Encyklopedie táborníka

Citation preview

Mirka Vasatka

.

~·

~. -~~ ...... _ . .

.

'

A~ ... ...

.

,·,

BNCTELOPBDIB ·- ~ T 4 BOI Nl I A

MIRKO VOSÁTKA ENCYKLOPEDIE TÁBORNÍKA Obálku navrhl a graflcky upravil Jaroslav Weigl, Obrázky nakreslili Věra Levá a Mirko Vosátka. Recenzovali ing. dr. Jaroslav A.ehik, CSc. a prom. ped. Václav Vilek. Vydalo nakladatelstvl Mladá fronta jako svou 2965. publikaci. Odpovědná redaktorka Stanislava Chvojková. Technický redaktor Bedřich Skála. Vytiskl Mlr, n. p., závod 6, Praha 2, Legerova 22. 16 ofsetových přlloh vytiskla Svoboda, n. p., Praha-Smlchov, AA 3-4,92. VA 35,13, Vydáni I. 228 stran textu, 16 stran přlloh. Praha 1971. 305/22/8,7 23-423-71 14.76 Cena vázaného výtisku Ka 40,-

.

..,

-

Mirka Vasatka

mf

BNDYELDPBDIB ~ - T4DDBNIEA

s

Altokumulll8

né síly. Tvar plachty je tvořen jednotlivými profily. Profil je fez plachty vodorovnou rovinou. Vzduti profilu je poměr hloubky profilu k délce profilu. zeměpisný

ma,,,e-tický

: I

I

Smir

Abaida neboli přístavek je Ust stanu pfistavovaná nebo jif pfišit.í ke stanu a sloufí k ukládáni batohO a jin, výstroje. Absida bývl vidinou na konci stanu, nikdy i u jeho vchodu. Dá se vybudovat i nouzově ze stanového dílce nebo igelitové fólie, ze které za stanem postavíme přístřešek, kam ukládáme vlci, jimif bychom si zmenšovali obývací prostor stanu.

Ál!ko nebo také A stan je typ hfebenovitého stanu, jehof prostornost se zvyšuje podsadou (viz stany). Aerodynamika plachet. Plachetnl lodě vyufívaji jako hnací slly větru. Vltr je pohonná látka a plachta motor plachetnice. Na plachtu má vliv: sání plachty, druh proudění kolem profilů plachty, vyduti profilu. tj. tvaru a vydutí profilu vzhledem k profilu plachty. Vltr pOsobl na jednotlivé profily plachty v náběhovém úhlu ar. Vzniká pfi tom slla P, kteri se rozkládá v silu vztlakovou Pv a sílu odporovou 0 1• Prouděnl vzduchu - vltr - zpOsobuje na spodnl straně profilu přetlak zhultěnlm proudícího vzduchu pod profilem. Na zadnl stranl plachty problhajl proudnice pod profilem a způsobuji sání. Sání tvofl 60 % celkové výsled-

A1ona je myllená lára po zeměkouli spojujld všechny body nulové deklinace. Je to vlastni dvojitý poledník protlnajlcl jak magnetický, tak zeměpisný pól. Umísti-li se kompas pfesnl na agonu, potom ukazuje současnl na zeměpisný i magnetický pól. Severní magnetický pól objevil sir James Clark v roce 1831. Jilnl magnetický pól Schackletonova výprava v roce 1909. Agon-,u je zeměkoule rozdělena na dvě poloviny. V jedné se stfeíka kompasu odchyluje od magnetického pólu na východ (východnl deklinace). V druhé se odchyluje na západ (západnl deklinace). Agona sama putuje pomalu po zeměkouli od východu k západu. Ahoj I Dnes pouilvaný pozdrav vznikl z anglického zvolán I hoyl, značlcí „hola", a výrazu „a hoy", cof je zvliltnl druh pramice pro pfepravu osob v pflstavech. Zvoláni „hoy a hoy!" znamená „hola, lod k převozu". C::asem se změnilo v námofnický pozdrav, který byl k nám přinesen trampy z jejich toulek v ciz.inf.

Alobal- hliníková fólie. Zpusob pouliti je uveden na obalu.

Alobalové nidobl si zhotov! kaidý tábornlk z alobalové fólie. Doma si pfipravlme rimelky ze silného dritu (viz obr. 1-3). Fólii skládáme dle způ­ sobil A na „pinviiku B na „misku" a C na ,,.pc,.. hárek". Po sla!enl pfehneme okraje kolem dritěné nosné kostry, aby nádobka dobfe drfela. Ohříváme na rozfhaveném uhli pfikrytém vrstvou popela. Nevkládáme do pflmého plamene nebo lhavých uhllků, uhllky vlak můleme přihrnout ze stran. Altokumulu►Acu. Druh mraků vyskytujlcl se ve stfednlch výlkich mezi 6-7 km. Patfl do rodiny mraků typu B (viz tél mraky). Altokumulus, meteorolo1ická značka ACu, je vysoká bělavá nebo ledá kupa objevujlcf se na nebi v celých pásech souběžně nebo vějlfovitl postupujfclch. Někdy se ACu podobá altostratusu s bělavým, duhovým okrajem. Tomuto typu se flká altocumulus tenticularis. Je to mrak tep"ho pobsí a vyskytuje se nejbstěji v pohorských oblutech. Počnou-li se ACu kupy pfekrývat. houst• nout a YytYáfl-li se tenké vrstvy, znamená to zhoršeni pobsí a srtlky. ACu vzhledu velikých bllých, rozcuchaných vloček je pfedzvlstl bllffcl se boufky, zejména noční. Tutéf pfedpověd dári. ACu cimbufovitého vzhledu (vidlme-li vystupovat z okraje ACu cimbufovité věfifky). VytvUí-li mohutné kupy 11

,

Altostratus

pomalu se pohybující, lze usuzovat v krátké době na bouřku.

Altostratus je šedavý závojnatý mrak pohybující se ve výši 2000-5000 m. V rodině mraků patři do skupiny A a má meteorologickou značku Ast. Denní světlo se v něm rovnoměrně rozpouští a rozptyluje, takže předměty nevrhají stíny. Ast přináší trvanlivější

srážky. Rozeznáváme dva druhy astu: tenký, který je světle šedé barvy, stoupá do výše 5000 m a často se podobá cirůrn (viz ciry). Propouští zesláblý svit slunce a měsíce. Věšti postupné zhoršení počasí a srážky. Druhý typ je silný ast; má vzhled hustého tmavošedého mraku. Stoupá do výše 2000 m a podobá se někdy nimbostratu (viz nimbostratus). Vytváří jednotvárný, někdy vláknitý skvrnitý mrak, na spodní straně jemně zvlněný. Za blížící se poruchy

americká torna

6

7

Anecrid

mrak houstne a klesá. Vild stálý déšť. Při rozpadávání astu je platná předpověď na zlepšení počasí, když

vlastni torny nebo pomocné popruhy. Pod touto části je popruh (8), kterým se přichycuje chlebník,

ve škvírách mezi řadami astu prosvítá modré nebe.

vlastně horní překlopná část tak, že se popruh provlel:e kovovým okem (9), který je umístěn na jeho

Vidíme-li však prosvítat roztrhanými asty ještě vyšší mraky, nemůžeme počítat se zlepšením počasí.

chlebnfků

rLlzných tvarů lze vytvořit bohatou stup-

způsobů

balení. (Viz str. 6.) Americký záplet se splétá na ocelových lanech. Nejd řfve rozpleteme prameny na jeden a dva a pak stáčíme zpět do uvolně­ ných dráfek. Smyčka drfí tlm lépe, čím je delší. Pleteme tak, fe jeden

pramen ovíjíme n"a spojené dva prameny. Konec provlečeme a omotáme kolem

uzel je jiný název pro plochou spojku, Hodí se dobře na spojování dvou nestejně silných provazů, lan. Uzel netlačí a poulfvá se k zakončení obvazů; odtud jeho název. Utahujeme jej soufasně oběma rukama a jeho plochý vzhled dodatefoě upravíme. Protože se špatně rozvazuje, vsuneme do něho „zámek", smyčku s vyčnívajícím koncem. Trhnutím za konec se uzel otevře. Váfeme tak, fe kafdou rukou uchopíme jeden z konců lana, provazu. šátku, obvazu, překříffme a uváfeme, opět překřfflme

a sváfeme. Americká torna (ueska) má výhodný tvar a zachovává si oproti batohům stále štíhlou linii. Skládá se z chlebníku (I) - je upevněn na překlopné horní čisti (2) dvěma popruhy (la, lb), které se provlékají kovovými oky na spodní straně chlebníku po prostrčení otvory v překlopné čisti (4a, b, c, d), Hlavní čist torny je ukončena překlopnou čisti (2), na stranu se vyklánějí bočné strany (Sa, Sb). Prvá je opatřena kovovými poutky a levá popruhy (6a, b, c, d, f). Těmito popruhy se uzavírá vlastní

l:ást torny s nosnou plochou, Z dolního konce střední čisti vychází překlopný díl (7), opatřený řadou oček z tkalounu (sloufily původně jako zásobník na patrony). Těmito poutky se provlékají popruhy výklopných čisti

Wildova korouhev anemometr

spodní čisti. Konečně spodní, zcela oddělitelná část (10) má na jedné straně přezky, na druhé straně poutko (I la, b), na dolní části vyčnívají dvě poutka s kovovými očky (12a, b). Tato zcela oddělitelná část je přichycena řemínkem (13) k hlavní části. 11.emfnek se provléká otvory v obou částech torny (14). Rozmisťováním tábornické výstroje a výzbroje, nastavováním popruhů, přimontováním dalškh nici

Ambulanční

1

konce smyčky. Analýza krajiny. Provádíme ji pomocí mapy, jízdního řádu a prOvodce. Nejdříve sř ha mapě vyznačíme mfsta túry (turistická, kulturně poznávací, přírodo­ vědná, nejastěji kombinace všech slofek). Pro kafdý úsek si vyhledáme patřičné informační prameny (prOvodce). Podle mapy ziisdme· výškové rozdíly, ráz krajiny. Uvafujeme o mofnostech přenocování (tábořením nebo v "oclehárnách), volíme místa n.ikupu potravin, místa nástupu a výstupu z doprav-

ních

prostředkO.

Nakreslíme si výškové profily pro

jednotlivé úseky túry, časový rozpočet zaokrouhlený

větrná korouhvička

li vždy kolmo na směr větru. Vedle Wildovy korouhve je umístěna stupnice s dílci, pomocí kterých zjišťu­

jeme sílu

větru

Číslo

dílce

I

I

podle tabulky:

I 21

31

41

5

úhel, který

I 61 7 I 8 !

svírá

dílec

o 4 15,5 31 45,5 58 72 80,5 - - - - -- - - - - - - - - - - - - -s kolmicí

odpovídaj[d rychlost

i

větru

v.m/vt.

o

2

4

wem na nákup, odpočinek, kulturně poznávací činnost, koupání atd. Zjistíme pomocí jízdního řádu moiná spojeni, vybereme vidy několik spojO jako rezervy pro zpofděnf. Analýzou rozumíme podrobné připravení všeho, co k promyšlenému plánu túry

I I8 6

10

14 20

patři.

Anemometr slouff k čtyřmi

měření

sfly

větru.

Vítr

otáčl

miskovitými, dutými polokoulemi, umístěnými

na konci Robinsonova křffe (I). Rychlost otáčení se přenáší na číselník, na kterénl odečítáme naměřenou sflu větru. Přiblifné určení sfly větru nám udává Wildova korouhev (2). Sestává z kovové destičky o rozměrech S X 50 cm, váze 200 g, namontované na ose kolmé k tyči, na které je větrná korouhvička, slouffcí k tomu, aby Wildova korouhev byla postavena

Aneroid sloulí k

měření

tlaku vzduchu. V

podstatě

je to duti krabice, jejíž víko je z pružného vlnitého

plechu, Tlakem vzduchu se víko různě prohýbá. Tlak působící na povrch krabice se přenáší speciálním

Anslická

■ eda~ka

8

mechanismem na číselný ukazatel. Aneroid-tlakoměr musíme pfed odečídnlm tlaku zvláltnlm lroubem upravit na nadmohkou výšku místa jeho ulolení a tím opravit naměřenou hodnotu tlaku vzduchu.

Anslicki oeda~ka (jisticí uzel). Lze ji pouf.ít k sla1\ovánl a i k práci na lani!. Vile se tak, fe lano uchopíme jednou rukou nadhmatem, druhou podhmatem

(I) a stočenlm dlanl vyniknou smyčky (2). Smyčku pravé ruky předáme do levé (3), ukuovákem a prostřednlkem pravé ruky uchoplme okraje smyčky levé ruky {◄) a provlečeme smyčkou pravé. Totéf udlláme s druhou rukou (5). Vzniklý uzlový útvar (5) zajistíme nahozenlm jisticích smyček (6) na obou koncích a dostaneme koneěný uzel (7).

(pracovní) konce a dm uzel rozevřeme, potom roz• vazujeme kddou smyčku zvlášť. Uzel je uvázán

Anomálie mqnetick:L Na některých místech zemského povrchu se odchyluje kompasová střelka od svého normálního postavení S-J a do této polohy se nevrací. Úkaz svědči o tom, fe zemské vrstvy jsou prostoupeny silnými vrstvami lelezitých rud, jejich! přitallivost púsobl na kompuovou stfelku silněji nel zemský magnetismus a stfelka „skále". Známi je macnetická anomllie na vrcholu l\lpu. Odchylky mohou nastat i vlivem slunečních skvrn, polární záře nebo zemi!třesenl. Anticyklóna je oblut vysokého tlaku. Anticyklonárnl počasí má tyto základnl vlutnosti: malá oblačnost, slabý vítr mlstnlch smi!rú, ojedinělé srilky, mlstní mlhy, teploty v léti! nadnormálnl, v zimi! podnormální, se značnými dennlmi rozdíly teploty. Aretovad zaflzeni zabnlluje polkození jak macnecické stfelky, tak i hrotu, na kterém se otáčí. Na obalu kompasu, busoly je tlačítko, kterým znehybnlme, tj. aretujeme střelku, Udi!láme to vidy po skončení práce s kompuem nebo busolou. Atmoaféra je plynný obal nalí Zemi!. Má pit základnich vrstev, odlišných fyzikálnimi vlastnostmi. Pro človi!ka je dúlelid nejniUí vrstva troposféra sahajicí do výle 11 000 m. Troposféra je slolena z 21 % kyslíku, 78 % duslku, 0,95 % vzácných plynu. Dále je v ni obsalena vodnl pára v různých skupenstvích, jako jsou kapičky mlhy, ledové krystalky oblaku, snlhové vločky, kapky dešti!, ledové hrudky krup. Mimoto je troposféra prostoupena nečisto­ tami nnikajlclmi lidskou činnosti {popílek, různé částice kouře, zplodiny spalov:í.nl uhlí, benzinu, ropy). Ze stavů atmosféry: teploty vzduchu, tlaku, vlhkosti, oblačnosti, srilek, síly a smlru vltru, se vytváří počuf. Sledovánlm dlouhodobého průměru počasí během ročnlho obdob( určujeme podnebl. Autíčka. Oznal:enl pro rybářskou spojku. Poullváme ji ke spojováni dvou provuů, lan nestejné slly. Drlí znamenitl:. Rozvazuje se v první fázi roztalením obou jejich U.ti, které prokluzuji navújem na sobl! (odtud nbev). Zatáhneme za oba kratší vyčnívajíc!

l sprivně,

kdyl spojnice procházejfcl pracovními konci je v šikmé pfimce na osu tafných lan uzlů.

zrcadlo

: .:.:::::: :.-

_li Azimut je úhel mezi dvima smfry, z nich! jeden je stálý, a to S-J, a druhý je směrem pochodu, plavby, letu. Při dellim pochodu nám azimut znal:I všechny odchylky od stanovené pochodové osy. Azimut stanovíme na orientované mapě tak, fe

Baleni batohu

9

pclofime kompas zimlrnou hranou na načrtnutou Hru našeho pochodu a odelteme úhel, který svirá myšlená čára S-J s naši pochodovou osou. Urlený úhel je hledaný azimut. Při náramkových kompuech je námfrná hrana nakreslena na vilku nebo na otolné krabici. V tom případě polollme kompas tak, aby se niměrná hrana kryla s pochodovou osou nakreslenou na mapě. Azimut je úhel mezi S-J a náměrnou hranou, Při neorientované mapi a bez kompasu si vypomůfe-­ me úhloměrem pro 180" nebo 360" z průhledného materiálu. Střed úhloměru provrtáme a otvorem provleěeme bílou nit, jejll konec na úhloměr při• lepíme. Úhloměr umístíme na mapě tak, aby střednl otvor byl na našem stanovišti, Smlr S-J zlskáme pomoci kolmice vedené z našeho stanoviltl na pří­ slušný bod na mapě. Bilou nit natáhneme ve směru našeho pochodu a úhel mezi niti a nakreslenou kolmicl je azimut, Podobni můfeme postupovat se dvěma nitěmi - bllou a ěervenou. Cervenou vyhledáme směr S-J a bllou vedeme po naši pochodové ose. Bez mapy a jenom pomoci kompasu urělm• azimut i tak, fe průhledltkem na kompuu, se dlrime na vý• , znalný bod v terénu, který je ve směru naleho pochodu a v zrcátku kompasu pozorujeme úhel na vltrné růiici. V šeru srovnáváme svlt61kujlcl znalky na střelce a indexu. Máme-li vlak azimut stanovený jif před pochodem, potom nejprve nutavlme indexovou znafku na stupeň azimutu. Busolu srovnime, aby se znaěky na střelce kryly se znalkami na spojnici S-J, index nám udává azimut. Pr6hledltkem vy. hledáme orientaěnl bod v ter4nu. Dojdeme k nlmu, zkontrolujeme postaveni střelky, indexu a vyhledáme další bod v terénu. Tak postupujeme od jednoho bodu ke druhému. Narazlme-li na nepřekonatelnou překilku (vodnl plochu, moěál, akály) snaflme se vyhledat na protilehlé stranl překilky bod (B), který lefi v p1fmce pochodové osy. Na kus paplru si vyznačíme naše stanoviltl, urlime azimut vynuceného směru pochodu, jdeme al k otoěnému bodu a poěítáme kroky, V patřiěném mlfltku zakreslím• na paplr. V otoěném bodě vyhledáme dalli pflstupný bod na obvodě překilky a jdeme k němu. Poznamenáme si nový azimut a poěet krok6. Tak obchlizlme podle dllěfch azimutů celou překilku, al dojdeme k vyhlédnutému bodu (B). Zjistlme původnl azimut pochodové osy a v prodloufenl dopředu vyhledáme nový orientačnl bod leflcl v přlmce našeho pochodového azimutu. Bacáf (bá&I) je veškerá výstroj a výzbroj, kterou si vodák bere na vodnl túru. Balíme ji do lodních pytlů, menllch icelitových sáěků, chlebnlku připev• něného k boku lodi, uzlu ze stanového dllce. Bacil rozděllme vfdy tak, abychom měli v jedné ěásti potraviny a nádob( a v druhé spad potřeby, rezervnl oblečen(, stan a dalšl osobnl potfeby. Věci k opravě

lodi máme v malém sáčku v chlebnlku nebo ve zvliltnl kapse pod sedaěkou. Balenl batohu. Vyfaduje zruěnost, trochu pře­ mý!lenl a zkušenost. Ulofené vlci majl být zabaleny tak. aby byly vfdy po ruce a těfi!tě torny ěi batohu bylo zachováno. Před vlutnlm balenlm si vlci rozlofíme, abychom měli pfehled, co vlechno zaballme. Prádlo, jldelnl přlbor, lid, toaletnl potřeby, nádobl, jídlo dáme do plátlných a icelitových sáěků. Sáěky můfeme oznalit plameny nebo barevným pruhem, abychom je snadno našli. Při baleni postupujeme od

Hlavnl váha spoělvá na křlfi, tj., fe hlavnl má být těsně v místě styku kflfe •• spodkem batohu ěi torny. Popruhy, které jsou pfes ramena, tornu přidrfujl. Na dno vnitřku dáváme vlci, kter6 nebudeme během dne potřebovat. (Spati pytel, tepláky, rezervnl prádlo, puněochy.) Jldlo a nádob! dáváme nad ně. Potom přijde stan, stanový dllec, pytel a kollky se skládacími stanovými tylemi. Do postrannfch kapes dávime šiti, ballěek prvnl pomoci, baterku, svlěku, nádobu z umělé hmoty a dobře uzavíratelným viěkem, ve které jsou rezervnl zápalky vnitřku.

tHiltě

lTll 1S

10

IO

Barelovj uzel

a škrtátka. Do pfednl kapsy dáváme zápisník, mapy a igelitový sáček s mýdlem a rulnlkem. Úplně nahoru dáváme igelitovou pláštěnku nebo stanový dílec. Většl nádoby, jako kotUk, umístlme navrch batohu torny. Pod něj dáváme jídelní misky, do kterých můfeme slolit lihový vařič se zásobou tuhého lihu. Sekeru v ochranném

pouzdře

zasuneme

dovnitř

batohu nebo torny, a to těsně ke kraji, aby se dala rychle vytáhnout. Kotllk i jídelní miska jsou v ochranném plátěném obalu. Sbalený batoh má vyhllfet úhledně, nemá z něho viset fádné lanko, femlnek či jiná sou.!ást výstroje, která by vadila při pochodu, nic, co by se lesklo a odráfelo slunečnl světlo, co by dělalo hluk. I - nepromokavá pláštěnka, 2 - stanový dílec nebo stan, 3 - prádlo, 4 • zásobnl jldlo, 5 • šiti, 6 • tepláky, 7 - pokrývka nebo s paci pytel, 8 • toaletnl potřeby, 9 • nádob!, IO• kecky nebo rezervnl boty, 11 - punčo­ chy či ponofky, 12 - svetr, 13 - sekyrka, 14 - koliky a sklidacl stanové tyče v jednom pytllku, 15 • šiti, 16 • nafukovacl matrace a nafukovacl polšdřek, 17 • lano v nepromokavém pytllku, 18 - nádoba na pitnou vodu, 19 • vafič a palivo, 20 • svlčka, zápalky ve vodotěsném obalu, krém na boty, kartáč, utěrka, 21 • zápisnlk, psacl potfeby, mapy, jlzdnl fád, průvod­ ce, 22 • elektrická svltilna. Poznámka: Ad 18: Láhev s vodou mají vodáci mimo lodnl pytel, pflmo v chlebnlku připevněném na rubu lodě, cyklisté na fldltkách ve speciálním drfáku.

délka

popruhů

značné

váze

a

čistý

dobře zabalená torna krok (4).

zajišťují

i

při

stanovou tyč. Ve stanu s podsadou a s dalším zafízením zhotovíme si na baterku stojánek. Při pohybu v terénu nosíme baterku v ruce, potřebujeme-li je mít volné, upevi\ujeme baterku šátkem na hlavu,

provázkem na klobouk prllzkumu do speciálního

pfilbu. Batoh

při

jeskynářském

svěráčku

na ochrannou

nebo

tvoří nejdůležitější součást

turistické a tábor-

nické výstroje. Dopravujeme v něm celou naši výstroj

a výzbroj potřebnou pro turistiku, tábofení a horolezectví. Dá se použít jako chránič na nohy při bivakování nebo vycpaný senem jako pohodlné sedátko. Těfiště „T" má být umístěno tak, aby batoh tvořil se

Barelovf uzel je v podstatě obricený lékárnický uzel, do kterého veváfeme sud, barel, bednu, pytel či jiný ballk pfed zvedáním. Barometr - - viz aneroid, viz tlakoměr. Baterka - upevněni. Ve stanu upevl\ujeme bater-

ku pomoci spirály a prulného drátu na provaz vedený pod hfebenem stanu nebo na háček pfipevněný na

svým nosičem dokonalý celek, nenarušoval jeho rovno-

váhu, nestrhával ho zpět, dopfedu nebo na stranu. Proto věnujeme pozornost jeho správnému baleni (viz heslo), patřičné délce nosných popruhů, které nesměji btt přllil dlouhé (I, 2), aby torna nebránila v pravidelné chůzi, či pflliš krátké (3), aby popruhy „nefezaly" do ramen a nezvedaly těžiště. Správná

Balinatý terén bývá podle vodních zdrojů, zejména kolem rybníků a potoků. Mimoto je bafinatým terénem i rašeliniště, které vzniká procesem tzv. rašeliněnl, ze zbytků mechů a jiných rostlin. Rašeliněnl se podobá uhelnatění. Rozeznáváme vrchoviltní, slatiničnl a přechodné rašeliniště. Vrchoviště majl charakteristicky vyklenutý povrch a najdeme je

li

v

Bl•k

nadmořských

výškách nad 500 m. Bývajl v nich

jez.Irka porostlá vrstvou

sytě

zeleného rašeliníku,

pod jehož tenkou vrstvou je hluboká vod•. Tato 11 třasoviska" jsou velmi nebezpečná. Slatiniště se nacházejí v nifších polohách. Jejich povrch je rovný,

bez kopečkovitých útvarů a třasovisk. Casto jsou rostlin. Přechod­ ným útvarem jsou rašeliniště na Třeboňsku s typickým porostem borovice blatky. rašeliniště nalezištěm chráněných

plcháme z mlsta tlm, fe bidlo v předklonu zaplchneme ve směru jízdy podle boku lodě, přitáhneme se k němu a pak odstrčíme. Plujeme čelem ke směru jlzdy. Smi!r lodi fldlme pfitahovánfm, odstrkováním nebo kroufenfm bidla ve vodě. U většlch lodí zapichujeme bidlo na pfldi lodi těsně u boku. Bidlo opfeme o ra• meno a otočením zády ke směru jízdy krUlme na zád' lodě a nohama vlastně odstrkujeme lod' pod sebou. Kdyf dojdeme na konec, vytáhneme bidlo, otočíme se ve směru plavby, přejdeme na pffd' a opakujeme. Bivak je nouzové přečkáni noci, nepohody, zej měna v hordch. Místo pro bivakování volíme tak, aby bylo co nejvíce rovné, ploché, chráněné aspoň z jedné , strany proti větru, dle mofnosti pod skalním pře­ visem nebo vyčnlvajlcí části balvanu. Hledáme i možnost postaveni ochranné zldky proti větru. K záměr­ nému bivakováni pouiíváme tzv. Žďárského pytle. ➔

Blackwelská klil!ka, lkotový závěs, který je spolehlivým závěsem na hák jeřábu. Belu1a je tříposidková šarpie s ploutvl, se šalupovým, vysokým nebo ráhnovým oplachtěním a spinaklem. Délka 6500 mm, šlřka n50 mm. Plocha plachet 20 m'. Označení: stylizovaný mohký konlk. Je to francouzská konstrukce plachetnice pro turistickou plavbu na vnitrozemských a pobřefnlch vodách. Bidlovánl nebo plchánl je způsob pohonu lodi pomoci 4-5 m dlouhého bidla. U menši pramice

Blesk. Ovzdušl představuje elektrické pole. Povrch je nabit záporně a ovzdušl kladně. Tento spád elektřiny se měřl povětrnostnlmi vlivy, bouřkové náboje a blesky vznikajl působením pevných a tekutých pohybujlclch se sráfek (vodnl kapky, kroupy). Blesk je vybiti náboje mezi zemí a mrakem. Kulový

země

blesk a blesk ve tvaru perlových šňůr jsou dodnes vzácným úkazem. Nejčastěji pozorujeme čárový blesk, který je bud' klikatý nebo rozvětvený. Prú• měrná délka jeho viditelné části je 2-3 km. Plolný blesk zasahuje značnou část oblaku, který jakoby na krátký čas vzplane. Tento úkaz bývá zaměňován s blýskavicl nebo blýskáním na časy, což je prosvltání námi nepozorovaného blesku mrakem. Kulový blesk můle vniknout do budovy komínem, oknem, ltlrbinou. Pohybuje se libovolně, někdy se neslylitelnl

11

Bludnf balvan

ztrácí, jindy exploduje s ohlušujícím nirazem. c:'.:lovéku zasafenému bleskem poskytneme první pomoc dýchiním z úst do úst nebo z úst do nosu a masilr srdce. Bludnf balvan je zajímavý 1eolo1ický útvar, který často najdeme v kraji bez výrazných skalnatých útvarů nebo v hornatém kraji, kde vlak má jiné geolocické slofenl nel okolní skalní útvary. Je to pozůstatek a svědek doby ledové, kdy mohutný ledovec postupující k nim ze Skandinávie valil před i pod Hbou úlomky skalních útvarů. Bodnuti vi!elou oletfíme tak, fe nejprve odstraníme fihadlo (pokud dstalo v ránl), potom nakapeme na ránu roztok hypermanganu či čpavku nebo mlsto vpichu potfeme jódovou tinkturou. Ránu nedráfdíme třením, hnětením nebo škrábáním. Pokud místo

zvuková

lvětelná

vpichu zduří, přikládáme studený obklad, popf. s octanem hlinitým. Velmi nebezpefoé je bodnutí včely nebo vosy do jazyka nebo krku. Vznikne otok, který se rychle lm a můfe dojít k zadušení. Postifeného dopravíme urychleně k lékaři. Cestou mu podáváme v doušcích ledovou vodu, zmrzlinu nebo led. Bóje jsou signální zařízení na vodních tocích nebo mořském pobfeU. Vyznaěují bud' úsek bezpečné plavby, pfičemf na pravém boku jsou červené bóje a na levém boku černé bóje. Bóje v jiné barvě označují lodní vraky, skaliska nebo mělčiny. Na řekách označují bóje mělčiny (obyčejně likmo zaralená černobílá tyč) nebo prostory, kam se smí nebo nesmí zajífdět s lod'kou. Bóje bývají bud' ,.hluché", zvukové, nebo světelné. c:'.:uto si potřebujeme na tábofe zhotovit bóje k vyznačení prostoru úvodní dráhy.

