Starou Prahou Jana Minaříka (In Jan Minařík’s Old Prague) 9788086512457, 9788085394672

Citation preview

St rou Prahou Jana Mi

aříka

Pavla Státníková Ondřej Polák

Starou Prahou Jana Minaříka

Pavla Státníková Ondřej Polák

Poděkování:

hlavního

Za cenné rady a spolupráci

města

Prahy,

děkuJeme Kateřině Bečkové, Věře Beňové

Naděždě Blažíčkové-Horové

Mendelové z Archivu hlavního

města

a Michaele

Voldřichové

a Janu Jungmannovi z Muzea

z Národní galerie v Praze.

Prahy, Marii Frýbertové, Bohuši Husákovi, Davidu Vávrovi i všem

Jaroslavě

vlastníkům

a správcům budov. kteří umožnili fotografování veřejně nepřístupných míst svých objektů .

••

• '

Městská knihovna v Praze

D 19265 STÁ D5b3d

Ex.2

text© Pavla Státníková, 2009 foto© Ondřej Polák, 2009 repro© Muzeum hlavního města Prahy; Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně; Muzeum umění Olomouc; Národní galerie v Praze; Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě; Památník národního písemnictví; Židovské muzeum v Praze. 2009 mapová část© Kartografie PRAHA, a.s. 2009 © Studio JB a M uzeu m hlavního města Prahy. 2009 ISBN 978-80-86512-45-7 (Studio JB) ISBN 978-80-85394-67-2 (Muzeum hlavního

města

Prahy)

Jan

Minařík,

akademický historický

malíř 1

Motto: Tenhle Minařík, ten namaluje kostelíček, na kostelíčku věžičku, na věžičce křížek, na křížku vrabečka a v očích

toho

vrabečka

se obráží celá kra1ina. Jul iu s Mařák o svém žáku 2

Jan M i nařík, malíř a grafik, ma loval a kresl il Čechy i Francii; v Jeho díle najdeme motivy měst přírodních a lesních zákoutí, náměty různých zátiší. Pros lavil se ovšem zejména jako malíř m izející a bořené Prahy konce 19. a prvních desetiletí 20. století. Statě pojednávající o Minaříkově díle se dají počítat na desítky, většinou hodnotí Minaříkovo dílo, jeho práce, méně se z nich dozvíme o Minaříkovi Jako č l ověku, jeho ž i votě či o způsob u jeho tvorby Monografie o Janu Minaříkovi zatím nevyšla žádná. Jan Minařík se narodil 15. prosince 1862 na Vyšehradě v domě č.p. 25 (dnes Vratislavova ulice; dnešní dům se nachází přibližně ve stejných místech jako umě l cův rodný dům) rodičům Janu Mináříkovi (původní forma jména skuteč n ě s dlouhým á), lakýrnickém u tova ryši, a Terezii, roz. Žaludové. 3 Atmosféra rozhraní Vyšehradu, pražského Podskalí, resp. jižní části Nového Města pražského, a katastru obce Nusle, kde

Minařík

proži l své

děts tví

a mlá-

dí, výrazně formovala jeho vztah k vlastním u životu a zá roveň i k Praze. Sám Minařík na své dětství vzpomíná: 4 Mezi zlatou Prahou a Král. Vyše-

hradem protéká ještě do dnes

potůček

překroČ!/, spatřil

třídu

Vyšehradskou

zvaný Botié, ... , kdo jej tenkrát

vedoucí ku první bráně a po obou

stranách stály přízemní a jednopatrové

domečky,

a v jednom tom ma-

linkém, sedmý nad radnicí, se narodil chlapeček jménem Jenda. Jeho maminka byla

dělnicí

v Podskalské

ohradě

s

dřívím

s matkou svou

a bratrem dřevoštěpem Fr. Žaludem. 5 Minařík se považoval za Podskaláka, a není divu, vždyť byl skutečně Vltavou křtěný V Podskalí bylo od

pradávna zvykem, že matka

Podskalačka, měla-li chlapečka,

Malíř Jan Minařík maluje na zakázku pražského magistrátu hostinec Kopmanka, uveřejněno v Č e ském s větě r. 1911. Obraz je dnes nezvěstný.

musela

si s ním sednout na plovoucí vory a proplout s ním šlajsnu vrátka jezu. Tak to jest, co si Jenda zapamatoval, jak přes

něj

a jeho maminku přelítla ohromná vlna.

Dětství nemě l

jednoduché.

Matka mu zemřela velmi zá hy, Již v jeho čtyřech letech, a vzpom ín ky na některé zážitky s ní si Minařík zachova l po celý život. Zřejmě k období po smrti matky se vztahuje další vzpomínka, že tatínek každý den jej odnesl do kláštera Alžbětinek k jeptiškám

a

večer si šel pro ně/

neb vedle byla továrna na Slupi kde byl 62 let mistrem barvířem kůží. Ve

světové válce zemřel stár 88 r. ProbÍém, kam s malým ch lapcem, se pravděpodobně vyřeš il poté, co začal chod it do školy a otec mu navíc domů přived l macechu Marii, roz. Blažkovou. Ve 1 2 letech vstoupil Minařík do učení, v 16 pak byl vyučen, podle vzpomínek se vyuči l barvířem koží. M in aříkův otec se při svých pravidelných návštěvách v Černém pivovaře seznám il s akadem ickým malířem A lbínem

Lhotou, synovcem profesora Akademie výtvarných

umění

Antonína Lh oty, který

zprostředkoval

jeho synovi hodiny

u profesora Františka Čermáka. V druhé polovině 80. let 19. století Jan Minařík studova l Vysokou školu uměleckoprů­ myslovou u prof. Otto Mentzela a posléze prof. Františka Ženíška, 6 odkud odešel pro neshody s vedením školy: provinil se nošením čamary 7 . V následujícím roce začal studovat Akademii výtvarných umění, zpočátku u profesora Maxmiliána Pirnera, posléze u profesora Julia

Mařáka,

u

nějž

také absolvoval v roce 1896, tedy ve svých

třiatřiceti

letech.

Údajně byl jedním z in iciáto r ů založen í Spolku výtvarných umělců Mánes a vlastn il leg itimaci s č íslem pohybujícím se někde

ve čtvrté desítce. Internetové stránky SVU Mánes jej jako svého č l ena neznají. 8 I v tomto detailu se naplňují slova

Jindřicha

Chalupeckého, charakterizující Minaříka jako umělce i jako člověka: Umělecký osud Jana Minaříka je docela

vý11mečný.

