Hebrejský Kristus: Jazyk a stáří evangelií 8096696181, 9788096696185

Citation preview

HEBREJSKY KRIS1'US

PŘEDMLUVA KE TŘETÍMU VYDÁNÍ

Text prvního vydání ponechávám bez jakékoliv změny, a to z důvodů, které uvádím v Předmluvě ke druhému vy­ dání. Mezitím jsem přeložil čtyři evangelia, Apokalypsu, části Pavlových listů a Skutků apoštolů. Můj dnešní závěr je takový: Čtyři evangelia jsou nepo­ chybně doslovné překlady hebrejských originálů, které existovaly dříve. Byly to poznámky, které si zapisovali ně­ kteří vzdělaní žáci rabiho Ješuy. Čtyři překlady hebrej­ ských dokumentú nepoužívají vždycky stejného heb­ rejsko-řeckého slovlúku. Užívají samozřejmě téhož tra­ dičního hebrejsko-řeckého slovníku, ale vybírají z jeho řecké části odlišná synonyma. Čtyři svazky původrúch dokumentů vznikaly prakticky současnč s událostmi, které líčí, a jejich řecké překlady nemohly vzniknout o mnoho později, protože bratři z nejstaršího křesťan­ ského společenství v Jeruzalémě spěchali, aby řecky ho­ vořící bratry a sestry z židovských společenství stře­ domořské diaspory seznámili s radostnou zvěstí co nej­ dříve. Je velice pravděpodobné, že jeden z těchto překla­ dů měl při svých cestách u sebe Pavel, nejspíše šlo o překlad Lukášův. Petr si patrně vzal s sebou do Říma překlad Markův. Je třeba poznamenat, že překlad do řečti­ ny se uskutečnil na základě tradičlúho hebrejsko-řecké­ ho slovníku, který sloužil i při překladu svaté Hebrejské knihovny do řečtiny. Všechna řecká slova zachycená v tomto slovníku jsou slova Platónova, Sofoklova, Aischy­ lova a Euripidova: skvělá klasická řečtina pátého století před naším letopočtem. Řecký slovník všech knih Nové7

ClA U D E T I< E S M O N 'J' A N T

ho zákona je zcela totožný se slovníkem řeckého překla­

du svaté Hebrejské knihovny označovaného jako Septu­

aginta (LXX). Z toho tedy \)'pl0'á, že řecká slova Nového zákona jsou sIo\)' Platónovými, Sofoklovými, Aischylo­ vými a Euiripidovými.

V prvním století na..�eho letopočtu to byla klasická řečti­

na pátého století před naší epochou- v žádném případě to nebyla lidová řečtina obchodník.ú, vojáků, námořní­ kú a prostitutek z Korincu. Proto také dokumenty jako čtyi"i evangelia nemohou být dílem. různých společenství z konce prvního století. Kdyby totiž nějaká čtyři různá společenství vytvořila na

konci prvního nebo na počátku druhého století na..�eho

letopočtu dokumenty v řečtině, musel by být každý z nich

napsán v jiném. dialektu. Kdyby ki"esťanské společenství v Marseille sepsalo evangelium, nevyjádřilo by je stejným

jazykem, v jakém by vzniklo evangelium vytvořené třeba

v LiUe. Kdyby navíc křesťanská společenství vytvořila evan-·

gelia na konci prvního nebo až ve druhém století; nebyla by psána jaqkem a slovy Platóna, Sofokla, Aischyla nebo Euripida. KdY'by \)'tvohlo evangelium křesťanské spole­ čenství v Pantin nebo v Belleville, těžko by je psalo jazy­ kem JeanaRacina.

Čtyři překlady do řečtiny, jim,iž jsou naše čtyři evange­

lia, byly pořízeny s pomocí hebrejsko-i-eckého slovníku,

který br3.tři a sestry ze židovských společenství diaspory, která mluvila řecky, dúvěrně znali díky překladu svaté Hebrejské knihovny do řečtiny. Je v nich množství ne­ přeložených hebrejských slov, přepsaných pouze do řec­ ké abecedy, která bratřím a sestrám z židovských společenství nečinila poríže, protože s nimi byli sžití, a dá­ le řada doslovně přeložených typicky hebrejských výra­ zů, jež byly pro ,�ojim zcela nesrozumitelné, ale Hebrejci

jim rozuměli velice dobře.

8

r!í�nMLI)V,�

K T Ř E T íM U

- - - - - - - - - - - ·- -

-

VYIJA�f

-·- --

Abychom vúbec něčemu z těchto dokumentů rozuluěli, je nutné se vrátit k jejich hebrejským kořenúlll. Při svých překladech čtyř evangelií a Apokalypsy do

francouištiny jsem co nejvíce respektoval slovosled řec­

kých včt, kter}'věrnč dodržuje slovosled vět hebrejských, jež jsou v pozadí. Takové bylo i pravidlo starých překla­

datelu Hebrejské knihovny do řečtiny. Proč nebyly dosud nalezeny - alespOIl pokud je mi známo - zlomky původních hebrejských dokladů? Dú­ vod je prostý, a mohll by jej blíže objasnit paleontologové. Aby se totiž zachovala fosilie určitého živočicha, k tomu bylo zapotřebí mimořádně příznivých podminá, jež se vyskytují velice zřídka. Aby se živočich "zakonzervoval",

musel k tomu mít mim.ořádné tyzikální podmínky. A aby­ chom vóbec nalezli. jeho fosilii, musejí nastat příznivé

okolnosti, musíme mít také štěstí, a být schopni induk­

ce. Nalezneme-li několik fosilií daného druhu, je to pro­ to, že byl tou dobou už velice rozšířený. Z tohoto důvodu

si otec Teilhard velice záhy uvědomil, že prapočátky ně­

kterých druhú jsou pro nás právě z tohoto dúvodu zcela

ztraceny. Původních hebrejských dokumentů, tj. pozná­ mek zaznamenávaných den po dni, bylo velice malé

množství. Překlady do řečtiny byly předávány křesťan­ ským společenstvím hned po jejich založení a potom

opisovány, protože si je křesťanská společenství v'/..pr4V� S,�f�,,,,, � dooI. � kl",,,,,

mni �5-7U.M"""

_

.dolo9ili>I.dcb)l.lJuu.....-zj 70-90,/.II�

-nx:ri!S-IOO,IoI"'-mc:r;i'lťl-lOO,

........ .

.mai 90·_110,,,....

"

H E � � E J � K '· K R ! S T U S

První kapitola

♦

MATOUŠOVO EVANGELIUM Nejdříve se budeme zabývat Matoušovým evangeliem. Vy­ necháme první stranu, která se věnuje Ježíšovu rodokme­ nu. Od verše 18 první kapitoly se setkáváme s řeckým výrazem, který překládáme doslova: "shledala, že má tJ bři­ še", co:t je překlad hebrejského tJa-t4char. počala. Ve dvacátém prvním verši čteme a překládáme: "Porodť syna a ty mu dášjméno JežE. Nebot' on rysvobodi svůj lid z jeoo hřkM. " Je jasné, že neboť postrádá. v našem překladu smysl. Logická souvislost naznačovaná spojkou neboť se nikde neobjevuje) a to ani v řečtině. Tam čteme: ". .. kai kdJesis w onoma autú lésún. Autos gar sósá w» ltUJn autú apo lón ha­ martión autó». " Přeložit tuto řeckou větu do hebrejštiny nebude příliš obtí:tné, protože tato věta odpovídá hebrejskému ekvi­ valentu: "ve-k.araeta et-šemo ješua ki hu jošia et-ammo meavo­ noteichetw", který se v hebrejské Bibli vyskytuje poměrně často. Hebrejské vlast)ú jméno Ješua, ve starší podobě Jeho­ šua Ue to jméno toho, jehož naz)'Váme Jbzue!), je odvo­ zeno od kořenejaša, ve tvaru hifil hoM, ve ry-Lnamu wchráni4 osvobodit. Právě proto má slovo ki, které je do řečtiny přeloženo jako gar a do češciny jako nebot' a které vyjadřuje logic­ kou vazbu, svůj důvod a příčinu. Dáš mu jméno rysvobo­ ditel, neboť on vysvobudí... 53

C L .A lI D E T lI. E S M O N T A N T

Tato logickásollvislostsevn3Šem jazyce neobjevuje. V řeč­ tině také ne. Zato v hebrejštině nabývá věta :tnovu svého pravého smyslu. Proto musela být původně hebrejská. Věty ...porodísyna a ty mu dášjméno ]eiJš. Nebol' on vy­ svobodí svůj lid zjeho hříchů" (Matouš 1,21) nemohl napsat nikdo, kdo logicky uvažuje přímo v řečtině, neboť logic­ ká struktura nazúačená řeckým slovem gmo se v i-eckém textu nijak neprojevuje. Je však ihned zřejmá, jakmile odhalíme v pozadí skrytou hebrejštinu. Na druhé straně nemůže být tento překlad pozdějšího data, neboť v pozdějších letech prvního století našeho letopočtu by se noví křesťané pohanského původu mu­ seli ptát: co se nám tím chce říci? Co má znamenat věta, která v řečtinč nemá smysl? Navíc se překladatel Matou­ še do řečtiny ani nenamáhal vysvětlovat strukturu svého uvažování, které vychází z totožnosti hebrejského koře­ ne vlastního jménaJešUa a hebrejského slovesa jaša. Ne:­ musel zde nic vysvětlovat proto, že se pohyboval v prostředí, které mu rozumělo i bez jakéhokoli dalšího objasňování, protože šlo o nčco, co bylo všem jasné. Nej­ sme proto na konci prvního století, ani mezi křesťany pohanského původu. Matouš 1,22: "To všechno se stalo (nebo: bylo» aby se napl­ nilo slovo (řečené) Pánem OHVH) ústy proroka, kkry řekl .. " Výraz naplnit, co bylo řečeno, naplnit-slovo se v řeckém Matoušovi objevuje často: srov. 2,15; 2,17; 4;14; 8,17; 12,17; 13,35; 2 1 ,4; 27,9 atd. Jde o doslovný překlad hebrejského ryrazu male el'-de­ bar jHVH, který se nachází například v 1. Královské 2,27 a do řečtiny je přeložen jako plérúthénai to réma tú kýriú, naplnit slova JHVH, slova Páně·. Srov. 2. Letopisů 36,21: aby se naplnilo slovo JHVH, tú pléráthénai logon kjriú. V řečtině je l"lěco takového nemyslitelné. Jde o prostý kalk hebrejského výrazu. Přeložilo ho už LXX. Překlada"

)

54

M A T O ll � O V O

E V A N C E ·l l U M

tel Matouše přeložil tentýž hebrejský výraz, s nímž se set­ kal ve své hebrejské předloze, stejně jako jeho předkové. Mawuš 1,23: znovu se setkáváme s výrazem, který pře­ kládám.c· doslova dívka bude mít v břiše, Už jsme se s ním setkali; jde rovněž o řecký přcklad hebrejského slova hara, které Francouzi přeložili slovesem concevoir (počít); eUe a conifu (počala, otěhotněla). LXX překládalo tento heb­ rejský pojem řeckým výrazem en gastri eehcin, přijmout do břicha, mít v břiše. S výrazem běžně užívaným starý­ lni překladateli hebrejské Bible se setkáváme i zde. Jaký­ kolivomyl je zcela rylol1čen, protože jde o citát z proroka Izaiáše 7,14: Hle, mladd iena počne (utěhotnt), porodí syna " a �y mu dáš jméno !MANUEL. " Řecký překladatel Ma­ touše chce svým čtenářům říci: IMANUEL v překladu znamená S námi Bůh, přičemž respektuje hebrejský slo­ vosled. Matouš 1,25: "A nepoznal ji, dokud neporodila.syna, a dal mujméno résús. " (Tak čteme v řeckém textu, který pí'eklá­ dáme doslovně.) Nepuwal"ji: klasický hebrejský výraz, jehož hebrejská Bible uŽÍvá k označelú tělesného spojení muže a ženy a je­ jich skutečného vzájemného poznání. Poznání smyslo­ vého, zkušenostního, ale také duchovního, protože hebrejská antropologie,jak. jsme již ukázali v našem. Eseji o hebrejském m)lšlení, neodděluje duši od těla, jak. to činí platonikové, novoplatonikové a karteziáni .v hebrejšti­ ně dokonce ani neexistuje slovo k označení těla, jež by se jako takové lišilo od duše, natož aby je chápali jako něco, co je vedle" duše, a to z toho prostého a snadno ověři­ " telného důvodu, že tělo bez duše nikdy neexistuje, nee­ xistovalo a nemá ani žádný význam, V jazyce stoupen Cll Vídeňského kroužku by se dalo říci, ze jde o "prázdný pojem " . Kde je tělo, organismus, tam je také informace, oživení. Tělesné spojení muže a ženy je tedy pozl1.l T A N T

Marek 13,32 zaznamenal výrok Páně přesně a v úpl­ nostl. Lukáš jej nezaznamenává. Měli s ním snad křesťané z mladých církví, jimž Lukáš adresoval své evangelium, neúměrné těžkosti? Znovaje Matouš, který je starší, původnímu zdroji nej­ blíže a je informačně nejbohatšÍ, zde společně s Markem. Jedině Matouš zaznamenal (25,1) velké podobenství, velký maša1:»te!J4y bude malkuta di-šemaja, hwovstv[nebo panovánť nebes, tj. Boha, podobno deseti pannám, které VZA�y své lampy a s1y naproti tomu, jenžje nyrnfios, chatan z Pís­ ně písní, Ten,jenž přichá;d a jehož jméno je jako rmdéva­ jící se olej Jemen ha-kodeš, svatý olej sloužící k pomazáválÚ králů Izraele a velekněží z pokolení Aronova. 1), jež �y?y lehkomyslné nebo hluupé, vw.y své lampy, ale nevza{y s sebou svatý olej, olej královského, prorockého a kněžského po­ mazání, svatý olej ,jím.ž byl někdo pomazán na krále, pro­ roka a kněze. Nymjios, chatan, jenž se moub{s Pannou Izraele, se opozdil. Pan1Dl tehdy zaspa1.y. A uprostřed noci �ylo slyšet křik: Hle, chatan, hle, ten, jenž se žení! Porozumět tomuto textu předpokládá znalost tradi­ ce, která vychází v přímé linii od Písně píSlÚ a shrnuje veškerou moudrost starých proroků. Marek a Lukáš tento velký a velkolepý mašaJ, v němž panny patrně označují pohanské· národy, jak tomu je i u starých hebrejských prorokú, do svého spisu neza.řa­ dili. Abychom pochopili smysl tohoto nIaŠaiu, museli by­ chom být zasvěceni do této tradice vycházející od Písně písm a do jejího specifického slovlúku. Bylo by třeba vě­ dčt, kdo je chat.an, nymfios. Jan křtitel to věděl, Pán o tom často hovořil, tuto tradi­ ci znal i rabín Pavel, protože on sám přirovnává Krista k ženichovi církve, přirovnává snubní spojení muže se Žel1.OU ke sPQjem Krista se společenstvím zosobněným Jl

164

S Y N O P T I C K ,\ O T Á Z K A

pannou. Tuto tradici znal i amor Apokalypsy. Ale křesťa­ né pocházející z pohanství, jimž je patrně v první řadě a především určeno Markovo a Lukášovo evangelium, tuto tradici neznali. A neznají ji ani dnes, protože se na­ jdou i takoví autoři, kteří vykládají, že Písei\ písní je jen nahodilá a nesourodá sbírka frivoltúch pijáckých písní.., Velký mašal :tMa/ouše 25,3111.. Marek ani Lukáš do svých evangelii nezařadili. Syn člově�a je v něm přirovnáván k pastýři, což je analogie, s níž se setkáváme

II

proroků,

obzvlášť u Ezcchiela, dále v žalmech a také pochopitelně i v Písni písní. Stejně jako v předešlém podobenství (25,1) pi'edstupují i zde pohanské národy pi'ed Pána a on je třídí. To by jen potvrzovalo hypotézu, že

Ll

Matouše 25,1

představují pohanské národy právě panny. Marek a Lukáš toto velké podobenství nezaznamenali ani nepřevzali. Proč? Bylo snad pro pohany právě vstu­ _pující do církve příliš složité? Panz uiS11111elydá. "fan 13,38: "Amén, amén, pravím tvbě, kohoutještě nezazpívá, a �y mne třikrát zafJI�e{ " Jan 14,12: "Amén, amén, pravím vám, kdo je jistý pravd�)u [oho, kdo jájsem, řecky ho pisteulÍn etS eme; je tu stále týž hebrejský koi'en amdn, :.::: něhož V'Lniklo emuna, emet a naše slovo dmeH, skutÁ'Y, jakéjá tinbn, bude i on činil, aještě věúínežjá učinÍ... "Jan 16,20: "Amén, antén, pravím l/ám) že budete plakat a že budete v zármutku... " Jan 16,23: "Amén, amén, pravľm tobě, kL{yi jsi �yl mladší, opásal ses, a šel jsi, k'4m jsi chtěl... " Marek a Lukáš, kteří jsou podle mínění, které dnes v exegezi převládá, mnohem i-itarší než čtvrté evangeli­ um, cítili potřebu tyto výrazy,jichž Pán běžně používal,

oslabit. V řadě případů je vypouštěli. Lukáš byl přesvěd­ čen, i..e ho má přelolit nh :nými %pLIsoby a v několika re­ prízách. Autor čcvrtého evangelia neměl potřebu tento

výraz vypouštět ani ho překládat. Reprodukoval ho v po­ době, v níž byl ")'sloven, tj. dvakrát po sobě. PhpomelÍme nakonec, že hebrejské slovo-amen, není aramejské. Tradice kterou nepřetržitě potvrLují čtyři evan­ gelia, nám řiki, že Pán používal tohoto slova v hebrej­ štině, a ne jeho aramejského ekvivalentu. Vra tlTl.e se k našemu srovnávání několika odlišných překladú

li

Matouše, Marka a Lukáše, přerušené zkou­

rnáním hebrejského slova amén a jeho překladú.