Zhotovíme si je z polen, silných vftvi, plechovek, případně dýhy a pytlů. Např. tři polena, z nichi dvě sloufr jako plováky spojené tfedm, na které umístíme barevný terc!: nebo praporek. Zakotvíme je drátem nebo lanem zadfenYm kamenem nebo cihlou. Jinou

bóji zhotovíme z IOlitrové plechovky od barvy, na kterou pomocí drátu upevnfm• ◄ silné pruty, které nahoře svileme dohromady. Totéf provedeme s jejich dolním koncem, takfe plechovka je umístěna v jakémsi dvoukufelu z prutů. Horní kufel potáhneme pytlovinou a na.třeme bílou barvou a červenou olejo~ vou barvou v pruzích nebo čtvercích. Spodní část z.akotvfme lanem zatffeným kamenem nebo cihlou, případně plechovku vyvilfme nasypaným pískem, aby bóje měla pofadovanou ponornou čáru.

kabelová

Botnik 2hotov(me ve stanu z kulatiny, větví a rozsoch. Nejjednodullí jsou dvě polena spojená odfezkem z prkna nebo několika tenšími kolíky. Jiný tvar jsou dvě rozsochy postavené vedle sebe. Boty zavělujerne na jedno rameno rozsochy. Dvf rozsochy spojíme pfelofenlm rovného kusu větve. Botu, podrilkou nahoru, opřeme špičkou o tuto rovnou větev a na kolík zachytíme botu vnitfkem v místě paty. Podobně udě1'me další botník, kde však zhotovíme dvě „hrazdy", na které zavěsíme boty tak, fe horní sloulf k zavěšeni paty a spodní k opřen[ choddla kousek od špičky.

■ Pezová

13

BouPka je pflrodnl jev, doprovlze,ný bleskem a hřměním. Sídlem boufky je bouřkový mrak cummulonimbus. Vycvifl se ve vysokém, vratce zvrstveném vz:duchu, v němf dochází k mohutným výstupním proudúm v komorách sahajlclch al do výle 10 km. Oblak je sloien z jemných kapiček. Rychlým výstupem teplých spodnlch vrstev do chladných horních vrstev dochlzl k přechlazeni. Do boufkového stadia se dostává věfovitý mrak, kdyi se jeho vrchol po pře­ chlazen( měniv ledová jádra. Púvodnl zaoblený vrchol oblaku se měni ve vějifovitou kovadlinu z ledových krystalkú. Pod kovadlinou se tvofi sněhové vločky, které se spádem do niUlch teplých vrstev měni ve velké, těiké kapky deltě, Studený vzduch při klesání pod základnu mraku zpúsobuje silný nárazovitý vitr u země. Na rozhraní teplého a studeného vzduchu se tvoří viry s horizontální osou, která vytváfl ledý válcovitý mrak, zvaný kulový limec boufky. Postupně se zmenšuje sestupná rychlost chladných vzdušných vrstev a púvodni mrak se rozpadne v menši mrakové tkupiny Ci, Se, Ac.

Bowie-knife (bouinajl) je lovecký núl. Z patky vybíhá ocelová tyčka, na konci opatřená závity. Na ni •• navlékají elipsovité kofené destičky tak, aby se vytvořila rukojeť dobfe npadajici do dlaně. Stáhnou se pevně matkou upuštěnou do kovové hlavice, Nosi se v kofené pochvě, Dobrý núf je věrný kamarád a zacházl se s nim letrni a slušně, Bowline. Mezinárodní nlzev pro pevnou a spolehlivou smyčku, zvanou také dračí smyčka či vúdcovský uzel. Pouflvá H pfi slaftováni nebo navazováni osob na jedno lano. Uzel se učíme vázat kolem vlastního

těla. Otočíme

lano kolem pasu tak, aby volný konec byl v nali pravé ruce a pevný v levé. Na konci lana v levé ruce vytvoffrne oko, pravou rukou zavedeme ze spoda do oka volný konec, otočíme kolem pevného konce a zatáhneme opět trhnutím obou koncú lana. Velikost oka kolem. pasu volíme tak, aby bylo bud' těsné, nebo pfiměfen°é předmětu, který budeme slaftovat. Brána táb.ora je vstupním místem do táborového celku. Stavíme ·ji z přirodn(ho materiálu, tj. tyčoviny, souši, kofáni a silf,'ých větYi. Stavbu providlme tak, aby svým vzhledem vyjadfovala rlz tábora. Nikdy táborovou bránu nestavíme· -z prken, betonových sloupkú či kovových tyči. K jejimu ozdobeni nepouflvime elektrického osvětlen(. Nejkrásnějlim materiálem ke stavbě jsou pokřivené soušky a kořeny. Stromy pouflvané ke stavbě brány kácejte pouze se svolením lesního person!!u. Spojujte je mezi sebou lany, falcováním a dřevěnými koliky. Varujte se nadměrného ulíváni dritú, velkých hfebikú, či dokonce lroubú s matkami. Brána se nenatírá olejovými barvami, dfevo se ponechává v pUvodn(m stavu, pfipadně se natře prúhledným, konzervačním lakem. (Viz str. 1-4.) Braina cykli1tická patfl k výstroji turisty na kole. Je obyčejně v páru zavěšena na nosiči. Múle být zhotovena z látky, kolenky nebo plachtoviny, Vhodné

k6ra

jsou i staré jezdecké brašny od sedel. U některých kol, napf. cestovního favoritu, se daji koupit jil hotové. Jinak si je zhotovíme v potřebné velikosti podle výstroje, kterou vozíme s sebou. ■ Pezová k6ra je v rukou táborníka velmi tvárný materiál. Zhotovujeme z ni rúzné ufitkové pfedmlty, jako krabice, koliky, nádobky, obaly na knihy, stí• nitka na lampy, stínítko na oči, ochranné brýle proti slunci. Kúru k těmto účelúm získáváme z poralených stromú. U nás roste několik druhú bfiz. Je to břiza bradavičnatá nebo obecná. Charakteristické jsou pfevislé - nici - větve a u starlich jedincú se vytváfi naspod• ni části kmene šedočerni, hluboce rozpukaná kamenná borka, Mladé prýty jsou červenohnědé, pokryté pryskyřičnatými bradavkami. Dafl se ji na suchých plsfitých stráních a slunných úbočích, v hum6znlch púdách, nikoli na bdinách. Jelikol má veliké nároky na světlo, roste na okrajích lesa a puekách. Bfiza pýfitá je porostem bafin a rašelin. Nesnili suchá stanoviště, Má větve vzpřímené af rozprostřené, nikdy převislé. Kúra zůstává al do vysokého viku hladki a bilá af na patu stromu. Miluje púdni i vzdušnou vlhkost. Její varieta ,1carpa.tica1.~ roste v nej~ vyllich polohách od 700-1500 .m, tj, al do pásma kosodfevin ve Vysokých Tatrách. Na poraleném kmeni vedeme fez nolem po délce kmene podle liře potřebného pruhu kúry. Na koncich vedeme fez kolmo. Pak dřevěnou lopatičkou, kterou si zhotovlme, počneme opatrně kúru odlupovat, Dbáme, aby se nám kraje neroztfepily. Sloupnutý pás kúry napneme na prkno a nakreslime tulkou potřebný tvar (viz obruek). K vlastni práci potřebujeme lidlo nebo tenký bodec, lýko, svěráky z větviček a březové pruty zbavené vedlejlich větviček. Lýka pouliváme místo kofinků stromu, které pouflvali Indiáni. Nafenné kusy kúry přehneme a slolime dle potřeby a potom

Pf(roda, /cterd se lidem jelll r,fi nclstupu industrializalniho obdob/ juristicky jevila sr,ífe jako ohromnd res nu//ius •Ec nlblto, dnes, na prahu •ědeckotechnické re,o/uce, jev/ se ndm spíše jako •elice s/ofitd res cornmunis - věc vfem spo/ei!nd,

Lud,lk M. Kuba

Brdy

brina do tibora

14

vyvrtáváme otvory bodcem nebo šídlem a provlékáme lýko v jednoduchých nebo dvojitých smyfkách a pevně utahujeme, U větších misek, krabic a koliku přichycujeme lýkem na horním okraji březový prut rozštípnutý napolovic, Po skonfení práce necháme kťaru zaschnout, nádoba, krabice ztvrdne a je vhodná k poufívání. Chceme-li na bfezové kůře psit, zbavíme ji vrstvy na spodní straně. Zůstane nám jen bílá borka, kterou povaříme ve vodě se sodou, vlolíme mezi noviny a vylisujeme. Za stálého měnění mokrých slofek papíru za suché sušlme kůru v lisu tak dlouho, al jsou „listy" březové kroniky dokonale suché. (Viz str, 15.)

.,. ,llau,4/ c-o.'."'7l,č/,ď9ttv,~·kJ,"-Y

,,, .,. /

~::;;;s:;;;;:::~/

'14'1LI~

/

/

Brdy, Jeho jádro tvoří lesy, mimoto je to pojem pro liršf etno1rafický celek. Tento kraj má v historii naleho tábornictví významné postavení. Pro brdský

kraj byl kdysi zaveden velmi výstifný znak. Tvoří jej čtyři smrkové a čtyři bukové větve, jako symbol druhu dřevin rostoucích v brdských leslch. Tyto větvičky vyrůstají ze ftyř vrcholků a bukové ze ftyf údolí.

bfezová k6ra

Broulení pily

=

-. : ..;:;:::\":;.,

- p{ffr(rr,frrr(«ff~ lýko

Broulenl nofe. Nůf, jehof řezná hrana je poškozena, obrousíme jemným pilníkem, zarovnáme zuby a srovnáme shrnuté lásti. Pak na jemném brousku, jeho! povrch pokapeme ;emným olejem, brousíme nejprve

□

jednu a potom druhou stranu nofe. Brousíme lroubovitým pohybem a jemně přitlalujeme. Dáváme pozor, aby se nevytvořila jehla, tj. přebroušená řezná hrana, která se snadno zlomí. Ostří zkoušíme říznutím do proufku papíru, který má být přeříznut bez ohnutí.

březový

prut

i slabě naříznout

j

a

přehnout

~

seříznuté

~

7::t

• 'b

···••

/;/

Brouieni pily. List pily, kterou chceme nabrousit, upevníme bud' do dvou zatlulených kollků, nebo •do záfezu v pařezu. Trojhranným pilníkem srovnáváme nerovnosti na zubech pily tak, aby byly vlechny zuby stejně vysoké. Pilnlkem upravíme „šraňk", tj. rozchod zubů. Střídavě vykláníme zuby nalevo a napravo.

16

Broulenl aekery

Šlře rozchodu (šraAku) 1e volí podle dřeva, které

budeme

řezat.

U syrového

dřeva potřebujeme

širšl.

Potom zbrousíme hrany stejně vykloněných zubů

a otol:enlm pily vybrousíme pak druhou řadu rozchodu. Broušení provádlme pečlivě, aby řezné hrany aubů měly stejnou šíři a délku.

Bukanýr byl obyvatel středoamerických ostrovů Trinidad a Toba1a. Bukanýři se zabývali zásobováním lodi flibustýrú a piritů. Lovili ryby a pěstovali hovězl dobytek. Maso krijeli na tenké pruhy, udili a sušili. Jejich název je odvozen od francouzského boucaner - uditi. Byli or1anizováni v bratrstvech, sldllclch v přlstavnlch osadách na ostrovech. Teprve, kdy! je Španělé v roce 1630 vypudili z jejich osad, stali se flibustýry, obivanými mořeplavci, kteřl stlhali španělské lodě plujlcl ve vodách Karibského mofe. Bumeran1 je zbraft australských domorodců. Mi parabolické tupoúhlé zakřiveni. Některé bumerangy jsou i křllové. Spodnl strana je většinou plochá, homl vidy mlrnl zaobleni. Vnitfnl úhel ohybu je vidy většl nel 90", poměr délek ramen pak I : 2, I : 3, 3 : -4. U křlfového bumeran1u jsou ramena soumirná. Lec bumerancu lze vysvltlit rotaci kolem tHiltnl osy, pfičeml vzniká vztlak, který bumeranc avedi do výle. Potom sestupuje po stejné dráze letu jako při výstupu. Křllový bumerang si můlete zhotovit sami. Opatřte si dvl smrkové bezsuké laťky

f

6

ostři

'

ipatné dobré

Broulenl sekery vyiaduje

pečlivou

pr.Id.

Nejdřlve

iemným pilnlkem zbrousíme hroty a vybrouslme

zuby. Na brusném kotouči brouslme tak dlouho, al ziskilme sprilvný tvar řezné hrany. Ostři hrany sekery stavirne vidy proti směru otol:enl brusky. Konečnl dobrouslme jemným naolejovaným brouskem. Spirilovitým pohybem brousku po hranl sekery dotváříme jej( sprilvný tvar.

9

o Uřce 35 mm. Jednu o délce -40 cm, druhou o délce 32 mlTI a lfřce S mm. Delší rameno rozřízneme na dvě půlky o délce 16 a 2-4 mm. Spojení obou ramen provedeme přiklílenlm přllolek. Přiloiky jsou plochá prkénka 6 cm dlouhi, 3 cm široká, o síle 2,5 mm. Mezi oba dílce naleplme přlčné rameno. Je nutné, aby obě ramena, pflčné a kolmé, byla skutečně přesně kolmo na sebe. Po zalepeni omotime nití a dáme sušit. Kdy! lepidlo uschne, odstranlme nitě a celému bumerana:u dobroušením jemným skelným papírem

dodáme

patřičný

tvar. Konce ramen jsou slabšl,

a proto je olepíme jemným plátnem, aby se při nárazu na zem neroztřepila. Kříiový bumerana: drf(rne za

jeho delll konec. Hodlme-li b před sebe vodorovně tak, aby jeho rovná plocha smUovala dolů, poletl chvlli rovně, pak pol:ne stoupat, obrátl se a vracl se zpět. Hodlme-li b šikmo vzhůru, stoupá do svého maxima, kdy je skoro v poloze kolmé k zemi, pak klesá příkře dolů. Vrhime-li b mlrně šikmo vlevo, a to tak, le jeho plochá hrana je napravo, opisuje kruh vlevo, spirálovici se scáčl a klesá k zemi. Č:asco letí

Cancik

17

po opsinl první otáčky tak, fe nemá-li pfllišnou rychlost, je ho mofno pfi zpátečním letu zachytit do ruky. Hodíme-li jej plochou stranou vlevo, opisuje kruh vpravo. Vyhazuje-li se obrácený, plochou stra• nou vzhůru, klesá ihned k zemi. Vrhá-li se z upafenl likmo k zemi, klesá pfi svém návratu k našim nohám. Pfi hodu proti větru stoupá prudce do výše, prolétá nad námi a klesá pak plochou stranou k zemi. Busola je kompas pfizpůsobený k odčítáni různých úhlů, Nejznáměji! busolou je Bézardová busola. Je to kompas podkovovitého tvaru. Má kovové nemagnetické pouzdro s aretačním zařlzenlm. V pouzdře lafl na hrotu magnetická stfelka se světélkujlclm vrcholkem trojúhelníkovitého tvaru a kroufkem a kflfkem na opačné straně. Stfelka je kryta otočným skleněným vlčkem se stupftovým nebo délkovým dělením. Středový úhel větrné růfice je 360". Na krabici se stupnici jsou dvě světélkujlcl značky, a to čárka, připadni trojúhelníček u písmene S (sever)

•

.

_./ znafky.

Jl 1/ '

I

zna1čky 0 na k,-abici

_../ .'

/

( o nas

nebo N (Nord, North) a kroužek nebo křížek u písmene J (jih) S (Sud, South). Na okraji skleněného vlčka je namontováno sklopné zrcátko. Je nastavitelná do polohy 45° a 90" podle potfeby, abychom nejlépe viděli na stupnici v krabici kompasu, Na obalu je značka zvaná indox čili ukazatel, K pouzdru je pfipojeno kovové nemagnetické viko s průhledltkovou štěrbinou, Štěrbinou určujeme v terénu orientační bod na pochodové ose nebo potfebný bod k orientaci. Rovná hrana busoly pod vlčkem a průhledítkem se nazývá záměrná hrana. Pfi práci s busolou měflme úhel mezi pflmkou S-J a směrem našeho pochodu. Busolu položíme záměrnou hranou na nakreslenou nebo myšlenou čáru našeho pochodu na mapě, Ponecháme střelku, aby se ustálila ve své poloze S-J. Někdy tomu napomáháme aretovati páčkou. Potom otočíme skleněným vlčkem se stupnici tak, aby se značky pro S a J vzájemnl nad sebou kryly. Odečteme úhel vyznačený značkou indexu. Tlm jsme určili úhel azimutu, Máme-li však vytyčit v terénu směr našeho pochodu, nastavíme stupnici na pofadovaný úhel směru, aby byl vyznačen indexovou značkou, Potom polofíme busolu na vodorovnou podlofku, (zápisník ,hůl, plochý kámen, prkno). Busolou opatrně otáčíme, af se kryti značky pro S a J navzájem překrý­ vají. Záměrná hrana pak udává směr našeho pochodu. Průhledítkem určíme nejbli!šl orientační bod (viz tff azimut). Postup práce s busolou: značka - stfelka - index - zámlrná hrana - průhledítko - úhel pochodu - orientační bod v terénu. S busolou zacházíme vidy velmi letrně, chráníme ji před prudkými otfesy a pády, i kdyf ji máme aretovanou, Pfi přosné práci nesmíme zapomenout na deklinaci (viz heslo deklinace). Calfatův uzel se pouflvá k transportu osob v tělko přístupném terénu. Váfeme ho jednou rukou. Nohou si pfidrfujeme u země oba prameny lana, pravou rukou zvednutou nad hlavou drflme konec smyčky. Levou rukou uchopíme asi uprostřed délky od nohy k pravé ruce obě lana. Nahodíme si na zápěstí smyčku, provl,kneme na obě lana a vytvoflme „přezku" (viz heslo uzel). Přezkou provlečeme smyčku drfenou v pravé ruce, Oběma rukama vytáhneme dvě nové smyčky, upravíme délku „T" podle váhy transportovaného, Pro vědí váhu je „T2" kradl, pro lehčí je delší „TI". -+ Cancik je slangový výraz pro zápisník, do kterého se zapisuji různé výroky, písničky, věnováni od kama-

, T1 I I I

:,.

rádů. Něco mezi bývalým lyrickým památníčkem a tábornickým zápisníkem. Někdy se tam objevuji i nákresy a tábornicko-technické poznámky.

Ze vfech stroj~, které pro nás pracuji, je /es jednfm z nejvytrvafejšfch, ale nejobtffněj/ se opravuje, L. Leonov

Carrl1ová pfazka

Carrl1ovi pPazka. Tento prastarý uzel, opfedený legondaml Vikin1Q, 1 ma1icktm po1llnlm u lndO a Cl/lano, se naztri tak6 uzel pl'ttel1tvl. Nacházlme ho v ornamontech pl11mných pamltok a doby karolinská, byl pouflvtn jako heraldickt fl1ura. Ml tedy pottavonl trochu jin6 nof oscatnl ualy, ktor6 j1ou vysloveni prakticU. Pfi vázáni vytvoflm• 1mylku, kterou provlečeme druhý provu cak, aby vytvofil protilehlou ■myčku, pfilomf I I prameny pfokfifujl, a 1tlhnem1.

Cepln f• horoluocki hOI opatfonl na dolním konci bodcem a na druhém, za který fi drflmo, dvoustranným lpičtkom. Jeden konec lpillku le opatfon zuby, které jdou 1vým sklonem likmo k núadi, druhý konec je vykovln v jakou1i motyčku I rovným nebo hranatým kon• cem. Špičatým koncem 11 zasekivámo do ledu a pfi• drfujemo, motyčkou vyHktvám• do 1nlhu a ledu 1tupy pro úchyt a kroky. Po núadl! ceplnu II pohybuje kroufek I popruhovým poutkem. Aby nevyklouzl z núady, je nad dolnlm bodcem núada opatfena prstencem. Poutko mimo navlečená na úpi!stl a jeho pohyblivost nám umof~uje bud' drfet konec coplnu jako hOI, nebo jef pouflvat pfi drfenl :r:a násadu jako 11kU1k. Cepln pouflváme ve vysokohorská turistice na ledovclch a snUných polích. Vysekávlmo jim 1tupy pro nohy, pfichycuJemo I I pfi chOzi po likmám svahu. Cepln pfi sestupu drflme oblma rukama. Pravou za hlavici (pfitom na úpl!stl máme navlečeno a pfaafeno poutko), levou drflme za dflk.

Clrrocummulua, l'uokupa-Cc. Tvofl fady malých bllých oblaka, zakulaceného tvaru, bu stlnu. Pohybuji I I po obloze v fadách nebo v• viflfovltfch 6tvarech.

Clrroatratu1, i'asosloha-C1, Je to bllý, Jemný mrakový úvoj, ve ktorém j1ou patrny slunce a mlslce,

Mezindrodn/ unie pro ochranu př/rody vyhldsi/a Jest velkých hodnot ochrany pf/rody: I. etickd - dl!dilnd odpovl!dnost l/ovl!ka, aby pf/rodu narulil co mofná nejméni! a pfedal ji nepokafenou; 2. estetická - pro inspiraci, potHen/ a dulevnl odpočinek; 3. vldecká - pro pflrodovl!dnl bdddnl a pro výzkum neporulených ózem/ jako tutovac/ch ploch pro výzkum srovnavatelných územ/ narulených llovEkem; 4. výchovná - vytvdfet liril obzory zájmu o rozliln4 hodnoty pUrodnlch zdro]a a podporovat za1vlcenljJ/ f)octoJ k /e/f ochranl; 5. rekrealnl - pro uvol nf ni z t/1nf civllizaln/ho flvota; 6. okonomickd - pro mater/6/n/ dobrodinl po,kytovand f'Olltllnou a f/vol!lchem - .,ochrana moudrfm vyufitlm".

0...p6nek

19

kolem nich! vytvUI duhov6 kolo, Obloha mi m"čný vzhled, nikdy lze pozorovat vllknit6 1lofenl. Vlechny typy cirr4 vHtl zhorienl pobsl do 36 hodin,

,ohofl, hrad4, mohutných ataveb. Nikdy H tyto vllovlté mraky mini v kovadlinu (incus), podobajfcl •• ••IUmu vljlfi, a vliti bllllcl ae boufku.

desltek ěi stovek kilometr0. Cyklóna ae pohybuje podél polárnl fronty 1mir•m k vfchodu rychlosti 30-40 km/hod. Pfinášl oblalnost a pře­ hiftky, Č..ovi kalkulac■ Je nutnou slofkou pHpravy v turistick6 činnosti, Výpočet lasu pro trvinl pochodu, vfstupu, sestupu, vodnl nebo lylahk6 túry vyladuje brit v úvahu vlechny činitele, které mohou tento vfkon ovlivnit. Pfi pUI, lyhfsk6 túf• bereme v úvahu osobnl fyzickou zdatnost ú&stnlk0, váhu batoh0, povrch ter,nu, sklon vfstupu a sestupu, pochod na vltrných hfebenech, stav 1něhu a jeho vflku, d4!ku dne, i kolikátj je den túry. Druhý a tfetl den poěltime I určitou krizi, zejména jsou-li neseny tllké batohy. Později H ti!lo pfizpůsobl novému zadlenl. Za hodinovf pr0mlr bereme pro pili 5 km, tj. I km chOze trvá 12 minut, Podle povrchu terénu musfme polltat se ztr.l.tou rychlosti a prodloufenlm lasu, a to několika

v nerovném, kopcovic,n1 terénu o 25

Clrrut, druh mraku, kterf patfl do rodiny typu A. tuky H mu fikl fasa a meteorolo1ick6 oznatenl mi Ci. Pohybuje H ve vflkich nad 6000 m. Ci jsou mraky femn6ho vzhledu bez vlastnlho 1tlnu, bll6 barvy, &sto hedvábného lesku, Jsou vytvofeny z ledovfch kry■ ulkQ, Kolem 1lunce a misie• tvofl duhori kolL Corral dra1 je zp0sob hodu lasem z 16čky. Smyčka ae húl normllnl (tj, vodorovně), ale v pravé chvíli H trhnutlm 1toll do 1vislé polohy. Ten, komu je urěena, bucr o smyčku klopýtne, nebo do nf pffmo skol!.

CummulonlmbUI, typ mrakCI ootflclch do skupiny D (viz mraky), meteorolo1lcké o:matenf Cb. J1ou to mohutni mraěna 1vlsl6ho vfvoje. Maji tvar celých

Cummulut, patfl do skupiny D. Meteorologick6 označeni I• Cu. Nefmenll vflka jeho úkladny se pohybuje kolem 500 m. Na slunci svltl 01lnivou blll, jeho úkladna je ostfe omezena ledou vratvou. Vy. tviff H a krásného polul vystouplými tepljmi proudy.