Proviml se: byl nečasový. Primitiv v době neJkompltkovanější, zarputilý realista v době 1mpressionismu a je-

ho důsledků, staropražan v době světovosti A dalo by se říci- nešika. Všecko dělal jakoby na truc.9 Výtvarná studia Minaříkova byla tedy poměrně dlouhá. A určitě nebyla jednoduchá; Minařík se téměř po celý život potýkal s chudobou. Z chudých poměrů vycházel a nikdy bě h em svého života výrazně nezbo hatl; kromě prodeje vlastních obrazů se živil i malován ím porce lánu. Ještě v době stud ií získal dokonce přízeň jakýchsi, v korespondenci nejmenovaných, šlechtických mecenášů. Výsledek byla zase jen nepřízeň osudu : neunesl tlak těchto vznešených příznivců 10 na to, aby vst oupi l do římského kláštera a raděj i vystoupi l z církve; v té době čin spo l eče n sky téměř ne-

5

M i nař í k

únosný

urč i tě

zce la

př íli š sebevědomý

nebyl

tem naprostého zneuznání a nepochopení. nakladatel A lois Dyk: Ve svém ateliéru

č l ověk, zřejmě trpě l občasnými

a prakti cký

měl Minařík nedokončený

typicky Mina říkovská stará Praha s figurkami vesele se po

obrázek Kluziště pod Karlovým mostem. Byla to

ledě prohánějlcími

Obrázek se mi líbt! a požádal jsem, aby jej dokončt! a že bych sijej koupil ještě něko!tka

vyzvedl,

figurkami v pohybu. Bylo to

přinesla

úřadu nějaká

mi ho do

depresem i a poc i-

O neprůboj nosti jeho osoby svědčí i drobná příhoda, na niž vzpomíná

11

půvabné

I ten perleťový opar ovzduší to

Minařík ochotně vyhověl a

mělo.

doplm! kluziště

dílko s kulisou M alé Strany v pozadf Než Jsem však si obraz

paní, prý z Braníka a se vzkazem. že Mistr Ji ho

svěřil k prodeJi a

že

naznačt!

jí, že Jsem se o obraz zajlma! Žádala za něj 500 Kč. Koupil Jsem jej tedy a hned zaplatil Po čase navštívil Jsem M,~ naříka

dověděl,

a tu Jsem se

neodvedla.

Minařík

jej obelstít.

Těžko

byl až

že ona paníje podvodnice, obraz že vylákala nebo dokonce ukradla a peníze ode mne

dětinsky důvěřivý

to pak nesl a

naříkal

k lidem a snadno bylo lze

V několika dnech Jsem mu

obraz donesl a vrátil Peníze ovšem byly pryč. M i na ří k

V roce 190 7 pod ni kl Jan cestu do

P ař íže

a to výboj

s

p ř ít e lem

n ej vě t š í

a Franc ie, což byl, zdá se,

u mě l ec ký

i li dský. Na cestu se

S l av íč kem

A ntonín em

zjev n ě

výboj jeho života,

chysta l delší dobu

a slož i tě na ni i šetřil. 12 V souvislosti s ní v jeho díl e spatřujeme koketování s tehdy pojetí se

rozšířeným

Minařík

pře d c h ozí

trad i čn ím

nikdy nesta l, i když im prese - dojem - ná lada v jeho

nejobd i vovaněj š íc h

z

impresionismem. Impresioni sto u v tvoř í

dílech

ve lmi

větš in o u

doby zachycují

dů l ež itý

krajinné

moment Jeho práce náměty,

čás ti

z ve lké

se jed ná o ško ln í práce č i díl a s škol ním životem něj akým způsobe m spojená Jako

ma líř

byl laicko u i odborn ou

veřeJn os tí oce n ě n

až ve

30. letech 20. sto letí. Publikum si ob líbil o zejména jeho pragens isti cká díla. Do té doby žil Minařík v osamocení, nepovšimnut a v poměrech ne1skromnějších.

Obrázky jeho kupovali jeho osobní přátelé, drobní

živnostníci Jak mi vyprávěl, byl horlivým zprostředkovatelem prodejů jeho menších nadšeným

obrázků

blízký holič. Také

členem Minařík

na příležitostné dary jubt!antů. ti

kteří pamatovali ze

t řicá týc h

Ve

někteří z bratří Sokolů,

NejvděčněJšími odběrateli obrázků

letech byly

uspořádá n y t ř i

výstavy z jeho

dě l.

M i na řík,

1935

byli

V ka talog u k prvn í z ni ch, kona né u

do nejmenších podrobností zobrazí to, co maluje. Není to vytvořiti

Jan

svého mládí zobrazená zákoutí zmizelé Prahy.

rozenin v roce 193 2, napsa l Ji ří Karásek ze Lvovic: Oddaně a

dovede

Jichž

byl, kupovalijeho obrázky ze staré Prahy

ovzduší, dovede

obestříti

věrně! Oddaně

věrnost

strnulá, jak Ji cítíme

často

Minařík

a .důležitého,

věk bezcitně odstraňuje

se nikdy se neoženi l. De lší

ate li érový byt ve ru

co náš

Kuchyně

čas

čtvrtém patře domuč

jeho 60. na-

žil ve

spo l ečné

definitivně

mizí, mnoho

a bourá.

domácnosti se svou sestrou, s níž ve

třicá týc h

letech obýva l

p. 8 4 v Korun ní třídě na Vin ohradec h, sestávající z kuc h y n ě a vlastního ate li é-

několika dřevěných

schodech sestoupilo se do ateliéru. Byl zaplněn

a rybízem a Jiný

s kachnami a zeleninou. Obé malováno natura!tsticky, ale s podivuhodně zářivými barvami U stěn

zastrčeno něko­

lik

veteš! Na stojanech byly dva nebo

n edokončených obraz ů

tvář bledou

zakřiknutě. Tvář se

jeJich j mény. Jan

bezkrevnou.

Minařík

Měl skřipec

s

v

polo v i ně

2 6.

bylo plno

kv ětn a

30. let 20. století ... postavou byl dosti za-

černou obroučkou

mu oživila, jen když líčt! osudy figurek ze svých

Vyprá vění jeho

M inaří k z emře l

obrazy: zátiší s ovocem,

staré Prahy a velký obraz Fidlovačka.

Vz pomínky a dobové fotografie nám napovídají, že

valitý, bezvousý,

tři

zároveň

neuspořádaně

třešněmi

starými

věcmi většinou

Minařík

u Morstadta,

byla vysoká místnost, okno jej! bylo vysoké, až pod stropem, takže bylo nedosažitelné. Byla to

i kuchyně, 1j idelna i ložnice. Po

věrně,

svá zátiší a své kouty oparem prostředí vycítěného a pravdivého. Proto

j eho obrázky majl důležitost, že uchovávají pro příš tí věky mnohé z toho, co ze staré Prahy krásného

p ř íl ež i tos ti

se ponoří do motivu, jeJž volil, a

obrazů,

a

šňůrkou.

Mluv,! ttše,

neJistě,

trochu

znal ty kominíčky a děvčátka na pavlačích

nejpodrobněJších detat!ů, někdy bezvýznamných

a nesouvislých.

1937 v Praze.

