Velká encyklopedie her 4 - Hry ve měste a na vsi.

Citation preview

H H

MILOŠ ZAPLETAL zz.

HRY VE MĚSTĚ A NA VSI

/IV/

VIE LKÁ 1ENCYKI.OPIEDII: H IE I?

H=?V" V IE MĚST Ě A NA V S I IV. svazek MILOŠ ZAPLETAL

OLYMPIA

■

PODĚKOVÁNÍ

Na tomto svazku mají největší zásluhu chlapci a děvčata, kteří mi v letech 1979 a 1980 podrobně vylíčili, jak si hrají ve volném čase na ulici před domem, v parku, na nezastavěném plácku a za hum­ ny Dostal jsem od nich, na tisíc dopisů — někdy to byly celé sešity hustě popsané dětským písmem. Všechny pro mne měly cenu, ale jejich pisatele tu nemohu jmenovat A tak uvedu aspoň ty, kteří po­ slali zvlášť podrobnou zprávu. Byli to: Vladimír Švancara z Voděrad u Skalice nad Svitavou, Pavlína Grešková z Opavy, Jan Berežný z Teplic v Cechách, Martin Šíma z Čelkovic u Tábora (ve spolu­ práci se svou maminkou), Dana Staňková z Prahy-Hrdlořez, Marie Košáková z Bohumína, Ilona Vokáčová z Kasejovic u Plzně, Aleš Kučera z Pardubic, Hana Štěrbáčková z Blanska, Silvie Foralová ze Zastávky u Brna Jiří Zavadil z Kroměříže, Marie Hamemíková z Telče, Petr Huďa z Palkovic u Frýdku-Místku, Iveta Žúborová ze Sloupu u České Lípy, Olga Kousalová z Brtnice u Jihlavy, Petr Lidmila ze Sokolova Mirek Píštěk z Veselí nad Moravou, Pavel Janou­ šek z Myslibořic u Třebíče, Milan Růžička z Kunštátu na Moravě, Zdeněk Němec z Kojetína Věra Klímová z Obecnice u Příbrami, Monika Kvapilová ze Zruče nad Sázavou, Lenka Uhrová z TřebíčeBoroviny, Dana Mašková z Tábora Jitka Cízlerová z Luhů u Che­ bu. Jim i všem ostatním děkuji za spoluprácí Nesmím zapomenout ani na redakci dětského časopisu Sedmič­ ka která se mnou spolupracovala při výzkumu tradičních her. Můj dík patří i okresnímu výboru Československého svazu tělesné vý­ chovy a Městskému národnímu výboru v Liberci za věcné ceny vě­ nované do malé soutěže spojené s výzkumem. Miloš Zapletal

© Miloš Zapletal 1988 Illustrations © Marko Čermák 1988

[7] ■

PŘEDMLUVA

Čtvrtý díl Velké encyklopedie her je zaměřený na prostředí, ve kte­ rém děti tráví značnou část volného času — městské ulice, sídlištní prostory, nezastavěné plácky, rky. Přestože dnes žije převážná většina obyvatel ve městech, nezapomínáme ani na vesnickou mlá­ dež. Také ta má své hry a scházívá se k nim na návsi i za humny. Náš zájem se v první části tohoto svazku soustřeďuje na tradiční dětské hry. Ve druhé části se zabýváme hrami současnými, při nichž je městské prostředí využíváno zájmovými organizacemi dětí a mládeže k zábavě i výchově. Dětským tradičním hrám se také říká lidové nebo národní Chlapci a děvčata je hrávají sami, bez dozoru a vedení dospělých. Neučí se je ve škole ani v hodinách dobrovolné tělesné výchovy, jedna generace je předává druhé generaci, mladší je odkoukají od starších. V těchto hrách musí být skryto zvláštní kouzlo, zná je totiž každé dítě. Vídáme je v ulicích stále znovu, mládež je hraje s ne­ smírným zaujetím, neomrzí se ani při častém opakování Kdyby­ chom se vydali po stopách těchto her do minulostí překvapilo by nás jejich stáří Mnohé hry jsou živé už celá staletí o některých má­ me dokonce písemné nebo obrazové záznamy z doby před několika tisíciletími Hru na slepou bábu najdeme už na amforách z antic­ kého Řecka. Nástěnné malby v pyramidách zachycují egyptská děvčata z doby faraónů, jak skáčou přes švihadlo a hrají školku s míčkem. Kdo v prvních jarních dnech pozoruje školáky cvmkající s vášnivým zaujetím kuličky do důlku, netuší že tahle hra býva­ la oblíbenou zábavou mládeže už ve starověkém Římě. Tradiční dětské hry byly v minulosti tak běžnou, samozřejmou věcí ž.e se jim nikdo soustavně nevěnovaí Teprve v současné době se jim dostalo pozorností jakou si zasluhují Dětské hře se věnují vědečtí pracovníci z mnoha odvětví především psychologové a pe­ dagogové. I široká veřejnost si začíná uvědomovat význam spon­ tánních her pro zdravý vývoj dětí Dospělí si dokonce často stěžují že se tradiční hry ztrácejí z ulic, že si děti dnes už nedovedou tak

[8] hrát, jako to uměly v předcházející generací Stejné lamentace jsme ovšem slýchali i před pětadvaceti lety od dědečků a babiček Po­ dobné pesimistické názory bychom našli v knihách a časopisech vydaných před padesáti lety. Dnes je za hlavního viníka úpadku - her považována televize, odvádí w.‘. prý děti od aktivní zábavy, mění je v pasivní, zpohodlnělé diváky. Něco na tom jistě je, ale děti přesto zůstávají stále dětmi Potřebují pohyb, partu kamarádů, společnou zábavu. Hrávají si venku stejně často, jako si hrávali v minulosti jejich tátové, maminky, dědečkové a babičky. Žijí ve svém dětském světě, kam velcí lidé jen nesnadno pronikají Dospělí jsou k tomu špatní pozorovatelé, chodí ulicemi ponořeni do svých starostí a myšlenek, všímají si jen dětí které tropí nějakou neplechu. A tak i rodičům uniká, čím vlastně jejich synové a dcerky vyplňují venku volný čas. Kdysi jsem i já měl pesimistický názor na přítomnost a budouc­ nost tradičních her, zdálo se mi že děti už nedovedou žádné z těch krásných her, které jsem s nadšením hrával v klukovském věku. Kdepak jsou ty doby, říkal jsem si, kdy každý kluk uměl jen s tenisákem víc her, než dovedou dnešní děti dohromady se všemi po­ můckami! Nejvíc mě ten úpadek mrzel u vlastních dětí Jednou jsem se jen tak mimochodem zeptal dcerky, co si vůbec hrává s dětmi před naším domem. Desetileté děvče obratem ruky vysypa­ lo názvy pětatřiceti různých her! Nechtěl jsem tomu ani věřit, vždyť jsem u nás na sídlišti neviděl nikdy jiné hry než panáka, školku s míčkem, kuličky, vybíjenou a hokej s tenisákem. Prostě jsem cho­ dil kolem dětí jako slepý! Napadlo mě, že bych měl podniknout široký průzkum a zjistit, jak to vlastně s tradičními hrami v současné době skutečně je. Po­ žádal jsem o pomoc redakci oblíbeného dětského týdeníku Sed­ mička a jeho prostřednictvím jsem předložil mladým čtenářům otázku: Jaké hry hráváte, když jste se svými kamarády sami na uli­ ci nebo na návsi? Vypsali Jsme malou soutěž a došla nám záplava dopisů ze všech koutů Čech a Moravy. V některých byly nejen vy­ jmenovány hry, které si děti hrají, ale i podrobně popsána jejich pravidla Několik čtenářů sestavilo seznam, v němž bylo víc než sto různých her. Jiní jich vyjmenovali méně, jen padesát. Málokdo uměl méně než třicet her. V soupisech nebyly docela jistě všechny hry, které děti znaly, na mnohé si při psaní dopisu nevzpomněly.

Předmluva

Podle škrabopisu a hrubých pravopisných chyb jsem poznal že se ozvali i proslulí uličníci kteříjsou sice na štíru s psaním, zato dove­ dou báječné hry. S úžasem jsem se probíral tou záplavou, ale teprve po pěti letech mi došlo, že mám doma skutečný poklad A nezvratný důkaz, že na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let dvacátého století hrály děti v Čechách a na Moravě víc různých her, než zaznamenali v mi­ nulém století všichni naši slavní sběratelé dohromady. O ten poklad se s vámi chci v této knize rozdělil Připojil jsem k němu z klasických sbírek ty tradiční hry, které v posledních dese­ tiletích vymizely, ale o nichž si myslím, že mají i dnes svou nezastu­ pitelnou hodnotu a nezasloužísi, aby trvale upadly do zapomnění. Mnohé z nich můžeme my dospělí vrátit při vhodné příležitosti dě­ tem.' I dětské hry podléhají zákonům vývoje. Každá za určitých pod­ mínek vznikla, prožívá období rozkvětu, vydává plody v podobě mnoha obměn, stárne a zaniká. Některé hry žijí krátce, jiné jsou dlouhověké, skoro nesmrtelné. A všechny dohromady se podobají věčně zelenému stromu, na němž některé větvičky usychají a opa­ dávají, jiné raší a rozvíjejí se. Obsah první části tohoto svazku je sestaven především z tradič­ ních dětských her českých a moravských, ale doplnil jsem jej i hra­ mi slovenskými a cizími Tato kniha není národopisnou studií, ale pokladnicí her pro každou příležitost, proto v ní má oprávněné místo i hra nová, umělá Zařadil jsem do ní z našich i zahraničních pramenů především ty hry, které přinášejí něco nového a o nichž si myslím, že by stálo zato, aby se u nás ujaly. Svět se v posledních letech zmenšil, národy si vzájemně vyměňují kulturní hodnoty a k nim patří i hry. Přebírání tradičních her po­ máhá sbližovat země, které jsou sice od sebe vzdálené v prostoru, ale mají k sobě blízko tím, že v nich žijí lidé se stejnými radostmi a starostmi se stejnou potřebou dobré zábavy. Na ulicích dnešních měst se však nehrajíjen tradiční dětské hry. Znám řadu zájmových oddílů a skupin, které připravují pro své členy pravidelně hry nové, pátrací a dobrodružné. Děti při nich plní různé úkoly, poznávají své okolí, seznamují se s lokálními zajíma­ vostmi a historickými památkami I těmto netradičním hrám orga­ nizovaných kolektivů věnuji v knize dostatek prostoru. Z vlastní

[10] dlouholeté zkušenosti vím, že právě tyto hry, často podložené lite­ rárním nebo naučným libretem, mají velkou motivační i výchov­ nou účinnost Pokud je mi známo, nebyl zatím tento druh her u nás ani ve světě podrobně zpracován, v odborných knihách se objevují •Jen ojedinělé ukázky Prosím proto čtenáře, aby přijali druhou část jako první pokus o soustavné zpracování zajímavého a dosud má­ lo rozšířeného herního odvětví - Tento svazek obsahuje takové množství her, že tu najde pro svou potřebu dostatek látky každý, kdo se zabývá volným časem dětí ve městě i na vesnicí Osobní výběr je vždy nutně subjektivní, závisí na našem zaměření zkušenostech, zájmech, počtu dětí s nimiž pracu­ jeme, jejich věku a bydlišti Vedoucí turistického oddílu upotřebí spíš hry pohybové, soutěživé, které dodají družinové činnosti vzruch Učitelka z dramatického oddělení lidové školy umění sáh­ ne raději po hrách s dialogem, zpěvem a tancem Hry tradiční s dávnou minulostí a hry novodobé, s velkou bu­ doucností — to jsou zdánlivě dva odlišné světy, ale ve skutečnosti mají hodně společného: naplňují volný čas dětí dávají jim pohyb, napětí radost a příjemnou i užitečnou zábavu.

[II]

■ Úvodní kapitola

[13] HODNOTA TRADIČNÍCH DĚTSKÝCH HER „Když si děti hrají na ulici, nejenže využívají jednoho z nejstarších hřišť na světě, ale baví se i některou z nejstarších a nejzajímavěj­ ších her. Tyto hry byly zkoušeny a prověřovány po dlouhá staletí, děti je hrály a předávaly si je tak, jak to dělají i dnes,“ napsali man­ želé Opieovi v úvodu ke své sbírce tradičních dětských her rozšíře­ ných v současnosti na britských ostrovech. Jestliže jsou tradiční hry skutečně tak staré — a nesčetné množ­ ství obrazů, rytin, dřevorytů, iluminací a nástěnných maleb o tom podává průkazné svědectví —, musí mít nějaké mimořádné hodno­ ty, zvláštní přitažlivost a kouzlo. Tyto hry dávají dětem především příležitost k dynamickému po­ hybu. Dosyta se při nich vyběhají, vyskáčou, mohou podle libosti házet, chytat, zápasit, měřit své síly i schopnosti s ostatními Uvolní tak v sobě přetlak energie, kterou nahromadili za dlouhé hodiny strávené ve školní lavici nebo doma u televizoru. Děti potřebují pohyb stejně nutně k životu, jako vzduch a potravu. Tradiční hry pomáhají dítěti uspokojit touhu po lidské společ­ nosti. Vyvádějí ho z osamělosti, umožňují mu komunikaci s jinými. Ve hře nachází dítě kamarády i protivníky, s nimiž může spolupra­ covat i soutěžit Hry přinášejí dětem vzrušující a radostné zážitky. Prožívají při nich napětí boje i blažené chvíle vítězství. Znamenají vybočení z každodenní všednosti, únik z šedivé reality do pohádkové říše, kde se malý človíček jako mávnutím kouzelného proutku mění v jestřába, vlka, vodníka, anděla, čerta, zbojníka a krále, který „vy­ sílá své vojsko“. Dítě o smyslu her ovšem neuvažuje. Hraje si proto, že ho to baví Tradiční hry mají i jiné hodnoty, které si uvědomujeme jen my, dospělí. Pro rodiče, učitele a vychovatele je hra tím nejlepším napl­ něním volného času dětí. Příjemné se v ní pojí s užitečným. Mnohé tradiční hry jsou výborným tělocvikem, rozvíjí se v nich obratnost rychlost, síla, vytrvalost Dítě se učí spolupráci v malém týmu, ově­ řuje si vůdcovské i organizátorské schopnosti. Psychologové pova­ žují tradiční hry za výborné odreagování stresů, jimž jsou děti vy­ staveny ve škole, i za účinnou psychoterapii. Hra pomáhá vybít agresivní pud a má také velký podíl na socializaci dítěte, na jeho

[14]ÚVODNÍ KAPITOLA integraci do lidské společnosti. Nejmenší děti navazují první kon­ takt se svými vrstevníky právě při hře. I kdyby toto hodnocení odpovídalo jen z poloviny skutečnosti, stály by tradiční hry za naši všestrannou podporu. Uvědomujeme si však doopravdy, jakou cenu mají tyto hry pro zdravý vývoj dětí? Vytvářím^ pro dětské hry skutečně vhodné podmínky? Nebo o uspokojení dětských potřeb jen mluvíme a děláme někdy pravý opak?

PROSTŘEDÍ PRO HRY

Děti hrají své tradiční hry odedávna tam, kde tráví volný čas. Na chodníku před domem, na nezastavěném plácku mezi budovami, v parku, na louce za humny. V dřívějších dobách kvetly pohybové hry i na hlavních třídách a náměstích, jezdívaly tam jen povozy ta­ žené koňským spřežením, rachot kol bylo slyšet už z dálky, rych­ lost byla nízká, hrozilo jen malé nebezpečí. V posledních letech stále hustší dopravní ruch dětské hry z mnoha ulic zcela vytlačil. Rychle jedoucí auta nejen představují vážné nebezpečí úrazu, ale naplňují ovzduší jedovatými výfukovými plyny. Parkující vozy za­ bírají tolik prostoru, že pro dětské hry na chodníku není místo ani ve vedlejších ulicích. Ubývá i nezastavěných prostranství Kde ne­ vyrostou nové domy, zaberou ladem ležící půdu garáže nebo za­ hrádky. Někdy má člověk pocit, že dospělí na děti vůbec nemyslí Jestliže někde vybudují dětské hřiště, bývá skoro vždy určeno předškoláčkům, starší chlapci a děvčata tam nemají přístup. Snad se někomu zdá, že pro tradiční hry už nejsóu nikde pod­ mínky a tento druh her je tedy odsouzen k zániku. A přece to není naštěstí tak zlé. I dnes jsou postranní a slepé ulice s minimálním dopravním provozem. Uvnitř domovních bloků v centru velkých měst vznikají po zrušení plotů plochy, částečně osázené zelení, kde se vždycky najde místo pro hru. Dostatek prostoru bývá i na sídliš­ tích. Věžáky nejsou nikdy tak nahuštěné, aby mezi nimi nezůstala proluka dost velká pro partu kluků nebo skupinku děvčat Děti vlastně ani nepotřebují velká rovná hřiště, spokojí se s asfaltovým chodníkem mezi květinovými záhony, na něm se dají hrát všechny druhy skákacích her. Stačí jim k radosti hromada nahrnuté hlíny na

[15]

okraji sídlišiě, zarostlá trávou a plevelem. Panelové stěny bez oken jsou ideálním místem pro míčkové školky. Široká vjezdová plocha u garáží je dostatečně velkým hřištěm pro vybíjenou, malý tenis, pozemní hokej. Prostorů pro tradiční dětskou hru je jistě méně než v minulosti, v tom se dospělí chovají macešsky — a přesto dět­ ských her neubývá. „Máme tolik her, že ani nevíme, co máme hrát dřív. Jedna hra je lepší než druhá,“ napsala při výzkumu dětských her školačka Jarča Rédlová z Rychnova u Jablonce nad Nisou. Lidé, kteří rozhodují o zástavbě — zejména architekti plánující nová sídliště — by měli na děti a jejich hry myslet víc než v minu­ losti. Ponechat mezi domy několik porůznu umístěných menších volných prostranství určených výhradně ke hře, kam by nesměli obyvatelé okolních domů sázet květiny a odkud by nemohli děti vyhánět Děti nepotřebují ke svým hrám nákladná zařízení. Kovo­ vé prolézačky jsou sice zajímavým, ale přece jen jednoúčelovým tělocvičným nářadím. Zato na prázdném udupaném plácku se dá hrát stovka různých her — od cvrnkání kuliček až po badminton a kopanou. Každá herní plocha nemusí být dokonale upravená a rovná. Z umělých zařízení by stačila hladká stěna, vysoká tři met­ ry, dlouhá pět až deset metrů. Na jedné straně mohou být vyznače­ ny různé terče, do nichž by se hráči strefovali míčem a míčkem od­ bíjeným dřevěnou pálkou i tenisovou raketou, házeným rukou, od­ palovaným hokejkou, kopaným nohama. Druhá, prázdná strana stěny je určena míčkovým školkám a různým hrám, při nichž se míč musí odrazit od stěny. V žádném sídlišti by neměly chybět

[16]

ÚVODNÍ KAPITOL,A

asfaltové plochy s vyznačeným hřištěm na softtenis a tenis s dřevě­ nými pálkami. Na nich se dají hrát i skákací hry všeho druhu — pa­ nák, čtverce, nebe—peklo—ráj, šnek, zeměkoule apod. Taková za­ řízení pro tradiční dětské hry by nestála téměř nic — jen na ně musí architekti včas pamatovat.

HRY TRADIČNÍ A HRY UMĚLÉ Slávka Kolaříková z Křižanova, skupinová vedoucí s dvacetiletou praxí, napsala při celostátním výzkumu dětských her: „Všímám si, co si děti hrají. Jsou to podobné hry, jaké jsme hrá­ vali my. Tyhle děti skáčou gumu, to za nás nebývalo. A moc rády hrají vybíjenou a také na rohy. A ještě na krvavého dědka a na ze­ měkouli. Ale nikdy je nevidím, že by si hrály hry, které se naučí ve škole v tělesné výchově nebo na pionýrské schůzce. Snad je to tím, že je to učí dospělí, radí jim při hře, rozhodují.. Uvedl jsem úryvek z dopisu proto, že vystihuje dost rozšířené mínění. Tradiční dětské hry jsou záležitostí samých dětí, dospělí do nich nemají zasahovat, stejně na ně nemohou mít žádný vliv. Je opravdu tak velká propast mezi tradiční lidovou hrou a mo­ derní hrou umělou, používanou ve škole a v dobrovolných organi­ zacích? Nevěřím tomu. Děti skutečně hrají jen určitý druh her, když jsou na ulici nebo na plácku samy mezi sebou, bez dospělého vedoucího. Ale to je spíš tím, že se tradiční hry hrávají v malé sku­ pince. Na schůzce pionýrského oddílu nebo při hodině tělesné vý­ chovy má vedoucí a učitel před sebou početnou třídu. S dvaceti až třiceti žáky musí hrát jiné hry, než by hrál s pěti dětmi. Tak malou skupinku nemá skoro nikdy. Děti si na ulici nehrají jen hry tradiční, z dávných časů, baví se i hrami novými, které vznikly nedávno a jsou dílem dospělého člo­ věka, učitele, vychovatele, cvičitele, trenéra. To dokázal před něko­ lika lety průzkum časopisu Sedmička. Děti měly napsat seznam her, které se naučily od svých kamarádů a hrávají je, když jsou sa­ my mezi sebou, bez dospělých. V soupisech se mnohokrát opako­ valy hry, o nichž bezpečně víme, že nepatří ke hrám tradičním. Přestože to jsou prokazatelně hry umělé, děti je přijaly za své. Jed­ na z nejoblíbenějších her na ulici je například vybíjená, která

vznikla ve Školním prostředí. Moderní badminton jc pro turší rrJádež stejně zábavná hra jako prastará míčková školka pro prvrtáčky. Mnohé hry dnešních dětí jsou odvozeny z velkých sportovních her, především kopané a hokeje — a to jsou sporty poměrné mla­ dé. Ale copak i ty nevznikly v nedávné minulostí z tradičních her, které prodělaly staletý vývoj? Podle mého soudu neexistuje příkrá hranice mezi hrami tradičními (lidovými, národními), které si hrají déti samy, a hrami vytvoře­ nými pro děti dospělými. Obé tyto skupiny her na se be vzájemné působí, jedna od druhé přebírají podněty i prvky. Každá dobrá hra, vymyšlená pro třídu nebo oddíl, se zařadí časem mezi hry tradič­ ní, na jejího autora se zapomene a děti si ji budou předávat spolu s ostatními „svými“ hrami. Musí ovšem vyhovovat jejich mentalitě a potřebám. Jestliže děti přebírají do svého herního repertoáru hry umělé, ne­ ní důvodu, proč by učitel, vychovatel, instruktor, cvičitel, trenér a vedoucí nemohli využívat tradiční hry při organizované práci s dětmi. TOMy a PO, které zavedly družinový systém, se dávno přesvědčily, že spontánní dětské hry mají své oprávněné místo v programu družinových schůzek a vycházek Sedmičlenná klukovská družina hraje na národy („polívka se vaří, maso na talíři ...**) se stejným nadšením na hřišťátku za oddílovou klubovnou, jako do­ ma za domem. Nápaditý vedoucí dokonce dovede udělat z tradiční hry výjimečný podnik — zorganizuje například v první teplou jarní neděli kuličkářský turnaj, na němž se podílí třeba třicetičlenný od­ díl. Tajemství úspěchu je v tom, že úvodní kola turnaje se odbývají v družinách, tedy ve skupinkách stejně početných, jako bývají ulič­ ní klukovské party.

ZAPOMENUTÉ HRY Mnoho zmizelých tradičních her může být pod vedením dospělých znovu vzkříšeno k životu Kdysi se u nás a v celé Evropě hrávaly desítky různých her pálkovačích, které však postupně zcela vymi­ zely. Udržely se jen v Americe, kam se dostaly s evropskými přistě­ hovalci V průběhu let se z nich vyvinuly na americké půdě velké sportovní hry, basebal a softbal, a získaly tam nesmírnou populari-

18

ÚVODNÍ KAPITOLA

tu. Po šest desetiletí se pokoušeli někteří učitelé tělesné výchovy seznámit s těmito hrami naSi veřejnost, ale teprve V poslední době se podařilo softbalu zapustit u nás hlubší kořinky! Teď se tato hra mezi mladými lidmi šíří a není vyloučeno, že za čas uvidíme děti hrát znovu spontánní pálkovači hry. Je to jen otázka času. Co na tom, že je odkoukají od dospělých hráčů softbalu nebo se je naučí na letním táboře? Herní repertoár tím jen získá řadu nových zna­ menitých her, tak jako je v minulosti získal napodobením kopané nebo hokeje. Nejde však jen o hry sportovního typu. Když mluvíme o oživení zapomenutých her, máme na mysli především hry s tradičními tex­ ty, zpěvem a tancem. Bývaly kdysi pro děti prvním divadlem a úvo­ dem do hudby i tance. Někdo snad může namítnout — divadla a hudby mají dnes děti víc než v minulostí V každé rodině je tele­ vize, rádio, gramofon, magnetofon. To je sice pravda, ale tyto pří­ stroje v dětech probouzejí a pěstují jen vztah divácký, pasivní V tradičních hrách s předepsaným textem, nápěvem a tancem se děti učily samy vyjadřovat své nálady a pocity recitováním říkadel, zpěvem písniček, pohybem těla v daném rytmu. Proto bychom měli děti seznámit se starými hrami, které už zmizely z plácků a humen. Hry s tradičními texty bývají spojeny s říkadly nebo dialogem. Hráči mají obvykle přiděleny různé úlohy a odříkávají předepsaná slova. Jako příklad můžeme uvést hru na vodníka, obecně známou. Jeden z hráčů je vodníkem, ostatní pronikají do jeho rybníka — vymezeného území —, plaší tam rybičky a vodník je chytá. Děvča-

_____________________________________ -_______________ J2?J

ta při hře kdysi pohybovala rukama, jako kdyby máchala ve vodě prádlo, a společně recitovala: Peru, máchám, mydlím plínky — dělají se mi bublinky. Chlapci vodníka dráždívali posměšnými verši: Hastrmane, tatrmane, dej mi kůži na buben. Budeme ti bubnovati, až vylezeš z vody ven. Při hře se běhá, ale je to spíš malé divadlo než pouhý tělocvik. Tahle hra se udržela dodnes, většina dětí však už nezná tradiční fí~ kadla, herní děj byl ochuzen o cenné prvky, stala se z něj pouhá honička. Většina tradičních her s předepsaným textem se skutečně rovná divadelnímu výstupu. Můžeme si to dokumentovat na moravské hře na koně, kterou zapsala před osmdesáti lety Františka Svobodová-Goldmannová (Říkadla a hry slováckých dětí, str. 82): Hospodář má koně v řádku postavené. Kulhajíce přijdou dva přestrojení zloději: „Pane hospodáři, nechte nás tady na nocleh.“ Hospodář: „Odkať ste?“ Zloději odpovědí něco hodně pravdě nepodobného nebo směš­ ného, například: „Kača z Trcmarynova.“ Hospodář: „Máte pas?“ Zloději: „Máme.“ (Dají mu kousek papíru) Hospodář: „Máte blechy?“ Zloději: „Ale hospodáři, nemáme.“ (Vytřípají je.) Hospodář: „Tož běžte do maštale.“ Hospodář jde spát, zloději jdou ke koním a jednoho nebo dva ukradnou nebo odvedou pryč. Hospodář vstane a počítá koně (hrá­ če). Když vidí, že některý schází, ptá se: „Kam se poděl ten kůň?“ Koně: „My nevíme, spali sme.“ Hospodář: „To istě nám ukradli ti, co tu byli na noclehu“ Zloději přijdou zase jinak přestrojeni: „Pane hospodáři, nechte nás tady na nocleh.“

[20].ÚVODNÍ KAPITOLA Hospodář: „Á, to ste vy, co ste mně ty koně ukradli f Zloději: „Ale ne, pane hospodáři, my sme tu nebyli, podívejte se na pase." Pak se opakuje krádež. Někteří však odpovědí: „Ale pane hospodáři, my sme je neukradli, my sme si ich enom vzali.“ • Hospodář: „Kam ste ich dali?“ Zloději: „Jak sme jeli přes moře, utopili se nám v báchoře.“ A přemlouvají hospodáře, až jim dá opět nocleh, oni opět koně ukradnou a chodí tak dlouho, až odvedou všechny. Nyní je postaví do řady, každý se postaví z jedné strany, a vedou je na trh. Hospodář přijde na trhu k nimi „Prodejte mně ty koně “ Zloději: „Kupte si je.“ Hospodář je začne prohlížet a pozná je. „Dyť sú to moje koně.*“ Koně se rozběhnou, hospodář za nimi, pochytá je a zavede na původní místo. První chycený je hospodářem. Také tohle je vlastně obyčejná honička, ale oč je při ní herní děj bohatší, jaké potěšení dětem působí divadelní role a jejich odříká­ vání a hraní! Při obnově těchto zmizelých her mohou vykonat velký kus zá­ služné práce učitelky v mateřských a základních školách, družinářky, vedoucí jisker, táboroví instruktoři Snad patří i do osnov dra­ matického oddělení lidové školy uměni

POHYBOVÉ HRY SE ZPĚVEM A TANCEM Tvoří další skupinu tradičních her, které z valné většiny upadly do zapomenutí Do dnešních dnů se jich udrželo jen několik málo, těch nejjednodušších — například hra na zlatou bránu nebo kolo kolo mlýnský. A přitom to jsou hry nesmírně cenné, protože v nich tvoří nedílnou jednotu zpěv, hudba a rytmizovaný pohyb. Patří ta­ ké patrně k nejstarším hrám. Proč v posledních desetiletích vymizely právě tyto hry, které by­ ly plodem všestranné tvořivosti minulých pokolení? Víme, že lidová kultura se předává z generace na generaci jako štafeta. Děti napodobují dospělé, seznamují se s prací i hrou. Pohy-

________________________________ 121J bová hra se zpěvem a tancem putuje časem stejné jako pohádka a hádanka. Může být zkrášlena, obměněna i zapomenula. Nositeli lidových tradic bývali lidé na venkově. Ti byli připoutá­ ni k půdě, která je živila, podřizovali se v práci i obřadech ročním obdobím pravidelně se stydajícím. Práce, odpočinek i změny v pří­ rodě je spojovaly, sbližovaly. V posledním století se náš venkov od základů změnil, zmizela většina tradičních prací a s tím i všechno, co k nim patřilo — společný zpěv, tanec, hry, zvyky, obřady. Vazby mezi lidmi se uvolnily. Sdělovací prostředky pronikly i do nejodlehlejších míst Nejsou už zapadlé kraje, uzavřené kultury. Venkov se vylidňuje, města překotně rostou. Má smysl oživovat zaniklé taneční a zpěvní hry? Má smysl vy­ pravovat dětem pohádku o kůzlátkách a pak si ji s dětmi zahrát? Uchovávat hádanky a říkadla našich prapředků, zpívat písné, které nesou pečeť minulosti? . Jsme přesvědčeni, že to smysl má. Musíme si přece stále připo­ mínat, z jakých kořenů vyrostla naše současná kultura, je naší po­ vinností uchovávat a předávat poklad nashromážděný předky. Bás­ ník Miloslav Bureš to vyjádřil v Otvírání studánek těmito verši:

Z těch dědů a bab, co přede mnou vodám cestu písní otvírali, co zde studny roubili a pevné plátno tkali,

z těch jsem a vracím se k nim znova. Co na tom, že jejich dny jsou nenávratně pryč, z ruky do ruky si stále podáváme těžký klíč klíč od domova.

I lidové písně byly po určitý čas udržovány v našem povědomí spíše uměle, pomocí rozhlasu, televize, folklórních festivalů a náro­ dopisných souborů. Dnes je znovu „objevují“ mladí lidé, kteří je už od svých rodičů slyšet nemohli Lidová píseň k nim totiž promlou­ vá jejich jazykem: srozumitelně, horoucně a upřímně. Je opět přijí­ mána jako milý host, stává se věrným společníkem mladé generace žijící na sklonku dvacátého století

[22]

ÚVODNÍ KAPITOLA

Také tradiční pohybové hry se zpěvem a tancem, které se nedáv­ no téměř úplně vytratily z ulic a návsí a zůstaly zatím ukryty jen v knížkách a rukopisných sbírkách, čekají na vzkříšení Budeme to my, dospělí, kdo je oživí a vrátí dětem? Nenechme si tu příležitost ujít a hledejme těm starým, pozapomenutým hrám nové přátele. Nepovažujte to za konzervativní lpění na starých hodnotách. Tradiční pohybové hry se zpěvem a tancem mají i dnes nepopira­ telné hodnoty. O tělocvičné a písňové složce nemusíme mluvit, je­ jich cena je všem zřejmá. A tanec? Poslyšme, co o něm říká A. Sí Exupéry v Citadele: „Čas pociťujeme jako nepřetržitý řetěz jednotlivých okamžiků. Tento řetěz vyjadřujeme zase řetězem pohybů — což je tanec. Jed­ notlivé okamžiky času nejsou než pohyby člověka. Dívá-li se člověk očima, zří jen prostor, ale tančí-li, pociťuje čas.“ Taneční pohyb při tradičních hrách má něco společného se samou podstatou lidského bytí Je odpradávna úzce spojený napří­ klad s pohybem slunce po obloze. Lidé již před úsvitem dějin osla­ vovali zimní a letní slunovrat, vítali a uctívali slunce, zdroj života na Zemí Symbolem jim byl kruh a pohyb v kruhu. Oheň a tanec kolem ohně. Primitivní kmeny na celém světě dodnes zachovávají obřady, kterých se účastní všichni členové rodu Rytmus ovládne na dlouhé hodiny kroky mužů, žen i dětí, jemu se všichni podřizují, on je spojuje, posiluje, osvobozuje. Lidé zapomínají na svá těla, ztrácejí, je, stávají se částečkami tohoto světa, splývají s ním a s je­ ho časem. V kolových dětských tancích přetrvává tato prastará tradice do současností My, kdo žijeme na severní polokouli, točíme svá kola mlýnská podle toho, jak se míchá kaše, tj. po směru hodinových ru­ čiček. Slunce totiž putuje nad naší hlavou také zleva doprava. Tento druh tradičních her může s dětmi oživit jen člověk, který je o jejich hodnotě plně přesvědčen a dovede si je s chutí sám za­ hrát

[23] ROZPOČITADLA

Jsou to říkadla, která se užívají při rozdílení herních úloh. Patří čas­ to ke skutečným klenotům lidové poezie. Najdeme je nejen u všech evropských národů, ale i v obou Amerikách, Austrálii, Asii a v ně­ kterých afrických zemích. Hráči se obvykle postaví do kroužku a jeden z nich začne odří­ kávat tradiční verše. Například:

říkají mu klíč: na koho to slovo padne, ten musí jít pryč. (Erben) Na každou přízvučnou slabiku (označili jsme ji linkou) ukáže prstem na jednoho z hráčů. Postupuje přitom stále dokola, zpra­ vidla po směru hodinových ručiček, a nevynechává ani sám sebe. Pokračuje tak dlouho, až dojde k závěrečnému slovu. Na koho padne poslední přízvučná slabika, odejde z kroužku. Rozpočítává­ ní se potom opakuje znovu bez něho. Jak z kola postupně odchá­ zejí další a další hráči, stoupá napětí. Kdo zůstane nakonec v kruhu sám, převezme úlohu, o kterou se tímto způsobem losovalo. Bude při hře na honěnou honit, při schovávačce pikat a podobně. Někdy se hráči dohodnou na zkráceném rozpočítávání a roli,

[24]

úvodní kapitola

o niž se jedná, převezme ten, na koho padne poslední slovo už po­ prvé. Na východním Slovensku se děti rozpočítávají také takhle: Je­ den z hráčů usedne na trávník, vystrčí koleno, všichni na ně položí svůj pravý ukazováček, a ten, kdo rozpočítává, dotýká se postupně všech ukazováčků na koleni. Na čí prst padne poslední slabika, převezme ve hře stanovenou úlohu. A. Kučer uvádí ve své studii o hrách ukrajinských dětí na Slo­ vensku (Gei, ditočki, daite ručki) zajímavou obměnu klasického rozpočítávání. Děti nejdřív odříkají první část veršů:

Plavať kačka po vodi u prekrasnim ubori.

. Jaku farbu mať? Može Petro znať.

Na koho přijde poslední přízvučná slabika, zvolí některou barvu, například zelenou. Hráč, který rozpočítává, pak pokračuje: Jak i maš, ta mi i ukaž!

A jak i ne maš, pide get od nas!

Na koho ukáže při posledním slovu, ten musí na sobě najít zele­ nou barvu. Jestliže má něco zeleného, odejde z kola. Nemá-li nic v určené barvě, jde z kola ten, kdo tu barvu navrhl. Rozpočitadla mají ještě jeden hlubší, skrytý smysl, jsou komuni­ kačním prostředkem. Už to, že se hráči postaví do těsného krouž­ ku, je spojuje, vytváří mezi nimi vztah. Kdo rozpočítává, musí se postupně na každého podívat, někdy se ho i dotkne nataženým prs­ tem — i tím se navazuje mezi dětmi užší kontakt Jedinec se stává součástí společnosti, která ho mezi sebe přijala a počítá s ním, a to má pro něj velký význam. Mnohá rozpočitadla se předávají z generace na generaci už po staletí Když pročítáme první sbírky dětských her od Václava Krolmuse a Karla Jaromíra Erbena, objevíme v nich říkadla, která dob­ ře známe z vlastního dětství:

Jeden, dva, tři, my jsme bratři; kterej je to mezi námi,

co si zalez do tý slámy: ten, ten, nebo ten, vyhoďme ho z kola ven. (Erben)

I rozpočitadla, podobně jako dětské hry, putují z kraje do kraje

[25] v mnoha obměnách. Erben zapsal obě výše uvedená říkadla před sto padesáti lety v Čechách. O devadesát let později zaznamenal vrútecký učitel E Sigety pod Velkou Fatrou tato dvě rozpočitadla:

Jeden, dva, tri, my jsme z Nitry. Kteří je tu medzi námi čo mu trčí hlava z slamy? Ona lebo on, vyhoďme ho von!

Stojí vřba u potoka visí na nej zvon, na koho to slovo padne, ten musí ist von!

Příbuznost těchto slovenských rozpočitadel s českými je zcela nepochybná. Podobných variací bychom našli desítky. Obvykle to jsou texty s dokonalým rytmem a zajímavými obrazy. První bás­ ničky, které se dítě naučí zpaměti odříkávat Do dětské duše se pevně zapíší na celý život Když jsme před několika lety pátrali po zapomenutých dětských hrách, zaznamenávali jsme u starých lidí i rozpočitadla. Většina dědečků a babiček si je připomínala poprvé po padesáti šedesáti letech, a přece je dovedli odříkat bez nejmenSího zaváhání:

Jeden, dva, tři, čtyři, pět Cos to jed? Pečeni.

Kdes ji vzal? V kuchyni. Hupity, cupity, z kuchyně ven! (Z Plzeňska 1980) (Erben)

Při podrobnějším studiu rozpočitadel rozeznáme mezi nimi čtyři zvláštní druhy. Na prvním místě jsou veršíky vytvořené speciálně pro dětské hry. Končí vždy slovem, které vylučuje hráče z kruhu: ven, pryč, to jsi ty a podobně. Hlavní úlohu hraje rým a rytmus, ji­ nak jsou tu vedle sebe řazeny obrazy podobně jako v lidových pís­ ních, často bez logické návaznosti. František Bartoš v Našich dě­ tech o tem říká: „V mnohých říkadlech dětských se jeví jakási až náruživá rýmovačnost; jakmile se děti jednou rozrýmují, pak vpěchují ve své ver­ šíky kdeco. Rýmem spojují se tu ve svornou společnost věci nej­ rozmanitější; ne skoky, nýbrž zrovna kotrmelci lyrickými přechází se tu od věci k věci, od myšlenky k myšlence.“ (Citované dílo, str. 109.)

[26]

ÚVODNÍ kapitola

Druhou zvláštní skupinu tvoří lidová říkadla, která děti příleži­ tostně užívají při rozpočítávání, ačkoliv nebyla vytvořena k tomuto účelu. Najdeme je v každé sbírce lidových her. Ukázku jsme vybra­ li z Lidských dokumentů A. Šebestové (str. 64):

Spadly mucha do rampúcha, poslúchejte, jak tam búchá,

juchu, juchu, juchuchu, ty máš muchu na uchu.

Jsou to veršíky, které si říkaly slovácké děti jen tak, pro radost z rýmu a rytmu, a někdy se jimi rozpočítávaly přede hrou. Další příklady najdeme u Erbena, Bartoše, F. Svobodové-Goldmannové, Z. Jelínkové a jiných sběratelů dětského folklóru Třetí zvláštní proud rozpočitadel tvoří říkadla složená z nesro­ zumitelných slov a obratů: Á bú tatarú Aka fuka fundeluka, funde káva keven duk, silve burve karvarú ak fuk fundeluk silve burve karvarika funde kávě keven duk. buma straka princ. (Z Frýdku - Místku, 1980) (Hodonínsko, 1980) Někde se první, druhý a třetí typ rozpočitadla prolínají, střídají se v nich jasné obrazy s nesrozumitelnými výrazy:

En ten týny sova raka dýny. Já viděl vlka, stál u potoka.

Já po něm házel, on bobky sázel. En ten tyč, Adla Madla pryč. (Hustopečsko, 1980) V těchto tajuplně znějících rozpočitadlech se často vyskytují čís­ lovky ve zkresleném znění: Jednoko, dvoko, troko, čtvero, Jedenko, dvanko, págo, tágo, hičman, čičman, trinko, štyrinko, čarago.čuk! penko, lako, sekman, (Slovensko i Čechy, 1980) dekman, babka, blisk! (Dobšinský)

Jenda, dvanda, třinda, čtrnda, pádě, ládě,

souká, louka, do klobouka, činky, linky, bác. (Lounsko 1980) (Erben)

[27]

V mnoha rozpočitadlech vystopujeme cizojazyčné číslovky, pře­ devším německé a latinské, na Slovensku maďarské: An, cvaj, traj, Eď flok tiky, pane, ráj, fmdúlok, tiky, pane, obrštuk, aja vija já su šelma, ty si kluk. gombalija. Siky miky An tan tes, gombaliky, ty jsi malý pes, a ty zostaň von. ty jsi malý pumpuluk, (Slovensko) tu mus vek. (F. Svobodová-Goldmannová)

Tento druh rozpočitadel najdeme na celém světě. Někteří bada­ telé se domnívají, že je to ohlas prastarých magických zaklínadel, která se v dětských říkadlech udržela do dnešních časů. Pravděpo­ dobnější je však jiný výklad, citujme slova vědecké pracovnice O. Hrabalové-Kadlčíkové, jak je napsala v úvodu ke sbírce slovác­ kých říkadel a her F. Svobodové-Goldmannové: „Děti rády napodobují dospělé, jejich jednání a řeč, libují si v no­ vých nebo jim dosud neznámých slovech, která je zaujmou novostí, nezvyklostí i zvukem, ale jejichž význam mnohdy nechápou: tato slova opakují a často zkomoleně napodobují, vkládají je pak i do svých her a říkadel.“ (str. 23) Přední znalec dětských her profesor B. Sutton-Smith zdůrazňuje, jaký význam má v říkadlech pocit tajemství:

[28]ÚVODNÍ KAPITOLA „Nesmyslná slova navodila tajuplnou atmosféru, pocit, že se bu­ de dít něco záhadného... A to se skutečně stane. Až bude pomocí rozpočitadla vybrán chytač, promění se v tvora nadaného podiv­ nou, nebezpečnou mocí. Rozpočitadlo symbolizuje proces, kdy z kruhu hráčů vyrůstá tajemná osobnost“ (Hry novozélandských dětí, str. 62) Zbývá ještě čtvrtý druh rozpočitadel. Jsou to obvykle nedokon­ čené texty, do kterých hráči při hře doplní číslo nebo slovo: Plave mýdlo po Vltavě, jakou barvu asi má? Tady se hráč, který rozpočítává, zastaví a ten, na koho padlo po­ slední slovo, řekne nějakou barvu. Například: FIALOVOU. Rozpo­ čítávající pak pokračuje dál dokola, při každé hlásce ukáže na jiné­ ho hráče: F-I-A-L-O-V-O-U. Kdo bude mít poslední písmeno — U — vypadne z kola. Na stejném principu je založeno další rozpočitadlo, které spolu s právě uvedeným říkadlem patří dnes k nejznámějSím:

Jede vláček motoráček, kolik vozů asi má? Hráč, na něhož padlo slovo má, řekne bez dlouhého rozmýšlení nějaké číslo, například třináct Rozpočítávající pak odpočítává: Jedna, dva, tři... a dál až do třinácti. Plave mýdlo a vláček motoráček patří k rozpočitadlům, která bychom mohli označit jako „školková“, děti se je obvykle naučí v mateřské Škole. Učitelky ve Skolkách a vychovatelky v družinách mohou sehrát významnou úlohu při udržování a rozšiřování tradič­ ních rozpočitadel. Měly by dávat přednost starým osvědčeným hodnotám před pochybnou „lidovou tvořivostí“ typu plave mýdlo po Vltavě. Mezi dětmi se často ujme rozpočitadlo, které není ani zvláSť rytmické, ani poetické, nevyvolává příjemné obrazy ani pěk­ né asociace — zkrátka bezcenná říkačka. Na přelomu sedmdesá­ tých a osmdesátých let zamořilo Čechy i Moravu prapodivné roz­ počitadlo: „Hádali se popeláři — která bába nejvíc váží — ta, ta, ta — ta je nejvíc bachratá.“ Při průzkumu dětského herního folklóru

[29] jsme na tu nevkusnou říkačku naráželi stále znovu. Desítky chlap­ ců a děvčat ji zapsaly spolu s krásnými tradičními rozpočitadly a nikdo nedovedl vysvětlit, kde se tohle stupidní rozpočitadlo vza­ lo, každý se je naučil buď od bratra, nebo od sestry či od kamarádů. „Rozpočítáváme se tak všichni z našeho domu,“ napsala H. Lingerová ze Šumperka. Je na nás, dospělých, abychom pomohli dětem hloupých veršovánek. A to se nám nejspíš podaří tím, že je bu­ deme učit krásná tradiční říkadla. Zařadili jsme sem proto dosta­ tečnou zásobu rozpočitadel z různých krajů Čech i Moravy. Je to bohatství, které vystačí na mnoho let Jeden, dva, tři, čtyři, pět, kovář kujt hřebíček, dítě pláče, bude den, a ty půjdeš z kola ven. (Z Brněnská)

Andělíčky, dva špalíčky, cvoky boky ven, nepůjdeš-li, vyrazím tě zlatým kamenem (Bartoš)

Ene bene domine, Jura sedí v komíně, vybírá tam vrabce, strká jich do kapse. Kolik jich vybral — kolik? (Z Horňácka — Jelínková)

Anton, cipian, cinfle, kapian, tuty, lapy, raka, paka, vija, vaja ven. (Ze Slovácká — A. Šebestová)

30]

ÚVODNÍ KAPITOLA

Evandule, zhůru, důle, Jeden, dva, tři, čtyři, pět, sehnali sa chlapci, šest, sedm, osm, devět, sedli spolem na kopeček, ty jsi starý medvěd měli husle a zvoneček: a já stará medvědice, na husličky švidli, švidli, ráda jídám jitrnice, na zvoneček bim, bam, bem, kolikpak jich sníš? (Ze Slovácká — Plicka, Volf) a ty Kubo z řady ven. (Z Oderských hor — Plicka, Volf)

Kačena se rozseděla v rákosovým listí, osm vajec vyseděla, jedno bylo čistý. Huky buky mezi luky, jeden půjde ven. (Ze Slovácká)

Šla liška po ledu, ztratila klíč od medu. Kdo ho má, ať ho dá, ať ho liška nehledá. (Ze Slovácká — A. Šebestová)

Jeden dvá, to su já, jeden tři, to sme my, jeden čtyry, neměl víry, jeden pět, jabka pek, jeden šest, ten měl česť, jeden sedům, vyšel před dům, jeden ošum, ten měl rozum, jeden devět, vařil oběd, jeden deset, zůstal viset, jeden jedenáct, a ty pane, chytej nás. (Z Moravy — Bartoš)

Dři, dři, na dveří, přijeli k nám tři kněži, ptali se Jana. Jan není doma, pase koně na výhoně, zlatým bičem pošvihuje, hyje, hyje, ven. (Z Humpolecká — Plicka, Volf)

Entle pentle šuparýny, obrštejna rozmarýny, víky kliky pumprliky, alec palec kotrmelec ven. (Z Českoskalicka)

Teče voda od javora, tam, co stojí velká hora, tam, co leží velký kámen, tam, co hoří velký plamen, a ty běž ven, s tebou ámen. (Z Turnovská)

_________ [”J Zámečníček nese klíček do městečka rvrnk’ (Z Kožlanska)

Potkal okoun okouna nedaleko Berouna, kdo to byl, on to byl, už aby jsi venku byl. (Z Berounska)

Enyky fenyky sú masný knedlíky, hdo si je vomastí, hajci je sní (Z Chodska — J. Jindřich)

Had leze z díry, nese se u knihy, bába se ho lekla. na kolena klekla. Mje se bábo nelekyj, na kolena neklekyj! Haklice bukvice červená čepice fmk! (Z Chodska - J. Jindřich)

Mezi tradiční rozpočitadla neznámých autorů se občas vmísí verše některého současného básníka. Obyčejně je poznáme na prv­ ní pohled, bývají přísně logické a často v sobě nesou skrytou vý­ chovnou tendenci — a právě tyto dvě vlastnosti lidová říkadla po­ strádají, jejich půvab tkví v tom, že jsou čistou hrou obrazů, asocia­ cí, rýmů, nebojí se sloučit věci zdánlivě naprosto nesouvisející Děti by nikdy nevytvořily takovéhle rozpočitadlo: En ten týny, kdo je líný napsat si včas úkoly,

kdo si nosí ze školy samé čtyřky, pětky jen, ten musí jít z kola ven.

Řekli jsme už, že říkadla spojená s rozpočítáváním úloh a hrou jsou často pro děti první školou poezie. A není to setkání pasivní, jako později ve školních hodinách literatury, dítě se verše učí naz­ paměť, někdy je samo obměňuje, dotváří i tvoří Je tu plno krás­ ných obrazů: Zlatá brána otevřená, zlatým klíčem podepřená...

Vstupní slova mění prostou pohybovou hru v pohádkový příběh. Někde se střídá obraz s obrazem ve volném spojení:

12

ÚVODNÍ KAP! IOI.A

Čím je bije? Zlatým bičem pošlehuje.

Svatý Jan kropí džbán, pase koně na výhoně.

Rýmy jsou v říkadlech někdy neumělé, jindy formálně dokonalé, jako kdyby vyšly z dílny velkého básníka: Stojí buk prostřed luk, na tom buku devět suků...

Mnohá rozpočitadla mají strhující rytmus:

Bum, bum na vrata přijela k nám knížata... Nová, neznámá nebo nesmyslná slovní spojení okouzlují svou zvukomalebností Kdo v dětství stokrát před hrou zpaměti odříká Anděle panděle pikům her osmetarče osmeher šecha plechá olevajner činky linky ven,

přijme v dospělosti bez rozpaků slovní hříčky a novotvary m •i« ernich básníků. ■

ini Man ■ ■ ■

.vaa

~ »■

■

■■

ZVYKY SPOJENÉ S TRADIČNÍ HROU

S dětskými hrami jsou někdy spojeny zvyky, které mají charakter pověr nebo se tak trochu podobají čarování a zaklínání Tak napří­ klad při podvečerní honičce nechce nikdo skončit hru v úloze chytače. Komu zůstane baba, o tom děti říkají, že «má posledu“ nebo že „půjde spát s posledou“ Když trvá hra na honěnou příliš dlouho a někoho už omrzela, odhlásí se ze hry zvláštním zaříkadlem. Ve východních Čechách znělo před padesáti lety takhle: %

Tři korunky na hlavu, že na babu nehraju.

Černá zem, bílý nebe.

________________________________ 1”J Hráč při prvních slovech třikrát klepl shora otevřenou dlaní na temeno své hlavy. Když říkal „černá zem“, ukázal prstem na zem. při slovech „bílý nebe“ zamířil prstem zvednuté ruky k obloze. Na' konec si musel třikrát hlasité odplivnout Dokud celý tento cere­ moniál nedokončil, mohl stále dostat od chytače babu. Pražské děti užívaly v Šedesátých letech takhle říkadla: Piky piky na hlavu, že na babu nehraju. Kdo mé babu dá, tisíckrát ji má.

Černá zem, bílý nebe, kyselý zelí, už je to celý.

Jiná obměna: Piky piky na hlavu, že na babu nehraju. Červená růže vSechno zmůže.

Zlatý klíč ještě víc. (V. Procházková, rukopisná sbírka)

V severních Čechách se dnes děti odhlaSují z honičky tímto čtyř­ verším:

Piky piky na hlavu, že na babu nehraju. Tři kolíky do země, vy pitomci, nechte mě. Při hrách s kamínky nebo kuličkami se někdy děti pokoušejí pře­ kazit hru svým soupeřům kouzelnými říkadly:

Čarovala ryba, aby byla chyba. (Z Prahy) Čaruju, čaruju, černá kráva, aby ti to z ruky shrábla. Čaruju, čaruju, černej pes, aby ti to z ruky snes. (Z Plzeňska)

Pravila ryba, aby byla chyba. Vzkázal rak, abys nechal tak. (Z Lounská)

Zkázala babička, aby byla chybička. (Z Moravy)

[34]_________________

ÚVODNÍ KAPITOLA

Řekla ryjbjička, háby bula chybjička. (Z Chodska — Jindřich)

Jindřich Jindřich popisuje v knize Chodsko (str. 117), jak si hráči zajišťovali při hře s holemi a míčkem svůj důlek. „Dy nekeryj hlídač muSíl na chvíli vorejít, ha nechtíl ztratit právo na svůj důlek, hudělál palístrú nad nim křížek ha řek: Muj důlek — muj zámele“ Děti někdy užívají zvláštních vět, kterým nezasvěcený nerozumí. Na Liberecku v současnosti slýcháme často volání: „Spálená kaše!“ To je signál pro vSechny, kteří hrají na schovávanou, že byl hledač právě někým zapikaný a vSichni se tedy mohou znovu poschová­ vat Jeden a týž výraz může mít i několik významů. Volání „spálená kaSe“ někdy znamená, že byla vážně poruSena pravidla, hra proto předčasně skončila a začíná se znovu. V některých krajích se udržuje zvláStní zvyk. Když děti navečer končí hry a chystají se domů, jeden z hráčů dá znenadání někomu herdu do zad V Cechách přitom vykřikne: „Baba!“ (Na Chodsku: „Kada!“) Na Slovensku volá hráč, který druhého plácl: „Moje navr­ chu!“ Kdo dostal buchtu do zad, snaží se ránu hned vrátit nebo ji dát někomu jinému — je to tedy signál, aby se všichni rozprchli a utíkali domů. Při některých hrách se losuje — jaký kdo bude mít úkol, kdo začne apod Někdy si děti zamlouvají pořadí ve hře tím, že výkřik-

nou číslo. Nevolají ovšem obyčejné pořadové číslovky, ale podle prastaré zvyklosti slova: prga, droga, třcťa atd. Platí přitom zásada; kdo dřív přijde, ten dřív mele.

VÝRAZOVÉ BOHATSTVÍ Tradiční dětské hry mají sice obvykle prostá pravidla, ale jejich popis je spojen s velkým jazykovým bohatstvím. Nesmírné množ­ ství variací objevíme už v základním názvosloví Jedna a táž hra mívá různé názvy. Tak například hře na schovávanou se nékde říká na pikanou, jinde pikačka, pikola, hledačka, žmukačka, žmíkačka, šmukačka, sícovánek, kryčky, skrývanky, na čmuchanou atd. Hra s pěti kamínky, které se postupně vyhazují do vzduchu, sbírají ze země a chytají v letu, je známa v jednom kraji jako drápky, jinde drábky, dlábky, škrábky, štípky, lapačka, chytanka, májky, skalky apod. Vladimír Švácha popisuje ve své knize Trefovačky — míčové hry dětí československých tělocvičnou hru, které v jejich obci říkali odedávna pyk „Na Lounsku je tato hra velice rozšířena a oblíbena... Jméno pyk bylo obvyklé v Hříškově, ale v celém okresu lounském nemo­ hu se dověděti o hře téhož jména, až pod jinými jmérty úplně shod­ ná hra je známa v mnoha obcích. Tak v Lounech ji jmenují ,pro pa­ na, pro pana* — než totiž hráč odrazí míč od stěny, volá ustavičně: Pro pana, pro pana... (například Kůrku), a teprve při zvolání jmé­ na odráží V Týnci Panenském, v Břinkově a Citolibech říkali jí vy­ volávaná, v Chabřecích, Kožově a Oboře houska, pes, tele, v Oulovicích na Sídlo. Ve Stradonicích vyhazují míč na střechu a nazývají hru na vyvolávku, v Oboře právě takovou hru jmenují na vojáky'. Tedy takové jsou různosti v pojmenování téže hry v jednom okre­ su. Jaké asi bohatství variantů a názvů her by bylo dle toho možno ještě sebrati po všech krajích českých. Vždyť i různé části téže ob­ ce mají své hry, svá pravidla a pojmenování pro ně.“ (Citované dílo, str. 31) I to nejstarší a nejrozšířenější herní náčiní mívá v různých mís­ tech odlišné pojmenování Míči se říká také balón, meruna, mičuda, kopačák, bál, pucka, habán, lobda, pila, mlíč, pumlíč. Ve spisovné

[36]

ÚVODNÍ KAPITOLA

češtině se kuličky cvrnkají, ale východočeští kluci je ve třicátých le­ tech zásadně jen cvrkali, na Ostravsku je dnes pinkají, na Prostějovsku šprtají. Když si chce hráč při hře na honěnou chvíli oddechnout, doběh­ ne na předem určené místo, kde je v bezpečí. Tomuto dočasnému azylu se ’říká v různých krajích jinak - rada, hřada, cíl, zámek, hrad, domov, odpočinek. A tak bychom mohli pokračovat Rozmanité názvy souvisí s kra­ jovým nářečím i s dětskou jazykovou tvořivostí. Při výzkumu dět­ ských her v letech 1979/1980 jsme se přesvědčili, že názvoslovné rozrůznění je někdy způsobeno neznalostí cizího výrazu. Děti je při vyslovování i psaní všelijak komolí. Badminton se u nás rozšířil až po druhé světové válce, je to dnes hra obecně známá, ale snad jen jedno dítě ze sta dovedlo napsat správně badminton. Většina uváděla tyto tvary: benbinton, bedminkton, bembinkton, begbinton, bambinton, bambiktón. Byla by to zajímavá práce, prozkoumat dětský jazyk spojený se světem her.

