Encyklopedie pravěku v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 8072771159

Citation preview

OBSAH

úvodem 7 Co není a co je Encyklopedie pravěku 7 Pojmy a jejich vzájemné vztahy 8 Několik rad uživatelům této knihy 1O Seznam zkratek 13 Seznam autorských šifer 14 Přehledné chronologické tabulky 15 Slovník 17 419 Citovaná literatura Zkratky periodik a edičních řad 419 420 Kn ižní monografie

UMt\!~r~zp·, ',. ut~1Vi·ii _:::r;·1·. ť.-., ,.:.,....;, Signatura ......

~1 Q9.1. ........ ..

lnventár.č.....

IJ///

© PhDr. Karel Sklenář, DrSc., Mgr. Zuzana Sklenářová, PhDr. Miloslav Slabina, 2002 Illustrations © Eliška Sklenářová a archiv autora, 2002 Maps © Eliška Sklenářová, 2002 Photos © Miroslav Bálek, Martin Gojda, Alena Knechtová, Jiří Tiller, Petr Vachůt a archiv autora, 2002 Odborní recenzenti části hesel: PhDr. Marie Zápotocká, CSc., PhDr. Milan Zápotocký, CSc.

ISBN 80-7277-115-9

-

s

I ÚVO DEM

zkrate k autorů však nesou visí s velikostí autors kých podílů: buď je abece dní, nebo v pořadí částí skládajících heslo (starší pravěk - doba bronzová - doba halštatská). Ještě několik slov k ilustracím. Jejich původ není jednotlivě uváděn, proto že v rámci encyk loped ie mají instru ktážn í, nikoli publikační chara kter (ostatně nejso u přebírány mechanicky, nýbrž v nap rosté většin ě adapt ovány a sjedno cován y), jejich zdroje lze ale najít v literatuře na konci hesla nebo v bibliografii použitých prací, Tabulky keram iky u jednotlivýd1 kultur jsou odvoz eny především z Pleinera (red.) 1978 a Podbo rskéh o (red.) 1993, tabulk y štípané indus trie především ze Svobody a kol. 1994. Autor em jejich sestav ení a celkov ého výběru ilustrací (konzultova ného s dalšúru autory ) je Karel Sklenář, stejně jako v případě map. U nich i u plánů je sever obvyklým geografický m způsobem vždy nahoře, pokud není uvedeno jinak. Mapy jsou vytvořeny systém em plošn é šrafury souvisleji osídle n ých ploch, ovšem poněkud schematic kým: šrafov ání může pokrý vat i menš í úseky dosud bez nálezů příslušné kultury, zatímco mimo zůstávají okrajo vá místa s ojedinělým výsky tem. Výběrově jsou na této ploše vyznačeny zvláště důle­ žité lokality uvádě né v heslech encyklopedie; větší počet lokali t na mapá ch paleolitu a mezolitu je zdů­ vodně n tím, že při. absenci šrafur y (o souvislém osídlení nelze mluvi t a jen u mezol itu jsou naznačeny oblasti s hustším výskytem spíše oj edinělých nálezů) má poloh a lokalit větší význam. Z praktických dů ­ vodů je mapo vání omezeno dnešn ími hranicemi ČR, což skutečné plošn é rozsah y pravěkých kultu r samozřejmě nerespektu jí a přesahují často do souse dních zemí. Celkový obraz pravěkého osídle ní celého územ í ČR v určitém časovém horizo ntu lze složit z mape k u hesel jedno tlivýc h kultur, jejichž současnost je vyznačena v textu hesel i v tabulc e na str. 15-16. To jsou patrně všech ny potřebné inform ace a vysvětlivky ke knize, ktero u otvíráte. Každý z odbor níků jistě najde řadu míst, se kterým i nebud e souWa sit, ale je třeba si uvědomi t, že kniha nebyla psána přednostně pro archeology, že musela nutn ě zjednodušov at, při rozma nitost i názorů se přiklánět k tomu, který autoři považovali za nejbližší sku tečnosti, že i sám výběr předkládaných fakt je subjektivní - jako os tatně u každé podob né pu blikace. Nespokojen ý čtenář jistě neopo mene autor y upozornit na možn é věcné omyly; jeho připomínky budou vděčně přijaty . A ostatn ím autoři přejí, aby jim nová kniha sloužila alespoň tak jako její předchůdce - redak torem této knihy před třiceti lety sestav ené ,.Pamá tky pravěku na územ í ČSSR " - a aby se podstatně dříve d očka la příští aktual izace. Milou povin ností autorů je poděkovat těm, kdo l askav ě přehlé dli vybra né skupi ny hesel a připojili k nim své připomínky: prof. PhDr. Miroslavu Buchvaldkovi, DrSc., PhDr. Jiřímu Kalferstovi, PhDr. Milanu Ličkovi, CSc., PhDr. Miroslavu Šmído vi, ale zejména PhDr. Marii Zápotocké, CSc. a PhDr. Milanu Zápot ockém u, CSc. Za zapůjčen( leteckých snímk ů z morav ských lokali t patří dík ing. Miros lavu Bálkovi, z českých lokali t PhDr. Marti nu Gojdo vi a Ji římu Tillero vi. Pozem ní snímk y morav ských lokalit jsou součástí průběžných výsledků výzku mnéh o úkolu „Státn í archeologický sezna m ČR'' KZ97P020PP00 1, podpo rovan ého Minis terstvem kultur y ČR a řešeného v Státní m ústav u pamá tkové péče Mgr. L. Kruši novou ve spolup ráci s archeo logickými pracovišti a s okres ními úřady. Tuto práci připisují autoř i pamá tce univ. prof. Miroslava Buchv aldka, miléh o přítele a vážen ého u či­ tele, který v rukop ise přehlédl základ ní h esla o šňůrové keram ice, a le jejich tištěné podoby se už ne-

