Encyklopedie hradišt̕ na Moravě a ve Slezsku
 8072771744, 9788072771745

  • 0 0 0
  • Like this paper and download? You can publish your own PDF file online for free in a few minutes! Sign Up
File loading please wait...
Citation preview

Hradiště - podobně jako od 13. století jejich nástupci hrady - patří mezi nejvíce sledované archeologické památky. Unikátní a doslova průkopnická encyklopedie o pravěkých a časně středověkých fortifikacích na Moravě a ve Slezsku autora doc. Miloše Čižmáře, ředitele Ústavu archeologické památkové péče Brno, je pandánem k Encyklopedii hradišť v Čechách (Libri, 2003). Encyklopedie podává soupis více než 250 pravěkých a časně historických hradišť a i téměř všech dosud známých výšinných sídlišť, u nichž až teprve další průzkum může potvrdit jejich obranný charakter. Některá z nich jsou dosud málo známá, či pro veřejnost dokonce úplně neznámá. Hesla jednotlivých lokalit doplňují úvodní statě s nástinem problematiky a text doprovází početné kresby a fotografie, zejména letecké snímky, které neopakovatelným způsobem zachycují hradiště z ptačí perspektivy. Věříme, že publikaci přivítají nejen profesionální archeologové a historici, ale že poslouží i všem dalším zájemcům o naši minulost. Přináší totiž základní přehled současného stavu poznání i bádání a jistě přispěje k dalšímu doplňování informací o hradištích již známých, či dokonce i k objevování nových opevněných lokalit a výšinných sídlišť na území Moravy a Slezska.

Doporučena cena 750 Kc

NA MORAVĚ AÁT SLEZSKU Moravská zemská knihovna Brno

Miloš Čižmář

ENCYKLOPEDIE

HRADIŠŤ NA MORAVĚ

A VE SLEZSKU s leteckými záběry hradišť Miroslava Bálky

Nakladatelství Libri Praha 2004

MZK-UK Brno

26 0222757

Na přední straně

obálky:

Rekonstrukce slovanského hradiště u Mikulčic (podle R. Skopala) Na

zadní straně obálky:

Letecký pohled na hradiště Staré Zámky u Líšně (nahoře na fotografii) a Horákovský hrad u Horákova (dole na fotografii)

© doc. PhDr. Miloš Čižmář, 2004 Illustrations © archiv autora, Miroslav Bálka a citovaná literatura, 2004 © Libri, 2004 ISBN 80-7277-174-4

OBSAH

Předmluva 7 Historie poznávání hradišť na Moravě a ve Slezsku 9 Historie výzkumu hradišť po územních celcích 15 Průkopníci v poznávání hradišť 20 Metody poznávání hradišť 24 Archivní prameny 24 Terénní průzkum 26 Omyly terénního průzkumu 26 Letecká a geofyzikální prospekce 27 Zaměřování hradišť 29 Terénní výzkum a jeho zpracování 34 Památková ochrana hradišť a jejich prezentace 35 Úkoly dalšího výzkumu 40 Charakteristika opevněných míst 41 Umístění hradišť v krajině 41 Poloha a tvar opevněných míst 41 Nadmořská výška a terénní převýšení 42 Rozloha a členění hradišť 46 Vztah k vodním zdrojům a ke komunikacím 47 Datování a charakter osídlení 47 Datování a podoba opevnění 47 Funkce hradišť 51 Nástin vývoje opevněných lokalit v pravěkém a časně historickém období na Moravě a ve Slezsku Ohrazené nížinné polohy 55 Hradiště a výšinná sídliště 61 Využití pravěkých a časně historických hradišť ve středověku a novověku 68 Frekvence budování moravských hradišť 68 Vybraná literatura ke studiu moravských a slezských hradišť 70 Chronologická tabulka pravěku a raného středověku na Moravě a ve Slezsku 72 Úvod k encyklopedické části 74 Poznámka k označování opevněných lokalit 75 Pravěká a raně středověká hradiště na Moravě a ve Slezsku (slovník lokalit B-Ž) 77 Slovníček pojmů 273 Literatura 280 Mapy pravěkých a raně středověkých hradišť na Moravě a ve Slezsku 295 Očíslovaný seznam hradišť na mapách 301 Medailon autora 303

55

PŘEDMLUVA

Snahy o ochranu života a majetku a naopak úsilí o získání kořisti provázely lidstvo nepochybně již od samých jeho počátků. Archeologické doklady defenzivního způsobu boje však poprvé shledáváme až v období počátků země­ dělských civilizací, spojených s usedlým způsobem života v mladší době kamenné. Tehdy nacházíme na sídlištích první stopy jejich ohrazování; v závěru tohoto období a na počátku pozdní doby kamenné byla budována první opevněná sídliště, fortifikovaná nejenom svou strategickou polohou, nýbrž používající i uměle budované obran­ né prvky. Setkáváme se tak s prvními skutečnými hradišti, jejichž výstavba provázela lidstvo po celý pravěk a čas­ ně historické období a na něž u nás pak ve 13. století navázalo budování hradů a opevněných měst. Samozřejmě ne u všech těchto lokalit můžeme mluvit o hradištích; pro ty z nich, které postrádají viditelné pří­ znaky opevnění v podobě valů, teras či příkopů, je vhodnější používat prozatím termín „výšinná sídliště". Ten lépe vyjadřuje stupeň archeologického poznání a pouze archeologický výzkum, případně letecká a geofyzikální pros­ pekce mohou prokázat, zda jde o skutečná hradiště, nebo opravdu o původně uměle neopevněná sídliště. V dů­ sledku staletého obdělávání kulturní krajiny se přirozeně obzvláště obtížně identifikují hradiště v nížinných polo­ hách. Tato encyklopedie o pravěkých a časně středověkých fortifikacích na Moravě a ve Slezsku navazuje na obdob­ nou práci českých kolegů, pojednávající o pravěkých hradištích v Čechách, která vyšla v minulém roce. Hradiště náležejí k poměrně často sledovaným archeologickým památkám, což je patrné i z obsahu nedávno dvou vyda­ ných encyklopedií pravěké a slovanské archeologie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. V první z nich je z mo­ ravského a slezského území uvedeno 83 hradišť, v druhé pak 23 dalších ze slovanského období, tedy přibližně ne­ celá polovina všech v této práci uváděných hradištních lokalit; mezi nimi se ovšem nachází početná skupina výšinných poloh bez dosud prokázaného opevnění. Hradiště patří totiž ke kategoriím nemovitých památek, jejichž výčet bude ještě dlouho velmi pohyblivý. K dů­ vodům plynoucím z vlastní podstaty archeologie jako vědní disciplíny se stále se dynamicky rozšiřující pramen­ nou základnou se přidružuje i dosud nepříliš jasná teoretická definice pojmu hradiště s vymezením jeho charak­ teristických rysů, projevujících se v terénu. Proto čtenář v předkládaném díle nalezne lokality různého stupně vy­ povídací hodnoty. Na prvním místě jsou samozřejmě uvedena snad téměř všechna známá pravěká a raně středo­ věká hradiště s výrazněji zachovanými terénními relikty opevnění, která se doposud dostala do zorného pole amatérských a profesionálních archeologů, jejichž činností vešla ve známost a do odborné literatury. Do soupisu jsou zahrnuty i lokality s opevněním, které bylo sice v minulosti zničeno, avšak podařilo se je archeologicky pro­ kázat. Stejná snaha o úplnost vedla přes veškeré možné pochybnosti i k podchycení výšinných lokalit, u nichž ohrazení není sice viditelné, je ale pravděpodobné či alespoň možné, že by v případě archeologického výzkumu některý jeho prvek byl doložen. Nakonec již samotná lokalizace uvedených sídlišť ve strategických polohách vý­ mluvně u většiny z nich svědčí o jejich obranném charakteru. Z hlediska chronologického jsem mezi hesla v en­ cyklopedické části zařadil lokality od konce mladší doby kamenné až po slovanská hradiště z 12. století, na něž na­ vázala na počátku 13. století výstavba nejstarších středověkých hradů. Právě tyto nejstarší hrady s počátky již v průběhu 12. století zmiňuji ovšem pouze velmi stručně, poněvadž bližší informace o nich čtenář může získat v již dříve vydané encyklopedii moravských hradů, hrádků a tvrzí. Dalšími pouze výběrově zmíněnými lokalitami jsou i fortifikace blíže nedatované, jejichž původ může být bez archeologického výzkumu dosud hledán stejně dobře jak ve sledovaných obdobích pravěku a časného středověku, tak i ve vrcholném středověku. Princip ohrazování sídlištních areálů nebyl ovšem na našem území omezen pouze na hradiště; o některých spe­ cifických skupinách ohrazených objektů (rondely z mladší doby kamenné, ohrazené areály nížinných sídlišť růz­ ných období, římské pochodové tábory a opěrný bod římského vojska u Mušova) jsem podal stručnou informaci v jedné kapitole průvodního textu encyklopedie. Encyklopedická hesla jsou nutně poměrně stručná, což při subjektivním popisu nemusí vést vždy ke zcela přes­ nému a výstižnému podání charakteristiky jednotlivých objektů. Nakonec žádná archeologická encyklopedie ne­ ní a ani nemůže být vyčerpávající - již z toho důvodu, že cesta od vlastního terénního výzkumu k jeho podrob­ nému zpracování je velmi náročná a často i dlouhodobá, a že tedy i u poměrně dobře prozkoumaných lokalit dis­ ponujeme velmi mnohdy dosud pouze předběžnými informacemi. Na druhé straně i u hradišť dobře známých a publikovaných musí být encyklopedické heslo sice výstižné, nicméně krátké. Hesla ve slovníčku pojmů jsem většinou převzal z Encyklopedie hradišť v Čechách, některá jsou ovšem poněkud upravena a několik hesel je nových. Vypustil jsem také pojmy, jež v problematice moravských a slezských hradišť nejsou aktuální. 7

V předložené práci, která je samozřejmě určena širokému okruhu zájemců, jsem se tedy rozhodl podat soupis nejenom všech jistých pravěkých a časně historických hradišť, nýbrž i téměř všech mně dosud známých výšinných sídlišť, u nichž teprve další průzkum může potvrdit jejich obranné prvky. V rámci přípravy této práce jsem se sna­ žil podstatnou část všech uváděných poloh i v terénu identifikovat, a v soupise proto uvádím i mnoho dosud má­ lo známých či pro archeologickou veřejnost dokonce úplně nových lokalit. Jsem si ovšem dobře vědom toho, že předložené informace mohou být využity nejenom k dalšímu poznání opevněných lokalit, nýbrž ze strany „divo­ kých" výkopců, vybavených nyní běžně detektory kovů, i zneužity k jejich vykrádání a ničení. Proto jsem určitý počet hradišť, podle mne dosud neznámých, ani do hesláře této encyklopedie nezahrnul. Poznání hradišť vždy záviselo - a jak ukazuje řada uvedených hesel, i v současné době závisí - do značné míry právě na terénní prospekci zanícených místních amatérských pracovníků. Doufám proto, že předložená kniha po­ skytne jim i profesionálním archeologům základ k dalšímu doplňování informací o hradištích již známých, či do­ konce i k objevování nových opevněných lokalit a výšinných sídlišť na území Moravy a Slezska. Je totiž vlastně po práci I. L. Červinky z roku 1896 prvním souhrnným dílem, snažícím se podchytit hradiště v průběhu jejich ce­ lého vývoje. Současně věřím, že tato práce podnítí zájem mladých badatelů o problematiku hradišť a v dohledné době již nyní získané informace budou spolu s novými poznatky znovu vyhodnoceny podrobněji a lépe, než se mohlo stát v této knize. Závěrem bych rád poděkoval všem, kteří mi při vzniku této práce byli nápomocni, zejména a jmenovitě své milé ženě a kolegyni Janě. Knihu připisuji památce svého životního přítele a spolupracovníka Miroslava Bálka, který se na poznávání mo­ ravských hradišť po dlouhá léta aktivně podílel.

8

HISTORIE POZNÁVÁNÍ HRADIŠŤ

HISTORIE POZNÁVÁNÍ HRADIŠŤ NA MORAVĚ A VE SLEZSKU

Hradiště jako velmi zřetelný druh archeologických nemovitých pamá­ tek poutala přirozeně zájem již od samého počátku vývoje tohoto věd­ ního oboru. Zatímco v Čechách jim byla věnována pozornost již od pa­ desátých let devatenáctého století a v roce 1885 o nich zveřejnil sou­ hrnnou práci B. Jelínek, na Moravě byly snahy o poznání hradišť méně intenzivní a oproti českým znatelně opožděné. První zmínky o někte­ rých lokalitách (např. Pozořice, Kněždub) sice uvedl již ve svém to­ pografickém díle v letech 1835-42 G. Wolny, se skutečnými popisy lo­

kalit z archeologického hlediska se však setkáváme až v průběhu druhé poloviny devatenáctého století. Vedle stručné informace o líšeňském hradišti, kterou podal v roce 1875 E. Belcredi, bylo zpočátku zveřejněno pouze několik lokalit, a to J. Wanklem roku 1872 „Leskoun" u Olbramovic, J. Liedermannem „Tabulová hora" u Klentnice (1973) a B. Dudíkem roku 1875 „Hostýn" u Chvalčova; v případě „Leskounu" J. Wankel podal první archeologický plánek moravského hradiště. B. Dudík proto v roce 1875 mohl bohužel pouze smutně

konstatovat: „Valy zaujímají jako i v jiných zemích tak i na Moravě v do­ bě předhistorické důležité místo. Škoda, že až posud zřetel k nim nebyl zaslouže­ nou měrou obrácen."

Teprve od počátku osmdesátých let se sílícím zájmem o archeologii na moravském území nabyly na in­ tenzitě i snahy o prvé výzkumy hra­ dišť. Již v roce 1880 na první archeologické mapě Moravy znázor­ nil její autor K. J. Bukovanský cel­ kem 44 hradišť, mezi nimi ovšem i řadu fortifikací středověkého stáří. V roce 1885, v době počátku inten­ zivního zájmu o moravská hradiště,

Archeologická mapa Moravy K. J. Bukovanského z roku 1880. Hradiště jsou na ní označena symbolem H. 9

HISTORIE POZNÁVÁNÍ HRADIŠŤ

Vývoj kartografického znázornění hradiště „Romerschanze" u Grúnwaldu v Bavorsku (podle K. Schwarze)

zveřejnil stručný návod k jejich zkoumání I. L. Červinka. To ovšem bylo již v době, kdy na německém území kromě výzkumu keltských oppid a vojenských objektů římské­ ho limitu byla věnována značná po­ zornost i terénním průzkumům pra­ věkých hradišť a jejich zpracování. Tehdy byly vyhotoveny a zveřejně­

10

ny početné a velmi kvalitní soupiso­ vé práce hradišť z jednotlivých ně­ meckých území, např. E. Pauluse pro Wúrttembersko (1879), A. Oppermanna a K. Schuchhardta pro Dolní Sasko (1888) a R. Behly pro Meklenbursko (1888). Obzvláště vysokou topografickou úroveň mělo měření K. Poppa v Bavorsku, do­

končené shodou okolností rovněž roku 1888, kde lze ovšem v zaměřo­ vání hradišť oproti českým zemím sledovat také podstatně delší tradici. Je možno ji dokumentovat napří­ klad u hradiště „Romerschanze" u Grúnwaldu: vývoj měření zde probíhá od druhé poloviny 18. sto­ letí až do současnosti. Lze však před-

HISTORIE POZNÁVÁNÍ HRADIŠŤ

PRAVĚKÁ HRADISKA na

Moravě.

SESTAVIL

I. L. ČERVINKA.

KROMĚŘÍŽI. TISKEM A NÁKLADEM NÁBODNÍ KXIHTISKABXY JIX0B1CHA SLOVÁKA.

1898.

Titulní strana práce I. L. Červinky o pravěkých hradištích na Moravě

pokládat, že moravskou archeologii patrně bezprostředně inspirovala práce R. Behly; měl ji totiž ve své knihovně I. L. Červinka a na strán­ kách olomouckého časopisu ji také pohotově recenzoval V. Houdek. V roce 1896 vydal I. L. Červinka poměrně malou, ale velmi důleži­ tou publikaci Pravěká hradiska na Moravě, která je pro naše území stá­ le dosud jedinou soubornou prací o tomto tématu. V ní kromě návodu k jejich výzkumu shromáždil všech­ na dosud známá opevnění a sestavil i velmi důležitý seznam lokalit O Z • Z . Z ♦ 7 s různými místními názvy, nazna­ čující jejich vazbu s fortifikačními účely. Z celkového počtu dvou set padesáti dnes evidovaných hradišť či výšinných sídlišť znal pouze 65 lokalit, tedy asi jednu čtvrtinu. Již tehdy ovšem I. L. Červinka velmi střízlivě konstatoval: „Bylo by před­

ných lokalit. Své poznatky vtělil do syntetické práce Morava za pravěku (1902) a menšího pojednání o opevněných sídlech z roku 1914. Zvláště intenzivně se zabýval slo­ vanskými hradišti; zde je také nut­ no uvést, že v souvislosti se svou te­ orií o lokalizaci centra Velkomorav­ ské říše věnoval značnou pozornost i slovenskému hradišti „Děvín", kde prováděl v letech 1913 a 1921-23 výzkumy. Poté se obšírně slovan­ skými hradišti zabýval v rámci své rozsáhlé monografie Slované a říše Velkomoravská z roku 1928. Okrajo­ vě si moravských hradišť povšiml i v několika pracích o středověkých opevněných sídlech z let 1928-30 a 1942. Na závěr svého života podal v roce 1948 opět stručný soupis slo­ vanských hradišť na Moravě a v slo­ venském a rakouském Pomoraví. V osmdesátých letech 19. století se průzkumům moravských a slez­ ských hradišť začala věnovat řada nadšených mladých badatelů a ně­ které z nich inspirovala osoba J. Hladíka, profesora učitelského ústa­ vu v Brně, pod jehož vedením byly tehdy podnikány poměrně rozsáhlé práce na obřanském hradišti. Jeho spolupracovníci a žáci poté v růz­ ných částech Moravy prováděli prů-

J. Palliardi na výzkumu hradiště „Starý Zámek" u Jevišovic asi v roce 1915

zkumy a výzkumy hradišť a podá­ vali o nich také zprávy v odborném tisku - J. Knies na Blanensku, Oslavansku a Přerovsku, V. Čapek na Ivančicku a Oslavansku, F. Koudel-

časnou pílí rozebírali důkladně pravěká hradiska moravská: látka ku práci vě­ decké je podnes ještě úplně nedostateč­ ná." I. L. Červinka, který měl i svým

původním vzděláním geometra pro tuto činnost dobré předpoklady, po­ kračoval až do konce 20. let v rám­ ci své intenzivní terénní činnosti i v prospekci moravských opevně­

K. J. Maška (vlevo) a J. Hladík (vpravo) na výzkumu obřanského hradiště roku 1899

11

HISTORIE POZNÁVÁNÍ HRADIŠŤ

Kresba profilu opevnění „Hradiska" u Obran od E Koudelky z roku 1882

Plán sond M. Kříže na hradišti „Staré Zámky" u Líšně z roku 1890 (1) a pro porovnání plán odkryvů na téže lokalitě z let 1948-65 (2)

12

HISTORIE POZNÁVÁNÍ HRADIŠŤ

ka na Ivančicku a Vyškovsku a F. Faktor na Phimlovsku a Olomoucku. Poměrně intenzivně se tehdy hradištím věnovali i známí badatelé K. J. Maška a M. Kříž, první z nich početným lokalitám v různých čás­ tech Moravy, druhý pak hradištím „Staré Zámky" u svého rodiště v Líšni, „Hradisku" v Obřanech a na „Hostýně" u Chvalčova. Na území jihozápadní Moravy vyvíjel znač­ nou terénní činnost při výzkumu hradišť J. Palliardi, na východní Moravě popisoval opevněné lokali­ ty J. Kučera. Na Hané věnoval in­ tenzivní pozornost hradištím tehdy již penzionovaný „otec moravské archeologie" J. Wankel, jeho zeť J. Havelka a V. Houdek, ve východní části Hané F. Přikryl a na území teh­ dejšího rakouského Slezska R. Kul­ ka, původem z Krnova, působící ve Vídni. Zájem o hradiště po slibném za­ čátku v posledních dvou desetiletích devatenáctého století však bohužel na Moravě a ve Slezsku značně opa­ dl a v první polovině následujícího století je ho možno zaznamenat pouze u izolovaných jednotlivých lokalit. Z nich zaslouží zmínky pře­ devším několikaletý výzkum kelt­ ského oppida „Staré Hradisko" u Malého Hradiska, započatý již před první světovou válkou a v roz­ sáhlém měřítku vedený v letech 1934-37 J. Bóhmem, který zde ve spolupráci s J. Skutilem realizoval poprvé na našem území plošný síd­ lištní odkryv. J. Bóhm publikoval ta­ ké v roce 1940 výzvu a metodický návod ke zkoumání hradišť na na­ šem území a připravoval i plán (včetně finančního zabezpečení) je­ jich výzkumu. Po druhé světové válce, koncem 40. let a počátkem 50. let, započal realizaci projektu za­ měřeného na průzkum moravských hradišť E. Šimek se spolupracovníky a svými studenty; v roce 1950 refe­ roval o zpracování 28 lokalit, poté však práce bohužel postupně ustaly. Nicméně díky stálému zájmu a pod­ poře J. Bóhma byla velká pozornost v souvislosti s rozsáhlými terénními odkryvy věnována slovanským a částečně i pravěkým hradištím („Ce-

Pracovnísnímek dělníků při odkryvu plochy na akropoli oppida „Staré Hradisko" v roce 1935

zavy" u Blučiny, „Staré Zámky" u Líšně, „Valy" u Mikulčic, „Pohan­ sko" u Břeclavi, Staré Město, „Zele­ ná Hora" u Radslavic), souhrnněji a v širších souvislostech však tato kategorie archeologických památek sledována nebyla. Teprve v sedmde­ sátých a především v osmdesátých

letech vznikly první práce, snažící se podat ucelený obraz o hradištích alespoň pro jednotlivá časová obdo­ bí. V. Podborský publikoval počát­ kem sedmdesátých let soupis hradišť jihomoravské horákovské kultury z doby halštatské, P. Koštuřík roku 1984 shromáždil výšinné lokality

J. Bohm (vlevo) a J. Skuti! (vpravo) v době výzkumů na „Starém Hradisku" společně s přednostou prehistorického oddělení Národního muzea J. Neústupným

13

HISTORIE POZNÁVÁNÍ HRADIŠŤ

Pohled na výzkum hradiště v Bánově roku 1943:1 - pohled na lokalitu od jihu, 2 - pracovní záběr

kultury s moravskou malovanou keramikou z mladší doby kamenné, roku 1990 pak I. Rakovský sledoval problematiku opevněných sídlišť pro celou pozdní dobu kamennou. Pozornost byla věnována i starší do­ bě bronzové: J. Stuchlíková shro­ máždila roku 1982 poznatky o hra­ dištích starší doby bronzové, včetně soupisu lokalit věteřovské kultury, S. Stuchlík se roku 1985 průkopnic­

14

ky zabýval podrobně pouze výšinnými lokalitami únětické kultury. Hradiště mladší a pozdní doby bron­ zové (kultury středodunajských po­ pelnicových polí) shromáždil roku 1987 M. Salaš. Bezesporu nejinten­ zivněji se ovšem dosud na morav­ ském území zabývali problematikou pravěkých hradišť V. Dohnal a J. Ne­ kvasil, kteří pozornost zaměřili na lokality mladší a pozdní doby bron­

zové a doby halštatské v oblasti kul­ tury lužických popelnicových polí. V roce 1982 shromáždil jejich soupis J. Nekvasil, který se později v letech 1990 a 1991 věnoval podrobně i metodice jejich zpracování a po­ znatkům o jejich opevnění. Soubor­ ně hradiště této oblasti v samostatné publikaci zveřejnil V. Dohnal v roce 1988. Poměrně značná pozornost byla věnována výzkumu opevnění doby laténské. Zvláště rozsáhlé odkryvy byly uskutečněny v posledních čty­ řech desetiletích 20. století na oppi­ du „Staré Hradisko" u Malého Hra­ diska, menší výzkumy pak na loka­ litě „Hostýn" u Chvalčova. Objevné bylo spolehlivé doložení časně laténského hradiště „Černov" u Ježkovic a výzkumy na několika ma­ lých hradištích púchovské kultury, největší na lokalitě „Požaha" u Jičí­ ny. Výsledky dlouhodobého inten­ zivního terénního výzkumu slovan­ ských hradišť byly hojně publiková­ ny, a to jak v dílčích studiích, tak i monograficky (Staré Město, Mi­ kulčice, „Pohansko" u Břeclavi) a informace o nich byly zařazeny do všech syntetizujících pracích o Vel­ ké Moravě. O detailní pohled na je­ jich problematiku se však pokusil pro velkomoravské období po dva­ kráte pouze Č. Staňa (1985, 1995), slovanská hradiště českého Slezska souborně představil P. Kouřil v roce 1994 a spolu se severomoravskými lokalitami znovu v roce 1999. Pro období 11.-12. století podal shrnují­ cí přehled opevněných sídel na mo­ ravském a slezském území R. Pro­ cházka v roce 1993. Zatímco koncem 19. století shr­ nul I. L. Červinka dosavadní počá­ teční nedlouhý výzkum morav­ ských hradišť v celistvosti, v průbě­ hu 80. let a na samém počátku 90. let následujícího století vzniklo ně­ kolik výše uvedených publikova­ ných prací, v nichž jednotliví odbor­ níci cíleně sledovali tuto kategorii památek po jednotlivých časových obdobích a pokusili se i o celkové shrnutí problematiky. Pro pravěká období byl současný stav poznání

HISTORIE POZNÁVÁNÍ HRADIŠŤ

E. Šimek se svými studenty při terénním průzkumu hradiště „Černov" u Ježkovic roku 1956. Stojící z levé strany: zřízenec ústavu J. Volšík, E. Šimek, J. Kozel, V. Podhorský, J. Pavelčík, H. Karasová, J. Páleníkova, V. Šikulová, sedící v dolní řadě zleva: J. Ondráček, V. Dohnal a A. Houšťová

moravských a slezských hradišť re­ kapitulován v syntetické práci Pra­ věké dějiny Moravy z roku 1993, slo­ vanským hradištím byla věnována poměrně značná pozornost v práci H.-J. Brachmanna z téhož roku a ve dvou vydaných tematických sborní­ cích z let 1996 a 1998. Byla tak svým způsobem završena heuristic­ ká činnost více než stoleté etapy od­ borného poznávání hradišť na Mo­ ravě a ve Slezsku, a považuji proto za účelné podat v této práci podrob­ ný nástin historie jejich výzkumu postupně po jednotlivých územních celcích.

J. Poulík při výzkumu hradiště u Kylešovic v roce 1946. Na levé straně J. Bbhm, na pravé straně K. Černohorský

Historie výzkumu hradišť po územních celcích Brněnsko a Vyškovsko První informací o znalosti hradišť na Brněnsku je kartografické zobrazení opevnění raj hradského hradiště z 18. století na blíže nedatovaném stavebním plánu a na mapě prvního vojenského mapování z roku 1784.

15

HISTORIE POZNÁVÁNÍ HRADIŠŤ

V roce 1837 zaznamenal G. Wolny první písemnou zmínku o hradišti „Kněží hora" u Pozořic: „...les na Knězi hoře východně Pozořic, kde bylo vidět prázdné místo obehnané válem."

Tato první zpráva však upadla do zapomenutí, upozornil na ni teprve v roce 1981 K. Bolina a v terénu se lokalitu podařilo identifikovat až ro­ ku 1998. Ze sedmdesátých let 19. století pochází první zmínka o líšeňském hradišti od E. Belcrediho. Skutečný zájem o hradiště však započal až s rozvojem archeologic­ kého bádání v posledních desetile­ tích 19. století. Na sledovaném úze­ mí se o to zasloužili především dvě významné postavy počátků morav­ ské archeologie, a to V. Čapek a F. Koudelka. Brněnský rodák F. Kou­ delka již během svého studia objevil v brněnském okolí hradiště u Bílo­ vic nad Svitavou (1880) a u Bosonoh (1882), která zveřejnil v letech 1884 a 1885, a především uvedl ro­ ku 1881 do literatury obřanské hra­ diště, kde také v letech 1880-86 prováděl výkopy, mimo jiné i prů­ kop opevněním. Současně zde v těchto letech realizovali intenziv­ ní výzkumy další badatelé, od roku 1888 sdružení v Musejním spolku, především pak J. Hladík, který roku 1898 vydal první soubornou infor­ maci o lokalitě. F. Koudelka pak bě­ hem svého působení jako zvěrolé­ kař v Ivančicích (1886-88) věnoval pozornost hradišti „Réna". V tomto regionu vyvíjel aktivitu také osla­ vanský učitel Václav Čapek, který se zaměřil mimo jiné i na průzkum hradišť v okolí. Prováděl výkopy na obou oslavanských lokalitách „Náporkách" (před 1884) a „Dvor­ ku" (1882), jejichž výsledky poho­ tově roku 1884 publikoval, a také na ivančické „Réně", o níž zveřejnil zprávu v roce 1885. V následujícím roce informovala o nálezech z hra­ diště u Ořechoviček Wanklova dce­ ra L. Bakešová. V roce 1891 podal J. Knies informaci o hradišti „Staré Zámky" u Líšně, kde v tomto a pře­ dešlém roce prováděl poměrně roz­ sáhlé výzkumy M. Kříž. J. Knies publikoval také roku 1893 zprávy o výzkumech svých i svého přítele

16

V. Čapka na obou oslavanských lo­ kalitách. Ve dvacátých a třicátých letech 20. století probíhaly pouze drobné výkopy na lokalitách „Hradisko" a „Skály" v Brně-Obřanech a do lite­ ratury bylo uvedeno hradiště v Že­ lezném. Teprve aktivita J. Poulíka počátkem čtyřicátých let přinesla ve východní části sledovaného území objevy tří nových hradišť (Líšeň „Chochola", Pozořice - „Hlásnice", Pozořice - „Rékoví") a provedení prvních sondážních prací na lokalitě „Cezavy" u Blučiny, bezprostředně předtím objevené J. Dezertem. Po druhé světové válce krátce ožila vý­ zkumná aktivita na obřanském hra­ dišti, poté se však pozornost zaměři­ la především na hradiště „Staré Zámky" u Líšně. Plošnými výzkumy Archeologického ústavu v Brně v le­ tech 1948-65, vedenými J. Poulíkem, Č. Staňou a A. Medunovou, se tato lokalita stala nejlépe prozkou­ maným hradištěm na Brněnsku. V letech 1952 (J. Nekvasil) a 1960 (Č. Staňa) proběhly také sondážní práce na dalším slovanském hradišti v Rajhradě. Druhým velmi dobře prozkoumaným hradištěm v tomto regionu se staly v poválečném obdo­ bí „Cezavy" u Blučiny. V letech 1948-60 prováděl K. Tihelka na této významné lokalitě z doby bronzové systematický výzkum, v němž po­ kračuje od roku 1983 až do součas­ nosti M. Salaš. V šedesátých letech byly provedeny drobné sondáže na hradištích v Litostrově, na „Réně" u Ivančic a na „Hradisku" u Bosonoh, v sedmdesátých letech na „Dvorku" u Oslavan, v osmdesátých letech pak v Dolních Kounicích a opětovná pozornost byla věnována zejména „Réně" u Ivančic. V osmde­ sátých letech se znalosti o hradištích rozrostly také na Kuřimsku (Kuřím, Malhostovice, Moravské Knínice) a především díky velkému záchran­ nému výzkumu na „Hradisku" v Br­ ně-Obřanech. Na Vyškovsku má prvé zásluhy o poznání pravěkých a časně histo­ rických hradišť opět F. Koudelka, který působil od roku 1888 až do své smrti v roce 1921 jako okresní

zvěrolékař ve Vyškově. Již roku 1891 popsal obě lokality u Ježkovic a shromažďoval nálezy z hradiště „Sv. Martin" u Lulče. Pouze tuto lo­ kalitu a „Černov" u Ježkovic znal ve svém soupisu moravských hradišť z roku 1896 z této oblasti I. L. Čer­ vinka, který považoval lulečské hra­ diště za „na Moravě největší opevnění“. Této lokalitě se po dlouhá léta věno­ val místní vlastivědný pracovník V. Travěnec, který ji sice započal sledo­ vat již v roce 1877, avšak publikoval o ní první zprávu až v roce 1904. Na své rukopisné mapě lulečského hra­ diště z roku 1920 dále vyobrazuje hradiště „Kolovratnici" u Lulče a „Blatici" u Nemojan. V meziváleč­ ném období byla pozornost věnová­ na dalším hradištím na Vyškovsku „Valům" u Rychtářova a „Zelené hoře" u Radslavic, z nichž poslední bylo tehdy i průkopnicky fotogram­ metricky zaměřeno a letecky nasnímkováno. V jižní části Vyškov­ ská, v oblasti Politaví, kde před prv­ ní světovou válkou publikoval A. Procházka pouze nálezy z „Dřínovce" u Kobeřic, věnoval v meziváleč­ ném období pozornost M. Chleborád hradištím u Křižanovic a Maref. V druhé polovině 20. století pro­ váděl na některých hradištích na Vyškovsku zjišťovací výzkumy Ar­ cheologický ústav v Brně, a to v le­ tech 1963-64 pod vedením Č. Stáni „Zelené hory" u Radslavic, v letech 1985-87 pod vedením S. Stuchlíka Křižanovic - „Zámečku" a v letech 1987, 1989 a 1990 „Černova" u Jež­ kovic (M. Čižmář a M. Geisler). Ně­ kolika málo známých či dokonce zcela neznámých opevněných loka­ lit si povšiml ve své práci z roku 1992 důvěrný znalec středověkého osídlení Drahanské vrchoviny E. Černý.

Třebíčsko, Moravskokrumlovsko a Znojemsko V severozápadní části Českomorav­ ské vrchoviny se hradiště nacházejí především podél toků řek Oslavy a Jihlavy. Již koncem 19. století oslavanský učitel V. Čapek popsal poprvé opevněné lokality u Senorad, Mohelna a Kramolína, které

HISTORIE POZNÁVÁNÍ HRADIŠŤ

navštívil společně se svým přítelem J. Kniesem. Ten pak v roce 1902 ta­ to hradiště, podobně jako již dříve Čapkem objevené lokality v Oslava­ nech, zveřejnil, a to včetně jejich plánků. V meziválečném období vě­ noval pozornost této oblasti J. Skutil z Moravského zemského muzea v Brně; výsledkem byly výzkumy na „Wilsonově skále" u Hartvíkovic a hradišti u Kramolína v polovině třicátých let. Po válce v roce 1950 uskutečnil zjišťovací výzkum hra­ diště u Jaroměřic nad Rokytnou, známého již J. Palliardimu, M. Mazálek z Archeologického ústavu v Praze a v letech 1966-77 probíhal ve spolupráci muzea v Třebíči a ka­ tedry archeologie brněnské univer­ zity rozsáhlý záchranný výzkum hradiště u Kramolína pod vedením O. Kose a P. Koštuříka. V oblasti Krumlovského lesa byl dominantní lokalitou „Leskoun" u Olbramovic, který popsal již roku 1872 J. Wankel; byl bohužel zkou­ mán pouze v omezeném rozsahu až před svým úplným zničením těžbou v kamenolomu v průběhu šedesá­ tých a osmdesátých let minulého století. Podrobným způsobem toto hradiště znovu popsal roku 1908 J. Knies. Poměrně dobře tehdy bylo známo také hradiště u Vedrovic, které zveřejnil již roku 1890 K. J. Maška a poté podrobněji popsal ro­ ku 1902 opět J. Knies. K němu o de­ vadesát let později přinesl nové po­ znatky P. Vitula, který objevil i další hradiště u Budkovic. Na druhé opevněné lokalitě ze starší doby bronzové z Budkovic, nacházející se přímo v intravilánu obce, prováděli výzkumné práce v šedesátých a osmdesátých letech J. Ondráček a J. Stuchlíková z Archeologického ústavu v Brně. Od 90. let 19. století dobře známé slovanské hradiště v Rokytné zkoumal v průběhu let 1959-60 B. Novotný z téže instituce. V jižněji položené části Znojem­ ska, podél toku Jevišovky, se nachá­ zejí tři významná hradiště s těžištěm osídlení v pozdní době kamenné („Starý Zámek" u Jevišovic, „Hra­ disko" u Křepic a „Na Valech" u Grešlového Mýta), která zkoumal

již koncem devatenáctého a na po­ čátku století dvacátého vynikající moravský archeolog J. Palliardi. V padesátých letech probíhal záslu­ hou skupiny místních učitelů, po­ zději pod vedením J. Poláčka z ji­ hlavského muzea, výzkum pravě­ kého a slovanského „Palliardiho hradiska" u Vysočan a především slovanského hradiště ve Znojmě („Hradiště"). Ten prováděla v letech 1949-51, 1954-57 zprvu Pedago­ gická fakulta, později Filozofická fa­ kulta Masarykovy univerzity v Brně pod vedením F. Kalouska a od roku 1986 do současnosti zde řídí vý­ zkumné práce B. Klíma z Archeolo­ gického ústavu v Brně, nyní Peda­ gogické fakulty téže univerzity. Menší výzkumy uskutečnili V. Pod­ horský na lokalitách v Plavčí a I. Rakovský ve Výrovicích. Zásluhou dlouholeté prospekční terénní čin­ nosti J. Kovárníka byla zjištěna, ze­ jména v Podyjí, i řada nových výšinných lokalit, které ovšem teprve čekají na svůj výzkum; na Znojem­ sku a Třebíčsku se nejnověji inten­ zivně věnuje terénnímu průzkumu hradišť M. Vokáč.

Břeclavsko a Hodonínsko V této oblasti dolního Pomoraví a dolního Podyjí byla nejdříve vě­ nována pozornost pravěkému hra­ dišti na „Tabulové hoře" u Klentnice, které popsal již roku 1873 J. Liedermann, výzkum však zde provedl až v padesátých letech 20. století J. Říhovský, který následně věnoval pozornost i dalším okolním opevně­ ným polohám v prostoru Pavlov­ ských vrchů. Roku 1879 objevil slo­ vanské hradiště u Sudoměřic A. Kommers, který ho uvedl do litera­ tury o čtyři roky později. Mezi značným počtem hradišť v tomto regionu se nacházejí i loka­ lity, patřící na moravském území k nejlépe zkoumaným. Je to důsle­ dek poválečného velkého zájmu o slovanská hradiště, jehož počátek spadá ovšem již do konce 19. stole­ tí. Lokalitu u Mikulčic popsal roku 1888 K. J. Maška a také „Pohansko" u Břeclavi bylo nepochybně již teh­ dy známo, i když poprvé podal jeho

podrobný popis teprve I. L. Červin­ ka roku 1928. Opevnění obou těch­ to lokalit je ovšem zřetelně znázor­ něno již na mapě 1. vojenského mapování z konce 18. století, teprve však až v období po druhé světové válce byly na těchto významných velkomoravských centrech realizo­ vány rozsáhlé odkryvy. Výzkumy Archeologického ústavu v Brně v Mikulčicích, zahájené již roku 1954, jsou spojeny zvláště se jmény J. Poulíka a Z. Klanici, výzkumy ka­ tedry archeologie brněnské univerzity na „Pohansku" u Břeclavi zapo­ čaté v roce 1960 vedli po mnoho let F. Kalousek, B. Dostál a a J. Vignatiová. Od té doby pokračují na obou lokalitách, s různým akcentem na terénní odkryv či jeho zpracování, intenzivní práce nyní pod vedením L. Poláčka a J. Macháčka nepřetrži­ tě až do současnosti. V poválečném období uskutečnil Archeologický ústav v Brně i výzkumy dalších slo­ vanských hradišť, a to „Petrovy lou­ ky" u Strachotína, „Vysoké zahra­ dy" u Dolních Věstonic, „Pohanská" u Nejdku a u Sudoměřic pod vede­ ním J. Poulíka, B. Novotného a Z. Měřínského. Terénnímu výzkumu hradišť na Břeclavsku se věnovali v posledních dvou desetiletích minulého století poměrně intenzivně také archeolo­ gové z muzea v Mikulově, a to pře­ vážně v oblasti jižního okraje hor­ ského hřebene Ždánických vrchů. J. Unger zde provedl výzkum halštatských hradišť v Morkůvkách a Divákách, J. Peška s E. Klanicovou dvou hradišť ze starší doby bron­ zové u Šitbořic; uskutečnili též zjiš­ ťovací výzkum slovanského hradiš­ tě u Drnholce. Leteckou prospekcí objevené hradiště u Kobylí ověřil zjišťovacím výzkumem M. Bálek z Ústavu archeologické památkové péče Brno. Uherskohradištsko a východní Morava Nej starší a také dlouhodobý inten­ zivní zájem, pokračující až do sou­ časnosti, samozřejmě poutá velko­ moravské centrum ve Starém Měs­ tě s přilehlou aglomerací, které již

17 SRNO

HISTORIE POZNÁVÁNÍ HRADIŠŤ

od druhé poloviny 19. století bylo ztotožňováno s historicky známým Veligradem, doloženým z píse­ mných pramenů. Největší zásluhu o poznání tohoto významného opevněného centra, na němž probí­ há systematický výzkum Moravské­ ho zemského muzea v Brně od roku 1948 prakticky nepřetržitě až do současnosti, měl V. Hrubý, na jehož práci navázal L. Galuška. U Spytihněvi se nachází další, poněkud mladší slovanské hradiště ve střed­ ním Pomoraví, jehož dochování je negativně poznamenáno regulací řeky Moravy; poznatky o něm má­ me díky starým kartografickým údajům z 18. a 19. století a menší­ mu výzkumu B. Novotného z Ar­ cheologického ústavu v Brně. V oblasti Chřibů bylo nejlépe zkoumáno v průběhu druhé světo­ vé války M. Šollem z Archeologic­ kého ústavu v Praze pravěké hra­ diště „Holý kopec" u Buchlovic, kte­ ré znal již roku 1887 I. L. Červinka, v posledních letech se zaměřila po­ zornost i na nedaleké hradiště „Modla" v blízkosti hradu Buchlova. V určitých nepravidelných časo­ vých intervalech, prakticky však již od konce 19. století, byla věnována značná pozornost i slovanskému hradišti „Sv. Kliment" u Osvětiman. Počátky poznání této opevněné lo­ kality jsou spojeny zvláště s jmé­ nem F. Přikryla, který v severní čás­ ti Chřibů poprvé popsal také hradiš­ tě „Brdo" u Roštína. Zjišťovací vý­ zkum opevnění druhého hradiště u Roštína uskutečnil roku 1986 V. Dohnal. V oblasti Bílých Karpat a jejich předhůří popsal již roku 1888 M. Béňa tři hradiště - na Javorníku, „Hradišťko" u Boršic a „Kolo" u Boršic, která několikrát navštívil, a to i v doprovodu V. Houdka z Olo­ mouce a J. Klvani z Kyjova. Ten ob­ jevil roku 1884 hradiště u Ordějova. O poznání opevněných míst v této oblasti se poté výrazně zasloužil uči­ tel J. Kučera z Uherského Brodu, který v letech 1890 a 1894 popsal v Poolšaví a Povláří několik lokalit, mnohé z nich ovšem mezi hradiště zařadil mylně.

18

Značný zájem poutalo hradiště „Šumárník" u Kněždubu, na němž je pěkně vidět značný vývoj názorů ohledně jeho datování. První zmín­ ku uvedl roku 1838 G. Wolny, poté navštívil o prázdninách roku 1887 lokalitu K. J. Maška a o rok později ji publikoval jako pravěkou. I. L. Červinka roku 1902 ovšem hradiště považoval za slovanské refugium, později v letech 1928 a 1948 do­ konce za středověké sídlo. Teprve až první výzkumy V. Dohnala z let 1960-64 prokázaly pravěké stáří lo­ kality, osídlené a opevněné několi­ krát v průběhu doby bronzové a do­ by halštatské. V průběhu druhé světové války a v letech těsně po ní probíhal vý­ zkum pravěkého hradiště v Bánově, v letech 1948 byly provedeny sondážní práce na opevnění z mladší doby kamenné v Uherském Brodě „Kyčkově". Další výzkum pravěké­ ho hradiště uskutečnil o více než deset let později pouze V. Dohnal na výše zmíněném „Šumárníku" a po­ té až M. Geisler v roce 2000 při zá­ chranné akci v Uherském Brodě, při níž bylo částečně zkoumáno opět výše uvedené opevnění v Uher­ ském Brodě - „Kyčkově" a přede­ vším třemi příkopy ohrazená lokali­ ta v poloze „Katovka". Severněji na Zlínsku, v oblasti Vi­ zovické vrchoviny, jsou od konce 19. století známa hradiště u Lidečka a „Klášťov" u Vysokého Pole, které je mimochodem nejvýše položenou opevněnou lokalitou na Moravě (753 m n. m.). Některá pravěká hradiště byla dlouho také označová­ na mylně jako středověké lokality např. „Hrádek" u Všeminy. Byl sice uveden do literatury ve spojitosti s nálezy keltských mincí již roku 1884, nicméně poté ho roku 1896 I. L. Červinka označil za středověké sídlo a tento názor byl akceptován až do roku 1988, kdy bylo výzku­ mem prokázáno, že jde o púchovské hradiště. Řada hradišť se v ob­ lasti východní Moravy nachází v polohách využívaných později pro výstavbu středověkých hradů, a tak teprve při jejich výzkumech narů­ staly, zejména zásluhou J. Kohout­

ka, informace o pravěkém osídlení výšinných poloh. V Hostýnských vrších byl hlavní zájem věnován od druhé poloviny 19. století známému hradišti na „Hostýně" u Chvalčova, který vyvr­ cholil v průběhu let 1971-78 odkry­ vy pod vedením K. Ludikovského z Archeologického ústavu v Brně, doplněnými v pozdějších letech (1988-89, 1995) několika dalšími výzkumy záchranného charakteru. Teprve v posledním období jsou no­ vou prospekcí, zejména díky aktivi­ tě amatérských archeologů, ve východomoravském prostoru zjišťová­ na také nová hradiště. Značnou zá­ sluhu o to má v oblasti Vizovické vrchoviny D. Cendelín a v oblasti Hostýnských vrchů D. Kolbinger. Nové poznatky o východomoravských pravěkých hradištích shrnul roku 1998 D. Parma. Olomoucko, Prostějovsko, Kroměřížsko a Přerovsko U počátku poznání pravěkých a čas­ ně historických hradišť v oblasti úrodné Hané a na okrajích přileh­ lých hornatých území, na Olomoucku, Přerovsku, Kroměřížsku a Prostějovsku, stál po svém přícho­ du do Olomouce na odpočinek v ro­ ce 1883 „otec moravské archeolo­ gie" Jindřich Wankel. Spolu se svý­ mi spolupracovníky zde totiž vzápě­ tí založil Vlastivědný muzejní spolek a jeho čášopis, v němž také sám roku 1890 zveřejnil zprávu o hradišti v Kokorech na Přerovsku a informace i o řadě dalších opevně­ ných lokalit, byť se u nich neproká­ zal jejich pravěký původ. Hned v prvním čísle tohoto časopisu roku 1884 popsal V. Houdek hradiště „Rmíz" u Náměště na Hané a Stražisko a v rozmezí let 1896-1907 v něm F. Faktor zveřejnil zprávy o hradištích na Plumlovsku (1896, 1907), v okolí Myslejovic (1897, 1900), na Olomoucku (1896) a o opevnění „Starého Hradiska" u Malého Hradiska. Na této lokalitě, uváděné již roku 1628 na Komen­ ského mapě Moravy, prováděli v le­ tech 1907-12 výzkumy lékárník F. Lipka a lékař K. Snětina z Boskovic,

HISTORIE POZNÁVÁNÍ HRADIŠŤ

kteří své výsledky pohotově publi­ kovali a správně místo označili za keltské oppidum. Ve východní části regionu vyvíjel značnou aktivitu dlouholetý farář z Kelče F. Přikryl, který se zasloužil o poznání hradišť u Kotojed, Hlin­ ská, Loučky a Ústí. Hradiště na Přerovsku zkoumal i známý krasový badatel působící na Blanensku, učitel J. Knies, který ja­ ko švagr místního archeologa, uči­ tele A. Teličky, měl příležitost tento region důvěrněji poznat. Roku 1894 podrobně popsal včetně vyhotovení plánků hradiště u Čekyně a u Křenovic, v roce 1902 hradiště v Kokorech. V meziválečném období se zájem o hradiště soustředil na Prostějov­ sko, kde plumlovský učitel J. Blekta při výzkumu středověkých hradů „Starého Plumlova" u Drahan a „Je­ žova hradu" u Stínavy získal také doklady jejich pravěkého osídlení a podal i podrobný popis a situační náčrt rozsáhlého hradiště „Brněnky". Na keltském oppidu „Staré Hradisko" u Malého Hradiska v le­ tech 1934-37 realizoval zakladatel a organizátor moderní české archeo­ logie J. Bóhm z pražského Státního archeologického ústavu spolu s J. Skutilem z Moravského zemského muzea v Brně systematický vý­ zkum, který byl prvním plošným sídlištním výzkumem na našem území. Po druhé světové válce v ro­ ce 1948 uskutečnil J. Kšír na svou dobu velmi precizní zaměření dvou hradišť - „Rmízu" u Náměště na Ha­ né a „Hradiska" u Ústí; údajně měl zpracovat i dvě další („Obersko" u Lechovic a Stavenice). Rozsáhlé poválečné výzkumy Ar­ cheologického ústavu v Praze pod vedením V. Spurného v letech 1952-58 přinesly důležité poznatky o opevněné lokalitě z doby bronzo­ vé u Hradiska u Kroměříže, v 80. až 90. letech 20. století zkoumal Č. Staňa a další badatelé z Archeologické­ ho ústavu v Brně hradiště v centru Přerova, od 70. let až do současnos­ ti probíhají výzkumné práce V. Do­ hnala a jeho následovníků na pravě­ ké výšinné lokalitě a přemyslov­

ském hradu na dómském návrší v Olomouci. Největší plošné odkry­ vy však uskutečnili v letech 1964-66, 1972-73 J. Meduna a v le­ tech 1983-93 M. Čižmář z Archeo­ logického ústavu v Brně na kelt­ ském oppidu „Staré Hradisko" u Malého Hradiska, které se tak sta­ lo nejlépe prozkoumanou opevně­ nou lokalitou předslovanského ob­ dobí na sledovaném území. Menší sondážní práce realizovali v průbě­ hu sedmdesátých a osmdesátých let na pravěkém hradišti v Čekyni D. Kaliszová, ve Skrbni J. Nekvasil a v průběhu záchranného výzkumu středověkého hradu „Tepenec" u Jí­ vové V. Dohnal a o řadu let později jeho následovníci. Dlouholetá po­ zornost byla v tomto regionu věno­ vána hradišti z pozdní doby kamen­ né v Hlinsku, kde prováděl výzku­ my J. Pavelčík z Archeologického ústavu v Brně v letech 1967-91. Nejvíce se ovšem o poznání hradišť z období mladší a pozdní doby bron­ zové a doby halštatské ve sledova­ ném regionu bezesporu zasloužil svou monografickou prací z roku 1988 V. Dohnal.

1982-85, na pravěkém a slovan­ ském hradišti ve Svitávce v letech 1978-81 a 1985-91, zpočátku ve spolupráci s R. Procházkou. V severní části Boskovické bráz­ dy, v předhůří Jeseníků, se nachází na toku Třebůvky, spojujícím oblast horního Pomoraví s východočeskou oblastí, hradiště „Obersko" u Lecho­ vic, uváděné sice již roku 1885 V. Havelkou, avšak podrobněji publi­ kované až v roce 1931 H. Morawkem.

Slezsko a severní oblast Moravy Poznání hradišť na území českého Slezska můžeme sledovat již od dru­ hé poloviny 19. století, kdy roku 1886 podal R. Kulka podrobný po­ pis hradiště „Burberg" nad Krno­ vem. Stejný badatel také v roce 1903 zkoumal opevnění nedaleké­ ho pravěkého hradiště „Cvilín", kterému poté po skončení první světové války věnovali pozornost němečtí zájemci o archeologii - K. Larisch, E. Kinzer a E. Kober. Již v době těsně před první světovou válkou a v jejím průběhu bylo v li­ teratuře zmíněno hradiště zvané „Starý Těšín" u Chotěbuzi, další hradiště na katastrálním území Kos­ Lysická sníženina a Malá Haná K poznání hradišť zde přispěl nej­ telce u Krnova popsal v roce 1919 dříve J. Knies, působící jako učitel K. Larisch, zveřejněno bylo však až postupně na několika místech toho­ v třicátých letech. Podobně poměr­ to regionu. Objevil již roku 1882 ně pozdě byla uvedena do odborné hradiště „Malý Chlum" u Krhova, literatury i pravěká a slovanská hra­ které také o dvacet let později zve­ diště u Kobeřic, Vína a Kylešovic, řejnil s popisem a plánkem, v roce z nichž poslední je přitom zmiňová­ 1904 pak uvedl do literatury i hra­ no již v pramenech z 15. století. Vět­ diště „Vejštice" u Sudic a u Skalice ší výzkum však provedl pouze K. nad Svitavou. Ve dvacátých letech Schirmeisen v letech 1934-35 na minulého století byla sice již rozpo­ „Burbergu" u Krnova. Vlastní výzkumy těchto hradišť znána také hradiště ve Svitávce a v Křenově, zájem o opevněné lo­ ovšem započaly až po skončení dru­ kality byl však poté značně utlu­ hé světové války. J. Poulík v letech men. Až v osmdesátých letech dva­ 1946-47 realizoval výzkum slovan­ cátého století začal věnovat hradiš­ ské lokality v Kylešovicích, L. Jisl tím v oblasti Boskovické.brázdy in­ zkoumal v průběhu padesátých let tenzivní pozornost A. Štrof, který hradiště u Chotěbuzi a „Cvilín" na většině z nich také provedl zjiš­ u Krnova. Doklady pravěkého ťovací výzkumy, dvě lokality sám a časně historického osídlení byly objevil a dvě hradiště zkoumal do­ získány v Hradci nad Moravicí vý­ konce ve větším měřítku. Na lokali­ zkumem B. Novotného v roce 1956 tě z pozdní doby bronzové a doby a dalšími odkryvy v druhé polovině halštatské na „Malém Chlumu" 80. let minulého století. V roce u Krhova prováděl výzkum v letech 1960 uskutečnil zjišťovací výzkum 19

HISTORIE POZNÁVÁNÍ HRADIŠŤ

hradiště u Vína J. Král. Pravěké osídlení areálu středověkého hradu Hukvaldy bylo zjištěno až v roce 1978 a téhož roku zahájil P. Kouřil odkryvné práce na pravěkém a slo­ vanském hradišti u Chotěbuzi - vý­ zkum, ve kterém pokračuje nepře­ tržitě až do současnosti. Hradiště se tak stalo nejlépe prozkoumanou lo­ kalitou v celém regionu. V přilehlé oblasti Moravy, vý­ chodně od Moravské brány bylo nejdříve známo hradiště „Kotouč" u Štramberka, kterému věnoval po­ zornost zejména v souvislosti s vý­ zkumem jeskyně „Šipka" již roku 1884 K. J. Maška. Lokalita byla stá­ le se rozšiřujícím kamenolomem postupně zničena a teprve v závěru své existence se dočkala v letech 1939 a 1950-51 alespoň zjišťovací­ ho výzkumu. Ve dvacátých letech bylo objeveno hradiště „Požaha" u Jičíny, na němž uskutečnili v le­ tech 1954 L. Jisl, 1961-62 J. Král a 1983-84 a 1987-88 M. Čižmář poměrně velké odkryvy, jejichž zá­ sluhou se stalo nejlépe zkoumanou lokalitou púchovské kultury z doby laténské na našem území. V západ­ ní části, v oblasti Frýdku-Místku, zkoumali na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století V. Janák a P. Kouřil z Archeologic­ kého ústavu v Brně výšinnou loka­ litu z doby halštatské a z období pú­ chovské kultury „Štandl" u Sviadnova, hradiště téže kultury bylo prokázáno roku 2001 záchranným výzkumem na nedaleké lokalitě „Okrouhlice" u Staříče. Průkopníci v poznávání hradišť Zásluhu o poznávání moravských a slezských hradišť pravěkého a čas­ ně historického období má velké množství více či méně známých po­ stav amatérské a profesionální ar­ cheologie. Aniž bych chtěl snižovat zásluhy ostatních, rozhodl jsem se uvést krátké medailony několika osobností, které formovaly náš obor v průběhu druhé poloviny 19. stole­ tí a v první polovině 20. století a současně měly v tomto období na poznávání hradišť i největší podíl.

20

JINDŘICH WANKEL (*1821 Pra­ ha, ť 1897 Olomouc) - působil od roku 1849 jako lékař na panství knížete Salma v Blansku, kde měl příležitost se věnovat především všestrannému výzkumu jeskyní Moravského krasu; mimo jiné obje­ vil slavný halštatský nález v Býčí skále. Pracoval ovšem i na dalších moravských lokalitách, především však soustředil svoji pozornost na výzkum osídlení starší doby kamen­ né a na staroslovanské starožitnosti. Stal se evropsky uznávaným odbor­ níkem a právem mu náleží označe­ ní „otec moravské archeologie". Ro­ ku 1872 publikoval zprávu o „Leskouně" u Olbramovic, v níž uvedl mimo jiné první plánek moravské­ ho hradiště vůbec. Větší zájem o opevněné lokality ovšem u něho nastal teprve po jeho penzionování roku 1883 a odchodu k dceři do Olomouce. Zde stál u založení Vla­ steneckého muzea a jeho spolku a časopisu. Byl jeho prvním redak­ torem, kustodem muzejních sbírek a věnoval se i terénní činnosti v té­ to oblasti. V Časopise vlasteneckého muzejního spolku roku 1890 zveřejnil zprávu o hradišti v Kokorech na Přerovsku.

MARTIN KŘÍŽ (* 1841 Líšeň, t 1916 Ždánice) - všestranný bada­ tel jeskyň Moravského krasu, věno­ val bližší pozornost sice pouze třem moravským hradištím, zato však na svoji dobu velmi důkladně, přičemž se soustředil především na náročný výzkum jejich opevnění. V roce 1889 zkoumal na „Hostýně" u Chvalčova opevnění v šířce šesti metrů, řez fortifikací uskutečnil i na obřanském hradišti. V letech 1890-91 provedl na hradišti „Staré Zámky" u svého rodiště rozsáhlý výzkum, při němž prokopal řezy přes všechny pásy opevnění a na vnitřní ploše položil 40 šachet a dva příkopy 134 metry dlouhé. Jednalo se tak o největší do té doby prove­ dený výzkum moravského hradiště. KAREL JAROSLAV MAŠKA (* 1851 Blansko, ý 1916 Brno) středoškolský profesor, posléze ředi­

tel reálky v Telči se zasloužil zejmé­ na o poznání starší doby kamenné na Moravě svými výzkumy jeskyně „Šipka" na „Kotouči" u Štramberka, odkryvy v Předmostí u Přerova a řady jeskyň Moravského krasu. V průběhu svého působení v růz­ ných moravských regionech vý­ znamně přispěl mimo jiné také k ře­ šení problematiky hradišť. Objevil roku 1883 lokalitu u Křepic, roku 1887 u Kněždubu, popsal roku 1890 hradiště u Vedrovic, prováděl výzkumy na „Hostýně" u Chvalčova (1882) a na „Hradisku" u Obřan (1883) a zveřejnil zprávy o „Šumárníku" u Kněždubu (1888) a o „Va­ lech" u Mikulčic (1890). Znal také hradiště u Kramolína, Lhánic, „Dvorek" u Oslavan a „Hradiště" u Znojma.

JAN KNIES (* 1860 Tasov, ý 1937 Brno) - jako učitel působil postupně na několika místech Blanenska, kde se sice věnoval především výzkumu Moravského krasu, významnou měrou se však zasloužil i o poznání moravských hradišť. Již roku 1882 objevil hradiště „Malý Chlum" u Krhova, které také o dvacet let pozdě­ ji zveřejnil s popisem a plánkem; v roce 1904 pak uvedl do literatury hradiště „Vejštice" u Sudic a ve Ska­ lici nad Svitavou. V letech 1893 a 1902 podal J. Knies informace o výzkumech svých i svého přítele V. Čapka na obou oslavanských lo­ kalitách a roku 1902 popsal opevně­ né lokality u Senorad a Mohelna. V osmdesátých letech věnoval po­ zornost hradišti „Staré Zámky" u Líšně, o němž zveřejnil zprávu ro­ ku 1891. Zasloužil se i o poznání hradišť na Přerovsku, které jako švagr místního učitele a amatérské­ ho archeologa A. Teličky měl příleži­ tost důvěrněji poznat. Roku 1894 podrobně publikoval (včetně vyho­ tovení plánků) hradiště u Čekyně a Křenovic, v roce 1902 hradiště v Kokorech. Na Moravskokrumlovsku věnoval pozornost hradištím v Rokytné (1894) a ve Vedrovicích (1902). V roce 1924 souhrnně zpra­ coval dosavadní poznatky o hradišti „Kotouč" u Štramberka.

HISTORIE POZNÁVÁNÍ HRADIŠŤ

Jindřich Wankel

Martin Kříž

Karel Jaroslav Maška

Jaroslav Palliardi

Florián Koudelka

Václav Čapek

Jan Knies

Inocenc Ladislav Červinka

Jaroslav Bohm

Emanuel Šimek

Josef Skutil

Josef Poulík

JAROSLAV PALLIARDI (* 1861 Telč, t 1922 Moravské Budějovice) - notář v Moravských Budějovicích byl vůdčím duchem moravské mo­ derní archeologie na přelomu stole­

tí. Zabýval se především problema­ tikou mladší doby kamenné a svým slavným výzkumem hradiště „Starý Zámek" u Jevišovic rozpoznal stratigrafické rozdělení kultur pozdní do­

by kamenné. První nálezy zde získal již roku 1887 a v letech 1909 a 1912-15 provedl ve spolupráci s F. Vildomcem poměrně velký vý­ zkum, při kterém lokalitu téměř ce­ 21

HISTORIE POZNÁVÁNÍ HRADIŠŤ

lou prozkoumal. Další důležité od­ oslavanských opevněných lokali­ kryvy uskutečnil J. Palliardi na hra­ tách - „Dvorku" (1882) a „Nápordišti u Grešlového Mýta v letech kách" (před 1884) -, jejichž výsled­ 1890-91 a 1893-94, v roce 1895 lo­ ky pohotově roku 1884 zveřejnil. kalitu uvedl do literatury. V 80. Terénní výkopy uskutečnil i na hra­ a 90. letech prováděl také po řadu dišti „Réna" u Ivančic, které poprvé let výzkumné práce na hradišti uvedl do literatury roku 1885. u Křepic, které do literatury uvedl roku 1899, a v prostoru znojemské­ RICHARD KULKA (* 1863 Lipník ho hradu, „Hradiště" u Znojma nad Bečvou, f 1931 Vídeň) - k poa hradiště u Jaroměřic nad Rokyt- . znání hradišť na území českého nou. Slezska přispěl v druhé polovině 19. století a na počátku století dvacáté­ FLORIÁN KOUDELKA (* 1862 ho. Žil ve Vídni, kde působil jako ad­ Brno, j- 1921 Vyškov) - již během vokát, v letech 1889-1931 byl řád­ svého studia objevil v blízkém okolí ným členem vídeňské antropologic­ Brna hradiště u Bílovic nad Svita­ ké společnosti a. přispíval do jejího vou (1880) a u Bosonoh (1882), časopisu a časopisu centrální komise která zveřejnil v letech 1884 a 1885, pro ochranu památek. V roce 1914 a především roku 1881 uvedl do li­ se stal zakládajícím členem vídeňské teratury obřanské hradiště, kde také prehistorické společnosti. Roku v letech 1880-86 prováděl poměrně 1886 podal podrobný popis hradiště intenzivní výkopy, mimo jiné i prů­ „Burberg" nad Krnovem, v roce kop opevněním. O výzkumných 1903 zkoumal opevnění nedaleké­ pracích vedl podrobný deník, který ho pravěkého hradiště „Cvilín". ukazuje na jeho značné terénní zkušenosti. V průběhu svého krát­ INOCENC LADISLAV ČERVIN­ kého působení v Ivančicích KA (* 1869 Břest, ý 1952 Brno) (1886-88) věnoval pozornost hra­ významný moravský archeolog, te­ dišti „Réna", o němž podal obšírnou rénní praktik, autor první syntézy zprávu v roce 1888. Od tohoto roku moravského pravěku a přední orga­ až do své smrti působil jako okresní nizátor archeologické práce v prv­ zvěrolékař ve Vyškově, kde se za­ ních desetiletích dvacátého století. sloužil o první poznání pravěkých V roce 1885 zveřejnil stručný návod a časně historických hradišť v při­ ke zkoumání hradišť a v roce 1896 lehlém regionu. Již roku 1891 po­ vydal sice poměrně malou, ale zá­ psal obě opevněné lokality u Ježko- kladní práci Pravěká hradiska na Mo­ vic a shromažďoval nálezy z hradišť ravě. V ní kromě návodu k jejich vý­ „Sv. Martin" u Lulče a „Zelená ho­ zkumu shromáždil všechna dosud známá opevnění a sestavil též velmi ra" u Radslavic. důležitý seznam lokalit s různými VÁCLAV ČAPEK (* 1862 Zbýšov, místními názvy, naznačující jejich t 1926 Oslavany) - učitel a později vazbu na obranné či strážní účely. I. ředitel školy v Oslavanech byl pře­ L. Červinka, který měl i svým pů­ devším uznávaným ornitologem, vodním vzděláním geometra pro velkou pozornost však věnoval tuto činnost dobré předpoklady, po­ i nej starší historii svého rodného kračoval až do konce 20. let v rám­ kraje. K archeologii, zejména k ob­ ci své intenzivní terénní práce dobí starší doby kamenné, ho přita­ i v prospekci moravských opevně­ hovalo přátelství s J. Kniesem, ných lokalit. Poznatky vtělil do syn­ s nímž o prázdninách prováděl te­ tetické práce Morava za pravěku rénní průzkumy a výsledky své te­ (1902) a menšího pojednání rénní prospekce mu předával k po­ o opevněných sídlech z roku 1914. drobnějšímu zpracování. V. Čapek Poté se zabýval pouze slovanskými zjistil na řece Oslavě v roce 1884 hradišti v rámci své rozsáhlé mono­ hradiště u Senorad, Mohelna a Kra- grafie Slované a říše Velkomoravská molína a prováděl výkopy na obou z roku 1928 a okrajově se tomuto 22

tématu, věnoval i v několika pracích o středověkých opevněných síd­ lech. Na závěr svého života podal v roce 1948 opět stručný soupis slo­ vanských hradišť. EMANUEL ŠIMEK (* 1883 Vatětice, t 1963 Miřenice) - po ukončení studia na pražské univerzitě působil nejprve v Centrální komisi pro ochranu památek ve Vídni, po skončení války pak v Praze jako středoškolský profesor výrazně za­ sahoval do organizace oboru. V roce 1931 byl jmenován profesorem na nově zřízené katedře prehistorie Masarykovy univerzity v Brně, na mz působil s válečnou pretrzkou az do roku 1958. Klíčovým výsledkem jeho badatelské práce je několika­ svazkové dílo Velká Germanie Klaudia Ptolemaia a další práce o kelt­ ském a germánském osídlení naše­ ho území. Již za svého působení v Praze věnoval značnou pozornost českým hradištím, na Moravě se touto problematikou začal zabývat až po druhé světové válce. Koncem 40. let a počátkem 50. let inicioval realizaci projektu zaměřeného na průzkum moravských hradišť; se svými studenty uskutečnil terénní průzkum hradišť u Kramolína, No­ vé Hradečné, „Rény" u Ivančic, „Klášťova" u Vysokého Pole a pře­ devším „Černova" u Ježkovic. JAROSLAV BÓHM (* 1901 Hole­ šov, t 1962 Praha) - přední průkop­ ník a organizátor naší moderní ar­ cheologie, od roku 1939 do své smr­ ti ředitel Archeologického ústavu v Praze. V roce 1928 provedl vý­ zkum opevnění ve Starém Městě, v poloze „Na Valách", v třicátých le­ tech realizoval také sondážní práce na hradištích u Osvětiman a Roštína. Především však uskutečnil ve spolupráci s J. Skutilem v letech 1934-37 výzkum keltského oppida „Staré Hradisko" u Malého Hradis­ ka, kde provedli poprvé na našem území plošný sídlištní odkryv a J. Bóhm prakticky předvedl moderní metody jeho realizace. J. Bóhm při­ pravil v roce 1939 i plán výzkumu našich hradišť včetně finančního za­

HISTORIE POZNÁVÁNÍ HRADIŠŤ

bezpečen! (na Moravě plánoval vý­ zkum hradišť u Osvětiman, Věteřova, Spytihněvi, Olomouce, Ivančic, Lulče a „Hostýna" u Chvalčova) a publikoval také v roce 1940 výzvu a metodický návod k jejich zkoumání. JOSEF SKUTIL (* 1904 Zbýšov, ý 1965 Varšava) - významný morav­ ský archeolog, předválečný vedoucí pravěkého oddělení Moravského zemského muzea v Brně, který měl široký okruh odborných zájmů pře­ sahující dalece hranice oboru. V tři­ cátých letech se věnoval výzkumu hradišť na řece Oslavě - Kramolína a „Wilsonovy skály" u Hartvíkovic a především ve spolupráci s J. Boh­

mem v letech 1934-37 plošnému odkryvu keltského oppida „Starého Hradiska" u Malého Hradiska. Uskutečnil i sondážní výzkumy na hradištích u Roštína, na „Černově" u Ježkovic a postupně shromáždil a publikoval informace o hradištích „Réna" u Ivančic, „Hostýn" u Chvalčova a u Hlinská.

JOSEF POULÍK (* 1910 Jiříkovice, t 1998 Brno) - přední moravský archeolog v období druhé poloviny 20. století, ředitel brněnského ar­ cheologického ústavu v letech 1943-90, který má zvláště výrazný podíl na poznání slovanského osíd­ lení Moravy, mimo jiné i hradišť

u Mikulčic, Strachotína, Dolních Věstonic, Kylešovic a „Starých Zám­ ků" u Líšně. V předválečném obdo­ bí pracoval v pravěkém oddělení Moravského zemského muzea v Br­ ně a podílel se mimo jiné v roce 1935 i na výzkumech hradišť na ře­ ce Oslavě - Kramolína a „Wilsono­ vy skály" u Hartvíkovic. V roce 1940 objevil a publikoval hradiště „Chochola" u Líšně, další dvě hra­ diště objevil v polohách „Rékoví" a „Hlásnice" u Pozořic, přičemž na druhém uskutečnil v roce 1943 i zjišťovací výzkum. Další výzkum­ né práce realizoval na hradištích v Bánově (1943) a u Blučiny (1944).

23

METODY POZNÁVÁNÍ HRADIŠŤ___________________________________________________

METODY POZNÁVÁNÍ HRADIŠŤ

Základní metodou poznávání hra­ dišť byl vždy terénní průzkum, kte­ rý vedl nejenom k objevení nových lokalit, nýbrž i k bližšímu rozpozná­ ní jejich morfologických znaků. Na tento povrchový průzkum téměř vždy navazovala snaha o získání datovatelného materiálu formou po­ vrchového sběru nebo výzkumu, od sondážního charakteru až po syste­ matický průzkum. V posledních de­ setiletích se k tomuto archeologic­ kému výzkumu přidružily i nede­ struktivní metody geofyzikální a le­ tecké prospekce a paradoxně stále ne zcela využity jsou archivní pra­ meny kartografického charakteru. Poznatky získané všemi těmito me­ todami se přitom při poznávání hra­ dišť vzájemně doplňují, jak to ná­ zorně ukazuje zjištění učiněné na hradišti „Réna" u Ivančic. Právě zde byly objevné informace o opevnění lokality získány konfrontací povr­ chové terénní prospekce, geofyzi­ kálního měření a studia archivních o pramenu.

Archivní prameny Některá hradiště vzhledem ke své značné terénní viditelnosti či nále­ zům byla známa již na počátku no­ vověku. Je to zřejmé na příkladu obou moravských oppid. Nej starší historická zpráva o „Starém Hradis­ ku" u Malého Hradiska pochází již z počátku 16. století: z roku 1519 je v zemských deskách olomouckého kraje uveden zápis o tom, že Ladi­ slav z Boskovic, nejvyšší komorník markrabství moravského, vkládá tuto lokalitu, nazývanou horou „Kadidlnou", Jakubovi z Šarova. Roku 1552 se přední moravský hu­ manista, olomoucký biskup Dubravius, zmiňuje o nálezech myrhy (jantaru), nalézané „in loco, cui Hra­ disko nomen" (v místě, které se nazý­ vá Hradisko). Touto Dubraviovou zprávou o nálezech myrhy, kterou pak opakovala řada dalších autorů,

24

je doloženo na „Starém Hradisku" záměrné získávání jantaru a jeho prodej („za dosti drahépenijze") do ši­ rokého okolí, činnost, kterou zde po dobu více než 100 let patrně organi­ zovali majitelé lokality - páni ze Ša­ rova, kteří vlastnili Malé Hradisko v letech 1490-1630. Věhlas tohoto naleziště v písemných pramenech dokonce způsobil, že lokalita se do­ stala na slavnou mapu Moravy J. A.

Komenského z roku 1627 s označe­ ním: „Hradisco, ubi myrrha effoditur" (Hradisko, kde se nachází myrha). Podobně také poměrně časně jsou uvedeny zprávy o velmi dobře znatelném opevnění na „Hostýně" u Chvalčova, které bylo zmiňováno především v období nárůstu mari­ ánského kultu lokality. Již roku 1666 se uvádí, že tatarské hordy by­ ly odraženy od valů, a roku 1672 se

Znázornění hradiště „Réna" u Ivaněic na indikační skice z roku 1825

METODY POZNÁVÁNÍ HRADIŠŤ

Znázornění opevnění „Valů" u Mikulěic (1) a „Pohanská" u Břeclavi (2) na prvním vojenském mapování z roku 1784

výslovně hovoří „o starých valech na hoře". Řadu dalších opevněných lo­ kalit (např. „Šumárník" u Kněždubu, „Knězi hora" u Pozořic, „Pohan­ sko" u Nejdku) popsal v letech 1835-42 i G. Wolny ve své podrob­ né topografii Moravy. Důležitým zdrojem poznání opevněných lokalit jsou ovšem pře­ devším staré kartografické prame­ ny. Řada lokalit s tehdy viditelným opevněním je totiž zakreslena na 1. vojenském, tzv. josefském mapová­ ní z roku 1784, což představuje čas­ to i první novodobé zaznamenání jejich existence (např. „Pohansko" u Břeclavi, Mikulčice, Křenov). Pouze ojediněle jsou k dispozici po­ drobnější plány panství s vyobraze­ ním hradišť. Dosud lze uvést pouze půdorys rajhradského kláštera s průběhem opevnění na stavebním plánu z 18. století a opevnění hra­ diště ve Spytihněvi, znázorněné na plánu z téhož století. Důležité infor­ mace o půdorysu některých lokalit a průběhu dnes již na povrchu zni­ čených opevnění podávají indikační skici, které pro katastrální území moravských obcí byly zhotovovány v letech 1825-30. Například na lo­ kalitách u Čejče a Prasklic je tak

možno sledovat průběh dnes již ne­ znatelného opevnění, které bylo prokázáno teprve leteckým snímko­ váním, a u hradiště „Réna" u Ivan­ čic lze na indikační skice vidět dnes již nepozorovatelné příčné opevně­ ní, jež bylo posléze ověřeno i geofy­ zikálním měřením.

Trvalým podnětem k lokalizaci některých opevněných míst z mlad­ ší doby hradištní zůstávají samozřej­ mě i dobové písemné zprávy - hra­ diště u Podivína, Pravlova a snad i Iváně se totiž dosud přes značné úsilí nepodařilo v terénu identifiko­ vat.

Znázornění opevnění hradiště u Rajhradu na plánu z 18. století

25

METODY POZNÁVÁNÍ HRADIŠŤ

Terénní průzkum Základní metodou pro poznávání hradišť byl od počátku formování archeologie jako vědní disciplíny te­ rénní průzkum, kterému se inten­ zivně věnovali početní příslušníci dřívějších badatelských generací, zmínění v kapitole Historie poznávání hradišť na Moravě a ve Slezsku. Orga­ nizovaným způsobem se v letech po druhé světové válce snažil realizo­ vat terénní prospekci moravských hradišť E. Šimek se svými studenty a řadou dalších spolupracovníků; záměr však nebyl dokončen a zpra­ cováno mělo být tehdy pouze 28 lo­ kalit. V následujícím období se te­ rénnímu průzkumu hradišť věnova­ la bohužel jen okrajová pozornost, pouze J. Nekvasil a zejména V. Do­ hnal jejich značný počet individuál­ ně znovu rekognoskovali. Cílený průzkum pravěkých a časně histo­ rických opevněných lokalit na Mo­ ravě, spojený zejména také s jejich podrobným geodetickým zaměřo­ váním, se uskutečňuje opět teprve od 90. let minulého století v Ústavu archeologické památkové péče Br­ no. Lze konstatovat, že i po více než stu letech práce několika generací profesionálních badatelů i amatér­ ských zájemců o archeologii byly stále objevovány další nové opevně­ né lokality také tímto klasickým způsobem průzkumu, a to nejenom v hornatých, méně přístupných ob­ lastech, nýbrž i v regionech archeo­ logicky již poměrně dobře známých. Jejich objevitele na tomto místě nelze všechny jmenovat, a proto zmíním kromě výše uvedených V. Dohnala a J. Nekvasila pouze něko­ lik dalších, kteří získali v posledních desetiletích a v současnosti o pozná­ vání hradišť největší zásluhy. Terén­ ní průzkum J. Doležela v 80. letech přinesl poznatky o několika lokali­ tách v severní části okresu Brnovenkov, podobně na Znojemsku a Třebíčsku získal informace o řadě nových výšinných lokalit J. Kovárník; některé z nich pro velkou stručnost nebylo ovšem možno do­ sud blíže ověřit. V posledních letech se vyhledávání hradišť v terénu vě­ 26

nuje několik studentů archeologie brněnské univerzity, jmenovitě hlavně M. Vokáč, kteří rozšířili je­ jich dosavadní počet v okresech Znojmo, Třebíč a Brno-venkov. Ve východomoravské hornaté oblasti mají dlouholetou zásluhu o poznání hradišť J. Kohoutek a J. Langová, o objev tří hradišť ve Vizovických vrších se zasloužil v nedávné době V. Cendelín, v Hostýnských vrších rozpoznal několik pravěkých výšin­ ných lokalit D. Kolbinger. V součas­ né době je na terénní průzkum hor­ naté oblasti severovýchodní části Moravy zaměřen společný česko-polský projekt Slezské univerzity v Opavě a univerzity v Krakově, v jehož průběhu se zde již podařilo zjistit několik dosud neznámých

pravěkých výšinných lokalit. Z uve­ dených příkladů je zřejmé, že cílená terénní prospekce jednotlivých regi­ onů, zaměřená opakovaně na geo­ morfologicky výhodné polohy, zcela jistě přinese i v budoucnosti pod­ statné rozšíření seznamu hradišť na našem území. Omyly terénního průzkumu Důležitými vodítky terénního prů­ zkumu, zvláště v jeho počátcích, by­ ly příznačné místní názvy lokalit, naznačující jejich souvislost s opev­ něními (např. „Hradisko", „Vala", „Okrouhlice", „Kolo", „Stráže"), u nichž se však později mnohdy ukázalo, že hradišti ve skutečnosti nejsou. Jako příklad lze uvést loka­ lity „Hradisko" u Chvalkovic, „Vin-

2

Plánky pseudohradišť„Gradca" u Radimova (1) a u Vrbky (2)

METODY POZNÁVÁNÍ HRADIŠŤ

Letecký snímek dvojitého opevnění hradiště u Šumíc

cúch" u Mirošovic, „Hradisko" u Pulčin, „Vyšehrad" u Bohuslavic, u nichž se přes značné úsilí nepoda­ řilo prokázat žádné doklady pravě­ kého, slovanského či středověkého osídlení. Zvláště výmluvným je v tomto směru osud lokality „Gradca" u Rudimova, považované dlou­ ho za rozsáhlé slovanské hradiště s výrazným opevněním, jehož exi­ stence byla popřena teprve před ně­ kolika lety. Podobně velmi věro­ hodně bylo do literatury uvedeno F. Přikrylem i s plánkem opevnění hradiště u Vrbky, které však ve sku­ tečnosti rovněž neexistuje. Bez ja­ kýchkoliv důkazů bylo za hradiště dlouho považována i výšinná polo­ ha „Sv. Antoníček" u Blatnice. Sou­ časný terénní průzkum na jedné straně sice u řady dříve za hradiště považovaných lokalit neprokázal reálnost jejich existence, na druhé straně se ukázalo, že i on může být mnohdy zavádějící. Příkladem mů­ že být nedávná terénní prospekce na východní Moravě v oblasti Pivína, při které bylo sice zjištěno další nové opevnění, avšak na druhé straně se jí nepodařilo lokalizovat dávno známé a poměrně dobře i J. Kučerou a I. L. Červinkou popsané hradiště. Výsledkem tak bylo do­ konce zpochybnění existence této opevněné lokality, kterou však při­ tom podle popisů lze v terénu bez nesnází přesně identifikovat.

Výsledek geofyzikálního měření opevnění hradiště u Šumic (podle M. Bálka a V. Haška)

Letecká a geofyzikální prospekce Přelomem v dosavadním získávání informací o nových pravěkých a časně historických opevněních na Moravě se bezesporu stalo od 80. let minulého století využívání letecké­ ho snímkování a v návaznosti na získané výsledky i jejich ověřování geofyzikálním měřením. Letecká prospekce identifikuje průběh pů­ vodních fortifikačních linií, hlavně příkopů v podobě dobře viditelných půdních a zejména porostových pří­ znaků. Již v průběhu osmdesátých a na počátku devadesátých let minulého

století se takto podařilo zjistit J. Kovárníkovi a zvláště M. Bálkovi kro­ mě několika rondelů kultury s mo­ ravskou malovanou keramikou z mladší doby kamenné také přízna­ ky opevnění tzv. rondeloidů (Šumí­ ce, Troskotevice, Vlasatice), u nichž následný výzkum prokázal, že jde o lokality ze starší doby bronzové. Průběh jejich opevnění byl ověřen geofyzikálním měřením V. Haška a následně i archeologickými son­ dážemi, které v případě obou po­ sledních lokalit přerostly do větších plošných výzkumů. Leteckou pro­ spekcí byly ovšem zjištěny i půdory­ sy opevnění dosud neznámých ne-

Výsledek geofyzikálního měření hradiště u Čekyně (podle J. Pešky)

27

METODY POZNÁVÁNÍ HRADIŠŤ

Letecká prospekce hradiště u Kobylí: I - snímek s částečným příznakem „rondelu", 2 - snímek s úplným půdorysem opevnění

28

METODY POZNÁVÁNÍ HRADIŠŤ

Výsledky geofyzikálního měření hradiště „Zámeček" u Křižanovic céziovým magnetometrem (podle R. Křivánka)

sporných hradišť (Čejč, Hrušovany nad Jevišovkou, Nevojice, Šitbořice Vážany nad Litavou) nebo byly na již známých doloženy nové, dosud nerozpoznané fortifikační prvky (Křižanovice, Marefy). Geofyzikální měření zjištěné příznaky opevnění opět ve své většině nejenom pouze ověřilo, nýbrž v případě hradiště u Křižanovic přineslo o průběhu opevnění i zcela nové údaje. Zvláště od poloviny devadesátých let se vě­ noval letecké dokumentaci i pro­ spekci hradišť ve všech moravských regionech M. Bálek. Podařilo se mu

tak získat důležité poznatky o řadě lokalit, přínosné bylo i zjištění opevnění řady nížinných sídlišť. Vý­ sledky tohoto průzkumu jsou ovšem dílem nejenom šťastné ná­ hody, nýbrž ve své většině i trpěli­ vého, mnohdy několikaletého opa­ kovaného úsilí. Například průběh opevnění hradiště u Kobylí bylo možno při objevu v roce 1999 sle­ dovat pouze částečně, a bylo tak ne­ správně interpretováno jako část rondelu; teprve o rok později se po­ dařilo nasnímkovat příznaky jeho úplného půdorysu. Podobně přízna­

ky opevnění hradiště u Čejče byly pozorovány již v roce 1990, jeho přesný průběh v úplnosti se však podařilo získat až v roce 1998.

Zaměřování hradišť Již od počátku zájmu o hradiště se samozřejmě projevovala i snaha o vyhotovení jejich plánů. První pů­ dorys moravské lokality, i když vel­ mi zkreslený, podal roku 1872 J. Wankel u hradiště „Leskoun" u Olbramovic. Plánky dalších mo­ ravských lokalit byly většinou velmi jednoduché a je nutno konstatovat, 29

METODY POZNÁVÁNÍ HRADIŠŤ

Plán hradiště „Leskoun" u Olbramovic od J. Wankla z roku 1872

že bohužel v žádném případě nedo­ sahovaly měřičské a zvláště vysoké grafické úrovně soudobých plánů hradišť na sousedních územích, jak nám to například dokládají půdory­ sy, objevující se v pracích českých badatelů J. E. Wocela, J. Beneše a B. Jelínka. Navíc nebyly plány morav­ ských lokalit samozřejmě ani nijak přesné; teprve I. L. Červinka, pů­ vodním povoláním geometr, jim dodal alespoň relativní přesnost, snad srovnatelnou s výsledky J. L.

30

Píce. Potřeba podrobných a přes­ ných plánů hradišť ovšem byla zjev­ ná a byla pro naše území deklarová­ na zejména J. Bóhmem roku 1940. Na Moravě uskutečnil A. Semerád z České vysoké školy technické v Brně již v letech 1935-36 podrob­ né moderní geodetické zaměření hradišť u Brna-Obřan a Radslavic metodou stereofotogrammetrie. Po válce se snažil o organizaci soupisu moravských hradišť E. Šimek; dnes použitelným kvalitním výsledkem

Vývoj kartografického znázornění hradiště „Chocholu" u Líšně: 1 - rok 1939; 2 - rok 1999

této akce je ovšem pouze zaměření hradiště u Věteřova od V. Hanka a K. Tihelky a snad i „Sv. Klimenta" u Osvětiman od V. Hrubého. V pa­ desátých letech realizoval Archeolo­ gický ústav v Brně v rámci svých výzkumů zaměření několika hra­ dišť, které uskutečnil ústavní geodet F. Holešovský. Byly vytvořeny vrs­ tevnicové plány „Starých Zámků" u Líšně, hradišť u Mikulčic, Rokyt né, Strachotína a Dolních Věstonic. Tato snaha o podrobné geodetické

METODY POZNÁVÁNÍ HRADIŠŤ

Plán hradiště u Brna-Obran od A. Semeráda z let 1935-36

31

METODY POZNÁVÁNÍ HRADIŠŤ

Vývoj kartografického znázornění hradiště u Křenová: 1 - 1970 (podle B. Novotného), 2 - 1937 (podle H. Weinelta), 3 - 1835 (podle indikační skicy)

32

METODY POZNÁVÁNÍ HRADIŠŤ

M. Bálek se svými spolupracovníky při zaměřování hradišť: 1 - roku 1982 na hradisku „Rékoví" u Pozořic, 2 - roku 1984 na hradišti „Hlásnice" u Horákova

zaměřování hradišť byla v brněn­ ském ústavu obnovena až na počát­ ku osmdesátých let minulého století

příchodem M. Bálka, zvláště inten­ zivně pak v rámci Ústavu archeo­ logické památkové péče Brno o více

než deset let později. V rámci dvou projektů Ministerstva kultury České republiky se podařilo v rámci této

Pohled na výzkum kamenné hradby oppida „Staré Hradisko'' u Malého Hradiska v roce 1935 (1) a kamenné destrukce vnitřní hradby hradiště „Hlásnice" u Pozořic v roce 1943 (2)

33

METODY POZNÁVÁNÍ HRADIŠŤ

instituce provést v letech 1996 až 2001 na území okresů Brno-město, Brno-venkov a Vyškov úplnou evi­ denci a dokumentaci fortifikovaných poloh, včetně vyhotovení po­ drobných vrstevnicových plánů. V dalších letech byly uskutečněny přípravné práce k soupisům lokalit na územích okresů Blansko a Pro­ stějov a lze doufat, že práce budou i nadále pokračovat.

Terénní výzkum a jeho zpracování Terénní výzkum vnitřní zástavby a opevnění hradišť byl ve velkém měřítku na Moravě poprvé uskuteč­ něn na keltském oppidu „Staré Hra­ disko" u Malého Hradiska, kde J. Bóhm a J. Skutil provedli na našem území vůbec první plošný sídlištní výzkum. Plošné výzkumy dalších opevněných lokalit probíhaly až v období po druhé světové válce, kdy byla pozornost věnována pře­ devším slovanským hradištím - Mi­ kulčicím, Starému Městu, „Pohansku" u Břeclavi, nověji Chotěbuzi, opět keltskému oppidu „Staré Hra­ disko" a v menší míře pak pravěkým hradištím, např. u B lučiny a Hlin­ ská. Na desítkách dalších lokalit ovšem probíhala velká řada výzku­ mů zjišťovacích a záchranných, při nichž byla získána již ohromná pra­ menná základna, ve své většině do­ sud v úplnosti nezpracovaná, kterou je zapotřebí vyhodnotit a pokusit se na jejím základě řešit různé otázky, s problematikou hradišť související. Kromě poznatků o časovém zařaze­ ní, rozsahu a intenzitě osídlení vždy na hradištích archeology zajímala následnost jednotlivých stavebních fází opevnění, která se dá vypozoro­ vat ze stratigrafie jednotlivých ar­ cheologických vrstev. Na Moravě poprvé využil tohoto pozorování již J. Palliardi na „Starém Zámku" u Jevišovic při stanovení následnosti zjištěných jednotlivých sídlištních vrstev z mladší a pozdní doby ka­ menné. Zvláště velmi důležité je však zjištění stratigrafických situací a jejich dokumentace v opevňovací linii, kdy tak lze nejlépe stanovit vý­ voj výstavby hradeb, případně po34

Pohledy na technicky náročný výzkum opevnění hradiště v Kylešovicích v roce 1947

METODY POZNÁVÁNÍ HRADIŠŤ

Pohledy na plošné systematické výzkumy západního předhradí oppida „Starého Hradiska": 1 - systém výzkumu formou střídavé zkoumaných polí z roku 1936, 2 - výzkum z roku 1983

dobu jejich stavebních konstrukcí. V každém případě je nutno zdůraz­ nit, že pouze cílený a rozsáhlejší vý­ zkum může u jednotlivých lokalit dostatečně odpovědět na otázky da­ tování a konstrukce jejich opevnění a charakteru osídlení.

Podrobné zpracování sídlištního výzkumu náleží vždy k nejnároč­ nějším fázím a je nutno přiznat, že většinou je vyhotoveno až se znač­ ným odstupem od ukončení terén­ ních prací. Bohužel mnohé výzku­ my, a náleží k nim i výzkumy hra­

Pohled na výzkum v čtvercové síti se zachovávanými kontrolními bloky na hradišti „Staré Zámky“ u Líšnév roce 1955

dišť, jsou zpracovávány až následní­ ky vlastních výkopců, což možnosti jejich vyhodnocení značně ztěžuje. Velmi kriticky je nutno oddělit ne­ pochybná fakta zjištěná přímo v te­ rénu od jejich následné interpreta­ ce, zvláště pak u většinou složitých situací destrukcí hradeb. Ukázkou nekritické snahy o interpretaci ne­ dostatečně zkoumané situace opev­ nění je zcela neúnosná, po více než 50 letech od výzkumu provedená rekonstrukce hradby a brány hra­ diska „Hlásnice" u Pozořic z pozdní doby kamenné od J. Pavelčíka.

Památková ochrana hradišť a jejich prezentace Samostatným problémem je zabez­ pečení ochrany důležitých nemovi­ tých památek, jakými hradiště beze­ sporu jsou. Určitou výhodou větši­ ny v současné době známých hra­ dišť je jejich umístění převážně v zalesněných a hornatých teré­ nech. Přitažlivé prostředí vede na druhé straně v řadě případů k jejich zástavbě pro rekreační účely, jako například u obou obřanských hra­ dišť v Brně, hradiště „Sv. Martin" u Lulče nebo „Čubernice" u Ohrozimi. Lidská činnost však postihuje tento druh památek mnohdy ještě citelněji. Některá z nich, ležící na vrcholech kopců, již dnes totiž bo­ hužel neexistují - byla zničena zce­ la nebo z velké části kamenolomy. Jde o ztrátu nejenom takových kra­ jinných dominant, jako byl „Les-

35

METODY POZNÁVÁNÍ HRADIŠŤ

Příklady zničených hradišť: 1 - „Kotouč" u Štramberku, 2 - „Leskoun" u Olbramovic. Stav z roku 1999

36

METODY POZNÁVÁNÍ HRADIŠŤ

koun" na Moravskokrumlovsku ne­ bo „Kotouč" na Novojičínsku, nýbrž i dalších hradišť, jako „Tepence" u Jívové na Olomoucku, lokality u Komně na východní Moravě nebo výšinné polohy u Loštic. Ve své vět­ šině tyto lokality zmizely, aniž bylo umožněno provést jejich důkladný výzkum, v obou posledních přípa­ dech pak bez jakéhokoli záchranné akce. Často byla pravěká hradiště si­ tuována do strategicky výhodných poloh, na nichž později vyrostla středověká sídla, která většinou sil­ ně pozměnila jejich původní vzhled. Pouze malý počet hradišť se nachází v zastavěných částech intravilánu obcí, kde je zapotřebí při stavební činnosti alespoň se snažit eliminovat únik archeologických informací. Odlehlost a situování většiny hradišť do horských a zales­ něných terénů ovšem přináší ještě další možnosti jejich ničení. Vždy totiž byla a stále jsou cílem výkopů různých amatérských zájemců o ar­ cheologii, jejichž nálezy se pouze velmi zřídka stávají pro odborníky kontrolovatelnými. Podstatně vět­ ším problémem se ovšem v posled­ ních deseti letech stalo vykrádání archeologických nalezišť, a tedy i hradišť, osobami hledajícími za po­ moci detektorů kovové předměty, které pak většinou rozprodávají bez určení místa nálezu. Bohužel je možno pouze konstatovat, že tímto způsobem z lokalit plošně mizí chronologicky i historicky mnohdy nej cennější část nálezů (o zniče­ ných nálezových souvislostech ne­ mluvě) a platná legislativa i uplat­ ňovaná preventivní i represivní opatření jsou naprosto nedostateč­ né pro náležitou ochranu. Přitom archeologické výzkumy mohou provádět pouze odborné organiza­ ce, mající od státu vydané oprávně­ ní, a současně dle zákona jsou veš­ keré archeologické nálezy majet­ kem státu. Je nutno si ovšem uvě­ domit, že kromě výše uvedeného, někdy až brutálního ničení našich hradišť nachází se zcela jistě na na­ šem území, ponejvíce v zemědělsky obdělávané krajině, ještě řada dal­ ších lokalit, jejichž nadzemní relikty

Rekonstrukce oppida „Staré Hradisko" podle J. Bohma: 1 - celkový pohled na loka­ litu od jihu, 2 - pohled na zástavbu předhradí, 3 - pohled na stavební podobu hradby

se postupně ztrácejí; i jim by měla být proto věnována přiměřená ochrana. Relativně nejlépe chráněny by snad měly být v současné době lo­ kality nacházející se v oblasti národ­ ních přírodních parků Pálava a Po­ dyjí a samozřejmě jako výjimky i velkomoravská hradiště Mikulčice a „Pohansko" u Břeclavi, na nichž

neustále probíhají výzkumné práce a která požívají statutu národní kul­ turní památky a archeologické pa­ mátkové rezervace. Důležitým zdrojem poznání opevněných sídel mohou být také kresebné a trojrozměrné rekon­ strukce jejich celkové podoby i pů­ vodního vzhledu fortifikačních prv­ ků. Slouží totiž nejenom k prezen37

METODY POZNÁVÁNÍ HRADIŠŤ

0

§

L*

Rekonstrukce hradby a brány hradiště „Hlásnice" u Pozořic od J. Pavelěíka

tací odkrytých archeologických ob­ jevů pro širokou veřejnost, nýbrž i názornějšímu posouzení únosnos­ ti interpretací zjištěných terénních situací. Na našem území si toho byl dobře vědom již v první polovině minulého století J. Bóhm při výzku­ mu keltského oppida „Staré Hradis­ ko". Nechal zhotovit nejenom kre­ sebné celkové pohledy lokality a je­ jího předhradí, nýbrž i kresby a mo­ dely odkrytých chat a především hradeb. V poválečném období byly realizovány kresebné rekonstrukce sídlištních, sakrálních i obranných objektů zejména na dobře prozkou­ maných velkomoravských hradiš­ tích. Příkladem seriózních pokusů vycházejících důsledně ze zjiště­ ných terénních situací jsou rekon­ strukce hradby, brány a dvorce z „Pohanská" u Břeclavi či celkový pohled na hradiště u Mikulčic. Nao­ pak výše zmíněná představa podoby hradby a brány hradiska „Hlásnice" u Pozořic z pozdní doby kamenné je ukázkou nekritického vyhodnocení v terénu zjištěných faktů. Samozřejmě nejlépe lze ověřit únosnost představ archeologů o pů-

38

Kresebná rekonstrukce opevněného dvorce v areálu hradiště „Pohansko" u Břeclavi (podle B. Dostála)'

METODY POZNÁVÁNÍ HRADIŠŤ

Rekonstrukce hradby a brány a celkový pohled na hradiště u Chotěbuze (podle P. Kouřila a P Stabravy)

39

METODY POZNÁVÁNÍ HRADIŠŤ

S nadsázkou pojatá rekonstrukce hradiště u Mikulčic (podle R. Skopala)

vodní stavební podobě hradeb vý­ stavbou jejich replik v původní veli­ kosti přímo v terénu. Několik těch­ to pokusů, náročných nejenom na vlastní výstavbu, nýbrž i na údržbu, bylo v minulosti uskutečněno v Če­ chách, na Slovensku se podařilo zdařile rekonstruovat hradbu s brá­ nou i dalšími sídlištními objekty na hradisku púchovské kultury u Lip­ tovské Mary. Na moravském území nebyly dosud repliky opevňovacích staveb realizovány, naopak ve Slez­ sku se v posledních letech podařilo v rámci archeologického skanzenu úspěšně vybudovat rekonstrukci hradby s bránou na slovanském hradišti u Chotěbuze.