Za svého života autor poprvé vystavova l na výstavě Kraso umn é jednoty v roce 189 2 a s Uměleckou besedou roku 1896, a pak pravidelně na výstavách Jednoty výtvarných umělců v Praze. Samostatn é výsta vy za žil v letech

1914. 1932 a 1934 již v Muzeu hlavního

města

Prahy. První posmrtná výstava se uskutečnila v lednu 1938 a poté

v letech 1 949. 1968. 1984 a srovnávací výstava s fotografiemi Ondřeje Poláka roku 2006. Minaříka

Pražské motivy Jana

Jan Minařík patřil vedle asi nejznámějšího Václava Jansy k nemnoha malířům systematicky zachycujícím mizející Prahu. Pražské motivy se v jeho díle objevují v celém období tvorby. zcela ti letí 20. sto letí. nejvíce v jeho druhé zachycuj í právě či

bořená

místa.

polovině.

původní

Tato díla ve své

zástavb u

jasně

ovšem

převažovaly

v prvním dese-

většině

těsně před zbořením

celé komplexy domů. v nichž vedle staré zástavby již vyrůstá nová. Minaříkovy

V centru

pozornosti

jednoznačně

Město.

stojí Staré

Minaříkova

sefov a pražské Podskalí. Význam dokumentární stránky díla zhodnotil již v roce 1933 u Zdeněk

výstavy

nařík

první ve lké

minaříkovské

Wirth : Jsou-I/jeho obrazy zároveň i dokumentární pro

rozkotanou starou Prahu, měla

(tento názor

příležitosti

Jo-

na

nemůže

to býti vytýkáno jako nedostatek

činnost Minaříkovu

doba impresionismu); Mi~

stal se tím posledním vedutistou Prahy, jehož objektivnost není

chladná ani klasicisuJfcí a naopak ve svém konzervativismu výtvarnou paralelu k citovému i

vědeckému

vytvořila

Jan

literátů

zápasu našich

Minařík pravděpodobně

bytě-ateliéru

v Korunní

ve svém 84.

čp.

a historiků o starou Prahu Pro svou posedlost městskými motivy bývá Jan Minařík někdy nazýván českým Utrillem. 13 Minařík nebyl mistrem k rajinářem .

tém

ale stal se

souznění

k ronikářem města; nej větší síla

s géniem loci toho kterého místa -

jeho

právě

nismu na jeho reali stickou malbu. V této chvíli stojím e ulici či

či

ce lý

nelibě

obrazů

v tomto

námětu ,

směru můžeme přece

před malířovými

na dvorek. vidíme každý detail. prasklinu na omítce. děj

se ukrývá ve výběru

květinu

v

hovořit

jen

nejlepšími díly v

v detailech a v napros-

němém

otevřeném okně. peřinu přes

a vním áme atmosféru a k úplnosti iluze chybí už jen jediné: by

nějak

o vlivu impresio-

úžasu. vtaženi na zábradlí.

člověka

zachytil i ty zápachy, které tu tak

vanou.14 Ve své době Minaříkovy práce oslovovaly pamětníky, dnes ve stejném duchu působí na staromilce.

ale i na všechny, kdo detailně

chtějí skutečně vědět

podobu místa i s pocitem chodce

a poznat starou Prahu. Prahu zmizelou. protože

Minařík zprostředkovává

či návštěvníka.

Minařík do svých obrazů vtě loval i konkrétní osoby. Ženu. která malíře pozorovala z okna: vidíte, ta byla tak zvědavá.

co tu

dělám;

rakouského policajta. který se

přehrávajícího

ván!

15

pravidelně

zastavova l na Betlémském

tehdejší žhavou novinku - fonograf. To bylo v

neděli

námě stí

vidíte, tuhleta

u okna místního ševce

děvčátka

šla zrovna k

biřmo­

Lap idárně vyj ádřil Minaříkův vztah k obyvate l ům milovaného města nakladatel Dyk: Minaříkovo prostředí

drobných lidí.

děvčátek jako

připomíná

poupat.

mi Nerudův svět a jeho lidi

Vyučený barvíř koží.

Jan

Minařík poznal

do hloubky svůj svět a miloval ho. Většinu obrazů s námětem bořeného Židovského Města a přilehlých staroměstských oblastí maloval Minařík pro

pražskou obec v letech 1906 -1909; obrazy s dalšími pražskými nějších

oblastí Nového

Největší

soubor

Města

Minaříkových obrazů

několik Minaříkových děl razů

pražského

někdy

na zakázku

s pražskými

náměty

tohoto charakteru však vlastní i

- skicu a hotové dílo. jindy jako variantu téhož

některé

další instituce.

Minařík

námětu

1 982 v prostorách Muzea hlavního

města

Minaříkova

nezvěstným patří například

díla. resp. malby. K dnes

zejména z Podskalí a Vyšehra du

a jindy snad z vlastní Větší

množství

zopakoval vícekrát.

či

z již-

potřeby .

se dnes nalézá ve sbírkách Muzea hlavního

bychom nalezli i v soukromých sbírkách . Mnohé motivy

předlohu

náměty,

sousedů

někdy

města

Prahy,

Minaříkových

ob-

je nalezneme jako

s drobnými od lišnostm i. Výstava konaná v roce

Prahy si kladla za cíl prezentovat všechna v té

době

známá a dostupná

i obraz z okolí kostela sv. Jakuba na Starém

Městě

pražském zachycený na fotografii ve sbírkách Muzea hlavního města Prahy a u veřejněn ý na titulním listě v Českém světě

raze

22. prosince roku 1911 . Některé z obrazů známe jen z časopiseckých reprodukcí. 16 O jiném neznámém ob-

Kluziště

pod Karlovým mostem se dozvídáme z již citované vzpo mínky.

Minaříkových obrazů

také dnes pod le

názvů

těžko

ztotožnit s žádným dnes lokalizovatelným dílem. umělcova

17

identifikujeme a z

Některé

obrazy

některých názvů

je

zapůjčené

jasně

na výsta vy

patrné. že je nelze

Dodnes se objevují na trhu i v muzejních sbírkách dosud neznámá

díla . Například v roce 2008 se podařilo do sbírek Muzea hlavního města Prahy zakoupit od soukromého

majitele obraz zachycuj ící Malou Štupartskou ulici od kostela sv. Jakuba směre m k Celetné (str 30 v této publikaci)

