tedy stranou chválu rétorické vědy, která jen umenšuje, podle maličkosti mého nadání a pro vzdělání žáků podám některé obecné věci, jak to říká Aristoteles v první knize Etiky: Dobro čím je obecnější, tím více těší, protože každého těší to, co miluje. Proto říká Aristoteles v první knize Etiky: Každé umění a každá nauka i volba usilují o dob­ ro, protože cílem vzdělaného člověka je hledat jistotu, pokud to příroda dovolí. Nebol jeden každý posuzuje dobro, které poznává a v tom je dobrým soudcem. Kdo tehdy ukazuje..., je obecně vzdělán; kdo nechápe ani jiného neposlouchá, ten je vůbec neužitečný, jak říká Filosof v první knize Etiky.

3. Anonymní rétoriky

Od poloviny 14. stol, nastává v českých zemích renesan­ ce diktámin, slohu a rétoriky; působily na ni opět soudobé italské vlivy (Petrarka, Cola di Rienzi) a normy jihoevropských a západoevropských univerzit. Rétorika se pěstovala na artistické fakultě pražské a prakticky i v družině Jana ze Středy. Známí jsou rétoři Martin z Plzně, Ondřej z Olomouce, Jan z Hradce Králové, Urban z Potěh aj. Převážná většina ré­ torik a formulářů Karlovy a Václavovy doby byla však anonym­ ní. S rétorikou souvisela poetika (poetrie) a kazatelská teo­ rie (ars predicandi). Zatímco se poetika vykládala na textech obvyklých poetik, zvláště Staré (Horatiovy) a Nové (Ganifredovy), dochovaly se také některé domácí kazatelské příručky.

Základní rétorická látka se v rétorikách různě rozvrho­ vala. Učilo se stále o pěti částech rétoriky (inventio, dispositio, elocutio, memoria, pronunoiatio), o pěti částech diktámin (salutatio, exordium, narratio, petitio, conolusio), o třech stylech (vysoký, střední, nízký), o prolongaci a abreviaci, o chybách a zvláště o rétorických barvách (figurách a tropech). Traotatulus rethorice z Tibinovy školy "Quia regule Tibini" jedná in 1. parte de distincoione personarum, in 2. de superscripcionibus et subscripoionibus cum exemplis,

- 60 -

in 3. de formacione affoetus in ipsa salutacione own exemplis, in 4. de exposioione salutaoionis, in 5. de pawsis, in 6. de vioiis..., in 7. ... ponetur diotamen pauaarwn. Rethorica pulcerrima (Třeboň C 5, f. 9a) podává poučení od salutací až ke konkluzím) pak pokračují valledicoiones, superscripciones, subscripcionos. Některé poetioké teorie podával i Commentarius Artis poetioae Horatii (Komentář k Horatiovu Umění básnickému): Úkol poesie Je to, že umělec, tj. básník, má tvořit) Jako gramatik souměrnost, tak básník uvádí ozdobu... Nástroje poezie Jsou dva, totiž studium a nadání, prostřednictvím nichž pracuje umělec, tj. básník, na látce svého předmětu. Umělci tohoto umění jsou dva, jeden, jenž se speciálním ná­ zvem jmenuje básník a ten ztvárňuje a vymýšlí nějakou látku podle pravidel tohoto umění. Je i jiný umělec, který nemá zvláštní název, ale obeoný, a ten se nazývá mistr, jenž učí mládež předpisy tohoto umění.

Zde se dále podává jen malý výbor z rétorik. Modus diotandi je systématloká rétorika z Václavovy doby s mnoha do­ pisovými formulemi a ukázkami) poskytuje poučení o rétorice a jejích částech, o definicích, o pravidlech, chybách, tvo­ ření atd. Stereotypnost zde přispívá k přehlednosti. £xeroioium rethorioe, jehož autorství (Husovo?) je nejisté, po­ dává teorii i ukázky (formule), na niohž se učí teorie. Po­ stupuje podle částí rétoriky a diktámin (salutatio..., in­ vent io..., partes remote diotaminis) a věnuje se i jiným výkladům (regule, ordo artifioialis, oolores, littere missi­ les, privilegia). U ukázek se na okraji označují části diktá­ min, nad řádkou se obvyklejšími výrazy vykládají méně obvyk­ lá slova.

Modus diotandi (Metoda skládání)

Těm, kdo touží čerpati z Metody skládání.... aí přijdou pečlivě rozvážit tento spis. Je tedy nutno vědět, co je réto­ rika, co rétor, jaké .jsou užitky rétorické nauky, proč byla vynalezena a odkud má původ. Pokud jde o první, definuje se

- 61 -

takto: Rétorika je vida, která živí hladovějící, občerstvu­ je žíznící, němým dává řeč, z bázlivých Siní odvážná, z ne­ urosených dělá urosené a ozdobuje všechna slova. Z této de­ finice vyplývají dva příslušné závěry: Za prvé definice rétura, jež je tahle: Rétor je osoba moudrá, výmluvná a odváž­ ná, dvorná a služná, vlídná a čestná, poskytující všechny rady. Za druhé následuje definioo rétoriky, že sama je uži­ tečná ke čtyřem věoem: Za prvé, že nás pozdvihuje z bídy, jak jo zřejmé z básníka, jenž říká: Miluji rétory... Za druhé je užitečná, že poskytuje výmluvnost, jejímž pro­ střednictvím se student stává gramatikem... Za třetí jo uži­ tečná, že působí libivost u lidí, jak je zřejmé z Tulila... Za čtvrté je užitečná, protože jejím prostřednictvím se stu­ dent povyžuje a schvaluje, jak je zřejmé, že kdo odporuje jiným, před jednotlivci je pokládán za schváleného, ale ony užitky bez součinnosti praxe by nemohly být uskutečněny. Tedy aby se správně chápala s dobrými mravy plnost skládání, je žádoucí praxe, jak říká básník... Ale byl bys řekl: Nevím, co je to praxe. Odpovídá se, že jo to ustavičné po­ vzbuzování, stálý zvyk žáků, kteří se mají učit. Jinak se rétorika definuje takto: Rétorika jo gramatické zdobení, pokud jde o třetí.

Proč byla vynalezena rétorika? K ozdobnému vyjádření pojmu mysli. Pokud jde o poslední: Odkud má původ?, se odpo­ vídá, jak se píše v kronikách, že rétorika, jež je způsobem skládání, že byla vynalezena v starém zákoně fiímany, totiž notáři sídlícími v Římě. Je třeba již uvážit tyto okolnosti po pořádku: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.

Rozdělení rétorické nauky. Její pořádek, kolikátá je v řádě trivia. Je nutno rozvážit úkoly skladatele. Zvláštní podmínky rétoriky. Nástroje rétora. Co je to skladatelské umění. Co je to skladatelská látka.

- 62 -

Pokud jde o první, nutno poznamenat: Rétorika je dvojí, morální a řečnická. Morální je nauka, jež učí každý jev před­ stavovat v průkazných znameních. Řečnická je dvojí: umělecká a praktická. Umělecká je nauka, jež učí služně a ozdobně po­ řádat! částky. Ale praktická je prostý způsob skladatelský. Pokud jde o druhé, je třeba poznamenat, že rétorika je třetí v řádě trivia. Důvod je ten, že předpokládá vdechnu ozdobu souladnou a správnou, tedy poznámka správná. Pokud jde o třetí, třeba poznamenat: Úkolů skladatelo­ vých je pět, totiž shledávání látky, její rozvrh, formulace, memorování a přednes; z těchto úkolů atd. Pokud jde o čtvrté, následují čtyři podmínky rétora: První aby byl bystrý k nalézání obrazů a toho se dotýká prv­ ní úkol skladatele, když se mluví o shledávání látky. Za dru­ hé aby měl pěknou dispozici a toho se dotýká druhý úkol. Za třetí aby byl prozíravé předvídavosti a toho se dotýká čtvrtý úkol. Za čtvrté aby podával dobrý výklad slov a toho se dotýká pátý úkol. Pokud jde o páté, třeba poznamenat: Je pět nástrojů rétorových: První se nazývá začátek, který záleží v líbivosti řeči a je totéž co počátek. Druhý se jmenuje vypravování, jež záleží ve vysvětlení příběhu. Třetí se nazývá žádost, jež záleží v členění částí diktámina. čtvrtý se jmenuje od­ mítnutí, jež záleží ve vyloučení Spatných olov. Pátý se jme­ nuje potvrzení, jež záleží v uchování dobrých slov. Pokud jde o šesté, co je to skladatelské umění, odpoví­ dá na to Ludolf, že to není nic jiného než znalost způsobů psaní...

Pokud jde o poslední, co jo to skládátolská látka, od­ povídá Tullius, že to není nic jiného než plné a umělecké řazení slov diktámina. Hyní nutno vyložit po pořádku tyhle věci:

1. Co je to diktámen. 2. Proč bylo vynalezeno. 3. Co do sobe pojímá diktámen. - 63 -

4. 5. 6. 7. 8.

O základu skládání. Podle čeho se pozná dobré diktámen. Je otázka, kolik je hlavních částí diktámina. Zdali každé diktámen má být složeno z pěti částí. 0 rozdělení diktámina.

Pokud jde o první, diktámen se definuje takto: Diktámen je umělecké složení slov jednoduchých nebo ozdobných. Pokud jda o druhé, třeba poznamenat: Diktámen bylo vy­ nalezeno z trojího důvodu: Za prvé pro tajemství osob, kte­ ré si navzájem píěí. Za druhé pro zapomětlivost poslů a pro nevěrnost poslů. Pokud jde o třetí, jest poznamenat: Diktámen má v sobě pět věcí: 1. osobu odesilatele. 2. osobu příjemce. 3. po­ ručení odesilatele. 4. vůli odesilatele. 5. konečné míně­ ní odesilatele.

Pokud jde o čtvrté o základu skládání, třeba pozname­ nat: Kdokoli chce získati slávu dokonalého skládání, a? čte pečlivě etaré i moderní autory, z nichž získá výmluvnost.

Pokud jde o páté, třeba poznamenat: Dobré diktámen se pozná podle tří znaků: První je, že je v diktáminu dobrý smysl slov. Druhý, když je pěkná zvukovost slov diktámina. Třetí je, když je v diktáminu soulad a pěkné rozvržení částí diktámina. Pokud jde o šesté, třeba poznamenat: Hlavních částí diktámina je pět, totiž: Pozdrav, začátek, vypravování, žá­ dost a závěr. Pokud jde o další, zdali ke kterémukoli diktáminu patří oněch pět částí, k tomu je nutno poznamenat, že diktámen je dvojí: Úplné a dokonalé, částečné a nedokonalé. Nyní se od­ povídá, že ke každému dokonalému diktáminu se vyžaduje všech pět částí, k nedokonalému pak ne. Ale někdy se vyžadují čty­ ři, někdy tři, někdy dvě, někdy jediná, totiž jen vypravo­ vání nebo jen žádost, jak bude dálo zřejmé. Pokud jde o poslední, diktámen se dělí tak: Jedno je přátelské, jiné nepřátelské. Přátelské je to, v němž se píše - 64 -

o přátelských Tácech, nepřátelská je to, v němž se píše o ne­ přátelských Tácech. Jiné rozdělení: Diktámen je trojí: Vyprá­ věcí toliko, v němž není žádost, žádací toliko, v němž není vypravování. Zároveň vyprávěcí a žádací diktámen je to, v nimž je vloženo zároveň vypravování a žádost. ... Ohledně první části hlavní a podstatné je nutno probrat tyto body po pořádku:

1. Co je to pozdrav. 2. Jaký je rozdíl mezi pozdravením a poručením (affeotus). 3. Zdali diktámen může postrádat! pozdravu. 4. Rozdělení pozdravu je nutno pozorovat. 5. Rétorické pozdravy. 6. Chyby pozdravu. Nakonec tvoření pozdravu s jeho postavením a obecnou ta­ bulkou. Pokud jde o první, pozdrav se popisuje tak: Pozdrav je úvod diktámina, v němž odesilatel se poznává jako osoba přá­ telská nebo nepřátelská, a podle jiných tak: Pozdrav Je po­ ručení odesilatele příjemci, prostřednictvím něhož příjemce poznává odesilatele jako přítele nebo nepřítele. Pokud jde o druhé, třeba poznamenat: Poručení se bere v dvojím smyslu, obecně a vlastně. V obecném pojímání poru­ čení a pozdrav jsou totéž věcně a jedno se bere místo druhé­ ho. Ve vlastním pojímání se liší, protože pozdrav je jedna celá řeč, obsahující v sobě poručení, ale poručení je jedno slovo, vyjadřující touhu mysli nebo více, jako jsou ona slo­ va: služba, láska, pohotovost.

Pokud jde o třetí, třeba poznamenat: Diktámen může po­ strádat! pozdrav z trojího důvodu: První je, píše-li se do­ pis kvapně, tehdy se někdy opomene pozdrav. Druhý důvod je, jsou-li osoby sobě navzájem píšící nepřátelé, tehdy se někdy opomíjí. Třetí důvod je, když látka diktámina je příliš chu­ dičká, tj. málo dobrá, a může být přidán ještě čtvrtý důvod, když se píše osobám venkovským, tu se někdy opomíjí.

- 65 -

Pokud jde o čtvrté o rosdělení posdravu, třeba posnamenat. Pozdrav je dvojí, dlouhý a krátký. Dlouhý jo ten, jenž co skládá se tří částí: z řeži, s podpisu a s pravého pozdra­ vuj a pořad těch tří Částí je takový, že urosenéjší osobo má přednost před méně urosenou v takovém pozdravu, ale kdyby byly stejné, tu příjemce má přednost před odesilatelem. Pří­ klad oelého posdravu je zřejmý v tomto diktáminu: V(áolav), z boží milosti římský král vždy rosmnožitel a Český král, nejjasnějšímu knížeti a pánu panu P(rokopu), markrabímu mo­ ravskému, pozdravení... Ohledně druhé Části, která se nazývá začátek (exordium), je třeba poznamenat tyhle body po pořádku: 1. Co je to začátek a zda v náležitém pořádku následuje po pozdravu. 2. Zda diktámen může postrádat začátek. 3. Rozdělení začátku. 4. Pravidla začátku. 5. Chyby začátku. 6. Tvoření začátku.

Pokud jde o první o pořádku začátku a o jeho definici, třeba poznamenat: Začátek má zaujímat druhé místo v diktáminu bezprostředné po pozdravu, i když podle jiných může být kla­ den po vypravování nebo žádosti, ale to již není obvyklé. De­ finuje se tedy tak: Začátek je předoházejíoí řeč, připravují­ cí posluchače k dalšímu vyprávění. ... K tomu nutno pozname­ nat, že počátek (exordium), předchozí řeč (preambulum), před­ mluva (prefaoio), úvod (prohemium), ucházení se o přízeň (oaptaoio benivolenoie), přísloví (proverbium) a arenga zna­ menají jednu a touž věc, i když se liší odůvodněním a umístě­ ním, protože počátek, předchozí řeč, předmluva, úvod a uchá­ zení se o přízeň se umísťují bezprostředně po posdravu, pří­ sloví se může položit bos rozdílu v kterékoli části diktámi­ na, ale arenga se klade jen v privilegovaných listinách na­ místo exordia. Pokud jde o druhou část, zda diktámen může postrádat za­ čátek, poznamenává se: Začátek se někdy neklade v diktáminu z pěti důvodů: 1. pro pokoru příjemcovu, který beze všeho za- 66 -

Šátku a lichocení vyslyší žádost. 2. pro prostotu a hrubost látky diktámina. 3. pro zaneprázdnění záležítostmi. 4. pro rychlost pisatel® nebo psaní. 5. pro podřízenost sedláků nebo venkovských poddaných, když se dopis píáe sedlákům atd.

Pokud jde o třetí bod o pravidlech exordia, uvaž tato pravidla. První: Každý začátek má být psán ve výrazech tře­ tích osob. Je známo, že začátek je řeč, která směřuje ke kte­ rémukoli příjemci, jenž zachovává třetí osobu, totiž I. nebo P. Tedy začátek má být v třetích osobách. 2. pravidlo: Za­ čátek má dojímat posluchače. 3.: Začátek má naladit poslu­ chače k ochotě a pozornosti. 4.: Začátek má v sobě pojímat! celé diktámen nebo jeho hlavní části, tj. má se nějak shodo­ vat b látkou vypravování nebo žádosti nebo s oběma, třebas bez nějakého pořádku. 5.: Začátek má být dvorný a prostředně lichotivý. 6.: Začátek má být spravedlivý, čestný a ukonče­ ný náležitým závěrem. Pokud jde o čtvrtý bod o rozdělení začátku, třeba pozna­ menat: Začátek je dvojí: přátelský a nepřátelský. Přátelský je ten, v němž se píše o přátelských věcech. Příkiadt Nejme­ nuje se otec, ale laskavý otec, kdo poskytuje synům nutné. Nepřátelský začátek je ten, v němž se píše o nepřátelských věcech... Jiné rozdělení začátku je trojí: Jen vypravovaní, jen šádaoí, zároveň vypravovaní a žádaní. ...

0 vypravování, které jest třetí částí v pořadí částí diktámina, je zde nutno po pořádku poznamenat:

1. 2. 3. 4. 5. 6.

Definice vypravování. Zda diktámen může postrádat! vypravování. Rozdělení vypravování. Pravidla vypravování. Chyby vypravování. a naposled: obecné tvoření vypravování v jakési při­ ložené tabulce.

Pokud jde o první, vypravování se definuje tak: Vypravo­ vání jest zveřejnění příběhu nebo příběhů, nebo tak: Vyprá­ vění jest sepsání slov, v němž každý prozrazuje jiným svou vůli. - 67 -

Pokud jde o druhé, třeba poznamenat: Dlktámen může po­ strádat! vypravování z trojího důvodu. První je, kdyby vypra­ vování nebylo příliš užitečné, jako kdyby chtěl skladatel vy­ pravovat nějaké neužitečnosti nebo klamy. Druhý důvod je, bylo-li dlktámen žádaoí, jen tehdy takové dlktámen může postrá­ dat! vypravování. Třetí důvod je, když skladatel nebo jiný nepředstírá žádné vypravování.

Pokud jde o třetí bod, je nutno poznamenat toto rozdě­ lení vypravování. Z vypravování je jedno přátelská, jiné ne­ přátelské. Přátelské je, v němž se píše o přátelských vě­ cech... Nepřátelské je, v němž se píše o nepřátelských vě­ cech... Jiné rozdělení vypravování: Jedno krátké, jiné dlou­ hé. Krátké je, v němž se píše málo nebo se podává jedno vy­ pravování... Dlouhé je, v němž se píše mnoho, jako kde se podávají dvě nebo tři vypravování. I druhé i třetí vypravo­ vání má začínat těmito znameními: Kromě toho, ostatně, odji­ nud, opětovně, dále, jiným způsobem, jinak, za druhé ... Pokud jde o Stvrtý bod, je nutno poznamenat tahle pra­ vidla: První, že každé vypravování má být prostřední, neob­ sahujíc nic zbytněného ani zmenšeného. 2. Ve vypravování jedno a totéž slovo se nemá častěji bezdůvodně opakovat. 3. V kterémkoli čísle se začíná, má se psát vypravování a v témž se má i končit. 4. Aby slovesa, participia a zájme­ na u nejvyšších stupňů ve vypravování byla dodržována v množ­ ném číslo, jako: oznamujeme, oznamujíce atd. 5. Neobvyklá slova v názvech ve vypravování nemají být užívána. 6. 3ouzvučnýtn slovům ve vypravování se máme vyhýbat a jestliže do­ pis byl poslán více osobám, bul nejvyšším, středním nebo nejnižším, tehdy slovesa a příčestí pro množství osob se na­ jí zachovávat v množném čísle, jako např. Vám I. a P. měšťa­ nům oznamujeme atd. ... Pokud jde o páté o chybách, lze poznamenat: Chyby vypra­ vování jsou tyto: První je, když vypravování není srozumitel­ né. Druhá je, kdyby vypravování bylo špatně interpungováno... Třetí je, když neodpovídá látce diktámina. 4.1 Když bylo vypravování dvakrát čteno a nepochopeno, je vadné. 5.: Když byl v prozaickém diktámiuu rytmický výklad. 6.: Když

- 68 -

bylo špatné písmo, že to mohl málokdo přečíst. 7.: Když ná­ zvy míst nebo vlastních jmen nebyly zřetelné. 8.: Když zá­ věr byl špatně ukončen. ... K čtvrté části, jež se nazývá žádost, jest po pořádku poznamenat toto: 1. Co je to žádost. 2. Zda diktámen může postrádat žádost. 3. Rozdělení žádosti. 4. Pravidla žádo­ sti. 5. Chyby žádosti. Poslední: Obecné tvoření žádosti.

Pokud jde o první, žádost se definuje takto: žádost je prosba, kterou se žádá uskutečnění některých věoí od jiných. Pokud jde o druhé, poznamenává se: Dlktámen může po­ strádat žádost z trojího důvodu. První důvod: Když látka žá­ dosti by byla za nějakou věc neužitečnou a nespravedlivou. Druhý důvod: Kdyby bylo dlktámen vyprávěcí, toliko žádost se neklade. Třetí důvod: Jsou-li žádány věci, jež nelze vysly­ šet, nebo kdyby dopis projevoval nedůvěru, tehdy se žádost neklade.

Pokud jde o třetí o rozdělení žádosti, žádost je dvojí: Přátelská a nepřátelská. Přátelská jest, v níž se popisují nebo žádají přátelské věci. Nepřátelská jest, v níž se popi­ sují nepřátelské věci... Jiné rozdělení: žádost je dvojí, dlouhá a krátká. Dlouhá je, v níž se píše o mnoha věcech, například se podávají dvě nebo tři žádosti a všechny jiné žá­ dosti s výjimkou první mají začínat těmito znameními: Kromě toho, mimo to, odjinud, ostatně, o nichž bylo dříve řečeno. Krátká jest, kde se dává jedna žádost. Jiné rozdělení je opět dvojí: pověřující, přikazující, ukládající, povzbuzují­ cí a toho užívají nojvyšší osoby k poddaným. Jiná žádost je prosebná, povzbuzující, žádající, vymáhající, přímluvná a těchto žádostí užívají osob.’ jak nejvyššího a prostřední­ ho, tak nejnižiího stavu. A mají se nazývat! podle sloves, jako když se klade sloveso "vyprošuji", tehdy se žádost na­ zývá "vyprošující". KLade-li se v žádosti ono sloveso "žá­ dám", tehdy se žádost nazývá "žádající". Pokud jde o čtvrté o pravidlech žádosti, třeba pozname­ nat: První pravidlo žádosti je tohle: 7 kterémkoli čísle se žádost začíná psát, v tom má být skončena. Druhé: Slovesa žá­ dosti k nejvyšším osobám a někdy k středním osobám neohí jsou

- 69 -

v množném čísle pro jejich důstojnost. 3.: Jeden a týž vý­ raz se nemá bez důvodu Saštíji opakovat. 4. pravidlo, že slovesa žádosti, píáí-li se více osobám, i nejnižším, neohl jsou v množném čísle. 5. pravidlo: žádost nemá užívati ne­ jasných slov nebo nžívá-li jich, tehdy výklad slova v národ­ ním jazyoe má podávat vysvětlení. ... Pokud jde o páté o chybách žádosti, je třeba pozname­ nat s První ohýba žádosti je, když žádost neodpovídá látoe diktámina. 2. chyba je, žádá-li se, co se nemá žádat. 3.: Byla-li nevhodná žádost. 4. Byla-li bez potřeby rozvláč­ ná. 5. Byla-li Spatná zakončená. 6.: Chybovalo-li se proti některému pravidlu žádosti. ... Ohledná poslední části, zvaná závěr, třeba po pořádku poznamenat tohle: 1. Co je to závér. 2. Zda diktámen může postrádat závěr. 3. Rozdělení závěru. 4. Pravidla závěru. 5. Chyby závěru. Nakonec: Obecné tvoření závěru. Pokud jde o první, závěr se definuje tak: Závěr je za­ končení oelého diktámina.