40

Úkoly dalšího výzkumu Úkolem výzkumu moravských a slezských hradišť v současnosti i blízké budoucnosti by měla být i nadále především snaha o vypra­ cování jejich co nejúplnější eviden­ ce a dokumentace, spojená s pře­ vážně nedestruktivním výzkumem a pouze v nezbytné minimální míře se získáváním datovatelného mate­ riálu výkopem. Předložená práce ukazuje sice značný pokrok, který byl ve výzkumu našich hradišť za více než sto let učiněn, nicméně současně jednoznačně dokumentu­ je značnou mezerovitost našeho do­ savadního poznání. Je proto nutné

se i nadále intenzivně věnovat vlastnímu terénnímu průzkumu, od kterého lze očekávat nejenom upřesnění poznatků o již známých lokalitách, nýbrž i zjištění hradišť dosud neznámých. Početné objevy nových opevněných lokalit může přinést zejména v nížinných oblas­ tech letecká prospekce. Dobře do­ kumentovaná hradiště by měla být v zájmu jejich zachování zařazena mezi chráněné kulturní památky. Současně by mělo samozřejmě po­ kračovat i zpracovávání a vyhodno­ cování všech starších fondů, které byly v minulosti na archeologických lokalitách tohoto typu získány.

CHARAKTERISTIKA OPEVNĚNÝCH MÍST

CHARAKTERISTIKA OPEVNĚNÝCH MÍST

U opevněných míst různých typů nemusí tvar, členění, počet a mo­ hutnost valů vždy vyjadřovat jejich původní fortifikační hodnotu. Před­ stavy archeologů, že některý val či příkop s malou výškou nebo hloub­ kou obrannou hodnotu nemá, jsou mylné. Jednak jsou totiž tyto údaje samozřejmě zkresleny současným dochováním terénních reliktů, jed­ nak se na skutečné obranyschop­ nosti fortifikací podílely dva faktory, a to nejen jejich pasivní odolnost, ale i živá síla obránců. Umístění hradišť v krajině Velmi důležité pochopitelně bylo umístění hradišť v tehdy osídlené krajině: nacházíme je uvnitř sídel­ ních regionů, častěji však na okra­ jích přirozených geografických cel­ ků; ležela také na uzlových bodech dopravních spojů a při vyústění dál­ kových cest. Ani topografická polo­ ha, zvláště u taktických opevnění, nemusí být ovšem vždy rozhodující pro posouzení jejich původního vý­ znamu. Volba umístění opevnění byla totiž nepochybně vždy ovliv­ něna také důvody založení - hradiš­ tě s defenzivní funkcí byla situová­ na do chráněných poloh, ekono­ mické podmínky pro život jejich obyvatel byly závislé na kvalitním hospodářském zázemí a surovino­ vých zdrojích, obchodní funkce vy­ žadovala umístění lokalit na trasách dálkových komunikací. Hradiště pl­ nící hlavně úlohu centrálních míst byla logicky situována uvnitř sídel­ ních regionů. Sledujeme-li tuto otázku kon­ krétně na moravském a slezském území, je zřejmé, že hradiště se čle­ ní podle svého umístění v krajině do několika skupin. Nej zřetelnější je velká kumulace lokalit na jižním a východním okra­ ji Drahanské vrchoviny; nacházejí se na obvodu hustě osídlené oblasti a patrně kontrolovaly dálkovou tra­

su probíhající Vyškovskou branou z Brněnská na Hanou. Na tomto ob­ vodu dlouhém asi 60 kilometrů, po­ čínaje údolím Svitavy na jihu a to­ kem Romže na východě, je dosud známo celkem 30 lokalit, průměrná hustota je zde tedy jedno hradiště na dva kilometry. Další velký počet hradišť je umís­ těn podél toků větších řek. Leží jak nad údolími jejich horních toků, hluboce zaříznutých do hornatých oblastí, tak i v inundačních územích dolních toků řek. V prvním případě, názorně doloženém situováním výšinných lokalit nad údolími řek Oslavy, Jihlavy, Rokytné a Dyje v Českomoravské vrchovině, lze uvažovat o jejich souvislosti s rozši­ řováním osídleného území, prospektorskou činností či s dálkovými komunikačními trasami. V nížin­ ných oblastech hradiště, nacházející se u řek jak přímo v inundačním prostoru, tak i na menších vyvýše­ ných polohách, mohla sloužit spíše jako centra širšího osídleného regio­ nu. Sledovat lze i skupinu hradišť, le­ žících na hřebenech horských ob­ lastí, například Chřibů či Vizovic­ kých vrchů, výrazně sice umístě­ ných, ale poměrně vzdálených od souvisle osídleného území. Zde by bylo možno uvažovat hlavně o je­ jich obranné, možná dokonce útočištné povaze. Jsou ovšem i opevně­ né lokality s dominantní polohou v terénu, ležící na obvodu či upro­ střed sídelní krajiny, jako například hradiště Věteřov 1 pro první typ či hradiště v prostoru Pavlovských vr­ chů (Pavlov 1, Pavlov 2, Klentnice) nebo uprostřed Lysické sníženiny (Bořitov, Krhov). Zde by bylo mož­ no kromě výše uvedených funkcí uvažovat snad i o obětních místech, kdy mohly plnit i úlohu tzv. posvát­ né hory. Důležitá je i otázka postavení opevněných lokalit v daném regio­

nu v průběhu celého pravěkého a časně historického vývoje ve vaz­ bě na vývoj zjištěné sídlištní struk­ tury, řešitelná ovšem za předpokla­ du skutečně již velmi vysokého stupně archeologického poznání. V Čechách se v tomto směru po­ stoupilo nejdále zásluhou Z. Smrže v severozápadní části a P. Hrubého v jižní části země. Ti shromáždili všechny dosud známé výšinné loka­ lity z těchto regionů, sledovali je z hlediska jednotlivých geomorfolo­ gických prvků, podoby opevnění, struktury osídlení vnitřních areálů, chronologického zařazení a také ve vztahu k současnému osídlení celé­ ho regionu. V jižních Čechách byly rozlišeny tři skupiny výšinných lo­ kalit: lokality ležící v centru nebo na okrajích hustě osídlených mikroregionů a lokality nacházející se již zcela na periferii sídelní oikumeny. Obdobnou situaci lze předpokládat i v jednotlivých oblastech Moravy a Slezska, u první skupiny však musí­ me mít na paměti, že jejich v sou­ časnosti evidovaný počet v kulturní krajině může být zkreslen častým zničením viditelných terénních re­ liktů. Pro časový úsek mladší doby bronzové na jižní Moravě se pokusil sledovat postavení hradišť v rámci osídleného území M. Salaš a konsta­ toval jejich vazbu na hustě osídlené oblasti. Je nutno ovšem také pozna­ menat, že jihomoravská hradiště bezprostředně souvisejí s osídlením přilehlé dolnorakouské oblasti a po­ stavení našich slezských hradišť je nutno sledovat ve vztahu k vývoji osídlení celého navazujícího horno­ slezského území dnešního Polska.

Poloha a tvar opevněných míst Důležitým prvkem, který je při stu­ diu hradišť třeba sledovat, je jejich poloha v bezprostředním terénním rámci. Většinou se nacházejí na strategických místech u vodních to­

41

CHARAKTERISTIKA OPEVNĚNÝCH MÍST

ků a lze sledovat vztah opevněných míst jak k morfologii terénu, nad­ mořské výši či vodním tokům a zdrojům, tak k soudobému osídlení jejich zázemí. Tvar samozřejmě vět­ šinou kopíruje příhodný terénní re­ liéf, což je patrné zejména u výšin ných lokalit. Na moravském a slezském území dosud nebyla morfologickému čle­ nění hradišť, na rozdíl od oblastí se­ verozápadních a jižních Čech, vě­ nována velká pozornost. Nejpo­ drobněji se této otázce věnoval J. Nekvasil, který u hradišť doby lužických popelnicových polí vyčlenil ostrožná hradiště, hradiště na vr­ cholech, hradiště s plošinou a hra­ diště na horském hřebenu, z nichž posledně jmenovanou skupinu označil jako typ Brdo. Téměř sou­ časně ovšem V. Dohnal naopak va­ roval před přeceňováním geomor­ fologického hlediska a u hradišť stejného období rozlišil pouze dva hlavní typy: polohy ostrožné a polo­ hy návršní. Toto základní třídění převzal o deset let později i D. Par­ ma; podle mého názoru však lze vy­ členit i řadu podtypů.

Výšinná hradiště K tomuto typu se přiřazují lokality, které mají převýšení větší než 20 metrů. Nej častěji se setkáváme s ty­ py lokalit ležících na ostrožnách nad meandry vodních toků či nad jejich soutoky, které jsou opevněny ze­

jména na šíji, a to někdy i vícená­ sobně. Ze šíje byla samozřejmě lo­ kalita nej snadněji přístupná, s opev­ něním se však setkáváme často na ostatním obvodu hradišť, tedy i nad jejich strmými svahy. Kromě těchto nejlépe hajitelných ostrožen s úzký­ mi šíjemi byly pro budování hradišť využívány i ostrožné výběžky, které ovšem vyžadovaly fortifikování del­ šího úseku dobře přístupné strany. Druhou základní morfologickou skupinu představují hradiště na vr­ cholech kopců. Bývají to okrouhlá opevnění přímo kolem nejvyššího vrcholu, z českého území někdy uváděné polohy na jeho spočinku z námi sledované oblasti dosud ne­ známe. Ze starší doby bronzové má­ me doloženy dokonce i opevněné polohy situované na nevýrazných nízkých návrších. V některých pří­ padech hradiště zaujímají kopce se dvěma protilehlými vrcholy, me­ zi nimiž se rozkládá k osídlení pří­ hodné sedlo, v jiných jde o výšinné polohy na hřbetech, kde se opevně­ ní přimyká obloukovitě ke srázné­ mu svahu nad vodním tokem, zříd­ ka se setkáváme i s opevněním na kopci s plochým temenem, typu tzv. stolové hory. Často byla hradiště za­ kládána i na vrcholech protáhlých hřebenů. S výšinnými hradišti se setkává­ me od jejich samých počátků v nejstarší fázi pozdní doby kamenné ne­ přetržitě až do doby slovanské, kdy

Pohled na dvojici hradišť v Lysicke' sníženině od západu. Vlevo „Malý Chlum" u Krhova, vpravo „ Velký Chlum " u Bořitova

42

na ně výběrem poloh navazují od počátku 13. století středověké hra­ dy.

Nížinná hradiště Tento typ fortifikací leží většinou u velkých vodních toků, přičemž k zesílení obrany nížinná hradiště využívala velmi pravděpodobně systému říčních ramen, který však v současné době při značně změně­ ných přírodních poměrech identifi­ kujeme pouze obtížně. Průběh vod­ ní sítě také nepochybně determino­ val půdorysný tvar těchto hradišť; ten byl ve své většině oválný, ve dvou případech (Sudoměřice, Dolní Věstonice) měl nápadně shodně rovně zkosenou jednu stranu. U dosud známých nížinných hra­ dišť se ukazuje, že náležejí přede­ vším slovanskému období. Zde si ovšem musíme postavit otázku, zda případně neexistovala původně i hradiště tohoto typu v průběhu pravěkého období, jejichž v terénu viditelné pozůstatky ovšem ve sta­ letí obdělávané kulturní krajině již nejsou pochopitelně patrné. Již ny­ ní jsou však především díky letecké prospekci známa nížinná opevněná sídliště z různých časových období a pro jejich další rozpoznávání bude mít nepochybně stále větší význam využití kombinace letecké a geofy­ zikální prospekce, jak to v nedávné době názorně ukázal objev opevně­ ní v Klech ve středních Čechách. V každém případě vnější rozdíly mezi opevněnými sídlišti a hradišti jsou v nížinné krajině zcela setřeny a bez výzkumu je bude po stránce funkční možno jen stěží rozlišit. Nadmořská výška a terénní převýšení Při sledování nadmořské výšky mo­ ravských a slezských hradišť si musíme být vědomi, že byla samo­ zřejmě dána výškovým reliéfem jednotlivých regionů. Ne náhodou se proto všechna hradiště ležící v nadmořské výši nad 600 metrů (4 %) nacházejí v horských východomoravských oblastech Karpat­ ského oblouku. Nejvýše položenou lokalitou je „Klášťov" u Vysokého

CHARAKTERISTIKA OPEVNĚNÝCH MÍST

2 4

1 3

Příklady hradišť ležících na ostrožnách: 1 - „Staré Zámky" u Líšně (dole) a Horákov (nahoře), 2 - Kramolín, 3 - Prštice, 4 - Bílovice nad Svitavou

Pole ve Vizovické vrchovině s na­ dmořskou výškou 753 metrů. Nejpočetněji je zastoupena skupina lo­

kalit ležící v nadmořské výši mezi 300-400 metry (36,6 %), na dru­ hém místě pak skupina s nadmoř­

skou výškou mezi 200-300 metry (24,9 %). V nadmořské výši do 200 metrů se naopak nachází pouze

43

CHARAKTERISTIKA OPEVNĚNÝCH MÍST

1

2

4 Příklady hradišť ležících na kopcích: 1 - Kněždub, 2 - Krhov, 3 - Vysoké Pole, 4 - Klentnice (podle V. Dohnala)

44

CHARAKTERISTIKA OPEVNĚNÝCH MÍST

1

2

Příklady hradišť ležících na hřebenech a kopcích: 1 - Rostín , 2 - Štramberk (podle v. Dohnala)

45

CHARAKTERISTIKA OPEVNĚNÝCH MÍST

6,4 % hradišť; jde o lokality nížinné, ležící u velkých vodních toků, často v jejich inundačním území, z chro­ nologického hlediska náležející slo­ vanskému období. Opět je zde však nutno upozornit na to, že počet ní­ žinných hradišť je pravděpodobně negativně zkreslen absencí jejich te­ rénních pozůstatků. Pro obranyschopnost výšinných lokalit byl ovšem podstatnější faktor relativního převýšení větší části je­ jich obvodu. Většinou měla výšinná hradiště poměrně značné převýšení nad okolním terénem, často dosa­ hující až 100 metrů; řadíme mezi ně ale i lokality, které se nacházejí na ostrožnách nad soutoky vodních to­ ků a nad okraji říčních teras a mají převýšení podstatně menší, někdy dokonce o málo větší než 20 metrů. Rozloha a členění hradišť Moravská a slezská hradiště mají různou velikost od několika arů až po desítky hektarů. Přestože nejsme dosud schopni jednotlivé lokality zcela spolehlivě datovat a stanovit časovou následnost jednotlivých opevňovacích prvků, můžeme již nyní alespoň nastínit vývojový trend v jejich velikosti. Hradiště „Rmíz" u Náměště na Hané o rozlo­ ze asi 17,5 hektaru a se třemi předhradími ukazuje, že již ve starším úseku pozdní doby kamenné (v ob­ dobí kultury s nálevkovitými pohá­ ry) je nutno počítat i s poměrně vel­ kými a vnitřně členěnými hradišti. V následujícím časovém úseku střední fáze pozdní doby kamenné, kdy můžeme sledovat na Moravě největší nárůst opevněných lokalit, byla jejich rozloha poměrně velmi malá a dosahovala maximálně 5 hektarů. Pro období jevišovické kultury jsou velmi příznačná hradiště a vý­ šinná sídliště s rozlohu pouze něko­ lika arů (Hartvíkovice, Osinovice), stejně jak je to typické například pro opevněné lokality současné chamské kultury v Bavorsku a v západ­ ních Čechách. Hradiště tohoto ob­ dobí jsou sice nečleněná, na nejpří­ stupnější straně však u nich pozoru­ jeme často zdvojené opevnění.

46

Ve starší době bronzové jsou hra­ diště většinou opět jednodílná a zaujímají rozlohu asi do 5 hekta­ rů, lokality u Čejče a Uherského Brodu ovšem ukazují, že je nutno počítat i s jejich členěním. Pro období mladší doby bronzové nemáme dosud mnoho informací; v oblasti lužických popelnicových polí ukazuje lokalita Hradisko u Kroměříže o rozloze asi 12 hekta­ rů, že hradiště mohla být poměrně velká, stejně tak jako v oblasti po­ pelnicových polí podunajských. Tam máme k dispozici „Tabulovou horu" u Klentnice o rozloze asi 9 hektarů a ne zcela průkazný příklad hradiště „Réna" u Ivančic o rozloze dokonce asi 50 hektarů. Lepší informace máme o hradiš­ tích pozdní doby bronzové. Zde se setkáváme jednak s menšími jedno­ dílnými lokalitami o rozloze mezi 2-6 hektary na ostrožnách či hřebe­ nech, a pak s velkými hradišti, zpra­ vidla s vnitřním členěním. V severní části území lze jmenovat „Kotouč" u Štramberka o rozloze asi 12 hek­ tarů, „Hostýn" u Chvalčova o rozlo­ ze asi 19 hektarů, v jižní části území hradiště u Podmolí s 15 hektary, u Brna-Obřan s 20 hektary, u Javor­ níku s 32 hektary a u Lulče dokon­ ce s 55 hektary. Právě poslední tři lokality, v literatuře právem řazené mezi největší moravská hradiště, jsou dochovanými opevněními čle­ něny na vnitřní část a předhradí. V době halštatské se na Moravě setkáváme opět s velmi malými hra­ dišti o rozloze většinou pouze do 2 hektarů, často dokonce do 1 hekta­ ru, která nejsou nijak vnitřně členě­ ná. Jednoznačný trend zmenšování hradišť v tomto období názorně ukazují některé lokality osídlené a opevněné již ve starších obdobích. Z poměrně rozsáhlých opevněných poloh byly v halštatském období vy­ užívány jen menší vnitřní části. Na­ příklad ze 17,5 hektaru velkého „Rmízu" u Náměště na Hané hal­ štatské opevnění zaujímalo pouze vnitřní část o rozloze 6,5 hektaru, na hradišti u Plavče, velkém asi 22 hektarů, bylo halštatské hradiště rozsáhlé 1,5 hektaru a na „Leskou-

nu", původně dosahujícím asi 19,5 hektaru, zabrala halštatská fortifika­ ce dokonce jen 1,2 hektaru. Pro časně laténské období máme informace dosud pouze o hradišti „Černov" u Ježkovic, které má roz­ lohu asi 2,4 hektaru a na přístupné straně trojnásobné opevnění. Z pozdního laténského období zná­ me na Moravě jednak již dříve osíd­ lená opevněná místa na „Hostýně" u Chvalčova a na „Kotouči" u Štramberka, jednak zcela nové oppidální útvary v Němčících na Hané a „Staré Hradisko" u Malého Hradiska, oba o rozloze asi 35 hek­ tarů, z nichž druhý je členěn na vnitřní část a dvě předhradí. Na po­ čátku období stěhování národů byly osídleny polohy starších hradišť, a to jak malé (Mohelno), tak i velké (Brno-Obřany, „Hradiště" u Znojma). Ve slovanském období jsou pro 8. století snad typické menší polohy o rozloze pouze několika hektarů, naopak ve velkomoravském období v průběhu 9. století se setkáváme na Moravě s hradišti značných roz­ loh, velmi často členěnými do ně­ kolika částí. V mladší době hradišt­ ní, v období 10.-12. století, se opět setkáváme s hradišti menšími a jed­ nodílnými, většinou o rozloze 1-3 hektary. Ta však mívají ve svém bezprostředním okolí sídliště, která pak byla mnohdy zárodky středově­ kých městských útvarů. I když většina hradišť je tedy v průběhu pravěkého vývoje jedno­ dílná, setkáváme se ojediněle i s je­ jich členěním. Posoudit dobu vý­ skytu vícedílných hradišť je ovšem bez výzkumu většinou velmi obtíž­ né, neboť u polykulturních lokalit není zřejmé datování jednotlivých linií opevnění. V každém případě je vícenásobné opevnění doloženo již u hradišť pozdní doby kamenné, jak to názorně ukazuje situace na „Rmízu" u Náměště na Hané; pouze další výzkum snad prokáže, pro kte­ ré časové úseky je výstavba hradišť s předhradími příznačná. Pěkným příkladem opevněné lokality členě­ né na centrální část a dvě předhradí je keltské oppidum „Staré Hradisko" a obdobné vnitřní členění zazname­

CHARAKTERISTIKA OPEVNĚNÝCH MÍST

náváme také u řady slovanských lo­ kalit. U nich pak ovšem pouze ploš­ ný odkryv může zjistit i případné další vnitřní členění do dvorců, jak to prokázaly např. výzkumy hradišť ve Strachotíně, „Starých Zámků" u Líšně a „Pohanská" u Břeclavi, i když se ukazuje, že alespoň u těch­ to jmenovaných lokalit ohrazený dvorec patrně nebyl současný s opevněním hradiště. Vztah k vodním zdrojům a ke komunikacím Velmi důležitou a málo řešenou problematikou u hradišť je otázka zásobování vodou, které bylo jistě pro jejich existenci životně důležité. Hradiště byla sice situována téměř vždy v blízkosti větších či menších vodních toků, pro jejich obrany­ schopnost však bylo závažnou věcí zahrnutí vodních zdrojů do fortifi­ kačního systému. Skutečně se také u některých lokalit setkáváme s tím, že průběh jejich opevnění byl zjev­ ně přizpůsoben tomuto požadavku, většina však ve svém areálu přiroze­ ný vodní zdroj postrádala. Výzkumy ovšem také dokládají, že potřeba vody obyvatel opevněných sídlišť byla řešena i budováním cisteren, které jsou na některých hradištích dokonce dosud viditelné. Poloha hradišť u vodních toků souvisela nepochybně i s jejich umístěním na dálkových komuni­ kačních trasách. Ty sledovaly velmi často toky větších řek, jejichž údolí byla většinou nejschůdnější a slou­ žila také k dobré orientaci v terénu. Datování a charakter osídlení Primární snahou u každé nově zjiš­ těné lokality bylo vždy získat infor­ mace o jejím časovém zařazení, což ovšem není vždy zcela snadné. Na některých hradištích se sice totiž nacházejí pozůstatky poměrně mocné kulturní vrstvy, často sledovatelné v podobě splachů zejména na jejich svazích, na jiných jsou ale nálezy velmi sporadické a známe i lokality, které přes dosavadní sebe­ větší úsilí neposkytly buď vůbec žádný, nebo jen početně velmi chu­ dý archeologický materiál. I v přípa­

dě získání datovatelných nálezů lze ovšem lokalitu časově zařadit větši­ nou jen rámcově. Pouze rozsáhlejší nálezový soubor nabytý výzkumem může totiž vypovědět více o intenzi­ tě osídlení lokality v jednotlivých obdobích a lze v něm rozpoznat do­ klady lidského pobytu i v jiných ča­ sových úsecích. Podobně jen větší odkryvy vnitřní plochy hradiště mohou ukázat na původní charak­ ter zástavby osídlení a tím i na jeho význam. Datování a podoba opevnění Informace o tom, ve kterém období a jakým způsobem byla lokalita opevněna, může podat opět jedině výzkum, a to provedený nejlépe na několika místech. Vzhledem k to­ mu, že průběh opevnění většinou využíval daného terénního reliéfu, nelze nikdy spolehlivě vyloučit, že pozůstatky starší fortifikace nebyly při přestavbách zcela zničeny. Na druhé straně však již máme spoleh­ livé doklady i o tom, že na někte­ rých lokalitách (např. Brno-Obřany - „Hradisko", „Hostýn" u Chvalčova) předcházelo vybudovaným hra­ dištím neopevněné sídliště. Původně se opevnění většiny hradišť v zásadě skládalo z příkopu a hradby, které mohly být i vícená­ sobné a byly na jednom či více mís­ tech přerušeny vstupy. Největší va­ riabilitu lze spatřovat pochopitelně v konstrukcích nadzemní části opevnění, to znamená palisády či hradby. Na počátku 20. století sice byl ještě zcela běžný názor, prezen­ tovaný např. roku 1908 F. Černým, že „náspy jsou pravidelně z hlíny, řidče­ ji z kamení. Do náspů pak byly zaráže­ ny ještě dřevěné koly (palisády)." Dnes

je však zcela zřejmé, že v současné době viditelné vály v naprosté větši­ ně nejsou u pravěkých a slovan­ ských hradišť konstrukcí, nýbrž pouze destrukcí původních hradeb. Přestože to prokázal již v roce 1946 u českých slovanských hradišť R. Turek, stále se v archeologické ko­ munitě mnohdy objevuje mylný názor o původním opevnění valo­ vými náspy. Poměrně dlouho se ta­ ké archeologové zabývali problé­

mem tzv. spečených valů. Názory o úmyslném spékání valů za pomo­ ci dřevěného uhlí a křemenného písku byly odmítnuty již v roce 1946 J. Filipem, který „spečení" po­ kládal za doklad jejich zničení. Tuto problematiku však na Moravě zno­ vu oživil B. Novotný v souvislosti s výzkumem opevnění hradiště u Sudoměřic, kde usuzoval na zpev­ ňování jílových vrstev pod hradbou záměrným vypalováním, a znovu ve své práci o moravských hradiš­ tích kultury lužických popelnico­ vých polí V. Dohnal. Ten považoval přepálené podloží pod tělesem hradby také za doklad záměrného zpevňování podkladu pro její budo­ vání. S tímto názorem však polemi­ zoval J. Nekvasil a domnívám se, že zjištěné terénní doklady lze považo­ vat ve většině případů opravdu spí­ še za pozůstatek násilné destrukce hradby. V počátcích zájmu o moravská hradiště se roku 1896 I. L. Červinka domníval, že „nejsou starší dob kovo­ vých", v pozdější syntéze moravské­ ho pravěku z roku 1902 soudil, že „prvá hradiště zakládalo u nás pokolení skrčených koster". Dosavadní výzku­

my u nás i v okolních územích však ukazují, že byla budována v průbě­ hu celého pravěkého a časně histo­ rického vývoje. V mladší době ka­ menné musíme sice počítat s opev­ něním lehkého typu v podobě jed­ noduché či zdvojené palisády, jejíž meziprostor byl vyplněn zásypem, patrně pocházejícím z vyhloubené­ ho příkopu; od počátku pozdní do­ by kamenné pak se již setkáváme s konstrukčně složitějšími hradbami různých typů. Ty byly po celou dlouhou dobu pravěkého a časně historického období v podstatě slo­ ženy ze tří prvků: dřevěné trámy tvořily v horizontálním i vertikál­ ním směru kostru hradby, která by­ la vyplněna hlínou a štěrkem, ka­ meny byly použity na stavbu čelní zdi, zpevněné v líci svislými dřevě­ nými kůly. V průběhu vývoje byly tyto prvky používány v různé in­ tenzitě a konstrukce hradeb byla různě kombinována. Základem však bylo vždy vytvoření podmínek 47

CHARAKTERISTIKA OPEVNĚNÝCH MÍST

pro pro stabilní založení tělesa hrad­ by, kdy svažitý terén musel být upraven do vodorovného stupně. Prvořadým problémem pak bylo udržení čelní stěny hradby. Napří­ klad pro období pozdní doby bron­ zové badatelé dosud uvažovali o použití dvou stavebních technik: tam, kde bylo dost kamenů, byla se­ stavena zídka zpevňovaná zapou­ štěním svislých kůlů do jejího čela; druhým postupem bylo prokládám násypu roštem a eventuální hroma­ dění kamenů k okrajům, neboť ro­ štová konstrukce prý nedovolovala vybudování svislé čelní stěny. Uka­ zuje se však, že jádrem hradeb byly vodorovné rošty vyplněné hlinito-

kamenitými násypy, jejichž čela tvořila palisádová stěna nebo ka­ menná na sucho kladená zeď. Celokamenné hradby známé z jižních částí Evropy jsou ve středoevrop­ ském prostoru velmi vzácné. V zá­ sadě lze říci, že v celém průběhu pravěkého vývoje se na našem úze­ mí setkáváme se dvěma základními typy konstrukcí hradeb, doložený­ mi nejlépe pro dobu kamennou a halštatskou. U prvního typu (Biskupin) byly v tělese hradby použity horizontální dřevěné trámy pro ro­ štovou či komorovou vnitřní kon­ strukci. U druhého typu (Altkónig Preist) byla čelní kamenná stěna zpevněna v pravidelných odstupech

Rekonstrukce hradby typu Altkónig Preist (I) z doby halštatské a časně [atén­ ského období a rekonstrukce hradby typu Kelheim (2) stavěné na našich oppidech v pozdní době laténské

Půdorysy klešťovitých bran moravských hradišť: 1 - Bohuslavice, 2 - Krnov, čov - „Hostýn", 4 - Brno-Obrany - „Hradisko"

48

3 - Chval-

svislými kůly (tzv. „Pfostenschlitzmauer"), ve vnitřku hradby byl dře­ věný skelet vodorovných trámů, vyplněný hlínou, štěrkem či kame­ ny, a zadní líc hradby opět tvořila svislá kamenná nebo již pouze pali­ sádová stěna. U keltských oppid do­ by laténské byla pak v našem pro­ storu používána stejná konstrukce hradby, modifikovaná pouze v tom, že na vnitřní stranu tělesa hradby navazovala hliněná rampa (typ Kel­ heim). U slovanských hradišť převládají na našem území hradby hlinito-dřevitých konstrukcí. O hradištích předvelkomoravského období ne­ máme dosud bohužel mnoho infor­ mací a jsou doložena pouze lehká palisádová opevnění s příkopy. Teprve na velkomoravských hradiš-

CHARAKTERISTIKA OPEVNĚNÝCH MÍST

B

Rekonstrukce hradeb předvelkomoravského (A) a velkomoravského (B) období ze Starého Města (podle L. Galusky)

rich se setkáváme s výrazným vy­ lepšením stavební podoby hradeb. Jejich základním typem je skořepi­ nová (plášťová) konstrukce s čelní kamennou zdí a zadní dřevěnou

stěnou, přičemž vnitřní těleso bylo tvořeno nej častěji dřevěným ro­ štem. Například hradba na „Pohansku" u Břeclavi byla široká 5,3 met­ ru a její vnější stranu představovala

kamenná lícovaná zeď z lomových kamenů široká asi 70 centimetrů. Vnitřní stěna hradby byla dřevěná a sestávala z kulatiny nebo fošen; podélná dřeva se opírala o dvojice

i

4 10 M

Konstrukční typy vnějšího opevnění velkomoravského období ze Starého Města (podle L. Galusky)

49

CHARAKTERISTIKA OPEVNĚNÝCH MÍST

Pohled na čelní stěnu kamenné hradby na hradišti „Pohansko" u Břeclavi (podle B. Dostála)

svislých kůlů vzdálené od sebe asi 1,7 metru. Obě hradební stěny byly navzájem propojeny vodorovnými trámy a hradební těleso vyplňoval hlinitý zásyp; obvyklá komorová konstrukce zde nebyla zjištěna. Pře­ stože se výzkum opevnění uskuteč­ nil i na mnoha dalších velkomorav­ ských hradištích, stále nejsme bo­ hužel zvláště o vnitřní konstrukci hradeb přesněji informováni a ně­ které poznatky nasvědčují i existen­ ci jiných stavebních podob. Z „Hra­ diště" u Znojma se dokonce uvádí dřevěná komorová konstrukce kasematovitého charakteru, na hra­ dišti „Staré Zámky" u Líšně se před­ pokládá, že vnější pás opevnění byl původně pouze sypaným válem. Dosud zkoumané brány velkomo­ ravských hradišť jsou čelního typu. Před hradbami se zpravidla nachá­ zely příkopy, které představovaly nejen předsunutou překážku, nýbrž i zdroj stavebního materiálu pro tě­ leso hradby. Nížinná hradiště využí­ vala ke své obraně i říčních ramen. V období 11.-12. století byly na moravských a slezských hradištích i nadále budovány dřevito-hlinité hradby. Většinou měly opět skořepi­ novou konstrukci s čelní kamennou plentou, jsou však doloženy i hrad­ by s dřevěnou roštovou konstrukcí a v Přerově byla zjištěna hradba s vnitřní dřevěnou hákovou kon­ strukcí, která je příznačná pro pol­ ské území.

50

Budování hradeb byla pro obyva­ tele hradišť činnost sice nej důležitěj­ ší, ale zároveň i nejnáročnější. Proto se také u některých lokalit setkává­ me s doklady nedokončeného opev­ nění, které bylo dobudováno vždy především na nej přístupnějších stra­ nách. Pěkným příkladem nedosta­ věné hradby je terasovitá úprava již­ ního obvodu oppida „Staré Hradis­ ko" u Malého Hradiska, ze starších období se uvádí nedohotovené opevnění hradiště u Bohuslavic a výzkumem budou nepochybně do­ loženy i další lokality. Samotná délka výstavby opevně­ ní se dá řešit ovšem pouze velmi spekulativně. Odhad kubatury po-

a

Typy konstrukcí hradeb slovanského období (podle R. Procházky): 1 - komorová konstrukce, 2 - komorová konstrukce v zemním náspu, 3 - násep s plášťovým roštem, 4 - roštová konstrukce, 5 - skořepinová konstrukce s rampou, 6 - skořepinová konstrukce s dvojicí dřevěných stěn, 7 - skořepinová konstrukce se třemi stěnami a stupňovitým ochozem, 8 - skořepinová konstrukce s kamennou čelní stěnou, 9 - skořepinová konstrukce s kamennou plentou a rampou, 10 - skořepinová konstrukce s kamennou čelní zdí a roštovou nebo kleštinovou výztuží, 11 - skořepinová konstrukce se dvěma kamennými stěnami, 12 - skořepinová konstrukce s kombinovanou roštovou a komorovou výztuží (obr. 5-12 viz strana 51)

CHARAKTERISTIKA OPEVNĚNÝCH MÍST

třebného kamene, dřeva a sypkých materiálů tělesa hradby by bylo možno přibližně stanovit. Další fak­ tory důležité pro spekulaci o době potřebné k vyhloubení příkopu, úpravě terénu pro základ hradby a samotnou její výstavbu jsou ale značně diskutabilní. Neznáme do­ stupnost použitého stavebního ma­ teriálu, pochopitelně ani počet pra­ covníků, jejich výkonnost či zkuše­ nost, práce závisely do značné míry také na úrovni organizace a pocho­ pitelně i na klimatických podmín­ kách. Řadu různých odhadů shro­ máždil ve své práci S. Venci, který také upozornil na antické prameny, uvádějící poměrně značnou rych­

lost výstavby opevnění. Dosud uvá­ děné odhady, jež dle mého soudu mnohdy podceňují výkonnost a zručnost stavebníků hradišť, lze pro Moravu doplnit pouze jedním údajem. J. Bbhm u oppida „Staré Hradisko" předpokládal, že výstav­ ba jeho opevnění mohla být během přibližně 30 týdnů uskutečněna asi 1000 pracovníků. . Samostatnou, dosud poněkud opomíjenou otázkou je doba trvání hradeb, která závisela pochopitelně i na kvalitě použitého materiálu. Soudí se však, že i za předpokladu průběžné údržby nemohly mít hradby bez radikální přestavby patr­ ně delší životnost než 50 let.

Funkce hradišť Již v roce 1940 J. Bóhm při rozčle­ nění našich hradišť do tří skupin (hradiště trvale obydlená - kmeno­ vá, hradiště vojenského rázu - útočištná nebo se strážnou službou a hradiště knížecí) správně upozor­ nil, že v tomto směru „správné urče­ ní předpokládá spolehlivý výzkum".

Výzkum opevněných areálů na na­ šem území je přes veškerý pokrok bohužel i v současné době stále ješ­ tě značně nedostatečný (až na vý­ jimky scházejí především velké od­ kryvy vnitřních ploch hradišť). Vzhledem k tomu nelze podle mého názoru seriózně řešit otázku jejich funkce a úvahy na toto téma zůstá­ vají nutně v rovině diskuse. Není tomu ovšem tak dlouho, co téměř nikdo nepochyboval o přede­ vším obranné funkci fortifikovaných poloh. U opevnění osad kultur lineární a vypíchané z mladší doby kamenné („erdwerků"), na Moravě doložených nejlépe ve Vedrovicích, sice názory na jejich funkci kolísaly, většinou však byly považovány za opevnění obytných areálů. Tento názor se však dostal do jiného svět­ la s objevem kruhových příkopů, tzv. rondelů z mladší doby kamen­ né. Proti jejich obranné funkci svědčí totiž umístění v nestrategických polohách uvnitř osad, velmi pravděpodobně i absence válu, vel­ ký počet vchodů a časté nedokonče­ ní hlubokých příkopů. Naopak pře­ vládl názor o tom, že rondely jsou sociokultovní architekturou, pro což by měly svědčit i astronomicky orientované vchody. Nepochybná byla patrně jejich funkce shromažďovací a byly zřejmě budovány s úmyslem symbolického vymezení posvátného prostoru pro vykonává­ ní nějakých obřadů. Nejnověji se objevil i názor, že většina skuteč­ ných společenských kontaktů se odehrávala v průběhu stavby příko­ pů a jejich oprav. Jsou ovšem zná­ ma i soudobá ohrazená sídliště, jako například v Hlubokých Mašůvkách, kde hradbu s branami a příkopem lze považovat za fortifikace obran­ ného účelu. Teprve od mladšího stupně kultury s moravskou malo­ 51

CHARAKTERISTIKA OPEVNĚNÝCH MÍST

vanou keramikou na počátku pozd­ ní doby kamenné vznikají osídlení výšinných poloh, o nichž je poprvé možno soudit, že mají primárně obranou funkci. Existovaly ovšem i odlišné názory - dlouho byly po­ važovány především za opevněné obchodní stanice, později se zvažo­ valy důvody jejich existence v eko­ nomické a sociální rovině. Většinou se ovšem zdůrazňovala polyfunkčnost hradišť, která sloužila jako opevněná centra správy, obchodu a výroby, kde se soustřeďoval též kultovní a rituální život širšího úze­ mí. V poslední době se jim dokonce přisuzuje převážně symbolický vý­ znam a považují se za sociokultovní centra. V každém případě mezi růz­ ně v terénu umístěnými hradišti zřetelně vynikají lokality s výraz­ nou dominantní polohou, která by­ la jistě ne náhodou využívána v mnoha časových obdobích. U hradišť doby bronzové výzku­ my naznačují jejich vnitřní členění na obytný a hospodářský areál. Ukazují to již opevněné lokality starší doby bronzové, kdy v Šumí­ cích byla ve vnitřním areálu odkry­ ta velká kůlová stavba dlouhá 56,5 metru, mající snad rezidenční cha­ rakter, v Troskotovicích byly nao­ pak dosud zjištěny areály skladova­ cí a funerální. V pokročilejším ob­ dobí se již dokonce uvažuje o tom, že sídliště s velkou koncentrací oby­ vatelstva (na Moravě např. hradiště u Obřan) by snad bylo možno ozna­ čit za primitivní města. J. Bóhm do­ konce předpokládal, že na našem území došlo třikrát k náběhu na vy­ tvoření městských útvarů: poprvé na sklonku starší doby bronzové, podruhé v pozdní době bronzové a potřetí u keltských oppid. Většina hradišť doby bronzové měla ovšem zřejmě obranný charakter, což by mohly dokládat i zmasakrované lid­ ské kostry zjištěné v příkopech na Blučině, v Klentnici a Hradisku u Kroměříže. Vedle toho plnila sa­ mozřejmě i funkce hospodářských, obchodních a společenských středi­ sek, pouze lokalita u Blučiny se po­ važuje především za centrální sak­ rální okrsek.

52

Také v době halštatské lze u vět­ šiny hradišť usuzovat na jejich obranný charakter, spojený případ­ ně i s dalšími funkcemi. Knížecí hrady, dobře známé ze západní Ev­ ropy nebo i z území Čech („Závist"), na Moravě nejsou doloženy. Nao­ pak jsou zde příznačná poměrně početná velmi malá hradiště, která lze snad považovat za sídla vlád­ noucí skupiny. Jihomoravská hra­ diště podle V. Podhorského plnila vždy určité centrální funkce v rám­ ci menší oblasti a dokonce lze před­ pokládat jejich plánovité umístění v terénu. Některá z nich, například „Palliardiho hradisko" u Vysočan, podle něho nicméně mohla také sloužit jako opěrné body na dálko­ vých komunikacích. Na počátku doby laténské měla hradiště rozlohu opět pouze několi­ ka hektarů, jediné výzkumem ově­ řené hradiště „Černov" u Ježkovic má rozlohu asi 2,3 hektaru a trojná­ sobné opevnění na nejpřístupnější straně. Ani další možné opevněné lokality z tohoto období však zcela jistě nezaujímaly větší rozlohu. Pro poslední dvě století před naším letopočtem jsou pak příznačná velká keltská oppida, která jsou na Mora­ vě doložena na „Starém Hradisku" u Malého Hradiska a „Hostýně" u Chvalčova. Rozsáhlé výzkumy na první lokalitě dokládají jednoznač­ ně, že šlo o centrum specializované výroby a dálkového obchodu a pod­ le písemných zpráv o současných galských oppidech lze předpokládat i další funkce, jako správní či kul­ tovní. Oppidum mělo hustou zá­ stavbu dvorcového charakteru a již J. Bóhm ho označil za sídliště měst­ ského typu s velkou koncentrací obyvatelstva, jehož počet odhadoval na 5000 osob (novější odhad počítá s asi 2000 obyvateli). Stejnou funk­ ci mělo zcela jistě i nejnověji zjiště­ né rozsáhlé sídliště u Němčíc nad Hanou, které, pokud se samozřejmě prokáže jeho opevnění, by bylo do­ sud ojedinělým dokladem počátku urbanizace ve střední Evropě. Vý­ zkumy na oppidu „Hostýn" však na­ značují, že ne všechna oppida plnila stejné funkce. Význam „Hostýna"

spočíval především ve strategické poloze na jižním vyústění Moravské brány, kterou probíhal dálkový ob­ chod na tehdy důležité „Jantarové stezce"; otázkou zůstává také cha­ rakter pozdně laténského osídlení na „Kotouči" u Štramberka. Osídle­ ní doložené na dalších menších stra­ tegických polohách, většinou hra­ dištích starších období, by patrně mohlo souviset s jejich úlohou stráž­ ných a kontrolních opěrných bodů. V době římské nejsou na našem území opevněné lokality známy. Výjimku tvoří pouze opevněné ob­ jekty římského vojska, doložené na Moravě opěrným bodem u Mušova a řadou pochodových táborů, zjišťo­ vaných v posledních letech leteckou prospekcí. Teprve v první fázi doby stěhování národů, na počátku 5. století, zjišťujeme osídlení strategic­ kých výšinných poloh na okrajích Českomoravské vrchoviny, dříve i později využívaných jako hradiště. Tyto lokality, v dotčeném období patrně neopevněné, lze dávat do souvislosti s neklidnou dobou po­ čátku stěhování národů a významo­ vě v nich lze vidět nejspíše útočiště. V době slovanské náleží první bezpečná hradiště osmému století, jejich poznání je ale v počátcích a tudíž i o jejich významu můžeme většinou spíše pouze spekulovat. V Čechách sice výzkumy naznačují, že některá hradiště byla spíše opev­ něnými vesnicemi, na druhé straně však nálezy z řady moravských lo­ kalit již nyní dokládají, že alespoň část z nich byla sídly společenské elity. Podstatně lepší obraz máme díky rozsáhlým výzkumům o hradištích velkomoravského období z 9. stole­ tí. Šlo o velmi rozsáhlá opevněná centra s velkou koncentrací obyva­ telstva, která nepochybně plnila funkce správní, byla patrně kmeno­ vými středisky a v některých lze právem spatřovat i mocenská centra velkomoravských panovníků a je­ jich vojenské družiny. Byla na nich také soustředěna řemeslná výroba, sloužila jako přirozená centra ob­ chodu a měla i značný obranný po­ tenciál. Na třech z nich, patrně sku-

CHARAKTERISTIKA OPEVNĚNÝCH MÍST

Mapa pohraničních hradišť z 11.-12. století na řece Dyji: 1 - Vysočany, 2 - Bítov, 3 - Vranov, 4 - Znojmo, 5 - Hrádek., 6 - Drnholec, 7 - Dolní Věstonice, 8 - Mikulov, 9 - Bulhary, 10- Podivín, 11 - Břeclav (podle J. Ungera)

Mapa Moravy s vyznačením údělných knížectví a hlavních hradů (podle Z. Měřínského): 1 - předpokládaná hranice Moravy v 11. a 12. století, 2 - předpokládaná hranice údělů, 3 - předpokládaná hranice hradských obvodů, 4 - sídla údělných knížat, 5 - sídla hradských obvodů

53

CHARAKTERISTIKA OPEVNĚNÝCH MÍST

O existenci hradišť v průběhu tečně původně, i když v různé míře, nej důležitějších - v Mikulčicích, větší části 10. století nemáme dosud Starém Městě a „Pohansku" u Břec­ příliš informací, teprve v 11. a 12. lavi - objevy řady kostelů dokládají století pak nastává nová vlna jejich i jejich kultovní význam (s ním je budování. Vznikají jednak hradiště třeba počítat i na ostatních lokali­ s centrální funkcí středisek úděltách). Vedle těchto výrazných mo­ ných knížectví, jednak hradiště bu­ cenských center jsou známa i další dovaná jako pohraniční síť opěr­ hradiště, jejichž hlavní význam spo­ ných bodů přemyslovského státu číval jistě především ve správní v jižní a východní části moravského území, z nichž pak některá se ply­ a vojenské funkci. Diferencovat různé typy hradišť ■ nule vyvíjejí ve středověké hrady slovanského období na Moravě 13. století. Pro posouzení funkce ra­ a stanovit jejich pravděpodobnou ně středověkých hradišť je již mož­ úlohu ve společnosti se pokusil Č. no se opřít i o dobové písemné pra­ Staňa. Sledoval přitom vývoj stře­ meny. V nich se totiž setkáváme diskových míst již od pravěku; kon­ s odlišným označením knížecích sí­ statoval však, že pro řešení této pro­ del, která byla církevními a správní­ blematiky neexistují dosud dosta­ mi středisky, hradišť plnících přede­ tečné prameny. Naopak pro úsek vším úlohu správní u menších ob­ 8.-10. století rozlišil několik typů lastí a hradišť majících hlavně stráž­ opevněných sídlišť - ústřední hra­ ní a vojenskou funkci. Obecně lze konstatovat, že hra­ diště velkomoravského státu, hos­ podářská střediska, snad podléhající diště mohla plnit různé funkce, na­ přímo panovníkovi, střediska vel­ vzájem spolu i kombinované: obyt­ kých provinciálních oblastí a stře­ nou, útočištnou, správní, výrobní, diska dílčích regionů nebo sídelních střediska kultu a obchodu. Jsou známy i opevněné lokality účelové komor.

54

- polní tábory a svatyně. Lze soudit, že hradiště byla většinou sídly urči­ té privilegované vrstvy, přesto však mohla sloužit i jako útočiště pro obyvatele okolních osad; u někte­ rých pravěkých hradišť se tento účel dokonce považuje za hlavní. Nic­ méně primární byla nepochybně té­ měř vždy úloha vojenská, se kterou mohly být ovšem jiné funkce slou­ čeny. Zde je možno zmínit často uváděnou určitou paralelu se stře­ dověkými opevněnými kostely, kte­ ré v sobě slučovaly několik funkcí: kultovní, shromaždbvací, obchodní, útočištnou a právě v případě opev­ něných lokalit i obrannou. Je při­ tom nepochybné, že provázanost všech funkcí otupuje rozdíly mezi primárně obranným a primárně symbolickým významem ohraze­ ných areálů, což jsou v současné době dvě krajní roviny jejich funkč­ ní interpretace naší archeologickou komunitou. Navíc je třeba mít na paměti i to, že hranice mezi profán­ ním a sakrálním světem v myšlení pravěkých lidí téměř neexistovala.

NÁSTIN VÝVOJE

NÁSTIN VÝVOJE OPEVNĚNÝCH LOKALIT V PRAVĚKÉM A ČASNĚ HISTORICKÉM OBDOBÍ NA MORAVĚ A VE SLEZSKU S archeologickými doklady opevně­ ných lokalit se setkáváme poprvé již v počátcích zemědělských civilizací spojených s usedlým způsobem ži­ vota v mladší době kamenné. Na sídlištích z tohoto období nacházíme první projevy ohrazování a z jeho závěru a z počátku pozdní doby ka­ menné i doklady budování prvních opevněných sídlišť na výšinných, strategicky umístěných polohách. To jsou vlastně skutečná hradiště, je­ jichž budování provázelo lidstvo po celý další dlouhý vývoj pravěké a časně historické epochy. Počátky opevňování sídlišť na na­ šem kontinentě je možno najít již v 5. tisíciletí před naším letopočtem v Řecku v oblasti kultur Sesklo a Dimini. Byly zde doloženy jednak slo­ žité systémy kamenných opevnění, jednak opevnění tvořená většinou příkopy a vály nebo dřevito-hlinitými zdmi. Neolitická opevnění jsou dále známa z celého Balkánu, od­ kud nepochybně pronikala idea vý­ stavby fortifikací do střední Evropy a dále na západ. Na našem území byla hradiště v průběhu pravěkého a časně historického vývoje budová­ na v různé intenzitě. Často se kon­ statovala periodičnost v budování opevnění a soudilo se, že hradiště byla budována v obdobích společen­ ské konsolidace, respektive v do­ bách převládající strategie obrany pomocí pasivních prostředků. Již v roce 1940 se snažil J. Bóhm po­ stihnout rytmus výstavby našich pravěkých opevnění, která měla podle něho těžiště ve čtyřech časo­ vých obdobích. První etapa budová­ ní hradišť měla patřit pozdní době kamenné, druhá období kultur s po­ pelnicovými hroby, na Moravě hlav­ ně době halštatské. Do třetí skupiny zařadil keltská oppida a do čtvrté hradiště slovanská. J. Bóhm ovšem vytvořil toto schéma na základě teh­ dejších poměrně nedostatečných pramenů a v současné době ho lze

podstatně rozšířit. Ukazuje se, že hradiště byla budována v daleko větším časovém rozsahu - dnes dob­ ře známe existenci opevněných síd­ lišť již v nejstarším úseku pozdní do­ by kamenné, v únětické kultuře ze starší doby bronzové, na počátku doby laténské; výšinné polohy byly osídlovány i v počátečním období stěhování národů a první slovanská hradiště náležejí již do 8. století. Dle mého soudu je proto stále předčasné konstatovat zákonitosti ve fortifikování pravěkých sídlišť a spokojím se

tedy pouze s podáním následujícího přehledu jejich vývoje.

Ohrazené nížinné polohy O poznání ohrazení nížinných po­ loh v průběhu pravěkého a časně historického vývoje máme dosud jen velmi kusé informace. Pouze velké plošné odkryvy mohou totiž spolehlivěji zachytit části ohrazení v podobě příkopů nebo základových žlabů a vzhledem k tomu, že jde vět­ šinou o rozsáhlé útvary, lze jen pro­ střednictvím geofyzikální a letecké

Půdorysný plán opevněných areálů z mladší doby kamenné z Vedrovic podle letecké a geofyzikální prospekce archeologického výzkumu. Velký areál (1) náleží kultuře s lineární keramikou, rondel (2) kultuře s moravskou malovanou keramikou, třetí opevnění (3) snad kultuře s vypíchanou keramikou (podle M. Bálka a V Haška)

55

NÁSTIN VÝVOJE

Překreslené letecké snímky dvojitého opevnění neznámého stáří z Hrušovan nad Jevišovkou (l) a Hajan (2) (podle M. Bálka)

prospekce následně vymezit celý je­ jich půdorys. Poměrně nejlépe je na Moravě známe z neolitického obdo­ bí, jsou ale doloženy z celého pravě­ kého vývoje i z rané doby dějinné. Nezastupitelný význam pro jejich objevování a bližší poznávání má bezesporu letecká a geofyzikální prospekce, jak se to již v 80. letech minulého století na našem území průkopnicky podařilo na Moravě ve Vedrovicích, kde byly takto zjištěny tři uzavřené lineární útvary náleže­ jící mladší době kamenné. Kombi­ nace archeologických odkryvů a vý­ še zmíněných nedestruktivních fo­ rem výzkumu se v Evropě používá poměrně běžně a přináší kvalitní in­ formace o podobě opevněných síd­ lišť různých období, halštatských kvadratických dvorců, laténských „Viereckschanzí" i římských táborů. Lze proto očekávat, že níže zmíně­ né, dosud bohužel pouze sporadické doklady ohrazených areálů v nížin­ ných polohách budou na morav­ ském území zcela jistě další prospekční činností rozmnoženy. Uka­ zují na to již první publikované vý­ sledky leteckého průzkumu, kdy M. Bálek zjistil poměrně rozsáhlé opevněné lokality, bohužel dosud blíže nedatovatelné, z Blučiny, Drnholce, Hajan a Troskotevic a J. Kovárník z Hrušovan nad Jevišovkou, z Lanžhota, Konic a Oleksovic. Mladší doba kamenná Dlouho se nevědělo, že již v tomto období existovala také opevněná 56

Opevněný sídlištní areál kultury s vypíchanou keramikou z Pavlova (podle E. Kazdové)

NÁSTIN VÝVOJE

sídliště. Teprve velký výzkum v Kolíně-Lindenthalu odkryl první opev­ nění, označované v německé litera­ tuře „Erdwerk", který jeho výkopci v roce 1936 i pohotově publikovali. Jeden z nich, W. Buttler, v následné práci podal přehled i dalších součas­ ných opevnění z Porýní, Hesenska a Durynska a ještě v roce 1975 kon­ statoval, že se vyskytují hlavně na západě a na východním území kul­ tury s lineární keramikou scházejí. Největší koncentrace „erdwerků" se nachází v horním Porýní, zvláště v oblasti Aldenhovenské plošiny, což je ovšem způsobeno skutečností, že tento druh památek nemá prak­ ticky žádné šance na zjištění bez roz­ sáhlých odkryvů, které právě v pro­ storu hnědouhelného porýnského revíru byly v průběhu 20. století realizovány. Objevují se však po­ měrně početně také v jiných čás­ tech západní Evropy a pomocí letec­ ké fotografie byly zjišťovány posléze i v Podunají, na území Bavorska, Rakouska a Moravy.

Opevněný areál kultury s moravskou malovanou keramikou z Hlubokých Mašůvek

Rekonstrukce rondelu kultury s moravskou malovanou keramikou z Těšetic (podle V. Podhorského a S. Ševčíka)

57

NÁSTIN VÝVOJE

Tři základní typy rondelů z mladší doby kamenné: 1 - Kothingeichendorf / Téšetice, 2 Bučany / Svodín, 3 - Lochenice / Unternberg (podle V. Podhorského)

„Erdwerky" mají různé tvary, vět­ šinou nepravidelné, oválné, jejichž rozměry se pohybují nejčastěji mezi 100-200 metrů a jsou opevněny pří­ kopy se zahroceným či rovným dnem a palisádami. Vchody mají buď podobu prostého přerušení opevnění, nebo je v nich opevnění zalomeno; někdy je před nimi pali­ sáda, která nutila příchozí jít do brá­ ny uzavřeným koridorem. V zásadě lze rozlišit dva typy - rozsáhlá opev­ nění s více či méně nepravidelným půdorysem a menší oválná až kru­ hová bez výrazné vnitřní zástavby na okrajích sídlišť. Na Moravě je nejlépe znám ohra­ zený areál kultury s lineární kerami­ kou na dlouho zkoumaném neoli­ tickém sídlišti u Vedrovic o oválném půdorysu s rozměry os 250 a 400 metrů. Opevnění s několika přeru­ šeními bylo tvořeno příkopem s rov­ ným dnem, na jehož vnitřní straně se nacházela palisáda. Obdobná opevnění byla částečně odkryta také v Brně-Novém Lískovci a v Uničově.

58

Z následného středního úseku mladší doby kamenné, z období kul­ tury s vypíchanou keramikou, bylo na Moravě zjištěno bezpečně dosud pouze ohrazení v Pavlově, jehož pů­ dorys lze rekonstruovat jako oválný o rozměrech delších os 80 a 100 metrů. Není vyloučeno, že tomuto období náleží také další uzavřený areál nepravidelně oválného půdo­ rysu z Vedrovic. Má rozměry asi 150 170 metrů a je vymezen příkopem s hrotitým dnem a palisádou na jeho vnitřní straně. Byl zjištěn leteckou a geofyzikální prospekcí a výzku­ mem se ho dosud nepodařilo přesně datovat; je pouze jisté, že je mladší než výše zmíněný příkop kultury s lineární keramikou. Kultuře s moravskou malovanou keramikou náleží ohrazení, které známe poměrně dobře ze sídliště v Hlubokých Mašůvkách, zkouma­ né postupně v letech 1947-50 a 2003. Ukazuje se, že opevnění mělo oválný půdorys o rozměrech asi 260 360 metrů a ohraničovalo sídlištní

areál; podél vnitřní strany opevnění byl ponechán z obranných důvodů přibližně 40 metrů široký neosídlený pás. Příkop s úzkým plochým dnem byl zkoumán na několika místech a byly za ním zjištěny dvě souběžné linie základových žlabů, patrně vnější a vnitřní líce hliněné hradby. Z vchodů byly zkoumány čtyři, z nichž u tří byly zjištěny pů­ dorysy členité konstrukce brány, s jakými se setkáváme i u některých jiných, přibližně současných opev­ nění v západní Evropě. Ohrazení nížinných osad v tomto období mladého úseku mladší doby kamenné nebude ovšem pravděpo­ dobně nijak výjimečné - například ze Slovenska známe úplně prozkou­ maný dvanáctihektarový sídlištní areál ohraničený palisádou ze Žlkovců. Velmi dobře poznanými ohraze­ nými útvary jsou na našem území také rondely kultury s moravskou malovanou keramikou. Právě na Moravě se na počátku 70. let rozvi­ nul výzkum těchto charakteristic­ kých kruhových opevněných objek­ tů, a to především zásluhou V. Pod­ horského z brněnské univerzity, kte­ rý se jejich problematice věnuje intenzivně až do současnosti. V úpl­ nosti byl prozkoumán rondel na síd­ lišti v Těšeticích - Kyj ovitích a v 80. letech nastal ve střední Evropě ne­ bývalý rozmach tzv. rondelové ar­ cheologie. Byly uspořádány početné mezinárodní vědecké konference, leteckou prospekcí se podstatně zvý­ šil počet známých rondelů a usku­ tečnila se řada rozsáhlých výzkumů. Rondely byly ve velkém měřítku zkoumány nejenom na našem úze­ mí, nýbrž i na Slovensku, v Rakous­ ku a Bavorsku; na přelomu 80. a 90. let byla jejich problematika řešena ve třech obšírných studiích, z nichž jedna je dílem V. Podhorského. Ten se s dalšími spolupracovníky věno­ val rondelům z mladší doby kamen­ né i mladším podobným objektům shrnujícím způsobem opět roku 1999. Za nejstarší rondely považoval menší o průměru 40-70 metrů, na Moravě většinou jednoduché, ale jsou známy i lokality s dvojitými

NÁSTIN VÝVOJE

a trojitými příkopy. Mladší rondely mají pak střední (průměr do 100 metrů) či velké (100-150 metrů) rozměry. Příkopy jsou vždy hrotité, za nimi bývají palisádové žlaby a opevnění jsou přerušena čtyřmi vchody, nej častěji umístěnými ve směrech světových stran. V. Podhor­ ský rozlišil tři základní typy rondelů: 1) Kothingeichendorf - Těšetice, s příkopem a vnitřní palisádou; 2) Bučany - Svodín, s dvojitým příko­ pem a nálevkovitými vchody; 3) Lochenice - Unternberg, s dvojitými příkopy.

Pozdní doba kamenná Z moravského území dosud nejsou známy doklady ohrazení sídlišť z to­ hoto období, nicméně objevy ze sousedních území ukazují, že je s ni­ mi nutno i v našem prostředí počí­ tat. Nepochybně je jen otázkou ča­ su, kdy je terénní výzkumy odhalí.

Náznakem toho může být snad i čás­ tečně zkoumaný palisádový žlab kultury nálevkovitých pohárů z Kostelce na Hané. Celé sídliště z pozdní doby kamenné opevněné palisádovým žlabem je známo z ma­ ďarského území z lokality Tiszalúc-Sarkad a na území středních Čech u Makotřas bylo prozkoumáno kva­ dratické ohrazení o rozměrech asi 300 300 metrů, náležející kultuře s nálevkovitými poháry.

Doba bronzová Z tohoto období máme poznatky o nížinných opevněných lokalitách teprve ze střední doby bronzové, a to dosud velmi sporadické. Na Moravě je možno uvést pouze opevnění na nevýrazném písečném návrší v inundaci Dyje u Přítluk, kde byla zjištěna část příkopu a řada kůlových jam patrně vnější líce hradby, tvořené kamennou kon­

strukcí. Další ohrazení nížinného sídliště v podobě palisádového žlabu bylo částečně prozkoumáno ve Slavoníně u Olomouce. Také z mladší doby bronzové bylo ohrazování ní­ žinných sídlištních areálů u nás do­ nedávna zcela neznámým jevem. Teprve záchranným výzkumem v Jiříkovicích na Brněnsku byly čás­ tečně odkryty příkopy a palisádové žlaby, v jednom případě s vchodem, z nichž nej širší vymezoval patrně pravoúhlou plochu. Podobná ohra­ zení dvorcového charakteru z toho­ to časového úseku byla dosud na našem území neznámá, setkáváme se však s nimi v posledním období i v jiných oblastech, nejblíže v Ba­ vorsku.

Doba halštatská Na Moravě je na nížinném sídlišti horákovské kultury doloženo ohra­ zení pouze v Kuřími, kde byla zá-

Pohled na kvadratický příkop z pozdní doby bronzové u Jiříkovic

59

NÁSTIN VÝVOJE

Půdorys ohrazeného dvorce kultury horákovské z Kuřími a jeho rekonstrukce (podle Z. Čižmáře a P. Kose)

chranným výzkumem zjištěna pali­ sádou vymezená sídlištní plocha o celkové dochované délce asi 180 metrů, členěná na tři části. Uvnitř jedné z nich se nacházel palisádou vymezený oválný útvar se dvěma protilehlými vchody o rozměrech 18 22 metrů, snad s kultovní funk­ cí. Obdobné ohrazení sídlištních are­ álů známe z českého území z PrahyHloubětína, kde se uvádí palisádou vymezená část sídliště o rozsahu 64 38 metrů, a především z Krašovic a z Droužkovic. V Krašovicích měl kvadratický dvorec ohraničený palisádou rozměry 80 74 78 88 metrů, dvorec z Droužkovic, ohra­ zený kromě palisády také příkopem, pak 83 93 88 94 metrů. Počet­ né obdobné opevněné útvary jsou dobře známy hlavně z Bavorska, kde je jich především díky letecké

60

a geofyzikální prospekci objeveno již kolem stovky a kde se považují za sídla vyšší společenské vrstvy.

Doba laténská V pozdně laténském období se vy­ skytují od Francie až po naše území příznačné objekty přibližně čtverco­ vého tvaru o rozloze asi 1 hektaru, jejichž počet díky letecké prospekci stále roste. Tyto čtyřúhelníkové vály, v naší odborné literatuře běžně označované německým termínem „Viereckschanze", se dlouho pova­ žovaly za keltské svatyně, neboť na řadě z nich, zkoumaných ve větší míře, se nacházela pouze řídká zá­ stavba a hluboké šachty, které se in­ terpretovaly jako obětní. Ve wůrttemberském Fellbach-Schmiedenu byly ve vydřevené šachtě hluboké více než 20 metrů nalezeny mimo ji­

né dokonce tři dřevěné plastiky jele­ nů o výšce kolem 80 cm. Novými výzkumy v úplnosti prozkoumané „Viereckschanze" z Bavorska a Bádenska-Wůrttemberska však nyní ukazují spíše na sídlištní charakter objektů a na to, že šlo nejspíše o dvorce keltské elity. V Čechách jsou zastoupeny řídce (nejlépe pro­ zkoumanou lokalitou jsou Mšecké Žehrovice), na Moravě se pak uvádí pouze jedna, dosud ovšem nezkou­ maná „Viereckschanze" z Ludéřova u Olomouce, která by byla nejvý­ chodněji položenou v Evropě vůbec.

Doba slovanská Také v tomto období je pravděpo­ dobně možno s existencí opevně­ ných nížinných dvorců počítat. Je­ jich přítomnost v době hradištní v areálech hradišť je na našem území

NÁSTIN VÝVOJE

doložena jednak písemnými zpráva­ mi, jednak i archeologicky. Na Mora­ vě byl ze střední doby hradištní v areálu hradiště „Pohansko" u Břec­ lavi kompletně prozkoumán dvorec s kostelem, podobný opevněný dvo­ rec se nacházel i v prostoru hradiště u Strachotína. Také na tehdy již zni­ čeném výšinném hradišti „Staré Zámky" u Líšně byl v období první poloviny 10. století vybudován men­ ší opevněný sídlištní útvar dvorcového charakteru. Tyto objekty by moh­ ly být předchůdci mladších zeměpanských dvorců, s jejichž existencí se v nížinných polohách v průběhu mladší doby hradištní na našem úze­ mí počítá; od poloviny 12. století by měly pak být zakládány i dvorce vznikající šlechty. Předpokládá se, že tato sídla s rezidenční, správní a obrannou funkcí byla opevňována pouze lehčím opevněním v podobě palisády a příkopu; přesnou podobu těchto objektů z moravského pro­ středí bohužel ovšem neznáme. Mů­ žeme k nim patrně přiřadit opevnění z Polešovic a snad i dosud pouze čás­ tečně prozkoumanou osadu ohrani­ čenou palisádovým žlabem a příko­ pem z Kostelce na Hané, datovanou zatím pouze rámcově do průběhu 10.-12. století. Hradiště a výšinná sídliště

Mladší doba kamenná Teprve v mladším až pozdním obdo­ bí kultury s moravskou malovanou keramikou se poprvé na našem úze­ mí setkáváme s osídlováním výšinných poloh, ve všech případech fortifikovaných v mladších obdobích. Patrně z důvodu zničení opevnění mladšími přestavbami není dosud na Moravě u nich bezpečně dolože­ na konstrukce opevnění, přestože některé lokality, jako například Kramolín, byly velmi intenzivně osídle­ ny. I. Rakovský ve svém soupisu z roku 1990 uváděl 24 výšinných poloh této kultury, nyní jich lze re­ gistrovat již 39. Výšinná sídliště z tohoto období jsou známa i z oblasti Čech a mož­ nost, že mohla být i na našem území původně opevněna, indikují dokla­

dy ze sousedních oblastí. Ve Slezsku na asi sedmihektarové lokalitě Zarzyca byla na přístupné straně zjiště­ na výzkumem palisáda tvořená dvo­ jicemi kůlů, další opevněné sídliště je známo z Dolního Rakouska, z lo­ kality Falkenstein-Schanzboden. Pozdní doba kamenná Na Moravě podal přehled hradišť z pozdní doby kamenné v roce 1990 I. Rakovský. Z kultury s nálevkovitými poháry registroval na Moravě 17 osídlených výšinných lokalit, ny­ ní jich lze uvést 28. Velmi dobré in­ formace máme díky výzkumům M. Šmída zvláště o rozsáhlém hradišti na „Rmízu" u Náměště na Hané se dvěma předhradími na přístupné straně, které má celkovou rozlohu asi 17,5 hektaru. Odkryvy opevnění tu zjistily hradbu s kamennou čelní stěnou o šířce asi 4 metry, před níž se nacházel do skály vyhloubený příkop 2,5 metru široký a 1 metr hluboký. Největší nárůst počtu hradišť lze podle I. Rakovského pozorovat ve středním úseku pozdní doby ka­ menné, v kultuře s kandovanou ke­ ramikou, z níž uváděl celkem 32 lo­ kalit. V našem soupise jich je pod­ statně méně, neboť zahrnuje pouze s jistotou datované lokality. Nejdéle z nich, více než 30 let, bylo J. Pavelčíkem zkoumáno 2,5 hektaru velké hradiště u Hlinská. Jeho opevnění o šířce 2,8 metru tvořila kamenná plenta a hlinito-štěrkové vnitřní tě­ leso, před hradbou probíhal příkop. Existence hradeb s kamennou kon­ strukcí byly zaznamenány i na ji­ ných, v minulosti bohužel nedosta­ tečně zkoumaných lokalitách, např. na „Starém Zámku" u Jevišovic a na „Hlásnici" u Pozořic. Příkop z tohoto období, který podle A. Medunové plnil kromě obranné také i hospodářsko-společenskou funkci, byl za­ znamenán též při plošném výzkumu „Starých Zámků" v Brně-Líšni uv­ nitř ostrožny. Z jevišovické kultury bylo v roce 1990 známo 13 lokalit, nyní díky in­ tenzivnímu průzkumu můžeme re­ gistrovat již 47 poloh, z východomoravské bošácké kultury je stále zná­

mo 5 lokalit. Bohužel máme dosud velmi nedostatečné znalosti o jejich fortifikaci a zástavbě; v novější době bylo zkoumáno pouze opevnění s kamennou konstrukcí na 1,5 hek­ taru velkém hradišti u Svitávky. Ukazuje se, že kromě větších lokalit byly právě v tomto období, podobně jako i v časově shodné chamské kul­ tuře v Bavorsku a v západních Če­ chách, často využívány velmi malé polohy s rozlohou pouze několika set metrů čtverečních. Poznání o opevněních pozdní do­ by kamenné je rozvinuto především v oblasti západní Evropy a zásluhou nedávno uveřejněné souborné prá­ ce M. Zápotockého máme nyní k dispozici velmi dobré poznatky i o hradištích tohoto období v Če­ chách; ty lze do určité míry zobecnit i pro situaci na moravském území. Z 80 registrovaných českých lokalit bylo několik zcela prozkoumáno, řada dalších pak sledována ve vět­ ším měřítku. Z geomorfologického hlediska nejpočetnější jsou mezi ni­ mi polohy na ostrožnách, pseudoostrožnách a terénních blocích. Ve shodě s poznatky z jiných oblastí Evropy je možno předpokládat, že na Moravě a ve Slezsku se na počát­ ku pozdní doby kamenné, v kultuře s nálevkovitými poháry, vyskytují spíše velká, členitá hradiště, jako je například „Rmíz" u Náměště na Ha­ né, poté se zmenšují a v mladším úseku pozdní doby kamenné, v jevi­ šovické kultuře, se výrazně zvyšuje podíl zcela malých poloh. Starší doba bronzová V posledních desetiletích můžeme na Moravě pozorovat výrazný ná­ růst počtu objevených opevněných míst ze starší doby bronzové. Napří­ klad J. Stuchlíková v roce 1982 zna­ la 14 lokalit, J. Peška jich v roce 2001 mohl uvést již 26; v tomto sou­ pisu je registrováno celkem 42 loka­ lit z tohoto období. Dlouho se soudi­ lo, že ve starší době bronzové byla budována hradiště až v její mladší fázi, to znamená v období věteřovské kultury, nyní však je zcela zřej­ má i existence opevnění únětické kultury. 61

NÁSTIN VÝVOJE Kultura únětická

Na existenci osídlení výšinných po­ loh v kultuře únětické upozornil až v polovině 80. let minulého století S. Stuchlík, který podal soupis osmi lokalit; o několik let později se jejich počet zvýšil a především byla v Letonicích výzkumem doložena i první lokalita s opevněním. Jejich počet se další terénní aktivitou a zvláště zá­ sluhou letecké prospekce zvýšil, tak­ že je lze registrovat celkem již na 27 místech. Přibyly hlavně objekty kru­ hového či oválného půdorysu, umístěné většinou na vrcholech návrší sice nevysokých, avšak na strategických místech s dalekým vý­ hledem. Nejlépe z nich bylo záslu­ hou J. Stuchlíkové a S. Stuchlíka prozkoumáno opevnění v Šumících. Ohraničovaly je dva soustředné pří­ kopy s plochým dnem, široké 4,5-5,5 metru a hluboké 1,5-2 met­ ry. Vnitřní příkop vymezoval prostor o průměru asi 80-100 metrů, vnější příkop plochu o průměru asi 105-125 metrů. Byl zjištěn zatím je­ diný vchod na jižní straně a uvnitř areálu nadzemní stavba dlouhá asi 56 metrů a široká 6 metrů. Další ob­ dobné objekty oválného či téměř kruhového půdorysu jsou ovšem ohraničeny pouze jedním příkopem, vždy však, stejně jako i u jiných ty­ pů hradišť tohoto období, s plochým dnem. Lze je uvést například z Troskotovic (rozměry 90 100 metrů), Měnína (150 190 metrů) a Věteřova (průměr asi 100 metrů), posledně jmenované kruhové opevnění je ovšem umístěno na rozdíl od ostat­ ních na vrcholu dominantního kop­ ce. Pouze oválné opevnění (120 200 metrů) ze Šumárníku, bohužel blíže nedatované, osídlené mimo ji­ né také v mladší fázi únětické kultu­ ry a ve věteřovské kultuře, je na nejpřístupnější straně zdvojeno. V. Podhorský roku 1999 správně kon­ statoval, že doba objevů těchto starobronzových rondelů teprve nastá­ vá; jsou totiž umístěny převážně na nižších vyvýšeninách, dnes většinou zemědělsky obdělávaných, a tak je lze zachytit prakticky pouze letec­ kým průzkumem. V únětické kultuře ovšem byly

62

využívány pro výstavbu hradišť i ostrožné výběžky s přepažujícím opevněním, jaké známe ze Šitbořic a Letonic. Neobvyklá je poloha hra­ diště v Uherském Brodě, kde lokali­ ta přimknutá na severní straně k te­ rénní hraně byla na ostatním obvo­ du opevněna třemi téměř soustřed­ nými příkopy; podobná dispozice se dvěma příkopy byla zjištěna v dolnorakouském Kollnbrunnu. Toto zdvojení fortifikační linie, stejné ja­ ko v Šumících, lze pozorovat i u zce­ la odlišného půdorysu hradiště z Čejče. Vnitřní kruhový areál, při­ mykající se k terénní hraně, je na přístupné straně doplněn dalším obloukovitým příkopem, který však v tomto případě vytváří poměrně rozsáhlé předhradí. Kultura věteřovská

V přehledu o moravských starobronzových hradištích z roku 1982 znala J. Stuchlíková 10 věteřovských loka­ lit, o deset let později S. Stuchlík re­ gistroval již 17 lokalit, z nichž ovšem zkoumáno bylo pouze několik. Nej­ větší výzkumy probíhaly v letech 1948-60 pod vedením K. Tihelky a od roku 1983 do současnosti za ří­ zení M. Salaše na hradišti u Blučiny. Čtyřhektarová lokalita oválného pů­ dorysu byla podle zjištění K. Tihelky opevněna příkopem 5-6 metrů širo­ kým a hlubokým 5 metrů, za nímž se nacházelo těleso hradby o šířce 3-4 metry, soudě podle destrukce v příkopu tvořené kamennou kon­ strukcí. M. Salaš prozkoumal na ji­ ném místě obvodu dva souběžné pří­ kopy o šířkách 4-5 metrů a 5-6 met­ rů, hluboké asi 2,5 metru; pozůstat­ ky hradby však nezjistil. Další, v letech 1949-56 V. Spurným dobře zkoumanou lokalitou je asi 14 hek­ tarů rozsáhlá fortifikace u Hradiska u Kroměříže. Mohutný val široký 9-10 metrů je pozůstatkem hradby, před níž se nacházel příkop. Při zá­ chranném výzkumu na „Leskounu" u Olbramovic byla zjištěna hradba s kamennou čelní zdí, hradba s ka­ mennou konstrukcí byla objevena i na hradišti u Svitávky. Neobvykle protáhlou půdorysnou dispozici má hradiště na eponymní lokalitě u Vě-

teřova, které by si proto zasloužilo bližší pozornost. Poznatky o hradištích starší doby bronzové disponujeme i z okolních území, z oblasti Čech, horního Slez­ ska a Dolního Rakouska, nejvíce pak ze Slovenska. Například z Rakouska jsou známy kromě ostrožných poloh také kruhové opevněné areály na výšinách jako u nás. Na lokalitě Oberschoderlee se nachází dvojité opevnění podobné Šumícím, tvořene příkopy s vnějším prumerem asi /-v . o v r* o 12 metru a vnitrním prumerem 58 metrů; příkopy jsou široké 8 a 5-6 metrů. Nejlepší znalosti ovšem při­ nesly výzkumy slovenských lokalit z mladšího úseku starší doby bron­ zové, a to jak v oblasti maďarovské kultury na západním Slovensku, tak i v otomanské kultuře východního a středního Slovenska. Zatímco u hradišť maďarovské kultury pře­ vládaly patrně mohutné hradby s hlinito-štěrkovým tělesem a čelní dřevěnou konstrukcí, ve východní části Slovenska byly zjišťovány vět­ šinou hradby s kamennou kon­ strukcí, ve Spišském Štvrtku dokon­ ce se dvěma bastiony u vchodu. Dvojdílné hradiště z Nižné Myšli svým členěním na vnitřní areál a předhradí připomíná lokalitu u Čejče. *

a

Střední doba bronzová V tomto období bylo sice na Moravě doloženo osídlení několika výšin­ ných poloh, z nichž některé byly i ve větší míře zkoumány („Šumárník" u Kněždubu, „Tabulová hora" u Klentnice, „Hradisko" u Svitávky), pouze na posledně uvedené lokalitě se však uvádí doklad opevnění. Je zjevné, že výšinné polohy byly fortifikovány spíše až v závěru střední a na počátku mladší doby bronzové. Nej intenzivněji, od roku 1984 sou­ stavně zkoumanou lokalitou na na­ šem území je ovšem bezesporu Ve­ lím ve středních Čechách, kde byly odkryty pozůstatky tří fortifikačních linií, z nichž vnitřní byla původně tvořena dvěma příkopy, palisádou a hradbou. V příkopech vnitřního a středního fortifikačního systému byly nacházeny početné pozůstatky

NÁSTIN VÝVOJE

zmasakrovaných lidských těl. O do­ sud neznámých podobách opevnění sídlišť tohoto období svědčí na této lokalitě i skutečnost, že kolem výšinné polohy byl leteckou a geofyzi­ kální prospekcí zjištěn příkop, vy­ mezující v nížinném terénu prostor velký asi 70 hektarů. Mladší a pozdní doba bronzová Území Moravy a Slezska je v tomto období v zásadě rozděleno na dvě hlavní oblasti - severní oblast kultu­ ry lužických popelnicových polí lužické a slezské fáze a jižní oblast kul­ tury podunajských popelnicových polí fáze velatické a podolské. Kultura lužických popelnicových polí

V mladší době bronzové máme o hradištích velmi kusé vědomosti. Zdá se, že v této době některé loka­ lity (Hradisko u Kroměříže, Svitávka) opevněné ve starší době bronzo­ vé byly sice nadále osídleny, avšak dosud nemáme žádný spolehlivý doklad o jejich fortifikaci. Naopak poměrně lépe známá jsou hlavně zásluhou souběžné badatelské čin­ nosti V. Dohnala a J. Nekvasila hra­ diště slezské fáze pozdní doby bron­ zové. Bezpečně je jich doloženo asi 15, převážně malých o rozměrech 2-3 hektary, pouze dvě hradiště jsou podstatně větší („Hostýn" u Chvalčova- 19 hektarů, „Kotouč" u Štramberka - 12 hektarů). Z geo­ morfologického hlediska V. Dohnal rozlišil dva typy poloh hradišť: polo­ hy ostrožné většinou pouze s přepažujícím válem a polohy návršní. Na­ opak J. Nekvasil rozlišoval kromě menších hradišť na ostrožnách a na vrcholech také lokality na hřebe­ nech (označil je jako typ Brdo) a velká hradiště s plošinou. Ve všech případech se zatím jedná o jednoprostorová hradiště; pouze budoucí výzkum by mohl rozhodnout, zda do tohoto období nepatří i členěné hradiště „Lysina" u Žop. Pokud se týká stavební podoby hradeb, konstatoval V. Dohnal, že oproti věteřovské kultuře starší do­ by bronzové, kde převládala kamen­ ná konstrukce, jde v období mladší a pozdní doby bronzové zpočátku spí­

še o hlinitá tělesa a kámen se použí­ val opět až v pozdějších vývojových fázích; tělesa hradeb byla široká ko­ lem 10 metrů („Hradisko" u Roštína) nebo o menší šířce 2-3 metry (Jívová, Kokory). Soudružnost těch­ to hlinito-kamenitých násypů se podle V. Dohnala zlepšovala vnitřní­ mi dřevěnými konstrukcemi a rošty, čelní nebo i zadní strana hradby se zpevňovala dřevěnou bariérou nebo kamennou plentou. Jeho názor, že před stavbou se povrch zpevňoval vypalováním, aby valové těleso nesjíždělo, J. Nekvasil ovšem nesdílel, a musí se prověřit dalšími výzkumy. Pro poznání v tomto směru je pouč­ ná situace na západoslovenském hradišti v Zemianském Podhradí, kde nej spodnější propálená vrstva byla pozůstatkem starší fortifikace a kde byly zjištěny dvě fáze hradby obdobné konstrukce jako u soudo­ bých lokalit na našem území. Pro stabilitu hradeb bylo naopak podle J. Nekvasila nej důležitější, aby pů­ vodní, většinou svažitý terén byl před výstavbou hradby horizontálně srovnán. Za prvořadé považoval udržení čelních stěn, které byly buď pouze kamenné, nebo byly ještě zpevňovány zapouštěním svislých kůlů.-Vnitřní tělesa hradeb byla hli­ něná s roštovou dřevěnou kon­ strukcí. J. Nekvasil označoval tento obvyklý typ, známý z výzkumů po­ četných lokalit v oblasti kultury lužických popelnicových polí na německém území, za násypovou hradbu. Kultura podunajských popelnicových polí

Poněkud lepší než v severnější části našeho území je poznání výšinných lokalit mladší a pozdní doby bronzo­ vé u jihomoravské velatické fáze. M. Salaš shromáždil roku 1987 celkem 14, nověji dokonce 18 výšinných lo­ kalit osídlených v této době - bohu­ žel se však dosud u většiny z nich nepodařilo prokázat jejich opevně­ ní. Za velmi pravděpodobná hradiš­ tě velatické fáze lze považovat patr­ ně pouze „Tabulovou horu" u Klentnice a rozsáhlé, asi 50 hektarů vel­ ké opevnění na „Réně" u Ivančic;

stáří opevnění však bylo prokázáno jen u první lokality. Starší opevnění zde tvořila pouze palisáda, později zde byla vybudována 2 metry široká hradba s čelními stěnami z kůlů, vy­ plněná kamením a hlínou. Byl zde také v úplnosti zkoumán vstup, před kterým byl na 4 metry přerušen pří­ kop, v němž byly zjištěny pohozené lidské kostry. Podrobnější informace o podobě brány však zatím postrá­ dáme, neboť bohužel výzkum nebyl dosud podrobně vyhodnocen. Nejdůkladněji zkoumanou lokalitou je Blučina s hustým osídlením a ku­ mulací depotů bronzových předmě­ tů, kde však nebylo opevnění dosa­ vadními výzkumy zjištěno. Někteří autoři sice lokalitu přesto řadí mezi hradiště velatické fáze, vedoucí vý­ zkumů M. Salaš se nicméně přiklo­ nil spíše k její interpretaci jako kul­ tovního místa. Na druhé straně pří­ tomnost desítek zmasakrovaných lidských koster, naházených do teh­ dy nezaplněného staršího příkopu a dobře datovatelných do velatické fáze, ukazuje, že starší fortifikace mohla být tehdy na této lokalitě stá­ le využívána. Navíc na úpatí lokality byl zjištěn příkop datovatelný do to­ hoto období. Je tedy snad možno uvažovat o tom, že šlo také o hradiš­ tě, což se s interpretací kultovního místa nijak nevylučuje. Teprve z kultury podolské pozdní doby bronzové známe z jižní Mora­ vy opět poměrně velký počet hra­ dišť, v jejichž hmotné kultuře se čas­ to projevuje i podíl slezské fáze ze severní části Moravy. Jde o lokality poměrně rozsáhlé, mající rozlohu kolem 20 hektarů i více (Obřany „Hradisko" 24 hektarů, Pavlov „Děvín" 26 hektarů, Plaveč 22 hek­ tarů, Olbramovice - „Leskoun" 19 hektarů), či lokality kolem 10 hek­ tarů (Líšeň - „Chochola" 13 hekta­ rů, Klentnice - „Tabulová hora" 9 hektarů, Podmolí - „Šobes" 8 hekta­ rů, Znojmo - „Hradiště" 12 hekta­ rů). Otázkou zůstává kulturní pří­ slušnost asi pětapadesátihektarového, na dvě části členěného hradiště „Sv. Martin" u Lulče. Také v případě „Hradiska" u Obřan a „Chocholy" u Líšně je pravděpodobné, že se jed­

63

NÁSTIN VÝVOJE

ná o víceprostorová hradiště, tento předpoklad ovšem není jednoznač­ ně doložen výzkumem. Vnitřní plo­ cha byla zkoumána ve větší míře hlavně u obřanského hradiště, bo­ hužel výzkum nebyl zpracován, a máme odtud proto stále pouze torzovité znalosti. Uvádí se, že jádrem hradeb tohoto období byly hlinitokamenité násypy, někdy s dřevěnou konstrukcí vodorovných roštů; je­ jich čelo tvořila buď palisádová stě­ na, nebo kamenná na sucho klade­ ná zeď. Nejlepší znalosti o konstruk­ ci opevnění hradišť z tohoto období máme zásluhou výzkumů hradišť u Obřan a na „Tabulové hoře" u Klentnice. V Obřanech byla hrad­ ba původně široká 10-12 metrů, měla dřevito-hlinitou konstrukci s dřevěnou strukturou vodorovných trámů a hlinitý násep. V Klentnici byla zjištěna hradba s kamennou, údajně 5 metrů širokou čelní zdí. Z okolních území máme pro toto období k dispozici poměrně dobré znalosti o typech hradišť a jejich opevnění ze západních, severozá­ padních a nejnověji jižních Čech, ani zde však výzkumy nepodávají dostatečné svědectví o zástavbě vnitřních areálů; poněkud lépe jsme zpraveni o podobě opevnění. Dříve se rozlišovaly čtyři druhy konstrukcí opevnění: jednoduchá palisáda, hli­ něný násep, kamenná hradba a hradba s vnější a vnitřní kamen­ nou zdí a vnitřním tělesem z hlíny, štěrku a dřeva. Nové výzkumy na českém území, podobně jako i na západním Slovensku, kde převládají stejné typy poloh, však ukazují, že je nutno většinou počítat s hradbami dvou posledně jmenovaných typů konstrukce. Často se na hradištích pozdní do­ by bronzové nacházejí také s opev­ něním paralelní tzv. vnitřní muldy, z nichž se bral materiál na výstavbu vnitřního tělesa hradby. V. Dohnal rozlišoval u hradišť tohoto období čtyři typy vstupů - prosté přerušení, typ štěrbinový a čelní brány dvou variant, z nichž nej častější byla zjev­ ně brána nálevkovitého či klešťovitého půdorysu. V terénu je štěrbinovitý typ brány možno sledovat na

64

„Holém kopci" u Buchlovic nebo na „Hradisku" u Obřan, klešťovité brá­ ny lze dobře pozorovat především na „Hostýně" u Chvalčova a na hra­ dištích v Brně-Obřanech, u Bohuslavic a Krnova. O vnitřní zástavbě hradišť pozdní doby bronzové na Moravě nám sice poskytly informa­ ce již některé provedené výzkumy (např. Brno-Obřany, Jívová), bohu­ žel dosud blíže nevyhodnocené, a svým způsobem i geofyzikální mě­ ření celé vnitřní plochy hradiště u Čekyně; naše znalosti jsou však stále v tomto směru nedostatečné.

Doba halštatská U řady hradišť tohoto období činí potíže jejich přesné kulturní zařaze­ ní, zvláště pak u lokalit ležících v hraničním prostoru mezi oblastí platěnické a horákovské kultury. Navíc na některých z nich je zcela zjevně zastoupen materiál obou kul­ turních skupin (Křenovice, Krhov). Platěnická kultura

Podrobně se hradišti této kultury na Moravě a ve Slezsku zabývali již V. Dohnal a J. Nekvasil. V zásadě jde o hradiště malá, jejichž hradby měly většinou komorovou konstrukci. V. Dohnal v roce 1988 registroval 15 těchto lokalit a v současné době je jich možno uvést asi 37, ne všechny ovšem lze zcela bezpečně datovat. Ve své většině jsou tato hradiště umístěna na ostrožnách, méně pak na vrcholech kopců, a mají velikost pouze několika hektarů. Lze ovšem říci, že přesto bývají poněkud větší než současné jihomoravské lokality kultury horákovské. Výjimku před­ stavuje pouze halštatské osídlení podstatně rozsáhlejších hradišť na „Hostýně" u Chvalčova a snad i na „Kotouči" u Štramberka. O vnitřní zástavbě máme k dispozici pouze minimální množství údajů. Dosud získané informace o kon­ strukcích opevnění dokládají exi­ stenci několika typů hradeb: ka­ menné s dřevěnou výztuží vnější i vnitřní líce, s palisádovými stěnami a hlinitým tělesem a také hradby ro­ štové či komorové konstrukce, vypl­ něné kamením a hlínou (typ Bisku-

pin), jaké známe zvlášť početně z halštatských hradišť z polského území. Horákovská kultura

Hradiště této kultury z jihomorav­ ského prostoru shromáždil roce 1970 V. Podhorský, který tehdy znal pouze 11 jistých lokalit. Od té doby počet hradišť a výšinných sídlišť vzrostl na současných 49 lokalit a na řadě z nich byly provedeny i menší výzkumy (Diváky, Křižanovice, Marefy - „Zámeček", Morkůvky, Šitbořice - „Prostřední Torhety"). Jde vět­ šinou o velmi malé polohy o rozloze mezi 400-1000 m2, nacházející se zpravidla na ostrožnách a mající tak zřetelný, převážně pouze přepažující val. Ukazuje se však, že v tomto období byly využívány i polohy star­ ších hradišť, jak je to zřejmé napří­ klad u lokalit u Plavče a na „Leskounu" u Olbramovic. Za výjimečné se údajnou rozlohou asi 30 hektarů dlouho považovalo hradiště u Jaroměřic nad Rokytnou, kritický rozbor všech dostupných informací však ukázal, že jde opět o relativně malé, pouze asi pětihektarové hradiště. Jihomoravská halštatská hradiště nelze ovšem srovnávat ani s východohalštatskými metropolemi s vel­ kou koncentrací obyvatelstva, jaké známe v jihovýchodní oblasti, např. na Slovensku ze Smolenice, z ma­ ďarské Šoproně či slovinské Stičny, ani s hrady západohalštatských kní­ žat. Těm je dlouhodobě věnována značná pozornost, a to jak jejich te­ rénním výzkumům, tak i výkladu jejich funkce. Nejlépe nejen zkou­ manou (ze 2/3 celkové plochy), ale i zpracovanou a vyhodnocenou lo­ kalitou je tříhektarové hradiště Heuneburg na horním Rýnu s pěti zá­ kladními přestavbami opevnění. Z nich nejznámější je hradba tvoře­ ná cihlovou zdí na kamenné, 3 met­ ry široké podezdívce, na obvodu čle­ něná nejméně devíti bastiony a dvě­ ma bránami. Pochází z 6.-5. století př. n. 1. a byla vystavěna pod vlivem kontaktů s vyspělým středomořským antickým světem, které se do západohalštatského prostředí dostá­ valy prostřednictvím řecké kolonie

NÁSTIN VÝVOJE

Massalie, ležící na jihofrancouzském pobřeží v místech dnešního města Marseille. Podobných knížecích hra­ dů je ovšem známo v této části Ev­ ropy více. Většina se nacházela podél loděmi splavných toků a měla tedy souvislost s dálkovým obchodem. Pro řešení problematiky morav­ ských hradišť doby halštatské mají ovšem větší význam poznatky získa­ né ze sousedního českého území. V západních Čechách je poměrně dobře prozkoumáno hradiště u Svržna u Domažlic (1 hektar) a hradiště Štítary nad Radbuzou, v je­ hož areálu se nacházel dvorec o roz­ měrech 40 47 metrů opevněný pa­ lisádou. Rozsáhlé informace máme k dispozici z jihočeského hradiště Nemětice u Strakonic, které bylo obdélníkového půdorysu o rozloze asi 1 hektar a opevněno dvojitou hradbou s příkopem. Podobně kva­ dratický tvar má stejně malé hradiš­ tě v Praze-Troji, ohrazené pouze pa­ lisádou; ve středních Čechách ovšem byla nepochybně ústřední lo­ kalitou téměř 30 let zkoumaná „Zá­ vist", ležící nad soutokem Berounky s Vltavou. V pozdně halštatském ob­ dobí byl na akropoli tohoto asi 50 hektarů rozsáhlého hradiště vybu­ dován opevněný kvadratický areál o rozměrech asi 25 55 metrů, plní­ cí nepochybně sakrální funkci cent­ rálního významu.