7

K drobným kuriozitám z malířova díla patří Minaříkův obraz uložený ve sbírkách Galerie hlavního města Prahy Obraz je oproti skutečnosti stranově obrácen. Malíř zřejmě pro svoji zakázku používal ku své tvorbě fotografii, která byla při svém zpracování opačně orientována. Zachycuje dvůr domu č.p 112/1 v Platnéřské ulici; vedle vidíme dům č . p . 11 3/1. Minaříkovy

většinou

práce jsou

signovány,

často

i datovány,

někdy

mají i kratičkou vysvětlivku . Malíř signoval své obrazy dvěma způsoby JMinařík

-

a

Minařík, často červenou

čet či přesné určení

barvou,

někdy připojoval

letopo-

místa. Při podrobněj'ším rozboru snadno přijdeme

na to, že ne vždy datování či komentář odpovídá realitě. K tomu opět pamětník

A. Dyk:

Obrázkům

svým ze staré Prahy nepřikládal sám vel-

kého významu, a proto je ani nesignoval Teprve ve je;ich ma;itelé k

dodatečnému

stáří nosili

mu je

signování, jak mi vypravoval

K jedné z nejznámějších Minaříkových prací. a zdá se že i samotným autorem nejvíce ceněných, patří obraz Fidlovačka. uložený dnes ve sbírkách Muzea hlavního města Prahy. Sám autor jej považoval za své životní dílo. Do Muzea hlavního města Prahy se obraz dostal při příleži­ tosti konání výstavy Minaříkových prací v roce 1934, nejprve jako depozitum, později byl muzeem od autora zakoupen za 15.000 Kč. Zda Minařík

obraz skutečně začal malovat již v roce 1884, kam je datován,

dnes nevíme. U stěny ateliéru měl svůj velký obraz Fidlovačka, stál

tam obrácený ke zdi a zaprášený. Bylo to valo

někdejší slavnost

rozměrné

v Nuselském údolí. Byl na

plátno. Zobrazo-

něm

cirkusový stan,

stánky se sladkostmi a atrakcemi a množství figurek. V popředí po odkud malováno. přelomu

Praha

Minařík říkal,

Dvůr domu č .p. 112/1 v Platnéřské ulici . Obra z je proti s kutečnosti s t ranově obrácen.

straně

namalována

stráň

se vzrostlými stromy,

že na tomto obraze pracoval celá desetiletí.

19. a 20. století

Prakticky všechny obrazy Jana Minaříka zachycují mizející, bořenou Prahu, často již s některými novými stavbami či

staveništi,

minimálně

autor zachytil stav, jaký bychom nalezli na

místě

dodnes. resp. již

několik

let po namalování

obrazu. Praha přelomu 1 9. a 20. století doznávala obrovských a dalekosáhlých změn, rozšířila se daleko za původ­ ní hradby a došlo k jejím dalším razantním stavebním i urbanistickým proměnám.

níku o

Na základě zákona z 11. 2. 1893, číslo 22 říšského záko-

vyvlastňování

k

úpravě asanačního

obvodu královského hlavní-

ho města Prahy a upřesňujících zákonů č. 23 a 27 říšského zákoníku až na několik výjimek zmizela z mapy Prahy unikátní původní zástavba pražského židovského ghetta. části Starého Města pražského a menších částí r.Jového Města pražského K bourání historické zástavby ovšem v této době docházelo v různém měřítku na mnoha místech tehdejších pražských měst i mimo hranice dané asanačním zákonem. Asanační zákony nejvíce postihly Josefov - bývalé Židovské Město.

pátou pražskou o

čtvrť.

Dodnes se vedou více

oprávněnosti či neoprávněnosti

města; stísněnost poměrů, středků

či méně učené

spory

Byt - ate liér Jana Minaříka v Korunní č .p . 84.

ohromného zásahu do organismu

zchátralost a neexistence základních pro-

pro udržování slušných hygienických poměrů ve městě snad opravňují zastánce asanace k jejich názoru.

Na uskutečnění rozsáhlých změn měla ovšem zájem i postupně sílící dobová stavební lobby. I když charakter nové zástavby není bez hodnoty historické, architektonické, umělecko historické a časem se i z nově vytvořeného urbanistického celku stala historická památka hodná zvýšené ochrany, nelze tehdejší bezprecedentní zničení ojediněle zachované, organické a v té chvíli žijící paměti města a jeho lidí přejít mlčením a ospravedlnit zjednodušené řešení situace. Na Starém Městě pražském postihla asana ce vel ké množství renesančních , barokních či klasicistních domů , stojících často na gotických či románských základech. Dotkla se zejm éna oblasti kolem Ma riánského a Linhartskéh o

náměstí.

ulice Kaprovy a

P latnéřské.

plochy mezi

Staroměsts kým náměstím

a navazující ulicí Dlouhou. kostelem sv.

Ducha a kostelem sv. Haštala. dále prostoru mezi ulicemi Elišky Krásnohorské a Kozí.

Bořením

a

přesta v bou

ale byly

na počátku 20. století více či méně postiženy i da lší části Starého Měst a. Mnohá místa. mezi něž patřila například tajemná loka lita Na Franti šku a okolí areá lu kláštera sv. Anežky, byla proměněna

ce až v jeho druhé Na Novém

některá

až v následujících desetiletích 20. století. Městě

letí markantní

dokon-

polo v in ě.

přelomu

pražském zaznamenaly na

proměnu

čtvrť. Vojtěšská čtvrť

Petrská

19. a 20. stomalířem

a

tolik

milované Podskalí. ale zbořena byla i řada dalších domů a jej ich bloků. V té

době

cca

pětisty

části

se zastavovaly i dosud vo ln é plochy padesáti lety Karlem IV.

Prahy zachytil zejm éna

Nové ho

Města.

a lid í k nim

tzv. Petrskou

Minařík

proměnu

čtvrť

počátku

a Podskalí -

nábřeží

svět

na severu

ohrad se

dře ve m

připojení

o pevněním

a potokem Boti-

druhé poloviny 19 . století rozkl áda lo nevelké,

středověku poměrně hustě

v moderní pražskou la po

před

příslušných .

se ještě na

ale od

založeného

na svých obrazech z této

vltavského

V prostoru mezi vyšehradsko u ská lou s čem

města .

čtvrť

osídlené podhradí. Jeho

s množstvím nájemních

dosud sa mostatného

městečka

domů

proměna

zintenzivn i-

ku Praze. tj. po roce

1883 . Na území vyše hrad ské ho podhradí nalezneme domy v historizujících slozích. domy secesní i

několik

s ta věné

Bedřich Pi skač( 1898-1929) PortrétJ. Minaříka. Kresba tuší. Nápis: Pražský Utrillo ma l íř J. Minařík vysvětluje své obrazy. Korunní 84.

významných a zajím a-

vých kubistických vil i nájemních domů; novostavby zde ovšem rostl y ještě v šedesátých letech 20. století. Nejmenší staveb ní

proměny

zaznamenaly od konce 19. století dodnes

le v obřežní

historické

části

Prahy. Domy,

pa láce a da lší budovy na Malé Straně. Hr adčanec h a Pražs kém hradě zůsta ly téměř všec hny, komp l etně nebo jen s men ším i

č i v ětšími . š ť as tnými

razech z levého vltavského tomto vltavs kém

břehu

i

břehu

méně šťastnými

úpravam i. zachovány do dnešních dob.

Minařík

na

několika

zanecha l svědectví o drobných úpravách a zachytil i jedn o z nej větš íc h

- v oblasti Klárova a ústí Karmelitské na Malostranské

boření

obna

nám ěstí.