Za druhé se poznamenává: Závěr se někdy neklade v diktáminu z trojího důvodu. 1. když diktámen se píše rychle. 2. když látka diktámina má malou hodnotu. ...

K třetímu bodu o rozdělení závěru: Závěr je dvojí, přá­ telský a nepřátelský. Přátelský je, kde se píší přátelské věci... Nepřátelský je, kde se píší nepřátelské věci... Ji­ né rozdělení: Závěr je trojí: Toliko vypravovaní a je to ten, v němž se klade něco z vypravování, byl nesoustavně. ... Jiný' je toliko žádací a je to ten, v němž se podává něco v žádosti... Jiný je vypravovaní a žádací zároveň... Pokud jde o čtvrtý bod o pravidlech závěru, je třeba poznamenat: Pravidla závěru jsou tahle: První pravidlo: Kaž­ dý závěr má být uváděn bu5 z vypravování nebo z žádosti nebo z obou, někdy z pozdravu. Druhé pravidlo: Závěr má být po­ slední částí diktámina. 3.: že slovesa a participia vzhle­ dem k osobám nejvyším nebo prostředním mají být v množném čísle. 4.: že jeden a týž výraz se nemá častěji opakovat. 5.: Každý závěr má užívat těchto známek: potom, pro to. - 70 -

Šesté pravidlo i Závěr má náležitě končit čtyřmi slabikami s předposlední dlouhou.

Pokud jde o pátý bod o chybách závěru: První ohýba jo, když závěr byl oisí diktáminu a vzdálený a chybný. 2. když je marný a neužitečný. 3. když je nejasný a nesrozumitelný. 4. když jo příliš dlouhý nebo krátký. 5. když je nesoulad­ ný. 6. když nekončí dobře. Pokud jde o poslední o obecném tvoření sávám, třeba poznamenat: Závěr se obyčejně tvoří takto : Kejprve so venae jedna z oněch známek: Po ton, dálo se vezme zájmeno: Vaší nebo Tvé, posléze jedno sloveso: toužím, potom jedno příslov­ ce, a na konci se uzavře a píše, co se uzná za vhodné, pouze s ohledem na klausuli, jež má končit na čtyři slabiky. ...

Týovlk rétoriky (Bxaroioium rethorioe)

Dopis je písemné oslovení, v přístupu mírné, v poslechu líbivé, v slovech závažné a v účinku po zásluze honosné. Z toho vyplývá užitečnost dopisu a diktámina. ... Je třeba poznamenat, že diktámen se posuzuje dvojím způ­ sobem: 1. podle souladnosti, a tak se připojuje ke gramatice. 2. se posuzuje podle výzdoby, a tak se připojuje k rétorice. Kutno dále poznamenat, že je čest podmínek skladatele, jež má míti: 1. je znalost latiny. 2. jo znalost vlastností, protože má znát! mravy lidí a podmínky osob jemu píšíoíoh. 3. zkušenost různých, schopností, aby jeden každý podle své schopnosti napsal diktámen. 4. zachovávání pravidel umění. 5. znalost látky. 6. hojnost slov. Částí diktámina jo pět, veršem: Kdo ohoe skládat!, v první části zdraví, druhá část lichotí, v třetí se objasňuje věc, čtvrtá část žádá přání, závěr ukončuje celek; a přizpůsobují se slovesným způsobům: Pozdrav se přizpůsobuje k optatlvu, protože kdo zdraví, ně­ kdy si něco žádá. Začátek se přizpůsobuje k infinitivu, pro­ tože jako infinitiv podle sobe přináší něco neurčitého, tak začátek přináší obecnost. Vypravování se přizpůsobuje k indikativu, protože vypravováním oolou záležitost vysvět­ lujeme jako oznamovacím odůvodňováním, žádost se přizpůso-

- 71 -

buje k imperativu, protože jako imperativu užíváme k rozka­ zování a přikazování, tak žádosti k prošení a žádání, ředě­ ní, napomínání, povzbuzování a stěžování. Závěr ae přizpů­ sobuje ke konjunktivu, protože jako konjunktiv přináší někdy podmínku, a proto ae nazývá kondicionál, tak závěr se připo­ juje podmínkové k žádosti. ...

Je třeba poznamenat, že diktámen jako oelek so vytváří z částí blízkých, vzdálených a nejvzdálenějších. Blízká části jsou: pozdrav, části vzdálené jsou distinkce blízkých částí, části pak nejvzdálenější jsou cubdistinkoe. A z blíz­ kých částí některé jsou z podstaty diktámina, jako pozdrav, vypravování a žádost, jiné jsou z dobré podstaty, jako za­ čátek a závěr, protože bez nich diktámen může dobře býti. Proto i když je pět částí diktámina, není přece třeba, aby všechny vstupovaly do diktámina, ale má jich tam vstoupit více nebo méně podle toho, jak si to látka vyžaduje, jako ani všechny části řeči nevstupují do konstrukcí řeči. Dále je třeba poznamenat, že v pozdravu se neklade první nebo druhá osoba, jestliže se dopis píše prozaicky, jinak jestli­ že metricky; verš: První a druhé osoby nepíšeme. Odtud Ovidius v knize Listů: Tento dopis tvá Penelope posílá tobě lhostejnému, Ulixe; nic mi neodepisuj, ale přijí přece sám. ... Dále nutno poznamenat, že pozdrav je začátek dopi­ su s náležitým uspořádáním, vyjadřující jak jména, tede zá­ sluhy osob sobě navzájem píšíoích a cit (afekt) odesilate­ lův. Z toho vyplývá, že pozdrav je sestaven ze čtyř částí, totiž z uvedení jmen, za dinxhé ze zásluh osob, totiž adjek­ tivního určení, jimiž se jména píšících zdobí, za třetí z pořádku jmen, při čemž se jména nadřízených kladou dříve a jména podřízených později, za čtvrté afekt píšících, tj. odesílajících osob atd. ... Je třeba poznamenat, že pozdrav se porušuje šesti způ­ soby: Za prvé, když pozdravem se neucházíme o přízeň. Uchá­ zení se o přízeň (captaoio benivolenoie) je chvála, při níž příjemce projevuje radost. To se pak stává, když zásluhu příjemce určujeme patřičným adjektivem nebo víoe, jen když nejsou synonyma. Za druhé se porušuje pozdrav, je-li příliš dlouhý. To se stává, když příjemce je příliš vychvalován - 72 -

a odesilatel je příliš ponížený; avšak jméno kohokoli nebo zásluha odesilatelova mají být psány s vhodným adjektivem. Za třetí (se porušuje pozdrav), když je zbytečný. To se pak stává, když víoe nenáležitých afektů se přiděluje jedné oso­ bě, jako když se říká: Přátelství s náležitou uctivostí úslužnosti a úoty. Za čtvrté, když se přiděluje někomu afekt, který mu přeoe nenáleží, jako když podřízený, píšíoí nadří­ zenému, vzkazuje "pozdrav" a nadřízený, píšíoí podřízenému, vzkazuje "službu". Za čtvrté, kladou-li se v pozdravu ty věoi, jež patří k vypravování nebo žádosti, jako když se ří­ ká: aI ví otcova vlídnost, že synovi nechybí poslušnost a láska. Za šesté se porušuje pozdi’av zdvojováním vztažného zájmena, jako kdyby se takto psalo: Milovanému svému otci G. jeho syn, kde je trojí chyba: tlachání, jazyková nespráv­ nost a zbytečnost vztažného zájmena. ... Následuje o začátku (exordiu). Začátek je řeč předchá­ zející vlastní vypravování a k vyslyšení žádosti, a to tro­ jím způsobem: vtipností, pozorností a laskavostí. Říká se, že začátek je řeč předcházející; jako thema je začátek bo­ žího kázání a předehra je začátek hudby, tak exordium je za­ čátek rétorické řeči. Říká se: vhodně připravující poslucha­ če; proto začátek může být nazván podnět řeči, protože má podněcovat posluchače k poslechu vypravování a vyslyšení žádosti. Proto by byl chybný začátek, kdyby neodpovídal vy­ pravování a kdyby náležitě nepodněcoval příjemce vtipností, pozorností a laskavostí k vyřízení zamyšlené záležitosti. Proto říká Cicero: Posluchač se stává učelivým z předcházejí­ cího uvedení látky... Posluchač se stává laskavým pro záslu­ hy osob a věcné okolnosti. Posluchač se stává pozorným, pozná-li ušlechtilost záležitosti. ...

Následuje o vypravování, které se připodobňuje k in­ dikativu a popisuje se takto: Vypravování je uvedení věcí, jež se staly nebo jako by se staly; a říká se, jako by se staly, protože se vždycky nevypravuje věc, která je, byla nebo bude, ale někdy se vypravuje o věci, o níž smýšlíme, že bude, jak se děje v skládátelském umění (ars diotandi), v němž se chceme vyovičitl. A vypravování je jednou o přítom­ nosti, jindy o budoucnosti, jindy o minulosti. Dále třeba po­

- 73 -

znamenat, že vypravování má v sobě obsahovat tři věci: Hejprve má být krátká, majíc ohled na množství látky, vzhledem k čemuž nemá obsahovat nic zbytečného nebo neúplného. To se pak stává, jestliže se ve vypravování neopakují tytéž věci, protože opakování téhož výrazu působí nelibost. Odtud praví Cicero v Rétorice: Různost osvěžuje mysl, jednotvárnost je matkou nechuti) také že se nekladou do vypravování ty věoi, které mohly být pochopeny v předcházejícím. Za druhé má být vypravování jasné a zřetelné, majíc ohled na chápavost po­ sluchačova nadání. Jinak se odpovídá vzdělanému a jinak prostému člověku. Vypravování je tehdy jasné, když v něm není nic dvojsmyslného nebo záhadného. Za třetí má být vypra­ vování pravdivé nebo pravděpodobné. Dále třeba podotknout, že ve vypravování se obyčejně vyjadřují různé záležitosti a to se stává různými slovy ... Dále třeba poznamenat, že vypravování se má připojovat k začátku jistými znameními, podle starých rétorů těmihle znameními: odtud, pak, podle mo­ derních těmihle znameními: pročež, ovšem, proto, tedy, v témže závěru nebo v jiném. Jinak vypravování se klade bez zna­ mení, nepředohází-li začátek. ... následuje o žádosti a závěru. Žádost je výrazná řeč o předmětu, o nějž se žádá, nebo žádost je řeč vyjadřující odesilatelovu vůli o tom, co žádal, aby se stalo nebo nesta­ lo. A jak je žádost čtvrtá část dopisu, nenazývá se žádost proto, že vždycky obsahuje žádost, ale často protože je v ní žádost obsažena. A k dobré žádosti se vyžaduje, aby byla spravedlivá a čestná; jinak se poškozuje čtvrtý princip diktámina, totiž slyšitelnost, na němž se zakládá povaha diktámina, a tak oelé diktámen se stává vadné. Jest poznamenat, že se to stává čtyřmi způsoby, kde se něco nespravedlivě žá­ dá; verě: Více se žádá příčinou, časem, věcí a místem. Pří­ činou, jako když ode mne něco žádáš z titulu koupě, co jsem dlužen z titulu slibu. Sasem, jako když ode mne žádáš na ve­ likonoce, co jsem dlužen na svátek sv. Jana. Věcí, jako když žádáš dva groše, když přece jsem dlužen jeden. Místem, jako když žádáš v Praze, co jsem dlužen jinde. Další poznámka je, že žádost může být ozdobena příslovci jakosti, jako jsou: pokorně, oddaně, důvěřivě, pozorně, pečlivě a podobnými, kte-

- 74 -

rá určují žádaoí slews® nebo jiná slovesa, která se kladou namísto žádaoích sloves* Saké žádost se připojuje k vypra­ vování srovnáváními příslovci, jako proto, pročež, tak, například* Proto důvěřivě žádám vaši lásku, Závěr je umělý konec diktámina vyjadřující, jaký prospěch, nebo néprospěoh následuje s žádosti, byla-li vyslyšena nebo nebyla-11 vy­ slyšena, a je mnohotvárný: Jeden j® potvrzující, který se uvádí nezpůsob potvrzení, jako: Prosím Vaši lásku, abyste mi přispěl, abych mohl dosátaumti pokladu védy, který je všem otevřen. Jiný je záporný, jenž se uvádí záporně, jako: Račte mi tak přispět, abych nabyl dohnán hanebně odejiti od začatého studia. Jiný j® podmínkový se spojkou jestliže, jako: Prosím, abyste mi poslal peníze, jestliže chcete, abych měl sdar v začatém díle. Jiný je důvodový, jenž odůvod­ ňuje žádost, jako: Prosím, abyste to udělal? nic totiž bych v této věci nepokládal za přijatelnější. Jiný je vylučující, který se uvádí výrazy jinak, potom nebo jindy, jako: Prosím, abyste mi poslal peníze, jinak se musím s ostudou vrátit ze studia. Jiný je účinkový, jenž uvádí účinek, vyplývající z údajů v žádosti, jako: Prosím, abyste mi v této chvíli ráčil pomoci, abych vám tak byl plněji zavázán. Třeba dodat, že závěr se může připojovat k žádosti podle povahy látky diktámina těmito přechodníky: činíce, uvažujíce, dbajíce, dále spojovacím zájmenem: to. Prosím, abych byl vyslyšen? jestliže to učiníte atd., dále spojkou podmínkovou jestliže, důvodovou protože nebo vylučovací jinak. ... Protože u dokonalého skladatele ne vyžaduje bohatství v latinském vyjadřování, je třeba o tons tedy uvést některá pozorování v pravidlech. Nejprve o jménu ve vlastním smyslu se podává tohle první pravidlo: Skladatel může tvořit pří­ davná jména mnoha způsoby, nejprve podle účinku? tak říkáme: smrtonosné kopí, smrtící meč, deštivý vánek, jasné slunce, mrazivý měsíc. Kopí se nazývá smrtonosné jako přinášející smrt. Za druhé může tvořit jména podle výsledku, jako jsou táhl®: zkomolený, kusý, křivonohý, poraněný, posekaný atd. Za třetí se mohou brát jména podle odění, jako: opatřený ko­ pím, ozbrojený, oděný v sukni, ozbrojený mečem, opatřený no­ žem apod. Za čtvrtá podle rodu, jako prut Davidův, pokolení - 75 „

Priamovo, tak výrazná podle rodu. Za páté podle místa, jako italské řádění, barbarská zuřivost. Za Šesté podle veliko­ sti, jako obrový národ, pidimuží pokolení. Za sedmé podle vnitřní jakosti dvojím způsobem, jako je dvojí jakost: po­ dle vnitřní jakosti, jako: pravdivý, vlídný, milostný, las­ kavý, mírný; nikdy podle zevnějěí jakosti, jako: bledý, osmahlý, červený apod. Druhé pravidlo: Skladatel může tvo­ řit přídavná jména od véoí véeoh kategorií; od substantiva, jako od Tulila tulliovský, od Aristotela ariatotelský, tak říkáme tulliovská výmluvnost, aristotelská moudrost. ...

Dialog! Bohemarii Tato příručka latinsko-české stylistiky se správně na­ zývá Copia latinitatis puloherrima, forme latinitatis vel oopia latinitatis (Třeboň C 5, f. 27a - 36a). Příručka má latinský úvod. Jádro tvoří česko-latinské paralely, fráze a konverzační obraty i příklady. První část je soustředěna podle částí listu, druhá uvádí rozmanité látky vyprávěcí spo­ lu s prosbami.

1. Zpověděl? svú modlitvu ■ Oracionibus in Cristo devote premissis.

3. Přiezen má a vše dobré k tobě « Salutaoione favorabili cum omni bono premissa. 4. Jakož člověk sěje, takež bude žieti Quemadmodum homo seminaverit in present! vita, sic in fu­ ture metet. 5. Dávám? to věděti tvéj milosti » No turn sit reverende vestre per presentes.

10. jakož mistři pravie ■ siouti poete versibus confirmant.

12. Protož proši tvéj milosti « Idcirco graciam vestram duxi flagitanóam. 17. Bohdáj sě měl dobře = Valete in Domino sine fine. - 76 -

22. Obohodí sě po svú rukú labor* manuun suarum vivit. 28. Pomáháj vám Buoh žietl Dignetur Deus dirigere labores vestre masala.

42. Krásná panna jde k nám v róžéném věnci ■ Virgo vultu decorata, roano serto presignata, vid*tur gressus auoa maturare ad nos. 63. Vlka nienie a vlk ka vsi » Ultro fortuna lupum offert preoonoeptum. 69. Podmazal jemu palec ■ Suffarcinavit šibl maraupium. 96. Ostřižen jest po žákovsku » Deíert coronam olerioalam.

123. Král Saský přěmohl uherského ■ Rex Bohemie triumphsvit in regem Ungarie.

130. Slepioe sedieoi na hřadě i kdáěe « Gallina aedana in gramaoula gráciilat. 147. Osul sem sě po všem těle ■ Pustulas pacior tooius corporis. 162. Když tebe 6rt pokúěie, trp pokorné Temptaoiones dyaboli suffer paoienter. 167. Tato sé oba milujeta ■ Mutua cařitas viget inter eos. 172. čiň sě toho nevěda 1 » Pertransias illud ment* nesela! 179. Stul ustal « Appone digitum ori tuo!

203. Daj mi dar v letenstvie! Da miohi strene munusl

229. Milý brachu, kup ml poavleoenieI » Bone amazye, emae miohi munus dedioacionisI

230. Kup mi jarmark! >■ Emas mích! munus nundinarum!

- 77 -

278. Mám na to tvrdé hamfešty ■ Habeo super hoc autentioa privilegia. 283. Když jsi pán, proě sě chlapu modlíš a moha Jemu kázati? Cum sis dominus, cur preces porrigis rustic© pro preoeptis? 297. Dobrá noc « Beata nox alt vobis. 316. Tento list nemá ižádného zmatku = Ista littera caret omni suspecoione et reprehensions. 320. Již jsú masopust opálili ° lam karnispriviuai ad deposicionem ignis leticia deduxerunt.

327. Vzhlédáohu na sě po oku « Alter in alterius iactabant lumina vultus. 339. Vyčetl sem veškan Donát » Perfeci in legendo totum Donatum.

340. Vypsal sem ® Cotnplevi in soribendo. 341. Hernám s tiem nic ěiniti ■ Nichil ad me. 342. Co mi do toho? ® Quid ad me?

343. Co mne nenecháš? Quare iae vexaris? 357. Sic tak zlého, by k něčemu dobro nebylo « Sulla res adeo disoonvenions, quin alioui sít conve­ niens « 389. Koliko? let Jest? Quotonnis es? vel: Quot annorum estia?

406. Ve všeliké věci měj mieru, neb jest "věe vhod dobro” Omnibus adde modům, quia "virtus in medio consistit" 410. Kryješ sě mne » Pugis faoiera meam. - 78 -

411* Co zle dobudeá, toho zle poživeé. Tak obecná lidá mluvte «■ De male quesitia non gaudebls. Secundum oommuniter loquentes.

413. Pilen je mým dobrým = Solidturn est de mea promooione. 505. Šlechta nenie nic jiného nežli jedno zbožie zastaralé ■ Nobilita* nichil aliud est nisi divioie inveterate* 507. Vlk leží netyje Lupus per sompnum non inpingwatur, vel: Viola non fovent nos.

552. Rohlík Tortuosa sanoti Martini.

- 79 -

II latinakočeský paralelismus

Latihekočeský paralelismus existoval od 13. do 18.stol, v různých oblastech, žánreoh i oborech, v jazyku, v stylu i v literatuře:

1) Hojná se latinakočeský paralelismus sa střídáním latiny a češtiny projevuje v bajkách: Quadripartitus - Nová rada; De vulpe et amphora - 0 lišcš a o čbánu; luxta suum Ubitími - A ta panna stračlčka. 2) Těsný bilingvismus je v žákovské lyrice: Detrimentum paoior, Carmen přestat Deus osli, Nos expertes fere labe. More fasti querimus. 3) Jazyková latinakočeská terminologie zasahuje do sfé­ ry Školské i vší terminologie (zvláátě v encyklopediích).

4) Paralelismus v latinské a české stylistice je zalo­ žen v latinské větvi na latinské rétorice a konverzaci, běžné ve školách, i na užívání rétorických barev; v české paralele mu odpovídá často výrazně pěkný český obrat, pří­ sloví atd. Příkladem latinsko-české stylistiky jsou Dialog! Bohemarii. 5) Ze spisovatelů jsou bilingvisté zvláště Klaret, Hus, Komenský a Procházka. 6) Latinakočeský bilingvismus úzce souvisel se školou a školskou literaturou. Latinsky se ve škole mluvilo.

- 80 -

LATINSKOČESKÉ BÁSNÍ

Forma ad plebanoa ridiouloaa

5

10

15

20

Carmen pniíit Paus osli, v němž by to byl rozum cělý desoribendi varia. Qui suevimus sepe radí, jedli bychom často rádi, sed ubi oibaria?

Non dolore sine gravi nemáme£ ižádné krávy neque volatilia. In reprobum sensum dati nechtiel nám nic darmo dáti, quare agunt talia? Cohere noatra numquam léta byla by tohoto léta, nisi veatra graoia lungens carnes, piaum pani i dali nám jako páni pia aubventamina.

Faraem, sitim sepe pasa! propili ame kukly, pasy pře grandi penuria. Dominantě nobis aiti takměř nejsme nikdy syti, patimur crudelia.

Sacra nam finita miasa prázdna jest vždy naše mísa, horrent hano precordia. Residentes sepe soli jedli bychom i bez soli 30 tristes pre inopia.

25

- 81

35

40

45

50

Nos heredes nostrs oas* když nemáme, kto nám káže facers convivia: Nullius sunt verba doli, bychme zbáhali hory, doly, in vanum fient omnia. Mente fixi velud rota tak vždy bydlí naáe rota cum tota familia. Transiretantes multa vada, toí jest hrozná naáe vada, quod desunt viotualia.

Tale carmen vobis oudi již nevieme sami kudy, que šunt placibilia. Dec dante sumus sani, uvežemel i bez saní vestra nunc donaria. Que donate nobis letí, netřeba jest k tomu láti preoara potagia. 0 plebani, o preláti, neračte nám z toho láti, quod legamus villa.