Doba laténská Z tohoto období byla na Moravě dlouho známá pouze pozdně latén­ ská oppida z průběhu 2.-1. století. Teprve v poslední době se ukazuje, že stejně jako v Čechách zde byla budována hradiště již v časně laténském období 5. století př. n. 1. Nej­ novější objevy ovšem otevírají pro­ blematiku stanovení počátků opev­ něných výrobních a obchodních center na našem území již do třetího století př. n. 1., tedy dříve, než se obecně existence těchto center na území severně od Alp dosud před­ pokládala. Časně laténské období

Nejlepší znalosti o hradištích z časně laténského období máme k dispozici

v oblasti středního Rýna, kde se set­ káváme většinou s ostrožnami s přepažujícím válem nebo s kruhovými opevněními na kopcích. Konstrukč­ ně mezi nimi převládá hradba typu Altkbnig - Preist s 2-5 metrů širo­ kým tělesem, tvořeným dřevěnou konstrukcí a hlinitou či štěrkovou výplní, jejíž vnější i vnitřní líc byla tvořena kamennou zdí se svislými dřevěnými kůly. Z Čech máme dobré znalosti o časně laténských hradištích přede­ vším zásluhou dlouholetého syste­ matického výzkumu na „Závisti". V návaznosti na pozdně halštatský vývoj byla čtyřúhelníková plošina akropole o rozměrech asi 55 70 metrů opevněna 10 metrů širokým a 4 metry hlubokým příkopem a 7 metrů, později 5 metrů širokou hradbou s lícemi tvořenými kamen­ nými zdmi a svislými kůly. O dalších soudobých hradištích bohužel po­ drobnější údaje dosud nemáme. Z Moravy dosud známe bezpečně pouze hradiště „Černov" u Ježkovic na východním okraji Drahanské vr­ choviny, velké asi 2,3 hektaru a opevněné po obvodu jedním a na přístupné straně ještě dvěma dalšími fortifikačními pásy, tvořenými hrad­ bami a příkopy. Zkoumaná hradba vnitřní linie byla budována na tera­ sovitě upraveném terénu a měla 3 metry široký hlinito-štěrkový násep s kamennou čelní zdí, u níž však ne­ byly zjištěny doklady zpevnění svis­ lými kůly. Z Porýní jsou známa i opevnění z průběhu 4.-3. století př. n. 1., z nichž v úplnosti bylo zkoumáno v sedmdesátých letech 20. století ostrožné hradiště „Altburg" u Bundenbachu o rozloze 2,7 hektaru. Z našeho území jsme dosud doklady opevnění z tohoto časového období neznali, teprve nej novější překvapu­ jící objevy téměř v samém centru Moravy v Němčících nad Hanou ukazují, že s opevněnými sídly už ze třetího století je nutno na našem území také počítat. Navíc značná rozloha této lokality, charakter její zástavby a nálezů naznačuje, že jde o opevněné centrum specializované výroby a dálkového obchodu, ob­

dobného rázu jako pozdější oppida, a že tedy můžeme předpokládat po­ čátek urbanizace na území severně od Alp podstatně dříve, než se dosud soudilo. Pozdní doba laténská

Keltská oppida. Z celé části Evropy od Atlantického oceánu až po území Maďarska je dosud známo přibližně 160 oppid, z nichž asi polovina se nachází na území Francie, kde k je­ jich výzkumu dal podnět již v polo­ vině 19. století prezident a pozdější císař Napoleon III. Výsledky počet­ ných výzkumů oppid v celé Evropě, mezi nimiž lokality na našem území náležejí k nejlépe zkoumaným, umožňují nyní již poměrně kvalifi­ kovaně diskutovat otázky jejich vzniku a významu, stavební podoby zástavby i opevnění. Původ oppid se nejčastěji spatřuje v oblasti severoitalských Keltů, od­ kud se idea jejich výstavby měla na území severně Alp dostat v první polovině 2. století př. n. 1. v souvis­ losti s odchodem tamních keltských kmenů. Již výše zmíněná lokalita u Němčíc nad Hanou společně s dal­ šími doklady např. z bavorského op­ pida Manching však naznačuje, že s počátky urbanizace ve střední Ev­ ropě bude nutno počítat možná již podstatně dříve. Na základě archeo­ logických výzkumů a ve shodě se zprávami G. I. Caesara se oppidům přisuzovala role opevněných středi­ sek specializované výroby, dálkové­ ho obchodu a politické a duchovní správy, byla tedy pokládána za útva­ ry městského charakteru. Ukazuje se však, že ne všechna oppida měla tento význam a že úloha některých mohla spočívat snad spíše v oblasti kontrolní či útočištné. K nim by mohlo náležet moravské oppidum na „Hostýně" u Chvalčova, kde vý­ zkum nedoložil příliš husté osídlení a u něhož se lze domnívat, že jeho funkce souvisela spíše se strategic­ kou polohou na jihozápadním vyús­ tění Moravské brány, kudy prochá­ zela dálková obchodní cesta od Balt­ ského moře k Adriatickému pobřeží, později nazývaná „Jantarová stez­ ka".

65

NÁSTIN VÝVOJE

Naše oppida sice nedosahují veli­ kosti obdobných útvarů západoev­ ropských (např. ve Wúrttembersku „Heidengraben" u Grabenstettenu má rozlohu 1660 hektarů, v Bavor­ sku Kelheim 600 hektarů a Man­ ching 380 hektarů), nicméně před­ stavují v rámci našeho pravěku nej­ větší opevněné areály. Ze šesti čes­ kých oppid, většinou velmi dobře zkoumaných, je největší „Závist" u Prahy se 170 hektary a nej slavněj­ ší u Stradonic u Berouna má rozlohu 90 hektarů. Na Moravě nejznáměj­ ším a nejlépe zkoumaným je beze­ sporu sedmatřicetihektarové oppi­ dum „Staré Hradisko" u Malého Hradiska, ležící na východním okra­ ji Drahanské vrchoviny. Počátek osídlení oppida lze klást k polovině 2. století př. n. 1. a jeho konec k po­ lovině posledního století př. n. 1.; tr­ vání oppida tedy o něco přesahovalo 100 let. Dosavadní výsledky výzku­ mů ukazují již poměrně dobře na charakter zástavby, která je obdobně doložena i plošnými výzkumy jiných francouzských, německých a čes­ kých oppid. Šlo o sídliště skutečně městského charakteru, jehož vnitřní areál byl urbanisticky členěn do jed­ notlivých kvadratických dvorců, od­ dělených asi 5 metrů širokými ka­ mennými cestami. Právě na „Starém Hradisku" byl jeden dvorec v úpl­ nosti prozkoumán. Měl přibližné rozměry 60 50 metrů, na jeho vnitřním obvodu se nacházely za­ hloubené chaty výrobního charakte­ ru, uvnitř pak nadzemní kůlové stavby a další objekty obytného a hospodářského charakteru. Činnost obyvatel oppida se soustřeďovala především na specializovanou řeme­ slnou výrobu, zvláště železářskou, a nálezy také jednoznačně dokládají významnou úlohu lokality v dálko­ vém obchodu. Kontrolovala jihový­ chodní vyústění spojnice mezi Ha­ nou, Malou Hanou a českým úze­ mím a především důležitou severo-jižní trasu mezi Baltem a severní Itálií, tj. „Jantarovou stezku". Západoevropská oppida byla opevněna hradbami, které se ozna­ čují jako „murrus gallicus" a které známe z dobového líčení G. I. Cae66

sara. Ve Švýcarsku a v Německu se na oppidech objevuje také typ hrad­ by „Pfostenschlitzmauer", který však na rozdíl od časně laténských hradeb typu Altkónig - Preist nemá zadní zeď, nýbrž na hradební těleso navazuje zevnitř hliněná rampa. Tento typ pozdně laténské hradby se označuje podle bavorského oppida jako typ Kelheim a na našem území jím jsou opevněna všechna oppida. Typické brány oppid mají klešťovitý půdorys a stály v nich věžovité stav­ by. Byly dobře zkoumány na řadě zahraničních i našich oppid. Kromě výše zmíněných oppid je na moravském území známa i řada výšinných lokalit s pozdně laténským osídlením. V prvé řadě jde o poměrně velké, asi sedmnáctihektarové opevnění u Ježkovic, které čeká stále na svůj výzkum a o jehož významu můžeme pouze spekulo­ vat. Sporadické osídlení je ovšem doloženo i na poměrně četných dal­ ších výšinných polohách, v minu­ losti využívaných jako hradiště. V roce 1997 jsem registroval celkem 16 těchto lokalit, které by snad bylo možno považovat za strategicky umístěné kontrolní a strážní body. Hradiska púchovské kultury. Ještě před dvaceti lety se soudilo, že púchovská kultura ze slovenského území pronikla pouze na Novojičínsko, kde se nachází poměrně dobře zkoumané hradiště „Požaha" u Jičí­ ny (jeho rozloha činí 1 hektar). Od té doby byl však dalším terénním průzkumem zásah této kultury zjiš­ těn v celé hornaté oblasti východní Moravy, od Vláry až po Moravskos­ lezské Beskydy. Právě na jejím okra­ ji bylo identifikováno celkem 12 hradišť této kultury, rozlohou velmi malých (většinou do 1 hektaru), a je vysoce pravděpodobné, že pokraču­ jící prospekce jejich počet ještě dále rozšíří.

Doba římská a stěhování národů V době římské v barbarském pro­ středí osídleném germánskými kme­ ny z našeho území doklady hradišť známy nejsou. Doložena jsou pouze opevnění související s pobyty řím­ ského vojska severně od podunaj­

ského limitu. Jde jednak o předsu­ nutou stanici části X. legie u Mušova, využívající výrazného návrší, které bylo osídleno a snad i opevně­ né již ve starší době bronzové, jed­ nak o pochodové tábory, zjišťované v posledních desetiletích leteckou prospekcí a následně i ověřované na řadě jihomoravských lokalit (např. Iváň, Mušov, Přibice). Teprve na počátku tzv. doby stě­ hování národů, v neklidném období po rozpadu římského impéria, vzni­ kají na počátku 5. století na širokém území alpské oblasti opevněná sídla. Podobně i na moravském území je osídlení z tohoto období doloženo na řadě starších pravěkých výšin­ ných hradišť, ležících na obvodu hornaté oblasti Českomoravské vr­ choviny, (Brno-Obřany, „Staré Zám­ ky" u Líšně, Loštice, Mohelno, „Hra­ diště" u Znojma); opevnění pochá­ zející z té doby však dosud prokázá­ no nebylo.

Slovanské období raného středověku Starší doba hradištní

O hradištích předvelkomoravského období nemáme dosud bohužel mnoho informací, protože i na dob­ ře zkoumaných lokalitách v Mikul­ čicích a ve Starém Městě jsou terén­ ní situace většinou silně zničeny mladšími stavebními úpravami. Za současného stavu znalostí lze počát­ ky slovanských hradišť klást v Če­ chách a na Moravě nejdříve až do závěru 7. století a je možno konsta­ tovat, že se nacházela jak v nížin­ ném terénu u vodních toků, tak by­ la situována i do výšinných poloh. Jedno z nej významnějších bylo zjiš­ těno v Mikulčicích a zaujímalo se­ verní část akropole a severozápadní předhradí; na datování a funkční in­ terpretaci zjištěné palisády se však dosud názory různí. V prostoru Uherského Hradiště se osidlem z 8. století soustřeďovalo do dvou míst o celkové rozloze 16 hektarů, při­ čemž severněji se podle R. Snášila nacházelo vlastní hradiště a jižněji jeho předhradí, obě s doklady opev­ nění palisádou a dře vito-hlinitou hradbou. Nedaleko Olomouce bylo

NÁSTIN VÝVOJE

částečně zkoumáno sídliště oválné­ ho tvaru v trati „Povel", opevněnéopět lehčí dřevěnou nebo dřevito-hlinitou hradbou. Za další morav­ ská hradiště 8. století je možno po­ važovat „Staré Zámky" u Líšně, „Černov" u Ježkovic a „Zelenou ho­ ru" u Radslavic, v českém Slezsku se předpokládá toto datování zejména u hradiště u Vína a snad i u Ostravy - Kolbova, Chotěbuze a Hradce nad Moravicí. Příčiny vzniku těchto hra­ dišť souvisejí podle Z. Měřínského především se změnou struktury sta­ roslovanské společnosti a s vytvoře­ ním vojenských družin a náčelnické knížecí složky. Střední doba hradištní

Podstatně více informací máme k dispozici o hradištích velkomorav­ ského období, kdy jsou již dokonce poprvé zmiňována v písemných pramenech. Fuldské anály uvádějí „nevýslovnou pevnost Rostislavovu" a „staré město Rostislavovo", jejichž

ztotožnění s některým ze známých hradišť je předmětem dohadů; nejčastěji se v této souvislosti uvádějí Mikulčice. Jde ovšem o neurčité zmínky, a tak i při poznávání velko­ moravských hradišť jsme odkázáni stále na archeologii. Již hluboko v 8. století se vydělila výrazná opevněná místa v Pomoraví (Mikulčice, Staré Město, Olomouc „Povel") patrně opevněná místa, která se společně s dalšími ve své většině vyvíjela kontinuálně v prů­ běhu 9. století. Mezi nimi jsou zná­ ma opět jak hradiště nížinná, větši­ nou poměrně velká a členěná na několik částí, tak i výšinná, mezi ni­ miž se vyskytují i lokality jednodílné a poměrně malé (např. „Zelená ho­ ra" u Radslavic). Teprve u opevnění tohoto období se ovšem setkáváme s výrazným vylepšením stavební po­ doby hradeb. Jejich základním ty­ pem je skořepinová konstrukce s čelní kamennou zdí a zadní dřevě­ nou stěnou, přičemž vnitřní těleso bylo tvořeno nej častěji dřevěným roštem. Přestože výzkum opevnění se uskutečnil již na mnoha velko­ moravských hradištích, stále jsou známa opět jak hradiště nížinná,

většinou poměrně velká a členěná na několik částí, tak i výšinná, mezi nimiž se vyskytují i lokality jedno­ dílné a poměrně malé (např. „Zele­ ná hora" u Radslavic). Teprve u opevnění tohoto období se setká­ váme s výrazným vylepšením sta­ vební podoby hradeb. Jejich základ­ ním typem je skořepinová kon­ strukce s čelní kamennou zdí a zad­ ní dřevěnou stěnou, přičemž vnitřní těleso bylo tvořeno nej častěji dřevě­ ným roštem. Jakkoli se výzkum opevnění uskutečnil již na mnoha velkomoravských hradištích, stále nejsme bohužel zvláště o vnitřní konstrukci hradeb přesněji informo­ váni. Jedny z nejlepších údajů po­ cházejí dosud z hradiště „Pohansko" u Břeclavi, kde byla prozkoumána hradba skořepinové konstrukce ši­ roké 5-6 metrů, která sestávala z čelní kamenné zdi, hlinitého násy­ pu a vnitřní dřevěné stěny z fošen opírajících se o dvojice svislých ků­ lů. Některé poznatky z jiných hra­ dišť ovšem nasvědčují existenci i od­ lišných stavebních technik vnitřních těles hradeb. Na „Hradišti" u Znojma tvořila těleso hradby dřevěná komo­ rová konstrukce, na hradišti „Staré Zámky" u Líšně vnější pás opevnění představoval patrně pouze nasypa­ ný val. Bránám velkomoravských hradišť nebyla dosud věnována vět­ ší pozornost, dosud prozkoumané jsou brány čelního typu. Před hrad­ bami se zpravidla nacházely příko­ py, které u nížinných hradišť často nahrazovala říční ramena. Poměrně velmi dobře nás dosa­ vadní výzkumy informují také o po­ době a charakteru sídlištní zástavby velkomoravských hradišť. Jejich vnitřní plochy byly poměrně hustě zastavěny, setkáváme se zde s počet­ nými doklady různé řemeslné čin­ nosti i s přítomností vojenské druži­ ny. Hradiště nepochybně sloužila ja­ ko správní, hospodářská a vojenská centra. Centrální hradiště byla kro­ mě toho sídly vládnoucí vrstvy do­ provázené vojenskou družinou a klíčovými místy oficiálního nábo­ ženství, jak to dokládají především stavby kamenných kostelů. Napří­ klad v Mikulčicích by bylo možno

na vnitřním hradišti se zděnými stavbami kostelů a paláce shledávat knížecí sídlo a církevní centrum, na západním předhradí pak sídlo vo­ jenské družiny. Několik menších sídlištních uskupení s církevní stav­ bou ležících na obvodu tohoto opev­ něného areálu lze vykládat snad ja­ ko velmožské dvorce. Poznání o fortifikacích v průběhu 10. století, pro něž máme historické i archeologické prameny velmi torzovité, je v počátcích. Po násilném zániku velkomoravských hradišť na počátku 10. století pokračuje sice na některých z nich po určitou dobu sporadické osídlení, výstavba opev­ něného areálu je však doložena okolo poloviny tohoto století pouze na lokalitě „Staré Zámky" u Líšně. Na druhé straně by snad již do prů­ běhu tohoto historicky i archeolo­ gicky dosud velmi málo poznaného období bylo možno klást počátky pozdějších hradských obvodů; ar­ cheologické prameny jsou však v tomto směru dosud nedostatečné. Mladší doba hradištní

Po krátkém ovládnutí polským kní­ žetem Boleslavem Chrabrým byla v první polovině 11. století za kníže­ te Oldřicha připojena Morava k čes­ kému přemyslovskému státu a vládl na ní jeho syn Břetislav. Ten před svou smrtí rozdělil zemi na dvě údělná knížectví (Olomoucko, Br­ něnsko), z nichž první zajišťovalo obranu proti Polsku a Uhrám a dru­ hé proti Východní bavorské marce a později proti Rakouskému vévod­ ství. Z brněnského údělu bylo kon­ cem 11. století dále vyčleněno Zno­ jemsko. V každém z moravských údělných knížectví pak až do konce 12. století vládli dědičně příslušníci bočních větví Přemyslovců. V době Břetislavovy vlády byla vytvořena tzv. hradská organizace vnitřní sprá­ vy země, která fungovala až do prv­ ní poloviny 13. století. Tato organi­ zace zajišťovala, aby veškeré obyva­ telstvo státu podléhalo knížecí moci, vykonávalo příkazy panovníka a svou prací zabezpečovalo existenci státu plněním jeho základních funk­ cí - soudní, vojenské, náboženské 67

NÁSTIN VÝVOJE

i ekonomické. Území Moravy bylo původně rozděleno do šesti hrad­ ských obvodů s centry v Olomouci, Přerově, Spytihněvi, Břeclavi, Brně a Znojmě, k nimž později přibyly ještě dva se středisky v Hradci nad Moravicí a Bítově. V jednotlivých hradských obvodech se samozřejmě nacházela i další opevněná sídliště s funkcí správní a vojenskou. Patrně po připojení moravského území k Čechám byla vybudována na vý­ chodě a především na jihu, na řece Dyji, obranná linie hradů, které za­ bezpečovaly obranu země proti Uhrám a Rakousku. Z hlediska polohy v terénu lze rozlišit dva typy hradišť - výšinné lokality na ostrožnách a v nivách řek nížinné, které mají oválný pů­ dorys. Oproti velkomoravským hra­ dištím postrádají tato opevněná mís­ ta většinou předhradí a i jejich roz­ loha je podstatně menší. Zpravidla se pohybuje v rozmezí 1-2 hektarů, výjimečně 3 hektarů, jsou však zná­ my i poměrně početné výšinné lo­ kality o ploše pouze do 1 hektaru. Právě na nich pak v průběhu první poloviny 13. století v řadě případů pokračuje vývoj ve formě prvních zděných hradů (Bítov, Mikulov), kdežto většina nížinných hradišť koncem 12. století zaniká. Podle do­ sud zjištěných poznatků z archeolo­ gických výzkumů lze konstatovat, že hlavním prvkem fortifikací hra­ dišť 11.-12. století byla na Moravě dřevito-hlinitá hradba. Většinou měla skořepinovou konstrukci s čel­ ní kamennou plentou, jsou dolože­ ny i hradby s dřevěnou roštovou konstrukcí a uvádí se i lehká fortifi­ kace sestávající pouze ze zemního válu a palisády. V Přerově byla zjiš­ těna hradba s vnitřní dřevěnou há­ kovou konstrukcí, která je příznač­ ná pro polské území a je archeolo­ gickým dokladem obsazení Moravy knížetem Boleslavem Chrabrým v první polovině 11. století.

Využití pravěkých a časně historických hradišť ve středověku a novověku O tom, že pravěká hradiště byla si­ tuována do poloh s výrazným forti­ 68

fikačním potenciálem, svědčí i to, že mnohdy byla tato místa využívána v pozdějších obdobích. Ve středově­ ku často v jejich areálech noví uži­ vatelé vybudovali hrady; z 250 evi­ dovaných lokalit byla takto využita celkem asi čtvrtina. Dokonce i v no­ vověké historii opevnovacích aktivit byla mnohdy pravěká hradiště vyu­ žívána, jak to například v Čechách dokládá rozšíření fortifikačních prv­ ků v období třicetileté války u hra­ diště „Češov" u Jičína nebo na Mo­ ravě snad i úpravy opevnění hradiš­ tě v Křenovicích; není vyloučeno takto pozdní datování vnějšího opevnění hradiště u Plavče. Z vojen­ ského hlediska byly pozůstatky pra­ věkých hradišť důležité dokonce ješ­ tě i pro zeměměřiče druhé poloviny 18. století, kteří proto řadu opevně­ ných lokalit zaznamenali na jednot­ livých sekcích prvního vojenského mapování našeho území.

Frekvence budování moravských hradišť Přes všechny dosud značné nejas­ nosti ve správném datování opevně­ ných lokalit lze zaznamenat určitý rytmus v jejich budování, který pa­ trně objektivně odráží historický vý­ voj. Dokonce je možno se u nich po­ kusit o porovnání s dosud zjištěnými kvantitativními trendy jejich výstav­

by v relativně dobře zkoumaných oblastech Čech. V severozápadních Čechách dosáhlo poznání výšinných lokalit vysokého stupně zásluhou Z. Smrže, v jižních Čechách pak ze­ jména díky úsilí P. Hrubého a jeho spolupracovníků. V severozápad­ ních Čechách se jich nejvíce zcela jednoznačně vyskytovalo v období mladší a pozdní doby bronzové, po­ té v pozdní době kamenné, na tře­ tím místě pak ve slovanském obdo­ bí. Naopak v jižních Čechách největ­ ší výskyt hradišť náleží halštatskému a časně laténskému období, na dru­ hém místě můžeme sledovat jejich zastoupení ve slovanském období a třetí místo zaujímají opevněné lo­ kality ze starší doby bronzové. Současný stav vědomostí o frek­ venci výskytu na moravském území podávám na základě všech v této práci uváděných lokalit, které lze alespoň přibližně datovat (233), s tím, že jde nejenom o výšinná opevněná i neopevněná sídliště, ale na rozdíl od výše uvedených dvou regionů také o hradiště v nížinných polohách. Ta však ve své většině ná­ ležejí slovanskému období. Nejvíce lokalit patří bezesporu kulturám lužických a podunajských popelnico­ vých polí z mladší a pozdní doby bronzové a halštatskému období, které využívaly 59,2 % všech poloh, CM oo

Počet výšinných lokalit jednotlivých typů v severozápadních Čechách od mladší doby kamenné do mladší doby hradištní (podle Z. Smrže)

NÁSTIN VÝVOJE

30

Míra využívání výšinných poloh v jižních Čechách od mladší doby kamenné do mladší doby hradištní (podle P. Hrubého a O. Chvojky)

Frekvence výskytu hradisek a výšinných sídlišť na Moravě a ve Slezsku (1 - mladý stupeň kultury s moravskou malovanou keramikou, 2 - kultura s nálevkovitými poháry, 3 - kultura s kandovanou keramikou, 4 -jevišovická kultura, 5 - pozdní doba kamen­ ná obecné, 6 - kultura únětická, 7 - kultura véteřovská, 8 - starší doba bronzová obecné, 9 - střední doba bronzová, 10- mladší doba bronzová, 11 - pozdní doba bronzová, 12 - mladší a pozdní doba bronzová, 13 - doba halštatská, 14 - pozdní a mladší doba bronzová a doba halštatská obecné, 15 - časná doba laténská, 16 - pozdní doba laténská, 17- doba stéhování národů, 18- starší doba hradištní, 19 - střední doba hradišt­ ní, 20 - mladší a pozdní doba hradištní, 21 - doba hradištní obecné)

poté následuje skupina lokalit z pozdní doby kamenné, představu­ jící 43,8 % všech poloh, a hradiště

slovanského období, známá ze 27,5 % poloh. Pokud budeme sledo­ vat podrobněji strukturu těchto tří

početně nejvíce zastoupených sku­ pin, pak lze konstatovat, že největší počet lokalit náleží jednoznačně halštatskému období (89), na druhém místě jsou lokality z pozdní doby bronzové (60). V období pozdní do­ by kamenné převládají sice lokality jevišovické kultury (47), právě u nich však lze předpokládat, že se nepodařilo vždy nálezový materiál správně zařadit a také je zde největ­ ší počet lokalit (21) dosud blíže kul­ turně neurčitelných. V období slo­ vanském je možno sledovat největší nárůst počtu lokalit v mladší době hradištní (40). Přitom je velmi prav­ děpodobné, že právě tomuto časo­ vému úseku by mohla náležet i ně­ která malá, dosud nedatovaná hra­ diště (Bystřice pod Lopeníkem, Ko­ šíky, Rudka). U většiny lokalit je také možno konstatovat jejich opakované využí­ vání ve více časových obdobích, jed­ norázově byla osídlena a opevněna pouze asi jedna třetina poloh. Bližší informace k tomuto údaji jsou sa­ mozřejmě poplatné stavu výzkumu, zdá se však, že značná část těchto monokulturních lokalit náleží pozd­ ní době kamenné, starší době bron­ zové a mladší době hradištní. Také polohy nížinných velkomoravských hradišť, často sice ve starších obdo­ bích osídlené, nebyly pravděpodob­ ně dříve fortifikovány. Většina loka­ lit byla ovšem umístěna v polohách, které měly zjevně vysoký obranný potenciál, a byly proto osídleny opa­ kovaně. Podle současných vědo­ mostí lze dokonce konstatovat, že známe 17 lokalit, které byly osídle­ ny ve více než pěti časových obdo­ bích. Jde samozřejmě o hradiště po­ měrně intenzivně zkoumaná, jako jsou „Zelená hora" u Radslavic, „Staré Zámky" u Líšně, „Hrad" ve Znojmě, „Starý Zámek" u Jevišovic, či „Hradisko" u Kramolína. Největší frekvence osídlení je zaznamenána na hradišti u Křepic, z něhož doklá­ dají nálezy osídlení dokonce z jede­ nácti časových období.

69

VYBRANÁ LITERATURA

VYBRANÁ LITERATURA KE STUDIU MORAVSKÝCH A SLEZSKÝCH HRADIŠŤ

Obecná problematika opevněných sídlišť Bóhm, J. 1940: 0 výzkum našich hradisek, Zprávy památ­ kové péče IV, 19-20, 40-42. Bóhm, J. 1946: Naše nejstarší města, Praha. Červinka, I. L.1896: Pravěká hradiska na Moravě, Kroměnz. Filip, J. 1949: Stavební ráz pravěkých hradišť, in: Cestami umění, Sborník A. Matěj čka, Praha, 31-35. Nekvasil, J. 1991: Diskusní poznámky k problematice mo­ ravských hradisek středo dunajské lužické kultury, Arche­ ologické rozhledy Lili, 455-468. Podhorský, V. a kol. 1993: Pravěké dějiny Moravy, Brno. Semerád, A. 1936: Stereofotogrametrické vyměřování hra­ diska Obřany, in: Zprávy veřejné služby technické, 633-636. Smrž, Z. 1991: Výšinné lokality mladší doby kamenné až ra­ ného středověku v severozápadních Čechách, Archeologic­ ké rozhledy XLIII, 63-89. Stana, Č. 1999: Poznámky k vývoji střediskových sídel na Moravě v pravěku a v časné době dějinné, in: Centrum i zapl^cze we wcz^snošredniowiecznej Europie Šródkowej, Wroclaw, 77-95. Šimek, E. 1948: Kdy vznikala hradiště, Z dávných věků I, 127-131. Šimek, E. 1949: Soupisný výzkum moravských hradišť, Z dávných věků II, 237-238. Turek, R. 1946: Původní podoba staročeských valů, Obzor prehistorický Xm, 1946, 12-16. Venci, S. 1983: K problematice fortifikací v archeologii, Ar­ cheologické rozhledy XXXV, 284-315. Venci, S. 1984: Otázky poznání vojenství v archeologii, Pra­ ha. Venci, S. 1997: K problému počátků pravěkých fortifikací, Sborník prací Filosofické fakulty brněnské university M 2, 29-39. Letecká a geofyzikální prospekce opevněných sídlišť Bálek, M. - Hašek, V. 1991: Výsledky použití letecké a archeogeofyzikálníprospekce při výzkumu neolitického sídliště u Vedrovic, Časopis moravského muzea LXXVI, 31-39. Bálek, M. - Hašek, V. 1996: Přínos letecké a geofyzikální prospekce pro poznání nových výšinných opevněných sídlišť na jižní Moravě, Jižní Morava 32, 7-26.

Bálek, M. - Hašek, V. - Měřínský, Z. - Segeth, K. 1986: Metodický přínos kombinace letecké prospekce a geofyzikál­ ních metod při archeologickém výzkumu na Moravě, Ar­

cheologické rozhledy XXXVIII, 550-574. Hašek, V. - Kovárník, J. 1996: Letecká a geofyzikální pro­ spekce při výzkumu pravěkých kruhových příkopů na Mo­ ravě, Sborník prací Filosofické fakulty brněnské uni­

70

versity M 1, 57-79. Hašek, V. - Měřínský, Z. 1991: Geofyzikální metody v ar­ cheologii na Moravě, Brno 1991. / Křivánek, R. 2000: Způsoby využití geofyzikálních měření jako metody průzkumu hradišť, Archeologie ve střed­ ních Čechách 4, 489-503.

Vývoj moravských a slezských hradišť v jednotli­ vých obdobích Brachmann, H.-J. 1993: Der frůhmittelalterliché Befestigungsbau in Mitteleuropa, Berlin. Červinka, I. L.1928: Slované na Moravě a říše Velkomorav­ ská, Brno. Čižmář, Z. - Čižmář, M. - Lisá, L. 2004: Současný stav po­ znání opevnění osady kultury s moravskou malovanou ke­ ramikou v Hlubokých Mašůvkách, okr. Znojmo, in: Otáz­

ky neolitu a eneolitu našich zemí 2003, Praha, 365-384. Dohnal, V. 1988: Opevněná sídliště z doby popelnicových po­ lina Moravě, Studie muzea Kroměřížska '88. Koštuřík, P. 1983-84: Befestigte Ansiedlungen der MBKKultur in Máhren, Mitteilungen der Osterreichischen Arbeitsgemeinschaft fůr Ur- und Frůhgeschichte XXXIII-XXXIV, 89-110. Kouřil, P. 1994: Slovanské osídlení českého Slezska, Brno Český Těšín. Kouřil, P. 1998: Frůhmittelalterliche Befestigungen in Schlesien und Nordmáhren, in: Frůhmittelalterlicher Burgenbau in Mattel- und Osteuropa, Bonn, 349-358. Měřínský, Z. 2002: České země od příchodu Slovanů po Vel­ kou Moravu I., Praha. Nekvasil, J.1982: Bemerkungen zu den Burgwállen der Lausitzer Kultur in Máhren, in: Beitráge zum bronzezeitlichen Burgenbau in Mitteleuropa, Berlin - Nitra, 311-330. Nekvasil, J. 1990: Hradisko lužické kultury na Holém kopci u Buchlovic, in: Pravěké a slovanské osídlení Moravy, Brno, 165-195. Podhorský, V. 1970: Jihomoravská halštatská sídliště - I, Sborník prací Filosofické fakulty brněnské university XIX, E 15, 7-102. Podhorský, V. 1972: Jihomoravská halštatská sídliště - II, Sborník prací Filosofické fakulty brněnské university XXI, E 17, 5-54. Podhorský, V. a kol., Pravěké dějiny Moravy, Brno 1993. Podborský, V. a kol., Pravěká sociokultovní architektura na Moravě, Brno 1999. Procházka, R. 1990: Charakteristika opevňovacích kon­ strukcí předvelkomoravských a velkomoravských hradišť na Moravě, Pravěké a slovanské osídlení Moravy, Brno,

288-306.

VYBRANÁ LITERATURA

Procházka, R. 1993: K vývoji a funkčnímu rozvrstvení hra­ dů 11.-12. stol, na Moravě, in: Lokálně ošródki wřadzy paňstwowej w XI-XIII wieku w Europie Šródkowo-Wschodniej, Wroclaw, 110-141. Procházka, R. 1998: Zur Konstruktům der Wehrmauern der slawischen Burgwdlle in Mahren im 8. bis 12.113. Jahrhundert, in: Frúhmittelalterlicher Burgenbau in Mit-

tel- und Osteuropa. Bonn, 363-370. Rakovský, I. 1990: Zur Problematik der aneolithischen Hohensiedlungen in Mahren, Jahresschrift fúr mitteldeutsche Vorgeschichte 73, 149-157. Salaš, M. 1987: Zur Frage der jungbronzezeitlichen Hóhensiedlungen in Sůdmahren, in: Die Urnenfelderkulturen Mitteleuropas. Praha, 277-286. Stana, Č. 1985: Máhrische Burgwdlle im 9. Jahrhundert, in: Die Bayern und ihre Nachbarn n, Wien, 157-200. Staňa, Č. 1996: Archdologische Erforschung mdhrischer

in: Fruhmittelalterliche Machtzentren in Mitteleuropa - mehrjáhrige Grabungen und ihre Auswertung, Brno, 275-278. Stuchlík, S.1985: Výšinnd sídliště únětické kultury na Mo­ ravě, in: Frúhbronzezeitliche befestigte Siedlungen in Mitteleuropa, Kraków, 129-142. Stuchlíková, J. 1982: Zur problematik der Burgwdlle der alteren Bronzezeit in Mahren, in: Beitráge zum bronzezeitlichen Burgenbau in Mitteleuropa. Berlin - Nitra, 389-399. Tejral, J. 1999: Zum Stand der archaologischen Porschung Hbhenburgwdlle,

uber den romischen militarischen Eingriff in Gebieten nordlich derDonau, Přehled výzkumů 39 (1995- 1996),

81-164. Zápotocký, M. 2000: Cimburk und die Hohensiedlungen des frůhen und dlteren Áneololithikums in Bohmen, Pa­ mátky archeologické - Supplementum 12, Praha.

71

CHRONOLOGICKÁ TABULKA

CHRONOLOGICKÁ TABULKA PRAVĚKU A RANÉHO STŘEDOVĚKU NA MORAVĚ A VE SLEZSKU Doba

Severní Morava a Slezsko

Jižní Morava

Data -2000

kultura zvoncovitých pohárů

kultura se šňůrovou keramikou

-2300

-2400

jevišovická kultura bošácká skupina

POZDNÍ DOBA KAMENNÁ

-2600

kultura s kanelovanou keramikou

-3000

kultura nálevkovitých pohárů

-3800

jordanovská skupina

-4000

kultura s moravskou malovanou keramikou

------------------MLADŠÍ DOBA KAMENNÁ

-4700

kultura s vypíchanou keramikou

-5000

kultura s lineární keramikou

-5700

STARŠÍ DOBA KAMENNÁ

72

CHRONOLOGICKÁ TABULKA

CHRONOLOGICKÁ TABULKA PRAVĚKU A RANÉHO STŘEDOVĚKU NA MORAVĚ A VE SLEZSKU Doba

Severní Morava a Slezsko

Jižní Morava

Data

NOVOVĚK 1500 STŘEDOVĚK

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------pozdní doba hradištní ------------------------------------------------------------------------1200

1250

mladší doba hradištní DOBA HRADIŠTNÍ

----------------------------------------------------------------------------------------------------------střední doba hradištní -------------------------------------------------------------------------

800

starší doba hradištní ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

doba stěhování národů -------------------------------------------------------------------------

950

600

400

doba římská 0

DOBA ŽELEZNÁ

doba laténská ------------------------------------------------------------------------------------------------------------

-400

doba halštatská

horákovská kultura

platěnická kultura

-750

popelnicová pole středodunajskálužická

podolská fáze lužická fáze velatická fáze slezskáfáze ----------------------------------------------------------------------------------------------------------DOBA BRONZOVÁ

-1000 -1250

středodunajská mohylová kultura -1450 věteřovská kultura

-1550

únětická kultura -1900 protoúnětická kultura

-2000

73

ÚVOD K ENCYKLOPEDICKÉ ČÁSTI__________________________________________________

ÚVOD K ENCYKLOPEDICKÉ ČÁSTI

V následujícím soupisu jsou hradiště a výšinná sídliště řazena abecedně (počínaje písmenem B) podle katastrál­ ních území, na nichž se skutečně nalézají. Na ty lokality, které jsou v dosavadní literatuře známy pod jinými ka­ tastry či pod již vžitými názvy, upozorňuje čtenáře v soupise odkaz. Výjimkou jsou lokality v oblasti Drahanské vr­ choviny, nalézající se dnes na uměle vytvořeném katastrálním území vojenského újezdu Březina, jež uvádím pod označením původních katastrů obcí. Za názvem katastrálního území je uvedeno označení kraje v rámci platného správního členění České republiky a pro snazší orientaci i okres v územním rozsahu platném do konce roku 2002. Připojeno je i číslo mapového listu v měřítku 1:10 000, zkratka ZM znamená „základní mapa". Přestože již vyda­ ná encyklopedie českých hradišť zahrnula i několik lokalit na území okresu Svitavy, které však leží již na historic­ ky moravském území, v zájmu úplnosti je uvádím v soupise znovu, navíc pak i jednu moravskou lokalitu, nachá­ zející se dnes na území Jihočeského kraje. První částí každého hesla je základní charakteristika lokality, a to její poloha v rámci geomorfologického členě­ ní (podle mapy Regionální členění reliéfu ČR, editor T. Czudek, Brno 1973), umístění v terénu, vztah k vodním to­ kům, popis půdorysu objektu a jeho fortifikačních prvků. Zmíněn je i současný stav lokality. V další části je podá­ na stručná historie dosavadního výzkumu lokality a jeho přibližné kulturní nebo časové zařazení. Pro lepší orien­ taci ve sledu archeologických kultur a jejich absolutního datování je na závěr úvodních kapitol připojeno chrono­ logické schéma pravěkého a časně historického vývoje na Moravě a ve Slezsku. Následuje i údaj o umístění získaných nálezů, s tím, že vzhledem k mnohdy značné roztroušenosti nálezů v řadě muzejních sbírek a přede­ vším k jejich stálým přesunům nemusí být zcela přesný. Názvy muzeí jsem vzhledem k jejich častým změnám vět­ šinou ponechal pouze ve zkrácené podobě. Závěrečnou část hesla tvoří seznam literatury, kde jsem se většinou snažil podat pokud možno vyčerpávající bibliografii každého objektu. Pouze výjimečně, u lokalit s opravdu znač­ ně početnými publikovanými odkazy, jako např. u keltského oppida „Staré Hradisko" u Malého Hradiska nebo vel­ komoravských center Mikulčic, „Pohanská" u Břeclavi a Starého Města, jsem uvedl pouze významná díla původ­ ní, byť dnes již antikvovaná, a práce sumarizující, podávající vyčerpávající bibliografii. Vzhledem k charakteru předložené práce uvádím i odkazy na několik již vydaných encyklopedických publikací (K. Sklenář a kol., Arche­ ologické památky. Čechy, Morava a Slezsko. Průvodce, Opava 1993; K. Sklenář - Z. Sklenářová - M. Slabina, Encyklope­ die pravěku v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Praha 2002; M. Lutovský, Encyklopedie slovanské archeologie v Čechách, na Moravě ave Slezsku, Praha 2001; M. Plaček, Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí, Praha 2001). Obrazové přílohy jsem většinou převzal z publikovaných prací, v menší míře pak pocházejí z archivů Archeo­ logického ústavu AV ČR v Brně, Archeologického ústavu AV ČR v Praze, Moravského zemského muzea v Brně a Slezského muzea v Opavě. Mé poděkování za jejich zpřístupnění náleží příslušným pracovníkům těchto institu­ cí, jakož i mnoha dalším kolegům za pomoc při upřesňování údajů o jednotlivých lokalitách. V průběhu dosavad­ ního terénního průzkumu opevněných lokalit byla samozřejmě pořizována i početná fotografická dokumentace; v předložené práci jsem ji však pro nedostatek místa omezil na minimum, a naopak použil ve velké míře letecké snímky M. Bálka, podávající dosud neznámé a současně i objevné pohledy na moravská hradiště. Poznámka k označování opevněných lokalit Pro opevněné lokality se na našem území běžně užívají termíny hradiště nebo hradisko. Až v novější době zavedli čeští archeologové pojmy opevněné výšinné sídliště a neopevněné výšinné sídliště. Samozřejmě nelze vyloučit, že někte­ ré lokality na strategických a z hlediska obrany příhodných terénních polohách nebyly opravdu původně opev­ něny, nicméně u většiny je nutno fortifikaci alespoň předpokládat; pouze výzkum pak může v tomto směru roz­ hodnout. Používaný termín výšinné sídliště tedy vyjadřuje spíše nedostatečnou úroveň archeologického poznání. V české archeologické terminologii se odedávna běžně používá termínu hradiště pro označení dnešního archeo­ logického objektu. Existují dokonce i doklady z dobových časně historických pramenů: poprvé použil termínu hra­ diště ve smyslu opuštěného opevněného místa již jeden ruský letopisec o Kyjevci nad Dunajem a u Dalimila zna­ menalo hradiště jednak opuštěný hrad, jednak místo vhodné pro stavbu hradu. Někteří starší čeští archeologové termínem hradisko označovali časně středověká opevněná sídliště v době jejich existence, v současné době se však tyto objekty nazývají běžně jako raně středověké hrady. Nicméně termín hradiště je v českém prostředí naprosto běž­ ný a je ho možno sledovat hluboko do minulosti v toponymních názvech lokalit, označujících opevněné místo. Naopak na moravském území mezi plejádou různých místních názvů lokalit spojených s jejich obrannou úlo­ hou („Hradišťko", „Hrad", „Hrádek", „Valy", „Kolo", „Okrouhlice", „Stráž") naprosto převládá toponymum „Hra­ disko". A tak se ani nelze divit, že v moravské archeologii již od samých jejích počátků byl pro označení opevně­ 74

ÚVOD K ENCYKLOPEDICKÉ ČÁSTI

né lokality užíván běžně pojem hradisko, na rozdíl od českého termínu hradiště. Toto rozdílné označování, mající nepochybně svůj původ v odlišném jazykovém prostředí, běžně existuje i v současné době. Pravda ovšem je, že mladší generace moravských archeologů oba termíny užívá, aniž by jim přikládala odlišný význam; slovo hradiště pak používají hlavně ti, kteří se zabývají časně středověkým obdobím. Nutno také podotknout, že již významný představitel první archeologické generace na Moravě J. Knies důsledně ve svých pracích pracoval s termínem hra­ diště; přitom se narodil na Moravě a celý svůj život zde i působil. Je tedy možno konstatovat, že označování opevněných míst jako hradiště či hradisko nemá většinou významo­ vou odlišnost, ale jde pouze o odlišnost jazykovou, charakteristickou především pro moravské území. Osobně ne­ přikládám této rozdílnosti větší význam, a i když termín hradisko používám v hovorové i psané podobě, v zájmu formálního sjednocení publikační řady jsem přistoupil v této knize k důslednému užití termínu hradiště. Přesto však věřím, že i moravští čtenáři v této publikaci o hradištích na Moravě a ve Slezsku „naleznou" svá hradiska.

75

76

PRAVĚKÁ A RANĚ STŘEDOVĚKÁ HRADIŠTĚ NA MORAVĚ A VE SLEZSKU

(SLOVNÍK LOKALIT B - Ž )

77

BÍLOVICE

BÁNOV (Zlínský kraj, okres Uher­ ské Hradiště, ZM 1:10 000, list 35-12-01) - lokalita v severní části intravilánu obce, v oblasti Bílých Karpat. Leží na skalnaté ostrožně (asi 300 m n. m.) o velikosti asi 60 60 metrů, která je výběžkem před­ hůří Bílých Karpat. Stopy po pravě­ kém opevnění nebyly zjištěny, ne­ boť celý areál byl přeměněn stavbou středověkého hradu. Místo je dnes částečně zastavěno, částečně odtěže­ no kamenolomem. Jako pravěké hradiště uváděli koncem 19. století lokalitu již J. Ku­ čera a I. L. Červinka. Teprve v roce 1943 zde však J. Poulík provedl zá­ chranný výzkum, kterým zjistil kro­ mě pozůstatků středověkého hradu také doklady osídlení kultury bošácké z pozdní doby kamenné a kultu­ ry věteřovské ze starší doby bronzo­ vé. Dalšími výzkumy Jana Pavelčíka z let 1948 a 1951 a Jiřího Pavelčíka z roku 1960 se poznatky o osídlení lokality podařilo dále doplnit a pře­ devším doložit opevnění ze starší doby bronzové v podobě 4 metry ši­ rokého příkopu o hloubce více než 2 metry. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea v Uherském Brodě. Literatura: Pavelčík 1952; Pavelčík 1961; Pavelčík 1962; Tihelka 1962, 10—15; Pavelčík 1970; Stuchlíková 1982, 400; Plaček 2001, 89-90; Sklenář Sklenářová - Slabina 2002, 24.

BEZKOV 1 (Jihomoravský kraj, okres Znojmo, ZM 1:10 000, list 33-22-25) - lokalita „Skalka" vzdá­ lená asi 0,7 kilometru severový­ chodně od středu obce, v oblasti Znojemské pahorkatiny. Leží na vý­ razném ostrohu nad meandrem Gránického potoka, v nadmořské výši 370-380 metrů. Hradiště má oválný půdorys o rozměrech asi 60 150 metrů, k vodnímu toku spadá příkrými skalnatými svahy s převý­ šením asi 20-30 metrů a na přístup­

né východní straně je opevněno mělkým příkopem. Místo je zalesně­ no. Terénní prospekcí v letech 1995-2003 získal M. Vokáč z lokali­ ty nálezy kultury s moravskou ma­ lovanou keramikou mladší doby ka­ menné, kultury jevišovické z pozdní doby kamenné a snad kultury horákovské z doby halštatské. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea ve Znojmě. Literatura: Vokáč2004,258-259, obr. 6.

BEZKOV 2 (Jihomoravský kraj, okres Znojmo, ZM 1:10 000, list 33-22-25) - lokalita v trati „Smoha", asi 1,2 kilometru severozápad­ ně od středu obce, v oblasti Znojem­ ské pahorkatiny. Leží na malém nevýrazném ostrohu nad levým břehem bezejmenného potoka, v nadmořské výši asi 380 metrů. Hradiště má oválný půdorys o prů­ měru asi 70 metrů a je opevněno asi 2 metry vysokým válem s kamen­ nou destrukcí na povrchu, před nímž probíhá příkop. Místo je zales­ něno. Lokalitu stručně zmínil dosud pouze V. Podhorský, který ji v roce 1963 navštívil. Podle něho by sice mohlo jít spíše o opevnění středově­ kého stáří, sondáží však získal nepo­ četný materiál patrně z pozdní doby kamenné. Nálezy jsou uloženy v Ústavu ar­ cheologie a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v BrV ne. Literatura: Podhorský 1965,135, obr. 1. BÍLAVSKO (Zlínský kraj, okres Kroměříž, ZM 1:10 000, list 25-13-25) - lokalita ležící asi 0,7 ki­ lometru jihovýchodně od středu ob­ ce, v oblasti Kelčské pahorkatiny, která je součástí Podbeskydské pa­ horkatiny. Nachází se na výrazném kopci „Chlum" o nadmořské výši asi 418 metrů, který je na východě spo­

jen s hřebenem. Pravěké opevnění není dochováno, neboť na lokalitě stojí zřícenina středověkého hradu, který délkou asi 215 metrů a celko­ vou zastavěnou plochou asi 1 hektar náleží k největším na Moravě. Místo je zalesněno. Na přítomnost pravěké keramiky kultury s moravskou malovanou ke­ ramikou z mladší doby kamenné, slezské fáze kultury lužických popel­ nicových polí a platěnické kultury doby halštatské upozornil teprve na základě výsledků výzkumu středo­ věkého hradu v roce 1992 J. Ko­ houtek. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea v Kroměříži. Literatura: Kohoutek 1992, 264, obr. 5:1—5; Plaček 2001, 264-265.

BÍLOVICE (Jihomoravský kraj, okres Prostějov, ZM 1:10 000, list 24-23-05) - lokalita „Hrad" vzdále­ ná asi 4 kilometry severozápadně od středu obce, v oblasti Konické vr­ choviny, která je součástí Drahanské vrchoviny. Leží na ostrožně nad pra­ vým břehem toku Romže, v nad­ mořské výši asi 335 metrů. Největší převýšení (asi 60 metrů) má severo­ východní svah nad Romží, nad údo­ lím s bezejmennou vodotečí na jiho­ západním obvodu činí tento rozměr přibližně 30 metrů. Hradiště má oválný půdorys o rozloze zhruba 1,5 hektaru a je od jihovýchodu, v mís­ tech nej snadnějšího přístupu, opev­ něno vysokým válem a příkopem. Lokalita je zalesněna. První nálezy z hradiště získali stu­ denti z Bílovic F. Hanák, F. Odstrčil a J. Stavěl v roce 1884 a 1885, v ro­ ce 1898 zde kopal I. L. Červinka, o rok později společně s A. Gottwal­ dem. Ten na bílovickém hradišti uskutečnil výzkum společně s K. Dobešem v roce 1924. V roce 1983 provedl M. Šmíd drobný ověřovací výzkum v prostoru mezi severový­ chodním a jihozápadním ramenem

79

BÍLOVICE NAD SVITAVOU

Bílovice. Pohled na výzkum opevnění v roce 2001. V popředí kamenná čelní zed hradby s nově vsazeným dřevěným kůlem v líci

vnějšího příkopu. V roce 2001 byl uskutečněn výzkum válu a části vnitřního příkopu, přičemž byly zjiš­ těny pozůstatky dvou fází hradby, z nichž jedna měla kamennou čelní zeď, zpevněnou svislými dřevěnými kůly. Na lokalitě bylo zjištěno osídle­ ní kultury s moravskou malovanou keramikou z mladší doby kamenné, kultury nálevkovitých pohárů z po­ zdní doby kamenné a sporadicky i kultury platěnické z doby halštatské. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách Moravského zemského muzea v Br­ ně, muzea v Olomouci a muzea v Prostějově. Literatura: Houdek 1884, 54; Červinka

na ostrožně spadající příkrými svahy až skalnatými srázy do údolí řeky Svitavy a jejích dvou malých levo­ břežních přítoků. Převýšení nad hla­ dinou řeky činí kolem 30 metrů

a pouze na východní straně je loka­ lita spojena 15 metrů širokou šíjí s okolním masivem. Po obvodě ost­ rožny o rozloze 1,5 hektaru a při­ bližně trojúhelníkovitého tvaru o stranách asi 190 150 150 met­ rů se viditelné stopy opevnění nedo­ chovaly. Pouze ve východní části lo­ kality je v nej užším místě na sever­ ním úbočí šíje zřetelná deprese, kte­ rá by mohla být pozůstatkem příkopu. Tomu by nasvědčovalo také pozorování F. Koudelky: „U zvláštní úžiny temene Hradiska jest místo, kde půda popelem a uhlím na černo hluboko zbarvená, obsahuje úlomky hlíny na červeno vypálené." V prostoru lokality se na­ cházejí rodinné domy a zahrady. V roce 1880 a v několika následu­ jících letech zde získával nálezy kul­ tury s moravskou malovanou kera­ mikou z mladší doby kamenné a jevišovické kultury z pozdní doby ka­ menné F. Koudelka, který lokalitu roku 1885 uvedl do literatury. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách Moravského zemského muzea v Br­ ně.

1896, 43; Červinka 1900, 33-35; Gott­ wald 1904; Gottwald 1924, 29; Gott­ wald 1930a, 11; Gottwald 1931, 35; Gottwald 1937; Koštuřík 1983-84, 93; Šmíd 1984; Sklenář - Sklenářová - Sla­ bina 2002, 28; Šmíd 2003, 49-50.

BÍLOVICE NAD SVITAVOU (Ji­ homoravský kraj, okres Brno-venkov, ZM 1:10 000, list 2^41-16) lokalita na východním okraji intravilánu obce, v trati „Hradisko", v ji­ hovýchodní části Adamovské vrcho­ viny, která je součástí Drahanské vr­ choviny. Leží přibližně 255 m n. m.,

80

Bílovice nad Svitavou. Půdorys lokality na indikační skice z roku 1826

BISKUPICE 1

Bílovice nad Svitavou. Letecký pohled na lokalitu od severu (1988)

Literatura: Koudelka 1885, 85-87; Čer­ vinka 1896,25; Červinka 1902, 69; Belcredi a kol 1989, 39, 66; Sklenář - Skle­ nářová - Slabina 2002, 28.

BISKUPICE 1 (Pardubický kraj, okres Svitavy, ZM 1:10 000, list 24-21-07) - lokalita ležící v nad­ mořské výši asi 460 metrů asi 0,5 ki­ lometru jihovýchodně od středu ob­ ce, v oblasti Konické vrchoviny, kte­ rá je součástí Drahanské vrchoviny. Hradiště o rozloze cca 0,7 hektaru v poloze „Hrubé kolo" se nachází na ostrožně s příkrými svahy. Z přístup­ né východní strany je opevněno vá­ lem s příkopem, na ostatním obvo­ du jsou patrné stopy opevnění. Lo­ kalita je zalesněna. Hradiště zveřejnil poprvé v roce 1948 J. Mackerle, který podal jeho plánek a datoval je do platěnické kultury doby halštatské. V roce 1975 ho popsal Z. Smrž, roku 1998

byly sběrem získány pravěké střepy, náležející snad kultuře popelnico­ vých polí. M. Plaček v roce 2001 si­ ce nevylučoval pravěký původ loka­ lity, opevnění však považoval za středověké sídlo. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea v Olomouci a muzea v Hrad­

ci Králové; předměty původně umístěné v muzeu v Jevíčku jsou v současné době nezvěstné. Literatura: Mackerle 1948, nestránkováno, tabulka; Smrž - Strof 1973, 59-60, tabulka 4:3; Smrž 1975, 38, ta­ bulka 20; Dohnal 1988, 24; Plaček 2001, 96-97, obr. 177; Vích 2001; Skle­

Biskupice 1. Půdorysný plán lokality podle J. Mackerla (1) a M. Plačka (2)

81

BISKUPICE 2 nář - Sklenářová - Slabina 2002, 29; Čtverák - Lutovský - Slabina - Smejtek 2003, 39.

BISKUPICE 2 (Pardubický kraj, okres Svitavy, ZM 1:10 000, list 24—21-07) - lokalita vzdálená asi 1,7 kilometru severovýchodně od středu obce, v oblasti Konické vr­ choviny, která je součástí Drahanské vrchoviny. Leží na ostrožně v nad­ mořské výši asi 450 metrů, nacháze­ jící se nad údolím toku Nectavy. Z jižní a západní strany je vymezena údolími jejích dvou levobřežních přítoků a má převýšení asi 90 met­ rů. Hradiště zaujímá oválný půdorys o rozloze asi 1 hektaru, po obvodě je opevněno nevýrazným válem a na nejpřístupnější jihozápadní straně se na úzké šíji nachází asi 4 metry vy­ soký val, před nímž probíhá příkop. Místo je zalesněno.

Lokalita je sice poměrně dlouho známa, dlouho se z ní však nedařilo získat žádné datovatelné nálezy. Pouze D. Vích spolu s P. Šlézarem objevili roku 2000 povrchovou pro­ spekcí tuhové keramické zlomky nádob, snad mladohradištního stáří. Teprve pomocí detektoru kovů zís­ kali M. a J. Kejzlarové v roce 2003 menší soubor železných nálezů a minci Štěpána L, které datují loka­ litu do mladší doby hradištní, a to do průběhu 11. století. Nálezy jsou uloženy v soukromé sbírce M. a J. Kejzlarů v Jevíčku. Literatura: nepublikováno.

BÍTOV (Jihomoravský kraj, okres Znojmo, ZM 1:10 000, list 33-22-11) - lokalita vzdálená asi 2,2 kilometru jihovýchodně od stře­ du obce, v oblasti Bítovské pahorka­ tiny. Leží na ostrožně se skalnatými

Biskupice 1. Letecký pohled na hradiště od jihozápadu (2001)

82

srázy nad pravým břehem toku Želetavky, nedaleko jejího ústí do řeky Dyje, v nadmořské výši asi 400 met­ rů. Ostrožna o délce asi 300 metrů se nad vodním tokem vyvyšuje zhruba o 50 metrů a pouze na vý­ chodní straně je spojena s okolním terénem. Archeologicky byl doložen přibližný rozsah slovanského hradiš­ tě a zjištěn opevňovací příkop na zá­ padním obvodu. Místo bylo později zastavěno středověkým hradem. Lokalita je datována podle píse­ mných zpráv z průběhu 11. a 12. století. Teprve v průběhu let 1987 až 1988 však bylo na třech místech je­ jího areálu zjištěno slovanské osídle­ ní ze střední doby hradištní z období 10. století a z mladší doby hradištní, z průběhu 11.-12. století. Na západ­ ním obvodu byl výzkumem zachy­ cen příkop, datovaný do mladší do­ by hradištní.

BLUClNA

Bítov. Letecký pohled na hradiště od západu (2003)

Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea ve Znojmě. Literatura: Měřínský - Plaček 1989,

ší osou dlouhou 110-120 metrů. Na delší severozápadní straně se na je­ ho obvodu a na svahu nacházejí dvě

poměrně mohutné terénní terasy, z nichž v obvodové bylo výzkumem ověřeno opevnění, sestávající z pří-

229-230; Kundera - Měřínský 1990, 68; Kundera-Měřínský 1991, 56;Měřínský - Zumpfe 1993; Peška - Unger 1994, 3; Plaček 2001, 97-101.

BLUČINA (Jihomoravský kraj, okres Brno-venkov, ZM 1:10 000, list 24-34-25) - lokalita vzdálená asi 1,4 kilometru jihozápadně od středu obce, v poloze „Cezavy". Leží v nad­ mořské výšce okolo 250 metrů, na protáhle oválném návrší se značně skloněnými svahy, které je severním výběžkem „Výhonu" - nejvyššího bodu Dyjsko-svrateckého úvalu. Převýšení nad nivou Litavy a Svrat­ ky činí přes 70 metrů, rozloha asi 3,6 hektaru. Hradiště má oválný, mírně prohnutý tvar s delší osou ve směru severovýchod - jihozápad o délce přibližně 380 metrů a s krat­

Blučina. Pohled na hradiště od jihu

83

BLUČINA

Blučina. Půdorysný plán lokality (podle M. Salaše)

Blučina. Pohled na opevňovací příkop s kamennou destrukcí hradby

84

kopu o šíři 8-11 metrů a hloubce 2,5 metru a mohutné kamenné de­ strukce, pocházející z hradby. Opev­ nění téhož charakteru bylo odkryvy zjištěno i na jihovýchodním a ze­ jména v délce 55 metrů na východ­ ním obvodu lokality. Průběh opev­ nění dosvědčilo i geofyzikální měře­ ní. V současnosti se na lokalitě na­ cházejí vinohrady a sady. První nálezy zde při drobných vý­ zkumných pracích prováděných od roku 1940 učinil J. Dezort, v roce 1944 zde uskutečnil sondážní práce J. Poulík. Na základě jeho výzkumu konstatoval roku 1946 K. Tihelka, že na lokalitě byly zjištěny zbytky válu a zasutý příkop. V letech 1948-60 prováděl na lokalitě syste­ matický výzkum K. Tihelka, na nějž navázal v letech 1983-91 M. Salaš; bylo zjištěno osídlení únětické kul­ tury a věteřovské kultury ze starší doby bronzové, velatické fáze kultu­ ry středodunajských popelnicových polí z mladší doby bronzové a v menší míře i horákovské kultury z doby halštatské. Výzkum K. Tihelky doložil opevnění tvořené příko­ pem 5-6 metrů širokým a hlubo­ kým 5 metrů, za nímž se nacházelo těleso hradby o šířce 3-4 metrů, kte­ rá soudě podle destrukce v příkopu měla kamennou konstrukci. M. Sa­ laš prozkoumal na jiném místě obli 1 V V Z V* V/V vodu dva souběžně příkopy o sir­ kách 4-5 metrů a 5-6 metrů, hlubo­ ké asi 2,5 metru, pozůstatky hradby však nezjistil. Toto obvodové opev­ nění je datováno do věteřovské kul­ tury, nicméně v zásypu příkopu by­ ly nalezeny zmasakrované lidské kostry, které podle nálezů náležely velatické fázi kultury středodunaj­ ských popelnicových polí kultury z mladší doby bronzové. Opevnění z tohoto období v podobě příkopu bylo však zjištěno na svahu hluboko pod vrcholem, takže podobu a veli­ kost případného hradiště velatické fáze nedovedeme dosud přesněji stanovit. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách Moravského zemského muzea v Br­ ně a muzea v Ivančicích. Literatura: Tihelka 1946, 55; Tihelka 1952; Tihelka 1957a; Tihelka 1958a; Ti-

B O RK O VANY 1

Blučina. Pohled na kamennou destrukci hradby helka 1958b; Tihelka 1959; Tihelka 1962, 17-52; Tihelka - Hank 1949; Ti­ helka - Hank 1957; Stuchlíková 1982, 400; Salaš 1986; Salaš 1987a; Belcredi a kol. 1989, 96; Salaš 1989a; Salaš 1989b; Salaš 1989c; Geislerová - Salaš 1989; Salaš 1990a; Salaš 1990b; Salaš 1991; Salaš 1993a; Salaš 1993b; Salaš 1997; Sklenář - Sklenářová - Slabina 2002, 29-30.

BOHUSLAVICE (Jihomoravský kraj, okres Hodonín, ZM 1:10 000, list 24-44-17) - lokalita vzdálená asi 2,5 kilometru jižně od středu obce, v prostoru západního okraje Chřibů, v poloze „Hradisko" (313 m n. m.). Leží na protáhlém hřebenu obtéka­ ném z východní strany Jestřabickým potokem a ze západní strany Kyjovkou, které se jižně pod hřebenem stékají. V nejvyšší části hřebene je na severní straně hradiště v délce přibližně 250 metrů přepaženo asi čtyři metry vysokým válem a příko­ pem, uprostřed něhož se nachází patrně původní vchod s dovnitř za­ lomenými křídly. Na bočních stra­

Bohuslavice. Půdorysný plán lokality (podle V. Dohnala)

nách lze sledovat opevnění pouze v délce asi 200 metrů na západní straně, další jeho průběh je patrný jen podle pásu propálené vrstvy. Je velmi pravděpodobné, že opevnění nebylo dokončeno. Místo je zalesně­ no. Lokalita je známa již z konce 19. století, podrobněji však byla popsá­ na až v polovině 70. let minulého století K. Fišerem, později J. Nekvasilem a V. Dohnalem. Hradiště je si­ ce nepřímo řazeno do okruhu kul­ tury lužických popelnicových polí, dosud však nebyly z jeho areálu zís­ kány žádné nálezy. Literatura: Tvarůžek 1886, 32; Červin­ ka 1896, 25; Červinka 1902, 336; Fišer 1975; Nekvasil 1977b; Nekvasil 1982a, 320; Dohnal 1988, 24-25; Sklenář Sklenářová - Slabina 2002, 31.

BOHUSLAVICE NAD VLÁŘÍ (Zlínský kraj, okres Zlín, ZM 1 ku 10 000, list 25-34-19) - lokalita „Vyšehrad" vzdálená asi 1,3 kilo­ metru jižně od středu obce, v oblas­ ti Luhačovické vrchoviny, v nad­

mořské výši asi 420 metrů. Leží na horském hřbetu s poměrně mírný­ mi svahy a převýšením asi 90 met­ rů, který je nejpřístupnější od zápa­ du. Podle I. L. Červinky má hradiš­ tě oválný půdorys o délce asi 300 kroků a šířce přes 100 kroků, s troj­ násobnými náspy na jižní straně a s dvojnásobnými náspy na straně severní. Při pozdějších terénních průzkumech již toto opevnění za­ znamenáno nebylo. Místo je zales­ něno. Hradiště poprvé popsal J. Kučera v roce 1889, později pak I. L. Čer­ vinka v roce 1896. První nálezy ke­ ramiky datované do kultury lužic­ kých popelnicových polí však zmí­ nil teprve roku 1992 J. Kohoutek. Literatura: Kučera 1889, 119-129; Červinka 1896, 37; Kohoutek 1992, 265; Sklenář - Sklenářová - Slabina 2002, 31.

BORKOVANY 1 (Jihomoravský kraj, okres Břeclav, ZM 1:10 000, list 24-43-23) - lokalita vzdálená asi 3,5 kilometru východně od středu

85

BORKOVANY 2

BORKOVANY 2 (Jihomoravský kraj, okres Břeclav, ZM 1:10 000, list 24-43-23) - lokalita na výrazném návrší o nadmořské výši 270 metrů vzdálená asi 2,5 kilometru severo­ východně od středu obce, v oblasti Ždánického lesa. Pozůstatky opev­ nění nejsou viditelné. Prostor hra­ diště je zemědělsky obděláván. Roku 1997 zjistil J. Kovárník le­ teckou prospekcí příznaky kruhové­ ho opevnění o průměru asi 5 5 met­ rů, vymezeného 3-5 metrů širokým příkopem. Následné geofyzikální měření toto zjištění potvrdilo a na­ víc identifikovalo čtyři až šest přeru­ šení příkopu. Dosud tu nebyly získá­ ny žádné nálezy. Literatura: Kovárník 1998,153; Kovár­ ník 1999, 395; Hašek - Kovárník 2000, 233-234, obr. 2, 4; Kovárník 2001, 139, obr. la, b.

obce, v oblasti Ždánického lesa. Leží na mírném severním svahu vrcholo­ vého hřebene v nadmořské výši asi 270 metrů. Hradiště má přibližně kruhový půdorys o průměru asi 50 metrů a je opevněno dobře viditel­ ným obvodovým válem. Lokalita je zalesněna.

Borkovaný 2. Půdorysný plán kruhového opevnění na základě geofyzikálního měření (podle V. Haška a J. Kovárníka)

86

roce 1939 se zmiňuje J. Skutil, že zde M. Chleborád nalezl „stopy útočištného hradiska se střípky lužickými" a že roku 1928 z lokality získal O. Mittis drobné střepy snad z doby halštatské. Podle písemné informace I. L. Červinky (archiv Archeologického ústavu Praha, 1068/28) z roku 1928 se jednalo o střepy slezské kultury z pozdní do­ by bronzové. V letech 1963 a 1970 zveřejnil lokalitu V. Podhorský s tím, že snad náleží horákovské kultuře z doby halštatské. Povrchovým sbě­ rem v roce 1995 a sondou v roce 2003 zde však byla získána pouze keramika z pozdní doby bronzové. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea v Kloboukách u Brna a v Ústavu archeologické památkové péče Brno. Literatura: Skutil 1939, 29-30; Podhor­ N

ský 1963, 130, obr. 5, 7:3-8; Podhorský 1970b, 30; Podhorský 1972, obr. 4; Skle­ nář - Sklenářová - Slabina 2002, 31-32.

BORŠICE U BLATNICE (Zlínský kraj, okres Uherské Hradiště, ZM 1:10 000, list 35-11-20) - lokalita ležící 3 kilometry jihovýchodně od středu obce, v oblasti Bílých Karpat. Nachází se v poloze „Hradišťko" na kopci „Lipinka", v nadmořské výši asi 505 metrů. Na severní a západní straně jsou svahy poměrně příkré, na východě a jihu mírnější. Místo je ze severu i jihu obtékáno vodními toky. Opevnění má nepravidelně oválný půdorys o rozměrech delších os 180 a 250 metrů a ohraničuje plochu asi 2,3 hektaru. Na přístup­ nějším jižním a východním obvodu je opevnění výraznější, tvoří je při­ bližně 3 metry vysoký val a asi 1 metr hluboký příkop, na ostatních stranách jsou jeho pozůstatky vidi­ telné pouze v podobě terasovité úpravy. V severozápadní části je znatelné přerušení. Místo je zalesně­ no. Lokalita byla známa již v závěru devatenáctého století, první nálezy, a to z doby halštatské, zde však zís­ kal teprve v šedesátých letech minu­ lého století V. Ondra. Podrobněji hradiště publikoval roku 1988 V. Dohnal a upřesňující poznatky dopl­ nil v roce 2000 D. Parma. Ten také z Boršic uvádí i zlomek střepu z ná­ doby slovanského stáří.

BOSKOVICE 2

také v roce 1984 popsal. Dosud se na ní nepodařilo získat žádné nále­ zyLiteratura: Štrof 1984, 83; Sklenář Sklenářová - Slabina 2002, 33.

BOSKOVICE 1 (Jihomoravský kraj, okres Blansko, ZM 1:10 000, list 24-14-10) - lokalita vzdálená asi 1,3 kilometru jihozápadně od středu obce, v oblasti Adamovské vrchovi­ ny, která je součástí Drahanské vr­ choviny. Leží v západní části táhlého hřebene, na návrší nad soutokem toků Bělé a Smrďáku, v nadmořské výši asi 370 metrů. Na jeho jihozá­ padním okraji se nachází příkop. Místo je zalesněno. Štípanou a broušenou industrii spolu s nevýraznými střepy zde na­ lezl již J. Knies, který lokalitu ve svém deníku označil jako „Hradiště Boskovské". Existenci příkopu zjistil podrobným terénním průzkumem počátkem 80. let dvacátého století A. Štrof. Nálezy jsou v současné do­ bě nezvěstné. Literatura: Štrof 1984, 83.

Boršice u Blatnice. Půdorysný plán lokality (podle V. Dohnala)

1977, 20; Nekvasil 1982a, 324; Dohnal 1988, 25-26; Parma 2000b; Sklenář Sklenářová - Slabina 2002, 32.

Boršice u Blatnice. Půdorysný plán hra­ diště (podle D. Parmy)

Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea ve Zlíně. Literatura: Béha 1888, 125; Červinka 1896, 35; Pavelčík 1964, 18; Dohnal

BOŘITOV (Jihomoravský kraj, okres Blansko, ZM 1:10 000, list 24-14-14) - lokalita vzdálená asi 1,8 kilometru severně od středu ob­ ce, v oblasti Malé Hané, která je sou­ částí Boskovické brázdy. Leží na vr­ cholu osamoceného kopce „Velký Chlum", v nadmořské výšce asi 460 metrů, nad toky Lysického potoka a jeho bezejmenného levobřežního přítoku. Hradiště má oválný tvar o rozměrech os 65 a 125 metrů a příkré svahy, pouze na západní straně přechází ve hřbet, na němž lze pozorovat stopy dvou obloukoví tých příkopů o délce 60 a 80 metrů. Místo je zalesněno. Lokalitu objevil A. Štrof, který ji

BOSKOVICE 2 (Jihomoravský kraj, okres Blansko, ZM 1:10 000, list 24-14-10) - lokalita vzdálená asi 0,6 kilometru jižně od středu obce, v oblasti Adamovské vrchoviny, kte­ rá je součástí Drahanské vrchoviny. Leží ve východní části táhlého hře­ bene, na vrcholu sousedícím se stře­ dověkým hradem, v nadmořské vý­ ši 487 metrů, v poloze „Bašta". Kro­ mě středověké fortifikace se na se­ verním obvodu vrcholové plošiny dá sledovat obvodový val se zbytky příkopu, který vymezuje plochu asi 1,5 hektaru. Val dosahuje až třímetrové výše. Na jižním obvodu s nej­ prudšími svahy pozůstatky opevně; ní viditelné nejsou. Lokalita je čás­ tečně zalesněna, částečně zatravněna a osázena sadem. Opevnění bylo dlouho považová­ no za středověké, teprve A. Štrof podle zjišťovacího výzkumu z roku 1980 upozornil na jeho pravěký pů­ vod. Byly zjištěny nálezy slezské fá­ ze kultury lužických popelnicových polí z pozdní doby bronzové a horákovské kultury z doby halštatské.

87

BRANKOVICE

Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea v Boskovicích. Literatura: Štrof 1984, 83; Dohnal 1988, 27; Sklenář- Sklenářová - Slabi­ na 2002, 33.

BOSONOHY viz BRNO-BOSONOHY

Boskovice 2. Půdorysný plán lokality (podle V. Dohnala)

Boskovice 2. Letecký pohled na hradiště od severozápadu (1997) 88

BRANKOVICE (Jihomoravský kraj, okres Vyškov, ZM 1:10 000, list 24-44-08) - lokalita v jižní části intravilánu obce. Patří do členité Brankovické pahorkatiny, jež je sou­ částí Litenčické pahorkatiny. Leží v nadmořské výšce okolo 270 metrů v poloze „Hradištěk", na malé okrouhlé plošince na levé straně údolí Litavy. K její údolní nivě spadá tato poloha velmi příkře skloněným svahem s převýšením 20 metrů. Lo­ kalita má přibližně oválný půdorys o rozměrech asi 110 70 metrů s delší osou ve směru severozápad jihovýchod a rozlohu asi 0,6 hekta­ ru. Její severovýchodní okraj re-

BRNO-BOS ONOHY

spektoval hranu mezi okrajem ploši­ ny a příkrého svahu terasy. Na plo­ šině, v současnosti zemědělsky ob­ dělávané, se fortifikační systém hra­ diště nedochoval. V jeho areálu bylo ve středověku vybudováno drobné opevnění v podobě pahorku o roz­ měrech 14 15 metrů a vysokého 2-3 metry. Lokalita je zemědělsky obdělávána. Povrchovými sběry zde pravěké nálezy slezské fáze kultury lužických popelnicových polí z pozdní doby bronzové ve 30. letech 20. sto­ letí získal M. Chleborád, brankovické hradiště je však od dob popisu I. L. Červinky z roku 1942 dáváno spí­ še do spojitosti se středověkou tvrzí. V. Dohnal v roce 1988 datoval do středověku pouze kupovitou vyvýšeninu, a obvodové opevnění tak nepřímo považoval za pravěké. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách Moravského zemského muzea v Br­ ně. Literatura: Skutil 1930-31, 155; Skutil 1941c, 171; Podhorský 1970a, 60, 62, Abb. 11; Dohnal 1988, 27; Plaček 2001, 121-122; Sklenář - Sklenářová - Slabi­ na 2002, 34.

BRNO 1 (Jihomoravský kraj, okres Brno-město, ZM 1:10 000, list 24-34-05) - lokalita ve středu obce, v severní části Dyjsko-svratecké nivy, která je součástí Dyjsko-svrateckého úvalu. Leží v nadmořské výšce kolem 240 metrů na výrazném návrší „Pet­ rov", vystupujícím na jižní a jihový­ chodní straně velmi příkrými svahy a místy až skalnatými srázy nad spo­ jené údolní nivy řek Svratky a Svita­ vy. Převýšení dosahuje přibližně 40 metrů. Na severozápadě se lokalita mírně svažuje do plochého sedla, od­ kud se terén značně zvedá užším hřbetem k hoře „Špilberku" (286 m n. m.). Severovýchodním směrem se terén zprvu svažuje se značným sklonem a pak již mírně přechází do nivy toku Ponávky. Předpokládaná plocha lokality má oválný tvar o plo­ še asi 0,7 hektaru, s delší osou ve směru severozápad - jihovýchod o délce asi 140 metrů a šířce 60 met­ rů. Žádné stopy po opevnění zde v současné době viditelné nejsou. Lo­

kalita je zastavěna a nachází se na ní kostel sv. Petra a Pavla. Při záchranném výzkumu v kated­ rále roku 1991-92 byla zjištěna v druhotné poloze keramika z pozd­ ní doby kamenné, kulturní vrstva věteřovské kultury ze starší doby bronzové a sídlištní objekt velatické fáze kultury podunajských popelni­ cových polí z mladší doby bronzové. Roku 1994 byla v kanalizační rýze podél severního obvodu katedrály zachycena kulturní vrstva ze starší doby bronzové. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách Muzea města Brna. Literatura: Stuchlíková 1994. BRNO 2 (Jihomoravský kraj, okres Brno-město, ZM 1:10 000, list 24-34-04) - lokalita v prostoru Sta­ rého Brna, v oblasti severního ukončení Dyjsko-svratecké nivy, která je součástí Dyjsko-svrateckého úvalu. Leží na levém břehu řeky Svratky, v nadmořské výši asi 200 metrů, v prostoru mezi ulicemi Vác­ lavská a Poříčí. Místo je zastavěno. Od roku 1977 byly na několika místech zjištěny doklady slovanské­ ho osídlení z mladší doby hradištní, které dosud vymezují osídlenou plo­ chu menší než 2 hektary. V letech 1985-86 zjistila D. Cejnková zá­ chranným výzkumem sídlištní vrstvy a pozůstatky fortifikace, tvořené pro­ pálenou vrstvou a kamennou de­ strukcí. Průběh opevnění byl v roce 1985 sledován geofyzikálním měře­ ním, které zjistilo dvě souběžné lini­ ové anomálie interpretevatelné jako projev hradby a příkopu. V roce 1999 odkryv R. Zatloukala na dalším místě průběh hradby dále upřesnil a umožnil ji datovat do mladší doby hradištní, do průběhu 11.-12. století. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách Muzea města Brna. Literatura: Hašek - Meřínský 1991, 128-129; Cejnková - Loskotová 1993; Zatloukal 2000; Procházka 2000, 19—21; Lutovský 2001, 33-34.

BRNO-BOSONOHY (Jihomorav­ ský kraj, okres Brno-město, ZM 1:10 000, list 24-34-03) - lokalita vzdále­ ná přibližně 1,8 kilometru severo­

západně od středu obce, v oblasti Bobravské vrchoviny. Leží v nad­ mořské výši okolo 330 metrů na malé izolované vyvýšenině, která je dokola ohraničena hlubokým údo­ lím, do něhož spadá příkrými svahy. Na jižní straně začíná tok Leskavy, směřující odtud k jihovýchodu, nad nímž má návrší převýšení zhruba 40 metrů. Hradiště má přibližně ve směru severozápad - jihovýchod ne­ pravidelně trojúhelníkovitý tvar o rozloze asi 1,4 hektaru, přičemž jeho maximální délka činí 190 met­ rů, maximální šířka asi 120 metrů. Centrální část lokality je oválného tvaru o délce 105 metrů a šířce 20-45 metrů. Na jižní straně ji chrá­ ní val, jenž po vnějším obvodu sle­ duje až 5 metrů široká terasa. Převý­ šení válu oproti terase činí asi 3 met­ ry. Také na jihovýchodním obvodu lokality je v délce asi 60 metrů patr­ ná terasa, která na východě přechá­ zí v krátký úsek výrazné hrany (asi 60 metrů na jižním obvodu a po dvou úsecích o délkách 40 a 50 met­ rů na severozápadním obvodu). Místo je zalesněno. První nálezy zde získal roku 1882 F. Koudelka, který o dva roky po­ zději lokalitu uvedl do literatury a podle popisu na ní našel materiál z doby halštatské. Roku 1951 zde J. Neústupný a J. Mikulášek provedli menší zjišťovací výzkum, v jehož rámci položili devět sond, kterými zkoumali jak vnitřní areál, tak i opevnění. Byly získány pouze ná­ lezy kultury jevišovické z pozdní do­ by kamenné. Roku 1969 zde menší sondážní práce uskutečnily E. Kaz­ dová a J. Valentová. Nalezly kromě keramiky kultury jevišovické a de­ potu měděných předmětů z téhož období také doklady kultury horákovské z doby halštatské. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách Moravského zemského muzea v Br­ ně, Národního muzea v Praze a v Ústavu archeologie a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy uni­ verzity v Brně. Literatura: Koudelka 1884; Červinka 1896, 25; Neústupný 1952, 220-221; Kazdová - Šebela 1999; Sklenář - Skle­ nářová - Slabina 2002, 36-37.

89

BRNO-LÍŠEŇ 1

Brno-Bosonohy. Půdorysný plán lokality

Brno-Bosonohy. Letecký pohled na hradiště od severozápadu (1998)

90

BRNO-LÍŠEŇ 1 (Jihomoravský kraj, okres Brno-město, ZM 1 ku 10 000, list 24-41-16) - lokalita „Chochola" vzdálená asi 3,8 kilo­ metru severovýchodně od středu obce, v oblasti Drahanské vrchovi­ ny, 410-415 m n. m. Hradiště o roz­ loze asi 12,8 hektaru leží na ostrož­ ně, která má nepravidelně protáhlý tvar s delší osou ve směru severozá­ pad -jihovýchod o délce 730 metrů. Jeho šířka se pohybuje od 150 met­ rů na severu přes maximálně 260 metrů ve střední části lokality až po 40-60 metrů široký výběžek na jihu. Na severní, nejpřístupnější straně je přepaženo ve směru západ - východ asi 1,5 metru vysokým válem a pří­ kopem o délce 90 metrů. Vnitřní opevnění, probíhající asi o 110 met­ rů jižněji, se nachází na hřbetu skal­ ního návrší a vede dále nejprve na severovýchod a poté se stáčí na jiho­ východ po obvodu lokality. Val zde dosahuje oproti příkopu výšky 3-5 metrů. Na nej východnějším konci lokality fortifikace opět zatáčí jiho­ západním směrem k zúženému již­ nímu výběžku. Opevnění je zde v délce asi 320 metrů tvořeno válem s kamennou destrukcí, který je oproti vnější straně převýšen o 1,5 až 2,2 metru. V nejjižnější části se val prudce stáčí a směřuje po západ­ ním obvodu severozápadním smě­ rem do sedla, odkud pokračuje po ji­ hozápadním obvodu a poté se stáčí východním směrem ke skalnatému hřbetu. Na severním svahu nejvyššího skalnatého návrší stojí před opevněním další val, vysoký 2,3-3 metry, na jehož vnějším obvodu probíhá 2-3 metry široká plošina. Místo je zalesněno. Lokalitu objevil a roku 1940 zve­ řejnil J. Poulík, který ji považoval za keltské oppidum, V. Podhorský roku 1972 datoval hradiště do pozdně halštatského období. Teprve v letech 1988 zde menší sondáží získal datovatelné nálezy P. Kos, další materiál přinesla sondáž v roce 1998; vše­ chen je možno zařadit do podolské fáze středodunajských popelnico­ vých polí z pozdní doby bronzové. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách Moravského zemského muzea v Br-

BRNO-LÍŠEŇ 2

Bmo-Líseň 1. Letecký pohled na lokalitu od západu (1999)

ně a v Ústavu archeologické památ­ kové péče Brno. Literatura: Poulík 1940; Podhorský, 1970b, obr. 3; Podhorský 1972b, 32; Sklenář - Sklenářová - Slabina 2002, 39.

Brno-Líseň 1. Pohled na kamennou destrukci hradby (podle J. Poulíka)

BRNO-LÍŠEŇ 2 (Jihomoravský kraj, okres Brno-město, ZM 1:10 000, list 24-41-21) - lokalita na zá­ padním obvodu intravilánu obce, v oblasti jižního okraje Drahanské vrchoviny. Leží v nadmořské výšce okolo 320 metrů, na mírném svahu, který se sklání k východu až jihový­ chodu a přechází postupně do za­ hloubeného údolí pravého přítoku Říčky. Lokalita je v současné době zastavěna bytovými a rodinnými domy a zahradami. V roce 1989 provedli na lokalitě záchranný výzkum I. Rakovský a Z. Himmelová, kteří zjistili sídlištní ob­ jekty kultury s moravskou malova­ nou keramikou a kultury jordanov-

91

BRNO-LÍŠEŇ 3

Brno-LíŠeň 1. Pohled na val vnějšího opevnění

ské z mladší doby kamenné, podol­ ské fáze středodunajských popelni­ cových polí z pozdní doby bronzové a slovanské ze střední doby hradišt­ ní. V roce 1994 v záchranném vý­ zkumu na lokalitě pokračovala J. Stuchlíková, která kromě objektů výše zmíněných kultur zjistila i osíd­ lení lineární kultury a především ve čtyřech řezech 115 metrů dlouhý průběh dvou příkopů ve vzájemné superpozici. Příkopy obloukovitě ohraničují lokalitu od jihozápadu a ukazuje se, že výzkumem zjištěné objekty se nacházejí uvnitř jimi vy­ mezené plochy. Starší příkop je hlu­ boký asi 4 metry, má špičatý profil s úzkým plochým dnem a náleží mladší době kamenné. Do jeho zá­ sypu byl zapuštěn mladší příkop o hloubce asi 2,8 metru ze střední doby hradištní, v němž se nachází kamenná destrukce, která pochází patrně z konstrukce hradby. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách Muzea města Brna. Literatura: Kovárník 1992; Himmelová

metru severovýchodně od středu obce, v oblasti jižní části Drahanské vrchoviny, která zde sousedí s Mo­ ravským krasem. Severozápadní část hradiště leží v nadmořské výši asi 325 metrů na široce zaobleném hřbetu vybíhajícím k jihovýchodu. Zde je úzkou, asi 30 metrů širokou šíjí spojena s nižší částí, která zaují-

má celé temeno výrazné ostrožny o rozloze asi 4,5 hektaru nad údolím Říčky a jejího bezejmenného příto­ ku. Svahy ostrožny spadají do údolí velmi příkře, ojediněle se skalnatý­ mi srázy, převýšení se pohybuje ko­ lem 60 metrů. Hradiště o celkové rozloze asi 13 hektarů má delší osu ve směru seve­ rozápad - jihovýchod 900 metrů dlouhou a je členěno do dvou částí. Jihovýchodní část leží na trojúhelní­ kovité ostrožně se stranami o dél­ kách 230 425 450 metrů, která je spojena úzkou šíjí se severozápad­ ní částí nepravidelného tvaru. Po obvodě ostrožny probíhalo opevně­ ní, přičemž v jejím severovýchod­ ním nároží je val přerušen bránou. Na úzké šíji se nacházelo přepažující opevnění, další pak paralelně asi 150 metrů severovýchodně od něho vzdálené, přičemž ani jedno již není v terénu v důsledku kultivace vidi­ telné. Velmi dobře je naopak docho­ váno přepažující vnější opevnění na pokraji lesa, tvořené v délce asi 320 metrů válem a příkopem. Převýšení válu oproti vnitřní ploše činí 2-2,5 metru, vůči příkopu pak 2,5 až 4 metry. Široký příkop, jehož dno je široké 2-4 metry, má vzhledem

- Rakovsky 1993; Himmelová 1993; Stuchlíková 1997; Stuchlíková 1999.

BRNO-LÍŠEŇ 3 (Jihomoravský kraj, okres Brno-město, ZM 1:10 000, list 24-41-21) - lokalita „Staré Zámky" vzdálená asi 1,5 kilo-

92

Brno-Líšeň 3. Půdorysný plán hradiště (podle J. Kniese)

BRNO-LÍŠEŇ 3

Bmo-Líšeň 3. Půdorysný plán hradiště, vpravo nahoře hradiště Horákov 2

k vnějšímu terénu hloubku asi 2 metry. Další průběh tohoto opevně­ ní v jihozápadním směru je patrný pouze mírnou terénní vlnou a de­ presí, kterou lze sledovat až k dneš­ nímu hřbitovu, a je doložen i letec­ kým snímkováním a geofyzikálním měřením. Lokalita je zemědělsky obdělávána.

Při odlesnění lokality, které se kla­ de do 40. let minulého století (pro­ stor ale není zalesněn již na indikač­ ní skice z roku 1826) byly učiněny první nálezy, které poprvé zveřejnil v roce 1875 E. Belcredi. V osmdesá­ tých letech věnoval hradišti pozor­ nost J. Knies a v letech 1890-91 zde provedl poměrně rozsáhlé sondážní

práce M. Kříž. V letech 1948-49, 1953-55 (J. Poulík) a 1962, 1963, 1965 (Č. Stana) zde Archeologický ústav v Brně provedl plošný syste­ matický výzkum. Ve své první etapě se výzkumné práce zaměřily na pro­ stor šíje mezi vnitřní částí a předhradím a na plochy na prvním a dru­ hém předhradí, od roku 1953 pak probíhaly odkryvy ve vnitřní části lokality. V roce 1963 bylo zkoumáno vnější opevnění. Podařilo se doložit osídlení kultury s moravskou malo­ vanou keramikou z mladší doby ka­ menné, jevišovické kultury z pozdní doby kamenné, podolské fáze kultu­ ry středodunajských popelnicových polí z pozdní doby bronzové, z doby laténské, z počátku doby stěhování národů a ze slovanského období (střední a mladší doba hradištní). Pozdní době kamenné náleží příkop ve vnitřní části lokality, z pozdní do­ by bronzové bylo zjištěno opevnění na obvodu ostrožny, pozůstatky příčného opevnění nepochybně zni­ čily pozdější úpravy. V době slovan­ ské pak byl opevněn celý obvod ost­ rožny, která byla na úzké šíji přepa­ žena hradbou, dále směrem na seve­ rozápad dvě příčné fortifikace vymezovaly dvě předhradí, která na obvodu nebyla opevněna. Na vlastní ostrožně byla doložena výstavba malého opevněného areálu v polo­ vině 10. století. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách Moravského zemského muzea v Br­ ně a Přírodovědného muzea ve Víd­ ni. Literatura: Belcredi 1875, 366-367; Knies 1891; Červinka 1896, 50-52; Čer­ vinka 1902, 334; Kříž - Koudelka 1900, 176-188; Poulík 1948-50, 99-106; Be­ nešová 1958; Medunová-Benešová 1958; Stana 1958a; Stana 1958b; Benešová Stana 1959; Stana 1959; Medunová-Be­ nešová 1960; 28; Stana 1960a; Stana 1960b; Medunová-Benešová 1964; Sta­ na 1964b; Stana 1966; Podhorský 1970a, 62, Abb. 11; Stana 1972; Koštuřík 1983-84, 93, Taf. 2:2; Stana 1985, 190. Taf. 4:1; Dohnal 1988, 28; Stana 1996, 269-275; Lutovský 2001, 35-36; Sklenář - Sklenářová - Slabina 2002, 37-39.

Bmo-Líseň 3. Pohled na val vnějšího opevnění

93

BRNO-MALOMĚŘICE

Brno-Líšeň 3. Letecký pohled na lokalitu od jihovýchodu. Vpravo je hradisko Horákov 2. (1998)

BRNO-MALOMĚŘICE (Jihomo­ ravský kraj, okres Brno-město, ZM 1:10 000, list 24-32-25) - zničená lokalita, kdysi vzdálená asi 1,5 kilo­ metru severovýchodně od středu obce, v oblasti jižního okraje Drahanské vrchoviny, na úpatí Hádů. Ležela na malé ostrožně nad levým břehem řeky Svitavy, v nadmořské výši 270 metrů. Konfigurace terénu není známa, neboť lokalita zanikla při těžbě kamene v polovině 50. let minulého století. První nálezy keramiky a kamen­ ných nástrojů byly získávány ná­ hodně při těžbě v kamenolomu již v rozmezí let 1929-40. V roce 1952 K. Valoch a F. Adámek provedli na lokalitě menší sondy a ověřili osídle­ ní kultury jevišovické z pozdní doby kamenné. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách Moravského zemského muzea v BrV ne. Literatura: Valoch - Šebela 1995. 94

Brno-Obřany 1. Půdorysný plán lokality. Vlevo je znázorněno hradiště v poloze „Skály“.

BRNO-OBŘANY 1

BRNO-OBŘANY 1 (Jihomoravský kraj, okres Brno-město, ZM 1:10 000, list 24-32-20, 24-32-25, 24-41-16, 24-41-21) - lokalita .Hradisko" vzdálená asi 1 kilometr východně od středu obce, v oblasti jižní části Drahanské vrchoviny, v nadmořské výšce okolo 320 met­ rů. Leží na temeni masivní ostrožny ■•neholící kótou 334 metry, která je obtékána řekou Svitavou, do jejíhož hluboce zaříznutého údolí spadá lo­ kalita příkrými svahy a místy až skalnatými srázy; převýšení ode dna údolí se pohybuje kolem 100 metrů. Xa severozápadní straně je lokalita spojena s okolním mírně se svažují­ cím terénem. Hradiště o rozloze asi 19,7 hektaru (V. Dohnal a M. Salaš uvádějí 24 hektarů) má trojúhelní­ kovitý tvar o délce přibližně 550 metrů a maximální šíři asi 280 met­ rů. Fortifikace je velmi dobře patrná

Brno-Obřany 1. Pohled na terasovité upravené opevnéní na severovýchodním obvodu hradišté

Brno-Obřany 1. Letecký pohled na hradišté od západu (1999)

95

BRNO-OBŘANY 1

Brno-Obrany 1. Půdorysný plán lokality (upravil J. Hladík podle F. Koudelky).

Brno-Obrany 1. Pohled na bránu z vnitřní strany

96

na severním a východním obvodu. Na západě je sice možno opevnění předpokládat, ale situace je zde změněna v důsledku novodobých terénních úprav. Na jižním obvodu archeologický výzkum v trase ply­ novodu opevnění neprokázal. Se­ verní obvod vymezuje mohutný val, který má sice oproti vnitřnímu pro­ storu pouze nevýrazné převýšení, zvnějšku však dosahuje až 5 metrů. Uprostřed severního opevnění se nachází původní brána, která je tvo­ řena dovnitř zataženými konci valo­ vého tělesa; u dalších přerušení opevnění není jisté, zda jsou původ­ ní. Val pokračuje na východním ob­ vodě lokality, kde má opět převýše­ ní pouze oproti vnější straně, a to opět asi pětimetrové; před ním se nachází asi 3 metry široká terasa. Před opevněním na východní straně probíhá další val v délce asi 80 met­ rů, který je vysoký cca 3 metry. Vy­ tváří tak východní předhradí, jehož existenci V. Dohnal popíral. Na mís­ tě jsou dnes zahrady a pole. Lokalitu uvedl do literatury roku 1881 F. Koudelka, který zde v letech 1880-86 provedl několik výkopů, mimo jiné i průkop opevněním. Současně zde v osmdesátých letech uskutečnili výzkumy členové Musej­ ního spolku, zejména J. Fila, J. Slo­ vák a především J. Hladík, který ro­ ku 1898 o lokalitě vydal první sou­ bornou zprávu. Roku 1890 provedl průkop opevněním M. Kříž. Ve dva­ cátých a třicátých letech zde usku-

Brno-Obrany 1. Pohled na průkop opevnění při výzkumu v roce 1981

BRNO-OBŘANY 2

Brno-Obřany 2. Letecký pohled na hradiště od jihovýchodu (1999)

lečnili další menší výkopy místní zá­ jemci o archeologii, zejména E. Vo­ dička, V. Vyskočil a F. Adámek. Roku 1944 a 1946 byly pod patronací Stát­ ního archeologického ústavu pro­ zkoumány další dva sídlištní objekty. Přehled veškerých výzkumných prá­ cí a jejich výsledků podrobně podal ve své práci roku 1961 F. Adámek. V letech 1981-82 provedli na lokali­ tě M. Čižmář a I. Rakovský záchran­ ný výzkum (na trase plynovodu), při němž byly prozkoumány jednak síd­ lištní objekty ve vnitřním areálu lo­ kality, jednak na dvou místech opev­ nění. Lokalita byla osídlena ve velatické fázi kultury středodunajských popelnicových polí z mladší doby bronzové, podolské fázi kultury stře­ dodunajských popelnicových polí z pozdní doby bronzové, horákovskou kulturou z doby halštatské, v době laténské a na počátku doby

stěhování národů. Výzkumy však doložily, že opevnění náleží pouze pozdní době bronzové. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách Moravského zemského muzea v Br­ ně a v Ústavu archeologické památ­ kové péče Brno. Literatura: Hladík 1898; Adámek 1961 (zde starší literatura); Podhorský 1970a, 62, Abb. 11; Čižmář - Geisler - Rakov­ ský - Svoboda 1983; Čižmář - Geisler Rakovský 1984; Dohnal 1988, 28-30; Čižmář 1994; Podhorský 1994; Sklenář - Sklenářová - Slabina 2002, 39-41.

BRNO-OBŘANY 2 (Jihomoravský kraj, okres Brno-město, ZM 1:10 000, list 24-32-20) - lokalita „Skály" vzdálená asi 0,5 kilometru severovýchodně od středu obce, v oblasti jižní části Drahanské vr­ choviny. Leží v nadmořské výši oko­ lo 290 metrů na návrší, které spadá

velmi příkrými svahy do údolí Obřanského potoka, na jihu do údolí řeky Svitavy a na východě do po­ stranního údolí. Na severovýchodě přechází několika terénními stupni do mělkého sedla, které místo spo­ juje s výšinou „Hradiska". Hladinu řeky lokalita převyšuje o více než 80 metrů. Hradiště o rozloze asi 1 hek­ taru má oválný tvar s delší osou ve směru severozápad - jihovýchod, o délce asi 160 metrů a šířce 65 až 80 metrů. Jeho jihozápadní obvod lze vymezit podle staré parcelace plochy, severovýchodní obvod je tvořen vysokou výraznou terasovi­ tou úpravou. Na nalezišti jsou dnes zahrady. V roce 1926 zde prokopali F. Adá­ mek, E. Vodička a L. Kučera tři síd­ lištní objekty s keramikou podolské fáze kultury středodunajských po­ pelnicových polí z pozdní doby

97

BRUMOV ský 1970b, obr. 3; Podhorský 1972, 33; Čižmář 1996,261; Sklenář- Sklenářová - Slabina 2002, 41.

