Milíč z Kroměříže: otec české reformace

Citation preview

,

I , ,1

'

t

,

'

•••••••••••••••••••••••••••••••••••• •••• ••••• •••••••

-=• •• •• ••

Z

■

■

• ■

•• • • •.• ■

• • • • • • li •

■ ■

•

■ •

•

51

KNIHTISKÁRNA DYK , RYBA, VRŠOVICE.

Ii

•

■

•

:

li

NAPSAL

TH, DR FRANTIŠEK LOSKOT

li

•

•

li

■

li

•

li

•

•

li

• li li •

■ .

~·,

.TJ

• li • li

lil

Ill

li li

• •

•

• ■ li

•

■

•• •

•

•■ • •

•

•

■

•

li li li

.

• • •

.• .• li

•

•

•

a

•

li

•

•••• ■ a ■■■■■■■ 11111 ■■ • ■ 111 ■■ •••••••••••••

=■ ■ •= ■

•• •• MILÍČ ••• •• KR0MĚŘÍŽE •••• OTEC ČESKÉ REFORMACE •• •••

a

••

=•= • • • • •

•• ••• ••

••

a a

■ ■

SVAZEK li,

li

■ ■ ■

l

•• •• •••a ••

VELICI MUŽOVÉ ČESKÉ REFORMACE

•= ■=• ••••••••••••••••••••••••••••••••• PRAHA 1911. NÁKL, VOLNÉ MYŠLENKY

2K

KNIHOVNA VOLNÉ MYŠLENKY

VELICÍ MUŽOVÉ ČESKÉ REFORMACE SVA ZEK li.

MILÍČ Z KROMĚŘÍŽE OTEC ČESKÉ REFORMACE

MILÍČ Z KROMĚŘÍŽE

NAPSAL

OTE C ČESKÉ REFORMACE

TH. DR. FRANTIŠEK LOSKOT

NAPSAL

Ttt. DR. FRANTIŠEK LOSKOT

I

i

PRA HA 1911 RADY, KORUNNf NÁKLADEM VOLNÉ MYŠLENKY, KRÁL. VINOII

PRAHA 1911

TŘ(DA Č(SLO

6

NA DYK A RYBA,PRAHA-VRŠOVICE NÁKLADEM VOLNÉ MYŠLENKY- KNIHTISKÁR

Připomenutí

spisovatelovo.

• Mezi muže, ji~nž české dějep,isectví dosud svůj dluh nesplatillo, náleží MiHč z Kroměříže. Jméno jeho sice nevymizelo n ik dy z česlťé historie; al'e zprávy o něm, nemáme-li zřeteJ!e k tom·u , co brzo po jeho smrti napsal G něm ne-známý jeho žák a potom M. Matěj z Janova, jsou vlastn,ě jen struoné a č.áistefoě i nesp!rá,.mé zmínky, a to i ve spisech autorů kališnjckýdť a českobra­ trských , kteří přece věd:í, jaké místo Milíčovi v reformač­ ním .hnutí českém náleží. Bohuslav Ballbín T. ]. vydal s ice životop,is M.ilíčův pocházející z péra jeho neznáméhv žáka. Alit stanovisk 0 nedovoJd:o Balbínovi, aby význam Milíčův v českém vývoj:i náboženském správně vytkl. Balfbín naopak' usilovaL dokázati, že Milíč nebyli předchúdcem a připravovatelem české· ref,o,rmace, v čemž my vidíme jeho přední slávu. 'Mil'íč jevil se mu jen jako mravokárný kazatel. 1

Na piřísně v,ědecký základ postavili báďání o Milíčovi z Kr,oměříže ,tepHe Františe.k Palacký svfm spisem Die Vorlaufer des Hu:sitenthums in Bi:ihmen. Důležitými podrobnostmi 1náčrtek PaJ!ackého dop lnil V,á dav VU. Tomek. Ferd·. Menčík mim'o některé zajrmavější úryvky ze spisů Milífových vydal: jeho knížky o Anbkristov,i a List k pa,Peži Urbanovi V. Lad. KHcman podal: zvláště cenné poznámky k literární čiITTnosti MiJ:ífově a Vlqst.imil Kybali seznámil nás(s některými jeho n"áw1ry theol'ogickými, zvláště pokud :s nimi souvisí n;ázor.r Matěje z Janova. Podrobněji význam Milícův pro českou reformaci v rámci životopisnéhio obrazu ocenil VácFav Novotný.

