Nástin české dialektologie

Citation preview

JAROMÍR BĚLIČ

NÁSTIN ČESKÉ DIALEKTOLOGIE PRAHA STÁTNÍ PEDAGOGICKÉ NAKLADATELSTVÍ

Autor univ. prof. dr. Jaromír Bělič, DrSc., člen korespondent ČSAV Mapky nakreslila dr. Eva Milavcová Recenzovali univ. prof. dr. Arnošt Lamprecht, DrSc., a univ. prof. dr. Eugen Pauliny, DrSc. Schváleno výnosem ministerstva školství ze dne 10. června 1968, č. j. 18 592/68-III/2 jako vysokoškolská učebnice 1. vydání ©

Jaromír Bělič, 1972

PŘEDMLUVA

Dialektologie je odvětví jazykovědy, které se zabývá zkoumáním nespisovné mluvy (nářečí) a rozdílů v ní na území jednotlivých národních jazyků nebo i jazykových skupin; přeneseně se užívá označení dialektologie též pro odborné zpracování nespisovné mluvy a jejích růzností ve větších nebo menších oblastech. V tom to druhém významu je míněn název této knihy, jen jako dodatek je na závěr připojena kapitola o stavu a úkolech české dialektologie jakožto součásti bádání o českém jazyce. Význam

dialektologie v

rámci jazykovědného

zkoumání

je

několikerý.

Nářeční různosti na území jednotlivých jazyků jsou plodem minulých vý vojo­ vých procesů, jejich studium vede proto k poznávání složitostí vývoje národního jazyka jako celku a někdy i k odhalování příčin tohoto vývoje. Studium vý vojo­ vého pohybu, který probíhá v nářečích v dnešní době, skýtá pak jistou oporu pro zjišťování směru vývoje jazyka i jeho dílčích jevů do budoucnosti. Konečně statické porovnávání nářečních systémů se systémem spisovného jazyka odhaluje různé specifičnosti jazykové

stavby,

vede tedy k podrobnějšímu poznání

struktury jazyka a jejího fungování podobně jako konfrontační zkoumání dvou nebo více jazyků. Konfrontace nářečních systémů se systémem spisovného jazyka má též nemalý význam praktický, zejména pro učitele. Různá nářečí se odlišují od spisovného jazyka v nestejných jevech a nestejným způsobem, zvládání spisovné normy působí proto žákům v různých částech jazykového území dost rozdílné potíže. Učitel může svým žákům velmi prospět, uvědomuje-li si příslušné potíže v kraji, kde působí, a zaměřuj e-li na ně při vyučování pozornost. Tato kniha chce sloužit jednak jako vysokoškolská příručka budoucím učitelům českého jazyka, jednak i širší odborné potřebě. Má odstranit tíživý nedostatek podrobnějšího souborného zpracování nářeční rozrůzněnosti češtiny, který se pociťuje už dlouho. Vynikající pojednání B. Havránka ,,Nářečí českáťť v 3. svazku předválečné Československé vlastivědy (Praha 1934) j e pro zájemce většinou již dost obtížně přístupné, mé pojednání „Nářečí českého jazyka“ ve 4. svazku nové Vlastivědy je pak asi o polovinu kratší než nynější zpracování a dílčí partie jsou tam vůbec vypuštěny. I tuto knižní verzi, vzniklou roz­ šířením a prohloubením stati z Vlastivědy, označuji ovšem jako pouhý „nástin“ , neboť ani ona zdaleka nemůže jít do všech podrobností a v některých kapi­ tolách, zejména o nářečních rozdílech ve skladbě, v tvoření slov a ve slovníku, dále též v oddílu o nářečním vývoji dříve a dnes, podávají se jenom vybrané

5

příklady, nikoli soustavný obraz. Zčásti to souvisí s povahou materiálu, zčásti se zde obráží

současný stav našich informací o nářečích českého jazyka,

zčásti konečně je to dáno ještě jinými okolnostmi. Nové výzkumy jistě také mé údaje v leckterém bodě doplní a zpřesní, popřípadě též opraví; doufám však, že i v nynější podobě bude kniha užitečnou pomůckou.

V Praze v listopadu 1967 J a r o m ír B ě lič

Dodatečná p ozn á m k a : Poněvadž kniha byla v rukopise dokončena již na podzim roku 1967, těží se v ní s jistou soustavností z odborné literatury a jiných pramenů pouze do té doby. K pracím nověji vyšlým nebo vůbec vzniklým bylo možno přihléd­ nout v průběhu technické výroby publikace jenom zčásti. (Viz soupis literatury a pramenů na str. 349n.) V Praze v říjnu 1971

UPOZORNĚNÍ

Nářeční příklady i souvislé ukázky nářečí jsou v knize podávány v zjedno­ dušeném fonetickém přepisu, obvyklém v české dialektologii. Souhlásky l, d, ň se vždy vyznačují háčkem nad literou, např. děli, kohe..., kdežto v případech jako ti, vot ti dobi, dilka, vod zeni apod. je t, d, n (tvrdé). Znaků y, ý se užívá pouze v těch případech, kde se v nářečích skutečně vyslovují hlásky odlišné od i, i . Oslabená artikulace souhlásek, redukované samohlásky a průvodní samo­ hláskové prvky při slabikotvorných souhláskách se podle potřeby označují menší literou nad linií řádku, např. kúpil sen s i ,koupil jsem si‘, pvlný ,plný‘ apod. Zvláštní zn aky:

w: obouretné v g, g: znělé párové souhlásky k c, č, popř. poziční fonetické varianty c, č y: znělá fonetická varianta souhlásky ch r: neznělá fonetická varianta r l— V: tvrdé a měkké (palatalizované) l p '9 b', v': měkké (palatalizované) retnice s ', 2 c', g'\ měkké (palatalizované) ostré sykavky k', g ', ch', h'\ palatalizované fonetické varianty souhlásek k, g, ch, h X— ř> l—h l—h krátké a dlouhé slabičné r, l, l i, u\ neslabičné i [j], u é, 6, u : široké (otevřené) e, o, u jako zvláštní fonémy vedle e, o, u é, ó: úzké (zavřené) e, o jako zvláštní fonémy d— a: krátké a dlouhé přední (zavřené) a jako zvláštní fonémy i — i, g— é, o—6 (i — i, e— á ...); i— í, e— é, a— á, o—ó

( e— é, a úzká (popř. velmi široká a velmi úzká) výslovnost samohlásek jako

fonetických variant fonémů i, e, o ... g — á : zavřená labializovaná (zaokrouhlená) výslovnost a, á $, q (y, u...): nosové samohlásky s\ samohláska neurčité kvality (obyčejně redukovaná) • (při horní linii řádku): naznačuje výslovnost s tzv. rázem w (pod dolní linií řádku): naznačuje spojitou výslovnost 1 j: hlavní a vedlejší slovní přízvuk (označován jen podle potřeby) ||: ,vedle tohoř

X : ,proti tom uť /: ,neboť (při uvádění nářečních variant) < : ,vzniklo z . . . ť > : ,změnilo se v . . . ‘ *: označení předpokládané podoby předhistorické nebo i pozdější Další znaky, kterých se užívá jen výjimečně, jsou vysvětleny na příslušných místech.

a— á...): široká

UVOĎ

Nářečí a národní jazyk

. .

1 1 Je obecně známo, že nespisovná mluva v různých částech českého jazykového území — obdobně jak je tomu i v jiných jazycích — není zcela jednotná. Poněkud jinak se mluví např. v okolí Plzně nebo Českých Budějovic než v okolí Prahy, poněkud jinak zase v okolí Hradce Králové; dost nápadné odlišnosti jsou v okolí Olomouce nebo Brna, jiné zase v okolí Hodonína nebo Gottwaldova, jiné v okolí Ostravy nebo Opavy. Těmto územním variantám

Zeměpisná (místní) ná­ řečí

běžné mluvy se říká nářečí (dialekty), a protože jde právě o rozdíly územní, označují se někdy tato nářečí názvem nářečí zeměpisná (geografická, teritori­ ální) nebo též místní (lokální). Vedle dílčích rozdílů je ovšem mezi nářečími z různých částí jazykového území v jejich zvukové stránce, mluvnické stavbě i slovní zásobě též velké množství shod. Shody vcelku naprosto převažují, proto se příslušníci různých nářečí při vzájemném styku většinou bez zvláštních potíží mohou dorozumět, i když každý mluví svým rodným nářečím. Všichni přitom považují svou mluvu za českou, tj. za nářečí českého jazyka, a uznávaným společným celo­

Komplex národního jazyka

národním jazykovým útvarem je pro ně spisovná čeština. Spisovná čeština tedy dohromady se souborem nářečí, která jejich uživatelé sami pokládají za česká, tvoří komplex českého národního jazyka.

2. Kromě geografických rozdílů existují v mluvě obyvatelstva také jisté rozdíly společenského charakteru. Jsou to na jedné straně nespisovné ,,profe­ sionálníí£ výrazy různých oborů, kterých se mezi pracovníky oněch oborů užívá třeba po celém území, avšak příslušníkům jiných zaměstnání bývají mnohdy úplně neznámé, dále emocionálně zabarvené výrazy z tzv. slangů, jako je např. mluva sportovců, studentská mluva aj., popř. výrazy dřívějšího argotu, zčásti úmyslně odlišné od běžné mluvy, aby pro nezasvěceného byly

Společenské rozdíly v mluvě obyvatel­ stva

nesrozumitelné, kterých užívaly skupiny stojící na okraji společnosti, např. profesionální tuláci, velkoměstští zloději, prostitutky aj. O souborech různého takového výrazivá se někdy mluvívá také jako o nářečích a na rozdíl od zeměpisných nářečí se nazývají nářečí společenská (sociální) nebo též vrstvová. Poněvadž však to nejsou ucelené strukturní útvary, vyznačující se vedle většího nebo menšího množství zvláštních slov a slovních spojení též osobitými

9

Vyrovná­ vání nářečí

sestavami znaků hláskoslovných a mluvnických, jak je tomu u nářečí země­ pisných, nebudeme v naší knize k těmto „nářečím“ přihlížet. Na druhé straně se vyskytují i uvnitř jednotlivých místních nářečí různé rozdíly, např. podle věku mluvcích, podle jejich vzdělání, zčásti i podle pohlaví apod. Žádný dílčí útvar v rámci národního jazyka totiž neexistuje a ani dřív neexistoval izolovaně od jiných a beze změn. Zvlášť novodobý život společnosti vede k tomu, že stále hojněji přicházejí do vzájemného styku příslušníci blízkých i vzdálenějších nářečí, stále vzrůstá také působení spisovného jazyka na mluvu nespisovnou. To má za následek, že v jednotlivých nářečích více nebo méně ustupují především různé slovníkové, ale i hláskoslovné, tvaroslovné a jiné znaky, kterými se tato nářečí odlišují od nářečí sousedních nebo též od spisovné češtiny, nářečí se postupně vyrovnávají a v některých jevech se přibližují k spisovnému jazyku, jenž je ovšem na druhé straně sám také tímto sbližovacím

Interdialekty

procesem zčásti ovlivňován; často se dnes v běžné mluvě též kolísavě vyskýtají vedle sebe prvky dvou nebo i více útvarů. Vyrovnáváním starých místních nářečí vznikají méně vyhraněné oblastní útvary nadnářeční, tzv. interdialekty (obecná nářečí), které ve svém vývoji směřují k relativně jednotné celonárodní mluvě nespisovné, velmi už ovšem blízké hovorové spisovné češtině a do značné

Rozdíly v zachovalosti nářečí

míry s ní splývající. Celý proces zasahuje různé skupiny obyvatelstva nestejnou měrou. Mladší lidé většinou přicházejí hojněji do styku s příslušníky jiných nářečí než lidé staří, proto i jejich mluva bývá oproštěnější od znaků místního nářečí. Lidé s vyšším vzděláním jsou v těsnějším kontaktu se spisovným jazykem, a i když třeba v běžném denním životě nemluví hovorovou spisovnou češtinou, silnější vliv spisovného jazyka lze zpravidla na jejich mluvě pozorovat. Naproti tomu dřívější společenské postavení žen zvlášť na venkově mělo za následek, že žena odkázaná z velké části jenom na domácnost a na okruh své obce se méně stýkala s vnějším světem; proto se u starých žen často podnes setkáváme s nejzachovalejší, archaickou podobou místního nářečí. Různá intenzita mezinářečního styku se jeví též u základních společenských tříd: Rolnické obyvatelstvo je nebo aspoň donedávna bylo po celý život více vázáno na své rodiště, proto venkovské zemědělské obce zpravidla celkově zachovávají tradiční nářečí pevněji. U dělnictva naopak způsob zaměstnání často s sebou nese hojnější pohyb a ve velkých průmyslových střediscích se mnohdy setkávají příslušníci různých nářečí; proto zde více dochází k prolínání různých norem a k nářečnímu vyrovnávání (srov. §§ 183— 187). 3.

Rozdílný

stupeň

zachovalosti

tradičních

nářečí

můžeme

pozorovat

i v celých okrscích a oblastech. V odlehlých krajích s málo rozvinutým prů­ myslem se pevněji drží stará diferencovanost místních nářečí, kdežto v oblastech hodně industrializovaných a v blízkosti velkých měst, kde je intenzivnější pohyb obyvatelstva, místní rozdíly se více stírají, zato však v jistém rozsahu nastupuje v jazyce zřetelnější diferenciace společenská. Dost výrazné rozdíly, podmíněné starším už historickým vývojem, o kterém se stručně zmíníme

10

v posledním oddíle (§ 1822), existují po této stránce i na západě a na východě

* 1

českého jazykového území. Y západnějších oblastech, tj. zhruba na území bývalé země České, jsou místní nářečí povětšině už do značné míry vyrovnána a z velké části se běžně mluví regionálně českým interdialektem, tzv. obecnou češtinou, s poměrně nečetnými a kolísajícími prvky různých nářečních jevů oblastně omezenějších, a to hlavně v okrajových částech území; dost často přitom interferují v řeči jednotlivých mluvčích některé interdialektické nebo i staré nářeční prvky s diferenčními jevy spisovnými. V oblastech východnějších, tj. na Moravě a v československé části bývalého Slezska, stará nářečí se z velké části drží dosud pevněji a krajové interdialekty, méně zkonsolidované než v Čechách, jsou omezeny více jenom na města, kam ovšem zčásti proniká též obecná čeština, resp. hojněji a důsledněji než v samých Čechách se objevují v běžné mluvě prvky hovorové češtiny spisovné (srov. § 185).

Základní rozvržení českých nářečí a jejich současná situace 2 . 1. Přes intenzívní v ý vojov ý pohyb, který pozorujeme v nářečích v dnešní době, jeví se základní rozvržení teritoriálních nářečí na českém jazykovém území dosud zřetelně. Zvlášť ve východnějších částech území pak můžeme dobře sledovat hierarchickou stupnici nářečního členění od drobných, zhruba homogenních nářečních jednotek, tj. jednotlivých místních nářečí neboli mikrodialektů (nazývaných v starší dialektologii někdy různořečí), přes drobnější i větší podskupiny (dílčí typy, označované dříve někdy podřečí) až k velkým a vnitřně dost diferencovaným skupinám nářečí, která se však přesto navzájem shodují v různých závažných jevech, tj. k tzv. makrodialektům. 2. V oblasti českého jazyka existují čtyři takové základní nářeční skupiny, resp. pět skupin, z nichž v každé jsou seskupena nářečí vyznačující se vedle znaků společných s ostatními nářečími českého jazyka nebo aspoň s některými

Nářeční skupiny

z nich různými znaky příznačnými jen pro danou skupinu (viz mapku čís. 1). Západní, převážnou část celého jazykového území zaujímá nářeční skupina č e s k á v u ž ším s m y s lu (zhruba na území Čech a v pomezních jihozápadních úsecích Moravy); nej výraznějším společným znakem čes. nářečí v už. smyslu je téměř po celé oblasti dvojhláska ej proti spisovnému psanému ý a zčásti též i (např. starej bejk, sejtko) a dvojhláska ou ve shodě se spisovným jazykem (např. houser, nesou). Střední části bývalé Moravy (mimo úseky na jihozápadě a pruh na východě) zaujímá nářeční skupina s tř e d o m o r a v s k á neboli h a n á ck á ; naprostá většina střmor. nářečí má proti spisovnému ý (í) a ou hlásky é, ó (staré bek, sětko\ hóser, nesó). Širokým pásem při východních hranicích České socialistické republiky se táhne nářeční skupina v ý c h o d o m o r a v s k á neboli m o r a v s k o s lo v e n s k á , jejíž nářečí mimo některé drobné úseky proti uvedeným spisovným hláskám mají i (na značné části území žije ve výslovnosti též ý) a ú (staří bík, sítko ¡starý býk, sýtko; huser, nesu). Konečně severovýchodní cíp Moravy a přilehlé části bývalého Slezska zaujímá nářeční skupina s le z s k á

11

neboli la š sk á ; česká nářečí slezská1 mají na rozdíl od ostatních nářečí českého jazyka veskrze jen samohlásky krátké a proti spisovnému ý (¿), o u ] q zde zpravidla nebo většinou y (i), u (starý byk, sytkofs' itkojsytko; huser, ňesu). Přízvuk v několikaslabičných přízvukových jednotkách je v slez. nářečích převážně na předposlední slabice (např. sta)řenka, do O^pavy), na rozdíl od pravidelného přízvuku na první slabice v nářečích ostatních (s výjim kou hlavně severních úseků výchmor. skupiny až k jihu od Vsetína, v kterých se s větší nebo menší důsledností zčásti rovněž vyskýtá přízvuk na předposlední slabice). Vedle uvedených skupin zvláštní postavení v komplexu českého národního jazyka zaujímá p o ls k o -č e s k ý s m íš e n ý p ru h v prostoru východně od Ostravy a zhruba mezi Bohumínem a Jablůnkovem; jeho základní charakteristiku viz v § 33. Hranice nářečních skupin

3. Hranice českých nářečí v užším smyslu proti nářečím střmor. (izoglosa X é, 6) se v severním úseku sv. od Lanškrouna kryje s bývalou zemskou hranicí česko-moravskou, na jih od dřívějšího lanškrounsko-svitavského německého ostrova pak probíhá jz. Moravou východně od Bystřice nad Pernštejnem, Jihlavy a Jemnice. Ještě poněkud dále na východ od této čáry, v oblasti střmor. nářečí (s e, o), tvoří od dřívějška enklávy českého nářečního typu (s ej, ou) městská mluva Velkého Meziříčí a Třebíče.

ej, ou

Mimo oba tyto ostrovy nej východnějšími obcemi s výhradním výskytem dvojhlásek ej, ou jsou od severu k jihozápadu Herbortice v okrese Ústí nad Orlicí, jižně od býv. lanškrounsko-svitavského něm. ostrova Mor. Chrástová a Vítejeves v okrese Svitavy a Veselka, Crho v, Lhota u Olešnice v okrese Blansko, dále Bolešín, Pivonice, Lesoňovice, Věchnov, Zlatkov, Dolní Rožínka, Rozsíčky, Mirošov, Bobrůvka, Rousměrov, Ostrov nad Oslavou, Pokojov, Starý Telečkov, Milíkov, Blízkov, Pustina a Chlumek v okrese Ždár nad Sázavou a K a­ menice, Vržanov, Svatoslav, Puklice v okrese Jihlava, jv. od dřívějšího jihlav­ ského něm. ostrova pak Brtnička, Opatov, Předín, Lesná, Bítovánky, Horky, Meziříčko, Štěpkov, Budkov, Rácovice, Hornice, Kostníky a Police v okrese Třebíč. Dnes ovšem porůznu proniká ej, ou dále na východ do okrajových úseků oblasti střmor. 1 Česká nářečí slezská je třeba rozlišovat od polských nářečí slezských za hranicemi republiky, patřících k polskému jazyku. Název ,,lašská nářečí“ , zavedený

v dialektologii

pro česká nářečí slezská, je méně vhodný, neboť v kraji samém se ho neužívá a označení

lach je zčásti dokonce pociťováno jako nadávka (,trhán, darebák, ničema4). Tradiční název ,,hanácká nářečí“ pro nářečí střmor. rovněž plně nevyhovuje, neboť etnografickým označením

Hanáci se rozumějí pouze obyvatelé severnějšího úseku střmor. oblasti zhruba od Vyškova k Olomouci a Zábřehu, na tzv. Hané. Název ,,moravskoslovenská nářečí“ pro nářečí východomoravská budí zase mylnou představu o jazykové příslušnosti těchto nářečí k slo­ venštině; obyvatelé v jižnějších částech výchmor. oblasti (zhruba po Gottwaldov) se sice dokonce sami označují jako (Moravští) Slováci, avšak tento název chápou v stejné rovině jako názvy Valaši (v severnějších částech výchmor. oblasti), Hanáci aj., tj. jako označení krajově folklórní, kdežto z národního hlediska se cítí být Čechy a jejich celonárodním jazykovým útvarem je spisovná čeština. Nová označení, kterým dáváme přednost, se

v české

dialektologii vyskytují zčásti už od dřívějška a mají tu výhodu, že všechny nářeční skupiny jsou pojmenovány podle jednotného kritéria historickogeografického. — Z hlediska nářeční struktury bylo nevhodné též označování nářečí polsko-českého smíšeného pruhu vých. od

12

Ostravy (viz níže) názvem ,,nářečí východolašská“ .

Hranice středomoravských nářečí proti nářečím výchmor. (izoglosa é, ó X i/ý, ú) probíhá západně od Lipníka nad Bečvou a Bystřice pod Hostýnem, východně od Holešova, Kroměříže, Klobouk u Brna a Hustopečí. Uzavřený ostrov výchmor. typu (s i , ú) v oblasti střmor. nářečí tvoří Holešov s blízkými Žeranovicemi. S touto výjim kou nej východnějšími obcemi střmor. nářeční skupiny (s e, ó) jsou Slavkov (sz. od Hranic) v okrese Olomouc, jižněji Loučka, Trnávka, Osek nad Bečvou, Hlinsko, Týn, Paršovice, Opatovice, Býškovice a Horní Újezd v okrese Přerov, Osičko, Příkazy, Loukov, Eychlov, Slavkov pod Hostýnem, Brusné a Horní Lapač v okrese Kroměříž, Rackova, Franckovice, Hostišová, Machová a Tlumačov v okrese Gottwaldov, dále Kroměříž, Kotojedy, Těšnovice, Bařice, Zlámanka, Lhotka u Kroměříže, Újezdsko, Divoký, Lebedov, Honětice, Strabenice a Chvalnov zase v okrese Kroměříž, Kožušice, Nemotice a Mouchnice v okrese Vyškov, Nechvalín, Dražůvky, Žarošice v okrese Hodonín a Bohumilice, Kašnice u Klobouk, Boleradice, Horní Bojanovice a Staro vičky v okrese Břeclav. Hranice východomoravských nářečí proti nářečím slezským (izoglosa ý/í, ú X yfi, u) běží od sz. k jv. po hřebeni horského masívu Radhoště, Kněhyně a Vysoké mezi Rožnovem a Frenštátem pod Radhoštěm. Enklávy se zbytky veskrze jen krátkých samohlásek ve výchmor. oblasti tvoří městská mluva Hranic, Lipníka nad Bečvou a předměstí Krásna u Val. Meziříčí (spolu se sou­ sedními obcemi Juřinkou a Byninou ).2 Jinak jsou nej severnějšími obcemi výchmor. nářeční skupiny (s ý, ú) při uvedené hranici Veřovice v okrese N ový Jičín a Dolní, Prostřední a Horní Bečva, Velké a Malé Karlovice v okrese Vsetín. O hranici slezských nářečí proti polsko-českému smíšenému pruhu viz v § 33. 4. Jak jsme naznačili, ani nej základnější charakteristika jednotlivých nářečních skupin neplatí ovšem zcela bezvýjimečně. Např. na jz. okraji čes. nářečí v už. smyslu se zčásti vyskytuje zejména ú místo ou, v oblasti střmor. jsou drobné úseky s i, ú proti obecnému jinak střmor. é, ó, v oblasti výchmor. zase s ej, ou proti obecnému jinak íjý, ú (viz §§ 283, 262, 232 aj.). Je proto důležité si uvědomit, že příslušnost jistého nářečí k té nebo oné nářeční skupině je zpravidla určována sestavou ř a d y znaků. Přitom některé znaky mohou být od ostatních nářečí dané skupiny odlišné a buď vyznačují jen ono nářečí, nebo častěji větší úsek v rámci příslušné skupiny, mnohdy pak spojují část jedné nářeční skupiny se skupinami sousedními nebo s jejich částmi. Do značné míry to vyplývá ze skutečnosti, že různé nářeční jevy nemají stejný územní rozsah; hranice (izoglosy) rozmanitých nářečních rozdílů bohatě

Nářeční podskupiny a drobnější jednotky

2 Naproti tomu v nářečí Nového Hrozenkova, o kterém se F. B a rto š v Dialektologii moravské I, 59 zmiňuje jako o podobném ostrově, jsou dnes poměry v podstatě shodné s okolními nářečími, třebaže zde lze pozorovat jistou rozkolísanost kvantity, zčásti ostatně patrnou i jinde v severních úsecích výchmor. oblasti (viz A. V a šek , Jazykové vlivy. . ., s. 23n.). Ve zbytcích jsou však dosud zachovány znaky slezského typu (jen krátké samohlásky, přízvuk na předposlední slabice aj.) též v archaických vrstvách nářečí města Přerova v oblasti střmor. (srov. B a r to š, Dial. mor. II, 36).

13

člení celé jazykové území a vytvářejí i v rámci nářečních skupin dílčí úseky, zmíněné podskupiny různého stupně, v kterých se vedle znaků společných celé skupině vyznačuje mluva různými znaky odlišnými od mluvy jiných úseků téže skupiny. Tak např. i v nářeční skupině české v užším smyslu se přes značnou nivelizaci tradičních nářečí proti středočeské oblasti dosud rýsují na jedné straně oblast jihozápadočeská, na druhé severovýchodočeská a konečně přecho­ dové úseky jihovýchodočeské (viz §§ 150— 155). Každá z těchto oblastí má některé osobité nářeční znaky, hranice jednotlivých znaků jsou ovšem většinou plynulé a rozptýlené (někdy se např. jistý hláskový diferenční jev v některých slovech náležitě objevuje, kdežto v jiných ne), takže vymezovat tyto podskupiny je dost obtížné. U moravských nářečních skupin a v slezských nářečích je po této stránce situace výraznější, neboť jednak jsou hranice diferenčních jevů většinou dost pevné, jednak se na pomezí skupin a podskupin často víceméně kryjí hranice několika jevů, takže tu zčásti existují dokonce svazky izoglos. I v Čechách však, zvlášť v okrajových úsecích uchovaného starého českého osídlení, jsou v rámci dílčích podskupin na několika místech patrny rovněž drobnější nářeční jednotky, diferencované ještě dále od svého okolí různými zvláštními znaky nebo jejich zvláštní sestavou, jako např. nářečí chodské (§ 1536), doudlebské (§ 153?), podkrkonošské (§ 1546) aj. V moravské a slezské oblasti jsou takové drobné nářeční jednotky zase uchovány hojněji a jsou pevněji vykrystahzovány. Přitom zpravidla sousední nářeční jednotky mívají řadu znaků společných, i když třeba mezi nimi probíhá hranice základních diferenč­ ních jevů odlišujících celé skupiny, a jsou si leckde po mnohé stránce navzájem bližší než teritoriálně odlehlé jednotky jedné a téže skupiny. Sousední nářeční skupiny a podskupiny jsou takto mnohonásobně do sebe zakloubeny nestejně rozsáhlými územními přesahy různých jevů, ba sousedící skupiny mají i po celé své oblasti nebo na její velké části některé znaky společné proti skupinám vzdálenějším. Tato stupňovitá přechodovost od bližších nářečí k vzdálenějším se projevuje na celém jazykovém území. Naproti tomu se v některých případech setkáváme se shodnými nářečními jevy v oblastech navzájem i značně odlehlých, jako např. v jz. Čechách a na východní Moravě. Takové jevy jsou někdy výsledkem paralelního vývoje v mi­ nulosti, snad ještě častěji však společným pokračováním staršího stavu, zachovaného jako archaismus toliko na okrajích jazykového území nebo též jednotlivých nářečních skupin, zatímco v centrálních oblastech dřívější jednotný stav podlehl změnám. Spojitost nářečí s či­ niteli sociálně ekonomic­ kými

14

5. V oblastech staroosedlých, kterým při popisu nářeční rozrůzněnosti musíme věnovat hlavní pozornost, drobnou nářeční jednotkou, v níž je mluva základních vrstev obyvatelstva v podstatě stejná, bývají někdy i jednotlivé obce, zvlášť venkovské obce zemědělské, v kterých se obyvatelstvo příliš neměnilo stěhováním a má, nebo aspoň donedávna mělo poměrně malý styk s okolím. Často vytváří takovou zhruba homogenní nářeční jednotku i skupina obcí, mezi nimiž dosud jsou, nebo aspoň dřív po dlouhou dobu existovaly těsnější kontakty než s jinými podobnými jednotkami. Bývá to např. okruh jedné farnosti, dost

často oblast bývalého drobnějšího feudálního panství, řidčeji v našich pod­ mínkách skupina obcí nějakým způsobem odlehlých, např. izolovaných od okolí horskými hřbety, rozsáhlými lesními komplexy apod. Izoglosy starých diferenč­ ních nářečních jevů obyčejně probíhají ve shodě s různými těmito mimo jazyko­ vými předěly, a jestliže je někdy kříží, má to namnoze rovněž zjistitelné historické příčiny. Podobně jako u drobných nářečních jednotek lze zčásti odhalovat korelaci izoglos diferenčních jazykových jevů s rozmanitými starými hranicemi admi­ nistrativně správními a jinými též u nářečních podskupin a celých skupin. Ukazuje to nesporně na jistou spojitost utváření nářečí s proměnlivými faktory sociálně ekonomickými, tj. na závislost vývoje jazyka na vývoji společnosti (srov. §§ 180— 182). S dnešním životem společnosti pak zajisté souvisí zmíněné už stírání nářečí, vývoj interdialektů a směřování k jednotné mluvě celonárodní.

6.

Mluva Stupnici vykrystalizovaných nářečních jednotek nemůžeme ovšem v oblastech sledovat v oblastech, které byly českým živlem nově doosídleny po druhé světové nově do­ válce, neboť do jednotlivých míst zde mnohde přišlo obyvatelstvo nářečně osídlených nestejnorodé. Stálý mezinářeční styk vede v těchto oblastech k zvlášť hojnému a ve městech kolísání a v mladších generacích zároveň k rychlému nadnářečnímu vyrovnávání. Po těchto stránkách je situace v nově doosídlených oblastech do jisté míry podobná situaci v průmyslových městech s prudkým přílivem nového obyvatelstva z různých částí jazykového území; stručně si jí všimneme, stejně jako současného pohybu v městské mluvě, až v závěrečném oddílu (§§ 185— 186).

Území českého jazyka a enklávy v cizině 3 .1 . Souvislé území českého jazyka zaujímá zhruba oblast České socialistické republiky, tj. západní část Československa, neboli tzv. české země (tj. historické Čechy, Moravu a československou část Slezska) resp. české kraje (k nimž z tohoto hlediska vedle krajů v býv. Čechách samozřejmě patří i kraj Jiho­ moravský a kraj Severomoravský, který zaujímá též čs. část bývalého Slezska). Vlivem nového doosídlení pohraničních oblastí, které byly dříve z velké části poněmčeny, tvoří od konce druhé světové války ostrou hranici českého jazyka proti němčině na západě a na jihu po celé délce státní hranice s Německou demokratickou republikou, Německou spolkovou republikou a Rakouskem. Zmizely také národnostní ostrovy s německou převahou uvnitř českého jazyko­ vého území, tj. poměrně rozsáhlá enkláva při bývalých zemských hranicích Čech a Moravy kolem Lanškrouna, Moravské Třebové a Svitav (tzv. lanškrounsko-svitavský ostrov) a druhá u Jihlavy (jihlavský ostrov), jakož i drobné ostrůvky další; na druhé straně přestal být enklávou starý zbytek českého osídlení v poněmčeném okolí u Stříbra v jz. Čechách. Naproti tomu od konce první světové války asimilací obyvatelstva v podstatě asi zanikl drobný přesah českého živlu přes státní hranici do Rakouska směrem k Hohenau (česky

Souvislé území českého jazyka

15

Cáhnov) jižně od Břeclavě, kde hraničil s obyvatelstvem slovenského typu, a u Gmiindu (čes. Cmunt) jv. od Českých Budějovic. Bovněž proti polštině jsou státní hranice ěeskoslovensko-polské z větší části zřetelnou a pevnou hranicí oblasti českého jazyka. V zásadě to platí od západu směrem na východ zhruba po čáru Krnov— Głubczyce, kde se všude český a polský živel nově setkal při hranicích po druhé světové válce příchodem obyvatelstva z vnitrozemí na jedné straně do severních pohraničních úseků českých, na druhé do jihozápadního pohraničí polského. Pouze sv. od Náchoda zde přesahuje nevelký zbytek starého českého osídlení svčes. nářečního typu do několika obcí v Polsku (tzv. Český koutek na západě někdejšího hrabství Kladského); dnes tu ovšem nastává míšení s obyvatelstvem z polského vnitro­ zemí, nově přišlým na místo dřívějšího obyvatelstva německého. Z jazykovědného hlediska méně zřetelné na první pohled nebo i fakticky jsou územní hranice českého jazyka tam, kde se odedávna uchoval bezprostřední kontakt se sousedními oblastmi jazykově příbuznými, tj. na východě s oblastí slovenského jazyka a na sv. okraji českých nářečí slezských s oblastí jazyka polského. Tu existuje v nářečích na jazykovém pomezí podobný stupňovitý přechod, jaký se jeví mezi nářečími uvnitř jazykového celku. Pomezí česko-

2. Pokud jde o jazykové pomezí česko-slovenské, vedle řady znaků společných vůbec českému jazyku se slovenštinou přibývá v nářečích, čím jdeme dále na východ, znaků spojujících východnější části českého jazykového území s ná­ řečími slovenskými (viz mapku č. 2). Některé znaky shodné se slovenštinou zasahují od východu až na okraje nářeční skupiny české v užším smyslu (např. krátké samohlásky v případech jako dat, jest..., mucha, sila, bláto... proti zá­ padnějším podobám jist..., moucha, sila, bláto...; podrobněji viz v § § 881,2, 863), jiné zaujímají větší nebo menší část východnějších nářečí střmor. Zvlášť jsou nakupeny takové znaky v oblasti výchmor. a zčásti i slezské a také uvnitř těchto oblastí jich přibývá směrem k východu (§§165i, 1723 aj.). Shodné se slovenštinou jsou i základní společné znaky výchmor. a v podstatě též slez. nářeční skupiny (i[ý, ú, resp. y\i, u proti čes. v už. sm. ej, ou a střmor. é, ó), jejichž izoglosa tvoří západní hranici výchmor. nářečí proti nářečím střmor. (srov. § 23). Naopak zase některé znaky příznačné pro češtinu nebo aspoň pro východnější nářečí českého jazyka na rozdíl od centrálních nářečí slovenských zasahují od západu více nebo méně hluboko do oblasti jazyka slovenského, zvlášť v jz. okrajovém úseku Slovenska. Bůzné tyto diferenční znaky a jejich hranice vznikly v průběhu dřívějšího vývoje, některé rozdíly koření až v dobách předhistorických (§ 180). Je přitom zajímavé, že se izoglosa žádného výraznějšího starého diferenčního jevu plně ne­

Sp( nái

nit< soc ek( kýl

14

16

kryje s hranicí sféry českého a slovenského spisovného jazyka a českého a sloven­ ského národního povědomí. Tato hranice je však přesto pevná a přesně se shoduje s východními hranicemi České socialistické republiky proti Slovensku, tj. se starou politickou hranicí mezi Moravou a bývalými Uhrami; ta v roz­ hodujících dobách krystalizace moderních národů v této oblasti oddělovala obojí území, a stala se proto hranicí dvojí pospolitosti hospodářské i psychické (čes-

kého a slovenského národního povědomí), po ustavení spisovné slovenštiny pak i rozmezím sféry obou spisovných jazyků, tedy hranicí jazykovou. Hranice mezi českým a slovenským národem a jazykem potvrzuje správnost marxistického poznatku, že novodobé národy jsou poměrně mladá kategorie historická, dovršující své konstituování většinou v procesu likvidace feudalismu a nástupu kapitalismu; národní jazyky pak vytváří, jak to charakterizoval už Marx, „koncentrace dialektů..., podmíněná koncentrací hospodářskou a poli­ tickou “ .3 Přesahy starších nářečních jevů oběma směry na česko-slovenském pomezí jsou vlastně přežitkem z dob přednárodních a je zřejmé, že na vytvoření hranice mezi češtinou a slovenštinou neměly vlivu. Vyplývá z toho obecnější závěr, že v oblastech, kde spolu sousedí dva blízce příbuzné jazyky, není rozhodující pro vytvoření hranic mezi nimi žádný nářeční jev nebo skupina jevů sama o sobě, nýbrž historické okolnosti mimo jazykové, které podmiňují vytvoření hranic mezi oběma národy. Geografické hranice sféry spisovného jazyka, který dané společenství považuje za svůj, jsou v moderní době důležitějším kritériem než přežitkové izoglosy nářečních jevů. Jsou vůbec jediným aktuálně platným kritériem pro určení skutečných hranic mezi příbuznými národními jazyky i z hlediska čistě lingvistického; na česko-slovenském pomezí se závažnost tohoto faktoru projevuje mimo jiné i v tom, že se při dnešním procesu vyrovnávání nářečí vyvíjejí výchmor. nářečí v zásadě směrem k spisovné češtině, kdežto sousední nářečí západo­ slovenská směrem k spisovné slovenštině. Staré nářeční přesahy oběma směry se přitom pozvolna likvidují a nové jevy (např. nová slova celonárodní a interdialektická), pokud jsou v nich mezi češtinou a slovenštinou rozdíly, šíří se z obou stran zpravidla přesně po hranici jazykovou a národní. 3. Pokud jde o staré jazykové pomezí česko-polské, objevují se z české strany — vedle jevů společných češtině a polštině vůbec — už na sv. Moravě další jevy shodné s polštinou; přibývá jich pak směrem k severovýchodu, zvlášť v oblasti nářečí slezských (viz mapku čís.3). Jak už bylo naznačeno, přízvuk na

Pomezí česko-polské

předposlední slabice jako v polštině zasahuje až do severních úseků nářeční skupiny výchmor. ( § 22), kompaktní izoglosa neexistence významotvorné délky samohlásek proti funkčnímu protikladu samohlásek krátkých a dlouhých pak v podstatě tvoří hranici českých nářečí slezských proti východomoravským (§ 23). Některé znaky spojující východnější nářečí českého jazyka se slovenštinou jsou v slezské oblasti zároveň shodné s polštinou, některé pak, příznačné pro polštinu, vyskytují se jen v menší nebo větší části slez. nářečí (viz §§ 170— 175). Zvlášť výrazný a s jistými výjimkami celkem pevný svazek izoglos na česko-polském jazykovém pomezí představují hranice „českých“ skupin -ra-, -lav případech jako krava, mladý... proti „polskému“ -ro-, -lo- (krova, mlody...\ srov. § 84i), neexistence nosových samohlásek v případech jako pjata, muka ,pata, mouka‘ ... proti nosovým samohláskám nebo stopám po nich (např. p'ynta, munka...\ § 78x), hranice výskytu e, 'e před tvrdými zubnicemi, jako sestra, vjeter ,vítr‘ ... proti „polské“ tzv. dispalatalizacie v 'o a někdejšího ě v 'a (s'ostrá, v'ater...; § 83i), existence souhlásky h v rozsahu jako v ostatních nářečích českého jazyka, např. hlava, noha..., proti „polské“ souhlásce g (glova, noga...\ § 311) aj. Tento svazek nářečních izoglos probíhá ve své sz. části K. M arx—F. Engels,

D ie deutsche Ideologie I I ,

s. 450.

17

na území Lidové republiky polské, v jv. části pak na území Československa; pro svou výraznost a proto, že tu jde většinou o jevy odlišující zároveň spisovnou češtinu od spisovné polštiny, bývá často považován za hranici mezi jazykem českým a polským. Na polském území tu jde o dva navzájem blízké malé po­ hraniční úseky sz. od Opavy a severně od Hlučína, na území československém pak linie probíhá zhruba na východ od Hlučína, Ostravy a Frýdku-Místku. Nejzazšími místy „českého“ typu v Polsku jsou sz. od Opavy obce Branica, Wódka, Kraścielowo, Nasiedle, Uciecho wice, Wehowice, sz. a severně od Hlučína pak Ściborzyce, Wielkie Petrowice, Szamarzowice, Bieńkowice, Tworków a Chałupki Owsiskie. Mimo souvislou oblast leží městečko Baborów s Jarowniowem sz. od polské Ratiboře, jejichž nářečí „českého“ typu je z doby před druhou světovou válkou sice odborně zpracováno, ale jak se zdá, dnes už zaniklo. Na území ČSSR nejzazší obce z „české“ strany představují Hať (sv. od Hlučína), Darkovice, Markvartovice a K oblov v okrese Opava, dále Hrušov, Muglinov, Michálkovice, Radvanice v okrese Ostrava a Vratimov, Rakovec, Pražmo a Moravka v okrese Frýdek-Místek. Tyto obce v Československu zároveň tvoří zmíněnou již hranici českých nářečí slez. proti pol.-čes. smíš. pruhu (§ 22). Dále na východ a na sever od celé uvedené čáry na území československém i polském se objevují zase naopak v nestejném územním rozsahu některé jevy shodné s češtinou a odlišující tamější mluvu od polštiny vůbec nebo aspoň od většiny polských nářečí. Zvláštní význam tu mají velmi četná slova příznačná pro češtinu nebo aspoň pro východnější nářečí českého jazyka, jako: cesta, duha ,dužina sudu4, krotek/grotek ,dojačka4, hrúm ,hrom‘, chodnik ,pěšina4,

kabot ,kabáť, kłobuk, kuř ,kouř4, kyška / kysele mlyko, mastál ,stáj4, příslovce moc, dále např. ob'ily, po^imek ,podzim', řec, strúm ,strom4, v'ec ,věc 4 aj. — proti výrazům užívaným v polštině nebo aspoň v pomezní oblasti pova­ žovaným za typicky polské (jsou uvedeny ve spisovných polských podobách):

droga, klepka, szkopiec¡pokowiec, piorun, ścieżka, surdut, kapelusz, dym, kwaśne mleko, stajnia, dużo, zboże, jesień, mowa ,řeč4, drzewo ,stromc, rzecz ,věcť apod. „České“ lexikální prvky jsou pro svou početnost na daném území tak nápadné, že v nich obyvatelstvo, zejména v československém úseku, zčásti vidí rozhodující znak českosti (resp. „moravskosti“ ) své mluvy, kdežto hláskoslovné i jiné jevy polského typu hodnotí jen jako „výslovnost “ .4 Svazek nářečních izoglos považovaných za základní hláskoslovné diference mezi češtinou a polštinou zase totiž netvoří hranici mezi českým a polským národním uvědoměním a mezi sférou českého a polského spisovného jazyka. Situace je tu však složitější než na pomezí česko-slovenském a vlivem nestejných historických okolností v údobí dotváření moderních národů a později je kromě toho i jiná v obou sz. drobných úsecích „českého“ typu na území polském Přesahy slez. nářečí na polské území

18

a jiná v jv. úseku „polského“ typu na území československém. Pokud jde o sz. úseky, na území dnešního Polska, postoupilo je r. 1742 tehdejší Rakousko tzv. vratislavským mírem spolu s většinou celého Slezska Prusku, proto sem pozdější vlny národně sjednocovacího hnutí českého ani polského nemohly dost dobře zasahovat. Polské národní uvědomění u východnějšího

4 Srov. K. Nitsch,

D ialekty polskie Śląska,

s. 167.

úseku se sice od sv. přece jen v jisté míře rozšířilo až po hranici oněch výrazných diferenčních jevů, ba zčásti proniklo až za ni (do Bieńkowie a Tworkowa v sou­ vislosti s církevními hranicemi katolické diecéze vratislavské), novodobé české uvědomění však jižně od této hranice (tj. v oblasti slez. nářečí „českého“ typu) na pruské území neproniklo, ba v kritickém údobí dotváření moderních národů se pro silný germanizační tlak uvolnil a později zcela přerval i dřívější kontakt místních nářečí se spisovnou češtinou (zaniklo užívání češtiny v úředních zá­ pisech, v kostele, ve školách ap.). Obyvatelé těchto úseků se proto ani nepovažují za Čechy, nýbrž za „M oravce“ (v rámci feudálního českého státu patřilo toto území původně k Moravě), a svou mluvu označují jako moravskou, což pro ně znamená nikoli českou. Tak zde vznikl na česko-polském jazykovém pomezí vlastně jakýsi „pás nikoho“ ; politické poměry pak podporovaly přechod obyvatelstva k němčině a šíření národního povědomí německého. Situace se ovšem změnila po roce 1945, kdy tyto oblasti připadly Polsku. Zbytky starousedlého „moravského“ obyva­ telstva, které tu zůstaly, představují z velké části již jen menšinu v poměru k nově příchozímu obyvatelstvu z polského vnitrozemí a již dnes se začíná projevovat v mluvě těchto „M oravců“ začlenění jejich nářečí do sféry jazyka polského. Do svazku českého národního jazyka nářečí obou úseků již od dřívějška tedy nepatří. Věnujeme-li mu v dalších výkladech jistou pozornost, je to hlavně proto, že se zde, jakožto v periferních oblastech slezských nářečí českého typu, ucho­ valy některé jevy, které jsou zajímavé pro poznání staršího vývoje českého jazykového celku. Naproti tomu jihovýchodní, československý úsek česko-polského jazykového pomezí zůstal i po vratislavském míru Rakousku, v oblasti tzv. těšínského Slezska. Na tomto území se v první polovině minulého století střetly vlny národního hnutí polského a českého východně od onoho svazku výrazných izoglos, tj. v oblasti se základními nářečními znaky převážně polského typu. Proto nejenom na celém území českých nářečí slezských, nýbrž ještě i v západním okrajovém pruhu této oblasti je dnes národní uvědomění veskrze české a jako kulturní podoba jazyka plně vládne spisovná čeština; na východ odtud až po státní hranice (před první světovou válkou místy ještě dále) se pak část obyva­ telstva rovněž pokládá za Čechy a svůj celonárodní jazykový útvar má ve spisovné češtině, část se považuje za Poláky a jejich kulturním jazykem e spisovná polština. Rozdílná jazyková a národní příslušnost u různých skupin obyvatelstva tohoto území není nahodilá a má rovněž své historické kořeny. Poněvadž na daném území v době dotváření moderních národů neexistovala žádná závažná hranice politická, která by se mohla stát rozmezím obojí národní a jazykové pospolitosti, stával se diferenciačním činitelem jev dnes méně nápadný: velkým pří­ livem obyvatelstva na část tohoto území od východu i od západu, souvisícím s rozvojem dolování asi od poloviny minulého století, jsou zde sice staré nářeční a společenské poměry do značné míry už zastřeny, ale u starousedlého obyva­ telstva lze v tomto kraji, smíšeném i co do náboženského vyznání, podnes pozorovat, že evangelíci jsou zpravidla národnosti polské, kdežto Čechové jsou obyčejně katolíci. Nepochybně to souviselo s užíváním jednoho nebo druhého jazyka v církevním životě a ve škole, na něž snad mělo vliv i to, odkud sem přicházeli duchovní obou církví; ten nebo onen kulturní jazyk pak rozhodl

Polsko-čes­ ký smíšený pruh

19

i o národní příslušnosti. Prolínání obou vyznání v obcích této oblasti vedle jiných činitelů má tedy za následek, že toto území se společným nářečním základem je národnostně a jazykově smíšené a vytváří zmíněný už polsko-český smíšený pruh. Mluvě tohoto úseku je proto nutno věnovat pozornost nejen v polské dialektologii, nýbrž i v rámci nářečí českého jazyka. Podle možností se ovšem omezíme pouze na okrajové zmínky, nebot při podrobnějším probírání by složité nářeční poměry na tomto nevelkém území zabraly nepřiměřeně mnoho místa. Ostrovy českého osídlení v cizině

.

4 1. Mimo souvislou oblast českého jazyka žije dost značné množství Čechů ve větších nebo menších skupinách v cizině (podle cizích statistických odhadů více než 3/4 miliónu ).5 Eelativně daleko nej početnější (přibližně 670 000 osob) je skupina ve Spojených státech amerických, kde Češi sídlí do značné míry soustředěně jednak v některých velkoměstech (Chicago, Cleveland, New York aj.), jednak na venkově (hlavně ve státech Nebrasca, Texas, Minnesota, Oklahoma, Kansas, Wisconsin). Svou početností na druhém místě v Americe je skupina v Kanadě (45 000) a menší skupina argentinská (asi 15 000 z doby po první světové válce), žijící přibližně z jedné čtvrtiny v Buenos Aires, ostatek na venkově (ponejvíc v provincii Chaco). Y evropských státech je patrně nejpočetnější česká kolonie v Jugoslávii (asi 35 000), tvořící dost kompaktní venkovské ostrovy kolem Daruvaru a B jelo varu v Charvátsku, menší v Bosně aj., dále skupina v SSSR (25 000), žijící na venkově hlavně v oblasti ukrajinské (na Volyni sv. od Lvova), zčásti též na Krymu a na Sev. Kavkaze. Menší skupiny, třebaže také soustředěné v drobných kompaktních sídlištích, žijí v Rumunsku (několik vesnic v rumunském Banátě) a v Polsku (jednotlivé osady u Střelína, Opolí, Bralína, Lodže a Piotrkowa); roztříštěnější jsou české menšiny ve Francii, Německu, Belgii aj., ačkoli i v těchto zemích zčásti vytvářejí kompaktní osady, zvlášť hornické. Spojitost mluvy českých národnostních menšin v cizině s celkem národního jazyka je ovšem víceméně uvolněna a menšiny se podle soustředěnosti svých sídel nebo i podle sociálního složení v jinonárodním prostředí pomaleji nebo rychleji asimilují. Některé ostrůvky kompaktního osídlení se kromě toho značně redukovaly nebo ztratily svou národní homogennost reemigrací části krajanů do vlasti po roce 1945, proto se v nich dnes — také v souvislosti s novodobým způsobem života — u zbytků českého obyvatelstva asimilační proces zrychluje. Od konce první světové války se obojím způsobem silně zmenšila česká kolonie v Rakousku, soustředěná od dob rakousko-uherské monarchie z největší části ve Vídni a skládající se hlavně z živnostníků a dělníků, která v roce 1900 čítala přes 100 000 osob (r. 1951 podle údajů ze sčítání lidu už v celém Rakousku jenom necelých 5 000). 2. Z hlediska obecně jazykovědného je zajímavé v mluvě českých osadníků v cizině sledovat vlivy příslušných domácích jazyků, resp. v některých případech (v prostředí jazykově příbuzném) přímo prolínání s češtinou. Pro českou

20

5 Viz

S. I. B ruk, Čislennosť i rasselenije narodov mira, s. 399.

dialektologii jistý význam mají však zvlášť kompaktní, třeba i malé venkovské ostrůvky české kolonizace, pokud byly vytvořeny v průběhu 18. a 19. století obyvatelstvem nářečně zhruba stejnorodým, jako např. osady v Polsku v první polovině 18. stol. kolonisty z oblasti svčes., z téže oblasti pak od první čtvrtiny 19. stol. daruvarský ostrov v Charvátsku a v šedesátých letech volyňský ostrov na Ukrajině, nebo z oblasti střčes. a jzčes. v první polovině 19. stol. vesnice v dnešním rumunském Banátě. (Starší kolonie z doby pobělohorské se vesměs už zcela asimilovaly.) Izolovanost mluvy těchto osad od celku národního jazyka má leckde za následek, že se zde plněji uchovaly některé starobylé nářeční znaky, které na domácím území vlivem novějších vyrovnávacích procesů značně již ustoupily nebo i zcela zanikly. Zčásti si toho dále všimneme, pokud ovšem o mluvě jednotlivých osad máme přesnější informace, na příslušných místech.

IL______________________ HLAVNÍ NÁŘEČNÍ ROZDÍLY NA ÚZEMÍ ČESKÉHO JAZYKA

5 . V souhrnném zpracování všech českých nářečí není možno popisovat ce­ listvé struktury jednotlivých dialektů, v detailech od sebe více nebo méně odlišné, převahou znaků však již od dřívějška rozmanitým způsobem navzájem skloubené a dnes k sobě vázané též společnými vývojovým i procesy interdialektickými i pod­ řízeností jednomu jazykovému útvaru celonárodnímu. Poněvadž jde především o obraz nářeční rozrůzněnosti, soustředíme se v nezbytném výběru hlavně na roz­ šířenější rozdíly hláskoslovné a tvaroslovné, neboť hláskoslovné a tvaroslovné roz­ díly jsou nej výraznější, prostupují celou strukturu jednotlivých nářečí a objevují se takřka v každém nářečním projevu lidí pocházejících z různých oblastí.

EO ZD ÍLY

V HLÁSKÁCH A V JEJICH

ROZVRŽENÍ

Inventář souhlásek 6.1. Soubor (inventář) souhlásek je ve většině nářečí stejný jako ve spisovné češtině, existují však dost výrazné rozdíly ve využití jednotlivých souhlásek v růz­ ných částech území (o tom viz níže, §§ 29— 62). Jako fonémy, na kterých se mohou zakládat významové rozdíly slov a tvarů, vystupují v tomto souboru:

Souhláskové fonémy

párové souhlásky neznělé: znělé:

p b

jedinečné souhlásky:

m

f v

t d n l r

c ř

s z

Č

š z

i d

k g

ch h

nj

O zvláštním, možno říci okrajovém postavení fonému g ve většině nářečí (mimo pol.-čes. smíšený pruh) viz v §§ 10, 31i,2; o zvláštním postavení / z v i . v § 43 i ,2. O tzv. rázu (*) viz v §§ 542, 552, 573.

23

2. K neznělým párovým souhláskám c, c, které ve většině nářečí nemají své znělé protějšky jako zvláštní fonémy (srov. zvi. § l l ^ ) , existují shodně se spi­ varianty sovnou češtinou po celém území znělé poziční varianty £, g (== dz, dz); k neznělému souhlásko­ vých fonémů ch je ve všech nářečích znělou poziční variantou y (zadopatrové znělé ch), často však jako znělá varianta ch vystupuje též hrtanové h. Srov. např. střčes. leggdo, pro% bjehá, abiy dal 11abih dal. Eovněž jen kombinační variantou znělého ř je r ne­ znělé ( f ), srov. např. 3. os. jedn. dře X tře. Jako neznělá varianta znělého h vystu­ puje zpravidla ch, srov. střčes. lechkej apod. Fonetické

O nářečních rozdílech v rozsahu těchto variant viz hlavně v §§ 43- 44. O zani­ kání h na konci slova v drobných nářečních úsecích viz rovněž § 434. 3. K nosovým jedinečným souhláskám m, n existují (vedle změn v jiné hlásky) poziční varianty co do místa, popř. co do způsobu artikulace: Před k, g se místo dásňového n a někdy i místo obouretného m vyslovuje zadopatrové % srov. např. střčes. stařenka, uvařila sew, kafe. P ře d /, v se zvlášť v rychlejší řeči někdy vyslovuje retozubné /jl\např. střčes. to se/u vjedel, dezi/jfekce. Ve skupinách ,m, n -f- sykavka (i ř)\ řidčeji též ve skupinách ,m, n -f- ch, h\ ztrácí někdy v rychlejší mluvě nosová souhláska závěr a nazalizuje koncovou fázi artikulace předcházející samohlásky; srov. např. z výchmor. okolí K yjova že~ská, i~žinír, já se~ řekl, tak se~ chodil apod. Poněvadž se tyto varianty za náležitých podmínek důsledně nebo se značnou pravidelností vyskytují po celém nebo téměř celém území, dále o nich speciálně nemluvíme a ani se neoznačují v nářečních dokladech a ukázkách. — Nespodobené dásňové n se ve zbytcích vyslovuje, zvlášť před k, snad jen kolem Par­ dubic a Hradce Králové (ozn. x); např. maminka, meruxki..., ale angrešt apod. 4. Jedinečné souhlásky l, r, řidčeji n a zčásti i jiné souhlásky (také párové) bývají za jistých fonetických podmínek jádrem slabiky jako samohlásky (slabičné

l, r, n...)\ viz o tom zvi. v §§ 16, 39 a 59— 62. Obouretné v

.

