Prahou po stopách reformace: Průvodce reformační Prahou


107 36 6MB

Czech Pages 41 [74] Year 1948

Report DMCA / Copyright

DOWNLOAD PDF FILE

Recommend Papers

Prahou po stopách reformace: Průvodce reformační Prahou

  • 0 0 0
  • Like this paper and download? You can publish your own PDF file online for free in a few minutes! Sign Up
File loading please wait...
Citation preview

PRAHOU

PO STOPÁCH REFORMACE

nei

k 2

LADISLAV SCHNEIDER

Prahou

po stopách reformace NEJEN VŠEM, kteří do Prahy

po prvé zavítají, ale i těm, kdo zde již často byli, či kdo zde

dokonce bydlí, je věnována tato knížka. Chodíme po Praze jako se zavázanýma očima, nic nepomůže, že doslova narážíme na významné památky — samy mluvit nemohon

a tak nám jejich svědectví o do­ bách slavných, radostných i smut­

ných zůstává ztajeno. Autor, vroncí milovník staré Pra­

hy, připravil naši veřejnosti struč­

ný slabikář pražských památek, který provádí po jejich části nej-

výanamnější. Jsou

zde výstižně

popsána místa, chrámy a budovy, kde se zrodil, rozvíjel, kde pro­

nikal i kde byl rukou násilníka mařen onen duchovní kvas, pod­

nícený Mistrem Janem, kazatelem

slova Páně. Reformační revoluce, protireformační soumrak a temno

i nadějné svítání, radostné vy­ dechnuti po tolerančním patentu

jakoby zanechalo zkamenělé akor­

dy v pražské kamenné symfonii.

Tak Vám to připadne, až knížku dočtete.

A neodoláte. Ano, sami se vydáte

na pouť Prahou — po stopách re­

formace.

KNIHOVNA

KOSTNICKÝCH JISKER

Knihovna Kostnických jisker 2

Prahou po stopách reformace

KNIHOVNA

1.

KOSTNICKÝCH JISKER

Stanislav Čapek Úvod do sociální otájky

2.

Ladislav Schneider

Prahou po stopách reformace 3.

V. T. Miškovskh

Existencialismus není humanismus

Lv tisku}

Ladislav Schneider

Prahou po stopác

reformace

Průvodce reformační Prahou

Praha 1948

ÚVODEM

Přistoupili jsme k vydání tohoto přehledu nejvýznačnějšich památek české reformace v Praze, poněvadž již delší dobu je žádán od milovníků staré Prahy a také i z toho dů­ vodu, abychom získali zájem o vzácné refor­ mační památky u té části naší veřejnosti, která se s nimi dosud neseznámila. Jsme přesvěd­ čeni, že takové seznámení nezůstane bez du­ chovního i kulturního prospěchu. Omšelí tito svědkové z minulých dob dovedou oživit a připomenout četné důležité děje, z nichž lze čerpat poučení pro dnešek, i upevnit pře­

svědčeni, že česká reformace byla nejvýznamnéjším činitelem v duchovním, mravním, kulturním i politickém vývoji našeho národa. L. Sch.

1. května 1948.

PRAŠNÉ BRANÝ vedle Obecního domu města Prahy, jejímž mohutným obloukem vstupujeme do Starého Města, začne­

me pouť reformační Prahou. Tato památná věž byla vystavěna r. 1475 stavitelem Matějem Rejskem, na příkaz uměnímilovného krále Vladislava II. Vedle věže, kde dnes spatřujeme rozlehlou bu­ dovu Obecního domu, stával Králův dvůr, v němž sídlívali čeští králové až do konce XV. stol. Papežský legát Dr. Faustin měl zde velezrádnou řeč ke králi Jiřímu z Poděbrad; po ni byl pak na krá­ lův rozkaz jat a uvězněn. Celetnou ulicí, v níž většina domů jest ze stol. XVII. a XVIIL, dojdeme na STAROMĚSTSKÉ NAMÉSTÍ

Staroměstské náměstí se Šalounovým pomníkem Mistra Jana Husa, jest nejpamátnějším místem nejen v Praze, ale v celé naší vlasti. Zde vítávali naši předkové panovníky, shromažďovali vojska v dobách válečných; zde oslavovali mnohá vítězství i bývali svědky veřejných poprav v dobách útisku národa.

Pomník Husův stojící uprostřed náměstí, byl odhalen r. 1915 u pří­ ležitosti pětistého výročí jeho mučednické smrti. Vysoká postava Mistrova jako by vyrůstala z dohořívající hranice. Po pravé straně

9

je skupina Božích bojovníků, po levé lid, zdeptaný vítěznou proti­ reformací. V pozadí jsou seskupeni exulanti. Na žulovém podstavci čteme nápisy: »Milujte se a pravdy každému přejte!« a »Kdož jste boží bojovníci a zákona jeho.« V zadní části pomníku je sku­ pina soch, představujících vzkříšený národ. Pod nimi čteme slova Komenského: »Živ buď, národe, posvěcený v Bohu, a neumírej!

Věřím, že vláda věcí Tvých k Tobě se zase navrátí, ó lide český!« Nejvýznačnější budovou tohoto památného náměstí je STAROMĚSTSKÁ RADNICE jejíž nejstarší část jest z r. 1338. Rostla pozvolna s významem a vzrůstem Prahy. Věž s kaplí s gotickým arkýřem, v níž byl hrob Neznámého vojína, vystavěna ve XIV. stol, stavitelem Petrem Parléřem. Gotický arkýř, zničen za revoluce r. 1945 od Němců, kteří již dříve zničili a znesvětili hrob Neznámého vojína. Na této věži r. 1490 umístěn orloj, sestrojený mistrem Hanušem z Růže. V XV. stol., v počátcích české reformace konávaly se v radnici porady husitského duchovenstva; zde byly též provedeny volby správců husitské církve. Rovněž sněmy se zde konávaly. 2. března r. 1458 byl zde zvolen husitský král Jiří z Poděbrad. Na stěnách velké zasedací síně jsou dva obrazy Václava Brožíka: Hus před koncilem Kostnickým a zvolení krále Jiřího Poděbradského. Před radnicí 9. září r. 1437 na rozkaz císaře Zikmunda byl popraven Jan Roháč z Dubé se svými spolubojovníky a na místě dříve vy­ značeném v dlažbě symboly zkřížených mečů a trnovou korunou, vykonána 21. června 1621 poprava 27 českých pánů, vůdců povstání za náboženskou svobodu proti nepřátelům reformace, katolickým Habsburkům. Na tomtéž místě 21. prosince 1918 vítala Praha

10

prvého presidenta Československé republiky T. G. Masaryka po jeho návratu z ciziny a zde odehrály se ve dnech květnové revoluce r. 1945 těžké revoluční boje s německými okupanty. Žel, že při těchto bojích, při nichž mnozí z revolučních bojovníků přišli o ži­

vot, velká část radnice s věží a i jiné památné budovy na Staro­ městském náměstí byly vypáleny, při čemž zničena jedinečná knihovna k dějinám města Prahy o osmdesátitisících svazcích.

R. 1946 započato s opravou zničených částí Radnice a věže; vypálená část z r. 1838-48 byla zbořena. Na východní straně Staroměstského náměstí, nedaleko barokního paláce knížat Kinských, pocházejícího z poloviny XVIII. stol- tyčí

se dvě vysoké věže gotického TÝNSKÉHO CHRÁMU P. MARIE

vystavěného v druhé polovině XIV. století. Býval hlavním chrá­ mem husitským až do r. 1621, kdy byl dán katolické církvi. Sídlívala při něm tak zvaná dolní husitská konsistoř, zatím co horní konsistoř katolická měla své sídlo při chrámě sv. Víta na Hradě. V Týnském chrámě kázávali předchůdci reformace, kazatelé Konrád Waldhauser, Milíč z Kroměříže a přítel Husův Mistr Ja­

koubek ze Stříbra, který dal r. 1414 popud k podávání svaté večeře Páně pod obojí způsobou. Od r. 1427 byl zde správcem vynikající kazatel Mistr Jan Rokycana, volený kališnický arcibiskup a po jeho smrti utrakvistický biskup, rodem Ital, Augustin Lucian z Mirandoly, který zemřel r. 1493. Nedaleko hlavního oltáře je pohřben vynikající dánský hvězdář Tycho de Brahe. Kromě jiného umě­ lecky cenného inventáře je v chrámě gotická kazatelna ze XIV. století a cínová křtitelnice z r. 1414. Za doby Husovy, aby byly

11

získány pro papeže Jana XXIII. peníze na válku proti králi neapolskému, byly zde prodávány odpustky, proti čemuž Hus horlil v kapli Betlémské. Průčelí chrámu jest od r. 1626 ozdobeno ma­ riánskou sochou se svatozáří, která vystřídala původně zde umís­ těný velký zlacený kalich a nadpis: »Pravda vítězí«, pod nímž stá­

vala socha husitského krále Jiřího z Poděbrad. K hlavnímu vchodu nutno projiti průjezdem a dvorkem budovy ze XIV. stol. — jest to bývalá

TÝNSKÁ ŠKOLA Tuto budovu věnoval pro městskou školu r. 1394 král Václav IV., za jehož panování žil a byl upálen Mistr Jan Hus a započala husit­

ská revoluce. Z ostatních budov na Staroměstském náměstí zaslouží si pozornosti barokní CHRÁM SV. MIKULÁŠE nyní používaný církví československou. Vystavěl jej Kilian Ignác Dientzenhofer v roce 1737. Na jeho místě stával již od r. 1197 kostel, zasvěcený témuž světci. Zde kázávali ve XIV. století Milíč z Kroměříže a Matěj z Janova, průkopníci českého reformačního hnutí. Od r. 1415 býval až do r. 1621 chrámem kališnickým. Po­ sledním kališnickým farářem byl zde Viktorin Vrbenský, jeden z duchovních, kteří r. 1621 posloužili svátou večeří Páně k smrti odsouzeným českým pánům.