Ita sumus oontemplati, což nám dáte, Buoh odplatí dando oentuplicia. Non licet nomen preterisse: Z Zleohoval sme tovarišie 60 ao castri familia. 55

More festi querimus virům virtuosům, quem et benedioimus hospitem graciosum

- 82 -

5

10

15

et ab ipso petimua munus graoiosum, ut summam nobis conferrat trium solidorum. Přišli sme na šest zpievajio ku pánu šlechetnému, jeho se daru radujíc vedlé biskupa ctného. Račiž ny obdařit!, toběí na čest zpieváme, chceml tvú štědrost chválit!, neb k tobě lásku máme.

Hospes amantissime, ex amicis unus, fac honorem hodie 20 nobis dando munus, ut possis diu vivere cum honorandis unus, pro quo nos cottidle pětitores sums.

25

Štědrého sme tě zvěděli, proto sme k tobě přišli, s biskupem před tě přijeli, obdaříš ny, ráčíš-li. Račiž ny obdařit! etc.

35

Clerioalis oonoio lure deprecatur, ut tua perpetua (s)alus augeatur.

Super mundi olimata semper agnosoatur, 40 virtue tib! tradita non diminuatur.

- 83 -

45

Štédroat ohTáléc i tvú 5aat, proaíaa daru tvéhv, rač nám dáti peněz Seat podlé bialcupa ctného.

Raíiž ny obdařit! ato.

- 84 -

III.

Stylistika

1. Coloros rethorioi 1. Her 2. Henris 3. Olar

t

4. TibDor

5. TibV 6. CR

Rhetorioa ad Herenniun Henrici da Isernla Kpistolaro diotanen Claret! Vocabularius graaaatious, v. 168-181 (Flajihans) Tlbini Doolaraoio oraoIonia da b. Dorothea (Jaffa) Tlblni Viatioua diotandi (DoakoSil) Candela rhetorlean (Hoffmann)

10 exoraatlonoa verborua (tropi, ornatus difficilia) 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.

Her Hoalnatio Rronominatio Denoainatio Circumitio Tranagreaalo 3uperlatio Intellootio Abusio Translatio Poroutatio

TibDor 128 129 132, 224

TibV 12 12 12

CR

139, 228 134, 226

12-13 12 12 12 12 12

88 87

136, 229 220 131, 223

85 90

90 90

35 verborua exomationea (figures, ornatus faoilis) Her 1. 2. 3. 4. 5.

Ropetitle Converslo Coaploxlo Traduotio Contentlo

Henris n H W *

Clar

TibDor

168 168 169 169 170

140, 142, 142, 144, 146,

- 85 -

230 231 232 233 235

CR

87 88 88 90 88

6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23.

Sxolanatio Interrogatio Ratiooinatio Sententia Oontrarium Meabrum Artioulua Continuatio Compar Similiter Cadena Similiter deainena Adnominatio Subiectio Qradatio Definitio Transit!© Correatio Oooultatio

171

171 172 w

172

n

w

173

174 174 175

148, 236 88 150, 237 153, 239 155, 240 158, 242 90 160, 244 161, 245 87 162, 246 88-9 163, 247 164, 248 165, 248 166, 250 89 168, 251 88 169, 252 170, 252 171, 254 89 174 (23.) 173, 256 89 (22. Oooupaoio) 175, 258

176 (Diatinooio) 177, 259 (C-um) 176 25. Ooniunotio 178, 260 (A-um) 177 26. Adiuncti© tt 178 27. Conduplicatio (C-placio) 179, 261 181, 263 28. ?jj terpre tatio 183, 264 179 29. Commutatio 185, 266 30, Parmiasio 186, 267 179 31. Dubitatio 187, 268 32. Expeditio 188 (D-io) 33. Diaaolutum " (D-lo) 180 189 34. Praeoiaio 190 35. Conoluaio

24. Disiunotum

- 86 -

89

88

89

90 91

19 exornationes sententiarum Her 1. 2. 3. 4. 5.

6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19.

Henris

TibDor

Diatributio Lioentia Deminutio Desoriptio Divisio

192 193 197 198 198

Frequentatio Expolitio Coatnoratio Contentio Similitude Exemplum Imago Effiotio Notatio Sermooinatio Conformatio Signifioatio Brevitas Demonstratio

199 200 201 202 203 203 204 205 205 206 207 194 207 208

rt

n

(1.) (2.) (4.) (Di-) (5.) (6. Divisio, disiuneoie) (7.) (8.) (9.) (10. C. olausularum) (11.) (12.) (13.) (14. -foo-) (15.) (16.) (17. -for-, -fir-) (3.) (18.) (19.)

2, Klaretovy Rétorické kvóty ve Vokabulíři Rethorioa mluvokrása color okrasa diotamen aloženie poeta dotnyá leník riomus rykni metrum zmSřenie versus veri metrious z verióv proaaious z dlúhopiaa aalutacio pozdravenie oomparaoio namluvenie

exordia počátek petioio proáenie narracio rozpravenie oonolusio zátvora litera lístek epištola poselstvie privilegia haníest oirographus hamperk formata svatolist repeticio navráoenie oonversio při/e/vrat

CH 84

complexio spletenie traducoio pojati# (pojětie) contencio svářenie exclamacio zavolánie sentencia súzenie contrarium protivnost artioulus zrovnánie agnominacio pojmenovánie salus zdravte transioio dokládáni* correocio popravenie

oocupaoio namlúvanie distinooio rozdělenie coniunccio svázaní# adiunccio přivráceni* oonduplaoio podvojeni* commutacio proměněni* dubitacio mýleni* přečisto obřezánie transsumpcio přiloženi* sterna okrášleni*

3. Tkadleček Tkadleček dovršuje v 1. desetiletí 15. stol rozvoj ré­ torického stylu. Výrazné j.ou vydatně využité prolongující ozdoby (synonyma, interpretatio, commoratio, exemplum, interrogatio, sententia, alegorie, repetitio, exolamatio, annominatio, gradatio). Na vrub doby připadá záliba v bajce a v modlitbě. četné ozdoby jsou uměle propletené. Tkadleček, v němž jakoby bohatě zbarvené květy krásnýoh a umělých tvaru slavily největší rozkvět na závěr středověku, je pokračova­ telem, kombinátorem a rozšiřovatelem, který hýří pestrostí a frekvencí všech "barev".

35 slovních ozdob (sloh snadný) Repetitio Ve vývoji stylu měla zvláštní význam, a proto si zaslouží srovnávací kapitolyj anafora. Conversio Epifora, je vzácná a řídká. Conversio s "jest" je v Desateru 375-6) a u Tkadlečka (7, 53). Tkadleček je v této figuře střídmější než Dalimil. — TřRS 268. — L 267 - 377. 16,160: euá nás, klni nám, zavrz nás...

- 88 -

Complexio Kombinace anafory a epifory. — L 271 -4. 1, 25: Kaž ae a lekaj se tebe vše, což se narodit! má, což živo býti má, což na světě přebývat! má!

Traduotio Idem verbum ponitur modo in bac, modo in altera re, vtipná slovní hříčka. Byla v Alx i u Dal. — TřRs 269. — U Tkadlečka asi není. Contentio Antithese a různým obsahem a rozsahem ai ve vývo.ji stylu za­ slouží samostatné kapitoly. Exclamatio K vyjádření bolesti nebo rozhořčení se užívalo citově zbar­ vených zvolání, exklamací. Začínaly citoslovcem ach, jsou již v Alx a u Dal. Exklamací a ach výrazně začínaly některé lyrické skladby. 1. kap. Tkadl je bolestným nářkem žalobní­ ka s annominacemi ach. — TřRS 268. — TřRul 77. 2, 27: Hara, hara, ba slyš... 5, 38 -9: Ej, ej, Neščestie ... Ach, ach a vše na tě, zlé Neščestie...

Interrogatio 5, 40-1: Řada řečnických otázek: Ej, zlé Neščestie! I coí sem tobě kdy tak protivného učinil, že mě dřéve času zahubuješ? I v čem sem se kdy proti tobě obmeškal, že mého jinošstvie a mé mladé postavy ve­ selé časy chceš odjieti a již odjímáš? I co jest tobě příčina, žes mi úraz, žes má smrt, žes má muka, žes' mé zahubenie? 16, 167: Řada otázek, které přecházejí k ozdobě complexio: I co kdy tobě učinilo viece nepokoje nežli milost? I oo tě kdy popúzelo k nepokoji nežli milost? I co kdy ke všem světským marnostem držalo a silně tě k ritn vodilo? Jedno milost!

- 89 -

Ratiooinatio Obracení se otázkou k sobě. — TřRul 77. 15, 1551 >a, škaředé Heščestie, divíš se tomu • tiežeš se mne, prod se tebe nebojím. Proč r.nebo zač byoh se tebe bál? ... Sententia Sentence, přísloví, heslo. Hojná v Tripartitu a v Quadripartitu. -- L 163 - 411. 9, 66i ne vše jest zlato, oož se skine ... 10, 76: Po vóni kořenie, po vinš sukno, po barvě roadlei, po řeči člověka múdří lidé umějí seznat!. 10,94: Dřevo, ještě se za mladu ohnútl nedá, k starostí, když zaschne, rádo se přelomí a sehnuti se nedá.

Contrarlum ■ contentlo.

Membrum Dvě nebo tři stručné věty. 11, 106: Zimnice tě ztluc, suchotiny tě zasušte, mrtvice tě nemilostlvě posedni! 12, 108: Oč bychom my pak s tebú zacházeli řečí, a ty jle rozumětl nechceš a ty jle tbáti neumieš a ty jle sobě k užitku přivést! netbáš?

Artioulus U Tkadlečka asi není. Continuatio U Tkadlečka asi není.

Compar Stejnoslabičné isokólon. Prozaické compar se shodovalo s ver­ šovým, zvláště ještě mělo-li rýmy. Kombinace se stejnými kon­ covkami jsou v lat. a čes. stylu: Duloiter sonát, suaviter intrat, letaliter oooupat, irremdiabiliter totum vastat (Qu II 27) - jeho déli, jeho šíři, jeho húšči, jeho číří, je-

- 90 -

ho dáli, jeho blíži (Kat. 1848 -51). Figura nonpar působila, že poetický verš a rétorická kolon byly podobné útvary, např. té radosti, ještol mají jaký? pokoj taoí mají, ti, jenž sě v Bozě koohají kto v milosti přebývají (Tkadl 12, 130). (HR 1965 -6). Osmislabičná izokóla a rýmy se podobají osmislabičnému ver­ ši; jde o rétoricko-poetioký izosylabisauja t olaritate prudenoie, largitate lustioi®, finaltato oonstancie, paroltate modestie (Qu I 27). effunderis in allturn, sparger!a in omnem ventum (Qu II 2). maximě se vilifioat, qui se magnis dignificat (Qu II 3). — TřPootFab 236, 239.

Similiter oadena a Similiter desinens vytvářely zvukové rýmy. Jsou v lat. i v čes. stylu, u Tkad- ?■ léčka vzácně. — TřRS 264. 5,39: Temná noc, ta mě již pojala v svú moc ... Adnominatio (Anno-) Paronomasia, opakování slov téhož základu pro vtipnost, prolongaoi a myšlenkové zdůraznění. Je hojná v lat. a Ses. sty­ lu u stejných slovních skupin (lux - světlo, nobilltas šlechta, mirarí - divit! sě). — LM 1, 668 -9. — TřRS 266 -7. — TřRul 40 -51, 74. — LB 1, 109.

Subiectio Stručná a rázná forma, spíše právnická, u Tkadlečka asi ne­ přichází. Gradatio Klimax, stupňuje myšlenku tak, že každé poslední slovo věty * předcházející se opakovalo na začátku věty následující. Je­ den typ gradace vystihoval užitek, řád, odpuštění, druhý souvisel i s tzv. gradus amoris (stupněm! lásky) a míval

- 91

u nás iíastný konec. — TřRS 267. — LB 713 -14. — Oradaoe byla jedna a nejmilejších forem Tkadlečka. Do finitio (diff-) Objasniní pojmu. V Qu I 2 se objasňuje pojem sapionoia. — TřRS 269. — TřKar 51. — BolzBegr 213 (Rrklirung). 12, 129: Meb pravá milost dvú lidí spolu no nio jiného, nežli jedna vuole a jedno chtinio jich obú, a roslúčenie nebo rozdšlonie milosti nonio jiného, než­ li nesvornost a nejednota mysli. 12, 130: I 00 jest jiného žalost nežli dokonánio nikteré tobi milé a utišené viol?

Trans!tio Shrnutí dosavadního o naznačení příštího. V Tkadlečkovi nepřichází. Correctio Oprava, část opravující se uvádila slovem lamo. Tak často vznikal paralelismus kladu a záporut non - luno, no - ale. — TřRS 269. Oocultatio (Oooupatio, praeteritio) TřRS 269. Diaiunotum. —- Coniunotie. — Adiunotio. V Tkadlečkovi nepřicházejí.

Conduplioatio Opakování jednoho nebo více slov, nikdy i čtyřnásobné. Na­ značovalo citové vzrušení, rozhořčení nebo podiv. — TřRS 269. 7, 52: Však potom dálež dálež túhy jeho podšedše... 12, 112: Ba slyš opit, pilné slyš a slyš a dobře to slyš. Intorpretatio Variaoe slov, výklad jinými slovy, opakování myšlenek, synonamace. — TřRS 263 -4.

- 92 -

1, 25:

Křič a volaj i úpěj ... To věe zlé se tebe drž a tebe se nikdy nepúščejI Vezmi tě v svú moc všechna tesknost, bul při tobě všechna bieda, obklič tě všechen zámutek!

Commutatio Epigramatioká proměna sentence v opak, u Tkadlečka asi není.

Permissio V Tkadleěkovi není. Dubitatio Otázka, oo se má volit ze dvou možností. 10, 79: krásna byla? Buá pak, že jest byla krásna aneb žel se zdála krásna... Expeditio Volba jednoho důvodu po vyjmenování více důvodů. 2, 28: Též my tobě, ty kto jsi, řeči tvé a tvému volání stát! chceme a tě slyšet!, jakož již slyšíme a slySeti chcem, ač déle volat! budeš, avšak ne z téj miery a tiem úmyslem, bychom se čili, bychom nad tě byli povýšeni, ani z té miery, bychom k tobě měli lásku takúžto, ješto bychom jsúc na tě laskaví i tvé řeči stáli, ani z téj miery, bychom k tobě měli které slitovánie...; než jedno z téj miery a tiem připuzením, že na nás voláš násilím, mordem, výbojem...

Dissolutum Asyndeton, bezespoječnost. 5, 39: Boj sem již pohřieohu hanebně ztratil, oti sem umenšil, chvála má již stala, dobré slovo, jenž sem je byl skrze ni dobyl, to se zpět obrátilo. 9, 66: Ta? jest slyšévala mnoho, myslila vhod, málo odpoviedala.

- 93 -

Praeolsio Není v Tkadlečkoví.

Conclusio Umělý závěr z důkazů. 15. 156: než poněvadž člověk nejsi, než... nějaký atlen člo­ věčí a něco zlého..., já za to mám, že nikam jinam nepojdeš jedno tam, kdežto všichni zlí a vše zlé přebývá, u pekle, u propasti hluboká, ježto konec psotě a bledě nikdy nenie aniž bude na věky. 10 tropů (sloh nesnadný) Horninatio Užití nových a neobvyklých slov. V Tkadlečkovi je to malova­ né c a omámenec. — TřRS 264. — TřKar 42. — S3 0, 448.

Pronomlnatio Přidělení jiného jména místo vlastního z důvodu ohvály nebo hany. 9,75: o Adličoe: Ona? jest ta druhá Julia, oiesařova Gala dcera... 15, 153: o Neštěstí: Ty si již ve všem zlém ohýralo jako který Kain v své zlosti, v tvém srdci zapeklitá jest všecka zlost jako v kterém faraónovi... činíš jako onen zlý a protivný kněžského řádu člověk Abimelech ... I zdalis' ty také druhý Saul? Denominatio Metonymie. — PM 102 - 110. 3, 32: v představování alegorie autora jako tkalce: Já? jsem tkadlec učeným řádem, bez dřievie, bez rámu a bez železa tkát! umějí... Circumitio Perlfráze. V Tkadlečkovi hojně. — PM 118 - 122.

- 94 -

Transgressio Hyperbaton, vlivem latiny i v staročeském atylu časté (slo­ veso na konoi atd.). 3uperlatio Hyperbola, nadsázka. — TřRS 268. 5, 40: Nebí sem bez nie jako puol člověka, ni svój ni jejie. Neb to, což Síním, toí bez rozumu Síním... 7, 48: Jestliže se Bohem činíš, odejmiž tehdy ode mne amrtedlnoet, a? věčně neumierám...

Intelleotio Synekdocha. — PM 102 - 110. 9, 66: mužská řeS stokrát ženskú tvář epieš k sobě přita­ huje a lehčejé nežli žena muže. 9, 70: když která ženská hlava ... Seat ztratí. Abuaio Kataohrése. 10, 86: Od přirozenosti žena mievá dlúhé vlasy a krátký úmysl... Translatio Metafora. — TřRS 267 - 8. — L 189 - 423. — PM 24n. rei ante ooulos ponendae causa: 14, 139: Neštěstí o sobě: Myl sme posel božie ruky... Myt sme bič ohbitý a holka a kyjík všeho stvořenie Stvořitele. Myl sme senosečeo tupú a pilkovatú kosů všech luk... Myl sme bičík, jehož švih prudce mršSí... Myř sme ta holka, ještoř se o žádného nikda nepřerazí... Myř sme rataj a zahradník rozlič­ ných šSepóv... brevitatis causa: 10, 98: Sirokl jest svět, ženské cti jest na něm mnoho.•• obscenitatis vitandae causa: Byly v milostné a dvojsmyslné lyrice a v žákovských skladbách. 9, 72: ještol tvů čest odjal..., ty pak vies, čehos' pak

- 95 -

hodna a co na tě, zedranú plachtu a děravý záa tě­ rek a otřelé pometlo, slušte. augend! oauaai 8, 55t Bychom say ... lidi jako zahradník ščepy ty přesaho­ vali a druhé s kořen nevyplenili v jich stavě, však by již jeden druhého jedl, jeden na druhém byl by jezdil, kto by a koho síly viece jměl... minuondi causa: 12, 115: Beúfaj sobi mnoho, neúfaj v své písmo, neúfaj v to, že dobře kloktat! a š Sabate ti unsieái ornandi cauaat 8, 55» ty vezmi to před se e znamenej a pilně znamenaj a rafijí svého rozumu na svém smyslu a v svém srdoi dobra a hluboko pevné a znamenité napiš... Sejpůvabnější a nejbohatěí metafory jsou sneseny na obraz milenky Adličky, Obra* pemikářky sám je poněkud iro­ nický. Neštěstí naopak užívá o Adličce metafor minuend! cau­ sa. Autor Tkadlečka rozdělil sioe úlohy metafor poohvalnýoh a hanlivých mezi Tkadlečka a Neštěstí, avšak obě strany ei vycházejí vstříc tak, že Neštěstí někdy přejímá chvalnou me­ taforu žalobcovu a Tkadlec jde ve svých obrazech až do ko­ mičnosti. Trsnslatio omandi causa začíná pevně v 5. kapito­ le, v účinném množství a střídání: deničnio záře, světlá hvězda, blesk třepetný, jasné slunečko, korúhev s třepetnýa praporcem, ostrorohý diamant, klénot (5. kap.), topička, libolíčka, holubička, hrdlička, sokolík (7. kap.), liblíčka, okatička, libomyslička (9. kap.), nětička (10. kap.).

Permutatio má zvláštní kapitolu v souvislosti s protiklady a záměnami. 19 myšlenkových ozdob Distributio Rozdělení nebo vypočítávání vlastností, záležitostí, osob. Oblíbený výpočet v literatuře vůbec. 2, 27: hlas neb skřek člověka volajícieho má býti slyěien

- 96 -

2,30:

pro čtveru věo ... První hlas ... Druhý ... Třetí* ... čtvrtý ... směj se nám také jmenovat!, kto jsi: Jsi-li král, knieže neboli kto řádu vyššleho ... Jsi-li řádu rytieřského neb panošakého... Jsi-li pak řádu nižšieho, totížto snad městakého, neb-li řádu lidí uče­ ných...

Lícentia Obhajobná řeč proti nadřízeným. Je jí vlastně každá řeč ža­ lobníkova proti Neštěstí 13, 136: Ej, Hospodine, milý Bože! Cos' na tom zlém a haneb­ ném Neščestí shledal, žes' jemu toliko mooi dal, aby lidi smucovalo a s nimi, jakož ohoe, přebýva­ lo? Deminutio Litotes, zmenšení významu slova záporem. — TřRS 269. 7, 53: Bych? pak o nie mnoho mluvil neb pravil, k tomu? sem nedostatečen, hoden jie chválit! nejsem aniž vypravit! umějí jejie šlechetnosti.

Descriptio Výklad a popis následující věci 14, 142: popis obrazu Neštěstí v Římě; kázal jest nás takto vymalovat! a vypsat!. Divísic Rozdělení dvou alternativ, stran, mínění a jejich rozsouzení, kritika, pokárání. 16, 176n: Mohutný závěr spisu: Zncmenaj vešken stav lidský... a shledáš ... v těch všech věcech, jenž bydlé kakúsi zlostí v sobě sami, vnitř k lidem, jeden k dru­ hému ... Protož mlč a Bohu pilně děkuj, že jest tě ... té tvé jisté zbavil, pro niž by ty se byl Boha zbavil...

- 97 -

Prequentatio Soustředěná výtka. 2, 29s U povětřie mluvíš, větrně sobů toěíš, tužíš nevěda, co žaluješ - komus' cos' hrozíš a sobě ani nám ne­ dáš pokoje.

Expolitio Vyjádření jedné myšlenky různými a více výrazy. 5, 41: Ona? jest přeš, ty si, Neščestie, samo se mnů osta­ lo ..., neniel mně již kto dada veselú odtuohu a řka; "Netbaj, mláds', nestýskaj sobě; Buoh tě stvořil, Buoh tě živit! bude; Buoh tě dal dobrý smysl.

Commoretio Setrvávání na místě, u dobrého řečníka rozptýlené po celém díle. V Tkadlečkovi je také pevně v projevech obou protivní­ ků.

Contentio Myšlenkový svár a protiklad s různým obsahem a rozsahem. — Samostatná kapitola. Similitude Řeč, která nás přivádí k nějaké věci v podobenství, v přirov­ nání. — Samostatná kapitola.