7 Některé souhlásky, které v inventáři fonémů plně žijí ve všech nebo téměř ve všech nářečích, ne vy slovu jí se na celém území vždy stejně. Zvlášť výrazná je v části nářečí (viz mapku č. 4) obouretná (bilabiální) výslovnost v na rozdíl od běžného v retozubného, popř. se vyslovuje neslabičné u místo v (ozn. w[u). 1. V postavení před samohláskou nebo mezi samohláskami se tato výslovnost ve zbytcích objevuje na severu a sv. Čech v Podještědí, v severní části semilského okresu, severně od Nové Páky a na Náchodsku i s Českým koutkem kladským, dále kolem Ústí n. Orlicí (např. woda, kwočna, kowář || uoda..., dnes však už většinou voda...), na sz. Moravě pak po samohlásce na konci slabiky v severní části střmor. výběžku zábřežského (např. dřiw, prawda, zrowna ||dřiu, prauda..., také však už dříf, pravda...). Hojněji než v Čechách je dochována výslovnost w u českých osadníků kolem Střelína v Polsku, jejichž předkové přišli ze sv. Čech.2

2. Výslovnost u za býv. w na konci slabiky v případech jako deuce, diunej, dřiu, mrkeu, prauda, zrouna a také např. pruňí, dojusi ,první, do vsi‘ apod. se vyskytuje

24

v sv. Čechách a zčásti též na sz. Moravě ve značně větším územním rozsahu. I tato

výslovnost dnes sice ustupuje, není ve všech případech stejně pevná a stejně roz­ šířená, dosud se však dost hojně objevuje od severu až do sev. a vých. části okresu mladoboleslavského, téměř po celém Jičínsku, Královéhradecku, za Pardubice a Chrudim, zasahuje do sev. části okresu Ždar n. Sáz. a téměř pravidlem je na sz. okraji výběžku zábřežského. Řidčeji nebo ojediněle se vyskýtá i dále na jih a na západ. V oblasti čes. nářečí v už. smyslu patří výslovnost u místo v/f na konci slabiky k hlavním znakům nářeční podskupiny severovýchodočeské .1 3. V omezeném rozsahu, tj. jen ve skupině ou proti spis. -ovi-, setkáváme se s výslovností u místo v také v jz. a již. Čechách, a to hlavně v místních jménech typu Horazdouce (ojediněle též Horaždoujcé) ,Horažďovice 4a v rodinných jménech typu Novákouc ,Novákovic, Novákovi4; je tomu tak v drobném úseku záp. od Domažlic, dále ve větší enklávě kolem Strakonic, Blatné a Písku (sahající téměř po Sušici, Příbram, Týn n. Vltavou a Prachatice), a konečně ve zbytcích záp. od Čes. Budějovic. Stopy po dřívější výslovnosti w se vyskytují porůznu i v jiných případech, např. změnou *w > 6 v jednotlivých slovech, jako bidle,vidle4, bidlicka, břesk ,vřes4, pabouk v sev. a vých. Čechách, Vřed, břeščet ,vřed, vřeštět4v oblasti střmor. i výchmor. aj., výskytem u, ú za *w ve výchmor. tepru, teprú (střmor. tepró) ,teprv 4apod. O zanikání dřívějšího w, plynoucím z labilnosti jeho artikulace, viz v §§ 38 a 52. Jako dědictví své starší fonetické povahy má i dnešní retozubné v po celém území postavení zčásti odlišné od jiných párových souhlásek; to se projevuje zvi. v některých typech asimilace a jiných změn znělosti (viz §§ 43— 44). Změna někdejší obecné bilabiální výslovnosti w v labiodentální výslovnost v patrně probíhala jako dlouhý proces, který vlastně dosud není na území českého jazyka ukončen. Na většině území je tato změna, jak se zdá, poměrně dost mladá: podle nej novějších výzkumů se v jz. a střed. Čechách začalo měnit w > v nejdřív teprve v 16. stol. (viz F. C uřín, Studie z historické dialektologie..., s. 13). Její začátky na našem území vůbec jsou však nepochybně starší (srov. § 432). Svčes. změna w > u na konci zavřených slabik může být dokonce o hodně starší (je provedena i v lužické srbštině). Ještě počátkem 18. stol. se vyslovovalo -u za dřívější -w po samohlásce (zvlášť ve skupině -ou) nejen v sv., nýbrž i ve střed. Čechách, a to téměř po Kladno, Beroun, Blatnou a Milevsko; už v průběhu 18. stoh však tato výslovnost značně ustoupila (Cuřín, tamt., s. 16n.).

1

Dvojhlásková spojení iu, eu, au..., vzniklá ze skupin ,samohláska + v6 v zavřených slabi­

kách, jsou ovšem skupinami dvou samostatných fonémů, z nichž u je poziční fonetickou variantou souhlásky v (srov. např. mrkeu — 2. p. mrkve...). Na okrajích svčes. oblasti proti středním Čechám se vlivem toho někdy takto chápe i dvojhláska oy, v případech jako

louka, moudřej, pastoyška..., a na jedné straně analogií podle případů jako stouka — stovek vzniká k nom. louka 2. p. množ. ě. lovek, na druhé straně se při dnešním pronikání retozubného v/f na místo u < w objevují též podoby lofka, movdrej, pastofška apod. Neslabicné u < w vedle toho zčásti interferuje také s lexikalizovánými zbytky u z tvrdého l, proto se zvlášť v sev. Čechách vlivem dnešního pronikání retozubné výslovnosti v na místo w/u místy setkáváme v ojedinělých případech též s v na místě býv. I (viz níže, § 122). V oblasti Českomor. vrchoviny naopak vlivem pronikání netvrdého l na místo u < l vznikly zpětnou analogií podoby skila chleba, nálhí kost ,skýva, návní‘ ; v oblasti slez. nářečí na Opavsku pak podle restituce l za u < l vznikly podoby palk, paluk místo pauk, pauuk ,pavouk4 aj. (§58).

25

8 . Některé fonémy mají v části nářečí fonetickou realizaci důsledně odlišnou od ostatního území, popř. samostatně vůbec neexistují. 1. Palatály l, d se ve značné části slez. nářečí i ve většině pol.-čes. smíš. pruhu vyslovují podobně jako v sousední polštině se slabším nebo silnějším sykavkovým šumem, takže se foneticky realizují jako palatalizované (měkké) polosykavky c', srov. např. z okolí Frýdku-Místku c'icho, g'ivny, 2'ec'i apod. Tyto oblastní fonetické varianty i, d tvoří ovšem v souboru souhlásek uvedených nářečí zároveň dvojice s nepalatalizovanými (tvrdými) polosykavkami c, 1 (např. cesta X c'esto ,těstoť apod.), jejich postavení je proto zčásti odlišné od postavení i, d v jiných nářečích. Neasibilované l, d jako v ostatních nářečních skupinách je v jižní pod­ skupině slez. nářečí (kolem Frenštátu, Štramberka a Příbora) i v přilehlém drob­ ném úseku vých. podskupiny kolem Celadné a St. Hamrů; dnes pak proniká i dále na sever a na východ. Neexistence

l, d

2. Naproti tomu v centrální části západní slez. podskupiny (zhruba v okruhu Opava— Hlučín, spolu s výběžkem kolem Studénky a východnější částí záp. přesahu do Polska, avšak mimo okrajové úseky na jihu, na západě i na sv. starého osídlení na Opavsku), kromě toho též v drobném jižním úseku pol.-čes. smíš. pruhu (Jablunkov s okolím) fonémy l, ď ve vlastní fonetické realizaci neexistují, neboť na jejich místě se vyslovuje č, ¡ž shodné s c, | v jiných případech; srov. např. středoopavské čycho, gyvny a jablunkovské cicho, ¡živný... s případy jako cysty¡čis­

ty’ Jígnuc ,bodnout' apod. (O výslovnosti č, % v těchto úsecích i jinde v slez. náře­ čích a v pol.-čes. smíš. pruhu viz § 142, pozn. č. 3.) Neexistence

l, d, n

3. Odděleně od slez. oblasti neexistuje l, d rovněž v jádru tzv. kopaničářského úseku výchmor. nářečí těsně při slovenských hranicích sv. od Strážnice. V sever­ nější části této drobné podskupiny (St. Hrozenkov s okolím) je však na místě

i, d zpravidla nepalatální c, % (např. cicho, %eci, ^e^ina...), v jižnější části pak (Nová Lhota s Vápenkami) vedle i, d neexistuje také n a na jejich místě je veskrze tvrdé t, d, n (např. děti, koně...). Obojí varianta jevu se vyskýtá i v sousedních nářečích slovenských. Ne­ existence f

9.1. Pro všechna kopaničářská nářečí je příznačná neexistence ř, na jehož místě proti dvojici r— f v jiných nářečích je veskrze r, např. řezal, tri..., jako v sloven­ štině. Dnes ovšem u mladších generací v kopaničářských nářečích ř zčásti proniká; vedle toho v některých slovech přejatých z jiných nářečí, která se v kopán, úseku obecně rozšířila, nastala dekompozice r v rš, např. horski, uršknút ,uřknouť. Oddě­ leně od kopán, nářečí, rovněž však ve výchmor. oblasti, jsou zachovány zbytky dřívější neexistence f v nářečí Halenkovic záp. od Napajedel, hojněji pak v uza­ vřené skupince čtyř obcí (Poštorná, Hlohovec, Charvátská Nová Ves, Valtice) těsně na záp. od Břeclavě (viz mapku č. 2).

2. S jiným náběhem k neexistenci ř se setkáváme u mladších generací (hlavně

26

a -*"’

polské národnosti) též v pol.-čes. smíš. pruhu a vedle toho v přesazích slez. nářečí do Polska. Vlivem spis. polštiny, resp. vlivem kontaktu s obyvatelstvem přišlým z polského vnitrozemí se tu kmitavá výslovnost znělého i neznělého ř někdy

■■ — .....

-L

oslabuje a převládá element sykavkový, rz/rs, nebo místo ř kolísavě nastupuje z/š] srov. např. mynar ||mynaš ,mlynář', fyka ||zyka ,řekať, starziček, umzyty z e ­ mřelý', tchoš apod. Jak se zdá, důsledně bylo z/š za ř v nářečí městečka Baborowa sz. od Ratiboře. Jinak je po celé oblasti slez. nářečí i v pol.-čes. smíš. pruhu pra­ vidlem kmitavé r jako na ostatním území čes. jazyka; jako zvláštní foném takto existuje (a pokládá se to za vliv českého sousedství) i v přilehlých polských náře­ čích na území polského Slezska. Vlivem polštiny je naopak z/š místo ř rovněž v mluvě českých osadníků v Kucově u Lodže v Polsku (např. dveže, tšeba apod.). Již od dřívějška, tedy asi vlivem kontaktu s němčinou, se podobná výslovnost zčásti vyskýtá též v svčes. přesahu na Kladsko; po druhé světové válce se zde působením polštiny tato výslovnost patrně dále šíří.

.

10 Mezi případy omezenějšího inventáře souhlásek v části nářečí je třeba Zbytky ne­ existence g uvést zbytky neexistence g. Mimo polsko-český smíšený pruh (viz zmínku v § 33) žije souhláska g v nářečích českého jazyka jen v omezeném rozsahu (§ 31i), místy v jz. Čechách (býv. národnostní ostrůvek stříbrský, Domažlicko, východněji zhruba okruh Sušice— Blatná— Čes. Budějovice) se pak dosud set­ káváme, zvlášť u starších generací, se zásadní neexistencí g v hláskovém sy­ stému nářečí, neboť v slovech domácího původu se nevy skýtá a v přejímaných slovech je důsledně nahrazováno hláskou k; např. akent, brikáda, cikareta, karáž, kroš atd. Y jednotlivých případech se tato výslovnost porůznu objevuje i sever­ něji, např. herkot, kulás na Klatovsku (proti tomu však např. logálka, motocigl...), kranát, kuma až na Třebívlicku sv. od Loun aj.

.

11 Na rozdíl od dílčí neexistence některých souhlásek v inventáři fonémů existují v různých nářečích, většinou zase v úsecích a oblastech na okrajích jazy­ kového celku nebo na pomezí nářečních skupin, vedle souhlásek společných všem nářečím některé souhláskové fonémy další.

1. Jako zvláštní foném, tj. nikoli jen poziční varianta souhlásky c (§ 62) nebo fonetická realizace d (§ 83), žije ve východnějších nářečích s nestejným rozsahem využití souhláska g. Snad po celé výchmor. a zčásti i slez. a střmor. oblasti je řidčeji nebo hojněji v případech jako cmajdat, pajdat — Čmajgu, Čmajgeš..., pajgic, pajgeš... ,kulhám', dále v expresívních výrazech, např. výchmor. gingnút ,praštit, uhodit', střmor. végunknót ,vyzunknout' (doloženo z Prostějov­ ská) aj. V slez. nářečích je g zpravidla také v případech typu poklugeny, zacmugeny ,poklizený, začouzený'..., na většině území též sagac'\-c, vysagovac'¡-c

Fonémy

|

,sázet, vysazovat' apod. Pouze v některých výchmor. úsecích a kromě toho v pol.-čes. smíš. pruhu (místy též v okrajových nářečích slez.) existuje g s vět­ ším rozsahem využití (§ 302).2 2. Podobné územní rozšíření má také souhláska g v případech jako výchmor. a střmor. ggat ,cpátť, gignút/gignót,píchnout' apod. O územním rozsahu g ve sku­ pině zg (např. výchmor. ujízgat ,ujíždět') viz v § 462.

27

Dvojice

l - l (V)

12. 1. V poměrně dost značném územním rozsahu žije v nářečích dvojice fonémů l— l(V), tj. tzv. I tvrdé a netvrdé (měkké) proti jedinému l střednímu ve spis. jazyku i ve většině nářečí. Tato dvojice souvisle existuje v nářečích slez. i v pol.-čes. smíš. pruhu, ve většině nářečí výchmor. (mimo jz. pomezí východně od Klobouku Brna a Hustopečí a některé menší enklávy uvnitř výchmor. oblasti), ve zbytcích pak v sv. části nářečí střmor. (od východu téměř po Olomouc a Pros­ tějov, jižněji na západ od Kroměříže, s dílčími přesahy ještě dále). Zčásti je jí v y ­ užito i k rozlišení významu slov, srov. např. z okolí Opavy lapnuc ,lapnout, ch y tiť X lapnuc ,lapnout, sednout si2 *4, z výchmor. oblasti záp. od Uh. Hradiště napoli ,na půlky, napolovic, zpolať X na poli apod. (Viz mapku č. 5.) Výslovnost l a l na uvedeném území není zcela jednotná a rozdíl mezi oběma fonémy není všude stejně výrazný. Např. v oblasti slez. nářečí se l vyslovuje většinou tak, že se špička jazyka přitiskne ke kořenům horních řezáků a hřbet jazyka je ve srovnání se středním l spisovného jazyka poněkud prohlouben a snížen, takže rezonanční dutina je zvětšena a tón je hlubší, „tvrdší4ť. Při artiku­ laci netvrdého l se přední část hřbetu přimyká k okraji tvrdého patra širší plochou než při l spisovném, je to tedy výslovnost palatalizovaná, při níž je rezonanční dutina menší; po stránce akustické je pak toto l poněkud vyšší, „m ěkčí“ (/'). V ob­ lasti výchmor. je l převážně zhruba stejné jako v nářečích slez., v části těchto nářečí je pak jeho odlišnost od netvrdého l zvýrazněna tzv. obalováním, tj. v ý ­ slovností neslabičného u místo l (srov. z okolí Uh. Hradiště např. dúuék >důlek4, fvuava, húpí ,hloupý 4 (uú > ú), nauúpat/naúpat ,naloupať). Taková výslovnost je běžná hlavně v několika úsecích v jižnějším Pomoraví, v menším územním rozsahu se vyskýtá i na severu výchmor. oblasti; místy se objevuje také v jiných nářečních skupinách, zejména v některých drobných úsecích slez. nářečí na polském pomezí a v jv. polovině pol.-čes. smíš. pruhu (mimo Jablunkov). V někte­ rých obcích kopaničářského úseku výchmor. nářečí se za u zčásti vyslovuje v, např. mivá, svovo (N. Lhota, Javorník). Netvrdé l je ve výchmor. nářečích někde ještě výrazněji měkké než v nářečích slez., a to zvi. v severní výchmor. podsku­ pině (na Valašsku), ale též místy vých. od K yjova aj. (košuVa, l'ist...), nebo je foneticky shodné se středním l spisovným, např. kolem Uh. Hradiště. Jde tedy ve výslovnosti o dvojice l/u—l nebo l/u— l', ale funkční vztah obou členů v těchto dvojicích a rozsah jejich využití jsou v zásadě stejné.

2. Se zbytky tvrdého l nebo se stopami po něm (u, v < u) vedle l netvrdého se v omezeném rozsahu setkáváme porůznu též v západnějších částech území, zvlášť

28

k __

na okrajích starého osídlení; tak na jz. Čech v býv. národnostním ostrůvku stříbrském, na jihu kolem Čes. Budějovic a dále na Doudlebsku (např. zlatej, aumarajoumara. . v sev. Čechách v Podještědí, u Jablonce nad Nisou, kolem Semil a Nové Páky (porůznu např. byl, dostal / byu, dostau, spouknout, uhát/vhát, vzíce ,lhát, lžíce 4 aj.). V některých lexikalizovaných případech jsou stopy po l rozšířenější; např. podoba hrdlouhat, vr(d)louhat ,lháť (z ,v hrdlo lhát4) se vyskytuje v sv. Čechách od severu až k Ml. Boleslavi, do okolí Pardubic, Chrudimi a Ústí nad Orlicí. V západnějších střmor. nářečích jsou více nebo méně zachovány zbytky l i l ' nebo jen l v sev. části zábřežského výběžku, dále kolem Litovle, Jevíčka,

___ ____ ___—-____

______ :

Letovic aj. Zde všude pak většinou rovněž už nejde o pravidelnou dvojici fonémů, nýbrž o jednotlivé zvláštní případy nebo nanejvýš o poziční varianty jediného fonému 1. Jako pouhé poziční varianty před souhláskami zadní a přední řady -existují l—l též místy na jz. okrajích oblasti výchmor. Výslovnost li ve výchmor. a slez. nářečích dnes zčásti ustupuje (zvlášť u) a na jeho místo se někde šíří nikoli l střední, nýbrž měkký člen z dřívější dvojice; už od dřívějška je jediné l, měkčí než střední l spisovné češtiny, např. v nevelké enklávě Strážnice— Eohatec— Vra­ co v — Bzenec a v drobném úseku na západ a na jih od Uh. Brodu. Řidčeji se naopak vy skýtá jednotné l foneticky tvrdší.

.

13 1. V menším územním rozsahu než dvojice fonémů l— l existují v nářečích dvojice p — p', b— b', m— m ' , / —/ ' , v— v' (viz mapku č. 5). Tvrdé retnice se při­ tom v příslušných úsecích zpravidla vyslovují stejně jako jednotné retnice ve spis. češtině a v jiných nářečích, artikulace měkkých (palatalizováných) retnic je na­ proti tomu dvojmístná, neboť zároveň s retným závěrem se přiblíží střední část hřbetu jazyka k tvrdému patru jako při artikulaci j (i), takže při explozi zazní příslušná hláska se simultánním jotovým přídechem (místy je výslovnost částečně dekomponována, tj. pi, &*, rrá atd.). Palatalizované retnice žijí jako fonémy vedle tvrdých retnic v starších nářečních vrstvách zhruba v severní podskupině výchmor. nářečí (na Valašsku), počínajíc jižně od Gottwaldova a Val. Klobouk {mimo obě města) k severu až za Val. Meziříčí a říčku Dolní Bečvu; srov. např. p'et, p'ena, Vil ,pět, pěna, b íť, hřýb'a ,hříbě‘, m'ech ,měch, pytel‘, m'eký, m'esto, zv'adnúí ,zva dn ou ť... proti tvrdým retnicím v případech jako byl ,b ý ť,

Dvojice tvrdých a měkkých retnic

mech, pátý apod. 2. Odděleně od severní výchmor. podskupiny se v nepatrných zbytcích a jen u některých mluvčích měkké retnice kolísavě vyskytují (pouze před i) v pomez­ ním úseku slez. nářečí jjv. od Ostravy při hranicích pol.-čes. smíš. pruhu (viz např. chv'ila, sp'ivac' v ukázce z Janovic v § 1757), pravidelněji pak aspoň v části přesahů do Polska .2 S rozsáhlejším využitím než v severních výchmor. nářečích žijí měkké retnice v pol.-čes. smíš. pruhu (viz § 36i). 3. Se zbytky měkkých retnic se zčásti setkáváme též v nej jižnějším cípu starého osídlení v Čechách na Doudlebsku již. od Čes. Budějovic (např. p'ivo, p'ína ,pěna‘ , baVicka, b'ilej, m’ilost, 3. p. jedn. bratrov'i...), řidčeji také na již. a vých. okraji dačicko-jemnického úseku na jz. Moravě, dále na střmor. Okříšsku sz. od Třebíče a snad i na vých. Jihlavsku, na sz. Moravě pak v některých nej sever­ nějších obcích zábřežského výběžku. Stopy po dřívějších měkkých retnicích existují ovšem v nářečích v různém rozsahu téměř po celém území (viz §§ 37— 38).

.

14 1* Ve značné části slezských nářečí a ve většině polsko-českého smíš. pruhu existují také dvojice s— s', z— z' (viz mapku č. 5). Tvrdé sykavky se v těchto dvo2

F. S teu er (Časopis muz. v Olomouci 45, s. 211n., a Narzecze babor., s. 5n.) i K. D ej na

(Pol.-las. pogranicze I, s. 184n.) palatalizované retnice v slez. nářečích čes. typu na pol. území vesměs zaznamenávají, kdežto J. S k u lin a (Slez. sb. 59, s. 231n.) připouští jejich kolísavou existenci jen při okraji východního přesahu.

Dvojice s — s\ z — z'

jících zase vyslovují stejně jako jednotné ostré sykavky na ostatním území a ve spis. češtině, artikulace palatalizovaných sykavek pak je zpravidla napjatější, intenzivnější, střední část hřbetu jazyka se přibližuje nikoli k hraně dásňového výstupku jako při s, z, nýbrž vypíná se poněkud dále vzadu k tvrdému patru a hrot jazyka se často posouvá až pod dolní řezáky. Srov. např. z okolí Frýdku huser, koza... X hus'ata, z'ima apod. Ve Starých Hamrech a v některých soused­ ních obcích se měkké sykavky, pokud se u starších generací ještě vyskytují, vyslo­ vují rozloženě, se silnější nebo slabší jotací, si, zi nebo si, zi (např. sieno/sieno, v lesie, vziol ,vzal‘ ); při zachování palatalizovanosti se měkké sykavky zčásti roz­ kládají též v některých úsecích pol.-čes. smíš. pruhu (srov. např. v ukázce z N. Bohumína-Šunychlu pov'es'iyl, § 1792a). Jižní podskupina slez. nářečí (kolem Frenštátu, Štramberka a Příbora), sousedící na jihu s nářečími výchmor., měkké sykavky s', z' vůbec nemá, takže je v ní shodně s ostatními nářečími stejné s, z v případech huser, koza... i husata, zyma atd. Vzájemný poměr ve využití obou členů dvojic s— s', z— z' se v těch slezských nářečích, kde tyto dvojice existují, dost výrazně liší od situace v nářečích pol.-čes. smíš. pruhu (viz § 35i) a také artikulace, zvlášť pokud jde o míru palatalizova­ nosti, většinou není zcela stejná; v obou oblastech však tyto dvojice vytvářejí spolu s tupými sykavkami s , ř v inventáři souhlásek tři řady sykavek. K řadám s, z — s', z' — š, z se ovšem druží též polosykavky c, ^ — c’, g’ — c, jr, s výjimkou starohamerského úseku, který má shodně s jižní podskupinou slez. nářečí na místě c', neasibilované l, d (srov. § 8i ,2). Tupé sykavky se přitom na části území chovají jako nepárové souhlásky foneticky „měkké“ , ve většině nářečí však jako „tvrdé“ , což se projevuje dílčími rozdíly v jejich artikulaci a také tím, že se po nich tam, kde jsou „tvrdé“ , vyslovuje y, nikoli i, např. šydlo, zyvot, cysty (§ 644).

2. Toliko dvě řady sykavek jako v jižní podskupině jsou také v centrální části slezských nářečí na Opavsku, kromě toho pak v jablunkovském úseku pol.-čes. smíš. pruhu. Jak už bylo naznačeno v partii o č, | na místě i, d, resp. c', (§ 82), na rozdíl od jižní slez. podskupiny i jiných nářečí čes. jazyka odpovídá však v těchto úsecích řada s, z... řadám š, z... i s',z'... z ostatních slez.nářečí; srov. např. opavské nosa ,nůšeť, lezec... a husata, zyma..? proti případům např. z okolí Štramberka noša, ležel..., ale husata, zyma apod. Palatalizované k', g',

ch\ h'

15. V pol.-čes. smíš. pruhu se před i a e vyslovuje palatalizovaně také k’, g\ v omezenějším rozsahu též ch', h'\ např. k'idac', lok'ec', krütk'i, dlug'i, such'i, 2. p. množ. ceg'el ,kydat, loket, krátký, dlouhý, suchý, cihel*...; před i se pala-3

3

Výslovnost š, z, 6, $ y uvedených úsecích zpravidla mívá palatalizovanější, „měkčí“

odstín než v nářečích, kde tupé sykavky existují vedle palatalizovaných ostrých sykavek

é, z, c, £ a kde se proto k výraznějšímu fonetickému odlišení od nich obyčejně artikulují hrotem jazyka poněkud dále vzadu na hraně dásňového výstupku než běžné české š, z, č, jr; rezonanční dutina mezi dásněmi, jazykem a zuby je pak o něco větší a tón je hlubší, „tvrdší“ . Proto se „měkčí“ jednotné š, z, č, £ v nářečích, kde odpovídá řadám š, z, č, £ i é, í, c, j z jiných úseků, v dialektologických pracích někdy označuje zvláštními znaky

z', č',

Poněvadž však stupeň palatalizovanosti této řady nemá rozlišovací funkci a není ani všude stejný, užíváme k jejímu označení normálních znaků š, z, 6, Fonetická realizace těchto fonémů se ostatně většinou zhruba shoduje s běžným českým š, z, č, jr.

i ....

_____

- -...

talizované k', g', ch', h' patrně zčásti objevuje i na sev. okrajích slez. nářečí čes. typu v Polsku (např. k'isac' ,kvasit, kysat4, g'ipko ,rychle, honem4, ch'ichrac' ,chechtat se4, h'inuc' ...). Veskrze tvrdá výslovnost, ale v základu slova s násle­ dujícím i, v skloňovacích koncovkách pak s y, je na jv. okraji slezské oblasti v tzv. nářečí hornoostravickém (jjv. od Ostravy). Protože hlásky k', g', ch', h' v uvedených úsecích jsou jen pozičními fone­ tickými variantami fonémů k, g, ch, h, dále o nich zvlášť nemluvíme.

.

16 Mezi nářečími českého jazyka jsou v některých částech území dost výrazné rozdíly, také pokud jde o souhlásky tvořící jádro slabiky a o jejich výslovnost. 1. Slabičné l a r jsou na většině území, pokud v nářečích existují, stejně jako ve Slabičné spis. češtině jenom krátké; ve většině výchmor. nářečí (mimo některé záp. a sev. _____ h h r okrajové úseky) však podobně jako samohlásky jsou krátké i dlouhé, srov. např. vjk— vlček, vrch—vršek apod. V těch částech území, kde žije dvojice l-1 (§ 12), existuje ovšem také slabičné tvrdé l, s oblastními rozdíly ve výslovnosti, které odpovídají rozdílům u l neslabičného; srov. např. střmor. z okolí Přerova vel] x ved­ la, hlt, výchmor. od Uh. Hradiště védu X védua, hut. Slabičné í se vyskýtá na území omezenějším, jenom v části výchmor. nářečí, např. díhi, štíp, popř. duhí, stúp ,dlouhý, sloup 4 (viz § 39 a mapku č. 7). Pokud jde jinak o fonetickou realizaci l, r, v některých úsecích se vyslovují s větší nebo menší pravidelností s výrazným průvodním samohláskovým prvkem rozmanité kvality; srov. např. slez. okrajové fiMpOec, vxyba, s neurčitým vokalickým elementem zápčes., jihočes. i svčes. h9r{d)lička apod. Místo neplného průvodního prvku bývají též vokály plné, takže pak jsou tu již dvojfonémové sku­ piny ,samohláska + neslabičné l, r‘ nebo naopak; např. v Podkrkonoší se říká pelnej, derzel/derzal, von řekel..., v ostrůvku jz. od Bystřice n. Pernštejnem mlisnej, vlik..., v okolí Dacie von řeklu apod. Tato situace je ve zbytcích zacho­ vána především v několika okrajových úsecích čes. nářeční skupiny v už. smyslu i v přilehlých úsecích střmor., a to na jz. a jihu Čech na Manětínsku sz. od Plzně, v býv. stříbrském ostrůvku, na Domažlicku a západním Klatovsku, dále na Strakonicku, Prachaticku a Českobudějovicku, na východě v oblasti Českomor. vrchoviny v ostrůvcích mezi Dačicemi a Jihlavou, kolem Nového Města na Mor. a kolem Poličky, v části střmor. výběžku zábřežského, na severu Čech pak v Podkrkonoší zhruba na sever od Jilemnice a Semil, donedávna též v Podještědí. Rozptýleně po jednotlivých slovech (např. sluza\slouza\-ze, střmor. zčásti sloza..., (s)kroz ,skrze4 aj.) se však s tímto jevem setkáváme v jz., vých. a sv. Čechách i na jz. Moravě na území značně větším (ještě z 18. stol. je výslovnost s průvodními vokály dosvědčena i ve středních Čechách). Veskrze a pravidlem se vyslovuje l, l, r s průvodním samohláskovým prvkem v některých okrajových úsecích slez. nářečí, zvlášť na severu a na východě. Jinak existuje v slez. nářečích r bez průvodního elementu (v rozsahu poněkud omezenějším než v jiných nářečích), kdežto na místě ], l je v starších nářečních vrstvách většinou skupina yl, v některých případech též el, el, ul, lu, tj. sam o­ hláska + neslabičné l, V nebo naopak; např. v jižní podskupině vylna, pylny,

spravedelnosl, zmysel, hultai, sluza apod. Tento jev, zejména výslovnost s neplným

31

samohláskovým prvkem {pHný, vHna fp 9lný, v9lna), zčásti přesahuje i do sev. části výchmor. nářečí (viz § 392); bez souvislosti se slez. nářečími se shodně jako v okolí Dacie na jz. Moravě také kolem Kelče ve výchmor. oblasti vyskytují podoby přič. min. typu on řeklu, néslu atd. V nářečích pol.-čes. smíš. pruhu slabičné l, 1, f vůbec neexistuje a je zde převážně neslabičné l, l, r ve spojení s plnými samohláskami. O rozsahu využití l, l, r a jeho paralel v různých částech území viz v §§ 39 a 59— 62. Slabičné ri

2. Slabičné n proti spisovnému m v číslovkách sedn, (v)osn se vyskýtá téměř po celé oblasti střmor. nářečí, zejména v jejich východnějších částech, a ve většině nářečí výchmor., od jihu až na sever od Gottwaldova (vedle podob sedům, (v)osum, které jinak vládnou na většině území; ve výchmor. nářečích kopaničářských se říká sedemIsedomjsedomjsegom, osem, ve většině slez. nářečí

sedym, osym). 3. V souvislosti s dílčí redukcí i-ových hlásek ( §65 i ,2) se dále objevuje slabičná výslovnost n a ještě častěji n s průvodním samohláskovým prvkem n, n a jiných nebo i bez něho porůznu v některých okrajových nářečích, zejména v jz. souhlásek Čechách na Plzeňsku, Rokycansku, Domažlicku a Klatovsku (např. pjekn9, pjeknHio Ipjekn, pjeknho, jarn9, jarífho, Četífcí[ četňcí. . .), na jz. Moravě hlavně v úseku mezi Mor. Budějovicemi, Třebíčí a Znojmem (např. Čarodeúca, selííca ,silnice*, Míc ,nicť, chasnk...). Na vých. Moravě v okolí Gottwaldova se v y ­ skýtá též dlouhé ň v případech jako knska ,knížka*, penze apod. Dost značný územní rozsah mají také případy s jinými souhláskami, jako b9l, vobHí, mHost, pHňikář, vyskytující se na jz. Čech téměř po Rakovník a Příbram, dále za Písek, po Týn nad Vltavou a Jindřichův Hradec, na Českomor. vrchovině pak kolem Polně, Svratky a Poličky ( §394), i sdla, zdma, z?vot, ídcho apod., objevující se v střmor. nářečích na širším Znojemsku (§ 652); v odlišném rozvržení se s podobným jevem setkáváme v střední části zábřežského výběžku a místy v sev. pomezí výchmor. nářečí (§§ 643, 65i). Ačkoli v případech tohoto typu zpravidla nejde o plný zánik samohlásky, máme někdy akustický dojem výslovnosti bl, plňikář, vobli..., sla..., tj. se slabičným p, b, m, s atd. Slabičná

výslovnost

Inventář samohlásek Krátkost a délka samohlásek

32

.

17 Na rozdíl od inventáře souhlásek se nářeční různosti v samohláskových souborech zčásti více týkají i centrálních oblastí českého jazyka. Pokud jde o zá­ sadní poměr samohlásek krátkých a dlouhých, bylo naznačeno již v úvodu ( § 22), že proti významotvorné délce a krátkosti ve všech ostatních nářečích mají slezská nářečí spolu s pol.-čes. smíš. pruhem i se zanikajícími dnes drobnými enklávami v oblasti výchmor. a ojediněle též střmor. toliko samo­ hlásky krátké. Pod přízvukem a v afektu se sice v těchto nářečích samohlásky někdy prodlužují, na protikladu délky a krátkosti se však nemohou zakládat rozdíly ve významu slov a tvarů; srov. např. výchmor. 1. os. jedn. nesu — 3. os. množ. nesu X slez. většinou 1. os. jedn. i 3. množ. nesu.

Y severních pomezních úsecích výchmor. oblasti, kde protiklad délky a krátkosti dnes v zásadě vládne jako v jiných nářečích, je funkční využití délek místy dost rozkolísané a kromě toho se v některých případech jejich rozvržení zčásti odlišuje od ostatních výchmor. nářečí (viz § 924). 18. 1. Soubor krátkých samohlásek, nepřihlížíme-li k rozdílům ve využití a roz­ vržení jednotlivých vokálů (§§6 3 — 92), je na většině území jednotný, a to ve shodě se spisovnou češtinou pětičlenný:

i

u e

Pětičlenný soubor krátkých samohlásek

o a

Tento soubor vládne téměř ve všech čes. nářečích v už. smyslu, dále ve značné části nářečí střmor. a v naprosté většině výchmor. Y severnějších částech výchmor. nářečí, počínajíc jižně od Gottwaldova a Val. Meziříčí, existuje však v jistých pozicích zvláštní výslovnost hlásky i , zpravidla zadnější a místy i nižší, tj. i. Toto i (označujeme je dále znakem y) je v uvedené oblasti většinou jen poziční variantou jediného fonému i-ového, která je podmíněna pouze kvalitou předcházející souhlásky. Tak je tomu zejména v severní výchmor. podskupině (na Yalašsku), tj. v rozsáhlé enklávě s dvojicemi tvrdých a měkkých retnic (§ 13i), neboť po měkkých retnicích a po l (V) se vyslovuje jen i (např. Vil, ťipa...), po tvrdých retnicích a po l jen y (byl, łyko...); po všech sykavkách (i po r) je zde veskrze y (jazyk, zyma, cysty...), po ostatních souhláskách pak rovněž bud jen y (např. po t, d, n...), nebo jen i (po l, d, H...). Je tu tedy pětičlenný soubor fonémů i[y, e, a, o, u. 2. Zbytky y nebo stopy po něm (změnou y > e v jednotlivých případech) se v rámci pětičlenného souboru krátkých samohlásek objevují v různém rozsahu místy i v Čechách, zejména v některých okrajových úsecích starého osídlení; např. na severním Semilsku a Jilemnicku (byl bych, hmyz, rozk. způs. nemyl se... /bel bech, hmez, nemel se...), v jz. a již. Čechách hlavně v býv. národnostním ostrůvku stříbrském, dále kolem Stach a na Doudlebsku, řidčeji až za Plzeň, Rokycany a Klatovy, na jihu kolem Čes. Budějovic. Z doby poměrně nedávné jsou dosvědčeny zbytky y také kolem Jablonce nad Nisou v sev. Čechách, dnes zde však po nich už není památky. Naopak hojněji se y vyskýtá v jižnějších částech vých. pomezí čes. nářečí v už. smyslu kolem Ždaru, Jihlavy, Dačic a Jemnice. 19. 1. Pokud se v uvedených úsecích rozdílem ve výslovnosti i &y rozlišuje i význam slov a tvarů v případech jako bilXbyl, bratrovixbratrovy, dej m ix 1. os. množ. dejmy ,dejme‘ apod., nejde jen o fonetické varianty jediného i-ového fonému i[y, nýbrž o dva fonémy. Y těchto úsecích je pak šestičlenný soubor krát­

Šestičlenný soubor

kých samohlásek

i

y e

u o

a 2. Soubor šesti krátkých vokálů plněji žije (třebaže dnes je z velké části také již v rozkladu) v několika úsecích nářeční skupiny střmor.; tak místy v jižnějších

33

částech západního pomezního pruhu při hranici čes. nářečí v už. smyslu, např. v úseku kolem Pavlova sz. od Vel. Meziříčí, dále, jak se zdá, též na Brtnicku sz. od Třebíče, zvlášť pak v pohraniční enklávě kolem Znojma, nepříliš vzdálené od českého úseku dačicko-jemnického (§ 182). Ve zbytcích se snad vyškytá i v pře­ rušovaném oblouku začínajícím kolem Tišnova sz. od Brna a v okolí Náměště nad Oslavou a Oslavan jz. od Brna a pokračujícím jižně od Brna sv. směrem k Rousínovu; hlavně však existuje v okolí Kojetína a na sever snad až za Přerov, odděleně odtud pak v střední a severní části zábřežského výběžku (Zábřeh s nejbližším okolím; na sz. okraji zábřežského výběžku je pětičlenný soubor jako v sousedním úseku v Čechách, popř. s pouhými pozičními variantami i/y). V uvedených úsecích je vedle i s nestejným rozvržením (§ 644) rovněž všude zvláštní foném další, s výslovností místně diferencovanou v rozmezí od y (např. kobyla, ryba...) na jedné straně přes úzké é až k é širokému, také postavením jazyka zadnějšímu než e (např. koběla, réba / kobéla, réba... X bereš...),4*na druhé straně k ustupujícímu dnes už středopatrovému zvuku neurčité a nestejné kvality mezi i a e, nej častěji velmi krátkému nebo i silně redukovanému (ozna­ čujeme jej d, popř. 9; srov. např. středozábřežské kobdla, roba, s9rové). 3. V územní blízkosti a v nej severnější části přímo v teritoriální spojitosti s východními střmor. úseky vládne šestičlenný soubor krátkých samohlásek také v okrajových výchmor. úsecích kolem ostrova s měkkými retnicemi (§ 13i), tj. v severním pomezí severní výchmor. podskupiny, dále na Hranicku a v ho­ lešovské enklávě i v okolí Gottwaldova a Val. Klobouk. Poněvadž v těchto úsecích měkké retnice neexistují, je v případech jako bil, milá... x byl, myla... rozdíl i—y pozičně nezávislý a je ho funkčně využito. Výslovnost y zde zase není všude stejná, na rozdíl od střmor. nářečí je to však téměř všude poněkud zadnější a nižší hláska i-ová. Pouze v drobných enklávách na sev. pomezí severní výchmor. podskupiny (Spálov s Luboměří sev. od Hranic a Veřovice u Frenštátu p. Radh.) se y zčásti vyslovuje redukovaně (d) jako v některých ná­ řečích střmor. 4. Stejná situace jako v severnějších výchmor. nářečích kolem ostrova s měk­ kými retnicemi je po retnicích — s jistou výjimkou některých okrajových úseků (viz § 132) — v nářečích slezských; po měkkých sykavkách ($', z', c', g'), pokud existují, je ovšem v slez. nářečích vždy i, po tvrdých (s,z... a, z velké části též po š, z ..., srov. § 14i) pak y, kdežto po ostatních souhláskách je zase rozvržení podobné jako v úsecích sub 3.

4 Znaku é a podobně dále též 6 aj. užíváme pro označení širokých, znaků é, 6 pro ozna­ čení úzkých hlásek majících charakter zvláštních fonémů. Běží-li pouze o širokou nebo úzkou výslovnost základních samohlásek i , e , a, o, u jakožto jejich variant, píšeme podle potřeby uvedená znaménka pod příslušnou literu. Např. e, o —e, o, při větší míře otevře­ nosti nebo zavřenosti je, o — e, o atd. Výraznou zadnější nebo i otevřenější výslovnost i-ovou však shodně s dosavadní tradicí označujeme znakem y , ať běží o zvláštní foném, nebo jen poziční variantu i.

20.1. Ve značné části severnějších střmor. nářečí, zhruba mezi Zábřehem, Olomoucí, Prostějovem, Vyškovem a Boskovicemi (mimo všechna uvedená města), plně žije soubor sedmi krátkých samohlásek: i

u e

Sedmičlenný soubor krátkých samohlásek

----------------

o é

6

a Samohláska é je v těchto nářečích proti spisovnému psanému y a v jistém rozsahu též i , samohláska 6 pak proti u (srov. réba, čéstá..., bódó...), samohlásky i, u hlavně proti spis. i, i , é a u (např. chodit, čitai, mlíko..., vuz...; viz §§ 644, 632, 663, 69i, 74i). Výslovnost é, 6 není v celé oblasti zcela jednotná, zpravidla jsou však obě hlásky otevřenější než e, o, jež se zde naopak často vyslovují zavřeně (led, voda apod.); é je postavením jazyka zadnější než e, kdežto 6 spíše přednější a zároveň méně labializované než o. Ve východnějších nářečích dané oblasti a také na jejích jižních okrajích se celé dvojice e— é, o—6

Fonémy

é, 6

vyslovují poněkud zavřeněji než v západní části území, zejména v příslušném úseku Drahanské vrchoviny, takže by bylo [možno je označovat též é— e, ó—o (z funkč­ ního hlediska je to ovšem v zásadě stejný fonologicky relevantní poměr užšího e, o za e, o původní a širšího e, o z y, u, proto v souladu s dosavadní tradicí označujeme obě dvojice pro celé území jednotně e— é, o— o). Uvedený soubor sedmi krátkých vokálů, s é, 6, je základním znakem tzv. centrální (severní) střmor. podskupiny na rozdíl od jiných střmor. nářečí. Centrálně střmor. é a dále také ,,normální“ e v řadě dalších střmor. nářečí, pokud je též proti spisovnému (psanému) y\i (viz § 644), jsou rovněž jen osobité fonetické realizace hlásky y. Spolu s předchozími úseky je tedy celkově v oblasti českého jazyka území, na kterém y nebo stopy po něm žijí ve zbytcích nebo plně, a to bud jako poziční varianta fončmu i nebo jako zvláštní foném, popř. na němž y splynulo s e, hodně rozsáhlé a z velké části souvislé, od enkláv v sev., jz. a již. Čechách přes jz. Moravu, převážnou část oblasti střmor. a severnější polovinu výchmor. oblasti až po celou oblast slezskou i s pol.-čes. smíš. pruhem (viz níže). 2. Jiné sedmičlenné soubory krátkých samohlásek, odlišné od souboru centrálně střmor. a místně i diferencované, mají některé okrajové úseky v pře-

jiné

sedmi-

členné sou-

sazích slez. nářečí čes. typu do Polska, zčásti pak i na území ČSSK. Y Bránici

^ory

sz. od Opavy je to soubor i/y, ie, e, a, o, uo, u, v němž dvojhlásky ie, uo odpovídají v jistých případech hlavně spisovnému českému í, u, jejich výslov­ nost je ovšem krátká (např. hriech, peřie..., nuož, tvuoj...) viz § 704, 743). V Baborowě sz. od Batiboře je pak, resp. byl, jak se zdá, soubor i[y, ei, e, a, au, o, u, v němž dvojhlásky e%, au (dále označujeme ej, au) odpovídaly především spis. českému é, i a á (např. pejro, talejz, zelejsko ,péro, talíř, želízkoť..., sedlauk, chvaulic' ...; § 703, 773). Konečně v obcích na vých. okraji východního přesahu a v několika přilehlých pohraničních osadách na čs. území severně od Hlučína (Píšť, Hať, Darkovice) je soubor i, y, e, a, o, ú, u, v kterém se y, i pokud zde existují měkké retnice, osamostatnilo tím, že je mimo jiné proti spisovnému é a zčásti i (srov. např. pyc X pec ,péci — podst. jm. pecť, hrych X

35

hřib...; § 694, 702), a samohláska ú, artikulovaná otevřeněji než u, odpovídá ponejvíc spisovnému ů (např. nuz, váz...; § 742). Nosové samohlásky

Soubory dlouhých samohlásek

2 1 . Uvedený poslední typ, rozšířený o dvě samohlásky nosové, y , u (s nestejnou fonetickou realizací a s jistými rozdíly v rozsahu využití; viz § 284 a 78i), vládne též ve většině nářečí pol.-ěes. smíš. pruhu; v jeho sz. okrajovém úseku je však stejně jako ve většině slez. nářečí soubor ústních samohlásek šestičlenný (bez u), popř. pětičlenný (s i[y jen jako fonetickými variantami jednoho fonému; pokud ovšem v záp. okrajovém pásu ustupují měkké retnice, pak je šestičlenný sou­ bor s i— y). 2 2 . Soubory dlouhých samohlásek jsou v nářečích, v kterých kvantita vokálů má významotvornou funkci (§ 17), diferencovány snad ještě závažn£jším způsobem než soubory samohlásek krátkých; také rozsah využití jednotli­

vých dlouhých vokálů a jejich poměr k příslušným krátkým samohláskám je v různých částech území velmi nestejný (viz §§85— 92). Společně se vyskýtá, třebaže s nestejným rozsahem využití, pouze á, z ostatních dlouhých samohlásek některé — v různých částech území ovšem různé — v nářečním systému buď vůbec neexistují, nebo se v mluvě vyskytují v rozsahu tak omezeném, že žijí jen jakoby na okraji příslušného samohláskového souboru. Sedmičlenný soubor

23. 1. Nehledíme-li prozatím podrobněji k dílčím rozdílům, má celá nářeční skupina česká v užším smyslu pět jednoduchých dlouhých samohlásek í , é, á, ó, ú,

ovšem s velmi omezeným rozsahem využití zvlášť é, ó (viz §§ 692, 743); jako nositelé dlouhé slabičnosti zde však vystupují, jak už bylo naznačeno ( § 22), také dvojhlásky ei, ou (označujeme dále ej, ou), takže lze celkově mluvit o sedmičlenném souboru dlouhých samohlásek

i

ú ej

ou e

ó á

D vojhlásky'^’, ou v souboru dlouhých fonémů zčásti korespondují s i, u v souboru samohlásek krátkých; poměr i : ej a u : ou např. v bil — bejt ,byl — býbť, hnul — hnout je obdobný jako a : á v dal — dát apod. Po fonetické stránce se však přitom dvojhláska ej (v případech jako starej bejk, sejtko...) zpravidla neliší od téžeslabičného spojení fonémů e -f-ý (v případech jako dej, nej starší...); dvojhláska ou (houser, nesou...) je pak tautosylabickým spojením o s neslabičným u. (O krajových rozdílech ve výslovnosti ej, ou viz v § 283).

36

2. Odděleně od čes. nářečí v už. smyslu vládne týž soubor, avšak s dost odlišným rozsahem využití jednotlivých vokálů, v nevelké enklávě přiléhající od západu k Uh. Hradišti na vých. Moravě a patřící k tzv. dolským nářečím v západním okrajovém pruhu výchmor. skupiny (§ 1685). Podobná, ale složitější situace je ve skupině obcí severního úseku západních výchmor. nářečí kolem Kelče jv. od Hranic (tzv. nářečí kelečské). Zde vedle ej namnoze koexistuje ve všech pozicích ý, které s ním proto tvoří fakultativní varianty

jediného fonému (např. jpejcha/pýcha, čejtai/cytat ,číta ť); ý je vedle toho zároveň poziční fonetickou variantou i (srov. např. staveni, piH... , lesní, roční... X chrášcý, zbozý..., cyzý, horšý...) a ej se v jistém rozsahu kolísavě vyškytá též vedle i (např. lejbit se/líbit se). Dvojhláska ou vkelečském nářečí zčásti koexistuje s ů (např. doulek, foura / důlek, fůra...), v jistých případech je však podobně jako v dolské enklávě důsledně jen ů (např. můj, dvůr...), v jiných jen ou (např. louka, mouka... a také hourá ,půda pod střechou domuť, nouz...).

24. Ve značné části střmor. nářečí, a to v souvislém pruhu od česko-střmor. pomezí zhruba mezi Letovicemi a Křižanovem (sv. od Vel. Meziříčí), směrem k jv. přes Tišnovsko a Blanensko, východní Brněnsko (včetně Brna), Slavkovsko a Bučovicko až k hranici výchmor. skupiny a na severovýchod odtud v celém pomezním pásu vých. od Kojetína a Přerova, odděleně pak v drobném úseku v sz. části zábřežského výběžku, kromě toho v celé jižní podskupině výchmor. nářečí zhruba po linii Gottwaldova vládne pětičlenný soubor dlouhých samohlásek bez diftongů, tj. i

Pětičlenný

soubor

ů é

ó á

Bozvržení jednotlivých samohlásek na tomto území je dost nestejné, v střmor. nářečích je zejména hojné é, ó, jež odpovídá hlavně ej, ou v čes. nářečích v už. smyslu (staré bék, sétko. . hóser, nesó...), kdežto ve výchmor. nářečích je na témž místě většinou i, ů (staří bík, sítko. . . ; hůser, nesů...). Tyto rozdíly, jak bylo řečeno již v úvodu, jsou nej výraznějším diferenčním znakem uvedených nářecních skupin (viz § 22 a mapku č. 1). Výchmor. é se naproti tomu mimo západní okrajové úseky na rozdíl od čes. i střmor. nářečí z velké části kryje s é spisovným (např. dobré mléko X čes. a střmor. dobří mlíko / dobři mliko; §6 9 1>2).

25. V oblasti s měkkými retnicemi v sev. podskupině výchmor. nářečí (§ 13i), v níž obdobně jako v souboru krátkých samohlásek existují poziční varianty í/ý podmíněné kvalitou předcházející souhlásky (srov. § 18i), vládne obměna pěticlenného souboru, tj. í/ý, é, á, ó, ů. V úsecích kolem této oblasti,

šestičlenný soubor

v kterých se měkké retnice nevyskytují a rozdíl mezi í a ý je pozičně nezávislý (srov. např. 2. os. jedn. víš X 2. stupeň adverbia výš), je ovšem šestičlenný soubor dlouhých samohlásek

i

ý é

ů ó

á Pětičlenný soubor mají však dva drobné úseky na sev. okraji výchmor. skupiny (Spálov s Luboměří a Veřovice), neboť na rozdíl od krátkých slabik (srov. § 193) je tu v dlouhých slabikách po retnicích jen í, po ostatních souhláskách pak bud rovněž jen i, nebo jen ý, takže jde o pouhé poziční varianty.

37

Tříčlenné soubory

26. 1. Ve zbývající většině střmor. nářečí, tj. jednak v rozlehlém jz. úseku sahajícím až za Vel. Meziříčí, po západní okraj Brna a na jih odtud, jednak v severní oblasti, jejímž jádrem je celá centrální podskupina (se sedmi krátkými samohláskami, viz § 20i), ke které se od jz. přimyká úsek kolem Boskovic, na jihu a na východě souvislý pruh od Vyškova ke Kojetínu a za Přerov, kromě toho pak drobný úsek v střední části zábřežského výběžku (Zábřeh s okolím), žije soubor tří dlouhých samohlásek, a to převážně

é

ó á

s é, 6 v stejném rozsahu jako v jiných střmor. nářečích, avšak s i, и veskrze jen krátkým (i v případech jako vim, mlíko, kun apod.)5. V rámci tohoto typu se v úseku jižně od Brna zčásti projevuje i jistá tendence к dvojčlennému souboru splýváním 6 a d (viz § 282). 2. Ve třech drobných enklávách při vých. hranicích centrální střmor. podskupiny (již. od Olomouce kolem Grygova, vých. od Prostějova kolem Kralic na Hané a mezi Kojetínem a Vyškovem v Tištíně s okolím), označova­ ných jako nářečí čuhácké, existuje naproti tomu ve zbytcích soubor

i

ú á

Rozdíl od typu s é, á, ó spočívá v tom, že proti obecně střmor. e, ó je zde i, ú jako v nářečích výchmor. (tedy např. staří bík..., húser, nesú...); jinak však je na rozdíl od výchmor. nářečí a ve shodě se střmor. typem é, á, ó místo dlouhého í, ú důsledně i, и krátké (vim, mlíko, кий...) a také jiné nářeční znaky těchto enkláv jsou středomoravské (§ 1624).

jiné soubory

27. 1. V okrajových západních výchmor. úsecích je s výjimkou enkláv s dvojhláskami ej, ou (§ 232) soubor dlouhých samohlásek většinou stejný jako

v sousedních východnějších nářečích, rozvržení jednotlivých hlásek se však liší hlavně omezenějším rozsahem é (§ 6 9 i ,2). V části dolských nářečí na jz. okraji výchmor. skupiny, kde v omezeném rozsahu existuje dvojhláska ej (typ starej bík, viz § 662), avšak nikoli ou, je pětičlenný soubor asymetricky rozšířen o tento diftong (i, ej, é, á, ó, ú). 2. Odlišný soubor pěti dlouhých samohlásek, zároveň však ne zcela jednotný, je v několika obcích kopaničářského úseku výchmor. nářečí, ležících těsně při hranicích Slovenska (St. Hrozenkov s okolím, Březová, Nová Lhota); zde vedle jednoduchých dlouhých samohlásek i, é, á, 6, ú většinou existují v jistých pozicích jako jejich varianty dvojhlásky ie, ia, uo, \u / ié, iá, uó, iú (např. dobré

mliéko, insia cesta, kuóň, inšiú cestú...), takže můžeme s jistým zjednodušením mluvit o souboru í, é/jé, á\[i, ó\uó, ú\\u. Fonetická realizace dvojhlásek není 5

Krátké i, u na místě í, ú bývá často též v jiných nářečích, zvlášť v střed, a sv. Čechách,

ne však s takovou výlučností a zčásti jen fakultativně; srov. § 632.

ovšem v celém úseku stejná, v St. Hrozenkově se zpravidla vyslovují jako je, jaIjé, já ..., vó (sljepka, mljéko..., kvóň, po retnicích však ó, např. vóz), v Bře­ zové pak, jak se zdá, se diftongy aspoň zčásti rozkládají v dvojslabičná spojení

(hriéch. . ., kvuón ,kůň‘). 28. Pokud jde o výslovnost jednotlivých samohlásek, kromě případů, o kte­Rozdíly ve výslovnosti rých už byla zmínka, je třeba uvést, že ani samohlásky, jež existují v nářečích samohlásek na celém území nebo na jeho velké části, nevyslovují se všude zcela stejně. Je to zčásti způsobeno jejich postavením v hláskovém souboru příslušných nářečí, zčásti též jinými okolnostmi. Výraznější jsou tyto případy:

1. Už v § 20i byla zmínka, že v těch střmor. nářečích, kde v samohláskovém souboru existuje é, o (réba, bódó...), je pak „normální“ e, o zpravidla zavřenější, užší než jinde (led, voda...); to má za následek také poněkud užší, napjatější výslovnost i, aby mezi в а г bylo dostatečné distinkční rozpětí (např. vidět, vnitřek). V přilehlém střmor. okruhu kolem Tišnova, Blanska a Sloupu u Brna (tzv. nářečí horské) se fonologický rozdíl mezi б a o silným pošinutím celé dvojice к zavřenosti realizuj e tak, že se místo 6vyslovuj e ,,normálníťť o a místo o ,,normální4ť и (srov. např. kopec ,kupecť X kupec ,kopecť), e pak zpravidla splynulo s в (jen v ojedinělých slovech obdobně též na místě e je i, např. kišce ,ještě‘ , vidět ,věděť; viz § 68i). V souboru dlouhých samohlásek se é, 6 v západní, menší části centrální střmor. podskupiny (kolem Jevíčka, Brodku, Protivanova a Drahan) vyslovuje široce jako e, 6 (např. pécha, lóka...), kdežto na většině území této podskupiny naopak zúženě jako e, o (pécka, lóka); mimo centrální podskupinu se místy, zejména jižně od Brna, na Znojemsku aj., vyslovuje široce zvi. ó, takže někdy nabývá charakteru a-ového (viz v ukázce z Jezeřan, § 1597b)- Na pomezí výchmor. nářečí zní naopak střmor. é, ó místy velmi úzce, téměř jako i (ý), ú (pécka, lóka), ve zmíněných ostrůvcích čuháckého nářečí (§ 262) je pak přímo i, ú (picka, lúká).