dočkal.

Praha ,

březen

2002

Karel Sklenář

SE ZN AM Zl{ RA TE I{

ARÚ Praha

pracovišť

ARÚ Praha/ b

ARÚ Praha/ m ARÚ Praha/ p ARŮ Ilrao ARD Brno/o AV ČR ČAS

ČSAV ČSSA

DPM FFMU FFUK franc. J, JV, JZ k. ú. lat. M MHMP MU MSAK MVČ

MZM MZM Brno/a NM O.M

po Kr. před I'

Schematické a11tropomorf11í zobrazení.- postava ženy, vyrytá 11a ma111crtí111 k/11 (mladší paleolit, Předmostíj

19

ARCHEOASTRONOMIE

ARTEFAKT

mického poznání. Pravděpodobné je i propojení empiricky zjišťova­ ných pohybi'i nebeských Lěks (včet­ ně rovnodenností a slunovratů) s událostmi zemědělského roku na -základě tradičních zkušeností, jejichž soubor byl spíše jen směsí astrogoosie (znalectví oblohy) a kultovně podmíněné astrologie - o vě­ du jistě nešlo a postupy překračující tento rámec (konstrukce složitých kalendářních útvarů či astronomických pozorovatelen apod.) j sou hlavně představou o Lom, jak by dnešní astronom dokázal pravěké objekty využil. Stěží 1-ze předpoklá­ dat, že by pravěcí rolníci nebyli schopni bez složitého astronomického využívání těchto spíše výjimečných (u nás prakticky jen v mladším neolitu známých) objektů ke stanovení přesných dat vykonávat potřebné práce zemědělského roku. Lit.: Sklenář 1996, Pv-Suppl. 8/1998, Podborský a kol. 1999, Podborský (red.) 2001. (ks)

Abstraktní zobrazení ženské postavy (provrtaný závěsek z mamutoviny, mladší paleolit, Dolní Věstonice)

halší - zejména v dosahu ,,, lengyelského kulturního okruhu (u nás ve spojení s ,,, moravskou malovanou keramikou). Z počátku doby laténské známe mečíky nebo dýky s antropomorfní rukojetí ve schematizované podobě lidské, zřejmě muž. ské postavy, a spony antropomorfně tvarované. Lit.: AMM 5611971, Nekuda (red.) (ks) 1990, Čech - Dobeš (red.) 2000.