Cyklóna vzniki v polirnfch frontich pfi pohybu vzdulných mu. Jazykovitými áhyby a kllny vniki teplý vzduch do studené vzdulné masy a naproti ni •• tvol'I niBI tlak. Vznikne vzdulný vir o pr0mlru

%, na mokré

o 50 %, Ve sněhu vysokém 30-50 cm o 60-80 %, ve vyšllm o 90 %, Při stouplnf na kddých 300-350 m nebo klesinl na 400-450 m se sniluje celkovi rychlost pochodu o I hodinu, Silný d41(, vltr, snlh snifujl pochodovou rychlost o 4080 %, Snlhovi vinice o 90-100 %, Na vodl poěltime rychlost vzhledem k spádu vodnlho toku, ■ tavu v okamliku plavby, rychlosti proudu, suvu feěiště, poltu a druhu pfekilek, slle větru a jeho smlru, polasl, druhu lodl a stavu úlastnlků, D41efitý je taki počet lodl ve skupinl a technicki zdatnost úlastnik4. Na 1tojaté vodě polltime hodinovou rychlost pro pramice 3-4 km, pro kinoe 46 km, pro kajak 5-7 km. Na stfednkh fekich ujede kánoe za den 20-25 km, kajak 25-50 km. Na Dunafi a Labi Je mofno uplout za den 70-100 km. Na malých toclch s hofnostl úkrut4, v nlzké vodl, mllčinich, pfi zdrlovinl I pfenilenlm a prohll!enlm úseků asi 3-5 km. Pfl konllkovinl polftime suv navi1ace, druh lodf a Jejich pelet, Berme v óvahu vfkon 2-3 km/hod. pro pramici, pro 01utnl lodi 3-5 km. Pfi den nich t6nch pfipolltivtme mimo luu určeného k n:lkupu, vařeni a odpolinku Ješti 1-6 hodin rezervy podle typu terénu a polasl. Pfi nlkolikad•n• nich tórlch I -2 dny. Pfi kalkulaci I dopravou autobusem polltime prClmlrnou rychlost autobusu 35-45 km/hod, Pfi jfzdl delll jak 2 hod. muslme npolltat 20 minut odpolinku. rfl ch0zl po pilinich, lesnlch a polnlch cutich pfipolftárime 3-5 minut navlc. Podle sklonu cuty pfipolltiváme prodloufenl namlfené délky. Pfi sklonu cesty 45° pfid:lváma 0,3 p4vodnl délky, 35° - O, I5, 25° - 01, 15° - 0,05, 5° - 0,01. Z ukto prodlou!en, délky pak polltám• a hlinité

cestě

lu. C:er~nek, tibornicki nidoba. Zhotovfme Ji z bf„ zov, k0ry. NejjednoduBI je vyflznout z bfezové

e1etovinl map

20

-

~

._

..,.,,./.,,./)/

;;.··

«tP

1

!

kůry kotouč o průměru 15-20 cm. Vidlicovou větvič­ ku upravíme v držáček, a to tak, fe jednu větev zkrátíme, druhou pfiffzneme a rozštěpíme. Kotouč bře­ zové kůry stočime v kufel a nadbytečnou část sloffme těsně podél stěny kufelu. Sevfeme rozštěpem držáčku. Větší čerpánek si zhotovíme z pásu březové kůry. Jeho délka a výška závis! na velikosti nádoby (výška 10-30 cm, délka 50-100 cm). Z bfezového kmene uřízneme kotouč o průměru 10-15 cm a síle 11,5 cm, Horn( stranu kotouče, budoucí vnitřní stranu čerpánku, hladce obrousíme. Na jejím okraji vytvoř[-

me zářez tak, aby průfez kotouče mil stupňovitou hranu. Výška záfezu je 0,5-1 cm, hloubka 2-3 mm. Pfichystáme si asi 20 dřevěných „hfeblčků" z březové­ ho dřlvf a v plechovce rozpustíme smůlu, nasbíranou na smrkových pafezech. Nikdy nenařezáváme smrkový kmen Pruh pro stěnu čerpánku natáhneme, zbavíme všech nerovností a zúffme po obou stranách od nejvyššího konce k druhému o 2 cm na obě strany. (Základní výška bude napf. 30 cm a druhý konec pak 26 cm.) Nesnlfenou ponecháme délku rovnajfcf se obvodu čerpánku. Držák zhotovíme z vidlice březové větve, podobně jako u malého, neděláme však rozštěp, ale tu stranu, která bude přilofena ke stěně čerpánku, seřízneme na plocho a provrtáme. V mlstě, kdo držák přiloffmo ke dnu, vyflzneme do dna zářez v šlři držáku. Namafeme záfez v kotouči smolou a přileplme. Provrtáme otvory pro kolíčky, kterými březovou kůru pfichytíme ke dnu. Opatrně čerpánek otáčíme a přitahujeme pás, který občas potřeme smolou, aby se pfilepil. Před konečným zhotovením čerpánku, pásek zkusmo otočíme, abychom zjistili, kde nám končí, a v tom místě um(stfme držák. Ten zachytíme kolíčky do zářezu dna a z vnitřku čerpánku přikolíkujeme tak, aby byly propojeny všechny vrstvy kůry a drfák. Vnitfek čerpánku tvoří vrstva kůry, která je u kmenu. Vnějšl pak tvoř[ vnější stěnu čerpán ku. Necháme zaschnout a můfeme pouffvat. Čialovánl map. Nový způsob číslováni map vychází z měřltka I : I 000 000. Pokračuje přes pětistovku, tj. mapu s měřítkem I : 500 000, dvoustovku, tj. I : 200 000, stovku, tj. I : 100 000, padesátku, tj. I : 50 000, pětadvacftku, tj. I : 25 000 af k desítce, tj. I : IO 000. Jako základ nf projekční slť byla zvolena válcová sfť, takže celý povrch země byl rozvinut v polednlkové pásy. Jeden poledníkový pás je ohraničen dvěma polednlky, vzdálenými od sebe 6°. Kafdý pás má své čfslovánl. C::rslovánl začíná na 80° zeměpisné délky, počítáno od Greenwiche, a pokrafoje na východ. Mapa naši republiky se nachází na pásmech 32, 33, 34. Dělenlm na 6° východnlch poledníkových pásů a na 4° šlřkové vznikly obdélníky obsahujfcf územ( miliónových map, tj. map zakreslených v měřítku I : I 000 000. Kafdý obdélník dostal své poznávacf plsmeno od A do V ve směru od rovníku na sever a jih. Mapy naši republiky majf písmeno M. C::eskoslovenské mapy majl člslovánl M 32, M 33 nebo M 34. Mimoto má kafdá mapa své jméno podle největšlho mista na nf zobrazeného. Např. M-33-Praha. Staré speciálnl mapy měly člslo fady ohraničené rovnoběfkami po 15' a podle sloupců ohraničených polednlky po 30'1 Východiskem k tomuto označováni byla rovnoběfka 59" 45' s. š. a poledník 66° v. š. od Ferra. Specillnl mapy, řazené vedle sebe po 100 kusech, se číslovaly od SZ shora. Prvnl řada byla

poledníky po 6•

0-99, druhá 100-199 atd. U speciálky prvnl dvojčlslo značilo řadu a druhé sloupec. Tato člsla pomáhala k urfovánl sousednlch řad a sloupců.

eteni mapy, z mapy čteme I pomoci mapové abecedy, tj. topografických značek, z nichf je mapa zhotovena. C::tenlm zlskáváme obraz krajiny. Stejně tak se dozvíme o lidském ovlivněni přlrody, tj. lesnlch kulturách, zemědělských prostorách, výstavbě sldlišť, úpravě toků, silnic atd.

Čtyfnáaobný pletenec z osm, 1e velmi hezký a celkem snadný. Osm provázků, lanek, femlnk6 nebo barevných buflrek upevníme do svěráku z prk6nek. Aby nám materiál neutíkal, zakončlme jeho

Didfsmena, jejich! smysl byl: .,Obnovuj se skrz naskrz, opakuj ta, opakuj znova, opakuj vElnl." Henry David Thoreau

91

Lilll 1mylka

l

~-· j

r.i;

•

ť

t,

Průběžná značka

Rohová značka (setkání rfí

hranic)

"·

,Jt

Rohová značka.

--r,

Y.mo.,,acka hranic.

L,!-!-i~' Ilfe 1700 mm, plocha plachet 15 m•. Tato lod' m4 zvliltnost - létajlcl hrazdu, Je to lanko upevněn, na stlfni, které si kosatnlk zachytl na zvliltnl opuek. Umofftuje mu vyklonit H celým tllem nad hladinu a tak vyvalovat lod', Je to plachetnice kluúkov6ho typu, velmi rychli. Ve znaku m4 červen4 plsmena

FO.

___,~,....,......\1.1:~j

-

Lilll amylka vznik4 sklopenlm dvojčete a je výchozím útvarem pro vúánl lilčfch tlapek. Váfeme-li ji naruby tak, fe jsou jej! úvity stočeny kolem tyče nebo kruhu, vznik4 sevfenlm tlak, kterf posiluje uzel, Lill! tlapllky vzniknou, kdy! stočíme lim smyčku nlkolikrit kolem podélné osy, Tlm témlf znemofnlme vyklouznutl uzlu z h4ku.

;.rtÍ

Lilll úvaz je vlastni lim smyčka s provlečeným okem. Váfeme zpočátku jako plochou spojku. Utafenlm pevné čúti se vytvoř! pofadovaný úvaL Lodnl hodiny se pouflvajl na lodích a vymezuji dobu hlldek. Za starých časů se na lodi tllily úctl dvl vlci, lodnl zvon a pfesýpac( hodiny, a to ji! od dob flmských a feckých. Doba střldinl veslaf6 byla

Lodnl trup

93

po dvojím převrácení přesýpacích hodin, přičemf první převrácení se ohíalovalo iedním úderem na zvon ·a _druhé dvěma údery. Tak se na lodích objevil první a druhý zvon. Při zavedení plachet prodloulila se: práce veslařů o dvojnásobek a vznikl třetl a čtvrtý zvon. Konec veslařské dřiny galejníkům označovaly čtyři údery lodnlho ·zvonu. Po zavedení páry se stří­ daly lodní hlídky al při osmém úderu. Jednotlivé lodní hodiny mají tyto názvy: od 12.00 hod. do 16.00 hod.: odpolední hlídka od 16.00 hod. do 18.00 hod.: první psí hlídka od 18.00 hod. do 20.00 hod.: druhá psi hlídka od 20.00 hod. do 2-4.00 hod.: první noční hlídka od 2-4.00 hod. do -4.00 hod.: střední hlídka od -4.00 hod. do 8.00 hod.: ranní hlídka od 8.00 hod. do 12.00 hod.: dopolední hlídka Zvon zaznívá takto: poledne - osm úderů 12-30 hod. jeden úder 13.00 hod. dva údery 13;30 hod. tři údery 1-4.00 hod. čtyři údery 1-4.30 hod. pět úderů 15.00 hod. šest úderů 15.30 hod. sedm úderů 16.00 hod. osm úderů Pátý zvon odpoledni hlídky znač! půl třetí. 16.30 hod. jeden úder 17.00 hod. dva údery 17.30 hod. tři údery 18.00 hod. čtyři údery a konči prvnl psí hlídka 18.30 hod. pět úderů 19.00 hod. lest úderů 19.30 hod. sedm úderů 20.00 hod. osm úderů a končí druhá psí hlldka 20.30 hod. jeden úder a od prvnl noěnl uplynulo půl hodiny. Půlnoc je označována také osmi údery, stejně čtvrtá

□ ·····---------·-··--·

a osmá ranní.

Lodnl pytel je nepromokavý batoh pro vodní turistiku. Velikost volíme podle množství bagále, kterou vozlme na vodní túru. Na bocích je opatřen dvěma poutky k nošení, případně má i popruhy k nošení na zádech. Obyčejně máme dva lodní pytle. Do jednoho ballme potřeby na spanl a rezervní oblečeni, do druhého potřeby pro stanovánl, vařeni a jídlo. Tvarem jsou lodní pytle bud válce, nebo tup, kulele se lirll základnou dole. Kulelovit' pytle poullváme do kajakových špiček. Uzavlráme je pře­ lomením vršku a slofenlm do harmoniky převázáním mlynářským uzlem nebo jen stalením a převázánlm lodnlm uzlem. Dno je dvojité, luto vyplnho lanovým kobercem, to je lanem stočeným do kruhu odpovldajícímu velikosti dna. Jednotlivé otáčky lana jsou navzál•m prolity • celek je vlit mezi dvl vntvy plátna

tvořící

dno lodnlho pytle. Výlka lodního pytle bývá llře -40 cm. U vrcholu je na vnitřnl 1tranl přilita „zástěrka", kterou rozlolíme po hornl vntvl obsahu, a pytel zavřeme stáhnutím. Lodnl 1myi!ka je uzel vynikajících vlastnosti a je známý těl pod oznalenlm dědefkovy brýle. Lodnl trup má svůj základ v kýlové plallce zvané prostě kýl. Jej( přednl konec je označen klouncem, jen! utvářl tvar přldě. Na zadním konci lodě je zrcadlo neboli zadnl klounec. Na kýlovou plallku jsou kolmo k pod"n• OH lodl nasazena febra. 2:ebra jsou ve

110 cm a

tvaru V a S z ohýbaného dřeva. U kýlové plallky jsou lebra přerušena a spojují je bachorky. Na lebra se připevňuje obllvka z planěk. Kladou se tak, aby problhaly od přldě na zád. Vytvářl tak vlastni trup lodě. K/inkr je způsob, kdy se plallky kladou střechovitl přes sebe. Krove/ - plallky se kladou vedle sebe tako le povrch lodě je hladký. U lodl s lebry tvaru V a S nenl hranice mezi dnem a bokem. U šarpijl, které majl lomená lebra, sestavená z několika dllů, je tato hnna nazývána autor. Vnitřek trupu je vynulen autorovým vaznlkem, Hor11J ol(,-j lodnlha trupu je

94

Lodnickf 1teh

lub, zevnitf ho lemuje luhový vazník a zvenčí oděrka. Paluba kryje shora vnitfek lodě. Volný, nekrytý prostor lodě je kokpit a bývá vpfedu opatfen vlnolamem. Lodnickf 1teh se hodí ke spojováni okrajO nebo trhlin plachty a stanového dllce.

(~::..•···-----.:

a turistiku. Maji člsla od O a ◄ a jsou rozlišeny barevnými obaly. Kafdého člsla se pouflvá pfi jiné teplotl. Rozmezf teplot je vyznačeno na obalu vosku. Pro sjezd je fada parafinů s člsly 6 af 9. Tyto tuhé vosky doplftujl tekuté vosky zvané klistr pro jarnf firn a pak vosk skare, který slouff jako podkladový vosk a pro impregnaci spodnl plochy lyff. Na čistou skluznici naneseme impre,nal:ní vosk a stejnoměrně ho roze-

/1

//ť

I

I

....-::_-__:-::

j

I

-... ,,"? /

~-------'

Lylahký batoh, Pro jlzdu na lyffch si upravlme batoh tak, aby nám při pádech nepadal pfu hlavu nebo na stranu, Popruhy u spodku batohu provlel!eme femen a upneme ho kolem pasu, Někdy postall i kus lana. Pro deflf nebo bsté lyfal'ské výlety si zhotovfme speciálnf opasek, dvl pOlky opuku z popruhu, širokého 5 cm, který je pfichycen na zadnl stlnu batohu v mlstech, kde se upevftujf spodnf dlly popruhO. Tento široký pás se zapfná vpfedu a dobfe batoh pfidrfuje. Nosné popruhy rozšfflme pfipevnlnfm kusu sukna, uměf6 pěny o velikosti IO X 15 cm. Violku všijeme do plátěného pouzdra. Po zuunutl vycpávky vloffme do pouzdra nad vycpávku hlinlkové nebo dfevlné destilky 2-3 mm silné, 8 cm dlouhé a 2 cm široké. Prošijeme, aby se destilky nemohly pohybovat. Zabráni nám zkrucováni pfelnfvajfclch lástl vycpávky, polofené pod popruh destilkami navrch. Pfichytl se poutky, která našijeme navrch pouzdra tak, aby se daly dobře uvázat kolem bi!fného popruhu batohu. Lyle jsou nejbstěji zhotovovány ze dfeva (jasan, severská bflza, hikory), kombinaci dřeva a plastické hmoty, nebo i kombinaci kovu a plastické hmoty, Lyfe rozdllujeme do několika skupin: a) sjezdové - kradl, tWI, s kovovými hranami. Skluznice nejbstiji z plastické hmoty; b) bi!fecké - dlouhé, úzké, velmi lehké, vfdy ze

dfeva, s hranami z tvrdého dřeva nebo plastické hmoty: c) skokanské - dlouhé, tě!ké, opatfené nlkolika flábky; d) turistické - u nás nerozšffené, niico mezi sjezdovými a bi!feckými lyfemi; •l vodnl - zcela jiné stavby nef na snlh; jsou krátké, poměrni široké. Pfi kupováni lyff je nutné volit správnou výšku lyfl, asi k lokti zdvifené ruky, Dile je nutné kontrolovat kvalitu skluznice, pfesnost lyfe a hlavně flábku a pevnost lyfe v ohybu, Pro opravu máme v plitiném sáčku s sebou: lroubovák, klešti kombinačky, kus ocelového drátu asi I m, měkký drát I m, Irou by hodlcf se do vádnl, hlinfkový ploch IO X 20 cm (2 X), drátěné svorky, hřeblčky, leukoplast nebo izolaci širokou a úzkou, silnljlf motouz. Pro výstup pouffváme stoupaclch pásů z tulenf kOfe. Lyte - jiné pouliti. Lyfe kromě vlutnlho účelu se pouffvajf ke zhotoveni nosftek, sed:l.tek, lůfka, nosnlkO pro stfechu krytu. Viz obr. (A). Dvi lyfe zaplchneme asi 60 cm od sebe do sněhu. Vázánfm provlékneme tyčky a máme dobrou sedačku k odpočinku (B). Na dvě fidle nebo dfevěné kozy poloUme vedle sebe lyfe tak, aby lpičky pfečnfvaly a váúnf bylo stočeno dolů. Lyfe od sebe na 30 cm. Pfekryjeme chvojlm a větvemi. Máme lůfko (C). Dvě tyčky zaplchneme do snlhu. Poutky provlékneme dallf. Na ni opfeme s pod kom nahoru otolené lyfe a mime lehitko k opalován!. Stali také obě tyčky zaplchnout do sněhu. Do kafdého poutka zavěslme obr.!.cenou špilku lyfl, které postavlma šikmo od sebe. Mezi ně napneme stanový dllec nebo bundu a máme téf lehátko. Dvoje lyfe provlékneme dvěma svetry polofenými spodky k sob i. Lyfe prov16kneme ruk:1.vy a mime nosftka. Přes dlru ve sněhu poloffme lyfe a pfikryjeme stanovým dllcem nebo lyfe opfeme šikmo o strom a rovni!f kryjeme stanovým dllcem. Vznikne tak nouzový kryt k pfočkánf vánice.

Lyle - mazáni. Lyfe mafeme proto, aby měly dobrý skluz, ale také, aby nim neklouzaly zpět pfi výstupu. V obchodil se prodávajf vosky pro blh

tfeme. Pak vosk ohffv:l.me letovacl lampou. Stékajlcl vosk stlráme hadrem, aby zůstala jen slabá vrstva dobře zachycen.!. do dřeva. Pozor na přepálen! dřeva a hran z umělé hmoty. Vosky volfme podle počasf, stavu sněhu a pohybu na lyflch (turistický, sjezdový atd.). Tuhé vosky nanillme na skluznici od paty ke lpičce přfmo z obalu. Tekuté vosky nanilfme z tuby většinou rukou, špachtll, tenkým prkýnkem. Nanálfme v malém mnobtvl a dob fo ho roztlráme. Nanálfme i do fl:l.bku skluznice. Jedině pfi lepivém sněhu D• neseme fl:l.bek parafínem nebo sjezdovým voskem. Někdy mafeme dva vosky. Pfi túrách s dlouhým výstupem mafeme pod paty, a to o stupeft mlkčfm voskem, nef bychom normálně poulili. Potlráme jen list lyff v délce I - 1,5 m kolem stfedu. Špičku a patu natřeme sjezdovým parafinovým voskem. Suché, vypocené lyfe můfeme mazat v teplé mlstnosti, kde se vosky lépe opracovávajl. Po namazáni necháme lyfe vychladnout a teprve pak je poklidáme na snfh. Někdy je nutno změnit mazáni během pohybu v terénu. Mafeme opět na suchou skluznici. Jsme-li nuceni starý vosk seškrábat, děláme to od paty ke špilce, velmi opatrně, abychom nepoškodili vlastni plochu skluznice a hrany.

pouffvá se pfi teplotl ělslo

a barva obal u

O flutý I červený 2 fialový 3 modrý ◄ zelený

vosk Skivo O do + ◄ 0 +I do +3° -2 do +2° -2do -6° od 17 nlfe

I

vosk Bussard O výše O do -3° -1 do -5° -I do -5° -7 nlfe

Od poi!átku nafeho letopoi!tu bylo vyhubeno no Zemi 107 druhll fivolichil, Do roku 1800 byl vybit jeden druh za 55 let, od r. 1800 vyhynul jeden druh kafdého I a fltll roku, od r. 1900 je to kafdý rok jeden druh. V ioulasné dobl je ohrofeno na 600 druliO.

Ulce

T

100

lyle

o

Lllc• na táboře se zhotov( bud' ze silné vrstvy borové kOry, nebo silné latě, prkénka. Nakresllme si pofadovaný tvar, hrubě ofefeme pilkou a pak opracováváme nofem. Konečný výrobek ohladíme skelným papírem nebo nfípkem skla. Pfed poulidm dobfe umyjeme ve vodl. Dá se také vyulít zakfivené čúti větve, opracování je vlak difll a pracněji!. Malky neboli stoupací leleza (stupačky) jsou nezbytnou výzbroji vysokohorského turisty a horolezce, Poullvajl se pro pohyb na sněhových svazích a ledovcích. Pomoci maček mOfeme zdolat svahy o sklonu 50" - 60". Stoupací leleza se skládají ze dvou čúd: pfednl a zadní. Obě části jsou pohyblivě spojeny, Maji rámy, ze kterých vystupuji -4 cm dlouhé bodce s kalenými hroty. Upev~ujl se na botu pletenými popruhy nebo popruhy s pryfovými nástavci. Vázáni popruhO: křlfem přes nárt a provléci oky pfipevněnými na hornl stranu rámu před nich a patních částí maček. Nejdéle je pouflvaný typ Eckerstein (a) celokovový, tUll, ale neobyčejnl pevný. Typ Voillant (b) má hvězdicovitý profil hrotO, kterých je pouze osm. Typ Grivella (c) jsou desetihrotá feleza lisovaná ze silného plechu. Velmi lehká a majl nifll hroty. Svf. rajl s rovinou nosného rámu llhel -45°, Popruhy mají z umllých vláken, Typ Le Grépar (d) má vyřelenou mofnost měnit velikost pomoci ocelového lanka, -->-

llil

Malky

čtst upevňuje pevnt\, p~ednl lást se pomoci posuvné objímky, kteri H prita• huje šroubem, Mačky dopravujeme v pou:adre z kOI„ plachtoviny, celtoviny. Na hroty nasadíme kousky 1umových hadiček nebo maclcy přivuujeme hroty k prkénku, které je umístěno mezi oblma mačkami tak, fe hroty se do něho zapichuJI z obou 1tran. Po pouliti musíme mačky dobře 01ulit. Uplntcf články pred ka!dým poulitlm přezkoullme a vadné vyměníme. Přehýbáni proVlldlme vidy pomoci svlráku pozvolným ohýbánlm, nikoliv údery kladiva. Pozinkováni nenl bezpečné, protole dojde k změknutí materiálu, Ukládáme-li stupačky na delší dobu, natře­ me je vazelínou. Chůze s mačkami vyfaduje chůzi zeliroka, aby nedošlo k zraněni o hroty, k protrženi ka!hot apod. Nohy zvedáme do výfe, počítáme s výškou hrotů. Na šikmém svahu jdeme bokem k němu a našlapujeme všemi hroty. Noha je vytočena smlrem od svahu (e). Na strmém svahu postupujeme úkroky a stojíme na předních hrotech. Někdy se dokonce stavíme zády k příkrému svahu. Při obratech musíme nejdříve zaujmout bezpečný postoj. Vystupujeme ne:lépe rikmo svahem (c). Na velmi strmých svazlch si vysekáváme stupy cepínem. Nejdříve špičákem cepínu nasekáme z obou stran m(sto stupy, pak úderem lopatky vysekneme celou stopu. Postupujeme čelem do doliny. Při sjflděnl se opíráme o cepín . Nikdy nesjlldlme s hýlděmi na sněhu. Mohli bychom se zranit o sněhem zakrytý skalní hrot. Na mlrných ,vazích sbíháme dlouhými skoky . f) stoupánl smrčkem, g) výstup šikmo svahem, h) výstup přímo s poufitlm špičkových felez, ch) výstup zády ke svahu, k) traverza mlrného svahu I) traverza strmého svahu, i) sestup mírným svahem, j) sestup

K

patě

se patní

přichycuje

,.J; ,..••, I

ch

strmým svahem .

••• •

.. '' ....

-------. - - - - -

•• • • • • • • ______,.

••

Je třeba Yícl, fa nejmocnějším protivníkem orranlcké i anorganické př/rody vždy byly a stále zůstdvajl ana• chronický průmysl a neplánovand a vědecky nedokonald industrializace způsobů, kterými se vyuf/vaj/ přlrodnl zdroje za dčelem dosaženi co největ!lho zisku. Neznáme, jok hluboko sahají koleny ochrany pllrody. Máme-li vUit bibli, pak pf/mým předchůdcem organizace World Wodllife Fund (Světový fond pro ochranu divoké př/rody) byl Noe se svou archou. Máme-li se opírat jedinl! o historické dokumenty vědecké hodnoty, pak musíme vzdát poctu našim indickým hostitelům, neboť právi! v Indii před vice nef 2000 lety byly přijaty velice dokonalé zákony na ochranu př/rody. V. A. Kovda, A. N. Turukanov, V. A. Borirov

102

Hadlorinl

rJlJlJ

C!J

10

značky

E

I

J6

• t I.

13

C8I

~

38 39

40 41

12

:~~rr : ---=,;-::...,.i

37

oon .Q.Q.Q

L L L L L

r I ·, I "'I • ~n '"' f

j

42

14

15 16

17'

r,...,

18

r-t.

19

... {\(\ Íri'..

1.: -

20

{

21

~'

22

23

24 25

26

-

44

....

45 46

47 48 49

50 liiiJ

51

52 E1

5,'.l

54 5~

21' 28 29 30

56 57 58

59

EP M

* •

i.R~~.\ • l,Pa111\

R

•r

Mapovf ukazatel

106

červenou výplň),

60 ....,_,

76. silnice li. tř. s kilometrovým kamenem (na 1enerálních mapich červen6), 77. silnice Ill. tf. (na 1enerálních mapich červen,), 78. udrfovan6 vozovky nezpevněn6 (na turistických mapách pouze znak hlavní silnice se značkou autobusových zastávek), 79. polní a lesní cesty, 80. pěšiny a stezky, 81. stěny vyllí ne! I m, 82. stlny niHí ne! I m, 83. fivý plot, 8-4. hráze, uměl' náspy a valy (číslice udává výlku v m), 85. umlí6 příkopy (číslice udává hloubku v m), 86. silnice Ill. tf. na náspu, 87. vodní příkopy a strouhy, 88. lávky, 89. mosty dřevěn6, 90. mosty kamenné a ze felezobetonu, 91. mosty kovové, 92. mosty na pic• voucích podporách, 93. jezy (zemní, dřevěný, kamenný, felezobetonový doplní se příslulnou zkratkou), 9-4. brlení, česlice, 95. výhon, dřevěný, kamenný, 96. přehrady, 97. zdymadla (dřevěná, kamenná, felezobetonovi, kovová), doplní se zkratkou, 98. kyvadlov6 přívozy, 99. nákladní přlvozy, 100. přívozy pro lidi, 101. přívozy parní a lanové, 102. brody (v či­ tateli hloubka brodu v m, ve jmenovateli charakter dna, 103. přístavy, 10-4. pravidelná paroplavba, 105. stavidla, 106. vodopády, 107. peřeje, 108. písčiny a mělčiny, 109. splavnost pro čluny, 110. splavnost pro vory, 111. lipky označují směr toku, číslice rychlost toku, 112. vodní plochy, lil. ponor, 11-4. vyvě­ račka .

88

61-

89

6263

64-.

65 ...............

67

~-

68

~

69

~

f zast.

70 ~ ~ 71

90

~

-ii::

73

----

74

•••••••

75

:::::::JF=

-""> H

{n

94

• • •

flU..1./.,1..l/ li I I 11

9

9

-b··

98

l I

-·-·•·

....,.

........

99

100 101

~

p }

102 {

-

103

tl!él.l.

)I\f7l

J.l.p.U. I\

\hw1 ' \! I

II',~

I

"

104

79

I; 1

c--·lJ-I

78

105

80

106

81

107

82

108

83

lQQ

84

110

85 , ......... ..!.!-

87

1iTI1Tir

9

111El[=-c

77

86

mmr

93

92

~ }---'-

=====

76

91

--:r.s~

111

112

~

113

1

ťd \lil1

ě-

~I

~ 1

r

Mapový ukazatel. Na speciálních mapách je síť po -4 km, a to od V k Z a od S k J. Kilometry jsou označeny na okrajích mapy. K určení stanovišti poufíváme mapového ukazatele, Bývá vytiltln v íev6m dolním rohu. Je to čtverec o stranách -4 km v mlčísla

Mifenl pri1tok.:I vody

ló7

ficku mapy a je rozdělen na dllce po 100 m. C::lslovány jsou vlak jen celé kilometry. M. u. vystfihneme a jeho spodnl levý roh pfiloflme k bodu, jehof polohu chceme pfunl url:it. Strany musl být rovnobUn6 s kilometrovou sld. Potom provádlme l:tenl d"ky udané v metrech. V našem pflpadl 1200, 2500. Toto l:tenl pfipočltáme ke kilometrům patflclm pravému hornlmu rohu čtverce, tj. k 532 km a 11-40 km. Soufadnice, jimif je kóta, kterou zjiliujeme, jsou dány: vlevo 532 km = 532 000 m + 1200 m = 533 200 m = = 533 200 dolů 11-40 km = I 1-40 000 m + 2500 m = I 142 500 m = I 142500. Pfi hlilenl a zapisováni soufadnic bodu stanoviltl pileme nejdflve člslice vlevo a potom dolů. Pfleme tedy 533 200 - I 142 500. Zkráceným způsobem pak 53 200 - 42 500. Mlll:iny ve vod nich toclch jsou bud' sd.lé, nebo vznikajl poklesem vodnl hladiny. Během plavby je poznáme podle pfisávlnl zádi lodi. Tvofl se za ni vlna, a proto zpomallme jlzdu a vyjedeme z proudu. Potom vystouplme z lodi a opatrnl ji pfevedeme pfes mělčiny. Pflpadnl vyloflme bqáf, kterou pfeneseme, a lod' přepravujeme prázdnou.