2. Užší i, i se objevuje rovněž v oblastech, kde vedle i existuje у, ale též jinde, zvlášť na Moravě. Také v okrajových úsecích Čech, zejména západních, se samohlásky i, i, častěji pak ještě e, é a o, ó vyslovují zavřeněji. Na DomažHcku a Klatovsku, v malých zbytcích též v pomezním úseku lounsko-litoměřickém a patrně i jinde se vyslovuje zavřeně (a předněji) rovněž dlouhé á, takže zní téměř jako široké é (označujeme je a; např. spát, šátek, vorác). Zavřenější á a někde též a je porůznu také v jižnějších částech střmor. oblasti, zvlášť sev., jz. a jižně od Brna, ale místy až při hranicích nářečí výchmor.; zde všude však je a, á zároveň mírně zaokrouhleno, labiahzováno, takže se ve výslovnosti blíží к o, ó (označujeme je a, á, např. chleba, branka, dobrá kráva, šátek). Jižně od Brna se tento jev zčásti překrývá s otevřenou výslovností ó, proto někdy, alespoň v mluvě některých jednotlivců, ó splývá s á. Naproti tomu ve střed. Čechách má i а в, zvlášť v koncových slabikách, sklon к výslovnosti otevřené (srov. např. pražské vid, kele). Ve zbytcích a hlavně u i se s tímto jevem místy setkáváme i v jz. a již. Čechách, u obou hlásek pak na jv. okrajích čes. nářečí v už. smyslu na Českomor. vrchovině a také v soused­ ním pomezí nářečí střmor.

Jednoduché samohlásky

Dvojhlásky

ej, ou

3. Rovněž dvojhlásky ej, ou se ne vyslovují všude stejně. V několika úsecích na jz. a již. okrajích ces. nářečí v už. smyslu je první komponent obou diftongů víceméně zavřený; např. v okolí Manětína (okres Plzeň-sever) se výslovnost ej pohybuje v rozmezí e\\— ei—ii (yj) a u ou kolísá od ou přes ou až k uu, jež v proudu řeči působí akustickým dojmem dlouhého ú (např. bęjt— bejt— byjt, bouřka— bouřka— búřka)\ v některých jednotlivých případech pak je kromě toho ú (resp. u) lexikalizováno (§ 723). Podobná situace je v býv. národnostním ostrůvku stříbrském, na Chodsku a na Doudlebsku, dále zčásti též u Jihlavy a Třeště, Dacie a Jemnice (v těchto dvou úsecích se zejména často vyslovuje ej jako yj). Dvojhlásky ej, ou se zavřenějším prvním komponentem jsou také ve výchmor. nářečí kelečském a v dolské enklávě na západ od Uh. Hradiště (§ 232) ; zde zčásti zároveň jako by přecházela váha v diftonzích na jejich druhou složku ( eí, °ú). K ostrůvku s ej, ou západně od Uh. Hradiště pak přiléhají od severu a zvlášť od západu (kolem Buchlovic) další dolské enklávy přímo s i a ú jako v střmor. nářečí čuháckém (viz § 262), v nichž se vedle staří bík, húser... říká např. též nístarší, púz místo nejstarší, pauzjpouz ,pavuza‘ apod. V pomezních úsecích dolských nářečí, které leží dále na jz. odtud (v sz. sousedství K yjova a vých. od Klobouk u Brna a Hustopečí) a mají v jistém rozsahu dvojhlásku ej (§ 662), vyslovuje se e v diftongů místy dlouze, např. hodnéj, pjeknéj. Podobnou výslovnost ej i ou nalézáme také v jižnějších úsecích česko-střmor. pomezí kolem Svojanova a zvlášť od Jihlavy k jihu, kde zároveň druhý komponent bývá někdy oslaben (např. bil vopiléi, dlouho). Tak často vyslovují ou, popř. i ej, též lidé z jz. části střmor. nářečí, do jejichž mluvy proniká ou ze spis. jazyka nebo obě dvojhlásky z interdialektické obecné češtiny.

Nosové samohlásky

4. Rozdíly existují také ve výslovnosti nosových samohlásek v nářečích pol.-čes. smíš. pruhu, a to jednak územní, jednak podle fonetického sousedství. Ústní komponent přední nosovky přitom kolísá v rozmezí e — y , zadní v rozmezí o — u, převahou však splývají s y, ü (proto označujeme čisté nosovky, pokud se vyskytují, zpravidla standardizované y, u). Skutečné nosové samohlásky (s nosovostí vzrůstající v druhé části jejich artikulace) se ve většině smíš. pruhu vyslovují pouze uvnitř slova před úžinovými souhláskami, např. gys', jyzyk, küsac', ks'uska ,husa, ja z y k ,kousat, knížka4; před jinými souhláskami se nosovky většinou rozkládají v ústní samohlásku a nosový konsonant s místem artikulace shodným s následující souhláskou, jako např. jarymb'ina, kůmpac' s'e ,jeřabina, koupat se4, p'ynta, řundek ,pata, řádek4, m'yujc'i, můwjca ,měkký, mouka'. Ve všech případech jsou nosovky uvnitř slova rozloženy v ústní samohlásku a nosovou souhlásku v západním okrajovém pásu smíšeného pruhu, v sousedství českých nářečí slez.: vedle jarymb'ina, kumpac' se... je zde např. též gyns', jynzyk,

kunsac', ks'unska apod. Před l, l se místo nosovek téměř na celém území zčásti vyslovují příslušné samohlásky ústní, např. začuu—zacyua ,začal— začala4. . . , zčásti naopak l (l) zaniká (§62i) a nosový komponent se mění v n, např. zacůn— zaeyna\ zachovávají se nosovky i v těchto případech hlavně jen v hornaté části Nýdku u Jablunkova, kde také nejčastěji má přední nosovka ústní

40

komponent e-ový, zadní o-ový, např. zač^u— zacyua. Rovněž pouze na Nýdecku

se vyskytují skutečné nosovky na konci slova, jako v 1. os. jedn. vezn^/vezny, 3. množ. idQlidú, 7. p. jedn. z matkQ atd.; nosové samohlásky jsou zde i v přípa­ dech jako pot%, huny ,potom, honem/ aj., tj. za skupiny ,samohláska + m, rí. Jinde se naopak na konci slova nosovky zpravidla rozkládají na ústní samo­ hlásku + m, n, pokud za ně nejsou jen samohlásky ústní (viz § 78i).

Rozdíly ve využití jednotlivých souhlásek a jejich příčiny 29. Nářeční rozdíly v souboru souhlásek, a stejně ovšem i samohlásek, samy o sobě zároveň znamenají nestejný rozsah využití různých hlásek v jednotlivých nářečích. Kromě toho existují ještě další více nebo méně výrazné rozdíly mezi nářečími v rozsahu využití a v rozvržení různých hlásek, vyskytujících se jinak po celém území nebo jen v některých jeho částech. Všechny tyto rozdíly jsou plodem rozmanitých vývojových procesů z různých dob.

Řada rozdílů ve využití hlásek má ovšem též příčiny morfologické; některé takové rozdíly, pokud jsou závažnější, vyvstanou proto až v oddíle o tvarosloví. V této části si všimneme především hlavních rozdílů čistě hláskoslovných, z rozdílů podmíněných tvaroslovně pak pouze těch, jejichž probrání v oddíle o hláskosloví je výhodnější.

Rozdíly projevující se různostmi v inventáři souhlásek a jevy s nimi souvisící 30. 1. Existence £ jako zvláštního fonému v části nářečí (viz § l l i ) nese s sebou zároveň poněkud menší rozsah hlavně souhlásky z. V případech, v kterých je £ teritoriálně více rozšířeno, většinou alternuje v tvarech téhož slova nebo

v příbuzných slovech s d (^71)» P°př- s mohlo se tedy udržet nebo i sekundárně vzniknout morfonologickou analogií podle obdobných alternací neznělých souhlásek l (c'lč) — c a t — c; srov. např. slez. poklugic’ . . . — poklugeny, poklugac' ... I/ zaplač'ic' ... — zaplaceny, splacac' . .. , výchmor. pajdat... — pctjgu (paj-

dám)... II létat... — lécu... apod. Podobně snad analogií podle alternace k — c a patrně též vlivem zachování skupiny zg ve východnějších nářečích (§ 3 1 2) je g — £ v slez. a výchmor. mizga ,míza* — 3., 6. p. jedn. mizge, na Opavsku též sorga ,bouře *— pfy sorge aj. (srov. miska—misce apod.). 2. V menším územním rozsahu se kromě toho vyskýtá £ v případech jako cugi, hrá^a, mega, sa%a ,cizí, hráz, mez, saze*, v tvarech rozk. způsobu je%, jegme ,jez, jezme* aj. Uvedené podoby žijí ve shodě se slovenštinou zejména ve výchmor. úseku kopaničářském, zčásti se objevují také v nevelkém pohraničním úseku severní výchmor. podskupiny kolem Vel. Karlovic; kromě toho jsou zcela běžné v pol.-čes. smíš. pruhu a místy se vyskytují též v okrajových nářečích slezských. Starší dialektologická literatura je dosvědčuje také z nejjiž. cípu Moravy na jih od Hodonína a na východ od Břeclavě; dnes je tu však zpravidla

41

z jako v jiných nářečích, jen rozk. způsob slovesa ,jísť zní místyjeg, jegme.6V po měru k většinovému českému z jde v těchto případech o rozdílné střídnice za předhist. skupinu *dý, které prokazatelně existovaly již v 10. stol. V pol.-čes. smíš. pruhu je dále ^ také v případech typu na noge, ^'iňúnge ,peníze* aj., kde běží o ještě starší střídnice za psi. g' tzv. druhou a třetí palatalizací. Souhláska £ v první skupině případů < *dj) patří k nej starším rozdílům mezi slovenštinou a češtinou i mezi polštinou a češtinou, v druhé skupině (£ < *g’) mezi polštinou na jedné a češtinou a slovenštinou na druhé straně, třebaže se ovšem hranice obou jevů plně neshodují s hranicemi dnešních národních jazyků. Proti přesahům £ < na české území v moravsko-slovenském pomezí vyskytuje se naopak z v jistém rozsahu i na jz. Slovensku. g proti h (a fc)

31. 1. Omezený rozsah g v nářečích českého jazyka s výjimkou pol.-čes. smíš. pruhu (§ 10) je důsledkem změny starého slovanského g v h, kterou se zhruba od poloviny 12. stol. čeština spolu se slovenštinou odlišila od polštiny. P o­ kud se souhláska h v některých slovech vyskytuje i v pol.-čes. smíš. pruhu,

hlavně na jeho západním okraji (např. ho%'ic' ,hodiť X chog'ic' ,ch odiť aj.), jde zřejmě o novější vliv sousedních slez. nářečí a spis. češtiny; zčásti se zde pak mísí h s ch (např. hrůza¡[chruza... a naopak chlyvl/hlyv ,chlév*...).

2. Y celé oblasti slezských, výchmor. i východnějších střmor. nářečí, v dřívějších dobách ještě dále na západ, se však shodně se slovenštinou porůznu zachovalo původní g ve skupině zg, protože se v tomto případě změna g > h neprovedla. Srov. např. uvedené již mizga (§30i), dále mozg\muzg, 2. p. mozga\-u ,mozek*, expresívní předponové zgehnútjzgehnót... ,zhynout, zemřít*, konečně též vozgrim ,vozhřivý*, doložené z počátku století až z Litomyšlska, vozgerjvozgra ,hlenť, hluk uvozgřenej z českého přesahu na Kladsko, ba i z N ovo­ packá a Hořicka aj. Snad právě proto se ve vých. oblastech hojněji než dále na západ objevuje g také v různých slovech onomatopoických a expresívních, jako střmor. gagotat ,kejhat*, glgat ,hltavě pít* apod. V západnějších nářečích většinou žije g jako foném hlavně jen v slovech cizího původu a do jisté míry se pociťuje jako jejich příznak, proto se porůznu vyskýtá i za cizí k (např. grejcar, balgón, demogracie, muziga...). V uvedených úsecích v jz. Čechách (§ 10) naproti tomu g podnes znovu plně neproniklo. r proti

3 2 . 1 . Důsledné r v drobných výchmor. úsecích (§ 9 i) proti dvojici r—ř v ostatních nářečích je výsledkem odlišného vývoje někdejšího měkkého r', které existovalo před předopatrovými samohláskami (tj. před starým i , ě, e i před střídnicemi za předhistorické g, b) a za psi. skupinu *rj. Za toto r' je v oněch drobných úsecích shodně se slovenštinou r jako za původní r tvrdé, kdežto jinak se v češtině — s omezeními způsobenými dílčími depalatalizacemi r '7— zhruba

od 13. stol. zásadně vyskýtá ř.

42

6 Srov. J. F o lp r e c h t, Výr. zpr. reálky v Plzni 1905/6, s. 15n., a F. S v ěrák , Nářečí na Břeclavsku, s. 67. 7 Viz např. M. K o m á r e k , Hist. mluvnice I (2. vyd.), s. 54n.

Z přelomu 18. a 19. stol. je dosvědčeno r místo ř také ze severnější části výchmor. nářečí, tj. z Valašska ;8 není však jisté, týká-li se toto svědectví mluvy všeho obyvatelstva nebo jen řeči skutečných tehdejších „valachů“ , tj. horských pastevců, kteří sem v dřívějších staletích přicházeli od východu. Obec Halenkovice záp. od Napajedel, v jejímž nářečí jsou podnes zbytky neexistence ř, vznikla v první polovině 17. stol. právě valašským osídlením ze Vsetínska. Rovněž v kopaničář. podskupině mohlo být důsledné r aspoň zčásti sekundárně vneseno do oblasti českého jazyka kolonizací (některé obce tohoto úseku jsou poměrně mladé, některé byly nově osazovány); zčásti však jde patrně o starý přesah jevu ze sousedních nářečí slovenských. Ve skupince obcí záp. od Břeclavě běží naproti tomu o počeštěnou jinak charvátskou kolonizaci ze 16. stol.

2. V dnešních nářečích, v kterých se ř proti r vyskytuje v rozvržení zásadně stejném jako ve spis. češtině, existují porůznu drobné odchylky, jež jsou zčásti zachováním staršího jednotného stavu, zčásti výsledkem různých vyrovnávacích procesů. Srov. např. téměř obecné stirifstyry..., porád\\pořád, výchčes. aj. dvirka/dvirka..., výchmor. a střmor. udeřitIoderét... , slez. mły­ narka, pekarka...., mlynářsky, pekařsky... apod. Větší počet případů, svědčící snad o silnějších tendencích k depalatalizaci býv. r', vyskýtá se porůznu v jz. a zčásti i ve střed. Čechách, jako např. horejší\\hořejší, houreski ,odřezky*, rezanka. Z českého přesahu na Kladsko jsou doloženy podoby rec, rostrásat aj. 33. Podobné rozvržení jako r x ř má dvojice ł— 1(1'), pokud se l (před starým a, o9uyy a střídnicemi za předhistorické q, t>) a l (lf) (před původ, předopatrovými samohláskami a za skupinu *lj) v nářečích uchovaly jako zvláštní fonémy (§ 12). Rozdíl je však v tom, že zatímco ř foneticky ztvrdlo a v souboru souhlásek netvoří s r párovou dvojici, l (l') se zčásti stále pociťuje jako měkký protějšek tvrdého l; dvojice l—l je takto jedním ze zbytků někdejší korelace měkkosti souhlásek v češtině. Na většině území ovšem l a l již od přelomu 13. a 14. stol. postupně splývá v jediné l a tento proces v naší době v souvislosti se stíráním

proti l

starých nářečí pokračuje. 34. 1. Dědictvím někdejší párové měkkosti souhlásek na celém území, s drobnou jen výjimkou v části kopaničář. úseku výchmor. nářečí ( § 83), jsou dvojice t—l (ď/č/c), d—d (2'lžlg) a z velké části též n — ti. Nářeční rozdíly v rozsahu i (c'lč/c), d (^/g/g), ^ proti t, d, n vyplývají hlavně z toho, že se ve většině nářečí dřívější palatalizované ť , ď, n' změnilo v plně palatální i, d, ň (popř. se vyvíjelo v c', %’ ...) v zásadě toliko před starým i , é a střídnicemi za ę, zatímco v jiných pozicích se depalatalizovalo v t, d, n, kdežto zhruba v oblasti slezských nářečí a kromě toho v drobných úsecích výchmor. se zachovala měkkost nebo stopy po ní také před e (původním nebo vzniklým z b), nenásleduje-li po něm původní tvrdá zubnice, a většinou také před býv. slabým b, následovala-li po něm retná souhláska nebo stál-li na konci slova .9

l

(c'

ď(ťlšls). *■ proti ty dy n

8 J. H. A. G a lla š, Valaši v kraji Přerovském, viz Český lid 15, s. 17. 9 Rozsah l (c'lč/c), d (2'/Ž/ž), n proti t, d, n je zde tedy obdobný poměru ř :r a poměru

l : l v nářečích, kde tato dvojice existuje. Skupina *nj se ovšem na celém území změnila v w u ž v předhistorické době, skupiny *tj, *dj pak v c, g/z (např. plíce/plóca/plúca/pluca. .., mez/meza/mega...); viz např. M. K o m á r e k , Hist. ml. I (2.vyd.), s. 39n.

43

Srov. např. obecné podoby Ucho (c'icho/čycho/cicho) a podobně dívat se..., ň ic...r iesit, deri, nemá..., řesfoí / výchmor. zčásti fasM, šieňe/scene/ščeňa... — a v slez., nářečích kromě toho i iemny/c'emny/cemny, deh/g’eh/geh (ale dna, dríu...), ňébu-

dele/riebug'ec'e/hebugece..., tma/c'ma/cma, dba}/g'bacjgbač, svadba, haňba..., pjasi/pjas'c'/pjašč... , ale proti tomu kostel, prstének apod. Podobná situace jako* v slez. nářečích je v pol.-čes. smíš. pruhu, kde ovšem nadto vládnou též podoby jako c'yrp'ec', g'erzec'... (před původním f ) proti trpjec', drzec' apod. v nářečích slez. Měkké l, ď, ň, popř. jen l před starým e jako v sousedních slez. nářečích je v plném nebo omezeném rozsahu také v některých obcích sz. pomezního úseku nářečí výchmor. Naopak je v již. okrajových slez. nářečích rozsah l, d, ň v tomto postavení zčásti omezen; srov. např. z okolí Štramberka defo, konec..., z Příborská též nebudete, nesete aj. Na celém území slez. nářečí je t, d, n před e* v 5. pádě jedn. č. podst. jmen muž. rodu (např. čerte, hade, pane...), v 2., 4. p. zájmena 2. os. tebe/tebje i v jednotlivých dalších případech; teprve v pol.-čes. smíš. pruhu se v 5. pádě souhláska obyčejně měkčí, mimo západní pomezí pak je^ většinou c'eb'e (na Jablunkovsku však rovněž důsledně teb'e). — Také před býv. slabým b není i, d, ň v uvedeném rozsahu na území slez. nářečí píně, srov. např. ze Štramberska a Frenštátska tma, dbal. Naproti tomu je v některých případech před býv. b ve shodě se slez. nářečími i, d, ň téměř v celé skupinů výchmor., v střmor. nářečích pak mimo jejich jz. část (od vých. zhruba po« Jevíčko, Tišnov a Mor. Krumlov). Některé tyto typy, jako zejména podoby bolesl, kosi, masi..., rozšířené víceméně i po Čechách, lze ovšem vysvětlit analogií podle jiných pádů; jiné případy, např. výchmor. a většinou i střmor. svadba/svajba proti západnějšímu svadba/svarba (§ 4 5 2) a podobně hanba, sedba ,setba 4 aj., se však analogií vykládají obtížně a snad ukazují na dřívější tendenci k zachování ť , ď, n' a k jeho změně v l, d, ň před b na území značně rozsáhlejším. Jen zdánlivou výjimku opačného druhu, s n místo ň, představují podoby zájmen a zájmenných příslovcí něco, negdo, negde, nějak..., běžné zhruba v nářečích střmor. a výchmor. i v jv. okrajových iisecích čes. nářečí v už. smyslu, proti západnějšímu ňeco, negdo atd. Y uvedených případech, dosvěd­ čených z dřívějška i z již. Čech, nejde však o ztvrdnutí někdejšího n' před býv. ě, nýbrž o starou předponu ne- místo ně-; v slez. nářečích ovšem, pokud tatozájmena existují, je vždy foneticky náležité ňe- (běžněji se však i ve významu ,něco, n ěk d o...4 užívá zájmen cosy/cosyk/cos'ik /cošyk, gdosy atd.).2 2. V podstatě v stejném nebo poněkud omezenějším rozsahu jako v slez. nářečích je i, d, ň také v některých obcích kopaničářského úseku výchmor. nářečí (Lopeník, Březová, Súchov), např. ietka, paši ,pěsť, deň, ňechal, ňeseie, vedete, 3. os. jedn. sedňe...; v témž rozsahu je místo i, d v St. Hrozenkově s okolím c, i, např. cetka, kose, nesece, vegece a ovšem též %eci, gegina atd. Naproti tomu, jak bylo již uvedeno (§ 83), v Nové Lhotě a na Vápenkách je veskrze jen tvrdé t, d, n, tedy tetka, den, nesete, vedete i ticho, děti, dědina, hlinění, koně apod.

44

Celá tato situace souvisí s poměry v sousedních nářečích slovenských. K o paničářské c, g přitom odpovídá souhláskám c', g' v slez. nářečích a v pol.-čes. smíš. pruhu a zřejmě vzniklo sekundárním ztvrdnutím těchto měkkých asibilát, stejně jako ztvrdnutím výchozího ť , ď , n' vzniklo výlučné t, d, n.

Asibilovaná výslovnost l, d je v stě. rukopisech dosvědčena již od 14. stol. též z jiných oblastí českého jazyka; zvlášť je doložena z jz. Moravy, např. v Blahoslavově Gramatice české z r. 1571. Se zřetelem k tomu můžeme i slezské *c', g' považovat za okrajový archaismus, třebaže ovšem zároveň spojitost českých nářečí slez. se sousední polštinou v tomto jevu je nepochybná. 3 5 .1 . Jako na český archaismus, jehož zachování ve většině slez. nářečí bylo podporováno polským sousedstvím, můžeme se dívat také na měkké s', z', resp. na sekundární š, z, které vzniklo splynutím s', z' se š, z (§ 14i ,2), zatímco na •ostatním území čes. jazyka asi od 14. stol. s', z' splývalo se s, z. Mezi slez. nářečími a pol.-čes. smíš. pruhem i přilehlými nářečími polskými za hranicemi republiky je přitom závažný rozdíl v rozsahu s', z' (š, z < s', z') proti s, z, neboť slezská nářečí zachovala starou měkkost nebo její stopy (změnou s', z' > š, z)

s'(š), z'(z) proti s, z

■v zásadě toliko před kontinuantami starého i, ě a býv. ç, b (s omezeními způsobe­ nými dílčími depalatalizačními procesy, stejnými jako u ť , ď, n' ), kdežto v pol.čes. smíš. pruhu a v polských nářečích je s', z' též před starým e a r'.10Srov. např. společné nos'ic' /nosič/nosyč, z'ima/zima/zyma..., s'eno/seno/s'inofsyno/s'ano/sáno, na voz'e/na voze. . ., praš'a/prasa/pros'ym/prosym... ,prase4, z'acjzac ,zeť4, husjhuš/ ¡gyfís'... ,husa4, koz'ba/kozba ,kosení4... — a proti tomu v slez. nářečích sedlák/sedlok, sekyra, zeli/žele, zem/zym, srp (\\kosak) ..., kdežto ve smíš. pruhu ■s'edlok/šedlok, s'ek'ira..., z'eli..., z'ym/z'ym'a ,země4... , s'yrp atd. Na pomezí slez. nářečí a pol.-čes. smíš. pruhu, resp. okrajových polských nářečí existují ovšem v jednotlivých slovech nebo i v některých kategoriích vzájemné přesahy oběma směry. Z dílčích jevů stojí za zmínku, že vyrovnáním podle jiných tvarů má většina slez. nářečí tvrdé s/z před původním i v 2. os. jedn. ty sy /tyz je (pouze v sousedství pol.-čes. smíš. pruhu a polských nářečí je ty s'ije/tyz' je), v rozk. způs. typu ňes, lez (jen v hornoostravickém nářečí ňes', lez') aj. Zvratné zájmeno má ve většině slez. nářečí podobu se, resp. sa {§ 802b), a se je i v severnější části záp. okraje smíš. pruhu a v přilehlých nářečích polských; v hornoostravickém nářečí je naopak společně s většinou smíš. pruhu s'e (§ 802b). Celkově však především ztvrdnutí bývalého s', z' před původním e ukazuje, že depalatalizační procesy v slez. nářečích na rozdíl od pol.-čes. smíš. pruhu probíhaly podle zákonitostí odlišných od polštiny a obdobných s vývojem ť , ď, n' ve většině ostatních nářečí čes. jazyka. O s, z, resp. s', z' (š, z) před měkkými souhláskami viz v § 466,7. 2. Pokud jde o splynutí měkkých ostrých syká vek s', z' a také c', g' s nepárovými co do měkkosti tupými sy kavkami š, z, Č,g v slez. nářečích na centrálním Opavsku a odděleně odtud v již. části pol.-čes. smíš. pruhu na Jablunkovsku (viz § 8 2, 142),

Splynutí

s\ z', c', f se š , z y č , jr

těžko je bezpečně stanovit jeho příčiny. Příznačné však je, že proti původním třem řadám syká vek tu vznikly řady dvě, jako ve většině nářečí čes. jazyka; rozdíl je pouze v jejich rozvržení, tj. v tom, že ve většině nářečí a ve spis. češtině někdejší palatalizovaná řada s', z' splynula s ostrými sykavkami s, z (a l, d se udrželo). Zdá se přitom, že aspoň na Opavsku běží o proces poměrně

10 Skupiny *sj, *zj se všude změnily už v předhist. době v kúza/Jcoza.

š,

z, např. núšejnoša, kúze/

45

mladý ,11 který ještě dnes pokračuje šířením jediné řady š, z, c, jf na místo řad s', z', с', jf' a 5, z, č, jf do některých dalších obcí; nověji je však tento proces zčásti rozrušován pronikáním s, z, l, d v rozsahu jako ve spisovném jazyce. Na Opavsku znamená tento proces zároveň ústup měkkostní korelace, tj. vply­ nutí řady s', z', c', g' do řady š, z, č, jf, což se projevuje mimo jiné tím, že se po všech sykavkách této splynulé řady vyslovuje y. Na Jablůnkovsku naproti tomu, kde na rozdíl od Opavska je dosud zachována (vedle dvojic l— l, n— ň) též párová měkkost retnic, vystupuje, jak se zdá, splynulá řada š, z, c, jf v sou­ boru souhlásek jako měkký protějšek řady s, z, c, g, tj. naopak původní řada š, z, c, g vlastně vplynula do řady s', z', c', g';1 12 není bez zajímavosti, že se zde po sykavkách splynulé řady vyslovuje i (za dřívější dlouhé i je ovšem po nich у tak jako po ostatních měkkých souhláskách; viz §§ 694, 702). 36- 1. Svébytnost depalatalizacních procesů na vlastním území čes. jazyka ukazují též rozdíly v rozsahu měkkých retnic p', b'} m', /', v' proti tvrdým retnicím p, 6, m, / , v p, b, m ,f,v v těch nářečích, kde jsou měkké retnice plněji zachovány. V severní výchmor. podskupině a zčásti patrně též v přesazích slez. nářečí do Polska jsou měkké retnice v zásadě toliko před kontinuantami starého i , e, před střídnicemi za *e, za kterým nenásledovala tvrdá zubnice, a za pův. skupinu ,retnice -f- j (bý)c před samohláskou (viz příklady v § 13i), kdežto v pol.-čes. smíš. pruhu ve shodě s polštinou také před původním e, vokalizováným b a v jistém rozsahu před střídnicemi za psi. r', tj. pravidelně např. též v případech jak o p'eřina, v'elk!i. .., chlap'ec, gfb'et ,hřbeť, ov'es. . ., v'ilk, p'yrvy, m'yrva, v'yrbajv'yfba ,první, mrva, vrbať apod. Nehledíme-li к nečetným přesahům oběma směry v jednotlivých slovech nebo i v některých skupinách, hranice mezi oběma typy, kde spolu sousedí, je celkem pevná a plně se shoduje se sv. hranicí slez. nářečí (§ 33). Zvlášť časté je tvrdé m v pol.-čes. smíš. pruhu i v pomezních pol. nářečích u podst. jmen končících na -meh, např. kamyh, fymyh aj. V záp. okrajovém pásu smíšeného pruhu ovšem měkké retnice podobně jako v sev. podskupině výchmor. nářečí zčásti ustupují, popř. se rozkládají v p*, Ы atd. (viz v ukázce z Petřvaldu,

p\ b', m', v' proti

§ 1792g).

2. V jiných nářečích čes. jazyka, v kterých jsou měkké retnice dochovány ve zbytcích, vyskytují se zpravidla jenom v individuální výslovnosti a potenciálně jako fonetické varianty hlavně před i (viz příklady v § 132,3); řidčeji se objevují před e < ě, např. v Pusté Polomi jv. od Opavy m'eli, m'e, dv'e (jinak je na Opavsku zpravidla mjéli, mje, dvje). Stopy po měkkých retnicich:

37. Naproti tomu téměř po celém území v různém rozsahu plně žijí stopy po býv. měkkých retnicích, vzniklé jejich dekompozicí, tj. tím, že se původní dvojmístná simultánní artikulace retná a středojazyčná rozložila v artikulaci postupnou, takže z někdejších jednolitých hlásek p ' , b' , m', /', v' vznikly skupiny

11 Viz A. L a mp r e c h t , Jazyková situace na širším Ostravsku, s. 56; nejstarší bezpečné doklady jsou z r. 1764.

46

12 Srov. K . D ej na, Pol.-las. pogranicze II, s. 189.

pj, bj, mj/mň, fj, vj (viz mapku č. 6). Varianta mň vedle mj má patrně své kořeny už v době existence měkkých retnic: malým zvýšením hřbetu jazyka při výslovnosti m' se totiž současně s retným závěrem nosového m vytvářel patrový závěr nosovky ň, a pozdější dekompozicí této simultánní dvoj závěrové artikulace vznikla skupina mň.

1. Poměrně nejméně jsou rozšířeny skupiny pj, bj, mjjmň,fj, vj za bývalé měkké retnice před i, a to hlavně jen v sousedství úseků se zachovanými měkkými retnicemi nebo jejich zbytky, popř. v okrajových nářečích, v kterých se patrně udržely měkké retnice déle než jinde. Srov. např. z Horšovskotýnska a Domažlická v nejjiž. úseku záp. Čech pjivo, bjic, bábjicka, bjílej, lavjice, vjím ..., 3. p. jedn. bratrovji... apod. Pravidelněji se vyskýtá tato výslovnost v jihočeském úseku vých. od Prachatic, již. od Čes. Budějovic a kolem Třeboně, jenom ve zbytcích pak na jz. Moravě v úseku dačicko-jemnickém a snad také v nej severnějších obcích zábřežského výběžku na sev. Moravě. Na sv. Moravě a ve Slezsku je výslovnost to­ hoto typu dosvědčena pouze z výchmor. Spálová a Luboměře sev. od Hranic i z protilehlých slez. Větřkovic na jz. Opavsku. Poněvadž v uvedených úsecích, zvlášť na jihozápadě a jihu Čech (srov. § 282), výslovnost i bývá otevřená, fonetická realizace místy kolísá v rozmezí bjic— bjyc— bjec\ podobně i ve spálovském výběžku se vyslovuje objyle, střevjyky atd. Vedle toho je ovšem zčásti ply­ nulý přechod také mezi výslovností b'ic a bjic, zejména jižně od Čes. Budějovic a v úseku dačicko-jemnickém. 2. Na značně rozsáhlejším souvislém území se vyskytují skupiny pj, bj, mj\mň, fj, vj z dřívějšího^', b'... před a z někdejší nosovky £, resp. před a, á a u, ú (o/o, 6) z pův. skupin,retnice -\-j(bj) + samohláska*. Srov. např. nepřehlasované výchmor. a slez. podoby holúbja, hríbja / holubja, hřybja. .. , výchmor. 3. os. množ. typu trpjá, stavjá, umjálumňá..., 2. p. jedn. procestvjá, dúbjá ,doubí* aj. (o územním roz­ sahu těchto podob viz v partii o přehlásce *á > ě, § 802aCd). Až na záp. Moravu zasahují od východu tvary jako pod zemjójpod zemňó (|| pod zemó), archaické / procestvjá... (§ 792a), podoba zemjáklzemňák vedle zemák aj.; ještě dále k zá­ padu žijí podoby typu holoubjata, hribjata, poupjata. Nepřihlížíme-li k tomu, že tyto podoby zřejmě vznikly sekundárně, vyrovnáním podle jedn. č. holoubje/ holubja... (před tvrdou zubnicí po *a z e nastávala depalatalizace retnic), vyskytují se zde skupiny pj, bj... i v nej již. Čechách, zhruba po čáru Čes. Krum­

před i

před a < a před býv.

ja, ju

lov— Čes. Budějovice— Třeboň— Kunžak u Jindř. Hradce; k sv. odtud probíhá izoglosa záp. typu holoubata proti vých. podobám holoubjatajholóbjata... celkem ve shodě s býv. čes.-mor. zemskou hranicí; na východ od dřívějšího lanškrounskosvitavského něm. ostrova izoglosa přechází na Moravu a jde již. od Litovle směrem ke Šternberku, takže téměř celá Morava s výjimkou Zábřežska a části Litovelska má spolu se Slezskem skupiny pja, bja... (pokud nejsou zachovány přímo měkké retnice). Na vých. Moravě tvoří výjimku též několik obcí v jádru kopaničář. úseku výchmor. nářečí (Březová s Lopeníkem a Nová Lhota), v kterých je ve shodě se sousedními slovenskými nářečími zpravidla tvrdá retnice bez j (např. holuba, hriéba, v N. Lhotě i trpá, umá proti trpija, umija v ostatních dvou obcích).

47

před býv. č

3. Dekomponované skupiny pj, bj, mj/mň, fj, vj jsou teritoriálně nejvíc rozší­ řeny v postavení před býv. ě, neboť zde se snad v době rozkladu retnic spojení ,p' + dvojhláskové ie‘ atd. začalo chápat jako skupina pj + e.13 Podoby jako pjekná, bjezet, mjestojmnesto, ofjera, vjeřit dnes v zásadě vládnou, pokud nejsou zachovány přímo měkké retnice, po celém území mimo malý úsek v okruhu Budislav—Dolní Újezd— Trstěnice— Lubná— Sebranice jižně od Litomyšle v sv. Čechách, kde se ve zbytcích setkáváme v případech tohoto typu s tzv. ztrátou jotace, tj. s výslovností pěkná, bezet, město, ofera, věřit..., a dále mimo jádro kopaničářského úseku výchmor. nářečí (Nová Lhota, Březová— St. Hrozenkov), v kterém se ve shodě se sousedními slovenskými nářečími podoby typu pěkná, bezat\-i\-c, město, ofera, veritl-il-c apod. dosud drží.14 Mimo jiholitomyšlský ostrůvek jsou stopy tzv. petáckého typu (nazvaného tak podle přezdívky Petáci, kterou dávali obyvatelé z okolí svým sousedům vyslovu­ jícím pet místo pjeť) podnes dochovány na širším území v sv. Čechách v jednotli­ vých slovech, jako např. porůznu Melňík, medenec, dřevenejj-nn-, volovenejj-nn-, trpelivej, smeje se, vedet..., nebo v zakončeních typu do Polome, do Oubislave, do Vraclave, na Jakové aj. Tyto případy se vyskytují od Litomyšlska a Česko­ třebovská až do Podještědí, ba i v okrajovém střčes. úseku lounsko-litoměřickém v sz. Čechách (doloženo z Třebívlicka). V omezenějším počtu se s různými lexikalizovánými případy jako s archaismy setkáváme i jinde po Čechách, zvi. jižních (např. dřevenej, vedet/vedít, povědět[povedít...), a také na Moravě, hlavně kolem Třeště a Dacie {vedít, povedít); na Doudlebsku jižně od Čes. Budějovic se ve 4. pádě zájmena 1. os. vedle mje vyskýtá i podoba me, je však otázka, nejde-li tu o jev jiného původu (viz pozn. č. 50 v § 802b). Po celé jazykové oblasti mimo pol.-čes. smíš. pruh je ve shodě se spis. češtinou retnice bezý před býv. ě v slovech peňíze/peňize, koupel/kópel/kúpel..., veverka aj. (v pol.-čes. smíš. pruhu většinou existují podoby p'iňúnge, kúmp'el, v'ev'ůrka). Z toho je patrno, že jistá tendence ke

13 Srov. M. K o m á r e k , Hist. ml. I (2. vyd.), s. 121n. 14 Zvláštní vývojovou variantou na Litomyšlsku byl zaniklý dnes už typ s tvrdým t, d,

n za býv. p', b', m' před č a též před i; říkalo se tu např. tekná, koutit ,pěkná, koupit*, dezet, díle] ,běžet, bílý4, nesto, nit ,město, mít4. Kořeny tohoto typu patrně sahají až do posledního údobí výslovnosti býv. měkkých retnic: když se totiž střední část hřbetu jazyka při výslovnosti p', b', m' dotkla patra, současně s retným závěrem vznikl závěr homoorgánních palatalizovaných dentál ť , ď n' a simultánní dvojzávěrová artikulace

^

^

se pak zjednodušila v ť, ď, rí. Výslovnost *ťekná, *kouťit... patrně existovala jen jako dubletní vedle p'ekná, koup'it..., a když později došlo v této oblasti k úplné depalatalizaci retnic (typ pěkná, koupit), změnilo se v takových případech také ť, ď , n' v t, d, n. Typ s t, d, n je jako zanikající dosvědčen z Litomyšlska ještě na počátku našeho století ( Ho d u r a , Nářečí litomyšl., s. 15). Předtím byl tento typ v sv. Čechách více rozšířen, po­ čátkem 19. stol. sahal na severu až k Opočnu (a snad i k Jičínu a Hořicům), na západě k Chlumci n. Cidl. a na Pardubicko (viz Cuří n, Studie % histor. dialektologie . . . , s. 29, 157n.). Konkrétní doba jeho vzniku je ovšem nejistá, i doba ztráty, přesněji řečeno neroz­ vinutí jotace. Není však pochyby, že oba jevy souvisely s procesem postupného zanikání měkkostní korelace u retnic, jejíž zbytky předpokládá Cuřín v sv. Čechách až do počátku

48

16. stol. (viz tamt., s. 35).

,,ztrátě jotace“ při depalatalizaci měkkých retnic více nebo méně působila téměř po celém území. 4. Pokud jde o varianty mj\mň, první podoba se vyškytá hlavně jen v sou­ sedství úseků se zachovanými měkkými retnicemi nebo jejich zbytky (viz § 13). Ye skupině je proto ovšem varianta s mň celkem řídká, např. v jihoces. úseku se vedle mjilácek (resp. též m'ilácek) apod. jen místy objevuje výslovnost mňilácek, na zemňi atd.; ve výchmor. Spálově s Luboměří a také v Bernaticích u N. Jičína na sv. Moravě je naproti tomu mň před i snad pravidlem. Varianty mja/mňa (mjujmňu...) se vyskytují pouze ve východnějších oblastech, kde jsou v těchto skupinách stopy po bývalé měkkosti retnic zachovány (viz výše, odst. 2), jinak je jejich územní rozvržení zhruba stejné jako u skupiny mje/mňe, tj. va­ rianta mň převládá. Izolovaně od úseků se zbytky měkkých retnic se výslovnost typu mjesto, mjesic, mjekej... zčásti objevuje v okrajové enklávě v jz. Čechách kolem Královic a Manětína a na jih odtud záp. od Plzně, dále též v býv. národ­ nostním ostrůvku stříbrském. Důsledněji se vyskýtá v již. Čechách zhruba po čáru Vimperk— Týn nad Vit.— Soběslav— Kamenice nad Lipou a spolu s mja v nevelkém počtu případů, jako zmjatená, mjatonoha aj., v přilehlém úseku jz. Moravy až za Třešť a Mor. Budějovice (místy vedle výslovnosti mňesto, mňesíc, mňekej...). Na vých. Moravě se varianty mje, mja zčásti objevují na Břeclavsku aj., hlavně však zaujímají značně rozsáhlý sv. úsek střmor. nářečí zhruba od Přerova, Kojetína a Kroměříže (včetně) a severnější části výchmor. nářečí kolem ostrova s měkkými retnicemi od Gottwaldova a Val. Klobouk k severu (spolu s těmito městy), jakož i celou oblast nářečí slez. V úsecích se zachovanými měkkými retnicemi je rozdíl mezi výslovností m'esto, m'ásl a mjesto, mjásl ,m ásť zčásti plynulý a místy i na Valašsku dnes už převládá typ mjesto, mjásl, popř.

Varianty

mj/mň

dokonce zčásti proniká typ mňesto, mňásí. Jako mje se místy vyslovuje i původní skupina mňe, např. na Doudlebsku spomjel, mje se to libjilo...; někde se však rozdíl ve výslovnosti skupin mj a mň za­ chovává. V pomezních úsecích, kde se spolu stýkají varianty mj a mň, často vzniká nevýrazný neutrální typ výslovnosti, ovšem vedle hojného kolísání mezi mj a mň. Tak je tomu mimo uvedené oblasti s mje také v čes. přesahu na Kladsko. Celkově je většinová varianta mň na postupu, ale varianta mj se poměrně dobře drží, bezpochyby proto, že si obyvatelé svou odlišnou výslovnost často ani neuvědo­ mují. 38. S bývalou měkkostí retnic, zároveň však s labilností artikulace dřívějšího obouretného w' (§ 7) patrně souvisí nářeční j za v, resp. zánik v ve skupině vi po samohlásce a také v bývalé skupině ve po souhlásce, řidčeji též v jiných přípa­ dech (viz mapku č. 6).15 1. Za skupinu vi po samohlásce se setkáváme s podobami jako jalojice, lajice, častěji pak redukcí vokálu jalojce, lajce¡laje (a dále změnou aj > ej lejce/lejc, 15 Souhláska j za bývalé w' je změna obdobná zaniklému litomyšlskému t, d, n za p', b ', ra' (viz předch. pozn.): příčinou je zjednodušení simultánní dvojmístné, tj. retné j a patrové, úžinové artikulace w' zánikem artikulace retné, takže z ^ vzniklo j.

j(i) proti vi (vji)

viz § 75i) atd. v již. a jz. Čechách jednak v drobném okrajovém úseku na Doudlebsku a v přilehlé části Krumlovská a Českobudějovicka (ve větší části to­ hoto úseku jsou dost časté i podoby jalovjice, lavjice, s dekomponovanou dří­ vější měkkou retnicí; srov. § 37i), jednak na Domažlicku a v býv. národnostním ostrůvku stříbrském, řidčeji na širším území od jz. zhruba po Kokycany, Strako­ nice a Volyni. V sv. Čechách se podoby typu jaloj(i)ce, laj(i)ce (někdy t éžjaloice, laice), v některých úsecích pojdat (proti převládajícímu poudat v jiných úsecích) apod. objevují ve zbytcích po celém dřívějším jazykovém pomezí počínajíc Podještědím, hojněji zvi. na Náchodsku, kolem Rychnova n. Kn. a Žamberka až k býv. čes.-mor. zemské hranici, k jihu pak kolem Ústí n. Orl. a Litomyšle, méně často dále na západ za Vysoké Mýto a na jih k Poličce a za ni. Podnes je hojněji j za w' po samohlásce a před i v mluvě zbytků českého osídlení, pocházejícího z poloviny 18. stol. ze sv. Čech, na Střelínsku u Vratislavi v Polsku (např. mlujil, mi sme takoj hladoj, ba i najpraj toho ,navypráví4, makoj koláče aj.). Odděleně od svčes. úseků poměrně rozsáhlou oblastí dřívější německé kolonizace se změna intervokalického v v j před i dosud běžně vyskýtá v pomezním úseku slez. nářečí záp. od Opavy a v přilehlém západním přesahu do Polska, např. rukajice, strejice ,střevíce4, 3. os. jedn. praji ,praví, říká4, Holasojice ,Holasovice4, 3., 6. p. jedn.

hratroji atd. 2. Podoby typu Holasojice, hratroji (místy Holasojce, bratroj) v západoopavském úseku zčásti přesahují hranice pravidelné změny v v j před i poněkud na východ a objevují se také na jz. Opavsku ve výběžku větřkovickém; to zna­ mená, že se zde jev od původu hláskoslovný stal součástí prostředku slovotvorného a tvaroslovného, tj. je morfologizován. Podobně se v sv. Čechách vyskytují podoby jako Petrojce, VlČkojce a též singulá­ rová Lukajce\Lukajc v hranicích fakultativní obecné hláskové změny v části žamberského úseku (od Žamberka k moravským hranicím), kdežto v záp. a již. Čechách typ Horazdojce a zároveň označení rodiny a rodinné příslušnosti typu Novákojc ( < Novákovic) daleko přesahují úseky s touto změnou. Hranice běžného užívání uvedených podob probíhá jv. od Litoměřic, vých. od Loun, Rakovníka, Hořovic a Příbramě, severně od Písku pak zahýbá k jv. a jde na sever od Týna n. Ylt. a Třeboně k státním hranicím. Uvnitř souvislé oblasti s typy Horazdojce, Novákojc jsou ovšem zmíněné již úseky s podobami Horazdouce, Novákouc (§ 73) a též drobnější úseky s dalšími typy Horazdoce, Novákoc/ Novákuc; přesto typ Horazdojce, Novákojc vyznačuje větší část nářeční podskupiny jihozápadočeské. Naopak podoby 3., 6. p. jedn. č. typu bratroj/hratroji se vyskytují v již. a jz. Čechách v hranicích obecné hláskové změny souvisleji v jz. části úseku českobudějovicko-krumlovského, v sv. výběžku úseku domažlického (kolem Staňkova) a v býv. národnostním ostrůvku stříbrském, kdežto morfologizován je tento jev v pomezním úseku lounsko-litoměřickém v sz. Čechách, hlavně však v sv. Čechách

50

v oblasti sahající na jih zhruba po čáru záp. od Ml. Boleslave a vých. od Chotěboře. V záp. okrajovém pruhu této oblasti je ovšem hodně kolísání, běžněji se užívá podob typu bratroj asi od Mnichova Hradiště, Jičína, Pardubic, Chru-

dimi a Hlinská k sv. (již. a vých. hranice se zde zhruba shoduje s byv. čes.-mor. zemskou hranicí); přesto se pokládá tento typ za jeden z hlavních znaků nářeč. podskupiny severovýchodočeské. Označení rodiny a rodinné příslušnosti typu Novákojc < Novákovic se v sv. Če­ chách nevyskytují (srov. § 143i), neboť běžným typem označení rodiny je tam Novákovi, rodinná příslušnost pak se vyjadřuje příd. jménem přivlastňovacím na -ú. Očekávané podoby rodinných pojmenování typu Novákoj < Novákovi se přitom i v hranicích fakultativní obecné hláskové změny dnes objevují pouze v nepatrných zbytcích, snad jen v několika málo obcích v podhůří Orlických hor. — Odděleně od svčes. oblasti se naproti tomu v jistém rozsahu vyskýtá ozna­ čení rodiny a zpravidla též rodinné příslušnosti typu Novákoj v drobné enklávě jv. od Valašských Klobouk ve výchmor. oblasti (Nedašov a Nedašova Lhota); srov. např. byli tam Novákoj, chalupa Novákoj. V těchto případech však patrně nejde o fonetickou změnu býv. w' > j (viz § 1165). 3. Na širším území se v sv. a vých. Čechách i v přilehlých drobných úsecích na záp. Moravě, ovšem většinou omezeně na jednotlivá slova nebo jenom na nejstarší generaci, vyskýtá je za býv. skupinu vě po souhlásce, např. dje ,dve4, sjedek, sjet, sjetlo, zjeř, kjet, hjezda aj. Hojněji se s tímto jevem setkáváme hlavně na dřívějším jazykovém pomezí v Podještědí, na Semilsku a Novopacku, na Náchodsku s českým přesahem na Kladsko, avšak též dále k jihu jednak v oblasti Českomor. vrchoviny kolem Skutče, Hlinská, Chotěboře, Ždaru n. Sáz. a Poličky, řidčeji až kolem Pelhřimova a N. Města na Mor., jednak v celém střmor. výběžku

je

proti vje

zábřežském. Odděleně od této oblasti se objevují podoby sjet, sjetlo na jz. okraji Čech; porůznu a ojediněle je zde v některých slovech je také za dřívější vě na za­ čátku slova, jako nap i. ječnej, jertel, jetáfka ,věčný, věrtel, větévka4. V postavení po samohlásce uvnitř slova je doloženo je za vě ze sz. části slez. nářečí na Opavsku, zejména v slovech prajel \\pravjel ,říkal, mluvil4 a pojedac ||řidč. povjedac ,povídat, říkat4. 39. Rozdíly v rozsahu l, r, nehledíme-li k víceméně důsledné výslovnosti s průvodním samohláskovým elementem v některých nářečích, o níž byla řeč v § 16i, zčásti vyplývají z nestejného vývoje starého l, r předhistorického (viz mapku č. 7). 1. Původní praslovanské tvrdé l i \ sekundárně ztvrdlé (po všech souhláskách s výjimkou retnic), a to krátké i dlouhé, se shodně jako v převážné části slovenských nářečí zachovalo, místy ovšem jen ve zbytcích, pouze, v členité enklávě v střední části výchmor. území, přiléhající od severu ke Gottwaldovu a prostírající se zhruba kolem Vizovic, Luhačovic a Val. Klobouk, kdežto ve většině všech ostatních nářečí je za ně důsledně skupina lu (lo/lo/lu), lou (lo/lú/lú). Srov. např. z okolí Val. Klobouk dlh, chlmek, chlp, kadlb, žitá... díhá, štíp, tíct. .. X dluhldlóhj dloh/dluh..., sloupIslóplslúplslúp/slup... atd. K jižnímu okraji uvedené enklávy se zčásti přimyká souvislý pruh s podobami duh, chum, chumek..., dúhá, stúpl súp . . ., který se táhne těsně na vých. od Uh. Hradiště a Břeclavě podél moravsko-slovenských hranic až do nejjižnějšího cípu Moravy. Poněvadž je to z větší části rovněž území, na němž se l, l vyslovuje jako u, u (§§ 12i, 16i), skupina lu, lú pak rovněž dává u, ú (např. houb, húpi, úka ,holub, hloupý, louka4), nelze s jis-

Střídnice

za psi- i

51

totou stanovit, v jakém územním rozsahu jsou podoby duh..., dúhá... přímým pokračováním podob s l, \, v jakém pak až s lu, lú. Přilehlá slovenská nářečí na jz. Slovensku se v tomto jevu shodují. Podoby typu duh se ovšem běžně vyskytují i jinde v ostrůvcích, v kterých se l vyslovuje jako u a v kterých je zároveň nutno předpokládat dřívější lu, lú (např. ve výchmor. spálovském nářečí severně od Hranic, v okrajovém slez. nářečí branickém v záp. přesahu do Polska aj.). Oblastně rozšířenější je u, ú nebo l, popř. i netvrdé l, mimo úsek s důsledně za­ chovaným psi. I, resp. s pravidelným u, ú za l, v nečetných slovech po zadopatrových souhláskách k, ch, h: snad po celé výchmor. oblasti a ještě i ve východ­ ních okrajových nářečích střmor. se říká zejména klzatjklzat..., klská/klská cesta...', až do okolí Bučovic a Slavkova nebo snad i dále na západ v jv. části střmor. oblasti zasahuje od východu klznatfklzňat, zaklznatjzaklzňat koňovi (koná) ,dát mu udidlo* (na Yalašsku klznal, zakuznal, jinde též glznat)', zvlášť v jižnějších, vinorodých úsecích jsou hodně rozšířeny podoby kucit, kucňica (|| klcit, klcňica) ve významu ,klučit, mýtit vinohrad, motyka k vykopávání kořenů révyť; dost hojně se porůznu vyskýtá podoba huboká\hlboká\hlboká (vedle hlyboká¡hliboká), osadě Chlumu v záp. části Gottwaldova se říká Chúm, u Kvasic na Kroměřížsku je samota Chum, u Koryčan sev. od Kyjova kopec Chumek apod.; snad v menším územním rozsahu se vyskytují podoby kúb ,kloub*, zhuk, zhuknút se ,shluk, shluknout se‘, chupjchlp aj. V slez. nářečích jsou poměry z velké části shodné s většinou ostatního území; srov. např. ze střed. Opavska dluh, chlup, kadlub, dluha ,dlouháť, slup, tluc ,tlouci*. Na odlišný vývoj ukazují případy jako muvic (|| mluvic), huk, cun ,člun‘ , zuna, dále pak zule, žulty, žultek. Podoby zule... územně souvisí se shodnými p o­ dobami v pol.-čes. smíš. pruhu i v polských nářečích za hranicemi republiky a jsou rozšířeny též v severních úsecích výchmor. nářečí zhruba po Hranice, za Kelč, téměř po Vsetín a k východu odtud po N ový Hrozenkov a Vel. Karlovice. V pol.-čes. smíš. pruhu rovněž vládnou podoby jako dlug, dlugo, kadlub, slup, tluc..., v kterých se střídnice za staré l v češtině i polštině shodují, v souhlase s polštinou pak je zule, zulty, zultko, dále např. též colnojcuino¡colnek ,člun, člunekť, muv'ic' (na Jablunkovsku také múlv,ic,) \pouze v sousedství slez. nářečí se naopak vyskytují též podoby cun, Šunek a mluv'ic'. Ve shodě se slez. nářečími se na druhé straně vyskýtá podoba cún ,člun* také v severních okrajových úsecích výchmor., ve větším územním rozsahu pak je zuna, odlišně od slez. nářečí též zutá. Podoba zutá žije i v nářečním názvu obce Žutava ,Žlutává* sz. od Napajedel v oblasti dolských nářečí na jz. okraji výchmor. oblasti, v jižnějších dolských obcích se pak porůznu říká zltí/zltá (\\žlutá/žlutá). V podobném územním rozvržení se vyskýtá v severních výchmor. nářečích po­ doba žuč (|| žule), v jihozápadních pak žlc/žli/žlc... (|| žluc/žlul...).