LOSOVÁNÍ

Při mnoha tradičních hrách je třeba předem rozhodnout, kdo pře­ vezme kterou úlohu, na kterou stranu půjde, v jakém pořadí bude vstupovat do herního děje. Někdy o tom rozhodne nejstarší nebo náčelník tlupy, jindy hráči losují. Losování můžeme doporučit i při hrách organizovaných kolektivů. Když vedoucí autoritativně přidě-

[37] lí někomu méně lákavou roli, postižený se na něj mračí a někdy i odmítá hrát, ale když mu stejná úloha připadne losováním, smíří se s ní obyčejně bez slůvka protestu. Losování se provádí mnoha různými způsoby. Některé z těch, o nichž píšeme na dalších řádcích, asi znáte, jiné jsou pro vás nové, neobvyklé. Pamatujte, že každá změna přináší do starých her oži­ vení, nebojte se proto uplatnit při vhodné příležitosti některou z těch nových metod. 1. Lev — panna. Losování pro dva hráče nebo kapitány dvou mužstev. Předení se dohodnou, kdo bude volit stranu (nebo zahájí hru), když mince vy­ hozená nao hlavu padne na zem vzhůru lvem, a kdo bude mít toto právo, jestliže mince zůstane ležet navrch pannou. A. Šebestová uvádí v Lidských dokumentech způsob losování s nožem, který se užíval na Slováčku: „My v Kobylú se napřed rozsanktujeme — křivák má na jedné straně járeček, to je chlupaté, a bez járečku, ta strana je holá. První se ptá druhého: Co chceš z tech dvoch? — Holú... Potom hráči vyhodí zavřený nůž nad hlavu, a podle toho, jakou stranou zůstane ležet navrch, vyhraje losování první nebo druhý. Někdy se hází kamínkem nebo střípkem skla. Aby hráči rozez­ nali strany, na jednu před hodem plivnou.“ 2. Házení kostkou. Komu padne vyšší číslo, je první na tahu nebo získá tu úlohu ve hře, o kterou se losovalo. 3. Tahání stébel. Utrhněte tolik stébel trávy nebo slámy, kolik hráčů se má loso­ vání zúčastnit Jedno stéblo musí být výrazně kratší než ostatní. Špičky stébel vysuňte z ruky a nechte každého, aby si jedno vytáhl. Kdo má nejkratší, prohrál losování a přebere dohodnutou nežá­ doucí úlohu (při hře na honěnou bude mít první babu, při schováváné bude pikat). 4. Losování s holí. Hůl může zastupovat třeba hokejka nebo rovný kus větve. První hráč ji uchopí jednou rukou na dolním konci, ostatní pak jeden za druhým podle předem stanoveného pořadí chytnou hůlku pravou rukou těsně nad prsty předcházejícího hráče. Kdo zakryje svou dlaní špičku hole, převezme stanovenou úlohu ve hře.

[38]

ÚVODNÍ KAPITOLA

5. Střihání. Hrajeme japonskou hru jan-ken-pon, čili kámen — nůžky - pa­ pír. Kdo zvítězí, vyhraje losování. Tato metoda se užívá nejen při dvou hráčích, ale i s větší skupinkou. Všichni hráči „střihají“ součas­ ně, ale dokud se ve skupině vyskytují všechny tři polohy, kámen, nůžky i papír, stav zůstává nerozhodný. Teprve když se všichni hráči zastaví pouze ve dvou různých polohách, odstupují ti, kteří udělali slabší gesto. 6. Losování černým a bílým kamínkem. Jeden z hráčů vezme bílý a černý oblázek, za zády je chvíli pře­ hazuje z ruky do ruky tak, aby soupeř neviděl, v které dlani má čer­ ný kamínek, potom sevře ruce v pěst a předpaží Protivník ukáže na jednu jeho zavřenou ruku. Když je v ní černý oblázek, bude mít ve hře černé hrací kameny. 7. Losování s balíčkem karet Užívá se obyčejně při karetních hrách. Jeden z hráčů zamíchá celý balíček a ostatní jeden za druhým sejmou a ukážou všem, ja­ kou kartu mají vespod. Kdo má kartu nejvyšší hodnoty, vyhrál lo­ sování 8. Losování s dominovými kostkami. Při dominových hrách položíte všechny kostky očky dolů a dů­ kladně je promícháte. Všichni si pak naslepo vyberou jednu kostku. Kdo má nejvyšší počet ok, začíná hru. 9. Tahání lístků. Do klobouku nebo čepice se vloží tolik lístků, kolik je hráčů. Jeien z lístků je označen černým kolečkem, ostatní zůstaly prázdné.

[39] Všichni si pak vytáhnou naslepo jeden složený lístek Kdo má na něm kolečko, převezme ve hře úlohu, o kterou se losovalo. Při hře s několika odlišnými rolemi bývají různé úlohy napsány přímo na lístcích. 10. Házení k cíli. U některých her se pořadí stanoví tak, že každý hráč hodí k ur­ čenému cíli kuličku, kamínek nebo minci. Komu zůstane kulička le­ žet u cíle nejblíž, začíná. Kdo má kuličku od cíle nejdál, nastoupí do hry až poslední. 11. Odhazování čepic. V Polhore u Března nad Hronom používají při hře na zbojníky a žandáry tohoto zvláštního způsobu losování při rozdílení úloh. Jednomu z hráčů zavážou oči a pak mu dá každý do ruky svou če­ pici nebo nějakou jinou věc. Když má slepý od každého něco, za­ čne odhazovat předměty na dvě různé strany a přitom říká: zboj­ ník — žandár — zbojník — žandár... 12. Losování chodidly. Na Středním východě se postaví dva hráči čelem proti sobě asi v pětimetrové vzdálenosti a pak začnou k sobě postupovat tak, že kladou jedno chodidlo patou před špičku svého druhého chodidla. Oba se pravidelně střídají, každý vždy přesune nohu o stopu kupředu a řekne jedno slovo. První stále opakuje „ořech“, druhý „louskej“. Losování vyhraje ten, kdo vyplní poslední mezeru, která nakonec mezi oběma zbývá, a šlápne soupeři svou špičkou na jeho špičku.

[40]ÚVODNÍ KAPITOLA 13. Skrytá čísla. Na ostrově Srí Lanka poodejde jeden z hráčů stranou od ostat­ ních a napíše v skrytu řadu složenou z tolika čísel, kolik.dětí se hry účastní Tyto číslice určují, v jakém pořadí kdo vstoupí do herního děje. Jsou v řadě všelijak zpřeházené a vede od nich vždy čára dlouhá asi dvacet centimetrů. Organizátor pak čísla zakryje, zavolá ostatní a každý položí prst na jednu čáru. Až hráči obsadí pravým ukazováčkem všechny čáry, vedoucí čísla odkryje a všichni budou znát své pořadí Jak vidíme, i losování samo o sobě je malá vzrušující hra.

VYKUPOVÁNÍ FANTŮ U mnoha her se vybírají za chybu nebo nesplněný úkol zástavy, kterým se obyčejně říká fanty. Jsou to drobné věci z hráčova osob­ ního majetku — kapesní nůž, hřebínek, sponka, peněženka, propi­ sovačka, čepice apod. Když vlastní hra skončí, musí každý své za­ stavené věci vykoupit Je to tedy jakási zvláštní, závěrečná fáze hry. V různých krajích se vykupování fantů provádí odlišným způso­ bem. Na Táborsku se to dělá dnes například takto: Kdo zástavy vybírá — říkejme mu vedoucí —, vezme z hromádky jednu věc tak, aby nikdo neviděl, co bere, a zeptá se ostatních: „Co mám udělat s tímhle fantem?4 Hráči mohou navrhnout: rozkaz, zpověď, odkaz, smutnou jeptiš­ ku. Když se všichni shodnou na jedné z těchto čtyř možností, ve­ doucí ukáže, které zástavy se to týká. A majitel této věci pak musí provést stanovený úkol, jinak by nedostal svůj majetek zpátky. Jak se ty čtyři druhy výkupného provádějí? Rozkaz: Hráč musí vykonat to, co mu vedoucí přikáže. Napří­ klad oběhnout blok domů, udělat na louce pět kotrmelců, vysbírat na plácku střepy, dát ostatním nějakou lidovou hádanku, přednést básničku, odříkat pětkrát za sebou bez chyby jazykolam. Děti si dovedou vymyslet desítky úkolů. Všechny musí být proveditelné. Zpověď: Hráč, který vykupuje svůj fant, postaví se před ostatní, vedoucí si stoupne za jeho záda a klade mu stále znovu otázku: „Kolikrát za den (za týden, za měsíc, za rok) děláš tohle?4 Přitom pantomimicky naznačí nějaký prostý úkon — mytí, česá­

[41] ní, modlení, čištění zubů, jídlo, pití, pláč, šťourání prstem v nose atd. Dotázaný neví, co vedoucí naznačil, a přece musí odpovědět čís­ lem. Jednou řekne například pětkrát, podruhé stokrát, na třetí otáz­ ku odpoví ani jednou, jak ho právě napadne. A jeho slova vzbudí často smích, třeba když na otázku, kolikrát za den si čistíš zuby, řekne stokrát, a na otázku, kolikrát za rok se myje, odpoví: ani jed­ nou. Takových otázek dostane pět až deset, teprve pak mu vedoucí vrátí jeho fant Odkaz: Kdo má vykoupit svou zástavu, postaví se zády k ostat­ ním. Vedoucí se k němu přiblíží zezadu a naznačí nějakou činnost, podobně jako při zpovědi, a současně se zeptá: „Komu odkážeš tohle?“ Dotázaný řekne jméno některého spoluhráče nebo spoluhráčky. Nato mu vedoucí prozradí, jakou akci předváděl, a vyzve ho, aby svůj odkaz vykonal. Úkoly bývají někdy dost nepříjemné, třeba když vedoucí naznačí, že má trestaný hráč dát štípanou hubičku a on ji nevědomky „odkáže“ některému z děvčat — to pak mu peprné poznámky vykupování zástavy značně ztíží. Odkazy bývají různorodé, jednou musí hráč někoho vzít na záda a objet s ním plácek, podruhé si má před někým kleknout a vyčistit mu boty, někdy je to pohlazení po tváři, jindy pohlavek — dětská fantazie má i tady volné pole. Smutná jeptiška: Hráčka musí udělat smutný obličej, obejít hřiš­ tě se sepjatýma rukama, na každém rohu se zastavit, pokleknout na jedno koleno a říct: „Já jsem smutná jeptiška, píchla jsem se do bříška.“ A přitom se nesmí ani na chvíli pousmát

Z MINULOSTI TRADIČNÍCH HER Dětské hry mají dlouhé dějiny. Setkáváme se s nimi v každé době, v každé kultuře. O jejich existenci podávají svědectví nesčetné his­ torické památky, písemné, obrazové i hmotné. Jedna z nejstarších knih světa, Bible, v proroctví Zachariášově (kap. 8/5) praví: „Ulice také města plné budou pacholat a děvčat, hrajících si na ulicích jeho.“

[42]ÚVODNÍ KAPITOLA Fresky na zdech domů vykopaných v Pompejích a Herculaneu, královské hroby v egyptských pyramidách, kamenné reliéfy v az• téckých chrámech zachycují dívčí i chlapecké postavy při hře s mí­ čem, kůstkami, obručemi, Švihadlem. Můžeme bez nadsázky pro­ hlásit, že ’v prvních městech, která na Zemi vznikla někdy před • deseti tisíci lety, byla dětská hra na ulici součástí každodenního ži­ vota. Hry jsou dokonce starSÍ než města, děti si je předávaly už v dobách, kdy lidské kmeny žily roztroušené v malých zeměděl­ ských osadách. „Hra je starší než kultura,“ říká na začátku úvodní kapitoly své slavné knihy Homo ludens holandský historik Johan Huizinga. Zmínil jsem se již v předmluvě o tom, že hry bývaly v minulosti samozřejmou věcí a nikdo jim nevěnoval pozornost V písemných pramenech se s nimi proto setkáváme jen málokdy při popisu kaž­ dodenního života. Nejstarší výčet her najdeme v buddhistickém dí­ le z 5. století př.n.L — pálijských Rozpravách Buddhových. O sedm set let mladší je dílo Julia Polluxe, řeckého učence, který zpracoval výkladový slovník, Onomastikon, a zaznamenal v něm řadu tradič­ ních her s jejich stručným popisem. Mezi tisíci kresbami, rytinami, dřevoryty a olejomalbami, na nichž umělci z různých dob a národů zachytili tradiční hry, zaujímá výjimečné místo dílo Pietra Brueghela staršího, obraz zvaný Dět­ ské hry. Originál visí ve vídeňském Muzeu dějin výtvarného umění, ale reprodukci najdeme skoro v každé monografii věnované tomu­ to vynikajícímu vlámskému malíři, který žil v šestnáctém století. Když se na Dětské hry zadíváme, máme před sebou jako na dlani městskou ulici, která i na konci středověku byla pro kluky a děvča­ ta nejobvyklejším hřištěm. Hemží se tam přes dvě stě postaviček, a kdyby nebyly oblečeny do starodávných šatů, bez váhání bychom řekli, že to jsou dnešní dětí Hrají totiž hry, které dobře známe z našich měst a vesnic. Honí se, skáčou přes kozy, chodí na chů­ dách, křížkují se, zápasí „na koních“, házejí kuličky do důlku, hrají na slepou bábu, na hada a na krám, dělají stojky a kotrmelce, porá­ žejí kuželky... Mohl bych ještě dlouho pokračovat ve výčtu, na obraze je zachyceno osmdesát různých her a zábav dětí z konce středověku a počátku novověku. Anně Heinen-Tardentová a Paul Portmann, kteří v monografii o tomto obrazu napsali rozsáhlý, za­ svěcený výklad Brueghelových her, říkají v úvodní stati:

„Člověk je nejhravější z Živých tvorů, a to nejen v době svého mládí; dospělý však předstírá vážné pohnutky, hraje-lí si se slovy, s myšlenkami či se stroji, zatím co dítě s tím nenadělá tolik okolků. Človíček nehotový, ale čistý, se neptá, zda hra, která mu působí ra­ dost, slouží pokroku, dobru lidstva, či zda to je spíš psychoterapie nebo umění pro umění. A proto hraje tím lépe. Co života je v této Brueghelově skladbě na téma hry. Ani dnes není prostředí zábavy jiné. Jen použitá malířská technika a kostý­ my jsou starodávné. Jak pravdivě je tu všechno odpozorováno'#... Tyhle Brueghelovy děti jsou opravdová lidská mláďata, malá chti­ vá zvířátka, malí básníci, žijící víc ve své obraznosti, bez planých řečí, než ve skutečném světě. Nejsou krásné — nic není u Brueghela roztomilé. Se svými zavalitými těly a hrubými tvářemi jsou stej­ ně ošklivé jako dospělí, kterým se podobají vším kromě hry — ta je jejich vlastním projevem.“ (P. Portmann, A. Heinen-Tardent: Jeux ďEnfants de Pieter Brueghel le Vieux, str. 3—4.) V našich zemích se hrou hlouběji zabýval jako jeden z prvních Jan Ámos Komenský. Do svého proslulého díla Orbis Pictus, Svět v obrazech, zařadil čtyři tabule s herní tematikou: CXXX1II Ludus pilae (Míčové hry), CXXXIV Ludus aleae (Deskové hry), CXXXV Cursús certamina (Běžecké hry) a CXXXVI Ludi pueriles (Dětské hry). Teprve v devatenáctém století však vznikly první soustavné sbírky českých a slovenských tradičních dětských her. Za průkop­ níka v této oblasti je považován Karel Jaromír Erben. Jeho Prosto­ národní české písně a říkadla vyšly poprvé v roce 1864 a patří do­ dnes k zlatému fondu české národní kultury (poslední vydání z ro­ ku 1984 připravilo nakladatelství Panton). Erben nebyl mezi sběra­ teli her první, před ním zapisoval dětské hry Václav Krolmus. Krolmusovy záznamy vyšly tiskem poprvé a naposledy v letech 1845—1851, v řadě sešitů; do dnešních časů se uchovalo jen něko­ lik málo exemplářů. Jeden výtisk má v trezoru pražská Státní knihovna v Klementinu, další výtisky jsou uloženy v knihovně Ná­ rodního muzea. Krolmusovo dílo nese dlouhý titul: „Staročeské po­ věsti, zpěvy, hry, obyčeje, slavnosti a nápěvy ohledem na bájesloví česko-slovanské, jež sebral W. S. Sumlork.“ Hry tu netvoří ucele­ nou kapitolu, jsou rozptýlené na mnoha stech stranách, ale to jim neubírá na dokumentární ceně. Václav Krolmus byl jedním z čes­ kých vlastenců a buditelů. Jeho kněžské povolání mu nebránilo.

[44]

ÚVODNÍ KAPITOLA

aby se zabýval světskými záležitostmi, právě naopak, dávalo mu dostatek času a příležitosti k mnohostranné badatelské činnosti. Stále znovu procházel Čechami a sbíral všechny starožitnosti. Zají­ maly ho ruiny hradů, předhistorická hradiště a pohřebiště, na vlast­ ní pěst podnikal archeologické vykopávky. Stejně horlivě shro­ mažďoval i projevy lidové slovesnosti. V citovaném díle podrobně popsal pravidla a děj mnoha českých tradičních her. Dětské hry zajímaly v té době i Boženu Němcovou. V padesá­ tých a šedesátých letech minulého století uveřejnila řadu her z čes­ kých krajů, Slovenska a některých dalších slovanských zemí. Otis­ kovala je především ve Štěpnici, příloze učitelského časopisu. Sou­ borně vyšly v edici Besedních pořadů, dostupnější jsou však v se­ braných spisech Boženy Němcové (obvykle bývají zařazeny mezi studie národopisné, do kapitolek nadepsaných Dětské hry, Zábavky dětské, Hry, Slovenské hádanky, popěvky a hry). Téměř současně s Němcovou a Erbenem sbíral tradiční hry i František Sušil. Také to byl kněz a zajímala ho především lidová píseň, proto zaznamenával jen hry spojené se zpěvem. Nevydal je samostatně, tvořily vždy nedílnou součást jeho Moravských lido­ vých písní Na rozdíl od jiných sbírek jsou u všech Sušilem zapsa­ ných her i přesné notové záznamy. V druhé polovině 19. století začaly i u nás vycházet herní příruč­ ky. K. prvním českým publikacím tohoto druhu patří Dětské hry a zábavy Štěpána Bačkory, vydané v roce 1855, a Dětské hry Bo­ humila Hakla z roku 1868. Na Slovensku zaznamenával dětské hry Pavol Dobšinský. Sbíral je už od čtyřicátých let minulého století, ale knižní podobu dostaly

______________________ ___ ______ L*? I až o několik desetiletí později. Popis mnoha her uveřejnil společné s pohádkami a pověstmi, které také byly předmětem jeho dlouho­ letého zájmu. Stejnou sběratelskou práci jako Krolmus, Erben a Němcová v Čechách vykonal František Bartoš na Moravě. Jeho knížka Nate děti vyšla poprvé před sto lety, ale dodnes neztratila nic ze svého kouzla. V jejím druhém oddílu, nazvaném Děti mezi sebou, je celá šestá kapitola věnována tradičním hrám. Obsahuje téměř stovku dětských her a předčí tedy rozsahem všechny předcházející sbírky. Klasická díla, o nichž byla právě řeč, pokryla území Čech, Mořavy i Slovenska. Mohlo by se tedy zdát, že byly všechny zdroje tra­ dičních her vyčerpány. A přece zůstávaly na konci devatenáctého století nezapsány desítky her a stovky jejich obměn. Každý, kdo se začaldětskou hrou hlouběji zabývat, objevil ve svém okolí novou, nezpracovanou látku. V roce 1901 vyšly Lidské dokumenty Augus­ ty Šebestové. Je to svérázný záznam venkovské kronikářky o živo­ tě na jihomoravské vesnici, psaný slováckým nářečím. Samostat­ nou kapitolu v tomto dodnes živém díle tvoří popis více než deva­ desáti dětských her. Jen o deset let později sbírala tradiční hry i Františka Svobodová-Goldmannová. Žila pár kilometrů od dědiny Augusty Šebesto­ vé, a přece se zápisy obou autorek překrývají jen částečně, každá přináší mnoho nového, dosud neznámého. „Při sbírce této měla jsem na zřeteli zachovati to, co ještě sebrá­ no nebylo, a má býti tudíž sbírka tato vlastně pokračováním Barto­ šových Našich dětí,“ píše F. Svobodová-Goldmannová v úvodu Ří­ kadel a her slováckých dětí. O půl století později vyšly Dětské hry a říkadla z Horňácka, shromážděné a zpracované Zdenkou Jelínkovou, vyškolenou vě­ deckou pracovnicí. Přestože autorka sbírala hry na velmi malém území, v deseti vesnicích, které se počítají ke slováckému Horňácku, zaznamenala tam 224 her! Ani to však nebyla poslední sbírka slováckých tradičních her. Za dalších pětadvacet let vydal J. Kružík Dětské hry a říkadla z Podlu­ ží Slovácko má tedy dětské hry nejlépe, nejúplněji zachycené ve čtyřech tiskem vydaných sbírkách. A můžeme s jistotou říct, že ani tyto čtyři knihy nezachytily všechny hry, které děti hrají na jižní Moravě. I dětské hry podléhají vývojovým zákonům, mění se, vzni-

[46]

ÚVODNÍ KAPITOLA

kají a zanikají. Dnešní sběratel objeví i na Slováčku hry nové, do­ sud nezapsané. A což teprve v jiných oblastech Cech, Moravy a Slovenska, kde se zatím nikdo o tradiční hry nezajímal! V každém městě, na každé vesnici by se dala sestavit zajímavá sbírka. Dětské hry patří k těm folklórním oblastem, které jsou dodnes stejně živé jako v dobách našeho národního obrození. Důkaz o tom podává dílko Václava Čtvrtníka Dětské hry a zábavy ze Ševětínska. Vyšlo jako krajový tisk v Českých Budějovicích, a přestože je v něm látka z velmi ma­ lé oblasti, jedné vsi a jejího okolí, nacházíme tam řadu zajímavých podnětů. Na Slovensku se výzkumem tradičních dětských her zabývá po léta Kliment Ondrejka. Na počátku sedmdesátých let vydal v Ban­ ské Bystrici tři svazky věnované hrám horehronských dětí. Pro bratislavské nakladatelství Veda připravil do tisku Tradičné hry dětí a mládeže na Slovensku - soubor zápisů z nejrúznějších pra­ menů, knižních i časopiseckých. V Čechách se v oblasti tradičních her zatím téměř nic neděje. A přitom se tu otvírají velké možnosti pro etnology, učitele tělesné výchovy, cvičitele, vedoucí mimoškolních organizací Uplatil by se tu každý, kdo má chuť k výzkumné práci. A dětské hry jsou obor mimořádně zajímavý a vděčný! Naše malá výprava do dějin tradičních her se neobejde bez krát­ ké zahraniční exkurze. V mnoha zemích vyšly velké klasické sbírky dětských her již v minulém století nebo na počátku století dvacáté­ ho. Chtěl bych se tu zmínit o dvousvazkovém díle Alice B. Gommeové The Traditional Games of England, Scotland and Ireland (I.—1894, II.—1898), monumentální sbírce holandských etnologů A. de Cocka a Is. Teirlincka Kinderspel & Kinderlust in Zuid-Nederland (osm dílů vyšlo postupně v letech 1902—1908), knize EA. Pokrovského Dětskije igry preimuščestvenno russkije (1895), německé monografii F. M. Bóhmeho Deutsche Kinderlied und Kinderspiel (1897), americké sbírce W. W. Newella Games and Songs of American Children (1911). To jsou bohaté prameny poznání. Ani tyto klasické sbírky o mnoha stech stranách nevyčerpaly ce­ lé herní bohatství. V Anglii vyšlo v roce 1969 vynikající dílo lony a Petera Opieových Children’s Games in Street and Playground, v Sovětském svazu antologie Igry narodov SSSR (za redakce L. V.

Byljejevové a V. M. Grigorjeva, 1985). B. Sutton-Smith připravil do tisku vynikající soubor her novozélandských dětí. V poslední době se zájem obrací k rozvojovým zemím. Pramenů, z nichž můžeme čerpat inspiraci a chuť k vlastní práci, je tedy stále víc než dost.

SBÍRÁNÍ TRADIČNÍCH HER Dětskou tradiční hrou se v posledních letech zvlášť intenzívně za­ bývá Světová organizace pro předškolní výchovu (OMEP). V roce 1985 uspořádala mezinárodní konferenci na téma Antologie dět­ ských tradičních her. Za Československo se jí zúčastnila dr. V. Mišurcoyá. Po návratu otiskla zprávu, z níž vyjímáme nejdůležitější části:* „Na konferenci byl vypracován Bělehradský projekt OMEP. Ve­ doucí idea projektu vychází ze skutečnosti, že každý národ a kul­ turní skupina mají své tradiční dětské hry, které představují stálou hodnotu kulturní a výchovnou. Nejsou-li zapsány, hrozí jim, že upadnou v zapomenutí; toto nebezpečí vzrůstá zejména v dnešním rychle se měnícím světě. Aby se mu předešlo, vzal si OMEP za úkol zaznamenat tradiční dětské hry v různých zemích, a to na základě jednotné metodologie. Zachování tradičních her jako jedné z fo­ rem lidové kultury je však jen prvním úkolem projektu. Na něj na­ vazuje další: prověřit možnost využívat tradiční hry v současné vý­ chově, hodnotit jejich úlohu pro zachování národní identity, zejmé­ na u dětí migrujícího obyvatelstva, a provést srovnávací analýzu her z různých kultur. Výsledkem práce na projektu má být: a) vypracování antologií tradičních dětských her (jednak krajových, národních, mezinárod­ ních, jednak tématických); b) příprava sbírek her pro děti různých věkových stupňů; c) zajištění pomůcek (lidových hraček); d) uplat­ nění tradičních her v současném životě; e) rozvinutí a posílení vě­ deckého výzkumu dětských her. Co se rozumí pod pojmem tradiční dětská hra? Tradiční hry tvo­ ří součást lidové kultury, její duchovní produkt, který byl v průbě­ hu mnoha staletí vytvářen četnými anonymními tvůrci z porobe­ ných vrstev obyvatelstva. Pro dětské hry jako pro lidovou tvorbu vůbec je charakteristický jednak proces zachování určitých ustále­

ÚVODNÍ KAPITOL.A W_______________________________

ných forem, jednak proces jejich proměn pramenících ze stálé in­ terakce se sociálně kulturním prostředím, v němž vznikly a jsou tradovány: v dětských hrách je základ, jehož kořeny tkví v dávné minulosti, vždy znovu oživován a obohacován o nové prvky inspi­ rované současným životem. Za nejvýznamnější znak tradiční hry je považován způsob, jak vznikají a jak jsou předávány, a ne doba je­ jich vzniku. Pro výzkum dětských her z toho plyne potřeba zazna­ menávat všechny varianty s udáním času a místních podmínek je­ jich výskytu.“ Sbírání her je práce zajímavá, ale také časově náročná. Když se pro ni jednou rozhodneme, musíme ji provádět soustavně a meto­ dicky, jen tak vytvoříme dílo, které bude mít skutečnou hodnotu. Nejdříve si ujasníme, kde budeme hry sbírat a od které věkové kategorie. Cenná sbírka se dá pořídit v jediné vesnici, v jednom městečku nebo městě. To jsou přirozené celky. Okres nebo kraj představují správní oblast, do níž byly zahrnuty vesnice a města na základě teritoriální blízkosti Okres je asi nejrozsáhlejší oblast, ja­ kou dnes může zvládnout sběratel sám osobně. Kdo by se rozhodl pro sbírku krajovou, neobejde se bez řady spolupracovníků. Kraj­ ské sbírky nejsou ani účelné, protože do rámce jednoho kraje bý­ vají zahrnuty oblasti, které mají jen málo společného, hustě oby­ dlená centra i hory s malým počtem obyvatel. V dřívějších dobách se sběratelé zaměřovali na etnické celky, sbírali tradiční hry a říkadla na Slováčku, na Hané, na Horáčku, na Chodsku apod. Hlavním pojítkem bývalo místní nářečí, které je dnes do značné míry setřeno jednotnou školní výchovou a univer-

zálním používáním spisovné češtiny. Velká migrace obyvatehtva v současnosti způsobila, že i détské hry rychle pronikají z jednoho konce republiky na druhý. Někdo by se mohl zeptat — nestačilo by tedy sebrat tradiční hry z jednoho území, například z oblasti Velké Prahy? Jsou tam přece nejen děti z Čech, ale i ze všech koutů Slovenska, najdeme tu tedy prakticky všechny dětské hry. A přece je to mylný názor. Když bu­ deme zaznamenávat hry na vesnici v Polabí nebo na Českomorav­ ské vrchovině, zjistíme, že se v mnoha směrech liší od her praž­ ských dětí. Odlišné životní prostředí má značný vliv na vznik a udr­ žování tradičních her. Jiné podmínky ke hře jsou za humny, jiné na sídlišti Na asfaltovém chodníku v městském sídlišti se to dětmi jen hemží, na návsi malé obce se ke společné zábavě někdy sejdou sot­ va dva tři vrstevníci. V každém kraji objevíme hry nové, nedávno vzniklé, které se ještě nerozšířily do jiných končin republiky. Všude narazíme i na hry staré, jinde téměř zapomenuté, které zde přetrvá­ vají z jakýchsi těžko pochopitelných důvodů. Proto má a bude mít vždy smysl pořizovat sbírky místní

JAK ZAPISOVAT TRADIČNÍ HRY Nejdříve se podívejme, jak hry zaznamenávali v minulosti sběrate lé, jejichž díla jsou dnes považována za klasická.

K. J. Erben — Prostonárodní české písně a říkadla Na koukol Chlapci a děvčata vezmouce se za ruce udělají kolo, a chlapec jeden, počítáním zvolený, do něho vstoupl Kolo počne se točití zpívajíc: Ptáček skáče po ulici, vybírá sobě pšenici Chlapec v kole odpoví na to zpěvem: A já stojím v kole, vybírám koukole. Na to kolo stane a chlapec vybere sobě z něho dívku, tfikráte s ní v kole potancuje; potom ji v kole zůstaví a sám se vmísí mezi ostatní Kolo počne se opět točití, zpívajíc jako prvé:

50

ÚVODNÍ KAPITOLA

Ptáček skáče po ulici atd. a dívka v kole též odpoví jako prvé: A já stojím v kole atd., načež opět vyvolí sobě k tanci chlapce. A tak se hraje pořád, po­ kud libc Z Čáslavská

Augusta Šebestová — Lidské dokumenty Na anděla a na čerta Stúplo si nás pět lebo deset lebo kolik nás bylo. A protiv nám za­ sej si tolej stúplo. Na levej byli andělí, na právej čerti. Mezi sebe položili hůlku nebo kameň, před hůlkou bylo nebe, za hůlkou pek­ lo. A ten krajní čert říkal: Andělí, andělíčku, podej mi pravú ručič­ ku. Potom se tahali. Dyž čerti byli silnější, dotáhli jich do pekla a byli tí andělí potom čertama. (Zápis ve slováckém nářečí). Fr. Svobodová-Goldmannová: Říkadla a hry slováckých dětí Na hradby neb mostek Hovorany

Hráči se rozdělí na tři díly. Jeden díl, ve kterém jsou nejsilnější, se postaví do rovné řady. Druhé dvě třetiny postaví se proti nim do dvou oblých řad. Hráči v rovné straně se rozběhnou proti nim a snaží se prorazit první řadu. Neprorazí-li, jdou zpět na své místo a útočníci prorážejí řadu druhou. Podaří-li se jim to, musejí poraže­ ní sestavit kozla, vítězové si na něj posedají a jezdí. Neprorazí-li však dvakrát za sebou některou řadu, musejí kozla1 udělat útočníci. (Na kozla. Jeden hoch se postaví pevně, „dělá slúp“, druhý ho ze­ zadu obejme kolem pasu a skloní se, třetí se chytí stejně druhého atd., až se takto drží celá jedna řada hráčů, představující kozla.)

Na uvedených příkladech ze starých sbírek vidíme, že hra bývá často popsána několika větami. To dnes ovšem nestačí. Jestliže má mít zápis vědeckou hodnotu, musí obsahovat řadu doplňkových in­ formací Řiďte se při sbírání her touto osnovou: 1. Napište název hry tak, jak ho slyšíte od hráčů nebo toho, kdo vám o hře vypráví Nepřevádějte nářečové obraty nebo dětské vý­ razy do spisovného jazyka. Připojte popřípadě i další názvy, pokud

se je dozvíte Některé hry mívají dva i víc různých názvů. Příklad: pikačka — na pikolu — na schovávanou — na schovku. 2. PopiSte průběh hry. Jak si hráči rozebírají různé úlohy? Do­ hodnou se o nich, losují, rozpočítávají se? Jaký způsob losování užijí? ZapiSte přesné znění rozpočitadla, nevynechávejte v něm slova, která se vám nelíbí, neupravujte je. Jak je vymezeno herní území? (Kde vSude se hraje, kam až hráči mohou, jak vyznačují hřiStě?) Má hra jednolitý děj, nebo se dělí na několik zřetelně odlišených částí? (Při hře na honěnou je herní děj stále stejný, jeden hráč pro­ následuje ostatní a snaží se jim předat babu. Hra na schovávanou má dvě výrazně oddělené fáze — v první jeden hráč odpočítává se zavřenýma očima číslice a ostatní se schovávají do vhodných úkry­ tů v okolí; v druhé fázi hledač pátrá po schovaných dětech a zapikává je.) Zaznamenejte přesně formulky při hře užívané. (Například při hře na schovávanou hledačovo úvodní počítání, zakončené „... před pikolou, za pikolou nesmí nikdo stát, nebo nebudu hrátf A dál i výrazy, kterými zapikává: „Deset, dvacet, třicet — Pavel f) VSimněte si zvláštních obratů a zapiSte je i s jejich výkladem (třeba volání „spálená kaSe!“ při schovávačce). Při některých hrách se užívají tradiční dialogy'. Zaznamenejte je přesně tak, jak je děti odříkávají U her se zpěvem by měla být zapsána i melodie v notách, bez ní má zápis sotva poloviční cenu. Vezměte na pomoc kazetový' mag-

ÚVODNÍ KAPITOLA

.

Jestliže ke hře patří nějaký obrazec, nakreslený třeba na chodní­ ku, překleslete ho na papír i s přesnými rozměry. 3. Uveďte místo, kde jste hru pozorovali nebo kde ji hrával ten, kdo vám o hře podává zprávu. Zapište informátorovo jméno i jeho věk. V této části zápisu nesmí chybět název obce, okresu a podrob­ nější lokalizace (například: Hradiště u Zvíkovce, okres Rokycany — udupané prostranství na návsi). 4. Připojte přesné časové údaje — den, měsíc, rok a hodinu, kdy hru pozorujete. 5. Počet hráčů. (Kolik jich hraje? Kolik jich může hrát — nejvíc, nejméně?) 6. Je to hra jen chlapců, jen děvčat, nebo se při ní scházejí spo­ lečně chlapci i děvčata? 7. Věk hráčů. (Postačí, když zaznamenáte, kolik roků je nejmladSímu, kolik nejstaršímu, a zjistíte tak věkové rozpětí. Lepší ovšem je, když zapíšete věk všech účastníků hry.) 8. Jak dlouho hra trvá? Některé hry mají zřetelné zakončení (na­ příklad vybíjená), jiné (jako třeba honička) pokračují neomezenou dobu. U druhého typu zjistěte, jak dlouho děti ve hře pokračují. 9. Věci, které jsou ke hře potřebné. 10. Provozuje se tato hra po celý rok, nebo jen v určitém obdo­ bí? (Například kuličky se hrávají jen v předjaří) Máte-li možnost, pořiďte ze hry několik dokumentárních foto­ grafií Snažte se na nich zachytit charakteristické okamžiky, posto­ je i prostředí Užitečná je i analýza zapsané hry. Hledáte při ní odpověď na ty­ to otázky: A. Je to hra soutěživá nebo nesoutěživá? V soutěživé hře bojují nejméně dva hráči nebo dva týmy o vítězství Příklady soutěživých her: vybíjená, cvmkání kuliček na důlek, pozemní hokej s teniso­ vým míčkem. Při nesoutěživé hře není vítězů ani poražených, býva­ jí to obvykle hry se zpěvem nebo tradičním dialogem. Role v nesoutěživých hrách se často mění B. Rozhodují o vítězství a porážce jen schopnosti hráčů a jejich fyzická zdatnost, nebo má ve hře jistou úlohu náhoda, štěstí? G Jaké tělesné vlastnosti a schopnosti se ve hře uplatní? Hrubá motorika (rychlost, síla, obratnost, vytrvalost)? Nebo spíš jemná

• _________________________________L”J

motorika (zručnost, rovnováha, nervosvalová koordinace, orienta­ ce v prostoru, speciální dovednosti)? D. Jaké duševní schopnosti se ve hře uplatní? (Pozornost, paměť, smyslové vnímání — hmat, sluch, zrak — představivost a fantazie, myšlení — řešení problémů, kombinační schopnost, logika — vůle, sociální dovednosti — cvičení spolupráce, vytváření týmů, jednání s lidmi — vyjadřovací schopnosti, vědomosti.) E. Jaké povahové vlastnosti se ve hře projevují? [Poctivost v do­ držování pravidel— nepoctivost (porušování pravidel, snaha po chytračení, švindlování). Umírněné chování — agresivita (smysl pro fair play — surovění). Obětavost — sobectví (smysl pro kolek­ tivní hru, nezištnost — bezohledné prosazování vlastní osobnosti). Odvaha — zbabělost Skromnost — primadonské chování. Aktivi­ ta — pasivita (chuť do hry, nadšení — vlažnost, nezájem). Vůdcovské sklony — ochotné podřizování se druhým. Smířlivost — hádavost (ochota k smírnému projednávání sporů — snaha uhádat pro sebe výhodu). Vytrvalost ve hře — nestálost (ochota dál pokračo­ vat ve hře — brzká omrzelost, projevy nespokojenosti, předčasný odchod ze hry).] F. Z jakých prvků je hra složena? (Běh — skákání — zvedání a nošení — házení a vrhání — odrážení — chytání — zápasení — přetahování — taneční pohyby — zpěv — dialog — hraní rolí po­ dobných divadlu — schovávání a hledání.) Nejlepší a nejcennější jsou zápisy her, které pozorujeme na vlastní oči. Pravidla si upřesníme dotazem u hráčů po skončení hry. Někdy se však musíme spokojit jen se slovním popisem hry, přede­

[54]

ÚVODNf KAPITOLA

vším když sbíráme hry z minulých dob od pamětníků nebo když není k dispozici dost hráčů, vhodné prostředí, potřebné pomůcky.

OBMĚNY TRADIČNÍCH HER

Některé hry získaly v minulosti takovou popularitu, že se hrávaly v každém kraji Pokud to byly prosté pohybové hry, jejich obsah se v podstatě neměnil nebo se měnil jen v doprovodných maličkos­ tech. Zato hry s dialogem procházely na své pouti světem stálými proměnami. Děti si je znovu a znovu upravovaly po svém, a tak ča­ sem vznikla řada obměn, u nichž zůstává jen základní půdorys hry, ale vnitřní náplň, zejména slovní, se od místa k místu značně liší. Je to nejlepší důkaz o síle dětské fantazie. Na těchto proměnlivých hrách vidíme, jak důležité je zapisovat všechny varianty. Jako příklad uvádíme několik verzí hry „na paní Růžičkovou“. Ještě na začátku tohoto století patřila k těm nejoblíbenějším, ale pak rychle mizela, především pod tlakem změněných společen­ ských poměrů. Kdyby sběratelé tradičních her v minulosti nezazna­ menali tuto hru opakovaně v různých koutech naší vlasti, zmizel by nenávratně jeden doklad dětské tvořivosti. Ze tří desítek různých zápisů vybíráme na ukázku čtyři. Nepovažujte četbu těchto několi­ ka obměn jedné hry za ztracený čas, uvidíte, kolik půvabných ná­ padů děti vložily do svých dialogů, jak se všude snažily vnést do hry vždy něco nového.

Bartošův zápis: Na paní Růžičkovou Děvčata se posadí řadou vedle sebe, mimo vyptavačku, která ob­ chází řadu, tážíc se každého děvčete: „Kde bývá paní Růžičková?“ Každá odpoví: „Vedle,“ až poslední v řadě řekne: „Já jsem to!“ Potom se vyptavačka vyptává a paní Růžičková odpovídá: „Byl tu svátý Petr pro ty zlatý klíče?“ „Byl.“ „Kde jsou ty klíče?“ „Do studně spadly.“ „Kde je ta studna?“

[55] „Voli ji vypili.“ „Kde jsou ty voli?“ „Na zlatém poli.“ „Kde je to zlaté pole?* „Voda je sebrala.“ „Kde je ta voda?* „Od řeky do řeky běží.“ Potom vezme vyptavačka paní Růžičkovou za ruce, zatočí se s ní kolem a řekne: „Vedu, vedu andělíčka, kol božího kostelíčka. Andělíčku klekni, ruce nohy sepni.“ Paní Růžičková poklekne a vyptavačka se ptá dále: „Kdes býval?“ „V horách.“ „Cos tam dělal?* „Šišky sbíral.“ „Kdes je dával?“ „Na panský stůl“ „Kdo je jedl?“ „Pán s paní.“ „Nechals mi?‘ „Nechal.“ „Běž pro to.“ „Není toho tam.“ „Kdo to snědl?“ „Psíček s kočičkou.“ „Kady utíkali?* „Vzhůru uličkou.“ „Pohlédni třikrát do nebe a nezasměj se.1“ Potom paní Růžičková skloní třikrát hlavu a pohlédne pokaždé do nebe. Nezasměje-li se při tom, bude andělem, jinak čertem. Pak se hra opakuje: poslední v řadě je vždy paní Růžičkovou, až na všechny dojde. Nakonec si sedne vyptavačka, a některá z dívek, které již byly všecky paní Růžičkovou, tolikéž se jí vyptává. Potom se andělé a čerti přemáhají jako při hře na barvy. (Naše děti, str. 209-210)

[56]ÚVODNÍ KAPITOLA Bartoš uvádí ve své sbírce ještě tři další obměny dialogu i herní­ ho děje. Zápis A. Šebestové: Na pódii okýnka Aji říkáme: Na paní Růžičkovou. Je nás moc v řádku. Na jednom konci je pani Růžičková. Z druhýho konca se jich začne davač ptat: Kde bývá paní Růžičková? Každá řekne: Vedle, enom ta předpo­ slední musí říct: Pódii okýnka. Potom se ptá pani Růžičkovej: Kde bývá paní Růžičková? — Já su to. — Poslali nás sem pán s paní, abyste nám dali nejakýho syna na ženění — Vemte si jednoho. Da­ vač ho vede a říká: Vedu, vedu andělíčka, do zlatýho kostelíčka, an­ dělíčku poklekni (Klekne.) Davač se ptá: Kady Sels? — Huličkú. — Kehos potkal? — Pána Boha. — Co nesl? — Košíček. — Co v něm? — Rohlíček. — Dal ti? — Dal. — Jaks řekl? — Pánbu za­ plať. — A on tobě? — Pánbu požehnej. — MÍSeček koženej. Tři­ krát se zatoč a nesměj se. Včil se všeci smějú, obskakujú okolo ně­ ho a on se točí a zasmít se nesmí. Dyby se zasmíl, byl by čertem. Potom ho chytne za bradu a otvírá mu hubu. Otevře-li ju a esli ukáže zuby, je čertem a musí it k čertom na tú stranu. A tak chodí, až jich všeckých vybere, a potom se rozdělijú. Pani Růžičková je při andělech a davač při čertech a přetahujú se. Potom se skovajú za roh a davač ide k paní Růžičkovej: Poslali nás pán a paní, abyste došli ternu synovi na svadbu. — Máte moc psů. — Majů zavázaný tlamy. — Kdo jim jich zavázal? — Já. — Dyž tebe neroztrhali, ani mě neroztrhajú. A ide s ním. Davač dá všeckým psom dřevka do huby, místo Skramuší. Aji dá každýmu psí méno, třeba: Strakoš, Cigoš, Bombica, Biřtl, Loudon, Flok, Šnevajs, Sultán, Bundáš, to sú ti menší psí Nejstarším dvom klukom dá měno velikýho psiska, Tu­ rek lebo Tygr. Potom řekne paní Růžičkovej: Poďte už na svadbu, už je to všecko přichystaný. A včil ju vede a vykládá ji, kde ju po­ sadí, co tam bude jest a pit, a najedná zavolá na tech velikých psů. Ti vyskočijú, začnú ju trhat, kúsat, blafkajú, tí menší psíci za němá enom blafkajú a už je po hře. (Lidské dokumenty, str. 54 — 55)

F. Svobodová-Goldmannová zapsala tři různé verze této hry. Uvádíme první z nich: Na paní Růžičkovou Když si dívky zvolily vyptavačku a paní Růžičkovou, posadí se

do řady. Paní Růžičková sedí poslední. Vyptavačka přijde k první a táže se: „Kde bývá paní Růžičková?“ Tázaná odpoví: „Vedle“ Vyptavačka jde dál a táže se vedlejší, která odpoví stejně, a tak­ to se děje, až konečně přijde k paní Růžičkové, která řekne: „Já jsem to.“ Vyptavačka: „Dajte mně kúsek smoly na boty.“ Paní Růžičková: „Kam ty boty?“ Vyptavačka: „Do roboty.“ Paní Růžičková ukáže nyní na dívku na druhém konci na kraji. Vyptavačka vezme ji za obě ruce a napnuvše je co nejdál od sebe, začne se s ií točit, při čemž obě říkají: „Točím pivo na kladivo, až natočím plnú bečku, polejů ho po kopečku.“ Pak se vezmou za pravé ruce a jdou v kruhu na levou stranu. Vyptavačka říká: „Vedu, vedu andělíčka, do svátého kostelíčka. Andělíčku klekni si na jedno kolínko.“ Andělíček si klekne a vyptavačka se ptá: „Kadys išel?“ Andělíček: „Uličkú.“ Vyptavačka: „Kohos tam potkal?* Andělíček: „Pána boha s paličkú.“ Vyptavačka: „Co ti dal?* Andělíček: „Žemličku.“ Vyptavačka: „Kde ju dal?* Andělíček: „Na kraj štola.“ Vyptavačka: „Kdo ti ju uchytil?* Andělíček: „Stará sova.“ Vyptavačka: „Poletíš za ftú?“ Andělíček řekne podle libosti buď ano, nebo ne, načež následuje ještě jedna zkouška: Vyptavačka: „Zasměj sa miř

58]ÚVODNÍ KAPITOLA Andělíček: „Nechce sa mi.“ Vyptavačka: „Ukaž zuby.“ Andělíček: „Nemám huby.“ Když se andělíček přitom nezasmál, jde do nebe, v opačném pří­ padě do pekla. Až se hráči vystřídají, obě strany se přetahují. (Říkadla a hry slováckých dětí, str. 87—88) Karel Plicka a František Volf zařadili tuto hru do svého Českého roku pod názvem: Na paní Růžovou Děvčata stojí v řadě za sebou nebo jedna druhé sedí na klíně. Vyptavačka přijde a ptá se první a dalších: „Kde ostává paní Růžová?“ „O stromeček dál.“ A poslední řekne: „Já jsem to.“ Vyptavačka se domlouvá s posledním děvčetem: Přišla jsem si pro zlaté klíče. Spadly mně do truhlice. Čím je mám dostat? „Zlatým háčkem.“ Jak se ten háček jmenuje? „Mařenka.“ (jméno prvního děvčete v řadě.) Vyptavačka jde pro jmenovanou, v kole se s ní zatočí a hovoří ní: Klekni kozo, do zelí! Kam koukáš? „Do nebe.“ Co tam vidíš? „Pána Boha.“ Na čem sedí? „Na zlatém trůně.“ Co drží v ruce? „Housku.“ Dal ti kousek? „Dal.“ Poděkovalas mu? „Poděkovala.“ Umylas babičce a dědečkovi nohy? „Umyla.“ Kams tu vodičku stavila?

„Na pecánku.“ Kdo ji shodil? „Kočička.“ Čím ji bacali? „Metličkou“ Vyšklíbni zuby a zasměj se! Která se zasměje, je čertem, která vydrží vážné hledét k nebi, je andělem. Čerti a andělé se přetahují Paní Růžovou nakonec všech­ ny honí, a kdo ji chytí, je paní Růžovou. Z Poděbradská (Český rok v pohádkách, písních, hrách a tancích,

říkadlech a hádánkách, díl I, Jaro, str. 225—6)

TŘÍDĚNÍ HER

Systematické rozdělení her je problém neobyčejné složitý. Na prv­ ní obtíže narazíme už ve chvíli, kdy chceme prozkoumat, co všech­ no vlastně patří pod pojem hra. Za těmito třemi písmenky jsou skryty tisíce nejrůznějších aktivit, od manipulace s panenkou nebo stavebnicí až po divadelní představení I když pojem hra značné zúžíme tím, že k němu přidáme omezující přídavná jména „tradič­ ní“ a „dětský“, budeme mít s tříděním značné těžkosti. Především se musíme rozhodnout, co bude při dělení tradičních dětských her do skupin hlavním kritériem: Jejich vnitřní obsah? Věk hráčů či jejich počet? Prostředí, kde se hra zpravidla odehrává? Roční období? Potřebné pomůcky?

60

ÚVODNÍ KAPITOLA

Erben roztřídil svou sbírku podle ročních dob. Popis her najde­ me v oddílech nazvaných hry jarní, svátky svatodušní, letní hry, podzimní hry, zimní hry. A to, co se mu do žádné z těchto kapitol nehodilo, zařadil do úvodní části, nazvané Věk dětský. Jeho třídění není jednotné ani dokonalé. Děti si přece nehrají na zlatou bránu, na baiyy a na hastrmana jen v létě, ale od časného jara do pozdní­ ho podzimu. A on je musel zařadit do jediného období. Bartoš třídí v Našich dětech hry moravských dětí takto: a) hry drobných dětí — hry společenské — hry závodové a zápa­ sné b) hry v míč c) hry v blechu a špačka d) hry ve fazole a lusky e) píšťalka, frkalka, pukač a jiné nástroje dětských her a zábav f) jarní hry dívčí provázené zpěvem V části a) jsou hry rozdělené podle věku hráčů, v dalších kapitol­ kách — b) až e) — podle herního náčiní. O jednotném kritériu ne­ může být ani řeči. Z Bartošova rozdělení her cítíme bezradnost Sbírku F. Svobodové-Goldmannové připravila do tisku v pade­ sátých letech, dlouho po autorčině smrti, dr. O. Hrabalová-Kadlčíková. Protože původní třídění obsahu nevyhovovalo ani po stránce praktické, ani odborné, editorka materiál znovu rozdělila takto: I. Pohybové hry prosté II. Hry s textem — A. povelové B. s dialogem C s říkadlem D. se zpěvem III. Hry s předměty — A. s míčem B. s kaménky C s knoflíky D. s nožem E s dřívkem F. ostatní Upravovatelka v ediční poznámce říká: „Zařazení her do těchto oddílů není ovšem, a ani nemůže být, naprosto důsledné, již vzhle­ dem k variantám, které se často dosti různí Vycházela jsem tedy

jednak ze složky, která se zdála pro hru podstatnější. jednak ze znaků největšího počtu variant.“ (Citované dílo, str. 16) Ani tady nejsou tedy hry tříděny do hlavních kapitol podle ,cd notného kritéria. V první i druhé části jsou hry bez pomůcek, ve třetí hry s náčiním. Vynikající znalec anglických tradičních her P. Opic roztřídil ob­ sah svého díla Children’s Games in Street and Playground do jede­ nácti oddílů podle vnitřního obsahu her: 1. Honičky — 2. Chytačky — 3. Hledačky — 4. Lovecké hry — 5. Závodivé hry — 6. Soubojové hry — 7. Hry, v nichž se přede­ vším uplatní síla — 8. Hry odvahy — 9. Hadačské hry — 10. Hry divadelního typu (s tradičním dialogem) — 11. Hry rolové (na ně­ koho, na něco). Kliment Ondrejka v souborné antologii Tradičné hry dětí a mlá­ deže- na Slovensku třídí hry takto: I. Hry obrazivé II. Hry neobrazivé Obě tyto části jsou dále rozděleny na A. Hry bez rekvizit B. Hry s rekvizitami Hry bez rekvizit i s rekvizitami vždy dělí na 1. Hry se stálým počtem a stálými úlohami 2. Hry se stálým počtem a nestálými úlohami 3. Hry s nestálým počtem a stálými úlohami 4. Hry s nestálým počtem a nestálými úlohami V každé z těchto skupin se hry dále dělí do tří celků: a) Hry bez textu b) Hry s říkadly c) Hry s dialogem (Obrazivé hry jsou podle autora ty, které zobrazují v různých si­ tuacích člověka, živočicha, rostlinu, věc, výmysl, představu, báj.) Při třídění her v této knize jsem z praktických důvodů užil dvou pomocných třídících hledisek. Nejdřív jsem je rozdělil podle pro­ středí, kde se nejčastěji odbývají, a dál podle použitých pomůcek (viz obsah). Je to třídění účelové, které umožňuje rozčlenit obsah tak, aby čtenář mohl rychle vyhledat potřebnou hru. Nepovažujte to za závazný model pro vaši vlastní sbírku. Při jejím uspořádání si můžete vybrat ten z popsaných systémů, který se vám zdá nej-

[62

ÚVODNÍ KÁPI I OLA

vhodnější. Nebo po utřídění nasbíraného materiálu vytvoříte svou vlastní systematiku.

CO SE SBÍRKOU? Každá sbírka tradičních dětských her má svou cenu, která s léty vzrůstá. Co jc dnes všem dostupné a dobře známé, bude za deset let vzdálenou minulostí a po padesáti letech z toho zůstanou v lid­ ské paměti jen zlomky. Litera scripta manet — napsané zůstává. To platí i u tradičních her, které děti hrají v současnosti. Jen sbírky pořízené dnes budou v budoucnosti spolehlivým pramenem pozná­ •It ní. I když se některému sběrateli nepodaří svou práci vydat tiskem, má možnost pořídit na psacím stroji kromě originálu i pět až osm kopií Jednu z nich by měl poslat do Muzea her a hraček, druhou •It uložit v národopisném oddělení okresního muzea, třetí poslat do archívu Ústavu pro etnografii a folkloristiku ČSAV v Praze, Brně nebo Bratislavě. Tím zajistí své práci trvalé uchování a využití, ve všech těchto institucích bude sbírka přístupná všem zájemcům. Zvlášť hodnotné sbírky mohou vyjít i v knižní podobě. Velká na­ kladatelství nemají zpravidla zájem o regionální sbírky dětských tradičních her. Takové monografie vycházejí jen v malém nákladu a to znamená pro vydavatele značnou finanční ztrátu. V dřívějších dobách proto zůstávaly i cenné studie často v rukopisu. Říkadla a hry slováckých dětí F. Svobodové-Goldmannové čekaly napři-

___________ I

J

I

-I--------------------------------------------------------------------- --

------- -----------------

" ' •"* —

____ ____________________________ (*?J

*

klad skoro pět desetiletí, než se jich ujalo krajské muzeum v Gott­ waldově a vydalo je v tisíci výtiscích. Jiné práce zatím neměly to štěstí a jsou uloženy v pracovních stolech autorů. V posledních le­ tech se však sběratelům otevřela nová publikační možnost Někte­ ré místní sbírky dětských her vydaly okresní osvětové instituce, především domy kultury. Vlastní tiskařská zařízení mívají i okresní domy pionýrů a mládeže. Přepsat rukopis psacím strojem na blány nebo kovolisty je snadná věc a i na ručním cyklosu lze pořídit ně­ kolik set kvalitních výtisků.

DEJTE DĚTEM HRU! O tradičních hrách jsme řekli, že je děti hrávají obyčejné jen tehdy, když, jsou stmy mezi sebou, bez dospělých. Nepotřebují při nich organizátory ani rozhodčí. Předávají si je po staletí i bez psaných pravidel. Když se teď obracím na dospělé čtenáře této knihy s vý­ zvou dejte dětem hru, zdá se, že jsou to zbytečná slova. A přece může každý vykonat na tomto poli velký kus užitečné práce. Co mám vlastně na mysli? Především se přimlouvám za to, abys­ te děti naučili nové, ve vašem kraji neznámé hry. Z jiných oblastí republiky, z jiných zemí i jiných světadílů. K tomu mají příležitost rodiče menších dětí, kteří si k nim ještě udržují pěkný vztah a hrá­ vají si s nimi společně na vycházkách a výletech, při pobytu na cha­ lupě a v době prázdninového táboření. Nové hry jim nemusíte vnu­ covat, jen si je s nimi zahrajte. Výzva platí i vedoucím mimoškol­ ních dětských organizací Ti také mohou začlenit tradiční hry do programu. Učitelé a vychovatelky jich už dávno využívají. Mnozí pedagogové se naučili s tradiční hrou pracovat v hodinách povinné i dobrovolné tělesné výchovy a především při dlouhodobém poby­ tu na školách v přírodě. Jedinečnou příležitost k uvedení nových her a k oživení starých zapomenutých her mají družinářky v hodi­ nách po vyučování A to není zdaleka všechno. Chtěl bych tu upozornit na dva zají­ mavé a úspěšné pokusy o uplatnění tradičních dětských her, které byly v nedávné minulosti podniknuty v Anglii. První se datuje před druhou světovou válkou. Tehdy tam vzniklo hnutí nazvané „Hru dětem“ Nebylo nijak organizované, mohl se k němu připojit každý.