Úzkou uličkou Týnskou, v níž lze nad postranním vchodem do Týnského chrámu spatřiti krásný gotický tympanon a pamětní

12

deskou a sochou opatřený dům pana Václava Budovce z Budova,

nejznamenitějšího člena a politického vůdce Jednoty bratrské, po­ praveného r. 1621, projdeme do památného Týnského dvora, zvaného

UNGELT ve kterém již od X. století až do r. 1774 byla celnice a sklepy na zboží, dovážené do Prahy z ciziny. Západní část s branou, na jejíž klenbě čteme nápis »Marnost nad marností a všecko marnost« a jižní část s renesanční loggií s pozůstatky maleb pocházejí z XVI. století. Ze Staroměstského náměstí projdeme Pařížskou třídou do ulice

Kostečné, kde stojí EVANGELICKÝ CHRÁM U SALVATORA

vystavěný pro německé evangelíky augsburského vyznání v letech 1611-1614, ve slohu tak zvané německé renesance. K stavbě tohoto

chrámu došlo po vydání Rudolfova majestátu r. 1609, jímž byla zaručena náboženská svoboda všem vyznáním. Předním represen­ tantem německého sboru byl hrabě Jáchym Ondřej Šlik, popra­ vený r. 1621, který byl také v tomto chrámu pohřben. Při chrámě zřízena byla německá akademie. Lutherské církvi zůstal až do r. 1622, potom byl dán mnichům paulánským, kteří jej drželi až do zrušení kláštera Josefem II. r. 1784. V roce 1631, když vtrhli do Prahy Sasové, s nimiž se navrátili mnozí čeští emigranti, byly

prý v tomto chrámu na neznámém místě pohřbeny hlavy popra­ vených českých pánů, které po deset let visely na Staroměstské

13

mostecké věži. Po zrušení kostela a kláštera byly budovy až do r. 1857 používány za mincovnu. Později chrám koupen českým sborem evangelické církve augsburského vyznání, který upravil

hlavní loď k účelům bohoslužebným a postranní lodě na byty. V posledních letech bylo přízemí severní chrámové lodi opět uprázdněno a spojeno s hlavní lodí, čímž se salvátorský chrám stal největším z evangelických kostelů v Praze. Kostečnou ulicí projdeme do ulice Dušní, kde je gotický CHRÁM SV. DUCHA

vystavěný r. 1347 z odkazu bohatého měšťana Mikuláše Rokycanského. V XVI. století shromažďovali se v něm k bohoslužbám ně­ mečtí evangelíci. Vedle tohoto chrámu stojí v maurském slohu zbudovaná syna­ goga, kterou ve XII. století vystavěli židé z Portugalska a na konci Dušní ulice vpravo kostel Šimona a Judy při nemoc­ nici Milosrdných bratří, který vystavěla Jednota bratrská krátce před bělohorskou porážkou. 14. června r. 1620 zasvětil jej senior Jednoty Matouš Konečný. Téhož roku byl však Jednotě odňat a dán řádu Milosrdných bratří, kteří vedle něj zbudovali rozsáhlou

nemocnici. Odtud po nábřeží můžeme dojiti až k Revoluční třídě, do které ústí ulice Klimentská; je v ní památný husitský CHRÁM SV. KLIMENTA

připomínaný už r. 1226, kdy sídlili při něm dominikáni. R. 1784 byl zrušen a proměněn v sýpku. Od r. 1850 je v majetku církve

14

II Staroměstská radnice s pomníkem Husovým před zničením. 6 Staroměstská radnice v revoluci 1945

evangelické, pro kterou jej získal farář Bedřich Vilém Košut, který byl na nátlak arcibiskupa Schwarzenberga nucen opustiti pražský sbor. Klenba chrámu je z doby Vladislavské. V předsíňce je nápis z r. 1578 »Slovo Páně zůstává na věky« a dva náhrobní kameny šlechtičen z Hradešína z r. 1606 a 1620. Vchod do sakristie má řezané dveře z r. 1609. Na druhém pilíři lze spatřiti letopočet 1641, kdy byl chrám opraven. Až do r- 1784 býval kolem chrámu hřbitov.

Odtud vrátíme se opět do Pařížské třídy, v níž asi uprostřed ne­ můžeme pominouti (ač s reformací nesouvisí) STARONOVOU SYNAGOGU zbudovanou na starších základech ve XIII. století, obklopenou

malým parkem, v němž bude umístěna Bílkova socha Mojžíše. Vedle staronové synagogy, z jejíhož vnitřku nešetřeno kouzlo dáv­ ných časů, zvedá se věžičkou opatřená židovská radnice z r. 1570, k níž přistavěna další synagoga tak zv. Vysoká z XVI. stol. Staronová synagoga, židovská radnice a nedaleký starý židovský hřbitov s 13.000 náhrobních kamenů, s nímž sousedí sy­ nagoga Klausova z XV. století a Pinkasova synagoga z XVI století jsou pozůstatky bizarního židovského gheta, zboře­ ného r. 1885. V tomto ghetě, obehnaném hradební zdí, žili pražští

židé od X. stol, svým vlastním životem až do r. 1848, kdy obdrželi dovolení usídliti se i v jiných částech Prahy. Vedle těchto kamen­ ných památek minulých časů v židovském městě dlužno vzpome­ nout! několika význačných postav, jako tvůrce legendárního Gole­ ma, učeného rabína Jehudy Lówa ben Bezalel, hvězdáře a astronoma, který býval zván na Hrad k císaři Rudolfu II. a udržoval styky se

15

slavným Dánem Tychonem de Brahe. Zemřel r. 1609 a je pochován

na starém hřbitově, právě jako slavný hvězdář a kronikář David Ganza, básník rabín Avigdor Karo, mecenáš chudiny Mardochej Maisel, matematik, filosof a cestovatel Josef del Medigo a rabín David Oppenheim, jehož] rozsáhlou knihovnu získala universita v Oxfordu. Ulicí Maiselovou okolo Maiselovy synagogy z XVI. století a Miku­ lášského kostela projdeme na

MALÉ NAMÉST! s renesanční kašnou ze XVI. století uprostřed. Domy zde stojící

jsou z XV. a XVI. století. V jednom z nich (čís. 143), nazýva­ ném »U Bílého Lva« bývala tiskárna, v níž pravděpodobně r. 1448 vydána první česká tištěná bible, tak zvaná Pražská nákladem čtyř měšťanů pražských: Janem od Čápů, Janem Pytlí­ kem, Matějem od Bílého Lva a Severinem kramářem. Průchodícím domem č. 457 »U zlatého orla«, v jehož zadní části stávala fara svatomichalská, projdeme do ulice Michalské, v níž napravo otevřeným podjezdem vstoupíme do nádvoří, kde shlédneme bývalý KOSTEL SV. MICHALA

v XVIII. století barokně přestavěný, který slouží nyní za skladiště papíru. Při tomto památném kostele, vystavěném r. 1311 býval v letech 1406 až 1439 farářem přítel Husův, Křišťan z Prachatic. Hus zde kázával v letech 1400 až 1402. Na faře u sv. Michala se konala r. 1399 disputace Mistra Jana Husa o knihách Viklefových a r. 1412 »hádky«, jak se tehdy takové debaty nazývaly, o odpust-

16

cích. R. 1413 zde zasedala smírná komise, jejímž úkolem mělo býti smíření Husa s theologickou fakultou. Roku 1414 byla zde podá­ vána svátá večeře Páně pod obojí způsobou. Sem také nejdříve

přinesena z Kostnice zpráva o upálení Mistra Jana Husa. Po Křišťanovi z Prachatic býval zde farářem Petr z Mladeňovic, který byl sekretářem pana Jana z Chlumu, královského průvodce Husova do Kostnice a zanechal nám věrnou zprávu o Husově odsouzení a smrti.

Ulicí Melantrichovou, připomínající slavného vydavatele českých biblí v XVI. století Jiřího Melantricha z Aventýnu, který zde měl tiskárnu a ulicí Havelskou projdeme ke kostelu SVATÉHO HAVLA

z r. 1232, v XVIII. století barokně přestavěnému. V tomto chrámě kázával r. 1358 Konrád Waldhauser a r. 1374 Milíč z Kroměříže.

Mistr Jan Hus zde kázal r. 1404 latinsky ve výroční den úmrtí cí­ saře Karla IV. Roku 1519 byl zde pohřben Mistr Václav Koranda,

administrátor konsistoře podobojí a r. 1621 popravený český pán Jan Kutnauer ze Sonnenšteinu a r. 1674 český malíř Karel ŠkrétaRoku 1621 chrám dán německým Karmelitánům, kteří si přistavěli k němu klášter, zrušený Josefem II. r. 1786.

Za kostelem sv. Havla, v ulici Železné, vedle Stavovského divadla z roku 1781-83 stojí památná budova university Karlovy KAROLINUM

Pro universitu pražskou, založenou císařem Karlem IV. 7. dubna

r. 1348 a umístěnou nejdříve v býv. domě žida Lazara, zakoupil

17

tento veliký gotický dům r. 1383 král Václav IV. od mincmistra Jana Rotleva. Ve velké aule konal 7. června r. 1412 Mistr Jan Hus veřejnou disputaci, v níž se ostře vyslovil spolu se svým druhem Mistrem Jeronýmem Pražským proti prodávání odpustků.