52

Územní hranice podob s u/l/l v případech typu cun, žutá/žltá... a rovněž v poměrně výraznějších případech typu klznat, huboká... proti západnějším podobám s lu/lu... nejsou u jednotlivých slov zjištěny, kromě toho je celý jev už ve značném rozkladu. Přesto však je patrno, že na sever i na západ od výchmor. úseku s veskrze zachovaným původním l(í) a s důsledným u(ú) na místě psi. I existoval a ve zbytcích dosud existuje dost široký nářeční pruh, zčásti přesahujíc í

až do nářečí střmor., ve kterém jsou proti západnějšímu důslednému lu\lu (ló/lo), lújlú (ló/lau) tyto střídnice namnoze jenom po souhláskách zubodásňových, kdežto po zadopatrových souhláskách k,ch,h(< g) a po č, z ( < *&', g') je ve větším něho menším rozsahu původní i sekundárně vzniklé 1(1) zachováno. Překvapující je na tomto jevu jeho zásadní shoda s polštinou, neboť v polštině je lu rovněž jen po souhláskách zubodásňových, kdežto po zadopatrových a po c, 2 jsou střídnice jiné. Srov. spis. poi. dług, długi, tłusty, tłuc, słup..., avšak např. okiełzać konia ,dat mu uzdu‘, zgiełk ,łduk, povyk‘ ..., czółno ,clun‘ , żołna, żółty, żółć aj. Pokud jde o stáří rozdílů ve střídnicích za psi. ł v nářečích čes. jazyka, je třeba si uvědomit, že v stč. památkách se zčásti ještě objevuje v plném rozsahu staré slabičné ł, resp. v některých případech je nutno toto ł předpokládat; dokladů je však málo a jsou to patrně už jen archaismy vedle běžnějších případů s łu (srov. J. G eb a u er, Hist. ml. I, s. 295), takže kořeny západní české změny I > łu, łu patrně sahají až do doby předhistorické. V polštině se již od nej starších památek vyskýtá za psi. ł vždy neslabičné ł s průvodním vokálem, po zado­ patrových (a retných) souhláskách ovšem jiným nebo aspoň v jiném postavení než po zubodásňových (viz Z. K le m e n s ie w ic z — T. L e h r -S p la w iň s k i— S. U rb a ń ­ c z y k , Gramatyka historyczna..., s. 121n.). Jde-li tedy v nářečním pruhu na vých. Moravě, se střídnicemi łullullo, lú\lú\ló za psi. ł toliko po souhláskách zubo­ dásňových, avšak se zachovaným ł (\[u) po zadopatrových a původně zadopat­ rových souhláskách, o genetickou souvislost s polštinou, pak by všechny zásadní rozdíly v střídnicích za psi. ł v moravských nářečích byly značně staré, ne­ pochybně až z dob předhistorických, kdy ještě v polštině po zadopatrových (a snad i retných) souhláskách existovalo slabičné l bez průvodního vokálu.

2. Psi. netvrdé \ (po retnicích) se na rozdíl od ł v zásadě zachovalo ve většině nářečí, zhruba ve výchmor. oblasti pak zase krátké i dlouhé. Srov. čes. v už. sm., střmor. i výchmor. vlk, výchmor. v\Ča ,vlče, vlček‘ , dále např. rozk. způs.

Střídnice za psi. I

mlč..., plná, vlchkájvlfká, vlna atd. V slez. nářečích je v starších nářečních vrstvách za psi. I většinou skupina yl, tedy vylk, vylna apod. Tyto podoby se zčásti vyskytují, jak bylo naznačeno již v § I 61, místy s neplným průvodním vokálem (yl, H) a na okrajích s omezením jenom na některá slova, také v severních úsecích nářečí výchmor.; např. podoba pylná\py\ná\p9\ná ,plnáť zaujímá severní větší část výběžku spálovského, jižněji jde její hranice na západ od Val. Meziříčí, zahýbá na jz. po Rusavu u Holešova a odtud k východu probíhá jižně od Vsetína, N. Hrozenkova a Vel. Karlovic. Naproti tomu v nářečích pol.-čes. smíš. pruhu je ve shodě s polštinou za psi. Z po retnicích před dásňovými souhláskami od původu tvrdými (t, d, n, l, r, s, z) obyčejně skupina el (s tvrdým l), např. pełny, velna..., v ostatních případech skupina 'il (s netvrdým l), jako v'ilk, v'ilchkalv'ilfka, zam'ilkła ,zaml­ klá 4 apod. Ze sousedních sl^z. nářečí zčásti ovšem přesahuje do smíš. pruhu „český“ typ s jednotným yl. \ 3. Za psi. tvrdé r i měkké' f jsou s výjimkou pol.-čes. smíš. pruhu po celé oblasti střídnice jednotné, tj. na většině území převahou r, ve výchmor. náře­ čích zčásti též dlouhé; např. brzo, krk, krmit/ výchmor. krmit..., hrnek, mrtvá, trňíl výchmor. trňi..., vrba/ výchmor. vrba,prvUí, srp atd. Je příznačné, že i v úse­ cích, kde se r vyslovuje s průvodním samohláskovým prvkem nebo jako skupina ,vokál - f r‘ (§ 162), je tento průvodní element stejný u původního tvrdého r i f měkkého; měkké f tedy v minulosti zřejmě veskrze ztvrdlo (srov. např. pod-

Střídnice za

pst f, ť

53

krkonošské kerk \\derzet, hornoostravické kyrk ||dvržec'). Ve shodě se spis. češtinou je na většině území důsledně skupina er za původní f po souhláskách c (šl/šč), z, např. čert, černá, červ, štěrbina/ščerbina, zerd, žernov. . ve výchmor. nářečích je však er jen po c (čert, černá/Černá...), kdežto po skupině šc (št) a po z se ve zbytcích zachovalo slabičné r, např. šcrbina/štrbina, višcrbení núz, šcrk/štrk, zftka jžerdka, bidlo‘, pomnož, z^na ,žernov* aj. Slov tohoto typu je však málo a u mladších generací většinou již převládají podoby shodné se spis. češtinou. V pol.-čes. smíš. pruhu jsou na rozdíl od ostatního území a ve shodě s polštinou za psi. r, r' důsledně skupiny ,vokál + r (f)\ a to za původní r a za f před dásňovými souhláskami od původu tvrdými obyčejně ar (za býv. dlouhé r, f pak or), kdežto za pův. f před ostatními konsonanty 'yr['ir, 'er, v některých slovech 'yr. Srov. např. bargo ,brzy‘ , kark, korm'ic'..., čorny, garnec ,hrnec*, m'ortvy, zarna ,žernovť... X c'yrňi ,trní*, p'yrvy/p'irvy, s'yrp, čyrv, ščyrb'ina, ščyrk..., serce/-o, ])'ers'c'únek ,prstýnek*..., v'yřba/v'yrba ,vrba*, s'v'yrb'i/s'v'yrb'i ,svrbíť atd. Vedle toho se ovšem porůznu objevují v jednotlivých slovech též podoby s jednotným yr jako v okrajových slez. nářečích a s tvrdou souhláskou před býv. r', např. dyrzec' (||2 'erzec'), vyrch aj.; naopak v ojedinělých případech pronikla polská hlásková podoba do okrajových nářečí slezských. Vcelku je však hranice mezi „českýmťť a „polským “ typem pevná a shoduje se se severní a sv. hranicí slez. nářečí. Sekundární

l.T

4. S ústupem výslovnosti starého l, r s průvodním samohláskovým prvkem nebo jako skupiny ,samohláska + neslabičné l, ť , popř. ,neslabičné l, r + samohláskaí v některých nářečích (viz § 16i) je spjat vznik sekundárního l, r zánikem samohlásky při původním neslabičném l, r nebo její redukcí v pouhý průvodní element. Srov.např. ze semilského úseku v Podkrkonoší vevfka, vrzinka, Čiprná..., ze slez. nářečí na Opavsku sekrka, srvatka, vrvaČ ,syrovátka, v y r v a ť ..., z okra­ jového úseku po pravém břehu horní Ostravice syrvatka, vyrvete', byl apod. Případy jako p9lnej ,pilnýť, sanice, bdl, vozH \\plnej, slňice, bl, vozí a také mlnáf (||mPnár/mHnář), pokrvač..., v kterých se redukuje nebo zcela zaniká i před l, řidčeji před r, nebo také po nich, se dále vyskytují — ovšem s kle3ající frekvencí jevu směrem do středu země — v poměrně širokém pásu záp. a již. Čech téměř k Eakovníku, Hořovicům a Příbrami, po Týn n. Vit. a Jindřichův Hradec. Tato oblast je vcelku rozsáhlejší než zápčes. a jihočes. úseky se zachovanou výslovností opačného typu PHzeň/Pilzeň, pilnej ,plnýť, hdr(d)lička, chatdrnej / /chaternej, sirsán ,sršeňť apod. a nepřímo svědčí o dřívějším větším územním rozsahu také onoho jevu. 0

54

Typ sHňice/slňica (|| selňca), mhiář... v jistém rozsahu pokračuje na jz. Moravě, zhruba v úseku Mor. Budějovice— Mor. Krumlov— Vel. Meziříčí, kde jev je morfologizován v slovotvorné skupině kapička, radlčka, vidlčka, zlčka ,lžičkař... a kde patrně zároveň souvisí s redukcí a zánikem i-ových hlásek též v jiných postaveních (srov. §§ 163, 65). Starší dialektologická literatura dosvědčuje redukci i při l i jiných souhláskách ze širšího území na jz. Moravě, dnes však typ kapička i v uvedeném úseku žije již jen ve zbytcích a hlavně u nej starší generace. V slovech brla/brla, Čuprná, vrš/vfš se objevuje r proti spisovnému er zčásti

též v střmor. nářečích kolem Bučovic, Slavkova aj., dále v oblasti výchmor. a slez. Slabičné r vedle er měla v těchto případech už stará čeština. O rozdílech v rozsahu l, r (a také n), vzniklých vývojem tzv. pobočných slabik, viz v §§ 59— 62. O ii, n a jiných souhláskách, které se stávají slabičnými redukcí nebo zánikem následujícího i , viz §§ 163, 652. Rozdíly vyplývající z pozičních změn souhlásek

. .

40 1 Příčinou značného množství dalších rozdílů v rozsahu využití jednotlivých souhlásek nebo celých jejich dílčích řad jsou tzv. poziční (kombinační Jiláskové změny. Společným rysem většiny těchto změn je usnadnění výslovnosti, třebaže se v různých nářečích setkáváme i s některými jevy navzájem zcela protichůdnými. Patří sem zejména různé typy asimilace (spodoby) souhlásek a zjednodušení souhláskových skupin, nebo naopak typy disimilace ve skupinách a vsouvání souhlásek; k pozičním jevům se řadí též protetické a hiátové souhlásky a rozdíly vyplývající z vývoje tzv. pobočných slabik. (Pozičně jsou nebo při svém vzniku byly ovšem podmíněny i různé jevy, o kterých jsme mluvili

Poziční hláskové změny

výše.) 2. Některé poziční změny se projevují jednotně v celém jazyce, tj. ve všech nářečích i ve spis. češtině, jako např. asimilace znělosti typu hátka, mo% dobře.. některé se vyskytují zcela pravidelně nebo aspoň potenciálně v nespisovné mluvě po celém území, popř. i v uvolněnější hovorové výslovnosti spisovné, např. asimilace artikulačního místa typu pámbu, pam Pavliš..., zánik souhlásek v různých souhláskových skupinách, jako v případech pražná, zvihatjzvihat šesnáclšesnást, dešňík, korotve, eletrika, dil, dicki aj. Jiné změny jsou naproti tomu omezeny jenom na některá slova; srov. např. na celém území zjednodušení skupiny čt > št v slovech stiň, štvrtek..., ale její zachování v čtu, čtenář (pouze z okolí Gottwaldova je doloženo z konce min. století též čtenář), dále expresívní nebo šířeji potenciální disimilaci způsobu artikulace skupiny pt > ft v slově fták , ale zachování pt v ptát se... (snad jen v přesahu na Kladsko se dříve říkalo též ftát se), fakultativní tzv. asimilaci na dálku r — l v l— l nebo metatezi v l— r v slově levolver\levorver aj. Všimneme si pouze významnějších pozičních jevů, kterými se různá nářečí v rozsahu využití jednotlivých souhlásek nebo jejich dílčích řad mezi sebou Uší. Z m ě n y ve z p ů s o b u a r t ik u la c e

.

41 1. Skupiny dvou stejných souhlásek mezi samohláskami uvnitř slova se Zdvojené (dlouhé) zachovaly ve výslovnosti, a to jako skutečné dvě souhlásky (s dvojí detenzí) souhlásky nebo častěji jako jedna souhláska dlouhá (s déle trvající tenzí), pouze ve výchmor. enklávě kolem Val. Klobouk, sahající zčásti až na již. Vsetínsko a vých. Gottwaldovsko a Uherskohradišťsko, kromě toho též místy na jz. odtud v jižnějším Pomoraví. Např. povinnost, kamenná, mjekká/mňekká, vyssýjvissi apod. V jistém rozsahu se zde však v postavení mezi samohláskami vyslovují zdvojeně (dlouze) též souhlásky od původu jednoduché, např. dřevjenná, sklenná..., zlítájzuttá,

55

masso,prassa ,praseť, kisselá, do lessa..., kassa, necco aj. Jev není dosud podrobněji prozkoumán, shodná situace je však též v sousedních nářečích západoslovenských. Příčinou vzniku zdvojených souhlásek v uvedených sekundárních případech byla snad okolnost, že analogicky podle případů typu povinnost..., v kterých mezi oběma souhláskami probíhá slabičný šev, počaly se jednoduché souhlásky v postavení mezi samohláskami připojovat jak k slabice předcházející, tak k následující, a proto se počaly vyslovovat zdvojeně, resp. zdlouženě. Zdvojené nn, nň

Změna dn, dň v zrn, nň/ňň (n, ň)

2. Toliko u skupiny nn se zachovaly zbytky nezjednodušené výslovnosti na okrajích sv. Čech, jednak v Podkrkonoší sev. od Semil a kolem Nové Páky, jednak v náchodském výběžku a přilehlém přesahu na Kladsko, jižněji pak přibližně v okruhu Dobruška— Chrudim— Hlinsko, k východu zhruba po býv. čes.-mor. zemskou hranici a s přesahem na Moravu do okolí N. Města a Bystřice n. Pernšt. Řidčeji se objevuje tato výslovnost v záp. částech střmor. nářečí kolem Kunštátu a v okruhu Jevíčko—Náměšť na Hané— Litovel. Důsledněji se naproti tomu vyskýtá odděleně odtud v pol.-čes. smíš. pruhu spolu s některými přilehlými úseky nářečí slez. Srov. svčes. Anna, panna, kamennej..., pol.-čes. Anna, panna, kam'ynny apod. Ve všech uvedených úsecích se rovněž vyslovuje zdvojené nn též v sekundárních případech, zvlášť v příd. jménech látkových, jako svčes. dřevjennejldřevennej, slamňennej¡slamennej..., pol.-čes. drev'anny, slûm'anny aj., řidčeji v příčestíchtypu svčes. malovannej, zaurennej atd. Asimilací artikulačního místa první souhlásky k druhé se v sv. Čechách zčásti vyslovuje též zdvojené ňň za skupinu nň v případech jako raňňi, viňňik..., se sekundárním zdvojením dráteňňik apod. Stejná situace jako v pol.-čes. smíš. pruhu je v sousedních polských nářečích za hranicemi republiky. 3. Na části uvedeného území v sv. a vých. Čechách se objevuje sekundární

nn, ňň/nň též místo původních skupin dn, dň (asimilací způsobu artikulace první souhlásky k druhé), např. jennou, polenne, zánnej, vejnne..., spoňňička, stuňňe, přeňňi, zaňňi, zeňňik /sponňička, stunňe... apod. S jistou důsledností se taková výslovnost vyskýtá pouze na samých okrajích sv. Čech, jednak v semilském úseku v Podkrkonoší, jednak na sz. i sv. okraji náchodského výběžku spolu s přesahem na Kladsko a jižněji zhruba na vých. od čáry Rychnov n. Kněžnou— Ústí n. Orlicí k býv. národnostní hranici a k zemské hranici čes.-mor. Porůznu se s tímto jevem setkáváme i v sousedství uvedených úseků a zčásti také jinde na pomezí starého osídlení v Čechách, např. na Roudnicku, v lounsko-litoměřickém úseku na Třebívlicku, ale též až na Klatovsku a Chodsku, na Prachaticku aj.; zde všude jsou však častěji, jako např. už v Podještědí, zdvo­ jené souhlásky zjednodušeny a říká se jenou, polene, zánej..., hoňe, zeňik, Rouňice atd. S novějším pronikáním obecně českých podob s jednoduchými souhláskami v typu pana... se ovšem podoby jenou, hoňe... zčásti šíří i v uvede­ ných úsecích okrajových (vedle převažující restituce podob jednou, hodňe...).

Změna rm,

nň v dw (rw), dň

56

4. Protějškem změny dn, dň > nn, nň (nň) v svčes. úsecích se zachovaným a nově vzniklým nn je disimilace artikulačního způsobu v starých i sekundárních skupi­ nách nn, nň (ňň) > dn, dň (dň), takže zde vedle podob Anna, panna... existují také podoby Adna, padna, kamednej..., drevjednejjdrevednej, slamňednej\slamed-

nej..., drátedňik atd., v drobném pomezním okruhu sz. od Semil pak změnou d > r zčásti i dřevernej apod. Podoby s dn, dn místy převládají nebo v starších nářečních vrstvách zcela vládnou, zvlášť ve výchěes. úseku přiléhajícím od zá­ padu k býv. lanškrounsko-svitavskému něm. ostrovu (zhruba v okruhu Ústí n. Orl.— Yys. Mýto— Skuteč— Svratka— Polička); jinde se objevují řidčeji vedle podob typu panna, dřevjennej/dřevennej nebo se vůbec nevyskytují (viz mapku č. 8).

5. Ještě menší územní rozsah než změna dn, dň > nn, nň má obdobná změna dl > ll. Souvisleji se vyškytá jenom na sz. a sv. okraji semilského úseku v Pod­ krkonoší, např. sellák, zrnilo, přalla, sňella, ojediněle se ve zbytcích objevuje kolem

Změna

dl v II, l

samých Semil a sev. od Nové Páky; jisté tendence k ní jsou též v lounsko-litoměřickém úseku na Třebívlicku. V Podještědí se zčásti vyskytují také podoby se zjednodušeným II > l, jako zrálo, sňela, celkově však dnes všude již převládají podoby s restituovaným dl.

42. 1. Dvě souhlásky od původu stejné, popř. shodné nebo blízké si místem Stejné a pří­ buzné sou­ artikulace, ve většině nářečí splývají, zvlášť v nedbalé výslovnosti, také v posta­ hlásky na vení na švu morfémů nebo na mezislovním předělu. Srov. např. střčes. bezubej, švu slov a bejsňídaňe, pře^šedesát, 3. p. jedn. babice, vojtebe, nechojcikmo, ujce, ví^pmi morfémů

,nechoď šikmo, uč se, víc zimyť apod. Fonetickou příčinu má nepochybně rovněž obecný zánik předložky s ve spojení se zvrat, zájmenem v 7. p., jako střčes. nevzal mňesebou..., a patrně též časté zanikání předložek k, v, aspoň zčásti pak s, z v nářečích sev. Čech, hlavně uvnitř Unie Louny— Brandýs n. L.— Turnov (nej­ častěji na Mělnicku a při dol. toku Jizery), na rozdíl od jejich vokalizace v ke, vef se, ze v jiných nářečích. Srov. např. z Koudnicka: šel kovářom, díra vratech, mlu­ vil sem strejcem aj. Z takových případů se ovšem bezpředložkové užívání pádových tvarů v uvedeném úseku rozšířilo i tam, kde nejsou fonetické podmínky pro zánik předložky, a tak se z hláskoslovného jevu vyvinul jev syntaktický (viz § 1 « 2).

O fonetickém zániku a o změně předložky k v h na širším území viz v § 45i, o zániku předložky v v § 52 a o její změně v hjch v § 47.

2. Proti splývání stejných a příbuzných souhlásek je na části území v jistém rozsahu víceméně běžná disimilace ve skupinách sykavek, polosykavek a zubnic, při níž se první souhláska mění v j ; např. bejzubej, bej snídané..., přej šedesát, uj zas..., babijce, uj ce, vij pm i ,víc zimyť..., přej domem, vojdělat. . ., nechoj cikmo, tej gneme. . ., a také přej řeku, bej říkáňí apod. (viz mapku č. 8). Změna je příznačná zvlášť pro již. Čechy a např. typy přej šedesát, uj zas se pravidelně nebo dost hojně vyskytují v pomezním úseku jz. od Klatov, východněji pak na rozsáhlém území zhruba po čáru jdoucí záp. od Sušice a Příbramě a odtud k východu sev. od Pelhřimova. Poměrně živá je též v přilehlém úseku jz. Moravy přibližně k Vel. Meziříčí a téměř ke Znojmu, odděleně odtud na sz. Moravě v nevelké enklávě mezi Jevíčkem a Litovlí, přiléhající od východu k býv. lanškrounsko-svitavskému něm. ostrovu, a v střední části zábřežského výběžku. Naproti tomu typy přej

Disimilace sykavek, polosykavek a zubnic

domem, vojdelat žijí v již. Čechách teprve na východ od Sušice a jejich oblast ne­ zasahuje tak daleko ani na sever, ani na východ, vůbec pak ne na jz. Moravu; na

57

sz. Moravě jsou naopak tyto typy teritoriálně rozšířeny poněkud víc než typy předchozí. Jednotlivé případy obojího typu se místy objevují i vně uvedených úseků, jiné typy pak žijí zčásti v menším, zčásti však i ve větším územním rozsahu. Disimilací vzniklé j bývá místo sykavek s, z, š, z a polosykavek c, Č, následuje-li za nimiv některá z těchto sykavek a polosykavek nebo též ř, a místo zubnic t, d, l, d, následuje-li za nimi zase některá z těchto zubnic, sykavka nebo polosykavka. Jak se zdá, disimilace nenastává ve skupinách s, z -f- c, Č, např. kus cesti, bes čepice (ale kuj salámu, bej sebe, chitřejší nej císař pán ...); skupiny ,sy­ kavka + polosykavkať zůstávají ostatně zpravidla zachovány také v jiných nářečích, tj. v nich zase nesplývají. Zdánlivou výjimku ve vývoji skupin ,zubnice + sykavkať představují jč. komparativy příd. jména mlajší — nebo se změnou aj > ej častěji mlejší — a příslovce rejši, v kterých se sykavka nezměnila v polosykavku jako v typu nechoj Čikmo. Zde však nepochybně je třeba vycházet ze starších podob mlazší, razši (nikoli ze sekundárních forem mladší, radši, vzniklých podle pozitivu), takže uvedené podoby jsou náležité (jako v typu přej šedesát) a jš v nich spolu se změnou aj > ej svědčí o stáří disimilace (v stč. památkách je změna doložena již od poloviny 14. stol.). Podoba mlejší se kompaktně vyskýtá v nejjiž. Čechách k severu za Čes. Budějovice, zřídka též na Jindřichohradecku zhruba po Kardašovu Ěečici; stejně jsou rozšířeny komparativy snejší, drejší ,snazší, dražšť aj. (viz mapku č. 8). Naproti tomu lexikalizovaná podoba rejši se vyskýtá ve větším rozsahu, např. v oblasti Českomor. vrchoviny k severu až na Litomyšlsku a Vysokómýtsku, kde dnes jinak po disimilaci sykavek není stopy. Oblast jihočes. a zápmor. disimilace se zčásti překrývá s oblastí epentetického j před téžeslabičnými měkkými souhláskami, hlavně l, d (v případech jako ajl, tejd apod.), jejíž jádro je v záp. Čechách, ale která zasahuje i do střed. Čech a vyskýtá se též v sv. Čechách (§ 50). Proto je teritoriální rozšíření případů jako v 2. os. množ. č. rozk. způs. zaplajte, vrajte, sejte... a mezislóvních typů ajjci, aj dou..., v kterých j vznikalo jednak disimilací, jednak epentezí, značně větší než typů přej šedesát, uj zas aj. Typ zaplajte, sejte (X zapla(l)te, se(l)te) kom­ paktně žije v záp. i již. Čechách zhruba po linii Roudnice— Kladno— Beroun, odtud na jv. téměř k Vlašimi a dále k vých. po Chotěboř, na jz. Moravě přibližně* po Nové Město, Vel. Meziříčí a Znojmo, kromě toho pak na sz. Moravě v celém zábřežském výběžku k jihu až po Litovel, za Konici a Jevíčko (viz mapku č. 8). Řidčeji se objevují případy tohoto typu i dále ve střed. Čechách (srov. např. pražské Jiélejté), jen výjimečně však nebo vůbec ne v sv. Čechách. Hranice typů aj dou, aj^ci nejsou spolehlivě zjištěny, zdá se však, že jejich oblast je ještě rozsáhlejší (případy jako buj doma, a ovšem i bujte, jsou dosvědčeny např. z Novopacká). Ve stanovených úsecích je disimilace ve skupinách sykavek, polosykavek a zubnic dosud poměrně živá a může se vyskytnout všude, kde se takové skupiny objeví na morfematickém švu nebo v mezislóvních předělech. Přesto však je všude v pozvolném rozkladu, jak svědčí nestejná hojnost výskytu změny po celé oblasti každého z těchto typů, zvyšující se zpravidla směrem k okrajům jazykového území nebo k jádru dílčích úseků.

58

3. Jiným typem disimilace měkké zubnice je změna nn > jn, spojená s re­ dukcí dřívějšího i mezi oběma souhláskami, v případech jako kopajna, nadívajna,

sekajna... ze staršího kopaň(i)na...; tento typ se souvisle vyskýtá hlavně ve vých. Čechách, zhruba od čáry Jaroměř— Hlinsko, dále v centrálním úseku Českomor. vrchoviny až na mor. Tišnovsko a Boskovicko, konečně též na Zábřežsku, alespoň v jeho sev. části. Řidčeji se objevuje mimo uvedené úseky na vých. Semilsku,

Disimilace

ňn, ňm v jn, ________ pn

kolem Dvora Králové, Pardubic a Chrudimi, v nářečních podobách místních jmen pak je dosvědčena jeho dřívější existence také na Jevíčsku aj. Víc je roz­ šířen příbuzný typ v slově pajmáma (|| paňmáma), vyskytující se v široké oblasti střčes. i sevvýchčes., zčásti též v jv. Čechách a porůznu na Moravě.

.

43 1. Mezi případy asimilace znělosti ve skupinách párových souhlásek, z nichž jedna (nebo více) je znělá a jedna (nebo více) neznělá, odchylně od ostatních nářečí se neasimiluje k následující neznělé souhlásce v sv. Čechách a na střmor. Zábřežsku souhláska v, pokud se vyslovuje obouretně nebo jako u (§ 7); např. kladiwko\kladiuko a podobně stonka, neušimla si, dojusi, dřin prosil atd. S ústupem výslovnosti wju dnes ovšem pronikají podoby s asimilací, jako kladifko, stojka..., běžné jinak na celém území, a v některých pozicích, zejména po u (např. mlufte, promlufte), patrně tento typ již převládá.

Asimilace znělosti

Další rozdíly mezi nářečími jsou v případech, v kterých v nebo též h stojí ve skupině párových souhlásek na druhém (posledním) místě; zvláštní vývoj tu bezpochyby souvisí s okolností, že v (retozubné) i h (< g) vznikly až v průběhu historického vývoje a k párovým souhláskám se připojily teprve sekundárně.

2.

Stojí-li párová souhláska před v, v témž slově zůstávají ve většině nářečíPárové sou­

neznělé i znělé souhlásky zachovány a také v si podržuje svou znělost; srov. např. střčes. kvítek, tvaroh, svátek..., dvacet, pozvat, zvaňit apod. Naproti tomu v drobném pomezním úseku v nej jižnějších Čechách, zhruba na Doudlebsku, a v nejjižnějším cípu Moravy na Břeclavsku, zvlášť však na poměrně rozsáhlém souvislém území v sv. části Moravy a v celém Slezsku (zhruba v okruhu na východ od Olomouce a Prostějova, k jihu za Kojetín a Kroměříž, k východu po Gottwaldov a téměř po Val. Meziříčí, dále pak počínajíc okolím Frenštátu p. Radh. na sever) nastává po předchozí neznělé souhlásce s větší nebo menší pravidelností tzv. p o ­ stupná asimilace, tj. v se mění v / ( v i z mapku č. 9). Tato oblast zaujímá i pol.-čes. smíš. pruh a souvisí s polštinou, kde tento typ je většinový. Srov. např. střmor. z Kroměřížska kfocna, tfrdá, tfúj, sfúj, sfíčka, sfiňa, chfálit..., podobně též k fám, s fama apod. Rozsah asimilace v uvedených úsecích není všude stejný, zčásti záleží i na povaze předcházející neznělé souhlásky. Kolísavě se asimiluje v k předcháze­ jící neznělé souhlásce místy i v jiných nářečích, např. poblíž střmor. -výchmor. po­ mezí kolem Slavkova a Bučovic, v okolí Veselí nad Mor. a jinde. V postavení na švu předponových složenin a na mezislovním předělu se cho­ vají párové souhlásky před v většinou stejně jako před souhláskami jedinečnými (viz § 44). Výslovnost typu kladifko ve většině nářečí patrně nasvědčuje, že v době, kdy se proces asimilace dovršoval, tj. asi v průběhu 14. stol. (viz např. M. K o m á r e k , Hist. ml. I, 2. vyd., s. 136), aspoň na části území se již vyslovovalo v retozubné. Asimilací znělosti z něho zčásti vzniklo neznělé/, jež dosud žije v češtině s výjim ­ kou různých slov onomatopoických, expresívních a přejatých (např. frkat, fučet...,

hlásky před v

59

fiflena, frhák..., farář, knoflík,..) hlavně jen jako poziční varianta v. Pro oblast polského jazyka se předpokládá dřívější vznik retozubného v < w a z něho pak i / v nářečích, v kterých se po neznělých souhláskách vyslovuje f < v (typ kfocna), neboť z některých oblastí je doloženo / u ž od počátku 13. stol. za skupinu chv (viz Z. K le m e n s ie w ic z — T. L e h r -S p la w iú s k i— S. U r b a ń c z y k , Grama­ tyka historyczna..., s. 136). Není vyloučeno, že podobným způsobem stupňovitě pro­ bíhal vývoj i v oblasti českého jazyka, přičemž změna w > v patrně ani nenastá-# vala ve všech pozicích současně; v části nářečí jsou pak zbytky bilabiálního w nebo* stopy po něm dosud zachovány (srov. § 7). Párové souhlásky

Před h

3. V postavení před počátečním h- slovního základu zůstává předpona s- v západni, větší části území zpravidla nezměněna, naopak nastává postupná asimilace

h v ch, kdežto ve východnějších oblastech se taková skupina sh- zpětnou asi­ milací důsledně mění v zh-.16 Rozmezí probíhá zhruba sz. částí zábřežského v ý ­ běžku, jižněji jde po vých. a již. hranici dřívějšího lanškrounsko-svitavského něm. ostrova, od býv. zemské hranice pak západně od Boskovic a Tišnova směrem jjz. k dřívější národnostní hranici mezi Mor. Budějovicemi a Znojmem (viz mapku č. 9). Srov. např. ze střed. Čech scháňet, na schledanou, schoda, schodit ,shodit*, schon, schořet, schhilej, schrabat, schromázdehi... a proti tomu z okolí Brna zháňet, na zhledanó, zhoda, zhodit, zhon, zhořet, zhhilé, zhrabat, zhromázgeňí atd. Na pomezí obou typů je dost kolísání, po celém území se však zpravidla jed­ notně vyslovuje např. zhora, zhúri, zhluk aj. V okrajových úsecích záp. a sv. Čech, řidčeji též jinde, u starších generací zčásti i v Praze, bývá naproti tomu sch- také v některých složeninách, v kterých se ve spisovném jazyce píše i vyslovuje zh-, např. na Chodsku aj. schásnout, na Třebívlicku, ale ojediněle i v Praze schasnout 11 zhasnout, na Vysokomýtsku schltnout \\zhltnout, na Českomor. vrchovině schrouHt ||zhroutit aj. Jinak se výslovnost sch- i zh- ve svých oblastech celkem pevně drží a mimo případy typu schasnout se připouštějí obě varianty i ve výslov­ nosti spisovné. Na mezislovním předělu se naproti tomu neznělá souhláska před h- zpravidla mění ve znělou na většině území, např. v střčes. nářečích kouseg hovjeziho, pjed hodin, ňig ho ndesi, tag heskej, g holičovi, z husou, z hasicema. . pouze v okrajových úsecích sz. Čech, porůznu pak zvlášť v sv. Čechách, v centrálním úseku Českomor. vrchoviny i na okraji jižních Čech je ve zbytcích dochována progresivní asimilace typu kousek chovjeziho, pjet chodin, hic cho ndesi, tak cheskej, k cholicovi Ik choličoj, s chusej, s chasičema..., ba i ukrat cho, pot chonem, bes chandřicki, analogií podle případů s mezislovní asimilací pak též např. na Novopacku ti choubi apod.

Y postavení před pauzou — převážně na rozdíl od jiných znělých souhlásek, hlásky před které se stejně jako ve většině všech ostatních nářečí zpravidla mění v odpovídající Párové sou-

4.

pauzou 16

V nesložených slovech domácího původu se skupina ,neznělá souhláska -+-/Í* nevys

rovněž neexistují jiné předponové složeniny s neznělou souhláskou na konci předpony před h-. V ojedinělé „kmenové“ složenině tlučhuba je snad po celém území zpětnou asimilací Jr za č, v zastarávajícím folklórním výraze smrtcholka je naopak z centrálního úseku Českomor. vrchoviny doložena tato podoba, s postupnou asimilací skupiny -th- v -tch-; snad po celých

60

Čechách je častá výslovnost takchle (||takie a řidě. taghle).

neznělé — v sv. Čechách a na Zábřežsku neztrácí znělost koncové -v, pokud se vyslovuje bilabiálně nebo jako -u (srov. § 7), např. bila samá krew, proč to neřek dřiu. Toliko ve zbytcích se v sv. Čechách porůznu zachovává znělá výslovnost také jiných párových souhlásek před pauzou, tak např. vých. od Nové Páky, jižně od Hořic, na Bydžovsku a Královéměstecku, místy v okolí Hradce Král., na Rychnovsku, řidčeji na Pardubicku, Vysokomýtsku a Českotřebovsku, na sz. Moravě zase na Zábřežsku. Souvisleji pokračuje tento jev na Českomor. vrchovině v okruhu od již. Litomyšlska a Skutečska přes Poličsko a okolí Svojanova na mo­ ravské Bystřičko, Kunštátsko a sev. Tišnovsko; zřídka se objevuje dále k jz. na Přibyslavsku, na východě pak v navázání na tišnovsko-kunštátský úsek spora­ dicky jednak v jižnějších částech střmor. oblasti, jednak v okruhu Konice— Jevíčko— Litovel a na býv. jazykovém pomezí již. od Šternberka a sev. od Lipníka nad Bečvou. Odděleně od celé táto oblasti podržují znělé párové souhlásky před pauzou svou znělost místy i v jiných nářečích, zejm. v již. Čechách na Doudlebsku; ve výchmor. nářečích se zbytky této výslovnosti objevují porůznu v již. Pomoraví, v kopaničář. úseku a v okolí Val. Klobouk. V oblasti slez. nářečí je znělá výslovnost z dřívějška doložena v záp. přesahu do Polska. Výslovnost znělých souhlásek před pauzou je místy provázena samohláskovým prvkem neurčité kvality, např. na jižním Zábřežsku já takovi té — hňetinké ne­ rad9; to se mlálivala riž9; muj muž9, ten dál dicki f lihelhe. Vokalický prvek, který usnadňuje zachování znělosti, objevuje se ovšem v daných úsecích též u koncových souhlásek jedinečných a neznělých, takže je v jistém rozsahu příznačný pro sou­ hlásky před pauzou vůbec. Srov. rovněž ze Zábřežska: jak řekel amen9, tak oxekala

prie9; kókla sem dozadó, hic9apod. Průvodním jevem ústupu znělosti párových sou- zánik konhlásek před pauzou je zánik koncového h, objevující se porůznu právě v uvedených cového h úsecích; srov. např. z Velké v kopaničář. úseku padá she ,sníh‘ a podobně střmor. z Litovelska bre, sni, tr, tvaro (ale spadl z břeho, hodné shiho, sil s trho, kósek tvarohó) apod.

.

44 1. Párové souhlásky před samohláskami a jedinečnými (sonorními) sou­ hláskami v základu slova se na celém území zpravidla nemění, tj. znělé si zacho­ vávají svou znělost, neznělé neznělost. Srov. např. střčes. zedhikxsethik, brát Xprát apod.17 Naproti tomu na mezislovním předělu a v některých případech Změny zně­ losti před také na švu morfémů uvnitř slova většinou v nářečích nastalo vyrovnání (neutra­ samohlás­ lizace znělosti) jedním nebo druhým směrem, tj. vládnou bud jen souhlásky ne­ kami a je­ znělé, nebo znělé; jako sonorní souhlásky v těchto případech do značné míry působí dinečnými také v. Zhruba je možno říci, že v západních nářečích převládá podobně jako ve souhláskami spis. jazyce v řadě případů tendence k neznělosti, ve východnějších k znělosti. Územní rozsah realizace obou tendencí je však dost nestejný podle charakteru 17

Snad jen ojedinělou výjimkou je lexikalizovaná podoba chlemejzd ,hlemýžď4, vyskytující

se na Vysokomýtsku a místy patrně i jinde, zvi. ve vých. Čechách. Změna h > ch zde možná souvisí s typem pjet chodin (viz § 433); o týž jev jde asi v případech chlejšle/chlejzde\ chlejzdák ,žížala‘; doložených rovněž z Vysokomýtska (srov. výchmor. pojmenování žížaly hlísta, sev. střmor. Mésta apod.).

slova končícího párovou souhláskou, za nímž následuje slovo začínající samohlás­ kou nebo sonorou, popř. podle charakteru příslušných morfémů v rámci j ednoho slova (viz mapku č. 9). 2. U nej výraznějších typů, v kterých slovo končící párovou souhláskou patří k plnovýznamovým základním slovním druhům (hlavně je-li to podst. jméno nebo sloveso), obyčejně zůstává na mezislovním předělu neznělá souhláska nezměněna a znělá se mění v neznělou po celých Čechách a na záp. Moravě v úseku zábřežském, jižně od býv. lanškrounsko-svitavského něm. ostrova pak zhruba téměř k Boskovicům a za Blansko, dále téměř po Slavkov u Brna, K yjov a Břeclav na jv. Moravě, kdežto na východ od této čáry se neznělá mění ve znělou a znělá zůstává nezmě­ něna. Srov. např. střčes. z okolí Prahy chlap aňi necek, viles a di..., kousek vánocki, núš nechci... a proti tomu střmor. z Prostějovská chlab aňi necekl, vélez a di...,ls kóseg vánocké, nuz nechcó apod. Při hranici ovšem obojí výslovnost hodně kolísá a „■východní“ způsob, se znělými souhláskami, se zčásti objevu je— hlavně u starších generací — také v některých západnějších úsecích, zvlášť na jz. Moravě, v okruhu Českomor. vrchoviny a odtud až na Vysokomýtsku, dále v okrajových úsecích již. Čech, např. na Jindřichohradecku, Doudlebsku a Prachaticku, ale též až na Písečku (zejména před v-, např. pázd vofce) a Klatovsku. Stojí za zmínku, že se tento způsob kolísavě vyskýtá i v mluvě českých kolonistů v Heleně na hornatém okraji rumunského Banátu (v jz. Rumunsku), jejichž předkové přišli z pomezí nářeční podskupiny střčes. a svčes., hlavně z Kolínska a Čáslavská; tam se ovšem taková výslovnost dnes už nevyskýtá. Zdá se tedy, že v dřívějších dobách byla rozšířenější. Naopak se „západní“ způsob výslovnosti kolísavě místy vyskýtá i na východ od uvedené čáry, zejména v jižnějších částech nářečí výchmor. Y sv. Čechách představuje jistou výjimku ze „západního“ způsobu výslov­ nosti zase koncové -v před počáteční samohláskou nebo sonorní souhláskou násle­ dujícího slova: zachovává si znělost, pokud se v nářečích vyslovuje bilabiálně nebo jako u, např. tu krew utři / kreu utři, mrkeu nejí apod. Jak se zdá, v některých úse­ cích, zvi. na Českomor. vrchovině, dosud se projevuje také tendence etymologickou znělost i neznělost souhlásek na mezislovním předělu před samohláskami" a sonorními souhláskami zachovávat. Jsou to patrně zbytky výchozího stavu. 3. Asi v stejném územním rozsahu jako předchozí typy se vyslovuje nezněle nebo zněle předložka k před slovy začínajícími sonorní souhláskou nebo v v přípa­ dech jako střčes. k mostu, k ránu..., k našemu, k vašemu... X střmor. g mostu (g mostó ...),g ránu ...,g našemu, g vašemu apod. Po celém jazykovém území se však zachovává neznělá výslovnost k před tvary osobních zájmen, tj. k nám, k hernu, k ň í...,k nim, k vám (v úsecích, kde v po neznělých souhláskách podléhá postupné asimilaci, je též k fám ; viz § 432). 4. Od západu zhruba téměř po Litovel a Vyškov, za Slavkov u Brna a téměř po K yjov a Břeclav zůstává neznělá souhláska nezměněna a místo znělé se s větší1 8

18

Pokud se ve výrazněji členěné mluvě počáteční samohláska druhého slova vys

s rázem (§ 542), chovají se ovšem předcházející párové souhlásky na celém území jako před souhláskou neznělou, tj. neznělé se zachovávají a znělé se mění v neznělé. I na Prostějovsku

62

a jinde se tedy v takových případech říká chlap ‘aňi necekl, vêles •a di apod.

nebo menší důsledností vyslovuje odpovídající neznělá též na švu morfémů před koncovkou -me ^-mej-myj-md) v 1. os. množ. c. rozk. způsobu sloves 1. a 4. třídy prézentní, kdežto na východ od této čáry je místo neznělé souhlásky příslušná znělá a znělá souhláska se nemění. Srov. střčes. z okolí Prahy kupme, nechrne,

upecme, zaplavme..., nemlufme, zavelme, jesme, uřešme, nevjerme (s neznělým ř ) ... a proti tomu výchmor. z okolí Uh. Hradiště hubme, neyme, upecme, zapladme..., nemluvme, zavedme, jezme, uřežme, nevjerme atd. Jev dosud není plně prozkou­ mán, a jak se zdá, v některých nářečích zůstávají neznělé i znělé souhlásky zacho­ vány; srov. střmor. z okolí Boskovic kopme ,kupme*..., ale hořežme ,uřežme* apod. 5. Zhruba stejnou hranici jako imperativní podoby typu kupme... X hubme... mají podoby 1. os. množ. č. slovesa ,,b ý ť ‘ , sme (abismejabichme, dibisme...) proti zme (abizme\abiyme, dibizme...). Podoba zme vedle sme se však ve zbytcích vyskýtá i na záp. od uvedené hranice, kolísavě např. v již. a střed, části střmor. výběžku zábřežského, jižněji pak v oblasti čes. nářečí v už. smyslu u Polné na Českomor. vrchovině. Naproti tomu ve vých. nářečích nevládne podoba zme zcela výlučně, sme převládá např. až v kopaničář. úseku výchmor. nářečí a podobně je srny vedle zrny v některých úsecích slez. nářečí, např. na Opavsku. 6. V jiných typech je vyrovnání ve prospěch znělých souhlásek rozšířeno více. Např. na mezislovním předělu, patří-li slovo končící párovou souhláskou k vedlej­ ším slovním druhům (je-li to příslovce, spojka, nepůvodní předložka ap.), vyskýtá se znělá výslovnost před sonorními souhláskami a zejména před v nejen v oblastech s typem kóseg vánočké apod., nýbrž též ve vých. Čechách kolísavě dosti daleko k severu, v již. a záp. Čechách pak dost hluboko do středu země. Srov. např. z Yysokomýtska dnez nechci, pro% ležíš, tag vidíš... a také ovšem už musím jít, ied lamentuješ... ||dnes nechci, uš musím jít. . ze Slaného tag vím..., zaz vám..., diž vás... ||zas vás aj. Celkem jen zřídka a hlavně před v se objevuje znělá v ý ­ slovnost tohoto typu i v mluvě rodilých Pražanů.19 7. Na celém území se zpravidla vyslovuje znělá koncová souhláska v předlož­ kách nad, (v)od, pod, před, bez, v, z a většinou také přes před slovy začínajícími sonorní souhláskou nebo v, na švu morfémů pak v předponových složeninách s nad-, ('v)od-, pod-, před-, bez-, roz-, v-, z- i před počáteční samohláskou slovního základu (při výslovnosti bez rázu); např. střčes. nad lesem, vod maminki..., přez noc...; podroušenej, zmheřit..., poduška, naducitel, zúrodnit... (|| nat’učitel, s’úrodúit..., § 542) apod! V předložkách se před slovy začínajícími samohláskou vyslovuje v záp. částech území neznělá souhláska asi v stejném územním roz­ sahu jako v typu chlap ahi necek, např. střčes. nat ouvozem, bes auta, f únoru... (|| nat ’ouvozem atd.; viz § 542). 8. Na většině území vládne znělá výslovnost také u předložky s před sonor­ ními souhláskami a před v, např. z maminkou (z maminko / z maminkú...), z lopa-

19 Formulace M. N o h y (Slovo a slovesnost 17, s. 80), jako by v méně pečlivé řeči byla v celém tomto typu znělá výslovnost v Praze dost běžná, jeví se mi jako upřílišená.

tou, z našim Jendou apod.; jen řidčeji se v střed, a záp. Čechách vedle toho říká též s maminkou atd. Jak se zdá, hojněji se objevuje výslovnost typu s maminkou pouze v sv. Čechách, zvlášť na jejich okrajích; z přesahu na Kladsko je pak do­ svědčeno pravidelné rozlišování předložek s a z ve výslovnosti v případech jako s rukou (7. p. jedn.) a z rukou (2. p. množ.), s nohama a z nohouch apod. Po celém území se neznělá výslovnost předložky s důsledně zachovává před tvary osobních zájmen, tedy s náma /s nama..., s ňim. . s Hi. . s hima..., s várna f s varna (zčásti s fama; viz § 432). U předpony 5- obecnou hranici výslovnoti z- nelze určit, protože jev je v zřetel­ ném rozkladu a porůznu se i na východě u některých slov důsledně vyskytují jen podoby se s-, např. na Opavsku smilovac se, smysel, srub ,špýchar z dřevěných klád4, svada, svořeň aj. Už na Kroměřížsku, ba i dále na západ v oblasti střmor. se však v některých případech před sonorními souhláskami nebo před v vyslovuje zmístos-, např. zmichat (|| smíchat), a takových případů směrem k východu přibývá. Také částečná lexikalizace jevu má za následek, že u různých slov hranice probíhá různě. 45. Jiné změny ve způsobu artikulace se týkají povětšině vždy jen jedné sou­ hlásky, nikoli celých dílčích řad, a často se vyskytují pouze v jednotlivých slovech, nikoli jako obecně platný hláskový zákon. Změna gd v yd/hd a zánik g

Zánik t ve skupině kt

Změna d v r

64

1. Za zmínku stojí porůznu se vyskytující disimilace artikulačního způsobu

g (< k) v y\h před raženou souhláskou, zvlášť před d v případech jako ydo, yde/hdo, hde, svčes. hdákat ,kdákať aj., zčásti nepochybně souvisící se zvláštním postavením g v souboru souhlásek (viz §§ 10, 31). Souvisle a běžněji se objevuje výslovnost hdo, nihdo, Hdiňe ,Kdyně u Domažlicc (resp. ydo...) a také hbélík apod. v Zachovalejších nářečních vrstvách zvlášť v jz. a již. Čechách téměř po Plzeň, za Blatnou a Milevsko, po Tábor a Jindř. Hradec. S touto změnou je příbuzný disimilační zánik g[y (h) v obecně rozšířených případech, jako střčes. dibi, diz, dovígdo, dovijak..., v sv. Čechách a místy i jinde též do, ňedo/nedo, ňido, de..., di, ňidi/ňidá... aj. V sv. Čechách se ve skupině gd mění v y/h nebo zaniká také před-^ ložka k, např. šla h dochtoroj 11 dochtoroj, a tvarů 3. pádu bez předložky se pak analogií zčásti užívá též v případech s jinou počáteční samohláskou než d a mimo okruh vymezený v § 421 (srov. např. z Litomyšlska pudem Benešom, Slavíkom, Voráčom). Jiným druhem disimilace je zánik t ve skupině kt, který se běžně vyskýtá po celém území v zájmenných výrazech jako střčes. kerej, ňekerej, kerak apod. 2. Nestejný územní rozsah má v západních částech území v různých případech změna d v r (viz mapku č. 10). V širokém okruhu kolem Humpolce se objevuje v zájmenných výrazech gro, ňegro, nigro, gre, gri...\ hlavně na Chodsku, řidčeji nebo hojněji však porůznu po celých Čechách nebo i v západnějších částech Mo­ ravy se vyskýtá např. v případech svarba, herbávi/herbábí... ,hedvábí4, omezeněji pormáslí, karleć ,tkadlec4, arvokát, též forbaljforbál aj. (O změně sekundárně vzniklého dn r mezi samohláskami, např. derek (ale 2. p. detka...), poruška, storola, sturánka..., jeren, paresát, šeresát. . ., sturenej, svarebhí. . ., buru, bureš. .., puru, pureš..., vorejit, voremknout, vorevřit, vorundat..., kuri, tari, tera..., boreji aj. S postupně klesající frekvencí se tato změna vyskýtá i v sousedních úse-

cích, v jednotlivých slovech a kolísavě (s nestejným územním rozsahem u růz­ ných slov) v celé širší oblasti západočeské a zčásti též jinde (viz mapku č. 10). 3. Protějškem změny dl > rl v slově karlec je fakultativní změna rl > dl v nepřímých pádech Kadla, Kadlovi, Kadle..., v pražském Kadlák, Kailov, dále v kadlátka (i v oblasti výchmor.), na Kladsku též zádlivej aj.

rl v dl

Změna

4. Asimilací artikulačního způsobu nastala změna bn, bří > mn, mň, omezená Změna bn, hlavně na okraje severních a sv. Čech, např. v případech dromní (peřííze), velemnej bň v mn, pán, chvalitemňe, rimňik aj. Podoba rimňikjrimňík se vyškytá ve větším ú z e m - _______ ním rozsahu, zvi. ve vých. Čechách a v jižnějších částech záp. Moravy; v již. Čechách a na jz. Moravě je pak zčásti též rimik (asi jako protějšek jihočes. v ý ­ slovnosti miláček¡mjiláček vedle mniláček; srov. § 374). Z m ě n y v m ístě a r t i k u l a c e 46. 1. Změny v místě artikulace, které diferencují nářečí čes. jazyka, nastaly nejčastěji ve skupinách souhlásek, v nichž aspoň jednou složkou je některá sy- __________ _ kavka. Snad nej závažnější je zde disimilace artikulačního místa a zároveň zjednoduZměna šč šení skupiny šč ve šl v případech jako (j)ešle, desl, šlika, šlípat, sláva, snesli. . . ? ______ ve ^ které nastalo zhruba v čes. nářečích v už. smyslu, kdežto v ostatních nářečích se v starších nářečních vrstvách nebo i veskrze téměř po celé oblasti zachovává šč (v části výchmor. nářečí se ovšem mění šč ve št v případech typu strk, štrbina. . ., v kterých se takto zjednodušuje skupina souhlásek, jež se v jiných nářečích od­ straňuje průvodním vokálem při r; srov. § 393). Změna šč > šl nastala ve staré skupině šč (srov. výchmor. a střmor. (j)ešče, dešc/déšc/ díšc/dišč, šcika/ šcuka/ ščóka/ šČoka, ščípat...) a také v dřívější skupině sč uvnitř slova nebo i na švu morfémů, kde se složení slov nepociťuje, a proto se již v starších dobách asimilací artikulačního místa změnilo sč ve šč (např. ščáva < *s,bk’java, ščeslí < *s'b-č$stbje apod.)20 Jistou výjimku představuje část nářečí v jz. Čechách a na záp. Moravě, v kterých v jistém rozsahu nastala změna sč (zčásti také šč) ve chč, resp. v kterých se změnilo se ve ŠČaž po změně sta­ rého šč ve šl (viz níže, odst. 3). Izoglosa podob typu (j)ešle, šlesH X (j)ešce, ščeslí probíhá sz. okrajem střmor. výběžku zábřežského, jižně od dřívějšího lanškrounsko-svitavského něm. ostrova jde pak těsně na jih od Poličky a Svratky, na záp. od Přibyslavě, po vých. okraji býv. jihlavského něm. ostrova a dále k jihu těsně na záp. od Nové Ěíše a na vých. od Dacie (viz mapku č. 11). V posledním půlstoletí podoby typu (j)ešče místy poněkud ustoupily k východu a dnes dále ustupují, v interdialektických vrstvách pak p o­ různu proniká typ (j)ešle v celé oblasti střmor. i výchmor. Zbytky šč jsou naproti

20 Nové šč, které po celém území často potenciálně vzniká ze skupin sč, zč na švu mor­ fémů nebo na mezislovním předělu zvlášť v případech, v kterých prvním komponentem je předpona nebo předložka, řidčeji též v jiných spojeních, se na rozdíl od staršího šč zpravidla zachovává. Srov. např. střčes. ščítat, ščernat, roščerlit se..., přeš čas, š čím,

š Čech..., píščitá stráň, vráščitej vobličej..., dil váš čert neveme, doš času (st-č > sč > šč)... || sčítat, sčernat... apod.

65

tomu zachovány místy na okraji sv. Čech, srov. z Novopacká mačiščata ,plodonosné výhonky4, liščenej aj. V českém centru je změna šč > ši poměrně stará, její první doklady jsou již ze 14. stol. Změna ž|_______ 2. Paralelně se zachováním staré skupiny šč se ve východních nářečích zacho­ v e j^ ______vala také skupina zg (z psi. *zdj nebo palatalizací z psi. *zg'), kdežto v západních nářečích nastala změna zjr > zd. Srov. např. střmor. z okolí Jevíčka spozgehi, rozjizgi se ..., Drázgani, rozgi... proti střčes. spozdehí, rozjizdi se..., Drázdani, rošlílroždi apod. Poněvadž však ani ve východních nářečích — s výjimkou ně­ kolika expresívních slov (§ 112) a snad mimo nečetné případy způsobené morfonologickou analogií obdobně jako při g (srov. § 30i) — fon ém f jinak většinou ne­ existuje, je postavení skupiny zg méně pevné a v mladších nářečních vrstvách se šíří zd ještě silněji než ší na místo starého šč. Západní hranice typu spozgeňi je proto velmi labilní a není ani přesněji zjištěna.

sč 3. Odchylně od ostatních nářečí se v části jz. Čech, zhruba po čáru Kralove chč_____ vice— Strakonice— Písek— Čes. Budějovice, v omezeném počtu případů a zčásti kolísavě vyskýtá změna staršího sč (zč) > chč, která nastala disimilací artikulačního místa první souhlásky; např. chčasnej, chceslí, pochcesHlo se, dále podnechčata ( < podnesčata ,druhá housata v jednom roce4), chčerstva aj. (viz mapku č. 11). V této oblasti v starších dobách zřejmě nenastávala asimilace sč ve šč (viz výše, odst. 1; ojediněle se v jz. Čechách porůznu podnes vyskytují podoby jako sčasnej, sčesU); k disimilaci ve chč pak docházelo později přímo ze sč, kdežto staré šč se stejně jako jinde v Čechách změnilo ve ši (ešie, deš■...).21 Odděleně od

Změna

jzčes. oblasti a celkem jen řídce se objevují podoby typu chčesií\chČesli, ba i jechče (ze starého šč), porůznu rovněž v střmor. nářečích kolem Mor. Budějovic, v úseku mezi Jevíčkem a Litovlí a na Zábřežsku. Změny sc, stř ve chc, chtř

4. Přibližně v oblasti jzčes. disimilace sč > chč se řidčeji nebo hojněji vyskytují podobné změny sc [ze] > chc a stř > chtř, např. rochcesli, richce ,ryzce‘ , / Oujechci (zdc> s c > chc)..., chtřecha, chtřilet, jechtřáb... a také chtředa, sechtřehice..., chtřevic, chtřevo... (viz mapku č. 11), na části území též chtřešhe, chtřida aj. V slo­ vech chcát, chcípat a jejich odvozeninách je chc za sc téměř po celé oblasti čes. nářečí v už. smyslu, kdežto na Moravě a ve Slezsku se v starších generacích sc zpravidla zachovává. (O jiných vývojových variantách skupiny stř a také tř viz v § 48.)

Změna chc ve sc

5. Opakem disimilace sc > chc je změna chc > sc v slovesných tvarech scu/sco, sceš... ,ch ci...ť a analogií také scet, scel/scél..., která se kolísavě dosud objevuje hlavně na jz. Moravě zhruba v prostoru na jih od Bystřice n. Pernšt. a na vý­ chod od Jihlavy a Jemnice až za Brno (viz mapku č. 11), řidčeji — zvlášť v iro­ nickém užití a jako příznak neumělé dětské řeči — porůznu také jinde, např. v některých nářečích výchmor.