ARCHEOASTRONOMIE - hraniční obor zabývajíó se možnými aslionomickými činnoslmi a po• znatky v pravěku. V tomto směru bylo vysloveno již mnoho domně­ nek, víceméně přeceňujících potře­ by a možnosti pravěkých lidí, ale skutečné poznatky jsou dosud 20

Z množsrv( schematických lidských hlaviček v pnleo/itické111 11111ě11í se zcela vymy• ká ženská tvář vyřezwui z 111t111111toviny, bud{cí spíše dojem por!rétu (Dolní \lěsto-

11ice, pavlovie11).

skrovné. Zdá se být pravděpodobné, že lidé, žijící v těsném spojení s pří­ rodou, odedávna pozorovali nebeská tělesa, uvědomovali si jejich souvislost se střídáním dne a noci čí ročních , resp. vegetačních období a vyvodili z toho určité poznatky o jejich vlivu na svěl a život. Považovali je ovšem za nadpřirozené síly (zejména Slunce, k němuž byla soustředěna většina pozornosti, ale z jiných důvodů n e o mnoho méně i Měsíc), a snažili se navázat s nimi vztah, nějakým způsobem (magií, rituály, oběťmi) je ovlivnit. Z těchto důvodů vyrostla např. orienlace posvámýd1 mísl k východu a západu Slunce (,.. rondely, ,,, hroby) a vě­ domí svěLových stran jako nejzře­ telnější projev prvotního astrono-

ARCHEOLOGICKÁ PAMÁTKOVÁ PÉČE- v rámci státní památkové péče pracov1ú název pro péči o archeologické nálezy movité a nemovité, nacházející se v terénu. Zatímco v obecně kulturním smyslu značí slovo památka pozůstatek minulosti, který o ní nějakým způso­ bem vypovídá, připomíná ji, součas­ ná platná právní úprava (zákon č. 20/ l 987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů) rozumí pod pojmem památka, resp. kul turní památka pouze věc movitou či nemovitou, která byla za kulturní památku prohlášena Min.isterstvem kullury podle tohoto zákona, nebo zapsána do příslušného státního seznamu kulturních památek podle zákona :předcházejícího (č. 22/1958 Sb.) . Archeologické nálezy mají v rámci tohoto zákona zvláštní režim. Provádět archeologické výzkumy nesmJkaždý, nýbrž pouze organizace, která má k tomu zvlášnú oprávnění, a z. toho oprávnění jí vyplývají určité povinností(§ 21; je to zejména z toho důvodu, aby byla za-