ÚVODNÍ KAPITOLA

kdo měl chuť něco udělat pro děti, které se bezcílně potloukaly po městských ulicích a parcích, zejména na periférii a v chudých čtvr­ tích. Zájemce dostal jednoduché pokyny: Domluvte si ve vašem okolí s partou dětí pravidelnou hodinu v týdnu, kdy se budete schá­ zet na dohodnutém místě ke hrám a soutěžím. Postačí, když se s dětmi setkáte jednou v týdnu, ale vaše schůzky musí být pravidel­ né, nesmíte vynechávat, jinak ztratíte důvěru svých malých kama­ rádů. Program těchto herních hodin byl také velmi volný. Většina dob­ rovolných organizátorů využívala tradičních her, někteří však vy­ mohli svým vlivem dětem přístup na zvláštní hřiště, kde s nimi pro­ vozovali i velké sportovní hry. Hnutí „Hru dětem“ mělo značný ohlas, ale pak přišla druhá světová válka a dospělí měli rázem jiné starosti. O tom, zda byla činnost obnovena po vítězství nad nacistickým Německem, nemám zprávy. Zato jsem se dověděl o dalším podob­ ném pokusu, zaměřeném tentokráte na předškolní děti. V předních novinách se objevil před několika lety článek anglické učitelky Brendy Croweové, která napsala, že se pravidelně schází s malými dětmi z okolí svého bydliště a organizuje jim hry a zábavy. Popsala své zkušenosti s touto dobrovolnou prací a nabídla je všem zájem­ cům, především z řad mladých babiček a žen, které nechodí do za­ městnání Její stať měla nečekaný ohlas. Do redakce došlo několik set dopisů s nejrůznějšími dotazy. Ozvali se nejen ti, kdož měli chuť něco pro děti udělat, ale také pracující matky — ty přivítaly, že je někdo ochoten věnovat své volné chvíle dětem, na které ony samy mají málo času. Ohlas byl tak silný, že ministerstvo výchovy uvolnilo autorku podnětného článku z aktivní školské služby a po­ věřilo ji metodickým vedením organizátorů her předškolních dětí Především jí umožnilo napsat a vydat příručku, v níž shrnula své dosavadní poznatky s dobrovolnou prací s malými dětmi Poslední zprávy, které jsem o této pozoruhodné činnosti četl, mluvily o tisí­ cích spolupracovníků, kteří se do akce zapojili Nestály by tyhle myšlenky za úvahu? Příležitostí k vedení dět­ ských her by se našlo víc než dost, především na sídlištích. Velká encyklopedie her by poskytla víc než dostatek látky k zajímavé činnosti malých i větších dětí Co by se dalo organizovat: uliční mužstva, která by hrála kopa-

nou, hokej s míčkem, vybíjenou, pěstovala atletiku; soutěže a tur­ naje v různých tradičních hrách, například v kuličkách, drápcích, polínkových kuželkách; kluby neznámých her, zaměřené na nové zajímavé hry. Zapojit by se mohlo každé dítě bez ohledu na pohy­ bový talent a stupeň zdatnosti

DESET ZÁSAD DOBRÉHO ORGANIZÁTORA HER 1. Mějte stále po ruce zásobu her pro každou příležitost Vypište si názvy dobrých her do zvláštního zápisníku. 2 Vyberte správnou hru pro správný čas a vhodné prostředí (Zde je nejdůležitější vaše osobní zkušenost Položte si tyto otázky: Bude tato hra mé svěřence bavit? Splní svůj výchovný a výcvikový účel? Není na ni příliš chladno nebo"naopak horko? Vyhovuje to­ hle místo?) 3. Vyložte jasně a srozumitelně pravidla. (Když vykládáte zá­ kladní podrobnosti, musí vás všichni soustředěně poslouchat Jestli­ že se děti baví a pošťuchují, přeslechnou důležité věci a úspěch hry je ohrožen. Neukázněné jedince napomeňte. Při opakovaném ruše­ ní je někdy pro výstrahu vylučte ze hry. Než začnete mluvit pro­ myslete si věty a logicky je uspořádejte. Po výkladu musí každý vě­ dět, co a kde bude dělat Namátkově přezkoušejte některé hráče.

i66]________________________ ________ ÚVODNÍ KAPITOLA zda znají pravidla a své úlohy. Vyzvěte je, aby se ptali na to, čemu nerozuměli) 4. Rozdělujte úlohy tak, aby se v zajímavých rolích postupně vy­ střídali všichni hráči 5. Při soutěživé hře družstev mají být síly na obou stranch vyrov­ nané. Jestliže má jeden tým značnou převahu, oslabuje to chuť do boje. Jen vyrovnaný zápas bývá plný vzrušení 6. Zajistěte spravedlivé rozhodování u her, které vyžadují roz­ hodčího. (Soudce nesmí žádné straně nadržovat) 7. Ukončete hru v nejlepším. (Budete-li hru prodlužovat až do omrzení, zůstane v hráčích pocit únavy a přesycenosti Zakončíte-li hru ve chvíli, kdy všichni žadoní ještě, ještě, máte příště zaručený zájem, až hru znovu zařadíte do programu. Nemyslete, že musíte odpískat závěrečný signál hned, jak se hra naplno rozběhne. Dejte všem příležitost, aby ji plně vychutnali A když vycítíte, že si všich­ ni pěkně zahráli, řekněte stop.) 8. Po hře proveďte její zhodnocení — i u tradiční hry. Pochvalte ty, kteří hráli s chutí a poctivě dodržovali pravidla. Vytkněte ne­ ukázněnost a nedostatek zájmu těm, kdo zaslouží kritické slovo. 9. Nedejte se odradit neúspěchem. (I nejlepší hra může zklamat, s tím dobrý vedoucí vždycky tak trochu počítá. Zejména když zkouší něco nového. Nesmí mu to však pokazit náladu. I z chyb se učíme. Jen musíme vědět, v čem jsme chybovali) 10. Nebojte se opakovat osvědčené hry. (Ve Velké encyklopedii najdete stovky zajímavých her, na každou hodinu, schůzku, výlet můžete přinést nové, nikdy nevyčerpáte jejich zásobu. A přece by takové počínání nebylo moudré. Děti se vracejí ke svým oblíbeným tradičním hrám stále znovu a nikdy je neomrzí Každá družina, parta, třída, oddíl by si měly vytvořit časem svůj zlátý herní poklad a stále z něj čerpat)

ZKRATKY A ZNAČKY V TEXTU KNIHY

Každá hra má vedle titulku ve dvou nebo třech řádcích zakódova­ né základní údaje, které čtenáři pomohou v rychlé orientaci První řádka říká, pro kterou věkovou kategorii je hra vhodná, zda ji mohou hrát chlapci nebo děvčata, kolik hráčů vyžaduje.

[67]

1 — hráči šestiletí až osmiletí; 2 — hráči devítiletí až jedenáctiletí; 3 — hráči dvanáctiletí až čtrnáctiletí; 4 — hráči patnáctiletí a starší (hry často vhodné i pro dospělé) H — hra vhodná pro hochy; D — hra vhodná pro děvčata; dva, tři, čtyři — hra vyžaduje tento počet hráčů; družina — hra pro pět až deset hráčů; oddíl — hra vhodná pro více než deset hráčů. V druhé řádce je uvedeno, které tělesné a duševní vlastnosti hra cvičí a rozvíjí. Na třetí řádce jsou potřebné pomůcky. U tradičních her, které hrávají děti venku samy béz dospělých, by se možná lépe hodilo jiné označení než družina a oddíl. Pone­ cháváme však úmyslně termíny zavedené v předcházejících dílech, umožní to snadnější orientaci v celé Velké encyklopedií

TRADIČNÍ (I NETRADIČNÍ) DĚTSKÉ HRY

[71]

[73] My dospělí se asi shodneme v názoru, že chodník není příliš vhod­ né místo pro dětské hry. Ale děti si tam odedávna hrají, ať se nám to líbí nebo ne. V průběhu staletí vznikla dokonce dlouhá řada zvláštních her, které neuvidíme nikde jinde než na chodníku. Bez nich by tato encyklopedie byla neúplná. Je mezi nimi hodně zají­ mavých a prospěšných her, které se nedají nahradit ničím jiným. Skákání panáka, drápky, míčkové Skolky, to jsou jedny z nejoblí­ benějších dětských zábav, ty dětem prostě vzít nemůžeme a ani jim je brát nechceme, protože jsou výborným tělocvikem, zkouškou obratnosti, postřehu, rychlosti, síly, vytrvalosti, nervosvalové sou­ hry. Ostatně pod pojmem chodník nemusíme vidět jen okraj nejži­ vější třídy, kde se od svítání do pozdních nočních hodin valí proud aut Chodníky jsou i v tichých vedlejších a slepých ulicích, na sídliš­ tích Inezi tr ívníky a květinovými záhony. Udupané chodníčky do­ sud vedou z návsí za humna. Za chodník můžeme považovat konec konců i cesty v parku. I dnes se tedy najdou místa, kde děti mohou nerušeně a bezpečně hrát své tradiční hry.

I / HRY NA CHODNÍKU

74

■ 1/ POHYBOVÉ HRY BEZ NÁČINÍ

SKOČKA

□

1/2 — H/D — dva až čtyři

obratnost, síla křída nebo úlomek cihly

Nakreslete na chodníku čtverec a rozdělte ho na šestnáct polí tak, aby všechna byla přibližně stejně velká a pohodlně se do nich vešla obě chodidla. (Bývají to čtverečky o straně 30—35 cm.) Do každé­ ho okénka napište jedno pořadové číslo. Začněte jedničkou a skončete šestnáctkou. Na rozmístění čísel dost záleží, když leží le s následnými čísly v těsném sousedství, hráči mají snadnější úkol, než když pole s čísly jdoucími za sebou odděluje větší vzdále­ nost Potom hráči losují, v jakém pořadí budou nastupovat do hry. Kdo je první na řadě, postaví se na libovolné místo mimo plochu čtverce, zvedne levou nohu nad zem, pravou se odrazí a skočí do pole označeného jedničkou. Odtud se dalším odrazem přenese do druhého pole, pak na trojku, a tak pokračuje podle čísel dál, dokud nedoskáče do posledního okénka, na šestnáctku. Jestliže se nedo­ pustil žádné chyby, pokračuje po malé oddechové chvilce druhým kolem hry. Tentokrát skáče znovu z pole do pole, podle jejich po-

Pohybové hry bez náčiní

75

řadových čísel, ale snožmo, s oběma chodidly přitisknutými k sobě. Ve třetím kole se skáče jen po levé noze a v závěrečném čtvrtém kole opět snožmo, s nohama zkříženýma. Hráč smí pokračovat tak dlouho, dokud neudělá chybu. Za chy­ bu považujeme šlápnutí na čáru, dopad do nesprávného pole, do­ tek země zvednutou nohou, poskok na místě. Po chybě ztrácí prá­ vo na další hru a čeká, dokud se všichni nevystřídají Až na něj znovu přijde řada, začne v tom poli, kde posledně hru přerušil. Kdo nejdřív dokončí poslední, čtvrté kolo, vyhraje. Záznam této hry máme z Karlových Varů. Číslovaná pole však

vídáme na chodnících v nejrůznějších koutech republiky. Nejmenší děti skáčou na síti s nižším počtem okének (dvanácti, šestnácti), starší školáci kreslívají čtverce i s šestatřiceti okénky. Herní plán nemusí mít vždy čtvercový tvar, někdy je to obdélník rozdělený na 4x5 nebo 5x6 polí I název této hry se různí nejen v krajích od sebe vzdálených, ale dokonce v jediném místě. Někde jí říkají přeskakovaná, jinde skákanka, okna nebo hra na čtverce. Rozložení čísel ukazuje obrázek nahoře. První čtverec, o šestnácti polích, je z Karlových Varů, dru­ hý, o pětadvaceti okénkách, z Ostrova nad Ohří

BERLÍNSKÁ SKÁKAČKA

□

1/2 - H/D - dvaažčyři

obratnost, síla křída (úlomek cihly)

Berlínské děti hrají podobnou hru, jako je naše skočka, na síti slo­ žené z devíti čtvercových polí Způsob skákání se stále mění a je pro hráče závazný.

I / HRY NA CHODNÍKU

Pořadí skoků: Zvenčí do druhého pole skočí hráč oběma noha­ ma současně, do prvního pole musí dopadnout s nohama zkřížený­ ma, z jedničky se odrazí do trojky a tam také musí mít obě nohy zkřižmo; dál skočí do pátého okénka snožmo, odtud do čtyřky a Šestky zkřižmo. Odtud přeskočí oběma nohama rovně do osmého pole, s nohama zkříženýma do sedmičky a devítky. Při posledním skoku se hráč musí v letu otočit tak, aby na devítku dopadl čelem vzad. A hned skáče z pole do pole zpátky, v opačném pořadí, ale stejným způsobem. Z druhého okénka vyskočí ven. Kdo udělá chybu (Šlápne na čáru, dopadne jinak, než je přede­ psáno, skočí do nesprávného pole), přestane hrát a čeká, až na něj znovu přijde řada. Druhé kolo hry: Skáče se opět od dvojky k devítce a zpět, ale tentokrát pozadu.

NA ZVÍŘATA, MĚSTA, JMÉNA

□

1/2 — H/D — dva až pět

obratnost, síla, pohotovost křída (úlomek cihly)

V okolí Neratovic skáčou hráči z pole do pole na menSím čtverci nebo obdélníku, složeném jen z osmi až deseti polí Při každém do­ padu musí říct jméno jiného zvířete. Kdo si na žádné nevzpomene nebo opakuje to, které už jmenoval, přeruSÍ hru a čeká, až přijde znovu na řadu.

Pohybové hry bel náčiní

Ve druhém kole odříkávají hráči při skákání města, ve třetím ko­ le křestní jména. Jinak platí pravidla jako při skočce (str. 74).

NA KONÉ

□

1/2 — H/D - dva aí čtyři

obratnost, síla, vytrvalost křída (úlomek cihly)

Nakreslete na chodníku deset čtvercových polí a očíslujte je podle obrázku Pak rozlosujte pořadí, v jakém budete nastupovat do hry. Kdo je právé na řadé, postaví se před pole označené čtyřkou a za­ čne skákat Po prvním odrazu dopadne na jednu nohu do pole s jedničkou, odtud skočí na dvojku a dál postupuje — stále na jed­ né noze — cak, jak jdou čísla za sebou Hra dostala svoje jméno jisté proto, že hráči při ní skáčou od prvního do osmého pole stej­ né jako kůň na Šachovnici.

40

A

7

Platí přísná pravidla — nesmíte Šlápnout na čáru, přehodit pořa­ dí polí, dotknout se země zvednutou nohou, udělat v některém poli poskok navíc. A co je jeStě těžSÍ, nesmíte se při skákání obracet na žádném jiném poli kromě pětky. Když skáčete od jedničky ke čtyř­ ce, směřujete stále čelem vpřed (tam, kde je desítka); teprve když se vzduchem přenášíte na pětku, smíte se natočit tak, jak je to pro vás výhodné. Ale po dopadu už nemáte právo na poskok s obra­ tem na místě! A když se jednou natočíte třeba o pětačtyřicet stup­ ňů doleva, musíte pak v této poloze doskákat až na desítku

78

I / HRY NA CHODNÍKU

Kdo se tam dostane bez chyby, vyskočí z obrazce ven. A hned pokračuje ve hře. Postaví se znovu před čtyřku, ale tentokrát už neskočí nejdřív do jedničky, tu vynechá a dopadne hned do dvojky. P£k postupuje jako v prvním kole hry. Ve třetím kole každý hráč vynechá jedničku i dvojku, skočí tedy hned na trojku I v dalších kolech vynechá vždy o jedno pole víc, takže v desátém kole se po­ staví před čtyřku a jediným odrazem se přenese rovnou do desítky, z desítky ven. Po každé chybě ztrácíte právo pokračovat ve hře a získáte je znovu, až se všichni soupeři vystřídají a také udělají chybu Kdo dokončí nejdřív ze všech desáté kolo, je ze hry venku Záznam této pěkné obměny skočky je z Kladenská.

KVĚTINOVÁ SKÁKANDA

□ M2-D- tHažpět obratnost, síla křída (úlomek cihly)

Herní obrazec se podobá stylizovanému květu, odtud i název hry. Nakreslete metrový kruh a rozdělte ho na pět stejně velkých výse­ čí. Do výsečí vepište pořadová čísla od jedné do pěti, ve směru ho­ dinových ručiček. Ke kruhu pak přimalujte podle obrázku lupínky a očíslujte je proti směru hodinových ručiček od jedné do pěti. Hráč, který je na řadě, skočí oběma nohama do výseče označené jedničkou, odtud se odrazí snožmo do lupínku s dvojkou, dál skočí do výseče s číslem tři, do lupínku na čtyřku, do výseče s pětkou, do

Po/iyboiť hry 9 v bez náčiní

____ I 2* J

lupínku označeného jedničkou, do výseče s dvojkou, do lupínku na trojku, do výseče se čtyřkou, do lupínku na pětku. Kdo to dokáže, aniž by se spletl nebo šlápl na čáru, má za tebou první kolo hry a může hned pokračovat Po chybé přenechá hru dalšímu a čeká. V prvním kole skáčou všichni snožmo, ve druhém kole jen po pravé noze, ve třetím po levé. Popis hry je z Plzeňska. Podobnou hru bychom mohli objevit na chodnících u protinožců — v Austrálii Déti tam skáčou na obrazci, který připomíná složi­ tou květní korunu. Začíná se v poli označeném nejvyšším číslem. Hráč se odtud odrazí do pole s číslem o jednotku nižším a dál ská­ če po jedné noze z jednoho „květního plátku“ do druhého podle čí­ sel v sestupném pořadí, až se dostane k jedničce, do středového kroužku.

Kdo se cítí příliš unavený, může skákání přerušit a přenést se jedním skokem do čtverečku nakresleného vedle obrazce. Tam je povolený odpočinek na obou chodidlech. Po krátkém oddechu mu­ sí odtud hráč skočit zpátky do políčka, kde hru přerušil. Ve středovém poli bývá někdy uložený „poklad“ — balený cucavý bonbón. Kdo tam doskáče bez jediné chyby, smí si poklad vzít Obměna s pokladem je zvlášť vhodná pro dětský den. Stačí pytlík karamelek, a máte další lákavou atrakci

80]I / HRY NA CHODNÍKU ŠNEK

□

1/2 — H/D — dva

obratnost, síla, vytrvalost křída (úlomek cihly)

Herní obrazec má podobu spirály a protože připomíná hlemýždí ulitu, děti této hře nejčastěji říkají Šnek. Závity jsou rozděleny na čtvercová políčka dostatečně veliká, aby se do nich vešlo dětské qhodidlo. Hráč, který je na řadě, skáče od konce spirály do jejího středu, a když se dostane na centrální pole, vrací se zpátky. Jestliže neudě­ lá cestou tam ani zpátky chybu, zabere si jedno volné pole. Zvolí si kterýkoliv čtverec a nakreslí do něj svou značku (jeden hráč mívá hvězdičku, druhý čtvereček nebo kolečko). Od této chvíle nesmí je­ ho soupeř do zabraného pole vstoupit, musí ho vždycky přeskočit. On sám však má právo nejen do okénka se svou značkou vstoupit, ale smí si tam dokoncě odpočinout, postavit se na chvíli na obě chodidla. V průběhu hry přibývá obsazených polí a ubývá těch, která jsou ještě volná. Z taktického hlediska je tedy důležité, které pole obsa­ díme. Když dovolíme soupeři zabrat několik čtverečků bezpro­ středně za sebou, znemožní nám tím další hru, nebudeme totiž schopni jeho území přeskočit

Za chybu se považuje došlápnutí na čáru nebo do pole zabrané­ ho protivníkem a dotek země zvednutou nohou tam, kde na to ne­ máme právo. Po chybě začínáme vždy znovu, od kraje spirály. Na Karlovarsku dělávají děti někdy velkou hlemýždí ulitu, jejíž závity jsou rozděleny na čtyřicet i víc políček Některá z nich jsou

Pohybové hry bez náčiní

už před začátkem hry přeškrtána a hráči mohou došiapovat a doskakovat jen do takto označených Čtverců. V Praze před čtyřiceti lety patřila k této hře i úloha Ševče. Když někdo doskákal bez chyby do středu ulity, zastavil se tam a čekal, až k němu přiklekne švec — jeden z hráčů — a vezme mu míru na boty — objede prstem jeho chodidlo. Kdo nevydržel stát na jedné noze bez hnutí, dopustil se stejné chyby, jako kdyby šlápl na čáru nebo do políčka zabraného soupeřem. „Když nám švec bral míru na bosou nohu, hrozné to lechtalo,“ vzpomínala informátorka, která nám tuto obménu popsala. V různých zemích hrají děti tuto skokanskou hru na odlišných obrazcích. Někde nakreslí na zemi místo šneka dlouhé hadí télo, jinde širokou pavučinu. Na Novém Zélandu bývají některá pole označena číslem. Do těch je vstup zakázán. Kdo tam skočí nebo šlápne na čáru, dostane tolik trestných bodů, kolik určuje vepsané číslo. Odpočinek byl možný jen na číslovaných polích. NA OSTRŮVKY

□

1/2/3 — H/D — tři ač družina

obratnost, síla, vytrvalost křída

Namalujte na asfaltovém chodníku třicet kroužků různě velkých. Do některých by se mělo sotva vejít chodidlo, jiné udělejte větší Řaďte je do klikaté linie tak, aby ležely na obou stanách od přímky spojující první kroužek — start, s posledním kroužkem — cílem. Mezi jednotlivými kroužky ponechte různé odstupy, ale vždycky takové, aby hráč mohl do následujícího kroužku doskočit Někde vyžaduje vzdálenost mezi kroužky jen slabý odraz, jinde musí sko­ kan nasadit všechny síly, chce-li překonat značný odstup. Jednotlivé kroužky označte čísly. Do těch, kam doskočí snadno i nejslabší hráč, vepište jedničku, na ostrůvky hůř dosažitelné dvoj­ ku a ty, které budou pro většinu tvrdým oříškem, označte trojkou. Tato čísla znamenají počet trestných bodů, které dostane ten, kdo stoupne na hraniční čáru. Hráči nastupují jeden za druhým. Nejdřív se postaví do prvního kroužku — na start — a odtud začnou skákat z ostrůvku na ostrů­ vek. Každý musí postupně projít všemi kroužky a svou pouť za­ končit v posledním, kde je cíl. Pravidla povolují všechny druhy

82]1 / HRY NA CHODNÍKU skoků, snožmo i po jedné noze. Do malého kroužku nemůže sko­ kan pochopitelné dopadnout obéma nohama, šlápl by na čáru a to znamená trestné body, musí tam doskočit jen špičkou boty a odra­ zit se ze špičky dál. Když někdo dopadne na prostranství zcela mimo kroužek, do­ stane pét trestných bodů. Za doskok na hraniční čáru ostrůvku je tolik trestných bodů, kolik stanoví číslo v kroužku vepsané. Jestliže hráč po dopadu provede setrvačností ještě jeden poskok nebo krů­ ček v kroužku, dostává za něj trestný bod. Když při tomto nechtě­ ném poskoku šlápne na hraniční čáru, připočítá se mu navíc tolik bodů, kolik uvádí číslo. Kdo z družiny přeskáče všechny ostrůvky s nejnižším počtem trestných bodů? Úspěch hry závisí především na vhodném rozmístění kroužků. Ještě než dáte skokanskou trať do provozu, ověřte si, zda nejsou vzdálenosti mezi kroužky neúměrně velké. Rozmisťujte ostrůvky tak, aby někde museli všichni skákat i bokem napřed nebo pozadu.

SKÁKAČKA PO OBRUBNÍKU

□

1/2 — H/D — tři až družina

obratnost, síla, vytrvalost křída

Rozdělte kamenné obrubníky na chodníku na větší i menší políčka. Každý hráč pak bude skákat od startu k cíli stanoveným způso­ bem. Poprvé na pravé noze, podruhé na levé, potřetí snožmo, poz­ ději snožmo se zkříženýma nohama. V dalších kolech nosíme na nártu zvednuté nohy plochý kamínek, skáčeme pozadu — úkoly se mění podle místa a zdatnosti hráčů. Kdo udělá při skákání chybu — šlápne na čáru, dotkne se zvednutou nohou země, spadne mu oblázek z nártu — vypadne ze hry. Ostatní pokračují v dalších úkolech, dokud nezůstane ve hře jediný — vítěz. Tato hra byla zapsána v Karviné.

KOHO UŠTKNE HAD?

□

1/2 — H/D — tři až družina

obratnost, síla, vytrvalost Děti skáčou na chodníku tak, aby se nedotkly chodidlem škvíry

Pohyt vé hry bez náčiní mezi dlaždicemi. Kdo Šlápne na mezeru, o tom říkají, že stoupl na hada, který ho uštkl. Uštknutý istupuje zc hry. Každý může libovolně měnit nohu, na níž skáče. Kluci někdy manévrují tak, aby soupeře vyvedli z rovnováhy a přinutili ho Šlápnout na Škvíru. Kdo zůstane nakonec sám ve hře, zvítězí. Když dlouho zůstává boj nerozhodnutý, má právo kterýkoli z hráčů zvolat: „Odpočinek!“ VSichni se pak mohou postavit na obé nohy a odpočívají, dokud nenapočítají zvolna do deseti. Každý hráč má právo vykřiknout odpočinek jen jednou za celou hru.

UKRAJINSKÁ SKÁKACKA

□

1/2 - H/D— dvaaipčt

obratnost, síla křída

Nakreslete na asfaltu nebo vyryjte kolíčkem v udupané půdé čtve­ rec 60x60 cm. A vyzkoušejte nový druh skákací hry, kterou ne­ dávno zapsali ukrajinští sběratelé. První hráč se postaví před čtverec a pak skočí snožmo dovnitř tak, aby měl po dopadu obě chodidla uprostřed pole, těsné jedno vedle druhého. Hned nato se odrazí do výšky, za letu mírné rozno­ ží a dopadne oběma chodidly dovnitř čtverce, ale co nejtésnéji k levé a pravé hraniční čáře. Nesmí však přitom na jednu ani dru­ hou linii šlápnout, jinak hned ztrácí právo na pokračování ve hře. Dalším skokem se přenese dopředu, ze čtverce ven. Může přitom opět snožit Po čtvrtém odrazu •I« přeskočí zpátky do středu čtverce pozadu, bez ohlížení Když ani tentokrát nešlápne na čáru, vyskočí z pole ven a má za sebou úspěšně první část hry. A může hned za­ hájit druhou etapu. Skočí doprostřed čtverce oběma nohama. Ze středu pole se odrazí tak, aby dopadl do širokého stoje rozkročného, levým cho­ didlem za levou postranní linii, pravým chodidlem za pravou čáru. Při dalším skoku se za letu otočí o devadesát stupňů doprava, tak­ že jeho chodidla dopadnou za horní a dolní hranici čtverce. Násle­ duje skok do středu a ze středu pole výskok ven. Třetí etapa: Skok doprostřed čtverce — jenom na pravé noze. Odraz vzhůru, za letu obrat doleva o pětačtyřicet stupňů, dopad dovnitř pole na obě chodidla, co nejblíže k protilehlým rohům

[84]I / HRY NA CHODNÍKU čtverce. Výskok, obrat doleva o devadesát stupňů, dopad do dal­ ších dvou protilehlých rohů čtverce. Skok na jednu nohu dopro­ střed pole a výskok ven.

Tak je popsána ukrajinská skákačka v knize Igry narodov SSSR. ZkuSený organizátor her okamžitě vystihne, že tato hra umožňuje množství dalších variací. Skákat se dá pozadu, stranou, po levé pravé noze, ve dřepu, s břemenem v ruce; ve výskoku lze provádět přídatné pohyby — tlesknout, vzpažit, ťuknout jedním kotníkem o druhý; některé cviky se mohou opakovat poslepu — a vždycky je to výborné cvičení posilovači i orientační. Kdo udělá chybu — šlápne na čáru, splete pořadí cviků, otočí se nesprávným směrem —, musí hru přerušit a čekat, až na něj opět přijde řada. Potom začne znovu celou etapu, kterou minule nedo­ končil. Sestavte vlastní Skolku, složenou z pěti i více částí, a naučte ji dě­ ti ve svém okolí. Uvidíte, že se hra brzy ujme a bude se šířit dál.

KVĚTINA - STROM ZVÍŘE - PTÁK

□ 1/2 - H/D - tři až pět

Nakreslete na chodníku obdélník 2 x 1,5 metru, rozdělte ho na šest stejných polí a do každého pole vepište podle obrázku jedno pís­ meno. K znamená květinu, S strom, Z zvíře, P pták, M město, B barva Hráči pak rozlosují pořadí, v jakém budou obrazcem procházet

Pohybové hry bez náčiní

[85]

Kdo je na řadě, zjistí nejdřív písmeno, od něhož má vyslovit šest názvů. Udělá to tak jako při známé hře „město — jméno — zvíře — řeka“: jeden ze soupeřů začne odříkávat abecedu. „A“ vysloví nahlas a další písmena už odříkává potichu, dokud hráč neřekne dost Soupeř pak ohlásí, ke kterému písmenu právě došel. Hráč má pak deset sekund na přípravu. Až napočítají ostatní do deseti, musí vstoupit do levého dolního pole, říct nahlas název květiny od urče­ ného písmene, další krok ho přenese do středního pole na levé straně, tam vysloví název nějakého stromu, aniž se v chůzi viditel­ ně zastaví, přejde do levého horního pole, řekne název zvířete a dalšími třemi kroky projde zbývajícími třemi poli a nakonec vy­ jde z pravého dolního rohu ven. Předpokládejme, že soupeř zastavil tiché odříkávání abecedy u písmenka S. Hráč hledá potřebná slova — sasanka, smrk, srnec, sova, u města se zarazí a horečně přemýšlí, pořád si nemůže vzpo­ menout na žádné město od S, pak ho napadne Slavkov. Ještě chybí barva od S a soupeř, který nahlas počítá sekundy, je už u devítky! „Teď!“ vysílají ho ostatní na cestu. Hráč tedy vstupuje do první­ ho pole a říká SASANKA, zvolna přesouvá levou nohu do druhé­ ho pole, tam řekne SMRK, ale přitom pořád hledá barvu, stále ji ještě nemá, proto kráčí tak pomalu, zastavit se však nesmí ani na okamžik, to by hned znamenalo chybu a ztrátu práva na hru. Teprve když vstupuje do posledního pole, blesknou mu hlavou spásná slova — siena pálená! A už je z obrazce venku, prošel ho celý, nikde se nezadrhl, znamená to pro něj tedy jeden bod

86]1 / HRY NA CHODNÍKU Ke startu se připravuje další hráč. A třetí mu začal odříkávat po­ tichu abecedu. Kdo udělá chybu, ztrácí nejen hru, ale kromě toho vyjde na­ prázdno, bez bodu. Za chvíli však na něj znovu dojde řada, až se všichni vystřídají. Vyhraje ten, kdo bude mít nejdřív stanovený počet bodů. Někdy se hraje cjo deseti, jindy do dvaceti.

HONZO, VSTÁVEJ

□

1 — H/D — družina

Hráči se postaví do řady za startovní čárou. Jeden z nich přejde k metě vzdálené od čáry 15 až 20 metrů. Odtamtud pak střídavě vyvolává hráče. Užívá stále stejnou větu: „Honzo, vstávej!“ Hráč, který je právě na řadě nebo proti němuž si vyvolávač stoupl čelem nebo ho označil jménem, se zeptá: „Kolik je hodin?“ „Tři čapí,“ řekne vyvolávač. Kdo s ním vedl tento dialog, udělá tři dlouhé kroky vpřed, při nichž vysoko zvedá kolena — napodobuje tak čápovu chůzi. Vyvolávač se pak obrátí na dalšího hráče: „Honzo, vstávej!“ Na otázku, kolik je hodin, řekne tentokrát třeba: „Pět vrabčích!“ A oslovený smí postoupit kupředu o pět drobných skoků snožmo — jako skáčou vrabci. Vyvolávač se někde obrací na hráče v předem stanoveném pořa­ dí a když dojde k poslednímu, začne opět od prvního. Jinde volá hráče tak, jak se mu zachce. Libovolně určí nejen počet kroků či skoků, ale i způsob jejich provedení (což úzce souvisí s jejich dél­ kou). Kromě čapích kroků a vrabčích skoků má v zásobě sloní (dlouhé), slepičí (krátké), bleší (o půl chodidla), jelení, klokaní (skok snožmo), žabí (skok ze dřepu do dřepu), mravenčí (o čtvrt chodi­ dla). Ale také račí (ty se dělají dozadu a hráč se tak od vyvolávače vzdaluje). V různých krajích slýcháme odlišné názvy kroků a sko­ ků, souvisí to s pozorovacím talentem dětí i s prostředím, ve kte­ rém žijt

Pohybové hry bez náčiní

—■ ■ *——■ ——

f K7 ]

■

Na Teplicko může vyvolávač hráči přikázat, aby udělal čerti ^ko­ ky. Při nich se odrazí do výšky vpřed a za letu provede obral ko­ lem své osy. V Kynšperku nad Ohří řekne vyvolávač občas „Hodin ky jdou dopředu*4. Hráč, kterého se to týká, se začne točit a postu­ puje současně vpřed tak dlouho, dokud neuslyší povel dost. Komu vyvolávač řekne „Hodinky jdou pozadu44, musí se stejným způso­ bem vracet Když vyvolávač praví „Hodinky Šly péšinkama“ (na Pardubicku) nebo „Panenka šla na procházku44 (v Havířové), hráč začne postupovat v prvním případě klikatou stopou (cik-cak), ve druhém případě přímo a tak dlouho, dokud ho vyvolávač nezasta­ ví Uslyší-li hráč „Babička plete*4, začne utíkat kupředu. Slova ^Babička páře*4 jsou příkazem, aby běžel dozadu. I tady pokračuje v pohybu, dokud nezazní dost! Věta „Budíček se pokazil*4 znamená, že hráč nepostoupí kupředu ani o milimetr. Na Mostecku je stejný rozkaz vyjádřen drsněji: „Hodinky spadly do záchodaT Hráč se musí otočit čelem vzad a sednout si na bobek V této poloze zůsta­ ne, dokud nepřijde příště na řadu a vyvolávač mu neřekne „Opra­ vář hodinky vytáhl“. Kdo se dostane k vyvolávači tak blízko, že na něj dosáhne ru­ kou, vymění si s ním úlohu. Všichni se pak vrátí za startovní čáru a hra začíná nanovo. Profesor B. Sutton-Smith prováděl před několika lety podrobný průzkum dětských her na opačném konci světa, Novém Zélandu. A zapsal tam i tuto hru. Vyvolávačovy výrazy jsou však poněkud odlišné. „O jehlu“ znamená postup o jedinou stopu vpřed — přilo­ žíte patu levé nohy před špičku pravé a pravé chodidlo pak přisu-

88]

I / HRY NA CHODNÍKU

nete k levému. „O Špendlík“ je příkaz k postupu o půl stopy. „Hou­ senka“ — hráč se předkloní a dosáhne rukama co nejdál, pak přisu­ ne obč nohy současné k pažím. „Nůžky“ — poskok kupředu v širo­ kém stoji rozkročném, druhý poskok s nohama zkříženýma, třetí opět ve stoji rozkročném. .

- NA PÍSMENKA

□

1 — H/D — družina

Tuto hru hrávají anglické děti v ulicích, kde není žádný dopravní provoz. Jeden z hráčů je kapitánem, opře se zády o zeď, ostatní přejdou na druhý chodník a postaví se tam na obrubník čelem ke kapitánovi. Kapitán pak vydává v krátkých intervalech povely. Na­ příklad zavolá: „Všichni s ,L‘ postoupí o dlouhý krok!“ Nebo: „Kdo má dlouhé Á, udělá skok dopředu!“ Jeho rozkaz vykoná jen hráč, který má ve svém křestním jménu nebo příjmení ohlášené písmenko. V prvním případě postoupí o dlouhý krok Jaroslav Nový a Helena Morávková, po druhém po­ velu Jiřina Mlejnková, Věra Jelínková a znovu Helena Morávková, ta dokonce provede rozkaz dvakrát, protože v jejím příjmení jsou dvě Á. „O normální krok postoupí, kdo má ,N‘!“ volá kapitán. Tentokrát provede rozkaz Věra Jelínková, Helena Morávková, Jaroslav Nový, Jan Vondra a Jiřina Mlejnková. Poslední tři postou­ pí kupředu dokonce o dva kroky, protože Jan a Jiřina mají ve svém jménu dvě N a Jaroslava k tomu opravňuje skutečnost, že jeho N se píše velkým písmenem — stojí na začátku příjmení. A známe úplná pravidla hry. Kdo dojde ke kapitánovi na dosah nejdřív, převezme v nové hře jeho úlohu. První obměna: Před hrou si každý zvolí nějaké tajné jméno. Ve­ řejně je řekne až po prvním kapitánově rozkazu. Podle dohody to jsou jednou názvy květin (při hře děvčat), podruhé stromů, jindy zvířat nebo ptáků. Čím je jméno delší, tím je to pro hráče pochopi­ telně výhodnější Druhá obměna: Kapitán nevyvolává písmena, ale barvy. Kdo má na sobě věc ohlášené barvy, postoupí o krok kupředu. Kdo má dvě věci v příslušné barvě, má právo na dva kroky apod.

Po/jybovt1 hry bez náčiní

NA PÍSAŘE

□

1/2 — H/D — dfutinn

rychtf/i t. .whewtádán (

Písař stojí u zdi, zády k ostatním hráčům, kteří se k němu blíží od výchozí linie. V okamžiku, kdy písař přestane psát (naznačuje psaní prstem na zeď) a ohlédne se, každý musí strnout Koho písař za­ hlédne v pohybu, ten se na jeho vyzvání vrátí až na startovní čáru a odtud začne znovu postupovat k písaři. Čím víc se hráči blíží k písaři, tím jsou opatrnější. Kdo se dosta­ ne k písaři tak blízko, že na něho dosáhne rukou, převezme jeho úlohu. Všichni ostatní se vrátí na výchozí linii a hra začíná znovu. Na mnoha místech je dnes tato hra rozšířena pod názvem „cukr, káva, limonáda, čaj!“ To jsou slova, která odříkává hráč u zdi. Do­ kud je nedokončí, nesmí se obrátit Teprve když vysloví čaj, bles­ kurychle se otočí a pátrá, zda někoho nezastihne třeba v nepatr­ ném pohybu. Někde je text rozšířen o další dvě slova n... rum, bum!“ Je to stará, vděčná hra, pobaví nejen malé, ale i větší děti. Novozélandské děti hrávají na písaře v malé obměně, která zvy­ šuje napětí. Úlohu písaře přebírá „spící obr“. Stojí zády k ostatním a mezi rozkročenýma nohama má „poklad“ — kámen, míček nebo jinou věc. Hráči se k němu blíží od čáry, vzdálené patnáct až dva­ cet metrů. Obr předstírá spánek, z něhož se však často budí. Když procitne, ohlédne se a běda tomu, koho zahlédne v pohybu. Zavolá jeho jméno a přistižený hráč zkamení — musí zůstat stát na místě. Obr se pak znovu otočí k hráčům zády a ti, kteří nebyli dosud za­ kleti, postupují kupředu. Kdo se dostane k obrovi tak blízko, že mu sebere poklad, převezme v příští hře jeho úlohu. Jestliže jsou postupně přistiženi v pohybu a zakleti všichni hráči, je z nich kouzlo sňato a mohou opět postupovat dál z toho místa, kam zatím došli. A znovu platí pravidlo — kdo je obrem spatřen v pohybu, zkamení.

90

NA OKÉNKA

I / HRY NA CHODNÍKU

□

1/2/3 — H/D — družina

orientace bez zrakové kontroly křída

Nakreslete na asfaltovém chodníku řadu okének. Některá udělejte větší, jiná menší, také odstupy mezi nimi by měly být proměnlivé, ale vždy nejvýš na délku jednoho dlouhého kroku. Okénka označte pořadovými čísly. Hráči se pak pokoušejí dojít poslepu do okénka s co nejvyšším číslem. Mohou jít tak dlouho, dokud neudělají chybu — nešlápnou na čáru nebo mimo plochu okénka, které je právě na řadě. Hráč získává tolik bodů, kolik uka­ zuje číslo okénka, do něhož naposledy vkročil bez chyby. Body z jednotlivých kol se sčítají.

VADÍ? NEVADÍ?

o

1 /2/3 - H/D - družina

rychlost, síla, obratnost

Děvčata ze Stříbra popsala pravidla této hry několika prostými vě­ tami: „Je zvolen jeden, který se postupně ptá dětí: Vadí? Nevadí? Kdo odpoví vadí, odevzdá fant, který musí na konci hry vykoupit Kdo řekne nevadí, dostane nějaký úkol, a když ho nesplní, musí také dát fant“ Jaké úkoly se ve hře vyskytují? Hrají-li malé děti. Dostaví se ta­ zatel vždycky za záda toho, koho právě oslovil, a naznačí posun-

[ 91 J

P ohybové hry bez náčiní

kem, co má udělat Je to tedy jakási obména hry na odkazy. Úkoly jsou jednoduché: udělat dvacet dřepů, dát sám sobé pohlavek, ská­ kat chvíli na jedné noze atd. Starší si vzájemné dávají téžAí pod­ mínky, vyšplhat na strom, přeskočit roznožkou patník, přejít zá­ bradlí a nespadnout, oběhnout blok domů v určeném čase (nevyhý­ bají se ani takovým příkazům, jako je zvonění na cizí zvonky, ote­ vření dveří od krámu spojené s následným útěkem — někdy hrají vadí—nevadí i uličníci). Obměna: Hra postupuje řetězově. Kdo vykoná uložený úkol, vy­ myslí sám něco pro dalšího hráče. Stále platí základní pravidla — všichni mají právo říct vadí a dát dobrovolně zástavu. To je ovšem považováno obvykle za zbabělou kapitulaci. Jestliže hráč řekne nevadí a pak není schopen stanovenou podmínku splnit, musí dát fant jen tehdy, když stejný úkol neprovede ani hráč, který mu ho uložil. Tohle jednoduché opatření má znemožnit, aby hráči žádali po druhých nesplnitelné věci.

ČÁP ZTRATIL ČEPIČKU

□

1/2 — H/D — družina

rychlost

Děti stojí ve volné skupině kolem chytače, který začne odříkávat: „Čáp ztratil čepičku, měla barvu, barvičku...“ Poslední slovo trochu protáhne, aby zvýšil napětí, a pak dodá například: „... červenou!“ A hned začne honit hráče, kteří se rozprchnou na všechny strany. Kdo má na sobě červený svetr, ponožky nebo třeba jen červenou stuhu ve vlasech, nemusí před chytačem utíkat, stačí, když na tuto věc položí prst Ostatní prchají tak dlouho, dokud nenajdou v okolí něco červeného. Až položí na červeně zbarvenou věc ruku, budou také před chytačem bezpečni. Kdo se nedrží něčeho červeného a dostane od chytače babu, pře­ vezme jeho úlohu. A hra hned začíná znovu říkadlem čáp ztratil čepičku... Chytači si vymýšlejí stále nové barvy, vyvolávají především ty, které jsou vzácné — zlatou, stříbrnou, fialovou apod. Proto je ně­ kdy velká tlačenice kolem hráče, který má na sobě zlatý pásek, stří-

[92]I / HRY NA CHODNÍKU

bmý prstýnek, fialovou sponku. Kdo se těchto předmětů dotýká aspoň jedním prstem, na toho chytač nemůže. S uvedenými pravidly a říkadlem se tato hra udržuje už po něko­ lik desetiletí na Pardubicku.

PŘIJELA BABIČKA - Z ČÍNY

□

1/2 — H/D — družina

rychlost, pohotovost

Chytač se postaví čelem k ostatním a začne odříkávat: „Přijela babička z Číny, dovezla Skopíček špíny, a v něm plavalo písmenko...“ A hned doplní, které — například K. Ostatní se rozprchnou podob­ ně jako při hře čáp ztratil čepičku a hledají věc začínající ohláše­ ným písmenem. Kdo se dotýká kůlu, koloběžky, kamene, koruny, kabátu, je před chytačem bezpečný. Záchranu představuje i hráčo­ vo vlastní koleno, musí si na ně ale v počátečním zmatku vzpome­ nout Dostane-li někdo babu dřív, než najde spásnou věc, honička kon­ čí A v nové hře bude chycený odříkávat tradiční text a honit ostat­ ní Zápis této hry máme ze Zruče nad Sázavou. Na Plzeňsku chytač říká: „Plavala rybička po Dunaji, ztratila písmenko...“

RAZ, DVA, TŘI SEM, BRATŘI!

O

1/2 — H/D — družina

rychlost

Holandští chlapci hrávali tuto hru v tichých městských uličkách. Vylosovaný vůdce se postavil čelem ke zdi a zavřel očí Ostatní k němu postupně přicházeli, každý ho pleskl přes záda a řekl změ­ něným hlasem: „Kam, kam, kam, kam jít mám?“ Vůdce jim určil přesné místo — například: „Jdi si stoupnout ke garáži.“

[93]

Pohybové hry bez náčiní

Nebo: „Postav se na třetí schod vedlejšího domu.*4 Když byli vSichni odesláni na různá místa, vůdce zavolal: „Raz, dva, tři, sem, bratři!“ Na tohle znamení se k němu všichni rozběhli. Kdo se ho dotkl poslední, dostal za trest uličku — musel proběhnout špalírem spo­ luhráčů a každý ho pleskl otevřenou dlaní přes zadek. A v příští hře převzal úlohu vůdce.

HONIČKA V KRUHU

□

1/2/3 — H/D — družina

rychlost, obratnost

K této malajské hře potřebujeme jen malý prostor. Nakreslete na zemi kruh a rozdělte ho dvěma čarami na čtyři díly. Čím je vás víc, tím by měl být kruh větší. Všichni hráči až na chytače se pak roze­ staví uvnitř kruhu. Chytač stojí za obvodem a snaží se plácnout ně­ koho v kruhu, aniž by tam vkročil. Hráči mohou kruhem volně pře­ bíhat, z jednoho dílu do druhého, ale vždy jen do sousedního, s nímž má díl, v němž právě stojí, společnou dlouhou hranici. Není tedy dovoleno přebíhat do výseče ležící v úhlopříčném směru za středem kruhu. Komu dá chytač babu, s tím si vymění místo a úlohu.

HONIČKA KOLEM STAVENÍ

□

1/2/3/4 — H/D — družina

rych losi, vytrvá lost

[94]1 / HRY NA CHODNÍKU Zvláštní kouzlo má honička, při níž hráči běhají kolem většího osa­ mělého stavení — kostela, stodoly nebo domu. Nikdo se nesmí vzdálit od zdí víc než na dva kroky. Baba může libovolně měnit směr, nadbíhat hráčům, číhat na ně v záloze. Právě tím, že každou chvíli zmizí z dohledu a nikdo neví, z které strany se vynoří, získá­ vá tato prostá hra neobyčejné napětí.

ZÁVODY KOLEM DOMU

□

1/2/3/4 - H/D - družinaJoddíl

rychlost, vytrvalost

Jsou to zvláštní závody, plné zajímavých situací a nejistoty. Viděli jsme je zatím jenom na Rokycansku, nikde jinde. Ke hře je potřeba stavení, které se dá obíhat kolem dokola. Je­ den z hráčů dělá hlídače, ostatní jsou běžci — závodníci Mají oběhnout pětkrát dům a vítězem se stane ten, kdo bude první v cíli. Start je na jednom rohu. Na znamení se všichni běžci rozběhnou po směru hodinových ručiček kolem stavení a hlídač se pustí opač­ ným směrem. Běžci mohou utíkat jen tak dlouho, dokud je hlídač nevidí V okamžiku, kdy se hlídač vynoří za rohem, musí všichni bez hnutí stát Koho zahlédne v pohybu, toho zavolá jménem a tím ho vyřadí ze hry. Právě tohle pravidlo mění obyčejný běžecký zá­ vod ve vzrušující zábavu. Ani ty nejrychlejší nohy vám nejsou nic platné, když nedovedete správně odhadnout kritickou chvíli, kdy se musíte zastavit Nejistota je stupňována tím, že hlídač neběží stále stejným tempem, někdy zrychlí, jindy značně zpomalí — nikdy se však nesmí zastavit Vypadnou-li při obíhání všichni až na jednoho hráče, stává se poslední běžec hned vítězem, nemusí dokončit všech pět oběhů.

NA HVĚZDY

□

1/2/3 — H/D - družina

rychlost

Je to hra londýnských dětí, ale dá se dobře přenést i do našeho pro­ středí Uplatníme ji jen ve slepé ulici bez provozu nebo na sídlišti, kde je mezi dvěma domy volné prostranství. Hráči stojí v řadě na jedné straně ulice a opírají se o domovní zeď. Vyvolávač zaujme postavení na protějším chodníku a řekne

Pohybové hry bez náčiní

________________________ ____________ [95 ]

začáteční písmena jména známého herce nebo zpěváka. Například — H. V. Kdo si myslí, že ví, koho vyvolávač míní, rozběhne se přes ulici na druhý chodník, dotkne se tam domovní zdi, vrátí se zpátky na své místo, a když doběhne zpátky ke stěně, odkud vystartoval, vykřikne celé jméno — v uvedném příkladu Helena Vondráčková. Jesliže měl vyvolávač skutečně na mysli tuto zpěvačku, převezme jeho úlohu hráč, který toto jméno vykřikl první. Hádá-li běžec ne­ správné jméno, utíkal přes ulici a zpátky zbytečně. Hvězdy pop-music a.filmového plátna se uplatnily ve spontánní dětské hře. Chcete-li využít tento herní motiv v programu družino­ vé nebo oddílové činnosti, nahraďte zpěváky a herce známými spi­ sovateli nebo’postavami z našich národních dějin.

PREBlHACKA

□

1/2 - H - družina

rychlost, obratnost

Angličtí kluci hrávají v tichých slepých ulicích zvláštní druh přebí­ hané. Jeden z hráčů převezme úlohu strážce a postaví se dopro­ střed jízdní dráhy. Ostatní si stoupnou na jeden chodník. Strážce

pak osloví jednoho z nich: „Přeběhneš, nebo se přidáš ke mně?“ Hráč se může svobodně rozhodnout. Jestliže vykřikne běžjm, musí hned opustit chodník a utíkat na druhou stranu ulice. Strážce ho pronásleduje, dokud nedoběhne na protější chodník, teprve tam je přebíhající hráč v bezpečí. Když ho strážce zadrží v jízdní dráze, začne ho všelijak „mukat“ — dá mu kafíčko (stiskne mu ohnutým ukazováčkem a prostředníčkem nos a zakroutí s ním), kornoutek (zakroutí mu uchem), čínské mukando grando (klepe mu kotníkem ukazováčku na čelo). Strážce prý často svého zajatce dokonce zuje z bot a ponožek a bije ho do holých chodidel. Trápení pokračuje, dokud zajatec nepřislíbí, že bude strážci pomáhat v chytání. Potom strážce osloví jiného hráče na chodníku. Slabší běžci a zbabělejší povahy se přidávají ke zdatnému strážci hned po jeho první výzvě, ani se nepokoušejí o přeběh. Chytačů stále přibývá a kdo je polapen poslední, stane se stráž­ cem v příští hře. . . v . Z popisu hry je zřejmé, že ji hrávají děti, jen když jsou samy me-

I / HRY NA CHODNÍKU

[96]

zi sebou. Žádnému vychovateli by se asi moc nelíbilo trápení zajat­ ců. A přece lze této hry využít, stačí jen maličko pozměnit pravidla, předejít hrubostem a bolestivým zákrokům. Když bude strážce „mukat“ zajatce legračním způsobem, lehtat ho na žebrech nebo chodidlech, dávat mu „buráky“, promění se hra v malé divadlo a připraví dětem veselé chvíle. Kdo se při „mučení“ zasměje, stává se strážcovým pomocníkem.

BOJ O ÚZEM

□

2/3 - H/D — čtyři

rychlost, obratnost křída (úlomek cihly)

Záznam této hry pochází z berlínských ulic. Hráči nakreslí křídou čtyřmetrový kruh a rozdélí ho na čtyři stejné díly. Doprostřed, na průsečík hraničních čar, vyznačí malý kroužek. Potom každý obsa­ dí jednu výseč a postaví se v ní na obvod kruhu. Všichni si zvolí stát, podobné jako při hře na národy. Jeden například Venezuelu, druhý Jugoslávii, třetí Československo a poslední Pobřeží Slonovi­ ny. Čím je název státu delší, tím je to pro jeho zástupce výhodnější. Hru zahájí ten, kdo vypadl v prvním kole při rozpočítávání. Vy­ křikne: „Posílám dopis do...” a připojí jméno státu, které si zvolil někte­ rý ze soupeřů, například „... Jugoslávief „Jugoslávec“ se vrhne do středu kruhu, a když stojí oběma noha­ ma v centrálním kroužku, vykřikne:

[97]

Pohybové hry bez náčiní

„Stát!“ Ostatní tři hráči mezitím prchali z obvodu kruhu všemi směry pryč, teprve na výzvu „stát“ se zastavili. Jugoslávec si vybere toho soupeře, jenž je podle jeho soudu u něho nejblíž, a začne k němu jostupovat Smí však udělat jen tolik skoků, kolik slabik má jméno jeho státu — to znamená pět Jestliže se pěti povolenými skoky do­ stane tak daleko, že dosáhne rukou na hráče, k němuž postupoval, má právo zabrat kus jeho území. Vrátí se spolu s ostatními zpátky do kruhu, klekne si na pravé koleno ve své výseči a křídou oddělí z území soupeře, na kterého dosáhl, tolik plochy, kolik jen může. Nesmí se však dotknout hraniční čáry ani ji překročit, jinak ztrácí právo na zábor území. Získanou plochu připojí ke svému teritoriu tím, že smaže dělicí linii. Komu bylo kus území zabráno, stává se vyvolávačem. Jestliže však vyvolaný hráč na nikoho nedosáhl a nezískal tedy nové úze­ mí, bude příště sám vyvolávat Kdo ztratí celé své území, vypadne ze hry.

NA SCHOVÁVANOU

□

1/2 - H/D - družina

V nejjednodušší formě je to hra pro malé děti. Některý z hráčů za­ vře oči, ostatní se poschovávají v nejbližším okolí a první je pak začne hledat Koho najde nejdřív, ten dělá v příští hře hledače. Jiná obměna povoluje hráčům, aby se schovali někde v celém domovním bloku. Každý, kdo je ve své skrýši objeven, pomáhá pak hledači v pátrání po ostatních.

NA PIKANOU

□

1/2/3/4 - H/D - družina

rychlost, postřeh, odvaha

Když k trochu nudné hře na schovávanou přidáme pravidlo, že hle­ dač musí každého objeveného hráče zapikat a sám může být zapikán tím, kdo doběhne k „pikole“ dřív, změní se jednotvárné hledání v dramatickou hru. Na městských ulicích a v sídlištích při ní zastih­ neme nejen malé děti, ale i středoškoláky a gymnazisty, zvlášť za letních nebo podzimních večerů. Málokterá jiná hra vyvolává ta-

[98]

I / HRY NA CHODNÍKU

kové vzrušení a připravuje hráčům tolik napínavých okamžiků. Neměli bychom na ni proto zapomínat, ať pracujeme s kterýmkoli věkovým stupněm. Rozpočítáním vyberete toho, kdo bude schované hráče hledat, a určíte zvláštní místo („pik“ nebo častěji „pikolu“), na němž má hle­ dač vypátrané soupeře zapikávat Hledač se pak postaví k pikole, obvykle je to sloup, kmen stro­ mu nebo domovní zeď, opře se o ni pravým předloktím, na před­ loktí přitiskne obličej se zavřenýma očima a začne hlasitě odříká­ vat: „Jeden, dva, tři, čtyři, pět, šest, sedm, osm, devět, deset, dvacet, tři­ cet, čtyřicet, padesát, šedesát, sedmdesát, osmdesát, devadesát, sto. Před pikolou, za pikolou nesmí nikdo stát, nebo nebudu hrát Už jdúúú!“ Ostatní se mezitím poschovávali v okolí. Na každé ulici je spous­ ta úkrytů, kam se může dítě schovat — přitiskne se do výklenku u domovních dveří, zapadne do průjezdu, skrčí se za popelnice ne­ bo parkující auto, lehne si pod keřík na travnatém záhonku. Hledač dokončil povinné říkání, spustil ruku, otevřel oči a pátra­ vě se rozhlíží kolem. Ví, že odvážní soupeři mohou být ukryti jen dva tři kroky od něho a stačí malá nepozornost, aby ho zapikali. Když někoho uvidí, udeří třikrát dlaní na pikolu a přitom odříká předepsanou formulku. Obyčejně to jsou slova: „Deset, dvacet třicet.. “ a následuje jméno spatřeného soupeře. V Praze se děti před lety zapikávaly slovy: „Pikolo páč — Jenda!“

[99]

Pohybové hry bez náčiní

Popisovat podrobněji průběh hry je zbytečné, zná ji kdekdo. Za­ jímat nás budou spíš krajové obměny a názvoslovné zvláštnosti. Již v úvodní kapitole byla řeč o tom, že některé hry mívají desítky lo­ kálních názvů a uvedli jsme jako příklad i tuto hru. Odlišná jména tedy nebudeme opakovat Zmíníme se jen o tom, jak se říká hleda­ či. Na Hané je to pikač, jinde na Moravě mžikař nebo žmíkač, na Plzeňsku nukač, ve východních Čechách se někde říkalo hledači pi­ kola, jinde čmuchač. ' Pravidla se různí stejně jako názvosloví. Obyčejně však platí, že v příští hře bude hledat ten, kdo byl zapikaný ze všech nejdřív. Ně­ kde platí, že hledač si musí ponechat svou úlohu, když ho zapikají nejméně tři hráči. Na moravském Slováčku hledač někdy nepátrá po všech schovaných, stačí mu zapikat prvního — předá mu hned úlohu a sám se schová spolu s ostatními. Na Teplicku hrají někdy na pikolu s tajným určením. Hledač na­ píše už před odpočítáváním na papírek, zda se hraje „na prvního zapikaného“ nebo „na druhého“, „na třetího“ apod. Když pak hledá a zapikává poschovávané hráče, žádný z nich až do konce hry neví, kdo vlastně příště bude pikat A když se náhodou podaří zapikat hledače tomu hráči, který doběhne k pikole v pořadí zapsaném na papírku, hledači zůstane jeho úloha i v příští hře, i kdyby zapikal třeba všechny ostatní. Bartoš uvádí, že na Moravě mžikař často nedokončí úvodní vo­ lání slovy „už jdu“, ale tímto říkadlem: 9

Schovávejte se, moji zajíčkové, dokud naši vlci spijou; a jak naši vlci vstanou, hned zajíčky polapajou. (Naše děti, 212)

V Indii vybírají hráči prvního hledače zajímavým způsobem. Je­ den se postaví před ostatní, obě ruce dá před prsa, hřbety dolů, a ostatní ho přes otevřené dlaně lehce pleskají. Musí však být opa­ trní, protože ten, na koho útočí, znenadání sevře ruku v pěst, a když se mu podaří někoho uchopit aspoň za jeden prst, musí chycený hráč převzít roli hledače.

too NA KRYČKY

I / URY NA CHODNÍKU

□

1/2 — H/D — družina

rychlost, odvaha

Dobšinský popisuje ve své sbírce dětských lidových her ze Sloven­ ska obměnu schovávané. Hráči se rozdělí na dvě stejně početné skupiny. Jedna piká, druhá se skryje do všelijakých zákoutí v nejbližším okolí, a první parta pak ukryté hráče společně hledá. Když najdou i toho posledního, vymění si obě strany úlohy. Nemůže-li hledač některé hráče dlouho najít, zavolá na ně: „Všade, všade — stmi bmi — zajace, kúkajtef A všichni, kteří dosud nebyli objeveni, musí se ve svém doupěti ozvat táhlým „kúú“. Tak aspoň vyvolávaly slovenské děti. Vymyslete podobnou formulku pro děti v českých krajích.