21

66

Teprve po změně starého šč > ši vedle disimilace sč > chč zčásti nastala též asimi­

lace sč > šč; proto se místy, v jv. Čechách až za Pelhřimov, vyskytují shodně s případy typu ščítat, přeš čas... také podoby ščasnej, ščeslí atd.

6. Ve většině slez. nářečí (mimo jižní podskupinu) a v pol.-ěes. smíš. pruhu, kde existují palatalizované ostré sykavky nebo palatalizovaná řada s z ' ... splynula s tupými sykavkami š, z... (§ 142, 352), ve shodě s polštinou pravidelně nastává změna s, z > sr, z jš, z v původních skupinách scf, zg'\ srov. např. z pomezního úseku slez. nářečí jjv. od Ostravy kos'c', kos'c'i..., kos'c'cmny..., inf. jes'c' ,jísť, ñis'c'..., 2. os. množ. č. rozk. způs. jis'c'e ,jezte4, nes'c'e, pros'c'e..., jez'g'ic', paz'g'en ,jezdit, pazdeří4... — a z okolí Opavy podobně koše, košcy. . ., košcany. . ., ješÓ, nese..., išce, ňešce, prušce..., ježgyc, pazdery atd.

Změny s, z

vs\ z '/š ,ž

Naproti tomu v jiných nářečích se obdobná změna sl > šl vy skýtá pouze po­ různu v jednotlivých slovech; např. v střed. Čechách i jinde se říká košlenej, šleňice, voklešíit, řidčeji námňešli..., na Prachaticku též masopušlňi, pošlní (se změnou st > šl před ň) apod. Ve východnějších nářečích, v kterých se stará sku­ pina šč nezměnila ve šl (viz výše, odst. 1), je v takových případech šč také místo šl za sl, např. kolem Brna koščené, ščeňica atd. V některých tvaroslov­ ných skupinách, v nichž je v části nářečí rovněž šl/šč na místě sl, nejde patrně 0 hláskoslovnou změnu v užším smyslu; např. v podobách rozk. způsobu sloves 4. tř., ja k o pušl, votpušl (puŠt, votpušt)..., vyskýtajících se v již. Čechách až za Sušici a Blatnou, zhruba po Příbram a Humpolec (včetně), na jz. Moravě pak za Třebíč a téměř k Mor. Krumlovu (viz mapku č. 11), běží spíše o morfonologické vyrovnání, s jehož obdobou se v uvedené oblasti setkáváme i u jiných sloves (viz § 1293). V tvarech 7. p. jedn. typu kost, jako bolešfó, chitrošló, radošló..., resp. boleščó, chétroščó, radoščó..., které žijí (vedle podob se -sló) na sz. okraji střmor. výběžku zábřežského a zhruba v celé centrální podskupině střmor. nářečí, může jít o zevšeobecnění náležitého -šcól-šió od několika substantiv patří­ cích původně k typu rúze (srov. stč. radošce ||radost).22 7. Na rozdíl od slezských změn sc',zg ' > s'c', z'g'/šč, žg příbuzné změny s, z > > s z ' I š, z před ň, V,p',m ',v'9rovněž shodné s polštinou, nezasahují ani celý

Změny s, z v s', zjš , z

pol.-čes. smíš. pruh a již na jeho západním okraji se zčásti říká obdobně jako před ň, l (V), p'9 m\ v' v slez. nářečích a v ostatních nářečních skupinách např. sňiglsňih, 5. p. blozňe ,blázneť, slepý, zle, sp'ichac' ,spěchať, sm'etana, so'atlo ,světloř, jazv'ec ,jezevec4... proti východnějším podobám s'ftyg, buoz'ñe, s'lepy, z'le, s'p'ychac', s'm'etana, s'v'aüojs'f'atlo, jaz'v'ec apod. Ye vých. přesahu slez. nářečí do Polska a snad 1 v některých přilehlých pohraničních obcích se v. od Hlučína je naopak situace shodná se sousedními nářečími polskými.

8. Dílčí akomodaci artikulačního místa první souhlásky k druhé představuje změna sk > šk, objevující se v jednotlivých slovech porůznu po celém území. Srov. např. střčes. deška || deska, tříška, škorápka || skořápka, škulina..., jzčes. škála ,skála4, střmor. a výchmor. škařópkxi\škařúpka, škran, škrcek, oškoruša ,oskeruše4, řidčeji škřipat, škřiteklkopán, škrjatek..., slez. z okolí Opavy škařupa,

Změna

sk v šk

škopove maso, škoryca, škran aj. 47

.

Nářeční změny v místě artikulace týkající se jiných souhlásek než sykavek Změny tř, | tl v kř, kl jsou většinou řidší. Např. s nestejným územním rozsahem u různých slov se hlavně s a chk ve fk v jz. Čechách kolísavě vy skýtá disimilace tř- > kř- (stř- > skř-) v nečetných přípa-

22

Viz F. Kopečný,

N ářečí Určíc,

s. 45.

67

dech, jako křílet ,stříleť, křesne, křemchalskřemcha (|| chtřemcha...); zčásti v již* a sv. Čechách, dále ve většině střmor. nářečí a na jz. pomezí výchmor. oblasti je běžná změna tl > kl, omezená však pouze na nevelkou skupinu slov, jako klacit, klouct..., k l u s t e j hlavně v střmor. a místy v západních okrajových výchmor. nářečích, vedle toho zčásti též při sev. okrajích slez. oblasti a v záp. pomezí pol.-čes. smíš. pruhu žije změna chk > fk, vyskytující se snad jen v slovech lefko, vlfko a jejich odvozeninách. Změna předložky

v v h(y)lch

Fonetickou příčinu (disimilace místa artikulace) má patrně také změna před­ ložky v (w) > h (y)/ch v případech jako h Mejle (y Mejie), ch patek. . ., kolísavě se objevující zvi. na širším Semilsku, Novopacku a Hořicku, ale též na Vysokomýtsku a porůznu i jinde v Čechách. Rozšířením těchto podob předložky též před jinými souhláskami než před retnicemi se pak ovšem říká např. také h nedeli, ch kjetnu... a vedle toho, jak již bylo uvedeno, se v sv. Čechách vyskytují též vazby 6. pádu se zaniklou předložkou (§§ 42i, 1412). O změně sedm, osm v sedn, osn viz v § 162. Z á n ik a p ř is o u v á n í s o u h lá s e k v e s k u p in á c h

Původní skupiny

str'-, sr'-, čr'-

48. Mezi případy zanikání nebo naopak přisouvání souhlásky v souhlásko­ vých skupinách dost pestré poměry vládnou v nářečích za původní skupiny str'-, srf- a cr'- na počátku slov a ve složeninách, jako např. spis. střecha, střílet, stříhat... (se starou skupinou str'-), středa, stříbro... (z dřívějšího sré- < *ser-), střevíc, střevo, ale třesné, třída... (ze starého crě- < *cer~). Tyto skupiny se z velké části vyvíjely společně, a třebaže je dnes zvlášť v Če­ chách hodně kolísání, je patrno, že přechodně téměř na celém území vznikalo střtaké ze skupiny sr'- (vsunutím -t-); skupina cr'- se nejprve zjednodušila v tř- a po­ tom se eventuálně předsouvalo s-, takže zčásti rovněž vzniklo stř-. Koexistence podob tř- a stř- se odtud rozšířila i na případy se starou skupinou stř- ( < str'-) a s původním sr'- a vyrovnání pak nastávalo v různých oblastech nebo i u jed­ notlivých slov jedním nebo druhým směrem. Celkově jde o značně dlouhý vývo­ jový proces, který podle svědectví písemných památek začíná (změnou čř- > tř-) už před 14. stol a který v nářečích zčásti dosud pokračuje.

1. V široké oblasti střčes. je v starších nářečních vrstvách na rozdíl o i spis. češtiny hojně tř- (vedle podob se stř-) nejen v slovech s původní skupinou cr'-y např. třep, třepina, třenka, třevo..., ale též v případech s původním str'-, např. třecha, třelhice, utříhnout, tříkacka, natříknutej, třízlík..., a s dřívějším sr'-, např. Tředohoří, tříbrnej atd.; naproti tomu vedle obecných podob třeshe, třída... se porůznu (např. na Roudnicku, Rakovnicku aj.) řidčeji nebo hojněji objevují p o­ doby střešně, střída atd. Většinou jen archaicky a kolísavě se podoby s tř- v ce­ lém tomto typu vyskytují též místy v sv. Čechách. V mladších nářečních vrstvách dnes ovšem zpravidla všude vítězí podoby shodné se spisovným jazykem.

68

2. Opačná tendence, k vyrovnání ve prospěch podob se stř-, zřejmě působila v jz. a již. Čechách, kde se však — jak už bylo naznačeno (§ 464) — staré i sekundární stř na začátku i uprostřed slova disimilo válo ve chtř\ vedle toho zčásti existují

také podoby s tř-, eventuálně disimilované v kř- (viz v § 47). Důsledně převládá stř- ve většině nářečí střmor., výchmor. i slez. a také v pol.-čes. smíš. pruhu; srov. střmor. z okolí Slavkova a Bučovic střecha, střelhica, ustřihnót.středa, f prostřetku, stříbro... a také střep, střenko, střevo, střešha.. vlivem spisovné češtiny však třída. Hranice mezi „českým i'ť podobami s tř- a „moravskými" se stř- u různých slov neprobíhají zcela stejně. Např. izoglosa podob třapec Xstřapec, kde i spis. jaz. má dublety a nepůsobí proto na ústup jedné nebo druhé varianty, se na sever od dří­ vějšího lanškrounsko-svitavského něm. ostrova přibližně kryje s býv. zemskou hranicí, na jz. tohoto ostrova již. od Poličky však zčásti jde územím Cech, dále pak zhruba zase ve shodě se zemskou hranicí až k býv. jihlavskému něm. ostrovu; na jih odtud běží moravským územím těsně na západ od Dacie k dřívější národ­ nostní hranici (viz mapku č. 11); západní podoby třapec se ovšem místy vyskytují i na východ od této čáry (např. kolem Svojanova, N. Města, Ždaru a Jemnice). Naproti tomu izoglosy u jiných slov (např. třílet X střílet, třeshe X střeshe) probíhají po celé své délce dále na západ. 3. V oblasti výchmor. nářečí tvoří jistou výjimku nejsevernější část kopaničář. úseku (St. Hrozenkov s okolím), v které shodně se slovenštinou za staré čr'je v některých slovech čer-, např. čerep, čerešha, čerevo. V jižnějších kopaničář. ná­ řečích je však veskrze střep, stresha, střevo... a tyto podoby naopak vládnou i v jz. cípu Slovenska na tzv. Záhoří. V části slez. nářečí a v pol.-čes. smíš. pruhu jakousi stopou náběhu k odlišnému vývoji býv. skupiny čr'- je lexikalizovaná podoba cévo (|| střevo) na centrálním [Opavsku i jinde a snad též cepaňe ,nádobí', souvisí-li toto slovo svým původem se střep. Jinak však podoby se stř- přesahují až do sousedních polských nářečí za hranicemi republiky (v případech, kde v polštině byl vývoj odlišný); srov. např. z této oblasti středaIstřoda/stšoda..., / postřodku..., střybrojstřyblo..., střev'ik... ( X spis. pol. sroda, posród, srebro, trzewik) aj. 49. 1. Paralelně provedena změna skřrozsah jevu v jazyce změnami sř- > stř- >

se zánikem s- ve skupině stř- je hlavně ve střed. Cechách Změna skř v kř > kř- v případech jako křínka, křípat, křítek, křivánek aj;, ani jeho hranice nejsou však blíže zjištěny. Souběžně se Z měny zr, z ř v zdr, tř- nastaly porůznu v jednotlivých slovech také změny z d ř a dále zr, zř > zdr, zdř > dr, dř; srov. např. na jz. okrajích Cech zdrát, zdrovna, pozdřít, v d r, d ř řidč. podřít, v okruhu kolem Vel. Meziříčí Medřic, medřickej (z krajové podoby Změny n r , Mezříč\Mezřič...), v přesahu na Kladsko zdrcadlojdrcadlo apod. Příbuzné jsou n l , rl, v n d r , též změny nr, nl, rl > ndr, ndl, rdi v případech jako pondrava, vindra (z něm. n d l, rdi Wiener), svčes. přicindlivej, perdla, obecnější štamprdle, tajtrdlík aj. 2. V podstatě stejným způsobem vznikly změny s, š, z, z > c, č, g, g po n, h, zčásti též po jiných závěrových souhláskách nebo po l, r. S větší nebo menší důsledností se tento jev vyskýtá zhruba v celé oblasti čes. nářečí v už. smyslu,

Změny s, é, z, z

v

c , č, g ,

J

kolísavě též v západních střmor. úsecích na severním Zábřežsku, jižně od býv. svitavského něm. ostrova pak zhruba za Tišnov, Rosice a Mor. Krumlov (viz mapku č. 11); srov. střčes. panckí lesí, zencká, svinctvo, prakce, madarckej, selckej..., jinčí, menčí, lepcí, slapčí..., Hon^a, jenge, mangelka..., řidčeji na mezislovním předělu v případech jako jen ce podívej, jak se ten voheh číří ,šíří‘,

69

von ga to nemůže, ten gabař apod. V ostatních nářečích je změna omezena pouze na jednotlivá slova, jako výchmor. kapca, zast. lungocht ,tuberkulóza 4 (z něm. Lungensuchť) aj. Protějškem tohoto jevu je zánik závěrové složky (¿) u polosykavek c, c, zvlášť po p, tj. změna pc, pc > ps, pš, vyskytující se v omezeném rozsahu, nej častěji v slově chlapsi, chlapše, ale též v případech jako na kolipse, s kopse, kupsová apod. porůznu hlavně na okrajích jz. Čech, kolísavě však také na Vysokomýtsku, na Zábřežsku a snad i jinde. 3. Nestejným způsobem se v různých nářečích zčásti zjednodušují v někte­ rých případech skupiny -ct, -st na konci slova. V označeních číslovek 11— 19 zaniká přibližně v oblasti čes. nářečí v už. smyslu koncové -1, nipř. jedenác, patnác, šesnác... (v nepřímých pádech však jedenácti...); místy, na,př. na Příbramsku, je též ses ,šesť, adv. dos ,dosť aj. V ostatních nářečích se naproti tomu -ct (-cl) zánikem závěrové složky polosykavky c v uvedených případech zpravidla mění v -st (-si) a původní -st (-s *) zůstává nezměněno; např. v celé oblasti střmor. a v jižnějších výchmor. nářečích se říká jedenást, patnást..., v severnějších jedenást, patnást (v nepřímých pádech rovněž jedenásli, patnásli...), všude pak šest, dost apod. Naproti tomu -ct[-ci v infinitivech typu péct/péct/piet, moct\móct (peci..., moci. . .), vzniklé sekundárně přisunutím -tj-i podle jiných infinitivů, se na většině území zpravidla zachovává. V slez. nářečích mimo jižní podskupinu a v pol.-čes. smíš. pruhu žijí ovšem původnější podob y pecipic[p'yc, mocjmuc... a s podobami téhož typu (píc, moc. . .) se setkáváme v záp. oblastech Čech, např. v lounsko-litoměřickém úseku na Třebívlicku (hranice jevu nejsou zjištěny). Na Třebívlicku a snad i jinde v záp. Čechách vedle toho zaniká etymologicky náležité -t v infini­ tivech se zakončením na -st (-zt), např. přinis, sviz ,přinést, svézt4, popř. na -ct, jako míc, víc ,mést, vést 4 (se sekundárním c, vzniklým vsunutím t, d ze slovního základu prézentních tvarů metu, vedu... před s infinitivního základu) a také jec ,je ť apod. V jiných nářečích se v těchto případech koncové -t (-¡l-cj-č) zpravidla zachovává.

50. Zvláštním typem přisouvání je v části nářečí vkladné j před měkkými nebo bývalými měkkými souhláskami, o kterém byla zčásti už zmínka v § 422 (viz mapku č. 11). V zavřených slabikách se vyskýtá epentetické j (pouze před l, d) v případech jako ajl, tejd, dokajd, pocajd, snajd..., pamnejl, zeji..., vrajl, zaplajl apod. u starších generací v záp. Čechách zhruba za Klatovy a Hořovice, po Beroun, Rakovník a Roudnici, dále v sev. Čechách, zvlášť v úseku severně od Semil a Nové Páky, řidčeji však také v střed, a sv. Čechách. V přesahu na Kladsko, sporadicky i jinde, jsou zbytky tohoto jevu i v případech jako kajheka ,tkanička4, kajzdej, rejzňišle ,žitné pole 4 aj. Odděleně od uvedených oblastí se v některých případech zčásti vyskýtá vkladné j také v jižním úseku jvčes. nářečí na Jihlavsku (viz v ukázce z Hladova, § 1557e); rozsah jevu v jazyce ani jeho územní rozšíření není zde však zjištěno. Na okraji starého osídlení v sev. Čechách, přibližně na vých. od Roudnice přes severní Mělnicko a Mladoboleslavsko až do Podještědí, řidčeji též ve vých. Če­ chách, hlavně na Litomyšlsku a Poličsku, je vkladné j zčásti také v otevřených

slabikách před i, d a z z následující slabiky, zejména v případech sejdet, lejzet, bjejzet. Týž jev se ve zbytcích objevuje také na již. a sz. okraji starého osídlení v slez. oblasti na Opavsku, spolu se západním přesahem slez. nářečí do Polska, tedy např. sejfec', lejžec', bjejzec', v poněkud větším územním rozsahu dejvjet. Ve východním přesahu slez. nářečí do Polska, který sousedí se staroosedlým polským územím, se ve shodě s přilehlými polskými nářečími zčásti vyskýtá tento jev i v dalších případech, zvlášť v zavřených slabikách, např. bolejs'c', lejthi, kvajs'ne mlíko ,kyselé mlékoť, pajňske, zlojs'c', fialujz' ,větev 4..., ale i v otevřených slabikách, jako v zaniklém nářečí baborowském, např. letojs'i ,letošní4, nabrujs'ic', prajs'e ,praseť aj. Toliko v zavřených slabikách a nedůsledně se objevuje vkladné j před měkkými souhláskami v ojedinělých slovech také v pol.-čes. smíš. pruhu (např. šejsřc' ,šesť, zajs' apod.). Ve všech uvedených úsecích na čs. území je jev již v silném rozkladu a zvlášť v otevřených slabikách se většinou vyskýtá jen jako dost vzácný archaismus. 0 jeho dřívějším větším rozšíření patrně svědčí silná životnost typu ajl, tejd... v mluvě českých kolonistů v Heleně a Gerníku v jz. Rumunsku, v Heleně pak 1 běžné zachování případů lejzet, bjejzet, kajzdej, odkazující na původ této koloni­ zace ze sv. Čech. Stojí za zmínku, že jde snad o jev hodně starý, neboť epentetickéý před měkkými souhláskami se pravidelně vyskýtá také téměř ve všech nářečích lužickosrbských a ve značném rozsahu i v západních starých nářečích polských (v polském Slezsku a na Poznaňsku) ;23to možná nasvědčuje, že původně byl tento jev též v rozsáhlých později poněmčených oblastech severně a sv. od Čech a že dnešní severní a snad i západní pomezí českého jazykového území tvořilo kdysi jeho jižní okraje. 51. Protějškem územně omezeného a archaického vkladného j je v nářečích poměrně časté a živé fakultativní zanikání j na mezislovním předělu po měkkých a býv. měkkých, ale zčásti též po jiných souhláskách (zvlášť před i). Srov. např. střmor. z Prostějovská nehon ich, vem in to ( < vem jim to), do Selóteg id nechíel ,do Seloutek jí t .. .4, déz e práca ,když j e .. / , toz á půdo \\toz já ... X je jich tam jag dobrech, józ muzó jit ,už mohou j í ť apod. Patrně střídáním podob s ja bez j- v takových případech vznikly v daném nářečí dublety jako ješče, jesle ,jestli \ jenom... vedle esce, ešlé, enom..., józ ||óz ,již, už 4a především jinší, jindá, jinač 11insi, indá, ináč. Těchto dublet se zčásti užívá bez zřetele k fonetickým podmínkám, zejména po pauze, ale i v případech jako déd jenom ho nech ||ze esce prosíš, a podoby s j- nebo bezý- se tak staly foneticky nezávislými; v jiných nářečích většinou zobecněly podoby jedny nebo druhé. V postavení před i - se ovšem zanikání j zčásti křížíš novým j hiátovým (§ 552). Jev dosud není po celé oblasti náležitě prozkoumán.

Zanikání

52. Labilnost artikulace dřívějšího obouretného w (srov. §§ 7, 38) měla mimo jiné za následek hojnější zánik v než jiných souhlásek v souhláskových skupinách a zčásti i jinde. Po celém území v často zaniklo ve skupinách tří nebo více sou­ hlásek, jako v případech stát/stát ,vstát4, slikatjslékat ,svlékat4, králostvi aj., ve

Zanikáním

23 Srov. H. Šewc, R o zw ié e h o rn jo - a delnjoserbskeho konsonantiskeho system a , Serbšéina, j . 1621; St. Urbańczyk, Z a r y s d ia le k to lo g ii p o ls k ie j , s. 35.

j

71

skupině dvou souhlásek např. v adv. šok ,však‘ ; v jz. a sv. Čechách, řidčeji také jinde, se říká též cera, šecko/šeno, sude ,včera, všecko/všech no, všude* apod. V sev. a sv. Čechách se ve větším územním rozsahu než u jiných předložek (§ 421), avšak jen místy a dost zřídka, vyskytují vazby se zaniklou předložkou v, jako ani hubje sem ešle nemňela, bil sem tam patek, nedeli, v přesahu na Kladsko bolí mje kloubje, bil sem Klacie; týž jev se objevuje také v lounsko-litoměřickém úseku na Třebívlicku, např. maj to furd hubach. Všude tu ovšem existují i vazby s před­ ložkou, zčásti však, jak už bylo naznačeno (§ 47), v podobě h Mej e, ch pitek. Řidčeji se setkáváme se zánikem v v jednotlivých slovech v oblasti slez. nářečí na Opavsku, např. choji, chojina ,chvojí*, a bezpochyby také jinde. Některé případy zániku v mezi samohláskami, jako hojně rozšířené piovar[pijovarl~vár, sliovicelslijovicel-a, spraovat, votraovat, na Opavsku braove maso ,vepřovéť aj., jsou patrně mladšího původu a příčinou je spíše tzv. disimilace na dálku (v — v > 0 — v) než dřívější obouretná artikulace v. O zániku v v případech jako jalojicejjalojce..., Horazdojce..., Novákojc. . ., 3., 6. p. jedn. č. bratroj..., sjetlo aj. viz v § 38. Zanikání h

53. Poměrně častý je také zánik h. Kromě případů, o kterých už byly zmínky (§§ 434, 45i), téměř ve všech nářečích zpravidla zaniklo h ve skupině hř- před souhláskou, jako v střčes. řbet, řmí, řmot...\ pouze v pol.-čes. smíš. pruhu, kde ne­ nastala změna g > h (§ 31i), je zachováno gř-, např. gřb'et/gryb'et. . gřmot ap. Změna hr- > ř- před samohláskou je rozšířena méně, vyskýtá se však rov­ něž — třebaže ne všude v stejné míře — po celé oblasti čes. nářečí v už. smyslu i v západnějších nářečích střmor. zhruba za Litovel a téměř po Konici a Jevíčko, jižně od dřívějšího lanškrounsko-svitavského něm. ostrova za Bystřici n. Pemšt., Vel. Meziříčí, Třebíč a Mor. Budějovice (viz mapku č. 11). Např. v střed. Čechách se říká řeben, řebinek, řebik, ríbek, fibje, ribátko, rích, říva..., v sv. Čechách také řád ,hřad‘ , řátjřejt ,hřáť, říšle,pořeb aj. Hranice proti východnějšímu typu se za­ chovaným hř- není ovšem ostrá a zčásti je i nestejná u jednotlivých slov; vli­ vem spisovných podob (s hř-) je pak dnes hojné kolísání i po celých Čechách. Hodně rozšířena je také změna hv- > v- v slovech vízdat, vjezda (pokud nevznikla podoba hjezda, viz § 383), kdežto změna hr- > r-, objevující se porůznu v jednotli­ vých slovech (např. na Roudnicku nebo Vysokomýtsku rozen/rozeň ,hrozen*, v oblasti Českomor. vrchoviny roulit aj.), byla dříve hojnější snad jen kolem Litomyšle a Polné (rach, rábje\rábe, rouda aj.). P r o t e t i c k é a h iá t o v é h lá s k y 54. 1. Dost výrazné další rozdíly v rozsahu využití některých souhlásek (hlavně j, h, v) představují tzv. protetické a hiátové hlásky, předsouvané před samo­ hlásky, řidčeji před některé souhlásky na počátku slova nebo na švu složeniny,, a vsouvané do postavení mezi samohláskami.

Ráz (•)

72

2. Tzv. ráz (označujeme •), tj. nesamostatný neznělý souhláskový element, vznikající sevřením hlasivek a protržením tohoto závěru artikulačním proudem před vlastní artikulací samohlásky, pravidelně se vyslovuje po celém území to-

liko před samohláskami po pauze, pokud ovšem před nimi není jiná protetická sou­ hláska. Srov. např. střčes. ’uš máte napečíno ?, ’abi jenom nepršelo! X střmor. z Boskovická još máte napečeni?, hábe jenom nepršelo/; výchmor. od Uh. Hradiště •on tam nebil X střčes. von tam nebil apod. Y jiných postaveních (před samohláskou na mezislovním předělu, po předložce, na švu složeniny...) je ráz po celém území ví­ ceméně jen fakultativní, závisí na tempu řeči a pečlivosti artikulace, a v běžné mluvě často nebývá; srov. např. střčes. teljuš nepride, maminkaješle nešla..., natjouvozem, projOUka. . naučit, poukáska ||tel 'uš. .., nat •ouvozem..., na% ucit atd. Starší domněnky, že v rozsahu rázové výslovnosti jsou mezi nářečími pod­ statné rozdíly, jak se zdá, neodpovídají skutečnosti. Poněkud snad častější výskyt rázu v pražské běžné mluvě než v nářečích na venkově může souviset s relativně výraznějším Členěním řeči v městské výslovnosti a s větším vlivem kultivované výslovnosti spisovné. Někteří badatelé soudí (zvi. J. Y a c h e k , Dynamika fonologického systému..., s. 121n.), že výslovnosti s rázem v novější češtině ubývá. Tuto hypotézu nelze však bezpečně ověřit, protože není jisté, do jaké míry dřívější popisy zachycují sku­ tečnou situaci v běžné mluvě své doby v její celé složitosti a do jaké spíše doku­ mentují názory příslušných autorů, jaký by měl být optimální stav (v. tamt., s. 122). O výslovnosti s rázem v případech jako přeznačit, za'ic viz v § 552, v přípa­ dech pa'uk, pa'uz v § 573. 55. Značně složitý obraz skýtá v nářečích hiátové a protetické j. 1. Nepochybně vznikalo j původně mezi samohláskami jako hláska hiátová a zejména v postavení ,i - f samohláska* uvnitř slova a na švu složeniny se často vyslovuje po celém území; srov. např. výchmor. fijalka, gimnázijum, rádijo, tfijadvacet apod. (vedle toho se ovšem vy skýtá i výslovnost s přímým přechodem mezi oběma samohláskami, tj .fialka atd.). Na švu slov v některých nářečích zčásti vládne pravidlo, že se v hiátovém postavení druhé slovo, začínající jinak samo­ hláskou (nejčastěji i-), vyslovuje s počátečním j-, kdežto v postavení po pauze nebo po souhlásce toto j- není. Srov. např. z okolí Opavy do jizby ,do světnice4X X *izba, v yzbje, z yzby atd. Jak už bylo řečeno (§ 51), na mezislovním předělu se vznik hiátového j zčásti kříží se zánikem j- (i etymologicky náležitého) po někte­ rých souhláskách; většinou pak v nářečích zobecněly ve všech případech podoby jedny nebo druhé (s j- nebo bez j-), a tak se původně hiátové j zčásti stalo hláskou obecně protetickou, tj. pravidelným začátkem některých slov. 2. Pokud jde o slova, která ve spis. češtině začínají na ji-, ji-, místy dost hojné nebo i důsledné je i-, i- nezávisle na původu a fonetickém okolí jednak v sv.Čechách od Podještědí a semilského výběžku k východu a jv. zhruba v okruhu Ji­ čín— Chlumec n. Cidl.— Pardubice— Hlinsko— Svratka— Trstěnice— býv. zemská hranice sv. od Lanškrouna, jednak v již. Čechách téměř po Klatovy, Písek, Tábor, Pelhřimov a Havl. Brod, v přilehlém úseku jz. Moravy pak přibližně po Ždár, N. Město, Vel. Meziříčí, Třebíč a Mor. Budějovice; např. Ujit ,jíť, iva, 2. p. množ. ich, 3. p. im... (z pův. i-, i -), iskra, inej, istej... (z předhist. *jb-), ídlo, ist, izvajizva... (z *jé-), itrňice, itrocel... (z *j$~), Idáš, trik ... (ze staršího ju-) apod.

Ještě pravidelněji je většinou i-, i- (y-, ý-) bez j- ve východnějších částech Moravy a ve Slezsku zhruba od čáry Olomouc— Vyškov— Bučovice— Klobouky u Brna (viz mapku č. 12). V uvedených oblastech se místy nevytváří nebo zaniká j také v hiátovém postavení na švu složeniny nebo uvnitř slova, srov. např. svčes. přeinačit, naist se, výchmor. podóit, zaic\ někdy je tu ve výrazněji členěné řeči i přechod rázový, pře inačit, za‘íc, ti to ne-íš? atd. Na ostatním území převládají podoby s ji-, ji-, ale u některých slov, hlavně u zájmenných výrazů neurčitého významu, objevují se i zde řidčeji nebo hojněji také podoby bez j-, jako střčes. inší/inči, inác, inde, indá, isle, často však též itrňice aj. Velmi časté, ale také ne zcela důsledné, jsou podoby s j- zvlášť v okolí Prahy a rovněž zhruba v centrální podskupině střmor. nářečí mezi Zábřehem, býv. lanškrounsko-svitavským něm. ostrovem, Vyškovem a Olomoucí. Hranice mezi oběma typy jsou vůbec velmi plynulé a je při nich hodně kolísání; v jádru svých oblastí se však typ s i-, i- poměrně pevně drží. V starších dobách byl ovšem bezpochyby více rozšířen, neboť v některých úsecích přilehlých k jeho dnešnímu území nebo zčásti se s ním i překrývajících vzniklo před počátečním i-, i- ve vět­ ším nebo menším rozsahu protetické h- (viz § 56i). 3. Před jinými samohláskami než před i-, i -, nehledíme-li k obecně rozšířeným případům, jako střčes. jahoda, játra, ječmen, jeden. . ., zčásti shodným i s jinými slovanskými jazyky a tedy zřejmě hodně starým, vy skýtá se protetické j- v ná­ řečích zčásti ve větším rozsahu než ve spis. češtině; např. místy v již., zvlášť však v sv. Čechách a na Českomor. vrchovině i jinde je v případech jako jarmara/jalmara, jakorát, ojediněle též jole, jano, v slez. nářečích porůznu jancykryst, v pol.-čes. smíš. pruhu také Jadam,jagv'ynt ,advenť, jargany ,varhany* (z pův. lat. organa). Na většině území je naproti tomu ve shodě se spis. jazykem jeptiška (z něm. Abtissin), místy v již. i sv. Čechách však epliška; v pol.-čes. smíš. pruhu se říká též Jeva, Jefka aj. Častěji však bývá v různých nářečích v uvedených pří­ padech protetické h- (§ 56). O opačném zanikání j- v hodně rozšířených případech e&e\ešce, esli/esi. . .,

enomjenem... viz v § 51. Protetické

h

74

56. 1. V pokročilejším rozkladu je v nářečích obecně protetické h-, vyskytující se hlavně před u-, ú- nebo jeho střídnicemi, zčásti také před i-, i-, dále v nepočet­ ných případech (převážně nebo veskrze v slovech cizího původu) před a-, e-, oa konečně v omezeném rozsahu před některými souhláskami, zejména n-, n-, ř-, r-. Spíš už jen ve zbytcích a toliko u starší generace, ale ještě ne zcela s omezením na jednotlivé lexikalizované případy žije protetické h- v nevelkém pomezním úseku v jz. Čechách na Domažlicku a východním Horšovskotýnsku, plněji pak na Mo­ ravě při dřívějším jazykovém pomezí kolem Bítova jižně od Jemnice a Mor. Budě-, jovic a hlavně v rozsáhlé části střmor. nářečí přibližně uvnitř linie Hrotovice (sev. od Znojma) — Náměšť n. Osl.— V. Bíteš— Kunštát—Letovice— Jevíčko— jv. okraj býv. lanškrounsko-svitavského něm. ostrova až téměř k Mohelnici (záp. od Litovle), odtud k jihu pak vých. od Konice, Drahan a Vyškova, již. od Rousínova a obloukem na západ kolem Brna k východu na Židlochovice, Klobouky u Brna a Hustopeče (viz mapku č. 12). Srov. např. jzčes. z Chodska hucitel, hucho,

hulikat, huz ,už4..., houl ,úl4, houterej, houvral...\ hit, hiva, hinej, Mdlo, hiskra (||jit, jíva, jinej . . .); habi, hale, hal ,ať4..., halmara ,skříň4, halmuzna, harešt,vězení4. . hepliška, Heva...\ hojjera, hokupace...; hnij hniskej..., hrešato, hřemesňík, hritkej, hřipa..., hrizec ,ryzec4 aj.; střmor. z Boskovická ho, hohli, hotict ,u, uhlí, utéci4..., hol, hóteri, hóské..., he ,i4..., dále např. hnétek, hroi%i ,nýtek, roští4 (ale zpravidla jepliška) atd. Dublety hit¡hit, hinej ¡hrne... vedle převažujícího dnes jit/jit, jinej ¡jiné... v obou uvedených oblastech zřetelně nasvědčují, že tyto úseky bud celé, nebo aspoň jejich části patřily kdysi k nářečím s počátečním i -, i- (srov. § 552), neboť jinak by podoby s protetickým h- nemohly vzniknout. Jzčes. podoby typu hresato, hritkej mohou zase do jisté míry souviset (zvratnou analogií) s opačnou změnou hr- > ř- (§ 53); třebaže však se tyto podoby na daném úseku dost pravi­ delně vyskytují ve větším územním rozsahu, než v jakém je časté protetické h- před samohláskami (téměř k Prachaticům, Týnu n. Vit. a Táboru, po Sedlčany, za Beroun a Královice; viz mapku č. 12), hojnost jejich výskytu se zvyšuje směrem k okrajovému úseku domažlicko-horšovskotýnskému, takže je zřejmá i jejich souvislost s protezí. 2. Jako lexikalizovaný jev se vyskýtá protetické h- v záp. a zčásti i v již. Če­ chách (jižně od Čes. Budějovic a Třeboně) s nestejným územním rozsahem u různých slov, jako hiva, hudit, hrizec, hniskej..., v oblasti značně větší, než je úsek víceméně pravidelné změny. Také kolem moravského okruhu s pravidelnou protezí je h- v jednotlivých slovech, zvlášť např. hudit, huzenij-é, hudic\-e\-a, huzel, ještě hojněji snad hapatika, harešt, harmara, dále herteple ,brambory4, hnil aj., snad po celé Moravě a Slezsku, nevyjímajíc ani pol.-čes. smíš. pruh, i v přilehlých výchčes. úsecích hlavně na sever od Lanškrouna a v střední části Českomor. vrcho­ viny. Tyto lexikalizované zbytky patrně ukazují, že se tendence k výslovnosti s protetickým h- dříve projevovala ve větším rozsahu, časem však ustoupila. Dost hojné bylo h- též v zaniklém nářečí baborowském. Vznik protetického h- lze vysvětlit z povahy hlásky h tak, že při přechodu z kli­ dové polohy se artikulačním proudem rozechvějí hlasivky ještě před nastrojením mluvidel na artikulaci počáteční samohlásky (nebo souhlásky). Z toho vyplývá, že se protetické h- může vyskytovat i v nářečích, v kterých h neexistuje jako samo­ statný nebo plnoprávný foném, jak je tomu v pol.-čes. smíš. pruhu. Maximum intenzity dosáhla tendence k výslovnosti protetického h- asi ve 14.— 16. stol., kdy se zčásti rozšířila také před i - < ji-. V nové době se naopak jev rozkládá i v těch oblastech, kde má dosud charakter hláskového zákona. 57. 1. Na rozdíl od h- se většinou dost pevně drží obecně protetické v- před o- Protetické a hiátové v na počátku slova a na švu složeniny nebo před u- z něho vzniklým, rozšířené v celé oblasti čes. nářečí v už. sm. mimo nevelký okrajový úsek na širším Doudlebsku již. od Čes. Budějovic a dále zhruba v záp. polovině střmor. nářečí téměř k Litovli a Prostějovu, za Vyškov, po Bučovice, Ždánice a Klobouky u Brna (včetně), jakož i v přilehlé nejzápadnější výchmor. obci (Šakvice) jižně od Husto­ pečí (viz mapku č. 12). Srov. např. střčes. voheň, voko, voves, von, vosům, vodvolat, votocit, vo hem, vod babički, zavopatřit..., střmor. z Tišnovska vuheh, vuves, vun atd. V úsecích, kde se ve zbytcích vyslovuje v bilabiálně nebo jako u (§ 7), 75 vyskýtá se tato výslovnost také u protetického v-, např. v přesahu na Kladsko

woheň ||uoheň (|| voheň). (O protetickém u- v části pol.-čes. smíš. pruhu a západ­ ního přesahu slez. nářečí do Polska, jež se však v souhláskovém souboru uvede­ ných úseků ztotožňuje s l, viz v § 58.) Příčinou odolnosti v- je nepochybně okolnost, že zaujímá většinu jazykovéhoúzemí a patří k nejrozšířenějším nářečním jevům odlišným od spisovného jazyka. Proto se v Čechách zčásti šíří i do úseku doudlebského a ve značném rozsahu se udržuje též v nadnářeční obecné češtině. Vlivem spisovných podob však přece jen i v nářečích zčásti pronikají dublety bez v-, např. vobec, vokres, vopchod, vobicejhe, vosům ||obec, okres, opchod, običejňe, ošum, a podoby bez v- u některých slov již převažují. Zpravidla nebo většinou nebývá v- v slovech, na jejichž podobu měla nebo má zvláštní vliv spisovná čeština, jako např. otec, ovoce, osvjeta, obrofskej, ohromnej, oj sem. , ., a zejména často v slovech cizího původu, jako ofjera, orodovat, okupace, operace, organizace...) ta místy někdy mívají protetické h- (srov. § 56i; mnohde však je např. voltář, vopat aj.). Na záp. Moravě je odolnost protetického vponěkud slabší, podle svědectví starších dialektologických prací se jeho územní rozsah zčásti i zmenšil (např. jz. od Litovle a v nejjiž. úseku na výchmor. po­ mezí). Porůznu, celkem však zřídka a jenom v dětské řeči, vznikají též hyperkorektní podoby typu oda, oják místo voda, voják) hlavně však, jak se zdá, v- na. Moravě silně ustupuje ve vrstvách přecházejících k interdialektu. 2. Před jinými samohláskami než před o-, nepřihlížíme-li k starým případům rozšířeným po celém nebo téměř celém území, jako střčes. vápno, vázat, vejce, vidra, varhaní..., vyskýtá se protetické v- jen ojediněle a většinou dnes ustupuje,, jako např. na Boskovicku a jinde v příp. vitrit ,jitřiť, rozvitřené. Poněkud hojněji, ale rovněž jen u starých generací, je v některých slovech před sekundárním u-, ú- z o-, 6- (i v těch střmor. úsecích, v kterých se původní krátké o pravidelné nezměnilo v u), např. na Prostějovsku vůbec (|| ubec/vobec/obec), vusmé (|| usmé) aj. 3. Naopak hiátové v v slově pavouk/pavók/pavúk (|| též pábouk...) a jeho odvo­ zeninách, řidčeji také pavuza, se vlivem spisovného jazyka šíří po celém území. V starších nářečních vrstvách jsou však dosud podoby jako paucina, pauza, pauzák... doloženy z Vysokomýtska a porůznu z oblastí dále na východ, přičemž zde často nastala tzv. synizéze, tj. původně dvojslabičná výslovnost a—u se změnila v jednoslabičnou a někdy au dále dalo ou, v střmor. nářečích pak óy ve výchmor. místy ú (pouk/pók/púk..., viz § 76i). Jen velmi zřídka se naproti tomu v těchto případech setkáváme s intervokalickým rázem, např. na Valašskomeziříčsku pa'uk, pa'uz.

76

Protetické a hiátové v je geneticky nepochybně v jistém vztahu k někdejší obouretné artikulaci v. Při přechodu z klidové podoby mluvidel (zavřená ústa) k ar­ tikulaci samohlásky snadno vznikalo, zvlášť před o-, anticipací artikulačního proudu předrážkové v/u, a podobně též větším přiblížením rtů v hiátovém posta­ vení před u. Toto %/u, pokud nepřevládla výslovnost s rázem (§ 542), mimo drobné výjim ky (§ 58) splynulo ve výslovnosti s etymologickým w a vyvíjelo se pak spolu s ním, tj. na většině území se změnilo ve v retozubné, řidčeji — v pří­ padech jako pabouk — v b (§ 7). Sám vznik proteze, resp. její územní rozšíření, se změnou výslovnosti w ovšem nesouvisí, neboť na jedné straně neexistuje prote­ tické v- před o- ve všech nářečích, v kterých nastala změna w > v, na druhé straně pak se vyskýtá (w/u) i v nářečích, v kterých se, jak už bylo řečeno, etymologické w dosud vyslovuje bilabiálně, mimo oblast čes. jazyka též v lužické srbštině (tam také před u). Nejstarší doklady protetického v jsou v stč. památkách

z 1. poloviny 14. stol., velmi pak se rozšířilo zvlášť v 2. polovici 15. a v 1. polovici 16. století. 58. Podobně jako na okrajích sv. Cech a v přesahu na Kladsko (srov. § 57i) __________ vyslovuje se pravidelně protetické u - před o - a také před u - < o-, např. u o k o , Protetické u o k n o , u o v e s ..., u ú t o ,hle, tedy‘ ..., téměř v celé jv. polovině pol.-čes. smíš. pruhu a hlatov® u Čes. Těšína (mimo již. Jablunkovsko; viz mapku ě. 12), řidčeji též dále na sever, ---------------třebaže se etymologické w v těchto nářečích změnilo ve v (§ 7). Je to ve shodě ¡s většinou nářečí polských, zatímco v sousedních nářečích polského jižního Slezska se počáteční o- vyslovuje bez protetického u- a tento jev se pokládá za vliv kontaktu s českou oblastí slezskou, v níž se protetické u- zpravidla nevyskýtá .24 Jistou výjimku z čes. strany představuje pouze nářečí obce Bránice v zá­ padním přesahu do Polska, v kterém se na rozdíl od celého okolí rovněž běžně ííká uoko, uokno atd. Poněvadž se v nářečích smíš. pruhu i v Bránici staré v vyslovuje retozubně -a jako u se na části území vyslovuje l (viz § 12i), nesplývá počáteční uo- v jazyko­ vém povědomí se starým vo- {voda, voják...), nýbrž protetické u- před o- se v rámci souhláskového souboru ztotožňuje s fonémem l. Proto se v slezském nářečí Bobolusk, sousedících s Bránicí, kde patrně dřívější protetické u- před o- ustou­ pilo, vyskytují i podoby bez etymologického u- < l-, jako okec', ozo, onski rok ,loket, lože, loňský rokť aj. V oblasti slez. nářečí na Opavsku a místy snad i jinde se naopak ve zbytcích vyskýtá skutečné l- z u- v několika slovech před u-, jako lugyca, lujjyc ,udice, u d iť, zčásti též za hiátové u v slově paluk ,pavouk*. V ý s le d k y v ý v o j e p o b o č n ý c h s la b ik 59. Značné množství různých rozdílů v rozsahu využití zvlášť jedinečných souhlásek, zčásti též jejich slabičnosti nebo neslabičnosti, a vůbec v hláskové podobě některých slov a tvarů je výsledkem nestejného vývoje tzv. pobočných slabik .25 1. V případech typu „rty“ (v nichž jedinečná souhláska na počátku slova je oddělena od samohlásky tvořící jádro slabiky další souhláskou nebo skupinou souhlásek) se pobočná slabika po celém nebo téměř celém území většinou zacho­ vává; např. mšelmša, neos. mží\mzi, lhát[lhát\lhát/uhát\uhat..., rváč apod. V slově ,lh áť je však v Podještědí a kolem Semil v sev. Čechách pobočná slabika odstra­ něna změnou uhát > vhát (srov. §§ 72, 122), místy na Domažlicku v jz. Čechách pak úplným zánikem jedinečné souhlásky, hát; naopak v již. části výchmor. nářečí na Břeclavsku a v části kopaničář. úseku se změnila pobočná slabika v slabiku plnou, uhat (srov. § 16i; uvedená podoba mohla vzniknout bud změnou l > l > u, nebo l > lu > uu > u, srov. § 39x). Plná slabika na místě dřívější pobočné sla­ biky je porůznu na Břeclavsku a snad i jinde také v případech omša, hrvat sa ,rvát seť aj. 24 Srov. K. Dej na, PolsJco-laskie p o g ra n ic ze II, s. 47. 25 O pobočných slabikách viz např. M. Komárek, H is t. m l. I (2. vyd.), s. 127n., 173n.

Typ „ r t y “

77

2. V slově „mlha“ žijí dosud místy v již. Čechách, hlavně však po celé Moravě a ve Slezsku etymologicky náležité podoby mhla/mhla[mhua, v pol.-čes. smíš. pruhu mglajmgua. Pobočná slabika je zachována také ve variantě hmla, vzniklé přesmyknutím a vyskytující se zčásti na jz. okraji starého osídlení v Čechách, zčásti též ve střed, úseku Českomor. vrchoviny; odstraněna je však v podobě hrna, vzniklé z této varianty zánikem -1-, která se vyškytá v menším okruhu hlavně v již. Čechách kolem Milevska. Změnou jednoslabičného slova v dvojslabičné je odstra­ něna pobočná slabika ve variantě mlha, shodné se spis. jazykem a vzniklé rovněž metatezí z podoby původní; tato varianta se vyškytá buď výlučně, nebo jako dubleta hlavně ve střed. Čechách a na střed. Moravě, v mladších nářečních vrstvách však proniká po celém území. Dřívější jednoslabičná výslovnost této varianty byla snad východiskem též podoby mha, rozšířené ve většině čes. nářečí v už. smyslu, v níž l pro usnadnění výslovnosti zaniklo, avšak pobočná slabika tvořená m se tím nezrušila. 3. Ještě pestřejší poměry vládnou ve variantách slova „lžíce, lžička“ . Základní podoba lžíce¡lžíce, lžička (střmor. zčásti Ižéčka/lžecka), se zachovanou pobočnou sla­ bikou, se dnes sice vlivem spis. češtiny v mladších nářečních vrstvách porůznu nově šíří, přesto však se v nářečích vyskýtá dost zřídka; na sev. okrajích Čech zčásti existuje též ve variantě úžíce, se změnou u > v (a tím s odstraněním poboč. sla­ biky) pak vžíce (srov. § 72, 122). Nejvíc jsou rozšířeny varianty žíce[žicelžica, žicka¡žécka/ žecka, v nichž je pobočná slabika odstraněna zánikem l; tyto podoby převládají nebo zcela vládnou téměř po celých Čechách a v středních částech Moravy až po záp. okraj nejjižnější části výchmor. nářečí jz. od Kyjova, porůznu pak pronikají i jinam. Ve vých. Čechách na Vysokomýtsku a Litomyšlsku, jižněji v střed, části Českomor. vrchoviny, hlavně však na jz. Moravě je pobočná slabika odstraněna přesmyknutím ve variantách žlička[žleckalžl9čkalžička. Naproti tomu ve východnějších částech Moravy a ve Slezsku (spolu s pol.-čes. smíš. pruhem) se pobočná slabika změnila v slabiku plnou, a to jednak epentezí samohlásky v po­ měrně málo rozšířených podobách lužicka\lužycka a lyžyčkalližička, vyskytujících se v severnějších částech výchmor. oblasti (zhruba od Gottwaldova k sev.) i v přilehlých úsecích střmor. a zčásti též slez., jakož i v převládajících slezských podobách lyska!leska\ueska, jednak změnou u- v u- nebo splynutím lu- v u- v nejběžnější výchmor. variantě užicka/užyčka, převládající též v sv. nářečích střmor. (zde zčásti v podobě užecka).

4. Na rozdíl od jiných jedinečných souhlásek na celém území většinou zaniklo v případech tohoto typu počáteční j-; srov. např. střčes. hra, mám (shodně se spis. jazykem proti staročes. podobám jhra, jmám), dále měno, menovat, mhehí...y sem, seš/si, sme,ste aj. V přítomných tvarech slovesa „jít “ jsou na většině území od západu rovněž důsledně podoby du, deš..., na vých. okrajích střmor. nářeční skupiny (např. na Kroměřížsku) se však vedle toho kolísavě vyskytují podoby idu, ideš..., s i- proti spisovnému j-, tj. zase se změnou pobočné slabiky v plnou (patrně i působením infinitivu it/íť). Tyto podoby plně vládnou dále na východ v nářečích výchmor. a slez. i v pol.-čes. smíš. pruhu. Počáteční i- je též v přechodníkovém tvaru ida, v rozk. způsobu však existují téměř po celém území

podoby typu di, deme/dime, detejdite, toliko v pol.-čes. smíš. pruhu je většinou ig' (jen v malém úseku vedle toho též gi). Místy na Břeclavsku a v části kopaniěář. úseku výchmor. nářečí proniklo počáteční i- shodně se slovenštinou též do tvarů minulého času išéu, isua atd. V záporných tvarech nejsem, nejseš/nejsi..., výchmor. nejsu/néjsu... ve většině nářečí j- nezaniklo, neboť netvoří pobočnou slabiku (slabičný šev se přesouvá za j-, tedy nej-sem atd.). Na zachování j- ukazují též střmor. podoby nésu\néso\néso/niso..., neboť é (i) tu vzniklo z ej (viz § 67). Analogií podle nejsem proniklo jv nářečích také do 3. os. jedn. nejňi/střmor. néňi... Pouze v části výchmor. kopaničářského úseku a ve většině slez. nářečí (mimo již. podskupinu) i v pol.-čes. smíš. pruhu jsou analogií podle kladných tvarů též záporné podoby bezý-, pokud ovšem tvary tohoto typu existují; srov. z okolí Opavy 1. os. jedn. ňesem (je), 1. množ. ňezmy su, z hornoostravického nářečí jo sym nyhi, my zrny nesu apod. V některých jiných případech vládnou analogické podoby bez j- v před­ ponových složeninách po celém území, např. střčes. nemenovat, pomenovat, vimenovat aj. V tvarech budoucího času slovesa ,jíť zčásti v nářečích kolísají podoby pudu ||pujdujpůjdu (místy na Zábřežsku a snad i jinde též půdu)..., v jiných slo­ ženinách je pak v záp. částech území (zhruba asi v oblasti čes. nářečí v už. smyslu) zpravidla dojdu, najdu, nejdu, přijdu¡přídu (s -i- z -ij-), vijdu/vidu. .., analogií pak též sejdu, vejdu..., kdežto ve východnějších oblastech se dochovaly etymologicky náležité podoby sendu/zendu, vendu... (z pův. *srbn-bdQ, *vh bn-bdq...) a podle nich analogií vzniklo dondu, prindu, nandu, nendu (v oblastech s idu je vedle toho též neidu, ne-idu) atd.; hranice obojího typu není dosud přesněji zjištěna. 60.1. V případech typu „slza“ (v nichž je l, r uvnitř skupiny souhlásek na po­ čátku slova) se na většině území pobočná slabika zpravidla změnila v slabiku plnou, a to tím, že se stejně jako ve spis. jazyce dřívější neslabičné l, r stalo slabičným, popř. že se v jistém rozsahu nebo i veskrze (v úsecích uvedených v § 16x) prů­ vodní samohláskový element při l, r rozvinul v plnou samohlásku, která tvoří jádro slabiky; srov. např. střčes. hltat, Mnout, slza..., brva, krvavěj, trvat..., slez. (ze Štramberska) hultal, kylnut, sluza..., svčes. ze Semilská berva, kervavej, tervatj-l aj. Vedle nej rozšířenější podoby slza a zmíněných podob typu sluza (§ 16i) se řidčeji porůznu vyskytují ještě další dvojslabičné varianty, jako selza\sdlza\-e (v jz. Čechách, hl. na Chodsku a v býv. stříbrském ostrůvku), sylza (kolem Frýdku), souza (kolem Soběslavi již. od Tábora), suza (místy ve výchmor. nářečích, např. na Břeclavsku, ale též v nej severnějším úseku) aj.; u posledních dvou podob jde zčásti patrně o sekundární změnu lu > u, zčásti pak o l > u (srov. § 39i). O změny ul > u nebo l > u běží u podob hutat\-l\-cj-c, vyskytují­ cích se převážně v slez. a zčásti též ve výchmor. nářečích. 2. Plná slabika je v nestejném územním rozsahu ve východnějších nářečích též v ojedinělých slovech, v kterých se na rozdíl od spis. jazyka dřívější neslabičné r' v pobočné slabice nezměnilo v r, jako střmor. chrtáň / slez. hrtaň ,chřtán, krkť, výchmor. na chrple (|| na rbeié), řidč. též chrbetjchrbát aj. Pravidlem je plná sla­ bika v takových případech v kopaniěář. úseku výchmor. nářečí; např. ve Velké n. Vel. krslit, trlina ,křtít, třtina*, s epentezí samohlásky hrimhet apod. Přes změnu r v r se poboč. slabika vsunutím samohlásky změnila v plnou např. v po­ době ribet ,hřbeť, vyskytující se porůznu v již. Čechách a snad i jinde.

Typ „ s lz a “

79

3. Naproti tomu celkem jen zřídka a v ojedinělých slovech pobočná slabika v případech tohoto typu zanikla vypuštěním jedinečné souhlásky, jako snad místy na Jindřichohradecku a Pelhřimovsku v jv. Čechách v podobách sza, szička,26 v oblasti slez. nářečí na Opavsku např. kňuč ,klnouť, v hornoostravickém nářečí kvavy, 2. p. jedn. kvje, 7. p. kvju ( x na Opavsku krvavý, krvje, krvju\krvjum) aj. 4. Na rozdíl od ostatních nářečí se pobočná slabika (tj. s neslabičnou výslov­ ností l, r) ve shodě s polštinou většinou zachovává v pol.-čes. smíš. pruhu, např. klnuc'¡klnyc' (|| klúňc'), Iza/lza ,slza‘ , brv'elbrv'i ,brvyť, 2. p. jedn. krv^jkrfe...,

trvac' apod. Řidčeji se zde rovněž mění v plnou slabiku se samohláskou při l, r, např. hyltac' ,hltať, sylza, tyrvac', nebo naopak zaniká, např. ňekňi ,neklň, neklejť, 2. p. jedn. kv'elkf'e, kfavy, utfac' (z u-trva-) ,vydržeť aj. Typ

„ jablko“

6 1 . V typu njablko“ (v němž l, r je uvnitř skupiny souhlásek uprostřed slova) se u případů s r pobočná slabika téměř na celém území zpravidla změnila v plnou, u případů s l častěji zanikla, řidčeji se rovněž změnila v plnou, vesměs ovšem s jistými rozdíly mezi nářečími a zčásti i s různostmi v jednotlivých slovech a skupinách slov.