V této budově Hus rektoroval a zde zasedaly později synody husit­ ského duchovenstva, jakož i sjezdy nekatolických stavů. V r. 1543 bylo zde rokováno na sjezdu kališného duchovenstva: 1. Je-li mše obětí, 2. Sluší-li k svátým se modliti, 3. Ospravedlňují-li skutkové dobří, či tolika víra. 6. března r. 1618 svolán do Karolina sjezd českých stavů, který žádal císaře Matyáše za vrácení odňatých evangelických kostelů v Hrobech a v Broumově. Císař žádost sjezdu odmítl a další sjezdy zakázal. Stavové sešli se však znovu 21. května 1621, načež šli na Hrad vyslechnouti nový královský připiš. 23. května někteří z účastníků sjezdu odebrali se opět na Hrad, tentokráte s mnoha zbrojnoši a zde pak došlo k svržení místodržících s oken kanceláře do hradního příkopu; tímto činem začal otevřený odboj proti kato­

lickým Habsburkům. Po porážce bělohorské r. 1620 postižena universita pražská přís­ nými tresty. Bělohorský vítěz císař Ferdinand II. odevzdal Karoli­ num jezuitům, kteří jej spojili se svou kolejí Klementinskou. K universitě, jež měla zvláštní privilegia, patřila řada kolejí, které měly v čele své probošty a k nimž náležely četné statky. Rytířskou ulicí, okolo Staré Rychty z XVI. století (čp. 404), kde sídlíval královský rychtář, mající dozor nad městskou policií, dojdeme na Uhelný trh, kde si povšimneme rozlehlého domu

t. zv. Platýzu. Tato stavba je kombinací několika slohů. Zá­ klady má jistě románské a gotické, část je renesanční, část ba­ rokní a empírová. Připomíná se již r. 1232. Roku 1586 jej koupil

18

‘I)s.}iiirii iiiaqsuiapag bu ccj

Ajduq aifsuiaipg ÁjjjXqz íiiRAoqjwz nosř zradu a mnci O (W|o,l? ’?>IS,,'5.L ipaJdod a) uisjqa ÁqsuÁ.i, Jn

kanovník Jan Platýz z Plattensteina, který byl v době odboje uvěz­ něn od evangelických stavů, začež po vítězství Habsburků byl

bohatě odškodněn. Z Uhelného trhu zajdeme do ulice Martinské, kde stojí pro pro­ testanty zvláště památný CHRÁM SV. MARTINA VE ZDI Byl zbudován ve slohu románském již r. 1178, ve století XIV. byl přestavěn ve slohu gotickém. Roku 1249-53 pojat byl do opevnění

města. Při chrámě bývala škola a hřbitov. V listopadu r. 1414, na popud Mistra Jakoubka ze Stříbra a se souhlasem Mistra Jana Husa, dlícího již v té době v Kostnici, začal zde farář Jan z Hradce podávati lidu z kalicha. Až do r. 1621 býval chrámem husitským. Po roce 1621 obdrželi jej, jako všechny ostatní evangelické chrámy, katolíci. Roku 1784 byl však zrušen, načež sloužil různým světským účelům. Roku 1904 byl zakoupen obcí pražskou a pietně znovuzřízen. Roku 1920 město Praha propůjčilo jej evangelické církvi metodistické k anglickým bohoslužbám a vojenské správě evangelické. Nyní jej používá českobratrská církev evangelická k českým a anglickým bohoslužbám. Křtitelnice z tohoto chrámu z XVI. století je nyní v kostele sv. Trojice ve Spálené ulici. Z ulice Martinské projdeme na Perštýn. Prvá ulice vlevo je Barto­ lomějská, ve které, v místech, kde stojí budova bývalého jezuit­

ského Konviktu pro šlechtickou mládež a barokní kostel sv. Bar­

toloměje zr. 1726, stával ve XIV. století útulek pro kající ženy, zvaný Jeruzalém. Založil jej na místě domů, v nichž bydlí­ valy nevěstky, kazatel Slova Božího a předchůdce české reformace,

19

Milíč z Kroměříže. Milic byl pro své horlení proti zkaženosti cír­ kve obžalován u papeže, načež se odebral do Avignonu ve Francii, kde tehdy bylo papežské sídlo a zde roku 1374 zemřel. Bartolomějskou ulicí mohli bychom dojiti též k románské rotundě s v. Kříže ze XII. století, nedaleko které (čp. 316) stávala tak zvaná kolej Rečkova určená zakladatelem pro 12 českých studentů přijímajících pod obojí. Z Bartolomějské ulice projdeme bývalým Konviktem, který je do­ mem průchodním do ulice Konviktské a již stačí jen několik kroků a staneme na náměstí Betlémském, přímo proti domu čp. 255, který je vestavěn do zbytků zdí staroslavné

BETLÉMSKÉ KAPLE zvané kaplí Mláďátek. Byla založena 24. května roku 1391 Janem

z Milheimu, na pozemku, darovaném bohatým pražským měšťa­ nem Václavem Křížem a to výhradně ke kázání slova Božího v ja­ zyce českém. Od ostatních chrámů se lišila tím, že středem jejím nebyl oltář, nýbrž kazatelna. Byl to prostorný gotický chrám, jehož průčelí měřilo 47 m a který pojal až na 3.000 osob. Při kapli bylo

obydlí pro duchovního správce, z něhož bylo možno vstoupiti pří­ mo na kazatelnu. Kazatele ustanovovali tři universitní mistři spolu s purkmistrem Starého Města pražského. Od r. 1402 byl správcem a kazatelem kaple Betlémské Mistr Jan Hus, jehož mohutná a ohnivá slova přitahovala zástupy posluchačů ze všech vrstev oby­ vatelstva. Pod Husovou kazatelnou stávala i česká královna. Odtud

šířil se onen velkolepý a mocný zápal pro Boží pravdu a zde zapo­ čala ona významná epocha, nejslavnější v dějinách českého národa. R. 1410 z popudu arcibiskupa pražského, byla vydána bulla papež­

20

ská, podle níž bylo dovoleno kázati pouze v kostelích farních a klášterních. Hus však, dotázav se posluchačů, vzdoroval po dva roky papežské bulle, nedbaje na tresty, které mu hrozily. Opustil kapli Betlémskou a Prahu teprve, když v Praze vyhlášen byl t. zv. inter­ dikt, t. j. zákaz konati jakékoliv pobožnosti, křty a vysluhovati pohřby. Tehdy v roce 1412, aby kvůli němu netrpělo všechno oby­ vatelstvo Prahy, odešel Hus na Kozí Hrádek a později na Krakovec, odkudž v říjnu r. 1414 se odebral do Kostnice na církevní sněm, který jej odsoudil a nechal upáliti 6. července r. 1415. Když došla do Čech zpráva o upálení Mistra Jana Husa, byl v Praze napsán stížný list církevnímu koncilu, opatřený 452 podpisy předních čes­ kých rodů, jehož originál chová se nyní v Edinburgu ve Skotsku. Nástupcem Husovým v Betlémské kapli byl Mistr Jakoubek ze Stříbra, původce proslulých čtyř článků, neboli artikulů pražských z r. 1417. Tyto artikule byly programem husitské církve, uznaným

na koncilu v Basileji a tvořily základnu české církve podobojí. Zněly: »N e j p r v é, aby slovo boží po království českém svobodně a bez překážek od křesťanských kněží bylo zvěstováno a kázáno. Druhé, aby svátost těla a krve Pána našeho Jezu Krista pod oběma způsobami chleba a vína a všem věrným křesťanům starým

i mladým, svobodně rozdávána podle Jeho ustanovení a příkazu. Třetí, že mnozí kněží a mniši světským řádem panují nad vel­

kým bohatstvím tělesným proti Kristovu přikázání a příkazu své­ ho kněžského úřadu a k veliké škodě stavu kněžského, aby tako­ vým kněžím to neřádné panování zajato a staveno ) * bylo a podle ) ** čtení

nám příkladně živi byli k stavu Kristovu a apoštolskému.

*) odňato a zostaveno

**) podle Písma sv.

21

Čtvrté, aby všichni hříchové zjevní smrtelní a jiné neřády, zá­ kony božímu odporní řádem a rozumně od těch, již úřad k tomu mají, v každém stavu byly stavováni!« Po vydání Rudolfova Majestátu r. 1609 byla Betlémská kaple ode­ vzdána Jednotě bratrské. Po nešťastné bitvě bělohorské 8. listopadu 1620 obdrželi kapli dominikáni, kteří ji v polovici XVII. století prodali jezuitům, v jejichž držení zůstala až do zrušení jezuitského řádu r. 1773, načež byla zavřena. Po vydání tolerančního patentu r. 1781 marně se o ní ucházel nově vzniklý pražský evangelický sbor. Roku 1786 byla až na tři zdi, do nichž vestavěn r. 1836 dnešní dům čp. 255, pobořena. Při kapli býval v místech dnešního Betlémského náměstí hřbitov, kde byli pochováni někteří profesoři pražské uni­ versity, administrátoři kališnické konsistoře a četné jiné významné

osobnosti. V roce 1919 byla budova čp. 255 odborně prozkoumána a když bylo zjištěno, že tři z bývalých hlavních zdí kaple Betlémské jsou zachovány, bylo voláno, aby památná kaple byla obnovena. Hlavní překážkou bylo, že zmíněný dům byl vlastněn Němcem a na jeho získání nebylo pomyšlení. Čeští evangelíci však již tento cíl ne­ pustili se zřetele a v roce 1941 utvořili Přípravný výbor pro obnovu kaple Betlémské, v němž zastoupeny jsou všechny evangelické cír­ kve v Československu. Osvobozením našeho národa v květnové revoluci roku 1945 se při­ blížila možnost, aby veliký plán obnovy kaple, z níž vyšlehl pla­ men české reformace, byl uskutečněn. Dům čp. 255 je nyní zabrán

a národním správcem je univ. prof. Dr. A. Frinta, t. č. předseda Komise pro obnovu Betlémské kaple při Kostnické jednotě, která dala popud k úpravě jedné menší místnosti, v níž možno shlédnouti bývalý vchod na kazatelnu a do sakristie.