NA ZLODĚJSKÉ DOUPĚ

□

1/2 — H/D — družina

rychlost

Vyberte vhodně umístěný průchod nebo vchod do domu a proměň­ te ho ve „zlodějské doupě“. Potom vylosujte jednoho hráče, který převezme úlohu policisty. Všichni ostatní se soustředí na začátku hry v zlodějském doupěti Policista odejde a schová se někde v blízkém okolí. Minutu po jeho odchodu vyrazí zloději z doupěte a začnou pátrat na různých stranách. Kdo objeví ukrytého policis­ tu, ztropí poplach a začne volat: „Pozor, zpátky do doupěte!“ • Policista vyrazí z úkrytu a utíká k zlodějskému doupěti, kam v tom okamžiku směřují i všichni ostatní hráči Kdo je policistou chycen dřív, než doběhne do doupěte, stane se jeho pomocníkem. Policista a jeho pomocníci se pak poschovávají v okolí, zbývající hráči znovu vyjdou ze zlodějského doupěte a poplach se tentokrát strhne už ve chvíli, kdy je objeven první „muž zákona“ — ať už to je policista nebo některý z jeho pomocníků. Hra se opakuje tak dlouho, až jsou všichni zloději do jednoho pochytáni

Pohybově hrv* bez náčiní •

NA KOZU

í101 ]

□

2/3 — H — p'r

fihratn

^ii

• *••

a

•

2/ HRY S KAMÍNKY

SBÍRÁNÍ KAMÍNKŮ

□

I.-TÍM - H u - ** - r/ruz^r.-^^////

rychlo’.t

Hráči utvoří kruh a stojí v něm čelem do středu. Jeden z nich ob­ chází kruh po vnějším obvodu a přitom někoho bouchne do zad. Hned nato vyrazí tryskem kupředu. Ten, kdo dostal herdu, ho pro­ následuje, snaží se útočníka dohonit a bouchanec mu vrátit dřív, než prchající soupeř doběhne na jeho uprázdněné místo v kruhu. Když má pronásledovatel rychlé nohy, podaří se mu nejen vrátit útočníkovi ránu, ale dokonce mu přidat dva tři bouchance navíc Divoká honička končí, když oba hráči oběhnou kruh a útočník se zařadí na místo, které dřív zaujímal napadený. Tam už je v bezpečí. Jeho pronásledovatel teď převzal roli útočníka, pokračuje v ob­ chůzce a ve vhodném okamžiku dá někomu herdu do zad. A hned se dá na útěk. Tak to pokračuje stále dokola, dokud chlapce hra bavL

HOLANDSKÁ HRA NA KROUŽKY

□

1/2 - H/D - pél

rychlost

Pět hráčů nakreslí v rozích myšleného čtverce po jednom kroužku. Pátý kroužek umístí přesně doprostřed v místech, kde by se protí­ naly úhlopříčny. Čtyři hráči zaujmou postavení v kroužcích na ob­ vodu a vzájemně si mění místa. Pátý hráč, který stojí zpočátku ve středním kroužku, má obsadit některý volný kroužek na obvodu. Když se mu to podaří, musí do středu ten, na koho žádný kroužek v rozích čtverce nezbyl. Při obsazování kroužků platí: kdo v něm má dřív aspoň jedno chodidlo, je jeho pravoplatným držitelem.

NA VEVERKY

□

1/2 — H/D — družina

rychlost. odvaha

Nakreslete na asfaltovém prostranství kroužky. Udělejte jich tolik, kolik hráčů se hry zúčastní Jeden kroužek je poněkud stranou — představuje liščí doupě. Mezi ostatními kroužky je vždy několika­ metrový odstup.

310

Il / HRY NA PLÁCKU

Jeden z hráčů převezme úlohu lišky a postaví se do liščího dou­ pěte. Ostatní představují veverky. Dokud jsou veverky ve svých hnízdech — kroužcích — nemůže se jim nic stát Ale ve chvíli, kdy se pustí na volné prostranství, vystavují se nebezpečí, že je liška chytí. Některé veverky se drží stále v blízkosti svých kroužků, jiné, statečnější, se odváží třeba až na dva tři kroky od liščího doupěte. A liška v příhodném okamžiku vyrazí a začne je honit Veverky se mohou zachránit jen ve svých hnízdech. Do každého kroužku se vejde právě* jeden hráč, a tak občas liška zaskočí u některého kroužku dvě veverky, které tu hledají útočiště. Když dá liška vever­ ce na volném prostranství babu, vymění si s ní úlohu. Tuto hru popsala I. Štencarová ze Skuhrova u Rychnova nad Kněžnou.

PRODEJ ROH!

□

1/2/3 — H/D — družina

rychlost

Ruské děti hrávaly tuto hru u větrných mlýnů, můžeme ji však uplatnit u každého osamělého stavení, stodoly, seníku, kostelíka. Čtyři hráči se rozestaví k rohům budovy. Pátý přistoupí k někte­ rému z nich a řekne: „Prodej roh!“ „Neprodám, darem dám,“ zněla tradiční odpověď. A sotva to hráč dořekl, rozběhl se vyzývatel vpravo, vyzvaný vlevo. Kdo dřív oběhl stavení a dotkl se uvolněného rohu, stal se jeho pánem. Po­ ražený Sel kupovat roh k někomu jinému. Hraje vás víc než pět? Není nablízku vhodná budova? Naklaďte

Pohybové hry bez náčiní

U1LJ

na zem kameny, které budou symbolizovat rohy staveni Může jich být pět i víc, aby se na hře mohla současně podílet celá družina.

PRAH A - PARDUBICE O LOMOUC-O STRAVA

□ V2/3 - H/D - družina

Tuto běžeckou hru hrávaly celé generace venkovských dětí u osa­ mělého stavení, seníku, stodoly, kostelíka. Pojmenujte všechny čtyři rohy vyhlédnuté budovy podle mést, například Praha—Pardubice—Olomouc—Ostrava. Pak vyberte jednoho chytače. Postavte ho třeba k rohu pojmenovanému Praha. Zbytek družiny si stoupne o jeden roh dál (v našem příkladu k rohu označenému Pardubice). Chytač pak vykřikne jméno městá, do kterého mají ostatní utíkat Například: Ostrava! V tom okamžiku se všichni rozběhnou. Pronásledovaní musí doběhnout až k rohu pojmenovanému Ostrava a rychle se za něj schovat Chytač zůsta­ ne stát o jeden roh blíž — u Olomouce. Jestliže odtamtud zahlédne někoho z prchajících, zavolá jeho jméno a vymění si s ním úlohu. Při hře se běhá stále stejným směrem. Má-li budova čtvercový půdorys, může chytač vyvolat hned sousední město. Jestliže je sta­ vení obdélníkové, musí běžet hráči buď přes dva, nebo přes čtyři rohy, aby chytač neměl kratší trať.

‘312]II / HRY NA PLÁCKU

b) Hry rozvíjející sílu

NA KAZATELE

□

1/2 — H/D — družina

síla, obratnost

Jeden z hráčů vyběhne na malou hromadu hlíny a začne tam odří­ kávat: Dělám, dělám kázání, Styry kočky svázaný, jedna běhá po kostele,

že jí máma neustele. Do vody spad kámen, kázání je ámen.

Hromada představuje kazatelnu a ostatní hráči se snaží kazatele strhnout dolů dřív, než stačí všechny verše odříkat Potom se tam vyšvihne zpravidla ten nejhbitější a znovu spustí. Když se cítí dost silný, zvolí si delší kázání: Dělám, dělám kázání, Styry kočky svázaný a pátej byl pes, co do pece vlez. Ukrad tam topinku, běžel s ní k rybníku. Potkala ho kráva,

to byla jeho máma, potkal ho bulíček, to byl jeho tatíček, potkal ho bejček, to byl jeho strejček, potkal ho kozlíček, to byl jeho dědeček,

( 3 13 J

Pohybové hry bez náčiní potkala ho ovečka, to byla jeho babička.

Ámen, ámen, ámen, bába spadla z kamen.

Obé veselé říkačky zapsal na jihu Čech V. Čtvrtník (Dětské hry a zábavy ze Ševětínska).

NA ŠKROBÁKA

□

1/2 — H — drutma

síla, obratnost, rychlost

Bartoš zaznamenal v Našich dětech název této hry, ale nevysvětlu­ je, co znamená. Hráči vyryjí po obvodu většího kruhu důlky tak, aby vždy dva byly od sebe na dosah. Důlků je sudý počet, o jeden méně než hrá­

čů. Začíná se tím, že chlapci společně odejdou do jisté vzdálenosti od důlků. Pak počítají do tří a na slovo „tři“ se rozběhnou zpátky, aby obsadili nohou některý důlek. Na koho žádný důlek nezbude, muší převzít úlohu Skrobáka. Postaví se do středu a přihlíží, jak se jeho kamarádi na obvodu přetahují Vždy dva, kteří mají k sobě nejblíž, se chytnou pravou rukou a snaží se jeden druhého tlakem, tahem nebo prudkým trhnutím přinutit, aby opustil nohou důlek. A když někdo skutečně oddálí chodidlo od důlku, škrobák může přiskočit a volnou jamku obsadit Stačí, když na ni položí botu ne­ bo do ní vsune špičku. Kdo tak přijde o svůj důlek, stane se škrobá­ kem, přejde do středu kruhu a číhá, až se mu naskytne vhodná pří­ ležitost k obsazení uvolněné jamky.

NA LIŠKU

□

1 — H/D — družina/oddíl

síla, rychlost, obratnost

Hra, při které má jeden bojovník proniknout ven z kruhu svých druhů, patří k obecně známým tělocvičným zábavám. Ale skoro ni­ kdo neví, že se dnes hrává v hodinách školního tělocviku v okleště­ né, degenerované formě. Ještě v první polovině našeho století pa­ třily k této hře slovní formulky, které jí dodávaly něco z kouzla malého divadla. Třída nebo oddíl se postaví do kruhu, čelem dovnitř, a hráči se pevně chytí za ruce. Jeden z nich, kterému jsme svěřili úlohu lišky'.

[314]11 / HRY NA PLÁCKU stojí uprostřed kruhu. Na jeho znamení se začne kruh hráčů otáčet jedním směrem a točí se tak dlouho, dokud liška neřekne: „Stát!“ Kdo stojí teď přímo proti lišce tváří v tvář, zvolá: „Liško, umyj se!“ Hráč ve středu kruhu pantomimou předvede, jak si myje obličej. „Liško, utři se!“ Liška musí opět příkaz provést Potom dostane ještě dva tři další rozkazy. Například: „Liško, skákej!“ „Liško, toč se dokolečka.1“ „Liš­ ko, dělej dřepy!“ A pokaždé musí uposlechnout a úkol vykonat. Teprve potom se ozve: „Liško, trhej zámky!“ Hráč ve středu kruhu se rozběhne a snaží se z kruhu uniknout. Může se pokoušet prorazit řadu na různých místech, má právo po­ dlézt někomu pod rukama nebo mezi nohama, ale musí se dostat za obvod kruhu dřív, než uplyne třicet sekund. Nepodaří-li se mu to, jde na jeho místo někdo jiný. Za liškou, která kruh prorazila, se ostatní rozběhnou a hráč, který prchající lišku první dostihne a dá jí babu, přebere v příští hře její roli. Na Slovensku se hrávala podobná hra, které říkávali „na zvon“ Hráč uprostřed kruhu přebíhal z jedné strany na druhou a napodo­ boval tak srdce zvonu. Odříkával přitom: „Bom bom bom, výpuste ma vonF (Dobšinský) Na Moravě říkaly děti této hře „na zámek“. Kdo měl uniknout ven, nepodnikal jen prudké výpady, ale chodil od jednoho hráče ke druhému, zkoušel, jak pevně se drží za nice, snažil se hradbu těl podlézt rychlým výpadem nebo nečekaným úskokem. Když hledal při obchůzce nejslabší místo v řetězu, ptal se hráčů: „Jaký máte zámek?“ A ti mu odpovídali podle toho, jak se kdo cítil silný: „Železný.“ „Ocelový.“ „Dřevěný.“ „Nedobytný.“ „Papírový“ Když se střednímu podařilo z kruhu uniknout, všichni se za ním rozběhli. Kdo ho dohonil, vyměnil si s ním úlohu.

Pohybové hry bez náčiní PŘETAHOVAČK.A

□

2/3 - H/D - oddíl

síla, obratnou

Vyznačte na plácku dvě rovnoběžné linie dlouhé čtyři metry a ponechte mezi nimi třímetrový odstup. Hráči se rozdělí do dvou stejně početných i tělesné zdatných tý­ mů. Družstvo A se rozestaví za první čárou, družstvo B za druhou čárou — čelem k sobě. Potom každá strana přidělí svým bojovní­ kům pořadové číslo. Souboj zahajuje mužstvo A. Vyšle prvního člena k soupeřům. Ti čekají s pravou paží nataženou vpřed, jako kdyby mu chtěl i stisk­ nout ruku. Hráč AI zvolna přechází kolem protivníků a vyhlíží si vhodnou oběť. Potom někoho uchopí za nataženou ruku a snaží se ho dotáhnout do zajetí za svou linii. Když se mu to podaří, získá v přemoženém soupeři zajatce. Vrátí se na své původní místo, zaja­ tec si stoupne asi dva kroky za něj a nesmí už dál zasahovat do hry, dokud nebude osvobozen. Někdy však útočník špatně odhadne síly vyhlédnutého protivní­ ka a je jím sám přetažen za čáru soupeřů. V takovém případě se stává zajatcem svého přemožitele. Ostatní hráči do souboje neza­ sahují. Když skončí první střetnutí, vyšle bojovníka družstvo B a hráč 1 se pokusí dovléct za svou čáru někoho z řady soupeřů. Později nastoupí do útoku hráči A2, B2, A3, B3, a když se všichni vystřídají, je na řadě opět AI. Zajatec nemůže pochopitelně útočit, když je na řadě, místo něho jde k soupeřům hráč s nejbližším vyšším číslem. Kdo je odvlečen za čáru protivníků celým tělem, ztrácí nejen svobodu, ale i všechny zajatce, které v té chvíli měl. Osvobození zajatci se vracejí ke svému družstvu jako plnoprávní hráči a až přijde řada na jejich číslo, nastoupí do útoku. Stanovte časový limit Když nebude boj rozhodnut do dvou mi­ nut, oba soupeři se pustí a vrátí se na svá místa.

[316]

*

»

II / HRY NA PLÁCKU

W

♦

*» ■

LÁMÁNÍ TALÍŘŮ

■

□

1/2 — H/D — družina/oddíl obratnost, rychlost ■

Na moravském Slováčku říkají tomuto cviku místo lámání talířů lámání rohlíků. A není to jen drobná tělocvičná zábava, ale pohy­ bová hra s pravidly. Může se jí zúčastnit jakýkoli počet dětí, nej­ méně však sedm. Hráčů musí být lichý počet Nejdřív se rozdělí do dvojic, v každé dvojici se oba společníci postaví zády k sobě, za­ klesnou se v loktech a pak začnou lámat rohlíky — nejdřív se předkloní první a zvedne druhého tak, že má nohy vysoko ve vzdu­ chu a leží zády na jeho zádech. Pak se opět vzpřímí a hned nato se začne předklánět druhý. To se stále opakuje v pravidelném rytmu. Hráč, na kterého nezbyl žádný partner, chvíli pozoruje ostatní a pak zvolá: „Měníme? To je povel pro všechny, aby pustili svého druha a vyhledali ně­ koho jiného do dvojice. Lichý toho využije, přiskočí k nejbližšímu volnému hráči a utvoří s ním novou dvojici. Tentokrát zůstane na ocet někdo jiný — a dvojice znovu začnou lámat talíře.

NA BIČ

□

1/2 — H/D — družina

síla, obratnost

Tato hra bývala oblíbenou zábavou na Slovensku i na Moravě. Dě­ ti se postaví do řady podle velikosti. Největší z nich, který je zpra-

Pohybóvé hry bez náčiní

317 J

vidla i nejsilnější, představuje „násadu“, ostatní jsou Jrtůrou biče“. Všichni se pevně chytí za ruce a vedoucí hráč se rozběhne kupředu. Ostatní ho následují, a když se vůdce náhle zastaví a zatočí na mís­ tě, opíší kolem něho oblouk. Čím je kdo dál od vedoucího hráče, tím větší dráhu musí oběhnout a větší rychlost vyvinout Odstředi­ vá síla obyčejně jedno nebo víc dětí z konce biče odtrhne — neudr­ ží ruce spojené a svalí se do trávy. Kdo se při „prvním švihnutí“ neodpoutal od řady, zůstává dál ve hře. Čelný hráč běhá hned jed­ ním, hned druhým směrem, jednou „práskne bičem“ doprava, po­ druhé doleva, a tak postupně odpadají další a další děti, až nakonec zůstane jen „holá násada“ nebo nanejvýš první dva tři články živé­ ho řetězu.

c) Hry s tradičním dialogem

Dnes už jich zbyla jen hrstka. Na kokše, na vodníka, na krvavé ko­ leno si umí zahrát každé dítě. Čím jsou tyhle hry výjimečné a přita­ žlivé? Právě tím, že se v nich střídá slovo s pohybem. Určité uvol­ nění a klid s napětím. Tyto hry jsou tedy obvykle složeny ze dvou částí. První část je přípravou, malým divadlem, po němž následuje vzrušující honička nebo přetahování a rozuzlení, vrcholící výměn­

[318]___________________________

11/ HRY NA PLÁCKU

nou rolí. Chycený hráč se Šťastně ujímá hlavní úlohy, nebo lépe — úlohy, po které toužil. Všechny děti mají naději, že se vystřídají v dialogu, který je stručný, zvučný a přesně daný. Je přirozeným úvodem ke hře, na kterou se všechny děti těší. Jen dozní poslední slovo, už se nohy sa­ my rozběhnou a oči rozsvítí. Dostaneš babu? Teď je řada na tobě, abys ukázal, jak umíš za­ hrát jestřába nebo vlka, paní tetu nebo vodníka. I nejostýchavější děti zapomenou na bázeň a směle zahajují novou hru. Tady totiž nejde jen o to, kdo je rychlejší, silnější a obratnější. Právě ve hře s dialogem se uplatní především hráč, který se umí vyjádřit i slo­ vem, má smysl pro zvukovou stránku slova i jeho obsah. A pak — mluvené slovo děti oživuje, inspiruje. Zdenka Jelínková v knize Dětské hry a říkadla z Horňácka vysti­ hla cenu a význam tohoto druhu her: „Na rozdíl (od prostých pohybových her) mají tyto hry bohatou myšlenkovou náplň a děti jim dodávají prožitým provedením vel­ kého dramatického spádu. Poskytují dětem nepřeberných možnos­ tí k rozvinutí obrazotvornosti, napodobovacích schopností, řeči, myšlení atd. Mluvené slovo, říkanka, dialog nebo píseň, které tyto hry doprovázejí, jednak zvyšují dramatický účinek hry, jednak se v nich plně uplatňuje dětská vynalézavost, vtip, smysl pro rytmus a záliba ve zpěvném přednesu. Námětově čerpají tyto hry z nejbližšího okolí dítěte a jsou důkazem toho, jak bystrými pozorova­ teli jsou děti. Uplatňují se v nich i improvizační schopnosti dětí. Pro tuto vlastnost a pro dramatické zabarvení jsou tyto hry u dětí velmi oblíbeny.“ (Citované dílo, str. 66) Vybrali jsme z různých pramenů řadu dialogových her, o nichž si myslíme, že neprávem upadly do zapomenutí. Pokusme se je spo­ lečně vrátit dnešní dětské generaci. NA HASTRMANA

□

1 — H/D — družina

rychlost, odvaha

Tato hra patří k nejstarším a nejznámějším. Je k ní třeba jen malé­ ho území s přesně vyznačenými hranicemi — někdy je to dolík na louce, kruh o pětimetrovém průměru vyrytý v udupané zemi nebo čtverec nakreslený křídou na asfaltu. Tato plocha představuje ryb-

Pohybové hry bez náčiní • •

_ —

nik, ve kterém žije hastrman. Kdo dostal v úvodním rozpočítávání úlohu vodníka, stojí nebo dřepí uprostřed rybníčka, vykonává rukama pohyby, jako kdyby si zašíval fráček, a polohlasem odříkává; Sviť, měsíčku, sviť, ať mi šije niť. Ostatní hráči jsou rozptýleni kolem hastrmanova malého krá­ lovství a občas do něj podnikají výpady. Kluci přitom posměšné pokřikují: Hastrmane, tatrmane, dej mi kůži na buben. Budeme ti bubnovati, až vylezeš z vody ven. Na slováckém Horňácku děti volají: Hastrmánek néni doma, šel kupovat koření od brucha bolení. (Jelínková)

Jinde na Moravě provokují vodníka: Hastrmane, vyskoč na mne, dám ti jabko, až uzraje. (Bartoš) Děvčata dráždí vodníka jinak. Vbíhají do rybníka, mávají ruka­ ma, jako kdyby máchala prádlo, a prozpěvují: Peru, peru šátky, na ty naše svátky, peru, peru košile, na ty naše neděle. Nebo: Peru, máchám, mydlím plínky — dělají se mi bublinky. (Němcová) Vodník se najednou rozběhne a chytá děti, které jsou v rybníku. Komu dá babu dřív, než stačí vyskočit do bezpečí na souš, za hra­ niční čáru, toho si odvede od středu rybníka. Chycení hráči jsou vodníkovy „dušičky“. Hra pokračuje, dokud nejsou všichni pochy­ táni. Příště bude dělat vodníka ten, kdo unikal hastrmanovi nejdéle.

320]II / HRY NA PLÁCKU

Právě proto, že se na hastrmana hrávalo v každém kraji, vzniklo mnoho obměn. Někde mohli dosud volní hráči vysvobodit zajaté druhy tím, že se jich při přeběhu vodníkovým územím dotkli rukou — napodobovali přitom pohybem odklápění hrníčků a vypuštění dušiček. Děvčata vedla před začátkem hry s hastrmanem dialog: „Hastrmánku, tatrmánku, dovolíš nám plínky prát?“ Vodník se nejdřív zdráhá, dvakrát odmítne, teprve potřetí řekne: „Tak perte. Ale nesplašte mi rybičky. Jak mi rybičky splašíte, jed­ na z vás moje budete.“ Děvčata pak vejdou do rybníka a začnou napodobovat rukama máchání plínek. Vodník pokračuje v šití a nevšímá si jich. Peru, peru plínky, házím do putýnky. Děvčata opakují verše dvakrát, ale pak najednou nechají práce a začnou plašit rybičky: Kšá rybičky, kšá rybičky! Mávají rukama a hned nato se dávají na útěk, protože rozhněva­ ný hastrman vyskočí a začne je pronásledovat Plašíte mi rybičky. Zato mi dáte své dušičky! A když některou z dívek chytí ve svém území, odvede ji do své­ ho sídla. Pražské děti hrávaly na vodníka i v tichých ulicích, kde nebyl žádný provoz. Rybníkem byla silnice, suchou zemí chodníky. Obrubníky měly zvláštní úlohu — říkalo se jim „lepidlo“. Žádný hráč na ně nesměl vstoupit, jinak se „přilepil“, musel zůstat stát a hastrman ho snadno dostal do zajetí

Pohybové hry bez náčiní

L«!.J

Všechny verse této hry mají jedno společné — jsou vlastně pékným malým divadlem, spojeným s prostou honičkou.

NA PANÍ TETU

□

1 — H/D — družina

rychlost, obratnost

Děvče, na které přijde při rozpočítávání poslední slovo, převezme úlohu „babičky“. Uchopí hůlku a čeká, až k ní dojdou ostatní hráči, obvykle to jsou jen děvčata. Blíží se společně a začnou žadonit: „Babičko, pusťte nás k muzice!“ Babička jejich žádost odmítne: „K muzice vás nepustím, dokud nebudete mít hotovou všechnu práci.“ Hráčky pak začnou napodobovat domácí práce, zametají, drh­ nou podlahu, vaří, perou, každé děvče může naplno rozvinout svou představivost a schopnost pantomimickými prostředky vyjádřit pracovní úkony. Po jisté době se opět seberou a jdou za babičkou: „Už jsme uklidily, vypraly, zametly, můžeme jít k muzice?“ Ba­ bička tentokrát svolí: „Tak dobrá, jděte si, ale ať jste nejpozději v deset hodin doma!“ Děvčata utíkají na druhou stranu a na volném prostranství za­ čnou tancovat Babička je chvíli pozoruje a pak dá všem znamení, že právě odbíjí desátá. V minulém století napodobovala troubení ponocného, dnes by to bylo dětem nepochopitelné, může proto opakovat desetkrát bam-bam-bam, jako když odbíjejí věžní hodi­ ny. Děvčata se na chvíli zastaví, ale pak se dají znovu do veselého křepčení. Když se dost vyskáčou, vrátí se zpátky k babičce. Ta se na ně oboří: „Kdepak jste tak dlouho byly?“ Děvčata sborově odpovědí: „U paní tety.“ „Co jste tam dělaly?“ „Skládaly metly.“ „Co jste za to dostaly?“ „Buchty s mákem.“

[322]

li / HRY NA PLÁCKU

„Co jste mně nechaly?“ „Pikslu s tabákem!“ Nato babička zvedne hůlku a děvčata se rozprchnou na všechny strany. Babička se za nimi pustí, a kterou z nich lehce švihne hůl­ kou, ta přebere v opakované hře úlohu babičky. Erben zapsal tuto hru před sto padesáti lety na Hradecku jako vysloveně dívčí zábavu. Na paní tetu si však hrávaly děti i v jiných krajích, někdy chlapci společně s děvčaty. Na Slováčku se hospo­ dyně ptávala děveček a pacholků, kteří za ní přišli, aby je pustila k muzice, jestli naštípali dříví, nakrmili koně, nanosili vodu. Závěrečný dialog byl trochu jiný, ale měl stejný závěr - hospo­ dyně se rozzlobila a začala ostatní hráče honit Upravte si text hry po svém, nechte dětem volnost při vymýšlení vět Každá hra se při svém putování v čase a prostoru stále trochu mění, přizpůsobuje místním podmínkám — ale její staré kouzlo zů­ stává.

NA BERANA

□

1 — H/D — drnŽinaJoddíl

síla, obratnost

Na Slovensku to bývala zábava chlapců, ale někdy hrála i zdatněj­ ší, odvážnější děvčata. Hráči vytvoří půlkruh, čelem dovnitř, chytí se pevně za ruce >je a začnou odříkávat tradiční verše: elr mostě, Běží beran po nese dudy na chvostě. Kampak běžíš berane? Chlapec, který dostal na začátku roli berana, stojí před půlkru­ hem a odpoví: „Do kovárny, můj pane “ Všichni se jako jedním hlasem zeptají: „Co tam páni dělají V Beran: „Vrané koně kovají Slepý cikán koně kuje, zlatým bičem pošvihuje. Švih, švih, do pole!“ Ostatní hráči společně:

Pohybové hry bez náčiní

„Chytíme té, sokole F Nato se beran rozběhne, aby pronikl půlkruhem hráčů. Ti se ho snaží všemožně zadržet Když jejich řetězem prorazí, pustí se všichni za ním a honí ho tak dlouho, dokud ho nechytnou. Kdo mu dá první babu, převezme úlohu berana. A hra hned začíná nanovo. Pavol Dobšinský uvádí ve své sbírce tradičních slovenských her, že dřív než se beran rozběhne, děti někdy společně prozpěvují: Ide baran po moste, keď gazdinej doma niet Šla gazdiná do huty vlečie dudy na chvoste. Kdeže ideš, barane? predávati kohúty. Kohúti sa pobili, Do kostola mdj pane. Čo tam pánové robia? komárika zabili. Plače muška v komoře, Slepých do vody vodia. Čierny cigáň koně kuje, že jej komár na dvore. zlatým bičem pošibuje, Neplač muška, nič mu je, a cigáňka na šopě veď komárik ožije. drví piestom konope; Horké jeho ožití, keď je na smrt zabitý. kedy drví, kedy nie,

NA ANČIČKU

□

1 — D — druiina

rychlost, obratnost

Erben zařadil tuto hru do své klasické sbírky Prostonárodní české písně a říkadla. Má prostý děj, je to obměna honičky, varianta hry na kočku a na myš, a přece jí dává tradiční odříkávaný text pel no­ vosti. Úvodní část je vlastně divadelním dialogem.

[324]

II / HRY NA PLÁCKU

Děvčata utvoří kruh a stojí čelem ven. Za jejich zády, uvnitř kru­ hu, se pohybuje hráčka, která představuje Ančičku. „Matka“ Ančičky obchází po vnější straně kruhu, postupně se zastaví před kaž­ dým děvčetem a položí mu otázku: „Neviděla jste mou Ančičku?“ „Neviděla,“ odpoví hráčka. „Copak vám udělala?“ „Rozsypala krupičku, zlámala mi jehličku, až mi přijde domů, naklepám jí hlavičku!“ Ve chvíli, kdy matka pronáší tuto stížnost, její nezdárná dcerka sedí na bobečku za děvčetem, s nímž matka právě mluví. Matka se však tváří, že ji nevidí, tak to pravidla hry předpisují. Když dokončí čtyřverší, popojde matka k další hráčce a zeptá se jí: „Neviděla jste mou Ančičku?“ Dotázaná odpoví stejnými slovy jako předcházející hráčka a uslyší stejnou stížnost (Ančička sedí na bobku za jejími zády). Matka i dcerka přecházejí postupně od jedné hráčky ke druhé, až dojdou k poslední Ta na otázku, zda neviděla Ančičku, odpoví: „Viděla.“ „Kdepak jste ji viděla?“ „V zahrádce.“ Zahrádku představuje vnitřek kruhu. Hráčky zvednou ruce, aby mohla matka vběhnout dovnitř. Ančička vyskočí a dá se na útěk, běží napříč kruhem, prosmýkne se mezi hráčkami ven, za chvíli se zase vrátí dovnitř a matka ji pronásleduje tak dlouho, až ji chytí. Erben končí popis hry těmito slovy: „Potom jí klepá prstem na hlavu, řkouc: Proč jsi mi rozsypala krupičku? proč jsi mi zlámala jehličku? za to ti nyní naklepám hlavičku! Potom opět jiné dvě jsou Ančičkou a hledačkou, a hra se počne znova.“

Pohybové hry bez náčiní HRA NA MÁSLO

w □

1 — D — družinu

rychlost

Děvčata stojí v kruhu, čelem ven. Jedna z hráček zůstane stát stra­ nou — ta otvírá hru v roli kupující. Začne zvolna obcházet své družky, před některou se po chvíli zastaví a řekne: „Nechceš mi dát hroudu másla?“ Oslovené děvče odpoví: „Těžko jsem já krávy pásla.“ „Když ji nedáš, zač ji prodáš?“ „Prodám ti ji za dvě pětky.“ „To je drahé, milé tetky. Dám ti za ni, co mám v dlani“ A hned pokračuje: ,Až hospodář zavolá, .poběžíme dokola. Kdo tu bude dřív, bude všechno mít“ Sotva dořekne poslední slovo, vyběhnou obě děvčata z místa a utíkají kolem kruhu po jeho vnější straně. Prodávající vlevo, ku­ pující vpravo. Ta, která bude dřív stát na místě, odkud vyběhla pro­ dávající, zůstane v kruhu. Děvče, které běžecký souboj prohraje, vydá se na novou pochůzku v roli kupující. Tohle je hra ruských dětí.

NA OVEČKY

□

1/2 — H/D — družina/oddíl

rychlost

Dva z hráčů dostanou zvláštní role — jeden se stane bačou, druhý vlkem. Všichni ostatní představují ovečky. Bača s ovečkami se obrátí zády k prostranství zarostlému keříky. Vlk se tam někde schová pod větve nebo do dolíku. Bača pak pošle ovečky na pa­ stvu: „Běžte se pást a dobře se napaste!“ Ovečky se rozptýlí po pastvině a zvolna přecházejí sem a tam. Až některá z nich narazí na vlka, dá se na útěk. Vlk vyskočí z úkry­ tu a začne ji pronásledovat Všechny ovečky běží k bačovi, a když

[326]

II / HRY NA PLÁCKU

se ho dotknou, jsou před vlkem v bezpečí. Vlk se jich snaží co nej­ víc pochytat Ovce, kterým dá babu dřív, než doběhnou k bačovi, převezmou v příští hře úlohu vlka. Někdy je tedy ve hře víc vlků a ovečky se volně pasou jen do té chvíle, než jedna z nich narazí na prvního vlka. Při poplachu, který se strhne, vyrazí z úkrytů všichni vlci a pronásledují prchající ovce. Roli bači převezme pokaždé někdo jiný. •Na Slováčku patřil ke hře na vlka tradiční dialog. Ovečky se pus­ tily do větší vzdálenosti a vlk zůstal někde na poloviční cestě mezi nimi a ovčákem. Ovčák nechal své stádo chvíli volně pást — hráči přecházeli sem a tam a škubali trávu — a potom zavolal: „Ovečky, ovečky, poďte dom!“ „Nemožem!“ odpověděly sborem ovce. „Pro ke ho?" „Pro vlka.“ „Kde je ten vlk?“ ptal se dál ovčák. „Ve rži (žitě).“ „Stará babo nelži.1“ vykřikl bača, a to byl signál pro ovečky, aby se k němu rozběhly. Vlk jim zastoupil cestu a snažil se dát jedné z nich babu. Koho chytil, ten převzal v nové hře jeho roli.

NA VLKA

□

1 — H/D — družina/oddíl

rychlost

Tato hra má stejný námět jako předcházející hra. na ovečky, ale tradiční text i herní děj se značně liší. Vyberte tři hráče a svěřte jim role ovčáka, vlka a psa. Ostatní budou představovat ovečky. Vlk se vzdálí a schová někde ve křoví nebo v dolíku. Ovčák pak vyžene ovečky na pastvu. Hráči se volně rozptýlí po louce a dělají, jako když se pasou. Bača jim k tomu prozpěvuje: pro čtyry ovce, Pasu, pasu ovce, pátýho skopce, na vlkově louce; vlk není doma, pro bílýho berana se zlatýma rohama. šel do Bydžova Vlk se opatrně plíží blíž, ale dokud se otevřeně nerozběhne, ovečky se tváří, jako kdyby ho neviděly. Teprve když vlk vyskočí

Pohyl vé hry bez náčiní

[J77J

z úkrytu a začne je pronásledovat, dají se na útěk k ovčákovi. Bača se psem — bývají to nejzdatnější chlapci — chrání ovečky tím, že se staví mezi ně a vlka (vlk na ně dva nemůže). Ale vlk skoro vždycky některou ovečku chytí a odvede ji do svého doupěte. Od chvíle, kdy ji drží, nesmí se ovečka vzpírat a utíkat. ‘Hra se pak opakuje jako na začátku. Při menším počtu hráčů zů­ stává ovečka ve vlčím doupěti až do konce, je tedy z dalšího děje vyřazena. U větší skupiny se stává vlkovým pomocníkem. Vlků te­ dy stále přibývá, a když jsou nakonec pochytány všechny ovce, hra končí.

NA HOUSÁTKA

□

1 — D — družina

rychlost

Jedno z děvčat převezme úlohu hospodyně, druhé vlka, ostatní bu­ dou vystupovat v roli housátek. Hospodyně je zažene „do pokose­ ného pole“ — na volné prostranství Housátka chvíli přecházejí sem a tam, pasou se, a pak na ně hospodyně zavolá: „Housátka, housátka, pojďte domů!“ „Nemůžeme,“ odpovědí sborem housata. „Pročpak nemůžete?4 ptá se hospodyně. „Pro vlka.1“ „Kdepak je?“ „Za keřem.“ „Co tam dělá?“ „Myje se.“

[328]__________________________

II / HRY NA PLÁCKU

„Čím se utírá?* ptá se hospodyně. „Zlatým ručníkem.“ „Kdo ho pral?* „Pradlena.“ „Kdo ho vyšíval ?* „Vyšívačka.“ „Housátka, housátka, pojďte domů!“ Housata se rozběhnou k hospodyni, vlk vyskočí z úkrytu a začne je pronásledovat Které je vlkem chyceno dřív, než doběhne do • bezpečí za záda hospodyně, stane se vlkovým pomocníkem. Hra se opakuje tak dlouho, dokud nejsou všechna housata po­ chytána. Je to vlastně obměna hry na vlka, ale v dětských očích jí dávají zdání novosti tradiční dialogy, které hráčky odříkávají. V každém kraji jsou trochu jiné. V našem příkladu jsme použili vět z rukopis­ né sbírky her, zaznamenaných před šedesáti lety Arpádem Stellerem, učitelem v obci Bravacom, okres Březno nad Hronom.

NA PASAČKU

□

1 — H/D — družina

rychlost

Božena Němcová se zajímala především o lidové pohádky, ale pří­ ležitostně zapsala a zpracovala i dětské hry. Některé z nich pak otiskla ve Štěpnici, příloze časopisu Škola a život, který vycházel od roku 1855. Tam jsme také našli tuto hru: „Jedno děvče je pasačkou, z chlapců jeden zase vlčkem a jeden pejskem, ostatní jsou ovečkami. Vlk se jde schovat (jako) do lesa, ovečky se (jako) pasou, pes chodí při pasačce a pasačka, točíc proutkem, obchází stádo a zpívá: Naše paní říkávala, abych dobře pásávala, a já pásat nebudu, raděj odtud odejdu; sama jídá fíky, raky,

a mně dává syrovátky; sama pije ze sklenice, a mně dává ze střevíce; sama jezdí v kočáře, a já musím na káře.

,Vlčku, vlčku,* volá do lesa. Vlček vyběhne z lesa: Já jsem vlček, co žádáš? ,Když jsi vlček, chyť si ovečkuř

[ 329 ]

Pohybové hry bez náčiní

Já nechci ovečku, já chci...‘ říká vlček a hned se po pasačce roz­ běhne, aby ji lapil; ta utíká, on za ní, a jak ji chytí, popadnou se za ruce, točí se dokola a zpívají znovu: ‘Naše paní říkávala... (jedině místo ,raděj odtud* řeknou ,raděj s vlčkem' odejdu). Pejsek štěká, ovce bečí a ovečky s pasačkou a vlčkem odcháze­ jí“ Nepodobá se tento popis hry, dílo Boženy Němcové, scénáři k divadelnímu výstupu?

NA PLÁTNO

□

1 — H/D — družinaJoddíl

rychlost

Jeden z hráčů převezme roli prodavače, druhý zloděje, třetí psa. VSichni ostatní se postaví do řady, chytí se za ruce a představují „plátno“; kolik jich je, tolik metrů plátna má prodavač na skladě. Do obchodu pak přijde zloděj a řekne, že chce koupit plátno. Spolu s prodavačem jdou kolem řady hráčů a zloděj zkouší jakost plátna, zkoumá jeho barvu, sílu (jednoho zatahá za ucho, druhého popleská po tvářích, třetím trochu zatřepe, to záleží na jeho fanta­ zii) a nakonec prohlásí, že se mu plátno líbí a koupí si pět metrů. Prodavač řekne, že si skočí pro nůžky, a odejde stranou. Zloděj vy­ užije jeho nepřítomnosti, oddělí od řady jednoho nebo více hráčů a rychle je odvede do skrýše — obyčejně někam za křoví nebo za zídku. Protože se při hře na plátno řada akcí odehrává „jen jako“, nemusí zloděj schovat ukradené plátno na místo, kde by děti neby­ lo vidět Na volném prostranství je odvede jen dvacet kroků od ob­ chodu. Když zloděj s plátnem odejde, prodavač se vrátí ke krámu, a te­ prve v této chvíli začne pes štěkat Obchodník rychle přepočítá děti a hned ví, kolik metrů plátna se mti ztratilo. Oboří se na psa, že Spatně hlídal. Pes se vymlouvá: „Byl tady host a dal mi kost“ Za chvíli přijde zloděj podruhé. Tentokrát je přestrojený, aby ho prodavač nepoznal, má na hlavě jinou čepici, svetr oblečený naru­ by, kolem krku Sálu. A odehraje se stejná scénka jako předtím, zlo­ děj nakonec odvede dalSÍ děti z řady a pes začne štěkat, teprve

11 / HRY NA PLÁCKU

[330]

když je zloděj pryč a prodavač se vrací s nůžkami. Tentokrát se pes vymlouvá jinak: „Byl tady Vít a dal mi pít“ A je prodavačem bit Zloděj pak přijde potřetí, a aby ho nepoznali, předstírá, že je chromý. Když prodavač odejde pro nůžky, zloděj odvede zbytek dětí z řady, ale pes tentokrát spustí poplach včas. Prodavač přiběh­ ne a vidí, že zloděj vychází z krámu s ukradeným plátnem. Začne ho pronásledovat a pes mu běží v patách. Zloděj nejdřív utíká i s dětmi — ukradeným plátnem —, ale když prodavač se psem za­ čínají jejich řetěz dohánět, nechá plátno plátnem, pustí se a snaží se zachránit aspoň sám sebe. Prodavač i pes ho pronásledují tak dlou­ ho, dokud ho nechytnou. Potom hra začíná znovu a role prodavače, psa i zloděje dosta­ nou jiné děti. NA KOČKU A NA MYŠ

□

1/2 — D — družina /oddíl

rychlost, obratnost

Dnes je to všeobecně známá tělocvičná hra, děti ji často hrávají ve školních hodinách. Jeden z hráčů představuje kočku, druhý myš. Ostatní hráči stojí v kruhu a drží se za ruce. Myš utíká, kočka ji pronásleduje, honička se odehrává na vnější i vnitřní straně kruhu. Ostatní drží myšce palec, a tak ji do kruhu i z kruhu pouštějí pod zvednutýma rukama, zato kočku se snaží spojenými pažemi zadr­ žet Když dá kočka myšce babu, vymění si s ní úlohu. Později pře­ vezme úlohu kočky a myši jiná dvojice. Záznam této hry je již ve III. svazku Velké encyklopedie. Dnes se k ní vracíme proto, abychom ukázali, jak některé hry mají mno­ hem bohatší obsah, když je hrají děti samy, bez vedení dospělých. V některých krajích bývala hra na kočku a na myš spojena s tradič­ ním slovním úvodem. Uvádíme tu text z rukopisného záznamu, který pořídil před šedesáti lety učitel A. Šteller v obci Bravacom u Března nad Hronom. „Děti postavia sa do kola. V kole niektorému dievčatu pod fiertuškom je schované jedno dieťa — mačka. Kocúr, iné dieťa, chodí na vonkajšej straně kola, hovoří a při každej slabike bodne prstom iné dieťa:

Pohyl vé hry bez náčiní

[™1

,Napiekol som, navařil som šesť chlebov, ešte k tomu hús pečená; kde je moja mladá žena? Tárajúci: Jšla si kápku kupovať.' Druhýkrát mu odpovedá: ’Išla si fiertušku kúpiť? Tretíkrát odpovedá: ,Ušla hoře komínom.* Teraz mačka vybehne a kocúr ju začne naháftat Ostatné děti im spievajú: 2 komory do komory, kocúr mačku nedohoní f Toto za ten čas spievajú, kým ju len nechytí.“ Zahrajte si na kočku a na myš — ve slovenské versi je to vlastně hra na kočku (mačku) a kocoura — v původním znění Proč by se nemohly děn seznámit s několika slovenskými slovy právě ve hře?

NA JESTŘÁBA

□

1/2 — H/D — družina

obratnost kolík

Děti projevují ve svých hrách velký smysl pro stylizaci a zkratku, jsou na hony vzdálené přízemnímu popisnému realismu. Tato je­ jich schopnost, rozvíjená v tradičních hrách, může mít značný pozi­ tivní vliv na osobní vývoj, zejména ve vztahu k modernímu umění. Dobrým příkladem takových téměř surrealistických her je hra na jestřába. Znají ji děti v mnoha zemích, od ostrova Srí Lanky,

lan]_______________ II / HRY NA PLÁCKU

přes Austrálii, Ameriku až po naši republiku. Na různých místech má odlišný název, vystupují v ní i jiné osoby, ale základní dialog a herní děj je všude téměř totožný. Erben zaznamenal průběh hry na jestřába takto: „Jestřáb sedě na zemi, dřívkem kope jamku. Kvočna s kuřaty vů­ kol obchází kvokajíc a kuřata típajíce. První kuře drží se kvočny kolem pasu, druhé se drží prvního, třetí druhého a tak dále, všecky jedno dnihého řadou. Kvočna: Kvok! kvok! co tu děláš? Jestřáb: Klofám, klofám jamčičku. Kvočna: Co s tou jamčičkou? Jestřáb: Ohníček rozdělávat Kvočna: Co s tím ohníčkem? Jestřáb: Vodičku hřát Kvočna: Co s tou vodičkou? Jestřáb: Kuřátka pařit Kvočna: Kdo ti je dá? Jestřáb:- Pán Bůh. Kvočna: Pán Bůh jich nemá ani ti nedá. Jestřáb: A co ty máš? Kvočna: Já mám kobylu, ona tě kopne. První kuře: Já mám krávu, ona tě trkne. Druhé kuře: Já mám psa, on tě kousne. Třetí: Já mám kočku, ona tě škrábne. Čtvrté: Já mám husu, ona tě štípne. Páté: Já mám kohouta, on tě klofne. A tak dále, každé kuře jmenuje zvíře nějaké a co jestřábovi udě­ lá. Potom zeptá se jestřáb ještě kvočny: Kudy cesta do města? Kvočna ukáže mu naopak, do polí anebo k lesu. Jestřáb na to nedbaje vyskočí a pustí se za posledním kuřetem, chtěje ho polapitl Kuře jemu se vyhýbá avšak neustále se držíc řady, a kvočna mu­ sí kuřeti pomáhatí Podaří-li se kuřeti, aby se zády ke kvočně dosta­ lo, obejme je kvočna kolem pasu, a jestřáb musí zas odejiti, nemaje k tomu kruhu, který kvočna s kuřaty takto činí, moci žádné. Na to se hraje znova, a ono poslední kuře jest nyní kvočnou. Podařilo-li se však jestřábovi ono poslední kuře odtrhnout! od řady, prvé nežli je kvočna mohla obejmouti, tehdy je zabije, totiž odvede je stra-

Pohybové hry bez náčiní

nou, a pak zase sedne a kopá jamku, načež předešlá kvočna s tatními kuřaty hru zase počne jako prvé. Hra tak dlouho trvá, až jestřáb všecky kuřata kvočně odvede a konečně také kvočnu pola­ pí“ (Prostonárodní české písně a říkadla, str. 244 — 5) Na Slovensku je vstupní dialog jestřába s kvočnou podobný, ale o něco kratší Zato kuřata volají, když jestřáb nahání poslední v je­ jich zástupu: Jastrab letí — nedoletí Choj na druhý koniec, tam veřa kureniec. My sa ti nedáme!

NA ŠEVČE

□

1/2 — D — družina

obratnost

Tahle francouzská hra je pěkným důkazem, jak herní motivy putují ze země do země. Porovnejte ji s předcházející českou a sloven­ skou hrou na jestřába. Jeden z hráčů představuje ševče, má čepici staženou do očí tak, aby neviděl, a napodobuje svými pohyby sbírání klestí Ostatní děti se ho ptají: „Co tu děláš, dratvičko?“ Švec: Sbírám, sbírám dřívíčko. Děti: Nač to dříví? Švec: Ohýnek rozdělat Děti: Nač ten ohýnek? Švec: Vodičku vařit Děti: Nač tu vodičku? Švec: Brousit ostří nožíčku. Děti: Nač ti bude nožíček? Švec: Vyříznu žluvě jazýček. Děti: Copak ti žluva udělala? Švec: V zahradě všechny kytky vyzobala. Děti: Jak kvetly kytky v zahradě? Švec: Červeně, modře, bíle i strakatě. Potom se švec dětí náhle zeptá: Kampak jdete, mé milé dětičky? Děti: Na procházku.

Il / HRY NA PLÁCKU

[334]

Švec: To si roztrháte botičky! Kdopak vám je spraví? Děti: Ten, kdo nás poslepu chytí! Švec se rozběhne a začne ostatní hráče poslepu honit Ti kolem něho poskakují, dorážejí na něho, ale zase před ním ustupují. Až se švec někoho dotkne, předá mu čepici i svou roli A hra začíná na­ novo.

ČERT KUPUJE SMŮLU

□

1/2 — H/D — družina

síla

Kdysi se na prodávání smůly hrávalo ve všech krajích. V rukopisné sbírce dětských her z Černého Balogu ve Slovenském Rudohoří, kterou pořídil v roce 1931 učitel Karol Filka, je psáno: Hrávají to jen chlapci a hráčů bývá různý počet Jeden chlapec je obchodníkem, který prodává smůlu, druhý kupujícím. Zbývající představují smůlu. První z nich se chytí oběma rukama kmene stro­ mu, ostatní se postaví za ním do zástupu a každý objímá rukama v pase toho, kdo stojí před ním. Potom přijde zákazník — bývá to obvykle jeden z nejsilnějších chlapců — a zeptá se: „Zač mi prodáte smůlu?“ Obchodník řekne, že za korunu. Jednají, smlouvají a zákazník nakonec odejde. Obchodník za ním volá: „Dobrý člověče, vraťte se!“ Kupující se vrátí a začne nové vyjednávání Smůla klesá v ceně, je za padesátník, za dvacetník, za pětník, ale zákazník stále odchází

Ql’J

Pohybové hry bez náčiní

a obchodník ho volá zpátky. Konečně je smůla „za zlámanou gre­ šli“. Spokojený zákazník se postaví za řadu chlapců, kteří předsta­ vují smůlu, uchopí posledního v pase a začne tahat Kolik hráčů se mu podaří ze zástupu odtrhnout, tolik „smůly“ mu patří. Hráči, které kupující odtrhl, se usadí stranou a hra pokračuje no­ vým nákupem smůly. To se opakuje, dokud zákazník ncodtrhne od stromu posledního hráče. Stejnou hru popisuje A. Šebestová v Lidských dokumentech. Po­ dle jejího vyprávění hrávaly „na smolu“ na moravském Slováčku také děvčata. I tady mělo významnou úlohu smlouvání kupujícího s prodávajícím. Řada dětí představujících smůlu při hře seděla, každý na klíně toho, kdo byl za ním. Kupující „chytil krajního a tá­ hl, co mohl. Kolikrát nás všeckých táhl po zemi, ale utrhnút nemohl žádnýho. Dyž ten krajní popustil, smola se utrhla a kupec švác na zem.1“ (str. 45) Dobšinský zapsal zvláštní rozpočitadlo, které se na Slovensku užívalo jen při hře „čert kupuje smolu“. Jeden z hráčů na začátku odříkával •li zpěvavým hlasem: Vlk stojí pod dubom, Dú dú pod vodu, zhovára sa s holubom; pod zelenú jahodu, moja holubička čierna krava jalová, snes mi dve vajíčka. zo starého kolena. Od pimplíka do pimplíka Koleno bolí, dika dika apatika — von! stodola hoří. Na koho padlo slovo „von“ při prvním rozpočítávání, převzal ve hře roli čerta (kupujícího). Ostatní se pak postavili do zástupu ke sloupu. Slabší byli obyčejně vzadu, silnější vpředu a ten nejzdatněj­ ší objal rukama sloup.

NA ANDĚLY A ČERTY

□

1 — H/D — druíina/oddíl

síla

Na Slovensku se tato hra odedávna udržovala pod nejrůznějšími názvy. Někde jí říkali na křivého pána, jinde cencelen bombáš, hra o kvety apod. Při všech obměnách se obsazovaly před začátkem hry čtyři role. Jeden hráč se stal čertem, druhý andělem, třetí kup­ cem nebo hospodářem, ostatní dětmi

[336]

II / HRY NA PLÁCKU

Děti si posedaly do řady na zem a kupec (hospodář) každému pošeptal název nějaké květiny. Jednomu například pampeliška, druhému konvalinka, třetímu sasanka — byla to jména obvyklých rostlin, které všichni hráči dobře znali a často vídali. Když měl kaž­ dý svou květinu, zavolal kupec anděla. Anděl předstoupil před se­ dící hráče a řekl: „Cencelen bombáSF Kupec odpověděl: „Co si přeješ?' Anděl řekl například: „Slunečnici.“ Protože hospodář jednomu z hráčů skutečně přidělil slunečnici, přikývl: „Vem si ji.“ Dítě, které představovalo slunečnici, se zvedlo a odešlo s andě­ lem napravo. Zleva pak přišel čert a jeho první slova zněla: „Hurtu, hurtu!“ „Co chceš, čertu?“ zeptal se kupec. „Růži.“ O růži však při rozdílení květin nepadla ani zmínka, a tak kupec zavrtěl hlavou: „Žádnou nemám.“ A čert se musel vzdálit Hned nato znovu přišel anděl a ptal se po jiné květině. Když me­ zi dětmi byla, odvedl si ji, jestliže nikdo žádanou rostlinu nedostal, musel i on odejít s prázdnou. Tak se anděl i čert střídali, dokud si nerozebrali všechny hráče. Potom začínala další část hry. Anděl a jeho společníci se pustili do čerta a jeho tlupy. Po krátké potyčce obě strany uzavřely pří­ měří. Andělé pak vytvořili jednu řadu, čerti druhou. Mezi hráči v řadách byly metrové rozestupy. Obě řady stály čelem proti sobě a tvořily úzkou uličku. Touto uličkou pak postupně museli všichni proběhnout Nejdřív běžel první čert, za ním první anděl. Čerta vy­ pláceli rukama přes zadek andělé, anděla čerti. Když oba doběhli na konec uličky, postavili se za posledního člena své řady. A k běhu uličkou se připravil druhý čert, po něm druhý anděl. Tak to pokra­ čovalo, dokud se všichni nevystřídali a nesklidili malý výprask. Až se pokusíte tuto starodávnou hru s dětmi oživit, můžete mezi děti rozdělit jednou názvy květin, jindy stromů, zvířat, ptáků. Dobšinský popisuje obměnu, při níž se hráči rozdělují na anděly a čerty jinak. Místo kupce je ve hře „křivý pán“ — obyčejně hráč s hereckým nadáním. Oblékne si kabát naruby, narazí si na hlavu

Pohybové hry bez náčiní

_______________ L217J

čepici legračním způsobem a pak o holi kulhá před ostatní hráče. Zastaví se u kohokoli v řadě a třaslavým hlasem, s komickými grimasami se ho zeptá: „Můj synáčku, můj hlupáčku, cos měl dneska k obědu?4 Děvčete se ptá: „Má děvečko, má buchtičko, cos měla dnes k obědu?4 Otázaný musí odpovědět: „Kaši s mlíkem.44 A nesmí se zasmát Zachová-li vážnou tvář, jde k andělovi, jestli­ že se třeba jen lehce usměje tomu, co křivý pán dělá a mluví, pro­ padne čertu. Když jsou všichni rozděleni, andělé vytvoří uličku a čerti, celí pokřivení a kulhající, musí jejich uličkou projít a přitom dostávají výprask. V Čechách a na Moravě se tato hra odedávna hrávala pod'ná­ zvem „na barvy44. Čert s andělem poodešli stranou, prodávající kaž­ dému z hráčů přidělil tajně jednu barvu, potom anděl s čertem stří­ davě přicházeli a vždycky žádali některou barvu. Když řekli tako­ vou barvu, kterou někdo měl, odvedli si dotyčného hráče s sebou. Barev je ve srovnání s květinami nebo ptáky méně, proto někdy museli anděl i čert nejen žádat správnou barvu, ale i uhodnout, kdo tuto barvu zastupuje. Podobně jako ve slovenské verzi i tady se při hře užívaly tradič­ ní formulky. Anděl při svém příchodu do krámu vždycky zaklinkal jako zvoneček, čert zahudroval. „Kdo to cinká?4 ptal se prodávající anděla. „Kdo to bumbá?4 tázali se na jižní Moravě čerta, který se hlásil slovy bum, bum, bum. ,Anděl z nebe.44 „Čert z pekla,“ představili se příchozí „Co chcete?4 „Barvu.“ „Jakou?4 „Růžovou (modrou, zelenou, karmínovou, fialovou).“ Když si anděl s čertem všechny hráče rozebrali a odvedli, hra končila přetahováním obou stran, které stály proti sobě v zástu­ pech.

[338] HRA NA VRÁNU

II Z HRY NA PLÁCKU

O

1 — D — družina

sebeovládání

Děti dovedou často popsat hru tak dobře, že ji podle jejich návodu může hrát i ten, kdo o ní nikdy neslyšel. A třeba po mnoha desít­ kách let Učitelé v Podbrezové vyzvali před šedesáti lety své žáky, aby za­ znamenali hry, které mají nejraději. Ty staré zápisy se mi dostaly po mnoha letech podivuhodnou souhrou náhod do ruky, byly zapa­ dlé v rodinném archívu Našel jsem tam i hru na vránu, jak ji po­ psala školačka A. Lámerová: „Děti se postaví do řady. Ze dvou vybraných rozpočítáváním je jedna vránou, druhá matkou Na začátku hry řekne vrána matce: Letí vrána nad hájem, roztahuje plášť, pověz mi ty, milá matko, kolik dětí máš? Matka jí řekne počet dětí stojících v řadě. Vrána se zeptá: Mohla bys mi jednu dát, bez které bys mohla spát? Kterou že mi dáš? Matka odpoví: Jednu jedinou. Nato vrána řekne podle toho, jak je oblečené dítě, které si vy­ brala, například: V té červené sukni. Nebo: S tím modrým věneč­ kem (když má ve vlasech modrou stužku). Anebo: V těch vysokých botech. Matka dá vráně vyžádané dítě a vrána je vede kolem ostatních hráčů, kteří dělají všelijaké legrace. Když se vránino dítě nezasmě­ je, bude z něj anděl, když se zasměje, bude čertem. Hra pokračuje, vrána si jde pro další dítě. Nakonec vytvoří andělé bránu (uličku) a čerti musí bránou pro­ běhnout tolikrát, kolikrát jim přikážou“

NA MLÍKO

□

1 - H/D - družina/oddíl

rovnováha

Je to oblíbená zábava běloruských dětí, J. R. Bylkin a L A. Nislovskaja ji zařadili do sborníku Hry národů SSSR.

Pohybové hry bez náčiní

í™I

Jsou tu tři různé role — někdo z hráčů převezme úlohu hospody­ ně (hospodáře), druhý se stane kocourem (kočkou); ostatní předsta­ vují „krajáče s mlékem“, rozestaví se do kruhu, sednou si na bobek, přitisknou hrudník ke kolenům a obejmou svoje nohy ze stran ru­ kama. Hra začíná rozhovorem hospodyně s kocourem: „Na či-či-či,“ volá hospodyně na kocoura, který přechází opodál. „Mftáááu,“ zamňouká kocour a zamíří k hospodyni „Kdepak ses toulal, mackuT „Chodil jsem po dvoře,“ odpoví kocour. „Chytil jsi nějakou myšku?“ „Nechytil.“ „Pročpak?* „Nemám na ni chuť. Chci mlíčko, tetičko.“ „Tak si vyber nějaký krajáč.“ Kocour pak začne obcházet kruh dětí. U každého se zastaví, leh­ ce do něho šťouchne a mlsně se olizuje. „Vybral sis?* ptá se hospodyně. Kocour k ní popojde a do ucha jí zašeptá jméno jednoho z hrá­ čů. „Jestli můžeš, vezmi si ho,“ řekne hospodyně. Kocour se pak znovu vydá na obchůzku kolem hráčů. Každého uchopí za ramena a nakloní ho doleva se slovy: „Tebe nechci, tebe taky ne...“ Když dojde k tomu, jehož jméno pošeptal hospodyni, položí mu ruce na ramena jako všem předcházejícím, ale místo aby ho naklo­ nil doleva, vychýlí ho nečekaně doprava a řekne: „Tebe chci!“

II / HRY NA PLÁCKU

[340]

Jestliže se mu podaří hráče vyvést z rovnováhy tak, že pustí ru­ kama nohy a překulí se do trávy nebo se opře o zem, vyméní si ko­ cour s tímto „krajáčem“ místo a roli. Udrží-li hráč rovnováhu, ko­ cour se vrátí k hospodyni a celý dialog začíná znovu. Snad si můžeme položit otázku — má smysl učit dnešní děti hry, které vznikly v jiných společenských i materiálních podmínkách? Vědí vůbec dnešní děti — nejen ty městské, ale i venkovské —, co je krajáč? Mléko se i na venkově většinou kupuje v plastikových sáčcích a hospodyně je přechovávají v chladničce, dávno pryč jsou doby, kdy mívali na statku ve sklepě několik velkých kamenných hrnců plných mléka a smetany. Běloruská hra na mlíko se tedy mů­ že zdát anachronická. A přece má herní děj pro nejmenší školáky kouzlo, je to vlastně scénka. Na jevišti se také hrají hry z dřívějších dob, nikdo je neodmítá jen proto, že zobrazují to, co bylo kdysi. U dětských her je to stejné, mezi minulostí a přítomností nevede ostrá hranice.