Exemplum Příklad původně s uvedením autora. Sbírku dvou set exempel (Exemplarius auctorům) sestavil Klaret. Také Quadripartitus v exordiu ukazuje na exempla ve své sbírce s odkazem na Aris­ totela: Secundum Aristotelis sentenciam in Probleumatibus suis quamquam exemplis in addiscendo gaudeant omneš... Exemplum má tytéž druhy jako similitude, někdy je vázáno na historickou osobu. — IE. — IEP. — TřKar 22. -- SLT 103. — Nier 291. 8, 58: Tií činie jako Alexander Veliký: vida jednu moc svů veliků, jenž ji měl na světě, kázal sobě oběti

- 98 -

modlitbami učiníti... Znamenav to jeden služeb- < nik jeho, řekl jemu: ... A zdali nevieš, častokrát vietr veliký duom zvrátí a dřevo, jenž hluboko v zemi stojí, častokrát z kořen vyvrátí?" b

Imago Formální srovnání podle podobnosti pro ohválu nebo hanu. 10, 77: Práv nám tvé volánie, tvój skřek jako skřek húeerový, ščebetánie husle, pláč tvój nám právé jako neobmazaného kola vrzánie a škřípanio. Bffictio Portrét, tělesná podoba. — TřPoetFab 238. — V Tkadlečkovi je to portrét Adličky. 7, 53: Nazbyt jest měla obyčejóv dobrých a ctných i ctno­ stí jiných) krásna? jest, pěkná? jest, ochotna? jest nade všecky své družice a tovařišky, zrostu pořádného, řeči libé, vzezřenie milého, obyčejóv dobrých, kroku rychlého, ohodu zpanilého, veselých a ochotných přímluv, ladného promluvenie....

Notatio Líčení povahy, vlastností a gest jistými znaky a projevy. Za notatio možno považovat vlastní představení Neštěstí v 14. kap.

Sermoclnatio Přidělení více řečí různým osobám. 16, 161: řeč matky, Tkadlečka a mudrce: "Blahoslavené jsú ty ženy..." ... "Pane, to vše, cos' nade mnú uči­ nil..." ... "Spravedlivý často z tesknosti své... Conformatlo Prosopopeia, přidělení řeči osobě nepřítomné nebo neživé. V Tkadlečkovi zvláš? nepřichází.

- 99 -

Significatio Náznak 5 způsoby: přehánění, dvoj smysl, nezdůvodnění, nápověl, podobenství, 16, 166: 0 jejie nevěře mluvíš, a my o tvéj jie nikdy nepo­ pudili proti tobě...

Brevitas Braohylogia, stručnost, krátkost (LB 437), epilog (TibDor 208). 16, 183: v epilogu zkrácení oitátu z Burleve: "Uměnie, učenie a přirozenie nio plátno nenie na to ělověku." Demonstratio živé představení a vylíčení věci před očima. 1, 26: na tě bude a buí všady voláno a křísáno hlasem ve­ likým: "Auvech, nestojtel Ach, aoh, běda a přebědal", rukama vinutýma, očima plačtivýma, lkánim, voláním nepřeštanlivým, hlavú rozprostřavú, rozptý­ lenými vlasy, nepokojným životem, kopajícími noha­ mi, na tě, zlé Neščestie... Tkadleček měl rád synonyma a pleonasmy z důvodů prolongačníchj jsou u jmen i sloves. Z rétoriky převzal i odbočku (digressio). Měl rád přísloví a bajku. Tkadleček je dílo slo­ žitější než Ackerman a tvoří vrchol staročeské prózy.

4. Styl Písně o legátu Karvajaloví

Reformace a husitství se užitečně spojily s teoretickou rétorikou a poetikou. Tak je tomu zvláště v husitských pís­ ních. Píseň o Karvajalovi popisuje nezdařený pokus papežské­ ho legáta Jana Karvajala odvézt z Prahy r. 1448 originál ba­ silejských kompaktát a zmařit přijímání podobojí. Píseň je ironická invektiva proti Karvajalovi, psaná jasným a prostým slohem, se vzrušeným afektem, v pětiveršových strofách, kte­ ré jsou složeny ze čtyř osmislabičných a pátého sedmislabičného verše. Rétoricko-poetické ozdoby jsou střízlivé a stříd­ mé . - 100 -

Rým (similiter cadens) je sdružený} někdy se rýmuje i 4 - 5 veršů. Tradiční jsou rýmy na -ost: poctivosti - duostojnosti (96-7), velebnost - přítomnost (116-7), milosti poctivosti (151-2). Tyto rýmy odpovídají lat. rýmům na -itas Dále se častěji rýmují substantiva verbalist obnovenie - ma­ lováni* - okrášleni* - krášeni* (51-4), poslúženie - odpla­ ceni* (121-2), přivítaní - svolání (176-7), potvrzeni* přijímáni* (188-9). Zvolání (exklamaoe) prozrazují vzrušení skladatele: Ach že jsme to zmeškali! (120); Ach, toí jest jisté znamení* (137)} Ó, vítaj, přežádúcí! (156).

Antiteze (contention**, oontraria) jsou slovní a nehojné: pravdu - bludem (83-5), pohanský - křesťanský (208-9).

Otázky Proto - lis aby s tím k Tiem-lis se

(interrogationes) jsou vzácné a ironiokét z Říma vyjel, nám do Čech přijel? (221-2). chtěl pomstit!? (236).

Přirovnání (similitude) je jedno: byl by ujel jako sova (244), tj. tajné.

Bezespoječnost (asyndeton) je dost častá: od pánuov korúhevných, urozených, statečných (8-9). — že chce do Čech poslat!, milostivě opatřit!, vše dobré zpuosobiti (38-40). — vyšli, páni vyjeli, pod nebesa jej přijeli (68-9). -opět se povětřie vstrže, obě korúhvi utrž*, do přiekopu svrže (173-5).

Dost četná je také dvojčlenná bezespoječnost, např.: ale před šlojířem klekal, s poctivostí líbal (199-200). Mnohuspoječnost (polysyndeton) je vzácnější: kterak by zemi zřídili a krále zpuosobili - 101 -

a arcibiskupa konali (21-3). — také kněžím i mistmom i všelikým farářuom (56-7).

Anafora (repetítio) je jednou (nevýrazně)t tu do domu U slona, tu mu hospoda dána (148-9).

Začátků veršů spojkou "a" je třioet devšt. Préfixy pře- (lat.pře-) mají účel ozdobnýt převesele (60), přežádúoí (156), převelikého (202), předrahá (110). Verš "Viz smysla nemúdrého" (201) má svou původnější versi v skladbě "0 Pravdě" ("Pravdo, milá, tiešil tebe")t "Viz jioh nemúdrého smysla" (46).

Skladba proti Karvajalovi je zapojena do proudu reformně husitské veršované kritiky a satiry.

Husitské poezii šlo víoe o věo a "pravdu”, proto její podání je stručné a prosté, bez mnoha rétoriokýoh ozdob, zdů­ razňuje i pokom. To se ozývá i teoreticky např. v utrakvis­ tickém manuálníku.

- 102 -

IV Kompozice

Základní skladba středověkého diktámina měla pět částí: salutatio, exordium, narratio, petitio, conclusio. Salutatio (pozdrav) se týkala obyčejně listin a listů.

Exordium (začátek, inoipit) byla zdobená část literár­ ního projevu, stylisticky charakterizovala písemný projev. Literární exordia mívala arguments a loco, a tempore, a re.

Narratio (vypravování) byla ústřední část literárního díla. Líčí, popisuje a charakterizuje nějakou událost, čin, děj nebo podává úvahu. Látka podléhala literární prolongaci (amplifikaci) nebo abreviaci (rozšiřování nebo zkracování). Byla stálá, neměnila se, bylo třeba imitovat (napodobovat). Petitio (prosba, žádost) byla zvláště v žákovských skladbách, koledách a dopisech. Studenti prosili o peníze nebo jiné příspěvky.

Conclusio (závěr) bylo rétorické i logické uzavření dí­

la. Skladby mívaly také svůj rámec} bývala to duchovní ale­ gorie pozemská i posmrtná (např. v Nové radě symbol Orla a Labutě), Kristus - alfa a omega atd. Výrazným kompozičním prostředkem je antiteze. Antitezí se užívalo v literatuře od stylizací až k tvorbě antitetiokých žánrů (sváry, spory). Číselnou dispozicí a s etickým zřetelem jsou rozděleny a komponovány některé literární soubory. Malogranatum je roz­ děleno podle tří stupňů mravního zdokonalování (počínající, prospívající, dokonalí). Quadripartitus je rozdělen podle čtyř hlavních ctností (stejně tak Regimen Michala Pražského).

- 103 -

1» Initium a tempore

Initium a tempore, začátek a určitým i neurčitým časem, byl v rétorikách a poetikách teoreticky doporučován pro diktámina, básně, listiny atd. "časové začátky" byly v stře­ dověké poezii častější: "Když za dávných časuov v Hřiešě", "Král Lev ten času jednoho", "Již? jest zima přišla", "lam vemalis amenitas" aj. Teorie o časovém začátku přešla až do obrozenské literatury.

P. L. čelakovský úvodní baladu Ohlasu písní českých Toman a lesní panna začíná kouzelnou vigilií Večer před svá­ tým Janem. K. J. Erben rozvinul v Kytici kalendářový a časový princip velmi široce. Úvodní Poklad je pašijová (velkopáteční) pověst. Jako v pověstech se uplatňují typy velikonoční, vánoční a jiné, tak kalendářový a časový princip proniká ce­ lou Kyticí. Časový začátek mají i další básně: "Již jedenáctá odbila" .... Svatební košile. "Tma jako v hrobě, mráz v okna duje".... Štědrý den. "Šedivé mlhy nad lesem plynou" .... Záhořovo lože. "Ráno sedá ke snídaní" .... Vrba.

Střídání začátku podle místa a času (a loco a a tempore) je v básních: "U lavice dítě stálo ... Poledne v tom okamžení" ... Polednice. "Na topole nad jezerem seděl Vodník pod večerem" ... Vodník. K. H. Mácha začíná svůj Máj ne bez tradice z barokních májových kalend: "Byl pozdní večer, první máj".

Cyklus čtyř ročaích období zbásnil J. Neruda v Prostých motivech.

- 104 -

2, Initium a looo

Začátek podle míata bývá častý v drobných skladbách lyrických nebo lyrickoepiokýoh: z Ach, tol sem smutný i pracný i nevzácný v cizém kraji Ale oni na Beránku Barvy všecky, jenž roštů na poli Dubec stojí prostřed dvora In prato viridi Nos expertes fere labe bydlíme u samé Labe Praga mater arcium Praha kaoieřská škola šla dva tovařiše v jedno miesto tiše Truchle k nebi volám také k zemi V Straohotině hájku V uokenéčku stáše Viemí jednu dúbravku Místní začátky jsou i v obrozenské poezii Čelakovského, Erbena a Máchy. Romanticky starobylou inspiraci mají některé místní začátky Máchovy: Celá ta krajina Hle, co v zeleném hájíku V šírom poli dubec stojí Zelených na lukách želetínky háje.

3. Poezie měsíců

Stará a folklórní literatura jsou sestry jedné tradice. Podle běhu měsíců se v chronologické kompozici cyklicky opa­ kují příslušné literární motivy, verše, říkadla a stereoty­ py. Měsíční charakteristiky s proměnami přírcdy, zvyků i ra­ dostí dávaly mnoho příležitosti k lapidárnímu literárnímu a stylizovanému zpracování, k zveršování mžsíční tematiky Vznikaly měsíční cykly. Měsíce byly stručně charakterizová­ ny, uvádělo se, co přinášejí, jaké radosti a plody, co kve­ te, podávaly se i zdravotní návody pro jednotlivé měsíce. Od - 105 -

latiny se postupovalo k národním jazykům. K latinským ná­ zvům měsíoů a k čtyřverší z leoninských hexametrů "Foto, ligna oremo, de vit* superflua demo” (Napájím, spaluji dře­ va, z révy odnímám nadbytečnosti) jsou připojeny v pražském kapitulním rukopise 0 71, f. 51a i české názvy měsíců.

Měsíční soubory byly záležitosti stylizovaných fikcí (Kalendář starý lhář), věo umění, víoe rozvinutého od rene­ sance. Inspirovaly se lyrikou i epikou, složkami duchovními i světskými, Školskými i lidovými. Líčení jednotlivých měsí­ ců nebo ročních období se připojovalo k různým skladbám, zvláště na začátek nebo jako úvod. Využívalo se protikladů zimy a léta. Měsíce se spojovaly s přírodně-fabulistiokými motivy (zvířecími, ptačími, rostlinnými), s různými parabo­ lami i s lidovými etymologiemi.

Měsíce měly charakteristické vlastnosti a byly inspi­ rací literárních zpracování a fikcí. Do literatury se zařatovala lyrická nebo lyricko-epioká líčení měsíců a ročních období, např. podzimu (Autumpni feounditas), jara (lam vernalis amenitas, Auxilia mundo prebens) a zimy (Frigoris šeřenitas, Jiží jest zima přišla). K jednotlivým měsícům se dále připojovaly pohádky, exempla, legendy, předpovědi, zbožná přání i sociální motivy. Únor měl pohádku o dvanácti měsíčkách. Máj, měsíc půvabu, měl přísloví o jedlých racích a básně o slavících. Prosinec se prý vyznačoval zabíjením vepřů (prasinec) nebo prosbami chudých. K měsíčním zpracová­ ním přispívala krása měnící se přírody. Od staročeské měsíč­ ní kompozice vedla cesta k novočeským měsíčním cyklům, např. k Tomanovým Měsícům. mEsíční čtyřverší

čtyři české leoninské hexametry stručně charakterizují přírodní dění nebo rolnickou práci:

Hruden a leden, únor, břězen, u Lucžie muky duben. Máj dřevo odievá, dvoj červen cheba nemievá.

- 106 -

Srpen oheb dává, zářij s pluhy ne poli stává. Říjen lovčí znáte, listopad a prosinec jmáte.

Praha UK I G 5, f. 100a syntetika o kombinaci slov navzájem, prosodie o rosměreoh a výslovnosti. Formy gramatik byly prozaické a veršované, učebnice, poznámky, výklady, pravidla, kvestie, zrcadla, su­ my, floras grammatiee, soubory okvivok, pojednání o druzích slov a pádech atd. Hlavní předhusitští gramatikové byli: Jan Gundrami, Jan Hasse, Jan z Jindřichova Hradce, Jan z Batolíc, Mikuláš Ti­ ta in, Mikuláš z Radonio, Vincens Gruner, Petr z Drážáan, Bertold z Bisenachu a František ze Lvova.

3. Kvodlibetáři

Kvodlibet byl každoroční dialektický a rétorický turnaj artistické fakulty, konaný pravidelněji od devadesátých let 14. stol. Tematika odpovídala artistické fakultě, vystřídali se zde její mistři. Disputovalo se v lektoriu řádných dispu­ tací. Kvodlibet byl jeden z nejvýznamnějěích aktů výroční artistické problematiky.

Volba staršího mistra, který měl vést kvodlibetní dispu­ taci, se konala v sobotu před Narozením Jana Křtitele (19. 23. 5.). Disputace pak začínala 3. ledna příštího roku, nebylli svátek; jinak příští všední den. Otázky dostávali mistři tři nebo čtyři dni před začátkem disputace písemně. Kvodlibetář přihlížel k odbornému zaměření mistrů. Z českých kvodlibetářů jsou známi: Štěpán z Kolína (1401), Ondřej z Brodu 1407 - 8), Matěj z Knína (1409), Jan Hus (1411), Michal z Malenio (1412), Šimon z Tišnova (1416) a Prokop z Kladrub (1417). Předseda kvodlitaetu (quodlibetarius) si pořizoval příručku,

- 121 -

přednášel prolog a řešil principiální kvestii. První otázka bývala položena rektorovi, druhá děkanovi fakulty a dále se postupovalo podle stáří. Závšr přednášel opět kvodlibetář. Kvestie a problémy řešily diskusně filozofiokou, vědec­ kou, společenskou i politickou tematiku. Postup kvestií v dis­ putacích byl konoesivní, negativní a dubitativní. Kvestie začínaly stereotypně "Utrum". Význam kvestií stoupal, když řešily dobové otázky.

Ondřej z Brodu: Úvod ke kvodlibetní disputaci Maje zahájit těžkou, i když vybranou práci kvodlibetní disputace mám pocity móněoennosti, tuhnou mé síly a ochabují samy tělesné smysly. Když totiž rozvážím povinnost a vidím tu trochu své schopnosti, raději bych utekl než se dal do pochybného zápasu. Kdo by se totiž odvážil střetnout na tom­ to Palladině gymnáziu, kde působí tolik nejvzdělanějších mužů, kteří jednotlivé dobré nebo špatné proslovy váží a oce­ ňují, kde jsou nejzkušenější a nejvycvičenější filosofové a mistři, kteří by zcela pohotově odpověděli neřku mně, když jsem vzhledem k světlu temnotou, ale i každému filosofu, jakkoli bystrému, jakkoli proslulému a odkudkoli přišlému. Zde jsou totiž pohromadě skuteční metafysikové, hlubocí pří­ rodní filozofové, půvabní etikové, pravdiví matematici, zku­ šení gramatici, hbití aritmetikové, na slovo vzatí astrono­ mové a chvályhodní hudebníci. Není umění pod velikostí nebe, ví-li se aspoň o jiných, které by zde nemělo stejné nebo i větší zástupce. Sláva této univerzity, jmenovitě mé matky artistické fakulty, se hojně šíří všude na zemi tak, že pro­ niká do krajin nejen východních, ala i západních, nejen sever­ ních, ale i jižních. Hle Prusové, hle Rusíni, hle Poláci, hle Bannonové, hle Angličané, hle Irové, hle Špauělé, hle Sasové, hle švédové, Dánové, Norové, Skandinávci, Finové, hle Benátčané, hle Italové, hle Lombaráané, hle Francouzové, kteří opusti­ li Paříž, hle Neapol, ba i mořský Kypr, hle Rýn, hle švábsko, hle obojí Bavorsko posílají sem své syny. Mlčím o okolních

- 122 -

krajinách, které věeahny osvítila sama matka artistická fa­ kulta. Jak asi má velký význam, když vychovala i jiné univer­ sity jako své ušlechtilé dcery a na plané pně naroubovala opravdu nejvybranější ratolesti. Ona Vídeň, ona Krakov, ona Heidlberg, ona Kolín, ona Wurzburg, ona Brfurt, jak je zná­ mo, obohatila vynikajícími osobnostmi, totiž svými výborný­ mi mistry. Ona je světlo a jas přilehlých krajin, ona jo pra­ men a původ sousedních universit. ó Slastné Sochy, ozdobené tak cenným náhrdelníkem, o Slastná koruno, která máš v sobS tolik skvělých drahokamů, ó nejšlastnější Praho, která uzavíráš tento ušlechtilý poklad ve svých útrobácht ...

Jste zajati temnotami nevědomosti a mlhy, jste zaujati také svatyněmi Spatné bájivosti, zajati také klamy světské rozkoše. Zde je světlo velké vědy, zde je pravda nejvyšší prozíravosti, zde je útěk před malátností a nečinností. Zde, totiž na artistické fakultě, vezměte, co můžete dát jiným pít beze studu: nevadnoucí vědy, nehynoucí poklady a chvály­ hodné stupně, jimiž se můžete stát hodnověrnými. Pojíte sem, pravím, nebol podle Anticlaudiána sama artistická fakulta poskytuje bohatství a uvolňuje otěže Štědrosti. Poskytovala mnohokrát, když vytvořila mnoho jasnýoh fi­ losofů, s nimiž se mám střetnout. Radostně dala našim mistrům nejslavnější poklady moudrosti, jak nyní ^asně vidíte.

Ale já oo mám dělat, abyoh se proti tolika a takovým střetl? Jistě smysly snad radí k útěku. ... Ale protože artistické fakultě, mé královně, mé paní a mé matce, se zalíbilo, abyoh na svých ramenou nesl takové břemeno, chtěl jsem ji věrně poslouohat. ...

Oteo, totiž Bůh, který je počátek všeho a příčina pří­ čin, matka sama rodička Kritova, která je královna nebešlanů, matka také ne nejmenší, což je artistická fakulta a sbor gymnosofistů. Bůh Oteo al mi poskytne nadání, Panenská Matka al posílí můj rozum a schopnosti, Matka artistická fakulta al ně prosím obveselí, totiž podporou mé nestatečnosti. Bůh - 123 -

Oteo al oěistí můj novkus, Panenská Matka al poskytne prosbu, aby artistická fakulta mýta prostřednictvím Slastná splnila srůj zákon...

Jan Husí Ivodlibet (1411) Otoo, Syn a Duch svátý* jeden všemohoucí Bůh, začátek všech věcí, v němž šijeme, hýbáno se a jsme, bos něhož není řádná naložen žádný poáátok, bos něhož, kdo chce niti spásu a myslí, že se může stát prozíravým bos pravé moudrosti, není nikdo zdravý, ale nemooný, není prozíravý, ale hloupý, bude v stálé chorobě a jako hlupák setrvá pořád v škodlivé slopotá, dokud se neobrátí se všech sil k sánému prameni moudrosti - nebol bos jeho nooi lidská křehkost nemůže nic zašít, nio poznat! a nic užitečně skončit!, nebol on jo za­ čátek a konec všeho, s nšhož, skrze náhož a v němž všeoko vzniká, vyvíjí se a odpočívá, který všude vidí, všude jo pří­ tomný a všecko naplňuje - k němu se tedy utíkán, aby ni rá­ čil dát! sílu k práci, moudrost k hlodání pravdy a náklon­ nost k náležitému ukončení.

K jeho chvále má především směřovat naše disputace, v níž je třeba, aby disputující a hledajíoí otázku k náleži­ tému provedení hleděl k tšmto třen všoon: 1. aby se rosznožila sláva boží) 2. aby se odstranila pyšná a klamná falešj 3. aby se odkryla neznámá pravda.

Vůbec jo třeba se v disputaci vystříhat! záliby v hašte­ ření a nicotné i dětinské vychloubačnosti. Ks kvodlibetní disputaci má přimála, abyoh se přiznal, omluva mýoh mistrů, totiž ctihodného M. Štěpána Pálěo a cti­ hodného M. Simona z Tišnova, kteří po sobě zvoleni universi­ tou svorná podali omluvy, a to vážné, aby nemuseli podstoupit nesnadnou práci. Já pak, který jsem k tomu méně vhodný, maje stále na srdoi péči, aby naše milá univerzita se bez cviku nestala neplodnou ve vědách a aby štěkajícím odpůrcům nebyla dána příležitost k utrhání, raději jsem zvolil přijmout ná­

- 124 -

mahu kro41Lbstni disputace a pokud to dokáže né malé nadání, anitané různými překážkami, povzbudit vynikající nadání ctihodných mistrů podle možnosti k jasnému osvětlení akry- a týoh pravd.

M. Petr z Police jako Platón

Zbývá již sestoupiti beze zmatku od vyššího k nižšímu, od Sokrata k Platónovi. Sobol Platón byl, jak známo, žákem Sokratovým. Tento Platón zvěstoval budoucí všci tak jako pří­ tomné, nezaložil jen ideje (které Aristoteles, jeho žák, opředený smyslovým pojímáním, nedovedl postihnout), ale ve svém spise nám budoucím zanechal nejvyšěí božské evangelium. Tak totiž píše o Platónovi bl. Augustin, že nachází celé toto evangelium "Na zaŠátku bylo Slovo a Slovo bylo u Boha a Bůh byl Slovo" mimo to, co se vztahuje ke Kristovu lidství, sepsané řecký v Platónové knize. Když totiž Platón s tak velkým důrazem řekl: "Všecko, co se stalo, mělo v sobě život", po zásluze náš pan děkan po způsobu Platónově bude posluchačstvo informovat o budoucích událostech. Proto se mu předkládá otázka v této formě:

Zda všecko přiházející se, co se stane, se absolutně nutně stane.