Tam, kde nám Matouš 10,1 říká, že Pán si povolal dva­

náct žáků a vybavil j e pravomocí a aucori(ou, mocí nad nečistými duchy,

ta pneumltta akatharta, užívá Marek 6,7 stejného výrazu, ale [.Jtkáš9 , l dává přednost prekladu fa daimonia, který není třeba dále překládat. Afatmtš 15,19: neboťje to srd.ce) z čeho vycházejť zlé my51enky, řecky poné­ mi." Marek. 7,21 užívá řeckého slova IwJwi. Máme tu tak dva překlady jednoho hebrejského výrazu machšebot ra nebo ha-machšaba ha-null. Mawuš 17,22: ,,11 on se proměnil "

187

C L II U D E T R E S M O N T A N T

Před jejich tvá1�em� řecky metemorJi5thé. Marek 9,2 použil stejného hebrejského slova, ale Lul?dl 9,28 přeložil: "VÝ­ raz jeho tváře se změnil". U Matouše 17,4: "Petr odpověděl a řekl - klasický hcbtejský ryraz lia-jan vajomn', i když ne­ I11.U SÍ jít jako v tomto případě o dialog Ježíšovi: "Pane, .řecky �ýrie, je dobré, hebrejsky tob, abychom tu zůstali. "U MarJw 9,5 máme týž typickr hebrejský ryra:o::: "odpově­ děl, Petr, a 1�ekL ", ale zde Petr říká Jcžíšovi l?ahi. Marek nepřeložil hebrejské slovo, převzal je, jak bylo. Lukáš 3,9 je přeložil, ale jinak než řecký Marouš, pomocí slova epi­ stata, učitel. Poznamenejme, že výraz Rabí je z hebrejšti­ ny, nikoli z aramejštiny. Matouš 16,2l: "Od té d hodokvas, hebrejsky mište, pro Es/.er. .. " Řecký překbd: "A ttspořádal, k�rá1, poron, slavnost piu; hostinu) na níž se pije, doslovný překlad z hebrejštiny . . túsgamús Esther, slavnost pro Ester je zde přeložena plurálem. řeckého slova gamos . stejnč jako v našem textu Matouše 22,2. Ester 9,22: "dny slavností, mište, a radovánek.. . Ř ecký pře­ klad: hťmeras gamún --- v plurálu hu eufros)'nés. Hebrejs�ý singu�ár mište, který :.:namená hostinu, ph nťž se mnoho pije, je přeložen plurálem gamús. Vrattne se k Matoušovi 22,2. Místo překladu: král, který vystrojil svatby, Í"ecký plurálgamús, pro svého syna,je štast­ nější přeložit: uspof"ádal hostinu s pitím pro svého syna, h eb rejsky mište. V hebrejsko-řeckém slovníku, který měli k dispoúci překladatelé hebrejských evangelií do řečti­ ny, bylo mIŠte překládáno jako gamús nebo j{amon nebo gamoi v plurálu. Matouš22,3: cis tús. Nemýlím-li se, tak si zde Fichte poněkud protiřečí: jeho

..

.

240

C T V II. T � E V A N (� E L I II M - - - - - - - - - - -- - - -- - - -- - - - - - - -

poslední věra nejde příliš dohromady s pi-edešlýrni. Ale nebuďme malicherní. Podobné ústupky nebo zmírnění patrně vyžadovala přísná královská cenzura. Inteligent­ ní a zasvěcení posluchači i tak pochopili, o co jde. Naše malé filozofické odbočení však není tak úplně samoúčelné. Lze říci, že odpor a nenávist vůči judaismu je jednou z konstant německé filozofie: nalezneme je u Kanta i u Fichteho, u Hegela i u Schopenhauera. A jede nou Z konstant německé filozofie je také popírání heb­ rejské, židovské i křesťanské myšlenky stvořenÍ. Tato myšlenka jim není příliš po chuti. Představitel německé­ ho idea!ismu se v tomto bod zce1a shoťuje s jedním z představitelů německého materialismu Karlem Mar­ xem, autorem knihy Nationa/dkonomie und Philosophie. Odmítá ji pochopitelně i Schopenhauer i Nietzsche. A po­ kud jde o Martina Heideggera, ten dokonce tvrdí, že myšlenka stvoření nemá s filozofií vůbec nic společné­ ho! Martin Heidegger posílá hebrejské myšlelú k čertu jako prašivého psaa tváří se, jako by o něm nic nevěděl. V Heideggerových očích neexistuje žádné jiné myšlení než myšlení německé. Není vůbec náhodou, že nacismus v Německu vyrostl z podhoubí, které dlouho předtím při­ pravovala německá filozofic. Snaha oddělit křesťanství od judaismu a učinit z Jana velkého iniciátora roztržky křesťanství s judaismem není vlasrní pouze Fichtovi. V Německu tato snaha pokračovaka pro celé devatenác­ té století a to už souvisí i s naším tématem; Neboť právě přcdstavitelé německé exegeze se vzdělávali v lůně němec­ ké filozofie. Novozákolllú kritika za Ferdinan.da Christi­ ana Bama, profesora v Tiibingen, se rozvíjela ve stejné době jako filozofie jeho spolubra(ra Hegela. A německý teolog a exegeta RudolfBultmann, byl žákem. a pfí(elem Martina Heideggera, podle něhož hebrejská, židovská a Hesťanská myšlenka stvoření s filozofií vůbec nesou241

C L A U D E

l' J< E S M O N 'J' A N T

visí. Zůstává pouze jedna jediná ontologie: ontologie fi­ lozofů, které označujeme jako předsokratiky a kteří heb­ rejskou myšlenku stvoření neznali. Není-li vesmír stvořený, potom je, abychom tak řekli, nestvořený, a heb­ rejská, židovská a křesťanská myšlenka stvoi-ení postrá­ dá smysl. To nám po Spinozovizvčstoval Fichte. V důsledku toho je vestTÚr nestvořený. A je-li nestvořený, potom je i věčný: toto tvrdí Marxův přítel Engels a Nietzsche.]e-li nestvořený, je samo Bytí. A samo Byd se nemůže opotře­ bovávat a stárnout. V dúsledku toho se druhá věta ter­ modynamiky (Carnotúv-Clausiúv zákon) na vesmír či na přírodu nevLtahuje. Takto uvažují Engels i Nietzsche, kte­ ří jsou alespo6. v tomto bodě zajedno. Myšlenka, že čtvrté evangelium je napsáno přímo v řečtině, že v ničem nebo téměř v ničem nesouvisí s ju­ daismem, že je gnostické, téměř alexandrinské a že před­ bíhá novoplatonismus, je hluboce zakof"ellěna v lleméně hlubokém odporu německého myšlení ke všemu, co je hebrejské nebo židovské. Oddělit křesťanství od judais­ mu, postavit je do vzájemného protikladu, to byl jeden z velkých německých snů v devatenáctém a dvacátém sto­ letí. A právě proto, že německá ftlozofie je ve své podstatě protižidovská, podněcOvaná a utvářená - a řekl bych, že téměř posedlá - vrozeným odporem k hebrejskému a ži­ dovskému myšlení, je hluboce a zásadním způsobem protikřesťanská, počínaje Kantem až po Nietzscheho a Heideggera. Je v různých svých podobách filozofií anti­ t:hristiantsmu, ať už v jeho idealistické nebo materialistic­ ké formě. Židovská a křesťanská myšlenka stvoření byla vždy předmětem odporu a pohrdání, a to jak II Fichte­ ho, tak i u Schopenhauera, jak u Marxe a Engelse, tak i II Nietzscheho a nakonec i II Heideggera. Zmizí-li heb­ rejská myšlenka stvoření, potom. také pochopitelně zmi242

tTVRTÉ EVA N G E l i U M

zí celý hebrejský, židovský a křesťansk}' monoteismus. To

také byl nepochybně nejhlubší záměr výše zmíněných fi� lo�ofú. Začncmc�li číst a zkoumat č(Vrté evangelium s jisto� toU a hlubokým přesvědčelÚm, že poslední pravdou je monismus Substance, budeme v souladu s velkou meta� fYzickou tradicí monismu, která má své kořeny v staro� věké Indii. Tato tradice nachází své vyjádření ve třetím století u Plotina, později u· Spinozy v sedmnáctém stole� tí a pokračuje právě u německého filozofa Fichteho na počátku století devatenáctého. Budeme�li předem pře� svědčeni, že hebrejská myšlenka stvoření je absolutní dkladlú blud každé špatné metatyziky,jak to napsal Fich­ te, potom musíme nevyhnutelně narazit na řadu obtíŽÍ, búdeme-li chtít porozumět myšlení čtvrtého evangelia, jež je dílem monoteistického hebrejského teologa. Ten­ to teolog je pochopitelně v souladu s celou monoteistic­ kou tradicí a vyznává s(VořenÍ vesmíru. Navíc je žákem galilejského rabiho ješuy ha-nom, jenž představuje v)'vr­ choletú rozvoje hebrejského monoteismu. Východiskem monoteismu je ontologické odlišení vesmíru a absolut­ ního nytí, jímž je ten, jenž jako jediný může o sobě říci: mým vlastním jménem je jÁ JSEM. Jan 1,12" tois pisteousin eis to onQma autú". Už jsme několikrát připomněli, že hebrejské sloveso aman ryja­ dřuje a označuje jisrotu, pevnost skály. Ve (Varu ni/a! zna­ mená sloveso neeman být pevn}'; trvanlivý, konzistentní. Bejl neeman, 1. Samuelova 2, 35; 25, 28, je neotřesitelný dům, protože je pevný, stabilní, dobře vystavěný, takže ho čas ani počasí nemohou poškodit nebo zničit. Nee­ man také znamená: ten, kdo je takový, že si jím můžeme být naprosto jisti, že si niúžeme b}ít jisti jeho pravdivostí, jeho pevností, jeho stálostí. Srov. Numeri 12,7: "Slyšte tedy má slvva. Je-li

mezi vámi prorokJHVfi, 243

ve

viděni se mu dám

C L A U D_ E T R E S M O N T A N T

poznat; ve mu promluvím v něm. Ne lák jaJw mému služební­

V celém mém domě, neeman hu, je on tím, jímž si lze býtjistj, býtjistýJeoo pravdvu,jeoo pravdivosti. Řec­ ký překlad: pistun esU». ."' Řecké slovo plStus tak překládá hebrejské slovo neeman. Když Matous24,45 hovoří o pistosdúlos, jde přesně o tutéž formulaci, jakou čteme v Numeri 12,7. Mojžíš je služeb­ ník, ebed, v řeckém překladu dú/os, a pistos, neeman. Stejně tak u Lukáše 12,42. Pistos, překládající hebrejské neeman označuje toho, jímž si můžem.e být bezpečni a jisti, který je opravdový a pravdivý do té míry, že si jím můžetne být naprosto jisti. Text Numeri 12,7 pokračuje dalším veršem: "S nim mluvím od úst k ústům. . j, O Bohu svaté Písmo rovněž říká, že je neeman, tj. že múžeme býtjisti jeho pravdou, jeho pravdivostí, jeho slo­ vem a jeho stálostí. On je Skála. DeuteronomIum 7,9: ,.4 �y poznáš, žeJHVH, tvůj Bůh, je Bůh Bůh neeman, řecký pře­ klad theos pistos, jenž dodržuje smlouvu a milostpro ty, kdo ho milují... " Rabín Pavel tuto formulaci zopakoval, 1 Korint­ s�ým 1,9, pisws ho theos, což je přímo hebrejské ha-d ha­ neeman, Deuteronomium 7,9. Ve tvaru, který gramatikové nazývají hifil, se sloveso dman stáváheemin, býtjistý pravdou nčkoho. Genesis 15,5: "A on (Bůh) jej (Abraháma) ryvedl ven a řekl mu: Zvedni ku Mojvšovi!

.

tedy oči k nebi a spočítej hvězd:y, můžeš-lije spoUtat! A řekl mu

(BLlh): Tak bude tvému semeni! A on (Abrahám) heemin

ba-JHVH: Abrahám byl Jistj pravdou a pravdivostí toho,

co

mu Bůh řekl, bljistj pravdou a pravdivostíBožlho slova, Bov­

ho zasUbení, byl jis�ý Rohem. Řecky překlad: k.ai episteusen Abraham tú theá. "

Běžný překlad ,,Ji on uvéřiL" je velice slabý a mdlý, a tu­ díž i zavádějící. Zmiúoval jsem se už nčkolikrát o tom, že ve Francii na konci tohoto století zr1amenají díky růz­ ným vlivúm, ať už jde o Viléma Ockhama, Martina Lu144

t T V R 'l' É E V A N G E L I lJ M

thera, Pascala, Descarta, Kanta, Kierkegaarda, Karla Bar­ tha, slova věřit a víra mdlé přitakárú, kteté už neznamená jistotu. Dnes se běžně říká: Věřím, že přijde. Věřím, že se uzdravL Věřím, že mi splatí dluh. Věřím, že udělá zkouš­ ku. Znamená to, že si tím nejsem jíst. V dnešní Francii je víra totéž co více méně křehké subjektivní přesvědčení, které však neznamená objektivní jistotu. Jistota je v dneš� ní Francii záležitostí jiného řád"u než víra nebo přesvěd­ čení. Takže hebrejské slovo, jež je odvozeno od kořene ama», označuje a vyjadřuje objektivní jiswtu pravdy. Na konci dvacátého století však víra a přesvědčení l'lejsou poznápírri.. Víra a přesvědčení jsou odděleny od rozuniu a nijak nesouvisejí s racionálním uvažováním a často jsou dokonce stavěny do protikladu k němu. V hebrejské tra­ dici vhk renw protiklad neexisnije. Už jenom díky tomuto falešném překladu je v ovoci červ. Není-li totiž, jak je tomu dnes, vira jistotou, a to jistotou rozumu, potom je ve sféře toho, co je nejisté. Není-li však víra souhlasem rozumu, čeho je potom sou­ hlasem? Teologové, kreří ve Francii přežili do dncšrúch dnů, vědí, že v myšlení římské církve byla víra vždy chápána jako jistota, a to jako jistota rozumu. Porozumění udě­ luje Bůh, jenž především uděluje bytí a život, ale přesto zústává pravdou, že když je dán (ŽIvot), je dáno právě i porozumění. At'se to někomu líbí nebo ne, Hebrejci nebyli stoupen­ ci Kancovy filozofie. Pro nomádské Hebrejce usazené v ze­ mi Kenaan od dvacátého či devatenáctého století před naším letopočtem nebyla Boží existence otázkou víry v kantovském smyslu. Pro ně byla Boží existence otáz­ kou poznání, a to poznání rozumového. Boha, jediného a nestvořeného Stvořitele odhaluje právě rozum ve stvo­ ření a ze stvoření, vycházeje z viditelného Světa. Tato kon245

C l A U D E T II E S �j 0 N T ,' N T

cepce existuje ve staré hebrejské tradici od samého po­ čátku a shrnuje ji farizejský rabín Šaul z Tarsu, žák vel­ kého rabína Gamaliela, hned na počátku svého 1ism napsaného nepochybně v roce 57 nebo 58 malému spo­ lečenství v Římě, jež vzniklo stejné jako všechna křesťan­ ská společenství bu něčným dělením společenství židovského. Búh, živý Bůh je s jistotou poznáván neje­ nom ze stvoření a ve stvoření, na základě vesmíru, ale také na�1.kladě svého konání a púsobení uvnitř lidských dějin. Celé dějiny hebrejského národa jsou dúkazem Božího tvořivého púsobení. A i zde se lidský rozum vy­ slovuje v přítomnosti faktú, v přítomnosti Božích činů. A římská církev v roce 1870 na 1. vatikánském koncilu slavnostně a závazně prohlásila, že v této věci smýšlí stále stejně, že tedy tvrdí totéž, co psal Pavel ve svém listě z ro­ ku 57 nebo 58. Na tomto koncilu to církev prohlásila výslovně proti Kantovi. Hebrejské sloveso heemin se múže spojovat s částicí le. Genesis 45,26: "A oni (synové Jákobovi opouštějící Egypt a vracejíó se do země Kenaan) mu (Jákobovi) omámili a ře­ kli: On ještě žije, Josef! A je lo právě on, kdo mzk.awje v celé egyptské zemi! Alejefm srdce (Jákobovo srdce, tj. orgán jeho myšlení, jeho rozuni) zůstalo chl4d.né, neboť nebyljistý prav­ divostí toho, co řík41i, nevěřiljim, hebrejsky le heemtn tahem, řecký překlad ú gar episteusen autois. " Hebrejské slovo leb, srdce, je přeloženo do řečtiny jako dianvia, myšlení nebo orgán myšlenÍ. V verši Genem 45,26 můžeme s klidným svědomím pře­ ložit lo-heemnin tahem jako "on jim neuvěřil" právě proto, že tu jde o pochybnost a že ve francouzštině víra a pře­ svědčení nespadají do kategorie jistot. Tvrzení je buď jis­ té, nebo není. Není-li jisté, potom je nejisté, jinými slovy pochybné. Nepatří-Ii víra mezi jistoty, což je názor větši­ ny našich současníkú, potomji nutně zařazujete do kate246