TKANÍ PLÁTNA

□

1 — H/D — družina/oddíl

obratnost

Hráči se postaví do řady v takových odstupech, aby si mohli podat v upažení ruce, vzájemně se chytit a zvednout spojené ruce mírně nad hlavu. Jeden z nich zůstane volný a bude vystupovat v úloze tkalce. Stoupne si na konec řady a pak se začne mezi hráči proplé­ tat — jednou podejde pod jejich spojenýma rukama zprava, po­ druhé zleva. Celá řada přitom ve stejném rytmu odříkává: „Hábrle, hábrle, štuc! Hábrle, hábrle, štuc!“ Tato slova napodobují zvuky tkalcovského stavu a všichni je opakují stále dokola, dokud volný hráč nedojde na druhý konec řady. Tam se zastaví a zeptá se první­ ho hráče: „Kdy bude plátno hotové?“ „Za rok,“ zní odpověď. Nato se vrací zpátky v opačném směru — kde předtím prošel mezi dvojicí zleva, podchází nyní spojené ruče hráčů zprava. A řa­ da znovu odříkává hábrle, hábrle, štuc. V sehraném kolektivu děti •l« tato slova spíš prozpěvují, chlapci v hlubší, děvčata ve vyšší poloze. Tkadlec se na konci řady znovu zastaví a zeptá se posledního hrá­ če:

Pohybové hry bez náčiní

Í2*U

„Kdy bude plátno hotové?4 Tentokrát uslyší kratší lhůtu: „Za měsíc.44 Hned nato putuje obvyklou cestou kupředu. Od prvního dostane na svou otázku odpověď: „Za týden.“ A když se vrátí opět na konec řady, krajní mu řekne: „Zítra.“ Potom se proplétá mezi hráči naposledy a položí prvnímu ob­ vyklou otázku: „Kdy bude plátno hotové?“ „Už jsme ho dotkali,“ zní odpověď. Nato tkadlec začne plátno svinovat do štůčku — vede prvního hráče tak, aby se celá řada, stále pevně spojená za ruce, stáčela do spirály. Spirála je stále hustší a hustší, uvnitř nastává tlačenice, a když je celá řada stočená, tkadlec štůček povalí — hra končí val­ nou hromadou. Na tkaní plátna hrávaly děti v mnoha obměnách, někde se pro­ plétaly mezi řadou dětí dva člunky (tkalci) současně, jeden začínal zprava, druhý zleva. Společné skandování rytmizovaných slov pů­ sobí dětem vždy zvláštní potěšení. Tato hra patří k dlouhé řadě pohybových zábav, při nichž se děti proplétají mezi řadou, kruhem nebo osmičkou tvořenými spoluhrá­ či S. P. Orlov ve své srovnávací studii Hry a písně dětí slovanských o nich píše: „Hry s různými dosti složitými pohyby kola a všelijakými průple­ ty jsou velice oblíbeny u všech Slovanů... zvláštní skupinu tvoří hry na .pletení plotů*. Jak nasvědčuje název hry a pak texty i způ­ sob hry, tyto hry povstaly z napodobení pletení plotů, jež bylo dů­ ležitou částí slovanského hospodářství. Hry této skupiny jsou zřej­ mě dávného původu, jsouť zastoupeny u všech slovanských náro­ dů... Vedle her a písní hodně starých, ještě pohanského původu, slovanské děti mají také mnoho her a písní, dramatizujících stále pozorovaný denní život, například rojení včel, pochůzku husí, práci tkalcovského stavu...“ (citované dílo, str. 193—5). I když už dnes děti neznají práci tkalců a zvuk pracujícího stavu z každodenního života, hra na tkaní plátna pro ně zůstává veselou pohybovou zábavou.

[342] NA ŘIMBABU (HŘIMBABU)

II / HRY NA PLÁCKU □

1 — D — družina

sebeovládání

Erben zapsal tuto dívčí hru na Klatovsku, Božena Němcová na Domažlicku. Děvčata vytvoří těsný zástup. Někdy zůstanou stát a potom kaž• dá položí ruce na ramena předcházející hráčky, jindy si posedají, každá mqzi roztažené nohy té následující. Poslední v zástupu je řimbaba (někde se říká hřimbaba). Jedno z děvčat, vybrané rozpočitadlem, zůstalo stranou a teď za­ čne obcházet své družky. V chůzi odříkává: „Hledám, hledám lísteček, na bolavý prstíček/ Mezitím dojde k prvnímu děvčeti a zeptá se ho: „Kde je řimbaba?* „Za mnou,“ odpoví ta, která je v čele zástupu. Tazatelka popojde ke druhému děvčeti a znovu se zeptá: „Kde je řimbaba?* „Za mnou.** Stejnou otázku položí postupně všem ostatním hráčkám a vždycky uslyší stejnou odpověď. Teprve poslední děvče v řadě jí řekne: „Já jsem řimbaba.“ Tazatelka ji znovu osloví: „Prosím tě, řimbabo, o kus nádchového koření, pro veliké bolení, šla jsem přes černej les, potkal mě velkej pes, ukousl mi tá-kó-véj kus kolena!“ Při posledních slovech naznačí gestem, jaký kus kolena jí pes ukousl. „Až bude péct máma vdolky, dáš mi kousek?* ptá se řimbaba. Děvče, které s řimbabou rozmlouvá, nesmí na tuto otázku odpo­ vědět ani ano, ani ne. Řimbaba k ní přistoupí blíž, upřeně jí hledí do očí, dělá třeba i různé grimasy a děvče se nesmí ani zlehounka us­ mát Když v této zkoušce sebeovládání neobstojí, musí dát nějakou zástavu a řimbaba ji pleskne do čela se slovy:

Pohybové hry bez náčiní

L2Í2J

„Řimbaba do pekla.“ Jestliže děvče nepromluví ani se nezasměje, řimbaba jí nakonec pleskne do čela a řekne: „Řimbaba do nebe “ Potom převezme úlohu tazatelky i řimbaby někdo jiný a hra za­ číná znovu. Nakonec se vykupují obvyklým způsobem zástavy (o tom viz str. 40).

NA KRVAVÉ KOLENO, □ 1 — H/D — družina rych los t. obra In ost NA KRVAVÉHO MUŽE, EČKU OHNIVOU A SMRTKU čili STRAŠIDELNÉ HRY

Po několik let jsem slýchal skoro každý den pod oknem tlupu dětí, které se držely v kruhu za ruce a prozpěvovaly: „Jedna hodina odbila, lampa ještě svítila. Druhá hodina odbila, lampa ještě svítila...“ Po druhé hodině přišla třetí, po třetí čtvrtá a lampa přitom stále svítila. Kdyby se to odehrávalo na místě, herní děj by byl zdlouha­ vý. Ale protože děti při zpěvu chodily stále dokola, vydržely to až do chvíle, kdy přišla dvanáctá — hodina duchů. Tam písnička na­ jednou skončila. Místo závěrečného „lampa ještě svítila“ děti vykři­ kly „lampa zhasla“. V tom okamžiku vyskočilo krvavé koleno, jeden z hráčů, který až do té chvíle seděl uprostřed kruhu na bobečku (někdy se také skrýval za blízkým keříkem nebo betonovým větrákem sídlištní šachty) a vrhl se po hráčích. Ti se s ohlušujícím ječením rozprchli na všechny strany. Krvavé koleno je honilo tak dlouho, až někoho chytilo.- Dopadený se stal novým krvavým kolenem a hra začala hned nanovo nekonečným odbíjením hodin. Léta jsem si myslel, že je to výplod fantazie místních dětí, které napodobují nějaký televizní horor. Ale při průzkumu tradičních her jsme narazili na tuto bizarní hru mnohokrát A také na její zřejmě starší obměny, zvané na krvavého dědka, na krvavého mu-

[344]

II ( HRY NA PLÁCKU

že. Při nich si hráči rozdělí tři různé role — jeden se stane krvavým mužem, druhý maminkou (to je vždycky děvče), ostatní představují sami sebe — zastávají úlohu dětí. Na stanoveném místě — mezi keříky, v roklince, pod stromem — je „komora“, v níž se před zahájením hry ukryje krvavý muž. Os­ tatní hráči zůstanou deset patnáct metrů od komory. Herní děj za­ čne tím, že děti volají na maminku: „Mamíí, my máme hlad!“ Maminka jim Jako“ dá chleba a řekne: „Běžte si ho namazat do komory!“ Děti pak odejdou, a když se blíží ke komoře, krvavý muž začne vydávat strašidelné zvuky. Děti se obrátí a peláší zpátky k mamin­ ce. „Mamííí, v komoře něco je!“ „Co by tam bylo?“ diví se matka. A směje se dětem, že jsou straSpytlové. Děti ji přemlouvají, aby šla do komory s nimi. Nakonec se tam společně vypraví. Sotva se děti s matkou přiblí­ ží k jeho úkrytu, krvavý muž zlostně zamručí „Tady straší!“ volají dětí „Ale to nic není,“ uklidňuje je matka, „to ve chlívku chrochtá náš pášík.“ Krvavý muž — stále ještě schovaný — pleskne rukama o stehna. „My se bojíme,“ volají děti, „tady je strašidlo.“ „To asi spadla z police poklice,“ řekne matka. Jdou ještě blíž k úkrytu krvavého muže a ten na ně vybafne. Děti piští vzrušením, ale maminka zachová klid a mezi ní a krvavým mužem se rozvine dialog — například:

Pohybové hry bez náčiní

„Co jsi za strašidlo?“ „Na čem spíš?4 „Krvavý muž.“ „Na lidských vlasech.“ „Čím se přikrýváš?“ „Co máš v kapse?“ „Nůž.“ „Lidskou kůží.“ „Co jíš?“ „Co tu pohledáváš?“ „Lidské maso.“ „Hledám lidské tvory.“ „Co piješ?“ „Kdy si pro nás přijdeš?“ „Lidskou krev.“ „O půlnoci.“ Děti s maminkou potom utvoří kolečko, chytí se za ruce, začnou chodit po kruhu a prozpěvují: „První hodina odbila, lampa ještě svítila. ..“ tak, jak jsme to popsali na začátku. A celá hra končí honičkou. V Lipově na Horňácku řádila při této hře místo krvavého muže ohnivá bečka. Děti společně zpívaly: „První hodina odbila, smrť tu ešče néni, druhá hodina odbila, smrt tu ešče néni...“ (Z Jelínková, Dětské hry a říkadla z Horftácka, str. 83) V Zavádce na středním Slovensku hrávaly děti na smrtku. Hráč, který představoval smrt, zabalil se do bílé plachty. O dětech je známo, že se rády bojí Hra na krvavé koleno, krva­ vého dědka, ohnivou bečku, smrtku jim zřejmě poskytuje příjemné vzrušení — a možná je i tak trochu očkuje proti strachu.

NA ZAHRADNÍKA

□

1 — H/D — dru. i na

rychlost, vytrvalost

Jeden hráč je zahradník. Lehne si do trávy, zavře oči a předstírá spánek. Ostatní dělají pohyby, jako kdyby trhali hrášek, a odříká­ vají: Trhám, trhám hrášek, co natrhám, to prodám, v zahradě nic nenechám. Zahradník se probudí, vyskočí a začne ostatní honit Koho chytí, ten převezme roli zahradníka. Obměna: Chycený hráč se stane zahradníkovým pomocníkem a pomáhá mu v opakované hře honit Děj se stále znovu vrací

II / HRY NA PLACKU

[346]

k úvodní situaci (zahradník a jeho pomocníci předstírají spánek), dokud nejsou všichni pochytáni.

ČERNÁ MÁRY

□

1/2 - H/D - čtyři ažsedm

VSichni hráči si sednou do kroužku, dají ruce doprostřed, dlaněmi dolů, prsty natažené, a jeden z nich začne odříkávat: Černá Máry, Čím ji mastí? skoč do jámy. Kolomastí. Kdo tam je? Čím ji jí? Čert tam je. Lopatou, Co tam dělá? má palici chlupatou. Vaří kaši. Při každé slabice ťukne na jeden prst Postupuje po směru hodi­ nových ručiček a nesmí žádný natažený prst vynechat Hráč, u kte­ rého říkadlo skončí, musí skrčit pod dlaň ten prst, na nějž padla po­ slední slabika „-tou“. A říkačka hned začíná znovu a stupuje dál prst za prstem, jen ten skrčený je vynecháván. To se opakuje tak dlouho, až má někdo z hráčů všech pět prstů skrčených a vytvořil z nich tedy uzavřenou pěst Záznam této hry máme z Prostějovská.

Pohybové hry bez náčiní

L*L7 J

d) Hry se zpěvem a tancem

„A jaká to radost na pastvě, tam se to nejlépe hraje!... Tu jsou hry společné, na slepou bábu, na hastrmana, na bílé husy, na pasačku. na vlčka, na barvy a na jiné rozličné. Aneb si chlapci vzpomenou hrát na vojáky... Děvčata si raději hrajou na žmukačku, aneb se vezmou za ruce a pustí se do tance; ty, co netancují, jim zpívají! Ke každému tanci je spolu i píseň. A jakých ony tanců neznají! Divo­ kou Káču, Hrozivou, Kalamajku, Hulána, Ruchadlo, Furianta a mnoho jiných ještě. Bujné vojsko ale v svévoli přižene se na tan­ cující útokem a rozplaší jich kol, až se děvčata rozhněvají...“ (B. Němcová, Dětské hry — Studie národopisné, str. 220—2) Teď se tedy dostáváme k hrám snad nejzajímavějším. Odehrávaly se za nekonečných půldnů, které děti trávily na pastvě. Pod širým nebem, v prostoru ohraničeném obzorem, keřem, mezí. Výběr hry byl určován ročním obdobím, počasím, náhodným seskupením děvčat a chlapců různého věku. Všechny spojoval nejen společný úkol — pásli —, ale i společný čas a místo. Domů nesměli, dokud se nesetmí, husy se samy nerozběhnou do vsi a dobytek sám neproje­ ví touhu po domově. Zima nezima, čas nečas, hlad nehlad. Několik z těch starodávných her znají i dnešní děti z mateřských škol. Do třetí třídy je hrávají ve školních družinách. Jinak se s nimi

[348]

II / HRY NA PLÁCKU

v Čechách téměř nesetkáme. Koedukované početné třídy jim ne­ přejí. Písně, které dřív znal každý Školák, dneSní děti nezpívají. Pan učitel s housličkami je postava z minulého století. Snad by některé z těch her mohly znovu potěSit děvčata z pátých až osmých tříd v hodinách dívčího tělocviku. Ale ne vSechny učitelky mají k po­ dobnému druhu tělesné výchovy průpravu a hlavně osobní vztah. Pracovat se slovem, zpěvem a pohybem současně je činnost neob­ vyklá a tělocvikářkám na ni nezbývá čas. Škoda. Přimlouváme se tedy za využití těchto her tam, kde očekáváme živý zájem i vztah k dětem. Ú vedoucích dívčích TOMů, instruktorek na letních táborech a předevSím u těch, kteří s dětmi trávívají dlouhé týdny na Školách v přírodě. Kdyby si děti odvezly z každé­ ho pobytu jednu hezkou.pohybovou hru se zpěvem a tancem, byli bychom víc než spokojeni. Než vám přiblížíme některé hry, dovolte, abychom k nim sdělili několik důležitých poznámek. Texty: Texty, s nimiž budete ve vybraných hrách děti seznamovat, jsou velmi staré. Vyznačují se stručností, prostotou, smyslem pro míru. Mnohé generace jim daly ten nejstřídmější tvar, vyslovily v nich svůj vztah ke světu a k životu upřímně a s humorem. V říkadlech, verších i v prozodických textech projevili lidoví tvůrci úžasnou fan­ tazii a představivost Symbol, příměr, nadsázka jsou jim přirozený­ mi a samozřejmými vyjadřovacími prostředky. Jde tedy o texty básnické. Některé budou dětem blízké po prv­ ním poslechu. Sami vycítíte, kde je třeba jisté slovo či vazbu vy­ světlit Nejlépe tak, že vyzvete děti, aby řekly, co si ony samy pod tím slovem či obrazem představují. Zda by uměly vyjádřit tu před­ stavu jinak, po svém. Nezapomeňte, že dneSní jazyk hodně pojmů a obratů neužívá nebo jim dává jiný smysl. Nesrozumitelnost textů by mohla někdy odradit, zvlášť ty menší. Jak postupovat: Posaďte se s dětmi do kroužku nebo si sedněte proti nim. Se­ znamte je s textem. Mluvte spatra, nečtěte z papíru. Nepospíchejte. Dejte dětem čas, aby mohly zapojit svou představivost Popovídej­ te si s nimi, zda někdy tuto nebo podobnou hru hrály. Vyslechněte jejich názory, zkušenosti Pak znovu přeříkejte text, teď už víte, že ho děti trochu znají, začínají si k němu tvořit vztah. Jde-li o dialog,

Pohybové hry bez náčiní

(2*J

nechte děti, ať vám odpovídají. Role si pak vystřídejte. Aie pořád dialog samj řiďte, nenásilně veďte děti k původnímu znění. Říka­ dlům, verSovaným textům ponechte jejich rytmus, ale snažte se, aby z nich nezmizela logika. Nezapomeňte, že intonace oznamova­ cí věty i věty tázací jsou někdy školními dětmi modulovány stroje­ ně, nepřirozeně. Veďte je k pravdivému vyslovení všeho, co je ve hře předepsáno. Zpěv: Má-li ve hře zaznít zpěv, je na vás, abyste děti pro píseň nadchli. Musíte jim nápěv zahrát, píseň zazpívat Někdy nápěv chybí a děti ho samy časem doplní, vytvoří z jednoduchých známých motivů. Pomozte jim. Nabídněte melodii, pozměňte ji podle hlasového roz­ sahu, zkušeností, schopností vlastních i vašich dětí. Rytmus: Víte, že spočívá v pravidelném střídání těžkých a lehkých dob. Že se někoy mění (například úvod je ve tříčtvrtečním taktu, samot­ ná taneční hra ve dvoučtvrtečním). Vyzvěte děti, ať si souhlasné s rytmem pokyvují, podupávají. Nechte je zatleskat těžké doby. Nebo použijte textu říkadla jako rozpočitadla. Rytmická výchova je v dětství jedna z nejdúležitějších složek pohybové výchovy. Děti se s ní setkávají ve škole, někdy i doma. Právě tradiční hry rozvíjejí zcela ojediněle a výrazně rytmické cítě­ ní dítěte. Učí se naslouchat a podřizovat se. Cítit rytmus řeči, verše, melodie, pohybu. Vyjadřovat ho, ztotožnit se s ním. Uvidíte sami, jaká je to síla a zážitek. Právě radost z opakování způsobuje, že děti často hrají hru donekonečna. Bez únavy a bez námahy — to rytmus je řídí, posiluje a podmaňuje. Nácvik začínejte v pomalejším tempu, později děti samy zrychlí podle potřeby. Rytmus i tempo pak podepřete bubínkem, zvučícími dřívky, chřestidly i rolničkami, nejjednoduššími hudebními nástroji, které dnes děti znají ze školky, ze školy a z LŠU. Jsou to tak zvané orffovské hudební nástroje, které užíváme k vytváření elementární hudby. Pohyb: V našich hrách se setkáte s těmi nejstaršími tanečními formami, nejjednoduššími kroky. Budou to chorovody a jejich zavádění, leh­ ká chůze, lehký běh, točení kolem své osy i za ruce ve dvojici, krok

[350]

11 / HRY NA PLÁCKU

poskočný a krok přísunný. Děti se naučí chůzi v řadě vpřed i vzad, budou hledat možnosti pohybu v prostoru i v kruhu. Oblíbí si nejprostší průplety a chorovody se složitějším půdorysem. Proměny řetězu v kruh, velkého kruhu v malé kroužky či dvojice, tvoření branek a podbíhání — to všechno se pro ně stane hrou. V každém kolektivu se najdou takové děti, které obratněji zavá­ dějí „hada“, mají lepší představu obrazce kresleného chůzí na zemi. S lehkostí provádějí i složitější průplety a změny, v kruhu se zaplé­ tají a rozplétají zcela samozřejmě, mají radost z tvarů, které se jim - daří v daném rytmu a tempu zformovat, berou ohled na menší, mladší a méně obratné spoluhráče. Setkáme se však také s dětmi, které porušují rytmus, jsou pomalejší či rychlejší, nebo schválně kazí řadu, řetěz, kruh. Buď se chtějí nějak odlišovat, nebo se nerady podřizují, netěší je spolupráce, pospolitost Takové děti zvolna získávejte. Nechte je, aby se chvilku dívaly, pozorovaly, jak si kdo počíná. Učte je právě v kruhu vychutnat pří­ jemný pocit sounáležitosti, rytmického pohybu. V kruhu nikdo ne­ vyniká, všichni jsou si rovni, vládne tu jen rytmus a tempo, jimž je podřízeno slovo, píseň i pohyb. Hrajte si s dětmi. Podrobně jim vysvětlete pravidla, sami zpočát­ ku převezměte obtížnější role, povzbuzujte nejisté, mírněte zápal netrpělivých. Všímejte si dětí, které se v prostoru lépe a citlivěji po­ hybují, pro něž je slovo spojené s pohybem inspirací. Ty vám při nácviku pomohou, přenesou své nadšení i na ostatní. Starší a schopnější postupně převezmou ve hře vaši vedoucí úlohu. A později snad rozšíří novou hru mezi další děti. □

KOLO KOLO MLÝNSKÉ

1 — H/D — družinaJoddíl

obratnost

Bartoš v Našich dětech (str. 193) popisuje tuto hru takto: „Děti sestoupí se v kolo, pochytají se za ruce a postupují kolem vpravo, říkajíce: f

/*■


LO

ktoLO

íkE

TA ÍT3tNA.wdÍK MfiX vAt-o

udolalo

é/čp

Nebo: Kolo se nám polámalo, udělalo: klap. Vyřkouce ’čáp’ nebo ’klap’, ’čapnou’ (přisednou na bobek), pak se točí dále. Nebo točíce se kolem říkají: Jeden, dva, tři, štere, pět, jeden, dva, tři, štere, pět, jeden, dva, jeden dva, zatočme se dokola.“ S. P. Orlov zaznamenal v Hrách a písních dětí slovanských (str 97) obměnu z pražského okolí: | bALYNCcé - 2-

«

VáeLO fctoLO

HLVMÍVíE

ZA -TTťPV

„Děti postaví se do kola, podají si ruce a točíce se hned na jednu, hned na druhou stranu, zpívají. Při slově ’bác’ si všechny hned sed­ nou na bobek. Kdo se opozdí, vychází z kola. Ostatní vstanou a to­ čí se zase v opačnou stranu, zpívajíce jako prve. Hra trvá, až zbude v kole jediná zpěvačka. Někdy se hraje takto: Při slově ’bác’ všechny sednou na bobek. Žádný pak z kola nevystupuje, nýbrž jak kdo zůstal stát, zpívají: Přineste nám hoblík, pilku, zahrajem si ještě chvilku, jak to kolo spravíme, ještě se zatočíme. Vstanou a pohybují se v opačnou stranu, zpívajíce znova: Kolo kolo mlýnský, za štyry rýnský, kolo se nám polámalo, mnoho škody nadělalo, udělalo bác.“

352

II Z HRY NA PLÁCKU

Orlov tu dále uvádí skoro přesně stejnou verzi hry, která byla zapsána v Polsku, a podobnou hru srbskou. Kolové tance mají prastarou minulost, kdybychom se vypravili po jejich stopách zpět proti proudu času, dovedly by nás do doby, kdy je§tě nebylo po civilizovaném člověku ani potuchy. Záznamy z předhistorických časů pochopitelně nemáme — kromě jistých ná­ znaků na skalních malbách —, ale můžeme analogicky usuzovat podle těch lidských skupin, které donedávna žily na úrovni člověka doby kamenné. Tanec — a kolový tanec zvláSť — objevili badatelé i u těch nejprimitivnějších kmenů.

ZAJÍČEK V SVÉ JAMCE

□

1 — H/D — druiina/oddíl

obratnost

Tato hra je vhodná pro nejmenší děti, učí se při ní společně s ko­ lektivem zpívat a pohybovat se v daném rytmu. Děti utvoří kruh, chytnou se za ruce a spustí:

ZA jfcEX

CF DÍ

3AÍ4

ST t>f

JAM

Při zpěvu se kruh zvolna otáčí Uprostřed kruhu sedí na bobečku jeden z hráčů, který představuje panáčkujícího zajíčka. Zvednutý­ ma rukama napodobuje dlouhé zaječí slechy. Když písnička dozní, vyskočí a pověsí se na krk tomu hráči, který právě přechází kolem něho. S ním si pak vymění místo i úlohu. Kruh se dá po kratičké přestávce znovu do pohybu a prostinký děj se opakuje.

Pohybové hry bez náčiní[ 353 ] NA NEBORÁČKA

□

1/2 — H/D — druilnaMdíl

rychlost, vytrvalost Na Slovensku se hrávala obměna honičky se zpěvným úvodem. Děvčata utvořila kruh, chytila se za ruce a společně začala zpívat:

□ STAVAJHoRE NEScRa&A NESlřf-lEn

kOlAÍA, \čí>Uk.VAM£ . STAAJ

A

Uprostřed kruhu klečela jedna z hráček — neboráčka — se za­ vřenýma očima. Když její družky dozpívaly, vyskočila a rozběhla se za děvčaty, která se rozprchla na všechny strany. Když se jí dařilo některou chytit, předala jí svou úlohu. A hned se začínalo znovu zpěvem v kruhu.

SKOČILA MI MÝŠKA

□

1/2 — D — druiina

rychlost vytrvalost čepice

Také tato prostá běžecká hra má dvě části a zpěv jí dodává zají­ mavosti Děvčata stojí v kruhu, drží se za ruce a zpívají: 6KQC4LA Ml WS1 postupuje do dallfho kola. Netrefi li dl. vypadne /t hry Na Kojetfnsku hra pokračuje tak dlouho, dokud ncrátum ný hráč — vftéz. Na Znojemsku dostane ten. kdo čtverec netrd>i. jednu „kočku“. HrAč * tfemi kočkami vypadne ze hry

NA SLOUP

O

I •' UI - H — oóruPyx/

Na Mostecku hrávají kluci tuto hru u sloupu nebo kmene stromu Nejdřív kolem něj vyznačí kruh o poloměru 5 — 6 metrů. Potom rozdělí sloup na dvě částí vodorovnou čárou ve výši 150 až 200 cm na zemí Losováním je stanoveno pořadí, v jakém budou hráči nastupovat do hry. Kdo je právě na řadě, vezme míč, položí ho kamkoliv na obvod kruhu a jednou do něj kopne tak, aby míč narazil do sloupu. Když zasáhne dolní část sloupu (pod značkou), získá jeden bod. Odrazí-li se míč od horní části sloupu (nad značkou), dostane kopa­ jící dva body. Jako pravoplatný zásah počítáme, i když míč o sloup jen lehce Shine. Potom míč převezme další hráč a úspěšný střelec čeká, až na něj znovu přijde řada. Při hře u osamělého sloupu bez drátů má zvláštní bodovou hod­ notu jeho vrcholek. Jestliže míč led tak vysokým obloučkem, že na vršek sloupu dopadne shora, kopající si připočte deset bodů. U stromu tato možnost pochopitelně odpadá. Kdo sloup nebo kmen mine a míč se mu vykutálí za obvod kru­ hu, je ze hry vyřazen. To znamená, že hráči dávají obvykle veirm slabé rány a okamžitě za odkopnutým míčem vystartují, aby ho do­ honili dřív, než opustí kruh. Hra pokračuje tak dlouho, až jsou vyřazeni všichni hráči. Zvítězí ten, kdo bude mít nejvíc bodů.

HRY NA H.AcKH

410 **^^»*»^»«*

HHKi ■ iH ■»

** • til

NA BŘEVNA

0

l /< J — H — i/tu aHeit

obrutnttst m (č

Venkovská hřiště. dětem volně přístupná, bývají místem, kde kluci hrávají na břevna. Hráči se postaví na malé vápno a odtud kopou na prázdnou branku. Kdo zasáhne postranní tyč, připočítá si tři bo­ dy. Kdo trefí míčem horní břevno, má pět bodů. Když se míč odrazí oď rohu (zasáhne tedy místo, kde se stýká tyč s horním břevnem), získá střelec deset bodů. Obvykle se hraje tak dlouho, dokud někdo nemá třicet bodů.Někdy se parta dohodne na jiném počtu — například na padesáti bo­ dech. Hráči se v kopech na branku střídají v předem určeném pořadí. Někdy jich stojí polovina na jedné straně branky, druhá polovina kope z druhé strany, hra se tím značně zrychlí.

KOPANÁ VE ČTVERCÍCH

□ 2/ 3 - H - Cf x h (Iři)

obratnost, rychlost míč

Vyznačte na asfaltu nebo na udupaném prostranství herní plochu 4x4 metry a rozdělte ji na čtyři dvoumetrové čtverce. Přesně uprostřed nakreslete metrový kruh — jeho plocha zasahuje jednou čtvrtinou do každého ze čtyř čtverců. Čtyři hráči se pak rozestaví ve hřišti — každému patří jeden čtverec. Kdo hru zahajuje, vezme míč do ruky a hodí ho do středo­ vého kruhu tak, aby se tam odrazil a dopadl do území některého ze soupeřů. Hráč, do jehož čtverce míč skočí, musí ho zpracovat „na jeden dotek“ — kopnutím ho přihraje do jiného čtverce. Tam ho nechá další hráč jednou dopadnout na zem a hned nato míč zahra­ je někomu jinému. Tak to pokračuje, dokud někdo neudělá chybu. Za chybu považujeme: a) míč se odrazí od země v jednom čtverci dvakrát; b) hráč se dotkne míče před odehráním dvakrát; c) odehraný míč dopadne na zem poprvé mimo plochu hřiště, aniž se ho dotkl soupeř. Každá chyba znamená jeden trestný bod Po chybě si hráči mění

čtverce — všichni se posunou o jedno pole ve směru hodmový*:* ručiček. Hráč, který dostal trestný bod, obnoví hru tím. že hodí mů* rukou ze svého území do středového kruhu tak. aby m / kruhu odrazil do čtverce obsazeného některým soupeřem. Jcsthže prow de zahajovací hod nesprávné, může ho ještě jednou opakovat. bo pustí-li se podruhé chyby, dostává další trestný hod Vítězí ten, kdo má po uplynutí stanovené doby (15 minut) nepné ně trestných bodů.

Někdy hrávají jen tři chlapci — potom nesmí nikdo kopnout ne­ bo rozehrát míč do prázdného čtverce. První obměna: Hráči se rozdělí na dvé dvoučlenná družstva Dvojice hraje společně proti soupeřům, i trestné body se sčítají tý­ mu. Druhá obměna: Hřiště je zvětšeno na plochu 6x6 metrů a v každém čtverci jsou dva hráči, kteří tvoří jeden tým. Tuto hru jsme se nautili od ukrajinských kluků. Řídíme se p6 ní obvyklými pravidly kopané.

NA BRANKY

□ L'2’3 - H - J.a o&ufnasl r, pru/y. hůlkami a knlOiy — •♦ *•——•» « • 1A —• .

.

_______ NETRADIČNÍ HRY VE MEŠIT

c) Zapsat poznávací značky všech aut parkujících na náměstí, d) Zapsat jména obyvatelů v domech č. 1—20 v určené ulici podle štítků na zvoncích Všechny týmy mají kromě toho současně vypátrat, jaký úkol plní ostatní družstva, a utajit před nimi svůj vlastní úkol. Přidělte skupinkám takové akce, které budou plnit v různých uli­ cích, ale jen v určité, nevelké části města. Na splnění úkolů a obě cesty dostanou šedesát minut Hodnocení: Za splnění přiděleného úkolu je deset bodů. Za vy­ pátrání toho, co dělá jiný tým, se dává pět bodů.

PŘESTŘELKY

□ 3/4 — H — druiina postřeh. pohotovost listcčk *v

Hráči se rozejdou po městské čtvrti, kde je h lně krátkých uliček, náměstíček a průchodů, a začnou tam po sobě vzájemně slídit Kdo zahlédne některého ze soupeřů a zvolá jeho jméno, vítězí v „pře­ střelce* a dostane od přemoženého protivníka jeden „život* — ba­ revný lísteček. Jen kdyby oba hráči vykřikli jméno současně, rozej­ dou se na různé strany bez výkupného. Po každém střetnutí začíná bez vyhlášení mezi soupeři příměří a trvá pět minut Během této doby se jeden od druhého vzdálí tak, že na sebe nebudou vidět Na začátku hry má každý v kapse deset lístečků; v průběhu pře­ střelek k nim přidává životy získané od soupeřů a vyplácí z nich j lístku těm protivníkům, kteří ho na bludné potulce starou městskou čtvrtí zahlédli dřív, než spatřil on je. Boj všech proti všem trvá hodinu. Ve stanovenou dobu se hráči opět sejdou na shromaždišti a porovnají, kdo má kolik lístečků.

MRTVÉ SCHRÁNKY

□ 2/3/4 — H — družina/oddíl

postřeh, orientační schopnost plány mésla, různobarevné kartič­ ky

Hra na téma oblíbených špionážních příběhů. Vedoucí si předem vyhlédne v jisté části města deset úkrytů a do

Pofontwí u

/ hry

každého vloží tolik kartiček, kolik hráčů se bude na hře podílet Na různá místa dá kartičky odlišné barvy. Umístění těchto jnrtvý*:h schránek“ si pečlivé zaznamená (jméno ulice, číslo domu a přesný popis polohy skrýíeX Před zahájením hry rozdělí družinu nebo oddíl na dvě části Je den tým bude vystupovat v roli kontrašpionáže, druhý převezme úlohu rozvédky. Protilpionážní služba se pohybuje při hle v urče ném území, neví vlak, kde jsou umístěny mrtvé schránky. Rozvéd číči mají přesný popis polohy schránek, ale čtvrť, v níž jsou ukryty, je pro ně nebezpečným územím, kam mohou pronikat jen tajné. Rozvědka si před začátkem hry vybuduje své ústředí mimo herní prostor. V ústředí zůstane její náčelník. Každému rozvédčíkovi vy­ dá popis polohy jedné mrtvé schránky s příkazem, aby tam vyzvedl zprávu (jednu barevnou kartičku) a dopravil ji zpét do ústředí Každý rozvědčík plní úkoly na vlastní pěst Když se vrátí' z úspěšné výpravy do nebezpečného území a přinese kartičku, dů­ kaz, že mrtvou schránku skutečně našel, pode píše se na ni a předá ' ji náčelníkovi Ten mu ihned vydá popis polohy jiné mrtvé schrán­ ky. K žádné schránce se rozvědčíci nevracejí podruhé, každá jejich cesta vede na jiné místo. V území, kde jsou rozesety mrtvé schránky, hlídkují členové kontrašpionáže. Když dopadnou některého vyzvédače a dotknou se ho rukou, musí se rozvědčík zastavit a podrobit osobni prohlíd­ ce. Najdou-li u něho kartičku — špionážní zprávu, kterou vyzvedl z mrtvé schránky, putuje do „vězení* na předem stanovené místo, kde musí zůstat patnáct minut Po uplynutí této doby (odpykání trestu) je propuštěn a může se vrátit do hry jako její plnoprávný účastník. Rozvědčík, u něhož se při prohlídce nenajde žádný důkaz o plnění špionážních úkolů, je propuštěn a pokračuje ve hře. Pro pracovníky kontrašpionáže je výhodnější vyzvédače tajné sledovat až k mrtvým schránkám a zatknout je teprve ve chvíli, kdy už mají u sebe vyzvednutou kartičku. Rozvědčíci nesmějí odnášet z mrtvých schránek víc než jeden lístek. Kontrašpionáž nemá právo brát kartičky z úkrytů, i kdyby je během hry objevila. Hra trvá dvě až tři hodiny, podle toho, kolik dětí se jí účastní a na jak velké ploše jsou mrtvé schránky rozmístěny. Máte-li po­ četný oddíl, zvyšte počet schránek z deseti na patnáct až dvacet

—

f

~>

—

• • •— ~ -*

^1 ■

■ *■

^11 II II

*■

%•'*«"•«

NETRADIČNÍ URY VE MÉSTF.

Mělo by jich být vfc, než. je pracovníků kontraSpionáže, aby nemo­ hli číhat u vypátraných úkrytů a museli se pohybovat z místa na místo. Běh je při hře povolen jen ve starých čtvrtích bez dopravního ruchu. Takových míst je však velmi málo. Platí proto příkaz: tam, kde jezdí auta, nesmí nikdo přejít z kroku do klusu. Hodnocení výsledků: Rozvědčík, který přinesl do ústředí nejvíc kartiček z mrtvých schránek, prokázal, že je ze všech ncjschopnějŠL Sjejné kritérium se uplatní i u členů kontraSpionáže — kdo za­ bavil vyzvědačům nejvíc lístků, zaslouží zvláštní uznání.

HONBA ZA POKLADEM

□

2/3/4 — H/D — družinedoddíl

postřeh, rychlost, j hotovost texty dopisů

Nejdříve vyprávějte hráčům tento příběh: „V domě, který sousedí s naší klubovnou, žil před lety starý, osa­ mělý muž. Lidé o něm říkali, že je podivín. Jeho byt byl totiž až po strop zaplněný policemi s knihami. Starý pán věčně vysedával u velkého psacího stolu, listoval v tlustých svazcích a cosi psal. V okolí se šeptalo, že píše knihy a dostává za ně spoustu peněz. Zá­ vistivým sousedům vrtalo hlavou, co asi s těmi penězi dělá — starý pán skoro nikam nevycházel, neměl je tedy zač utrácet A když pak zemřel, začalo se povídat, že musel někde v domě schovat skutečný poklaď V jeho bytě se totiž nenašlo nic, kromě knih, žádná poklad­ na plná peněz, žádné vkladní knížky s velkými sumami.“ Na základě tohoto příběhu sehrajete velkou hru, pátrání po po­ kladu starého podivína. Hráči se rozdělí do dvojic nebo trojic a každá skupinka bude pátrat na vlastní pěst. První stopu mají hle­ dat ve sklepě sousedního domu. Musí tam proniknout neslyšně, ne­ pozorovaně, aby je nikdo nepřistihl. Až najdou schovaný dopis, vy­ běhnou s ním ven na ulici a dál začnou postupovat podle toho, co je psáno v dopisu. Na tuto první etapu vysílejte skupinky hráčů jednu po druhé v pětiminutových (nebo delších, podle počtu účatníků) intervalech. Ve sklepě je ukryto na jednom místě tolik listů s dopisem, aby si každá parta mohla vzít jednu kopii. Ostatní exempláře musí pone­ chat na místě. Na všech je stejný text Šifrovaná zpráva oznamuje

Ponorovocť

a pátrwí hry

[ j

pátračům, že se mají vydat do parku, vzdáleného asi kilometr od klubovny. Sto kroků po pěšince, která vede na sever od dětského hřiště, stojí velký kaštan. Jeho dutý kmen skrývá další zprávu o po­ kladu. Šifra, kterou vedoucí použil k utajení této zprávy, patří k těm nejjednodušším, celý text je napsán pozpátku, mezi slovy nejsou mezery, synechány byly i čárky a háčky. Ve starém kaštanu, o němž se zmiňuje první dopis, je dolní část kmene vykotlaná. Tam vedoucí schoval druhou zprávu, psanou morseovou abecedou. Posílá pátrače na opačný konec čtvrti k ja­ kémusi panu Maříkovi, který bydlí v Kostelní ulici č. 9. Každá par­ ta se u něho má hlásit heslem: „Jsme připraveni? Vedoucí s tímto svým přítelem předem dojednal, že bude v době hry doma. Pan Mařík má také stejný text pro každý tým, ale vydá ho teprve po splnění jisté podmínky. Až pátrači řeknou Jsme připraveni? pan Mařík se na ně usměje a prohlásí: „Co říkáte? Že jste připravení? Tak mi co nejrychleji zjistěte telefonní číslo, na kterém se dovolám sanitky.“ V zalepené obálce, kterou pak dostanou, je plánek. Zavede partu do opuštěného lomu na okraji města. Tam je v plechovce na konci malé jeskyňky poslední zpráva, která říká: Vraťte se zpět do klu­ bovny. Poklad starého podivína je ukrytý v malé dřevěné skříňce. Zatím co se malé skupinky hledačů pokladu hnaly městem, ve­ doucí schoval do skříňky, v níž je lékárnička, balíček s dopisem: „Celý život jsem hledal to, co je pro člověka nejcennéjší Pátral jem po tom v mnoha cizích zemích i doma a nakonec jsem došel

H84]

NETRADIČNÍ HRY VE MÉSTÉ

k poznání, že pro člověka znamenají největší bohatství knížky. V knihách jsou uchovány myšlenky největších filozofů, plány nej­ větších technických objevů. Knihy člověku pomáhají v práci, baví ho v době odpočinku. Knihy jsou přátelé, kteří nikdy nezradí. Vy­ budoval jsem si velkou osobní knihovnu a nepoznal jsem nikdy, co je to nuda.“ K tomuto dopisu jsou přiloženy knihy. Vedoucí je koupil z oddí­ lové pokladny pro vítěznou partu, která projde celou trať od startu k cíli v nejkratším čase.

ORIENTAČNÍ CESTA MĚSTEM

□

1/2/3/4 - H/D - družina/oddíl

rychlost, orientační schopnost plány města, psací potřeby

Vyberte předem deset až patnáct významných míst ve vašem měs­ tě a sestavte jejich seznam. Každý objekt podrobně popište, udejte jeho název a přesnou polohu. Hráče rozdělte do dvou nebo tříčlenných hlídek, popřípadě ponechte družiny jako celky. Potom jim předejte soupis míst, která mají navštívit Na důkaz, že tam skutečně byli, musí hráči všude od­ povědět na kontrolní otázku. Otázky jsou asi tohoto druhu: Jaký letopočet je nad portálem renezančního domu „U bílého koníčka“ na Alšově náměstí? Kolik soch stojí pod morovým sloupem u kos­ tela sv. Jakuba? Jaké domovní znamení zdobí průčelí barokního domu čp. 315 v Dobrovského ulici? Každá skupinka může volit trasu pochodu tak, jak to považuje za nejúčelnější. Postupovat od jednoho objektu ke druhému smí jen pěšky a krokem, běh není z bezpečnostních důvodů přípustný. Která parta projde od startu k cíli nejdřív?

RYCHLÝ POSEL

□ 2/3/4 - H/D - družina/oddíl

rychlost, orientační schopnost obálky

Domluvte se předem na spolupráci s přítelem, který bydlí někde v odlehlých končinách města. Adresu tohoto člověka pak dejte všem hráčům spolu s pokynem: Doručte co nejrychleji obálku, kte-

Pozorovací a pátrací hry

[ 485 ]

rou vám předám. Cestou můžete užít jakékoli dopravní prostředky, ale z bezpečnostních důvodů nesmíte utíkat, dovolena je jen rychlá chůze. Na všechny další dotazy odpovězte němým pokrčením ramen. Adresa je známá, instrukce jasná. Každý si musí teď poradit sám. Kde je Zámečnická ulice? Jsou přece plány města, informační služ­ by, na ulicích hlídkují uniformovaní příslušníci VB. Adresát každé­ mu potvrdí na obálku přesný čas, kdy bylo poselství odevzdáno.

TAJNÉ POSELSTVÍ

□

2/3/4 — H/D — družinaJoddíl

oricn lac'n í sch opnost text poseLství

Připravte zprávu o dvaceti až třiceti slovech a domluvte si spolu­ práci s přítelem, který bude v určenou dobu doma. Všem hráčům pak řekněte, že mají doručit na jistou adresu velmi důležité tajné poselství. Text zprávy pověste v klubovně na zeď, aby si ho každý mohl přečíst tolikrát, kolikrát považuje za účelné. Nikdo si nic ne­ smí poznamenávat, město je obsazeno cizím vojskem a poselství by mohlo být při osobních prohlídkách objeveno a zabaveno. Když si hráči dokonale vtisknou do paměti celou zprávu, vydají se do vzdálené části města, kde mají vyhledat příjemce. Spolupracovník vedoucího podá ve dveřích každému poslovi pa­ pír a tužku, aby vzkaz napsali — je to třeba pro kontrolu při závě­ rečném hodnocení hry. Zvítězí ten, kdo předá nejúplnější a nejpřesnější text tajného poselství. Čas tedy nerozhoduje.

[486].NETRADIČNÍ HRY VE MĚSTĚ

■ 2/ BOJOVÉ HRY

BOJ ČíSEL

□ 3/4 — H/D — oddíl postřeh kartičky

Nastříhejte z kreslicích čtvrtek tolik kartiček, aby jich bylo pro každého hráče jedenáct Všichni dostanou před začátkem hry deset kartiček bílých, jedenáctou s číslem. Pak rozdělte oddíl do dvou družstev. Jestliže mají obě po osmi členech, dáte jim po osmdesáti bílých kartičkách a kromě toho dal­ ších osm lístků s čísly od jedné do osmi. Čísla představují bojovou sílu. Když se v ulicích při hře střetnou dva zástupci různých druž­ stev, sehraje jejich číslovaná karta významnou roli. Při takovém náhodném setkání dvou bojovníků nepřátelských stran se oba sna­ ží vykřiknout dřív než soupeř jeho jméno. Kdo je rychlejší aspoň o zlomek sekundy, má právo odebrat protivníkovi všechny bílé kartičky, které má u sebe — ale může to udělat jen tehdy, když má stejné nebo vyšší číslo než ten druhý. Jestliže však je druhý hráč vlastníkem vyššího čísla, ponechají si oba svoje kartičky a roze­ jdou se na různé strany. Po dalších pět minut mezi nimi vládne ne­ vyhlášené příměří

,

Bojové hry

_______________________ I4??]

Výjimkou z pravidla je vztah mezi nejvyšším a nejnižším číslem. Jednička může být sice přebita vyššími čísly, ale když se střetne s číslem nejvyšším — v našem příkladu osmičkou — vítězí nad ním. Boj čísel se odehrává v přesně vymezené částí města a trvá hodi­ nu. Každý hráč začíná s deseti prázdnými kartičkami, ale v průběhu hry přecházejí čisté lístky z ruky do ruky, podle toho, kdo vyjde z které potyčky vítězně. Hráči se většinou potulují po herním úze­ mí samostatně a snaží se vždycky spatřit soupeře dřív, než budou sami zpozorováni. Vykřiknou-li dřív protivníkovo jméno, nemohou nic ztratit, i kdyby měli sebeslabší „bojové“ číslo. Někdy se dva pří­ slušníci jedné strany spojí a nachystají na nepřátele léčku. Hráč, který přišel v předcházejících „přestřelkách“ o všechny bílé kartič­ ky (obyčejně je to dvojka nebo trojka), postupuje po ulicích skoro bez skrývání, a když na sebe upoutá pozornost některého soupeře' a je zastaven jeho voláním, ukáže jen prázdné kapsy. A když se ti dva rozejdou, ozve se z úkrytu hlas schovaného spojence, který soupeře, vylákaného ze skrýše na volné prostranství, snadno pře­ může a obere o všechny bílé kartičky. S nízkým číslem se spojí ovšem jen hráč, který má sám buď nejvyšší, nebo některé z nejsil­ nějších bojových čísel. Boj končí přesně po šedesáti minutách od zahájení. Všichni hráči se pak shromáždí na předem dohodnutém místě. Každé družstvo spočítá své bílé kartičky. Vítězí ta strana, která jich má víc.

TAJNÁ SCHŮZKA

□ 2/3/4 - H/D - oddíl

postřeh

Rozdělte hráče do dvou družstev. Jedno bude ve hře představovat strážce, druhé útočníky. Útočníci se mají sejít v určenou dobu na jistém místě ve čtvrti hlídané strážci. Pro tuto hru je nejvhodnější stará městská čtvrť s úzkými, křivo­ lakými uličkami, plácky a náměstíčky, průchody a zákoutími V tomto prostoru se pohybují strážci. Útočníci se po poradě s ve­ doucím rozhodnou, kde uspořádají tajnou schůzku. Potom se ro­ zejdou a začnou pronikat do střežené části města ze všech stran. Mohou se tam vydat v jakémkoli přestrojení a maskování, nesmějí však užívat veřejných dopravních prostředků. Každý překročí hra-

[488]__________________

NETRADIČNÍ HRY VE MĚSTĚ

nice v dohodnutou dobu a na tom místě, které mu bylo při úvodní poradě přiděleno. Když strážce spatří některého útočníka, zavolá ho jménem a tím zastaví jeho postup. Přistižený hráč musí odejít nejkratší cestou za hraniční linii, teprve potom se smí znovu vydat na cestu k smluve­ nému cíli. Kdo z útočníků dorazí na dohodnuté místo (obyčejně je to dvůr některého domu uprostřed herního území), zůstane tu až do konce hry a nemůže už být žádným strážcem poslán zpátky. Když se strážcům podaří vypátrat shromaždiště útočníků, ne­ smějí se zdržovat v jeho bezprostřední blízkosti. Mohou číhat nej­ méně sto kroků odtud. Útočníci si zvolí ke schůzce takové místo, na které je přístup z mnoha různých stran. Hra končí šedesát minut po zahájení. Dojde-li aspoň polovina útočníků v této lhůtě na shromaždiště, zvítězili. Jestliže jich je na smluveném místě po hodině méně než polovina, vyhráli strážci.

TAJNÁ VYSÍLAČKA

□

2/3 - H - oddíl

postřeh, pohotovost větší krabice

Hrají dvě družstva. Jedno představuje strážce, druhé odbojové pracovníky. Odbojáři mají dopravit na určitou adresu, kterou strážci neznají, vysílačku. Strážci se o chystané operaci něco do­ zvěděli, ale neznají podrobnosti, odkud a kam bude vysílačka do­ pravována, ani kdo ji ponese. Chtějí se však přístroje za každou ce­ nu zmocnit Odbojáři si vzájemně pomáhají, dělají zeď a průzkumné hlídky tomu, kdo právě nese krabici, která představuje vysílačku. Dopra­ vovaná tajná zásilka může být v případě potřeby předána jinému hráči Když ji skupina dopraví ve stanovené lhůtě na určenou adre­ su, hra končí jejím vítězstvím.-Jestliže však strážci dopadnou toho, kdo má krabici v ruce, skončí hra jejich vítězstvím.

Bojové hry NA PAŠERÁKY

[ 489

□

2/3 - H/D - oddíl

postřeh listy papíru

Hrají dvě družstva. První vystupuje v úloze pohraniční stráže, dru­ hé v roli pašeráků. Pohraniční stráž se pohybuje v oblasti dlouhé nejméně kilometr a široké přibližné dvé stě metrů. Tudy procházejí pašeráci se zbožím, které je znázorněno listy papíru formátu A4, stočenými do úzké roličky. Když je pašerák zadržen pohraničníkem s listem v ruce, zboží je mu zabaveno a musí odejít do vězení — na předem stanovené místo. Tam zůstane tak dlouho, dokud ne­ přijdou další tři chycení pašeráci (tomuto způsobu dočasného vyřa­ zení říkáme „hra na tři zajatce“). Potom se vrací do hry, jde si do „skladiště“ pro nové zboží a pokusí se je znovu tajně dopravit napříč střeženým pásmem. Pašeráci mají na výchozí straně svůj tajný sklad, kde jim jejich šéf vydává listy, každému vždy jen jeden kus. Když se jim podaří projít řetězem stráží, odevzdají na druhé straně propašované zboží „překupníkovi“, který má stanoviště na dohodnutém místě. Zpátky se vracejí s prázdnýma rukama, proto je pohraniční stráž nemůže zadržet Pro pašeráky je to vhodná příležitost, kdy se mohou se­ známit se střeženými ulicemi a průchody. Těchto poznatků využijí při své další cestě se zbožím. Hra trvá dvě hodiny a každý pašerák může za tu dobu pronést řada listů. Když se jim podaří dopravit k překupníkovi nejméně dvojnásobný počet papírů, než jim je zabaveno pohraničníky, hra končí jejich úspěchem. V opačném případě považujeme za vítěze pohraničníky.

[490]NETRADIČNÍ HRY VE MĚSTĚ

V CIZÍM MĚSTĚ

□ 2/3 - H - oddíl

orientační schopnost slepý plánek

Vyberte si některou městskou čtvrť a nakreslete její plán, v němž vynecháte názvy všech ulic a uvedete jen dva nebo tři orientační body (například: kostel sv. Bartoloměje, Černou věž, nádraží). Po­ tom plánek rozmnožte (nebo ho nechte o několik dní dříve pře­ kreslit hráčům) a před hrou ho rozdejte všem účastníkům s násle­ dujícími pokyny: Jste parašutisté a seskočili jste v blízkosti města, kde máte po delší čas plnit jisté poslání. Pro svůj úkol nutně potřebujete po­ drobný plán města. Plány a mapy nebývají v době válečných kon­ fliktů k dostání, musíte si tedy plánek opatřit sami, ale tak, abyste nevzbudili pozornost. Vezměte si tento slepý plánek a do dvou ho­ din se do něj snažte doplnit názvy všech ulic. Vyjděte od známých orientačních bodů a dejte pozor, abyste se nezmýlili. Pokaždé, když budete do plánku něco zapisovat, ukryjte se v některém do­ mě, aby vás náhodou nepřistihla kontrašpionážní služba, která se mezi vámi stále pohybuje. Po ulicích choďte zásadně s plánkem schovaným. Jestliže u vás některý člen protišpionáže zahlédne tře­ ba jen růžek plánku, může vám ho odebrat a tím vás vyřadit ze hry. Kontrarozvědka je už teď mezi vámi, ale nevíte, kdo k ní patří. Přesně v 17.00 přijďte k radnici a předložte tam plánek. Pro úspěch ve hře je nejdůležitější, abyste měli plán co nejúplnější a hlavně správně doplněný. (Členy kontrašpionážní služby vedoucí nejmenuje, aby si hráči nebyli před nikým jisti. K této úloze vybral už předem několik schopných hráčů a na začátku hry jim předá plánky jako všem ostatním, jinak by se hned stali nápadnými. Tito hráči se zvláštním posláním nemusí ovšem zaznamenávat názvy ulic, zato slídí po ne­ opatrných soupeřích a snaží se je přistihnout s plánkem v ruce.)

MAPOVÁNÍ MĚSTA

□ 2/3 - H/D - oddíl

orientační schopnost psací potřeby

K této hře vyberte starou část města, kde není velký dopravní ruch,

[491]

Bojové hry

nejlépe dvě sousední čtvrti, oddělené řekou nebo kolejemi tramva­ je či jinou zřetelnou hranicí. Po výkladu pravidel odejdou družstva na svá území a připraví se tam k plnění úkolů. Boj začne v přesné stanovenou minutu. Každému družstvu patří polovina herního území. Má odtud pro­ nikat přes hraniční linii do prostoru, který patří soupeřům, a zhoto­ vovat tam jednoduché plánky ulic nebo jejich určitých částí. Sou­ časně se snaží zabránit na své straně nepřátelům v pohybu*a kres­ lení plánků. Každý hráč tedy vystupuje ve dvou rolích, na svém území je obráncem á má právo vetřelce zajmout zvoláním jeho jména. Na cizím teritoriu však může být za podobných okolností zajat kterýmkoli soupeřem. Zajatci nesmějí utíkat, zůstanou klidné stát a vyčkají, až k nim obránce dojde. Potom mu odevzdají papír, který dostali od velitele svého týmu a na němž je psáno, kterou uli-' ci zakreslují. List musí vydat, ať už je na něm hotový plánek, nebo dosud jen prázdná plocha. Když zajatec splní tuto podmínku, je propuštěn a vrací se zpátky na své území pro jiný úkol. Každá z obou bojujících stran má svého velitele, který po celou dobu hry setrvává na stejném místě a řídí odtud akce svého týmu. Vysílá hráče s úkoly k soupeřům, přejímá od nich zhotovené plán­ ky a stará se i o obranu vlastního území. Velitelé dostanou od vedoucího před zahájením hry zásobu pa­ pírů formátu A5 s rozepsanými úkoly. (Je na nich napsáno napří­ klad: Zakresli Janáčkovu ulici v úseku mezi příčnými uličkami Že­ leznou a Zahradní. Nebo: Zakresli všechny domy na Bílém náměs­ tíčku a označ je popisnými čísly.) Obě strany mají podobných úkolů stejný počet, zpravidla pět na jednoho člena. Kdo se vydává na cizí teritorium, smí mít u sebe jen jediný úkol. Hra končí po dvou hodinách. Vítězí družstvo, které správně zho­ toví víc plánků.

NTERPOL NA STOPĚ

□

3/4 - H - oddíl

postřeh, pohotovost psací potřeby

Kriminalisté v několika městských obvodech dostali zprávu, že se ve městě pohybuje podezřelý člověk, který patří k mezinárodnímu

[492]___________________

NETRADIČNÍ HRY VE MĚSTĚ

zločineckému gangu Současně s tímto upozorněním obdrželi pří­ kaz, aby po něm bylo zahájeno pátrání. Je třeba zjistit cizincovu stopu, sledovat jeho pohyb městem a nakonec ho zatknout Kriminalisté z jednotlivých obvodů se snaží, aby to byli právě oni, kteří tento úkol splní. Na základě této prosté legendy připravíme hru, které se zúčastní celý oddíl. Vedoucí předem vyhledá dospělého spolupracovníka a ten sehraje úlohu cizince, po němž pátrá Interpol, protože je důvodně-podezřelý, že patří k mezinárodnímu gangu pašeráků drog. V přesně stanoyenou dobu vyjde cizinec do ulic a prochází jimi podle předem sestaveného plánu, dohodnutého s vedoucím. V ně­ kterých ulicích se objeví dvakrát, třikrát, jinde jen jednou. Čas od času se zastaví u výkladní skříně nebo náhle změní směr chůze. Každá družina se snaží zachytit cizincovu stopu podle přesného popisu, který dostala na začátku hry. Je v něm i zvláštní znamení vylučující mýlku. Hráči se zpočátku rozptýlí po určené čtvrti, ale když se někomu podaří cizince objevit, rychle svolá ostatní členy své družiny. Když jsou všichni pohromadě, mohou cizince za­ tknout Jak to ale udělat a neztratit přitom podezřelou osobu z do­ hledu? Je výhodnější chodit ve dvojicích a zatáhnout celou čtvrť, nebo spoléhat na náhodu a postupovat v celé skupině? Řešení to­ hoto problému ponechte na hráčích. V okamžiku, kdy se celá družina přiblíží k cizinci, její vedoucí pronese zatýkací formulku a hra tím pro ni končí. Cizinec si pozna­ mená čas a jméno družiny a pak pokračuje v obchůzce. Jeho úkol skončí teprve ve chvíli, kdy ho dopadne poslední družina.