Zdá se, že ano. Nebol všecko přiházející se, co se sta­ ne, zařídil Bůh, aby se to stalo, ale nařízení božímu nic ne­ může odporovat. Tedy je otázka správná. Na opak mluví filosof Aristoteles 1. Peri hermenias, 6. Metafysiky a 2. Fysiky. Problém: ProS, jak říká Sidonius, je nesnadné v štěstí poznat přátele, v neštěstí pak snadné?

- 125 -

M. Křižlan g Prachatic jako Eukloidís

Poněvadž Pin vládnoucí hvězdami ve stí největší stavbě neumístil naprázdno výšky, Šířky, hloubky a vzdálenosti • všecko sařídU v sví tím a míře, je dovoleno lidskému nadání vystoupli myšlenkově vzhůru až k nejzazšímu nebi, pro­ běhnout od východu až k západu a sestoupit do nejnižších hlu­ bin, aby bylo mošno pozorovat slávu to rfil a bídu dole. Tak totll vystupují lidí až k nebi a sestupují ai k propasten, takže jejich duše umdlévá z rozmrzelosti, totiž touhou po vý­ šinách a hrůzou před nížinami. Tak tedy geometrie hlubokomyslního kukleIda se předvádí veřejnosti. A ctěný náš Mistr Křišlan se těší nejvíce měřeními, ad snad jo k tomu více nakloněn z konstelace při narosení. Tedy jako hlubokomyslnému Eukleidovi se mu předkládá otázka o mí­ řeních v tomto znění:

Zda zkušený geometr může bez omylu nalézt dálky, výšky, hloubky a vzdálenosti tiles geometrickými nástroji. Dokazuje se, že ne. Opravdová velikost u žádní viol se nepoohopí bez omylu zrakem. Je tedy otázka klamná. Důsledek je, že každé geometrické měření se stává pasivním viděním věci, která se má měřit prostřednictvím nástrojů, jak je zřejmo z geometrických pojednání. Přibraný soud se dokazuje: So­ bol z větší nebo menší vzdálenosti se zdá všo větší nebo men­ ší, jak nás poušuje zkušenost) tedy přibraný soud je správ­ ný. Ha opak je oelá geometrická věda, která uěí bos omylu nalézat délky, výšky, hloubky a šířky těles jistými nástro­ ji a pravidly. Problém: Proě, jak říká Algazol v traktátu 0 tvaru zr­ cadla, jestliže někdo pohlédl do zrcadla, složeného ze tří spojených zrcadel, kamkoli se obrátí, uvidí, že se mu obje­ ví jakási tvář podobná jeho tváři?

- 126 -

M. Zdeněk z Labouaě jako Ptolémaios Po pojednání o řízení mikrokosmu zbývá promluvit o vládá a zřízení makrokostgu, jehož mocí se skutečně mikrokosmos spra­

vuje. Poněvadž tedy ctěný uáá Mistr, Mistr Zdeněk j® muž vo­ líce oddaný astronomii, není pochyby, že jako druhý Ptole­

maios, který byl ve vádách kvadrivia králem a nej znalejším

filosofem, že nám vyloží povahy, běhy a vlivy hvězd.

Sám Ptolémaioa si 'ustanovil 72 vykladačů k přeložení zá­ kona božího z hebrejštiny do řečtiny, ač byl pohan. Psal tbtiž sám král Ptolétaaios Eleazarovi, židovskému veleknězi, s prosbou, aby k němu poslal starší, kteří by mu podali výklad sákotsa Boha živého. Tento Eleazar poslal Seat starších z kaž­

dého okresu. Bylo to 70 vykladačů. Tak (i když jich bylo 72,

podle Písma sv. jich prý bylo 70) malý počet kdyby vzrostl nad nějakou část, velmi často se to zamlčí. Když byl proklad

dohotoven, poslal řtolémaios Eleasarovi, veleknězi Boha živé­ ho, dary; zlatý stůl, vyložený neocenitelnými drahokamy a sto

dvacet hřiven stříbra daroval překladatelům. Tento Ptolémaios

složil také řády hvězd a sepsal mnoho knih, dal pořídit po­ pis světa prostřednictvím Eraatothena filosofa, který s pomo­ cí Ptolemaiových měřičů nalezl s podivuhodnou bystrostí

a vtipem počet zemských honů v okruhu. Jeho bystrost ctihodný Mistr Zdeněk jako sám Ptolénaios vám již vyloží. Proto se mu předkládá velmi obsažná otázka, protože silným koňům a velkým vozům se nakládají velká břeme­

na stejně jako mužům velmi moudrým, břemena, která je nesnad­ no nést mladíkům: Zdali je toliko sedm planet, k jejichž pohybu se vyža­

dují apíoykly a mimostředové okruhy, v nichž jsou stálice

nebo zpět jdoucí planety, z jejichž konjunkce se strany nebe se určuje člověk ve svých osudech a ve svém běhu a vznikají vlasatice, žhavý výpar, věnec, duha, padající hvězda z níže a z výše, jícen a otevření nebes.

Dokazuje se to proti předpokladu otázky takto: Bení sedm planet; tedy je otázka falešná. Přibraný soud se dokazuje: Mars a Saturn jsou stálice;' tedy nejsou oběžnice. Důsledek

- 127 -

je znám z výroku astronomů, že žádná stálice není oběžnice.

A přibraný soud se dokazuje, že Mars a Saturn nemají vlastní okruhy nebo dráhy, jimiž by procházely. Tedy atd.

Proto tomu, jak pokud jde o předpoklad, tak pokud jde o otázku, jsou téměř všichni nejzkušenšjší astronomové.

M. .Šimon z Rokycan jako Pythagoras

•

Prošli jsme již mnohými myšlenkami a zbývá sestoupit! k utěšujícímu vědění, totiž k hudbě, k potěšujícím zvukům. Jejím vynálezcem, jak praví Boethius na začátku své Musiky, byl Pythagoras, který jsa dlouho v tísni, jak by vynalezl

rozumně nauku o melodiích, když jednou přecházel kolem dílny kovářů a uvažoval o nástrojích, již jaksi udiven uslyšel ně­

jaká kladiva, vysílající na kovadlinu podivuhodný souzvuk

a jak přišel k sobě, obrátil se ke kladivům a vynalezl prostřednictvím tíhy nerovných kladiv, potom prostřednictvím ne­

rovného napětí strun a prostřednictvím nerovných délek stébel proporci zvuků jako základ hudby. Proto náš ctěný Mistr, Mistr Simon z Rokycan bezpochyby

protože už Pythagoras položil základy hudby, bude nás příjem­

ně informovat o všech souzvucích. 0 tom se mu předkládá otáz­ ka : Zdali jsou toliko tři dokonalé hudební souzvuky, souměři­ telné navzájem, totiž diapason, diatesseron a diapente.

Dokazuje se, že ne; nebot je nekonečně souzvuků; tedy je otázka falešná. Přibraný soud se dokazuješ Nesčetné jsou po­ měry zvuků, větší jsou v tónu, z nichž kterýkoli je souzvuk;

tedy atd.

Proti tomu je Jan de Muris ve své Hudbě.

(Problém:) Proč, jak říká Aristoteles k Alexandrovi v knize 0 vládě knížat, harmonie přináší smutek smutným a ve­ selí veselým?

128 -

M. Eliáš z Týna Jako Vitulo

5

Protože ani hudba, která poskytuje příjemnost uším, nemá význam pro útěchu, nejsou-li oči osvíceny světlem, Je tedy užitečné přistoupit! k perspektivě, aby ukázala, 00 dobrého má v sobě světlo, Jeho pozoruhodnost i vybranou vlastnost, kterou máj kdo by byl připraven to ukázat, má být hledán. Představuje se pak Vitulo, nejzkušenější ukazatel vlastností světla, který řídí lidi nejen k rozumu, ala také obrazně k smyslu, aby byli schopni porozumět světlu a Jeho vlastnost­ mi. Takový Je náš ctěný Mistr, Mistr Eliáš z Týna, který Je oddán této vědě v tomto roce zvláště ve své přednášce a bude nejjasněji informovat v této věci naše školské shromáždění. Proto se mu předkládá tato otázka atd.:

Zda je nutné, aby se v každém přirozeném osvětlení roz­ množovalo světlo a odrážely paprsky.

Dokazuje se, že ne. Nebol při osvětlení jednotvárného prostředku není nutné, aby se světlo odráželo; tedy je to otázka nesprávná. Důsledek je znám a přibraný soud se dokazu­ je a je zřejmý z obeoné perspektivy; tedy atd. Proti tomu taks V každém osvětlení se světlo vztahuje k předmětu. Ale jakkoli osvětlitelné by bylo průhledné, samo je hrubší než světlo, protože všecko takové je hmotné, svět­ lo pak je nehmotné. Tedy otázka správná.

(Problém:) Proč, jak říká Aristoteles v Problémateoh, abychom jasněji viděli, zavíráme jedno oko a zastíněním zrak jaksi skrýváme?

Prokop z Kladrub: Úvod ke kvodlibetu Ve jménu Otce i Syna i Ducha svátého šíastně Amen. Váže­ ní mistři, ctění pánové a ostatní bratři v Kristu nejznameni­ tější! Začínaje těžkou a namahavou práci, vůbec nevím, 00 mám - 129 -

dilat. Velikost břemena mě totiž odstrašuje, ale Seat mé ži­ votodárné matky university, studium a prospěch soholárů mi láká a utěšuje. Kdo je totiž tak zkušený, tak moudrý a tak odvážný, kdo by se nebál zápasit nebo disputovat s tak vyni­ kajícími a učenými muži v různých jemných a hlubokých otáz­ kách? Hledá-li nikdo logiku, zde najde logiky, kteří znají všechny hlubiny onoho umění. Hledá-li první filozofii, etiku nebo fyziku nikdo, sem a? se uchýlí a sotva najde stejné od­ borníky v celém světě. Honosí-li se někdo kvadriviálním ti­ tulem, sem aí přijde a najde zřejmě nejen praktické, ale i pravdivé soudce praxe a zároveň i teorie. Když jsem to uvá­ žil, já nejnižší z mistrů, ba spodina, děsím se s tolika a s takovými střetnout, ba dokonce zápasit. Z jiné strany mi lichotí vrozená laskavost a citlivost takových mužů, kte­ rá dovede podporovat i méně vzdělané jako laskavá matka svými laskavými dary. Lákala a láká mě, pravím, čest mé mat­ ky, totiž naší Univerzity, studium soholárů a prospěch Uni­ verzity, která jako matka na nevědomého nebo chybujícího syna se nehněvá, ale odpouští... Doufám, že i vám i mně prospěje sama práoe. I když ná­ maha za dobré snahy a každý cvik ve studiích je povyšován náležitými odměnami, přece slavné zápasení ve svobodných umě­ ních, které je hlavním základem všech věd, se chválí nade všecky jiné. Sama teologie by zůstala uzavřena, je-li to dovoleno říci, ve svých vrcholcích, kdyby k ní nebyl otevřen přístup klíčemi svobodných umění. Jejich prostřednictvím to­ tiž, uvážíme-li to náležitě, se objasňují důvody nebo příči­ ny všech růzností. Jejich prostřednictvím můžeme dospět k milému poznání nejen nejnižších nebo prostředních příčin viditelných nebo neviditelných, ale i nad to můžeme mít slad­ ké, potěšitelné a milé poznání oné jediné prosté, ba nej­ prostší příčiny. Ale protože i to je pro mne příliš vysoké, také tato práoe mě nejvíce děsí. Jistě k prozkoumání a pro­ bádání hlubin svobodných umění neměl být vybrán ani chlapec ani neznalec ani hlupák, jaký jsem bohužel já, ale vycvičený, zralý a nadaný mistr z filozofického zápasíš tě.

Ach běda, moje matko, artistická fakulto, sladká žačko, proč jsi mi mladšímu než ostatním chtěla uložit tak těžké

- 130 -

břemeno? Proč Jal chtěla zatížit má ramena takovými břeme­ ny, mohu-li to říoi? Proč jsi nezvolila spíže někoho star­ šího, vzdělanějšího a zralejšího? Jedno přece rád pozoruji, totiž to, že vy, vážení mistři, jste se rozhodli poskytnout v této disputaci svou moudrost a vědění, které jste skrýva­ li v schránce srdce, žákům a studentům.,.

4. Rekomendaoe

Promoční promluvy, zvaně rekomendaoe, byly významným rétorickým a literárním druhem. Pronášeli je při determina­ cích a incepcích promotoři. Postup determinací, jenž byl stejný v Praze i na německých univerzitách, nám popisují Formae actuum in determinationihus in univ. Germanicis (Leip­ zig UB 1445, f. 267a - 269b):

In nomine Domini Amen. In prosenti actu quatuor per ordinem sum facturus: Primo domino nostro baccalariando sophisma assignabo, ad quod ipse respondebit. 2° questionem proponam, quam determinabit. 3° quandam brevem collacionem pro eius reoommendacione subiungam. Et 4° graciarum aooiones referam. Rekomendace se často zapisovaly pohromadě zřejmě s tím účelem, aby sloužily jako vzory. Máme mnoho anonymních praž­ ských rekomendaoí, kdy nemůžeme určit jména promovaných. Zajímavější jsou pro nás samozřejmě rekomondace se jménem de­ terminanta. Rukopisných souborů s rt.icomendaoemi je několik.

Rekomendace bývaly chválou mladých, kteří dosáhli právě bakalářské nebo mistrovské hodnosti. Témata rekomendaoí se brávala z klasiků i z pozdější krásné a moralizačni literatu­ ry; pravý incipit býval často nevýrazný. V rekomendacích se vážná naučení mládeži mísila a žertem, moralizace s poezií atd. V rekomendaoi "Dooti estis, lam vivite recte" se stří­ dala serióznost s žertem, próza s verši, užívalo se gradací,

- 131

etických annominací atd. Jednotlivé odstavce se vždy zakon­

čovaly tématem. Rekomendace byly vlastné žánrové chvály (laudes)j vy­ skytovaly se v nich však i satirioké hany (vituperia), a to

svobodných umění. Tak je tomu v rekomendaoi "Vir fortis dextre" (o jednom bakaláři) a "Indilate dabit subitam victo­

ria laurum" (o dvou bakalářích).

5. Lapidáře lapidáře byly spisy o kamenech a měly různou podobu.

Byly latinské i české, prozaické i veršované, často abecední. Jejich prameny byly: Pliniova Naturalis historia, Isidorovy

Etymologie, Avicennova Mineralia, De mineralibus (lapidarius) Alberta Velikého aj. Vykládaly se na artistické fakultě mezi přírodní filozofií a jinde.

Bohemikáluích lapidářů bylo několik. Lat. Krakovský lapidář (BJ 778) je traktát o kamenech středoevropského původu

z počátku 14. stol, a má bližší vztahy k Míšni, Sasku a k So­

chám. Popisuje abecedně asi sto kamenů podle tradice Alberta Velikého, Matěje Sllvatika a jiných. Zmínkou o Přemyslu Ota­

karu II. a Václavu II. se druží k předkarkovské literatuře

legendární a kronikářské. Autor Středoevropan se pohyboval mezi Saskem a Sechami.

- 132 -

De lapidibus Bartoloměje Klářeta Tato kapitola 0 kamenech Klaretova Glosáře z počátku še­ desátých let 14. století podává soubor latinsko-českýoh ná­ zvů kamenů. Pramenem posloužil Klaretovi spis jím uváděný pod názvem Proprietas rerum, tj. nějaký spis o vlastnostech vě­ cí. Latinská termíny přejal z tradice, živé zřejmě i na ar­ tistické fakultě. České termíny asi většinou sám vytvořil. Tyto Seské ekvivalenty, založené často na vlastnostech kame­ nů, se většinou neudržely. Dosud někdy, např. u názvů draho­ kamů, trvá řeckolatinský základ. Verše 122 - 160 0 kamenech v Glosáři obsahují přes sto názvů kamenů. Ukazují tedy slušnou znalost kamenů, drahokamů, minerálů atd. V mnohém je Klaretova kapitola 0 kamenech ter­ minologickou předchůdkyní Vodňanského lapidáře.

český lapidář

Asi v poslední čtvrtině 14. stol, vznikl český lapidář. Zná kameny, které jmenoval již Klaret; asi 16 uvádí navíc proti Klaretovi. U jednotlivých kamenů se v různé míře popi­ sují: 1) Barva, podoba, druhy, názvy, původ (naleziště), v kterém kovu "stojí" čili se udrží. 2) Vlastnosti, veli­ kost; z pramenů oituje jen jednou Isidora (Sevillského). 3) Působení (moc), litoterapie, proti kterým nemocem je vhod­ ný. Rukopis českého lapidáře: Praha KNM II F 2 (Vodňanský rukopis), f. 161 - 6:: circa 1410. Praha UK XI C 2, f. 292a - 295a:: kolem 1440 (zač. chybí, inc. "Diakod jest bledému berilu podoben").

- 133 -

Ed. Vodnanského Lapidářei E. Šedivý, Lapidář rukopisu vodnanského, časopis Saského lékámictva 25, 1906.

lapidář Inoipit lapldarius

Abestok (Abeston) jest železné barvy, jako zmazán ole­ jem jak maštěn. A proto jakž aS jednu zazže od alunoě neb ot ohně, vieo neuhasne. Isidor věak praví, že jej dievčí krví hasle. Dlúho hoří, mezi manžely milost rozžéhá. V střiebřě stojí.

Adamant (Adamas) jest barvy jako i křištal, ale i tem­ nější. A jest tak tvrd, že jeho nemuož ryti, jedno krví koz­ lová změkčíoe. A to pak dvorné jest do něho, že sě rozpustí s uolovem v ohni a má v sobě mnoho rtuta. Eajvěoší bývá jako léskový ořěoh. Stojí v ooěli. Ktož jej nosí, nebojí sě nepřá­ tel ani zvieřat lítýoh ani mylného bojěvánie. Achates (Achates), jemuž akětýn flekají, troj jest a každý z nich jest čerň. Jeden má pruhy bielé, druhý žluté, třetí črvené. V mosazu stojí. Ktož jej nosí, v sádě ostojí. Řeči a krásě pomáhá, míla činí. Který má pruhy črvené, žiezn hasí a vítěstvie dává. Alleotor (Alleotorius) jest kámen světlý jako temný křištal. A nalezují jej u kokota čtvrtého léta v třevieoh. Ale lepěí jest devátého léta. Když jest vellk, tehdy jest jako zrno bobové. U mědi stojí. Smilstvie plodí. Nepřátely mieří, sny divné činí, žiezn hasí.

Amant (Adamandius) jest kámen pruhatý černými pruhy a bielými. V střiebřě stojí. Jed neb hasí neb vypuzuje. Prorootvie činí a sny pravé.

Ametyst (Ametistus) jest barvy fioletné a čím jest světlejší, tím jest mocnější. V zlatě stojí. Ten sě nedá za­ piti. Rozum dobrý dává, k učení velmi pomáhá, mílu ženu muži činí. - 134 -

Adromand (Adromandus) jest střiebrné barvy, na uhlí jako kostka a v střlebřě stojí. Moc jeho jest protx jedu a nepíletelí každému. Balaj (Balaqiua), jemuž palač flekají, jest barvy čer­ vené a svétlé, žena karbunkulová nebo duom karbunkulový, ale mdlejžle, jako jest žena proti muži. Ty moci povédě, když karbunkulu dojdu.

Botrax (Botrax) jest trojs bielý, černý a zelený. A každý z nloh má žílu žlutú a některý má žábu vypsanú na sobě. Ten vynímají z žáby črvené živé z hlavy. Neb to věz, že smrt mnoho mool otjímá všěoh věoí. Stojí u mědi. Ktož by jej pozřel, učistí jemu život ode všle zlé páry a nemoci. Proto by byl dobr malomocnému a těm, jeěto mají vodné tele. Baryi (Berlllus) jest barvy světlé, ale velmi temnějěí nežli křištal. V střiebře stojí, když jest okrúhl. Proti paprslku slunečnému držán ozže v rukú a sviečku zazže. Ticha činí v mravieoh a kázana, múdra v radě i ve všem skutoe. A zkušeno jest, že kteráž dva jej nosíta, milujeta sě velmi. Proti nepřátelóm jest všem pomooen.

Karbunkulus (Carbunoulus), jemuž rubien flekají, čer­ vený jest a velmi světlý. Ten jest troj i palač a granát a rubien. A o němž mezi těmito najméně tbámy, ten jest najšleohetnější, točíš granát, jedno že nenie světlý jako karbunkul. Když jest dobrý, má moc všech kamenóv. Však zvláščě jed suší a vši zlú páru v životě. V střiebla stojí. Kaloedon (Caloedonius) jest barvy bledé a smědé a tem­ né. Ten jest-li děrav a nosí jej kto na šíji, dobr jest těm, ještě sě ze sna ztrhují, a dává vítězstvie ve všeliké věci a těla posiluje.

Ceraror (Cerarius), jemuž římek flekají, jest barvy jakožto křištal bledý a temný. Tváři jest jako střěla a ně­ který jako klín. Ten padá s hromem. Ten činí slatké spanie ke všiej řěči a v boji dobrý jest a kdež jest, v ten duom hrom netepe. - 135 -

Celidon (Celidonius) jest dvoj: černý a črvený. Oba malitká nalezují jž v hnlezdě nebo v třěvíoh vlaštovičiech, oba pospolu v měsiec, jemuž črvnec dějí. črvený jest dobrý vsteklým a padúoím lidem, Siní Slováka míla a řěčna a chce, aby jej nosili v teleciej kóžl pod levú paží. Crný léčí zim­ nici a hněvy tiší. Coš počneš, to a ním dokonáš. V kteréž vo­ dě jej omyješ, ta voda dobra jest očima nemocnýma.

Celonit (Celonites) jest kámen modrý a někteří pruhatý. Halezují jej v hlemýžSovéj skříně, ale ne v každým hle­ mýždi. Ale jest jeden rod veliký, v němž jest ten kámen. Ktož jej má pod jazykem, prorokuje, a všeliké věci, neb oož pomyslí mooí toho kamene, tak sě jemu vlé v úmysl, že nemóž té věci z srdcě vypustit!, ač sě jiej jest státi. Jestliže pak té věci nestát!, tehdy hned s mysli spadne, ale toho nemóž činit! jedno prvý den měsiece, když sě zazže, a posled­ ní den, když ohce snít!. A věz, že tomu kameni oheň neškodí.

Korál (Corallus) jest barvy dvojie: jeden črvený jako starý slon, i pomáhají jeho črvenosti barvěnímj a druhý jest ovšem bielý. A oba z moře sletí táhnú, nebo roste jako ze­ lina, jakož vidíš na paróžciech, a pak stvrdne od slunce. Ten všeliký kámen krevný plav stavuje a padúcí nemoc. Búři a hrom tiší. Ktož jej setra u vodě pokropí jím dřievie, dá ovoce mnoho.