1. Pokud jde o případy s r, na většině území vznikla plná slabika tím, že se dřívější neslabičné r stalo slabičným, jako např. v střčes. chatrnej, tfibrnej, vopatrnej, itrhice, vjetrník...; v úsecích vymezených v § 16i se plná slabika zčásti vytvořila rozvinutím průvodního samohláskového prvku při r v plnou samo­ hlásku, např. jzčes. cháternej¡chatdrnej, umerleclumdrleclumirlec (zánikem r pak umelec\umdlec\umilec) apod. Podoby se samohláskami, jak se zdá, převažují též v pol.-čes. smíš. pruhu, např. chaterny, stryberny\stnbevny\stribyrny, opaterny!opa­ tymy, oberv'e/obyrv'e ,obočíť, iterhica, pov'eterňok ,větrný mlýn4; vedle toho se však zčásti vyskytují také podoby zachovávající pobočnou slabiku změnou r v ř, jako ve variantě pov'etřňok, nebo odstraňující ji zánikem r, např. v dubletách střybnyjstřibny (srov. spis. polské podoby se zachovanou poboč. slabikou srebrny, opatrzny, wietrznik). V zdrobnělinách typu jádirkoljádirkojjadérkoljaderko, vjedírko... je ve všech nářečích plná slabika vsunutím vkladné samohlásky. 2. Pokud jde o případy s l, např. v slově japko zanikla pobočná slabika v y ­ puštěním l na celém území, snad jen v části kopaničář. úseku výchmor. nářečí se l stalo slabičným: jablko¡jabuko; 2. p. množ. má ovšem téměř na celém území podobu s vkladným e, jablek\jablek\jabuek\jabuék. . v kopaničář. úseku je však zčásti jablkljabík (zdrobnělina má v jižnějších výchmor. nářečích místy podobu jabúčko). Podobně zanikla pobočná slabika v slově řemesfoík\remeshik, v pol.-čes. smíš. pruhu řym'eshik] vlivem spis. jazyka však porůznu více nebo méně proniká*I,

26

Podle informací vyplňovatelů nářečních dotazníků v anketě Ústavu pro jazyk český

ČSAV se v těchto případech počáteční s vyslovuje „zcela zřetelně, asi tak, jako by šlo o samostatnou slabiku“ , tedy snad s*za nebo sdza. Viz J. V o rá č, Ges. nářečí jihozáp.

80

I, s. 35.

podoba se slabičným l, řemeslníkIřemeslník. V oblasti slez. nářečí řidčeji vznikla plná slabika též rozvinutím průvodní samohlásky, řemeselúik. 3. Odlišné a dost pestré poměry jsou v případech, v kterých před l předchá­ zelo d. V slově pocedúí\pocedni ,podsední (kůň)ť, pokud v nářečích existuje, sice rovněž zaniklo l (z pod-sedlní ,který je pod sedlem*), v případech jako střčes. pohodlné^ spravedlnost změnila se však snad na celém území pobočná slabika v plnou, a to v úsecích vymezených v § 16i se samohláskou při Z; např. v již. podskupině slez. nářečí spravedelnosl. V případech jako střčes. selka, selskej, 2. p. jedn. kalce ,tkalce*... je pobočná slabika odstraněna zánikem d\ v střmor. a výchmor. nářečích se však v starších nářečních vrstvách řidčeji nebo hojněji setkáváme s podobami typu sedlka, sedlcká práca, 2. p. kadlca..., v nichž se l stalo slabičným. Zbytkem dost výrazného rozdílu jsou podoby jako cedílko\cedíuko\cedílko, maslílko..., strúhálko..., se zaniklým d (z dřívějšího -dlko), shodné se slo­ venštinou a vyskytující se porůznu v nářečích výchmor. (aspoň v jejich jižněj­ ších částech, např. na Uherskohradišťsku a Kyjovsku), i ve východních nářečích střmor. (např. na Bučovicku a Slavkovsku), proti západnějším podobám typu cedítko, v kterých je pobočná slabika odstraněna zánikem l. Tyto druhé podoby dnes ovšem pronikají vlivem spis. jazyka po celém území a v řadě případů, jako např. pravítko, zrcátko aj., podoby s l vůbec neexistují. Ve zdrobnělinách typu struhadílko/struhadélko... je všude plná slabika s vkladnou samohláskou při l. 62. V typu „vedl“ (v němž jedinečná souhláska na konci slova je oddělena jinou Typ „ v e d l“ předcházející souhláskou od samohlásky tvořící jádro slabiky) je v nářečích situace dost rozdílná podle jednotlivých skupin slov a tvarů, které sem patří svým hláskovým skladem.

1. Nejvýraznější rozdíly jsou v tvaru jedn. č. muž. rodu příčestí min. sloves 1. třídy typu nese a, pece, popř. též 2. třídy typu spadne (viz mapku č. 13). Hlavní varianty představují na jedné straně podoby jako ved, leh / véd, leh, spad... (v pol.-čes. smíš. pruhu v'úd, lyg, spod... a též zacún, vz'un ,začal, vzal* — viz § 284), v nichž je pobočná slabika odstraněna zánikem koncového l (v ostatních tvarech je ovšem vedla, vedlo /vedla, vedlo... atd.), na druhé straně pak podoby vedl¡vedl¡vedl¡védu, lehl.. ., spadl..., v kterých se dříve neslabičné l stalo slabičným a pobočná slabika se změnila v plnou. Podoby typu ved žijí jednak ve většině čes. nářečí v už. smyslu, jednak v celé oblasti slez. nářečí spolu s pol.-čes. smíš. pruhem a také v přilehlém sv. úseku nářečí výchmor., podoby typu vedl pak vládnou téměř v celé oblasti střmor. nářečí i ve většině nářečí výchmor. Hranice západní oblasti typu ved probíhá od severu západním okrajem střmor. nářečí v sz. části zábřežského výběžku, na jihozápadě býv. lanškrounsko-svitavského něm. ostrova však jde územím čes. nářečí v už. smyslu již. od Poličky, sev. od Polničky a záp. od Polné, jižněji pak sev. od Třeště a záp. od Telče a Dacie. Hra­ nice sv. oblasti jde územím výchmor. nářečí v severní části spálovského výběžku sev. od Hranic, jižněji pak vých. od Hranic, záp. od Val. Meziříčí, vých. od Bystřice pod Host., již. od Vsetína a sev. od Val. Klobouk. V čes. nářečích v už. smyslu nevládne ovšem typ ved ani na západ od uvedené izoglosy zcela výlučně: ve výběžku sev. od Semil a Jilemnice v sv. Čechách se

81

dosud ve zbytcích vyskytují podoby jako vedel, nesel, pekel, řekel, s rozvinutou průvodní samohláskou při l, vlivem spis. jazyka pak po celé oblasti zčásti proni­ kají též podoby typu vedl, třebaže se podoby typu ved poměrně pevně drží. H oj­ nější výskyt typu vedl v archaických nářečních vrstvách v býv. stříbrském národ­ nostním ostrůvku (Sulislav), dosvědčený z dřívějška, novější výzkum naproti tomu nezaznamenává. Naopak na východ od izoglosy typu vedxvedl se vyskytují podoby ved vedle vedl dost širokým pruhem téměř po celé zbývající části zábřežského výběžku, jižně od býv. lanškrounsko-svitavského ostrova pak zčásti až v okrajových střmor. nářečích záp. od Kunštátu, Vel. Meziříčí a Třebíče a téměř k hranici čes. nářečí v už. smyslu vých. od Jemnice. V některých částech tohoto přechodového pruhu se vedle toho ve zbytcích objevují též podoby se samohláskou při l, zejména v malém úseku při vých. okraji zábřežského výběžku těsně na jih od Šumperka typ vedel, v jižním pomezním ostrůvku od Třeště k Dačicím pak vedluy neslu, feklu atd. Další typ vedil, nesil..., dosvědčený ještě počátkem tohoto století ze střed, úseku Českomor. vrchoviny kolem Polničky, Ždáru a Nového Města na Mor., jak se zdá, už zanikl. Vlivem spis. jazyka je dnes v těchto úsecích na postupu spíše typ vedl než ved. Odděleně od uvedených úseků plně žijí podoby se samohláskou při l/u v nejjižnějším cípu výchmor. nářečí kolem Břeclavě (védéu, sédeu si...), dále v části kopaničář. úseku (védél/ védéu[viédéIjviédéu/vjédól), kolísavě pak na sz. výchmor. pomezí v okolí Kelče (védlu, jedlu, mohlu...). Jinak vládne v jižních částech a v sz. úsecích výchmor. oblasti typ vedl/vedl¡vedl a jeho varianta védu (v úsecích, kde za l je u, viz § 16]). Typ vedl zčásti proniká i do severní části výchmor. ná­ řečí (s typem véd), v oblasti slez. nářečí se pak místy, např. v povodí horní Ostra­ vice, kolísavě vyskýtá též typ vedel (vedle běžnějšího ved), zasahující až na Frenštátsko a místy ještě dále na západ a na jih.

2. V jiných případech, jako např. v střčes. misi, smisL.., se na většině území pobočná slabika změnila v plnou; v úsecích, kde se místo l (popř. vedle l s prů­ vodním samohláskovým elementem) vyslovuje dvojfonémová skupina sam o­ hláska + neslabičné Zť (viz § 16i), vyskytují se, aspoň v starších generacích, podoby misely smisel atd. Takové podoby vládnou též po celé oblasti slez. nářečí (např. v okolí Štramberka mysel, zmysel) a zčásti i v přilehlém výchmor. pomezí. V pol.-čes. smíš. pruhu je naproti tomu ve shodě s polštinou pobočná slabika v některých případech zachována, např. mys'l (l se přitom vyslovuje nezněle). 3. V případech s -r jsou podoby jako vítr/vjety, Petr... ještě poněkud rozšíře­ nější, např. i v již. podskupině slez. nářečí; teprve v ostatních slez. nářečích se říká vjeter, Peter a také např. cuker, celinder, kaper atd. V čes. přesahu na Kladsko je např. též sejer místo sejr ,sýr‘ . Podoby jako v'aterlv'eter, P'eter, cuk'er... žijí i v pol.-čes. smíš. pruhu (na rozdíl od zachované poboč. slabiky ve spis. pol. wiatr,

Piotr, ale ovšem ve shodě s pol. cukier aj.). Naproti tomu podoby typu hadir,

82

butir ,máslo4 (z něm. Butter), které uvádí starší dialektologická literatura z Novo­ městská a Ždarska, novější výzkum už nezachytil. Slovo bratr má v příslušných úsecích podobu brater, v části kopaničář. úseku výchmor. nářečí je však ve shodě

se slovenštinou brat (11brater); jde tu o starou variantu, vyskytující se ve většině slovanských jazyků a vzniklou patrně bez souvislosti s vývojem pobočných slabik zánikem druhého r tzv. disimilací na dálku. 4. V případech jako píseň, plíseň, pokud se v nářečích vyskytují, je zpravidla na celém území na místě dřívějšího neslabičného n (srov. stč. plésn) skupina -eň. Pouze v pol.-čes. smíš. pruhu žije též podoba ples', s odstraněnou pobočnou sla­ bikou (srov. spis. pol. pleśń). V tvarech 2. p. množ. typu střčes. bidel, sedel je vkladné e shodně se spis. jazykem ve všech nářečích, podobně též sester, jader aj. Podoby s'oster apod, zčásti existují též v pol.-čes. smíš. pruhu (na rozdíl od spis. pol. sióstr, se zachovanou poboč. slabikou), v některých jiných případech je však pobočná slabika odstraněna zánikem jedinečné souhlásky, např. v tvarech 2. p. množ. č. pos ,pásem 4 (spis. pol. pasm 11pasem), zor (od pomnož, zarna ,žernov4) aj. V tvaru rozk. způsobu vem (z *vezm ,vezmi4) je téměř ve všech náře­ čích pobočná slabika odstraněna zánikem souhlásky předcházející před souhláskou jedinečnou, pouze v pol.-čes. smíš. pruhu zanikla naopak jedinečná souhláska, je tedy vez' (srov. i spis. pol. weź). Zánikem jedinečné souhlásky zde zčásti vznikly též podoby rozk. způs. cúf s'e (|| cofňij s'e) ,couvni4, ñec'is' s'e (od c'is'c'[c'isnucr s'e) ,netlač se4 aj. O způsobech odstranění pobočné slabiky v číslovkách ,sedm, v § 162.

osm4 viz

Pokud jde o stáří jevu, je možno celkově konstatovat, že staročeské památky z počátku 14. stol. v značném rozsahu ještě pobočné slabiky zachovávají (o neslabičné výslovnosti v případech typů slza, jablko, vedl často svědčí veršová míra stč. básní); již ve 14. stol. se však projevují též známky dalšího vývoje. Pokud se pobočné slabiky mění v slabiky plné, chovají se v nich jedinečné souhlásky v podstatě jako staré \, r, při nichž existenci průvodních samohláskových prvků dosvědčuje již grafika nej starších památek. Dnešní nářeční výslovnost \, r s prů­ vodním samohláskovým elementem jak u starého l, r, tak u \, r vzniklého z po­ bočných slabik, nebo i změna ve skupinu ,samohláska + jedinečná souhláska4 a naopak, jeví se z tohoto hlediska jako zachování, popř. též i rozvinuti staršího stavu. Není ovšem vyloučeno, že na udržení výslovnosti l, r s průvod­ ním samohláskovým prvkem v okrajových nářečích, resp. na její rozvinutí v dvojfonémovou skupinu, mohla působit i výslovnost v sousedních jazycích. Poněvadž však ještě z první poloviny 18. století jsou doklady takové výslovnosti z celých Čech, i ze středních, a poněvadž se v některých případech změna ], r v dvojfonémovou skupinu se samohláskou a neslabičnou likvidou udržela na vět­ šině jazykového území, lze stěží předpokládat, že cizí vlivy v okrajových nářečích byly přímo impulsem pro nový vznik jevu .27* 8 1

11 Srov. F. Cuřín, Studie z histor. dialektologie..., s. 56; Z. S tieb er, Rocznik Slawistyczny 18, s. lin .

Rozdíly ve využití jednotlivých samohlásek a jejich příčiny Rozdíly projevující se různostmi v inventáři samohlásek a jevy s nimi souvisící J en k r á tk é s a m o h lá s k y p r o t i k r á tk ý m a d lo u h ý m Zkrácení dlouhých samohlás ek v slez. ná­ řečích

63. 1. Neexistence významotvorné délky u všech samohlásek v slez. nářečích a v pol.-čes. smíš. pruhu i v drobných enklávách v oblasti výchmor. a střmor. (§§ 22, 17) na rozdíl od fonologického protikladu samohlásek krátkých a dlou­ hých v ostatních nářečích je plodem poměrně mladého historického vývoje. Případy jako např. z Opavska bily — bjelka ,houska*, mira — mjerka ,stará jed­ notka duté míry*, Mých — hřešyc..., dvůr — 2. p. dvora, kuň — kohik, hurá ,půda (pod střechou budovy)* — hora aj. ukazují, že přes důslednou krátkost jsou zde v zásadní shodě s ostatními nářečími jiné střídnice za dřívější dlouhé samo­ hlásky než za krátké, a že tedy ke ztrátě kvantity došlo např. až po změnách někdejšího dlouhého ě v i a ó ( >uó ) v ú (srov. stě. bielý, miera, Miech..., dvór, kón...; viz §§ 70i ,2 a 74i ,2). Podobně zachování starého krátkého a, avšak o, resp. před nosovými souhláskami u\u na místě á ve východních úsecích slez. nářečí a v pol.-čes. smíš. pruhu v případech jako volac' — 1. os. jedn. volum, 2. os. vološ... (srov. § 772) nasvědčuje, že délka zanikala spolu se změnou kvality dřívějšího á nebo až po ní. Je přitom nepochybné, že úplný zánik fonologického protikladu krátkosti a délky samohlásek v celé uvedené oblasti souvisí s vývojem v polštině, kde se tento proces dovršoval zhruba na rozhraní 15. a 16. stol.

Zkrácení í, ú v střmor. nářečích

2. Rovněž poměrně mladé je důsledné zkrácení i, w v jz. a severní části střmor. nářečí (§ 26i), které téměř po celém území obou úseků znamená zrušení fonolo­ gického protikladu i— i, u— ú; v jz. oblasti pak vedlo místy, zvi. na Brtnicku jv. od Jihlavy, zrušení protikladu i—i k novému rozvržení fonémů i— y v souboru krátkých samohlásek (§ 644). Zkrácení i , ú v střmor. nářečích nastalo rovněž až po změnách dlouhého ě (a též é) v i a ó ( > uó) v ú, situace v tzv. čuháckých ostrůvcích však zároveň ukazuje, že se provedlo před vznikem sekundár­ ního čuháckého í, ú v případech jako staří bík, húser... (proti obecně střmor.

é, o), neboť toto nové í, ú délku zachovává (srov. §§ 262, 672, 723). Důsledné zkrácení staršího í, ú v části střmor. nářečí při zachování významo­ tvorné délky u jiných samohlásek patrně souvisí — podobně jako dost hojné a stále živé, avšak nedůsledné krácení í, ú též v jiných nářečích, zvi. střčes. a svčes. — se skutečností, že trvání artikulace samohlásek í, ú je v běžné řeči zpravidla relativně kratší než trvání é, ó a zvlášť á;2S proto se u nich snáze stírá hranice, kdy jsou vnímány ještě jako dlouhé a kdy už jako krátké. Tato artikulačně-fonetická vlastnost se v své době stala v uvedených nářečích příčinou fonologické změny, tj. vedla vůbec k zániku významotvorné délky í , ú. Také trvání artikulace i, u je relativně kratší než u ostatních krátkých samohlásek

84

28 Viz např. B. Hála, Uvedení do fo n etik y češtiny , s. 185.

a tato skutečnost snad spolupůsobila při částečné redukci nebo dílčím zanikání i-ových hlásek v některých nářečích (§ 65). O některých dílčích rozdílech mezi nářečími v rozvržení krátkých a dlouhých samohlásek viz v §§ 85— 92. H lá s k y i- o v é a e - o v é 64. 1. Jednotný foném krátké i v převážné části nářečí (tj. v naprosté většině čes. nářečí v už. smyslu a v přilehlých severnějších pomezních úsecích střmor., dále v již. polovině výchmor. nářečí zhruba po Gottwaldov spolu se sousedním okrajovým pruhem střmor., sahajícím zčásti i dále k severu) vznikl splynutím staré dvojice i—y po zániku párového protikladu měkkých a tvrdých souhlásek, společného kdysi celému území; srov. např. střčes. bic, vopilej, čistej, lidi, zima... — kobila, visokej, riba atd. Y českém centru je toto splývání dosvědčeno již Husem. Pokud korelace měkkosti v zásadě existovala nebo v části nářečí dosud víceméně existuje, byly, resp. jsou i a y jen fonetickými variantami jediného fonému, podmíněnými měkkou nebo tvrdou předcházející souhláskou. V procesu postupného fonetického přesunu některých původně měkkých souhlásek k tvrdým, řidčeji naopak, nastaly ovšem jisté změny v rozvržení i—y (viz níže, odst. 4); zejména pak se se zanikáním párové měkkosti souhlásek dřívější fonetické varianty zčásti staly foneticky nezávislými a změnily se ve dva fonémy. Obojí tento stav je dochován ve zbytcích nebo dosud plně žije v úsecích a oblastech vymezených v §§ 18— 20. Změny v měkkosti a tvrdosti některých souhlásek a spojené s tím přesuny ve dvojici i—y se pak obrážejí v nestejném rozsahu obou jejích členů v různých nářečích, af jako fonetických variant nebo jako zvláštních fonémů, s eventuálním zvýrazněním fonetického rozdílu mezi i a y střmor. změnou y v á/á/a, popř. splynutím y s e . 2. Změna y > é/é/a/e je provedena ve většině střmor. nářečí mimo okrajové úseky na západě i na východě, počínajíc — z velké části v sousedství západních úseků se zbytky dvojice y—i (§§ 182, 192) — zhruba od čáry Mor. Budějovice— Třebíč— Yel. Meziříčí— Kunštát— Zábřeh, na východ přibližně k Přerovu a po Kojetín, tj. zase do blízkosti nebo do bezprostředního sousedství východní oblasti s dvojicí y— i9na jih pak téměř po Bučovice a Slavkov, dále po Dambořice již. od Slavkova a k hranici nářečí výchmor. Od konce min. století se území s e-ovými střídnicemi za býv. y poněkud zmenšilo, zčásti je však dosud e-ová hláska i vně uvedených hranic, např. v střmor. výběžku kolem Pavlova sz. od Yel. Meziříčí aj.; v interdialektické městské mluvě a v menším nebo větším okruhu kolem některých měst je však dnes po celé střmor. oblasti z velké části rovněž jednotný foném i. Naproti tomu, jak už bylo uvedeno, jisté náběhy ke změně y > e se vyskytují porůznu též v jiných nářečích, ve zbytcích hlavně na severu Čech, dále v jz. a již. Čechách, hojněji pak na česko-střmor. pomezí zhruba od Poličky k jihu (§ 182). Obecněji rozšířené případy, jako kreju, meju, rejů... , vznikly však většinou morfonologickou analogií (podle krejt, rozk. zp. krej < krý atd.). 3. Z variant e-ových střídnic za y poměrně nej pevněji se v nářečích drží é, fungující v sedmičlenném souboru krátkých samohlásek v centrální podskupině

střmor. nářečí ( § 20i), zčásti i v některých nářečích se šestičlenným souborem, např. v přilehlém drobném úseku na středním Zábřežsku, na jv. Prostějovsku aj. Úzké é v rámci šestičlenného souboru krátkých samohlásek je mnohem labilnější, žije však dosud, aspoň kolísavě, ve většině střmor. úseků uvedených v § 192. Ve velmi omezeném rozsahu se vyskýtá v rámci šestičlenného souboru krátkých samohlásek plné nebo redukované a za y, a to zvi. na středním Zábřežsku ve skupince obcí v sousedství oblasti s é (jiného původu, z i po měkkých nebo býv. měkkých souhláskách, je redukované a v okrajovém úseku na Znojemsku; viz § 652). Naproti tomu značný územní rozsah zaujímá v střmor. nářečích e < y foneticky totožné s e původním, takže funguje v rámci pětičlenného souboru samohlásek. Územní rozšíření jednotlivých variant nebylo v novější době přesně zjišťováno, starší údaje pak nejsou zcela spolehlivé, proto hranice jednotlivých typů nejsou dost jasné; patrně zčásti existují přechody splývávé. Dostatečně nejsou prozkoumány ani místní rozdíly ve fonetické realizaci jednotlivých variant. Ve variantách e/ě/a se snad jeví i staré krajové rozdíly ve výslovnosti dřívějšího y , splynutí s e pak je patrně další vývojovou etapou, znamenající likvidaci zvláštního fonému podobně, ale jiným směrem, jako ve většině nářečí splynutí y s i. Rozdíly

v rozsahu

ylé/é/d/e

4. Pokud jde o nestejný rozsah y a jeho střídnic v poměru k i, jeví se v nářečích, v kterých dvojice y (é/é/a/e) X i existuje, jistá stupňovitost. V jz. a Cechách se vyskytují zbytky y , popř. jednotlivé lexikalizované případy se změnou býv. y v e (srov. např. i z Prachaticka meslivec, Vehlitka aj.; § 182) hlavně jen po býv. tvrdých retnicích, kdežto v jiných postaveních zpravidla y splynulo s i . V podstatě asi podobná situace je při jv. pomezí čes. nářečí v už. smyslu na Dačicku a Jemnicku, snad též na Jihlavsku a Ždársku, s dílčími přesahy do okrajových nářečí střmor. Rozsah y x i v těchto úsecích nepochybně souvisí s delším zachováním párové měkkosti souhlásek, projevujícím se zde zčásti podnes právě zbytky měkkých retnic (srov. § 133); přesuny v rozsahu byly pak anulovány úplnou neutralizací rozdílu y—i ve prospěch i. V jižním česko-střmor. pomezí je však jev zčásti překryt redukcí i-ových hlásek a změnou i v y[e i po měkkých a býv. měkkých souhláskách (viz níže, § 652,3). Tímto vlivem vznikl hlavně na střmor. Brtnicku sz. od Třebíče a na čes. východním Jihlavsku, zčásti i na sev. Jemnicku zvláštní typ v rozvržení y — i: za dřívější krátké i i y je veskrze y , kdežto nové i vzniklo zkrácením i ; např. vočy—voci ,oči— očíť, hosly— hosti, von se j i Ubyl, muski povídaly apod. Dnes je ovšem tento typ již v rozkladu.

86

Střmor. nářečí s e-ovými střídnicemi za původní y i za y sekundárně vzniklé z i po souhláskách, které se postupně depalatalizovaly, jistým způsobem tvoří přechod k situaci v severnějších nářečích výchmor. V nej jižnějším úseku na Znojemsku, navazujícím na český pomezní úsek dačicko-jemnický, je e zpravidla za staré y po nepárových tvrdých souhláskách a po starých tvrdých retnicích (např. cheba, rebe ,chyba, ryby‘ ...), kdežto po sykavkách y splynulo s i a změnilo se v redukovanou hlásku jako po souhláskách od původu měkkých

(viz § 652). Ostatní střmor. nářečí s e-ovými střídnicemi za y mají v jz. části e[é (é) za staré y v zásadě veskrze, dále pak za i (původní i vzniklé přehlás­ kou z ’ u) po c, s, z, kdežto v sv. části je é/é/a/e též za i po č, š, z, ř a také po l z byv. V (v e/é/a/e se zde změnila rovněž spojka a náladová částice i). Srov. např. z Boskovická:

cheba, reba, sečet, Jcubela, meš..., cezi, proset, zema... X čisté, široké, život, peřina, lidi. .., bič, vopilé, mlovit... a z Prostějovská:

cheba, reba, sečet, kobéla, meš..., cezi, proset, zema..., čésté, šéroké zévot, perena, lédi... X bič, opilé, mlovit... Hranice mezi oběma typy jde od jv. okraje býv. lanškrounsko-svitavského něm. ostrova zhruba východně od Letovic a Boskovic k Rousínovu, odtud pak severně od Slavkova a Bučovic k vých. hranicím typu s jednotným i na pomezí nářečí výchmor. Rozdíly v rozsahu e-ových střídnic v střmor. nářečích svědčí jednak o ne­ stejné době depalatalizace jednotlivých původně měkkých souhlásek nebo jejich dílčích řad, jednak o tom, že přeskupování y— i, které postupovalo v souvislosti s depalatalizací, bylo v jz. části ukončeno před fonetickým ztvrdnutím tupých syká vek, kdežto v sv. části se proces s výjimkou měkkých retnic dovršil. Případy jako cezi/cezi, lédijledi zároveň ukazují, že změna y > é/é/a/e nastávala až po přehlásce 5u > i (srov. stč. cuzi, lud...; viz §79), nebo naopak že v době přehlásky byla ještě živá, popř. probíhala s ní současně. V této souvislosti je zajímavé, že se rozdíly ve fonetickém hodnocení tupých syká vek podle regionálního původu autorů projevují už u gramatiků 16. století; Václav Filomates, pocházející z Jindř. Hradce v jihočes. oblasti, doporučoval psát po tupých sykavkách i , kdežto Janu Blahoslavovi, rodáku z Přerova v sv. úseku střmor. nářečí, výslovnost ši, ři... se jevila jako obtížná. Konstatuje, že se po tupých sykavkách vyslovuje y , a doporučuje je také psát (viz J. B la ­ h o s la v , Gramatika, s. 43; srov. též F. C uřín, Studie z histor. dialektologie, s. 35). Podobná situace jako v střmor. nářečích byla patrně v okrajových úsecích na severu Čech kolem Jablonce nad Nisou, sev. od Semil a Jilemnice. Dnes zde sice, pokud dvojice i—y (popř. zčásti e < y) ve zbytcích ještě existuje, rozvržení obou členů značně kolísá, zdá se však, že se> y v zásadě rovněž vyskýtalo po všech souhláskách od původu tvrdých, kromě toho pak jako v jz. části střmor. nářečí veskrze po c, s, z a nadto také po ř, nikoli však po Č, š, z ; srov. např.

vojácy, prosyt, pohrozyl, přynes. Také v střmor. oblasti je po obou stranách uvedené izoglosy dost kolísání, třebaže jev je dosud celkově živý. Ani na Prostějovsku není ovšem é všude, kde pro ně byly regionálně náležité fonetické podmínky. Např. 1. p. množ. č. podst. jmen život. muž. rodu zní chlapci, sedláci, psi, lenoši, handliři, voli..., zřejmě tvaroslovnou analogií podle případů jako páňi, hadi, holóbi apod. Kolem Jevíčka, Litovle aj. je však i v těchto případech — alespoň u starší generace----- é po c, např. bécé, chlapce, ptáče, sedlácé, vojácé..., kdežto po ostatních sou­ hláskách vládne rovněž -i. Důsledně je - i též v 3. p. zvrat, zájmena si. Naproti tomu v rozk. zp. je -é místo - i zpravidla také po retnicích, u některých sloves též po l, d, h, jako nespjé, nervje (j je zde analogií podle tvarů množ. čísla),

87

zabrzdi, nemarňé čas... (podle neméslé si, zavře apod.); u sloves 2. třídy je však -i, např. táhni, óhňi ,uhni‘ apod. Analogií je -e také v 3. p. jedn. č. té sviňé (podle ruzé), dále v některých přivlastňovacích příd. jménech na -in, jako telihen, Vlastin (podle teiiččén, Vjeřén. . .) aj. Mimo centrální podskupinu je v některých střmor. nářečích, zvlášť při okrajích oblasti s e-ovými střídnicemi za y , původní stav značně už rozrušen, místy je e-ový foném omezen jenom na některé morfologické kategorie nebo na lexikalizované případy. Na velké části území se dnes vyskytují vedle sebe podoby cheba (chebajcheba a td .), reba, te, me, do hlavě, dva plote... a chiba, riba, ti, mi, do hlavi, dva ploti..., místy, jako např. kolem Křižanova sv. od Yel. Meziříčí, kolem Biskupic mezi Mor. Budějovicemi a Mor. Krumlovem, dále na již. Brněnsku, již. Rousínovsku aj., se důsledně nebo vedle rebe/rébě říká ribejribé (tj. ejě se pevněji drží v skloňovací koncovce), na Okříšsku sz. od Třebíče je snad -é hlavně jen v koncovce 1. os. množ. č. dáme, chodíme, voláme, neseme (z pův. dámy... , viz § 1303). Jenom v jednotlivých slovech je zachováno e za y např. místy kolem Židlochovic; podoby s i jsou však v mladších nářečních vrstvách téměř všude na postupu. S ještě větší důsledností než v střmor. nářečích e-ové střídnice je y , resp. v nevelkém úseku též redukované 9 (viz § 65i), podle fonetického principu po souhláskách od původu tvrdých i po všech sykavkách (také po r) v severnějších nářečích výchmor. a v jižní podskupině slez. nářečí kolem Frenštátu, Štramberka a Příbora, ve zbytcích pak snad též v okrajovém sv. úseku střmor. nářečí vých. od Kojetína a Přerova. Protože se však na tomto souvislém území zachovala dvojice l—l (V), rozlišuje se y—i podle fonetického principu také po ní. Srov. např. slez. ze Štramberska byl ,b ý ť, vysoky,.., slyšel... x bil ,b í ť ? videi..., list..., ale jen chýlil, kysely, sypal... a také cyzy, nosyl, zyma... y učy}, šydlo, zyvot, vjeřyl... a naopak licho, divoký, ňil atd. Odděleně odtud je ve zbytcích zachována podobná situace v nej severnějších obcích zábřežského výběžku na sz. okraji střmor. nářečí. Poněkud jiné rozvržení než v jižní podskupině má dvojice y—i v ostatních slez. nářečích: Foneticky nezávislé je y — i většinou také jen po retnicích, např. byc'xbic', ale pokud existují měkké sykavky s', z' a c', proti tvrdým s, z a ztvrdlým c, je zde v závislosti na předchozí souhlásce důsledně např. sypac', jazyk, cygan... X nos'ic', z'jma, c'icho, g'ivoky apod. Po š, z, č a většinou též po r je v nářečích po obou stranách Ostravice i, např. šidlo, život, učic', vjeřic jinak veskrze y\ na většině Opavska, kde řada s', z'... splynula se š, ž... (§§ 142, 82), je pak též nošyč, zyma (v úseku kolem Studénky však nosič, zima) atd. Y pol.-čes. smíš. pruhu, kde měkké retnice jsou většinou zachovány a staré y nebo i je důsledně podmíněno předchozí souhláskou, fungují přesto y a i jako samostatné fonémy, neboť v jistých případech se vyskýtá po měkkých sou­ hláskách nové y\ srov. např. p'yc, b'yda, ¿ v ^ ťic ', m'yšek ,péci, bída, svítit, míšekť..., jyz, zlogyj ,ježek, zlodějť..., na většině území též stav'yňi, z'ym, jelyň ,stavení, země, jelenc aj. (srov. § § 694, 702, 682). Jinak je rozsah y v pol.-čes. smíš. pruhu podobný jako v nářečích slez.: po š, z, č je v části západního pomezí i jako v sousedních slez. nářečích v poříčí Ostravice, na většině území však y\

po ř je po celém území zpravidla i za původní krátké i, např. gřib, k u H ctri..., avšak y za dřívější i v případech jako ryka, stfyblo ,řeka, stříbro 4aj. Veskrze je i také po k, g, např. k'ivac', dlug'i, na části území v omezeném rozsahu též po ch (stojícím před koncovkou, jako much'i, c'ich'i,mouchy, tichý 4X chyc'ic', chytry ap.). Na Jablůnkovsku, kde ostré měkké sykavky rovněž splynuly s tupými v š, z, c, jr (§§ 142, 82), vyskýtá se na rozdíl od Opavska foneticky nezávislá dvojice y — i také po těchto souhláskách; např. šydlo, zyč, učyrač, gyga ,šídlo, žít, utírat, díže4... X osika, zima, cicho, gojjinki ,osika, zima, ticho, hodinky 4 atd. Podobné rozvržení y — i jako v pol.-čes. smíš. pruhu zčásti existuje i v slez. nářečích na sv. okraji východního přesahu do Polska (§§ 694, 702, 682); fonologicky irelevantní i po k, In, ch je však v obou přesazích rozšířeno více. 65. 1. Redukce, popř. úplný zánik i)y (zčásti též e), o nichž byly zmínky užRedukce i/y a změna i na několika místech, mají různé příčiny. V sousedství l, r často souvisí s výslov­ v yje pa ností průvodního samohláskového prvku při slabičném l, r a s jejím ústupem měkkých (§ 394), v jiných případech, zvlášť po j (z býv. w') a po h jde jakoby o pohlcení souhláskách předopatrové samohlásky silně palatální souhláskou (§ § 3 8 i,2 a 423). Středozábřežské 9 za y (§ 643) vzniklo vlivem zvláštního postavení y v souboru samohlásek; podobně se často (hlavně na konci slov a po retnicích) vyslovuje y redukovaně na sev. pomezí výchmor. nářečí ve Spálově s Luboměří sev. od Hranic a ve Veřovicích u Frenštátu. Ve většině případů redukce nebo zánik krátkého i (y) patrně zároveň souvisí s relativně menší délkou artikulace i-ových samohlásek než samohlásek ostatních (srov. § 632).

2. Na rozdíl od Zábřežska se v střmor. okrajovém úseku na Znojemsku řešilo redukcí nebo zánikem zvláštní postavení, do kterého se zde vývojem dostal foném i: staré y tu většinou splynulo s e (§ 644), a poněvadž také u splynulo s o (viz § 712), ztratilo i svůj protějšek mezi samohláskami zadní řady; snad proto se změnilo v neutrální středopatrovou redukovanou samohlásku 9 nebo v některých případech zcela zaniká.29 Redukované 9 za i je zde zpravidla po souhláskách i, cí,ň,j, c, š, z, ř, l (z V), c a veskrze také po s, z (též za pův. y)\ srov. např. hcho, na zd9, rebň9k ,rybník4, J9rka, kococka, f koŠ9, Z9vé, přdšla, hst, C9zi, vem S9 to, sopani voboli, Z9ma, jaz9k. Nej častěji pak zaniká i po á a l, např. rebnk, ncko ,nyní4, holca ,ulice4, a to zvlášť na konci slova, přičemž někdy zároveň dochází k náhradnímu dloužení samohlásky v předcházející slabice; např. / kocheh ,v kuchyni4, moci je hodon? ,moc-li, kolik4, esl tam budó ,jestli, zdali4, fšeci šl ,šli4, vóň hodeldl ,oni udělali4 ( X 3. os. jedn. von hodelal), pféš\ ,přišli4apod. Starší stav je dnes ovšem již ve značném rozkladu, ani hranice uvedeného úseku nedovedeme blíže určit (doklady jsou většinou ze Ctidružic a z Přímětic). Zdá se přitom, že tendence k redukci a zániku i byla dřív na jz. Moravě více rozšířena; patrně o ní svědčí Blahoslavova zmínka z r. 1571 o výslovnosti dzvadlo, dzle, pzše apod. kolem Ivančic ,30 podle níž tu zároveň nastávala změna

29

Srov. Sv. P ro k ešo v á , Sborník Matice mor. 79, s. 221; nové i, u vzniklo v tomto úseku

podobně jako v jiných střmor. nářečích zkrácením {,

ú (§

632).

89

redukované samohlásky v prvek souhláskový. Dnešní zanikání koncového -i po ň na jz. Moravě je dosvědčeno až z Třebíčská (viz např. v ukázce z Hodová, § 1597a: vot sen deláň, dále na seceň aj.).

3. Se znojemským úsekem od západu snad souvisí nebo je mu nepříliš vzdálen okrajový pruh na ěesko-střmor. pomezí, táhnoucí se od Dačicka ke Žďársku, s jádrem na Jemnicku a Jihlavsku, v kterém se ijy vyslovuje poněkud zadněji a s nižší polohou jazyka než normální české i\ tato hláska, zabarvená do e (označujeme ji dále y), je zde nejen za staré y , nýbrž podobně jako a na Znojemsku veskrze též po sykavkách, po l, f a také po l, d, ň, j. Např. dyby, kobyla, vysokej... , cyzý, zyma..., čystej, syt, žyt..., lypa, řykat..., Marlyn, lydy, ňyc, jytro apod. Na rozdíl od redukce na Znojemsku zde tedy střídnice za i splynula s y. Místy, např. na Jihlavsku, toto y přechází v temný zvuk e-ový .3 31 0 Splynutí starého krátkého i s y zčásti vedlo k vytvoření zvláštního typu v rozvržení fonémů y a i, o kterém byla zmínka v § 644.

4. Vedle redukce i v o nebo splynutí i s y se na jz. Moravě setkáváme též s e za i nebo také za y tam, kde se jinak y nezměnilo v e\ srov. např. ze Zno­ jemska převitat, Jeři. . . , z Třebíčská meslela, vepadá, vestrčyl... aj. Často je e zvlášť v slovesech typu prosit, např. Másel, horazelo ,urazilo*, pomodlet se, spusléla, vestrcet, vozeňel se (doklady z různých míst); v těchto případech jde patrně především o analogické vyrovnání podle typů ležet, umnet, bez vlivu však snad nebylo ani fonetické sbližování i s e. Rozšířenější jsou v této oblasti (až na Novoměstsku a Poličsku) případy typu selňica (|| sdlňicajslňica), serka...; ačkoli tu běží o interferenci s jiným jevem (srov. § 394), patrně není bez významu, že se onen jev vyskýtá právě také v úsecích, kde se zvlášť silně proje­ vovaly tendence ke změnám i. Starší dialektologická literatura dosvědčuje různé tyto změny z jz. Moravy a z jižnějších částí Českomor. vrchoviny rovněž ve větším územním rozsahu. Do jejich souboru patrně patřilo též r za y v případech jako prtél, prťlík, mrdlo, doložené z konce min. stol. z jižního Ždárska ;32 podobně jako v Blahoslavových dokladech, na něž odkazuje pozn. č. 30, jde tu o změnu redukovaného samo­ hláskového prvku v souhlásku, v tomto případě homoorgánní s následujícím t, d. Zajímavý materiál z dřívějších dob s e za i též po měkkých souhláskách obsahuje urbář kláštera Herburky v Brně z let 1527— 1534,33 jehož písař snad pocházel odněkud z jz. Moravy.

66. Podobně jako v souboru krátkých samohlásek dvojice i — y a její ob 4 (i) proti obráží v souboru samohlásek dlouhých, pokud ovšem délka zůstala zachována, ý{y)lejlé___ starou diferenci dvojice i — ý/eý/á. Ye srovnání s krátkými samohláskami je však nesplynutí ý s i jev ještě rozšířenější.

30 J . B la h o s la v , Gramatika, s.274; srov. též S l. U t ě š e n ý , Nářečí přechod. pásu, s. 44. 31 Vyplňovatel nářeěního dotazníku z Řehořova vých. od Jihlavy jej zachycoval zna­ kem ö: lödö, löpa; viz S l. U tě š e n ý , tamtéž.

90

32 F. B a rto š, Dialektologie II, 246. 33 Viz F. M a tě je k , Sborník prací fil. fak. Brno, A4, s. 52n.

1. Po souhláskách od původu tvrdých za staré ý je ej v zásadě veskrze v celé skupině čes. nářečí v už. sm., kromě toho pak — zčásti ne v plném rozsahu — v drobných úsecích na západním pomezí nářeční skupiny výchmor. (§§ 23i, 27i); é je s výjimkou čuháckých ostrůvků (§ 262) v celé skupině nářečí střmor. a v omezeném rozsahu též v několika málo přilehlých obcích výchmor. (viz odst. 2); ý jako zvláštní foném nebo jako výrazná fonetická varianta i zůstalo zachováno — většinou ve shodě s dvojicí i ||y v souboru krátkých samohlásek — v severnějších částech nářeční skupiny výchmor. (viz § 644). Srov. např. čes. v už. sm. bejk, mlejn, strejček, hejbat, vejskat..., 1. p. jedn. č. muž. rodu starej, veselej. .. , 2., 6. p. množ. starejch... , 3. p. starejm... , 7. p. starejma... X X střmor. bek, mlén/mlén, středek, hébatj-l, véskat/J ..., staré, veselé/veselé,.., staréch..., starém..., staréma... X sev. výchmor. býk, mlýn, strýček, hýbal, výskal..., starý, veselý..., starých..., starýma/starým'i aj. V slez. nářečích a v pol.-čes. smíš. pruhu ý přes své zkrácení v podstatě zůstalo zachováno ( byk, mlýn...); pouze v jižnějších částech výchmor. nářeční skupiny ý splynulo s í jako ve spis. češtině, např. bík, mlín/mlín/muín (> mujn), strícek atd.

2. Jisté systémové rozdíly mezi nářečími v rozsahu ej/é/ý za staré ý po sou­ hláskách od původu tvrdých jsou z větší části způsobeny sekundárním vyrovná­ váním tvarovým, popř. morfologizací jevu. Srov. např. ve většině čes. nářečí v už. smyslu vyrovnáním podle 6. pádu v 7. p. jedn. č. příd. jmen muž. a střed, rodu podobu starim/starim místo očekávaného starejm (§ 1152); ve dvou drobných úsecích dolských nářečí na jz. okraji výchmor. skupiny (u K yjova a východně od Klobouk a Hustopečí) je ej, popř. é, většinou jen v koncovce 1. p. jedn. č. příd. jmen muž. rodu, zatímco v jiných případech je zde za někdejší ý veskrze i (např. starej bik, ve Věteřově a Ostrovánkách u K yjova staré bík; srov. § 112!). Fonetickou příčinu má naproti tomu i za staré ý při sev. okraji výchmor. nářečí (na severu spálovského výběžku sev. od Hranic a ve Yeřovicích záp. od Frenštátu p. Radh.) v případech jako bík, píchá, umíval se... (proti mlýn, strýc..., hodný... a také např. cyzý, trýska aj., viz odst. 3); po depalatalizaci býv. měkkých retnic se zde totiž na rozdíl od sousedních nářečí protiklad í — ý neutralizoval i po retnicích, a to v tomto případě ve prospěch í, takže v souboru dlouhých samohlásek ý zůstalo jen fonetickou variantou i po jistých souhláskách, kdežto v souboru krátkých samohlásek je y, zčásti v redukované podobě, právě vlivem zachování významotvorného protikladu i — y po retnicích zvláštním fonémem (srov. §§ 25, 65i). Yedle systémových omezení se vyskýtá v čes. a střmor. nářečích i (i) místo regionálně náležitého ej/é v řadě jednotlivých slov, zejména s předponou ví-, někdy i v různých spojeních, která v nové době pronikají do nářečí ze spisovného jazyka nebo z hovorové spis. češtiny, popř. na jejichž podobu má spisovný jazyk zvlášť silný vliv (např. národní víbor, vístava, obívák/vobívák aj.). V některých takových případech má dubleta s ej/é expresívní přídech, v některých zčásti došlo k významové diferenciaci; srov. střčes. nebudu poslouchat jeho vejkladi ,řeči‘ x udělal jim víklad; vejplata ,bití, výprask 4X víplata ,vyplácení m zdy4. Přes tato omezení se však ej na místě starého ý v čes. nářečích v už. smyslu a ještě více snad é v střmor. nářečích, zvlášť centrálních, poměrně pevně drží a patří k jejich nej základnějším charakteristickým znakům (vymezení izoglos viz v § 22). Při

východních okrajích čes. nářečí v už. sm. je ej místy na postupu na úkor střmor. é, vlivem obecné češtiny pak porůznu zčásti proniká i jinde, zvlášť do městské mluvy (ovšem vedle i vlivem spisovného jazyka). ýlejjé po souhláskách sekundárně ztvrdlých

92

3.

Složitější poměry než po souhláskách od původu tvrdých vládnou v rozsahu

ýjejjé za i po souhláskách sekundárně ztvrdlých v průběhu depalatalizačních procesů (viz mapku č. 14). Pokud jde o případy v základu slova, v jz. a již. Čechách i v přilehlém jz. území Moravy jsou dochovány zbytky staršího stavu beze změny i (původního nebo vzniklého přehláskou z 'ú, srov. § 79]), popř. se zkrácením í > i . Vlivem sousedních nářečí je dnes ovšem jev již ve značném rozkladu a většinou se vedle sebe vyskytují např. podoby cílit\\ cejHt, sítko\\sejtko, vozík\\vozejk..., v jz. střmor. úseku pak cilit\\célit, siťko\\sétko, vozik\\vozék apod.; zpravidla je však jen počítat, šířka, užívat, křížek [ počítat... aj., tj. ej se v dubletách vyskýtá hlavně jen po c, s, z. Podoby s í se dosud nejdůsledněji udržují, zvlášť po c, v některých okrajových úsecích, především na Domažlicku, dále v býv. národnostním ostrůvku stříbrském, na Manětínsku sz. od Plzně a na Doudlebsku jižně od Čes. Budějovic. S klesající frekvencí směrem do středu země se však objevuje např. lexikalizovaná podoba cíHt/ciit, patřící k nejrozšíře­ nějším v rámci celého jevu, v starších nářečních vrstvách zhruba až po čáru Královice— Příbram— Sedlčany— Jihlava—Mor. Budějovice— Znojmo a místy i za ni. V středních a sv. Čechách spolu se sz. úsekem střmor. výběžku zábřežského, jižněji pak v rozsáhlém pruhu střmor. nářečí, sahajícím na sever k jv. okrají býv. lanškrounsko-svitavského něm. ostrova a dále zhruba po čáru na východ od Letovic a Boskovic k Rousínovu, odtud pak sev. od Slavkova a Bučovic k hranici výchmor. nářečí již. od Kroměříže, je naproti tomu po ostrých sykavkách v slovních základech v zásadě vždy ej, v střmor. nářečích pak é (přibližně ve shodě s e-ovou střídnicí za krátké i po c, s, z, ovšem až k hranici na jedné straně českých, na druhé výchmor. nářečí; srov. § 644); tedy např. cejlit, sejtko, vozejk I celit, sétko, vozék. Střmor. nářečí na východ a na sever od uvedené čáry mají é za i (zase v podstatě ve shodě s e-ovou střídnicí za i) často také po č, š, z, ř, l, srov. např. z centrální podskupiny počétat, šéřka, ózévat ,užívať, křézek, lébit se; v tzv. čuháckých nářečích je však důsledně í (§ 262). V oblasti, kde se i jinak zkrátilo (§ 632), místy ovšem zčásti existují dublety počétat||počítat, křézek\\křizek... a ovšem též celit11cílit..., popř. podoby s i v některých slovech plně vládnou (porůznu např. cícha ,cíchať, klič\\klóč, plica\\plóca aj.). Naopak se podoby s e v jednotlivých lexikalizováných případech vyskytují „přes míru“ zčásti i v jižnějších střmor. nářečích, zvlášť po l, např. lézat/blézat ,lízať, léstek aj. Za stejných fonetických podmínek jako é v severnějších částech střmor. skupiny je ej — důsledně nebo vedle ý (po l však vedle i) — v slovních základech za í původní nebo vzniklé z 'ú v přilehlém výchmor. úseku kolem Kelče, tedy cejlil, sejtko..., a také počejtal, křejzek, lejčyl, lejstek... ||cýlil..., pocýtar. . . , lícyl, lístek; ej je zde nadto též za i, které vzniklo z dřívějšího dlouhého e (jé\ srov. §70i), jako mjesejc, sejha ,sáh‘, ozejbal ,zábsť, umřejl, zejdlo ,zřídlo, žahadlo*, řejkal, přejkopa, třejska (||mjesýc, sýha...) apod. V ostatních sever-

nějších výchmor. nářečích, kde se zachovala dvojice i — y (srov. §§1 8i, 193, 644), je za i po c, s, z, č, š, z, r (nikoli však po l, jež funguje jako měkké) veskrze ý, dědy cýlil, sýtko... (ale lístek...), mjesýc, zýdlo, prýkopa atd. V jižnějších výchmor. nářečích je naproti tomu všude í jako ve spis. češtině, např. cílit, sítko..., pouze v drobné enklávě dolských nářečí záp. od Uh. Hradiště (zhruba od Babic jz. od Napajedel k Polešovicím) je v podobném rozsahu jako v enklávě holém Kelče, avšak s větší důsledností ej (v starších nářečních vrstvách např. jen mnesejc, přejkopa, třejska apod.). V podstatě stejné poměry jako v severních výchmor. nářečích vládnou též v jižní podskupině nářečí slez., ovšem se zkrácením í — ý v i — y. 4. V některých částech území se v jednotlivých lexikalizováných případech vyskýtá ej za staré í ve větším rozsahu, než je obecně v příslušném úseku, popř. též za novější i z býv. dlouhého ě a z é. Tak je tomu hlavně po f a l zejména místy v záp. a již. Cechách, např. na Manětínsku sz. od Plzně drejví, místy při Úhlavě již. od Plzně, při Otavě mezi Sušicí a Pískem, při Vltavě již. i sev. od Ces. Budějovic prejvoz, na Třebívlicku sv. od Loun břejza, porůznu pak skřejpat, rejbek ,hříbek*, lejstek..., dále v sv. Cechách v Podještědí, místy na Litomyšlsku a snad i jinde u nej starších generací 1. p. život. muž. rodu třej, stírej, dále v lejle, v přesahu na Kladsko uostrejz ,ostříž*, v severnějších částech střmor. oblasti zédlo aj. Některé rozšířenější případy lze ovšem vysvětlit morfonologickou analogií, např. podle seju, leju, pleju je sejt, lejt, plejt a podobně hřejt, vohřejt, vokřejt, dále viplejvat, vohřejvat... a odtud i slejzat, vilejzat, prolejzat, přelejzat ,slézat.. / (na rozdíl od slízat ,lízáním odstranit*...), ba také vomejtat (např. na Boudnicku), vopejkat (na Vysokomýtsku), mejvat, vismejvat se, pobolejvat (záp. od Uh. Hradiště). Případy, v kterých nelze počítat s analogií, svědčí Však 0 sekundárním mladším šíření ej. 5. Procesy morfonologického vyrovnání výrazné ovlivnily rozvržení ej/é X í v některých slovotvorných typech a zvlášť v skloňovacích i časovačích kon­ covkách. a) Např. přípony -ík, -íček mají zčásti podobu -ejk, -ejcek, střmor. -ék, -éček 1 po souhláskách, po kterých je jinak v daném úseku zachováno í; tak v střed, a sv. Cechách se říká nejen lesejk — lesejcek, vozejk — vozejček..., ale též nozejk — nozejček..., ojediněle i prslejcek, a podle těchto případů porůznu také listejcek. Nejen v severních, nýbrž i v jižnějších částech střmor. nářečí je místy též knoflék, stehlék aj. Podle případů jako korejtko, sejtko... se na značné části jv. Cech a sousední jz. Moravy, místy pak i ve vých. Cechách (např. na Vysokomýtsku) říká jelejtko/jeletko \\jelítkoljelitko (v sev. části střmor. nářečí je ovšem podoba jelétko hláskoslovně náležitá). b) V skloňovacích koncovkách naproti tomu bez závislosti na předcházející souhlásce většinou vládne -í (-i), pokud ovšem v příslušných případech není koncovka jiná. Nej výraznější odchylkou je zde morfologizované -ej v 7. p. jedn. č. měkkých skloňovacích typů žen. rodu rúzej, dlaňej, kosíej téměř v celé svčes. nářeční podskupině a zčásti i v sousedních úsecích (srov. § 1072). Pokud zde nejsou tvary jiné (viz §§9 6 1? 1093, 1102), většinou je důsledně í (i) také v koncovkách