\\ P,okračováním p,rací těchto autorů chce býti sgis, JeJz české veřejnosti předkládám, a jenž má stejně bedl'ivý zřetel jak ku pirarnenúm, tak k Meratuře. ,

tuto

Spis múj\nečiní náro~ů, aby byl povafovám za defi:11itivn,í práci ,o Milíčovi . Obká se hl'avně jen postavou M,i!Lče samého, chtěje vzbuditi vřelejší zájem pro Miliffe j ak u od'bo rníkú, tak i u širších vrstev našeho 1n,ároda. Ostatně, jak ze ::,tavu .přítomného bádání vyplývá, nebyl'o ani · tu možn,o Vyhnouti se různým mezerám a hypothésám. úkdlem dal'š ího bádání vedle odstranění těchto nedostatků bude_ především vyšetřiti so uvis los t Mit:íče se současným proud:ěním myšlenkovým a pak sto;p ,ovati podrobně vliv jeho v českém hnutí reformačním. Základem k tomiu musí býti kritická edice ne sice nutně všeho, co Milíč napsali, ale aspoň dů'.ežitějších věcí. Předsta­ vuji si, že by menší spisy monly býtii vydány cel!é , z j;eho sbírek lq.zatelských pak jen to, co má význam pro poznání Milíče samého a poměrů současných . Muž toho 'V ýznamu, jako je Milíč, toho zasl'uh,uje, a bádání o počátcích české. reformace , má-li spočívati ná sol'idních základech, se bez toho neobejde. Jef Milíč z prvních Čechů , v nichž hťedala česká duše sa•m:ostatný výraz. Z důvodů, jež ve své práci uvádím, nazývám nafoho hrdinu p:rost,ě Milíčem z Kroměříže, nepři.dávaje jméno Jan, a k vůli jednotnosti píšu MiHč ,i tam, kde cituji autory, kteří di'íve dle oťvyk l!é orthografie psali Milič. P. T. správám a pp. úředníkům kni.h'oven musea zemského a prafaké universitní vzdávám povinný dík za mnohou ochotu při sepisování této ' práce poskytnuto.u. 1

Úvod. Mimo úzký krnh od;borníkův v dějepise a ty, kdož ze záliby pi l něji než bývá zvykem ději1nam,i se obírají ví se v ,našem národě ,o Miličovi t Kr,oměřížt celkem máli~. Prů­ měrný inteligent ví o n,ěm v n,ejpřízniv,ějším pří,padě, že byl mravokárným kazatelem a předchůdcem Husovým. A přece výwam Milíčův v dějinách českého, hnutí náboženského zaslu h uje, aby jeho jméno i čirnnost byly dobře mámy i nejširším vrstvám českého národa. · Milíč není jen předchůd'cem M. Jana Husa jako na pr. K•omad Waldhauser. Milíč je mnohem víGe,. S11iad j.el10 význam vystihnu n,ej:épe, když ho u1a:zvu o, t Ce TU Č e S k é r ef o r m a c e. Představa tato tane mi na mysli vždycky, kdykoli se touto s lav,nou postavou našich dějin obírám. Jsem přesvědčen , že taik význam Milíčův na íikor pra.vdy nezve•

ličuji.