Krysolit (Crisolltus) jest tenké zelenosti a svietí. A když naň hledíš, jako by sě z něho hvězda Iščala. V zlatě stojí. Pomáhá dýchat! lechce, když jest provrtěn a oslových chlupuov naplněn. Dobr jest těm, ješto sě ze sna žásají, a múdrosti přidává. Krystal (Cristallus) jest dvój: jeden ztvrdle starého ledu, druhý sě rodí jako jiný kámen. Pod jazykem držán hasí žiezn, zetřen se strdí a pit mléka dojkám dává.

Krysopazion (Crisopassus) jest světlý jako zlato. V no­ ci sě svietí jako řeřátek. Dobr jest k milosti. Djakod (Diacodius)

jest bledému baryllu podoben. Ten - 136 -

dává také any a myšlenie, že pohanský biskupové jej nosiechu při sobě, kdys oo chtěli prorokovat!. Dionýsia (Dionisia) jest barvy čmé a maje zrncě drve­ ná a vónš jako víno. Ten sě nedá zapiti.

Drakont (Draconites) jest kámen barvy rozličné. Toho vynímají z hlavy ješčerové. Ten má moc všicku jako i borax. Dýohánek jest barvy rozličné a najvieoe zelené a črné. Na něm had vypsán ploský. Ten jěd pudí, vítěstvie dává, míla činí. Echit (Eotides) jest barvy nehetkové. Nalezují jej v řířábově hniezdě. Ten kámen klekce, neb jmá jiný kámen v sobi. I mají ptáci ten kámen, aby sě vajcě nezaprtila a nic jim neškodilo. Ten kámen plodí sbožie, z boji nepřátely zapuzuje a léčí padťíoí nemoc. Krmě jědovaté někaké nedá pozřieti. Když chtějí zvědět!, ktož jest v krmi jěd vpustil, podlože tento kámen pod krmě i dá čeledi. Jest-li vinný, tehdy sě podchne a jiným nic nebude. A takež i zloděje poznají.

Eliotropia (Eliotropia) jest kámen zelený, maje kropě črvené, posvětlý. Ten kámen, zmažě jej nehetky, i polož jej v čieši a nalí plnú vody. Proti poprslku bude sě slunce viděti velmi drveno a po malém času pojde déšč v čieši a bude-li tu který vsteklý, i jme sě prorokovat!. Ktož jej nosí, dlúho jest zdráv a jmá dobré jmě. Tak milý zrak má, že ktož jej nosí s nehetky, nedá jeho vidět! nikomému. Emidros (Emidros) kámen jest křištalovi podoben a vždy kápí s něho vodné krápě, avšak sě tiem neumenší. Dobr jest v súdě, nebo nemož sě jeden a ním zlobit!. Epistrit (Epistritus) jest barvy červené a světlé a má žilky bílé. Ktož jej nosí proti srdci, uhrozí všecky lidi i zvieřata a búři, hrom a krúpy tiší; uvrz ten kámen u var, hned var ustydne.

Gagát (Gagates), jemuž s právem gagštýn (akštýn) řieka­ jí, jest dvoj: čmý a žlutý, oba jedné moci. Na březe mořským - 137 -

mnoho jeho bývá. Potřěn stéblo béře, hoří na uhlí jako ka­ didlo. Ktoš jej zetra pie, pomáhá z vodného telete. Ktož s něho vodu dásní protnývá, nedá zubóm padati. Pára jeho divno krev stavuje. Dým jeho hady preč pudí. Prach jest dobr žaludkovi studenému. Pravie, že jsú toho zkusili, že zetruce jej dobře, smiešejíce u víně, daj vypiti panně, hned vody nesdrží, a jest-li panna, nevadí jiej nio. Kteréž panie děti mívají, v ten čas dobrý jest na tvářě. Gagakron (Gagacroneus) jest jako kuože smí. Ktož jej poctivě nosí, boje nikdy neztratí. To zkušeno jest na králi Achilleidovi, že když jej měl při sobě, pobil jest nepřátely a když jeho neměl, tehdy jeho nepřietelé pobili.

Geloz (Gelacia) jest tváří jako žalud, ale barvú a tvr­ dostí adamantovi podoben. Pravie, že jest tak studen, že je­ ho ijedno uhlé nemóž shřieti. Ktož jej nosí, tomu nedá smilnu býti ani hněvivu. Galaktid (Galaotides) jest barvy jakož i popel. Ktož jej zetře dobřě, barvu má mléčná. Ktoš jej má v uštech, smútí člověka na smrt. Když jej dojka na sobě nosí, dietě má syto. Na stehno jej zviežíoi, zetrúo jej a pokropit! jím ovciem krmě, budu jmieti mnoho mléka a strupuov zbudu. Gera chid jest ovšem čm. Ktož chce znamenat!, jest-li pravý, zmaž sě strdí, jdiš do včelnioě s ním; sedie-li na něm která věela, tehdy nenie pravý. Ten kámen ktož v uštech jmá, nemóž sě jeho v žádnéj věoi pravda skrýti, by jie nesvá­ děl, a Sinie člověka každému míla. Granát (Granatus) jest každému bohatému znám, ale to jest lepšie, v němž jako fioletná barva přiohodí. Světlejší bývá, ač podeň co podloží čmého. Ten pudí z srdcí péči a smutek a činí svého pěstúna veselá a míla. Jaspis (Jaspis) jest barvy rozličné. Najlepší jest se­ lený, světlý, ač má žilky črvené. Ten stojí v střiebře. Vše­ liký plav krevný stavuje. Kteráž panie jej nosí, mateří nikdy nebude, ale kteráž bez něho počne, při něm bez bolesti

- 138 -

děíátka zbude. Siní pěstúna veselá, silná a míla a vodné tele zapuzuje.

Jaoinkt (Jaclnotus) jest dvoj: vodný a zafírný. Vodný jest plav jako chýle sě k bělosti a pln vláhy, a proto jest horší. Zafírný jest modr a such, ve všelikéj věci tvrdý, spáti mnoho velí. Dává dobrý smysl, plodí sbožie a míla Siní pástůna. Hyena (Hienia) kámen proto slově tak, že sš s toho zvieřete, jemuš hyena dějí, ot očí Sinie. 0 tom zviařeti mistři pravie, že jest veliké jako vlk a líté velmi, lúdí sě v chlév za koňmi i známenává, kako kterému dietšti a nebo psu dšjí a naučí sě té řeči, přizova dietě nebo psa roztrhá je i snie. Z toho zvieřete očí ten kámen sě Siní. Ktož jej nosí pod jazykem, uhodne všelikú věc.

Iskust (Istiscus) jest barvy šafránové. Tak sě pomalu dá šSípati, že jej přadú, a to coš z něho přadú, to rúoho nehoří, ale ohněm sě obnovuje. Protož mnie nesmyslní, by to rúcho bylo z vlny salamandrovy, neb to lží, by ta ješSeřioě bydlila v ohni, ale pravda jest, že déle tnóž býti v ohni než jiný had. Ktož ten kámen nosí, nebojí sě ižádnýoh oblud ni ve dne ni v noci. Liguř (Ligurius) jest črvené barvy, světlý, rubínoví podoben, jedno že v noci nesvietí. Ten sě Siní z rysova moSě. Neb rys věda, že jeho moS drahá jest, závidie, aby Slo­ vák jeho neužil, zahrabe jiej v plesce i ztvrdle. Ten kámen také stéblo béře. A pravie, že to činí každý drahý kámen. Dobří jest proti všem nemocem žaludkovým a žlútenici zapuzu­ je a břicho měkčí.

Lupar (Liparea vel luparus) kámen jest barvy rozličné a pásem Srveným připásán. Ten jest moci tak divné, že když zvěř trudná k němu přiběhne, tuž i stojí hledě na kámen, A doniž u kamene stojí, dotud ni pes ni člověk smie k němu přistúpiti. A protož bývalí lovci to miesto znamenajíoe ka­ mene hledají. Ten činí pšstúna svého bezpečna i přěd lidmi i přěd zvieřaty. - 139 -

Magne8 (Magnea) jest barvy, jakožto jest zerzěvalé že­ le so. Ten setu v Čechách nalezl. Ten železo k sobě tlehne a že­ lezo přitažené druhé železo tlehne, až povisne mnoho jehel, jedna v druhé. A jaú také magnety, ježto jedním rohem tlehne železo a druhým preě. Jest také magnes, jenž netlehne, ale železo jej tlehne. A jest magnes, jenž tlehne télo álověóie. Ale ktož by magneta zmazal ŽeBankem, nepotlehne nic. Opět magnes svú moc ztratí při adamantovi, tak že malý adamant velikého magneta svieže. činí sny hrozné. A také pravie, položí-li manžel svému druhu magneta pod hlavu, jest-li druhu všren, ze sna bude jeho objímatl. A jest-li mu nevěren, ze sna hrozú spadne s lože. Zloději zetrúce jej nosle s sobů, vendúoe v duom, prospúce úhle v ětyřeoh úhleoh, to3íš kútieoh, spů prach. Hned hruozů vyběhnú všichni lidé z duomu. Ktož vodné tele jmá, ten prach pijš zbude své nemoci. Margarita (Margarita), toěíš p(e)rla nebo biser, znám nám jest. Nalezují jej v skřínkách aletika, jěž ostrá dějí. Ta neohtieci, by jie lidé jměll, otvoří skříňky, aby sě pohrúzily, tak je pak v piesoe nalézají. Ten kámen dává lehké vzdychánie e posiluje srdce a prší a stavuje plav všeliké krvi.

Med (Medus) jest barvy dvojie, 3rný a zelený. Oboj jest jedné moci. 031 čistí velmi. Pravie, že velmi sílí lidi usta­ lé, ladné a mdlé. A 3rný studenú vodu shřěje, jakž brzo jej vrhů v ni. A umyje-li sě kto v té vodě, splzne všecka kóže. A napie-li sě kto jie, bude vraoětl, až i umře. Melochit (Meloohites) jest temné zelenosti. Ten jest stráž dštiný i v mateřině životě a v kolébcě. Jaunar týž jest, jižto (?) albastr jest kámen veliký, bielý jako kost, ten nedá sě zsmrdšti ni zkazit! ijednéj věci, již v něm po­ loží. A proto z něho rovy a pušky 3inie.

Nadar jest bez mála jenž i botrax. Ten jest dvojie barvy. Jeden jest, jako by v mléko vlili krve i přemohlo mlé­ ko. Druhý jest ovšem 3i’ný a některý má žábu vypsanú na sobě. Ten kámen vynímají z bufie hlavy. Toho kamení zkušují takto: - 140 -

Položte jej přěd bufu a jest-li pravý, podejmúce aě i dotkne aS jeho úaty. Ten při jedu promění avú barvu, že jenž jest Sem, bude rozličné barvy. A držíá-li jej v rucě, ožže tě v ruku. Při jedu ten kámen dobr jest, sSestie dobré dává a sbožie plodí. A drže jej pod jazykem, oož u koho požádáš, v tom tobě neodpovie. Onix (Onix) jest barvy černé a má pruhy bielé. To jest kámen zlobivý, nebo pěstúna svého Siní strašna i smutná. V no­ ci sny dává hrozné. Nalezují jej rozličné barvy v žilkách. Ale vešdy jest SlověSiemu nehtu podoben. Pravte, že ten ká­ men Siní sě mezi dřievím, jenž onika slově. A proto vonie, když jej na uhlé vrhů. Ten kámen okolo chodě cídí jě.

Obralin jest kámen Serný, temný a pruhy jmá bielé a ze­ lené. Dobr jest proti věěro nemocem, jenž oko móž jrnieti. Si­ ní pěstúna nevidomá.

Orix (Orix) jest dvojí, črvený a Serný, oba s jedný strany hladká a světlá a s druhé kruptnatá a temná. A když jej panna u sebe nosí, nikdy nepočne. A jest-(l)ií těžká, jakž jej přijme, také ztratí dietě. Pancéř (Pancéř) má barvu rozličnú i černú i červenú i zelenu. Ktoš jej nosí a naň hlédá, šilháv bude napřěd. A ktož přěvážně naň zjitra hlédá, toho dne nic hrdinějěieho jeho nebude. SSěstie dává a tolik moci dává, jelikož barví. Perit (Piritus) jest barvy náSrvené. Dobr jest těm, ježto jim játry otiekají. Ale chce, aby sě jeho lehoě a ká­ zaně dotekl, neb ktož jej stiskne, ožže jej jako uhel.

Pyrosil, ješto barvy Srvené, jako maso by bylo, jakož obak jest, i jest} neb kdys člověka jedem otrávie, srdce, v němž sě vešken jed stavil, vyřěží a v oheň vloží, pro jed neshoří, ale ztvrdne i bude kámen. Ktoš jej nosí, bojem jist bude, sě obdrží a jedu sě nebojí. Ten kámen Alexander jměl na svém pasěj a když sě vracováše z Indie, chtě sě kúpati, položil pás a hned přelezl. Otře ten kámen i pustl jej v řěku. - 141

Qvirin jest kámen, jehož nálezná v hniezdě dedkovejm, ten pak jest velmi proročný. Ten kámen pronošuje vše tajematvie, neb komuž jej pod hlavu podložie, ten povie na sě, coš koli vie.

Quamdros jest kámen v supové® mozku. Ten pomáhá svému pěstánu z všie zlé příhody, také i ss vězenie, alž jím dotknúti móž zámkóv a závor. A dává dojkám i bravóm mléko, alž jej zetráoe i dadie jim piti.

Sadaym jest kámen, ten nalezují v starého kokota hla­ vě, ač jej v mravencové lože uvrhú, ale však ne hned než po rooě. Ktož jej u sebe nosí, ooš na kom prosí, to obdrží.

Safír (Saphirus) jest dvoj, jeden ode vzohoda slunce, a to jest lepšie, druhé jest od západa, ten slově polský a horší jest. Ten kámen jest modrý jako jasné nebe, ale zlý jest ovšem modrý a lepší jest temnější modrosti. Ale najlepší jest, jenž má jako oblaky temné a črvené. Jest také dob­ rý, jenž má bielé oblaky a jako mračné, avšak sám jako by moh jej pozřieti. Ten příměty odvozuje, bolesti zapuzuje od čela a od jazyka. Viedal sem, že okolo oka chodě čistí je. Všech vdov posiluje a nepřátely míří, milostiva a nábožná činí. V zlatě moc má. Sardonix jest kámen trejé barvyt červen, čmý a biel. A čím má většie a slovutnější miesta, tiem jest lepší. A jakž čestější miesí jej barva, tiem horší jest. Ten smil­ stvo preč pudí. A když on jest, tu zlobivého nic moci nejmá.

Sardonis (Sardonius) jest barvy, jako by byla ruda světlá. Ktož jej nosí, vždy jest vesel} přidává smysla a při něm takého nic své zloby nemá. Sardo (Sardo) jest kámen črven a zelen. Ten tak sě drží dřěva, až často musí jej s dřevem odrábiti. Ten činí milost veliká mezi manžely.

Silenit (Silenitis) jest trojé barvys červen, biel, modr. Ktož jej pod jazykem jmá, jistě povie o všeliké věci, neb jakož sem o jiném pověděl, ješto jest pravda nebo jemuž - 142 -

aS jest atáti, také upře úmysl, že nemóž smysly vyvrci. A nostáti-li sě jest té věci, nepřipustí k mysli. A to nemóž učiniti jedno v prvý den měsieoe a jedno když slunce vzchodí. A desátý den měsieoe v prvú a v ěestú hodinu kamene toho při­ bývá. A ubývá, když měsiece ubývá. MzS stavuje, ktož jej no­ sí.

Smaragd (Smaragdus) jest barvy zelené a světlý. A lepSí jest ploský než okrúhlý. Ten kámen noh mievá v hniezdě. Ten v zlatě stojí. Plodí čest i sbožie, múdroati a milosti přidává. Ktož jej na sobě nosí, padúcie nemoci zbývá, Sista a kázana činí, nebo tu nemóž býti, kdež sě hřiech tělesný děje a hned sě rozskočí na kusy. Oči dobřě chová a paměí dobru dává. Sír (Sirius) jest kámen z Sýrie. Ten když jest oěl, tehdy vodě plavá svrchu. A Když jej zetrú, tehdyí sě pohří­ ží. Ktož jej nosí u sebe, nemóž utonuti.

Sarkofág (Sarcofagus), ten jie tělo, kteréhož sě do­ tkne. Protož z něho rovy činie, že tělo snie v čtyrydoěti dnech. Samius (Samius), jemuž zlaticě řiekají .... jímž kamenic hladie. Ktož jej pie, zbude závrata v hlavě a neusta­ vičná mysl potvrzuje. Jedno zlé do sebe má, že kteráž panie jej při sobě má, té porodit! dělátka nikakež nedá. Vše tělo silní, ale plavu ijednomu nedá býti.

Semin kámen jest žlutý, světlý. Nalezují jej pod boro­ vicí, neb pravie, že od borovičie smoly sě činí v piesoe sluncem, když dlúho v piesoe leží. A ktož jej nosí, kázán a čist bývá, hady preč pudí. Panic dělatka lechce zbývají, tvrdí život od plavu všelikého. Topaz (Topasion) jest dvoj: jeden jest zlaté barvy a světlé a ten jest dobrý; druhý žlutý a ten jest horší. Ohoeš-li zkusit! jeho, pravej-li jest, uvrz jej u var, kdy návieoe vře. Jest-li dobrý, hned var stane, až jej rukú vyjmeš. A opět vezří sě ven, bude-lil brada výše než čelo stá-

- 143 -

ti nebo hlava dole a nohy nahoře, tehdy jest dobrý. Krev sta­ vuje, míla činí a všecky svády klidí. Obludám nedá přěkážěti.

Turkojs jest modré barvy, jako by ta modrost mlékem byla podlita, a jest světlý. Ten jest stráž očí, nebo nedá jima ijedné zkázy mieti, a brání svého pěstúna v příhodách rozličných.

Verin jest bledé barvy a žilkami zelenými. Ktož jej zetra pie, uléčuje játry a slezenu a všecky srdečné nemoci. Explicit lapidarius de naturis quorundam lapidum.

lapidář Matouše Berana

Matouš Beran, roudnický řeholní kanovník, později za husitské revoluce ve vyhnanství člen lékařské fakulty erfurtské univerzity, je autorem několika encyklopedií: Confundarius minor Opus super ewangelia de tempore per anni circulum. Praha KNM XVI E 11 :: 1417

Cunfundarius maior Calendarium, Lapidarius, Herbarius, Lignarius, Anthidotarius, Practice de morbis et remediis, Ars memorativa. Praha UK I F 35 :: 1431 in Erfordia in dono pauperum

Medicinalia Compendium breve medicinale, Pulmentarius, Cyrurgia. Praha Kapit. N 53 :: 1437 in Erfordia Lapidarius Matouše Berana je v uv. spise Confundarius maior (PUK I F 35) na f. 43a - 55b. Začíná prologem: Diversa legens hec labors meo collegi et expertus sum, quod dum operarer, quia tam sublimis erit effioacie, quod videntes nigromancie ascribebant. Moneo igitur, ut mulla causa arrogancie aut alicuius vicii hoc faciat. Est autem questio: Fiant in visceribus terre? Et respondemus ex dictis philosophorum, quod ex vaporibus fiunt lapides in inferioribus - 144 -

terre. Qui vapores ab ymo surgunt... Inest enim eis virtus adec, ut dicit Aristoteles, versu Virtutem herb i a Deus dědit, gemmis et verbis eto. -

Při různé četbě jsem toto praoně sebral a při své činno sti jsme udělal zkušenost, že to má tak vysokou účinnost, že to lidé připisovali čemokněžniotví. Připomínám to tedy, aby se z toho nečinil žádný důvod domýšlivosti nebo nějaké vady. Je otázka: Vznikají kameny v nitru země? Na to odpo­ vídáme podle výroků filozofů, že kameny vznikají z par v ni­ tru země. Tyto páry vyvstávají z hloubek... Kameny mají ta­ kovou moc, jak říká Aristoteles, podle verše Bůh dal rostlinám moc, kamenům i slovům atd.

Kameny Beranova Lapidáře: Abasten. — Absinthius. — Achates. — Adamas. — Adromantha — Albandina. — Alabastrům. — Allectorius. — Amandinus. Ametistus. — Astericue. -- Astrion. — Berillus. — Borax. Bittumen. — Calcedonius. — Carbunculus. — Celidonius. — Caloofonos. — Cegolitus. — Celonites. -- Ceranus. — Goral lus. — Cornelius. — Crisolitus. — Crisoletus. — Crisopassus. •— Cristallus. — Dyadoros. — Dyamas. — Diaconides — Dyonicius. — Ematithes. — Eohites. — Elitropia. — Epi strites. — Strops. — Excolitus. — Exacontalitus. — Electrum. -- Es. — Es ustum et pulverizatum. -- Ferrum •— Gagathes. — Gagasines. — Galatrices. — Granatus. — Gelasia. — Gerarchites. — Gacolitus. — Galactites. — Exsbeon — Harena. — Artentum verum. -- Argentum vivum. — Auricalcus. — Aurum. -- Yaspis. — lacinctus. — Iras. — lustos. — Kakabre. — Kakabrates, — Calx (vápno). — Kos (brus). — Lapis. — Ligurius. — Lipparia. — Magnes. -- Margarita. — Marmor (mramor). — Medus. — Memphites. — Nyse vel noche. — Obcalimius. — Orphanus. — Onichinus. — Pantherus. — Prassius. — Pyrosis seu pyrosilus. — Plumbum (olo­ vo). — Qvirin. — Ranay. — Radaym. — Rúbinus seu rubyn. Saphirus. — Sardius. — Onix. — Sardonix. — Samius. —• - 145 -

Hinolites. — Hmaragdus. — Swevius. — Speoularia. — Shorobolen. — Thopasius. — ThiraHub. — Thuohmuoh. — Vitrum.

6, Kalendářová a výroční literatura

Výroční literatura souvisela a opakováním církevního a školního roku a uplatňovala se pravidelná každý rok k pří­ slušnému datu. Byla to především Šatná literatura náboženská a školská: 1) Hormones de tempore, per oiroulum anni, de sanotis byla pravidelná kázání podle církevního roku. Postilové sou­ bory mívaly jednotlivé části, bývaly i samostatné: Bars hiemalis, estivalíš, adventualis, quadragealmalis (q-o). Vý­ znamní kazatelé (i univerzitní) byli: Milíč, Valdhauser, Hus a Jakoubek.

2) Propria do tempore (jež mívala část zimní a letní) a propria do sanotis byla dispozioe misálů (mešních formulá­ řů). Missalia seoundum rubrioam eoolesiae Pragensia mívala jako úvodní část pražské kalendáře. 3) Hormones anniversarii de fundatoribus oto. byla ká­ zání o zakladatelích ve výroční den úmrtí nebo pohřbu. 4) Hormones de dedicatione eoolesiae byla kázání o vý­ ročí posvěcení kostela, posvícenská kázání.