Pavla Státníková

Poznámky: Tento titul nesla ve třicátých letech malífova vlastní vizitka.: Chalupec ký Jindřich. Jan Minařík . Světozor 1933.

Tamtéž. Údaj o místě narození byl získán z Archivu hlavního města Prahy, Sbírka matrik. sign. VYŠ N 1O, fol. 12 7 a Magistrát. ref. popisní, evidence obyvatelstva. nová řada. Jan Minařík se tudíž nenarodil v Nuslích, jak se traduje v literatuře o něm. ale na Vyšehradě . V Nuslích nějakou dobu (přinejmenším v 90. letech 19. století) bydlel a v době úmrtí je měl zapsány jako svoji domovskou obec. Domovská obec ovšem nemusela odpovídat místu narozeni. dědila se po předcích nebo o její zapsáni moh l člověk požádat. Za konzultace děkujeme dr. Jaroslavě Mendelové z Archivu hlavního města Prahy. Není-li uvedeno jinak. pocházejí citáty z pera nakladatele Aloise Dyka. Útlounký sešitek byl nalezen v kn ihovně Muzea hlavního města Prahy při příležitosti uspořádání výstavy obrazů malíře Jana Mina ř íka v roce 2006; stejný rukopis se nachází i v Archivu Národní galerie v Praze. A utor sešitku v roce 1934 uvažoval o vydání Minařík ových vzpomínek ve své bibliofilské edici Vinice. K rea lizaci projektu sice nedošlo. s malířem však nakladatel skutečně jedna l a pozděj i své vzpom ínky na setkání s ním také sepsal. Stalo se tak roku 1960. více než čtvrt století po setkání. Do Muzea h lavního města Prahy autor jeden opis věnoval v roce 1968. inspirován právě konanou výstavou Minaříkových prací. Alois Dyk ( 1881 -1971) byl pražský ba n kovní úředník,

spoluzakladatel Artělu, a hlavně významný nakladatel.

Pravopis vzpomínek je upraven podle současných zvyklostí.

Pachmanová Martina. Pražanová Markéta. Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze. 1885-2005. Praha 2005. s. 306. 31 O. Čamara - pánský kabátec s vysokým límcem a řadou knoflíků zapínaných na šňůrky; byla v té době chápána jako součást historického českého. resp. slovanského národního kroje a její

nošení jako demonstrace české vlastenecké myšlenky. Např. Chalupecký Jindřich. Jan Minarík, Světo zor

1933; www.svumanes.cz./c lenove.html

Tamtéž. 10 11

Tamtéž. I o tom hovoří Minaříkovy dopisy kolegovi ze studií a zjevně i velkému příteli Františku Bílkovi. pocházející vesměs z 90. let 19. století a dochované v Archivu Národní galerie v Praze. sign.

AA-t 316/1-15. 12

Tamtéž.

13

Maurice Utrillo. francouzský mallř. 1883-1955, proslavený zejména malířským zpodobením Praříže. zejména okolí Montmartru.

14

Novotný Antonín. K chystané výstavě J. Minaříka v městském museu pražském, in: Věstník hlavního města Prahy. 193 4/1936. str. 535.

H,

Chalupecký J indřich, Jan Mina řík . Světozor 1933.

16

Klášterní zahrada U milosrdných bratří v Praze. in: Umění. sborn ík pro českou výtvarnou práci. Pra ha 1933, str. 165.

17

Např. Jakubský kostel. Žitná brána, Celetná ulice (U Černé matky), Plavba vorů po Vltavě. Stará dělostřelecká kasárna na Hradčanech.U Malostranského trhu, Soudní ulice. Jedová chýše na nám. sv. Apolináře.

9

Výstava Zmizelá Praha Jana města

Muzea hlavního

Minaříka

Prahy, byla konfrontací

možno ze stejných míst na nichž mistr Minaříkových obrazů

- Sto let na

s pražskými

zpodobují i dnes

dobře

trobloků, dvorků

a jejich obyvatel, protože

konfrontace více

či méně

Při

na obraze byl

větší měrou

výběr mírně

Kniha, kterou

právě

narušil

výběru

čtenář

fotografiemi ,

řada detailnějších

hodnota novodobých

také nebyly

zařazeny

obrazy

záběrů

téměř

- divák drží v ruce,

tvoří

ve svém

studií

díla, která

některých

vni-

by byla minimální a význam některá

jindy takové místo nemohlo být změny

malířova

pokud

významu

duplicitní, malované ze stejného

novodobém fotografování nemohla být perspektivu . Publikace je oproti

vytvořeným i

uměleckého

pro konfrontaci prošla ta

se tak nedostala

upraven a kniha též doznala drobné

laskavý

současnými

díla se

výběru exponátů

zastavěno,

původní

konaná v únoru - dubnu 2006 v prostorách

a potvrdila trvalost dokumentárního i

výpovědní

výběru

zcela totožného místa, protože je dnes již někde

Sítem

zachytitelnou realitu. Do

místa a lišící se pouze drobnými detaily. malíř

Minaříkova

tvořil. Ověřila

náměty

nulový. Do

t vář i města,

výstavě

místa zachycena ze

přesně

nalezeno, protože

obohacena o tři další obrazy,

členění.

pandán této výstavy a doufáme, že zaujme

přinejmen­

ším stejně, jako výstava sama. Chápeme ji ale také jako jakési dvojče k nedávno vydané publikaci Starou Prahou Václava Jansy.

Pavla Státníková

Ondřej

Polák (*1968 v Praze) V roce 1986 absolvoval

ulici - obor fotografie. V letech 1987 -1 993 studoval působí

Střední průmyslovou

uměleckou

školu grafickou v Hellichově

fotografii na FAMU v Praze. Od doby studia

jako nezávis lý fotogaf se specializací na technickou fotografii. Nejvíce se věnuje fotografování architektury

a výtvarného umění. Svými reprodukcemi uměleckých děl se podílel na mnoha publikacích o výtvarném umění.