Brno-Obřany 2. Půdorys lokality na indikační skice z roku 1826

bronzové, horákovské kultury z do­ by halštatské a z doby laténské. Dal­ ší laténské nálezy zde byly získány v roce 1938. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách

Moravského zemského muzea v Br­ ně- a v Ústavu archeologie a muzeologie Filozofické fakulty Masaryko­ vy univerzity Brno. Literatura: Adámek 1961, 15; Podhor­

Brumov. Letecký pohled na lokalitu od západu (2001)

98

I BRUMOV (Zlínský kraj, okres Zlín', ZM 1:10 000, list 25-43-16) - loka­ lita těsně na západním okraji intravilánu obce, v oblasti Chmelovské hornatiny Bílých Karpat. Leží na již­ ně orientované ostrožně s nadmoř­ skou výškou asi 440 metrů, která je obtékaná z východu tokem Brumovky, ze západu a jihu pak jejím pravobřežním přítokem Hložeckým potokem, nad nimiž má převýšení asi 40 metrů. Celá lokalita byla za­ stavěna středověkým hradem, který zničil veškeré doklady pravěkého opevnění. Při výzkumu hradu v letech 1977-82 zjistil v prostoru jeho ro­ mánské části o rozměrech asi 40 50 metrů J. Kohoutek pozůstatky osídlení z pozdní doby laténské.

BŘECLAV 2

Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea ve Zlíně. Literatura: Kohoutek 1992, 261, obr. 2; Plaček 2001, 130-132.

BRUSNÉ (Zlínský kraj, okres Kro­ měříž, ZM 1:10 000, list 25-31-05) lokalita vzdálená asi 0,8 kilometru jižně od středu obce, na západním okraji Hostýnských vrchů. Leží v nadmořské výšce kolem 500 met­ rů na severním ostrohu hřebene Barvínku a má příkré svahy s převý­ šením nad údolím toku Rusavy asi 180 metrů. Plochu lokality o rozloze asi 0,5 hektaru zaujímá středověký hrad Křídlo členěný se na dvě části. Jeho vlastní jádro tvoří dominantní skalnatá kupa o rozměrech 15 33 metrů v západní části a rozsáhlé vý­ chodní předhradí pravidelného ob­ délníkového tvaru o délce 50 a šířce 32 metrů. Středověká zástavba sa­ mozřejmě setřela případné doklady pravěkého opevnění; není pouze vyloučeno, zda pozůstatky válu v severovýchodním výběžku ostrož­ ny nenáleží pravěkému období. Plo­ cha lokality je zalesněna. Pravěká keramika zde byla zjišťo­ vána v druhotném uložení již v prů­ běhu archeologického výzkumu J. Kohoutka v roce 1984. V roce 1988 byly při rozšiřování lesní cesty, pro­ tínající hradní areál před vstupní bránou do předhradí, porušeny ob­ jekty s pravěkou keramikou. Dosa­ vadní nálezy lze zařadit do slezské íáze lužických popelnicových polí pozdní doby bronzové a platěnické kultury doby halštatské. Na pravěký původ lokality poprvé upozornil v roce 1992 J. Kohoutek. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea ve Zlíně. Literatura: Kohoutek 1992, 263-264. BŘECLAV 1 (Jihomoravský kraj, okres Břeclav, ZM 1:10 000, list 34-23-14) - lokalita na západním okraji středu obce, v oblasti Dyjsko^ svratecké nivy Dolnomoravského úvalu. Leží v inundačním prostoru Dyje a jejích ramen, v nadmořské výši asi 160 metrů. Původní situace říčních ramen je znázorněna na plá­ nu z počátku 18. století, z něhož je

Břeclav 1. Rekonstrukce půdorysu předpokládaného hradiště (vlevo nahoře) a jeho předhradí (podle Z. Měřínského)

patrné dvojdílné členění středově­ kého hradu i následného zámku a pravděpodobně i slovanského hra­ diště. Z. Měřínský soudí, že předhradím hradiště bylo celé historické jádro středověkého města. Lokalita je v současné době zastavěna zá­ meckými budovami. V areálu lokality proběhly bohužel pouze drobné výzkumné akce, z nichž největší uskutečnili E. Kordiovský a J. Unger v roce 1971. Byly při ní získány doklady slovanského osídlení z mladší doby hradištní. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea v Mikulově. Literatura: Kordiovský - Unger 1972; Kordiovský 1987; Peška - Unger 1994, 3; Měřínský 2001; Plaček 2001, 132-133.

BŘECLAV 2 (Jihomoravský kraj, okres Břeclav, ZM 1:10 000, list 34-23-19) - lokalita „Pohansko" vzdálená asi 2,5 kilometru jižně od středu obce, v oblasti Dyjsko-svratecké nivy Dolnomoravského úvalu, poblíž soutoku Dyje a Moravy. Leží v inundačním prostoru protkaném slepými rameny Dyje, v nadmořské

výši asi 155-157 metrů. Centrální areál hradiště oválného půdorysu, opevněný přibližně 4 metry vyso­ kým válem, má rozlohu 28 hektarů. Výzkumem byla doložena také dvě menší předhradí, z nichž u severo­ východního bylo zjištěno opevnění palisádou. Jižní předhradí ohrazené nebylo. Místo se nachází v prostoru luk a lužního lesa. Lokalita byla sice známa již kon­ cem 19. století, do archeologické li­ teratury ji však jako velkomoravské hradiště uvedl až roku 1928 I. L. Červinka. Roku 1958 zde zahájila systematický výzkum katedra ar­ cheologie brněnské univerzity pod vedením F. Kalouska, později B. Do­ stála a J. Vignatiové a v současné době J. Macháčka. Doposud zde by­ la prozkoumána plocha asi 14 hek­ tarů (z toho 9 hektarů na jižním předhradí), při níž byl mimo jiné na několika místech uskutečněn řez opevněním. V centrální části byl odkryt asi jednohektarový velmožský dvorec s kamenným kostelem, ohraničený palisádou. Opevnění tvořila hradba široká původně 5,5-6,5 metru a sestávající z čelní

99

BŘECLAV 2

kamenné zdi, hlinitého násypu a vnitřní dřevěné stěny. Ve východ­ ní části opevnění byla odkryta jed­ noduchá brána, která měla původně patrně věžovitou nástavbu. Otázka datování opevnění je stále otevřená. Vznik hradby lze klást podle B. Do­ stála na počátek 9. století, požárem byla poničena asi již kolem poloviny tohoto století, obranný charakter však neztratila ani v pozdějším ob­ dobí. V každém případě nemůže být pochybnosti o její existenci v druhé polovině 9. století. Nálezy jsou uloženy v Ústavu ar­ cheologie a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v BrV ne. Literatura: Červinka 1928a, 92; Kalou­ sek 1960; Dostál 1969; Dostál 1979; Do­ stál 1984; Vignatiová 1996 (zde veškerá starší literatura); Macháček 2001; Lutovský 2001, 38-40. Břeclav 2. Půdorysný plán opevněného areálu s velmožským dvorcem (podle J. Macháčka)

Břeclav 2. Letecký pohled na lokalitu od jihozápadu (2001)

100

BŘEZINA viz STÍNAVA

BUDKOVICE 1

z'idav 2. Pohled na výzkum hradby

BUDKOVICE 1 (Jihomoravský kraj, okres Brno-venkov, ZM 1:10 000, list 24-34-16) - lokalita „Myslivárna" v Oslavanské brázdě, která je součástí Boskovické brázdy, přímo na jižním okraji intravilánu obce. Leží v nadmořské výšce okolo 280 metrů na ostrohu, který spadá jižním a východním směrem skalna­ tými srázy do údolí řeky Rokytné (převýšení přes 60 metrů). Lokalita má nepravidelně oválný půdorys s protáhlým výběžkem jižním smě­ rem. Délka předpokládaného areálu hradiště ve směru sever - jih je 180 metrů, maximální šířka ve směru zá­ pad - východ činí 120 metrů a rozlo­ ha asi 1,5 hektaru. V současné době nejsou viditelné žádné stopy po opevnění. V severní části, v prosto­ ru, kde ostrožna přechází do okolní­ ho území, byly však výzkumem zjiš­ těny části dvou příkopů, z nichž mi­ nimálně mladší je nasměrován tak,

Budkovice 1. Letecký pohled na lokalitu od východu (1998)

101

BUDKOVICE 2

Budkovice 2. Letecký pohled na lokalitu od severovýchodu (1998)

že lokalitu příčně odděluje. V sou­ časné době je lokalita z větší části za­ stavěna hospodářskými budovami. Na přelomu 50. a 60. let minulého století zde J. Meduna a Č. Staňa zji­ stili první sídlištní objekty, v letech 1960 a 1965 uskutečnil J. Ondráček menší výzkum, při němž odkryl mi­ mo jiné i část velkého objektu s ků­ lovými jámami po obvodu. V letech

Budkovice 2. Půdorysný plán hradiště (podle P. Vituly)

102

1984-87 navázala na jeho odkryv J. Stuchlíková, jejíž výzkum prokázal další pokračování objektu zkouma­ ného J. Ondráčkem a jeho přeruše­ ní mladším příkopem ze starší doby bronzové. Ze sídlištních objektů ná­ leží většina věteřovské kultuře ze starší doby bronzové, dva objekty podolské fázi kultury středodunajských popelnicových polí z pozdní doby bronzové a jeden horákovské kultuře z doby halštatské. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea v Ivančicích a v Archeologic­ kém ústavu v Brně. Literatura: Ondráček 1960b; Ondráček 1961; Ondráček 1963; Ondráček 1966; Ondráček - Stuchlíková 1982; Stuchlí­ ková 1982, 400; Ondráček - Stuchlíková 1987a; Ondráček - Stuchlíková 1987b; Ondráček - Stuchlíková 1988; Stuchlí­ ková 1989; Belcredi a kol. 1989, 96-97; Stuchlíková 1990a; Stuchlíková 1990b; Sklenář - Sklenářová - Slabina 2002, 48-49.

BUDKOVICE 2 (Jihomoravský kraj, okres Brno-venkov, ZM 1:10 000, list 24-34-16) - lokalita na západním okraji Krumlovského lesa asi 1,2 kilometru východně od středu obce, v nadmořské výšce okolo 270 metrů. Leží na konci dos­ ti úzké ostrožny vybíhající k severo­ západu, která na severní straně spa­ dá velmi příkrými svahy do údolí ře­ ky Rokytné a na jižní straně do hlu­ boce zaříznutého údolí protékaného jejím pravým přítokem. Převýšení nad řekou činí 40 až 50 metrů. Vnitřní plocha hradiště je přibližně oválného tvaru o rozměrech 70 20 až 30 metrů a má rozlohu asi 0,1 hektaru. V jihovýchodní části ost­ rožnu přepažuje v délce 8 metrů val a příčný příkop široký cca 8 metrů. Přibližně 50 metrů jihovýchodním směrem v nejužším místě je šíje po­ rušena lesní cestou a podle P. Vituly zde nelze vyloučit existenci dalšího pásma fortifikace. Po obvodě probí­

BUCHLOVICE 2

há lesní cesta na terase, která prav­ děpodobně mohla být také součástí opevňovacího systému. Místo je za­ lesněno. Lokalitu objevil roku 1990 P. Vitula, který na ní v roce 1992 provedl zjišťovací výzkum a následně ji uve­ dl do literatury. V sondě na severo­ východním obvodu lokality byly rozlišeny dvě odlišné kulturní vrst­ vy, doklady fortifikace kromě tera­ sovité úpravy konstatovány nebyly. Nálezy byly zjištěny z pozdní doby kamenné, mladší doby bronzové, horákovské kultury z doby halštatské a ze slovanského období z mlad­ ší doby hradištní. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea v Ivančicích. Literatura: Vitula 1995, 59-61; Vitula 1996a.

BUCHLOVICE 1 (Zlínský kraj, okres Uherské Hradiště, ZM 1:10 000, list 24-44-15) - lokalita -Holý kopec" vzdálená asi 4 kilo­ metry severozápadně od středu ob­ ce, v oblasti východní části Chřibů.

Leží na temeni úzkého, protáhlého kopce s vrcholem v nadmořské výši 548 metrů, obtékaného ze všech stran vodními toky. Má nepravidel­ ně obdélníkový úzký tvar, oriento­ vaný delší osou o délce asi 850 met­ rů ve směru východ - západ, šířka dosahuje až 180 metrů. Celkovou rozlohu hradiště uváděl V. Dohnal asi 15 hektarů, ve skutečnosti je menší, o velikosti asi 10 hektarů. Po obvodu hradiště probíhá val vysoký většinou zhruba 2 metry, místy však pětimetrový, který zejména na se­ verní straně využívá skalních vý­ chozů; jižní opevnění je posunuto níže na obvod svahu. V jihovýchod­ ní části se patrně nachází původní vstup do hradiště, ostatní přerušení válu jsou asi druhotná. V jihozápad­ ní části je opevnění porušeno lomy na kámen. Místo je zalesněno. Lokalitu objevil roku 1897 I. L. Červinka, který ji na počátku dvacá­ tého století zařadil do slezské fáze kultury lužických popelnicových po­ lí, později pak do platěnické kultury z doby halštatské. První podrobný

popis hradiště včetně plánu jeho pů­ dorysu uvedl roku 1940 V. Hrubý a v témže roce na něm provedl zjiš­ ťovací výzkum Archeologický ústav v Praze pod vedením M. Šolleho. V roce 1988 v rámci své soupisové práce podrobně popsal hradiště V. Dohnal a o dva roky později zpraco­ val a publikoval výzkum z roku 1940 J. Nekvasil. Podle rozboru dochova­ ných nálezů datoval lokalitu do slez­ ské fáze lužických popelnicových polí z pozdní doby bronzové a do platěnické kultury z doby halštatské. Nálezy jsou uloženy v Archeolo­ gickém ústavu v Praze a ve sbírkách muzea v Uherském Hradišti. Literatura: Červinka 1902,231; Červin­ ka 1928a, 76; Hanák 1932, 9; Hrubý 1940, 18-21; Bóhm 1941, 329, obr. 28, tabulka 54a-b; Procházka 1982, 56; Ne­ kvasil 1982a, 320; Dohnal 1984,29; Do­ hnal 1988,30-31; Nekvasil 1990a; Skle­ nář- Sklenářová - Slabina 2002, 49.

BUCHLOVICE 2 (Zlínský kraj, okres Uherské Hradiště, ZM 1:10 000, list 24-44-15) - lokalita

Vilám kýr-ubý. Buchlovice 1. Půdorysný plán lokality, příčný řez a pohled od jihu (podle V. Hrubého)

103

BUCHLOVICE 2

Buchlovice 2. Pohled na opevnění na severním obvodu hradiště

„Modla" vzdálená asi 2,5 kilometru severozápadně od středu obce, v ob­ lasti východní části Chřibů. Leží na jednom z jejich okrajových vrcholů na jihovýchodním obvodě, s nejvyšším bodem v nadmořské výši asi 510

metrů. Jižní obvod hradiště má nejpříkřejší svahy a postrádá viditelné stopy opevnění, na ostatním obvodu je možno pozorovat poměrně členi­ té opevnění tvořené terénními hra­ nami nebo válem, na některých

Buchlovice 2. Pohled na lokalitu (vpravo) od jihovýchodu. Vlevo je hrad Buchlov.

104

místech dosahujícím výšky až 4 metry. Zaujímá nejenom vrcholový areál, nýbrž i snížený prostor na je­ ho severním a severovýchodním úbočí a rozlohu hradiště lze odhad­ nout asi na 6 hektarů. Lokalita je na svém vrcholu, zvaném „Barborka", zastavěna sakrální stavbou, jinak je zalesněna. Pozůstatky opevnění zde popsal poprvé v roce 1932 K. Hanák. První drobný výzkum u kaple provedlo v roce 1978 Slovácké muzeum v Uherském Hradišti, v roce 1987 pak zkoumal opět místo na vrcholu kopce J. Kohoutek. Od roku 1993 prováděli podrobný terénní prů­ zkum na lokalitě D. Kolbinger a B. Žižlavský, kteří rozpoznali složitý systém opevnění na její severní stra­ ně, získali poměrně početný nálezo­ vý materiál a své výsledky v roce 1996 i zveřejnili. Dosavadní nálezy dokládají osídlení z pozdní doby ka­ menné, snad kultury jevišovické, z období kultury lužických popelni­ cových polí a z časné a pozdní doby laténské. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea v Uherském Hradišti a muzea ve Zlíně. Literatura: Hanák 1932a, 3; Hrubý 1948, 42; Waldhauser 1985; Kolbinger Žižlavský 1996, 75-89; Kohoutek 2001; Sklenář - Sklenářová - Slabina 2002, 49.

BULHARY

Buchlovice 2. Půdorysný plán hradiště (podle D. Kolbingera a B. Žižlavského)

BULHARY (Jihomoravský kraj, okres Břeclav, ZM 1:10 000, list 34-23-02) - lokalita „Burgstall" ne­ bo „Pustý zámek" vzdálená asi 1,5 kilometru severozápadně od středu obce, v oblasti severního okraje Val­ tické pahorkatiny Dolnomoravského úvalu. Leží na terénním výběžku nad pravým břehem řeky Dyje,

s převýšením asi 25 metrů, v nad­ mořské výši asi 190 metrů. Hradiště mělo oválný půdorys o rozměrech asi 50 65 metrů a na jižní straně bylo v délce asi 65 metrů opevněno přibližně 2,5 metru vysokým vá­ lem, před kterým probíhal příkop. Lokalita je nyní téměř úplně zničena pískovnou.

Do literatury místo poprvé uvedl J. Freising roku 1920, který se do­ mníval, že jde o germánské hradiště z 2. století n. 1., roku 1933 odtud re­ gistroval středověkou keramiku H. Freising. H. P. Schaďn hradiště o dvacet let později popsal podrob­ něji a datoval do středověkého ob­ dobí. Na lokalitě byl poprvé prove­ den menší odkryv roku 1929, kdy byly získány nálezy z pozdní doby kamenné a mladší doby bronzové. V roce 1952 zde uskutečnil zjišťova­ cí výzkum J. Nekvasil. Našel dokla­ dy osídlení kultury zvoncovitých pohárů z pozdní doby kamenné, věteřovské kultury ze starší doby bronzové, mohylové kultury ze střední doby bronzové, velatické fá­ ze kultury středodunajských popel­ nicových polí z mladší doby bronzo­ vé, horákovské kultury z doby halštatské a z období středověku, do něhož také nepřímo datoval opev­ nění. J. Unger přiřadil lokalitu k po­ hraničním opevněním z mladší doby hradištní.

Bulhary. Půdorysný plán lokality (podle H. Freisinga)

105

BYSTRICE POD LOPENIKEM

Nálezy jsou uloženy v Archeolo­ gickém ústavu v Brně a ve sbírkách muzea v Mikulově. Literatura: Schaďn 1953, 175-176; Peška - Unger 1994, 3; Klanicová - Peš­ ka - Vitula 1994,221-222 (zde starší li­ teratura).

BYSTŘICE POD LOPENÍKEM (Zlínský kraj, okres Uherské Hradiš­ tě, ZM 1:10 000, list 35-12-07) - lo­ kalita „ Or děj o v" vzdálená asi 1,5 ki­ lometru jihozápadně od středu obce, v oblasti Bílých Karpat. Leží na pra­ vém břehu toku Nivničky u jejího soutoku s bezejmenným pravobřež­ ním přítokem, na návrší se dvěma vrcholy v nadmořské výši asi 350 metrů. Hradiště má oválný půdorys o délce cca 200 metrů a šířce asi 100 metrů a je ohraničeno výrazným vá­ lem o výšce až 8 metrů. Podle sta­ rých údajů bylo opevnění silně pře-

106

páleno a mělo původně dřevěnou konstrukci. Místo je částečně poru­ šeno pískovnou, z větší části pak po­ kryto pastvinou. Lokalitu objevil roku 1884 J. Klvaňa, který je o tři roky později i publikoval, a poněvadž ji nejprve považoval za sopečný kráter, pojme­ noval ji „Ordějovská sopka". Z hra­ diště se dosud nepodařilo získat žád­ né nálezy, avšak Z. Měřínský na zá­ kladě nálezů z okolí připouští, že by se mohlo jednat o pohraniční opev­ nění z mladší doby hradištní. Literatura: Klvaňa 1887; Červinka 1896, 14; Měřínský 1976.

BYSTŘIČKA (Zlínský kraj, okres Vsetín, ZM 1:10 000, list 25-23-16) - lokalita vzdálená asi 3 kilometry východně od středu obce, na vrcho­ lu úzkého hřebene kopce „Klenov", v oblasti Vsetínských vrchů. Leží

v nadmořské výši asi 660 metrů nad hlubokým údolím toku Bystřičky, která ji obtéká ze severu, na západní i východní straně protékají dva její levobřežní přítoky. Vrcholová skal­ natá partie lokality je zastavěna na ploše asi 20 50 metrů zříceninou středověkého hradu, který zde zřej­ mě zničil všechny případné pozů­ statky staršího opevnění. Pravěké­ mu hradišti by snad mohl náležet pouze vnější val. Místo je zalesněno. První pravěké nálezy zde získal povrchovým sběrem teprve roku 1995 L. Štěpánek a lze je datovat do slezské fáze kultury lužických popel­ nicových polí z pozdní doby bronzo­ vé a do platěnické kultury z doby halštatské. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea ve Vsetíně. Literatura: Placek 2001, 202.

ČECHOVICE (Jihomoravský kraj, okres Prostějov, ZM 1:10 000, list 24-24-11) - lokalita „Čechovsko" vzdálená asi 3 kilometry jihozápad­ ně od středu obce, v oblasti Prostě­ jovské pahorkatiny, která je součástí Hornomoravského úvalu. Nachází se na nevysokém ostrohu v nad­ mořské výši asi 350 metrů, obtéka­ ném od západu a od severu beze­ jmenným vodním tokem, od výcho­ du pak ohraničeném hlubokou strží. Nejlépe přístupná je lokalita z jižní strany a její rozlohu lze odhadnout na asi 4 hektary. V současné době je částečně zemědělsky obdělávána, částečně zastavěna chatami. Místo objevil A. Gottwald a od ro­ ku 1898, zejména v letech před prv­ ní světovou válkou zde získal počet­ ný materiál z pozdní doby kamenné. Teprve však v roce 1937 popsal týž badatel na jižní straně dochovaný „nepatrně zvýšený pás složený z hlí­ ny prostoupené přečetnými drobný­ mi kaménky červeně vypálenými", který interpretoval jako možný po­ zůstatek opevnění. V roce 1979 zde při zjišťovacím výzkumu našel M. Šmíd materiál kultury nálevkovitých pohárů z pozdní doby kamen­ né. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea v Prostějově. Literatura: Gottwald 1931, 35-36 (zde

cí a je viditelné porostevými přízna­ ky příkopů o šířce asi 10 metrů. Vnitřní obloukovité opevnění nava­ zuje na obě ukončení příkrých sva­ hů a vymezuje tak vnitřní areál o průměru asi 120 metrů. K němu se na jihovýchodní straně přimykají další dvě soustředná obloukovitá opevnění o průměru 150-180 met­

rů. Celková rozloha opevněného areálu činí asi 5 hektarů. Lokalita je zemědělsky obdělávána. Leteckou prospekcí objevil přízna­ ky vnějšího opevnění hradiště M. Bálek v roce 1990, další příznaky vnitřního opevnění pak v druhé po­ lovině devadesátých let. ‘Povrcho­ vým sběrem získali M. Bálek a M.

starší literatura); Gottwald 1937, 11; Šmíd 1981c.

ČEJČ 1 (Jihomoravský kraj, okres Hodonín, ZM 1:10 000, list 34-21-15) - lokalita vzdálená asi 2 kilometry jihovýchodně od středu obce, v oblasti Kyjovské pahorkati­ ny, v nadmořské výši 214 metrů, na vrchu „Špidlák". Na severozápadní straně má příkré svahy nad Čejčským jezerem, na ostatních stra­ nách, kde je převýšení nevýrazné, byla lokalita vymezena obloukovitým soustředným opevněním. Hra­ diště bylo zjištěno leteckou prospek­

Čejč 1. Půdorysný plán hradiště na indikační skice z roku 1827

107

ČEJČ 2

Čejč 1 - Čejč 2. Letecký pohled na lokality od jihozápadu (1998)

Čižmář keramiku únětické kultury starší doby bronzové. Nálezy jsou uloženy v Ústavu ar­ cheologické památkové péče Brno. Literatura: Bálek- Hašek 1996, 10, ta­ bulka 1:1; Bálek 2000a, 202; Bálek 2000b, 82, tabulka 3:1.

Čejč 1 - Čejč 2. Půdorysný plán hradišť

108

ČEJČ 2 (Jihomoravský kraj, okres Hodonín, ZM 1:10 000, list 34-21-15) - lokalita vzdálená asi 2 kilometry jihovýchodně od středu obce, v oblasti Kyjovské pahorkati­ ny, v nadmořské výši asi 210 metrů, v jihozápadní části vrchu „Špidlák". Leží na jazykovité ostrožně o délce asi 150 metrů s příkrými svahy nad Čejčským jezerem, na přístupné ji­ hovýchodní straně bylo hradiště pů­ vodně vymezeno dvěma přepažujícími pásy opevnění o délce asi 80 met­ rů. Opevnění bylo zjištěno leteckou prospekcí a je viditelné porostovými příznaky příkopů. Celková rozloha opevněného areálu činí asi 1 hektar. Lokalita je zemědělsky obdělávána.

ČUČÍCE

Příznaky opevnění hradiště obje­ vil leteckou prospekcí M. Bálek v ro­ ce 1990, celý jeho půdorys pak v druhé polovině devadesátých let. Povrchovým sběrem získali M. Bá­ lek a M. Čižmář keramiku horákovské kultury z doby halštatské. Nálezy jsou uloženy v Ústavu ar­ cheologické památkové péče Brno. Literatura: Bálek-Hašek 1996, 10, ta­ bulka 1:1; Bálek 2000b, 82, tabulka 3:1.

ČEKYNĚ (Olomoucký kraj, okres Přerov, ZM 1:10 000, list 25-13-07) - lokalita vzdálená asi 0,5 kilometru severně od středu obce, v oblasti Tršické pahorkatiny Nízkého Jesení­ ku. Leží na široké ostrožně v trati „Hradisko", v nadmořské výši asi 280 metrů. Je obtékaná ze západu tokem Olešnice a z východu jejím levobřežním přítokem, na severní straně je spojena s okolním teré­

nem. Půdorys hradiště o rozloze asi 1,7 hektaru má přibližně trojúhelní­ kovitý tvar a je vymezen obvodo­ vým 2-3 metry vysokým válem a příkopem. Na severní, nejpřístup­ nější straně se nachází ve vzdálenos­ ti asi 60 metrů od vnitřního opevně­ ní ještě vnější, pouze asi 1 metr vy­ soký val s příkopem. Místo je zales­ něno. Hradiště uvedl do literatury roku 1894 J. Knies, v roce 1942 podal je­ ho podrobný popis s plánkem I. L. Červinka, který ho řadil do středo­ věkého období. Znovu ho popsal a zaměřil roku 1983 V. Dohnal s tím, že se z lokality do té doby nepodaři­ lo získat žádný darovací materiál. Teprve zjišťovací výzkum opevnění i vnitřní plochy, který uskutečnila v roce 1984 D. Kaliszová, prokázal datování lokality do slezské fáze kultury lužických popelnicových

polí z pozdní doby bronzové a platěnické kultury z doby halštatské. Oje­ diněle byl nalezen i materiál z pozd­ ní doby kamenné. V letech 1999-2000 zajistil J. Peška geofyzi­ kální měření celého areálu hradiště, kterým byly zjištěny doklady po­ měrně hustého osídlení. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea v Olomouci. Literatura: Knies 1894a, 460; Červinka 1896, 25; Červinka 1942, 30-31, obr. 10; Dohnal 1985; Kaliszová 1987; Do­ hnal 1988, 32; Frolíková-Kaliszová 1990; Peška 2002, 33-34; Sklenář Sklenářová - Slabina 2002, 57.

ČUČÍCE (Jihomoravský kraj, okres Brno-venkov, ZM 1:10 000, list 24-33-10) - lokalita vzdálená asi 0,7 kilometru jižně od středu obce, v nadmořské výši asi 300 metrů. Le­ ží v oblasti Znojemské pahorkatiny,

Čekyně. Letecký pohled na lokalitu od severu (2000)

109

ČUČÍCE

Čekyně. Půdorysný plán lokality (podle I. L. Červinky) Čekyné. Půdorysný plán hradiště (podle D. Kalizsové-Frolíkové)

na malé ostrožně nad levým břehem řeky Oslavy a jejích dvou malých přítoků. Má strmé skalnaté svahy a je převýšena nad hladinou řeky asi o 60 metrů. Vnitřní osídlená plocha má rozměry asi 20 30 metrů a je spojena s okolním terénem pouze

110

na severní straně úzkou šíjí. Viditel­ né pozůstatky opevnění se v terénu nenacházejí. Místo je zalesněno. Lokalitu znal již v minulosti F. Flo­ rian ze Senorad, který z ní získal i první nález. Datovatelné nálezy kultury jevišovické z pozdní doby

kamenné však získali drobnou son­ dáží teprve roku 1998 M. Vokáč a M. Kuča, kteří místo roku 2001 ta­ ké uvedli do literatury. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea v Třebíči. Literatura: Vokáč-Kuča 2001.

D OLNÍ KOUNICE

DIVÁKY (Jihomoravský kraj, okres Břeclav, ZM 1:10 000, list 34-21-07) - lokalita vzdálená asi 2 kilometry ji­ hozápadně od středu obce v prosto­ ru Ždánského lesa. Hradiště leží na malé ostrožně v poloze „Burberk" v nadmořské výši asi 300 metrů, má oválný půdorys o rozměrech asi 70 90 metrů a rozlohu asi 0,5 hekta­

ru. Na obvodu je opevněno nevý­ razným válem a příkopem, na jižní, nejpřístupnější straně se nachází na úzké šíji ještě další příkop. Místo je zalesněno. První se lokalitě prokazatelně vě­ noval L. Hanák, podrobněji ji popsal a podle nálezů zařadil do doby halštatské roku 1972 V. Podhorský.

V letech zde 1981-82 uskutečnil zjišťovací výzkum J. Unger, který ověřil podobu opevnění a získal z něho i z vnitřní plochy nálezy, datovatelné především do horákovské kultury z doby halštatské. Kromě nich byly na lokalitě zjištěny i do­ klady osídlení z doby laténské a ze středověku. Nálezy jsou uloženy v Ústavu ar­ cheologie a muzeologie Masarykovy univerzity v Brně a ve sbírkách mu­ zea v Mikulově. Literatura: Šimek 1949,238; Podhorský 1972, 34; Unger 1983; Unger 1984b; Unger 1987,22-27; Sklenář- Sklenářo­ vá - Slabina 2002, 66.

DLOUHÁ LOUČKA (Pardubický kraj, okres Svitavy, ZM 1:10 000, list 14-34-25) - lokalita na severním okraji obce, v oblasti Moravsko-třebovské pahorkatiny, nad soutokem Třebůvky a jejího levobřežního pří­ toku, v nadmořské výši asi 390 met­ rů. Místo se nachází na 80 metrů dlouhé ostrožně s příkrými svahy přístupné od jihozápadu a nalézají se na něm pozůstatky středověkého hradu, jehož vznik se klade do prů­ běhu 13. století. Nálezy však proka­ zují osídlení polohy již ve 12. století, případné opevnění z té doby ovšem bylo zničeno pozdější výstavbou hradu. Prostor je zalesněn. Lokalita byla známa již od počátku 20. století, bližší pozornost jí však věnoval teprve roku 1937 H. Weinelt a zejména M. Plaček, který ji roku 2001 podrobně popsal a vyho­ tovil její plánek. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea v Moravské Třebové. Literatura: Weinelt 1937,23-28; Placek 2001, 241-243; Čtverák - Lutovský Slabina - Smejtek 2003, 63.

Diváky. Půdorysný plán hradiště (podle J. Ungera)

DOLNÍ KOUNICE (Jihomoravský kraj, okres Brno-venkov, ZM 1:10 000, list 24-34-18) - lokalita v pro­ storu Bobravské vrchoviny vzdálená

111

DOLNÍ KOUNICE

Dolní Kounice. Letecký pohled na lokalitu od západu

asi 0,5 kilometru severně od středu obce. Leží v nadmořské výši přibliž­ ně 250-260 metrů na návrší, kte­ rým je zakončen hřbet vybíhající k jihozápadu od kóty 274 metrů. Od okolního masivu je oddělena plo­ chým sedlem, k jihu, jihozápadu a jihovýchodu spadá příkrými svahy do údolí řeky Jihlavy; převýšení na­ de dnem údolí činí přes 50 metrů. Prostor vlastního návrší má oválný půdorys s delší osou ve směru sever -jih o délce 85 metrů, šířce 45 met­ rů a o rozloze asi 0,3 hektaru. Zře­ telné stopy po opevnění nejsou v te­ rénu patrné, pouze na severový­ chodním úbočí se nachází terénní hrana, o které K. Tihelka uvažoval, zda nejde o pozůstatky válu. V sou­ časnosti je lokalita částečně zalesně­ na, částečně se na ní nacházejí sady a je zde postavena kaple. První nálezy byly získány v letech 1935, 1937 a 1939 a stručně je zmí­

112

nili roku 1941 H. Freising a roku 1946 I. L. Červinka a J. Skutil. Po­ drobně byly publikovány roku 1957

K. Tihelkou, který lokalitu přiřadil „k největším a strategicky nejlépe položeným sídlištím věteřovské kul­

Dolní Věstonice. Půdorysný plán lokality (podle J. Poulíka)

DRAHANO VICE

tury". K. Tihelka zde s V. Hankem provedl podrobný terénní průzkum a zmínil se i o dalších starších nále­ zech. Další předměty získal v letech 1954 a 1961 M. Šimáček, který po­ dal prostorové rozmístění dosavad­ ních nálezů a na tomto základě uva­ žoval ještě o opevnění vzdáleném asi 200 metrů severně. Drobnou sondáž provedli I. Krechler a J. Stuchlíková v roce 1985. Dosavadní nálezy dokládají osídlení kultury jevišovické z pozdní doby kamenné, věteřovské kultury ze starší doby bronzové, velatické fáze kultury středodunajských poelnicových polí z mladší doby bronzové a horákovské kultury z doby halštatské. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách Moravského zemského muzea v Br­ ně a v Ústavu archeologické památ­ kové péče Brno. Literatura: Freising 1941, 78-79; Tihel­ ka 1957b; Tihelka 1962, 57-58; Krech­ ler - Stuchlíková 1987; Belcredi a kol. 1989, 97, 149.

DOLNÍ VĚSTONICE (Jihomorav­ ský kraj, okres Břeclav, ZM 1:10 000, list 34-12-20) - lokalita v poloze „Vysoká zahrada" vzdálená asi 0,5 kilometru severně od středu obce, v oblasti Dyjsko-moravské ni­ vy Dolnomoravského úvalu. Leží na bývalém levém břehu Dyje, nyní na

Dolní Věstonice. Pohled na výzkum hradby

pravém břehu nového koryta řeky. Má přibližně trojúhelníkový půdo­ rys o výměře 2,5-3 hektary (podle B. Novotného jenom 0,7 hektaru) s osami o délkách 175 a 250 metrů. Opevnění je tvořeno až 6 metrů vy­ sokým válem a příkopem. Lokalita je pokryta loukou a stromy. Do literatury uvedl hradiště roku 1914 I. L. Červinka, který ho zařadil do břetislavského období. V letech

1948 a 1950-52 zde uskutečnil J. Poulík systematický výzkum, další odkryvy provedl v roce 1979 Z. Měřínský. Několika řezy bylo zkoumá­ no opevnění, ve vnitřním areálu by­ ly odkryty základy kostela z 11. sto­ letí. Hradiště z mladší doby hradištní lze považovat za castrum Strachotín; podle výsledků archeologického vý­ zkumu vzniklo nejpozději na počát­ ku 11. století a k jeho opuštění došlo koncem 12. století. Nálezy jsou uloženy v Moravském zemském muzeu v Brně a v Arche­ ologickém ústavu v Brně. Literatura: Červinka 1928, 124-125; Novotný 1982; Měřínský 1985, 206-208 (zde další literatura); Lutovský 2001, 62-63.

Dolní Věstonice. Profil opevnění a rekonstrukce hradby (podle B. Novotného a R. Procházky)

DRAHANOVICE (Olomoucký kraj, okres Olomouc, ZM 1:10 000, list 24-22-21) - lokalita vzdálená asi 1,5 kilometru jihozápadně od středu obce na západním výběžku „Velké­ ho Košíře", který je součástí Bouzovské vrchoviny, v nadmořské výši asi 330 metrů v poloze „Dubový ko­ pec". Hradiště se nachází na nevyso­ ké ostrožně, která vybíhá z východ­ ně ležícího terénu a zaujímá oválný půdorys o rozměrech 50 a 65 metrů. Nad obtékajícím vodním tokem má 113

DRAHANY

Drahanovice. Letecký pohled na hradiště od východu (2003)

příkré svahy; převýšení činí asi 30 metrů. Na východní přístupné stra­ ně se nachází opevnění tvořené 75 metrů dlouhým příkopem širokým asi 3,5 metru a hlubokým téměř 1 metr. Na vnitřní straně příkopu je terén upraven do hrany, za níž pro­ bíhá mělká příkopovitá prohlubeň. Místo je zalesněno. Lokalitu uvedl do literatury v roce 1973 V. Dohnal, který zde také v tomto roce provedl drobné sondážní odkryvy. Ty však nepřinesly žádné nálezy, a proto se V. Dohnal domníval, že jde o nedokončenou lokalitu patrně raně středověkého stáří. Literatura: Dohnal 1974a 14, 115:1;

středu obce, v oblasti Konické vr­ choviny, která je součástí Drahanské vrchoviny. Jde o ostrožnu v nad­ mořské výši asi 535 metrů, dlouhou

asi 170 metrů, obtékanou dvěma potoky, se strmými svahy s převýše­ ním asi 80 metrů. Nacházejí se na ní pozůstatky středověkého hradu.

Sklenář - Sklenářová - Slabina 2002, 79.

DRAHANY (Jihomoravský kraj, okres Prostějov, ZM 1:10 000, list 24-23-14) - lokalita vzdálená asi 2,2 kilometru severozápadně od 114

Drahany. Půdorysný plán a řezy lokality (podle J. Blekty)

DYJE

Bezpečně identifikovat pravěké opevnění bez archeologického vý­ zkumu není ovšem možné. Mohlo by jím případně být valové těleso s příkopy na nej užším místě ostrož­ ny, o němž ovšem M. Plaček uvažu­ je, že jde o obléhací srub, a dvojité vály na severovýchodním úbočí. Místo je zalesněno. Poměrně početné doklady osidlem platěnické kultury z halštatského ob­ dobí zde získal při výzkumu středo­ věkého hradu v roce 1933 J. Blekta. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea v Prostějově. Literatura: Blekta 1934, 20-31; Nekva­ sil 1982a, 320; Bolina - Doležel 1988, 334, 337; Plaček 2001, 587-588; Skle­ nář - Sklenářová - Slabina 2002, 79.

DRNHOLEC (Jihomoravský kraj, okres Břeclav, ZM 1:10 000, list 34-12-22) - lokalita „Liščí díry" vzdálená asi 2 kilometry od středu obce, v oblasti Dmholecké pahorka­ tiny, která je součástí Dyjsko-svrateckého úvalu. Leží na nevýrazné ostrožně, v nadmořské výši asi 204 metry, na terase nad nivou Litobratřického potoka. Jádro lokality tvoří nepravidelně oválná plošina o délce asi 50 metrů a šířce 6-13 metrů, ohraničená 15-25 metrů širokým příkopem. Na jeho západním, sever­ ním a východním obvodě je docho­ ván val. Místo je zalesněno. Lokalitu uvedl do literatury roku 1921 J. Matzura a dlouho poté byla považována za středověký hrádek. Zmiňuje ho i M. Plaček v roce 1992, který podal terénní náčrt jeho půdo­ rysu. Teprve zjišťovací výzkum z ro­ ku 1991-92 prokázal datování hra­ diště do mladší doby hradištní, do 11.-12. století. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea v Mikulově. Literatura: Schaá'n 1953, 171; Plaček 1992, 191, obr. 4; Peška - Unger 1993; Unger - Peška - Klanicová 1993; Peška - Unger 1994.

DRYSICE (Jihomoravský kraj, okres Vyškov, ZM 1:10 000, list 24-41-09) - lokalita vzdálená asi 0,5 kilometru severovýchodně od středu obce, na východním okraji

Dmholec. Půdorysný plán a řezy lokality (podle M. Plačka)

Drahanské vrchoviny. Leží na teme­ ni nevýrazné ostrožny v nadmořské výši mezi 280 až 340 metry. Z vlast­ ního masivu vybíhá jazykovitě do mělkého zářezu a z obou stran ji le­ mují údolí, v nichž protékají beze­ jmenné přítoky Pustiměřského po­ toka. Převýšení nade dnem obou údolí činí 40 metrů. Celý prostor te­ rénního výběžku o délce asi 175 metrů a šířce maximálně 35 metrů je zastavěn středověkým hradem, takže případné starší fortifikační prvky nejsou v terénu viditelné. Pravěké nálezy však pocházejí z druhotného uložení jak z prostoru vnitřního hradu, tak i z předhradí klesajícího k jihu. Místo je zalesně­ no. V průběhu archeologického vý­ zkumu středověkého hradu Melice, který prováděl v letech 1931-38 J. Zháněl, byly získány i nálezy pravě­ kého stáří. V nálezovém fondu ne­ jsou dosud bohužel vytříděny a zve­ řejněny byly pouze informace, že náležejí období mladší doby kamen­ né až doby halštatské, uvedeny byly i slovanské nálezy z mladší doby hradištní. Publikovaná bronzová jehlice patří slezské fázi kultury lužických popelnicových polí z pozdní doby bronzové, stejně jako i kerami­

ka, kterou zde v roce 2000 na úbo­ čích lokality nalezl M. Režný. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea ve Vyškově a v Ústavu arche­ ologické památkové péče Brno. Literatura: Michna 1974; Plaček 2001, 3 77-3 79.

DYJE (Jihomoravský kraj, okres Znojmo, ZM 1:10 000, list 34-13-02) - lokalita vzdálená asi 1 kilometr jihovýchodně od středu obce, na pravém břehu řeky Dyje, v nadmořské výši asi 240 metrů. Le­ ží v oblasti Znojemské pahorkatiny, na ostrožně vybíhající k severozápa­ du nad soutokem bezejmenného potoka a Dyje, nad nimiž má příkré svahy s převýšením asi 40 metrů. Lokalita o délce asi 200 metrů a šíř­ ce asi 40 metrů je nejlépe přístupná z jihovýchodní strany. Pozůstatky opevnění nejsou patrné. Místo je ze­ mědělsky obděláváno. Lokalitu zjistil v roce 1990 J. Kovárník, který povrchovým sběrem podle publikované zprávy získal ke­ ramiku z mladší doby kamenné, z pozdní doby kamenné, doby bron­ zové a z doby halštatské. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea ve Znojmě. Literatura: Kovárník 1993b, 118.

115

GREŠLOVÉ MÝTO

GREŠLOVÉ MÝTO (Jihomoravský kraj, okres Znojmo, ZM 1:10 000, list 33-22-09) - lokalita vzdálená asi 0,8 kilometru severovýchodně od středu obce, v oblasti Znojemské pa­ horkatiny. Leží na ostrožně „Nad Mírovcem", tyčící se nad řekou Jevišovkou a jejím pravobřežním příto­ kem Ctidružickým potokem. Hradiš­ tě o délce asi 220 metrů a rozloze cca 3,5 hektaru má nej vyšší vrchol ve své jihovýchodní části v nadmoř­ ské výši asi 400 metrů. Na všech stranách spadá k vodním tokům příkrými skalnatými svahy, pouze na jihozápadě je spojeno s okolním terénem. Místo je zalesněno. První výzkumy zde v severozá­ padní části ostrožny v poloze „Na Valech" prováděl v letech 1890-91 a 1893-94 J. Palliardi, který také

Grešlové Mýto. Pohled na hradiště od jihu

v roce 1895 lokalitu uvedl do litera­ tury. Výslovně ovšem uvedl, že „po valech tu nikde není ani stopy". V roce 1966 uskutečnila na lokalitě

ps o • 'CV'

v

50 m

Grešlové Mýto. Pohled na lokalitu od severu (podle J. Palliardiho)

zjišťovací výzkum A. Medunová, která ve dvou sondách v nejpřístup­ nější jihozápadní části zjistila dokla­ dy průběhu blíže nedatovatelného příkopu. Veškerý materiál z výzku­ mů J. Palliardiho i A. Medunové ná­ leží kulturám nálevkovitých pohá­ rů, s kandovanou keramikou a jevišovické z pozdní doby kamenné a únětické kultuře ze starší doby bronzové. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách Moravského zemského muzea v BrV ne. Literatura: Palliardi 1895, 16-22,

Grešlové Mýto. Půdorysný plán hradiště (podle A. Medunové-Benešové)

116

49-56, 89-95; Červinka 1896, 47; Me­ dunová 1967; Podhorský - Vildomec 1972, 161; Medunová-Benešová 1973; Sklenář - Sklenářová - Slabina 2002, 90.

HART Ví K O VICE

HAMRY viz ŽÁROVICE-HAMRY

HARTVÍKOVICE (Kraj Vysočina, okres Třebíč, ZM 1:10 000 list 24-33-02) - lokalita v poloze „Wilsonova skála" se nachází asi 1 kilo­ metr jižně od středu obce, v oblasti Znojemské pahorkatiny. Leží v nad­ mořské výši 425 metrů, na skalna­ tém výběžku nad levým břehem ře­ ky Jihlavy. Prostor lokality tvořila podle rozmístění dosavadních nále­ zů pouze malá, asi 5 metrů široká plošina mezi dvěma skalnatými stě­ nami na východní a západní straně, převýšení jižního obvodu nad řekou činilo asi 100 metrů. Pouze na se­ verní straně je tento výběžek, na němž bylo později vybudováno jád­ ro středověkého hradu Kufštejna, spojen s okolním terénem. Zde se však nachází druhá část středověké Hartvíkovice. Pohled na Wilsonovu skálu od západu před napuštěním Dalešické přehrady (podle J. Skutila)

hradní zříceniny, která sice podle M. Plačka využila pravěkého hradiště, svými několikanásobnými vály a příkopy však zničila případné do­ klady pravěkého opevnění. Místo je zastavěno pozůstatky středověkého hradu a je zalesněno. Lokalita byla známa již od 20. let minulého století a v první polovině 30. let z ní získal nálezy amatérský archeolog E Peštál. V roce 1935 zde uskutečnili J. Skutil a J. Poulík z Moravského zemského muzea v Brně menší výzkum, kterým bylo doloženo osídlení kultury jevišovické z pozdní doby kamenné. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách Moravského zemského muzea v Br­ ně a muzea v Třebíči. Literatura: Peštál 1935/36, 24; Skutil

Hartvíkovice. Půdorys zříceniny středověkého hradu Kufštejna (podle P. Kouřila)

1941c, 146; Skutil 1947, 32; Kouřil 1978, 133-138; Koštuřík - Kovárník Měřínský - Oliva 1986,187-188; Plaček 2001, 294-295; Sklenář - Sklenářová Slabina 2002, 97.

117

HLINSKO

WWW

liM-lWl'l•A-H-ll’fl-M-H-i-l-l’l-H-l-f-H-l-M-m-F+VH-l-M-l+bW 1+H+řbÉt

Wtteir

—iWÍ \

------------------------ < m

Hlinsko. Profil řezu přes základ hradby (podle J. Pavelčíka)

HLINSKO (Olomoucký kraj, okres Přerov, ZM 1:10 000, list 25-13-04, 25-13-09) - lokalita v poloze „Nad Zbružovým", asi 1 kilometr severně od středu obce, v oblasti Maleníku, který je součástí Podbeskydské pa­ horkatiny. Leží nad údolím řeky Bečvy, v nadmořské výši asi 315 metrů, na ostrožně nepravidelně

Mw



1 m

oválného půdorysu o rozměrech delších stran 130 150 metrů a roz­ loze asi 2,5 hektaru. Z jihovýchodní i severovýchodní strany je hradiště obtékáno dvěma bezejmennými pří­ toky Bečvy, má strmé svahy a s okolním terénem je nejlépe spo­ jeno na jihovýchodní straně. Po ob­ vodě hradiště probíhá opevnění,

místy viditelné pouze jako terénní hrana. Na jihovýchodní straně je opevnění zdvojeno a vytváří malé předhradí. Vchod do hradiště byl ar­ cheologicky doložen na nejlépe pří­ stupné jihovýchodní straně. Místo je zalesněno. Hradiště patrně znal již koncem 19. století F. Přikryl, spolehlivé nále­ zy zde zjistili však až amatérští zá­ jemci v letech po skončení druhé světové války. Roku 1945 o něm po­ dal písemnou zprávu Archeologic­ kému ústavu v Brně K. Vybíral z Lipníka n. B., v následujících le­ tech zde získávali nálezy další místní sběratelé. Poté provedl drobnou sondáž J. Skutil, který lokalitu v ro­ ce 1955 poprvé podrobněji popsal. V roce 1962 uskutečnil zkušební vý­ kop J. Pavelčík z Archeologického ústavu v Brně, který tu v letech 1967-91 prováděl systematický vý­ zkum. Byly prozkoumány větší části vnitřní plochy a na několika místech opevnění i hradba, jejíž čelní zeď byla vybudována z kamene. Zjištěno bylo osídlení kultury s nálevkovitými poháry a kultury s kandovanou keramikou z pozdní doby kamenné. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea v Olomouci. Literatura: Janásek - Tichý - Skutil 1955; Pavelčík 1995; Pavelčík 2001 (zde další literatura); Sklenář - Sklenářová Slabina 2002, 97-99.

Hlinsko. Půdorysný plán lokality (podle J. Pavelčíka)

118

HNÁNICE (Jihomoravský kraj, okres Znojmo, ZM 1:10 000, list 33-24-10) - lokalita vzdálená asi 1,5 kilometru severozápadně od středu obce, v oblasti Znojemské pa-

HORÁKOV 2

Hlinsko. Letecký pohled na lokalitu od jihozápadu (2000)

horkatiny. Leží na malé ostrožně nad pravým břehem řeky Dyje a je­ jím pravobřežním přítokem, v nad­ mořské výši asi 307 metrů. Ostrožna o rozloze asi 0,5 hektaru je přístup­ ná od jihozápadu, z ostatních stran má příkré svahy s převýšením nad tokem Dyje asi 50 metrů. Pozůstat­ ky opevnění nejsou viditelné. Loka­ lita je částečně zemědělsky obdělá­ vána, částečně je zalesněna. Osídlení polohy zjistil v roce 1983 J. Kovárník, který získal materiál z mladšího neolitu, kultury jevišovické z pozdní doby kamenné a z mladší doby bronzové. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea ve Znojmě. Literatura: Kovárník 1993b, 119-120; Kovárník 2002, 46.

HORÁKOV 1 (Jihomoravský kraj, okres Brno-venkov, ZM 1:10 000, list 24-41-22) - lokalita vzdálená asi 0,5 kilometru východně od středu

obce, na jižním okraji Adamovské vrchoviny, která je součástí Drahanské vrchoviny, v nadmořské výši asi 370 metrů. Leží na malé ostrožně o rozloze asi 0,5 hektaru, obtékané Mokerským potokem a jeho dvěma přítoky, a je přístupná ze západu. Doklady opevnění nejsou v terénu viditelné. Místo je zalesněno. Lokalitu zjistil roku 1988 P. Kos, který zde menší sondáží získal do­ klady osídlení jevišovické kultury z pozdní doby kamenné. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách Moravského zemského muzea. Literatura: Kos 2001. HORÁKOV 2 (Jihomoravský kraj, okres Brno-venkov, ZM 1:10 000, list 24-41-21) - lokalita „Horákovský hrad" vzdálená asi 2 kilometry na severozápad od středu obce, na jižním okraji Adamovské vrchoviny, která je součástí Drahanské vrchovi­ ny. Leží v nadmořské výši v rozmezí

300 až 314 metrů na ostrožně nad údolím Říčky. Na jihovýchodní stra­ ně je spojena úzkou šíjí s okolním masivem, ke dnu údolí spadá terén velmi příkře skloněnými svahy s převýšením až 45 metrů. Vlastní hradiště leží na temeni ostrožny a má přibližně trojúhelníkový tvar o rozloze asi 1,2 hektaru. Je ve smě­ ru od severozápadu k jihovýchodu 350 metrů dlouhé a v nej širším mís­ tě na severozápadě 110 metrů širo­ ké. Úzká šíje je přepažena třemi příčnými příkopy, z nichž vnitřní je vylámán do skalnatého podloží, má šířku 8 metrů a hloubku 3,7 metru. Severovýchodní dlouhá strana ost­ rožny je vymezena pouze výraznou hranou, podél jihozápadního obvo­ du lokality se nacházejí pozůstatky středověké stavby. Obvodová fortifi­ kace tvořená válem je patrná pouze na severovýchodní straně a u sever­ ního nároží. Místo je zalesněno. V literatuře byla lokalita zmíněna 119

HORNÍ KOUNICE

Horákov 2. Půdorysný plán hradiště (podle M. Plačka)

již roku 1891 J. Kniesem, pozornost však poutala spíše jako středověký hrad. Nálezy zde byly po delší dobu získávány drobnými amatérskými výkopy. Část z nich, pocházející z osmdesátých let minulého století, shromáždil a publikoval roku 1990 J. Nekvasil, v roce 1991 získal další materiál P. Kos. Z lokality pocházejí doklady osídlení kultury s morav­ skou malovanou keramikou z mlad­ ší doby kamenné, z pozdní doby ka­ menné, podolské fáze kultury středodunajských popelnicových polí z pozdní doby bronzové a horákovské kultury z doby halštatské. Nále­ zy ze slovanského období (ze střední a pozdní doby hradištní) byly zve­

řejněny již roku 1988. Podle terén­ ního průzkumu lze v souladu s J. Nekvasilem soudit, že obvodový val je pravěkého původu, vnitřní přepažující příkop vytesaný do skály po­ važuje M. Plaček za středověký. Nálezy jsou uloženy v Archeolo­ gickém ústavu v Brně a v Ústavu ar­ cheologické památkové péče Brno. Literatura: Knies 1891, 50; Plaček 1987; Bolina - Doležel 1988, 323-325, obr. 2—5; Belcredi a kol. 1989, 97, 133, 188; Nekvasil 1990b; Sklenář - Sklená­ řová - Slabina 2002, 101.

HORNÍ KOUNICE (Jihomoravský kraj, okres Znojmo, ZM 1:10 000, list 24-33-23) - lokalita vzdálená asi

Horákov 2. Letecký pohled na lokalitu od severu (2001)

120

1 kilometr severně od středu obce v trati „Hradisko", na levém břehu řeky Rokytné, v nadmořské výši asi 350 metrů. Leží v oblasti Znojemské pahorkatiny, na ostrožně vybíhající k severovýchodu a zakončené přík­ rými, na severozápadním obvodu skalnatými svahy s převýšením asi 40 metrů nad soutokem Rokytné a bezejmenného potoka. Hradiště má délku asi 200 metrů a nejlépe je pří­ stupné z jihozápadní strany, kde jsou náznaky dvou pásů přepažujícího opevnění. Místo je pokryto le­ sem. Lokalitu zjistil roku 1990 a násled­ ně zveřejnil J. Kovárník. Dosud se na ní nepodařilo získat žádné nálezy. Literatura: Kovárník 1993b, 120; Ko­ várník 2001, 100.

HORNICE (Kraj Vysočina, okres Třebíč, ZM 1:10 000 list 33-22-01) lokalita vzdálená asi 1,2 kilometru západně od středu obce, v oblasti Bítovské pahorkatiny. Leží na malé ostrožně zvané „Turecký kopec" nad levým břehem toku Bíhanky a její­ ho bezejmenného levobřežního pří­ toku. Lokalita v nadmořské výši asi 439 metrů zaujímá oválný půdorys o rozměrech delších os 100 a 50 metrů a rozloze asi 0,3 hektaru. Má velmi příkré svahy s převýšením asi 30 metrů, pouze na jihovýchodě je hradiště spojeno úzkým sedlem s náhorní planinou a na této straně je také přepaženo dobře viditelným šíjovým válem a příkopem. Po obvo­ dě je možno sledovat průběh opev­ nění v podobě terénní hrany. Místo je zalesněno. Lokalita byla objevena amatér­ ským badatelem L. Medunou z Poli­ ce, který na ní prováděl povrchové sběry, v letech 1969-70 tu uskuteč­ nil drobné sondáže J. Bláha. Byly zde získány nálezy jevišovické kul­ tury z pozdní doby kamenné, z doby halštatské a uvádí se i materiál z do­ by bronzové, laténské a slovanské. Roku 1990 zde realizoval zjišťovací výzkum L. Poláček a zjistil osidlem kultury jevišovické z pozdní doby kamenné a slovanské ze střední do­ by hradištní. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách

HOSTÍM

Hornice. Půdorysný plán hradiště (podle J. Bláhy)

Moravského zemského muzea v Brně a muzea v Třebíči. Literatura: Podhorský 1972, 35-36;

Bláha 1977, 46; Koštuřík - Kovárník Měřínský - Oliva 1986, 188-189; Poláček 1993, 112; Lutovský 2001, 83-84.

HOSTÍM (Jihomoravský kraj, okres Znojmo, ZM 1:10 000, list 33-22-04) - lokalita „Za Ovčínem" vzdálená asi 1,2 kilometru jihový­ chodně od středu obce, v oblasti Znojemské pahorkatiny. Leží na ost­ rožně se skalnatými srázy nad pra­ vým břehem potoka Nedveka, v nadmořské výši asi 410 metrů. Na západní a severní straně ji vymezují příkré skalnaté srázy s převýšením 40-50 metrů, na jižní straně je svah pozvolnější. Nejpřístupnější je hra­ diště od jihovýchodu, kde je ostrož­ na přepažena mělkým příkopem. Místo je zalesněno. Lokalitu znal již koncem 19. stole­ tí J. Palliardi, který zde získal nálezy kultury nálevkovitých pohárů, kul­ tury s kandovanou keramikou a kultury jevišovické z pozdní doby kamenné. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách

Hornice. Letecký pohled na lokalitu od jihozápadu (2000)

121

HRADEC NAD MORAVICÍ

Moravského zemského muzea v Br­ ně. Literatura: Houšťová 1960, 14-16.

HRADEC NAD MORAVICÍ (Mo­ ravskoslezský kraj, okres Opava, ZM 1:10 000, list 15-34-03, 15-34-04) - lokalita vzdálená asi 0,6 kilometru od středu obce, v pro­

storu severního okraje Nízkého Je­ seníku, na ostrohu o délce asi 500 metrů, obtékaném ze tří stran toky Morávky a Hradečné. Nad nimi má příkré svahy a je nejlépe přístupná od jihu, kde ji s okolním terénem spojuje úzká šíje. Prostor lokality je zastavěn zámkem. První zjišťovací výzkum uskutečnil

na místě v roce 1956 B. Novotný, který kromě středověkých pozůstat­ ků zjistil v severní části doklady osíd­ lení z pozdní doby kamenné, slezské fáze kultury lužických popelnico­ vých polí z pozdní doby bronzové a slovanského osídlení ze střední a mladší doby hradištní z průběhu 9.-10. století. Další doklady pravěké­ ho osídlení, a to opět ze severní čás­ ti ostrožny, získal v 70. letech J. Pavelčík. V roce 1985 doložil V. Janák v areálu tzv. Bílého zámku příkop datovatelný do pozdní doby bronzo­ vé. Pokud tento přepažující příkop vymezoval jižní obvod hradiště, pak bylo rozsáhlé asi 5 hektarů. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách Slezského muzea v Opavě. Literatura: Novotný 1959; Pavelčík 1973; Pavelčík 1980; Nekvasil 1982a, 324-325; Janák 1987; Kouřil 1994, 18-32 (zde starší literatura); Lutovský 2001, 87.

HRÁDEK (Jihomoravský kraj, okres Znojmo, ZM 1:10 000, list 34-13-15) - lokalita ve středu dneš­ ní obce, v oblasti Znojemské pahor­ katiny. Je situovaná na nevysokém návrší o nadmořské výši asi 200 metrů, nacházejícím se na levobřež­ ní terase řeky Dyje a pravděpodobně i na březích jejích původních ramen. Přesná lokalizace opevněného mís­ ta, známého z písemných zpráv, ne­ byla dosud archeologicky provede­ na. Místo je dnes zastavěno. Lokalita je uváděna podle písem­ ných zpráv z průběhu 12. století, kdy se zde mimo jiné >připomíná opevnění. Podle starších údajů se v intravilánu obce nacházel val a by­ ly tu prý získány i slovanské nálezy z mladší doby hradištní, z průběhu 11. a 12. století. Spolehlivě však hradiště dosud nebylo archeologicky doloženo. Literatura: Schaďn 1953, 172; Novot­ ný 1975, 523; Peška - Unger 1994, 3; Plaček 1992, 189.

Hradec nad Moravicí. Půdorysný plán hradiště (podle B. Novotného)

122

HRADISKO (Zlínský kraj, okres Kroměříž, ZM 1:10 000, list 25-31-06) - lokalita v těsné západní blízkosti obce, na východním okraji Litenčické pahorkatiny, na okraji

HRADISKO

Hradisko. Půdorysný plán lokality (podle V Spurného)

pravobřežní terasy řeky Moravy, v nadmořské výši mezi 200-220 metry. Hradiště má oválný půdorys o rozloze asi 14 hektarů, který je na severovýchodní straně vymezen příkrým srázem nad říční nivou Mo­ ravy; na ostatních stranách se k této terase obloukovitě přimyká opevně­ ní. Dochováno je v jižní části lokali­ ty v podobě asi 200 metrů dlouhého válu, 4 metry vysokého a u paty asi 40 metrů širokého. V západní části jeho průběh kromě indikační skici z roku 1830 dokládá dnes již pouze nevýrazná terénní vlna. Lokalitá je zemědělsky obdělávána. Hradiště bylo známo již od 80. let 19. století a nálezy zde získával na přelomu století především místní kaplan P. J. Ledvina. I. L. Červinka je zařadil do doby bronzové, později však jeho opevnění datoval do slo­ vanského období. V období po dru­ hé světové válce se sice již nepochy-

Hradisko. Letecký pohled na hradiště od jihu (2000)

123

HRANICE

bovalo o zařazení do doby bronzové, názory však kolísaly od únětické až po lužickou kulturu. V roce 1949-56 zde proto prováděl výzkum Archeologický ústav v Praze pod ve­ dením V. Spurného, který zjistil osídlení z období věteřovské kultury ze starší doby bronzové, kultury mohylové ze střední doby bronzové a z lužické fáze kultury lužických popelnicových polí z mladší doby bronzové. Opevnění zcela jistě nále­ ží kultuře mohylové a patrně i po­ čátku mladší doby bronzové. Pozdě­ ji se v areálu hradiště nacházely i stopy osídlení z pozdní doby halštatské. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea v Kroměříži a Moravského zemského muzea v Brně. Literatura: Suchý 1884; Červinka 1896, 26; Červinka 1902, 332; Červinka 1928a, 88; Červinka 1948, 10; Spurný 1952; Spurný 1954a; Spurný 1954b; Spurný 1960; Nekvasil 1982a, 326;

Stuchlíková 1982, 402; Dohnal 1988, 32-33 (zde další literatura); Sklenář Sklenářová - Slabina 2002, 115-116.

HRADISKO U KROMĚŘÍŽE viz HRADISKO

HRANICE (Olomoucký kraj, okres Přerov, ZM 1:10 000, list 25-14-02) - lokalita vzdálená asi 1,5 kilometru jihovýchodně od středu obce, v ob­ lasti Maleníku, který je součástí Podbeskydské pahorkatiny, v nad­ mořské výši asi 330 metrů. Leží na výrazné ostrožně se strmými svahy nad pravým břehem řeky Bečvy, s převýšením asi 60 metrů. V areálu lokality o rozloze asi 0,3 hektaru, nejlépe přístupné z východní strany, se nacházejí pozůstatky středověké­ ho hradu Svrčova. V roce 1988 našel M. Šmíd zjišťo­ vacím výzkumem v severovýchodní části zbytky patrně pravěkého opev­ nění a získal doklady osídlení kultu­

Hrušovany nad Jevišovkou. Letecký pohled na hradiště od jihu (1999)

124

ry s kandovanou keramikou z pozd­ ní doby kamenné. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea v Hranicích. Literatura: Šmíd 1991a; Plaček 2001, 601-602.

HRANICE viz PARŠOVICE HRUŠOVANY NAD JEVÍŠ O VKOU (Jihomoravský kraj, okres Znojmo, ZM 1:10 000, list 34-14-02) - lokalita vzdálená asi 1,8 kilometru jihovýchodně od stře­ du obce, v oblasti Dyjsko-svratecké nivy. Leží na nevýrazném návrší spojeném s okrajem původní terasy řeky Jevišovky, v nadmořské výšce asi 182 metrů. Lokalita je zeměděl­ sky obdělávána. Leteckou prospekcí zjistil v roce 1992 M. Bálek, že k severní hraně příkrého, pouze však 6 metrů vyso­ kého svahu se přimykají tři sou­ středné půlkruhovité příkopy. Mají

HUKVALDY 150

100

50

poloměry 60, 75 a 90 metrů, šířku 3-6 metrů a zaujímají plochu asi 1,5 hektaru. Tato zjištěná situace byla následně ověřena geofyzikálním mě­ řením. Nálezy nebyly dosud získány. Literatura: Bálek - Hašek 1996, 10-11, tabulka 1:2; Hašek - Kovárník 1996, 67-66, obr. 9.

Hrušovany nad Jevišovkou. Půdorysný plán lokality na základě geofyzikální prospekce (podle V. Haška)

HUKVALDY (Severomoravský kraj, okres Frýdek-Místek, ZM 1:10 000, list 25-21-14) - lokalita vzdálená asi 0,6 kilometru jihový­ chodně od středu obce, v prostoru Štramberské vrchoviny, která je sou­ částí Podbeskydské pahorkatiny. Le­ ží v nadmořské výši asi 470 metrů na dlouhém hřebeni, obtékaném od severu a východu Ondřejnicí, od ji­ hu pak jejím levobřežním přítokem. Převýšení na západní straně činí 100 metrů, nad hlubokým údolím Ondřejnice až 150 metrů. Terénní hře­ ben je dlouhý asi 320 metrů a široký zhruba 40-50 metrů a je nejlépe pří­

stupný ze západu. Žádné stopy po pravěkém opevnění se sice nepoda­ řilo zjistit, byly zde však postupně na více místech získány doklady pravě­ kého osídlení. Lokalita je zastavěna středověkým a novověkým hradem. V roce 1978 byla v západní části hradu v prostoru tzv. „Kulatiny" na skalnatém podloží zjištěna část kul­ turní vrstvy, obsahující nálezy platěnické kultury z doby halštatské a púchovské kultury z doby laténské, mimo jiné část běhounu rotač­ ního mlýna. V roce 2000 byla zjiště­ na stejně datovaná kulturní vrstva na jižním obvodu hřebene, asi 50 metrů od prvního naleziště, a další zlomky pravěké keramiky se údajně nalézaly po celém hradním areálu. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea ve Frýdku-Místku. Literatura: Janák 1995a, 256, Abb. 2:2, 5, 6, 8, 3:1, 9, 5:27; Plaček 2000, 256-261 (zde další literatura); Boris Juroš - Michálek 2001.

Hukvaldy. Letecký pohled na lokalitu od jihozápadu (2000)

125

CHOTĚBUZ

CHOTĚBUZ (Moravskoslezský kraj, okres Karviná, ZM 1:10 000, list 15-44-14) - lokalita vzdálená asi 2 kilometry severovýchodně od středu obce (v literatuře je uváděna jako Chotěbuz - Podobora), v prostoru Těšínské pahorkatiny, která je sou­ částí Podbeskydské pahorkatiny, v nadmořské výši asi 275 metrů. Le­ ží částečně na ostrožně, vymezené na západní straně žlebem s malým vodním tokem, z větší části pak po­ dél příkrého svahu na východní stra­ ně, kde ji dříve obtékala řeka Olše; převýšení zde činí asi 20 metrů. Are­ ál se člení na tři části, přičemž na ost­ rožně se nachází pouze vnitřní část hradiště, další dvě jižní předhradí jsou z východní a jižní strany dobře přístupná. Délka celé opevněné sou­ stavy o rozloze asi 1,7 hektaru dosa­ huje přibližně 400 metrů, maximál­ ní šířka asi 110 metrů. Vnitřní val o délce 22 metrů je vysoký asi 2,2 metru a je před ním mělký příkop ši­ roký 1-1,5 metru. Druhý val, rozdě­ lující obě předhradí od sebe, je dlou­ hý 197 metrů, vysoký asi 3,5 metru a byl před ním zjištěn hrotitý příkop

o hloubce 1,2 metru. Koruna vnější­ ho válu, dlouhého 150 metrů, pře­ vyšovala příkop o 3 metry; val prav­ děpodobně nebyl dokončen. Prostor hradiště je částečně zalesněn, částeč­ ně zemědělsky obděláván. Lokalita byla uvedena do literatu­ ry v 80. letech 19. století a v prvních dvou desetiletích následujícího sto­ letí byla i popsána a správně časově zařazena do slovanského období. Výzkumy většího rozsahu zde však uskutečnil až v letech 1952 a 1954 L. Jisl a poté především v období od roku 1978 P. Kouřil, který zde až do současnosti provádí systematické odkryvy. Bylo zjištěno osídlení slez­ ské fáze kultury lužických popelni­ cových polí z pozdní doby bronzové a poté z období kultury platěnické z doby halštatské, kdy byla také lo­ kalita opevněna dvěma vnitřními vály. V jejich průběhu bylo vybudo­ váno opevnění slovanského hradiště ze střední doby hradištní, které bylo rozšířeno o vnější předhradí. Osídle­ ní lokality pokračovalo i v mladší době hradištní, během níž kolem poloviny 11. století zaniklo.

Chotěbuz. Půdorysný plán hradiště (podle L. Jisla)

126

Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea v Českém Těšíně. Literatura: Jisl 1952, 49-52; Nekvasil 1982a, 320; Dohnal 1988, 34-35; Kou­ řil 1990b; Kouřil 1994, 71-167 (zde uvedena další literatura); Kouřil 1998, 349-350; Lutovský 2001, 102-103; Sklenář - Sklenářová - Slabina 2002, 183.

CHVALATICE 1 (Jihomoravský kraj, okres Znojmo, ZM 1:10 000, list 33-22-12) - lokalita „Babka" vzdálená asi 2 kilometry jihozápad­ ně od středu obce, v oblasti Bítovské pahorkatiny. Leží na ostrožně o roz­ loze asi 0,1 hektaru nad meandrem řeky Dyje, v nadmořské výši 320-340 metrů. Nad řekou je převý­ šena o 80-90 metrů. Osidlem zde bylo prozatím zjištěno pouze na menším omezeném prostoru u šíje ostrožny velkém asi 22 25 metrů, kde se nachází také přepažující pří­ kop o šířce 10-15 metrů a hloubce asi 4 metry. Místo je zalesněno. Povrchovým sběrem a drobnou sondáží v letech 1994-2001 získali J. Čep, T. Čepová a M. Vokáč nálezy

C HVAL ČO V

kultury jevišovické z pozdní doby kamenné. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea ve Znojmě. Literatura: Vokáč2004, 257, obr. 9.

Chotěbuz. Půdorysný plán lokality s vyznačenými archeologickými odkryvy (podle P Kouřila)

kultury jevišovické z pozdní doby kamenné a z doby slovanské, z 9.-11. století. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea ve Znojmě. Literatura: Berkovec - Šmerda - Čep Čepová - Vokáč2001.

CHVALATICE 2 (Jihomoravský kraj, okres Znojmo, ZM 1:10 000, list 33-22-12) - lokalita „Skalka",

asi 1 kilometr jihovýchodně od stře­ du obce, v oblasti Bítovské pahorka­ tiny. Leží na ostrožně se skalnatými srázy o rozloze asi 0,5 hektaru nad meandrem řeky Dyje, v nadmořské výši okolo 360-370 metrů; převýše­ ní má asi 50 metrů. Doklady opev­ nění nejsou viditelné. Místo je zales­ něno. Povrchovým sběrem zde v letech 1999-2001 M. Vokáč získal nálezy

CHVALČOV (Zlínský kraj, okres Kroměříž, ZM 1:10 000, list 25-14-21) - lokalita „Hostýn" vzdá­ lená asi 1,5 kilometru jihozápadně od středu obce, na jednom z vý­ chodních vrcholů Hostýnských vr­ chů, v nadmořské výši asi 735 met­ rů. Má oválný půdorys o rozloze 19,7 hektaru se dvěma vrcholy, me­ zi nimiž se nachází poměrně velké sedlo. Hradiště je po obvodu opev­ něno válem vysokým většinou ko­ lem 4 metrů, který však v jihozá­ padní části dosahuje výšky až 8 met­ rů; před ním probíhá příkop. V jiho­ západní části se nachází původní vchod, tzv. Slavkovská brána, která má klešťovitý půdorys. U druhého přerušení na severovýchodním ob­ vodě není jisté, zda s hradištěm sou­ visí. Lokalita je částečně zastavěna, částečně pokryta loukou, po obvodu opevnění je zalesněna. Již roku 1672 je zaznamenána zpráva, v níž se hovoří „o starých valech na hoře". První popis hradiš­ tě podal B. Dudík podle svého bratra E. Dudíka roku 1875, plán hradiště pak roku 1888 V. Houdek. Výkopy zahájil na lokalitě roku 1882 K. J. Maška a roku 1890 M. Kříž, početné nálezy byly získány zejména při sta­ vebních úpravách v třicátých letech minulého století. Získané předváleč­ né poznatky shromáždil roku 1940 J. Skutil, katalog všech starších do­ chovaných nálezů předložil roku 1984 K. Ludikovský. Ten prováděl na lokalitě výzkumné práce v letech 1970-78, další záchranné akce uskutečnili v letech 1987-89 J. Čižmářová s M. Šmídem a roku 1999 A. Matějíčková. Výzkumy bylo dolo­ ženo osídlení lužické fáze kultury středodunajských popelnicových polí z mladší doby bronzové, slezské fáze středodunajských popelnico­ vých polí z pozdní doby bronzové a kultury platěnické z doby halštatské. V pozdní době laténské zde vy­ budovali Keltové oppidum a dolože-

127

CHVALČOV

kace pravděpodobně náleží pozdní době laténské. Nálezy se nacházejí ve sbírkách Moravského zemského muzea v Br­ ně, muzeí v Bystřici pod Hostýnem, v Holešově, v Kroměříži a ve Zlíně. Literatura: Dudík 1875, 11-13; Hou­

Chvalčov. Půdorysný plán (podle V. Houdka)

dek 1888; Červinka 1896, 14-15; Čer­ vinka 1902, Skutil 1940 (zde starší lite­ ratura); Podhorský 1970a, 32-34; Ludikovský 1971a; Ludikovský 1971b; Ludikovský 1972; Ludikovský 1973; Ludikovský 1974; Ludikovský 1975; Lu­ dikovský 1977; Ludikovský 1978; Ludi­ kovský 1980a; Ludikovský 1980b; Ne­ kvasil 1982, 321; Ludikovský 1984; Do­ hnal 1988, 35-37; Čižmářová - Šmíd 1991; Čižmářová 1993; Matějíčková 2000; Lutovský 2001, 106; Sklenář Sklenářová - Slabina 2002, 125; Parma 2004.

ny jsou i sporadické nálezy ze střed­ ní a mladší doby hradištní. Opevně­ ní s dřevito-hlinitou konstrukcí bylo vybudováno v pozdní době bronzo­ vé, kdy bylo i jednou přestavěno, další hradba s dřevěnou a kamen­ nou konstrukcí byla vybudována v době halštatské, do níž náleží i vý­ stavba brány klešťovitého půdorysu. Poslední nevýrazné navýšení fortifi-

Chvalčov. Půdorysný plán (podle I. L. Červinky)

128

Chvalčov. Půdorysný plán (podle K. Ludikovského)

CHVALČOV

Chvalčov. Pohled na lokalitu a její opevnění od jihozápadu (okolo r 1900)

Chvalčov. Pohled na řez opevněním v tzv. Rusavské bráně (podle K. Ludikovského)

Chvalčov. Letecký pohled na lokalitu od východu (2003)

129

IVANČICE

IVANČICE (Jihomoravský kraj, okres Brno-venkov, ZM 1:10 000, list 34—23-02) - lokalita vzdálená asi 1-2 kilometry jihovýchodně od stře­ du města na temeni masivu „Rény" (319 m n. m.), jenž je severní vý­ spou Krumlovského lesa. Na severo­ západním a západním obvodu spadá příkrými svahy k řece Rokytné, se­ verní a severovýchodní strana je rovněž ohraničena svahy s převýše­ ním kolem 120 metrů nad řekou Ji­ hlavou. Severozápadním směrem vybíhá k soutoku obou řek mírně skloněný ostroh o délce asi 700 met­ rů, který je členěn čtyřmi přepažujícími vály na dvě části o celkové roz­ loze asi 10,4 hektaru. První dva vály o délce cca 150 metrů se nacházejí zhruba uprostřed ostrožny, další dva obloukovitě přepažují v délce asi 80 metrů ostrožnu na jižním obvodu. Po obvodu hradiště je dochována te­ rasovitá úprava a místy val. Na jižní straně masivu „Rény" terén příkře spadá do údolí, nad kterým jsou vy­ budovány dva souběžné obvodové vály, vzdálené od sebe 60-70 metrů. Vnější má délku 180 metrů a výšku přibližně 2,5 metru, vnitřní je dlou­ hý 380 metrů a vysoký je mezi 2-3 metry. Místo je zalesněno.

Ivančice. Půdorysný plán hradiště (podle M. Čižmáře a S. Stuchlíka)

Již roku 1856 byl v jihovýchodní části „Rény" učiněn nález bronzo­ vých předmětů, opevnění zde za­

Trs'Dji'Acl'i-

Jfra-disko Ivančice. Půdorysný plán severní části lokality (podle V. Čapka)

130

znamenali až později V. Čapek (1885), F. Koudelka (1888), J. Knies (1894) a I. L. Červinka (1896). K dalším nálezům zde však již nedo­ šlo, takže toto opevnění upadlo do zapomnění. Daleko větší pozornost upoutal severní ostroh, kde na nále­ zy a opevnění upozornili v osmdesá­ tých letech minulého století V. Ča­ pek a E Koudelka, později J. Knies a I. L. Červinka; první plánek zveřej­ nil V. Čapek 1906. Přehlednou práci o „Réně" podal v roce 1941 J. Skutil, uváděl v ní však pouze opevnění na severním ostrohu. V roce 1965 v této části uskutečnil drobnou son­ dáž M. Čižmář, který v roce 1971 spolu se S. Stuchlíkem konstatoval, že opevnění v jihovýchodní části „Rény" netvoří samostatné oválné hradiště, jak uváděl I. L. Červinka nýbrž že jde o dva obloukovitě sou-

IVANČICE

Ivančice. Letecký pohled na lokalitu od severu (1999)

131

IVANČICE

běžné vály, které uzavírají tuto nej­ lépe přístupnou stranu „Rény" a vy­ tvářejí tak z celého jejího prostoru jedno velké hradiště o rozloze při­ bližně 50 hektarů. Roku 1982 bylo provedeno v souvislosti s geodetic­ kým zaměřením lokality i geofyzi­ kální měření v prostoru severního ostrohu a v následujícím roce drob­ ná archeologická sondáž, které se studiem archivních kartografických dokladů přinesly nové poznatky

132

o podobě vnitřního opevnění sever­ ního ostrohu a jeho osídlení. Na ce­ lém prostoru hradiště bylo doloženo osídlení velatické fáze kultury středodunajských popelnicových polí z mladší doby bronzové. Doklady jevišovické kultury z pozdní doby ka­ menné a slovanské ze střední doby hradištní se omezují pouze na pro­ stor severního ostrohu. Nálezy jsou uloženy v Archeolo­ gickém ústavu v Brně, v Ústavu ar­

cheologické památkové péče Brno, ve sbírkách Moravského zemského muzea v Brně a muzea v Ivančicích. Literatura: Čapek 1885; Čapek 1906; Koudelka 1888, 49-51; Červinka 1896, 16; Červinka 1902, 148, 333; Čižmář Stuchlík 1971, 119-126; Skutil 1941b; Stana 1985, 193, Taf. 8:3; Dohnal 1988, 37-38; Bálek - Čižmář 1990, 587-592; Lutovský 2001, 109; Sklenář - Sklená­ řová - Slabina 2002, 126-127.

JAROMÉŘICE NAD ROKYTNOU

JAMOLICE (Jihomoravský kraj, okres Znojmo, ZM 1:10 000, list 24-33-14, 24-33-19) - lokalita „Čertova hráz" vzdálená asi 2,5 kilo­ metru severozápadně od středu ob­ ce, v oblasti Znojemské pahorkatiny. Hradiště o rozloze asi 2 hektary leží na ostrožně se skalnatými srázy nad řekou Jihlavou a jejím levobřežním přítokem Hraničním potokem, v nadmořské výši 370-380 metrů. Na západní a východní straně jsou příkré skalnaté srázy s převýšením asi 100-120 metrů, na severní stra­ ně je svah pozvolnější. Nejpřístup­ nější je hradiště od jihu, kde je ost­ rožna opevněna v délce asi 200 met­ rů 2-3 metry vysokým válem a pří­ kopem. Místo je zalesněno. Nálezy z hradiště byly získávány v první polovině 20. století, další

předměty zachránil roku 1960 J. Kaufman. Náležejí kultuře jevišovické z pozdní doby kamenné, kul­ tuře mohylové ze střední doby bronzové a kultuře horákovské z doby halštatské. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea v Moravském Krumlově. Literatura: Schirmeisen 1929, 10; Pod­ horský - Vildomec 1972, 173; Vokáč 2004, 259, obr. 11.

JANKOVICE (Zlínský kraj, okres Uherské Hradiště, ZM 1:10 000, list 25-33-01) - lokalita „Komínky" vzdálená asi 3,6 kilometru jihový­ chodně od středu obce, v oblasti Chřibů. Leží na vrcholovém hřebe­ nu pohoří, v prostoru mezi dvěma vrcholy v nadmořské výši asi 520 metrů. Lokalita má oválný půdorys

protáhlý ve východo-západním směru a v její západní části se na ní nacházejí skalní výstupy. Doklady opevnění není možno pozorovat. Místo je zalesněno. Lokalitu objevil roku 1998 D. Kolbinger, který zde o rok později usku­ tečnil společně s J. Janálem podrob­ ný terénní průzkum. Povrchovým sběrem získali keramiku platěnické kultury doby halštatské. Nálezy jsou uloženy v soukromé sbírce D. Kolbingera. Literatura: Kolbinger - Janál 2000. JAROHNĚVICE viz KOTOJEDY

JAROMÉŘICE NAD ROKYT­ NOU (Kraj Vysočina, okres Třebíč, ZM 1:10 000 list 23-44-19) - lokali­ ta „Hradisko" vzdálená asi 1,5 kilo-

.droměňce nad Rokytnou. Letecký pohled na lokalitu od západu (2000)

133

JAROMĚŘICE NAD ROKYTNOU

Jaroměřice nad Rokytnou. Půdorys hradiště na indikační skice z roku 1824

metru jihozápadně od středu obce, v oblasti Jaroměřické kotliny. Leží na nevysoké (440 m n. m.) ostrožně nad pravým břehem toku Rokytky a jejími dvěma původními malými pravobřežními přítoky. Má přibližně

Jaroměřice nad Rokytnou. Půdorysný plán lokality (podle V. Podhorského)

134

trojúhelníkovitý tvar o rozloze asi 5 hektarů a musela být nepochybně opevněna nejenom po obvodu sva­ hů, nýbrž také z nejpřístupnější ji­ hovýchodní strany. Dokládá to indi­ kační skica z roku 1824, kamenná hradba na západním obvodu byla zjištěna výzkumem. Prostor „Hradis­ ka" je nyní zemědělsky obděláván. V prostoru lokality prováděl sice výzkumy již před první světovou válkou J. Palliardi, do archeologické literatury však hradiště poprvé uve­ dl teprve roku 1928 I. L. Červinka, který se zmínil o tom, že J. Palliardi kromě sídlištních objektů z halštatského období prokopal také jámu ze střepy hradištními. V roce 1950 zde uskutečnil výzkum M. Mazálek z Archeologického ústavu v Praze, který ve třech sondách na západním obvodu zjistil destrukci kamenné hradby datovatelné do horákovské kultury z doby halštatské. Stejně da­

toval lokalitu i V. Podhorský, který ovšem na základě staršího plánku z roku 1948 s rozmístěním nálezů J. Palliardiho a údajným průběhem opevnění vymezil mylně podstatně větší půdorys hradiště o rozloze asi 30 hektarů. Na základě výše uvede-

Jaroměřice nad Rokytnou. Půdorysný plán hradiště s vyznačením poloh sond výzkumu z roku 1950 (podle M. Mazálka-

JAVORNÍK

s rozlohou cca 0,5 hektaru. Opevně­ ní je většinou v terénu zřetelné jen jako nevýrazná hrana, pouze na zá­ padě je tvořeno poměrně výrazným válem, před nímž se nachází i pří­ kop. Místo je zalesněno. Hradiště objevil M. Čižmář v roce 1984 a následujícího roku zde pro­ běhl menší sondážní výzkum, který prokázal opevnění s kamennou de­ strukcí na východním obvodu a zís­ kal materiál, datující lokalitu do púchovské kultury z pozdní doby laténské. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách Moravského zemského muzea v BrV ne. Literatura: Čižmář 1987, 34. Jaroměřice nad Rokytnou. Pohled na výzkum hradby s kamennou destrukcí (1950)

ného údaje o objevu slovanského objektu nevylučuje Z. Měřínský, že lokalita mohla být opevněna také v mladší době hradištní. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách Moravského zemského muzea v BrV ne. Literatura: Červinka 1928a, 134; Pod­ horský 1970b, 15, obr. 1, 4; Podhorský 1972, 36-3 7; Koštuřík - Kovárník - Mě­ řínský - Oliva 1986, 155; Čižmář 1999; Sklenář - Sklenářová - Slabina 2002, 129-130.

Jasenice. Půdorysný plán lokality

JASENICE (Zlínský kraj, okres Vsetín, ZM 1:10 000, list 25-14-05) - lokalita vzdálená asi 1 kilometr již­ ně od středu obce na východním okraji oblasti Radhošťské hornatiny Moravskoslezských Beskyd, v nad­ mořské výši asi 360 metrů. Leží na kopci obtékaném ze severu, ze zápa­ du a původně také z jihu vodním to­ kem; vrch je na východě sedlem spojen s horským hřebenem. Hra­ diště má oválný půdorys o délce asi 150 metrů a šířce asi 50 metrů,

JAVORNÍK (Jihomoravský kraj, okres Hodonín, ZM 1:10 000, list 35-11-24) - lokalita vzdálená asi 2,2 kilometru jihovýchodně od stře­ du obce, v oblasti Bílých Karpat, v nadmořské výši asi 637 metrů. Le­ ží na kuželovitém vrcholu s příkrý­ mi svahy, který je spojen s okolním terénem nejpřístupněji z východní strany. Hradiště má nepravidelně oválný půdorys (32 hektarů) vyme­ zený na severní a východní straně mohutným válem s příkopem o dél­ ce asi 1400 metrů. Zde je val široký přibližně 25 metrů a jeho převýšení oproti dnu příkopu činí 3-6 metrů. Na západním a jižním obvodu je opevnění podstatně méně zřetelné. Pozůstatkem vnitřního členění je patrně terénní vlna, táhnoucí se v délce asi 350 metrů napříč hradiš­ těm ve směru východ - západ. Mís­ to je zalesněno. Hradiště uvedl do literatury roku 1888 K. Béňa a následně bylo často zmiňováno. Jediné kontrolovatelné nálezy pozdně bronzového nebo halštatského stáří však získal teprve v 60. letech minulého století V. Do­ hnal. V roce 1989 zde byl za pomoci detektoru kovů objeven depot žele­ ných předmětů, datovatelný asi do 18. století. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea ve Zlíně. Literatura: Béňa 1888, 124; Knies 1894a, 461; Červinka 1896, 26-27; Čer­ vinka 1902, 337-338; Červinka 1928a,

135

JESTŘABICE 92; Nekvasil 1988a, 326; Dohnal 1984, 29; Dohnal 1988, 39-40; Bálek - Čižmář - Kohoutek 1993; Parma 1998, 104; Sklenář - Sklenářová - Slabina 2002, 130.

JESTŘABICE (Zlínský kraj, okres Kroměříž, ZM 1:10 000, list 24-44-18) - lokalita vzdálená asi 1,5 kilometru jižně od středu obce, na západním okraji Chřibů, na plo­ chém vrcholu „Kamenný stůl" v nadmořské výši asi 330 metrů. Lo­ kalita má oválný půdorys s delší osou 240 metrů a rozlohu asi 1,5 hektaru. Ze všech stran ji obtékají toky Kratinký a jejích dvou beze­ jmenných levobřežních přítoků, nad nimiž má velmi příkré svahy s pře­ výšením až 100 metrů. Leteckým průzkumem bylo zjištěno, že po­ měrně plochý areál lokality, svažují­ cí se mírně k jihu, je vymezen pří­ znakem obvodového příkopu, asi 4 metry širokého. Není ovšem vylou­ čeno, že se nemůže jednat i o stopy novodobých úprav. Místo je země­ dělsky obděláváno. Lokalita byla objevena v roce 1989 leteckou prospekcí a jako mož­ né hradiště ji publikovali v letech 1993 a 1996 M. Bálek a V. Hašek. Povrchové sběry dosud nepřinesly žádný materiál. Literatura: Bálek 1993, 134, tabulka 16:2; Bálek - Hašek 1996, 11, tabulka 11:1. Javorník. Půdorysný plán hradiště (podle V. Dohnala)

Javorník. Letecký pohled na lokalitu od severu (2000)

JEVÍŠ O VICE (Jihomoravský kraj, okres Znojmo, ZM 1:10 000, list 33-22-05) - lokalita na katastrálním území Střelíc ležící asi 0,8 kilometru na jihovýchod od středu obce. Na­ chází se v oblasti Znojemské pahor­ katiny, na ostrožně „Starý Zámek" nad levým břehem řeky Jevišovky, v nadmořské výši asi 360 metrů. Má příkré svahy s převýšením asi 60 metrů, délku zhruba 100 metrů a šířku cca 30 metrů, přístupná je pouze od severovýchodu. Pozůstat­ ky pravěkého opevnění nebyly zjiš­ těny a je pravděpodobné, že byly zničeny výstavbou středověkého hradu. Místo je zalesněno. První nálezy získal již roku 1887 J. Palliardi, který zde pak v letech

JEVIŠ OVICE

Jestřabice. Letecký pohled na lokalitu od jihovýchodu (1998)

1909 a 1912-15 provedl ve spolu­ práci s F. Vildomcem poměrně velký výzkum a lokalitu téměř celou pro­ zkoumal. Zjistil zde ve známé stratigrafické poloze osídlení kultury s moravskou malovanou keramikou z mladší doby kamenné a kultury s nálevkovitými poháry, s kandova­ nou keramikou, jevišovickou a se zvoncovitými poháry z pozdní doby kamenné. Dále bylo doloženo i osíd­ lení kultury věteřovské ze starší do­ by bronzové, velatické fáze kultury středodunajských popelnicových polí z mladší doby bronzové, kultu­ ry horákovské z doby halštatské, z doby laténské a snad i slovanské z doby hradištní. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách Moravského zemského muzea v Br­ ně, muzea ve Znojmě a v soukromé sbírce F. Vildomce na Boskovštejně. Literatura: Červinka 1896, 50; Červin­ ka 1902, 74; Medunová-Benešová 1972;

Jevišovice. Půdorysný plán hradiště (podle A. Medunové-Benešové)

137

JEŽKOVICE 1

Jevišovice. Letecký pohled na lokalitu od severu (2000)

Medunová-Benešová 1981; Sklenář Sklenářová - Slabina 2002, 132-133.

JEZERA viz POZOŘICE 1 a POZOŘICE 4

JEŽKOVICE 1 (Jihomoravský kraj, okres Vyškov, ZM 1:10 000, list 24-41-09) - lokalita „Čemov" vzdá­ lená asi 2 kilometry západně od středu obce na východním okraji Drahanské vrchoviny. Je umístěna na ostrožně obtékané tokem Rakovce a jeho dvěma levobřežními příto­ ky, v nadmořské výši asi 470 metrů. Hradiště má přibližně oválný půdo­ rys o celkové ploše asi 9,3 hektaru, jeho delší osa ve směru jihozápad severovýchod měří 400 metrů, ma­ ximální šíře dosahuje 230 metrů. Čtyřnásobné opevnění v podobě valů s příkopy rozčleňuje hradiště na dvě části - na akropoli, nacházející se na jihozápadním ukončení výběž­ 138

ku, a na větší předhradí, zakončené na severovýchodě (nejpřístupnější strana) prvním pásmem fortifikace. To představuje obloukovitý val s pří­ kopem v délce 65 metrů. Ve vzdále­ nosti 230 metrů od prvního pásma opevnění probíhá v přímém směru od severozápadu k jihovýchodu vý­ razný 6-8 metrů široký příkop dlou­ hý 230 metrů, který přetíná ostrož­ nu a přepažuje přístup k centrální části. Na vnitřní straně příkopu lze rozpoznat mírnou terénní vlnu, snad pozůstatek válu. Centrální část hradiště má oválný půdorys o roz­ měrech 225 130 metrů s delší osou ve směru severozápad - jihovýchod. Na nej přístupnější severovýchodní straně tvoří opevnění dva rovnoběž­ né pásy válu s příkopem. Vnější val a příkop probíhá v mírném oblouku v délce 225 metrů v minimální vzdálenosti 30 metrů od druhého válu a vyúsťuje na bočních příkrých

svazích ostrožny. Toto třetí opevnění je nej výraznější; převýšení koruny válu nade dnem příkopu se pohybu­ je v rozmezí 4 až 5,2 metru a šíře příkopu dosahuje 10-12 metrů. Pa­ ralelně s ním ve vzdálenosti 12-15 metrů probíhá 220 metrů dlouhý úsek vnitřního (čtvrtého) opevnění, tvořeného opět příkopem a válem, který je 1,5-2 metry převýšen nade dnem příkopu. Toto vnitřní opevně­ ní pokračuje dále po obvodu vnitřní části hradiště v podobě terénní vlny s kamennou destrukcí. Na jihový­ chodním obvodu akropole je patrné přerušení vnitřního opevnění a te­ rén zde přechází v plošinu, kudy mohla procházet přístupová komu­ nikace. Místo je zalesněno. Lokalitu znal již F. Koudelka roku 1890, do literatury ji však uvedl až v roce 1894 J. Knies, který ji zařadil do doby slovanské. V roce 1986 ji začlenil do svého soupisu I. L. Čer-

JEŽKOVICE 1

Ježkovice 1. Letecký pohled na lokalitu od severu (1999)

vinka. Ten ji podrobněji popsal poté v roce 1930, přičemž vyloučil její pravěké stáří a datoval ji do středo­ věkého období. První sondážní prá­ ce na hradišti provedl v roce 1938 J. Skutil, přičemž získal materiál z do­ by laténské a hradištní. Opevnění datoval do slovanského období. Po druhé světové válce věnoval pozor­ nost hradišti E. Šimek, který v letech 1950-53 drobnými sondami získal kromě slovanského materiálu také nálezy z doby laténské, jež datoval do pozdně laténského období. Na tomto základě také označil lokalitu za oppidum. V roce 1987 zde byl de­ tektorem kovů získán časně laténský depot železných předmětů a dva bronzové předměty z doby slovan­ ské. V návaznosti na to provedl pak na lokalitě v letech 1989-1990 Ar­ cheologický ústav v Brně zjišťovací výzkum, který prokázal datování hradiště do časně laténského období 139

lOTm

Ježkovice 1. Půdorysný plán

JEŽKOVICE 2

Ježkovice 1. Půdorysný plán hradiště (podle E. Šimka)

a jeho osídlení z doby slovanské z průběhu 8. století. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách Moravského zemského muzea v Brně a v Ústavu archeologické památ­ kové péče Brno. Literatura: Knies 1894a, 458; Červinka

půdorysu oddělené širokým plo­ chým sedlem od hřebene vybíhající­ ho sem od západu. Severovýchodní

strana spadá velmi příkrými svahy do údolí toku Malé Hané, které je dnes zatopeno údolní nádrží Opato­ vi ce. Severozápadní a jihovýchodní stranu obtékají její přítoky, rovněž s příkrými, místy i sráznými skalna­ tými údolními svahy. Převýšení nad údolím činí až 50 metrů. Oválný pů­ dorys hradiště o rozloze asi 16,8 hektaru má rozměry 580 290 met­ rů a delší osu souhlasnou se hřbe­ tem protáhlého návrší ve směru se­ verozápad - jihovýchod. Opevnění tvoří dva přibližně paralelní příkopy vzdálené od sebe 80 metrů. Po jejich vnitřních stranách se v různé míře dochovala tělesa valů. Oba příkopy začínají na severu na terénní hraně v místech, kde plošina přechází ve svah velmi strmého sklonu, a pokra­ čují potom jihozápadním směrem tak, že přepažují nejsnadnější pří­ stup do areálu hradiště od severozá­ padu. Po 240 metrech se oba lomí a procházejí mírným svahem smě­ rem na jihovýchod. Vnější příkop od ohbí pokračuje ještě 55 metrů a vy­ úsťuje do strže s vodotečí. Průběh vnitřního příkopu po 360 metrech od zlomu vyúsťuje na jižním svahu údolí s bezejmenným potokem. Dá­ le je pak zřetelná pouze hrana a pod ní kamenná destrukce v délce asi 240 metrů. Od severu k jihovýcho­ du je hradiště vymezeno 140 metrů

1896, 53; Červinka 1930, 84-85; Skutil 1946, 108-109; Šimek 1958, 100-103, obr. 27—37; Jaroš 1974; Bálek - Čižmář 1987; Čižmář 1990a; Čižmář - Geisler 1990b; Čižmář 1993a; Čižmář 1993b; Čižmář 1993c; Lutovský2001,113; Skle­ nář - Sklenářová - Slabina 2002, 134-135.