C T V R T e E V A N G E l l l1 M

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - ·· ------

gorie pochybnosti, mezi věci pochybné a nejisté. Protože v Genesis 45,26 skutečně jde o Jákobovu pochybnost či ne­ věříCllost, mitžeme při překladu textu použít slovesa f47i/. Exodus 4,1: "A on odpověděl, Mojiiš, a řekl: Ale vidyť mi neuvěřl; hebrejsky lo-jaaminu li, řecký překlad mé pisteusó­ sin moi, nebudou si jísti pravdivostí toho, co jim řeknu, nepo­ slnhnou můj hlas, neboť řeknou; Ne, toběse nezjevil, p-rVl!l" Hospodin potom Mojžíšovi navrhuje určitá znamení a dodává: "Ařry byli jisti pravdou, že jsem se ti skutečně zjevi� hebrejsky lemaan jaminu, řecký překlad hina pisteusósin. . . " Překlad aby uvěr-iIL. je velice slabý a hevýrazný a proto i zavádějící z dúvodú, které jsme již vyslovili. Exodus 4,8: "A stane se, hebrejsky, ve-haja, že když ti neuvěří, když neb* dnuJISti pravdivostitoho, cojim řekneš, im-lojcfdminu lak, a když neuposlechnou hlasu (sic!) prvnzoo znamení; budou ujištěni, hebrejsky ve-heeminu, řecký překlad pisteusúsin, hudou jisti pravdivostí hlasu, hebrejsky kol, znamenídruhého. Nedají-li se přesvčdčit prvnún znamením, dají se přesvědčit druhým. Budou-li stále ještě nejistí při prvlúm znamelú, budou jisti při druhém." Exodus 4,9: A nehudvu-li JlSti, 00-10 jaminu, pravMu, jež se nachází v obou znameních, potom ať neposlou­ chaji tvůj hlas Řeckýpřeklad k�i eslai can mé pisteusósin... Sloveso heemin se může také nacházet ve spojení s čás­ ticí be, jež znamená v. To jsme viděli u verše Cenesis 15,6. Deuteronomium 9,23 užívá heemin s částicí be a potom slo­ veso šama, slyšet, s částicí be:"A nebyli jste jisti tím, co vám Bůh zaslíbil a přikázal a nevěřili jste v něj, hebrejsky ve-Io hcmanetem 10, řecky k�i úk episteusate auro, a neslyšeli jste, doslova: vjeho hlase, hebrejsky beknlo, řecký překlad Iwl úk " eisékúsate tés phónés autú. Izaiáš 43,10, zásadní text pro porozumění čtvrtému evangeliu: ",,::"y, ty jste tn.ými svědky! hebrejsky edaj, řecký překlad mart)>res, týrokIHVH; a mými sluiebnt1do jsou jisti pravdnu nebo pravdivostí who, jenž je po­ jmenován tímto jménem." Jak poznamenal)ean Psichari ve své smdii, kterou jsme již citovali, byla v prúběhu staletí, v historickém vývoji řeckého jazyka předložka en,ježv i-ečtině znamená v a pojí se s dativem, nahrazena předložkou eis, jež se pojí s aku­ zativem. Sedmdesát (LXX) vždy překládalo hebrejský vý­ raz be-šem, vejménu... jako en onmnali. Čteme-li v Septuagintě eis onoma, je tomu tak proto, že v hebrejštině nebylo be­ šem, ale le-šem. Hebrejská částice le je do řečtiny přelože� na předložkou eis, která se pojí s akuzativem. K tomu se za okamžik vrátíme. Proto výraz tois pisteuUsin eis to ono­ maautú zcela jistě tlumočí hebrejský výraz, na jehož kon­ ci je le-šem. Věřit ve jtnéno někoho, jak se dnes běžně překládá, je 251

C l A U D E T R Il S M O N T A N '!,

výraz, který nutně musel a musí být velice temný, ne-li zcela nesrozumitelný, a to jak řeckému čtenáři prvního století, tak i čtenáři současnému. Autor čtvrtého evangelia velice často používá r'eckého slovesa plsteuem, jež je, jak jsme viděli, překladem hebrej­ ského heemin. Podobně jako prorok Izaiáš, přesněji řeče­ no jako neznámý prorok a teolog z dob)' babylónského zajetí (šesté století před naším !etopočtem),jehož výrok)' byl)' připojeny k výrokúm Izaiá�e z osmého století před naší epochou, spojuje sloveso heemin se slovesem jada: být jistý pravdivostí někoho a poznávat. Je proto naprostý nesmysl překládat řecké pisteuein u Jana naším slovesem věřil, a to z dúvodú, o nichž jsme už hovořili. Naše sloveso věřit v ničem neodpovídá smys­ lu, v němž autor nebo překladatel čtvrtého evangelia chápal a používal řecké sloveso pisteuein. Jan 6,69: ... /ryli jsme jistí pravtUJu, řecky pepisteukamen, zůs/dváme jlSti pravdou a poznali jsme, kai egnókamen, že "

ty, ty Jsi svatý BoH!»

Jan spojuje v jedné a téže větě, podobně jako svatý Pa­ vel, řecké sloveso pisteuein a řecké slovo alélheia, jež jsme přeložili jako pravda. Jan 8,45: " Protože já ř[k,ám pravdu, řecky tin détheian, vy nevmte ve mne, řeck}' ú pis/eulele mal. " TÍlnto zpúsobem se u nás Jan slovo za slovem běžně pře­ kládá. Okamžitě si všimneme, že z hlediska logické struk­ tury věty něco nehraje. Je to řecké slovo hOLi, jež jsme přeložili jako pnJtoie. Ve stovkách pHpadú překládá řec­ ké hoti slovo kiv hebrejské Bibli , jež múže '0'jadřovat více logických nebo kauzálních vztahú, nejen naše protože. Takže bychom mčli uvedenou včtu nejspíše přeložit tak­ to:"I když vám řlkám pravdu, 10' mi nev(7íte.�' Co však v našem překladu vůbec nevidíme, je příbuz­ nost kořenů, hebrejského slovesa heernín, jež je do řečti­ ny běžně překládáno slovesem pisteuein, - a slova emet nebo 252

� T V R 'f E E V A N G H L I U M - - - - · - - · • ·· ··· -··"" " ""'

""

emuna, které path ke stejné slovru skupině, aje tu přelo­ ženo slovem alétheia. Rekonstrujeme-li hebrejský podklad řeckého textu, potom zjistíme, že Páli využíval společné­ ho hebrejského kořene aman. Abychom alespoií jakž takž vystihli slovní hříčky se spoleČn}'111 kořenem, mohli by­ chom uvedený text přeložit takto: Třebaže jsem vám řekl to, co je jis/.()� co je jistě pravdivé, - ty nejste (si) jisti pravdou toho, co vám říkám. Kdyby se tato hra se slovy nebo spíše se slovním koře­ nem objevila, až by se případně nalezl hebrejský originál, protože ji řecký překlad zastírá, dokázalo by to jedno: text, který čteme, je pouze překladem, protože věta byla původně · ryřčena v hebrejštině. Pán využívá společného kořene slovesaaman ve tvaru hifil a slovemet a emuna způ­ sobem, jakým to učinil i v citovaném místě svatý Pavel. Jan nikdy nepoužívá, jak jsme už uvedli, Í'eckého slova pistis, ale používá víc ncž ostatní i"eckého slova alétheia, které je překladem, jak jsme rovněž viděli, hebrejského ('111et a emurta. Navíc používá slovaalétheia ve výrazu přelože­ ném z hebrejštiny,jan 1 , 14: plérés charistos kai aléthe­ ias, který běžně překládáme jako "plný milosti a pravdy ". Řecké slovo charis pÍ'ekládá nejčastěji hebrejské chen, v klasickém a velice častém obratu. Genesis 18,3: "A on (Abrahám) ivkl: Pane, Adonaj, nalezl-li jsem milost v ttjch očích, řecky charu." Avšak řecké charis může rovněž pře­ kládat hebrejské cbesed. Ester 2,9: "A ona byla krásná, dív­ ka, tJjeho o{ích, a nalezla milos� hebrejsky chesed, řecky cham, předjeho tváří, hebrejsky lej(majo, řecky enópion autú." Řec­ ké slovo eleos pÍ'ckláda nejčastěji hebrejské chesed, které my běžně překládáme jako milost, slitování, milosrdenství. V hebrejštině se říká učinit cbesed, učinit milost, proká­ zat milosrdenství. Genesis 24,12: �,A on řekl: ]HVll, Bože mého pána Abraháma, projev milost nebo sliwvání, hebrejsky aseb cbesed, s mým pánem Abrahámem." Řecky: poiéson eleos. 153

C L A U D E

T R E S M O N T A N T

Genesis 24,14: "A podle toho budu vědět, že jsi učinil (proktf. wl) milos� milosrdenstv� hebrejsky ehesed, řeckyeleos, s mým pánem. " výraz milost - nebo milosrdenství - a pravda, che­ sed ve-emet se objevuje v Genesis 47,29 ve spojení se slovesem dělat, činit: "A přiblížily se Izrae/ovi dny, kdy měl zemří� a on povolal svého syna Jose)á a řekl mu: Nalezl-li jsem milos� heb­ rejsky ehen, řecky charis, v tvých očích, vlož svou ruku na mé stehno (eufemismus) a učiň se mnou (prokaž mi) milosrden­ ství a pravdu, (hebrejsky chesed ve-eme� řecký překlad eleé­ mosynén kai alétheian), · - a neukláJlej mne do hrobu v Egyptě. " Řecký výraz plérés charistos kai alétheias, který čteme uJana 1 , 14, je překladem klasického a často užívaného hebrejského výrazu chesed va-emet. 2. Samuelova 2,5: "Požehaní (jste) pro JHVH vy, kdo jste učinili (prokáwli) toto dllo milosrdenstv� přízně vašemu pánu Šauluvi, a uložili jste ho do hrobu! Nyní nechť učiní (prokáže) vám, JI-lVH, milost a pravdu, " hebrejsky chesed ve-emet, řec­ " ky eleos kai alétheian... Jan užívá (3,21) hebrejského výrazu činit pravdu, ho " poión tén alétheian, "kdo činí pravdu, přichází ke světlu . Jan .vůbec nepoužívá řeckého slova eleos, které j e jed­ ním z překladů hebrejského chesed a jehož používají Ma­ touš a Lukáš. Marek ho nepoužívá rovněž. Jan však užívá řecké slovo charis, jež se vůbec neobjevuje u Matouše ani u Marka, ale používá ho při překladu klasických výrazů Lukáš. Lukáš 1 , 30, "nalezla jsi milost u Boha". Jan 1 , 13: "Ti, kdo nejsou z krví (plurál) ani z vůle těla ani z vůle {/ověka, ale narodili se z Boha. " Výraz krví, řecky ex haimatón, je v řečtině zcela vyloučen. Zaro v hebrejštině se jej užívá velice často: damin je plurál hebrejského slova dam, jež znamená krev a jež je do řečtiny přeloženo plu­ rálem ta haimata. Viz například Exodus 22,1; 22,2; Deute­ ronomium 19,10; 2. Samuelova 16,7; 16,8; !wiáš 1 , 1 5 ; 33, 15; Nahum 3, 1 ; Žalm 9,13; Žalm 26,9; Žalm 5 1 , 1 6 atd. 254

Je zvlášrní a podivné, že si u autora, o němž se nim už více než jedno století tvrdí, že své evangelium napsal řec­ ky až ve druhém nebo na konci prvního století, nikdo nevšiml, že psal pouze hebrejštinou převedenou do řečti� ny. Právě řecký výraz ex haimawn je vyloučen nejen v řečti­ ně, ale i ve francouzštině. Předpokládáme-li, že amor čtvrtého evangelia napsal svou knihu i"ecky ve druhém nebo na konci prvního století, jak. se pak mohlo stát, že kultivovaní lidé z jeho okolí, kteří uměli řecky velice dob­ ře, m u neřekli: tohoto výrazu nelze v řečtině použít, je třeba ho opravit? Výraz ani z vůle těla nezněl vLdělanémú řeckému slu­ chu o nic méně bizarně. VtHe těla je totiž v hebrejštině zcela jednoduše totéž, co vúle člověka. Hebrejské slovo basar je totiž v nepřeberném množství textů přeloženo do řečtiny jako sarx · přičemž basar je synonymem heb­ rejského slova adam, jež znamená totéž, co člověk. žalm 56,5: "co mi udělá basar, řecký překlad ti poiései moi sarx. " Stejně tak Žalm 56,12: "Co mi udělá, co mi muže udě/atčlo­ věk, hebrejsky adam, řecký pÍ"eklad ti poiéseimoi anthrópos. " Spojení těla a krve je rovněž klasický hebrejský výraz. Hebrejský výraz basar ve-ad4m, tělo a krev se odlišuje v řeckém překladu Sírachvvre neboli Moudrosti Jeiiše, ryna Sľnuhova, nazývaného také Ecdesiasticus, 14, 18: "genea sar­ kos k.ai haimatvs." Setkali jsme se s ním už v samotných slovech Páně, Matvuš 16,17: "Štastný Jsi, Šimone bar-jona, .

synu Holubice, proúJŽe tělo a krev ti nezjevi�y (toto), ale můj otec, jenž je v nebesích. "

Se stejným výrazem se setkáváme ve většině listů rabí­ na Šaula: 1. Korintským 15,50: Řlkám vám roto, bratři: lělo a knv nemohou mít podt1 na královstvl nebo b-alovánť Boha." Srov. Galatským 1,16; Efezským 6,12. Starý hebrejský výraz basar ve-dam, tělo a krev, zname­ ná prostě člověka v jeho konkrétní skutečnosti, což dnes �

255

C L II U I:l E T R E S M O N T A N T

mmačujeme jako jeho psychosomacickou totalitu, jeho instinkty a programy, jež jsme objevili ve dvacátém stole­ tí. Je to "tělesný člověk", o němž hovoří svatý Pavel v 1. Korintským 2,14, nebo také "starý člověk>' (Íijmanům 6,6). Je nutné si připomenout smysl hebrejského slova ba­ sar, jež j e do řečiny přeloženo jako sarx a jež označuje člověka, starého člověka, člověka animálního, člověka v podobě, vjakéryšel Le Stvořitelorych rukou a sebe sama pokazil, máme-li číst a pochopit následující verš,jan 1,14,

Kai ho logos sarx egeneto. První slovo, ho logos, nečiní žádné obtíže. Je to překlad hebrejského ha-dabar, slovo, slovo Boží, jež se projevuje ve stvoření a skrze ně, v proroctví a skrze proroctví, které je sdělování zprávy, naučení, Božího tajemství člověku.

"Debar-JHVH ašer chaja el-Hošea, BoŽÍslovo, ježse stalo k Ozeášov� řecký překlad logos k:ýriúhos egenéthé pros Osée (Ozeášl,l)." Ozeáš 1, 2: "Počátek slovaJHVH v Ozeášovi nebo nad Ozeášem" hebrejsky daba1; řecký překlad m-ché logú Iry­ riú. "joel 1,1: "Slovo JHVH, jež se obrátilo k Joelovi, hebrej­ sky debar-jHVH ašer chaja el-joel, Í"ecký překlad logos o/-iú " bos egenélhé pros Ioél. Micheáš 1,1: "Slovo JHVH, jei se stalo k Micheášovi .. řecky kai egenelo logos kýriú pros Michaian... " 5"iojimiáš 1,1: "Slovo JHVH, jež se stalo k Sofoniášovi... řecky Lvgos �ú hos egenéthé pros Sofcmian... » Je možné, že ziÍ1nčrem hebrejského teologa, který se­ pisoval prolog, bylo právě odlišit Boží slovo, jež se stalo ke star}ím prorokům, a Boží slovo, je� v tomto případě neo­ slovuje jenom člověka. Boží slovo zltstává stále stejné, ale v tomto případě to není slovo určené pouze člověku, jak tomu je u starých proroků. Ani třetí pojem ve větě, saY'X, by neměl činit nejmenší potíže. Odpovídá hebrejskému

basar a četné texty svaté

Hebrejské knihovny nám říkají, že kol-basar jsou všechny živé bytosti, všichni lidé, a že basar označuje celého člově256

Č T V l\ 'l' 1O E V A N G � L J Li M

---------··-- ~-----ka, což v žádném případě neodpovídá tomu, co Platón ve své antropologii nazývá s6ma a co Descartes nebo Ma­ lebranche označují pojmem le (;orps jako nčco, co se liší od duše. Už jsme si všimli, že hebrejština nemá žádné slovo,jíffiŽ by mohla označit tělo jako něco odlišného od duše, a to prostě proto, že žádné tělo bez duše neexistu­ je, ani i1.eexiscovalo, protože něco takového je nesmysl.

Sarx, jež

odpovídá hebrejskému

basal;

označuje celého

človčka, lidskou totalitu, již v 11l.oderním odborném ja­ zyce označujeme pojmem psychosomacická jednota a snažíme se znovu spojit nčco, co kartezianismus oddě­ líl. Apollinarius z Laodikeje, který se narodil kolem_Toku

310 v syrské Laodikeji a byl tamním biskupem biskupem od roku 361, si představoval, že Boží logos se stává při vtělení

tělem způsobem, jaký si

mohl představovat inte­

lektuál formovaný platonisrúem a novoplatonismem. Řecké slovo

sarx,

jež čteme v Janově evangeliu v řečtině,

bylo více méně a spíše více zaměněno s tím, co Platón označil jako

sóma, a s tím, co Plotinos ve třetím století našeho letopočtu označil rovněž výrazem wma, tčlo. to

Papcž Damas se ve srych dogmatických listech adre­ sovaných rychodním biskupúm někdy kolem roku

374

podivuje tomu, že se někteří teologové opovažuji tvrdit, že náš Pán přijal neúplné lidství, tj. lidství bez schopnos­ ti poznání a cítění,

imperfectum, id ert sine sensu hominem

sU5Cepisse. . My naopak, píše papcž Damas, vyznáváme ve .

shodě s tím, co ryznává katolická církev, že Búh přijal, vzal na sebe člověka úplného, perfectum

Deum perfectum

su5Cepisse hominem profitemur.