Staré· Město pražské

Od Perštýna ke kostelu sv. Jakuba Mezi Kaprovou a Linhartskou Z Dlouhé třídy na František

Na

Perštýně,

1909

11 Většina domů na obraze má s tředověký původ. Vlevo část č .p 344/1„U Herzogů", dnes v podobě z poloviny 30. let 19. století; v letech 1725 -1743 zde žil malíř Václav Vavřinec Reiner. Dále č.p. 345/1„U Medvídků", "U Nedvídků", ,,U Černého medvěda ", dům s dávnou pivovarnickou tradicí, původně gotický, renesančně přestavěný na počátku 17. století a upravovaný v 19. století. Následují domy č.p. 346/1„U B e r ků"; poté č . p . 34 7/ I „U Kapounů" č i „U Rei sma nnů " a č.p . 348/1 „U Boží sukně" či „U Božího rou cha". Proti pozorovateli č.p. 309/1, dům „U Zlatého hroznu" či „Unvertský", bývalé policejní ředitelství, v klasicistní podobě podle návrhu Jana Ripoty z let 1842 -1 843. Za ním č.p . 349/1, novostavba z let 1901-1902 na místě domu zbořeného v roce 1897. Zcela vpravo část domu č.p. 359/1„U Modrého kola" či „U Závorků", přestavěného do dnešní podoby na konci 18. století podle návrhu mj. Ignáce Palliardiho; dále dům č.p . 358/1„U Sedmi stř íbrnýc h h vězd", raně barokní v klasicistní úpravě, v podobě z roku 1868 podle návrhu An tonína Vond ráčka a dále dům č.p 357/1 „U Zlatého anděla", ,,U Zatočila" či „Nesybovský dům", přestavěný v roce 1848 podle návrhu Antonína Hel lmi cha.

Na

2005

zejména v prvních desetiletích 20. století, kdy nové nájemní domy převýšily 346/1přestavěna na činžovní dům a na místě domů č . p 347/I a 348/1, zbořených až v roce 1919, se dnes nachází kubistický obytný a spolkový dům z let 1920 -1 922, navržený architektem Aloisem Dryákem Ulice Na

Pe rš t ý n ě

Perštýně,

svoji podobu

výz n a mně z měnila

původní zástavbu a došlo i k rozšíření ulice. Nejprve byla budova č . p

Od Perštýna ke kostelu sv. Jakuba

15

U

Halánk ů

na Betlémském

nám ě st í,

1909

21 Dům č.p. 269/1 „U Halánků", .. Haťapaťovský", .. U Kocínů", .. U Červených zvonů". Měšťanské sídlo a pivovar zde vznikly v 16. století na místě pěti středověkých domů . Do dnešní raně klasicistní podoby byl dům přestavěn na konci 18. století. Objekt původního měšťanského sídla a pivovaru byl v 19. století majetkem Vojty a Josefy Náprstkových, kteří zde v roce 1862 založili České průmyslové muzeum. Za původním domem se zvedá střecha a část budovy č . p. 170/1. postavené roku 1886 podle plánů Antonína Bauma a Friedricha Munzbergera a rozšířené v roce 1899 Osvaldem Polívkou . V popředí vlevo část domu. č.p. 259/1 „U Bílého čápa", původně gotického, dnes v pozdně klasicistní přestavbě . Pokračuje ulice Konviktská, v popředí ještě s původní středověkou zástavbou, v pozadí nově vznikající zástavba domy z konce 19. století. Vpravo ulice Betlémská též s historickou zástavbou. původem středověkou, domem č.p. 214/1 U S l ámů v podobě z roku 1828.

Náprstkovo muzeum na Betlémském

náměstí,

2005

Prakticky od počátku se v muzeu manželů Náprstkových shromažďovaly kromě technických exponátů i etnografické a umělecké z celého světa. Po smrti zakladatele národopisný charakter muzea zcela převážil a po roce 1946 bylo jeho zaměření orientováno výhradně na sbírky neevropského původu . Dnes v této historické budově i přilehlém novějším objektu sídlí Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur, příslušné Národnímu muzeu v Praze. Střecha zadního traktu muzea doznala změny během přestavby v roce 1961. předměty

Od Perštýna ke kostelu sv. Jakuba

17

Skupina

Staroměstských mlýnů, před

31

1911

Autor maloval svoji skicu z ostrova Kampy od Sovových mlýnů. Zachytil pohled na Staroměstské mlýny, Karlův most a Vltavu. Dominantami díla se tak staly věže Staroměstská mostecká, kostela sv. Františka Serafínského a vodárenská. Stavby oa ří do skupiny staroměstských mlýnů. z nichž některé jsou v pramenech zmiňovány již před polovinou 14. století, některé až ozdějšíc h staletíc h. Myslivečkovský mlýn č.p. 201/1 v popředí byl postaven podle návrhu Antonína Wiehla v letech 188238 1ako vodárna. V roce 1885 byla upravena do dnešní podoby i střecha věže, postavené původně v 15. století. Dále domy - - 200/1 mlýn „ Hever" či „Brusírna" či „Trnků v"; č.p 976/1 „Šejdovna ", novostavba z roku 1883; č.p. 199/ 1 mlýn „Šejdovna"; .: :: 202/1 mlýn „ Bouda" a dům č.p. 198/1 „Karlovy lázně". postaven po roce 1879 jako mlýn.

Od 0 erš•

a ke kostelu sv Jakuba

Skupina

Staroměstských mlýnů,

2009

Neorenesanční Myslivečkovský mlýn č .p. 2001/1 byl upraven roku 1936 pro účely Muzea Bedřicha Smetany. Domy č.p . 200/1. 976/1. 199/1 a 202/1 na fotografii vidíme již v upravené podobě z 70. let 20. sto letí s využitím neorenesančních průčelí. Vlevo jeden z exponátů Muzea Kampa. židle autorky Magdaleny Jetelové. umístěný na regulační stěně dolního plavebního kanálu. z něhož je napájena Čertovka. příslušejícího k smíchovské plavební komoře. vybudované v letech 1911-1912.

Od Perštýna ke kostelu sv. Jakuba 19

Uhelný trh, 1916

41 Na obraze zleva domy č .p 413/ 1„U Cibulků". původně gotický, upravený v roce 1816 do dnešní klasicistní podoby; č.p. 414/1 „U Tří per" č i „U Vlčího hrdla". původně gotický, přestavěný v raně barokním stylu. přičemž průčelí je znehodnoceno pozdějšími úpravami; čp 415/1 tzv. .. Malý Platýz" či „U Dvo u koček"... U Trnků "... U Ruky", dnešní podoba z let 1826 -1827. Dále vid íme č.p 416/1 „Platýz" či „Platejz" či „U Holců ", postavený na místě starší zástavby v roce 1813 podle plánů K. Hausknechta; přestavba všech křídel domu pak probíhala až do 40. let 19. století. V té době tu koncertoval Ferenz Li st. V průhledu kostel sv. Martina ve zdi. původně z 12. století. upravovaný v letech 1905 -1906 Kamilem Hilbertem. Domy zprava: č.p. 424/1 „U Tří stupňů". barokně a klasicistně přestavěný starší dům. dnešní fasáda z roku 1890; č.p 423/1 „U Šturmů". novostavba Františka Schlaffera z roku 1890; další č.p. 420/1 na rohu Skořepky „U Tří zlatých lvů" či „U Skořepů". v roce 1808 klasicistně přestavěný podle návrhu Františka Hegera. dnes v úpravě z roku 1852 podle Alexandra Hellmicha. V popředí vidíme tradiční květinový a houbový trh.