ručena odborná kvalita výzkumu a ochrana nálezl'l); při všech stavbách a zemních pracích n a území s archeologickými nálezy (tím je však podle současného stavu v podsta tě celé území republiky kromě ploch zničených těžbou) zákon ukládá stavebníkům, aby tylo práce předem oznámili Archeologickému ústavu, aby j iž v předstihu umožnili provedení záchranného archeologického výzkumu a aby ve vymezených případech uhradili jeho náklady (§ 22). Archeologické nálezy náhodné, tj. nalezené nezáměrně při činnosti jiné než je vyhledávání archeologických nálezů, je každý povinen nejpozději druhého dne oznámit Archeologickému ústavu nebo nejbližšímu muzeu; přitom nesmí s nálezem nijak manipulovat, vyjímat ho ze země nebo dokonce hledat další, protože by pon ičil siluaci, která obsahuje důleži té informace, čitelné jen odborníkům. Nález i naleziště je třeba poned1at beze změny až do ohledání archeologem, nejméně po pět pracovních dní (§ 23). Tento paragraf také upravuje právo nálezce na odměnu . Dále stanoví, že movité archeologické náJezy jsou národním (tedy státním) majetkem a ukládají se zpravidla do muzeí. Proto každý, kdo si ponechá archeologický nález, ať již náhodný, či úmyslně vyhledaný, si neprávem přisvojuje státní majetek a vystavuje se nebezpečí trestního stíhání. Za porušení ustanovení památkového zákona hrozí vysoká pokuta. Cilem archeologické památkové péče totiž není ,,vykopávání'' ard1eologických nálezů, nýbrž jejich ochrana na místě v původních souvislostech, uchování jejich hodnoty vědecké (výzkumné metody se totiž vyvíjejí a je stále více možností, jak můžeme získat z naleziště informace, aniž bychom j e museli prokopat a tím de facto z.části nebo úplně zničit) i památkové, prolože archeologická naleziště a nálezy jsou součá s­ tí kulturního dědictví nejen naší země, ale celého lidstva. Proto je zvláště nebezpečné neodborné a tedy nelegální kopání na archeologie-

kých nalezištích a zejména vykrádání archeologických nálezů pomocí detektorů kovů: ,,nálezce" ničí souvislosti na nalezišti (,.. straligrafie), vytrh uje nálezy z těchto souvislostí a tím je zbavuje vypovídací hodnoty, a konečně - pokud je pro své vlastní obohacení prodá, ochuzuje nás všechny o náš majetek, o naše děcUctví. V zájmu ochrany archeologických nalezišť a nálezů přistou­ pila ČR v roce 2 000 k tzv. Maltské konvenci - mezinárodní úmluvě o ochraně archeologického dědictví Evropy. Lit.: ZČAS-Suppl. 2011993, 41/2000, Krušinová 1995, Pv 10/2000, A R 53/2001, Archaeologia hist. 26/2001. (zs)

ARCHEOLOGIE (z řec. archaios = starý, logos= slovo, též nauka) - pomocná věda historie (zejména j ejí části zabývající se předpísemnými společnostmi - tradičně, ale nevhodně označova n é jako ,.. prehistorie), příp. ,.. antropologie v širším pojetí. Vzdor obecně obvyklému chápání není archeologie oborem omezeným na "vykopávky", na druhé straně ale ani komplexní vě ­ dou o nejstarší minulosti, nýbrž pouze o hmotných památkách a j iných nepísemných dokladech vývoje lidské společnosti na povrchu země i pod ním - nemovitých (archeologické ,.. objekty a terénní situace vzniklé lidskou činností, ,,,- hradiště, hroby, .,, mohyly aj.) či m ovitých (,,, artefakty i přírodniny jakkoli do• tčené činností člověka), tj. archeologických ,.. nálezů získávaných na ,.. nalezištích, resp. ,.. lokalitách bu ď náhodně (v důsledku nezáměrné činnosti přírody i člověka), či zá měrně vlastním ,,, průzkumem a ,.. výzkumem nedestruktivním i destruktivnfm. Tyto doklady archeologie popisuje, třídí a zkoumá ve snaze získal z nich co nejvíce informací pro potřeby historickéhů, resp. antropologického z.pracování. Zaměřením na určitý úsek minulostí, vyžadující kro mě obecných i specifické archeologické metody, se v našich podmínkách odlišuje archeologie paleolitická, pravěká (tj,

archeologie zemědělského pravěku, resp. i tzv. protohistorické doby), s tarověká (klasická, antická včetně římskoprovinciální) , ran ě středově­