S tímto učením se setkáváme v dokumentech všech

římských papežú, například v listech papeže Lva je do­ pis z

13. června 449 adresovan_ý Juliánovi, biskupovi na

řeckém ostrově Kós, v němž papež Lev říká, že pravý člo­ věk byl spojen s prarym Bohem, V('rUs homo unitu5ťst Dea. 257

C l A U D E

T R E S M O N T A N T

Recké slovo sarx uJana 1 , 14 proto znamená a označuje celého člověka, a to ve shodě s tím, čemu svatý Jeroným říkal ventas hebraica. Zbývá ještě řecké slovo egeneto pocházející z řeckého slovesa gignomai, jež znamená stávat se, rodit, vytvářet se. Už jsme také hovořili o tom, že hebrejština používá slovesa být velice úsporně. Vúbec ho nepoužívá ve funkci spony. Pokud se sloveso být v hebrejském textu neobje­ vuje, řečtí překladatelé Septuaginty jej na nesčetných mís­ tech v souladu s požadavky řecké mluvnice dophíují. Uvidíme dále, jaké měla tato skutečnost dúsledky pro výklad některých Janových formulací. Avšak tam, kde hebrejština používá slovesa být, překládá j e LXX nejčas­ těji právě slovesemgignomai. A to zvlášť tehdy, následuje­ li po hebrejském slovese býtčástice le, jež naznačuje nebo znamená směr, záměr, kterou bychom mohli v řeči sym­ bolú vyznačit takřka jako šipku. Tato hebrejská částice byla do řečtiny zpravidla překládána slovem eis. Genesis 2,7: uA vytvořilJHVH Bůh člověka (hebrejsky ha-adam), prach vzatý ze země, a vdechl do jeho chřípí dech :života, a byl člověk ve směru, hebrejská částice le, :živé duše. Abychom čtenáře nezdržovali, mohli jsme přeložit přímo "a stalse :živou duší". Hebrejština však postrádá výraz pro označení toho, že se něco stává. Má k dispozici tento výraz: sloveso být + čás­ tice le. LXX přeložilo: "kai egeneto ho anthrópos eis psychén zósan, a stal se člověk :živou duší. " Řecké slúvko eis tu překládá částici le. Otázka spočívá v tom, zda řecký text, který čteme, je p řeložen z púvodního hebrejského textu nebo ne. Je-Ii totiž přeložen z původního hebrejského textu, chybí v něm hebrejské sloveso, které by vyjadřovalo to, že se něco stává. Připomeňme si, co v tomto ohledu učí římská církev. Tato církev má své "středisko samoregulace " v Římě prak"

258

( T V R T E E V ,\ N G E L r II M

tieky od okamžiku, kdy začala existovat. A začala existo� vat velice záhy, nepochybně počínaje Letnicemi, jež ná­ sledovaly po smrti a vzkříšcru Páně, nebo přinejmenším po návratu židovských poutníků, kteří byli v Jeruzalémě o velikonocích toho stále ještě nejistého roku 30 (nebo 31), v němž byl Pán ukřižován, do Říma. Římská církev stále učí a vyznává, že Boží Logos, Boží slovo, Boží rčeni nepodstupuje stvořením ani vtělením žádnou modifika­ ci nebo změnu. V Bohu neexistuje žádné utrpení. Proto­ že Boží Logos je sám Bůh, jenž hovoN, není to žádný jiný búh než Búh, nel1.í to žádný druh)' búh, jak si představo­ · val Órigénés z Alexandrie ani stvořená transcendemní bytost. jak hli."al Arius z Alexandrie. Búh je absolutně jediný a jednoduchý. Boží Lt),�()s nepodstupuje vtělením lldné utrpení, žádné dění. Velcí latinští scholastikové četli latinský pí·eklad Bible, a tedy i čtvrtého evangelia. A verš u Jana 1,14 četli v latině: Et verbum caro factum est. Když svatý Tomáš Akvinský O tomto textu několikrát hovoří, tak bez nejmenšího zaváháJú vysvětluje, že Boží slovo se ani v nejmenším nezměnilo prostě proto, že v Bohu ne· dochází k žádné změně a í:e Boí:í slovo je Bůh. ln Joan· nem I, lert. 6: "Hoc autem quod dicitur, verbum cara factum est, non aliquam mul4lionem in verbo) sed solum in natura assumpta de r.ovv in unilalem personae divinae." Sum. theol. III, q. 1 6, a. 6: >JEl ideo) cum dicilur DeusjacUts es! homo) non intel/igiUtr a1iqua mutaúo ex parte De4 sed solum ex parte hu· manae naturae." Svatý Tomáš se odvažuje kohgovat latin­ ský text Janova evangelia, který má před očima. A má nastokrát pravdu, protože tento latinský překlad ['ecké­ ho překladu hebrejského originálu navozuje myšlenku změny a dění v Božím Slovu, jež v žádném případě neh­ guruje v rekonstruované hebrejské formulaci s hebrej­ ským slovesem ryl a částicí le,jež ve skutečnosti naznačuje vvěz nu, �y, Je/mi. miluje má duše.l Kde budeš past své Stddd. .. " Někdo neznámý zde poznamenal: hé nymJif pros lnn nymfion christl/n, mladá žena, nevčsta, kala obracející se k chatilrw/Jt, který je maš!achf dá žcna,

Už více nc:L jedno století tvrdí nezanedbatelný počet expern"t, ne-Ii dokonce většina, že Písei\ písní je více méně slepence frivolních písní člen II vojenské stráže. Jan, kte­ rý křtil v Jordánu, Ježíš, Pavel i autor Apokalypsy však tento názor nesdíleli. Chápali Písel) písní jako teologic­ ké a dokonce prorocké dílo, protože oznamuje příchod chatana, Jehož hla..,Abrahám, váš ota� se zaradoval, kd.yžspathl můj den, spatřil ho a nuloval se. " Abrahám je prorok. Viděl den Pánč, den zjeveTÚ, den plnosti, den uskutečnění stvoři­ telského záměru. Jan 8,57: ..., A řekli Judejci> obrace;ice se k němu: Nen{ ti ještě padesát lel a ly jsi viděl Abraháma?" Pán netvrdil, že viděl Abraháma. Rekl, že Abrahám spatřil den naplnění Boží­ ho záměru, a to je něco úplně jiného. Jan 8,58: ,,Amén, amén, pravím vám, dř{ve než se Abra­ hám narodil, já to jsem!' Řecky egó eimi, hebrejsky ani hu. >' Už poněkolikáré phpomínám.e, že hebrejština se •slo­ vesem být šetří. Tam., kde je v řeckém překladu sloveso být, v hebrejském originále neexistuje. Řekneme-li lo jsi ty, v hebrejštině je to ata hu! 2. .'iamueloVá 12,7: "lb jsi ry, ten člověk.! Hebrejsky ata ha­ • překlad ry ci ho ďnér, doplIluje sloveso být." iš. Řecký 1. Samuelova 16,12: >,A řekl, jIIVll: Vstaň! Pomaž ho! Ne­ boť je to on! Hebrejsky ze-hu. Řecky: hOli hÚlt)s. .. estm. Je doplněno sloveso být. Jan 4,26: ... egó einů, UJ jsem já, kdo s tebou bovoři. .. " Jan 6,20: ,,70 jsem já! egó cinů, nemějte s/rach! " Skul� 10,21: To jsem já, len, kiJho hledáte,·" řecky ulú exrí " eimi. Skutky 13, 25, Pavlova rozprava v synagóze v Antiochii Pisidské: ,Jan (křtitel) řekl: Úk eimi egó, což pochopi­ telné nelze překládatjá, já nejsem!, alc Já to nejsem! (rozu­ měj: očekávaný Kristus). Ale on přicházípo mně atd. >, -

"

"

-

300

,

(; T V II. 'j' E E V I< N G E L r II M

Ještě několik příkladú z Hebrejské knihovny: Deutero­ nomium 32,39: "Nyní vále, že jsem tv já, hebrejsky kl ani ani hu řecký překlad hou egó cimi, a iddn,.ýjiný bůh vedle mne, řecký překlad doplnil sloveso: "�ai tik. esUn /heo.' plén emú. " 1. Samuelova 18,18:"A řekl, David, .�4ulovi: ktU) jsem já? Hebrejsky mi anoki, řecký překlad tis egó ein;i.'" 1. Samuelova 9,19: ,,A odpovědé4 Samtlel Sl.tulov� a {-e/d mu: To jsem já, (ten) vidoua? Hebrejsky anoki ha-roech, bez " slovesa být. Řečtina dodává sloveso ryt: egá eimi aulos. 2. Samuelova 7,28:"A rJ..yn; adonaj]HVH,jsi tu ty, kdo je Bůh, hebrejsky ata hu ha-elohim, bez slovesa býl. Řecky: sý ei ho theos." Nehemiáš 9,6: ,,0, t.y jsi ]HVH zi.:ela jcdin.ý! Hebrejsky: Ata hu Jl IVl1 lebadeka. Řecky -9' ei atltos !?ýrUJs. 1. letopisů 22, 1: "ll un řekl, David: 10to, to je dům jHVH Boha! Hebrejsky: z:.eh hu bejtjHVI J, bez slovesa ryt. Řecky autos estin ho oikos �ýriú tti theti, se slovesem ryt. IZAiáš 43,S: "Neměj strach, neboť s teboujá Osem), hebrej­ sky kJ iteka ani. Řečtina dodává sloveso být: hOlÍ meta sú elml. Izaiáš, 43,10: Vy, ryjste 1n.ými svědfryf vy-rok]fNHf A 111:Ý" " mi služebnlk;� které jsem rybral! Abyste poz.nali, ab)'ste byli ;isti mnou a alryste pochopili, že to jsem já! " - hebrejsky ki ani hu, řecky hoti cgó - ctmi! Žalm 31,4: Neboť moje SkLif4 a mOJe Pevnostjsi ty!" Heb� rejsky at4) bez slovesa ryt. Řečtina dophiuje slo�eso být: " kai katafygé inú ei ry. žalm 31,15: J?.ekljsem: Tyjsi můj Bůh, T y Hebrejsky elo­ haj ata) bez slovesa být. Řecky .Sj ei ho {heos mú. " Máme tu typický příklad, kdy otázka hebrejského sub­ strátu není pouze literárním nebo historickým problé­ mem. Vezmeme-li při překladu řeckého textu Ll Jana 8,58 v úvahu hebrejský podklad, potom dosáhneme odlišné­ ho výsledku, než když ho v úvahu nevezmeme. Oba pře"

301

C L A !J Tl E T R E � M O N T A H T

klady se budou silně lišit. Přeložíľne-li řecký text t:'{6 eimt doslova jako já, já jsem, budou čtcnáh nút za to, že člo­ věk]ežíš existoval předem, nebo že se ztotoži'íuje s Tím, jehož jméno vyjadřuje tetragram. V obou případech nut­ ně narazíme na neřešitelné christologické obtíže, neboť ten, jenž se sám označuje ve všech textech čtyř evangelii za syna človčka, prosí Boha, o němž hovoh jako o svém otci, a objektivně i ontologicky se od Boha, jehož nazývá svým otcem, liší. Vyvoláme-li špatným překladem. egó eimi u čtenáře dojem, že Pán se ztotOžľ'íujc s tím, jehož jméno vyjadřuje cctragram, dospěje k jedné z nejhorších chris­ tologických herezí, a to k herezi Noéta, Praxéa a Sabellia. Noétovu hereú známe poměrně dobře díky dvěma do­ kladům: Zlomku l1.am.ířenému proti této herezi a vydané­ mu pod jménem Hyppolita Římského a díky jedné kapitole známého díla Elenchos proti všem Ixnzím, vyda­ ného pod jménem téhož Hyppolita, i když rukopisy uvá­ dějí Órigena z Alexandrie. Ve skutečnosti výraz egó eimi překládá hebrejský výraz ani hu, který znamená: lIJ jsem já! Kdo? Stile týž chat4n, očekávaný miláček, pomazaný král, syn, svatý Boží. Pro porozumění verše II Jana 6,58 si musíme přečíst Žt.Jlm 90,2, v němž se setkáváme s podobnými formula­ cemi: ,Ještě než se zrodily hory, ještě než pOČLlla země a svět, od trvám' minulého, hebrejsky me-olam, po trvání budvuct; hebrejsky ad-olam, ty 0si) Bah! Řecky apo tú aiónM heás tú aiónos sy ci. " Řečtina doplnila sloveso být,jcž zde v hebrej­ ském textu není, ale opomenula přeložit hebrejské cl, Búh. Vraťme se k výroku Páně u Jana 8,56: "Abrahám, váš olec, se ZAradoval, že mohl spatřit muj den, a spatřil ho a :zara­ doval se. Abrahám byl prorok, viděl den naplnění Božího �áměrLL Judejci namídi: Není ti ješt.ěpadesát let, a myslíšsi, že jsi viděl Abraháma?" Pán ovšem nic takového neřekl. Ne302

t T V lt T t f V A N G f L I ll M -- --·--·-----·- - - - - -- - - - - - - - - - - - - - - - -

tvrdil, že on, Pin viděl Abraháma: řekl, že Abrahám spat­ řil ve vidčnÍ, v Božím zaslíbení, v prorockém duchu, den příchodu syna člověka. A Pán dodává: dříve než se naro­ dil Abrahám, ani hu, jsem (O já! To, co ve svém stvořitel­ ském přebožstvujícím zámčru Bůh jediný Stvořitel ještč před naroze,úm Abraháma zamýšlel, je syn člověka, Vťrtt5 homo verv unilus Deo,jak to papež Lev formuloval ve svém dopise z 13. června 449 Juliánovi, biskupovi z ostrova Kós, summum opus f)ei jak (O ještě později prohlásil bla­ hoslavený Jan Dum Scotus. Smysl textu, který čteme, je tedy následující: Abrahám spatřil múj den, protože hyl prorok a pro(Ože mu Bůh skrze Ducha Svatého udělil poznání budoucnosti srvoření,jeho konečného cíle, jímž je jednota nového člověka s nestvořeným. Bohem, nové stvoření. A jestliže Abrahám mohl spatřit v duchu pro­ roctví Boží záměr a konečný cíl stvoření, bylo tomu tak proto, že tento · konečný cíl je v Božím záměru prvnt: PrÍ­ mum in intenlÍone, ultimum in ť.,:ecutione, jak říkáJan Duns Scorus, kterého jsme právě citovali. Kristus, sumrnum bo­ num, je v Božím záměru první, před Abrahámem. Mohl­ li prorok Abrahám spatřit den Kristúv a radovat se z něj, bylo to proto, že tento den předchází v Božím myšlení nejen Abrahámovi, ale celému stvoření vesmíru, stejné jako cíl předchází postupnému uskuceč1Í.ování cíle. Pán ve své odpovědi vysvětluje, jak je možné, že Abrahám vi­ děl den Ki·ista, svatého Božího, den, v němž má stvo­ ření svůj dúvod k existenci, den, v něm:.! Bůh stvořil člověka podle svého srdce, ke svému obrazu a podo­ benství, pravého človčka sjednoceného s pravým Bohem. Je totiž jasné, že ve srovnání s Kristem. jsme v podstatě předlidé, jacísi australopithekové s velkým mozkem, kte­ ří se příliš nevydařili, protože doká:.!eme díky našemu velkému mozku páchat zločiny a všechny možné hrůzy, jichž se zvířata, naši bratři z minulosti, nedopouštějí. -

303

C l A U ll ll T R E S M O H 'I' � N T

Citovan}'Janúv text (6,58) tudíž v žádném případě ne­ znamená, že by č1ověkJcžíš, anthrópos Iésús christos, jak Hká Pavel v listu Úímanům 5,15, verus homo

vero

unilus Deo pa­

peže Lva, existoval před Abrahámem. Stvořená lidská duše Kristova začala existovat od početí, tj. od svého stvo­ ření, a unie, kterou podle Cyrila Alexandrijského nazývá­ me h"ypostatická, se uskutečnila úroveú se stvořením Kristovy hdské duše. Představa nebo mýtus preexlstencc Kristovy lidské duše byla odsou:tena a :tavržena ve stejné době jako origenismus a zároveú s níin. Tento text v :l.1.dnéln případě neznamená ani to, že by se Pán :ttotoži'loval s JHVH. Všechny texty čtyř evangelií a všechny záznamy knihy Nové smlouvy ukazují, že Pán !je odJHVH, jehož prosí a jehož nazývá svým otcem, ob­ jektivně, ontologicky liší. PÍ'edpokládat na základě toho­ to špatně přeloženého textu byť jen na jedin)' okamžik, že by se Páll ontologicky ztotoŽJ'í.ovaJ s JHVH, je z hledis­ ka hebrejského monoteismu tčžká úchylka, teologická i meta.fy'Lická. A právě v tom spočívá, jak jsme viděli, lne­ taf}tzický a teologický blud Noéta ze Smyrny, který žil na konci druhého stqletÍ, Stejné povahy je i těžký oti1yl Sa­ bélia a Praxéa, ačkóliv

Ll

posledně jmer'lOvaného, jehož

znátne pouze z knihy, kterou mu včno\l:ll Tertulián, vlast­ ně nevíme, zda vůbec existoval.

Ná.� \ýklad verše Jan

6,58 opíráme o úryvek z listu ně

koho, kdo měl v jeruzalémské církvi ve třicátých letech a letech následujících nezanedbatelnou autoritu a komu jeho učitel přezdíval aramejsk}ím slovem Kef as, Skála, řec­ ký překlad Petros, - z prvlúho Petrova listu

1,19: "Kristus,

jenž hyl znám předem, před stVf)řením světa ajenž se zjevil powm, po sledu dn( řecky ep'eschalú tón chronón, hebrejsky be aclJaT'Ít ha-jamim, kviJli vám, pro vás, k vašemu prospěchu. " ..

