Encyklopedie teraristiky 8072341685, 9788072341689

Citation preview

EUGĚNE BRUINS

ENCYKLOPEDIE TERARISTIKY

*•*-*. 15 a "JV

REBO PRODUCTIONS

ENCYKLOPEDIE TERARISTIKY

EUGÉNE BRUINS

ENCYKLOPEDIE TERARISTIKY

e^REBO Z7 PRODUCTIONS

Encyklopedie teraristiky Eugěne Bruins © 1999 Rebo International b.v., Lisse, Nizozemí © 1999 Rebo Productions CZ, s.r.o., Obchodní 106, Čestlice, 251 70 Dobřejovice

2.vydání 2001 Z nizozemského originálu Terrariumencyclopedie přeložila Lucie Formánková Text a fotografie: Eugěne Bruins Grafická úprava: Signia, Winschoten Redakce a produkce: TextCase, Groningen Návrh obálky: Minkowsky, Enkhuizen Sazba: Artedit, s.r.o., Sokolovská 114, 180 00 Praha 8 ISBN 80-7234-168-5

Všechna práva vyhrazena. Tato kniha ani její části nesmí být rozmnožována tiskem, fotokopiemi, počítačovými datovými soubory ani jiným způsobem bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Obsah Předmluva .............................................................................................................................

7

Úvod........................................................................................................................................

9

Jak zacházet s touto knihou ........................................................................................

9

Příprava .........................................................................................................................

12

Odborné názvosloví ....................................................................................................

12

Zákony..........................................................................................................................

13

Péče o zvířata................................................................................................................

15

Umístění terária.............................................................................................................

16

Základní podmínky chovu..................................................................................................

18

Ektotermní živočichové ..............................................................................................

18

Stavba terária................................................................................................................

19

Typy terárií ...................................................................................................................

22

Vybavení terária ...........................................................................................................

26

Krmení....................................................................................................................................

39

Vitaminy a minerály ....................................................................................................

39

Krmná zvířata - kořist .................................................................................................

41

Maso ..............................................................................................................................

55

Zelená potrava...............................................................................................................

55

Kmen Arthropoda, členovci................................................................................................

58

Třída Insecta, hmyz ..............................................................................................................

61

Řád Phasmida, strašilky...............................................................................................

62

Řád Mantodea, kudlanky............................................................................................

87

Řád Blattaria, švábi......................................................................................................

100

Řád Orthoptera, rovnokřídlí........................................................................................

105

Řád Coleoptera, brouci................................................................................................

110

Podřád Heteroptera, ploštice.......................................................................................

114

Řád Lepidoptera, motýli...............................................................................................

115

Třída Arachnida, pavoukovci..............................................................................................

121

Řád Araneae, pavouci..................................................................................................

122

Řád Solifugae, solifugy.................................................................................................

167

Řád Scorpiones, štíři....................................................................................................

168

Rád Uropygi, bičovci....................................................................................................

174

Řád Amblypygi, bezocasí bičovci................................................................................

176

Podkmen Myriapoda, stonohy a mnohonožky.................................................................

179

Třída Chilopoda, stonohy............................................................................................

179

Třída Diplopoda, mnohonožky....................................................................................

181

Nadřád Pentazonia........................................................................................................

184

Třída Reptilia, plazi...............................................................................................................

187

Řád Squamata, šupinatí......................................................... ,......................................

197

Podřád Serpentes, hadi................................................................................................

237

Řád Testudinata, želvy.................................................................................................

255

Rád Crocodilia, krokodýli............................................................................................

266

Třída Amphibia, obojživelníci.............................................................................................

271

Řád Anura (Salientia), bezocasí..................................................................................

273

Řád Caudata (Urodela), ocasatí..................................................................................

292

Rád Gymnophiona (Apoda), červoři..........................................................................

298

Slovníček pojmů....................................................................................................................

300

Fotografie................................................................................................................................

302

Literatura................................................................................................................................

304

Rejstřík....................................................................................................................................

307

Poděkování ............................................................................................................................

320

6

Předmluva Stále větší množství lidí objevuje fascinující pole teraristiky. Umožňuje totiž spatřit doma věci, které jen zřídka uvidíte i v zoologické zahradě, jako například přijímání potravy, pití nebo svlékání kůže. Teraristika představuje také obrovskou výzvu, pokud jde o úspěšné množení zvířat v teráriu. Zoologické zahrady i vážně zaměření nadšenci si chováním zvířat v teráriu rozšiřují své znalosti o nich, a pěstují si tak lásku k pří­ rodě. V některých případech může dokonce chov a množení určitých druhů zabránit jejich vyhynutí. Někteří rádoby nadšenci a obchodníci se zvířaty se zabývají terarijními zwocichy, ac o nich mají jen skromné nebo vůbec zadně vedomosÁ • rn v 1 1 Q ti. To vsak důrazné nedoporučuji, protože drive nez začneme tyto živo­ čichy chovat, je nezbytné znát všechny faktory, které mohou ovlivnit zvířata a jejich prostředí. Spolehlivé informace jsou tak nezbytným požadavkem. Mou snahou bylo poskytnout čtenářům čtivou knihu, které lze snadno porozumět a která nejen nasměruje budoucí nadšence na správnou kolej, ale také poskytne nové impulzy těm, jež už se tímto koníčkem zabývají. Informace v knize nejen poskytnou teraristům větší potěšení, ale také pomohou snížit úmrtnost zvířat, zvýšit jejich množení a snížit stres nových zvířat. Podstatná část této knihy je zaměřena na členovce, protože tomuto kmeni není ve většině publikací věnována dostatečná pozornost. Kniha zahrnuje méně plazů a obojživelníků, ale o druzích, které jsou zmíněny, poskytuje úplné informace, včetně jejich rozmnožování. Metody chovu a rozmnožování těchto živočichů, popsané v této knize, nejsou jediné možné, ale ukázaly se jako nejúspěšnější. Přeji Vám, aby Vám nejen tato kniha, ale i Váš koníček přinesly hodně potěšení. •

v •

v* •

7

v

•

v

• z

7

7

•

7

V

••

z

7

7^7 v

o 7

v z

7

v’

z

v 7

.

,

v •

Eugěne Bruins

7

8

Úvod Jak zacházet s touto knihou Úvod knihy patří řadě obecných kapitol, kte­ ré by si měl každý přečíst, protože obsahují užitečné informace o řadě předmětů. Informa­ ce o vitaminech, minerálech a zákonech jsou pak naprosto základní. Následující kapitoly pojednávají o zvířatech samých a mají hierarchickou strukturu, takže pokud vás zajímá, co žere leguán zelený, měli byste si přečíst nejen oddíl věnovaný tomuto druhu, ale také oddíl o leguánech, ještěrech a plazech, protože leguán je ještěr a ještěr je plaz. Tato kniha vybírá informace, které jsou užitečné z praktického hlediska při vlastnictví terária. Pokud se tedy například způsob péče o určitý druh sklípkana neliší od způsobu popsaného v obecném oddílu, v popisu jednotlivého dru­ hu už se neopakuje. Aby tato kniha byla přístupná opravdu všem, snažil jsem se udržet informace na určité obec­ né úrovni. Známe tolik různých druhů čle­ novců, plazů a obojživelníků, že pro každé obecné pravidlo existují výjimky. Metody po­ psané v této knize jsou úspěšné, ale celá řada profesionálů i amatérských nadšenců může do­ sáhnout podobných výsledků jinými metodami. Obtížná cizí slova jsou vysvětlena na konci kni­ hy ve zvláštním slovníčku. Rozměry terárií jsou vždy uváděny v pořadí délka x šířka x výška. Tato kniha není psána tak, aby podle ní bylo možno určovat jednotlivé druhy zvířat. Proto se ujistěte, že při koupi zvířete vám prodavač vždy sdělí jeho správný vědecký název a původ exem­ plářů. Fyzický popis zvířat je jen stručný, pro­ tože téměř každý živočich v této knize je před-

staven na fotografiích. Pokud je to možné, au­ tor se vyhýbá uvádění specifických obchodních značek pro osvětlení, vitaminy nebo minerální přípravky. Čtenáři doporučujeme, aby se pora­ dil se specializovaným prodejcem nebo veteri­ nářem, který obyčejně může ze své zkušenosti doporučit určitou značku. Tato kniha poskytuje návod, jak si postavit vlastní terárium; existuje však řada užitečných předmětů, jež je možné získat jen za minimál­ ní cenu nebo úplně zdarma. Je dobré se s nimi obeznámit, než začnete všechno nakupovat.

Příprava Než si koupíte zvířátko do terária, je třeba se náležitě připravit. Měli byste si promyslet násle­ dující otázky: - Nebude vaší rodině takový živočich vadit? -Co očekáváte od svého koníčka? Mějte na paměti, že většina terarijních živočichů může podlehnout nemoci nebo stresu, pokud je neustále berete do ruky. Pro děti a některé dospělé je mazlení se se zvířaty hlavním zájmem. Mnoho terarijních zvířat se skoro vůbec nepohybuje a mohou se brzy omrzet. Pralesnička (Dendrobates tinctorius)

Gekončík skvrnitý (Eublepharis macularius)

\ levo: Zonocera elegans

9

Nebude nový přírůstek do rodiny někomu vadit?

Toto není koníček na několik týdnů. Řada druhů sklípkanů, velkých ještěrů a hadů se může dožít až 15 let, želvy žijí ještě mnohem déle. Teraristika je tedy nejvhodnějším koníčkem pro ty, kteří se chtějí prostřednictvím terária dově­ dět co nejvíce o chovaných zvířatech, a také pro ty, kdo je chtějí množit. I zde je však nezbyt­ né být dobře poučen, než začnete. Měli byste se rozhodnout, jaký typ živočicha chcete, ještě než vstoupíte do obchodu. -Je snadné zvířeti obstarávat potravu? Cvrčci mohou utéci a myši často páchnou. Většina ještěrů větších než 50 cm, jako je například agama vousatá, toho sní opravdu hodně: při­ nejmenším dvacet dospělých cvrčků týdně a příležitostně také myš nebo krysí mládě. - Kolik vás bude váš koníček stát? Pořízení zví­ řat a terária je jednorázovou investicí, ale za elektřinu a potravu se musí platit neustále. Možná, že budete potřebovat více než jedno terárium. Snaha ušetřit na vybavení nebo kr­ mení vám může způsobit problémy. - Kolik času zabere péče o terárium? Ve srov­ nání například s chováním psa je terárium méně časově náročné, ale pokud se váš zájem prohlubuje, budete potřebovat také více času. - Kolik prostoru budete potřebovat? Z malých zvířátek mohou často vyrůst velcí živočicho­ vé. U některých ještěrů je nezbytné oddělovat samečky od samiček a pro jejich množení je třeba mít inkubátor a zvláštní odchovné terá­ rium.

Informace Snažte se získat tolik informací, kolik můžete: čtěte knihy, oběžníky různých chovatelských sdružení atd. Nevěřte však všemu, co se píše. Najděte další nadšence, jako jste vy (přes cho­ vatelské spolky nebo sdružení), navštivte je a promluvte si s nimi o jejich zkušenostech. Naštěstí i některým profesionálním obchodní­ kům záleží na pohodlí zvířat, která prodávají,

10

Zvířata chovaná v zajetí si často můžete koupit na výstavách.

nejen na zisku. Řada publikovaných materiálů je v angličtině, proto je dobré připomenout si, jak se převádějí míry a teplota: 1 palec (inch) = přibl. 25 mm/2,5 cm 1 stopa (foot) = přibl. 300 mm/30 cm 1 yard = přibl. 915 mm/91,5 cm 1 americký galon = 3,8 litru 1 britský galon = 4,5 litru Terárium o 160 litrech a rozměrech 100 x 40 x 40 centimetrů by tak odpovídalo 40 britským galo­ nům.

Převádění Fahrenheitovy stupnice na Celsiovu se provádí pomocí vzorce (tF-32)x 5/9, kde t představuje převáděnou teplotní hodnotu. Pro běžné užití slouží následující tabulka: 32 °F = 0 °C 80 °F = 27 °C 40 °F = 4 °C 90 °F = 32 °C 50 °F = 10 °C 100 °F = 38 °C 60 °F = 15 °C 110 °F = 43 °C 70 °F = 21 °C 120 °F = 49 °C

Obstarání zvířete Než si koupíte terarijní zvíře, musíte být pečli­ vě připraveni, a to jednak vědomostmi, jednak vlastnictvím vhodného terária. Začátečníci by si nikdy neměli kupovat živočiProužek insekticidu v tomto teráriu v obchodě ukazuje, že zvířata odchycená v přírodě mohou mít často parazity, například roztoče.

chy odchycené ve volné přírodě, protože se hů­ ře adaptují, zůstávají plaší a mají větší nároky na vybavení a stravu. Taková zvířata mohou také mít vnější i vnitřní parazity a mohou být osla­ bena zajetím, skladováním i přepravou. Násled­ ky oslabení nemusí být na první pohled patrné, ale pro začátečníka je náročné vrátit takovému exempláři dobrou kondici. Zvířata, která jsou pěstována v tropech na pro­ dej, mohou také mít parazity a mohou být osla­ bena stresem z přepravy. Začátečník by si proto měl opatřit zvíře střed­ ní velikosti, vychované v zajetí; měl by se vy­ hnout drahým exemplářům a takovým, jež jsou nákladné na stravu. Konečně je také nejlepší vy­ brat si takový druh, jenž se dobře množí. Příkla dy takových druhů jsou následující: Brachypelma - sklípkani albopilosa - kudlanky druhy rodu Sphodromantis - strašilky a pakobylky Extatosoma tiaratum Pandinus imperator - stín axolotl -mloci kuňka ohnivá -žáby gekončík skvrnitý - jesten Eublepharis macularius užovka červená -hadi Elaphe guttata nebo užovka proužkovaná Thamnophis sirtalis želva nádherná -vodní želvy Trachemys scripta želva zelenavá - suchozemské želvy Hermanni

Užovka červená (Elaphe guttata guttat) jeden z nejběžněj­ ších druhů

Mláďata jsou levnější, ale je u nich větší nebez­ pečí úmrtí. Odrostlejší zvířata jsou dražší, ale mají větší šanci přežít. Nikdy nekupujte zvíře z přeplněného, špinavého terária, nebo pokud zvířata v něm vypadají nemocně. Nikdy si ze soucitu nekupujte nemocné nebo opuštěné zvíře.

Rozmnožování

v . /V*

•

Přiznejte porážku

xz . xz xz •

Hybridní sameček sklípkana (Brachypelma smithi B. emilia)

Pokud zjistíte, že váš koníček je časově či financne náročnější, nez si můžete dovolit, nebo pokud to opravdu není koníček pro vás, pak přiznejte svou porážku; buď snižte počet zvířat na množství, které můžete zvládnout, nebo cho­ vatelství nechte úplně. Nevyhazujte zvířata ani jim neubližujte, protože ona si život s vámi ne­ vybrala. Není hříchem, když připustíte svůj ne­ úspěch. Pokud si to uvědomíte, můžete včas zajistit zvířatům nový domov a udržet je v dob­ rém stavu. XZ

XZ

Z

XZ

XZ • XZ Z

XZ

•

o

XZ

.

1

1 •J

1

Pokud zvířata ve vašem teráriu prospívají a po­ skytují vám potěšení, pak je pravděpodobné, že se budou také rozmnožovat. Protože mláďata snadno podléhají stresu, nestrkejte opakovaně nové přírůstky do přepravek a nenoste je na vý­ stavy, abyste je mohli prodat. To můžete udělat jednou, ale je mnohem lepší prodávat je přímo z domova pomocí inzerátu a umístit je do dob­ rých rukou než je prodat někomu podezřelému. Se zvířaty také předávejte zájemcům podrobné písemné informace, jak o ně pečovat. Každý od­ díl této knihy obsahuje rady, jak pečovat o nej­ různější živočichy. Přečtěte si také stranu 15 té­ to knihy.

Knzeni Množení terarijních živočichů se stává stále nezbytnějším, protože zákony na dovoz a vývoz ohrožených druhů se stále zpřísňují. Některé

11

druhy už jsou na tom tak špatně, že jejich přeži­ tí záleží úplně na množení nadšenců a zoologic­ kých zahrad. U těchto druhů je pak nezbytně nutné zabránit jejich vzájemnému křížení neboli hybridizaci. Hybridi nijak nepřispívají k přežití druhu a jen zřídkakdy nějak přispějí k poznání o mezidruhových vztazích. Jediné, čeho křížením dosáh­ nete, je nejistota. Není totiž vždycky na první pohled zřejmé, jestli je exemplář hybridní, nebo ne.

Mládě felsumy madagaskarské (Phelsuma madagascariensis)

Barevné mutace Mutace způsobené genetickými odchylkami a změnami teploty při líhnutí mohou způsobit odlišnou barevnost, než je u daného druhu běž­ ná. Některé teraristy tyto možnosti fascinují, a proto se aktivně pokoušejí vytvořit nové barev­ né mutace. Nic nemluví proti takovým prakti­ kám, pokud původní přírodní barva druhu zůsta­ ne zachována a barevná odlišnost nezpůsobí utrpení takto vypěstovaných zvířat.

Odborné názvosloví Každý, kdo se začne věnovat teraristice, byť i jen na amatérské úrovni, se brzy setká s odborným latinskořeckým názvoslovím. To se užívá z ně­ kolika důvodů: - ne každé zvíře nebo rostlina má jméno běžně užívané v češtině - některé druhy mají v češtině více názvů - každý druh má v zásadě jeden odborný název (s několika málo synonymy) - vědecké názvy jsou mezinárodně platné a jejich znalost vám umožní přístup k většímu množ­ ství informací. Z těchto důvodů se v této knize používá odbor­ né názvosloví. Pokud v některých případech Parasphendale affinis je kudlanka, která nemá český ná­ zev.

12

existuje běžně užívaný český název, je rovněž uveden. Je proto důležité porozumět mezinárodnímu taxonomickému systému, neboli systému pojme­ nování živých organismů naší planety. Jména druhů, rodů, čeledí a dalších kategorií jsou ve vzájemném hierarchickém vztahu. Vědecké názvosloví se řídí obecně platnými pra­ vidly, která nám mohou napovědět. Například Brachypelma smithi je vědecký latinský název mexického sklípkana, který nemá český název. Vědecký název se píše kurzívou, kromě případů, kdy je kurzívou psán vlastní text, což už nás na něj upozorní. Tento druh (species), společně s druhem Brachy­ pelma albopilosa a množstvím dalších druhů, patří do rodu Brachypelma. Rod (genus) se pí­ še s počátečním velkým písmenem, zatímco dru­ hové jméno má písmeno malé. Rodové názvy je možné zkracovat (např. B. smithi), pokud byl celý název už jednou užit a nelze ho zaměnit s jiným. Pokud se jedná o druh neznámý, uvádí se jako Brachypelma sp. - „nějaký druh“ urči­ tého rodu, nebo spp. - pro více druhů téhož ro­ du. Někdy se užívá ještě třetího jména psaného kurzívou, např. Iguana iguana rhinolopha. Po­ slední název pak označuje poddruh neboli subspecii. Nebývá sice zvykem zkracovat jména druhů, avšak v této knize tomu tak je (např. I. i.

rhinolopha'). Pokud barevná mutace vznikla zá­ sahem člověka, třetí slovo názvu se nepíše kur­ zívou a obvykle se dává do uvozovek, např. Elaphe guttata „Missing black“. Systém odborného názvosloví není žádnou ne­ proniknutelnou záhadou, protože každý název má svůj význam. Například gekon Phelsuma madagascariensis zákonitě pochází z Mada­ gaskaru a ještěrka Takydromus sexlineatus má šest (sex) proužků (linea). Strašilku Parahyrtacus gorkomi objevil nizozemský odborník na strašilky Van Gorkom. Takovéto přívlastky rozeznáváme podle koncovky -i u druhového názvu (gorkomi, smithi). Pokud název samotný končí na -i nebo -e, pak jméno druhu končí na -ii. Tato pravidla platí, pokud jsou objevitelé mužského pohlaví. Pokud se jedná o ženské jmé­ no, pak druhový přívlastek končí na -ae místo na -i. Pokud se za názvem druhu objevuje další jméno a rok, jedná se o osobu, která druh popsala, a ve kterém roce se tak stalo. Je-li tento údaj v závor­ ce, znamená to, že druh byl následně přejmeno­ ván v rámci jiného rodu. Druhové jméno zůstá­ vá stejné, ačkoliv jeho rodová koncovka se může změnit na -a nebo -us. Rody Brachypelma a Grammostola společně tvoří část podčeledi Grammostolinae, jejíž název se píše s velkým písmenem, ale normálním typem písma. Názvy podčeledi vždy končí na -inae. Tato podčeleď pak tvoří část čeledi sklípkanovitých známé jako Theraphosidae, psané rovněž s velkým písmenem, normálním typem písma, ale končící na -idae. Pokud neexistuje podčeleď, dělí se čeleď přímo na rody; pokud je však nutné podčeleď ještě dá­ le rozdělit, činí se tak pomocí dalšího názvu, jenž má koncovku -ini. Čeleď Theraphosidae je součástí podřádu Mygalomorphae (sklípkani), který zase patří do řádu Araneae (pavouci), a ten do třídy Arachnida (pavoukovci). Tato třída se řadí do podkmene Chelicerata (klepítkatci, podle tvaru končetin), který tvoří část kmene Arthropoda neboli členovců (živočichů s článkovaný­ ma nohama). Krajta zelená (Python Chondropython viridis)

Na seznamu ohrožených druhů jsou i členovci jako např. tato Brachypelma smithi

Zoologové neustále upřesňují definice vztahů mezi jednotlivými živočichy, následkem čehož se občas změní taxonomie neboli pojmenování určitých tvorů. Pro amatéra může být únavné, když se dozví, že krajta zelená, která se po léta nazývala Chondropython viridis, se teď často označuje jako Python viridis, ačkoliv se nějaký čas nazývala také Morelia viridis. Takové změ­ ny mohou způsobit zmatek, protože někteří tero­ risté a herpetologové používají nové názvy a ji­ ní lpějí na starých.

Zákony Následující informace jsou určeny těm, pro něž je teraristika koníčkem, spíše než obchodníkům a dovozcům, pro které platí jiné zákonné před­ pisy. Profesionální obchodníci mohou svým zá­ kazníkům poradit ohledně současného zákonné­ ho postavení určitého druhu a zákonů týkajících se ohrožených druhů. Dobrým zdrojem infor­ mací jsou také kluby, spolky a sdružení. Místní úřady vám rovněž mohou sdělit, zda se na zví­ řata, která chcete chovat, vztahují nějaká ome­ zení nebo zvláštní požadavky a zda potřebujete vlastnit na jejich chov povolení. Všechny země Evropské unie by měly mít le­ gislativu zajišťující zákonnou ochranu druhům uvedeným na seznamu CITES (Mezinárodní úmluva o obchodu s ohroženými druhy), při­ čemž by evropská legislativa měla zahrnout růz­ né seznamy a dodatky CITES do legislativ domá­ cích. Některé druhy nelze chovat bez zvláštního povolení, u jiných pak musíte být schopni pro­ kázat, že zvíře pochází z legálních zdrojů (odchováno v zajetí) a nejedná se o dovoz odchy­ cený ve volné přírodě. Domácí zákony ve větši­ ně evropských zemí jsou přísnější než normy CITES. Informace o seznamech a dodatcích CITES je možné získat na internetové adrese www.vcmc.org. Legislativa týkající se CITES za13

hmuje nejen obchod se živými zvířaty, ale i s mrt­ vými „trofejemi“. Příloha I (nebo A) zahrnuje druhy nejvíce ohro­ žené vyhynutím. Obchod s těmito druhy je zaká­ zán. Na exempláře odchycené ve volné přírodě lze narazit jen zřídka, protože je třeba zvláštní­ ho povolení a taková zvířata nelze prodávat. Po­ tomci těchto zvířat, vychovaní v zajetí, jsou po­ važováni za stejnou kategorii jako v příloze II, pokud je možné dokázat, že exemplář se naro­ dil zvířatům žijícím v zajetí. Do přílohy I patří na­ příklad želva egyptská Testudo kleinmanni a le­ guáni rodu Cyclura, varan bengálský (Varanus bengalensis), varan pustinný (Varanus griseus), madagaskarští hroznýši rodu Acrantophis, hroz­ nýš královský západní (Boa constrictor occi­ dentalism a hroznýš psohlavý (Sanzinia madagascariensis). Příloha II (nebo B) zahrnuje živočichy, jejichž budoucnost není vážně ohrožena, pokud se ob­ chod s nimi řídí přísnými pravidly. Na tomto seznamu jsou také druhy, které samy o sobě ne­ jsou ohroženy, ale blízce připomínají ty ohrože­ né. Přílohy CITES se pravidelně aktualizují včet­ ně výjimek. Ty zahrnují v přírodě chráněné živočichy, kteří se však běžně v terarijních pod­ mínkách rozmnožují nebo se dovážejí z faremních chovů. Výjimku z registrace CITES má Leguáni zelení v obchodě. Leguán zelený je odchováván na farmách, a proto má výjimku z registrace CITES.

například leguán zelený (Iguana iguana), cha­ meleon jemenský (Chamaeleo calyptratus), hroznýš královský (Boa constrictor) nebo kraj­ ta tmavá (Python molurus bivittatus). Příloha III (nebo C) zahrnuje druhy, které jsou ohroženy pouze v určitých zemích, takže všech­ ny zúčastněné země se podílejí na regulaci obchodu s nimi. Dovoz těchto zvířat vyžaduje zvláštní oznámení celním úřadům. Příloha IV (nebo D) obsahuje druhy, jež CITES nezahrnuje, ale jejichž dovoz si Evropská unie přeje regulovat. Tato zvířata nemusí mít doku­ mentaci CITES, ale je třeba jejich dovoz oznámit 1 Z zV 1 celním uradum. Z toho plyne, že každý vlastník musí být scho­ pen prokázat, že zvířata uvedená v některé z pří­ loh CITES získal legálně, neboli že nebyla ilegál­ ně dovezena do země. Ktomu slouží registrační listy, vystavené odborem životního prostředí pří­ slušného okresního nebo obvodního úřadu pro každého jedince chráněného druhu. Chov chrá­ něného živočicha bez registračního listu je po­ važován za nelegální. U každého živočišného druhu v této knize je uvedena kategorie ochra­ ny CITES. o

lak nakupovat chráněné živočichy Registrační list provází živočicha od narození (dovozu) až do smrti a každá změna musí být hlášena odboru životního prostředí a potvrzena razítkem. Při koupi jakéhokoli chráněného živo­ čicha je tedy nutné vyžadovat originál platného registračního listu. Povinností každého nabyva­ tele je neprodleně požádat o přeregistrování a potvrzení změny vlastníka. Rovněž při roz­ množení druhu uvedeného v přílohách CITES je povinností majitele požádat o příslušný počet registračních listů. Vylíhne-li se vám tedy 30 mláďat od chameleonů (výjimku má chameleon jemenský Chamaeleo calyptratus), potřebujete 30 potvrzených registračních listů, které s jednot­ livými mláďaty zůstanou při jakékoliv změně Obchodník musí spolu s chráněným živočichem poskyt­ nout i potvrzený registrační list. Krajta tmavá na obrázku však je z registrace CITES B vyňata.

14

vlastníka. Kromě legislativy CITES v zemích Evropské unie je také třeba mít na paměti, že řa­ da zemí má vlastní zákony na ochranu přírody. To znamená, že koupě zvířete, které v zahrani­ čí není chráněno CITES, může být přesto nele­ gální.

Velké hady a ještěry přenášejte v plátěných sáčcích. Zde vidíme užovku černou (Elaphe obsoleta spiloides)

Jiné zákony Kromě CITES existují i jiné mezinárodní úmlu•.y na ochranu životního prostředí; to znamená, že například únik druhu, který přirozeně nežije daném prostředí a může pro něj být ohrožením, e protizákonný. Určité druhy zvířat jsou pova­ žovány za nebezpečné a vztahují se na ně zvlášt­ ní zákony. Vyhláškou ministerstva zemědělství se za nebezpečné považují všechny druhy roha:ek (rod Ceratophrys}, všechny druhy žab z če­ ledi Dendrobatidae, všechny jedovaté druhy pla­ zů, dravé druhy želv z čeledi kaj mankovitých Chelydridae), všichni krokodýli, všichni ještěři dorůstající v dospělosti přes 1 metr délky včet­ ně ocasu a všichni hadi dorůstající v dospělosti 3 metry včetně ocasu. O povolení k chovu nebez­ pečného živočicha se žádá na okresní nebo měst­ ské veterinární správě.

Péče o zvířata Manipulace Veškerá terarijní zvířata by se měla brát do ruky co nejméně. Jen málo z nich se dá ochočit, jako například leguáni zelení, agamy rodu Pogona i krajty tmavé, avšak vyžaduje to pravidelně je od mládí brát do ruky. Nejlepší způsob, jak se zvířaty zacházet, je popsán u jejich jednotlivých skupin. Protože plazi a obojživelníci se většinou ■yprazdňují, pokud je berete do ruky, musíte je držet kloakou neboli vyměšovacím otvorem od Ve která zvířata je nejlepší začít chovat už v raném věku, sko například tyto leguány zelené.

sebe. Nervózní nebo hrubé zacházení může vy­ volat agresi zvířete, ale snažte se zachovat klid, pokud se tak stane. Neodtrhávejte prudce prsty, pokud vás zvíře kousne, protože kousnutí tak bude ještě silnější. Nikdy zvíře nepouštějte na zem. Po přenášení terarijních zvířat nebo jakýchkoli jiných domácích zvířat si umyjte ruce mýdlem, abyste zabránili nákaze salmonelou, i když hro­ zí jen zřídka. Nejvíce ohroženy jsou děti, starší lidé a lidé se sníženou odolností. Infekce toho­ to druhu způsobují zvracení, průjem, horečku a žaludeční křeče. Zachovávejte pravidla hygieny i v dalších ohle­ dech. Pokud možno přísně oddělujte obytné čás­ ti bytu od terárií a nikdy nečistěte terárium v ku­ chyni. Nepracujte se zvířaty, pokud máte na ruce otevřenou ránu, nebo noste gumové rukavice. Dávejte pozor na děti, pokud se přiblíží k terá­ riu. Pokud možno je nenechte dotýkat se zvířat.

Převoz zvířat Kdykoli zvíře mění majitele, je nutné ho zabalit pro přepravu. Každé zvíře by mělo být přepravo­ váno zvlášť, ale řiďte se pravidly specifickými pro každou skupinu živočichů. Oddělená pře­ pravka by měla být pevná, dobře izolovaná kra­ bice. Zvíře nesmí mít možnost být zmáčknuté, rozdrcené, ani by se nemělo volně pohybovat po krabici. Proto je dobré naplnit krabici starý­ mi novinami, kousky polystyrenu nebo vaty, ale ničím těžkým. Na moč je nejlepší savý papír. Za­ jistěte dostatečné větrání krabice, ale nedělejte otvory tak, aby byly proti sobě a v krabici se dě­ lal průvan.

Přeprava Během přepravy zvířete do nového domova ne­ smí teplota klesnout ani přesáhnout hodnoty ideální pro jeho život. Polystyrénová krabice izo­ luje docela dobře, ale někdy nedostatečně. Za15

Želva rodu Cuora připravená k převozu v „chladničce“ vybavené zahřívacími balíčky a vlhkou látkou.

parkované auto se v zimě rychle ochladí a na slunci rychle zahřeje. Zvířata můžete zahřívat láhví horké vody zabalené v textilu nebo tepel­ ným balíčkem. Protože ohřevné balíčky mohou dosáhnout teploty až 50 °C, nesmí s nimi zvíře přijít do kontaktu. Zvířata také můžete zahřát, když je ponesete na těle pod šaty. Nejméně stre­ sující je pro zvířata, jsou-li přepravována ve tmě.

Zasílání zvířat poštou Přeprava poštou je velice riskantní záležitost a ne všude je povolena. Pokud je zasílání poštou povoleno, ujistěte se presto, ze zvíře nemůže ně­ kdo přepravit osobně. Pokud to skutečně není možné, pak využívejte expresních poštovních služeb a neposílejte zvíře, pokud by se zásilka mohla zpozdit kvůli víkendu, státním nebo vá­ nočním svátkům. Ujistěte se, že příjemce zásil­ ku očekává a nikdy neposílejte zvířata v malých obálkách. Používejte polystyrénové nebo dřevě­ né krabice, případně poštovní roury. Odesílejte balík zásadně z pošty. Než budete odesílat pla­ zy a obojživelníky, několik dní předem je ne­ krmte. Většina z nich může bez potravy přežít až dva týdny. Neposílejte členovce, kteří se chysta­ jí ke svlékání. Rostlinnou potravu pro hmyz ja­ ko strašilky lze zabalit do vlhkého ubrousku, přebalit hliníkovou fólií, a vytvořit tak vlhkou kouli, kterou je třeba bezpečně zajistit. Obal zásilky označte slovy „Křehké, živá zvířa­ ta, neklopit“. 1

••

i V .

v

.

v

zv

O v

v

Umístění terária Pokud se váš zájem o teraristiku rozvine, bude­ te si pravděpodobně na svého koníčka muset vyhradit celou místnost. Nejlepší je, aby byla už od počátku dobře vybavena, a proto je třeba peč­ livě plánovat. Můžete si například rozkreslit te­ rária v měřítku a pak je zabudovat do podrobné­ ho plánku celé místnosti. Každé terárium musí 16

stát na pevné, bezpečné základně - a v tomto ohledu se nevyplatí šetřit. Elektrické zásuvky by měly být v dostatečné výšce a na správných mís­ tech. Nenechávejte dráty volně viset, protože by mohly způsobit požár nebo úraz elektrickým proudem. Celá instalace musí samozřejmě odpo­ vídat příslušným předpisům; pokud máte po­ chybnosti, poraďte se s elektrikářem. Do terárií jsou neocenitelné časové spínače. Po­ suvná dvířka jsou pak lepší než příklopná víka, protože tak můžete terária stavět na sebe. Terá­ ria by měla být umístěna daleko od ruchu a hlu­ ku, nikoli na přímém slunečním světle nebo blíz­ ko topení či v průvanu. Udržujte v místnosti čistotu; používejte malé pytle na odpadky nebo prázdné krabice a pravidelně je vynášejte. U te­ rária si pověste kalendář nebo zápisník, kde po­ vedete záznamy o každém zvířeti. To je důleži­ tější, než se zprvu mnozí domnívají. Záznamy jsou užitečné v případě nemocí, ale také vám pomohou při množení i pro vaše další vzdělává­ ní. Pokuste se instalovat také umyvadlo, líheň, množící terária a také vytvořit místo pro chov krmných zvířat. Ujistěte se, že v místnosti nejsou žádná místa, kam by se mohlo schovat uprchlé zvíře. Mějte v místnosti vždy dostatečnou zásobu pa­ pírových ubrousků, rezervních žárovek, přepra­ vek, misek, teploměrů, dále pinzetu, past, baterČást autorovy vlastní místnosti s terárii

ku, multivitaminy, minerály a pětilitrovou ná­ dobu opatřenou rozstřikovačem. Pokud je potře­ ba, pořiďte si také vidlici na chytání hadů, také lupu (na určování pohlaví) nebo mikroskop (pro zjišťování chorob). V lékárničce by měly být léky proti červům, bičíkovcům a měňavkám, jód, dezinfekce, obvazy, pinzeta a vatové tampony. Potkani a myši cho­ vaní jako potrava pro terarijní živočichy by mě­ li být umístěni nejlépe na odděleném místě, na­ příklad na zahradě v kůlně. Pokud tomu tak není, je třeba jim často čistit ubikaci. Pokud je teplota v místnosti, kde máte terária, 23-25 °C, nebude většina členovců potřebovat přitápění. Tato teplota však může být pro řadu obojživelníku prihs vysoka. 1

O

V /I • v

1

Velký tlakový postřikovač je pro teraristu nedocenitelný.

z

PÉČE O ZVÍŘATA

O péči o příslušné druhy zvířat se pojednává v úsecích o jejich ubytování, krmení a popisu druhů. Udržujte celé terárium v co největší čis­ totě, včetně svítidel a filtrů, pokud je máte. Po­ kud použijete čisticí prostředky, nezapomeňte všechno důkladně opláchnout vodou. éhem dovolené požádejte nějakého dobrého přítele, nejlépe také teraristu, aby se vám o terá­ rium staral. Před dovolenou pokud možno nic

neměňte, nebo proveďte změny tak brzo, abyste si mohli všimnout případných reakcí. Dno kaž­ dého terária navhlčete více než obvykle. Napiš­ te přátelům jasné instrukce a nechte všechny po­ třebné věci tak, aby se daly snadno nalézt, včetně náhradních svítidel. Sdělte příteli, kde se dá do­ koupit potrava a dejte mu adresu zkušeného teraristy, na něhož se může obrátit v případě po­ třeby. Ujistěte se, že dotyčný je o nich informo­ ván.

. ato zásuvka byla pod prosakujícím teráriem. Ujistěte se, že místnost pro terária je bezpečná.

Paludárium neboli bažinné terárium

Zásuvky umístěte tak vysoko, aby na ně bylo dobře vidět.

17

Základní podmínky chovu Ektotermní živočichové Endotermní (teplokrevní) živočichové (ptáci a savci) mají čtyři srdeční komory, které jim umožňují oddělit okysličenou krev od neokysličené. Jejich metabolismus je velice rychlý, a pro­ dukuje tak velké množství tepla. Ektotermní (ne­ správně studenokrevní) naopak mají jednodušší srdce, v němž se okysličená a neokysličená krev mísí. Většina plazů má tři srdeční komory, pro­ to se nemohou sami zahřát nebo ochladit a jsou závislí na teplotě okolí. Dosažení optimální tělesné teploty tedy závisí na vnějších tepelných zdrojích a jejich chování. Ta­ to teplota je u většiny plazů 25-35 °C. Optimál­ ní tělesná teplota, při níž probíhá metabolismus nejúčinněji, se druh od druhu liší a závisí také na věku, denní době a ročním období. Ektotermní zvířata se mohou zahřát několika způsoby: - proudem tepla ze vzduchu nebo z vody (např. svítidla a ohřívače vody); - přímým kontaktem těla s teplým povrchem (např. podlahové vytápění); - tepelným zářičem, který vytváří vyšší teplotu, Těmto ještěrům zajišťuje dostatečné teplo bodový reflek­ tor z lisovaného skla.

V přirozeném prostředí existuje řada mikroklimat, např. břeh řeky, koruna stromů nebo lesní podrost.

než je teplota vzduchu, a kterou zvíře často potřebuje. V přírodě toho zvířata dosahují slu­ něním, v teráriu se sluneční světlo dá nahradit bodovými svítidly. Teploty nad 47 °C mohou být pro řadu plazů smrtelné, protože nemají potní žlázy. Vyhledá­ vají proto chladnější místa ve stínu, v doupěti ne­ bo ve vodě, nebo mají světlejší zbarvení, které lé­ pe odráží teplo. Mějte neustále na paměti, že se jedná o ekto­ termní živočichy. Ještěr, který spadne do ledově chladné vody, prochladne, znehybní a utopí se. Želva nádherná Trachemys scripta elegans mů­ že při teplotě 20 °C přijímat potravu, ale v pod­ statě není schopna potravu strávit. BIOTOP

Biotop je přírodní oblast, v níž má určitý druh ži­ vočicha nejlepší podmínky k životu. Pro jednu pralesničku představuje biotop jedinou rostlinu z čeledi Bromeliacae, na níž žije. Agama Pogona vitticeps naopak potřebuje několik hektarů polopouště. Plazi, obojživelníci a členovci jsou někdy tak presne přizpůsobeni svému biotopu, ze pokud v teráriu chybí některé z jeho přírodních podmí­ nek, mohou mít problémy. Budou strádat nebo V

v

V«

o

1

•

z

1

•

j

V

11

Chamaeleo dilepis v Čadu. Tento živočich si může vybrat mezi dvacetiprocentní vlhkostí na slunci, nebo sedmdesátiprocentní v listoví stromů.

18

rodlehnou stresu, což vede k menší odolnosti •ťiči parazitům. Snažte se proto napodobit jejich ■ otop co nejvěrněji. To začíná už při koupi te-aria. Uvědomte si, že v teráriu se dají vytvořit mikroklimata. Chameleon například hledá reirivně velkou vlhkost, kterou potřebuje v polo­ nahých oblastech k životu, mezi listy ve skupi­ nách stromů. zvířat, jejichž vyskyt je rozsiren a pokrývá ruzL n biotopy, je někdy třeba spíše uhodnout, jaké :: dmínky budou takovým exemplářům vyhovo. -i Na internetu je například možné zjistit, jaké mima panuje v různých částech světa. Ačkoliv se '.početní technika v teraristice uplatňuje jen pomalu. v budoucnosti se můžeme dočkat počíta:em řízeného klimatu v teráriích, které napodo“ i podmínky oblasti, z níž živočich pochází. '-

•••IV

Z

1

.

•

v zv

1

z

Lámání skla po linii fezu

o

Použití lepidla

UMÍSTĚNÍ TERÁRIA

Nestavte terárium na přímé slunce, do průvanu ani blízko dveří, ani tam, kde se často prochází. Dptimálně by se terárium mělo nacházet poblíž ř.ektrické zásuvky a mělo by být umístěno na ■: -.Tiém podstavci z překližky nebo podlahoviny. Terárium postavte nejméně 10 mm od zdi, aby se netvořila plíseň.

Stavba terária Běžně se prodává mnoho typů a velikostí terárií. ale můžete si také postavit své vlastní. Většiterárií je skleněná. Sklo se snadno nepoškrá~e ale je těžké. Jeden metr čtvereční skla váží 2.5 kg při tloušťce 1 mm. SKLO

P jkud si chcete sami nařezat skleněné tabule, musíte použít buď nové sklo, nebo důkladně vy. šténé sklo staré. Starý nátěr a tmel můžete odškrábat řemeslnickým nožem. Ostatní špínu - mastnotu odstraňte utěrkou nebo drátěnkou namočenou v terpentýnu. Stavbu si dobře • i zvrhněte a nakreslete si plánek. Nařežte skle­ něné desky s přesností na milimetr. Skleněné dno musí přesně lícovat s boky, ale ty Řezání skla

nesmějí být postaveny na spodní desku. Čelní tabulku umístěte proti bočním. Ponechte vůli na vrstvu lepidla o tloušťce asi 1 mm. Pro 50-100 cm vysoká nebo široká terária použijte sklo o tloušťce 6 mm; pro stavby o velikosti 150-200 cm sklo o tloušťce 8 mm. Akvárium vy­ žaduje sklo ještě silnější. Pokud si nejste jisti, použijte raději sklo silnější. Položte čistou, odmaštěnou skleněnou tabuli na čistý, rovný stůl tak, aby okraj skla souhlasil s okrajem stolu a nůž na sklo stůl nepoškrábal. Pečlivě odměřte linii řezu a ponechte vůli pro sa­ motný nůž na sklo (obvykle 2,5 mm). Nůž krát­ ce namočte v terpentýnu a přiložte ho kolmo ke sklu. Stejnoměrným tlakem táhněte nůž směrem k sobě po rovné hraně. Nůž způsobí tenký, té­ měř neviditelný řez. Srovnejte linii řezu přesně s okrajem stolu a zlomte tabulku podle čáry. Po­ kud by vám po uříznutí zbyl jen malý proužek skla, položte jej na stůl a při lámání přes stůl drž­ te sklo, které použijete. Proužek můžete také odstranit, pokud použijete „zuby“ nože, nebo kleště, ale tak nedosáhnete čistého řezu. Strany obrušte vodovzdorným smirkovým papírem. Sklo lze lepit pomocí průhledného silikonového lepidla založeného na octovém rozpouštědle, to má však omezenou trvanlivost a nelze ho použít po vypršení jejího data. Černé silikonové lepid­ lo se hodí pouze pro malá terária. Při aplikaci těchto lepidel je třeba řádně větrat. 19

Odmastěte všechny lepené povrchy ředidlem a potom nalepte podél okraje pruh lepenky, při­ čemž ponechte proužek na lepidlo. Odřízněte vr­ šek aplikátoru lepidla a naneste lepidlo na sklo. Lepte vždy jen jednu stranu, přičemž poslední je vždy čelní tabule. Při lepení zadní stěny budete potřebovat pomocníka, který by držel dvě boč­ ní tabule. Než lepidlo zaschne, přichyťte k sobě jednotlivě stěny lepenkou. Vnitřní spoj můžete v případě potřeby natřít ještě jednou vrstvou le­ pidla. Vyhlaďte silikonové spoje vodou s přidaným prostředkem na mytí nádobí a ihned odstraňte lepicí pásku. Další práce na teráriu můžete začít až 24 hodin poté, co lepidlo zaschne. Silikono­ vé lepidlo lze také použít na uchycení větracích mřížek a kolejničky pro posuvná dvířka. Než do terária dáte vodu, několik dnů počkejte. Nečekejte, že vaše první tři nebo čtyři terária budou nějaká umělecká díla, ale s nabytými zku­ šenostmi byste se měli zlepšovat. Můžete si vy­ robit pěti-, šesti-, nebo dokonce osmistěnné te­ rárium. Stará akvária se také dají upravit na terárium. JINÉ MATERIÁLY

Malá terária se někdy vyrábějí z PVC a můžete si je vyrobit i sami s pomocí PVC desek a příslušHlubší U-profil umístěte na horní stranu.

20

něho lepidla; tento materiál se však snadno poškrábe. Pouštní terária se pak dají zvláště vyro­ bit ze dřeva, se kterým se snadno pracuje a je lev­ né. Dno a boky mohou být z 15-20 mm silné překližky natřené fermeží, polyuretanovým la­ kem nebo polyesterovým nátěrem, aby byly vo­ dovzdorné. Fermež se musí nechat šest týdnů větrat, než můžete terárium použít. Dřevo lze použít ve spojení se sklem, průhled­ ným PVC nebo pletivem, a totéž platí o hliníku. Hliník je snadno opracovatelný a můžete si za­ koupit i profily se skleněnými proužky a úchyt­ ky na ventilátory. Hliník nerezaví a je ideální na police pod terária. VELIKOST

Velikost terária je třeba určit ještě před jeho po­ stavením nebo umístěním. Berte v úvahu velikost dospělých zvířat a jejich způsob chování. Nový majitel želvy nádherné nebo mladého leguána zeleného často neví, jak velkou nádrž budou je­ ho chovanci potřebovat za několik měsíců. Na druhé straně však nedávejte mláďata do příliš velkých terárií, kde nemohou najít potravu. Zvířata žijící na zemi nebo v doupatech potřebu­ jí velké dno, zatímco obyvatelé stromů musí mít terárium vysoké. Živá, aktivní zvířata potřebují Vršek akvaterária s víkem. Ruka toho, kdo se o zvířata stará, jim však může připadat jako dravý pták a způsobit jim stres.

ce prostoru než ta poslušnější. Rozměry v této ■.mze jsou vždy uváděny v poradí délka x sirka x výška. •

V

Z

1

1 V

V

1 Z

1 Z 11

Starý počítačový ventilátor s transformátorem

V ZVI

ZAVÍRÁNÍ o

1

z

z

z

.

z

•

v

zvi

•.

•

v.

v

způsobů zavíraní terana přemýšlejte jeste O

předtím, než ho postavíte. Pokud zvolíte poklop, ruka zvedající víko může zvířatům připadat ja­ ko dravý pták, pro řadu zvířat nepřítel. U štírů je šak víko nezbytným bezpečnostním opatřením. Pokud je přední panel vertikálně posuvný na dvou plastikových kolejničkách, zavírá se vlastm vahou a zmenšuje tím možnost útěku zvířat. Použijete-li dva vodorovně posuvné panely na dvojitých U-profilech, můžete přesah obou dílů zajistit zámkem. Hlubší profil musí být nahoře, aby se sklo dalo zvednout a umístit do správné pozice. Rozměry posuvných tabulí odměřte, až když připevníte kolejnice. Posuvnými dveřmi, kreré nejsou řádně zajištěny, mohou snadno uté­ ci zejména hadi. Silikonovým lepidlem můžete přilepit ke sklu : ocelové panty pro výklopná dvířka. U dřevěných terárií můžete použít i strunové panty.

Bodové světlo se stínítkem připevněné ke kovové mřížce pomáhá zajistit dobré odvětrání.

VENTILACE

Každé terárium potřebuje mít odvětrání, aby se • něm osvěžoval vzduch a netvořil se oxid uhličitý. Dobré odvětrání také zabraňuje kondenza­ ci vlhkosti a růstu plísní. Části skleněných stěn e třeba nahradit kovovými mřížkami, nerezovým pletivem nebo zvláště jemným typem pletiva určeného k filtrování benzinu. Ventilace bude účinnější, pokud se na mřížku upevní hliníkový bodový reflektor. Horký vzduch ze svítidla stoupá a uniká mřížkou, a vtahuje tak čerstvý vzduch do terária. Větrání si můžete ověřit, pokud rozfouknete v teráriu lžič­ ku drcené křídy. Při 40wattové žárovce unikne • zduch ze 40 cm hlubokého terária za 5 sekund. Můžete použít také malé větráky. Velmi účinné sou 12 nebo 24voltové počítačové větráky s ti­ chým chodem, napájené transformátorem. Jsou k dostání už od rozměrů 28 x 28 x 8 mm.

Problém usazování zbytků minerálů, rozpuště­ ných ve vodě, na skleněných stěnách lze vyřešit použitím destilované nebo demineralizované vo­ dy, pokud ji ovšem zvířata snášejí. Vlhká terária se odvětrávají mřížkami na horní a spodní straně přední stěny. Tak se zajistí větrá­ ní, aniž by zvířata byla vystavena přímému průvanu, jenž muže způsobit zapal plic. Dráty, roury a filtry je možné instalovat vyříznu­ tím malého otvoru v rohu na horní straně boční­ ho panelu. Mezery je pak třeba zaplnit silikonem.

. erárium s korkovou kůrou

Typy terárií

•

v

O

O v

Z

1*1

11’

Obecně je lepší chovat v jednom teráriu pouze jeden druh zvířat a snažit se zabránit soutěžení o potravu, vyhřívací místa, úkryty, místa na sná­ šení vajec a samičky. Pokud lze kombinovat růz­ né druhy zvířat, je to v knize uvedeno pod jejich popisem. Název terárium pochází od jejich obsahu „terra“ neboli země - ale existují různé druhy. Zvláštní terária pro hady nebo členovce jsou po­ psána v kapitolách o těchto živočiších. Zvláštní iterana, ' • zajištující zvířatům pnrozene prostředí, můžeme vidět například v zoologických zahra­ dách u plazů a nazývají se také vivária. • • V

• Z

Z

ZV

.

O

V•

Z

. V

1 z

21

KARANTÉNA

VODNÍ TERÁRIUM

Karanténní terária používáme pro zvířata ne­ mocná nebo nakažená parazity, nebo pro tako­ vá, u kterých je možnost jejich nakažení. To za­ hrnuje i nové přírůstky, u nichž je zdravotní stav neznámý. Protože řada obchodů karanténní te­ rária nemá, teraristé by měli držet nové přírůst­ ky na pozorování v karanténě po čtyři až šest týd­ nů. Všímejte si vzhledu a chování zvířete a vždy pečlivě kontrolujte výkaly. Běžně se stává, že zvíře na pohled zdravé vážně nakazí ostatní. Po­ kud by chovatel zkontroloval jeho trus, zjistil by přítomnost infekce, vuci mz si zvíře vytvořilo odolnost. Dodržujte přísná hygienická pravidla, abyste zabránili přenosu infekce z jednoho terá­ ria do druhého. Karanténní terária by měla mít jen nejjednoduš­ ší vybavení, aby se dala snadno čistit: jednodu­ chou zadní stěnu, základní místo úkrytu a leh­ ce odstranitelné dno. Nechte nové přírůstky několik dní odpočinout, než jim začnete léčit parazity, ať už jsou vidět, nebo ne.

Vodní terária, někdy nazývaná akvaterária, jsou nádrže, kde je jak voda, tak suchý povrch. Exis­ tuje řada jejich typů a variant, avšak nejdůleži­ tějšími typy jsou paludárium a ripárium (latinské názvy pro terária s bažinným a příbřežním pro­ středím). Bažinné terárium obsahuje mělkou vodní nádrž a mnoho rostlin. Pokud udržujete zadní a boč­ ní stěny vlhké pomocí rozstřikovače, bude se zde dařit řadě mechů a kapradin. Často se také používají rostliny z čeledi Bromeliacae nebo or­ chideje. Na svrchní stranu terária je třeba umís­ tit trubková nebo bodová halogenová svítidla, takže je zapotřebí důkladné odvětrání. Stálou hladinu vody můžete udržovat pomocí zásobníku, který zároveň funguje jako biologic­ ký filtr, takže není třeba filtru mechanického. Pokud užijete vodu s nízkým obsahem soli, např. obrácenou osmotickou vodu, pak nebudou na skle vznikat křídové usazeniny. Podkladová zemina nesmí zahnívat a měla by obsahovat kořeny kapradin, rašelinu nebo orchi­ dejový kompost. Vysokou vlhkost je možné udržovat pravidelným postřikováním, vytvoře­ ním malého vodopádu nebo mlžícím zařízením. K odvětrání se často používá malého větráku. Ideálními obyvateli bažinného terária jsou napří-

v Z.

o

v«

zV

•

ZV

.

AKVÁRIUM

Akvárium je pochopitelně nádrž s vodou, a pro­ to se hodí pro obojživelníky. Aby se zabránilo útěkům, vrchní strana by měla být zajištěna buď skleněným pruhem přečnívajícím o 5 cm okraj, nebo poklopem z pletiva vyrobeného zabudová­ ním pletiva mezi pruhy skla nebo hliníku. Zadní stěna, boční stěny a úkryty poskytují zví­ řatům v akváriu možnost odpočinku a snižují riziko stresu. Rostliny umístěte asi 2-3 mm hluboko do štěrku o tloušťce nejméně 4 cm. Poskytněte rostlinám dostatečné osvětlení, např. halogenovými žárovkami o výkonu 2 W na 10 cm2 v akváriu o hloubce 40 cm. Vodu řádně filtrujte (viz str. 26) a pravidelně jednu třetinu obměňujte. Při odpouštění vody zamíchejte prs­ tem při dně. Vytápění vhodné do akvária (0,5 W na 1 litr) se nesmí zapínat po vytažení z vody. Zvířata můžete do akvária umístit až za dva týdny po naplnění, přidání rostlin a vyba­ vení. Nemocná ještěrka perlová v karanténním teráriu

22

Paludárium neboli bažinné terárium

klad pralesničky rodu Dendrobates. Nezapo­ meňte, že pro řadu obojživelníků mohou být teploty příliš vysoké. Malí ještěři jako anolisové a felzumy i někteří ha­ di (Thamnophis a Opheodrys} se často dávají do bažinných terárií, kde však hynou. Tito živoči­ chové bezpodmínečně potřebují suché, teplé místo ohřívané lampami. Ripárium neboli příbřežní terárium napodobuje přírodní prostředí při vodním břehu. Vodní plo­ cha je větší než u bažinného terária, aby ryby mohly plavat ve vodě. Břehy by měly být posta­ veny tak, aby se po nich obojživelníci a suchozemská zvířata mohli vyškrábat z vody. Hladké břehy můžete zdrsnit posypáním fermeže pís­ kem, nebo oblázky přilepenými silikonovým le­ pidlem. Velké vodní plochy vybavte stejně jako akvária. Rostliny jsou obvykle větší a silnější než v bažinném teráriu. Můžete sem zabudovat i automatický rozstřikovač k vytvoření deště, který podporuje rozmno­ žování u některých druhů stromových žab. Vo­ da se pumpuje do perforovaných trubek, odkud padá zpět na povrch. Přebytečnou vodu je mož­ né odvést vybudováním kanalizačního systému. Do příbřežního terária se hodí řada vodomilných obojživelníků a plazů. Vodopád v příbřežním teráriu

Terárium o rozměrech 225 x 200 x 250 cm, napodobují­ cí tropický deštný prales, vybavené topným ventiláto­ rem, reflektory z lisovaného skla, 120 cm dlouhým akváriem a vodopádem. Obývají ho bazilišci, vodní agamy a ropuchy.

VLHKÉ TROPICKÉ TERÁRIUM

V tomto typu terária je vodní plocha poměrně malá. Podlahu pokryjte lesní prstí, rašelinou ne­ bo orchidejovým kompostem a zasaďte množství rostlin, kmenů stromů a větví. Zajistěte rostlinám dostatečné osvětlení, Například trubkovými ha­ logenovými svítidly. Teplota v tropickém deštném pralese je vícemé­ ně stálá a pohybuje se od minima 23-26 °C do maxima 27-30 °C během dne, a asi o 5 °C méně v noci. Zvířata získávají asi tři čtvrtiny tělesné­ ho tepla z proudění vzduchu a z přímého kon­ taktu s okolím, a pouze jednu čtvrtinu z přímé­ ho záření. Abyste toto napodobili, instalujte několik bodových svítidel (zvířata tak vždycky najdou nějaké slunné místo) a jemné podlahové nebo vodní vytápění. Dejte si pozor na přehřá­ tí. Světlo by mělo svítit po 12 hodin a vlhkost by se měla pohybovat od 80 do 100 procent. POUŠTNÍ TERÁRIUM

Tento typ terária musí obsahovat silnou vrstvu písku nebo písčité zeminy. Pomocí kamenů a dřevěných kmínků vybudujte nejrůznější skrý­ še a místa na šplhání. Skrýše zajišťují úkryt před „nepřáteli“, místo, kde se lze schovat před tep­ lem i možnost snášet vajíčka. Teplota vzduchu přes den je minimálně 30 °C, vystupuje však až na 40-45 °C. Tam, kde dopadá světlo topných zářičů (reflektory a bodová svítidla z lisovaného skla), dosahuje teplota až 45-55 °C. Další vytápění není nutné, protože pouštní živo­ čichové se dokážou přizpůsobovat teplotním ex­ trémům. Instalujte nejméně jedno svítidlo pro každé zvíře. Protože tento typ terária vyžaduje důkladné větrání, bývá obtížné udržet zde stálou teplotu. V poušti bývá v noci často velmi chlad­ no s teplotami okolo bodu mrazu, avšak není tře­ ba terárium ochlazovat, neboť v doupatech pouštních živočichů (která mohou být až něko­

23

lik metrů hluboko) se udržuje teplota 15-25 °C. Tuto teplotu zajistěte podlahovým vytápěním. V noci vypněte všechny ostatní tepelné zdroje, aby teplo stoupalo z povrchu, což vyhovuje noč­ ním zvířatům nebo těm, která se probouzejí za soumraku. Pro zdraví, aktivitu a schopnost rozmnožování řady plazů je třeba dostatek světla. Pokud mož­ no doplňte světelné zdroje ještě ultrafialovými zářivkami. Těchto podmínek lze dosáhnout ta­ ké v otevřených teráriích a nádobách se stře­ chou z akrylových desek. Chladu nebo přehřátí zamezte pomocí termostatů, topných ventiláto­ rů a větráků. Rosu nahrazujte každé ráno a večer postřiková­ ním. Zvířata někdy tuto vodu pijí a pomáhá jim při shazování kůže. Do postřikové vody je mož­ né rozpustit vitaminy a minerály. Pouštní terá­ rium by nemělo zůstat nikdy dlouho vlhké a vo­ da by se měla úplně vypařit během několika hodin. Vždy zde však musí být mělká nádoba s čistou vodou. ŠTĚPNÍ TERÁRIUM

Rovinaté štěpní pláně jsou přechodem od pouš­ tě k travnaté savaně. Štěpní terárium by mělo být vybaveno podobně jako pouštní, je zde však ví­ ce dřeva a kamenů, někdy i větší rostliny. Den­ ní teplota je o něco nižší, okolo 35-45 °C. Noč­ ní teplota je asi 15-20 °C. Podobně lze zařídit Pouštní terárium s břidlicovou zadní stěnou

Toto štěpní terárium o rozměrech 200 x 250 cm má tři úkryty do 100 cm hluboké dutiny

i savanové terárium, v savaně jsou však suchá a deštivá období. Ve stepních teráriích často chováme zvířata ze středomořské oblasti, kde jsou horká suchá léta a vlhké studené zimy, během nichž řada živoči­ chů hibernuje (zimuje). SPOLEČNÉ TERÁRIUM

Ve společných teráriích žije řada různých živo­ čichů. To může často vést ke katastrofě, proto­ že vzniká vzájemné soupeření a stres. Zvířata, která žijí spolu, se nesmějí navzájem rušit a ne­ smějí být přirození nepřátelé. Malá ještěrka ne­ umí rozlišit mezi neškodným hmyzožravým hadem a takovým, který pro ni může být skuteč­ ně nebezpečný, takže se dostává do velkého stre­ su. Nejlepší je zvířata nikdy nekombinovat. POKOJOVÉ TERÁRIUM

I pouštní a štěpní terária potřebují přísun vody

24

Někteří zanícení chovatelé chameleonů, leguá­ nů zelených,- velkých denních gekonů a varanů poskytnou svým miláčkům celou místnost. Ne­ chat však tato zvířata po delší dobu pobíhat vol­ ně po místnosti je nezodpovědné. Zvířata se čas­ to podchladí, nemají dostatek potravy a dostávají se do většího nebezpečí nehod (např. se někde chytí do pasti, chytí je kočka, spadnou ze scho­ dů nebo se přiskřípnou do otevírajících se dve­ ří). Pro vychytávání nadbytečného krmného hmyzu se do pokojových terárií často vypouště­ jí gekoni, ale většinou je ještě musíme dokrmovat. Pokojové terárium musí mít oddělené dveře VZV1 1 1 V 1 1 V 1 v .V Ov a pncku, takže když se dveře otevrou, nemůže dojít k úrazu zvířete. Příčka by měla být tak vysoká, aby se přes ni zví­ řata nedostala; např. zeď pro želvy nebo dveře sprchového koutu pro zvířata, která umějí šplhat. Zdi natřete venkovním vodovzdorným nátěrem a izolujte strop i zdi přístřešku. Zajistěte dosta­ tečné větrání a v létě nahraďte sklo v okně na jih silným zinkovým pletivem. Zajistěte dostatečné tepelné záření (viz osvětlení), a pokud je třeba,

i přídavné vytápění topnými ventilátory, ústřed­ ním topením nebo podlahovým vytápěním. Vytvořte dostatek teplých míst, skrýší, míst ke šplhání, místo pro jídlo a pití. Cvrčky můžete dá­ vat do nádoby s hladkými stěnami, odkud nemo­ hou utéci. Pokud je však nebezpečí, že by plazi mohli do nádoby spadnout a nedostali by se ven, zavěste do nádoby větev jako únikový východ. Cvrčci vám stejně nakonec utečou.

Evropským suchozemským želvám vyhovuje venkovní te­ rárium ideálně.

VENKOVNÍ TERÁRIUM

Pokud to teplota dovolí, je možné chovat želvy a ještěry ve venkovním teráriu. Ta se většinou vy­ rábějí z pletiva nebo průhledných plastikových desek, takže umožňují pronikání UVA a UVB záření. Venkovní terárium musí být zajištěno :ak, aby jeho obyvatelé nemohli utéci a zvířata zvenčí, jako kočky, ptáci a myši, se nemohla dos:at dovnitř. Celé terárium pokryjte pletivem, abyste je chránili před ptáky a kočkami. K odra­ zení koček je také vhodný elektrický ohradník 2900 V, 3 W). Podlahu udělejte z betonu, aby se dovnitř nemohly dostat potkani, myši a krtci. Ujistěte se, že ještěři a další obyvatelé nemohou uniknout po převislých větvích. Venkovní terárium potřebuje důkladné větrání, aby nedošlo k přehřátí. Umístěte terárium tak, aby slunce svítilo na jednu jeho část co nejdéle kud necháte zvířata volně pobíhat po místnosti, určitě se něco přihodí.

(minimálně však polovinu dne). Zaplavení za­ bráníte vybudováním kanalizace nebo postave­ ním terária na svahu. Zvířata nesmějí být v prů­ vanu a musí mít vždy možnost najít místo s ideální teplotou, zajištěnou např. bodovými světly z lisovaného skla nebo malým skleníčkem. Postavte terárium tak, aby vždycky byl někde stín. Východy ze skrýší umístěte směrem na jiho­ východ, aby ranní slunce mohlo zvířata zahřát. Snažte se zabránit tomu, aby si zvířata mohla po­ ranit tlamu o pletivo. Vhodnými subtropickými rostlinami do ven­ kovního terária jsou například juka, stále zelený dub, druhy rodu Opuntia, banány (Musa basjoo nebo M. japonica), bambus, cypřiš, fíkovník a palma Trachycarpus fortune!. Rostliny je tře­ ba chránit před namrznutím. Jako podklad mo­ hou sloužit nejrůznější byliny a traviny, které jsou často i vynikajícím zdrojem potravy. Zvířata musí mít zimní obydlí zabezpečené před mrazem. Řada evropských ještěrů dokáže přežít zimu v nádobách zakopaných do země a napl­ něných kamínky a písčitou zeminou. Mořské i sladkovodní želvy potřebují dostatečně hlubo­ ký rybníček, zatímco suchozemské želvy vyžadu­ jí vytápěnou skrýš vyplněnou slámou (viz str. 261). Tropická a subtropická zvířata musí trávit mnoho času vevnitř. Existují také přenosná ven­ kovní terária, která je možné vynést ven za slu­ nečného počasí. SKLENÍK

Pro vybavení skleníku jako terária platí v podsta­ tě stejná pravidla jako pro pokojové terárium. Použijte dvou- nebo třívrstvové panely z akrylo­ vého skla, a pokud je třeba, přidejte izolaci z pěnoplastu, přídavné vytápění ovládané termosta­ tem (aby teploty neklesaly pod určitou mez), odvětrání (proti přehřátí) - např. pomocí termostatem ovládaných střešních průduchů, chráněných zespoda pletivem. Je také vhodné in­ stalovat mlžící zařízení ovládané časovým spína-

25

Přenosné venkovní terárium musí vždy stát částečně ve stínu.

čem a betonovou podlahu (proti hlodavcům). Vchodové dveře by měly být posuvné.

Vybavení terária Při zařizování terária mají praktickou důležitost především následující záležitosti: HYGIENA

Použité materiály by měly být snadno udržovatelné, omyvatelné a neměly by být náchylné k hnití, plísním nebo rozpadnutí ve vlhkém te­ ráriu. Nesmějí být toxické a mít ostré hrany. Udržujte terárium v čistotě: plísně a bakterie obsažené v exkrementech krmných zvířat se mohou rychle přenášet. Používejte pouze dezinfekční prostředky na bá­ zi peroxidů nebo alkoholu, nikdy nesmějí obsa­ hovat fenoly. Po použití dezinfekce omyjte vše důkladně teplou vodou. V teráriích se rozšiřu­ je také užití ionizačních vzduchových filtrů. VODA

Každé zvíře musí mít přístup k čerstvé vodě. Zde je hygiena rovněž velice důležitá, protože řada infekcí (bakteriální i měňavkové) se může šířit prostřednictvím nádob s vodou. Měňte vo­ du co nejčastěji a zcela jistě, pokud je znečiště­ Hygienu udržujte častým odstraňováním trusu.

26

ná výkaly nebo jinými materiály. Nádobu dů­ kladně vymyjte čisticím prostředkem, opláchně­ te a usušte. Miska nebo jiná nádoba na vodu po­ krytá slizem obsahuje asi osm milionů bakterií na litr vody. Pro srovnání, pitná voda smí ob­ sahovat maximálně jednu bakterii na litr. Nádo­ ba s vodou musí být tak těžká, aby se nedala převrhnout, protože by terárium nasáklo vo­ dou. Vodu nedávejte tam, kudy zvířata často procházejí, protože se rychle znečistí. Zvířa­ tům vždy dávejte mělkou misku s vodou, zvláš­ tě pokud zrovna snesla vejce, a pravidelně je po­ střikujte vodou. Plazům dávejte vodu, která je teplá na dotek (20-25 °C), protože když se bu­ dou koupat ve studené vodě, mohou zkolabo­ vat a utopit se. Řada obojživelníků však dává přednost opravdu studené vodě. Do misky s vodou můžete dát kámen, aby krmná zvířata, která do ní spadnou, mohla vy­ lézt. Větší vodní plochy je třeba čistit pomocí fil­ tru a voda se musí pravidelně obnovovat. Sta­ rou vodu můžeme vyčerpat nasátím do hadice a následným podtlakem. Voda vytéká do kbe­ líku umístěného níže, dokud hladina neklesne pod úroveň ústí hadice v akváriu. V akváriu je třeba jednou týdně měnit třetinu až polovinu vody. Filtr nejen vodu čistí, ale způsobuje také její proudění a okysličení. Existuje velké množství různých typů filtrů a čerpadel, avšak v dobrém akvaristickém obchodě by vám měli poradit. Kapacita v litrech na hodinu a výška, do níž mů­ že čerpadlo zvednout vodu, by neměla být pří­ liš nízká. Některé druhy bakterií rozkládají výkaly na nitráty (biologická filtrace). Tyto bakterie potře­ bují životní prostor (filtr) a dostatek kyslíku. Poslední podmínku zajistíme, pokud voda pro­ jde filtrem nejméně dvakrát za hodinu. Pro akvária do objemu 250 1 je možné opatřit dobrý vnitřní filtr. Pěnovou vložku pečlivě promyjte nejméně každých čtrnáct dní, abyste od­ stranili zbytky odpadu (mechanická filtrace). Existují také vzduchem poháněné filtry, které si Rada zvířat ukládá trus do nádoby s vodou. Vodu proto měňte minimálně jednou denně.

můžete koupit nebo sami vyrobit (viz fotogra­ fie); používají se pro akvária do 50 1 objemu. Pro objem 100 1 a výše se často používají také venkovní filtry. Ty je třeba čistit každých 4-6 Týdnů. Biologický filtr je zvláště vhodný pro sil­ né znečištění. Čerpadlo ve filtru žene vodu nanoru a ta stéká dolů jako vodopád po zadní stěně terária. Odtud pak teče přepadovou trub­ kou zpět do filtru. Voda tak prochází celým po­ vrchem filtru naplněného bakteriemi a zpět do čerpadla. Přídavná přepadová trubice je zde pro případ, že by se hlavní trubice ucpala, aby akvá­ rium nepřeteklo. Je možné použít také čerpad­ lo s plovoucím ventilem. Různé druhy ryb, například paví očka, cichlidy a sumečci, rozmělňují trus. Pakliže mají dosta:ek prostoru k úniku, mohou žít i s vodními želvami. Zařízení rozstřikující déšť můžete vyn. ořit pomocí čerpadla a rozstřikovacích hlavic případně sítě proděravěných PVC trubic). Ne­ ní však vhodné používat žlutý plastikový elek:rický vodič, poněvadž ve vodě uvolňuje toxic­ ké látky. U zvláště vlhkých typů terárií je třeba připevnit na čerpadlo odtokovou trubku, aby napodobovala dlouhodobý déšť. U pouštních a stepních terárií se musí voda vypařit během několika hodin.

Biologický filtr: čerpadlo vyhání vodu nahoru do vodo­ pádu nebo na druhou stranu filtru (vhodné pro čištění vody).

-djtoduchý vnitřní filtr můžete vyrobit pomocí vzducho: ého čerpadla. To vhání vzduch do silné trubice přidržo: ané na dně (zavařovací) sklenice vatou.

V přírodních podmínkách se neudržuje stálá teplota. Snažte se proto co nejvěrněji napodo­ bit přírodní teplotní výkyvy během dne a noci a během ročních období. Ideální teploty jsou uvedeny pod jednotlivými typy terárií a pod po­ pisem každého druhu. Řada zvířat vydrží krát­ kodobější chlad, ale průvan jim může způsobit zápal plic. Teplotu můžete ovládat pomocí termostatu. Po­ kud používáte žárovky, pak použijte stínidla, která se nejen zapínají a vypínají, ale také mo­ hou způsobovat, že lampy postupně svítí méně jasně. Časovým spínačem pak můžete nastavo­ vat nižší noční teplotu. Ať už používáte jakýkoli vytápěcí systém, kontrolujte teploty v teráriích několik dní před­ tím, než do nich zvířata umístíte. Použijte digi­ tální teploměr, který zaznamenává maximální a minimální teploty. Měřte teplotu na několika místech, abyste určili, jaké teplotní rozpětí bu­ dou zvířata mít a jaké jsou teplotní rozdíly me­ zi jednotlivými místy.

Ryby rozmělňují trus a živí se zbytky potravy. Toto jsou paví očka a krunýřovci rodu Ancistrus.

TEPLOTA

OSVĚTLENÍ

n Snažte se přesně napodobit délku dne země, od­ kud určitý druh pochází. Během noci vypněte všechna bílá a žlutá světla, abyste zabránili vzni­ ku stresu. Zvířata pocházející z rovníkových ob­ lastí jsou zvyklá na stálou délku dne 12 hodin. Délka dne v severní Evropě okolo padesátého stupně severní šířky se pohybuje od 16 hodin

27

v létě do 8,5 hodiny v zimě. Ujistěte se o bezpečnosti instalací a dejte pozor, aby se horké lampy a elektroinstalace nedotýka­ ly zvířat nebo skla. Wolframové žárovky mají velký tepelný výkon a relativně slabé světlo (35 luxů na 40 W). Srov­ nejte to s intenzitou plného slunečního světla v tropech, která je až 100 000 luxů. Podloží deštného pralesa je osvěcováno asi 200-500 lu­ xy. Světelné spektrum těchto svítidel také neod­ povídá dennímu světlu a jejich teplo je rozptýle­ né, takže nevytopí ani na 35 °C. Reflektory (bodová svítidla) zaměřují teplo i světlo do jednoho místa, takže se vytváří tep­ lotní gradient. V teráriu o minimální výšce 40 cm použijte 40wattové reflektory. Ty mo­ hou vytvořit teplotu až 45 °C ve vzdálenosti 35 cm od zdroje světla. óOwattová svítidla mo­ hou při menší vzdálenosti než 50 cm způsobit i popáleniny. Bodová svítidla z lisovaného skla mají stejný účinek jako obyčejné reflektory, ale výraznější, takže se hodí spíše pro větší terária. 80wattové svítidlo vytváří teplotu 45-50 °C na vzdále­ nost 50 cm. Pro tato světla používejte porcelá­ nové úchytky, protože běžné stojany jsou křehké, dlouho nevydrží a mohou způsobit po­ páleniny.

Keramické teplomety nevyzařují světlo, pouze teplo. Díky této nepřirozené vlastnosti mohou být při nesprávném použití nebezpečné, proto­ že zvířata se neschovají před neviditelnými tepel­ nými paprsky a mohou se přehřát. Mohou se užívat ve velkých teráriích jako doplňkový tepel­ ný zdroj a měly by mít keramický kryt. Trubicové halogenové zářivky (a nové nízkoenergetické kompaktní halogenové lampy) vydá­ vají více světla než tepla. Jsou proto ideální do bažinných terárií, kde roste mnoho rostlin, ale teplota by neměla být tak vysoká. Specializova­ né obchody a odborníci na teraristiku by vám měli doporučit správnou barvu podobnou den­ nímu světlu, která by poskytovala dostatečné osvětlení pro růst rostlin. Instalace by měla být vodovzdorná. Teplo vydávané úchyty pro svítidla se dá využít jako součást vytápění terária. Nepřipevňujte svět­ la přímo na dřevo (riziko vzniku požáru), ale na kov, nejlépe hliník. Halogenové zářivky pravidel­ ně blikají, jak jimi prochází střídavý proud (50-60x za minutu). Člověk to nezaregistruje, ale řada zvířat to zaznamenává; proto použijte vysokofrekvenční svítidla, která blikají na frek­ venci, jež zvířata neruší, a která neblikají při za­ pínání.

Standardní terárium s ventilační mřížkou, lampou a re­ flektorem

Výše uvedené typy svítidel, kromě některých ty­ pů halogenových zářivek, nevydávají ultrafialo­ vé světlo. To je však nezbytné pro tvorbu důle­ žitého vitaminu D3 (z provitaminu D). Tento druh světla je pro člověka neviditelný. Ultra­ fialové světlo se dělí na záření UV-A (vlnová délka 315-400 nm), UV-B (280-315 nm) a UV-C (100-280 nm). Vlnová délka ultrafialo­ vých svítidel je většinou uvedena na obalu. UV-A záření účinkuje na kůži a pomáhá udržo­ vat zdravou barvu. UV-B vytváří vitamin D3 z provitaminu D, a zabraňuje tak vzniku rachitidy (také nazývané křivice). Přílišná intenzita ultrafialového záření o jakékoli vlnové délce je škodlivá, ale speciálně UV-C záření způsobuje rakovinu kůže a poruchy vidění. Přírodní UV-C záření je z větší části pohlcováno ozóno­ vou vrstvou; používá se také při čištění vody do akvárií. U každého typu svítidla si pečlivě přečtě­ te návod. Rozsah použití ultrafialových zářivek závisí na druhu živočicha (zda má rád slunce, nebo ne), jeho původu (otevřená pláň nebo podloží deštné­ ho pralesa), pigmentaci a složení potravy. Běžné sklo nepropustí využitelné spektrum ultra­ fialového záření, ultrafialové lampy mají proto speciální „sklo“, které umožní průchod světla. Ultrafialové paprsky projdou také průhlednou plastikovou fólií, ale ta se během času opotřebuje. Na využití ultrafialového záření se odborníci ne­ mohou shodnout. Vědci prokázali, že vitamin

28

ULTRAFIALOVÉ ZÁŘENÍ

Ds se neabsorbuje v žaludku, teraristé však tvr­ dí. že pokud je vitamin přítomen v dostatečném množství v potravě, není UV záření nutné. Zod­ povědné využívání UV paprsků je však vždy vý­ hodou. Řada plazů jejich světlo vyhledává. Nechle je na ně navyknout postupným zvyšováním dávek. Většina UV zářivek přestane vyzařovat ultrafia­ lové světlo po 6-9 měsících a je třeba je vyměnit. Pokud se tak nestane, mohou vydávat příliš mno­ ho buď ultrafialového, nebo infračerveného tepelného) záření, které při nesprávném použi­ tí může vést ke vzniku popálenin, očních a kost­ ních chorob. Dodržujte správnou výšku svítidel nad zvířaty a maximální čas působení. Napří­ klad obecně rozšířená SOOwattová zářivka se smí používat 15-60 minut denně v teráriích o obje­ mu nejméně 2 m3, přičemž musí být minimálně 75 cm vysoko nad zvířaty. Halogenová svítidla bez filtru mají velkou svě­ telnou intenzitu, vyzařují široké světelné spekt­ rum zahrnující i UV paprsky a také značné teplo. Do menších terárií se hodí malé lampy, ale nesmějí být příliš blízko hořlavých mate­ riálů. Plynové výbojky jako vysokotlakové rtuťové, sodíkové a kovohaíogenové lampy se stále úspěš­ něji používají ve velkých teráriích. Kovohalogenové lampy nejlépe imitují sluneční světlo a vy­ zařují relativně velké množství UV záření. Všechny typy těchto svítidel musí mít ovládací zařízení. Používejte je ve velkých teráriích a vy­ měňujte každý rok. Miniaturní nízkoenergetické halogenové zá­ řivky typu PL jsou kompaktní, spotřebují malé množství energie a vydávají poměrně silné svět­ lo. Do bažinného terária o rozměrech 60 x 60 Rostliny v bažinných teráriích, jako je tato Masdevallia militaris, vyžadují spoustu světla.

Bodové světlo z lisovaného skla a trubicová UV zářivka

Časové spínače mohou samy vypínat a zapínat světlo. Tento digitální spínač funguje s přesností na minutu.

x 80 cm budete potřebovat tři 36wattové PL zá­ řivky a do terária 120 x 60 x 100 cm je jich tře­ ba šest. Speciální UV-B trubicová halogenová svítidla do terárií je možné nechat svítit celý den. Exis­ tují i další širokospektrální svítidla, která vyza­ řují UV paprsky. U všech zdrojů UV záření je tře­ ba pečlivě dodržovat návod. Zvířata, která nejsou zvyklá na ultrafialové záře­ ní, navykejte postupně. Když vyměňujete starou zářivku za novou, zvyšujte dávkování postupně. Zvířata musí mít možnost se ukiýt před dopadem UV paprsků. SVĚTELNÝ KRYT

Světla se často instalují přímo do krytu terária. Kvůli zahřívání by vypínač neměl být uvnitř kry­ tu, ale raději pod teráriem na kovové podložce, která pomáhá rozptýlit teplo a zvyšuje jeho život­ nost. Světelný kryt se může zahřát až na teplotu 40-50 °C, a proto je třeba ho odvětrávat. Natře­ te vnitřek světelné krabice matově bílým nátě­ rem, který nejlépe odráží světlo. Mezi světelný příklop a terárium potom umístěte mřížku, kte­ rá láme světlo, a zvířata nebudou trpět prudkým světlem (viz fotografie).

29

JINÉ FORMY VYTÁPĚNÍ

Kromě svítidel se v teráriích používá také podla­ hové vytápění pomocí topných drátů, rohoží a kamenů. Tuto formu vytápění je však možné použít pouze u druhů, které jsou zvyklé ohřívat se zespoda teplem stoupajícím od země, jako například ještěři, zvířata žijící v izolovaných dou­ patech, v podloží deštného pralesa, nebo noční hadi a gekoni. Samotné podlahové vytápění je nepřirozené, proto jej vždy kombinujte se svítidly. Zvířata ak­ tivní ve dne potřebují vyzařované teplo bodových svítidel. Kabely umístěte pouze pod polovinu terária, niO sazený světelný kryt paludária

kdy po celém dně, a izolujte spodní část. Buďte opatrní s použitím výhřevných kamenů a topných drátů, protože některá zvířata nevnímají břichem bodové teplo a mohou se snadno spálit. Teplotu ovládejte pomocí termostatu, časového spínače nebo transformátoru. Než dáte zvíře do terária, vždy pečlivě zkontrolujte vnitřní teplotu. Výhřevné rohože umístěte vně terária. Výhřev­ né kabely musí být uchyceny mezi pruhy skla, aby se vzájemně nekřížily, a nezpůsobily tak pře­ hřátí. Topné ventilátory a malé radiátory se dají použít pro vytápění terárií o objemu větším než 5 m3. Topná tělesa umístěte z dosahu zvířat a vždy je kombinujte s reflektory nebo bodovými svítidly z lisovaného skla, abyste dosáhli vyzařovaného tepla. Termostatem ovládané ohřívače akvária je mož­ né použít k udržování noční teploty vody i su­ chých oblastí ve vlhkých teráriích. Výkon by měl být 0,5 W na 1 litr vody. Zajistěte proudění vo­ dy kolem ohřívače, ohřívač nikdy nesmí být za­ pnutý, pokud není ve vodě. Snažte se opatřit si ohřívač s co nejdelším kabelem. VLHKOST

Vlhkost zeminy, množství deště a vlhkost vzdu­ chu (nebo relativní vlhkost) jsou velice důležité pro život v teráriu. Relativní vlhkost označuje procento obsahu vody ve vzduchu. Většina obyt­ ných místností má asi padesátiprocentní relativ­ ní vlhkost; maximum je 100 procent, neboli ab­ solutní nasycenost vzduchu vodou. Zvířata mohou mít potíže při svlékání kůže, pokud je te­ rárium příliš suché, v příliš vlhkých teráriích však mohou bujet plísně a houby a zvířata mo­ hou trpět vřídky a strupovitostí. Relativní vlhkost se liší podle mikroklimatu; nejvyšší je v poušti v noci. Hodnoty relativní vlhkos­ ti (RV) pro jednotlivé typy terárií a druhy živo­ čichů jsou uvedeny v příslušných pasážích. Nikdy nezvyšujte vlhkost snížením větrání, ale postřikováním vlažnou vodou, instalací vzdu­ chového čerpadla do nádoby s vodou, vodopáGekončíci skvrnití vyhřívající se na topných kamenech

30

Topný kabel se nikdy nesmí křížit. Jeho smyčky oddělují například přilepené proužky skla.

dem nebo zvlhčovačem vzduchu. Domácí zvlhčovače vzduchu vytvářejí studené vodní páry pomocí ultrazvukových vibrací. Tú­ ro páru je pak možné odvádět plastikovou tru­ bicí do více terárií najednou. Trubice by měly mít mírný spád, aby nedocházelo k zachycování vo­ dy. Štěrbiny, jimiž mohou výpary unikat, zalep:e silikonovým lepidlem. Teplota nesmí klesat příliš prudce. Obstarejte si pokud možno přístroj, který může zpracovat vodu z kohoutku a nepotřebuje demineralizovanou vodu. Vlhkost zeminy je pro terárium také důležitá. Řada živočichů ze suchých biotopů ráda odpo­ čívá ve vlhkých skrýších a vybírá si podobná místa ke kladení vajíček. Umístěte do terária ma­ lou krabici nebo nádobu s otvorem a naplňte ji vlhkým mechem rašeliníkem nebo pískem.