_ť

(}0

______ l l

skutečná délka v terénu

1:75000

1:200 000

!

ti

+

,I pra,ithm

i:'.1~I +1 1~l::,;11111:;;,:1111 0

Mifenl na mapách nám udbá jen horizont'lnl vzd'lenost, anif pfihllfl ke tvaru terénu, zejména k jeho nerovnosti. Tyto horizontálnl vzd'lenosti měflme: pravítkem - nultý bod poloflme na výchoz( a odečteme pol!et dllků k clli. Zarnlřenou vzdálenost převedeme podle měfltka na mapl na skutečnost v metrech; krufltkem - rozevřeme krufltko tak, aby obl jeho ramena svlrala urfoý dllec z měfltka, a král:lme jim po mapl af k clli. Kroky krulítkem pol:ltáme

a núobíme počtem metrů;pomoc/ nit~, kterou vedeme podle kfivolaké láry cesty od výchozlho bodu k clli. Pak mlflme na mlfltku a pfevedeme na metry; kfivkamErem v patfil:ném mlfltku odpovldajlclm mlfltku mapy. Odečltáme dllky, které se odvljejl z otál:ejlclho se kotoule kfivkomlru. Mlfenl pri1toki1 vody. Potfebujeme k tomu provaz delll, nef je Ilfe mlfeného vodnlho toku, tyl:, lať rozdělenou na Sem dllce, plovák (konzerva, dřevěný lpalll:ek, kousek prkénka), hodinky I vtefinovou rul:il:kou, l:tverel:kovaný nebo milimetrový paplr. K mlfenl vollme mlsto, kde tok je poměrnl klidný, nikdy ne za zákrutem. Ve zvoleném mlstl zatlučeme do bfehu dva kollky kolmo proti sobl, napneme provu, na kterém uzllky vyznačlme stejné vzdilenosti. U kafdého uzllku zmlflme lad hloubku toku. Zjiltlnou hloubku násoblme vzdálenosti mezi dvlma u.tiky. Zlskáme tak dlll:I plochu profilu toku. Po sel:tenl vlech dllčlch ploch u jednotlivých uzllků zlskáme celou plochu průfezu. Chyba nebývá větll ne! 5 %. U kafdého uzllku pomoci plováku zjisdme rychlost proudu. Vyznačlme stejnl dlouhé úseky pfed a pod provazem, obyl:ejnl IO m. Hodinkami, stopkami mlflme l:as proplud této vzdálenosti plovákem. Potfebné bsy sečteme a vyděllme počtem sel:tenl. Délku mlfenl dlllme stfednlm l:asem a zlská-

me průměrnou rychlost toku. Plochu průřezu násoblme touto hodnotou a obdr!lme průtokové mnofstvl. Chyba měfenl je 25%, v bystřinách i vice.

.-ě( --4,;!:Jl-,,ll ~~;~;~

J

/ Poulijeme téf bedýnky zachycené třemi provázky, lanky. C::tvrté je měřici pásmo s uzllky po S cm, konec má zatllený kamenem. Na kratll stěně je kladka, přes kterou běll měřici pásmo. Bedýnku pomoci lanek popotáhneme o 20-50 cm. Spustlme pásmo. Od l:lsla na uzllku odečteme vzdálenost bedýnky od bfehu (mlsta měfenl) a zlskáme hloubku vody.

MiU1enl sklonu svahu

pfípadO. Pak dmto směrem odměflme určitý počet krokO, zarazíme kOI, vytyčlme pravý úhel, jeho! jedno rameno jo spojnic• mezi druhým kolíkem a bodem na druhé stran!,, Pak jdeme po druh6m rameni, al se první kůl kryje s bodem na druhé straně a šífka se c• rovná x = -, 4. Zarazíme kůl, vytyčíme pravý óhel a a jdeme po jednom jeho rameni, af uvidíme pfedmět pod úhlem 45°. Změfená vzdálenost udávi pflmo šílku pfedmětu. Měfenl úhhl provádíme v terénu několika způsoby: I, pomoci pravítka a úhloměru, 2. s pomoci busoly, 3. pomocí pěsti a palcového drlce. Sevfená pěst se počítá jako úhel 20", rozevfení jako úhel 40", palec napfafený pfed očima 5°, 4. pomoci pfehnutého papíru v pravoúhlý trojúhelník, 5. pomoci hodinek, kde poufíváme úhel mezi XII a Ill nebo IX, 6. pomoci knihy, tuhého sešitu. 7. pomoci úhloměru z krabičky od sirek, 8. pomoci tyče zarafené kolmo do svahu, 9. pomoci svahového trojúhelníku pfi stoupání do svahu. Napf, zaměflme pfes hfbetnl hranu zápisníku na bod ve svahu. Hrana musl být vodorovně a kolmo k našemu oku. Odpočítáme od našeho stanoviště dvojkroky k naměřenému bodu. Potom poulijeme 100 vzorce - - = % sklonu. Jesdile jsme naměřili tři y 100 dvojkroky, pak - 3- = 33,3 % sklonu svahu, IO. po-

sklonu svahu se provádí několika způsoby: I. metodou vrstevnicovou. Vrstevnicové měfítko polo!rme jeho poUtkem na jednu vrstevnici. Tam, kde druhá vrstevnice protne mUítko, máme bod Měfenl

udávající sklon svahu mezi

oběma

vrstevnicemi; 2.

metodou šrafování, v zásadě porovnávacl. Porovnáme šrafy na mapě se šrafami na stupnici. Souhlasící šrafy udávají sklon terénu na mapě. MěPenl

šlPek se provádí několika způsoby: I. Kolna jedné straně rybníka napf. zatlučeme kolík. Odpočltáme ur1:itý počet kroků a za. tlučeme druhý. Odpočltáme znova stejný počet kroků a zatlu!:eme třetl kůl. Otočíme se kolmo na dosavad ni směr a jdeme tak dlouho, ai se stfední kůl kryje s předmětem na druhé straně, v našem přfpadl s rybníkem. Pak se vzdálenost - poslední kůl a naše nové stanoviště - rovná šlřce rybníka. 2. Opět zatlučeme kOI kolmo na bod na druhé straně. Odpočí­ táme tfeba IO kroků, zatlučeme kůl. Pak kráčíme jen určitý drl první vzdálenosti a zatlučeme kůl (napf. po 4 krocích). Opět se otočlme a jdeme kolmo tak daleko, ai se střední kryje s předmětem. Pak vzdálenost od tředho kůlu k našemu stanovišti se rovni o.b x = ·. 3. Zarazíme kolík jako u předešlých

mo na

předmět;

~ ~

moci provázku. Zarazíme kolík, na kterém je přivázán provázek na volně se otáčející smyčce. Opíšeme kruh a od středu vedeme přímku. Máme vyznačený úhel 360° v místě, kde pfímka protne kruh. Z bodů, ve kterých pflmka protíná krufnici, opíšeme oblouky delšího poloměru, nel je krulnice. Její průsečíky spojíme a tato pfímka prodn4 v pravém úhlu prvnl přímku, Podobným způsobem rozpůlíme jednu čtvrt­ ku kruhu a zlskáme úhel 45°. Kdyf naneseme na obvod krufnice její poloměr, dostaneme po spojení zlskaných bodO se středem úhly 60". Dalšlm di!lenlm 30", 15°, 7°, 5°. Pravý úhel mOleme taU sestrojit pomoci lanka, na kterém jsou tfinilcti uzly, stejně vzd'1enými od sebe, vyznačeny úseky v poměru 3 : 4 : 5. Polollme lanko na zem a vzniklý trojúhelník vypneme a dosta• neme pravý úhel proti jeho přeponě.

a

Většina mineráló, listů nebo květin, hmyzu, lastur nepřitahuje pozornost. Jen některé krystaly, některá květenství, něktefl motýli uchvacuji svou harmonii nebo svou skvělostí. Podobni! tomu je s krajinami. Určití živočichové, pravda,se zdají ohyzdní nebo odpuzujíc/: netopýr, pavouk, chobotnice, had, Nejsou vlak oškliv{. Nahónl!j{ strach nebo hrllzu, někdy právem, častěji proto, že nějaká pověra je čin{ obávanými. Mytologie plat/ víc než jejich zjev. Není to vůbec disproporce, co na nich dl!sl, ale záhadné asociace p7edstav nebo zcela pomyslné předsudky, jejichf oběti se stávajl, takže vzbuzuji paniku, nával znechuceni, reakce tělesné nevolnosti, které nikterak nevyplývají z estetiky. P7icházej/ ze zhola 'iné oblasti senzibility, ze živočišné hloubky. lloeer Cail/ols

109

Mifitka

Měfeni

·--'t._' .~~-:~-:-:~-

1

/ ~ I pomoci priloiného pra,itka

e

«. _.-".;:·

-"§/

'·

Az:20

~. .o""'

.

řlme

~

I. po•

jej( stln (a). Změ­ b. c stln stromu (b) a výška se rovná - - . 3. Po-

2. Známe-li naši výšku (c),

95' - 20'

několika způsoby:

vime se tak, abychom ve vodnl ploše viděli vrcholek stromu, který bychom chtěli změřit. Změřlme pak vzdálenost od nás k louii (a) a od odrazu vrcholu stromu v louži k jeho úpad (b). Muslme znát naši a.c osobnl výšku (c). Pak se výška stromu rovná -b-.

.

.

(řffq

výšek provádíme

moci loufe, vodnf plochy, umývadla s vodou. Posta•

měřlnle

a

hyblivým uzlem posunovaným po tyči. Naměříme si

75'

45'

' (odhad 5' luobička

od rópalelc

korérlrk

o,",z

,.u..

~~.e.-

~A~U""- ~ ~

1't

k-.-crrf-A4

... Nerozpakuji se f/ci, lo vlastně větJino lid/ rostliny o/•· jich livot vůbec nezná. Ze školy a z různých obrázků mámo větJinou vlitou p7edstavu květů určité rostliny, který pokládáme za neměnný. A to je právě zásadnl omyl, poněvadl květ prochází různými stadii vývo/e, ta/do bez proháněni můleme 7/ci, lo témě7 kafdý den měn/ svou

tváf. Otomar /lobšteinek

....

©~~ ~ ~

I

- /4~

;

••/

·,

.•}'

~••• j.},•,/ .)' ,/ \

©'l"~fw-10~ © ~ « : , , . A , t.-,t.,., (Sn.u,

.

.

'· .,

,...~kAf~~ stejně důlefité jako výstroj, Jiná zkušenost mne naučila, lo jenom koloktivn/ práce vede k úspěchu. Sobectv/ čin/ člověka malým. A opět jiná, lo člověk nikdy nedostane v/c, netli sám do věci dal. . • Bud'te velel a J/echetn/ a pomáhejte i druhým, aby byli takov/, Tomu jsem se naučil a tomu se mohou naučit od velké bohyně Dlomo/umgmy (tj. Mount Everestu) všichni lidé.

Plótelstv/ je

Tenzing Norgay (mul, který r. 1953 stanul na vrcholku

ne/vyfší hory

světa)

•~~VÍi,w,

~

:Jt\ w \

.. , \~/~/ ~.,,~/(j b ~ fr"4,,«- ;;i_~--- U" . i - 3,f' ~ ·,.,.._ _L,._ (-10-ba boky na dno a pfldučem,

152

soulút lodl

I

rozmlry

palet ks

druh materiilu

dno a boky

2,SxlOx x61J0/620

7

smrkové prkno

fela

I0X I0X IO

2

dubovt hranol

prahy

sxsx80

s

smrkový hranol

sedačky

2,SxlOx Xl30

3

smrkovi prkna

nosn6 latl

l,SXS,550

2

smrkové

špalky pod nosné lati

-4XSX6

8

smrkové hranoly

odlrkové lad

l,Sx3x61JO

2/3

smrkové latl

loupačky

2,5x-4x 6IJO

3

smrkové latl

púky tenké

SBOx0,3

2

letecká

febra střední 30x30x3x xBOO

6

L-felezo

febra krajní

30x30x X30XS-40

-4

L-felezo

trouby do dfevase apultlnou hlavou

7-4x80

-40

ocelové !rouby

trouby do dřeva se apultlnou hlavou

t1 -4x60

1-40

ocelové trouby

vratovt !roub s matici

MBx-40

latě

překlifky

překlifka

2.~wmm~ 5

podlofky pod matici

MB

hřebíky

podláfky

80

ocelové lrouby

80

kované lelezo

70mm

30

kované felezo

I x2x80

50

smrková lať

hfeblky, karbol ln, ltětec

25mm

3/◄

kované felezo

3.

1/2

90 ,ti+ 100 -+Ít-100-4 100 ~ 100---W-90 'f--------50 .

1/2

~a41

½

...- - - - - - 5 8 0 - - - ~ - - -..... -

153

okovanými hřeby. Stafenlm prken u pfldě pomoci lana je přizpůsobíme ke tvaru dna. Pak pfišroubujemo febro ělslo I a poslední fobro na údi, Při ohfbinf prken ze dna a boků dbáme, aby se obl pQlky ohfbaly stejnoměrně, prohýbaly ve stejn6 výlf a zabrinflo se tak hozeni tvaru pramice k někter6 stranl, l!efa přišroubujeme vruty a pfitluěeme kovanými hfeby (90 mm). Boky pfišroubujeme ke dnu vruty • při­ tlučeme hřeby (60 mm). Vzdálenost mezi vruty je 50-80 mm. Přečnfvajfcf části bokO seřízneme tak, aby přečnívaly jen 20 mm, a po cef6 d6fce Je pobijeme pásovým fefezem, aby H n,razy netřepily, Vadné, pohyblivé suky vyffzneme a nahradíme dř• věnými špalíky. Pevné suky zaklínujeme klínkem z tvrdého dřeva, zarafeného doprostřed suku (ve směru kolmém na léta prken), Nosná lať, za kterou se pramice nosf, má rozměry 5 X 20 cm a d"ku 400 cm, Je upevněna k bokům Jodl pomoci čtyř špalíků tak vysokých, aby ruka vnikla vofnl pod lať. Špallky upevníme vrutovými šrouby, Matky jsou zvenčf a lrouby zapuštěny do boku. Na vnější straně boků upevníme oděrku (odběrovou lať). Dává se po celé délce lodě po obou stranách. Jejl hornl hrana Je v úrovni hrany boků a mi rozměry I ,5 X 3 X 580 cm. Šoupačky pfichytlme ke dnu kovanými hřeby nebo vruty. Maji rozměry 580 X 3 x 1,5 cm. Pfipevnfme je tak, aby kryly spáry mezi prkny tvorfcfmi dno. Šoupačky bývajf 3--4, podle počtu spárů ve dni. Prfd a zád opatflme kovanými kroufky, kter6 za. šroubujeme do čel. Do kroufku na pfldl pfipevnfme řetěz dlouhý asi 200 cm, Na pravou stranu zádi upevníme havlinkový drUk na kotrč. Někdy se dává zvenčf na pravou stranu zádi. Podlilky udllime z lad IO X 15 X 200 mm. Jednotlivé podlilky majf rozměry poli mezi febry. Ze starých provazů a lan nacupeme cupaninu, ze které nakroutíme 20 cm dlouhé pletence. Temujeme jimi všechny spáry v trupu lodi. Klfnkem z tvrdého dřeva a ůdery kladiva zatloukime copánek do spáry, af témif vyleze na protilehlé straně. Rozehřejeme dehet nebo asfalt, do kterého za stálého mícháni pfidáme vyjetý motorový olej nebo parafin. Vznikajfc lhmotu zkoušíme tak dlouho, af po zaschnutí zůstáv! vláčná, ale nelepl. Hotovou hmotu přivedeme do varu, starou sběraěkou s hu• bičkou nabfrime a v tenkém praménku fe]eme na zatemované spáry, Zafehlíme vyhfátou fehličkou, Nejlépe se hod I stará fehlička na dfevln6 uhli, Asfaltujeme dno a boky, Zelená febra a hlavice vrutO a lroubQ natřeme miniem, Místo minia můfeme poufft i laku na iolczo, Lavičky poloiíme na nosnou lať, která má být umístěna tak, aby lavičky byly v llrovni boků lodě.

Pravoúhlé soufadnice neudávají absolutní hodnotu bodu jako zeměpisné souřadnice, ale určuji jeho polohu vzhled,m k zvoleným souřadnicovým osám,

8

A

pravoůhlých souřadnic je rychlé a snadné bodQ, rychlá orientace a zjištěná vzd.ilenost. Vntevnlce Jsou vyjádfeny v délkové m"e (km). Pravoúhl6 souřadnice se volf jen pro takovou část povrchu zemského, který lze povalovat za rovinu. Pro kulatost zemi nenf mofno sestrojit jednu soustavu, a bylo proto zavedeno několik soustav, které jsou určeny pro jednotliv6 samostatně ohraničen6 plochy zemského povrchu. Pffmky této sltl vytvářejí čtverce o strankh I ,3 cm, tJ. I km ve skutečnosti. Jde tedy v podstatl o kilometrovou sfť. Na našich speciilnlch mapách se pouflvi Gaussova-KrUgerova sfť óhlojevného zobrazeni. Zavedením tohoto syst6mu 11 navúalo na mapy sovětsk6. Hodnoty pravoúhlé souřadnicové sltl jsou na speclálnlch mapich vyznačeny pfi okraji rimcQ na konci kilometrových čar. Na našich starfch speciálních mapách (I : 75 000) najdeme zobrazeni sftl o stranách čtvercQ -4 km (tzv. Kfovákova sfť). Jelikof I• počátek t6to sltl na SV od

......

•

. • Q

\\~

f'~l!I

•

o:

'

.fi

~ys

Pn

•

~

,,

·,

;

~

c-~~··-

Vlk

•

~

,e-

-~o

Vydra

~" \1

.. 11!1

.~l

,$

,, f

~ -:.~

Srna

,, ,·

"

l

'-·

~,

~

JJ;;

~!

•'

'N':.:;I

•

Daněk

.~" 'I

6

• Jelen

,:.

9

. i,do6.

,~dl

' •

~o

• • • ~~ec§

Kočka

~

e

,,~ ",,

ť() ni,

,.o

• •

o Q

•

e

.•

~

o

.

Stopy - odl6vinl

otopy

l'I'.

~~

.,

li ~:

""

"

\~

,, "

tfl~ ~

~l

-i1

Kanec:

Muflon

Kamzík

Kfížová stopa PřišL~p

Ovojstopa

PřenáhlC'ni

(půdy). Později doplnlme jménem iivcxicha. Pak na' kresllme vlastnl stopu se všemi rozměry, Doplnlm • dralenlm, připadni kresbou stopy přlletu, odletu, doskoku atd. Jestliie se nánt podafilo doplliit se do bllzkosti zvlřete, a dokonce ho vyfotografovat, poznantenáme i člslo snlntku, Na zadnl stranu naplšeme poznámky týkajlcl se počasl, vzhledu terénu, ve kterém jsme stopu nalezli: zda v stopl! byla voda po dešti, naváté hrudky, plsek, jehličl, list!, zda stopa byla vlhká, zda byl ve stopl! led, sněhové vlcxky, jaké byly okraje stop (ostré nebo zaoblené), zda jsnte našli hrázku, pečeť, výšlapek, připadni zda se objevilo přenáh lenl, přišlap, přesazováni, mámeni, křliovi stopa. Určlme stifl stopy podle údajů, které jsme si pořldili před odchodem na stopováni. Tj. určili jsme přesně čas, kdy pršelo, padal sn lh, svltilo slunce, vál i vltr, mrzlo. Např. vltr vál rino do 9 hod,, pak bylo bezvl!třl; ve stopě je navát plsek, col značl, fe stopa vznikla před 9. hodinou. Doma ukládime jednotlivé dpisové llstky do obálek podle druhů stop, tj.: tlapkaté, spirkaté, ptačl, vodnl. Doplftujeme foto1 grafiemi a po čase se stane takový zipisník neocenitelnou pomůckou pro vlastni stopovinl i učeni. V zipisnlku máme zapsány také velikosti stop podle druhů s udáním velikostí v cm. Kopytnlci, pazneht, pečeť spárkovi - I - býk, k!'4va, tele (7-15), 2 - kůft (6-15), 3 - vepř, kanec (8-10), 4 - srna, jelen (5-7), S - daněk, kamzlk (5-6), 6 koza, ovce (4-5). Různá zvl!ř - 7 - kočka divoká a domácl (2-8), 8- pes a vlk (4-7), 9-jezevec (6-7), I0-liška(4-6), vydra (6-7), hranostaj (2-3), // - tchoř, kuna (5-6), jelek (4-5), lasička (2-3), /2 - veverka (2-3), myl, krtek, hraboš ( I -1,5). Ptáci - 13 - (tři prsty vpřed, kratll vzad), sýkora, střlzllk (1-2), vlaštovka, vrabec, červenka (2-3), drozd, kos, koroptev (3-4), hrdlička, sojka (4-5), strak,, chřástal (5-6), slepice, balant, perlička (6-8), sluka, vr4na, krocan (9-12), 14 - stopy ptáků lezců - datel, strakapoud, lluva (2-6), 15 - prsty spojené plovacl blanou - husa, kachna, racek (3-8), /6 - stopy se znatelnými dr4py - dravci - sova, sýček, káně, jestřib, poštolka, sokol (4-12). I Stopy - odl6vinl. Chceme-li si pořldit odlitek pěkné stopy, pak postupujeme takto, Kolent stopy poloflme odlévacl rimeček - skládá se bud' z tenkých lišt, nebo stačí kus kladlvkové čtvrtky, spojený svorkou. Opatrně vyfoukneme ze stopy veškerý prach, připadni jehličl a písek. Jemně popr411me sidrou. V misce rozděláme sidru, aby byla kašovitá, ale dobře tekla. Nalijeme tuto kaši do stopy al těsně ke stěně rimečku. Poloflme opatrně na hornl plochu sádry ! lísteček s popisem: I. jméno zvlřete, 2. na jakém podkladě byla stopa, 3. který den byla nalezena. Okraje llstku přelijeme lehce zbytkem ddry, Ne-

Stopovinl

... otopy

-

~

-1/ y

.

~

...

.,

"'

Koroptev

t't

't- t't'

~

Vf.in,

Kos

\\

~

• l\acek

Vrabec I

\V cháme sušit a po dvacet; minutách rámeček odstranlme. Sádrový odlitek kolmo zvedneme ze stopy, abychom ji nepoškodili, kdybychom chtěli dělat druhý odlitek. Odlitek necháme dobfe proschnout, pak zaballme do novinového papfru a uloll me do batohu. Odlivdnl stop ve sněhu. Provádlme tlmto postupem: I. Očistlme okoll stopy od kaldého smetl. 2. Nasajeme do gumového měchýřku sádru a dobfe poprillme vnitřek stopy. 3. Rozprašovačkou navlhčlme sádru vodou. Ta musl mlt stejnou teplotu jako led, snlh, ve které je stopa. Proto do rozprašovače naplněného vodou dáme kousky ledu, snlh, rampouchy. -4. Opakujeme poprilenl a zavlhčenl sádry 3- ◄ krát. S. V gumové misce připravlme hustil kaši ze sádry a studené vody. Lllcl opatrně dáváme kaši nejdřlve do hlubšlch mlst, pak po celé stopě, al vytvoříme vrstvu vysokou al 2,5 cm. 6. Necháme zaschnout a opatrně sejmeme. K této práci poti'ebujeme: gumový měchýřek, rozprašovač (starou

~

~~vJ ~

Kftpeb

t'ť

i'

.:..y

,t.,

..,

-~-

~

*

.

.

V'

·1 'ř-"

y.

.

i''t

.j,j

.,

:J~· ~

TetPev

Ba fant

'

~1~ ť~ I~'--'

~ Kachna

)l Lyska

184

láhev od voftavky I cumovou hadičkou a balónkem), cumovou misku, lilci, paplrový proutek 50 X 3 cm, 16dru, vodu, pinzetu. Stopovinl je činnost, pfi které určujeme a zjiš(ujeme druh fivočicha, přlhody z jeho fivota, pflpadni sledujeme jeho pohyb terénem. Pfi stopováni dodrlujeme tyto zásady: I. vllmáme si pečlivě podkladu na kterém je otištěna stopa, 2. pozorujeme těsné okoll kolem stopy a zjišťujeme všechny nezvyklé jevy, např. ulomenou větvičku, pfišlápnutý trs trávy, urýpnutý polštUek mechu, prollápnutý spadlý list stromu, oděrky na kOfe stromO, leflcl pefl z ptačlho těla. skofápky z vajec, stflkance, trus, vývrtky, ohlodané lilky, zarafené lišky do štěrbin pařezO nebo kOry, zkalenou vodu u brodu, ve studánce, setfenou rosu nebo deltové kapky z listl a jehličí, pach prku, loufe rzi, 3. nešlapeme nikdy po stoplch, ale jdeme vidy nejméně 20 cm od nich, a drflme se zásady, čim méně stopafO, tlm lépe, -4. pohybujeme se zcela tiše, mluvíme leptem, oblečeni jsme nenipadně, dýnkem klobouku nebo štltkem čepice kryjeme skla brýll, aby neodrilela světlo, máme zakryté náramkové hodinky, nenosíme prsteny, lesklé náušnice a feny nepouflvajl voňavek, 5. ztratlme-li stopu, pak u poslednl stopy zarazlme dlouhý, dobře viditelný prut a vějlfoviti pátráme po okoll, al nalezneme jej( pokračováni, 6. o vlech pozorovánlch vedeme pečlivé záznamy na listy ze stopafského denlku; zakreslujeme pečlivě jednotlivou stopu se vlemi jejlmi čútmi, proměflme, pak kresllme dráf1nl, to je pohybovou stopu, a vllmáme si, zda vytváfl obrazce zvané: bodováni, čárovánl, dvojstopu, čtyř­ stopu, hopkovánl, kličkován(, kráčeni, likmenl, zadovánl, závlek, mámeni a kflfenl stopy; mimo zakreslujeme mlsto, kde fivočlch odpočlval, pfisd.l z letu na zem, skočil na zem ze stromu, pflpadnii odletěl, odskočil, 7. v lese chodlme na vnitfnl stranil okraje lesa v jeho stlnu. Vlme-li. fe zvěf se zdrfuje v lese, pak se pohybujeme uprostfed sluncem ozářené cesty, abychom byli méni nipadnl. Pohybujeme-li se proti větru a stopujeme-li zvlf a kdy! nú spatfl sojka nebo straka a svým kfikem upozorni veškerou zvěf, fe v bllzkosti je člověk, pak stopováni ukončlme. Pfi dalllm stopováni zvěfe bychom neměli úspěch. Stofir upravlme ze stromu, který nám urči lesnlk. Povrch oloupeme, vrcholek zakončlme kotoučovitým terčlkenl, upevnlme kladku na vlajku, provléknen1e vlajkové lano. Sakovákem vykopeme jámu hlubokou 1,5 m. Na dno poloffn,e plochý kámen. Stolár zvedneme pon1ocl dvou zkfllených a lanem spojených tyči a spustlme do jámy. Kolem zapuštěné části upě­ chujenle a palici zatlučeme kan1eny, připadni 2-4 koliky, a upěchujeme hllnu. Ve výli prsou stojlclho mule upevnlme na stolár rohatinku pro uvázáni vlajkového lanka. Lanko by nen1ělo být nové. Pfllil

Stolir

185

se kroutl, zmenšuje a jsou s ním potila při vztyfování i spoultění vlajky, zejména v deltivém pobsí. Po-

uiíváme raději starší, vyluhované lanko. Před upevniním suché lanko bud' slabě naolejujeme, nebo natřeme lojem. Prameny lanka nesmí být překroucené, při uvazování dbáme, aby zachovaly rozestup. Před vztyfováním nebo spouštěním vlajky se přesvědčíme, zda jsou lanka volná. V případě zapletení provedeme úpravu před nástupem k vlajce, a to tak, fe do kafdé ruky uchopíme jeden pramen lana a otáčíme se tak, af je rozmot&me, pfitom rukama

o

...... ................... _

rozšiřujeme

jejich

rozestup. Kolem paty stoláru uděláme kruh, kterj vyplníme bílým štěrkem, pískem, ozdobíme liškami, šedými kameny a kousky cihel. Vodácký stolár se liší od obyčejného tlm, fe ui ve tfetinl odspoda je přichycené vratiráhno, které je přes kladku udrfováno ve sklonu 45°. Konec vratiráhna je opatřen kladkou a vlajkovou lňOrou. Státní vlajka se nevytahuje na vrcholek stoliru, ale na konec vratiráhna. Vrati-ráhno není přichyceno na stožár pevně, ale v kloubu pomocí dvou drátěných ok a lankem přes kladku (viz obr.). Asi 2 m od vrcholku má stolir příčné ráhno o délce ramen I m na kafdé straně. Od vrcholu přes konce přílného ráhna jdou k zemi dvě upínačky, které jsou přichyceny na kolíky zarafené do země. Od křífe jsou přes kladky spuštěna na kafdou stranu vlajková lana, na která se vyvlšují při velkých slavnost• ních okamficích další vlajky (viz heslo vlajka). Správný vodický stofár je sklápěcí. Zarazíme do země dva kOly, silné jako konec vlutního stoláru, v rozestupu rovnajícím se síle hlavního stoláru. Dobře je v zemi zajisdme. Uprav(me stoiár a postavíme mezi oba nosné. Provrtáme dva otvory napřlč všemi třemi 1toláry a protáhneme dlouhým šroubem s maticí. Matici dobře utáhneme. Konec stoláru se jen lehce dotýká země.