ká (u nás tradičně zvaná i slovanská) a (vrch o!J1ě-pozdně) středově­ ká, novověká (postmed.ievální, industriální) až po ,,archeologii současnosti". Kromě chronologického hlediska j i však lze vymezit i užším zaměřením např. na určitý druh hmotných památek (,.. pelroarcheologie), nalezišl' (např. ,,, speleoarcheologie, podvodní, resp. podmoř­ ská archeologie) či jejich širších vazeb (prostorová a rcheologie), techniky jejich vyhledávání - prospekce (letecká archeologie) nebo výklad zjišlěných situací (experimentální a.rd1eologie) i charakter metodického přístupu ke studiu (archeologie srovnávací, procesuální. .. ). Stále významnější je interdisciplinární spolupráce archeologie s jinými, zejména přírodními vědam i, jež vede ke vzniku mezních oborů (ard1eobotanika, arcbeozoologie, ,.. archeoastronomie, ,.. pelroarcheologie aj.). O zabezpečeni hmotných pramenů pro práci všech těchto oborů dbají instituce ,,. archeologické památkové péče a muzea s archeologickými sbírkami. Lit.: Malina - Vignatiová - Sik J972, Malina 1975, Malina - Vašíček 1981, AR 38/1986, Neustupný 1994, Beneš Bnina 1994; archeologie u nás: Hrala (red.) 1982, BZO-Suppl. 1984, Havel -Kovářík- Novotný 1989, AR43l1991, 46/ l 994, Fridrich (red.) 1994, Pv 611996; dějiny archeologie: Sklenář 1969, Bouzek - Buchvaldek - K.ostomitsopoulos - Sklenát 1983, 1984, Krumphanzlová (ted.) /972, ZČSSA 17/1975, AR 46/1994. (ks)

ARTEFAKT (z lat.) - obvykle movitý předmět záměrně dotčený a pozměněný (účelově lvarovaný) nebo přímo vyrobený zásahem lidské ruky, prací: původně přírodní surovina je přemenena (příp. i kombinována s jinými surovinami) se záměrem vytvořil určitý výrobek. Výroba a zejména opakované použili artefaktu odděluje člově ­ ka od přírody a umožňuje větší či 21

ATLANTIK

menší nezávislosl na .ní. První artefakty se objevují už v nejstarším paleolitu, kdy d.fky této skutečnosti začínajf dějiny aověka bez ohledu na to, že v počátcích vývoje lidské práce je artefakt velmi jednodud1ý a není vždy snadné odlišit jej od podobných přirozených tvarů suroviny (označovaných jako pseudoarlefakty). Při výrobě artefaktu vzniká obvykle odpad, který je rovněž artefaktem, třebaže nezáměrně tvarovaným; souhrn výrobků ve všech postupných fázích výrobníl10 procesu (a v souvislosti s nimi vzniklého odpadu) se označuje jako .,, industrie - .,, kamenná štípaná či b_roušená, .,, kovová (měděná, bronzová, železná), kostěná a parohová, charakterizovaná vždy technologiemi vlastními určitému druhu suroviny. Také odpad může být ovšem použit - buď v neopracované podobě (máli potřebné vlastnosti), nebo jako .,, polotovar k dalšímu opracování. Výrobek sám může být dodatečně oprávován a upravován k novému užití (reutilizace) nebo i k jinému účelu. Nejvýznamnějším artefaktem je .,, nástroj, jiným je .,, zbraň, .,, ozdoba aj. Artefakty patří k základním archeologickým pramenům, jsou zdrojem informací o kultuře svých tvi'lrců, a to nejen nmotné (vývoj výroby, techniky, hospodářství apod.), ale i duchovní (myšlenkový svět, duševní schopnosti, společnost a její postoj vůči světu, zahrnující i náboženské či magické představy, tradice aj.); symbolika obsažená v artefaktech je prakticky jedinou cestou k duchovní stránce pravěku, je však jen velmi omezeně čitelná, a to i za pomoci paralel z etnografie, klasického starověku či folklóru, bez nichž bychom dnes mnohé vů­ bec nepochopili. V širším smyslu je artefaktem i nemovitý.,, objekt (např. .,, hrob, .,, kultovní místo nebo .,, svatyně, .,, mohyla, .,, těžební nústo, .,, val, .,, výrobní místo), resp. .,, lokalita (např. .,, hradiště, .,, pohřebiště). Protějškem artefaktu je ekofakt rámcové označení pro předměty či situace vzniklé buď jako důsledek 22