Dopis je adresován pohanúm: z Pantu, Galarie, Kappado­ kie, Asie a z Bithynie, kteří vstoupili do Kristovy církve. 304

t T V R. T É E V A N G E L I U M

Kristus byl Bohu jedinému Stvořiteli znám předem, protože on je ten, k nčmuž všechno stvoření směl-uje a tíhne. B}'l Bohu znám před stvorením světa proto, že on je konečným cílem stvoření. Právě v něm se tento ko­ nečný cíl uskuteč6.uje. Nyní je zjevován pohanům, neob­ řezaným. Petr zde píše to, co píše ve svých listech i Pavel, l{ímanům 16,25: ..zjevmí srozumitelného tajemství, řecky mystérion) hebrejsky sod, které rylo v dosavadních trváních drŽl.'no ve skrytostia které se nyní Zjevilo skrze promckd písma na zákktdě rozhodnutivěčného Boh� aryje rrwh{y jXJznat lJšech­ ny pohanski námdy... " Ejezským 3,9: "...odhalení sroZ1tmitel­ ného tajemstl/í, řeáy mystéria», bylo v minuJ.ých dobát:h ukryto v Bohu, jenž všechno stvořiL " Kolosk:ým 1,26: "Smzumitelné tajemSlVt; řecky mystériofl, jež bylo v minuNch dnbách ukrylO) ale �yT1ťse zjevilo . » Chce-li se někdo přesvědčit, že římská drkev vždy s od­ porem a hrúzou zavrhovala myšlenku, hypotézu či teorii preexistence stvořené lidské duse Pán.ě, nechť si přečte například dopis papeže Lva biskupovi ostrova Kós Juliá­ noviz 13. června 449. Lev píšeJuliánovi v souvislosti s te­ oriemi Eutycha, kter}' si představoval, že duše, kterou Pán přijal, existovala v nebesích již před narozelúm Panny Marie a dříve, ne:Z se v Mal'iině lúně sjednotila se Slovem! Podobné koncepce jsou však pro katolický rozum i sluch nepřijatelné a nesnesitelné ... Pán nepřijal duši, která by bývala mohla existovat předem, ani tělo, které by nevze­ šlo z mateřského těla, Naše lidská přirozenost nebyla phjata Bohem tak, že by byla nejprve stvořena a přijata až potom. Toto bylo oprávněně odsouzeno i v učení Ori­ gé'nově, který tvrdil, že duše existují dříve, než vstupují do tčL Jan 9,8: "Sousedé a ti) kdo ho viděli předtťm a viděli, že byl žebrák, hlutli: Není to mad ten, který seděl a Žťbral?" jedni řlkdli:Je LG on; řecky bútos estin, hebrejsky ki-hu ze, i zde bez ".

.

.

305

C L A U D E T R E S M O N T ,\ N T

slovesa být.Jiniřlkali: Ne, aleje mu p(Jd(Jb�ý! On sám, tj. od narození slepý, jehož Pán uzdravil, Nkal: egó eimi! Ti, kdo přeložili egú eiml zJan 8,58 jako Já, jájsem! by museli egó eimi z verše Jan 9,9 přeložit rovněž jako Já, já jsem! Uzdravený slepec však samozřejmě říká To jsem já!, heb­ rejsky ani hu. Jan 10,ln. "Amén, arnén:.pravím vám, ten, kdo nevsmpu­ je dveřmi. )J V tomto mašalu zallúvají témata vycházející z Písně písní: dveře, pastýř, hlas toho, jenž přichází... Po­ dobenství Páně se podobají hudebním kompozicím, v nichž se objevují modvy, které múžeme slyšct.i v jiných skladbách od téhož autora. Autor skladeb, jakými jsou mešalim, tj. samotný Pán, znal hebrejskou knihovnu zpa­ lúčti a ti, k nimž se obracel, rovněž. Každé h�ldební téma, zde například dveře, ll'lalé stádo, pastýř, hlas toho, jenž přichází a klepe na dveře, vyvolávalo v duchu tčch, kdo naslouchali m4Ša/u našeho Pána, stará a známá témata, které četli u starých hebrejských proroků a v Písni písní. Čtvrté evangelium nepoužívá při překladu hebrejského mašal řeckého slova parabolé. Ale užívá zde, ve verši 10,6 řeckého slova paroimia, což je jeden z možných a také užívaných překladů slova mala!. Mišelej šelomo ben­ david melek israel, které se u nás přeložilo jako pří­ sloví Šalomounova (!), bylo přeloženo do řečtiny jako ..

paroimiai. Jan 10,11: ,Já, jájsem dobrý pas�ýř. Dom:ý pas�ýř pokládá nebo klade svou duši za stádo. " Přeložili jsme řecké slo­ veso tilhésin) tithémi, poloŽÍt, klást samozřej mě doslova, aby čtenář, který nečte řecký text, viděl, v čem je problém. Jan 10,15: "A já kladu) já pokládám, řecky tithémi, svou duši za malé skÚÚJ . " Řecký plurál la probal4 překládá heb­ rejský kolektivní singulár con, stádo bravu. Proto zde ge­ nitiv plurálu tón probatún překládáme kolektivním singulárem stádo. 306

( T V I< T r E V A N G ll l l U M

Jan 1O,17: " Prow mne můj otec miluje, protože já, já kladu, pokládám, řecky . tidJémi, St-'OU dušL .. "Jan 10,18: ,Je mi dána moc pokládat, řecky theinai... " Při nejlepší vúli nelze výraz pokIddat svou duši akceptovat nejen ve staré řečtinč, ale ani v současilém jazyce.je to totiž doslovný překlad heb­ rejského výrazu dúvčrnč známého čtenál'úm hebrejských knih.

Soudců 12,3: "Viděl jsem, že mne nepNjdeš rysvobodit, a tak jsem umístil, položil svou duši do dlaně své ruky, zde je použito hebrejského slovesasim, umístit, položit, atd. Řecký překlad kai ethemén tén psychén

mú en té chein mú, a ryda!jsem se proti.rynům I.mmonorym... " 1. Samuelova 19,5: "Vložil (David), umťstil, hebrejsky ·tJdr­ ijasem, i zde jde o tvar slovesa sim, svou duši, hebrejsky ne-­ teš, do své dlaně a udeřil na Filištína a uúnil, jI-lVH, velikou spásupro celýIzraeL.. Řecky kat ethemén t.én psychén mú en té chári mú... " j hlas, 1. Samuelova 28,21: " Hle, s�y5el4, tvoje služ.ka, tvů a položilaJsem, umístilajsem, vLožilajsem, hebrejsky va-asim, svou duši do dlaně své ruk.y. . . Řecky kai ethemén tén psy.:hén mú en té chein mú... " Job 13,14: ,,/\ svouduSi, vk/ddám ji, kladu do dlaně své mF;;;, hebrejsky asim, řecký p řeklad p�}'chén de mú thésó en chein. ..

Máme zde úplný hebrejský ryraz, s nímž se ve zkráce­ né podobě setkáváme

II

Jana 10,l1; 10,15; 10,17; 10,18.

Nelze si dost dobře nebo spíše vůbec představit, že by na konci prvního nebo na počátku druhého století dával nějak}' autor, který by psal přímo v řečtině, číst křesťan­ ským společenscvím, jež většinou cvořili bratři a sestry obrácení z pohanscví, hned čtyl'-ikrát za sebou výraz, kte­ rý nemohl mít pro řeckého čtenáře žádný smysl a který je běžným překladem hebrejského výrazu dúvčrně zll.á­ mého čtenářům svaté knihovny Hebrejcú. Naopak si do307

C t,; ,\ V D I, T R E S M O N T· A N T

kážeme velice dobře představit překladatele ve třicátých letech a letech následujících, jak doslovně překládá heb­ rejský výraz, který se nachází v hebrejskérn textu a který měl přímo před očima. Jestliže se tento hebrejský výr9-Z objevil ve zmíněném hebrejském textu, pak tomu tak b}'lo proco, že ho použiJ i samotný Pán; hebrejsky mluvícÍtn po­ sluchačúm, kteří znali svatá Písma, nečinil žádné potíže. A jestliže překladatel čtvrtého evange1iado řečtiny pře­ ložil tento dobře znám.ý klasický hebrejský v}'raz tak, jak ho přečetl v hebrejštině, aniž ho převáděl nebo přizpúso­ boval, bylo to proto, že věděl, že mu čtenáři řeckého pře­ kladu budou rozumět. S tímto překladem nemúžeme být příliš vzdáleni od prostředi, jež mohlo tomuro hebrej­ skému výrazu rozumět. Nacházíme se patrně stále ještě v Jeruzalémě, kde také tento překlad do řečtiny vznikL Chce-li se čtenář přesvědčit, že tellto závěr je pravdivý, může si přečíst odpovídající místa v překladech do své­ ho vlasttúho jazyka. Sám se přesvědčí, že překladatelé čtvrtého evangelia do francouzštiny (nebo češtiny) ne­ přeložili tento řecký výraz převedený z hebrejštiny beze zbytku, ale že jej pozměnili, přizpůsobili, zdeformovali nebo jej dokonce učinili nesrozumitelným, aby b}'l přija­ telný ve francouzštině nebo popřípadě v jiném jazyce. Překladatel hebrejského textu, z něhož vzniklo čtvrté evangelium, do řečtiny necícil potřebu tento starob}'lý hebrejský ""raz přizpůsobovat nebo deformovat. Věděl tudíž, že ti, k nimž se obracel s překladem zřejmě nej­ staršího z evangelií, mu určitě budou rozumět. V kaž­ dém případě šlo o překlad z první ruky. Jan 10,22: "Egeneto lOte ta enkainia en mis Hierosolymois: byry tehdy enkainia v Jeruzalémech... " Řecký čtená{' po­

hanského púvodu, který tento text čed, se nutně musel ptát, o co šlo, protože řecké slovo en-kainia se v řečtině ne­ vyskytuje, figuruje pouze v řeckém překladu hebrejské 308

Č T V R T E

E V A N G E L I U M

·--··----------------------

Bible. Výraz ta en-kainia vytvořený z řeckého slovesa en­ kainiZJJ , jež se rovněž vyskytuje pouze v řečtině překladu hebrejských textů jako enkainisis a enkainismos, je překla­ dem hebrejského slova chanuka, Numeri 7, 1 1 , které je zde přeloženo jako enkainismos; Žalm 30); Ezdráš 6,16, chanu­ ka bejt-elaha, aramejsky, řecký překlad enkainia tú oikú tú theú. Text uJana 10,22 hovoří o "enkainiích ", jako kdyby všich­ ni věděli, o co jde. Avšak křesťané pohanského původu z konce prvního století o nich nic nevěděli, stejně jako o nich nic neví dnešní pohané. Buď tedy redaktor textu, o němž se předpokládá, že byl napsán přímo řecky na konci prvlúho století, vytvořil větu, která nemohla mít pro řecky hovořící čtenáře pohanského púvodu smysl, nebo je řecký text pi'ekladem textu hebrejského, jemuž Hebrejci, kteří tento svátek "dedikace " , tj. zasvěcení Bo­ žího domu znali, dokonale rozuměli. Při četbě řeckého pi-ekladu jim bylo jasné, že slovo enkainia je totožné s heb­ rejským chanuka; protože to byl běžný překlad u Ezdráše 6,16.17 a Nehemiáše 12,27. A pokud jde o plurál Jeruzalémy, tak jsme již viděli, že jde o věrný kalk hebrejského Jerušalajim, jež je v plurálu. Čtvrté evangelium v řečtině nepřekládá klasický heb­ rejský výraz olam ha-ze ulam ha-ba jako Matouš ( 12,32) "en tútó tú aióni, en tó mellonti", ani jako Marek 10,30 "en tó kairó tútó... .kai en tó aióni tó erchomenó'; ani jako Lukáš 16,8 "hoi hýioi lÚ aiónú lÚlÚ". Verš Jan 12,25 překládá ten­ to výraz řeckým kosmos: "Ten, kdo nenávidí svuu duši en tó kosmó tútó, v tomto zdejším světě, v tomto zdejšfm lrván� zachová ji pro život věčný. " Můžeme důvodně předpoklá­ dat, že v řadě případll je u Jana řecké slovo kosmos překla­ dem hebrejského olam. Například Jan 8,23: "Vy, vy jste z tohoto světa, řecky ek lÚlÚ lÚ kosmú, hebrejsky atem min­ ha-olam haze, já ne;sem z tohoto světa, z tohoto trl)án� řecky 309

C L A lI LJ (; T k E � M O N T A N T

ek tú knsmú ('úlÚ, hebrejsky min-ha-olam haze. Jan 12,31: " nun krisis estin tú kosmú tÚlú, hebrejsky al ha olam hau... " Jan 18,36: "Moje králuvstvl; moje kralování není z tohow trvá­ ní, řecky hé basi/eia !Jé emé úk esun ek tú kosmú tútú, hebrej­ sky min-ha-olam hau. " Řecké slovo kJJS11WS v řadě textů řeckého čtvrtého evan­ gelia neznamená. totéž co svět v současném jazyce mate­ riální universum, vesmír. Odpovídá rabínskému výrazu olam-hcvze, olam-hcvba, přítomné trvání, trvání budoucí. Gnostičtí teoretikové si vyložili Janovo evangelium ve svém vlastním souřadnicovem systému ato pak mělo údajně tVr­ dit, že materiální svět je í::lý, což je nesmysl a hrubé násilí na textu. Znovu si jen potvrzujeme, jak je neí::bytné se tázat, které hebrejské slovo se vlastně nachá.zí v pozadí řeckého překladu tohoto evangelia, abychom si je nevy­ kládali špatně. Jan 13,19: "Už nyní vám to řikám, dříve než se lo stane, abyste byli jisti, až se /.(J stane, žejsem to já, řecky hoti eM eimi, hebrejsky ki ani hu, " tj. ten, jenž má přijít, ho erchomenos, ženich, chatan, mešiaL'h, Boží svatý. Jan 13,23: " l.ežel (při jídle, jak bylo tehdy zvykem) jeden z jeho žáků, en tó kolpó tú lésú, hon égapa ho lésús. " Se slovem kolpos jsme se setkali už dříve v souvislosti s Janem 1,18. V klasické Í"ečtině označuje klín matky nebo chúvy, břicho a vnitřnosti, hloubku vlny, hlubinu země, mořský záliv a je překladem hebrejského chejk. U Jana 1,18 jsme četlj výraz ho ón eis ton kolpon tú patros, který púsobil obtíže. Zde je pravděpodobně smysl zcela prostý: žák, o němž je řeč, ležel opíraje se o levý loket tak, že byl ob­ rácen k Pánu, který byl po jeho levici. Právě v tuto chvíli vstupuje na scénu žák, jenž neuvádí své jméno ani si nepřeje být jmenován a jenž bude v dal­ ším textu označován pouze opisem. Z jakého dúvodu by na konci prvního nebo na začátku druhého století ne-

310

-

t

)Y P

'

T � E Y A N G E L I II M

mohl být tento žák uveden svým vlastním jménem? Ni­ kdo nemůže uvést dúvod, který by obstál. Naopak, bylo­ li evangelium napsáno okamžitě po událostech roku 30

a za krátký čas poté i přeloženo, potom se zcela přirozeně přímo vnucuje úvaha, že tento oblíbený žák Páně nechce být uváděn jménem a že jeho jméno nechce prozradit ani překladatel do řečtiny proto, že je v nebezpečí smrti, protože je smrtelně ohrožen. Srefunos byl popraven v roce 36, Jakub a patrně i Jan, synové Zebedeovl, byli stati v ro­ ce 44. Jakub zvaný bratr Páně byl popraven v roce

62. Nejde o žádnou hypotézu čistě spekulativního rázu. Jan 12,42: ",Mezi vůdci nebo kníiA�y početní, pollo� byli ti, kteří /ryli přesvědčenI o pravdě toho, kdo b)'lježíš, ale z příčir�y fori­ ZJ'-Ů se k. tomu nepi'7znáva1i otevřeně, veřejně, �y neb)'/i vylou­ čeni ze rynagózy. Neboť dávali přednost lidské slávěpřed slávou Boli. " Neznámý, jenž nechce být jmenován, mezi nč ne­ patří, ale je v nebezpečí života.

Jan 13,24: "Učinil tedy znamenľ UJmuto Šimon Petros, aby ZJJěděl, kdo toje, ten, o němž hovoří. ;\ on padl na hruď (nebo " na srdce) Ježlše a řekl mu: Pane, kdo li) je? Matouš, Marek a Lukáš tuto scénu uvádějí, ale neznají nebo alespoi'l nezachytili detail, který přinášíJanovo evan­ gelium. Čtvrté evangelium ví

v

tomto bodě víc než tři

synoptikové.