Tmavá krabice s vlhkým mechem rašeliníkem je nejlep­ ším místem pro úkryt a kladení vajíček.

Nejčastěji používaným materiálem pro zadní stěny je ko­ rek.

ZADNÍ STĚNY

oční a zadní stěny dodávají zvířatům pocit bez­ pečí a snižují riziko stresu. Mají také dekorativ­ ní účel a mohou být místem ke šplhání. Zadní stěna sestávající z několika terásek zvětšuje ži­ votní prostor zvířat a zajišťuje také větší teplot­ ní diferenciaci, protože teplý vzduch stoupá vzhůru. Většinu materiálů lze přilepit k zadní stěně silikonovým lepidlem. Korkové desky jsou nejčastěji používaným mav: '.hčovač vzduchu rozvádí vodní páru plastikovými tru­ bicemi do čtyř terárií.

' :u děná „mlha“ ze zvlhčovače

teriálem a ve většině komerčně vyráběných terá­ rií mají tloušťku 2-6 cm. Korek se snadno insta­ luje a není příliš drahý. Používejte takový korek, který není slepený, protože lepidlo na korek je jedovaté. Obyvatelé terária vykusují do korku díry a ten se nevyhnutelně rozdrobí, zvláště v te­ ráriu s velkou vlhkostí, obývaném velkými ještěry. Je také možné použít korkové dlaždice o tloušťce 2 mm. Korková kůra dodá zadní stěně přírodní vzhled, nehnije ani neplesniví. Materiál však není rovný, a proto se hůře instaluje. Mohou se za něj scho­ vat cvrčkové a malí obojživelníci se mohou i zapříčit. Dutiny lze vyplnit polystyrénovou pě­ nou. Korek se ale také dá úplně narovnat, pokud ho ponoříte do horké vody. Přírodně zprohýbaný korek je však pochopitelně skvělou dekora­ cí a poskytuje zvířatům možnost se ukrýt. Tenké pláty rašeliny nejsou příliš pevné, ale ně­ kdy se používají v paludáriích. Rostlinám se ve vlhké rašelině dobře daří. Rašelinové pláty se zřídka používají na zadní stěny, ale dají se při­ chytit rybářským vlascem přilepeným k plastiko­ vé fólii, která se pak dá nalepit na sklo. Vždycky však ponechte malou vzduchovou mezeru o ně­ kolika centimetrech, protože rašelina se vlhkos­ tí roztahuje. Zadní stěna z dřevěných desek je vhodná pro zvířata žijící ve společnosti lidí. Ve

31

Šedá břidlice a červený dlažební kámen

Velké kameny se dají napodobit pokrytím např. uretanove pěny nejruznejsimi materiály. Kusy nebo desky z polystyrenu můžete řezat horkým drátem, horkým vzduchem nebo ostrým nožem. Dobře při práci větrejte, protože při pálení po­ lystyrenu vznikají jedovaté výpary. Polystyren pak můžete pokrýt papírovou drtí, polyestero­ vým vláknem či pryskyřicí, nebo pletivem, které poslouží jako základ pro maltu či omítku. Spre­ je s izolační pěnou vytváří pěnu podobnou pě­ ně na holení, která postupně ztvrdne. Takto vznik­ lou světle žlutou nebo světle zelenou pěnu pak můžeme přestříkat retušovacím autonátěrem. Pokud tak učiníme až po zatvrdnutí pěny, bude povrch hladký; pokud použijeme retuše okamži­ tě pro nastříkání pěny, povrch bude jamkovitý .

dřevě nesmějí být žádné třísky. Dřevo se často ve vlhkém teráriu zkroutí. V paludáriích se často používají kořeny kapra­ din. Tento materiál pochází od pomalu rostou­ cích tropických stromových kapradin, které jsou dnes už velmi vzácné. Vyhrabávání kořenů po­ škozuje tropický deštný prales, a stále větší po­ čet zemí proto omezuje vývoz kořenů kapradin. Materiál lze přilepit silikonovým lepidlem. Když se kořen kapradiny navhlčí, vyrůstají na něm mechy a kapradinky a další rostliny na něm rych­ le zakoření. Kořen každý den po několik minut postřikujte vodou, případně v závislosti na po­ žadované vlhkosti po celý den pomocí dlouhé plastikové trubice. Stejně jako rašelina a korek okyseluje kořen kapradin biotop. Břidlice je obvykle jen asi 5 mm silná a dá se při­ lepit na zadní stěnu silikonovým lepidlem. Spo­ je zakryjte dalším kouskem břidlice. Před insta­ lací břidlice do terária je nutné ho položit na zadní stěnu. Mezery můžete odstranit, zasadíte-li břidlici do malty. Silnější břidlicové desky o tloušťce 1-2 cm se musí přidělat nejprve na po­ lystyrénový podklad. Břidličnou stěnu je třeba zabezpečit, aby nespadla na skleněné tabulky nebo na zvířata a totéž platí pro dlažební kámen, který má menší rýhování než břidlice. Dekora­ tivní, těžkou, šedohnědou zadní stěnu je možné vytvořit pomocí lávy zasazované do malty. Klaď­ te vždy jen jednu řadu. Lávová zadní stěna zasazená do malty.

32

z

v

•

o

v • v z

•

.

• z i

xr

Když kořen kapradiny navlhčíme, vyrazí z něj mech a malé kapradinky.

a bude připomínat lávu. Po deseti minutách od aplikace pěny do ní můžeme zasadit další mate­ riály jako například štěrk nebo malé kamínky. Pěna ve spreji je toxická a je třeba ji alespoň dvacetkrát opláchnout teplou vodou. Pěnu ne­ ní možné připevnit ke stěnám akvária, neboť plave. Základní materiál pokryjte několika vrstvami pevné směsi rychle schnoucí malty, spárového cementu nebo sádry. Substrát můžete také natřít polyesterovou pryskyřicí nebo latexovou emul­ zí. Na vlhký povrch můžete rozhodit písek, štěrk,

Polyesterové vlákno pokryté pryskyřicí na králičím pleti­ vu

Opalování pěnového polystyrenu do terária

Zadní stěna vyrobená z uretanové pěny

Toto je konečná úprava po pokrytí sádrou a posypání pískem.

vermikulit nebo piliny, případně můžete zamí­ chat štěrk do základní směsi. Nátěr polyestero­ vé pěny se snadno seškrábe, a proto by se měl po­ užívat pouze v teráriích s obojživelníky, pokud je neživíte zvířaty, která by mohla nátěr okousat. K polyesterové pryskyřici je třeba přidat tvrdidlo. Po nanesení na polyesterové vlákno přejeďte po­ vrch válečkem, aby se odstranily vzduchové bub­ liny. Postup opakujte, až pryskyřice zaschne. Pokud chcete, můžete povrch natřít, neboť ne­ musí vypadat jako přírodní skála. Můžete rovněž použít nátěr v prášku rozmícha­ ný s vodou, do níž přidáte tři polévkové lžíce le­ pidla na dřevo. Vrstva nátěru tak bude velice pevná. Nátěr pak vyleštěte do jemná prachov­ kou, nejlépe při rozsvícených terarijních svět­ lech, protože tak můžete hned vidět výsledek. Uretanová pěna (styropor) připomíná tvrdší po­ lystyren s jemnějším povrchem. Je stálobarevná, lehce se aplikuje a vypadá přírodně. Rostliny se na tento materiál dobře přichytí, ještěrky ho však mohou úplně rozškrábat a cvrčci nebo larvy po­ temníků se jím prokoušou. Hygienickou zadní stěnu vytvoříte přilepením tmavě natřeného skla nebo tapety. Nedá se po ní šplhat, ale skvěle se hodí na karanténní terárium. DEKORACE

Ať použijete jakýkoli dekorační materiál, vytvoř­ te s jeho pomocí skrýše, místa pro kladení vají­ ček a objekty ke šplhání. Skrýše, do kterých se zvířata mohou schovat, musí mít nejméně dva východy. Musí se dát dobře vyčistit a nesmějí být 33

vZnejteplejší ani nej chladnější části terária. V te•Z 1 v Z V• V• 1 o V•Z Z. 1 rarnch pro množeni živočichu nesmeji být kame­ ny velké. Kdyby se pod ně zvířata podhrabala, mohly by spadnout a rozdrtit je. Dekorační materiál používáme pro zkrášlení te­ rária, ale například také pro zakrytí přístrojů. Materiály samozřejmě nesmějí být toxické a mu­ sí být dostatečně pevné. Materiály popsané pro vytvoření zadních stěn se dají použít rozličným způsobem. Můžeme například nastříkat uretanovou pěnu do stočeného drátěného pletiva, čímž vytvoříme napodobeninu kmene stromu. Živé rostliny neslouží jen jako dekorace, ale umožňují zvířatům se schovat a šplhat po nich. Nehrají žádnou roli ve vytváření kyslíku ve vzdu­ chu v teráriu a jak terarijní živočichové, tak krmná zvířata je často okusují. Nesmějí mít ne­ bezpečné trny nebo bodliny jako některé kaktu­ sy a nesmějí být jedovaté. Jed mohou zvířata strávit také při požírání kořisti, která se živí je­ dovatými listy. Rostlinám se příliš nedaří v sušších teráriích, kde nemají dostatek vody a světla, nebo je zde špat­ ný typ zeminy. Vlhké rostliny mohou často být zdrojem infekcí. Pokud ponecháte rostlinu v kvě­ tináči, toto riziko se sníží a rostlinu můžete kdy­ koliv odstranit. Pokud uvážíme nevýhody su­ chých terárií, hodí se sem nejlépe sukulenty (kaktusy, agáve a pryšce), druhy rodů Crypthantus nebo Sansevieria. Do vlhkých terárií používáme rostliny následu­ jících rodů: Anthurium (toulitka), Aphelandra, bambus, begónie, Caladium, Calathea, Codiaeum (kroton), Columnea, Cordyline (dračinka), Ctenanthe, Dieffenbachia (jedovatá), Dracaena, Epipremnum, Ficus (fíkus), Fittonia, Maranta, Monstera, Peperomia (pepřov­ ník), Philodendron (filodendron), Spatiphyllum (lopatkovec), Stromanthe, řada kapradin, bromélií a orchidejí (vhodné druhy najdete v domá­ cím atlase rostlin). Můžete zkusit i jiné pokojo­ vé rostliny. Varování: druh Ficus repens (syn. F. pumilio) v teplých, vlhkých teráriích velice rychle roste a může vytlačit ostatní rostliny. Rostliny jako Maranta leuconeura a druhy rodu Syngonium potřebují hodně vzdušné vlhkosti, zavlaženou

zeminu a množství světla. Druhy rodu Scindap­ sus (potos) potřebují vysokou relativní vlhkost, polovlhkou zeminu a hodně světla. Philo­ dendron scandens roste i při menší vlhkosti, zavlažené zemině a slabším světle. Druhy rodu Hoya (voskovka) potřebují sucho, jen jemně zavlaženou zeminu a spoustu světla. Břečťan (druh Hedera) a vrbina penízková jsou odolné rostliny, které nepotřebují příliš světla. Plazivá bublinatka (druh Urticularia) se skvěle hodí do mechového povrchu v bažinném teráriu. Listy jsou asi 2-6 mm velké a perlově bílé kvítky ros­ tou na 6 cm dlouhých stoncích. Do dobře odvětraných terárií se hodí mnoho rostlin rodu Bromelia nebo Tillandsia (Bromeliaceae). Ty­ to rostliny pocházejí z Ameriky a jedná se o epifyty neboli rostliny, které nejsou parazity, ale místo v zemi koření ve větvích jiných rostlin. Můžeme je vypěstovat v rašeliníku a potom při­ pevnit rybářským vlascem k větvičce. U většiny druhů se kořeny vyvinou asi po půl roce. Je mož­ né je přichytit i nekyselým lepidlem. Řada broméliovitých má kraťoučké stonky, a tvoří tak rů­ žice listů s trychtýřkem, který zachycuje vodu. Vytváří tak ideální prostředí například pro pralesničky (Dendrobates). Vlhkost se absorbuje zejména v listech. Po odkvětu většina těchto dru­ hů uhyne, ale vytvoří se několik odmladků. Do vlhkých terárií se hodí broméliovité rostliny s hladkými zelenými listy, jako má např. Vriesea, Guzmania, Aechmea, Neoregelia (syn. Aregelia) a Nidularium. Rostliny s šedými, stříbrnými nebo chlupatými listy jsou přizpůsobeny suššímu klimatu. Pestro­ barevné druhy rodu Cryptanthus jsou převážně malé, s ostnatými okraji listů, které poskytují pokryv podloží. Orchideje vyžadují velké množství světla. Do teplých a vlhkých terárií (denní teplota 18-27 °C, vlhkost 60-80%) se hodí malé orchideje, které nepotřebují chladné nebo suché období „odpo­ činku“. Orchideje, které potřebují odpočinek, většinou poznáme podle válcovitých „zduřenin“ při základně listů. Použijte orchideje rodu Brassavola, Dendrobium, Dryadella, Encyclia, Epindendrum, lonopsis, Leptotis, MasdeFicus repens s malými listy a Philodendron

Scindapsus

34

Bromélie rodu Guzmania

Orchidea druhu Masdevallia ionea

Většina rostlin rodu Tillandsia jsou epifyty

Vzdušné kořeny

vallia, Maxillaria, Notylia, Odontoglossum, Oncidium, Phalaenopsis, Pleurothallus a Stellis. Orchideje potřebují čerstvý vzduch, neměly by na nich zůstávat výkaly a dejte pozor, aby se na ně z okolních rostlin nepřenesly mšice a čer­ vení roztoči. V teráriích se nesmějí používat insekticidy. Instalujte zde zdroj měkké vody ne­ bo s ní rostliny postřikujte. Některé orchideje ži­ jí epifyticky (viz broméliovité). Tropickým kapradinám se daří ve vlhkých terá­ riích a řada z nich potřebuje jen málo světla. Pravidelně je prostřihujte, aby neutlačovaly ostat­ ní rostliny. Mechy jsou rovněž velice dekorativ­ ní a nepotřebují mnoho světla. Tropické mechy •.vrážejí z vlhkých kmenů stromových kapradin. Mastní mechy nesnášejí vysoké teploty a rychle hynou. Akvaristické obchody prodávají jávský mech (Vesicularia dubyaná), který roste na mokrých březích a u vodopádů. \r e vodní časti terana můžete pěstovat nejruznejší vodní rostliny. Druhy s tmavými listy potřebuh méně světla než světlolisté. Vhodnými kandi­ dáty jsou například druhy rodu Cryptocoryne, Ceratophyllum, Phymatosorus (syn. Microsomm) a Vesicularia. Bažinné rostliny, které ma■ často silné stonky, rostou také nad vodou. Plo­ voucí rostliny mohou být například z rodu Pistia (vodní salát), Eichhornia (vodní hyacint) a Salvinia. Umělé rostliny vyžadují minimální údržbu a dí­ ky nim můžete zařídit terárium výlučně s ohle­ dem na potřeby zvířat. Také se tolik nepoškodí,

i když zelení, kteří jsou býložraví, je budou škrá­ bat a okusovat, dokud je úplně nezničí. Umělé listy však mohou být po spolknutí nebezpečné a drobní ještěři mohou uvíznout v úžlabí listu umělé rostliny. Dřevo je velice ozdobné a dá se použít nejrůz­ nějšími způsoby. Můžete například ukotvit vět­ ve kolmo do betonového podloží. Dřevo nasbí­ rané v lese má spoustu prasklin, děr a drsnou kuru, nem proto prius hygienické a muže způso­ bit parazitickou infekci. Takové dřevo dezinfi­ kujte bělidlem nebo impregnujte. Nežádoucích obyvatel, například malých slimáků, se zbavíte vysušením nebo zmrazením dřeva. Vzdušné ko­ řeny nebo tvrdé kořeny tropických stromů ve vlhku nehnijí, ale nejdříve je vyvařte ve slané vodě. Korková kúra se da použit nejruznejsim způsobem a je odolná vůči vlhku. Dřevo vin­ ných keřů je velmi dekorativní díky své pokroucenosti a drsnému povrchu. Snadno na něm za­ koření epifyty, ale také ve vlhku rychle hnije. V pouštních teráriích vydrží kaktusy, které jsou velmi dekorativní, ale cvrčci se v nich nemají kde schovat. Pro živočichy typu gekona mohou být skvělou skrýší stojící bambusové výhonky. Kameny a skalky jsou těžké a dají se využít různým způsobem; nesmeji vsak být prius ost­ ré. Živočichové trávící většinu času ve vodě ne­ snášejí vápenec nebo křídové horniny, neboť křída způsobuje tvrdost vody. Kameny musí být pevně uchycené a nesmějí být tam, kde by mohly spadnout na zvíře v doupě-

1

z

v x

. •

.

z

•

o v

.

v

i

.

•

o

v*

1

O

Z

TT r

1 v

O

z

V/1 • V

.

Z

1

o

1

1

o

1

•

1 z

•

1

X/ Z .

O

O v

Z

•

V*ZV11Z.

O

xz • xz z

XZ Zf • XZ

.

35

Kořen tropické dřeviny

ti. Přečtěte si také předchozí úsek věnovaný zadním stěnám, kde se dozvíte, jak si vyrobit umělou skálu. Ve specializovaných obchodech si můžete koupit už hotové skrýše, které mají mnohostranné využití.

Terárium pro gekončíky s podkladovým pískem

Akvarijní štěrk se do terária nehodí, protože při pohlcení hrozí zácpa. Zadní stěna je z dlažebního kamene.

PODKLAD

Typ podkladového materiálu závisí na typu te­ rária a jeho obyvatelích. Řadu vhodných mate­ riálů lze sterilizovat tak, že je v tenké vrstvě ne­ cháme půl hodiny v troubě při teplotě 200-250 °C. Pokud je terárium nakaženo klíšťaty, materiá­ ly jako dřevěné hobliny nahraďte papírem. Do prohlubní s pískem se hodí spíše hrubozrnný písek, protože na rozdíl od jemného písku se při hrabání zvířat tak snadno neproboří; rovněž se z něj dají lehce prosít výkaly. Pro­ tože do písku proniká také moč a vlhkost z rost­ lin, stává se semeništěm bakterií, a je proto třeba ho nejméně jednou ročně vyměnit. Vyvarujte se podlažního vytápění, protože písek absorbuje teplo ve velkém množství, aby ho po­ stupně uvolňoval, takže zvyšuje riziko přehřá­ tí. Plazi si často mohou ucpat žaludek pískem; tomu předejdete, pokud budete zvířata udržo­ vat v dobrém stavu a potravu jim budete podá­ vat na misce. Nepoužívejte písek se zrny men­ šími než 1 mm (jako např. jemný stříbrný písek), protože se může dostat do tělesných otvorů. Je­ den druh těženého žlutooranžového písku ztvrdne po lehkém navlhčení, ideálně se proto hodí do pouštních a stepních terárií. Pravý pouštní písek je červenooranžové barvy a je tvrdší než pískovcové evropské písky, je však drahý. Akvarijní štěrk (průměr 2-3 mm) je poměrně ostrý, tvrdý, a při spolknutí nebezpečný, neboť způsobuje ucpání žaludku. Mezi kamínky štěr­ ku také mohou uvíznout výkaly a krmná zvířa­ ta. Tento materiál proto používejte pouze do akvárií a akvarijní části terária a štěrk pečlivě omyjte pod tekoucí vodou. Hydrogelové granule používané v hydroponii absorbují velké množství vlhkosti, pročež jsou vysoce hygienické a vhodné do karanténních te­ rárií a terárií v obchodech; nesmí však dojít k nebezpečí, že by zvířata mohla granule spolk-

36

nout. V granulích se také ráda schovávají krmná zvířata a usazují se zde výkaly, proto je pravi­ delně promývejte. Kompost se rozkládá a páchne, když nasákne vodou; čerstvý kompost může také obsahovat pesticidy nebo hnojivá, která jsou pro terarijní živočichy toxická. Starší kompost podporuje vzrůst rostlin v sušších teráriích, nepoužívejte však kompost obsahující perlit. Drcená rašelina ve vlhku nehnije, podporuje však kyselost půdy a vody - to ale obyčejně ne­ bývá problém. Kyselost totiž zpomaluje růst bakterií a plísní. Tenké vrstvy rašeliny však rychle vysychají a řadě rostlin se v rašelině ne­ daří. Kusy rašeliny v celku můžete využít při vytvá­ ření ostrůvků ve vodní části terária; rostliny na nich dobře rostou, zvláště mechy. Mějte na pa­ měti, že rašelina se při nasáknutí vodou roztáh­ ne a může rozklížit skleněné tabulky. Listový humus, kompostovaná kůra a přírod­ ní lesní prsť jsou velice přírodní materiály, ni­ koli však příliš hygienické. Sterilizujte je proto v mikrovlnné troubě nebo v běžné troubě po dobu 30 minut při teplotě 200-250 °C. Rostli­ nám se v tomto podloží daří a plazi si v nich bu­ dují úkryty a kladiště. Hrozí zde nebezpečí roz­ kladu a vzniku plísní, proto podklad pravidelně vyměňujte (v závislosti na tom, co prostředí a zvířata vyžadují). V případě výskytu chorob nebo parazitů zeminu okamžitě odstraňte. Do

pudy můžete přidat žížaly, protože ji čistí od ykalu a jsou rovněž přídavným zdrojem po­ travy. Orchidejový kompost můžete prosít a použít ve vlhkých teráriích, protože se téměř nerozkládá a netrpí plísněmi. Mech můžete použít ve vlhkém teráriu s obojžielníky. Dobře zadržuje vodu, ale holá místa musíte pravidelně nahrazovat. Rašeliník také dobře zadržuje vlhkost, a ačkoliv rychle uhyne, tezanechává holá místa. Pomocí tohoto mate­ riálu můžete budovat dekorativní nory a doupa­ ta (viz dekorace). Velice rozšířené jsou březové třísky; např. cedrové třísky jsou však jedovaté a několik dalších druhů může způsobit plicní potíže. Dřevěné třísky mají přírodní vzhled a podklad se snadr.o odstraňuje. Tento materiál však ve vlhkých teráriích hnije a způsobuje vznik plísní. Třísky se nesmějí přilepit na vlhkou potravu, aby je zvímta nespolkla. Vyměňujte je podle potřeby ne­ bo asi čtyřikrát ročně. Dřevěné hobliny se snadno vyměňují a samy sobě jsou dokonale hygienické; materiál však p padá nepřirozeně. Hadi se pod hoblinami ráci schovávají, rada jesteru a želv je vsak pojídá, * a způsobuje si tak ucpaní vnitrních organu. Lisovaná kukuřice a pstruhové kuličky jsou edlé, takže při spolknutí nehrozí žádné nebez­ pečí. Jsou vhodné do suchých terárií, kde zví­ řata nehrabou nory. Polyuretanové ostrůvky a břehy v příbřežních teráriích jsou nejhygieničtější. Materiál použij­ te stejným způsobem jako při stavbě zadní ště­ ty. Obsahuje množství vzduchových bublin, takže je třeba ho dobře ukotvit kameny. Venkovní rohože a umělé drny jsou snadno omyvatelné a hygienické. Linoleum nebo vinylová podlahová krytina použité na podlahu a zadní stěnu se snadno udržují a nepodporují vznik parazitů, takže jsou . elmi hygienické. U živočichů, kteří mají potí­ že s hladkými povrchy, je pokryjte kůrou nebo dřevěnými třískami. Vybudujte také úkryty a další dekorativní prvky. Tento materiál je ide/I

1

o

•

1

o

v V

• Z

Z

1

•

X/

•

J

1

1

•

VZ

. V

z

Z

1

o

z

V

•

1

1

j v

•

z

V

1

• Z

1

Z

Toto terárium má jako podklad dřevěné hobliny a korko­ vý kryt. Na přední straně a nahoře jsou větráky.

1 z

o

. erárium s dřevěnou zadní stěnou a podkladem z lesní prsti

Hygienická podlaha a úkryt vyrobené z linolea

ální pro hady. Noviny a kuchyňské ubrousky se dají snadno denně měnit, takže jsou velmi hygienické. Po­ užívejte je v karanténních teráriích, nebo v pří­ padě výskytu chorob a zamoření parazity.

37

38

KRMENÍ______________ Ačkoliv dnes už je k dostání stále větší výběr notového krmivá pro terarijní zvířata, je levněj­ ší (a někdy lepší) připravovat si krmivo vlastní. Často se problémy spojené s podvýživou nebo nesprávnou skladbou potravy projeví, až když už e příliš pozdě. Při krmení proto dodržujte násle­ dující zásady. Dospělé plazy a obojživelníky krmte asi třikrát 7. dně. Mladším exemplářům dávejte malé množ­ ství potravy několikrát denně. Hady krmte jed­ nou za 1-4 týdny (viz kapitola Hadi). U řady ma­ sožravých členovců závisí množství potravy na stadiu jejich cyklu obměny kůže. Býložraví čle­ novci musí mít pravidelný přísun čerstvé potravy. Nesežraná kořist může odpočívající zvířata . noci) rušit, nebo jim dokonce ublížit. V chlad­ ném prostředí s vypnutými světly jsou teplokrevní hlodavci pro nehybné ektotermní (stude­ nokrevné) terarijní živočichy skutečnou hrozbou. Potravu obměňujte za čerstvou a odstraňujte sta­ ré zbytky, protože mohou plesnivět. Skladba po:ravy by měla být různorodá, proto se stále snaž­ me obohatit jídelníček něčím novým. Potrava by se také měla měnit v závislosti na ročním obdo?í. Na jaře dávejte býložravým ještěrkám po zim­ ním spánku čerstvou zeleninu, doplněnou v lé­ tě květinami a na podzim ovocem a zrním. Zelenou píci, hmyz nebo maso pro plazy, obojži­ velníky a členovce vždy postřikujte směsí multi.-/.aminů a minerálů (viz Vitaminy a minerály). Směs v prášku chraňte před vlhkostí na chlad­ ném. suchém a tmavém místě (v chladničce). Pokud zůstane suchá, lépe přilne k potravě. Příliš velké množství tuků může terarijním zví­ řatům uškodit stejně jako lidem. Zvířata, která dostávají příliš potravy, jsou méně plodná.

Krmná zvířata nebo zelené rostliny nesbírejte nikde, kde hrozí nebezpečí znečištění dopravou, zemědělskou nebo průmyslovou výrobou. Slabá zvířata mohou ještě zeslábnout, pokud je ponecháte ve skupině s ostatními. Snižuje se tak jejich odolnost vůči parazitům, se všemi dů­ sledky z toho vyplývajícími. Taková zvířata krmte odděleně od ostatních a snažte se jejich handicap odstranit; pokud je to nezbytné, zví­ řata oddělte. Terarijní zvířata aktivní ve dne je nejlepší krmit kolem jedenácté hodiny dopolední, až se zahře­ jí pod světly. Mají tak celý zbytek dne na tráve­ ní. Noční zvířata, jako jsou někteří gekoni a stromové žáby, krmte po zhasnutí světel. Dodržujte hygienický režim: vymývejte misky na vodu i krmení a nikdy nepřendávejte nádoby z jednoho terária do druhého. Zmrazenou potravu nikdy nerozmrazujte v mik­ rovlnné troubě nebo pod horkou vodou. Místo toho ji den předtím přendejte do ledničky.

ř -. oce, endivii (štěrbák) a hmyz promíchejte s vitaminoa minerálním přípravkem

Novorozená krysí mláďata jsou vynikající potravou pro řadu ještěrů a menších hadů, ale rovněž pro velké sklípkany.

Vitaminy a minerály Přirozená strava divoce žijících zvířat je rozma­ nitější a výživnější než krmná zvířata, maso a va­ řená zelenina, kterou dostávají jejich terarijní protějšky. Proto je třeba potravu stále doplňovat vitaminy a minerály. U řady členovců, kteří žijí méně než jeden rok, se vitaminy a minerály do potravy obvykle nepři­ dávají. Tito živočichové mají zjednodušený trá­ vicí systém a délka jejich života je tak malá, že se u nich nemohou rozvinout problémy způso­ bené špatnou výživou.

'■ cvo: chameleon Parsonův požírající cvrčka

39

VÁPNÍK A FOSFOR

DALŠÍ MINERÁLY

Plazi a obojživelníci jsou obratlovci s vnitřní kostrou, kteří ke správnému vývoji potřebují vápník (Ca) a fosfor (P) ve správném poměru. Většina těchto živočichů potřebuje jedenapůlkrát více vápníku než fosforu. Štíři a čle­ novci jsou bezobratlí, kteří vyžadují vápník pro rust vnějšího tvrdého krunýre, jez fungu­ je jako kostra. V přírodě je zdrojem vápníku rozmanitá stra­ va, rosa, dešťová voda a hlína zkonzumovaná spolu s potravou. V průměru obsahuje strava jedno procento vápníku. V teráriu bez obsahu křídy, pokud i strava neobsahuje dostatek váp­ níku, může nepřítomnost tohoto minerálu způ­ sobit rachitidu (křivici), která se projevuje houbovitými, slabými a pokřivenými kostmi nebo krunýři (pokroucené nohy, zesílené lo­ ketní klouby, zlomené čelisti a ohnuté zuby), špatnými vejci a deformovanými nebo mrtvý­ mi potomky. Plaz trpící rachitidou si odvádí vápník z kostí, aby si udržel jeho hladinu v kr­ vi. Aby se zcela nezhroutil, nahrazuje kosti vět­ ším množstvím pojivové tkáně. Místo silné vrst­ vy stehenního svalstva se vytvoří pevná a tvrdá hmota obalená tenkou vrstvou pojivové tkáně. Pro masožravé živočichy jsou vhodným zdro­ jem vápníku malí obratlovci, kousky sépiové kosti, drůbeží drť a vaječné skořápky. Členov­ ci, vykostěné maso, ovoce a zelenina obecně obsahují vápníku příliš málo, a zvláště pak v nízkém poměru k obsahu fosforu. Tento druh stravy proto vyžaduje přidání vápníku, napří­ klad poprášením multivitaminovým a mineralmm přípravkem. Ruzne značky pnpravku mají různý poměr obsahu minerálů, do potra­ vy s vysokým obsahem fosforu však přidávejte přípravek s velkým procentem obsahu vápníku. Dodatečným zdrojem vápníku může být také jedna polévková lžíce laktátu vápenatého, kte­ rou zamícháte do jednoho litru vody a přidá­ te do krmení.

Kromě vápníku a fosforu jsou důležité také sodík (Na) a draslík (K), které napomáhají re­ gulaci tělesných tekutin; hořčík (Mg) je v ro­ zumném množství potřebný při absorbování bílkovin a funkci enzymů. Takzvaných stopových prvků vyžaduje orga­ nismus jen minimální množství, jejich nepří­ tomnost však může mít vážné následky. Jód (I) je důležitý pro správné fungování štítné žlázy, měď (Cu) pro metabolismus a krevní oběh, mangan (Mn) a zinek (Zn) pro produkci enzy­ mů, selen (Se) umožňuje zužitkování vitami­ nu E, železo (Fe) je potřeba při vytváření he­ moglobinu v krvi a v metabolismu.

Deformované mládě postižené rachitidou

Krmná zvířata vždy poprašte vitaminovým a minerálním přípravkem.

O

Z1

40

Z

V • V S]

.

vZ

1

.

1

-T-v

z1

o

1

z

zv

VI

•

V

VZ

p

1

o

VITAMINY

Podle typu živočicha a skladby potravy je ne­ zbytné přidávat do krmení také vitaminy. Nedostatek určitých vitaminů může způsobit potíže a často se sníží odolnost zvířete vůči pa­ razitům a chorobám. Vitaminy A, D, E a K jsou rozpustné v tucích a ukládají se v játrech. Vi­ taminy B a C jsou rozpustné ve vodě a jejich přebytek se vylučuje v moči. Vitamin A se vyskytuje ve formě provitaminu v živočišných tucích, např. v játrech, a také v karotenu (barvivo v mrkvi). Nedostatek to­ hoto vitaminu způsobuje kožní a oční potíže; u špatně živených vodních želv vede k záně­ tům očí. Potíže při svlékání pokožky mohou být způsobeny buď příliš suchým teráriem, ne­ bo nedostatkem vitaminu A. Některé vážné potíže lze podáváním vitaminu A vyřešit. Jedna dávka činí 2000-10 000 IU (mezinárod­ ních jednotek) na kilogram v potravě, případ­ ně 15 000-20 í)00 IU aplikovaných podkožní injekcí u veterináře. Po injekci se zvířata něko­ likrát svlékají. Předávkování vitaminem A potlačuje příjem vitaminu D3. Želvy, které dostávají zelenino­ vou stravu bohatou na karoten, nikdy netrpí

.edostatkem vitaminu A, měly by proto dostáai jen minimální množství přídavných vita• o minu. Vitaminy skupiny B se hojně vyskytují kvasnicích, mase a luštěninách. Rozlišujeme r.ékolik vitaminů B, které číslujeme od 1 do 12. ejich nedostatek způsobuje kožní a trávicí po­ žité. Kromě vitaminu Bj (thiamin, viz níže) je pro správný chod metabolismu důležitý také biotin, který nemá vitaminové číslo. Nedostatek biotinu způsobuje šupinkovitou kůží, oslabení svalstva a zpomalení růstu. Neoplodněná syrová vejce obsahují ovidin, který zbavuje tělo biotinu, i když jen tehdy, □okud je přítomen ve velkém množství. Z to­ hoto důvodu dávejte plazům, jejichž strava obsahuje vejce, pouze vejce oplodněná nebo va­ řená. Vitamin Bj (thiamin) je důležitý pro funkce r.ervového systému. Rada druhů ryb obsahuje átku, která rozkládá vitamin BP Vitamin C zvyšuje odolnost živočichů vůči chorobám. Je obsažen ve většině ovoce a jeho nedostatek se vyskytuje jen výjimečně. Vitamin D3 je pro chovatele zvířat v teráriu nejdůležitější. Je nezbytný pro absorbování vápníku a jeho nedostatek se projevuje po­ dobně právě jako nedostatek vápníku. Předávkování tímto vitaminem může způsobit osazování vápníku v orgánech, případně otrá­ ví a potíže při růstu kostí. Vitamin D3 se vyv. áří také v kůži pomocí ultrafialového záření. Toto záření je přirozeně obsaženo ve sluneč­ ním světle, ale neprochází sklem, i když průr .edná plastiková deska ho propouští. Zvířata chovaná ve skleněných teráriích prot □ potřebují buď ozařování UV-B světlem, ne­ bo dávky vitaminu D3. Do terária buď zavěste ultrafialové svítidlo, nebo umístěte zvířata do venkovního terária. Můžete také přidávat vitamin D3 do vody ne­ bo jídla v kapkách nebo v prášku. Uvádíme zde různé doporučené dávky, které • sak nelze určit přesně, protože ne každé zví­

ře toho vypije nebo sní stejně. Mladým jedin­ cům dávejte 500-1 000 IU jednotek na kilo­ gram týdně, dospělým 100-500 IU jednotek týdně, nebo přidejte 10 000 IU jednotek do 1 litru pitné vody. Je to sice trošičku jako hle­ dat vítr navlhčeným prstem, ale snažte se dá­ vat zvířatům trochu každý týden. Vitamin E ovlivňuje například plodnost nebo funkci jiných vitaminů. Vyskytuje se hojně v luštěninách a naklíčených výhoncích, napří­ klad fazolí. Jeho nedostatek způsobuje u plazu problémy s rozmnožováním.

Hadi rodů Natrix a Thamnophis (zde mláďata T. proxi~ js) často trpí nedostatkem vitaminu B,.

Stále větší množství obchodů prodává také cvrčky a ji­ nou kořist.

O

1

Z

V

1

z

Krmná zvířata - kořist Tr\

1

j

• •

z

f

V •

v •

1

O

v •

z

• •

z

•

\z •

Rada teranjmch živočichu se živi jinými živo­ čichy neboli kořistí. Zvířata zakoupená v ob­ chodech jako cvrčci, kobylky, ovocné mušky a hlodavci, jsou často vyhublá a nemají velkou výživnou hodnotu. Zlepšit ji můžete, když bu­ dete zvířata několik dnů krmit, například ba­ nány pro octomilky nebo rybami a ovocem pro cvrčky. Je však často mnohem lepší a lev­ nější pěstovat si krmná zvířata sami. Způsob jejich chovu popisuje tato kapitola. Malá krmná zvířata, která vám utečou, může­ te chytit pomocí vysavače, na nějž místo filtru připevníte gumičkou starou ponožku nebo chodidlo z punčochy, které zvíře zachytí a vy ho můžete vrátit do terária. Vlhko a špína, v níž krmná zvířata často žijí, přitahují roztoče; můžete se jich však zbavit, pokud do klece nebo terária přidáte trochu sušeného pelyňku {Artemisia absinthium), který je k dostání v lékárně. Hmyz obsahuje vápník a fosfor v poměru zhru­ ba 1:3 až 1:15. U mnoha terarijních zvířat je třeba tento poměr „upravit“ na zhruba 2:1 (viz Vitaminy a minerály).

41

CVRČCI

Nádrž pro chov cvrčků popsaná v textu

Z přibližně dvou tisíc druhů cvrčků (nadčeleď Grylloidea) se pro krmení terarijních živoči­ chů používají pravidelně jen čtyři. Nesnažte se v jedné nádobě pěstovat více než jeden druh, protože jeden bude vždy ovládat ostatní. ACHETA DOMESTICA, CVRČEK DOMÁCÍ

Vzhled

Tento nejběžněji pěstovaný cvrček je 25 mm dlouhý, má dobře vyvinuté skákavé nohy a ty­ kadla asi 30 mm dlouhá. Barvy je světle nebo tmavě hnědé, s černým proužkem mezi očima. Samička i sameček mají poměrně dlouhá kříd­ la, ale létají jen zřídka. Rozšíření

Zabezpečení terária před únikem cvrčků

Tento druh pochází ze severní Afriky, nachá­ zíme ho však na teplých místech západní Evro­ py (např. v pekárnách). Základní podmínky chovu

Nádoba by měla být nejméně 40 cm vysoká, aby po sundání víka cvrčci nemohli vyskočit, a pečlivě utěsněná, aby ani ten nejmenší exem­ plář nemohl utéci. Vyobrazená chovná nádoba má rozměry 80 x 50 x 50 cm a je zakrytá velmi jemným nylo­ novým pletivem (lze použít i jemné kovové ple­ tivo na filtrování benzinu). Pletivo je uchyce­ né lepidlem mezi pruhy skla. Cvrčci se na pletivo nedostanou a nemohou ho rozkousat. Drátěné pletivo, i velmi jemné, je pro tento ucel pnhs hrubé. Vpravo vidíme víko odolné proti náporu cvrč­ ků. Je položené přes přední a zadní skleněnou stěnu, mezi dva pruhy skla. Okraje pokryjte vrstvou silikonového lepidla a před přikrytím ví­ kem je zakryjte polyetylenovým sáčkem. Silikon se přizpůsobí tvaru víka a během 24 hodin zaschne. Po obvodu víka nalepte proužky skla, aby přesně seděly na silikonovém těsnění. Chovnou nádrž vytápějte svítidly, topnými ro­ hožemi nebo kabely asi na 30 °C. Pokud je tep­ lota příliš nízká, cvrčci nerostou a nemnoží se. Z

v

1

V/l • V

1

1

z

Doma chovaná kořist je levnější a kvalitnější

Při pokojové teplotě se vajíčka líhnou po dvou až třech měsících, přeměna ve cvrčka trvá 5-8 měsíců a má 13 stadií. Při teplotě 30 °C se va­ jíčka líhnou za 8-10 dnů a cvrček plně dospě­ je do jednoho měsíce, přičemž projde sedmi stadii nymfy (instary). Vlhkost vzduchu udržujte na 50-70 procen­ tech. Ve vlhkých nádobách se mohou rozmno­ žit roztoči, proto je nesmírně důležité správné odvětrání. Vnitřek nádrže vyplňte vypotřebova­ nými rolemi toaletního papíru nebo kartony od vajec, abyste umožnili menším cvrčkům úkryt před většími. Jiný typ chovné nádoby ne­ má víko, a proto se dobře odvětrává. Okraje pokryjte hladkým plastem nebo na­ mažte petrolejovou emulzí, takže se na něm cvrčci nezachytí; je však nemožné zabránit kaž­ dému pokusu o útěk. Určení pohlaví

Pouze samečci vydávají charakteristický cvrkavý zvuk, kterým lákají samičky a vyhánějí ostat­ ní samečky ze svého teritoria. Zvuk vzniká třením okrajů křídel o sebe ve vzpřímené poloze. Samičky všech druhů cvrčků poznáme podle kladélka neboli trubice na kladení vajec, kte­ rá je umístěna mezi tykadly na zadečku. Kladél­ ko lze pozorovat už u větších nymf. U cvrčka domácího je kladélko černé a 10 mm dlouhé. 42

Kladení vajíček

Pohled na chovnou nádrž bez pletiva

Asi dva týdny po posledním svlékání začnou samičky snášet 3mm dlouhá, bílá vajíčka. Dob­ ře živená samička snese 150-200 vajíček den­ ně, většinou do jemně stlačeného starého kom­ postu zbaveného přirozenou cestou toxinů. Misku s kompostem (kladiště) přikryjte jem­ ným kovovým pletivem, aby cvrčci vajíčka ne­ sežrali. Ve vlhkém kompostu se vajíčka udusí a v suchém vyschnou, proto pečlivě udržujte správnou míru vlhkosti. Vrstva kompostu musi být minimálně 6 cm, pncemz musí zůstat stále stejně vlhký, jako když byl čerstvý. '

1

1

••

V

/-

• V

V

Z

O.J

Krmení

Cvrčky krmte drůbky bez obsahu insekticidů, sušeným kočičím nebo psím krmením, chle­ bem nebo rybami. Vlhkost dodávejte stravě ovocem a zelenými listy (tráva, listy pampeliš­ ky nebo endivie). Vařená zelenina někdy mů­ že obsahovat toiny. Hrst trávy svažte gumičkou, takže po několika dnech můžete setřást cvrč­ ky ze zbytků a vyměnit trávu za čerstvou bez nepořádku. Dvakrát týdně postřikujte trochou vody. Příliš­ né vlhko způsobuje výskyt roztočů a plísní. Do nádob na pití dejte kousek vaty nebo houby, aby se cvrčci neutopili.

V dobře vedené „cvrčkárně“ se vylíhne spousta cvrčků.

Infekce

Pokud se do nádrže se cvrčky dostanou larvy dvoukřídlého hmyzu, poškodí cvrččí larvy a za­ hrabaná vajíčka. Tyto larvy se rychle množí, takže je třeba nádobu důkladně dezinfikovat a začít znovu s čerstvým materiálem a potra­ vou. Kvůli nebezpečí roztočů a mikrobů čistě­ te chovnou nádrž každé tří měsíce. Vyndejte přepravky na vejce a oškrábejte dno nádoby nožem. Zmražením kompostu zahubíte všech­ ny škodlivé organismy. Odchov mláďat

Popsaná nádrž na chov cvrčků má víko o roz­ měrech 35 x 40 cm, takže umožňuje snadný pří­ stup. Na krmení použijte kádinku nebo malou Cvrččí vajíčka ve starém kompostu

nádobku s hladkým okrajem a do nádrže dej­ te karton od vajec nebo roli od toaletního pa­ píru. Zkrmujte hlavně samečky, starší samičky (takové, které nemají vyplněné břicho a tmavý zadeček) a mladé jedince. Pro množení vybí­ rejte velké, silné cvrčky, přičemž do každé líh­ ně potřebujete jen několik samečků. Objem re­ produkce závisí na počtu samiček. Terárium, ve kterém se pohybují dospělí cvrč­ ci, musíte zabezpečit před únikem. Můžete odstranit samičkám kladélko, aby nekladly va­ jíčka do hlíny, kde mohou zplesnivět nebo vyschnout. Nesežraní cvrčci mohou v noci obtěžovat oby­ vatele terária, nebo jim dokonce ublížit; oku­ sováním také ničí zadní stěny obložené kor­ kem. Cvrčky nabízejte pinzetou, nebo je dejte na několik hodin do chladničky, čímž je zpo­ malíte. Obojživelníky nekrmte cvrčky příliš často, pro­ tože mají problémy s jejich ostnatýma nohama a tvrdou pokožkou. Cvrčci chovaní ve velkém vlhku mohou být napadeni plísní, která je ne­ bezpečná pro chameleony a další druhy. Nemůžete zabránit tomu, aby vám cvrčci občas neutíkali. V místnosti se shromažďují na tep­ lých místech, například na zadní straně led­ ničky. Položte na zem vysokou nádobu s hlad­ kým vnitřkem, do které je nalákáte ovocem s kvasnicemi nebo pivem.

43

Můžete je také chytit pomocí vysavače, když na konec hadice připevníte chodidlo punčochy nebo ponožky. Cvrčci se dají také pochytat oboustrannou lepicí páskou. Pokud není zbytí, můžete smíchat stejným dí­ lem borax, fluorid sodný a hroznový cukr; směs pak umístěte tak, aby se k ní nedostaly děti ani domácí zvířata. Cvrčci po požití směsi rychle umírají, nesmíte je však podávat terarijním zví­ řatům.

Dvouskvrnní na kladišti (s pletivem) a misce na pití s houbou

Systematické množení

Pokud použijete jednu nádrž pro dospělé cvrč­ ky na kladení vajec a druhou jako odchovnu mláďat, získáte ještě větší množství cvrčků. Nádrž pro dospělé zařiďte stejně, jako je uve­ deno výše. Pravidelně vyměňujte kompost v kladišti a starý dávejte do odchovny. Vajíčka se líhnou za dva týdny a cvrčci dospívají během šesti týdnů. Největší jedince umístěte do nádrže pro do­ spělé a zbytek zkrmte terarijními zvířaty. Prázd­ nou odchovnu vyčistěte a umístěte do ní novou sadu vajíček. Tento systém snižuje kanibalismus a požírání vajec vzhledem ke konstantnímu počtu cvrčků. Cvrčci jsou také rozděleni podle velikosti. Pro­ fesionální chovatelé vytápějí střed cvrččí líhně a odstraňují vajíčka každý den. Někteří krmí cvrčky otrubami, jiní však používají výživnou kaši. DALŠÍ DRUHY CVRČKŮ

Následující tři druhy cvrčků se rovněž běžně chovají jako kořist pro terarijní zvířata. Chov a množení těchto druhů je podobné jako u cvrčka domácího, ačkoliv vyžadují větší vlh­ kost při líhnutí vajec. Cvrček dvouskvrnný Gryllus bimaculatus cvrká mnohem hlasitěji než cvrček domácí, má tvrdší pokožku a chová se agresivněji k tera­ rijním zvířatům. Na druhé straně však uprchlí jedinci v bytě dlouho nepřežijí. Police s velkou nádrží pro dospělé cvrčky, rozměry 100 x 40 x 40 cm (uprostřed) a šesti odchovnami o rozměrech 50 x 40 x 40 cm

Vzhled

Tento druh je až 3,5 cm dlouhý a převážně čer­ ný, se dvěma žlutými skvrnami na bázi křídel. Rozšíření

Tento cvrček žije na středomořském pobřeží a v západní Asii. „Banánový“ cvrček Gryllus assimilis téměř necvrká a po uprchnutí dlouho nepřežije. Vzhled

Velikostí připomíná cvrčka dvouskvrnného, ale má světle hnědou barvu s hnědými znaky. Rozšíření

Afrika.

Gryllodes sigillatus vydrží hlasitě cvrkat po dlouhou dobu. Po uprchnutí dlouho nepřeži­ je. Vzhled

Tento cvrček pruhovaný připomíná cvrčka do­ mácího, ale na prsou a břiše má dva úhlopříč­ ně černé pruhy. Tento druh se velice rychle množí.

Samečkovi pokrývají křídla polovinu zadní čás­ ti těla, zatímco samička je má nevyvinutá. No­ vorození jedinci dospívají velice dlouho, ale téměř se nedotknou orchidejí ani bromélií, tak­ že jsou vhodní do bažinných paludárií. Cvrček Gryllus assimilis

Samička cvrčka Gryllodes sigillatus

Saranče pouštní, Schistocerca gregaria, nymfa

Rozšíření

Afrika. LOCUSTA MIGRATORIA A SCHISTOCERCA GREGARIA: SARANČE STĚHOVAVÁ, SARANČE PUSTINNÁ

Tyto druhy sarančí pravidelně zamořují oblas­ ti Afriky. Největší roje mohou mít až tisíc čtve­ rečních kilometrů a obsahovat miliardu sa­ rančí. Vzhled

Saranče stěhovavá Locusta migratoria se vy­ skytuje ve dvou formách: osaměle žijící a pospolitá. Osaměle žijící saranče má zelené tělo s hnědými křídly; tvoří skupiny o maximál­ ně dvou tisících dospělých jedinců na jeden hektar. Teraristé se však setkávají pouze se stádní formou, která migruje a může způsobit přírodní katastrofu. Samičky jsou asi 6 cm a sa­ mečci 4 cm velcí. Obě pohlaví jsou světle hnědá s tmavě hnědý­ mi znaky. Křídla mají tmavě hnědé skvrny, ale u dospělých samečků skvrny postupně žlout­ nou. Sameček i samička mají dlouhá křídla a dobře létají. Nymfy jsou černooranžové. U saranče pustinné Schistocerca gregaria je hustota populace až 500 dospělých sarančí, 5000 velkých nymf, nebo 50 000 nedospělých nymf na 1 ha. Tento druh je růžovohnědého zbarvení s tmavě hnědými znaky na těle a kříd­ Dospělá samička saranče stěhovavé (Locusta migratoria)

lech, dospělí samečci jsou však spíše žlutaví. Samičky jsou až 8 cm dlouhé, samečci 6 cm. Mají svislé proužky na očích a obě pohlaví dobře létají. Nymfy jsou zajímavého žluto-zeleno-černého zbarvení (viz fotografie). Rozšíření

Oba druhy sarančí žijí na zemi nebo v křovi­ nách v teplých, suchých oblastech. L. migrato­ ria obývá Saharu, Asii a příležitostně zasahu­ je do jižní Evropy. Druh S. gregaria pak můžeme najít na Sahaře, v severní Africe a střední Asii. Základní podmínky chovu

Použitím svítidel zajistěte sarančím na 16 ho­ din během dne teplotu 32-40 °C, v noci pak udržujte teplotu 25-30 °C. Prodloužený den způsobuje větší produkci vajíček. Použijte klec z pletiva místo skla, abyste zajistili nízkou vlh­ kost. Trus pak může padat pletivem nebo perfo­ rovaným dnem (otvory o průměru 0,8 mm), abyste je mohli každý den odklízet. Rozšířený povrch chráněný pletivem snižuje riziko obtě­ žování novými nymfami a cvrčky. V nádobě použijte jemně navlhčený kompost, např. směs písku a kompostu o výšce nejméně 12 cm. Krmení

Saranče se živí zelenými listy, sušeným senem i ovocem, ale hlavní potravou v zajetí je čerstChovné klece pro saranče

45

Z

V

\z • .

•

•

-I

W < O v

V

.

•

ve seno, pšenice, žito nebo ječmen. Můžete je krmit i pšeničnou moukou, chlebem nebo ovesnými vločkami smíchanými s mlékem. Druh S. gregaria však krmte také ostružinovým listím, salátem nebo zelím. V zimě krmte saranče naklíčenými pšeničnými výhonky nebo rákosem. U tohoto druhu klece nepostřikujte; nepotřebuje ani misku s vodou. Určování pohlaví

Samička je větší než sameček; u nymf v po­ sledních stadiích už můžeme rozeznat kladél­ ko jako malý jazýček pod zadečkem, zatímco samečkové mají jednu pohlavní destičku. Sa­ mečkové vydávají tlumený zvuk třením nohou o křídla. Kladení vajíček

Páření trvá několik hodin; potom samičky za­ tlačí celý zadeček až 12 cm do země, kam nakladou růžovobílý pěnový shluk vajíček o počtu asi 40-140 kusů. Největší počet vajec klade L. migratoria. Vejce se líhnou od deseti dnů do tří měsíců, v závislosti na teplotě. Odchov mláďat

Kladiště přeneste do chovné klece bez pletivo­ vého dna a po každé generaci sarančí klec dů­ kladně vyčistěte. Vylíhlé nymfy jsou černé a asi 6 mm dlouhé. Dospívají asi za tři až čtyři týd­ ny, rozmnožovat se začnou asi za dva týdny po­ té a žijí pak ještě asi dva měsíce. Krmení terarijních zvířat

Saranče stěhovavé jsou chutné, nedělají hluk a nejsou nebezpečné ani obtížné, pokud ute­ čou.

vy můžete občas dávat plazům a obojživelníkum; jejich výživnou hodnotu můžete zvýšit tím, že ponoříte červy na několik hodin do vi­ taminového a minerálního přípravku. 10

•

••

1

Z V •

1

1

O

1

• v •

1

z-|

o

O

1

Nymfa saranče stěhovavé (Locusta migratoriaj

46

• .

v

.

Z V • .

Moučný červ je larva potemníka moučného. Z vajíček tohoto 8 mm dlouhého černého brou­ ka se líhnou zlatohnědé larvy. Kukly nemají žádný obal a leží přímo na zdroji potravy. Dospělí brouci zřídka létají, ale nesmějí se dá­ vat terarijním zvířatům, protože mají tvrdou pokožku. Odchov mláďat

Použijte plastikovou nádobu s hladkými stěna­ mi sahajícími nejméně 3 cm nad potravinovou směs, abyste zabránili úniku. Do nádoby dejte 2-3 cm vysokou vrstvu kukuřice nebo pšenice (případně jiného druhu obilí) a pravidelně při­ dávejte trochu ovoce a zeleniny. Larvy žerou i sušené psí krmení. Do nádoby dejte kus látky, na kterou budou brouci klást vajíčka, a dvakrát týdně ji postři­ kujte vodou. Červy můžete sbírat i z látky. Roz­ množovací cyklus trvá asi 16 týdnů při teplotě 25-30 °C. Krmení terarijních zvířat

Červy umístěte na misku s hladkými okraji nej­ méně 3 cm vysokými, společně s kouskem ja­ blka. Uprchlí červi mohou obtěžovat nebo ubli­ žovat terarijním zvířatům, nebo se prokousat korkovou zadní stěnou. Potemník moučný a jeho larvy

Larvy potemníka moučného neboli mouční červi nejsou příliš nutričně hodnotné, protože mají vysoký obsah tuku a asi patnáctkrát více fosforu než vápníku. Mají tvrdou, nestravitelnou pokožku, která můze plazům a obojživelníkům způsobit zacpu. Tato zvířata také často požírají larvy živé, což může vést k poškození žaludku a střevní stěny. Moučné červy dávejte pouze sklípkanům, ští­ rům a kudlankám. Čerstvě svlečené (bílé) lar­ 1

O

Vzhled

TENEBRIO MOLITOR, POTEMNÍK MOUČNÝ

V

.

z

Chovná nádoba pro moučné červy

Larvy brouka Alphitobius laevigatus

Larvy potemníka druhu Zophobas morio

ALPHITOBIUS LAEVIGATUS

Larvy tohoto potemníka mají rovněž malou vý­ živnou hodnotu, ale nemají některé nevýhody vživ moučných červu. o

Vzhled

Larvy tohoto druhu jsou maximálně 1,5 cm dlouhé, zlatohnědé barvy. Odchov mláďat

Zajistěte larvám teplotu 28-30 °C. Brouky dej­ te do uzavřené nádoby, na dně s vrstvou roze­ mletého krmení pro kuřata, mouky a kukuřič­ né mouky v poměru 15:4:1. Každý týden jim dávejte polovinu jablka nebo jiného ovoce. Jed­ nou týdně směs prošijte, brouky vyndejte a dej­ te je do nové nádoby. Za tři týdny dosahují lar­ vy maximální velikosti. V případě potřeby je dokrmujte sušenou kočičí nebo psí stravou, pří­ padně potravou pro hlodavce. Krmení terarijních zvířat

ní můžete použít i kartony na vajíčka. Udržuj­ te teplotu 25-30 °C a relativní vlhkost více než 70%. Nedávejte do klece světlo a pravidelně ji čistěte kvůli roztočům. Brouci jsou všežraví a můžete jim davat susene psi krmeni, maso, ovoce nebo čerstvou zeleň. Brouci kladou vajíčka do prasklin v kůře, a ta se líhnou za 8-12 dní. Klec každý den postřikujte vodou. Larvy jsou rovněž všežravé a požírají se také navzájem. Po dvou až osmi týdnech si hle­ dají úkryt k zakuklení - hloubí otvůrky ve shni­ lém dřevě nebo se schovají v kartonu na vajíč­ ka. Brouk se vylíhne za tři až čtyři týdny a žije asi pet mesicu. O V

•

V .

• •

.

V

Z

1 z

.

V

Z

Z

1

z

o

Krmení terarijních zvířat

Zkrmujte pouze larvami, a to krátce poté, co svléknou kůži (mají bílou barvu).

Larvy oddělíte od potravy tak, že dáte směs na misku, kterou dáte do dřezu. Larvy, které unik­ nou, můžete zkrmit; zbytek se pak zakuklí mezi přepravkami na vejce a můžete je použit pro další chov. Larvy dávejte do terária na misce s hladkými okraji nejméně 2 cm vysokými. Do misky dejte kousek jablka. Larvy, které unik­ nou, mohou obtěžovat terarijní zvířata nebo jim ublížit.

Šváby chováme spíše samy o sobě než jako krmná zvířata, v neposlední řadě proto, že zví­ řata mají potíže při požírání bezkřídlých druhů. Zeleného švába Panchlora nivea, který umí lé­ tat, můžeme dávat například chameleonům. Při správné teplotě, vlhkosti a skladbě potravy se švábi vydatně množí.

ZOPHOBAS MORIO, „VELKÝ MOUČNÝ ČERV“

DROSOPHILA SPP., OCTOMILKY

Zophobas morio je potemník obývající Střed­ ní a Jižní Ameriku. Jeho larvy jsou mnohem větší než mouční červi.

Tyto malé mušky nemají tvrdou pokožku, tak­ že se výborně hodí ke krmení malých hmyzožravců, jako jsou žáby, mláďata drobných jesteru a mladí členovci.

•

V

1

•

•

O v

.

•

z.

Vzhled

Podobný jako moučný červ, pouze větší (asi 5 cm). Dospělí brouci jsou černí a 3-3,4 cm dlouzí. Odchov mláďat

Vzhledem ke kanibalskému chování těchto ži­ vočichů potřebujete skleněnou nebo plastovou nádobu o objemu nejméně 10 litrů. Na dno dej­ te deseticentimetrovou vrstvu mírně zavlhlého humusu nebo rašeliny smíchané s pískem. Do prsti uložte několik kusů shnilého dřeva a korkové kůry. Jako skrýše a místa k zakukle­

ŠVÁBI

•

V . V

o

1

1 Z

VI

•

Vzhled

Všechny druhy octomilek jsou asi 5 mm velké. Pěstují se stovky druhů, ale následující nelétavé druhy se v teraristice používají pře­ devším: - Drosophila melanogaster, malý druh se zakr­ nělými křídly - Drosophila hydei, velký černý druh s červe­ nýma očima a plně vyvinutými, avšak ne­ funkčními křídly

47

Sklenice od zavařeniny s octomilkami

Dva nejběžnější druhy octomilek můžete chovat přímo v teráriu na kousku banánu.

venou směsí. Larvy se pak v závislosti na tep­ lotě během dvou až tří týdnů zakuklí a vylíh­ nou v mušky. Každý týden nasaďte novou chovnou várku. Krmnou směs můžete uchovávat v ledničce nebo mrazničce až několik týdnů. Pokud po­ užíváte zmrazenou směs, vmíchejte do ní tro­ chu ovoce a kvasnic. Pokud je ve sklenici pří­ liš mokro kvůli množství larev, dejte do ní další zmačkaný ubrousek. Pokud larvám směs nestačí, dejte do sklenice kousek banánu. Vy­ schlou směs můžete zavlhčit kouskem zralé hrušky. Dospělé octomilky budou také žít dé­ le, pokud jim dáte kousek ovoce. Takovéto chovné zařízení však může poně­ kud zapáchat. Existují obchodně vyráběné instantní směsi, které můžete rozmíchat s vo­ dou a vůbec nepáchnou, jsou však drahé. Krmení terarijních zvířat

- všechny druhy Drosophila, které se pomalu pohybují a často odpočívají, což usnadňuje jejich ulovení terarijními zvířaty. Odchov mláďat

Potřebujete si vyrobit směs, kterou se dospělé octomilky i jejich larvy budou živit. Existuje nespočetně receptů, jejichž základní přísadou jsou kvasnice, ovoce a různé druhy zrní. Uvá­ díme jeden jako příklad: Na dně pánve ohřejte vodu s mlékem, nesmí se však vařit. Vmíchejte ovesné vločky, až se vytvoří hustá ovesná kaše. Potom vmíchejte dvě tabulky želatiny, kvasnice, rozmačkaný banán, cukr, několik kapek vitaminového pří­ pravku a špetku nipaginu (proti plísni). Směs by měla být tak hustá, aby sama odkapá­ vala ze lžíce do sklenice od zavařeniny nebo pivního půllitru. V případě potřeby zahustěte ovesnými vločkami nebo zřeďte mlékem. Sklenici přikryjte ubrouskem a stáhněte gu­ mičkou. Nepoužívejte punčochu, protože ne­ zabrání volně létajícím muškám, aby se pářily s muškami v zajetí, a vznikají pak jedinci schopní létání. Gumička se snadno sundává a omývá. Směs nechte uležet 24 hodin, dokud kvasnice nevzejdou a přestanou vydávat alko­ holické výpary. Do sklenice dejte zmačkaný ubrousek, aby mušky měly suché místo. Potom vytřeste do nádoby asi 200-300 mušek. První chovnou várku si musíte koupit nebo „vypůjčit“. Další octomilky už však vzejdou z vašeho vlastního chovu. Mušky kladou vajíč­ ka, z nichž se líhnou larvy, které se živí připra­

48

Slaboučké, nově vylíhlé mušky krmte několik dní směsí nebo ovocem, teprve pak je dávejte zvířatům. Můžete také octomilky chovat přímo na určeném místě v teráriu, kam dáte několik kousků ovoce. Do terária můžete dát rovněž celou sklenici se zbytky mušek. Volně létající mušky můžete nalákat do skle­ nice od zavařeniny s přezrálým ovocem. Jak­ mile je v nádobě dost mušek, rychle ji přikryj­ te a pak mušky zkrmujte zvířatům v teráriu. MUSCA DOMESTICA, MOUCHA DOMÁCÍ

Vzhled

Tento aktivní druh poskytne terarijním zvířa­ tům zábavu a trochu tělesného pohybu. Odchov mláďat

Přikryjte kbelík nylonovou punčochou. Ve stě­ ně kbelíku vyřízněte otvor o průměru asi 15 cm a přilepte na něj asi 10 cm dlouhou PVC trub­ ku s nylonovou punčochou asi 80 cm dlouhou. Punčoše uřízněte chodidlo a uzavřete s ní ot­ vor. Do líhně se pak budete dostávat právě přes punčochu, což zamezí mouchám v útěku. Do líhně dejte sklenici od zavařeniny obsahu­ jící jednu ze tří následujících směsí: Kbelík upravený jako líheň much domácích

1. Svařte 1300 cl vody s 54 gramy agaru. Dal­ ších 1300 cl vody smíchejte s 265 g kvasnic a stejným množstvím mléka v prášku. Směsi smíchejte dohromady, dříve než první z nich vychladne. Do směsi přidejte hobliny nebo pi­ liny. Můžete použít i menší množství. 2. Sklenici naplňte asi 2-3 cm vysokou vrstvou směsi vody, sušeného psího krmení, otrub a trochy dřevěných hoblin. 3. Sklenici naplňte prstí smíchanou s pšeničný­ mi otrubami, namočenými psími sušenkami a práškovým mlékem. Mouchy se nalákají na mléko v prášku a nakladou do směsi va• XVI jicka. Sklenici pro kladení vajíček (s červy) vymě­ ňujte nejméně jednou týdně. Mouchám dávej­ te misku se směsí vody, mléka v prášku a šíp­ kového sirupu. Na dno dejte smotek vaty.

Larvy, kukly, a moucha bzučivka

Chovné nádoby pro zaviječe voskové Galleria mellonella

Krmení terarijních zvířat

Až se larvy zakuklí, dejte sklenici s kuklami do terária. Nezapomeňte dát novou várku do chovné kolonie ve kbelíku. Výživnou hodno­ tu a délku života much zvýšíte, pokud je bude­ te v teráriu krmit ovocným sirupem a mléčným práškem. Mouchy, larvy i kukly můžete uchovávat v led­ ničce až po dva týdny. Po několika hodinách budou dostatečně podchlazené, takže jim bu­ de po přemístění do pokojové teploty trvat asi dvě minuty, než vzlétnou. CALLIPHORIDAE, BZUČIVKY

Mouchy bzučivky si můžete koupit jako larvy v obchodě s rybářskými potřebami. Nejsou drahé, ale mají malou výživnou hodnotu. Dej­ te larvy do hlíny obohacené otrubami a mlé­ kem v prášku, kde se mohou volně plazit a kuklit; zvýšíte tak jejich výživnou hodnotu. Tento druh můžete uchovávat v ledničce, ni­ kdy si však nevybírejte červené larvy. Terarijní zvířata žerou larvy much všech dru­ hů, avšak některé jsou tak pružné, že se špat­ ně koušou. Často se proto stane, že plaz nebo obojživelník spolkne larvu živou, a může si tak Mouchy v teráriu krmte prezrálým ovocem a instantním mlékem v prášku.

poškodit žaludek a střeva. Larvy se při 25 °C zakuklí po šesti dnech. Vylíhlé mouchy krmte směsí mléka v prášku, cukru a kvasnic, společně s přezrálým ovocem. Larvy i mou­ chy můžete držet v ledničce až několik týdnů. GALLERIA MELLONELLA, ZAVIJEČ VOSKOVÝ

Tyto 1 cm dlouhé můry žijí ve starých úlech a medových plástvích. Terarijním zvířatům chutná jak dospělý jedinec, tak jeho 2 cm dlou­ há housenka. Můry nepřijímají potravu, takže jsou méně výživné než housenky. Vzhledem k tomu, že můry jsou aktivní v noci, jsou vhod­ nou potravou pro noční zvířata - jako jsou gekoni a stromové žáby. Odchov mláďat

Housenky zaviječe se prokoušou prakticky vším; z plechovky, skleněné nebo PVC nádo­ by vám však neutečou. Vytápění na teplotu 25-28 °C je nezbytné pouze v počátečním sta­ diu chovu. Produktivní líheň si vyrábí vlastní teplo. Větrejte pomocí velmi jemného kovové­ ho pletiva, kterým se filtruje benzin. Jeden cyk­ lus trvá 5-8 týdnů. Chovnou nádobu naplňte směsí s medovým základem podle následujících příkladů: Ohřejte 900 g medu, 880 g glycerinu a 200 g voštin, dokud se vosk neroztaví. Smíchejte se 400 g kvasnic a 1360 g hrubé mouky. Dno a stěny nádoby můžete pokrýt několika vrstva-

49

Larva zaviječe voskového

Chvostoskoci

Zaviječ voskový na staré medové plástvi

vávejte na tmavém, vlhkém a chladném místě (teplota asi 10-20 °C). Udržujte dostatečný počet sklenic, abyste měli neustále zásobu. Chvostoskoky pro chov můžete najít na za­ hradě nebo v lese ve vlhké prsti. ENCHYTRAEA SPP., ROUPICE

Roupice bělavá Enchytraea albidus a „grindal“ E. bucholzi se hodí ke krmení obojži­ velníků, protože dokážou ve vodě přežít až dva dny; mají však poměrně vysoký obsah tu­ ků. E. albidus je asi 2-2,5 cm dlouhá, E. bu­ cholzi pak asi 1 cm. Odchov mláďat „grindala“

mi perforovaného kartonu, který pak potřete směsí. Překryjte další vrstvou kartonu, potře­ te směsí a tak dále. Můžete také použít směs 500 g ovesných vlo­ ček, 250 ml kvasnic, 250 ml glycerinu, 150 ml vlažné vody a 100 ml šípkového sirupu. Od včelařů můžete získat staré medové plástve, kterými chovné nádoby naplníte. V tomto pří­ padě budou potomci dozrávat postupně. Per­ forovaný karton srolujte a převažte gumičkou a roličku dejte do nádoby. Tak můžete housen­ ky snadno sbírat. Teraristé raději chovají zaviječe voskové, ale staré plástve mohou být často napadeny zaviječem malým Achroea grisella, který větší druh utlačuje. Z tohoto důvodu před použitím plástve zmrazte nebo zahřejte. COLLEMBOLA, CHVOSTOSKOCI

Tento malý bezkřídlý hmyz, velký asi 0,5-4 mm je vhodnou potravou pro nejmenší terarijní zvířata, jako jsou malé pralesničky. Odchov mláďat

Chvostoskoky chovejte v malé sklenici nebo nádobě asi 15 cm vysoké, s pevně přiléhajícím víkem. Do nádoby dejte kousky rašeliny, prsti nebo granule zadržující vlhkost a udr­ žujte zde neustále mokro. Dávejte jim krmení pro rybičky (na malém víčku), plátky okurky, mrkve nebo brambor. Chovnou nádobu ucho­

50

Vezměte litrovou PVC nádobu a dejte do ní asi dvoucentimetrovou vrstvu mokré drcené ra­ šeliny. Na tento podklad umístěte grindaly a přikryjte je tabulkou skla. Nádobu zakryjte odvětrávaným víkem a udržujte teplotu asi 20 °C. Krmte „červy“ malým množstvím smě­ si pro octomilky (viz str. 48), avšak bez ovoce a cukru. Když chcete dát „červy do akvária“, spláchněte je ze.skla vodou. Odchov mláďat roupice bělavé

Do krabice dejte směs mokrého písku, rašeli­ ny a zahradní prsti o výšce nejméně 10 cm. Krabici přikryjte nylonovou punčochou nebo benzinovým filtrem, aby se dovnitř nedostaly mouchy. Do krabice dejte směs vařené ovesné kaše se špetkou nipaginu a vitaminového pří­ pravku. Můžete také použít krajíc bílého chle­ ba nasáklý vodou. Dokrmujte zeleninovou stravou. Potrava musí být zkonzumována během tří dnů, aby zbytky nenalákaly roztoče. Čas od času postřikujte podklad vodou. Obměňujte kulturu jednou za osm týdnů. Roupice se snad­ no sesbírají s potravou nebo na vlhkém místě. v v ZIZALY

Žížaly jsou velice vhodnou stravou pro větši­ nu obojživelníků, řadu ještěrú i želv a některé hady. Jsou také nutričeně vyvážené, s pomě­ rem vápníku a fosforu 1:1.

Odchyt

Myši jsou pro řadu terarijních zvířat ideální kořistí.

Žížaly pochytáte tak, že do vlhkého trávníku nebo travnaté louky zapíchnete vidle a poma­ lí s nimi pohybujete sem a tam. Po chvilce zač­ nou žížaly vylézat, nesnažte se je však pochy­ tat příliš rychle, jinak zalezou zpět do země. Nejlepší je chytat je za tmy a po dešti. Zásobu žížal chovejte ve kbelíku s hlínou, ve které jste je našli, na chladném místě. Na kbeTk dejte víko, nebo nad ním rozsviťte světlo; tak zabezpečíte, aby vám žížaly neutíkaly. Odchov mláďat

Žížaly chovejte v polystyrénové krabici 60 x 40 x 40 cm, s proděravělým víkem. Pokud dáte na víko malou lampičku, žížaly neutečou. Krabi­ ci naplňte jílovitou zeminou. Krmte žížaly dvakrát týdně, vždy na stejném místě. Dávejre jim dobře nasekanou zeleň (kromě pórku a cibule) a sušené psí krmení. Teplotu udržujte zhruba 15-20 °C. Hlína by ni­ kdy neměla vyschnout, zároveň je však důle­ žité dostatečně větrat. Kyselá půda je pro žíža­ ly zcela nevhodná. Při hloubení se hlínou mohou žížaly poškodit svá malá, sklovitá va­ jíčka. Celý cyklus trvá asi tři měsíce.

Potkani jsou nejvýživnější těsně po narození.

OBRATLOVCI

Obratlovci jako krmná zvířata představují v zá­ sadě kompletní zdroj potravy, který není třeba doplňovat vitaminy a minerály. Většina obojživelníků se po žížalách může utlouci.

Chytání žížal

HLODAVCI

Jako krmná zvířata můžete používat myši, potkany, křečky a hraboše. Velcí hadi žerou i králíky (to však nejsou hlodavci). MYŠI

Většina myší váží maximálně 45-60 g a dožíva­ jí se 1-3 roků. Mohou se rozmnožovat každých šest týdnů, ale je lepší nechat samičky dorůst tří měsíců, než poprvé zabřeznou. Po 19-21 dnech se rodí až deset slepých, růžových potomků. S určitou praxí se po 1,5- 2 týdnech dají u sa­ miček rozeznat bradavky. U dospělých jedinců 51

je vzdálenost mezi řitním a pohlavním otvorem asi 5 mm, u samečků mezi řitním otvorem a vy­ ústěním močové trubice asi 15 mm. Samečci bývají často agresivní vůči sobě navzájem. Odchov mláďat

Myši chovejte v laboratorní kleci nebo ve sta­ rém akváriu zakrytém pletivem. Snažte se pře­ dejít útěkům. V kleci o rozměrech 43 x 17 x 15 cm můžete chovat až pět dospělých jedinců s mláďaty. Dno klece vystelte jutou nebo hoblinami. Rašelina absorbuje močové výpary lépe než piliny, je však prašnější. Dejte myším nějaký materiál na stavbu hnízda, nejlépe kus látky nebo roztrhaný papír, nikdy však seno, protože může obsahovat nežádoucí parazity. Klece čistěte nejméně jednou týdně. Myši a potkani jsou všežravci. Myši krmte su­ šeným psím krmením, případně krmením pro hlodavce a trochou zeleniny. Nezapomeňte na nádobu s pitnou vodou. Myši vždy berte za kořen ocásku, mláďata drž­ te v dlani. POTKANI

Potkani jsou velice podobní myším. Dospělý potkan je 20-25 cm dlouhý, sameček váží asi 700 gramů a samička 500 g. Potkani se doží­ vají až tří let. Stejně jako myši se mohou roz­ množovat každých šest týdnů, avšak lepší je začít až po třech měsících. Březost trvá 20-23 dní, poté se rodí 10-12 sle­ pých a růžových mláďat. S trochou praxe se po dvou týdnech dají u samiček rozeznat bradavky. U samiček je vzdálenost mezi řitním a pohlav­ ním otvorem asi 15 mm, u samečků vzdálenost mezi řitním otvorem a vyústěním močové tru­ bice asi 40 mm. Samečci obvykle nebývají vů­ či sobě agresivní. Odchov mláďat

Potkany chovejte stejně jako myši. Do labora­ torní klece o rozměrech 60 x 38 x 20 cm se ve­ jdou asi tři dospělí jedinci s mláďaty. Potkani páchnou mnohem méně než myši. Berte je rov­ něž za kořen ocásku, ale rychle je zase položte. Police s laboratorními klecemi pro myši a potkany

52

Krmení terarijních zvířat

Živé hlodavce zkrmujte vždy v čase plné akti­ vity krmených zvířat; i tehdy však mohou hlo­ davci zvířatům ublížit. Z tohoto důvodu je bez­ pečnější hlodavce zabít a ihned poté zkrmit v teráriu. Pokud dáváte hlodavcům vitamin A nebo D3, nemusíte je kombinovat s další po­ travou. Myší a potkaní mláďata dávejte do te­ rária co možná nejdříve po oddělení od mat­ ky; mateřské mléko je totiž velice výživné a vytváří poměr vápníku a fosforu 1:1. Kostra v této době ještě neobsahuje příliš minerálů. Novorozené myši mohou po oddělení od mat­ ky přežít ještě 24-48 hodin, ale pokud je zví­ řata po 24 hodinách nesežerou, zabijte je a uložte do mrazáku. DALŠÍ OBRATLOVCI

Akvarijní rybičky jako paví očka a mečovky můžete pěstovat v akváriu s tvrdou proudící vo­ dou o teplotě 25-27 °C. Krmte je zeleným krme­ ním pro rybičky (např. zmrazený špenát). Kuřata

Čerstvě vylíhlá, den stará kuřata (hluboce zmra­ zená potrava pro kočky) mají nízkou výživnou hodnotu a měla by tvořit pouze jednu složku potravy. RŮZNÉ DRUHY VOLNÉ ŽIJÍCÍHO HMYZU

Pokud zvířata budete krmit směsí much, koby­ lek, pavouků, sarančí, housenek, mravenců, brouků a dalšího hmyzu, dostane se jim zdravé a vyvážené stravy. Odchyt hmyzu - smýkání

Napněte síťku na motýly na rám tenisové ra­ kety. Můžete ji rovněž přilepit na hadici, kte­ rou na okrajích naříznete. Síťkou pohybujte ve tvaru ležaté osmičky přes vrcholy travin na su­ chých svazích nebo loukách. Tímto smýkáním kromě výše zmíněných živočichů nasbíráte ta­ ké travní semena a další rostlinný materiál. Nasbíraný úlovek dejte do sklenice od zavaře­ niny. Nesbírejte tuto potravu podél rušné dálJednodenní kuřata jsou pouze přídavnou složkou potra­ vy. Na obrázku je teju žakruarů (Tupinambis teguixin) (CITES II).

Chytání hmyzu smýkáním

V zimě můžete chytat hmyz pomocí stromové kapsy.

Potrava složená z různých druhů hmyzu je velice zdravá.

Plži se nejlépe sbírají ráno nebo po dešti.

nice nebo tam, kde se postřikuje toxickými materiály, např. na poli nebo květinových zá­ honech. Krmení terarijních zvířat

Odstraňte ze sklenice všechen hmyz nevhod­ ný pro terarijní zvířata (vosy, včely apod.) a dejte sklenici do terária. Hmyz vyletí ze skle­ nice a zvířata ho sežerou. Následující den vyn­ dejte sklenici i s rostlinným materiálem, dejte však pozor, aby do ní nespadlo žádné zvíře. Divoký hmyz vitaminovými a minerálními pří­ pravky obvykle neposypáváme. Sklenici s hmy­ zem můžete uchovávat v ledničce až týden. Už od února můžete chytat pakomáry; na stro­ mech najdete chvostoskoky, v domě sekáče,

a na podzim pavouky a saranče. Na květinách můžete odchytit různé druhy dvoukřídlého hmyzu. V místnosti s terárii hmyz nalétává na okno, kde ho můžete sebrat pinzetou a dát do terá­ ria, kde chováte hmyz, například kudlanky. Slimáci, hlemýždi a jiní plži jsou ideální potrav 1 v 1 • V. V o 1 • v • 1

148

Hysterocrates gigas

Lasiodora parahybana

Lasiodora striatipes Lasiodora difficilis, Brazílie

LASIODORA PARAHYBANA

Vzhled

citlivé na suché prostředí (relativní vlhkost nižší než 65%). LASIODORA SPP.

Rod Lasiodora zahrnuje 22 druhů, které po­ cházejí převážně z Brazílie. Jsou to velcí pa­ vouci s nomádským způsobem života, kteří se pohybují z místa na místo bez stálého obydlí. Vyžadují proto velké terárium (min. 40 x 30 x 30 cm). Pavouci rodu Lasiodora jsou agre­ sivní a na každou hrozbu reagují vystřelováním žahavých štětinek.

Tento až 10 cm velký, hnědočerný pavouk má okolo hrudi světlejší okraj; na zadečku a no­ hou jsou dlouhé, červenohnědé, lehce kučera­ vé štětinky. Na holeni a koleně každé nohy jsou dva světlé podélné proužky. Rozšíření Zemní pavouk, žije v brazilských deštných pralesích. LASIODORA STRIATIPES

Vzhled

Tento pavouk měří 9 cm, má hnědočernou barvu s dlouhými, světlejšími štětinami.

Rozmnožování

Rozšíření

Po 12 týdnech se z kokonu líhne asi 2000 nymf, které rychle rostou. Sameček dospívá během 2 let, samička asi za 3 roky.

Brazílie.

LASIODORA KLUGI

Vzhled

Tento pavouk měří 9-10 cm, podkladová bar­ va je černá; na zadečku, hnědočerných no­ hách a hlavohrudi jsou červené štětiny. Rozšíření

Zemní pavouk, který často šplhá; žije v Bra­ zílii.

LASIODORIDES STRIATUS

starší název: Pamphobeteus wallacei Vzhled

Tento pavouk měří 8 cm. Na patele, holeni a metatarsu má bělavé, oranžové nebo červe­ nohnědé podélné proužky. L. striatus se po­ dobá Aphonopelma seemanni, je však větší a na zadečku má hnědočervené štětiny. Tento mírně agresivní zemní sklípkan v ohro­ žení vystřikuje výkaly.

149

Rozšíření

Rozmnožování

Zemní pavouk, obývá deštné pralesy Peru a Kolumbie.

Vystrašeného samečka dejte k samičce a nech­ te je o samotě.

MEGAPHOBEMA MESOMELAS

MEGAPHOBEMA ROBUSTUM

Vzhled

Vzhled

Tento 5-6 cm velký černý sklípkan má hnědé chelicery. Kolena jsou oranžovohnědá, stejně jako holeně a stehna. Štětiny jsou krátké.

M. mesomelas si hloubí úkryty ve vlhké půdě. Obývá chladnou, vlhkou horskou oblast Mon­ te Verde v Kostarice.

Tento pavouk měří 9 cm a má rezavou barvu. Kyčelní kloub a stehna na třetím páru nohou jsou zduřelé. Stehno je černé, koleno, holeň a metatarsus jsou červenohnědé. Zadní nohy jsou dlouhé. Hruď a zadeček jsou černé až červenohnědé, na zadečku jsou červené štěti­ ny. Na nohou má podélné proužky.

Základní podmínky chovu

Rozšíření

Tento poměrně agresivní druh vyžaduje tep­ lotu 18-22 °C a vlhkost 75-85%.

Deštné pralesy Kolumbie a Brazílie.

Rozšíření

Rozmnožování

Tento druh je obtížné úspěšně množit. Ladiodorides striatus

METRIOPELMA ZEBRATA

starší název: Crypsidromus zebrata Vzhled

Tento druh měří 5 cm a blízce připomíná druh Cyclosternum fasciatus. První úhlopříčný proužek na zadečku však nemá spodní část. Nohy navíc nejsou tak hustě porostlé oranžovohnědými štětinami. Sameček nemá holenní drápky. M. zebrata je poměrně agresivní. Rozšíření

Kostarika. Megaphobema velvetosoma, Kolumbie a Peru Megaphobema mesomelas

Nhandu carapoensis, Brazílie a Paraguay Megaphobema robustum

150

PAMPHOBETEUS SPP.