AZILlEN

lidské éinnosli (ale ne jako její pří­ mý výtvor: např. pozústatky země­ dělských plodin, kosti zvířat nedotčené lidskou rukou na sídlištích, v širším smyslu pak např. změny tě­ lesné stavby zvířecíd1 druhů v di'.1sledku .,, domestikace, či změny rostlínného krytu krajiny v důsled­ ku odlesňování a obdělávání půdy), nebo vzniklé mimo tuto souvislost (ale ovlivňujíc( lidskou ex.islenci a činnost: např. stopy púsobení vnějších geologických čini telů, zjištěné výzkumem v prostoru sídli ště). (ks) ATLANTIK (dosud asi 6 000 až 4 000, nověji až 6 500~4 800 před Kr.) - období následující ve vývoji .,, holocénu po .,, boreálu a označo­ vané jako 11 klimatické optimum." s nástupem vlhkého oceánského podnebí a postupným oteplováním průměrným. teplotám až k o 3° C vyšším a vlhkosti podstatně větší než dnes, s malými rozdfly mezi létem a zimou. Na povrchu .,, spraší se tvoří .,, půdy (,X černo­ země). V nížinách se porosty smíšených doubrav (dub, jilm, lípa) spojují do souvislých lesů, začíná i šíře­ ní buku a jedle, zároveň ale začíná zemědělské ocllesňování: už před rokem 5 000 před Kr. se začíná projevovat vliv obdělávání půdy a pastvy, začíná vznikat ornice, rodí se ,,kulturní step", ve vegetaci se objevují kulturní rostliny a je provázející plevely. V jeskynních sedimentech se vlhké, pro obývánf nepřízni­ vé klima atlantiku projevuje tvorbou .,, sintru. V archeologii mladší .,, mezolit a počínajfcí zemědě1ská civilizace v .,, neolitu. (ks) AURIGNACIEN (podle lokality Aurignac v J Francii) - první zŤetel­ ně mladopaleolitická a člověkem moderní formy (Homo sapiens sapiens) vytvořená kultura, rozvíjející se v Evropě a na Předním východě; ve střední Evropě je nejsilněji zastoupená na jižní Moravě. Její nositelé osídlovali u nás možná už dříve, prokazatelně však v tisíciletích před a kolem roku 30 000 před Kr. (v mladší fázi interplenjglaciálu po-

slední doby ledové) oblasci na prechodu nížin a vrchovin, sídliště zakládali v rozmezí 250-350 (-400) m n. rn. v krajině otevřené (na rozdfl od středního paleolitu již ne v jeskyoíd1), spíše kopcovité dále od řek, na návrších se sušším podložím a s rozhledem; půdorysy obytných staveb ale vcelku neznáme. (Mapka lokalit u hesla ,,, paleolit). Aurignacien je ze soudobých kultur rané fáze mladšího paleolitu zastoupen nejhojněji. Na Moravě se objevuje především na Brněnsku ("' Brno-Maloměřice), Kroměřížsku (-" Nová Dědina) a Prostějovsku, a místně se vylučuje se ,,, szeletienem, takže je s nfm zřejmě zhruba současný (je ovšem pravděpodob­ né, že podstatně přispěl kjebo vz1úku a že s ním byl ve stycích, které zanechaly stopy i v kamenné industrii: ze sběrů na řadě moravských lokalit pocházejí industrie směšující prvky aurignacienu a szcJetienu, označované jako industrie míškovkkého typu) . V Čechách je aurignacien zastoupen mnohem méně, nejvýraznější lokalitou je .,, Sedlec/Hradsko. Kamenná štípaná industrie aurignacienu byla vyráběna stále více z donášeného pazourku (i z jiných importovaných .,, surovin, např. karpatského radiolaritu - .,, Tvarožná), ačkoli pokračuje i domácí tradice získávání a prvotního zpracování domácích rohovců (-" Brno-Slatina/Stránská ská.la, ,,, Moravský Krumlov). Převládá už výrazně če ­ pelová technika s těžbou z hranolovitýcl1 jader, výraznýml typy jsou vyčnělá či kýlovitá škrabadla a rydla. Kostěnou industrii zastupují hlavně hroty mladečského typu. Lovnými zvířaty byli sob a kůň, také již mamut a nosorožec. Lidské pozůstatky známe z jeskyní u ,,, Mladče. Nálezy aurignacienu pocházejí však bohužel převážně z povrchových sběrů, kde organické suroviny n ejsou zastoupeny, neznáme tedy vcelku ani doklady umělecké čin­ nosti (k výjimkám snad patří barevné značky v obřadním prostoru .,, Mladečských jeskyní). Starší aurignacien u nás praktic-