Detektivky

[493]

■ 3/ DETEKTIVKY

Pod tímto názvem se skrývají velké hry, určené pro kolektivy, kte­ ré vyvíjejí pravidelnou celoroční činnost V minulosti jich využíva­ ly předevSím chlapecké TOMy a měly z těchto her dvojí prospěch — zpestřily svůj program a členové oddílu v herních akcích dů­ kladně poznali rodné město, jeho čtvrti, ulice, významné a památné stavby. Od jiných her pořádaných v městském prostředí se detektivky li­ ší nejen námětem, ale především strukturou a délkou trvání. Někte­ ré hry, zařazené do předcházející kapitoly, mohou mít libreto te­ maticky příbuzné, ale jsou poměrně jednoduché, odbývají se na relativně malém prostoru, jejich děj probíhá plynule a střetávají se v něm obvykle dvě bojující strany. Detektivky naproti tomu jsou složeny z mnoha různorodých částí, hráči se při nich často přesou­ vají z místa na místo nejen po celém městě, ale i v jeho blízkém okolí. I když tu někdy také dochází k přímému boji, nikdy nestojí proti sobě jen dvě strany s protichůdnými zájmy, je tu řada soupe­ řících skupinek. Kdybychom měli detektivky s něčím srovnat, nej­ spíš bychom řekli, že to jsou v podstatě velké orientační hry s dra­ matickým námětem, proložené zkouškami postřehu, všímavosti, lo-

[494]

____________________ NETRADIČNÍ HRY VE MĚSTĚ

gického myšlení a prověrkami nejrůznějších dovedností. Náš oddíl pořádá velkou detektivní hru pravidelně každý rok. Je to jedna z nejoblíbenějších akcí, trvá zpravidla celé dva dny a po­ máhá udržovat u dětí zájem o činnost. I když je základní téma po­ dobné, po něčem se pátrá, a úvodní příběh má dobrodružné ladění, sledujeme hrou nejen zábavu, ale především výchovné cíle. Naši chlapci tu mohou uplatnit v široké míře své znalosti a schopnosti. Stopa je vede do odlehlých částí města, které skoro nikdo předtím neznal, a herní děj bývá zaměřený tak, že se každý něčemu novému přiučí. Tak například řada našich detektivek v minulosti čerpala náměty ze světa výtvarného umění a děti se při nich seznámily s dí­ ly vynikajících malířů, architektů a sochařů. Podrobněji se o tom dočtete v této kapitole. Poprvé jsem se setkal s tímto druhem pátracích her v kronikách pražských Káčat — oddílů mládeže, které pracovaly za druhé svě­ tové války v rámci Klubu českých turistů, předchůdců dnešních TOMů. Tam byla popsána velká hra, nazvaná Společnost třinácti klíčů, dílo kolektivu autorů, mezi nimiž měl vůdčí roli J. M. Burghauser, mladý hudební skladatel a pozdější sbormistr Národního divadla. V této detektivní hře vystupovaly skupinky pátračů, kteří se snažili odhalit tajemství záhadného sdružení vědců a umělců. Podobný typ velkých vzrušujících her na detektivní námět rozvinu­ li o dvacet let později chlapci ze Slavoje Vyšehradu. Měli pro ně i ustálený název — detektivky. Jeden z těch dobrodružných příbě­ hů začínal takhle: „Již o mikulášské jsme dostali první zprávy týkající se detektiv­ ky. Byly to anglické noviny Daily Worker, které byly nalezeny na hranicích v zadrženém autě. V těchto novinách byla šifrovaná zpráva. Pod určitými písmeny kdosi vypíchal špendlíkem dírky. Po vyluštění jsme se dověděli, že jakýsi pan Louis čeká v pátek nebo v sobotu u hodin v Anglické ulici. Dále byl uveden jeho popis a ob­ lečení V sobotu jsme se vydali k hodinám v Anglické ulici. Pan Louis měl přijít v Šestnáct hodin. Tak to také bylo. Přesně ve čtyři odpo­ ledne přecházel pod hodinami muž oblečený podle popisu. Vzápětí přijelo auto, muž nasedl a odjel. Auto mělo značku RC 3225 a byl to hráškově zelený sedan. Zavolali jsme na pátrací oddělení, jaké to je auto, a zjistili jsme, že patří jistému panu L.M., bytem na Pa-

Detektivky

L4^ J

lackého nábřeží. Vydali jsme se k jeho domu. Hráškové zelený se­ dan tam už stál. Čekali jsme (kromě nás tam byly samozřejmé i ji­ né pátrací skupiny), až se někdo vyrojí z onoho domu. Po delší době vyšli tři lidé. Byl to muž z Anglické ulice, pan L.M. a nějaká slečna. L.M. nasedl do auta a nastartoval motor, když tu k němu přistoupil další muž a ti dva společně odjeli. Vydali jsme se za dvo­ jicí, která šla pěšky po nábřeží. Zašli na Střelecký ostrov, kde ne­ chali na jedné lavičce zprávu. Zatraceně, začalo pršet. Ve zprávě psal Louis jistému panu Z.V., aby se dostavil druhý den ráno přesně o deváté hodině do kavárny Olympia. Měli tam přijít Louisovi přá­ telé, kteří při vstupu do kavárny hlasitě použijí kapesníku a objed­ nají si Porno. Pan Z.V. měl mít před sebou na stole černý baret a předat příchozím balíček s heroinem, který Louis nazval vánoč­ ním dárkem.“ Tak začal napínavý kriminální příběh, v němž vystupovaly čtyři klukovské družiny v roli detektivů. Do kroniky ho podrobně za­ znamenal jeden z řadových členů oddílu. A jak to složité pátrání druhý den skončilo? Na scéně se objevil další podezřelý muž, jaký­ si Xaver, z něhož se vyklubal hlavní padouch. „Člen pátrací služby nám předal zprávu, že Xaver byl spatřen, jak rozmlouvá v chrámu sv. Mikuláše s nějakou dívkou, která mu vyhrožovala, že všechno prozradí. Xaver se zasmál a odešel. Má­ me teď vyhledat onu dívku, prý nám sdělí závažné skutečnosti o Xaverově činnosti. Po kratším hledání onoho kostela jsme tuto dívku-našil Předala nám dopis, kde bylo šifrou napsáno, kde se Xa­ ver asi zdržuje. Bylo tam udáno několik míst, z nichž se nám zdála nejpravděpodobnější Malostranská kavárna. Odešli jsme tam a pa­ na Xavera skutečně našli. Přisedli jsme k němu a po kratším rozho­ voru ho zatkli. Tím jsme hru vyhráli, protože jsme ho zatkli první. Odjeli jsme do klubovny, kde byl sepsán protokol. Po skončení de­ tektivky jsme se rozešli domů.“ Takové scény se tedy v detektivkách odehrávají Podobají se na­ pínavým televizním hrám, filmům a knižním příběhům, ale je tu je­ den velký rozdíl — tady může každý aktivně zasáhnout do děje, ni­ kdo není odkázaný jen na pasivní přihlížení.

[496]

NETRADIČNÍ HRY VE MĚSTĚ

ZÁVĚŤ PANA HARPAGONA

□ 2/3/4 - H/D - oddíl

psací potřeby

Dvoudenní detektivka na motivy Moliěrova Lakomce. Slavná di­ vadelní hra slouží jen jako odrazový můstek, hlavní děj je zcela vy­ myšlený a spadá do časového údobí po Harpagonově smrti, o níž není u Moliěra ani zmínka. Osoby: Moliěre, francouzský divadelník, mluvící česky s cizím přízvukem. Harpagon, hrdina jeho hry, muž pověstný lakotou a bohatstvím. Potomci a příbuzní Harpagonovi — členstvo oddílu. Vypravěč — vedoucí. Vypravěč v úvodu řekne shromážděným členům oddílu několik slov o Lakomci: „Lakomec patří k těm hrám, které tvoří základní repertoár svě­ tových divadel. Poprvé ho viděli pařížští diváci už v roce 1668, tedy před více než třemi stoletími. A od té doby se vrací na světová je­ viště stále znovu. Je to příběh člověka, který miluje a uznává jedi­ nou věc na světě — peníze. Peníze se mu staly smyslem života. Harpagon, hlavní osoba děje, shromažďuje bohatství jen proto, aby je měl. Kdyby aspoň uměl peníze rozumně užívat! Ale on se nechce rozloučit s jediným tolarem. I když jich má pod postelí plnou truhlici, chtěl by všechno zadarmo. Když má vydat sebemen­ ší částku, krvácí mu srdce. Je to ztělesnění lidské chamtivosti. Nechám však promluvit přímo autora hry, pana Moliěra. Jmenu­ je se vlastně pravým jménem Jean Baptiste Poquelin (Žán Batist

Detektivky

[497 ]

Pokelen), Moliěre je pouze jeho umělecký pseudonym. Pan Poque­ lin žil v letech 1622 až 1673, přesto se laskavě uvolil zavítat mezi nás.“ (Vstoupí Moliěre. Vypravěč se k němu vrhne, vítá ho slovy bon žúr, mesjé, bon žúr! Tiskne příchozímu ruku a děkuje mu za to, že vyhověl smělé žádosti vedení oddílu a přišel na toto významné shromáždění. Pak dá vedoucí hráčům pokyn, aby přivítali hosta po­ tleskem. Moliěre se uklání jako na divadle, kyne divákům, a když se hle­ diště uklidní, spustí plynulou francouzštinou. Odříkává text z ele­ mentární učebnice, kterému patrně nikdo z přítomných nerozumí. Pokud se zde najde francouzštinář, Moliěrův proslov ho rozesméje=) „Mesdames, Mesdemoiselles, Messieurs, amusez vos enfants, amusez vos amis. Approchez, venez voir. Je vais vous montrer des choses extraordinaires. Vous n’en croirez pas vos yeux. Ce soir, vous amuserez vos enfants, et, demain, vous amuserez vos amis. Approchez, vous verrez mieux, approchez, venez voir. Vous verrez mieux, approchez!“ Nakonec řekne češtinou se silným nasálním akcentem: „Dovolte mi seznámit vás se slavným monologem z mé hry Lakomec.“ (Pro roli pana Moliěra angažujte z dospělých přátel toho, kdo umí trochu francouzský. Podobné požadavky máme i na úlohu Harpagona, jehož výstup následuje hned za proslovem Mohéro­ vým. Ten sice nemusí ovládat francouzštinu, ale protože Harpagon je už starý muž, měl by ho představovat starší člověk. U nás jsme se snažili získat pro takové úlohy někoho z rodičů nebo prarodičů našich dětí, případně bývalé, odrostlé členy oddílu. Nejednou nám pomohl i někdo z herců místního divadla. Úvod ke hře pak měl hned sugestivnější atmosféru. Když se vám nepodaří přivést do klubovny cizího člověka, svěřte role Moliěra i Harpagona někomu z vedoucích nebo starších členů. Jestliže si vypůjčí paruku, nasadí tmavé brýle, obléknou starodávné šaty, splní svou hlavní úlohu.) Sotva domluví pan Moliěre, vstoupí Harpagon, krajně rozčilený, protože právě zjistil, že mu zmizela truhlice se všemi penězi. Vlast­ ně nevstoupí, ale vtrhne do klubovny a už ve dveřích křičí: „Zloděj! Vrah! Loupežník! Chyťte ho! Ó spravedlnosti! Spraved­ livé nebe! Jsem ztracen! Jsem zničen! Zabili mě! Ukradli mi peníze!

[498]

NETRADIČNÍ HRY VE MĚSTĚ

Kdo to může být? Kam se poděl? Kde vězí? Kde se schoval? Co podniknout, abych ho dopadl? Kam se rozběhnout? Není snad tam? Nebo tady? Kdo je to? Stůj! (Chytá sám sebe za ruku). Vrať mi mé peníze, taškáři... Ach, to jsem já. Už se mi z toho plete ro­ zum, a já nevím, kdo jsem, kde jsem a co dělám. Achich! Mé milé peníze! Mé chudinky penízky! Oloupili mě o vás, vy moji hodní přátelé, a já, připraven o vás, já jsem s vámi pozbyl své jediné pod­ pory, své útěchy, své radosti. Jsem hotov a nemám na tomto světě již co pohledávat Bez vás nemohu žít Je se mnou amen, jsem u konce svých sil, umírám, jsem mrtev, jsem pohřben. Což tu není nikoho, kdo by mi ráčil pomoci? Kdo by mi vrátil mé milované pe­ nízky, nebo mi dal aspoň vědět, kdo mi je vzal, a vzkřísil mě tak opět k životu? Ne? Co říkáte? Nikde nikdo! Ať již spáchal tu krá­ dež kdokolivěk, musil si to moc dobře vyčíhat Vybral si, šibal, prá­ vě chvíli, kdy jsem rozmlouval se svým zrádným synem. Pojďme! Dojdu si pro spravedlnost a dám vyslechnout celý dům, služky, slu­ hy, syna, dceru a nakonec i sebe. Jaká to hromada lidí! Ať se podí­ vám na kohokoliv z nich, na každého mám podezření a každý se mi zdá zlodějem! Ach! O kom si to tam šeptají? O tom, kdo mě okradl? Co to tam nahoře tropí za povyk? Je tam snad ten můj zloděj! Ó, smilujte se nade mnou, a víte-li někdo o mém zloději, po­ níženě vás prosím, povězte mi to! Neskrývá se mezi vámi? Všichni na mne patří a potichu se hihňají Uvidíte, že jsou na té krádeži, spáchané na mně, nepochybně spoluvinni. Nuže, rychle! Pro komi­ saře, dráby, profousy, soudce, mučidla, šibenice a katy! Dám všech­ ny oběsit, a neshledám-li se znova se svými penězi, oběsím nako­ nec sám sebe.“ (Přeložil Svatopluk Kadlec) (Tento monolog musí znát představitel Harpagona zpaměti, tře­ ba ve zkrácené versí Jen tak zajistí výstupu maximální účinek.) Slova se ujme opět Moliěre: „Vážení přátelé, v mé hře Harpagon nakrátko ztratí shromáždě­ né jmění, ale nakonec je získá zpět Nikdo však neví, co se dělo s Harpagonem dál, po posledním dějství. Dožil se vysokého věku a po celém kraji se šuškalo, že nashromáždil nesmírné bohatství a někam je ukryl. Rád bych zde na místě dopsal jedno dějství hry. Nazvu je Harpagonova smrt. Prosím váženého lakomce, aby ulehl na smrtelné lože a tiše zesnul.“ Harpagon, stařecky shrbený, vejde na scénu, v jedné ruce aktov-

Detektivky

[ 4% ]

ku, v druhé lízátko. Vášnivě lízá, pak ulehne na lavici, chvíli ještě cucá cukrátko, pak vytáhne z tašky bačkory, bouchne jednou po­ drážkou o druhou, zhroutí se na lavici a zůstane strnule ležet Mohére: „Jak jste sami viděli, hrdina našeho dramatu zaklepal bačkorama. U smrtelného lože pana Harpagona se sešlo celé jeho příbu­ zenstvo (ukáže na diváky). Všichni čekáte, že se dozvíte ze závěti, co vám drahý příbuzný odkázal. Ale musím vás zklamat, žádný tes­ tament se nenašel. Obávám se, že pan Harpagon nikdy závěť ne­ napsal. Jednak mu bylo líto vyhazovat peníze za notáře, ale hlavně nehodlal nikomu nic odkazovat Na dědictví máte ovšem právo i bez odkazu, jak to stanoví zákon. Je tu však ještě jedna nemilá maličkost — zatím se po panu Harpagonovi nenašel ani jediný to­ lar. Nenašlo se vlastně vůbec nic, celý dům je jako vymetený. Jen pod slamníkem, na kterém pan Harpagon spával, byla tahle obál­ ka.“ Vytáhne z kapsy velkou obálku opatřenou pečetěmi. Na přední straně je nadepsáno: „Vážený pan Harpagon — do vlastních rukou.“ A mezi pečetěmi na zadní straně čteme s mírným údivem: „Odesilatel: Vážený pan Harpagon.“ „Dopis, který adresát napsal sám sobě. Nezvyklá věc. Hleďme, místo známky je v pravém horním rohu namalovaný obrázek, kte­ rý zřejmě zastupuje známku. Obdivuhodná věrnost svým vlastním ideálům a zásadám,“ komentuje vypravěč podrobnou prohlídku zá­ hadného dopisu. A pak dodá: „Pan Harpagon již obálku otevřít ne­ může, předávám ji tedy vám, dědicům.“ Zapečetěné poselství chvíli koluje z ruky do ruky a pak je ote­ vřeno. Uvnitř se skrývá krátké psaní: „Milý pane Harpagone, jsem již stár a moje paměť slábne. Bojím se, že jednoho neblahé­ ho dne zapomenu, kam jsem ukryl to, co jsem měl na světě nejra­ ději. Proto jsem si tajně označil cestu k místu, kde je bezpečně schovaný můj největší poklad. Popis cesty je tady v domě, když bu­ dete chvíli hledat, snadno ho najdete. V úctě Váš Harpagon.“ „Chudák děda, pěkně mu to už přeskakovalo,“ komentuje text dopisu vypravěč. Pak se náhle rozzáří: „Propáníčka, tohle je přece

[500]

NETRADIČNÍ HRY VE MĚSTĚ

báječná stopa! Dovede nás k pokladu, který si starý pán kdesi ukryl. Honem, hledejme tady v domě popis cesty, o kterém je v do­ pisu řeč!“ Až sem můžete užít při hře naše texty prakticky doslova. Ale dál musíte hru rozvinout podle vlastních podmínek a místních okol­ ností. Podrobné vylíčení toho, co se dálo, když šly za dědictvím pa­ na Harpagona naše družiny, by vám nebylo nic platné, protože vy budete hru inscenovat v jiném prostředí, jiném času a s jinými dět­ mi. Stručný záznam vám napomůže v přípravě, snad využijete ně­ které podněty, ale především musíte do hry vložit hodně vlastních nápadů. Práce na přípravách velké hry vás pak bude i víc těšit, mís­ to mechanického kopírování cizích vzorů si od vás vyžádá tvůrčí činy. Jak tedy probíhala honba za odkazem pana Harpagona u nás? Pátrání po popisu cesty dalo dost práce, naše klubovna je ve vel­ kém starém domě. Zapečetěné obálky byly ukryty u sklepní prádel­ ny v plechovce a družiny je objevily v dosti značných časových in­ tervalech. Pro každý pátračský tým tam byla jedna zpráva, rozstří­ haná na spoustu nepravidelných ústřižků. Než z nich družiny složi­ ly dvoulist se srozumitelným textem, uplynulo hodně času. V dopi­ su stálo, že pan Harpagon hodlá ukrýt to, co má na světě nejraději, na bezpečnou půdu v jistém domě v Klášterní ulici. Číslo toho do­ mu tam však uvedeno nebylo. Pan Harpagon se tak pojistil před náhodnými nálezci. „Kdybych to číslo zapomněl, najdu ho na ži­ dovském hřbitově na náhrobní desce svého přítele Egona Goldberga, je to jeho úmrtní den.“ Starý židovský hřbitov, kde se už dlouhá desetiletí nepohřbívá, leží na vzdáleném konci města. Je to tiché, zapomenuté místo, kam jen málokdy někdo zabloudí. Tam ve změti do země se zvolna pro­ padajících náhrobků a zpola vyvrácených kamenných desek s ta­ jemným písmem, v houštinách bujícího černého bezu a břečťanové džungli jsme hledali hrob člověka, který se jmenoval Egon Gold­ berg. Od chvíle, kdy pátrači vstoupili zrezivělou brankou do tohoto tichého, melancholického království mrtvých, nesměl nikdo ani •i« promluvit Bylo přísně zakázáno i pobíhání, všichni mohli chodit jen po pěšinkách volným, důstojným krokem. Sebemenší porušení pietního klidu mělo tvrdé následky, okamžité vykázání ze hřbitova.

Detektivky

501 ]

Družina potřebovala při hledání hrobu všechny oči, ztráta každého člena by pro ni znamenala citelné oslabení, proto se všichni chovali opravdu tiše a důstojně. Ostatně naši chlapci byli zvyklí z oddílové­ ho života na tvrdou kázeň. S hordou nevycepovaných dětí bychom se nikdy neodvážili vstoupit na místo, kde odpočívají zemřelí. Ná­ vštěva hřbitova v naší hře měla nejen dodat ději tajuplnou atmo­ sféru, ale chtěli jsme také členy oddílu seznámit s tímto zvláštním městským zákoutím, kam většina z nich ještě nikdy nevkročila. Najít mezi stovkami hrobů ten pravý nebylo snadné. Když první pátrač objevil desku s německy psaným nápisem a jménem Egon Goldberg, nezastavil se u ní, jen si vtiskl do paměti datum, kdy ten člověk zemřel — 23. III. A hned pokračoval v procházce, aby neu­ poutal pozornost členů jiných družin. Teprve když se od místa ná­ lezu dostatečně vzdálil, dal svým druhům smluvené znamení a jeho družina se postupně vytratila ze hřbitova. Teď věděli, že mají hle­ dat na půdě domu číslo 23 v Klášterní ulici Očekávaný poklad tam však nebyl, místo něj objevili další obálku povědomého formátu i barvy, opatřenou pečetěmi. Poslala je do barokního dvorce za městem. Ani na tom osamělém místě v polích jejich putování ne­ skončilo. Ukázalo se, že pan Harpagon trpěl chorobnou podezíra­ vostí, všude kolem sebe viděl slídily a Špicly, ať si vymyslel sebelep­ ší skrýš, vždycky od ní nakonec odešel jinam, na místo zdánlivě výhodnější. Všude jen nechal šifrovanou zprávu, která říkala, že to­ hle místo se mu nezdá bezpečné a raději ty svoje drahocennosti schová jinam —- obyčejně to bylo někde na opačném konci města.

[502]

NETRADIČNÍ HRY VE MÉSTÉ

Někdy to dalo pernou práci, než zkušení luštitelé přečetli nesro­ zumitelný text Zapotili se nejen při skládání stovky ústřižků úvod­ ního listu, ale i později, když dostali do ruky dopis psaný francouz­ ský, v Harpagonově mateřštině. Tuto řeč se nikdo z hráčů neučil, museli tedy vyhledat ve městě člověka, který by jim ty dva odstav­ ce přeložil. Jiná zpráva byla sice psána česky, ale místo latinkou řeckou abecedou. Aby se nedal smysl slov snadno domyslet, byly věty psány pozpátku a bez mezer mezi slovy. Družiny tedy musely přerušit cestu za dědictvím a shánět tabulku s řeckou abecedou. Dopisy byly ukryty většinou v budovách ze 17. století, tedy z do­ by, kdy žil i Moltére a napsal Lakomce. Hledači se tedy v průběhu hry dostali k zámečku na jih od města, do klášterní zahrady ve sta­ ré čtvrti, k božím mukám v lukách na severní straně od předměstí, prolézali dvorky za barokními domy na náměstí. Jednu obálku s Harpagonovými pečetěmi našli v kostelní zvonici. Ale dřív, než jim kostelník odemkl vstupní dvířka vedoucí do věže, kde byla zpráva ukryta, museli mu nařezat pět polen na polínka a ty rozští­ pat na loučky. Družina všude, tedy i při této práci, vystupovala ja­ ko nedělitelný celek. Jistou roli sehrála i socha Jana Nepomuckého na můstku přes říčku. V nápisu vytesaném na podstavci se skrýval číselný klíč k jedné šifře. Každá zpráva byla uložena na místě ve čtyřech kopiích, družina si směla vzít z úkrytu jediný exemplář, ostatní ponechala nedotče­ né na místě. Podle předem ohlášených pravidel hry museli všichni přerušit pátrání přesně v 19 hodin večer. Druhý den mohly družiny obnovit putování za pokladem nejdřív v 7,00 ráno na tom místě, kde byly před dvanácti hodinami. Platila však podmínka — žádná parta nesměla pokračovat v cestě dřív, než byla v kompletní sesta­ vě jako předcházejícího dne. Dokud chyběl jediný člen, nemohli ostatní odstartovat A co kdyby někdo onemocněl? Musel by to za­ telefonovat nebo po někom vzkázat Jak netrpělivě čekaly ráno družiny na opozdilce, jaká bouře hně­ vu se snesla na jejich hlavu, když přišli místo v sedm třeba až skoro v půl osmé! Celá ta dlouhá honba za odkazem pana Harpagona skončila na­ konec tam, kde začala — v klubovně. Lakomec Hařpagon nikde nenašel bezpečný úkryt pro svůj poklad. Ptáte se, co bylo tím dě­ dictvím, za nímž se družiny po dva dny pachtily? Krabice s mírně

Detektivky

[ 50' I

šokujícím obsahem. Bylo v ní dvacet osm lízátek, pro každého účastníka hry jedno. Ležel u nich vysvětlující dopis, Harpagonova závěť: „Já měšťan Harpagon jsem občany našeho města považován za velkého boháče. Nikdo totiž neví, že jsem na stará kolena propadl zhoubné vášni, která mě připravila o všechny těžce nastřádané pe­ níze. Peníze jsem miloval, to je pravda — kdo je ostatně nemá rád? — ale ještě raději jsem měl lízátka. Za lízátko bych byl dal posled­ ní tolar. Všechno svoje jmění jsem prolízal. A přitom mě ustavičné děsila představa, že jednoho dne se probudím a nikde nebude k sehnání jediné lízátko. Že je lidi skoupí nebo se přestanou vyrá­ bět Strach, že zůstanu jednou na světě bez jediného lízátka, mě tak mučil, že jsem tajně shromáždil jejich velkou zásobu. Chtěl jsem je uložit do té nejbezpečnější skrýše, kde by je nikdo nenašel. Pro­ chodil jsem křížem krážem celé město a jeho okolí, ale nikde jsem neobjevil místo natolik skryté před očima slídilů, abych se tam od­ hodlal nechat svůj drahocenný poklad. Nakonec jsem našel nejspolehlivější skrýš pod svou vlastní postelí. A kdyby se náhodou stalo, že umřu dřív, než stačím všechna svá drahá lízátka olízat, odkazuju je rovným dílem všem svým potomkům. Ať vidí, že nejsem takový lakomec, za jakého mě prohlašuje ten mizera Moliěre. Kaž­ dý nechť si vezme jedno a prožije s ním tolik sladkých chvil jako já.“ • Myslíte, že byli naši kluci rozzlobení, když místo pokladu našli jen krabici lízátek? Jen se zasmáli a s chutí strčili to svoje do pusy. Byli zvyklí na všelijaké „kameňáky“ a recesní akce, takže je závěr hry nevyvedl z míry. „Tohle je lepší než kotel vody za krk,“ vzpomněl si Hakim na zá­ věr jedné z minulých velkých her, kdy hledači pokladů zatáhli ve skalách za lanko a místo očekávaných zlaťáků dostali ledovou spr­ chu. Všichni věděli, že to nejlepší prožili během těchto dvou dnů, při honbě za Harpagonovým dědictvím, když pronikali do neznámých míst, lámali si hlavu nad záhadnými zprávami, snažili se předstih­ nout ostatní družiny. Hlavní odměnou při každé hře je herní děj •i* sám.

[504]

NETRADIČNÍ HRY VE MÉSTÉ

LOUPEŽ V OBRAZÁRNĚ

□ 2/3/4 - H/D - oddíl

psací potřeby, reprodukce obrazů

Detektivní hra zaměřená na výtvarné umění. Byla to naSe první „holmesiáda“, k níž jsme vybrali námět ze svě­ ta obrazů a soch. Po úspěSném pátrání následovala v dalších letech řada jiných detektivek, které měly chlapce z oddílu nejen pobavit, ale také zasvětit do životních hodnot, o nichž zatím neměli ani tuSení, provést je světem barev, tvarů a umělecké fantazie, seznámit je s některými základními díly světového malířství, architektury a sochařství. Pro první hru jsme zvolili jednoho z největších výtvarných uměl­ ců vSech dob, Leonarda da Vinci, představitele italské renesance, malíře, sochaře, architekta a badatele v jedné osobě. Hru jsme zahájili v sobotu dopoledne v oblastní galerii. Není tam sice žádný Leonardův obraz, ale přestože jsme obyčejné okresní město, visí ve výstavních sálech řada mistrovských děl mo­ derního i starého umění. Zaměřili jsme se na ta nejstarSÍ díla a za­ svěceného průvodce nám dělal jeden z tatínků naSich chlapců, vý­ tvarník, který studoval v Praze na Vysoké škole uměleckoprůmys­ lové a hodně toho věděl o umění. Po hodinové procházce mezi obrazy, která byla sama o sobě koncipovaná spíS jako hra než ob­ vyklá prohlídka, převzal slovo vedoucí. Zavedl celou výpravu do sálu, kde chyběl na stěně jeden obraz. Nevím, snad ho správa gale­ rie půjčila někam na výstavu, nebo byl toho času v restaurátorské

Detektivky

(5O5J

dílně, ale holá zeď byla přesně to, co jsme ke hře potřebovali „Vážení pánové,“ oslovil vedoucí přítomné a všichni okamžité pochopili, že v této chvíli začíná velká detektivka, která se koná každoročně v tomto měsíci. „Vítám vás jménem Interpolu, meziná­ rodní organizace, která se zabývá bojem se zločinci velkého for­ mátu Pozvali jsme vás sem na tuto naléhavou schůzku proto, že v těchto místech došlo včera k smělé krádeži. Mohu prohlásit, že je to skutečně největší zločin roku, možná i celého desetiletí. Nezná­ mí pachatelé odcizili z této světově proslulé galerie jeden z nej­ slavnějších a nejcennějších obrazů, pověstnou Monu Lisu rene­ sančního génia Leonarda da Vinci. Obraz zmizel včera za bílého dne. Musela to být práce neobyčejně smělého zločince, když se od­ vážil ukrást obraz v době, kdy byla galerie plná návštěvníků. Ni­ kdo zatím nechápe, jak se to mohlo stát, ale Mona Lisa byla najednou pryč. Zmizela doslova před očima mnoha lidí. Strážkyně toho­ to sálu, která se od Mony Lisy nehne ani na krok, vypověděla, že ztrátu obrazu zjistila přesně v patnáct hodin sedm minut. Ještě mi­ nutu předtím visela Mona Lisa na zdi a najednou byla pryč. V sále v té chvíli bylo nejméně deset návštěvníků a nikdo z nich nebyl schopen říct, jak slavný obraz zmizel. Když jsme strážkyni vyslý­ chali, uvedla, že těsně předtím, než si všimla prázdného místa na stěně, omdlel nějaký starší muž. Sklonila se k němu a přiskočilo ještě několik lidí. Nejdřív měla obavy, zda to není srdeční záchvat, muž totiž bolestně chroptěl, ale postižený se po krátké chvíli probral a dokonce se mohl posadit Omlouval se, že mívá někdy náva­ ly krve do hlavy, trpí vysokým krevním tlakem. ’Když jsem se zve­ dla,’ vypověděla dál strážkyně, 'můj pohled padl na stěnu, kde měla viset Mona Lisa, a zastavilo se mi srdce. Obraz byl pryč. Nechápu, jak mohlo selhat zabezpečovací zařízení, na které bylo toto mist­

rovské dílo napojeno.’ Nebudu vás unavovat zbytečnými podrobnostmi,“ pokračoval vedoucí, „i když možná nejsou vůbec zbytečné. Strážkyně byla zmi­ zením obrazu, který měla hlídat, tak šokovaná, že sama na místě omdlela. Naštěstí stačila ještě předtím zmačknout knoflík poplaš­ ného zařízení. Vchody byly okamžitě uzamčeny, na místo přijel za pět minut hlídkový vůz bezpečnosti, všichni návštěvníci byli podro­ beni důkladné prohlídce, ale Mona Lisa zmizela beze stopy. Dosa­ vadní výslechy a pátrací akce nevedly zatím k ničemu.

[506]NETRADIČNÍ HRY VE MĚSTĚ

Spoléháme teď jedině na vás, vážení pánové. Vaše jména mají ve světě boje se zločinem nejlepší zvuk. Věříme, že nenahraditelná kulturní hodnota bude brzy vrácena národu.“ Po tomto úvodu se celý oddíl odebral do klubovny, kde se všem dostalo zasvěcených informací o životě a díle autora ukradeného obrazu, Leonarda da Vinci. Každý si mohl prohlédnout reprodukce jeho kreseb, maleb i deníkových záznamů. Na stěně visela velká kopie zmizelého díla. Mona Lisa pozorovala klukovské hemžení a tajuplně se usmívala. Jak probíhala velká hra dál? Slova se pak ujal vedoucí družiny Pidižlíků, který dostal už před začátkem detektivky instrukce, jak má vystoupit a co říct „Vážení kolegové,“ oslovil oddílové mužstvo, „podrobně jsem přezkoumal situaci hned na místě činu a došel jsem k závěru, že krádež Mony Lisy není dílem jednotlivce, ale celé dobře organizo­ vané bandy zločinců. Jestliže se všechno stalo tak, jak nám bylo vy­ líčeno, mohl obraz zmizet jedinou cestou — oknem. Zatím co se návštěvníci sálu skláněli nad omdlelým mužem — jedním z gang­ sterů — pachatel bleskově odpojil signalizační zařízení u Mony Li­ sy, sňal obraz ze stěny a spustil ho po lanku z okna na opuštěné ná­ dvoří. Tam už čekal jeho společník. Nádvoří galerie není veřejnosti přístupné, ale snadno se na něj dostanete ze sousedního zámecké­ ho parku, kam chodívají lidé z města na procházku. Stačila jediná minuta a Mona Lisa mohla zmizet v houštinách za zdí. Navrhuju, abychom si důkladně prohlédli nádvoří galerie a přilehlou část zá­ meckého parku. Mohly by tam být důležité stopy.“ Následovala návštěva nádvoří galerie (předem domluvená s ře­ ditelstvím) a prohlídka přilehlé části parku. Přitom byly objeveny tyto závažné stopy: Přímo pod oknem sálu, z něhož zmizela Mona Lisa, byla v záhonku růží dobře znatelná šlápota vysoké boty se vzorovanou podrážkou. Velikost č. 43. Stejný otisk byl i v záhonku u zdi, oddělující nádvoří od zámeckého parku. Dál se tu našly boty, které přesně zapadaly do nalezených šlépě­ jí Správce galerie uvedl, že patří topičovi. Dnes sice není přítomen, ale včera tu byl. Pátrači si zapsali jeho adresu. Jiný významný nález učinil nejmladší pátrač v houštinách za zdí. Skoro v těch místech, kde na druhé straně byla v záhonku podezře­ lá šlápota, ležel v trávě zelený zápisníček. Jeho stránky byly úplně

Detektivky

L507]

prázdné. Když však je vedoucí nahřál nad plamenem svíčky, obje­ vilo se na prvním čistém listu slabé, ale přece jen čitelné tajné pís­ mo — dalších pět adres. Pracovník Interpolu navrhl, aby byly tyto osoby, včetné topiče a návštěvníka, který včera omdlel v sálu s Monou Lisou, okamžité zatčeny. Vedoucí Pidižlíků, mluvčí přizvaných detektivů, však řekl: „Nesmíme se ukvapit Máme sice sedm důležitých adres, ale jsou to skutečně všichni, kteří se na krádeži podíleli? Komu patřil tento zápisník? Jistě vám neušlo, že byl tištěný v Německu. Mám důvod­ né podezření, že stále ještě nevíme, kdo celou akci organizoval. Známe jen malé rybky, ale štika nám dosud uniká. Nesmíme strůj­ ce zločinu zbytečně poplašit, nebo Mona Lisa zmizí navždycky. Dokud si zloději myslí, že jsou bezpeční, vyčkávají s přepravou ukradeného obrazu. Vědí, že jsou všechny silnice vedoucí z našeho • města od včerejška hermeticky uzavřené, neodjede odtud jediné auto, aby nebylo důkladně prohledáno. Obsazena jsou i všechna nádraží. Pachatelé by mohli s obrazem uniknout jen pěšky po pol­ ních a lučních stezkách, ale toho se neodváží, ve volné přírodě by byli ještě nápadnější. Dobře vědí, že jsou spolehlivě ukryti v davu. Zatím uděláme nejlépe, když budeme střežit byty podezřelých osob a sledovat těch sedm na každém kroku.“ Pak se pátrači rozdělili, každý ze sedmi členů družiny dostal ji­ nou adresu a podrobný popis jednoho z členů zločinecké bandy. Museli vyhledat ve městě jejich dům a nenápadně hlídat jeho vchod Stanoviště měl každý zaujmout nejpozději ve 13.00. V úlo­ hách zločinců vystupovali přátelé a známí vedoucího. Předem do-

[508]

NETRADIČNÍ HRY VE MÉSTÉ

stali podrobné informace o celé akci a popis všech kroků, které mají podniknout, i s jejich přesným časováním. Proto všichni de­ tektivové ve svých úkrytech mezi třináctou a třináctou hodinou dvacátou minutou zpozorovali, jak muž, na něhož se přesně hodí popis, který dostali, přichází odkudsi ze středu města a vchází do domu. Podle instrukcí mohli pátrači Stanoviště opustit jen tehdy, kdyby podezřelý vyšel ven. Pak se mu měli pověsit na paty a zjistit, kam jde a co dělá. Všichni střežení v dalších patnácti minutách sku­ tečně opustili svůj byt a vyřizovali si něco v nejbližším okolí. Ně­ kteří šli pro pivo do hostince, jiní telefonovali z pouličního automa­ tu nebo šli hodit ’dopis do poštovní schránky. Detektivové každý pohyb-podrobně zaznamenávali. Z krátké pochůzky se podezřelí vrátili po několika minutách domů. Ve 13.45 vyšli všichni zločinci opět ze svých doupat a tentokrát mířili stejným směrem — do starého přírodního divadla za měs­ tem, které je v tuto dobu zcela opuštěné. Až tam je sledovali pátra­ či Někteří se chovali jako zkušení stopaři, jiní — ti menší a nováčci — byli někdy nápadně nenápadní. Několik méně zkušených detek­ tivů ztratilo svého muže z dohledu. Podle instrukcí, které dostali před začátkem hry, okamžitě volali na ústředí Interpolu a dostali •l« pátrací služby zprávu, že se podle hlášení podezřelí stahují od k přírodnímu divadlu. Do oblasti otevřeného amfiteátru se všech sedm sledovaných dostalo mezi čtrnáctou hodinou patnáctou minutou a čtrnáctou ho­ dinou třicátou minutou. Přicházeli jeden za druhým a postupně mi­ zeli v kabině pod jevištěm. Detektivové zůstali venku v křovinách. Při krátké poradě dostali pokyn, aby byli krajně opatrní, protože banda je ozbrojená a bude patrně střílet Přijde-li ještě jeden muž, osmý, budou všichni na místě zatčeni Ukázalo se, že předpoklad byl správný. Do přírodního divadla přišel jako poslední neznámý člověk, patrně šéf gangu. Podle zpráv, které dostalo ústředí, se tu celá tlupa sešla proto, aby pře­ vzala od organizátora krádeže peněžní odměnu a předala mu obraz. Po čtvrt hodině, ve 14,45 se otevřely dveře kabiny a muži vyšli ven. Na pokyn vedoucího Interpolu vystoupili pátrači z křovin a ozvala se zatýkací formulka: „Jménem zákona!“

Detektivky

[509J

Zločinci místo aby zvedli ruce nad hlavu, začali po detektivech střílet Užívali zbraně obvyklé při oddílových bojových hrách — hadrové a papírové koule (o jejich výrobě jsme podrobné psali v 1. svazku Velké encyklopedie her na straně 31). Hráči z úvodních instrukcí věděli, že mají mít u sebe nejméně pět koulí a při přestřel­ kách mohou házet tak dlouho, dokud nejsou zasaženi letící koulí. Koho koule trefí, je „zraněný“ a dočasně vyřazený ze hry, nesmí už dál opětovat palbu ani jinak se zločinci bojovat Bandité — jak už to bývá — měli život tuhý jako kočka a mohli pálit koulemi tak dlouho, dokud sami nedostali tři zásahy. A protože to byli skuteční padouši, nehráli fair, nepřiznali ani tři zásahy a pokračovali dál v odporu. Po úvodní přestřelce se tlupa stáhla zpátky do kabiny pod jeviš­ těm a začalo obléhání Zločinci stříleli po detektivech z otevřených oken (která byla předem vysazena z pantů, aby neutrpělo sklo). Bitva skončila teprve v 15.15, kdy ničemům došlo střelivo a vzdali se. Přitom se ukázalo, že jich uvnitř není osm, ale jen sedm. Šéf bandy se dostal dvířky v nestřežené zadní stěně bez oken do lesa a zmizel beze stopy. Následoval výslech zatčených. Konal se opět v oddílové klubov­ ně, všichni byli už dost utahaní a prokřehlí. Následovala tedy hodi­ nová přestávka ve hře, spojená s obědem i svačinou současně, ko­ runovaná horkým čajem. Při výslechu se ukázalo, že dopadení darebáci mají kapsy nacpa­ né dolarovými bankovkami (byly to herní peníze z různých stol­ ních her, businessu, koníčků a sázek, rulety). Zkušení detektivové v nich okamžitě odhalili padělky. Když banda zjistila, že byla šé­ fem podvedena a dostala za své zločinné služby falešné dolary, rozzuřila se a vypověděla na šéfa všechno, co věděla. Detektivové uslyšeli, že šéf má odletět dnes v 18.00 čmelákem z letiště na okraji města. Banda totiž uplatila pilota agroletu, aby dopravil muže s obrazem přes silniční uzávěry a vysadil ho u dálnice za Mladou Boleslavi, kde bude čekat pražský taxikář. Hrozilo tedy, že šéf zmi­ zí v miliónovém městě, kde bude pátrání značně ztíženo. V 17.00 odjeli občerstvení a odpočatí pátrači na letiště aeroklu­ bu, které užívají čas od času i letadla agroletu a Slovairu při práš­ kování polí a lesů. To už se začínalo stmívat Plocha letiště byla temná a pustá, nikde ani živáčka. Osmnáctá hodina uplynula a ni-

[510] NETRADIČNÍ HRY VE MĚSTĚ kdo nepřicházel, hangáry zůstávaly zamčené, silnice k letišti bez je­ diného chodce, bez jediného auta. V 18.15 řekl vedoucí Pidižlíků: „Jak se zdá, pánové, nechali jsme se oklamat Nikdo sem nepřišel, ani nepřijde. Copak by šéf bandy byl tak naivní a vykládal svým komplicům, kdy a jak se z mésta do­ stane? Vymyslel si to a my jsme mu spolkli udičku i s navijákem. Mám zato, že začíná jít do tuhého. Vraťme se na pátrací oddělení, třeba tam jsou nějaké nové zprávy. Ale moc na to nespoléhám.“ Nežse oddíl vrátil do klubovny, přiblížila se devatenáctá hodina. Podle staré tradice se velká detektivka přerušuje přesně v 19.00 a ve hfe se pokračuje až ráno od sedmi hodin. Teprve nazítří se hra rozběhla naplno a družiny začaly mezi sebou soutěžit Pátrací oddělení dodalo všem v 7.00 zprávu, že šéf bandy strávil dnešní noc v interhotelu Zlatý lev. Řídil se zřejmě heslem pod svícnem je tma. Místo aby prchal, vyčkával na vhod­ nější chvíli. Je třeba vyslechnout recepční, která měla v hotelu noč­ ní službu. (Družiny dostaly adresu další spolupracovnice, kterou měly vyhledat doma a vyslechnout Každá skupina se tam hnala společně na vlastní pěst a dostala tyto informace:) „Ano, vysoký pán s černými vlasy, srostlým obočím, mluvící ně­ mecky s cizím přízvukem, spal dnes v hotelu. Předložil pas na jmé­ no Anton Kurz (byly to jistě falešné papíry), obchodník z Frankfur­ tu. Měl velký kufr, který nechtěl svěřit ani vrátnému, sám ho nesl k výtahu. Ráno odjel před šestou hodinou, dřív než jsem skončila v recepci službu. Kromě milého úsměvu mi věnoval desetimarkovou bankovku (byla falešná). Chtěla jsem mu prokázat laskavost, a tak jsem mu otevřela dveře, aby mohl s tím svým velkým kufrem projít A všimla jsem si, že nasedá do českého vozu. Ano, tak mě to udivilo, že jsem si zapamatovala jeho poznávací značku, LBN 2530.“ Po výslechu recepční volaly družiny do ústředí a dozvěděly se, že vůz LBN 2530 patří jistému Janu Kocourkovi, bytem Kaštanová ulice č. 13. Dostaly hned příkaz dotyčného Kocourka vyslechnout Stopa tedy vedla pátrače do Kaštanové ulice k dalšímu cizímu člověku, který byl do hry zapojený. Tam se dověděli, že auto sice panu Kocourkovi patří, ale bylo mu včera ukradeno. Již to hlásil na VB. Nové volání do ústředí a odtud pokyn: Nenechte se mýlit, Ko­ courek už byl dvanáckrát trestaný. Stiskněte ho, nemluvil pravdu.

Detektivky

[511 ]

Znovu do Kaštanové ulice. Pohrůžka — když nekápnete božskou, vystavujete se trestnímu stíhání pro klamání úřadů. Kocourek přizná, že za sto marek odvezl cizího člověka s kufrem do lesní re­ staurace nad městem. Hurá za ním. To už byly mezi družinami značné odstupy. Každá postupovala pohromadě, ale samostatně. V lesní restauraci čekal pracovník Interpolu (vedoucí) se zprávou, že tu šéf bandy skutečně byl, došlo k nové přestřelce, při níž byl zraněn a unikl oknem do le­ sa. Prčhl s kufrem, v němž je zřejmě drahocenný obraz, a nechává za sebou krvavou stopu. Krvavá stopa — to byly červené papírky, které šéf odkládal na každém desátém kroku. Hra tedy pokračovala velkou stopovačkou. Teprve před polednem dostihla první družina vyčerpaného šé­ fa v lesní rokli a svedla s ním poslední bitvu. Pak ho zatkla. Ukáza­ lo se však, že v kufru jsou jen falešné bankovky, ale není tam hledaná Mona Lisa. Při křížovém výslechu šéf doznal, že obraz ukryl ve sklepení pod středověkým domem na náměstí K šéfovi postupně dorazily po červených papírcích i ostatní dru­ žiny. Měly sice za první družinou zpoždění, ale nemusely se zdržo­ vat přestřelkou a výslechem, mohly proto hned pokračovat v cestě do města. A Mona Lisa skutečně byla schovaná v malých katakombách, na samém konci vlhkých podzemních chodeb. Obraz s usměvavou mladou ženou v krásném zlatém rámu. V příštím čísle oddílového časopisu vyšel dlouhý článek o této hře s nadpisem:

[512]

NETRADIČNÍ HRY VE MÉSTÉ

„Proč se usmívá Mona Lisa?“ Na konci barvitého líčení byla i odpověď na otázku uvedenou v titulku: „Protože ji dnes slavní detektivové (a následovala jejich jména) našli v zatuchlém sklepení a vrátili zpátky do suchého, pří­ jemně vyhřátého sálu našeho slavného Louvru.“

PO.STOPÁCH PADĚLATELŮ

□ 2/3/4 - H/D - oddíl

psací potřeby, reprodukce obrazů

Rok.po „loupeži v obrázámě“ jsme hráli další velkou detektivní hru s výtvarným námětem. Podrobně se o ní rozepisovat nebudeme, uvedeme tu jen základní osnovu. V poslední době se objevila v Evropě i v zámoří záplava paděl­ ků slavných obrazů. Falsifikátů je tolik, že se jejich výrobou zřejmě zabývá celý mezinárodní zločinecký gang. Dosud se nepodařilo zjistit v plném rozsahu všechny škody, mnohé padělky se dostaly do sbírek soukromých osob, postiženy jsou však i některé státní galerie. Falsifikáty jsou tak mistrné, že je často nerozeznají ani od­ borníci. Nejde jen o padělky existujících obrazů, ale i o tak zvané „objevy“ — neznámá díla slavných mistrů, která se dostávají do prodeje pod falešnou etiketou „nedávno nalezených“ nebo „dosud neznámých“. Jde především o díla Paula Cézanna, Paula Gauguina, Vincenta van Gogha a Degase. Družiny oddílu opět představují slavné detektivy, kteří byli při­ zváni k řešení tohoto složitého případu. Stopy vedou do našeho města. Je třeba shromáždit důkazy proti podezřelým osobám, od­ halit padělky a nakonec vypátrat i místo činu — padělatelskou díl­ nu. Etapy hry: 1. Odborné Skolení znalců malířského umění Družiny postupně navštíví čtyři experty ve čtyřech různých městských čtvrtích. Kaž­ dý z nich je zasvětí do techniky, jakou pracoval jeden ze čtyř slav­ ných malířů — Cézanne, Degas, Gogh, Gauguin, ukáže jim knihu reprodukcí, upozorní na charakteristické rysy malířského rukopisu toho kterého mistra. Tito čtyři umělci se dají od sebe dosti snadno rozeznat, nemělo by tedy být problémem, aby se pozorní hráči naučili v krátké době rozlišovat jejich díla podle užitého stylu.

Detektivky

[513 J

(Čtyři odborníci a čtyři malíři vystupují ve hře proto, že náš od­ díl má čtyři družiny.) 2. Postupné návštěvy u čtyř různých překupníků, kteří jsou pode­ zřelí, že prodávají falsifikáty obrazů do zahraničí. Každý překup­ ník obchoduje s padělky jednoho z výše uvedených světových ma­ lířských mistrů. Družiny se u nich vydávají za nákupčí bohatých soukromých sběratelů a hlásí se všude smluveným heslem. Překup­ níci jim ukážou vždy řadu reprodukcí, díla různých malířů (se za­ krytými signaturami), mezi nimiž je i jeden obraz žádaného mistra. Družina musí tento obraz mezi ostatními poznat a prohlásit, že má zájem právě o tohle dílo. Překupník jim nato oznámí místo a čas, kde jim bude originál předán, jedná s družinou i o ceně. Jestliže se však družina v identifikaci obrazu zmýlí a zvolí z vystavených re­ produkcí práci jiného umělce, překupník okamžitě pozná, že před ním nejsou odborníci, za které se vydávají, a větří zradu. Rychle obrázky schová a družinu vypoklonkuje z bytu. Neúspěšní detekti­ vové se musí vrátit k odborníkovi, který je učil rozeznávat rukopis tohoto malíře, a nechat se ještě jednou instruovat Teprve pak mo­ hou znovu jít k překupníkovi. Zahajovací den velké hry skončí pro každou družinu ve chvíli, kdy navštívila všechny čtyři překupníky, poznala všude pravý obraz a získala popis čtyř míst, kde jim budou zítra předány „origi­ nály“. Vedoucí družiny zaznamená přesný čas, kdy splní poslední z těchto čtyř úkolů. Pokračovat se bude druhý den ráno. První odstartuje z klubovny družina, která včera uzavřela druhou etapu hry nejdříve — může

[514]

NETRADIČNÍ HRY VE MI-STI-

vyrazit přesně v 7.00. Další družiny vyjdou o tolik minut později, o kolik minut později předcházejícího dne dokončily obchůzku překupníků. Jestliže některá družina nebude včas v klubovně v plné sestavě, musí čekat na opozdilce a ztrácí tak časový před­ stih. 3. Výpravy na místa, kde mají být předány padělky obrazů. Jsou to odlehlé objekty za městem. (U nás to bylo přírodní koupaliště, v chladném podzimním měsíci opuštěné, srub na konci lesního údo­ lí, strážní budka, u žulového lomu, chata na břehu rybníka.) Druži­ nám je určeno, v jakém pořadí mají tato místa, dosti od sebe vzdá­ lená," navštívit Tím do značné míry zajistíme, aby se nesešlo víc družin současně u jednoho překupníka a nemusely jedna na druhou čekat Každá družina postupuje opět společně. Na těchto liduprázdných místech čekají překupníci. Detektivové . jim mají podle scénáře hry nejdřív předat peníze, ale ve chvíli, kdy překupník vytáhne obraz, ozve se zatýkací formulka. Zatčený bude hned vyslechnut Jeden prozradí, ve které ulici je padělatelská díl­ na. Druhý řekne číslo domu. Třetí bude jmenovat výrobce falsifikátů. Čtvrtý překupník však prohlédne léčku policie, vláká družinu dovnitř a uprchne. 4. Družina, která obejde všechna čtyři místa a dostane se do kon­ taktu s překupníky, získá úplnou adresu padělatelské dílny a ukončí hru tím, že zatkne i hlavního aktéra — výrobce falsifikátů. U nás probíhal závěr velké detektivky takhle: Když se pátrači dostali ke čtvrtému překupníkovi, který je čekal před osamělým srubem, byli odhaleni, vlákáni dovnitř a zamčeni Ocitli se v temné místnosti s okenicemi zavřenými na železnou závoru, kterou ne­ mohli zevnitř uvolnit Museli se pracně dostávat na svobodu okén­ kem na toaletě, které jediné zůstalo jakoby náhodou nezajištěné. A když družina zazvonila později u bytu, kde měla být padělatel­ ská dílna, otevřela jim stará paní. Detektivové tu většinou upadli do trapných rozpaků. Podle příkazu ústředí měli bez prodlení zat­ knout už toho, kdo jim odemkne. Jenže komu by se chtělo říkat cizí babičce „zatýkáme vás, jménem zákona!“ Co když je to nějaký omyl nebo zrada a dostali od překupníků falešnou adresu nic netu­ šících lidí? V minulých detektivkách hrávali úlohu padouchů větši­ nou mladí lidé a hlavně muži Teď před nimi stála šedivá stařenka • a vlídně se na ně usmívala: „Copak si přejete, chlapci?“

Detektivky[ 515]

Když si konečné dodali odvahu a babku zatkli, zavedla je oka­ mžitě dovnitř bytu. Jak se pak ukázalo, byla to matka malíře, které­ ho zastihli v pokoji u stojanu, na němž právé dokončoval „nezná­ mý obraz van Gogha“. Milá stará paní se postarala ještě o jedno překvapení. Když de­ tektivové obklopili padělatele a vyzvali ho, aby dal ruce vzhůru, ozvala se babka od kuchyňských dveří: „Teď dejte pracky nahoru, vy špiclové!“ řekla ledovým hlasem. A mířila na překvapené pátrače černým browningem. Než se zaskočení detektivové vzpamatovali z úžasu, zmáčkla spoušť. Z revolveru vytryskl pramínek studené vody a úspěšné agenty Interpolu pokropil. Po této závěrečné pointě dostali do ruky hadr a museli vodu z li­ nolea setřít Za vítěze v této detektivní hře je považována družina, která vpadne do padělatelského doupěte ze všech nejdřív.

NETRADIČNÍ HRY VE MĚSTĚ LÍ15J___________ _ ___________

■ 4/ HISTORICKÉ HRY

Do této kapitoly jsem zařadil — hry v městských ulicích, které mají výrazný naučný charakter. Hráči se při nich seznamují s dávnou minulostí města, ve kterém žijí, a s jeho významnými památkami.

SOUPIS HISTORICKÝCH PAMÁTEK

□ 2/3/4 — H/D — clružina/oddíl plány rnčsta, psací potřeby

Vyšlete dvoučlenné hlídky nebo celé družiny do nejstarší čtvrti s příkazem, aby během dvou hodin zapsaly a zaznamenaly do plá­ nu města co nejvíc památných objektů. Podle toho, zda hrajete ve velkém městě, bohatém na starou architekturu, nebo žijete v men­ ším místě, kde není tolik historických staveb, stanovte určitá ome­ zeni V nejstarší části Prahy budou hlídky sepisovat například jen kostely, jinde i občanské domy starší dvou set let Hodnocení: Za každou památnou stavbu správně zapsanou a za­ nesenou do plánku dávejte dva body. Jeden bod navíc přiznejte těm, kdo zjistí u stavby i datum jejího vzniku. Čtvrtý bod dejte za

517

Historické hry

správné určení stavebního slohu. Hlídky si mohou tyto informace opatřit jakýmkoli způsobem, ale jenom na místě, z tabulí, pamět­ ních desek nebo od místních lidí. Nesmějí je opisovat z tištěného průvodce.

VÝZKUMNÝ ÚKOL

□

2/3/4 — H/D — drulina/oddíl

Uložte jednotlivcům nebo družinám, aby do určitého data vypátra­ li .co nejvíc údajů o nějaké památné stavbě ve městě nebo v okolí. Kdo přinese nejpodrobnější, nejlépe zpracovanou zprávu?

PAMĚTNÍ DESKY

□

2/3/4 — H/D — družina/oddíl psací potřeby

Této hry se mohou zúčastnit jednotlivci nebo dvoučlenné hlídky či celé družiny. Vedoucí předem projde tu část města, kde je hodně starých budov a památných míst Pátrá tam po pamětních deskách, domovních znameních a portálech s vytesaným letopočtem. Před začátkem hry ukáže všem přítomným na plánu města přesné hrani­ ce herního území a vyloží námět: „Do daleké asijské země se vydala vědecká výprava, která se za­ jímá o dávnou minulost těchto odlehlých končin. Místní obyvatelé neměli k Evropanům nikdy velkou důvěru a vládní úředníci vědce varovali, aby nevstupovali do zapadlých uliček nejstarších čtvrtí, protože tam není bezpečno. Vědce však zajímají právě nejstarší stavby, a tak přes zákaz tajně vnikají do starých částí Musí být stá­ le ve střehu, aby je nepřistihla policie, protože by jim za porušení zákazu hrozilo vypovězení ze země. Naše město představuje onu vzdálenou asijskou metropoli a území, které jste viděli na plánu, jsou ty zakázané čtvrtí Vy sami budete vystupovat v roli vědců, vnikat do uzavřené části města a pátrat tam po pamětních deskách, domovních znameních a por­ tálech s letopočtem. Když některý z těchto objektů najdete, zazna­ menejte si jméno ulice, číslo domu a přepište text desky, letopočet, překreslete domovní znamení Musíte však být stále ve střehu před

518

NETRADIČNÍ HRY VE MÉSTÉ

místní policii Policistu budu představovat já. Když se k vám přiblí­ žím na tři kroky, mohu vás zatknout Zatčení hráči odejdou sem pod věžní hodiny a musí zde zůstat patnáct minut Po uplynutí této trestné lhůty se mohou vydat znovu do ulic a pokračovat v pátrání. Hra začne přesně v 15.45 a skončí v 17.45. Zvítězí ten, kdo vypá­ trá nejvíc určených objektů a přinese jejich soupis na shromaždiště u věže nejpozději v 18.00. Pátrání po pamětních deskách je pro kluky napínavá hra. Vedoucí-policista a jeho případný pomocník procházejí stále ulicemi staré*čtvrti a hráči se před nimi musí schovávat Zajímavé domy, které si za těchto vzrušujících okolností prohlédnou, se jim natrva­ lo vryjí do paměti

VYZVĚDAČI

□

2/3/4 - H/D - oddíl psací potřeby, plánky, úkoly

Tahle hra je tak dramatická, že neomrzí ani po několikerém opa­ kování Přesto ji nedoporučujeme hrát častěji než jednou za rok, stane se pak dlouho očekávanou událostí. Několik dnů před určeným dnem projde vedoucí se svým po­ mocníkem celé území, kde hodlá hru provést Při obchůzce si za­ znamenává mnoho podrobností s přesným popisem místa. Napří­ klad: „Šrámkova ulice — na domě č. 13 visí pamětní deska Fráni Šrámka.“ „Dům č. 18 v Hrnčířské uličce — nad vchodem je reliéf s měst­ ským znakem.“ „Dům č. 27 v Hrnčířské uličce — čtyři krásná renesanční okna v prvním patře.“ Podle těchto zápisků připraví vedoucí několik desítek úkolů: „Co je pozoruhodného v Šrámkové ulici č. 13?“ „Nakresli znak, který je na domě č. 18 v Hrnčířské uličce.“ „Všimni si renesančních oken v Hrnčířské uličce č. 27. Kolik jich v prvním patře napočítáš?“ Na každého účastníka hry by mělo být podobných úkolů aspoň pět Lístky, na nichž jsou texty napsány, vedoucí přeloží a zalepí páskou.