22

IV. Arkýř Karolina 41 Chrčím sv. Martina ve zdi

Sousední dům, označený deskou, skrývá ve svém nádvorním křídle zbytky bývalé sakristie a obydlí správců kaple Betlémské. Dům přiléhající na Zachovalou západní zeď kaple, z níž část s kameným ostěním jednoho okna lze shlédnouti z dvorku, vystavěn byl na místě domu patřícího Anežce ze Štítného.

Západní část náměstí zaujímá dům u Halánkůz roku 1590, za nímž jest Náprstkovo české průmyslové museum, jehož bohaté a vzácné sbírky sebral Vojta Náprstek, český mecenáš, přítel a znalec Ameriky z dlouholetého pobytu, odkud pocházejí jeho sbírky museální a knižní. Knihovna čítá 50.000 svazků. V mu­ seu jsou sbírky skla, porculánu, českých drahokamů, různých před­ mětů zvláště cizozemských, celkem přes 25 tisíc čísel. Z ostatních památných budov v sousedství bývalé kaple Betlémské zaslouží si pozornosti zvláště dům čp. 351, v jehož průjezdu jsou zazděny gotické veřeje. Jest to bývalá kolej t. zv. apoštolská, založená r. 1451 táborským hejtmanem Matějem Loudou. Za touto pak a to již v ulici Husově jest bývalá universitní kolej Nazaret­ ská čp. ,238, kterou pro chudé studenty založil syn spoluzakla­ datele Betlémské kaple Václav Kříž. V ulici Husově nalézá se též bývalý husitský chrám sv. J i 1 j í ze XIV. století, dnes chrám do­

minikánský, přestavěný v XVHI. století, v němž je pohřben slavný český malíř Václav Reiner. Navrátíme se na Betlémské náměstí, odkudž projdeme uličkou Li­

liovou, okolo bývalého ženského kláštera Anenského z XIII. století, v němž v husitské době jeptišky přijímaly pod obojí a domu hrabat Olbramoviců čp. 221/13, v němž v XV. století žil husitský kronikář Vavřinec z Březové, do ulice Karlovy, kde upoutá naši pozornost chrám sv. Klimenta a kulatá vlašská kaple. Obě tyto chrámové stavby jsou součástí

23

KLEMENTINA, které bylo až do roku 1773 hlavní baštou protireformace, náležející jezuitům. Jezuité usídlili se v těchto místech hned po svém pří­

chodu do Prahy v roce 1556 a to v klášteře dominikánů, zbudova­ ném v roce 1232. Dominikáni musili jezuitům ustoupit. Tito pak získali všechny okolní pozemky i domy a za pomoci šlechtických příznivců vybudovali ohromný komplex budov s pěti chrámy, do­ dnes svou rozlohou největší v Praze. (Vedle vchodu z Karlovy ulice je pamětní deska P. J. Šafaříka.) Na výstavbě a výzdobě Klementina podíleli se význační stavitelé a umělci, takže celek teprve v XVIII. století dokončený, jest po stránce stavitelské a umělecké velmi cenným. Jinak tomu bylo ovšem po stránce duchovní. V Klementinu měli jezuité své školy, v nichž záměrně šířili nenávist k nekatolickému náboženství, jakož i tiskárnu, ve které tiskli protireformační literaturu. Zde také pů­ sobil a v chrámě sv. Klimenta jest pochován jezuita Antonín Ko­ niáš, který na misijních zájezdech pobral a spálil českým pro­ testantům na tisíce biblí a jiných knih náboženských. V Klementinu bývalo i jezuitské divadlo, kterým jezuité lákali pražský lid do

svých tenat. Zde také byl roku 1561 po tři týdny vězněn a vyslý­ chán biskup Jednoty bratrské Jan Augusta a jeho písař Jan Bílek. Roku 1622 byla císařem Ferdinandem II. i universita Karlova svěřena jezuitům, kteří ji spojili se svou akademií. Po zrušení řádu

jezuitského roku 1773 zůstaly vysoké školy v Klementinu; dnes je zde toliko jejich nepatrná část a téměř celý komplex budov za­ ujímá Národní a universitní knihovna, v níž je mnoho vzácných rukopisných památek z dob české reformace. Proslulá jest zde zvláště sbírka biblí světových i českých a mnoho rukopisných a

24

tištěných kancionálů evangelických a jedinečná sbírka Komenian, protějšek sbírky Komenian v British museu.

Nádvořím, v němž stojí stará hvězdárna z roku 1751, projdeme pod­ jezdem do druhého dvora, ozdobeného starými slunečními hodi­ nami a sochou studenta od sochaře Maxe, odkudž starou fortnou vyjdeme na KítlŽOVNICKÉ NAMÉST!

Do tohoto malého náměstí, z něhož se otevírá jedinečně krásný po­

hled na Malou Stranu a na Hradčany, jest s nevšedním uměleckým pochopením vkomponováno bohaté renesanční průčelí jezuitského chrámu sv. Salvatora z roku 1601, v letech 1619-1620 používaného Jednotou bratrskou, v němž jest pohřben učený jezuita-vlastenec Bohuslav Balbín a barokní chrám sv. Františka se zelenou kopulí a s klášterem Křižovníků z roku 1679-1687. Před tímto klášterem je bronzový pomník krále Karla IV., s alegoriemi čtyř universitních fakult, postavený r. 1848 na paměť 5001etého trvání pražské university. Před ním vítá nás památný

MOST KARLOV z roku 1357, který spojoval Staré Město s královským Hradem. Jest třetím mostem, zbudovaným v těchto místech. Prvý byl dřevěný, na kůlech, nízký, takže při povodni roku 1117 vystoupila nad něj voda několik loktů. Druhý most, který nechala vystavěli roku 1167 česká královna Judita, choť krále Vladislava, byl již kamenný a měl 15 oblouků. R. 1342 byl pobořen.

25

STAROMĚSTSKÁ MOSTECKA VEŽ pochází z dob zakladatele mostu císaře Karla IV. a jeho syna Vác­ lava IV. Je ozdobena jejich sochami a sochami světců. U parapetu této věže konávaly se v dobách reformace oslavy Mistra Jana Husa vždy v předvečer jeho upálení, 6. července a na jejím ochozu trčely od roku 1621 hlavy popravených českých pánů, vůdců evan­ gelického odboje proti Habsburkům. Hlava Šlikova sňata a pohřbe­

na 9. května r. 1622. Ostatní byly sňaty za vpádu saského 30. listo­ padu 1631, načež odneseny v průvodu šedesáti šesti evangelických kněží do Týnského chrámu a pak pohřbeny na neznámém místě, pravděpodobně v kostele u Salvatora. Galerie třiceti světců na mostě ze XVII. a XVIII. století připomíná vítězství katolické církve nad českým národem. Ze soch povšimne­ me si kříže, který byl pořízen z pokuty 3.000 rýnských zlatých

uložených Valkounovi z Adlaru, že ač katolík, složil přísahu králi Bedřichu Falckému. Hebrejský nápis nad hlavou Kristovou poří­ dil jakýsi žid za pokutu, že jda po mostě, Kristu se posmíval. Mezi světci asi uprostřed mostu je socha Jana Nepomuckého, jehož sva­ tořečení vymohli roku 1729 jezuité, aby kultem svatojanským po­ tlačili úctu k Mistru Janu Husovi. Most Karlův byl dějištěm boje mezi Švédy a měšťany a studenty pražskými roku 1648. Ti tehdy Prahu uhájili proti Švédům, kteří spolu s českými exulanty při­ nášeli národu našemu vysvobození z jařma habsburského. Během boje studentů se Švédy došla švédskému veliteli zpráva o uzavření míru Westfálského, kterým zpečetěn byl osud našeho národa. Most zakončen na levém břehu Vltavy dvěmi věžemi, z nichž menší z XII. století jest nejstarší věží pražskou. Mostní branou přicházíme do ulice Mostecké, zajímavé

26

V, A. Waldhauser; Hus v Kostnici (orig. je v Husově domě) • Vnitřek chrámu u Salvatora