1 cm 1--'

VJ

Aurignacien - kamenná štípaná industrie: škrabadla (u typických vy.mkých tvarů připojen ; bočnt pohled), dole uprostťed odftépovač, rydla

ky chybí (/' Vedrovice ll?), střední je nejbohatší na Stránské skále ("' Brno-Slarina), kde se industrie přímo vyráběla n a zdroj i rohovcové suroviny; odlišný charakter má např. industrie z. ,,, Milovic, pohřební charakter mají výjimečné nálezy z,,, Mladečských jesky1ú. Vývoj aurignacienu zřejmě pokračoval ješ1ě souběžně s podyjským ,,, pavlovienem Ude však už o industrie poněkud odlišného složení, označené předběžně jako epia urignacien .,, Brno-Slatina/Strán ská skála,

,,, Vedrovice) a dospěl patrně až do interpleniglaciálu kolem roku 20 000 před Kr. Tehdy šlo již o jev spíše okrajový, ale ve starší fázi mladšího paleolitll byl aurignacie11 nej důležitějším celkem na našem závěru

území.

Lit.: AR 1311961, 27/1975, 32/19801 36/1984, AMM 6011975, 6711982, Oliva 1987. (ks)

AZILIEN (podle jesky ně Mas ď Azil v J Francii) - západoevropská pozdněpaleoJitická kultura z období

alterodu (teplého výkyvu v rámci pozdního glaciálu), vyznačující se kamennými hroty a čepelkami s otupeným bokem, kostěnými harpunami a oblázky zdobenými geometrickým červeným malovánim. Starší · výklady našeho mezolitu, hledající azilien, resp. tzv. azilio-tardenoisien i u nás, jsou sice opuště­ ny, stopy určité spřízněnosti s tou lo Z kulturou lze však sku tečně pozorovat v našid1 pozdněpaleolitických industriích (obloukovitě retušované hroty, tišnovien). (ks)

23

BĚHAŘOVICE

BÁNOV

B BAALBERSKÝ STUPEŇ viz NÁLEVKOVITÉ POHÁRY BACfN viz VINAŘICE BADENSKÁ KULTURA viz KANELOVANÁ KERAMIKA BALCAROVA JESKYNĚ víz OSTROV U MACOCHY BÁNOV (okr. Uherské Hradiště) má na svém katastrálním území dvě hracliště. Prvním je andezitová kupa Hrad uprostřed obce, jejíž vrchol (asi 80 m nad okolím) je dnes zničen lomem, přesto jsou na V straně vidět stopy valového opevnění. Výzkum v roce 195 I odkryl kromě mohutné kulturní vrstvy ještě přes 4 m široký příkop. Osídlení vrcholu začíná už v mladším paleolitu. Opevnění s kamennou hradbou a příkopem zbudoval možná eneolitický lid pozdní (bošácké) fáze kanelované keramiky, který tu měl výšinnou osadu s menšími obydlími vybavenými ohništěm či kupolovitou píckou (našla se tu i stylizovaná ženská soška), n ebo až kultura věte­ řovská (či spíše ji příbuzná maďa­ rovská kultura, která sem pronikla ze Slovenska) na přechodu starší a střední doby bronzové. Ke zničení starších stop přispěl í středověký hrad. - Z Bánova známe i výjimeč­ ně zjištěné hroby bošácké skupiny s kostrami ve skrčené poloze. Druhá lokalita leží u dvora Ordě­ jova na vysoké ostrožně nad údolím Nivničky (Bystřičky) a její obvodové valy, dosahující na Z a JZ až 8 m výšky, byly po objevu (1884) pro svoji mohutnost považovány za kráter třetihorní sopky. Výzkum v nich zjistil zuhelnatělé zbytky vnitřní dřevěné konstrukce, nezjistil však jejich stáří, které lze považovat nejspíše za pravěké. Lit.: AR 4/1952, PA 5511964, Beitriige 1982. (ks, zs) 24