Já, bratr O/dfich; tech ••• zal/nó svou zprávu Odoricus, tech z Furlanska, který v letech 1316-/330 vykonal a v r. 1331 popsal cestu z Benátek do Ca7ihradu, Trapezuntu, Erzurumu (v Turecku), Tabrízu, Soltanie, Košanu, Jazdu a ~/rázu (v /ránu), Kurdistánem do Bagdádu (v Iráku) k Perskému zálivu, na ostrov Hormuz, zplt na asijskou pevninu, dál do Pákistánu, Suratu a Bombaje v Indii. Na Cejlon, do Madrásu, přes Sumatru, Jávu, jižnf Borneo do Indočíny. Dál do Pekingu, do Lhásy v Tibetu a zpět přes Hindukuf, Badachiámu, Cařihrad, Benátky do Pordenone. Jeho popis cesty je u/olen v po,rf. ské universitnf knihovně. A tento mul zapadl pro nás beze stopy.

Stolirový uzel

Stolirový uzel slouff k upevněni lana, kterým kotvíme stolár. Hodl se pfi menších nebo putovních táborech, kdy táboflme jen několik dni, nebo pfi postaveni stoláru na sněhu.

Stratocummulu1 neboli slohová kupa. Mraky vyskytující se hojně v zimním obdobl. Zakulacené, husté, ledé s tmavšlmi částmi. Pokrývají často celou oblohu a bývajl seskupenyjednlm nebo dvěma směry. Dosahují výšky 2000 m. Srilky pfinilejí jen tehdy, vznikly-li rozpadem nimbusu. Objevují-li se zvečera, můfeme předpovídat zhoršeni poěasí. Stratu,, sloha je rovnoměrná vrstva mraků podobná mlze dosahující výše 500 m. Srilky ze St jsou malé hustě padající kapičky. J•li stratus nízko a roztrhán, nuývá se fractostratus (roztrhaná sloha). -+

186

Studinka. Pro stilý tábor musíme za11st1t dobrý zdroj nezávadné pitné vody. Kaldou vodu ze studánky, kterou chceme pouflvat, dáme vyletfit po stránce bakteriologické a chemické. Bez potvrzeni okrunlho hy1ienika numíme na tiborach s větším poětem úwtnlk,j nevyletfenou vodu pouflvat. Pfed pouffváním vody provedeme fadu opatfenl: I. Odstraníme všechny zdroje znehodnocováni pitné vody po stránce chuťové, chemické a bakteriologické. V okruhu 10-50 m odstranlme všechna smetiltl, zbytky bývalých tábořišť. 2, Studnu utlsním• kruhovým pásem z udusaného jllu (20 cm). 3, Upravíme odtok vody tak, aby se ulitá voda nevracela do studně. Pffstup ke studni vydlildíme plochými kameny, kulatinou, pflpadně hrubým štěrkem, -4, Upravíme kryt studny, postavíme zadní a boční stěny, pfípadně i uzavfeme vchod dvefmi. 5, Vykopeme pfíkop obklopující studnu ui 2 m od pramene vody a hluboký 20 cm. 6. Zadní stranu studny utlsníme jllam, aby do ni nepronikala dešťová voda stékající H atfechy. 7, Pfednl 1tlnu stavlme tak vysokou, aby i pfi snlfenl vody ve studánce ■e z ni dala nablrat voda (nebo v pfednl stiině umístlme odtokovou trubici, která má být 5 cm pod hladinou a se sklonem 5°: tlm za. jistlma výtok vody a zabráním• zpětnému toku). 8. Stlny studny stavíme z kamenů, které spojujeme jllem. Malta se neosvědčuje, praski mrazem, prkenné 1těny časem zpuchří vlhkem. 9. Kryt děláme z velkého plochého kamene, pfípadně prken, kulatiny a kryjeme dehtovým papírem. IO. Z malých studánek s malým odtokem, umístěných pfímo v zemi, odebíráme vodu čerpánkem, který je pověšen u studánky a zásadně se nepouffvá k jinému účelu, zejména ne k individuálnímu piti. 11. Po skončení ■tavby studny vybereme veškerou vodu, vyčistlme vnitfek studně a dno pokryjeme IO cm dobfe vypraného hrubšlho

plsku. 12•.,..Pfi ··hledáni nového vodního zdroje je nutno brát· v úvahu geolo1ické slofenl krajiny, její tvifnost. Vyufijeme rostlinných indikátorů, které nám bezpečně urči spodní vodu nebo pramen, který je mofné upravit jako studnu. 13. Studánku necháme plnit 12 hodin, pak do ni vhodíme tablety chloraminu, a to 1-5 g na I m3 vody, a ponecháme 12 hodin působit. Odebereme vzorek vody z hloubky 20-30 cm a zalleme na OHS k bakteriologickému pře­ šetfení. Vodu nepoufíváme, dokud nemáme schváleni OHS o nezávadnosti vody. Během pobytu, zejména následují-li dalll turnusy, necháme vodu znova prošetfit. Nejvhodnljšl jsou prameny vyvlrající ze skal. Ale i zde je nutno pozorni prohlédnout okolí. Odtok vody provedeme tak, aby nebyla promáčena pfístupová cesta. V místě, kde H skláníme nad vodu, umlstlme kamenný nebo dfevěný práh, abychom pohyby nesmetli do vody naváté listí a jehličí. Dobré je udělat na odtokové strufce vody asi 5 m od studánky plochou jímku 50 X 30 X 80 cm jako napajedlo pro ptáky a leanl zvlf. (Viz str. 187.)

Sudový uzel sloufí k zachycení sudu na jofábový hák.

Zákonem I!. 23/62 Sb. (o myslivosti) je podle § 22 po celý rok na vJech honebnlch plochách p7/sně zakázáno vypolovat k1oviny, trávu, plevel a suchý rákos, jakof i jinak mýtit a vy1ezávat fivé ploty a k7oviny. Z toho vyplývá, fe uvedené zásahy je po celý rok pf/sně zakázáno provádět na vlech po/leh, v les/ch, kolem vodnich toků a rybnlků, v rok/leh, na strán/ch, haldách, kolem komunikaci, ve strouhách a fe/eznil!n/ch násj>ech. Zákonem I!. 206/48 Sb. je podle § 14 od 16. b1ezna do 30. záll pl/snf zakázáno vypolovánl suché trávy a plevele a mýceni, vy1ezávánl a vypalován/ fivých plotů a k1ovin na vfech ostatnlch poze'ncích.

187

'f

1tud,nka

Sulárna

i--------

1

Suk, jeden ze základních úvazO při vázáni ozdobných uzlů. Váfa se za tfl pramanO rozpleteného konce lana kolmo na osu, stafenlm vytvifl jakisi prstenec. Sulárna. Rychlé sušeni vlhkých l!úcl odivů, spaclch pytlO, dek apod. Je podmlnkou dobrého tibofenl. Při letnlch táborech zřizujeme suHrnu v prostoru tábora. Stal!! natáhnout mezi stromy lana, na kteri se zavěs! mokré l!úti obleku. Vollme mlsto, kudy často profukuje vltr, nebo můfeme postavit na Yi· slunl z kulatiny tyl!e, kolem kte,ich upevnlme lana na sulenl. Za vlhkého pol!asl rozdllime velký oheft, kolem něho! rozvUujeme zvlhlé l!úti odivu. Zvlál( velkou pél!i věnujeme sušeni při zimnlm tábořeni. Přitom se snaf[me vyvinout v sulárnl nejvyllf mofnou teplotu a rychlé odsáváni vlhkého vzduchu. Nejidellnějll by proto byla lachtoviti nebo komlnová suširna. SuHrnu umlsfojeme do zvláltnlho stanu, kde buď vybudujeme komlnovou suHrnu, nebo sloufl k sušeni celý stan. Vollme k tomu ál!ko. U zadnl uzavřené stěny umlstlme zdroj tepla (jeden nebo dva primusy). U stropu na lana s ramlnky rozvěslme mokré soul!úti oděvů. U vchodu uděláme u pytle, kde jsme rozpárali dno, vývodnl komln, kudy odcházl vlhký vzduch. Vchod je sice uzavfen, ale u zemi je asi do výše 20 cm otevl'en, aby hořiky m61y dostatek kysllku. SuHrnu je mofno také umlstit do stavby ze sněhových zldek, kde stř► chu nahradlme přehozeným stanovým dllcem, kte,i přichytlme několika sněhovimi kvádry. V tom pflpadl nám mOfe jako topné tlleso sloufit velká plechovka, která má v boku otvor pro topeni (viz ohniltl). ldellnl je také pflm, sulenl na větru. Na

188

Suiárna

.,,

__

---

·~•Ill·

Yck!n!.j~ vafif

zarafené lyfe upevníme tenčí lanko, na které rozmokré součásti oděvú. Během pochodu si sušíme rukavice, ponofky na tyčích zapíchnutfch kolem ohně, kterf udrfujeme tak, aby plameny nedosahovaly sušenfch pfedmětú, Rukavice a ponofky máme navlečeny na tyče a ty umisťujeme tak, aby teplf vzduch vstupoval do vnitfku sulenfch věci. lloty sušíme pfes noc dm, fa je vycpeme paplrem, senem, slámou, Tlm také zabráníme jejich smrltinl. Ráno vyjmeme vlhkem nasátf paplr nebo seno, Jsou-li boty pfílil mokré, pak měnlme vycpáni něko­ likrát, Někdy se múfe do paplru zabalit teplý kimen nebo vsunout i sáček s teplým plskem, zejména pfi dosulov:l.nl. Nikdy vlak nesušlme boty pflmo nad ohnlm a bu vycpáni. věsíme

189

Svltlcl zápisnlk

C

b

t32

Svahoml!r si vyflzneme z destičky plexiskla, pfe• klifky nebo silné lepenky o rozměrech 210 X 420 X X IO mm. Je to polokotouč, na jeho! ·rovné hornl hrani udiílime z plechu nebo kousku plexiskla mlfidla - mulku a hledí. Pouiijeme k tomu tfl hfeblčkO. Na jednom konci zatlučeme dva likmo proti sobě ve tvaru V, na druhém konci jeden kolmo. Hlavičky ultlp. neme a zakulatíme. Ve středu délky hrany sl vyznačíme bod, ze kterého oplšeme krufnici, kterou pečlivě podle úhloměru rozdil!me na dllky. Z uvedeného bodu spustlme na nitce olovnici. Při měřeni podrilme svahoměr levou rukou u oka tak, abychom mffidly zamířili na vrcholek měřeného předmětu. Zjistlme určit9 úhel. Ten si poznamenáme. Pak změřlme nali vzdálenost od paty předmitu. Na kus papíru si nakreslíme přímku. Napf. z místa, kde stojlme, jsme naměřili k určitému předmiítu IS m, přlmka bude 15 cm. Svahoměrem naneseme zjiltěnj úhel. Na konci pflmky vztyčíme kolmici, a kde se protne pf► pona s touto přímkou, je vrchol měřeného předmětu. Změříme vzdálenost od tohoto bodu k bodu, kde jsme vztyčili kolmici, a násobíme stem. Tlm jsme zlskali měfenj sklon. Svl!rák - táborový. Asi půl af metr od kmene stromu zarazlme kOI (B) 0 IO cm, kterj rozřízneme v pQli jeho tloul(ky a odltlpneme kus v délce 2S cm

I!

(8 1). Ze silné vltve I rozsochou uflzneme kus tak dlouhj, aby se po opfenl rozsochy o zarafenj kůl jej! druhj konec mohl opflt o kmen stromu (A). Tento konec je vjhodné vyříznout tak, aby byl obij a dobfe se kryl s oblosti kmene. Jeltě si uděláme kollk (D) asi 30 cm dlouhj, ze silné viítve. Sloupneme s něho ků-

ru a vybrousíme, aby byl dokonale hladký. Odštlpnuté poloviěnl poleno seflzneme k dolnlmu okraji. S'lnj provaz (C) obtoělme kolem kmene a smyčku nahodíme na kůl zarafenj do země. Smyčka však musl přesa­ hovat pfes druhou, volnou část svěráku o předmět, kterj chceme sevřít do obou čelist! svěráku. Hlazený kollk zasuneme do ok smyčky a otáčíme, af provaz pevně přitlač( obě čelisti svěráku k sobě, pak kolik opřeme o vzpříčenou rozsochu (E). Aby nám čelist tlačila co největší plochou na svíraný předmět, vkládáme k dolnlmu konci na plochu kůlu špalík o stejné neboo trochu menši slle, nef je svíraný předmět. Někdy je mofno tento svěrák zhotovit ze dvou kůlů. Kaidý kůl představuje čelist, která se svlrá natáčením lana. Světelné 1l1nily na fekách. Dvě červená svitla nad sebou po obou stranách vrat zdymadla značl, fe vrata jsou zavfena a není moino vplout do plavební komory (I). Dvě zelená nad sebou ve stejném postaveni znač( volnj vjezd nebo vjjezd z plavebnl komory. ~!čni parník má na pfldi bílé světlo, na levém boku červené, na pravém boku zelené; na zádi pak modré (2). Vlečný parnlk má na stofáru tři bllá světla nad sebou, obrácená ve směru j(zdy. Na pravém boku zelená, na levém boku červená. Vlečené lodě mají na pfldi červená světla, na zádi bllá (3). Motorový člun má na pfldi ltllé světlo (-4). Vlečná lod s jedinjm vlekem má normální postaveni pozičních světel (zelené, červené, na zádi bllé). Vlečeni' člun na pfldi bllé (5). Kotvlcl parník má na straně obrácené do řeky zelené světlo, značlcl, fe tlmto směrem ja mofno proplout kolem lodě. Vlečná Jod má na pfldi bllé světlo a na zádi na stofáru uki bllé světlo (7). Pracující bagr má normální pozičnl světla a dvě bllá světla (8). Svlcny n,m sloull k umístěni nejpoullvani!jllho světelného zdroje ve stanu - svllky. Zhotovujeme je za dPeva, kofenO, kQry, viítvl, polínek, konzerv, chorošů, plechovek. Zálefl na materltlu, kterj máme po ruce, naši tvořivosti a účelu, kterému má svícen sloufit (svlcen závhnj, stojatj, pevnl připevněni' nebo pPenosnj). (Vlutr. 190.) Svltlcl zipisnlk. K jeho zhotoveni potřebujeme silnějšl lepenku nebo tenkou pfeklilku o velikosti 21 X 15 cm. la(ku 0,5 X 2 cm, desku z plexiskla nebo bllé silnějšl fólie PVC, staniolovou fólii, tenkou lepenku, dvl fárovky od baterky s obj(mkou, pásek prufného plechu. Z lepenky a latěk si zhotovíme krabici, na jejíf dno pfipevnlme záchytky na baterie. Žárovky umlstlme bud do horního a dolního rámu, a to na jeho vnitfnl stranu, nebo do sklopného stl• nidla, kter, vyrobíme z miíkké lepenky a umlstlme zvenčí na horní okraj krabice. Toto stlnidlo lze otáčet kolem dvou lroubO, jimi! je přichyceno na rám krabice. Vnitfek stlnidla vylepíme uhlazenjm staniolem, aby se světlo dobře odráielo. Toto umístěni světla pouflváme, kdyf zápisník sloull i jako malá

Svlékinl ranlného

'f'

"f 1vltlci zipi1nik

190

stolní lampička. Umistime-li světlo uvnitř krabice, pak ji kryjeme vlkem z plexiskla, které jsme zmatnili jemným smirkovým papirem, aby bylo mléčné a nahrazovalo nám matnici, nebo poulijeme bilé, krémové PVC f61ie. Desku přichytlme na horní rim krabice lroubkem, který nedotahujeme, aby se deska dala kolem něho odčet, na spadni konec navlé-

káme příchytné péro, které si uděláme z pružného plechového pásku. Na objlmku pro Urovku přiletu­ jeme drátky vedoucl ke kontaktúm na baterii. Toto vnitřnl osvětleni má tu výhodu, le neoslňuje, zejména při prici za noci v terénu, nijak neni vidět a dobře prosvětluje mapu nebo paplr, na kterém pf. leme. Do vnitřku krabice vedle baterii uděláme z gumové tkaničky očka na zachyceni tulky, krulitka, mlřitka a kapsu na vloleni úhloměru a mal4ho trojúhelnlčku. Listy paplru, na které pišeme, přichycujeme na matnici ocelovým pérem, které přichycuje matnici ke krabici. Mlsto pruliny je molné poulit k zachyceni i gumičky na zavařeninové láhve. SvlékAnl ranlného provádlme velmi letrnl. Vidy svlékneme nejdřlva zdravé části těla, potom poraněné. Při velkém krváceni, krváci~é zlomenině apod. šaty rozstřiháme. Boty rozřlzneme. Šarpie, Plachetnice s lomenými lebry. Suvl se tak řada sportovních i velkých plachetnic.

avlcen

tm/!/1/, ·::i

:0:'~. ~-'

!:

-

¼l i~,·

--

~

'

'

,,

A

'

,,

....______,.._____v..J ~

,, ,, ,,

,,

,, ,,

,o-

i

'

C

00

.. .. -- -

@;:::::::::::::J

Šitek - kryti hlavy. V jednom rohu čtverhranné­ ho látku uděláme uzel. Šátek si polollme na ohnuté koleno tak, aby uzlik byl uprostřed. Strany Htku přilolíme al k sobě kolem nohy a dolní okraje svinujeme stejnoměrně na všech stranách. Vznikne čepice, která má uprostřed nahoře uzel. Nuadíme ji na hlavu asdčenlm okraje upravlme na jej I velikost. C:::tverhran• ný Utek slollme na polovičku a jednu z nich jeltl na polovičku. Dvakrát přelolené rohy (a, b) slollm•

191

Šití

I

-I

~ o o dovnitf, posadlme na hlavu, sbalený okraj poloflme kolem krku a svileme. Trojhranný látek poloflme delšl stranou na ěelo, aby nám hornl vrchol trojúhelnlka padal na temeno. Uchoplme levý a pravý roh a svileme ambulantním uzlem. Pfelofený vrchol bud' zasuneme pod svhané cípy, nebo pfed utafenlm ambulaněního uzlu protáhneme, nebo necháme volně vlit. Šlpy se dají zhotovit z rovných, dobfe proschlých Hakových prutO o prOměru 7 mm. Šlp musl být pravidelni zakulacený, rovný. Z krocanlho ocunlho péra ai udilime vodicí péro. Péro rozffzneme, abychom rozpOlili brk. Pak je sestflhneme tak, aby vytvofilo proufek o výlc• 2 cn1, na jedné stranl bylo selikn1eno na -45• a na druhé stranl zaobleno. Na kafdé straně pfeěnlvá lem brku. Vodici péra si uděláme tfi. Hlavní vodicí péro musl být kolmo na záfez na konci lípu, do kterého se zasunuje tltiva. Do konce lípu ui 5 cm od vlutnlho konce opatrně vydlabeme mělké flibky, do kterých vloflme lepem potfenou hranu vodicího péra. Omotáme niti a potfeme lakem. Vodici péro musl být rovnobUné s osou llpu. Délka llpu se fldí velikost! luku. Hlaviěku šípu dělime z kovové lehké trubiěky rozflznut6 na &yfi dlly a svafené v hrot. Déka takového trubiěkového hrotu je 5 cm. Nebo poufijen1e cumového hrotu. Staěl i navrtat vrlek llpu kolmo na jeho lffku a zapustit hfeblk zbavený hlaviěky a zaoblený dokulata. Hrot pak stáhneme pevni niti a pfelakujeme. Pfípadnl mOfeme na hfeblk navafit kovový prstenec, ui 2 cm od konce, který zasunujeme do lípu, Tlmto pfivafeným terěí­ kem zabráníme, aby se hrot - hfeblk pfl nárazu i na tvrdý pfedmlt zaráfel do dfeva. Kafdý líp oznaělme u vodiclch per ěervenými a modrými pásky.

I!~- - ----- 5-6-- ---- ♦

i

I

o

i

1

➔

Šlika je ozdobný uzel. Vilem• jej kofeným femlnkem, který je k jednomu konci Hflznut na poloviěku své poěáteěnl tloultky. Pletenec poěínáme vázat od silného konce. Postupně se jeho llfka zn1enluje a celý tvar dostane vzhled podlouhlé Illky.

(......)_.---7 () 1JI

:>O

'b ' -L0

2 §

4:)

i -

-

65-70- -

-

-

-

_1

I

o i

Šití potfebuje kafdý tábornlk. Bud' si udllá z litky skládací taltiěku s klopami, na kterých jsou kapsy na knoll[ky, splnacl lpendllky, na malá klublěka niti. Z paplru si vystfihneme cívku, na kterou namotime ěernou a bllou nit, na jinou látaěku na punfochy, na dalll nijaké barevné hedvábl. Pfiloffme malé nOfky, nápntek, jehelnlěek, kousek prádlové 1un1y, ui 20 cm tkalounu. Velkou jehlu na provlékáni tka• lounu, lpendllky s barevnou hlaviěkou. Stiskacl knoll[ky, ploché háěky, knofl(ky na prádlo i laty. Nebo si na malé šídlo navleěeme dfevěný váleěek, který má na svém obvodl vysoustruhované malé clvky, jednu na druhou, Na ni natáělma niti, Tuto univerzll-

lkotovi 1p0Jka

ni cívku vsuneme do podlouh"ho jif ostatní lid potfeby.

192

ličku,

nahové šrafováni s~lonu

kde Jsou

s•

20'

10'

25'

30'

■ 35' 451

Šrafovi mlrka se nejlépe zhotov! fotografickou cestou. Vzory jednotlivých Iralových typů vystřihne­ me a naleplme na kladlvkov)I papír. Připlleme 1tupně sklonu odpovidajicl jednotliv)lm druhům Iral.

Škotovi 1pojka se poufivá k spojeni rohu plachty, stanového dílce, k přivázáni Htku na lano nebo provaz. Škotový uzel je druhý název pro škotovou spojku, lidově se mu také říká škoťák. Šlaj1na. Starý vodický výraz pro propust. Šrafovinl, Jeho princip spoělvá na optické skuteč­ nosti, fe plochy vodorovné jsou plně osvětleny, a čim Je vědl jejich sklon, dm vice jsou zasdněny, dm ménii slunečních paprsků na ně dopadá. Z tohoto poznatku vyšel saský kartograf Lehmann, který v roce 1799 vypracoval a navrhl systém šrafováni pro znázorněni členitosti zemského povrchu, Šrafy jsou krátké čirky o délce 2-4 mm různé sily, předepsané pro určité svahové sklony. Jsou to vlastni spádnice v terénu. Šrafuji se svahy od 5° výle, Interval dvou šraf je rozdělen na 80 dílků. Tento interval je stále stejný pro mapu určitého měřítka, a proto také počet čar na lom je stále stejný. Stupnice pro speciálnl mapu mi 24 čar na I cm, je tedy interval jednotlivých Iral 0,4mm. -

- -11-11I

lii/lli'/1/ťť,1 .'i', 1,l'ť ~l,1///1/ť,fťi'IU.W

~ I

kombinovane svahové šrafování a vrstevnice

Jakého std1/ se dolije rostlina: některé 1asy 3,S dne byliny I rok i vice jabloň 30-60 let 30-80 let hrušeň 300 let p/and hrufeli S00 let jedle dub 1000 let sekvoje 4000 let cypríf (Taxodium 4000-6000 let mex/canum)

-li-■-

Štlt je figura při lasováni. Prudkým pohybem vodic.iho lana a rychlejším otáčenlm zvedneme talíř z vodorovné do svislé polohy. Šdtem můieme proskakovat. Postup je stejný jako u tallře. Tibor - um/stěn/. Vyfaduje dobrou úvahu a zhodnoceni všech poiadavků pro dobrý tábor. Musíme brát také ohled na to, zda jde o tibor s jedním nebo dvěma stany, nebo zda to bude vědí tábor nejméně s deseti stany. Poiadavky na dobré tábofiltě: a) suché mlsto, mimo dosah zaplavované oblasti vodním