H istorické lity

[519]

Hra trvá dvě hodiny a oddíl je při ní rozdělen do dvou skupin. Každá skupina má přidělen jeden úsek města. Někde v jeho hloub­ ce si tajně zřídí štáb, z něhož jsou vysíláni rozvědčíci s výzvědným úkolem na území soupeřů, i řízen pohyb hráčů, kteří mají pátrat po cizích vyzvědačích. Po zahájení hry dostanou všichni ve štábu po jednom číslova­ ném úkolu. Každý ho otevře a přečte si, co má vypátrat Potom se vydá podle plánku na území soupeřů. Jestliže je tam zajat — dosta­ ne od některého soupeře babu, musí svému přemožiteli odevzdat text výzvědného úkolu. Potom se oba rozejdou a chycený vyzvědač se vrací zpět do svého štábu pro nový úkol. Všichni vyzvědači pátrají při výpadech na cizí území také po ne­ přátelském štábu, který musí být po celou dobu hry na jednom mís­ tě. Jistě jste pochopili, že hráči vystupují ve dvojích rolích — na ci­ zím území jsou vyzvědači, na vlastním území se mění v pracovníky kontrašpionáže. Za každý splněný výzvědný úkol dostane skupina na konci hry jeden bod. Za vypátrání cizího štábu je deset bodů. Pro tuto hru je nejvhodnější prostředí v historické části města, kde není žádný nebo jen minimální automobilový provoz. Tam, kde nic nejezdí, mohou hráči běhat, v ulicích s dopravním ruchem je dovolena jen chůze. Zvlášť vhodnou atmosféru navodí podzimní den, hodina mezi odpolednem a večerem, mlhavý soumrak.

520

PRAŽSKÉ HISTORICKÉ HRY

NETRADIČNÍ HRY VE MÉSTÉ

□ 4 — H/D — druiina/oddíl

texty úkolů, psací potřeby, plány města

Byl to celý cyklus zvláštních her, které jsme připravili pro odrostlé členy naSich turistických oddílů, studující na vysokých Školách v Praze. Chtěli jsme je seznámit zajímavou formou s jedinečnými památkami, kolem kterých často chodí, většinou bez povšimnutí. Z řetězu těchto her, které byly rozděleny do celých dvou let, jsme vybrali dvě na ukázku. Jsou založeny na místních pražských podmínkách, nedají se mechanicky přebrat pro jiné prostředí. Věří­ me však, že mají smysl i pro nepražské čtenáře. Mohou je inspiro­ vat k fvorbě podobných her, Šitých přesně na míru každému trochu větSímu městu v republice. Kromě toho si je někdy třeba zahrají i mimopražští, při návStěvě hlavního města. Hra přece zaujme mla­ dé lidi spíS než obvyklá procházka s průvodcem. Hlavní smysl her: 1. Poznat nej významnější historické a umělecké památky Prahy. 2. Zahrát si a zazávodit na úrovni odpovídající věku. (Cyklus his­ torických her byl původně určen jen pro dospělé.) Uvádíme tu autentický text připravený pro dospělé. Využijete-li ho pro mladší věkovou kategorii, proveďte příslušné úpravy.

BAROKO

Tak se jmenuje první hra. Barokem začínáme cyklus historických her proto, že pražské budovy postavené v tomto slohu patří k nejkrásnějSím v Evropě. Baroko je pro Prahu tím, čím je pro Florencii renesance a pro francouzská města gotika. Barokní paláce, kostely, měSťanské domy a sochy potkáváte v Praze ve starých čtvrtích skoro na každém kroku. Míjíme je větSinou nevSímavě, naSe oči si na ně zvykly, nevnímají je. Měli bychom se naučit chodit městem jako cizinci, kteří sem přijeli z velké dálky a je tu pro ně všechno nové, neznámé, hodné podivu. V průběhu dvou let přijdou na řadu po baroku tyto hry: Pražská tajemství — Gotická Praha — Pražské zahrady — Ro­ mánská Praha — Renesance — Secese (a recese). Každá z těchto her je samostatným, uzavřeným celkem, článkem v řetězu historie-

Historické hry.

[ 521 ]

kých her. Vstoupit do cyklu může kdokoliv kdykoliv — a stejné má právo kdykoliv odstoupit Účast na další hře není podmíněna účastí na hrách předcházejících. Kdo se bude podílet na celém cyklu, zís­ ká dobrý přehled o pražských památkách a naučí se spolehlivé rozlišovat různé stavební slohy. Časový rozvrh BAROKA: 1. Úvod — 20.12. v 18.00 na nádvoří Klementina. 2. Předehra — 20.12. až 18.2. po celé Praze. 3. Finále — neděle 23. února. Start v 8.00 před Zrcadlovou síní v Klementinu. Konec v 18.00 před kostelem sv. Františka u křižovníků. Pravidla hry: 1. Zúčastnit se může každý zájemce, kterému je aspoň 18 let Všechny části hry hrají všichni na vlastní nebezpečí a nesou plnou odpovědnost za své činy. 2. V předehře může (ale nemusí) každý hráč obejít třicet vý­ znamných barokních památek, které jsou dále uvedeny. K těmto objektům se vypravte kdykoliv, s kýmkoliv nebo sami. Smíte je na­ vštívit v jakémkoliv pořadí. Jejich prohlídka sice není povinná, bu­ dete z ní mít však dvojí užitek. Především za ni u jistých objektů získáte časovou bonifikaci pro závěrečnou část hry — finále. Boni­ fikace je uvedena číslem v závorce za pořadovou číslicí. Například: 2. (5) znamená, že za prohlídku druhé stavby v seznamu dostanete pětiminutový předstih. Ale pozor, bonifikaci dostávají v předehře jednotlivci, do finále však budou nastupovat trojčlenné týmy. V každé trojici sečtou všichni tři její členové veškeré bonifikace získané v předehře a společný součet dělí třemi. Dostanou tak tý­ mový předstih, o který jim bude zkrácen čas dosažený ve finále. 3. Není-li za pořadovým číslem v seznamu památek, které máte v průběhu předehry navštívit, žádné další číslo v závorce, znamená to, že za tento objekt se časová bonifikace nedává. Přesto je pro vás výhodné, když i ten navštívíte. Jednak proto, že skutečně stojí za vidění, a kromě toho třeba bude hrát ve finále jistou roli a vy už s ním budete trochu obeznámeni, především s jeho přesnou polo­ hou. Finálové hry se může zúčastnit i ten, kdo nesplnil v předehře ani jeden úkol. Bude ovšem v časové nevýhodě před těmi, kteří nastřá­ dali hodně bonifikací.

[5K]

NETRADIČNÍ HRY VE MĚSTĚ

4. Předpokládáme, že s námi hrají jen ti, kteří jsou zvyklí na poc­ tivou hru i bez kontroly. Bonifikace za prohlídku památných ob­ jektů si proto každý zapisuje sám a celkovou sumu získaných mi­ nut přinese svému týmu do finále jako vklad. Účastníci finále musí mít u sebe občanskou legitimaci, plán Vel­ ké Prahy, psací potřeby, jídlo na celý den, tramvajenku. Z ENCYKLOPEDICKÉHO HESLA: Barok — baroko — sloh v evropském umění od konce 16. století do sklonku 18. století. Označení je užíváno od 18. století, pochází pravděpodobně* od portugalského názvu nepravidelné perly (barocco)... Barok se konstituoval v Itálii a rozšířil se po celé evropské a latinskoamerické oblasti; pro dosah a pro proniknutí do všech umě­ leckých i životních projevů bývá považován za poslední evropský univerzální sloh; dominoval zejména v katolických zemích, a ačko­ liv doprovázel politicky zaměřenou protireformaci, nebyl jen pro­ jevem církve a reprezentací feudální třídy, ale také uměním pro ši­ roké měšťanské a lidové vrstvy........ v architektuře se vyznačoval prohnutými plastickými formami, křivkami a složitými prostorový­ mi kompozicemi, výrazným uplatněním světla a syntetizujícími snahami (jednotné uplatnění všech druhů umění v jednom díle). V Čechách byla léta 1620 až 1640/50 dobou přípravy. 1640/50 až kolem 1690 se rozvíjel raný barok; 1690 až 1730/40 vrcholný ba­ rok. 1730/40 až kolem 1750 rané rokoko s pozdním barokem... Představiteli architektury v Čechách byli Q Lurago, Carrati, Ma­ they, později K. I. Dienzenhofer a Santini, v sochařství J. J. Bendi, Braun a Brokoffové, později i I. F. Platzer; malířství reprezentoval Škréta, Willman, Liška, Brandl, Kupecký, Reiner... (Ilustrovaný encyklopedický slovník, I., str. 179)

PAMÁTKY Z DOBY BAROKA, KTERÉ MÁTE NAV$TÍVIT V PŘEDEHŘE Mohli byste je obejít za jedinou neděli, ale to by nemělo ten pra­ vý smysl Raději si jich všímejte tehdy, jdete-li kolem nich; nebo když se octnete někde nablízku, udělejte si malou zacházku a podí­ vejte se na ně. Jen k těm vzdálenějším se vypravte zvlášť. Časovou bonifikaci získáte sice i za letmou prohlídku, ale hra splní svůj účel,

Historické hry

523

jen když se u každého z uvedených objektů trochu zdržíte a dů­ kladně se s ním seznámíte. Všímejte si celkové kompozice i drob-' ností, snažte se ze svých pozorování vydedukovat, které znaky, tvary, linie jsou pro barokní sloh příznačné. Pokud najdete na mís­ tě tabulku s podrobnějšími informacemi, pročtěte si ji. Snažte se zjistit další fakta a zajímavosti z literatury nebo od znalců. 1. KLEMENTINUM. Dnes je tu sídlo Státní knihovny CSSR, nejvýznamnější instituce tohoto druhu v celém Československu. Fondy obsahují přes pět miliónů svazků. V 17. století stavěli tento monumentální komplex budov jezuité. Bylo to v době, kdy sílil po­ bělohorský protireformační tlak a jezuitský řád obrovitou stavbou demonstroval svoje postavení ve společnosti V areálu Klementina je několik kostelů a kaplí. Z nich vyniká čistotou barokního slohu a jednotou zařízení vnitřek kostela sv. Klimenta. Dnes ho užívá řeckokatolická církev. Klementinum je po Pražském hradu druhou největší budovou v hlavním městě. Průčelí obrácené do Křižovnické ulice patří k nej­ podivuhodnějším rytmickým kompozicím v pražské architektuře, přestože bylo znehodnoceno navážkou, která zakryla sokl. Při prohlídce si všimněte i hvězdárenské věže uprostřed areálu, patří k nejkrásnějším v Praze. V čítárně Státní technické knihovny, která je samostatným útva­ rem, uvidíte barokní trámový strop zdobený malbami. Zrcadlová síň bývá dějištěm koncertů, stojí zato některý navští­

vit

[524]

NETRADIČNÍ HRY VE MĚSTĚ

Z (5) O KOSTELU SV. FRANTIŠKA U KŘIŽOVNÍKÚ na Sta­ rém Městě říká přední znalec českého baroka M. Pavlík: „Situačním řešením, vnější objemovou skladbou, výstavbou vnitřního prostoru i jeho dotvořením sochařskou, malířskou vý­ zdobou, mobiliářem a použitím materiálů patří mezi vrcholná umě­ lecká díla Prahy. Byl postaven podle plánů francouzského archi­ tekta Jeana Baptisty Matheye v letech 1679—1689.“ (Dialog tvarů, katalog, str. 4) Podíváte se tam? Pětiminutová bonifikace bude tím nejmenším přínosem, který návštěvou této památky získáte. 3. KARLŮV MOST je jedinečnou sochařskou galerií. Na jeho zábradlí stojí třicet soch a sousoší. Většinou to jsou díla význam­ ných barokních sochařů. F. M. Brokoffa, M. B. Brauna, J. Kohla a dalších. Výtvarně nejcennější je Braunovo sousoší sv. Luitgardy. Ve finále naší hry bude prospěšné, když budete vědět, kde stojí Kohlova socha sv. Augustina. 4. (5) DŮM U MODRÉ LIŠKY najdete na Kampě. Má popisné číslo 498, řadové 1. Prohlédněte si jeho zajímavé domovní zname­ ní, obraz nad ním a plastické štukové rámování. Pod znamením na portálu je vyrytý letopočet, který udává rok, kdy byl tento pozdně renesanční dům poprvé barokně přestavěn. 5. (5) DŮM ČP. 438 VE VŠEHRDOVĚ ULICI na Malé Straně má točité schodiště. Vyjděte po těchto prastarých dřevěných scho­ dech a podívejte se dolů na vějíř stupňů, seskupených kolem střed­ ního sloupu. Je v nich podivuhodná tvarová harmonie. Z barokní přestavby je v tomto domě uchováno zčásti průčelí vedoucí do dvora. Průčelí do ulice bylo před sto lety další přestav­ bou znehodnoceno. Nedaleko odtud je kostelík sv. Jana na Prádle, jeden z nejstarSích kostelů na Malé Straně. Historický záznam o něm spadá do roku 1142. V druhé polovině 18. století byl částečně zbarokován I. Palliardim. Ale brzy nato ho zrušili a proměnili v prádelnu. Ob­ novení do původní funkce se dočkal až v roce 1835. Vedle kostela stojí barokní socha sv. Jana Nepomuckého od M. J. Brokoffa z ro­ ku 1715. Při kostele byl v 17. století malostranský špitál, dnes je to dům čp. 440. Prohlédněte si raně barokní arkádovou stavbu, která uzaví­ rá nádvoří před průčelím kostela.

I I i.storickií hry_________ __________ _____ ___________________

6. (5) Na malostranském Maltézském náměstí v průčelí domu čp. 473 je BAROKNÍ KRÁMEC. Takové krámky a prodejní okna se zachovaly v mnoha starých domech. Všímejte si jich na cestách

starou Prahou. 7. V BUQUOYSKÉM PALACI na Velkopřevorském náměstí je dnes francouzské velvyslanectví. Byl založen a pak i přestavěn v první polovině 18. století. Při prohlídce průčelní stěny věnujte po­ zornost lakovaným vstupním dveřím, zdobeným kovovým klepa­ dlem. Barokní architekti domýšleli své projekty do posledního de­ tailu - i dveřím dali podivuhodné tvary a linie. 8. (5) Vojanovy sady jsou na místě někdejší klášterní zahrady karmelitánek, která byla založena v roce 1670. Najdete tu DVÉ KAPLE. Větší byla zasvěcena sv. Terezii a je z období vrcholného baroka. Menší kaple, sv. Eliáše, je skoro o sto let starší z roku 1660 - a byla vybudována jako nápodoba krápníkové jeskyně a ozdo­

bena nástropními malbami. 9. (5) VALDŠTEJNSKÝ PALAC patří k nejrozlehlejším praž­ ským stavbám. Vybudovali ho v letech 1623—1630 vlašští architek­ ti pro Albrechta z Valdštejna. Tehdy barokní sloh teprve začínal do Čech pronikat a Valdštejnský palác patří spíš k předcházející epoše. Cele barokní je však LODŽIE v palácové zahradě se SALLOU TERRENOU. V letních měsících se tam konají koncerty a di­ vadelní představení. V barokním slohu je postavena i Valdštejnská jízdárna. Její upravené prostory slouží výstavám výtvarného umě­ ní. Budovy paláce jsou rozloženy kolem pěti nádvoří a zahrady. Obejděte celý areál a prohlédněte si ty části, které jsou veřejně pří­ stupné. 10. (5) DŮM U ZLATÉHO JELENA, čp. 26 v Tomášské ulici na Malé Straně je jedním z mnoha architektonických děl. K. I. Dienzenhofera, jednoho z nejproslulejších tvůrců pražského baroka. Všimněte si krásné fasády s Braunovým sousoším sv. Huberta. 11. KOSTEL SV. TOMÁŠE v Letenské ulici byl mnohokrát pře­ stavován. Je to v podstatě gotická bazilika, jejíž barokní úpravy vedl K. Dienzenhofer. Uvnitř je mnoho vzácných uměleckých děl, soch, obrazů, fresek. Fresky na klenbě kostela maloval významný barokní mistr V. V. Reiner (1728-1730). Zařízení kostela je sloho­ vě jednotné, reprezentuje vrcholné baroko. Až do roku 1950 patřil kostel řádu augustiniánů — poustevníků.

[526]

NETRADIČNÍ HRY VE MĚSTĚ

12 VRTBOVSKÁ ZAHRADA je za domem čp. 373, který stojí na rohu Karmelitské ulice a Tržiště na Malé Straně. Když projdete domovní chodbou a dvorkem, octnete se před terasovitou barokní zahradou, kterou projektoval v roce 1720 český architekt F. M. Kaňka, jeden z čelných tvůrců pražského baroka. V zahradě jsou sochy tematicky čerpající z antické mytologie a vázy z dílny F. M. Brauna. Nejkrásnější je tato zahrada v jarních měsících, ale za krátkou návštěvu stojí po celý rok. Člověk se tam musí obdivovat všestrannosti barokních architektů, dokázali dokonale zvládnout prostor i v nepříznivých terénních podmínkách a proměnit neplod­ ný svah v půvabnou zahradu. 13. KOSTEL SV. MIKULÁŠE na Malé Straně je nej významněj­ ší barokní stavitelskou památkou v Praze. Jeho budování bylo za­ hájeno již v roce 1673, ale teprve v prvním desetiletí 18. století se stavba rozběhla naplno. Tehdy se rozestavěného chrámu ujal Kryštof Diénzenhofer a zcela změnil původní koncepci svých předchůdců. Stavba však trvala až do poloviny 18. století. Věnujte zvláštní pozornost odvážné konstrukci klenby s kopulí. Všimněte si i čtyř obrovitých soch církevních učitelů, které jsou pod kopulí, díla L F. Platzera (1769). V chrámu je řada obrazů od vynikajících ba­ rokních mistrů. Celá vnitřní výzdoba dokazuje, jak barokní stavite­ lé a umělci dovedli působit na city okázalou nádherou. 14. (5) V NERUDOVĚ ULICI vyhledejte dům čp. 222. Je v něm zachované prodejní barokní okno. Jednotný sloh se tehdy projevo­ val nejen v monumentálních stavbách, ale i v takových detailech. 15. Před LOBKOVICKÝM PALÁCEM na Malé Straně je řada

11 istorické hrv

[577]

BAROKNÍCH PATNÍKŮ. Stojí tu jako němí svědci dávnozmize­ lých časů. Svým tvarem připomínají silně stylizovanou postavu, mají kulovitou hlavici, úzký krk, ramena a tělo. Když si je prohlíží­ te, napadne vás, že se tak trochu podobají sochám z Velikonočního ostrova, také jsou různě hluboko zapadlé do země. Účel těchto patníků byl prostý, jezdci k nim uvazovali koně. Ale i těmto služeb­ ným kamenům dal tvůrce ušlechtilý tvar. Prohlédněte si tyto malé památníky minulosti. A když u nich budete stát, všimněte si i Lob­ kovického paláce, stavěl ho v prvním desetiletí 18. století G. B. Alliprandi, jeden z vůdčích architektů českého vrcholného baroka. 16. MATYÁŠOVA BRÁNA na Pražském hradě nese pod níz­ kým trojúhelníkovým štítem nápis, který ve finále sehraje jisjou ro­ li. Tato brána je pozoruhodná umělecká památka, patří k prvním stavbám, v nichž se plně uplatnil tehdy nový umělecký sloh, který k nám přicházel z Itálie — baroko. 17. (5) ŠTERNBERSKÝ PALÁC, čp. 57 na Hradčanském ná­ městí, je významná stavba z období vrcholného baroka. Byl stavěn v letech 1698 až 1707 podle plánů architekta G. B. Alliprandiho a J. Santiniho. V budově je dnes Národní galerie — sbírka starého evropského umění. Jsou v ní i plátna slavných mistrů z období ba­ roka. Nezajdete se na ně podívat, když už tam budete? 18. (5) ČERNÍNSKÝ PALÁC byl založen r. 1669 Humprechtem Černínem z Chudenic. Stavbu projektoval vlašský architekt v du­ chu palladiánské renesance, ale dokončena byla F. M. Kaňkou ve stylů vrcholného baroka. Je to čtyřkřídlá dvoupatrová budova s průčelím dlouhým sto padesát metrů. Všimněte si, jak působivé jsou polosloupy, které celé průčelí člení Protože je tato mimořádná stavitelská památka pro nás nepří­ stupná, vypůjčte si v některé knihovně velký svazek, který nedávno o Černínském paláci vyšel. Je tam spousta zajímavých fotografií, stavebních plánů a informací Dnes je v Černínském paláci federální ministerstvo zahraničních věcí, ale v minulosti prožívala tato nádherná stavba mnoho pohnu­ tých i kritických chvil. V polovině 18. století ho vážně poškodila a vydrancovala okupační francouzská armáda. O sto let později Černínové palác prodali státu, který v něm zřídil kasáma(!). 19. (5) Průčelí LORETY na Loretánském náměstí vytvořili ve vr­ cholném barokním slohu Dienzenhoferové. Projděte se po terase,

[5Mj

NETRADIČNÍ HRY VE MĚSTĚ

kde jsou sochy andílků. Schodiště vedoucí z terasy je zdobeno krásným kamenným zábradlím. Zastavte se u nedaleké barokní kaple sv. Barbory v Loretánské ulici 20. (5) KOSTEL P. MARIE ANDĚLSKÉ na Loretánském náméstí je prostá stavba z poloviny 17. století. Jeho zdi však mají cosi zvláštního — jsou do nich zabudované délové koule, kterými ostře­ lovali Prahu Prusové a Francouzi v letech 1741, 1742 a 1757. Tro­ chu nezvyklá památka — spíš zajímavá rarita. 21r (5) PORTHEIMKA se říká baroknímu letohrádku. V roce 1725 si ho postavil slavný architekt K. I. Dienzenhofer na Smícho­ vě, u dnešního náměstí 14. října. Jeho zahrada tehdy sahala až k Vl­ tavě.-Dnes je tam výstavní prostor galerie. 22. KOSTEL SV. IGNÁCE na Karlově náměstí náležel kdysi k velké novoměstské jezuitské koleji, která s ním sousedí Vybudo­ val ho C. Lurago v letech 1665—1670. Za shlédnutí stojí jeho boha­ tá štuková vnitřní výzdoba, povětšině dílo T. Soldatiho z konce 17. století, i rozlehlý jednolodní prostor s bočními kaplemi 23. (5) Na jižní straně Karlova náměstí stojí FAUSTŮV DŮM, opředený mnoha pověstmi Původně byl postaven v gotickém slo­ hu, pak upraven renesančně a nakonec přestavěn barokním archi­ tektem F. M. Kaňkou. V rudolfínské době tu bydlel alchymista Ed­ ward Kelley a pozdější majitel hrabě Mladota se také zabýval chemickými pokusy. V těsné blízkosti Faustova domu je zajímavý barokní kostel sv. Jana Na skalce, zajděte i tam. 24. V letohrádku zvaném AMERIKA (dům čp. 462, ulice Ke Kar­ lovu v Praze 2) je dnes Muzeum Antonína Dvořáka. V barokním období ho dal postavit šlechtický rod Michnů. Je to jedna z nejkouzelnějších staveb pražského baroka, dílo Kiliána Ignáce Dienzenhofera z let 1712 až 1720. Víte o této stavbě? Vypravte se tam, stojí za vidění! 25. (10) VYŠEHRAD je v naší paměti spojen se starými pověst­ mi o Libuši, prvních Přemyslovcích, Horymírovi a jeho věrném Še­ míkovi Archeologové zjistili, že tu lidé sídlili už před pěti tisíci lety. Je to místo se strategicky výhodnou polohou a sloužilo odpradávna jako pevnost Karel IV. dal přestavět staré hradby, ale husité je o několik desetiletí později rozbořili Teprve v 18. století byl Vyše­ hrad znovu opevněn. Cihlové hradby z té doby se udržely dodnes

H istorické hry_________________ _______ ____________________ í ^^9 1 a jsou tak charakteristické pro barokní sloh. Projděte vyšehrad­ skou citadelu křížem krážem a pozorně se dívejte. Blízko román­ ské rotundy je vstupní Leopoldova brána. Byla postavena v letech 1676—1678 podle plánu C. Luraga. V hradbách, které mají šest ná­ rožních bastionů, jsou ještě další brány. V roce 1742 okupovali Pra­ hu Francouzi — ti vyšehradské hradby rozšířili a zřídili v nich ka­ sematy. 26. Na rohu Perštýna a Husovy ulice na Starém Městě stál BA­ ROKNÍ PATNÍK s pitvorným obličejem. Až půjdete kolem, podí­ vejte se, zda je tam dodnes. Před startem ve finále možná sehraje jistou roli. __ , 27. (5) V gotickém KOSTELE P. MARIE SNĚŽNÉ na Jungmannově náměstí je hlavní oltář s raně barokní sloupovou architektu­ rou z let 1649-1651. Tento oltář znamená pro kostel další primát — je ze všech pražských oltářů největší. 28. (10) KOSTEL SV. JAKUBA VĚTŠÍHO na Starém Městě byl založen v roce 1232, tehdy se Staré Město konstituovalo ze staro­ dávných osad a tržišť v jeden městský celek. Barokní úpravy jsou z přelomu 17. a 18. století. Vnitřek prozrazuje, že to byl původně gotický chrám. Je v něm řada krásných oltářů s obrazy slavných mistrů. U prvního pilíře oltář Panny Marie s Aachenovým obrazem Madony. Oltářní obraz u vchodu v kapli pod věží je dílem Petra Brandla. Brandlův obraz je i na oltáři sv. Václava u druhého pilíře. V poslední kapli na pravé straně u oltáře Nanebevzetí Panny Ma­ rie Je další dílo tohoto proslulého barokního mistra. Tím výčet vý­ znamných obrazů zdaleka nekončí, kostel je vlastně malou galerií

starého umění Zvláštní pozornost si zaslouží barokní varhany na kruchtě. Mají krásný zvuk a dlouhá léta se tu konají varhanní koncerty. Jestliže některý z těchto koncertů navštívíte, získáte do finále hry desetiminutovou bonifikací 29. (5) BAROKNÍ ZÁMEČEK stojí ve Veleslavínské uhci a má číslo 1. Byl vybudován r. 1730 a před první světovou válkou k ně­ mu přistavěli novobarokní křídlo. 30. Nad Šáreckým údolím v oblasti Nebušic je dvůr čp. 54 zvaný JENERÁLKA. Postaven byl v 18. století, přebudován v novobarokním slohu Tohle místo je zajímavé především tím, že se tu na­ šly stopy po lidském osídlení z doby před 30 000 lety.

NETRADIČNÍ HRY VE MÉSTÉ

[530] A

BAROKO - FINÁLE Pravidla hry: 1. Startují tříčlenné skupinky, které se musí držet po celou dobu hry stále pohromadě a plnit všechno společně. 2. Každý tým má obejít postupně historické památky, jejichž se­ znam je uveden dále. Písemnou zprávu odevzdá u cíle rozhodčímu. 3. Každá trojice může volit trasu zcela volně, podle svého uváže­ ni Nikde však nesmí postupovat jinak než krokem. Běh je zakáza­ ný! Lze využívat všech veřejných dopravních prostředků. 4. Zvítězí ten tým, který splní největší počet úkolů a obejde nej­ víc památek uvedených v seznamu. Budou-li mít dvě trojice všech třicet úkolů, rozhodne lepší čas. 5. Bonifikace získané v dvouměsíční předehře se uplatní takto: každý tým sečte před startem všechny minutové bonifikace, které mají jeho členové k dobru, dělí součet třemi a výsledek oznámí rozhodčímu. Trojice, která dojde například k číslu 45, bude v cíli zvýhodněna o 45 minut — od celkového času jí odečteme tři čtvrtě hodiny. 6. Povinné zastávky jsou u každého objektu uvedeného v sezna­ mu. Tým tam zůstane pět minut, aby si mohl místo aspoň trochu prohlédnout a nepospíchal hned dál. 7. Hra končí v 18.00. Do té doby musí být všechny týmy v cíli na Křižovnickém náměstí. Za opožděný příchod je trojice potrestána

Historické hry____________ _____________ _______________ [*31]

tím, že jí každou minutu po osíhnácté hodině počítáme za tři minu­

ty.

8. Tým, který splní všech třicet úkolů dřív, zaznamená si přesný čas, kdy dorazil do cíle, a vrátí se na Křižovnické náměstí znovu v 18.00, aby předal zápis rozhodčímu. 9. Povoleny jsou všechny druhy orientačních plánů města Prahy

a okolí. OBJEKTY A ÚKOLY: z 1. BENEDIKTINSKÝ KLÁŠTER U SV. MARKÉTY v Břevno­ vě byl vybudován v letech 1708 až 1745, tedy v době velkého roz­ květu českého baroka. Je to uzavřený areál složený z klášterních budov, hospodářských stavení a chrámu sv. Markéty. Interiér patří k vrcholům barokního umění Pokuste se na místě zjistit, kdo vy­ pracoval projekt této mimořádně hodnotné architektonické pa-

mátky. 2. BRAUNOVA SOCHA v Celetné ulici čp. 592. Hledejte ji na průčelí. Odpovězte na otázku — kterou osobu představuje? 3. BUQUOYSKÝ PALÁC na Velkopřevorském náměstí má čp. 486. Věnujte pozornost nejen této významné barokní budově, ale i řadě patníků, které před ní stojí. Kolik různých typů tu najdete? Nakreslete od každého druhu jeden kus. 4. DŮM U TŘÍ SEKER v ulici Úvoz, čp. 169, má barokní do­ movní znamení. A ještě kouzelnější dvorek s arkádami. Vyběhněte po schodech až do podstřeší a vyhlédněte z nejvyšší arkády na stříšky a komíny. Jděte domem jako duchové, aby vás nájemníci neslyšeli Za splněný považujte tento úkol tehdy, když všichni tři stanete pod nejvyššími arkádami 5. KARLŮV MOST je ve světě slavný svými sochami. Najděte tu sochu svátého Augustina. Poznáte ho podle nápisu Doctorum Principi Magno Religionům Patriarchae Divo Patři Augustino Pietas Filias Erexit Ale nejen podle těchto slov, i podle atributů. Mno­ hé sochy můžete identifikovat právě podle předmětů, které mají symbolický význam. Například sv. Florián, patron hasičů, zedníků a kominíků, má přílbu, vědro s vodou a u nohou hořící dům, který vodou zalévá. K sv. Janu Nepomuckému, patronu kněží, vorařú a lodníků, patří kanovnické roucho, biret, pět hvězd kolem hlavy, kříž a palma v pravici. Sv. Augustin mívá tyto atributy: dítě s mušlí

,

[532]

NETRADIČNÍ HRY VE MÉSTÉ

na mořském břehu, orla, v ruce drží hořící srdce probodené šípem. Které z těchto tří atributů jsou na soše sv. Augustina na Karlově mostě? 6. KAŠNIČKA U LORETY. Je docela malá a zřejmě už dávno bez vody. Hledejte ji v opěrné zdi nad silnicí mezi Loretou a Čer­ nínským palácem. Jakého tvora tu sochař asi zpodobnil? 7. KONVENTNÍ BUDOVA ŘÁDU JOHANITŮ, Lázeňská čp. 287, je dnes sídlem Orientálního ústavu ČSAV. Patří k ušlechtilým barokním stavbám. Na jejím průčelí je kříž neobvyklého tvaru. Nakreslete ho (podobá se tak trochu hvězdě) a zjistěte, jakým slo­ vem bývá tento druh kříže označován. Ptát se můžete kohokoliv. Všimněte si krásné, bohatě kované mříže v polokruhovém okně nad vchodem. 8. KLEMENTINUM obejděte kolem dokola po vnější straně budov a odhadněte, jakou plochu přibližně zabírá. Když tuto vel­ kolepou stavbu jezuité začali budovat, byl to tvrdý zásah do teh­ dejší pražské architektury, založené na malých stavbách. 9. KONÍČKŮV MLÝN je v bývalé osadě zvané Újezd, která dnes patří do obvodu Prahy 4. Dům je označen popisným číslem 11, byl postaven v období pozdního baroka a patří k němu i něko­ lik dalších budov ze stejného století, ale později přestavovaných. Tato zajímavá technická památka je asi jediným dochovaným mlý­ nem v Praze. 10. KOSTEL P. MARIE ANDĚLSKÉ známe už z předehry. Sto­ jí na severním konci Loretánského náměstí a má ve zdech zabudo­ vané dělové koule. Kolik jich tam celkem napočítáte?

Historické hry

___________________ ____________________ [333]

O vánocích tu bývá vystavena zajímavá památka, starodávné jesličky. Viděli jste je už? 11. KOSTEL P. MARIE VÍTĚZNÉ je známý Pražským Jezulátkem. Najdete ho v Karmelitské ulici. Patří k raně barokním stav­ bám tzv. římského typu. Prohlédněte si průčelí i boční stěnu. Vy­ stupte na terasu před kostelem, na pravé straně je železná mříž. Jděte dál a po schodech na zahradní terasu. Naskýtá se odtud pěk­ ný výhled na věž a kupoli chrámu sv. Mikuláše. 12. KOSTEL SV. JANA NEPOMUCKÉHO zná málokterý Pra­ žan. Najdete ho tam, kde ústí Kanovnická ulice do ulice U kasáren na Hradčanech. Prohlédněte si jeho mimořádné barokní průčelí, je to nejstarší kostelní stavba K.I. Dienzenhofera z let 1720—1729. 13. JEZUITSKÁ KOLEJ na Novém Městě (Karlovo náměstí, vý­ chodní strana) patří k velkým stavbám pražského baroka. Na vazu- • je na kostel sv. Ignáce. Projděte kolem dlouhé řady pil astrů (polosloupů). Na jejich hlavicích uvidíte fantastická zvířata. Všimněte si podivuhodné harmonie vysokých štíhlých bílých komínů, rytmu je­ jich rozmístění Kolik komínů z barokní doby tu napočítáte? 14. LETOHRÁDEK AMERIKA v ulici Ke Karlovu, čp. 462, se podobá oáze v poušti neforemných budov. Zastavte se tam, abyste viděli, co dovedli stvořit umělci v době, o které se obecně mluví ja­ ko o době temna. Kolik zlatých lvů je na kovové bráně? li LOBKOVICKÝ PALÁC ve Vlašské ulici známe z předehry. Proti němu je barokní dům Černý slon, přestavěný v roce 1739 ital­ ským architektem. A. Luragem. Lurago, spolupracovník Dienzenhoferův, tu žil a zemřel. Černý slon má čp. 331. Prohlédněte si celé toto náměstíčko a teprve pak pokračujte v cestě. 16. MATYÁŠOVA BRÁNA na Pražském hradě nese latinský název. Opište’ ho a přeložte do češtiny. Pomoc při překladu hledej­ te kdekoliv. 17. MEDVĚDÍ FONTÁNA v parku na náměstí 14. října je důka­ zem, že jsou barokní památky rozesety po celé Praze. Jaká postava je na vrcholu této plastické kompozice? 18. MORZINSKÝ PALÁC patří k nej významnějším památkách pražského baroka. Dnešní podobu dostal podle plánů J. Santiniho. Mohutné sochy dvou maurů od F. M. Brokoffa podpírají balkón. Na atice paláce je alegorie zvaná Čtyři díly světa. Pokuste se vy­ zvědět, co představují dvě poprsí, která tu také uvidíte.

[534]

NETRADIČNÍ HRY VE MÉSTÉ

19. NOSTICKÝ PALÁC na Maltézském náměstí čp. 471 je raně barokní čtyřkřídlá stavba. Obejděte ji kolem dokola a možná bu­ dete mít stejný pocit, jaký jsem měl nedávno já, když jsem §el ko­ lem za měsíční noci. Připadal jsem si jako v kouzelném snu. Praha není méně krásná než Florencie, Paříž, Londýn a můžete se po ní toulat stále znovu, bez pasu a valut 20. PAMÁTNÍK PÍSEMNICTVÍ je umístěný v bývalém strahov­ ském klášteře. Projděte krásnou branou z Pohořelce, dílem A. Luraga z roku 1742. Na tichém náměstíčku se na chvíli zastavte u opatského chrámu Nanebevzetí Panny Marie. Dnešní podobu má barokní, ale kostel tu stával už v románské době. Přečtěte si, co ří­ ká ó minulosti kláštera kovová pamětní deska ve zdi vlevo před vchodem do Památníku národního písemnictví. 21. KOSTEL P. MARIE VÍTĚZNÉ NA BÍLÉ HOŘE býval významným poutním místem. Uvidíte tu řadu zajímavých památek. 22. PRŮCHODEM v domě čp. 147 projděte z náměstíčka před Památníkem písemnictví na Pohořelec. Také ten je z barokní doby. Podívejte se do něj zpátky z náměstí, na jeho ladné oblouky a ryt­ mus stupňů. 23. SLOUP PANNY MARIE NA HRADČANSKÉM NÁMĚS­ TÍ stojí uprostřed parčíku. Kolik na něm napočítáte barokních soch? Prohlédněte si také barokní patníky, které sloup obklopují. 24. STATUE NEJSVĚTÉJŠÍ TROJICE na Malostranském ná­ městí byla postavena jako díkůvzdání za odvrácení morové pohro­ my. V nápisu tohoto uměleckého díla, které stojí nedaleko vchodu do chrámu sv. Mikuláše, je utajen letopočet Všechna velká písmena I, M, C, D, V, L jsou vlastně i římské čís­ lice. Jejich součet označuje rok, kdy byla statue dokončena. Tomuto způsobu datování, u barokních soch velmi častému, se říká chronogram. Pamatujte si to, budete umět určit přesně stáří mnoha památek Všímejte si v nápisech písmen mimořádně vel­ kých. Někdy bývají i vybarvena. Pokud součet přesahuje náš leto­ počet (obvykle dojdete k číslu vyššímu než tři tisíce), je to dvojitý chronogram a součet musíte nakonec dělit dvěma. Vypočítejte, kdy byla statue na Malostranském náměstí postave­ na. 25. THUN—HOHENŠTEJNSKÝ PALÁC v Nerudově ulici, čp. 214, je mimořádně hodnotná památka, dílo J. Santiniho. Z dílny

Historické hry

________________ .___________________________ ( m 1

M. Brauna jsou nad portálem dvě mohutné plastiky. Který druh ptáka v nich poznáte? Býval ho heraldický znak rodiny Kolovratů. 26. VELKOPŘEVORSKÝ PALÁC na Velkopřevorském náměs­ tí má čp. 485. Jaká je v něm dnes muzejní expozice? Zastavte se u krásného portálu. 27. VRTBOVSKÁ ZAHRADA je za domem čp. 373 na nároží Tržiště a Karmelitské ulice. Než do ní vstoupíte, prozkoumejte všechny dvory za vrtbovským domem a všimněte si na jednom z nich Atlasa. Co vzpírá na rameni? 28. VYŠEHRADSKÁ PEVNOST je z doby baroka. Projděte ji a pokuste se bez nahlížení do plánků a knih načrtnout její plán, tře­ ba jen několika tahy tužkou. Zachyťte aspoň hlavní obrysy vyso­ kých valů a polohu bran. 29. ZÁMEČEK NA HANSPAULCE nad Šáreckou ulicí v Dejvi- cích byl vybudován na konci 18. století a má pěkné, zdobné průčelí. Co je dnes uvnitř? 30. ZÁMEČEK V TRÓJI byl postaven v letech 1679—1685 fran­ couzským architektem J. B. Matheyem. Na schodišti, které vede do zahrady, je řada soch drážďanských sochařů J. a P. Heermannů z konce 17. století. Znázorňují boj antických bohů a bohyň s Titá­ ny. Ve vnitřním prostoru zámečku je několik velkých fresek ital­ ských malířů. Na zdech zámecké zahrady vytvořili barokní umělci dekorativní kompozice.

[536]

NETRADIČNÍ HRY VE MÉSTÉ

MALÁ PRAŽSKÁ TAJEMSTVÍ

□ 4 — H/D — družina/oddíl

plány města Prahy, psací potřeby

Praha Karel Šelepa

Pod čistým nebem černé město je s báněmi, zelenými patinou, střechy se noří z mlhy závoje, na mostě sochy spí nad hladinou; vSe dávné je tu: kaSny, orloje, vSe, na čemkoli oči spočinou. Baroku oprýskaná nádhera, jež přeplňuje chrámů portály, kde hnízdí holubi, když zvečera jak čerstvý Stuk na římsy sedali, i miska, v niž se klade ofěra, i monstrance, jež jiskří opály. To divné město s prejzy rudých střech, s temnými gotickými věžemi, se čtvercem nebes v hloubi na dvorech středověk zapomněl zde na zemi: zde kráčí ticho, s prstem na ústech, pustými knížecími síněmi

Za nepohnutou řekou k nebi ční jak přelud zachycený na smaltu, jak sarkofág za noci měsíční hrad králů, spících v hrobkách z basaltu; za nepohnutou řekou k nebi ční dějiny, které osud napsal tu. Stříbrná jitra od východu jdou do Sera ulic, v ticho náměstí, zvuk hodin ozvěnu má záhadnou v předtuSe marnosti a neStěstí, leč ze vSech nejdivnějSÍ zvony jsou, jež stěží mohou věže unésti.

Za mříží zřít je širou zahradu a letohrádek, císařův kdys dar: zde mají růže šarlat západu, fialky kvetou v křehké kráse jar, odpočívadla vábí do chladu pod stromy, zežloutlými nad jantar.

Společnost skvělá neschází se již k hrám v míčovně za letních večerů; z ní každý tiskne v hrobce k hrudi kříž, co v kaple padá soumrak z éteru, co sochy, které na terasách zříš, se hrouží v odvěký stesk severu. Zde všechno zdá se čekat na večer, (neb minulost jen v přítmí ožije), kdy na dóm padá sladká tíha sfér, v les pilířů a v temné lodžie; zde všechno rozsmutní se navečer, když vyjde měsíc, bledá hostie.

Pravidla hry: 1. Časové údaje. Hra začíná v pondělí 24. února a končí v neděli 25. května. . 2. Podmínky účasti: Do hry se může zapojit každý zájemce, bez ohledu na věk a oddílovou příslušnost 3. Každý hraje na vlastní odpovědnost a samostatně. Všechny soutěžní úkoly mohou však plnit společně dvojice, trojice i větší skupiny. Někdy je dokonce spolupráce žádoucí, zvlášť při proniká­ ní do sklepů a odlehlých míst kde nemusí být pro jednotlivce, ze­ jména děvčata, bezpečno. 4. Hra je složena ze třiceti bodovaných etap. V každé etapě hráči plní jeden úkol. Za jeho úspěšné dokončení je jistý počet soutěž­ ních bodů. 5. Body z jednotlivých etap se sčítají Konečným vítězem se sta­ ne ten, kdo bude mít ve středu 28. května nejvyšší bodový součet Plnění některých úkolů vyžaduje, abyste pronikli do objektů, které nejsou běžně přístupné veřejností Budete přitom muset uplatnit svůj důvtip, vynalézavost, pohotovost, přesvědčovací umě-

[538] —————■ — ■■■■■■ —

■ ■ ■— y ■ — ।

NETRADIČNÍ HRY VE MÉSTÉ ■■ ■। ■

ní, odvahu. Nedejte se odradit prvním neúspěchem, snažte se uvi­ dět na vlastní oči všechno, co máte podle podmínek hry spatřit. Jednejte však všude v mezích zákona, slušně, i když důrazně a ně­ kdy třeba i neodbytně. Následky netaktického postupu přičtěte sa­ mi sobě. Bodované úkoly: 1. ROMÁNSKÉ SKLEPY. Pod některými domy na Starém Měs­ tě a na Malé Straně se zachovaly zbytky pradávných staveb z ro­ mánského slohového období. Staré Město bylo v minulosti polože­ no níž než dnes, a tak někdejší obytné místnosti románských domů a paláců jsou nyní v úrovni sklepů. Pokuste se spatřit na vlastní oči románské sklepy a prostory v podzemí těchto budov: Mansfeldský palác, roh Jilské a Karlovy ulice, čp. 147. Jilská čp. 445 (románský sklep z 12. století, částečně sklenutý na pilíř) Celetná čp. 598 (dům U českého lva) Řetězová čp. 222 (jeden z nejpozoruhodnějších románských do­ mů je tu ve sklepení a přízemních prostorách) Karlova čp. 156 Malé náměstí čp. 142—3, čp. 459 Kaprova čp. 16 Staroměstské nám čp. 480 (dům U červené lišky) Když se vám podaří dostat se do románských prostor (poznáte je podle klenby, zdivá a sloupků) aspoň jednoho z vyjmenovaných objektů, získáte do hry 10 bodů. Body se počítají nejvýše za dva různé domy, víc než dvacet bodů tedy získat nemůžete, i kdybyste navštívili všechny uvedené stavby. Čím dřív se tam vypravíte, tím lip. Pamatujte na to, že ti, kdo vás předejdou, budou to mít snazší Do konečného záznamu o průběhů hry napište pod pořadové číslo 1, do které stavby se vám podařilo proniknout podle pravidel hry. 2. GOLEM. Stará Praha je opředena mnoha zajímavými pověst­ mi. Jedna z nich vypráví o Golemovi, umělém člověku, kterého stvořil rabín Jehuda ben Low Bezalel.j Poslyšte, co o tom vypráví Gustav Meyrink v románu Golem: „Kdo může říct, že něco ví o Golemovi?“ odpověděl Zwakh a pokrčil rameny. „Pořád ho posílají do říše bájí, dokud se jednoho dne tady v ulicích nestane opět něco, co mu vrátí život A nějaký

historické hry[ 539

čas pak o něm všichni mluví a pověsti rostou do ohromných roz­ měrů. Nakonec jsou už tak přehnané a nafouknuté, že bídně zajdou na vlastní nevěrohodnost Říká se, že počátek příběhu spadá tak do sedmnáctého století. Prý podle dnes už nezvěstných předpisů kaba­ ly zhotovil tenkrát jakýsi rabín umělého člověka — takzvaného Golema — aby mu jako sluha pomáhal tahat zvony v synagóze a vykonával všelijakou hrubou práci Ále přece jen se z něho nestal opravdový člověk a jeho život prý

byl jenom jakési tupé, polovědomé živoření A jak se vypráví, ’žil’ stejně jenom přes den, a-to vlivem magického lístku, který vězel za jeho zuby a koncentroval siderické síly vesmíru. A když jednoho večera před noční modlitbou zapomněl rabín vyjmout pečeť z Golemových úst začal Golem zuřit, hnal se v tem­ notě ulicemi a rozbíjel všechno, co mu přišlo do cesty. Až se proti němu vrhl rabín a zničil lístek. A tehdy se ono stvoře­ ní zhroutilo bez života k zemí Nezbylo z něho nic víc než trpasličí hliněná figura, kterou dodnes ukazují ve Staronové synagóze.“ „Tentýž rabín byl prý povolán k císaři na hrad a vyvolával stíny zemřelých a dělal je viditelnými,“ prohodil Prokop, „moderní bada­ telé tvrdí, že přitom používal laternu magiku.“ „To se rozumí, žádné vysvětlení není dost nejapné, aby dneska nemělo úspěch,“ nedal se zmást Zwakh. „Laterna magica! ČísaT Ru­ dolf, který se takovými věcmi zabýval celý život, by přece takový­ hle primitivní trik prokoukl na první pohled! Nemohu ovšem vědět, jak se dá vysvětlit vznik legendy o Góle-

[540]

NETRADIČNÍ HRY VE MÉSTÉ

movi, ale jsem si jist, že cosi, co nemůže zemřít, provozuje v této čtvrti své rejdy a nějak s tím vším souvisí. Mí předkové tady žili pokolení za pokolením, a snad nikdo se nemůže odvolávat na víc prožitých nebo zděděných vzpomínek na periodické zjevování Go­ lema než právě já.“... ... „Nevím, jak začít,“ mínil váhavě stařec,“ příběh o Golemovi se dá těžko povídat Jak to předtím řekl Pemath — ví přesně, jak ne­ známý vypadal, a přece ho nemůže popsat Přibližně každých třiaw třicet let opakuje se v našich ulicích příhoda, která v sobě neskrývá nic zvláště vzrušujícího, a přece vyvolává zděšení, pro které neexi­ stuje žádné uspokojivé vysvětlení nebo zdůvodnění: Stále znovu se totiž stává, že z ulice u Staronové synagógy při­ chází úplně cizí člověk, bezvousý, se žlutým obličejem mongolské­ ho typu, oblečený do staromódních vybledlých šatů a kráčí židov­ ským městem rovnoměrným, podivně klopýtavým krokem, jako by měl každým okamžikem přepadnout dopředu, a najednou — se stane neviditelným. Obvykle zabočí do jedné ulice a zmizí beze stopy. Jindy se tvrdí, že na své cestě opsal kruh a navrátil se k místu, odkud vyšel — k prastarému domu poblíž synagógy. Někteří rozčilení lidé zase trvají na tom, že ho viděli okolo rohu přicházet směrem k nim. Přestože k nim zcela zřetelně přicházel, byl stále menší a menší, přesně jako někdo, jehož postava se ztrácí ve velké dálce, a — pak úplně zmizel. Před šestašedesáti lety musel být dojem, který Golem vyvolal, asi zvlášť hluboký, neboť já si vzpomínám — byl jsem tehdy ještě úplně malý kluk — že lidé prohledali dům v ulici u Staronové syna­ gógy odshora dolů. Zjistili přitom, že je v domě místnost se zamřížovaným oknem, k níž neexistuje žádný vchod. Přišli na to tak, že vyvěsili ze všech oken prádlo, aby je mohli z ulice překontrolovat Protože se do místnosti nedalo jinak vniknout, spustil se nějaký muž po provaze dolů se střechy, aby nahlédl dovnitř. Už byl skoro u okna, vtom se však lano přetrhlo a nešťastník si roztříštil lebku o dlažbu... O tom všem jsem často a dlouho přemýšlel a zdá se mi, že jsem pravdě nejblíž, když řeknu: vždycky jednou za lidskou generaci proběhne židovským městem jako blesk jakási duchovní epidemie,

rt

hry

[Ml]

zmocňuje se lidských duší za určitým účelem, který nám zůstává skryt, a jejím vlivem vznikají — něco jako fata morgana — obrysy charakteristické bytosti, která zde snad před staletími žila a žízní po uskutečnění a tvaru... Jako se za dusných dní stupňuje elektrické napětí do nesnesitelnosti, až konečně zrodí blesk, proč by nebylo možné, že rovněž ne­ ustálé hromadění oněch nikdy se neměnících myšlenek, které zde v ghettu otravují vzduch, musí vyvolat náhlé, prudké vybití?“ To píše o Golemovi autor, který sám před sto lety žil v tajem­ ných uličkách pražské židovské čtvrti, v ghettu, které bylo později zbouráno a proměněno v ulice banálních činžáků. A přece v této části Prahy zůstalo něco z dávných dob neporuše­ no. Staronová synagóga, jedna z nejpamátnějších staveb, podivu­ hodný židovský hřbitov, židovská radnice s hodinami, které mají na ciferníku hebrejské číslice, a řada dalších staveb, které přežily asa­ nační zásahy na začátku našeho století. Podnikněte do těch míst na Starém Městě, ohraničených ulicemi Kaprovou, Pařížskou a 17. listopadu, aspoň jednu výzkumnou vý­ pravu. Můžete při ní získat i body do naší hry: a) Po dvou bodech za každou synagógu, kterou v této oblasti obje­ víte a aspoň zvnějšku si ji prohlédnete (do záznamu uveďte název synagógy a její přesnou polohu). b) Za vypátrání náhrobku rabího Jehudy ben Lówa na starém ži­ dovském hřbitově dostanete 10 bodů. Je to dost snadný úkol. Pro­ hlídka hřbitova, na němž je na dvacet tisíc náhrobních desek, je velkým zážitkem. c) Když si přečtete Meyrinkova Golema, máte právo na dalších pět bodů (smíte si je připočítat i tehdy, jestliže jste knihu již četli). V knize je mistrovsky zachycena stísněná atmosféra zmizelého pražského ghetta. d) Za vypátrání samotného Golema dostanete 10 bodů. Jestliže se vám podaří objevit tajemný lístek, pověstný šém, a Golema oživit, získáte 1 000 bodů. 3. VOTIVNÍ RELIÉF. Votivní reliéf je plastické sochařské dílo, vytvořené jako projev díků. Na votivním reliéfu, za kterým se máte vydat, je zobrazena postava mladého muže, klečícího před panov­ níkem. O pravém obsahu tohoto uměleckého díla panují jenom do­

[542]

NETRADIČNÍ HRY VE MÉSTĚ

hady, ale i tak je to památka nesmírně cenná. Pochází totiž z druhé poloviny 12. století Takových románských výtvarných prací se ne­ zachovalo mnoho. A tohle je kromě toho na místě skrytém před očima pražských chodců. Když jdete po Karlově mostu ze Starého Města na Malou Stra­ nu, míjíte na samém konci mostu budovu označenou popisným čís­ lem 56. Stojí na levé straně a je to tak zvaná celnice. Kdysi dávno i tu byl mostní a solný úřad. Někde v tomto domě je onen románský reliéf. Spatříte-li ho na vlastní oči, zaznamenáte si přírůstek pěti bodů. Podaří-li se vám vypátrat (od znalců nebo v odborné litera­ tuře), jaké osobnosti jsou na reliéfu zpodobněny, smíte si připočítat dalších pět bodů. 4. MALOSTRANSKÝ HŘBITOV. Všimne si ho každý, kdo jede tramvají od Anděla po Plzeňské třídě do Košíř. Podobá se otevře­ nému parku, ale je to skutečně starý hřbitov. Jmenuje se sice Malo­ stranský, leží však na území Smíchova. Je to místo s pohnutou his­ torií Hřbitov tu byl založen v roce 1680, tehdy sem, do končin daleko za malostranskou hradební zdí, vozili oběti strašné morové epidemie. Teprve o sto let později se tento morový hřbitov stal hřbitovem obecním, císař Josef II. totiž zakázal pohřbívat mrtvé kolem kostelů ve vnitřním městě. Celé další století sem ukládali k poslednímu odpočinku obyvatele Malé Strany a Hradčan, mezi nimiž byly i významné osobností Naposledy sem přivezli nebožtí­ ka před sto lety. Z někdejšího hřbitova se stal park a také zajímavá galerie sochařského umění a kamenických prací Uprostřed stojí

Historické hry______________ ____________ ___________ ________ (^] mohutný kovový pomník biskupa Leopolda Thun-Hohensteina, jedno z nejcennějSích českých uměleckých děl zhotovených z lití'

nye Vypravte se tam, za prohlídku Malostranského hřbitova získáte 10 bodů. Jestliže se vám podaří objevit pomníky některé z dále uvedených slavných osobností, připočtěte si za každý dva body na­ víc. Pátrejte po náhrobcích starých českých hudebních skladatelů F X Duška, V. J. Tomáška, J. A. Vitáska, malířů J. Helhcha, A. Kosárka, Antonína Mánesa, Vincence Morstadta, vynikajícího stavite­ le z období pozdního baroku a rokoka 1. Palhardiho, historiku Františka M. Pelcla, Václava M. Pěšiny z Čechorodu, sochařů J. Malínského, Ignáce Františka Platzera, Ignáce Michala Platzera. 5. DŮM U ZLATÉHO STROMU. Stojí v Dlouhé třídě na Sta­ rém Městě a má číslo popisné 729. Skrývá, jako mnoho jiných pražských staveb na pohled z vnějšku málo zajímavých podivu­ •I» hodné věci. Když se dostanete na čtyřkřídlé nádvoří, uvidíte krás­ nou renesanční lodžii z konce 16. století. A získáte 5 bodů 6. HROB SLAVNÉHO HVĚZDÁŘE. Za vlády císaře Rudolfa II. na přelomu 16. a 17. století byla Praha evropským kulturním a vě­ deckým centrem. Přitahovala z cizích zemí významné osobnosti. Mezi jinými tu žili dva slavní hvězdáři — Tycho de Brahe a Jan Kepler. Dán de Brahe v Praze dokonce našel místo věčného odpo­ činku. Hledejte je v Týnském chrámu. Když se vám podaří objevit krásnou náhrobní desku, připočtěte si do hry 10 bodů. 7. VĚŽE STAROMĚSTSKÉHO OPEVNĚNÍ ZE 13. STOLETÍ. Většina Pražanů si myslí, že středověké opevnění Starého Města zmizelo bez stopy. To je však omyl, zůstaly z něho středověké věže a dosud stojí tam, kde je ve 13. století vybudovali. Každý obyvatel Prahy mnohokrát prošel pár desítek metrů od nich, a přece jen má­ lokdo ví o jejich existenci. Jsou totiž skryty ve dvorech na Národní třídě Pátrejte po těchto dvou hranolových věžích v domech po pravé •It straně ulice, mezi prodejnou nakladatelství Albatros a knihkupec­ tvím Československého spisovatele. Když aspoň jednu z nich uvi­

díte, můžete si připsat 10 bodů. 8. KNIHOVNA PRAGENSIÍ. Pragensia je souborný název pro knihy obrazy a fotografie, které se týkají Prahy. Během staletí vy­ šly tisíce různých publikací o hlavním městě republiky. Jejich nej-

544]NETRADIČNÍ HRY VE MĚSTĚ /ětší, nejúplnější veřejné přístupnou sbírku najdete ve zvláštním oddělení Méstské knihovny. Když vypátráte, kde knihovna pragensií sídlí, můžete si připočítat 5 bodů. Jestliže se do této knihovny vypravíte a odvážíte se dovnitř, máte právo na dalších 5 bodů. 9. KRISTUS JEDOUCÍ NA OSLÍKOVI. Hledejte reliéf s tímto námětem v domě čp. 209 v blízkém okolí Divadla Na zábradlí. Byl sem přesazen před sto lety, když bourali v těchto místech román­ ský kostelík sv. Jana Na zábradlí. Dnes je tu sice jen kopie vzácné­ ho originálu, ale i ta stojí za prohlídku. . Kdo se za ním vypraví, může si připsat deset bodů. 10. VĚZENÍ Z GOTICKÉ DOBY. Zachovalo se ve dvoře domu čp. 271 na Malostranském náměstí. Jsou tam dokonce středověká vězení dvě! A k tomu zbytky malostranské hradební věže z doby Přemysla Otakara II. Kdo tyto objekty najde, získá 10 bodů. 11. FRESKY MALÍŘE JOSEFA NAVRÁTILA. Nedaleko Švermova mostu je ulice zvaná Nové mlýny. V ní stojí dům čp. 1239. Uvnitř se skrývají vzácné fresky, které tam před sto padesáti lety namaloval jeden z nejvýznačnějších českých umělců J. Navrátil. Malby zdobí tři místnosti V jedné jsou na stropě ornamentální a květinová témata. Druhá místnost je ozdobena šestnácti výjevy ze slavných divadelních her. A jaké nástěnné malby jsou ve třetím pokoji? Pokuste se to zjistit Budete mít pak právo na 15 bodů. 12. ČERTŮV SLOUP A VYŠEHRADSKÉ KASEMATY. Čer­ tův sloup se odnepaměti říká třem kamenným dříkům, které najde­ te v sadech na Vyšehradě, v ulici K rotundě. Vypravte se tam a pro­ hlédněte si je. O jejich původu se historici a znalci dosud přou, snad jsou to pozůstatky zmizelé románské baziliky, kterou kdysi podpí­ raly. Románská bazilika skutečně na Vyšehradě stávala, v místech, kde je dnes kapitulní kostel. Za prohlídku Čertova sloupu je 10 bodů. Dalších 10 bodů získá ten, kdo se dostane do vyšehradských pevnostních kasemat Veřej­ ně přístupných podzemních prostor je v Praze málo, kasematy ve vyšehradských hradbách k nim patří. Někdy je možno do nich vstoupit s turistickou výpravou. 13. KOSTEL, VE KTERÉM SE BYDLÍ. Za vlády osvícenského císaře Josefa II. byly v Praze zrušeny desítky kostelů, kaplí a klášte­ rů. Mnohé z těchto církevních staveb pak po dlouhá desetiletí slou-

H islorick)! hry__________________________________J žily světským účelům, byly tam dílny, manufaktury, sklady, byty. Že mohou bydlet obyčejní nájemníci v bývalé klášterní budově, na tom není nic zvláštního, dřív tyto prostory přece také sloužily za obydlí mnichům a jeptiškám. Ale že se proměnily v byty kostely to v nás vyvolává zvláštní pocity. A přece dodnes žijí někteří Pra­ žané v budově, která kdysi byla vyhrazena jen službám božím. Jsou to sice přestavěné objekty, ale jejich někdejší původ a účel je do­

sud zcela zřetelný. Přesvědčíte se o tom, když se vám podaří proniknout do druhé­ ho patra v domu čp. 625 v Prokopské ulici na Malé Straně. Ta ulice nese název podle kostela, který tu kdysi stával. Vlastně stojí do­ dnes. Tvar domu, klenby ve druhém patře a socha sv. Pjokopa nad oortálem svědčí o původní funkci této budovy. Přestavěl ji na kon­ ci 18. století slavný architekt I. Palliardi, který leží pochovaný na Malostranském hřbitově. Třetí patro přibylo teprve před stoletý. Za návštěvu a prohlídku tohoto domu je 10 bodů. Dalších 10 bo­ dů dostane ten, komu se podaří sestoupit i do sklepení k román­ ským základům budovy. . , 14 TOLERANČNÍ HŘBITŮVEK. Hřbitovy mají zvláštní at­ mosféru, zvlášť malé vesnické hřbitůvky v zapadlých koutech vy­ volávají melancholickou náladu. Jedno z takových zvláštních míst, o kterém skoro nikdo neví, je na okraji Prahy. Toleranční hřbitů­ vek, o rozloze větší zahrady, nedaleko Hvězdy v Ruzyni. Zajděte se tam podívat, nejen pro těch 15 bodů, na které budete pak mít prá-

vo. Proč ten podivný název - toleranční? Vznikl po vydání pověst­ ného tolerančního patentu za vlády Josefa II. v roce 1781, který skoncoval s náboženskou samovládou katolické církve a povolil veřejně vyznávat i jinou víru. Mnozí Češi se po vydání toleranční­ ho patentu ihned přihlásili ke své protestantské víře Katoličtí fará­ ři je pak odmítali pohřbívat na svých hřbitovech. Proto byly na­ rychlo zřizovány hřbitovy nové, mezi nimi i toleranční hřbitůvek v Ruzyni za Bílou horou. Je to pozoruhodné místečko, už samou svou existencí. I tím, že se o něj vlastně nikdo nestará. A že sem přesto chodí kdosi o Dušičkách a zapaluje tu svíčky na hrobech ne-

známých lidí , Cesta se tam hledá dost nesnadno — podaří se vám to skryl místečko najít?