řadou památných domů, zakončenou nádherným výhledem na Mi­ kulášský chrám. Asi uprostřed této ulice na místě označeném ta­ bulkou stával Biskupský dvůr, z něhož až na naše časy zachovala se pouze věž v nádvoří domu č. 48 a rozlehlá zahrada náležející nyní k paláci ministerstva pošt. V tomto biskupském dvoře konaly se výslechy předchůdce české reformace Matěje z Ja­ nova a později Mistra Jana Husa. Roku 1410 byly zde spáleny spisy Viclefovy. Roku 1420 byl dvůr biskupský od husitů dobyt a zapálen. Dojdeme na konec Mostecké ulice a zabočíme nalevo do ulice Kar­ melitské, ve které se zastavíme před schodištěm, vedoucím DO KOSTELA PANNY MARIE VlTÉZNÉ

původně chrámu sv. Trojice, který v letech 1611-1613 vy­ stavěli malostranští luteráni, jejichž protektorem byl hr. Matyáš Thurn. V blízkosti tohoto kostela stával za domem č. 376, od roku 1586 kostelík Mistra Jana Husi. Oba tyto chrámy, z nichž kostelík Mistra Jana Husi byl roku 1654 zbořen, byly roku 1624 dány císařem Ferdinandem II. řádu bosých karmelitánů, k ně­ muž náležel mnich P. Dominik Jesu Maria, pobízející s marián­ ským obrazem v ruce císařské vojsko na Bílé Hoře. Děj bitvy bělohorské zobrazený od neznámého malíře, je v chrámě za hlavvním oltářem. Kopie zmíněného mariánského obrazu, jehož ori­ ginál shořel v Římě, umístěna jest na hlavním oltáři nahoře. Zvlášt­ nosti chrámu s barokním umělecky cenným inventářem jsou: umís­

tění hlavního oltáře je na západní straně, místo na východ, obleče­ ná vosková soška, symbol bigotního ducha »Pražské milostné Jezulátko«, kterou věnovala chrámu česká katolická šlechtična Poly-

27

xena Popelovna z Lobkovic, přístupné rozsáhlé katakomby. Z doby, kdy chrám býval luterským, zachovala se dodnes pouze veliká křti­

telnice z červeného českého mramoru. Najdeme ji hned proti hlav­ nímu vchodu a je používána za kropenku. Na věži visívaly památné dva zvony, umístěné původně při kostelíku Mistra Jana Husa, ne­ soucí jméno Hus a Jeroným. Opustivše kostel Panny Marie Vítězné, projdeme okolo bývalého chrámu Máři Magdaleny, dnes kasáren SNB, Karmelitskou ulicí k bývalému renesančnímu Michnovu paláci, dnes sokol­ skému Tyršovu domu, odkud ulicí Všehrdovou dojdeme ke koste­ líku sv. Jana Křtitele ze XII. století, který nyní používá církev československá. Starobylé budovy, kterými je obklopen, sloužívaly

dříve za malostranský špitál. Vrátíme se zpět Karmelitskou ulicí do níž ústí ulice Nebovidská, kde býval husitský kostelík sv. Vav­ řince, dnes změněný v obytný dům. V domě nesoucím dosud stopy gotické chrámové stavby, je farní úřad církve československé. Od­ tud pokračujeme v cestě až na MALOSTRANSKÉ NÁMÉSTÍ v jehož východní části v severním rohu stojí renesanční budova bývalé Malostranské radnice, zbavené svých malebných věžiček. V této radnici od března do 14. května r. 1575 sepsána Česká konfese, kterou zástupci nekatolických církví a stavů předložili císaři a na jejímž podkladě roku 1609 spojili se v českou církev utrakvistickou. Na budově umístěna jest bronzová deska při­

pomínající tuto významnou náboženskou událost. V severovýchod­

ním rohu náměstí je památný palác Smiřických, dnes na­ zývaný u Montágů. Ve věži paláce konala se 22. května roku 1618

28

významná důvěrná schůzka českých pánů, na níž ujednáno zakro­

čili proti katolickým místodržícím císařovým. Majitel tohoto domu, pan Albrecht Smiřický ze Smiřic, daroval na vyzbrojení českého stavovského vojska, které bojovalo proti katolickým Habsburkům, 50.000 kop míšeňských a ze svých poddaných vyzbrojil 1.000 vo­ jínů. Součástí tohoto paláce jest vedlejší dům s věží t. zv. n a Baště, kde r. 1541 vypukl požár, který se rozšířil po Malé Stra­ ně a zachvátil i pražský Hrad i Svatovítský chrám a při němž lehly popelem i zemské desky. Neméně památný jest sousední dům (č. 7) rodiny hrabat Šternberků z roku 1761, z nichž vynikal česky smýš­ lející hrabě František Šternberk, zakladatel Českého musea. Na západní straně stojí bývalý

PROFESNÍ DÚM

při chrámě s v. Mikuláše. Chrám Mikulášský byl zbudo­ ván v honosném slohu baroka v letech 1691-1755 staviteli Krištofem a Kiliánem Ignácem Dientzenhoferem, Karlem a Amselmem Luragem na místě dvou zbořených chrámů, sv. Mikuláše a sv. Václava. Oba tyto chrámy byly husitské. U mikulášského chrámu bývala městská škola, na níž učil r. 1612-1615 Slezan Jiří Třanovský, který ve vyhnanství se proslavil vydáním velikého kancionálu zv. »Cithara Sanctorum«, dodnes na Slovensku užívaného. Posledním evan­ gelickým farářem u sv. Mikuláše byl Jan Rosacius Hořovský, který sloužil odsouzencům před popravou svátou večeři Páně a dopro­ vázel je na popraviště. Vydal spis »Koruna neuvadlá mučedníků Božích českých , * kde vylíčil poslední okamžiky 1621 odsouzených českých pánů. Na budově jest zasazena bronzová deska na paměť

Jiřího Třanovského.

29

Obejdeme-li bývalou jezuitskou profesní budovu, octneme se v dru­ hé části Malostranského náměstí s morovým sloupem sv. Trojice, od sochaře Alliprandiho z roku 1715 uprostřed. Východní část náměstí vyplňuje jezuitská profesní budova a monumentální průčelí chrá­ mu sv. Mikuláše, v jehož ohromné prostoře můžeme shlédnouti ba­ rokní, jezuitům vlastní výzdobu.

Celou západní část Malostranského náměstí zaujímá bývalý pa­ lác místodržitele knížete Karla z Lichtensteina, který předsedal soudu nad nekatolickými stavy r. 1621. Zajímavá jest i pozdější historie této budovy, v níž mívali velitelství: Generalissimus císař­ ský Albrecht z Valdštejna, Švédové, Sasové, Prušáci a kde později bývalo rakouské vojenské generální velitelství. 29. října 1918 ode­ hrála se v tomto paláci vojenská část státního převratu. Během oku­ pace měli tam také Němci své vojenské velitelství. Za tímto palácem, v ulici Nerudově, nalézá se barokní palác hrabat Černínů-M or zí nů z roku 1713, ozdobený sochami mouřenínů od Brokoffa. V tomto paláci byly po vydání toleran­ čního patentu konány 15. IX. r. 1782 prvé evangelické bohoslužby

z popudu generála Wurma. Konal je kazatel Schmidt (německy) a Markovic (česky od 15. XII. až do zřízení české evang. modlitebny v Truhlářské ulici). Z ostatních četných význačných stavebních památek Malé Strany upozorňujeme na chrám sv. Tomáše, kde pohřbena anglická humanistická básnířka Elisabetta Joana Westonia, narozená 1582

v Londýně. Zemřela r. 1612 v Praze. Upadla se svou matkou, po druhé provdanou za alchymistu Eduarda Kelleye, do velké bídy a byla podporována svými literárními přáteli v Praze, kde hlavně u dvora u císaře Rudolfa se těšila přízni. Pozoruhodný jest i rozsáhlý palác Nostický z r. 1666. V paláci

30

VI. Malostranská radnice • Palác Černínu - Morzinů

nalézá se bohatá knihovna obsahující vzácná díla a jedinečná galerie, kde jsou zastoupeni: Rembrandt, Rubens, Díirer, Cranach,

Holbein, van Dyk a j. V zahradním domě na Kampě, patřícím

k paláci, prodléval na počátku XIX, stol, znamenitý český učenec, slavista, abé Josef Dobrovský, jehož pomník stojí před tímto domem. Pozornosti zaslouží si i barokní rozsáhlý palác Valdštejnský z roku 1623-29, připomínající vévodu frýdlantského Albrechta z Valdštejna. V paláci je vzácný inventář z XVII. a XVIII. století, jakož i ně­ které osobní památky na Valdštejna. Za palácem je zahrada s nád­

hernou Salla Terrenou. Ulicí Nerudovou neb po Zámeckých schodech, které se připomínají již v XVI. století, vroubených domy, v nichž v XVI. století obývali umělci Rudolfa II., vystoupíme na HRADČANSKÉ NÁMÉSTÍ

na němž 22. srpna r. 1547 popraveni čtyři účastníci odboje proti Ferdinandovi I. ) * Povšimnutí zasluhuje velký, sgrafity pokrytý re­ nesanční palác Švarcenberský z XVI. století, rozlehlý, ranně

barokový palác Toskánský, zaujímající skoro celou západní stranu náměstí a nádherný barokový palác arcibiskupský. V těsném

jeho sousedství spatříme rozlehlé nádvoří

PRAŽSKÉHO HRADU které je od náměstí odděleno kovanou mříží, zasazenou v pilířích *) V budoucnosti má býti v sadech na Hradčanském náměstí na paměť popra­ vených pánů umístěn symbolický památník.