T

193

tábor -

Tábor

umístiní

stékající od kuchyně a příslušenství nebyla ve styku s okolím pitné vody. Latríny stavlme rovněf pod studánkou a po větru. Hřiště na rovné ploše bllzko vody. Umývárna bývá umístěna asi v úrovni kuchyně, myti nádobl pod osobnl umývárnou. Tábor - rozmístění stanů. Stany rozmistuieme do téměř uzavřeného kruhu, kruh se uzavlrá branou a plotem. Brána je proti stanu vedouclho. Připadne tvoří stany uzavřený kruh, podkovu, obdélník bez jedné strany, poloelipsu. U některých menllch táborů vyhovuje, kdy! jsou stany rozptýleny. Jsou r~ozeny v kfovinách a mezi stromy tak, fe kafdý je samostat• ným celkem pro sebe. Tábor spojuji společenské budovy, tj. kuchyft, jídelna, hygienické zařízeni atd. Velké tábory mohou mlt stany i v nikolika řadách, v uspořádání podobném starým vojenským táborům, co! však ubírá táboru na romantickém kouzlu. Stolár se státnl vlajkou bývá bud' uprostřed tábora, nebo je posunut bllf ke stanu vedouclho tak, aby byl pod nim prostor pro nástup tábornlkO. Tábor - opuftl!ní. tisté tábořišti je dobrou vizitkou celého tábora, totéf platí i o úklidu prostoru po zrušeni tábora. Veškerý popel a uhlíky zahrabeme v nějaké prohlubni. Mlsto zakryjeme vyřlznucým drnem, který po dobu tábora bývá opatrován - za. léván, aby neuschl a mohl se poulit. Očouzené kaa promáčí ji, svah před sunem je příliš prudký, mofné meny stočíme černou stranou do zemi a přlpadně uklouznutí po dešti, 2. stan pod svahem, kam stéká uloilme na místa, odkud jsme je vzali. Latrlnu posyvoda po dešti z poli, vedle topolu, který má křehké peme chlórovým vápnem a zasypeme. Strhneme větve, za bouře hrozí nebezpečí přelomeni celého i konstrukci stěn a chvoji spálíme. Většl dřeva, pokud kmene, 3. zdánlivě pěkné místo, částečně slunné, by se hodila ještě pro stavbu, se ulofl mezi dřeva, částečně kryté stromy, jsou to osamělé stromy, stan která skládáme na hromadu po dohodě s lun( správou v cestě větru, vanouclmu mezi oběma lesíky, 4. stan nebo rozřefeme na palivové dřlvi. Povrch zaházené vystaven prudkému slunečn(mu fáru a větrným nálatríny zakryjeme jehličlm a listlm, větvičkami cak, aby splynul s okollm. Podobně zakryjeme jámu a odrazům, S. stan v závitfí mezi smrky, kam celé dopoledne svitl slunce, takfe mlsto je dobře vysušeno. padky, pokud jsme je nelikvidovali během táboření. Odpoledne je slunečnl žár tlumen stínem smrků. Všechny plechovky sklepeme na plocho a zakopeme. Obr. D. Stan v postavení I. se zdá být dobrý, ale je Nikdy neházíme plechovky a skleněné láhve do potovedle promáčené louky, v případě deltě bude stát ka, řeky, křovl a nezastrkujeme je pod kořeny ve vodl nadriené mokřinou, 2. stan mezi dvěma keři stromO. Po zbouráni stanu odstranlme podsady. Diry po kůlech vyplnlme hllnou, Podlahu stanu vy. na louce vedle brambořiště a obili; vhodné na jedno přespáni, jinak je mlsto určitě blátivé, vystavené meteme smrkovou větvi. Vybereme všechny sirky, velkému zaroseni a nepřljemnému promáčeni oropaplrky, zapomenuté hřeblky, kousky staniolu, kousky provázků a jiné pozůstatky po tábornlclch. senou trávou na mezi, 3. stan pi'Uil tis ni u vody, nutno počltat se spodním promáčenlm, 4. vhodné Stejně tak uklidlme okolí stanu. Ve velkých táborech postupujeme systematičtěji. Nejdřlve se vyčistí postavení, S. stan na romantickém ostrůvku, ale v přlpadě bouře hroz( vyplaven(. stany od všech různých zbytků, které se páll v krematoriu. Likvidujeme sklep. Případně jej jen vyTábor - umístlnl jednotlivých lástí. Střed tábora tvoří táborové náměstl, kolem kterého jsou roprázdnlme a zabednlme, aby byl k uflvánl na přlští zestaveny jednotlivé stany úěastnlkO, Mimo vlutnl tábor. Rovnlf tak kuchyně, do které, je-lí bytelnljlí, tábor umisťuje se po větru kuchyni, za ni odpadni se slofl prkna od lavic, křesla, podsady a jiný stavební jáma, krematorium, sklep. Ve stlnu pod stromy bývá materiál. Potom likvidujeme přístavní můstek, tájídelna. Studna, pitná voda určuje postaveni kuchyni borový kruh, nenl-li tu opět mofnost obnoveni tá• a přlslušenstvl. Oboji musí být nejméně 50 m pod bora. Af naposled se likviduji jednotlív, stany studánkou, vodnlm tokem tak, aby delčová voda a poslední latrína, Po odjezdu účastnlků z tábora 1

tokem vhodným ke koupáni, b) dobré a dostateěné mnofstvl pitné vody, c) slunné místo, d) dostatek topného dřlví, e) vhodné okoll pro provádění dennlho programu, hlavně zalesněné plochy, I) tábořiště nemá být vystaveno plnému nárazu

větru,

zejména

ne větrům pravidelně vanoucím, g) má být nedaleko nákupnlho střediska, h) rychle dosafitelná zdravotní pomoc, ch) nedaleko poštovnlho a telegrafního úřadu, I) ne přlliš vzdáleno od stanice dopravního prostřed­ ku. Podlváme-li se na obrázek A, pak o mlstech, na kterých jsou postaveny stany, lze flci: I. stan nasvahu, vystaven prudkému vltru, slunci, nechráněný, v při„ padě deltě zaplavený vodou stékajici se stráně, 2. stan sice romanticky ukrytý pod stromem, ale při silném větru hrozí vyvrácení stromu, stan je v úrovni vodnl hladiny a při malém stoupánl vody je zaplaven, 3. mlsto nejvhodnější, suché, nezaplavované ani spodn~ ani zvýšenou vodou, částečně kryto před nárazem vitru stěnou lesa, za vodním tokem, jinak slunné (částečně přlliš), 4. mlsto provlhlé spodnl prosakujici vodou. Obr. B. I. stan je umlstěný mezi dvěma vodními toky, na louce, která je jistě provlhlá, vedle vefejné cesty, 2. stan postavený sice na suché, ale vozové cestě, 3. vyhovujlci místo, chráněné proti větru a nárazům deště, cof postrádajl mlsta I a 2, 4. stan na moUlovité louce, sice vzdálen běfného ruchu na c•tl!, ale na louce u vody, kde je plno koupajlcich. Obr. C. I. stan je vedle obilí, má tu nevýhodu, ie při větrném dešti obill plouhá o stanovou stěnu

,Y

Tiborový gril

Ubor -

umiotlni jednotlivých části

194

projde skupina starých dbornjk\J celý prostor tábora

a odstraf\uje jcštl všechny stopy, které tu po ňl:astníci zanechali.

sobě

0 C8J ~ 121 tsl ;X

rn rn ITHIJ rn

w

~:i} :.::~:\:.---.'::. ·:.\•'cc,·'.''·~·:"•''''·

c-.n

\a

rovně! dvěma,

železné

tfemi otvory, kudy provleleme tenké

tyčky,

které slouti jako grilovacl mfifka. o hliněný násep, kameny. Pfed otevfenou stěnu grilu postavlme kanadský krb s vysokou xadni odrazovou stěnou a rozděláme dobrý ohell. Ze dvou krabic (3) postavfme dvojnásobný 1ril tak, fe umistime ovnoběfně proti sobě dvě krabice a mezi nimi rozděláme ohel\ vydávajfcl dobrý fár. Z konzervy (-4) rozřiznutlm bolné stěny ve dva protilehlé pásy udě­ láme gril na topinky, Pásy zahneme nahoru, aby vytvofily drfák, do kterého vkládáme topinky. Ostatní stěny konzervy provrtáme otvory, Konzervu posta• víme na dva kameny a mezi nimi rozděláme ohel\ tak, aby plameny procházely otvory ve stěnách konzervy tak dlouho, af se celá rozpáll. Je mofno vyvrtat otvory i do zadní části drfáku na topinky. Topíme tak, aby bylo co nejméně koufe, Z hliníkových desek sestavlme gril. Postavíme k ohni na vzdálenost, kde dia/\ neudrfíme pro fár ohně ne déle nef 9 vteřin. Na „poličku" grilu dáme potraviny ke grilovóní a udrfujeme potřebný ohel\. Opřeme

T;iborový gril. K jeho zhotoveni použijeme plechových krabic, kulatých nebo hranatých. U kulatých (I) odfizneme kufelovitý vršek. Poloflme na čtyři kameny, cihly, abychom získali ohniště. Stěny provrtáme tfemi otvory, kudy provlékneme silný drát nebo tenkou feleznou tyčku. Ta nám slouti jako nosná plocha pro potraviny zabalené do alobalu nebo pro misky, ve kterých potraviny grilujeme. U hranatých rozfizneme úhlopřlčně. Kratší stěny (2) provrdme

......

...... o

/

" /

o I

195

Tiborovf kruh, Je místem kolem úborového ohně. Podle toho, kam umlstlme vlastnl táborový ohell, rozmisťujeme lavice a kfesla účastníků. Je-li ohništi! uprostfed, pak lavice a kfesla jsou v kruhu nebo v mnohoúhelnlku kolem ohniště, Počltá-li se s pro,ramem, a to pravidelným, je molno táborový ohell umístit mimo stfed. Lavice isou po obou stranách v oblou„

ku. Na protilehl6 stranl ohniltl je ieviště, které vyullvá ■viti• táborového hni. Táborový kruh ja ml■tem, kde se nebědvá, neveěeřl, pfes den se nevál! a nespi na lavicích a kfeslech. Konajl H tam vlak porady i během dna. Do kruhu se nic nepohuuja. Mu ■ I zůstat ěi■tý. Vlastní kruh ohniště má průměr 2-2,5 m. Je ohrazen kameným kruhem, vnitfek zbaven drnů a vyplněn jemným štěrkem nebo plskem. Po likvidaci ■hrabeme, odklidíme i kameny a zakryjeme drny. Tiborovf ohei\, Slavnostní ohell na táboře. Polena stavíme do pyramidy nebo pagody, Pyramidu stavíme tak, !e do stfedu vlastního ohništi (o průměru 2 m) uru(ma silnou rozsochu o výlc• I ,S m. Kolem na-rovnáme ■ uchá chrastl, jehliěl promllené s pruhy bfnové kůry. Tato široká vrstva sahá do polovice rouochy. Kolem ni klademe ■ ilnějll větve a na ně polena. Dbáme vlak, aby mezi dfevy byly průduchy, kudy by pfichúel vzduch a odcházel kouf. Na dvou mlstach necháme volný přistup k podpalu. Pagoda vyhduje pracněji! pflpravu. llefeme vidy dvě a dvě dfeva 1tejně dlouhá. Dalli jsou vidy o 5-10 cm kradl. Zkracováni se fldl silou dfav. ť:rm I• dfevo slabšl, tlm je zkracováni menll. Pak pfipravlme podpal jako u pyramidy a kolem něho počlnáme stavět vlastnl paiodu. Dvě nejdelll dfeva polo!lme rovnoběině vedle Hba tak, aby dalll, zkrácená, na nich dobfe spoěivala, ale nepřesahovala. Postupujeme al k poslednímu páru, nejkratšímu. Prostor mezi dřevy vyplllujeme kratšlmi kusy dfeva, aby byl vnitfek dobře vyplnln, ale ne ucpán. Musl mít stále tah. Mezi nejspodněji! a následujlcí vrstvou pfipravlme na kaidé straně dobrý přistup k vnitřku. Do podpalu nastrkáme hodně tenkých proutků bfezové kúry. Po dostavěni pyramidy nebo pagody je dobfe celou stavbu ohniště pfekrýt stanovým dllcem, aby večernl ro■a nezvlhčila dfevo, pflpadnl ji neprom,čal d41L -

1'ibofenl v zlml

Tiborový oheli - zapilenl se provádi slavnostnim zpO ■ obem. Nikdy pouze sirkami. Poulili H k tomu pochodně (fakule, viz heslo), které ■ i zapállma ji! v malém ohni stranou táborového kruhu nebo je vezmeme z ohništi v kuchyni. Uvádlme jeden za způsobů slavnostnlho zapálen! ohně: hořlcl pochodně přineseme do stfedu táborového kruhu. Účastnici stojl v pozoru a v naprostém tichu. Vedoud tábora a jim určeni dalll tři tábornici pfilofl 1ouěasně pochodně do podpalu na čtyfech stranich pyramidy nebo pa,ody. Zů ■ tanou stát na svých mlstech v pozoru, dokud plameny nevyšlehnou a ohell se nerozllfl. Dalšl pokyny a povely dává vedoucí tábora. Do tábo• rového ohni! nepfiklád:I. kaidý, nýbr! jen k tomu určený tábornik, který má na starosti udr!ovat ohell v paaičné slle, pfikládat, upravovat dfeva atd. Zásoba dfeva je mimo vlastni kruh táborového ohně, obyčejně za některou lavici. Zásoba má být dostatečn4. Po skončeni se nechává táborový ohell dohořet. Sedl u něho obyčejně táborová hlldka. Nikdy se neu"vá vodou. Nesml se do něho hhet nedopalky ci&aret, sirky, pap(rky, nevafl H1 na nim, nesuš(

zmoklé oděvy a boty. Na to jsou sušárny, připadni pracovní ohell. U táborov6ho ohni se udl a nelefl v různých polohách sp&čů. Tiborový nibytek-bedno, rozměry 40 X 40 X 70 cm Viko je na závěsech a je opatřeno petlic! s visaclm zámkem. Vnitřní prostor je rozdělen na tfi nebo čtyři části zasunovatelnými pfihrádkami. Ve stanu bednu postavlma na výšku (70 cm), na poličky narovnáme nale potřeby, knlfky atd. Bedna nesml stát na zemi, ale obyvatelé stanu ji postav! na stoják, asi 15 cm nad zem. Na viko se ve stanu přidělá vHák na ručnlky, utěrky. Hornl deska se pokryje kouskem PVC. Bedna je u!lvána oběma obyvateli stanu. Vy!aduje tedy vzájemného respektováni pfihrád~k, 1poleěn6ho zájmu na pofádku a čistotě.

v

Tibořenl

v ziml vy!aduje určitou ~pravu tábor• nické výstroje. Oblékáme několik kusů tenkého prádla, které vlak musl být volné, aby se vytvořily vzdušné izolaěnl vrstvy. Kalhoty šponovky nebo horolezecké. Nikdy tepláky, které snadno vlhnou. Punčochy vidy dvoje, jedny tenké, které saji pot, a jedny silné. Boty pohorky, lyfařské boty jsou pro turistiku pfllil těiké. Větrovky, tepli čepice a rukavice. Nopromo-

196

Tallf - cvik lasem

Tallf - cvik luem. Pravou rukou poloflme smyč­ ku lasa pfed sebe do vodorovné polohy, pfitom ji roztáčlme a kroutivým pohybem vodiclho konce lasa ji udrfujeme v pohybu, Vodici konec lasa je ovlidán jen úpi!sdm pravé ruky, Povolovánlm nebo zkracovánlm smyčky pfu vodicl laso zvětlujomo a zkracujeme velikost callfe, Točlme zprava doleva, tedy proti

1měru

hodinových ručiček, Zpočátku pracuje celá ruka, ale po 3-4 otáčkách pracuje Jen úpěsd. Laso ae drfl lehce a kroutl mezi dvěma pnty. Kroucenlm lasa mezi prsty se zabráni krouceni smyčky. Pfi lpatném odkrucovánl se z tallfe vytvofl osmička. kavé palUky a pod ně stač( vlněné, ale volné. Velkeré tbné oblel!enl naruluje krevnl oblh (viz té! stan j)ro zímn/ rábol'en/),

ze starých lan. Hrsti tohoto ti!snidla vtloukáme dře­ věnými dlitky, tj, naplocho, nebo do škvlr vtlučeme do kllnu seflznuté dřevo (dalšl viz pramice). Teploměr tábornlka. Podle toho, jak se v pflrodl objevuji různi livočichové, můleme odhadnout teplotu. Pfi 0° nalezneme na sněhových plochlch podivný hmyz: chvostoskoky, srpice, někdy i larvy páteflěků a malé drapčlky. Pfi teplotl 4-5° objevuji se ve vzduchu pakomáfi, komUi a různé mušky, V rozmrzajlclth lesnlch louilch, tůnlch a rybnlčclch najdeme jil skokany hnědé. Teplota těsně kolem 10° vyláká na kůru listnatých stromů, zejm'"• lip výrazně červeně a černě zbarvené ploštice rumlnice bezkfldlé, v listl a zaschlé trávě lezou slunlčka. Načni motýli, vybaveni kolllkem na svém těle, vyletuj( do noci s teplotou 10°. To současně láká netopýry, ktefl probuzeni touto teplotou ze zimnlho spinku vydávali se na lov těchto nočnlch motýlů. Pfi této teplotě se dokonce tito motýlové i Uhnou, Kolem 12-15° se objevuji všichni pfedelll tvorel!kové a pfidávajl se k nim i včely. Ty se vlak vrac( do úlu, jakmile poklesne teplota. Pfi teplotě nifll nel 10° by se jil tělko pohybovaly. Plazi, a zejména jeltěrky vylézajl pfi 15° na sluncem vyhfité kameny. Normilnl čilosti vlak dosahuji, kdyl teplota stoupne nad 16°. Vleobecným tepelným signálem k livotu je 18°, Tu vylétávajl „jarnl" motýlové, babočky pávi oka, llutiskové, nikdy i bělásci. Objev( se samičky čmelá• ků, které přezimovaly a nynl hledajl vhodné mlsto pro zalolenl hnlzda. Na mraveništlch se pohybuji trochu toporně mravenci, Teplota od 20° výle vyláká také hlemýldě, pile a nastává rušný livot vlech livočichú.

-+

Telemark - vodácký se poullvá pfi jlzdě propusti, abychom se vyhnuli průjezdu vln na konci jazyka. Pádlo drflme podle toho, na kterou stranu se chceme vytočit. Napf. pldlo máme v levé ruce, jedeme podél led strany jazyka a v okamfiku, kdy se pfibllllme k protiproudu pod kozami na konci propusti, na-

lehneme prudce na pádlo vlevo a tlm vystrčlme bficho lodě proti vodě, Pfi správném náklonu se lod otoč( pfldl proti proudu, při špatném je dnem vzhůru. Temovánl lodi (zejména pramice) je uti!sllovánl spár mezi prkny. Pouilvá se koudele nebo cupaniny

Teplota ve ■tanu, Za normálnlch podmlnek je teplota i vlhkost uvnitř stanu stejná. V obydleném stanu se tato rovnoviha mini, Stoupá obsah vlhkosti ve stanu způsobený dýchánlm, pocenlm, hofenlm svlčky, poullvánlm vafiče, vlhkými U.tmi odivu, bot, výstroje. Na nllstech, kde ja ve stanu nejniUI teplota, počlná se vlhkost srilet ve formě rosného zamllenl. Jsou to zejména pflzemnl Usti stanu, podlilka, proto se pfes ni pokládá stanový dllec nabo tenká pokrývka, aby vlhký vzduch ve stanu nepficházel do pfimého styku s prochlazenou podlilkou. Vlhkost snilujeme větrinlm. Pouhé zvylovánl teploty ve stanu nesnili kfivku vlhkosti. U stanu s dokonalou průdulnostl se vlhko samočinně vypafuje u vrcholu nebo hřebenu stanu. Nevznikl tu prudké prouděnl vzduchu jako pfi pouliti větráků, ale je to prouděnl pomalé, soustavné. Va spodn( části sunu, pfi zemi, vniká do stanu vlhký, nebo aspoll studený vzduch a tlač( na teplý, provlhčený a kysličnlkem uhličitým nasycený vzduch, který pak postupuje k vrcholu nebo hfebenu stanu a průduchy v tkanivu odchizl

.,, teplomir d.bornlka

197

Terénnl tvary

ven. Tím ve stanu nestoupá rosni kfivka, ale udrfuje se tu pfijatelná rovnováha a relativnl pocit sucha a tepla.

201°t-t-----------------

-~-~~;~ ;---;/ ;--->

'·

Terče

0 -11H--

rovnou

_)

pro luko1tfelbu se zhotovuji z tyfovlny. Pro stěnu

s oporami vzadu

i•

konstrukce jedno-

duchil. Na stěnu připevníme stará matrace ze 11.lmy. Na matrace, které potáhneme pytlovinou, zavěšujeme vlastni terče s barevnými kruhy. Terčovou stěnu mQfeme udělat z prken, pok,tc vrstvou uduaan, hliny, na kterou poloflme drny. Tento zpúsob se pouflvá pro stálé lukostfelecké střelnice. Ter,nnl pfedmity jsou porosty, plochy kulturnich rostlin, vod ni plochy Oezera, rybnlky, pfehrady), nádrfe, vodnl toky, kanály, komunikace, stavby, doly, zfldla, hfbitovy, parky, rozhledny, ohrady, oplocená plochy, mosty atd. Pro malý rozměr, kterého by bylo nutno poulit, aby se dodrfel poměr k měfltku mapy, se kresli tyto pfedměty nad mlru. Poullvá se k tomu smluvených značek. K těmto značktm se pfipojuje plsmo (podle druhQ pfedmětG). Plsma jsou přesně předepsána (viz heslo písmo na mapdch). Ter,nnl tvary. Mapa je zmenšeným obrazem určitá části zemského povrchu. Tento povrch je znázorněn v mapové kresbě dvěma činiteli: a) terénními tvary_ čili členitosti. Tlm se mysli jejich pestroat v tvárnosti - reliáfnost; b) terénními pfedměty neboli prokryvnostl (např. porosty, budovami, komunikacemi atd.). Terénnl tvary se značily na mapách I : 75 000 šrafováním. U nových I : 50 000 se značl jen vrstevnicemi. Pfi kresleni panoramatického náčrtku, popisu reliéfu, čteni mapy je nutno znát názvy pro základní terénnltvary. Je jich celkem 21. I. Kupa - je zaoblený t•rénnl útvar. Podle tvaru děllme kupy na: hon1ole, kufele, hroty, jehlice a rohy. 2. Skalnatá kupa - je kupa se skalnatou vrcholovou__ kupou, Bývá to vá-

'Y

Tltlva

pencový nebo vyvřelý útvar. 3. Štít - je skupina nlkolika skalnatých hrotO, -4, Vrcholový hřebon terénnl útvar, jehol vrchnl čút, od kter, kled svah všemi směry, je vytvifena hřbetnicl, vedoucl po hfebeni nebo po úzké vodorovné vrcholové ploše. Vrcholový hřbet můle být úzký, pak je to hřeben, nízký, pak ie to hrb, a nepatrný, potom ho oznolujeme

vlnou, 5, Plošina -

je kupa, kde vrcholová

rovir,a vodorovn:i nebo se jen

mfrně

čút

~

~

IP&

ter6nnl tvary

_Ku.~. A!ill& .

je

svafuje. Je-li

rozsáhl4 a nepatrně zvlněná, pak je co n;lhornl planina, 6, Svahový hřbet - je vyvýšenina mezi dvěma sousednlmi údolnicemi. Vlastni hfbet je méně srázný nef jeho bočnice. 7, Odpočinek je ona fút svahového hřbetu, která je vodorovná nebo je skloněná méně nel 2°. 8, Svahová kupa - je menši a nifšl kupa na svahu většl kupy, Nejnilšl mlsto mezi nimi Je sedlo. Hluboké a široké sedlo je průsmyk. Hluboké a úzké sedlo je soutěska, Mělké a širok, sedlo je proluka. 9, Žebro - je vyvýlenina na svahu. Mi postrannl pflkré plochy a hřbetnl plochu hranatou, fasto úzkou. IO, Výčnělek - malý odpočinek, vodorovný, vystupujlcl nápadně z úbočl. 11. Terasa - Je odpočinek různého tvaru rozlolený ve směru vrstevnic, 12, Terénnl stupeft - jsou úzké srázy podobn6 mezlm. Jsou buď vodorovné, nebo jsou skloněny ve spádu terénu. 13, Sráz - Je náhlý terénnl 1tupeft se strmou stěnou, 1-4, Ostroh - vyblhá buď do l!doll l!zkými svahovými hřbety, zvanými často j1'Z)'ky, nebo je vytváhn vlivem vodnlch toků uvnitř terénnlho útvaru. 15, Úflabl - je-li široké a mělké, nazývá se úval. Je to v podstatě prohlubenina vzniklá po obou stranách sedla. Ploch, dno přecházl nenápadně v postrannl plochy úflabl. 16, Rýha - je zářez 1 pflkrýml boky a nihljmi přechody k údolnici. 17, Strf - Jo rýha, Jejlf dno je vymleto vodou, stlny Jsou nepravidelné k průběhu rýhy i k• sklonu. 18, Mlrnf l!patl - je Opati vyvýšeniny, kter, pozvolna pfecházl k Opatnici. 19, Pflkré úpad - spadá přlkrým svahem k úpatnici. Nihl6 úpad - spadá kolmo k úpatnici. 20, Suťový kufel - Je vytvářen nánosem z valounů, !těrku, plsku a hllny pfi ústl strfl a zářezů. 21, Jáma, dlra, závrt - jsou prohlubeniny kruhovitého nebo eliptického tvaru, Propast je prohlubeft značné hloubky s kolmj'mi stěnami. (Viz str, 197, 198, 199,) Tětiva. Zhotovujeme ji buď ze silné nitě (refné), nebo z tenkého konopného provázku. Splétám• tři prameny tak, le nejdflve vytvoflme splétán lm smyčku a pak pleteme dál ze tfl pramenů al do konco. Pře­ dem si změflme délku tětivy. Po upleten! ji navoskujeme, vosk vetřeme flanelovým hadflkem. Tětivu uchováváme vldy v suchu, dbáme, aby H nepošpinila prachem, nešlapeme po ni, Na luk ji zavěšujeme jednim koncem opathným upletenou smyčkou a druhý volný konec uvazujeme těsnii před zahájenlm střelby

Skalnatá

značně

O.dJ>Otinek.

kupa

199

•

...--......

ter6nni tvary

'topoaraflcki ■akce

_

\

Óllllbi

I

Rfha

lukem. Po skonfeni 1tfelby tětivu opit sejmeme. Nosfme ji v 1áfku z PVC, aby nám ner,lhla.

1

Tkalcovský uzel - se jmenuje taká skotská smyfka. Topeni ve ■tanu, Nejjednodulll a dost vydatné topeni Je hoflcl svilka. Ústfedni topeni lze zaffdit pomoci vyhfitých kamenO. Pfed upravanfm IOfka vyhrabeme u nohou, bokO a u zad široké dolfky, do kterých dáme bucf such# mech, nebo noviny v nikolika vntvách. Pak na ohništi ohfejeme kameny, nejlépe velké obl6 kfemeny Pfed ohfátlm je samozl'ejml vyzkoulfme, jak dobfe zapadnou do vyhrabaných prohlubnf, Kamany oh,lváma ve lhavém popelu pod ohnlm. Kdyf Jsou dostatelnl tapl,, odneseme je pomoci drfáku (viz heslo) do prohlubni, pfa• kryjeme paplrem nebo vntvou 1uch,ho mechu a pfes to pofo!fma spacl pytel Kameny vydrff teplé 6-8 hodin. Ve vltllch stanech je moino umfstit malá kamfnka typu bublnku. Komfn vyvedeme do zemi a pod okra1em stanu Yen. Joho konec opatffme 1fťkou, která zachycuje viti! jiskry. U otevfených acanů a nouzových krytů vyúpfme tak, fa pfed vchod postavfme ohništi - kanadský krb, aby teplo Ilc do stanu. Je-li to mofná, pokusfme H o tzv. topeni mezi dvlma poleny. pfi většlm mrazu si rozdlfáme dva ohni. Vytaduje to vlak do1tatalnou zásobu dfeva a hlfdku, která ohniltl súle opatruje. (Viz str. 201.) Topo1raficki ■akce J• vlastni nikres vzniklý z topografického promifovánl v terénu. Je základem

la:

Y

Toposratlclcf niErt

200

ter6n11I tvary

12345678

S,ahová kupa

,,...

I

~

Žebro

I 4

5

6

I

7

I

Terasa

všech speciálnlch map. Obsahuje mnoho podrobnosti. Jej( originil je výsledkem měl'enl a pr6ce v t„ rénu. Zobrazuje plochu o rozloze 250 km1•

Sráz

Topo1rafickf nil!rt se zhotovuje pro r0zné llčely a v různém měl'ltku, obvykle ve zvltleném. Pou!lvá se k tomu pantografu nebo čtvercové sltl. Do mapy nakresllme čtverce napf. o straně 3 cm a na náčrtku o straně 15 mm. Krufltkem (odpichovátkem) naměl'ujeme vzdilenosti kresby protlnajlcl strany čtverc0 v mapl a pfenillme do náčrtku. Napf. llsek flěky je 3 mm, v pfenosu se uto vzdálenost nanese pětkrát :u sebou, abychom dosuli jejl novou d"ku. Do topocraflckého náčrtku pfikresluieme naše značky určené pro určitý llěel, hru, poznámky atd.

WL

O~troh ~

?¾

'. '-'I~.._____.__....

,

Torna se poullvi miste batoh0. Dnes jsou v pouflvánl dva druhy. Suré německé nebo leltl starll rakouské (tele). Torna je na vnljU ěúti potalena k0fl z hovězlho dobytka. Vnitfnl prostor je čtvercový, podobný krabici. Nevýhodná je jejl značná váha. Po prvnl světové válce se poullvaly ukzvané iulské torny, dědictvl z italsk6 armády. Byly plátěné, po stranách měly dvl kapsy, Pro turistické účely se jatti dnes zhotovuji v podobném nebo fástečnl uprav„ nám tvaru. Vnitfnl plócha je rozdllena ve dvl ěúti. BIiie ke hfbetu je menši uUI kapu, pak je vlutnl

201

'Y

Torna -

topeni ve etanu

oprava

prostor torny. Po 1tranich jsou dvl kapsy, nikdy bývi ještě kapsa na vnějll stranl. Pfeklipěcl viko J• opatřeno řemeny na pfichycenl pokrývky, spaclho pytle a jldefnl misky.