Pamphobeteus platyomma, samice s vaječným vakem

Pamphobeteus je populární rod sklípkanů, kte­ ří jsou většinou agresivní (např. P. nigricolor). Ačkoliv samičky jsou převážně hnědé barvy, v • •✓ v . • v ov r* i z i samecci mají často jasné ruzovonalove zbarve­ ní. Řada druhů má dva čárkovité znaky, které vedou od oční trubice až k centrální rýze. Mla­ dí jedinci mají krásně oranžový zadeček s čer­ nými znaky ve tvaru vánočního stromečku. Ti­ to obyvatelé deštných pralesů vyžadují vlhkost 80%. Z kokonu se líhne asi 200 nymf. PAMPHOBETEUS ANTINOUS

Vzhled

ravý nádech, u samičky a mladých jedinců je pouze na stehnech.

Tento 10 cm dlouhý, jednolitě hnědý pavouk má na zadečku červenohnědé štětiny. Od oč­ ní trubice k hrudní rýze vedou dva čárkovité znaky. U dospělého samečka mají hruď a nohy mod-

Tento poměrně agresivní zemní pavouk obývá deštné pralesy Peru a Bolívie.

Pamphobeteus antinous

Pamphobeteus ornata, samice, Kolumbie

Pamphobeteus platyomma, samec

Pamphobeteus ornata, samec

Rozšíření

151

Pamphobeteus augusti, Ekvádor

Pamphobeteus fortis, Kolumbie, tmavě zbarvený

Pamphobeteus insularis, Brazílie Pamphobeteus ferox, Kolumbie

Pamphobeteus nigricolor z Bolívie, Peru, Kolumbie a Ekvá­ doru (tmavé zbarvení, normálně černý)

PAMPHOBETEUS PLATYOMMA

Vzhled

Tento 8-9 cm velký sklípkan se liší barvou a jeho taxonomie je dosud předmětem výzku­ mu. Obvykle má hnědočernou až červenohnědou barvu se světlejšími proužky na kolenou. Zadeček je tmavě hnědý. Dospělý sameček má na hrudi růžově červenou hvězdu a podobné zbarvení mají i stehna. P. platyomma je poměrně agresivní. Rozšíření

Zemní pavouk, Brazílie. Rozmnožování

PARAPHYSA HORRIDA

Tento druh má maximálně 100 nymf.

Vzhled

PAMPHOBETEUS VESPERTINUS

Tento 8 cm velký, uhlově šedý pavouk má jas­ ně oranžový zadeček. P. horrida je agresivní.

Vzhled

Rozšíření

Tento pavouk měří až 7 cm, má hnědočernou barvu, fialové chloupky na nohou a zadečku a fialovou hvězdu na hrudi. Tento poměrně agresivní druh okamžitě vy­ střeluje žahavé chloupky.

Brazílie.

Rozšíření

Zemní pavouk, Brazílie.

152

PARAPHYSA PULCHRIMAKLAASI

Vzhled

Přibližně 7 cm velký pavouk, modročerné bar­ vy s oranžovými pruhy na nohou a zlatým „zr­ cadlem“ na zadečku. Tento poněkud nervózní pavouk však není agresivní.

Pamphobeteus roseus, 9,5 cm velký

Paraphysa pulchrimaklaasi

Paraphysa pulcherrimaklaasi

Pamphobeteus vespertinus, samec

Rozšíření Paraphysa horrida

Zemní pavouk, deštné pralesy Haiti a Domi­ nikánské republiky. Základní podmínky chovu

Udržujte relativní vlhkost 80%. Rozmnožování

Po 5 týdnech se z kokonu líhne maximálně 150 nymf. Rostou rychle, samičky dospívají asi po 3 letech. PHORMICTOPUS NESIOTES

Vzhled

Tento 7 cm velký hnědošedý pavouk má zla­ tavá stehna a hruď. P. nesiotes je agresivní a hlasitě cvrká. Rozšíření

Zemní sklípkan, Kuba. Rozšíření

Ekvádor.

Phormoctopus cancerides

Rozmnožování

Z kokonu se líhne asi 200 nymf. PHORMICTOPUS CANCERIDES

Vzhled

Tento pavouk měří 8 cm, má hnědočernou bar­ vu a zlatou lesklou hvězdicovitou skvrnu na hru­ di. Před svlékáním je světle hnědý, po svlékání temně černý. Dlouhé nohy i zadeček jsou hustě porostlé oranžovými štětinami. Na kolenou a ho­ leních jsou dva šedé podélné pruhy. P. canceri­ des je agresivní druh sklípkana.

153

Phormictopus nesiotes

Poecilotheria formosa

Poecilotheria rufilata, dospělý sameček, Indie

POECILOTHERIA FASCIATA

Vzhled

P. fasciata dorůstá délky 6-7 cm. Samička má šedobílou hlavohruď, uprostřed se dvěma tma­ vými podélnými pruhy. Na šedohnědém za­ dečku má šedobílé podélné křížící se proužky, obklopené nezřetelnými tmavými úhlopříčnými pruhy. Spodní strana těla je červenohnědá, nohy jsou buď šedé, nebo hnědočerné. Konce stehen jsou zelené nebo citrónově žluté. Same­ ček je spíše hnědý s tmavýma nohama. Tento druh připomíná druh P. regalis, ale má odliš­ né znaky na hlavohrudi. Rozšíření POECILOTHERIA SPP.

Monzunové pralesy Srí Lanky.

Vzhled

Rod Poecilotheria zahrnuje 14 druhů. Tito sklípkani mají výrazné šedobílé a hnědé zna­ ky. Spodní strana stehen, holeně a metatarsu u 1. a 2. páru nohou je citrónově žlutá. Žluté zbarvení spolu s výhrůžným postojem má dě­ sit nepřátele. Druhy rodu Poecilotheria jsou jen mírně agre­ sivní, ale velmi živí stromoví pavouci, kteří se nejprve pokoušejí uprchnout a teprve potom koušou. Jejich jed může způsobit poměrně váž­ né potíže. Ve volné přírodě většinou žerou vel­ ké můry. Rozšíření

Tito pavouci obývají dutiny a praskliny ve stro­ mech i domech v Indii a na Srí Lance. Základní podmínky chovu

Vybudujte dostatek míst ke šplhání a udržuj­ te vysokou vlhkost 70-80%. Jako úkryt po­ slouží kus kůry nebo ptačí budka. Rozmnožování

Jakmile sameček dospěje, můžete ho bez obav dát k samičce. Samičky mohou rovněž žít ve skupinách, pokud mají dostatek potravy. Před pářením často probíhají dlouhé námluvy. Po 6 týdnech se z kokonu líhne 70-150 nymf, kte­ ré rychle dospívají.

154

Poecilotheria fasciata

POECILOTHERIA FORMOSA

Poecilotheria regalis

Vzhled

Samička měří 6-7 cm, hlavohruď má šedohně­ dou, s nezřetelnou černou skvrnou uprostřed. Od oční trubice k hrudní rýze se táhne tmav­ ší skvrna lahvovitého tvaru. Na tmavém za­ dečku je hnědobílý podélný pruh a několik nezřetelných příčných hnědých znaků. Nohy jsou poseté šedými a hnědočernými skvrna­ mi. Sameček je hnědý, má černou oční trubi­ ci a tmavší nohy. Rozšíření

Jižní Indie. POECILOTHERIA ORNATA

Vzhled

Samička měří 6-7 cm, má šedohnědou barvu a na hlavohrudi dva černé podélné pruhy. Za­ deček je tmavší, má na sobě hnědobílý podél­ ný pruh a 8 černých příčných znaků. Nohy jsou olivově zbarvené; u samičky i samečka jsou dva pruhy na holeni a jeden na metatarsu, zbarvené ohnivě žlutě nebo oranžově. Spodní strana nohou je jasně žlutá, pedipalpy jsou u obou pohlaví červené. Sameček je jen o ně­ co menší než samička, má šedozelenou barvu s červenohnědými štětinami.

Rozšíření

Horské oblasti Srí Lanky. POECILOTHERIA REGALIS

Vzhled

Tento sklípkan měří 7 cm a je velice podobný druhu P. fasciatcr, na spodní straně těla má však okolo pohlavního otvoru světle béžovou příčnou skvrnu. Černé příčné pruhy na za­ dečku jsou zřetelnější. Sameček rovněž připo­ míná druh P. fasciata, má však na zadečku še­ dobílý podélný pruh. Rozšíření

Indie. Poecilotheria ornata, samice Poecilotheria subfusca

Poecilotheria ornata, dospělý samec

155

POECILOTHERIA SUBFUSCA

PSALMOPOEUS IRMINIA

Vzhled

Vzhled

Tento pavouk měří 9-10 cm, má šedohnědou barvu se světle šedými a černými znaky. Spod­ ní strany hlavohrudi, holeně a metatarsu jsou černé, spodní strana zadečku tmavě šedá. Hor­ ní část stehen zadních nohou je černá s bílým zakončením (na rozdíl od P. fasciata) a spod­ ní strana stehna všech nohou je černá.

Samička měří až 6 cm, má uhlově šedou barvu, na zadečku osm oranžových skvrn a na holeni a metatarsu červenooranžové pruhy. Sameček je o něco menší a má šedohnědou barvu.

Rozšíření

Tento druh se poměrně snadno množí. Mladí pavouci mají hnědou hlavohruď, černý zade­ ček se žlutooranžovými skvrnami a černé no­ hy. Metatarsus je žlutooranžový.

Monzunové pralesy Srí Lanky. PSALMOPOEUS SPP.

Rozšíření

Venezuela. Rozmnožování

Vzhled

Do rodu Psalmopoeus patří aktivní, převážně stromoví pavouci, hustě obrostlí chloupky. Přední nohy jsou delší než čtvrtý pár (na roz­ díl od rodu Tapinauchenius). Oba rody se ta­ ké liší štětinami na pedipalpách. Rod Psalmo­ poeus nemá na zadečku lesklé „zrcadlo“ z žahavých chloupků, má však krátké ochlu­ pení. Pavouci rodu Psalmopoeus jsou rychlí, agre­ sivní a často skáčou.

PSALMOPOEUS REDUNCUS

Vzhled

Tento 5 cm velký pavouk má tmavě hnědou podkladovou barvu a zlatohnědou hlavohruď. Štětinatý porost je řidší než u druhu P. cambridgev, zadeček je na pohled poměrně hlad­ ký, po stranách má však delší štětiny. Na no­ hou nemá žádné žahavé štětiny ani pruhy. Rozšíření

PSALMOPOEUS CAMBRIDGE!

Tento druh si hloubí podzemní úkryty v oblas­ ti Kostariky.

Vzhled

PSEUDOTHERAPHOSA APOPHYSIS

Tento 7 cm velký sklípkan je šedohnědý, na hrudi má zelený nádech. Samička má na roz­ díl od tmavšího samečka na zadečku nezřetel­ ný černý šachovnicový vzorek, na holeni a me­ tatarsu jsou červeně oranžové pruhy.

Vzhled

Tento tmavě hnědý pavouk dosahuje impo­ zantní velikosti až 11 cm. Na zadečku má vel­ kou, kulatou tmavou skvrnu. P. apophysis je agresivní sklípkan, který vystřeluje chloupky.

Rozšíření

Jedná se o stromového pavouka, který si vytvá­ ří obrovité obytné zámotky; obývá deštné pra­ lesy Trinidadu.

Párek Psalmopoeus irminia

Základní podmínky chovu

Tento druh nemá rád přílišné sucho, udržujte proto vlhkost 70-80% a teplotu 25-30 °C. Rozmnožování

Tento druh se množí snadno, samička je však vůči samečkovi často agresivní. Po 5-8 týd­ nech se líhne přibližně 100 nymf, které rychle dospívají. Samička často těsně před svlékáním naklade ještě jeden vaječný vak. Psalmopoeus Cambridge! Psalmopoeus reduncus

156

Pseudotheraphosa apophysis, dospělá samice

60-70%). Mezi dekorativními prvky a na zemi v teráriu si stavějí z pavučin rozsáhlý systém chodbiček a komůrek. Jejich pavučiny tvoří obytnou část, pasti na kořist i únikové cesty. Rozmnožování

Samička vaječný vak nenosí s sebou, ten je součástí hlavní pavučiny. Po pěti týdnech se líhne asi 150 nymf, které rychle dospívají. PTERINOCHILUS MURINUS

Vzhled

Tento pavouk měří až 6 cm, má červenohnědou barvu, na hrudi černou hvězdu a na za­ dečku černé skvrny. Rozšíření

Z kokonu se líhne asi 80 nymf.

Suché pláně pobřežních oblastí východní Afri­ ky (Keňa, Tanzanie) poblíž skládek odpadu, te­ dy v blízkosti člověka. Tento druh si přede z pa­ vučin doupě v dutinách mezi kameny a keři.

PTERINOCHILUS SPP.

PTERINOCHILUS SPINIFER

Vzhled

Vzhled

Rod Pterinochilus zahrnuje 20 výjimečně agre­ sivních druhů sklípkanů, původem z Afriky. Ti­ to pavouci jsou štíhlí, na hrudi mají hvězdico­ vitou skvrnu a na zadečku tmavší znaky. Všechny druhy jsou velice agresivní a jejich jed může být nebezpečný, zvláště pro děti.

Tento 5,5 cm velký sklípkan má na hnědé hru­ di černou hvězdu a černou skvrnu před oční trubicí. Na hnědém zadečku je matná střední čára a černé skvrny. Nohy jsou hnědé.

Rozšíření

Zemní pavouk, Venezuela. Rozmnožování

Základní podmínky chovu

Tito pavouci nemají rádi přílišné vlhko (max.

Rozšíření

Lesnaté oblasti východní Afriky (Tanzanie). STROMATOPELMA CALCEATA

starší název: Scodra calceata Pseudotheraphosa apophysis, mladý pavouk

Vzhled

Tento 5,5 cm velký pavouk má ozdobné hně­ dé, šedé a černé skvrny. Na holeni a metatarsu jsou malé černé skvrny, na světlejším zadečku je podélný tmavší pruh a několik dalších skvrn. S. calceata má tmavší stehna na pedipalpách. Přední nohy druhů Stromatopelma jsou ma­ sivní. Sameček je asi o 2 cm kratší. Poddruh S. c. griseipes má šedé nebo šedohně­ dé znaky, přední nohy jsou dlouhé, se širo­ kou holení a metatarsem. Nohy mají poměrně dlouhé štětiny a černé znaky. Stehna na pedi­ palpách jsou u S. c. griseipes světlejší barvy. S. calceata je velice agresivní a rychlý pavouk. Pterinochilus meridionalis, Malawi, Mosambik, Zambie a Zimbabwe

Pterinochilus murinus

157

Pterinochilus spinifer

sklípkana s krátkými chloupky na zadečku a delšími na nohách. T. blondi je obvykle agresivní a nohama vyha­ zuje do vzduchu žahavé chloupky, které mo­ hou způsobit silné podráždění. V ohrožení rychle a hlasitě cvrká. Tito pavouci mají tendenci k obžerství a ti nej­ tlustší mohou mít zadeček velký jako teniso­ vý míč; snižuje to však jejich plodnost. Rozšíření

Tento hrabavý pavouk obývá deštné pralesy se­ verní Brazílie a oblasti od Venezuely až po Guyanu. Hloubí si úkryty hluboko pod koře­ ny stromů. Základní podmínky chovu Stromatopelma calceata, sameček

Do terária dejte nejméně 10 cm vysokou vrst­ vu hlíny a vystavte z kůry dobrý úkryt, ve kte­ rém se pavouci mohou schovat. Udržujte vyso­ kou vlhkost 75-80%, nikdy však nepostřikujte pavouky samotné. Rozmnožování

Samička není vůči samečkovi agresivní a ten nemá holenní drápky. V teráriu, kde samička přenáší kokon, udržujte vlhko, nesmí být však tak mokro, aby vajíčka začala hnít. V kokonu je 30-150 nymf velikosti 1,5 až 2 cm. Nymfy se obvykle líhnou po 8-9 týdnech, ně­ kdy to však může trvat i 20 týdnů. Mláďata rychle rostou.

Je to jeden z afrických druhů, které koušou bez výstrahy, a jeho jed je poměrně silný.

Tapinauchenius gigas, sameček

Rozšíření

Tito stromoví pavouci západní a střední Afri­ ky si budují zámotky v korunách keřů a stro­ mů (např. palem). Rozmnožování

Samička není vůči samečkovi agresivní. Klade 100-350 vajíček, která se líhnou z vaječného vaku asi po 8 týdnech a dospívají během 1,5 roku až 2 let. TAPINAUCHENIUS GIGAS

Vzhled

Tento pavouk měří 6 cm, má světle hnědou barvu a je hustě porostlý dlouhými štětinkami. Odshora dolů se po zadečku táhne široký pruh lesklých štětin. Na konci zadečku lze rozeznat čtyři malé bo­ dy, kde se napojují svaly. Rozšíření

Stromový pavouk, Kolumbie a Guyana. THERAPHOSA BLONDI

Tento pavouk byl pojmenován po výzkumní­ ku Le Blondoví a často se také nazývá T. leblondi. Vzhled

Tento pavouk měří 10-12 cm, maximální roz­ pětí je 25 cm. Jedná se o tmavě hnědého

158

Theraphosa blondi, dospělá samice

Theraphosa blondi, páření

Xenesthis monstrosa

VITALIUS ROSEUS

dovou barvu, na hrudi červenou až růžovou hvězdu a na zadečku hnědé chloupky. Tento agresivní pavouk v obraně rychle odhazuje všechny chloupky a zůstává holý.

Vzhled

Tento pavouk měří až 6 cm, má zlatohnědou barvu se světle hnědými znaky. Nohy jsou částecne cernohnede a map ruzove az oranžové podélné pruhy. Tento druh v ohrožení jen zřídkakdy vystřelu­ je chloupky a není agresivní. .

v

V

V

1

V

1

z

■ z

o

v

z

v

v

z

Rozšíření

Brazílie, Kolumbie. Rozmnožování

Rozšíření

Zemní pavouk, obývá deštné pralesy Kolumbie, Ekvádoru, Venezuely, Peru a Panamy. Základní podmínky chovu

Udržujte relativní vlhkost 75-80%. XENESTHIS MONSTROSA

Z kokonu se líhne asi 400 nymf.

Vzhled

XENESTHIS IMMANIS

Tento uhlově šedý pavouk měří 8-9 cm a má krátké chloupky. Je agresivní.

Vzhled

Rozšíření

Tento sklípkan měří 7 cm, má černou podkla-

Zemní pavouk, Kolumbie.

Vitalius roseus

Další sklípkani Mimo čeleď Theraposidae patří do podřádu sklřpkanů ještě některé prudce jedovaté druhy pavouků jako např. druhy rodu Atrax z Au­ strálie, rod Trechona z Jižní Ameriky, druhy rodu Macrothele z jižní Evropy, a celá řada dalších druhů pavouků například z čeledí Barychelidae, Ctenizidae, Nemesidae a Actinopodidae. Vzhled

Xenesthis immanis

Většina druhů včetně rozšířeného rodu Conothele nedosahuje velikosti větší než 3 cm. Mají masivní tělo se silnýma nohama. Jedná se o hrabavé, téměř hladké pavouky. Druhy rodu Conothele bývají zlatavě hnědé s černými pru­ hy na nohou a okrajích hrudního krunýře. Za­ deček má okrovou barvu s nezřetelným šedým křížem. Pavouci si hrabou úkryty v lehké pů­ dě, kde si tvoří zámotky, a uzavírají vchod do úkrytu pohyblivými, dobře maskovanými dvíř­ ky (odtud také jejich název: sklípky - sklípka­ ni). V noci loví procházející kořist. Některé druhy si také budují sklípky pod kůrou a po­ dobnými materiály. Tito sklípkani jsou prudce agresivní. Dokon­ ce i jedinec, který vypadá jako mrtvý, může se-

159

Australský sklípkan rodu Conothele

Křižáci si vytvářejí víceméně kulaté pavučiny. Nejprve natáhnou pevná nosná vlákna a po­ tom vytvoří vnitřní kruh složený z mnoha le­ pivých vláken, která dohromady tvoří spirálu. Některé druhy, např. rodu Argiope, vyztužují uprostřed pavučinu hedvábnými radiálními vlákny. Pavouk buď zůstává uprostřed pavu­ činy, nebo se schovává na jejím okraji. Menší sameček se může k samičce přiblížit jen s krajní opatrností. Evropské druhy přezimu­ jí v podobě vajíček a dospívají v pozdním létě. Lepkavé kapičky na pavučině lze nejlépe vidět brzo ráno, kdy je síť pokrytá rosou. ROD ARGIOPE

brat poslední síly a ošklivě kousnout. Africké a australské druhy jsou velice nebezpečné. Rozšíření

Sklípkani obývají oblasti kolem Středozemní­ ho moře, Afriku, Austrálii, Střední a Jižní Ame­ riku. Základní podmínky chovu

O tyto pavouky pečujte stejně jako o hraba­ vé sklípkany. Do terária dejte nejméně 25 cm vysokou vrstvu řídké půdy (např. směs rašeliny s pískem), kterou udržujte poměrně vlh­ kou. Rozmnožování

Z kokonu se po 3 týdnech líhne 25-150 nymf.

Podřád Araneomorphae, dvouplicní

Vzhled

Křižák pruhovaný A. bruennichi měří 1,1-2,5 cm. Samička má výrazně černožlutě příčně pruhovaný zadeček. Hruď je stříbřitá a nohy mají uhlově šedé pruhy. Sameček mě­ ří 4,7 mm a má protáhlý, světle hnědý zadeček. A. lobata má béžové, šedé, černé nebo stříbr­ né skvrny. Po stranách zadečku jsou tři až čty­ ři laloky. Rozšíření

Druhy rodu Argiope si často předou pavučiny na rostlinách. V kulaté pavučině má pavouk často pod sebou bílá radiální vlákna. A. bruennichi žije ve střední a jižní Evropě, ji­ hovýchodní Asii, Číně a Japonsku. A. lobata pochází z jižní Evropy, Afriky, Střed­ ního východu a jižních oblastí Asie. Základní podmínky chovu

Pavouci tohoto podřádu, známého také jako Labidognata, mají kloubnaté chelicery, které se zvenku dovnitř zavírají a spodní články smě­ řují dolů.

Čeledi Araneidae a Nephilidae, krizaci Do čeledi Araneidae patří např. rody Araneus (např. křižák A. diadematus) a Argiope. Nejdůležitějším rodem čeledi Nephilidae je Nephila. Křižák pruhovaný Argiope bruennichi s kokonem

160

Dospělou samičku dejte do terária o rozmě­ rech min. 40 x 15 x 50 cm, s nejméně dvěma stěnami z jemné gázy. Do terária dejte něko­ lik větviček. Krmit můžete pavouky malým otvorem. Jednou denně lehce postřikujte vo­ dou a udržujte denní teplotu 24-30 °C, noční 20 °C. Tohoto pavouka můžete rovněž nechat volně žít v místnosti pro terária, protože obvykle zů­ stává ve své pavučině. Rozmnožování

Dejte samečka na okraj samiččiny pavučiny. Argiope lobata v Čadu

Pokud samička po 30 minutách nereaguje, za­ se ho odstraňte. Malý, hnědý sameček se páří jen s plodnými samičkami. Na podzim klade samička několik set vajíček. Kokon druhu A. bruennichi je velký, ochmýřený a visí v pa­ vučině. A. lobata si buduje velký kokon ve tvaru hrušky. Zámotky těchto evropských dru­ hů přezimují při teplotě 10-15 °C.

Ugandský křižák rodu Nephila se staví mrtvým.

ROD NEPHILA

Tentov • rod zahrnuje 50 druhů, které natahují v V — pavučiny o prumeru az 5 metru. o

i

o

Vzhled

Samičky rodu Nephila měří až 6 cm. Zadeček má válcovitý tvar a obvykle je výrazně zbarve­ ný (často červený, bílý a žlutý). Podkladová barva těla a nohou je téměř vždy černá. Nohy jsou nejobyčejně dlouhé, zvláště přední páry. Největší naměřené rozpětí nohou u těch­ to pavouků je 20 cm. Samečci bývají mnohem menší, s délkou těla jen 1 cm. Tito pavouci celý den sedí uprostřed svých sil­ ných, kulatých pavučin, které mohou mít až 1,5 m v průměru. Při vyrušení upadnou a stavějí se mrtvými. Ně­ kdy také zaujímají výhrůžný postoj a mohou i kousnout, jejich jed však není příliš nebez­ pečný. Rozšíření

Filipínský křižák rodu Nephila s kořistí a samečkem

Určení pohlaví

Druhy rodu Nephila obývají všechny subtro­ pické i tropické oblasti, zvláště vlhké lesy a sa­ vany.

Sameček je mnohem menší než samička a do­ spívá mnohem rychleji. Množení je proto ve­ lice obtížné, protože než samičky dospějí, je­ jich bratři už jsou mrtví.

Základní podmínky chovu

Páření

Dospělou samičku dejte do vzdušného terária o rozměrech min. 80 x 40 x 80 cm. Dovnitř dej­ te několik větviček. Potravu podávejte malým otvorem. Udržujte teplotu 24-30 °C. Většina druhů ro­ du Nephila je citlivá na průvan; každý den proto lehce postřikujte, voda se však musí vy­ pařit během několika hodin. V jednom vel­ kém teráriu můžete společně chovat několik druhů Nephila, které mohou v dostatečně vy­ topené terarijní místnosti pobíhat i volně.

Dejte samičce dostatek potravy a potom umístěte samečka na okraj pavučiny. Same­ ček zůstane poblíž a pravidelně se bude po­ koušet s ní spářit. Pokud se sameček k samičce nepřiblíží do 30 minut, dejte ho zpět do vlast­ ního terária, aby nedošlo ke kanibalismu.

Křižák rodu Nephila si buduje obrovskou pavučinu. To­ to je Nephila maculata na Filipínách.

Kladení vajíček

Několik týdnů po páření klade samička něko­ lik set vajíček. Kokon zavěsí v pavučině. Vak odstraňte a udržujte ho vlhký. Nymfy se líhnou za 1-5 týdnů, trvá však až do prvního svléká­ ní, než se z nich stanou mladí pavouci a roze­ jdou se. Odchov mláďat

Mladé pavoučky chovejte pohromadě ve vel­ kém teráriu se spoustou větviček. Mláďata že­ rou mšice a ovocné mušky. Jednou denně po­ střikujte vodou. Jakmile poznáte samečky podle silnějších pedipalp (budoucích spermatických váčků), oddělte je, chovejte při teplo­ tě 20-25 °C a dávejte jim jen minimální množ­ ství potravy, aby tak obě pohlaví dospěla ve stejnou dobu. Pomalý odchov můžete také uplatňovat jen u poloviny mláďat. Množením v rámci jedné skupiny však vznikají menší a méně zdraví je­ dinci.

161

Nephila clavata (Filipíny) s malým samečkem v pavučině

Čeleď Heteropodidae Vzhled

Heteropodidae mají malé ploché tělo a velice dlouhé, štíhlé nohy. Rozpětí nohou může být až 20 cm. Pohybují se rychle do stran, podob­ ně jako krabi. Tito pavouci jsou rychlí a snaží se nejprve uté­ ci, teprve potom se stávají agresivními. Větši­ na z nich je aktivní v noci nebo za soumraku. Nestavějí si pavučiny. Rozšíření

Nephila maculata, melanistická (černá) forma

Pavouci této čeledi obývají všechny subtropic­ ké a tropické oblasti, kde žijí převážně na zdech, větvích stromů a na banánových plantá­ žích. Základní podmínky chovu

Pavouky čeledi Heteropodidae chovejte v te­ ráriu bez jakýchkoli štěrbin, které musí být pětkrát širší, hlubší i vyšší, než je rozpětí pa­ voukových nohou. Dno pokryjte směsí rašeliny a písku a jednu stranu udržujte stále vlhkou. Udržujte denní teplotu 25-30 °C a relativní vlhkost 70-80%. Jednou týdně postřikujte. Rozmnožování

Pro druhy rodu Heteropoda jsou typické plo­ ché, polštářkovité kokony. Samička kokon střeží; buď ho zavěsí do poměrně primitivní pavučiny, nebo ho nosí s sebou. Nymfy se líh­ nou zhruba po 4 týdnech. HETEROPODA VENATORIA

Tento pavouk se do Evropy často dostává se zásilkami banánů, stejně jako druhy Phoneutria. Vzhled

Heteropoda venatoria měří až 2,5 cm, má dlouhé, hnědé tělo se světlejšími pruhy na za­ čátku a konci hrudního krunýře. Sameček je o 5-10 mm menší. Rozšíření

NEPHILA MACULATA

H. venatoria pochází ze Srí Lanky, dnes je však už rozšířen ve všech subtropických a tro­ pických oblastech.

Vzhled

Samička měří až 4,5 cm, rozpětí nohou má 15 cm. Zadeček je černý se žlutými pruhy ne­ bo skvrnami. Hruď je stříbrožlutá, nohy jsou černé s několika oranžovými znaky. Sameček měří jen 8 mm a páří se se samičkou během horkých, suchých období. Rozšíření

Tropické deštné pralesy a zahrady od Indie až po Japonsko a severní Austrálii.

Další druhy pavouků V teráriích se často chovají také následující druhy pavouků řádu Araneae. 162

Sameček druhu Heteropoda

Samička pavouka rodu Heteropoda

Polybetes pytagorica, samička s kokonem a nymfami

Čeleď Lycosidae, slíďáci POLYBETES PYTAGORICA

Tento pavouk rovněž patří do čeledi Heteropodidae. Vzhled

Tento pavouk měří až 3 cm a má hnědočernou hruď. Na zadečku jsou okrové a hnědé skvr­ ny a tmavší podélný pruh. Na spodní straně za­ dečku je černý kříž. Rozšíření

P. pytagorica žije na stromech a zdech v Argentině. Rozmnožování

Sameček je menší a v dospělosti má zřetelné spermatické váčky. Kokon je 3 cm dlouhý alem silný. Při teplotě 27 °C a vlhkosti oko­ lo 70% se po 30 dnech líhne asi 200 nymf. Po týdnu poprvé svlékají kůži a stávají se z nich mladí pavoučci. Nechte jich několik utéci z chovného terária, chyťte je a dejte do vlast­ ní nádoby. Nejlépe je to dělat v nezařízené místnosti, např. v kachlíčkované koupelně. Mláďata nejméně dvakrát týdně postřikujte. Do terária dejte zmačkaný ubrousek, který absorbuje přebytečnou vodu a je také zdro­ jem vody pro pavoučata.

Nejznámější slíďáci jsou z rodu Lycosa. Vzhled

Slíďáci mají často v porovnání se zadečkem prodlouženou hlavohruď. Tělo i nohy bývají hojně porostlé krátkými hustými štětinkami a na těle jsou často podélné pruhy. U čeledi Lycosidae jsou 4 nejmenší oči umís­ těny v řadě na vrcholku hlavy a dvě větší oči jsou za nimi. Zbylý pár očí je po stranách hlavy. Tito malí pavoučci jsou velmi plaší. Některé ji­ hoamerické druhy mohou být poněkud nebez­ pečné. Rozšíření

Asi 3000 známých druhů se dělí do 100 rodů, které se vyskytují po celém světě. Většina dru­ hů žije při zemi, někdy obývají dutiny v zemi. Rozmnožování

Samičky slíďáků nosí své kulaté kokony s sebou. Když se nymfy vylíhnou, vyšplhají se mat­ ce na záda, kde zůstanou po několik týdnů. >

Slidák rodu Lycosa z Uruguaye s mláďaty

Párek pavouků druhu Polybetes pytagorica

163

Druh rodu Sicaria, Argentina

Párek pavouků druhu Cupienius salei

Základní podmínky chovu

Čeleď Sicariidae

Režim péče je stejný jako u čeledi Heteropo­ didae.

SICARIA SPP.

PHONEUTRIA SPP.

Vzhled

Vzhled

Samička měří až 1,5 cm a má poměrně jedno­ lité zbarvení, buď hnědé nebo hnědošedé. Zadeček má poněkud jiný odstín. Sameček měří sotva 1 cm. Obě pohlaví nemají příliš chloupků. Tito pomalí pavouci často žijí v úkrytu pod kamenem nebo v chodbičkách, které si hrabou v písku a přepadávají odtud kořist. Nepředou si pavučiny a nedokážou šplhat po skle. Jsou prudce jedovatí a v případě kousnutí je třeba chirurgicky odstranit zasaženou tkáň.

Samičky druhů Phoneutria (P. fera, P. keyserlingii, P. nigriventer) měří 3,5 cm, sameč­ ci bývají až o 1 cm kratší. Vrchní strana těla je hnědá. P. nigriventer má na spodní straně těla černou skvrnu. Pavouci rodu Phoneutria si nepředou pavučiny. Jsou rychlí, agresivní a prudce jedovatí. Pouhých 0,0003 mg jejich silného neurotoxického jedu na 1 kg stačí k zabití oběti. Většina obětí umírá do šesti hodin na dýchací potíže.

Základní podmínky chovu

Péče o tyto pavouky je stejná jako u čeledi Heteropodidae, mají pouze raději větší su­ cho.

Tito pavouci žijí v budovách a na rostlinách (např. banánech) v tropické a subtropické již­ ní Africe. Občas se s trsem banánů dostanou i do Evropy.

Rozšíření

Základní podmínky chovu

Tito pavouci žijí v poměrně vlhkém mikrokli­ matu suchých oblastí Argentiny a v jižní Af­ rice.

Režim péče je stejný jako u čeledi Heteropo­ didae.

Rozšíření

Rozmnožování

Samičky kladou kokony pod kameny apod.

Čeleď Ctenidae Do této čeledi patří např. často chované dru­ hy rodu Cupienius a Phoneutria. CUPIENIUS SALEI

Vzhled

Samička měří 3 cm, má světle hnědou barvu a široký hnědý podélný pruh na těle. Nohy má rovněž hnědé, ale na konci zadečku jsou žlutooranžové skvrny. Spodní strana těla je jas­ ně oranžová s černými znaky. Sameček měří 2,2 cm a je téměř celý hnědý. Tito velice rych­ lí pavouci si nestavějí pavučiny a jsou prud­ ce jedovatí. Rozšíření

Tropické deštné pralesy Střední a Jižní Ame­ riky (Brazílie). 164

Podčeleď Loxoscelidae LOXOSCELUS SPP.

Vzhled

Druhy rodu Loxoscelus měří 1,3 cm (samečDruh rodu Phoneutria

Pavouk rodu Loxoscelus, páření

Snovačka jedovatá (Latrodectus mactans) je známá spíš jako černá vdova.

ci) až 1,5 cm (samičky). Na hrudním krunýři je tmavě hnědá skvrna, která podle názoru ně­ kterých připomíná housle. Jsou to noční živo­ čichové, kteří si předou neuspořádanou hori­ zontální pavučinu. Jejich jed může být pro některé lidi nebezpečnější než jed černé vdo­ vy. Druhy rodu Loxoscelus vylučují jed roze­ žírající tkáně. Na ráně se vytvoří strup, který posléze odpadne a rána se zhorší. Léčení mů­ že trvat až několik měsíců a někdy je nutná transplantace kožního štěpu. Rozšíření

Tito pavouci žijí pod kameny a v domech, od USA až po Jižní Ameriku. Najdeme je také v Africe, Evropě a Asii. Základní podmínky chovu

Režim péče je stejný jako u čeledi Heteropodidae. Rozmnožování

Páření předchází rychlé bubnování samečka V• na samiccinu pavučinu. Samička chrám svůj kokon, který obsahuje 100-150 vajíček. Ta se líhnou asi po 5 týdnech. • \Z \/ •

• ví

1

z

z

o

•

Čeleď Theridiidae, snovačky LATRODECTUS SPP., SNOVAČKY

Snovačkám rodu Latrodectus se obecně říká černá vdova a její uštknutí má být smrtelně je­ dovaté. Není to však pravda. Vzhled

cí hodiny“ na zadečku. L. geometricus nebo­ li hnědá vdova nemá nikdy úplně černou bar­ vu. Tento druh se barevně liší, ale často je hnědý nebo šedohnědý s několika černými tečkami po stranách zadečku. „Přesýpací ho­ diny“ jsou červenooranžové. L. hasselti má tmavě hnědou barvu s červeným podélným pruhem na zadečku. Rozšíření

Různé druhy rodu Latrodectus pocházejí ze Severní Ameriky, oblasti Středomoří, Afriky, Asie i Austrálie. Žijí v suchých subtropických a tropických oblastech a ukrývají se pod nejo různějšími objekty, v kench nebo štěrbinách. Latrodectus mactans pochází z USA, ale roz­ šířila se i do Austrálie. L. geometricus žije ve všech subtropických a tropických oblastech. L. hasselti se vyskytuje v Austrálii, na Novém Zélandu a v Japonsku. Ve Středomoří (Špa­ nělsko, Portugalsko, větší část Francie) může­ me najít druh L. tridecimguttatus, z Řecka pochází L. congoblatus. Snovačky tohoto rodu nemohou žít ve vlh­ kém podnebí severnějších oblastí Evropy. v •v z

•

1

•

1

J

1

Z

f

1

V .

1

•

Z

1

Základní podmínky chovu

Druhy rodu Latrodectus chovejte v dobře uzavřeném teráriu, např. ve sklenici od zava­ řeniny s perforovaným víkem. Namažte víko trochou salátu nebo rostlinného oleje, aby se Latrodectus hasselti

Samička snovaček rodu Latrodectus měří 1,5-2 cm. Výrazným znakem je hladký, kula­ tý a často lesklý zadeček. Některé druhy ma­ jí hnědou nebo bílou podkladovou barvu. Charakteristická je pro ně červená skvrna ve tvaru přesýpacích hodin na spodní straně za­ dečku. U některých druhů má skvrná odlišný tvar, např. červeného trojúhelníku. Dospělý sameček měří 5 mm. Má světlejší, smetanovou až tmavě hnědou barvu, pruho­ vané nohy a světle pruhovaný zadeček. Široce rozšířená snovačka jedovatá L. mac­ tans je úplně černá, až na červené „přesýpa­ 165

Pavouky krmte drobným hmyzem.

líhli potomci menší než mladé mšice, takže mohou rychle utéci. Vlhkost udržujte na 50-70%. Nádobu nechte pevně uzavřenou, takže většina ze 100-500 mladých se vzájem­ ně požere. Jakmile jich zbude jen asi 15, cho­ vejte je v oddělených nádobách. Asi po měsí­ ci lze rozlišit pohlaví. Nymfy dospívají během 2-3 měsíců. Dospělí samečci umírají po 1-2 měsících, samičky se však dožívají až 3 let.

Určení pohlaví

Obrana

Sameček je menší, světlejší a barevnější. U do­ spělých samečků můžeme rozeznat spermatické váčky.

Nebezpečné mohou být pouze samičky. Zpo­ čátku zůstávají v klidu, snaží se spadnout na zem nebo utéci. Kousnutí je až poslední po­ kus. Samička může být agresivnější, pokud chrání svůj kokon. Po kousnutí snovačkou jedovatou L. mac­ tans se bolest začne ozývat až asi po 10 mi­ nutách, ale jak se jed šíří tělem, může se rych­ le stát nesnesitelnou. Symptomy zahrnují šok, mdloby, nevolnost, zvracení, nespavost, dý­ chací potíže a zvýšený krevní tlak. Mohou tr­ vat několik dní, ale i týdnů. U dospělého zdra­ vého člověka je riziko úmrtí bez podání protijedu asi 5%. Jed je neurotoxický (zasahu­ je nervový systém) a je patnáctkrát silnější než jed chřestýše. Množství vstříknutého je­ du je však mnohem nižší.

na něj pavouk nemohl zachytit. Na dno dej­ te vrstvu rašeliny s pískem a několik svislých větví na stavbu hnízda. Druhy z mírných podnebných pásem chovejte při teplotě 20 °C, tropické vyžadují 25 °C. Vyvarujte se příliš jasného světla a udržujte nádobu suchou. Vlhkost se může snadno zvýšit, což vede k růstu hub. Potrava

Páření

K nasycené samičce dejte samečka a nechte je o samotě. Sameček bývá často sežrán. Kladení vajíček

Samička si tvoří asi deset bílých až hnědých kokonů o průměru 1,5 cm. Ty si zavěsí do pavučiny. Kokon druhu L. mactans je žlutavý a kulatý, u L. geometricus je čistě bílý s několika teč­ kami. Při nepříznivých podmínkách přemís­ tí samička vak jinam. Vajíčka se líhnou asi za měsíc. Odchov mláďat

Odstraňte všechny kokony a zavěste je pomo­ cí velmi jemného pletiva do dobře uzavřené nádoby. U některých druhů jsou čerstvě vyPárek snovaček jedovatých (Latrodectus mactans,)

Latrodectus geometricus s kokonem

166

Mláďata snovačky jedovaté jsou ještě menší než malé mšice.

Latrodectus geometricus (hnědá vdova) z Čadu často žije pod matracemi a židlemi.

Rozmnožování

Páření a rozmnožování probíhá stejně jako u černých vdov.

Rád Solifugae, solifugy Solifugy se občas prodávají v obchodech, je však obtížné je chovat v zajetí a dosud se je nepodařilo úspěšně množit. Vzhled

Kousnutí L. geometricus má mnohem mír­ nější účinky, přesto je však bolestivé. Manipulace

Snovačky přenášejte v nádobě, nikdy holýma rukama. Tento většinou klidný pavouk se ve stresu dokáže bleskurychle pohybovat. STEATODEA PAYKULLIANA

Vzhled

Tento pavouk patří rovněž do čeledi Theridiidae a připomíná vzhledově černou vdovu. Je rovněž nebezpečný pro člověka. Samička měří 8-15 mm, má hnědočernou hruď a nohy. Zadeček je černý, orámovaný světle žlutým, oranžovým nebo červeným pru­ hem. Samička má rovněž hrudní pruh. Sa­ meček měří 4-6 mm a je štíhlejší. Okolo za­ dečku má výraznější bílý pruh a má černé pruhy na nohou. Rozšíření

Tito pavouci žijí pod kameny a v budovách v jižních oblastech Evropy až po Švýcarsko, v severní Africe a západní Asii. Někdy jsou dováženi do Evropy s ovocem. Konečky jejich vláken jsou lepkavé. Základní podmínky chovu

Režim péče u S. paykulliana je stejný jako u černých vdov.

Tělo solifugy se skládá z článkované hlavy, hrudi se 3 články a zadečku s 10 články. Chelicery jsou přeměněné v mohutné klíšťky, kte­ rými trhají kořist. Pedipalpy a přední pár nohou jsou prodlou­ žené a slouží jako makadla. Tito pavoukovci měří až 7 cm a tělo mají porostlé řídkými, až 5 cm dlouhými štětinami. Žlutě a okrově zbar­ vené pouštní druhy žijí v noci, zatímco tmav­ ší druhy jsou aktivní ve dne a obývají travna­ té roviny a lesy. Na oční trubici jsou jen dvě velké oči. Solifugy nemají plicní vaky a dýcha­ jí vzdušnicemi. Rozšíření

Je známo asi 900 druhů solifug, rozdělených do 12 čeledí. Obývají teplé, obvykle suché pouštní a rovinaté oblasti celého světa kromě Austrálie. Ve Španělsku žijí dva druhy rodu Gluvia, v Sýrii a okolních státech druhy rodu Galeodes a druhy rodu Eremobates pocházejí z USA. Solifugy si hloubí dlouhé vodorovné chodbičky až 10 cm pod zemí, kde je poměr­ ně chladno. Základní podmínky chovu

Solifugy je obtížné chovat v zajetí. Každý je­ dinec musí mít vlastní, dobře uzavřené terá­ rium velikosti 30 x 20 x 30 cm. Solifugy do­ kážou šplhat po skle a pletivem se prokoušou. Na dno dejte vrstvu nejméně 10 cm písčité pů­ dy, kterou udržujte lehce zavlhlou. Vybudujte dostatek úkrytů a dejte solifugám misku s vodou. Během dne vytápějte terárium na 35 °C, v noci pak kabelovým podlaho­ vým vytápěním ohřívejte polovinu půdy na

Steatodea paykulliana, samička Exemplář solifugy v muzeu

167

Solifuga

Obrana

Solifugy jsou neobyčejně rychlé a v ohrožení silně agresivní. Výhrůžný postoj zahrnuje roztažení čelistí a pozvednutý zadeček, při­ čemž jedinec vydává cvrkavý zvuk. Solifugy nemají jedové žlázy, kousnutí jejich mocných čelistí je však přesto bolestivé. Proto je nikdy neberte do holých rukou.

Řád Scorpiones, štíři Solifuga naložená ve formaldehydu

Štíři mají velice špatnou pověst. Mají hrozi­ vý vzhled a lidé se domnívají, že všechny dru­ hy jsou smrtelně jedovaté. Je známo 600-800 druhů štírů, rozdělených do 7 čeledí: Bothriuridae, Buthidae, Chactidae, Diplocentridae, luridae, Scorpionidae a Vejovidae. Vzhled

Tělo štíra se skládá z hlavohrudi a zadečku. V silné části zadečku je uložena většina orgánu, konec se zuzuje v ocasní cast složenou z pěti článků. Poslední článek je zakončen bodcem obsahujícím jedovou žlázu. Na spodní straně těla je hrudní štít, genitální pahorek (operculum), hřebenovité ústrojí a pět břišních destiček. Hřebínky slouží k ohmatávání půdy a jako pachová čidla k zaOl

24-28 °C, druhou polovinu nechte vychlad­ nout na 15 °C. Každý večer postřikujte pro dosažení noční vlhkosti 70-90%. Krmení

Krmte nejrůznějšími členovci a malými hlo­ davci. Solifugy jsou rychlé, živí se dravě (i kanibalsky) a jsou nesmírně žravé. Určení pohlaví

Druhy ze subtropických oblastí (např. rod Galeodes) potřebují 6-8 týdnů zimního spán­ ku při teplotě 5-10 °C. Když se setkají dva je­ dinci opačného pohlaví, sameček vyskočí na samičku a kousne ji do zad. Samička připra­ vená k páření „ochabne“ a sameček ji položí na záda. Sameček si masíruje genitální oblast chelicerami, a jakmile se pohlavní otvor roztáhne, uvolní z něj kapičku spermatu, kterou uloží do pohlavního otvoru samičky. Na chvíli pev­ ně uzavře její pohlavní otvor a pak uteče. Kladení vajíček

Několik dnů až týdnů po páření si samička vyhrabe 20 cm hlubokou komůrku, do níž naklade 20-200 vajíček. Samička střeží va­ jíčka i nymfy, dokud se z nich nestanou mla­ dí pavouci. Odchov mláďat

Silně kanibalská mláďata chovejte v odděle­ ných teráriích. Solifugy se nedožívají více než jednoho roku.

168

Bfišní strana štíra

\Z

•

z

v z

.

i

v

Štíři chytají kořist do klepet (toto je Buthus occithanus).

Pandinus imperator požírá cvrčka.

chycení kořisti i potenciálního partnera. Na svrchní straně je 7 hrudních destiček. Štíři mají rovněž 4 páry kráčivých nohou a je­ den pár makadel (pedipalp). Poslední článek makadel je přeměněn v nápadná klepeta. Na klepetech a těle jsou dlouhé chloupky, které zachycují vibrace a varují před nebezpečím nebo blížící se kořistí. Štíři mají jednoduché oči (omatidy); dva pá­ ry jsou na vrcholku hlavohrudi, 0-5 párů je po stranách. Štíři vidí jen velice omezeně. Klepeta slouží k uchopení kořisti, kterou je obyčejně nějaký druh hmyzu nebo pavouka, může to však být i myš. Jedový bodec použí­ vá většina štírů pouze k ochromení obzvláš­ tě velké a silné kořisti. Obnovení jedových zá­ sob trvá 14 dní. Klíšťkovitými chelicerami požírají kořist po kouscích. Někteří štíři dokážou v předtuše nebezpečí vrzat kyčlemi pedipalp a předních kráčivých nohou. Stín mají ctyn páry phcmch vaku, jejichž prů­ duchy jsou viditelné na spodní straně poslednich ctyr článku.

šelinu, kůru a kompost. Hrabavé druhy vyža­ dují nejméně 10 cm vrstvu půdy. V teráriu musí být stále miska s vodou, protóze stm hodné piji. Štíři jsou samotářští; většinu druhů chovejte odděleně, abyste zabránili kanibalismu. Požadavky na teplotu a vlhkost vzduchu se li­ ší druh od druhu. Typické druhy z deštných pralesů potřebují stálou vlhkost 70-80%, kte­ rá nesmí nikdy klesnout pod 50%. Pokud si nejste jisti, jaká je správná vlhkost, postřikuj­ te pouze polovinu terária. Stejně je tomu^s teplotou: obvykle by měla být 24-30 °C. Štírům, kteří pocházejí z ob­ lastí s horkým suchým létem a studenou, vlh­ kou zimou, musíte tyto podmínky vytvořit i v teráriu. U těchto druhů tedy např. v létě udržujte teplotu 27 °C a vlhkost 55%, v zi­ mě 19 °C a 65%.

X . z\/»

Z

1

»z

v.

v

v.

v1 z

z

Z

1

1

O

•

• •

1

v

o

10

Rozšíření

Štíři obývají všechny subtropické a tropické oblasti, kde žijí v děrách a štěrbinách. Ně­ které druhy si hloubí podzemní komůrky ne­ bo chodbičky, jiné žijí na stromech. Štíři z pouštních oblastí mají obvykle písko­ vé zbarvení, obyvatelé deštných pralesů býva­ jí tmavší. Díky své silně sklerotizované, neprodyšné kutikule a schopnosti přežít dlouho bez potra­ vy a uchovávat si zásoby vody mohou štíři žít i v těch nejvyprahlejších oblastech naší pla­ nety.

.

v

v . zxz •

1

1

v

• • z

Krmení

Štíry krmte dvakrát týdně, hmyzem postříka­ ným kalciovým přípravkem. Březí štíři, jedin­ ci chovaní v přílišném chladnu, ti, kteří nema­ jí hlad nebo mají právě svlékat kůži, jedí méně než normálně. Určení pohlaví

Samečci mají někdy menší a štíhlejší tělo, del­ ší ocasní články, delší hřebínky, silnější trn a také delší, slabší a chlupatější klepeta. Páření

Jakmile se sameček opatrně přiblíží k sa­ mičce, uchopí ji za chelicery a „tančí“ s ní. Jakmile najde vhodné místo, např. plochý káSamečci bývají štíhlejší (toto je Euscorpius italicusj.

Základní podmínky chovu

Štír potřebuje terárium nejméně třikrát širší a dvakrát delší, než je jeho celková délka. Po­ stavte mu úkryt z kamenů, dřeva nebo kůry, nesmí však být příliš vysoký, protože štíři rá­ di cítí ochranu na zádech. Pouštním druhům dejte na dno písek nebo písčitou půdu. Pro lesní druhy smíchejte ra-

169

men, vyloučí na zem spermatický váček a pře­ táhne přes něj samičku. Spermatický váček je pouze několik milimetrů velký (u druhů rodu Buthus až 9 mm) a u některých druhů připo­ míná semeno pampelišky bez chmýří. Sameček obvykle klade dva spojené váčky. Jak sameček náhle trhne samičkou dozadu, sperma vnikne do jejího pohlavního otvoru. Sameček potom samičku pustí a rychle uteče. K sežrání samečka dochází jen výjimečně. Samička může uchovávat sperma uvnitř těla a po páření může být oplodněna několikrát. Prázdné spermatické váčky zůstávají po páře­ ní na zemi. Mláďata

Samička štíra nosí vajíčka v rozmnožovacím ústrojí a rodí živá mláďata. Samička nosí 8-35 vajíček až do narození, nenarozené potomky však nekrmí. Mláďata čeledi Scorpinidae mohou přijímat výživu ústy z matčina těla. Březost trvá až 12 měsíců. U vysoce březí sa­ mičky jsou destičky na zadečku oddělené, jako by měly co chvíli explodovat. Embrya jsou uložena ve zvláštním vaku. Po narození matka pomůže mláďatům z vaku a ta jí vyšpl­ hají na záda. V této době je samička v ohrožení nesmírně Buthus occithanus ve vysokém stadiu březosti

agresivní, a sežere dokonce i vlastní mláďata, pokud jí spadnou ze zad. Snažte se chovat sa­ mičku v co největším klidu. Až do prvního svlékání se mladí štíři živí bílkovinnými zásobami ze svých vajíček. Po­ tom slezou matce ze zad a začnou žít samo­ statně. Odchov mláďat

Odchov mláďat je často velmi obtížný. Snaž­ te se matku vůbec nerušit, jinak může sežrat svá mláďata. Nikdy nesundávejte mláďata matce ze zad. Každého nového štíra chovejte ve zvláštní, vlhké nádobě (65-85%), protože v suchu ma­ jí problémy se svlékáním kůže. Půdu každý večer postřikujte a zajistěte mláďatům místo na pití (nesmějí se však utopit). Udržujte tep­ lotu 26-32 °C. Dávejte jim rozmanitou stravu, kterou postřikujte vitaminovým a minerálním přípravkem. Pro růst vnější kostry je potřeba vápník. Svlékání kutikuly

Během svlékání hlavohruď praskne a štír vy­ klouzne ze staré schránky. Svlékání je jen zřídka k vidění, protože probíhá většinou v noci a v úkrytu. Starou pokožku potom štír sežere. Během prvního roku života se mláďata svlé­ kají 4-6x, následující rok 2-3x, třetí rok pou­ ze jednou. Dospělí jedinci se svlékají jednou až dvakrát ročně. Některé menší druhy dospí­ vají už po 4-5 svlékáních, větší však potřebu­ jí nejméně 7 stadií, která trvají 3-7 let. Jedovatost

Jed většiny druhů není smrtelný, ačkoliv jeho účinky mohou být individuální. Bodnutí je však často velice bolestivé. Po bodnutí štírem informujte lékaře. Bodnutí některých druhů způsobuje záněty a horečku. Potenciálně smrtící štíry můžeme najít v čele­ di Buthidae. U nejnebezpečnějšřch druhů je riziko smrti 1% u dospělých, 5% u školních dětí a 20% u kojenců. Různé druhy si jsou však natolik podobné, že Pandinus imperator se 16 potomky na zádech

170

Nově svlečený jedinec druhu Tytius

je nezbytné zachovávat opatrnost u všech V.Z o štíru.

Hadruroides charcasus, Peru

Nejnebezpečnější štíři mají dlouhá a štíhlá klepeta. Druhy známé jako neškodné mívají klepeta krátká a silná, na to však nikdy nespo­ léhejte. Štíři se před nebezpečím vždy snaží nejprve ukrýt a útočí teprve, když nemají možnost úniku. Březí samičky nebo samičky nosící mláďata jsou agresivnější. Manipulace

Všechny druhy štírů můžete zvedat za ocas pinzetou změkčenou na konci izolační pás­ kou. Velké neškodné štíry můžete někdy opa­ trně brát zezadu za poslední nebo předposled­ ní ocasní článek. Nikdy to však nezkoušejte u nebezpečných druhů. Štír by měl být vždy­ cky na dotek neklidný. Nikdy nekupujte apa­ tické jedince.

Čeleď Bothriuridae Je známo asi 70-80 druhů této čeledi, které obývají tropické a subtropické oblasti Austrá­ lie a Jižní Ameriky. Hruď je u této čeledi širší než delší. Nejznámější rod Bothriurus pochá­ zí z Jižní Ameriky.

Buthidae

Správný způsob přenášení štíra

Toto je největší čeleď, zahrnující asi 45 rodů a 600 druhů, včetně těch nejjedovatějších ští­ rů. Buthidae obývají teplejší oblasti všech kon­ tinentů kromě Antarktidy. Nejnebezpečnější druhy patří do rodu Tityus (Amerika), Buthus (severní Afrika a Střední východ), Parabuthus (jižní Afrika), Centruroides (jih USA a Střední Amerika), Leiurus (Af­ rika a Střední východ), Androctonus (Afrika a Austrálie), Centrums (Amerika) a Mesobuthus (Indie).

Druh Brachysternus

171

BUTHUS OCCITHANUS, ŠTÍR STŘEDOMOŘSKÝ

Isometrus maculatus

Vzhled

Samička tohoto pískově hnědého až hnědé­ ho štíra měří asi 7 cm, sameček je asi o 2 cm menší. Stejně jako u všech příslušníků čeledi Buthidae jsou klepeta dlouhá a štíhlá. Rozšíření

Suché oblasti jižní Francie, Španělska, Portu­ galska, severní Afriky a Středního východu. Severoafrická populace je mnohem jedovatěj­ ší než evropská a potenciálně nebezpečná dě­ tem. Základní podmínky chovu

Udržujte denní teplotu 35 °C, v noci 25 °C. Evropské druhy nechte přezimovat při teplo­ tě 15 °C, severoafrické při 20 °C. Můžete je chovat ve skupinách. Rozmnožování

Po pětiměsíční březosti rodí samice 25-40 mláďat, která dospívají po 4-7 stadiích. ISOMETRUS MACULATUS

Čeleď Chactidae Tato čeleď zahrnuje třináct rodů a 70-80 dru­ hů, které obývají tropické a subtropické ob­ lasti. Někteří vědci považují tuto čeleď za podčeleď skupiny Vejovidae.

Vzhled

EUSCORPIUS SPP.

Samička dosahuje celkové délky 8 cm; same­ ček má větší klepeta a relativně delší zadeček, měří však maximálně 5 cm. Tento štír je svět­ le hnědé barvy s tmavě hnědými znaky.

Vzhled

Druhy rodu Euscorpius měří asi 3 cm, mají tmavě hnědé tělo a světle hnědé nohy. Nejsou agresivní ani nebezpečné.

Rozšíření

Rozšíření

Tento druh žije na zemi a na stromech ve Španělsku, Portugalsku, Africe, Americe, vý­ chodní Asii a Austrálii.

V jižní Evropě až po Kavkaz a v severní Afri­ ce žijí 4 druhy. Ve Francii a Anglii žije druh Euscorpius flavicaudis.

Jedovatost

Rozmnožování

Bodnutí tohoto druhu pravděpodobně není smrtelné, je však bolestivé.

V červenci až srpnu rodí samička 20-30 po­ tomků, kteří opouštějí matčina záda po 10 dnech.

Základní podmínky chovu

I. maculatus je mírumilovný vůči jedincům svého druhu a lze ho chovat ve skupině. Do terária dejte vrstvu rašeliny smíchané s tro­ chou písku a udržujte relativní vlhkost 80%. Rozmnožování

Po 2,5 až tříměsíční březosti rodí samice 15-20 mláďat. Mláďata opouštějí matčina zá­ da přibližně po dvou týdnech.

Čeleď Diplo centridae Tato čeleď zahrnuje asi 30-50 druhů, žijících v Africe, na Středním východě a v Americe (Mexiko, Antily). Tito štíři připomínají čeleď Buthidae, mají však kratší a silnější klepeta. Všichni jsou pro člověka neškodní a pod bod­ cem mají trn. Štír měnlivý Euscorpius italicus

Štír středomořský Buthus occithanus těsně před pářením

172

Čeleď luridae Pět rodů této čeledi patřilo dříve do čeledi Vejovidae. Liší se však v některých anato­ mických znacích. HADRURUS ARIZONENSIS

delšímu bodci a většímu množství jedu. Způ­ sobuje několikadenní bolest lokálního cha­ rakteru. Rozšíření

Veleštír obrovský obývá deštné pralesy a vlh­ ké savany západní Afriky (od Mauretánie po Zair).

Vzhled

Základní podmínky chovu

Tento pískově až světle hnědě zbarvený štír má hnědočerné tělo. Dorůstá až 14 cm a na kráčivých nohou, klepetech a zadečku má dlouhé štětiny.

Veleštíry můžete chovat pospolitě, v malém teráriu však může docházet k bojům. Udr­ žujte denní teplotu 25-30 °C a vysokou rela­ tivní vlhkost 70-85 %.

Rozšíření

Rozmnožování

Pouštní štír, jihovýchod USA a Mexiko.

Březost trvá jeden rok, poté samice rodí 10-25 čistě bílých, 1,5 cm velkých potomků. Zpočátku samice připravuje mláďatům po­ travu v podobě jemně rozmělněného hmyzu. Mláďata se sedmkrát svlékají a pohlavně do­ zrávají po 3-7 letech.

Základní podmínky chovu

Chovejte každý exemplář zvlášť, protože jsou nesmírně kanibalští. Rozmnožování

Sameček má 34-39 zubů na hřebínku, samič­ ka pouze 28-30. Březost trvá 6-8 měsíců.

HETEROMETRUS SPP.

Vzhled

Čeleď Scorpionidae Zástupci této čeledi obývají tropické a subtro­ pické oblasti, především v Asii a Africe; mů­ žeme je však nalézt i v Austrálii a Střední Americe. Těchto 150-175 druhů ve 20 rodech patří k největším štírům. PANDINUS IMPERATOR, VELEŠTÍR OBROVSKÝ

Zákonná ochrana: P. imperator, P. dictator a P. gambiensis jsou chráněni dohodou CI­ TES v příloze II.

Druhy rodu Heterometrus připomínají druh Pandinus imperator, klepeta jsou však mno­ hem hladší a mají méně štětin. Většina druhů měří kolem 15 cm. Heterometrus swannerdami z Indie však do­ růstá až 30 cm. Bodnutí je nesmírně nebezpečné a velice bo­ lestivé. Způsobuje bolesti hlavy, zvracení, ztrátu rovnováhy a srdeční obtíže. Vyskytly se i případy úmrtí po bodnutí tímto štírem. Rozšíření

Deštné pralesy jihovýchodní Asie.

Vzhled

Základní podmínky chovu

Samička dosahuje délky 15 cm bez pedipalp, sameček je o něco menší. Klepeta jsou 3,5 x 2,5 cm velká a bodec je 2 cm dlouhý. Tento druh většinou nebodá, pokud se ne­ jedná o březí samici. Reakce na jed bývá růz­ ně silná, od prakticky žádné, přes lehké zaní­ cení až po silný otok připomínající včelí žihadlo. Poddruh P. imperator gigas dosahuje délky až TI cm a jeho bodnutí je bolestivější kvůli

Udržujte teplotu 24-27 °C a vlhkost 75%. Tento druh nesnáší chladno a můžete ho cho­ vat ve skupinách.

Hadrurus arizonensis

Heterometrus spinifer

Rozmnožování

Březost trvá 5-6 měsíců. Mláďata se svlékají asi sedmkrát a pohlavně dozrávají po 1-2 le­ tech.

173

Scorpio maurus palmatus s mláďaty

SCORPIO MAURUS

Vzhled

Tento druh měří 7,5-10 cm. Poddruh Scorpio maurus palmatus má světle hnědou až žlutou barvu, klepeta jsou však tmavší. Scorpio mau­ rus fuscus je černý. Rozšíření

S. m. palmatus žije v Egyptě, S. m. fuscus v Iz­ raeli; oba druhy však obývají suché oblasti. Základní podmínky chovu

Tyto hrabavé štíry můžete chovat pospolitě v prostorném teráriu s 10 cm vrstvou písčité půdy. Samice rodí 8-13 mláďat. Pandinus imperator

Čeleď Vejovidae Je známo asi 125 druhů, dělících se do 10 rodů. Žijí v Americe, na Středním východě a ve východní Asii. Druhy Vejovidae nemají pod bodcem trn.

Řád Uropygi, bičovci Mastigoproctus giganteus Přibližně 130 zástupců tohoto řádu původně patřilo do podřádu Uropygi řádu Pedipalpi (štíři), kam původně patřili i bičovci. Mastigoproctus giganteus těsně před pářením

174

Vzhled

Základní podmínky chovu

Bičovci měří 5-13 cm. Tělo má zřetelně oddě­ lenou hlavohrudní část od protáhlého za­ dečku. Zadeček s devíti články má prodloužený ocas se třemi články. Na konci ocasu je dlouhý, štíhlý, článkovaný bič, a to na místě, kde má štír žihadlo s jedovou žlázou. Pedipalpy jsou přeměněné na řezavý a brusný nástroj, kterým mohou bolestivě štípnout. Bičovci chodí po třech zadních párech no­ hou. Přední pár se přeměnil v makadla s řa­ dou smyslových schopností. Bičovci dýchají dvěma páry plicních vaků a mají dvě střední oči a 3-5 párů očí postranních (viz Štíři). Mastigoproctus giganteus je černý, s hnědo­ černými makadly, dorůstá až 8 cm.

Chovejte jediný exemplář v malém teráriu roz­ měrů 30 x 20 x 20 cm. Na dno dejte poměrně suchou směs písku a rašeliny. Z korku a kame­ nů postavte úkryty a třikrát týdně je zavlažujte. Do terária dejte mělkou misku s vodou. Nevystavujte příliš jasnému světlu. V létě udr­ žujte denní teplotu 23-28 °C, přes noc o něco chladnější.

Rozšíření

Tito živočichové se vyskytují ve vlhkém mik­ roklimatu subtropické a tropické Ameriky a jihovýchodní Asie. Ve dne se obvykle ukrý­ vají mezi kameny, kusy dřeva apod. M. gi­ ganteus žije především v Arizoně, Texasu a Novém Mexiku, můžeme ho však najít i ve Střední a Jižní Americe.

Potrava

Hmyz, novorozené myši. Určení pohlaví

Sameček je menší, někdy má delší makadla. Páření

Ve volné přírodě M. giganteus spí zimním spán­ kem v suchu a chladu pod kamenem. Pro­ bouzí se k aktivitě s májovými a červnovými deštíky. Během páření se samička a sameček pevně chytí za přední část těla a sameček zuřivě se­ ká zadečkem. Sameček pak uchopí samiččin bič, dupne na něj a táhne ji za sebou. Samič­ ka se chytí jeho zadečku. Přitom dojde k pře­ dání spermatických váčků, které připomínají dva bílé stonky se spermatickým váčkem na konci. Kladení vajíček

Mastigoproctus giganteus, páření

Několik týdnů po páření naklade samička 20-30 vajíček, která nosí v bláně pod zadeč­ kem. Po několika týdnech, v hodně deštivém období (které byste měli napodobit) se nymfy vylíhnou. Zpočátku bílá mláďata zůstávají na matčiných zádech až do prvního svlékání. Odchov mláďat

Potomci si hledají vlastní úkryt a potom se svlékají jednou za rok. Po čtvrtém stadiu po­ hlavně dospívají. Obrana

Po páření zůstanou na zemi dva spojené stonky spermatického váčku.

Velcí bičovci mohou drápky na pedipalpách silně štípnout. Někdy také vystřikují směs 85% kyseliny octové a 25% kyseliny kapronové na vzdálenost až 50 cm, a to z kořene zadečku na­ mířeného na útočníka. Tekutina silně páchne, způsobuje podráždění kůže a může skončit zánětem a slzením očí. Malý bičovec s vajíčky

175

Přenášejte pomocí sklenice, pinzety s izolační páskou nebo rukavic.

Řád Amblypygi, bezocasí bičovci Pro bičovce z řádu Amblypygi nemáme sa­ mostatný český název, neboť dříve byli s před­ chozí skupinou spojeni v jednom řádu. Dová­ žejí se jen zřídka, přestože v tropických oblastech existuje nesčetně druhů. Jeden rod se nazývá Tarantula', stejně jako všichni pří­ slušníci čeledi Theraphosidae jsou chybně označováni za tarantule, někteří tak nazýva­ jí dokonce i všechny Amblypygi. Skutečné ta­ rantule jsou některé druhy slíďáků, např. Lycosa tarentula z Itálie. Vzhled

Více než 60 druhů měří 1-7 cm. Všichni bezocasí bičovci mají zploštělý tvar, širokou hlavohruď a kulatý zadeček. Nohy jsou ne­ smírně dlouhé a přední pár je přeměněn v prodloužená makadla neboli biče. Nohy jsou až čtyřikrát delší než tělo, protože holeně jsou rozděleny do 25-35 článků a no­ hy jich mají ještě více. 4 cm velký bezocasý bičovec má rozpětí makadel až 25 cm. Nohy jsou rozděleny na 1-5 článků a pretarsus ne­ boli chodidlo. Chodidlo má obvykle dva dráp­ Bezocasý bičovec rodu Damon

176

ky a malý lalok. Pedipalpy jsou velké a těžké svíravé nohy, které bičovec drží zavřené před chelicerami. Chelicery mohou být buď dlouhé a štíhlé, ne­ bo kratší a širší. U některých druhů jsou za­ končeny klíštkami. Tito bičovci loví pomocí pedipalp kořist a pevně ji přidržují; používa­ jí je také k očišťování. Hlavohruď je od zadečku zřetelně oddělena úzkou stopkou. Bezocasí bičovci nemohou vypouštět vlákna jako pavouci, protože nemají snovací bra­ davky. Amblypygi jsou velmi rychlí a mohou vyběh­ nout bokem i na kolmou zeď. Bezocasý bičovec z Guyany

Čerstvě svlečený bezocasý bičovec

Potrava

Dýchají dvěma nebo jedním párem plicních vaků. Amblypygi se dělí do dvou čeledí. Do čeledi Charontidae patří bičovci se štětinkami na chodidle druhého páru nohou. Bičovci s ho­ lými chodidly patří do čeledi Tarantulidae, která se skládá z tří podčeledí. U podčeledi Phrynicinae je čtvrtý pár nohou celistvý, u Damoninae je tvořen dvěma a u Tarantulinae třemi částmi. Některé známější rody jsou např. Damon (tropická západní Afrika), Phrynus, Admetus a Tarantula (Severní Amerika). Rozšíření

Bezocasí bičovci obývají všechny tropické a subtropické oblasti světa, obzvláště Afriku až po Izrael a Krétu. Nežijí v Austrálii ani na Madagaskaru. Často je nacházíme ve skalách, v jeskyních a domech, pod spadanou kůrou a listy a v du­ tinách. Jsou to noční živočichové, kteří si sa­ mi nehloubí úkryt. Základní podmínky chovu

Amblypygi potřebují poměrně vlhké terárium, zařízené stejně jako u bičovců. Musí být čty­ řikrát delší, než je průměr zvířete, dvakrát tak široké a pětkrát tak vysoké. Zadní stěnu pokryjte korkovou kůrou a den­ ně postřikujte.

Všechny druhy hmyzu. Určení pohlaví

Sameček má stehna a holeně na pedipalpách delší než samička. Páření

Sameček, stejně jako štíři, naklade spermatický váček na zem a navádí přes něj samič­ ku lehkým dotekem jejích makadel. Samička přijme spermatický vak do těla. Kladení vajíček

Samička klade 20-40 vajíček v masivním, zploštělém záhybu zadečku. Mláďata se líh­ nou po 3-4 měsících a zůstávají na zádech matky po 4-14 dní, do prvního svlékání. Odchov mláďat

Mláďata chovejte stejným způsobem jako do­ spělé jedince. Krmte je octomilkami, malými cvrčky a mšicemi. Bezocasý bičovec při svlé­ kání opustí kutikulu v oblasti prasklé hlavohrudi a pokožka na zadečku zůstane nepo­ rušená. Amblypygi dospívají po 8 svlékáních v průbě­ hu 1-2 let. Obrana

Bezocasí bičovci nejsou agresivní a nemají jedovou žlázu. Jejich hlavní formou obrany je rychlý únik; mohou sice bolestivě štípnout, většinou to však nedělají. Tito bičovci se někdy stavějí mrtvými. 177

Mnohonožka, pravděpodobně nějaký druh rodu Globotherium, Madagaskar

178

Podkmen Myriapoda (Uniramia), stonohy a mnohonožky Podkmen Myriapoda (dnes považovaný za část podkmene Uniramia) zahrnuje čtyři tří­ dy, z nichž pro teraristy nejzajímavější jsou mnohonožky (Diplopoda) a stonohy (Chilopoda). Další dvě třídy jsou stonoženky (Symphyla) a drobnušky (Pauropoda), které se však v teráriu nechovají. Tito živočichové mají hlavu a tělo. Na hlavě jsou dvě tykadla, pár horních a dva páry dol­ ních kusadel. Tělo se skládá z 8-240 článků, z nichž každý nese jeden (stonohy) nebo dva (mnohonožky) páry nohou.

straně hlavy bývají čtyři jednoduché oči. Sto­ nohy dýchají vzdušnicemi. Zbarvení je roz­ manité, nejčastěji zlatohnědé, žluté, oran­ žové, zelené a fialové; obvykle s kovovým leskem. Sameček stonohy páskované Scolopendra cingulata dorůstá délky 11 cm, samička 17 cm. Samička je olivově zelená až hnědá, same­ ček o něco světlejší. Dožívají se asi 7 let. Tropické druhy stonoh Scolopendra jsou ob­ vykle větší, až 30 cm. Klasifikace jednotli­ vých druhů je velice obtížná.

Třída Chilopoda, stonohy

Rozšíření

Přibližně 3000 druhů je rozděleno do pěti řá­ dů. Nejběžnější je rod Scolopendra, který má 30 druhů a patří do řádu Scolopendromorpha.

Stonohy se vyskytují téměř ve všech bioto­ pech, od poměrně suchých až po vlhké oblas­ ti. Nikdy však nežijí v úplně vyprahlých ne­ bo naopak mokrých regionech. Během dne se ukrývají pod kameny nebo ve skulinách v zemi. Scolopendra cingulata pochází z jižní Evro­ py a Asie. S. gigantea (26 cm dlouhá, 2,5 cm silná) žije v tropické Střední a Jižní Americe. S. heros žije na jihu USA.

Vzhled

Vzhled

Stonohy rodu Scolopendra jsou rychlé a mrštné. První pár končetin je přeměněn v neobyčejně velké kusadlové nožky vybave­ né jedovou žlázou. Tělo se skládá z 22-25 dvojitých článků. Na každém článku je po straně zaklouben jeden pár nohou. Na každé Mnohonožka z Peru

Základní podmínky chovu

Tato kanibalská zvířata chovejte v odděle­ ném teráriu, které musí být nejméně dvakrát tak dlouhé jako jejich tělesná délka a nejmé­ ně stejně široké. Na dno dejte min. 7 cm vy­ sokou vrstvu písčité půdy, vždy smíchané s rašelinou, listovkou nebo kvalitní zahradní zeminou. Nikdy nenechte půdu úplně vy­ schnout. Vybudujte úkryty a vyvarujte se jasného osvět­ lení. Udržujte denní teplotu 23-30 °C, v noci 17 °C. Relativní vlhkost vzduchu udržujte na 50-70% a polovinu terária jednou týdně poScolopendra gigantea

179

Stonoha páskovaná Scolopendra cingulata, samička

Sameček (s červenou hlavičkou) tohoto argentinského druhu má větší pár zadních nohou.

Stonoha z Thajska

Stonohy mají velká jedovatá kusadla, jsou rychlé a agre­ sivní

štrikujte množstvím vody. Díky své poměrně měkké chitinové schránce stonohy nesnášejí sucho (vlhkost pod 40%). Stálá vysoká vlh­ kost však způsobuje plísňové infekce a pod­ poruje přemnožení roztočů. Potrava

Krmte stonohy různými druhy členovců, sli­ máky, hlemýždi, červy a novorozenými myšmi. Stonohy si kořist přidrží předníma nohama a pak zakousnou. Hladová stonoha si může ostatníma nohama držet i další kořist. Určení pohlaví

Dospělý sameček je menší než samička a má větší poslední pár nohou. Článek mezi zadní­ ma nohama je zvětšený a slouží k vytváření pavučinky, do níž sameček klade spermatický váček (ten lze však rozeznat jen těžko). Páření

Druhy z mírného pásma potřebují osmitýden­ ní zimní spánek při teplotě 10 °C. Dobře nasycený párek dejte do společného te­ rária, nejméně čtyřikrát delšího než stonohy. Páří se hlavně v noci a pod zemí. Sameček se přiblíží k samičce, natáhne na zem pavučinu a uloží do ní svůj spermatický váček (spermatofor) ve tvaru fazole. Samička potom uchopí váček nohama a zavedesi jej do pohlavního otvoru. Páření trvá až několik hodin. Kromě pohlavního rozmnožování se vyskytu­ je i partenogeneze. Kladení vajíček a odchov mláďat

Několik týdnů po páření klade samička asi 20 vajíček. Buď pro ně vytvoří kruh z vlastního těla, nebo je naklade do jamky či dutiny. Tím­ to způsobem chrání vajíčka před dravci,

180

plísněmi a infekcemi; mimo jiné také tím, že je olizuje. Pokud samičku oddělíte od vajíček, vytvoří se na nich plíseň; kromě toho samička z těla vy­ lučuje dezinfekční látku. Mláďata se líhnou po 1-2 měsících a zůstáva­ jí po několik dnů v dutině, kde je matka chrá­ ní. Při vyrušení může samička sežrat vajíčka i nymfy. Těsně po narození mají nymfy bílou barvu, ale mají už všechny páry nohou. Jakmile se zač­ nou pohybovat, chovejte je odděleně. Pohlav­ ně dospívají po 6-12 měsících. Svlékání probíhá v úkrytu, obvykle v noci. Starou pokožku potom stonožka sežere. Obrana

Zacházejte s těmito agresivními a prudce je­ dovatými živočichy opatrně, protože jsou ne­ bezpeční. Jed stonohy páskované může člově­ ku způsobit horečku 39 °C, otoky, záněty, celkovou ochablost, závratě, dýchací a srdeč­ ní potíže. Symptomy obvykle po dvou dnech odezní. Pomáhá vyčistit ránu lékařským alko­ holem a jódem. Kontakt kůže se stonohou může vyvolat nej­ různější alergické reakce. Stonoha může také silně štípnout posledním párem nohou. Při vyrušení je stonoha zuřivá, přední část těla sebou mrská sem a tam. Nezapomeňte, že sto­ noha může stát vzpřímeně, vyšplhat i z vysoké­ ho terária a některé dokážou šplhat i po skle.

Přenášení stonohy

Manipulace

Stonohu přikryjte sklenicí nebo jinou ná­ dobkou a podsuňte pod ni víko. V případě potřeby ji můžete zvednout i pomocí pinzety změkčené izolační páskou, nikdy se jí však nedotýkejte rukama. Pomocí izolační pásky můžete stonožku držet, aniž byste jí ublížili.

Třída Diplopoda, mnohonožky Třída Diplopoda zahrnuje 10 000 druhů, teraristé se však zajímají pouze o podtřídu Chilognatha, srostloretky. Menší podtřída Penicillata obsahuje malé štětinaté mnohonožky. Chilognatha mají vápníkem vyztužený kru­ nýř. Jsou to dlouzí, štíhlí zemní živočichové. Mají dva páry nohou na každém tělním člán­ ku, zesílené krycí destičky a mohutné ústní ústrojí. Díky tomu se jim dobře daří mezi hni­ jícím dřevem a v tvrdé půdě. Patří sem infratřídy Pentazonia (Opisthandria) a Helminthomorpha (Proterandria). Infratřídu Helminthomorpha tvoří jedenáct řádů, zbytek této kapitoly se však zabývá nadřádem Juliformia, „pravými“ mnohonožkami. Do tohoto nadřádu patří tři z výše zmíněných jedenácti řádů. U všech tří se oba páry nohou na sedmém článku přeměnily v rozmnožova­ cí orgány. Řád Spirobolida má svislý šev na če­ le; tyto tropické druhy jsou často nádherně zbarvené. Největší mnohonožky najdeme rovněž v tro­ pickém řádu Spirostreptida, které měří až 30 cm. Přední pár nohou samečka je přeměněn v po­ hlavní orgán. Do řádu Julida patří menší dru­ hy z mírného pásma, ty se však v teráriích chovají jen zřídka.

Mnohonožky jsou aktivní za soumraku a v no­ ci a orientují se hlavně pomocí svých krát­ kých, silných tykadel. Tykadla mají 6-8 člán­ ků a slouží jako hmatová a pachová čidla. Oči jsou tvořeny 1-90 podélnými ocellami a na­ cházejí se poblíž tykadel. Protáhlé, válcovité tělo může být hladké, chlu­ paté, ostnité nebo sukovité. Skládá se z hru­ di, zadečku a růstové oblasti. Hruď má jeden krční článek bez nohou a tři dvojité články, na každém z nich jsou tři pá­ ry nohou. Každý článek na zadečku nese dva páry nohou, takže některé druhy mohou mít až 200 nohou. Rekord je 375 párů nohou, kte­ ré má druh Illacme plenipes z řádu Siphonophorida. Minimální počet nohou je 13 párů. U ne zcela dospělých jedinců je za zadečkem růstová oblast. Jedná se o krátký úsek s asi 3 články bez nohou, které přibývají po každém svlékání. Některé druhy rostou dále i po do­ sažení pohlavní zralosti. Ocas tvoří dva poslední články. Na posledním článku je řitní otvor k vylučování výkalů. U většiny mnohonožek tvoří břišní a hrudní články kruh. Každý kruh se skládá ze dvou spojených článků. Přední je ohebný a téměř celý ukrytý pod článkem předcházejícím. Zad­ ní článek je vyztužený solemi vápníku. Člán­ ky do sebe dokonale zapadají. Nohy mají 8 článků: kyčel, kyčelní kloub, stehno, prodloužené stehno (postfemur), ho­ leň, chodidlo a drápek. Každá noha se pohy­ buje zvlášť typickým šoupavým pohybem, ale pohyb těsně následuje nohu předcházející, což způsobuje typické vlnění těla. Mnohonožky dýchají vzdušnicemi. Jejich otvory jsou za každým nožním kloubem na tě­ le. Mnohonožky se dožívají 10-15 let. Známé druhy si hrabou chodbičky v hlíně. Další dru­ hy rozevřou hlínu vtlačením hlavy do skulin­ ky a potom ji rozhrnou nohama. Jiné ryjí v hlí­ ně pomocí celého těla, jehož články rytmicky stahují. Nejmenší mnohonožky měří méně než 3 mm, největší dosahují délky až 28 cm a tloušťky Mnohonožka z Nigérie

Vzhled

Mnohonožka má hlavu, tělo a závěrečný člá­ nek, telson. Pokud má oči, jsou umístěny po stranách hlavy vyztužené vápníkem a vybave­ né tykadly a kusadly.