MaliJUš26,17: "Prvního dne svátlmmacotů, řecky tón a�y­ món, nekvašených chlebů, přis1i iáci kJešuovi a řekli: Kde chceS mítpřipraveno, abys mohljíst to pascha, přepsané do řecké abecedy, ale nepřeložené řecké pesai.;h. On jtm odpověděl: rděte do města (Jeruzaléma) k tamtomu člověku, řecky dána, hebrejsky fe/oni, srov. Rút 4,1, a řekněte mu: Učitel řtká: Můj čas je blízko. U tebe udělám paschu (pouze pře­ psáno, nepřeloženo) se stými id�.-" Deina, tamten člověk, kterého znátne, ale nechceme uvéstjménem: jméno nezná­ mého, II něhož chce Pán jíst paschu, neuvádí ani Matouš. 3ll

C L A U D E

T R E S M O N T A N T

Marek 14, 12: "A prvmno dne svátku macotů, řecky azy­ . món, nekvašených chlebů, v čase, kdy se obětuje ha-pasach, v přepisu řeckými písmeny to pascha, ale pro gojim ne­ přeložené, mu řekli, jeho idei: Kam chceš, abychom s1i vyko­ nat přípravy, abysjedl paschu, - nepřeložené. A vyslal dva ze svých žflků a řekl jim: Jděte do města a eruzaléma) a tam vám přijde naproti člověk, který ponese džbán s vodou. Jděte za " , mm... Lukáš 22, 1: "A byl blízko, svátek macotů, řecky hé heorté tón azymón, který je naryván pascha, " přepis, ale ne pře­ klad, s ohledem na gojim. Lukáš 22,7: "Nadešel den maco­ tů, řecky hé hémera ton azymón, den, v němž se obětuje to pascha - opět jenom přepsáno, nepřeloženo. A poslal Petra a Jana a řekl jim: jděte, připravte nám to pascha, aby­ chom jedli... " Není žádných pochyb: tři synoptická evangelia jsou za jedno v tom, že tato poslední večeře byla večeří pesachu. Lukáš22, 15 zaznamenává tato slova Páně: " Přáním (vel­ kým) jsem si přál (hebrejska formulace, která odpovídá tvaru: velice jsem si přál) jíst tuto paschu s vámi předtím, než budu trpět... " Ale jan 13,1 říká: " Před svátkem paschy, - přepsáno, nepřeloženo - vidělježíš, žepřis7a jeho hodina, že přejde z to­ hoto trván� z tohoto zdejšzno světa k otei. .. " Jan 13,2: "A byla večeře... jan 13,21: "Amén, Amén, pra­ vím vám, jeden z vás mne vydá. Rozhlíželi se jeden po druhém, idei, plajíce se, o kom mluví Ležel (při jídle) jeden zjeho žflků, skloněn k jeho boku, ten, kterého ježíš miloval. Učinil tedy zna­ mení tomuto Šimon Petras, aby zvěděl, kdo to je, ten, o němž hovoří. A ten - který nechce být jmenován - padl na hrud Ježíšovu a řekl mu: Pane, kdo to je? " Matouš, Marek i Lukáš hovoří o téže scéně a o témž večeru, kdy proběhla tato večeře. Jan o ní ví více než sy­ noptikové. Přináší nám další upřesnění. Matouš patrně 312

Č T V R T É

E V A N G E L I U M

znal tamwho člověka, u kterého chtěl Pán jíst paschu, ale ani on nechce uvést jeho jméno. Ale podle čtvrtého evangelia tato poslední večeře není večeří pesachovou. Jan 18,28: " Přivedli tedyJežíše od Kaifiiše do prétoria Piláw­ va. Rylo to ráno. Oni však do préwria nevstoupili, aby se nepo­ skvrnili a mohli jIst pes ach ... Ti, co v pátek ráno přiváděli Ježíše k Pilátovu prétoriu, měli teprve jist pesach. Takže večeře, kterou jedli minulého dne večer, nebyla ještě pesach. Je-li čtvrté evangelium, jak se má obecně za to, pozděj­ ším dílem z konce prvního nebo počátku druhého stole­ tí, u něhož se předpokládá znalost tří synoptických evangelií, jak si potom vysvětlíme, že jeho redaktor z kon­ ce prvního nebo ze začátku druhého století je v tak zjev­ ném a přímém protikladu s tím, co výslovně tvrdí synoptická evangelia? Na tuto otázku nelze uspokojivě odpovědět. Bylo-li však čtvrté evangelium napsáno před synopti­ ky, nezávisle na třech synoptických evangeliích, jestliže je neznalo, a žádný text čtvrtého evangelia nás neoprav­ ňuje k tvrzení, že by byt' jen jednoho ze synoptiků znalo - potom všechny obtíže odpadají. Nemohlo být v roz­ poru se synoptiky, protože je prostě neznalo. Autor čtvr­ tého evangelia používá jiného kalendáře než synoptikové. Kromě toho také víme, že saduceové měli skutečně svůj vlastní kalendář, který se od kalendáře skupiny či strany farizeú lišil. Saduceové přitom tvořili význačnou část vy­ sokého kněžstva. Na jednu záhadu tohoto druhu jsme už narazili. O čtvr­ tém evangeliu se už více než sto let tvrdí, že vzniklo nej­ později, že znalo synoptiky, Je to naprosto a zcela nepodložené tvrzení. Jak se v tom případě mohlo stát, že o Ježíšovi hovoří jako o synu Josefo, když Matoušovo "

313

C L A U D E

T R E S M O N T A N T

a Lukášovo evangelium, o nichž se naopak tvrdí, že jsou nejstarší, říkají v této věci něco, co nikdo na konci první­ ho nebo dokonce na začátku druhého století nemohl p řehlédnout? Tato záhada se vysvětlí, vyjdeme-li z toho, že čtvrté evangelium je starší než synoptikové. Neexistuje jediný vědecky podložený argument, který by nás opravňoval posouvat vznik čtvrtého evangelia na konec prvního století nebo na počátek století druhého. Jde jen o záležitost určitého návyku, myšlenkového ste­ reotypu. Z dějin vědy víme, že stereotypy v ní nemají žádnou cenu. Na počátku devatenáctého století se exe­ geti usilovně snažili dokázat, že čtvrté evangelium je poz­ dější, protože vycházeli z Hegelovy ideje, že to, co je složitější a spekulativnější, musí být nutně i pozdější. A protože je čtvrté evangelium skutečně nejspekulativ­ nější, musí tudíž být i pozdějšího data. Mnozí byli také p řesvědčeni, že ve čtvrtém evangeliu nalezli stopy helé­ nistických spekulací díky slovu logos, které však není nic jiného, než řecký překlad hebrejského slova dabar. Jiní se pro změnu domnívali, že v něm nalezli stopy protignos­ tické polemiky atd. Ale neobjevil se ani jecliný argument čistě vědecké, historické povahy. Kdyby čtvrté evangeli­ um hovořilo o Neronovi, o dobytí]eruzaléma, o popravě Jakuba bratra Páně, vše by se tím vyřešilo. Ale čtvrré evan­ gelium o dobytí Jeruzaléma nemluví, zato však hovoří o rybníku, který se nachází u Ovčí brány, a to v přítom­ ném čase! Neví nic o vraždění křesťanů za Nerona. Neví nic o popravě Jakuba bratra Páně a prvního jeruzalém­ ského episknpa. Není mu také nic známo o přechodu Božího slova na pohany, gojim, neobřezané. Pohybuje se v podstatě ve stejném historickém prostředí jako evan­ gelium Matoušovo. Vše nasvědčuje tomu, že vznikalo sou­ časně s ním. Budeme-li vycházet z velice dlouho tradovaného stereotypu, který si po nás vynucuje, aby314

Č T V R T é !; V A N G E L l U M -�-

chom vznik čtvrtého evangelia kladli na konec prvního nebo na počátek druhého století, nenajdeme jediný vč­ decky podložený historický argument, který by toto da­ (Ování do pozdčjší doby podpořil. Předpokládá-li někdo a Jn10rl, že ve vzdělaném prostře­ dí, v prostředí zákoníkú, lidí Knihy, bude někdo otálet sedludesát nebo osmdesát let, ncž písem.ně zaznamená něco, co je v očích autora čwrtého evangelia tím nejdůle­ žitějšÍin na svčtě, co je důležitější ncž celý svčt, tčžko lze vymyslet větší hloupost. A co je to jiného než zjevný lite­ rátský nesmysl, předpokládáme�li, že například scénu s uzdravením slepého od narození a následující diskuse (Jan 9) mohl někdo zapsat o sedmdesát, osmdesát nebo devadesát let později! Stačí si jen pozorně přečíst text a zjistíme, že jde o bezprostf"ední záznam. Tato událost byla zaznamenána pHmo na m.ístč, ne-li ještě téhož dne, potom dne následujícího. Čtvrté evangelium není dílem devadesátiletého strace. Napsal je mladý člověk, a psal je v hebrejštině a pro Hebrejce. Je-li čtvrté evangelium pozdější, jak se má za to už od F. C. Baura, potom bylo nepochybně napsáno pf"hno v řečtině. Proč také ve druhém století psát hebrejsky v křesťanské církvi plné bratrů a sester obrácených z po­ hanství? Ale bylo-li napsáno hebrejsky, potom není pozdější a muselo být napsán.o v křesťanském společenství v Je­ ruzalémě a tudíž i před rokem 66. Toto je také dúvod, proč ti, kq.o hájí pozdější vznik čtvrtého evangelia, nemají rádi, připomíná-li se jim jeho hebrejské podloží. Čtvrté evangelium neříká, že poslední večeře Páně byla večef"í peSachu, protože z jeho hlediska byl svátek pesachu až druhého dne - v rozporu s tím, co tvrdí synoptikové. Avšak nejen to: čtvrté evangelium navíc vůbec nezazna315

•

C L A U D � T R E S M (l N T A N T

menalo slova Pánč pronesená nad jedlúm z macotů a nad kalichem díkůvzdání. Je přinejmenším pravděpodobné, že obč skurečnosti spolu souvisejí, že mezi oběma údaj i existuje určitá vazba.

Bylo-li čtvné evangelium napsáno tak pozdě, jak se tvr­

dí, a znal:i�li jeho autoři synoptická evangelia, proč potom nezaznamenává slova, která Pán pronesl nad jedním z m&­ C/JlŮ a nad kalichem díkůvzdilú? Je to neřešitelná otázka.

Bylo-li naopak napsáno před synoptiky a nezávisle na

nich, všechny nejasnosti odpadají. Zb}'Vá pouze vysvět­

lit, z jakého dúvodu autor čtvrtého evangelia a jeho pře­ kladatel do řečtiny situovali večeři pesachu do pátečního večera a ne do čtvrtečního jako synoptikové. A z jakého důvodu čtvrté evangelium nezaznamenalo slov.! Páně nad

jednírn z m.uotú a nad kalichem. díkůvzdání? Otá:í::ka tím zdáleka není ryřešena, ale odpadá absurdní představa, že

čtvrté evangelium napsané údajně po synopticích a v zá­

vislosti na nich nezaznamenalo konsekrační slova a že

záměrně přijalo kalendář odlišný od kalendáře tří synop­ tických evangelií, který mělo podle všeho znát. Pokud jde o otázku, z jakého důvodu nezaznamenalo čtvrté evangelium slova Páně pronesená při poslední ve­ čeři s Jeho společníky nad jedním z

m.acotů

a nad kali­

chem díkůvzdání, byla už vyslovena řada domněnek.

Jeden z největších novozákomúch vědců Joachim Jere­ mias říká, že bylo nutné udržet je v tajnosti. Tato slova se

nesměla dostat do rukou pohanů, kteří by je špatně po­ chopili nebo by se jim '0'smívali, což se také s�alo. Tento názor je opodstatněný. Č tvrté evangelium nCÍ'eklo vše. Autor čtvrtého evangelia neřekl vše, co věděl, a to ani zdaleka ne. Otázka konsekračních slov nesouvisí s otáz­ kou farizejského nebo saducejského kalendáře paschy, protože Pán mohl tato slova docela dobře pronést v před­ večer paschy podle kalendáře saducejského. 316

t T V I\ T � E V A N G E L I U M

Slova posvěcující chléb a víno se mohla nacházeci v pú­ vodnim hebrejském textu a překladatel do řečtiny je mohl vynechat právě z obavy, že by řeckému překladu rozumě­ li gojim. Tím se vracíme k hypotéze jeremiasově.

Jan 13,27: "A po pozření chleba vswupi! M něho ho sata­

nas. " Čtvrté evangelium, o němž se předpokládá, že bylo napsáno na samém konci prvního století, se vúbec ne­ snaží přeložit hebrejské slovo, s nímž jsme se už setkali a které znamená: Žalobce) Prutivn{k, od slovesa satan, ob­ viľlovat, napadat. Přepisuje pouze hebrejské slovo do řec­ ké abecedy, a to se členem, jak tomu je i v hebrejštině, jako kdyby čtenář znalý řečtiny byl schopen tomuto pře­ psanému slovu rozumět. To mělo význam pro čtenáře pocházejícího z judaismu, u bilingvního Hebrejce, který dobře znal hebrejskou Bibli i její překlad do řečtiny, ale ne

II

bratra obráceného z pohanství.

Od verše Jan 13,31 začíná dlouhý výklad Páně, kter}' poskytl během oné noci a který tni hluboký teologický ryznam. Synoptická evangelia jej nezaznamenala, je za­ chycen pouze ve čtvrtém evangeliu. Předpokládán1e-li,jak to také děli velká většina exegetú, že čtvrté evangelium je pozdější kompozicí z konce prvního nebo začátku dru­ hého století, potom budeme mít přirozeně tendenci rov­ něž předpokládat, že celý výklad je dílem autora nebo jednoho z autorú čcvrtčho evangelia, který nám vykládá svou teologii. Podobně jako Platón vkládá Sókrarovi do úst výroky, v nichž je formulována Platónova filozofie, vkládá prý i on do úst Páně své vlastní představy. Čreme­ li tento dlouhý výklad zaznamenaný uJana počínaje ver­ šem 13,31, nejsm.e proto přímo v kontaktu s myšlenkami a slovy Páně, ale s myšlenkami jednoho z autorů čtvrté­ ho evangelia. Jde o později vypracovanou teologii jedno­ ho z oněch neznámých, kteří se chopili slovního těsta, aby z něj uhnětli čtvné evangelium. Bylo-li naopak čtvrté 317

C L " U D E '!" R E S M O N T A N T

evangelium napsáno hebrejsky, a to okamžitě po událos­ tech, tj. po smrti a Zlnrtvýchvstání Páně, potom zazname­ naný výklad pochází nejspíš od samotného Pána. Čtem.e zde patrně vlastní slova Páně, která byla zazna.m.enána buď hned, jak byla vyslovena, nebo okamžitě poté a poz.­ ději přeložena. do řečtiny. Jestliže synoptická evangelia tato slova nezaznamenala, bylo to proto, že prostě nemčla ve svých hebrejských podkladech text toho(O výkladu. Chra.ií nás Bůh vyvozovat z toho(O argumentu závěr, že čtvrté evangelium je starší! Chalild li! jak říkali staří Hebrejci. Znamenalo by to zapřahat vllz před koně, za­ mčnit dúsledek a. příčinu. Mů2eme si nicméně vyvodit • dúsledek: je-li čtvrté evangeliuln, jak uvažuje včtšina, poz­ dčjší, potom tento dodatečn}í a falešný výklad, který ry­ tvořil neznámý teolog na konci prvního nebo na začátku druhého století, předstírá něco, co nebylo. Je-li naopak čtvrté evangeliu ln starší, 2!

cenné.

Každý

se o tom múže přesvědčit na vlastní oči,

když si je pnphlédne v knize Soudců 14;12 a 13. Matouš 27,!5 9: "Vwl mrtvé tělo JeŽI-sovo Josef,' oblékl je

do sindónu, kk� byl čis�ý � šlo tu pochopitelně o čistotu rituální. A uložil ho do svého nového hrobu." Marek. 15,41.6: "Koupil sindón. Sňal ho (z kříže), zahalil do sindónu d- uloiil ho do hrobu... " Lukáš 23,58: "A sňal ho a zahalil do sindónu a uložil ho " ře}ně z obal-�y, aby nť�yh vy­ lou{eni ze spolt"'ťllswz: . . " Je pochopitelné, :te autor hebrej­ ského textu nechce být jme nován, protože m u p h realizaci překladu d o řečtiny, tj. krátce p o událostech, hrozí smrtelné nebezpečí. Polykrarés z EfezLI nemluví o Janovi, her}' byl apostolos, tj. poslaný (od hebrejského slovesa falach, posílat).

stolos se

u nis běžné pi'ekládalo a pi"ekládá pko

hpo­ apoštol,

což našim současníkún1 o púvodním významu slova vú­ bec nic nehká. Polykratés tvrdí, že byl od narození

reus,

hebrejsky

kohen.