Nazveme-li Milíče otcem české reformace; dáváme mu jméil,o , jež .náleží k nejčestnějším , jichž se může dostati vyn ikajícím mužům českých dějin. Milíč jest český člověk s vy' m 1narozením svou b),tostí ., . ' svym působením, svým pojetím křesťanství i života p,i'es to, že sám sebe povafoval za ~řesně orthodoxníh'ó a že od jiných za takového by'! lp ovafován. 'čeští Bratří bvli si j~sn ě vědomi souvislosti mezi Milíčem a Jedn•otou. Brat~ Jan Jafet na otázku, j,akým způsob-em stalo se odd,ělení Jednoty Bratrské od církve římské , o:dp0vídá : Jedno slúze ty, kteří zaveden í církve ,oznámili jako Mi I í č, M. Jan Pařížský, druhé skrze ty, kteH Babylon hoři lij, jako Hus, Jeroným. I) ]

. Král. Yinohiracly, dne 29. listopadu 1910.

F. L.

I

') Jar. Goll, Archiv ochranovský, č. Ó M., 1'876, r. 50., str. 735.

-7-

'

( I Jest to ryze česká. sv,ětluje , proč působení českém n'árodě.

duše Milíčova, která především vyMilífov,o nal'ezlo takovou ozv,ěnu v

Milíč, toť přímo in.kamace českého ducha, a nost jej učini'.a v daných pomě,rech !otcem české

tato okolrefo~·m_ace . s1'oveC'h, vysvítá z úvahy,

Co vše jest. obsaženo v t,ěchto co jest česká reformace. Naše nazírání na českou refo,r maci jest často velmi povrchní; týká se spíše zevnějšku, runiž by vystihovalo ducha. česká reformace není s:nad j,en nějaký náhodný, pomíjející konfl.ikt s papežstvím či církví, vyvolaný jednou n,eb několika osobnostmi, konfli'k't , jejž by někteří pokoušelli se vysvětliti výhradně jen přijetím ideí Angllifona Viklifa od některých českých lidí, tak že by se mohJ.o zd·á ti, že antagonismus proti církvi byl českému n'árodu takřka jen "vočkováin z ciziny. česká reformace jest neskonále více. Třeba v ní, vytknouti dva momenty, ,negativní a positivní. Momen,t negativní znamená přímo živ,elní opp1os.ioi českého ducha proti církvi římské, proti křesťarnství, jak je český člověk viděli uv'áděti v život v církvi a církví, a konec 'k 10.nců i proti církevně kře­ sťanské kultuře, zvfáště v oboru s•ociálním. česká reformace, , tof ovoce více či méně uvědomě·lého po,zn:á ní, že círk'e v nemůže už nasytiti a ukojiti českého duch'a a české s rd ce, a že nezbývá jim _jiného leč kráčeti od té chvíle cestami vl'astními. Hledání t•ěcht,o nových cest a úsilí po vytv,oření k'ul'tury české, toť positivní moment české reformace. Jest tedy po této stránce česká reformace prvním mohutným zábleskem svérázné kultury české, pirvním samostatným krokem v oborech, jež u našich středověkých před­ ' ků stá!y v popředí zájmu, v oboru náboženském , sociálním a nár,o dním. A že se český dut:h na těchto samostatných cestách ocitl , jest ve značné míře čin.em a - smíme říci - záslluhou Milíčovou.

Ovšem vývoj spějící 'k vytvo.ření kultury české nebyl rázem a bez 'přerušení. Učinili jsme k ní přímo velikol'epý ,náběh ve stol. XV. v husitství · a později zvl>áště v českobratrství - a te ď mus.íme začínati takořka úp,lně znovu. uskute čněn