181

2 cm, např. Archispirostreptus gigas (dříve Graphidostreptus), který obývá lesy jižní Afri­ ky, nebo Scaphistostreptus seychellarum, ži­ jící na Seychelách. Hlavní druhy chované v teráriu jsou z rodu Ju­ lius a Spiro střep tus. Protože druhová klasifi­ kace je nesmírně obtížná, bývají někdy chyb­ ně pojmenovávány libozvučnými názvy, jako např. Spirobolus. Rozšíření

Téměř všechny mnohonožky jsou zemní živo­ čichové. Živí se hlavně tlející rostlinnou po­ travou (odumřelé listy), ale i čerstvým ovocem a zeleninou. Během dne se ukrývají v hlíně, pod kameny nebo padlými kmeny. Některé druhy umějí dobře šplhat. Většina druhů má propustnou kůži a obývají vlhké biotopy (např. lesy), ně­ které druhy však žijí ve vlhkých mikroklima­ tech suchých biotopů, např. pouští. Tyto dru­ hy mají tělo pokryté voskovitou vrstvou, která snižuje vypařování vlhkosti. Tito živočichové jsou ekologicky užiteční. Často jich nacházíme až několik desítek na metr čtvereční, takže vytvářejí velké množství organického materiálu, který se dále rozklá­ dá pomocí bakterií a plísní. Druhy z mírných a subtropických pásem spí zimním spánkem. Mnohonožka druhu Orthoporus ornatus, 14 cm dlouhá, tmavě hně­ dá se žlutými pruhy, pocházející ze severního Mexika, přezimuje při teplotě pod 20 °C. Ukrývají se v dutinách, mraveništích, pod ka­ meny apod. Znovu se objevují v polovině května. V následujících pěti měsících jsou ak­ tivní časně zrána a pozdě večer, pokud často prší. Když teploty přesáhnou 35 °C, hledají si úkryt. Základní podmínky chovu

zahrabou do země, se buď svlékají, nebo kla­ dou vajíčka, proto je nesmíte za žádných okol­ ností vyrušovat. Vyrobte úkryty z korkové kůry. Terárium můžete podle chuti osázet i rostlinami. Terárium osvětlujte na 10-12 hodin denně a pro druhy z tropických deštných pralesů udržujte teplotu půdy i vzduchu 20-26 °C. Polovinu terária dvakrát týdně postřikujte (vlhkost min. 75%). Pokud je vlhkost dost vysoká, mnohonožky se ukážou i ve dne. Te­ rárium musí mít dostatečné odvětrání. Vodu podávejte na mělké misce. Mnohonožky můžete chovat společně se strašilkami, různými druhy brouků a menšími druhy kudlanek. Potrava

Odumřelé, tlející listy buku, břízy, jasanu, javoru, lísky a dubu. Kromě toho krmte mno­ honožky ještě mrvou bohatou na vlákninu, zeleninou a přezrálým ovocem, syrovými bramborami, těstovinami, krmením pro psy, občas masem a tlejícím dřevem. Stravu obo­ hacujte vápníkovým přípravkem. Nesežrané zbytky odstraňujte, nejlépe každý den. Určení pohlaví

Po posledním svlékání před dosažením do­ spělosti se u samečka první (někdy i druhý) pár nohou na sedmém článku přemění v dráp­ ky (gonopody). Tvar drápků se liší podle dru­ hu a přesně zapadá do pohlavního otvoru samičky. Po pátém svlékání už můžeme gono­ pody rozeznat jako malé uzlinky na břiše. Ze strany to vypadá, jako by na sedmém článku nebyly nohy. Sameček má delší nohy i tykad­ la. Vnitřní pohlavní orgány u obou pohlaví vyúsťují u druhého páru nohou. Páření

Pro skupinu mnohonožek jednoho druhu při­ pravte terárium min. rozměrů 60 x 40 x 40 cm. Na dno dejte min. deseticentimetrovou vrstvu listovky nebo lesní prsti, obsahující pokud možno listy jasanu, břízy, buku nebo dubu. Do půdy přimíchejte přísadu vápníku (např. kostní moučku). Odvodu vody napomůže vrst­ va štěrku pod hlínou. Mnohonožky, které se

Sameček se přiblíží k samičce, ovine se oko­ lo přední části jejího těla a pomocí gonopod přesune spermatický váček do jejího pohlav­ ního otvoru. Na této stránce vidíme páření 15 cm dlouhé keňské mnohonožky, u níž vypa­ dá spermatický váček jako mléčně bílý balíček velikosti asi 3 mm. U některých druhů klade sameček spermatický váček na zem a samič­ ka ho zvedne.

Mnohonožka z lesního podloží Kamerunu

Druh čeledi Julidae z Argentiny (Chaco)

182

U samečka se nohy na sedmém článku přeměňují v ma­ lé drápky - gonopody.

Mnohonožka rodu Graphidostreptus z Keni, páření

některé si hloubí podzemní komůrky vyztuže­ né výkaly. Při svlékání stará pokožka praskne po straně těla a mnohonožka se z ní vykroutí. Starou schránku poté obvykle sežere. Trvá několik dnů, než nová kůže ztvrdne a mnohonožka opustí úkryt. Obrana

Někdy sameček po páření svléká kůži, při­ čemž gonopody vypadají jako malé uzlinky. Obvykle se obnoví po dalším svlékání. Obdo­ bí sexuální abstinence prodlužuje délku ži­ vota, zvláště v nepříznivých povětrnostních podmínkách. Některé druhy se rozmnožují také partenogenezí. Kladení vajíček

Samičky většiny druhů se zahrabou do země a vyhloubí si komůrku, do které nakladou vajíčka. Jiné kladou každé vajíčko do zvlášt­ ní komůrky. U větších druhů jsou komůrky asi 5 mm širo­ ké s 1 mm silnými stěnami. Stěny často vyztužují výkaly. Vajíčka měří 2-5 mm a mají žlu­ tou až bílou barvu. Některé druhy kladou během 12-30 dnů až 700 vajíček. Mláďata se líhnou asi po 6 týdnech. Odchov mláďat

Kladení vajíček a první stadium vývoje se vět­ šinou odehrávají v skrytu, takže náhle obje­ víme maličké mnohonožky. Nově vylíhlá mlá­ ďata mají pouze tři páry nohou a jen o málo více článků. Počet článků se zvyšuje po kaž­ dém svlékání. Jakmile jsou mláďata schopná chůze, opustí hnízdo. Zpočátku se svlékají téměř každý druhý den. Potomky můžete cho­ vat společně s rodiči. Dospívají po 2-3 le­ tech. Pouštní druhy, které jsou aktivní jen po ma­ lou část roku, pohlavně dozrávají až 9 let. Před i po svlékání mnohonožky několik týd­ nů odpočívají. Řada druhů si vyhledá úkryt,

Počáteční obrannou reakcí je svinout se do klubíčka. Mnohonožka si tak chrání zranitel­ né břišní články a nohy tvrdým hřbetním kru­ nýřem, vyztuženým solemi vápníku. Pokud tato obrana nedostačuje, dokáže mno­ honožka vylučovat z postranních žláz škod­ livou chemikálii. Složení se druh od druhu li­ ší, reakcí látky a enzymů však vznikají aldehydy, chinony, fenoly a kyanovodík. Ta­ to směs hubí bakterie, ale také dráždí kůži, sliznice a oči. Kůže nejprve zežloutne, po­ tom zčervená nebo zčerná a mohou se obje­ vit puchýře. V nejvážnějších případech zane­ chává rána jizvu. Zasaženou oblast omyjte pod tekoucí vodou. Cím déle chováte mnonožky v zajetí, stávají se méně jedovatými a používají tento způsob obrany jen zřídka. Pro jistotu však přenášejte všechny druhy mnohonožek s použitím ruka­ vic. Nikdy nedávejte velké množství mnohono­ žek do malé, špatně větrané nádoby. Obran­ ná látka se rychle vypařuje a může usmrtit i zvířata samotná. Choroby

Mnohonožky mohou být napadeny plísněmi a houbami, viry, bakteriemi i jednobuněčný­ mi parazity. Roztoči jsou poměrně neškodní a vyskytují se především na hlavě a v místě napojení nohou na tělo. Můžete je odstranit vatovým tampo­ nem namočeným v alkoholu, vyhýbejte se však citlivým otvorům na těle. Snažte se mnohonožky nikdy neupustit, pro­ tože v důsledku vyztužení vápníkem jsou křehké a snadno se zraní. Rány se hojí poma­ 183

lu a často se do nich dostává infekce. Vážně zraněné zvíře dejte raději na 24 hodin do mrazničky, případně do chloroformu nebo éteru.

Druh čeledi Julidae z Argentiny (Sierra de la Ventana)

Nadřád Pentazonia Pentazonia tvoří součást třídy Diplopoda a jsou blízce příbuzné se známějšími mnoho­ nožkami. Tento nadřád se skládá ze tří řádů. Poslední pár nohou se u samečka přeměnil v příchytné orgány. Do řádu Glomeridesmida patří malé, slepé, primitivní mnohonožky, které se nedokážou svinout do klubíčka. Mnohonožky řádu Glomerida obývají severní polokouli a mohou se svinout. Mají 17 párů nohou a jsou min. 2 cm dlouhé. Nejznámější z nich je svinule vroube­ ná Glomeris marginata, obývající lesnaté ob­ lasti Evropy. U druhů Glomerida je druhá a třetí hrudní destička srostlá v jednu. Do řádu Sphaerotheriida patří velké mnoho­ nožky, zajímavé pro teraristy. Pocházejí z již­ ní polokoule a mají 21 párů nohou. Glome­ rida a Sphaerotheriida se někdy souborně nazývají Oniscomorpha. Vzhled

Tyto mnohonožky mají hrudní články rozdě­ lené do menších. Sphaerotheriida mají 13 článků a dorůstají až 10 cm. Každý článek nese dva páry nohou. Na prvním článku však nohy nejsou, na 2.-4. článku je pouze jeden pár. Stejně jako ostatní mnohonožky mají jednoduché ocelové oči a orientují se hlavně pomocí krátkých, silných tykadel. Ocas se skládá ze tří destiček sloužících jako ventily, které se otevřou při vyměšování z řitního otvoru. Je známo 5 rodů: Sphaerotherium, Globotherium (Afrika), Sphaeropoeus, Arthrosphaera (Malajsie, poloostrov východní Indie) a CyMnohonožka se před nebezpečím stočí do klubíčka. Druh z Peru

liosoma (Austrálie). Rod Sphaerotherium má asi 50 druhů. Menší z nich (od 1 cm) žijí v horských oblastech, větší (do 6 cm) obýva­ jí zalesněné písečné duny při pobřeží. Nikdy neobývají suché oblasti. Na Madagaskaru žije rod Globotherium (dří­ ve Zoosphaerium). Exempláře na fotografiích mohou patřit do tohoto rodu. Největší známý exemplář byl 8 cm dlouhý a 4,5 cm široký. Rozšíření

Viz předchozí odstavec. Jedná se o převážně noční živočichy. Základní podmínky chovu

Svinule většinou nevydrží v zajetí déle než půl roku. Následující rady ohledně ubytová­ ní a krmení vám mohou dopomoci k většímu úspěchu. Skupinu velkých svinulí dejte do terária o roz­ měrech min. 60 x 40 x 40 cm. Na dno dejte min. 10 cm vysokou vrstvu vlhké listovky ne­ bo lesní prsti, pokud možno s odumřelými a tlejícími listy jasanu, javoru, břízy, buku nebo dubu. Do části půdy přimíchejte vápní­ kový přípravek a na dno terária dejte vrstvu štěrku kvůli odvodnění. Vybudujte úkryty z korkové kůry. Pokud chcete, můžete terá­ rium osázet rostlinami. Terárium každý den na 10-12 hodin osvět­ lujte, udržujte přes den teplotu půdy i vzdu­ chu 20-26 °C, v noci 17-20 °C. Každý den postřikujte (vlhkost 60-90%). Zajistěte do­ statečné odvětrání. Dejte dovnitř mělkou mis­ ku s vodou a houbou. Vedle ní dejte kus zetlelého dřeva a hromádku koňské mrvy bohaté na vlákninu. Do terária dejte také misku s pískem a moř­ skou vodou. Musí zde být alespoň malý prou­ žek čistého písku, protože některé druhy za účelem lepšího trávení požírají písek. Potrava

Pokud terárium řádně zařídíte, nejdůležitější zdroj potravy je zajištěn. Krmte mnohonožky také zralým ovocem, zelenými listy, mechem, lišejníkem, houbami a kousky masa.

184

Určení pohlaví

U zdravých mnohonožek je obtížné určit po­ hlaví, protože se při vyrušení okamžitě stočí do klubíčka. Sameček má místo posledních 3 párů nohou gonopody a poslední pár tvoří příchytné dráp­ ky, které u samiček nejsou. Sameček má pohlavní otvor mezi druhým pá­ rem nohou, najít jej je však obtížné. Sameček je téměř vždycky menší než samička a po­ slední velký článek (pygidium) vypadá jako sedlo. Samička má na kyčlích druhého páru nohou malý hruškovitý orgán složený z ma­ ličkých destiček, který sameček nemá.

co menší a zapadají do širokého otvoru v předchozím článku. Nohy jsou zploštělé, takže při svinutí nezaberou mnoho místa. Zbytek těla je chráněn destičkami vyztuže­ nými vápníkem. Dovnitř se nedostane ani vo­ da, ani mravenci. Jakmile nebezpečí pomine, mnohonožka se opět rozvine. Druhy rodu Glomeris rovněž vylučují zastra­ šující alkaloid, který má ještě hořčí chuť než chinin. Velké tropické druhy pravděpodobně žádnou zastrašující látku nemají.

Páření

Sameček při páření přidržuje samičku dráp­ ky. Může vydávat vrzavý zvuk pomocí hře­ bínku na drápkách. Páření probíhá v noci a zvířata se při něm snadno vyplaší (např. světlem). Sameček se pozpátku přiblíží k samičce a obrátí ji na zá­ da, přičemž vydává vrzavý zvuk. Samička, která je svinutá, se při tomto zvuku rozvine. Nyní se sameček dostane nad samič­ ku a uchopí ji drápky za přední část těla. Jak­ mile se dotknou břichem, v pohlavním otvo­ ru samečka se objeví spermatický váček. Váček je asi 1 mm velký a v několika vteři­ nách se přesune do pohlavního otvoru sa­ mičky. Oba ještě po nějakou chvíli klidně le­ ží. Páření trvá asi 4-7 minut. Samička po páření vezme prázdný spermatický váček do úst a pravděpodobně ho sežere, protože už splnil svůj účel.

Svinule krmte rozmanitou stravou.

Kladení vajíček

Samička klade vajíčka do podzemní komůr­ ky. Larvy evropských svinulí rodu Glomeris se líhnou asi po 30 dnech. Mají tři plně vyvi­ nuté a několik nevyvinutých párů nohou. Jak­ mile larvy dosáhnou 7 článků těla a 8 párů no­ hou, opouštějí komůrku. Tyto mnohonožky se svlékají rovněž v podzemní komůrce. Obrana

Při vyrušení se svinule svinou do dokonalého klubíčka. Hrudní destičky jsou vepředu o něSvinule hodně pijí. Udržujte vysokou vlhkost

Pruhovaná svinule z Madagaskaru

185

Calumma parsonii, paartje

186

Třída Reptilia, plazi Plazů je známo přibližně 7000 druhů, které se dělí do 4 skupin: 1. hadi a ještěři (asi 6700 druhů) 2. želvy (asi 250 druhů) 5. krokodýli (23 druhů) haterie (2 druhy) - primitivní plazi podobm jesterum. X

•

v . v

O

Krokodýli skutečně nejsou vhodní pro chov . teráriu a haterie jsou nesmírně vzácné a chráněné (CITES I), takže je zakázáno je amatérsky chovat v zajetí. KŮŽE

Plazi mají silnou kůži, pokrytou tenkými ro­ hovitými šupinami. Tyto šupiny jsou praktic­ ky nepropustné a chrání plazy před nepřízni\ym počasím, snižuji vsak schopnost kuze dýchat. U krokodýlů a želv jsou šupiny pod­ ložené kostěnými destičkami, přičemž u želv tyto destičky tvoří krunýř. Mláďata plazů svlékají pokožku jednou za 2M- týdny, u dospělých jedinců je interval del­ ší. Většina plazů svléká kůži po probuzení ze zimního spánku, před kladením vajec nebo rozením mláďat. Zdravý had vyklouzne ze stare kuze a zanecha ji neporušenou, temer ja­ ko starou punčochu. Ještěři a želvy se však většinou svlékají po částech. Několik dní před svlékáním se stará kůže poněkud uvolní, tak­ že zvíře má tmavší zbarvení. X

Z

Z

1

o

v

• V

1

• Z

'

• •

V

1

J

1

v

.

z

1

o

w

v

•

SMYSLY

Většina plazů kromě hadů má dobrý zrak. Hadi a někteří gekoni mají srostlá oční víčka, která tvoří průhledný, ale nepohyblivý film. Plazi obecně nemají dobrý sluch. Ušní otvo­ ry nebo ušní bubínky jsou viditelné po stra­ nách hlavy. Hadi uši nemají a jsou víceméně hluší.

Řada plazů má na patře přídavné čichové ústrojí známé jako Jacobsonův orgán. U hadu a některých jesteru (napr. varanu) je organ tak vysoce vyvinutý, že ho používají jako vůd­ čí čichový orgán. Špičkou rozeklaného jazy­ ka nabírají vzorky pachových molekul a vsou­ vají je do jamek Jacobsonova orgánu. Protože jak rozeklaný jazyk, tak orgán mají levou a pravou stranu, mají plazi „stereo“ čich, kte­ rý jim pomáhá vyhledat kořist. no

vi

।

z

•

v . v

o

/

o \

•

z

ORGÁNY

Srdce plazů se skládá ze dvou předsíní a jed­ né komory, u krokodýlů ze dvou komor a dvou předsíní. Většina hadů dýchá pouze plícemi. Plíci tvoří vak se stěnami podobný­ mi medové plástvi. Hadi mají až na několik výjimek dvě plíce. Plazi mají společný vývod nazývaný kloaka, do níž ústí zažívací, močo­ vé a rozmnožovací ústrojí. Kloaka je název obecně používaný pro řitní otvor. ROZMNOŽOVÁNÍ

U plazů dochází k vnitřnímu oplodnění. Roz­ množovací orgán hadů a ještěrů se skládá ze dvou částí, nazývaných hemipenis. Želvy a krokodýli mají jednoduchý penis, haterie tento pohlavní orgán nemají. K oplodnění vajíček obvykle dochází hned po páření, ale mohou být také uchovávána ve spermatickém vaku k pozdějšímu oplození (někdy i po celé roky). Většina plazů klade vejce s kožovitou sko­ řápkou s obsahem křídy, u želv a mnoha gekonů je však skořápka pevná. Během vývoje embrya kožovitá vejce absorbováním vody vyrostou až o 25%. Samička klade vejce do suché jamky nebo nory v zemi, schovává je za kusy kůry nebo je klade na listy. Zahřívají se Plazi mají na kůži šupiny jako tato krajta.

Haterie v berlínské zoo

187

Hemipenis užovky černé Elaphe obsoleta quadrivittata

Vajíčka většiny gekonů mají tvrdou skořápku. Zde vidí­ me dvě vajíčka s nově vylíhlým gekonkem obrovským.

slunečním teplem, nebo teplem přirozeně uvolňovaným při rozkladu organické hmoty. Krokodýli a krajty jsou jedinými vejcorodými plazy, kteří pečují o svá mláďata. Rada ještěrů a hadů jsou vejcoživorodí, tzn. že zárodek se vyvíjí ve vejci uvnitř matčina těla a mládě se rodí v okamžiku, kdy opouští vajíčko. Mlá­ ďata plazů jsou od narození soběstačná. ODCHOV MLÁĎAT V ZAJETÍ

Určení pohlaví plazů je popsáno v kapitolách o jejich jednotlivých skupinách. Pro úspěšný chov plazů jsou důležité i informace o násle­ dujících bodech:

-výběr vhodného partnera - zimní spánek - páření -kladení vajec -líhnutí vajec - péče o mláďata VÝBĚR PARTNERA

U některých druhů se sameček nebude pářit s kteroukoliv samičkou a naopak. Někdy po­ máhá zvíře si s někým vyměnit, snažte se však zabránit příbuzenskému křížení a zachovat čistokrevnost.

188

ZIMNÍ SPÁNEK

Řada zvířat potřebuje určitou stimulaci, aby se začala pářit a klást vejce. Tyto procesy jsou ovládány hormonálně. Plazi z oblastí, kde je zimní období, se často páří na jaře. Druhy z tohoto podnebného pás­ ma stimuluje k páření chladné zimní období a zimní spánek. Některé druhy z mírného pásma se však mohou rozmnožovat po něko­ lik let bez zimního spánku (např. suchozemské želvy, Elaphe guttata a druhy rodu Thamnophis). Díky zimnímu spánku doká­ žou plazi přežít chladné zimní měsíce, kdy je nedostatek potravy. Během tohoto období plazi téměř nebo vůbec nežerou a nejsou ak­ tivní. Teplota, při níž se plazi ukládají k zimnímu spánku, se liší druh od druhu. Pokud je tep­ lota o něco vyšší, řada plazů zpomalí svou ži­ votní aktivitu a přestane žrát. Pokud teplota překročí určité maximum, mnoho druhů se uloží k letnímu spánku, aby přečkali období sucha. Všichni zdraví živočichové by měli spát zim­ ním spánkem. Slabí jedinci uhynou nebo se probudí. Snažte se udržovat zvířata v dobré kondici a dobře živená, nebo rok vynechte. U velmi mladých jedinců k zimnímu spánku obvykle nedochází nebo trvá jen krátce. Uložení k zimnímu spánku vyžaduje určitou přípravu. - Lampy nechte ještě svítit, ale snižte množ­ ství potravy a po jeden měsíc postupně zkra­ cujte délku dne. Řada plazů sama zpozoru­ je, že se dny krátí, a přestane tolik žrát. - Nejméně dva týdny před snížením teploty přestaňte zvířata krmit. Potrava zbylá ve střevech se během zimního spánku nestrá­ ví a může hnít. - Abyste měli jistotu, že ve střevech nezůsta­ ly zbytky potravy, vykoupejte zvířata ve Během zimního spánku musí být střeva prázdná. Zbytek výkalů plazi vyloučí po koupeli ve vlažné vodě. Zde vidí­ me trnorepa skalního (Uromastyx acanthinura).

vlažné vodě. Po této proceduře obvykle vyloučí všechny zbytky. - Poté začněte postupně snižovat teplotu, buď použitím tlumenějšího světla, případ­ ně každý týden zaměňujte žárovky za nové s nižším výkonem. Plazi se stávají ochablejšími a nakonec se odplazí do úkry­ tu. Nekrmte je! Neklidní jedinci pravděpo­ dobně nejsou v pořádku, proto je zkontro­ lujte, a pokud si nejste jisti, nenechte je uložit se k spánku. - Postupně také snižujte dobu, po kterou přes den svítí světlo. Přesnou délku dne určíte podle povahy podnebí, z něhož druh pochá• z Zl.

- Zvířata dejte na 8-12 týdnů na tmavé mís­ to se sníženou teplotou, kde mohou spát zimním spánkem nebo odpočívat. Můžete je dát do sklepa, ale dokonce i do chladničky. Plazi musí mít možnost se zahrabat do listovky nebo rozdrcené rašeliny. Musí mít čerstvou vodu. - Zvířata jednou nebo dvakrát týdně kontro­ lujte. Některé druhy občas vykouknou v te­ ráriu, ale nekrmte je. - Po tomto chladném období teplotu postup­ ně zvyšujte. Může se stát, že zvířata nebu­ dou po nějaký čas přijímat potravu. Během tohoto období se pak vstřebává tělesný tuk, přičemž se uvolňují toxiny, které mohou způsobit jaterní choroby nebo bakteriální infekce. Denardo proto v roce 1996 navrhl, aby byla teplota zvýšena na optimální hod­ notu náhle, během několika dní. Tím nemů­ žete zvířatům ublížit a ve volné přírodě se plazi po probuzení mohou rychle ohřát na sluníčku, takže začnou být aktivní a shánět potravu. Želvy, které přezimují v chladném bahně, se druhý den mohou slunit na bře­ hu řeky. Tentýž teplotní skok můžete vy­ tvořit i na podzim, pokud mají plazi vyprázdněná střeva. Krabice pro zimní spánek ještěrky perlové (Lacerta lepida). V polystyrénové krabici jsme vytvořili umělý úkryt z čisté­ ho písku a přidali misku s vodou.

Některé subtropické a tropické plazy může­ te stimulovat k páření tak, že po dobu 1,5 měsíce budete postupně snižovat noční a zvyšovat denní teplotu. Změňte teplotní rozdíl den/noc např. z 30/26 °C na 32/20 °C, takže v průměru chováte zvířata při chladnejsi teplote. Az pařeni proběhne, můžete postup obrátit (zdroj: F. de Groot, Terárium, 13-3). Období dešťů můžete napodobit tak, že postupně snížíte denní i noční teplotu o několik stupňů a terárium budete častěji jemně mlžit vodou. I to může stimulovat k páření. K páření může plazy podnítit i údobí sucha, změna délky dne, snížení dávek potravy na několik měsíců nebo změna diety. Během ob­ dobí dešťů žerou někteří všežraví ještěři hlav­ ně zelené listy, květy, ovoce a hmyz, zatímco v období sucha žerou suché rostliny. Někte­ ří plazi se páří po celý rok. v • V Z

.

1

.

A

\z

Z

Z

1

V 1

O

v

1

PÁŘENÍ

K páření obvykle dochází okamžitě po sti­ mulaci, nebo několik týdnů poté. Rozdíly cha­ rakteristické pro jednotlivé druhy plazů jsou popsány v příslušných kapitolách. Období páření trvá několik dní, ale i měsíců. KLADENÍ VAJEC

Že se samička chystá klást vejce, můžete po­ znat podle: - zvětšení břicha - prudkého váhového přírůstku - sklonu k hrabání, neklidného chování - zastavení příjmu potravy - svlékání kůže. Zajistěte samici vhodné místo pro kladení va­ jec, např. v kypré a vlhké hlíně. Pokud sami­ ce odpovídající místo nenajde, může dojít k zadržení vajíček, což způsobuje vážné po­ tíže, nebo dokonce smrt. Veterinář může někdy zvíře zachránit zavěšením a injekcí kalcia a hormonů (oxytocinu), případně i ope­ rací. Hroznýš královský, Boa constrictor

189

LÍHNUTÍ VAJEC

Veďte si o líhni pečlivé záznamy. Jedno vejce je třeba od­ stranit.

Vejce odeberte okamžitě po nakladení. Nikdy je nepřevracejte, neboť embrya nejsou ve va­ jíčku zachycená blánou jako u ptáků, obrace­ ním jim tedy můžete ublížit nebo je i usmrtit. V teráriu bývá pro vejce příliš sucho a chlad­ no a umělá líheň umožňuje podmínky lépe kontrolovat. Starší zvířata také někdy požírají nově vylíhlá. Než vejce odstraníte, nechte samičku, aby dokončila stavbu hnízda (uzavření úkry­ tu apod.). Pokud samička najde místo, kde nakladla vajíčka, poškozené, může se vážně rozrušit i po dvou měsících. Oplozená vejce jsou hladká, suchá, převážně bílé barvy a ma­ jí značný vnitřní tlak.

Pro líhnutí vajec jsou důležité i následující faktory: - teplota substrátu. U většiny subtropických a tropických druhů musí být minimálně 26 °C, max. 33 °C. Snažte se udržovat stá­ lou teplotu s odchylkou maximálně 1 °C. Vajíčka se obvykle líhnou při 30 °C. Teplo­ ta může ovlivnit řadu věcí, např.: a) Poměr samečků a samiček. Při vyšší tepSamička agamy Pogona vitticeps si hloubí ve vlhkém pís­ ku dolík k nakladení vajec.

Vajíčka druhu Pogona vitticeps

190

lotě se rodí více mláďat jednoho pohlaví. Někdy se při extrémně vysokých i nízkých teplotách rodí více samiček, při průměrné teplotě více samečků. U ještěrů se obvykle při teplotě 27 °C rodí více samiček, při 32 °C více samečků. Při průměrné teplotě mezi tě­ mito dvěma extrémy se rodí stejné množství mláďat obou pohlaví. b) Délku líhnutí. Při vyšších teplotách se vajíčka vyvíjí rychleji. Pokud je teplota po delší dobu příliš nízká nebo příliš vysoká, dojde k úhynu embryí. c) Velikost a vzrůst. Při nižších teplotách jsou mláďata silnější a větší. d) Deformovaná mláďata: k poškození do­ chází vinou příliš vysoké teploty. e) Pigmentaci. Teplota může ovlivnit i zbar­ vení zvířat. - vlhkost vzduchu: měla by být asi 80-100%. - vlhkost substrátu. Nezáleží na tom, zda jsou vajíčka uložená ve vermikulitu, mechu rašeliníku, rašelině nebo písku. Vermikulit, po­ užívaný pěstiteli rostlin, dobře zadržuje vlh­ kost, a je proto velice rozšířený. Pro dosažení správné vlhkosti smíchejte 100 g jemného vermikulitu s 80-100 g vody, nebo použijte důkladně vyždímaný rašeliník. Pokud se vejce nelíhnou, navlhčete substrát okolo va­

jec při správné teplotě. Pokud je substrát příliš vlhký, vejce absorbují příliš vody, čímž se zvyšuje tlak uvnitř vajíčka a dochází k úhynu embrya. - mikroorganismy na vajíčku. Zdravá vejce mají pěkné, jasné zbarvení a hodně vydrží. Vajíčka s měkkou skořápkou dále rostou. Prosvícením vajíčka lampou (pozor na pře­ hřátí) můžete pozorovat tvoření krevních žilek nebo tmavší zbarvení. Mírné zahněd­ nutí skořápky nemusí být na škodu, snažte se však udržovat čistotu; shnilá vejce však odstraňujte pouze tehdy, pokud jsou nebez­ pečná pro ostatní. Pokud si nejste jisti, dej­ te napadená vejce na zvláštní misku. Po­ kud se zasažené vejce přilepí na ostatní, můžete ho vysát pomocí injekční stříkačky, abyste zabránili vzniku plísní apod. - drobné červíky odstraňte z vajec malým kar­ táčkem. Vejce však neobracejte a dejte je do nového substrátu. Zkažená vejce vždy ote­ vřete, abyste zjistili příčinu neúspěchu. Neoplodněná nebo rychle uhynulá vejce mají uvnitř sýrovitou hmotu. Pokud se už plně vyvinutá mláďata nevylíhnou, příčinou může být příliš vlhký substrát, nesprávná teplota, případně nedostatek vitaminů u rodicu. - pohyb vajec. Vejce nikdy neobracejte. Emb­

ryo není uvnitř vejce uchyceno a obrace­ ním se může poškodit. Během prvních 24 hodin to však není tak nebezpečné. Horní plochu vajec označte tužkou, a pokud ně­ které nešťastnou náhodou převrátíte, dejte ho zpět do původní polohy. - množství kyslíku a oxidu uhličitého. Pravi­ delně větrejte, udržujte však požadovanou teplotu.

Pro plazí vejce se výborně hodí původní lékařský inku­ bátor.

Profesionální inkubátor s vodním ohřevem

Doma vyrobený inkubátor s vodním ohřevem

Domácí líheň

1 • v

o

Výše uvedené požadavky můžete zajistit po­ mocí několika typů inkubátorů: - starý nemocniční inkubátor. Ty jsou však drahé a těžko je seženete. - typ s vodním ohřevem: voda se ohřívá po­ mocí akvarijního ohřívadla nebo výhřevné rohožky, takže teplota vzduchu nad vodou je 30 °C. To zajišťuje i vysokou vlhkost. Na vodu dejte nádobu s plazími vejci. U toho­ to typu líhně je vhodnější mech rašeliník, protože vermikulit absorbuje příliš mnoho vody. Nádobu s vejci přikryjte, aby vylíhlá mláďata nespadla do vody, a důkladně vět­ rejte. - izolovaná krabice, chladicí box nebo stará lednička, vytápěné pomocí výhřevné rohož­ ky nebo lampy (na krabici o rozměrech 40 x 30 x 30 cm potřebujete min. 3 lampy o výkonu 15 W). Vysokou vlhkost zajistíte

191

Profesionální inkubátor naplněný plazími vejci

Pogona vitticeps se líhne z vajíčka.

pomocí misky s vodou přikryté nylonovou punčochou, aby se mláďata neutopila. - kombinace předchozích typů líhní. - profesionální inkubátory pro plazí vejce. Nejlepší značku vám doporučí zkušení teraristé.

Je otázkou, zda udržovat při životě mláďata, která nemají dost síly, aby se prodrala z va• Z V1 jicka. Ve volné přírodě i u odborných chovatelů je běžné, že se některá vajíčka nevylíhnou. Prv­ ní vrh samičky často uhyne.

Na dobré líhni nešetřete, protože vaše pení­ ze budou dobře investované. Doma vyrobe­ nou líheň můžete větrat počítačovým ventilá­ torem. Potřebujete termostat pro kontrolu teploty a vlhkoměr připojený k větráku, kte­ rý kontroluje vlhkost. Používejte ovladače s digitálním displejem, které můžete nastavit na maximální i minimální hodnoty. Dávejte pozor, aby kondenzovaná voda nekapala na vejce. Upevněte nad inkubátor tabuli skla, vejce přikryjte nebo dejte do inkubátoru hadr, který bude zachycovat vlhkost. Vajíčka nikdy přímo nepostřikujte vodou. U vysokých inkubátorů je teplota u dna nižší než nahoře. Toho můžete využít u vajec růz­ ných druhů, která vyžadují různou teplotu. Spodní polovinu vejce zahrabte do substrátu. Vejce přilepená k sobě neoddělujte, ale nech­ te je v původní poloze. Doba líhnutí se liší podle druhů (viz popis jednotlivých druhů). Nikdy nepomáhejte no­ vě vylíhlým mláďatům z vajíčka. Běžně trvá 24 hodin až 2 týdny od prvního proražení skořápky vaječným zubem, než se mládě z va­ jíčka vyškrábe. V tomto období mládě vstře­ bává žloutkový vak. Vejce s měkkou skořápkou se těsně před líhnutím promáčknou. Někdy se také opotí, např. u trnorepů. Pokud se mládě do 24 ho­ din poté neprokousne, uchopte opatrně vej­ ce ve střední části pinzetou. Skalpelem udě­ lejte malý průřez, který opatrně rozšiřte nůžkami na nehty. Poté nechte vejce v klidu a nikdy se nesnaž­ te mládě vytáhnout. Známky dýchání nemu­ síte po několik hodin zpozorovat. Pokud mlá­ dě zatáhne hlavu, je to známka, že už se co nejdřív vylíhne.

ODCHOV MLÁĎAT

192

Při péči o mláďata plazů je třeba dodržovat následující body.

- Terárium by mělo být menším vydáním te­ rária pro dospělé jedince, které se snadno čistí. Udržujte stejnou teplotu a o něco vyš­ ší vlhkost než u dospělých plazů. - Mláďata snadno vysychají. Řada pouštních druhů se líhne během období dešťů. Proto mláďata nejméně jednou denně postřikujte, pokud ovšem nejeví známky stresu (utíkají před vodou). Do pitné vody přidávejte vita­ min D3 a vápník. V teráriu musí být vlhká oblast, např. kus rašeliníku. - Často trvá několik dní, než mláďata začnou přijímat potravu. V podstatě žerou totéž co dospělí, ovšem najemno rozsekané. Potře­ bují také více bílkovin. Je vhodnější dávat jim malé porce třikrát denně než příliš jídNěkterá mláďata ještěrů pijí pouze kapičky vody. Pravi­ delně je postřikujte, stejně jako tohoto ještírka.

la najednou. Velké množství cvrčků zvířa­ ta vyplaší a mláďata si mohou ublížit. - Jakmile začne žrát jedno zvíře, začnou žrát i ostatní. Z tohoto důvodu chováme řadu plazů pohromadě, dokud nezačnou mít te­ ritoriální nároky. Některé ještěry je možné chovat maximálně v páru, jinak dochází ke stresu. U mladých hadů lze kontrolovat pří­ jem potravy odděleným chovem, zvláště proto, že mláďata hadů mají kanibalské sklony. - Nezapomeňte podávat vitaminové a mine­ rální přípravky (zvláště vitamin D3 a váp­ ník).

Částečně zavřené oči ukazují, že zvířeti něco chybí.

Mláďata netahejte po výstavách, abyste je pro­ dali, protože jim způsobujete stres. Snažte se je prodat z domova.

má jasné oči, nemá zapadlé oči, nemá oteklá víčka, má pěknou pokožku, nemá na sobě prakticky žádné zbytky staré kuze, má čistou kloaku, nemá bradavice ani skvrny, má tuhý trus, nemá hlen v tlamě ani v nose, nemá stopy po roztočích, má dobře se zavírající tlamu, žere.

CHOROBY

Bohužel stále platí, že nemocný plaz bude zanedlouho i mrtvý plaz. Teraristé mají dosud k dispozici jen málo informací o chorobách plazů. Naštěstí výzkum stále pokračuje a je zveřejňováno stále větší množství informací. Péče o zdraví plazů je také stále častěji před­ mětem zájmu veterinářů. Ačkoliv zkušený chovatel může úspěšně určit chorobu a zvíře léčit, u začátečníků mohou takovéto pokusy vést ke zbytečným ztrátám. Těchto několik odstavců nepředstavuje úplné­ ho průvodce plazími chorobami, soustřeďuje se pouze na nejdůležitější záležitosti. Tyto informace vám mohou pomoci zvláště při vý­ běru zdravého zvířete v obchodě nebo u pro­ dejce. Snažte se předcházet chorobám a neku­ pujte podezřelá zvířata. To zahrnuje zvířata odchycená ve volné přírodě, chovaná ve špina­ vém teráriu nebo taková, která mají jen malý prostor k úkrytu. Nekupujte žádné zvíře, kte­ ré vypadá nemocné.

Zdravý plaz... je čilý a ostražitý, se těžko chytá, Zdravý had svléká pokožku najednou a stará pokožka zůstává prakticky v jednom kuse (všimněte si „brýlí“).

1

o

v

Snažte se chovat nové přírůstky 4-18 týdnů v karanténě, dobře je pozorujte, kontrolujte jejich výkaly, případně se je pokuste léčit. Ubytujte zvířata v dobře zařízeném teráriu v požadovaném počtu a dávejte jim správný druh stravy. Pokud jedinec nežere, může být příčinou pří­ liš nízká teplota. Nechte zvířata v klidu a ti­ chu, zvláště po několik prvních dní. Přená­ šejte terarijní zvířata pouze tehdy, pokud je to nezbytně nutné. Nejsou to žádní domácí mazlíčci. Nepouštějte hlasitou hudbu (i hluší plazi cítí její vibrace) a pozorujte zvířata pouze v noci s pomocí baterky. Následující odstavec se zabývá symptomy, příčinami a léčením některých chorob plazů.

- Přečtěte si také úvodní kapitolu u vitami­ nech a minerálech.

- Polozavřená víčka a snížená aktivita obec­ ně znamenají, že něco není v pořádku. - Dejte výkaly nových nebo podezřelých je­ dinců rychle analyzovat. S tím vám může pomoci veterinář. Jakmile získáte více zku­ šeností, dokážete sami rozlišit některé para­ zity. Ve většině případů je však nesmírně obtížné diagnostikovat parazity, takže se při 193

jakékoli pochybnosti poraďte s veterinářem. Nesprávná léčba („Určitě má červy.“) může chorobu jen zhoršit, protože všechny léky jsou v podstatě jedovaté. Snažte se léčit pou­ ze jednu chorobu najednou a před zaháje­ ním další léčby nejméně týden počkejte. - K mikroskopické analýze se používá čerst­ vý trus, ne starší než 24 hodin. Výkaly se smíchají s vodou a několik kapek se naka­ pe na sklíčko. Trus můžete také smíchat ve zkumavce s dusičnanem sodným nebo síra­ nem měďnatým. Na zkumavku dejte sítko a tekutina začne vzlínat, až dosáhne okra­ je zkumavky. Na okraj zkumavky dejte sklíčko a po 15 minutách prozkoumejte pod mikroskopem. Vnitřní paraziti vyplavou na povrch a objeví se na sklíčku. -Vajíčka škrkavek jsou obvykle oválná s tmavším středem, nebo je v každém z nich malý červík. Škrkavky můžete léčit podává­ ním 10 mg fenbendazolu nebo levamisolfosfátu na 1 kg váhy, podávaným ústně po 5 dní.

- Bičíkovci jsou mikroorganismy s dlouhými ocásky, kteří jsou snadno rozeznatelní pod mikroskopem při čtyřsetnásobném zvětšení. V čerstvých výkalech trnorepa můžeme pozorovat bílé články tasemnice (10 cm dlouhé, 1 mm v průměru).

Příznaky bičíkovců je nepřijímání potravy, zvracení, slizovité výkaly a apatie. - Měňavky (nepravidelné, průsvitné, pomalu se pohybující jednobuněčné organismy) vy­ padají jako tmavá jádra ve světlé pro­ toplazmě. Můžete je zabarvit pomocí rozto­ ku 1 g jódu a 2 g draslíku v několika kapkách vody, doplněného vodou na 100 ml. Jednu kapku roztoku pak smíchejte s vý­ kaly a vodou. Měňavky nejčastěji napadají hady a přenášejí se hmyzem nebo lidskýma rukama. Příznaky výskytu měňavek jsou špinavá, kr­ vavá kloaka a krev v trusu. Měňavky i bičíkovce můžete léčit 50-75mg metronidazolu nebo 10-20 mg ronidazolu na 1 kg tělesné váhy, podávaným orálně po 10 dní. Předávkování těmito látkami však může být nebezpečné, proto vypočítejte dávky ve­ lice pečlivě. V případě potřeby můžete zvíře­ ti dát jednorázovou dávku až 250 mg metro­ nidazolu na 1 kg (dodržujte maximální opatrnost). Uhadu muže být příznakem onemocněni meňavkami modrá skvrna a bouličky těsně před kloakou. Takto napadená zvířata nelze léčit a musíte je oddělit od ostatních, aby se infek­ ce dál nešířila. Pokud zbývající jedince rych­ le ošetříte, mají naději na přežití. 11O

O V

-|

Z .

Z

1

v

z

v

- Snížená chuť k jídlu, úbytek váhy a krvavý průjem jsou příznaky kokcidiózy. Kokcidie jsou parazitičtí prvoci. Někdy se v trusu ob­ jeví malé kulaté nebo dělící se buňky. Léč­ ba (eventuálně prevence) se provádí sulfonamidy, podávanými veterinářem. - Zvýšená slinivost je často známkou plicní choroby. Pomocí vatičky na špejli odeberte vzorek, dejte do zkumavky a odneste k ve­ terináři na analýzu.

- Ústní dutina má u zdravého plaza obvykle Některé nástroje potřebné k analýze trusu

194

Tento štíhlý hroznýš královský se bude zanedlouho svlé­ kat.

lato užovka černá má potíže při svlékání. Terárium je příliš suché, nebo má nedostatek vitaminu A.

jasně bílorůžovou barvu. Zánět ústní sliznice (stomatitida) se zpočátku projevuje jako lehký otok sliznice v ústech a nozdrách; tkáň v ústech má červené znaky a světle žlutou sýrovitou odumřelou tkáň. Choroba se projevuje u zvířat oslabených např. při přepravě, případně ve spojení s plicními a střevními poruchami. Ústa kaž­ dý den čistěte vatičkou namočenou v 3% roztoku peroxidu vodíku. Nejdříve odstraň­ te odumřelou tkáň. Omývejte roztokem 6 ml kyseliny chlorovodíkové na 1 1. Po konzul­ taci s veterinářem nasaďte širokospektrální antibiotika, která pomohou vyléčit pravdě­ podobnou plicní, žaludeční nebo střevní in­ fekci.

- Zápal plic se projevuje zvýšeným sliněním v ústech a nozdrách a těžkým, hvízdavým dechem. Plaz dýchá s otevřenými ústy. Ta­ to choroba bývá často spojena se stomatitidou, ale může se vyskytovat u všech plazů i samostatně. Želvy obvykle přestanou pla­ vat na hladině. Příčinou choroby bývá větv• sinou průvan. Nemocné jedince chovejte asi po 10 dní při stálé teplotě 30-35 °C, dávejte jim dostatek potravy a vody. Většina želv trpících zápa­ lem plic nežere. Po konzultaci s veterinářem podávejte antibiotika. o

- Zanícené nebo slzící oči ukazují na nedosta­ tek vitaminu A. Nejčastěji se objevují u želv. Krmte je potravou bohatou na vitamin A (játra, mrkev) buď přímo, nebo prostřed­ nictvím krmných zvířat, případně podávejte vitaminový přípravek. Dávka je 2000 - 10 000 IU (mezinárodních jednotek) na 1 kg, případně požádejte ve­ terináře, aby podkožně aplikoval dávku 15 000 - 20 000 IU na 1 kg. Je také dobré mazat oči mastičkou. - Pokud na zvířeti po svlékání zůstávají zbyt­

Bazilišek páskovaný (Basiliscus vittatusj s abscesem

ky staré pokožky, je terárium příliš suché nebo má zvíře nedostatek vitaminu A.

- Roztoči jsou parazitické organismy, které se živí krví svých hostitelů. Tmavě červení až černí roztoči měří asi 1 mm a ukrývají se v kožních záhybech (místa napojení konče­ tin, oční víčka), pod šupinami a v ušních otvorech. Roztoče nejlépe poznáme podle stříbřitého prachu na kůži plazů (zbytky po svlékání kůže roztočů). Hadi trpící roztoči často leží ve vodě a mrtví roztoči plavou na hladině jako malé černé kuličky. Odstraňte z terária substrát a nahraďte no­ vinami. Podávejte zvířatům přípravek ob­ sahující foxim. Odstraňuje nejen roztoče, ale i jejich vajíčka. Rozpusťte 250 mg pří­ pravku v 1 litru vody a ponořte zvíře do roztoku, chraňte však oči, nosní dírky, ús­ ta a případné rány (např. oční mastí). Chraňte také sebe. Po vykoupání zvíře dů­ kladně osušte a pevně ho zabalte do pytle, aby se nemohlo olizovat. Z terária odstraňte pokud možno všechen dekorativní materiál (kde se mohou parazi­ ti ukrývat) a poté ho rovněž postříkejte roz­ tokem. Důkladně opláchněte vodou. Rozto­ če můžete také hubit pomocí plastikových proužků napouštěných bichlorem, jejich rozměry však musí odpovídat rozměrům te­ rária a zvířat (pečlivě dodržujte instrukce). Dejte proužek do proděravělé krabice, kam se na něj plaz nemůže dostat. Klíšťata jsou větší než roztoči a živí se rov­ něž krví. Obvykle mají šedohnědou až čer­ nou barvu. Klíště vykruťte otáčivým pohy­ bem a potřete ranku chlorhexidinem. - Neštovičky jsou světlé puchýřky, které jsou způsobeny přílišným vlhkem nebo chladem. Napadená zvířata dejte do suché, hygienic­ ky čisté nádoby. Neštovičky můžete potřít jódem. Problémy většinou zmizí přibližně po třech svlékáních.

195

- Vážnější případy můžete léčit injekcí vitami­ nu A (podanou veterinářem), kterou násle­ duje v rychlém sledu několik svlékání kůže. Tomuto problému se však můžete vyhnout, pokud bude v teráriu alespoň jedno suché místo (např. pod lampou). - Absces můžete vyříznout skalpelem, vyčis­ tit vatičkou a namazat antibiotickou mastí.

- Rány mažte betadin-jódovou mastí. - Rachitida neboli křivice se projevuje de­ formovanýma nohama nebo ocasem, vystu­ pujícími kyčelními kostmi, samovolnými zlomeninami, deformovaným a měkkým krunýřem, uvolněnými čelistmi, oteklými prsty, porušenými skořápkami vajec, vyso­ kou úmrtností a malým, slabým nebo de­ formovaným potomstvem. Křivici způsobu­ je nedostatek vitaminu D3 nebo vápníku. U plně vzrostlých zvířat je těžké cokoli dě­ lat, proto se snažte křivici spíše předejít (viz úvodní kapitola Krmení). - Všichni plazi mohou trpět výhřezem kloaAgama kočinčinská trpící křivicí. Světlejší exemplář má deformované nohy a nemůže zdvihnout kloaku od země.

ky nebo hemipenisu (stav, kdy se orgán vychlípí z těla). Může to způsobit zácpa, choroba nebo březost. Vyhřezlý orgán udr­ žujte čistý a vlhký, zabalte ho do vlhkých obvazů a vezměte zvíře k veterináři. Odbor­ ník dokáže pomocí ledově studených vatiček vrátit orgán zpět do těla bez překrouce­ ní. Tato procedura vyžaduje obrovskou péči a trpělivost. Jakmile se to povede, veterinář oblast sešije, aby se vyhřeznutí neopakova­ lo, a pevně ováže kloakální otvor.

- Ucpání střev může způsobit písek nebo ka­ meny, zkonzumované v potravě, která neby­ la podána na misce; dále pak nedostatek vody nebo potrava chudá na vlákninu. Po­ stižené zvíře přestane vylučovat trus, má nafouklé břicho a ustavičně se snaží pře­ kážku vytlačit. Obtíže můžete zmírnit slu­ nečnicovým olejem, vazelínou nebo glyce­ rinem (3ml/kg), podávaným injekčně silikonovou trubičkou, zavedenou do ža­ ludku. Mnoho velkých ještěrů a želv má ne­ obyčejně silné čelisti, které se těžce otevíra­ jí. Vzpřičte mezi čelisti nějaký plochý předmět (u menších ještěrů např. plastiko­ vou nebo dřevěnou špachtli). Držte špacht­ li, zatímco někdo jiný zavádí hadičku, do­ kud neucítí slabý odpor. Potom podávejte tekutinu. Jícen neboli oesophagus je horní, větší otvor. Pokud nalejete směs přímo do úst, můžete oslabené zvíře udusit, protože mu tekutina ucpe dýchací trubici. Ta se na­ chází za kořenem jazyka. - Někdy je nutné plazy krmit násilím. Neuchylujte se k tomu však příliš brzy a vždy se snažte odhalit a odstranit příčinu, proč zvíře nežere. Násilné krmení je neoby­ čejně stresující a mělo by být až posledním řešením. Ještěry a želvy můžete krmit teku­ tou stravou podobně, jak jsme popsali

Leguán zelený trpící křivicí. Větší zvíře je 3 roky staré, menšímu jsou 4 roky, má však deformované lopatky a nedokáže šplhat.

196

Vyhřezlá kloaka trnorepa skalního (U. acanthinura) ně­ kolik týdnů po kladení vajec. Kloaku je třeba vmasírovat zpět na místo, nesmí však dojít k překroucení a zauzlení kloaky ani střeva.

Před podáváním léků je třeba zvíře pečlivě zvážit. Každý lék je v podstatě jed a předávkování může zvíře zabít.

v předcházejícím odstavci o odstraňování překážek. Strava by se měla skládat z lehce stravitelné dětské výživy a rozmělněné, pro­ seté potravy. Hady krmte mrtvou, hladkou kořistí. - Zemním plazům obvykle nemusíte přistřihovat drápky, pokud mají v teráriu dostatek drsných kamenů.

Pokud nemáte dostatek zkušeností, nesnažte se léčit zvířata sami; požádejte o pomoc zku­ šeného teraristu, který vám často může pomo­ ci. Existuje jen málo léků, které jsou vhodné pro plazy. K léčení škrkavek často potřebuje­ te jen zlomek mililitru dávky určené pro pra­ se. U lékařských dávek je uvedeno množství aktivních přísad. Pokud si nejste jisti, jak množství správně vypočítat, požádejte o po­ moc někoho jiného. Velice důležitá je správ­ ná váha léčeného zvířete. Zmýlení se o dese­ tinu bývá pro zvíře smrtelné.

Řád Squamata, šupinatí Řád šupinatých, zahrnující hady a ještěry, se objevil na zemi teprve před několika miliony let, jedná se tedy o poměrně mladou skupinu plazů. HEMIPENIS

Pro řád šupinatých je typický samčí pohlavní orgán, skládající se z levého a pravého hemipenisu. Nachází se za kloakou v kořeni oca­ su. Za ním se nachází žláza, která během pá­ ření vychlípí hemipenis z kloaky a naplní ho. Na pohlavním orgánu jsou háčky a záhyby, díky nimž se při páření pevně zachytí v kloa­ ce samice. U šupinatých plazů může při páření kloaka samice směřovat z levé nebo pravé strany. Je

Blavor žlutý (Ophisaurus apodus) je druh beznohého ještěra žijící v oblasti Balkánu (tmavě hnědá varianta) a bývalého SSSR (žlutá varianta s hnědými skvrnami).

výhodné, může-li se samec pářit levým nebo pravým hemipenisem. Rád šupinatých se skládá ze dvou podřádů: prvním jsou ještěři (Sauria, Lacertilia), kam patří 17 čeledí ještěrů a 4 čeledi beznohých dvouplazů, dohromady asi 4000 druhů. Dru­ hý řád hadů (Serpentes, Ophidia) má 10 če­ ledí a asi 2700 druhů. Dvouplazi (Amphisbaenia) se v teráriu téměř nechovají a v této knize se jimi nezabýváme. Někdy se považují za samostatný řád. KLADENÍ VAJEC A ROZENÍ MLÁĎAT

Některé druhy ještěrů a hadů, zvláště z chlad­ nějších pásem, nekladou vejce (vejcorodost), nýbrž zadržují vejce uvnitř těla až do oka­ mžiku líhnutí (vejcoživorodost), případně se jejich mláďata přímo vyvíjejí v jakési primitiv­ ní děloze (živorodost). Vejcoživorodá samič­ ka nemusí opustit své teritorium, aby naklad­ la vejce. Tím, že se sluní, aktivně zahřívá svá vyvíjející se mláďata. Potomci jsou uloženi v tenké bláně, případně se rodí bez skořápky. Nenarozená mláďata vejcoživorodých získá­ vají živiny z vajíčka. U živorodých (např. sav­ ců) mláďata získávají živiny z těla matky přes pupeční šňůru nebo klkovitými výběžky dě­ lohy.

Podřád Sauria, ještěři Na světě žijí asi 3000 druhů ještěrů, kteří obý­ vají zvláště tropické a subtropické oblasti. Nejdůležitějšími čeleděmi jsou agamovití, baziliškovití, gekonovití, leguánovití, chameleonovití, scinkovití, ještěrkovití a varanovití. Základní podmínky chovu

Samci ještěrů jsou často agresivní, když brá­ ní své teritorium. Snažte se předcházet stre­ su, aby si samci nekonkurovali při obstaravá-

197

ní potravy, partnerek, úkrytů a míst ke klade­ ní vajec. Proto dejte do každého terária jen jednoho samečka a snažte se, aby každý ještěr měl svůj vlastní úkryt a místo ke slunění. Pří­ znaky stresu nejsou okamžitě rozpoznatelné, snižuje se tím odolnost vůči červům a dalším parazitům, což může být pro zvíře osudné. Potrava

Většina ještěrů jsou dravci a všežravci, množ­ ství přijímané potravy se však liší podle dru­ hu. Malí ještěři se živí hlavně hmyzem (octomilky, mouchy, zavíječi voskoví ad.), rádi však také olizují ovoce. Větší druhy většinou žerou větší kořist (cvrčci, kobylky, novoroze­ ná myší mláďata apod.) a ovoce. Leguáni jsou pouze býložravci, většina varanů a chamaleonů jsou masožravci. Ropušníci žerou pouze mravence, kteří jsou nezbyt­ nou součástí jeho potravy. Býložraví ještěři, kteří se ve volné přírodě ži­ ví primárně rostlinnou stravou, mohou trpět střevními a ledvinovými problémy, pokud při­ jímají příliš mnoho živočišných bílkovin. Je­ jich mláďata však potřebují o něco více živo­ čišných proteinů.

Terárium pro tři gekony Paroedura pictus (dvě samice, je­ den samec). Protože jsou zde jen dvě místa se silnou vrst­ vou vlhké hlíny (v květináčích), najdeme zde všechna vejce.

Sameček agamy Pogona vitticeps má na stehnech větší femorální póry.

198

Určení pohlaví

Samečci se často vyznačují následujícími znaky: 1. Propracovanější výhrůžný postoj. Ještěři jsou teritoriální živočichové a zvláště sameč­ ci mají nejrůznější výstražné znaky, např. jas­ né zbarvení, hřebínek nebo krční laloky. Ma­ jí také robustnější stavbu těla a hlavy. Vodítkem může být výstražné chování, např. kývání hlavou a kolébání ze strany na stranu. Některé samičky se však mohou takto chovat také. 2. Po obou stranách zesílený kořen ocasu s pohlavním orgánem viditelným jako malá zduřenina za kloakálním otvorem. 3. Větší femorální póry na spodní straně ste­ hen a anální póry před kloakou. Tyto znaky jsou zřetelnější u samců během období páře­ ní (porovnejte více jedinců téhož druhu). Při námluvách a páření póry vylučují typický pach. Scinkové femorální póry nemají. 4. Výrůstky za kloakou, několik trnitých šu­ pin, které však nejsou příliš obvyklé. 5. U ještěrů je možné sondování, vzhledem k jejich prudkým reakcím ho však nedoporu­ čujeme. Používá se však běžně u hadů, kde tu­ to metodu blíže popíšeme.

Opatrným stiskem těsně před kloakálním otvorem můžete vymáčknout hemipenis, tu­ to metodu však nepoužívejte, pokud to není nezbytně nutné. U mladých ještěrů nelze pohlaví určit. Možnost odhadnout pohlaví nastává až po dosažení 6-12 měsíců. Nedominantní samci ještěrů často připomína­ jí samičky, je to však součást taktiky, aby se vyhnuli konfliktu s dominantnějšími samci. Naopak některé dominantní samice mohou vypadat jako samci. Ze všech těchto důvodů je určení pohlaví u ještěrů komplikovanou záležitostí.

U tohoto samce scinka rodu Mabuya byly vymáčknuty hemipenisy. Tato metoda však způsobuje stres a bolest a nedoporučuje se, pokud to není nezbytně nutné

Páření scinků dlouhonohých (Eumeces Schneideři)

Dva týdny stará agama vousatá utopená v 1,5 cm vody

Agama kočinčinská při kladení vajec

dá celkově unaveně. Někdy začne znovu sa­ ma žrát. Nesnesená vajíčka postupně ztvrd­ nou. Jakmile zjistíte, ze samice prenasi vejce, mu­ že jí veterinář aplikovat injekce, které pomá­ hají vyvolat kladení vajec. Pokud léčba selže, je nutné zvíře operovat. Jedná se o velký zá­ krok, při němž může být nutné odstranit ce­ lé rozmnožovací ústrojí (vejcovody). Opera­ ce je však nezbytná, jinak zvíře uhyne. -f

1

•f

v

v

ZVZ

•

O

Odchov mláďat

Páření

Po námluvách sameček pevně chytí samičku tlamou za krk nebo za bok. Toto kousání vy­ padá ošklivě a může zanechat na těle jizvy (další znak pro rozlišení pohlaví), jedná se však o přirozené chování. Pokud je samička připravená k páření, dovolí samečkovi, aby se na ni z boku přitiskl svým kloakálním otvo­ rem. Samotné páření pomocí jednoho hemipenisu může trvat několik vteřin, ale i řadu mi­ nut. Chameleoni se páří odlišným způsobem. Kladení vajec

Většina vejcorodých ještěrů klade vejce do dolíku ve vlhké hlíně nebo písku. Tmavou hlínu můžete poprášit stříbrným pískem, tak­ že lépe rozeznáte, kam samička vajíčka zahra­ bala. Začněte hledat vejce, pokud samičce náhle zeštíhlí boky. Mnoho gekonů lepí svá vajíčka na různé předměty. Vejce mají kožovitou skořápku, která u některých druhů ztvrdne. Samičky se někdy páří velice často a často kladou vejce; může jim to však působit stres, v tom případě pohlaví oddělujte. Pokud má ještěr nedostatek vápníku nebo vi­ taminu D3, může se stát, že vajíčka nenaklade. Samice také někdy nemůže najít vhodné místo ke kladení vajec, což jí způsobí stres. Březí samici, která má problémy, poznáte po­ dle vyhublejšího ocasu a nohou; zvíře vypa­

Téměř všichni ještěři připomínají po naroze­ ní podivně vypadajícího cvrčka; chovejte je v samostatných teráriích, pokud možno oddě­ leně. U některých druhů je možné potomky chovat pohromadě, protože se naučí žrát pří­ kladem ostatních. Krmte je malými porcemi třikrát denně. Většina druhů potřebuje měl­ kou misku s vodou. Na fotografii nahoře vi­ díme dvoutýdenního ještěra, který se utopil v 1,5 cm vody. Pokud to ještěrům nepůsobí stres, každý den je postřikujte, aby mohli pít kapičky vody. Řada ještěrů pohlavně dozrává velice brzy, zvláště pokud mají dostatek bílkovin. Samič­ ky, které začnou klást vejce příliš brzy, však nedosáhnou normální tělesné délky a rychle se vyčerpají. Samička baziliška páskovaného (Basiliscus vittatus) vy­ hublá po nakladení vajec.

199

Felsuma trpící nedostatkem jódu

Ještěrka perlová (Lacerta lepida) s právě odlomeným oca­ sem

vicích, přičemž si chraňte zápěstí a paže sil­ nou vrstvou látky. Nezapomeňte, že řada ma­ lých ještěrů může odhodit část ocasu a rych­ le utéci. Ztrátu krve omezují stažením svalů. Nový ocas dorůstá po několika měsících. Vět­ ší druhy ještěrů si mohou rovněž ulomit ocas, ten však nedorůstá. Jedinými jedovatými ještěry jsou korovec je­ dovatý {Heloderma suspectum) a korovec mexický (Heloderma horridum), chránění na seznamu CITES II. Pocházejí z Mexika, Střední Ameriky a západu USA. Jed vstřiku­ jí kousnutím a může být smrtelný. Tito ještě­ ři s jakoby korálkovitou kůží mají tmavé tělo s červenými až žlutými skvrnami a dosahují délky 60-80 cm. Pro potřeby amatérských teraristů se však vůbec nedovážejí. Velké, klidné ještěry můžete jemně zvedat oběma rukama pod břichem. Neklidnějšího jedince nejprve uchopte levou rukou za hla­ vou. Podsuňte pravou dlaň pod břicho, aby ukazováček a prostředníček byly okolo hlavy. Pak uvolněte levou ruku a přidržte jí kořen ocasu a zadní nohy. Jiná možnost je chytit zvíře jednou rukou za hlavu a přední nohy, druhou za kořen ocasu a zadní nohy. Při tomto způsobu však zvířa­ taxz z nezůstávají tak klidná jako v předešlém 1v případe. Hlava korovce jedovatého

Choroby

Zdravý ještěr... - nemá vystouplé pánevní kosti a ocasní obratle, - má dobře vyplněná stehna, - „ochutnává“ jazykem předmět, který před ním podržíte, - nemá pokřivené nohy a nedělá mu potíž zvednout pánev od země.

Zranění, ulomené prsty apod. nejsou nebez­ pečné, pokud se dobře zahojí. Zvláště gekoni a anolisové mohou trpět ne­ dostatkem jódu, který se projevuje nepravidel­ ným ztluštěním pod krkem. Přidejte do pitné a postřikové vody jodid draselný, v poměru 0,6 mg/1. U felsum i ostatních gekonů se mo­ hou objevit vápníkové kapsy, což jsou bílé bouličky za krkem a ušními otvory po obou stranách, jsou však neškodné. Manipulace a obrana

Většina ještěrů způsobuje pouze „mechanic­ ká poranění“, a to následujícími způsoby:

- kousnutím (velcí i menší ještěři), - škrábnutím drápy, - úderem ocasu. Velké, neklidné druhy ještěrů chytejte v ruka­ 200

Tímto způsobem můžete zvedat většinu velkých klidných ještěrů (Varanus exanthematicus/

Nikdy nezvedejte ještěra za ocas. U malého ieštěra přiložte ruku naplocho k tělu a jemně ho uchopte za krk mezi palec a ukazováček. Tělo vám potom spočine v dlani. Pokud vás ještěr kousne, můžete ho přimět uvolnit stisk několika způsoby. Nechte ho uprchnout na podlahu, podržte ho pod vodou nebo mu zakryjte oči; pokud všechno selže, nakapejte mu do tlamy ocet nebo alkohol. Velké ještěry přenášejte v papíru a plátěné tašce, nebo je dejte do pevné, dobře izolova­ né krabice. Chameleony nechte pokud mož­ no sedět na větvi, nebo je dejte do plátěné taš­ ky. Malé ještěry přenášejte v plastikové krabičce vystlané papírem.

Samec agamy osadní (Agama agamaj

Rozšíření

Čeleď Agamidae, agamovití Mezi agamovité patří přibližně 300 druhů ve 30 rodech, které se běžně chovají v teráriích. Někdy jsou agamovití považováni za podčeleď Agaminae v rámci čeledi Chameleontidae. Řada agamovitých na první pohled při­ pomíná některé leguány. Agamy však mají zuby přirostlé k čelistem shora (akrodontní zuby), kdežto leguáni z vnitřní strany (pleurodontní). Vzhled

Agamovití se vyznačují velkou trojúhelníko­ vou hlavou s tupým nosem. Řada druhů má silná těla a nohy mohou být i velmi dlouhé. Ocas je stejně dlouhý, nebo delší než tělo. Agamy mají často na hřbetě kožnatý hřeben. Podobný mívají i na ocase, bradě nebo jiných částech těla. Oční víčka a ušní blána jsou dobře viditelné a ušní otvor je velký. Agamy se zploštělými boky žijí většinou na stromech. Agamy mají silný, často poměrně dlouhý ja­ zyk. Řada druhů je schopná barvoměny. Cha­ meleoni se také vyvinuli z agam. Agamy brá­ ní své teritorium kýváním hlavou, kolébáním se na předních nohách nebo mrskáním oca­ sem. Ocas se neodlamuje. Agamy jsou denní živočichové a mají velmi dobrý zrak. Malé ještěry přenášejte jako tohoto gekona obrovského.

Afrika kromě Madagaskaru, Asie, Austrálie. Jeden druh (Agama stellio) žije omezeně v jižní Evropě. Obývají hlavně suché oblasti. AGAMA AGAMA, AGAMA OSADNÍ

Tato agama je krásná a poměrně levná, vyža­ duje však velké množství prostoru a jen zříd­ ka se podaří ji množit. Vzhled

Sameček připravený k páření je modrý, s oranžovou hlavou a oranžovými nebo bílý­ mi pruhy na ocase. Samičky (i někteří sameč­ ci) jsou hnědé, s několika žlutými nebo oranžovými skvrnami. Tito ještěři měří asi 30-40 cm, jsou velmi aktivní a mají řadu poddruhů a barevných variant. Rozšíření

Agama osadní se hojně vyskytuje v suchých oblastech střední a jižní Afriky, zejména ko­ lem lidských obydlí. Žije na zemi a na zdech a soustřeďuje se v koloniích tvořených jedním dominantním samcem, několika samicemi a jejich mláďaty. Základní podmínky chovu

Jednoho samečka a několik samiček dejte do velkého a suchého terária s velkou podlahou (nejméně 200 x 60 cm), na zadní stěně vytvoř­ te místo ke šplhání. Tito zpočátku plaší živo­ čichové potřebují spoustu úkrytů. Udržujte Samice agamy osadní

201

teplotu 25-30 °C, pod světlem lamp až 45 °C. Osvětlujte také ultrafialovým světlem.

Mladé agamy komunikují kývavými pohyby hlavy.

Krmení

Tito rychlí lovci chytají hlavně hmyz. Občas je krmte trochou ovoce. Dvakrát až třikrát týdně postřikujte a dejte jim malou nádobu s vodou. Určení pohlaví

Sameček má pestřejší zbarvení, větší anální póry, větší tělo a masivnější hlavu. Rozmnožování

Tento druh se v zajetí množí jen vzácně. Ne­ zbytnými předpoklady jsou ultrafialové záře­ ní, dobré ubytování a střídání suchých a vlh­ kých ročních období. Tito ještěři kladou 3-8 vajec. Nákup

Agamy kočinčinské jsou známé častými poraněními tla­ my. Toto je nevyléčitelné.

Všechny v obchodech prodávané exempláře jsou odchycené ve volné přírodě, takže ob­ vykle trpí roztoči. Proto bývají často ve špat­ ném stavu. PHYSIGNATHUS COCINCINUS AGAMA KOČINČINSKA

Divoký ještěr, který potřebuje velkou vodní plochu s dobrým filtrem. Vzhled

Tento ještěr měří až 80 cm (hlava a trup 20-25 cm), má světle až tmavě zelenou barvu s tmavšími pruhy na ocase. Za velkou hlavou Samec agamy osadní v Čadu

má malou krční kapsu. Na zádech a ocase má hřeben. Rozšíření

Tato stromová agama žije poblíž vodních ploch v tropických deštných pralesích jihový­ chodní Asie. Základní podmínky chovu

Pár agam kočinčinských (Physignathus cocincinusj

Jeden sameček a 1-2 samičky potřebují ripárium (příbřežní terárium) o rozměrech min. 150 x 50 x 60 cm. Toto vodomilné zvíře potře­ buje velkou vodní plochu s výjimečně čistou vodou (dobře filtrovanou a často vyměňova­ nou). Agamy kočinčinské, zvláště exempláře odchycené ve volné přírodě, jsou divoká stvo­ ření, která se často vrhají proti sklu terária. Protože se vyprazdňují do vody, poranění úst se v běžném tropickém pralesním teráriu rychle infikují, i kdybyste vodu měnili každý den. Rány často těžce hnisají až na čelist a mohou vést k úhynu zvířete. Pokud vodu dobře filtrujete, rány se zahojí. Tito ještěři rádi lehávají na větvi nad vodou. Takové místo vytápějte na 40 °C, přičemž kaž­ dé zvíře musí mít svůj vlastní reflektor. Ve zbytku terária by měla teplota dosahovat 28-32 °C, vlhkost 80-90%. Potrava

Hmyz, myši, žížaly, slimáci a hlemýždi, konzervy pro kočky. Asi 25% diety by mělo tvořit ovoce. 202

Ripárium se třemi agamami kočinčinskymi. Voda proudí do terária přes vodopád nalevo a u přepadu je biologický filtr.

jící až polovinu terária. Vodu pečlivě filtruj­ te nebo každý den vyměňujte. Krmte hmy­ zem a žížalami. f-y Samecci začínají rust az po sesti měsících, kdy se také začne projevovat teritoriální soutezeni. XZ

. xz xz

•

• Z

XZ Z

O

j

XZ

i •

XZ

Z

XZ

1

Z

z

Manipulace

Agama kočinčinská není příliš klidné zvíře. Snažte se zvířata navyknout na lidský dotek krmením z ruky a občasným chováním na ru­ ce. Později se vám to vyplatí. Agama molucká

Agamy rodu Hydrosaurus, jehož nejznáměj­ ším zástupcem je agama molucká (Hydrosau­ rus amboinensis), vyžadují podobné podmín­ ky jako agama kočinčinská. Dorůstají však délky až 1 m, takže potřebují větší terárium. Určení pohlaví

Od dosažení jednoho roku má sameček vět­ ší hřbetní a ocasní hřeben, větší a silnější hla­ vu i tělo, ztluštěný kořen ocasu, větší femorální póry a větší, modrožlutou krční kapsu. Páření

Rozmnožování podpoříte vytvořením zimní­ ho období odpočinku při teplotě o 5 °C niž­ ší než obvykle a o 4 hodiny kratšího umělého dne. Agamy kočinčinské mají při páření typic­ ké chování ještěrů včetně kývání hlavou a kousání. Kladení vajec

Počátkem roku (leden - březen) klade sa­ mička 6-17 bílých vajec, která zahrabe do 10-25 cm hlubokého dolíku v kypré, vlhké půdě. Samičky poměrně ostře zápasí o místo ke stavbě hnízda. Při teplotě 30 °C se vejce líhnou po 2 měsících, při 25 °C po 2,5 měsí­ cích. Odchov mláďat

Nově vylíhlá mláďata měří asi 14 cm. Mají po­ měrně velkou hlavu a jsou olivově až tmavě zelené barvy se světlými příčnými pruhy, ne­ mají však ještě hřeben. Mláďatům postavte velký, 10 cm hluboký bazén s vodou, zabíra­ Mladé agamy kočinčinské mají velkou hlavu.

POGONA VITTICEPS

Tento oblíbený ještěr se zajímavým chováním se snadno chová a množí, i lehce ochočí. Vousaté agamy z rodu Pogona jsou ideální al­ ternativou pro ty chovatele, pro něž je leguán zelený příliš velký. starší rodový název: Amphibolurus možný nový rodový název: Acanthodraco Vzhled

Tento ještěr měří 50-60 cm, má světle hnědou až hnědou barvu a po stranách hlavy má dlouhe kožní výrůstky, poněkud připomínající vousy. Tělo je vodorovně zploštělé a pokryté měkkými ostny. 1

X

1

xz

z

z

O

. 1

XZ 1

1

xz •

z

• z

z

Rozšíření

Polopoušť a otevřené lesnaté oblasti Austrá­ lie. Tato zemní agama umí dobře šplhat. Chování

Agamy vousaté jsou denní živočichové. Už mláďata spolu komunikují pomalým kýváním nohama; dospělé samičky se tak chovají vů­ či samečkům. Ve výhrůžném postoji se zploštělým tělem se natočí ke straně a nafouknou temně černé vousy. Někdy i do široka rozevřou čelisti. Ote­ vřená ústa také slouží k ochlazování. Párek agam druhu Pogona vitticeps. Během období páře­ ní má sameček temně černé vousy.

203

Agama druhu Pogona vittileps, souboj samců. Do každé­ ho terária patří pouze jeden sameček.

Mláďata agamy rodu Pogona, dva týdny stará

Páření

Základní podmínky chovu

Tito aktivní ještěři potřebují velké pouštní te­ rárium. Rozměry by měly být nejméně 150 x 50 x 50 cm pro jednoho samečka a párek sa­ miček, pro jediný exemplář 100 x 40 x 40 cm. Udržujte teplotu 30 °C, pod lampami 45-50 °C. Samečci agam vousatých nesnášejí společnost jeden druhého, dokonce i když spolu vyrost­ li. V takovém případě se nevyhnete soubo­ jům, které mohou být velice ostré. Je mno­ hem lepší méně dominantního samce rychle odstranit a zkontrolovat, zda netrpí červy. Pří­ liš mnoho zvířat v teráriu také způsobuje stres, agresivitu, zranění, ukousnuté nohy a další části těla. Samečci mohou také náhle projevit agresivitu vuci jesterum jiného druhu a vazné jim ublížit. Samečci jsou vždy připraveni k páření a štvou samičky, cimz jim způsobuji stres. Samička je pak neustále březí a má až 4 vrhy mláďat do roka, ze kterých se však sotva zotaví. Proto je lepší dát samečka do vlastního terária o roz­ měrech min. 100 x 40 x 40 cm a vrátit ho k sa­ mičce jen na několik dní před pářením. •

• J

• V] Z

o

V

v •

•

O

••

••

o

v . v

1

• z

Z 1

1

1

.

• VI

o

v

Z

•

Potrava

Různé druhy hmyzu, drobní hlodavci, vajíčka, konzervy pro psy a kočky, ovoce a zelenina. Živočišné bílkoviny by měly tvořit 75% stra­ vy. Dospělé agamy vousaté žerou poměrně hodně, nejméně 25 cvrčků týdně a příležitost­ ně také myši nebo mláďata potkanů. Agamy rychle tráví a mají velký objem výkalů, takže jsou proslulé svým zápachem. Výkaly pravi­ delně odstraňujte, prosívejte písek a dvakrát za rok všechen písek vyměňujte. Postřikujte agamy dvakrát týdně, protože ra­ ději pijí kapičky vody než z misky. Určení pohlaví

U agamy rodu Pogona lze pohlaví úspěšně určit pouze těsně před pářením. Sameček má větší, tmavší femorální a anální póry a je po­ někud robustněji stavěný. Během období pá­ ření jsou samečkovy vousy úplně černé. Samicka vsak muže rovněž castecne zčernat. • VI

204

V

1

o

v

v v

v z

.

v

v

v

.

Vytvořte agamám osmitýdenní období zimní­ ho odpočinku při denní teplotě 20-25 °C, v noci 15-20 °C. Před pářením někdy dochá­ zí ke kývání hlavou a kousání. Pokud už je sa­ mička s největší pravděpodobností oplodněná, despotického samečka oddělte. Kladení vajec

Oplodněná, dobře živená samička se po něko­ lika týdnech začne zakulacovat a v podbřišku se objeví bouličky. Do terária dejte nejméně 10 cm vysokou vrstvu substrátu (např. vlhký písek pod plochým kamenem nebo dřevěným prknem), případně nádobu s vlhkou hlínou. Samička si vyhrabe dolík, do kterého nakla­ de 10-30 vajec. Potom vajíčka zahrabe a uhla­ dí hlínu svým plochým čelem. 10 cm velká mláďata se líhnou při teplotě 32 °C po 55 dnech, při 28 °C po 75 dnech. Při nižší teplotě se rodí více samiček, při vyšší více samečku. VI

o

Odchov mláďat

V teráriu velikosti 100 x50x50 cm chovejte maximálně 10 mláďat stejné velikosti. Dávejte na ně dobrý pozor, protože zejména v menším teráriu může dojít k ukousnutí ocasu nebo prs­ tů. Stává se to také, pokud mají mláďata nedo­ statek drobné hmyzí potravy. Pokud možno chovejte mláďata odděleně. Mladé agamy vou­ saté začnou poměrně brzy žrát zelenou stravu. Je důležité je denně postřikovat vodou, proto­ že v tomto období hodně pijí. Vodu i potravu doplňujte vitaminy a minerály. Pokud je to možné, osvětlujte ultrafialovým světlem. Agama vousatá pohlavně dospívá za 1-2 roky, příliš rychlý růst a brzké množení však není vhodné. UROMASTYX ACANTH/NURA, TRNOREP AFRICKÝ (SKALNÍ)

Zákonná ochrana: všechny druhy rodu Uromastyx jsou chráněny přílohou CITES II. Trnorepi (U. acanthinura, U. aegyptia, U. hardwickii, U. maliensis) nejsou vhodní pro chovatele-začátečníky, ale mnoho začáteční­ ků bývá v pokušení je zakoupit. Trnorepi jsou

výjimečně klidná zvířata a mají zajímavý vzhled, ale jsou náchylní ke stresu a vyžadují vysokou úroveň péče.

Samičky také jeví teritoriální chování a mohou nepozo­ rovaně podlehnout stresu. Může mezi nimi dojít rovněž k soubojům jako zde

Vzhled

Trnorep africký dorůstá délky 40-45 cm, má šedohnědou barvu se zelenými, oranžovými nebo žlutými skvrnami. Tvarem často úplně černé hlavy se podobá želvě. Má podsadité, zploštělé tělo se silnýma nohama a mohut­ ným ocasem. Na ocase má řady ostnitých šu­ pin uspořádaných do prstenců. Jsou známy tři poddruhy (U. a. acanthinura, U. a. dispar a U. a. geyri), které můžeme roz­ lišit podle počtu prstenců na ocase a množství šupin ve střední části těla. Až do roku 1996 se do Evropy běžně dovážel druh U. maliensis, obvykle právě pod názvem U. acanthinura. Oba druhy může rozlišit jen zkušený odborník velice pečlivým pozorová­ ním a počítáním určitých šupin. Rozšíření

Maroko, Alžírsko, Tunisko, Libye a Mauretánie, slunečné a horké pouštní a polopouštní oblasti s řídkou vegetací a vzácnými srážkami. Tito denní ještěři si hrabou hluboké dolíky ve tvrdé půdě. Každý sameček má vlastní terito­ rium o rozsahu několika hektarů, na němž má několik samiček s vlastními teritorii. Teplota

Trnorep africký žije v oblastech, kde jsou zimUromastyx maliensis, samička

Uromastyx acanthinura, párek, samička nahoře

ní teploty 0 °C a letní až 53 °C. Během dne může teplotní rozdíl činit až 35 °C. Půda se na slunci může ohřát až na 80 °C. V hlubokých norách, kde trnorepi žijí, jsou teploty mírněj­ ší a stálejší. Optimální tělesná teplota se po­ hybuje okolo 40 °C. Změna barvy a pozice zvířete ukazuje na nutnost regulace teploty a snížení ztráty tekutin. Přebytečné soli vylučují trnorepi nosními otvory a můžeme je pozorovat jako bílé okra­ je. Mohou si ukládat vodu pod kůži a destilo­ vat vodu z moči; při delších období sucha spa­ lují tělesný tuk, a získávají tak tekutiny. Základní podmínky chovu

Do horkého pouštního terária rozměrů 150 x 50 x 50 cm umístěte maximálně jednoho sa­ mečka a jednu samičku. Více jedinců stejné­ ho pohlaví se vzájemně stresuje, což se proje­ vuje větší náchylností k nákaze červy. Udržujte teplotu 30-55 °C, přičemž nejvyšší teplota je pod lampami. V noci by měla teplo­ ta klesnout na 25 °C. Potřebujete také podla­ hové vytápění, abyste udrželi teplotu půdy přes den na 23-30 °C, v noci 21-25 °C. Tito ještěři si rádi hloubí vlastní nory v min. 15 cm vysoké vrstvě písčité půdy. U čistého písku vytvořte úkryty pod kameny a dřevem, které můžete snadno kontrolovat. Během dne je v severní Africe relativní vlhkost vzduchu 10-30%, v noci 60-80%. Každý ve­ čer nebo brzo ráno proto terárium postřikuj­ te, na jaře a na podzim o něco více. Do terá­ ria dejte hodně kamenů a kusů dřeva, aby se ještěři nemuseli stále dívat jeden na druhého. Tmorepa afrického můžete chovat společně se scinkem alžírským (Eumeces algeriensis), kte­ rý pochází ze stejné oblasti světa. Potrava

Dospělí trnorepi se živí převážně zelenou stra­ vou, ale také hmyzem a malými myškami. Že­ rou hlavně listy a květy a milují pampelišky, brukev (listy a květy) a naklíčenou čočku. Mlá-

205

Trnorepi milují žluté květy, např. pampelišky

Po nakladení vajec samička jamku pečlivě zahrabe.

Hlava samečka

Pokud je samice ochotná, probíhá páření ob­ vyklou formou u ještěrú včetně pevného skousnutí krku. Kladení vajec

Březí samička je tlustší a agresivnější. Potře­ buje rozmanitou, vysoce výživnou stravu. 4-6 J o týdnu po pařeni, v červnu az červenci, klade samice 10-25 vajec, která zahrabe do mírně vlhké půdy o teplotě 30 °C. Samička pak uza­ vřené hnízdo po celé týdny hlídá. Při teplotě 30 °C a vlhkosti 95-100% se vajíčka líhnou za 85-100 dní. Posledních několik týdnů neudr­ žujte vermikulit příliš vlhký. Vajíčka dejte vedle sebe do velké nádoby. Prv­ ní vylíhlé mládě pohybem přes ostatní vajíč­ ka povzbudí k vylíhnutí i ostatní. 1

data a dospělé samice těsně před a po klade­ ní vajec potřebují hodně živočišných bílkovin. Určení pohlaví

Obtížné. Během období páření se u samečka femorální póry přemění v kožní záhyby. Same­ ček provádí namlouvací rituály zahrnující ký­ vání hlavou. Dospělý samec je o něco větší než samice, má širší hlavu, často na spodní straně černou, a špičatý nos. Samice má světlejší spodní stranu hlavu a tupý nos. Sameček má břicho skvrnité, zatímco samice spíše bílé. Páření

Trnorep africký potřebuje období zimního spánku nebo odpočinku (to však neplatí pro trnorepa druhu U. maliensis). N prosinci a v lednu snižte teplotu na 15-20 °C, osvětlujte pouze na 6 hodin. V teráriu musí být jedno 35 °C teplé místo pod lampou. Párek trnorepú se musí dobře snášet a být při­ praveni k páření ve stejnou dobu. Někdy mu­ síte zvířata vyměnit. Sameček se předvádí před samičkou, kývá hlavou, krouží před ní a na ní. Přitom vyluču­ je bílý sekret na zem a na záda samičky. Po­ kud samička není připravena k páření, pře­ vrátí se na záda a sameček se po chvíli odpojí.

206

Z V

Z

V

V

•111

Odchov mláďat

Z důvodu možného stresu nedávejte do jedno­ ho terária více než dvě mláďata. Pokud tak učiníte, poskytněte jim řadu možností úkrytu a dostatek potravy. Potomky chovejte stejným způsobem jako ro­ diče. Krmte je drobným hmyzem a každý den postřikujte trochou vody. Podložte ještěry novinami, aby si neucpali ža­ ludek pískem. Mláďata měří 7-8 cm, rychle však rostou a po­ hlavně dozrávají po 3-4 letech. Pohlaví lze rozlišit po 1,5 až 2 letech. Obrana

V nebezpečí se trnorep snaží rychle vklouz­ nout do nory s úzkým vchodem, který ucpe ocasem. Mohou se také výhrůžně nafukovat. Manipulace

Tato zvířata snadno podléhají stresu, a proto je přenášejte co možná nejméně, ať jsou sebeklidnější. Další milovníci tepla

Stejně jako trnorep milují teplo také leguán čakvala (SauYomalus sp.), kruhochvosti (Cordylus sp.), leguáni rodu Sceloporus a le­ guán pustinný (Dipsosaurus dorsalis).

Chameleoni jsou nesmírně zajímaví, ale nároční na chov.