5) Hymny a duchovní písnš se podle církevního roku kaž­ doročně tradovaly a sepisovaly v kancionálech. O av. Dorotě: Dorothea beata, Cappadooie nata — Doroto, panno čistá. — Velkopátoční plankty: Pláči mému hodina. Velikonoční resurreotio: Buoh všemohúoí vstal z mrtvých žádúoí. Několik je českých svatodušních verzí. Vánoční skladby, koledy a pís­ ně: Patrata šunt miracula - Stala? sě jest věc divná, Vizmež paoholíčka, Nuno nati natalioia, Heo est dies bonitatis.

- 146 -

6) Determination*a questionum byla bakalářská řešení kvestií.

£i

7) Inoeptiones lectionum byla mistrovská zahájení před­ nášek s ohválou příslušné védy. 8) Reoommendationes baccalariorum, licenoiatorum, ma­ gie trorum byly promoční promluvy k novým bakalářům, licen­ ciátům a mistrům. První promotoři a autoři rekomendací byli Mikuláš z Litomyšle a Jan z Mýta.

9) Reoommendationes reotorum (univerzity nebo právnické univerzity) byly ohvalořeči po volbě rektorů. A

10) Offioia dominiealia per circulum anni. "Hec šunt prime luois offioia semper habenda". Praha Kapit. 0 71, f. 52a:: 1. pol. 15. stol. 11) Versus de agriculture per circulum anni (germanioi). "Issze Blasi i lember, hemig Oouli mei semper" x "Reb an Mar-, tini, kniok wein per circulum anni". Praha Kapit. 0 56, f. 96b:: 1. dim. 15. saec. Na rozhradí mezi umělým a lidovým kalendářem vznikaly a různé kalendářové útvary větší i menší. Báje, zvyky a obřady í se soustřeďovaly kolem velkých svátků, počínaje vánocemi, «?r která bývaly někdy počátkem roku, a konče letnicemi. Mezi ni­ mi byly svátky: tří králů, hromnioe, masopust, půst a veliko­ noce. Drobné kalendářové útvary, vztahující se k roku, byly pranostiky, písně, říkadla a koledy. Byly to především útvary lidové nebo zlidovělé. Kalendářové pověsti se soustřeďovaly k velikonocům (Pašijové poklady) a k vánocům (Půlnoční skřít­ kové ). ň

Kalendářových hádanek, jak ukazuje např. J. Kubíčka, Vtipná kaše (Praha 1922), bylo několik:

260. Snět - přes velký svět, sedí na ní holubička, za rok x snesla tři vajíčka: Vá, Ve, Du: Hod vánoční, velikonoční, svatodušní. 363. Není na zemi ani na nebi, a má přece jednou za rok svá-, tek: Zvon na Velký pátek. 601. Co je to: je to zelené - a není to zelené, je to velké - U7 -

a není to velké; je to bílé - a není to bílé: Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota. 637. Kdy utíká pes od kostela? Na Květnou neděli, když světí kočičky; myslí totiž, že bude bit. 738. Jeden otec má dvanáct synů, každý syn má 30 synů a kaž­ dý z těch třiceti má jednu tvář bílou, druhou černou: Rok, měsíce, dni. Podobných hádanek o roku, jak je uvá­ děl již Erben, je několik.

7. Pranostiky

Drobný kalendářový útvar prognostioon (praedictio) pranostika předpovídal počasí, úrodu atd. Lupáč (Epištola dedicatoria) užíval termínu astrologioae ... praediotiones. Pranostiky se staly literárně didaktickým útvarem životní moudrosti podle přírodního pozorování: Praediotiones aneb předpovídání budoucích časův z světel nebeských (Part 1). U Partlicia jsou synonymy pranostiky a naučení. K jednotlivým datům se vázaly pranostiky jednotlivé i pranostikové cykly.

Pranostikové cykly byly výraznějěí a připínaly se i k vý­ znamnějším časovým datům: 1) Podle měsíců jsou nejstarší pranostiky v kalendáři ostrovského kláštera s nekrologiem (Praha Kapit. A 57/1, f. 2a - 7b :: 1. pol. 13. stol., nekrologické přípisky jsou zde z 2. pol. 13. stol.). Výklady hromu v každém měsíci "Si tonitruum sonuerit" byly převzaty do Klaretova Astronomiáře a dále v zčeštěné podobě do kalendářů 16. stol, až po Grynvalda. 2) Podle dní v týdnu na začátku roku vznikly dva výraz­ né pranostikové cykly; jimi se předpovídalo na celý rok: a) Podle vánoc, na který den připadly, se pranostikový cyklus dochoval v Hvězdářství krále Jana (KNM II P 14). b) Podle Nového roku, na který den připadl, předpovída­ ly: - 148 -

1) Prognostioatio "lanuarius si fuerit die dominica, hyemps calida vel humida, estas vel autumpnus ventosus". Praha Kapit. M 85, f. 145b:: 1. pol. 14. stol. 2) Claret! Astronomiarius (v. 684 - 717). 3) Novoroční pranostika (Munzar 39).

Pranostiky jsou stručné lapidární útvary, dodnes živé. Mívají formu jednoho verše nebo distioh, rýmy vnější i vnitř­ ní. Obsahové předpovídají meteorologické jevy, přírodní záko­ nitosti, výsledky zemědělského hospodaření, charakterizují zvyky. Sloužily většinou prostému nebo zemědělskému lidu. S kalendářem se říkadla a pránoštiky tradovaly doma i v spo­ lečenském životě. K jednomu dni se pojilo často i více pranostik a proverbií.

Prognostice de tonitru - Pranoatiky podle hřmění 1. Calendarium Ostrowiense: Praha Kapit. A 57/1, f. 2a-7b:: 13. saeo. ineunt. 2. Clareti Astronomiarius: Ed. V. Flajšhans, v. 767 - 932. 3. Kalendář Petra z Grynwaldu, k L. P. 1699 (Praha AUK). I. 1. Mense lanuario si tonitruum sonuerit, ventos validos et habundanoiam frugum et bellům in eo anno adesse crodatur. 2. Cum tonat in Yano, ventos dat bellaque regno et multum morbum senibus dat oopia frugum. 3. Hřmělo-li by tohoto měsíce* větry silné, hojnost obilé a válku znamená.

II. 1. Mense Februario si tonitruum sonuerit, multorům hominum maximo divitum morbo prenunoiat interitum. 2. Si tonat in Febre, dat mortem ditibus acre et generat febres, moriuntur ad hec mulieres. 3. Hřmí-li, mnohým lidem a nejvíce bohatým smrt oznamuje.

III. 1. Mense Marcio si tonitruum sonuerit, ventos validos et frugum habundanciam oonlites (?) in populo esse signifiest

- 149 -

2. Cum tonat in Marte, ventoe magnog notat esse; oopia frunenti cum fruotu dat bona gonti. 3. Hřmí-li března měsíce, znamená veselí a ourodný rok.

IV. 1. Mense April! si tonitruum sonuerit, iocundum et fruotiferum prenunoiat annum, sed iuiquorum hominum mortem signi­ fies t. 2. Dum tonat Aprilis, bonus annus orit vel herilis, campům iocundum dans fruotiferum máge mundum; interim!t multos homines hio annus iniquos; hino aperit terrain, flores producit et herbam. 3. Hřmí-li tohoto měsíce, veselí a hojný rok, ale zlých smrt předpovídá. V. 1. in 2. et 3.

Mense Mail si tonitruum sonuerit, frugum inopiam et famem eo anno esse signifioat. 31 tonet in Mayo, bona germina signat in anno fruges multas, pestes in corpore stultas. Hřmí-li často měsíce máje, znamená rok ourodný.

VI. 1. Mense lunio si tonitruum sonuerit, in eo anno bona adfore prenunoiat, sed pecus vetus peribit. 2. lunius ipse tonans fruges dat, germina donans... 3. Hřmí-li tohoto měsíce, bude dobré obilé, ale dobytek bude metati. VII. 2. In lulio tonitrus homines necat et cremat artus... 3. Hřmí-li, mnohým lidem smrt zvěstuje.

VIII. 1. Mense Augusto si tonitruum sonuerit, re! publioe prospers esse prenunoiat, sed multi homines egrotabunt. 2. Dum tonat Augustus, mundus fit sole perustus. In ounctis sanus frumenta trahit bonus annus. 3. Hřímání ourody dobré, hovad zahynutí znamená.

- 150 -

IX. 1. Mana* Septombri ai tonitruum sonuerit, habundanciam frugum at occiaionam potentum horninu* prenunoiat. 2. Dua Septombre tonat, tuno horrea fruge coronat... 3. Hřmí-li tohoto měsíc*, znamená hojnost obilí. X. 1. Mana* Ootobri ai tonitruum sonu*rit, ventum validum adfor* at in ao anno in agris at fruotuum in arboribus inopiam pra­ nunoiat. 2. Si tonat October, venturn validum oapa semperj dana fruges multaa pestea faoiat neoe fultaa... 3. Hřmí-li tohoto měsíc*, vítr silný a uměnásní ourod zname­ ná. XI. 2. Cumque Hovembr* tonat, terra bona plurima donat; annus iuoundus annonis non furibundus. 3. Hřímání hojnost obilé a léto dobré znamená.

XII. 2. Cumque Deoembre tonat, inopes fruges tibi donat... 3. Hřímání větry, obroku hojné, pokoj a svornost znamená.

Pranostiky podle vánoc

Pán Buoh ukázal toto před jedniem židovským mistrem a knězem, jeěto slovo Edráě, kterak mají býti léta, když na který den bude Božieho narozenin. Znamenaj, když sě dostane Božieho narozenie v neděli, zima bude dobrá a větrná a léto větrné a suché, vinic* plné a ovoě ruosti budú a volóv toho léta bude mnoho, medu hojnost bude, žeň bude plennie (!) a dobytka hojnost a obilé. Ovoce zahradnic pohyne ale málo a svornost bude a něco nového slyšěno bude od lidí anebo od kniožat. Staří a ženy budú mřieti a kteříž sě narodie toho léta, budú velioí a sliční. A volové toho léta mřieti budú. Pakli sě dostane v pondělí Božieho narozenie, zima bude tvrdá a obecnie podletie aneb jaro bude větrné a léto suché

- 151

a větrné a buřIvě a proměnné. žeň bude dobrá a vobroda bude

na vinicieoh a hojnost medu bude a smrtedlnost lidí po měe-

teoh. Rytieřských lidí proměněnie a rozbrojenie. A mnohé matky v žalosti budu seděti, totiě pro ovdověnie, ledové ve­ licí budu a králové zhynu od železa; na každý den měsiece,

*' '

totiě v pondělí, a toho léta hodiny dennie věoi počaté dobré

jest a účinek jejie prospěje. A kteříž sě toho léta narodie,

silní budu. Zločince a zloděje utiekati budu v miesta skry­ tá neb tajná a nalezováni budú a krádež takež. A ktož sě složí na lože, vstanel a polepší sě. Pakli sě v úterý dostane Božieho narozenie, zima bude větrná a dšíovatá a snieh a rozvodněnie. Jaro a léto mokré

bude a veliký deščí, podzimie suché. Vína sbieranie dobré, králové a ženy mrú a ptáci hynuti budú. Hřiešnýoh zahynutie, nebezpečenstvie na vodách plavajícím, včely mřieti budú. Zapálenie mnohá, mor veliký, ženěnie velmi klopotné. Ovoce zahradnie zhyne, zamúcenie někaké bude, králi pohynú. Na kaž­ dý den smrtonoše, totiš v úterý, toho léta hodiny dennie neb

nočnie všech věcí dobré jest. A kteříž sě toho léta narodie, silní budú a lakomí a od železa zhynů a jedva k věku duojdú.

' *

A ktož jest byl v smilstvu a nemocní, nesnadně z nemoci vstanú.

Pakli v středu sě dostane Božieho narozenie, zima bude tvrdá a ostrá, podletie zlé a větrné a mokré bude. Léto dob­ ré a podzimie dobré bude. A vína sbieranie dosti bude a obi-

lé hojnost bude a mladí toho léta mrú a dobývanie lidem dobré bude. Kupectvie sě rozhojnie u poluletí a v lidu roz­

broj bude a nebezpečenstvie, oleje hojnost, v rozličných

miestech hlad bude. A něco nového bude a medu nebude a vo­ lové mřieti budú. Toho dne v to léto hodiny dennie neb nočnie nižádná slova lstivá a falešná počínána nebučíte.

Pakli sě ve čtvrtek dostane Božieho narozenie, toho

léta zima dobrá bude, jaro větrné, léto dobré, podzimie dob­ ré a vína na viniciech dosti bude. Králi a kniežata hynúti

budú a pokoj bude. Jablek na dřievi hojnost bude a medu mno­ ho bude, dšíové mnozí, oleje dosti. Toho dne v to léto lidem šedivým počínajícím dobré jest. A kteříž sě toho léta naro- 152 -

dle, nesmierní a poctiví budu. Ktož uteče, brzo nalezen bu­

de. Krádež také skrze dieté neb skrze děvečku zkušen bude.

Dostane-li sě pak Božieho narozenie v pátek, toho léta zima bude teplá, jaro dobré, léto dobré a suché a bolest očí

bude, podzimie suché. Vína sbieranie dobré a hojný ovoce užitek i obilé, pokoj bude. Ptáci pohynú, dietky nemluvňátka mřieti budu. Bojové mnozí budú, oleje hojnost. Strach veliký bude mezi kniežaty. Ovoě a volové pohynú. Ten den toho léta hodiny dennie neb nočni® všech věcí počínajících dobré jest. A kteříž sě narodie toho léta, životní budú a velmi smilní. Ktož uteče, brzo nalezen bude. Krádež také skrze pacholka

neb skrze děvečku zkušen bude. Pakli sě Božieho narozenie v sobotu dostane, zima bude

búřivá toho roku, podletie větrné a léto mokré a hřímanie veliká, podzimie mokré, ovoce bude málo. Vína sbieranie zlé, po městech obilé dráho bude. Lidé mnozí zhynů, staří pomrú. Chalupy páleny budú a lidé rozličnými nemoomi trápeni budú. A ptáci mřieti budú. Ten den v sobotu toho léta hodina den­

nie ani nočnie k nižádnej věci přijatéj ani prospievající užitečná jest. A kteříž sě narodie toho léta, jedva dobří

mohú býti. Krádež nalezena bude. Utiskající k vlastniemu sě navrátí. Nemocný dlúho bude nemocen etc. MS.: Praha MM II F 14, f. 92a - 94b :: 15. stol. (Uvězdářstvie krále Jana, knězě z veliké Indie).

Pranostiky a zvyky podle dní

Leden

1. Nový rok

Principio Yani sio prima dies erit anni; Qua mensis Yanus primus capitur novus annus (ClarAstron 730-1). -Lucida prima dies annum beat atque serenat (Barthold). — Jak na Nový rok, tak po celý rok (ČR 4, 83). —

- 153 -

MovoroSní noo jasná a klidná, bude povětmost pro úrodu vlídná (Munzar 39). 17. Antonína Antonína mráz projímá (Obřezán).

22. Vinoenoe 31 regnat aoer Aeolus, maiora spora frigora. Si Ihebus exit letior, spora Liasi munera (Barthold). ~ Jasný den na Vinoentina dá hojnost dobrého vína (Part).

25. Obrácení sv. Pavla Pauli olara dies designat fertilitates (ClarAstron 763 -6). — Clara dies Pauli íaelicem nuntiat annum (Barthold). — Den jasný Pavla svátého znamená hojnost dobrého (Part). — Bude-li jasný den na svátého Pavla obrácenie, ten rok v niěemž nedostatku nenie (Munzar 47). Únor

14. Valentina Na sv. Valentina nenasazuj slepioe, neb budou slepý aneb brzo zemrou (Part). 22. Petra stolování ...fert ieiunium Petro Mathias pium (Handsoh). — Sv. Petr za stolem nechává na holém a teprv v okovech (1. 8.) posílá sedláku výsluhy (HanK 83). 24. (25.) Matěje Sic ego Matthias, oum non invenero frigus aut glaoiem, revoco mox glaciale gelu (Berthold). — - 154 -

Najde-li Matěj lad, seká ho hned; nenajde-li led, dělá ho hned (Munzar 65). Březen

12. Řehoře Březen přináší podletí, čápi za Řehořem letí (Obřezán). 17. Gedruty Gedruta a Beneš oři (Obřež). 25. Zvěstování P. Marie Ante diem Mariae flos Martina ut neo hirundo visa, bonům signats lux ea solum premit (Barthold). Duben 1. De oonsvetudine in Aprílem mittendi etc. (Balbín, Verisimilia 125). — zvyk posílat! prvního dubna "s aprílem" (ZíbVýr 95).

4. Ambrože Pasouum ambit recens (Handach). 23. Jiří Tráva, list, květ chválá Jiřie, Marka i Vitále (Obřež). — Ptáci zpievají nám, Jíra, Marek zavítal k nám (Nové léto). — Nuncia lux Mali, lux eat festiva Georgi, si pluet, aestati lac quoque diminuet (Barthold).

25. Marka Maroesii panes. — Léta 1438 veliká drahota byla v krajině turynské, tak že maličký kus chleba za zlatý byl. Takové dra­ hoty aby památka potomkům zůstala, každoročně na tento den

- 155 -

v Brfurdě pekou si ohleby okrouhlí na spůsob maličkého talíře (Part 164); Marci panoa - marcipán. Květen

21. Heleny Rozetová proso Elena (Ohřeš). 25. Urbana Urban rád déře lýka (Oohtáb, Obřež). — Urban aestatem gerit (Handsoh). — Urban léto navrátil (Obřezán). — Dividit Urbanus aestatem a vere (Barthold). — Prěí-li na sv. Urbana. znamená újmu vína; pakli jest pěkný Sas, dobré víno bude (Part 2. 5.). červen

3. Erasma Biskup Erazm, Bonifác šla v jahody (Oohtáb). — črvnec Erazmovi dá jahody (Obřež). 8. Medarda Medard deští mívá (Obřezán). — A. D. 556 emigravit de hac vita Medardus praesul ... Quidam hune diem volunt haberi pro eritioo, ita nímirum, si hoc ipso die pluvia fuerit, et 40 dies oontinentes fore pluvios. Id indo enatum putatur, quod die mortis Medardi soribatur pluviam oalidam desoendisso (LupáS). —• S. Medardus biskup noviomenský a tomaohský v Frankrejohu toho dne umřel léta 556. Při smrti jeho praví, že horký déš? pršel, a proto když toho dne prší, mnozí lidé za to mají, že ostatek toho měsíce pro Sasté přívaly a deště mokrý bude. Někteří tomu chtějí, že když na ten den prší, potom 40 dní pořád pršeti bude (Vel). —

- 156 -

Si oalet ille dies, terra aalore viget.

Si pluit, eoce quater denos durabit is imber (Barthold). —

Jaký čas bude na sv. Medarda, takový bude za 40 dní pořád

(Part 129; na str. 132 zápis podobný jako u Veleslavína). — Medardova kápě, čtyřicet dní kape (Čel 214).

15. Víta Vitus et Lucia sunt duo solstioia (Crist, do Prachaticz,

Chirometrale, Praha Kapit. M 102/2, f. 8a). — Vitus solstitium, veluti Lucia reducit.

Talis erit aestas, quale age solstitium (Barthold). — Philomena ... non cantat ad festům s. Viti vel ad estatem et in estate (ClarPhys 571 nr 102). —

Slavíček jen do sv. Víta zpívá. Pol. — Umlkl jak slavíček na sv. Víta (čel 214). — Vít když přišel, trápí vedra (Nové léto). — fert Vitus

tonitrum et fulgetrum (Handsch). — Vít se trápí horkým ved­ rem (Obřezán). 24. Jana Křtitele (kupadlného)

Sanctus loannes venit Baptista oolendus... Mirificis colitur flammis, ardebat amore

et Domini et gentis est sacer ignis amor...

Nunc aestas media est, cuculus sua guttura claudit (Barthold).—

Kukačka po sv. Janu za kolik dní kuká, za tolik grošův žito bude (Part 129, čel 215, ZíbVýr 137). — ignes eo vespere et noote tota Bohemia relucentes (Balbín,

Miscellanea, ZíbVýr 133). —

Roj, který vyjde před sv. Janem aneb okolo sv. Víta a Božího Těla, jest lepší než ten, který vyjde po sv. Janu (Part 17. 6.

a str. 129). — Na svátého Jána sej u večer všecko, co ohoeš kadeřavé míti (Part 24. 6.).

- 157 -

červenec

2. Processa, Navštívení P. Marie

Si pluet in festo Pročesal, tunc memor esto: Ymber continuus fit quadraginta diebus (ClarAstron 846-7). — Si pluet, et quadraginta pluet usque diebus (Barthold). — Když na Navštívení Matky Boží prší, čtyřicet dní se voda vrší (Munzar 136).

4. Prokopa Prokop sáno sekal (Obřež). 22. Magdaleny žat chodila Manda (Ochtáb). — Má ovoce Manda (Obřež). —

K stodole vuoz Manda dá (Nové léto). 25. Jakuba Jakub ovoce nám dá (Ochtáb). — Jakub ovoce vydá (Nové léto).

Srpen 10. Vavřince Na sv. Vavřince svítí-li slunce, by? pak pršelo, hojné dobré­ ho vína přinese (Part 12. 8., podobně str. 356).

15. Nanebevzetí P. Marie, Sv. královny, Marie kořenné světili kvietie na svatů Královnu (ŠtítErb 307). —

Nanebevzetí P. Marie čas pěkný hojně dobrého vína přinese (Part 18. 8.).

24. Bartoloměje V podzim bude začatý Bartoloměj (Nové léto). —

Bartholus fruges deradit (Handsch). —

Autumnum revehis praegnantwm fructibus (Barthold). — Pěkný čas na sv. Bartoloměje znamená příjemný podzimek a jaký

jest čas na ten den, takový celý podzimek bude (Part 21. 22. 8., podobně 356). - 158 -

29. StStí sv. Jana Saepe infausta dies eat Deoollatio aancti Baptistas... (Barthold). — Prší-li na sv. Jana, ořechů málo bude (Part). — Když na den StStí sv. Jana prší, velikou zkázu ořechy trpšti mají (A. Strnad 1793, Munzar). Září

1. Jlljí JiljeŠ oves požal (Oohtáb). — Jiljí podzim začíná (Obřezán).

17. Lamperta Lambert Gregoři! nox est adequate dlel (Crist, de Praohatioz, Chirometrale, Praha Kapit. M 102/2, f. 8a).

21. Matouše Jestli bude pškný Sas na sv. Matouše, následujícího reku bude hojně vína (Part 19. 9.). 29. Michala, den sv. andělóv Staří tohoto mšsíoe na sv. Michala otvírali žalud aneb duhov­ ku: jestli v ní nalezli pavouka, pravili, že znamená rok nešíastný a neveselý. Nalezli-li jsou v ní mouchu, pravili, že rok bude prostřední. By1-11 v ní červ, dobrý rok předpovídal. Pakli nio, mor veliký vyznamenávalo (Part 169). Říjen 1. Remigia Remiš a Franěk šli vorat (Nové léto). — Remlgius hrozny zbírá (Obřezán). 9. Diviše jal Dionis vlka, lišku (Ochtáb). — v říjen Diviš sě bral, vlka jal (Obřež). - 159 -

1b. Havla Gallus Lucasque legunt uvas (Handsoh).