93

2., 3. a 6. p. množ. č., srov. např. střčes. rúží, rúzím, rúzích (rúzi/ruzi...) atd. V sv. Čechách, počínajíc na západě až střčes. Třebívlickem a Roudnickém a na východě téměř k Humpolci, tvoří výjimku starý i-kmenový 2. pád husej(ch) (\\husí/husilhus/husách) a analogií utvořený 3. a 6. p. husejm, husejch (\\husám, husách\husach), v menším územním rozsahu pak podobné tvary kozej(ch), kozejm, kozejch. Poměrně nejhojněji, s ojedinělými případy též u jiných podst. jmen tohoto typu, objevují se takové podoby v centrálním úseku Českomor. vrchoviny od Skutečska po Novoměstsko. V sousedních střmor. nářečích je odpovídající koncovka -e v 2. p. množ. č. v přesněji nevymezeném okruhu zhruba mezi Jevíčkem a Mor. Krumlovem i u jiných slov, zvi. po s, z, např. na Boskovičku vedle hosé, koze také mise, vose, brize, sloze ,slzť (\\7nis, vos, břiz, slož), řidčeji však též ringlé, šavle (||ringli, šavli), ojediněle i konve aj. (v 3. a 6. p. množ. č. je zde ovšem -ám, -ach, jako většinou i dále na východ; viz § 96i); 0 - é též v 2. p. množ. č. tvrdého sklonění, např. bódé, lóké, zobe ,bud, luk, žabť, viz v § 964. Východní hranice celého západního úseku s -é v střmor. nářečích je nejasná, stejně jako územní souvislost se sv. úsekem na Přerovsku, Kojetínsku a zčásti až na Vyškovsku, kde všude je -é v 2. p. množ. č. v zásadě v regionálně náležitém, toliko foneticky podmíněném rozsahu po všech sykavkách (viz výše sub 3); srov. např. z Kroměřížska vedle huse, koze (||husí, kozi\\hus, koz) také klece, obruče, nošé, kúzé, dveře (||kleci. . .), ale naproti tomu vždy jen konví, košulí, střešhí atd. Obdobné poměry důsledně vládnou v sousedních severnějších výchmor. nářečích (včetně kelečské enklávy) v rozvržení -ý X -í (husy... X X konví...); v dolském ostrůvku záp. od Uh. Hradiště je v témž rozsahu -ej X -í, např. huse], misej, nošej apod. c) U přídavných jmen měkkého sklonění veskrze převládlo -i (-i) na většině území, pouze v malém svčes. pomezním úseku v Podještědí a sporadicky v Pod­ krkonoší jsou ve zbytcích zachovány jednotlivé případy jako psej život, husej péři, kozej rohi...\ v severnějších výchmor. nářečích včetně kelečského úseku je naproti tomu v regionálně náležitém foneticky podmíněném rozsahu v celém sklonění důsledně ý, např. husy, husýho..., honicý, hov'ezý, kančý, horšý... X jarňí, žabí apod., v dolském ostrůvku záp. od Uh. Hradiště pak ej (||í), např. šicej stroj,

vlcej tlama, hracejma kartama (||šicí stroj...) X obecní hospoda, do třelího března atd. Y západních částech jazykového území tvoří výjimku adj. cizej/cizé (cezé...), které přešlo k tvrdému sklonění. d) V časovačích koncovkách sloves prézentní 4. třídy rovněž většinou vládne 1 (i), např. střčes. prosímIprosím, prosíš/prosíš... atd. V 3. os. množ. č. střčes. typu prosejí/proseji je -ej- zřejmě tvaroslovnou analogií podle náležitého umňejí/umňeji apod.; stejně tak patrně i v typu prosej, převažujícím hlavně v sv. Čechách (viz § 1312b)> neboť pův. zakončení 3. os. pl. sloves této skupiny bylo *~e(tb) a í vzniklé ze staršího dl. ě ( < *a) se v sv. Čechách ani po souhl. sekundárně ztvrdlých pravidelně neměnilo v ej (viz výše, odst. 3, 4). Sotva zde tedy může jít o podob­ nou morfologizaci -ej vzniklého hláskoslovně jako v 7. p. jedn. č. měkkého sklonění podst. jmen žen. rodu (srov. sub b). V sv. úseku střmor. nářečí mezi řekami Moravou a Bečvou (mimo Přerov s nej bližším okolím) je ovšem za náležitých fonetických podmínek (viz odst. 3) vždy é, tj. např. prosem, pokazéš to,

on klece, prše, ležémel-my, nevjeřéte (3. os. množ. prosyjó/prošijó)... X nespím, zablódí apod., v sousedních severnějších výchmor. nářečích spolu s kelečským úsekem pak ý, prosým, pokazýš, prsy (3. množ. prosajprosýjd) atd. V stejném rozsahu je v dolském ostrůvku záp. od Uh. Hradiště e jx i, např. mosejm ,musím*, vozejš, ueej se ,učí se*, snad analogií pak též řeč se delej ,dělí, liší* apod. Necháme-li stranou rozdíly mezi nářečími způsobené analogickým vyrovnává­ ním, morfologizací jevu nebo novějším působením spisovného jazyka, nestejný rozsah foneticky podmíněného ej/éjý proti i v různých částech území nesporně jistým způsobem obráží — podobně jako v krátkém vokalismu — průběh procesu změn: Zvýraznění fonetické diference mezi i a ý změnou původního i sekundárně vzniklého ý v ej/é na území mnohem větším, než na jakém nastala v souboru krátkých samohlásek změna y > e\é\d\e, nepochybně ukazuje, že v dlouhém vokalismu tendence k rozlišení byla silnější. Skutečnost, že po souhláskách tvrdých od původu je ej/é za ý v uvedeném územním rozsahu v zásadě důsledně (s výjimkou zmíněných dvou dolských úseků na jz. okraji výchmor. nářeční skupiny; viz odst. 2), svědčí pak o tom, že tato fáze nebyla narušena splýváním ý s i, tj. její počátek spadá do doby vládnoucí ještě korelace měkkosti u souhlásek. (Ojedinělé a sporné nejstarší doklady s ej jsou již z konce 12. a ze 13. stol., hlavně se však změna prováděla až od poslední čtvrtiny 14. stol.; střmor. é je její další vývojovou etapou; viz též § 67i.) Postupně vzrůstající rozsah ej/é za sekundárně vzniklé ý < i po souhláskách ztvrdlých depalatalizací směrem od jz. k sv., resp. sám rozsah ý < i v severněj­ ších nářečích výchmor., zřejmě reflektuje souvztažnost s procesem depalatalizace: bud se změna ý > ej/é šířila od jz. a přicházela do severnějších a východnějších oblastí později, když tam proces postupné depalatalizace měkkých souhlásek a změny i > ý po nich už více pokročil, nebo sama depalatalizace v jednotlivých částech území probíhala nestejně. Např. v jz. Čechách a v přilehlé jz. části Mora­ vy mohla proběhnout změna ý > ej (é) jako fonetický proces dřív než jinde, tj. ještě před započetím procesu depalatalizace, proto zde existují jako základní nářeční podoby cílit, sítko / cílit, sítko atd.; nebo naopak tu depalatalizace nastá­ vala později, když změna ý > ej po tvrdých souhláskách byla již ukončena, takže nově vznikající ý už jí nebylo zasaženo, nýbrž později podlehlo neutralizaci rozdílu i — ý. Situace v krátkém vokalismu (viz § 644) a zvláště dosud zachované zbytky měkkých retnic v již. Čechách a na jz. Moravě (§ 133) nasvědčují spíš této druhé možnosti. Dublety cejlit, sejtko/célit, sétko. .. , které se zde vyskytují v rozsahu klesajícím směrem k okrajům starého osídlení, jsou přitom nepochybně dokladem mladého sekundárního pronikání podob s ej/é ze sousedních oblastí. Porůznu se vyskytující lexikalizované případy typu dřejví, přejvoz v západních částech území svědčí však patrně i o starším sekundárním šíření ej za í (ý) po změně býv. dlouhého ě v i, neboť jinak v oblasti čes. nářečí v už. smyslu i nářečí střmor. podléhalo změně v ej jen ý z í původního a vzniklého přehláskou z 'ú 34

34 Jako pochybená se mi ovšem jeví hypotéza, kterou po F. T r á v n íě k o v i ( H i s t . m lu v n ice s. 95) nejnověji opakuje Cuřín, že e j na místo dřívějšího i vůbec snad proniklo jen sekundárně, ,,napodobením změny ý v e/“, tj. že vlastně nešlo o skutečný proces fonetické změny (viz F. C uřín, S tu d ie z h isto r . d ia le k to lo g ie . . . , s. 47n.). Třebaže se doklady s e j za dřívější i objevují později než za ý (podle Cuřína teprve od začátku 16. stol.), zdá se pravdě­ podobnější, že diftongizace starého ý > e j byla ještě v proudu, když ve spojení s přeskupo­ váním souhlásek dříve palatalizovaných k souhláskám foneticky ,,tvrdým“ nastával posun i > ý ; proto bylo diftongizací ý > e j nové ý (< i) zachyceno v různých částech území v takové č s .,

Dublety typu celit ||cilit a také uapř. počétat ||pocitat... v severnějších střmor. nářečích na rozdíl od dublet v jz. Čechách a na jz. Moravě snad ukazují, že změna sekundárního ý (< i) v ej/é se zde křížila s krácením i > i , takže v některých případech místy vznikly a udržely se obě podoby. Eozhodně však je krácení i > i mladší než střmor. změna y (též z i) v é/é/a/e (§ 642), neboť i vzniklé zkrá­ cením i touto změnou již nebylo zasaženo. Poměrně častý výskyt ý ||ej ve skupině výchmor. obcí kolem Kelče na po­ mezí nářečí střmor. {pýcha \\pejcha, mýto \\mejto, cýW 11cejlil...) je patrně sekun­ dárně způsoben vlivem sousedních výchmor. nářečí, která v případech tohoto typu mají jen ý. Celkem pravidelné ej za ý < i též v případech jako mjesejc, řejkal \\mjesýc, rýkai... svědčí pak bud o tom, že změna ý > ej sem pronikala poměrně později, až po změně býv. dlouhého ě (je) v í, nebo že naopak změna ié > i zde nastala dříve než v oblastech západnějších, a proto se změnilo v ej také ý (< i ), jež vzniklo z ié (§ 70i. — Změně v ej však v kelečském nářečí nepodlehlo nové ý ( < i) z é, pokud ovšem v tomto úseku vůbec nastalo úžení; srov. § 69i.) Konečně důsledné ej v dolské enklávě záp. od Uh. Hradiště po souhláskách od původu tvrdých i po všech sykavkách a v některých případech též po l (např. lejcit, lejstek...) zřetelně ukazuje, že rovněž vzniklo fonetickou změnou původního a sekundárně vzniklého ý (také z dlouhého e) v ej, ačkoli kolem tohoto ostrůvku shodně s celou jižnější částí výchmor. nářeční skupiny ý splynulo s i. Spolu s ně­ kterými jinými jevy, které nasvědčují, že se na západním pomezí jižnějších vých­ mor. nářečí i šířilo sekundárně i místo dřívějšího ej (viz § 672), je uvedená skuteč­ nost dokladem, že splývání ý a i je v této oblasti mladší než změna ý v ej. Změna ej

v é/í

67. Se střídnicemi za původní i sekundárně vzniklé ý zčásti souvisí vývoj téžeslabičné skupiny ej (také z dřívějšího ěj): 1. Tautosylabické ej jakéhokoli původu se na většině území zachovává, srov. např. střčes. zloděj, na hej, chitřejší, pjekhejší, nemhej strach..., též nejsem, nejsi... a také případy jako vobicej, neutrácej apod., z původního aj přehláskou po měkkých souhláskách (viz § 80i; o střídnicích za aj po tvrdých souhláskách viz v § 75i ,2). Kromě případů za aj vládne tato situace v zásadě též ve většině nářečí*1

míře, v jaké tam vzniklo, tj. v podstatě podle toho, které bývalé měkké souhlásky se tam v kritické době už depalatalizovaly. Poněvadž pak v souvislosti se zánikem korelace měkkosti probíhal ve značné části nářečí (zvlášť ovšem v krátkém vokalismu) také proces splývání obou i-ových hlásek, byly po depalatalizováných souhláskách vlastně dány dvě vývojové možnosti; to usnadňovalo i morfologizaci jevu jedním nebo druhým směrem. Pokud jde 0 případy v základu slova, stupňovitost v rozsahu ej (é/ý ) za i, jak jsme ji naznačili, sama svědčí o jisté fonetické zákonitosti v utváření tohoto jevu. Příslušné izoglosy přitom kupodivu probíhají zhruba směrem od zsz. k vjv., tedy napříč nářeěními skupinami. Zbytky neexistence

ej za, i v jz. Čechách a maximální rozsah é/ý v sv. částech Moravy se pak zase shodují s roz­ dílným fonetickým hodnocením tupých sykavek u Filomatesa a Blahoslava, které jsme citovali výše (§ 644). Mimochodem sluší připomenout, že se tupé sykavky (a rovněž staré c, které se i v oblasti českého jazyka patrně depalatalizo válo první) foneticky přeskupily k tvrdým souhláskám také v polštině (a samozřejmě též ve většině nářečí slez.), zatímco ovšem u ostrých sykavek tam zůstala zachována stará korelace měkkosti. Změnou

1 > ý/ej/é je tak vlastně překryt jev, který pokračuje i mimo oblast českého jazyka a jehož kořeny mohou být značně staré. — Pokud jde o morfologizaci í nebo ej za dřívější i , je zají­ mavé, že v jistém souladu s větším rozsahem foneticky podmíněné změny í > ý/ej/é se směrem k vsv. jazykového území postupně zmenšuje rozsah narušení této změny morfologickými

96

vyrovnáními. Objasnění obojí této stupňovitosti si vyžádá ještě dalšího zkoumání.

výchmor. a slez. Naproti tomu v celé nářeční skupině střmor. s výjimkou čuháckých ostrůvků a rovněž v několika dolských obcích na jz. okraji výchmor. oblasti (Ostrovánky, Věteřov, Želetice, Nasedlovice záp. od Kyjova) je za ej většinou é, např. na Prostěj ovsku na né, chétřéši, pjekňéši, nemňéte strach, nésó, neótrácé apod. Skupina ej se převážně zachovává pouze v případech, v kterých je vázána půso­ bením jiných tvarů téhož slova, v nichž e -\ -j nepatří do téže slabiky. Např. na Prostějovsku se zpravidla říká zloděj podle zlodeja..., řidčeji též ohécej podle obéčeja.. .aj.; zvlášť v sv. části střmor. nářečí na Přerovsku, Holešovsku a zčásti na Kroměřížsku bývá však též zlodéfzlodé, običé/obycé apod. Střmor. é na místě dřívějšího ej nasvědčuje, že také v případech jako staré bék, celit atd. é vzniklo z dřívějšího ej, tj. že změna ý v ej nastala společně v celé oblasti ěes. nářečí v už. smyslu i nářečí střmor. a v západních okrajových úsecích nářečí výchmor. (kolem Kelče a v dolských enklávách; viz § 661). Teprve v další etapě se v střmor. nářečích ej z ý změnilo v é a tato změna zasáhla též ej jiného původu, v případech jako chétřéši, nésó aj. Poněvadž se monoftongizace ej > é rozšířila v podstatě jen v nářečích střmor., zůstalo ej za ý spolu se starším ej nejen na západ od střmor. skupiny v čes. nářečích v už. smyslu, nýbrž i na východ od ní v pomezních úsecích výchmor. Uvedené výchmor. úseky tedy zachovaly dřívější společný stav z doby před dalším vývojem střmor. nářečí. Dvojhlásku ej dosvědčuje z vých. části střmor. nářečí (kolem Hulína) ještě Jan Blahoslav r. 1571; z téže doby však existují už i doklady s é a je dost pravdě­ podobné, že v centrálních střmor. oblastech nastala monoftongizace poněkud dřív .35

2. V ostrůvcích čuháckého nářečí (§ 262) je proti obecně střmor. é za ej zpra­ vidla i, např. chetřiši, pjekňíši, 1. os. jedn. niso, a též zlodí, obecíhe atd. Podobná situace je ve dvou drobných enklávách dolského úseku výchmor. nářečí, jednak na sev. pomezí ostrůvku s ej za ýji záp. od Uh. Hradiště (Kudlovice a Sušice), hlavně však v jeho západním sousedství zhruba od Buchlovic (včetně) až k ostrůvku s omezeným ej za ý u K yjova (§ 662); např. chitřiši, pjekňíši, nísu, do tí dobi (proti obecně výchmor. chitřejšíjchytrejsy..., pjekňejší. .., do tej dobi...). Také čuhácké i za ej v případech typu chetřiši, niso... svědčí o tom, že rovněž i v případech jako staří bík, cilil aj. zde vzniklo sekundárně z ej, na rozdíl od obecně střmor. é. Je přitom otázka, zda i vzniklo přímo z ej nebo až z é\ úzká výslovnost é ve východních částech střmor. nářečí tuto druhou možnost nevylučuje (srov. § 282). Naproti tomu u i za ej v dolských enklávách na jz. okraji výchmor. nářečí mezistupeň é bezpochyby nelze předpokládat. Jak bylo naznačeno, větší z těchto dvou enkláv (od Buchlovic ke Kyjovu) je spojovacím článkem mezi ostrůvkem s ej za ý/í záp. od Uh. Hradiště a s omezeným ej u Kyjova, takže zároveň svědčí o tom, že to byla dříve souvislá oblast. Výslovnost ej v ostrůvku záp. od Uh. Hra­ diště pak naznačuje, jakou cestou mohlo vzniknout i < ej fonetickým vývojem (viz § 283) ; poměrně velké zničení této oblasti za třicetileté války a silná kolonizace od východu v druhé polovině 17. stol. a později ovšem nasvědčují, že dnešní poměry v jz. pomezí výchmor. nářečí vůbec jsou spíše výsledkem míšení nářečí původního obyvatelstva, které mělo ej za ý (i), a mluvy přistěhovalců, v níž ý splynulo s i (srov. J. B ě lič , Dolská nářečí, zvi. s. 199n.).

35 Srov. J. B la h o s la v ,

Gramatika, s. 338; též Sl. U tě še n ý , Studie a práce lingv. I, 349.

97

Změny e v i a v i/y

68. 1. V systémové souvislosti se změnou y (i) > é/ě/a/e je náběh k opačnému posunu e v i. Již v §§ 20i a 28i byly zmínky, že v střmor. úsecích, kde za bývalé y je široké é, vyslovuje se naopak starší e (původní i vzniklé z ě) zavřeněji, tj. e. V jed­ notlivých slovech pak se porůznu za takové e vyskýtá i, srov. např. z Prostějovská pinkava, slibovat se, Prosliov aj. Hojnější jsou podobné případy s i za e v někte­ rých úsecích, v kterých za y je e (é), zejména kolem Morkovic vých. od Vyškova, zvlášť však v tzv. horském nářečí kolem Tišnova, Blanska a Sloupu sev. od Brna; např. hišce ,ještě‘, klica ,klecť, šcihe, třiba, vidět,vědět4, zezdalika, 1. os. jedn. zino ,ženu‘ aj. I v horském nářečí je ovšem jev lexikalizován (i za e se patrně vůbec ne­ objevuje ve flexívních koncovkách) a frekvence jeho výskytu je značně nižší i než frekvence paralelní horské změny o > u (§ 73i);36 v současné době kromě toho podoby s i většinou ustupují.

2. Odlišné povahy je důsledná změna e (starého i vzniklého z e ) v i/y, popř. ve­ skrze v y (srov. §§ 694, 702), před nosovými souhláskami při východních okra­ jích slez. nářečí po pravém břehu horního toku Ostravice, ve východním přesahu slez. nářečí do Polska a v pohraničních obcích na sev. Hlučínsku, dále pak v pol.-čes. smíš. pruhu. Srov. např. z hornoostravického nářečí kolino, himy ,němý‘, tyn, 3. p. jedn. jimu (ale 2., 4. pád jeho), mynovac', panynka...; v pol.-čes. smíš. pruhu je ovšem jev omezen tzv. dispalatalizací, např. kolano, m'anovac'...

(§ 830 . Změnu e > i/y v této oblasti je třeba lišit od úžení býv. dlouhého é (i é s tzv. náhradní délkou) po měkkých souhláskách, která je na daném území provedena ve větším teritoriálním rozsahu (viz § 694); stejně jako ona však souvisí s vývojem v sousedních nářečích polského jazyka. Změny é v í(i), ié a v i/y, ej

69. 1. V mnohem větším územním rozsahu než řídká střmor. změna e > i je v souboru dlouhých samohlásek provedeno úžení starého é v i. Na rozdíl od spis. češtiny úžení důsledně nastalo v celé oblasti čes. nářečí v už. smyslu a nářečí střmor., spolu se západními okrajovými úseky nářeční skupiny výchmor. Většina výchmor. nářečí naproti tomu staré é (a také é vzniklé z býv. dlouhého ě po l) veskrze zachovává, zkrácené je zachováno i v jižní podskupině slez. nářečí a vět­ šinou též v záp. části záp. podskupiny (viz níže, odst. 4). Izoglosa i x é probíhá jižní částí spálovského výběžku sev. od Hranic, k jihu pak jde vých. od Hranic a záp. od Kelče až po záp. okraje Gottwaldova, odtud k jz. nejprve po hřebeni Chřibů, potom vých. od Buchlovic a Bzence, již. od Vracova a Kyjova, sev. od Čejce a vých. od Podivína u Břeclavě (viz mapku č. 15). Srov. např. střčes. (s fakul­ tativním nebo i víceméně pravidelným krácením i > i): dílka, mlíko, adv. mih..., níst, víst (vezu), piet, tíct..., velkí mhesto, většinou též velkího mhesta (srov.

36

Od změny krátkého e v i je třeba odlišovat případy, v kterých i vzniklo zkrácením

dřívějšího í za někdejší dlouhé ě a é, s bývalou nářeění délkou proti spisovné krátkosti, jako na Prostějovsku jiščerka, spichat, šklibit se ..., porůznu v střmor. oblasti též sil ,šel‘ aj. (srov. s tím např. z východních střmor. nářečí sz. od Kyjova, kde se i nekrátí, jisčerkajisčerka, spichat, šklibit se ..., šel apod.). Některé střmor. případy, jako hřije, přije, smije se..., mohou být též analogií podle hřit, prit, smit se / hřit.. . (viz § 804c), ale je příznačné, že se nejčastěji

98

vyskytují právě v nářečí horském i dále v jz. části střmor. nářečí.

§ 114i)..., vojti dobi (§ 1212) ..., ve shodě se spis. jazykem pak límec, řict, talířek..., vobilí, zelí¡zeli... a ovšem též kamínek, vokínko, polífka... — a proti tomu výchmor. od Uh. Hradiště délka, mléko, mén..., nést, vést, péct, téct..., veliké mňesto, velikého mnesta... a také lémec, řéct, taléřek..., obilé, želé..., kamének, okénko, poléfka aj. V těch stímor. nářečích, v kterých se í důsledně zkrátilo (§ 632), existují ovšem podoby dílka, mlíko..., véléki mňesto apod. Úžení é > í podlehlo v nestejném rozsahu v různých částech území také é se sekundární délkou (z pův. ei z e vzniklého z ě); srov. např. chodské lezíl, inumříl... X střmor. z okolí Bučovic ležel, umřel. Provedení nebo neprovedení změny nepochybně souvisí s relativním stářím příslušné délky v daném úseku (§ 85n.).

2. Hranice í x é není zcela jednotná a pevná a v některých úsecích, např. na Kelečsku, kolem Napajedel aj., je po obou stranách též dost kolísání. Místy, zvi. na Kyjovsku, se i na západ od ní až po hranici střmor. nářečí vy skýtá é zejména v infinitivech typu nést, wesčavpříč. min. nesl, védl (§ 882,4); ve východnější části dolského úseku se sekundárním í za ej kolem Buchlovic (§ 672) je é morfologizováno v koncovce 1. p. jedn. č. tvrdých příd. jmen střed, rodu, tj. vládne typ dobré mlíko — dobrího mlíka..., v enklávě Bzenec— Vracov aj. je pak i v jiných pá­ dech adjektivního sklonění, tj. dobré mlíko — dobrého mlíka atd. V mladších nářečních vrstvách zčásti proniká í dále k východu, např. v městské mluvě Gottwaldova, Uh. Hradiště aj. Naopak vlivem spisovného jazyka se šíří u ně­ kterých slov podoby s é i v oblastech, kde je jinak provedeno úžení; srov. např. střčes. lék, léčit se, Často též méno (|| měno), mlékárna (podoby lík, mino jsou větši­ nou omezeny na nej starší generace, pokud se vůbec vyskytují). Zachovává se é též v mladších přejatých slovech, jako fréza, šofér, montér aj. Nehledíme-li k takovým případům, zúžení é > í má za následek, že v celé sku­ pině čes. nářečí v už. smyslu je é omezeno toliko na nečetné případy s mladou délkou sekundární, jako v 3. os. jedn. lézi, bjézi..., zeli apod. (§ 92i), takže mimo uvedené výjim ky vlastně neexistuje jako foném. Podobně je tomu v záp. okrajo­ vých úsecích výchmor., v nichž je důsledně provedeno úžení, pokud ovšem v sou­ hlase se sousedními střmor. nářečími zde zčásti nevzniklo nové é zej (§§ 66i, 67i). Ještě výrazněji se jeví neexistence é v střmor. ostrůvcích čuháckých; jinak je ovšem é v střmor. nářečích hojné (z ýjí, ej a také aj, viz §§ 66— 67, 75), rozvržením v jazyce se však zcela odlišuje od výchmor. é z é původního. V těch střmor. náře­ čích, v kterých se' i < é spolu s jiným í jakéhokoli původu veskrze zkrátilo, ne­ existuje zase v souboru dlouhých samohlásek i (§ 632). 3. V několika obcích kopaničářského úseku výchmor. nářečí při slovenských hranicích (Nová Lhota, St. Hrozenkov s okolím, Březová) je za é zčásti dvoj­ hláska ie/jé, popř. je/jé nebo dvojslabičná skupina ié, např. dobré mliéko\mljékojmlieko, npést\ňjésclňiésl apod. (srov. § 272); tato diftongizace je spjata s vývojem v sousedních nářečích slovenských .37

4. Bez územní souvislosti se západními oblastmi se ještě před zánikem fonologické délky nebo zároveň s ním zúžilo dřívější é také ve východnějších slez. náře­ čích a v pol.-čes. smíš. pruhu, zhruba na sever od čáry Frenštát p. Radh.— Příbor (mimo obě města) a k východu od Hlučína (včetně), spolu s východním přesahem 37 Srov. E. P a u lin y , Fonologický vývin slovenčiny, s. 241, 243n.

slez. nářečí do Polska. Zúžení zde však podlehlo toliko é po měkkých souhláskách {v pol.-čes. smíš. pruhu ovšem jen v případech, v kterých se dispalatalizací ne­ změnilo jinak; viz § 831), a to též é s někdejší tzv. náhradní délkou v slabikách za­ vřených souhláskou etymologicky znělou (§ 90i); přitom v slez. nářečích a zčásti i na záp. okraji pol.-čes. smíš. pruhu po souhláskách, které si zachovaly měkkost, je za ně většinou i, po souhláskách sekundárně ztvrdlých však y , kdežto ve většině pol.-čes. smíš. pruhu i ve vých. části východního přesahu slez. nářečí do Polska spolu s pohraničním úsekem sev. od Hlučína je zpravidla vždy y , takže je fone­ ticky nezávislé (viz mapku č. 15). Srov. např. z okolí Opavy (beze změny) polefka, žele, ňešč, učec ,utéci*, zdelka ,délka*, dobré mléko — dobrého mléka. , . a proti tomu z vých. Hlučínska polifka, zeli, ňišó, ucyc... a také lid ,led* (2. p. ledu), přič. min. přyňis, ucyk ,přinesl, utekl*..., ale zdelka, dobré mliko — dobrého mlika... a z pol.ěes. smíš. pruhu na Těšínsku polyfka, z'ely, •hys,c' , uc'yc, uc'yk. . ., zdelka, dobré mlyko — dobrého mlyka... a ovšem lúd (2. p. lodu), pryňús apod. (§ 83i). Hranice růz­ ných případů s i[y za býv. é se zcela nekryjí a v pomezním pásmu je rovněž dost kolísání. Jako morfologizovaný jev v infinitivech typu Mše, vise... a vpříčestích min. přyňis, ucyk... sahá zvi. v úseku kolem Hlučína i/y poněkud více k západu, v některých lexikalizováných případech, zvi. za býv. é s náhradní délkou, je pak i dále na Opavsku, jako např. (j)iz ,ježek*, pohřyb (2. p. jeza, pohřeba), 2. p. množ. č. dřyv, bešyd atd. Podobně jako změna krátkého e v i[y před nosovými souhláskami (§ 682) souvisí i toto úžení s vývojem v sousedních nářečích polských. 5. Podobná situace jako v ostatních východnějších slez. nářečích byla též v zaniklém nářečí izolované obce Baborowa sz. od Ratiboře v Polsku, např. polifka, zeli, nis’c’, dobré mliko...; v přesněji nezjištěném rozsahu tu však existovala za jakkoli vzniklé dřívější é také dvojhláska ej, např. pejc ,péci*, pejro, u&ejc ,utéci*, zelejsko, 2. p. množ. č. lejt ( 1. p. jedn. léto)... a také mejd ,med*, přič. min. pejk (ale pekla) aj. Jev se zčásti překrýval s epentetickým j před měkkými a býv. měkkými souhláskami (viz § 50), srov. např. vejs'c' ,vézť, příč.min. vejz, žen. rod vezla, ale množ. č. rovněž vejz'li. Dvojhláska ej zde snad v starších dobách existo­ vala ve větším rozsahu a při jejím ústupu ve prospěch i vznikly analogické podoby jako zlogi ,zloděj* aj. (O ej za někdejší dlouhé é v babor. nářečí viz v § 703.) O změně krátkého e > ijy před nosovými souhláskami při vých. okrajích slez. nářečí a v pol.-čes. smíš. pruhu viz v § 682; o jzčes. změně e > a v § 81; o uo\u za někdejší é v části záp. přesahu do Polska v § 82. O některých rozdílech v růz. částech území, které vyplývají z odlišné kvantity, jako např. letoxlíto ,léto*, viz v §§ 85— 92. Změny býv. dlouhého é v í, i/y, ej

100

70. 1. Odchylně od střídnic za é toliko okrajové zvláštnosti v souboru dlou­ hých samohlásek jsou způsobeny rozdíly v střídnicích za někdejší dlouhé é (ié). Staré dlouhé e (původní i vzniklé stažením skupin *bje, *eje..., mimo pol.-čes. smíš. pruh též vývojem skupiny *tert > trět), popř. i dlouhé ě vzniklé přehláskou z fá, á (§ 80), zúžilo se téměř na celém území v i a eventuálně se změnilo ještě dále jako v příslušných úsecích každé starší í jiného původu (viz mapku č. 15). Srov. např. střčes. písek, míra, víra, vím, snídat. . ., 1., 2., 4. p. jedn. č. staveňí..., zne­ nadání, 3. os. jedn. pouští..., hřích, tříska, dřímat..., vodevřít, vzít..., střm or.

z Prostějovská spisek, mira, vira..., hřich, třiska atd., výchmor. z kelečské enklávy písek, míra, víra... (ale poušcá...), hřejch, trejska, dřejmaí || Mých, trýska, dřýma}..., otevfýl (otevřejtej), vzýl ||vzeji. . ., slez. z Opavska písek, mira, vira..., 1., 4. jedn. staveňi (ale 2. p. staveňa..., znenadaňa, 3. os. jedn. puscá)..., Mých, tryska, dřymač..., otevřyč (ale vzac)..., vlivem náhradního zdloužení ě pak též obid, břyh, vryd (2. p. objeda, břeha, vfeda; viz § 90j) apod. 2. Na rozdíl od i\y ve většině slez. nářečí, foneticky podmíněného povahou předcházející souhlásky, je v pol.-čes. smíš. pruhu za někdejší dlouhé ě podobně jako u střídnic za é (§ 694) na většině území po všech souhláskách zpravidla y , pokud se ovšem é dispalatalizací nezměnilo jinak; srov. např. v'ym, gřych. . ., avšak p'osek, ob'od (§ 83) apod. Je to tedy změna svou povahou odlišná a vývojově zřejmě souvisí se shodnou situací v sousedních nářečích polských. Důsledné y za dlouhé ě, ovšem ve všech případech (tj. s neexistencí dispalatalizace), vyskýtá se též v některých pohraničních slez. obcích sev. od Hlučína a na vých. okraji východního přesahu slez. nářečí do Polska; např. vym, Mých... a také pysek,

obyd atd. 3. Podobně jako u střídnic za é vládly odlišné poměry v zaniklém nářečí měs­ tečka Baborowa v Polsku, v němž se v jistém rozsahu zčásti vy skýtalo ej, resp. též e, zvlášť pokud někdejší dlouhé ě vzniklo přehláskou, jako v příp. s'ejc' ,síť a podobně též hzejc', směje' se ,hřát, smát s e '... a také např. pamejtka, zejdek ,památka, řádek', c'elejtko, koc'ejtko ||hujs'etko, kuzetko, mlag'etko, prajs'etko apod. (srov. § 80). V případech jako s'ejc' se ovšem tento jev zase překrýval s epentetickým ý před měkkými a býv. měkkými souhláskami (§ 50), ale ej bylo např. i v žen. rodě přič. min. s'ejla, hzejla se aj. 4. Y několika obcích kopaničářského úseku výchmor. nářečí se shodně se střídnicemi za staré é (§ 693) býv. dlouhé ě většinou reflektuje bud jako dvojhláska ie/jé (Nová Lhota), nebo je za n éje/jé (St. Hrozenkov s okolím), nebo dvojslabičná skupina ié (Březová); např. hriéchlhrjéch¡hriéch, viéra/ vjéra/ viéra, 1., 4. p. jedn. zbozié¡zbozjé[zbozié atd. Dvojhláska ie za staré dlouhé ě, ovšem jen krátká, je po retnicích a po š, z, č, ř, v slovesných tvarech 3. os. množ. i po jiných souhláskách, také v mluvě Bránice v západním přesahu slez. nářečí do Polska; např. piesek, viera, vyščjeřac' se ,vysmívat seť, hřiech, třieska, 3. os. množ. křycie, puac'ie ,p la tí'... a též uobied, bfieh, vřied aj. Naproti tomu však je zde hňezdo, s'ňedaňe, sus'ed. . ., tj. po souhláskách, které si zachovaly měkkost, se ie změnilo v e . V bra­ nickém nářečí patrně běží o archaické domácí zachování dvojhláskové střídnice za někdejší dlouhé ě, kdežto v kopaničář. úseku jde stejně jako u střídnic za é ne­ pochybně o jev souvisící s vývojem v slovenštině. Naopak je ovšem zúžené i za staré dlouhé é v dost značném územním rozsahu v nářečích na jz. Slovensku a nelze pochybovat, že aspoň na části tohoto území, zvi. na tzv. Záhoří, proběhl společný vývoj s nářečími čes. jazyka .38

38 Srov. E. P a u lin y , cit. dílo, s. 243n.

101

O některých rozdílech v růz. nářečích, které vyplývají z odlišné staré kvantity, jako výchmor. březa, spjes ,spíše, dříveť, vjetr, jest ,jísť, cWet aj., viz v § 85n. — Po l se někdejší dlouhé ě patrně už v předhistorické době změnilo v é, proto změny zde nastaly v stejném územním rozsahu jako u starého é (srov. § 69i). Rozdílný územní rozsah úžení é > i a monoftongizace hýv. dlouhého é > i svědci o tom, že běží o dvě změny relativně samostatné, přičemž průbojnost mono­ ftongizace dlouhého é > i byla větší. Situace v západnější části kelečského úseku výchmor. nářečí, v níž úžení é > i je provedeno, zároveň ukazuje, že zde m ono­ ftongizace dlouhého ě > i proběhla dříve, neboť takto vzniklé i (ý) bylo ještě zachyceno změnou ý > ej (srov. § 663), kdežto i (ý ) vzniklé z é nikoli. Doklady z písemných památek na ostatním území rovněž nasvědčují, že monoftongizace dlouhého ě > ¿ je poněkud starší než úžení é > i (doklady s i za býv. dlouhé ě se objevují už koncem 13. stol., ojedinělé doklady s i za é začínají teprve ve stol. 14.). Žádná z obou změn ovšem nemusela probíhat po celém území současně, jak o tom se zřetelem ke změně dlouhého ě v i byla zmínka již v § 66 (s. 96).39 V západnějších částech území se na rozdíl od kelečského úseku proces změny dlouhého ě v i i é v i rozhodně dovršil teprve po začátku změny ý > ej, neboť i (ý) vzniklé monoftongizací a úžením kromě jistých výjimek (§ 664) změnou ý > ej již není zasaženo; na druhé straně se úžení é > í v střmor. nářečích provedlo dříve, než vzniklo é z ej < ý a ze staršího ej, neboť toto nové é (s výjimkou čuháckých ostrůvků) se nezměnilo v i (srov. § 69i). Zároveň jsou v střmor. oblasti změny dlouhého e > i a é > i starší než důsledné zkrácení i, ú, protože se v příslušných úsecích zkrátilo též i takto vzniklé. Zkrácení podlehlo i z dlou­ hého ě a é také v čuháckých ostrůvcích, kdežto sekundární i z ej < ý a ze staršího ej tu zachovalo délku; vzniklo tedy toto i později, zároveň s novým é v ostatních střmor. nářečích, popř. teprve z něho.

H lá s k y u -ové a o-ov é 71. 1. Původní krátké u i u vzniklé z předhistorické nosovky q se ve většině nářečí zpravidla zachovává, pokud se ovšem nepřehlasovalo v í a eventuálně ještě dále nezměnilo jinak (viz § 79). Odlišná situace za předhist. q je pouze v pol.-čes. smíš. pruhu, kde jsou nosové samohlásky zachovány (§ 78i). Změna

u v ¿/o

2. Naproti tomu ve značné části střmor. nářečí paralelně se změnou y > é/é/a/c (§ 642) je za staré krátké u, pokud se nepřehlasovalo, střídnice o/o. Srov. např. z Prostějovská hroch ,břicho‘ , dob, dóša, roka. . ., 4. p. jedn. č. dóšó, rókó. . ., k herno, na břehó..., 1. os. jedn. bódó, kópójó..., z Boskovická hroch, dob, dosa, roka..., 4. p. došo, roko. . ., k herno, na breho..., 1. os. bodo, kopujo (beze změny druhého u) apod. Změna u > ó/o je však provedena v poněkud menším územním rozsahu než změna y > é/é/a/e, a to místy jak při její západní hranici (zejména není v drobném úseku na střed. Zábřežsku), tak zvlášť ve východních střmor. nářečích, kde u zcela vládne ještě poněkud na západ od Přerova a Kojetína, dále k západu od Kroměříže, k jz. a jihu od Bučovic a Slavkova pak zhruba téměř po Židlochovice, Klobouky u Brna a Hustopeče. Také území s ó/o za u se od konce min. století

39

D. M a rečk o vá prokázala (Listy filol. 80, s. 232n.; 81, s. 85n.), že se v 15. století

v rukopisech pocházejících z Moravy za staré dlouhé ě mnohem častěji píše í než ie, kdežto v rukopisech z Čech převažuje psaní ie.

zmenšilo a jev je dnes zčásti už do té míry rozkolísán a rozrušen (viz níže, odst. 4), že přesnější hranice v některých úsecích lze těžko určit .40 3. Z variant o/o se podobně jako u variant é/é/a/e pevněji drží o, vystupující jako zvláštní foném v sedmičlenném souboru krátkých samohlásek v centrální podskupině střmor. nářečí (§ 20i), foneticky odlišný od původního o i od u nověji vzniklého zkrácením sekundárního ú < ó (viz § 74i a 632). I v centrální pod­ skupině je však v některých případech u na místě očekávaného o, např. na Prostějovsku v imperativech kópuj, obuj se... (viz pozn. č. 42 v § 73i a § 902), v pří­ slovcích ocud, otkud, dokud..., často též v novějších slovech ze spis. jazyka, jako učitel, vzduch (|| óčétel, vzdóch)..., a v slovech cizího původu, např. guma, lump, puma (starší přejatá slova mají však 6 < u, např. pócovat, tómlovat se ,spěchať aj.). V jz. sousedství centrální podskupiny (v tzv. nářečí horském) se dvojice 6 — o foneticky posunula směrem k zavřenosti, tj. za 6 ( < u) je o, kdežto původní o se v menším nebo větším rozsahu změnilo v u (viz § 28i a 73i). V jiných střmor. ná­ řečích, pokud je změna u > o/o provedena, nové o splynulo s o starým; snad je to až pozdější, druhá etapa změny, podobně jako splynutí é/é/a < y s e (§ 643). 4. V některých nářečích je o za u jen v omezeném rozsahu a dnes dále ustupuje. Např. místy na Yelkomeziříčsku, Moravskobudějovicku, Moravskokrumlovsku, jižním Brněnsku, Rousínovsku aj. se podobně jako e\é é/é/a/e se foneticky zvýraznil rozdíl mezi i a y, kdežto změna u > o/o byla zřejmě vyvolána jen symetrickým postavením u proti i)y v souboru samohlásek. Změna u > o/o v střmor. nářečích nepochybně systémově souvisí se změnou y > é/é/a/e a patrně nastávala současně s ní nebo o málo později. Je přitom starší než střmor. krácení ú ( < ó) v u (§ 632), neboť toto nové u jí není zachyceno. 72. 1. Paralelně se změnou ý > ej/é je za původní úiza,úz předhist. nosovky q, pokud se nepřehlasovalo v i a popř. ještě dále nevyvíjelo jinak (§79), v čes. nářečích v už. smyslu s jistými výjimkami veskrze ou, v střmor. nářečích mimo čuhácké ostrůvky pak o. S výjimkou některých okrajových úseků je naproti tomu staré ú zachováno v nářečích výchmor. a přes své zkrácení v zásadě též v nářečích slez., z původního ú pak i v pol.-čes. smíš. pruhu (o střídnicích za předhist. q v pol.-čes. smíš. pruhu viz v § 78i). Srov. např. střčes. houser, mouka, bloudit, foukat, ouvoz, ouskej..., 7. p. jedn. č. rukou, pod vodou, se mnou..., 3. os. množ. nesou, vedou... a též skáčou, kupujou..., střmor. z Boskovická

40

O změnu u > ó/o nejde ovšem v případech, v kterých je o porůznu v širším územním

rozsahu proti ú/u v jiných nářečích, jako např. výchmor. kozle, loj, mostek, 3. p. množ.

chlapom aj.; v těchto případech je to reflex starého rozdílu kvantitativního (srov. § 85n.).

ú v ou/ó

Změna

hóser, móka, blódit, fókat, hóvoz, hóské... a též dóm, scór, códit, cóhat, lóbat ,díra, štír, cídit (studnu), číhat, líb a t'..., 7. p. jedn. rokó, pod vodo, se mnó... a též za mřižó, s ňó, nasó, vašó..., 3. os. množ. nesó, védo, skáčó, kopujó... a též delajó, majó..., výchmor. z Gottwaldovska húser, múka, blúdit, fúkat, úvoz, úský, důra, scúr, cůdit, čúhat, lúbat. . ., 7. p. jedn. rukú, pod vodu, se mnú, za mřezú/mryzú, s ňú, nasú, vasú..., 3. os. množ. nesu, vedú, skácú, kupujú, delajú, majú..., slez. z Opavska huser, muka atd. 2. Dvojhláska ou je také východně od střmor. skupiny na západním pomezí výchmor. nářečí v enklávě kolem Kelče a v dolském úseku záp. od Uh. Hra­ diště, a to — v souhlase s ej za ý/i i z býv. dlouhého é (§ 663) — ve značné míře též za mladší ú z původního ó (viz § 74x), tedy např. (v podobách od Uh. Hra­ diště) houser, mouka, doura, čouhat... a také nouz, rouza, naroust, doule ,doleť, louni ,loni', bratrou kabát, pár grejcarou, strnázd rokou apod. (zpravidla však kůň, dvůr, stůl aj.). Y jižnějších výchmor. okrajových úsecích u K yjova a vých. od Klobouk a Hustopečí, kde je v omezeném rozsahu ej (é) jen za pův. ý (§ 662), se ou v nářeční mluvě dnes nevyskýtá. 3. Naopak je důsledně ú proti většinově střmor. 6 za ú též v ostrůvcích tzv. čuháckého nářečí (§ 262), např. kút, múka..., 7. p. jedn. č. roků ,ru k o u '.,., 3. os. množ. kopojú atd.41. Pouze v jednotlivých případech a zčásti fakultativně je ú nebo zkrácením u v okrajových úsecích jz. Čech na Domažlicku, v býv. stříbrském národnostním ostrůvku a na Manětínsku sz. od Plzně, v nejjiž. cípu Čech pak na Doudlebsku; např. chalúpkajchałupka, muka ,mouka', kłobuk, vobluk, Hujezdo, Dudleby, 7. p. jedn. hyjtu (chods. bili hu nás hyjtu ,návštěvou, na návštěvě'), 3. os. množ. aj to draci speru ,ať t o .. .' aj. Některé tyto podoby se ojediněle vyskytují na jihozápadě Čech v poněkud větším územním rozsahu, zhruba téměř po Plzeň, za K latovy a po Sušici. Přechody jsou tu plynulé, neboť ou se v jz. a již. okrajových úsecích čes. nářečí v už. smyslu vyslovuje se zavřeným prvním komponentem {ou), takže akusticky často splývá s w (§ 283). V celé již. polovině Čech se naproti tomu zároveň objevují lexikalizované případy opačného typu, s ou místo ú, které vzniklo z pův. dlouhého nebo zdlouženého ó (§ 74j), jako toun, vipoucet, adv. houř... a také roužnout,

zoutvirat ,tůně, vypůjčovat, hůř, rozžehnout, (po)zotvírať aj. Jednotlivé tyto podoby se vyskytují v nestejném územním rozsahu a většinou jen kolísavě, zčásti však zasahují od jihu až po Rakovník, Beroun, Benešov a za řeku Sázavu. Dnešní vý vojov ý pohyb v nářečích probíhá v tomto jevu hlavně tak, že se drobné úseky odlišující se od okolí většinou vyrovnávají se sousedními nářečími, tj. na okrajích záp. a již. Čech se šíří stav shodný s obecnou češtinou a se spis. jazykem, v čuháckých ostrůvcích, zvlášť jižnějších, proniká většinově střmor. ó na místo ú, v dolském úseku záp. od Uh. Hradiště pak se u mladších generací aspoň zčásti šíří ú místo ou. Dost pevně se naproti tomu drží ou (i za ú z pův. 6) v úseku kelečském. Jinak na česko-střmor. pomezí místy postupuje ou poněkud

41

Podle toho vzniklo v sousedství posměšné lidové označení Čuháci, neboť se v čuháckých

ostrůvcích říká čúhal, nikoli čóhat/d jako v ostatních střmor. nářečích.

k východu, takže je tam dost kolísání; přesto však izoglosa českého nářečního ou proti střmor. ó a podobně izoglosa střmor. ó proti výchmor. ú, jak jsou vymezeny v § 22, zůstávají poměrně stálé a přes uvedené odchylky tvoří spolu s izoglosami ej X é X íjý základní hranice mezi nářečními skupinami. Vliv spisovné češtiny se v nářečích projevuje hlavně v případech na počátku slova, kde ve spis. jazyce je ú- na rozdíl od ostatních případů s ou. Staré nářeční podoby, jako střčes. oul, ouroda, outrata, ouvoz... j střmor. z Prostějovská 61, óroda, ótrata, óvoz..., se sice místy udržují, často však ustupují podobám úl/ul, úroda/úroda...; v některých případech ovšem, jako v slově únor v dolském ostrůvku s pravidelným ou záp. od Uh. Hradiště, může jít o zachování staré podoby s odlišnou kvantitou. Slova nověji pronikající ze spis. jazyka mají obyčejně jen podoby s ú-\u-, např. úkol, úschovna, úpal / střmor. úkol, uschovha apod. V některých případech stará nářeční podoba s ou-\ó- nebo nové slovo transponované do nářečí mají expresívní (zprav, pejorativní) zabarvení proti neutrální podobě shodné se spis. češtinou; srov. střčes. ouřad, ouderhík X X úřad, úderník aj. Naproti tomu pronikání ou místo ó\ú uprostřed slova a ve flexívních koncovkách se ve východnějších nářečích většinou výrazně pociťuje jako ústup od nářečí; přesto se ovšem ou zvlášť v městské mluvě dost šíří, a to v střmor. oblasti více než ej z obecné češtiny na místo střmor. é (srov. F. K o ­ p e č n ý , Nářečí Určíc, s. 25). Změna ú > ou/ó byla nepochybně vyvolána symetrickým postavením ú prot1 ijý v souboru dlouhých samohlásek, nastávala proto asi současně nebo o málo později než změna ý > ej/é. (Ojedinělé nejstarší doklady, zachycené grafikou au, jsou v památkách už z přelomu 13. a 14. stol., hlavním údobím změny je však až konec 14. století.) Existenci dvojhlásky také pro oblast střmor. nářečí, třebaže patrně s jinou fonetickou realizací, než měla tehdy v Čechách, dosvědčuje ještě r. 1571 Jan Blahoslav; již z druhé čtvrtiny 16. stol. jsou však též doklady s ó (viz odkazy v pozn. č. 35, § 67i). Kromě toho svědčí pro přechodnou existenci dvojhlásky v střmor. nářečích i v západních výchmor. úsecích vývoj skupiny au (viz § 76). Skutečnost, že na většině území změnou ú > ou/ó nebylo zasaženo novější ú> které vzniklo z ó, svědčí o tom, že se staré ú počalo měnit dříve, než byla dovršena změna ó > ú. Lexikalizované případy s ou za ú z ó v již. polovině Čech snad ukazují, že ou za ú sem sekundárně pronikalo až později, po změně ó > ú. Pozdějšímu šíření ou za ú nasvědčují též zbytky ú\u na místě starého ú v okrajo­ vých úsecích jz. a již. Čech. Se zřetelem ke způsobu výslovnosti ou v uvedených úsecích (§ 283) b y sice bylo možno i toto ú/u vykládat jako sekundární, poněvadž však zhruba právě v týchž úsecích jsou nej důsledněji zachovány také zbytky starého í po c, s, z beze změny v ej (§ 663), zatímco původní ý se i zde zásadně změnilo, zdá se pravděpodobnější, že tu obdobně běží o zachování původního stavu beze změny ú > ou. Naproti tomu důsledné ú na místě starého ú v střmor. čuháckých ostrůvcích je zřejmě sekundární a poměrně mladé, neboť nebylo zasaženo krácením, jemuž podlehlo ú, které vzniklo z ó (např. kwh, dum, hrůza; srov. § 633). Podobně jako u sekundárního i za ý\í a ej v těchto úsecích lze ovšem těžko určit, zda ú vzniklo již z přechodné dvojhlásky ou, nebo teprve úzkou výslovností monoftongizovaného ó (viz § 28i). Pokud jde konečně o situaci ve výchmor. pomezních enklávách kolem Kelče a záp. od Uh. Hradiště, hojné ou také za ú z původního ó podobně jako ej za í (ý) z původního dlouhého e celkem jasně ukazuje na opačnou relativní chronologii obou změn, tj. že buď sem diftongizace ú > ou pronikala později, až po dovršení změny 6 ( > uó) > ú, nebo naopak že zde změna ó > ú proběhla dřív než v oblastech západnějších; proto bylo diftongizací ú > ou zasaženo i toto mladší ú (srov. § 74 1 a s. 108).

105

Změny о

v и a v и/й

.

73 1. Paralelně se sporadickou změnou e > i (§ 681), avšak hojněji, vyškytá se v části střmor. nářečí změna krátkého o v u, systémově souvisící s proti­ chůdnou změnou и > o/o (§ 7 1 2). Podobně jako změna e > i nejčastěji se objevuje гг za o v tzv. horském nářečí kolem Tišnova, Blanska a Sloupu, avšak ani zde není důsledné, nýbrž ve všech pozicích spíše jen fakultativní. Srov. např. z nářeění ukázky z Lažan, okr. Blansko (§ 1597g): v nuce, vůni, putrebovál ,v noci, oni, potřeboval', du trajike, pud dochnó ,do trafiky, pod duchnou', tak si tu vzali ,tak si t o ...', bélu tuhu málu... X do kocheňe, tak to tam procházeli apod. V mladších generacích toto гг za o silně ustupuje. Pevněji se drží a kolísavě nebo i důsledně se zčásti vyškytá и < o též v soused­ ních úsecích v jednotlivých lexikalizováných případech, jako na Boskovičku

kupec ,kopec', kupesl, nuha, vufca\\ kopec, kopesl, noha, vofca..., zruvna..., dále v infinitivních tvarech sloves typu kupuje, např. dekuvat, dosuvat se ,dušovat se', kopuvat, maluvat, veřizuvat... — dekuval... atd. (o morfologizaci jevu v těchto případech svědci skutečnost, že v prézentních tvarech zde naopak není provedena změna и > o, např. dekujo, kopujo...; srov. naproti tomu z Prostějovská dekovat, kópovat — dekojó, kopojo).A2

2. Podobně jako u změny e > i odlišné povahy je změna o > гг/гг před nosovými souhláskami při východních okrajích slez. nářečí a v pol.-ces. smíš. pruhu, např. hunym, chrumy, una ¡hunym, chrumy, una... ,honem, chromý, ona'. Územní rozsah jevu je stejný jako u změny e > i[y v této oblasti (§ 682) a shodně s ní souvisí tento jev s vývojem v sousedních nářečích polského jazyka. Obdobně je zároveň třeba lišit toto гг/гг za o od гг/гг za ó se starou nebo tzv. náhradní délkou (viz níže, § 742). O novém o < á (a dále též u\ů před nosovými souhláskami) v těchto úsecích viz v § 772.

.

Změny

74 1. Paralelně s vývojem hlásek e-ových v mnohem větším územním rozsahu

býv. ó

než změny krátkého o nastaly v dlouhém vokalismu důsledné změny ó (viz

uó) v

mapku č. 15). Shodně s г (г) za býv. dlouhé ě je za 6 téměř na celém území

ú (u) / ou a v Hju

v zásadní shodě se spis. jazykem zpravidla гг, popř. zkrácením и (§ 632); srov. např. střces. kúh, nůž, stul, hrůza, růže, můj, tvůj, růst (popř. кий, nuž...)...,

3. p. množ. sousedům, stolům (sousedům...)..., 1. p. jedn. č. muž. příd. jmen přivlastňovacích sousedův (sousedův¡sousedů...)...; střmor. z Prostějovská (s důsledným zkrácením) кий, nuž..., hrůza..., 2. p. množ. sósedu, stolu..*, příd. jm. přivlast. sósedu...; výchmor. z Kyjovska Ый, nůž..., hrůza..., 2. p. množ. sůsedů, stolů..., příd. jm. přiví, sůsedůj...; slez. z okolí Opavy кий, nuž. ., hrůza..., ruše..., 2. p. množ. sušeduv, stoluv..., 3. sušedum (|| část. -am )..., příd. jm. přiví, sušeduv... apod. Jak už bylo uvedeno (§ 722), ve výchmor. úseku4 2

42

V některých případech je ovšem třeba spíše předpokládat staré nářeění dlouhé ó, tj.

změnu ó > ú, z něhož teprve sekundárním zkrácením vzniklo u. Tak např. na Prostějovsku

106

v případech májufke, srcufke (druhy třešní; srov. k tomu např. z Kyjovska májúfki), U8mé || osmé (výchmor. úsmí); dále snad též v zavřených slabikách před j , jako v subst. pokuj (dé mne pokuj), zvlášť však v imperativech typu nebuj se — nebujte se, ókruj si chleba, nastruj se... (§ 902; analogií beze změny u > 6 je pak i kópuj apod.).

kelečském a v dolském ostrůvku záp. od Uh. Hradiště paralelně a shodně s ej za býv. dlouhé ě je za ó převážně ou, v některých slovech však, hlavně jedno­ slabičných, se drží ú (např. v dolské enklávě nouž, hrouza, ronza, roust, 2. p. množ. sousedou, štolou, příd. jm. přiví, sousedou..., ale kůň, dvůr, stůl, můj, tvůj aj.); v jednotlivých lexikalizovaných případech se vyskýtá ou za ó také v již. polovině Čech (viz v § 723). 2. Ve většině nářečí pol.-čes. smíš. pruhu (mimo jeho západní pomezí) je v souhlase s přilehlými polskými nářečími za jakékoli starší ó zpravidla zvláštní foném ů, foneticky odlišný od и (§ 202) a v souboru samohlásek paralelní s у za býv. dlouhé ё (srov. § 702); např. кий, nůž, stůl, hrůza, růs'c' (||ros'c') atd. Vlivem někdejšího náhradního zdloužení v slabikách zavřených etymologicky znělou souhláskou je zde ů též v případech jako drůzd, schůd (2. p. drozda, schoda), ůn..., 2. p. množ. slův, stodůl (1. p. jedn. slovo, stodola) . . . , rozk. zp. hů%',podůj (od hog'ic', podojic' ) ... (§ 90i), dále za o (o) vzniklé dispalatalizací z e, např. lůd, m'ůd ,led, med' (2. p. lodu, m'odu), kos'c'úl, р'йго... (§ 83i) aj. Tento jev (bez případů vzniklých dispalatalizací) se zčásti vyskýtá i na sv. okraji východního přesahu slez. nářečí do Polska, na čs. území pak v některých pohraničních obcích sev. od Hlučína (Píšť, Hat aj.). V rámci českého vokalismu, tj. s и za dřívější ó, jsou některé případy tohoto typu v nestejném územním rozsahu rozšířeny i v slez. nářečích dále na západ a jz., např. na středním Opavsku druzd, schud..., téměř po celé oblasti slez. nářečí un (většinou však ona...), v úseku po pravém břehu horního toku Ostravice též zumek, bruny ,zámek, brány' (§ 772) aj. O u/ů za býv. krátké o před nosovými souhláskami viz v § 7 3i. 3. Naproti tomu v několika obcích kopaničářského úseku výchmor. nářečí para­ lelně se střídnicemi ié/jé/ié za staré é a býv. dlouhé ě (§§ 693, 704) je za staré ó p o retnicích dvojhláska uó, v jiných případech vedle ní skupina vuó (Nová Lhota), nebo v podobném rozvržení ó[vó (St. Hrozenkov s okolím), popř. veskrze dvojsla­ bičná skupina uó I vuó (Březová); např. muój, vuóz j mój, vóz / muój, vuóz,

kuón ||kvuón I kvóü / kuóü ||kvuóü apod. Dvojhláska uo, ovšem vždy krátká, je také v nářečí obce Bránice v západním přesahu slez. nářečí do Polska, tj. např. киой, nuož... a také schuod, druozd, uon (ale ona...) atd.; uo je zde i na místě někdejšího dlouhého nebo zdlouženého é po měkkých a býv. měkkých souhlás­ kách, jako v případech üuos'c', pohruob ,nést, pohřeb' aj., v kterých je v nářečí sousedních Bobolusk ve shodě s ostatními případy и (srov. § 82). Stejně jako je za staré dlouhé ě představuje patrně uo za někdejší ó v branickém nářečí zachování staršího stavu, společného kdysi celému českému území, kdežto v kopaničář. úseku bylo uó (vuó) / ó(vó) luó(vuó) bezpochyby sekundárně vneseno kolonizací ze Slovenska. Naopak se ovšem ve shodě se sousedními výchmor. nářečími zčásti zase vyskýtá ů za staré o též v slovenských nářečích, zvi. na tzv. Záhoří. O některých rozdílech v nářečích, které vyplývají ze starých rozdílů kvantita­ tivních, jako v jihočes. kůs, kůš ,kos, koš', střmor. lúüí/luüi ,lon i'..., 3. p. množ. č. sedlákom, stolom, výchmor. koža, noša ,kůže, nůše' aj., viz v § 85n. Shoda územního rozsahu střídnic ůfu, ou X uo (uó)... za staré osod p ovíd a jí­ cími střídnicemi íji (ý/y), ej X ie (ié)... za někdejší dlouhé ě ukazuje, že se ó vyvíjelo

ve spojení s vývojem dlouhého é, nikoli starého é. Dvojhláskový charakter é na českém území patrně způsobil, že se k ié vytvořil paralelní diftong wó z o, a když pak se ié téměř na celém území monoftongizovalo v i, následovala za ním i monoftongizace uó v ú, popř. probíhal ještě paralelní vývoj další (změna tohoto no­ vého ú v ou shodně se změnou i < je v ej). Změnou ó > uó > ú ztratilo ovšem staré é svůj protějšek v zadní řadě vokálů a ocitlo se v jistém smyslu v izolovaném postavení. Tendence směřující k symetrii v souboru samohlásek snad měla proto zpětný vliv i na vývoj é, tj. na úžení é > i na většině území. V písemných památkách se dvojhláska uó za ó zčásti vyskýtá od první poloviny 14. stol., nej starší doklady monoftongizace uó > ú jsou již z posledních desítiletí téhož věku. Celý proces ovšem snad neprobíhal na celém území současně, jak svědčí zejména ou za, ú < ó ve výchmor. úseku kelečském a v dolském ostrůvku záp. od Uh. Hradiště i podnes zachované uo v nářečí branickém.43 Zvláštní foném ú v pol.-čes. smíš. pruhu a v okrajových slez. nářečích přitom nepochybně vznikl ve spojitosti s vývojem v sousedních nářečích polských, odlišným od českého pro­ cesu změn ó > uó > ú. Pokud jde o relativní chronologii změn ó > uó > ú ( > ou) v poměru ke změně ú > ou/ó, viz § 72. Střídnice u za někdejší ó v slez. nářečích zároveň ukazuje, že vývoj starého ó zde proběhl dříve, než došlo k zániku fonologické délky; pouze okrajové nářečí branické, se střídnicí uo, zasáhla ztráta kvantity uprostřed procesu změn. Podobně ú za staré ó v pol.-čes. smíš. pruhu svědčí o tom, že i změna polského typu je starší než zánik fonologické délky samohlásek. Provedení změn starého ó má za následek, že se v celé skupině čes. nářečí v už. smyslu, v nářečích výchmor. (mimo část kopaničář. úseku) i v čuháckých ostrůvcích střmor. skupiny dlouhé ó vyskýtá jen v nevelkém počtu případů s mladou délkou sekundární (viz např. § 921j2) a v slovech cizího původu, takže mimo tyto výjim ky vlastně neexistuje jako foném. V střmor. nářečích mimo čuhácké ostrůvky je naproti tomu ó hojné, rozvržením v jazyce se však zcela odlišuje od ó původního (srov. § 72x). V těch střmor. nářečích, v kterých se ú < ó veskrze zkrátilo (§ 632), neexistuje zase v souboru dlouhých samohlásek (mimo čuhácké ostrůvky) foném ú. Naproti tomu ve většině výchmor. nářečí je ú zvlášť hojné, neboť ú < ó se připojilo k zachovanému starému ú ; pro kelečskou enklávu a dolský ostrůvek záp. od Uh. Hradiště to ovšem platí z velké části o rozsahu dvojhlásky ou (za pův. ú a většinou i za ó). Z m ě n y h lá s e k a -o v ý c h Změny aj v ej/é/í a aj v ej, oj

75.