Čeleď Chamaeleonidae, chameleonovití Zákonná ochrana: všechny druhy jsou chrá­ něny přílohou CITES II, kromě druhů rodu Rhampholeon a chameleona jemenského. Chameleoni jsou velice přitažliví svým neob­ vyklým vzhledem a pozoruhodným chováním. Většinu druhů však lze v zajetí jen stěží udr­ žet naživu, natož pak množit. Naberte nejdří­ ve zkušenosti chovem méně náročných ještěrů. Snažte se opatřit si co nejvíce informací. Než se rozhodnete pořídit si chameleona, dobře si všechno promyslete a zařiďte pro zví­ ře předem všechny podmínky. Péče o chameleony je velice časově náročná a znamená každodenní starost. Kdo si toto neuvědomí a těší se, jak bude chameleon špl­ hat po pokojových rostlinách a vychytávat mu doma mouchy, brzy zjistí, že zvíře postupně chřadne. Zkušení chovatelé udělali v poslední době vel­ ké pokroky v chovu chameleonů, zůstává však stále řada nezodpovězených otázek.

Chameleoni mají po stranách ploché tělo s dlouhým chápavým ocasem. Řada druhů má hřebeny na hlavě, hřbetě, ocase, pod krkem a na břiše. Mají srostlé prsty, tři na jedné stra­ ně a dva na druhé, které tvoří malé chodidlo. Jazyk je stejně dlouhý jako tělo a ocas dohro­ mady, má rozšířený konec a chameleoni ho používají k chytání kořisti. Oči se mohou po­ hybovat nezávisle na sobě a jsou uložené v po­ hyblivých jamkách, takže mohou jezdit sem a tam, aniž by se chameleon pohnul. Oční víčka jsou srostlá, takže jsou vidět pouze pa­ nenky. Chameleoni rozhodně nemění barvu tak čas­ to, jak si lidé myslí. Schopnost barvoměny jim umožňuje upoutat pozornost nebo bojovat se sokem a zastrašit útočníka. Projevuje se také při změnách denního cyklu, maskování a pá­ ření. Březí samice svým zbarvením dává naje­ vo, že už se nechce pářit. Pokud chce chame­ leon absorbovat více slunečního tepla, ztmavne. Naopak pokud se chce ochladit, změní barvu na světlejší. Ve volné přírodě se chameleoni nedožívají pří­ liš vysokého věku. Ačkoliv některé druhy se mohou dožít až 10 let, většina z nich (zejmé­ na malé druhy) se nedožřvá více než 1-1,5 roku. Rozšíření

Praví chameleoni tvoří 4 rody, zahrnující asi 130 druhů. Žijí v nejrůznějších biotopech v Af­ rice, Arábii, Indii a na Srí Lance. Chameleon obecný (CITES II) žije v jižní Evropě a sever­ ní Africe. Základní podmínky chovu

Tato kniha se zabývá pouze podčeledí Chameleoninae (praví chameleoni), nikoli Brookesiinae.

Chameleoni si vytvářejí teritoria a mají sklon ke stresu. Obvykle dáváme do poměrně velkého terária jen jednoho jedince. V teráriu musí být spous­ ta vodorovných i šikmých větví, dostatečně silných, aby se jich chameleon mohl zachytit a šplhat po nich, a množství rostlin. Většina chameleonů jen zřídka slézá dolů na zem. Dejte na zem množství větví (podklad tvoří směs písku s rašelinou nebo umělá tráva), aby

Pár chameleonů jemenských Chamaeleo calyptratus

Chamaeleo cristatus ze západní Afriky

Vzhled

207

chameleon mohl rychle vyšplhat zpět nahoru. Zvíře se nesmí vzpříčit mezi květináči nebo ji­ nou dekorací. Dobré odvětrání je nezbytné, nesmí se však vytvářet průvan. Udržujte stálou vysokou vlh­ kost (normální je 70-80%). Běžně vyráběná terária jsou proto naprosto nevhodná. Větši­ nu chameleonů, zvláště mladých, nelze cho­ vat při teplotě nad 30 °C. Lampy umístěte nad větvemi, zvířata se jich však nesmějí dotýkat, jinak by se mohla popálit. Druhy jako Furcifer pardalis, C. jacksonii a C. hoehnelii vy­ žadují hodně světla na 12-14 hodin denně. Nejlepší jsou UV lampy. Zavěste do terária také několik zářivek, pod nimiž se zvířata mo­ hou slunit. Do terária o výšce min. 50 cm pat­ ří nejméně dvě trubicové zářivky, ve větších te­ ráriích použijte svítidla s plynovou výbojkou 35 W a více. Teplota však nesmí být přiliš vy­ soká. Obyvatelé deštných pralesů, jako je C. parso­ nii, vyžadují vysokou relativní vlhkost, men­ ší množství světla a stálou teplotu 25-30 °C, v noci o něco nižší. Terárium větrejte pomo­ cí dvou velkých otvorů nahoře a po straně. Horské druhy (C. bitaeniatus, C. hoehnelii, C. jacksonii, Furcifer lateralis) potřebují dob­ ře větrané terárium se dvěma stěnami vyrobe­ nými z pletiva. Během dne udržujte teplotu 22-27 °C, kterou v noci prudce snižte na 10-15 °C, aby měla zvířata dostatečný odpo­ činek. Tyto druhy můžete v létě chovat v hustě za­ rostlém venkovním teráriu, kde je dostatek stinných míst. Výše uvedené horské druhy vy­ drží i teploty okolo bodu mrazu a můžete je chovat venku od května do září. Pokud je del­ ší dobu chladné počasí, vytápějte terárium bo­ dovými reflektory. Pro řadu druhů je nejvhod­ nější pokojové terárium, skleník nebo zimní zahrada s dobrým větráním a teplotním gra­ dientem den-noc, kde je dostatečná vlhkost a osvětlení. Ke stropu zavěste bodová světla, pravidelně doplňujte vodu a rostliny každý den postřikujte. Chameleoni většinou zůstáva-

jí na jednom oblíbeném místě, mohou se však také vydat na procházku po místnosti, proto buďte opatrní. Samičky před nakladením va­ jíček hrabou v zemi a mohou způsobit nepo­ řádek. Ke kladení vajíček je můžete přenést do velkého terária, ne však na poslední chvíli. Ve skleníku nebo zimní zahradě nesmí být příliš horko ani příliš chladno. Obvykle je tře­ ba ochlazovat vzduch termostaticky ovládaný­ mi větráky a ventilátory, nebo přitápět silný­ mi lampami. Chameleoni mají vlastní teritoria a vzájemně se nesnášejí. V hodně velkém te­ ráriu můžete chovat jednoho samce a jednu nebo i několik samiček, musí mít však dosta­ tek úkrytů. Po několik prvních dní, kdy jsou zvířata pohromadě, bedlivě sledujte jejich cho­ vání. Chameleony můžete chovat ve skleníku nebo zimní zahradě s dalšími druhy klidných plazů (včetně jiných chameleonů) a obojživelníků,

Chamaeleo dilepsis v Čadu

Calumna parsonii požírá cvrčka.

208

V této zimní zahradě velikosti 7,5 x 5 m žijí ještěři Calumna parsonii, Furcifer pardalis, Chamaeleo calyptratus, C. quadriconis, agamy kočinčinské, bazilišci zelení, anolisové rudokrcí, agamy osadní a krajta zelená. Plastiková střecha propouští UV záření a v horkém po­ časí je možné ji otevřít. Přídavné světlo zajišťují haloge­ nové zářivky a 300 W UV-B lampy. Automatické rozpra­ šovače postřikují rostliny vodou. Je zde vodopád a 5 m dlouhé akvárium s kajmánkem trpasličím a několi­ ka želvami.

kteří však musí být přibližně stejné velikosti a nehodí se jeden druhému do tlamy.

Odkapavácí systém využívající vzduchové čerpadlo

Potrava

Chameleony krmte živým, doma pěstovaným nebo v přírodě odchyceným hmyzem. Ačko­ liv „leo“ ve slově Chamaeleo znamená lev, stačí dospělému jedinci druhu Furcifer pardalis tři velcí cvrčci denně. Zvířata v růstu, bře­ zí a pohlavně aktivní jedinci však potřebují potravy více. Přejídáním zvířata tloustnou. Ně­ které druhy žerou i novorozené myši a krysy. Potravu můžete zvířatům podávat rukou nebo pinzetou, hmyz můžete však také podávat ve kbelíku s hladkými okraji. Ve kbelíku musí být větev, aby po ní zvíře mohlo vyšplhat, kdyby spadlo dovnitř. Strava musí být rozmanitá a obsahovat také vi­ taminové a minerální přípravky. Chovatelé chameleonů dávají přednost přípravku Korvimin. Pokud chameleoni žerou málo nebo vů­ bec, můžete povzbudit jejich chuť k jídlu ze­ leným hmyzem, např. kobylkami. Pokud má chameleon žízeň, často odmítá po­ travu. Někteří chameleoni žerou také listy, květy a občas ovoce. Voda

Různé druhy chameleonů mají různou potře­ bu pít. Calumna parsonii např. pije každý den, zatímco chameleonovi jemenskému staVedle!

Různé způsoby odkapávání vody

čí napít se dvakrát týdně. Ve vodě můžete roz­ pustit vitaminy a minerály, např. vápník. Většina chameleonů se z misky s vodou nena­ pije. Vodu proto můžete podávat následující­ mi způsoby. - Kapejte vodu přímo do úst pomocí pipety. Pipety však bývají malé a umožní vám naka­ pat pouze několik kapek najednou. Tato metoda je časově náročná, umožní vám však přesně kontrolovat, kolik vody zvířatům dá­ te. - Hadicí odvádějte vodu z láhve nebo kbelíku a nechte ji kapat do terária. Kbelík vody mů­ že odkapávat až tři dny. Pokud se tvoří ka­ luže, vodu zachyťte do nádoby. Užitečné jsou také injekční stříkačky. -Vyrobte si odkapávací zařízení pomocí vzduchového čerpadla a hadice, která bude vhánět vzduch pod plastikovou trubku. Trubku dejte do nádoby s vodou. Vzduch vytlačuje vodu nahoru v trubce a ta nahoře vystřikuje. Ohněte trubku, aby voda kapala dolů a nestříkala nahoru. Chameleoni pak pijí odkapávající vodu. Přebytečná voda pa­ dá po šikmém povrchu zpět do nádoby (např. převrácená plastiková nádobka). To je velice důležité, protože chameleon se do­ káže utopit i v té nej menší loužičce. Misku s vodou naplňte hrubým štěrkem nebo ji­ ným filtrovacím materiálem, zvířata se však mohou v polštářcích filtru zachytit drápky. Systém zapínejte pouze během dne. Vodu jednou až dvakrát týdně měňte a zařízení důkladně vyčistěte. U tohoto zařízení je dů­ ležité, aby trus zvířat neobsahoval parazity. - Načerpejte vodu do trubky a nechte ji stékat dolů. - Každý den postřikujte terárium vodou, nej­ lépe ráno, abyste napodobili rosu, kterou chameleoni pijí. V zimní zahradě můžete rozprašovače ovládat časovým spínačem. - V rozsáhlých teráriích může k pití sloužit vodopád nebo pokojová fontána.

209

Samec chameleona jemenského má na zadních nohou ostruhy.

Snůška vajíček Chamaeleo calyptratus

Určení pohlaví

Mládě Chamaeleo calyptratus se líhne z vajíčka, další už chodí.

Samečci mají často výrazné znaky, které se uplatňují při námluvách, např. přilbici, rohy, hřebeny, pestré zbarvení a větší velikost. Samci mívají také ztluštělý kořen ocasu. Sameček chameleona jemenského má na zad­ ní noze ostruhu mezi prsty. Tento znak může­ me pozorovat už u čerstvě vylíhlých mláďat. Páření

Nejméně rok stará zvířata dávejte každý tý­ den na dohled od sebe. Připouštějte vždy sa­ mici k samci, nikoli opačně. Pokud dáte sam­ ce k samici, je možné, že po nějakou dobu se nebude chtít pářit, může se však začít pářit okamžitě. Pokud samička reaguje na samečko­ vo předvádění klidně a ztmavnutím zbarvení, je připravena k páření. Pokud se zbarví výraz­ nými barvami, pak může být už březí. Páření předchází krátká honička, kdy samec uchopí samici předníma nohama, vyšplhá jí na záda a kopuluje. Chování při páření může mít řadu variant. Některé druhy se opakovaně páří po řadu dní a potom samička změní barvu. Odstraňte samečka po dvou dnech. Po páření samičky hodně žerou a stávají se agresivní. Sa­ mice odchycené ve volné přírodě bývají téměř vždy březí. Mohou si také uchovávat sperma v těle a oplodňovat jím další snůšky. Kladení vajec, rození mláďat

Chameleoni, zvláště z chladnějších oblastí, bý­ vají vejcoživorodí. Rodí 5-40 mláďat, která by­ ste měli matce odebrat do 1 dne. Samice ob­ vykle mláďata nepožírají, během několika hodin nebo dní se to však může přihodit. Ro­ zení mláďat nebo kladení vajec signalizuje sní­ žená chuť k jídlu a nervozita. U vejcorodých druhů trvá březost 1-5 měsíců. Ke kladení vajec potřebují dostatečně hlubo­ kou nádobu, do které se samička může až z po­ loviny zahrabat. Nádobu naplňte směsí staveb­ ního písku, kypré rašeliny a kompostu. Směs se nesmí propadnout, když si samička hloubí komůrku na vejce. Některé druhy potřebují nádobu vytápěnou (stačí vytápět polovinu).

210

Chameleon kobercový, Furcifer lateralis, vy­ žaduje poměrně tvrdou, udusanou, jílovitou půdu s nějakou rostlinou. Půdu musíte při­ pravit dlouho předem. Asi 20 cm vysoká vrst­ va nesmí být ničím pokrytá, nesmí být nasák­ lá vodou, ale ani příliš suchá a musí mít teplotu 24 °C. Ve vlhkém vermikulitu se vajíčka líhnou po 90-380 dnech, v závislosti na teplotě. U řady vejcorodých druhů je nesmírně důležité v prů­ běhu líhnutí měnit teplotu. Vejce Furcifer la­ teralis potřebují v prvních 45 dnech teplotu 25-28 °C, dalších 45 dní teplotu 12-18 °C a po zbytek doby až do vylíhnutí 25-28 °C. U ji­ ných druhů musíte napodobit chladnější ob­ dobí oblasti, ze které pocházejí. Vejce druhu F. lateralis můžete chovat i při stálé teplotě 25-28 °C, potom však potřebují k vylíhnutí 5-6 měsíců. Vejce druhu C. montium se při teplotě 24 °C líhnou po 4 měsících. U druhu C. quadricornis je inkubační doba rovněž 4 měsíce, avšak při teplotě 22 °C. Odchov mláďat

Odchov mláďat chameleonů může být poměr­ ně úspěšný, přesto však několik mláďat po­ každé uhyne. Několik prvních týdnů chovej­ te celý vrh ve velkém teráriu s množstvím

rostlin a potravy. Stresu a úhynům předejde­ te, pokud mláďata přemístíte do menších sa­ mostatných terárií dříve, než se začne proje­ vovat jejich teritoriální chování. V menším teráriu si lépe najdou potravu. V malém teránu vsak muže dojit k radě nehod, změnám teploty a vlhkosti. Mláďata chovejte při stejné teplotě jako rodi­ če. Každý den postřikujte vodou, která se mu­ sí vypařit během dvou hodin. Snažte se nepostřikovat zvířata samotná. Malí chameleoni •

N/

1

O

V

1

* z1

1

v

1 v

1

1

V

Terárium pro chov mláďat chameleona jemenského. Ha­ logenové lampy bez skleněného krytu jsou požadovaným zdrojem ultrafialového záření.

Z

Chamaeleo montium, samička z horských lesů Kamerunu (západní Afrika)

se snadno utopí i v malé loužičce. Potravu by mělo tvořit menší vydání potravy rodičů (mši­ ce, octomilky). Je velikým potěšením pozorovat malé chameleony, jak objevují schopnosti své­ ho jazyka a učí se s ním zacházet. Chameleoni rychle rostou a některé druhy dosprvaji uz behem 6 mesicu. • Z

Z

\Z

v

VZ 1

1

z

o

Choroby

Chameleoni jsou velmi náchylní k různým onemocněním. Zejména druhy odchycené ve volné pnrode trpí nejruznejsimi parazity (Coccidia, Salmonella, Trichomonas, červi), kteří mohou ve stresu působit potíže. Je důležité, aby oční důlek byl kulatý a obě oči se zavíraly ve stejnou dobu. Kopulovité oči musí být vypoulené, nikdy zapadlé. Zesílené čelisti nebo nohy jsou příznakem bakteriální infekce. Nový přírůstek chovejte nejméně 6 týdnů v karanténě, než přijde do styku s ostatními zvířaty. Nekupujte samice ve vysokém stadiu březosti, protože stres při přenášení vede k ne­ schopnosti naklást vejce a všem z toho vyplý­ vajícím důsledkům. 1

Chamaeleo quedricornis, Kamerun

Z

1 \z

\Z Z

.

z

• \z z

’O

•

• .

Obrana

V nebezpečí je prvním obranným krokem ba­ revné maskování splívající s barvou větve, na které sedí. Dále používají výstražné zbarvení, nafukují tělo a krk, otevírají tlamu a syčí. Do­ kážou docela silně kousnout. Obvykle bývají pomalí, ale v nebezpečí se dokážou pohybo­ vat velice rychle. Manipulace

Chameleoni jsou náchylní ke stresu, proto je berte do ruky co nejméně. Nechávejte zvíře v co největším klidu a tichu. Pokud vyrušíte březí samici (napr. přenášením), nemůže naklást vejce, což může mít vážné následky. Když chcete chameleona pouze přenést z jed­ noho terária do druhého, nechte ho vyšplhat na větev a pak ho přeneste i s ní, případně ve vyztužené izolované krabici. ivz

•

•

/

V

Z V

Z

\

o

v

211

Chamaeleo calyptratus, sameček

samice. Důkladně větrejte a udržujte denní tep­ lotu 28-32 °C, pod lampami 35 °C. Teplotu v noci snižujte na 18-25 °C. Dno pokryjte pís­ kem a pokud možno osvětlujte ultrafialovým zářením. Každé ráno lehce postřikujte vodou, aby vlhkost dosahovala 50-70%. Od dubna do září zvýšeným postřikováním napodobujte deš­ tivé období. Tito chameleoni ochotně pijí z mis­ ky s vodou. Samečci bývají výjimečně agresiv­ ní, a to jak vůči jiným chameleonům, tak vůči ostatním samcům svého druhu. Potrava

Tento druh je poměrně nenáročný na chov a snadno se množí.

Jedná se o převážně masožravý druh. Mláďa­ ta v růstu i březí samice sežerou až pět porcí kořisti denně. Někdy se živí také listy, květy (pampelišky) a ovocem (datle, fíky). Někteří odborníci tvrdí, že C. calyptratus potřebuje dodávat vitamin A, proto dávejte cvrčkům ně­ kolik hodin před zkrmením chameleonům strouhanou mrkev.

Vzhled

Páření

Sameček poddruhu C. c. calyptratus měří 50 cm a na hlavě má 6 cm vysokou přilbu. Zdravý, klidný samec má překrásnou tyrkyso­ vou barvu se čtyřmi žlutozelenými příčnými pruhy, modrými skvrnami a hnědými prouž­ ky. Sameček má také na zadních nohou ostru­ hy, a to už od mládí. Samice dorůstá asi 35 cm a má menší helmu i ostny na krku. Má převáž­ ně zelenou barvu s bílými skvrnami. Samice se dožívá tří, samec pěti let. Příslušníci poddruhu C. c. calcifer jsou men­ ší (30 cm) a mají méně výrazné zbarvení. Ne­ ní však jisté, zda se jedná skutečně o pod­ druh.

Samečci se většinou páří ochotně a začnou se předvádět okamžitě, jakmile spatří samičku. Samička, která není připravena k páření, změ­ ní barvu na tmavě zelenou a černou s bíložlutými skvrnami.

CHAMAELEO CALYPTRATUS, CHAMELEON JEMENSKÝ

Rozšíření

Tito chameleoni žijí v Jemenu a Saúdské Ará­ bii na zalesněných náhorních plošinách, za­ rostlých březích řek a jezer, nebo v teplých pobřežních oblastech. Podnebí je poměrně suché. Základní podmínky chovu

Tento druh chovejte v pokojovém teráriu, pří­ padně ve voliéře z pletiva rozměrů min. 120x 100 x 100 cm pro jednoho samce a až tři Chamaeleo calyptratus, samička

212

Kladení vajec

30-40 dní po páření klade samička vejce do 30 cm vysoké vrstvy vlhkého písku. C. c. caMladý Chamaeleo calyptratus

lyptratus klade 50-90 vajec, C. c. calcifer pouze 25-40. Vajíčka uložte do směsi vody s vermikulitem, kde se při teplotě 26 °C líh­ nou po 160-170 dnech. Po 21 týdnech sub­ strát o něco více zvlhčete (deštivé období). Mláďata měří 7 cm, mají zelenou barvu s bí­ lými skvrnami. Samčí ostruhy jsou patrné hned po vylíhnutí. Samička je v ideálních podmínkách připrave­ na k páření dva měsíce po nakladení vajec.

Chamaeleo hohnelii: nově narozená mláďata odeberte sa­ mičce do jednoho dne.

CHAMAELEO HOEHNELII, CHAMELEON HOEHNELÚV

Zákonná ochrana: CITES II. Tento druh je snadné chovat v zajetí, ale ob­ tížné množit po několik generací. Vzhled

Sameček dorůstá 20-25 cm, samička 15-20 cm. Sameček má na hlavě větší přilbu a výrůstek na čenichu než samička. Podkla­ dová barva je olivově zelená nebo hnědá, sa­ meček má často žluté a modré skvrnky. Jed­ notlivé populace se mohou výrazně barevně odlišovat. Některé varianty mají oranžové lí­ ce, jiné modrou hlavu. Rozšíření

Tito chameleoni obývají okraje lesů, křoviny, savany, vegetaci podél cest, zahrady na úpatí kopců a náhorní plošiny v Keni a Ugandě. Teplotní rozdíl mezi dnem a nocí je zde vel­ mi vysoký. Základní podmínky chovu

Jeden chameleon potřebuje voliéru velikos­ ti min. 50 x 50 x 40 cm, párek min. 60 x 60 x 80 cm. V létě můžete chameleony chovat venku, udržujte však minimální denní teplo­ tu 26 °C, v noci 16 °C nebo nižší. Ráno i ve­ čer postřikujte. Rození mláďat

Tento druh je vejcoživorodý: samička zadržu­ je vejce uvnitř těla a po 5-6 měsících březosti rodí živá mláďata. Chov je poměrně úspěšný, po několika generacích však úplně nemožný, a to i s použitím ultrafialového záření. Samička druhu Chameleo hoehnelii s mládětem na zá­ dech

CHAMAELEO JACKSONII, CHAMELEON JACKSONUV O

Zákonná ochrana: CITES II. U tohoto druhu je popis podobný jako u C. hoehnelii. Vzhled

Hlavní poddruh je C. j. xantholopus, který se také nej častěji chová v teráriích. Tělo měří max. 35 cm. Má vysokou přilbu, nízký hřbet­ ní hřeben a je převážně zelené barvy. Sameček má na hlavě tři dopředu trčící rohy. U dalších poddruhů mají rohy i samičky, jsou však men\z x v vi o T x v v•vx i si nez u samečku. Jsou náročnější na chov, protože ideální noční teplota je 4-6 °C, v su­ chém podnebí. Rozšíření

Čtyři poddruhy obývají horské lesy do výšky až 3000 m n. m. v Keni a Tanzanii. Základní podmínky chovu

C. /. xantholophus vyžaduje podobné pod­ mínky jako C. hoehnelii. Pokud chováte cha­ meleony v teráriu, musí být vyrobené z pleti­ va, velikosti min. 60 x 60 x 100 cm. Můžete je chovat v páru, avšak ve skutečně rozlehlém te­ ráriu. Udržujte denní teplotu 35 °C a vlhkost okolo 60%. V noci musí teplota prudce kles­ nout na 10-15 °C. Tento druh snese teplotu až 0 °C. V létě je chovejte ve voliéře. Chamaeleo jacksonii, sameček

213

Rozmnožování

Tito chameleoni se páří v lednu až březnu, na počátku deštivého období. Během druhého deštivého období, od června do srpna, se ro­ dí až 40 mláďat. Chov dalších generací je u to­ hoto druhu rovněž nemožný. FURCIFER PARDALIS, CHAMELEON PARDÁLÍ

Zákonná ochrana: CITES II. Syn.: Chamaeleo pardalis. Tento druh se snadno chová i rozmnožuje. Vzhled

Zbarvení u tohoto druhu je neobyčejně roz­ manité. Samec je obvykle zelený, může však být i černý s bílými nebo červenými skvrnami. Má také světlý podélný pruh. Dorůstá délky asi 50 cm a má na hlavě malou přilbu. Samič­ ka měří asi 35 cm a je zaoblenější. Má žluta­ vou, šedou, růžovou nebo fialovou barvu. Ků­ že hrdelního vaku je mezi šupinami u samců zelená, u samic červenooranžová. Rozšíření

Tento chameleon žije na severu Madagaska­ ru a obývá teplé ostrovní a pobřežní biotopy (okraje lesů, křoviny a ornou půdu) s vysokou vlhkostí. Období dešťů trvá od listopadu do března. Tito chameleoni žijí v blízkosti člově­ ka v otevřených lesnatých a křovinatých ob­ lastech, nikdy však ve vyšším počtu. Základní podmínky chovu

tělo. Samička ochotná k páření není po něko­ lik prvních dní agresivní. Březí samice získá několik dní po páření jasnou barvu. 3-6 týdnů po páření klade samice 16-44 vajec. Při stálé teplotě 26 °C se vejce líhnou po 170-362 dnech. Mláďata mají tmavě hnědou barvu; samečci však po několika dnech změ­ ní barvu na šedou, zatímco samičky jsou jas­ ně pískově žluté. Po čtyřech měsících sa­ mečkům zesílí kořen ocasu a objeví se červené skvrny na břiše. Tito chameleoni dospívají po 9-12 měsících.

Čeleď Cordylidae, kruhochuostovití Do této jihoafrické čeledi patří 10 rodů a asi 50 druhů. Většina z nich má velké hranaté šupiny, pokrývající tělo v pravidelných řa­ dách. Vzhled

Do podčeledi ještěrkovců Gerrhosaurinae pat­ ří rody Gerrhosaurus a Zonosaurus. Pod ků­ ží mají kostěné destičky, díky nimž jsou vel­ mi pevně stavění. Mezi hřbetem a břichem mají kožní záhyby, které jim umožní rozta­ hovat tělo při dýchání, březosti nebo po jídle. Hlava je nevýrazná a splývá s tělem. Kruhochvost obrovský (Cordylus giganteus)

Jedinci tohoto druhu bývají poměrně agresiv­ ní vůči jiným chameleonům a jsou často veli­ ce aktivní. V teráriu o velikosti min. 50 x 50 x 100 cm chovejte pouze jeden exemplář, pří­ padně několik jedinců v pokojovém teráriu nebo zimní zahradě. Zajistěte dobré větrání a teplotu 22-28 °C, pod lampami 35 °C. Tito milovníci tepla potřebují hodně světla včetně ultrafialového záření. Každé ráno postřikujte, aby vlhkost dosahovala 70-100%. Vrstva pů­ dy pro kladení vajec musí být nejméně 30 cm vysoká. Rozmnožování

Pokud není samička připravená k páření, za­ ujme výhrůžný postoj: otevře ústa a nafoukne Chameleon pardálí (Furcifer pardalis)

214

Ještěrkovec velký (Gerrhosaurus major)

Ocas je poměrně křehký. Šupiny obvykle vy­ tvářejí hřeben od hlavy až k ocasu. Druhy té­ to podčeledi kladou vejce. Nejznámějším rodem podčeledi Cordylinae je kruhochvost (Cordylus, CITES II) a Platysaurus. Mají jasně oddělenou hlavu, masivní ocas a žádné kožní záhyby. Šupiny jsou čas­ to ostnité nebo tvoří hřeben. Téměř všechny druhy (zvláště rodu Cordylus) jsou vejcoživorodé.

Bazilišek zelený (Basiliscus plumifrons), samec

GERRHOSAURUS MAJOR, JEŠTĚRKOVEC VELKÝ

Velký ještěr, milující slunce, který se dá doko­ nale „ochočit“. Vzhled

Tento ještěr měří až 50 cm, má žlutou až tma­ vě hnědou barvu a připomíná scinka. Někdy má černé podélné pruhy a samci mají femorální póry. Rozšíření

Rovinaté oblasti východní a jihovýchodní Afriky. Základní podmínky chovu

Pro dva až tři jedince vytvořte štěpní terá­ rium velikosti min. 120 x 40 x 40 cm. Na dno dejte těmto hrabavým ještěrům nejméně 10 cm vysokou vrstvu písku. Z kamenů vybudujte úkryty a udržujte teplotu 28-35 °C, pod lam­ pami 45 °C. V noci nechte teplotu klesnout na 20 °C. Dejte jim misku s vodou, do které si mohou celí vlézt. Jednou až dvakrát týdně postřikujte, aby se ještěři napili rozprašované vody. Potrava

Převážně zelená strava (sladké ovoce), ale i hmyz, malí hlodavci a psí konzervy. Rozmnožování

Chov bývá málokdy úspěšný. .Páření začíná asi 6-8 týdnů po skončení suchého, chladné­ ho období (25-30 °C). Ve volné přírodě kla­ de samice dvě vajíčka, obvykle do starého termitiště. Ještěrkovec velký

Čeleď Corytophanidae, baziliškoi ití Tato středoamerická čeleď má tři rody. které bývají různým způsobem razeny k leguánu-. Typickými znaky jsou štíhlé tělo s dlouhým ocasem, dlouhé prsty a přilba na hlavě.

1

Z

• Z

O

z

Ol

v

Z

ROD BASIUSCUS, BAZILIŠKOVÉ

Baziliškové mají podivuhodnou schopnost bě­ hat po vodě, která jim v několika jazycích vysloužila název „Ježíšova ještěrka“. Vzhled

Baziliškové mají po stranách zploštělé tělo a žijí na stromech. Samec má větší přilbu na hlavě, hřbetní a ocasní hřeben. Mezi prsty mají blánu, která jim umožňuje běhat po vod­ ní hladině a plavat. Trup tvoří jen třetinu cel­ kové délky těla. Bazilišek hřebenatý (Basiliscus basiliscus) měří až 80 cm, má zelenohnědou barvu s bí­ lými podélnými pruhy a tmavými pruhy na bocích. Jednoduchá přilba je vysoká, stejně ja­ ko velký hřbetní a ocasní hřeben. Bazilišek zelený (Basiliscus plumifrons) mě­ ří až 70 cm, má jasně zelenou barvu s modro­ šedými tečkami, vysoký hřbetní a ocasní hře­ ben a dvojitou přilbu. Bazilišek proužkovaný (Basiliscus vittatus) měří v dospělosti 75 cm a má hnědou barvu. Hřeben je méně výrazný než u ostatních druhů. Březí samice baziliška zeleného

215

Rozšíření

Mládě bazliliška proužkovaného mladší než 2 měsíce

Deštné pralesy od jižního Mexika až po sever Jižní Ameriky, často poblíž vody. Základní podmínky chovu

Pro tyto aktivní ještěry vytvořte tropické pralesní terárium velikosti min. 150 x 60 x 180 cm pro tři jedince. Vybudujte množství míst ke šplhání a jeden roh hustě osázejte silnými, možno i umělými rostlinami. Na dno dejte rašelinu, listovku nebo bukovou kůru. Přidejte také nádobu s vodou, ve které by se ještěři mohli koupat. Čistou vodu filtrujte nebo každý den měňte, protože baziliškové se obvykle vy­ prazdňují do vody. Udržujte teplotu 27-32 °C, pod lampami 40 °C, v noci 20 °C. Vlhkost by měla být 70-90% a vodu ohřívejte na 25 °C. Samci jsou teritoriální zvířata a ve vzájem­ ných šarvátkách si mohou poranit tlamu stej­ ným způsobem jako agamy kočinčinské, se stejnými následky. Bazilišky můžete někdy chovat společně s želvami druhu Chelonoidis carbonaria. Nikdy je však nekombinujte s le­ guány zelenými nebo agamami kočinčinskými, protože mají podobný vzhled, což může vést ke stresu. Potrava

Převážně hmyz, hlodavci, slimáci a hlemýždi; občas ryby, žížaly, krmení pro kočky a sladké měkké ovoce. Každému zvířeti dávejte jed­ nou za 2-3 dny 5-10 porcí kořisti. Určení pohlaví

Samec má větší hřeben i přilbu. U samiček jsou tyto znaky po několika drsnějších páře­ ních poškozené nebo úplně nezřetelné. Kladení vajec

Samice klade několikrát ročně 4-15 vajec nej­ méně 20 cm hluboko do kypré, vlhké půdy. Při teplotě 30 °C se vejce líhnou po 55 dnech, při 26 °C po 80 dnech, může to však trvat až 150 dní. Odchov mláďat

Odchov 13 cm velkých mláďat není zvlášť ob­ tížný. Po několik prvních měsíců můžete ce­ lý vrh chovat pohromadě v teráriu o velikos­ ti 100 x 40 x 40 cm. Zpočátku se mláďata živí Starší párek bazilišků proužkovaných

216

převážně hmyzem a pijí rozstřikovanou vo­ du. Pohlaví lze určit po 9-12 měsících, zvířa­ ta dospívají po 2-3 letech. Nákup

Snažte se kupovat pouze mláďata jedinců cho­ vaných v zajetí, která se lépe přizpůsobují ži­ votu v teráriu a nemají sklony poranit si nos o stěny terária. CORYTOPHANUS CRISTATUS, BAZILIŠEK PŘÍLBOVÝ

Tento bazilišek může nehnuté sedět třeba po celý den; některé „chovatele“ proto začne nu­ dit, přestanou se o něj starat a zvíře uhyne. Proto si dobře rozmyslete, jestli si zvíře poří­ díte. Jedinci odchycení ve volné přírodě často podléhají stresu a přestanou přijímat potravu. Vzhled

Tento červenohnědý strakatý bazilišek má tě­ lo dlouhé 10 cm, ocas až 25 cm. Má výraznou přilbu a lalok, který v ohrožení roztáhne, při­ čemž také rozevírá tlamu. Rozšíření

Deštné pralesy od jižního Mexika až po seve­ rovýchodní Kolumbii. Základní podmínky chovu

Ubytování a péče jsou podobné jako u baziliš­ ků; tito leguáni nemají tak rádi vodu, zato vy­ žadují vyšší vlhkost. Rozmnožování

Samec má zesílený kořen ocasu a větší přilBazilišek přilbový (Corytophanus cristatusj

bu. Tito leguáni se v zajetí množí jen zřídka. Samička klade v průběhu roku vrhy 5-10 va­ jec do mělké půdy. Mláďata se líhnou po 4-5 měsících.

Gekoni obvykle kladou dvě vajíčka najednou. Tato nakladla Felsuma.

Čeleď Geckonidae, gekonovití Kdo někdy navštívil tropické a subtropické kraje, mohl někdy spatřit malé ještěry, jak pod lampou chytají mouchy a komáry. Jednalo se o gekony, kteří jsou oblíbenou čeledí nočních šplhavých ještěrů. Je známo asi 80 rodů a té­ měř 700 druhů. Vzhled

Gekoni mají většinou hnědou nebo šedou bar­ vu, zploštělé tělo, velké oči a široké ohebné prs­ ty s příčnými lamelami, které přilnou k povrchu. Nefungují však jako přísavky; každá lamela je místo toho ukončená maličkým háčkem, které umožňují gekonům šplhat po hladkých plo­ chách nebo se na ně dokonce zavěsit. Průhledné oční víčko je nehybné. Gekoni ma­ jí dlouhý masitý jazyk, kterým si olizují oči do čista. Šupiny se nepřekrývají a starou pokož­ ku gekoni po svlečení sežerou. Gekoni často hlasitě cvrkají, pískají nebo štěkají. Dobře známý druh gekon obrovský (Gekko gecko) dostal své jméno právě podle zvuku, který vy­ dává.

Gekoni mají snadno odlomitelný ocásek (autotomie). Ocas tohoto gekona už částečně dorostl.

Rozšíření

Všechny druhy tropických a subtropických biotopů. Základní podmínky chovu

Šplhaví gekoni potřebují vysoké terárium, zemní gekoni nízké. Noční druhy se nevyhřívají na slunci. Vytápějte na 30 °C pomocí wolframových zářivek. Potrava

Gekoni jsou převážně masožraví. Mají vynika­ jící zrak a neustále loví pohybující se kořist. Dávejte jim rozmanitou stravu, nejraději však mají zavíječe voskové. Někteří gekoni rádi lí­ žou měkké ovoce (např. banány), šípkový si­ rup nebo med rozpuštěný ve vodě. Gekon východní (Hemidactylus frenatus)

Kladení vajec

Téměř všichni gekoni kladou vejce, obvykle dvě najednou. Můžeme je rozeznat v břiše sa­ mičky jako dvě boule. Řada gekonů lepí vajíč­ ka na zadní stěny nebo dekorativní materiál v teráriu. Vajíčka většiny gekonů ztuhnou teprve chví­ li po nakladení, a mohou se proto nacházet na poměrně nepřístupných místech. Vejcorodí gekoni potřebují vápník. Tvrdá vajíčka jsou poměrně odolná vůči změnám teploty a vlh­ kosti a často se líhnou přímo v teráriu. Ne­ snažte se odstranit přilepená vajíčka, ale vyn­ dejte je i s předmětem. Vejce v teráriu přikryjte malou plastikovou nádobou nebo pletivem (např. plastikovým sítkem na čaj). Manipulace a obrana

Gekoni při chycení rychle odhazují ocas (autotomie). Může se to také přihodit při sou­ boji dvou samců. Ocas dorůstá během někohka mesicu, je vsak kratší a ma odhsne supi­ ny. Když mají gekoni příležitost, při chycení koušou. Jejich pokožka je tenká a snadno se poškodí. 1*1

XZ

Z

O

•

XZ

1

1

. XZ Z

Z

1 1 • xz

z

xz

■

EUBLEPHARIS MACULARIUS, GEKONČÍK SKVRNITÝ

Ideální gekon pro chovatele začátečníky. Vzhled

Podčeleď Eublepharinae (gekončíci) má na 217

Gekončík skvrnitý (Eublepharis macularius) na vyhřátém kameni

myšmi a krysami, občas dobře nakrájeným ovocem. Dospělý gekon sežere až deset kusů hmyzu třikrát týdně. Krmení malými hlodav­ ci napomáhá rozmnožování. Gekončíci mají velkou potřebu vápníku. Jsou aktivní v noci a za soumraku, můžeme je však vidět i v do­ bě krmení ve dne. Dejte jim misku s vodou. Určení pohlaví

Dospělý samec má větší anální póry a zduřelý kořen ocasu (dvě malé kuličky za kloakou), má robustnější stavbu těla a širší hlavu. Kladení vajec

Sameček gekončíka skvrnitého má zesílený kořen ocasu připomínající dvě malé kuličky za kloakou. Femorální póry jsou rovněž větší.

Zimní spánek při teplotě 10-15 °C není bez­ podmínečně nutný. Samička klade 5-1 Ox roč­ ně dvě vajíčka s tenkou skořápkou do vlhké směsi rašeliny s pískem nebo rašeliníku. Vej­ ce pravidelně vybírejte a uchovávejte je v suchém vermikulitu. Při teplotě 28 °C se po 3 měsících líhnou převážně samičky, při 32 °C se po 1,5 měsíci líhnou hlavně sa­ mečkové. Odchov mláďat

Při chovu tohoto druhu nebývají větší problé­ my. Malí gekoni měří 7-8 cm a hodně žerou - až pět kusů drobného hmyzu denně. Dejte pozor, aby nesežraní cvrčci příliš nevyrostli, protože by mohli gekony pokousat. Mláďata ráda lehávají v nádobě s mokrým rašeliníkem. Pohlaví lze určit po 6-12 měsících. GEKKO GECKO, GEKON OBROVSKÝ (GEKON TOKEE)

Tento oblíbený gekon má silný, pevný skus. rozdíl od ostatních gekonů pohyblivá oční víčka a prsty bez lamel. Gekončíci dorůstají až 25 cm. Mají bílou podkla­ dovou barvu s mnoha černými nebo hnědými skvrnami a bradavičnaté tělo. Ocas je o něco kratší než trup a hlava a vypadá, jako by byl článkovaný. Stejně jako další gekončíci je E. macularius aktivní v noci a za soumraku. Rozšíření

Východní Írán, Afghánistán, Pákistán a seve­ rozápadní Indie (polosuché biotopy).

Vzhled

Tento gekon měří až 35 cm, má ocelově mod­ rou až šedou barvu s oranžovými a růžovými skvrnami. Čas od času vydává charakteristic­ ký hlasitý křik. Rozšíření

Pochází z jihovýchodní Asie, rozšířil se však i do dalších tropických oblastí. Gekon obrov­ ský žije v budovách a v lesích, přes den se schovává v děrách a prasklinách. Základní podmínky chovu

Pro párek gekonů potřebujete vysoké teráZákladní podmínky chovu

Pro párek gekonů použijte štěpní terárium velikosti min. 60 x 30 x 30 cm. Je však lepší chovat větší skupinu ve větším teráriu. Sa­ mečci jsou často vzájemně agresivní. Postav­ te hodně úkrytů, např. z dlažebních kostek, a dno pokryjte pískem. Terárium vytápějte na 25-35 °C bodovými wolframovými zářivkami a podlahovým vytápěním. V noci snižte teplo­ tu na 20 °C. Na kladení vajíček připravte mis­ ku (buď s tmavými okraji, nebo ji dejte na tmavé místo) s vlhkým substrátem, např. rašeliníkem. Krmení

Krmte množstvím hmyzu, novorozenými

218

Nově vylíhlá mláďata gekončíka a vejce

Gekon obrovský, Gekko gecko

kud se nebezpečí přiblíží. Gekoni obrovští jsou tímto chováním proslulí. Přenášejte je pouze v krajní nutnosti a vždycky noste ruka­ vice, protože mají silný skus, který nepovolí. PAROEDURA PICTUS

Tito poměrně malí zemní gekoni se snadno množí a těší se mezi chovateli velké oblibě. Vzhled

Tito gekoni připomínají gekončíky, jsou však menší. Sameček dorůstá asi 16,5 cm, z čehož 7 cm tvoří ocas. Samička měří asi 12,5 cm (ocas tvoří 4,5 cm). Existuje řada barevných variant. Jedná se o nočního živočicha. rium rozměrů min. 50 x 50 x 100 cm. Sameč­ ci bývají vzájemně agresivní. Gekoni musí mít dostatek míst ke šplhání a také např. bambu­ sovou větvičku nebo trubku o průměru 5 cm, kde by se mohli schovat. Vlhkost musí být 55-70%, teplota 25-35 °C, v noci 20 °C. Tito noční živočichové se nevyhřívají na slunci. Na zadní stěnu terária dejte výhřevnou ro­ hožku. Gekoni mají často volný pohyb po do­ mě nebo místnosti s terárii, nemají tak ale do­ statek potravy. Krmení

Různé druhy hmyzu a malé myši. Každý večer postřikujte vodou, protože gekon obrovský jen zřídkakdy pije z misky. Určení pohlaví

Samci mají větší anální póry.

Rozšíření

Lesy jižního Madagaskaru. Základní podmínky chovu

Pro jednoho samečka a několik samiček sta­ čí terárium velikosti 70 x 40 x 40 cm. Sameč­ ci jsou vzájemně agresivní. Do terária dejte tmavou nádobu s vlhkým vermikulitem, v němž mohou gekoni ležet a klást sem vejce. Dno terária pokryjte vrstvou písku max. 10 cm, aby sem gekoni nekladli vejce, která se pak těžko hledají. Tito převážně noční živočichové se nevyhříva­ jí na slunci. Vytápějte terárium wolframovou zářivkou na 25-35 °C, v noci 20-25 °C. UdrGekon obrovský: nově vylíhlé mládě už zaujímá výhruž­ ný postoj.

Kladení vajec

Dobře živená samice klade vejce asi pětkrát do roka. Vejce jsou asi 2,1 cm velká a samice je lepí po celém teráriu. Mláďata se líhnou při teplotě 28-30 °C po 2-6 měsících. Mláďata jsou černobíle pruhovaná, trup měří 5 cm a ocas 4 cm. Odchov mláďat

Chov není náročný, mláďata dospívají asi po 12 měsících. Manipulace a obrana

Gekon obrovský už od narození v ohrožení otvírá tlamu a křičí. Starší jedinci koušou, po­ Gekon obrovský, detail nohy s příchytnými lamelami

Paroedura pictus, párek

219

Paroedura pictus, nově vylíhlé mládě

Felsuma madagaskarská (Phelsuma madagascariensis)

žujte vlhkost 60-70% a dvakrát týdně postři­ kujte vodou. Krmení

Krmte především hmyzem (dospělé jedince cvrčky). Občas olizují měkké ovoce. Dejte jim mělkou misku s vodou. Určení pohlaví

Sameček je větší, má širší hlavu než samička (3,5 cm ku 1,8 cm) a silnější kořen ocasu. Páření

Vytvořte v teráriu suché zimní období při tep­ lotě 20-25 °C k zimnímu odpočinku. Páření trvá jen krátce. Samička může uchovávat sper­ ma uvnitř těla a oplodnit jím více vrhů vajec. Kladení vajec

Samice snáší každé dva týdny dvě vejce s tvr­ dou skořápkou do vlhkého vermikulitu, pís­ ku nebo kompostu. Klade až 60 vajec ročně, takže musíte dbát na to, aby se samička příliš nevyčerpala. Mláďata se při teplotě 30 °C a vlhkosti 80-90% líhnou po 55-60 dnech. Odchov mláďat

Mladí gekoni mají 2,7 cm dlouhý trup a 2 cm dlouhý ocas. Odchov mláďat není náročný, pokud mají nějaké vlhké místo. Tito gekoni pohlavně dozrávají po 9 měsících. PHELSUMA SPP., FELSUMY

Zákonná ochrana: všechny druhy rodu Phel­ suma jsou chráněny na seznamu CITES II, kromě P. guentheri (CITES I). Oblíbené felsumy jsou jedny z nejkrásnějších ještěrů. Jsou aktivní ve dne a nejsou plaché. Většina felsum žije na Madagaskaru, Seychelách a Komorách. Neměří obvykle více než 15 cm, přičemž felsuma madagaskarská je jed­ ním z největších druhů. PHELSUMA MADAGASCARIENSIS, FELSUMA MADAGASKARSKÁ

Vzhled

Sameček měří až 30 cm, samička až 25 cm. Obě pohlaví mají velkou hlavu a jasně zele­ né podkladové zbarvení, bílé bříško a krk. Po stranách hlavy a na těle mají spoustu jas­ ně červených skvrn a pruhů různé velikosti.

220

U poddruhu P. m. sunbergi mají skvrny více­ méně kulatý tvar, často se zeleným středem. U poddruhů P. m. grandis (až 30 cm) a P. m. madagascariensis (až 22 cm) jsou skvrny ne­ pravidelné se zeleným středem. Poslední zmí­ něný poddruh má modravější barvu než P. m. grandis a na hlavě má červený pruh táhnou­ cí se od nozder k očím. Dalším poddruhem je P. m. kochi (až 24 cm), tmavě zelený ještěr, o něco štíhlejší než pře­ dešlé druhy. Rozšíření

Sever a východ Madagaskaru; žije na hlad­ kých kmenech stromů a listech v otevřených listnatých oblastech, někdy i v domech. Základní podmínky chovu

Pro párek felsum zařiďte terárium rozměrů min. 40 x 40 x 80 cm s množstvím hladkých svislých předmětů, po kterých mohou šplhat (bambus bez listů). Pokud je felsumy nemají, budou odpočívat, spát i vyměšovat na svislých skleněných stěnách. Jejich řídké výkaly způ­ sobují velký nepořádek. Ke kladení vajec a ukrývání se výborně hodí bambus. Do hydroponických granulí nebo rašeliny nasá­ zejte silné rostliny s hladkými listy, např. dru­ hy Sansevieria. Teplota by měla být 25 °C, pod lampami 35-40 °C. Dejte jednu větev vysoko do teráTerárium pro felsumy s hladkou zadní stěnou z bambusu

Felsuma Standingova se zalomeným ocasem

ria, těsně pod lampy, jinak budou felsumy vi­ set ze stropu a zalomí si kořen ocasu. Zdravý vzrůst rostlin zajistí několik halogeno­ vých zářivek nebo hodně denního světla. Te­ rárium udržujte poměrně vlhké (60-80%). Řada felsum však trpí přílišným vlhkem. Vy­ budujte vodopád, třikrát denně postřikujte vodou a důkladně větrejte. Do terária dejte jednoho samečka a nejlépe pouze jednu samičku (předejdete tak stresu). Felsumy můžete někdy chovat společně s dal­ šími denními ještěry podobné velikosti, např. s agamami.

Felsuma zlatoocasá (Phelsuma laticauda)

- P. quadriocellata, felsuma paví (až 12 cm), východní, střední a jižní Madagaskar. Má ráda vlhko, zvláště v noci. Potřebuje obdo­ bí zimního odpočinku při teplotě 10 °C. Tento druh má na zadní straně předních nohou tmavší, modře orámované skvrny a na zelených zádech nezřetelné červené skvrny. -P. standingi, felsuma Standingova (až 28 cm), jižní Madagaskar. Má ráda trvalé su­ cho a teplo. V dospělosti má nevýraznou hnědou barvu, v mládí bývá barevnější. Potrava

Na Madagaskaru žije řada dalších druhů fel­ sum. -P. cepediana, felsuma modroocasá (až 15 cm) žije na Mauritiu, má ráda vlhko a teplo. Má tmavě modrozelenou barvu s množstvím červených skvrn na hřbetě. - P. laticauda, felsuma zlatoocasá (12 cm), denní gekon obývající velkou část Mada­ gaskaru a Komory. Chovejte v teple, přes den v suchu, noci jsou vlhké. Krk této felsumy vypadá jako posypaný zlatým pra­ chem. - P. lineata, felsuma pruhovaná (12-14 cm), Madagaskar. Tento druh má jasně zelenou barvu s červenými skvrnami na zádech u ko­ řene ocasu. Často má tmavší podélné pruhy.

Dvakrát týdně krmte hmyzem (např. drobný polní hmyz, housenky zavíječe voskového, octomilky apod.), jednou týdně felsumám dá­ vejte ovoce (banány), šípkový sirup nebo vodu slazenou medem. Nedávejte jim příliš tučnou stravu (cvrčky), protože způsobuje le­ nost, pomalost a snižuje plodnost. Čas od ča­ su nechte felsumy dva týdny hladovět. Felsu­ my potřebují hodně vitaminů a minerálů. Sypejte jim stravu vitaminovým a minerálním přípravkem a do terária sypejte rozdrcené va­ ječné skořápky, sépiovou kost nebo vápní­ kový přípravek. Na krku se pravděpodobně objeví vápníkové kapsy. Felsumy jen zřídka pijí z misky. Každý den postřikujte vodou, do níž přidejte vitaminy, minerály a 2 ml jodidu draselného. Jód je ne­ zbytný pro produkci hormonu thyroxinu štít­ nou žlázou. Tento hormon je nezbytný pro zdravý vývoj kostry, kůže a rozmnožovacího ústrojí.

Felsuma modroocasá (Phelsuma cepediana)

Felsuma paví (Phelsuma quadriocellata)

Další druhy

221

Samečci felsum mají větší anální a femorální póry

Přenášením si felsuma snadno poraní kůži a stejně jako všichni gekoni lehce ztrácí ocásek.

Felsuma zlatoocasá, týden stará

Mladé felsumy se mohou snadno utopit ve velké misce s vodou. Mláďata začínají žrát po 3-4 dnech. Velkou pozornost věnujte vitami­ novým a minerálním přípravkům. Mladí je­ dinci pohlavně dozrávají po 1,5 roce, kdy za­ čínají špatně snášet jedince stejného pohlaví. Nenechte felsumy pářit se příliš brzy; nejdří­ ve je nechte plně dospět. Manipulace a obrana

Určení pohlaví

Ve věku 6 měsíců už mají samečci větší hřebenovité anální a femorální póry, jasnější zbar­ vení, o něco širší hlavu a poněkud rozšířený ko­ řen ocasu. Samičky mají větší čelistní kapsy. Páření

Vhodný pár (jakmile se ujistíte, že se dobře snáší, už je neoddělujte) se po namlouvacím rituálu rychle spáří a klade vejce. Pokud sa­ mička uteče před samečkovým kousáním, mů­ že se zranit, rány se však rychle hojí. Kladení vajec

Samička klade 5-1 Okřát do roka (jednou za 4-6 týdnů) dvě kulatá vajíčka (někdy pouze jedno) s tvrdou skořápkou, která lepí po ce­ lém teráriu. Těsně po nakladení jsou vajíčka měkká a mohou být na nějakém nepřístup­ ném místě. Vejce chovejte při teplotě 28-32 °C a vlhkosti 70-90%. Podle potřeby přidejte substrát. Mlá­ ďata se při teplotě 30 °C líhnou po 60 dnech. Při vyšších teplotách se může narodit více sa­ mečků. Vajíčka ponechaná v teráriu při teplo­ tě 25 °C se líhnou asi po 5 měsících. Mláďata jsou 4 cm velká a okamžitě svlékají první kůži. Odchov mláďat

Mláďata mohou žít relativně v bezpečí v terá­ riu se svými rodiči mezi bambusovými výhon­ ky a listy sansevierií, je však lepší je chovat ve zvláštním teráriu.

222

Některé druhy felsum jsou výjimečně krotké. Většina zvířat se však zpočátku pokouší o útěk. Felsumy také koušou, i když ne příliš silně. Mají tenkou pokožku, která se při pře­ nášení snadno odře a po zhojení zůstává vidi­ telná jizva. , STENODACTYLUS PETRU, GEKON SAHARSKÝ

Tento malý pouštní gekon dokáže pištět jako myš. Vzhled

Tito gekoni měří 10 cm, jsou pískově zbarve­ ní a skvrnití a na prstech nemají lamely. Rozšíření

Tento zemní gekon obývá polopouště od Iz­ raele až po Alžírsko. Aktivní je v noci, kromě času krmení. Základní podmínky chovu

Pro malou skupinku těchto gekonů stačí ma­ lé pouštní terárium o velikosti 40 x 30 x 30 cm. Gekon saharský (Stenodactylus petrii)

Pomocí podlahového vytápění a malé lampy udržujte denní teplotu 30-40 °C, noční 20 °C. Vyrobte úkryty z plochých kamenů nebo korkové kůry.

Sameček anolise rudokrkého

Potrava

Tito gekoni žerou velké množství drobného hmyzu, např. cvrčky, kobylky nebo larvy po­ temníků krmené jablky. Určení pohlaví

Obtížné, protože samičky mají také mírně roz­ šířený kořen ocasu. Proto chovejte až šest exemplářů. Páření

V prosinci a v lednu nechte gekony spát zim­ ním spánkem při teplotě 10 °C. Páří se od března a kladou vejce stejně jako druh Paroedura.

Čeleď Iguanidae, leguánovití Čeleď Iguanidae zahrnuje asi 60 rodů a 700 druhů. Dělí se na čtyři podčeledi: Iguaninae (praví leguáni), Anolinae (anolisové), Sceloporinae (leguánci) a Tropidurinae (trnoleguáni). Tito ještěři mají na těle výrazné znaky: hřebe­ ny, krční kapsy (zejména u stromových druhů) a přilby. U samečků jsou znaky obvykle výraz­ nější. Mívají charakteristické výhrůžné chová­ ní, zahrnující mimo jiné klanění hlavou. Anolis rudokrký (Anolis carolinensis), sameček

Ocas tvoří asi dvě třetiny celkové délky. Le­ guáni mají krátký silný jazyk. ROD ANOLIS, ANOLISOVÉ

Je známo asi 350 druhů tohoto rodu. Tito den­ ní ještěři žijí hlavně na jihu Severní Ameriky, v tropické Jižní Americe a v Karibiku. V terá­ riích se pravidelně chová jen několik druhů. Vzhled a rozšíření

Anolisové jsou štíhlí šplhaví ještěři s příchytnými lamelami na prstech u nohou. Ma­ jí omezenou schopnost barvoměny. Samečci mají poměrně velký krční lalok, který je však vidět pouze při nafouknutí během předvádě­ ní. Ocas tvoří o něco více než polovinu cel­ kové délky. Anolis rudokrký (Anolis carolinensis) žije na jihovýchodě USA (Florida), na Bahamách a Kubě. Má zelenou nebo hnědou barvu a růžovočervený krční lalok. Žije na stromech, keřích a v zahradách, dorůstá až 20 cm a je dobře známým ještěrem „pro začátečníky“. Anolis obrovský (Anolis equestris) žije na Kubě a Floridě; dosahuje délky až 55 cm. Ten­ to druh žije v korunách stromů. Pod zelený­ mi hranatými šupinami prosvítá žlutá pokož­ ka a šupiny připomínají uzdu (odtud jeho latinský název). Nezdraví a stresovaní jedin­ ci mají tmavší barvu. Nad předníma nohama a pod očima jsou žluté a bílé pruhy. Sameček Samička anolise rudokrkého

223

Anolis obrovský (Anolis equestris), dospělý samec

má velkou hlavu a výrazný hřeben mezi hřbe­ tem a boky. Obě pohlaví mají nízký hřebínek. Tento druh může být velice krotký. Je známa řada poddruhů. Anolis roquet summus (no­ vější název Dactyloa r. s.) je nejznámější z 6 poddruhů druhu A. roquet žijících na Martiniku. Tito obyvatelé deštných pralesů dorůs­ tají až 22 cm. Sameček má krásné pestré zbar­ vení se smaragdově zelenou podkladovou barvou, zatímco samička má podélné pruhy. Anolis (bimaculatus) sabanus je až 18 cm velký ještěr z ostrova Saba (Nizozemské Antily). Žije ve skalnatém terénu mezi kmeny stro­ mů. Má světle hnědou podkladovou barvu s černohnědými skvrnami, které připomínají pantera. Krční lalok je žlutavý. Anolis sagrei (nyní zvaný Norops s.)> anolis šedý, žije na Kubě, Jamajce, Floridě a Baha­ mách. Má hnědou barvu s tmavými a světlý­ mi skvrnami. Samička má žlutý hřbetní pruh a dva hnědé pruhy na bocích. Tupá, vysoko posazená hlava má velkou krční kapsu, která může mít barvu od červenooranžové se žlutou hrudí až po žlutou s červenými skvrnami. Sa­ meček dosahuje délky 18 cm, samička 14 cm. Tento ještěr žije v křovinách a drží se nízko při zemi. Základní podmínky chovu

Pro dva až tři malé anolise připravte vysoké, dob­ ře osázené terárium s množstvím míst ke šplAnolis roquet summus, dospělý samec

224

Anolis šedý (Anolis sagrei), předvádějící se sameček

Nejjednodušší způsob, jak v jednoduše zařízeném teráriu najít vajíčka anolise rudokrkého, je připravit do terária malou nádobu určenou ke kladení vajec.

hání, které nesmí být menší než 30 x 30 x 50 cm. Pokud chcete množit anolise obrovského, potře­ bujete terárium velikosti 100 x 80 x 150 cm, do něhož umístěte jednoho samečka a tři samičky. Despotický sameček potom rovnoměrně dělí svou pozornost mezi všechny samičky. Všech­ ny samice dejte do terária najednou, aby si jedna z nich nevytvořila na samečka domi­ nantní vliv. To se může stát, pokud dáte do te­ rária novou samičku. Na dno terária dejte směs rašeliny, písku ne­ bo listovky, eventuálně promíchanou s rašeliníkem. Vrstva půdy musí být asi z poloviny tak vysoká, jaká je délka největší samičky. Terárium osvětlujte na 12-14 hodin denně a udržujte denní teplotu mezi 20-35 °C (tep­ lejší místo je pod lampami) a relativní vlhkost 60-80% (u druhu A. r. rummus 80-100%). Noční teplota by měla být 20-25 °C, vlhkost 80-95%. Samečci jsou silně teritoriální a vzájemně se nesnášejí, i samičky však potřebují dostatek

prostoru. Pokud jedno zvíře ovládá druhé, stres se projeví až za čas, když zvíře zhubne a přestane přijímat potravu. Taková zvířata od sebe oddělte. Anolise můžete chovat s jinými neagresivními ještěry stejné velikosti, např. s felsumami ne­ bo jinak barevnými druhy anolisů, ale také s malými stromovými žábami (ty však žerou mláďata anolisů). Anolis obrovský je však agresivní vůči většině ostatních obyvatel terána a menším jedincům hrozí sežraní. •

V Z

•

1 •

o

1

z

v

z

z

Potrava

Všechny druhy hmyzu a pavouci. Anolis ob­ rovský také žere myší mláďata a kousky ma­ sa. Čas od času dávejte anolisům trochu slad­ kého, měkkého ovoce (anolis obrovský má rád bobulovité plody) a vodu slazenou me­ dem. Anolisové jen zřídka pijí z misky, proto každý den postřikujte nebo si vyrobte odkapá­ vací zařízení (viz Chameleoni). Anolis obrov­ ský hodně pije. Určení pohlaví

Samci mají anální póry a větší krční laloky, ze­ sílený kořen ocasu, větší tělo a hlavu. Mladé samičky anolise obrovského mají něko­ lik prvních měsíců na bocích žluté pruhy. Po­ té je však určení pohlaví obtížné. Zdravý sa­ meček, 1,5 až 2 roky starý, má ztluštělý kořen

ocasu (zvláště v období páření) a viditelně šir­ ší hlavu. Sameček anolise obrovského zakon­ čuje kývání hlavou pohybem ze strany na stra­ nu. Samička na to odpovídá jednou úklonou hlavy. Páření

A. carolinensis i A. sagrei potřebují přibližně dvouměsíční zimní odpočinek při teplotě 20-24 °C a zkrácení dne na 8-10 hodin. Sniž­ te dávky potravy a dvakrát týdně postřikujte. Po osmi týdnech období odpočinku pomalu ukončete a začněte postřikovat denně. Pokud mají anolisové zimní odpočinek, začne se sameček předvádět, kolébat a ukazovat svůj barevný krční lalok. Období páření trvá ob­ vykle od května do září. Kladení vajec

Samička klade 1-2 kulatá vejce, obvykle jednou za 1-5 týdnů. Zahrabává je do kypré hlíny 1-5 cm hluboko, často poblíž rostlin. Pokud posypete půdu stříbřitým pískem, hned poznáte, kde sa­ mička hrabala. Vajíčka začněte hledat, jakmile začne mít samička vpadlé boky. Pokud nemů­ žete vejce najít, dejte starší jedince s kanibalskými sklony do odděleného terária. Mláďata se líhnou při teplotě 30 °C po 40 dnech, při 25 °C po 70 dnech. Líhnutí trvá při 24 °C 70 dní, při 18 °C až 90 dní. Odchov mláďat

Tento samec anolise mramorovaného (Anolis marmoratus) má viditelně rozšířený kořen ocasu.

Mláďata chovejte samostatně nebo maximál­ ně po dvou v miniteráriích, protože se brzy za­ čnou vzájemně nesnášet. Krmte je stejně jako rodiče. Malý anolis rudokrký měří asi 5-6 cm, ale může se snadno utopit v misce s vodou. Denně je postřikujte vodou. Mláďata anolise obrovského měří asi 12 cm. Potomci pohlav­ ně dozrávají během jednoho roku. CROTAPHYTUS COLLARIS, LEGUÁNOVEC OBOJKOVÝ

Živý ještěr se silným skusem. Vzhled

Jednotlivé poddruhy tohoto 20-35 cm dlouhé­ ho ještěra se od sebe mírně barevně odlišují. Základní barva je zelená, žlutá nebo hnědá. Tělo měří 9-14 cm, často má světlé skvrny Mladý párek anolise obrovského. Samička má na bocích žluté pruhy.

225

a tmavší pruhy. Okolo krku je černobílý „lí­ mec“. Jsou to denní, zemní ještěři, kteří mají velkou hlavu. Jsou plaší, nervózní a mají sklon ke kousání, mohou se však brzy ochočit. Rozšíření

Polopouště, skalnaté planiny a otevřené zales­ něné oblasti Utahu, Missouri, Texasu, Arizo­ ny a severního Mexika. Základní podmínky chovu

Pro párek ještěrů připravte velké štěpní terá­ rium velikosti min. 100 x 40 x 40 cm. Tito ješ­ těři poměrně hodně pobíhají. Teplotu udržuj­ te 25-35 °C, pod lampami 45 °C, v noci snižte na 20 °C. C. collaris miluje slunce. Z kame­ nů postavte dostatek úkrytů. Tyto ještěry mů­ žete chovat ve velkých teráriích společně š le­ guány čukvala (Sauromalus spp.). Krmení

Páření

Nechte tyto ještěry dva měsíce zimovat při teplotě 10-15 °C. Páří se od dubna do června. Březí samice má na bocích červenavé zbarve­ ní. Během období páření mohou být samci vzájemně agresivní. Tento druh se v zajetí roz­ množuje jen vzácně. Kladení vajec

V létě klade samice 4-6 vajec do vlhkého pís­ ku. Jakmile se samice začne zaoblovat, dejte písek do jednoho kouta terária. Manipulace

Tento ještěr dokáže skákat na krátkou vzdá­ lenost, někdy používá dokonce jen zadní no­ hy. Dejte jednu ruku před zvíře a druhou ho jemně uchopte pod břichem. IGUANA IGUANA, LEGUÁN ZELENÝ

Hmyz, myší mláďata, občas ovoce nebo zele­ né listy. Ve volné přírodě se také živí jinými ještěry, téměř stejně velkými, jako jsou sami. Dejte jim misku s čerstvou vodou a každé rá­ no postřikujte.

Často chovaný ještěr, proslulý snadnou péčí; chovatelé však bohužel dosud dělají hodně chyb (viz kapitola Choroby). Hlavní chybou je, že si lidé kupují mladé leguány, aniž by vě­ děli, jaké délky mohou dorůstat.

Určení pohlaví

Vzhled

Sameček má jasnější zbarvení, větší hlavu, sil­ nější tělo a rozšířený kořen ocasu. Pohlavně dospělý sameček má modrozelený nebo oran­ žový krk. Březí samice má červenooranžové skvrny a pruhy na krku.

Leguán zelený dosahuje délky 1,5-2 m, při­ čemž trup měří u samce 50 cm, u samice 40 cm. Je to denní stromový ještěr. Má šedozele­ nou barvu, často s tmavšími pruhy na těle a ocase. Na hřbetě a kořeni ocasu je hřeben. Pod tupou hlavou visí velký žlutý krční lalok. Pod dolní čelistí je velká kulatá šupina. Poddruh I. i. rhinolopha pochází ze severní Kostariky a má na nose dva až tři měkké rohy, na rozdíl od I. i. iguana, který žije v jižní Kosta­ rice.

Pár leguánovou obojkových (Crotaphylus collaris)

Rozšíření

Střední a Jižní Amerika, některé ostrovy v Karibiku. Tento leguán obývá nejrůznější bioto­ py, především však deštné pralesy, zvláště v blízkosti vody. Základní podmínky chovu

Před zakoupením leguána zeleného si uvědom­ te, že dospělý jedinec potřebuje terárium veli­ kosti min. 200 x 100 x 200 cm. Sem se vejde je­ den samec a dvě samice (leguáni jsou pospolitá Leguán zelený má velký krční lalok.

226

Leguán středo americký (Ctenosaurus similis) je v mládí rovněž zelený.

zvířata). Ve větším teráriu můžete chovat více zvířat. Dominantní samci se vzájemně nesnášejí. Mladé leguány můžete chovat v menším terá­ riu, které musí být vysoké, se spoustou větví ke šplhání. Leguán zelený rád odpočívá na vodo­ rovné větvi u stropu terária, blízko lampy. Vybudujte dostatek úkrytů, takže se na sebe zvířata nemusí neustále dívat. Ideální jsou ši­ roké PVC trubky s prkénkem nebo podlaho­ vou krytinou uvnitř. V teráriu napodobujícím tropický deštný praToto terárium pro leguány zelené zabírá jednu čtvrtinu místnosti. Má rozměry 2 x 1,5 x 2,5 m a je osvětlené zá­ řivkami.

Tohle vypadá na samečka, je to však samička.

les musí být teplota min. 25-30 °C. s teplými místy pod bodovými reflektory z lisovaného skla až 35-40 °C. Noční teplota je 20-25 :C. Terárium i zvířata postřikujte každý den po ce­ lý rok, ale nesmí pak být příliš mokro (relativní vlhkost 60-80% ve dne, 80-100% v noci). Od prosince do dubna je chladnější, sušší obdob: (teplota 30-35 °C přes den, 15-20 °C v noci). Do terária dejte velkou nádobu s vodou, kte­ rou každý den čistěte, případně opatřete kva­ litním filtrem. Vodu ohřívejte podlahovým vy­ tápěním nebo ohřívačem ve filtru na 25 Č. Leguáni se rádi vyprazdňují nad vodou, což musíte mít na paměti při zařizování terária! Podlaha musí být udržovaná v čistotě, pokry­ tá linoleem, dlaždicemi, rašelinou, listovkou nebo dřevěnými třískami. Nikdy nepoužívej­ te materiál, který by zvířata mohla spolknout, jako štěrk a vodu absorbující granule. Leguáni často odfrkávají přebytečné soli, čímž znečišťují stěny terária, které je třeba často čistit. Zelené leguány můžete chovat s želvami uhlířskými (Chelonoidis carbonaria) nebo druhy rodu Terrapene, pocházejícími z tep­ lejších oblastí. Kombinování s bazilišky nebo agamami kočinčinskými může vést ke stresu vzhledem k podobné velikosti, zbarvení a vzhledu. Od května do září můžete leguány zelené cho­ vat v teplých dnech ve venkovním teráriu. Mo­ hou zůstat venku i v noci, pokud teplota ne­ klesne pod 20 °C. Potrava

Dieta musí být co nejrozmanitější. Převažuje rostlinná strava (ve volné přírodě 60%), kvě­ tiny (30%) a ovoce (10%). Přečtěte si také hlavní kapitolu Potrava. Je zvláštní, že téměř nikdo nedává těmto stromovým zvířatům lis­ ty stromů, oni však ochotně žerou listy vrby a dalších stromů. Březí samice mají po několik prvních týdnů březosti obrovskou chuť k jídlu, potom však žerou jen málo nebo vůbec. Mláďata do dvou let věku a březí samice krmte asi 15% živočišné stravy (hmyz, namo-

227

U tohoto subadultního samečka můžeme pozorovat ztluštění kořene ocasu.

Někdy poslouží ke kladení vajec také otevře­ ná nádoba naplněná hlínou, případně samice upustí vajíčka přímo z větve. Oplodněná vejce mají rozměry asi 38 x 27 mm, zatímco neplodná bývají menší. Vajíčka ulo­ žená ve vodou nasáklém vermikulitu (poměr 1:1) a uchovávaná při teplotě 28-30 °C se líh­ nou po 65-90 dnech (může to však trvat až 115 dní). Při vyšší teplotě se líhne více sameč­ ků. Ve volné přírodě spadá líhnutí do období dešťů od května do června. Odchov mláďat

čené suché krmivo pro kočky, vajíčka). Do­ spělým jedincům dávejte jen max. 5% živočiš­ né stravy, protože jsou převážně býložraví. Pnlisne množství živočišné potravy způsobu­ je ve věku od 3 do 7 let ledvinové potíže. Určení pohlaví

Velice obtížné! Samec má obvykle krční lalok, který je ve věku 1-2 let o 30% větší než u sa­ mice, hřbetní hřeben, femorální póry 1-4 mm (samička 1 mm), silnější kořen ocasu, širší hlavu a dominantnější chování. Během obdo­ bí páření je samec často jasně červený, oran­ žový nebo zlatavé barvy, zvláště u druhu I. i. rhinolopha. Samci jsou obvykle větší. Podřízení samci často po nějakou dobu připo­ mínají vzhledem samice. Páření

Ve volné přírodě probíhají námluvy a páření na počátku období sucha, většinou od listopa­ du do ledna. V zajetí tomu však často bývá ji­ nak. Pokud se párek leguánů jeden druhému líbí, nastanou dlouhé námluvy provázené ký­ váním hlavy a následně dochází k páření. Pá­ ření můžete také stimulovat oddělením sa­ mečka od samičky. Čas od času se samičky pokoušejí pářit mezi sebou. Kladení vajec

Ve volné přírodě kladou leguáni vejce v su­ chém období od února do dubna, 2-2,5 měsí­ ce po páření. Samice klade 20-40 (někdy až 80) vajec do vlhké, písčité půdy. V přírodě to může být na břehu řeky nebo na ostrůvku v ře­ ce. Do terária dejte 40 cm hlubokou krabici, která je dost velká, aby se do ní vešla samice a mohla zde zahrabat vejce. Krabice by měla mít úzký otvor (např. vyrobený z trubky). Vy­ tápějte ji na teplotu 30 °C, a to buď infračerve­ nou lampou seshora, nebo podlahovým vytá­ pěním. Krabici naplňte vlhkou směsí rašeliny s pískem. Vejce vyhrabte co nejdříve. Pokud nemá sami­ ce k dispozici vhodnou nádobu, zadrží vajíčka, což může mít vážné následky: nutnost opera­ ce, neplodnost samice, případně úhyn zvířete. 228

Jasně zelená mláďata leguánů (asi 6 cm dlou­ há, se 17 cm dlouhým ocasem) chovejte spo­ lečně v menším teráriu (zpočátku stačí 50 x 50 x 100 cm, poté 100 x 60 x 100 cm). Nebudou tak plachá a příklad ostatních je povzbudí k přijímání potravy. Odolnost vůči chorobám zvýšíte, pokud do potravy přimícháte trochu trusu zdravých dospělých jedinců, případně zahradní prsti. Dřevěné hobliny mohou způ­ sobit ucpání vnitřností. Mláďata nesmějí růst příliš rychle. Po roce by hlava a trup měly mě­ řit asi 15 cm. Leguán zelený pohlavně dospívá po 3-4 le­ tech, souboje o nadvládu v teráriu však začí­ nají v jednom roce života. Jakmile se vytvoří hierarchie, souboje ustanou. Totéž platí pro nové přírůstky. Mladý leguán zelený

Snažte se zvykat leguány zelené už od mládí krmením z ruky.

Nedávno dovezení jedinci mohou žít několik měsíců a živit se cvrčky a dalším hmyzem, rychle však umírají. Nikdy žádného nekupujte ani neprodávejte! Další péče

Vzhledem k tomu, jak rychle ropušníci umí­ rají, jsou další informace o péči zbytečné.

Čeleď Lacertidae, ještěrkovití Zákonná ochrana: řada druhů chráněna CITES I nebo II. Tato čeleď zahrnuje 20-25 rodů a více než 200 druhů. Jedná se o typické, malé až střed­ ně velké ještěry. Vzhled

Manipulace a obrana

Leguáni nezvyklí na přenášení mohou sekat oca­ sem, škrábat a kousat. Taková zvířata přenášejte v kožených rukavi­ cích. Je však lepší je už odmalička navykat na lid­ sky dotek, proto je co nej častěji krmte z ruky. Subadultního nebo dospělého divokého leguána zkrotíte jen s velkou dávkou trpělivosti a za cenu mnoha skrabancu. Pn přenášeni si po­ ložte leguána na paži, pevně ho držte ve výši očí, mluvte na něj a postupně stisk uvolňujte. Položte ho teprve, až se uklidní. 1

XZ1

/I

O

V

Z

•

PHRYNOSOMA SPP., ROPUŠNÍCI

Štíhlé tělo je téměř vždy kratší než ocas. Tělo je pokryto hřebenovitými, plochými nebo boulovitými šupinami. Hlava je kryta velkými kostě­ nými destičkami. Nemají hřbetní hřeben ani krční lalok. Jsou to denní živočichové, kteří se rádi vyhřívají na slunci a umějí skvěle šplhat. Nejznámějšími rody jsou Lacerta (Evropa, se­ verní Afrika, západní Asie), Podarcis (Evro­ pa) a Takydromus (jihovýchodní Asie). Rozšíření

Ještěrkovití obývají řadu suchých biotopů v mírném a subtropickém pásmu Evropy, AfriSamice ještěrky obecné (Lacerta agilis)

Zákonná ochrana: P. coronatum CITES II. Rod Phrynosoma má 15 druhů, které připo­ mínají menší vydání oblíbené agamy vousaté (Pogona spp.). Téměř všichni ropušníci umí­ rají do 6 měsíců. Uvádíme je zde, protože je­ jich legrační vzhled svádí řadu začátečníků, aby si je koupili. Rozšíření

Ropušníci obývají polopouště, prérie a ote­ vřené zalesněné oblasti Střední a Severní Ameriky. Potrava

Hlavní složkou potravy ropušníků jsou mra­ venci a termiti. Kyselina mravenčí zjevně hra­ je důležitou úlohu při trávení potravy. Ropušník Phrynosoma platyrhinos

Umělá nora v teráriu ještěrky perlové Lacerta lepida. Sa­ mička nakladla vejce pod břidličný kámen

229

ky a Asie. Některé druhy žijí dokonce za po­ lárním kruhem. Agresivnější samci i samice si vytvářejí poměrně malá teritoria, která však fa­ naticky brání. Základní podmínky chovu

Potřebujete štěpní terárium, které je nejméně desetkrát delší než délka hlavy a trupu ještě­ rek. Na dno dejte písek nebo písčitou půdu. Pomocí kamenů vybudujte množství úkrytů. Udržujte denní teplotu 23-28 °C, pod lampa­ mi až 35 °C, v noci 15-20 °C. Lampy by mě­ ly svítit po stejný úsek dne jako slunce. Sa­ mečci se silně vzájemně nesnášejí. Větší druhy se špatně kombinují s jinými terarijními zví­ řaty. Evropské a severoafrické druhy můžete po celý rok chovat ve venkovním teráriu. Do ze­ mě však musíte zapustit 1 m hluboký sud na­ plněný lávovými kamínky a listím. Sud chrá­ ní ještěrky během zimního spánku před zimou a deštěm. Krmení

Krmte převážně členovci (hmyz pochytaný v příródě), větší druhy žerou i drobné hlo­ davce. Řada druhů žere čas od času i ovoce. Dejte ještěrkám misku s vodou a jednou týd­ ně postřikujte. Určení pohlaví

Samečci mají zřetelně větší femorální a anál­ ní póry, často mají větší hlavu, zavalitější tě­ lo a rozšířený kořen ocasu. Někdy bývají pestřeji zbarvení. Páření

Období páření následuje hned po zimním spánku (u severoafrických druhů při teplotě 10-15°C, u evropských 4-10 °C). Kladení vajec

Drobnější ještěrky kladou jednou až dvakrát do roka 2-10 vajec do vlhké půdy. Ještěrka perlová klade až 20 vajec. Při teplotě 25-30 °C se vejce líhnou po 2-4 měsících. Je­ štěrka živorodá {Lacerta vivipara) a některé druhy Eremias jsou vejcoživorodé. Mladý pár ještěrek perlových

230

Odchov mláďat

Ještěrky můžete bez obtíží chovat ve skupi­ nách. Obrana

Ještěrky v ohrožení odhazují ocas (autotomie). Ten pak znovu dorůstá, zřídkakdy však dosáhne původní délky. Manipulace

Mnoho ještěrkovitých je známých svou agre­ sivitou a silným skusem. Některé druhy, např. Podarcis sicula, však mohou být po­ měrně krotké. LACERTA LEPIDA, JEŠTĚRKA PERLOVÁ

Největší evropská ještěrka (není chráněna CITES). Vzhled

1

Sameček měří asi 60-80 cm (hlava s tělem asi 20 cm). Má převážně olivově zelenou a čer­ nou barvu, s 2-3 řadami kulatých modrých skvrn. Blízká příbuzná Lacerta pater, ještěrka diamantová, dorůstá 45-55 cm, samička 50 cm. Má zelenožlutou barvu s méně zřetelnými modrými skvrnami na bocích. Ocas a zadní nohy bývají často hnědé. Tento druh byl dří­ ve považován za poddruh ještěrky perlové a oba druhy se pravidelně kříží. Rozšíření

Ještěrka perlová obývá husté podrosty v su­ chých, kopcovitých oblastech jižní Francie, Španělska a Portugalska. Je aktivní od dubna do října. L. pater žije v Tunisku, Maroku a Alžírsku; aktivní je od února do listopadu. Páření

Následuje po zimním spánku. Sameček čas­ to kouše samičku do zadních nohou a přidr­ žuje si ji nohou přehozenou přes ocas. Samič­ ka klade vejce až třikrát ročně. Odchov mláďat

5-20 nakladených vajíček se při teplotě 27 °C líhne po 2,5 měsících. Samečci pohlavně do­ zrávají po 2 letech, samičky až po 3-4 letech. V období páření má sameček zvláště zvětšené femorální a anální póry

Páření ještěrek perlových; sameček má větší hlavu.

Odchov mláďat

Mláďata jsou hnědá, někdy se světlejšími po­ délnými pruhy. Pohlavně dozrávají po 1,5-2 letech. TAKYDROMUS SEXLINEATUS, TENKOCHVOST ŠESTIPRUHÝ

Dlouhá, štíhlá ještěrka, která se často chová v příliš vlhkém prostředí. Vzhled

Ocas této neobyčejně štíhlé ještěrky měří až 30 cm, tělo pouze 6 cm. Horní část těla má tmavě hnědou nebo olivově zelenou barvu, na spodní jsou béžové podélné pruhy. Ještěrky rychle pobíhají v porostu (trávě) a ak­ tivně loví svou kořist. Pravidelně si umývají ústa dlouhým jazykem. Rozšíření

Jihovýchodní Asie (jižní Čína), teplé sluneč­ né pláně a otevřené zalesněné oblasti. Základní podmínky chovu

Husté podrosty střední a jižní Evropy a Asie.

Pro skupinku 4-6 ještěrek vytvořte poměrně suché terárium velikosti min. 100 x 40 x 40 cm. Průměrná teplota by měla být asi 22-28 °C; na několika teplých, suchých místech pod lam­ pami pak 35-40 °C. Na dno dejte suchý písek, písčitou půdu nebo listovku a do terária dej­ te množství rostlin a travin, po kterých mohou ještěrky šplhat (např. uschlé trsy rákosu nebo živé rostliny). Chovatelé tyto ještěrky často dr­ ží v paludáriích, kde je vlhko a chladno. V ta­ kovém prostředí však chřadnou. Paludárium, které má několik výše polože­ ných suchých, teplých míst, např. pod zářiv­ kami, je však vhodné. Samečci se vzájemně celkem snášejí.

Určení pohlaví

Potrava

Sameček má zvětšený kořen ocasu. Během období páření má modrý krk, ten se však pří­ ležitostně vyskytuje i u samiček.

Tenkochvosti žerou velké množství hmyzu, zejména mouchy a kobylky. Větší kořist nej­ prve kousnou do krku, potom odtrhnou kon­ četiny a nakonec důkladně rozkoušou.

LACERTA VIRIDIS, JEŠTĚRKA ZELENÁ

Zákonná ochrana: přísně chráněná zákony. Tato štíhlá, smaragdově zelená ještěrka dorůs­ tá až 40 cm, z čehož 25 cm tvoří ocas. Rozšíření

Kladení vajec

Na jaře a v létě, po období zimního spánku, klade samice 6-15 vajec. Při teplotě 32 °C se líhnou po 45 dnech, při TI °C po 65 dnech.