31

8 postavami zápasících obrů a amoretů od sochaře Ignáce Platzera z r. 1770-1780. V čele prvního nádvoří zvedá se tak zvaná Matyášova brána od Scamozziho z r. 1614. V bráně vpravo je rokokové slavnostní schodiště a vlevo Plečníkova síň, vedoucí k velkým hradním sálům. Dnešní úprava Hradu pražského, který má přes 700 pokojů a tři velké sály, je z XVIII. století a byla provedena staviteli: Luraghem, Hafeneckerem a Kunzem v letech 1756-1774. Hrad pražský vznikal pozvolna. Již od nejstarších dob stávalo zde, nad potůčkem Brusnicí, sídlo českých vladařů a v X. století zde stál určitě již hrad kamenný. Mezi českými králi byli jen dva stoupenci reformace: Jiří z Podě­ brad, který však sídlíval na Starém městě ve Dvoře Králově a Bed­ řich Falcký, který sídlil na Hradě pražském r. 1619-1620. Trvalo to 300 let, než zde za presidenta Masaryka zavládla vlajka s husit­

ským heslem »Pravda vítězí®. A vlaje i nyní, když Hrad je opět

sídlem presidenta. Nejpamátnější částí hradu je na třetím nádvoří tak zvaný vladis­

lavský trakt se 64 metrů dlouhým gotickým sálem Vladislav­ ský m, vystavěným v letech 1484-1502 stavitelem Benešem Riedem. V tomto sále konávaly se rytířské turnaje a později za Rudolfa II. trhy dvorních umělců. Z Vladislavského sálu vedou vchody do bývalé staré sněmov­ ny, v níž konány sněmy až do r. 1848 a do kostela Všech svátých. V prvním poschodí této Vladislavské hradní části je sál, kde byla Česká kancelář, z jejichž oken svrženi 23. května r. 1618 katoličtí místodržící Vilém Slavata z Chlumu a Jaroslav Bořita z Martinic a jejich písař Fabricius, poněvadž ne­ dodržovali Rudolfův Majestát z r. 1609, zaručující nekatolíkům

52

náboženskou svobodu. V druhém poschodí nad touto síní je bývalá

Říšská kancelář, v níž konány r. 1621 soudy nad českými pány, kteří se zúčastnili povstání proti Habsburkům. Z hradních věží přístupna jest pouze Daliborka z XIII. století, nedaleko vý­ chodní brány hradu. V novější části hradu lze shlédnouti dva representační hradní sály: galerii Rudolfovu a Španělský sál. V galerii shro­ máždil uměnímilovný císař Rudolf II. vzácné umělecké poklady, jež, žel, později byly zašantročeny do Vídně, Mnichova, Drážďan, Štokholmu aj. Španělský sál, sousedící s Rudolfovou ga­ lerií, 48 m dlouhý a 24 m široký, jest jeden z nejkrásnějších sálů ve střední Evropě. Pozornosti si zaslouží i Zlatá ulička s řadou maličkých do­ mečků, přistavěných na hradební zeď, z jejichž oken otevírá se diváku krásný pohled do Jeleních příkopů a na renesanční Míčovnu

v královské zahradě, poškozenou v revoluci r. 1945.. Pověst vypráví, že v době Rudolfově tyto skrovné příbytky obývali alchymisté, těšící se přízni císařově.

DÓM SVATOVÍTSKÝ jest vlastně již třetím chrámem na hradě zasvěceným témuž světci. Z prvých dvou (z r. 923 a z r. 1061) zachovány jsou pouze zbytky

základů. Se stavbou Svatovítského dómu započato r. 1344 císařem Karlem IV., který povolal do Prahy dva vynikající stavitele, Petra Parléře a Matyáše z Arrasu, kteří budovali chrám až do své smrti

a jsou také ve Svatovítském chrámě pohřbeni. Pod chrámem je královská hrobka, v níž je pohřben též hu­ sitský král Jiří z Poděbrad. Někteří čeští panovníci pocházející

33

z rodu Přemyslovců jsou pochováni v kaplích v ochozu chrámo­ vém. Klenotem chrámu jest Svatováclavská kaple s hrobkou kní­ žete Václava svátého, který byl zavražděn r. 929, vyzdobená polo­ drahokamy. V této kapli konala se 26. října 1526 osudná volba rakouského vévody Ferdinanda za českého krále. Nad kaplí

je síň, kde jest uložena královská česká koruna a ostatní korunovační insignie. V chrámu Svatovít­ ském konávaly se korunovace českých králů. Na stěně presby­ táře umístěny jsou dvě dřevořezby: předbělohorské Prahy a od­ straňování chrámových předmětů kalvínským kazatelem Skultetem r. 1620. S věže chrámu 100 metrů vysoké, která je kombinací slohu gotického, renesančního a baroka, otevírá se jedinečně krásný po­ hled na Prahu a pražské okolí; v jasných dnech možno v dálce spatřiti i obrysy českých pohraničních hor. Za Svatovítským chrámem nalézá se nejstarší pražský chrám

SVATÉHO JlRÍ založený Vratislavem I. r. 973. Již před jeho založením stával zde dřevěný kostelík od r. 920. Nynější podoba jeho jest z let 1150-1170. Při tomto chrámě byl zřízen prvý ženský klášter řádu Benediktin­ ského, jehož abatyší bývala vždy některá dcera z královské české rodiny. Abatyše Svatojiřského chrámu měla právo nositi vévod­

skou korunku a spolu s pražským arcibiskupem korunovala českou královnu. V chrámě jsou náhrobky českých panovníků Vratis­ lava II., Boleslava II. a kněžny Ludmily. Naproti kostelu sv. Jiří je bývalý palác Rožmberský a vlevo pod ním palác Lobkovický, kde horlivá katolička Polyxena Popelovna z Lobkovic skryla místodržící svržené z oken hradu. K pražskému

54

VII. Vladislavský sál na Hradě pražském • Česká kancelář na Hradě, dějiště defene

strace 23. května 1618

hradu přiléhá rozlehlá zámecká zahrada s klenotem italské rene­

sance, letohrádkem královny Anny, nazývaným Belvedere, z r. 1537-1560. Nedaleko odtud na nároží Chotkovy silnice před Bílkovou vilou umístěn jest Bílkův pomník Jana Amose Komenského. Z Hradu přijdeme přes Hradčanské náměstí Loretánskou ulicí okolo rozlehlého barokového paláce Černínského a Lorety na Pohořelec, odkud okolo Strahovského kláštera, v němž je bohatá theologická a filosofická bibliotéka a galerie, chovající vzácná díla malířského umění, můžeme zajiti na Petřín, kde neda­ leko rozhledny lze shlédnouti dramatický obraz »Boj Pražanů se Švédy na Karlově mostě v roce 1648« od malíře Liebschera. Také

však můžeme z Pohořelce zajeti elektr. drahou č. 1 na

BÍLOU HORU

kde lze navštíviti bojiště, na němž 8. listopadu roku 1620 zvítězil habsburský císař nad českým nekatolickým vojskem. Poblíž tohoto bojiště stojí vítězným císařem Ferdinandem II. postavený kostelík

Panny Marie Vítězné. Bílá Hora jest mezníkem v českých dějinách, odkud začíná persekuce a násilná rekatolisace českého národa. Nedaleko odtud, obehnána zdí, rozkládá se královská obora s re­ nesančním letohrádkem Hvězdou z let 1557-1567, v němž uvítán 31. října roku 1619 před svým vjezdem na Hradčany král Bedřich Falcký, který byl zvolen za českého krále, když čeští evan­ geličtí stavové vypověděli poslušnost císaři habsburskému. Jeho manželka byla dcerou anglického krále Jakuba I. U zdi tohoto le­ tohrádku, majícího půdorys šesticípé hvězdy, byli 8. listopadu 1620 pobiti Moravané bojující proti vojsku katolického císaře.

55

Odtud můžeme elektrickou drahou č. 1 zajeti na Václavské ná­ městí, kde nás upoutá monumentální budova

NÁRODNÍHO MUSEA

Byla dostavěna r. 1891 podle plánu arch. J. Schulze, nákladem dvou milionů zlatých. Na schodišti k museu jest mohutná socha Čechie a po jejich stranách sochy Vltavy a Labe. Uvnitř je krásné mramorové schodiště a vestibul s bronzovými sochami českých panovníků. V prvním poschodí ve veliké síni zvané Pantheon, umístěny jsou sochy vynikajících mužů našeho národa. Shlédnout! zde můžeme i sochu učitele národů Jana Amose Komenského, historiografa Františka Palackého a poprsí Husovo. Národní museum chová rukopisy: Husův, Žižky, Komenského, kan­ cionál Jistebnický z r. 1420, české bible: Pražskou z r. 1488, Kutno­ horskou z r. 1489, Benátskou z r. 1506, Norimberskou z r. 1540, Blahoslavův Nový Zákon z r. 1564 a bible vydané Melantrichem z Aventinu jakož i šestidílnou bibli Kralickou z let 1579-93 a jiné dokumenty, vížící se k české reformaci. V síni historických starožitností umístěny jsou sbírky husitských zbraní a na stěně dvě kamenné desky ze zbořené kaple Božího těla, hlásající udělení kompaktát Čechům od církevního koncilu v Ba­ sileji. Ve skříni je chován popravní meč, podle tradice prý použitý

při popravě českých pánů. Zde vystavena také dřevořezba »Poslední večeře« z Betlémské kaple. Jdeme-li po Václavském náměstí dolů, uvítá nás asi v jeho polo­

vině, v ulici Jindřišské, mohutná věž, vedle níž stojí bývalý husit­ ský chrám s v. Jindřicha ze XIV. století a stará městská škola ze XVI. století.

56

Od kostela sv. Jindřicha mohli bychom elektrickou drahou č. 14 neb 15 jeti na Poříč, kde nalézá se MUSEUM HL. MÉSTA PRAHY

V historickém oddělení můžeme tam shlédnouti sbírku zbraní hu­ sitských. Zvláště významná jest v archivu musejním sbírka 6.000 pohledů na Prahu od r. 1493 a jedinečná sbírka soudobých rytin a karikatur vztahujících se k českému povstání r. 1619, ke králi Bed­ řichu Falckému a k popravě staroměstské a dobové rytiny osvětlu­ jící život Prahy i v dějinách dalších.