JEŽKOVICE 2 (Jihomoravský kraj, okres Vyškov, ZM 1:10 000, list 24-41-09) - lokalita „Na Zbitých" vzdálená asi 2 kilometry severový­ chodně od středu obce, v prostoru Konické vrchoviny, která je součástí Drahanské vrchoviny. Leží v nad­ mořské výši okolo 380 metrů, na vyvýšenině protáhlého oválného 140

Ježkovice 2. Půdorysný plán hradiště (podle E. Černého)

JIČÍNA

Ježkovice 2. Letecký pohled na lokalitu od východu (2002)

dlouhou terénní hranou mezi vnitř­ ní plochou a strmým svahem, po­ tom přechází do 200 metrů dlouhé­ ho a 4—6 metrů širokého nevýrazné­ ho příkopu, který se místy mění na terasu. Na mírnějším severovýchod­ ním až východním svahu není opev­ nění zřetelné. Vnější příkop je asi 6 metrů široký a jeho hloubka se po­ hybuje v rozmezí 0,7-1,3 metru. V jeho severozápadní části je na vnitřní straně patrný kamenný val široký 4 až 10 metrů o výšce asi 1 metr. Vnitřní příkop, 5-6 metrů ši­ roký a 1,4-2,4 metru hluboký, má v severozápadní a západní části na vnitřní straně patrný val, který v ji­ hozápadní a jižní části přechází mís­ ty v plošinu. Plocha je zalesněna. Lokalitu znal již roku 1900 F. Kou­ delka, do literatury ji uvedl však teprve J. Skutil v roce 1965. Podrob­ nější popis hradiště podal E. Černý v roce 1966 a na základě důkladného terénního průzkumu především v roce 1992. Z lokality pocházejí

pouze ojedinělé nálezy keramiky z pozdní doby laténské, z nichž první byl učiněn v roce 1981, další pak při zaměřování opevnění v roce 2000. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea ve Vyškově a v Ústavu arche­ ologické památkové péče Brno. Literatura: Skutil 1965, 45-61; Černý 1966; Šedo 1985, 98-99; Černý 1992, 30-31.

JIČÍNA (Moravskoslezský kraj, okres Nový Jičín, ZM 1:10 000, list 25-12-25) - lokalita vzdálená asi 2 kilometry jihovýchodně od středu obce (je uváděna pod katastrálním územím Kojetín), v prostoru Štramberské vrchoviny, která je součástí Podbeskydské pahorkatiny. Leží na západním okraji Moravskoslezských Beskyd, na protáhlém vrchu „Požaha" (510 m n. m.) v Novojičínské pahorkatině. Hradiště má oválný půdorys s delší osou asi 100 metrů dlouhou a rozlohou cca 0,5 hektaru. Je obtékáno menšími dvěma vodní­

mi toky, na jihu má menší převýše­ ní, na severní straně však převýšení dosahuje až 200 metrů. Opevnění je viditelné na severní straně jako te­ rénní hrana, výzkumem však byl ověřen jeho průběh po celém obvo­ dě. Místo je částečně zalesněno, dí­ lem ho pokrývá pastvina. Lokalitu uvedl do literatury v roce 1926 G. Stumpf, který rozpoznal po­ zdně laténský charakter nálezů. Prv­ ní výzkum zde provedl roku 1954 L. Jisl. Týž badatel také hradiště v roce 1968 publikoval a zařadil je do púchovské kultury pozdní doby latén­ ské. Další výzkumy uskutečnili v le­ tech 1961 a 1962 J. Král a v letech 1983-84 a 1987-88 M. Čižmář, kte­ ří zkoumali vnitřní plochu a opev­ nění hradiště a získali kromě arche­ ologických nálezů i hodnotný osteologický materiál. Opevnění sestáva­ lo původně z hradby o šířce asi 4 metry s čelní kamennou zdí, zpev­ něnou v líci svislými sloupy, před kterou se nacházel příkop. 141

JÍVOVÁ

Jičína. Pohled na lokalitu od jihu

Nálezy jsou uloženy ve sbírkách Moravského zemského muzea v Br­ ně, Slezského muzea v Opavě a mu­ zea v Novém Jičíně. Literatura: Stumpf 1926; Král 1961;

Král 1962; Jisl 1968, 1-8; Čižmář 1985; Čižmář 1987; Čižmář-Peske - Vorlíčková 1990; Čižmář - Peske - Vorlíčková 1991; Čižmář 1991b, 523-524.

Jičína. Půdorysný plán hradiště (podle M. Čižmáře)

142

JÍVOVÁ (Olomoucký kraj, okres Olomouc, ZM 1:10 000, list 15-33-21) - lokalita vzdálená asi 2,3 kilometru západně od středu ob­ ce, v oblasti Domášovské vrchoviny Nízkého Jeseníku, v nadmořské vý­ ši okolo 510 metrů. Leží na temeni ostrožny spojené na severovýchodě s hřebenem, nad hlubokým údolím Trusovického potoka (převýšení až 215 metrů) a jeho bezejmenného le­ vobřežního přítoku. Hradiště má protáhle oválný půdorys o délce asi 370 a šířce asi 120 metrů se dvěma vrcholy na obou koncích, a zaujímá tak plochu asi 3 hektarů. Lokalita je částečně zničena kamenolomem, částečně zalesněna. Hradiště u Jívové je známé přede­ vším zříceninou středověkého hra­ du Tepence na jeho západním konci. Palác hradu byl před zničením ka­ menolomem prozkoumán v letech 1968-72 V. Burianem. K tomuto hradnímu jádru přiléhá na východní straně rozsáhlé předhradí, které by-

JÍVOVÁ

lo též ve středověku využíváno i opevněno, nicméně při výzkumu z roku 1970 bylo prokázáno, že bylo ohrazeno i osídleno již v pozdní do­ bě bronzové. Proto v letech 1971-75 a 1990 prováděl výzkum tohoto are­ álu hradiště V. Dohnal, archeologic­ ké odkryvy zde pak pokračovaly v letech 1997 pod vedením M. Ty-

monové a M. Kalábka. V průběhu prací bylo zjištěno, že opevnění, tvo­ řené asi 3 metry širokou hradbou s kamennou čelní zdí, náleží slezské fázi kultury lužických popelnico­ vých polí z pozdní doby bronzové a že lokalita byla osídlena dále ještě i v období platěnické kultury doby halštatské.

Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea v Olomouci. Literatura: Dohnal 1972; Dohnal 1974c; Dohnal 1975; Dohnal 1977b; Ne­ kvasil 1982a, 321; Dohnal 1988, 40-41; Tymonová - Kalábek 1998; Plaček 2001, 640-641 (zde starší literatura); Sklenář - Sklenářová - Slabina 2002, 135-136.

143

KETKOVICE 1

KETKOVICE 1 (Jihomoravský kraj, okres Brno-venkov, ZM 1:10 000, list 24-33-04, 24-33-09) - lokalita vzdálená asi 2,3 kilometru západně od středu obce, na ostrožně nad levým břehem potoka Chvojnice. Leží v oblasti Znojemské pahor­ katiny na úzkém, k jihu vybíhajícím a svažujícím se skalnatém výběžku z prostoru „Kozí hřbety". Nachází se v nadmořské výši asi 350-360 met­ rů a má strmé svahy s převýšením asi 40 metrů. Pozůstatky opevnění nejsou patrné. Místo je zalesněno. Lokalitu zjistili roku 2001 M. Vokáč a E. Čermáková, kteří na jihový­ chodním prudkém svahu nalezli ke­ ramiku kultury jevišovické z pozdní doby kamenné.

Nálezy jsou uloženy v Ústavu ar­ cheologie a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity Brno. Literatura: Vokáč- Čermáková 2002.

KETKOVICE 2 (Jihomoravský kraj, okres Brno-venkov, ZM 1:10 000, list 24-33-09) - lokalita vzdálená asi 3 kilometry jihozápadně od středu obce, na ostrožně nad levým břehem řeky Oslavy a jejím levobřežním pří­ tokem, potokem Chvojnicí. Leží v oblasti Znojemské pahorkatiny na úzkém západním výběžku klesající ostrožny s příkrými skalnatými sva­ hy, nad soutokem obou toků v nad­ mořské výši asi 310 metrů. Nachází se pod zvýšenou částí ostrožny se zříceninou středověkého hradu Lev-

Klentnice. Letecký pohled na lokalitu od jihu (1998)

144

nova. Místo hradiště je zalesněno. Z lokality získal P. Koštuřík povr­ chovým sběrem keramiku kultury jevišovické z pozdní doby kamenné. Nálezy jsou uloženy v Ústavu ar­ cheologie a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity Brno. Literatura: Rakovský 1990, 149. KLENTNICE (Jihomoravský kraj, okres Břeclav, ZM 1:10 000, list 34-14-05) - lokalita vzdálená asi 0,5 kilometru jihozápadně od středu obce, v oblasti Mikulovské vrchovi­ ny. V prostoru Pavlovských vrchů zaujímá dominantní polohu na „Ta­ bulové hoře", v nadmořské výšce asi 458 metrů. Hradiště má oválný pů­ dorys o rozloze asi 7,2 hektaru. Na

KNÉŽDUB

KNĚŽDUB (Jihomoravský kraj, okres Hodonín, ZM 1:10 000, list 35-11-21) - lokalita vzdálená asi 2,3 kilometru jižně od středu obce, na jednom z kuželovitých vrcholů západního okraje Bílých Karpat, v nadmořské výši 399 metrů. Má příkré svahy, nejprudší na jižní stra­ ně nad tokem Radějovky, kde pře­ výšení činí asi 100 metrů. Hradiště zaujímá oválný půdorys o delší ose asi 200 metrů a kratší ose 130 met­ rů (asi 2,2 hektaru) vymezený asi 2 metry vysokým válem s příkopem. Na severovýchodním obvodu je opevnění zdvojeno. Lokalita je čás­ tečně zalesněna, částečně ji pokrý­ vají louky. Lokalitu znal roku 1838 G. Wolny, do archeologické literatury ji uvedl roku 1888 K. J. Maška. V dalším ob­ dobí bylo hradiště datováno do slo-

Klentnice. Pohled na odkryv hradby v průběhu výzkumu v roce 1952

severní a na jižní straně se nacháze­ jí místa původních vstupů. Nevýraz­ ný val se dá nejlépe sledovat na již­ ním a jihovýchodním obvodu, opevnění však probíhalo nepochyb­ ně po celém obvodu lokality. Prostor hradiště je zatravněn. Nálezy z lokality uvedl již roku 1873 J. Liedermann, na opevnění však poprvé upozornil roku 1885 J. Havelka. Teprve v letech 1952 a 1958 na ní provedl zjišťovací vý­ zkum J. Říhovský, který zkoumal v jižní části hradiště prostor vstupu a opevnění, tvořeného hradbou a příkopem kultury mohylové ze střední doby bronzové a velatické fáze kultury středodunajských po­ pelnicových polí z mladší doby bronzové. Další nálezy dokládají osídlení lokality v pozdní době ka­ menné, kultury únětické ze starší doby bronzové a podolské fáze kul­ tury středodunajských popelnico­ vých polí z pozdní doby bronzové. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách Moravského zemského muzea v Br­ ně a muzea v Mikulově. Literatura: Liedermann 1873,137-138; Havelka 1885, 106-107; Červinka 1896, 16; Červinka 1902, 216, 232; Říhovský 1955; Říhovský 1958; Říhovský 1962; Dohnal 1988, 42; Peška 1997, 92; Skle­ nář - Sklenářová - Slabina 2002, 145.

í/u

^69.

J90.IS *•

50 1$ 20 2S

50 m

145

KOBEŘICE

Kněždub. Půdorysný plán hradiště s ře­ zem (podle K. J. Mašky)

vanského nebo středověkého obdo­ bí, teprve výzkum V. Dohnala v le­ tech 1960-64 osvětlil jeho časové zařazení. Byly zjištěny doklady osíd­ lení únětické a věteřovské kultury ze starší doby bronzové, mohylové kultury ze střední doby bronzové, velatické fáze kultury středodunajských popelnicových polí z mladší doby bronzové a horákovské kultu­ ry z doby halštatské. Opevnění bylo zkoumáno na třech místech a lze ho datovat do starší a počínající střední doby bronzové. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea ve Zlíně a muzea v Uher­ ském Hradišti. Literatura: Wolny 1838, 380; Maška 1888, 17-18; Červinka 1902, 334; Do­ hnal 1962; Dohnal 1963-1964; Podhor­ ský 1972, 38; Stuchlíková 1982, 400-401; Dohnal 1988, 43-44; Dohnal 1995, 194-200, Abb. 2; Sklenář - Skle­ nářová - Slabina 2002, 146.

KOBEŘICE (Jihomoravský kraj, okres Vyškov, ZM 1:10 000, list 24-43-14) - lokalita „Dřínovec" vzdálená asi 1,5 kilometru severozá­

146

Kobeřice (Opava). Půdorysný plán lokality (podle V. Dohnala)

padně od středu obce, v západní čás­ ti Dambořické vrchoviny, která je součástí Ždánického lesa. Leží v nadmořské výšce 260-283 metry, na temeni úzké, 700 metrů dlouhé ostrožny, která vybíhá k jihozápadu ze širokého plochého hřbetu nad údolím Milešovického potoka a vr­ cholí bodem „Dřínový kopec" (283 m n. m.). Do údolí spadá na ji­ hovýchodě a severozápadě příkrými svahy, převýšení nad ním činí prů­ měrně 50 metrů. Místo je zalesně­ no. Plocha hradiště o rozloze asi 1,7 hektaru respektuje terénní konfi­ guraci a zaujímá úzkou protáhlou plošinu jihozápadní části táhlého vrcholu. Delší osa hradiště o rozmě­ rech 350 50-70 metrů je oriento­ vána od severovýchodu k jihozápa­ du. Kromě zřetelné hrany mezi plo­ šinou na vrcholu a strmým svahem na dlouhé severozápadní straně do­ kládá původní opevnění lokality ná­ znak přepažujícího příkopu v nejpří­ stupnější severovýchodní části. V roce 1901 zde prokopal A. Pro­ cházka „četné jámy příbytkové, růz­

né tvarem i rozsahem" únětické kul­ tury ze starší doby bronzové, o nichž zveřejnil zprávu o dvě léta později. Další archeologická aktivita až do doby terénní rekognoskace v letech 1999-2000 zde nebyla zaznamená­ na. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách Moravského zemského muzea v Br­ ně. Literatura: Procházka 1903, 106-109.

KOBEŘICE (Severomoravský kraj, okres Opava, ZM 1:10 000, list 15-41-06) - lokalita vzdálená asi 2 kilometry jihovýchodně od středu obce, v prostoru Opavské pahorkati­ ny, v nadmořské výši asi 270 metrů. Leží na jižním výběžku hřebene, který je z jihu, západu i východu ob­ tékán vodním tokem. Na nejpřístup­ nější severní straně je hradiště o vý­ měře asi 10,5 hektaru přepaženo obloukovitým válem dlouhým 250 metrů, v dochovaných místech až 6 metrů vyvýšeným nade dno příko­ pu. Lokalita je zemědělsky obdělá­ vaná. Na lokalitu upozornil v roce 1935

KOBYLÍ 2

H. Seger. Znovuobjevena byla letec­ kou prospekcí roku 1976 (J. Pavelčík) a identifikována J. Králem v ro­ ce 1981. J. Pavelčík získal údajně nálezy z pozdní doby kamenné. Při měření lokality se podařilo najít ne­ výrazný střepový materiál, náležejí­ cí snad kultuře lužických popelnico­ vých polí, také V. Dohnalovi, který lokalitu i podrobněji popsal. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea v Olomouci a Slezského mu­ zea v Opavě. Literatura: Seger 1936, 117; Pavelčík 1978; Král 1981; Nekvasil 1982a, 328; Dohnal 1988, 44rA5; Sklenář - Sklená­ řová - Slabina 2002, 304.

KOBYLÍ 1 (Jihomoravský kraj, okres Břeclav, ZM 1:10 000, list 34-21-14) - lokalita „Lacary" vzdá­ lená asi 1,5 kilometru severozápad­ ně od středu obce, na jihovýchod­ ním okraji Ždánického lesa, v nad­ mořské výši asi 260 metrů. Hradiště

leží na ostrožně s příkrými svahy nad tokem Trkmanky a jejích dvou pravobřežních přítoků a je spojeno na severu s horským hřbetem úzkou šíji. Zde je patrný poměrně vysoký val s příkopem, který pokračuje v délce asi 300 metrů po východní straně. Místo je z větší části zalesně­ no, pouze z malé části zemědělsky obděláváno. Do literatury uvedl lokalitu v roce 1993 J. Peška, terénním průzku­ mem zde však dosud nebyl zjištěn žádný datovatelný materiál. Literatura: Peška 1993a, 129.

KOBYLÍ 2 (Jihomoravský kraj, okres Břeclav, ZM 1:10 000, list 34-21-13) - lokalita v poloze „Lumperky" vzdálená asi 1,5 kilometru západně od středu obce, na jihový­ chodním okraji Ždánického lesa. Le­ ží na výrazném návrší o nadmořské výši asi 270 metrů s přibližně stometrovým převýšením nad širokým

Kobylí 2. Půdorysná situace hradiště (podle M. Bálka)

údolím toku Trkmanky. Pozůstatky opevnění nejsou v terénu patrné. Lokalita je zemědělsky obdělávána.

Kobeřice (Vyškov). Letecký pohled na lokalitu od jihozápadu (2002)

147

K O K O RY

Kobylí 2. Letecký pohled na lokalitu od západu (2001)

Opevnění hradiště bylo zjištěno le­ teckou prospekcí v roce 1999 a v témže roce zde bylo provedeno ge­ ofyzikální měření. V následném roce M. Bálek a J. Kovárník uvedli lokali­ tu do literatury (chybně pod míst­ ním názvem „Vigrunty"). Na podzim roku 2001, během hluboké orby po zrušení vinohradu, zjistil M. Bálek leteckým pozorováním celý půdorys hradiště. Nacházejí se zde dva vzá• X/ XZ T Z *Z Z XZ Z1 vzv jemne se překrývající příkopy o sirce

mezi 3-5 metry. Z nich jeden obíhá prostor oválného půdorysu s rozmě­ ry delších os 110 160 metrů, druhý plochu s půdorysem nepravidelného kruhu o průměru asi 120 metrů. Na jižní straně druhého příkopu je vidi­ telné přerušení. Na severní (nejpří­ stupnější) straně přepažuje hřbet v délce asi 90 metrů příčný příkop o šířce asi 6-9 metrů. Na jaře dalšího roku M. Bálek příznaky opevnění zaměřil a provedl na lokalitě zjišťo­

vací výzkum. V zásypech příkopů byl zjištěn materiál kultury se zvoncovitými poháry z pozdní doby ka­ menné a ze starší doby bronzové, uvnitř opevněného areálu pak síd­ lištní objekt kultury nálevkovitých pohárů z pozdní doby kamenné. Nálezy jsou uloženy v Ústavu ar­ cheologické památkové péče Brno. Literatura: Bálek 1999a, 438; Bálek 2000a, 203; Hašek - Kovárník 2000, 234; Kovárník 2001, 139; Bálek 2004.

KOJETÍN viz JIČÍNA

-

o

KOKORY Přerov, ZM - lokalita v lená asi 1

20 m

Kokory. Profily řezu opevněním (podle V. Dohnala)

148

(Olomoucký kraj, okres 1:10 000, list 25-13-06) poloze „Hradisko" vzdá­ kilometr východně od

KOKORY

středu obce, v oblasti Tršické pahor­ katiny Nízkého Jeseníku. Leží na malé ostrožně převýšené nad tokem Olešnice asi o 30 metrů, v nadmoř­ ské výši 253 metry. Hradiště o ovál­ ném půdorysu a rozloze pouze asi 0,5 hektaru má opevnění viditelné jen na přístupné jižní straně. Nachá­ zí se zde obloukovitý 3-4 metry vy­ soký val s příkopem, před nímž v délce asi 100-120 metrů probíhá vnější val. Místo je zalesněno. Lokalitu uvedl poprvé do literatu­ ry roku 1890 J. Wankel, podrobněj­ ší popis s plánkem podal J. Knies. Materiál z období kultury platěnické z doby halštatské byl získán povr­ chovým sběrem v roce 1982, stejně datovatelné nálezy spolu s kerami­ kou kultury věteřovské ze starší do­ by bronzové získal zjišťovacím vý­ zkumem roku 1986 V. Dohnal. Ten uskutečnil řez opevněním a zjistil pozůstatky hradby široké asi 1,5 metru s hlinito-kamenitou kon­ strukcí, kterou lze datovat do doby

Kokory. Letecký pohled na lokalitu od severu (2000)

halštatské. Podle J. Pešky sídliště ze starší doby bronzové bylo asi neopevněné. V roce 1995 J. Peška usku­ tečnil geodetické zaměření lokality

a geofyzikální průzkum celé plochy hradiště. Podařilo se tak zjistit do­ klady vnitřní sídlištní zástavby a především po celém obvodu loka-

Kokory. Půdorysný plán lokality (podle J. Kniese)

Kokory. Půdorysný plán hradiště s výsledky geofyzikálního měření (podle J. Pešky)

149

KOMŇA

lity průběh vnitřního opevnění. Mě­ ření ukazuje, že v jižní části byl pří­ kop přerušen, další přerušení je možno pozorovat v severním úseku hradby. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea v Olomouci. Literatura: Wankel 1890, 226; Knies 1902, 58-59; Podhorský 1970a, 201; Nekvasil 1982a, 326; Dohnal 1984, 29; Dohnal 1988, 45-46; Dohnal 1989b; Peška 2002, 35-36; Sklenář - Sklenářo­ vá - Slabina 2002, 151. Kostelec u Holešova. Půdorysný plán hradiště (podle 1. L. Červinky)

KOMŇA (Zlínský kraj, okres Uher­ ské Hradiště, ZM 1:10 000, list 35-12-07) - lokalita se nacházela asi 2 kilometry jihozápadně od stře­ du obce, v oblasti Bílých Karpat. Le­ žela ve východní části výrazného hřbetu, v nadmořské výši asi 550 metrů, v poloze „Bučník". V součas­ né době je toto hradiště již zcela od­ těženo lomem a informace o něm můžeme čerpat pouze ze starších zpráv. Nejvyšší bod tvořila oválná skalnatá vyvýšenina, k níž přiléhala na západní straně plošina obehnaná z jižní a západní strany válem a pří­ kopem. Hradiště je zničeno kame­ nolomem. Poprvé lokalitu pod označením „Holá stráž" v literatuře zmínil v ro­

ce 1894 J. Kučera, poté po dvakráte s popisem i plánkem I. L. Červinka, zbytky válu popisuje ještě ve své ne­ publikované zprávě z roku 1959 J. Pavelčík. I. L. Červinka soudil na pravděpodobně středověké stáří hradiště. Nálezy bohužel nejsou známy, pouze v sekundárním ulože­ ní na svahu pod jižní hranou lomu získal D. Parma keramiku obecně pravěkého stáří (1997). Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea ve Zlíně. Literatura: Kučera 1894, 556; Červinka 1928b, 70-71; Červinka 1942, tabulka 12; Parma 1998, 104, obr. 6.

KOSTELEC viz KRNOV 2

Komňa. Půdorysný plán lokality (podle I. L. Červinky)

150

KOSTELEC U HOLEŠOVA (Zlín­ ský kraj, okres Kroměříž, ZM 1:10 000, list 25-13-24, 25-13-23) - lokalita vzdálená asi 1,8 kilometru severovýchodně od středu obce, v jižní části Kelčské pahorkatiny, která je součástí Podbeskydské pa­ horkatiny. Hradiště leží na jižním ukončení hřebene, v poloze „Na Hradě", v nadmořské výši asi 364 metrů a zaujímá plochu asi 2,8 hek­ taru. Má oválný půdorys orientova­ ný delší osou ve směru východ - zá­ pad, jehož jižní obvod je tvořen příkrými svahy s převýšením asi 80 metrů. Na ostatních stranách obvo­ du, především na nejpřístupnější se­ verní straně, je dochováno opevně­ ní tvořené válem, který je vůči pří­ kopu převýšen asi o 2,5-3 metry. Členění vnitřního prostoru nazna­ čuje nevýrazná terasa. Místo je za­ lesněno. Hradiště, v literatuře známé již od počátku 90. let 19. století, popsal podrobněji roku 1896 I. L. Červinka, který roku 1942 podal jeho plánek a přiřadil je do středověkého období. První nálezy, a to z halštatského ob­ dobí, se podařilo získat teprve J. Nekvasilovi a V. Dohnalovi v průběhu 60. až 80. let minulého století. Dru­ hý z nich také lokalitu zaměřil a po­ drobněji popsal. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea ve Zlíně a muzea v Olomouci. Literatura: Červinka 1896, 42; Červin­ ka 1902, 336-337; Červinka 1942. 43-44, obr. 15; Nekvasil 1977a; Nekva­ sil 1982a, 321; Dohnal 1984, 29; Do­ hnal 1988, 46-47; Sklenář - Sklenářová - Slabina 2002, 156.

KRAMOLÍN

Hradiště popsal poprvé v roce 1930 K. Hanák, který zde také son­ doval opevnění, vykazující stopy požáru. Doklady o datování dosud nebyly získány. Literatura: Hanák 1930; Sklenář Sklenářová - Slabina 2002, 156.

Kostelec u Holešova. Letecký pohled na lokalitu od jihu (2000)

KOŠÍKY (Zlínský kraj, okres Uher­ ské Hradiště, ZM 1:10 000, list 25-33-02) - lokalita vzdálená asi 2 kilometry severně od středu obce, v oblasti Chřibů, v poloze „Sklepiska". Je umístěna na ostrožně v na­ dmořské výši asi 380 metrů, nad údolím Kudlovického potoka (pře­ výšení asi 100 metrů) a jeho dvěma pravobřežními přítoky. Hradiště má ...

nepravidelně oválný tvar o rozmě­ rech delších os 100 a 150 metrů a ploše asi 2 hektary. Je opevněno válem, místy až 2 metry vysokým, před jehož průběhem na severový­ chodním obvodu je dochován široký příkop. Na obou koncích úseku opevnění, které přepažuje nejpří­ stupnější jižní stranu, jsou umístěny vchody. Prostor lokality je zalesněn.

,i >»»!«'"/////

= —— •

KOTOJTEDY (Zlínský kraj, okres Kroměříž, ZM 1:10 000, list 25-31-16) - lokalita vzdálená asi 1,5 kilometru jihozápadě od středu obce (v archeologické literatuře byla dosud uváděna pod katastrem bližší obce Jarohněvice). Nachází se na se­ verozápadním okraji Chřibů, v nad­ mořské výši asi 300 metrů, na ma­ lém výběžku nad tokem Kotojedky, který převyšuje o asi 80 metrů. Na nejpřístupnější jižní straně se nachá­ zí opevnění, tvořené asi 70 metrů dlouhým válem, 10 metrů širokým a 1,5 metru vysokým, jehož průběh je možno sledovat i na východním obvodu hradiště. Místo je zalesněno. Hradiště uvedl do literatury již ro­ ku koncem 19. století „otec morav­ ské archeologie" J. Wankel a od té doby bylo dlouho na základě pří­ tomnosti blízkého slovanského mohylníku kladeno do slovanského ob­ dobí. Teprve J. Bláha v letech 1970-71 zde získal keramiku slezské fáze lužických popelnicových polí z pozdní doby bronzové, případně i platěnické kultury z doby halštatské, a lokalitu podrobněji popsal. J. Bláha také zveřejnil první plánek hradiště z rukopisu B. Skácela z ro­ ku 1948. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea v Kroměříži a muzea v Olo­ mouci. Literatura: Wankel 1890, 229; Přikryl 1890, 14-15; Červinka 1896, 16; Bláha 1972, 66; Dohnal 1984, 29; Dohnal 1988, 38; Sklenář - Sklenářová - Slabi­ na 2002, 157.

ni

KO VÁLOVICE U TIŠTÍNA viz PRASKLICE

tmu

Košíky. Půdorysný plán lokality (podle K. Hanáka)

KRAMOLÍN (Kraj Vysočina, okres Třebíč, ZM 1:10 000 list 24-33-07) lokalita „Hradisko" vzdálená asi 2,1 kilometru západně od středu obce, v oblasti Znojemské pahorkatiny. 151

KR AMOLÍN

Leží na ostrožně obtékané původně meandrujícím tokem řeky Jihlavy, dnes je částečně zatopena Dalešickou přehradou. Nad levým.břehem řeky se hradiště, nacházející se v nadmořské výši asi 380 metrů, vy­ pínalo příkrými svahy s převýšením asi 60 metrů. Nejpřístupnější je asi 10 metrů širokou šíjí ze severový­ chodní strany. Opevněný areál má protáhle čtyřúhelníkový půdorys o délce 220-260 metrů a šíři 50-70 metrů, v nižší části je z něho vyčle­ něno menší předhradí. Původně by­ la rozloha celého hradiště stanovena na cca 3 hektary, nyní se uvádí veli­ kost jeho větší části 1,2 hektaru a menší 0,25 hektaru. Dokladem

Kramolín. Pohled na lokalitu od západu (podle O. Kose a P. Koštuříka)

původního vchodu je přerušení opevnění v obou jižních jeho pá­ sech, další vstup se nacházel v seve­ rovýchodní části obvodu u přístupo­ vé šíje.

Kramolín. Výsek mapy s půdorysem hradiště (podle L. Poláčka)

Kramolín. Půdorysný plán hradiště s vyznačením odkrytých ploch (podle L. Poláčka)

152

Lokalita, kterou objevil pravděpo­ dobně již na konci 19. století V. Ča­ pek, poutala pozornost již od 20. let minulého století. Nevelké výkopy zde poté v letech 1932-33 prováděl

KRH O V

Krhov. Letecký pohled na hradiště od východu (2000)

amatérský archeolog F. Peštál z Tře­ bíče, který ji podrobně popsal. V ro­ ce 1935 uskutečnili na hradišti zjiš­ ťovací výzkum J. Skutil a J. Poulík z Moravského zemského muzea v Brně. V letech 1966-70 realizova­ li první zjišťovací výzkumy J. Uhlíř a O. Kos ze Západomoravského mu­ zea v Třebíči a v letech 1971-77 pro­ bíhaly záchranné práce na lokalitě pod vedením O. Kose a P. Koštuříka z katedry archeologie brněnské uni­ verzity. Byla prozkoumána větší část vnitřní plochy s doklady osídlení kultury s moravskou malovanou ke­ ramikou z mladší doby kamenné, kultury s nálevkovitými poháry, kultury s kandovanou keramikou a kultury jevišovické z pozdní doby kamenné, podolské fáze kultury středodunajských popelnicových polí z pozdní doby bronzové, kultu­ ry horákovské z doby halštatské, z doby laténské a ze střední a mlad­

ší doby hradištní. Ve starší literatuře uváděné osídlení kultury únětické ze starší doby bronzové nebylo při výzkumech zjištěno. Oba vedoucí výzkumů datovali jižní část opevně­ ní již do pozdní doby kamenné a dá­ le předpokládali, že lokalita byla opevněna i v době halštatské. Bez­ pečně však byla existence opevnění doložena pouze pro mladší dobu hradištní, z druhé poloviny 11. sto­ letí a 12. století. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách Moravského zemského muzea v Br­ ně a muzea v Třebíči. Literatura: Peštál 1935/36,23-24; Sku­ til 1947, 33-35; Kos - Koštuřík 1972; Kos - Koštuřík 1973; Kos - Koštuřík 1973-74; Kos - Koštuřík 1974b; Kos Koštuřík 1975; Koštuřík 1975-1976; Kos - Koštuřík 1978; Koštuřík - Kos 1980; Koštuřík 1983-1984, 94^-95; Koš­ tuřík 1986; Koštuřík - Kovárník - Měřínský - Oliva 1986, 201-204; Koštuřík

1990; Poláček 1995; Poláček 1996, 285-297; Lutovský 2001, 144-145; Sklenář - Sklenářová - Slabina 2002, 160.

KRHOV (Jihomoravský kraj, okres Blansko, ZM 1:10 000, list 24-14-14) - lokalita vzdálená asi 1,1 kilometru jižně od středu obce, v oblasti Malé Hané, která je součás­ tí Boskovické brázdy, na vrcholu osamoceného kopce „Malý Chlum", v nadmořské výšce asi 480 metrů. Hradiště má oválný tvar o rozmě­ rech delších os 225 a 85 metrů, zau­ jímá plochu asi 1,5 hektaru a oproti okolnímu terénu je převýšeno asi o 90 metrů. Po obvodu probíhá vidi­ telný val, ve snížené západní části lokality se pravděpodobně původně nacházel vchod. Lokalita je zatravněna a částečně zničena lomem. Hradiště objevil roku 1882 J. Knies, který ho o dvacet let zveřejnil

153

KRNOV 1

Krhov. Půdorysný plán lokality (podle V. Dohnala)

s popisem i plánkem. Nálezy byly získány v profilu lomu ve dvacátých letech 20. století a drobnou sondáž tu uskutečnil v roce 1972 A. Štrof, který zde pak provedl v letech 1982-85 výzkum. Byl získán mate­ riál z období slezské fáze kultury lužických popelnicových polí z pozdní doby bronzové a kultur platěnické a horákovské z halštatského období.

Nálezy jsou uloženy ve sbírkách Moravského zemského muzea v Br­ ně a muzea v Boskovicích. Literatura: Červinka 1896, 17; Knies 1902, 59-60; Smrž - Štrof 1973, 57, 59, tabulka 1, 2, 3:A, 4:2; Smrž 1975, 37, tabulka 20; Štrof 1984, 83-84, obr. 34:1-13, 35; Štrof 1985b; Štrof 1987b; Štrof 1987c; Dohnal 1988, 47-48; Skle­ nář - Sklenářová - Slabina 2002, 161.

KRNOV 1 (Moravskoslezský kraj, okres Bruntál, ZM 1:10 000, list 15-14-21) - lokalita „Burgberg" vzdálená asi 1,4 kilometru jihový­ chodně od středu obce, na severním okraji Nízkého Jeseníku, na vrcholu s nadmořskou výškou 480 metrů. Na severní a západní straně spadají přík­ ré svahy k soutoku řek Opavice a Opavy, přístup je nejlepší z jihový­ chodu. V 70. letech 19. století se na jižní straně lokality nacházel v délce asi 100 metrů val s kamennou kon­ strukcí, který bylo možno částečně sledovat i na východní a západní straně; dnes však již patrný není. Místo je částečně zalesněno, částečně zemědělsky obděláváno a zastavěno, jihozápadní část je zničena lomem. Lokalita je známa již od 70. let 19. století, podrobný popis hradiště a pozůstatků opevnění s plánkem podal roku 1886 R. Kulka. V letech 1934-35 prozkoumal na jihozápad­ ním a jižním svahu objekty kultury nálevkovitých pohárů z pozdní doby kamenné K. Schirmeisen, opevnění však datoval do mladší doby bronzo­ vé. J. Nekvasil a V. Dohnal sice uvá­ děli i střepy slezské fáze kultury lužických popelnicových polí z pozdní doby bronzové, podle V. Dohnala však opevnění pravděpodobně nále­ ží pozdní době kamenné. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách Slezského muzea v Opavě a muzea v Krnově. Literatura: Kulka 1886; Kinzer 1934; Schirmeisen 1934; Nekvasil 1982a, 327; Dohnal 1988, 66-67; Sklenář - Sklená­ řová - Slabina 2002, 377.

Krnov 1. Půdorysný plán lokality (podle R. Kulky)

154

KRNOV 2 (Moravskoslezský kraj, okres Bruntál, ZM 1:10 000, list 15-13-20) - lokalita „Pfaffenberg" vzdálená asi 3,3 kilometru západně od středu obce (je uváděna pod ka­ tastrálním územím Kostelec), na se­ verním okraji Nízkého Jeseníku, na západní části horského hřebene. Le­ ží na kopci „Kostelecký vrch" v nad­ mořské výši asi 470 metrů, který je od jihovýchodu obtékán řekou Opa­ vou a od jihozápadu jejím levobřež­ ním přítokem. Na jižní straně, kde ční nejprudší svahy s převýšením asi 80 metrů nad tokem Opavy, nejsou

KRNOV 3

Literatura: Schulig 1923, 654-655; Ne­ kvasil 1982, 324; Dohnal 1988, 48-49 (zde starší literatura); Sklenář- Sklená­ řová - Slabina 2002, 161.

Krnov 2. Půdorysný plán hradiště (podle W. Titze)

viditelné stopy opevnění, ostatní ob­ vod je opevněn válem asi 1,5 až 2 metry vysokým, v jehož severní straně je dochována brána nálevkovitého tvaru. Rozloha vymezená opevněním a terénním zlomem na jižní straně činí asi 7 hektarů. Místo je zalesněno. Lokalitu znal již K. Larisch v ruko­

pisné práci z roku 1919, do literatu­ ry ji pak uvedl H. Schulig roku 1923. Roku 1940 podal popis hra­ diště s plánkem W. Titze. Zjišťovací sondáž zde provedl pouze L. Jisl v roce 1955: získal při ní materiál platěnické kultury doby halštatské. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách Slezského muzea v Opavě.

KRNOV 3 (Moravskoslezský kraj, okres Bruntál, ZM 1:10 000, list 15-14-21) - lokalita „Cvilín" vzdá­ lená asi 3 kilometry jihovýchodně od středu obce (je uváděna pod ka­ tastrálním územím Úvalno), v pro­ storu severního okraje Nízkého Je­ seníku, na protáhlém vrchu se dvě­ ma vrcholy, z nichž na vyšším (se­ verním) se v nadmořské výši asi 420 metrů nachází zřícenina hradu Šelenburku. Na východní, jižní a patr­ ně i západní straně je obtékána ře­ kou Opavou a jejími přítoky a má zde převýšení asi 110 metrů, pouze na severní straně je spojena sedlem s horským hřebenem. Z opevnění jsou viditelné pouze dva asi 150 metrů dlouhé úseky na severní a východní straně. Podle nich a kon­ figurace terénu by mohl opevněný areál mít rozlohu asi 10 hektarů. Místo je zalesněno.

155

KŘENOV

KROMĚŘÍŽ viz KOTOJEDY

Krnov 3. Půdorysný plán části hradiště (podle E. Kinzera)

Opevnění lokality uvedl poprvé do literatury R. Kulka, který zde roku 1903 provedl výzkum válu. K. Larisch roku 1919 a E. Kober roku 1933 podle měření E. Kinzera z roku 1920 podali plánek opevnění, podle ně­ hož by hradiště mělo mít rozlohu asi 20 hektarů. V padesátých letech prozkoumal východní část opevnění L. Jisl, který jeho vybudování kladl na sklonek doby bronzové a do po­ čátku doby halštatské. Osídlení loka­ lity je doloženo z fáze lužické i slez­ ské kultury lužických popelnicových polí z mladší a pozdní doby bronzo­ vé. Slovanské osídlení z mladší doby

156

hradištní není dosud spolehlivě do­ kázáno. Průběh opevnění uváděný německými badateli je však podle V. Dohnala značně nevěrohodný a podle J. Nekvasila jde dokonce o fik­ tivní hradiště. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách Slezského muzea v Opavě. Literatura: Kulka 1903, 93; Kober 1933; Nekvasil 1982a, 314; Dohnal 1988, 66-68 (zde další starší literatura); Kouřil 1994, 47; Sklenář- Sklenářová Slabina 2002, 377.

KRNOV-KOSTELEC viz KRNOV 2

KŘENOV (Pardubický kraj, okres Svitavy, ZM 1:10 000, list 24-12-10) - lokalita vzdálená asi 1,5 kilometru jihovýchodně od středu obce, v ob­ lasti Moravskotřebovské pahorkati­ ny, na severním konci táhlého hřbe­ tu v nadmořské výši asi 570 metrů. Hradiště se skládá z vnitřního areálu oválného půdorysu o delší ose asi 330 metrů a ze dvou předhradí: se­ verozápadního a jižního o celkové rozloze asi 20 hektarů. Na východní straně, v místech, kde se val před­ hradí připojuje k vnitřnímu areálu, se nacházejí pozůstatky brány. Valy o výšce 3-5 metrů jsou poměrně velmi dobře Zachovalé, původně se před nimi nacházel příkop. U kon­ strukce opevnění se uvádí propálení valů a existence kamenné destruk­ ce. Poloha je zemědělsky obdělává­ na. Lokalita byla zaznamenána již ro­ ku 1784 na mapě prvního vojenské­ ho mapování jako „Schanze" a její opevnění lze sledovat i na indikační skice z roku 1824. V archeologické literatuře poprvé lokalitu popsal I. L. Červinka roku 1928, později jí věnovalo pozornost několik němec­ kých badatelů (E. Benninger, H. Freising), jejichž výsledky shrnul roku 1937 H. Weinelt, který zveřej­ nil i půdorysný plán areálu. Na zá­ kladě sporadických nálezů bylo hra­ diště datováno do slovanského ob­ dobí. Roku 1970 zde při zakládání ovocného sadu provedl povrchový sběr B. Novotný, který získal kera­ mický materiál převážně ze střední doby hradištní z 9. století, některé zlomky podle něho snad náležely 8. století. B. Novotný lokalitu po­ drobně popsal a nechal vyhotovit je­ jí vrstevnicový plán, starší plánky hradiště jsou známy již z let 1939 a 1948. Nálezy jsou uloženy v Archeolo­ gickém ústavu v Brně. Literatura: Červinka 1928a, 135; Wei­ nelt 1937, 21-22; Mackerle 1948, 21; Novotný 1971; Lutovský 2001, 148; Čtverák - Lutovský - Slabina - Smejtek 2003, 154-155.

KRENO VICE

Křenov. Letecký pohled na lokalitu od východu (2002)

KRENOVICE (Olomoucký kraj, okres Přerov, ZM 1:10 000, list 24-42-10) - lokalita vzdálená asi

1,4 kilometru jihovýchodně od stře­ du obce, na severním okraji Litenčické pahorkatiny, nad pravobřežní

Křenov. Pohled na průběh opevnění v severovýchodní části (podle B. Novotného)

nivou řeky Hané, v nadmořské výš­ ce asi 220 metrů. Hradiště leží na jazykovitém výběžku obtékaném ze tří stran Hanou a jejími dvěma beze­ jmennými pravobřežními přítoky a zaujímá plochu zhruba 1,8 hekta­ ru. Opevnění není již zcela zřetelné, jeho podobu však známe ze starších plánků a popisů. Mělo oválný tvar vymezený 3-5 metrů vysokým vá­ lem, před kterým probíhal příkop. Lokalita je zemědělsky obdělávána. Hradiště poprvé popsal s plánkem J. Knies v devadesátých letech 19. století. Od té doby bylo sice vícekrát zmiňováno, dosud na něm však ne­ byl proveden žádný archeologický výzkum. Dosavadní nálezy dokláda­ jí osídlení snad již z mladší doby bronzové, zcela jistě pak z období horákovské kultury z doby halštatské. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách Moravského zemského muzea, mu-

157

KŘEPICE

Křenovice. Letecký pohled na lokalitu od jihovýchodu (2000)

zea v Prostějově, muzea v Přerově a muzea ve Zlíně. Literatura: Knies 1894b; Červinka 1896, 27-28; Červinka 1902, 233; Gott­ wald 1909, 73; Gottwald 1931, 89; Ne­ kvasil 1982a, 324; Podhorský 1972, 39; Dohnal 1988, 49; Peška 2002, 36-37; Hlava 2002; Sklenář - Sklenářová Slabina 2002, 163.

Křenovice. Půdorysný plán hradiště (podle J. Kniese)

158

KŘEPICE (Jihomoravský kraj, okres Znojmo, ZM 1:10 000, list 34-11-07) - lokalita „Hradisko" vzdálená asi 1,5 kilometru jihový­ chodně od středu obce, v oblasti Znojemské pahorkatiny. Leží na ost­ rožně nad soutokem Křepičky a Stupešického potoka, v nadmořské výši asi 330 metrů. Hradiště má oválný půdorys o délce asi 350 metrů, šířce asi 100 metrů a rozlohu podle V. Do­ hnala 5,5 hektaru a podle M. Salaše 8 hektarů. Na všech stranách se plo­ cha hradiště láme v příkré svahy s převýšením asi 70 metrů. Nejlépe je přístupno od severozápadu, kde je chráněno třemi souběžnými poměr-

KŘIŽ ANO VICE

Křepice. Půdorysný plán lokality (podle V. Podhorského)

ně mohutnými pásy opevnění. Vnější val je oproti příkopu převý­ šen o 1-1,5 metru, druhý (ve vzdá­ lenosti asi 50 metrů) je vysoký asi 1,5 metru a třetí se v odstupu dal­ ších 10 metrů nade dnem příkopu zdvíhá o 2 metry. Lokalita je částeč­

ně zemědělsky obdělávána, částečně zalesněna. První nálezy na „Hradisku" získal roku 1883 K. J. Maška, do literatury je uvedl roku 1899 J. Palliardi, který tu v 80. a 90. letech prováděl vý­ zkumné práce. Menší výkop usku­ tečnil roku 1930 F. Vildomec. Získa­ né nálezy patří kultuře s moravskou malovanou keramikou z mladší do­ by kamenné, kulturám s nálevkovitými poháry, s kandovanou kerami­ kou a jevišovické z pozdní doby ka­ menné, únětické a věteřovské kul­ tuře ze starší doby bronzové, velatické a podolské fázi kultury středodunajských popelnicových polí z mladší a pozdní doby bronzo­ vé, horákovské kultuře z doby halštatské, době laténské a uvádějí se i ojedinělé nálezy z doby římské a slovanského období. Opevnění do­ sud datovat nelze.

Nálezy jsou uloženy ve sbírkách Moravského zemského muzea v Br­ ně, muzea ve Znojmě a v soukromé sbírce E Vildomce v Boskovštejně. Literatura: Palliardi 1890, 250; Červin­ ka 1896, 28-29; Červinka 1902, 143; Podhorský 1970a, 62, 66, Abb. 11; Pod­ horský 1970b, obr. 3; Podhorský 1972, 39-40; Stuchlíková 1982, 401; Medunová-Benešová 1986; Salaš 1987b, 279; Dohnal 1988, 49-50; Sklenář - Sklená­ řová - Slabina 2002, 164.

KŘIŽANOVICE (Jihomoravský kraj, okres Vyškov, ZM 1:10 000, list 24-43-10) - lokalita „Zámeček" vzdálená asi 1,2 kilometru severo­ východně od středu obce, v západní části Brankovické pahorkatiny, kte­ rá je součástí Litenčické pahorkati­ ny. Leží v nadmořské výši kolem 284 metrů na části výrazné ostrož­ ny, vybíhající k jihu až jihozápadu

Křepice. Letecký pohled na lokalitu od východu (2000)

159

KŘIŽ ANO VICE

Křižanovice. Půdorysný plán hradiště (podle S. Stuchlíka)

z východní části široce zaobleného hřbetu, jenž ve své západní části vr­ cholí bodem „Vinohrad" (336 m n. m.). Její svahy s příkrým sklonem spadají k údolní nivě řeky Litavy te­ koucí od východu k západu. Převý­ šení zde činí nejméně 70 metrů. Lo­ kalita je zemědělsky obdělávána. Hradiště plně respektuje podlouh­ lý tvar ostrožny ve směru severový­ chod-jihozápad, má rozměry 390 30-100 metrů a plochu asi 1,9 hek­ taru. Delší strany na severozápadě a jihovýchodě stejně jako ukončení na severovýchodě tvoří svahy s vel­ mi strmým sklonem. Centrální část o rozloze 0,3 hektaru leží na nej vyš­ ším severovýchodním výběžku, kte­ rý je opevněn dvěma příčnými pří­ kopy s vály na vnitřní straně. Vnitř­ ní val je dlouhý 36 metrů a má předsunutý příkop široký 7,5 metru a hluboký 2,1 metru. Průběh druhé­ ho válu je paralelní s prvním příko­ pem, byl ovšem mohutnější (šířka 7 metrů a výška 1,4 metru). Před ním byl opět vyhlouben příkop. Poměrně úzká plocha hradiště se stupňovitě svažuje jihozápadním směrem. Na úpatí prvního stupně byl na leteckých snímcích zjištěn další fortifikační systém a geofyzi­ kálním měřením tu bylo doloženo opevnění složené ze tří příkopů. Ve vzdálenosti 100 metrů od druhého válu se nacházejí příznaky třetího příčného příkopu o délce 34 metrů

160

100m

Křižanovice. Půdorysný plán lokality s vyznačením vnitřního opevnění a geofyzikálně měřenou plochou

a šíři 8-10 metrů, o 15 metrů dále potom probíhá rovnoběžně čtvrtý příkop široký 6 metrů; před ním je ve vzdálenosti 6-8 metrů pátý pří­ kop široký asi 6 metrů. Přístup k hradišti od jihozápadu na svahu druhého stupně přepažují ve vzdá­ lenosti 110 metrů od pátého pří­ kopu další tři paralelní příkopy do­ kumentované leteckou prospekcí

i geofyzikálním měřením. V pořa±' šestý příkop protíná svah v délce 100 metrů a šířce 4-5 metrů, před ním pak rovnoběžně prochází sed­ mý příkop široký 4 metrů a osmý, nejníže položený příkop široký 2-3 metry. V prostoru mezi pátým a šestým příkopem na mírně skloněné ploši­ ně byly leteckou a geofyzikální pro-

KUNOVICE

Křižanovice. Letecký pohled na lokalitu od západu (1999)

spekcí zjištěny výrazné anomálie nejméně 50 různě velkých sídlišt­ ních objektů, které podobně jako složitý opevňovací systém na jihozá­ padním svahu nejsou dosud datová­ ny. M. Chleborád zde před rokem 1928 prozkoumal jeden sídlištní ob­ jekt únětické kultury ze starší doby bronzové, vletech 1930-32 šest ob­ jektů horákovské kultury z doby halštatské. V letech 1984-86 na lo­ kalitě provedl S. Stuchlík zjišťovací výzkum, přičemž v sondě dlouhé 62 metry a široké 2 metry prozkoumal jednak část vnitřní plochy se sídlišt­ ními objekty únětické a horákovské kultury, jednak oba dva vnitřní pásy opevnění, tvořené vždy válem a pří­ kopem, které lze datovat do období horákovské kultury. V roce 1987 M. Bálek zjistil leteckou prospekcí ve střední části lokality další pás opev­ nění a na jihozápadním svahu tři

pásy opevnění. Ty byly ověřeny v roce 1999 geofyzikálním měře­ ním, při němž byly s určitostí zjiště­ ny průběhy dvou příkopů, třetí ne zcela jednoznačně. V roce 2000 pak další geofyzikální měření 1 hektaru velké plochy na jihozápadním svahu toto trojité příkopové opevnění pro­ kázalo, zjistilo ve střední části lokali­ ty další tři pásy opevnění, jehož ná­ znaky odhalilo již letecké snímková­ ní, a přineslo i podstatné poznatky o sídlištní zástavbě tohoto prostoru. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách Moravského zemského muzea v Br­ ně a v Archeologickém ústavu v Br­ ně. Literatura: Chleborád 1927-1928, 3-9; Podhorský 1972, 40; Stuchlík 1985, 135; Stuchlík 1987a; Stuchlík 1987b; Bálek 1990 109, tabulka 13:1; Stuchlík 1999; Křivánek 2000, 496-497; Sklenář Sklenářová - Slabina 2002, 165.

KUNOVICE (Zlínský kraj, okres Vsetín, ZM 1:10 000, list 25-14-18) - lokalita „Kunovská hůrka" v nad­ mořské výši asi 580 metrů, na hře­ benu Kelečského Javorníku, v ob­ lasti Hostýnských vrchů, asi 2,5 ki­ lometru od středu obce. Leží na vr­ cholu kopce protáhlého ve směru východ - západ a zjištěné nálezy zaujímají prostor o délce asi 550 metrů; rozlohu hradiště nelze dosud přesněji stanovit, nejspíše se bude pohybovat mezi 4-6 hektary. Podle D. Kolbingera se nachází v západní části lokality val, dokonce na jed­ nom místě přerušený, naopak D. Parma tu nepozoroval žádné dokla­ dy opevnění. Místo je zalesněno. Osídlení a snad i opevnění lokali­ ty prokázal povrchovým průzku­ mem v letech 1983-2000 D. Kolbinger, který zjistil nálezy slezské fáze kultury lužických popelnicových polí z pozdní doby bronzové. V roce

161

KUNOVICE-LOUČKA

hřebenu Kelečského Javorníku v oblasti Hostýnských vrchů, na rozhranní katastrálních území Kunovic a Loučky. Leží v nadmořské výši asi 600 metrů na oválném vrcholu kop­ ce o rozměrech os 200 a 150 metrů. Opevnění zde dosud zjištěno neby­ lo. Místo je zalesněno. Lokalitu uvedl do literatury roku 2001 D. Kolbinger, který zde před­ cházejícího roku zjistil povrchovým průzkumem nálezy slezské fáze kul­ tury lužických popelnicových polí z pozdní doby bronzové, případně platěnické kultury z doby halštatské. Nálezy jsou uloženy v soukromé sbírce D. Kolbingera v Hulíně. Literatura: Kolbinger 2001, 112, 119 tabulka 1-2.

Kunovice - Loučka. Půdorysný plán lokality (podle D. Kolbingera)

1997 situaci lokality ověřil D. Parma a doložil i osídlení východní části. Nálezy jsou uloženy v soukromé sbírce D. Kolbingera v Hulíně a ve sbírkách muzea ve Vsetíně. Literatura: Parma 1998, 104-106; Kol­

binger 2001, 107-108, 110-111, 121, tabulka 3-4.

KUNOVICE - LOUČKA (Zlínský kraj, okres Vsetín, ZM 1:10 000, list 25-14-18) - lokalita „Světlíkov" na

KUŘÍM (Jihomoravský kraj, okres Brno-venkov, ZM 1:10 000, list 24-32-09) - lokalita na severový­ chodním okraji města, v nadmořské výši okolo 370 metrů na temeni vr­ chu „Záruba", který je při severním, západním a jihozápadním úpatí ob­ tékán tokem Kuřimky. Jde o nejzá­ padnější výběžek Adamovské vrcho­ viny, která je součástí Drahanské vr­ choviny. Lokalita má nepravidelně oválný tvar o osáchch asi 70 a 80 metrů (přibližně 0,4 hektaru) a v je­ jím areálu nejsou žádné viditelné stopy po opevnění. Prostor je zales­ něn a uprostřed stojí budova vodár­ ny. Lokalitu objevil v roce 1983 J. Do­ ležel; povrchovým sběrem a drob­ nou sondáží získal materiál z pozdní doby kamenné a horákovské kultury z doby halštatské. O dva roky pozdě­ ji ji týž badatel uvedl do literatury. Nálezy jsou uloženy v Archeolo­ gickém ústavu v Brně. Literatura: Doležel 1985, 86; Belcredi a kol. 1989, 134.

Kunovice. Půdorysný plán lokality (podle D. Kolbingera)

162

KYLEŠOVICE (Moravskoslezský kraj, okres Opava, ZM 1:10 000, list 15-32-20) - lokalita vzdálená asi 0,5 kilometru severovýchodně od středu obce, v prostoru Opavské pa­ horkatiny, v inundačním území pra­ vého břehu řeky Opavy, na jejím soutoku s Moravicí, v nadmořské výši asi 240 metrů. Hradiště o rozlo-

KYLEŠOVICE

Kuřim. Letecký pohled na hradiště od východu (1998)

asi 1,5 hektaru má nepravidelně oválný půdorys s rozměry os 135 a 85 metrů a je opevněno 5 metrů vy­ sokým a 18 metrů širokým válem. Rozložení nálezů umožňuje předpo­ kládat také poměrně rozsáhlé jiho­ západní předhradí. Prostor hradiště je zatravněn. Lokalita je uváděna již v 15. stole­ tí, do archeologické literatury však vstoupila až prací G. Stumpfa (1928), který ji považoval za tvrz ze 13.-15. století. Teprve roku 1941 byly rozpoznány doklady pro dato­ vání hradiště do mladší doby hra­ dištní, do 10.-12. století. V letech 1946-47 uskutečnil výzkum válu J. Poulík, který zjistil v jeho tělese ro­ štovou konstrukci hradby; získané výsledky publikoval v roce 1962 B. Novotný. Drobnou záchrannou akci uskutečnil roku 1965 J. Král. Shr­ nutí všech dosavadních poznatků o hradišti podal v roce 1994 P. Kou­ řil, který předpokládá i existenci většího předhradí. ze

Nálezy jsou uloženy ve sbírkách Slezského muzea v Opavě. Literatura: Novotný 1962b; Kouřil

1994, 33-35 (zde starší literatura); Kou­ řil 1998, 350-351; Lutovský 2001, 224.

Kylešovice. Půdorysný plán lokality podle indikační skici z roku 1834 (podle P. Kouřila: H - hradiště, P - předhradí)

163

LAŽÁNKY

LAŠKOV viz NÁMĚŠŤ NA HANÉ

LAŽÁNKY (Jihomoravský kraj, okres Brno-venkov, ZM 1:10 000, list 24-32-06) - lokalita vzdálená asi 2,5 kilometru severovýchodně od středu obce v prostoru Bítešské vr­ choviny. Leží ve výšce okolo 330 m n. m. na ostrožně, která zakonču­ je hřbítek vybíhající k severovýcho­ du, od něhož je oddělena mělkým sedlem. Na jižní a východní straně lokalitu obtéká Marsovský potok, ústící pod severovýchodní částí ost­ rožny do údolí Pejškovského poto­ ka; převýšení ostrožny nad údolím se pohybuje okolo 50 metrů. Hradiš­ tě má přibližně trojúhelníkový pů­ dorys o ploše pouze asi 0,1 hektaru a je na nejpřístupnější jihozápadní straně opevněno 40 metrů dlouhým válem s kamennou destrukcí, před kterým probíhá příkop. Naleziště je zalesněno. Lokalita byla zjištěna v roce 1993 a uvedena v roce 1997 J. Doleželem do literatury. V letech 1993-94 byl proveden podrobný povrchový prů­ zkum a menší sondážní práce, které prokázaly dosud pouze slovanské osídlení ze střední doby hradištní. Nálezy jsou uloženy v Archeolo­ gickém ústavu v Brně.

Lechovice. Letecký pohled na hradiště od západu (2002)

Literatura: Doležel 1997; Lutovský 2001, 154.

LECHOVICE (Olomoucký kraj, okres Šumperk, ZM 1:10 000, list 14-43-24) - lokalita „Obersko" vzdálená asi 2 kilometry jižně od středu obce, v oblasti Mírovské vr­ choviny, na jižním výběžku hřebe­ ne, v nadmořské výši asi 340 metrů. Nachází se na ostrožně nad tokem

Lechovice. Půdorysný plán lokality (podle V. Dohnala)

164

Třebůvky a jejím soutokem s beze­ jmenným levobřežním přítokem. Na východní straně, kde je svah nejpříkřejší, nejsou stopy po opevnění patrné; to se v podobě asi 4-5 metrů vysokého válu a příkopu nachází na zbývajícím obvodu lokality. Hradiště má oválný tvar o rozměrech delší osy asi 340 metrů, kratší asi 80 met­ rů a rozloze asi 2,3 hektaru. Upro­ střed západní strany se průběh opevnění prohýbá a nacházel se zde původně asi vchod. Místo je zales­ něno. Hradiště uvedl do literatury již J. Havelka v roce 1885, v roce 1929 zde zkoumal dvěma řezy opevnění a získal materiál platěnické kultury z doby halštatské H. Morawek, kte­ rý výsledky výzkumu publikoval v roce 1931. Další keramické nálezy byly postupně získány povrchovými sběry, v roce 1987 navíc i keramika dokládající osídlení hradiště již v ob­ dobí slezské fáze kultury lužických popelnicových polí z pozdní doby bronzové. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách

LIDEČKO 1

muzea v Mohelnici, Moravského zemského muzea v Brně a muzea v Olomouci. Literatura: Havelka 1885, 109; Wankel 1890, 230; Červinka 1896, 19-20; Čer­ vinka 1902, 192; Morawek 1931; Skátil 1956b, 118-119; Nekvasil 1963, 19, 37; Nekvasil 1982b, 322; Dohnal 1988, 50; Dohnal 1991; Sklenář - Sklenářová Slabina 2002, 173.

LETONICE (Jihomoravský kraj, okres Vyškov, ZM 1:10 000, list 24-43-05) - lokalita vzdálená asi 1 kilometr severozápadně od středu obce na protáhlém hřbetu s nad­ mořskou výškou 300 až 400 metrů v západní části Bučovické pahorka­ tiny, která náleží do celku Litenčické pahorkatiny. Leží v nadmořské výš­ ce 360-370 metrů na mírně ukloně­ né, k jihovýchodu exponované plo­ šince ve hřbetní části vyvýšeniny vr­ cholící kótou 388 m n. m., v poloze „Pod Kyhelcem". Do mělkých su­ chých údolí po obou stranách se svažuje se značným sklonem. Hra­ diště o rozloze asi 4,2 hektaru má oválný půdorys s delší osou ve smě­ ru jihozápad - severovýchod o roz­ měrech 310 190 metrů. Na jihozá­ padní straně je ohraničeno příko­

pem s hliněným náspem nebo vá­ lem na vnější straně. Do mírného oblouku zahnutý 110 metrů dlouhý val je široký 8-10 metrů, jeho výška se pohybuje mezi 1-1,5 metru. Mís­ to je zalesněno. V roce 1986 při povrchovém prů­ zkumu mohylníku z pozdní doby kamenné objevili M. Čižmář a M. Geisler obloukovitý val, který v ná­ sledujícím roce jedním řezem zkou­ mali a zjistili jeho datování do úně­ tické kultury ze starší doby bronzo­ vé. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea ve Vyškově. Literatura: Čižmář - Geisler 1990a; Čižmář- Geisler 1993, 53-55; SklenářSklenářová - Slabina 2002, 173.

LHÁNICE (Kraj Vysočina, okres Třebíč, ZM 1:10 000 list 24-33-14) lokalita v poloze „Na Hrádku" vzdá­ lená asi 0,8 kilometru jižně od stře­ du obce, v oblasti Znojemské pahor­ katiny. Leží nad soutokem řeky Ji­ hlavy a jejího levobřežního přítoku Mohelničky na ostrožně v nadmoř­ ské výši asi 330 metrů, dlouhé asi 60 metrů, která má příkré skalnaté sva­ hy a převýšení asi 70 metrů. Hradiš­ tě je spojeno s okolním terénem

Letonice. Půdorysný plán lokality (podle M. Čižmáře a M. Geislera)

pouze na východní straně, kde je přístupová šíje v délce asi 35 metrů přepažena dva metry vysokým vá­ lem a příkopem asi 8-10 metrů širo­ kým a 1,5 metru hlubokým. Místo je zalesněno. Hradiště znal v 80. letech 19. sto­ letí již K. J. Maška, znovu je objevil roku 1925 učitel R. Dvořák z Mohelna a první kontrolovatelné nále­ zy zde získali V. Gross z Oslavan a F. Florián ze Senorad. Popis lokality provedl na základě terénního prů­ zkumu roku 1974 J. Nekvasil a v le­ tech 1988-89 zde uskutečnil zjišťo­ vací výzkum P. Koštuřík z katedry archeologie brněnské univerzity. Bylo zjištěno osídlení kultury s mo­ ravskou malovanou keramikou z mladší doby kamenné, kultury nálevkovitých pohárů a především kultury jevišovické z pozdní doby kamenné. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea v Třebíči a v Ústavu archeo­ logie a muzeologie Filozofické fakul­ ty Masarykovy univerzity v Brně. Literatura: Koštuřík - Kovárník - Měřínský - Oliva 1986, 210-211; Nekvasil 1975b; Koštuřík 1991; Koštuřík 1993; Sklenář - Sklenářová - Slabina 2002, 174.

LIDEČKO 1 (Zlínský kraj, okres Vsetín, ZM 1:10 000, list 25-41-21) - lokalita v poloze „Krajčice" vzdále­ ná asi 2,2 kilometru severozápadně od středu obce, v oblasti Komonecké hornatiny ve východní části Vi­ zovické vrchoviny. Leží v nadmoř­ ské výši asi 720 metrů a je z jihozá­ padní a severovýchodní strany spo­ jena s horským hřebenem, na ostatních stranách má příkré svahy. Lokalita zjevně zaujímá vrcholovou partii oválného půdorysu o rozmě­ rech asi 70 100 metrů, pouze s ná­ znakem opevnění v podobě terasové úpravy na jihozápadním obvodu. Prostor lokality je zalesněn. Lokalitu objevili až koncem deva­ desátých let V. Cendelín a L. Štěpá­ nek, kteří zde při lesních pracích zís­ kali keramické zlomky slezské fáze kultury lužických popelnicových polí a první z nich toto hradiště v ro­ ce 2000 uvedl do literatury.

165

LIDEČKO 2

Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea ve Vsetíně a muzea ve Zlíně. Literatura: Cendelín 2000, 3 77-3 78. LIDEČKO 2 (Zlínský kraj, okres Vsetín, ZM 1:10 000, list 25-41-21) - lokalita v poloze „Kopce" vzdálená asi 2 kilometry severozápadně od středu obce, v oblasti Komonecké hornatiny ve východní části Vizovic­ ké vrchoviny. Leží v nadmořské vý­ ši asi 690 metrů nad tokem řeky Se­ nice a jejích dvou levobřežních be­ zejmenných přítoků. Nad tyto vodní toky vystupuje příkrými svahy, pře­ výšení nad údolím Senice činí asi 240 metrů. Hradiště má oválný pů­ dorys o ploše asi 0,7 hektaru a vidi­ telné opevnění v podobě válu s ka­ mennou destrukcí se nachází pouze na západní, nejlépe dostupné straně, kde lokalita přechází sedlem v hor­ ský hřeben. Prostor je zalesněn. Hradiště bylo známo již v roce 1890, teprve v šedesátých až osmde­ sátých letech minulého století však na něm byly provedeny drobné son­ dáže, které většinou přinesly pouze nevýrazný materiál. Podle něho lze lokalitu datovat do slezské fáze kul­ tury lužických popelnicových polí a platěnické kultury doby halštatské.

Litostrov. Půdorysný plán hradiště

Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea v Olomouci, muzea ve Valaš­ ských Kloboukách a muzea v Zlíně. Literatura: Kučera 1890, 182; Nekvasil 1982, 327; Dohnal 1984, 29; Bálek Čižmář 1984; Dohnal 1988, 51-52; Sklenář - Sklenářová - Slabina 2002, 178.

LÍŠEŇ viz BRNO-LÍŠEŇ

Lidečko 2. Půdorysný plán lokality (podle V. Dohnala)

166

LITOSTROV (Jihomoravský kraj, okres Brno-venkov, ZM 1:10 000, list 24-32-21) - lokalita vzdálená asi 3 kilometry jihovýchodně od středu obce, v prostoru Bítešské vrchoviny. Leží v nadmořské výšce okolo 390 metrů na temeni úzké ostrožny po­ zvolna vybíhající k jihovýchodu, nad spojením dvou poměrně širo­ kých hluboce zaříznutých údolí hor­ ního toku Bobravy a Bílé vody; pře­ výšení nad nimi činí 50-60 metrů.

LOUČKA

asi 40 metrů se strmými, místy skal­ natými svahy, na úbočích pramení čtyři vodní toky. Náznakem opevně­ ní je snad terénní zlom, přepažující hřeben od severovýchodu a pokra­ čující na jihovýchodním obvodu. Lokalitu objevil a zveřejnil D. Cendelín, který z ní získal i nevýraz­ ný materiál pravěkého stáří. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea ve Zlíně. Literatura: Cendelín 2000, 379, obr. 2.

Litostrov. Letecký pohled na lokalitu od jihovýchodu (1998)

Hradiště je podlouhlého tvaru o dél­ ce asi 290 metrů a šířce 40-85 met­ rů a rozkládá se na ploše přibližně 1,5 hektaru velké. Nejpřístupnější je od severozápadu přes úzký hřbet, který přepažují dva vály s příkopy v délce 15 metrů, z nichž vnější je vysoký asi 1,5 metru, vnitřní pak asi 2 metry. Na jižním až jihozápadním svahu je dobře patrný val vysoký cca 3,5 metru, procházející napříč hřbetem v délce 40 metrů. Pozůstat­ kem opevnění je po obvodu hradiš­ tě probíhající zřetelně patrná terén­ ní hrana. Místo je zalesněno. Lokalitu objevili H. Maier a J. Un­ ger a roku 1965 zde provedli stu­ denti Univerzity Jana Evangelisty Purkyně Brno sondážní práce, další materiál byl získán drobnými sonda­ mi v roce 1998. Do literatury uvedl lokalitu mylně pod označením Za­ stávka u Brna v roce 1972 V. Pod­ horský. Osídlení náleží horákovské kultuře doby halštatské. Nálezy jsou uloženy v Ústavu ar­ cheologie a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity Brno a v Ústavu archeologické památkové péče Brno. Literatura: Podhorský 1970b, obr. 4; Podhorský 1972, 49-50; Belcredi 1989, 134; Sklenář - Sklenářová - Slabina 2002, 405.

LOŠTICE (Olomoucký kraj, okres Šumperk, ZM 1:10 000, list 14-43-24) - lokalita „Kozí vrch" vzdálená asi 1,8 kilometru jižně od středu obce, v oblasti Bouzovské vr­ choviny. Leží na malé ostrožně v nadmořské výši 320 metrů, která je ze severu obtékaná tokem Třebůvky a ze západu jejím levobřež­ ním přítokem, potokem Líšny. Na jižní straně je ostrožna ohraničena údolím bezejmenného potoka a nej­ lépe je přístupná úzkou šíjí z vý­ chodní strany. V současné době je její areál téměř zcela odtěžen kame­ nolomem. Na lokalitu upozornil K. Faltýnek z Olomouce. M. Šmíd zde v roce 1997 z jednoho porušeného objektu získal materiál z počátku období stě­ hování národů. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea v Šumperku. Literatura: Svobodová - Šmíd 1998,

LOUČKA (Zlínský kraj, okres Vse­ tín, ZM 1:10 000, list 25-14-18) lokalita vzdálená asi 1,2 kilometru jižně od středu obce na hřebenu Kelečského Javorníku, v oblasti Hostýnských vrchů. Leží na strmém kopci „Hrad" v nadmořské výši asi 605 metrů, pod jehož jižním a se­ verním úbočím protékají vodní to­ ky. Převýšení nad nimi činí asi 120 metrů. Lokalita má oválný půdorys a její větší část zaujímají zbytky stře­ dověkého hradu; za pravěké opev­ nění lze pravděpodobně považovat pouze val na východním obvodu. Hradiště má délky os cca 40 a 110

146-148.

LOUČKA (Zlínský kraj, okres Zlín, ZM 1:10 000, list 25-34-03) - loka­ lita vzdálená asi 2 kilometry severo­ západně od středu obce, v oblasti Komonecké hornatiny, ve střední části Vizovické vrchoviny, v nadmoř­ ské výši asi 630 metrů. Má oválný půdorys o délce asi 120 metrů a šíři

Loučka (Vsetín). Půdorysný plán lokality (podle I. L. Červinky)

167

LUDKO VICE

0

SOm

*«Í!Í33^ ’ ® MwH Ji111,11 iiiiiiiiw/w^ •Mil

i’r * * *1

ffll llllJlllIIlm I

|w Loučka (Vsetín). Půdorysný plán hradiště (podle D. Janiše a J. Kohoutka)

metrů a rozlohu zhruba 0,4 hektaru. Místo je zalesněno. Lokalitu, známou již počátkem 18. století, do literatury uvedl roku 1835 G. Wolny. Roku 1889 ji navští­ vil F. Přikryl, který ji zmínil v něko­ lika svých pracích. Dlouho byla zná­ ma pouze jako středověké sídlo, teprve povrchové sběry D. Kolbingera z počátku osmdesátých let mi­ nulého století přinesly doklady osíd­ lení púchovské kultury z pozdní do­ by laténské. Toto datování lokality bylo doloženo i menším sondážním výzkumem M. Čižmáře v roce 1985. Popis a půdorys lokality v souvislos­ ti se středověkým hradem vyhotovil nejprve I. L. Červinka v roce 1942, nově ji publikovali M. Plaček a poté D. Janiš společně s J. Kohoutkem. Podrobný přehled archeologického zájmu o lokalitu podal roku 2001 D. Kolbinger.

Loučka (Vsetín). Pohled na lokalitu od severu

168

Nálezy jsou uloženy ve sbírkách Moravského zemského muzea v Br­ ně a v soukromé sbírce D. Kolbingera v Hulíně. Literatura: Červinka 1928b, 72-73; Červinka 1942; Čižmář 1991b, 525; Pla­ ček 2001, 250-251; Kolbinger. 2001, 107-108, 111-112, 119 (zde všechna starší literatura); Janiš - Kohoutek 2002, 184-185.

LUDKOVICE (Zlínský kraj, okres Zlín, ZM 1:10 000, list 25-34-06) lokalita vzdálená asi 2,8 kilometru severně od středu obce, v oblasti Komonecké hornatiny, ve střední části Vizovické vrchoviny, v poloze „Oberský" (483 m n. m.). Jde o k ji­ hu vybíhající ostrožnu se strmými svahy, spojenou pouze na severní straně s hřebenem, obtékanou od západu Březůveckým a od východu Ludkovickým potokem, nad nimiž

má asi 150 metrů převýšení. Místo je zalesněno. Lokalitu uvedl do literatury roku 1890 J. Kučera, který zde podobně jako později I. L. Červinka popisoval opevnění. V severní části se měly nacházet zbytky náspů a na jižním úbočí dvojnásobný okop. V. Dohnal však soudil, že se jedná o přírodní útvary a vzhledem k absenci nálezů tuto lokalitu zpochybnil. V roce 1989 zde však pomocí detektoru ko­ vů získala železné nálezy J. Lango­ vá, která je zařadila do púchovské kultury pozdní doby laténské. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea ve Zlíně. Literatura: Kučera 1890, 123; Červinka 1896, 20; Dohnal 1988, 58; Langová 1993.

LUKOV (Jihomoravský kraj, okres Znojmo, ZM 1:10 000, list 33-24-04) - lokalita „Ostroh" vzdá­ lená asi 2,2 kilometru jihozápadně od středu obce, v oblasti Znojemské pahorkatiny. Leží na ostrohu nad meandrem řeky Dyje v nadmořské výši asi 350 metrů a zaujímá plochu zhruba 3 hektarů. Má protáhlý jazykovitý tvar o délce asi 700 metrů a šířce asi 50 metrů. Ze všech stran ji ohraničují příkré svahy s převýše­ ním nad řekou asi 90 metrů, pouze na východní straně je spojena s okolním terénem úzkou šíjí, po níž však znesnadňuje přístup vysoká skalní stěna. Opevnění je viditelné pouze na severovýchodním obvodu, v jihozápadní části jsou čtyři teraso­ vité úpravy, z nichž některé ovšem mohou být i pozůstatky novodobé­ ho zemědělského obdělávání. V této části se pravděpodobně nacházel původní vstup do hradiště. Lokalita je zalesněna smíšeným lesem. Hradiště uvedl do literatury (pod označením Podmolí) roku 1983 J. Kovárník, který poznatky o lokalitě a jejím opevnění včetně plánku shr­ nul roku 2002. V 80. a 90. letech minulého století získal stejný bada­ tel nálezy kultury s moravskou ma­ lovanou keramikou z mladší doby kamenné, kultur s nálevkovitými poháry, s kandovanou keramikou a jevišovické z pozdní doby kamen-

LUKOV 1

Lukov (Znojmo). Letecký pohled na lokalitu od východu (2003)

né, z mladší nebo pozdní doby bron­ zové, časné a pozdní doby laténské a ze slovanského období ze střední a mladší doby hradištní. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea ve Znojmě. Literatura: Kovárník 1983, 77; Kovár­ ník 1993a, 128; Kovárník 2002, 46-48.

LUKOV 1 (Zlínský kraj, okres Zlín, ZM 1:10 000, list 25-32-06) - loka­ lita „Vela" na jižním okraji Hostýn­ ských vrchů, asi 2 kilometry severo­ západně od středu obce. Leží v nad­ mořské výšce asi 520 metrů, na vr­ cholové plošině lemované skalními výchozy a obtékané ze západní i vý­ chodní strany dvěma potoky. Na se­ verní straně je areál hradiště spojen s hřebenem, ostatní jeho svahy mají velmi příkrý sklon s převýšením 150 metrů nad vodními toky. Hradiště má přibližně oválný půdorys o délce asi 105 a maximální šířce asi 44

Lukov (Znojmo). Půdorysný plán hradiště (podle J. Kovárníka)

169

LUKOV 2

Na pravěké osídlení lokality upo­ zornil poprvé J. Kohoutek v roce 1992, který zde získal v průběhu vý­ zkumu středověkého hradu v 90. le­ tech minulého století nálezy kultury lužických popelnicových polí. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea ve Zlíně. Literatura: Kohoutek 1992, 263.

Lukov 1. Pohled na lokalitu od jihovýchodu (podle J. Langové a J. Kohoutka)

metry a zaujímá plochu asi 0,4 hek­ taru, na severním a jižním obvodu lokality jsou viditelné nevýrazné stopy opevnění. Místo je zalesněno. Hradiště objevil teprve počátkem 90. let 20. století amatérský spolu­ pracovník K. Kolský z Lukova, který zde v letech 1992-97 získal poměr­ ně početný soubor keramiky náleže­ jící slezské fázi lužických popelnico­ vých polí z pozdní doby bronzové a platěnické kultuře z doby halštatské. Předal ho J. Langové a J. Ko­ houtkovi, kteří roku 1999 uvedli lo­ kalitu do literatury. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách

muzea ve Zlíně. Literatura: Langová - Kohoutek 1999. LUKOV 2 (Zlínský kraj, okres Zlín, ZM 1:10 000, list 25-32-07) - loka­ lita vzdálená asi 1,3 kilometru seve­ rovýchodně od středu obce, na již­ ním okrajovém hřebeni Hostýn­ ských vrchů. Pravěké osídlení zaují­ malo západní výběžek hřbetu v nadmořské výši asi 480 metrů, po­ zději zcela zastavěný jádrem středo­ věkého hradu; žádné doklady pra­ věkého opevnění se zde proto nedo­ chovaly. Zříceninu středověkého hradu dnes ukrývá les.

Lukov 1. Půdorysný náčrt plánu hradiště (podle J. Langové a J. Kohoutka)

170

LUKOVEČEK (Zlínský kraj, okres Zlín, ZM 1:10 000, list 25-31-10) lokalita „Hrádek" vzdálená asi 3,5 kilometru severozápadně od středu obce, na nejzápadnějším výběžku Hostýnských vrchů, v nadmořské výši asi 518 metrů. Hradiště leží na jižním výběžku hřebene a je obtéká­ no z východní i jižní strany vodním tokem Moj eny a j eho pravobřežním přítokem, nad nimiž převýšení činí asi 150 metrů. Hradiště má lichoběžníkovitý půdorys o rozměrech os asi 75 a 85 metrů, po obvodu opevněný jedním válem, na jižní straně pak vály třemi. Ve vrcholové severní části lokality jde snad o pozůstatky středověkého hrádku, ostatní části opevnění však mohou být pravěké­ ho původu; naopak M. Plaček je po­ važuje také za středověké. Místo je zalesněno. Lokalitu poprvé uvedl do literatu­ ry roku 1892 E. Peck a od publikace

LULEČ 1

Lukoveček. Půdorysný plán lokality (podle I. L. Červinky)

I. L. Červinky až po nejnovější dobu je pokládána za středověkou. Na pravěké osídlení lokality však upo­ zornil poprvé J. Kohoutek v roce 1992, později údaje o něm upřesnil D. Parma. Uvádí se, že středověké nálezy jsou známy pouze ze severní části; z celé plochy lokality však po­ cházejí keramické zlomky bezpečně slezské fáze lužických popelnico­ vých polí, známé jsou i nálezy bošácké kultury z pozdní doby kamen­ né. Hradiště bylo dříve uváděno pod lokalitou Přílepy. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea ve Zlíně.

Lukoveček. Půdorysný plán lokality (podle M. Plačka)

Luleč 1. Půdorysný plán hradiště (podle E. Černého)

Literatura: Červinka 1929, 56-157; Ko­ houtek 1992, 264-265; Parma 1998, 106; Plaček 2001, 244.

LULEČ 1 (Jihomoravský kraj, okres Vyškov, ZM 1:10 000, list 24-41-19) - lokalita „Kolovratnice" vzdálená asi 1 kilometr severozápadně od středu obce, v Konické vrchovině (součást Drahanské vrchoviny). Leží v nadmořské výši okolo 408 metrů, na vrcholu malé ostrožny vybíhající

k jihu z ploché temenní části hřebe­ ne vrcholícího bodem „Nad Skálou" (438 m n. m.). K jihozápadu a jiho­ východu spadá příkrými, místy až velmi příkrými svahy do údolí příto­ ků Lulečského potoka. Převýšení od jejich soutoku k vrcholu ostrožny či­ ní asi 100 metrů. Hradiště je situováno na protáh­ lém hřbetu ostrožny a má nepravi­ delný, přibližně kosodélný půdorys o rozměrech 180 70 230 200

Luleč 1. Půdorysný plán lokality

171

LULEČ 2

metrů a ploše asi 3,4 hektaru. Od se­ veru je chráněno širokým příkopem a mohutným válem, přičemž opev­ nění probíhá od jihozápadu k seve­ ru, kde se po 68 metrech lomí a při­ bližně v pravém úhlu směřuje ze svahu jihovýchodním směrem a po 200 metrech na východě končí. Šíře fortifikace se pohybuje od 20 do 16 metrů, z toho šířka příkopu činí okolo 7 metrů. Vůči vnějšímu teré­ nu je příkop zahlouben o 1-1,5 met­ ru, převýšení mezi dnem příkopu a korunou válu se pohybuje v roz­ mezí 2,8-3,2 metru. Na východním okraji hradiště je další průběh opev­ nění v terénu patrný pouze jako 180 metrů dlouhý pás kamenné de­ strukce, který od východu k jihozá­ padu prochází svahem přibližně ve směru vrstevnic. Na jihu se na hřbe­

tu ostrožny ostře lomí a pokračuje svahem k severozápadu a po 80 metrech se vytrácí. Místo je zalesně­ no. Lokalitu uvedl do literatury roku 1904 V. Travěnec, který ji spolu s I. L. Červinkou řadil do středověkého období. Znovu jí věnoval pozornost až roku 1992 E. Černý, datující ji do pravěku nebo do doby hradištní. Podle V. Travěnce zde byl nalezen „kus mlatu kamenného", v letech 1988, 1999 a 2001 pak byla povr­ chovým sběrem získána nevýrazná pravěká keramika a dva kamenné úštěpy. Nálezy jsou uloženy v Ústavu ar­ cheologické památkové péče Brno. Literatura: Knies 1894, 459; Travěnec 1904, 23—24; Nekvasil 1982a, 327; Čer­ ný 1992, 26-27.

Luleč2. Půdorysný plán lokality (podle V. Travěnce)

172

LULEČ 2 (Jihomoravský kraj, okres Vyškov, ZM 1:10 000, list 24-41-19) - lokalita „Sv. Martin" na západním okraji intravilánu obce, v prostoru Konické vrchoviny, která je součástí Drahanské vrchoviny. Hradiště leží v nadmořské výši o rozmezí přibliž­ ně 360-390 metrů na rozlehlé, mír­ ně skloněné temenní části vyvýšeniny, jež je součástí hřebene vrcholící­ ho bodem „Nad Skálou" (438 m n. m.), se kterou je na severní straně spojena sedlem. Západní obvod vy­ mezuje údolí toku Rakovce, k ně­ muž spadají příkře skloněné svahy vysoké až 80 metrů. Hradiště má ne­ pravidelný půdorys o rozloze asi 55 hektarů, jeho rozměry ve směru zá­ pad - východ činí 800 až 950 metrů a ve směru sever - jih se pohybují mezi 350-900 metrů. Souvislý pás

LULE Č 2

Luleč2. Letecký pohled na hradiště od jihovýchodu (2001)

dvojitého opevnění se dochoval v nej západnějším výběžku a na jeho severní straně, další jeho zachovaný kratší úsek pak na jižní straně loka­ lity. Na severozápadní straně hradiš­ tě lze pozorovat dvě zřetelné linie valů vysokých asi 3,5 metru, oddě­ lené příkopem, které v délce 220 metrů směřují od jihovýchodu k se­ verozápadu, až k západnímu nároží. Zde se fortifikace pod ostrým úhlem stáčí a jako dvojité opevnění severní strany hradiště o výšce valů asi 1,5 až 2 metry pokračuje v délce 760 metrů východním směrem, kde byl další průběh porušen recentními úpravami terénu. Ve vzdálenosti 280 metrů od západního nároží je opevnění přerušeno výrazným vstu­ pem do areálu hradiště. Na jihový­ chodním okraji je dochována výraz­ ná hrana a v místech 30 metrů širo­ kého výběžku nevýrazný val. Na již­

ní hraně hradiště je opevnění, širo­ ké celkem asi 25 metrů a tvořené třemi souběžnými vály o výšce mezi 1-1,8 metru, dochováno severním směrem pouze v délce 40 metrů. Další jeho průběh v délce asi 50 metrů se však podařilo zachytit geo­ fyzikálním měřením. Pozůstatkem fortifikace může být také výrazná 220 metrů dlouhá hrana, která je patrná na jihovýchodním obvodu nejjižnějšího výběžku hradiště. Lo­ kalita je částečně pokryta zahrada­ mi, částečně je zalesněna. Nálezy zde získával od roku 1877 místní občan V. Travěnec, který o nich publikoval zprávu roku 1904; do literatury však uvedli lokalitu v letech 1894 a 1896 již J. Knies a I. L. Červinka. V. Travěnec vyhotovil i celkové plány hradiště, první ně­ kdy po roce 1904, druhý pak v roce 1930. Nálezy však byly na lokalitě

získávány pouze nahodile a větši­ nou šlo spíše o bronzové předměty, například celkem 22 bronzových jehlic. I. L. Červinka v roce 1928 da­ toval ovšem opevnění, které pova­ žoval za největší na Moravě, do do­ by slovanské. Dosavadní nálezy do­ kládají osídlení kultury nálevkovitých pohárů, kultury s kandovanou keramikou a kultury jevišovické z pozdní doby kamenné, slezské fá­ ze kultury lužických popelnicových polí a z pozdní doby laténské. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách Moravského zemského muzea v Br­ ně a muzea ve Vyškově. Literatura: Knies 1894a, 459; Červinka 1896, 49-50; Travěnec 1904, 21-23; Červinka 1905, 186-187; Červinka 1928a, 88-89; Skutil 1936, 26-27; Sku­ ti! 1946, 73—79; Houšťová 1960, 22; Kotas 1974, 20; Nekvasil 1982a, 327; Skle­ nář - Sklenářová - Slabina 2002, 185.

173

MALÉ HRADISKO

MALÉ HRADISKO (Jihomorav­ ský kraj, okres Prostějov, ZM 1:10 000, list 24-23-09) - lokalita vzdále­ ná asi 1 kilometr severovýchodně od středu obce, v oblasti Konické vr­ choviny, která je součástí Drahanské vrchoviny, v poloze „Staré Hradis­ ko" s nejvyšším bodem v nadmořské výši asi 540 metrů. Jde o širokou ostrožnu, která je obtékaná ze seve­ ru tokem Hloučely a z jihu jeho be­ zejmenným pravobřežním přítokem a má nad nimi převýšení asi 60-80 metrů. Dobře přístupná je pouze z východní strany. Oppidum s vněj­ ším opevněním o délce 2800 metrů má rozlohu asi 37 hektarů a skládá se ze tří částí - centrální části (22,5 hektaru), západního (13,5 hektaru) a malého východního (1 hektar) předhradí. Jedna brána se nachází v jihozápadní části oppida, druhá je situována zhruba uprostřed vnitřní­ ho opevnění, třetí brána je u vý­ chodního předhradí. Poměrně in­ tenzivní osídlení bylo zjištěno i mi­

mo opevněný areál, v prostoru před západním předhradím. Místo je zatravněno a po obvodu a ve východ­ ní části zalesněno. Díky početným nálezům surového jantaru byla lokalita často zmiňová­ na již od počátku 16. století, nejzná­ měji na mapě J. A. Komenského z roku 1627 jako „Hradisco, ubi myrrha effoditur". Do archeologické literatury bylo Staré Hradisko uve­ deno koncem minulého století a v letech 1907-12 zde prováděli první výzkumy F. Lipka a K. Snětina, kteří ho správně datovali a ozna­ čili za oppidum. První systematický plošný výzkum uskutečnili v letech 1934-37 J. Bóhm a J. Skutil ze Stát­ ního archeologického ústavu v Pra­ ze a Moravského muzea v Brně. Další etapy výzkumu provedl Ar­ cheologický ústav v Brně v letech 1964-66, 1972-73 (J. Meduna) a 1983-93 (M. Čižmář). Plošné odkryvy oppida ukázaly velmi hustou sídlištní zástavbu

Malé Hradisko. Půdorysný plán lokality (podle M. Čižmáře)

174

dvorcového charakteru; půdorys jednoho dvorce tvaru nepravidelné­ ho čtyřúhelníka o stranách dlou­ hých 47, 52, 49 a 40 metrů se poda­ řilo odkrýt v úplnosti. Také opevně­ ní bylo na několika místech zkou­ máno. V prostoru západního předhradí byly zjištěny tři příkopy před vnitřním opevněním centrální části, které v prostoru svého přeru­ šení před bránou měly dvě časově rozdílné půdorysné podoby. Vlastní konstrukce hradby byla zkoumána ve větším rozsahu pouze u vnějšího opevnění západního předhradí, kde byly zjištěny dvě základní stavební fáze. Nej starší hradbu tvořila asi 2 metry široká kamenná přední zeď s velkými kůlovými jámami ve vněj­ ší líci. Na vnitřní straně přiléhal k té­ to kamenné zdi hlinitý násep, před hradbou probíhal do skály vytesaný příkop. Kamenná zeď této nejstarší hradby byla v mladší době vývoje odseknuta a celý prostor před ní včetně příkopu byl zarovnán a na takto vyrovnaném terénu byla vy­ budována mladší hradba. Měla asi osmimetrovou šířku a skládala se z kamenné zdi 4 metry široké s ků­ lovými jámami v přední líci, za níž se nacházel hlinito-štěrkový násep prokládaný dřevěnou roštovou kon­ strukcí. Dosavadní výsledky výzkumů ukazují již poměrně dobře na cha­ rakter osídlení tohoto keltského op­ pida z pozdní doby laténské. Šlo o sídliště městského charakteru, je­ hož vnitřní areál byl urbanisticky členěn do relativně samostatných jednotlivých dvorců. Činnost jeho obyvatel byla založena především na specializované výrobě, zvláště žele­ zářské, v níž Staré Hradisko nepo­ chybně představovalo centrum pro větší část Moravy. Nálezy také jed­ noznačně dokládají, že oppidum hrálo významnou úlohu v dálko­ vém obchodu. Kontrolovalo jednak důležitou severo-jižní trasu mezi

MALHO STO VICE

Malé Hradisko. Letecký pohled na oppidum od západu (2001)

Baltem a severní Itálií, související především s transportem severského jantaru, jednak pak jihovýchodní vyústění spojnice mezi Hanou a Ma­ lou Hanou a českým územím.

Při výzkumech byly zjištěny také sporadické bronzové i keramické nálezy slezské fáze lužických popel­ nicových polí z pozdní doby bronzo­ vé a z doby halštatské, které svědčí

o osídlení lokality také v těchto ča­ sových obdobích; otázka, zda již teh­ dy bylo vybudováno opevnění, zů­ stává ovšem otevřená. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea v Boskovicích, Prostějově, Olomouci, Moravského zemského muzea v Brně a Národního muzea v Praze. Literatura: Čižmář 2002 (zde další lite­ ratura).

Malé Hradisko. Pohled na výzkum vnějšího opevnění v roce 1989

MALHOSTOVICE (Jihomoravský kraj, okres Brno-venkov, ZM 1:10 000, list 24-32-03) - lokalita vzdále­ ná asi 2,6 kilometru severně středu obce, v jižním výběžku Nedvědické vrchoviny. Leží v nadmořské výšce okolo 355 metrů na malé plošince zakončující úzký hřbítek, který vy­ bíhá z vrchu „Paní hora" (395 m n. m.). Místo je chráněno na severozá­ padě skalnatými srázy a z bočních stran příkrými svahy; převýšení činí 50-60 metrů. Stopy opevnění ne­ 175

MAREFY

jsou na lokalitě patrné. Prostor je za­ lesněn. V roce 1983 získal povrchovým sběrem materiál J. Doležel, který lo­ kalitu uvedl v roce 1985 do literatu­ ry, další nálezy se našly při drobné sondáži v roce 1998. Osídlení náleží pozdní době kamenné a snad i době slovanské. Nálezy jsou uloženy v Archeolo­ gickém ústavu v Brně a v Ústavu ar­ cheologické památkové péče Brno. Literatura: Doležel 1985, 87; Belcredi a kol. 1989, 69.

MAREFY (Jihomoravský kraj, okres Vyškov, ZM 1:10 000, list 24-43-10) - lokalita „Člupy" vzdá­ lená asi 1,3 kilometru severozápad­ ně od středu obce, v západní části členité Brankovické pahorkatiny, která patří do celku Litenčické pa­ horkatiny. Leží v nadmořské výšce

okolo 310 metrů, na temeni výrazné ostrožny vybíhající k jihu až jihozá­ padu z východní části široce zaoble­ ného hřbetu, který ve své západní části vrcholí bodem „Vinohrad" (336 m n. m.) a zaujímá plochu asi 4,4 hektaru. Její svahy se značným až příkrým sklonem spadají k údolní nivě Litavy, která teče od východu k západu. Převýšení zde činí nejmé­ ně 80 metrů. V okolí kóty 360 m n. m. byly leteckou prospekcí zjištěny čtyři souběžné, nestejně široké tma­ věji zbarvené pruhy o délce asi 100 metrů, které od východu k západu přepažují přístup k plochému vrcho­ lu kopce od severu. Na západě se os­ tře stáčejí ke strmému svahu, na vý­ chodě k terasové úpravě svahu. Prv­ ní pruh od severu je nejméně zřetel­ ný, jeho šíře je asi 1,5-2 metry, po 3-5 metrech následuje nej širší pruh, široký přibližně 5-6 metrů. Další

Marefy. Letecký pohled na lokalitu od severu (2002)

176

dva probíhají ve vzdálenosti 6 metrů a jsou přibližně stejně široké (asi 2 metry), odstup mezi nimi činí 4-5 metrů. Na jihovýchodním obvodu lokality byl pozorován další, ještě tmavší pruh, který je uprostřed na 3-4 metrů přerušen. Geofyzikálním měřením bylo zjištěno pokračování severního opevnění na západním obvodu lokality, kde přechází nejpr­ ve do dvojité a poté do jednoduché liniové anomálie. Dále se podařilo v jihovýchodní části objevit další dvě liniové anomálie na vnitřní a vnější straně letecky již dříve zjiš­ těného pruhu s přerušením. Lokali­ ta je zemědělsky obdělávána. Nálezy zde zjistil již před rokem 1928 M. Chleborád, který zde kro­ mě pravěké vrstvy prozkoumal také dvě sídlištní jámy únětické kultury starší doby bronzové. V roce 1987 našel M. Bálek při letecké prospekci

MĚNÍN

Měnín. Půdorysný plán lokality (podle M. Bálka)

příznaky opevnění v severní části lo­ kality. V následujících letech 1988 a 1989 byla v místech předpokláda­ ného průběhu opevnění geofyzikál­ ně proměřena plocha asi 1,9 hekta­ ru a získány další doplňující údaje. Výše uvedené datování lokality po­ tvrdil povrchový sběr, který zde byl proveden v letech 1987 a 1996. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách Moravského zemského muzea v Br­ ně a v Ústavu archeologické památ­ kové péče Brno. Literatura: Chleborád 1928, 3-4, 9-16;

šenině, která se zvedá mezi údolní­ mi nivami řeky Litavy a Říčky. Její svahy dosahují značného sklonu, především na jižní straně. Lokalita je zemědělsky obdělávána.