Určení pohlaví

Sameček má rozšířený kořen ocasu, několik vět­ ších femorálních pórů a poněkud širší hlavu. Tenkochvost šestipruhý (Takydromus sexlineatus)

Ještěrka zelená (Lacerta viridis), sameček

231

Kladení vajec

Scink dlouhonohý (Eumeces Schneideři,)

Samička klade asi šestkrát ročně až 10 vajec na vlhkém místě. Odchov mláďat

Mláďata krmte octomilkami a malými cvrčky. Mladí a subadultní jedinci mají zelenější od­ stín těla.

Čeleď Scincidae, scinkovití Tato čeleď zahrnuje asi 50 rodů a 750 druhů. Některé druhy mají dobře vyvinuté nohy, ji­ né je mají zakrnělé. Scinkové jsou v teráriu většinou skrytí a často se chovají společně s jinými ještěry. Nejznámější rody patří do podčeledi Scincinae (rody Chalcides, Eumeces, Mabuya) aTiliquinae (Tiliqua).

Scink dlouhonohý, chybějící ocas mu ukousla agama kočinčinská.

Vzhled

Scinkové mají zřetelně válcovité, hladké a lesklé tělo, špičatý čenich a ocas. Jazyk je na konci mírně rozeklaný. Většina scinků je plachá a často se i při pohybu schovává do písku. Uši jim často pokrývají šupiny tvoří­ cí hřeben, aby nedošlo ke vniknutí písku do ucha. Rozšíření

Všechny druhy biotopů v Africe, Austrálii, Asii, Americe i Evropě. Jsou to převážně zem­ ní živočichové. Základní podmínky chovu

Scinkové potřebují štěpní terárium nejméně pětkrát tak dlouhé, než je délka hlavy s tělem. Na dno dejte vysokou vrstvu písku. Jednu stranu podkladu udržujte lehce zavlhlou. Sa­ mečci některých druhů se vzájemně nesnáše­ jí, zvláště v období páření. Rozmnožování

Scinkové nemají femorální póry. Samečci mí­ vají poněkud širší hlavu a někdy i pestřejší zbarvení. Pokud si nejste jisti, můžete zkusit vymáčknout hemipenis. Přibližně jedna třeti­ naS druhů je vejcoživorodá. Chov scinků nem pnhs obtížný. V Zf •

. z

z

EUMECES SCHNEIDEŘI, SCINK DLOUHONOHÝ A EUMECES ALGERIENSIS, SCINK ALŽÍRSKÝ

E. Schneideři a E. algeriensis jsou oblíbené druhy velkých scinků. Donedávna byl E. alge­ riensis považován za poddruh E. Schneideři (E. s. algeriensis). Vzhled

Tyto druhy dorůstají až 40 cm, z čehož ocas tvoří více než polovinu. Svrchní strana těla má šedohnědou barvu, s oranžovými, žlutými a černými skvrnkami. Spodní strana je bledě žlutá. E. Schneideři má na každém boku žlutý pruh od hlavy až k ocasu. E. algeriensis tento pruh nemá, zato má na rozdíl od E. Schneideři čer­ né šupiny s bílými skvrnkami. Rozšíření

Mabuya sp. z Čadu

E. Schneideři má 7 poddruhů, které obývají oblasti od severozápadní Indie až po východ severní Afriky. Eumeces algeriensis pochází z Maroka a Alžírská. Tito ještěři žijí v teplých písčitých oblastech, někdy kamenitých. Další druhy rodu Eumeces žijí v polosuchých oblastech jižní Asie, severní Afriky, Střední a Severní Ameriky. Základní podmínky chovu

Párek scinků potřebuje štěpní terárium o plo­ še nejméně 100 x 40 cm. Na dno dejte 5-10 cm vysokou vrstvu písku. Scinkové často leží

232

zahrabaní v písku, ale často jsou i vidět. Tep­ lota by se měla pohybovat mezi 25-45 °C, v noci 17-23 °C. Kromě bodových světel jem­ ně vytápějte i pomocí podlahového systému, abyste napodobili teplo stoupající z pouštní­ ho písku ohřívaného sluncem.

Vzhled

Potrava

Je známo 80 druhů, které obývají převážně su­ ché biotopy, kromě pouští a hustých lesů. Ži­ jí v jihovýchodní Asii, Africe a tropické Ame­ rice. Mabuya perodetti pochází z Tanzanie, kde často žije v blízkosti lidí.

Různé druhy hmyzu, novorozené myši, kon­ zervy pro psy a kočky, příležitostně měkké sladké ovoce (banán, mango). Určení pohlaví

Samičky mívají méně pestré zbarvení. Same­ ček má zavalitější tělo a silnější hlavu. Páření

Páření následuje po zimním spánku při den­ ní teplotě 10-20 °C, noční 10-15 °C a délce dne 6-8 hodin. Samci zuřivě bojují o samičky a v zápalu mo­ hou někdy samičku vážně zranit na krku. Pá­ ří se několikrát denně po dobu několika týd­ nů. Po několika úspěšných pářeních samečka odeberte. Kladení vajec

Po 6-7 týdnech březosti klade samice 5-20 va­ jíček do dolíku v zemi a po nějakou dobu je střeží. Také je zvlhčuje svou močí. Vajíčka rychle vyberte, protože by je scinkové mohli sežrat. Vejce se při teplotě 28-30 °C líhnou za 7-10 týdnů.

Druhy rodu Mabuya mají nejrůznější zbarve­ ní, měří 20-30 cm a mají typický vzhled scin1 O y . Z V• V• 1 Z V . V 1 ku. Jsou to zemni živočichové, často vsak umějí dobře šplhat. Obvykle jsou velmi plaší. Rozšíření

Základní podmínky chovu

Tito scinkové potřebují poměrně suché terá­ rium velikosti min. 100 x 40 x 40 cm, s množ­ stvím úkrytů a míst ke šplhání. Dno pokryjte pískem nebo lehkou půdou. Po zadní stěně se musí dát šplhat. Teplotu udržujte mezi 25-40 °C, v noci 20 °C. Dvakrát až třikrát týdně postřikujte. Potrava

Hmyz, pavouci, měkké ovoce (banány). Určení pohlaví

Sameček má pestřejší zbarvení, některé sa­ mičky však mohou vybarvením připomínat samce. Pokud si nejste jisti, vymáčkněte sa­ mečkovi pohlavní orgány. Mabuya perodetti, samec

Odchov mláďat

Mláďata měří 13 cm a žerou menší porce stra­ vy dospělých. Scinkové se v zajetí rozmnožu­ jí jen vzácně, proto není o jejich chovu příliš známo. Manipulace a obrana

Tito scinkové mohou při přenášení ošklivě pokousat. Nesnažte se ruku vytrhnout, ale počkejte, až scink stisk uvolní. Tyto scinky lze snadno navyknout na lidský dotek, pokud je budete krmit z ruky a nechá­ te je šplhat vám po ruce. MABUYA SPP., MABUJE

Často chovaní scinkové, o nichž však víme relativně málo.

Mabuya perodetti, samice

Páření scinků dlouhonohých

233

Tiliqua gigas, samice

Tiliqua scincoides, mládě

Rozmnožování

kočky. Pokud scinkové přestanou přijímat potravu, často žerou pudink.

Vejcorodí kladou 15-30 vajec do vlhké půdy. Někteří jsou vejcoživorodí. Mláďata měří 8-10 cm a mají velmi pestré zbarvení. TILIQUA SCINDOIDES A T. GIGAS, TILIKVY

Zákonná ochrana: CITES IV. Oblíbené druhy velkých scinků, kteří se snad­ no ochočí. Vzhled

Zavalité tělo s krátkýma, silnýma nohama a velkou hlavou. Rozšíření

T. scincoides žije v polopouštích severový­ chodní a jižní Austrálie, T. gigas pochází z Irian Jaya (Nová Guinea). Základní podmínky chovu

Pro dva až tři scinky připravte suché štěpní te­ rárium velikosti min. 150 x 50 x 50 cm, s jed­ ním vlhčím koutem. Dno pokryjte pískem, smíchaným s kůrou nebo mechem. Tato po­ měrně plachá zvířata potřebují množství úkry­ tů. Udržujte teplotu 30 °C (40 °C pod lampa­ mi z lisovaného skla), v noci snižte na 20 °C. Tito scinkové potřebují velkou nádobu s vo­ dou, ve které by se mohli koupat. Potrava

Všechny druhy ovoce, hmyz, malé myši, no­ vorození potkani, slimáci a hlemýždi. Ovoce a zeleninu můžete smíchat s konzervou pro Tiliqua scincoides intermedia, samice

234

Určení pohlaví

Obtížné. Sameček má mírně rozšířený kořen ocasu a poněkud širší hlavu. Rozmnožování

Tito scinkové jsou vejcoživorodí. Po zimním spánku při teplotě 15-20 °C rodí samice 6-20 mláďat. Mladí scinkové žerou stejnou potra­ vu jako dospělí, pouze v menších porcích.

Čeleď Varanidae, varanovití Zákonná ochrana: 4 druhy, včetně V. komodoensis a V. griseus, jsou chráněny v příloze CITES I, ostatní CITES II. Tato čeleď zahrnuje pouze jeden rod, Varanus. Všech 30 druhů je chráněných, protože lidé jedí jak zvířata, tak jejich vejce, jejich kůV• 1 V .• 1 X/ z • Z "I Z 1 * V 1 z1 O zi a končetiny pak používají k výrobě leku a amuletů. Ačkoliv péče o ně je poměrně jed­ noduchá, měl by tato zvířata chovat pouze odborník. Název varan pochází z arabského slova el quaran, které znamená ještěr. Nejznámějším druhem je varan komodský (V. komodoensis), který dorůstá délky až 3 m a váží 150 kg. Varan a komodského můžete spatřit v některých zoolo­ gických zahradách. Toto je mládě v rotterdamské zoo.

Vzhled

Varani jsou impozantní ještěři, kteří měří 15 cm až 4 m. Nejdelší je varan papuánský (V. salvator). Mají dlouhý, téměř úplně za­ oblený ocas. U druhů, které žijí převážně ve vodě, je po stranách zploštělý a pomáhá varanúm při plavání. Na silných nohou jsou ostré drápy. Typickým znakem je dlouhý krk s velkou zašpičatělou hlavou, která má nápad­ né ušní otvory. Varani kmitají rozeklaným ja­ zykem podobným způsobem jako hadi. Stej­ ně jako hadi ani varani nemají močový měchýř. Někteří ještěři z americké čeledi tejovitých (Teiidae) připomínají vzhledem ma­ lé varany.

Varan štěpní těsně před pářením, samec má zvednutou hlavu.

Rozšíření

Tito varani obývají nejrůznější biotopy Au­ strálie, Afriky a jižní Asie. - V. giganteus, V. griseus a V. gouldi žijí v pouštích a suchých pláních. - V. niloticus, V. salvator a V. indicus jsou částečně vodní živočichové. - V exanthematicus a V. komodoensis žijí v su­ ché savaně a otevřených lesnatých oblastech. - V. prasinus žije na stromech. Základní podmínky chovu

Terárium musí odpovídat požadovanému biotopu. Jeho délka musí šestkrát přesahovat délku hlavy a trupu zvířete, šířka musí být tři­ krát větší než šířka zvířete. Teplotu udržujte Varan Goulduv (Varanus gouldi,)

mezi 25-35 °C (pod lampami 45 °C), v noci však snižujte na 20-25 °C. Dno pokryjte pískem nebo písčitou půdou, u suchých biotopů udr­ žujte vlhkost 60-70%. Pro varany z vlhčích ob­ lastí dejte na dno směs kůry a rašeliny, vlhkost udržujte na 70-90%. Podlaha pokrytá linoleem se snadněji udržuje. Postavte nejméně jeden úkryt na zvíře a co největší vodní plochu. Va­ rani se rádi koupou i plavou a často utíkají do vody. Vodu udržujte čistou pravidelným vymě­ ňováním a filtrováním. Na dno akvária nedávej­ te písek. Samci mají teritoriální chování a mo­ hou si vzájemně způsobovat stres. Pečlivě zvířata po řadu dní pozorujte, abyste se ujistili, že se dobře snášejí. Potrava

Varani jsou masožravci s nezměrnou chutí k jídlu. Žerou hlodavce, hmyz, konzervy pro psy a kočky, maso, vejce a drůbež. Snažte se je však nepřekrmovat. Žerou jakoukoli kořist, i když se jim ani nevejde do tlamy. Částečně vodní druhy také žerou korýše, ryby a další vodní živočichy. Pomocí velkých, dozadu směřujících zubů polykají kořist po velkých kusech nebo celou. Určení pohlaví

Varan mangrovový (Varanus indicus,)

Obtížné. Samce někdy poznáte podle poně­ kud širší hlavy a ztluštění kořene ocasu. Při přenášení samci někdy odhalují pohlavní or­ gány. Vymáčknutím hemipenisů můžete ně­ kdy rovněž určit pohlaví. Páření

K páření někdy povzbudí samce přítomnost ji­ ného samečka a vzájemný rituální souboj. Dávejte však pozor, aby se samci vzájemně nezabili, a nikdy je nenechávejte o samotě. Samci některých druhů při páření koušou sa­ mice, jiní nikoli. 1-2 měsíce po páření (někdy později) si samička začne hledat místo ke kla­ dení vajec. Březí samice žere poslední měsíc před kladením jen málo nebo vůbec. Kladení vajec

Varani kladou 5-65 vajec do teplého dolíku (pod lampou), kterou potom zakryjí rostlina-

235

Mladý varan komodský

Párek varanů stepních

Mládě varana stepního

mi. Vejce se pak zahřívají teplem uvolňova­ ným při rozkladu rostlinného materiálu. Ně­ kdy klade samice vejce do teplých termitišť. Líhnou se během období dešťů, kdy je půda měkká. Někdy se matka vrátí, aby pomohla mláďatům na svět. Při teplotě 28-32 °C a vlh­ kosti 80-90% se mláďata líhnou po 130-220 dnech, může to však trvat jen 70 dní. Vajíčka, která ve volné přírodě přezimují, se líhnou až po 220-330 dnech. Při teplotě 28 °C se z vrhu rodí převážně samečci, při 32 °C samičky. Odchov mláďat

Mladí varani rychle rostou. Postavte jim množství úkrytů, abyste předešli stresu. Je lep­ ší chovat je odděleně. Varani pohlavně do­ zrávají po 2-5 letech. Obrana

Zejména větší varani mají silné čelisti, dlouhé zuby a dlouhé, ostré drápy, které protrhnou ja­ koukoli kůži a mohou způsobit vážné zraně­ ní. V ohrožení kolem sebe varan bije ocasem, který se nemůže odlomit. Jako obranu také používají vyměšování a zvracení, popřípadě výhrůžně foukají do široka otevřenými ústy. Manipulace

Většinu varanů lze snadno ochočit, pokud je už od mládí navyknete na lidi. Nikdy jim však nedůvěřujte. Varan může bez varování zaúto­ čit, i když byl předtím po celé roky krotký. VARANUS EXANTHEMATICUS, VARAN ŠTĚPNÍ

Zákonná ochrana: CITES II. Varani štěpní jsou často na prodej a nejsou příliš drazí. Poddruhy Varanus exanthematicus exanthe­ maticus, V. e. angolensis a V. e. microstictus se vzájemně liší počtem a postavením šupin na zádech krku a břiše. V. (e.) albigularis má bílý krk a dnes se někdy považuje za samostatný druh. Vzhled

Tento druh dorůstá až 1,5 m, má šedohnědou barvu s pravidelnými řadami skvrn a velkými

236

kulatými šupinami na krku. Nozdry jsou hned před očima. Rozšíření

Tento obyvatel suchých stepí a savany žije v převážné části Afriky na jih od Sahary, kro­ mě západoafrických deštných pralesů. Kladení vajec

Samičce dejte 1 m hlubokou krabici na kladení vajec, v níž je kyprý, vlhký písek nebo písčitá pů­ da. Varani štěpní si hloubí asi 50 cm hlubokou komůrku, do níž kladou 15^45 vajec. Pokud sa­ mička nemá kam naklást vejce, roztrousí je po celém teráriu, takže je ostatní mohou sežrat. Vejce chovejte ve vermikulitu s vodou v pomě­ ru 1:1, při teplotě 27-32 °C. Při nižší teplotě se líhnou za 180 dní, při vyšší za 140 dní. Odchov mláďat

Mláďata měří 15-20 cm a začnou žrát asi za týden po vylíhnutí. Pohlavně dozrávají po 3-4 letech. VARANUS NILOTICUS, VARAN NILSKÝ

Zákonná ochrana: CITES II. Varan nilský je velké, sebevědomé zvíře, kte­ ré se může snadno stát agresivním. Dobře se rozmyslete, než si koupíte toto roztomilé skvr­ nité mláďátko. Vzhled

Tento varan měří asi 2 m, má tmavou barvu (zelenou, šedou, černou nebo hnědou) a svět­ lejší příčné pruhy. Nozdry jsou uprostřed me-

Varan nilský (Varanus niloticus), mládě

Mládě varana nilského

Dvouletý varan nilský ve výhružném postoji

Podřád Serpentes, hadi

zi očima a špičkou nosu. Mláďata jsou černá s kulatými, světle žlutými skvrnami po celém těle. Hlava je štíhlá, zvláště u samečků, v do­ spělosti je však zavalitější. Ocas tvoří asi 60% délky těla. Poddruh V. n. niloticus má obvykle na zádech sedm světlých příčných pruhů a černý jazyk. V. n. ornatus má pět pruhů a růžový jazyk. Ji­ nak se oba poddruhy blízce podobají. Rozšíření

Varan nilský obývá téměř celou Afriku kromě severozápadu. Tento druh miluje vodu a vydr­ ží pod hladinou až hodinu. V. n. ornatus po­ chází ze západoafrických pobřežních oblastí. Žije v lesích a vyhovuje mu větší vlhkost a niž­ ší teploty než poddruhu V. n. niloticus, který obývá otevřenější krajinu. Tito varani umějí skvěle šplhat.

Hadi mají podlouhlé tělo bez končetin. Někte­ ří primitivní hadi (např. velcí škrtiči) mají do­ sud zbytky pánevního pletence a drápky po stranách kloaky, které jsou zakrnělými konče­ tinami. Jejich 160-435 obratlů jim zaručuje neobyčej­ nou ohebnost. Hadi se plazí pomocí břišních šupin, nebo zapřením ohybů těla o nerovnos­ ti povrchu. Ocas je většinou krátký, hlava je jen nezřetelně oddělená od těla. Hadi se čas­ to klasifikují podle typu zubů. Požírání kořisti

Většina hadů zabíjí kořist zadušením nebo je­ dem. Tzv. škrtiči přitáhnou stisk pokaždé, když kořist vydechne, takže se nemůže znovu nadechnout a udusí se. Jedovatí hadi rychlým pohybem kořist uštknou; pokud uteče, sledu­ jí její pachovou stopu, dokud neuhyne. Hlad­ kou kořist, jakou jsou novorozené myši, ryby, obojživelníky nebo žížaly, polykají hadi živé. Čelistní kosti nejsou vpředu srostlé, ale spojene pružnými vazy, takže je had muže do ši­ roka roztáhnout. Díky těmto vazům, nezávis­ le se pohybující levé a pravé dolní čelisti, •

Z

V

Z

•

1

1

V

•

1

1

O v

f

V •

Krajta tygrovitá požírá potkana.

Páření

Varani nilští jsou vzájemně vysoce agresivní. Někdy nemůžete chovat ani samičku a sameč­ ka pohromadě. Dávejte je k sobě jen při páře­ ní. Jedinci z rovníkových oblastí se páří po celý rok, jihoafričtí varani převážně v červnu a červenci. Odchov mláďat

Mláďata měří 20-30 cm a líhnou se po 130-220 dnech. Pohlavně dozrávají asi po 3 letech, kdy dosáhnou délky 1 m. Mláďata snadno podléhají stresu a měli byste je brzo oddělit od sebe.

237

vysunutelné průdušnici a pohyblivým žebrům může had spolknout i obrovskou kořist.

hodiny pod vodou. U dalších párových orgá­ nů je pravá strana rovněž zakrnělá.

Smysly

Rozšíření

Víčka tvoří nepohyblivou průhlednou blánu. Několik dní před svlékáním výron tekutiny oddělí staré víčko od nové blány, takže oko má modrobílou barvu. V této době had špat­ ně vidí, proto se ho snažte nerušit, nekrmte ho a udržujte terárium dostatečně vlhké. Hadi nemají ušní otvory ani ušní bubínek, takže jsou prakticky hluší. Mohou však vní­ mat vibrace, zvláště z povrchu. Kmitají ve vzduchu rozeklaným jazykem a na patře v ús­ tech mají zvláštní smyslové ústrojí, zvané Jacobsonův orgán. Někteří velcí škrtiči mají ústní jamky citlivé na teplo a mezi očima a nozdrami mají žilky s vý­ jimečně citlivými tepelnými senzory, kterými zaznamenávají i ty nejnepatrnější teplotní změny v okolí. Mohou tak ucítit kořist i ve tmě. Kromě hroznýšovitých a některých dalších primitivnějších hadů mají hadi pouze jednu plíci, přičemž pravá je víceméně zakrnělá. Zadní plíce je zvětšená a protažená do vzdu­ chového vaku, díky němuž vydrží had až půl

Přibližně 2700 známých druhů hadů žijí v mírných a tropických pásmech po celém světě, v různých biotopech.

Kost spojující čelisti umožňuje hadům roztáhnout do ši­ roka tlamu a polykat velkou kořist.

Základní podmínky chovu

Terárium pro hady neboli vivárium musí splňovat řadu základních požadavků.

- Délka terária pro zemní hady by měla dosa­ hovat zhruba 3/4 jejich délky. U šplhavých hadů platí totéž pro výšku. - Přísná hygiena! Misku s vodou každý den čistěte a výkaly odstraňujte co nejdříve. Ha­ di hodně pijí. Pokud mají z nějakého důvo­ du sníženou imunitu, mohou ve špinavém teráriu trpět hnilobou tlamy (bakteriální in­ fekce). Několikrát za rok celé terárium vy­ čistěte. - Vodní plocha nejméně tak velká, aby se v ní had mohl celý vykoupat. Řada hadů se kou­ pe před svlékáním kůže, nebo když je v te­ ráriu příliš teplo. Nádoba s vodou musí být dost těžká, aby ji had nepřevrhl. - Snadno čistitelný nebo vyměnitelný pod­ kladový substrát, např. dřevěné hobliny, pi­ liny, listovka, rašelina, stromová kůra nebo noviny. Terárium s krajtami tygrovitými

Modrobílé oči a tmavší zbarvení znamenají, že had se bude brzy svlékat.

238

- Dostatek úkrytů, např. dřevěné krabice, pře­ vrácené květináče, případně zásuvka pod teráriem přístupná otvorem v podlaze. - Hadi dávají přednost poměrně vlhkému prostředí, se suchým místem pod nepřístup­ nou lampou, nebo podlahovým vytápěním. Pokud je teplota příliš vysoká, tráví hadi většinu času ve vodě. - Dobré odvětrání pomocí mřížek ve stropě terária. Snažte se zabránit průvanu, který se snadno tvoří, pokud je jedna mřížka na přední straně a jedna ve stropě terária. - Několik větví, po kterých mohou hadi špl­ hat; dokonce i pro ty hady, kteří šplhají jen zřídka. U stromových hadů musí být větve vodorovné. Větve a další dekorativní mate­ riál pomáhají hadům svlékat kůži, protože se o ně mohou třít tělem. - Dokonale uzavřené terárium. Hadi mohou uniknout i tím nejmenším otvorem, nebo nedovřenými posuvnými dveřmi. Uprchlý had vyvolá paniku a stává se ideálním námě­ tem pro bulvární tisk („Škrtič požírající dě­ ti uprchl!“), což tomuto koníčku zrovna ne­ prospívá. Posuvné dveře jsou však pro hady nejvhodnější, protože je stresují méně než stropní otvor. Většina hadů není agresivní vůči ostatním ha­ dům podobné velikosti, při krmení je však raději držte odděleně. Hadi se někdy chovají samostatně a potenciální partnerce jsou před­ staveni pouze několik dnů nebo týdnů před pářením. Potrava

Krmte 1-2 porcemi kořisti týdně, velcí hroznýši a krajty mohou dostat pouze jednu velkou kořist jednou za 3-4 týdny. Hady ži­ vící se rybami krmte dvakrát až třikrát týdně. Nekrmte před svlékáním nebo během obdo­ bí odpočinku. Samičky krmte více v období páření a po na­ kladení vajíček. Březí samičky žerou málo nebo vůbec. Nádoba s vodou musí být tak velká, aby se do ní had ve­ šel celý.

Krajta tygro vitá dusí potkana.

Nekrmte kořistí, která je větší než nejsilnější část hadova těla. Pokud krmíte menšími zví­ řaty, můžete krmit častěji. To může být vhod­ nější u hadů, které je obtížné donutit přijímat potravu. Pokud had sežere příliš velkou ko­ řist, nemusí žrát po velmi dlouhou dobu. Dávejte hadům živou, rozmraženou nebo čer­ stvě zabitou kořist (např. hlodavce). Posled­ ní způsob eliminuje riziko zranění a udržuje vysokou výživnou hodnotu kořisti. Zmrazit kořist můžete v případě potřeby, pokud nemá­ te možnost opatřit si živou. Hady krmte nejraději odděleně. Snažte se, aby dva hadi nikdy nezačali žrát tutéž kořist. Příjem potravy kontrolujte odděleným cho­ vem hadů. Nikdy neodtahujte ruku, pokud vás had kousne. Zuby vám projedou kůži, kousnutí bude ještě horší a pravděpodobně zraníte také hada. Pokud had stisk neuvolní, můžete ho k tomu donutit podržením pod vodou nebo přitisknutím tamponu s lékař­ ským alkoholem na nos. Hadi někdy odmítají žrát jinou stravu, než na jakou jsou zvyklí (živá či mrtvá kořist, druh stravy, kvalita, nebo dokonce i barva kořisti). Na novou stravu je můžete navykat postup­ ným přidáváním k běžné potravě, případně je můžete dát k jinému hadovi, který ji žere.

239

Můžete jim také nabídnout mrtvou kořist s rozříznutým břichem nebo hlavou. Hadi odmítají potravu, pokud trpí stresem (nedostatek úkrytů, špatná vlhkost vzduchu), chorobami (nedostatek vitaminů), je jim zima nebo je krmíte ve špatnou denní dobu. Hadi se vyprazdňují 7-14 dní po sežrání po­ travy. Vyvrhnou nestravitelné zbytky jako chlupy a drápy, kosti však stráví. Koncentro­ vaná moč se vylučuje v podobě pevné žluté látky.

Sondování krajty královské

Určení pohlaví

- Dospělá vzrostlá samice je často větší než samec a má kratší ocas, je to však nespoleh­ livé měřítko. - Stejně jako ještěři mají samci hadů ztluštělý kořen ocasu, zatímco u samiček se ocas hned zužuje. Často to však poznáte pouze přímým srovnáním zespoda. U některých druhů, např. u krajty královské, se však na tento znak spolehnout nemůžete. - Samci mají v kořeni ocasu uložené pohlav­ ní orgány. Jsou to podlouhlé úzké hemipenisy, které lze vytlačit ven stiskem zduřeliny za nimi. Obrátí se tak naruby, takže háčky na hemipenisu jsou venku.

Snažte se zabránit tomu, aby dva hadi začali požírat stejnou kořist. Dvě mladé užovky (užovka červená a užovka černá) mají mezi sebou jedno mládě potkana.

Samičky mají podlouhlou, širokou kloaku, do níž ústí pachová žláza. U nich se dá po­ hlaví určit sondováním. Zatímco jeden člo­ věk hada uklidňuje a drží, druhý mu opatr­ ně zavede do levé nebo pravé části kloaky tupou sondu (chirurgické pátradlo), ve smě­ ru ocasu. Sonda musí být sterilizovaná 70% alkoholem a potřená lékařským lubrikačním gelem. Vhodná je mast na kravské struky a další hojivé masti. U samců můžete za­ vést sondu hlouběji, až do špičky hemipeni­ su. Hloubku zavedení změříte podle počtu šupin pod kloakou. Samci často stisknou hemipenisy, což znemožňuje zavedení son­ dy nebo se zdá, že jde o samičku. Uvnitř he­ mipenisu může také být překážka, což vede ke stejnému výsledku.

Sondování je spolehlivá, ale riskantní meto­ da určování pohlaví. Pokud sebou had krou­ tí nebo sondu příliš tlačíte, můžete mu způso­ bit vnitřní zranění. Může dojít také k infekci kloaky, která se velmi těžko hojí. Naučte se sondovat pod dohledem odborníka, případ­ ně nechte odborníka, aby to provedl sám. Používejte vždy speciální sondu, nikdy spiso­ vou svorku apod. - Mladé hady nesmíte z bezpečnostních dů­ vodů sondovat, ve věku 2 měsíců se však Samci mají ztluštělý kořen ocasu. Toto je užovka černá, Elaphe obsoleta quadrivittata.

240

Počítání šupin po sondování. Dvě šupiny znamenají, že jde o samičku.

můžete pokusit vymáčknout pohlavní or­ gán. Položte hada na záda na svůj prst, při­ čemž kloaka je v linii s prstem. Snažte se vy­ máčknout hemipenis opatrným stiskem zezadu dopředu. Buďte opatrní, abyste nepoškodili páteřní kanálek. Pokud vymáčknete hemipenis, jed­ ná se s určitostí o samečka. Pokud ne, je to pravděpodobně (ne však zcela jistě) samič­ ka. Tuto metodu se rovněž naučte od zku­ šeného odborníka. - U hroznýšů a krajt mají samečci zřetelně delší drápky (zbytky nohou) než samičky. - Pokud zatlačíte prstem od kloaky ke špičce ocasu, můžete cítit, jak hemipenisy zapad­ nou zpět. Tato metoda je obtížnější a méně spolehlivá.

se objevila vejce a bez převracení je přeneste do inkubátoru. Vajíčka přilepená k sobě nechte tak, ale mrtvá nebo neoplodněná vej­ ce vysajte injekční stříkačkou. Líhnutí

Viz kapitola o líhnutí plážích vajec. Inkubá­ tor musí být důkladně zabezpečen proti útě­ ku. Odchov mláďat

Mláďata nejdříve prorazí ve skořápce vajíčka díru tzv. vaječným zubem. Snažte se je neru­ šit, nebo se nevylíhnou. U některých druhů může trvat až dva týdny, než se mládě úplně vyprostí ze skořápky. Užovka červená (Elaphe guttata) klade vejce.

Páření

Hadi se páří bez stimulace nebo po ní (zimo­ vání nebo období dešťů). Jakmile je sameček připraven k párem, muže přestat přijímat po­ travu. Samičky naopak žerou víc než obvykle. V ob­ dobí páření jsou hadi neklidní a často na sebe reagují podrážděně. Řada hadů se páří po­ té, co se samička svlékne. Pářící se hadi leží vedle sebe a propletou si tě­ la. Sameček se někdy tře tělem o samiččina záda. Posune samičku doleva nebo doprava, dostane se k ocasu, najde kloaku a zasune do ní jeden hemipenis. v•

1

Z V

Z

o

v*

v

..

v• • z

Kladení vajec

I když mládě prorazí tzv. vaječným zubem první díru ve skořápce, může trvat ještě dlouho, než se vylíhne.

Několik týdnů až měsíců po páření klade sa­ mička vejce, obvykle do dolíku nebo do sku­ liny. S velkým předstihem připravte nádobu ke kladení vajec naplněnou drcenou rašelinou, rašeliníkem nebo listovkou. Pokud ne­ najde samička vhodné místo, vejce často pře­ nosí a jejich vývoj se zastaví. Několik týdnů před kladením samička ob­ vykle přestane žrát, svlékne se, vyhledá si tep­ lý kout nebo změní polohu těla. Potom se odplazí na nějaké vlhké místo. Po nakladení vajec samička obvykle zůstává po několik dnů poblíž. Každý den pečlivě sledujte, jestli Páření užovek červených

Mládáta užovky červené

241

Vajíčka v samostatné nádobě v inkubátoru

Jejich potomci někdy žerou pouze novoroze­ né myši, které otřete o ještěra, aby získaly je­ ho pach. Násilné krmení

Nově vylíhlé hady dejte do plastikové nádo­ by (1,5-5 1), do které dejte kuchyňské ubrous­ ky, malou misku s vodou, místo k úkrytu a ně­ kolik kousků lávy, o které si mohou třít pokožku. Nádobu udržujte v teplotě 30 °C a vysoké vlhkosti (pomáhá svlékat pokožku, snižuje riziko vyschnutí). Vodu a papír kaž­ dý den vyměňujte. Mladí hadi jsou nervózní a často koušou, je proto lepší je chovat oddě­ leně, abyste je mohli lépe kontrolovat, také však časově náročnější. Mláďata se obvykle poprvé svlékají týden po vylíhnutí; do té doby prakticky nežerou. Po­ té je můžete krmit den starými myšmi, žížala­ mi, kousky ryb a další drobnou kořistí. Někte­ ří hadi začnou žrát ještě týž den po svlečení kůže, jiným to trvá ještě měsíc. Během krme­ ní odstraňte misku s vodou, protože malé my­ ši se snadno utopí. Na nádobu napište da­ tum, které zakroužkujte, pokud hadi kořist sežerou, nebo přeškrtněte, pokud se tak ne­ stane. Jakmile se mladí hadi třikrát nažerou, můžete je prodat poté, co vymáčknutím určí­ te jejich pohlaví, případně je přidat k jedin­ cům stejného pohlaví do většího terária (30 x 40 x 50 cm) s množstvím úkrytů a nádobou na koupání. Pokud hadi odmítají potravu, můžete je po­ vzbudit mrtvou kořistí s otevřeným mozkem, nebo je dejte do velmi malé nádoby s jejich kořistí. Řada druhů korálovek se živí ještěry. Roztoči se často prozradí na hladině vodní nádrže.

242

Ve výjimečných případech můžete hady krmit násilně, např. pokud nezačnou žrát po prv­ ním svlékání, nebo pokud viditelně chřad­ nou. Uchopte mrtvou, kluzkou kořist pinze­ tou, hada chyťte za hlavou a trpělivě mu vpravujte potravu do většího, širšího otvoru v tlamě (menší otvor na spodu tlamy je průdušnice). Vmasírujte potravu hadovi do krku a tlamu mu držte zavřenou, dokud nedosáhnete asi třetiny těla. Někdy had začne po násilném nakrmení žrát sám, jindy to musíte provést až desetkrát, ale někdy had prostě žrát nezačne. Choroby

Viz str. 193-197 o chorobách. Zdravý had - je na dotek pevný spíše než slabý (zvláště u hroznýšů a krajt) a nevypadá oteklý - má oblá záda podél středu hřbetu - často kmitá jazykem ve vzduchu, zvláště pokud před ním držíte nějaký předmět - má dobře přiléhající čelisti - má nepoškozenou a hladkou kůži, na níž Hada při manipulaci dostatečně podpírejte a držte ho pevně za hlavou, aby nemohl kousat.

Chytání pomocí háčku na hady

Přenášení pomocí háčku

nejsou zbytky staré pokožky nebo otevřené šupiny - má čistý kloakální otvor - svléká se v jednom kuse a během jedné hodiny - má jasné oči bez vroubků - odpočívá svinutý do klubíčka, nikoli nata­ žený.

čelistmi, ukazováček na hlavě. Nerozhodné pohyby vedou k obranné reakci. Pokud va­ še rychlá, rázná akce neuspěje, použijte ruč­ ník nebo vidlici na hady. Uchopte hada za střed těla a teprve potom ho zvedněte. Po­ kud hada zvednete příliš rychle za hlavu, můžete mu způsobit poraněni spoje mezi prvním krčním obratlem a hlavou. Výjimeč­ ně velké hady musí držet více osob, jedna osoba na 1 m délky. - Pokud zvedáte malé hady za hlavu, můžete jim zlomit vaz. Držte je uprostřed těla něko­ lika prsty. - Při krmení vás hadi mohou pokousat. V ta­ kovém případě neodtahujte ruku. Kousnu­ tí bývá zřídka bolestivé, téměř nekrvácí a s výjimkou jedovatých hadů nezpůsobuje otravu. Řada hadů se v ohrožení svine do tvaru S, a před výpadem často kmitají oca­ sem. - Uprchlé hady můžete nalákat do krabice naplněné vlhkou listovkou, zvláště pokud dáte dovnitř mrtvou kořist na výhřevné pod­ ložce. Každé ráno kontrolujte, zda had ne­ vlezl dovnitř. - Když potřebujete otevřít hadovi ústa, vsuň­ te do otvoru pro jazyk tužku nebo tyčku od lízátka a jakmile had otevře tlamu, tlačte tyčku šikmo dozadu do úst. Můžete jasně vi­ dět průdušnici. Tak můžete kontrolovat, zda je had zdravý, nebo podávat léky pomocí dlouhé, lubrikované silikonové sondy. Sku­ tečné odmítání potravy (někteří hadi přirožene az několik mesicu nežerou) můžete překonat násilným krmením, když tímto způsobem podáváte drobnou kořist. Kořist navlhčete jedlým olejem nebo vodou. Než se pustíte do tohoto úkonu, připravte si všech­ ny předměty potřebné k léčení.

Hadi živící se rybami mohou trpět nedostat­ kem vitaminu Bl. Had, který má modrobílé oči, bude zanedlou­ ho svlékat kůži. Nepřijímá potravu a nechce být vyrušován. V příliš suchém teráriu mo­ hou mít hadi potíže se svlékáním. Ty může vy­ volat také nedostatek vitaminu A. Hady, kte­ ří se špatně svlékají, koupejte ve vlažné vodě, zvlhčete prostředí v teráriu a podle potřeby podávejte vitamin A (po poradě s veteriná­ řem). Vysychání můžete poznat podle vpadlého víč­ ka. Hadi se mohou spadno spálit o vyhříva­ né kameny nebo lampy v teráriu, na které mohou dosáhnout. Spálené šupiny zčernají. Paramyxovirus poznáte podle příznaků křečí, had také nedrží hlavu přímo. V tomto přípa­ dě had kmitá jazykem pomalu a bez účelu. Může dojít ke vzpřímení šupin a vyschnutí. K vysychání jsou náchylní zvláště větší hadi, chřestýši už méně a užovky pravděpodobně vůbec. Hada okamžitě odstraňte ze skupiny a snaž­ te se udržovat ostatní v dobré kondici podá­ váním B-komplexu, případně násilným kr­ mením. Veterinář může injekčně aplikovat tekutiny. Tento virus je neléčitelný, záleží pouze na hadově vlastním imunitním systé­ mu, jak se s ním vypořádá. Manipulace

- klidné, nejedovaté hady držte volně oběma rukama, váhu rozložte rovnoměrně na obě ruce. - agresivní nebo neznámé nejedovaté hady rychle chyťte co nejblíže za hlavou, příliš však netlačte. Palec a prostředníček držte za

O

v

.

v

O

V

V1

1 • 1

1

• .

v

v

z

o

v

•

Z

\

•

o

V

.

Přeprava

Větší hady dejte do plátěného pytle nebo po­ vlaku na polštář, který okamžitě zavažte pro­ vazem, dokud je had na dně pytle. Malé ha­ dy přepravujte v plastikové nádobě vystlané savým papírem.

243

Jedovatý ploskolebec Agkistrodon bilineatus

- Někteří jedovatí hadi jsou velice levní. Ne­ podléhejte náhlému impulzu a nekupujte je. Chovem jedovatého hada ohrožujete ne­ jen sebe, ale i druhé lidi. Existují pochopitelně lidé, kteří zodpovědně chovají a prodávají jedovaté hady. - Legislativa ohledně jedovatých hadů se mů­ že země od země lišit (viz strana 14). - V teráriu s jedovatými hady musí být oddě­ litelné místo, např. úkryt, které lze pevně uzavřít, a pak vyčistit zbytek terária. - Zamykejte dveře a vysvětlete ostatním čle­ nům rodiny, jak se zachovat v případě ne­ hody.

Jedovatí hadi

Jedovatí hadi tvoří asi 250-300 druhů, což je pouze 10% všech druhů hadů. Každý rok je pokousáno hadem asi 1 500 000 lidí, z čehož asi 30 000-40 000 umírá. Výpad a uštknutí jedovatých hadů se odehrá­ vá ve zlomku vteřiny. Zasažená kořist neje­ nom umírá, ale je již předtrávená. Ne všichni jedovatí hadi jsou stejně nebez­ peční. Vzhledem ke svým omezeným zkušenostem v této oblasti nemohu zodpovědně poskyt­ nout vyčerpávající rady, proto se omezuji jen na několik obecných tipů. - S každým neznámým hadem zacházejte, ja­ ko by byl jedovatý. Jinými slovy se ho vůbec nedotýkejte a zavolejte policii. Jedovatí ha­ di mohou uštknout i přes rukavice a plátě­ ný pytel. Někteří si přitom dokonce pro­ kousnou i vlastní dolní čelist. Odborník použije háček a nedotkne se ha­ da rukama. V případě potřeby opatrně při­ tiskne hadovi hlavu k zemi speciálním háč­ kem a poté pevně uchopí hlavu po stranách a na temeni. - Nedůvěřujte tomu, jak hada označí pro­ dejce, např. při dovozu ze zahraničí. - Někteří jedovatí hadi (např. chřestýši) jsou vejcoživorodí. Chovatelé bývají často za­ skočeni kousnutím neobjevených mláďat. Chřestýš

244

Čeleď Boidae, hroznýšovití Zákonná ochrana: několik druhů CITES I, ostatní CITES II, výjimku má hroznýš krá­ lovský a krajta tmavá. Hroznýšovití jsou převážně noční živočicho­ vé, kteří zabíjejí svou kořist škrcením. Mají dvě plíce a často mají poblíž kloaky ostruhy (pozůstatky nohou). Nejznámějšími podčeleďmi jsou Boinae (hroznýši a anakondy) a Pythoninae (krajty). Tito hadi mají často krycí zbarvení různými odstíny hnědé, černé a světle žluté. Krajty ma­ jí pod kloakou dvě řady podocasních šupin, hroznýši pouze jednu. Obě podčeledi mají velké zuby. Rozšíření

Boinae pocházejí z Jižní a Střední Ameriky, Pythoninae z Afriky, Asie a Austrálie. Základní podmínky chovu

Tito velcí škrtiči pochopitelně potřebují vel­ ké terárium (viz úvodní kapitola o hadech), s velkou nádobou na vodu, do které by se ve­ šli celí. Dno ponechte hladké, nebo ho pokryjte ků­ rou či listovkou. Nepoužívejte akvarijní štěrk nebo piliny, protože mohou způsobovat úst­ ní infekce. Krajta tmavá a hroznýš královský

Potrava

Hroznýš královský

Myši, potkani, křečci, králíci, holubi a kuřa­ ta. Morčata jsou příliš tlustá a mají silnou, často nestravitelnou kostru. Výjimečně je mů­ žete dávat skutečně velkým hadům, protože morčata mají v tlustém i tenkém střevě dosta­ tek natrávené výživy bohaté na vitaminový B-komplex. Někteří hadi však morčata neže­ rou, protože jim „páchnou“. Hroznýšovité krmte odděleně, zvláště u větších druhů. Je skutečně obtížné snažit se oddělit dva třímetrové hady, kteří polykají jednoho potka­ na. Řada hroznýšovitých loví teplokrevnou ko­ řist pomocí svých tepelných senzorů, které tvoří hluboké jamky na horní i spodní čelisti. Určení pohlaví

Sondováním určíte, že 4-6 šupin patří sa­ mičce, 10-15 samečkovi. Samec má často del­ ší ostruhy, někdy i rozšířený kořen ocasu. Páření

Některé, zvláště jihoamerické druhy, se páří po souboji mezi několika samci. Kladení vajec

Hroznýši jsou vejcoživorodí, krajty vejcorodé. Většina druhů krajt chrání a zahřívají svá va­ jíčka tím, že se okolo nich obtočí a přitahují si je k tělu. Teplo vytvářené stahy svalů může zvýšit teplotu vajec až o 10 °C. Vajíčka pokud možno odstraňte, aniž byste je poškodili. Pod­ ložte samici ručníkem, zvedněte ji a odeberte vejce. Matky mohou být velice agresivní. Odchov mláďat

Hroznýšovití během prvních 3-4 let rostou velice rychle, potom však pomaleji. Manipulace

Hroznýšovití mohou být velice krotcí, přesto však buďte ostražití. Zvedejte je v několika osobách, jeden člověk na 1 m délky. Obzvláš­ tě krajty mohou být velmi agresivní. Nebez­ pečné hady zvedejte v době, kdy nejsou aktiv­ ní, například brzo ráno. Hroznýš nebo krajta dlouzí 2,5 m jsou silnějsi nez dospěly člověk. Ke skrčeni muže dojit následujícím způsobem: had, kterého si oviv z

v

1

vi

z

\z i

i

Ir r

1

z

O v

Zřetelně viditelné drápky u samce krajty tygrovité

1

»z.

nete okolo krku, utáhne stisk, aby nespadl. Snažíte se hada uvolnit, ten si však myslí, že spadne, a stisk dále upevní, a tak dále. Škrtí­ cího hada chyťte za ocas a rozviňte, uvolně­ te se a podpírejte mu přitom tělo. BOA CONSTRICTOR, HROZNÝŠ KRÁLOVSKÝ

Zákonná ochrana: druh má výjimku z přílo­ hy II CITES, kam spadají jedinci dovezení z přírody. Rod Boa má pouze jeden druh, ale množství poddruhů. Hroznýš královský má světle hně­ dou podkladovou barvu a přibližně 25 tma­ vých pruhů. Poslední pruhy mají obvykle jas­ ně červenohnědou barvu, zvláště u mladých jedinců. Jihoamerické poddruhy jsou často známé ja­ ko hroznýš červenoocasý. Tito hadi dorůstají délky až 2-4 m, v průmě­ ru mají 12-17 cm a váží až 50 kg. Mají širokou hlavu a jsou aktivní hlavně v noci a za sou­ mraku. Rozšíření

Hroznýš královský žije v hustě zarostlých ob­ lastech poblíž vody, v pampách a lesích od se­ verního Mexika až po jih Jižní Ameriky. Do­ spělí jedinci jsou převážně zemní živočichové, mladší hadi však žijí na keřích. Je známo mnoho poddruhů. Boa constrictor constrictor pochází ze severní a centrální ob­ Hroznýš královský

245

lasti Jižní Ameriky. Tmavěji zbarvený Boa. c. imperator zřídka dorůstá více než 1,5 m, ži­ je v Mexiku a na severozápadě Jižní Ameriky. Základní podmínky chovu

Pro párek hadů připravte terárium velikosti min. 120 x 70 x 100 cm. Teplotu udržujte me­ zi 27-32 °C, pod lampami 35-40 °C, v noci 22-25 °C. Vytápějte lampami i podlahovým systémem. Každý den postřikujte, ale snažte se hroznýše nerušit, zvláště pokud chcete, aby se množili. Určení pohlaví

Při sondování znamená 10 šupin samečka, 2-4 samičku. Páření

Od října do prosince dopřejte párku hadů dvou až tříměsíční odpočinek při teplotě 20 °C, v suchém teráriu (vlhkost 70%) s množstvím úkrytů a miskou vody. Terárium osvětlujte na 4-6 hodin denně. Po uplynutí stanovené doby se vraťte k normální teplotě a vlhkosti. Hady po několik týdnů vydatně krmte a po­ tom dejte nejlépe tři samce k jedné samici. Samci se vzájemně stimulují k páření. Někdy dojde k páření během několika hodin, větši­ nou však předcházejí tří až pětitýdenní ná­ mluvy. Jeden až dva týdny po páření dochází k ovu­ laci. Poznáte to podle zřetelného zvětšení asi ve dvou třetinách těla, těsně za místem, kde se tráví kořist. Samičku chovejte samostatně a vydatně ji krmte. Během posledních 6-8 týdnů březosti však žere jen málo. Dávejte jí drobnou, čerstvě zabitou kořist. Samice zeštíhlí a leží v neobvyklé poloze.

Odchov mláďat

Mláďata měří 20-30 cm, po 1-3 týdnech svlé­ kají kůži a žerou polodospělé myši. Během prvních dvou let života rychle rostou. Pohlav­ ně dozrávají po 3 letech, kdy už měří 1,75-2 m. CHONDROPYTHON VIRIDIS, KRAJTA ZELENÁ

Zákonná ochrana: CITES II. Krajta Chondropython viridis dříve patřila do rodu Morelia. Někdy je také známá jako Python viridis. Tento druh je známý svou agresivitou a těžce se chová v zajetí. Vzhled

Tento had měří až 1,8 m a má obvykle zele­ nou, řidčeji modrou barvu s bílými, žlutými nebo hnědými skvrnami. V průřezu má tělo trojúhelníkový tvar. Tato krajta má malé šu­ pinky na hlavě, které jsou u nozder zřetelně zduřelé. Na rtech má tepelné senzory, kromě zadní strany horního rtu. Vzhledem připomí­ ná psohlavce zeleného Corallus caninus, kte­ rý žije v tropických deštných pralesích na se­ veru Jižní Ameriky. Ten má však větší šupiny na hlavě, nozdry má po stranách hlavy a teDospělý jedinec krajty zelené

Porod mláďat

Asi 16-23 dnů po ovulaci se samička připra­ vuje ke svlékání. O 96-114 dnů později rodí živá mláďata, obvykle v období od března do konce- června. Hroznýši jsou vejcoživorodí. Jeden den až týden před vrhnutím mláďat je samice neklidná. Rodí 15-70 mláďat, která se rychle proderou z ochranné blány. Psohlavec zelený (Corallus caninus) Hroznýš královský

246

pelné senzory po celé délce rtu. Psohlavec zelený vyžaduje stejnou péči jako krajta zele­ ná, je však náročnější ho udržet naživu.

Krajta tmavá s vytaženou průdušnicí během krmen:

Rozšíření

Deštné pralesy Irian Jaya (Nová Guinea) a se­ verní Austrálie. Základní podmínky chovu

Tato krajta potřebuje vysoké terárium, s vo­ dorovnými větvemi silnými nejméně 5 cm. Nezapomeňte, že pokud jsou větve v jedné linn, muže se krajta ležící na horní větvi vyprazdňovat na spodní. Vybudujte závěsné úkryty připomínající dutiny stromů a naplň­ te je vlhkým rašeliníkem. Postřikujte nejlépe dvakrát denně vlažnou vodou, abyste dosáh­ li relativní vlhkosti 70-80%. Teplota by měla být 25-35 °C, pod lampami 35-40 °C, v noci 20-25 °C. Během období páření spolu samci zuřivě zá­ pasí; je proto lepší chovat jen jednoho samce v každém teráriu. ••

O

V

1

• .

í

V Z

Z

1

z

v .

•

Krajta tmavá s vytaženou průdušnicí během krmení

Potrava

Ptáci a hlodavci. Krajty je někdy obtížné do­ nutit přijímat potravu, ještě těžší je to však u psohlavce zeleného. Určení pohlaví

Samci mají větší drápky. Při sondování zna­ mená 10 šupin samečka, 2 šupiny samičku. Páření

Od října snižujte na osm týdnů teplotu až na 20-22 °C. Zkraťte délku dne a poněkud sniž­ te vlhkost. Poté se postupně vraťte na 28-30 °C. Tito hadi se páří zavěšení na větvi. Kladení vajec

Samice klade 5-30 vajec do úkrytu naplněné­ ho rašeliníkem, kde je také zahřívá. Odchov mláďat

Mláďata se líhnou po 6-8 týdnech. Je lepší odebrat vejce matce a chovat je při teplotě 30 °C. Vlhkost musí být vysoká, ale vajíčka nesmějí být mokrá. Nově vylíhlá mláďata ma­ jí žlutou, případně červenohnědou barvu s hnědými znaky, nikdy však zelenou. Mladí jedinci během prvního roku změní barvu a pohlavně dozrávají po 2 letech. Mládě krajty zelené

PYTHON MOLURUS, KRAJTA TYGROVITÁ

Krajta tygrovitá je masivní, až 6 m dlouhý had. Tmavší poddruh P. molurus bivittatus. krajta tmavá (výjimka z CITES) obývá oblas­ ti od Číny až po Indonésii. Na hlavě má tma­ vý šípovitý znak, který sahá až ke špičce če­ nichu. Právě tento poddruh se většinou chová v teráriích. Na prodej jsou také albíni, zelené a další barevné varianty, ale potomci jejich barvu nedědí. Světlejší krajta tygrovitá P. molurus molurus (CITES I) žije v jižní Indii a na Srí Lance. Tato krajta je přísně chráněná a u chovatelů je k vidění jen vzácně. U tohoto poddruhu je šípovitá skvrna okolo očí nezřetelnější. Má tmavší, kulatější skvrny bez černých okrajů. Rozšíření

Travnaté a otevřené zalesněné oblasti, pří­ padně vlhčí biotopy jihovýchodní Asie kromě Filipín. Základní podmínky chovu

Potřebujete obrovské terárium, v podstatě ce­ lou místnost s velkým, pevným bazénem, kte­ rý se snadno čistí. Tito poměrně málo aktiv­ ní hadi se rádi koupou. Udržujte teplotu 27-30 °C, pod lampami 35-40 °C, v noci 22-25 °C. Každý den postřikujte vodou. Určení pohlaví

Samec má větší drápky. Pomocí sondy zjistí­ te 10-15 šupin u samečka a 3-5 u samičky. Páření

Tento druh se poměrně snadno množí. Od říj-

247

Často se prodávají albíni krajty tmavé.

Krajta královská (Python regius)

na do listopadu postupně snižujte teplotu až na 23 °C, kterou udržujte po 6 týdnů. Krmte a postřikujte méně často (vlhkost 70%) a osvětlujte na 4 hodiny denně. Během chladného období krajty chovejte od­ děleně. Na konci tohoto období je vydatně krmte a znovu je dejte dohromady. Dochází k páření a o 4 týdny později samice přestane přijímat potravu. Vejce klade 2-3 měsíce po páření.

se do klubíčka. Toto chování však v teráriu úplně vymizí.

Kladení vajec

Připravte samičce krabici naplněnou vlhkým rašeliníkem nebo drcenou rašelinou. Někdy může samice naklást vejce do misky s vodou, proto ji těsně před kladením vyprázdněte. Pokud chováte vejce v inkubátoru při teplo­ tě 30-32 °C, asi po 60-75 dnech se líhne 15-100 mláďat. Pokud se rozhodnete ponechat vejce u mat­ ky, aby je sama zahřívala, je riziko neúspěchu mnohem vyšší. Odchov mláďat

Už po prvním svlékání kůže může 45-60 cm velké mládě sežrat dospělou myš. Pohlavně dozrávají během dvou let, kdy dosahují dél­ ky 2,5-3 m a váhy 20 kg. Manipulace

Na rozdíl od krajty mřížkované (P. reticulatus, až 9 m) a krajty písmenkové (P. sebae, až 7 m) nebývá krajta tygrovitá agresivní; tak velký had je však vždy nebezpečný. PYTHON REGIUS, KRAJTA KRÁLOVSKÁ

Zákonná ochrana: CITES II. Jedinci tohoto druhu odchycení ve volné pří­ rodě jsou nesmírně oblíbení, protože jsou přá­ telští, mají menší velikost, pestřejší zbarvení a jsou mnohem levnější. Začátečník by však za žádných okolností ne­ měl kupovat v přírodě odchycené zvíře, pro­ tože často odmítají potravu, přenášejí parazi­ ty a snadno podléhají stresu. Vzhled

Krajta královská většinou nedorůstá více než 1,2-1,5 m. V nebezpečí schová hlavu a svine

248

Rozšíření

Tento druh obývá tropické deštné pralesy a sušší savany západní a střední Afriky. Na svou kořist číhají na zemi nebo na stromech. Základní podmínky chovu

Potřebujete terárium rozměrů min. 120 x 60 x 60 cm, se silnými rozvětvenými kmeny na šplhání. Udržujte teplotu 27 °C, pod lampa­ mi až 35 °C, v noci 20-25 °C. Používejte pří­ davné podlahové vytápění. Vodu v bazénku vyhřívejte na 25 °C. Udržujte poměrně vysokou vlhkost 75-85%, vždycky však musí zůstat alespoň jedno suché místo (pod lampami). Postřikujte jednou za 2-3 dny. Krajty královské mají rády úkryty s otvorem nahoře. Potrava

Jedinci odchycení ve volné přírodě často odmí­ tají potravu. Krajty královské často žerou pou­ ze jeden druh stravy, např. myši nilské. Tito ha­ di jsou většinou aktivní za soumraku, loví však kořist i během dne. Dobře adaptované krajty nežerou od října do dubna téměř nic. Během tohoto období udržujte poněkud chladnější noční teplotu, během dne pak 28-32 °C. Terárium by mělo být o něco sušší a nádoba s vodou menší. Na horním rtu této krajty královské můžeme jasně vidět tepločivé jamky.

Určení pohlaví

Užovka tenkoocasá, Elaphe taeniura, z jihovýchodní Asie

Obě pohlaví mají malé drápky. Sonda zajede po 10 šupin u samečka a 3 šupiny u samičky. Páření

Po období chladnějších nocí se můžete poku­ sit připustit zdravé dospělé jedince. Krajty královské se obvykle páří během chladného období. Měsíc po páření zvyšte teplotu i rela­ tivní vlhkost. Kladení vajec

Připravte samičce krabici naplněnou převařenou (sterilizovanou) vlhkou rašelinou s vrst­ vou filtrační vaty. 4 měsíce po páření klade samice 6-10 vajec, která se při teplotě 30 °C líhnou po 3 měsících. Odchov mláďat

Při vylíhnutí měří mláďata 40-45 cm. Pohlav­ ně dozrávají po 3 letech, kdy měří asi 1 m.

Čeleď Colubridae, užovkovití Největší a nejrozmanitější čeleď hadů. Dělí se na 14 podčeledí a 185 rodů, které dohroma­ dy tvoří asi dvě třetiny všech hadů. Užovko­ vití se vyskytují na celém světě, kromě těch nejjižnějších a nejsevernějších oblastí. Užovkovití mají krátké zuby a několik málo jedovatých druhů není pro člověka vůbec ne­ bezpečných, protože jejich kousnutí pravdě­ podobně ani nezaznamenáte. Do podčeledi Colubrinae (užovky) patří ně­ které velmi známé rody: Coluber, Elaphe, Lampropeltis, Opheodrys, Pituophis a Lamprophis. - Rody Natrix, Nerodia a Thamnophis patří do podčeledi Natricinae, vod­ ních užovek. ELAPHE SPP., UŽOVKY

Rod Elaphe zahrnuje asi 60 druhů robust­ ních hadů, kteří obývají různé biotopy (včet­ ně lesů) Severní Ameriky, Asie a Evropy. Řa­ da severoamerických druhů se ideálně hodí pro chovatele-začátečníky. Užovka obojková, Natrix natrix, je u nás zákonem chrá­ něná a její chov je zakázán.

Americké druhy Elaphe zde zmiňované byly přesunuty do rodu Pantherophis. Vzhled a rozšíření

Užovky rodu Elaphe jsou dlouzí, štíhlí hadi, kteří mají množství barevných variant. Mají zřetelně rozlišenou hlavu, rozdělený anální štítek a malé zuby. Zde popsané druhy býva­ jí jen zřídkakdy agresivní a obvykle nepodlé­ hají stresu. Elaphe guttata guttata, užovka červená, je velmi oblíbená. Měří 1,5-18 m, má červenou, oranžovou, hnědou nebo černou barvu, ně­ kdy s šedými skvrnami. Po stranách břicha má šachovnicový vzor. Tento had pochází z jihu a východu USA a severního Mexika. Obývá převážně borové lesy. Existuje řada barevných variet, např. „mis­ sing black“, albín, červený albín a Miami face. Elaphe obsoleta quadrivittata, pruhovaný poddruh užovky černé, žije v lesích na seve­ rovýchodě Severní Ameriky. Dorůstá délky 1,7-2 m. Má hnědé a žluté pruhy na žlutém podkladě a vzhledem výrazně připomíná užovku čtyřpruhou (E. quatuorlineata), žijí­ cí na jihu Evropy. Skvrnitý poddruh užovky černé Elaphe obso­ leta spiloides obývá řídké lesnaté oblasti na východě USA. Má šedou barvu s šedohnědý­ mi skvrnami a dosahuje délky 2-2,5 m. Umí dobře šplhat. Elaphe guttata guttata, červená stromová užovka

249

Užovka červená Elaphe guttata guttata „missing black“

tě 10 °C. Užovky se páří od března do června. Během tohoto období je vydatně krmte. Kladení vajec

4-9 týdnů po páření klade samice 5-30 vajec, velkých asi 5 cm. Počátkem dubna proto dej­ te do terária krabici naplněnou mírně zvlhče­ nou rašelinou, listovkou nebo rašeliníkem. Od dubna do června pravidelně kontrolujte, zda se neobjevila vejce, a to každý den krát­ ce po shození kůže. Někdy se může objevit i druhá snůška. Líhnutí

Užovka amurská, Elaphe schrencki schrencki, obývá lesy severovýchodní Číny, Koreje a východní části bývalého Sovětského svazu. Má tmavě černou (někdy tmavě hnědou) bar­ vu s nepravidelnými žlutými, šedými nebo bí­ lými pruhy. Dorůstá délky max. 1,8 m. Vzhledem připo­ míná korálovku pruhovanou Lampropeltis getulus getulus. Základní podmínky chovu

Pro tři užovky připravte poměrně suché terá­ rium o velikosti min. 100 x 40 x 40 cm, s do­ statečně velkou miskou na vodu. Denní tep­ lota je 25-30 °C, pod lampami z lisovaného skla 35-40 °C. Užovku amurskou chovejte při 20-25 °C. Předměty na šplhání používají užovky jen zřídka, přesto je však ocení. Potrava

Hlodavci, příležitostně ptáci. Ve volné příro­ dě se živí také vejci, ještěry a obojživelníky. Určení pohlaví

Samec má rozšířený kořen ocasu. Při sondo­ vání zjistíte 4-6 šupin u samečka, 1-2 šupiny u samičky. Páření

V říjnu přestaňte užovky krmit a nechte je na 2-3 měsíce usnout zimním spánkem při teploUžovka černá Elaphe obsoleta quadrivittata, pruhovaný poddruh

250

Při teplotě 25 °C se vajíčka líhnou po 70 dnech, při 30 °C po 55 dnech. Udržujte rela­ tivní vlhkost 70-90%. Užovka amurská čas­ to až měsíc přenáší vejce, než je naklade. Ne­ jedná se o vejcoživorodost, ale zkracuje se tak doba líhnutí. Odchov mláďat

Mláďata těchto druhů obvykle měří 20-40 cm a jejich první potravou jsou den staré myši. V nouzi můžete nabídnout i kousky kuřecího a holubího masa, nebo kuřecí srdce obohace­ ná vitaminy a vápníkem. Zbarvení mláďat je odlišné než u rodičů. I mláďata pruhovaných forem jsou skvrnitá. Pohlavně dospívají po 2-3 letech. Užovka černá Elaphe obsoleta spiloides, skvrnitý pod­ druh

Tato mladá užovka amurská Elaphe schrencki schrencki právě mění barvu ze šedohnědé na tmavší zbarvení do­ spělých jedinců.

LAMPROPELTIS SPP., KORÁLOVKY

Je známo sedm druhů a řada poddruhů korálovek rodu Lampropeltis. Je nutné chovat je odděleně, protože žerou mimo jiné i ostat­ ní hady. Kromě L. getulus a L. calligaster bu­ dou všechny ostatní druhy rodu Lampro­ peltis zřejmě v nejbližší době přeřazeny do rodu Oseola. Vzhled

Užovky rodu Lampropeltis jsou poměrně ro­ bustní, válcovitého těla, s málo rozlišenou hlavou a neděleným análním štítkem. Díky barevné rozmanitosti a řadě poddruhů je taLampropeltis getulus holbrooki

Lampropeltis getulus californiae

Lampropeltis getulus nigritus

xonomie těchto hadů nejasná. Řada druhů má příčné kroužky. Lampropeltis getulus, korálovka pruhova­ ná, dorůstá délky 1,5-2 m a jsou známé pře­ devším tím, že se živí chřestýši, ačkoliv tak činí jen zřídka. Tento druh má nejméně 7 poddruhů (L. g. californiae, floridana, ge­ tulus, holbrooki,, nigritus, niger a splendida), které mají černou či hnědou barvu s bílými nebo žlutými pruhy/skvrnami. Zejména je­ dinci druhu L. g. californiae mohou mít vý­ razně odlišné znaky, a to dokonce v rámci jednoho vrhu: jsou to žluté nebo bílé podél­ né i příčné pruhy na černém nebo hnědém podkladě. Někteří lidé je nazývají užovky řetízkové, právě podle typu jejich znaků. Lampropeltis mexicana, korálovka mexická, má různobarevné znaky, převážně však červenooranžové pruhy s černými a bílými okraji na šedém podkladě. Tento druh je plašší než ostatní příslušníci tohoto rodu a je zřídka k vidění. Jsou známy asi 4 poddruhy včetně L. m. alternata, který někteří považují za sa­ mostatný druh. Korálovky druhů L. pyromelana, L. Triangu­ lum, L. zonata napodobují svými žluto-černo-žluto-červenými pruhy jedovaté hady z čeledi korálovců (rody Micrurus a Micruroides). V Severní Americe existuje lidové rčení „Red on yellow, kills a fellow“ („červeLampropeltis mexicana alterna, mládě

251

ná na žluté, člověka zabije“). To však neplatí pro Střední a Jižní Ameriku. Dříve lidé věřili, že korálovky sedlaté Lam­ propeltis triangulum sají kravám mléko z ve­ mene, anatomicky je to však zcela nemožné. Tito hadi dorůstají až 1,5-1,8 m. Rozšíření

Tito zemní hadi obývají oblasti od jižní Kana­ dy až po sever Jižní Ameriky, zvláště USA a Mexiko. Jsou aktivní ve dne i za soumraku, v horkých létech se však uchylují k nočnímu životu. Základní podmínky chovu

Korálovky rodu Lampropeltis chovejte od­ děleně od jiných druhů, vzhledem k jejich kanibalskému chování. Můžete je chovat ve sku­ pinkách, pokud je pravidelně vydatně krmíte. Terárium by mělo být poměrně suché a teplota 25-30 °C, pod lampami 40 °C. Vybudujte množ­ ství úkrytů a bazének s vodou na koupání.

Páření

Během posledního týdne 4-6týdenního zimní­ ho odpočinku dejte samečka k samičce. Páře­ ní trvá od března do června, následuje po oteplení a trvá 48 hodin. Kladení vajec

Druhy Lampropeltis kladou 5-25 podlouh­ lých vajíček dvakrát do roka, od května do srpna. Může se stát, že had sežere vajíčka jiné samice. Abyste tomu předešli, dejte samice s časovým předstihem do oddělených terárií. Při teplotě 26 °C se mláďata líhnou po 75 dnech, při 30 °C po 60 dnech. Odchov mláďat

Mláďata měří 20-30 cm, pečujte o ně stejným způsobem jako u užovek rodu Elaphe. Obrana

Korálovky často opakovaně koušou. Některé se při manipulaci vyprázdní.

Potrava

OPHEODRYS AESTIVUS

Rozmanitá: savci, žížaly, vejce, ptáci, ještěři a jiní hadi. Během období páření krmte hady tak vydatně, aby už neměli chuť k jídlu.

Opheodrys aestivus je 80-115 cm dlouhý, štíhlý, jasně zelený denní had. Pysky jsou bí­ lé, ocas je dlouhý a anální štítek je rozdělený. Tento druh má uprostřed každé hřbetní šupi­ ny podélný kýl, takže je drsný na dotek. Dal­ ší americký druh O. vernalis užovka sma­ ragdová žije na jihovýchodě Kanady a severovýchodě USA. Má hladké šupiny a je o něco menší (65 cm).

Určení pohlaví

Samečci mají zřetelně rozšířený kořen ocasu. Výsledky sondování jsou 7-10 šupin u sameč­ ka, 1-2 šupiny u samičky. Nejoblíbenější korálovka sedlatá, Lampropeltis triangu­ lum sinaloae

Rozšíření

Tento had žije v křoví a v trávě ve svěžích vlh­ čích biotopech jihovýchodu USA a severo­ východního Mexika. Základní podmínky chovu

Pro tři jedince připravte hustě osázené terá­ rium rozměrů 40 x 40 x 80 cm, s poměrně velkým bazénkem na vodu. Denní teplota je 25-30 °C, noční 20 °C, vlhkost 70-80%. Dvakrát denně jemně postřikujte, ale ponechte jeden suchý kout. Do terária dejte nádobu s mírně zavlhlou drcenou rašelinou, pokrytou vrstvou mechu. Potrava

Krmte všemi druhy hmyzu a jejich larvami, ne Líhnoucí se mláďata Lampropeltis getulus californiae. Každé má odlišný barevný vzor.

252

Opheodrys aestivus

Opheodrys aestivus

Užovka proužkovaná Thamnophis proximus požírá mloka.

Vajíčka druhu Opheodrys aestivus, měsíc stará

Vzhled a rozšíření

1Z

61

81

LI

91

91

t-l

El

íiiiliiiihliiiiliiiiliiiiilwita

Zl

II

Ol

6

8

£

9

9

E

u

však příliš pavouky. Pokud had odmítá jeden druh hmyzu, zkuste ho nahradit jiným. Tito hadi se také příležitostně živí ještěry a obojži­ velníky. Rozmnožování

Množit tyto hady se daří jen vzácně. Poskytněte jim na 2-4 měsíce zimní odpoči­ nek při teplotě 10-15 °C. Tito hadi se páří převážně na jaře. Kladou 3-19 vajec, asi 3 cm velkých, do vlhké rašeliny. Vajíčka se líhnou po 55-75 dnech. Mláďata měří 12-15 cm, ma­ jí šedozelenou barvu a pohlavně dospívají po 1-2 letech. Délka života v zajetí

O těchto hadech se říká, že je obtížné je cho­ vat v zajetí. V minulosti tyto hady chovala řa­ da obchodníků a zprostředkovatelů, kteří jim svým neodborným zacházením způsobovali stres a choroby. Často tak docházelo k úhynu hada několik týdnů od zakoupení do terária. V současné době se hadi předávají rychleji a jejich délka života se zvětšila. V budoucnosti je pravděpo­ dobně bude možné i úspěšně chovat.

Užovky rodu Thamnophis se vyskytují ve ve­ lice rozmanitých biotopech, v blízkosti vody a často v blízkosti lidí. Žijí daleko na severu na Aljašce a v Kanadě, až po sever Jižní Ame­ riky. Tito hadi mají obvykle černou nebo zelenou barvu se třemi světlými podélnými pruhy. Ně­ které druhy jsou skvrnité. Anální štítek není na rozdíl od druhů rodu Natrix rozdělený. T. proximus má šest poddruhů, obývajících centrální oblast USA až po Kostariku. Tito hadi měří 80-120 cm. Ocas tvoří až třetinu celkové délky těla. Na horní čelisti má osm retních štítků. Tři světlé podélné pruhy vyso­ ce kontrastují s tmavým okolím. Boční pruh je v úrovni třetí až čtvrté řady šupin, počítá­ no od břišních šupin nahoru. Na hlavě jsou dvě vzájemně se překrývající oválné skvrny. T. proximus byl dříve považován za poddruh T. sauritus, který vzhledově blízce připomí­ ná. T. sauritus však nemá na okraji břišních šupin hnědý pruh, ani skvrny na hlavě. T. sirtalis, užovka proužkovaná, má 12 pod­ druhů žijících na jihu Kanady, v USA a Me­ xiku. Nežijí však v pouštních oblastech. Ten­ to had dorůstá max. 1,3 m a je neobyčejně barevně rozmanitý. Podélné pruhy silně kontrastují s barvou zad. Boční pruh je na úrovni druhé až třetí řady šupin. Mezi pruhy jsou často červené nebo černé skvrnky. TenThamnophis sirtalis sirtalis

THAMNOPHIS SPP.

Tento rod má asi 20 druhů. U začátečníků jsou tito hadi v oblibě, protože žerou ryby, ží­ žaly i obojživelníky.

253

to druh má na horní čelisti sedm retních štít­ ků. T. sirtalis infernalis žije na kalifornském po­ břeží a má na bocích řadu červených skvrnek. Postranní pruh je nezřetelný a vrcholek hla­ vy má červenavou barvu. T. sirtalis parietalis žije na jihu Kanady. Me­ zi pruhy na zádech a na boku má červenočerný šachovnicový vzor, vrcholek hlavy je olivově zelený. T. sirtalis similis žije na severní Floridě. Má žlutý nebo okrový hřbetní pruh a modré po­ stranní pruhy. Hřbet je zelený, s dvojitou řa­ dou tmavších skvrn. T. sirtalis sirtalis má na olivově zelených bo­ cích žluté pruhy a dvojitou řadu černých skvrn. Barva je různá, na hřbetě může být červená. Tento poddruh obývá východ USA od lowy až po Missouri. Základní podmínky chovu

Tito aktivní, semiakvatičtí hadi potřebují dob­ ře větrané terárium o velikosti min. 100 x 40 x 40 cm. Vyvarujte se průvanu. Udržujte tep­ lotu 20-27 °C, pod lampami až 35 °C. Za slu­ nečného dne může teplota vystoupit tak vy­ soko, že musíte lampy vypnout. V teráriu musí být jedno suché místo, např. nad podlaho­ vým vytápěním. Pokud je terárium vlhké, použijte hygienický podklad, např. linoleum. V kompostu se da­ ří klíšťatům, kterými užovky rodu Thamnophis často trpí. Pokud je celé dno terária vlh­ ké, dochází ke zjizvení kůže. Do suchého terária je vhodný podklad ze směsi listovky a ostrého písku. Nádoba s vodou musí být velká, není ji však nutno zvlášť ohřívat. Okraj nádoby musí být nejméně 5 cm nad úrovní podkladu, aby nebyl mokrý. Sníží se také zne­ čištění vody, způsobené tím, jak se hadi pla­ zí do nádoby a z nádoby. Tito hadi potřebují dostatek větví ke šplhání a množství úkrytů. Užovky rodu Thamnophis vyžadují ticho a klid a rády se ukrývají.

Thamnophis sirtalis sirtalis

žalami. Někdy žerou i novorozené myši a kousky hovězího masa. Užovky rodu Tham­ nophis se snadno překrmí. Ve volné přírodě žerou rovněž obojživelníky, scinky, další ještěry a korýše. Mrtvé ryby ohřívejte na 80 °C, abyste odstranili látku rozkládající vi­ tamin Bi. Nedostatek tohoto vitaminu způso­ buje nervové poruchy, včetně podivného kroutivého chování (hadi přepadají dozadu). Ryby sypejte přípravkem obsahujícím vitamin Bi. Pstruzi, sledi, tresky, makrely a štiky lát­ ku rozkládající vitaminy neobsahují. Ve volné přírodě hadi visí nad vodou a rych­ lým pohybem loví proplouvající ryby, případ­ ně plavou ve vodě s otevřenou tlamou. Kořist často nezabíjejí. Určení pohlaví

Samečci mají ztluštělý kořen ocasu, delší ocas, menší, ale méně zploštělou hlavu; jsou štíhlejší a kratší. Sonda zajede do hemipenisu samečka na 4-6 šupin, 1-2 šupiny znamenají, že jde o samič­ ku. Páření

Dvakrát týdně krmte hady živými rybami a ží-

Snižte teplotu na 10-15 °C a nechte hady po 8 týdnů zimovat. Po skončení tohoto období dejte párek hned k sobě. Hady stimuluje k pá­ ření, pokud žijí v malých skupinkách. Páření trvá několik hodin. Samička může po dlou­ hou dobu uchovávat sperma uvnitř těla.

Thamnophis sirtalis parietalis

Thamnophis proximus

Potrava

254

Kladení vajec

Všechny užovky rodu Thamnophis jsou vejcoživorodé. Podle druhu rodí samička 5-30 mláďat (T. proximus), případně až 80 mláďat (T. sirtalis). Březost trvá 2-3 měsíce. Asi týden před porodem samice přestane při­ jímat potravu.

Samečci želv mají širší a delší ocas než samičky. U želvy atnnoinské Cuora amboinensis je kořen ocasu ztluštěný.

Odchov mláďat

Mláďata odeberte, aby nedocházelo k neho­ dám během krmení. Novorozená mláďata mě­ ří asi 20 cm a nejsou silnější než zápalka. Po několika dnech už mohou žrát žížaly, 2-3 cm velké rybky, pulce a dobře nakrájené tresčí fi­ lé. Po několika týdnech jim můžete začít dá­ vat konzervy pro kočky ochucené rybou. Půl hodiny po krmení mláďata bedlivě pozorujte, aby se nezačala požírat navzájem. Hadi rodu Thamnophis rychle rostou a pohlavně dospí­ vají po 1,5-2 letech. Manipulace

S těmito plachými hady manipulujte co nej­ méně. Pokud je vezmete do ruky, budou se kroutit a kousat, jejich kousnutí však stěží zaznamenáte. Nerodia spp.

Rod Nerodia (Severní Amerika) tvoří vodní užovky s podobným způsobem života jako rod Thamnophis. Živí se rybami, jsou vejcoživorodí, snadno se chovají. Jsou o něco sil­ nější než hadi rodu Thamnophis. Oblíbená Nerodia fasciata dorůstá 90-150 cm. Chovej­ te je v poměrně suchém teráriu s velkou vod­ ní nádobou při teplotě 20-25 °C, pod lampa­ mi o něco vyšší.

Řád Testudinata, želvy Tento řád plazů má krunýř pokrývající téměř celé tělo a dělící se na hřbetní štít (karapax) a břišní štít (plastron). Obě části krunýře mají kostěnou kostru poMláďata vodních želv (toto je Graptemys kohni) jsou vů­ bec nejprodávanějšími plazy.

krytou vrstvou rohoviny. Krunýř je součástí kostry, protože je přirostlý k obratlům a žeb­ rům. Želvy s měkkým krunýřem nemají vrst­ vu rohoviny, je však obtížné je chovat. Všech­ ny přečnívající části těla mohou zatáhnout do krunýře. Želvy jsou jedinými obratlovci, u nichž jsou lopatky uvnitř žeberního koše. Tlama je zobákovitá, s ostrými kostěnými hra­ nami. Čelisti želv jsou pokryty rohovitou pochvou a jsou buď velice ostré (u masožravých dru­ hů), nebo pilovité (býložraví). Nejčastěji chovanými želvami je podřád želv skrytohrdlých (Cryptodira), zahrnující 10 če­ ledí. Tyto želvy v nebezpečí vtahují hlavu do krunýře. Nej důležitější čeledi jsou Testudinidae - želvovití suchozemští, Emydidae - želvovití vodní a Chelydridae - kajmankovití. Skrytohlavé želvy (Pleurodira) tvoří 2 podčeledi, které v nebezpečí zatahují krk do kru­ nýře stranou, takže hlava pak leží před tělem napříč mezi předníma nohama. V zajetí se občas chovají rody Emydura, Pelusios a Pelomedusa. Rozšíření

Přibližně 220 druhů v 75 rodech obývá nej­ různější biotopy tropických, subtropických i mírných podnebních pásem. Základní podmínky chovu

Typ terária se liší podle druhu želvy a je po­ psán u každého druhu nebo skupiny. Všech­ ny želvy jsou však citlivé na průvan. Řadu druhů z mírného pásma (Severní Amerika) můžete chovat ve venkovním teráriu, nesmí­ te je tam však přenést příliš brzy. I ve venkov­ ním teráriu však musí být jeden teplý závětrný přístřešek. Želvy z USA, Evropy a severní Afriky může­ te po celý rok chovat ve skleníku nebo zim­ ní zahradě. Želvy chycené ve volné přírodě jsou pověst­ né množstvím vnitřních parazitů. Želva mů­ že vypadat navenek zdravě, ale přitom přená255

šet škodlivé měňavky (Entamoeba invadens). Ještěry zabíjí tato měňavka během několika týdnů. Z tohoto důvodu chovejte takovéto jedince po šest měsíců v karanténě, nechte je vyšetřit na nákazu měňavkami a před přidáním k ostatním je příslušně ošetřete. Preventivně podávejte metronidazol (50-75 mg/kg, podá­ vat orálně po 10 dní).

Pravidelným vážením kontrolujte, zda nebude samička v nejbližší době klást vejce.

Určení pohlaví

U dospělých želv lze pohlaví rozlišit vizuálně, někdy to jde i u semiadultních jedinců. - většina samců má silnější a delší ocas než sa­ mice, kloaka je blíž špičce ocasu. - Řada želv má na předních nohou jeden ne­ bo několik delších drápů, používaných při páření. - U mnoha želv má samička vyklenutější, mé­ ně hranatý karapax. Sameček mívá u za­ dečku více vroubkovaný plastron, zatímco u samičky bývá hladký. Toto rozlišení slou­ ží k lepšímu uchopení při páření. - U řady druhů je samička větší a těžší. Sa­ mečci mohou mít větší hlavu. - Krunýře mají různou barvu a strukturu po­ dle pohlaví. Páření

Želvám z oblastí, kde probíhá skutečná zi­ ma, prospívá zimování, pro chov však není nezbytně nutné. Tropické druhy jsou navyk­ lé na střídání suchých a deštivých období a k páření je stimuluje napodobení tohoto přírodního cyklu. Před pářením obvykle pro­ bíhají dlouhé námluvy. Kladení vajec

Těsně před kladením vajec bývá samička ne­ klidná a má sklony k hrabání. Někdy může­ te vajíčka nahmatat v tříslech, můžete však poškodit vejcovody. Náhlý váhový přírůstek je známkou březosti, proto samičky pravidel­ ně važte. Želvy kladou vejce do mírně vlhké půdy. Vej­ ce obvykle postupně ztvrdnou. Páření želv uhlířských Chelonoidis carbonaria

Odchov mláďat

U řady plazů určuje často inkubační teplota pohlaví potomků. U želv se při nižších teplo­ tách rodí více samečků, při vyšších více sami­ ček. Normální teplota pro druhy z mírného pásma je 22-32 °C. Mladé želvy krmte rozmanitou stravou a ne­ zapomínejte, že potřebují vitaminové a mi­ nerální přípravky bohaté na vápník. Menší druhy pohlavně dozrávají po 5 letech, větší až po deseti. Choroby

Přečtěte si nejprve stranu 193-197. - Zdravá želva má tvrdý, nepoškozený krunýř bez deformací. Nedostatek vápníku, ultra­ fialového záření nebo vitaminu D3 způsobu­ je oslabení a deformace krunýře. Výjimkou jsou želvy s měkkým krunýřem (čeleď Trionychidae). - Při chůzi zvedá zdravá želva břišní štít od země. Pokud ne, je to známkou slabých ne­ bo deformovaných končetin. - Je želva ostražitá? Většina želv při doteku krunýře vtahuje hlavu a nohy dovnitř. No­ hy by měly klást odpor při pokusu vytáh­ nout je z krunýře (ne příliš doslovném). Sladkovodní želvy se při přenášení snaží utéci a jsou velice pohyblivé. Želva ležící na zádech, která se nesnaží narovnat, je ne­ mocná. Nemocné a zraněné želvy chovejte odděleně.