Torna• oprava. tuto se stane, fe se utrhne femínek, praskne šev. Pro tyto opravy mime v sičku femlnek, kus lirlfho řemfnku, pfezku, jaké jsou na tornl, několik nýtkO, silnějšf jehly, kus parafinu, knofllky asi s 12mm 0, retný provázek, lldlo, malé kombin~ky

~

\!!:j)

I I I I

I

a silněj!I pletený provázek. Utrfený femfnek, pfezku zbavfme nýtku, kterým obyčejně bývi přichycena na stěnu torny. Potom spojujeme: knoflfk, litka torny, femlnek, knoflfk. Navoskovaným provázkem, konop. nou niti prošlvime knofllky, prov"kime otvory zbylými po nýtku v řemlnku a Jitce torny. Mime-li nýtek, pak musfme pouflt většlch rozměrO, nef byl pOvodnl, jelikof při vytrfenl starého se otvor v litce, kterým

Toulec

201

prochúel řemlnek, po~statni! zvldl. Prask" lvy prošíváme rafnou nitl, konopným provhkem. Oboje pfedem navoskujeme. Šijeme dvojitým stehem, ni-

koliv fetlzkovým nebo obkrofoým. Ty se trhajl. Bud' poui[váme otvory po plJvodn[m prošití, nebo si

otvory děláme pomoci šldla a provlékáme konopným prov;lzkem, jehoi konec dobře navoskujeme, ai je tuhý a dá se dobře prostrkovat otvorem. Po prošiti stehy pevně utáhneme a konce nitě, provúku zaváfeme. Nový lev přejedeme voskem a uhladlme rukou, vosk „zafehllme". Otvory do řemlnku je lépe propalovat rozfhaveným hřeblkem než prořezávat nofem, jelikof při této práci uděláme otvor vždy většl, než je potřeba, a narušlme kůfi v mlstech konce fezu, tak, fa při běfném namahánl se otvor zvětšuje a řem(nek časem roztrhne.

li

o

1 Trojka je uzel k upevněni lana na úbradlf, lefatý stěfeň. Dá se rychle odvúat.

popruhu, aby se dobfe zalepily a přichytily, je přilijeme prov;lzkem či drátkem.

8

popřlpadě

Trian1ulafnl bod je vrchol kafd6ho z trojúhelnlkG, na které je rozdělena krajina pro mapové účely. Zikladnl slť I. řádu má trojúhelnlky o stranách 40 km. Do této sltě se zaměřuje sli li. řádu a konečně Ill. fá. du. Poslednl sli má trojúhelnlky o stranich 2-5 km. Triangulační body v rozlch trojúhelnlků triangulačnl shě se označují kamennou značkou a di'evěnou triangulačnl věll. dvě

Toulec pro!lpy si zhotovlme z tuhé lepenky, ze které si sleplme válec v délce 80 cm a o průměru IO cm. Toulec má nasunovacelné víko. Kdyf máme oboji hotové, poleplme toulec a viko koi.enkou, plátnem, jelen! nebo srnčl kůil. Při lepen! nezapomeneme nakonec nýtkem pod povlak vsunout konce nosného

dalšl

Z jejich vrcholku je nutno

vidět nejméně

věfe,

Trimovinl plachet. Jelikof se bavlněná plachta tahem a tlakem větru vytahuje, lij( se na plachtě nepravé švy, aby se plachta zpevnila a deformace zmenfila a omezila na ůhlopi'fčný směr. Proto se nová bavlněni plachta zajifdl trimuje. Vystavuje se opatrně tlaku větru, tak, aby deformace vznikla ve všech směrech stejná. Dosáhne s• ji na bočnlm větru za 30-50 hodin plavby za suchého počasl. Dobře vytrimovaná plachta se pak smoč! v čisté vodě a bez vyfdlminl rozlofl na rovný trávnlk, kde se nechá dokonale proschnouc.

Tropiko se používá Jako ochranná střecha nad vlastni stan. Mi ho chránit před slunečním fárem. Vzduchovi vrstva mezi vlutn(m stanem• tropikem, rozd(I teplot, který byl pflčinou prouděnl vzduchu mezi tlmito dvěma vrstvami, chladí vnitfek stanu. U turistických stanů v našem podn ebl však tropiko mi spíl opačný význam. Udrfuje teplo a má l'adu dalllch výhod. Pod tropikem je mofno stan postavit a sun i stavit, a to pflmo v dešti. přičemf stan z0stane suchý. Tropiko lijeme vidy větJI, nef jsou rozměry vlastního stanu. Má pfesahovac prostor, který zabírá stan, o 15-20 cm na kafdé straně. Výhodné je udělat křldla ke kryti vchodu i zadnl stěny stanu. Tropiko upevňujeme na stan pomo~I nástavců, kter6 H

TopGrko

203

nuuul( na hroty tyči po jejich provlečen! oky v hfebenu atanu. Mime-li tropiko z fólie PVC, pak zakončeni nútavcO je ve tvaru 1umových oblfch vileěkO. Je-li tropiko ze stanovky, pak ho opatflme oky oblitfmi kofenfmi prstenci a nútavce tupfmi hroty. Jednotlivé dllca tropika vystflhneme z pruhu 1tanovky takto: pruh litky rozdlllme na patřičn6 dlly DT a R. Podle obrizku rozmlflma, rozstflháme. Dlly DT 1tflhima dvakrit. Nejdflve fnncouzskfm lvem sešijeme oba dllce R. Pak pfilijeme pfednl DT a zadnl DT. Hfebenem vedeme a pfilljeme lanko, nejlépe kdy! se ulije pod lirokt (3 cm) tkaloun. Na rozlch a uprostfed R na dol nim okraji pfilijeme lanka s uplnaěkaml. V mlstech, kde budou hroty tyěl zachycovat hfeben, udlllme otvory. Oblijeme tenktm provizkem a zeslllme kofenfmi prstenci. Široké tkalouny pošijeme také lvy, které spojuji DT s R. Zabrinl se tak protahováni tropika. Stavlme-li stan za deltě pod tropikem, postupujeme takto. Rozloflme tropiko, zvedneme na tyče s nútavci a zakotvlme. Mezitlm vyballme stan. Podrflme nútavec v pOvodnl poloze, nutrělme stanovou tyě do stanu a vritlme do pOvodnlho postaveni se zachycenlm nútavce. Pak uděláme totéf se zadnl tyči a stan zakotvlme. Pfi bourinl zaballme nejdflve batohy, obl6kneme se na pochod. Pak podrflme zadnl nistavec v pOvodnl poloze, sejmeme zadnl čist stanu a tyčku dáme na pOvodnl mlsto. Totéf vpfedu. Pod tropikem sballme suchý stan a sloflme do batohu. Strhneme tropiko, tyčky a kollky uloflme do batohu. Mokré tropiko lehce ■loflme a pfipevnlme navrch batohu. Pfl vhodné pfllefito■ ti ho vysušlme. Top6rko k sekefe zhotovlme z dobfe vyschlého habrového. juanového, bukového, hlohového nebo akátového dfeva. Podle veliko■ti a druhu sekery vollme jeho délku. Na hranolek dfeva (3-5 cm) X X (8-10 cm) X (délka) nakre■ llme jeho tvar. Potom pilkou. hrubým pilnlkem a skelnjm paplrem upravlme do koneěného tvaru. Jeho konec, který provleěeme uchem sekery a který je tak dlouhf, jak je ucho vysoké, z6flme do tvaru ucha. Potom tento konec pfesnl uprostfed pilkou rozflzneme a kolem úfezu vybereme vcelku ui 0,5-0,8 cm dfeva. Pflpadnl to uděláme na obou konclch, podle toho, zda budeme kllnovat jednlm, nebo dvěma kollky. Ulijeme-li feluné patice, zhotovlme pro ni patfiěnf úfez. Potom ohfitou ■ ekeru narazlme na pfipravenf konec topOrka. Po vychladnutl zakllnujema a oflzneme vyčnlvajlcl kusy kllnu a zahladlme skelným paplrem. Patici pfilroubujeme. Dlrky pro lrouby ěásteěnii pfedvrtime. Dokončujeme úpravu topOrka jemným 1kelným paplrem a občas vyvalujeme zavUenlm sekery na napfafený ukuovák. Ani topOrko, ani sekera nesml sklouzávat 1tranou. Po dotvarováni a dováleni pfetfeme topOrko ochrannfm lakem.

R

DT R

MOfeme proto ,rci. fe vztah llovlko k rotve je biloledý al ledý, částečnl zelený, spirálovitě stočený, ui 2 cm dlouhý. Výpraš bafanta je ve větllch hromádkách. Je světle hnědý nebo tmavohnědý s bllou části. V době zránl lesnlch plodú je docela černý. Dlouhý 2,5 cm, ke konci spirilovitě stočený. Trus tetfevlho kohouta jsou mlrně ohnuté válečky se zbytky jehličl, bobuli a hmyzu, d 4-6 cm. Slepice má trus ze zašpičatilých světle hnldých válečků, d 2,5 cm. V době hnlzděnl má jejl trus hruškovitý tvar. Turban, ozdobný uzel. M0feme ho pouflt k zakončeni tflpramenného lana, k uvázáni ozdobného prstence na provlečen! Utku, jako ozdobný prstenec na húl, pflpadnl, stáhneme-li ho, jako ozdobný knofllk. (Viz str. 205.) Turi1tika je aktivnl pohyb a pobyt v pflrodl. Zaměřuje se také na poznáváni pflrodnlch a společen­ ských pomirů navštlvených oblasti. Tuto činnost děllme na tfi podstatné části; I - tělesný pohyb, 2. kulturně poznávacl činnost, 3 • zlskávánl odborně technických znalosti. Turistická činnost je kritkodobá, jako vycházky a výlety, dlouhodobá, jako dbofenl, zájezdy, cesty, putovnl dbory. Turiotika - ener11eticki nirol!nost. Šetfenlm bylo zjištěno, fe běfná turistika zvyšuje klidový metabolismus (vnitrobuněčnou výměnu látkovou) o 250-500 %, Tento biologický účinek turistiky na lidský organismus spočlvá ve stupni pohybové aktivity a vlivu prostfedl, ve kterém se turista pohy•

Jezevec

__

.:...

--Kuna skalní

Laň

Koropťev-

turban

205

buje. Jsou jeltě jiné vlivy, např. u pěší turistiky je to zatlfenl batohem, rychlost chůze, sklon terénu pfi vfstupu nebo sestupu, kvalita povrchu, sila a směr vltru, druh obuti a oblKenf, U cyklistiky přichbí v úvahu váha jízdnlho kola, velikost pfevodů, pfi lyfovánl má velký význam druh a váha lyff, vbinl a obuti, druh maúnl, technika lyfovinl a kvalita 1něhu. Ve vadni turistice je to druh a rychlost pádlovánl, pohyb vody, sila větru a viha a druh plavidla. K těmto faktorům je nutno pfipol!ltat vliv koupání, her, opravy výstroje, úpravy tábořiltl, vafenl. Vlechny tyto činnosti vykazuj( určitou náročnost, a dm i zvýlenl metabolismu, Při sestavovfol jfdelníčku máme vidy pfihlédnout ke vlem těmto faktorům, abychom jldlo volili tak, aby jeho kalorická hodnota odpovldala kalorickým potřebám pro jednotlivé turistické linnosti. V tabulce ZnKlme R rychlost v km/h a ZSE zvýšení základnf spotřeby energie. Chůze po rovinl bez zatlfenl, v lehké výstroji, po dobrém terénu: R ZSE 4km/h 290% 6 km/h 450% Skm/h 650% IO km/h 950% chůze po rovině v tl!fké obuvi při rychlosti 4 km/hod. 380% chGze v kamenitém a plsčitém terénu pfl rychlosti 4 km/hod, 45 % chůze po rovinl I bfemenem ZSE IOk1 430% 20kc 510% 30kg 580% chůze se stoupánlm bez břemene pfi 1klonu a rychlosti: ZSE výlky/min. 6°: 7m 550% 16°: 12 m 860% 25": 18m 1310% 90": 12m 1050% chůze se stoupánlm a břemenem 20 ks ZSE 6°: 7 m 660% 16°: 12m 1060% 25°: 18m 1670% 90": 12m 1330% Chůze ze svahu bez břemen sklon ZSE 5• 300% IO" 270% 206 350%

30"

◄50%

Chůze na lyžlch po rovině rychlost ZSE 6 km/h 600% 8 km/h 750% 1000% IO km/h 1300% 12km/h Jlzda na kole po rovině bez protivětru rychlost ZSE 8 km/h 300% 12 km/h 400% 16 km/h 600% 20km/h 800% 24km/h 1250 % Pádlovánl ZSE rychlost 220% 4,5 km/h 6 km/h 450% 750% 7,5 km/h Turi1tická kluifikace je sjednocujlclm metodickým článkem turistické činnosti, Předkládá turistovi jasné a konkrétnl cíle jeho činnosti. Určuje pobdavky k splněni výkonnostnlch tfld af po mistra

turistiky.

Turi1tické mapy I : I 00 000 a I : 50 000 byly poři­ zovány pomoci Gaussova-KrUgerova tlhlojevného zobrazeni. Rámec těchto map je upraven obdobně jako u speciálek, Slť je čtvercová, kafdý čtverec má hranu 2 cm, tj. I km ve skutelnosti. Územní zobrazeni na

jednom listě zabírá plochu 320 km•, Turi1tick6 značky. V roce 1946 byly odstraněny tvarové značky, které byly dřlve pouflvány, a byly nahrazeny značkami pásovými. Bylo tak zajištěno jednotné značeni, které bylo doplněno orientafolmi tabulemi, směrovkami. Směrnice pro toto nové značeni turistických cest byly vydány ÚV C:STV 22. 4.

1958 podle§ 3 odst. I. zák. č. 68/56 o organizaci tě­ lesné výchovy, zásady značeni. Zkrácené zněnl těchto zásad bylo uveřejněno v ůřednlm listě C:SSR, částka 60 ze dne 27. 7. 1958. Dnelnl značená slť zahrnuje pfes ◄ 3 000 km cest. Základnlm typem je značka pásová, tvořená třemi vodorovni)mi pásy 30x 100 mm, s mezerami mezi pásy 5 mm, Okrajové pásy jsou bllé, vnitfnl barevné (červené, modré, zelené a fluté). Značka je namalována na strom, zed budovy, plot, kámen nebo je to plechová destička přichycená hřeblčky na podklad. Značka má být umlstěna tak, aby byla z dálky dobře viditelná. Je-li značka zakončena hrotem lipky, pak je smlr hrotu aměrodatný pro

směr

odbočeni.

cesty. Na kfif.ovatkich je nutno vyznal:it

Šipka ukazujlcí vzhůru znač( odbočeni doleva, lipka dolů znač( odbočeni doprava. Doplftkem ke značkám jsou směrovky, obyčej ni plechové, bilé, s barevnou šipkou směfujfcf ve směru značená cesty. C:ernými plsmeny jsou napsiny údaje, Směrovky se umisťuji tam, kde nový amlr nčlná a starý konči

T

Turl■tický pr6vodce ČSSR

nebo ullná zcela nový směr. Texty jsou psány tak, fe nejblilll vzdálenost tvofl prvnl fádek a nejvzdálenějšl poslednl. V C::echich a na Morovi jsou vzdálenosti udávány v km, na Slovensku vzhledem k honk6mu terénu v hodinových údajlch. Vedle púových zna• ček jsou ještě významov, značky, kter4 se pouflvajl na odbočkich ne delllch ne! I km nebo na konci cut (-.iz obr.). Turistické značky sledujeme podle inlor• macl v pr0vodclch na orientačnlch tabullch nebo ukazatellch. Sledováni značek, jsou-li dobfe umls(ovány, nečinl Udných potili. V polnlm ter4nu, kde nejsou stromy nebo jen zřldka nějaký kámen, vypomáhajl si značkovači tak, fe napili v m vzdálenost, kde je dalll značka, a lipkou udaj( směr. Nara:d-li na pfekilku (balvan, zed), pak lipku nakrull hrotem vzh0ru, Takovou značku je nutno promltnout do -.odorovná polohy a tlm zjistlme dalll směr, C::asto se stana, fa strom H značkou byl pokácen nebo kovový ltltek značky byl strfan, podobni tak rozcutnlky a ukazat ► le. Na křifovatkách je nutno H rozejlt vlemi smiry ' a hledat dallf značku. Kdyf nenarulme na dalll značku po 500 m, vraclme se zpět na výchoz( mlsto, Kdy! je značka polkozana úmyslně, pak podle mlsta, kde byla, podle otvorO po hfeblclch a rekonstrukci jejlho p0vodnlho postaveni zjil(ujeme dalll směr. -+ Turistický pr6vodca ČSSR. Je soubor turistických průvodc0 vydávaných Sportovním a turisticktm nakladatelstvím v Praze, nakladatelstvím Šport v Bratislavě. Soubor je zpracován podle jednotné osnovy vypracované komisi při odboru turistiky ústfednlho výboru C::STV, Kaldý průvodce obsahuje: A) Vleobecnou čút s těmito oddlly: určeni a vymezeni oblasti, pflrodnl poměry, historické obrazy, umllecko-historické památky. B) Turistické čúti obsahuji: pfehled turistických zajlmavostl a mofnostl, popis turisticky značených cest, návrhy vychúek • výletových tras, mofnosti různých přesun0. C) Praktická informace obsahuji seznam mlst s mof• nostmi ubytováni, pfehled felezničnl a silničnl sltě, Hznam zdravotnlch mlse atd. O) Mlstopisný seznam obsahuje popis všech měst, obci a pflrodnlch zajlmavostl. Celý soubor turistických prOvodc0 má tyto svazky: I - Krulné hory, 2 - Upadočeská lázeň• ská oblast, 3 - Plzeňsko a Brdy, 4 - Chodsko a C::eský les, 5 - Šumava a Polumavl, 6 - Jihočeské rybničnl pánve, 7 - Pootaví, 8 - Stfednl Pootavl, 9 - Tábonko, IO - Posúavl, 11 - Okoll Prahy, 12 - C::eské středo­ hofl, 13 - C::eské Švýcarsko, 14 - Michův kraj, 15 Jizerské a Lufické hory, 16-C::eskj ráj, 17- Krkonole a Podkrkonoll, 18 - Jirúk0v kraj, 19 - Orlické hory a Královehradecko, 20 - Kutnohonko, Kollnsko , a Poděbradsko, 21 - Pardubicko a Železné hory, 22 - C::eskomoravski vrchovina, 23 - Podyjl a Pavlov• ské vrchy, 24 - Okoll Brna, 25 - Moravský kras, 26 - Svitavsko a Tfebovsko, 'l7 - Hrubý Jesenlk,

turietick6 znalky

206

28 - Nlzký Jcsenlk a Oderské vrchy, 29 - Beskydy a Ostravsko, 30 - Valašsko, 31 - Hani, 32 - Chfiby, 33 • Moravské Slovensko • (dalll čllla vydivá Šport, Bratislava), 34 - Ma" Karpaty. 35 - Biele Karpaty,

36 - Javornlky, 37 - Podunajskl nlfina, 38 - Povilský Inovec, 39 - Strilovská hornatina, 40 - Slovenské Beskydy, 41 - Trlbač, Pohronský Inovec, 42- Vtičnlk, Kremnick6 pohorie, 43 - Malá Fatra, 44 - Velki Fatra, ◄5 - Liptovské Tatry, Chočsk, pohorie, 46 Vysok6 a Belansk6 Tatry, ◄7 - Pianiny, Spilski Mr 1ura, 48 - Nlzk6 Tatry, 49 - Štiavnické pohorle, 50 - Krupinskl vrchovina, Rimavski kotlina, 51 Slovensk6 Rudohorie, 52 - Slovenský kras, 53 - Slovenskt ráj, 54 - Levočské pohorie, Bránisko, 55 ť:ercho1'1k6 pohorie, 56 - Ondavská vrchovina, Ubká hornatina, 57 - Slansk6 pohorie, 58 - Východoslovenská nlfina, Vihorlat.

TUS je zkratka pro Turistická slufby a mi zvýhodni! činno1t člen6 C::eského svazu turist0. V objektech 1načka

boková

~I ,. ._

I

L

~"yp

1 ,,__ _ _ _ _ _ _

1:: J l

16~ _,==-',

·--·-·---~----·-·-· ~

TUS majl členové C::ST slevu, prokill-li H zakoup► nými kupóny, které obdrfl Y TUS. Těmito kupóny se hrad( slevy, které vybrané ubytovny a chaty poskytuji člen0m C::ST. Slevy lze zlskat i na některých lanovkách, jeskynlch a kulturnlch pamitkách, Týpl. Je to druh stanu, který li stavili některá indián• ské kmeny, Na tyčovou konstrukci, pfipomlnajlcl kule(, se naplnal vlastni stan. Tyle jsou ui I m pod vrcholem svWny femlnkem nebo silným provazem. Tyče svileme na zemi. Zvedneme a jejich dolnl konce roxestavlme po krufnicl, kterou jsme si pfedem vyznačili a která odpovldá obvodu týpl. Seanová plocha týpl se přivile na jednu volnou tyč. Pomoci tyče se polofl na rozestavená tyče, na kafdou stranu se pf► táhne jedna půlka scanu a vpředu H obl spoji, Do kapsiček koufových clon se vsune po jedné tyči a podle jejich postaveni se fldl přlvod vzduchu a odchod koufe. Někdy se na vrchol tyli pokládá jakýsi terčc,, vitý klobouk. aby v pflpadě silného deltě do stanu n ► zatékalo. Týpl pro tfi osoby má tyto rozmlry: d'1ka 200 cm, výlka I 10 cm, llfka 125 cm. Postup stfihu a šiti: Lehké plitno: Ilfe 105 cm, spotfeba 15 m. Plátno rozstfiháme na pět pruhů podle rozmir0 100 cm X x 125 cm, 100 X 1080 cm, 100 X 1000, 100 X 855,

"f

207

100 X 650 cm. Pak pruhy sešijeme a na nnikl6 plole vymlflme 1tfed, vykrouflme polokruh o polomlru 5,5 m a oblijeme. Vyznaělme otvory pro vchod, kterf je kulatý o prOměru 80 cm. Pak zhotovlme koufovi kfldla a i:,fišijeme na patfiěn, mlsto, Do koufových kfidel vlijeme lanka. Na obvodu stanu pfipevnlme poutka pro uchyceni na kolik. Vpfedu stan splnime olivkami. Vzdilenost jedné od druhé je IO cm. Pfes kruhový vchod spoultfma na noc obdélnlkový kryt, kterf je pfes den srolován a pfichycen poutky. nad_vchodem. ➔

Udlrna

tfpl

-------------r------------,-,·~· I \

'

I

....

Udicovf uzel se také naztv, Stevadonlv, Udlrna se buduje v hlinitém nebo plsěitém bfehu. Z topného prostoru, kterf j a vodorovný. vyhrabeme komln ve tvaru prodhlého S. Asi IO cm od vy~stlni do nlho zabudujeme dvl nebo jednu silnějši větev, na kterou zavllujeme pomoci dritlných háěkO vy-

EB topeniště

".11) ~ koulo,á klapka

"dolnlce

kuchané a osolené ryby. Toplme olšovým dffvlm, ke kterému mOleme přidivat mokré chvoji nebo trávu. Ryby jsou uzené, kdyf se dá jejich maso lehce prsty oddllit od kosti a ultipovat. "dolnlce je Hra spojujicl nejniUI body v údolf. Problhá obyfejni mezi dvěma hfbetnicemi. V místech, kde se stýkají dvě údolnice, konff vfdy hfbetnice. Umilé dfchinl. Postifeného poloflme tak, aby hlava byla zvrkena nazad. Tlm zabráníme klesnutí juyka. Silně se nadýchneme a nadechnutý vzduch vdechneme do úst nebo do nosu postifeného. Pfi vdechováni do úst ucpome postifenému nos, při vde~k slouží k uvázáni lana kolem dvou kůlů zarafených těsně vedle sebe nebo kolem dvojitého pachollka na lodnlm můstku. Uzel pfitelatvl, vozafský uzel. Jednak je to ozdobný uzel, jednak sloufl k uvazování lana spojujlclho dva kruhy, závěsy atd.

Uzel pPitelltYI

Uzlinka

"'vUiky

::10=1

=

-:({fJ):.

-=

Uzlinka je převinuté oc!ko, váfeme je na konci provúku, niti, lan. Kdysi se poullvalo k vázáni uzlového plsma (aztéck9 núev kuip). Úieh je úpal spojeni I vlivem prudkého sluneč­ nlho záření. Nemusí být pouze horko, asto je pří­ ěinou úlehu pobyt na slunci bez ochrany hlavy, dlouhé slunění při koupání. S postifeným zacházíme stejně jako při úpalu. Val'ii! poullváme tam, kde nemůfeme nebo nesmlme rozdělávat ohell. Pouflvá se vařičů na petrolej, benzin a tuhý nebo tekutý líh. Výhřevnost uvedených paliv je různá: petrolej 11 000 kal./kg, benzin IO 000 kal./k&, čistý líh 7000 kal./kg, denaturovaný llh 6000 kal./q, dřívl 3000 kal./k1. Výhřevnost vařiče je dále závislá na dokonalém zplynováni hořlaviny. Teplota plamene má vliv na vyhřlvinl přitékajkí hořlaviny a její pře• měnu v plyn, který se v hořáku spaluje. Přitom je přltok závislý na tlaku, který vzniká zplynovánlm hořlaviny. Klesá-li tlak, pak nám z hořáku uchúí bělavý dým, při dallfm klesnutl vytéká dokonce i hořlavina. Proto se u petrolejových a benzinových vamů předehflvá hořák zapálenlm lihu, který nalijeme na mistiěku v hořáku. Jakmile vyskočl na hořáku modrý plamen a zal:ne hulet, nastalo sprivné zplyno.vání. Tlakovou pumpičkou přidáme tlak a můleme na hořák postavit nádobu. Dbáme, aby výška stojánků pro nádobu byla tak vysoká, aby dno nádoby nedosahovalo do modré ěásti plamenu. Tlm se teplo této části plamene sniluje. Žlutý plamen je způsoben nedokonale spálenými ěástečkami uhllku a jeho výhřevnost se pohybuje kolem 1000-1200", naopak modrý plamen dokonale hořícího vařiěe má teplotu 1600-1800". Dosahuje-li dno nádoby do střední ěásti modrého plamene, sniluje se jeho teplota a na nádobě se poc!lnajl usazovat saze, které opět snifujl výhřevnost. Nedostatek vzduchu ovlivlluje hoření tak, le klesá spalováni, tvoří se saze a při nedokonalém spalován! hořlaviny se vylučuje livotu nebezpeě­ ný kysličnlk uhelnatý. V terénu ohro!uje správnou funkci vařiěe vltr, proti nlmuf ochráníme plamen skládací stěnou z tenkého plechu, ěasto stačí hliníková

éE

krabice na jídlo. Poufíváme tenkostěnné nádoby s rovným dnem. Nádobu musíme dokonale zbavit všech sazi. Ve stanu, na sněhu klademe vařil! vldy na kovový podklad, viko plechové krabice nebo pokládáme vařil! přlmo do krabice. Hořák musl vyčnlvat, aby měl dostatek vzduchu. Nejlépe je vařit mimo stan, na volném vzduchu, kde se vlastni nádrf na hořlavinu ochlazuje studeným vzduchem. Před unikáním tepla do ochlazeného prostoru chránlme hořák ochrannou stěnou. Nikdy přlliš nepřidáváme pumpiěkou tlak, abychom nezpůsobili výbuch vařiěe, který nastane samovolně i po přehřáti nádrfe na palivo. ' Mimo tyto palivové vařil:e existuj( i vafil:e na plyn, ale bomby stlačeného plynu jsou pro bělného turistu a táborníka značnou zátlfl. U nás se vyrábl butan, který je pro svou váhu i rozměry vhodný i pro pěšl turistiku. U zahraniěnlch typů se konzerva s plynem zahazuje, u nás se po pouliti vymělluje. Tento vařil! je velmi výkonný a pohotový, jeltl výkonnější nef vařiěe benzlnov,. Pro potfeby horolezců se vyrábějí speeiálnl vařiče spojen, s nádobou na vaření. Vúai!ka je pevná 11\0ra 5-7 m dlouhá, 5-8 mm sllnl. Pouflvá se při konlěkování lodě, spouštění lodě propusti, při převrhnutl lodi. Na jednom

212

konci má bud' pevné karabinky, nebo koncový záplet, na druhém dřevěný plováček, natřený světle červeně nebo oraniově. Při převrieenl lodi uchoplme šllůru a přitahujeme se k lodi nebo lod' k sobě. V•lo je dvojramenná páka pevně upevněná v jednom bodě pomoci kovové havlinky. Někdy se za. chycuje lanovou smyěkou na dřevěný kolík nasazený v boku lodi. Při veslovánl sedlme zády ke směru jlzdy. List vesla nasazujeme před záběrem kolmo do vody. Obě pale drtící veslo jsou v předpalení a tělo v předklonu. Při záběru, tlm jak narovnáváme trup, dhnou ruce veslo. List vesla je st"e postaven kolmo do vody a svou plochou se o ni oplrá. Veslo při záběru opisuje polooblouk vychúejlcí a vracejieí se k boku lodi. Kdy! se veslo vrátilo k boku lodi, list trochu nalikm(me, vytihneme z vody a otoě(me tak, aby plocha listu byla vodorovná s hladinou, a veslo převedeme do výchoz! polohy, kde opit list postavlme