V roce 1998 zjistil M. Bálek letec­ kým snímkováním opevnění, které bylo v roce 1998 ověřeno archeolo­ gickým a geofyzikálním průzkumem. Bylo doloženo oválné opevnění, tvo-

Bálek 1990, 109, tabulka 13:2; Bálek Hašek 1996, 11-12, obr. 2, tabulka 11:2.

MAŘÍN viz KŘENOV MĚNÍN (Jihomoravský kraj, okres Brno-venkov, ZM 1:10 000, list 24-43-16) - lokalita vzdálená při­ bližně 1 kilometr severovýchodně od středu obce, v prostoru Pracké pahorkatiny, která v Dyjsko-svrateckém úvalu vybíhá nad údolí řeky Litavy. Leží v nadmořské výšce okolo 225 metrů, na malé izolované vyvý-

Měnín. Letecký pohled na hradiště od jihu (1998)

177

MIKULČICE

řené 3 metry širokým příkopem s plochým dnem, které ohraničuje plochu o rozměrech os 150 a 170 metrů a rozloze asi 2 hektary. Získa­ né nálezy datují lokalitu do únětické kultury starší doby bronzové. Nálezy jsou uloženy v Ústavu ar­ cheologické památkové péče Brno. Literatura: Bálek 1999a, 435^37; Bálek 2000a, 204.

MIKULČICE (Jihomoravský kraj, okres Hodonín, ZM 1:10 000, list 34-24-07) - lokalita vzdálená asi 3 kilometry jihovýchodně od středu obce, v oblasti Dyjsko-moravské nivy Dolnomoravského úvalu. Leží v inundačním prostoru pravého břehu řeky Moravy, na nevysokém návrší v nadmořské výši asi 160 metrů a byla původně obtékána je­ jími rameny, která tvořila přiroze­ nou ochranu hradiště. Centrální část hradiště v poloze „Valy" má oválný půdorys o rozměru delší osy asi 350 metrů vymezený poměrně vysokým válem. Opevnění předhra-

Mikulčice. Pohled na výzkum říčního ramene před akropolí s nálezem dřeveného člunu

dí není dnes již v terénu viditelné. Hradiště popsal poprvé roku 1890 K. J. Maška, později I. L. Červinka,

Mikulčice. Půdorysný plán lokality s rekonstrukcí ramen řeky Moravy (podle L. Poláčka a O. Marka)

178

který ho přiřadil ke slovanským po­ hraničním břetislavským hradištím z mladší doby hradištní. Teprve roku 1954 J. Poulík rozpoznal velkomo­ ravské stáří lokality a zahájil zde sys­ tematický výzkum. Ten byl realizo­ ván po 39 sezón až do roku 1992 a pod vedením J. Poulíka a později Z. Klanici zde byl uskutečněn od­ kryv plochy o rozsahu asi 5 hektarů. V předslovanském období byla loka­ lita osídlena v období střední doby kamenné, kulturou s moravskou malovanou keramikou v mladší do­ bě kamenné, kulturou s kandova­ nou keramikou a jevišovickou kul­ turou z pozdní doby kamenné, kul­ turou se zvoncovitými poháry z pozdní doby kamenné, ve starší době bronzové, velatickou fázi kul­ tury podunajských popelnicových polí z mladší doby bronzové, v pozd­ ní době laténské a v době římské. Počátky slovanského osídlení náleží již 7. a 8. století, kdy zde bylo vybu­ dováno 7 hektarů velké hradiště se­ stávající z akropole a předhradí. Da­ tování dříve uváděné palisády není nyní nepochybné a pro stanovení podoby předvelkomoravského opev­ nění bude třeba vyčkat nových vý­ zkumů. Na počátku 9. století byla akropole rozšířena o 3 hektary a

MIKULČICE

opevnění nahrazeno mohutnou hradbou skořepinové konstrukce. Ta měla hlinité, dřevěným roštem vyz­ tužené těleso a čelní kamennou zeď o šířce 1-1,5 metru; celková šířka hradby dosahovala asi 7 metrů. Me­ zi akropolí a předhradím byl vyhlou­ ben přemostěný příkop a dosud byly na obvodu hradiště prozkoumány tři brány s přiléhajícími mosty. Zda by­ ly izolovaně stojící kostely v podhra­ dí součástmi velmožských dvorců, musí prokázat teprve budoucí vý­ zkum. Největší rozmach této rozsáh­ lé sídelní aglomerace, sestávající z vlastního hradiště s celkem 12 kos­ tely a několika velmožskými dvorci, opevněného předhradí, neopevněného podhradí je kladen do doby kolem poloviny 9. století, kdy zde podle odhadů žilo asi 2 000 lidí. Opevněná část hradiště (akropole a předhradí) zaujímala plochu 10 hek­ tarů, rozsah celé osídlené aglomera-

Mikulcice. Letecký pohled na hradiště od jihovýchodu (2002)

179

MIKULOV

Mikulčice. Rekonstrukce severozápadní brány předhradí (podle R. Skopala)

ce lze odhadnout na 30-50 hektarů. Zánik hradiště nastal počátkem 10. století s tím, že osídlení na někte­ rých místech pokračovalo až do mladší doby hradištní. Nálezy jsou uloženy v Archeolo­ gickém ústavu v Brně. Literatura: Maška 1890, 47; Červinka

1896, 19; Červinka 1928, 121-122; Po­ láček -Marek 1995 (zde podrobně prů­ běh výzkumů); Poláček 2000; Lutovský 2001, 184-187.

MIKULOV (Jihomoravský kraj, okres Břeclav, ZM 1:10 000, list 34-14-10) - lokalita v samém stře­

Mikulov. Letecký pohled na lokalitu od severovýchodu (2003)

180

du obce, na jednom z nižších vrcho­ lů o nadmořské výši asi 260 metrů v oblasti Mikulovské vrchoviny. Má oválný tvar o délce asi 150 metra a šířce asi 50 metrů. Opevnění není doloženo, prostor je zastavěn stře­ dověkým hradem a zámkem. V roce 1956 zjistil B. Novotný při záchranném výzkumu v centrální části lokality kulturní vrstvu s pozů­ statky roubených staveb náležejících slovanskému osídlení z 11.-12. sto­ letí. V této souvislosti vyslovil před­ poklad, že zde ve stejné době muse­ lo existovat i opevnění. Počátek lo­ kality dává Z. Měřínský do souvis­ losti s posunem moravské hranice po roce 1082, její násilný zánik po­ žárem je možno klást do 12. století. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea v Mikulově. Literatura: Novotný 1977; Měřínský 1981, 160; Peška - Unger 1994, 3; Pla­ ček 2001, 381-384.

MORAVIC ANY

MLADÉJOV (Pardubický kraj, okres Svitavy, ZM 1:10 000, list 14-34-09) - lokalita „Hrade čná" vzdálená asi 1 kilometr západně od středu obce, v oblasti Moravsko-třebovské pahorkatiny, na východním výběžku Hřebečského hřebene, v nadmořské výši asi 590 metrů. Lo­ kalita se nachází na široké ostrožně o délce asi 65 metrů, přístupné od západu, která k ostatním stranám spadá příkrými svahy s převýšením asi 90 metrů. Poloha je zastavěna středověkým hradem, jehož vznik se klade do průběhu 13. století. Nálezy však prokazují její osídlení již ve 12. století, případné opevnění ovšem bylo zničeno pozdějšími výstavbou hradu. Místo je zalesněno. Lokalita byla známa již od počátku 20. století, bližší pozornost jí věnoval roku 1937 H. Weinelt a zejména M. Plaček, který ji roku 1993 podrobně popsal a vyhotovil její plánek. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea v České Třebové. Literatura: Weinelt 1937, 31-32; Plaček 1993, 105; Plaček 2001, 396-397, obr. 755; Čtverák - Lutovský - Slabina Smejtek 2003, 206.

MOHELNO (Kraj Vysočina, okres Třebíč, ZM 1:10 000 list 24-33-09) lokalita vzdálená asi 2,5 kilometru severně od středu obce, v oblasti Znojemské pahorkatiny, v poloze zvané „Na Hradiskách", nebo „Skři-

Mohelno. Půdorysný plán hradiště (podle J. Kniese)

Mohelno. Letecký pohled na lokalitu od jihozápadu (2001)

pina". Leží na trojúhelníkovité ost­ rožně (315-320 m n. m.) obtékané ze tří stran řekou Oslavou a jejími dvěma pravobřežními přítoky. S okolním terénem je hradiště spoje­ no pouze na jihu asi 8 metrů širokou šíjí, která je přepažena dvěma dosud částečně viditelnými příkopy. Na ob­ vodě ostrožny o rozloze asi 1,5 hek­ taru lze rozpoznat pozůstatky válu s výraznou kamennou destrukcí. Lo­ kalita je zemědělsky obdělávána. Hradiště archeologicky objevil a stručně publikoval roku 1884 V. Čapek, podrobněji i s plánkem pak roku 1902 J. Knies. V roce 1937 ve vnitřním prostoru prokopal dva síd­ lištní objekty kultury jevišovické a z doby hradištní V. Gross, ostatní nálezy pocházejí dosud pouze z po­ vrchových sběrů. Lokalita je polykulturní a je z ní doloženo osídlení kultury s moravskou malovanou ke­ ramikou z mladší doby kamenné, kultur nálevkovitých pohárů, s ka­ ndovanou keramikou a jevišovické z pozdní doby kamenné, horákovské kultury z doby halštatské, z do­ by laténské, počátku doby stěhování národů a ze slovanského období, a to snad z mladší doby hradištní. Z té­ to polohy se uvádějí i nálezy kultu­ ry s lineární keramikou z mladší do­ by kamenné. Opevnění hradiště nelze dosud datovat.

Nálezy jsou uloženy ve sbírkách Moravského zemského muzea v Br­ ně a muzea v Třebíči. Literatura: Čapek 1884, 125; Knies 1902, 55—56; Freising 1941, 331; Skutil 1947, 36, 38; Koštuřík - Kovárník-Měřínský - Oliva 1986, 216-219; Lutovský 2001, 191-192; Sklenář - Sklenářová Slabina 2002, 210.

MORAVIC ANY (Olomoucký kraj, okres Šumperk, ZM 1:10 000, list 14-43-20) - lokalita vzdálená asi 0,5 kilometru od středu obce, v ob­ lasti Mohelnické brázdy, v prostoru soutoku Třebůvky s Moravou v in­ undační nivě o nadmořské výši asi 247 metrů. Stopy opevnění nejsou v současné době v terénu viditelné. Prostor je zemědělsky obděláván. Jde o sídlištní lokalitu, která byla zkoumána v letech 1961 a 1963 J. Nekvasilem. Mimo osídlení z růz­ ných období pravěku zde byly od­ kryty také kulturní vrstvy z 11.-13. století a ve dvou sondách byly zjiště­ ny stopy soudobého opevnění. Pod­ le V. Goše však otázka, jestli zde exi­ stovalo hradiště, není dosud spoleh­ livě vyřešena. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea v Mohelnici. Literatura: Nekvasil 1964; Goš 1988, 182; Lutovský 2001, 196.

181

MORAVSKÁ TŘEBOVÁ

MORAVSKÁ TŘEBOVÁ (Pardu­ bický kraj, okres Svitavy, ZM 1:10 000, list 14-34-20) - lokalita v jihovýchodní části městského jád­ ra, v oblasti Moravsko-třebovské pa­ horkatiny, u soutoku řeky Třebůvky a jejího levobřežního přítoku, v nadmořské výši asi 350 metrů. Hradiště je součástí areálu dnešního zámku. Při záchranném výzkumu středo­ věkého a renesančního příkopu zjis­ til roku 1997 J. Hudec zásyp pravě­ kého příkopu z období slezské fáze kultury lužických popelnicových polí z pozdní doby bronzové. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea v Moravské Třebové. Literatura: Hudec 1998; Čtverák - Lutovský - Slabina - Smejtek 2003, 206.

MORAVSKÉ KNÍNICE (Jihomo­ ravský kraj, okres Brno-venkov, ZM 1:10 000, list 24-32-13) - lokalita vzdálená asi 0,5 kilometru západně od středu obce v prostoru Bobravské vrchoviny. Leží v nadmořské výšce okolo 335 metrů na vrchu „Strážná" a je ze severu obtékaná Kuřimkou a z jihu Batelovským potokem. Hra­ diště má protáhle oválný půdorys s delší osou ve směru severozápad jihovýchod o délce asi 110 metrů a šířce asi 40 metrů, rozlohu 0,4 hektaru a převýšení vůči okolnímu terénu asi 70 metrů. Žádné stopy opevnění nejsou v současné době viditelné. Naleziště je zalesněno. V roce 1982 zde provedl povrcho­ vé sběry a drobnou sondáž J. Dole­ žel, který lokalitu uvedl roku 1985 do literatury. Další menší sondáž na „Strážné" proběhla v roce 1988. Na základě získaného materiálu lze osídlení lokality datovat do jevišovické kultury z pozdní doby kamenné a do starší a mladší doby bronzové. Nálezy jsou uloženy v Archeolo­ gickém ústavu v Brně a v Ústavu ar­ cheologické památkové péče Brno. Literatura: Doležel 1985, 88.

MORKŮVKY (Jihomoravský kraj, okres Břeclav, ZM 1:10 000, list 34-21-13) - lokalita v poloze „Hrá­ dek" vzdálená asi 2 kilometry jiho­ západně od středu obce, v prostoru

182

Morkůvky. Půdorysný plán lokality (podle J. Ungera)

Ždánického lesa. Leží na ostrožně o nadmořské výšce asi 275 metrů s převýšením nad bočními údolími

přibližně 40 metrů. Hradiště o rozlo­ ze cca 0,6 hektaru má zhruba kru­ hový půdorys vymezený na obvodě

Mušov 1. Půdorysný plán hradiště (podle J. Tejrala)

MU Š O V 2

terénní hranou s příkopem, na jiho­ východní přístupné straně se na šíji nachází ještě další val s příkopem. Místo je zalesněno. Do literatury uvedl lokalitu v roce 1967 J. Nekvasil. V roce 1982 zde uskutečnil J. Unger zjišťovací vý­ zkum, který ověřil příkop široký asi 8 metrů a vnitřní osídlení náležející kultuře horákovské z doby halštatské. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea v Mikulově. Literatura: Nekvasil 1967; Unger 1984a; Unger 1986; Sklenář - Sklenářo­ vá - Slabina 2002, 218.

MUŠOV I (Jihomoravský kraj, okres Břeclav, ZM 1:10 000, list 34-12-19) - lokalita na výrazném návrší „Hradisko" vzdálená asi 2,5 kilometru severozápadně od bývalé obce, v oblasti Drnholecké pahorka­ tiny, která je součástí Dyjsko-svrateckého úvalu. Leží v nadmořské výši asi 220 metrů a zaujímá oválný prostor o rozloze asi 9-10 hektarů, který byl později využit pro vybudo­ vání známého římského tábora X. legie. Místo je zemědělsky obdělává­ no. V průběhu dlouholetých výzku­ mů římské stanice byly zjištěny do­ klady osídlení z pozdní doby ka-

Mušov 2. Letecký pohled na lokalitu od severovýchodu (1998)

menné a kultury únětické ze starší doby bronzové. V roce 1994 se po­ dařilo na jihovýchodním obvodě lo­ kality prokázat, že příkop, jehož průběh v délce asi 150 metrů byl sledován leteckou prospekcí, náleží době bronzové. Byl asi 5 metrů širo­ ký, s plochým dnem v hloubce 2 metry a obsahoval kromě nálezů kultury únětické také keramiku z doby laténské.

Mušov 1. Letecký pohled na lokalitu od jihozápadu (2001)

Nálezy jsou uloženy v Archeolo­ gickém ústavu v Brně. Literatura: Čižmář - Geisler 1993, 51; Komoróczy - Červák - Musil 1997, 170-171, obr. 1,2; Musil 1997, 163, obr. 6-8; Tejral 1999, 99, Abb. 9, 16; Peška 2001, 143-145.

MUŠOV 2 (Jihomoravský kraj, okres Břeclav, ZM 1:10 000, list 34-12-19) - lokalita vzdálená asi 3 kilometry severozápadně od středu bývalé obce, v oblasti Dyjsko-svratecké nivy Dolnomoravského úvalu. Leží v nadmořské výši asi 185 metrů na terénním výběžku nad příkrou terasou inundačního území řeky Ji­ hlavy. Opevnění není v terénu vidi­ telné. Lokalita je zemědělsky obdě­ lávána. Příznaky opevnění zjistil leteckou prospekcí v roce 1993 J. Kovárník. Jde o příznaky kruhového příkopu o průměru asi 100 metrů, jehož vý­ chodní část je patrně zničena erozí příkrého svahu. J. Kovárník uvádí přerušení na jeho západní straně, na publikovaném leteckém snímku však viditelné není. Z prostoru opevnění nejsou dosud bezpečně známy žádné nálezy, asi 100 metrů severozápadně od něho je povrcho­ vými sběry J. Ungera doloženo síd­ liště z mladší doby hradištní.

183

MYSLEJO VICE 1

Literatura: Unger 1984c; Kovárník 1997, 317-318; Kovárník 2001, tabulka 6:2.

MYSLEJOVICE 1 (Jihomoravský kraj, okres Prostějov, ZM 1:10 000, list 24-24-16) - lokalita „Zámčisko" vzdálená asi 1 kilometr západně od středu obce, v oblasti Konické vr­ choviny, která je součástí Drahanské vrchoviny, v nadmořské výši asi 380 metrů. Leží na ostrožně vybíhající k severu a obtékané dvěma vodními toky, Brodečkou a Pytláckým poto­ kem. Severní (nejvyšší) část hradiště je opevněna obloukovitým válem a příkopem o délce asi 180 metrů; hloubka příkopu se pohybuje mezi 1-3 metry. Asi o 150 metrů jižněji je ostrožna přepažena dalším válem, od něhož se asi o 80 metrů dále na jih nachází třetí val, který nejenom vymezuje lokalitu na nejlépe pří­ stupné straně, nýbrž pokračuje i po

jejím západním obvodu. Celkem zaujímá hradiště o délce asi 400 metrů a šířce cca 80 metrů rozlohu přibližně 3 hektarů. Místo je zales­ něno. Lokalitu poprvé popsal roku 1897 F. Faktor, A. Gottwald uváděl pa­ zourkovou sekerku, kterou měl od­ tud získat K. J. Maška. V roce 1982 zde uskutečnila zjišťovací výzkum A. Prudká. Zjistila blíže nedatované pravěké nálezy a doklady středově­ kého osídlení ze 14. století. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea v Prostějově. Literatura: Faktor 1897, 119; Gottwald 1924, 45.

MYSLEJOVICE 2 (Jihomoravský kraj, okres Prostějov, ZM 1:10 000, list 24-24-16) - lokalita „Spálený kopec" vzdálená asi 1 kilometr zá­ padně od středu obce, v oblasti Ko­ nické vrchoviny, která je součástí

Myslejovice 1. Letecký pohled na lokalitu od severozápadu (1999)

184

Myslejovice 1. Půdorysný plán lokality (podle I. L. Červinky)

MYSLEJOVICE 3

Drahanské vrchoviny. Leží na jižním výběžku táhlého hřebene, v nad­ mořské výši asi 420 metrů, který ze západní, jižní a východní strany ohraničují příkré svahy s převýše­ ním asi 60-90 metrů nad vodními toky. Severní, přístupná strana je přepažena válem asi 70 metrů dlou­ hým a opevněný areál tak zaujímá rozlohu asi 0,5 hektaru. Místo je za­ lesněno. Lokalitu poprvé popsal roku 1897 F. Faktor. V roce 1990 zde provedla zjišťovací výzkum A. Prudká, která

zjistila osídlení kultury lužických popelnicových polí. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea v Prostějově. Literatura: Faktor 1897, 120. MYSLEJOVICE 3 (Jihomoravský kraj, okres Prostějov, ZM 1:10 000, list 24-24^-16) - lokalita „Křéba" vzdálená asi 0,3 kilometru severně od středu obce, v oblasti Konické vr­ choviny, která je součástí Drahanské vrchoviny. Leží na jižním výběžku Křenůvské hory, v nadmořské výši

asi 390 metrů. Jižní a západní obvod má příkré svahy nad tokem Brodečky a jejím levobřežním přítokem, s převýšením asi 60 metrů, na sever­ ní a východní straně jsou pouze mír­ né svahy. Žádné stopy opevnění zde nejsou viditelné. Místo je zalesněno. V roce 1991 tu byla náhodně zís­ kána keramika kultury nálevkovitých pohárů z pozdní doby kamen­ né. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea v Prostějově. Literatura: Šmíd 1993a, 119.

185

NÁMĚŠŤ NA HANÉ

NÁMĚŠŤ NA HANÉ (Olomoucký kraj, okres Olomouc, ZM 1:10 000, list 24-22-16) - lokalita „Rmíz" vzdálená asi 4 kilometry jihozápad­ ně od středu obce, v oblasti Bouzovské vrchoviny, v blízkosti obce Laškov, pod níž byla také často v litera­ tuře uváděna. Hradiště leží na ost­ rožně v nadmořské výši asi 340-360 metrů, jejíž východní svahy prudce klesají do údolí potoka Šumice, zá­ padní a jižní pak do zářezu beze­ jmenné vodoteče. Převýšení zde činí asi 80 metrů. Pouze na severu je ost­ rožna spojena sedlem s hřebenem, který má nevyšší vrchol v nadmoř­ ské výši asi 406 metrů. Z nejpřístup­ nější severní strany je hradiště opev­ něno pásy čtyř valů. Nejsevernější z nich je dlouhý 240 metrů a vysoký

asi 1 metr. Druhý val s příkopem je dlouhý přibližně 300 metrů a výška nade dnem příkopu dosahuje zhru­ ba 2,5 metru. Třetí val o délce asi 450 metrů má převýšení nade dnem příkopu cca 2 metry. Centrální část hradiště je opevněna válem s příko­ pem - tento val je nej mohutnější (dosahuje výšky asi 4 metry) a patr­ ně pak jako terasová hrana ohrani­ čuje celý obvod vnitřního areálu o rozměrech asi 6,5 hektaru. Celko­ vá opevněná plocha hradiště vyme­ zená na severu prvním vnějším vá­ lem činí asi 17,5 hektaru. Místo je zalesněno. Hradiště uvedl do literatury v roce 1884 V. Houdek, poté roku 1896 I. L. Červinka. Postupně získávané nálezy umožnily v roce 1956 J. SkuNáměšť na Hané. Půdorysný plán lokality (podle M. Šmída)

Náměšť na Hané. Půdorysný plán a řez lokality (podle V. Houdka)

186

tilovi, aby podal shrnující pohled na lokalitu včetně jejího plánku, zhoto­ veného J. Kšírem v roce 1948, a upřesnil datování do pozdní doby kamenné. V roce 1979 zde M. Šmíd provedl první sondážní práce a v le­ tech 1988-90 zjišťovací výzkum všech linií opevnění i vnitřní plochy. Všechny čtyři pásy opevnění patří kulturám nálevkovitých pohárů a s kandovanou keramikou z pozd­ ní doby kamenné. Byly zjištěny i po­ zůstatky asi 4 metry široké hradby s čelní kamennou zdí. Vnitřní opev­ nění pak bylo přebudováno v obdo­ bí platěnické kultury z halštatského období. Tato mladší hradba měla ka­ mennou konstrukci a těleso tvořené dřevěnou komorovou konstrukcí. Není vyloučeno, že výzkumem zde byla zachycena také část původního vstupu. V prostoru této centrální části byly zjištěny ojediněle i dokla­ dy osídlení kultury s moravskou malovanou keramikou z mladší do­ by kamenné a z doby laténské. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea v Olomouci.

NÁMĚŠŤ NA HANÉ

Náměšť na Hané. Půdorys a profil hradby v řezu třetím pásmem opevnění (podle M. Šmída)

Náměšť na Hané. Půdorysný plán hradiště (podle J. Kšíra)

187

NEJDEK

Náměšť na Hané. Letecký pohled na lokalitu od severu (1997)

Literatura: Houdek 1884, 52; Wankel 1890, 229; Červinka 1896, 17; Skutil 1956a; Šmíd 1981b; Šmíd 1989; Šmíd 1993b; Šmíd 1994; Sklenář - Sklenářo­ vá - Slabina 2002, 171-172.

NEJDEK (Jihomoravský kraj, okres Břeclav, ZM 1:10 000, list 34-23-02, 34-23-07) - lokalita „Pohansko" vzdálená asi 1 kilometr severozá­ padně od středu obce, v oblasti Dyjsko-moravské nivy Dolnomoravského úvalu. Leží v inundačním území řeky Dyje, mezi jejími dvěma zanik­ lými rameny. Vnitřní areál oválného půdorysu o rozloze asi 5 hektarů (podle B. Novotného 6,4 hektaru) je vymezen až 3 metry vysokým válem s příkopem, na severním obvodu je podle indikační skici z roku 1826 opevnění patrně zničeno erozivní činností toku Dyje. Na východní straně se nacházejí další dva obloukovité vály dlouhé dnes asi 660 a 610 metrů, vzdálené od sebe asi 50 188

metrů, u nichž lze předpokládat, že probíhaly původně i na jižní straně a byly zde zemědělskými pracemi

zničeny. Celý opevněný prostor zau­ jímá podle B. Novotného prostor 23 hektarů, spíše však bude menší,

Nejdek. Pohled na vnější opevnění (podle B. Novotného)

NEMOJANY

Rakovce. Převýšení lokality ode dna obou údolí činí 50 až 130 metrů. Místo je zalesněno. Hradiště je situováno na mírném návrší výrazného protáhlého hřbetu a má oválný tvar o rozměrech 135 60 metrů s delší osou ve směru se­ verozápad - jihovýchod a plochu 0,8 hektaru. Opevnění hradiště tvo­ ří val a příkop, v severní části zdvo­ jený, který obepíná návrší od seve­ rozápadu až k jihu. Celou jihozá­ padní stranu hradiště vymezuje pouze výrazná hrana a příkrý, těžko přístupný svah Blatického údolí. Vnější příkop a val začínají na seve­ rozápadě na hraně a obloukem pro­ cházejí přes severní a severovýchod­ ní stranu svahu, kde po 90 metrech končí. Převýšení mezi dnem příko­ pu a korunou válu se pohybuje oko­ lo 1 metru. Vnitřní příkop a val začí­ nají také na severozápadní hraně

Nejdek. Půdorysný plán lokality (podle B. Novotného)

o rozloze asi 15 hektarů. Místo je v současné době zalesněno. Lokalitu znal již roku 1837 G. Wolny, do slovanského období ji na základě nálezů zařadil teprve roku 1928 I. L. Červinka. Archeologický výzkum provedl v letech 1957-58 B. Novotný, který na této štěrkopísčité duně zjistil poměrně početné pravě­ ké osídlení kultury s moravskou malovanou keramikou z mladší do­ by kamenné, kultury nálevkovitých pohárů z pozdní doby kamenné, z doby bronzové a z doby laténské. V době slovanské byla lokalita osíd­ lena již v 7.-8. století a poté inten­ zivně v 9. století, kdy byla nepo­ chybně i opevněna. Val měl podle informací B. Novotného i R. Pro­ cházky, který roku 1986 začistil jeho profil, kamennou konstrukci. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea v Mikulově.

Literatura: Wolny 1837, 334; Červinka 1928a, 122-123; Novotný 1963; Pro­ cházka 1989; Havlíček - Procházka 1991; Lutovský 2001, 208.

NEMOJANY (Jihomoravský kraj, okres Vyškov, ZM 1:10 000, list 24-41-19) - lokalita „Blatice" 2,4 kilometru severozápadně od středu obce v jižní části Konické vrchoviny, která je součástí Drahanské vrchovi­ ny. Leží v nadmořské výšce okolo 410 metrů, na vyvýšeném místě úz­ kého hřbetu vybíhajícího k jihový­ chodu z náhorní plošiny, která dosa­ huje nejvyššího bodu „Červeným vrchem" (535 m n. m.). K jihozápa­ du spadá hřbet velmi příkře skloně­ ným až srázným a skalnatým sva­ hem do údolí Blatické doliny s pro­ tékajícím potokem Luštínkem, k se­ verovýchodu a východu příkře skloněnými svahy do údolí s tokem

Nemojany. Půdorysný plán lokality (podle I. L. Červinky)

189

NE VO JICE

Nemojany. Půdorysný plán hradiště (pod­ le E. Černého)

a probíhají paralelně ve vzdálenosti 8 metrů od vnějšího válu. Po 70 metrech val s příkopem přechází v terasu, která je po 65 metrech na jihovýchodě přerušena asi 2 metry širokou depresí, možným pozůstat­ kem vstupu. Od tohoto přerušení je patrná pouze hrana, která pokraču­ je jihozápadním směrem v délce 18 metrů a je opět ukončena příkrým svahem Blatického údolí. Převýšení ode dna příkopu po korunu válu je proměnlivé v rozmezí 0,7-2,1 met­ ru.

Nevojice. Letecký pohled na hradiště od severozápadu (1998)

Lokalitu znal již V. Travěnec, který ji nakreslil na své mapě lulečského hradiště a jeho okolí z roku 1930. V roce 1986 zde byla ve vývratu stromu získána kolekce keramiky horákovské kultury z doby halštatské. Bližší pozornost poté hradišti věnoval roku 1992 E. Černý, který je také uvedl do literatury. V rámci geodetického zaměřování lokality tu

Nemojany. Letecký pohled na lokalitu od severozápadu (1999)

190

byly roku 2001 detektorem kovů získány železné nálezy z doby halštatské. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea ve Vyškově a v Ústavu archeo­ logické památkové péče Brno. Literatura: Černý 1992, 25-26.

NEVOJICE (Jihomoravský kraj, okres Vyškov, ZM 1:10 000, list 24-44-06) - lokalita vzdálená asi 0,5 kilometru západně od středu ob­ ce v poloze „Strašník", ve střední části Brankovické pahorkatiny, kte­ rá patří do Litenčické pahorkatiny. Leží v nadmořské výšce kolem 270 metrů, na temeni úzké a dlouhé ost­ rožny, která klesá k severozápadu ze širokého plochého hřbetu nad údo­ lím toku Litavy, nad nímž činí pře­ výšení lokality asi 40 metrů. Poloha je zemědělsky obdělávána. Hradiště o rozloze asi 0,9 hektaru je vymezeno porostovými příznaky příkopu o šířce 5-6 metrů, který vy­ tváří opevnění přibližně kosodélného tvaru se zaoblenými nárožími o rozměrech asi 90 130 metrů. Při­ bližně uprostřed kratší (jihovýchod­ ní) strany hradiště je patrné přeru­ šení příkopu široké asi 3-4 metry. Na severní a severovýchodní straně tvoří obvod hradiště hrana svahu. Klesající výběžek je na severovýcho­

NOVÁ VES

dě ukončen výrazným pahorkem o rozměrech 10 18 metrů, odděle­ ným patrně příkopem. M. Plaček předpokládá sice jeho středověké stáří, není ovšem vyloučena ani souvislost s výše uvedeným opevně­ ním. Leteckou prospekcí zjistil v roce 1999 M. Bálek příznaky opevnění lokality, na které poté ve stejném roce získali M. Čižmář a B. Mikulková keramické nálezy z doby halštatské. Terénní útvar na severozápad­ ním výběžku lokality, považovaný za středověký, neposkytl dosud žád­ ný datovací materiál. Nálezy jsou uloženy v Ústavu ar­ cheologické památkové péče Brno. Literatura: Bálek 2000a, 204; Plaček 2001, 432-433.

NOVÁ HRADEČNÁ (Olomoucký kraj, okres Olomouc, ZM 1:10 000, list 14-44-07) - lokalita „Hradisko" vzdálená asi 0,8 kilometru jihový­ chodně od středu obce, v oblasti

Uničovské plošiny Hornomoravského úvalu, v nadmořské výšce kolem 278 metrů. Leží na okraji pravobřež­ ní terasy řeky Oskavy, kterou převy­ šuje mírným návrším asi o 20 met­ rů. Prostor areálu hradiště o rozloze asi 1,2 hektaru je na východní stra­ ně vymezen příkrým svahem, na ji­ hu pak zářezem do stráně, na ostat­ ních stranách jsou pouze mírné sva­ hy. Ještě roku 1928 však I. L. Čer­ vinka uváděl zřetelné opevnění se zbytkem válu a přechod jižního zá­ řezu do příkopu, který obíhal pod válem kolem návrší. Podle něho dél­ ka takto vymezené lokality byla asi 335 kroků, šířka asi 165 kroků. Toto opevnění je velmi dobře viditelné na indikační skice z roku 1834. Lokali­ ta je zemědělsky obdělávána. V roce 1922 uvedl V. Pinkava na­ leziště do literatury, podle nálezů bylo uváděno většinou jako hradiště lužické kultury, ale bylo datováno i do středověku. V roce 1976 byl z jeho prostoru povrchovým sběrem

Nová Hradečná. Půdorysný plán hradiště (podle J. Nekvasila)

získán poměrně početný střepový materiál, který umožňuje datovat osídlení lokality. Náleží již kultuře s moravskou malovanou keramikou z mladší doby kamenné, především však platěnické kultuře z doby halštatské. Raně středověký původ opevnění z mladší doby hradištní je podle V. Dohnala málo pravděpo­ dobný. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea v Mohelnici a muzea v Olo­ mouci. Literatura: Pinkava 1922,10, 138; Čer­ vinka 1928a, 134; Schirmeisen 1930, 121; Červinka 1939; Schirmeisen 1943, 115; Nekvasil 1978a; Nekvasil 1978b; Dohnal 1988, 52; Sklenář - Sklenářová - Slabina 2002, 235.

Nová Hradečná. Půdorysný plán lokality na indikační skice z roku 1834

NOVÁ VES (Jihomoravský kraj, okres Brno-venkov, ZM 1:10 000, list 24-33-15) - lokalita v poloze „Rovná" vzdálená asi 1,2 kilometru severně od středu obce, v nadmoř­ ské výši asi 320 metrů. Leží v oblas­ ti Znojemské pahorkatiny, na malé, asi 100 metrů dlouhé ostrožně nad pravým břehem řeky Oslavy, nad níž má příkré svahy s převýšením asi 90 metrů. Na obvodu lokality je nad mírnějším jihozápadním sva­ hem zřetelná úprava terénní hrany, na nej přístupnější jihovýchodní straně doklady opevnění nejsou pa­ trné. Místo je zalesněno. 191

NOVÁ VES

Z lokality získal V. Gross ve třicá­ tých letech minulého století kera­ mické nálezy kultury jevišovické z pozdní doby kamenné a pochází z ní snad i nálezy kultury s morav­ skou malovanou keramikou z mlad­ ší doby kamenné. Při povrchovém sběru v roce 2000 našel M. Čižmář pravděpodobně také materiál horákovské kultury z doby halštatské. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea v Ivančicích a v Ústavu ar­ cheologické památkové péče Brno. Literatura: Skutil 1934, 10; Belcredi a kol. 1989, 47,71.

Skica půdorysu hradiště u Nové HradeČné z roku 1929

192

OLBR AMO VICE

o OBRANY viz BRNO-OBŘANY 1 a 2

OHROZÍM (Jihomoravský kraj, okres Prostějov, ZM 1:10 000, list 24-24-06) - lokalita vzdálená asi 1,5 kilometru jižně od středu obce, v oblasti Konické vrchoviny, která je součástí Drahanské vrchoviny, v po­ loze „Čubernice". Nachází se na ost­ rožně s poměrně strmými svahy a je obtékána z jihu vodním tokem, nad nímž má převýšení asi 50 metrů. Na severní, poměrně přístupné straně byl obvod hradiště vymezen opev­ něním, jehož příkop byl zjištěn zá­ chranným výzkumem. Lokalita leží v nadmořské výši asi 310 metrů a má oválný půdorys o rozměrech os 250 a 200 metrů a rozloze asi 3 hektarů. V areálu jsou umístěny chaty se zahradami. V roce 1937 popisoval A. Gott­ wald, že na poli na severní straně lo­ kality byl „patrný zbytek válu, kte­

Olbramovice. Půdorysný plán lokality (podle J. Kniese)

rýž ještě před několika lety bylo možno dosti dobře sledovali". Roku 1996 zjistil M. Šmíd na východním

obvodu lokality průběh části příko­ pu o šířce asi 220 centimetrů s plo­ chým dnem, který byl přerušen pa­ trně před původním vchodem do opevněného areálu. Nálezy doklá­ dají osídlení lokality kulturou nálevkovitých pohárů z pozdní doby ka­ menné. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea v Prostějově. Literatura: Gottwald 1937, 11;Matějíč­ ková - Šmíd 2000, 26; Sklenář - Skle­ nářová - Slabina 2002, 242.

Ohrozím. Půdorysný plán lokality (podle M. Šmída)

OLBRAMOVICE (Jihomoravský kraj, okres Znojmo, ZM 1:10 000, list 34-12-01) - lokalita „Leskoun" v oblasti Leskounské vrchoviny, asi 3,5 kilometru jihovýchodně od stře­ du obce. Měla původně dva vrcholy, z nichž vyšší se nacházel asi 487 m n. m., nižší 371 m n. m. Mezi ni­ mi se prostíralo sedlo. Celý tento prostor o rozloze asi 19,5 hektaru podle V. Dohnala a 22 hektary pod­ le M. Salaše byl opevněn po obvodě válem vysokým asi 1,5-2 metry, zá­ padní vrchol pak byl dále vymezen dvěma soustřednými obloukovitými 193

OLEKS OVICE

Olbramovice. Půdorysný plán lokality (podle V. Dohnala)

vály, které ohraničovaly prostor o rozloze asi 1,2 hektaru. Lokalita byla zcela zničena kamenolomem. Do literatury uvedl hradiště již ro­ ku 1872 J. Wankel, který podal jeho první plánek, později je popsali roku 1890 J. N. Woldřich a roku 1908 J. Knies. J. Wankel kopal na lokalitě

v letech 1872 1876, J. N. Woldřich zkoumal její vnitřní opevnění v roce 1889. V letech 1959 a 1963-65 pro­ vedli J. Nekvasil a J. Ondráček z Ar­ cheologického ústavu v Brně zá­ chranný výzkum v západní části hradiště, v letech 1985-86 zkoumal M. Salaš z Moravského zemského

muzea v Brně opevnění na východ­ ní straně. V roce 1992 uskutečnil M. Salaš s dalšími kolegy sondážní prá­ ce na severovýchodním obvodu hradiště. Provedené výzkumy ne­ jsou sice stále vyhodnoceny, nicmé­ ně předběžně lze vnější opevnění tvořené podle provedeného výzku­ mu čelní kamennou zdí, za níž se nacházelo těleso s dřevěnou kon­ strukcí a sypaný násep, datovat do podolské kultury z pozdní doby bronzové. V západní části byl pak vnitřní obloukovitý val opět s ka­ mennou čelní zdí a vnitřní dřevě­ nou konstrukcí řazen do únětickověteřovského období starší doby bronzové a vnější val do horákovské kultury z doby halštatské. U vnitřní­ ho opevnění byla mimo jiné i čás­ tečně zkoumána brána nálevkovitého půdorysu. Osídlení lokality podle publikovaných údajů náleželo dále mladší a pozdní době kamenné a velatické fázi kultury podunajských popelnicových polí z mladší doby bronzové. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách Moravského zemského muzea v Br­ ně, Přírodovědného muzea ve Vídni a v Archeologickém ústavu v Brně. Literatura: Wankel 1872; Woldřich 1890a, 130-131; Woldřich 1890b, 155—161; Červinka 1896, 17-18; Čer­ vinka 1902, 190-192; Knies 1908; Ond­ ráček 1960a; Nekvasil 1964b; Nekvasil 1965; Nekvasil 1966; Podhorský 1970b. obr. 3; Podhorský 1972, 42-43; Stuchlí­ ková 1982, 401; Salaš 1987b, 279; Do­ hnal 1988, 53-54; Salaš 1989a; ŠtrofVitula - Salaš - Čižmářová - Kundera 1996; Sklenář - Sklenářová - Slabina 2002, 243.

Olbramovice. Pohled na opevnění ve východní části hradiště

194

OLEKSOVICE (Jihomoravský kraj, okres Znojmo, ZM 1:10 000, list 34-11-20) - lokalita vzdálená asi 1,7 kilometru severovýchodně od středu obce, v oblasti Znojemské pa­ horkatiny. Nachází se na ostrožně nad levým břehem toku Skaličky, v nadmořské výši asi 240 metrů. Ostrožna o délce asi 200 metrů má převýšení nad vodním tokem asi 30 metrů, ze severní i jižní strany byla v údolích obtékána menšími vodní­ mi toky a pouze na východní straně

OLOMOUC 1

je spojena s okolním terénem. Zde jsou patrné stopy šíjového opevnění v podobě mělkého příkopu, terénní hrana je viditelná i na severním ob­ vodu hradiště. Místo je zalesněno. Lokalita dosud nebyla v literatuře uváděna, terénní průzkum s menší sondáží na ní uskutečnil v roce 2002 M. Čižmář. Nálezy dokládají osídlení z období kultury horákovské z doby halštatské. Nálezy jsou uloženy v Ústavu ar­ cheologické památkové péče Brno. Literatura: nepublikováno. OLOMOUC 1 (Olomoucký kraj, okres Olomouc, ZM 1:10 000, list 24-22-19) - lokalita v intravilánu města, v oblasti Prostějovské pahor­ katiny, která je součástí Hornomoravského úvalu, na tzv. Olomouc­ kém kopci o nadmořské výši asi 230 metrů, uprostřed nivní pravobřežní oblasti řeky Moravy. V prostoru his­ torické zástavby nebyly zjištěny do­

klady opevnění, a proto rozsah osíd­ leného prostoru lze rekonstruovat pouze podle rozmístění nálezů. Osídlení kultury nálevkovitých po­ hárů v pozdní době kamenné patrně zaujímalo tzv. Václavské i Petrské návrší, tedy plochu asi 12 hektarů, a předcházelo mu prostorově nevymezené osídlení pozdní fáze kultury s moravskou malovanou keramikou a jordanovské kultury ze závěru mladší doby kamenné. Na Václav­ ském návrší bylo zjištěno také in­ tenzivní osídlení věteřovské kultury ze starší doby bronzové, z počátku lužické fáze kultury lužických po­ pelnicových polí a platěnické kultu­ ry z doby halštatské. Především byla ovšem lokalita osídlena ve slovan­ ském období v mladší době hradišt­ ní a kontinuálně pak až do středově­ ku. Je sice pravděpodobné, že opev­ nění lokality pocházelo již jak z po­ zdní doby kamenné, tak i ze starší doby bronzové, nicméně jeho zjiště-

Olomouc 1. Půdorysný plán lokality s rozsahem osídlení ze starší doby bronzové (podle V. Dohnala)

né doklady nelze zcela bezpečně v rámci pravěku datovat a s jistotou lze prokázat příslušnost teprve

Olomouc 1. Letecký pohled na hradiště od jihu (1992)

195

OLOMOUC 2

mladší době hradištní. Místo je za­ stavěno městskou zástavbou. Vlastní moderní archeologické vý­ zkumy na lokalitě započaly v 50. le­ tech minulého století a pokračovaly na různých místech v podstatě ne­ přetržitě až do současnosti. Zvláště intenzivně probíhaly v 70. letech pod vedeném V. Dohnala z olo­ mouckého muzea a poté v současné době. V průběhu let 1999-2003 zde uskutečnil záchranný výzkum Ná­ rodní památkový ústav v Olomouci. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea v Olomouci a v Národním památkovém ústavu v Olomouci. Literatura: Reichertová 1956; Dohnal 1974b; Stuchlíková 1982, 401-402; Do­ hnal 1995,200-202, Abb. 4; Procházko­ vá 2001; Dohnal 2001, 26-28, 44-82; Lutovský 2001, 220-221; Dohnal 2004.

OLOMOUC 2 (Olomoucký kraj, okres Olomouc, ZM 1:10 000, list 24-14-05) - lokalita v trati „Povel"

vzdálená asi 2 kilometry jižně od středověkého jádra města, v oblasti Prostějovské pahorkatiny, která je součástí Hornomoravského úvalu. Leží v inundačním prostoru na pra­ vém břehu řeky Moravy, v nadmoř­ ské výši asi 210 metrů a nejsou na ní viditelné žádné pozůstatky opevně­ ní. Rozkládá se v zastavěném měst­ ském prostoru. V letech 1986-87 zde bylo omeze­ ným záchranným výzkumem pod vedením J. Bláhy zjištěno slovanské sídliště z konce 7. a z 8. století, opev­ něné palisádou či hradbou s dřevito-hlinitou konstrukcí. Početné nálezy luxusní povahy dokládají, že šlo o důležité mocenské centrum obý­ vané místním knížetem a kmeno­ vou aristokracií včetně jízdních bo­ jovníků. Nálezy jsou uloženy v Národním památkovém ústavu v Olomouci. Literatura: Bláha 1988; Bláha 2001; Lutovský 2001, 220-221.

Orlovice. Letecký pohled na hradiště od východu (1999)

196

ORLOVICE (Jihomoravský kra;, okres Vyškov, ZM 1:10 000, list 24-42-17) - lokalita na jihozápad­ ním okraji intravilánu obce, v zá­ padní části Orlovické vrchoviny, která je součástí Litenčické pahorka­ tiny. Je situována v nadmořské výš­ ce 370-375 metrů, na úzkém hřbe­ tu vybíhajícím k severovýchodu z plochého vrchu „Žešov" (426 m n. m.) mezi údolími levých přítoků Medlovického potoka a má plochu 2,2 hektaru. Výrazný je zejména vý­ chodní 30 metrů vysoký příkře sklo­ něný svah. Prostor areálu pravěké­ ho hradiště je z větší části porušen relikty středověkého hradu a v nej severnější části též novověkými úpravami při výstavbě kostela a hřbitova. Jeho podlouhlý tvar ve směru severovýchod - jihozápad o rozměrech asi 320 30-90 metrů je odvozen z terénní konfigurace. Za pozůstatky pravěkého opevnění lze ve shodě s M. Plačkem považovat

OSLAVANY 1

ru o rozměrech asi 50 120 metrů a rozloze asi 0,5 hektaru nejsou žád­ né viditelné pozůstatky po opevně­ ní. Místo je zalesněno. První materiál zde získala před ro­ kem 1886 L. Bakešová, která uvedla lokalitu do literatury, roku 1943 a v následujících letech zde pak pro­ váděl drobné sondážní práce J. Mi­ kulášek. Nálezy patří kultuře s mo­ ravskou malovanou keramikou z mladší doby kamenné. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách Přírodovědeckého muzea ve Vídni a Národního muzea v Praze. Literatura: Bakešová 1886; Měchurová Orlovice. Půdorysný plán lokality (podle M. Plačka) V



V



"T

V

Z

V/]

°

zrejme jen dve pasma přikopu s vá­ ly na jižním konci hradiště. Nejjiž­ něji probíhá 4 metry široký příkop napříč hřbetem výběžku ve směru východ - západ v délce 35 metrů, který dále pokračuje ještě 40 metrů ze svahu do údolí, ovšem již jen ja­ ko erozní rýha. Na vnější straně pří­ kopu je patrný 20 metrů dlouhý a 6 metrů široký násep. Hloubka příko­ pu dosahuje 1,4 metru a převýšení koruny válu ode dna příkopu 1,2 metru. Za další pásmo pravěké forti­ fikace, probíhající paralelně 50 met­ rů severně, lze považovat menší pří­ kop hluboký 0,6 metru a výraznější val dlouhý pouze 20 metrů. Převý­ šení koruny válu nade dnem příko­ pu činí 1,7 metru. Lokalita je částeč­ ně zalesněna, na části se nachází hřbitov s kostelem. V roce 1933 kopal na hradě V. Procházka, v roce 1982 O. Šedo na předhradí v areálu dnešního hřbito­ va; při terénních úpravách zjistil a dokumentoval kulturní vrstvu a ob­ jekty platěnické kultury z doby halštatské. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea ve Vyškově. Literatura: Červinka 1928b, 74-76;

vedena pod katastrálním územím Ořechovičky), v prostoru Bobravské vrchoviny. Leží v nadmořské výši okolo 290 metrů, na úzké ostrožně vybíhající k severozápadu a spadají­ cí velmi příkrými svahy do údolí ře­ ky Bobravy a jejího pravobřežního přítoku s převýšením přes 40 metrů. Na ostrožně přibližně oválného tva-

1992, 16.

OŘECHOVIČKY viz OŘECHOV

OSLAVANY 1 (Jihomoravský kraj, okres Brno-venkov, ZM 1:10 000, list 24-33-10) - lokalita v trati „Dvorek", „v Zaražených" vzdálená 1 kilometr severozápadně od středu obce, v prostoru Oslavanské brázdy, která je součástí Boskovické brázdy.

Procházka - Plaček 1984, 54-55, obr. 23; Šedo 1984, 90.

OŘECHOV (Jihomoravský kraj, okres Brno-venkov, ZM 1:10 000, list 24-34-08, 24-34-13) - lokalita „Hradisko" vzdálená asi 2 kilometry severozápadně od středu obce (dříve

Oslavany 1. Půdorys hradiště na indikační skice z roku 1826

197

OSLAVANY 1

Oslavany 1. Pohled na hradiště od jihovýchodu (podle L. H. Fischera)

Oslavany 1. Půdorysný plán lokality (podle J. Kniese)

Leží v nadmořské výši okolo 280 metrů na vrcholu ostrožny s příkrý­ mi svahy, svírané ze západu a jihu

údolím Ketkovického potoka a z vý­ chodu údolím toku Balinky. Na se­ veru přechází mělkým sedlem v úz­ ký hřbítek vybíhající k jihu. Převý­ šení nade dnem údolí se pohybuje v rozmezí 30-50 metrů. Hradiště má nepravidelně obdélný tvar s delší

Oslavany 1. Letecký pohled na lokalitu od jihozápadu (1998)

198

osou ve směru jihozápad - severo­ východ o délce 200 metrů a šířce asi 100 metrů a rozlohu asi 2,7 hektaru. Na severovýchodním obvodu je v délce 90 metrů patrný stupeň, je­ hož výška se mění od 1 do 4 metrů. Východní obvod lokality je členěn

OSLAVANY 2

hlubokým terénním zářezem. Na ji­ hu a jihovýchodě je zřetelná mírná terénní obvodová vlna, západní a severozápadní obvod hradiště je ukončen terénní hranou. Na severní (nejpřístupnější) straně předpoklá­ dali příkop a val již V. Čapek a J. Knies a je patrně viditelný i na ma­ pě vojenského mapování z roku 1786. J. Knies popsal také viditelné zbytky opevnění na východním okraji lokality. Místo je částečně za­ stavěno, částečně zemědělsky obdě­ láváno. První nálezy tu učinil V. Čapek ro­ ku 1882, který dva roky poté uvedl hradiště do literatury. Další materiál získal J. Knies a v prvních desetile­ tích tohoto století také V. Gross. V roce 1978 při jižní hraně areálu položili P. Koštuřík a I. Rakovský sondu o rozměrech 5 20 metrů, nezjistili v ní však žádné doklady fortifikace. Dosavadní nálezy doklá-

Oslavany 2. Pohled na hradiště od jihozápadu (podle L. H. Fischera)

dají osídlení lokality kulturou s mo­ ravskou malovanou keramikou z mladší doby kamenné. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách Moravského zemského muzea v Br­ ně a Přírodovědného muzea ve Víd­ ni. Literatura: Čapek 1884, 123-124; Knies 1893; Červinka 1896, 48; Fischer

1897, 14; Koštuřík - Rakovský 1980; Koštuřík 1980; Koštuřík 1983-1984, 96-97, Taf. 4:14; Belcredi a kol. 1989, 48.

OSLAVANY 2 (Jihomoravský kraj, okres Brno-venkov, ZM 1:10 000, list 24-33-10) - lokalita vzdálená asi 0,5 kilometru severozápadně od

Oslavany 2. Letecký pohled na lokalitu od jihovýchodu (1998)

199

OSLNOVICE

ostrožna spojena úzkým hřbetem s okolním terénem. Opevnění není v terénu viditelné. Prostor naleziště je zalesněn. Na základě amatérských nálezů uvedl lokalitu roku 1977 poprvé do literatury I. Rakovský, který datoval její osídlení do jevišovické kultury z pozdní doby kamenné. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea ve Znojmě. Literatura: Rakovský 1977; Sklenář Sklenářová - Slabina 2002, 245.

Oslavany 2. Půdorysný plán lokality (podle J. Kniese)

středu obce v trati „Náporky", v pro­ storu Oslavanské brázdy, která je součástí Boskovické brázdy. Leží v nadmořské výšce okolo 250 metrů na vrcholu izolované vyvýšeniny, obtékané ze dvou stran vodními to­ ky Balinky a Ketkovického potoka, které zde blízko sebe ústí do řeky Oslavy. K severozápadu vybíhá úzká šíje, jinak je hradiště chráněno vel­ mi příkře skloněnými svahy. Výško­ vý rozdíl mezi dnem údolí a vrcho­ lem činí 30 metrů. Místo se nachází uprostřed zástavby obce. Lokalitu objevil a roku 1884 uve­ dl do literatury V. Čapek, v dalších letech tu získával materiál také J. Knies. Ten zde zjistil kulturní vrstvu, která byla uvnitř opevnění mocná 20-30 centimetrů a na severním a severovýchodním svahu dosaho­ vala až 100 centimetrů, a podle ná­ črtu V. Grosse prozkoumal také čty­ ři sídlištní objekty. J. Knies konsta­ toval, že vály sestávaly z kamenné destrukce a „z hlíny často pozůstat­ ky lidskými promíchané", což by na­ svědčovalo staršímu osídlení. V 30. letech tohoto století zde získával materiál V. Gross. I. L. Červinka v roce 1942 považoval lokalitu také za středověký hrádek, žádné nálezy tohoto stáří však v prostoru lokality nebyly učiněny. Dosavadní nálezy umožňují datovat osídlení hradiště do období kultury jevišovické z po­ zdní doby kamenné a kultury horákovské z halštatského období. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách Moravského zemského muzea v Br­

200

ně a Přírodovědeckého muzea ve Vídni. Literatura: Čapek 1884, 123; Knies 1893; Fischer 1897, 11-14; Červinka 1942, 58; Podhorský 1970b, obr. 4, 32; Podhorský 1972, 43; Belcredi a kol. 1989, 72, 135; Sklenář - Sklenářová Slabina 2002, 245.

OSLNOVICE (Jihomoravský kraj, okres Znojmo, ZM 1:10 000, list 33-22-11) - lokalita vzdálená asi 1,5 kilometru východně od středu obce, v nadmořské výši asi 430 met­ rů. Leží v oblasti Bítovské pahorka­ tiny, na úzké, nepříliš dlouhé ostrož­ ně s prudkými skalnatými srázy, která je z jihovýchodní strany obté­ kána řekou Dyjí a ze severní a zá­ padní strany jejím bezejmenným přítokem. Pouze na jihozápadě je

OSTRAVA-KOBLOV (Moravsko­ slezský kraj, okres Ostrava, ZM 1:10 000, list 15-43-05) - lokalita vzdálená asi 0,5 kilometru jihozá­ padně od středu obce, v prostoru Ostravské pánve, na ostrožně nad soutokem řeky Odry s Ostravicí, v nadmořské výši 281 metrů. Zaují­ má plochu asi 0,5 hektaru, na jižní a jihozápadní straně jsou příkré skalnaté svahy s převýšením 90 metrů nad řekou a je nejlépe pří­ stupná od severu. Zde je ostrožna v délce asi 160 metrů přepažena dvěma obloukovitými vály s příkopy od severu. V rozmezí let 1925-37 prováděl na místě se zříceninou středověkého hradu „Landek" nepravidelně vý­ zkumy J. Folprecht. Zjistil bezpečně nálezy platěnické kultury z doby halštatské a slovanské osídlení z 9.-11. století. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea v Ostravě. Literatura: Kouřil 1994, 36-42; Janák 1996, 43-45; Folprecht 2000; Lutovský 2001, 228.

2S0m

0

hoBaJ"-1

1000m ■

...i. 1

'i

Oslnovice. Plánek umístění lokality (podle 1. Rakovského)

OSVĚTIMANY 1 (Zlínský kraj, okres Uherské Hradiště, ZM 1:10 000, list 24-44-19) - lokalita vzdálená asi 1 kilometr severně od středu obce, v oblasti jižní části Chři­ bů. Leží na jazykovitém výběžku v poloze „Nad Spářovy", v nadmoř­ ské výši asi 380 metrů. Severní a zá­ padní svahy spadají příkře do údolí potoka Hruškovice, na východní straně je lokalita spojena s pokraču­ jícím hřebenem. R. Snášil na západ­ ní i východní straně registroval ne­ vysoké obloukovité náspy, které in-

OSVĚTIMANY 2

terpretoval jako vály. Areál hradiště je zemědělsky obděláván. Lokalitu uvedl do literatury v roce 1972 R. Snášil, který v jejím prosto­ ru získal povrchovým sběrem nálezy z mladší doby hradištní z 11.-12. století. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea v Uherském Hradišti. Literatura: Snášil 1972.

Ostrava-Koblov. Půdorysný plán hradiště (podle P. Kouřila)

Osvětimany 2. Půdorysný plán hradiště (podle F. Přikryla)

OSVĚTIMANY 2 (Zlínský kraj, okres Uherské Hradiště, ZM 1:10 000, list 24-44-19) - lokalita vzdálená asi 4 kilometry severozá­ padně od středu obce, v oblasti jižní části Chřibů. Leží na kuželovitém vrcholu o nadmořské výši asi 480 metrů, který je na severovýchodě spojen s hřebenem a je obtékán ze západu Klimentským potokem a z východu jeho levobřežním beze­ jmenným přítokem. Hradiště má oválný půdorys o rozměrech delší osy ve směru sever - jih asi 720 met­ rů, o šířce asi 370 metrů a rozloze asi 22 hektary a je členěno na centrální zvýšenou část a jižní větší předhradí. Centrální část o rozloze asi 8 hekta­ rů je opevněna válem zhruba 1-1,5 metru vysokým s příkopem a v jejím rámci se nacházejí náznaky ještě dalšího soustředného opevnění vr­ cholové partie se zříceninami stře­ dověké sakrální stavby kláštera s kostelem sv. Klimenta. Na nejpří­ stupnější severovýchodní straně je na šíji hradiště opevněno asi 250 metrů dlouhým obloukovitým vá­ lem s příkopem. Z jižní strany se k centrální části přimyká vnější val

Osvětimany 2. Půdorysný plán hradiště (podle 1. L. Červinky)

201

OSVĚTIMANY 2 Osvětimany 2. Půdorysný plán hradiště (podle V. Hrubého)

s příkopem, který vytváří předhradí, jehož opevnění však na východní straně není podle V. Hrubého do­ končeno. Jihovýchodní nároží před­ hradí protíná zřetelná původní brá­ na. Místo je zalesněno, v centrální vrcholové části se nachází zřícenina sakrální stavby. První zmínka o lokalitě pochází již z roku 1358, kdy olomoucký biskup Jan Očko z Vlašimi zmiňuje „kapli blahoslaveného Klimenta ... obeh­ nanou vůkol příkopy". Do archeolo­ gické literatury uvedl hradiště roku 1887 V. Houdek. V roce 1890 věno­ val lokalitě ve své práci pozornost E Přikryl, který se k ní na počátku 20. století ještě publikačně několikrát vrátil. Hradiště popsal včetně plánu i I. L. Červinka a kromě zmínek dal­ ších badatelů se mu podrobněji vě­ noval v roce 1959 V. Hrubý, který shrnul všechny dosavadní informa­ ce. V roce 1987 přinesl nové poznat­ ky o lokalitě S. Zacherle, v roce 2001 pak znovu zrekapitulovala dosavad­ ní vědomosti o ní D. Menoušková. Výzkumy byly zaměřeny především na prostor sakrální stavby, jejíž zá­ klady byly částečně zachyceny již v roce 1837. Další odkryvy pak pro­ bíhaly v druhé polovině 19. století a na počátku 20. století. Teprve v ro­ ce 1934 provedl J. Bóhm řez válem předhradí a v roce 1958 v prostoru celého hradiště uskutečnil zjišťovací výzkum V. Hrubý. V roce 1989 zkoumal lokalitu L. Galuska, a to jak sídlištní plochu, tak i vnitřní opev­ nění. Všechny dosavadní výzkumy prokázaly kromě osídlení středově­ kého pouze osídlení slovanské, a to poměrně intenzivní ze střední doby hradištní, snad již z 1. poloviny 9. století, a sporadicky i z mladší doby hradištní (10.—11. století). Nálezy jsou uloženy ve sbírkách Moravského zemského muzea v Brs/ ne. Literatura: Houdek 1887, 109; Wankel 1890, 230; Červinka 1902, 31; Červinka Otaslavice 1. Půdorysný plán hradiště podle indikační skici z roku 1834

202

OTASLAVICE 1 1928a, 87; Přikryl 1930; Červinka 1948, 20; Hrubý 1959; Ondruš 1965; Zacherle 1987; Galuska 1993; Menoušková 2001; Lutovský 2001, 231.

OTASLAVICE 1 (Jihomoravský kraj, okres Prostějov, ZM 1:10 000, list 24-24-21, 24-24-22) - lokalita „Kopaniny" na severovýchodním okraji intravilánu obce, v oblasti Ko­ nické vrchoviny, která je součástí Drahanské vrchoviny, v nadmořské výši mezi 270-290 metry. Leží na ši­ roké ostrožně nad údolím Brodečky, mírně klesající k jihu. Na nejlépe přístupné severozápadní straně se nacházejí zbytky obloukovitého vá­ lu vysokého asi 1,5 metru, jehož ce­ lý průběh je dobře znázorněn na in­ dikační skice z roku 1834. Ostatní obvod hradiště je tvořen poměrně strmými svahy s malým převýše­ ním. Jeho rozloha je asi 4 hektary. Prostor hradiště je zemědělsky ob­ děláván. Opevnění lokality zmínil sice již v roce 1927 V. Janoušek, do archeo-

Otaslavice 1. Půdorysný plán lokality (podle V. Dohnala)

Otaslavice 1. Letecký pohled na lokalitu od jihu (2003)

203

OTASLAVICE 2

Otaslavice 2. Půdorysný plán hradiště (podle I. L. Červinky)

logické literatury ji však uvedl tepr­ ve V. Dohnal v roce 1988. Z povr­ chových sběrů pocházejí kromě ná­ lezů z mladší doby kamenné také střepy ze slezské fáze lužických po­ pelnicových polí z pozdní doby bronzové.

Nálezy jsou uloženy ve sbírkách Moravského zemského muzea v Br­ ně, muzea v Prostějově a muzea v Olomouci. Literatura: Janoušek 1927, 87; Dohnal 1984, 29; Dohnal 1988, 55.

Otaslavice 2. Letecký pohled na lokalitu od severu (1999)

204

OTASLAVICE 2 (Jihomoravský kraj, okres Prostějov, ZM 1:10 000, list 24-24-21) - lokalita vzdálená asi 1,5 kilometru západně od středu ob­ ce, v oblasti Konické vrchoviny, kte­ rá je součástí Drahanské vrchoviny, v poloze „Obrova noha" o nadmoř­ ské výši asi 370 metrů. Leží na sever­ ním výběžku hřebene obtékaném ze severu tokem Brodečky, ze západu a jihu menšími vodními toky. Nejstr­ mější skalnaté svahy spadají do údolí na severu a západě, kde je převýšení asi 110 metrů, na východní straně je svah mírnější a na jihu je lokalita spojena s hřebenem. Hradiště má oválný půdorys o rozloze asi 9,5 hek­ taru a je opevněno na nejpřístupněj­ ší jižní a východní straně trojitým soustředným opevněním, tvořeným asi 1-2 metry vysokým válem a pří­ kopem. Vnější dva pásy opevnění probíhají souběžně v nevelké vzdále­ nosti od sebe, vnitřní opevnění je od nich vzdáleno více a vytváří tak jižní předhradí. Místo je zalesněno. Lokalitu uvedl do literatury roku 1888 V. Houdek a poté ji v letech 1896 a 1902 popsal I. L. Červinka, který vyhotovil i plánek. Tento ba­ datel zde v roce 1899 provedl menší výkop, při kterém nalezl materiál z pozdní doby kamenné. Stejnému období patří i nálezy získávané A. Gottwaldem v areálu hradiště na po­ čátku 20. století. Nicméně I. L. Čer­ vinka v roce 1928 konstatoval, že opevnění nemůže být s těmito nále­ zy současné a kladl ho do slovanské­ ho období. V roce 1979 vykopal M. Šmíd v menší sondě materiál kultu­ ry nálevkovitých pohárů z pozdní doby kamenné. V průběhu měření hradiště v roce 2001 byly pomocí detektoru kovů získány na předhra­ dí kovové nálezy z pozdní doby laténské, včetně keramických zlomků. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea v Prostějově a Moravského zemského muzea v Brně a v Ústavu archeologické památkové péče Brno. Literatura: Houdek 1888, 142; Červin­ ka 1896, 19; Červinka 1902, 192, obr 85; Červinka 1928a, 89-90; Gottwald 1931, 38 (zde starší literatura); Šmíd 1981b, 18; Sklenář - Sklenářová - Sla­ bina 2002, 247-248.

PAVLOV 2

PARŠOVICE (Olomoucký kraj, okres Přerov, ZM 1:10 000, list 25-14-01) - lokalita vzdálená asi 3,5 kilometru severně od středu ob­ ce, nad údolím Moravské brány, v oblasti Maleníku, který je součástí Podbeskydské pahorkatiny. Dříve byla uváděna pod katastrálním úze­ mím Hranice. Leží v nadmořské vý­ ši asi 360 metrů na výrazné ostrož­ ně, jejíž severozápadní, severní a se­ verovýchodní svahy příkře klesají k levému břehu řeky Bečvy; převý­ šení nad ní činí asi 120 metrů. Vý­ chodní sráz spadá do údolí beze­ jmenného potoka a s okolním teré­ nem je areál lokality o přibližně kru­ hovém půdorysu (asi 0,2 hektaru) spojen na jihozápadě širokou šíjí, kde je dochován v délce asi 12-15 metrů val s příkopem. Místo je za­ lesněno. Lokalita je známa již od minulého století a byla ztotožňována s hrád­ kem pánů z Drahotuš; vzhledem k absenci středověkých nálezů je však toto datování nejisté. Naopak roku 1997 provedli M. Šmíd s H. Svobodovou řez válem na jihozá­ padní straně a zjistili pozůstatky hradby s kamennou konstrukcí o šířce asi 3-3,5 metru. Mělký pří­ kop byl 2-3 metry široký. Získali ná­ lezy kultury s kandovanou kerami­ kou z pozdní doby kamenné a platěnické kultury z doby halštatské. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea v Hranicích. Literatura: Kouřil 1984b; Svobodová -

o rozloze zhruba 22-26 hektarů, je­ ho severozápadní a západní obvod tvoří skalní stěny. Na jižní a východ­ ní straně je možno pozorovat, zvláš­ tě leteckou prospekcí, pozůstatky opevnění tvořeného nevýrazným válem, podobně bylo možno identi­ fikovat i příčný val, který dělí hra­ diště na dvě přibližně stejně velké části. Lokalita je částečně zalesněna, zbytek je zatravněn. Nálezy z lokality popisoval již ro­ ku 1873 J. Liedermann, v roce 1902 ji I. L. Červinka datoval do starší do­ by bronzové. Teprve v roce 1956 za­ znamenal J. Říhovský pozůstatky opevnění hradiště a uskutečnil zde drobnou sondáž, kterou získal do­ klady osídlení velatické fáze kultury podunajských popelnicových polí z mladší doby bronzové. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea v Mikulově. Literatura: Liedermann 1873,136; Čer­ vinka 1902, 170; Říhovský 1957; Říhov­ ský 1959; Dohnal 1988, 55-56; Peška

1997, 88-89; Sklenář - Sklenářová Slabina 2002, 254.

PAVLOV 2 (Jihomoravský kraj, okres Břeclav, ZM 1:10 000, list 34-12-25) - lokalita vzdálená asi 2,3 kilometru od středu obce, v ob­ lasti Mikulovské vrchoviny. Leží ve střední části Pavlovských vrchů v poloze „Kotel" a má protáhlý pů­ dorys na koncích se dvěma vrcholy v nadmořské výšce mezi 477 a 460 metry. Opevnění v délce asi 800 metrů se nachází na východním ob­ vodu lokality a spojuje oba vrcholy hradiště. Severní obvod je tvořen skalnatými stěnami. Opevnění je posléze patrné pouze v severozápad­ ní části, dále pozorovatelné není. Podle M. Salaše by hradiště mělo mít rozlohu asi 11 hektarů. Místo je zatravněno. Doklady osídlení „Kotle" uváděl již roku 1873 J. Liedermann, roku 1902 pak I. L. Červinka, jeho opev­ nění si však povšiml při podrobném

Šmíd 1998, 141-146; Peška 2002, 26, 37.

PAVLOV 1 (Jihomoravský kraj, okres' Břeclav, ZM 1:10 000, list 24-33-23) - lokalita vzdálená asi 1,5 kilometru severovýchodně od středu obce, v oblasti Mikulovské vrchoviny. Leží v prostoru Pavlov­ ských vrchů na nej vyšším vrcholu „Děvín", v nadmořské výši asi 554 metrů. Hradiště má oválný tvar

Pavlov 1 - Pavlov 2. Půdorysný plán hradišť. V západní části opevnění hradiště „Kotel", uprostřed hradiště„Děvín" (podle J. Pešky)

205

PITÍ N

Pavlov 1. Letecký pohled na lokalitu od jihozápadu (1997)

průzkumu v padesátých letech dva­ cátého století až J. Říhovský. Poprvé ho také popsal a uváděl „stopy star­ šího halštatského osídlení", tedy pa­ trně z období mladší nebo pozdní doby bronzové. Znovu ho zmínil ro­ ku 1997 J. Peška. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea v Mikulově. Literatura: Liedermann 1873,136-137; Červinka 1902, 171; Říhovský 1957; Ří­ hovský 1959; Salaš 1987b, 279; Peška 1997, 91-92.

PAVLOV (okr. Šumperk) viz LECHOVICE PITÍN (Zlínský kraj, okres Uherské Hradiště, ZM 1:10 000, list 25-34-24) - lokalita v trati „Hradišťko" vzdálená asi 1,5 kilometru jiho­ východně od středu obce, na západ­ ním výběžku Bílých Karpat, na le­ vém břehu řeky Olšavy. Leží na ja206

Pitín. Půdorysný plán a řez lokality (podle 1. L. Červinky)

PLAVEČ

zykovitém výběžku hřebene, který má strmé svahy a je dobře přístupný pouze z východní strany, v nadmoř­ ské výši asi 460 metrů. Opevnění oválného půdorysu s osami o dél­ kách 100 a 140 metrů je tvořeno vá­ lem až 2 metry vysokým a příko­ pem, přerušeno je pouze na severo­ východní straně. Na jižní straně se nachází menší trojúhelníkovité předhradí. Místo je zalesněno. Lokalitu do literatury uvedl J. Ku­ čera roku 1894, poté ji popsal a zho­ tovil její plán I. L. Červinka. Po dru­ hé světové válce však hradiště již nebylo zmiňováno a na základě cí­ leného průzkumu byla v poslední době D. Menouškovou dokonce ta­ ké zpochybňována jeho existence. Přitom se skutečně v popisované poloze nachází, navíc je ohrazeno poměrně dobře viditelným opevně­ ním. Nálezy nebyly dosud z lokality získány. Literatura: Kučera 1894, 558; Červinka 1896, 35; Červinka 1942, 62, obr. 24; Menoušková 1999.

PERNÁ viz PAVLOV 2

PLAVEČ (Jihomoravský kraj, okres Znojmo, ZM 1:10 000, list 34-11-11) - lokalita „Šance" vzdá­ lená asi 1,5 kilometru severozápad­ ně od obce, v oblasti Znojemské pa­ horkatiny. Leží na ostrohu nad sou­ tokem řeky Jevišovky a jejího příto­ ku Plenkovického potoka a na

Plavec. Půdorysný plán vnitřní části loka­ lity (podle A. Knora)

Plavec. Půdorysný plán hradiště (podle V. Podhorského)

rozšířeném severozápadním před­ polí (270-300 m n. m.). Vlastní ost­ roh o délce asi 240 metrů, šíři asi 100 metrů a rozloze asi 1,5 hektaru je na šíji přepažen 50 metrů dlou­ hým a 5 metrů vysokým válem s příkopem. Uprostřed něho se na­ chází snad původní vchod. Severo­ západním směrem se rozkládá roz­ sáhlé předhradí s delší osou asi 950 metrů dlouhou, které je na západní, nejlépe přístupné straně opevněno válem vysokým oproti příkopu asi 2 metry a dlouhým 500 metrů. Val se na jižní straně lomí a v délce 280 metrů ohraničuje areál hradiště nad bočním jižním údolím. Celkovou rozlohu hradiště odhadoval V. Pod­ horský na 39 hektarů, V. Dohnal uváděl pouze 17,5 hektaru a nové měření podává údaj asi 22 hektary. Lokalitu objevil roku 1935 plen-

kovický učitel J. Hrbek a v roce 1948 podal popis její vnitřní části i s plánkem a schematickým nákre­ sem profilu válu A. Knor z Archeo­ logického ústavu v Praze. Vlastní výzkumy zde realizovala později br­ něnská katedra archeologie - první odkryv provedl E Kalousek v roce 1955, další v letech 1964-66 V. Pod­ horský. Výzkumy zjistily osídlení kultury s nálevkovitými poháry z pozdní doby kamenné, podolské fáze kultury podunajských popelni­ cových polí z pozdní doby bronzové a kultury horákovské z doby halštatské. V posledně jmenovaném obdo­ bí bylo vybudováno vnitřní opevně­ ní, které podle získaných poznatků původně sestávalo z čelní, asi 2,5 metru široké kamenné zdi, za níž se nacházelo 2 metry široké těleso hradby s roštovou konstrukcí a

Plaveč. Profil řezem opevnění (podle A. Knora)

207

PODIVICE 1

vnitřním náspem. Datování vnější­ ho válu s dřevito-hlinitou konstruk­ cí není jisté. Nálezy jsou uloženy v Ústavu ar­ cheologie a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Br­ ně a ve sbírkách muzea ve Znojmě. Literatura: Pernicka 1956; Podhorský 1968; Podhorský 1970a, 66, Ahh. 11; Pod­ horský 1972, 44; Dohnal 1988, 56-57.

PODIVICE 1 (Jihomoravský kraj, okres Vyškov, ZM 1:10 000, list 24-24-21) - lokalita „Na Valech" vzdálená asi 1,5 kilometru severozá­ padně od středu obce, ve východní části Konické vrchoviny, která je součástí Drahanské vrchoviny. Leží na temeni ostrožny vrcholící bodem 420 m n. m. a do úzce zaříznutých údolí pramenů pravostranného pří­ toku Brodečky spadá na severu příkrými svahy. Převýšení nade

dnem údolí činí až 60 metrů. Hra­ diště má trojúhelníkový půdorys o rozměrech 140 190 180 metrů a rozloze asi 1,8 hektaru. Fortifikaci tvoří tři navzájem izolované úseky příkopů s vály na vnitřní straně. Nejdelší je západní úsek dlouhý 105 metrů, který přepažuje ve směru od severu k jihu nejsnadnější přístup na hradiště. Šířka příkopu se pohy­ buje od 10 metrů na severu až po 7 metru na jizmm okraji, vuci vnější­ mu terénu však není příliš zahlou­ ben. Mohutný val má 10 metrů širo­ kou základnu a převýšení koruny válu oproti dnu příkopu se pohybu­ je okolo 3,3 metru. Další úsek opev­ nění vychází od jižního nároží hra­ diště severovýchodním směrem a po 50 metrech končí na mírném svahu skloněném k jihovýchodu. Koruna válu ční jen 1,3 metru nade dno asi 4 metry širokého příkopu. Nejkratší

Podmolí. Letecký pohled na lokalitu od jihu (2003)

208

úsek fortifikace na severovýchod­ ním nároží hradiště je dlouhý pouze 40 metrů a probíhá ve směru seve­ rozápad - jihovýchod, kde přepažu­ je přístup po hřbetu ostrožny. Příkop je zde 7 metrů široký a jeho hloub­ ka vůči vnějšímu terénu dosahuje 0,3 až 0,5 metru. Maximální převý­ šení koruny válu nade dnem příko­ pu činí 3 metry. Místo je zalesněno. Lokalitu po terénní prohlídce uve­ dl v roce 1988 stručně do literatury O. Šedo, který zde nalezl pouze ne­ výrazné střepy, zařaditelné snad do doby halštatské. Další materiál, kte­ rý jednoznačně potvrdil výše uvede­ né datování, se podařilo získat v souvislosti s geodetickým měře­ ním v roce 2001. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea ve Vyškově a v Ústavu arche­ ologické památkové péče v Brně. Literatura: Šedo 1991, 75.

POZOŘICE 1

PODIVICE 2 (Jihomoravský kraj, okres Vyškov, ZM 1:10 000, list 24-24-21) - lokalita vzdálená asi 2,5 kilometru západně od středu ob­ ce, ve střední části Drahanské vr­ choviny. Leží na kopci zvaném „Stříbrná", obtékaném menšími vodními toky, v nadmořské výši asi 550 metrů, většinou se strmými sva­ hy, pouze na jihozápadě spojeném s hřebenem. Na lokalitě se nachází obloukovitý val s příkopem, o němž nemáme dosud bližší informace. Po­ loha je zalesněna a zastavěna vojen­ skými objekty. Roku 1898 popsal ve svém dení­ ku, uloženém v archivu Moravské­ ho zemského muzea Brno, lokalitu E Koudelka. Podle něho byl prostor „Stříbrné" od východu, západu i ji­ hu ohraničen obloukovitým příko­ pem hlubokým asi 2 metry a válem o rovněž dvoumetrové výši. Vzhle­ dem k tomu, že se zde od třicátých let 20. století nachází vojenský pro­ stor, nebylo dosud možno hradiště ani blíže popsat, ani získat nálezy. Literatura: nepublikováno. PODMOLÍ (Jihomoravský kraj, okres Znojmo, ZM 1:10 000, list 33-24-10) - lokalita „Šobes" se na­ chází asi 4,5 kilometru jihovýchod­ ně od středu obce, v oblasti Znojem­ ské pahorkatiny. Leží na ostrožně nad meandrem řeky Dyje, v nad­ mořské výši asi 330 metrů. Protáhlá vrcholová plošina o délce asi 350 metrů a šířce asi 50 metrů je pří­ stupná od severozápadu úzkou šíjí, kde je viditelný pozůstatek přepažujícího válu a dvou příkopů. Ostatní strany nad řekou jsou strmé s převý­ šením 90 metrů, pouze k jihu je svah pozvolnější a podle nálezů ke­ ramiky není vyloučeno, že byl pů­ vodně také částečně zahrnut do opevněného areálu, který by tak mohl dosahovat rozlohy až asi 15 hektarů. M. Salaš uvádí rozlohu hradiště 8 hektarů. Lokalita je ze­ mědělsky obdělávána a pokryta sa­ dy a vinicemi. První nálezy kultury velatické z mladší doby bronzové registroval z lokality v roce 1974 J. Říhovský, v 80. letech minulého století tu ně­

kolikrát prováděl povrchový sběr J. Kovárník. V roce 2000 uskutečnil menší výzkum hradiště Z. Čižmář, který zjistil doklady osídlení kultury s moravskou malovanou keramikou z mladší doby kamenné, kultury s nálevko vitými poháry a jevišovické kultury z pozdní doby kamenné, kultury podolské z pozdní doby bronzové a sporadické nálezy z po­ zdní doby římské. J. Kovárník ze sběrů uváděl i nálezy horákovské kultury z doby halštatské. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea ve Znojmě a v Ústavu arche­ ologické památkové péče Brno. Literatura: Říhovský 1974; Salas 1987b,

metrů. Lokalita o délce asi 60 metrů a sirce asi 30 metru je z vetší časti zničena těžbou písku, z menší části je zemědělsky obdělávána. Sondážní práce zde uskutečnil v roce 1975 R. Snášil, který zjistil dvorec opevněný příkopem s brá­ nou a strážní věží, datovatelný do průběhu 11. a 12. století. Část osíd­ lené plochy i příkopu prozkoumal v letech 1999-2001 záchranným vý­ zkumem M. Lečbych. Nálezy jsou uloženy v Ústavu ar­ cheologické památkové péče Brno a ve sbírkách muzea v Uherském Hradišti. Literatura: Snášil 1995,34-35; Vlasatí-

279; Kovárník 1993b, 122; Čižmář, Z. 2001; Kovárník 2002, 48—49; Sklenář Sklenářová - Slabina 2002, 268.

ková 2002.

PODMOLÍ viz též LUKOV

POLEŠOVICE (Zlínský kraj, okres Uherské Hradiště, ZM 1:10 000, list 35-11-01) - lokalita vzdálená asi 2,2 kilometru jihovýchodně od stře­ du obce, v oblasti Dyjsko-moravské nivy Dolnomoravského úvalu. Leží na okraji plochého inundačního prostoru řeky Moravy, na nevyso­ kém jazykovitém výběžku, v poloze „Torštot", v nadmořské výši asi 180

POZOŘICE 1 (Jihomoravský kraj, okres Brno-venkov, ZM 1:10 000, list 24-41-23) - lokalita vzdálená asi 1,5 kilometru severovýchodně od středu obce (dříve byla vedena pod katastrálním územím Jezera), na již­ ním okraji Drahanské vrchoviny. Leží v trati „Hlásnice" v nadmořské výšce okolo 375 metrů na hřbítku vybíhajícím k jihozápadu. Na severu a západě příkře spadá do údolí Kovalovického potoka, převýšení zde činí přibližně 50 až 70 metrů. Hra­ diště má přibližně trojúhelníkovitý

Polešovice. Půdorysný plán lokality (podle P. Vlasatíkové)

209

POZOŘICE 2

roký. Vnitřní val je téměř nezřetel­ ný, příkop je široký opět asi 3 metry a hluboký 0,5 až 1 metru. Místo je zalesněno. Lokalitu objevil J. Poulík, který zde roku 1943 provedl zjišťovací vý­ zkum. Položil sondu dlouhou 57 metrů, kterou protnul oba pásy opevnění a plochu mezi nimi, na níž však kromě kulturní vrstvy nezjistil žádné doklady sídlištních objektů. Další sondou zkoumal vnitřní opev­ nění a pěti drobnými sondami na vý­ chodní straně údajný vchod. U obou valů byla zjištěna kamenná kon­ strukce, příkopy měly plochá dna. Podle J. Poulíka se „jednalo o osídle­ ní s pozdně jordanovskou a časně kandovanou keramikou", A. Medunová neměla k dispozici nálezový materiál, a pouze proto konstatovala, že lokalita patří pozdnímu neolitu. Podrobné zpracování výzkumu M. Šmídem ukázalo, že hradiště bylo osídleno v období kultury s morav­ skou malovanou keramikou z mlad­ ší doby kamenné, kultur s nálevkovitými poháry a s kandovanou kera­ mikou z pozdní doby kamenné a dá­ le v období pozdní doby bronzové. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách Moravského zemského muzea v Br­ ně. Literatura: Medunová I960, 22-26;

Pozořice 1. Pohled na lokalitu od jihu

-4-

+

Šmíd 2000; Sklenář - Sklenářová - Sla­ bina 2002, 280.

Pozořice 1. Půdorysný plán lokality (podle M. Šmída)

tvar o rozměrech stran 130 130 160 metrů a rozloze asi 1,6 hektaru. Na severovýchodní straně je přepa­ ženo dvojitým obloukovitě prohnu­ tým opevněním, které je tvořeno na vnější straně válem a příkopem a ve vzdálenosti asi 25 metrů dovnitř pa­

210

ralelním příkopem. Délka vnějšího opevnění činí 130 metrů a vnitřního 120 metrů. Vnější val se projevuje jako nevýrazná terénní vlna s pře­ výšením 0,4 až 0,9 metru oproti vnitřní ploše a 1-1,5 metru oproti dnu příkopu, který je asi 3 metry ši­

POZOŘICE 2 (Jihomoravský kraj, okres Brno-venkov, ZM 1:10 000, list 24-41-23) - lokalita v trati „Hrá­ dek" vzdálená asi 3,7 kilometru se­ verovýchodně od středu obce (byla také označována jako Vítovice), na jižním okraji Drahanské vrchoviny. Leží na malé, 5-10 metrů vysoké

POZOŘICE 3

Pozořice 2. Půdorysný plán lokality (podle I. L. Červinky)

vyvýšenině v nadmořské výšce oko­ lo 400 metrů, která zakončuje hřbítek vybíhající od západu, od něhož je oddělena mělkým sedlem, a má rozlohu asi 1,3 hektaru. Na východě a severovýchodě spadá terén velmi příkrými svahy a skalnatými srázy do údolí Vítovického potoka a na se­ veru do údolí jeho pravého přítoku. Převýšení nade dnem údolí se pohy­ buje v rozmezí 45 metrů na severní straně až po 85 metrů na straně ji­ hovýchodní. Centrální část hradiště přibližně kruhového tvaru o rozmě­ rech asi 120 130 metrů je na se­ verním, západním a jižním až jiho­ východním obvodu obehnána vý­ razným válem a příkopem. Koruna válu převyšuje dno příkopu o 2,9 až 3,6 metru, hloubka příkopu oproti vnějšímu terénu kolísá od 0,4 až po 1,6 metru. Na zbývajícím obvodě, kde svahy spadají strmě do údolí, je zřetelná terénní hrana. Asi 60 metrů široký plochý hřbet táhnoucí se zá­ padně od vnitřního opevnění je ve vzdálenosti 45 metrů přepažen ve směru sever - jih mělkým příkopem dlouhým 55 metrů, širokým 6-8 metrů a hlubokým 0,2-0,5 metru. Místo je zalesněno. Do literatury uvedl lokalitu popr­ vé I. L. Červinka v roce 1942, který ji považoval za středověký hrádek. V roce 1982 a 1988 se drobnou son­ dáží podařilo získat ve vnitřním are­

Pozořice 2. Půdorysný plán lokality

álu i v prostoru předhradí materiál, který lze zařadit ke kultuře jevišovické z pozdní doby kamenné a kul­ tuře horákovské z doby halštatské. Nálezy jsou uloženy v Ústavu ar­ cheologické památkové péče Brno. Literatura: Červinka 1942,106, obr. 39; Bálek - Čižmář - Rakovský 1984, 101; Belcredi a kol. 1989, 72; Sklenář - Skle­ nářová - Slabina 2002, 281.

POZOŘICE 3 (Jihomoravský kraj, okres Brno-venkov, ZM 1:10 000, list 24-41-23) - lokalita vzdálená asi 1 kilometr severovýchodně od stře­ du obce, na jižním okraji Drahanské vrchoviny, v nadmořské výšce okolo

360 metrů. Leží na malém k jihu vy­ bíhajícím výběžku, který má mírné, v současné době zterasované svahy. Tvar lokality lze označit přibližně ja­ ko oválný s delší osou ve směru se­ verozápad - jihovýchod o délce asi i rn á ° • v vz vzv • ii 150 metru a nejvetsi sirce asi 110 metrů. Na lokalitě nejsou viditelné žádné stopy po opevnění. Místo je v současné době zemědělsky obdělá­ váno. Roku 1837 popisoval G. Wolny fortifikaci následujícím způsobem: «... les na ,Kněží hoře' východně od Pozořic, kde bylo vidět prázdné mís­ to obklopené válem." Tuto polohu přibližně zlokalizoval roku 1984 P.

Pozořice 2. Pohled na vnitřní opevnění

211

POZOŘICE 4

Pozořice 2. Letecký pohled na hradiště od západu (1998)

Bolina a roku 1998 byla upřesněna povrchovým sběrem, kterým se zde podařilo získat nevýrazný pravěký materiál z mladší nebo pozdní doby kamenné. Nálezy jsou uloženy v Ústavu ar­ cheologické památkové péče Brno. Literatura: Wolny 1837, 336; Bolina 1984, 161, obr. 1.

POZOŘICE 4 (Jihomoravský kraj, okres Brno-venkov, ZM 1:10 000, list 24-41-23) - lokalita vzdálená asi 1,5 kilometru severovýchodně od středu obce v trati „Rékoví". Leží na plošině v nadmořské výši kolem 385 metrů na konci široké ostrožny, jež vybíhá k jihu z jižního obvodu Drahanské vrchoviny. Ostrožna, na kte­ ré je hradiště umístěno, je ze všech stran kromě severu omezena průbě­ hem dvou údolí protékaných příto­ ky Kovalovického potoka. Převýšení ode dna obou údolí je asi 70 metrů.

212

Hradiště o rozloze asi 9 hektarů má přibližně lichoběžníkový tvar, jehož severozápadní strana je dlouhá 400 metrů, východní 280 metrů, jihový­ chodní 200 a jihozápadní 350 met­ rů. Opevnění tvořené příkopem lze sledovat především na severozápad­ ním a východním obvodě. Na zbý­ vajících dvou stranách nebyl příkop zjištěn s výjimkou krátkých úseků na jihozápadní a jihovýchodní stra­ ně. Východní a severozápadní obvod hradiště je opevněn příkopem, který se nachází ve svahu asi 1,5 metru pod horní hranou a místy přechází v pouhou terasu. Přibližně upro­ střed východní strany je příkop v délce asi 16 metrů přerušen. Tento příkop přepažuje také širokou pří­ stupovou šíji, kde je možno v délce asi 130 metrů sledovat na jeho vnitřní straně i nevýrazný val. Zde je fortifikace na dvou místech přeruše­ na, z toho v jednom případě součas­

nou lesní cestou. Převýšení koruny válu oproti vnitřní ploše činí asi 0,5 metru, oproti dnu příkopu se pohy­ buje v rozmezí 1-1,5 metru. Místo je zalesněno. Lokalitu objevil J. Poulík během výzkumu hradiště „Hlásnice" v roce 1943 a stručně ji zmínil ve své nále­ zové zprávě: „Malými sondami byla zde zjištěna ta samá keramika jak na hradišti ,Hlásnica'." Tento materiál je však v současné době nezvěstný, další, pouze rámcově datovaný do pozdní doby kamenné, se podařilo získat povrchovým sběrem a drob­ nou sondáží v letech 1983 a 1988. Nálezy jsou uloženy v Ústavu ar­ cheologické památkové péče Brno. Literatura: Medunová 1960, 22; Belcredi a kol. 1989, 72.

PRASKLICE (Zlínský kraj, okres Kroměříž, ZM 1:10 000, list 24-42-13) - lokalita vzdálená asi 2

PR A S KLI C E

Pozořice 4. Letecký pohled na hradiště od západu (1997)

kilometry severně od středu obce, v oblasti Litenčické pahorkatiny, v poloze „Kříby" o nadmořské výši asi 277 metrů. Výrazná poloha je obtékaná z jihu a západu tokem Tištínky, jejž převyšuje asi o 40 metrů. Nejpřístupnější je ze severovýchodu, kde je spojena s hřebenem pokraču­ jícím na východ. Lokalita je země­ dělsky obdělávána, na jižní straně je částečně porušena písečníkem. Opevnění není v terénu viditelné. Na lokalitě (chybně uváděné také jako katastrální území Koválovice u Tištína) byly těžbou v písečníku postupně získávány nálezy z objektů únětické kultury ze starší doby bronzové. V letech 1959-60 proko­ pal K. Ludikovský dvě sídlištní jámy, v roce 1967 zachránil dva objekty J. Ondráček. V souvislosti s ojedině­ lým nálezem bronzové jehlice vyslo­ vil J. Nekvasil s ohledem na neobvy­ klou polohu vysoko nad vodním to-

Prasklice. Půdorysný plán lokality s přibližným znázorněním průběhu opevnění

213

PROVOĎOV

Prasklice. Letecký pohled na lokalitu s půdními příznaky opevnění od jihu (2002)

kem pochybnost, zda jde o doklad sídliště; výše uvedené sídlištní ob­ jekty z katastrálního území Prasklic ovšem s lokalitou neztotožnil. Dále z této polohy pocházejí snad i nále­ zy kultury lužické z mladší doby bronzové a kultury slezské z pozdní doby bronzové. Teprve v roce 2000 a 2002 M. Bálek leteckou prospekcí zjistil na lokalitě příznaky dvou obloukovitých soustředných příkopů, z nichž u vnějšího jsou viditelné snad i pozůstatky hradby. Oba pří­ kopy se přimykají k nejprudšímu jižnímu svahu a vymezují tak plo­ chu většího opevněného areálu o velikosti asi 6 hektarů, menší z prostor se rozkládá na asi 3 hekta­ rech. Vnější opevnění muselo být zřetelné ještě na počátku 19. století, neboť na indikační skice z roku 1833 je znázorněno a probíhá na něm stále platná hranice katastrál­ ních území Koválovic a Prasklic. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea v Prostějově a muzea v Pře­ rově. Literatura: Skutil 1941a, 18; Ludikov-

monecké hornatiny, ve střední části Vizovické vrchoviny. Leží na hor­ ském hřebenu s nadmořskou výš­ kou asi 540 metrů, který je z jihový­ chodní strany obtékán Ludkovickým potokem, přičemž jej převyšuje asi o 180 metrů. Hradiště je opevně­ no válem, místy pouze málo patr­ ným, místy naopak až 3 metry vyso­

kým; na severovýchodní straně, kde hřeben pokračuje dále, se nachází před válem zřetelný příkop. Protáh­ le oválný půdorys hradiště o délce asi 350 metrů a šířce 50-70 metrů zaujímá plochu přibližně 1,5 hekta­ ru. Poloha je zalesněna. Lokalita bývala někdy zaměňová­ na se středověkým hradem Rýsovem, ležícím na pokračujícím seve­ rovýchodním výběžku hřebene, kte­ rý byl v archeologické literatuře znám již v minulém století. Již teh­ dy J. Kučera popsal i opevnění hra­ diště, z něhož však teprve V. Dohnal v roce 1979 získal nálezy umožňují­ cí datovat ho do slezské fáze lužických popelnicových polí z pozdní doby bronzové, platěnické kultury z doby halštatské a do laténského období. V roce 1987 zde J. Langová získala depot železných předmětů a keramiku, které náleží púchovské kultuře z doby laténské. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea ve Zlíně. Literatura: Kučera 1890, 121; Nekvasil 1982a, 328; Dohnal 1984, 29; Dohnal 1988, 57-58; Kohoutek 1992, 261-262; Langová 1993; Sklenář - Sklenářová Slabina 2002, 292.

ský 1960; Ludikovský 1961; Ondráček 1968; Nekvasil 1972; Čižmář2004.