Uhelný trh, 2005

Zástavba na Uhelném trhu zůstala od časů Minaříkových prakticky nezměněna. Největších změn, větš inou však v interiérech, dozna l dům č.p. 415/1 „Malý Platýz" úpravou architekta F. Krásného z roku 1940. při které bylo mj. upraveno podkroví a spojeno se střešním altánem. Radikálně se proměnil charakter náměstí a komunikací a zásadně se změnila atmosféra - zmizel živý trh a jen v teplém období tu můžeme najít prodejce více či méně pokleslého umění určeného zejména turistům.

Od Perštýna ke kostelu sv. Jakuba

21

Havelský trh,

před

1918

51 V prostoru dnešní Havelské ulice se konají trhy přinejmenším od 13. století, středověký původ mají i zdejší domy. Vlevo domy č.p. 509/1 „U Finků" či „U České koruny" a 508/1 „U Radnických" - oba vícekrát přestavěné. s klas icistní fasádou; 507/ I a 506/1- oba starší domy upravené v roce 181 O do podoby na obraze i dnešní Zachariem Fieghertem; 505/1 „U Zlaté růže" či „U Černé hlavy", původně gotický, dnešní podoba je klasicistní z roku 1829 a 504/1 „U Mrázů" s dosud zachovaným původně středověkým loubím, renesančně a klasicistně přestavěný. Pokračují pak domy za křížením s ulicí Melantrichovou . V průhledu kostel sv. Havla, původně gotický, dnes v barokní podobě z let 1704-1729. Před kostelem vpravo dům č.p 536/1 Městská spořitelna pražská, dnes Česká spořitelna, postavený podle plánů Antonína Wiehla z roku 1891. Dále vpravo před Melantrichovou ulicí nízké domy č.p . 514/1 „U Hlavů" a č.p. 515/1 „U Černého kříže" vzniklé z původních staroměstských kotců a rekonstruované v osmdesátých a devadesátých letech 19. století. Další domy č.p. 516/1 a 517/1 postaveny na přelomu 19. a 20. století; dům č.p 518/1 v podobě z roku 1860 a zcela vpravo č.p. 519/1, ,, Dům Mayerovský" a „U Zlatého anděla ", novostavba vzniklá pod le plánů Václava Dudy z let 1833 -1836 na místě č.p. 519/1 a 520/ 1. Tato část tržiště byla nazývána Zelný trh a tradičně se zde obchodova lo se zeleninou.

Od PFr.f;

;;

"

os "u s

Jakuba

Havelský trh, 2009

Česká spořitelna č.p 536/1 je dnes přestavěná podle plánů Osvalda Polívky z roku 1931; dům č.p. 514/1 byl rekonstruován v letech 1984-1988 Václavem Pínou podle Langweilova modelu, tedy do podoby ke 30. letům 19. století a v této době došlo i k rekonstrukci vedlejšího domu č.p. 515/1. Na fotografii vpravo upravený dům 518/1 a zrekonstruované č.p 519/1.

Od Perštýna ke kostelu sv. Jakuba

23 -

Jihovýchodní část chrámu Panny Marie

před

Týnem, asi 1882

61 Věžovitá stavba při jihovýchodní stěně Týnského chrámu skrývá sakristii a depozitář v patře. K němu těsně přiléhaly ještě v 19. století další přístavky a mj i výrazná stavbička s kaplí sv. Ludmily, torzo původního románského kostelíka P Marie před Týnem. V popředí pozůstatky domu č.p. 600/1 „U Hřebenů"... U Hřebene" či „U Zlatého hřebene". zbořeného v roce 1882 z důvodu zavedení koňky do těchto končin Starého Města.

Jihovýchodní část chrámu Panny Marie

Přísta vky př i

před

chrámu byly v rámci puristických úprav chrámu ještě v osmdesátých a devadesátých letech 19. století o osudu kaple se vedly dlouhé spo ry a nakonec bylo v roce 1892 rozhodnuto i o jejím odstranění. V dobovém duchu byla restaurována celá věžovitá stavba. Nový neorenesanční nárožní dům zde vyrostl v letech 1883-88 podle návrhu Josefa Blechy. V průhledu objekty domu č.p. 640/1, náležejícímu areá lu Ungeltu (srv. str. 27). jižní

stěně

Týnem, 2005

většinou zbořeny,

Od Perštýna ke kostelu sv. Jakuba

25

Severní portál Týnského chrámu, 1933

71 Základní podoba chrámu je gotická, z doby po roce 1350; hlavním akcentem severního vstupu do chrámu je tympanon s výjevy Utrpení Páně a Ukřižování. Severní portál byl restaurován v letech 1906 -1908. Vlevo vstup do prostoru Ungeltu průjezdem paláce č.p. 639/1 Granovských z Granova (Ungeltní dům) zachovaného dodnes v renesanční podobě; dále pokračuje dům č.p. 640/1 zv. .. Petráčkovský" či „Ungeltní" či palác „Granovských z Granova". původně románský, později renesanční, v úpravách z první poloviny 19. století. Vpravo nároží domu č.p. 629/1 „U Černého slona" či „U Duhy" či „U Elefanta" původně ze 13. století, po barokní a klasicistní přestavbě, s vývěsním štítem proslaveného Čapkova železářství.

Severní portál Týnského chrámu, 2005

Vstup do koste la Panny Marie před Týnem si zachoval svoji gotickou monumentalitu dodnes. K nejnovější opravě chrámu došlo v letech 1973 -1995. Unikátní stavby areá lu Ungeltu byly rozsáhle rekonstruovány od 70. do 90. let 20. století.

Od Perštýna ke kostelu sv. Jakuba

27

U Štupartů, před 1911

81 Komplex „U Štupartů" zabíral poměrně rozlehlou plochu okolí východní části dnešní Štupartské ulice. Čtyřkřídlý dům č.p. 647/1 vznikal od středověku složitým historickým vývojem. Stanoviště malíře bylo zhruba v dnešní ulici Štupartské, před klasicistně secesním obytným domem č.p . 745/1 nebo snad o něco jižněji .

Od Perš 'na ke kostelu sv. Jakuba

Štupartská ulice, 2005

Dům čp 647/1 byl zbořen v roce 1911. V místech původního komplexu se dnes nacházejí nové domy, č.p. 744/1 ve stylu geometrické secese od Josefa Sochora a Aloise Masáka a klasicistně secesní domy č.p. 647/1, 745/1a 746/1 navržené také Josefem Sochorem a snad i Aloisem Masákem, všechny z období let 1911-1912. Fotograf zachytil fasádu domu č .p 746/1 a zce la vlevo i část č .p 745/1.