213

Vlajka

kolmo do vody. Směr lodi se řidl zesllenlm zábi!ru, zábi!rem pouze jednoho vesla nebo zibi!rem vpfed jednlln a zábi!rem vzadu druhým. Věiáky se zhotovuji z vi!tvl. Pfipevl\ujeme je pomoci šl\Ory úvazem do zHezu kmínku, pfibijeme na prkno. Svazováním a zavUením uprostfed stanu získáme vělák pro vice mofnostl. Jindy uvazujeme celou řadu věšákO lankem kolem stromu. VUák pro tllll pfedměty zhotovíme z rovného kusu silnější větve. Na jednom jejím konci provrtáme otvor, kterým

protáhneme provaz. Ten pak uvileme a zachytíme na kůl zarafený do zemi!. Druhý, volný konec vklá-

dáme do rozsochy. Hodl se splš pro nářadl, lana, lampy, konve. Viditeinoot je pfi pohybu v terénu dOleiitým faktorem ci~Jivl\ujlclm naši činnost. Zjilťujeme ji bud' pffmo v, terénu podle dané situace, nebo pomoc( mapy, kde si pfi čteni vytyčujeme z daného sta• novišti! body pro nás viditelné a připadni neviditelné. Na mapě stanovíme nejdflve naše stanovilti!, pak smi!r pochodu. Vedeme pflmku od stanoviště k clli. Pomoci profilu získáme pfehled o tom, kterou část trasy můfeme ze stanoviště vidět. Hledáme-li určiti bod, pak je nutno znát nadmořskou výlku

, 9-10 10-11 11-11 1:Z,..13 1J-14

~

14-15 15-16 1'-17

400 300 200 100 mlllfll."---...aw

stanovišti, dotyčného bodu a terénnlch nerovnosti mezi tlmito dvěma hodnotami. Viditelnost je také pojem, kterým se určuje doba denního světla. Je to zejména dOleiité pfi plánován! turistického, lyfaf1kého, vod4ckého podniku. Délku dne, a tedy i viditelnost si určlm• podle pfipojeného grafu. Vltr svým Očinkem zatHuje stanové stěny. Pfi srovnáváni stanO je nutno brát v úvahu, fe jehlan má čtyfi likmé plochy a Uko pouze dvě. Pomi!ry objemO stanO lze vyjádfit vzorci:

v

V = P 3 pro jehlan

v

VA

= P 2 pro áčko

Buden,e--li brát v úvahu zatífen( stran stanu tlakem

vltru tfeba u jehlanu o rozměrech 200 x 200 X 1'40 cm a u áčka 160x200x 1'40 cm, pak Je zatlfenl vltrem pro jehlan při čelnlm a bočním větru 1,4 m•, pro áčko 2,8 m1• Pfi vi!tru úhlopříčném pro jehlan 1,92 m•, u áčka 2,88 m•. Skutečné namáháni stanové plochy tlakem vi!tru klesá s rostouclm odklonem stanové plochy od roviny kolmé ke směru větru. Toto namáháni se stanov! podle vzorce: V' = v.sin'a./g/cm• kde v' - je tlak na stanovou plochu, v - tlak větru a « úhel, který -svlrá směr větru s rovinou stanové plochy. Nutno ještě brát v úvahu všechny přlstfelky a stflšky, které tvoří plochy zvylujlcl nápor větru na stanovou plochu. -Vlilek je název pro rybářskou spojku. Vlajka je symbol státu, korporace. Státní vlajka je určena zásadně k tomu, aby vlála. Proto se při­ pevňuje pomoci lanka ke stofáru nebo ferdi. Nesmí být upevněna pevně na dřevěnou nebo kovovou tyč, V tom pflpadi! je to prapor. Vlajka musl mlt na ferd'ové straně (modré) obrubu, kterou provlékáme vlajkové lanko. Tato strana vlajky s lankem se oblívá pruhem refného plátna. Vlajkové lanko je pfilito v místě, kde vyčnívá z obruby vlajky. Vlajkové lanko vylnlvá pfi hornl stranil (bllé) o 5-10 cm, při dolní (červené) o 15-20 cm a oba konce jsou opatfeny karabinkou, Má-li se vlajka vztyčit, pak se-zapne nejdflve hornl karabinka a po ni dolní. Karabinky se zapnou do kroufku stolirového nebo ferd'ového lanka. Vlajka se vztyčuje tak, fe se táhne hornl lanko bělici přes kladku u vrcholu stoliru, ierdi, aby vlajka co nejrychleji dosáhla vrcholu. Kdy! je vlajka vztyčena, pfitáhne se vlajkové lanko oběma konci, napne a obtoč! kolem- atoliru (ferd' se upevni na úvunlk). Pfi vztyčováni se vlajka nesml dotknout země. Prapor se vyvěšuje vidy na ferdi, k nlf je pflmo pfipevnln. Praporová ferd' můfe b9t dina ve značném sklonu, ale i vodorovni!, vlajková ferd' však jen do sklonu 30". Oficillnlm státním symbolem je výhradně státní vlajka vlajlcl na stoliru nebo ferdi, nikoliv správně vyvUený prapor ve státních barvich. U státnl vlajky musí být zachovány pfedepsané rozměry 2 : 3. Na velkébudovysevyvělují státní vlajky v rozměrech 2X 3 m, na menlí I X 1,5 m. Jen ve vfjimečných případech •• sml státnl vlajky ulit k přikryti rakve. V tom pflpadi blli plocha vlajky kryje pravou lást rakve a modrý klln spočívá na hlavě. Vlajka se ani pfi tomto poufitl nesmí dot9kat země a nesmí být spuštěna do hrobu nebo firoviště. Naproti tomu rozvinuti atitnl vlajky ve svislé ploše na délku nebo llfku odporuje heraldickým pravidlOm, jelikof státní vlajka se n•ml pfed nik9m a ničím sklonit. Pflpustné je jen mlmé sklonlnl státní vlajky na ferdlch umlstlnfch

214

Vlajka 1Utní

na budovách. Od státnl vlajky je odvozena státnl tri• kolóra. Je-li státnl trikolóra v poloze vodorovn6, musl být bllá nahofe; pfi uliti svislém a šikmém musí být bllá z hlediska zdobeného pfedmětu vpravo pfi pohledu vpfed. Pfí státním smutku se spoultl státnl vlajka do poloviny stofáru nebo lerdě. Pficom se nejdflve vlajka vytáhne al na vrchol stoliru a pak pomalu spustí do poloviny. VKer pfi snímáni se opět vytáhne k vrcholu a odtamtud se teprve spoultl. Vlajka 1Utnl - zivady ve vyvllorinl; bývajl velmi &sté, působ[ velmi nepěkně a urillivl. I. Vlajkové lanko není uvázáno na úvaznlk, ale na kliku okna. 2. Vlajkové lano je vedeno al někam do pfl• zemi. 3. Stolirek má nepffpustný sklon, vlajkové lanko je uvolněné a přflil dlouhé. 4. Vlajka je nedotaiena k vrcholu stoliru (mohla by znalit i státnl smutek). S. Zcela uvolněné vlajkové lanko. 6. Vlajka je lpatně přichycena k lanku, větrem se stihne a vlaje nedůstojně. 7. Vlajka klubu nad státní vlajkou na témle lanku. Zcela nepflpustné, je to uráfka státní vlajky. 8. Klubové vlajky na témfe lanku pod státnl vlajkou. 9. luda nestejně vysokých stolirů s nestejným :ukonlenlm. IO. Vlajka jako korouhev nepflpustného trojúhelníkového tvaru a :ukonlená ozdobným třapcem. 11. Vlajka pfichycená na dvě přilni bfevna. 12. Vlajka vyztulena ráhnem :uvHeným na [ano, drát. 13. Vlajka jako kostelní prapor anedostatKně přitafen6 lanko. 14. Vlajka jako kostelni korouhev, ale na likmém stolirku. 15. Vlajka jako okennl drapérie. 16. Nepflpustná výzdoba slavobrány stitnl vlajkou. 17. Pouliti stitnlch vlajek k oznalenl clle pfi sportovních úvodech. 18. Nepffpustn6 ozdobeni státního praporu vyšívaným textem a ozdobami, ti'ásněmi a třapci. Vla,ikový uzel sloull k :uchyceni vlajkového lanka dosmylky (lanka zpevftujlclho hfbecnl hranu vlajky typ A). Jindy se vlajkový uzel pouilvi, má-li vlajka zavile a rozvinout se teprve po vytafenf na stolir. Vlajku sloilme (viz obr.), lást vlajkového lanka obtollme lehce kolem vlajky a provlKeme zámek. Pak vytáhneme vlajku na stofár, anil bychonl :utáhli za spodní list lanka. Kdyf vlajka dosáhla kledky na vrcholu stěfně, trhne se spodnl listí, dm se uvolní zámek a strhnou závity. Vlajka, zejména pfi větru, jakoby vytryskne ze stoliru. Vyfaduje to cvik ve •ytahovánl a správném upraveni uzlu. Vodnl stav hodnotíme podle povrchového odtoku, zakalen( vody, pobfefnlch porostů a okalů. Povrchový odtok se projevuje shromald'ovánlm vody v kaluflch, proaakovánlnl do prohlubní terénu kolem břehů vod• nich toků, vytvifenlm strulek a potůlků. Objeveni těchto úkazů dostavuje se rychle po ukonlenl nej• prudll fáze deště. Nastává také zvýšeni stavu vody ve vodnlm toku, jehol délka je závisli na spádu povodí. Nejrychlejll je v hornlch listech toků s rychlým

11

spádem. U velkých vodnlch toků se dostavuje zvýlenl pomaleji, zasahuje vlak vědl okolnl oblasti a déle trvá. Takovému stavu flkáme povodeft. Její trvá• ni odhadujeme podle prudkosti toku a normilnl velikosti feky. Zvýlený stav vody se projevuje také zkalenlnl vody. Toto zkalen! je nutno rozlilovat od kalnosti vody protékajlcl raleliniltl, horninanli v jejich pramenilti nebo odpadni průmyslovou vodou, která zkalila vodu fllnlho toku. Nikdy zvednutá voda zapáchá jako průmyslová, odpadni, zde vlak jde o smllenl fllnl vody s vlnou vody, kteri smyla z ulic nKistotu a zvýlila stav v městských kanálech. Pobfefnl porost bývá pfi zvýleném vodnlm stavu ohnut, tráva zablicená, pocuchaná a zvilená. V tom pflpadl usuzujeme, fe nejvyRf vlna zvednuté hladiny jil prolla. Tráva a vodnl rostliny vylnlvajfcl z vody dosvldlujl zvýlený vod nf stav. Omolené kameny vylnlvaj(cl z vody mohou dokazovat klesánl hladiny, stejně tak pruhy Mokrých 1kal li vystupujlcl mostnl pilffe jsou znakem klesánl vodnl hladiny. Zde vlak mohou být způsobeny vlnou jedoucí motorové lodě. Okaly na pobfefnlm porostu ukazuji výšku zvednuté vlny. Někdy jsou zachyceny v nlkolika vntvlch. Pfi hod• nocenl vodního stavu vycházíme z takzvaného nor-

12

V p'1rodnlch rezervadch by se houby nemE/y vůbec sb/· rat, výjimečně jen pro specid/n/ vEdecké studium, nebol rezervace je určena k tomu, aby se tam nerušeně bez zásahu č/ovEka mohly vyv{jet viechny fivé orronismy, tedy i houby. Antonín Pffhoda

215

Vor

mllnlho stavu, Je to stav vodnl hladiny vzduté jezem, která nemá pfesahovat flxnl bod vytčený v jeho bllzkosti, pi'ípadně známou hodnotu na vodočtu. Zdvih vodnl hladiny je závislý na profilu fečiště, spádu a rychlosti proudu. Při posuzovlní vodn(ho stavu je nutno brát v úvahu všechny tyto ukazatele a přidat zkušenosti z vodácké praxe, To nám pomůfe určit správnou chvlli, kdy se má zvednutá hladina vodnlho toku pouf(t k plavbě. Vodní tok, zhodnoceni. Pfi hodnocení ffčn(ho toku, na kterém chceme provést vodácký zájezd, bereme v úvahu spád vodního toku, rychlost proudu, llfku fečiště, polet ramen, tvar fečiště, geologický podklad dna, průtok m'/vt., umělé stavby (jezy, propusti, hráze), ceologický charakter krajiny, rolnl obdob!. Prostudujeme přlručku s řlčnl kilometrill, informujeme se u zkušených vodáků, zejména u těch, kteřl jif zamýllenou vodnl trať jeli. Vodnl toky z Ceskoslovenska odtékají do tf! mofl. Do Severního odtéká 39 %, do Baltického 7 %, do Cerného 54 %, Maximllnl průtok majl řeky na jafe, minimllnl v létě, Spád vodnlch toků: u pramene 20-30 %, v hornlm toku 6-15 %, ve stfednlm toku 1-2 %, v rovině I %, Spád vodního toku zjistlme takto: I. Odpichovátkem nebo kfivkoměrem změflme délku vodnlho toku zakresleného do mapy. K zjištěné délce připočteme 5-10 % podle poltu zákrutů, 2, Zjistlme nadmofskou výlku startu a clle naši plavby, Rozdll těchto nadmořských výšek udává spád vodnlho toku v daném úseku. Tento spád se vyjadfuje v promillch - 0/ 00 , Hodnotu tohoto spádu obdrilme, kdyf rozdll nadmofských výlek startu a clle děllme délkou vodního toku mezi těmito body. Rozdll je udán v m, vzdálenost v km. 3. Jsou-li na vodnim toku jezy, stupně, pfehrady, bereme v úvahu jejich výšku (bývají uvedeny v kilometrillch) a tento součet odečteme od výškového rozdll u mlsta startu a clle, (I kdyf to neodpovídá zcela skutečnosti.) Výpočet provedeme tedy takto: délka úseku vodního toku je 8000 m (8 km), kóta startu je -420 ni, kóta clle 330 m, rozdll 90 m. Pak tedy 90 dělíme 8000 a dosta• neme9 promile; toznačl, fespád ěinl9 metrů najeden kilometr. Vodofet je zařlzenl na zjišťován( výšky hladiny vody. Bud jsou měfidla z prken, nebo jsou pf(mo vestavena do betonové ěásti hráze, pf(padně vytesána z kamene. Na dllclch, které jsou stffdavě rozmlstěny po pěti po obou stranách, se odečltá stav vody od normální hladiny. Pouflvá se také pffstroje - vodoltu, limnigrafu. Je umlstěn ve svislé šachtě spojené kanllem s fečištěm. Zde se na papírovém otilivém bubnu zaznamenává stoupání nebo klesání vodnl hladiny.

-+ Volba mleta pro 1tan, Nejdůlefitljll je, aby bylo suché. Vlhkost mlsta poznime podle syti zelané

trávy; vloflme-li ruku mezi stébla, cltlme chlad, nadzvedneme-li kámen, je pod ním mokrá hlína. Lepi! nef hlinitý podklad je plsfaá nebo hlinito-p(sčitá půda. Místo raději vyvýšené nef v dollku, nikdy ne pod strání, svahem či vysokou mezi. Při prudkém dešti zaplav! stékajíc! voda okoll stanu a prostor pod nim. ldeálnl je rovná, vyvýšená plošinka nedaleko vody bud mezi stromy, nebo nedaleko lesa. Pod stromy stavíme jen tehdy, kdyf je to silný, zdravý, strom (smrk, dub, buk), ne pod kaštanem, topolem nebo vrbou. Vfdy se snaflme nalézt mlsto, které je chráněné pfed větrem, zejména severozápadním, a místo, kde svíd alespoň půl dne slunce. Nestavíme na mechu, ve vy1oké trávě, v hustém mlázl. Taková místa jsou jif sama o sobě vlhká a pfi oroseni je tá• borník vystaven promáčeni, nen( na nich vhodné místo pro ohniště. Nestavlme na vozové cestě. Vhodná je i plskovna, opultěný, zarůstaj(d lom. ->Vor zhotovujeme z kmenLI, které spojujeme bud' úvazy pomoc( lana, nebo je asi IO cm od konců opatřl­ me otvory, kudy protáhneme houfve, které uvazujeme kolem kmínku zvaného vofina. Krajnl kmeny se

nazývají krajnice, následující pulec. Vor uvádíme do pohybu bidlovánlm nebo pomoci plachty umlstlné na sto:!áru, upevnlném uprosti'ed voru, pfípadnl pádly, Také je mofno vor zhotovit ze sudů, velkých plechovek, které spojíme kulatinou svázanou úvazy z pozinkovaného drátu nebo silného provazu, lana.

'clnoo:;Jl\ plechovky

(Sl

ťill

.-pulec

Mrojnice

veslo-=

pěro

předek

• voidej

Vosk -

lylařský

Palubu kryjeme prkny. Na vor múfeme udělat stříšku pokrytou stanovým d!lcem a ohniště, jehoi základem jsou ploché kameny. Škvíry mezi nimi jsou promazány jílem. Ohniště je polofeno na velkém drnu. Dřevěný vor opatfíme na zádi stolicí, do které se vsazuje péro jako kormidelní veslo. Vosk - lylai'ský pouilváme k mazáni skluznic lyfí. Vosky jsou tuhé, polotuhé a měkké. Tuhé vosky jsou pro sjezd; musí se zažehlovat bud lyfařskou fehličkou, nebo letovacl lampou. Jsou odstupftované podle kvality sněhu, mají barevné označení, které plad mezinárodně. Tuhé, polotuhé jsou obyčejně vosky pouffvané jak pro sjezd, tak pro běh; nemusí se zažehlovat, ač je to lepll, ale stačí je roztírat korkem nebo dlaní. Měkké vosky - klister a skare jsou vosky prodávané v tubě nebo plechovce. Klister je na velmi mokrý sníh a stačí ho roztírat. Skare je podkladový vosk na bělky a je nutné ho zažehlovat. Mafeme-li, je nutné kombinovat vždy tvrdý vosk vespod a měkký navrch. Při tomto mazán( je nutno velmi dobfe uvilit pofad( vosků, aby nám při stoupání lyle neuj(fděly a naopak. Velmi důležité je mazáni a volba vosků u běfek.

216

-A= :

i

'' ''

)@):: :

:

íCr.

Vozataj1ký uzel se pouflvá pro zachyceni lana na kůl, přičemž nahozené smyčky jsou stafeny tahem lana. Při povolen! je lano pohyblivé a snadno se dá sejmout, aniž se uzel rozvile.

Vrcholový uzel sloufl k uvázáni lana na vrchol stěžni.

Vozafský uzel má také název uzel přátelství, carrick bend. Neroz:vile se ani pfi velmi silném tahu, naopak ještě více drf(. Uffvá se při spojován( nosných lan ve stud nich, šachtách, pro vlečná lana při koníčko­ vání lodních ~lun U; všude tam, kde je lano vystaveno

mf:nkimu se tahu, povolováni a vypnutí, pfípadni i I prudkým trhnutlm.

Vrstevnice je myšlená čára spojujíc! vlechny body stejné výšky. Výlka vrstevnic je rúzná podle zvoleného měřltka mapy. Vrstevnice činl mapu přehlednou, nepfetlfujl mapový obraz kresbou a jsou velmi výhodné pro zobrazen( míst se značnou členicostl. Rozeznáváme vrstevnice kladné, které vyznačuji vyvýšeniny terénu, a záporné, které znač( prolákliny (u mof( a vědlch vodnlch ploch hloubku). Pomoci vrstevnic urlujeme (lhel svahu, viditelnost místa. Nevýhoda je, fe nezobrazuji detailnějll členitost terénu. Znázorftujl se čarou, barevnou plochou, šrafami a stlnovánlm. Vrstevnice, které jsou na mapě k6továny a jako neuzavřené kfivky opouštěj I rámec mapy, jsou u rámce mapy oznaleny svfmi metrovými hodnotami. Popr11é poulil vrstevnic infenýr Cruquis v roce 1723, který vydal mapu feky Merwede a jej I dno vyznačil vrstevnicemi hloubek. Na starých mapich jsou tištlny vntevnice Eernou barvou, na nových hnědou, na mapách mofe jsou modré. Čim vice jsou jednotlivé vrstevnice natěsnány vedle sebe, dm je svah pffkřejšl a hloubka věd(. U mapových systfmů: I : 25 000 je výška vrstevnic 20 m I : 75 000 je výška vrstevnic 100 m I : I O 000 je výška vrstevnic 2 m I : 25 000 je výška vrstevnic 5 m

I : 50 000 je výška vrstevnic IO m I : 100 000 jo výška vrstevnic 20 m Na čistě šrafovaných mapách jsou vrstevnice 20 m. Na mapách je výlka vrstevnic znac!ená uprostfed čáry vrstevnice takto: - - - 20 m - - U map, kde nejsou uvedeny hodnoty jejich rozmezí, zvollme dva body. Vyčteme z mapy jejich hodnoty, např. 800 m a 650 m. Rozdll 250 m děllme počtem

217

·vrstevnic, které se nacházej( mezi těmito dvěma kótami, napl'. S m. Získáme tak rozdll výšek mezi ·vrstevnicemi, který je v tomto pffpadě 50 m.

Zabalák

Výhon je hru stavěná kolmo nebo šikmo do toku feky. Vzdouvá vodu a usměr~uje ji do určité čúti fečiště. Tlm se zvyšuje stav vody potřebný pro plavbu flčnlch lodí. Vylehnutí na pádlo vytváří bod, kolem kterého se točíme s lodí.

QJlli - - ,- ~

Vývar sloufl k ztlumení energie přepadové vody. Mi tvar vany, ve které přepadávajíc( voda z hřebenu jezu naril( na protiproud odražené vody od

závěru

podjezl (zldka na konci vývaru). Hloubka vývaru sa upravuje podle množstv( vody tekoucf

přes

jez, hráz.

Vše, co do vývaru spadne, je vydáno nilivé síle vody valfd se různými směry.

~

:jfffi!ii!ii)f

_7 □

Vyl6vafka je velmi potřebná výzbroj pramice, Z tenflch prkének uděláme lopatku s mlrně zvednutým a prohnutým nablraclm koncem. Slouf.l k vyléváni vody z lodi. Vylévačku máme pfivázanou na lanku pod kafdou sedačkou. Vymknuti kloubu vznikne při nárazu, úhozu, pádu, Nastane deformace kloubu, vynucené drfenl postifené končetiny často v neobvyklé pozici. Nesnaflme se nikdy sami vpravit kloub do správné polohy. Šetrně znehybnlme končetinu a urychleně dopravlme raněného k lékafi.

můžeme vycltit rovnovdhu mezi tfemi dufemi; Ta prvnl je dufe všehomíra. ta druhá dufe této země, ta tfetl je vnitfn/ fivot kafdé věcilky, a( fivé. ať zdánlivě nefivé. Neboť co nám se zdá neživým, má snad jen vteřiny proměněny na staletí a tisíciletl, měfeno podle nafich lidských smyslů. Člověk myslí ve vteřinách, ale pro některý hmyz vteřina je den. Strom mysl/ v měs/cich, hora tfeba v tisíciletích a hvězdy v miliónech let. Tfi duie působ/ na nás, abychom byli, co jsme. l!ikawa Hidemasu

Ano, ve vš'em kolem nás

Vývrfky jsou zajlmavým druhem stop. Jsou to vyvrfené, nestrávené zbytky úlovků dennich a nočnlch ptáků. Vývrfky nacházlme tam, kde ptáci odpočlvajl na svém obllbeném mlstl!, kde poflrajl své úlovky. Obsah vývrfků nám prozradl druh ptáka. Dennl dravci trávl kosti, netrávl však peřl a chlupy, u sov je tomu naopak. Zbytky hllny, mechu, trávy se dostávajl do vývrfku bud' jako zbytek potravy ze faludku chycené kořisti, nebo během zápasu a poflránl ulovené kofisti. Ve věflch kostelů, na půdách, ve zvoniclch, v předstřeší starých staveni zanechává vývrfky sýlek, sova pálená a polto/ka. Pod stromy v alejich, v dutinách stromů zanechává vývrfky sýlek a puft/k, Pod stromy na okrajkh

lesll nebo v hustém porostu kalous,

ostříf,

jestfób a krahujec. Pod vyčnivajlcími předměty na lesnlch paloučclch nebo pasekách (skály, balvany, pařezy, kůly) zanechává vývrfky káni! a poštolka. Pod skalnlmi pfevisy a pod skalnimi rozsedlinami výr, pofto/ka, sokol. Rovněf zpěvní ptáci vyvrhuji své vývrfky, ale ty jsou velmi malé a tělko a velmi zřldka se najdou. (Viz str. 218.) Vzdutá hladina - výpolet. Výšku jezu, přehrady v metrech dl!llme spádem vodnlho toku v promile. Wampunový steh poufivaly indiánské feny ke tkanl ozdobných púů z korálků, Pouflvá se bud' jednoduchý, nebo zdvojený. Mezi dva dřevěné hřebeny se napne osnova. Mezi jednotlivé

Výška absolutnl a relativnl. Absolutnl výška udává výšku určitého bodu v terénu od hladiny mol'e (Středozemnlho nebo Baltského), Relativní výška je ve skutečnosti výška téhof bodu zmenšená o výfku bodu pozorovatele.

nitě,

které je nutno rozmístit

na šlfi korálků, provlékáme útek, na který současně navlékáme barevné korálky. (Viz str. 218.) Zabalák - vraťák je vlna za vod ni jámou, vytvofená pod koncem propusti při vysoké vodě nebo tehdy, konči-li propust vysoko nad dolní hladinou. Průjezd velkým zabalákem je nebezpečný,

Zabezpečeni

na

vodě

T

vývrfky

T

wampunový ateh

218

Zabezpečeni

na vodl. Pfi plavbl na lehké, klidné je zabezpečovacl lod' poslednl v celé skupině. Tato lod' poskytuje pomoc při převrhnutí, nasednutl na skrytý balvan, protrfenl lodě. Voz! 1 sebou patřičné vybaveni. Jej! posádka je sloiena z vodáků znalých řeky a jejího okoll a zkušených v opravich lodi. Tato lod' dohllil, aby předchizejlcl lodě jely tak, aby jedna viděla na druhou. Posádka této lodě dává pozor, aby nikdo nic během přenášeni nezapomněl. Lod' jede bud' jako poslednl, nebo projlidl podél celé skupiny ostatnlch lodi a kontroluje stav posádek, Jejich technickou práci při přenášeni, sjiiděnl propusti. Taková zabezpečovacl - závěrečná lod' stačí na 6-10 lodi. Ve větllch skupinách je vedoucl a závě­ rečná !od'. Vedoucl lod' jede jako první, hledá vhodnou cestu plavby, přlhodný břeh pro přenášeni, vyhledává tábořiště a určuje tempo jízdy. Mezi touto lodi a závěrečnou lodi se pohybuji ostatnl lodě. Je vhodné označit vedoucl !od' bílou a závěreěnou červenou nebo oranfovou vlaječkou. Na těUlch řekách se zákruty, nepřehlednými místy, mělčinami, skrytými skupinami balvanů, se pouiivá systému malých lodních skupin. Celý kolektiv lodi se rozděl! na skupiny po 2-3 lodlch. Také vedoucí a závěrečná lod' jede v páru s jinou lodi. Ve skupinich je vždy jedna posádka zkulená a jedna sloieni z nováčků. Navzájem si pomáhajl. Rozestupy mezi loďmi jsou I 030 m. Intervaly mezi skupinami 5-10 minut. Každá skupina je v nebezpečl soběstačná i při těill vodické prici. Systém hlldaclho dozoru spočívá v tom, ie každá !od' hlldá lod' jedoucí před ni a v přlpadě nebezpečí ji splchá na pomoc. Před zákrutem, peřeji zpomaluje lod' jlzdu a čeká, až předchizejicl lod' propluje, je vidět za peřeji, nebo smluveným signálem ohlásí, fe následujlcl lod' můie jet. Kdyf se signál nedostav!, čekajlcí lod' přistane u břehu a upozorni dali! vzadu na nebezpečl. Jeden z lodi spěchá po břehu za přednl lodi zjistit, co se stalo. Při tomto systému je nejzdatnější posádka v prvnl, druhé a poslednl lodi, Tento systém hlldánl se osvědčil v prudce tekoucích vodách, peřejích. Lodě majl rozestup 25-30 m. Tento způsob vyžaduje maximálnl soustředění na plavbu, vzájemnou spolupráci všech posádek. Záhrab je nouzový kryt ve sněhu. Má značné výhody, nesml se vlak v záhrabu usnout bez bezpečnostvodě

~Krah UJec obecný

Výr veli