PROVODOV (Zlínský kraj, okres Zlín, ZM 1:10 000, list 25-34-06) lokalita vzdálená asi 1 kilometr jiho­ západně od středu obce v oblasti Ko-

214

Provodov. Půdorysný plán lokality (podle V. Dohnala)

PŘEROV

ním obvodě lokality. Na jihozápad­ ním obvodě se nachází v délce asi 50 metrů pouze terénní hrana, která na jihovýchodě příčně přepažuje ost­ rožnu z nejpřístupnější strany. Na lokalitu upozornil v roce 1987 místní lesní správce a v následujícím roce 1988 zde byl proveden zjišťova­ cí výzkum. Na jihozápadním obvo­ du lokality byly v místech terénní hrany zjištěny doklady opevnění v podobě kamenné destrukce a ků­ lových jam. Nálezy dokládají osídle­ ní jeviso vické kultury z pozdní doby

Provodov. Pohled na hradiště od severovýchodu (podle V. Dohnala)

PRSTÍCE (Jihomoravský kraj, okres Brno-venkov, ZM 1:10 000, list 24-34-13) - lokalita „Horka" vzdálená asi 0,3 kilometru severozá­ padně od středu obce, v prostoru Bobravské vrchoviny. Leží v nad­ mořské výšce okolo 315 metrů na nízké ostrožně, kterou obtéká ostře stočeným meandrem potok Šatava, pouze na jihovýchodě přechází do okolního území. Místo je zalesněno. Tvar hradiště je přibližně oválný s delší osou ve směru severozápad jihovýchod v délce asi 105 metrů, o šířce asi 40 až 45 metrů a rozloze asi 0,4 hektaru. Nejvíce zřetelné po­ zůstatky fortifikace, tvořené terénní hranou a pod ní terasovitou úpra­ vou, se nacházejí na severovýchod-

50 m

Prstíce. Půdorysný plán lokality

i

*

1

*

Prstíce. Půdorys lokality na indikační skice z roku 1825

kamenné, horákovské kultury z do­ by halštatské a z doby laténské. Nálezy jsou uloženy v Ústavu ar­ cheologické památkové péče Brno. Literatura: Čižmář 1991c; Čižmář 1997. PREROV (Olomoucký kraj, okres Přerov, ZM 1:10 000, list 25-13-12) - lokalita se nachází v prostoru his­ torického jádra města se zámkem, v jihozápadním závěru Moravské brány na výrazném skalním návrší na levém břehu řeky Bečvy, v nad­ mořské výši asi 220 metrů. Má ovál­ ný půdorys o rozměrech delší osy 330-350 metrů a kratší osy 220 metrů a rozlohu asi 1,5 hektaru. Prostor tzv. Horního náměstí je

215

PŘEROV

Prstíce. Letecký pohled na hradiště od jihozápadu (1998)

v současné době zastavěn zámkem, v jeho areálu stával i středověký hrad. Již starší nálezy však ukazova­ ly, že zde ve střední a mladší době hradištní sídlili i Slované, kteří pro­ stor opevnili. Průkazně to ovšem doložily na různých místech lokality teprve výzkumy Č. Stáni v letech 1984-86 a poté v devadesátých le­ tech R. Procházky a J. Kohoutka. Ukázaly také, že areál hradiště byl intenzivně osídlen kulturou věteřovskou ve starší době bronzové a byly zjištěny i sporadické nálezy kultury laténské. Opevnění ze starší doby bronzové sice nebylo výzkumy zachyceno, podle Č. Stáni ho však terénní situace jednoznačně nepří­ mo dokládá. Slovanské hradiště exi­ stovalo po celé období 11. a 12. sto­ letí, prokázáno dosud nebylo slo­ vanské opevnění z průběhu 9. a 10. století. Naopak velmi podrobné in­ formace máme k dispozici o opevně­ ní z průběhu 11. století, jež pro216

Přerov. Půdorysný plán lokality (podle J. Pesky)

PŘÍ TLUKY

-

í’H



»• * «

• _, »zi;'r*

*

2001b.

UHERSKÝ BROD 2 (Zlínský kraj, okres Uherské Hradiště, ZM 1:10 000, list 25-32-06) - lokalita „Kyčkov" vzdálená asi 1,3 kilometru severozápadně od středu obce, v ob­ lasti Hlucké pahorkatiny, která je součástí Vizovické vrchoviny. Leží na širokém výběžku nad levým bře­ hem řeky Olšavy, v nadmořské výši 220 metrů. Na severní straně je vy­ mezena příkrým svahem nad nivou Olšavy, na východní a jižní straně lokalitu obtéká bezejmenný potok. Plocha je zemědělsky obdělávána a částečně přes ni probíhá komuni­ kace. Lokalitu objevil roku 1942 J. Pa-

“ •««• ■ * • • • । •■ • i • ■ * ♦ ••* *" 11 ‘v*''X X? ......

=?

=. 5

rtX/ ■ > । -1 n

q“ '

Ústí. Půdorysný plán hradiště (podle I. L. Červinky)

velčík a roku 1948 na ní byl prove­ den zjišťovací výzkum. Prokázal čás­ tečný průběh příkopu, který pravdě­ podobně ohraničoval areál o rozmě­ rech 60-70 50-60 metrů. Příkop byl 4-5,5 metru široký, hluboký 1,3-2,5 metru a měl ploché dno. V roce 1999 byl celý jeho průběh sledován geofyzikálním měřením

s tím, že delší osy ohraničeného are­ álu mají délku 50 a 60 metrů a pří­ kop se na severovýchodní straně přimyká k hraně terasy. Následující­ ho roku zkoumal další jeho část při záchranném výzkumu J. Pavelčík. Příkop je datován do kultury s mo­ ravskou malovanou keramikou z mladší doby kamenné a do kultu­ ry s kandovanou keramikou z pozd­ ní doby kamenné. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea v Uherském Brodě. Literatura: Pavelčík 1950; Pavelčík 1974; Pavelčík 1998, 103, obr. 2^1; Ha­ šek - Pavelčík 2000; Sklenář - Sklenářo­ vá - Slabina 2002, 368-369.

Uherský Brod 2. Půdorysný plán na základě archeologického a geofyzikálního výzkumu (podle V. Haška a J. Pavelčíka)

252

ÚSTÍ (Olomoucký kraj, okres Pře­ rov, ZM 1:10 000, list 25-14-02) lokalita „Hradištěk" vzdálená asi 0,7 kilometru severozápadně od středu obce, na severním okraji Kelčské pa­ horkatiny, která je součástí Podbeskydské pahorkatiny. Leží na ostrož­ ném výběžku nad levým břehem ře­ ky Bečvy a jejího malého levobřež­ ního přítoku, v nadmořské výši asi 280 metrů. Hradiště o rozloze cca 2,5 hektaru má oválný tvar s osami o rozměrech zhruba 150 180 met-

ÚSTÍ

Ústí. Letecký pohled na lokalitu od západu (2000)

Ústí. Půdorysný plán hradiště (podle J. Kšíra)

rů. Opevnění je nejlépe viditelné na nejpřístupnější jihovýchodní straně. Zde se nachází 45 metrů široký pás čtyř souběžných valů o délce asi 150 metrů, z nichž prostřední dosahují výšky 5-7 metrů, krajní jsou nižší (zhruba 2 metry). Průrva uprostřed opevňovacího pásma je recentní, náznak původního vchodu lze spat­ řovat na severovýchodním konci opevnění. Po dalším obvodě hradiš­ tě lze sledovat pouze příkop. Místo je zalesněno. Hradiště poprvé uvedl do literatu­ ry roku 1891 F. Přikryl. Poté bylo si­ ce I. L. Červinkou označeno za slo­ vanské a později roku 1942 za stře­ dověké, doklady pro to ale scházely. I. L. Červinka vyhotovil roku 1942 plán hradiště, další, poměrně po­ drobný plán s popisem terénní situ­ ace podal v roce 1948 J. Kšír. Teprve v roce 1988 zjistil M. Šmíd malým zjišťovacím výzkumem doklady slo­ vanského osídlení ze střední doby hradištní. 253

ÚSTÍ

Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea v Hranicích. Literatura: Přikryl 1891, 22; Červinka 1896, 35; Červinka 1942, 97, obr. 38; Šmíd 1991b; Kouřil 1998, 357.

ÚVALNO viz KRNOV 3

Čstí. Půdorysný plán hradiště (podle P. Kouřila)

254

VÁŽANY NAD LITAVOU

VÁŽANY viz SUDICE 2 VÁŽANY NAD LITAVOU (Jiho­ moravský kraj, okr. Vyškov, ZM 1:10 000, list 24-43-08) - lokalita vzdálená asi 0,3 kilometru severozá­ padně od středu obce v nadmořské výšce okolo 230 metrů, na plochém návrší mezi dvěma levobřežními přítoky řeky Litavy. Terén se k seve­ ru až východu svažuje mírně, k zá­ padu až jihu příkře a má převýšení 30 metrů nad říční nivou. Území le­ ží v severní části Dambořické pahor­ katiny, která je součástí Ždánického lesa. Na lokalitě se nachází pole. Opevnění objevil roku 1986 letec-

Vážany nad Litavou. Výsledky geofyzikálního měření příkopu a vnitřní palisády (podle M. Bálka a V. Haška)

Vázaný nad Litavou. Letecký pohled na lokalitu od jihozápadu (1999)

255

VEDRO VICE

Literatura: Kovárník 1989, 105; Bálek 1990, 109, tabulka 14:1; Bálek - Hašek 1996, 16-17, obr. 6,7, tabulka 111:2.

Vázaný nad Litavou. Půdorysný plán lokality (podle M. Bálka a V. Haška)

kou prospekcí J. Kovárník. Následu­ jícího roku nasnímkoval jeho prů­ běh M. Bálek a oba provedli zde po­ vrchový sběr, kterým získali nevý­ razný materiál náležející snad mlad­ ší nebo pozdní době kamenné a starší době bronzové. V roce 1988 byl geofyzikálním měřením upřes­ něn průběh opevnění, jež obloukovitě obepíná vrchol návrší ze sever­

ní, nejpřístupnější strany. Má polo­ měr 120-150 metrů a šířku 3-5 metrů, na vnitřní straně příkopu byl zjištěn průběh užší liniové anomá­ lie, snad palisádového žlabu. V blíz­ kosti strmého svahu ve východní části opevnění bylo pozorováno je­ ho přerušení. Nálezy jsou uloženy v Ústavu ar­ cheologické památkové péče Brno.

VEDROVICE (Jihomoravský kraj, okres Znojmo, ZM 1:10 000, list 24-34-21) - lokalita v oblasti Leskounské vrchoviny, asi 1,5 kilomet­ ru severozápadně od obce. Leží v nadmořské výši 310-330 metrů, na úzkém ostrohu obtékaném vod­ ními toky. Je členěna na vnitřní oválné opevnění, tvořené příkopem o rozměrech 20-50 90 metrů, a obvodové vnější opevnění o délce asi 300 metrů, které je nej výrazněj­ ší v místě šíje na severozápadní stra­ ně. Rozloha hradiště činí asi 1,5 hektaru. Místo je zalesněno. Lokalitu popsal poprvé K. J. Maš­ ka roku 1890 a podrobně roku 1902 J. Knies, který podobně jako i další pozdější badatelé uváděl pouze vnitřní opevnění. V roce 1992 ale P. Vitula našel terénním průzkumem i vnější opevnění a provedl na loka­ litě zjišťovací výzkum, který proká­ zal datování osídlení do horákovské kultury z doby halštatské. V sondě na jihozápadním obvodu se pod te­ rénní hranou ukázal příkop 6 metrů široký a 1,5 metru hluboký. Na se­ verovýchodním obvodu byl zjištěn valový násyp s kamennou destrukcí. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách Moravského zemského muzea v Br­ ně. Literatura: Maška 1890, 46; Knies 0

Vedrovice. Půdorysný plán lokality (podle J. Kniese)

256

300 m

Vedrovice. Půdorysný plán lokality (podle P. Vituly)

VELKÉ OPATOVICE 1902, 57; Červinka 1896, 23; Červinka 1902, 255; Podhorský 1970, 18; Podhor­ ský 1972, 48; Vitula 1995, 59, ohr. 3:2; Vitula 1996b; Sklenář - Sklenářová Slabina 2002, 380-381.

VELKÉ BÍLOVICE (Jihomoravský kraj, okres Břeclav, ZM 1:10 000, list 34-21-24) - lokalita vzdálená asi 3 kilometry severně od středu obce, v oblasti Dyjsko-moravské pahorka­ tiny. Leží na táhlém návrší v poloze „Zimarky" v nadmořské výši asi 262 metry, na západní straně nad beze­ jmenným levobřežním přítokem Bílovického potoka. Na jižní a severní straně ji vymezují poměrně značné svahy; pouze z východu je lokalita spojena s náhorní rovinou. Lokalita je zemědělsky obdělávána. Blíže neurčené nálezy zde byly získávány již před druhou světovou válkou, teprve však v roce 1969 pro­ zkoumal na lokalitě sídlištní objekt kultury s moravskou malovanou ke­ ramikou z mladší doby kamenné J. Unger. Roku 1975 byl získán další neolitický materiál z mladší doby kamenné a doklady kultury nálevkovitých pohárů z pozdní doby ka­ menné. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea v Mikulově. Literatura: Unger 1971; Unger 1972;

Velké Opatovice. Půdorysný plán lokality (podle I. L. Červinky)

známo již před první světovou vál­ kou. První plánek podal J. Mackerle v roce 1948, který kladl osídlení lo­ kality do jevišovické kultury z pozd­ ní doby kamenné a do halštatského období. V roce 1975 popsal hradiště Z. Smrž, jenž uvedl nálezy slezské kultury lužických popelnicových polí a z doby halštatské. V roce 1982 publikoval nálezy J. Nekvasil a v ro­ ce 1985 A. Štrof z lokality zveřejnil

předměty získané amatérskými vý­ kopy. Náležely lužické a slezské fázi kultury lužických popelnicových polí z mladší a pozdní doby bronzo­ vé, platěnické kultuře z doby hal­ štatské a střední době hradištní slo­ vanského období. V roce 1984 pro­ vedl A. Štrof na hradišti menší zjiš­ ťovací výzkum, kterým získal doklady osídlení věteřovské kultury ze starší doby bronzové, platěnické

Koštuřík 1983-1984, 98; Kundera Měřínský 1998, 155-156.

VELKÉ OPATOVICE (Jihomorav­ ský kraj, okres Blansko, ZM 1:10 000, list 24-21-16) - lokalita „Hra­ disko" vzdálená asi 1,5 kilometru ji­ hozápadně od středu obce, v oblasti Moravsko-třebovské pahorkatiny, na západním okraji Boskovické brázdy, v nadmořské výši asi 510 metrů. Vrcholová část o rozloze zhruba 1,8 hektaru je opevněna obloukovitým válem vysokým přibliž­ ně 1 metr, který se přimyká k seve­ rovýchodní straně. Na ní, jakožto nejpříkřejší, nejsou patrny žádné stopy opevnění. Na severozápadní straně se před válem nachází příkop, v jihovýchodní části je val přerušen, snad původním vchodem. Místo je zalesněno. Dobře opevněné hradiště bylo

Velké Opatovice. Letecký pohled na hradiště od severu (2000)

257

VELKÝ TÝNEC

Věteřov 1. Letecký pohled na hradiště od severozápadu (1998)

kultury z doby halštatské a ze střed­ ní doby hradištní slovanského obdo­ bí. V uvedených třech obdobích (osídlení slezské kultury se neproká­ zalo) byla lokalita i opevněna. Nálezy se nacházejí ve sbírkách muzea v Boskovicích, muzea v Olo­ mouci a v Archeologickém ústavu v Brně. Literatura: Popelka 1912, 46, 179;

opevnění viditelné není. Místo je částečně porušeno těžební činností, částečně je zatravněno. Na lokalitu upozornil poprvé roku 1885 J. Havelka, později ji popsal V. Houdek a I. L. Červinka. Ten sice

Mackerle 1948, nestránkováno, tabulka; Smrž- Strof 1973, 59, tabulka 3:B, 4:1; Smrž 1975, 38. tabulka 20; Nekvasil 1982b; Štrof 1985a, 96; Štrof 1987a; Do­ hnal 1988, 68-69; Sklenář- Sklenářová - Slabina 2002, 385.

VELKÝ TÝNEC (Olomoucký kraj, okres Olomouc, ZM 1:10 000, list 25-11-21) - lokalita „Hradisko" vzdálená asi 1,5 kilometru východ­ ně od středu obce, v oblasti Tršické pahorkatiny Nízkého Jeseníku. Leží v nadmořské výši asi 299 metrů na ostrožně vybíhající k západu, obté­ kané ze severu tokem Týnečky a z jihu jejím bezejmenným příto­ kem. Má příkré svahy, dobře pří­ stupná je pouze z východu. Tam byl také v 19. století pozorovatelný obloukovitý val, který však ustoupil rozorávání. V současné době již 258

Věteřov 1. Půdorysný plán lokality

uvádí dnes již nekontrolovatelné nálezy „nádob pouhou rukou robe­ ných" (snad z mladší či pozdní doby kamenné), jinak však všichni zmí­ nění badatelé datovali lokalitu do středověkého období.

VÉTEŘOV 1

Literatura: Havelka 1885, 108; Houdek 1887, 157; Červinka 1896, 23; Červinka 1930, 90-91; Prečanová 2003, 47.

VÉTEŘOV 1 (Jihomoravský kraj, okres Hodonín, ZM 1:10 000, list 34-22-01) - lokalita vzdálená asi 1 kilometr severovýchodně od středu obce, v oblasti Kyjovské pahorkati­ ny. V literatuře byla dosud uváděna nesprávně pod katastrálním úze­ mím obce Strážovice. Leží v nad­ mořské výši 417 metrů, na vrcholu zvaném dříve „Veselý kopec" nebo „Babylon", dnes označeném jako „Babí lom". Hradiště je opevněno válem s příkopem a mělo přibližně kruhový půdorys o průměru asi 100 metrů. Lokalita je částečně zalesně­ na, částečně zemědělsky obdělávána a zastavěna. Na místo upozornil teprve roku 1940 I. L. Červinka, aniž by je blíže datoval. Poté o něm psal až J. Ma­ cháček v roce 1990 a v souvislosti

s leteckým snímkováním roku 1993 J. Peška. Povrchovým sběrem kon­ cem osmdesátých a v devadesátých letech získali J. Macháček a M. Čižmář materiál kultury únětické ze starší doby bronzové. Roku 2003 za­ chytili v rýze pro telekomunikační vedení M. Bálek a M. Čižmář na zá­ padním obvodě v šířce asi 4,5 metru zásyp příkopu, který byl hlubší než jeden metr.

Nálezy jsou uloženy v Ústavu ar­ cheologické památkové péče Brno. Literatura: Macháček 1990, 32; Peška 1993, 128.

VÉTEŘOV 2 (Jihomoravský kraj, okres Hodonín, ZM 1:10 000, list 24-44-21, 24-44-22) - lokalita „Nové hory" vzdálená asi 0,7 kilo­ metru východně od středu obce, v oblasti Kyjovské pahorkatiny. Leží

'Veteřov 2. Půdorysný plán lokality (podle Vbzára) Véteřov 2. Půdorysný plán lokality (podle K. Tihelky a V. Hanka)

259

VĚTEŘOV 2

Věteřov 2. Letecký pohled na lokalitu od severovýchodu (1997)

na protáhlém hřebenu orientova­ ném ve směru sever - jih, v nad­ mořské výši asi 350 metrů. Severní část v poloze „Rovinky" je největší a má přibližně trojúhelníkovitý pů­ dorys o rozloze asi 6 hektarů. Opev­ nění je zde dochováno na východ­ ním obvodu v podobě válu a příko­ pu, na západě je zničeno zeměděl­ ským obděláváním a především dobýváním štěrku. Z jižní, přístupné strany je vymezeno válem, v jehož východní části se nachází přerušení, snad původní vchod. Na tuto sever­ ní část hradiště navazuje poté jižním směrem poměrně úzký hřbet s čás­ tečně dochovaným válem na západ­ ním obvodě, na jižní straně je val patrně opět zničen zemědělskými úpravami. Prostor hradiště se rozši­ řuje v jižní části, kde je částečně pa­ trný obvodový val. Celkovou rozlo­ hu hradiště lze odhadnout na asi 16 hektarů. J. Stuchlíková dokonce

260

uvažovala i o tom, že hradiště bylo diferencováno do tří částí, snad sa­ mostatných. Lokalita je částečně ze­ mědělsky obdělávána, částečně za­ lesněna. Nálezy z lokality byly registrovány již před první světovou válkou, po ní zde pak po řadu let až do roku 1928 prováděl výkopy A. Šín z Ky­ jova, který získal ze severní části hradiště početný materiál věteřovské kultury ze starší doby bronzové. Roku 1927 podal o hradišti první pí­ semnou zprávu I. L. Červinka, který ho o rok později i zveřejnil a datoval do slovanského období. V roce 1949 V. Vozar při popisu hradiště upozor­ nil i na jeho jižněji se nacházející opevněnou část; podal i první plá­ nek lokality. V roce 1949 provedl v severní části areálu K. Tihelka sondážní výzkum, kterým však zjistil pouze osídlení kultury s moravskou malovanou keramikou z mladší do­

by kamenné. Současně pak celý průběh opevnění podrobně zaměřil. V roce 1987 uskutečnila J. Stuchlí­ ková s J. Macháčkem sondážní prá­ ce v jižní části lokality. Zde zjistili doklady osídlení věteřovské kultury ze starší doby bronzové a velatické fáze kultury podunajských popelni­ cových polí z mladší doby bronzové. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách Moravského zemského muzea v Brne. Literatura: Červinka 1928a, 87-88; Vo­ zar 1949, 20—21; Tihelka 1953; Stuchlí­ ková 1982, 402-403; Stuchlíková - Ma­ cháček 1990; Sklenář - Sklenářová Slabina 2002, 388-389.

VÍCOV viz STÍNAVA

VÍNO (Moravskoslezský kraj, okres Bruntál, ZM 1:10 000, list 15-13-05) - lokalita vzdálená asi 2,2 kilometru západně od středu ob-

VIZOVICE Víno. Půdorysný plán hradiště (podle W. Titze)

ce, v prostoru Zlatohorské vrchovi­ ny. Leží na temeni nevýrazného kopce, v nadmořské výši asi 470 metrů. Má oválný půdorys o rozmě­ ru delší strany asi 130 metrů a je ze tří stran obtékána vodním tokem. Nad něj vystupuje příkrými svahy. Hradiště je dobře přístupné pouze od východu, kde se nachází několi­ kanásobné opevnění. Vnitřní pás je tvořen třemi soustřednými vály s příkopy, před ním se ve vzdálenos­ ti asi 30 metrů nachází nevýrazný čtvrtý val. Místo je zalesněno. Hradiště objevil W. Titze v 30. le­ tech minulého století, který zde zís­ kal první nálezy a vyhotovil i plán lokality. Do literatury je uvedl roku 1952 L. Jisl a roku 1960 na něm uskutečnil sondážní výzkum J. Král. Získal doklady slovanského osídlení ze starší a střední doby hradištní, te­ dy z průběhu 7. až 9. století, a pro­ vedl řezy všemi vály. Dvě vnější hradby měly kamennou konstrukci, u třetí byla zjištěna kamenná čelní zeď a vnitřní dřevěná roštová kon­ strukce. Dosavadní nálezy podrobně zhodnotil P. Kouřil, který na základě několika střepů nevyloučil, že loka­ lita byla osídlena a snad i opevněna také v pravěkém období, snad v ob­ dobí lužických popelnicových polí. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách Slezského muzea v Opavě. Literatura: Jisl 1952, 41-42; Král 1961, 107; Kouřil 1994, 11-17; Kouřil 1998, 349; Lutovský 2001, 355.

VÍTOVICE viz POZOŘICE 2 VIZOVICE (Zlínský kraj, okres Zlín, ZM 1:10 000, list 25-32-22) lokalita „Ostrý vrch" vzdálená asi 3 kilometry jihovýchodně od středu obce, v oblasti Komonecké hornatiny, v severní části Vizovické vrcho­ viny. Leží na ostrožně (cca 525 m n. m.), která je z východní i západní strany obtékána menšími vodními

Víno. Půdorysný plán hradiště (podle P. Kouřila)

261

VIZOVICE

Víno. Řez opevněním (podle P Kouřila)

toky. Hradiště má strmé svahy s pře­ výšením asi 110 metrů a je nejlépe přístupné z jižní strany. Má oválný půdorys o délce asi 110 a šířce 60 metrů s viditelným opevněním na východní a především jižní straně, kde se nacházejí dva obloukovité vály s kamennou destrukcí na povr­ chu, před nimiž probíhají příkopy. Místo je zalesněno. Lokalitu objevili roku 2000 N. Cendelínová a D. Cendelín, kteří zde získali nevýrazné nálezy kultury lužických popelnicových polí a snad i púchovské kultury. D. Cendelín o dva roky později o hradišti zveřej­ nil i první informaci. V roce 2001 zde terénní prospekci provedli J. Kohoutek a J. Langová. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea ve Zlíně. Literatura: Cendelín 2002; Langová Kohoutek 2002.

Vlasatice. Letecký pohled na hradiště od jihu (2000)

i 0

'.i

... 1

Vlasatice. Profil příkopu (podle M. Bálka)

Vlasatice. Půdorysný plán lokality podle leteckého snímku a geofyzikální prospekce (podle M. Bálka)

262

2m

VŠEMINA

VLASATICE (Jihomoravský kraj, okres Břeclav, ZM 1:10 000, list 34-12-13) - lokalita v trati „Malé vi­ nohrady" vzdálená asi 2,2 kilometru severozápadně od středu obce, v ob­ lasti Drnholecké pahorkatiny, která je součástí Dyjsko-svrateckého úva­ lu. Leží na severozápadním konci protáhlého hřbetu, v nadmořské vý­ ši asi 212 metrů a převyšuje okolní terén o 15-20 metrů. Z opevnění je dosud možno konstatovat pouze pří­ kop o přibližně kruhovém půdorysu a rozměrech os 107 a 120 metrů, který je na šesti místech přerušen. Lokalita je zemědělsky obdělávána. Příznaky opevnění zjistil leteckou prospekcí roku 1989 M. Bálek, je­ hož průběh byl v roce 1990 ověřen geofyzikálním měřením. V témže roce provedl M. Bálek řez příkopem s plochým dnem o šířce 4,5 metru a hloubce 2 metry a získal nevýraz­ ný keramický materiál, zařaditelný rámcově do doby bronzové. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea v Mikulově.

Všemina. Pohled na hradiště od jihovýchodu

Literatura: Bálek 1993, 134, tabulka 17:1; Bálek - Hašek 1996, 17-19, tabul­ ka 1V:2; Bálek 1999b.

VŠEMINA (Zlínský kraj, okres Zlín, ZM 1:10 000, list 25-32-13) - loka­ lita „Hrádek" vzdálená asi 1,5 kilo­ metru jihozápadně od středu obce, v oblasti Zlínské vrchoviny, v nad­ mořské výši přibližně 430 metrů. Nachází se na menším kopci, na je­ hož severním úpatí protéká tok Všeminky, na jižním a západním pak je­

Všemina. Půdorysný plán lokality (podle M. Čižmáře, J. Kohoutka a J. Langové)

jí levobřežní bezejmenný přítok. Na těchto stranách má lokalita příkré svahy a je převýšena nad údolími asi o 80 metrů, pouze na východní stra­ ně přechází terén do ploché náhorní plošiny. Hradiště zaujímá přibližně oválný půdorys o rozměrech pouze asi-35 85 metrů. Na jižním a jiho­ západním obvodu je vymezeno vý­ raznou terénní skalnatou hranou, která je na severozápadním obvodě stupňovitě odlámána. Místo je zales­ něno. Hradiště je v archeologické litera­ tuře známo již od osmdesátých let 19. století díky keltským zlatým mincím nalezeným nedaleko. I. L. Červinka ho však tehdy zařadil do středověkého období, což byl názor, který se udržel téměř celých 100 let. Teprve J. Nekvasil uvažoval v roce 1982 na základě údajných halštatských střepů, zda nejde o hradiště kultury lužických popelnicových polí. V roce 1987 na lokalitě proved­ li povrchový průzkum za pomoci detektoru kovů J. Kohoutek a J. Langová, přičemž zjistili depot želez­ ných předmětů z doby laténské. V následujícím roce zde provedl M. Čižmář z Archeologického ústavu v Brně zjišťovací výzkum, kterým bylo toto datování potvrzeno a dále byl pomocí něj vysledován průběh opevnění na severovýchodním a již­ ním obvodu. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách Moravského zemského muzea v Br­ ně a muzea ve Zlíně. Literatura: Červinka 1896,45; Nekvasil 1982a, 330; Čižmář 1991a; Čižmář Kohoutek - Langová 1993 (zde další starší literatura).

263

VÝROVICE

VÝROVICE (Jihomoravský kraj, okres Znojmo, ZM 1:10 000, list 34-11-12) - lokalita v poloze „Velká skála" vzdálená asi 0,5 kilometru zá­ padně od středu obce, v oblasti Zno­ jemské pahorkatiny. Leží na náhor­ ní plošině nad levým břehem toku Jevišovky, v nadmořské výši asi 250 metrů. Areál lokality je vymezen na všech stranách příkrými svahy a spojen s okolním terénem pouze na severozápadní straně. Opevnění není viditelné. Místo je zemědělsky obděláváno. Lokalitu uvedl do literatury roku 1962 V. Vildomec. Zjišťovací výzkum na ní provedl v letech 1975 a 1982 I. Rakovský, který našel doklady osíd­ lení kultury s moravskou malova­ nou keramikou z mladší doby ka­ menné, kultur nálevkovitých pohá­ rů, s kandovanou keramikou a jevišovické z pozdní doby kamenné,

Vysočany. Půdorysný plán lokality (podle L. Poláčka)

únětické kultury ze starší doby bronzové a z mladší doby bronzové. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea ve Znojmě.

Vysočany. Letecký pohled na hradiště od jihovýchodu (2000)

264

Literatura: Vildomec 1962; Rakovský 1977-1978; Rakovský 1984; Sklenář Sklenářová - Slabina 2002, 401.

VYSOČANY

VYSOČANY (Jihomoravský kraj, okres Znojmo, ZM 1:10 000, list 33-22-06) - lokalita nazývaná „Palliardiho hradisko" vzdálená asi 2 ki­ lometry severně od obce, v oblasti Bítovské pahorkatiny. Leží na ostro­ hu s příkrými až skalnatými svahy nad řekou Želetavkou. Převýšení či­ ní 40 metrů, nadmořská výše pak 390 metrů. Hradiště zaujímá prostor dlouhý asi 70 metrů a široký zhruba 15-30 metrů, má rozlohu cca 1,3 hektaru a je spojeno s okolním teré­ nem pouze na západě 8-9 metrů ši­ rokou šíjí, která je přepažena dvěma příkopy. Místo je zalesněno. Hradiště bylo objeveno mezi dvě­ ma světovými válkami a první infor­ maci o něm podal V. Vildomec. Vý­ zkum poměrně velké vnitřní plochy zde v letech 1949-60 uskutečnili J. Sobotka a J. Poláček, zpracování materiálu se postupně ujali V. Pod­ horský, A. Medunová-Benešová a L. Poláček. Nálezy doložily osídlení lo­ kality jevišovickou kulturou v pozd­ ní době kamenné, horákovskou kul­ turou v době halštatské a ve slovan­ ském období v mladší době hradišt­ ní. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea v Třebíči a muzea v Jihlavě. Literatura: Vildomec 1951; Sobotka -

J.Sobotka

J.PoIdček

1958

1959

Vysočany. Půdorysný plán lokality (podle L. Poláčka)

ně trojúhelníkovitý půdorys a plo­ chu asi 2,1 hektaru. Opevnění v je­ ho severní části se táhne podél skali­ sek a je zde nejmohutnější - val do­ sahuje asi 3 metrů. Na jižní straně sestupuje opevnění do svahu. V ji­ hovýchodní části je velká, do vyční­ vající skály zahloubená prohlubeň

o průměru asi 4 metry a hloubce 3 metry, připomínající cisternu. Plo­ cha je zalesněna. Hradiště uvedl do literatury roku 1890 J. Kučera, později ho popisoval i I. L. Červinka, který je považoval nejprve za velkomoravské útočištné hradiště a poté je pod vlivem E. Šim-

Sejbal 1959; Podhorský 1966; Podhorský 1970b, 49; Medunová-Benešová 1977; Poláček 1996, 298-304; Lutovský 2001, 363-364; Sklenář - Sklenářová - Slabi­ na 2002, 401.

VYSOKÉ POLE (Zlínský kraj, okres Zlín, ZM 1:10 000, list 25-32-25) - lokalita „Klášťov" v ob­ lasti Komonecké hornatiny, ve střední části Vizovické vrchoviny, asi 3 kilometry na sever od středu obce, na rozhraní s katastrálním územím obce Bratřejov. Hradiště leží na vý­ razném hřebenovém vrcholu v na­ dmořské výšce 720-753 metry, a je tak nejvýše položeným pravěkým hradištěm na Moravě. Na severní straně je spojeno s vrcholovým hře­ benem, ostatní jeho svahy mají vel­ mi příkrý sklon a jsou na východní i západní straně obtékány vodními toky. Převýšení nad nimi činí 180-200 metrů. Hradiště má přibliž-

Vysocany. Pohled na sondu před tzv. skalní branou (1959)

265

VYS OKÉ POLE

Vysoké Pole. Pohled na hradiště od severozápadu (2001)

ka datoval do laténského období. Právě E. Šimek byl zprvu přesvěd­ čen o datování lokality do laténské­

ho období, a proto zde uskutečnil koncem 40. a v 50. letech minulého století první drobné sondáže, při

nichž ovšem získal pouze keramické nálezy z období kultury popelnico­ vých polí. Teprve V. Dohnal v rámci zaměření hradiště získal drobnou sondáží blíže datovatelný materiál, a to do slezské fáze lužických popel­ nicových polí z pozdní doby bronzo­ vé, případně do doby halštatské a do slovanského období. Další materiál z pozdní doby bronzové získali na lokalitě roku 1981 J. Kohoutek a následujícího roku J. Nekvasil. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea ve Zlíně a muzea v Olomou­ ci. Literatura: Kučera 1890,124; Červinka 1896, 21; Červinka 1928a, 91; Červinka 1948, 9, 16; Šimek 1949, 106; Šimek 1950, 238; Šimek 1958, 60, 424, 480; Dohnal 1977a, 78; Nekvasil 1982a, 325; Nekvasil 1984; Dohnal 1984, 29; Do­ hnal 1988, 70; Sklenář - Sklenářová Slabina 2002, 401.

Vysoké Pole. Půdorysný plán lokality (podle V Dohnala)

266

ZNOJMO 1

z ZASTÁVKA U BRNA viz LITOSTROV

ZBLOVICE (Jihomoravský kraj, okres Znojmo, ZM 1:10 000, list 33-22-11) - lokalita vzdálená asi 0,5 kilometru jihozápadně od obce, v oblasti Bítovské pahorkatiny. Leží na ostrohu s příkrými svahy s pře­ výšením asi 60 metrů, nad souto­ kem řeky Želetavky a jejího pravob­ řežního přítoku. Lokalita ležící v nadmořské výši asi 420 metrů zaujímá rozlohu asi 0,5 hektaru a je spojena s okolním terénem pouze na severu. Doklady opevnění nejsou viditelné. Místo je zalesněno.

Lokalitu objevil terénní prospekcí M. Vokáč, který zde v letech 2000-02 získal nálezy kultury jevišovické z pozdní doby kamenné. Nálezy jsou uloženy v Ústavu ar­ cheologie a muzeologie Masarykovy univerzity v Brně. Literatura: Vokáč2004.

ZELENÁ HORA viz RAD SLAVÍCE ZNOJMO 1 (Jihomoravský kraj, okres Znojmo, ZM 1:10 000, list 34-11-21) - lokalita znojemského hradu se nachází na jihozápadním obvodu intravilánu města, v oblasti

Znojemské pahorkatiny. Leží na ost­ rožně vybíhající západním směrem nad údolí řeky Dyje (obtéká hradiště z jihu) a jejího levobřežního přítoku Gránického potoka (omývá ostrož­ nu na západní straně). Převýšení hradiště, ležícího v nadmořské výši asi 290 metrů, nad levým břehem řeky je asi 70 metrů. Ze všech stran má strmé skalnaté svahy a přístupné je pouze od severovýchodu, kde se nacházelo i předhradí přemyslov­ ského hradu a kde lze předpokládat existenci opevnění také ze starších období. Lokalita je zastavěna. V 80. letech 19. století věnoval hradišti pozornost J. Palliardi, který

sa

Znojmo 1. Letecký pohled na lokalitu od jihu (2001)

267

ZNOJMO 2

Znojmo 1. Půdorysná situace hradu na počátku 18. století (podle M. Plačka)

zde zjistil několik pravěkých vrstev. Další nálezy zde byly učiněny v prů­ běhu výzkumu románské rotundy a jejího okolí, který prováděl Arche­ ologický ústav v Brně zprvu v roce 1966 pod vedením B. Novotného, později v letech 1987-90 B. Klímy.

Pravěké osídlení bylo zjištěno kon­ cem 90. let také v areálu bývalého minoritského kláštera na severový­ chodním obvodu lokality. Osídlení lokality bylo doloženo kulturou s nálevkovitými poháry a kulturou s kanelovanou keramikou z pozdní

Znojmo 2. Půdorysný plán lokality (podle V. Podhorského a V. Vildomce)

268

doby kamenné, únětické a věteřovské kultury ze starší doby bronzové, slezské fáze kultury podunajských popelnicových polí z pozdní doby bronzové, horákovské kultury z do­ by halštatské a ze slovanského ob­ dobí v mladší a pozdní době hradišt­ ní, kdy zde byl vil. století vybudo­ ván přemyslovský hrad. V. Podhor­ ský předpokládal pravěké opevnění lokality v období věteřovské kultury a v době halštatské. Blíže nedatova­ ný pravěký val také opravdu zachy­ til výzkum B. Klímy v prostoru u ro­ tundy. O původní podobě vnitřního členění přemyslovského hradu a je­ ho opevnění vypovídá dochovaná rytina z roku 1710. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách Moravského zemského muzea v Br­ ně a muzea ve Znojmě. Literatura: Palliardi 1888, 53-58, 115-121, 150-157; Červinka 1896, 38-39; Podhorský 1988; Klíma 1995; Pavelčík 1997; Plaček 1997; Lutovský 2001, 376; Sklenář - Sklenářová - Sla­ bina 2002, 408.

ZNOJMO 2 (Jihomoravský kraj, okres Znojmo, ZM 1:10 000, list 34-11-21) - lokalita „Hradiště" v oblasti Znojemské pahorkatiny, na poměrně široké ostrožně nad souto­ kem řeky Dyje, jejího levobřežního přítoku Gránického potoka a dalšího bezejmenného potoka, v nadmořské výši 320-330 metrů, 1 kilometr zá­ padně od středu obce. Nad vodními toky vyčnívá hradiště o délce asi 500 metrů a rozloze cca 20 hektarů (M. Salaš uvádí 12 hektarů) příkrými svahy s převýšením přibližně 120 metrů, pouze na severozápadní stra­ ně je spojeno s okolním terénem. Zde je také opevněno dvěma příčný­ mi vály; vnější val s příkopem má délku zhruba 460 metrů, za ním ve vzdálenosti cca 250 metrů probíhá vnitřní příčný val. Opevnění se na­ chází i na obvodu hradiště. Prostor je zastavěn. První archeologické výzkumy, mi­ mo jiné obou pásů opevnění, zde prováděl v 90. letech 19. století J. Palliardi, který také podal informace o osídlení lokality. Teprve I. L. Čer­ vinka roku 1928 ji ale označil za vel-

ZNOJMO 2

Znojmo 2. Letecký pohled na lokalitu od jihozápadu (2000)

komoravské hradiště. Systematický výzkum zde uskutečnila v letech 1949-51 a 1954-57 zprvu Pedago­ gická fakulta, později Filozofická fa­ kulta Masarykovy univerzity v Brně pod vedením F. Kalouska a od roku 1986 do současnosti B. Klíma z Ar­ cheologického ústavu v Brně, nyní z Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity tamtéž. Nálezy dokládají osídlení kultury s moravskou malo­ vanou keramikou z mladší doby ka­ menné, kultury jevišovické z pozdní

doby kamenné, podolské fáze kultu­ ry podunajských popelnicových polí z pozdní doby bronzové (M. Geisler a R. Procházka uváděli patrně myl­ ně i nálezy keramiky velatické fáze kultury podunajských popelnico­ vých polí z mladší doby bronzové) a z počátku období stěhování náro­ dů. Těžiště osídlení spočívalo ovšem ve slovanském osídlení ze střední doby hradištní, z kterého byla na několika místech zkoumána vnitřní plocha a opevnění.

Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea ve Znojmě, Moravského zemského muzea v Brně a na Peda­ gogické fakultě Masarykovy univer­ zity v Brně. Literatura: Palliardi 1891, 159; Červin­ ka 1928a, 86; Kalousek 1955; Podhorský 1972; 50; Salaš 1987b, 279; Klíma 1989; Geisler - Procházka 1989; Klíma 1990; Klíma 1991; Klíma 1993a; Klíma 1993b; Lutovský 2001, 375-376; Skle­ nář - Sklenářová - Slabina 2002, 408.

269

ŽÁROVICE-HAMRY

ŽÁROVICE-HAMRY (Jihomorav­ ský kraj, okres Prostějov, ZM 1:10 000, list 24-23-10, 24-23-15) - lo­ kalita „Brněnka" vzdálená asi 2 kilo­ metry západně od středu obce Ham­ ry, v oblasti Konické vrchoviny, kte­ rá je součástí Drahanské vrchoviny. Hradiště leží na horském hřbetu vý­ chodního okraje Drahanské vrcho­ viny, v nadmořské výši mezi 440-510 metry. Plocha se spolu s ce­ lým hřbetem svažuje k východu. Na severní straně je obvod hradiště se strmými svahy s převýšením asi 80-100 metrů vymezen údolím Hloučely a Repešského potoka, na jižní straně pak údolím Žbánovského potoka. Na východní a jižní stra­ ně hřbet přepažuje obloukovitý val o délce asi 950 metrů, vysoký při­ bližně 2,5 metru. Ve vzdálenosti cca

1300 metrů je západní obvod lokali­ ty vymezen pravoúhle zalomeným válem, vysokým opět zhruba 2,5 metru a dlouhým asi 550 metrů. Ve východním prostoru lokality jsou patrné ještě dva vály o délce 250 metrů, u nichž je ovšem ve shodě s V. Dohnalem možno mít pochyb­ nosti, zda jde opravdu o fortifikační stavby. Podle V. Dohnala se nedá rozloha hradiště odhadnout, J. Blekta ji však stanovil asi na 50 hektarů; domnívám se, že rozsah 40 hektarů je reálný. Místo je zalesněno. K lokalitě je vztahován místní ná­ zev „Oberská vrata" uvedený již ro­ ku 1391. Do literatury ji uvedl roku 1896 R Faktor, roku 1902 ji do slo­ vanského období zařadil I. L. Čer­ vinka. V roce 1935 popsal hradiště podrobně i s plánkem J. Blekta, kte­

Žárovice-Hamry. Půdorysný plán lokality (podle J. Blekty)

270

rý zde na několika místech vnitřní plochy provedl menší výkopy s ná­ lezy, jež řadil do lužické kultury z mladší doby bronzové. V. Dohnal získal nálezy z pozdní doby bronzo­ vé, domníval se však, že oba dlouhé vály snad k sobě ani nepatří. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea v Prostějově a muzea v Olo­ mouci. Literatura: Faktor 1896; Červinka 1902, 338; Faktor 1909, 152-153; Blek­ ta 1935; Skutil 1961b; Nekvasil 1982a, 323; Dohnal 1984, 29; Dohnal 1988, 70-72; Sklenář - Sklenářová - Slabina 2002, 414.

ŽELEZNÉ (Jihomoravský kraj, okres Brno-venkov, ZM 1:10 000, list 24-32-02) - lokalita vzdálená asi 0,6 kilometru severozápadně od

Ž OP Y

Železné. Letecký pohled na lokalitu od západu (1998)

středu obce, v jižním výběžku Nedvědické vrchoviny, která patří do celku Hornosvratecké vrchoviny. Leží v nadmořské výšce okolo 345 metrů na vyvýšenině oválného pů­ dorysu o rozloze asi 0,4 hektaru v poloze „Hradisko", která je ze se­ verní a západní strany obtékána to­ kem Lomničky. Má velmi příkře skloněné svahy až srázy s převýše­ ním asi 50 metrů, pouze na jihový­ chodě je terén o něco méně svažitý. Hradiště je částečně zalesněno, čás­ tečně pokryto křovinami a pastvina­ mi. Roku 1929 zde nalezl materiál J. Skutil, který také lokalitu roku 1932 uvedl do literatury. Další nálezy zís­ kal roku 1983 J. Doležel. Podle nich lze osídlení lokality datovat do kul­ tury s moravskou malovanou kera­ mikou z mladší doby kamenné, do mladší doby bronzové a snad i pozd­ ní doby bronzové a do doby halštatské.

Nálezy jsou uloženy ve sbírkách Moravského zemského muzea v Br­ ně a muzea v Tišnově. Literatura: Skutil 1932, 87; Nekvasil 1982a, 330; Doležel 1985, 88; Belcredi a kol. 1989, 113, 138.

ŽOPY (Zlínský kraj, okres Kromě­ říž, ZM 1:10 000, list 25-31-05) lokalita vzdálená asi 2,7 kilometru východně od středu obce v poloze „Lysina", na nejzápadnějším výběž­ ku Hostýnských vrchů, v nadmoř­

Žopy. Půdorysný plán hradiště (podle D. Parmy)

271

Ž OPY

ské výši asi 598 metrů. Nachází se na asi 800 metrů dlouhém, podko­ vovitě zahnutém horském hřbetu, který má velmi příkré svahy; pouze na jihovýchodě je spojen s pokraču­ jícím hřebenem. Na jižním a vý­ chodním úbočí lokality pramení dva vodní toky. Východní část lokality je na nejpřístupnější východní straně opevněna asi 300 metrů dlouhým obloukovitým válem, vysokým asi 2-2,5 metru. Západní část hradiště je pak dále opevněna dalším výraz­ ným obloukovitým válem v délce

272

asi 350 metrů, který je od prvního vzdálen asi 450 metrů. Celkem lze předpokládat, že hradiště mělo roz­ lohu kolem 14 hektarů. Místo je za­ lesněno. Hradiště znal již I. L. Červinka koncem 19. století, který roku 1928 podal i jeho podrobnější popis, po­ někud odchylný od dosud známé te­ rénní situace, a datoval je do slovan­ ského období. J. Bláha zde v roce 1973 získal nevýrazný materiál lužických popelnicových polí a shrnu­ jící poznatky o lokalitě podal v roce

1988 V. Dohnal. V roce 1998 D. Par­ ma opět sice nalezl pouze nevýraz­ nou keramiku, rozpoznal však popr­ vé v terénu vnitřní (západnější) opevnění. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách muzea v Kroměříži a muzea ve ZlíV ne. Literatura: Červinka 1896, 23-24; Čer­ vinka 1902, 338; Červinka 1928a, 90-91; Červinka 1948, 10; Bláha 1973, 94; Nekvasil 1982a, 325-326; Dohnal 1988, 72-73; Barma 1998, 108-109; Sklenář - Sklenářová - Slabina 2002, 418.

SLOVNÍČEK POJMŮ

SLOVNÍČEK pojmů

akropole - původní pojem označujíc návrší s hradem, uvnitř jehož hradeb stál vladařský palác a byl zde umís­ těn také posvátný okrsek. Celý soubor představuje, ved­ le agory, ústředí starořeckých měst. Přeneseně je pojem akropole používán v archeologické literatuře i praxi pro označení ústřední části hradiště. Její umístění v rámci opevněných areálů není konstantní, zpravidla je tak na­ zýván nejvýše situovaný opevněný prostor na nejlépe chráněném a nejhůře přístupném místě celého vícená­ sobně opevněného areálu. S touto částí hradu bývá spo­ jována přítomnost místní elity, případně i příslušníků vládnoucí vrstvy. Spojuje se také s místem kultu. Mezi archeology a v archeologické literatuře se akropole čas­ to zaměňuje s vnitřním hradištěm. aktivní obrana - způsob obrany hradu nebo jiného opevněného místa, který se neomezoval pouze na kla­ dení odporu obléhatelům z hradeb, náspů a jiných obranných zařízení, nýbrž vyhledával příznivé okolnos­ ti v bojové situaci, aby přecházel k výpadům a protiúto­ kům. Jejich cílem bylo způsobit obléhatelům co největ­ ší ztráty na živé síle a poškodit nebo zničit obléhací zaří­ zení. V koordinaci výpadu s vnějším pomocným zása­ hem mohla aktivní obrana způsobit zvrat v obléhání a rozhodnout boj ve prospěch obránců.

armatura, armování - vložená vnitřní výztuž, převáž­ ně kamenná, dřevená, případně proutěná. Spojovala vnější prvky hradby s vnitřním tělesem nebo vnitřním zakončením hradby. Byla používána pro upevnění for­ my, zesílení pevnosti a pružnosti hradby nebo náspu. Podle způsobu kladem a propojení prvků se nazývají jednotlivé typy vnitřní konstrukce hradeb. barikáda - provizorní, rychlý způsob zúžení nebo uza­ vření průchodu. Byla stavěna z nejrůznějších materiálů pocházejících z místních zdrojů a měla zabránit postupu nepřítele. Její použití je dosud archeologicky doloženo pouze z výzkumů českých oppid.

bastion - termín převzatý ze středověké a novověké vojenské terminologie pro potřeby popisu jednotlivých prvků a součástí opevnění pravěkých a raně středově­ kých hradišť. Podoba bastionu není v pravěku ustálena, většinou mají tvar lichoběžníku. Byl vkládán na expo­ novaná místa hradby, především na nároží opevnění ke vstupu, kde výrazně zvyšoval obranyschopnost místa a sloužil jako prvek aktivní obrany. Míval dřevěnou, ka­ mennou nebo kombinovanou konstrukci. Vnitřek basti­ onu mohl být plný, vyplněný zeminou nebo jiným sta­ vebním materiálem a neobsahující žádné vnitřní prosto­

ry, nebo dutý, jehož vnitřní část obrácená směrem do tý­ lu byla otevřená a obráncům volně přístupná. bašta - obranný prvek kruhového, hranatého, podko­ vovitého nebo polygonálního půdorysu, otevřený nebo uzavřený vůči vnitřnímu prostoru, který vystupoval vně z hradeb. Umožňoval obráncům vést aktivní obranu boční střelbou podél hradby. Mimo naše území je pou­ žívání bašt v systému opevnění známo již z mladší doby kamenné. berma - různě široký, plochý nebo šikmý, přirozený nebo uměle upravený prostor mezi vnitřním okrajem příkopu a čelní stranou hradby, méně často také před náspem. Byla budována v místech, kde ze statických dů­ vodů nebylo možné založit hradbu přímo na vnitřním okraji příkopu. Bránila sesouvání hradby a podporovala její stabilitu. Často byla opatřena různými překážkami zamezujícími jejímu případnému využití nepřítelem. Použití bermy jako významného stabilizačního prvku je známo již z pravěkých hradišť a bývá poměrně typickým článkem stavby také raně středověkého opevnění.

brána - obecný název pro velký vstupní a vjezdový otvor do architektonického komplexu. V pravěku a ra­ ném a vrcholném středověku speciálně chráněný pro­ stor, jímž se v dobách klidu procházelo nebo projíždělo do vnitřní, hradbami chráněné plochy. Pravěká a raně středověká hradiště mívají většinou více než jednu brá­ nu, z nichž zpravidla jedna bývá označována za hlavní. Z vojenského hlediska a v dobách konfliktů představo­ vala brána nej zranitelnější místo obrany, a proto bývá nejlépe a nejvíce chráněnou částí opevnění. Ke zvýšení bezpečnosti hlavní brány se před ni začaly postupně předsouvat další opevňovací prvky (jako např. bastion), nebo vytvářet předsunuté linie a znásobovat obrana. Podle svého umístění a stavebního provedení lze roze­ znat značné množství různých typů bran. Hovoří se o bráně boční, čelní, klešťovité, ulicovité, chodbovitétunelovité a dvojité se středním tělesem rozdělujícím vstupní prostor do dvou průchodů. Důležitým prvkem její obrany je různé vedení, přerušení, vtažení a zataže­ ní hradeb do vnitřní plochy vytvářejících křídla pro snazší boční obranu vstupního prostoru nebo průjezdu. Hlavním prvkem však byl samotný závěr vchodové par­ tie, který tvořil vlastní těleso brány s vraty. Její tvar a úprava, pokud bylo možné z archeologických situací pozorovat, je vždy originální a reaguje na místní pod­ mínky. Součástí celkové konstrukce brány bývá v pozd­ ně laténském a raně středověkém období dřevěná uzávěrová vícepatrová stavba s věží (Torbau) a vraty. Na řa­

273

SLOVNÍČEK POJMŮ

dě lokalit byly pozorovány dodatečné a možná i provi­ zorní úpravy, které zužovaly vlastní vstupní prostory nebo umožňovaly jejich zatarasení, případně i rozvalení v době ohrožení.

castellum (též castell, kastel) - menší římská pevnůstka detašovaných jednotek zapojená do stálé obran­ né soustavy římského limitu. V pozdním laténu jsou tak někdy označovány menší opevněné polohy, v raně stře­ dověkých latinských pramenech bývá používáno k označení méně významných opevněných objektů, spíše vojenského nežli politicko-mocenského významu. Ve středověké archeologii se tímto pojmem označují charakteristické varianty hradní dispozice (na našem území francouzský a středoevropský kastel). Tento po­ jem se užívá i pro menší lokality pozdně laténského ob­ dobí jak v oblasti Porýní, tak i Čech; na moravském úze­ mí dosud nebyla takto označena žádná lokalita.

Erdwerk - termín používaný v německém prostředí pro opevnění ze staršího úseku mladší doby kamenné, u nás se užívá spíše označení opevněná či ohrazená síd­ liště. Pro opevnění z mladšího úseku mladší doby ka­ menné s doklady užití kamenné konstrukce opevnění se zavádí neutrální pojem Grabenwerk.

exponovaná, strategická poloha - pro výstavbu hra­ diště bylo voleno místo důležité a význačné jak pro mí­ rové období (se vztahem k předpokládanému správní­ mu, ekonomickému a kultovnímu významu pro danou oblast), tak s místně výhodnými vojenskými vlastnostmi. Strategická poloha představuje důležité místo pro vedení útočných a obranných vojenských operací, chránící na­ příklad blízký brod, soutěsku, průsmyk. U řady rozleh­ lých hradišť poskytuje poloha i možnost soustředění vět­ šího počtu vojska k obranným či útočným aktivitám. fortifikace viz opevnění

cimbuří - zakončení horní části pravěkých, starově­ kých, raně středověkých a středověkých hradeb, bašt a věží, opatřené ozuby-stínkami, sloužícími jako úkryt obránců. Ozuby byly pravidelně střídány prolukami-výhledy, sloužícími k pozorování a k blízké i vzdálené obraně pomocí házení, lití a svrhávání obranných pro­ středků, metání pomocí praků a střelbu z luků. Výji­ mečně mohly být proluky zakryty sklápěcími dřevěný­ mi deskami. čára obrany - nejzazší mez, kam bylo možné z vnější obranné linie dohodit rukou nebo pomocí praku a do­ střelit tak, aby mohl být zasažen útočník. Celý prostor bývá označován jako předpolí nebo koliště. dvorec - v mladším pravěku, již od pozdní doby bron­ zové a především v době železné, lehce opevněné, sa­ mostatně nebo v areálu sídliště stojící sídlo tehdejší no­ bility (na Moravě např. Kuřim). V areálu oppid pozdní doby laténské je pojmem dvorec označován uzavřený prostor vymezený vůči svému okolí plotem nebo jinou vertikální zábranou. Uvnitř se obvykle nalézá seskupení objektů sídelního, výrobního a hospodářského charak­ teru, které byly patrně majetkem jedné rodiny (Staré Hradisko). V raně středověké archeologii představuje dvorec opevněný areál podobného významu, vyčleněný uvnitř hradní plochy, chráněný jak hradbami hradiště, tak vlastním, většinou palisádovým opevněním. Byl ur­ čen pro správce areálu a při pobytu na hradě také pro knížete a další členy vládnoucí vrstvy. V rámci vývoje přemyslovského státu dochází od 11. století k výstavbě dvorců i mimo areály knížecích hradů; na rozdíl od nich šlo o centra druhého řádu s převažující hospodářskou funkcí. Někdy bývají nazývány dvory nebo kuriemi. Ve vrcholném středověku je dvorec slabě opevněné sídlo nižší šlechty, často vymezené jen palisádovou ohradou.

274

Grabenwerk viz Erdwerk hrad - původní slovanské raně středověké označení opevněného místa (patrně ve tvaru grád), které po jeho zániku dnes nazýváme hradiště. Pojem hrad je ovšem v archeologickém bádání přeneseně používán také pro profánní, opevněním uzavřené prostory pravěkého ob­ dobí, zvláště v německém prostředí, kde termíny Burg­ stall, Burgwall jsou označeními již pustého Burgstátte, čili pozůstatků Burgu. Pojem hrad lze tedy považovat jak za synonymum pojmu hradiště, tak za označení síd­ la, jehož pozůstatky nazýváme hradisko/hradiště. Od ra­ ných fází vrcholného středověku až po dnešní dobu je hradem míněno feudální opevněné sídlo s funkcí obran­ nou, obytnou a správní, budované na Moravě od 13. do 16. století. Nejstarší hrady tohoto období se popisují ja­ ko hrady přechodného typu, mající ještě znaky celkové­ ho prostorového uspořádání a fortifikačních prvků předchozího raně středověkého období. hradba - stavba obranného charakteru uzavírající, ob­ klopující a chránící určitý vnitřní prostor pravěkého či raně středověkého hradiště nebo jiného opevněného místa. Bývá složena zpravidla z několika částí. Vnější část je tvořena dřevěnou stěnou či kamennou zdí nebo jejich kombinací. Pro kamenné zdivo, tvořící zeď v čele hradby raně středověkých hradišť, se nesprávně používá zvykový termín plenta. Čelní zeď bývá většinou propo­ jena dřevěným armováním vytvářejícím jednoduchou nebo složitou vnitřní konstrukci zasypanou nebo vypl­ něnou zeminou a kameny. Toto těleso tvoří základ hrad­ by. Podle uložení konstrukce armatury se hradby dělí na řadu typů. Je známa konstrukce ze dřeva tvořícího rou­ bené komory vyplněné zeminou (hradba komorová) či několik vrstev roštů (hradba roštová) prosypávaných a zasypaných hlínou a kameny. V případě kotvové nebo hákové konstrukce jsou do tělesa hradby vloženy a za­

SLOVNÍČEK POJMŮ

sypány celé kmeny zaklesnuté do sebe pomocí pahýlů větví. Sypký materiál mohl být umístěn i mezi dvě svis­ lé dřevěné nebo kamenné stěny (hradba skořepinová). Střední část hradby bývá spojena (nemusí tomu tak být vždy) s vnitřní stěnou, která je budována buď totožným způsobem jako vnější zeď, nebo je odlišná. Vnitřní za­ končení hradby bývá tvořeno kamennou zdí, dřevěnou stěnou, případně upraveným náspem. Součástí hradby mohly být bašty a věže. Hradba nemusela být v celém obvodovém nebo přepažujícím úseku stavěna jednou technikou. Volba patrně záležela na důležitosti místa ne­ bo na dostupnosti stavebních materiálů. I když byl zvo­ len jeden typ hradby, nebyla v některých případech ce­ lá stavba realizována jednou stavební skupinou. Přiro­ zeně nebo záměrně rozvalené pravěké až raně středově­ ké hradby tvoří destrukční pozůstatky, které jsou charakterizovány pojmem val. hradba typu Altkónig-Preist - typ hradby stavěný na našem území v době halštatské a časné době laténské, při níž je při stavbě přední stěny využívána stavební technika tzv. Pfostenschlitzmauer.

hradba typu Kelheim - typ pozdně laténské hradby budovaný na našem území v posledních dvou stoletích před Kr. a používaný na oppidech v celém širším stře­ doevropském prostoru. Její čelní stěna je stavěna sta­ vební technikou tzv. Pfostenschlitzmauer, zadní část je tvořena rampou. hradisko - hradiště - pojmy, které v běžné archeolo­ gické praxi mají stejný význam. V důsledném názvoslo­ ví by však hradisko mělo označovat pouze prostor, kde jsou patrné relikty pravěkého či raně středověkého opevněného místa, označovaného v tomto případě jako hrad. V moravském prostředí se ovšem oba pojmy vý­ znamově neodlišují a používá se běžně pojem hradisko. V archeologickém bádání jsou tyto pojmy nejčastěji uží­ vány jako označení pravěkého a raně středověkého opevněného místa, prostorově i topograficky značně různorodého, datovaného na našem území přibližně od poslední třetiny 5. tisíciletí před Kr. do 12. století po Kr. Bývá situováno na výšinných nebo nížinných polohách chráněných přírodou v podobě strmých svahů či vod­ ních toků. Jeho základním znakem je ochrana v podobě řady uměle vybudovaných překážek - příkopu, hradby s kamennou, dřevěnou nebo smíšenou konstrukcí, nás­ pu, palisády a dalších obranných prvků (bastion, bašta, věž) zesilujících na exponovaných úsecích místo obra­ ny. Na nej ohroženějších úsecích obrany bylo opevnění, složené z různě kombinovaných jednotlivých prvků pa­ sivní obrany, několikanásobně opakováno. Hradiště (někdy označovaná jako hrady) sloužila jako stálá sídla vládnoucí vrstvy, střediska kultu, výroby, obchodu a v nejmladší době své existence (11.-12. století) i jako centra státní správy. Zdá se, že některé opevněné objek­ ty byly již zakládány jako rezidenční místa, jiné plnily

spíše funkci vojenskou; většina však spojuje oba účely, přičemž vojenský prvek převládá. Ve válečné době mo­ hla část z nich poskytnout útočiště obecnému lidu ze ši­ rokého okolí. hradská organizace - forma raně středověkého státní­ ho systému opírající se o existenci hradů. Termín vytvo­ řený novodobým dějepisectvím označuje organizaci vnitřní správy raně středověkého českého státu od dru­ hé poloviny 10. století až do poloviny 13. století. Hrad­ ská organizace zajišťovala, aby veškeré obyvatelstvo stá­ tu podléhalo knížecí moci, vykonávalo příkazy panovní­ ka a svou prací zabezpečovalo existenci státu - odevzdá­ valo dávky, berně, vykonávalo různé práce, podílelo se na vojenských taženích i obraně země. Hradská organi­ zace tak plnila základní funkce státu - soudní, vojenské, náboženské i ekonomické. Území státu bylo rozděleno na hradské obvody (provincie), které byly spravovány a ovládány z nej významnějšího hradu dané oblasti, kde se také shromažďoval nadvýrobek potřebný k zajištění obživy knížete, úředníků, kléru a bojovníků. Podle to­ hoto správního či kastelánského hradu se postupně za­ čalo označovat i obyvatelstvo příslušného hradského obvodu. Na správním hradě sídlil buď nevládnoucí pří­ slušník rodu Přemyslovců nebo knížecí úředník (kaste­ lán, hradský správce) s rozsáhlými pravomocemi. Hrad­ ská soustava na Moravě se zprvu skládala ze šesti obvo­ dů (Olomouc, Přerov, Spytihněv, Břeclav, Brno, Znoj­ mo), k nimž později přibyly ještě dva se středisky v Hradci nad Moravicí a Bítově. V jednotlivých hrad­ ských obvodech se nacházela i další opevněná sídliště s funkcí správní a vojenskou.

inundate; inundační kotlina - ve vojenské termino­ logii umělé zaplavení vodou; nízko položený prostor před hradbami hradu/hradiště vzniklý záměrným vy­ bráním zeminy nebo využitím přírodní prohlubně, na­ příklad starého koryta řeky, které bylo možné úmyslně zaplavovat vodou pomocí stavidel a vytvářet tak útoční­ kovi další překážku v přiblížení k opevnění. kleštiny - název pro dřevěné ztužující statické prvky hustě či volně vkládané do hradby nebo násypu na ex­ ponovaném místě. Nejsou vzájemně propojeny a v kon­ strukci plní funkci táhla. líc - obecné označení týkající se především vnější části hradby přivrácené směrem ke vstupujícím nebo útoční­ kům. Lícem je případně označována i vnitřní stěna for­ tifikace.

most - speciální součást vedení přístupové komunikace do vnitřních prostor hradu, která sloužila pro překoná­ ní různých překážek, nejčastěji příkopu před bránou ne­ bo jiným vstupem. Z obranných důvodů byl most větši­ nou řešen jako snadno odstranitelná, případně spalitel­ ná dřevěná konstrukce. Most může zároveň představo­ 275

SLOVNÍČEK POJMŮ

vat speciální součást vstupní partie brány umožňující obráncům rychlé přemístění a čelní bránění prostoru vrat. Bývá jednoduchý, nebo je součástí složité dřevěné uzávěrové vícepatrové stavby brány s věží.

vystupovalo po odstranitelných dřevěných prvcích ostrvích, žebřících, rampách, schodech - nebo se vychá­ zelo, případně vyjíždělo po pevných, rampovitě uprave­ ných terénech vnitřní strany hradeb nebo náspů.

násep - zemní těleso vzniklé uložením zeminy nebo skalní horniny na terén. V pravěku a raném středověku samostatný prvek pasivní obrany bez bermy dosahující někdy značných rozměrů a hmotnosti. Technicky jde o navršení a zhutnění zeminy, kamene nebo kombinace obou v ostrém úhlu, bez vnitřní konstrukce nebo s kon­ strukcí obdobnou tělesu hradby. Horní část tělesa je tvo­ řena korunou a boční části svahy. Na vrcholu je násep často doplněn palisádou a ochozem, na povrchu chrá­ něný drny a dřevěnými prvky. V rámci pravěkých forti­ fikací nebyl na Moravě dosud tento způsob opevnění zjištěn. S určitým druhem náspů se také setkáváme u hradeb především s dřevěnou konstrukcí. Jedná se o rozměrná tělesa přisypaná k vnitřní straně hradby. Je­ jich účelem bylo, kromě usnadněného přístupu obránců na hradby, zpevnění celého hradebního tělesa. Náspy též zabraňovaly spontánnímu nebo záměrnému rozva­ lení hradebních těles. V archeologické terminologii mi­ nulých let i současnosti je násep nesprávně ztotožňován s pojmem val. Pod tímto názvem a tvarem je ovšem skryta náhodná nebo plánovitá destrukce fortifikace, ni­ koli fortifikační konstrukce, kterou je násep.

opevněná sídliště - J. Bóhm užíval tento termín pro sídliště obvyklého typu sekundárně ohrazená či opev­ něná. Označoval je také za nepravá hradiska. V součas­ ném pojetí české archeologie jde o termín širší, zahrnu­ jící vedle hradišť i všechna ostatní ohrazená sídliště umístěná v nížinných polohách.

obléhací vojsko; obléhání; obléhací práce - bojové uskupení rozložené kolem nebo před nepřátelským opevněním mající za cíl jeho dobytí; označení způsobu dobývání opevněného objektu. Základním metodou ob­ léhání bylo vyhladovění obránců. První fázi představo­ valo obklíčení, které napadnutý objekt odřízlo od záso­ bování z jeho zázemí nebo širšího území a vojenské po­ moci z vnějšku. Proti této variantě byla na straně útoč­ níka často budována vlastní obrana; součástí druhé fáze byl soubor ženijních činností - obléhacích prací prová­ děných útočníkem kolem opevnění hradiště za účelem jeho dobytí. V jeho rámci docházelo k pokusům o pro­ boření hradeb, ražení podkopů, přímé založení požáru, ke vzniku požáru zápalnou střelbou. Ženijní práce se soustředily také na vytváření překážek proti případné vnější pomoci obleženým. Příkladem může být obklíče­ ní keltského oppida Alesie římskými vojsky vedenými G. I. Caesarem. Tento prvek není dosud na našem úze­ mí pro období pravěku a raného středověku zřetelně prokázaný, aleje nutné jej předpokládat. Třetí, závěreč­ nou fází obléhání byl generální útok. Obléhání mohlo být kdykoliv z vnitřních i vnějších příčin ukončeno. ochoz - pěší nebo i vozová komunikace upravená na vrcholu hradeb za vnitřní stranou čelní zdi nebo palisá­ dy probíhající po celém obvodu nebo umístěná na důle­ žitých obranných místech. Ochoz byl určený pro pozo­ rování, strážní službu a snadné přemisťování obránců podle konkrétního vývoje vojenské situace. Na ochoz se

276

opevněná výšinné sídliště - pozůstatky lidského osídlení ve výšinné poloze chráněné přírodou i umělým opevněním. Do této skupiny patří jak hradiště, tak ob­ jekty chráněné lehčí fortifikací - palisádou nebo příko­ pem, případně kombinací obojího. opevnění - obecně jde o polní dočasnou nebo stálou ženijní úpravu terénu za účelem vylepšení jeho obran­ ných vlastností. Je složena ze souboru staveb a terén­ ních úprav umožňujících obranu a ochranu určitého objektu nebo areálu proti nepříteli. Stálé opevnění se buduje zpravidla v době míru na pravděpodobných směrech útoku nepřítele a v těchto místech bývá také opevnění nejmohutnější. Stálá opevnění tvoří důležitý ucelený systém, o který lze opřít nejen obranu, ale také správu určitého území. opevnění čtyřúhelníkovité - lichoběžníkový, obdél­ ný nebo čtvercový prostor vymezený příkopem a pro­ stým válem bez vnitřní konstrukce používaný různými pravěkými kulturami v kombinaci s jinými fortifikační­ mi prvky jako součást širšího pojetí vymezené krajiny. Někdy bývá termín nesprávně spojován s pojmem Viereckschanze, který je zaveden pro specifický tvar jedno­ ho typu keltské svatyně. Vnějšími projevy jsou si útvary podobné. Prostor svatyně je vymezen nepřerušeným hrotitým příkopem za nímž je na původní terén nasy­ pán val zvýšený v rozích. Val je přerušen v prostoru vstupu. Svatyně bývá umístěna v neexponované poloze s dalekým výhledem. opevnění lehké - pod tímto pojmem je řadou archeo­ logů chápána kombinace obranných prvků sestavená z příkopu nebo příkopů a jednoduché palisády tvořící pouze jednu obrannou linii.

opevnění těžké - je složené z příkopu a hradby nebo náspu. Má mnoho variant, od jednoduchého jednoliniového provedení až po velmi složité vzájemně propoje­ né několikanásobné linie. Podle konfigurace terénu je možné vícenásobné opakování jednoho či obou základ­ ních prvků těsně za sebou. Na méně exponovaných mís­ tech opevnění nebo místech dostatečně chráněných pří­ rodním způsobem bývá nahrazeno lehkým opevněním.

SLOVNÍČEK POJMŮ

opevněný prostor - opevnění strukturované do hloubky území je známo již z pravěku. Území, fortifi­ kačně připravené na obranu proti nepříteli již v míro­ vém období, chránila víceméně souvislá linie různých druhů stálého opevnění, například podél ohrožené hra­ nice.

opevněný tábor - obecné označení polního vojenské­ ho tábora, který byl na ochranu proti náhlému přepadu nebo překvapivému útoku nepřátelských vojsk po ob­ vodu chráněn náspem a různými překážkami polního opevnění. S tímto prvkem, doloženým z četných zpráv starověku, je nutné počítat také na našem území již v pravěkém období a zcela jistě od raného středověku. Dosud však nebyl rozpoznán. opevňovací umění - umění umělé úpravy terénu podle taktických zásad vedoucí k zesílení jeho obrany­ schopnosti prostřednictvím různých druhů opevnění. opevňování - provádění ženijních prací ke zdokonale­ ní obranných vlastností terénu.

oppidum - převzaté latinské pojmenování pro hradiš­ tě nebo opevněné město pozdní doby laténské, jehož obyvateli byli většinou příslušníci jednotlivých kelt­ ských kmenů nebo svazů. Na území kmene bylo až ně­ kolik desítek různě velkých oppid přizpůsobených míst­ ním podmínkám. Oppida plnila funkci správní, obchod­ ní, náboženskou a vojenskou; jedno z nich bylo kmeno­ vým centrem. V latinských pramenech raného středověku jsou tímto pojmem označovány méně vý­ znamné opevněné objekty. opyš - geomorfologický útvar zadní, klesající části ost­ rožny, mající nejčastěji charakter úzkého hřbetu. V ar­ cheologické terminologii můžeme tuto charakteristiku rozšířit o neopevněné hroty ostrožen, které zůstaly vně příčného nebo oběžného opevnění. ostrokůly - kombinace palisády a šikmých zašpičatě­ lých dřevěných prvků opřených o násep nebo ulože­ ných do základového žlabu.

ostrožna - jazykovitý terénní útvar na obou stranách ohraničený svahy, vybíhající nejčastěji z planiny, hřbetu nebo hřebene a ukončený v zadní části opyší. Poloha využívaná pro pravěké, raně středověké i vrcholně stře­ dověké fortifikace.

palisáda - jednoduchý způsob opevnění nebo ohraze­ ní. Řada nahoře zašpičatělých dřevěných kůlů svisle za­ ražených hustě vedle sebe nebo vsazených do vyhlou­ beného základového žlabu. Tvoří dřevěnou stěnu, která obklopovala bráněné místo buď samostatně, nebo jako vnější a vnitřní zakončení dřevohlinité hradby. Hojně byla využívána jako samostatná, dodatečná nebo po­

mocná překážka systému opevnění. Bývá součástí vr­ cholové úpravy náspů nebo vnější strany příkopů. Po­ kud kůly nebyly zaraženy těsně vedle sebe a mezery mezi nimi byly vypleteny proutím, pak se tato stěna označovala jako polský plot. Kombinace palisády a šik­ mých zašpičatělých dřevěných prvků opřených o násep nebo uložených do základového žlabu se nazývá ostrokůly. Palisáda bývá používána také jako členící prvek areálů vnitřní plochy neopevněných i opevněných sídel. pasivní obrana - způsob obrany opevněného místa, který se spoléhal na mohutnost a četnost linií opevnění nastavěných útočníkovi do cesty. Pasivní obrana se omezovala spíše na vyčkávání a na kladení odporu ob­ léhatelům na jednotlivých liniích obrany, opírající se o jejich odolnost a neprostupnost.

pevnost - významná forma opevnění konstruovaného pouze pro vojenské účely na důležitém místě velkého rozsahu. Pevnost má stálou posádku připravenou k obraně proti rychlému obsazení nepřítelem a je pod­ porovaná proti obléhání systémem menších stálých for­ tifikačních zařízení, vybudovaných již v mírové době podle různých opevňovacích systémů. Pfostenschlitzmauer - pravěká stavební technika uplatňovaná při konstrukci vnější části hradby. Ta je tvořena kombinací čelní kamenné zdi a svislých sloupů, zapuštěných v odstupu 1 až 2 metry. Za touto lícní částí se nacházelo vlastní těleso hradby, tvořené dřevěnou kostrou z vodorovných trámů, vyplněnou násypovými vrstvami kamene, štěrku a hlíny, materiálem, který byl většinou získáván při hloubení příkopu.

plenta - ve speciální terminologii archeologie raného středověku je výrazem pro obezdívku, tj. zídku zbudo­ vanou z nasucho kladených kamenů tvořící čelo násypů hradby. Dodnes je termín nesprávně používán i pro mo­ hutné lícní hradební zdi, někdy široké více než 1,5 met­ ru, a také pro vnitřní stranu hradby tvořenou z dřevěné kulatiny nebo desek.

plot, polský plot; výplet - bývá postaven na koruně náspů. Je tvořen zaraženými kůly mezi které je vpleteno proutí nebo tenčí větve; používán na zpevnění stěn náspů. podhradí - neopevněné osídlení pod hradem, nejbližší hospodářské zázemí hradu/hradiště, většinou vázané na jeho provoz. Mohou zde být umístěny výrobní provozy používající ke své činnosti oheň nebo jiné blíže nespeci­ fikované aktivity nevhodné pro usídlení ve fortifikaci.

předhradí - samostatná opevněná část hradu/hradiště sloužící převážně hospodářskému provozu vlastního hradu a v mladších obdobích patrně i širšího okolí. Vícedílná hradiště se zpravidla dělí na akropoli (též vnitř­

SLOVNÍČEK POJMŮ

ní hrad) a jedno či více předhradí. Jde pochopitelně pouze o archeologickou interpretaci, není vyloučeno, že prostor označený jako předhradí plnil mnohdy zásad­ nější funkce než tzv. akropole. Obecně se větší důležitost přiznává vnitřnímu předhradí, tedy prostoru blíže k akropoli. Se vzdáleností od ústřední části hradiště význam opevněných ploch klesal, často tomu odpovídalo i méně důkladné, případně pouze částečné opevnění. Vnější předhradí (často se jedná o nej rozsáhlejší plochy) vícedílných hradišť mohla sloužit jako příležitostné útočiště pro obyvatelstvo z okolních vesnic. Rozlehlá předhradí mohla mít i vojenský účel - vzdá­ lenost mezi předpolím hradiště a vnitřním hradištěm byla taková, že vnitřní areál byl mimo dosah metacích zbraní.

předpolí - prostor nacházející se před vnějším okrajem obranného pásma kteréhokoliv obranného prvku. Pro účely obrany byl udržován bez vzrostlého porostu a bez permanentní zástavby, která by mohla případnému útočníkovi poskytnout krytí pro přiblížení se k vlastní­ mu opevnění. Někdy se tomuto prostoru říká také koliště. předprseň - v archeologickém pojetí bývá termín pou­ žíván pro označení jednoduchého zemního náspu z ma­ teriálu vytěženého v příkopu a umístěného před kontreskarpu (vnější svah příkopu). Slouží ke zvýšení hloubky příkopu. příkop - umělé vyhloubená překážka sloužící k obraně proti postupu nepřítele v terénu. Zlepšuje výškový roz­ díl mezi útočníky a obránci na hradbách a znesnadňuje přiblížení k vertikálním obraným stavbám. Příkopy na­ šich pravěkých a raně středověkých opevnění jsou kon­ struovány jako suché, různě široké a hluboké. Mají více či méně šikmé vnější a vnitřní stěny, zahrocené nebo úzké či široké ploché dno. Šíjový příkop probíhá napříč hřbetu, ostrohu nebo šíje. Podobu příkopu částečně ovlivňovaly vlastnosti podloží. Jeho hloubení probíhalo - obdobně jako výstavba hradby - po úsecích. Vytěžená zemina a kamení byly zpravidla použity k vnitřnímu zá­ sypu hradebního tělesa nebo k vybudování samostat­ ných náspů. Vnitřní strana příkopu přivrácená k bráně­ nému objektu se nazývá eskarpa, vnější strana pak kontreskarpa. Stěny příkopu mohly být zajištěny proti se­ souvání pomocí dnes nezachovaných organických materiálů. Obrana příkopu byla zajišťována z hradeb ne­ bo boční palbou z různých prvků tvořících součást obranné linie.

rondel - relativně pravidelná, geometricky poměrně přesně projektovaná kruhová architektura, příznačná pro mladší úsek mladší doby kamenné, pro kterou se v rakouském a německém prostředí užívá termín Kreisgrabenanlage. Její fortifikační prvky tvoří příkop špiča­ tého průřezu, palisáda, případně i hliněný val; čtyři 278

vchody jsou umístěny nejčastěji v hlavních světových směrech. Podle velikosti je možno je třídit na menší s průměrem 40-70 metrů, střední do 100 metrů a velké o průměru 100-150 metrů. Kromě rondelů s jedním příkopem se vyskytují i rondely se soustřednými dvoji­ tými či dokonce trojitými příkopy. římský polní tábor, tábor pochodový - dočasné opevnění používané římskými vojenskými jednotkami. Jeho velikost závisela na počtu vojáků a charakteru terénu. Měl podobu různých geometrických tvarů, po­ stavených ze dřeva a hlíny. Typickým prvkem jsou za­ oblená nároží, umístění bran zpravidla ve středu stran a hrotitý příkop často se žlábkem u dna. Vytěžená hlína z příkopů byla použita k vršení a dusání náspů, zpevňo­ vaných drny. Na vrchol byly zasazeny 1,5 metru dlouhé palisádové kůly, které legionáři nosili s sebou nebo pro jejich dopravu využívali muly. Pro stavbu krátkodobého i jednodenního tábora a jejich prostorové uspořádání platily stejné předpisy. Jednodenní tábory měly mělčí příkopy a tím také nižší vály. Tábory jsou na našem úze­ mí bezpečně doloženy na jižní Moravě, v terénu nejsou ovšem dnes již patrné a k jejich objevení přispěla letec­ ká archeologická prospekce. údělná knížectví - za knížete Oldřicha byla Morava připojena k pražskému přemyslovskému knížectví a vlá­ dl na ní jeho syn Břetislav. Ten před svou smrtí rozdělil zemi na dvě údělná knížectví (Olomoucko, Brněnsko), z nichž první zajišťovalo obranu proti Polsku a Uhrám a druhé proti Východní bavorské marce a později proti Rakouskému vévodství. Z brněnského údělu bylo kon­ cem 11. století dále vyčleněno Znojemsko. V každém z údělných knížectví pak až do konce 12. století vládli dědičně příslušníci bočních větví Přemyslovců.

útočiště/refugium - jedna z možných funkcí hradu/hradiště nebo jiného opevněného místa, případně jeho části, kam se v dobách nebezpečí uchylovalo okol­ ní obyvatelstvo. Některá malá i rozlehlá hradiště situo­ vaná na nepřístupných místech mohla být přímo jako útočiště budována.

uzávěra; překážka; zátaras - obecná charakteristika objektu nebo překážky, která zdůrazňuje těžiště jejich bojového úkolu spočívající v přehrazení místa nebo míst předpokládaného postupu nepřítele. Může být provizor­ ní, příležitostná, krátkodobá nebo dlouhodobá a může mít různou podobu (uzávěra lokální, spojená s úzkým prostorem komunikace, soutěsky, údolí řeky, nebo roz­ sáhlá, chránící velké prostory, území a státy). Překážkou se rozumí technické opatření v terénu znesnadňující ne­ bo zcela znemožňující průchod nebo průjezd živé síly. Zátaras je zařízení sloužící k přehrazení určitého menší­ ho prostoru.

SLOVNÍČEK POJMŮ

val - obecné a lidové označení pro viditelné nadzemní části pravěkého, raně středověkého, středověkého i no­ vověkého opevnění. V různém tvaru se tento pojem často dochoval v traťovém názvu označujícím místo, kde stojí nebo stálo dnes již neexistující opevnění. Ter­ mín byl převzatý do staršího archeologického názvoslo­ ví ve smyslu stavebního způsobu opevnění; teprve po­ zdější výzkumy prokázaly, že jde o různou formu de­ strukce hradby, případně náspu. V počátečních dobách průzkumů a hradištního bádání byly vály rozděleny do několika typů: a) kamenné vály - původně šlo o hrad­ bu pravděpodobně smíšené konstrukce s dřevěnými prvky, která zanikla přirozeným nebo násilným způso­ bem a rozpadla se do dnešní podoby; b) hliněné vály rozpadlé vnitřní těleso hradeb nebo náspů držené z obou stran dřevěnými nebo jinými prvky; c) spečené vály - starší bádání předpokládalo úmyslné založení po­ žáru, jehož účelem bylo zvýšení pevnosti fortifikace spe­ čením kamenů, zeminy a písku. Teprve později bylo prokázáno, že jde o stopy požáru organických částí hradby, zapříčiněného vnějšími nebo vnitřními vlivy a majícího destrukční účinky. Většinou se dává do sou­ vislosti s vojenskou událostí. Řada požárů byla velmi prudká a jejich výsledný efekt byl součtem mnoha okol­ ností, z nichž nejvýraznější byl přístup vzduchu a větru. Archeologické výzkumy dosvědčují, že mnoho požárů bylo jen lokálních a po jejich zdolání byla fortifikační funkce v nějaké formě obnovena. Z písemných zpráv je známa řada příkladů úmyslného zapálení objektu jeho obyvateli. Důvodem mohl být vynucený odchod, pří­ padně zabránění možnosti návratu při dobrovolném od­ chodu. Dnes je pojem val používán pro dosud blíže nespeci­ fikované, rozvalením zaniklé nadzemní části opevnění, které pod destrukčním povrchem skrývají relikt přiroze­ ně nebo násilně rozpadlé hradby, několika hradeb nebo násypů. Jde o klasický destrukční nepravidelný trojú­ helník, jehož jedno rameno mohlo také částečně nebo zcela zaplnit příkop před hradbou nebo násypem. Ter­ mín je mylně používán pro stavbu opevnění mající po­ dobu náspu s vnitřní konstrukcí nebo bez ní.

valový koš - proutěný koš bez dna naplněný zeminou a používaný k zesilování polních i stabilních opevnění náspů. Je nutné předpokládat použití tohoto prvku také v pravěkém a raně středověkém fortifikačním umění.

věž - pravěký, starověký a středověký prvek okrouhlé­ ho, čtyřhranného nebo polygonálního půdorysu, jaké­ hokoliv druhu a stavebního provedení, jehož dominant­ ní úloha spočívala ve výrazném převýšení svého okolí umožňující jeho pozorování a blízkou obranu postřelováním. Stojí samostatně nebo je přičleněna k jiné stav­ bě. Věž byla součástí pravěkých i raně středověkých hra­ dišť, kde byla umísťována především do vstupního pro­ storu bran, případně kontrolovala vstupní prostor z bo­ ku, vzácněji stála i na ploše hradiště.

Viereckschanze viz opevnění čtyřúhelníkovité

vlčí jáma - druh protipěchotní překážky budovaný v předpolí obranné linie, který byl tvořen jámou, do je­ jíhož dna byl naostřenou špičkou vzhůru zabodnutý kůl. Byly používány vždy skupinově v předem rozvrže­ ném systému. Otvor byl pak překryt chrastím a zamas­ kován. vrata - pohyblivá, uzavírací součást jakéhokoli typu brány, zásadně se otevírající dovnitř. Křídla byla zakon­ čena otočnými čepy usazenými nebo zapuštěnými do celkové konstrukce. V zavřené poloze byly zajištěny zámkovým západkovým a závorovým zásuvným systé­ mem.

výpad - forma aktivní obrany obhájců hradu/hradiště v době obléhání. Největší důraz byl kladen na maximál­ ní překvapení nepřítele. Často byl proto podnikán v no­ ci, za nepříznivých klimatických podmínek nebo při za­ neprázdnění obléhatelů bojem s přicházející pomocí obráncům, nazývanou také vyprošťovacím vojskem. výšinná sídliště - tento termín je obecnějším označe­ ním, zahrnujícím nejenom hradiska, nýbrž i všechna výšinná sídliště s neznatelným či dosud neprozkouma­ ným opevněním, nebo dokonce skutečně původně nefortifikovaná, využívající k obraně pouze příhodné te­ rénní podmínky. základový žlab - žlab vyhloubený pod úroveň tehdej­ šího terénu nebo na koruně náspu. Byla do něho vsaze­ na, zapuštěna nebo založena palisáda, eventuálně v něm byl uložen trám, do něhož byly zapuštěny svislé dřevěné prvky.

zeď - svislá stavební konstrukce vymezující vnitřní pro­ stor, prostranství nebo pozemek ze stran. V archeologic­ kých popisech jsou tímto pojmem nejčastěji míněny líc­ ní a vnitřní stěny hradby, známy jsou i samostatně sto­ jící zdi.

zdivo - svislá stavební konstrukce vzniklá záměrným skládáním prvků z přírodních staviv kladených nasu­ cho, jejíž kompaktnost je zajištěna vlastní vahou a orga­ nickými oporami. V pravěké a raně středověké defen­ zivní architektuře je používáno zdivo kamenné, tedy skládané z lomového kamene ve vodorovných vrstvách (opus gallicum) nebo ve vrstvách nepravidelných (opus incertum, opus antiquum). Jinou formou skládání ka­ menů nasucho je kyklopské zdivo. Dalším používaným zdivém pravěkých a raně středověkých hradeb je zdivo smíšené (opus mixtum) z různých materiálů. Na území Moravy je na řadě lokalit prokázána kombinace svis­ lých, vodorovných nebo šikmých dřevěných prvků s ne­ pravidelným nebo vodorovným kamenným zdivém. 279

LITERATURA

LITE R ATUR A

Adámek, F. 1961: Pravěké Hradisko u Obran, Brno. Bakešová, L. 1886: Od Brna (Hradiště u Ořechoviček), Časopis Vlasteneckého muzejního spolku v Olomouci m, 129. Bálek, M. 1990: Letecké snímkování v archeologii na Moravě v roce 1987, Přehled výzkumů 1987, 108 -110. Bálek, M. 1991a: Výsledky leteckého snímkování na Moravě v roce 1988, Přehled výzkumů 1988, 81-82. Bálek, M. 1991b: Dvojitý kruhový příkop věteřovské skupiny u Šumic, okr. Znojmo, Archeologické rozhledy XLIII, 247-252. Bálek, M. 1993: Výsledky leteckého snímkování na Moravě v roce 1989, Přehled výzkumů 1989, 132-135. Bálek, M. 1997: Výsledky leteckého snímkování na Moravě, Přehled výzkumů 1993-94, 307-331. Bálek, M. 1999: Vlasatice, okr. Znojmo, in: Podhorský a kol., Pravěká sociokultovní architektura na Moravě, Brno, 225-228. Bálek, M. 2000a: Výsledky leteckého snímkování na Moravě v letech 1998-1999, Přehled výzkumů 41, 1999, 199-207. Bálek, M. 2000b: Letecká archeologie, in: Čižmář, M. Geislerová, K. - Unger, J. (eds)., Výzkumy Ausgrabungen 1993-1998, Brno, 80-87. Bálek, M. 2000c: Nová opevněná sídliště na jižní Moravě, Pravěk, Nová řada 9, 1999, 431-441. Bálek, M. 2004: Nové poznatky o hradisku u Kobylí, okr. Břeclav, in: K poctě Vladimíru Podhorskému, Brno, 257-266. Bálek, M. - Berkovec, T. - Kos, P. - Lečbych, M. Matějíčková, A. - Parma, D. - Přichystal, M. - Šmíd, M. 2003: Předběžné výsledky první etapy záchranného archeologického výzkumu v trase dálnice D 1 Vyškov Mořice, Přehled výzkumů 44 (2002), 137-150. Bálek, M. - Čižmář, M. 1984: Zur Datierung des Burgwalles „Kopec" bei Lidecko (Bez. Vsetín), Přehled

výzkumů 1982, 31. Bálek, M. - Čižmář, M. 1987: Dokumentace hradiska „Černov" u Ježkovic (okr. Vyškov), Přehled výzkumů 1984, 34. Bálek, M. - Čižmář, M. 1990: Nové poznatky o hradišti Réna u Ivančic, Archeologické rozhledy XLII, 587-592. Bálek, M. - Čižmář, M. - Kohoutek, J. 1993: Nález depotu železných předmětů z „Hradiska" u Javorníka (okr. Hodonín), Přehled výzkumů 1989, 105.

Bálek, M. - Čižmář, M. - Rakovský, I. 1984: Dokumentace hradišť v roce 1982 (okr. Brno-město, Brno-venkov a Břeclav), Přehled výzkumů 1982, 101. Bálek, M. - Hašek, V. 1996: Přínos letecké a geofyzikální

280

prospekce pro poznání nových výšinných opevněných sídlišť na jižní Moravě, Jižní Morava 32, 7-26. Bálek, M. - Peška, J. 1991: Nově zjištěné výšinné opevněné sídliště v trati Malé Domaniny u Šitbořic, Jižní

Morava 27, 261-270. Bálek, M. - Peška, J. 1993: Zjišťovací výzkum nového výšinného opevněného sídliště u Šitbořic (okr. Břeclav),

Přehled výzkumů 1989, 121-122. Belcredi, E. 187 5: Archaeologické poznámky z okolí Brna, Památky archeologické X, 366-367. Belcredi, L. a kol. 1989: Archeologické lokality a nálezy okresu Brno-venkov, Brno. Benešová, A. 1958: Zpráva o výzkumu eneolitické osady na Starých Zámcích v Brně-Líšni, Přehled výzkumů 1957, 23-25. Benešová, A. - Stana, Č. 1959: Cesta z mladší doby bronzové na Starých Zámcích u Líšně, Archeologické rozhledy XI, 198-200. Bělochová, A. 1990: Další nálezy z výšinného sídliště v Senoradech (okr. Třebíč), Přehled výzkumů 1987, 28. Béňa, K. 1888: Z Horné země, Časopis Vlasteneckého muzejního spolku v Olomouci V, 124-128. Berkovec, T. - Šmerda, J. - Čep, J. - Čepová, T. Vokáč, M. 2001: Chvalatice (okr. Znojmo), Přehled výzkumů 42 (2000), 151-152. Bláha, J. 1972: K datování některých pravěkých opevnění na Kroměřížsku (okr. Kroměříž), Přehled výzkumů 1971, 66. Bláha, J. 1973: Zpráva o povrchovém průzkumu dalších pravěkých opevnění na Kroměřížsku (okr. Kroměříž),

Přehled výzkumů 1972, 94. Bláha, J. 1977: Výsledky revize některých drobných středověkých opevnění v horním Podyjí, Archaeologia historica 2, 45-58. Bláha, J. 1988: Předběžná zpráva o objevu předvelkomoravského ústředí v Olomouci, Archaeologia historica 13, 155-170. Bláha, J. 2001: Slovanská a středověká Olomouc v archeologických pramenech, in: Archeologické zrcadlení, Olomouc, 121-151. Blekta, J. 1934: Smilovo hradisko a Starý Plumlov, Ročenka Národopisného a průmyslového musea města Prostějova a Hané XI, 9-31. Blekta, J. 1935: Oberská vrata - Války na Brněnce, Ročenka Národopisného a průmyslového musea města Prostějova a Hané XII, 44-48. Blekta, J. 1936: Ježův hrad, Ročenka Národopisného a průmyslového musea města Prostějova a Hané XIII, 61-71. Bóhm, J. - Snětina, K. 1934-35: Neolitické sídliště na „Vejštici" u Vážan, Památky archeologické LV-V, 13-20.