Od Perštýna ke kostelu sv. Jakuba

29

Štupartská ulice, 1911

91 Zleva průčelí a portál kostela sv. Jakuba. původně gotického. v barokní úpravě z let 1690-1702 podle návrhu Jana Šimona Pánka. Dále za ústím ulice Jakubské stěny rozsáhlého čtyřkřídlého komplexu č.p. 647/1 „U Štupartů"... Míšeňský". .. Sixtů v Platejs" či „Čertova krčma". Složitá historie domu sahá až do středověku . Důkladnou přestavbou včetně rozšíření prošel celý komplex v druhé polovině 17. století. když jej vlastnil Petr Štupart z Lbwenthalu. V domě se v roce 1786 narodil malíř František Tkadlík. Po pravé straně domy areálu Ungeltu - Týnského dvora. v popředí č . p . 636/1 „Modrý dům". původně pozdně gotický, přestavovaný barokně v druhé polovině 17. století a krátce po roce 1852 pozdně klasicistně upravený. V průhledu průchodní část „Menhartovského paláce" č . p . 595/1. stojícího v místech dříve středověkých domů. kolem roku 1700 spojených barokní přestavbou; palác byl upravován na konci 18. století zejména směrem do ulice Celené a ve vnitřních dispozicích .

Malá Štupartská, 2009

Nový název získala ulice až v roce 1925. Většina staveb sice zůstala zachována, ovšem výraznou proměnou prošel areál původního domu „U Štupartů" 64 7/ I v roce 1911, kdy byl zbořen a na jeho místě dnes vidíme klasicistně secesní domy č.p . 64 7/I a 745/1 z let 1911 -1912 navržené Josefem Sochorem snad s účastí Aloise Masáka. V souvislosti s výstavbou nových domů došlo k rozšíření a zarovnání této strany ulice.

Od Perštýna ke kostelu sv. Jakuba

31

Dům U Černého medvěda v Ungeltu, asi po 1911

1OI Původně středověký dům č . p. 642/1 „U Černého medvěda", pravděpodobně z druhé poloviny 12. století. nacházející se v prostoru opevněného areálu, pojmenového podle vybíraného cla - Ungelt. či podle opevnění - Týn. V 17. a 18. století prošel dů m barokními úpravami v exteriérech i interiérech.

Od Peršt 'na e "OS tetu sv. Jakuba

Dům U Černého medvěda v Ungeltu, 2009

Dům č .p . 642/1 se za sto let příliš nezměnil. Získal nový účel, v 80. letech 20. sto letí byl přestavěn pro hotelové bydlení a upravován byl znovu po roce 1989, a stromy před ním o hodně povyrostly.

Od Perštýna ke kostelu sv. Jakuba

33

Pohled z

radniční věže

na oblast mezi Linhartským

náměstím

a Kaprovou ulicí, 1908

111 Na obraze vlevo dole část vnitřního traktu neogotické přístavby radnice č.p 1/1 ze 40. let 19. století, projektované Petrem Nobilem a Pavlem Sprengerem. Tato část radnice podlehla požáru v květnu roku 1945. Výše vlevo část objektu Klementina, barokního jezuitského komplexu vybudovaného v místech původních středověkých domů; zcela vlevo i část astronomické věže, kde se provádí nejstarší pravidelná instrumentální meteorologická pozorování již od roku 1752. V centru obrazu dominuje starší zástavba Platnéřské ulice a Linhartského náměstí a Kaprovy ulice, v severní frontě již ovšem téměř zbořené a nahrazované novostavbami.

ez Kao

o aú

artskou

Pohled z

radniční věže

na oblast mezi Linhartskou a Kaprovou ulicí, 2005

Původem středověká zástavba byla během asanace zbořena a nahrazena novými domy. Velkou část asanované plochy zabraly budovy pražského magistrátu. Secesní budova Nové radnice č .p . 2/1, vzn ikla v letech 1909 -1911 podle návrhu Osvalda Polívky (srv. str. 65). Vedlejčí č .p. 16/1, puristická úřední budova příslušející pražskému magistrátu byla postavena podle návrhu Vladimíra Ježka a Otakara Koutského v letech 1926 -1928. Vyrostla na místě tzv. Andělské koleje původně příslušející Karlově univerzitě. Během jejího boření byly objeveny pozůstatky původních románských domů , o jejichž záchranu již tehdy marně usilova la pražská kulturní veřejnost. Jejich část se ovšem dodnes nachází v suterénu radnice . Na fotografii viditelné východní klementinské křídlo bylo adaptováno architektem Ladislavem Machoněm v letech 1928 -1930.

Mezi Kaprovou a Linhartskou

35

Mikulášská ulice, 1908

121 Pohled z ulice Úzké do Mikulášské. Proti ústí vlevo se nacházejí domy č.p. 17/I „U Tří špačků" či „U Černé žáby" a č.p 18/1 ,,U Bílého jelínka" či „U Černé hvězdy"; v průhledu domy č.p. 14/1 „U Tří bubnů" či „U Zlaté žáby" a dále č.p. 12/1 „U Zlatotepců" či „U Zlaté hory" Na pravém okraji první křesťanský dům ulice Úzké č.p. 28/1 „U Tří vlků" či „U Jednorožce" a dále domy č.p. 16/1 „Andělská kolej" či „Kolej Všech svatých" a č.p.15/1 „U Bílého jednorožce". Všechny domy byly původně románské či gotické, na obraze je shledáváme po pozdějších úpravách, většinou v podobě z 1. poloviny 19. století.

Mezi Kaorovou a Lmhartskou

Náměstí

F. Kafky, 2009

Úzká ulice se od roku 1901 jmenuje Maiselova. Domy na jejím konci byly bořeny v letech 1905-1908. Uliční čára ustoupila na západ. proto na fotografii nová mag istrátní budova č.p. 16/ 1z let 1926 -1928 není vi dět; dále vpravo dnešní síd lo pražského primátora č.p . 2/1. secesní budova Nové radnice z let 1909 - 1911. Za ní vidíme neorenesanční budovu č . p. 138/1 „ Učerného beránka". postavenou již v roce 1871 podle plánů Ignáce Ullmanna na místě původně středověkých domů č.p 138/1 a 141/1. s měrem

Mezi Kaprovou a L111hartskou

37

Před

kostelem sv. Mikuláše, 1909

13 [ Vlevo západní věž kostela sv. Mikuláše vzniklého v letech 1732 -1735 podle návrhu Kiliána Ignáce Dienzenhofera na místě předchůdce ze 13. století. Domy zleva v radničním bloku č.p. 19/1 „U Černé lišky" či „U Černého vlka"; č.p 18/1 „U Bílého jelínka" či „U Černé hvězdy"; č.p. 17/I „U Tří špačků" či „U Černé žáby"; č.p. 14/1 „U Tří bubnů" či „U Zlaté žáby"; č.p. 13/1 „U Zelené žáby"; č.p. 12/1 „U Zlatotepců" či „U Zlaté hory" a dále pokračuje zástavba směrem k Malému náměstí, všechny na středověkých základech po četných renesančních, barokních i pozdějších úpravách. V pozadí v průhledu přes Malé náměstí je dobře patrná věž kostela sv. Michala a zcela vpravo opět dobře viditelný dům č.p 138/1 „U Černého beránka" z roku 1871.

ez l