28. Simona a Judy Vae tibi, nude, Simonis ludae non debes currere nuda.

Tuno bonus eat ignis, dum pendet stiria lignis (Part).

Listopad 1

, Všech, svatýoh

Sanoti bibunt vinum novum (Handsoh). 11 . Martina

1. První sníh. Po sv. Martině zima nežertuje (Part, ČR 4,10).

2. Den hodování (husa a víno). husy Martin Brychtovi dá (Nové léto). — Post Martinům bonům vinum (HanK 223). — Gaudia Martini faoit aneer et amphora vini (Pab. Veselý, Ká­ zání 1729, ZíbChv 612).

19. Alžběty Z ledu Alžběta má brod (Nové léto). 21. Obětování P. Marie fert candidam Mariae et Cattae nivem Titan (Handsoh).

30. Ondřeje Na sv. Ondřeje konec pocení (Part). —

Vezmi na sv. Ondřeje u večer sklenici, nalej plnou vody, až se štrejchovati bude, a postav ji na stole rovném, aby k ně­ mu žádný nepřišel. Jestli voda sama od sebe dolu se pouští

bez hnutí sklenice, znamená rok vlhký; pakli nepoteče, tehdy suchý (Part 198).

- 160 -

Pro a i na o

4. Barbory Pruinis Barba nidet (Handsob). — Po sněhu Bára s Mikulášem šla (Obřezán).—

0 svaté Barboře ležívá sníh na dvoře (Munzar). 13. Lucie Prosinec sé ua Lucii rezidui (Ochtáb). — V dlouhé noci Lucka předla (Obřezán). 21. Tomáše

Vepře domácie Tomáš zbil (Nové léto).

8, Literatura k patronům fakult, oborů a škol

Generální a partikulární studia slavila bšhem školního roku v dobách středověké i druhé scholastiky určité školské svátky nebo připomínky patronů fakult a škol. K nim se váza­ ly již středověké školské a žákovské zvyky i hry a literatu­ ra (říkadla, koledy, modlitby, písně, básně, legendy a panegyriky). Školské svátky a s nimi spojená slovesnost,

rétorika a poezie se odbývaly hlavně v zimě a na jaře, ale i na podzim.

a) školské koledy Martin (11. 11.)

Den žákovských koled na počátku zimy, kdy se hodovalo s husou a vínem. Školské jsou martinská koleda a satirická

protikoleda:

Svatého Martina všeliká dědina

dnes štědrost zpomíná...

Ale my školníci, nevolní chudníci, - 161

malí i velicí, v škole vždy sedíme...

Protikoleda:

Svatých nedotýkajíc, toho nehanéjíc,

což sš o nich pěje, slyšíš to, školnice... Penieze vy béřete... tam na ně žéřete...

vy žáci školníci...

Když Martina nestane, Kateřina nastane, potom Mikuláše,

vánoce hody vaše.

Blažej (3. 2.) V únoru začínal letní semestr; na začátku tohoto měsíce

se chodilo opět koledovat: Již Hrom, Blažej, Hát šli spolkem do školy zpievat (Oohtáb).

žáci s obchůzkou chodili po domech koledovat. Školastika (10. 2.) Na školastiku chodili žáci koledovat k farářům, jak

svědčí skladba: Ex Litomierzicz sooii composuerunt ad ple-

banos: Nos expertes fere labe bydlíme u samé Labe, mundamur inedia...

Scolipete z Litoměřic přišli sme k vám a. vám věříc,

sperantes donaria, die sancte Soolastice, mřenkyl béřem, nechceml štice...

- 162 -

Řehoř (12. 3.) Řehoř byl školským patronem a jeho den byl hlavním školským svátkem. Bartholdus napsal v Kalendáři poetickém bá­ seň De s. Gregorio. Exultant pueri, pueri bona festa precentur, tempus ut a dulo! membra sopore levent. Sanctus amat pueros sanctusque Gregorius ornát et vocat ad doctas corda tenella scholas. Ite, mei pueri, quo vos vocat ille beatus, ille debit spiras, res, pyra, porna nuoes... žákům se dostane všech poct a hodností. Konečně i pranostiko­ vý motiv: Adveniat etiam crepitante ciconia rostro... Výklad o svátku podávat Partlioius (157-8): Gregorius jméno jest řecký a grégoreó, vigilo, bdím, latině Vigilantius, Bdící... A že školy mnohým dobrodiním ozdobil, odtad za patrona školského od studentův držán byl. Odkudž vzniklo, že na ten den jistými písničkami zvány a volány byly dítky a jsou s nemalou processí a pompou i lidem zbrojně a nádherně oditým. Rozdávají se také dítkám dary, jimiž je do školy a k svobodnému umění vábí...

Patroni fakult a oborů Fakulty a artistické obory měly své patrony a patronky. K nim se soustřeďovala umělá rétorická a poetická tvorba.

Artistická fakulta

Kateřina (25. 11.) Byla patronkou artistické fakulty a inspirátorkou ar­ tistické literatury. Její kult byl zároveň spojován i s vi­ zí nebeského Jeruzaléma (v legendě o sv. Kateřině a v mod­ litbě "Zdráva, panno svátá Kateřino"), tato vize žila v okru­ hu Milíčově. Legenda i modlitba jsou psány rétorickým slohem; modlitba se vyznačuje anaforami (Zdráva, daj, zprav, pomni, tys). Také zmínkou "o smysle" (-ech), tj. de sensu, se obě skladby připojují k vlivu artistické fakulty. Ve Lvovském - 163 -

sborníku modliteb byla zapsána další modlitba: "Svatá Kata-

řino, přěslavná dievko, mně hřiešnéj aluze tvéj".

Balbín ve Verisimiliích (126) uvádí: 3. Catharina patro­ na rethorum. V barokní scholastice byly konány u Salvátora panegyriky o sv. Kateřině; přednášeli je kandidáti svobod­

ných umění. Kateřinská látka (vita et passio) byla obsaho­ vě stálá, lišila se formálně různým rétoricko-poetiokým zpra­

cováním. Byla vždycky bohatě ozdobena, plná afektů, zvolání,

hyperbol a pleonasmů.

Život sv. Kateřiny je genus grande Karlovy doby, univerzity a artistické fakulty, jíž byla Kateřina patronkou. K univerzitě ukazují

najvyžší školní (99n.) disputace Kateřiny s mistry, misterská měna (1821 - honor seu titulus magisteři!). Legenda

o sv

Kateřině je předzvěstí filozofických panegyrikú. Některé ozdoby čerpaly z biblických myšlenek a dikce,

jako např. figura divisio o rozdělení dobrých a zlých v po­ sledním soudu (Kat 2015n. - NR 2081n.). Legenda užívala slovních ozdob: Ratiocinatio: Řekla k sobě: Nikte živý (194n.); Sedši vece k sobě sama (265n.). Compar: v slavnéj dráži, s ludským sluchem (245). Exklamace s Ach, LB 2, 580.

Piotio Pikce, smyšlenka. — FrlZT 306 - 311. — TřPrR 252. Forma

Tvar, útvar. — PrLT 234 - 244, 266 - 272, 344 - 352 TřPrR 253. Folklór Lidová slovesnost. — TL 191 -4.

- 213

Genus

žánr. — BrTl 448 - 454. — TřPrR 253. Grammatioa Slovočtena, mluvnic*. — TřPrR 254. — TřSvobUta 222. —. PrLT 92 - 100, 504 - 510.

Imitatio Mimésis, napodobení. — TřPrR 254. — PrLT 30 - 39.

Ironia Ironie. — PrLT 25-9. — TřPrR 84, 254. Kalendárium Kalendář. — J. TříSka, Kalendáře pro mládež ▼ rene­ sanci a v baroku, ZM 31, 1987, 545 - 6. — Oalendarium po­ li ti oris (PUK 52 H 58). Kronika Cronioa, chronica. — TřPrR 238 - 9. — TřPrLit 34-7. — Baumann 32 - 54. — Staročeská kronika tak řečeného Da­ limila. Vyd. J. Danhelka, K. Hádek, B. Havránek, I. Kvítko­ vá. Praha 1, 1988 n. Lapidář Lit.: TřPrR 241. — lapidář Praha KHM II P 2, i. 161a 16óa. Bd.t E. Šedivý, lapidář rukopisu Vodňanského, Sasopia českého lékárnictva 25, 1906, 14 - 37. Legenda Lit.: Baumann 16-31. — TřPrR 241. — TřVzdělLit 2 4. — HoŠna. List, -lna Lit.: P. Čornej, Poznámky k vydávání staráíohčesky psa­ ných listů, CLit 37, 1989, 1 - 15. ■— TřVzdélLit 39 - 43.

Lyrika Lit.: Baumann 55 - 92. — Vilikovský, Poesie. — J. Tříd ka, žákovská poesie, ZM 33, 1989, 100 - 102. — TL 149 - 153. Mírová literatura Lit.: J. TříSka, Starší česká mírová literatura, PS 15, 1986, 5 - 28, TřIMl 127 - 9} TřStylLit 61. — J. Pavelka, K problému války a společenského násilí v starší české 11-

- 214 -

teratúře, SPPPBU D 32, 1985, 25 - 9. — A. Molnár, Mír i odtékám ayžloní, HT 4, 1981, 21 - 30. Obrana (apologia) Lit.: TřPrR 234.

Oratio Lit.: TřPrR 242 - 3. Orator Lit.: TřSvobUm 223.

Panegyris, -ioua Lit.: TřPrR 243.

Piaan Píseň, oantilena, oantioum, oantio. — TřPrR 234 - 5, — S3 5, 168 -9. — LB 1, 524 - 5. — Píseň o legátu Karvajalovi: Ed.: Výbor Akad. 2, 2, 95 - 103. Piesněž Chvalospáv. — 33 5, 169.

Piesnička Nábožný apáv, písnička. — S3 5, 169 - 170. Pieanotvor Hudebník, neumatioua. — S3 5, 170.

Pláč

Lit.: S3 5, 207. Pianotun Lit.: Baumann 93 - 7. — TřPrR 243. Poeta

Lit.: TřPrR 256 - 7. —- TřSvobUm 223. Pohádka Parabola, probleuma. —- S3 5, 436 - 7. — PrLT 241 - 2, 410 - 14.

Postilla Sbírka káaání. — TřPrR 243. Progymnasma Praeexeroitamentum.

Retoryka 77 - 8.

- 215 -

Proverblum Přísloví, sentence. — TřPrR 244. Quaestio Potázanie, kvestie, otázka. — TřPrR 244. — TřSvobUm 222. — Beránek 111 - 197.

Quodlibet Disputatio de quolibet. — TřPrR 244. — LB 2, 210. Ondřej z Brodu: Úvod ke kvodlibetní disputaci (AndrBrod 87 - 90). Jan Hus: Kvodlibet (HusQuodl 1 - 2, 34 - 5, 52 - 3, 78-9, 180-1). Prokop z Kladrub: Úvod ke kvodlibetu (TřVýb 91 - 3). Recommendatio PromoSní promluva. — TřPrR 245. Regimen prinoipls Speculum principle, knížecí zrcadlo.

Rétoriky TřPrR 258. — TřSvobUm 223. — PrLT 77 - 82. Modus dictandi (Metoda skládání). Překlad úryvků: J. Tříáka, LTT 191 - 201 (podle Třeboň 0 6, f. 91b - 104a). Jan Hus (?): Exercloium rethorice (Výcvik rétoriky). Překlad ukázek: J. Tříška, LTT 202 - 206 (podle Praha UK IX E 4, f. 198a - 220b). Rým

TřPrR 258. — PrLT 572 - 6. Satira Hrozba. — TřSat. — TřPrR 246. — P. Quadlbauer, Satyra est stylus medius et temperatus, Festschrift f. K. Klopách, Goppingen 1988, 398 - 423.

Sermo Kázánie, homilia. — TřPrR 241, 246.

Speculum prinoipls Knížecí zrcadlo. — Consilium paternum Caroli IV. ad i ilium. — Nová rada. — Michal Pražský, De regimine prin­ cipům. — Retoryka 81 - 2.

- 216 -

Stilus Styl. — TřPrR 259. — PrLT 462 - 8, 535 - 540. Tempus 8as. — PrLT 548 - 555.

Biases Teze. — TřPrR 246. — TřDis. Versus Verš. — TřPrR 259. — PrLT 510 - 516. Visitatio sepulohrl Navátívení božího hrobu. — Baumann 123 - 147. — TL 169 - 170. Vtip

Nápad, ingenium. — PrLT 242 - 4.

3. Zkratky AÍK

Antika a Seská kultura. Praha 1978

AdRanc

J. Kadlec, Leben und Schriften des Prager Ma­ gisters Adalbert Rankonis de Erioinio. Munster 1971

Alx

Alexandreida. Ed.: V. Vážný. Praha 1965

AndrBrod

J. Kadlec, Studien und Texte zum Leben und Wirken des Prager Magisters Andreas von Brod. Munster 1982

AntFiloz

Antologie z dějin českého a slovenského filozo­ fického myálení (do roku 1848). Praha 1981

Baumann

W. Baumann, Die Literatur des Mittelalters in Bohmen. Munchen - Wien 1978

Beránek

K. Beránek, Bakaláři a mistři promovaní na filo­ zofické fakultě univerzity Karlovy v Praze v le­ tech 1586 - 1620. Praha 1989

- 217 -

ChronUnlv

Chronlcon Unlversitatis Pragensis. Ed.: J. Goll, FRB 5, 1893, 567 - 588

Clar

Bartholomeus Claretus de Solencia. Ed.: V. FlajShans, Klaret a jeho družina. Praha 1, 1926; 2, 1928

ClarAstron

Astronomiarius, FlajShans 2, 93n.

ClarGloss

Glossarius, FlajShans 1, 192n.

Comlanua

J. A. Comenli lanua linguarum reserata. Ed.: J. Červenka, Praha 1959

Dal

Dalimil. Ed.: B. Havránek - J. Danhelka. Praha 1959

dCl

Dějiny Seská literatury 1-3, red. J. Mukařovský, 1959 - 61

DEV

Dějiny exaktních věd v Saských zemích do konce 19. století, red. L. Nový. Praha 1961

DoskoSil

K. DoskoSil, Mistr Dybin, rátor doby Karlovy. Praha 1948

FlajShans

V. Flajšhans, Klaret a jeho družina. Praha 1, 1926; 2, 1928

FS

Filologické studie

Gerwlng

M. Gerwlng, Malogranatum oder der drelfaohe Weg zuř Vollkommenhelt. Munohen 1986

Hanzal

J. Hanzal, Od baroka k romantismu. Praha 1987

Henris

Henrici de Isemia Epistolare diotamen

Hodrová

D. Hodrová, Hledání románu. Praha 1989

HoSna

J. Hoěna, Kníže Václav v obrazu legend. Praha 1986

Hrabák

J. Hrabák, Poetika. Praha 1973

HT

Husitský Tábor

HUCP

Historie Unlversitatis Carolinas Pragensis

HusEp

V. Novotný, M. Jana Husí Korespondence a dokumen­ ty. Praha 1920 218 -

HusPolem

J. Brěll, Magistr! Iohannis Hus Poleaioa. Praha 1966

HusQuodl

B. Ryba, Magistři Iohannis Hus Quodlibot. Vraha 1949

HusReo

A. Schmidtová, lohannes Hus, Posltionos, *•••• mendationes, Sermones - M. Jan Hus, Universitu! promluvy. Praha 1958

Chal

V. Chaloupeoký, Karlova universita v Prase, ha 1948

Christ

J. Ludvíkovský, Kristiánova legenda. 1‘iaha 1

IB

P. C. Tubách, Index exemplárům. Helsinki IWl

IBP

K. Dvořák, Soupis staročeských exempel - Inde* exemplorum paleobohemioorum. Praha 197»»

lohNov

P. Plur, Briefs Johanns von Neumarkt. Berlin 1937

ISHR

International Society for the History of Nhetsrle

Jaffe

S. P. Jaffe, Nicolaus Dybinus'’ Deolaral oracle nls de beata Dorothea. Wiesbaden 1974

Kat

život svaté Kateřiny. Vyd. V. Válný, Dvé ieosndy z doby Karlovy. Praha 1959

KatKol

Katalogy knihoven kolejí Karlovy University. Praha 1948 (J. Bečka - B. Urbánková)

Kazbunda 1->3 K. K. Stolice dějin na prašské universit* 1, 1964J 2, 1965; 3, 1968

KR

Kraus

Křeslánská revue •:j • .j ť Ji J. K., Rétorika v dějinách Jazykové komunI kane. Praha 1981

Kunc

J. K., Kdy zemřeli...? Praha, St. knih. 1Vft>, 1966, 1970, 1974, 1979

Kutnar 1-2

Fr. K., Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví 1, 1973; 2, 1977

lalsks

M. I., časopisectvxv Cechách 1650 - 1tU7. rraha 1959 - 219 -

LB

latinitatis medii aevi Lexicon Behemorum - Slov­ ník středověké latiny v českých zemích. Praha 1977 sq.

i£l

Lexikon české literatury 1, 1985

LD 1, 2

Liber deoanorum faoultatis philosuphicae Univer­ sitatis Pragensia. Pragae 1, 1830; 2, 1832

Lebensbilder zuř Gesohiohte der bohmischen lander 1, 1974, red. K. Bosi; 2, 1976, red. K. Bosi; 3, 1978, red. P. Seibt, Munchen - Wien

Lebensbilder

IP

Listy filologické

LM

Lexikon des Mittelalters 1, 1980n.

LIT

Literárně teoretické texty, red. K. Sgallová. Praha 1972

LVS

J. Bejlovec, J. Janda, E. Kamínková, P. Kuchař­ ský, Z. Quitt, Latina pro vysoké školy. Praha 1975

MUP 1-3

Monuments historica Universitatis Carolo-Ferdinandeae Pragensia: 1. LD 1,2, 1830, 1832; 2. Album seu matricula faoultatis juridicae, Codex diplomatious, 1334; 3. StatUniv (1845)

NR

Nová rada, ed. J. Daňhelka. Praha 1950

PalDoo

Fr. Palaoký, Documenta Mag. Joannis Hus vitam, doctrinam causam in Constantiensi ooncilio actam et controversies de religione in Bohemia anni 1403 - 1418 motas illustrantia. Pragae 1869

PaulPrag

Pauli de Praga Liber viginti artium

Petrů Vzruš E. Petrů, Vzrušující skutečnost. Ostrava 1984 Petrů Zaš

E. Petrů, Zašifrovaná skutečnost. Ostrava 1972

PrLT

Průvodce po světové literární teorii, ved. M. Ze­ man. Praha 1988

PřDČs I 1-2 Přehled dějin Československa I 1, 1980; 2, 1982, Praha

Qu

Quadripartitus, ed. J. G. Th. Grasse

220 -

Retoryka

Retoryka w XV stulooiu. Pod red. M. Frankowskiej - Terleokiej. WrooZaw ... 1988

RHB

Rukověí humanistického básnictví. Praha, 1, 1966 - 5, 1982

Rhetorics

R. A. Journal of the History of Rhetorlo 1, 1983 sq.

RK

Rhetorlo Newsletter 1, 1978 sq.

s8s

Slovník českých spisovatelů. Praha 1964

SDUK

Stručné dějiny University Karlovy. Praha 1964

Slova a dějiny S. a

d.,

rad. I. Němec. Praha 1980

SLS

Slovník latinských spisovatelů. Praha 1984

SLSS

Slovník literárních směrů a skupin. Praha 1976

SLT

Slovník literární teorie. Praha 1977

Spěváěek

J. S., Karel IV. Praha 1979

SpRep 1

P. Spunar, Repertorium auotorům Bohemorum pro­ ven t um idearum post universitatem Pragensem oonditam illustrans. Tomus 1. Wratislaviae ... 1985

SpSv

P. Spunar - D. Svobodová, Smíoh a pláč středově­ ku. Praha 1987

SS

Staročeský slovník 1, 1903 - 5, 1985

StatUniv

Statuta Universitatis Pragensis. Ed. A. Dittrioh - A. Spirk. Praha 1845

Szklenar

H. S., Magister Nicolaus de Dybin. Munohen 1981

Tkadl

Tkadleček, ed. F. Šimek. Praha 1974

TL

J. Hrabák - VI. Štěpánek, Úvod do teorie litera­ tury. Praha 1987

Tripart

Tripartitus moralium Conradi de Hallie

Tř

J. Tříška^

TřAleg

Alegorie a symbolika ve starší české a latinské literatuře, ’S 1:, 1984, 71-86

- 221

TřBaj

Předhusitská bajka, ZM 26, 1982, 365 - 371

TřDis

Disertace pražské university 16. - 18. stol. 1377

TřKar

Starší pražská univerzitní literatura a kariovská tradice. 1978

TřLČ

Literární činnost předhusitské university. 1967

TřLMl

Starší Seská literatura pro mládež. 1987

TřNLit

"Nová literatura" doby Karlovy a Václavovy, SbHist 10, 1962, 33 - 70

TřParal

K jazykovému paralelismu a školské terminologii 14. stol., PS 11, 1981, 85-92

xřPoS

K počátkům české školské vzdělanosti a humanismu, HUCP 7, 1, 1966, 49 - 61

TřPoetPab

Z poetiky a fabulistlky moderního středověku, SaS 26, 1965, 235 - 245

TřPrLit

Starší pražská literatura a její dědictví, PS 15, 1986, 29 - 55

TřPrR

Pražská rétorika. 1987

TřPrRh

Prague Rhetoric and the Epistolare diotamen (1278) of Henricus de Isemia, Rhetorics 3, 1985, 183 - 200

TřPř

Příspěvky k středověké literární universitě 1-3 HUCP 9 - 10, 1968 - 9} 9, 1, 1968, 7 - 28, 9, 2, 1968, 5 - 43j 10, 1, 1969, 7 - 48

TřRef

Anonymní česká literatura předhusitské reformace, HUCP 12, 1972, 155-207

TřRS

0 rétorice a stylu naší středověké literatury, SaS 25, 1964, 260 - 270

TřRul

Studie a prameny k rétorice a k univerzitní lite­ ratuře. 1972

TřSat

K středověkým satirám, SbNM C, 8, 1963, 173 - 185

TřStSoup

Studie a soupisy k starší pražské univerzitě. 1980

- 222 -

TřStylLit

Rétorický styl a pražská univerzitní literatuia ve středověku. 1975

TřSvobUm

Z dějin svobodných umění, reformačních textů a rukopisných knih, SbNM C, 31, 1986, 205 -

TřSns

Školské a notářské skladby, pozvání, rady a lie tiny, HUCP 13, 1973, 7-42

TřTerm

Autoři užívající starší pražské univerzitní terminologie, HUCP 26, 1, 1986, 65-94

TřVýb

Výbor ze starší pražské univerzitní literatury. 1977

TřVzděl

K vzdělanosti a textům Karlovy a Václavovy doby, HUCP 6, 1, 1965, 33 - 52

TřVzdělLit

Starší česká vzdělavatelná literatura, SbNM