256

- Prohlédněte želvám kožní záhyby, zda ne­ mají vnější parazity (klíšťata a roztoče), zvláště u druhů odchycených ve volné příro­ dě. Trus dejte vyšetřit na červy, bičíkovce apod. - Želvy nakažené plísní (světlejší, jinak zbar­ vené skvrny pokryté slizem nebo rankami) dejte na 1 hodinu do roztoku 1 g manga­ nistanu draselného na 100 ml vody. Potom napadenou oblast vyčistěte. Střídavě kou­ pejte také v roztoku 10 g kuchyňské soli na 1 1 vody. - Želvy suchozemské by neměly mít kašovitý nebo tekutý trus. - Želvám s přerostlým zobákem dávejte tvr­ dou stravu, např. mrkev, a kleštičkami oštípejte rohovinu na zobáku do správného tvaru. - Suchá, volně visící kůže na nohou a krku je u želv suchozemských příznakem přebytku vitaminu A. Může vést až k otevřeným ra­ nám. Zvířatům začněte co nejdříve podávat stravu chudou na vitamin A, pokračujte v tom po řadu měsíců. Rány ošetřete. Nemocné nebo zraněné želvy oddělte od ostatních, aby je jiné želvy nepokousaly. Manipulace

Želvu můžete po nějakou dobu držet za bo­ ky, potom ale zvíře neočekávaně využije svůj dlouhý krk a kousne vás, případně vás poškrábe ostrými drápy na silných nohou a vy jej upustíte na zem. Držte želvy pevně za zad­ ní část krunýře. Kajmanky dravé (Chelydra serpentina) a kajmanky supí (Macroclemys temminckii) vám snadno ukousnou i prst. Zvedejte je za zadní nohy nebo za ocas a převraťte je břichem k sobě. Suchozemské želvy jsou mnohem mírumilov­ nější a můžete je držet po stranách krunýře. Je obtížné zachytit želvě hlavu, když jí potře­ bujete podat lék. Raději se obraťte na něko­ ho zkušeného. Odborník počká, až želva saŽelva nahoře trpí nedostatkem vápníku nebo vitaminu D, takže má deformovaný krunýř.

Kajmanka dravá

ma vystrčí hlavu, a bleskově ji uchopí. Po­ kud zatlačíte zadní nohy do krunýře, po krat­ ším čekání se hlava obvykle objeví. Kajmance můžete vytáhnout hlavu tak, že ji necháte zakousnout se do kusu látky. V případě po­ třeby můžete roztáhnout přední nohy a zachy­ tit hlavu vidlicí ve tvaru L pod dolní čelistí. Při chytání hlavy u želvy druhu Terrapene potře­ bujete velkou dávku trpělivosti a rychlosti. Otevření krunýře vidlicí však způsobuje znač­ ný stres. Tlamu otevřete tak, že mezi čelisti vtlačíte plochý předmět, např. špejli od nanuka, a zatlačíte směrem nahoru. Jiná osoba potom zavede lubrikovanou sondu do jícnu, dokud neucítí slabý odpor. Nezavádějte sondu do průdušnice, která je za kořenem jazyka. Při nalévání tekutiny držte želvu po nějaký čas kolmo. Želvy převážejte v pevných, zateplených kra­ bicích.

Čeleď Testudinidae, želwovití suchozemstí Zákonná ochrana: želva egyptská T. kleinmanni je zařazena v příloze CITES I. Všechny ostatní suchozemské želvy jsou CITES II. Vzhled

Suchozemské želvy mají silně zkostnatělé, vysoko vyklenuté krunýře pokryté rohovino­ vými destičkami, které nemají téměř žádné spoje. Prsty na kulatých, sloupovitých nohou srostly v jedno silné chodidlo. Přečnívají pou­ ze drápy. Řada suchozemských želv se dožívá 50 až 100 let. Rozšíření

Želvy suchozemské žijí převážně v Africe, ale i v Evropě, Asii a Americe; nikoli však v Aus­ trálii. Základní podmínky chovu

Plocha podlahy terária musí být co největší. Zbudujte úkryty z kamenů, cihel a dřeva.

257

Vnitřní terárium se želvami stepními

Želva zelenavá

Rostliny želvy sežerou nebo zničí. Během dne vytápějte terárium bodovými lampami, even­ tuálně podlahovým vytápěním. Teplota vzdu­ chu však musí být vyšší než země, protože želvám škodí dýchat studený vzduch do tep­ lých útrob. Některé želvy, např. rodu Testudo, můžete v létě chovat ve venkovním teráriu (viz Testu­ do hermanni). Pokud to želvám nezpůsobuje stres, můžete je jednou týdně 30 minut koupat ve vlažné vo­ dě. Nedělejte to však u druhu A. horsfieldii. Nikdy nepoužívejte mýdlo!

Vynechte první zimní spánek (kvůli možným deformacím krunýře), další však už nikoli. Nenechte mladé želvy růst příliš rychle, pro­ tože jejich krunýř by neměl onen krásně vyklenutý tvar. Želvy pohlavně dozrávají po 5-10 letech.

Potrava

Samička dorůstá délky 20 cm, sameček 16 cm. Krunýř má pískovou barvu s tmavými skvrna­ mi. Je poměrně kulatý, nahoře zploštělý. Na konci ocasu je dráp. Želvy čtyřprsté si hrabou hluboké nory.

AGRIONEMYS HORSFIELDII, ŽELVA ŠTĚPNÍ

Syn.: Testudo horsfieldii. Zákonná ochrana: CITES II. Poměrně malá, často chovaná suchozemská želva. Vzhled

Krmte dvakrát až třikrát týdně, převážně ze­ leninou a ovocem (viz hlavní kapitola o krme­ ní). Živočišná strava (namočené suché koči­ čí krmení - bez barviva, žížaly, slimáci a hlemýždi) by neměla u dospělých želv tvo­ řit více než 15% diety, u mladých jedinců to však může být o něco více (max. 30%). Zejména mladé želvy potřebují hodně vápní­ ku a vitaminu D3. Krmte je nejlépe každý den. Rozmanitost stravy je velice důležitá.

Tento druh obývá rovinaté oblasti jihozápad­ ní Asie (Afghánistán, Írán, Pákistán, území bývalého SSSR). Jsou aktivní od dubna do zá­ ří. Ve velmi vyprahlých oblastech se uchylují k letnímu odpočinku.

Páření

Základní podmínky chovu

Samečci se předvádějí klaněním hlavy a při páření vydávají zvuk. Samičky si mohou uchovávat sperma uvnitř těla a jsou známy případy, kdy došlo k oplod­ nění vajíček až o 4 roky později.

Vytvořte pro želvy štěpní terárium, na jehož dno dejte min. 2 m2 písku nebo písčité půdy. Letní teplota je 25-35 °C, pod lampami 40-45 °C. Instalujte také podlahové vytápění. 1 Samecci jsou agresivní vuci samcům jiných druhů želv, i když jsou někdy třikrát větší než oni.

Odchov mláďat

V chovném teráriu vytvořte podobné pod­ mínky jako v příbytku dospělých; mláďata evropských druhů však chovejte při teplotě o něco mzsi nez jejich rodíce. Polovinu pudy udržujte poměrně vlhkou, aby nedocházelo k deformacím krunýře. Dejte mláďatům mělkou misku s vodou, do které se celá vejdou. Nesmí však být příliš hluboká, aby se neutopila. Každé ráno po­ střikujte. Několik dní po vylíhnutí začněte mláďatům dávat najemno rozsekané listy a měkké ovo­ ce. Strava by měla obsahovat 15-30% živočiš­ ných bílkovin. \Z

258

• \Z V Z

•

1

1 • v

Tr-fc

1

•

Ol

Rozšíření

v

•

•

•

z

o

v •

O

••

z

Potrava

Tyto želvy jsou převážně býložravé. Určení pohlaví

Sameček má silnější a delší ocas, nemá však dovnitř vyklenutý plastron, který se vyskytu­ je u většiny suchozemských želv. Páření .

Zimní spánek: viz Testudo hermanni. V pří­ rodě se tyto želvy páří v srpnu a v září. Vejce kladou v květnu až červnu. V teráriích se však často páří na jaře a kladou vejce o 1,5-2 mě­ síce později. Námluvy zahrnují kývání hlavou, kroužení

okolo samičky. Páření proběhne tehdy, až sa­ mička přestane utíkat.

Želva uhlířská, Chelonoidis carbonaria

Kladení vajec

Samička si vyhrabe v kypré písčité půdě jam­ ku, do které naklade 2-8 oválných vajec. Při teplotě 30-32 °C se mláďata líhnou po 65-70 dnech; pokud je teplota o něco nižší, líhnou se po 80-100 dnech. CHELONOIDIS CARBONARIA, ŽELVA UHLÍŘSKÁ

Zákonná ochrana: CITES II. Tento druh je někdy zařazován do rodu Geochelone. Vzhled

Tyto želvy mají 30-50 cm dlouhý, tmavý kru­ nýř, který má na každé rohovité destičce svět­ le žlutou skvrnu. Severní varianta má na kon­ četinách a hlavě žluté až oranžové šupiny, zatímco jižní pouze červené skvrny. Rozšíření

Tyto želvy pocházejí z Jižní Ameriky, kon­ krétně z oblasti Venezuely a severní Argenti­ ny. Obývají různé biotopy, od savany až po okraje lesů. Snažte se zjistit přesný původ žel­ vy, abyste jí mohli zajistit optimální životní podmínky. Pokud má želva problémy při svlékání kůže, je terárium příliš suché. Tmavší, silnější sameček želvy štěpní se předvádí sa­ mičce kýváním hlavou, než okolo ní začne kroužit v pře­ dehře páření.

Základní podmínky chovu

Tyto želvy chovejte v párech v teráriu o plo­ še nejméně 4 m2. Dno pokryjte bukovými hoblinami nebo rašelinou, která musí být po­ měrně suchá. Jako úkryt poslouží např. kra­ bice. Denní teplota je 25-30 °C, pod lampami 45 °C. Můžete použít i malý radiátor ústřed­ ního topení, případně topný ventilátor, vyza­ řované teplo je však velice důležité. Minimál­ ní noční teplota je 20 °C. Severní forma této želvy potřebuje vysokou vlhkost (80% ve dne, 100% v noci), kterou vytvoříte pomocí vodopádku nebo rozprašovacího zařízení. Dejte želvám 15 cm hlubokou nádobu s vodou ohří­ vanou na 25 °C. Severní formy se vyhýbají jasnému světlu. Tyto želvy si hloubí jamku, do níž kladou va­ jíčka. Připravte jim k tomu krabici o velikos­ ti 100 x 50 x 50 cm, naplněnou listovkou. Nad krabici upevněte lampu z lisovaného skla. Tyto želvy můžete chovat v teráriu společně s leguány zelenými. Potrava

Viz želvy suchozemské. Určení pohlaví

Sameček má miskovitý plastron a delší a sil­ nější ocas. Páření

Želvy štěpní u nádoby na kladení vajec

Severní formy se v přírodě páří v srpnu až říj­ nu, v zajetí to však závisí na tom, jakým způ­ sobem napodobíte roční období. Sameček vy­ dává při páření výrazný zvuk. Kladení vajec

Kladení vajec nepředchází u samičky žádné omezení v jídle. Samičky obvykle kladou vej­ ce od srpna do dubna ve třech snůškách po 2-15 vejcích. Pokud si samička nemůže vy­ hrabat dolík na vajíčka, zadrží je a může uhy­ nout. Vejce dejte do směsi písku a zahradní prsti v poměru 1:2, případně do jen mírně zavlhlého vermikulitu. Mláďata se při teplotě 28-30 °C líhnou po 4-6 měsících. 259

Želva uhlířská

Želva zelenavá má na konci ocasu dráp.

Ostruhy na nohách želvy žlutohnědé

Tento druh je citlivý na stres a choroby, a pro­ to nevhodný pro začátečníky. T. marginata, želva vroubená, měří až 35 cm. Má téměř černou barvu a až 8 cm široké po­ stranní štítky. Na předních nohou má velké šupiny. Rozšíření

Odchov mláďat

Mláďata začnou žrát několik dnů po vylíh­ nutí podle toho, kolik žloutku zůstalo ve vajicku. Krmte je stravou s malým obsahem bílkovin. U mladých želv můžete rozlišit pohlaví až po 6 letech, pohlavně dospívají po 7-8 letech. • Z Vf

TESTUDO HERMANNI, ŽELVA ZELENAVÁ

Základní podmínky chovu

Zákonná ochrana: CITES II. Testudo hermanni je nejrozšířenější terarijní želvou, která se snadno množí. Je chráněná, protože až do roku 1977 se miliony těchto želv dovážely jako domácí mazlíčci. Vzhled

Nejčastěji chovaným poddruhem je T. h. boettgeri. Samička dorůstá délky 25 cm a má na břišním štítě černé skvrny. Kulatý krunýř se směrem dozadu zřetelně rozšiřuje. Západní poddruh T. h. hermanni dorůstá až 18 cm a má oválnější krunýř s větším barev­ ným rozlišením. Na břiše jsou dva souvislé černé pruhy. Středový šev mezi třetím párem břišních štítku je menši nez mezi pátým párem (u. T. h. boettgeri je tomu naopak). T. hermanni má rozdělený ocasní štítek a na šjpičce ocasu má dráp. Želva žlutohnědá, T. graeca (3 poddruhy) má obvykle nedělený ocasní štítek a na špičce ocasu nemá dráp; napravo a nalevo od ocasu má však na stehnech dvě ostruhy. Ty jsou je­ diným skutečně určujícím druhovým znakem.

1

260

Z

1

VJZ11

o

•

V z

V

•

z.

z

Tyto želvy žijí ve stepních oblastech a su­ chých lesích. Ve volné přírodě jim hrozí vy­ hynutí. Naštěstí existuje velké množství je­ dinců chovaných v zajetí. T. hermanni boettgeri obývá oblasti od jižní Itálie až po Turecko, na sever až po Bulhar­ sko a Rumunsko. T. hermanni hermanni žije v severový­ chodním Španělsku a západní Itálii včetně velkých středomořských ostrovů. T. graeca žije téměř ve všech středomořských zemích a na Středním východě. T. marginata žije převážně na jihu Řecka a na Sardinii, kam byla dovezena.

z

Terárium musí mít co největší plochu; pro pá­ rek želv minimálně 3 m2. Teplota je ve dne 25-30 °C, pod lampami 35-40 °C, v noci 15-20 °C. Pomocí krabice a rostlin zbudujte několik chladnějších, chráněných míst. Mis­ ka s vodou musí být mělká, ale dost velká, aby se v ní želvy mohly koupat. Želva zelenavá má ocasní štítek rozdělený, želva žluto­ hnědá nikoli.

Na dno dejte rozmanité druhy podkladu: písek, trávu, kameny i dřevo; některé části udržujte poměrně vlhké. Dospělí jedinci po­ třebují krabici na kladení vajec s vlhkým sub­ strátem. V létě je ideální venkovní terárium, nechte však želvy, aby se teplotě postupně přizpůso­ bily. Zajistěte dostatek slunečního světla, ochranu před větrem a stinná, chladná místa. Zbudujte také teplejší místo, např. zvonový kryt nebo vyhřívaný úkryt s kyprou půdou. Podlahu pokryjte slabou vrstvou sena a umístěte vchod směrem na jihovýchod, aby se do něj opíralo ranní slunce. Snažte se předcházet možným útěkům. Vněj­ ší část klece musí být zapuštěná nejméně 50 cm hluboko do země. Nad zemí musí být hladká příčka, která je nejméně dvakrát vyš­ ší, než je velikost želvy; měla by se vyklápět dovnitř. Přesto však někdy želvy vyšplhají jedna druhé na záda a utečou. Svislé příčky umožňují želvám, aby se na sebe nemusely neustále dívat. Jsou důležité i v pokojových teráriích. Krmení

Viz želvy suchozemské. Určení pohlaví

Sameček je menší než samička, má silnější a kratší ocas a zřetelně prohnutý plastron.

Mládě želvy žlutohnědé s vajíčkem

Páření

Želvy by měly zimovat 3-4 měsíce při teplotě 5-10 °C, zahrabané do 30 cm hluboké směsi kypré hlíny, písku a listí. Zimování může probíhat v pokojovém teráriu, v krabici, ve skleníku nebo v úkrytu ve ven­ kovním teráriu. V posledním případě se však želvy musí zahrabat až 1 m hluboko v kypré hlíně. Půdu pokryjte listovkou nebo senem a ohraďte pletivem před hlodavci. Čas od ča­ su půdu zvlhčujte. Ve volné přírodě se tyto želvy páří v září a říj­ nu, v teráriu však po celý rok. Může tak do­ cházet k soubojům mezi samečky. Kladení vajec

Venkovní terárium pro želvy rodu Testudo.

Samička klade vejce třikrát ročně, v období od dubna do pozdního července. Klade 1-12 vajíček do kypré písčité půdy. Při inkubační teplotě 28 °C se po 60-65 dnech líhnou pře­ vážně samečci, při teplotě 32 °C po 55-60 dnech převážně samičky. Mláďata želv rodu Testudo nesmějí v roce ži­ vota vážit víc než 40 g, ve dvou letech maxi­ málně 70 g.

Čeleď Emydidae, emydovití

Pouze samci mají prohnutý břišní pancíř (plastron).

Většina vodních želv pochází ze Severní Ame­ riky a Asie. Péče o převážně vodní rody jako Trachemys, Chrysemys, Pseudemys, Graptemys a Cuora je popsána v následujících od­ stavcích. Želvy rodu rod Terrapene vyžadují odlišnou péči. Želvy rodu Cuora a Terrapene se v ohrožení stahují do krunýře. Vzhled

Sladkovodní želvy žijí obvykle částečně vod­ ním (semiakvatickým) způsobem života. Kro­ mě želv Cuora a Terrapene mají tyto želvy po­ měrně zploštělý krunýř hydrodynamického tvaru. Nohy jsou po straně zploštělé a slouží jako ploutve. Mezi prsty na nohách mají plo­ vací blány. 261

Plastron a karapax jsou spojené přímo. Maxi­ mální délka života je 25-50 let, někdy delší.

vyzdobte kameny, které želvám pomáhají drá­ py obrušovat.

Základní podmínky chovu

Salmonella

Tyto želvy potřebují velký bazének s vodou, který je nejméně tak hluboký, jako je šířka největší želvy. Tak se mohou na záda převrá­ cené želvy narovnat, aniž by se utopily. Skle­ něné dno pokryjte pískem, nebo ho nechte holé. Drsný podklad příliš odírá břicho. Vo­ du ohřívejte na 18-25 °C, přičemž topné za­ řízení musí být bezpečně upevněné, např. fil­ trem. Sladkovodní želvy při teplotách pod 17 °C žerou jen málo nebo vůbec. Snažte se zabránit průvanu, protože tyto želvy jsou ná­ chylné k nachlazení. Na souši musí být suché místo pod silnou lampou, kde se želvy mohou vyhřívat při tep­ lotě 35-40 °C. Jinak hrozí nebezpečí vzniku houbových infekcí. „Sluneční lampu“ dejte těsně k okraji vodní plochy, aby mohly želvy rychle sklouznout do vody. Vejce mohou želvy klást v suchém koutě po­ krytém stejným dílem písku, akvarijního štěr­ ku a kůry (popř. rašeliny, listovky). Tuto ob­ last zbudujte jen pro období snášení vajec, jinak bude voda stále znečištěná. Můžete také vytvořit další plochu země, po­ stavenou na podpěrách. Zvětšíte tak želvám životní prostor, kde mohou plavat nebo se ukrývat. Potřebujete dobrý biologický filtr, popř. vel­ ký vnější filtr, protože želvy vodu silně znečiš­ ťují. Vývod filtru musí být řádně zabezpečen, aby se v něm želva nevzpříčila a neutopila se. Filtr čistěte nejméně jednou za měsíc a kaž­ dý týden vyměňujte nejméně třetinu vody. Vodu z kohoutku musíte nejprve ohřát na správnou teplotu. Radu vodních želv můžete chovat pohroma­ dě. Pomalejší rybky želvy rychle sežerou, rychlejší však mohou přežít dlouho, ačkoliv je budou želvy prvních pár dní honit. Zastřihovat želvám drápy nejenže není nutné, někdy to může být i škodlivé. Terárium

Mladé vodní želvy jsou přenašeči mnoha bak­ terií, které způsobují onemocnění podobné otravě jídlem (salmonelóza). Projevuje se zvracením, vysokou teplotou, silnými bolest­ mi žaludku a průjmem. Dohlížejte na děti, které si s těmito zvířaty rády hrají. Po zachá­ zení s želvami si pokaždé myjte ruce a před odpouštěním vody vymyjte sifonové trubky. Existují také speciální dezinfekční prostřed­ ky do terárií.

Želva amboinská (Cuora amboinensis) v teráriu s ploši­ nou, zbudovanou na podpěrách

262

Potrava

Tito hltaví všežravci potřebují 50% živočiš­ ných bílkovin, mláďata dokonce ještě více. Žerou sladkovodní ryby, maso (mrtvé hlo­ davce, konzervy pro kočky, libové hovězí ma­ so), žížaly, měkká zvířata, zeleninu a ovoce. Krmte je dvakrát až třikrát týdně. Želvy živí­ cí se převážně libovým masem nebo speciál­ ní „kompletní“ potravou pro želvy, mohou trpět nedostatkem vitaminu A, který způsobu­ je záněty očí. Nedostatek vitaminu D3 a ultra­ fialového záření způsobuje měknutí krunýře. Obohacujte stravu vitaminy a minerály. Váp­ ník můžete želvám dávat také v podobě drce­ ných vaječných skořápek. Želva Kohnova (Graptemys kohni)

Vytvořit želvám rozmanitou dietu není obtížné. Tato žel­ va žere krmení pro kočky.

Želva amboinská (Cuora amboinensis)

Želva karolinská (Terrapene Carolina), uzavřený krunýř

Rozmnožování

tron, delší ocas a ztluštělý kořen ocasu. Mají rozšířenou část hlavy za očima.

Řada severoamerických želv přezimuje pod vodou nebo v zemi. Dýchají kůží. Mnoho želv se páří ve vodě a zahrabává va­ jíčka na břehu. Některé druhy rodu Cuora a všechny druhy rodu Terrapene se páří na souši. CUORA AMBOINENSIS, ŽELVA AMBOINSKÁ

Tato velice rozšířená želva se v nebezpečí chrání uzavřením krunýře. Vzhled

Tyto želvy mají oválný až kulatý, tmavě hně­ dý krunýř. Měří 15-20 cm. Okraje plastronu jsou v poddruhu C. a. amboinensis téměř ne­ pohyblivé. Uprostřed krunýře je kýl, který je u starších jedinců méně zřetelný. Okraje kru­ nýře jsou zvednuté. Hlava i krk mají hnědou barvu se žlutými po­ délnými pruhy na svrchní a žlutohnědými pruhy na spodní straně. Všechny tři poddruhy je možné zakoupit. C. a. amboinensis má nejnižší krunýř, C. a. kamaroma nejvyšší, C. a. couri je mezi nimi. Existují také menší rozdíly ve zbarvení plastronu. Rozšíření

Tyto želvy žijí v močálech a dalších vodních oblastech jihovýchodní Asie (Filipíny, Moluky, Sulawesi). Obvykle se zdržují ve vodě. Základní podmínky chovu

Pro tři želvy stačí akvarijní terárium velikos­ ti 100 x 40 x 40 cm. Oblast souše musí mít roz­ měry nejméně 40 x 20 cm, 10 cm vysoká. Dal­ ší podrobnosti viz želvy vodní. Teplota však nesmí klesnout po 25 °C, teplota vody je 22-26 °C. Potrava

Tyto želvy jsou všežravci. Viz želvy vodní. Určení pohlaví

Samičky jsou o něco větší a zaoblenější. Čas­ to mají na krku jizvy po kousnutí, které vzni­ kají během páření. Dospělí samečci mají dovnitř prohnutý plas­

Páření

Tyto želvy potřebují osmitýdenní klid při tep­ lotě 15-20 °C v tmavé krabici s postupně suššími vrstvami hlíny. Po období klidu násle­ duje páření, při němž sameček kouše samič­ ku. Příliš dychtivé samečky oddělte od sami­ ček. Kladení vajec

Samička klade pravidelně 2-3 vejce (velikost asi 5 x 3 cm). Oplodněná vajíčka mají po jed­ nom týdnu uprostřed světlejší proužek. Mlá­ ďata se při teplotě 32 °C líhnou po 60 dnech, při 25 °C po 85 dnech. Neoplodněná vajíčka mají žlutavou barvu. Odchov mláďat

Viz popis odchovu želvy Trachemys scripta elegans v kapitole Želvy vodní. Mladé želvy mají na hřbetě kýl. TERRAPENE CAROLINA A T. ORNATA

Zákonná ochrana: všechny druhy rodu Terra­ pene jsou na seznamu CITES II. Tyto želvy se v ohrožení dokážou uzavřít do krunýře díky pohyblivým okrajům plastronu. Tím se poněkud podobají asijským želvám rodu Cuora, které ovšem mají pohyblivý pou­ ze přední okraj plastronu a patří do jiné podčeledi. Vzhled

Svým vysoko vyklenutým krunýřem připomí­ nají suchozemské želvy. Poměrně silné nohy nemají plovací blány. Tyto želvy se mohou dokonale uzavřít uvnitř krunýře pomocí po­ hyblivé přední i zadní části plastronu. Mají obvykle tmavě hnědou barvu se žlutooranžovými znaky. Existuje však řada variant, hybri­ dů a výjimek, takže přesná klasifikace druhu je často obtížná. Druh T. Carolina má 6 poddruhů. Má vysoce klenutý karapax (50 a více stupňů), šev po­ hyblivé části plastronu leží mezi 5. margi­ nálními štítky. Poměr výšky a délky krunýře je min. 0,42.

263

T. c. Carolina má obvykle na zadních nohou čtyři prsty a měří 12-14 cm. T. c. triunguis má na zadních nohou tři prs­ ty a dorůstá 11-13 cm. T. ornata (2 poddruhy) má méně klenutý karapax (min. 45 stupňů). T. o. ornata (10-12 cm) má na krunýři několik žlutých pruhů a pohyb­ livý šev plastronu vybíhá z hranice mezi 5. a 6. marginálním štítkem. T. o. luteola (12-13 cm) je hustěji pruhovaná a šev plastronu se táhne mezi 6. marginálními štítky.

Terrapene Carolina triunguis, páření

Rozšíření

Tyto želvy nejsou tak závislé na vodě a jejich způsob života se podobá spíše želvám suchozemským, umějí však plavat. T. Carolina žije v lesnatých oblastech na jihu Kanady a v USA. T. ornata se vyskytuje v suš­ ších oblastech od středu USA až po Mexiko. Tyto želvy jsou převážně aktivní ráno a večer, zejména po dešti. Základní podmínky chovu

Tyto želvy potřebují poměrně suché terárium s jedním vlhčím koutem, o ploše min. 2 m2. Jako vodní plocha postačí 5 cm hluboká ná­ doba s vodou, která je dostatečně velká, aby se v ní želvy mohly koupat. Souš pokryjte nejméně 20 cm vysokou vrstvou písku smí­ chaného s rašelinou, listovkou a kůrou. Tyto želvy jsou poměrně plaché a často se zahra­ bávají. Zbudujte úkryty. Teplota je 25 °C, pod lampami 35 °C. Na některých místech insta­ lujte i podlahové vytápění. Druh T. Carolina můžete chovat v zastřeše­ ném venkovním teráriu. Samečci se vzájem­ ně nesnášejí. Potrava

Krmte živočišnou (žížaly) i rostlinnou potra­ vou (viz želvy vodní). Vodu denně čistěte. Určení pohlaví

Samci mají silnější a delší ocas. Sameček T. c. Carolina má zřetelně vydutý plastron, u sa­ mečka T. c. triunguis to není tak výrazné. Sameček má delší, masivnější a zakřivenější drápy. Terrapene ornata

Páření

Oba druhy nechte od listopadu do března zi­ movat při teplotě 15 °C, zahrabané do kypré hlíny. Páření předchází namlouvací rituál s fu­ něním a kousáním. Sameček šplhající na zá­ da samičky často přepadá. Během páření je pevně svázaný se samičkou a někdy ho může samička vláčet celé hodiny po teráriu, stále ko­ pulujícího. Samičky si mohou uchovávat sper­ ma po několik let. Kladení vajec

Kolem června klade samička do vlhké půdy pravidelně 2-8 vajec. Mláďata se při teplotě 30 °C líhnou po 50 dnech, při 22 °C po 120 dnech. Odchov mláďat

Krmte 3 cm velká mláďata menším vydáním stravy rodičů. Dieta však musí obsahovat vyš­ ší procento živočišných bílkovin. Polovinu te­ rária mírně zvlhčujte.

264

Terrapene Carolina triunguis. Sameček obvykle během pá­ ření přepadá na záda.

TRACHEMYS SCRIPTA ELEGANS, ŽELVA NÁDHERNÁ

Tato želva původně patřila do rodů Pseudemys a Chrysemys. Do roku 1998 se jednalo o nej častěji chované terarijní zvíře, pak byl však dovoz zastaven. Samičky byly v USA odchytávány ve volné přírodě, aby nakladly vejce. Mláďata byla vy­ vážena s prázdnými žaludky těsně po vylíhnu­ tí a často nedostala až tři měsíce nažrat. Na­ krmená zvířata totiž vyměšují výkaly, které by obchodníci museli čistit. Tyto maličké želvy se pak prodávaly úplným laikům v nádobě s malou palmou. Nádoby nebyly vybaveny vytápěním ani filtrací a by­ lo v nich málo místa pro tato poměrně aktiv­ ní zvířátka. Většina zvířat uhynula během ně­ kolika měsíců a zbylá se brzy ocitla v útulcích, případně byla vyhozena do rybníka nebo do příkopu. Tam začala ohrožovat místní faunu, nebo uhynula zimou. V zemích, odkud po­ cházejí evropské druhy vodních želv, jsou žel­ vy nádherné obávaným konkurentem. Vzhled

Samička měří až 30 cm, sameček 20 cm. Pod­ kladová barva je zelená s černými skvrnami a pruhy a jasně červenými skvrnami na uších. Břicho je žluté s černými skvrnami.

Želva nádherná slunící se ve velkém venkovním teráriu s rybníčkem

Rozšíření

Želva nádherná žije v hustě zarostlých, ti­ chých tůňkách a říčkách na východě a jiho­ východě USA (subtropické pásmo). Základní podmínky chovu

Potřebujete akvaterárium velikosti min. 120 x 50 x 50 cm. Viz také odstavce Základní podmínky chovu a Salmonella na počátku kapitoly o vodních želvách. Teplotu vody udr­ žujte na 18-22 °C. Želvu nádhernou nekombinujte s menšími nebo méně aktivními vodními želvami. Mož­ nými spolubydlícími jsou druhy rodu Graptemys (často prodávaný druh G. kohni, délka 15-30 cm) a druhy rodu Cuora. Želva nádherná může žít od května do září v zahradním rybníčku na slunném místě, kde je však i stín. Rybníček musí být v závětrném koutě. Břehy nesmějí být příliš strmé. Do vo­ dy dejte velkou větev, kde se želvy mohou slunit. U menších rybníčků používejte vodní filtr. Tyto želvy umějí dobře šplhat, proto po­ stavte nahoře přesahující hladkou příčku, dvakrát tak vysokou, než je délka želvy. Žel­ vy nádherné kladou vajíčka na písčité pláži zastřešené sklem. Při přenesení do venkovní­ ho terária nesmí být teplotní rozdíl příliš dra­ matický. Tyto želvy mohou přezimovat v nej­ méně 1 m hlubokém rybníčku. Potrava

Trachemys scripta elegans

Všežravci; viz želvy vodní. Určení pohlaví

Samci mají na předních nohou dlouhé drápy, větší ocas a mělce prohloubený plastron. Páření

Od prosince do února potřebují želvy zimo­ vání při teplotě 3-5 °C, případně zimní odpo­ činek při teplotě 10-15 °C s délkou dne 6 ho­ din. Ve volné přírodě tyto želvy často přezimují v kypré hlíně nebo na dně rybníč­ ku či potoka. Páří se krátce po zimě, často však také poté, co jim vyměníte vodu. Same­ ček během páření kouše samičku do krku, \Z o **11 coz muže vest ke zraněním.

265

Krabice na kladení vajec s vlhkým pískem

Kladení vajec

Samička klade vejce od března do května, ve třech snůškách s měsíčním intervalem. Klade asi 10 vajec najednou (4-20); někdy pouze poté, až vyměníte substrát v krabici (obvyk­ le vlhký písek). Mláďata se při teplotě 28-30 °C líhnou po 65-105 dnech. Odchov mláďat

Mláďata chovejte v malém akváriu, kde vy­ tvořte úsek souše, např. pomocí kusů dlažeb­ ních kostek nebo břidlice. Nad souší insta­ lujte bodové světlo, aby se zde želvy mohly sušit a vyhřívat. Voda by měla mít teplotu 25 °C. Mladé želvy měří asi 2 cm, ale rychle rostou. Krmte je stejnou potravou jako rodiče; mohou však žrát i dafnie, nitěnky a další vodní živo­ čichy. Mladé želvy potřebují hodně vápníku a vitaminů (D), dospělé už méně. Snažte se mladé želvy dávat hodně na slunce, musí však mít také stinné místo k úkrytu.

Řád Crocodilia, krokodýli Zákonná ochrana: téměř všechny druhy jsou chráněny dohodou CITES I (včetně Caiman crocodilus apaporiensis a Osteolaemus tetraspis). Zbylé druhy (další poddruhy Caiman croco­ dilus, Alligator mississippiensis a druhy ro­ du Paleosuchus) jsou na seznamu CITES II. Mladí krokodýli menších druhů, např. kajman brýlový (Čaimanus crocodilus), vypada­ jí úžasně a lidé si je často z náhlého impulzu zakoupí. Pokud se však o krokodýly, aligáto­ ry a kaj many správně nestaráte, rychle uhy­ nou; pokud se staráte správně, vyrostou do přílišné velikosti a stávají se nebezpečnými. Pro tři roky stará zvířata se jen těžko hledá umístění. Zoologické zahrady odložené kro­ kodýly nechtějí, protože chovná skupina no­ vě příchozí nepřijímá a dochází ke vzniku

266

stresu a vážných potíží. Než proto začnete chovat krokodýla, dobře se rozmyslete, co můžete zvládnout! Tato zvířata se nehodí do terária žádného chovatele. Abyste si to uvědomili, jděte do zoo a prohlédněte si některé dospělé, vzrost­ lé exempláře. Tento odstavec je míněn jako varování pro všechny a rada pro lidi, kteří si z náhlého po­ pudu krokodýlka zakoupili. Rád krokodýlů se skládá ze tří čeledí a jejich rodů: Crocodylidae (krokodýlovití: Crocodylus, Osteolaemus, Tomistoma), Alligatoridae (aligátorovití: A Higa tor, Caiman, Melanosuchus, Paleosuchus) a Gavialidae (gaviálovití: Gavialis). Vzhled

Krokodýli jsou masivní zvířata se silným, zploštělým ocasem určeným k plavání. Na poměrně krátkých nohou mají čtyři prsty. Oči jsou chráněné poloprůhledným třetím víč­ kem, ležícím pod oběma normálními víčky. Nozdry a ušní otvory jsou opatřeny chlopně­ mi, které se těsně uzavřou a brání vniknutí vody. Oči, uši a nozdry jsou umístěny na samém vrcholku ploché hlavy. Když krokodýl loví, toto jsou jediné části těla, které vyčníva­ jí nad vodou. Zuby jsou obrovské. V krku je velký kožní záhyb, který uzavírá dýchací ces­ ty od ústní dutiny. Velké rohovinové šupiny spočívají na silných kostěných základech, což dodává krokodý­ lům jejich typický „obrněný“ vzhled. Po stra­ nách hřbetu se táhnou dva zubaté hřebeny, které se sbíhají u ocasu. Srdce má dvě oddě­ lené komory a dvě předsíně s jednou chlop­ ní. Když se krokodýl ponoří, chlopeň se uza­ vře, takže okysličená krev jde nejprve do hlavy, a nikoli do vnitřních orgánů. Díky toOči, uši a nozdry jsou často to jediné, co z krokodýla vy­ čnívá nad hladinu (krokodýlí farma v Thajsku).

Aligátor severoamerický (Alligator mississippiensis)

Terárium s mladým kajmanem brýlovým

Kajman brýlový, dospělý jedinec

muto zařízení a obrovským plícím vydrží kro­ kodýl až hodinu pod vodou. Mladý kajman brýlový (Caiman crocodilus) má světle hnědou barvu s tmavými skvrnami. V dospělosti dosahuje délky 2,5 m a má tma­ vě zelenou barvu. Mezi očima má výrůstek podobný můstku spojujícímu skla brýlí. Jsou známy 4 poddruhy. Často prodávaný aligátor severoamerický (Alligator mississippiensis) dosahuje délky 3-6 m. Aligátoři mají obrovskou tlamu. Kajmánci rodu Paleosuchus a krokodýl čelnatý (Osteolaemus tetraspis) dorůstají „pouze“ délky 1,5 m. Posledně jmenovaný druh je nesmírně vzácný.

Rozšíření

Různé poddruhy kajmana brýlového obývají jižní oblasti Severní Ameriky až po subtro­ pickou Jižní Ameriku. Aligátor severoameric­ ký žije v jižních státech USA. Základní podmínky chovu

Akvaterárium s velkou vodní plochou musí být nejméně třikrát delší a jedenapůlkrát šir­ ší, než je celková délka zvířete. Teplota vody by měla být 25-28 °C. Vodu v bazénku je třeba pravidelně filtrovat a vyměňovat. Kdo si myslí, že může krokodý­ la chovat ve vaně, ať se dlouho a dobře zamys­ lí, než si nějakého koupí. Řada krokodýlů žije v tropických a subtro­

267

pických oblastech, vytvořte proto místo s řa­ dou bodových světel z lisovaného skla nebo velkých halogenových zářivek, kde teplota dosahuje až 40 °C. Průměrná teplota vzduchu by měla být 20-25 °C v zimě a 25-30 °C v lé­ tě. Pokud je v teráriu dost místa, osázejte jej velkými, masivními rostlinami typu Marantha nebo Philodendron. Terárium postavte tak, abyste nemuseli cho­ dit dovnitř, pokud chcete zvířatům vyčistit jejich ubikaci. Čistěte terárium tlakovou ha­ dicí zvenčí. Úkryt zvířete se musí dát uzavřít, zatímco pracujete.

Mládě kajmana brýlového požírá malou myš.

Potrava

Krokodýli jsou masožraví. Živí se rybami, savci, hovězím masem, kuřaty a jinou drůbe­ ží. Snažte se je navyknout na mrtvou kořist. Krmte je jednou až dvakrát týdně, ne však příliš velkými porcemi, protože rychle tloust­ nou. Po kořisti (nebo ruce neopatrného cho­ vatele) chňapnou rychlostí blesku a pak ji roztrhají na kousky. Krokodýly, kteří nechtějí žrát mrtvou potra­ vu, můžete povzbudit, když jim podáte rybu ještě ve vodě, kde vidí kořist lépe. Pokud krmíte rybami a masem bez kostí, mu­ síte potravu obohacovat vápníkem. Prvními příznaky nedostatku vápníku je vybočování zubů. Podávejte také 500 jednotek vitaminu D3 na 1 kg tělesné váhy, nebo ozařujte ultra­ fialovým světlem. Určení pohlaví

U krokodýlů není možné určit pohlaví podle vnějších znaků a endoskopická metoda je ris­ kantní kvůli užití narkózy. U krokodýlů a kajmanů větších než 80 cm můžete prohmatat kloaku jedním nebo dvě­ ma prsty, zatímco někdo jiný drží zvíře obě­ ma rukama (viz fotografie). Čelisti musíte dr­ žet pevně zavřené a zavažte zvířeti oči. Namazaným prstem můžete u samečků na­ hmatat boulovitý zakřivený penis, zatímco Určení pohlaví u 90 cm dlouhého kajmana brýlového

u samiček nahmatáte pouze stěny kloaky. Větší krokodýly můžete pomocí dálkového ovládání navést do přepravního boxu, který pevně uzavřete a posuvným panelem na spod­ ní straně zjistíte pohlaví. Sestupování po žeb­ říku do ubikace způsobuje zvířatům mnohem větší stres. Obvykle větší samci si střeží své teritorium a lákají samice svým řevem. Samice řady dru­ hů rovněž vydávají zvuky. Součástí namlouvacího rituálu je tlučení hlavou do vody. Mla­ dí krokodýlci do 75 cm duní, chrochtají, pískají nebo bručí. Páření

Páření probíhá ve vodě bok po boku. Díky té­ to neobvyklé poloze a tvaru penisu může páření trvat několik minut až hodin. U kajma­ na brýlového musí být voda nejméně 1 m hlu­ boká. V přírodě se kajmani brýloví páří v prosinci a kladou vejce v lednu. Mláďata se líhnou v březnu až dubnu, což připadá na počátek období dešťů. Kladení vajec

Krokodýli jsou jedinými plazy, kteří si stavějí složitá hnízda z rostlin a hlíny, do nichž pak kladou vejce. Chovatel by jim měl toto cho­ vání umožnit. Kajmani brýloví potřebují plochu souše o ně­ kolika metrech čtverečních. Připravte množ­ ství rostlinného materiálu a nádobu naplně­ nou směsí rašeliny s pískem. Už 1,5 měsíce před kladením vajec samička zneklidní a má sklony k hrabání. Snůšku 20-100 vajec střeží z vody. Vajíčka kajmana brýlového chovaná v inku­ bátoru při teplotě 30-32 °C se líhnou po 73-75 dnech. Dejte je do směsi vermikulitu s vodou v poměru 1:1. Odchov mláďat

Nově vylíhli kajmani nejprve vstřebávají žloutkový vak. Poté začínají lovit mečovky, paví očka, různé druhy hmyzu, měkká zvířa­ ta, korýše a savce. Vodu udržujte čistou. 268

Mláďata chovejte po skupinách stejné veli­ kosti, protože větší jedinci často požírají men­ ší příslušníky vlastního druhu. Kajman brýlo­ vý povyroste za rok asi o 10-20 cm a pohlavně dospívá, když dosáhne délky 1,5 m. Chov krokodýlů může být legrace, ale najít jim pak vhodný domov bývá potíž. Choroby

Nově zakoupené nebo nemocné jedince mů­ žete nejlépe pozorovat v malé nádrži bez filt­ race. Zvířata jsou často zamořená měňavkami, což obvykle nebývá problém, ve stresovém období po chycení a přepravě se však imuni­ ta může prudce snížit. Křivici (rachitidě) způsobené nedostatkem vápníku předcházejte rozmanitou stravou obohacenou vápníkem a vitaminem D3. Kro­ kodýli mohou někdy zadržet vejce.

Zubatou tlamu zavažte řemenem na tyčce. Stejným řemenem přidržujte jednu přední no­ hu, aby zvíře nepobíhalo kolem dokola a neuškrtilo se. Pevně tlamu zavažte obva­ zem nebo látkou, nikdy však těžko odstrani­ telnou lepicí páskou nebo sádrou. Kromě velkých zubů mají krokodýli také ve­ lice silné tělo a ocas. Zvířata delší než 1,5 m mohou být skutečně nebezpečná.

Kajman brýlový ve vajíčku

Manipulace a obrana

Krokodýli bývají už odmalička velice mrštní a kousaví. Jedině když začnete krokodýly od­ malička navykat na klidný, rozumný vztah k člověku, můžete jim později trochu důvěřo­ vat. Snažte se je pokud možno nepřenášet. Malé krokodýly (do 1 m) držte jednou rukou pod hlavou, druhou rukou držte zadní nohy a kořen ocasu. U větších jedinců předem zakryjte oči látkou. Tohoto 90 cm dlouhého jedince můžete ještě přenášet.

269

Rosnička siná (Litoria caeruleaj

270

Třída Amphibia, obojživelníci Obojživelníci jsou obratlovci, kteří se rozmno­ žují ve vodě. Zatímco některé druhy žijí ve vo­ dě i na souši, jiné žijí převážně ve vodě. Obojživelníci se dělí do 3 řádů: žáby (Anura, Salientia, asi 4600 druhů), mloci (Urodela, Caudata, asi 450 druhů) a červoři (Apoda, Gymnophiona, asi 160 druhů, zřídka chova­ ných v zajetí). Kůže

Kůže obojživelníků nemá šupiny, ale je tenká, často vlhká a kluzká, u řady obojživelníků po­ krytá hrbolky nebo jedovými žlázami. Dospě­ lí obojživelníci dýchají plícemi (někteří mloci plíce nemají a dýchají kůží). Larvy obojživelní­ ků (např. pulci) dýchají kůží a po určité obdo­ bí (několik dnů až týdnů) také vnějšími žáb­ rami. V suchých oblastech přežije díky své prostup­ né kůži jen málo obojživelníků. Nemohou se v létě vyhřívat na slunci jako plazi, aby do­ sáhli tělesné teploty. Obojživelníci regulují tep­ lotu změnou barvy. Příliš silné sluneční svět­ lo mohou odrážet světlejší barvou kůže. Díky své schopnosti dýchat kůží vydrží obojživelníČervor Ichthyophis kohtaoensis, jihovýchodní Asie

ci dlouhou dobu pod vodou. Kůže kromě kys­ líku propouští i další plyny a tekutiny. Obojži­ velníci svlékají kůži převážně v noci, a to ve­ lice rychle. Starou kůži potom sežerou. Temer všichni obojživelníci vylučuji z kuze te­ kutinu, která ohavně páchne a často je jedova­ tá. Slouží k odstrašení dravců a pomáhá hojit raný. Po přenášeni obojživelníku si vždy umyj­ te ruce. Kožní výtok mimo jiné dráždí oční sliznici.

m z

Z

V v

npx

v •

1

V

•

Z V

• v •

1

Z

1

1

• v •

z

•

1

zi

• z

v

1

o

•

1

V

1

O v

I

•

Základní podmínky chovu

Obojživelníkům se daří ve velmi vlhkém terá­ riu nebo akváriu. Vlhkost zvyšujte pravidel­ ným postřikováním nebo postavením vodopádku, nikdy však sníženým větráním. Řada druhů, např. pralesnička z čeledi Dendrobatidae, potřebuje rozprašovací systém, kterým každý večer a brzy ráno půl hodiny postřikuj­ te terárium. Vytvořte dostatek úkrytů, nepoužívejte však ostré materiály. V teráriu nesmí být příliš teplo. Druhy z mír­ ného pásma vyžadují teplotu 15-20 °C, tro­ pické druhy 20-28 °C. Rostliny v teráriu potře­ bují hodně světla, proto používejte trubicové halogenové zářivky, které mají silné, chladné světlo. Můžete také použít malou ultrafialovou lampu (7 W). Dobré větrání a hygiena předcházejí vzniku houbových a bakteriálních infekcí. Infekcím také předchází kyselá půda (rašelina, listovka, kořeny kapradin). Pravidelně čistěte podklad, dekorativní materiály i skleněné stěny. Po po­ užití čisticích prostředků vše důkladně oplách­ něte vodou. Zbytky potravy odstraňujte co nejTato žába (pravděpodobně Leptopelis bufonoides) z afric­ ké saharské oblasti spí letním spánkem (estivuje). Svět­ lejším zbarvením odráží sluneční paprsky, aby nedošlo k přehřátí nebo vyschnutí.

Svlečka ropuchy obrovské.

271

Vajíčka axolotla

Larva čolka

dříve, zvláště z akvárií. Velké vodní plochy filtrujte a každý týden obměňujte třetinu vody.

nu komoru, má po proměně dvě předsíně a dvě komory. Larvy obojživelníků mají schopnost regenera­ ce: poškozené části těla rychle dorůstají.

Potrava

Všichni dospělí obojživelníci jsou masožraví. pnrode lapají nejruznejsi živou, pohyblivou V • kořist. Potravu obohacujte multivitaminovými a minerálními přípravky nebo je podávejte injekčně, zvláště u mladých jedinců. Malé obojživelníky krmte každé 1-2 dny, vět­ ší jednou až dvakrát týdně. xz z

1 xz

1

•Z

•

O

V • V Z

XZ •

1

II*

Určení pohlaví

U obojživelníků poznáte rozdíly mezi pohla­ vími často až během páření. Dospělé samičky bývají bachratější. Další znaky jsou uvedeny u jednotlivých druhů. Pokud nedokážete určit pohlaví, kupte nejméně šest jedinců jednoho druhu. Zimování

Obojživelníci z oblastí s chladnými zimami potřebují zimní spánek. Zásady jsou stejné ja­ ko u plazů. Po několik týdnů postupně snižujte teplotu a délku dne. Zvířata dejte do perforované plastikové krabi­ ce, naplněné drcenou rašelinou a rašeliníkem. Krabici dejte na tmavé místo o teplotě 5-10 °C. Obden postřikujte trochou vody. Zi­ mování můžete ukončit poněkud rychleji. Ne­ nechávejte zimovat mláďata nebo nemocné jedince. Kladení vajec

Řada obojživelníků je vejcorodých. Vajíčka nemají skořápku, ale jsou uložená ve vrstvě ro­ solu. Zvířata často kladou vajíčka do vody. U druhů kladoucích vajíčka na vlhká místa na souši probíhá embryonální a larvální stadium (u některých druhů i proměna) částečně uvnitř vajíčka. Larvy vylíhlé z vajíček jsou vodní ži­ vočichové podobní drobným rybkám. Proměna

Larvy obojživelníků procházejí proměnou, po níž se stávají dospělci žijícími na souši. Bě­ hem proměny se žábry přemění v jednoduché plíce, objeví se nohy, zmizí ocas (u žab) a trávici ustrojí se přizpůsobí živočišné potravě. Srdce, které má původně jednu předsíň a jed­ •

Z

272

Z

.

*Z

XZ*

o

1

z

xz •

v • xz

z

.

xz

Odchov mláďat

Larvy obojživelníků potřebují pH neutrální až lehce kyselou vodu. Pokud je voda příliš zása­ ditá, rozpustné soli vápníku se usazují a larvy jich nemohou využívat k tvorbě kostry. Váp­ ník se také ztrácí při vyšších teplotách. Dodržujte přísnou hygienu (viz Základní pod­ mínky chovu). Filtrační čerpadla mohou vsát vajíčka a larvy. Toto riziko odpadá u vzdušné­ ho nebo podlahového filtru, který zajišťuje čis­ tou, proudící vodu. V pravidelných interva­ lech vyměňujte jednu třetinu vody. Používejte dešťovou vodu nebo vodu odstátou nejméně 24 hodin, o teplotě 18-24 °C. Slabší larvy vět­ šinou uhynou. Choroby

U zdravých obojživelníků: - Kůže je v dobrém stavu. Poranění, bílé skvrn­ ky nebo vřídky znamenají infekci. - Kosti a čelisti pod kůží nejsou vidět. Pokud ano, znamená to podvýživu nebo napadení červy. - Oči jsou jasné a otevřené. Obojživelníci dokážou sedět celý den nehnu­ té v úkrytu. V ohrožení se většina druhů po­ kouší o útěk, případně uvolňuje výstražnou látku (ropuchy). Rada zcela zdravých jedinců však při vyrušení nevyvíjí žádnou aktivitu. Ve vlhkém teráriu nebo akváriu pro obojži­ velníky se snadno šíří infekce. Nakažené jedin­ ce okamžitě izolujte a dodržujte přísnou hygie­ nu. Všechny používané materiály převařte nebo dezinfikujte. Žádné předměty, které při­ šly do styku s nakaženým zvířetem nebo terá­ riem, se nesmějí dostat do jiného terária. Obojživelníci nafouklého vzhledu pravděpo­ dobně nejsou zdraví. Bývá obtížné určit příči­ nu, často se však mohou nakazit jednobu­ něčnými parazity. Požádejte veterináře, aby vyšetřil zvířata i jejich výkaly. Nafouknutí tě-

la jako reakce na hrozbu není samozřejmě dů­ vodem ke znepokojení. U jedinců odchycených ve volné přírodě a ji­ nak stresovaných zvířat často dochází k náka­ ze oblými červy. V některých případech má zvíře propadlé boky a jsou mu vidět kosti. Stres muže být způsoben pnhs častým přenášením, příliš velkým množstvím samečků chovaných pohromadě, nebo špatnými podmínkami ubytování. Napadeným zvířatům podávejte 10-30 mg fenbendazolu na 1 kg tělesné váhy, podávaného orálně po tři dny, případně roz­ pusťte 1 díl levamisolu ve 2-3 dílech vody. Do 100 ml výše uvedených přípravků můžete při­ dat také 1 g práškového přípravku na hubení bičíkovců. Kalnou suspenzi přefiltrujte fil­ trem na kávu; jednou denně po 3 dny pak ka­ pejte přípravek zvířeti na navlhčená záda (postříkaná vodou) - jednu kapku na 3-5 g tělesné váhy. Roztok můžete skladovat v led­ ničce až 1 měsíc. Larvy obojživelníků se odčervují velice obtíž­ ně. I pro mladé jedince jsou odčervovací pří­ pravky první 3 měsíce po proměně velice ne­ bezpečné. Bičíkovci způsobují váhový úbytek, neboť o• zvířata nepřijímají potravu a trpí průjmem. Prvoky můžete rovněž zjistit vyšetřením výka­ lů. Ošetřujte výše uvedeným způsobem, pří­ padně dejte nakažená zvířata na 5 dní do vo­ dy s rozpuštěným dimetridazolem (400 mg na 1 1 vody). Plísňová nákaza se projevuje jako ochmýře­ né bílé skvrnky na nakažené části pokožky. Způsobují ji zpočátku zranění, stres nebo špatné životní podmínky (přílišné teplo, špat­ ná hygiena). Zvířata postřikujte nebo je dej­ te do roztoku 10 mg trypaflavinu na 1 1 vody. Dodržujte přísnou hygienu. Můžete také zví­ řata každý den na několik minut dát do 2% malachitové zeleně, dokud infekce nezmizí. U „choroby červených nohou“ způsobuje otrava krve podkožní krvácení (červeně zbar­ vené spodní strany břicha a končetin), odmí­ tání potravy a smrt. Tuto chorobu může způsobit příliš velký poO

zv

I

.

z .

o

v• • Z

V

1

• z

.

Oblý červ z uhynulé rosničky

i

.

v

«*

Z

Z

Houbovité skvrnky plísně na těle čolka rodu Cynops

Z

čet zvířat na malé ploše, příliš vysoká teplo­ ta nebo stres. Primární infekci způsobují bak­ terie rodu Aeromonas, přičemž často násle­ duje i sekundární houbová infekce. Nakažené jedince izolujte a chovejte je při teplotě 18 °C. Do vody přidejte 6 g kuchyňské soli na 1 litr a podávejte veterinářem předepsaná antibio­ tika. U mloků a čolků může příliš teplá voda, špat­ ná strava a hygiena způsobit smrtící chorobu. Napadená zvířata odmítají potravu, podivně se pohybují, nesvlékají pořádně kůži nebo ji požírají a ve výjimečných případech mají hlu­ boké otevřené rány až na kost. Pokud choro­ bu odhalíte včas, veterinář ji může vyléčit podáváním antibiotik. Dodržujte přísně hy­ gienický režim a dezinfikujte terárium. Zvířata trpící jakoby epileptickými záchvaty mají pravděpodobně nedostatek vápníku ne­ bo vitaminu D3. Vápník je důležitý pro přenos nervových vzruchů. Slabší zdroj UV světla nad teráriem pomáhá syntetizovat vitamin D3. Potom se může absorbovat i vápník. Potravu obohacujte laktátem vápníku. Zvířata ponechaná v teráriu s nemocným ne­ bo mrtvým obojživelníkem, budou pravděpo­ dobně také nemocná či nakažená. Snažte se zvířata nepřekrmovat, zvláště u po­ měrně málo aktivních druhů. Příliš tlustým je­ dincům dávejte pouze malou, aktivní živou kořist.

Řád Anura (Salientia), žáby Vzhled

Žáby během proměny ztrácí ocas (vědecký název Anura znamená v řečtině „bezocasí“). Mají dva páry nohou na jednolitém těle; zad­ ní pár nohou bývá mnohem vyvinutější než přední. Žáby mají na předních nohou čtyři, na zad­ ních pět prstů. Ušní bubínek je často jasně vi­ ditelný. Zvuky, které vydávají, zesilují pomo­ cí 1-2 hlasivkových vaků pod krkem a v koutku úst.

273

Rozšíření

Žáby obývají nejrůznější biotopy po celém svě­ tě, kromě oblasti Arktidy a Antarktidy. Základní podmínky chovu

Rosničky a další šplhavé druhy potřebují vyso­ ké terárium. Zemní žáby potřebují velkou spodní plochu. Terárium nesmí být ani příliš chladné, ani teplé. U většiny druhů udržujte v létě denní teplotu 18-26 °C, v noci 13-21 °C. Během horkých letních období mnoho žab chovaných v zajetí umírá. Snažte se tomu pře­ dejít instalováním terária na chladném místě nebo pravidelným ochlazováním. Žáby se rá­ dy ukrývají, proto musí mít řadu míst, kam se schovat. Samečci jsou většinou teritoriální živočichové a navzájem se ruší natolik, že to může vést ke stresu. Žáby jsou nebezpečné pro všechny po­ tenciální spolubydlící, kteří se jim vejdou do velké a široké tlamy, a to včetně jedinců vlast­ ního druhu. Některé žáby nesnášejí kožní je­ dy vylučované jinými druhy. Zvířata odchycená ve volné přírodě často trpí stresem. Dejte je proto do poměrně tmavého terária, kde se mohou uklidnit. Potrava

Žáby jsou masožravé a kořist chytají rychlým vymrštěním lepkavého jazyka, u druhů s krat­ ším jazykem je vymrštění spojeno s rychlým skokem. Krmte je rozmanitou stravou zahr­ nující nejrůznější druhy krmných zvířat, která se jim vejdou do tlamy (hmyz, hlodavci, žíža­ Rosnička kubánská (Hýla septentrionalis)

274

ly). Posypávejte je vitaminovými a minerální­ mi přípravky. Určení pohlaví

U řady druhů je velice obtížné určit pohlaví, zvláště u nedospělých jedinců.

- Dospělý sameček je obvykle menší než sa­ mička, někdy má pestřejší zbarvení. - Samečci mají typický hlas, kterým lákají sa­ mičky k páření. Někdy je poznáte podle ozvučných hrdelních vaků, které vypadají jako zvrásněná a vytahaná tenká pokožka. Někdy mívají samečci větší ušní bubínky. Samičky mohou někdy vydávat zvuk při obraně (např. při přenášení). Přední nohy samičky a samečka skokana volského. Na nohou samečka vidíme pářící mozoly.

Skokan hnědý (Rana temporaria) s vajíčky

Držení ropuchy obrovské nalevo je sice pro ni nepohodlné, ale bezpečné. Žába se nafoukla.

Řadu nočních žab lze chytit podle zvuku, kte­ rý vydávají. Proto je vysoká pravděpodobnost, že prodávané exempláře jsou samečkové. V

1

1

O

1

V

v•

1

z V

• V1

Z

Urady druhu sameček pn pařeni samičku pevně obejme předníma nohama (amplexus). Samečci mají na prstech a nohou mozoly, které jim umožňují chytit se pevněji. - Ze stejného důvodu mají samečci některých druhu delší a silnejsi predm nohy nez samičky. - Samečci pralesniček mají někdy na špičkách prstu sirsi pnchytne destičky nez samičky. 1

O

1

.

O

1

v •

v Z

VZ

V

Z

*1

1

.

1

Z

1

Z

1

V

. • V1

V

• VI

'VI

Páření

U téměř všech žab dochází k vnějšímu oplod­ nění. Sameček obejme shora samičku, obvyk­ le těsně za předníma nohama nebo před zad­ ním párem nohou. Během tohoto objetí vypouští samička z těla vajíčka, která sameček postřikuje tekutinou, v níž jsou spermie. Páře­ ní se obvykle odehrává ve vodě. Kladení vajec

Žáby kladou vajíčka v chomáčích, shlucích, provázcích nebo jednotlivě. Některé druhy se starají o vajíčka a larvy, někdy dokonce i o mladé žabky. Jeden rod je vejcoživorodý, samice zadržuje vejce v těle až do vylíhnutí pulců. Řada žab klade vejce po osvěžení vody studenou vodou. Odchov mláďat

Dospělé žáby často požírají larvy i mladé žab­ ky. Z tohoto důvodu dejte vajíčka do zvláštní inkubační nádoby s vodou o teplotě 18-22 °C. V chovném teráriu je obzvlášť důležitá přísná hygiena (viz Odchov mláďat v úvodní kapito­ le o obojživelnících). Pulci jsou většinou všežraví. Žrát začínají po 3-4 dnech, přičemž se živí hlavně rostlinným materiálem (řasy, suchý kopřivový prášek, se­ kaný salát, vařený špenát), ale i nasekanými larvami komárů, žížalami, mrtvými pulci, roz­ drobenou potravou pro akvarijní rybky a kvas­ nicemi. Do vody přidávejte sépiovou kost ja­ ko dodatečný zdroj vápníku; pulci však potřebují vápník teprve po proměně. Pulce různých druhů můžete chovat společně, vý­ jimkou jsou pralesničky.

Po několika dnech jsou vnější žábry nahraze­ ny žábrami vnitřními. Většina pulců má na le­ vé straně hlavy vzduchovou trubici vedoucí k žaberním komorám, která však chybí u larev mloků a čolků. Pulcům žab se nejprve objevu­ jí zadní nohy, larvám mloků vyrůstají nejprve přední. Přední nohy se pulcům často vyvíjejí velice rychle otvorem v dýchacím vaku. Neobá­ vejte se, že je pulec nemocný. Terárium s do­ statečným předstihem zakryjte, protože pulci často vylézají na břech, jakmile se jim vyvi­ nou přední nohy, i když mají ještě úplný ocas. Larvy musí mít snadný přístup na břeh, proto použijte plovoucí rostliny (Pista stratiotes, Eichhornia crassipes) a vybudujte povlovné břehy. Maličké žabky se v prvních týdnech ži­ vota mohou snadno utopit ve vodě hlubší než 1 cm. Mláďata obojživelníků začněte krmit chvostoskoky nebo octomilkami, jakmile jim zmizí ocasy. Nezapomeňte obohacovat stravu vita­ miny a minerály. Manipulace a obrana

Žáby se často snaží uprchnout nebo zaujíma­ jí výhrůžný postoj (např. s nafouklým tělem). Většina žab a někteří mlokovití vylučují z po­ kožky chemickou látku, která je více či méně jedovatá a způsobuje podráždění kůže. U ně­ kterých obojživelníků má stejné účinky i jejich moč. Žáby jsou často kluzké a rychle skáčou. Snaž­ te se předcházet zranění bezpečným přenáše­ ním. Obojživelníci mají jemnou kůži, proto se jich dotýkejte co nejméně. Pokud je chcete přená­ šet, nalákejte je do nádoby, aniž byste se jich dotýkali. Pokud je musíte vzít do ruky, držte jednou nebo oběma mokrýma rukama. Větší druhy můžete držet dvěma prsty okolo pasu. Po manipulaci se žábami si vždy umývejte ruce. Při přepravě obojživelníků zvířata zabalte do plastikové krabice s vlhkým papírem nebo tro­ chou mechu. Některé obojživelníky musíte převážet samostatně, protože ostatní nesná-

275

šejí látku vylučovanou ve stresu. Vodní obojži­ velníky můžete převážet v pevném pytlíku s trochou vody a hodně vzduchu. Uprchlé jedince polapíte co nejrychleji po útě­ ku tak, že na podlahu pod teráriem dáte vlh­ ké hadry.

U této ropuchy Bufo marinus můžeme zřetelně vidět příušní jedovou žlázu.

Čeleď Bufonidae, rop ucho vití Nejznámější ropuchy patří do rodu Bufo: ro­ pucha obecná (Bufo bufo) nebo ropucha ob­ rovská (Bufo marinus). Kuňka žlutobřichá není pravá ropucha, nýbrž patří do čeledi kuňkovitých (Discoglossidae). Vzhled

Ropuchy mají těžké, zavalité tělo, obvykle po­ kryté hrbolky a vyústěním jedových žláz. Ma­ jí krátké a silné nohy bez plovacích blan. Ma­ jí bezzubé čelisti. Samečci mají pozůstatky vaječníků, tzv. Bidderův orgán. Ropuchy jsou většinou noční živočichové. BUFO MARINUS, ROPUCHA OBROVSKÁ

Vzhled

Ropucha obrovská měří až 25 cm a váží až 2 kg. Má černou, tmavě hnědou nebo šedohně­ dou barvu. Na hlavě má několik hřebenů. Za ušními bubínky leží jedové žlázy (parotidy). Těmi vylučuje mléčně zbarvenou toxickou lát­ ku, která je velice škodlivá a je známá svými účinky podobnými LSD. B. marinus je jeden ze dvou nejjedovatějších druhů ropuch; jed je velice nebezpečný a může způsobit zástavu srdce.

Ropucha obrovská vylučuje škodlivou toxickou látku.

Rozšíření

Kromě některých ostrovů jsou ropuchy roz­ šířeny po celém světě. Ropucha obrovská obývá lesy a pole mírné­ ho i tropického pásma od jižního Texasu až po Argentinu. Byla však dovezena i do dal­ ších oblastí světa, zvláště do Austrálie, kde se nasazuje, aby hubila hmyz škodící v cuk­ rovce. Základní podmínky chovu

Ropuchy jsou poměrně pomalá zvířata, která neskáčou příliš vysoko ani daleko. Jsou to pře­ vážně zemní hrabaví živočichové, existují však i vodní druhy. Ropucha obrovská potřebuje plochu souše nejméně 50 x 50 cm, pokrytou asi 10 cm vysokou vrstvou mírně zvlhčené půdy (směs listovky, rašeliny a písku, popřípadě molitanové rohože). Potřebují také nádobu s vodou, ve které se koupou. Ropuchy se do vody často vyprazdňu­ jí a mohou ji velice znečistit. Podklad vymě­ ňujte dříve, než začne páchnout čpavkem. Teplota by se měla pohybovat mezi 25-28 °C. Potrava

Tyto ropuchy se živí velkým hmyzem, žížala­ mi, hlodavci, slimáky, hlemýždi, menšími ropuškami nebo hýbajícími se kousky masa. Určení pohlaví

Samci jsou menší a štíhlejší; na prstech mají Pár ropuch obrovských. Samec má tmavší hrdelní vak.

276

Bufo marinus: pouze sameček má na. prstech pářící mo­ zoly.

Rohatka pestrá (Ceratophrys ornata)

pářící mozoly. Někdy u nich můžeme roze­ znat hrdelní ozvučný vak.

Rohatka brazilská (Ceratophrys cornuta)

Páření a kladení vajec

Objímání většinou začíná na souši, potom se zvířata přesunou do vody. Samci vydávají hlu­ boký rezonující zvuk podobný štěkání samo­ palu. Bufo marinus nepotřebuje zimování. Dvakrát ročně klade do stojaté nebo mírně tekoucí vo­ dy provazce až o 20 000 vejcích. Odchov mláďat

Pulci se líhnou po několika dnech a proměna probíhá 1-3 měsíce. Pohlavně dospívají po 1-2 letech. Obrana

V ohrožení se ropuchy natočí zády k možné­ mu nebezpečí a nafouknou se. Někdy také uvolňují jed a mohou se vám i vymočit na ru­ ce. Pokud je chcete přenášet, čiňte tak s pomo­ cí rukavic.

C. cornuta žije v tůňkách deštných pralesů se­ verozápadní Brazílie, Guyany a západního Ekvádoru. Základní podmínky chovu

Rod Ceratophrys zahrnuje asi 10 druhů a ně­ kteří odborníci jej považují za součást čeledi Leptodactylidae (hvízdalkovití). Nej častěji prodávaným druhem je C. ornata.

Rohatky dokážou celé hodiny sedět a čekat na kořist, napůl zahrabané ve vlhké půdě (drcená rašelina, rašeliník, listovka). Podklad pravidelně vyměňujte, protože rohatky jsou velice nečistotné. Vrstva hlíny musí být hodně vysoká. Dejte rohatkám nádobu s vodou a tep­ lotu udržujte na 25-28 °C. Dvakrát týdně po­ střikujte. Pokud je terárium příliš suché, ro­ hatky se zahrabávají do země a pokrývají se slizem. V teráriu chovejte pouze jednoho je­ dince.

Vzhled

Potrava

Tyto velké žáby mají krátkou, silnou hlavu, kulaté tělo a krátké nohy. C. cornuta má prů­ měr až 20 cm, C. ornata 15 cm. Pod kůží ma­ jí kostěné destičky. Mají obrovskou tlamu, tvo­ řící až polovinu délky těla. Nad očima mají kožní záhyby připomínající rohy. U rohatky pestré jsou to jen malé bouličky, u rohatky brazilské velké špičaté výčnělky. Zbarvení je značně rozmanité, obvykle však zelené s hně­ dými, červenými a černými skvrnami a pruhy. Kůže je pokryta bradavkami.

Tato „chodící tlama“ žere množství velkého hmyzu, hlodavce, žížaly a ryby. Nepřekrmujte a dodržujte rozmanitost stravy.

Čeleď Ceratophrydae (rohatkovití): CERATOPHRYS ORNATA, ROHATKA PESTRÁ; C. CORNUTA, ROHATKA BRAZILSKÁ

Rozšíření

C. ornata žije v pampách (bažinatých, travna­ tých rovinách) Argentiny a jižní Brazílie.

Páření a kladení vajec

Tyto žáby se v zajetí množí jen těžko. Snažte se napodobit období sucha snížením vlhkosti a zvýšením teploty. Žáby se začnou obalovat slizem a zahrabávat do země. Po osmi týdnech proces obraťte a začněte pravidelně postřiko­ vat. Během „období dešťů“ se žáby začnou pá­ řit. Tyto žáby můžete také stimulovat k roz­ množování pomocí hormonů. Odchov mláďat

O mláďata pečujte stejným způsobem jako

277

o dospělé jedince. Před proměnou i po ní ma­ jí žáby neobyčejně kanibalské sklony; v pod­ statě sežerou všechno, co se jim dostane do tlamy.

Dendrobates tinctorius

Manipulace a obrana

Při přenášení koušou rohatky do prstů. Vzhle­ dem k zubovitým výčnělkům na čelistech mů­ že být kousnutí velmi bolestivé.

Čeleď Dendrobatidae (pralesničkovití) DENDROBATES, PHYLLOBATES A DALŠÍ RODY, PRALESNIČKY

Zákonná ochrana: všechny druhy Dendroba­ tes, Phyllobates, Allobates, Epipedobates, Minyobates a Phobobates jsou chráněny do­ hodou CITES II. Tato čeleď zahrnuje 8 rodů a více než 160 dru­ hů denních žab. Malé pralesničky rodu Dendrobates a Phyllobates jsou díky svému jasnému varovnému zbarvení velice vyhledáva­ nými druhy chovanými v teráriích. Jihoameričtí Indiáni napouštěli hroty svých ší­ pů a foukacích šipek jedem pralesniček P. terribilis a P. aurotaenia tak, že je otírali o je­ jich kůži. Neurotoxický kožní jed zabije opici téměř okamžitě. Jed je nebezpečný, pouze po­ kud se dostane do krevního řečiště; dávejte si proto pozor na různé oděrky a škrábance. Vzhled

Tyto žáby měří asi 1-6 cm, jsou štíhlé a velice pestře zbarvené. Zbarvení a vzorování se mů­ že výrazně lišit i v rámci jednoho druhu, natož pak v rámci celého rodu Dendrobates. Osm známých rodů se dále liší typem kožního jedu, průměrnou délkou prstů, přítomností nebo ne­ přítomností zubů a rozmnožovacím chováním. Většina druhů nemá mezi prsty plovací blánu. Pralesničky mají na špičkách prstů předních nohou malé polštářky tvořené žlaznatými a svalovými buňkami, tzv. přísavky. Druhy ro­ du Dendrobates mají zvětšené špičky prstů, přičemž první prst je kratší než druhý. U rodu Epipedobates a Phyllobates jsou oba prsty stejně dlouhé a špičky jsou jen mírně rozšíře­ né. Mláďata druhů z posledně zmiňovaného rodu mají od oka až po stehno oranžové nebo žluté pruhy. Na stehnech jsou namodralé „meDendrobates ventrimaculatus

278

talízové“ skvrny. Druhy rodu Colostethus ma­ jí převážně hnědou barvu. Tyto žáby nejsou vů­ bec plaché a jejich pozorování bývá fascinují­ cí. Hodně pískají. Většina žab čeledi Dendrobatidae žije v podlo­ ží deštných pralesů Střední a Jižní Ameriky, případně několik metrů nad zemí. Některé dru­ hy žijí pouze v korunách stromů. Přežití řady druhů je ohroženo ničením deštných pralesů.

Některé druhy „pro začátečníky“: Pralesnička batiková Dendrobates auratus má obvykle zeleno-černou nebo zeleno-hnědou barvu, přičemž zelené jsou příčné pruhy, skvrny nebo mramorování na těle a nohou. V populaci z Tabogy žije řada jedinců se zla­ tavým leskem, od něhož je odvozen i vědecký název této žáby. Některé panamské populace mají černé a modré příčné pruhy. Tyto žáby měří 3-4 cm. Žlutohnědá pralesnička harlekýn D. leucomelas je poměrně teritoriální druh. Měří asi 4 cm, není plachá a kříží se s druhy D. tincto­ rius a D. auratus, proto je pokud možno ne­ chovejte pohromadě. Pralesničky skupiny D. quinquevittatus měří až 2,5 cm. V závislosti na jednotlivém druhu a populaci mohou mít žluté, zelené, nebo oran­ žové podélné pruhy, někdy i s příčnými čárka­ mi na černém podkladě. Nohy jsou skvrnité nebo mramorované (černá na červené nebo zelená na modré). Několik druhů má oranžo­ vou či žlutou hlavu (D. fantasticus) nebo zá­ da (D. reticulatus). D. arboreus žije pouze v korunách stromů deštných pralesů. Nejčas­ těji v zajetí chovaným druhem je D. ventri­ maculatus. Měří 1,5-2,2 cm a má žluté podél­ né pruhy na černém podkladě. Párek těchto žab často společně obývá jednu rostlinu dru­ hu Bromelia, kterou brání jako své teritorium, což ztěžuje péči o ně. D. tinctorius má obvykle žluto-černo-modrou barvu, existuje však množství barevných variet. Samička dorůstá až 6 cm. Epipedobates tricolor dorůstá 2,5 cm, má červenohnědou barvu se žlutými, zelenými ne-

Dendrobates tinctorius se vyskytuje v mnoha barevných varietách. Tento jedinec pochází z Guyany.

bo bílými pruhy. Tento druh je ideální pro za­ čátečníky. Pralesnička pruhovaná Phyllobates vittatus má černou barvu se dvěma oranžovými po­ délnými pruhy a modročerným mramorová­ ním na nohou. Dosahuje délky max. 3 cm.

Jako úkryty a nádoby ke kladení vajec poslouží nádobky od filmů a kokosové ořechy na Petriho misce.

Rozšíření

Dendrobates auratus obývá oblasti od Nika­ raguy až po Panamu. D. leucomelas pochází z Venezuely. Žáby ze skupiny D. quinquevittatus pocházejí z Peru, Ekvádoru, Kolumbie, Brazílie a Guya­ ny. Epipedobates tricolor obývá jihozápadní Ekvádor a Peru. Phyllobates vitatus žije při pacifickém pobře­ ží na jihu Kostariky. Základní podmínky chovu

Samečci brání své teritorium, které mívá větši­ nou rozměr několika metrů. Samičky mají te­ ritoria menší a často požírají vajíčka sousedním samičkám. Z tohoto důvodu dejte jednoho sa­ mečka se samičkou do paludária o velikosti 50 x 40 x 40 cm, případně malou skupinku do vět­ ší nádoby. Podklad (mech, rašelina, kořeny ka­ pradin) by neměl být nasáklý vodou. Do terá­ ria dejte množství rostlin rodu Bromelia, nádobky od filmů naplněné do jedné třetiny vo­ dou nebo polovinu kokosového ořechu s pro­ raženým otvorem na Petriho misce, která slou­ ží jako úkryt i nádoba ke kladení vajec.

Všechny nádoby se musí dát pravidelně kontro­ lovat, zda nedošlo k nakladení vajec. Vlhkost udržujte mezi 80-100% postřiková­ ním vlažnou vodou (25-30 °C), malým vodopádkem nebo rozprašovacím zařízením. Vodu z kohoutku nechte před použitím 24 hodin odstát, aby se odpařil chlor. Většina druhů má ráda stálou nízkou teplotu (ve dne 22-24 °C, v noci 18-22 °C), i když po krat­ ší dobu mohou snést i větší teplotní výkyvy (20-28 °C). Teplotu vody udržujte na 23 °C. Hor­ ské druhy, např. E. tricolor, potřebují teplotu ještě nižší (ve dne 20-22 °C, v noci 18-20 °C). Kromě druhů rodů Colostethus a Arombates mají všechny pralesničky silný jed, který

279

v obraně vylučují z pokožky. Složení jedu zá­ visí na skladbě potravy a vystavení stresu. Po­ kud však jed vstoupí do krevního řečiště, i ma­ lá dávka může zabít velké zvíře. Tyto žáby jsou navíc silně teritoriální. Čas od času spolu zápasí, případně i s žábami jiných druhů. Svou tenkou pokožkou žáby rychle ab­ sorbují jed. Stresovaná, mrtvá nebo prudce jedovatá žába je proto zdrojem nebezpečí pro další obyvate­ le terária, a to včetně jedinců téhož druhu. Z tohoto důvodu je lepší chovat každý druh v samostatném teráriu. Pokud přesto chcete druhy vzájemně kombi­ novat, můžete chovat jeden zemní druh (např. D. tinctorius, D. auratus nebo P. vittatus) s jedním nebo několika šplhavými jedinci (sku­ pina D. quinquevittatus). Zemní pralesničky lze chovat s drobnými ros­ ničkami, ropuchami a ještěry (anolisové a gekoni, např. malé felsumy). Musí však pocházet z vlhkých biotopů a mít v teráriu suché, teplé, výše položené místo. Potrava

Octomilky, chvostoskoci, roztoči, mouchy, polní hmyz, zavíječi voskoví a jejich larvy. AčDendrobates leucomelas, pár

Pralesnička azurová, Dendrobates azureus

koliv ve volné přírodě se tyto druhy živí pře­ vážně mravenci, evropští mravenci pro ně ne­ jsou vhodní. Některé pralesničky (D. tincto­ rius) špatně snášejí nevhodnou potravu. Nedostatek vitaminů a minerálů nebývá u star­ ších jedinců příliš častým problémem; u ma­ lých žabiček těsně po proměně je však prav­ děpodobně hlavní příčinou vývinu tenkých „sirkovitých“ nohou. Vyhněte se příbuzenské­ mu křížení a křížení slabších jedinců. Pokud žáby přenášejí své larvy do vody (přirozené chování) a chovatel nemanipuluje s vajíčky, výskyt „sirkovitých“ nohou je řidší. Určení pohlaví

Samičky jsou o 2-5 mm delší než samečci a mají zaoblenější tvar. Samečci mají někdy na prstech větší přísavky, takže to vypadá, že ma­ jí dva místo jednoho. Někdy můžete vidět sa­ mečkův jednoduchý hrdelní vak, pokud se vy­ táhne častým používáním. Samečci druhů D. tinctorius a D. azureus mají silnější druhý a třetí prst zadní nohy než samičky. Páření a kladení vajec

Samečci brání své teritorium a lákají samičky bzučením, cvrkáním nebo pískáním; případně dalším pozoruhodným chováním a rituálními souboji. Při vysoké vlhkosti (období dešťů) za­ vede samec samici na tmavé, vlhké, hladké místo, kde může naklást vajíčka. Takovým mís­ tem může být list rostliny, nádobka od filmu nebo miska pod rozpůleným kokosem či kvě­ tináčem. Po rituálním tanci klade samička 2-3, ale i 25 vajíček (podle druhu) na která sameček vy­ pustí sperma (aniž by došlo k amplexu). Sameček i samička poté vejce střeží a pravidel­ ně zvlhčují. Po 1—1,5 týdne sameček odnese pulce na zádech do stojaté vody, případně zku­ mavky naplněné vodou či úžlabí listu bromélie. Přenesení celého vrhu může zabrat až tý­ den, larvy však přežívají díky zásobám živin z vajíčka. Je možné, že přijímají živiny také z kůže dospělých jedinců. Toto rozmnožovací chování má řadu odchylek. U druhu D. quin­ quevittatus probíhá oplodnění a kladení vajec Epipedobates tricolor, samec s vajíčky

280

v úžlabí listu bromélie naplněném vodou. Snaž­ te se zajistit v teráriu takové podmínky, aby mohlo probíhat normální rozmnožovací cho­ vání. Pokud to není možné, můžete odebrat vajíčka několik hodin až dnů po nakladení, aby je nesežraly ostatní žáby nebo se nenaka­ zila plísní. Položte je tmavou stranou nahoru na misku s 1 mm vody. Chovejte je ve tmě při teplotě 22-23 °C. Jakmile larvy ve vajíčku zač­ nou být aktivní, zvyšte hladinu vody na 1-2 cm. Oplodněná vajíčka jsou čirá a líhnou se po 7-18 dnech. Epidobates tricolor klade každých deset až čtrnáct dní 15-25 vajíček, přičemž dává před­ nost listu bromélie nebo nádobce od filmu. Vajíčka můžete ponechat v teráriu. Při denní teplotě 22 °C se vylíhnou za 15 dnů a sameček je odnese do vody. Proměna nastává asi po 2 měsících.

Pulec pralesničky ve sklenici

Odchov mláďat

Protože kanibalismus i látky vylučované pralesničkami zpomalují růst pulců, chovejte je odděleně v plastikových nebo skleněných ná­ dobách při teplotě 22-24 °C. Všežravé nebo býložravé pulce Phyllobates, Colostethus a E. tricolor můžete chovat ve skupinách v ma­ lém akváriu. Po první 3-4 dny pulci nic nežerou. Poté je za­ čněte krmit dobře rozdrcenou potravou pro akvarijní rybky, rozsekanými žížalami, dafniemi, řasami nebo rostlinnou stravou. Jednou za 1-2 dny osvěžujte vodu. Používejte pH neu­ trální, 24 hodin odstátou vodu. Neočišťujte stěny sklenice nebo terária od řas a jednobu­ něčných organismů. Můžete také použít celý systém nádob s proděravělými dny, uloženými ve velké nádrži s vodou. Tak si ušetříte čas, žá­ by však budou menší. Vodu proudící pod ná­ dobami čistěte biologickým filtrem. Pokud vo­ da proudí perforovanými stěnami od první k poslední nádobě, znečištění na dně se neod­ straní. Používejte filtry s dřevěným uhlím a jed­ nou za 6 týdnů je vyměňujte. Perforované ná­ doby mohou také plavat v akváriu s filtrovanou vodou, zavěšené na polystyrénovém voru. Epipedobates tricolor, sameček

Dendrobates lehmanni

Houbovým a bakteriálním infekcím můžete zabránit přidáním nepatrného množství metylalkoholu. Larvám se nejprve objeví zadní nohy a zbarve­ ní. Po 8-20 týdnech se objeví přední nohy; po­ té dejte larvy do malého, dobře zakrytého te­ rária, kde mohou vylézt na břeh. Maličké žabky se snadno utopí. Na dno terária dejte vlhký mech, rašelinu nebo korek. Jako úkryty poslouží nádobky od filmů. Jakmile malým ža­ bičkám zmizí ocasy, krmte je vydatně chvostoskoky, mšicemi, octomilkami a malý­ mi cvrčky. Dospívají po 6 měsících až 2 letech a podle druhu žijí 3-15 let.

281

Obrana

Základní podmínky chovu

U druhů odchycených ve volné přírodě zůstá­ vá silně zásaditý kožní jed aktivní ještě po dlouhou dobu; druhy chované v zajetí však nemají prakticky žádný kožní jed, protože v je­ jich potravě chybějí složky nutné pro jeho tvor­ bu (v přírodě se živí hlavně mravenci, termity a roztoči). Pokud se jed dostane do krevního řečiště, je nebezpečný. Jed odporně páchne a způsobuje podráždění, otoky a bolest sliznice. Je však ochranou proti parazitům, infekcím (plísňovým i bakteriálním) a dravcům. Savce může zabít pouze jed druhů Phyllobates terribilis, P. bicolor a P. aurotaenia (člo­ věk je pravděpodobně příliš velký). Všechny tři druhy pocházejí z Kolumbie. Druhy rodu Colostethus zásaditý kožní jed nemají.