Dále tvrdí, že nosil

petdlon,

hie­

a že

tudíž vykonával funkci velekněze a že jako velekněz nosil zlatou čelenku, aby mohl vstoupit do vn i třn í Svatyně, 3.11

t T V R T ti � V A N G E L 1 l1 M

do svatostánku. Polykratés tvrdí, žeJm byl mar�ys, tj. svě­ dek událostí, o nichž hovoří čtvrté evangelium. Je to ko­ neckonclt výraz, kterého čtvrté evangdium přímo používá,]an 19,35: "A ten, kter.ý vidél, I')'dal svčdectvt; jeho svědectvíje pravdivé a on v� Ži! hká pravdu, abyste i vy bylijisti pravdiJu, " znovu se tu setkáváme se slovní hříčkou s koře­ nem aman u slovesa heemin, jež je přeloženo jako pisu'Ue� in, a emet nebo emuna, překládal1}'ch jako alétheia. Tato hříčka se objeví až v hebrejštině. V řečtině zůstávi utaje­ na. To jen znovu dokazuje, že text byl přeložen z hebrej­ štiny do řečtiny. Navíc se zde opět můžeme přesvědčit, že překlad řeckého slovesa pisteuei1l francoLlzsk}'m crvire nebo českým věřitj e naprosto neryhovující, protože zkres­ luje jeho smysl. A konečně Polykratés z Efezu také říká, žeJan byl didaskal(}s, což je řecký překlad hebrejského slova rabi. Tento Jan byl pohřben v Efezu. Čtvrté evangelium má hluboce propracovanou teolo­ gii a je dilem teologa, který patřil k rysokému kněžstvu a který pravděpodobně púvodně příslušel k saduceúm. A jestliže sám říká a sám někohkrát opakuje, že ho Pán miloval, bylo [Omu tak nepochybně proto, že šlo o žáka vynikajícího, který chápal učení Páně mimořádně dob­ ře. Vedl si své vlastní poznám.k}', záznamy. Nebyl závislý na synoptických evangeliích, která neznal Tato kniha kněUkého teologa začíná komentár-em jiného kněUké­ ho textu, Genesis 1: "BereŠiL. " V řadě případů, napr-íklad na konci, je právě on nejblíže hlavním událostem. Pracu­ je s informacemi z první ruky, zatímco řecká evangelia Matouše, Marka a Lukáše b},la \.)'lVořena až z původních hebrejských podkladů: jde tudíž o díla z druhé ruky. Ve čtvrtém evangeliu můžeme podle mého názoru odlišit ... původce:Jana,jenž jako kohen nosil cic ha-zahab a jenž dva byl didask.alos, hebrejskyrabi, a marlys, svědek zaznamena­ ných událostí, a vedle něho i jeho přek.L"ldatele do řečtiny. 333

C L A U D E T R E S M O NTANT

Rovněž v řeckém Matoušovu evangeliu múžeme odli­ šit hebrejský text nebo texty v pozadí a rukopis překla­ datele do řečtiny, který se nespokojil pouZe s překladem hebrejských podkladů do řečtiny, ale :tařadil či doplnil svůj vlastní komentář. Tři synoptická evangelia a kniha Skutků apoštolů ho­ voří několikrát o saducejích, kteU jsou doposud velice málo známi, protože definitivně zlnizeli ze scény záro­ vell se zničením Chrámu v roce 70. Judaismus, kter}' za­ čal rozvíjet po této události jev zásadě inspirovaný teologií učitelů příslušejících ke škole farizeú - dokud do něj s kabalou nepronikly gnostické a teosoflcké proudy. Už jsme si všimli, že čtvrté evangelium nikdy neuvádí sadu­ ceje jejich jménem a že se o nich nezmiJ'iuje ani farizej­ ský rabín Pavel ve svých listech, přesněji řečeno v totll, co se z jeho listů zachovalo.

Matouš 22,23: "Onoho dne za ním přis1i Sdduceové, ti, kteři tvrd� že není vstání," tj. vstán.í z mrtvých, zmrtvýchvstá­ ní, řecky anastasis, od slovesa an-isLémi, zvednouc se, po­ vstat. Jde o překlad hebrejského k.um, zdvihnout se, vstát, hiJil: hekim, pozdvihnout se. Marek 5,41: "Talita kum, dí­ venko povstaň!-" Saducejští učitelé chtěli v rozhovoru s Pá­ nem, který zaznamenali Matouš (22,23), Marek (12.18) i Lukáš (20,27), zesměšnit představu nebo ideu, kterou lnčlí o zmrtvýchvstání vzdělanci příslušející k farizeů m. Při rozhovoru vyprávěli saducejští znalci Písma příběh o ženě, k[erá se postupně provdala za sedm bratrú, a to na základě zákona (Deutemnomium 25,5), podle něhož má se ženou, jíž zemřel manžel a zústala bezdětná, zplo­ dit zemřelému potomka jeho bratr. Saducejší učitelé se tedy Pána otázali, aniž se přitom snažili zakrýva[ svúj smích: Existuje-li zmrtvýchvstání, kterému ze sedmi bratří bude potom náležet tato žena? Tato otázka dokazuje, že si farizejští učitelé předs�avo334

(; T V II T t ·� V A N G � L J U M

vali vzkříšení jako obnovu nynější tělesné existence a všech jejích funkcí. Právč proti této představč se stavčli učitelé saducejští. V této souvislosti si všimněme, že se Pán s představou, kterou chtěli zesměšnit saduceové, ni­ kterak neztotožlÍ_uje. V jednom jim dává za pravdu: po zmrtvýchvstání se už nikdo ženit nebo vdávat nebude. S otázkou, kterou nadhodili saduccové, žádný skutečný problém nevzniká. Stejne tak JC však pravdou, že BLlh je Bohem živých, a ne mrtvých. Abrahám je živý právě teď. Bůh po sobě nezanechává, dá-li se to tak říci, zástupy mrtvých. Ma/kuta di-šcmaJa, království nebes, je králov­ stvím živých. Abrahám, Izák, Jákob a všichni svatí jsou dnes, v tuto chvíli živí. Skut�y 23,8: .. .saduceové (.. .) řlkajt; že nC11ívstání (zmr­ tvýchvstálú), že nejsou poslové, řecky angelos z hebrejské­ ho malak, ani duchové, tj. nečistí duchové, kteří vstupují do člověka (například 1. Samuelova 16,14), zatímcojewiuo­ "

,

vé ryznávajť oboji "

Saduccjší učitelé tudíž odmítali fYzické zmrtvýchvstání v podobě, v níž si je představovali učitelé farizejští. Nepřija­ telné pro ně bylo i učení o malakim, stvořených bytos­ tech, jež jsou božími posly, které rozvíjela farizejská teologie. Odmítali také představu nečistých duchů, kte­ ří vstupují do člověka. Měli mnohem racionálnější a ra­ cionalističtější teologii než farizejští učitelé. Přidržovali se obsahu toho, čemu učí svaté Písmo. Nepřijímali do­ plií.ky, o něž se farizejská teologie snažila obohatit teolo­ gii hebrejskou v té podobě, v jaké je zaznamenána v Hebrejské knihovnč. Nepřijímali nic navíc, žádné do­ datky nebo dopli\ky, žádné nové ryhonky apod. Drleli se nezbytného a dostačujícího minima hebrejského mo­ noteismu knih, které obsahují zjevení. Teologie saducejských učitelLI byla pravděpodobně střízlivější, včcnější a přesnější než teologie jejich farizej335

C L A U D Il T I\ � S M O N T A N T

ských ko1egú, a to díky zásadě, kterou formuloval Kohe­ let, Ekklésiastés, což patrně byla kniha jejich školy, Kaza­ tel 5,1: "Vii{yť Bůh je v nebesích, a �}'> (y jsi na zemi. Nech! prOlO jsou tvá slova w nejméně četná. "

Všimněme si toho, co říká čtvrté evangelium o anasU­ sis,-o zlurtvýchvstání.Jan 5,21: Stejnéjak.o otec, tj. s amotný Búh probudí mrtvé a obvije, stejně tak i ry'n obví 1)" kun chce... " Jan 5,24: ,,Amén, amén, pravím vám, že ten, kdo slyší má slova d kdo je jisry pravdivostí toho, k.terý mne poslal, tj. Búh, má život věčný a nepodléhá soudu, přešel ze smr­ ti k životu. Amén, arnén, pavťm vám, že ln icházi hodina a je již. zde, v níž ti, MJjsou mrtví us?yH hlas ryha tlověka a ti, "":.

kdo ho uslyší, budou žil. Stejně jako má otec v sobě život, ta-k rovněi.�'novi dal, aby měl život v sobě... Nedivte se tomu, lomu, že přichází hodina, v níž ti, MJ jSlm v Jrrnbech, uslyHjeho hlas a tyStoupf: li, kteříkonali, co je dom-é, vstanou k životu, a ti, kteří konali, fO je zlé, vstanou k odsouzení. "

Pán učí, jak zaznamena!o čtvrté evangelium, že On sám uděluje život samotného Boha a že ten, kdo dnes, právě v tuto chvíli přijímá slovo Páně, přijÍlná zárovei'i Boží ži­ vot. Přešel, právě dnes, ze smrti k životu. K tomu, aby­ chom obdrželi věčný život, jenž je životem samotného Boha, není třeba čekat až na konec časú. Věčný život je udělován dnes. Jan 6,39: ... a vůlí toho, Á'ti.-ry mne poslal, je, ať žádného z těch, které mi dd, neZlratľm, �e vzbvAim ho v budoucnosti, řecky en té eschaté hémerá. " Víme, že řecké eschatos odpoví­ dá hebrejskému achar, acharon nebo cu:harit. Be-acharit ha­ jamín, jež znamená v budoucnu nebo po sledu dní, bylo do řečtiny přeloženo jako ep'eschat.án tón hémerón Jan 6,40: řecky h-ina, jež odpovídá "Taková je vůle mého ota, že hebrejskému ki, pokud to však není 4Šer - k.aidý člověk, kury vidi ryna a je jistý pravdou, která je v něm, má život věčný a já ho vzbudím v budmu:ťm dni. " "

-

336

C T V R l' E E V A N G E l l tl M

Také zde Pán učí, že Bož( živoťje právě teď, právě dnes

udělován každému, kdo přijímá :život, který se nachází v osobě s}'n� človčka. Proto není třeba čekat na koncc časů. Č tvrté evangelium námjako jediné zaznamenalo vzkří­

jan 1 1 ,23: ,Jeiiš řekl Mm'lě: Vstane, tvůj bra­ A ona řekla, Markl: Jáv{m) že vstane při zmrlrychvstánť ve dn; kt(ry má přij(4 řecky en té eschaté hémera. Marta zde šení Lazarovo. tr.

J>

hovoří o teologické představě farizeů: mrty·í vstanou v bu­ doucnosti ze svých hrobú.

Pán euto představu korigúje.Jan

11,25; "To jájsem vstá, ní z mrtvých a iit..�)l! Ten) kdo jejistý pravdou, kteráje ve mně, kdylry doknnce i zemřel, bude žít. A každý člověk, .f.!terý žije a je jis�ý pmvdou, kk"f'á je ve mně, nezemře eis ton aióna, hebrejsky le-olam, pro budoucí trvání nebo v budlludm tr' vam. ,

, "

Včelu Pánč, jak je zaznamenalo čtvrté evarlgelium, zní

takto: Já, já jsem sám ŽiVOt. Právč teď a právě dnes j e

tento život udílen každému, kdo jej přijímá. Není třeba čekat na konec času. Tomu Pán učí i slovy vyřčenými na kříži, která zaznamenal

Lukáš 23,43: "Amen, pravím ti,

dnes budešse mnou v ráji. " Není třeba čekat na konec Časll.

Bůh Abrahamův nelú Bohem mrných, ale živých. Abra­ hám j e právč v tutú chvíli živ a žijí i všichni svatí. Teologie zmrtvýchvstálú, kterou zaznamenalo a pře­

dává čtvrté evangelium, není proto v rozporu s racionál­ ní teologií a dokonce možná ani s racionalistickými

tendencem.i teologú ze skupiny či strany saduceú. Je to otázka vejití, vstupu do Božího života. Čtvrté evangeli­ um používá zřídka výrazu !Jé basileia tú theú, viz například Jan 3,3.5. Naproti tomu používá velice často, nepomčrné

více než ostatní, slova zfié, život.

Jan 3,15: "Aby kaidý člověk, jenž je JIStý pravdou, kreráje v něm (tj. v Synu), měl iivot věčný. » Jan 3,16: "Aby kai.d:ý 337

C L A lJ D E

T R E S M O N T A N T

člověk, kterýje jistý pravdou, k.teráje v něm, nezemřel, ale měl život věčný. "Jan 3,36: "Ten, kdo je jistý pravdou, která se nalé­ zá v Synu, má život věčný. " Věčný život, to je život samot­ ného Boha, je to sám Bůh, jenž je životem. Oba výrazy: Boží království a život věčný vyjadřují a znamenají totéž. Jan používá raději druhého. Je více metafYzický i více te­ ologický. Byl nepochybně oblíbeným žákem Páně proto, že nejlépe porozuměl jeho učení, jeho teologii. Byl jeho zdaleka nejlepším žákem a nejhlubším! Všimli jsme si už, že samotný autor čtvrtého evangelia zdůrazňuje, Jan 20,9: " Neboť ještě nepochopili písmo (pro­ " rocké), které řtká, že má, řecky dei, vstát Z mrtvých. Autor čtvrtého evangelia přiznává, že dokud nespatřil na vlast­ ní oči a neověřil si to, co viděl v hrobě, nevěděl, že syn člověka vstane z mrtvých. Zmrtvýchvstání neočekával. Jan 1 1,39: " Když Lazar vystoupil ze svého hrobu byl tam už čtyři dny a už zapáchal. " Jan 1 1,45: " ... mnozíJudejci, kteřt přts1i navštívit Marii a viděli, co učinil galilejský rabi, byli jisti pravdivostí jeho poslání, řecky episteusan eis auton. Někteřt Z nich s1i za představiteli f arizeů a vylíčili jim, co Ješua učinil. Tehdy se shromáždili, velekněží a farizeové, ve veleleradě, řec­ ky synedrion, a řekli si: Co budeme dělat? Vždyť ten člověk činí mnohá znamení. .. Dopustíme-li, aby tento člověk dále působil, budou všichni přesvědčeni o pravdě jeho poslání, řecky pantes pisteusúsin eis auton, a přijdou Římané, odvedou nás, zničísva­ té Místo a celý národ. Jeden z nich, Kaifáš, ten, který byl toho roku veleknězem, jim řekl: Vy, vy ale vůbec nic nechápete! Vy ;ste jedšté nepochopili, že je pro vás výhodnější, aby jeden jediný člověk zemřel za ves'kerý lid, aby celý národ nezahynul!" Slova velekněze Kaifáše pronesená při setkání velekně­ ží s farizeji zaznamenává jen čtvrté evangelium. Jan v této souvislosti vůbec nehovoří o saducejích. Ale zná výrok Kaifášův: buď mu jej někdo prozradil, nebo byl na tom­ to setkání sám přítomen, protože byl hiereus, kněz. 338

CTVRTt EVAN G � L I U M

Pokud jde o Boží posly, hebrejsky malakim, řecky ange­ lo� hovoří se o nich často v Matoušově, Markově a Luká­ šově evangeliu, ale ve čtvrtém evangeliu všehovšudy třikrát. fan 1,51, citát z Genesls 28,12:'" On Oákob) měl sen, a hle, i.ebf byl postaven na zemi ajeho hlava (hlava žebříku!) �yla v nebi a Brili poslvvé po něm sestupovalI a vystupovali. A hle, za ním stojíJHVH a říká: Já, JHVH, Bith Abraháma, tvého otce a Bůh Izáka... " Druhý text,]an 12,29: "Lidé, ktdi tam stáli a s!yšeli hlas, řťkali: asi whřmělolfiní tvrdili: Promluvil k němu posel!" Třetí text: fan 20, 1 1 : "Maria zůstala u hrobu, stdla a pla­ kdla. Při pláti se naklonila a pohLédla M hrobu, kde spatřila dva. pos�y v (šatech?) bl�ých, sedící, jednoho v hlavě a druhého v nohou, v místě, kde byla uloženo Jeiišovo mrtvé tělo. "

Z celého čevného evangelia pi'ichází v podstatě v úva­ hu až posledtú text a to je hodně málo. A pokud jde o pnetv mat4 nebo o daimónes, tj. o zlé a liečisté duchy, o těch se ve čtvrtém evangeliu nemluví vůbec. Jan zná pouze jed­ noho jediného ducha a tím je duch Boží, Búh, jenž je duch, duch, který oživuje, vizJan 6,63. Není proto rylou­ čeno, že Jan, autor hebrejského dokum.encu, který je podkladem řeckého překladu čtvrtého evangelia, byl, jak tvrdí Polykratés z Efezu, Jwhen, který patřil k saduceům. V tom případě bychom. měli text, který psal teolog sadu­ cejského původu, liaše čtvrté evangelium, a vedle toho soubor listl\ jejichž autorem je farizejský teolog Pavel­ Šavel.Je otázka, nehovoří-li sev knize Sk.uLk.ů apošwlských právě o tomto Janu teologovi, jenž je autorem hebrejské­ ho originálu přeloženého do řečtiny, který označujeme jako čevrté evangelium. Je-li skutečně pravda, co napsal efezský biskup Poly­ kratés papeži Viktorovi, tj. že Jan byl hiereus, hebrejsky kJJhen, a :lC nosil petalon, zlatou velekněžskou čelenku a ncexistuje žádný rozumný dúvod, abychom o tom po339

C L A II D � T R � S M Ll N T A N ·1'

chybovali - potom Jan, hebrejsky jvchanan, jenž napsal čtvrté evangelium, nebyl bratr apoštola Jakuba ani syn Zcbedcuv. V nejstarších textech jsem zjistil, že se autor čtvrtého evangelia jmenoval Jan, ale nenalezl jsem jedi­ nou zmínku o tom, že by tento Jan byl Zebedeuv syn a bratr Jakuba, jenž byl sťat v roce 44. Že bych nějaký text přehlédl? Odhlédneme od dokumentů, které n�m říkají, že Jan Zebedeuv byl v roce 44 popraven zárovelÍ. se s\ým bratrem, pak problémy, které vyplývají z hypotézy, podle níž by autorem čtvrtého evangelia měl být právě Jan Zebcdeův, jsou dostatečně známé a není třeba je tu znovu opakovat, Hypotéza, kterou přináší text Polykra­ ta z Efezll, navícjím samotným závazně potvrzený, všech­ ny tyto problémy řeší.