NETRADIČNÍ HRY VE MÉSTÉ [546]_____________ .__________________________________

15. PRAŽSKÉ JEZULÁTKO. Je to malá vosková soška, dostala se do Prahy v první polovině 17. století až ze Španělska, ale dnes patří k nejvyhledávanějším pražským památkám. Vědí o ní přede­ vším návštěvníci z ciziny. Bambino di Praga. Kolik Pražanů však vidělo Pražské Jezulátko na vlastní oči? Je umístěno ve stříbrné skříni na pravé části středního oltáře v kostele P. Marie Vítězné na Malé Straně. Dějepisci umění o této sošce říkají, že je to vynikající umělecké dílo. Ale turisté obdivují na Pražském Jezulátku jeho jnádhemé, bohatě vyšívané Satičky, které se v průběhu roku mění. Až půjdete Karmelitskou ulicí, zastavte se v kostele a na tuto pražskou zajímavost se podívejte. Dostanete za to 10 bodů. A bu■dete umět poradit v budoucnosti zahraničním návštěvníkům, kde mají Bambino di Praga hledat 16. ČTYŘI MALÁ TAJEMSTVÍ MOSTECKÉ VÉŽE. Mostecká věž na staroměstské straně Karlova mostu je jedna z nejskvělejSích pražských architektonických památek. Znalci dějin umění do­ konce tvrdí, že je to nejkrásnější středověká věž v Evropě. Byla vy­ budována na přelomu. 14. a 15. století a je to dílo Petra Parléře a jeho stavitelské huti. Za podrobnou prohlídku stojí sochařská /ýzdoba věže. Kolikrát už jsme šli kolem jako slepí! A přece jsou tu mistrovská sochařská díla, jen zvednout oči. Ty vynikající plasti­ ky z konce středověku jsou prvním malým tajemstvím Staroměst­ ské mostecké věže. Vidíme tu Karla IV., Václava IV., sv. Víta, Voj­ těcha a Zikmunda. (Dnes jsou to sice jen kopie, originály byly pře­ vezeny do Národní galerie, aby je neničilo znečištěné ovzduší, ale i tak stojí za pozornost)

H istorickí hry________ ____________ _____________________ 1^7]

Staroměstská mostecká věž je veřejně přístupná, a chodí tam obyčejně jen cizinci. Pražané si říkají, co bych tam viděl? A přece je z věže kouzelný pohled na Karlův most, lemovaný řadou soch. To je druhé malé tajemství. Připojím k němu hned další - na kon­ ci schodiště objevíte groteskní sochu věžníka, dílo z poloviny 15. století. Tím nejsou zajímavosti vyčerpány. Pod věží ve sklepení bý­ valo vězení. Stejnou funkci mívaly i jiné místnosti Mostecké véže. Vystupte nahoru na věž a máte právo na 10 bodů. 17 ZMIZELÝ ROMÁNSKÝ KOSTELÍK A PRAŽSKÝ KAT. V Křižovnické ulici stojí dům čp. 61. Pronikněte do něj a vypátrejte pamětní desku, která vám poví, jakou souvislost má románský kos­ tel s pražským katem. Ten kostel tu už dávno nestojí a středověcí pražští mistři popravčí už také trouchnivějí v hrobech. Jen ta des­ ka, skrytá před očima veřejnosti, je připomíná. Za její shlédnutí je 10 bodů. 18. FRANZ KAFKA. Spisovatel židovského původu Franz Kat­ ka, pražský Němec, získal svým literárním dílem světovou slávu až dlouho po své smrti. Mnohý cizí turista pátrá v Praze po Kafkově rodném domě a po jeho hrobu. Uměli byste mu poradit, kde je naj­ de? Je skutečně Kafkovým rodným domem ta budova v blízkosti kostela sv. Mikuláše na Starém Městě, kde uvidíte pamětní desku

s Kafkovým jménem? Kdo tu desku vypátrá, získá 5 bodů. Kdo si přečte aspoň jeden z pověstných Kafkových románu •I* (Proces, Zámek) dostane dalších 10 bodů. Není to snadné čtení, ale v Kafkových knihách je zachyceno něco z tajuplného ovzduší pražského židovského ghetta, jsou v nich ukryty i tísnivé pocity člověka, kterému hrozí neznámé, nepostižitelné nebezpečí Snad se stal Franz Kafka slavný právě tím, že v dobách poměrně poWidných vycítil hrůznou atmosféru, kterou později vytvořily fašistické diktatury. , , , , ... t. , 19. TAJNÝ PRŮCHOD. Pražské průchodní domy patří také k malým tajemstvím města. Známe obyčejně jen některé Pohody na Starém a Novém Městě. Jsou však i v jiných čtvrtích. Tak se dá projít i z Jánské uličky na Malé straně do Nerudovy ulice, aniž mu­ síme obcházet celý blok. A je to podivuhodný průchod, •I* vejdete do obyčejného domu v Jánské, stoupáte po schodišti stále vzhůru, pak otevřete dveře na pavlač a s překvapením zjistíte, že to není pa-

NETRADIČNÍ HRY VE MÉSTÉ

vláč, ale dvorek Přejdete ho na druhý konec, vstoupíte do jiného domu a znovu vás vedou schody vzhůru, až se dostanete do chod­ by, která vás zavede přímo na chodník v horní polovině Nerudovy ulice. Zajímavý zážitek Dopřejte si ho a budete mít navíc 10 bodů. Když se vám ovšem podaří průchodní dům skutečně objevit Jánská ulička je na některých plánech zakreslena dost podivně — je slepá a napojuje se na Sporkovu v místech, kde se Šporkova zatáčí doprava a míří k Jánskému vršku. Jánskou uličku uzavírá na slepém konci krásný barokní dům zvaný Kameník (nebo také u Nejsvětější Trojice), čp. 320. 20. VĚŽ BISKUPSKÉHO DVORA. Biskupský dvůr byl rozsáhlý stavební komplex na Malé Straně, hned za Karlovým mostem. Zbyla z něj už jen prastará věž ze 14. století Pražané i cizí návštěv­ níci kolem ní procházejí, aniž by o ní měli nejmenší tušení. Je to s ní podobné jako s věžemi staroměstského opevnění na Národní třídě. I věž Biskupského dvora je skryta za novějšími domy. Musíte vnik­ nout buď do čísla 47, nebo do čísla 45. A z okna jedné z těchto bu­ dov tu věž spatříte na vlastní očí Kromě zajímavého poznatku to bude znamenat dalších 10 bodů do hry. 21. TAJEMSTVÍ LIDSKÉHO OSUDU. V zákoutí u kostela sv. Tomáše na Malé Straně je nenápadný vchod do bývalého kláštera. Až do roku 1950 tu sídlil řád augustiniánů-poustevníků. Dnes je tu domov důchodců. Každé odpoledne je tento objekt otevřený ná­ vštěvníkům, kteří jdou za některým ze starých lidí, jimž se stalo to-

Historické hry

to místo s prastarou historií posledním domovem Budete mít dost odvahy a vstoupíte sem? Myslím, že jste o existenci krásného ob­ jektu v tomto zastrčeném koutě neměli dodnes ani tušení Teď tu můžete získat slušnou řádku bodů. Když obejdete ambit kolem dokola (sloupovou chodbu, na vnitř­ ní straně — do nádvoří — otevřenou) a všimnete si starého krucifi­ xu na stěně, máte právo na 10 bodů. V ambitu je kaple sv. Barbory. Když se vám podaří do ní vstou­ pit, dostanete dalších 5 bodů. Jestliže navštívíte některého ze starých obyvatel domova dů­ chodců a aspoň půl hodiny s ním budete rozprávět o jeho životních osudech, smíte si připočítat 20 bodů. Každý člověk v sobě nese mnoho malých i velkých životních tajemství, která by vydala na tlustý román. Pokuste se zachytit na papír klíčové životní zážitky dědečka nebo babičky, s nimiž budete rozmlouvat, a máte nárok na 10 bodů. Na délce zpráv nezáleží. Zdá se vám to příliš troufalé, oslovit tu někoho cizího? Možná že tu najdete člověka, který vám bude vděčný za tu půlhodinu, kte­ rou mu věnujete. Jsou tu jistě osamělí staří lidé, za kterými nikdy nikdo nepřijde. 22. BAROKNÍ PALLAZETO. Stojí v Liliové ulici na Starém Městě a má číslo popisné 221. Prohlédněte si ten dům z vnější stra­ ny i ze dvora, projděte všechny přístupné prostory. A pak se po­ kuste o prohlídku aspoň dvou místností. Jaké jsou v tomto starém paláci dnes životní podmínky? Když splníte všechno, máte právo na 15 bodů. Jestliže se nedo­ stanete do žádného interiéru, připište si jen 10 bodů. 23. KLENBA MATYÁŠE REJSKA. Na Malém náměstí (Staré Město) stojí nenápadný dům U anděla. Zjistěte, který to je, a pak se pokuste dostat dovnitř, do místnosti s nádhernou klenbou. Ta hvězdicová klenba z gotické doby je prý dílem jednoho z velkých středověkých stavitelů, Matyáše Rejska. Když ji uvidíte, získáte 10 bodů. A znovu se přesvědčíte, že za nezajímavou fasádou bývají často skryty skutečné klenoty stavitelského umění 24. KNIHOVNY V KLEMENTINU. Státní knihovna ČSSR v Klementinu skrývá úžasné poklady. Čtenářům je tam k dispozici na sedm miliónů knih. Část z tohoto závratného množství je ovšem uložena mimo Klementinum, ale půjčit si je můžete jen tady.

NETRADIČNÍ HRY VE MÉSTÉ [550]____________ ,____________________________________

Nezasvěcení lidé si myslí, že se knihy půjčují jen v jediném oddě­ lení, ve velké hale služeb, moderní přístavbě z první poloviny 20. století. Tam je sice hlavní knižní fond, ale zcela samostatné půjčov­ ny jsou tu i na dalších místech. Především je to Státní technická knihovna, do níž se vchází z průjezdu od náměstí primátora dr. Vacka. Tam — na opačné straně průchodu — je také anglické od­ dělení, místnost s několika tisíci anglických knih. Jinde jsou knihy schovány v nepřístupných regálech, anglická knihovna je však vý­ jimkou, většina svazků je tu volně vystavena a můžete je tedy brát do ruky a prohlížet si je dřív, než si je vypůjčíte. Ve třetím patře ústřední knihovní budovy je Slovanská knihov­ na, zaměřená především na knihy a časopisy ze slovanských zemí. Ve stejném objektu, ale v zadním traktu, je čítárna časopisů, kam pravidelně docházejí stovky různých československých i zahranič­ ních periodik. Některé jsou volně vyloženy (jejich poslední čísla), jiné si objednáte u denní služby, přinese je ze skladu. Cestou k této čítárně jdete kolem oddělení rukopisů. Tam jsou uložena díla nikdy nevydaná a vzácné staré tisky. Mnoho mimořádně cenných rukopi­ sů se dnes vůbec nepůjčuje, zato oddělení rukopisů vykonává další službu — vydává povolení, které potřebujete, když posíláte do za­ hraničí starší českou knihu. V Klementinu je kromě toho řada čítáren pro řadové čtenáře i vědecké pracovníky. Podnikněte do Klementina někdy gelší výzkumnou výpravu a snažte se projít největší možný počet místností a chodeb, které nějak slouží veřejnosti. Nemíním tím ovšem jen kanceláře, ale od­ dělení katalogů, čítárny a studovny. Zapisujte si názvy jednotlivých oddělení, za každé veřejně přístupné s nějakou knihovnickou služ­ bou, do něhož se podíváte, si počítejte dva soutěžní body. Dva bo­ dy jsou tedy za halu čtenářských služeb, dva za všeobecnou stu­ dovnu, dva za studovnu vědeckých pracovníků, po dvou za odděle­ ní rukopisů, čítárnu časopisů, meziknihovní výpůjční službu (tam jsou katalogy zahraničních publikací, které mají ve fondech jiné československé knihovny). Body získáte ve všech částech Klemen­ tina, tedy i ve Státní technické knihovně, anglickém oddělení atd. Jádro Státní knihovny ČSSR je rozloženo kolem třetího klemen­ tinského nádvoří Bývalý klášterní ambit je dnes zasklený a slouží zčásti jako průchodní chodba, zčásti jako čítárna. Na nádvoří je

Historické hry________ _ ________________________________ l

)

však přístup. Prohlédněte si tam kašnu z období raného baroka, budete mít právo na další dva body. Pět bodů dostanete za návštěvu Zrcadlové kaple. Komu se podaří projít knihovním barokním sálem nad Zrcadlo­ vou kaplí, získá kromě mimořádného zážitku 10 bodů. Za pokus stojí i Matematický sál s podivuhodnými astronomic­ kými hodinami z 18. století. Dostanete se tam s nějakou exkursí? I za jeho shlédnutí je 10 bodů. Uvnitř klementinského areálu stojí krásná věž bývalé hvězdárny, dílo barokního architekta F. M. Kaňky z let 1721-1723. Přestavěl ji v polovině 18. století A. Lurago, jiný významný barokní umělec. Všimněte si kovového Atlanta na střeše, sochy z Braunovy dílny. Z této hvězdářské věže dával v minulosti muž s praporkem zname­ ní, že je právě dvanáct hodin. Na jeho signál čekali dělostřelci na návrší za Vltavou, aby výstřelem z děla oznámili celému městu po­ ledne. Dávno jsem si přál na tuto tajemnou věž vystoupit, ale zatím se mi to nepodařilo. Budete mít úspěch vy? Najdete nějakou legál­ ní cestu, jak se dostat na ochoz? Musí odtud být zajímavý pohled na areál Klementina a nejbližší okolí! Zdůrazňuji, povolen je jen legální způsob výstupu, když někoho přemluvíte, aby vás tam pustil nebo se na věž dostanete s nějakou výpravou. Chodí tam však někdy někdo? Zjistěte to! Kdo má klíče od věže? Tedy žádné tajné horolezecké výstupy. Kdo se podle uvedených podmínek na věž dostane, získá 20 bo­ dů. Když stoupáte z ambitu k čítárně časopisů a dojdete do prvního patra, k oddělení rukopisů, vydejte se na malou výzkumnou cestu chodbou — nedostanete za to sice žádné body, ale uvidíte řadu ná­ stropních obrazů ze 17. století. Stejně krásně zdobené jsou tyto chodby i ve vyšších patrech. Stojí za prohlídku! V Klementinu se dá nasbírat pěkná řádka bodů. A ještě víc uzitečných informací a znalostí, které se vám v budoucnosti znamenítě hodí 25. RUDOLFÍNSKÁ ŠTOLA. Patří k významným technickým památkám, a přece o ní ví jen málokdo. A ještě méně lidí u ní kdy stanulo. Je to tunel, který nechal císař Rudolf II. prokopat pod Let­ nou. Protéká tudy voda, •n která napájela jezírko v někdejší Králov­

ské oboře, dnešní Stromovce.

[552].NETRADIČNÍ HRY VE MĚSTĚ

Když se vám podaří vypátrat místo, kde Rudolfínská Štola začí­ ná, dostanete 10 bodů (ale musíte se podívat k jejím vtoku z Vlta­ vy). DalSích 10 bodů dostanete, jestliže objevíte ve Stromovce ústí této Stoly. 26. KOSTELÍK SV. VAVŘINCE Byl zruSen už na konci 18. sto­ letí a přeměněn v obytné a dílenské prostory. Je skryt na dvoře ne­ daleko TyrSova domu na Malé Straně. Tato málo známá pražská památka má za sebou předlouhou minulost Zprávy o ní pocházejí již z 12. století, tehdy tu byl vybudovaný v románském slohu kostel, který pak přestavovali v době gotické i barokní. Když se vám po •It ­ daří kostelík sv. Vavřince objevit, získáte 15 bodů. 27. JEŠTĚ JEDEN ZAPOMENUTÝ HŘBITOV. Býval kdysi pod barokními hradbami, jejichž zbytky stojí dodnes na Novém Světě, za Hradčanaml Pochovávali tam vojáky od konce 18. do začátku 20. století. Dnes z něho zůstalo jen několik náhrobních desek. Pá­ trejte po nich severně od Nového Světa. Když je najdete, připište si 15 bodů. 28. KAŠNA SE SOCHOU TRITÓNA. Je v nádvoří domu čp. 189, stojícího na rohu ulice Karoliny Světlé a Karlovy. Zajděte se na ni podívat Dostanete za to 10 bodů. Jen tak mimochodem — v podzemí tohoto domu, někdejšího Colloredo-Mansfeldského paláce, jsou gotické sklepy a v nich zbytky románského sálu. Ve 12. století tu stával významný dvorec. Nepokusíte se do nich sestoupit, přestože za to nejsou žádné herní tltlt body? 29. V TEMPLU. Tak se jmenuje dům čp. 589 v Celetné ulici Ta­ ké ten má pohnutou minulost, vznikl přestavbou někdejšího barok­ ního kostela sv. Pavla. Podívejte se tam, projděte i uličkou, která nese dost napovídající název — Templová. Budete mít právo na 10 bodů. 30. DŮM U JEDNOROŽCE Stojí na Staroměstském náměstí a má čp. 548. Vypravte se tam, je to živý doklad, jak plynul čas a měnily se stavební slohy. Majitelé tohoto památného domu bu­ dovu často přestavovali, připojovali k ní nové části, najdeihe tu stopy vSech slohů, od románského až po barokQÍjPoslySte, co o domu U jednorožce píSe vynikající znalec pražských památek E Poche: „Nárožní dům čp. 548 je zvláště význačný svým románským já-

Historické hry

[W]

drem z 12. století, nad nímž ve 13. století vyvstal věžovitý rané go­ tický palác. Ve 2. třetině 15. století vznikla další část domu, vybudo­ vaná z cihel, a na ni navazuje čtyřkřídla střední část Zadní křídlo domu do ulice Kamzíkové bylo vystavěno v pozdní gotice r. 1523. Ke konci 15. století měl dům biskup Augustin Lucián z Mírandoly, který utrakvistům světil kněze a byl r. 1493 pohřben v Týnském kostele. Po něm jej vlastnil kramář Jiří od Jednorožce, který dal dům r. 1496 rozšířit a vyzdobit V té době vznikl ozdobný portál s liliovou bordurou a průjezd s krásnou žebrovou síťovou klenbou, kterou provedl M. Rejsek, tehdy již proslulý stavitel a kameník vla­ dislavské gotiky. Dnešní fasáda domu je vrcholně barokní z 18. sto­ letí, kdy dům byl také zván Bomšejnský podle tehdejšího majitele. V r. 1848 zde zřídil Bedřich Smetana hudební učiliště, což připomí­ ná deska na nároží domu. V r. 1966 byl dům obnoven, přičemž byly ve dvoře zjištěny cihlové části z 15. století.“ Vidíte — jeden jediný dům uprostřed velkoměsta, a co všechno se v něm odehrálQJjíolik nájemníků se tu za těch dlouhých osm století vystřídalo, kolik radostí i tragédií tady prožívali. Neslyšíte, jak ty zdánlivě němé zdi promlouvají z hlubin věků?

(Nejvíc užitečných informací pro pražské historické hry' jsem na­ čerpal z knihy E Pocheho Prahou krok za krokem a z díla M. Pav­ líka Dialog tvarů.)

[554]

■

PRAMENY

Abel, MJS.C: Knabenspiele auf Neu-Mecklenburg (SOdsee), Anthropos I, II - 1906, 1907 Adams, F: Indigenous Games in Latin America, Bulletin of the Pan Ameri­ can Union, vol XXXIX, July 1914, str. 14—27 Alberti, K.: Jung Japan bcim Spiel Albrecht, & a K. Paganini: Kinderspiele aus Niederdsterreich, Wien 1934 Aleskjutovic, L K.: Běloruskije narodnyje tancy, chorovody, igry, Minsk 1978 Annajev, K. a koL: Turkmenskije nacionaTnyje igry, ASchabad 1962 Appleton, L E:A Comparative Study of the Play Activities of Adult Sava­ ges and Civilized Children, Chicago 1910 Arnold, A; The World Book of Children’s Games, London 1975 Avedon, Fa R Sutton-Smith: The Study of Games, New York 1971 Bačkora, S,: Dětské hry a zábavy, Praha 1855 Bancroft, J.: Games for the Playground, Home, School, and Gymnasium, New York 1921 Bartoš, Fr: Naše děti, 3. vydání, Praha 1949 Běart, Ch.: Jeux et jouets de I’Ouest Africain, Dakar 1955 (2 svazky) Beckwith, M. W.: Folk-Games of Jamaica, Poughkeepsie 1922 Berdychová, J.: Pohybové hry détí, Praha 1954 Best, E:G^mes and Pastimes of the Maori, Wellington 1925 Bett, H.-Thc Games of Children, Their Origin and History, London 1929 de Boggs, E G: Folklore infanti! de Santo Domingo, Madrid 1955 Bóhme, F M.: Deutsche Kinderlied und Kinderspiel, Leipzig 1924 Bradáč, K.: Hry s kaménky, Rychnov n. Kněžnou, bez vročení Brewster, P. G: American Nonsinging Games, Norman 1953 Brewster, P G: A Collection of Games from India, Zeitschrift f(lr Ethnolo­ gic, 80. (1955), str. 88 -102 Brewster, P G: Children’s Games and Rhymes (in N. I. White, ed. The Frank C. Brown Collection of North Carolina Folklore 1,) Durham 1952 Brewster, P. G: Priority and Exemption in Children’s Games, Volkskunde, 58(1), 1957, str. 21-30 Brewster, P. G: Rope-skipping, Counting-out and Other Rhymes of Chil­ dren, Southern Folklore Quarterly 3 (1939) str. 173—184 Brewster, P. G.Some Games from Czechoslovakia, Southern Folklore Qu­ arterly, 21 (1957), str. 165-174

Prameny

[555]

Brewster, P G.Some Traditional Games from Roumania, Journal of Ame­ rican Folklore 62 (1949), str. 114—124 Brewster, P. G.-Some Unusual Forms of Hopscotch, Southern Folklore Qu­ arterly, 9 (1945), str. 229-231 Bruner, JS.a koL (ed): Play, its Role in Development and Evolution, Harmondsworth 1975 Buytendijk, E J. J.: Wiesen und Sinn des Spieles, Berlin 1933 Byljejeva, L V a koL: Igry i razvlečenija, Moskva 1952 Byljejeva, L V a V M. Grigorjev (ed): Igry narodov SSSR, Moskva 1985 Caillois, R.: Les Jeux et les Hommes, Paris 1958 Camboué, P: Jeux des Enfants Malgaches, Anthropos VI (1911), sp*. 665-683 1 Centner, H.L’enfant Africain et ses Jeux, Elisabethville 1962 de Cock, A. a I. Teirlinck: Kinderspel + Kinderlust in Zuid-Nederland, I.-VIII., Ghent 1902-1908 Coelho, E A.: Jogos e rimas infantis, 1919 Cohen, M.:]eux Abyssins, Journal Asiatique, diexiěme série, XVIII (Nov. — Dec. 1911), str. 463-497 Combrie, J. W.: History of the Game of Hop Scotch, Journal of the Royal Anthropological Institute, 10 (1886), str. 403—8 Crowe ZLThe Playgroup Movement, London 1973 Culin, R. S.: Games of the North American Indians, 24lh Annual Report of the Bureau of American Ethnology, Washington 1907 Culin, &: Games of the Orient, Rutland 1958 Culin, S.: Hawaiian Games, American Anthropologist, N. S. Vol I (1899) str. 201-247 Culin, S: Korean Games, with Notes on the Corresponding Games of Chi­ na and Japan, Philadelphia 1895 Culin, S.: Philippine Games, American Anthropologist, N. S. II (1900) str. 643-656 Culin, S.: Street Games of Boys of Brooklyn, Journal of American Folklore, 4 (3) (1891), str. 221-237 Český lid, od ročníku 1 (1892) dodnes Čtvrtník, V: Dětské hry a zábavy ze Ševětínska, České Budějovice Daiken, L: Children Games throughout the Year, London 1949 Daiken, L: Teaching Through Play, 1953 Damm, H: Kreiselspiele bei den Indonesien und Síldsee Včlker, ve sborní­ ku O. Reche: In Memoriam Karl Wente, Lipsko 1929 Denis, L: Chants et Jeux des Enfants HaYtiens, Port-au-Prince 1949 Deraniyagala, P E P.Some Sinhala Combative, Field, and Aquatic Sports and Games, Colombo 1951 DobŠinský, P: Prostonárodnie hry Slovenské, Praha 1923

[556]

Dorsey, O. J.: Games of Teton Dakota Children, American Anthropologist, IV (1891), str. 329 a dále Douglas, N.: London Street Games, London 1916 Drost, J. W, P: Het Nederlands Kinderspel voor Zeventiende Eeuw, (dizertační práce), Leiden 1914 Dunn, O.: Let’s Play (Asian Children’s Games), UNESCO Dymšic, P L: Igry dětěj, Moskva 1948 Ellis, M. J.: Why People Play, Englewood Cliffs 1973 Endjdrvi-Haavio, E: Ober nordische Kinderspiele, Studia Fennica II 3 (1936), str. 99-127 Erben, K. J.: Prostonárodní české písně a říkadla, Praha 1984 Evans, P: Jump Rope Rhymes, San Francisco 1955 Evans, P H: Rimbles: A Book of Children’s Classical Games, New York 1961 Ford, R.: Children’s Rhymes, Games, and Songs, Paisley 1904 de Fouquiéres, L B: Les Jeux des Anciens, Paris 1886 Fournier, E: Historie des Jouets et des Jeux d’Enfants, Paris 1889 Fuxloch, K.:Das Soziologische im Spiel des Kindes, Leipzig 1930 Garcia, L I.: Children’s Games, Mexican Folkways 1929, 5, str. 79-85, 1932, 7, str. 63-74 García R. R.: Juegos infantiles, México 1938 Gelli, J/Piccola enciclopedia di ginochi e passatempi per giovani et adulti, ‘ Milano 1929 Ghesquiěre, R.: Kinderspelen uit Vlaamsch Belgie, Gent 1905 Gómez, A: Los Juegos Infantiles en el Estado Lara, Archives Venezolanos de Folklore, Caracas, 3 74/ 1955—1956, str. 89-136 Gomme, AB. a CJ. Scarp: Children’s Singing Games, London 1909 Gomme, A B.: The Traditional Games of England, Scotland and Ireland, I. London 1894, II, London 1898 Griaule, M.: Jeux Dogons, Paris 1938 Griaule, M.: Jeux et Divertissements Abyssins, Biblioth. de 1’Ec. des Hautes Etudes Scient Relig., vol. XLIX, Paris 1935 Groos, K.: Die Spiele der Tiere, Jena 1930 Groos, K.: Die Spiele des Menschen, Jena 1899 Gulick, H L: A Philosophy of Play, New York 1920 Gullen, E D./Tradidional Number Rhymes and Games, London 1950 Gustavson, H (MJ.Gotlándska Lekar (Svenska Lekar I.), Stockholm 1948 Gutmann, B: Kinderspiele bei den Wadschaga, Globus XCV, 1909 GutsMuths, J.: Spiele zur Obung und Erholung des Kčrpers und Geistes, Berlin 1959 Haddon, A C: Notes on Children’s Games in British New Guinea, Journal of the Royal Anthropological Institute 38 (1908), str. 289—297

Prameny

vn

Haddon, A C.-The Study of Man, 1898 Hájková, T: Lidové hry a tance pro mládež, Praha 1952 Hakl, B.; Dětské hry, Praha 1868 Handelmann, H: Volks- und Kinderspiele aus Schleswig-Holstein, Kiel 1874

Hartley, R.: Understanding Children’s Play, Heber, H.-Das VolkstOmliche Kinderspiel, Wien 1927 Helder, P. E: Samoanische Kinderspiele, Zcitschrift fflr Eingeborenen Sprachen, XI (1920/1921) Hemández S A: Juegos Infantiles de Extramadura, Seville 1886 Herron, R.EaB. Sutton-Smith: Child’s Play, New York 1971 Hervey, DEA: Malay Games, Journal of the Royal Anthropological Insti­ tute, XXXIII (1903), str. 284 -304 Holécyová, O. a koL: Hry v mateřské škole, Praha 1961 Homolka, E: Říkadla, rozpočitadla, písně, rukopis, Ústav pro etnografii - a folkloristiloi ČSAV, Praha

Howard, D.: Australian Hopscotch, Western Folklore, Berkeley, 17 Z3Z (1958), str. 163-175 Howard, D.: Marble Games of Australian Children, Folklore, 71 (I960), str. 165-179 Howard, D.: Ball Bouncing Customs and Rhymes in Australia, Midwest Folklore, 9 (1960), str. 77-87 Hořká, L: Národopisné paběrky z Hlučínska, Opava 1948 Huizinga, J.: Homo ludens, Praha 1971 Hunt, S: Games the World around, New York 1950 Im Thum, E E; Games of the Red-Men of Guiana, Folk-Lore XII (1901), str. 132-161 Itkonen, T I.: Die Spiele, Unterhaltungen und Kraftproben der Lappen, Journal de la Société Finno-Ougrienne, LI (1941/1942) str. 1 — 133 Jakovlev, V: Upražněnija s maleňkim mjačom, Moskva 1951 Janssen, R.: Spiele in Mikronesien, Bonn 1971 Jelínková, Z: Dětské hry a říkadla z Horftácka, Praha 1954 Jelínková, Z: Valašské lidové hry, Naše Valašsko XIV, (1950/1951), str. 125-8 Jílek - Oberpfalcer, Fr: Jak žili naši otcové, N. Bydžov 1946 Jindřich, J: Chodsko, Praha 1956 Jindřich, /.-Chodský zpěvník, VII. díl, část B., Domažlice 1930 Jones, D. P: Welsh Children’s Games and Pastimes, Denbigh 1964 Jusserand, J. J: Les Sports et les Jeux d’Exercise dans i’Ancienne France, Paris 1901 Kaida, O.: Ogaři KampfmUller, O.: OberOsterreichische Kinderspiele, Linz 1965

Kaudem, W: Games and Dances in Celebes, (Ethnological Studies in Cele­ bes. IV), Góteborg 1929 King, M. a R.: Street Games of North Shields Children, 1930 Kolodziejczyk, A.: Zabawy i gry ruchowe na šniegu i lodžie, Warszawa 1951 Kraus, E: Hry a cvičení lidová, I. — Hry během, 1916 Kraus, E: Hry míčem, Velké Meziříčí 1925 Kraus, E: Tělocvičné hry a zábavy lidu československého, Velké Meziříčí 1936 Krch, E: Sbírka veselých cvičení a hříček, Praha 1948 Krieger, áC.-Knabenspiele der Hausa, Baessler-Archiv, 23 73/ (1955), str. 225 - 232 Krolmus - Sumlork, V: Staročeské pověsti, zpěvy, hry, obyčeje, slavnosti a nápěvy ohledem na bájesloví česko-slovanské, Praha 1845—1851 Kružík, J.: Dětské hry a říkadla z Podluží, Břeclav 1976 Kuba, L: Písně, říkadla, koledy, hry, rukopis, Ústav pro etnografii a folkloristiku ČSAV, Praha Kubalska, H: Tradycyjne gry i zabawy dziecie a ich funkcja wychowawcza, Krakov — Varšava 1970 Kubeša, A.: Valaské pěsničky, Praha 1958 Kučer, A.Gej, ditočky, dajte ručky, Bratislava 1972 Lemke, E: Das Fangsteinchenspiel, Zeitschrift des Vereins fUr Volkskunde, XVI (1906), str. 44-66 Levy, J.: Play Behavior, New York 1978 Lewalter, J. a G. Schldger: Deutsches Kinderlied und Kinderspiel, Kassel 1911 Lieder, K: Reime und Spiele der Kinder im Burgenland, Wien 1957 Lounský, A. N: České národní hry, Praha 1902 Ludovici, L: Sports and Games of the Singhalese, Journal of the Ceylon Branch of the Royal Asiatic Society, I (1873), str. 17—41 Malý, L: Hračky dětí československých, Praha 1895 Martinez, M. C de.-Juegos y Canciones Infantiles de Puerto Rico, San Juan, 1940 Medvecká, E a M. Němcová: Dětské hry a tance z východného Slovenska, * 195 Melo, V. de; Jogos Populares do Brasil, Porto 1956 Mello, V. de;Rondas Infantis Brasileiras, 1953 Micka, /.- Honičky, Praha 1925 Millen, TV.-Children’s Games from Latin America, New York 1946 Millen, N: Children’s Games from Many Lands, 1943 . Mittwoch, E: Abessinische Kinderspiele, Mitteilungen des Seminars fUr Orientalische Sprachen zu Berlin, XIII (1910), str. 107—140

Prameny

w

Mojžíš, A; České národní hry, Praha 1902 Móller, A £: Das Kihderlied und Kinderspiel in Hessen, Giessener Beitrage zur dl. Philologie 39, 1935 Milller, J: Das Fangsteinchenspiel in den Rheinlanden, Zeitschriřt des Vereins fOr Volkskunde, XXVIII (1918), str. 26—41 Musil, A; The Manners and Customs of the Rwala Bedouins, New York 1928 Nawka, M.: KJepam, klepám piščalku, Berlin 1957 Němcová, B.: Spisy VII — Studie národopisné, Praha 1929 Newell, W W: Games and Songs of American Children, New York 1911 Očenášek, A: Kdo to dovede?, Praha 1939 O hře, antologie textů, Praha 1973 Ondrejka, K.Hry horehronských dětí, I.—III. B. Bystrica 1971,1972,1973 Ondrejka, IC: My sme děti veselé, Bratislava 1973 Ondrejka, K.: Tradičné hry dětí a mládeže na Slovensku, Bratislava 1976 Ondrejka, K.: Z hier liptovských dětí, mládencov a diev, 1974 Opie, I. a P: Children’s Games in Street and Playground, Oxford 1969 Orlov, S. P: Hry a písně dětí slovanských, Praha 1928 Ország - Vranecký, J:N měl sem já píščalenku, Ostrava 1963 Peesch, £.Das Berliner Kinderspiel, Berlin 195 Piasečki, £;Zabawy i gry ruchowe, Lwów 1919 Plicka, K, £ Volf a K. Svolinský: Český rok v pohádkách, písních, hrách a tancích, říkadlech a hádankách: Jaro, Praha 1951, Léto, Praha 1950, Podzim, Praha 1953, Zima, Praha 1960 (2. vyď) Plicka, K: Zlatá brána, Martin 1979 (3. vydání) Poche, E: Prahou krok za krokem, Praha 1985 Pokrovskij, £ A Dětskije igry preimuSčestvenno russkije, Moskva 1895 Portmann, P a A Heinen-Tardent: Jeux d’Enfants de Pieter Brueghel le Vieux, Lausanne 1962 Potůček, A: Hry mládeže, Praha 1872 Procházková, V: Dětské hry — rukopis, Ústav pro etnograii a folkloristiku ČSAV, Praha Reed, A Wj Games the Maoris Played, 1958 Reiber, J.: Kinderspiele in Deutsch-Neuguinea, Baessler Archiv, I (1911) Riedl, A.aR.M. Klier: Lieder, Reime und Spiele der Kinder im Burgenland, Eisenstadt 1957 Richter, W.: Die Spiele der Griechen und Rdmer, 1882 Robert, JM„M.J Arth a R.R. Bush: Games in Culture, American Anthro­ pologist, 61 (1959), str. 597 - 605 Rodríguez, M. E: Varios Juegos Infantiles del Siglo XVI, Madrid 1932 Rochholz, £ L: Alemannische Kinderlied u. Kinderspiel aus der Schweiz, Leipzig 1857

[560] Rolland, E: Rimes et Jeux de 1’Enfance, Paris 1883 Romero, E: Juegos Infantiles Tradicionales en el Perti, Folklore Studies, Li­ ma, 3/3/(1955), str. 94-120 Roth, W. E: Games, Sports, and Amusements, North Queensland Ethno­ graphy, Bulletin No 4, Brisbane 1902 Rovný, M. a D. Zdeněk: Pohybové hry, Bratislava 1982 Ruiz, R. G.: Los juegos infantiles, México 1938 Seagoe, M. V: Children’s Play as an Indicator of Cross-Cultural and Intro-Cultural Differences; in The Cross-Cultural Analysis of Sports and Ga­ mes, Champaign Ill. (USA) 1970 Sebeok, T A. a P.G. Brewster: Studies in Cheremis, Vol. VI. Games Schwartzman, H.B.aL Barbera:Children’s Play in Africa and South Ame­ rica; in The Anthropological Study of Play: Problems and Prospects. Cornwall, N.Y. (USA) 1976, str. 11-21 Schwartzman, H B.: Transformations — The Anthropology of Children’s Play, New York a London 1978 Staley, S: Games, Contests and Relays, New York 1926 Stojanovič, N.: Dečije igre, Beograd 1886 Stow, E: Boys’ Games among the North American Indians, New York 1924 Strnadel, J: Rok pod horami, Ostrava - Praha 1945 Strutt, J; The Sports and Pastimes of the People of England, 2. vydání Lon­ don 1834 Sutton - Smith, B.:Gvmes of the New Zealand Children, Berkeley 1959 Sutton - Smith, B. a B. G. Rosenberg: Sixty Years of Historical Change in the Came Preference of American Children, Journal of American Fol­ klore 74 (1961), str. 17—46 Sutton - Smith, B.;The Folkgames of Children, Austin 1972 Sutton - Smith, B.The Cross-Cultural and Psychological Study of Games; in The Cross-Cultural Analysis of Games, Champaign, Ill. (USA), str. 100-108 Svobodová - Goldmannová, Fr.: Říkadla a hry slováckých dětí, Gottwaldov 1958 Šebestová, A.: Lidské dokumenty, 2. vydání, Praha 1947 Šmíd, J: Výbor her a zábav mládeže škol obecných, sešit 1—5, Chrudim 1894-1896 Švácha, VL: Kruhové hry dětí českých a slovenských, Praha 1922 Švácha, VL: Národní honičky československé, Praha 1912 Švácha, VL; Pálko vačky a poháněčky, Praha 1926 Švácha, VL: Řadové hry dětí českých a slovenských, Praha 1929 Švácha, VL; Trefovačky, Praha 1922 Švácha, VL: Vychytávačky a nadhazovačky, Praha 1920

Pramen v

[%1]

Tallqvist, K. L: Arabische Sprichwórtcr und Spiele, Helsingfors 1897 Tessmann, G: Die Kinderspiele der Pangwe, Baessler-Archiv, Bd. II, (1912), str. 250-280 Tillhagen, C H/Svenska Lekar och Danser, Stockholm 1950 Trzešniowski, R.:Gry i zabawy ruchowe, Warszawa 1953 Touny, A. D a S. Wenig: Der Sport im Alten Agypten, Leipzig 1969 Tucker, A. TV.; Children’s Games and Songs in the Southern Sudan, Journal of the Royal Anthropological Society 1933, str. 165—187 Udal, J. S.: Dorsetshire Children’s Games, Folk-Lore Journal VII (1889), str. 202-264 Ugarte, V Ch. a A. Miguel: Juegos, Canciones, Dichos y Otros Entreterimientos de los Nifios, Arequipa 1947 Václavlk, A: Podunajská dědina v Československu, Bratislava 1925 Vanoverbergh, M.: Iloko Games, Anthropos XXII (1927), sir. 216—243 Vdterlein, Jutta: Roma ludens, Amsterdam 1976 Vemaleken, T a F Branky: Spiele und Reime der Kinder in OesterYeich, Wien 1873 Vrána, Fr. M.: Moravské národní dětské hry, 1880 Vries, J de: Untersuchung Ober das HOpfspiel, Helsinki 1957 Vsevolodskij - Gemgross, V N. a koL: Igry narodov SSSR, Moskva 1933 Wehrhan, K.: Kinderlied und Kinderspiel, Leipzig 1909 Záboj, O.; Honička, Brno 1938 Zachová, B.: Pohybové hry na 1'ade pře poslucháčov ITVS Zapletal, M.: Encyklopedie her, Praha 1973 Zdeněk, D.: Pohybové hry, Praha 1960 Zíbrt, Č: Z her a zábav staročeských, Praha Zingerle, /..Das Deutsche Kinderspiel im Mittelalter, Innsbruck 1873 Zilricher, G: Kinderlied und Kinderspiel im Kanton Bern, Zurich 1902 Zwinge, H: Kinderspiele der Cunantuna auf New Britania, Anthropos 51 71—2/(1956), str. 112-128

OBSAH

[7]

Předmluva

ÚVODNÍ KAPITOLA Hodnota tradičních dětských her / Prostředí pro hry / Hry tradiční a hry umělé / Zapomenuté hry / Pohybové hry se zpěvem a tancem / Rozpočitadla / Zvyky spojené s tradiční hrou /Výrazové bohatství / Losování / Vykupová­ ní fantů / Z minulosti tradičních her / Sbírání tradičních her / Jak zapisovat tradiční hry / Obměny tradičních her / Třídění her / Co se sbírkou? / Dejte dětem hru / Deset zásad dobrého organizátora her / Zkratky a značky v tex­ tu knihy

A. TRADIČNÍ (I NETRADIČNÍ) DĚTSKÉ HRY------------ [69] I. HRY NA CHODNÍKU------------------------------------------------ [71]

1. Pohybové hry bez náčiní

— — — — — — — — —

[74]

. Skočka / Berlínská skákačka / Na zvířata, města, jména / Na koně / Květino­ vá skákanda / Šnek / Na ostrůvky / Skákačka po obrubníku / Koho uStkne had? / Ukrajinská skákačka / Květina — strom — zvíře — pták / Honzo, vstávej / Na písmenka / Na písaře / Na okénka / Vadí? Nevadí? / Čáp ztratil čepičku / Přijela babička z Číny / Raz, dva, tři — sem bratři! / Honička v kruhu / Honička kolem stavení / Závody kolem domu / Na hvězdy / Přebíhačka / Boj o území / Na schovávanou / Na pikanou / Na kryčky / Na zlo­ dějské doupě / Na kozu / Na horára / Kohoutí zápasy na ulici / Šlapák / Na abecedu / Na jména / Na slámu, na dřevo / Na zlatý prase / Nudítko / Na němého / Na rádia / Pata, Špička, noha, ruka / Na ťukanou / Na mezka / Na čem pojedeS? / Na čaroděje / Miluje mě, myslí na mě, nechce mě / Hra na Štěstí / Hvězda

2. Hry s kamínky

— — — — — — — — — — — —

[115]

Sbírání kamínků / Koníček / Na dva kroužky / Házení do kruhu / Rixiwátali / Házení na čtverce / Házení na žebřík / Výstup po schodech / Střelnice / Boj o dlaždice / Zabíračka / Oblázková školka / Házení do kroužku / Ka­ mínková / Mexická hra s kamínky / Skákačka s kamínkem / Skákání panáka / Nebe — peklo — ráj / Na školku / Nebe — peklo / Schody / Novozélan-

dská hra / Polské třídy / Bengálská hra / Kaple / Hopscotch — anglická hra / Afghánská „cesta na velkou j ušť" / Zajímavé doplňky a obměny / Panák / Africký panák / Slovácká školka / Labyrint / Kamínku, hopl / Maorská hra s kamínky / Vyhazovačka Z Desítka / Turkmenská vyhazovačka / Pentalitha / Drápky / Drápky z Příbramska / Drápky z Plzeňska / škrábky / Lapaná — drápky z Bechyňska / Na nedrkavého krále / Drobné doplňky a zajímavosti k drápkům / Jackstones — americké drápky / Francouzské drápky / Tichomořské drápky / Lapačka / Kai makamaka / Řada / Pleskačka / Chytání z předloktí / Rytíři / Cvmkačka / Pavouk / Praha — Brno — Bratislava / Šípková hra Z Doki / Lisolo - čisolo / Odebíračka / Hádání na schodech

3. Hry s kuličkami — — — — — — — — — — — —

[188]

Na kuličkového krále / Dvojičky / Koulená / Na banku / Na sudé / Kuličkiáda / Spouštění na důlek / Nejznámější hra s kuličkami / Strefovačka Z Na přímé zásahy / Každý do svých / Hra na „kdo — co“ a „po“ / Koník / Vytfoukaná / Ťukaná / Na krále / Na devět důlků / Stovka / Dodo / Indiánská hra s kuličkami / Bloquette — francouzská hra / Syrská hra na dva důlky / írán­ ská hra / Nux-australská hra na pět důlků / Hra kmene Cree / Koulení ke skleněnce / Tinki linki / Kulinda / Kutálečka / Na trojúhelník / Vyrážení z kruhu / Vybíjení z řady / Pyramida / Hrady / Na čáru / Šprtec / Střelnice / Spouštění kuliček / Cvmkes / Házení na zeď / Hra na píď / Hazard / Na okénka / Jordánská hra na kroužky / Blěběré / Pa-na-pa-na-hu-a / Velký kruh — malý kruh / Na trojúhelník — kyperská hra / Hra s křížem / Indická hra / Kongki nori — korejská ptačí hra Z Tradiční zvyky spojené s kuličko­ vými hrami

[224]

4. Hry s fazolemi

Na šprtanca / Trefování do důlku / Na císaře, kaprála a babu / Na kroužek / Házení do čepice / O fazole / Slepičky / Střelba na kolíky / Cocoyocpatolli — aztécká hra

5. Hry s mincemi

— — — — — — — — — — — —

[231]

Panna — lev (hlava — orel) — Dcsetníkový souboj Z Na bankéře Z Cvrnkání ke kolíku Z Na čáru Z Kasa Z Mincovna Z Házení na důlek Z Házení dřevákem Z Holandská hra Z Anglická hra Z Ode-ode Z Dere-dcreZ Házení na trojúhel­ ník Z O mince Z Sestřelování mince Z Cara-cruz Z Čínská hra s mincemi Z Arabská hra Z Korejská hra Z Fantan

6. Hry s míčkem

[243]

Čtverce s míčkem Z Panák s míčkem Z Labyrint Z Na ptáky, stromy, květiny Z Novozélandská hra Z Odbíjení na schodech Z Školky s míčkem Z školka u zdi Z Malá školka u zdi Z Dvoupčsťová školka Z Ruská školka Z Polská Školka Z Americká školka Z Na obrubníky Z Okénková školka Z Házecí štafeta Z Kutá-

Obsah léčka / Házení na terč Z Chytačka u zdi Z Na jeden dotek / Na střechu / Trefovačka / O zeď / Na ocet Z Vyvolávaná u zdi / Na důlky Z Na ovce a berany / Na osmiletku Z ZkouSky obratnosti / Anglické hříčky s malými míčky Z Há­ dej důlek / Minitenis s kroužkem

7. Hry se švihadlem

— — — — — — — — — — —

[267]

Školka se švihadlem Z Svihadlová princezna Z Opakovačka Z Sel medvídek do školky Štěstí - neštěstí Z Abeceda se švihadlem Z El reloj

8. Hry s různým náčiním — — — — — — — — — —

[274]

Zeměkoule Z školka s gumou Z Berlínská schovávačka Z Velšská hra na piko­ lu Z Skelly Z Kopání na terč Z Na krabičku Z Na chromé kuře Z Střelba na ple­ chovku Z Střelecká Z Vyrážení ze čtverce Z Dešťový mrak Z Hry s káčou / In­ diánská hra s káčou Z Hra v burdy Z Na sultána, vezíra a zloděje Z Na harabáča Z Součky Z Ráj Z Sig — hra z Mauretánie Z Kostková hra kmene Keres Z Vybírání žaludů Z Hra „na Hašku" Z Na bubliny Z Na auta

II. HRY NA PLÁCKU A ZA HUMNY----------------------- [299]

1. Pohybové hry bez náčiní a) Běžecké hry

------------------------------------------- [302]

— — — — — — — — — — — —

[302]

Dětské honičky Z Na strašáka Z Kamenná baba Z Autíčko, stop! Z Ruská ho­ nička Z Severská honička Z Na čarodějnické kolo Z Na ptáky Z Na paní krá­ lovnu Z Na měsíc a hvězdy Z Na bouchanec Z Holandská hra na kroužky Z Na veverky Z Prodej roh! Z Praha — Pardubice — Olomouc — Ostrava

b) Hry rozvíjející sílu — — — — — — — — — — —

[312]

Na kazatele Z Na Skrobáka Z Na lišku Z PřetahovačkaZ Lámání talířů Z Na bič

c) Hry s tradičním dialogem — — — — — — — — —

[317]

• Na hastrmana Z Na paní tetu Z Na berana Z Na Ančičku Z Hra na máslo / Na ovečky Z Na vlka Z Na housátka Z Na pasačku Z Na plátno Z Na kočku a na myš Z Na jestřába Z Na ševče Z Čert klupuje smůlu Z Na anděly a čerty Z Hra na vránu Z Na mlíko Z Tkaní plátna Z Na řimbabu (hřimbabu) Z Na krvavé koleno, na krvavého muže, ohnivú bečku a smrtku čili strašidelné hry Z Na zahradníka Z Černá Máry

d) Hry se zpěvem a tancem

— — — — — — — — —

[347]

Kolo kolo mlýnské Z Zajíček v své jamce Z Na neboráčka Z Skočila mi mýška

I Na zahrádku / Na černého Jana / Růžička Z Hra na královnu / Hra na nebe a peklo / Na husy Z Na křepelku Z Na luňáčka Z Hra na Heličku, Helišku, Heřušku, HeryŠku, Elišku, Lišku Z Na kotka Z Na Juru Z Ožeň sa pajtáš Z Oranžáda

e) Různé hry hry bez pomůcek

. [374]

Na sochy Z Na houbaře Z Na řemesla Z Na soudce a obhájce Z Na rychtáře Z Na čaroděje Z Na slepého macíka Z Na kuňkavou žábu

2. Hry s míčkem

— — — — — — — — — — — —

[383]

Na křestní jména Z Na vysoké pánky Z Jirko, chyť! Z Vyvolávaná Z Ruská školka (II.) Z Na pány Z Na děcka Z Nalívat ďuky Z Na cíle Z Na krále a šíšajzla Z Na císaře, krále, maršálka Z Zlobím se na tebe čili hra na pravdu Z Odrá­ žená Z Házenka Z Uralský pasák Z Odpalovaná Z Okna

3. Hry s míčem

— — — — — — — — — — — —

[398]

Hloupý Honza Z Na’klekanou Z Na trpaslíka Z Halí-haló! Z Mucholapák Z Král, princ, sluha Ž Na přeskočky Z Anglie Z Malá vybíjená Z Vybíjená ve dvojicích Z Na třetího s vybíjením Z Na záchranku Z Plácačka čili harašašu Z Na výseče Z Čuvašská odbíjená Z Na zlatky Z Na sloup Z Na břevna Z Kopaná ve čtvercích Z Na branky Z Džavgan gon Z Bejby-nohejbal

4. Hry s kameny

— — — — — — — — — — — —

[415]

Vyrážení kamenů Z Na hazapita Z Boj o trůn Z Boj o kameny Z Oblázková hra Z Třináct kamenů Z Ruru Z Čínská školka Z Hra z Celebesu Z Na opičáka Z Kandžu Z Karga Z Tolchi nori — korejská školka Z Ťuk-ťuk

5. Hry s pruty, hůlkami a kolíky — — — — — — — —

[427]

Prodávání masa Z Strašidlo z dubiny Z Na babu Jagu Z Čuvašská hra na rybá­ ře Z Na zatoulaná koťata Z Šermířský souboj Z Pastevecký šerm Z Klání — Ša­ vlování Z Na šibeničku Z Kravičky na pastvě

6. Hry s nožem

— — — — — — — — — — — —

[434]

Školka s nožem Z Hra slováckých kluků Z Vožení drnu Z Na kolíky Z Peklo — ráj Z Na nebe a peklo

7. Hry s různými pomůckami

[440]

Na strigu Z Na slepou bábu Z Na hodiny Z Mlsná kozo, pojď na zelí Z Boj o rukavici Z Na studánku Z Skákačka přes čepice Z Dráždění medvěda Z Scho-

Obsah vávačka s muzikou / Na klíče / Kavkazská hra / Kde je vajíčko? / Souboj s vejci / Irská velikonoční hra / Chodské velikonoční hry / O pírka / Kuličko­ vý golf / Talíř / Kopaná na chůdách / Jízda mezi kameny / Na celníky a pa­ šeráky / Kuličková

III. HRY V MĚSTSKÝCH ULICÍCH--------------------------- [457] Na četníky a zlodčje / Hoňkoschovka / Šipkovaná / Barevná psaníčka / Po vsi / Na řidiče a dopraváky / Štronzo

B. NETRADIČNÍ HRY VE MÉSTÉ--------------------------- [467]

1. Pozorovací a pátrací hry

— — — — — — — — —

[470]

Doplňte seznam / Kimova hra na ulici / Jsi dobrý čtenář? / Hledejte knihu / Kimova hra na ulici (II.) / Zkouška všímavosti / Zkouška postřehu a paméti / Jaké je to auto? / Hledejte přísloví / Sbírání lístků / Botanická expedice / Honba za značkami aut / Automobilový průzkum / Pozorovací hra / Stopovačka / Na detektivy / Buď připraven / Pozor, pátrání / Velká úkolovka / Malá úkolovka / Přestřelky / Mrtvé schránky / Honba za pokladem / Orien­ tační cesta městem / Rychlý posel / Tajné poselství

2. Bojové hry

— — — — — — — — — — — — —

[486]

Boj čísel / Tajná schůzka / Tajná vysílačka / Na pašeráky / V cizím mésté / Mapování města / Interpol na stopě

3. Detektivky

— — — — — — — — — — — — —

[493]

Závěť pana Harpagona / Loupež v obrazárně / Po stopách padělatelů

4. Historické hry

— — — — — — — — — — — —

[516]

Soupis historických památek / Výzkumný úkol / Pamětní desky / Vyzvědači / Pražské historické hry / Baroko / Baroko — finále / Malá pražská tajemství

Prameny

[554]

VELKÁ ENCYKLOPEDII. HER

□ H RY VE MĚSTĚ A NÁ VSI

/IV/

Miloš Zapletal Lektorovali PaedDr. Vladimír Jarkovský a prof. MU Dr. Jan Pfeiffer, DrSc. Ilustroval Marko Čermák. Obálku s použitím ilustrace Marko Čermáka a grafickou úpravu navrhl Pavel Hrách. Vydalo nakladatelství Olympia, Praha, roku 1988 jako svou 2357. publikaci. Vydání první, 567 stran, 213 ilustrací. Odpovědný redaktor Vladimír Dobrovodský. Výtvarný redaktor Antonín Kalcovský. Technická redaktorka Jitka Grulichová.

Vytiskla Severografia, n. p.t závod 7, Most Tematická skupina 11/1 - AA 33,40 - VA 34,53.

Náklad 40 000 výtisků. 505/21/856 27-035-88 Cena váz. Kčs 40,—