LITERATURA

Bohm, J. 1941: Kronika objeveného veku, Praha. Bolina, P. 1984: K lokalizaci a podobě hradu Vildenberka u Pozořic-Jezer, okres Brno-venkov, Archaeologia historica 9, 161-166. Bolina, P. - Doležel, J. 1988: Hrady na Drahanské vrchovině do konce 13. století (Počáteční stav výzkumu),

Archaeologia historica 13, 321-352. Boris, M. - Juroš, L. - Michálek, L. 2000: Pravěké Hukvaldy, Pravěk, Nová řada 10, 93-102. Cejnková, D. - Loskotová, I. 1993: Archeologické výzkumy na Starém Brně, Brno v minulosti a dnes 11, 23-28. Cendelín, D. 2000: Nové objevy prehistorického osídlení ve Vizovických vrších a staré komunikace, Vlastivědný věstník moravský LU, 377-385. Cendelín, D. 2002: Ostrý vrch - hradisko kultury popelnicových poliše „satelitním" sídlištěm u Vizovic,

Vlastivědný věstník moravský LLV, 303-305. Čapek, V. 1884: Z Oslavan, Objevy archaeologické na Ivančicku, Časopis Vlasteneckého muzejního spolku v Olomouci I, 122-125. Čapek, V. 1906: Staré osídlení v katastru městském a nálezy starožitností, in: Kratochvíl, A., Ivančice, býv. král, město na Moravě, Ivančice, 13-19. Černý, E. 1966: Neznámé opevnění u Ježkovic, Muzejní a vlastivědná práce IV, 38-39. Černý, E. 1992: Méně známá a neznámá opevnění na jižním okraji Drahanské vrchoviny v úseku mezi Pozořicemi a Pustiměří, Vlastivědný věstník moravský

XLIV, 23-33. Červinka, I. L. 1896: Pravěká hradiska na Moravě, Kroměříž. Červinka, I. L. 1899: Archeologické zprávy z okolí Uherského Hradiště. Spytinov „Na Hradišťkách", Časopis Vlasteneckého muzejního spolku v Olomouci XVI, 42-44. Červinka, I. L. 1900: Archeologický výzkum na Prostějovská, Věstník musejní a průmyslové jednoty v Prostějově za rok 1989 I, Prostějov, 10-82. Červinka, I. L. 1902: Morava za pravěku, Brno. Červinka, I. L. 1905: Zpráva o archeologických výzkumech za rok 1904, Časopis Moravského musea zemského V, 186-187. Červinka, I. L. 1928a: Slované na Moravě a říše Velkomoravská, Brno. Červinka, I. L. 1928b: Zapomenuté hrady a tvrze moravské, Časopis Vlasteneckého muzejního spolku v Olomouci XL, 69-76. Červinka, I. L. 1929: Zapomenuté hrady a tvrze moravské, Časopis Vlasteneckého muzea muzejního spolku v Olomouci XLI-XLII, 153-160. Červinka, I. L. 1930: Zapomenuté hrady a tvrze moravské, Časopis Vlasteneckého muzejního spolku v Olomouci XLDI, 84-94. Červinka, I. L. 1939: Venétové na Moravě - kultura popelnicových polí, rukopis, Brno. Červinka, I. L. 1942: Zapomenuté hrady, hrádky a tvrze

rukopis, Brno. Červinka, I. L. 1948: Hradiště a Velehrady na Moravě, Uherské Hradiště. Čižmář, M. 1985: Výzkum púchovského hradiště„Požaha", obec Jičína (okr. Nový Jičín), Přehled výzkumů 1983, 38-39. Čižmář, M. 1987a: Grabung des púchover Burgwalles „Požaha", Gemeinde Jičína (Bez. Nový Jičín), Přehled výzkumů 1984, 34. Čižmář, M. 1987b: Neuer púchover Burgwall bei Jasenice (Bez. Vsetín), Přehled výzkumů 1984, 34. Čižmář, M. 1990a: Časně laténské nálezy z hradiska „Černov", obec Ježkovice, okres Vyškov, Pravěké a slovanské osídlení Moravy, Brno, 196-204. Čižmář, M. 1990b: Zur Stellung von Kotouč in der spáten Laténezeit, Acta Archaeologica Carpatica XXIX, 147-161. Čižmář, M. 1991a: Zjišťovací výzkum púchovského hradiska „Hrádek" u Všeminy (okr. Zlín), Přehled výzkumů 1988, 33. Čižmář, M. 1991b: Neue Erkenntnisse uber die Púchov-Kultur in Máhren (ČSFR), Archáologisches Korrespondenzblatt 21, 523-526. Čižmář, M. 1991c: Feststellungsgrabung auf der hallstattmoravské,

und latěnezeitlicher Hohensiedlung in Prštice (Bez. Brno-venkov), Přehled výzkumů 1988, 32. Čižmář, M. 1993a: Die weitere Erforschung des Burgwalles „Černov" (Gemeinde Ježkovice, Bez. Vyškov), Přehled

výzkumů 1989, 55. Čižmář, M. 1993b: Frúhlatěnezeitlicher Burgwall „Černov" in Máhren (Tschechische Republik),

Archáologisches Korrespondenzblatt 23, 207-212. Čižmář, M. 1993c: Beendigung der Erforschung des Burgwalles „Černov" (Gemeinde Ježkovice, Bez. Vyškov),

Přehled výzkumů 1990, 81. Čižmář, M. 1996: Laténské osídlení Hradiska u Obran (okr. Brno-město), Pravěk, Nová řada 4, 253-270. Čižmář, M. 1997: Pravěké hradisko „Horka" u Prštic, okr. Brno-venkov (K otázce osídlení výšinných poloh v době laténské na Moravě), Pravěk, Nová řada 7, 319-331. Čižmář, M. 1999: K poznání hradiska u Jaroměňc nad Rokytnou, okres Třebíč, Pravěk, Nová řada 9, 335-356. Čižmář, M. 2002: Keltské oppidum Staré Hradisko,

Olomouc. Čižmář, M. 2004: Nové hradisko z doby bronzové z Prasklic (Zlínský kraj, okres Kroměříž), in: Einflůsse und Kontakte alteuropáischer Kulturen. Festschrift fůr Jozef Vladár zum 70. Geburtstag, Nitra, 159-164. Čižmář, M - Geisler, M. 1990a: Ověřovacísondážnípráce v „Dražovském háji" (obec Letonice, okres Vyškov),

Přehled výzkumů 1987, 92. Čižmář, M. - Geisler, M. 1990b: Grabungsergebnisse auf dem Burgwall Černov, Kat. Geb. Ježkovice (Bez. Vyškov),

Přehled výzkumů 1987, 91. Čižmář, M. - Geisler, M 1993: Příspěvek k poznání výšinných sídlišť kultury únětické na Moravě, Časopis Moravského muzea LXXVIII, 53-55. 281

LITERATURA

Čižmář, M. - Geisler, M. - Rakovsky, I. - Svoboda, J. 1983: Rettungsgrabung auf Hradisko in Brno-Obřany (Bez. Bmo-mésto), Přehled výzkumů 1981, 40-41. Čižmář, M - Geisler, M. - Rakovský, I. 1984: Zweite Etappe der Rettungsgrabung auf dem Burgwall in BrnoObřany (Bez. Brno-město), Přehled výzkumů 1982, 32.

Čižmář, M. - Kohoutek, J. - Langová, J. 1993: Hradisko púchovské kultury u Všeminy, okr. Zlín,

Pravěk,

Nová řada 3, 161-175. Čižmář, M. - Nekvasil, J. 1973: K datování hradiska „Brdo", obec Roštín (okr. Kroměříž), Přehled výzkumů 1972, 30-31. Čižmář, M. - Peške, L. - Vorlíčková, D. 1990a: Výzkum púchovského hradiska „Požaha" (okr. Nový Jičín),

Přehled výzkumů 1987, 46. Čižmář, M. - Peške, L. - Vorlíčková, D. 1990b: Výzkum púchovského hradiska „Požaha" (okr. Nový Jičín),

Přehled výzkumů 1988, 32-33. Čižmář, M. - Stuchlík, S. 1971: Velatické hradisko „Réna“ u Ivančic, Sborník prací Filosofické fakulty brněnské university XX, E 16, 119-126. Čižmář, Z. 2001: Podmolí (okr. Znojmo), Přehled výzkumů 42 (2000), 167-168. Čižmář, Z. 2002: Moravský Krumlov (k. ú. Rokytná, okr. Znojmo), Přehled výzkumů 43 (2001), 275-276. Čižmářová, J. 1993: Erforschung des Burgwalles am Hostýn (Gemeinde Chvalčov, Bez. Kroměříž), Přehled výzkumů 1989, 53-54. Čižmářová, J. - Šmíd, M. 1991: Rettungsgrabung am Hostýn (Bez. Kroměříž), Přehled výzkumů 1988, 73. Čtverák, V. - Lutovský, M. - Slabina, M. - Smejtek, L. 2003: Encyklopedie hradišť v Čechách, Praha. Dohnal, V. 1962: Výzkum na Šumárníku v r. 1961, Zprávy Oblastního muzea v Gottwaldově 1961-1, 53-54. Dohnal, V. 1963-64: Stopy věteřovského osídlení na Šumárníku u Strážnice, Sborník AÚ Brno III, 93-95. Dohnal, V. 1972: Zjišťovací sondáž na Tepenci (katastr Jívová), pravěká část (okr. Olomouc), Přehled výzkumů 1972, 62-65. Dohnal, V. 1974a: Valové opevnění u Drahanovic (okr. Olomouc), Přehled výzkumů 1973, 112. Dohnal, V. 1974b: Sondáž na dámském návrší v Olomouci (okr. Olomouc), Přehled výzkumů 1973, 106-111. Dohnal, V. 1974c: Výzkum hradiska z pozdní doby bronzové na Tepenci, obec Jívová (okr. Olomouc), Přehled výzkumů 1973, 34-36. Dohnal, V. 1975: Výzkum na pozdněbronzovém hradisku na Tepenci, obec Jívová (okr. Olomouc), Přehled výzkumů 1974, 26-27. Dohnal, V. 1977a: Kultura lužických popelnicových polí na východní Moravě, Fontes Archaeologiae Moravicae X, Brno. Dohnal, V. 1977b: Dokončení záchranného výzkumu na pozdněbronzovém hradisku na kopci Tepenec, obec Jívová,

Přehled výzkumů 1975, 21-22. Dohnal, V. 1984: Povrchové sběry na hradiscích kultury

282

lužických popelnicových polí na Moravě,

Přehled

výzkumů 1982, 29-30. Dohnal, V. 1985: Hradisko u Čekyně (okr. Přerov), Přehled výzkumů 1983, 106-107. Dohnal, V. 1987: Pravěké opevnění (?) ve Staříči (okr. Frýdek-Místek), Přehled výzkumů 1985, 78. Dohnal, V. 1988: Opevněná sídliště z doby popelnicových polí na Moravě, Studie muzea Kroměřížska ,88. Dohnal, V. 1989a: Zjišťovací sondáž na kopci „Hradisko" u Roštína (okr. Kroměříž), Přehled výzkumů 1986, 41-42. Dohnal, V. 1989b: Zjišťovací sondáž na hradisku v Kokorách (okr. Přerov), Přehled výzkumů 1986, 100-101. Dohnal, V. 1991: Keramické nálezy na hradisku „Obersko" (k. ú. Lechovice, okr. Šumperk), Přehled výzkumů 1988, 31. Dohnal, V. 1995: Zur Frage des sogenannten Protolausitzer Horizontes und der Anfánge der Lausitzer Kultur in Máhren, Praehistorische Zeitschrift 70, 190-227. Dohnal, V. 2001: Olomoucký hrad v raném středověku,

Olomouc. Dohnal, V. 2004: Věteřovské osídlení dámského návrší v Olomouci, in: K poctě Vladimíru Podhorskému, Brno, 279-303. Doležel, J. 1985: Pravěké a raně středověké osídlení Tišnovska. Předběžné výsledky povrchového průzkumu v letech 1979-1983 (okr. Blansko, Brno-venkov), Přehled

výzkumů 1983, 86. Doležel, J. 1997: Lažánky (okr. Brno-venkov), Přehled výzkumů 1993-94, 212-215. Doležel, J. 1999: Stopy slovanského osídlení na ostrožně Ježova hradu Stínavy, okr. Prostějov, Pravěk, Nová řada 9, 405-415. Dostál, B. 1969: Opevněnívelmožského dvorce na Pohansku u Břeclavi, Sborník prací Filosofické fakulty brněnské university XVIII, E 14, 181-218. Dostál, B. 1979: K opevnění hradiska Břeclavi-Pohanska, Sborník prací Filosofické fakulty brněnské university xxvni, E 24, 73-93. Dostál, B. 1984: Východní brána hradiska Pohanská, Sborník prací Filosofické fakulty brněnské university XXXIII, E 29, 143-166. Dudik, B. 1875: Předkřesťanská pohřebiště na Moravě, Časopis matice moravské 7, 9-21. Faktor, F. 1896: Hradiště na Plumlovsku, Časopis Vlasteneckého muzejního spolku v Olomouci XIII, 165. Faktor, F. 1897: Spečené vály u Myslejovic, Časopis Vlasteneckého muzejního spolku v Olomouci XIV, 120. Faktor, F. 1909: Hradiště na Plumlovsku, Časopis Vlasteneckého muzejního spolku v Olomouci XXVI, 152-154. Fischer, L. H. 1897: Práhistorische Fundstellen in der Hmgebung von Oslavan (Gerichtsbezirk Eibenschutz, Máhren), Mittheilungen der k. k. Central-Comission

LITERATURA

zur Erforschung und Erhaltung der Kunst- und historischen Denkmale XXIII, 11-15. Fišer, Z. 1975: Fortifikace v trati „Hradisko" u Bohuslavů (okr. Hodonín), Přehled výzkumů 1974, 25-26. Freising, H. 1941: Máhrische Funde und Forschungen im Jahre 1937, Mitteilungen der Anthropologischen Gesellschaft in Wien 71, 322-337. Frolíková-Kaliszová, D. 1990: Zjišťovací výzkum na hradisku lužické kultury v Čekyni u Přerova,

Archeologické rozhledy XLII, 532-543. Folprecht, J. 2000: Závěrečná zpráva o archeologických nálezech na Landeku, Přehled výzkumů 41 (1999), 13-20. Galuška, L. 1993: Archeologický výzkum na slovanském hradišti sv. Klimenta u Osvětiman v roce 1989 (okr. Uherské Hradiště), Přehled výzkumů 1989, 73-74. Galuška, L. 1997: K problematice předvelkomoravského opevnění Starého Města, in: Z pravěku do středověku,

Brno, 73-83. Galuška, L. 1998: Diegrossmáhrische Siedlungsagglomeration Staré Město - Uherské Hradiště und ihre Befestigungen, in: Frůhmittelalterlicher

Burgenbau in Mittel- und Osteuropa, Bonn, 341-348. Geisler, M. - Procházka, R. 1989: Průzkum valů Hradiště ve Znojmě (okr. Znojmo), Přehled výzkumů 1986, 55. Geisler, M. 2001a: Uherský Brod (okr. Uherské Hradiště), Přehled výzkumů 42 (2000), 170-171. Geisler, M. 2001b: Lokalita se třemi příkopy ze starší doby bronzové na katastru Uherského Brodu (okr. Uherské Hradiště), Pravěk, Nová řada 11, 233-253. Geislerová, K. - Salaš, M. 1989: Záchranný výzkum na Cezavách u Blučiny (okr. Bmo-venkov), Přehled

výzkumů 1986, 34-35. Goš, V. 1971: Slovanské hradiště u Stavenicna severní Moravě, Sborník prací Filosofické fakulty brněnské university XX, E 16, 225-228. Goš, V. 1988: Slovanské osídlení severní Moravy, in: Rodná země, Brno, 181-190. Gottwald, A. 1904a: Hrad u Bílovic na Prostějovská, Časopis Moravského musea zemského IV, 194-197. Gottwald, A. 1909: Nové nálezy předhistorické z okolí Prostějova a odjinud, Časopis Vlasteneckého muzejního spolku v Olomouci XXVI, 69-80. Gottwald, A. 1924: Pravěká sídliště a pohřebiště na Prostějovsku, Prostějov. Gottwald,! A. 1930a: Příspěvky k praehistorii Prostějovská, Ročenka Národopisného a průmyslového musea města Prostějova a Hané VII, 3-52. Gottwald, A. 1930b: Několik nových nálezů z Prostějovská, Časopis Vlasteneckého muzejního spolku v Olomouci XLIII, 60-73. Gottwald, A. 1931: Můj archeologický výzkum, Prostějov. Gottwald, A. 1937: Hrad u Bílovic a nordická sídliště na výšinách na Prostějovsku, Časopis Vlasteneckého muzejního spolku v Olomouci L, 181-190. Hanák, K. 1930: Hradisko na Sklepisku, Sborník velehradský, NŘ 1, 20-22.

Hanák, K. 1932a: Po stopách zašlých hradisek na půdě staroslavného Velehradu, Sborník velehradský NŘ 3, 5-10. Hanák, K. 1932b: Činnost spolku za rok 1931, Sborník Velehradský NŘ 3, 3-5. Hašek, V. - Kovárník, J. 1996: Letecká a geofyzikální prospekce při výzkumu pravěkých kruhových příkopů na Moravě, Sborník prací Filosofické fakulty brněnské

university M 1, 57-79. Hašek, V. - Kovárník, J. 2000: Nové nálezy pravěkých příkopů na Moravě, Přehled výzkumů 41 (1999), 233-237. Hašek, V. - Měřínský, Z. 1991: Geofyzikální metody v archeologii na Moravě, Brno. Hašek, V. - Pavelčík, J. 2000: Geofyzikální prospekce a dosavadní archeologický výzkum v prostoru epilengyelského rondelu z Uherského Brodu-Kyčkova,

Přehled výzkumů 41 (1999), 238-241. Havelka, J. 1885: Vlast naše za pravěku slovanského, Časopis Vlasteneckého muzejního spolku v Olomouci II, 1-14, 57-62, 105-111, 172-173. Himmelová, Z. 1993: Nález nákončí v anglokarolínském zvěrném stylu z Brna-Líšně', Přehled výzkumů 1990, 55-64. Himmelová, Z. - Rakovský, I. 1993: Rettungsgrabungen in Brno-Líšeh (Bez. Brno-město), Přehled výzkumů 1989, 112. Hladík, J. 1898: Praehistorické hradisko a pohřebiště u Obřan, Museum Francisceum Annales, Brno, 103-155. Hlava, M. 2002: Nové halštatské nálezy z Hradiska u Křenovic (okr. Přerov), Pravěk, Nová řada 12, 121-132. Horký, J. 1956: Slovanské opevněné hradisko uMoravičan u Mohelnice, Zprávy Krajského vlastivědného muzea 56, 9. Houdek, V. 1884: Z pravěku Olomoucká, Časopis Vlasteneckého muzejního spolku v Olomouci I, 49-57. Houdek, V. 1887: O staroslovanských hradech, Časopis Vlasteneckého muzejního spolku v Olomouci IV, 7-14, 58-66, 106-113, 154-161. Houdek, V. 1888: Hradisko Hostýnské, Časopis Vlasteneckého muzejního spolku v Olomouci V, 1-8. Houšťová, A. 1960: Kultura nálevkovitých pohárů na Moravě, Fontes Archaeologici Pragenses 3, 1960. Hrubý, V. 1940: Předvěké útočištné hradisko na Holém kopci, Sborník velehradský NŘ 11,18-21. Hrubý, V. 1948: Z pravěku středního Pomoraví, Uherské Hradiště. Hrubý, V. 1959: Velkomoravské hradisko sv. Klimenta u Osvětiman, Časopis Moravského musea XLIV, 19-59. Hrubý, V. 1965: Staré Město. Velkomoravský Velehrad, Praha. Chleborád, M. 1928: Poslední archeologické výzkumy na Bučovsku, Pravěk 1927-28, 3-32.

283

LITERATURA

Janák, V. 1987: Archeologický výzkum v Hradci nad Moravicí (okr. Opava), Přehled výzkumů 1985, 60-61. Janák, V. 1995a: Nordmáhren wáhrend der Spáthallstattzeit (bisherige Erkenntnisse), Pravěk, Nová řada 5, 255-270. Janák, V. 1995b: Osídlení vrchu „Štandl" u Frýdku-Místku v posledním tisíciletí před změnou letopočtu, Časopis Slezského zemského musea 44, 97-106. Janák, V. 1996: Landek vor der Ankunft der Slawen, in: Landek. Zeuge der lángstvergangenen Zeit, Ostrava, 43-45. Janásek, J. - Tichý, K. - Skutil, J. 1955: Eneolitické sídliště Hradištko v Hlinsku u Lipníka n. Bečvou, nad Moravskou Branou, Zprávy Studijního

a lidovýchovného ústavu kraje Olomouckého 53-54, 1-3. Janiš, D. - Kohoutek, J. 2002: Hrady a jejich úloha ve struktuře osídlení horního Pobečví, Archaeologia historica 27, 179-195. Janoušek, V. 1927: Osídlení Prostějovská a Plumlovska v době historické, Ročenka národopisného a průmyslového musea v Prostějově a Hané IV, 60-90. Jaroš, J. 1974: Náhodný nález laténské keramiky z hradiska Čemov, obec Ježkovice (okr. Vyškov), Přehled výzkumů 1973, 52. Jisl, L. 1952: Slovanský kmen Holasiců ve světle archeologických nálezu, Časopis Slezského musea II, 33-64. Jisl, L. 1968: Púchovská kultura a otázky dalšího osídlení Moravské brány, Časopis Slezského musea XVI, 1-23. Kahlig, J. 1897: Hrad Helfštýn na Moravě, Brno. Kaliszová, D. 1987: Hradisko lidu s kulturou luzických popelnicových polí v Čekyni (okr. Přerov), Přehled výzkumů 1984, 30-31. Kalousek, F. 1955: Velkomoravské hradisko ve Znojmě-Hradišti na Moravě, Sborník prací Filosofické fakulty brněnské university IV, C 2, 9-30. Kalousek, F. 1960: Die grossmáhrische Burgwallstadt Břeclav-Pohansko, Sborník prací Filosofické fakulty brněnské university IX, E 5, 5-22. Kazdová, E. - Šebela, L. 1999: Eneolitické osídlení Hradiska u Brna-Bosonoh (okr. Brno-město), Pravěk, Nová řada 9, 181-196. Kinzer, H. 1934: Die práhistorische Wallanlage auf dem Burgberge, Jágerndorfer Lándchen 4, 25-27. Klanicová, E. - Peška, J. - Vitula, P. 1994: Archeologické lokality na katastru obce Bulhary (01616), Jižní Morava 30, 205-224. Klíma, B. 1989: Nový výzkum na Hradišti ve Znojmě (okr. Znojmo), Přehled výzkumů 1986, 53-54. Klíma, B. 1990: Výsledky druhé výzkumné sezóny na velkomoravském výšinném hradišti ve Znojmě (okr. Znojmo), Přehled výzkumů 1987, 49-51. Klíma, B. 1991: Výsledky třetí výzkumné sezóny na velkomoravském výšinném hradišti sv. Hypolita ve Znojmě (okr. Znojmo), Přehled výzkumů 1988, 38-41.

284

Klíma, B. 1993a: Výzkum na Hradišti sv. Hypolita v roce 1990 (okr. Znojmo), Přehled výzkumů 1990, 90-92. Klíma, B. 1993b: Výzkum ve Znojmě-Hradišti v roce 1991 (okr. Znojmo), Přehled výzkumů 1991, 74-75. Klíma, B. 1995: Znojemská rotunda ve světle archeologických výzkumů, Brno. Klvaňa, J. 1887: Sopka u dvora Ordějovského, Časopis Vlasteneckého muzejního spolku v Olomouci IV, 170. Knies, J. 1891: Předhistorické hradiště líšeňské, Časopis Vlasteneckého muzejního spolku v Olomouci VIII, 49-58. Knies, J. 1893: Předhistorické hradiště oslavanské „u Dvorka", Časopis Vlasteneckého muzejního spolku v Olomouci X, 85-90. Knies, J. 1893: Předhistorické hradiště „Náporky" u Oslavan, Časopis Vlasteneckého muzejního spolku v Olomouci X, 17-24. Knies, J. 1894a: Předhistorické nálezy z pozdní doby slovanské na Moravě, Český lid ID, 449-468, 545-549. Knies, J. 1894b: Předhistorické nálezy v Křenovicích a okolí, Časopis Vlasteneckého muzejního spolku v Olomouci XI, 1-12. Knies, J. 1902: O některých předhistorických hradištích na Moravě, Časopis Vlasteneckého muzejního spolku v Olomouci XIX, 5 5-61. Knies, J. 1904: Boskovský okres. Vlastivěda moravská, Brno. Knies, J. 1908: Předhistorické naleziště Leskoun u Olbramovic, Pravěk IV, 13-16, 225-231. Knies, J. 1929: Pravěké nálezy ve Štramberku, Štramberk. Kober, E. 1933: Die Schellenburg, Jágerndorfer Lándchen 7, 65-66, 81-84. Kohoutek, J. 1992: Nová pravěká výšinná sídliště na východní Moravě, Pravěk, Nová řada 2, 261-273. Kohoutek, J. 2001: Výzkum na hradisku Modla u Buchlovic, Slovácko XLHI, 115-125. Kolbinger, D. 2001: Dávnověké osídlení Hostýnských vrchů, in: Archeologie Moravy a Slezska, Kopřivnice - Hulín - Frýdek-Místek - Havířov, 105-128. Kolbinger, D. - Žižlavský, B. 1996: Povrchový průzkum pravěkého hradiska na Modle u Buchlovic, Sborník Velehradský, třetí řada, 75-89. Komers, A. 1883: Der Ringwall „Hrůdy" bei Strážnice in Mdhren, Mitteilungen der Anthropologischen Gesellschaft in Wien XIII, 125-128. . Komoróczy, B. - Červák, P. - Musil, J. 1997: Mušov (k. ú. Pasohlávky, okr. Břeclav), Přehled výzkumů 1993-94, 169-175. Kordiovský, E. 1987: Břeclavský zámek (archeologické nálezy), Mikulov. Kordiovský, E. - Unger, J. 1972: Mladohradištní a středověké nálezy na břeclavském zámku, Přehled výzkumů 1971, 101. Kos, O. - Koštuřík, P. 1972: Výzkum na hradisku u Kramolína v roce 1971 (okr. Třebíč), Přehled výzkumů 1971, 36-37.

LITERATURA

Kos, O. - Koštuřík, P. 1973: Archeologický výzkum na hradisku u Kramolína v roce 1972 (okr. Třebíč), Přehled výzkumů 1972, 20-21. Kos, O. - Koštuřík, P. 1974a: Třetí výzkumná sezóna na hradisku u Kramolína (okr. Třebíč), Přehled výzkumů 1973, 105-106. Kos, O. - Koštuřík, P. 1974b: Sídlištní objekty z výzkumné sezóny 1971 na hradisku u Kramolína, Sborník prací Pedagogické fakulty brněnské university XXII, 1973-74, E 18-19, 195-209. Kos, O. - Koštuřík, P. 1975: Výzkum na hradisku u Kramolína v roce 1974 (okr. Třebíč), Přehled výzkumů 1974, 91-92. Kos, O. - Koštuřík, P. 1978: Výzkum na hradisku u Kramolína v roce 1976 (okr. Třebíč), Přehled výzkumů 1976, 19. Kos, P. 2001: Výšinné sídliště z pozdní doby kamenné u Mokré, okr. Brno-venkov, Pravěk, Nová řada 11, 101-113. Koštuřík, P. 1975-76: Stav výzkumu kultury s moravskou malovanou keramikou na hradisku u Kramolína (okr. Třebíč), Sborník prací Filosofické fakulty brněnské

university XXIV-XXV, E 20-21, 101-113. Koštuřík, P. 1980: Výšinné sídliště u Oslavan a poznámky k mladšímu období kultury s moravskou malovanou keramikou, Sborník prací Filosofické fakulty

brněnské university XXIX, E 25, 65-73. Koštuřík, P. 1981: Nové pravěké nálezy z „Velké skály“ u Senorad, Přehled výzkumů 1979, 12. Koštuřík, P. 1983-84: Befestigte Ansiedlungen der MBK-Kultur in Mdhren, Mitteilungen der Osterreichischen Arbeitsgemeinschaft fůr Ur- und Frůhgeschichte XXXIII-XXXI V, 89-110. Koštuřík, P. 1984: Nové výšinné sídliště v katastru obce Sedlec, Přehled výzkumů 1982, 16. Koštuřík, P. 1985: Nové výšinné sídliště lidu s moravskou malovanou keramikou u Sedlece, okr. Třebíč, Sborník prací Filosofické fakulty brněnské university XXXIV, E 30, 161-162. Koštuřík, P. 1990: Die Hóhensiedlung bei Kramolín, Bez. Třebíč, Jahresschrift fůr mitteldeutsche Vorgeschichte 73, 179-181. Koštuřík, P. 1991: Zjišťovací výzkum „Na hrádku" u Lhánic (okr. Třebíč), Přehled výzkumů 1988, 14-15. Koštuřík, P. 1993: Fortsetzungen der Grabung am „Na hrádku " bei Lhánice (Bez. Třebíč), Přehled výzkumů 1989, 35. Koštuřík, P. - Kos, O. 1980: Sedmá výzkumná sezóna na hradisku u Kramolína (okr. Třebíč), Přehled výzkumů 1977, 113. Koštuřík, P. - Kovárník, J. - Měřínský, Z. - Oliva, M. 1986: Pravěk Třebíčská, Brno. Koštuřík, P. - Rakovský, I. 1980: Výšinné sídliště kultury s moravskou malovanou keramikou u Oslavan, Přehled výzkumů 1978, 10. Kotas, J. 1974: Keramika kultury nálevkovitých pohárů z Hradiska v Lulči, Přehled výzkumů 1973, 20.

Koudelka, F. 1884: Od Brna. (Hradisko bosonožské), Časopis Vlasteneckého muzejního spolku v Olomouci I, 165-166. Koudelka, F. 1885: Od Brna (Hradisko bílovické. - Lochy kloboucké), Časopis Vlasteneckého muzejního spolku v Olomouci n, 85-87. Koudelka, F. 1888: Vorgeschichtliche Alterthůmer am Rheinberge bei Eibenschitz in Mdhren, Mitteilungen der Anthropologischen Gesellschaft in Wien XVIII, 49-51. Kouřil, P. 1978: Příspěvek k poznání hradů Kozlova, Kufštejna a Rabštejna ve středním Pojihlaví na jz. Moravě,

Archaeologia historica 3, 131-145. Kouřil, P. 1984a: Pravěké opevnění na kopci s názvem Okrouhlice, kat. Frýdek-Místek - Staříč (okr. Frýdek-Místek), Přehled výzkumů 1982, 30. Kouřil, P. 1984b: Středověký hrádek pánů zDrahotuš (okr. Přerov), Přehled výzkumů 1982, 52-53. Kouřil, P. 1990a: Zjišťovací archeologický výzkum na Okrouhlici, Přehled výzkumů 1987, 46. Kouřil, P. 1990b: Fortifikační systém hradiska v Chotěbuzi-Podoboře u Českého Těšína, in: Pravěké a slovanské

osídlení Moravy. Brno, 307-326. Kouřil, P. 1991: Záchranný archeologický výzkum drobného středověkého opevnění Štandl (k. úz. Staříč, okr. Frýdek-Místek), Přehled výzkumů 1988, 64—65. Kouřil, P. 1992: Sídelní komplex Štandl-Lipina u Frýdku-Místku, Archaeologia historica 17, 233-243. Kouřil, P. 1994: Slovanské osídlení českého Slezska, Brno -

Český Těšín. Kouřil, P. 1998: Frůhmittelalterliche Befestigungen in Schlesien und Nordmáhren, in: Frůhmittelalterlicher Burgenbau in Mittel- und Osteuropa, Bonn, 349-358. Kouřil, P. - Janák, V. 1993: Pravěké výšinné sídliště a středověké opevnění na Štandlu (k. ú. Sviadnov, okr. Frýdek-Místek), Přehled výzkumů 1989, 118-121. Kovárník, J. 1983: Archeologické nálezy na jižní a jihozápadní Moravě, Přehled výzkumů 1981, 76-79. Kovárník, J. 1989: Zpráva o archeologických nálezech v roce 1986 (obr. Brno-město, Třebíč, Vyškov. Znojmo),

Přehled výzkumů, 1988, 105. Kovárník, J. 1992: Pravěké sídliště v Brně-Líšni, okr. Brno-město, Pravěk, Nová řada 2, 77-98. Kovárník, J. 1993a: Nové archeologické nálezy ze Znojemska a Třebíčská (okr. Třebíč, Znojmo), Přehled výzkumů 1989, 128-131. Kovárník, J. 1993b: Další archeologické nálezy ze Znojemska a Třebíčská, Přehled výzkumů 1990, 115-126. Kovárník, J. 1997: 10 let letecké archeologie na Moravě (a v bývalém Československu) 1983-1993, Přehled výzkumů 1993-94, 311-331. Kovárník, J. 1998: Pravěké kruhové příkopy na Moravě. Letecká prospekce, geofyzikální měření, archeologický výzkum a interpretace, in: Ve službách archeologie,

Brno, 145-161.

285

LITERATURA

Kovárník, J. 1999: Letecká archeologie na Moravě v r. 1997, Přehled výzkumů 40 (1997-98), 394-405. Kovárník, J. 2001a: Nové objevy pravěkých příkopů na Moravě, in: 50. let archeologických výzkumů Masarykovy univerzity na Znojemsku, Brno, 139-155. Kovárník, J. 2001b: Dějiny archeologického bádání na Znojemsku, in: 50. let archeologických výzkumů Masarykovy univerzity na Znojemsku, Brno, 95-125. Kovárník, J. 2002: Keramické votum z Božic, brázděný vpich a jiná zjištění, Sborník prací Filosofické fakulty brněnské university M7, 33-54. Král, J. 1961: Z výzkumů opavské expozitury Archeologického ústavu ČSAV, pob. v Brně, Přehled výzkumů 1960, 106-109. Král, J. 1962: Zachraňovací výzkum na sídlišti púchovské kultury v Kojetíně, okr. Nový Jičín, Přehled výzkumů 1961, 72-73. Král, J. 1963: Zjišťovací výzkum na sídlišti púchovské kultury v Kojetíně, okr. Nový Jičín, 1962, Přehled výzkumů 1962, 50-51. Král, J. 1981: Domnělé hradisko ve Vrbce (okr. Opava), Přehled výzkumů 1979, 73-74. Krechler, I. - Stuchlíková, J. 1987: Průzkum věteřovského sídliště v Dolních Kounicích (okr. Brno-venkov), Přehled výzkumů 1985, 29. Křivánek, R. 2000: Způsoby využití geofyzikálních měření jako metody průzkumu hradišť, Archeologie ve

středních Čechách 4, 489-503. Kříž, M. - Koudelka, F. 1900: Průvodce do moravských jeskyň, Ždánice - Vyškov. Kučera, J. 1889: ZRudimova, Časopis Vlasteneckého muzejního spolku v Olomouci VI, 31-34, 118-120. Kučera J. 1890: Čertovy kameny a jiné starožitnosti mor. Slovenska, Časopis Vlasteneckého muzejního spolku v Olomouci VH, 121-125, 181-184. Kučera, J. 1894: Pravěká sídliště v poříčí Olšavy, Vláry a Senice na moravském Slovensku, Český lid III, 550-563. Kulka, R. 1886: Der Burgberg bei Jágerndorf in Schlesien, Mitteilungen der Anthropologischen Gesellschaft in Wien XVI, 169-174. Kulka, R. 1903: Úberblick uber die Vorgeschichte Oesterreichisch-Schlesiens, Mitteilungen der Anthropologischen Gesellschaft in Wien XXXIII, 90-95. Kundera, L. - Měřínský, Z. 1998: Archeologické lokality na katastru obce Velké Bílovice (okres Břeclav), Jižní Morava 34, 149-165. Kundera, L. - Měřínský, Z. 1990: Archáologische Befunde aus der staatlichen Burg Bítov (Bez. Znojmo),

Přehled výzkumů 1987, 68. Kundera, L. - Měřínský, Z. 1991: Archeologické nálezy z hradu Bítova (okr. Znojmo), Přehled výzkumů 1988, 56. Langová, J. 1993: Nové nálezy kultury púchovské na Zlínsku, Přehled výzkumů 1989, 58.

286

Langová, J. - Kohoutek, J. 1999: Halštatské hradisko „Velá“ u Lukova, okres Zlín, Pravěk, Nová řada 9, 315-333. Langová, J. - Kohoutek, J. 2002: Vizovice (okr. Zlín), Přehled výzkumů 43 (2001), 205-206. Liedermann, J. 1873: Práhistorische Ansiedlungen im Nikolsburger Bezirk, Mitteilungen der Anthropologischen Gesellschaft in Wien III, 135-146. Ludikovský, K. 1960: Únětická obilníjáma s hromadným pohřbem v Prasklicích, Přehled výzkumů 1959, 41. Ludikovský, K. 1961: Únětická zásobnicová jáma v Prasklicích u Kroměříže, Přehled výzkumů 1960, 55-56. Ludikovský, K. 1971a: Hostýn, Gemeinde Chvalčov, Kr. Kroměříž, Archeologické rozhledy XXIII, 312-321. Ludikovský, K. 1971b: Keltské oppidum Hostýn (obec Chvalčov, okr. Kroměříž), Přehled výzkumů 1970, 40-44. Ludikovský, K. 1972: Keltské oppidum Hostýn (okr. Kroměříž, obec Chvalčov), Přehled výzkumů 1971, 74-77. Ludikovský, K. 1973: Keltské oppidum Hostýn (okr. Kroměříž, obec Chvalčov), Přehled výzkumů 1972, 38-39. Ludikovský, K. 1974: Keltské oppidum Hostýn (okr. Kroměříž, obec Chvalčov), Přehled výzkumů 1973, 42-44. Ludikovský, K. 1975: Keltské oppidum Hostýn (okr. Kroměříž, obec Chvalčov), Přehled výzkumů 1974, 32-33. Ludikovský, K. 1977: Keltské oppidum Hostýn (okr. Kroměříž, obec Chvalčov), Přehled výzkumů 1975, 38-39. Ludikovský, K. 1978: Keltské oppidum Hostýn (okr. Kroměříž, obec Chvalčov), Přehled výzkumů 1976, 45-46. Ludikovský, K. 1980a: Keltské oppidum Hostýn (okr. Kroměříž, obec Chvalčov), Přehled výzkumů 1977, 48-49. Ludikovský, K. 1980b: Keltské oppidum Hostýn (okr. Kroměříž, obec Chvalčov), Přehled výzkumů 1978, 21. Ludikovský, K. 1984: Hostýn. Katalog nálezů z moravských muzeí, Fontes Archaeologiae Moravicae XVII, Brno. Mackerle, J. 1948: Pravěk Malé Hané, Jevíčko. Macháček, J. 1990: K novému datování hradiska Vala u Sobůlek (okr. Hodonín), Archaeologia iuvenis I, 28-38. Macháček, J. 1993: Revizní výzkum na hradisku Vala u Sobůlek (okr. Hodonín), Přehled výzkumů 1989, 42-43. Macháček, J. 2001: Raně středověká aglomerace Břeclav-Pohansko, in: Město Břeclav, Brno, 104-117. Maška, K. J. 1888: Příspěvky ku poznání pravěku moravského Slovenska, Časopis Vlasteneckého muzejního spolku v Olomouci V, 76-81.

LITERATURA

Maška, K. J. 1890: Bericht des Conservators Professor Maška uber seine Forschungen in Mdhren,

Mittheilungen der k. k. Central-Commission zur Erforschung und Erhaltung der Kunst- und historischen Denkmale XVI, 44-47. Matějíčková, A. 2000: Chvalčov (okr. Kroměříž), Přehled výzkumů 41 (1999), 136-137. Matějíčková, A. - Šmíd, M. 2000: Eneolit, in: Čižmář, M. - Geislerová, K. - Unger, J., Výzkumy Ausgrabungen 1993-1998, Brno, 23-29. Medunová, A. 1960: Eneolitické opevněné sídliště a mohyly v Jezerech, Sborník AÚ Brno I, 22-26. Medunová, A. 1967: Výzkum mladoeneolitického výšinného sídliště na Mírová, Přehled výzkumů 1966, 17-18. Medunová-Benešová, A. 1958: Výzkum eneolitické osady na Starých Zámcích v Brně-Líšni, Přehled výzkumů 1958, 18-19. Medunová-Benešová, A. 1960: Dokončení první etapy výzkumu eneolitické výšinné osady na Starých Zámcích v Brně-LíŠni, Přehled výzkumů 1959, 146. Medunová-Benešová, A. 1964: Eneolitické výšinné sídliště Staré Zámky v Brně-Líšni, Památky

archeologické EV, 91-155. Medunová-Benešová, A. 1973: GrešlovéMýto. Áneolithische Hbhensiedlung „Nad Mírovcem",

Fontes

Archaeologiae Moravicae VU, Brno. Medunová-Benešová, A. 1977: „Palliardiho hradisko". Eine áneolithische Hbhensiedlung bei Vysočany, Bez. Znojmo, Fontes Archaeologiae Moravicae IX, Brno. Medunová-Benešová, A. 1986: Křepice, Bez. Znojmo. Áneolithische Hbhensiedlung „Hradisko". Katalog der Funde, Fontes Archaeologiae Moravicae XIX, Brno. Měchurová, Z. 1992: Archeologické nálezy z Moravy ve sbírkách prehistorického oddělení Přírodovědeckého muzea ve Vídni, Zprávy České archeologické společnosti při

ČSAV, Supplement 13, Praha. Měřínský, Z. 1976: Hradisko Ordějov u Bánova (okr. Uherské Hradiště) a otázka jeho datování, Vlastivědný věstník moravský XXVIII, 219-221. Měřínský, Z. 1977-78: Několik archeologických nálezů z okolí Senorad (okres Třebíč), Sborník prací Filosofické fakulty brněnské university XXVI-XXVII, E 22-23, 279-282. Měřínský Z. 1981.- Archeologický výzkum hradiště „Petrova louka" u Strachotína, Jižní Morava 17, 204-206. Měřínský, Z. 1985: Archeologická topografie katastrálních území obcí v oblasti vodního díla Nové Mlýny (okres Břeclav), Jižní Morava 21, 205-220. Měřínský, Z. 2001: Počátky břeclavského hradu, in:

Město Břeclav, Brno, 118-130. Měřínský, Z. - Plaček, M. 1989: K podobě nejstarší kamenné fáze hradu Bítova (okres Znojmo),

Castellologica Bohemica 1, 229-244. Měřínský, Z. - Zumpfe, E. 1993: Untersuchungen der Ausgrabungen in der Burg Bítov (Bez. Znaim),

Archaeologia historica 18, 199-209.

Menoušková, D. 1999: Pitín (okr. Uherské Hradiště), Přehled výzkumů 40 (1997-98), 361-363. Menoušková, D. 2001: Hradisko sv. Klimenta, Archaeologia mediaevalis Moravica et Silesiana 1/2000, 159-184. Michna, P. 1974: Archeologické nálezy z výzkumu hradu Melič na Vyškovsku, Vlastivědný věstník moravský XXVI, 61-78. Morawek, H. 1931: Die Wallburg „Obersko“ im Triebetal, Sudeta VII, 76-81. Musil, J. 1997: Mušov (k. ú. Pasohlávky, okr. Břeclav), Přehled výzkumů 1993-94, 162-168. Nekvasil, J. 1963: Pravěk Mohelnická, Mohelnice. Nekvasil, J. 1964a: Zjišťovací výzkum na raně středověkém hradisku v Moravičanech, Přehled výzkumů 1963, 62-63. Nekvasil, J. 1964b: Zachraňovací výzkum na hradisku Leskouně u Olbramovic, Přehled výzkumů 1963, 26-27. Nekvasil, J. 1965: Další průzkum hradiska na Leskounu u Olbramovic, Přehled výzkumů 1964, 34-35. Nekvasil, J. 1966: Průzkum opevnění na Leskouně kat. Olbramovice, okr. Znojmo, Přehled výzkumů 1965, 28-29. Nekvasil, J. 1968: Hradisko horákovské kultury uMorkůvek (okr. Břeclav), Přehled výzkumů 1967, 55. Nekvasil, J. 1971: Zachraňovací výzkum u Skrbně (okr. Olomouc), Přehled výzkumů 1970, 26-29. Nekvasil, J. 1972: Ojedinělý nález z Koválovic (okr Prostějov), Přehled výzkumů 1971, 62. Nekvasil, J. 1975a: Hradisko lužické kultury na Hradisku u Roštína, Přehled výzkumů 1974, 25. Nekvasil, J. 1975b: Hradisko u Lhánic (okr. Třebíč), Přehled výzkumů 1974, 96. Nekvasil, J. 1977a: Hradisko lužické kultury nad Kostelcem u Holešova (okr. Kroměříž), Přehled výzkumů 1975, 30. Nekvasil, J. 1977b: K významu nedokončeného opevnění na hradisku u Bohuslavic (okr. Hodonín), Přehled výzkumů 1975, 31. Nekvasil, J. 1978a: Sběry na Hradisku u Nové Hradečné (okr. Olomouc), Přehled výzkumů 1976, 37. Nekvasil, J. 1978b: K otázkám kolem hradiska u Nové Hradečné, okr. Olomouc, Archeologické rozhledy XXX, 487-495. Nekvasil, J. 1982a: Bemerkungen zu den Burgwdllen der Lausitzer Kultur in Mdhren, in: Beitráge zum bronzezeitlichen Burgenbau in Mitteleuropa, Berlin -Nitra, 311-330. Nekvasil, J. 1982b: Sběr z Hradiska u Velkých Opatovic (okr. Blansko), Přehled výzkumů 1980, 15-16. Nekvasil, J. 1984: Nádoba z hradiska Kláštbva u Vysokého Pole (okr. Gottwaldov), Přehled výzkumů 1982, 30-31. Nekvasil, J. 1987: Hradisko Vala u Sobůlek (okr. Hodonín), Přehled výzkumů 1985, 32-33. Nekvasil, J. 1990a: Hradisko lužické kultury na Holém kopci u Buchlovic. Pravěké a slovanské osídlení Moravy,

287

LITERATURA

Brno, 165-195. Nekvasil, J. 1990b: Pravěké nálezy z Horákovského hradu (k. ú. Horákov, okr. Brno-venkov), Přehled výzkumů 1987, 99-100. Nekuda, V. 1964: Příspěvek ke slovanskému osídlení horního Podyjí, Časopis moravského musea XLIX, 61-68. Neústupný, J. 1952: Výzkum eneolitických sídlišť, Archeologické rozhledy IV, 217-222. Němeček, J. - Peška, J. 1993: Další výšinné sídliště na katastru Šiťbořic (okr. Břeclav), Přehled výzkumů 1989, 122-124. Novotný, B. 1959: Archeologický výzkum Hradce u Opavy, Přehled výzkumů 1956, 59-66. Novotný, B. 1960: Zjišťovací výzkum hradiska Rokytné uMor. Krumlova, Přehled výzkumů 1959, 133-134. Novotný, B. 1961a: Výzkum opevnění hradiska Rokytná u Moravského Krumlova, Přehled výzkumů 1960, 98-101. Novotný, B. 1961b: Výzkum hradiště „Hrudy " u Sudoměřic nad Moravou (K otázce tzv. spečených valů),

Sborník Československé společnosti archeologické I, 61-81. Novotný, B. 1962a: Výzkum slovanského hradiště z 11. a 12. století u Spytihněvi, okres Gottwaldov, Přehled výzkumů 1961, 94-97. Novotný, B. 1962b: Výzkum slovanského hradiska v Opavě-Kylešovicích, Časopis Slezského musea XI, 65-80. Novotný, B. 1963: Výzkum velkomoravského hradiště „Pohansko" u Nejdku na lednickém ostrově, Památky archeologické LIV, 3-40. Novotný, B. 1971: Staroslovanské výšinné hradisko Mařín u Křenová na Svitavsku, Sborník prací Filosofické fakulty brněnské university XX, E 16, 217-223. Novotný, B. 1975: Moravské úděly a jejich raně feudální centra v 11.-13. století, Archeologické rozhledy XXVII, 516-527. Novotný, B. 1977: Počátky raně středověkého osídlení v prostoru Mikulova na Moravě a jeho hradu,

Archaeologia historica 2, 211-219. Novotný, B. 1978: Výzkum přemyslovského ústředí „castrum Zpitignew" z 11.-12. století a rekonstrukce jeho údělu v archeologických a písemných pramenech,

Archaeologia historica 3, 183-215. Novotný, B. 1981: Archeologický výzkum hradu „Rokyten" na Moravě z 11. až první poloviny 12. století, jeho hradský obvod a románský dvorec Řeznovice,

Archaeologia historica 6, 221-238. Novotný, B. 1982: K problematice způsobu výstavby opevnění nížinného hradiště Strachotína-Vysoké Zahrady u Dolních Věstonic na Moravě, Archaeologia historica 7,

325-334. Ondráček, J. 1960a: Zachraňovací výzkum na vrchu Leskouně u Olbramovic, Přehled výzkumů 1959, 53. Ondráček, J. 1960b: Zachraňovacívýzkum na věteřovském sídlišti v Budkovicích u Mor. Krumlova, Přehled

288

výzkumů 1959, 157. Ondráček, J. 1961: Věteřovské sídliště v Budkovicích, Přehled výzkumů 1960, 60-61. Ondráček, J. 1963: Další věteřovská jáma z Budkovic, Přehled výzkumů 1962, 31-32. Ondráček, J. 1966: Věteřovský objekt z Budkovic, okr. Brno-venkov, Přehled výzkumů 1965, 26-28. Ondráček, J. 1968: Další únětické nálezy z Prasklic u Kroměříže, Přehled výzkumů 1967, 38. Ondráček, J. - Stuchlíková, J. 1982: Věteřovské sídliště v Budkovicích, Fontes Archaeologiae Moravicae XVI, Brno. Ondráček, J. - Stuchlíková, J. 1987a: Sondážnívýzkum v Budkovicích (okr. Brno-venkov), Přehled výzkumů 1984, 26-27. Ondráček, J. - Stuchlíková, J. 1987b: Zpráva o výzkumu v Budkovicích v roce 1985 (okr. Brno-venkov), Přehled výzkumů 1985, 28-29. Ondráček, J. - Stuchlíková, J. 1988: Sídliště v Budkovicích a jeho postavení v rámci věteřovské skupiny,

Památky archeologické LXXIX, 5-37. Ondruš, V. 1965: Velkomoravský kostel na hradisku sv. Klimenta, Almanach Velká Morava, Brno, 112-115. Palliardi, J. 1888: Předhistorické památky města Znojma, Časopis Vlasteneckého muzejního spolku v Olomouci V, 53-58, 115-121, 150- 157. Palliardi, J. 1890: Archaeologický výzkum z okolí Znojemského, Památky archeologické XV, 249-252. Palliardi, J. 1891: Ze Znojma, Časopis Vlasteneckého muzejního spolku v Olomouci VIII, 159-160. Palliardi, J. 1895: Předhistorická sídla na Znojemsku, Časopis Vlasteneckého muzejního spolku v Olomouci XII, 17-22, 49-56, 89-98, 125-135. Parma, D. 1998: Výšinné lokality mladšího pravěku na jihovýchodní Moravě. Výsledky prospekce v roce 1997,

Slovácko XL, 99-113. Parma, D. 2000a: Slavkov (okr. Uherské Hradiště), Přehled výzkumů 41 (1999), 113. Parma, D. 2000b: Boršice u Blatnice (okr. Uherské Hradiště), Přehled výzkumů 41 (1999), 135. Parma, D. 2004: Předkeltské osídleníHostýna, Študijné zvěsti AV SAV 36, v tisku. Pavelčík, J. 1950: Příkopem chráněná neolitická osada u Uherského Brodu na Moravě, Archeologické rozhledy II, 49-51. Pavelčík, J. 1952: Záchranný výkop na „Hradě" v Bánově r 1951, Archeologické rozhledy IV, 481-483. Pavelčík, J. 1961: Bánov- „Hrad" 1960, Přehled výzkumů 1960, 48-49. Pavelčík, J. 1962: Výzkum výšinného sídliště Bánov - Hrad 1961, Přehled výzkumů 1961, 45-47. Pavelčík, J. 1964: Výšinné sídliště lidu s kulturou bošáckého typu u Slavkova, Přehled výzkumů 1963, 18-19. Pavelčík, J. 1970: Slovanské osídlení výšinné osady Bánov-Hrad, in: Sborník Josefu Poulíkovi k šedesátinám, Brno, 115-116.

LITERATURA

Pavelčík, J. 1973: Pravěké nálezy z Hradce nad Moravicí (okr. Opava), Přehled výzkumů 1972, 96-97. Pavelčík, J. 1974: Eneolitická sídliště Uherský Brod-Kyčkov a Havřice-cihelna, Studie Archeologického ústavu Brno II—5, Praha. Pavelčík, J. 1978: Hradisko u Kobeřic (okr. Opava), Přehled výzkumů 1976, 128-129. Pavelčík, J. 1980a: Zjišťovací výzkum v předpolí hradu Helfštýna (okr. Přerov), Přehled výzkumů 1977, 88-89. Pavelčík, J. 1980b: Zjišťovací průzkum v předpolí hradu Helfštýna - Týn n. Bečvou (okr. Přerov), Přehled výzkumů 1978, 49-50. Pavelčík, J. 1980c: Slawische Funde in Hradec nad Moravicí, Přehled výzkumů 1977, 80. Pavelčík, J. 1987: Terénní průzkum ve Slavkově (okr. Uherské Hradiště), Přehled výzkumů 1984, 77. Pavelčík, J. 1995: Eine befestigte Hóhensiedlung der Badener Kultur von Hlinsko bei Lipník ad. Bečva,

Jahresschrift fůr mitteldeutsche Vorgeschichte 77, 121-158. Pavelčík, J. 1997: Pravěké nálezy z výzkumu rotundy ve Znojmě-Hradu, Pravěk, Nová řada 7, 179-195. Pavelčík, J. 1998: Rondely na jihovýchodní Moravě, in: Otázky neolitu a eneolitu našich zemí, Turnov Hradec Králové, 103-112. Pavelčík, J. 2001: Hlinsko. Hradisko lidu bádenské kultury, Olomouc. Peck, E. 1892: Okresní hejtmanství holešovské, Holešov. Pernička, R. M. 1956: Pravěké hradisko u Plavče (okr. Znojmo), Vlastivědný věstník moravský XI, 79-82. Peška, J. 1993a: Letecká prospekce regionálního muzea v Mikulově na jižní Moravě v roce 1990 (okr. Břeclav, Hodonín), Přehled výzkumů 1990, 128-130. Peška, J. 1993b: První výzkumná sezóna na opevněném výšinném sídlišti v Šitbořicích (okr. Břeclav), Přehled

výzkumů 1990, 127-128. Peška, J. 2001: Das Besiedlungsbild des Spátneoliťhikums und der Frůhbronzezeit in Sůdmáhren, in: Mensch und Umwelt wáhrend des Neolithikums und der Frůhbronzezeit in Mitteleuropa, Wien, 139-148. Peška, J. 2002: Hradiska z doby bronzové a halštatské na Přerovsku, Olomouc. Peška, J. - Klanicová, E. 1996: Nové zjištění na Malých Domaninách u Šitbořic (okr. Břeclav), Přehled výzkumů 1992, 93-94. Peška, J. - Unger, J. 1994: Mladohradištní opevnění u Drnholce, RegioM 94, 1-4. Peštál, F. 1935/36: Nové doklady pravěkého osídlení na Třebíčsku, Od Horáčka k Podyjí XII, 23-25. Pinkava, V. 1922: Uničovský a Rýmařovský okres. Vlastivěda Moravská, Brno. Plaček, M. 1987: Povrchový průzkum středověkého sídla u Horákova, k. ú. Horákov (okr. Brno-venkov), Přehled výzkumů 1985, 53. Plaček, M. 1992: Hrady středního Podyjí, Archaeologia historka 17, 189-204.

Plaček, M. 2000: Dědice (okr. Vyškov), Přehled výzkumů 41 (1999), 156. Plaček, M. 2001: Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí, Praha. Podhorský, V. 1963: Průzkum pravěkého osídlení v okolí obce Borkovany (okr. Břeclav), Sborník prací Filosofické fakulty brněnské university XII, E 8, 128-131. Podhorský, V. 1965: Sídlištěhorákovskékultury u Bezkova, okres Znojmo, Sborník prací Filosofické fakulty brněnské university XIV, E 10, 135-152. Podhorský, V. 1966: Halštatské osídleníPalliardiho hradiska u Vysočan, Sborník prací Filosofické fakulty brněnské university XV, Eli, 128-131. Podborský, V. 1968: Archeologický průzkum na „Šancích" u Plavče v letech 1964^1966, Sborník prací Filosofické fakulty brněnské university XVII, E 13, 99-115. Podborský, V. 1970a: Máhren in der Spátbronzezeit und an der Schwelle der Eisenzeit, Brno. Podborský, V. 1970b: Jihomoravská halštatská sídliště -1, Sborník prací Filosofické fakulty brněnské university XIX, E 15, 7-102. Podborský, V. 1972: Jihomoravská halštatská sídliště - II, Sborník prací Filosofické fakulty brněnské university XXI, E 17, 5-54. Podborský, V. 1988: Pravěké a raně historické osídlení znojemského hradu, Sborník prací Filosofické fakulty brněnské university XXXVII, E 33, 121-140. Podborský, V. 1994: Postavení občanského Hradiska v době popelnicových polí ve středoevropském regionu,

Pravěk, Nová řada 4, 205-232. Podborský, V. - Vildomec, V. 1972: Pravěk Znojemska, Brno. Poláček, L. 1993: Povrchový průzkum a terénní výzkum lokalit jihozápadní Moravy v letech 1990 a 1991, Přehled výzkumů 1991, 112-117. Poláček, L. 1995: Hradisko u Kramolína. Archeologický výzkum a jeho výpověď o slovanském osídlení hradiska,

Vlastivědný věstník moravský XLVII, 261-276. Poláček, L. 1996: Zum Stand der Erforschung

in: Frůhmittelalterliche Machtzentren in Mitteleuropa. Mehrjáhrige Grabungen und ihre Auswertung, Brno, 283-307. Poláček, L. 2000: Terénní výzkum v Mikulčicích, Brno. Poláček, L. - Marek, O. 1995: Die Grabungen in frůhmittelalterlicher Burganlagen in Sůdwestmáhren,

Mikulčice 1954—1992. Geschichte, Grabungsmethoden und Dokumentation, in: Studien zum Burgwall von

Mikulčice I, Brno, 13-82. Popelka, B. 1912: Jevický okres. Vlastivěda moravská, Brno. Poulík, J. 1940: Nově objevené pravěké gallské oppidum na pokraji Drahanské vysočiny u Brna, Šlapanský zpravodaj VII, 4, 2-4. Poulík, J. 1948-50: Jižní Morava - země dávných Slovanů, Brno. Prečanová, V. 2003: Archeologické nálezy a lokality na katastru Velkého Týnce, Čechovic a Vsiska, Střední Morava 16, 41-56.

289

LITERATURA

Procházka, A. 1903: Zprávy o nálezech na Vyškovská, Pravěk I, 106-110, 122-129, 145-153. Procházka, R. 1982: Povrchový průzkum reliktů opevněných sídlištních útvarů na Uherskohradišťská v roce 1980 (okr. Uherské Hradiště), Přehled výzkumů 1980,

56. Procházka, R. 1989: Zjišťovací průzkum slovanského opevnění na Pohansku u Nejdku (okr. Břeclav), Přehled výzkumů 1986, 57-58. Procházka, R. 1994: Svitávka - Hradisko v 11.-15. stol., Castellologica Bohemica 4, 231-236. Procházka, R. 2000: Zrod středověkého města na příkladu Brna, Mediaevalia archaeologica 2, 7-158. Procházka, R. - Havlíček, P. 1991: K vývoji a osídlení údolní nivy Dyje v prostoru slovanského hradiště Pohansko u Nejdku (okr. Břeclav), Jižní Morava 27, 272-281. Procházka, R. - Plaček, M. 1984: Povrchový průzkum hradu Orlova, k. ú. Orlovice (okr. Vyškov), Přehled

výzkumů 1982, 54-55. Procházka, R. - Štrof, A. 1991: Výzkum hradiska u Svitávky v roce 1988 (okr. Blansko), Přehled výzkumů 1988, 71-72. Procházková, P. 2001: Olomouc ve starším a středním eneolitu, Pravěk - Supplementum 8, 299-310. Prudká, A. 1987: Výzkum válu hradiska „Uvarhan" u Slatinek, Přehled výzkumů 1985, 24. Přikryl, F. 1890: Praehistorické nálezy u Kroměříže a Kvasíc (od roku 1884-1888), Časopis Vlasteneckého muzejního spolku v Olomouci VII, 14-21. Přikryl, F. 1891: Pravěké nálezy ze Záhoří, Časopis Vlasteneckého muzejního spolku v Olomouci VIII, 16-23. Přikryl, F. 1930: Sv. Kliment u Osvětiman, Brno. Rakovský, I. 1977: Eneolitické výšinné sídliště u Oslnovic (okres Znojmo), Sborník prací Filosofické fakulty brněnské university XXVI-XXVn, E 22-23, 277-279. Rakovský, I. 1977-78: Eneolit na výšinném sídlišti Velká skála u Výrovic, okr. Znojmo, Sborník prací Filosofické fakulty brněnské university XXVI-XXVII, E 22-23, 93-102. Rakovský, I. 1984: Záchranný výzkum na eneolitickém výšinném sídlišti ve Výrovicích, (okr. Znojmo), Přehled výzkumů 1982, 19-20. Rakovský, I. 1990: Zur Problematik der áneolithischen Hdhensiedlungen in Máhren, Jahresschrift fůr mitteldeutsche Vorgeschichte 73, 149-157. Reichertová, K. 1956: Osídlení z doby bronzové v Olomouci, Archeologické rozhledy VIII, 468-473. Říhovský, J. 1955: Opevněná osada na Tabulové hoře u Klentnice na Moravě, Archeologické rozhledy VII, 28-32. Říhovský, J. 1957: Opevněné osady lidu velatické kultury’ v Pavlovských vrších na jižní Moravě, Archeologické rozhledy IX, 110-111. Říhovský, J. 1958: Opevněná osada na Tabulové hoře u Klentnice, Přehled výzkumů 1958, 35. Říhovský, J. 1959: Opevněné osady lidu velatické kultury

290

na Pavlovských vrších na jižní Moravě,

Přehled

výzkumů 1956, 73. Říhovský, J. 1962: Ojedinělé nálezy z Tabulové hory u Klentnice, Přehled výzkumů 1961, 56-57. Říhovský, J. 1974: Nové sídliště lidu s velatickou kulturou vPodmolí, Přehled výzkumů 1973, 38-39. Salaš, M. 1986: Výzkum fortifikace věteřovského výšinného sídliště u Bluěiny, Archeologické rozhledy XXVIII, 504—514. Salaš, M. 1987a: Třetí rok výzkumu výšinného sídliště u Bluěiny (okr. Brno-venkov), Přehled výzkumů 1985, 27-28. Salaš, M. 1987b: Zur Frage jungbronzezeitlichen Hdhensiedlungen in Sůdmáhren, in: Die Urnenfelderkulturen Mitteleuropas, Praha, 277-286. Salaš, M. 1989a: Záchranný výzkum pozdně bronzové fortifikace na Leskouně u Olbramovic (okr. Znojmo),

Přehled výzkumů 1986, 40-41. Salaš, M. 1989b: Čtvrtá výzkumná sezóna na výšinném sídlišti z doby bronzové u Bluěiny (okr. Brno-venkov),

Přehled výzkumů 1986, 33. Salaš, M. 1989c: Der gegenwártige Forschungsstand der Untersuchungen auf der jungbronzezeitlichen Hohenfundstelle Cezany bei Bluěina, in: Studia

nad grodami epoki br^zu i wcz^snej epoki želaza w Europie Šrodkowej, Wroclaw, 113-130. Salaš, M. 1990a: Pátá výzkumná sezóna na Cezavách u Bluěiny (okr. Brno-venkov), Přehled výzkumů 1987, 35-36. Salaš, M. 1990b: Únětická sídlištníjáma s lidskými kosterními pozůstatky na Cezavách u Bluěiny, Památky archeologické LXXXI, 275-307. Salaš, M. 1991: Šestá výzkumná sezóna na Cezavách u Bluěiny (okr. Brno-venkov), Přehled výzkumů 1988, 25-26. Salaš, M. 1993a: Sedmá výzkumná sezóna na Cezavách u Bluěiny (okr. Brno-venkov), Přehled výzkumů 1989, 43-46. Salaš, M. 1993b: Osmá výzkumná sezóna na Cezavách u Bluěiny (okr. Brno-venkov), Přehled výzkumů 1990, 75-77. Salaš, M. 1997: Bluěina (okr. Brno-venkov), Přehled výzkumů 1993-94, 141-143. Seger, H, 1936: Schlesische Hortfunde aus der Bronze-und frůhen Eisenzeit, Altschlesien 6, 85-182. Schaďn, H. P. 1953: Die Hausberge und verwandte Wehranlagen in Niederósterreich, Horn - Wien. Schirmeisen, K. 1929: Beitráge zur máhrischen Vorgeschichte, Sudeta V, 1-14. Schirmeisen, K. 1930: Zur Vorgeschichte des Máhrischen-Neustadter Gebiet, Verhandlungen des Naturforschenden Vereines in Brůnn 62, 107-132. Schirmeisen, K. 1934: Jungsteinzeitliche Siedlungen auf dem Burgberg bei Jágerndorf, Sudeta X, 68-77. Schirmeisen, K. 1943: 15 Jahre Vorgeschichtsforschung im Máhrisch-Neustadter Gebiet, Zeitschrift des Máhrischen Landesmuseums NF III, 90-150.

LITERATURA

Skutil, J. 1930-31: Moravské praehistorické výkopy a nálezy 1931, Obzor prehistorický IX, 140-164. Skutil, J. 1932: Pravěk Tišnovska, in: Vlastivěda Tišnovska, Tišnov, 63-92. Skutil, J. 1934: Nejstarší osídlení Ivančická, Ročenka městského muzea v Ivančicích 1933, 7-10. Skutil, J. 1936: Pravěká sídliště, pohřebiště a nálezy na Vyškovská, Vyškov. Skutil, J. 1940: Z pravěku Hostýna, Valašské Meziříčí. Skutil, J. 1941a: Morkovsko v pravěku, Kroměříž. Skutil, J. 1941b: Pravěké a časně historické hradiště Réna u Ivančic, Ročenka Musejního spolku v Ivančicích na rok 1941, 1-9. Skutil, J. 1941c: Moravské prehistorické výkopy a nálezy Oddělení moravského pravěku Zemského musea 1933-1936, Zeitschrift des Máhrischen

Landesmuseums NF I, 139-195. Skutil, J. 1946: Moravské prehistorické výkopy a nálezy Oddělení moravského pravěku Zemského musea 1937-1945, Časopis Zemského musea v Brně

XXXIII,

45-1 34. Skutil, J. 1947: Z nejdávnější minulosti Náměšťska, Ročenka musejního spolku v Ivančicích, 15-54. Skutil, J. 1956a: Pravěké nálezy z Náměště na Hané a z neolitického hradiště Rmíz u Laškova, okres Litovel,

Sborník Studijního a lidovýchovného ústavu kraje Olomouckého II, 117-120. Skutil, J. 1956b: Z pravěku Lošticka, Zprávy Krajského vlastivědného muzea Olomouc 65, 113-119. Skutil, J. 1961a: Roštínské hradisko v Chřibech na Moravě, Zpravodaj muzea Gottwaldov, 39-40. Skutil, J. 1961b: Hradisko v Hamrech na Plumlovsku, Přehled výzkumů 1960, 48. Skutil, J. 1965: Osídlení v pravěku a časné době dějinné, in: Vyškovsko. Vlastivěda moravská H, Brno, 45-61. Smrž, Z. - Štrof, A. 1973: Příspěvek k poznání halštatských hradišť v oblasti Boskovické brázdy, Sborník Okresního vlastivědného muzea v Blansku 5, 57-65. Smrž, Z. 1975: Enkláva lužického osídlení v oblasti Boskovské brázdy, Studie Archeologického ústavu Brno III-3, Praha. Snášil, R. 1971: Funkce slovanského sídliště na ostrově sv. Jiří, Sborník prací Filosofické fakulty brněnské university XX, E 16, 211-215. Snášil, R. 1972: Další slovanské sídliště u Osvětiman (okr. Uherské Hradiště), Přehled výzkumů 1971, 9á—95. Snášil, R. 1995: Polešovice ve světle archeologických pramenů, in: Polešovice 1595-1995, Velehrad, 17-47. Snášil, R. - Procházka, R. 1985: Dosavadní stav poznání velkomoravského osídlení ostrova sv. Jiří, Sborník Národního muzea XXXIX, 161-167. Sobotka, J. - Sejbal, J. 1959: Palliardiho hradisko, výšinné sídliště z mladší doby hradištní datované mincemi,

Časopis Moravského musea XLIV, 79-98. Sochor, F. 1938: Paměti obce Rychtářova, Rychtářov. Spurný, V. 1952: Výzkum v Hradisku u Kroměříže, Archeologické rozhledy IV, 250-255.

Spurný, V. 1954a: Pohled do osídlení Hradiska u Kroměříže ve střední době bronzové, Památky archeologické XLV, 357-374. Spurný, V 1954b: Laténská keramika z Hradiska u Kroměříže, Archeologické rozhledy VI, 599-603. Spurný, V. 1960: Hradisko u Kroměříže ve světle nových archeologických výzkumů, Věstník musea v Kroměříži 6, 81-86. Staňa, Č. 1958a: Slovanský výzkum na Starých Zámcích u Líšně, Přehled výzkumů 1957, 74-75. Staňa, Č. 1958b: Slovanský výzkum na Starých Zámcích u Líšně, Přehled výzkumů 1958, 70-72. Staňa, Č. 1959: Slovanský výzkum na Starých Zámcích u Líšně v roce 1956, Přehled výzkumů 1956, 55-58. Staňa, Č. 1960a: Slovanské obytné objekty na hradišti Staré Zámky u Líšně, Památky archeologické LI, 240-293. Staňa, Č. 1960b: Výzkum na Starých Zámcích u Líšně v roce 1959, Přehled výzkumů 1959, 108-112. Staňa, Č. 1961: Zjišťovací výzkum na slovanském hradišti v Rajhradě, Přehled výzkumů 1960, 92-94. Staňa, Č. 1964a: Zjišťovací výzkum na hradisku Zelená Hora u Vyškova na Moravě, Přehled výzkumů 1963, 56-59. Staňa, Č. 1964b: Slovanský výzkum na Starých Zámcích u Líšně v roce 1963, Přehled výzkumů 1963, 59-60. Staňa, Č. 1966: Slovanský výzkum na Starých Zámcích u Líšně v roce 1965, Přehled výzkumů 1965, 67-69. Staňa, Č. 1972: Velkomoravské hradiště Staré Zámky u Líšně. Stavební vývoj, Monumentorum tutela Ochrana pamiatok 8, 109-171. Staňa, Č. 1985: Máhrische Burgwálle im 9. Jahrhundert, in: Die Bayern und ihre Nachbarn II, Wien, 157-200. Staňa, Č. 1986: Výšinné únětické sídliště na Zelené Hoře u Vyškova na Moravě, Archeologické rozhledy XXXVIII, 46-61. Staňa, Č. 1993: Pustiměřský hrad, Archaeologia historica 18, 181-197. Staňa, Č. 1996: Archáologische Erforschung máhrischer Hohenburgwálle, in: Frůhmittelalterliche Machtzentren in Mitteleuropa - mehrjáhrige Grabungen und ihre Auswertung, Brno, 275-278. Staňa, Č. 1997: Anfánge des Klosters in Rajhrad im Lichte der archdologischen Quellen, in: Život v archeologii středověku, Praha, 597-609. Staňa, Č. 1998: Přerov - eine Burg des Boleslaw Chrobry in Máhren, in: Frúhmittelalterlicher Burgenbau in Mittel- und Osteuropa, Bonn, 49-69. Stuchlík, S. 1985: Výšinná sídliště únětické kultury na Moravě, in: Frúhbronzezeitliche befestigte Siedlungen in Mitteleuropa. Kraków, 129-142. Stuchlík, S. 1987a: Záchranný a sondážní výzkum v Křižanovicích (okr. Vyškov), Přehled výzkumů 1984, 76-77. Stuchlík, S. 1987b: Výzkum výšinného sídliště u Křižanovic (okr. Vyškov), Přehled výzkumů 1985, 69-70. 291

LITE RATURA

Stuchlík, S. 1989: Pokračování výzkumu výšinného sídliště v Křižanovicích u Bučovic (okr. Vyškov), Přehled výzkumů 1986, 93. Stuchlík, S. 1999: Křižanovice, okr. Vyškov, in: Podhorský, V. a kol., Pravěká sociokultovní architektura na Moravě, Brno, 65-72. Stuchlík, S. - Stuchlíková, J. 1999: Šumice, okr. Znojmo, in: Podhorský, V. a kol., Pravěká sociokultovní architektura na Moravě, Brno, 95-114. Stuchlíková, J. 1982: Zur Problematik der Burgwálle der álteren Bronzezeit in Mdhren, in: Beitráge zum bronzezeitlichen Burgenbau in Mitteleuropa, Berlin - Nitra, 389-399. Stuchlíková, J. 1989: Bericht uber die Grabung in Budkovice im Jahre 1986 (Bez. Brno-venkov), Přehled výzkumů 1986, 31. Stuchlíková, J. 1990a: Bericht von der Beendigung der Untersuchungen in Budkovice im Jahre 1987 (Bez. Brno-venkov), Přehled výzkumů 1987, 33-34. Stuchlíková, J. 1990b: Výzkum fortifikace na sídlišti v Budkovicích, Archeologické rozhledy XLII, 121-146. Stuchlíková, J. 1994: Příspěvek k osídlení centra města Brna v době bronzové, Pravěk, Nová řada 4, 155-164. Stuchlíková, J. 1997: Brno-Líšeň (okr. Brno-město),

Přehled výzkumů 1993-94, 115-116. Stuchlíková, J. 1999: Brno-Líšeň, okr. Brno-město, in: Podhorský, V. a kol., Pravěká sociokultovní architektura na Moravě, Brno, 229-234. Stuchlíková, J. - Macháček, J. 1990: Zpráva o výzkumu eponymního naleziště ve Věteřově (okr. Hodonín), Přehled výzkumů 1987, 34-35. Stumpf, G. 1926: Eine latěnezeitliche Ansiedlung bei Kojetein, Das Kuhlándchen 7, 137-140. Stumpf, G. 1927: Neuere vorgeschichtliche Funde vom Kotoutsch, Das Kuhlándchen 8, 129-134. Suchý, J. 1884: Dopisy. Z Kroměříže, Časopis Vlasteneckého muzejního spolku v Olomouci I, 167-168. Svobodová, H. - Šmíd, M. 1998: Dvě nová výšinná sídliště na severní Moravě, Časopis Moravského muzea LXXXIH, 141-148. Šedo, O. 1984: Záchranný výzkum v Orlovicích (okr. Vyškov), Přehled výzkumů 1982, 90. Šedo, O. 1985: Průzkumy archeologických lokalit v okrese Vyškov, Přehled výzkumů 1983, 98-99. Šedo, O. 1991: Záchranné akce a průzkumy v severní části okresu Vyškov, Přehled výzkumů 1988, 75-76. Šimek, E. 1949a: Soupisný výzkum moravských hradišť, Z dávných věků II, 237-238. Šimek, E. 1949b: Velká Germanic Klaudia Ptolemaia III, Brno. Šimek, E. 1958: Poslední Keltové na Moravě, Brno. Šmíd, M. 1981a: Stratigrafické pozorování na výšinném eneolitickém sídlišti Rmíz u Laškova (okr. Prostějov),

Přehled výzkumů 1979, 17. Šmíd, M. 1981b: Zjišťovací výzkum na výšinném eneolitickém sídlišti Obrova noha u Otaslavic (okr.

292

Přehled výzkumů 1979, 18. Šmíd, M. 1981c: Výzkum zbytku sídlištního objektu na Prostějov),

výšinném eneolitickém sídlišti Čechovsko u Čechovic (okr. Prostějov), Přehled výzkumů 1979, 18-19. Šmíd, M. 1984: Výzkum opevnění Hradu u Bílovicvýšinné osady z pozdní doby kamenné, Zpravodaj Muzea

Prostějovská v Prostějově 2, 25-28. Šmíd, M. 1991a: Práhistorische Keramik vom Hausberg bei Teplice nad Bečvou (Bez. Přerov), Přehled výzkumů 1988, 20-21. Šmíd, M. 1991b: Mittelburgwallzeitlich.es Material vom Burgwall bei Ústí (Bez. Přerov), Přehled výzkumů 1991, 52. Šmíd, M. 1993a: Zpráva o výsledcích povrchových sběrů a drobných výzkumů v roce 1991, Přehled výzkumů 1991, 118-119. Šmíd, M. 1993b: Zjišťovací výzkum na výšinném eneolitickém sídlišti Rmíz u Laškova v katastru obce Náměšť na Hané (okr. Olomouc), Přehled výzkumů

1989, 31-33. Šmíd, M. 1994: Ein Wall mit steinerner Stirnmauer aus der álteren Stufe der Trichterbecherkultur auf dem Burgwall Rmíz bei Laškov im Kataster der Gemeinde Náměšť na Hané, Kreis Olomouc, Land Mdhren,

Jahresschrift fůr mitteldeutsche Vorgeschichte 76, 201-230. Šmíd, M. 2000: Pravěké výšinnésídlištěHlásnica na katastru obce Jezera, Pravěk, Nová řada 10, 71-91. Šmíd, M. 2002: Ptení (k. ú. Ptenský Dvorek, okr. Prostějov), Přehled výzkumů 43, 186. Šmíd, M. 2003: Pravěké a raně historické osídlení katastru obce Bílovice-Lutotín, Střední Morava 17, 45-70. Štrof, A. 1984: Příspěvek k poznání hradisk v Boskovické brázdě, Přehled výzkumů 1982, 82-85. Štrof, A. 1985a: Úberšicht neuer Lokalitáten und Funde in der Boskovicer Furche (Bez. Blansko), Přehled výzkumů 1983, 91-98. Štrof, A. 1985b: Výzkum Malého Chlumu mezi Krhovem a Oborou (okr. Blansko) v roce 1983, Přehled výzkumů 1983, 34. Štrof, A. 1987a: Sondáž na hradisku u Velkých Opatovic, Přehled výzkumů 1984, 85-86. Štrof, A. 1987b: Pokračování výzkumu na halštatském hradišti Malý Chlum mezi Krhovem a Oborou (okr. Blansko), Přehled výzkumů 1984, 33. Štrof, A. 1987c: Další výzkumná sezóna na Malém Chlumu u Krhova a Obory (okr. Blansko), Přehled

výzkumů 1985, 33. Štrof, A. 1990: Výzkum Hradiska u Svitávky v roce 1987 (okr. Blansko), Přehled výzkumů 1987, 94-95. Štrof, A. 1992: Eneolitické osídlení Hradiska u Svitávky (okr. Blansko), Pravěk, Nová řada 2, 159-181. Štrof, A. 1993a: Die Erforschung von Hradisko (Burgwall) bei Svitávka im J. 1990, Přehled výzkumů 1990, 133-134. Štrof, A. 1993b: Weitere Grabungssaison auf Hradisko bei Svitávka (Bez. Blansko), Přehled výzkumů 1991, 56.

LITERATURA

Strof, A. 1993: Záchranný výzkum na Hradisku u Skalice (okr. Blansko), Přehled výzkumů 1991, 59. Štrof, A. - Procházka, R. 1980: Zjišťovací výzkum na Hradisku u Svitávky (okr. Blansko), Přehled výzkumů 1978, 64-65. Štrof, A. - Procházka, R. 1989: Grabung auf Hradisko bei Svitávka (Bez. Blansko), Přehled výzkumů 1986, 99. Štrof, A. - Vitula, P. - Salaš, M. - Čižmářová, J. Kundera, L. 1996: Zjišťovací výzkum na hradisku Leskoun u Olbramovic (okr. Znojmo), Přehled výzkumů 1992, 85-87. Šrot, J. 1971: Zadní Vejštice, Vlastivědné listy Boskovická 4/4, 3-4. Tejral, J. 1999: Zum Stand der archáologischen Forschung uber den rómischen militdrischen Eingriff in Gebieten nórdlich der Donau, Přehled výzkumů 39 (1995-96),

81-164. Tihelka, K. 1946: Nová kulturní skupina na Moravě Z doby bronzové, Obzor prehistorický XIII, 5 5. Tihelka, K. 1952: Další nálezy na sídlištích z doby bronzové na Cezavách u Blučiny, Časopis Moravského musea XXXVII, 276-312. Tihelka, K. 1953: Nálezy ze sídliště věteřovského typu na Nových horách u Věteřova, Časopis Moravského musea XXXVIII, 27-62. Tihelka, K. 1957a: Cezavy u Blučiny ve světle archeologických výzkumů a nálezů, Brno. Tihelka, K. 1957b: Sídliště věteřovského typu v Dolních Kounicích, Archeologické rozhledy IX, 25-31. Tihelka, K. 1958a: Výzkum na sídlištích z doby bronzové na návrší Cezavách u Blučiny v r. 1957, Přehled výzkumů 1957, 28-35. Tihelka, K. 1958b: Grabung an der Anhóhe Cezavy bei Blučina, Přehled výzkumů 1958, 23-27. Tihelka, K. 1959: Výzkum opevněného sídliště na Cezavách u Blučiny, Přehled výzkumů 1959, 42-49. Tihelka, K. 1962: Moravský věteřovský typ, II. část (materiál), Studijné zvěsti AÚ SAV 8. Tihelka, K. - Hank, V. 1949: Blučina u Židlochovic, opevněná osada z doby bronzové, Archeologické rozhledy I, 55-59. Tihelka, K. - Hank, V. 1957: Výzkum na návrší Cezavách u Blučiny v r. 1948, Časopis Moravského musea XLII, 25-42. Travěnec, V. 1904: Nálezy od Lulče, Pravěk II, 21-24. Trňáčková, Z. 1959: Dokončení výzkumu mohylového objektu u Přítluk, Přehled výzkumů 1956, 72. Trňáčková, Z. 1954: Objekty středodunajské mohylové kultury v Přítlukách na Moravě, Archeologické rozhledy VI, 746-751. Tvarůžek, K. 1886: Z Kyjova, Časopis Vlasteneckého muzejního spolku v Olomouci III, 32-35. Tymonová, M. - Kalábek, M. 1998: Dosavadní výsledky archeologického výzkumu lokality Tepence na katastru obce Jívové (okr. Olomouc), Střední Morava 8, 89-95. Unger, J. 1971: Sídliště lidu s moravskou malovanou

keramikou u Velkých Bílovic (okr. Břeclav),

Přehled

výzkumů 1969, 6. Unger, J. 1972: Výšinné sídliště lidu s moravskou malovanou keramikou u Velkých Bílovic, okr. Břeclav,

Archeologické rozhledy XXIV, 432-435. Unger, J. 1983: Výzkum na pozdnčhalštatském hradisku Burberk u Divák, Přehled výzkumů 1981, 41-42. Unger, J. 1984a: Zjišťovací výzkum na pozdně halštatském hradisku u Morkůvek (okr. Břeclav), Přehled výzkumů 1982, 33. Unger, J. 1984b: Druhá sezóna archeologického výzkumu na pozdně halštatském hradisku u Divák, Přehled výzkumů 1982, 32. Unger, J. 1984c: Sídliště z mladší a pozdní doby hradištní v katastru Pasohlávek, Jižní Morava 20, 133-140. Unger, J. 1986: Pravěké hradisko u Morkůvek hovoří, Malovaný kraj 22, 6-7. Unger, J. 1987: Svědectví archeologických nálezů, in: Diváky. Z dějin Habrůvky bratří Mrštíků, Brno Diváky, 15-31. Unger, J. 1997: Rajhrad (okr. Brno-venkov), Přehled výzkumů 1993-94, 232-234. Unger, J. - Peška, J. - Klanicová, E. 1993: Mladohradištní opevnění v Drnholci (okr. Břeclav),

Přehled výzkumů 1990, 95. Valoch, K. - Šebela, L. 1995: Eneolitické výšinnésídliště v Brně-Maloměřicích, Časopis Moravského muzea LXXX, 45-77. Vignatiová, J. 1996: Zum Stand der Erforschung des Burgwalls Břeclav-Pohansko, in: Frůhmittelalterliche Machtzentren in Mitteleuropa - mehrjáhrige Grabungen und ihre Auswertung, Brno, 261-266. Vích, D. 2001: Povrchová prospekce severní části Boskovické brázdy v letech 1997-2000, Zpravodaj muzea v Hradci Králové 27, 27-56. Vildomec, V. 1951: Palliardiho hradisko nad Želetavkou na Moravě, Archeologické rozhledy III, 31-33. Vildomec, V. 1954: Předhistorické opevnění u vesnice Suchohrdly u Znojma, Vlastivědný věstník moravský IX, 83-86. Vildomec, V. 1962: Další eneolitická osada na Znojemsku, Archeologické rozhledy XIV, 566-567. Vitula, P. 1996a: Zjišťovací výzkum na hradisku u Budkovic, Přehled výzkumů 1992, 55. Vitula, P. 1996b: Zjišťovací výzkum hradiska v Mokrém žlebu na katastru Moravského Krumlova (okr. Znojmo),

Přehled výzkumů 1992, 53-54. Vitula, P. 1995: Nejnovější objevy z halštatského období na jižní Moravě, in: Sborník příspěvků proslovených na I. obnoveném sjezdu Moravskoslezského archeologického klubu v Moravských Budějovicích, Brno, 59-61. Vlasatíková, P. 2002: Časně laténské osídlení lokality Polešovice - „Nivy" (okr. Uherské Hradiště), Pravěk, Nová řada 12, 153-186. Vokáč, M. 2002: Rešice (okr. Znojmo), Přehled výzkumů 43 (2001), 186-187.

293

LITERATURA

Vokáč, M. 2004: Nové výšinné a opevněné lokality z eneolitu na jihozápadní Moravě, in: Otázky neolitu a eneolitu našich zemí, 2003, 257-270. Vokáč, M. - Čermáková, E. 2002: Ketkovice (okr. Brno-venkov), Přehled výzkumů 43 (2001), 179-181. Vokáč, M. - Kuča, M. 2001: Nové výšinné eneolitické sídliště u (okr. Brno-venkov), Archeologie Moravy a Slezska, Kopřivnice - Hulín, Frýdek-Místek Havířov, 155-156. Vozár, V. 1949: Sobůlky. Vlastivědná a národopisná studie slovácké dědiny na Kyjovsku, Kyjov. Waldhauser, J. 1985: Jungbronzezeitliche, laténezeitliche Čučíc

und mittelalterliche Funde vom Berge Barborka, Gemeinde Buchlovice (Bez. Uherské Hradiště), Přehled výzkumů

1983, 113. Wankel, J. 1872: Urgeschichtliche Ansiedlung auf dem Misskogel in Mdhren, Mitteilungen der Anthropologischen Gesellschaft in Wien H, 207-224. Wankel, J. 1890: Archdologische Wanderungen in der Umgebung von Olmiiz, Mittheilungen der k. k. Central-Commission zur Erforschung und Erhaltung der Kunst- und historischen Denkmale XVI, 225-231.

294

Weinelt, H. 1937: Grundriss der Schonhengster Burgenkunde, Mitteilungen zur Volks- und Heimatkunde des Schonhengster Landes, 5-88. Woldřich, J. N. 1890a: Prdhistorische Fundstdtte bei Kromau in Mdhren, Mitteilungen der Anthropologischen Gesellschaft in Wien XX, 121-135. Woldřich, J. N. 1890b: Předhistorická naleziště v okolí Krumlovského na Moravě, Časopis Vlasteneckého muzejního spolku v Olomouci VII, 101-106, 149-163. Wolny, G. 1837: Die Markgrafschaft Mdhren, topographisch, statistisch und historisch geschilder. II. Band. Brunner Kreis, Brůnn. Wolny, G. 1838: Die Markgrafschaft Mdhren, topographisch, statistisch und historisch geschilder. IV. Band, Hradischer Kreis, Brůnn. Zacherle, S. 1987: Nové poznatky o klimentském hradisku u Osvětiman, Slovácko XXIX, 21-34. Zatloukal, R. 2000: Brno (k. ú. Staré Brno, okr. Brno-město), Přehled výzkumů 41 (1999), 152-153.

MAPY

MAPY PRAVĚKÝCH A RANĚ STŘEDOVĚKÝCH HRADIŠŤ NA MORAVĚ A VE SLEZSKU

Klad listů

295

296

297

298

299

300

SEZNAM

OČÍSLOVANÝ SEZNAM HRADIŠŤ NA MAPÁCH

1. Bánov 2. Bezkov 1 3. Bezkov 2 4. Bílavsko 5. Bílovice 6. Bílovice nad Svitavou 7. Biskupice 1 8. Biskupice 2 9. Bítov 10. Bludná 11. Bohuslavice 12. Bohuslavice nad Vláří 13. Borkovany 1 14. Borkovany 2 15. Boršice u Blatnice 16. Bořitov 17. Boskovice 1 18. Boskovice 2 19. Branko vice 20. Brno 21. Brno-Staré Brno 22. Brno-Bosonohy 23. Brno-Líšeň 1 24. Brno-Líšeň 2 25. Brno-Líšeň 3 26. Brno-Maloměřice. 27. Brno-Obřany 1 28. Brno-Obřany 2 29. Brumov 30. Brusné 31. Břeclav 1 32. Břeclav 2 33. Budko vice 1 34. Budkovice 2 35. Buchlovice 1 36. Buchlovice 2 37. Bulhary 38. Bystřice pod Lopeníkem 39. Bystřička 40. Čechovice 41. Čejč 1 42. Čejč 2 43. Čekyně 44. Čučíce 45. Diváky 46. Dlouhá Loučka 47. Dolní Kounice 48. Dolní Věstonice 49. Drahanovice 50. Drahany 51. Drnholec

52. Drysice 53. Dyje 54. Grešlovo Mýto 55. Hartvíkovice 56. Hlinsko 57. Hnánice 58. Horákov 1 59. Horákov 2 60. Horní Kounice 61. Hornice 62. Hostím 63. Hradec nad Moravicí 64. Hrádek 65. Hradisko 66. Hranice 67. Hrušovany nad Jevišovkou 68. Hukvaldy 69. Chotěbuz 70. Chvalatice 1 71. Chvalatice 2 72. Chvalčov 73. Ivančice 74. Jamolice 75. Janko vice 76. Jaroměřice 77. Jasenice 78. Javorník 79. Jestřebice 80. Jevišovice 81. Ježkovice 1 82. Ježkovice 2 83. Jičína 84. Jívová 85. Ketkovice 1 86. Ketkovice 2 87. Klentnice 88. Kněždub 89. Kobeřice (Opava) 90. Kobeřice (Vyškov) 91. Kobylí 1 92. Kobylí 2 93. Kokory 94. Komňa 95. Kostelec u Holešova 96. Košíky 97. Kotojedy 98. Kramolín 99. Krhov 100. Krnov 1 101. Krnov 2 102. Krnov 3

103. 104. 105. 106. 107. 108. 109. 110. 111. 112. 113. 114. 115. 116. 117. 118. 119. 120. 121. 122. 123. 124. 125. 126. 127. 128. 129. 130. 131. 132. 133. 134. 135. 136. 137. 138. 139. 140. 141. 142. 143. 144. 145. 146. 147. 148. 149. 150. 151. 152. 153.

Křenov Křenovice Křepice Křižanovice Kunovice Kunovice - Loučka Kuřím Kylešovice Lažánky Lechovice Letonice Lhánice Lidečko 1 Lidečko 2 Litostrov Loštice Loučka (Zlín) Loučka (Vsetín) Ludkovice Lukov (Znojmo) Lukov 1 (Zlín) Lukov 2 (Zlín) Lukoveček Luleč 1 Luleč 2 Malé Hradisko Malhostovice Marefy Měnín Mikulčice Mikulov Mladějov Mohelno Moravičany Moravská Třebová Moravské Knínice Morkůvky Mušov 1 Mušov 2 Myslejovice 1 Myslejovice 2 Myslejovice 3 Náměšť na Hané Nej dek Nemojany Nevojice Nová Hradečná Nová Ves Ohrozím Olbramovice Oleksovice

301

SEZNAM

154. 155. 156. 157. 158. 159. 160. 161. 162. 163. 164. 165. 166. 167. 168. 169. 170. 171. 172. 173. 174. 175. 176. 177. 178. 179. 180. 181. 182. 183. 184. 185. 186.

302

Olomouc 1 Olomouc 2 Orlovice Ořechov Oslavany 1 Oslavany 2 Oslnovice Ostrava Osvětimany 1 Osvětimany 2 Otaslavice 1 Otaslavice 2 Paršovice Pavlov 1 Pavlov 2 Pitín Plaveč Podivice 1 Podivice 2 Podmolí Polešovice Pozořice 1 Pozořice 2 Pozořice 3 Pozořice 4 Prasklice Provodov Prštice Přerov Přítluky Ptení Rackové Račice

187. 188. 189. 190. 191. 192. 193. 194. 195. 196. 197. 198. 199. 200. 201. 202. 203. 204. 205. 206. 207. 208. 209. 210. 211. 212. 213. 214. 215. 216. 217. 218. 219.

Radslavice Rajhrad Rešice Rokytná Roštín 1 Roštín 2 Rudka Rychtářov Sedlec Senorady Skalice nad Svitavou Skrbeň Slatinky Slavkov Sobůlky Spytihněv Staré Hobzí Staré Město Staříč Stavenice Stínava Strachotín Stražisko Sudice 1 Sudice 2 Sudoměřice Suchohrdly 1 Suchohrdly 2 Sviadnov Svitávka Šemíkovice Šitbořice 1 Šitbořice 2

220. 221. 222. 223. 224. 225. 226. 227. 228. 229. 230. 231. 232. 233. 234. 235. 236. 237. 238. 239. 240. 241. 242. 243. 244. 245. 246. 247. 248. 249. 250. 251.

Štítary Štramberk Šumice Tetčice Tištín Troskotovice Tvarožná Týn nad Bečvou Uherské Hradiště Uherský Brod 1 Uherský Brod 2 Ústí Vázaný nad Litavou Vedrovice Velké Bílovice Velké Opatovice Velký Týnec Věteřov 1 Věteřov 2 Víno Vizovice Vlasatice Všemina Výrovice Vysočany Vysoké Pole Zblo vice Znojmo 1 Znojmo 2 Žárovice - Hamry Železné Žopy

MEDAILON AUTORA

MEDAILON AUTORA

Doc. PhDr. Miloš Čižmář, CSc. (* 17. 12. 1945) - v roce 1969 ukončil studium prehistorie na Masarykově uni­ verzitě v Brně obhájením diplomové práce Laténská pohřebiště na Moravě. N letech 1969-72 pracoval jako archeo­ log v Okresním muzeu v Prostějově, roku 1973 nastoupil do Archeologického ústavu ČSAV v Praze, kde se podí­ lel na systematickém výzkumu keltského oppida Závist. Roku 1977 přešel do Archeologického ústavu v Brně, kde se do roku 1983 intenzivně účastnil zabezpečování rozsáhlých záchranných výzkumů na stavbě vodního díla No­ vé Mlýny a trasy dálnice Brno - Holubice. V roce 1983 obhájil kandidátskou práci Pozdně laténské osídlení Závisti. Od téhož roku až do roku 1993 prováděl každoročně terénní systematický výzkum keltského oppida Staré Hra­ disko, v letech 1983-88 realizoval výzkum púchovského hradiska Požaha u Jičíny a ve stejném období i odkryv celého keltského sídliště v Bořitově. V letech 1991-93 byl řešitelem grantového projektu GA AV ČR Závěr keltské­ ho osídlení na Moravě, 1992-93 byl spoluřešitelem mezinárodního německo-českého projektu Keltisches Gold, v sou­ časné době je řešitelem projektu GA ČR, zaměřeného na problematiku počátku středoevropských oppid. Publiko­ val na 200 menších či větších prací v našich i zahraničních odborných časopisech. Mimo jiné je spoluautorem prá­ ce Pravěké dějiny Moravy (Brno 1993). Aktivně se účastnil řady mezinárodních vědeckých konferencí (Německo, Rakousko, Polsko, Francie). Byl zvolen dopisujícím členem Německého archeologického ústavu. Ve své odborné činnosti se především zaměřil na poznání časně laténského období, zejména na problematiku keltských pohřebišť a na studium pozdně laténského období, pro které získal výše uvedenými terénními výzkumy nové velmi hod­ notné prameny. Intenzivně se též věnuje evidenci a dokumentaci hradišť a mohylníků na Moravě a ve Slezsku; v tomto směru řešil tři projekty MK ČR. Od roku 1993 pracuje v Ústavu archeologické památkové péče Brno, kde vykonává funkci ředitele. Současně rediguje časopis Pravěk a jeho materiálovou řadu Supplementa. Přednáší na Slezské universitě v Opavě a na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde se roku 2000 habilitoval.

303

Miloš Čižmář

ENCYKLOPEDIE

HRADIŠŤ NA MORAVĚ A VE SLEZSKU

První vydání. Vydalo nakladatelství Libri, s. r. o., Hořejší nábřeží 17, Praha 5, [email protected], www.libri.cz, v roce 2004 jako svou 276. publikaci v nákladu 1 600 výtisků. Odpovědný redaktor Jaroslav Richter. Obálka, grafická úprava a sazba Jaroslav Slanec. Tiskárna Jan Průša, Klučov. ISBN 80-7277-174-4

Doporučená cena 750 Kč

Hradiště - podobně jako od 13. století jejich nástupci hrady - patří mezi nejvíce sledované archeologické památky. Unikátní a doslova průkopnická encyklopedie o pravěkých a časně středověkých fortifikacích na Moravě a ve Slezsku autora doc. Miloše Čižmáře, ředitele Ústavu archeologické památkové péče Brno, je pandánem k Encyklopedii hradišť v Čechách (Libri, 2003). Encyklopedie podává soupis více než 250 pravěkých a časně historických hradišť a i téměř všech dosud známých výšinných sídlišť, u nichž až teprve další průzkum může potvrdit jejich obranný charakter. Některá z nich jsou dosud málo známá, či pro veřejnost dokonce úplně neznámá. Hesla jednotlivých lokalit doplňují úvodní statě s nástinem problematiky a text doprovází početné kresby a fotografie, zejména letecké snímky, které neopakovatelným způsobem zachycují hradiště z ptačí perspektivy. Věříme, že publikaci přivítají nejen profesionální archeologové a historici, ale že poslouží i všem dalším zájemcům o naši minulost. Přináší totiž základní přehled současného stavu poznání i bádání a jistě přispěje k dalšímu doplňování informací o hradištích již známých, či dokonce i k objevování nových opevněných lokalit a výšinných sídlišť na území Moravy a Slezska.

Doporučena cena 750 Kc

NA MORAVĚ AÁT SLEZSKU Moravská zemská knihovna Brno