Z Václavského náměstí projdeme Baťovou pasáží do Jungmannovy třídy, na jejímž počátku stojí pomník literárního historika Josefa Jungmanna, za nímž, obklopený klášterními budovami, spat­ říme gotický chrám

PANNY MARIE SNÉŽNÉ v němž kázával od r. 1419 radikální husitský kněz Jan Želivský, který byl 9. března roku 1422 vlivem zpátečnických živlů na Staro­ městské radnici sťat. Ve válkách husitských byl tento chrám pobo­

řen a zůstal opuštěn až do r. 1607, kdy dán františkánům. Projdeme Jungmannovou třídou, do níž ústí asi v polovině ulice Palackého s památným domem, v němž žil a zemřel r. 1876 historiograf království českého František Palacký, který tři z pěti dílů svých Dějin národu českého věnoval době husitské. Skoro na konci Jungmannovy třídy vpravo stojí Husův dům, v jehož průčelí umístěna jest Husova socha od L. Kofránka.

Má v něm sídlo synodní rada českobratrské církve evangelické,

37

Kostnická jednota a jiné evangelické korporace a jest v něm proza­ tím umístěno i evangelické museum Husova domu, chovající velmi četné památky reformační.

Z Jungmannovy ulice přijdeme do ulice Vodičkovy, kterou do­ jdeme K NOVOMĚSTSKÉ VÉŽI S RADNICÍ

na Karlově náměstí. Před touto radniční budovou spálili pražští studenti r. 1412 papežskou bullu o odpustcích a s oken radničních

30. června roku 1419 shozeni byli rozhořčeným davem němečtí kon­ šelé, kteří vrhli kámen na kněze Jana Želivského, vedoucího z kos­ tela sv. Štěpána průvod husitů. Vůdcem lidu, který vtrhl do rad­ nice byl Jan Žižka z Trocnova. Později ve vězení novoměstském vězněni a mučeni členové Jednoty bratrské a r. 1609 konána v no­ voměstské radnici schůze evangelických stavů, usilujících dosáhnouti od císaře Rudolfa II. náboženskou svobodu. V Novoměstské věži nalézá se v I. poschodí kaple, kterou používá

k bohoslužbám církev starokatolická. Na domě naproti věži je umístěna pamětní deska Mistra Jero­ nýma Pražského, upáleného v Kostnici 30. května r. 1416. Z Karlova náměstí lze ulicí Myslíkovou, Černou a Opatovickou dojiti k starému husitskému kostelu

SV. MICHALA V JIRCHARÍCH který v přítomné době používá slovenská evangelická církev a. v. Chrám tento byl znám již r. 1115 co farní chrám ve vsi Opatovieích. Husitský byl od r. 1419. R. 1621 jej obdržela církev katolická;

58

r. 1787 byl Josefem II. zrušen; r. 1790 jej získali němečtí evange­

líci. Nedaleko odtud je kostel s v. Vojtěcha zr. 1318. V době Husově zde býval farářem odpůrce Husův Michal de Causis. Záhy se však stal husitským. A. 1414 byla zde podávána svátá večeře Páně pod obojí způsobou. Uprostřed Karlova náměstí, které jest jedno z největších v Praze, stojí barokový chrám Ignáce z Loyoly, vedle něhož nalézá se rozsáhlá budova bývalé jezuitské koleje, třetí to jezuitské bašty

protireformace v Praze. Před tímto chrámem, v místech dnešních sadů, stával až do r. 1791 památný kostelík Božího Těla, mající půdorys šestihranné

hvězdy. Byl vystavěn v letech 1382-93 péčí »Bratrstva Božího Těla«, které darovalo jej r. 1403 universitě pražské. V tomto chrámě byla r. 1416 podávána sv. Večeře Páně pod obojí způsobou a 12. dubna 1437 zde byla prohlášena kompaktáta. Deska se zněním kompaktát umístěna byla na východní zdi chrámové. V kapli byli pohřbeni četní profesoři universitní. Odbočíme-li do ulice Reslovy, shlédneme dva chrámy: gotický chrám knížete Václava svátého, kdysi husitský, náležející nyní církvi československé a barokový chrám Karla Boromejského z r. 1730-36, vystavěný Kiliánem Ignácem Dientzenhoferem, používaný nyní českou církví pravoslav­

nou a nazývaný nyní chrámem Cyrila a Metoděje. V hrobce pod tímto chrámem hyb r. 1942 zavražděni skrývající se parašutisté, vy­ konavatelé národního soudu nad krutovládcem Heydrichem. Jdeme-li z Karlova náměstí vzhůru Ječnou ulicí, můžeme na levé straně shlédnouti bývalý husitský chrám sv. Štěpána z roku

1351 a vedle něj románskou rotundu sv. Longinaz XI. století V severní části Karlova náměstí vedle nárožního domu

59

F a u st o v a, začíná ulice pod Emausy, v níž vystupují mohutné obrysy Emauzského chrámu a kláštera, založeného ve XIV. století císařem Karlem IV. pro slovanské benediktiny, po­ ničeného při náletu 14. února 1945. Nejcennější památkou z doby Karla IV. jsou malby v křížové chodbě klášterní, které zůstaly r. 1945 ušetřeny. Touto ulicí možno nastoupili cestu na staroslavný VYŠEHRAD obestřený bájemi a pověstmi, druhdy slavné sídlo českých knížat a králů, památný vítězstvím husitských vojsk nad křižáky-Němci,

kde na hřbitově vedle chrámu sv. Petra a Pavla založeného r. 1070 králem Vratislavem, pohřbeno jest mnoho znamenitých spisovatelů, vědců a umělců a jiných význačných osobností. Zde jest pohřben též vynikající český skladatel Bedřich Smetana, tvůrce národních českých oper a symfonické básně Tábor, založené na husitském chorálu »Kdož jste boží bojovníci * a neméně slavný skladatel český Antonín Dvořák. Nedaleko hradeb zachovala se na Vyšehradě ještě románská kaple

sv. Martina, vystavěná před r. 1178. Za Vyšehradskou branou, zvanou francouzskou, z konce XVII. stoh,

rozkládá se Pankrác, památná vítěznou bitvou husitského vojska nad Zikmundem 1. listopadu 1420. Sestoupivše s památného Vyšehradu, můžeme nastoupili jízdu

elektrickou drahou číslo 21, která nás zaveze pod památný vrch

Vítkov na Žižkově, odkud otevírá se krásný pohled na Prahu v pozadí s Hradčany, Strahovem a Petřínem. Zde po r. 1918 zbu­ dován

40

PAMÁTNÍK ODBOJE Budova tato, v níž jsou umístěny památky ze světové války, zbudo­ vána jest na místech, kde slavný a nikdy nepřemožený husitský vo­

jevůdce Jan Žižka z Trocnova 14. července r. 1420 zvítězil nad cí­ sařem Zikmundem a křižáckým vojskem. Na památku tohoto vítěz­

ství má býti v budoucnu na vrchu Vítkova postaven obrovský pom­ ník Žižkův. Od památníku odboje můžeme elektrickou drahou č. 21 a č. 10 zajeti na evangelické oddělenií hřbitova Olšan­ ského, kde jest pohřben slavný básník Jan Kollár a Pavel Josef Šafařík a jiné význačné osobnosti ze světa evangelického. Nedaleko odtud, směrem k Strašnicům je evangelický hřbitov německý a ještě

dále hřbitov vinohradský, na němž je pochován Jan Karafiát.

Pouť reformační Prahou lze zakončiti zájezdem elektrickou dra­ hou č. 11 a č. 3 do Královské Obory, která jest nejkrásnějším sadem Velké Prahy. Na nejvyšších místech Obory spatříme lovčí letohrá­ dek s věží, vystavěný za Rudolfa II. ve stol. XVI., přestavěný r. 1804 ve slohu anglické gotiky a v sousedství starého výstaviště pavilon, v němž umístěno jest panorama bitvy u Lipan r. 1434 od

malíře Luďka Marolda. POMNÍK PALACKÉHO dílo akadem. sochaře Suchardy, který stával u Palackého mostu, odstraněn byl za okupace. Ještě v r. 1948 bude však opět postaven

na původním místě.

41

i ■



NOVODOBÉ CHRÁMY A BUDOVY REFORMAČNÍCH CÍRKVÍ V PRAZE Českobratrské církve evangelické na Vinohradech, Korunní třída 60





na Žižkově, Prokopova ni. 4





na Žižkově, Tomkova ulice 10

w





ve Strašnicích, Kralická ulice 4

99



„ve Střešovicích, na Batteriích 950

99





na Smíchově, Na Doubkové 8

99





v Nuslích, Ulice Žateckých 1169

99



„v Dejvicích, Wuchterlova 1



„v Praze-Libni, U Modlitebny 6 „v Braníku 4, st. el. dr. Přístaviště



99

Modlitebna Jednoty bratrské, Praha II, Hálkova 5 Modlitebna evangelické církve Metodistické, Ústřední sbor Praha II, Ječná ul. 19 99







Vršovice, Ulice 28. pluku 15

99







Strašnice, Vilová 512

Bratrské Jednoty Chelčického (Baptistů) Král. Vinohrady, Stalinova

99



99

»



(Baptistů) Pankrác

Jednoty Českobratrské, Praha II., Soukenická ulice 15

99

Praha-Žižkov, Třída Maršála Koněva 24





99





Vinohrady, Římská ulice 43

99





Smíchov, Kroková ulice 4

99

Obce Svobodného Bratrství »Unitářů«, Praha I., Karlova ulice* Sál sArmáda Spásy«, Vinohrady, Anglická ulice







Praha I., Ulice Karoliny Světlé

Starobylý dům č. 8 zvaný »Žlutý dům«. V XV. stol, zde sídlily Bekyně zv.. Zbraslavské.