BARVIVA - používala se už v paleolitu ke zdobení těla nebo k červe­ nému zbarvení zemřelého, ukládaného do hrobu (snad jako symbol barvy života - ,,, Dolní Věstonice). Tyto funkce barviv přetrvávaly i dále (neolit: ,,, Vedrovice, ,,, Zábrdovice, _,, Těšetice-Kyjovice), tehdy k nim ale přistoupilo i malování ,,, keramiky (hlavně v mladším neolitu - moravská malovaná kerami• ka - a pak v době halštatské), ,,, inkrustace výzdoby nádob nebo natírání orrútky ,,, domů (viz ,,, mazanice). O případném barvení textilií v těchto dobách nemáme u nás doklady. Původ pravěkých barviv byl přírodní, zejména minerální ("' okrová barviva od žluté přes čer­ venou po hnědou, červený ,.,, hematit, vápnitá či kaolinová běloba) , černá se získávala ze sazí, užívala se i pryskyřice jehličnatých stromů či březová míza (šárecký stupeň lineární keramiky). Minerální barviva se objevují na některých lokalitách i ve větším množství (,,, Běhařovice, ,.,, Těšetice-Kyjovice). Zda se užívala i rostlinná barviva, není známo. Lit.: Rulf (red.) 1989. (ks) BEČOV (k. ú. Bečov u Mostu, okr.

Most) - seskupení paleolitických výrobních míst na Písečném vrchu (317 m n. m., 55 m nad terénem). Návrší je tvořeno třemi vrcholy - mohutnými výchozy běla­ vých až nahnědlých, zrnitějších kře­ menců cukrovitého vzhledu, vzniklých pod vlivem s tarotřetihorní sopečné činnosti ve Středohoří a velmi vhodných pro výrobu štípaných nástrojů. Proto byl zdejší kámen od staršfho paleolitu na ploše snad až 2 km 2 povrchově sbírán (a brzy nato už těžen - bohužel až donedávna, čímž byla značná část lokality zničena) a často už na místě zpracováván, dostával se však i daleko odtud. Lokalita byla objevena roku 1964 (K. Zebera), výzkum probíhal od roku 1965 (ARÚ Praha, zpočátku V. Kruta, praklicky vše ale J. Fridrich). Nejstarší osídlení je tu doloženo již ze staršího paleolitu na lokalitě Bečov I, na Z vrcholku kopce (na JZ svahu) s výhledem do širokého údolí řeky před­ cházející dnešní Ohři, zřejmě pod ochranou skalního převisu, tvoře­ ného šikmo vych ázející křemenco­ vou lavicí asi 4-5 m silnou (dnes už zničenou lomem) . Soubory ze tří různých vrstev představuj( štípanou sidlišť a

Bdov; reko11strukce stfrdopaleo/itického obydlí pod převisem - vystupující křemencovou lavicí

drobná pískovcová skulptura ze paleolitu je vykládána jako jednoduchá lidská hlavic'7