-š-

Tento nezdar vysvětliti t:z e h lavně problté11;em malého ná:roda. 2) 1 Církvi , iíž k dispos.ici stá 1a tehdy ceflá Evropa, p•odaři lo se v XV. v,ěku samostatný vývoj k ulturní v našem n·árodě nejprve ochromiti a ' kbnečině 've stol. XVII. titllumiti zďánl1ivě tak o řka úplně , a to opět za p!omoci zb'yJ:ých' živlťt reakčních , v Evropě. _ česk'á reformace byla výsl'edkem dosavadníh:o historick'ého vývoje v (-:echách ., jemuž směr udávala hllavně zvláštní povaha česk'ého n'á roda. česk'á reforma mistrcm, 20) a s ním l(ťi.iger 21) i Berghauer,22) jen,ž jej má dolt,c;rnce za mis.t ra kan@nickébo prá,~a i b0.hoslo\ví ! A jest :t0 p.rávě také tento nedostatek ufonýcň sťupf1í't, jen~ ,nás potvrzuje v mínění, že Milíč stud-0va1 ~,. OI:om0uci, kd.e o•všem, poněvadž tam nebyl,0 un.i'Vers-ify; h0dn0sti mistrow;'ké neb dok;toFské ,d_ osk:i, nemci,hl. Ostatně M)líč nar riás čtní dojem, že jest s,piíš,e sam,o1t1kem 1H~ž: vákelJI, jenž dlotLhá J!éta a snad i ptV!llí č_as mužnél:co \1:ěku dťéřvil ':' Jiavi'cích školních. V fo!9i0 náz·oru jsme t!•1~evne111 také- toili Gkolrn ostí1 že t. zvt,, articulli, dedarafoťi.i, 'j ež ,ob'sahll;í ~~lGbt1 na Mi11íč~, nažývají hó neučeným ve S\' a:tém písmu,23) totiž' v· ·tom ;smyslu as'i, žť se mH ned-0sfal,o vzdělání v pravé,m smyslu ~·:ova vy!l0k;0škofakéhb. 'firn, @všem Milíč V 10č.íc'h' našich nekPesa iraptos'ro, na©P~,k, spíše ' ~í~ká;~p,rávťě !'ied~stal~,k přílfš,néh_o škoJ[s'keno _:vzdě. a111 P.íl'lSp,~~ -k tomu, ze vyro;stl 1.1, ta:k' svera-znm,i a přímo slrhujkí indiVJi.dlLiati-tu kazatde a apoštola.

~11a1

'") Š,embera, Paqiětl města Ofomou.ce, st.r. 9L '"J Palacký, Rpdhošť, díl li., str: 311. 0 ' ) Kate11dář. histó1:ický ke 2. IÍ!i0ru. ") Sacrorum pul,ver,um, p,ars I., 165. , , 2 ). Pn),tom_ ar-tyr I., 94. , , -' .''? Palacký, V:orlauf~r, s. 43. :· ,,sed sicílt singqlaris de' silva ferqs ind0etus ii1 sacris líteris, ojfkium ·prae«;Ucationis ;lSs'uml')sit .·..a A M.'. MatěJ z J~noya .ozc;Lěji ! , · Aby cíle spíše d osáh'Ji,' užívá' ;profek'oe s ,,ého n,ejvyš~:ho pr-cctstavené ho v 'ka nceláři; císařského · kaincléře a ·biskupa litomyšl'ské ho Jana ze Středy, jenž se obrací k papeži )fn11occncovi VI., aby Milíčovi z Krom'ěříže, kl'erikov-i o lomou-

sto ,uš 1ech_tillých snah osvHových.

1

1

-

21 -

\ I, 11 jli II I I ťkť tl1oťť~ť li l,m1l' l\1111111'1 11 .1111 • I 11 I 1, li II l,1111 , l,1 111 111 111·1111 11\1111 p, •, 111 11:1 IH'11ťÍiri11111 s d11rhnv 11 1 I"' 11111,, 11• 111111 1 :1 11p1 lt·prVP 11eil lo, liy 110 č Ji;,, 11pránl11 111 I" , 11,111111 , \ 1 dací111 arťibisku,pa ,pražs kého, pi•íp11d111· , 11111 1p, p 111•ítlll 11 :J()I l 1111 lcd 211. skic meiro p0.šl0uc;hati.'

}

"'

Ale jako

s,yn;odálnÍ'm :

81 ) _