Sál sArmáda Spásy«, Žižkov, Husova třída







Libeň, Královská třída

Církev Starokatolická, kaple Máří Magdaleny pod Letnou * Y M C A

Praha II., na Poříčí

Y W C A

Praha I., Žitná ulice

Česká Diakonie

Praha II., Sokolská třída Praha XII., Bělehradská ulice

Miličův dům, sociální ústav, Praha-Žižkov, Chelčického ulice

Domovina pro učně Praha XII., Na Kozačce „



„ Braník

Husova čs. evang. fakulta bohoslovecká, Praha I., Konviktská

Domovina pro studenty, Praha II., Jircháře, Letní tábor v Trojí Chrám československé církve Vinohrady, u Vodárny





„ Vršovice, na Kovárně





„ Žižkov, Perštýnovo nám.

,,



„ Dejvice, Wuchterlova ulice





„ Smíchov, na Václavce





„ Košíře





„ Braník

* Postavena r. 1635.

PRAMENY: Fr. Ruth: Kronika královské Prahy

St. Klíma: Země Husova (1915) Dr. F. X. Harlas: Stará Praha

Dr. F. Hrejsa: U Salvatora (1930) Sborník Betlémské kaple (1923) Dr. V. Vojtíšek: Radnice Staroměstská v Praze (1923)

E. Poche a Zd. Wirth: Zmizelá Praha I.-IV. díl F. Palacký: Dějiny národu českého

Z. Winter: Život a učeni na partikulárních školách (1901) Cechy: Díl III. Praha, část II. a III. Stehlíkův historický a orientační průvodce (1929)

Zd. Wirth: Klášter a poutní kostel na Bílé hoře Dr. F. Kop: Založení university Karlovy

F. M. Bartoš: Památce obětí odboje r. 1547 (Kostnické jiskry č. 34/1947) Arch. Kubíček: Pražské paláce 1946

Ivan Bochovský: Počátky Pražského Hradu 1946 (vydáno u příležitosti výstavy: Pražský Hrad ve středověku)

Jan Morávek a Zd. Wirth: Pražský Hrad v renesanci a baroku 1490-1790. Vydá­ no u příležitosti výstavy Pražský hrad v renesanci a baroku. 1947

J. Soukup: Procházka Prahou historickou

Dr. F. Hrejsa: Matěj Markovic (1938)

a jiné menší publikace.

NOVĚJŠÍ LITERATURA O PRAŽSKÝCH PAMÁTKÁCH Kamil Novotný - E. Poche: Karlův most, 1947, cena Kčs 150.— Antonín Novotný: Grafické pohledy na Prahu 1493- 1850. I. a II. díl, 1945, Cena Kčs 150.—

Alois Kubíček: Pražské paláce, vydal V. Poláček 1946, cena Kčs 210__ Zmizelá Praha. I. díl V. V. Štech-Zd. Wirth - V. Vojtíšek: Staré město s Pod­

skalím, 1945, cena Kčs 90— II.

díl C. Merhaut - Zd. Wirth: Malá Strana a Hradčany, 1946, cena Kčs 140.—

III.

díl H. Volavková: Židovské město Pražské, 1947, cena Kčs 140.—

IV.

díl E. Poche-Zd. Wirth: Vyšehrad a zevní okresy Prahy, 1947,

cena Kčs 140.— Vydal V. Poláček

Boh. Hybšman: Sto let Staroměstského rynku a radnice. Vydal V. Poláček 1947, cena Kčs 90.—

E. Poche: Pražské portály, 1944, cena Kčs 70.—

Vladimír Němec: Pražské varhany. Vydal F. Novák 1944. Cena Kčs 196.— Jan Morávek: Pražský Hrad. Vydal Orbis 1946, cena Kčs 18.—

Dr. Jiří Čárek: Vilímkův průvodce Prahou 1948, cena Kčs 68.— Čeněk Chyský: Za památkami Prahy, 1948. Vydal V. Petr, cena váz. Kčs 150.—

Arne Novák: Praha barokní, 1948. Cena Kčs 80__

Dr. Václav Hlavsa: Praha. Vydal R. Schůtz 1948, cena Kčs 58.50 Vojtěch Volavka: Praha 1948. Vydal J. Podroužek. Cena Kčs 780.— Dr. Jiří Čárek: Románská Praha. Universum v Praze 1947. Brož. Kčs 420.—

ABECEDNÍ UKAZATEL Belveder

.....................

35

Hřbitov olšanský

....................... 41

Betlémská kaple .......................... 20



vinohradský

................. 41

Bílá Hora ................................



vyšehradský

.................40

35

Část oltáře z Betlémské kaple 36

Jeruzalém ...................................... 19

Dvůr arcibiskupův v Praze III 27

Kaple Božího těla ......................39

Deska Budovcova

„ „

.....__

13

České konfese .............

28

Jeronýmova .................

38

Deska Kompaktát ....................... 36

sv. Martina na Vyšehradě 40



sv. Václava ..................... 39

Karlův most.................................. 25

Karolinum

.............................

17

Klášter emauzský ....................... 40

na býv. obydlí správců

B. kaple ..............



23



popravených pánů.......... 10



Šafaříka

Klementinum ................................24 Kostel Bartoloměje

................... 19



sv.Ducha............................. 14

Diorama v. Panorama .............



sv.Havla............................. 17

Dům Anežky ze Štítného



sv. JanaKřtitele .............. 28

............................ 24

....23

23



sv. Jiljí ............................ 23

...........................29



sv.Jiří na Hradě

„ čp. 351 (Apoštol, kolej)



na Baště



Bndovcův ........................... 13



u Halánků ...........................23

pražském ............................ 34 „

Karla Boromejského

39



Husův

................................. 38



u Klimenta (evangelický) 14



čp. 238 (Nazar, kolej) . .23



Klimenta (v Klementinu) 24



Olbramoviců



sv. Anny ....................... ...23



Palackého ...........................37



Smiřických(Montágův) . 28



Šternberský



Tyršův .................................28

Hrad pražský

..................... 23

....................... 29

..............................31

Kostel sv. Martina ve zdi .... 19

„ Michala v Praze I. 16 „ Michala v Jirchářích 38

................. 28



Vavřince



Ignáce....................... 39

Kostel sv. Mikuláše na Malé Straně



..................... 29

„ Mikuláše v Praze I. 12

„ Panny Marie Sněžné .... 37 „ Panny Marie Vítězné

...................................... 40

Pankrác

Panorama bitvy u Lipan......... 41 „

boje na Karlově mostě 35

...................................... 36

Pantheon

25

Platýz ............................................. 18

„ u Salvatora (českobratr.) 13

Pomník Budovcův ..................... 13



sv. Salvatora (katolický) 25

Pomník Dobrovského ............... 31



Šimona a Judy



................. 14



Husův............................

Štěpána

............................. 39



Jungmannův ................. 37

9



Týnský

............................. 11



Mojžíšův ........................15



sv. Tomáše ......................... 30



Karla IV..........................25



sv. Václava v PrazeII... 39



Komenského ................. 35



sv. Vojtěcha vPraze II.



Palackého



sv. Víta ..............................33

39

Prašná brána

..................... 41

............................

9

35

Sousoší na Hradčanském nám. 31

Malostranská radnice ................. 28

Staroměstská mostecká věž .. 26

Městské museum ......................... 37

Staroměstská radnice ................. 10

Národní museum......................... 36

Synagogy v Praze V:

Letohrádek královny Anny

Novoměstská radnice ................. 38

Staronová .................................. 15

Palác arcibiskupský..................... 34

Maiselova



Černínský ........................... 35



Černínů-Morzínů



Lobkovický

1

............. 30

....................... 34

............................. 30

Vysoká

................................ 16

...................................... 15

Pinkasova .................................. 15 Klausova

.................................. 15



Nostický

Vinohrady

.................................... 41



Rožmberský ................... ,.34

Vyšehrad

...................................... 40



Švarcenberský .................... 51

Židovská radnice

vPraze V. 15



Toskánský ........................... 31

Židovský hřbitov

vPraze V. 15



Valdštejnský ...................... 31

Žižkov

Památník osvobozeni ................. 41

.......................................... 40

SEZNAM PŘÍLOH I. II.

Staroměstská mostecká věž.

Staroměstská radnice s pomníkem Husovým před zničením. Staroměstská radnice v revoluci 1945.

III.

Týnský chrám (v popředí Týnská škola). Dům č. 255 na Betlémském

náměstí, v němž jsou zachovány zbytky Betlémské kaple.

IV. V.

Arkýř Karolina. Chrám sv. Martina ve zdi. A. Waldhauser: Hus v Kostnici (orig. je v Husově domě). Vnitřek chrámu

u Salvatora.

VI.

Malostranská radnice. Palác Černínů-Morzinů.

VH. Vladislavský sál na Hradě pražském. Česká kancelář na Hradě, dějiště defenestrace 23. května 1618. VIII. Bělohorské bojiště s mohylou. Letohrádek Hvězda.

autor

Ladislav Schneider

název

Prahou po stopách reformace (Průvodce reformační Prahou)

vydala

Kostnická jednota v Praze II.

roku

1948

vydání

první

tiskem

nár. správy fy Horák a spol. v Praze II. písmem garmond Bodoni

cena

sbírka přílohy

36 Kčs

Knihovna Kostnických jisker svazek 2. foto lilek a Paul a archiv Kostnických jisker

Cena 3Ó = Kčs