340

H � � R�JSKY K R I S T U S

ZÁVĚR

v různých

úwdech do Nového zákona, které dnes vychá­

zejí v Německu, Anglii, Francii i jinde, se všeobecně tvr­ dí, že v případě evangelií jde o pozdější

skJadb.y,

které

pocházejí z konce prvního stoletÍ. Před písemným zázna­ meln byl evangelní obsah údajnč po dlouhý čas hlásán ústně. Marek je prý nejjednodušší a tudíž i nejstarší, Ma­ tOUŠ pochází údajně z let 85 až 90 a nejmladší evangeli­ um. zval1.é Janovo mělo Y'.lniknout až na konci prvlúho nebo na začátku druhého století. Tomu všemu jsme poměrně dlouho věřili a nečinilo nám to ani nějaké potíže, nebot' jsme byli přesvědčeni, že to píší odborníci, kteří vědí, co říkají. Když jsem se však začal celou problematikou zabývat podrobněji, objevoval jsem různé nesrovnalosti a nevy­ světlitelné rozpory a nakonec se celá stavba zhroútilajako domeček z karet. Postupně jsem prohluboval své pozná­ ní svaté Hebrejské knihovny a úměrně tomu jsem II kaž­ dého evangelia mohl v pozadí řeckých včt odhalovat stavbu vět hebrejských. Nakonec jsem dospěl k závěrům, které jsem vyložil v této knize: Matouš aJan jsou nejstar­ ší, Lukáš a Marek se objevují až po nich. Čtyři evangelia a většina ostatních knih Nového zákona jsou zjevně pře­ klady původních hebrejských textu. Když jsme viděl, jak se celý dOlneček z karet zhroutil, vůbec mne to nepřekvapilo. V dějinách vědy se už po sta­ letí vyskytují podobné příběhy často. V dějinách kosmo­ logie, tyziky, chemie, biologie i lékařství se setkáváme s celou řadou omylů, které jsou z dn.ešlúho hlediska ne341

C L A U D E

T R E S M O N T A N T

uvěřitelné a přitom se jim po celé generace závazně vyu­ čovalo na školách. Bylo by velice zajímavé napsat dějiny vědy právě se zaměřením na ty nejhorší omyly, jimž se s veškerou vážností učilo. Lidský rozum je velice pasívní. TOlnu, čelnu mne naučili, učíln i já sánl - v koslnologii, ve fYzice, v biologii i v lékařství. Filozofické předsudky, záliby nebo averze hrály při velkých vědeckých sporech dúležitou roli. I v dějinách exegeze je zcela evidentní, že právě zde přicházely ke slovu filozofické předsudky. Re­ nan se k tomu zcela otevřeně přiznává v předmluvě ke třináctému vydání své knihy Život Ježíšův. Řada slovut­ ných vědcú byla přesvědčena, že křesťanství je čirá myto­ logie a že evangelia jsou sbírkami pohádek a legend. Od počátku devatenáctého století se právě na základě před­ sudkú a výchozí jistoty, jež exegezi předcházela, začala prosazovat silná tendence posouvat vznik evangelií stále více dopředu. Vznik čtvrtého evangelia byl tak posunut až do roku 170, protože se mělo za to, že jako nejspeku­ lativnější musí být i nejpozdější a že je navíc celé přímo prodchnuto řeckou filozofií: to je snad jasné už u první­ ho verše, říkali nám exegeti, vždyť je v něm přece řeč o lo­ gu! Tendence posouvat vznik evangelií stále více dopředu, tj. blíže k nám, je patrná dodnes. Úporná snaha oddělit od sebe křesťanství a judaismus a postavit je jako Markión z Pontu do nesmiřitelného pro­ tikladu sehrála svou nezanedbatelnou roli u vědců formova­ ných v lúně německé filozofie. To se projevilo právě v tendenci považovat čtvrté evangelium ne za židovské, ný­ brž za řecké, a za pozdější právě proto, že je údajně řecké. Púvodní jistota předem určovala závěry, k nimž se do­ spívalo: žádné proroctví pochopitelně neexistuje a nee­ xistuje ani žádné nadpřirozeno. Existují-li proto texty, v nichž se ohlašuje dobytí Jeruzaléma a zničení Chrámu, musely být nutně napsány až po těchto událostech! 342

Z A VĚR

- --·-· , -- --

··~-- . --

...............

-•--·-· -- - - - - - - - - - - - - - -

Renan v předmluvě ke třináctému vydálú zmíněného Životaježišova, napsal: zázraky, o nichž se mluví v evange­ liích, se nikdy nestaly. Proč? Procože zázraky jsou něco, k čemu nikdy nemúže dojít! Zázraky, o nichž se hovoří v evangeliích, jsou výmysly, procože je a prim-i jist�, že ja­ kýkoliv zázrak je vyloučen. A proč není žádný zázrak mož­ ný? Protože neexistuje žádné nadpřirozeno. Existuje pouze svět, který múžeme zkoumat pomocí experimen­ tálních věd, tedy jenom příroda. Poněvadž evangelia hovoří o zázračných uzdraveních, je ti-eba poskytnout křesťanským legendám nezbytný čas, aby se mohly postupně zformovat. Na scénu tak vstupuje další předsudek a předpoklad: údajně dlouhá ústní tradice, která předcházela písemné­ mu záznamu příbčhú a legend nazývaných evangelia. Z těchto předsudků a pfedpokladú nakonec vznikla jakási směsice, která tvoří myšlenkO\ý základ tezí, které v současné exegezi převládají. Na původní předpoklady se postupně 4"1pomnělo. Zústaly závěry a důsledky, kte­ ré z nich vyplfvají, a ty nakonec vytvořily celý systém. A právě tomuto systému se v různých úvodech do Nové­ ho zákona dodnes vyučuje. Pokud jde o mne, nepřistoupil jsem na žádn.ý z filozo­ fických předpokladů německé školy, které převzal Re­ nan, ale zkoumal jsem argumenty, objektivní a h istorické vědecké dt"tvody, proč je vlastně nutné posouvat Matou­ šovo evangelium až do let 85 nebo 90 aJanovo evangeli­ um do let 100 až 1 10. A protože jsem žádný rozumný dúvod nenalezl, celý systém se mi zhroutil před.očima. Je ti-eba zmínit se ještě o jedné věci. Pro představitele německé filozofie je charakteristický a typický silný od­ porvúči Pánu. Někteří z nich se sice jako Immanuel Kant snažili o něm hovořit s respektem. Ale všimněte si, co z učení Páně v Kantorych a Hegelorych rukou zůstalo: 343

C L A lI TJ E

T Il E S M U N T A N T

kategorický imperativ! Křesranství zredukované najakou­ si morálku, a to na morálku ne ledajakou, ale na lnorál ku Kancovu! Přečtčte si práce mladého Hegela a narazíte v nich naJdíše kantovce,jak si ho v té době představoval mladý teolog. Kantovský Ježíš je rovně� ono jakési rezi­ duum, které zůstalo v rukOLl Rudolfu Bultmannovi. Sil­ ný odpor německé filozofievúči Pánu se projevuje právě v tom, co její pí-edstavitelé od Kanta po Nieczscheho a He­ ideggera neviděli, nechtěli poznat a nedokázali vyčÍsr: nevyčerpatelné bohatství myšlenek a naučení Páně z hle­ diska bytí, srozumitelné tajemství Božího království, jež . Redukovali si kÍ"esťanstvÍ pouze na se právě rodí a utváH. jakousi lll.orálku a k dovršení všeho neštěstí na morálku kantovskou, aby pak ze sebe tento zbytek spolu s Nietz­ schem vyzvrátili. Nevidčli a nedokázali poznat, že učení Páně nejenže neobsahuje nic, co by se byť vzdáleně po­ dobalo kantovské morálce, ale že učí něčemu docela ji­ nému: srozumitelnému tajemství, jež nám umo:hi.uje přistup k životu samotného Boha. Podobné jako nedo­ kázali představitelé nčmecké filozofie pochopit hebrej­ skou koncepci stvoření, činilo jim evidentní potíže i pochopení nauky Páně, jež hovoří o tom, jak nový stvo­ řený člověk vchází do ekonomie Božího života. Jakýkoliv ontologický nebo přesněji řečeno ontogenetický aspekt křesranství jim zcela unikl. Protože němečtí film::ofové zcela odmítli myšlenku stvoření, uniklo jim i to, že učení Pánč znamená ve své podstatě především stvoření nové­ ho člověka. Odmítli mctaf}rziku stvoření, a celé křesťan­ ství pak pro ně lntlselo být zcela nesrozumitelné. Zb}rvala jakási zcela nekonústencní morálka bez jakéhokoliv zá­ kladu, navíc zcela zfalšovaná, která se nehodila k ničemu jinému než k tomu, aby byla vyLvrácena. Nietzsche ze sebe dávil kantovské zbytky křesťanství až do své smrti. Odpor Martina Heideggera k židovskému a křestanské344

ZÁvtR

mu myšlení j e rovněž jevem velice příznačným. Podle Mar­ tina Heideggera žádné jiné myšlení kromě starověkého řeckého myšlení a myšlení německého neexistuje. Heb­ rejské myšlení nikdy neexistovalo. Slovo od slova to po něm papouškují jeho nčmečtí a francouzští žáci. Ki·es­ ťanské myšle,ú údajně postrádá původnost, vlastní ob­ sah, substanci: stále j e tu přítomen tentýž hluboký a zásadní odpor k učení Páně, jehož ontologické bohat­ ství nikdo z nich nedohlíží. Německá filozofie počínaje Kantem rozvádí a rozvíjí rúzné foriny anrichristianismu: idealistický typ u Fichta i materialistický antichristianis­ mus, a kromě toho i antichristianismus pravicový Nietz­ schův a levicový Marxův. Tyto rúzné formy, druhy a rody antichristianismu se objevují, sbližují nebo vzá jemně pro­ línají a \oýsledek je úchvatný. Křesťanské myšlení, staré i nové, je odevšad systematicky vytlačováno. VyUČOVálÚ křesťanskému myšlení je

prakticky odstraněno z uni­

verzit a vyučování svatému Písmu, svaté Hebrejské krli­ hovně, je z univerzit až na několik výjimek odstraněno rovněž. Na konci mil1.Ulého století získal jistý amatérský foto­ graf povolení vyfotografovat lněné plátno v délce čtyř metrů, "které bylo vystaveno v Turíně. Když vyvolával sní­ mek a získal

negativ, spatřil na tomto negativu něco, co

na samotném lněném plátně nebylo dobře vidět: spatřil lidskou tvář a nebyla to tvář ledajaká! Přejdeme-li od fran­ couzských překladú svatých evangelií k řeckým. textlim, z nichž byla evangelia pořízen.a, dospějeme k prvnímu odhalení. Ale když začneme odhalovat na pozadí řecké­ ho textu hebrejský originál slov Páně, stává se pro nás ro:tpoznatelná samotná tvář jeho slov. Tuto analogii tvá­ ře, tváře hebrejštiny, kterou h:e rOZpOZI1.at na pozadí řec­ kého textu, jsme použili už několikrát. Řada nesmyslů a zavádějících \.ýkladů zmizela. Dospěli jsme přímo k myšJ45

C l A U D E

T R E S M O N T A N T

lenkám Pána, tváří v tvář, panim el panim. Pána, v němž, jak píše Pavel v listě Koloským 2,3, jsou skryty ves1ceré po­ klady moudrosti a poznáni "

Paříž - Ajaccio, velikonoce 1983

346

zAv �R

- -- - -- ----·····- ---·--·-···"'

SYNOPTICKA A HISTORICKA TABULKA /2 Datum

_27_1-1 ·;--s

Rím!tí cbaii -Aug..It...

loltm rok.. 30 2(,-36

Vznik evangelií podle Cl:mda Ttumontanta

.",ro",,,fPill!

_.mrt !/"",.h Vdiklh"

"

14--37

Dějiny pn'OtJlÍ

církve

·Tikriu'

_'m" � :mnvýclrvstán;

'm'

'i-ch vsn; Pinl

_b.brcj.kj' ).Lol",,! , h:ckf pku..J

_(Pon';m Pi..""' 1"r 0-

kur;ito",,,,}udtjo)

_poprZ>"a St,fana, ,a·

"

.kr1ra po .n,rti arnh·

_h,ji1\v'

Ntro

_

crHa _Vyh,,;.,,' �idů • Aim.> ·P...·""'� ,t,,1 mj';jnl ,..u

"

.P""IL·N plid>J.

_

E D I C N í P ,) Z N Íl M K A

EDIČNÍ POZNÁMKA

V originálu knihy Hebrejský Kristus je sice použito při množství citátú z Písma uvnitř tex(U kurzivy, ale větši­ nou jen tehdy, chce-li autor zvýraznit hebrejskou či řec­ kou terminologii. Protože někdy bylo obtížné odlišit ryklad nebo parafrázi od přímého citátu, uvádím v tom­ to překladu všechny citáty z Bible i jiné v uvozovkách a kurzivou. Hebrejská či řecká slova i autorem zdúraznč­ ná místa přímo v citátech uvádím v překladu tučné. Aby vynikl hebrejský slovosled nebo hebrejská slovní spojení při hypotetické rekonstrukci hebrejských originálú no­ vozákonních knih, uvádí autor všechny biblické citáty ve vlastních překladech, které nebylo možné mechanic­ ky nahrazovat citáty českými. Při překladu těchco auto­ rových překladů jsem přihlížel k českému vydání Písma: Bible. Písmo svaté Starého a Nového zákona (včetně deu­ terokanonických knih). Ekumenický překlad; Praha, Zvon 1993. Hebrejský Kristus nejen že rybočuje ze zavedeného re­ ferenČlúho systému v biblické exegezi, ale také v případě teologie a filozofie. Tresmontant při svém rykladu víry nehovoří o "víře" v běžném pojetí, ale používá v souladu s biblickou tradicí pojmu jistota pravdy. Věřit znamená ryt jistý pratidnu nebo pravdivostí něko­ ho či něčeho. Překladem "být si jistý " by se zcela oslabil autorúv protisubjektivistický akcent, proto používárn ter­ núnu býtjisry nanejryš v modifikaci: ryt (si) jistý. Při transkripci řeckých výrazů jsme dodržovali v soula­ du se zavedenými pravidly délky, kdežto při přepisu heb348

E O I Č 1< ! I' O Z N Á M K A

rejských pojmů jsme vzhledem k tomu, že je překlad Tre­ smontantovy knihy určen širšímu okruhu čtenáři, zvoli­ li co nejjednodušší postup. Až na výjimky Gako 1ara) II přepsaných hebrejských termínů délky neuvádíme. Při překladu jsme také respektovali autorovo pravidlo ne­ používat zkratek názvů biblických knih - na rozdíl od českého ekumenického překladu však uvádíme místo ,,list" Židům v souladu s autorovou intencí list Hebrej­ cům, místo Zjevení pak označení Apoka{ypsa. ]. M.

349

OBSAH

PŘEDMLUVA KE TŘETÍMU VYDÁNÍ PŘEDMLUVA K DRUHÉMU VYDÁNÍ

MARKOVO EVANGELIUM

..............................................

................................................

17 S3

..................... . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

LUKÁŠOVO EVANGELIUM

7

II

............ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

NĚKOLIK SLOV NA VYSVĚTLENOU MATOUŠOVO EVANGELIUM

. . . . . . . . . . . . . . . ...... . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

................................................................

108 130

SYNOPTICKÁ OTÁZKA

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .............................................

IS3

ČTVRTÉ EVANGELIUM

......................................................................

237

ZÁVĚR

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . ......... . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .......... . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

EDIČNÍ POZNÁMKA

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . ...........................

341 348

Claude Tresmontant Hebrejský KrÍsms Jazyk a stáří evangelií Spředmluvou mons.J.- Ch. Thomase

z

francúzskeho originálu IR Cbn'st Hébreu, La langue ct fage des

Evangiles, F.-x' de Guibert, Paríž, 1983, preložil a edičnú po­ známku napísal Josef Mlejnek. Odborný redaktor Vladimír Perkevič. Obálka, sadzba a grafická úprava Erik Gradl. Vyšlo w

rydavatel'stVt! Knižná dieh'í.a Timotej v Košiciach ako jeho

12 publikácia. Náklad 1000 výtlačkov. Prvé rydanie. Tlač MKV Press, Košice. Všetky práva ryhradené. ISBN 80-966961-8-1 196 Kč,224 sk

Zvlášť ďakujem prof Thdr.. Milanovi Balabánovi za prehliadnutie čeikej transk.ripcie hebrejských a aramejských termínov. Prckb.da[d

Jak nazvat ruw kTllhu? Provokacc' Hoskule, kter.i pohasne a poklidn�' svťt novo:t:.íkonní exegezi' SI pdd(.'chne? Myslím, že hrpl"."lcťza. s níž Ctaudť Tresl110ncant přichází, není pou­ ze jednou

I

řady jlOýd1. Přirovnal bych ji ke

kopernikovské rcvoluci. ,\uror správné pripomíná, i.t" Ježíš ... rabi jcšua

uČIl ,· kruhu svých žáků hebrejsky.

zatím (O širokťmu okruhu posluchačlI adre· soval své slo\".1. v aramejštině. Opr.í"nťnosr pi'edpokladu, že �e naše kanonická evangelia opírají o psané hebrejské dokumenty, vypl);.

vá ze skuteč-nosit, ;�{' Kristus (hehrejsky n"1šiafh) nepůsobil me-zi divokými kmen}' v povodí AmaYonk)'. ale v národě. kde byla pevné zakot· vena tradicl' psaní knih . n�sp, svitků \' hebrcj­ .

Št1n�.

Spol("én}'m pramenem t'"vangehi není

ke'J"g"

ma prvotní círk"ť'", ale sám Pan, Jržiš Kristus.

rabi Jesua ha-no("n, jeho oS0ba, jeho existence-. jeho skutky. jeho uceuí, Jeho smrt a vzkřišť­ ní. Čtyři dokumenry. kre-ré dnl's (temť v ka­ nonickt'm řcckt'm překladu. JSou zccla blízko origiftal(lIl"'1 a pf\-otni informaci. \' souvislos­ ti s nimi ncmllie být ft'c

()

t\'(lrčim a tran�·

formujícím \o'}'\'oji. prO(()7ť' křesťanské- obce prvního století respektov.·ll i infornlaci pochá­ zející z prallle-ne, jímz je- sám Pán,

p DominIk f)"Jw. OP

lSlIN 80·966961·g·]