Tyto žabky nejsou příliš náročné a můžete je pohodlně chovat v akvateráriu, ripáriu nebo paludáriu. Filtrováním a častým vyměňováním udržujte vodu čirou. Příliš silné filtrační čer­ padlo však může vsát žáby i jejich vajíčka. Žá­ by se často přesouvají z vody na souš a naopak, takže podklad z kompostu nebo rašeliny vodu rychle znečistí. Hygieničtější je proto souš vy­ tvořená z žulových kostek obalených uretanovou pěnou, neboť se lépe čistí. Kuňky ne­ snášejí teploty vyšší než 30 °C, nevadí jim však ani skutečně nízké teploty okolo 5 °C. V létě můžete kuňky chovat v zahradním rybníčku.

Manipulace

Čtěte nejprve na straně 275. Vůči kterémuko­ liv druhu se chovejte s respektem. Podráždě­ ní sliznice je nesmírně nepříjemné. Po přená­ šení žab si umyjte ruce. Pralesničky jsou náchylné ke stresu a šok může někdy přivo­ dit i smrt (často však nebývají skutečně mrt­ vé).

Čeleď Discoglossidae, kuňkovití BOMBINA ORIENTALIS, KUŇKA VÝCHODNÍ

Tato zajímavá, aktivní a atraktivní žába je vhodná pro začátečníky, protože se snadno chová a množí. Vzhled

Tyto žáby jsou 4-6 cm velké. Záda mají zele­ ná a černá nebo hnědá, břicho černočervené (u jedinců chovaných v zajetí žlutooranžové). Mezi prsty mají velké plovací blány. Ušní bu­ bínek není příliš viditelný. Rozšíření

Tyto žáby žijí v chladných stojatých a pomalu proudících vodách Číny, Koreje a východního Ruska. Kuňka východní (Bombina orientalist

282

Určení pohlaví

Sameček je menší než samička a na prstech má malé pářící mozoly. Když je sameček připraven k páření, vydává tichý houkavý zvuk. V 1,5 ro­ ce života už mají samečci delší a masivnější přední nohy než samičky. Páření a kladení vajec

Tyto žáby potřebují zimní spánek při teplotě 5-15 °C. Nechte je zalézt do listí nebo mechu. Po zimním spánku začnou samečci skákat na jakékoliv předměty vlastní velikosti a mohou například utopit některé rosničky. Zdraví jedinci obvykle kladou vajíčka, jakmi­ le vyměníte vodu za čerstvou, studenou. Při­ bližně 100 vajíček roztrousí po celém dně ná­ doby. Odchov mláďat

Při chovu mláďat tohoto druhu nenastávají žádné větší obtíže. Dospělí však často požíra­ jí vlastní potomky. Obrana

Při vyrušení zajedou kuňky na dno akvária, na souši se převrátí na záda.

Čeleď Hylidae, rosničkovití Tato čeleď zahrnuje asi 600 druhů převážně nocmch živočichu. Nejznamejsimi rody jsou Hýla, Phyllomedusa, Agalychnis a Litoria. V

Z

Kuňka

1

V •

V •

1

o

Tk T

•

z

v • V Z

•

1

•

Rosnička se drží na skle přísavkami.

Samečci mají často výrazný hrdelní vak. U této rosničky druhu Hýla gratiosa má vak žlutou barvu.

Vzhled

Základní podmínky chovu

Rosničky mají rozšířené diskovité špičky prs­ tů, které slouží jako přísavné polštářky. Ušní bubínek je dobře viditelný, mají širokou tlamu a velké oči. Během dne jsou rosničky pevně přitisknuté k listu nebo skleněné stěně terária. Zelené zbarvení svrchní části těla je ideálním masko­ váním. Druhy žijící převážně ve větvích a na kůře stromů bývají hnědé. Většina druhů mů­ že být aktivní ve dne, pokud je tehdy krmíte.

Rosničky žijí převážně na stromech, a proto potřebují vysoké terárium. Jeho velikost závi­ sí na aktivitě a teritoriálním chování jednotli­ vých druhů. Osázejte terárium velkolistými rostlinami rodů Croton, Cyperus, Dracaena, Marantha, Phi­ lodendron a Vriesea. Velké listy musí viset těsně nad poměrně vel­ kou vodní plochou. U některých druhů je tře­ ba vodu ohřívat.

Rozšíření

Potrava

Rosničky se vyskytují téměř ve všech oblas­ tech světa kromě Antarktidy a jihu saharské pouště a Afriky. Nežijí také v Indii ani jihový­ chodní Asii.

Všechny druhy hmyzu; ideální jsou noční zavíječi voskoví. Určení pohlaví

Samečci jsou menší a často mají dobře viditel­

Ostražitá listovitice červenooká (Agalychnis callidryas)

283

ný ozvučný hrdelní vak (Hýla). Některé dru­ hy rodu Hýla mají na 1 prstu trn. Páření a kladení vajec

Řada rosniček klade vajíčka během období dešťů, následujícím po období sucha. Toto vlh­ ké údobí můžete napodobit pravidelným postřikováním nebo rozprašovacím systémem. AGALYCHNIS CALLIDRYAS, LISTOVNICE ČERVENOOKÁ

Tato atraktivní, dobře známá žába není vhod­ ná pro začátečníky. Vzhled

Rody Agalychnis a Phyllomedusa jsou sou­ částí podčeledi Phyllomedusinae. Mají štíhlá těla i nohy, malé blanky mezi prsty, menší pří­ savky a chápavé prsty, pomocí nichž spíše špl­ hají, než skáčou (zejména Phyllomedusa). Listovnice mohou mít nejrůznější zbarvení, podle zeměpisného původu. Podkladová bar­ va je zelená a otevřené oči jsou ohnivě rudé. Na bocích mají žluté a modré pruhy, které jsou výraznější u volně žijících jedinců než u zvířat chovaných v zajetí. Tato žába je aktiv­ ní v noci. Rozšíření

Vlhké, teplé lesy od jižního Mexika až po Panamu. Několik izolovaných populací žije také v nížinách při pobřeží. Základní podmínky chovu

Listovnice potřebují vzhledem k jejich terito­ riálnímu chování velké terárium, které je rov­ něž nutné k množení. Nejvhodnější je zimní zahrada. Samečci musí být min. 50 cm daleko od sebe. Dobrých výsledků dosáhnete v teráriu pro několik listovnic o velikosti 100 x 50 x 100 cm. Mexické populace žijí v teplotě 22-28 °C, již­ nější druhy při 20-25 °C. Snažte se napodobit období dešťů. Voda v bazénku musí být mír­ ně kyselá. Potrava

Krmte množstvím velkých zavíječů voskových, cvrčky, masařkami a smýkaným hmyzem.

Agalychnis callidryas, dospělý jedinec

284

Určení pohlaví

Samečci měří max. 5,5 cm, samičky 7 cm. Sa­ mička je také o něco tlustší a z profilu má tu­ pější čenich. Obě pohlaví ohlašují své teritori­ um pomocí skřeků, pouze sameček však vydává namlouvací zvuk. Páření a kladení vajec

Listovnice se páří během období dešťů, které trvá v Mexiku od března do září. Párek, nebo dokonce tři žáby vlezou v amplexu do vody. Samička nasaje vodu, vyleze nad hladinu, naklade vajíčka na list a navlhčí je připravenou vodou. Samička může během jediné noci páření naklást až 5 snůšek po 250 vajíčkách. Vajíčka jsou asi 2-3 mm velká, modrozelené barvy. Vajíčka nepostřikujte, udržujte však v teráriu vysokou vlhkost. Odchov mláďat

Pulci se líhnou asi po 7 týdnech a měří asi 12 mm. Chovejte je v malých skupinkách ve vodě hluboké 10-15 cm. Larvy se živí mikro­ organismy na hladině, rozdrobeným krme­ ním pro rybičky, drceným kopřivovým práš­ kem a planktonem nasbíraným v tůňkách a příkopech. Proměna nastává po 40-45 dnech, když larvy dosáhnou velikosti 4,5-5 cm. Malé žabičky měří 2,5 cm a svého charakte­ ristického zbarvení nabývají až po několika měsících. PHYLLOMEDUSA HYPOCHONDRIALIS

Vzhled

Tato 4 cm velká žába má během dne zelený hřbet, v noci však změní barvu na hnědou. Nohy jsou na vnitřní straně ozdobeny oranžo­ vými a černými pruhy. První dva prsty jsou postaveny proti ostatním, takže tvoří chápavé „ruce“, kterými se tyto žáby přidržují větví a stonků. Šplhají dlouhými kroky. Pulci poddruhu P. h. azurea mají modrý ocas. Rozšíření

Tyto stromové žáby obývají lesy a savanovité oblasti s jasně rozlišeným obdobím dešťů a suTato odpočívající Phyllomedusa hypochondrialis má hně­ dou barvu, rychle však může zezelenat.

Phyllomedusa hypochondrialis

Rosnice siná (Litoria caerulea)

cha. Žijí ve střední části Jižní Ameriky, vý­ chodně od And.

Litoria caerulea

Základní podmínky chovu

Postavte těmto listovnicím dobře osázené te­ rárium napodobující tropický deštný prales. Samečci potřebují vlastní teritorium o průmě­ ru min. 50 cm. Teplotu udržujte na 23-28 °C. Dobře větrejte, zabraňujte však vzniku průva­ nu. Vlhkost nesmí být příliš vysoká. Určení pohlaví

Sameček je menší, štíhlejší a špičatější než sa­ mička. Páření a kladení vajec

Množit tento druh není jednoduché. K páření žáby stimulujte chladným, mokrým obdobím následujícím po období sucha a horka. Po ně­ kolikadenním páření klade samička na velký list nad vodou 40-80 oplodněných vajíček a stovky dalších, která slouží k zadržování vo­ dy. Potom svine list do kornoutku. Pokud list rozbalíte, všechna vajíčka odumřou. Po páření dejte žáby na suché místo, abyste za­ bránili vzniku houbových a bakteriálních in­ fekcí. Odchov mláďat

Vajíčka se líhnou po 8 dnech. Pulci žerou roz­ drobené krmení pro rybičky, škrábanou zele­ ninu a řasy. Proměna nastává asi po 50 dnech.

Do terária dejte silné větve a odolné rostliny. Dno pokryjte listovkou nebo bukovými tříska­ mi. Dobře větrejte, braňte však vzniku průva­ nu. Těmto žábám vyhovuje denní teplota 26-32 °C, noční 20-24 °C (což je na obojži­ velníky velice teplo). Žáby nesmějí skákat na horké lampy, o které by se mohly spálit. De te jim nádobu s vodou, ve které se mohou kou­ pat. Každodenním střídmým postřikováním udržujte nízkou relativní vlhkost vzduchu (50-60%). Potrava

Oblíbený, nenáročný druh, který je velice žravý.

Tyto žáby můžete krmit z ruky ve dne i v no­ ci; dávejte jim hmyz, žížaly a mrtvé, ale hýba­ jící se myši. Snažte se je však nepřekrmovat. aby netloustly.

Vzhled

Určení pohlaví

Tato žába měří 10 cm, je silná a podsaditá. Má zelenou, tyrkysovou nebo hnědou barvu. Ků­ že je spíše voskovitá než slizká a od očí k před­ ním nohám se táhne kožní záhyb.

Sameček je o něco menší, někdy má viditelný ozvučný hrdelní vak a při páření vydává hla­ sitý křik.

Rozšíření

Po období sucha (vlhkost 50-60%) zvyšte čas­ tějším postřikováním vlhkost na 70-85 Pokud se párek pokusí o páření, dejte je spo­ lečně do vlhkého terária s rozprašovacím za­ řízením. Voda musí být asi 5 cm hluboká Bě­ hem několika dnů naklade samička několik set vajíček, která se líhnou po 1-3 dnech. Pulci jsou všežraví. Proměna nastává po 5-10 týd­ nech a malé žabičky rychle rostou.

LITORIA CAERULEA, ROSNICE SINÁ

L. caerulea žije v blízkosti vody v lesích sever­ ní a východní Austrálie, na Nové Guineji a No­ vém Zélandu. V jejich přirozeném prostředí probíhá od dubna do listopadu období sucha, po zbytek roku období dešťů. Základní podmínky chovu

Malou skupinku až šesti jedinců chovejte ve vel­ kém teráriu o rozměrech min. 80 x 40 x 60 cm.

Páření a kladení vajec

285

Manipulace

Určení pohlaví

L. caerulea je klidná žába, která se nesnaží skokem utéci. Přesto ji však přenášejte co nej­ méně.

Větší samičky poznáte podle vystupujících kloakálních pysků. Zejména u rodu Xenopus je můžete pozorovat jako malou trubičku me­ zi zadníma nohama.

Čeleď Pipidae, pip ovití Tato čeleď zahrnuje 4 rody: Pipa (7 druhů, Jižní Amerika), Xenopus (15 druhů, střední a jižní Afrika), Hymenochirus a Pseudhymenochirus (4 a 1 druh, střední a jižní Afrika). Vzhled

Tyto poněkud skrčené, šedé až hnědé žáby ni­ kdy neopouštějí vodu. Mají blanité zadní no­ hy a oči s víčky (kromě rodu Pseudhymenochirus). Nemají jazyk. Základní podmínky chovu

Páření a kladení vajec

Samečci pipovitých nechytají samičku za před­ níma nohama, nýbrž těsně před zadníma no­ hama. Na dno terária dejte mřížku z pletiva, kterou propadnou vajíčka, nikoli však dospě­ lé žáby. Tak zabráníte sežrání vajíček. Manipulace

Pipovité přenášejte pomocí rybářského podběráku a převážejte je v pytlíku s trochou vody a dostatkem vzduchu. HYMENOCHIRUS BOETTGERI, DRÁPATEČKA BOETTGEROVA

Akvárium s teplotou vody 10-32 °C. Obyvate­ lé musí být přibližně stejné velikosti, aby ne­ docházelo ke kanibalismu.

Tato žába se často prodává do akvárií s rybič­ kami. Jsou známy 3 poddruhy: H. boettgeri boettgeri, H. b. feae a H. b. camerunensis

Potrava

Vzhled

Rozsekaní červi, žížaly, dafnie a další drobní vodní živočichové; mleté maso, proužky ma­ sa (nikoli u rodu Hymenochirus) a všechny druhy vajíček obojživelníků. Dávejte těmto žá­ bám takové porce, jaké mohou zkonzumovat za 5-10 minut. Nesežrané zbytky odstraňte.

Tato hnědá žába má tmavě hnědé skvrny, na zádech bradavky a špinavě bílé břicho. Same­ ček dorůstá 3-3,5 cm, samička 3,5-4 cm. Ten­ to druh má mezi prsty zadních nohou plovací blány. Na třech prstech má drápky. Hlava je malá a zašpičatělá. Rozšíření

Drápatečka Boettgerova (Hymenochirus boettgeri)

Tropické tůňky, rybníčky a jezírka s bujnou ve­ getací a mírně kyselou až neutrální vodou, zá­ padní Afrika. Základní podmínky chovu

Tyto žáby dejte do akvária, kde na každé zví­ ře připadá min. 5 litrů vody. Na dno dejte pí­ sek nebo štěrk. Vytvořte úkryty z kamenů a rostlin, ponechte však dostatečný prostor k plavání. Postavte malý úsek břehu. Akvá­ rium nahoře zakryjte, i když tato zvířata zříd­ kakdy vyšplhají výše než malý kousek po svis­ lé skleněné tabulce. Akvárium dejte na slunečné místo nebo ho dobře osvětlujte, jinak se zvířata nebudou množit. Žáby se rády vyhřívají na slunci, napůl ponořené ve vodě, odpočívající na rostlině Drápatka vodní (Xenopus laevis). U samičky můžeme zře­ telně vidět kloakální pysky.

286

Akvárium seshora zakryjte, aby žáby neutekly.

Hymenochirus boettgeri

Pipa pipa, pipa americká

nebo poblíž lampy. Akvárium by se nemělo přehřívat na poledním slunci. Teplota vody je asi 23-30 °C. Tyto žáby se dokážou přizpůso­ bit téměř jakémukoliv typu vody.

Rozšíření

Pipy žijí v proudící i stojaté vodě v severních oblastech Jižní Ameriky včetně povodí Ama­ zonity, a to i v kultivovaných oblastech.

Určení pohlaví

Základní podmínky chovu

Dospělá samička je větší a zploštělejší než sa­ meček. Sameček má za předníma nohama jas­ ně viditelnou žlázu.

Dva až tři jedince dejte do akvária velikosti min. 80 x 40 x 60 cm, které není příliš osvět­ lené a má množství úkrytů. Velká výška je nut­ ná při namlouvacím rituálním tanci. Teplota je 25-30 °C. Pro tyto žravé žáby potřebujete kva­ litní filtr. Nepřekrmujte žáby do velké tloušťky.

Páření a kladení vajec

K páření stimuluje žáby chladná, čerstvá voda. Napomůže, když párek žab krátce oddělíte a pak dáte znovu dohromady. Během pokusů o páření vydává sameček mlaskavý nebo bzučivý zvuk. Po namlouvacím rituálním tanci pár v amplexu roztrušuje vajíčka a sperma. Po hodině vy­ loučí asi 100-200 vajíček. Rodiče často vajíč­ ka sežerou, proto je musíte odstranit. Samička po několik dalších dnů nemůže klást vajíčka. Dávejte pozor, aby se příliš nevy­ čerpala. Odchov mláďat

Při chovu nezáleží na druhu vody. Při teplotě 26 °C se vajíčka líhnou po dvou dnech. 4 mm velcí, hnědí pulci plavou po několik prvních dní na hladině. Svýma velkýma očima hledají jednobuněčné organismy a nasávají je (tyto organismy můžete kultivovat ve sklenici s deš­ ťovou vodou a malou kostičkou tuřínu nebo vodnice). Proměna nastává, když pulci do­ rostou asi 15 mm, a trvá 5-8 týdnů. Malé ža­ bičky pohlavně dozrávají po 12-18 měsících. Obrana

Tyto žabky se často v nebezpečí převracejí na záda a stavějí se mrtvými, podobně jako kuňky. pípa pípa, pípa americká

Vzhled

Tato šedohnědá žába dosahuje délky až 20 cm. Má hranaté, tělo a trojúhelníkovou hlavu. Na rozdíl od jiných bezjazyčných žab mají pipy vy­ soce vyvinutá smyslová tělíska v konečcích prstů. Tyto noční žáby mají mezi prsty plova­ cí blánu a nemají drápy.

Určení pohlaví

Sameček má viditelný ozvučný vak a na zad­ ních nohou 2 cm dlouhé mozoly. Páření a kladení vajec

Samička v akrobatických kotrmelcích pod vo­ dou vypustí 100-300 vajíček. Sameček se jí zachytí a vajíčka proudí mezi hřbetem samič­ ky a jeho břichem. Sameček pomáhá vajíčkům dostat se na hřbet samičky. Po oplodnění se vajíčka vnoří do pórů na hřbetě. Během 24-36 hodin pak vrostou do kůže. Pulci se vyvíjejí v malých komůrkách na hřbetě samičky. Po 3-5 měsících se líhnou 2 cm velké žabičky. Samička je po vylíhnutí mláďat notně zmože­ ná, proto ji vydatně krmte. Mláďata dospívají po 1-1,5 roce, kdy měří 12-15 cm. XENOPUS LAEVIS, DRÁPATKA VODNÍ

Tato žába vypadá podobně jako Hymenochi­ rus boettgeri, vyžaduje stejnou péči a rozmnov • . • Z Ol zuje se stejným způsobem. Vzhled

Tato šedohnědá žába měří až 10 cm a má tma­ vě hnědé skvrny. Kůže je poměrně hladká a na třech vnitřních prstech jsou drápky. Mezi prs­ ty na zadních nohou je plovací blána. Na pro­ dej jsou často albíni této žáby. Je známo 5 poddruhů. Rozšíření

Drápatka žije ve vodě v mírném tropickém pásmu východní a jižní Afriky. Často žije v kal­ né vodě, nikdy však v rychle tekoucích poto­ cích nebo řekách.

287

Drápatka vodní (Xenopus laevisj

Páření a kladení vajec

Tyto žáby se v Africe páří během deštivých měsíců. V akváriu páření nejlépe stimulujete čerstvou ohřátou vodou po několika chlad­ nějších týdnech při teplotě 12-15 °C. Drápatky neprovádějí žádný rituální tanec a páří se u dna. Vyloučí 500-2000 vajíček po celém akváriu a okamžitě je začnou požírat. Vajíčka se líhnou po 2-3 dnech. Odchov mláďat

Pulci mají dvě dlouhé, šroubovité žábry. Cho­ vejte je při teplotě 20-25 °C. Během prvních několika týdnů může větší potrava (řasy, kopři­ vový prášek, kvasnice, drobené krmení pro ry­ bičky) způsobit ucpání vnitřností. Potravu sceďte přes kus látky. Proměna nastává po 5-7 týdnech, přičemž samičky rostou rychleji. Ty­ to žáby pohlavně dozrávají v jednom roce. Zvláštní poznámka

Drápatky se často používají pro pokusy v la­ boratořích. Bylo jich použito např. při vývoji těhotenského testu.

Čeleď Ranidae, skokanovití RANA SPP., SKOKAN

Drápatka vodní (Xenopus laevis)

Je známo asi 220 druhů rodu Rana, např. sko­ kan zelený (Rana esculenta), skokan skřehotavý (Rana ridibunda) a skokan hnědý (Ra­ na temporaria). Skokan volský a další velké druhy se někdy chytají a chovají na jídlo. Vzhled

Skokani mají typický vzhled žab. Mají špiča­ té, ven obrácené prsty a širokou, ozubenou tlamu. Skokani žijící převážně ve vodě bývají zelení, mají mezi prsty zadních nohou plova­ cí blánu a často přezimují pod vodou (např. skokan volský). Suchozemské hnědé druhy se často rozmnožují ve vodě. Velké, tmavé, ma­ sivní žáby pokryté bradavkami často žijí v hor­ ských potocích. Skokan zelený

Základní podmínky chovu

Pro šest drápatek použijte akvárium velikosti 80 x 40 x 40 cm. Tyto žáby mohou přežít ve vo­ dě o teplotě 15-35 °C, optimální je však 25 °C. Akvárium dejte na místo, kde na něj svítí ran­ ní slunce, nesmí se však přehřát v poledním slunci. Určení pohlaví

U samičky jsou viditelné kloakální pysky jako malá trubička mezi zadníma nohama. Sameč­ ci často stojí na zadních nohách a během období páření mají na 1.-3. prstě tmavší mozoly.

288

Skokan volský

Významné rody jsou Afrixalus, Hyperolius, Kassina, Mantella a Rhacophorus.

Rozšíření

Skokani se vyskytují po celém světě, kromě Austrálie a větší části Jižní Ameriky. Základní podmínky chovu

Vzhled

Tato obvykle hnědá nebo zelená žába dorůs­ tá délka až 20 cm.

Většina druhů se do terárií nehodí, protože - Rozšíření příliš skáčou a často se poraní. Druhy z mír­ Pochází z východu a středu USA, kde jsou to ných podnebných pásem můžete chovat v za­ převážně vodní živočichové. hradním rybníčku, ale útěk jedinců, kteří v ob­ Základní podmínky chovu lasti nejsou domovem, může narušit ekologii. Pro párek skokanů vytvořte příbřežní terárium Pro ostatní druhy skokanovitých stačí terá­ o velikosti min. 100 x 50 x 50 cm, raději však rium s dnem pokrytým rašelinou nebo uretaještě jedenapůlkrát větší s rozsáhlou vodní plo­ novou pěnou. Denně postřikujte vodou. chou. Samečci bojují o svá teritoria. Potrava

Potrava

Větší druhy krmte cvrčky a kobylkami. Skoka­ ny volské můžete krmit dokonce i myšmi a mladými krysami. Menší druhy se živí octomilkami a dalším drobným hmyzem.

Různá živá kořist včetně dospělých myší. V přírodě se také živí korýši, hady a želvami.

RANA CATESBEIANA, SKOKAN VOLSKÝ

Zákonná ochrana: CITES B. Před několika lety se pulci skokana volského prodávali do zahradních jezírek. Odtud utí­ kali, a narušovali tak místní ekologickou rov­ nováhu. V proměnlivém severoevropském podnebí však tyto druhy jen stěží přežívají ne­ bo se množí, zvláště v pozdní zimě. Dovoz do zemí Evropské unie je nyní přísně sledován. Skokani volští příliš neskáčou, můžete je proto chovat v poměrně malém příbřežním teráriu. Toto terárium veli­ kosti 100 x 50 x 50 cm má zadní stěnu z uretanové pěny.

Určení pohlaví

Sameček je o něco menší a barevnější. Na pal­ cích má velké černé „pářící mozoly“, které jsou obvykle viditelné během období páření. Sa­ meček má také větší ušní bubínky. Sameček vydává při páření zvuk podobný volskému bučení, dokonce přibližně stejně hlasitý, odkud má také své jméno. Mají jedno­ duchý zvukový měchýř. Při přenášení vydáva­ jí samečci i samičky mnohem tišší zvuk. Páření a kladení vajec

Páření následuje po zimním spánku při teplo­ tě 15 °C. Na jaře klade samička tisíce vajíček mezi vodní rostliny. Odchov mláďat

V přírodě trvá vývoj skokanů volských až ně­ kolik let.

Čeleď Rhacophoridae, létavkovití Tato velká africká a asijská čeleď je protějškem k čeledi rosničkovitých (Hylidae). Někteří od­ borníci považují podčeleď Hyperoliinae za samostatnou čeleď, naopak podčeledi Mantelinae a Rhacophorinae řadí do čeledi skokano­ vitých (Ranidae). Významné rody jsou Afrixalus, Hyperolius, Kassina, Mantella a Rhacophorus.

289

Rod Afrixalus (cifřička) je charakteristický zejména svis­ lými zornicemi, na rozdíl od vodorovných zornic rodu Hyperolius. Toto je afrička zdobná (A. dorsalis).

stratiotes, rákosem apod. Teplotu po celý rok udržujte 28-32 °C. Potrava

Drobný hmyz. Každý den postřikujte vodou obohacenou vitaminy a minerály. Určení pohlaví

Sameček má žlutější krk a zrnitější povrch těla. Hrdelní vak je často vrásčitý. Samečci vy­ dávají velice hlasitý krátký skřek. V období páření se obě pohlaví mohou barevně odlišo­ vat. Páření a kladení vajec

HYPEROLIUS SPP., RÁKOSNIČKA

Je známo více než 100 druhů rodu Hypero­ lius, které je obtížné určit, a řada poddruhů. Nejznámějším je rákosnička mramorovaná H. marmoratus. Vzhled

Tyto pestře zbarvené, štíhlé žáby mají obvyk­ le tmavě zelený nebo hnědý hřbet s červený­ mi, žlutými, bílými nebo modrými znaky. Bři­ cho je po stranách bílé nebo žlutavé. Na prstech jsou červené nebo žluté přísavky. Vnitřní strana nohou bývá červená. Tyto žá­ by měří 2,5-4 cm a mají velké oči. Ušní bubín­ ky jsou jen slabě viditelné. Malé plovací blan­ ky sahají jen do poloviny prstů. Tito noční živočichové se pravidelně vyhřívají na slunci. Rozšíření

Afrika, jižně od Sahary: otevřené savany, za­ lesněné oblasti, zahrady a další travnaté ob­ lasti. Často žije poblíž vody, nikdy však v poušti ani deštném pralese. Základní podmínky chovu

Samečci brání své teritorium. Terárium pro šest jedinců nesmí být menší než 100 x 50 x 50 cm a nejméně čtvrtinu plochy by měl za­ bírat 10 cm hluboký bazének s dešťovou vo­ dou. Osázejte plovoucími rostlinami, např. Pistia Hyperolius fusciventris, samička

290

Když se prodlužují dny nebo prší, začne same­ ček vydávat zvuky a zápasit s ostatními samci. Během páření klade samička desítky až stov­ ky vajec na hladinu vody, často také na plo­ voucí rostliny; někdy také těsně nad vodou. Odchov mláďat

Vajíčka se při teplotě 22-24 °C líhnou po 4-10 dnech. Čiperné pulce krmte po třech dnech rozdrobeným krmením pro akvarijní rybky, řasami, zelenou pící a rozsekanými žíža­ lami. Proměna nastává za 4-6 týdnů. Malé ža­ bičky jsou obvykle zelené. Pohlavně dozrávají po 6-18 měsících. Snažte se zabránit příbu­ zenskému křížení (ztráta barevnosti, mutace). Nákup

Tyto žáby se loví v Africe podle zvuku, což znamená, že se dovážejí téměř bez výjimky sa­ mečci. Kupte si nejméně deset exemplářů, protože je obtížné získat z různých zdrojů samičky téhož poddruhu. MANTELLA AURANTIACA, MANTELA

Zákonná ochrana: všechny druhy Mantella chráněny CITES II. Rod Mantella má asi 11 druhů, z nichž nej­ známější jsou M. aurantiaca, M. madagascariensis (dříve M. cowani) a M. viridis. Žáby rodu Mantella nepatří, jak se dříve myslelo, do čeledi Dendrobatidae. Vzhled

Mantella aurantiaca měří asi 2-2,5 cm, má žlutou až červenooranžovou barvu. Hyperolius sp.

Hyperolius sp.

Mantella aurantiaca

U samečků M. aurantiaca jsou na světlém břiše zřetelněji vidět bledé močové trubice

Rozšíření

Základní podmínky chovu

M. aurantiaca žije v hustých křovinách Ma­ dagaskaru. Od dubna do října je prostředí velice vlhké a denní teplota se pohybuje me­ zi 20-28 °C, v noci 16-22 °C. Po zbytek ro­ ku je denní teplota 15-20 °C, v noci okolo 10 °C. Od července do září je velice sucho a žáby jsou obvykle zahrabané hluboko v ze­ mi. Vysoká vrstva půdy je chrání před prů­ vanem a chladem a také slouží ke kladení va­ jíček. V období dozrávajícího ovoce žáby využívají této příležitosti k chytání octomilek.

Šest až osm žab chovejte v dobře větraném te­ ráriu o velikosti 80 x 40 x 50 cm. Ke každé sa­ mičce dejte nejméně dva samečky. Dno pokryjte drcenou rašelinou, listovkou nebo dobře omytou, vlhkou rohožkou. Zařiď­ te terárium kusy dřeva a kameny porostlými mechem. Do chladného kouta dejte mělkou misku s vodou o průměru 10 cm, kterou dva­ krát týdně čistěte. Osvětlujte na 12-14 hodin v létě a 10 hodin v zimě, nejlépe pokud mož­ no také ultrafialovým světlem. Tyto žáby snadno utečou i tím nejmenším otvorem.

291

Potrava

Mantella madagascariensis

Krmte žáby octomilkami, kvalitním smýka­ ným hmyzem, mouchami, mšicemi a malými cvrčky. Určení pohlaví

Sameček je menší a štíhlejší, často má tmav­ ší krk a větší femorální žlázy (párové pro­ dloužené polštářky okolo kloaky). Vydává hvízdavý zvuk. U samečků M. aurantiaca můžeme také na světlejším břiše pozorovat močové trubice. Páření a kladení vajíček

Teritoriální samečci se navzájem stimulují k rozmnožování, často i vzájemnými soubo­ ji. Můžete zvážit i zimování. Samotné páření spatříte jen vzácně. V přírodě se tyto žáby páří od listopadu do ledna, v teráriu však můžete snůšku vajec oče­ kávat kdykoli během roku. Samička klade 20-100 vajíček velkých asi 1,5 mm do vlhkých dutin (pod mechem nebo zmačkaným ubrous­ kem ve dvojitém dně nad vodou; místo pra­ videlně postřikujte!). Vajíčka nesmějí být vy­ stavena slunečnímu světlu! Vajíčka nechte ležet po 2-5 dní, dokud se mláďata nezačnou líhnout. Potom zvlhčujte okolí dešťovou vo­ dou, převařenou a zchlazenou na 20-25 °C. Vejce napůl ponořte do vody, takže mláďata mají přístup k vodě o teplotě okolo 22 °C. Odchov mláďat

Pulci měří asi 8 mm a jsou všežraví (rostlin­ ná strava, krmení pro rybičky). Po několika dnech zhnědnou. Chovejte je v nádobě veli­ kosti 50 x 15 cm, s mírně kyselou vodou hlu­ bokou 3-5 cm a několika rostlinami. Teplo­ tu udržujte 20-23 °C. První tři týdny vodu lehce okysličujte a čistěte (osvěžujte ji a odstraňujte mrtvé pulce). Asi po měsíci se objeví zadní nohy, po dalším měsíci i přední. Zajistěte pulcům snadný pře­ chod na souš. 5-7 mm velké hnědé žabičky dejte do chovných nádob a krmte je chvostoskoky a mšicemi, později ovocnými muška­ mi. Až dosáhnou délky 1,5 cm, změní barvu na oranžovou. Samečci jsou menší a štíhlejší

292

Manipulace a obrana

M. aurantiaca i M. madagascariensis vylu­ čují zásaditý kožní jed, podobný jedu pralesniček. Dospělé žáby se často v nebezpečí stavějí mrtvými a leží na zádech. Šok může zvláště u mladší žabky vést až ke smrti, pokud jim člověk způsobí stres.

Řád Caudata (Urodela), ocasatí Přibližně 450 druhů řádu ocasatých můžeme rozdělit do dvou skupin podle jejich způsobu života. Pozemní živočichové se jen zřídka vracejí do vody, zatímco ostatní tráví alespoň několik měsíců v roce ve vodě. Pozemní skupina má kulatý ocas, vodní živočichové zploštělý, aby umožňoval plavání. Vzhled

Většina ocasatých obojživelníků měří 5-30 cm. Přední a zadní nohy jsou přibližně stejně vel­ ké a poměrně málo vyvinuté. Mloci a čolci jsou většinou pomalí živočicho­ vé. Ocas mají delší než tělo. Mají malé oči a žádné uši. Plíce mají primitivní, nebo úpl­ ně chybějí. Mločíci (Plethodontidae) dýchají Akvaterárium s mloky a vzduchovým filtrem

kůží a ústní dutinou. Zemní druhy mají čas­ to pestřejší zbarvení, které signalizuje, že jsou jedovatí; případně chtějí aspoň vzbudit do­ jem, že jsou.

Zduřelá kloaka samečka axolotla

Rozšíření

Kromě rodu Bolitoglossa pocházejí všechny druhy ze severní polokoule. Základní podmínky chovu

Ocasatí obojživelníci potřebují vlhké, nepří­ liš teplé terárium. Mělo by mít velkou vodní plochu (v období páření je nezbytná). Terá­ rium se musí dobře čistit, vyberte si proto podklad, pod který se nemůže dostat špína (2-3 mm štěrku nebo písku). Osázejte několika vodními rostlinami na kla­ dení vajíček. Každý týden vyměňujte jednu třetinu vody za čerstvou, chladnou vodu, což často stimuluje během několika dnů k roz­ množování. Ocasatí se přes den rádi schovávají pod kame­ ny, dřevem nebo kůrou. V suché části terária se nesmějí nacházet žádné ostré předměty (po­ užijte listovku, rašelinu a rašeliník). Polovinu terária zvlhčujte, druhou ponechte suchou. Zvířata si tak mohou regulovat vlastní vlh­ kost. Mloci chovaní v příliš vlhkých podmín­ kách trpívají plísňovými a bakteriálními infekcemi. Terárium dejte na místo, kde se do něj opírá ranní slunce, nesmí se však přehřát na po-

ledním slunci. Terárium pečlivě uzavírejte, protože i vodní druhy umějí dobře šplhat. Ocasatí nemají rádi přílišné teplo. Většině druhů vyhovuje teplotní rozdíl 22 °C v létě a 10 °C v zimě. Pokud je terárium příliš tep­ lé, zkracuje se délka života a mloci přestáva­ jí klást vajíčka. Řada tropických druhů estivuje (spí letním spánkem) na chladném místě, pokud nastanou přílišná horka. Ocasatí přezimují ve vrstvě listovky nebo v kypré půdě na dně vody. Druhy z mírných pásem přezimují při teplotě 5-10 °C. Nekombinujte mloky s příliš velkými nebo pří­ liš aktivními zvířaty, protože mají rádi klid a ticho. Potrava

Akvaterárium s čolkem rodu Cynops

Žížaly, nitěnky, roupice, plži, dafnie; všech­ ny druhy pomalu lezoucího, měkkého hmyzu a jejich larvy; malé rybky, myši a krysí mláďa­ ta. Vodní druhy můžete občas krmit také mle­ tým hovězím masem, rybami a zmrazeným krmením pro rybičky. Nedávejte jim příliš velké porce a nesežrané zbytky rychle odstraňte. Pod vodou loví ocastí kořist tak, že do široka otevřou tlamu a na­ sávají. Mohou po ní také chňapnout rychlým pohybem nebo lapit lepkavým jazykem. Určení pohlaví

Žížaly jsou vynikající potravou pro ocasaté obojživelníky.

Samečci vodních druhů mají kožní výrůstky, např. hřbetní hřeben, pouze však v období páření. Jsou také pestřeji zbarvení. Sameček je často menší, ale má delší ocas. Samecci zemních druhu jsou o něco vetší nez samičky. U řady druhů má samička během páření pro­ táhlou, lehce rozšířenou kloaku.U samečka jsou při páření kloakální pysky ještě výraznější, neboť jsou na nich žlázy, kte­ ré produkují rosol pro spermatofory. Někdy mají samečci zduřeniny na předních nohou, tvořící přísavky, kterými se zachytí samičky pn párem. V

v•

z

•

Z

1

1

1

o

•

v

v.vz

v

z

Páření

Zdraví ocasatí se obvykle páří těsně po zimo­ vání. Sameček láká samičku svým pestrým

293

zbarvením a ploutvovým lemem, popřípadě předváděním své síly (plaváním dokola, při­ čemž samičku pevně drží). Někdy také láká samičku pachovými stopami z kloakálních žláz, které rozviřuje ocasem. Po námluvách samička následuje samečka, někdy dělá přemety. Sameček vyloučí řadu spematoforů na dno akvária. Samička musí přijmout nejméně je­ den. Oplodnění probíhá vnitřně a některé druhy jsou vejcoživorodé. Samičky uchovávají sperma ve spermatéce poblíž kloaky.

Larva čolka rodu Triturus. U mloků se přední nohy vyví­ její jako první.

Kladení vajec

Samička oplodňuje vajíčka při kladení, nej­ častěji několik dní po páření. Vajíčka obvyk­ le umísťuje po jednom na vodní rostliny, dře­ vo nebo kameny. Některé druhy svá vajíčka střeží. Řada mločíkovitých (mloci bezplicní, čeleď Plethodontidae) se líhne na souši, ob­ vykle na vlhkých místech.

„Dospělý“ axolotl. Při podání správného hormonu a sní­ žení hladiny vody procházejí i axolotlové (a další druhy žijící neotenicky) řádnou proměnou.

Odchov mláďat

Vajíčka rychle odeberte, aby dospělí nesežra­ li vajíčka i larvy. Prvních několik dní leží lar­ vy nehnuté na dně bazénku. Masožravé lar­ vy krmte dobře scezenými nálevníky, později také malými žábronožkami, dafniemi, larva­ mi komárů a trochou vaječného žloutku. Lar­ vy musíte umístit do potravy, hygiena je proto nesmírně důležitá. Udržujte teplotu 18-25 °C. Mločík

Larvy často třiďte podle velikosti, abyste pře­ dešli kanibalismu. Larvy mají ze stran zploštělý plovací ocas. Před třemi páry vnějších žáber mají larvy chomáčovité úponky, které zmizí, jakmile se vy­ vinou přední nohy. Většina druhů prochází proměnou, během níž vnější žábry zmizí. Některé druhy, např. axolotl, proměnou nemusí procházet a mo­ hou žít i množit se v larvální formě (neotenie). Obrana

Vajíčko a pulec axolotla

Ocasatí žijí převážně v úkrytech a jsou aktiv­ ní pouze v noci. Řada druhů má kožní jed stejně jako žáby. Některé druhy mají jasné varovné zbarvení, jiné odhazují ocásek. Manipulace

Vodní druhy mloků přenášejte v podběráku a přepravujte je v plastikovém pytlíku s tro­ chou vody a dostatkem vzduchu. Než sáhne­ te na pozemní mloky, smyjte si z rukou soli a ruce si nesušte, nechte je mokré. Přepravujte je v plastikovém pytlíku s vlhkým papírem nebo mechem.

294

Mezi axolotly se běžně vyskytují albíni.

mi, a pravidelně vystupují na hladinu, aby se nadechli. Mají silné regenerační schopnosti a ukousnuté žábry nebo končetiny dorůstají během několika týdnů. Žábry mají tvar po­ dobný nitěnkám. Tito živočichové se dožíva­ jí až 25 let. Rozšíření

Jezera Xochimilco a Chalco v Mexiku. Základní podmínky chovu

Dva až čtyři axolotly chovejte v akváriu veli­ kosti min. 80 x 40 x 40 cm. Voda by měla mít v létě teplotu 15-20 °C, v zimě 5-10 °C. Ve 30 cm hluboké vodě můžete pěstovat vodní rostliny, nikdy však nekombinujte axolotly s rybami. Určení pohlaví

Čeleď Ambystomatidae, axolotlovití AMBYSTOMA MEXIČANŮM, AXOLOTL MEXICKÝ

Axolotl mexický, Ambystoma mexicanum je nejznámějším zástupcem své čeledi. V příro­ dě nikdy nedochází k proměně. Dospělí jedin­ ci mají tři páry vnějších žáber a ploutvovitý lem (neotenie). Proměnu je ale možné uměle vyvolat. Vzhled

Axolotlové měří až 30 cm, mají tmavé žábry, kompaktní tělo se širokou, nízkou hlavou a malýma očkama. Ocas je kratší než zbytek těla. Axolotlové se ve vodě téměř nepohybu­ jí. Mohou dýchat žábrami, ale i kůží a plíce­

Sameček má zduřelou kloaku, je o něco vět­ ší a má delší ocasní ploutev než podsaditější samička. Páření a kladení vajíček

Nadcházející zimu napodobte tak, že na pod­ zim přidáte do vody led nebo studenou vodu a snížíte teplotu na 5-10 °C, na jaře můžete přidat tající sníh. Pokud po zimě následuje zvýšení teploty, dobře živené jedince to okamžitě stimuluje k páření a kladení vajíček. Sameček plave okolo samičky, mává ocasem a vypouští spermatofory. Vajíčka odstraňte i s rostlinou, na které jsou přilepená, a chovejte mláďata v 5 cm hluboké vodě. Samička klade

Axolotl, normálně zbarvený jedinec a albín

295

200-1000 vajíček a ve vodě teplé 15-20 °C se 7 mm velké larvy líhnou po 15-20 dnech. Lar­ vy pohlavně dozrávají po 1-2 letech.

Cynops pyrrhogaster

Čeleď Salamandridae, mlokovití Tato velká čeleď severní polokoule zahrnuje mnoho rodů, druhů a poddruhů. Vzhled

Tito živočichové mají typický vzhled mloků. Pozemní druhy mají kulatý ocas (např. druhy Salamandra), zatímco vodní druhy mají po stranách zploštělou ocasní ploutev (např. čolci rodu Triturus). Kůže může být drsná i hladká, nikdy však ne­ ní slizká. Mloci mají plíce. Základní podmínky chovu

Viz Mlokovití; některé druhy rodu Cynops a Pleurodeles jsou přizpůsobení poněkud vyšším teplotám. CYNOPS SPP.

barvu, červenooranžové břicho a kulatý ocas. Čolek ohňobřichý Cynops pyrrhogaster měří 9-12 cm, je zbarvený podobně jako C. orientalis, má však štíhlý špičatý ocas.

Často prodávaný druh.

Rozšíření

Vzhled

Jižní Japonsko, Čína.

Cynops ensicauda měří 11-14 cm, má tma­ vou barvu se žlutým nebo oranžovým bři­ chem. Na zádech má šedé skvrny. Cynops orientalis měří 7-9 cm, má tmavou

Základní podmínky chovu

Cynops ensicauda

Pro 10 mloků vytvořte akvaterárium velikos­ ti min. 80 x 40 x 40 cm, které má velkou vod­ ní plochu. Udržujte teplotu 14-18 °C, ačkoliv C. ensi­ cauda snese teplotu až 25 °C. Do akvária dej­ te vodní rostliny, na které mohou mloci klást vajíčka. Mloci rádi visí v kořenech plovoucích rostlin, jako je Pistia striatiotes a Eichornia crassipes. Určení pohlaví

Samička je po zimním spánku tlustší a same­ ček má na ocase fialový ploutevní lem. Páření

Mloky dejte do chladničky nebo venkovního přístřešku a nechte je zimovat při teplotě 4-7 °C. Párek mloků se musí navzájem při­ jmout, aby se mohli pářit. Dejte dohromady asi 6-10 mloků. Páří se bez fyzického kontak­ tu, stejně jako čolci rodu Triturus. Kladení vajec Cynops orientalis

Samička klade asi 200 vajíček na plovoucí i jiné rostliny. Při teplotě 15-17 °C se vajíčka líhnou za dva týdny. Proměna nastává po 3-4 měsících. NOTOPHTHALMUS VIRIDESCENS ČOLEK ZELENAVÝ

Zajímaví čolci, kteří procházejí třemi vývojo­ vými stadii. Vzhled

Tito olivově zelení až hnědí čolci mají na bo­ cích pět červených až žlutých skvrn a měří až 12 cm. Zadní nohy jsou delší než přední.

296

- Pokud snížíte hladinu vody, larvy vyjdou na souš a během 1-3 let se z nich stanou překrásní červenooranžoví pozemní mloci. Žijí ve vlhké listovce, rašelině a mechu a ukrývají se pod nejrůznějšími předměty. Denně je postřikujte. Po třech letech zvyš­ te hladinu vody, aby čolci nabyli zeleného zbarvení dospělých vodních jedinců a zača­ li se množit. - Pokud je hladina vody dostatečně vysoká, larvy zůstanou vodními živočichy a brzy zís­ kají dospělé zbarvení.

Čolek zelenavý (Notophthalmus viridescens)

PLEURODELES WALTL, ŽEBROVNÍK WALTLÚV

Tento mlok měří 20-30 cm a je to největší evropský obojživelník. Colek zelenavý

Vzhled

Tento šedý nebo tmavě zelený mlok má čer­ né skvrny a žlutooranžový podélný pruh. Spodní strana těla je žlutavá. Tělo má poseté oranžovými, na bocích žlutými „bradavka­ mi“. Tělo je kulaté se zploštělým ocasem. Má podsaditou hlavu se širokou tlamou. Rozšíření

Tento noční mlok žije v klidných vodách a pomalu tekoucích potocích na Iberském poloostrově a v Maroku. Základní podmínky chovu

Rozšíření

Malé stinné tůňky v mírných východních ob­ lastech Severní Ameriky. Základní podmínky chovu

Skupinu mloků chovejte v akváriu rozměrů nejméně 50 x 30 x 30 cm, s hloubkou vody 10 cm a několika ostrůvky, např. z plovoucí kůry. Teplota je asi 20 °C. Osvětlujte zářivkou 8-10 hodin denně. Určení pohlaví

Samečci mají během období páření zduřeniny na nohou; kloaka je polokruhová, na roz­ díl od kuželovitého tvaru u samičky. Sameč­ ci mívají také větší ploutevní lem s hřebenem.

Tento druh žije většinu času ve vodě, může však žít i na břehu. Ideální je akvárium napl­ něné do tří čtvrtin nebo paludárium. Postav­ te ostrůvky z kůry nebo vytvořte oblast sou­ še ze dřeva a kamenů. Dno akvária pokryjte akvarijním štěrkem a osázejte rostlinami, kte­ ré slouží jako úkryty a ke kladení vajíček. Žebrovník Waltlův nebývá nikdy agresivní vůči zvířatům stejné velikosti. V akváriu o ve­ likosti 1 m2 může žít až šest jedinců. Těmto mlokům se daří při teplotě 15-20 °C. V létě by teplota neměla na delší dobu přesáh­ nout 30 °C. Akvárium opatřete kvalitním fil­ trem. Nesežrané zbytky potravy ještě týž den odsávejte. Potrava

Tito mloci žerou žížaly, nitěnky, vodní hmyz,

Páření

Chovná zvířata dejte na 6-8 týdnů do tmavé nádoby s 5 cm hlubokou vodou a několika ostrůvky. Udržujte teplotu 10-12 °C. Potom je dejte do akvária s vodními rostlinami o tep­ lotě 20 °C. Agresivním objetím předá sameček samičce spermatofory.

Samička žebrovníka Waltlova (Pleurodeles waltl)

Kladení vajec a odchov mláďat

Samice klade na jaře 200-300 vajec na vodní rostliny. Vejce se líhnou po 3-5 týdnech. Lar­ vy chovejte v 10 cm hluboké vodě s ostrůvky z kamenů a mechu. Larvy se během několika mesicu vyvíjejí jedním ze dvou následujících způsobů. V

o

z

O

1

z*

»Z

•

f

Z

1

Z

f

f

»Z

Z

1

o

297

Sameček žebrovníka Waltlova

líhnou po 1-3 týdnech. Vylíhlé larvy měří 5-10 mm. Odchov mláďat

Samečci mají přední nohy daleko od sebe, s tmavými pá­ řícími mozoly.

Prvních několik dní leží larvy na dně akvária a vytvářejí se jim vnější žábry. Poté je začně­ te krmit scezenými nálevníky a nově vylíhlými žábronožkami. Později můžete podávat větší potravu. Pokud vodu často měníte (každý den), larvy rychle rostou. Přední nohy se objeví asi po 20 dnech, zadní po 35 dnech. Poté zmizí vněj­ ší žábry a larvy procházejí proměnou. Pro­ měna může trvat až 100-150 dní a proměně­ ní žebrovníci jsou 4,5-5 cm velcí. Jak mladí žebrovníci rostou, třiďte je podle ve­ likosti, aby se vzájemně nepožírali. Pohlavní zralosti dosahují po 9 měsících až 3 letech. Obrana

Konečky žeber ústí v kůži na hřbetě, což je nepříjemné pro dravce.

Řád Gymnophiona (Apoda), červoři

malé rybky, larvy obojživelníků (pulce), na­ krájené ryby a mleté maso. Pokud je v akvá­ riu příliš teplo, žerou jen málo, stejně jako bě­ hem zimního odpočinku. Určení pohlaví

Sameček je menší a štíhlejší, má delší ocas a přední nohy dál od sebe, což má praktický význam během páření. V období páření se sa­ mečkům objeví tmavé výrůstky na spodní straně předních nohou a kloaka zduří. Sa­ mičky jsou zavalitější. Páření

Páření stimuluje období zimního odpočinku v chladné vodě (5-10 °C) s kratšími dny. Ti­ to čolci mohou také přezimovat ve vlhké rašelině nebo mechu. Během páření, obvykle od září do května, se sameček dostane pod samičku a uchopí ji předníma nohama (stejně jako druhy rodu Salamandra). Párek potom po nějakou dobu plave společně, načež okolo sebe začnou kroužit. Přitom samička přijímá samečkem uvolněné spermatofory. Kladení vajíček

Několik dnů po páření naklade samička ně­ kolik desítek až stovek vajíček. Shluky vají­ ček lepí na rostliny a další předměty v teráriu, včetně skleněných stěn. V závislosti na teplotě (17-22 °C) se vajíčka

298

Většina ze 160 druhů červorů žije pod zemí (fotografie str. 271), takže o nich víme jen málo. Jedinou vodní čeledí jsou Typhlonectidae. Jejím neznámějším zástupcem je červorovec zploštěný (Typhlonectes compressicauda). Vzhled

Červorovec zploštělý měří až 52 cm. Má modrošedou barvu s tenkými tmavšími krouž­ ky po celém těle. Má hladkou, slizkou kůži a malou, ale širokou hlavu. Dolní čelist je krátká. Ocas má trojúhelníko­ vitý a okolo kloaky je bílá skvrna. Tito živo­ čichové bývají někdy chybně nazýváni „úho­ ři“. Nejsou to však ryby a nemají ploutve. Červoři dýchají plícemi i kůží. Rozšíření

Červoři žijí v tropických oblastech. T. compressicauda žije v pomalu tekoucích, mírně kyselých vodách Guyany až po povodí AmaČervorovec zploštělý (Typhlonectes compressicaudaj

zonky v Brazílii a Peru. Žijí ve vodě nebo v dutinách pod bahnitými břehy.

Typhlonectes compressicauda

Základní podmínky chovu

Maximálně 20 vodních červorů chovejte v akváriu velikosti 80 x 40 x 40 cm, nahoře pečlivě uzavřeném, abyste předešli útěku a plicním potížím. Voda musí být velmi čistá, měkká a kyselá (pH 5-6,5), teplota je 24-30 °C. Vodu dobře filtrujte a pravidelně g/měňujte. ervoři nesnášejí usazeniny vápníku a železo ve vodě, které jim způsobují problémy při svlékání kůže, bílé skvrnky na kůži a nakonec i smrt. Tito živočichové jsou aktivní v noci a za sou­ mraku. Akvárium osvětlujte jednou zářivkou. Červoři většinou zůstávají v úkrytu pod kame­ ny nebo kusy dřeva. Rostliny musí být dobře upevněné, protože červoři se při pohybu hod­ ně vlní; případně použijte plovoucí rostliny. Potrava

Dvakrát týdně krmte rozmanitou stravou ob­ sahující žížaly, nitěnky, dafnie, larvy pakomárů, roupice, mleté hovězí maso, hovězí srd­ ce, ryby a zmrazenou potravu pro rybičky. Udržujte čistou vodu. Nedávejte jim příliš velké porce a všechny nesežrané zbytky odstraňte. Akvarijním rybkám červoři neublíží. Určení pohlaví

Rození mláďat

Na rozdíl od pozemních druhů jsou vodní červoři vejcoživorodí. 7,5 měsíce po páření rodí samička maximálně sedm mláďat, vel­ kých 10-14 cm. Mláďata mají na hlavě dva bí­ lé průsvitné žaberní vaky s červenými žilka­ mi, ty však po dvou dnech odpadnou. Odchov mláďat

Mláďata oddělte, aby měla dostatek potravy. Pečujte o ně stejně jako o dospělé jedince a pravidelně jim osvěžujte vodu. Samečci po­ hlavně dozrávají po dosažení délky 26 cm, samičky 45 cm. Manipulace

Sameček má mnohem větší bílou skvrnu na kloace.

Červory přenášejte v podběráku a přepravujte je v plastikovém pytli s trochou vody a dostat­ kem vzduchu.

Páření

Choroby

Červory stimulujte k páření osvěžením vody novou, čistou měkkou vodou. Během páření se k sobě sameček a samička déle než hodi­ nu tisknou zadní částí těla, aby sameček mo­ hl sperma předat přímo. Sameček má rozmnožovací orgán, který je vi­ ditelný i po skončení páření. Sperma je oba­ lené sliznatým rosolem.

Pokud mají červoři na kůži bílé skvrnky, zna­ mená to, že voda je příliš tvrdá nebo znečiš­ těná, případně že mají plísňovou infekci. Používejte měkkou (dešťovou či demineralizovanou) vodu a pravidelně ji čistěte. Použij­ te přípravek proti houbě vhodný do akvárií. Pokud má červor potíže při svlékání kůže, můžete mu pomoci zabalením do vlhkého hadru. T. compressicauda se dožívá asi 4 let.

Samečci mají bílou skvrnu okolo kloaky mnohem větší

samičky.

299

Slovníček pojmů autotomie

odvržení části těla, která následně dorůstá

biotop

přirozené životní prostředí

cefalothorax coxa

hlavohruď kyčel, první článek nohy

exoskelet

vnější kostra bezobratlých

femur

stehno, třetí článek nohy

genus gonopody gynandromorfismus

/generarod/ rody samčí pohlavní orgány členovců samička s vnějšími samčími pohlavními znaky, genetická úchylka

hemimetabolismus hemipenis

proměna nedokonalá; nemá stadium kukly samčí pohlavní orgán ještěrů a hadů

chelicery chitin

klepítka látka tvořící vnější kostru bezobratlých

IU

mezinárodní jednotka

kloaka

karapax

•Z

\/

f

z

J

1

O

1

• v •

spojený rozmnožovací a vylučovací otvor u plazu, obojži­ velníků (a ptáků) hřbetní krunýř želvy

labium larva

spodní pysk stadium nedospělého jedince před proměnou (např. housenka u motýlů, pulec u žab)

mandibuly maxily metamorfóza metatarsus

kusadla (horní čelist) dolní čelist proměna; změna z larvy v dospělce střední část chodidla, u pavouků šestý nožní článek

nekróza nymfa

odumření tkáně dospělý členovec s proměnou nedokonalou

vejcorodost vejcoživorodost

kladení vajíček, embryo se vyvíjí vně těla matky vajíčka se vyvíjejí uvnitř těla matky, jsou však oddělená blánou

partenogeneze patella pedipalpy plastron

nepohlavní rozmnožování bez oplodnění koleno, u pavouků čtvrtý nožní článek makadla břišní část krunýře u želv

rachitis

křivice; onemocnění kostí způsobené nedostatkem vápníku nebo vitaminu D3

300

sklerotizace spermatéka spermatofory Sppsternum stigma

ztvrdnutí kůže samičí orgán k uchovávání spermatu váčky obsahující sperma zkratka pro „druhy“ hrudní destička dýchací otvor

tarsus thorax tibia toxický trachea trochanter

chodidlo hruď holeň, čtvrtý nožní článek hmyzu, pátý u pavouků jedovatý O 1 v • prudusmce stehenní kloub, druhý nožní článek

živorodost

embryo se vyvíjí uvnitř těla matky a vyživuje se z něj až do narození

501

Fotografie Autorem téměř všech fotografií v této knize jsem já sám. Fotografie, na nichž se objevuji, pořídila má přítelkyně Anne-Marije Kosterová. U většiny makrofotografií jsem použil mezikroužek mezi fotoaparát a objektiv s ohnis­ kovou vzdáleností 35-200 mm. Blesk s číslem 45 byl nastaven na použití s clonou fll. Kvů­ li mezikroužku je faktická clona objektivu o dva stupně nižší (f5,6). Ve tmě nebo při fo­ tografování přes sklo je clona f4. U kvalitativně lepší fotografie Romalea microptera (str. 108) jsem použil druhý po­ mocný blesk s hlavním bleskem na nejvyšší výkon nalevo od objektu, pomocný blesk na­ pravo. Clona je f 16. Tento způsob dává větší hloubku ostrosti a použití blesku je méně zjev­ né. Na tuto fotografii byl pro zvýšení kvality použit film 50 ASA místo obvyklého 100 ASA, pro dosažení menší zrnitosti.

Spermatofor kudlanky nábožné

302

U supermakrofotografií, např. spermatofor u bičovců a kudlanek, byl objektiv instalován na mezikroužek obráceně pomocí adaptéru nebo lepicí pásky. Tímto způsobem objektiv výrazně zvětšuje. Pro dosažení hloubky jsem mezi objektiv a mezikroužek umístil kartičku s dírkou po špendlíku, která sloužila jako clo­ na. Doba expozice je 10 sekund. Pokud to bylo možné, vytvořil jsem pro foto­ grafie zvířat atraktivní pozadí. Jedince jsem dal na rostlinu před černé nebo hnědé pozadí. Některé sklípkany jsem se při fotografování snažil nerušit, což vysvětluje viditelné sklo a poněkud tmavé pozadí. Létavý hmyz, např. kudlanky, jsem fotografo­ val v tropech pod moskytiérou, zavěšenou na slunném místě. Kromě určité míry manipulace jsem žádné zví­ ře netrápil za účelem fotografování.

Kudlanka v Čadu

303

Literatura Bauer, L. a kol., Een paludarium of riparium ais hobby, Studievereniging Het Paludarium, 1997 Brock, P., Rearing and Studying Stick and Leaf-Insects, The Amateur Entomologist’s Society, Middlesex (England) 1992 Denardo, D., Reproductive Biology, in Mader, D. R., Reptile Medicine and surgery, WB, Saunders Company, Philadelphia (USA), 1996

Gordon, D. G., The complete cockroach, Ten Speed Press, Berkeley (California, USA), 1996

Heath, G. L. & G. Cowgill, Rearing and Studying the Praying Mantis, The Amateur Entomologists’s Society, Middlesex (England), 1989 Henkel, F. W. & S. Heinecke, Chamdleons im terrarium, Landbuch-Verlag, Hannover, 1993 Henkel, F. W. & W. S. Schmidt, Terrarien, Verlag Eugen Ulmer, Stuttgart, 1997

Herrmann, H. J., Amphibien im Aquarium, Verlag Eugen Ulmer, Stuttgart, 1994

Hevers, J. & E. Liske, Lauerende Gefahr, das Leben der Gottesanbeterinnen, Voigt Druck, Gifhorn, 1991

Hopkin, S. P. & H. J. Read, The biology of millipedes, Oxford University Press, Oxford, 1992 Klaas, P., Vogelspinnen im Terrarium, Verlag Eugen Ulmer, Stuttgart, 1989

Kohler, G., De Groene Leguaan, Verlag Gunther Kohler, Offenbach, 1994 Loser, S., Exotische Insekten, Tausendfusser und Spinnentiere, Verlang Eugen Ulmer, Stuttgart, 1991

Manthey, U. & N. Schuster, Agamen, Herpetologischer Fachverlag, Munster, 1992 Obst, F. J., K. Richter & U. Jacob, The completely illustrated atlas of reptiles and amphibians for the terrarium, T. F. H. Publications, Neptune City, 1988 Schmidt, G., Vogelspinnen, Bluchel & Philler Verlag, Minden, 1989

Vosjoli, P. & R. Mailloux, Bearded Dragons, Advanced Vivarium Systems, California, 1993

Wilms, T., Dornschwanzagamen, Herpeton-Verlag, Offenbach, 1995

304

Spolkové publikace Iguana Varia, Cílová skupina leguáni zelení De Schildpad, Holandská asociace pro želvy

Reptile Hobbyist, Chovatel hadů (USA) Het Aquarium, Holandská unie Aqua-terra

Werkgroep Vogelspinnen, Skupina pro studium tarantulí

Newsletter, Skupina pro studium kudlanek Newsletter, Skupina pro studium strašilek

Beginnersboekje, Cílová skupina chameleoni

305

Tillandsia

306

Rejstřík

Abscesy Abdomen Acanthodraco Acanthoscurria Acari Acrididae Acrophylla wuelfingi Acrophylla Acrophylla titan Actinopodidae Admetus Afrixalus Agalychnis Agama stellio agama kočinčinská Agam ovití Achrimandrita tesselata Achroea grisella akrylátový plech akvarijní rostliny akvarijní štěrk Alligator Alligator mississippiensis Alligatoridae Allobates aluminium Amblypygi Amoebae, měňavky Amphibolurus Amphisbaenia Anakondy anální póry Androctonus Anisomorpha buprestoides Anolinae Anolis Anolis (bimaculatus) sabanus Anolis carolinensis Anolis equestris Anolis roquet summus Anolis rudokrký Anolis sagrei Anolisové Anthia

196 61 203 134-135 121 105 67 67 67 159 177 290 282, 284 201 15, 227 197 104 50 20 35 36 266

267 266 278 20 121 26, 194, 256 203 197 244 198 171 67 223 23, 280

224 223 223 224 223 224 200 110

Anura Aphonopelma Aphonopelma seemanni Aplopus Apoda Araneae Araneomorphae Araneus Aretaon Argiope Argiope bruennichi Argiope lobata Archispirostreptus gigas Aromobates Artemia salina Arthrospaera Atrax Atypidae autotomie Avicularia Avicularia aurantiaca Avicularia avicularia Avicularia hirsuta Avicularia magdalenae Aviculariinae Axolotl

Bacillus bakterie bambus Barychelidae Basiliscus basiliscus Basiliscus plumifrons Basiliscus vittatus baziliškové bičíkovci bičovci biologická filtrace biorytmy biotin Blaberus atropos Blaberus discoidales Blaberus dubia

271 135 129, 145, 149 67 271 121 122 160 63 160 160 160 182 279 55 184 159 122 200 127, 130-131, 134-135 140 138 138 138 135 11,294

63 26 36 159 215 215 215 197 194,273 121 27 28 41 104 104 102

307

Blattella germanica Boinae Bolitoglossa Bothriuridae Bothriums Brachypelma Brachypelma albopilosa Brachypelma anglista Brachypelma anglistům Brachypelma emilia Brachypelma sabulosum Brachypelma smithi Brachypelma subaptera Brachypelma vagans Brachypelmides Bromelia spp. Bromeliacae Brokesiinae brouci Brunneriana borealis břidlice Bufo bufo Bufo marinus Buthidae Buthus Byrsotria Byrsotria fumigata

Caelifera Caiman Caiman crocodilus Calumma parsonii Carabidae Carausius morosus Caudata Centruroides Centrums Cerato gyrus Cerato gyrus bechuanicus Ceratogyrus brachycephalus Ceratogyrus cornuates Ceratogyrus darlingi Cetoninae Citarischius crawshayi CITES, dodatky Clonopsis Clonopsis gallica Colostethus Coluber Colubrinae Conothele

308

100 244 293 168 71 133, 135 11 129 142 141-142 140, 142 141 90 140 141 22,34 34 207 49 90 32 276 276 168, 171 170-171 104 102,104

105 266 266-267 208, 209 110 62, 65 271 171 172 130, 135

143 143 143 143 111 127 13 63 69 278, 279, 281-82 249 22 248

Corallus caninus Cordylinae Cordylus Creoboter Creoboter gemmatis Creoboter meleagris Creoboter pictipennis Creoxylus Crocodylus Crypsidromus zebrata Cryptodira Ctenizidae Cuora cvrčci a kobylky cvrček polní cvrkavé orgány Cyclops Cyclosternum fasciatus Cyliosoma Cynops Cynops ensicauda Cynops orientalis Cynops pyrrhogaster Cyrtacanthacris rosea

248 215 206, 215 88 92 92 92 67 266 150 255 159 261, 263, 265 10, 109 44 127 54 150 184 296 296 296 296 107

čeleď černá vdova červi členovci čolci čolci, smrtelné choroby

12 121 194,273 58 271 273

Dactyloa Damon Damoninae Daphnia Dares nolimetangere Dares ulula Dares validispinus Dares verrucosus délka dne Dendrobates Dendrobates arboreus Dendrobates auratus Dendrobates azureus Dendrobates fantasticus

224 177 177 54 73 72 72 72 28 278,281 278 278-280 280 278

Dendrobates leucomelas Dendrobates quinquevittatus Dendrobates reticulatus Dendrobates tinctorius Dendrobates ventrimaculatus Dendrobatidae Deroplatys desiccata Deroplatys lob ata Deroplatys truncata dezinfekční přípravky Dicronorrhina micans Diplocentridae Dipsosaurus dorsalis dlažební kámen drápy draví roztoči druh (species) dřevěné hobliny dřevěné třísky dřevo Dugesiella Dugesiella hentzi Dynastes Dynastes hercules Dynastinae

278-279 278-280 278 278-280 278 271 93 93 93 26 112 168 206 32 197 126 12 37 37 20, 35 135 136 111 113 111

Eumeces Eumeces algeriensis Eurycantha Eurycantha horrida Eurypelma Euscorpius flavicaudis Extatosoma tiaratum

felsumy femorální póry filtr Furcifer lateralis

Galeodes Gavialidae Gavialis Gekko gecko gekon

Elaphe guttata Elaphe guttata guttata Elaphe obsoleta quadrivittata Elaphe obsoleta spiloides Elaphe quatuorlineata Elaphe schrencki schrencki Elaphe spp. Elliptorrhina chopardi Empusa spp. Emydidae Emydura Enchytraea albidus Enchytraea bucholzi Enchytraeidae Ensifera Epidares nolimetangere Epipedobates Epipedobates tricolor Epiphytes Eremias Eremobates Euathlus Euathlus vulpinus Eublepharinae Eudicella

11, 188 249 249 250 249 250 249 104 87 255 255 50 50 50 105 72 278 278-279 34-35 230 167 140 147 217 111-112

gekon obrovský Geochelone Gerrhosaurinae Gerrhosaurus Globotherium Glomerida Glomeridesmida Glomeris Glomeris marginata Gluvia 1• ZV• gohasi Goliathinae Goliathus Grammostola Grammostola cala Grammostola rosea Grammostola spatulata Grammostolinae Graphidostreptus Graptemys Graptemys kohni Gryllodes sigillatus Grylloidea Gryllus assimillis Gryllus bimaculatus Gymnophiona gynandromorfismus

232 205 63,66-67 73 135 172 11, 65-66

24, 200, 220 198 26 208, 210

167 266 266 217 30, 36, 39, 187, 188, 197, 199 24, 217 259 214 214 184 184 184 185 184 167 111 111 111 131, 133, 135 145 145 146 135 182 261, 265 265 44 42 44 44 271 65 309

Haaniella háčky na hady hadi hadi, vodní Hapalopus incei Haplopelma Harpactira Harpactirella Harpactirinae hatérie Heloderma horridum Heloderma suspectum Hemidactylus frenatus hemipenis Heterometrus swannerdami Heteropodidae Heteropteryx Heteropteryx dilatata Heteroscodra Hierodula hmyz hniloba tlamy hroznýši Hydrosaurus Hýla Hylidae Hymenochirus Hymenochirus boettgeri Hymenopus Hyperoliinae Hyperolius Hyperolius marmoratus

63 243 37, 187-188, 197 249 148 134 134-135 134 135 187 200 200 217 187

173 162 63, 66-67 67 133-134 89, 92, 98 58 195 244 203 282, 284 289 286 287 88-89 289 290 290

chitin Chondropython viridis choroby Chrysemys chřestýš chvostoskoci

Iguaninae Illacme plenipes insekticidy ionizace luridae

Játra jedinci odchycení ve volné přírodě ještěrky • VI • jesteri ještěři, evropští jód, nedostatek Julida Juliformia Julius

58 13, 248 22 261,265 244 66

223 181 128 26 168

55

10 197 187, 188, 190, 197 25 200 181 181 182

Ch Chactidae Chalcides Chamaeleo bitaeniatus Chamaeleo calyptratus Chamaeleo hoehnelii Chamaeleo chamaeleo Chamaeleo jacksonii Chamaeleo pardalis Chamaeleoninae chameleoni Charontidae Chelydra serpentina Chelydridae 310

168 232 208 209-210 208 207 208 208, 209, 214 207 24, 197, 201,207 177 257 255

kaj man brýlový kaktusy kameny kapradiny karanténa karanténní terárium Kassina keramické výhřevné lampy kladení vajíček, místa klasifikace druhů klíšťata kloaka kobylky kokcidióza

266 34 32 34-35 193 34 290 28 22 9 36 187 64 195

kompost kondenzace korková deska korková kůra korková podlaha korýši kořeny kapradin kovohalogenové lampy krajta královská krajta mřížkovaná krajta tygrovitá krajty králíci krokodýlovití krtonožka 1 v v • krecci kudlanky kuchyňské ubrousky kukuřice, lisovaná kuňka ohnivá kuňka východní

36, 128 159 31 31,35 31 58 22,32 29 240, 248 248 15 188, 244 51 187, 188 109 51 64 37 37 11 282

Latrodectus geometricus Latrodectus hasselti Latrodectus mactans Latrodectus spp. Latrodectus tridecimguttatus láva legislativa leguán čukvala leguáni leguán zelený

Leiurus léky Leptynia Leucophaea maderae líhnutí linoleum listovka Litoria Lycosa Lycosa tarentula

165 165 165 165 165 32 13 206,226 197,201 15,21, 24,259 171 17,197 63 104 190 37 36 282 163 176

M Labidognata Lacerta lepida Lacerta pater Lacerta spp. Lacerta vivipara Lacertidae Lampropeltis Lampropeltis calligaster Lampropeltis getulus Lampropeltis getulus getulus Lampropeltis mexicana Lampropeltis pyromelana Lampropeltis triangulum Lampropeltis zonata Lamprophis lampy, bodové lampy, bodové reflektory z lisovaného skla lampy, náhradní lampy, nízkoenergetické kompaktní zářivky lampy, trubicové zářivky lampy, ultrafialové lampy, UV-B larvy larvy pakomárů Lasiodora Lasiodora parahybana latinské názvosloví Latrodectus congoblatus

122 230 230 229 230 14, 229 242, 249, 251 251 251 251 251 251 251 251 249 28

28 28 29 28 29 29 62 54 135 129 12 165

Mabuya Mabuya perodetti Macroclemys temminckii Macropanesthia rhinoceros Macrothele Mantelinae Mantella Mantella aurantiaca Mantella cowani Mantella madagascariensis Mantella viridis Mantis religiosa Mastigoproctus giganteus Megaphobema Megaloblatta blaberoides mech mechy Melanosuchus Melopoeus albostriatus Melopoeus lividum Melopoeus minax Mesobuthus Mesothelae metamorfóza Micruroides Micrurus mikroklima minerály Minyobates

232 233 257 101 159 289 290 292 290

290, 292 290 87 174 135 101 37 35 266 147 147 148 172 122 62 251 251 19 39 278 311

Miomantis Miomantis abyssinica Miomantis paykullii Miomantis pharaonica mloci mločíci mloci, smrtelné choroby mloci, vodní mloci, zemní mnohonožky Morelia viridis Mygalomorphae myši

90 96 96 96 271 294 273 292 292, 296 64 13, 248 122 10, 17, 51

nákup nátěr Natricinae Natrix Nauphoeta cinerea Nemesidae nemoc červených nohou neotenie Nephila Nerodia Nerodia fasciata neštovičky Norops spp. nosorožík noviny nymfa

9 33 249 253 104 159 273 294 160 255 255 195 224 111 37 132

oči, složené ohřívač vody Opheodrys Opheodrys vernalis Opiliones orchidejový kompost orchideje Orthoporus ornatus Orxines Oseola Osteolaemus Osteolaemus tetraspis osvětlení ovoce

312

249, 101,

249,

62,

61 30 23, 249 252 121 37 22, 34 182 67 251 266 267 22 55

Pachistopelma Pachnoda Pachnoda marginata Pachnoda marginata peregrina Paleosuchus Palpigradii paludárium Pamphobeteus Pamphobeteus nigricolor Panchlora nivea Pandinus imperator Pandinus imperator gigas Pantherophis Parabuthus Parahyrtacus gorkomi Paramyx o virus Parasphendale affinis parazité pavouci, hrabaví pavouci, stromoví pavoukovci pedipalpy Pelomedusa Pelusios Pentazonia Pharnacia acanthopus Phasma gigas Phelsuma Phelsuma cepediana Phelsuma laticauda Phelsuma lineata Phelsuma madagascariensis Phelsuma quadriocellata Phelsuma standingi Phenacephorus auriculatus Phobaeticus serratipes Phobobates Phoneutria Phoneutria fera Phoneutria keyserlingii Phoneutria nigriventer Phormictopus Phrixotrichus auratus Phrixotrichus roseus Phrynicinae Phrynus Phyllobates Phyllobates aurotaenia Phyllobates bicolor Phyllobates terribilis Phyllobates vittatus Phyllomedusa Pipa písek písek, pískoviště písek, pískovna

130 111,113 113 111 266-267 121 22 135 151 47 11 173 249 171 13 243 90 22 127 127 58 174 255 255 181 83 67 23,280 221 221 221 12 221 221 71 67 278 162 164 164 164 135 145 146 177 177 278,281 278, 282 282 278, 282 280 282,284 286 36 36 36

písek, pouštní písek, stříbřitý Pituophis Platysaurus Platymeris biguttatus Platymeris rhadamanthus Plethodontidae pletivo Pleurodeles Pleurodira plíseň plísňové infekce Podarcis Podarcis sicula podlahové vytápění Poecilathera fasciata Poecilathera regalis Poecilotheria Poecilotheriinae polyester polystyren Popa batesi posuvné panely potkani Princisia vanwaerebeki prolaps Proscopia oculata přenášení a přeprava Psalmopoeus Psalmopoeus Cambridge! Pseudemys Pseudhymenochirus Pseudocreobotra Pseudocreobotra ocellata Pseudocreobotra wahlbergii Pseudoscorpiones pstruhové kuličky Pterinochilus PVC Python reticulatus Python sebae Python viridis Pythoninae

rachitis radiátory Rana esculenta Rana ridibunda Rana temporaria Ranidae

36 36 249 215 114 114 294 20 296 255 26, 126 273 229 230 30 155-156 154 125, 127, 129, 132, 134-135 135 32 33 97 20-21 51 104 196 108 134 127, 130, 134-135

rašelina, desky 32 rašelina, drcená 36 rašeliník 37 relativní vlhkost vzduchu 31 Rhacophorinae 289 Rhacophorus 290 Rhaphiderus scabrosus 66 Rhechosticta 135 Rhechosticta moderatum 136 Ricinulei 121 ripárium 23 rod 12 rohože, venkovní 37 ropucha obecná 276 ropucha obrovská 276 ropuchovití 271 rosničkovití 39, 280, 289 rostliny 34, 283 rostliny, sukulenty 34 rozměry 9 rozprašovací systém 23, 27 roztoči 41,43, 121, 126, 195

řezání skla

19

132 261, 265 286 88 98 98 121 37 133-135 20 247 247 13 244

28, 40, 196 30 288 288 288 289

Salamandra Salientia Salmonella saranče polní Sauria Sauromalus Scaphistostreptus seychellarum Scarabeidae Sceloporinae Sceloporus Scincinae scink Scodra calceata Scolopendra Scolopendra cingulata Scolopendra gigantea Scolopendra heros Scorpio maurus fuscus Scorpio maurus palmatus Scorpiones

296, 298 271 55 105 197 206, 226 182 110 223 206 232 197, 198,232 157 179 179 179 179 174 174 121

313

Scorpionidae sekáči Serpentes Schizomida Sicaria silikonové lepidlo Sipyloidea Sipyloidea sipylus sirkovité nohy skalní terárium skarabeové sklípkani skokan hnědý skokan zelený Solifugae sondování, určení pohlaví soutěžení spermatická pavučina spermatofory Sphaeropoeus Sphaerotheriida Sphaerotherium Sphodromantis Sphodromantis balachowski Sphodromantis centralis Sphodromantis gastrica Sphodromantis lineola Sphodromantis viridis Spirobolida Spirobolus Spirostreptida Spirostreptus trus, vyšetření Stromatopelma

stromová kůra sušené krmení pro kočky svlékání kůže

škrtiči . /v • stín

Takydromus Takydromus sexlineatus Tapinauchenius 314

168, 170 121 197 121 164 20 67 66, 84 280 24 110 176 288 288 121 198, 240 21 129 170 184 184 184 11,89-90

99 99 99 99 99 181 182 181 182 194 130, 133-134 36 55 121

189, 237, 241 21, 121

229 12, 231 130, 134, 135, 156

Tapinauchenius gigas Tarantulidae Tarantulinae Taumantis ehrmannii taxonomie, hierarchie Tenebrio molitor Tenodera aridifolia sinensis Terrapene Terrapene Carolina Terrapene Carolina triunguis Terrapene ornata teploměr teplota termostaty Testudinata Testudinidae Testudo Testudo graeca Testudo hermanni Testudo horsfieldii Testudo marginata Thamnophis

Thamnophis proximus Thamnophis sauritus Thamnophis sirtalis Thamnophis sirtalis infernalis Thamnophis sirtalis parietalis Thamnophis sirtalis similis Thamnophis sirtalis sirtalis Theraphosa Theraphosa blondi Theraphosa leblondi Theraphosidae Theraphosinae thiamin, nedostatek thorax Tiliqua Tiliqua scincoides intermedia Tiliquinae Tillandsia Tityus Tomistoma topné kabely topné ventilátory Trachemys Trechona Trionychidae Tri turus trn o re p tropické kořeny, dřevo Tropidurinae Tubifex

158 177 177 99, 100 12 46 91, 100 227, 261, 263 263

264 263, 264 27 18, 27 27 255 255-257 258 14, 260 14, 258, 260 258 14, 260 23, 188, 249, 253 253 253 253 254 254 254 254 135 127, 131, 134 158 122 135 254 61 232 234 232 34 55 266 30 30 261 159 256 296 192 35 223 54

Typhlonectes compressicauda Typhlonectidae

ucpání U-kanálek úkryty ultrafialové záření umělé rostliny uretanová pěna uretanová pěna, ostrůvky Urodela Uromastyx acanthinura Uromastyx aegyptia Uromastyx hardwickii Uromastyx maliensis Uropygi útěk užovka amurská užovka čtyřpruhá užovka obojková

298 298

196 20 22 41 35 32, 34 37 271 204 204 204 204, 206 121 134 250 250 250

vaječný vak vajíčka vápník vápník, nedostatek varani varan komodský Varanus Varanus exanthematicus Varanus giganteus Varanus gouldii Varanus griseus Varanus indicus Varanus komodiensis Varanus niloticus Varanus prasinus Varanus salvator vědecké názvosloví vejcorodost vejcoživorodost Vejovidae ventilátor vermikulit větrací mřížky vinná réva vinyl

131 55 193, 196 40 24, 187, 197 235 234 235 235 235 235 235 235 235 235 235 9, 12 197 197 168, 173 21 191 20 36 37

Mládě kudlanky

315

vitamin A vitamin B vitamin B-komplex vitamin C vitamin D3 vitamin E vitaminy vitaminy, předávkování vlhkost, obsah v půdě vnější filtry vnější kostra vnitřní filtry vodní vši vodopád vodu zadržující granule vyčesávání chloupků výhřevná rohož vyhřívaný kámen vysokotlaké rtuťové lampy vysokotlaké sodíkové lampy vytápění, přímé vzdušné kořeny, dřevo vznik hub

316

40 41 41 41 28, 41, 196 41 39, 193 40 31 27 24, 206 27 54 31 36 127 30 30 29 29 18 35 21

Xenesthis Xenopus

135 286

žábronožky žáby žahavé chloupky žárovky želva zelenavá želvy želvy suchozemské želvy skrytohlavé želvy skrytokrké želvy vodní živorodost

55 271 133 28 11 190 257 255 255 190 197

127, 129,

25, 187-188, 25, 188, 255, 25, 187-188,

Poděkování Chtěl bych poděkovat následujícím odborníkům i „laikům“ za jejich podnětné připomínky k rukopisu této knihy. Děkuji také řadě odborníků za poskytnuté odborné informace a pomoc při fotografování. Anne-Marije Kosterová, Erwin Blezer, Ronny Dobbelsteijn, Coen Elemans (plazi), Sandy van Felius (sklípkani), Kim D’Hulster (hmyz), Marja Kiková (choroby a výživa), Mirjam de Koningová, Leo Koopman (krmná zvířata), Hans Rotteveel (ERATO, Nizozemí, hmyz a pavouci), G. J. Tolido (kancelář CITES, legislativa), J. P. de Vries (osvětlení), Hans Waardenburg (chameleoni), Tonnie Woeltjes (obojživelníci), Prof. dr. P. Zwart (plazi) a Henk Zwartepoorte (plazi).

Děkuji také lidem, kteří mi pomáhali s fotografováním a poskytli mi cenné informace, včetně IPC DIER Barneveld, Johan van Gorkom (strašilky), Tim bij’t Vuur (sklípkani), Arendo Flipse, p. Jeekel (členovci), Arie van der Meijden, Maurice Starren a Gerrit Vergonet.

317

V této, pro každého teraristu nepostradatelné příručce, naleznete mimo jiné informace o:

• plazech (ještěrkách, hadech, želvách a krokodýlech) • obžil)etnicích (žábách, ropuchách a mlocích) • pavoukovcích (asi 100 druhů sklípkanů s fotografiemi) • hmyzu (kudlankách, zlatohlávcích, kobylkách, dravých plošticích, švábech, asi 60 druzích strašilek a mnoha dalších) • stonožkách a mnohonožkách • teráriích (typy terárií, technika, stavba terárií a více) • krmení (mimo jiné chování zvířat na krmení, vitaminy a minerály) • zacházení (uchopování a rizika) • nejdůležitější nemoci a problémy A především: u všech zvířat je kladen důraz na chov!

CL