1. Téžeslabičná původní skupina a-\-j je důsledně zachována pouze ve vět­

šině nářečí výchmor. (mimo okrajové úseky na západě) a v západnějších nářečích slez.; srov. např. z východního Uherskohradišťská fcemjši, krajčiř, kolaj, prodaj. . .,

najstarši, najvjec ,nejvícť...,44 daj, zavouajte..., ze střed. Opavska fčerajšy, krajcy, kolaj, předaj..., najstarsy, najvjec..., daj, zavolajce apod. V celé oblasti čes. nářečí v už. smyslu je místo aj zpravidla ej, v střmor. skupině s výjim kou čuháckých ostrůvků a také v některých přilehlých obcích výchmor. ve shodě se střídnicemi 43 K nestejnému časovému průběhu změny y ó > ú na Moravě a v Čechách viz rovněž ve studii D. M a reč k o v é , citované v pozn. č. 39. 44 Na Vsetínsku v sev. podskupině výchmor. nářečí se vyskytují též superlativy v podobě

nástaršý, námlačý atd. Nejde tu ovšem o hláskovou změnu aj > á, nýbrž o dubletní podobu superlativní předpony (ná-), která je doložena (vedle na)-) ze starších fází některých slovan­ ských jazyků (i ze staré češtiny), podnes pak se vyskýtá porůznu hlavně v nářečích polských

(na-); srov. např. V. M a c h ek , Etymologický slovník, 2. vyd., s. 395 (heslo nej-).

za staré ej (srov. § 671) je pak é. Y zásadě ej jako čes. nářečí v už. smyslu mají též dost rozsáhlé západní okrajové úseky výchmor. nářečí, a to na severu v okolí Hranic (mimo nej severnější část spálovského výběžku), téměř k Yal. Meziříčí a za Bystřici p. Host., jižněji k jádru Gottwaldova, téměř k Uh. Hradišti, po Bzenec a Vracov (včetně), k Cejči a za Podivín u Břeclavě; v sev. úseku zahrnuje typ s ej i nářečí kolem Kelče, v již. úseku tvoří izoglosa ej X aj východní hranici tzv. dolských nářečí, k nimž patří i ostrůvky s ej za ý záp. od Uh. Hradiště, u K yjova a vých. od Klobouk u Brna a Hustopečí (§ 66i_3), jakož i enklávy s í za ej (§ 672). Pokud jde o ej/é za aj, srov. např. střčes. fčerejší, krejčí. .., nejstarší. . ., dej... a většinově střmor. (v podobách z okolí Slavkova u Brna) fčeréší, kréčíř..., nestarší..., dé apod. V střmor. čuháckých ostrůvcích a ve výchmor. dolských enklávách na severu a na západě ostrova s důsledným ej za ý je shodně jako u střídnic za ej obyčejně í, tj. např. otfčeríška, nívicjnívjec, dí atd. (Viz mapku ě. 16.) 2. Rozsah jednotlivých střídnic za aj v různých částech území je ovšem zčásti narušen analogií, např. i v čes. nářečích v už. smyslu a většinou též v střmor. se zpravidla říká kraj podle nepřímých pádů krajejkraja... (pouze v sv. částech střmor. nářečí se vyskýtá též podoba kré, v čuháckých ostrůvcích zčásti krí); ještě častěji je háj a podle toho též hajnej/hajné (v okruhu mezi Příbramí, Bene­ šovem a Milevskem existuje však podoba hejk ,hajek3 4, vzniklá analogií podle nepřímých pádů, např. hejku < hajku..., místy v střmor. nářečích pak hék; zvlášť v středním pruhu střmor. nářečí od býv. lanškrounsko-svitavského něm. ostrova až po Kyjovsko v oblasti výchmor. se běžněji říká hejné[hejní/ hejnej, v sv. částech střmor. nářečí héné, v čuháckých ostrůvcích Mní); v slově 'prodej j e-ej < -aj nejen v českých, nýbrž většinou i v střmor. nářečích (zvlášť v sv. částech střmor. oblasti je však též prodé, v čuh. ostrůvcích prodí ), analogií pak i prodeje[-u atd., kdežto v okrajových úsecích výchmor. se vedle prodej vyskýtá podoba prodaj (2. p.

prodaja...). Změna aj > ejféjí nastala také v cizích slovech přejatých v starších dobách, srov. např. výchmor. grajcar, knajp X čes. v už. sm. grejcar, knejp / střmor. grécar, knép I čuh. a dol. grícar, kníp. V mladších slovech cizího původu se naproti tomu na celém území aj zpravidla zachovává, např. fajfka ¡fajka, rajtovat aj. Y domácích slovech změna aj > ej zčásti zasáhla také aj vzniklé v průběhu histor. vývoje, zejména ze skupiny -av'i- v okrajovém jihočes. lejce/lejc na Doudlebsku a v nejbližsím okolí (srov. § 38i), v poněkud větším územním rozsahu pak a -\-j vzniklé disimilací syká vek v případech rnlejší, snejší, drejší, rejši (viz § 422). V dnešní době proniká ej vlivem spis. jazyka a ve spisovném rozsahu u mladších nářečních vrstev místo é porůznu v oblasti střmor. a ještě snad silněji místo aj v oblasti výchmor.; zcela se rozšířilo v mluvě některých měst, např. Uh. Hradiště. 3. Bez teritoriální souvislosti se změnou aj > ejjéjí na uvedeném území je ej za aj v superlativní předponě a v tvarech rozk. způsobu sloves 5. třídy ve většině nářečí pol.-čes. smíš. pruhu, kdežto v základech slova se zde aj zpravidla zacho­ vává, popř. se změnilo v oj. .. (§ 772); např. nejstaršylňejstarši, nejprym ,nejprve4..., dej, dočkej, podívej s'e, zavolej... xfčorajšy, předojjpreduj (2. p. předaja...) atd.

109

Podobná situace (dále na západ beze změny aj v oj) je i ve východnějších slez. ná­ řečích, přičemž intenzity jevu směrem k západu ubývá: podoby s ej se vyskytují, zejména v superlativní předponě a zčásti kolísavě, zhruba po čáru Frenštát p. Radh.— Hlučín a téměř v celém vých. přesahu do Polska. Jev nepochybně souvisí se změnou aj > ej v sousedních nářečích polských,45 na rozšíření někte­ rých lexikalizovaných podob s ej ve východních slez. nářečích (např. krejčí/krejčy) a zvlášť na další pronikání ej v mladších nářečních vrstvách však zřejmě působí spisovná čeština. S výjimkou pol.-čes. smíš. pruhu a přilehlých slez. nářečí změna aj > ej a další střídnice na většině území poskytují vhled i do procesu změny ý > ej (§ 66). Výsledkem diftongizace ý byla patrně dvojhláska, jejíž první složkou byl zprvu otevřený středopatrový prvek neurčité kvality, který se výslovností blížil k a (někdy se v památkách od konce 14. stol. též a píše, např. svataj); proto původní dvojfonémová téžeslabičná skupina aj s touto dvojhláskou foneticky splynula, a když se v první složce dvojhlásky ustálila výslovnost e-ová, došlo zároveň ke změně starého aj v ej (srov. M. K o m á r e k , Hist. ml. I, 2. vyd., s. 163n., 173n.) a toto ej se popř. vyvíjelo dále jako ej jiného původu (viz §§ 66, 67). Je příz­ načné, že se izoglosa ej X aj na záp. okraji výchmor. oblasti zčásti kryje s východ­ ními hranicemi enkláv ej < ý; pokud probíhá poněkud východněji, může jít o novější rozšíření ej za aj, nebo naopak o zmenšení úseků s ej za ý. První písemné doklady se změnou aj > ej jsou teprve od začátku 15. stol. 76.

1. Jak bylo uvedeno již v § 573, za řídkou a původně dvojslabičnou skupinu

a - f u/ú, pokud mezi oběma samohláskami nevzniklo hiátové v, popř. I (§ 58), je zvlášť ve východních nářečích dost často jednoslabičná skupina au (na Opavsku změnou u > l zčásti též al)\ srov. výchmor. z Gottwaldovska pauk (|| paúk)r paučina, pauz ,pavuza‘ , zapauzovat ,upevnit pavuzou (fůru obilí apod.)ť, slez. z Opavska palk, palčyna ||pauk, paučyna (též paluk...) atd. Ve výchmor. úseku kolem Kelče a v dolské enklávě záp. od Uh. Hradiště je pak za toto au zčásti ou jako za dřívější ú, v střmor. nářečích porůznu 6, v čuháckých ostrůvcích ú ; ú se místy vyskýtá též při záp. okraji výchmor. nářečí, zvlášť na Hranicku a Kyjovsku, důsledně pak v dolském úseku se sekundárním i za ej a aj od Buchlovic ke K yjovu (§§ 672, 75i). Srov. kelec, a dol. pouk, pouz..., střmor. z Boskovická pók, póz\pó~ za..., čuh. a okrajově výchmor. puk, púza atd. 2. Se střídnicemi za staré w s e v některých případech vyrovnalo též au v star­ ších přejatých slovech, srov. např. střčes. sroubek X střmor. šróbeklšrófek X vých ­ mor. šrúfek..., střmor. z Boskovická róbir ,raubířť, z Hustopečská preschóz/presóz ,lisovna vína‘ (z něm. Presshaus) X výchmor. z Kyjovska preschúz/presúz, z dol. ostrůvku záp. od Uh. Hradiště prezhouz. V těchto případech však možná jde o substituci. V novějších slovech cizího původu se obyčejně au zachovává, např. auto, faul ,nedovolený zákrok při sportovní hřeť aj. Skutečnost, že se skupina a-u, pokud se foneticky změnila ve dvojhlásku, vy ví­ jela stejně jako střídnice za ú v příslušných úsecích, poskytuje — obdobně jaká

45 Srov. St. U rb a ń c z y k , Zarys dialektologii polskiej, 2. vyd., s. 25.

západní změna aj > ej pro vývoj ý (§ 75) — jisté svědectví o vývoji starého ú : Diftongizací ú vznikla patrně nejprve dvojhláska s otevřeným samohláskovým prvkem v první složce, který se ve výslovnosti blížil k a46(tomu ostatně nasvědčuje i grafika au v písemných památkách, která se v ěes. pravopise tradicí udržuje až do poloviny 19. stol.); dvojhláska au, jež vznikla z původní dvojslabičné skupiny a-u, mohla proto splynout se střídnicí za ú a spolu s ní se pak vyvíjela dále. Střmor. podoby póle, póza přitom nasvědčují, že i v střmor. nářečích nejprve vznikla také ze starého ú dvojhláska, která se teprve později monoftongizovala v ó. Dnešní ou za ú na východ od střmor. nářečí v západním pomezí výchmor. skupiny kolem Kelče a v dolské enklávě záp. od Uh. Hradiště je tedy pozůstatkem z doby, kdy ou bylo ještě společné čes. nářečím v už. smyslu i nářečím stř­ mor. a zasahovalo až sem; když pak v střmor. nářečích nastávala monoftongigizace v ó, úseky na západním okraji výchmor. skupiny zachovaly stav starší. Pokud jde o podoby puk, púza v střmor. ostrůvcích čuháckých, ú v těchto přípa­ dech potvrzuje, že také v případech jako kut, múka... vzniklo ú sekundárně, bud přímo z dvojhlásky, nebo teprve z většinově střmor. ó (srov. § 72). O výchmor. podobách púk, púz v dolské enklávě od Buchlovic ke K yjovu a o pravděpodobném dřívějším ou i za staré ú v tomto úseku a také v úsecích se zbytky ej za ý u K yjova a vých. od Klobouk u Brna a Hustopečí (§ 66) platí s obdobou totéž, co bylo ře­ čeno v § 672 o í za ej. V jiných západních výchmor. úsecích podoby púk, púz snad rovněž svědčí o dřívějším větším územním rozsahu ou za ú a o sekundární, „nadměrné44 restituci ú, nebo naopak to mohou být podoby novější, vzniklé podle kút, múka... vlivem paralelních střmor. podob kót, moka... 11pók, póza i kelečského a dolského kout, mouka... 11 pouk, pouz. 77.

1. Dlouhé á jakéhokoli původu se v nářečích, která mají fonologickou Změny dří­

délku, zpravidla zachovává, pokud se ovšem nepřehlasovalo a dále nevyvíjelo jinak (§ 80). Srov. např. střčes. blázen, kabát, prádlo, pták, tráva..., já, rád, dávno..., pálit, dobrá voda, 3. os. jedn. má, dává, min. č. bál se, bála se apod. Pouze v části kopaničářského úseku výchmor. nářečí je za á v jistém rozsahu po měkkých a býv. měkkých souhláskách dvojhláska ia/iá, resp. skupina jaljá, popř. dvojsla­ bičné ia\iá\ např. ve St. Hrozenkově a okolí smjac sa, prjac ,smát se,

vějšího á

p řá ť, skrjatek .skřítek', vjánoce, zjádac ,žádať, v Březové smial sa, prial apod.

(S

27a). * 2. Ve většině slez. nářečí dřívější á ztrátou kvantity zpravidla splynulo s a,

srov. např. z Opavska blažen, kabat, pták, trava. .. ,ja, rad..., palič ,páliť, 3. os. jedn. dava atd. Naproti tomu v několika obcích na sv. okraji východního přesahu do Polska a na čs. území jednak v pohraničních vesnicích sv. od Hlučína (Darkovice, Hať), jednak jižně od Ostravy k západu až za Místek, k Frýdlantu n. Ostr. a po Staré Hamry (včetně) je v slez. nářečích spolu s celým pol.-čes. smíš. pruhem a ve shodě se sousedními polskými nářečími za bývalé á většinou o, před nosovými souhláskami (jako za každé o) pak ve většině této oblasti u\u (viz § 732); srov. z hornoostravického úseku blozyn, kabot, ptok, trova..., zájm. 1. os. jo, rod ,rád4...,

polic' ,páliť, 3. os. jedn. dovo, dobro voda... a také případy s býv. náhradní délkou (§ 90i) hod, obroz, pfedoj ,had, obraz, prodej4..., přič. min. krod, pos, dále krum, pun ,krám, pán4, sum ,sám4, 1. os. jedn. dum, mum, volum ,dám, mám, volám 4, 46 Srov. M. K o m á r e k , Hiát. ml. I, 2. vyd., s. 166n.

m

—

■■■

■— 1

2. os. dos, mos..., 1. množ. dumě, mume apod. Západní hranice změny á > o není jednotná, v některých případech, zejména v příčestích min. typu volol (dol, zatfepol. . .), vyskytují se podoby s o v úseku sz. odMístku dále na západ, zhruba po řeku Odru (viz mapku č. 3 a 17). 3. V zaniklém slez. nářečí městečka Baborowa sz. od Batiboře v Polsku byla na místě dřívějšího á — rovněž v zásadní shodě se sousedními polskými náře­ čími — většinou dvojhláska au, např. blauzyn, kabaut, praudlo, jau, raud, dauvno, paulic', dobrau voda, 3. os. jedn. dauvau, mau, min. čas baula se..., haud, obrauz, přič. min. kraud, paus aj. Zpravidla o jako při vých. okrajích slez. oblasti bylo v baborow. nářečí pouze před téžeslabičným 1,1, r &epentetickým j (§ 50), např. kovol,kovář4, bol se, stol ,bál se, stál4, krav’orna ,kra vín4, klojs'i ,klásí, klasoví4...; před nosovými souhláskami pak bylo rovněž u, tj. krum, pun, 1. os. jedn. mum atd. Pokud jde o relativní chronologii, zm ěna 5á > ia/iá (ja/jd, ia\iá) v kopaničář. ná­ řečích souvisí se zánikem někdejší korelace měkkosti souhlásek. Jde tu v podstatě o fonetickou variantu á za jistých podmínek, popř. o dvojfonémové skupiny, a nepochybně je to jev vnesený do české jazykové oblasti kolonizací ze Slovenska. Změna á > o (u/fy/au v slez. nářečích je zase starší než zánik fonologické délky; dvojhláska au v nářečí Baborowa a stejně û v pol.-čes. smíš. pruhu a okrajových slez. obcích přitom zachovaly postavení zvláštního fonému (§ 202), kdežto o < á&u zvýšilo v nářečích frekvenci fonémů o, u. 7 8 . N o s o v é s a m o h lá s k y a je j i c h s t ř íd n ic e

Střídnice za předhistorické nosovky ę, q jsou v nářečích dost rozličné, na celém území mimo pol.-čes. smíš. pruh lze však předpokládat jako společné východisko ústní samohlásky *a, á za psi. ę a u, ú za psi. q. Rozdíly vyplývají z pozdějšího vývoje těchto původních střídnic a zčásti o nich byly už zmínky ve výkladech o měkkých retnicích a stopách po nich (§ 36 1, 372), o změnách býv. dlouhého ě (§ 70) a u, ú (§§ 71, 72); viz též ještě dále v partiích o přehláskách > ě (§ 80) a 'u > i (§79). Kontinuanty nosovek v pol.-čes. smíš. pruhu

1. Rozvržení nosových samohlásek a jejich střídnic v nářečích pol.-čes. smíš. pruhu není přímým pokračováním rozvržení praslovanských nosovek, nýbrž stejně jako v polštině došlo k přeskupení v tom smyslu (ovšem s četnými od­ chylkami způsobenými rozmanitým vyrovnáváním nebo i tlakem sousedních slez. nářečí čes. typu), že za původní ę i ç krátké je nosovka, resp. střídnice přední řady, kdežto za původní ę i q dlouhé je nosovka nebo střídnice zadní řady; přitom před původním krátkým i dlouhým ę je souhláska měkká nebo býv. měkká, kdežto před původním krátkým i dlouhým ç souhláska od původu tvrdá. Srov. např.

c'ysk'i, g'es'ync', p'yntro ,těžký, deset, patro4, c'elę (c'elym\c'e\yn\c'ele) ,tele4... X gys', otrymby, rynka ,husa, otruby, ruka4, 1. os. jedn. nesym, pujdym (nesę, pujdę)... ,nesu, půjdu4..., 4. p. jedn. babę (babym...) ,bábu4...; v'ûzac', m'es'ûnc, p'iiïûnge ,vázat, měsíc, peníze4, 3. os. množ. kup'ç (kup'{¡Ikup'um/kup'um.. .) ,koupí4... X gûs'ur, kûsac', f stump'ic' ,houser, kousat, vstoupit4, 3. os. množ. idę (idu/idum...) ,jdou4, 7. p. jedn. z babę (babu/babum...) ,s bábou4... apod. V Bohumíně a několika okolních obcích, kolísavě zčásti též jinde, je podobně jako v sousedních polských nářečích za hranicemi republiky ve flexívních koncov­ 112

kách za původní krátké nosovky zčásti -'a, -a, např. c'ela, pros'a ,tele, prase4...,

4. p. jedu. krova, robota, v nejela ,krávu, práci, v neděli*..., 1. os. jed n. jo ňesa, 2 'ynkuja, v'iga ,nesu, děkuji, vidím *...; za starou dlouhou nosovkou (q < Qjq) ve 4. p. jedu. ě. žen. rodu příd. jmen pak je -o, uapř. mo málo izbecka ,má malou světničku*, vařila múncno polyfka ,.. .moučnou polévku* (v 7. pádě je tu -um). 2. V celém smíš. pruhu, zvlášť hojně na jeho západním pomezí, objevují se vedle nosovek nebo střídnic shodných s polskými nářečími zčásti též střídnice čes. typu, např. p'iňs'd ||p'as'd ,pěsť, stynchly ||stuchly ,ztuchlý*, múnka || muka ,mouka* aj. Důsledně jsou střídnice čes. typu na západním pomezí a kolísavě v středním úseku smíš. pruhu dost hluboko na východ k Čes. Těšínu v slo­ vesných tvarech na -nud, -nul, -nuty (např. zamknud, stanud..., stanul..., zamknuty...) proti východnějším podobám s reflexem nosovky na -nyd, -nyl, -nytyl-ňúny apod. Zdrobněliny od podstatných jmen typu „kuře** mají na Jablunkovsku ve shodě se sousedními slez. nářečími zpravidla zakončení -acko ( < *-qtbsko), např. celacko, kurcacko... (jinde delyncko apod.); v poněkud větším rozsahu se zvlášť v jižnějších částech smíš. pruhu vyskýtá podoba -atko ( X pol. -Qtko), např. bozatko ,ubožátko‘ , chugatko..., kde ovšem sousední slez. ná­ řečí změnou bývalého á > o mají -otko, např. hornoostr. zviřotko apod. 3. Naopak se v jednotlivých slovech zčásti objevují podoby polského typu (s rozloženými nosovkami) v přilehlých slez. nářečích, např. v pomezním úseku

Reflexy nosovek v sou-

jjv. od Ostravy gymba, řun^id ,huba, mluvit* aj. V několika pomezních obcích v ý ­ chodního přesahu do Polska (spolu s Baborowem) i v nevelkém úseku z čs. strany hranic sev. od Hlučína je v slovesné 3. os. množ. pravidelně koncovka -um (-um), např. ňesum, majum, robjum, lezům (§ 131i); její vznik nepochybně souvisí se

sedních

nářečích

shodným zněním této koncovky v sousedních polských nářečích, nelze ji však po­ kládat za přímé pokračování někdejšího q, tj. za jisté zachování zbytku nosovek. Příčinou přejetí nebo napodobení hotové koncovky z polských nářečí byly zřejmě důvody morfologické, snaha odlišit tvar 3. os. množ. od tvaru 1. os. jedn., když mezi nimi po ztrátě kvantity zmizel rozdíl (1. os. jedn. ňesu —- 3. os. množ. ňesum...). Morfologické příčiny má také koncovka -um (-um)/-um v 7. p. jedn. č. žen. rodu, rozšířená na poněkud větším území, zčásti i bez přímého spojení s pol­ skými nářečími (viz § 107a).

Jiné rozdíly v rozsahu využití samohlásek P ř e h lá s k y 79.

Značné rozdíly v rozvržení a rozsahu hlásek i-ových a u-ových, resp. jejich Přehláska

střídnic vzniklých dalšími změnami, o kterých byla už řeč v předcházejících výkladech (§§ 64— 66 a 71— 72), způsobila stč. přehláska u ,ú > i, i. Této změně podlehlo ve většině nářečí starší u, ú jakéhokoli původu,47 před nímž předchází měkká nebo bývalá měkká souhláska.

47

V pol.-ěes. smíš. pruhu nenastala ovšem změna *p > u, proto jsou tam za psi. p příslušné

kontinuanty nosovkové (viz § 78).

1i a

v slovních základech

1. V základech slov, kde přehláska nemohla být zrušena analogickým vyrovná­ ním, jsou zhruba v čes. nářečích v už. smyslu přehlasované podoby v rozsahu v podstatě stejném jako ve spis. češtině; např. střčes. břicho, cizej, klika, košile,

kožich, lidi, litovat, uklidit..., cejlit, číhat, klič, Ubit se, 'plíce, štír, uklízet, uřícenej (|| čihat, klič. ..) aj. Některá slova se v podobě s přehláskou vyskytují též v celé ob­ lasti nářečí střmor. a ve větší nebo menší části, eventuálně i po celém území nářečí výchmor. a slez.; srov. střmor. (v podobách z Prostějovská) cézi, lédi, ciHt || celit,

Ubit se..., řijen, lisic apod. Celkově však už v střmor. nářečích a ještě více ve vých­ mor. oblasti směrem k východu, v slez. oblasti pak směrem k sv. přehlasovaných podob postupně ubývá. Je zde tedy veskrze nebo zčásti např. brochlbroch/ bruch, košule\-a..., kozuch..., códit\cúdit\cu%'ic'... ,cídit, čistit studnuc, klóč..., lóbat... ,líbať, šlárlščór... aj. Hranice přehlasovaných a nepřehlasovaných podob v této rozsáhlé přechodové oblasti probíhají u jednotlivých slov z velké části odděleně (viz mapku č. 18). Např. izoglosa klika (klička¡Močka) X klučkalMočkajkločka (kluka...) se v severním úseku zhruba kryje s býv. česko-mor. zemskou hranicí, jižněji jde poněkud na západ od Boskovic, vých. od Blanska a Brna, zahýbá k západu kolem Kosic a od­ tud běží k jihu směrem na východ a na jih od Mor. Krumlova; při hranici obou podob je přitom dost kolísání, zvlášť pak podoba klika vlivem spis. češtiny proniká daleko na východ až do oblasti výchmor. a slez. Izoglosa klíč¡klič X klóč\klúč

¡klouč¡kluč probíhá celkově východněji, nepřehlasované podoby se objevují v starších nářečních vrstvách teprve na střmor.-výchmor. pomezí. Podobně, ještě však poněkud dále na východ, běží izoglosa plíca/plica X plóca¡plúca/ plouca¡pluca. Úplně až výchmor. a slez. oblastí jdou izoglosy lidi¡lidé¡lide X ludé/lude a cizí/cyzý

X cuzílcuzýlcuzylcugílcugy. V severních částech slez. oblasti a na východ, okra­ jích oblasti výchmor. žijí v nářečích přehlasované podoby většinou jen u slov, která zřejmě pronikla ze spis. češtiny; srov. uvedené už cítit, říjen, tisíc..., dále např. z okolí Opavy Idaš, Jezyš, Iřyk..., z oblasti kolem Místku jih, Jeziš, čelis'cf, ščika..., z Velké nad Vel. v kopaničář. úseku výchmor. nářečí cit, číhat aj. Tak je tomu v ojedinělých slovech porůznu též v pol.-čes. smíš. pruhu (např. čyhac'). v tvarech, kde nepůso­ bila analogie

2. Postupné ubývání přehlasovaných podob směrem k východu se projevuje také v případech na konci flexívních tvarů, v kterých na neprovedení, popř. sekundární zrušení přehlásky nemohla působit nebo nepůsobila analogie para­ lelní tvrdé deklinace. Patří sem tyto závažnější případy: a)

Poměrně dost daleko k západu se objevují podoby bez přehlásky v 3. pádě

jedn. č. typu staveňí a vyrovnáním též v 6. pádě (kde -i je původní); srov. až z okra­ jových úseků čes. nářečí v už. smyslu např. pomístní jméno F pařezou (v okolí Jimramova již. od Poličky), porůznu pak jednotlivé případy, jako na roscesUu (v okolí Bystřice n. Pernšt.) aj. Izoglosa pravidelnějšího výskytu probíhá však poněkud východněji, plně až oblastí střmor. nářečí: v sev. úseku jde západně od Zábřeha v blízkosti býv. česko-mor. zemské hranice, na jih od býv. lanškrounsko-svitavského něm. ostrova pak západně od Boskovic a Tišnova, vých. od Rosic,

114

Židlochovic a Hustopečí (viz mapku č. 18). Naopak ani na východ od této čáry však podoby jako g dostáno, výchmor. g dostáňú/ zč. g dostáňou..., slez.g dostaňu

a stejně např. v hóšcó, po kázáno¡kázalo, ke staveno, ftrňó, v uhló... nevládnou zcela výlučně, nýbrž povětšině (hlavně v oblasti střmor. a z velké části i výchmor.) se vedle nich řidčeji nebo hojněji vyskytují též podoby g dostáňí/g dostáňi jg dostaňi atd. V některých východnějších úsecích, např. ve výchmor. nářečích kolem Hranic, jsou podoby s přehláskou dokonce pravidlem; vlivem spis. jazyka pak dnes tyto podoby silně pronikají i jinde. b) Naproti tomu mnohem dále na východ, tj. ještě i ve všech výchmor. náře­ čích mimo jádro kopaničářského úseku a v slez. nářečích kromě jejich sv. částí, plně nebo v omezeném rozsahu vládnou přehlasované podoby ve 4. a 7. pádě jedn. č. žen. rodu měkkého sklonění příd. jmen typu spodňi; srov. např. vých­ mor. z Kyjovska 4. p. spodňi sukňu, 7. p. spodňi sukňú (podrobněji viz v § 1122). 3. Zčásti značně odlišný obraz v rozsahu přehlasovaných a nepřehlasovaných podob ve flexívních koncovkách skýtají případy, v kterých se projevuje působení paralelních tvarů jiných skloňovacích nebo časovačích typů, v nichž pro přehlásku neexistovaly fonetické podmínky:

v tvarech,

kde působila ----- ana*°j?ie

a) U všech sloves prézentní třídy první, v kterých před koncovkami předchází měkká nebo bývalá měkká souhláska (typy maze, pece, umře), a také třídy třetí (typy kreje/krije i kupuje) jsou v nářečích na celém území v tvarech 1. os. jedn. a 3. os. množ. důsledně jen podoby bez přehlásky (jako u typů I. tř. nese, bere a II. tř. mine, tiskne), pokud ovšem neexistují tvary odlišné (§ 1302, 131i). Tedy např. piju(píju)lpijo/pijo — pijou (pijou)/pijo/pijú/piju/pijum a stejně pláču,

peču, píšu, mazu..., biju, kriju/kreju, přeju, kupuju... — pláčou, pečou, pišou, mažou..., bijou, krijou/krejou, přejou, kupujou atd. Výjimku tvoří nepravidelné sloveso „chtít“ , jež jediné má zhruba v oblasti čes. nářečí v už. smyslu v 1. os. jedn. přehlasovanou podobu chci; v jiných nářečích je podoba bez přehlásky

chcu (scu)l-ól-o (srov. § 138j). b) Souvislá hranice přehlasovaných podob 3. os. množ. typu volají (volaji/volaj) X střmor. volajó/volajó (výchmor. volajú/volajú..., slez. volaju/volajum) probíhá od severu západní částí zábřežského výběžku, jižně od dřívějšího lanškrounsko-svitavského něm. ostrova pak jde směrem k Boskovicům a ke Kunštátu, podél toku Svratky se obrací k jihu téměř po Tišnov, odtud však jde zpět na sz. a probíhá dále k jihu paralelně s nářeční hranicí česko-střmor. poněkud na západ od Vel. Meziříčí, Třebíče a Mor. Budějovic. V celém již. úseku existují ovšem tvary s přehláskou jako dublety vedle volajó i východněji až za Rosice a Mor. Krumlov; kromě toho podoby jako bévaji, delaji, hólikaji, chétaji, pichaji, skovaji ^cho­ vají4... výhradně vládnou v enklávě kolem Jevíčka a Litovle a jako převažující dublety vedle typu volajó se vyskytují v protáhlém severojižním úseku přiléhají­ cím od západu k Prostějovu, porůznu pak i dále na východ. Uzavřenou en­ klávu výhradních podob dají, mají, svázají, volají/volají, ledi tají/tajají atd. tvoří též skupina téměř třiceti obcí na střmor.-výchmor. pomezí kolem K yjova a dub­ lety typu volají/volaji ||volajú/volaju se vyskytují např. kolem Hranic (viz mapku č. 18); z dřívějška jsou doloženy podoby s přehláskou ještě i odjinud. Existence uvedených enkláv zřetelně nasvědčuje, že proces přehlásky v tomto typu původně zasáhl až na vých. Moravu a že podoby typu volajó v střmor. oblasti

115

a zčásti snad i volajú v západních okrajových úsecích výchmor. nejsou přímým pokračováním původních nepřehlasováných podob, nýbrž že jde spíše o sekundární analogické novotvary podle n e s o /n e s ú ..., které ve větší části střmor. nářečí zví­ tězily, zčásti však pronikly jen jako dublety vedle starších přehlasovaných podob typu volají. Přehlasované podoby jsou dnes ovšem podporovány shodou se spis. ja­ zykem a zčásti se asi, zvlášť na jz. Moravě, nově šíří. c) Dost široký přechodový pás na pomezí čes. nářečí v už. smyslu a nářečí střmor. vytvářejí izoglosy tvarů 4. p. jedn. č. typu rúčixrúzu (ruzo\ruzo...) a 7. p. rúzí, dlaní, koslí (rúzi/rúzej...) X rúzou, dlaňou, Jcosiou (rúzó/ ruzó/ rúzú...), podobně též 4. a 7. p. jedn. č. žen. r. měkkých zájmen typu naši, naší (naši) X našu (našó/našo), našou (našó...), dále 3. p. jedn. typu biči, srci X hicu, srcu (bičo/bičo...) a 5. p. typu pekaři X pekaru (pekařojpekaro...). K tomuto svazku izoglos se druží hranice podob 3. os. množ. typu umněji, sázejí (umněji/ umnej/ umí...) proti sekun­ dárním tvarům umijou, sázijou (umijólomijójomijó apod.). Protože tyto případy mají charakter závažného rozdílu tvaroslovného, viz o nich na příslušných místech v oddíle o tvarosloví (§ 96 i ,2, 1182, 1312 a mapky č. 23, 30, 32). 4. Případy v podstatě opačného druhu než typy, v kterých přehláska byla zru­ šena nebo ani nebyla provedena vlivem paralelních tvarů tvrdé konjugace nebo deklinace, zčásti představují ve východních nářečích formy 2. p. množ. (v)očí, u ší I (v)oci, u ši I střmor. též (v)očé, uše atd. Nepřehlasované podoby, od původu tvary dvojného čísla, např. do očú, bez u š ú ..., pociťované dnes ovšem jako tvary plurálové, se porůznu vyskytují, jak se zdá, pouze v jv. části výchmor. nářečí zhruba od Val. Klobouk a Napajedel k jihu, v úseku od Mor. Písku k Podivínu pak v jistém rozsahu též dále na západ po pravém břehu Moravy (viz mapku č. 18). V celém tomto úseku se ovšem hojněji nebo řidčeji objevují také podoby očí, u ší, které místy i v nej východnějších částech při slovenských hranicích, např. v kopaničář. nářečích kolem Velké, Březové aj., už od dřívějška zcela vládnou. Podoby 2. p. oči\očy\očych (§ 110i) jsou rozšířeny též v celé oblasti slez. nářečí a v pol.-čes. smíš. pruhu, kam jinak, jak je patrno z předchozích případů, pře­ hláska u > i zasáhla v minimálním rozsahu nebo nezasáhla vůbec (srov. též polské oczu, uszu). To ukazuje, že zde — a podobně snad aspoň v příslušných v ý ­ chodních úsecích výchmor. nářečí — neběží o podoby skutečně přehlasované, nýbrž o morfologické vyrovnání starých „nepravidelných“ tvarů podle tvaru 2. p. množ. č. typu kost. V novějším pronikání genitivních podob oči, u ší v jv. části výchmor. nářečí lze ovšem nepochybně vidět hlavně vliv spis. češtiny.

116

Přihlížíme-li souhrnně především k případům, v kterých na zrušení nebo neprovedení přehlásky u , ú > i, í nemohla působit nebo nepůsobila analogie, rýsuje se v ubývání její intenzity směrem k východu jistá stupňovitost. První výrazný předěl tvoří zhruba pomezní pásmo čes. nářečí v už. smyslu a nářečí střmor., od něhož k východu se postupně zvyšuje počet výrazů bez přehlásky v zá­ kladu slova a v němž se zčásti vyskytují též nepřehlasované tvary typu na rozceslou. Druhý předěl, na záp. okraji výchmor. oblasti, je přerušovaně za­ chován zejména východními enklávami tvarů 3. os. množ. typu volají/vola jí X vo­ l a j í ¡volajú v okolí Hranic a hlavně u K yjova; v středním úseku, od Napajedel k jihu, je mezera v tomto předělu v jistém smyslu zčásti zaplněna záp. hranicí nepřehlasovaných podob 2. p. množ. č. očú, u šú , skýtajících negativní svědectví, kam přehláska v tomto typu určitě nepronikla. Také s těmito izoglosami probíhají

paralelně hranice některých případů s přehláskou a bez přehlásky v základu slova. Konečně třetí předěl, hranice přehlasovaných podob ve 4. a 7. pádě jedn. ě. žen. rodu měkkého sklonění příd. jmen, kříží oblast slez. nářečí a na východě se s v ý ­ jimkou nevelkého jádra kopaniěář. úseku výchmor. nářečí shoduje s hranicemi čes. jazyka proti slovenštině, jižně od kopaniěář. úseku pak probíhá až územím jz. Slovenska. Poněvadž v jiných případech přehláska u > i jako fonetický zákon tak daleko nezasáhla, není vyloučeno, že na rozšíření přehlasovaných podob v tomto typu působila v rámci paradigmatu analogie podoby s přehláskou *a > ě v 1. pádě (srov. § 802e). Podmínky provedení přehlásky u,ú > i, i v jazyce, tj. její výskyt v postavení po měkkých a býv. měkkých souhláskách, zřetelně nasvědčují, že změna je v jistém vztahu k někdejší korelaci měkkosti souhlásek v češtině: přední varianta fonémů u, ú, která se patrně vyslovovala po měkkých souhláskách, delabializací foneticky splynula s i, i a tím se i fonologicky přeskupila. Není vyloučeno, že toto přeskupení u měkkých souhlásek bylo přímo spojeno s procesem jejich postupné depalatalizace, takže z 'u, 'ú podle okolností přímo vznikalo i, i nebo y, ý (§ 6 4 i,3), resp. v případech, v kterých přehláska nenastala, zanikal fonetický rozdíl mezi variantami 'u ' ú, a u, ú ; jisté je, že k přehlásce došlo před dalším v ý ­ vojem i-ových hlásek nebo že zapadla do procesu těchto změn, tj. y > c/é/a/e, ý > ejjé a redukce i, neboť jimi bylo zasaženo též i, i vzniklé z 'u, 'ú (viz §§ 64— 66). Doklady ze stč. památek ukazují, že se přehláska u > i prováděla, alespoň v českém centru, v 2. a 3. čtvrtině 14. stol. (Srov. M. K o m á r e k , Hist. ml. I, s. 125.) 80. Výrazné rozdíly v rozsahu a rozvržení hlásek e-ových a a-ových, popř. Přehláska *á v ě: jejich střídnic, o kterých se mluvilo již výše (zvi. v §§ 70, 77), způsobilo prove­ dení nebo neprovedení stč. přehlásky *á > ě. Této přehlásce podlehlo předpoklá­ dané dřívější á, áy jež přechodně vzniklo po měkkých souhláskách jednak z a, á, za kterým nenásledovala původní tvrdá souhláska, jednak z psi. nosovky & pokud se depalatalizací (před tvrdými souhláskami s výjim kou jfc)484 9nezměnilo v a, á. 1. V slovních základech, kde přehláska nemohla být sekundárně zrušena nebo

v slovních

kde se naopak e-ová (i-ová) střídnice nemohla rozšířit přes míru analogickým vyrov­

základech

náním, jsou přehlasované podoby v rozsahu v zásadě stejném jako ve spis. jazyce na rozdíl od podob s přehláskou u > i (§ 79i) nejen v čes. nářečích v už. smyslu, nýbrž také po celé oblasti nářečí střmor. Srov. např. střčes. (z býv. 'a) jehně, jesle, jestřáb, jeslerka, jezevec, vobicejňe...; (z *e) jetel, ječmen, ječet, leknout se, mnekej, leskej, mňesíc atd. V jednotlivých slovech se porůznu zčásti vyskytují přehlaso­ vané podoby i proti spisovným podobám bez přehlásky, např. jihočes. (lampa cedí, je začezená), jeř ,jařinať, jeseň (z pův. *jasen*b), zájemí ,prostor za já­ m ou4, snad též švjedlenalšvedlenalšvidlena aj. Teprve v oblasti výchmor. nářečí, a to většinou až za jejich západními okrajovými úseky, přibývá postupně směrem k východu podob nepřehlasováných, tj. se střídnicí a-ovou; srov. např. z Břeclavska jasle 11jesle, jastřáb \|jestřáb, jascerka \\íscerka,

obicajňe...

48 Srov. M. K o m á r e k , Hist. ml. I, s. 62n. 49 Podoby jatel, jatelina se zčásti vyskytují také v blíž dosud neurčeném okruhu zaujímajícím centrální část Českomor. vrchoviny a přilehlý úsek střmor. nářečí (zhruba mezi Havl. Brodem, Jimramovem a Tišnovem); zde však jde o nějaký výjimečný vývoj, podobně jako

117

jačmeň, laknút sa 11 leknut sa, mnakí \\mňeki, laški ||leští atd. Izoglosy přehlaso­ vaných a nepřehlasováných podob se z velké části nekryjí, proto jsou poměry dost pestré. Poměrně nejvíc nepřehlasovaných podob je v kopaniěářském úseku na moravsko-slovenském pomezí, např. klacat¡-l¡-c, lahnút..., lachko, mesjac, pjasc/pasl ,pěsť, škrjatek ,skřítek*, pjac, gjevjac, gjesjac ,pět, devět, deseť apod. Některá slova se však pravidelně vyskytují s přehláskou snad ve všech výchmor. nářečích, jako např. jevit, zjevit sa..., itrňica, vječina..., dekovat..., koleda, peňíze, šcesli..., píd..., zajic/zaíc aj. Podobná situace je zčásti i v nářečích slovenského jazyka na tzv. Záhoří v přilehlé části jz. Slovenska. Všechny tyto případy nelze vykládat jen sekundárním vlivem spisovné češtiny. V podstatě stejné poměry jako ve výchmor. nářečích vládnou také v nářečích slez. Celkově nevelkého počtu přehlasovaných podob v slovních základech ubývá v této oblasti zhruba směrem od jz. k sv.; srov. např. z okolí Štramberka leknul se, zjevil se X ječmen \\jačmeň, jastrab, jašcerka, pjasl, ve shodě se spis. jazykem pak tak é jasna ,dásně* aj., z okolí Opavy leknuc se X zjavičse, jačmeň, jastřab, jascurka, pjašc, na rozdíl od spis. češtiny však gysno ,dáseňť, a z pomezního úseku při pol.-čes. smíš. pruhu jjv. od Ostravy laknuc' s'e, zjavic' s'e, jacmyň, jastrob, jošcirka,

pjas'c', %'osno. V sev. úseku mají maximální počet nepřehlasovaných podob zčásti teprve severní okrajové obce obou přesahů do Polska, např. casko/c'asko, šcašcy/ scas'c'i, v'acyjv'aksy... , v é tší*, gakuju/g'akuju ,děkuji* (na rozdíl od českoje'esko, ščeščylščes'c'i, vjecyjvjekšy... , gekujulg'ekuju apod. na většině ostatního území); v zaniklém nářečí městečka Baborowa sz. od Ratiboře existovaly však ve značném rozsahu podoby s přehláskou, např. lekac' se, ječmyňisko, p'ejs'c' ,p ě s ť ... a ovšem též scejs'c'i, v'eksy apod. (srov. i níže, odst. 4g). V pol.-čes. smíš. pruhu není přehláska starého 'a provedena vůbec a za původní £ jsou v zásadě zachovány střídnice nosovkové, kvalitativně ovšem rozštěpené podle dřívější kvantity (§ 7 8 i); srov. nap i. jastfůmb, jas'le, jaz'v'ec, obycoj — 1. množ. obyčaje..., jyncmyň, c'ysk'i, m'es'une, p'iñünge atd. Pokud se v této oblasti, ponejvíce na jejích záp. okrajích, objevují též podoby přehlasované nebo aspoň s orální střídnicí za nosovku, jde o vliv sousedních slez. nářečí nebo i spis. češtiny (např. jecmyň, m'es'ic, p'iñize, p'as'c' ||p'iñs'c' ,pěsť). v tvarech, kde nepůsobilaanalogie

2. Podobný obraz v územním rozvržení přehlasovaných a nepřehlasovaných podob jako případy v slovních základech poskytují koncovky některých flexívních ^var¿ p0 předcházející měkké nebo býv. měkké souhlásce, v kterých na nepro­ vedení, popř. sekundární zrušení přehlásky nemohla působit nebo nepůsobila analogie paralelní tvrdé deklinace nebo konjugace. Hranice přehlasovaných a nepřehlasovaných podob jsou tu ovšem většinou výraznější, neboť jsou zpravidla jednotné pro celou příslušnou skupinu slov. Patří sem tyto případy: a) 1., 4. p. jedn. č. typu kuře (2. p. kuřete, 3. p. kuřeli...) u pomístních jmen Jazirke, Jazera, zjištěných v jižnějším sousedství na Velkomeziříěsku, Bítešsku a Moravskokrumlovsku (viz Sl. U tě še n ý , Nářečí přechod. pásu..., s. 103n.). V jz. části tohoto úseku se porůznu objevuje též jihoěes. změna e > a v případě jahla (§ 81), není tedy vyloučena ani tato souvislost. Za zmínku stojí, že se zčásti právě v témž okruhu naopak vyskytují přehlasované podoby typu kuřítko, dále např. vocisek, Ždírec aj. proti obecnějším podobám nepřehlasovaným (srov. níže, odst. 4g).

Přehlasované podoby s -e, -ete... (ale v množ. čísle -ata, - at...) za někdejší nosovku *-ç (-ç-) žijí ve shodě se spis. jazykem po celé oblasti ěes. nářečí v už. smyslu i nářečí střmor. a také v záp. okrajových úsecích nářečí výchmor. (viz mapku č. 19). Např. defce/difce / svčes. douce... (- ete... X defcata, defcat...) a podobně dítě, house/hoše/huse, hříbjelhřibjelhřejbje..., jehhe, kuře/kúře/koře/koře,

kůzle¡kůzle¡kozle, prase, slehe\scehe, tele¡tile aj. Naproti tomu ve východnější, převážné části výchmor. nářečí a téměř ve všech nářečích slez. (viz níže) jsou pravidlem nepřehlasované tvary s - a, -ate (-ale¡-ata¡-ala. . . ) . . . , jako např. dilajgyca..., Mibjajh fyb'a... , jahna, kuřa (v kopán, úseku kúra), kozla atd. V pol.-čes. smíš. pruhu existují ovšem v tomto typu příslušné kontinuanty staré nosovky, jak o tom byla řeč už v § 78i. Hranice přehlasovaných podob proti nepřehlasovaným ve výchmor. nářečích je poměrně pevná, třebaže se dnes v mladších nářečních vrstvách přehlasované podoby zčásti šíří dále na východ. Nepřihlížíme-li k tomuto pohybu, izoglosa kuřexkuřa probíhá v severní části býv. spálovského národnostního výběžku sev. od Hranic směrem k jv., západně od Hodslavic se obrací na jih a jde záp. od Val. Meziříčí, dále k jz. se zčásti kryje s hranicí mezi nářečími střmor. a výchmor., jižněji protíná záp. část dnešního Gottwaldova; odtud jde těsně na východ od Napajedel a Bzence, zde se obrací k západu a jižně od K yjova zase k jihu, dále pak běží záp. od Čejce a vých. od Čejkovic a Podivína. Odděleně od ostatního území podoby s přehláskou v plném rozsahu žily také v zaniklém slez. nářečí obce Baborowa v Polsku, např. hujs'e, kojíe, kuze, c'ele ,house, kůzle, kuře, teleť. . . , 2. p. c'elejc'a..., 3. p. c'elejc'u..., vyrovnáním pak také 1., 4. p. množ. c'eleta. .. , 2. p. c'elejt... atd. V celém západním přesahu slez. nářečí do Polska se dosud na rozdíl od nepřehlasovaných podob v ostatních tvarech vyskytují podoby s přehláskou v 2. p. množ. č., např. kuřyt, &elit¡celit/

¡c'oliet apod. b) 4. (2.) pád zájmena já, krátké tvary 4. (2.) p. zájm. ty a 4. p. zájm. zvrat. Izoglosa přehlasovaných podob mne (ně) / mje, le, se proti nepřehlasovaným podobám mha (ňa) / mja / m'a, la, sa se v podstatě shoduje s izoglosou typu kuřexkuřa, takže převážná část výchmor. nářečí má podoby nepřehlasované. Vedle západních okrajových úseků, s podobami u všech zájmen náležitě přehla­ sovanými,

tvoří

ve

výchmor.

nářečích východně

od

izoglosy

kuřexkuřa

jistou výjim ku nevelký úsek kolem Uh. Hradiště a Uh. Ostrohu, v kterém je vyrovnáním s tvarem 3., 6. pádu v 2., 4. pádě zájmena 1. osoby podoba mňe

( X la, sa), a enkláva kolem Gottwaldova a Vizovic, s tvarem mne (v 3. pádě vedle ňe). V slez. nářečích se naproti tomu nepřehlasované podoby mja, c'a/ca vyskytují jen v několika okrajových obcích na jz. Opavsku (sv. od výchmor. výběžku spálovského), ve zbytcích pak v několika dalších vesnicích při okraji starého osídlení záp. od Opavy a v části záp. přesahu slez. nářečí do Polska; podoba sa je z dřívější doby dosvědčena pouze z jedné obce sz. od Opavy (Loděnice), podnes pak žije v některých obcích záp. přesahu. Jinak jsou na celém území slez. nářečí pravidlem tvary mje (v Příboře a v několika sousedních obcích mne),

le/ďelče, sels'e (s'e na pomezí pol.-čes. smíš. pruhu jjv. od Ostravy). Odpovídající podoby m'e, c'e, s'e... žijí též v pol.-čes. smíš. pruhu a v pomezních polských nářečích na území polském. Původ těchto tvarů je nejasný, avšak je zřejmé, že v slez. nářečích (a stejně ovšem i v pol.-čes. smíš. pruhu) neběží o přehlasované podoby s někdejší nosovkou *-£;50 přitom slez. nářečí měla na většině území v tomto jevu vývoj shodný se sousedními nářečími polskými. N ovodobý ústup podob mja, ďa/ča v slez. nářečích na čs. území je ovšem nepochybně podporován tlakem spis. češtiny. Se starými slez. tvary s -e může být příbuzná podoba me, vyskytující se odděleně odtud na jihočes. Doudlebsku (§ 373). c) 3. osoba množ. č. typu prosí, leží Přímé hláskoslovné kontinuanty původních tvarů 3. os. množ. č. sloves 4. třídy typů prosí — prosit a leží — ležet (z pův. *-^b), ať v podobě přehla sované nebo nepřehlasované, dochovaly se na čes. jazykovém území jenom zčásti, neboť nastalo rozmanité tvarové vyrovnání různých slovesných typů (viz § 1312 a mapku č. 32). Přehlasované podoby jako oňi prosí, leží¡lezy, m W í..., analogií pak též umí, rozumí..., se nejvýchodněji vyskytují v drobné skupině obcí ve výchmor. oblasti na jih od Uh. Hradiště (Popovice, Podolí, Kunovice, snad též Ostrožská Nová Ves aj.) a na sever odtud v prostoru kolem Lipníka nad Bečvou a Hranic. V oblasti slez. nářečí má ve zbytcích typ oni lezy, mlac'i/mlacy, mluví, robi... několik obcí jz. od Opavy při hranicích starého osídlení (Domoradovice, Žimrovice, Lhotka, Benkovice), v podobě pua&ie, segje, vigie ,platí, sedí, vidí*..., je$'ie, vjegie ,jedí, vědí* atd. pak nejzápadnější obec záp. přesahu do Polska (Branica). Starší literatura dosvědčuje podoby s přehláskou i odjinud ze záp. okraje slez. nářečí, dnes se zde však všude šíří ze sousedních úseků formy jako oňi lezu, mlac'u..., vzniklé vyrovnáním s jinými typy. Naproti tomu nepřehlasované podoby, jako chodá, lézá, nosá, prosa, trpjáj \trp’á ... , umhd[umjd[umfd ..., jeda, vjedd/v'edd, se dosud pravidlem vyskytují (porůznu vedle pronikajících novotvarů typu prosijú) ve východnějších výchmor. nářečích, na značné části území — hlavně v středním úseku zhruba od Vsetína k jihu až za Uh. Brod — ovšem v sekundárních variantách chodíja, lezíja..., um'íja..., jedíja/íja, vjedíja/ v'edíja/ vija (v Uh. Brodě a jižnějších obcích

chodíja...).51 V územní souvislosti s výchmor. nářečími žijí nepřehlasované podoby též ve většině nářečí slez., a to na sever až k Hlučínu, k jz. odtud pak — mimo uvedené výjim ky s přehlasovanými podobami — v celém již.

50 B. H a v r á n e k (G e n e m v e rb i , s. 62n.) vysvětluje podoby m je , c'e, s 'e . .. jako kontinuanty zvláštních tvarů 4. pádu * m e , * te , *se, K . D ej na (P o l.-la s . pog ra n ic ze I, s. 134) jako sekundární tvary vzniklé působením paralelních „delších“ tvarů *m e n e , tebe, sebe. Za obojího tohoto předpokladu je ovšem nutno v slez. nářečích počítat zároveň se starým vlivem analogie „kratších“ tvarů 3. pádu na palatalizaci souhlásek c ', s' v zájm. 2. os. a zájm. zvratném a zvlášť na reflex býv. palatalizace v dekomponováném m j- u zájmena 1. osoby (srov. §§ 34j, 35i, 36j). Níže uvedené doudlebské m e by naproti tomu bylo hláskově náležité. 51 V jádru kopaničář. úseku (kolem St. Hrozenkova, Březové a Nové Lhoty) se však od typu p ro s á , t r p já odlišuje typ u m e jú (s m e jú sa, r o z u m e jú .. .), protože ani jiné prézentní tvary těchto typů nesplynuly (u m je m , u m je š ... X p ro s ím , p r o s í š .. . ; srov. § 704).

pomezí starého osídlení na Opavsku; např. oňi leza, mluvja, plataIplac'a... r robja, sedajse^a..., vida/vi^’a ... , v sousedství pol.-čes. smíš. pruhu zčásti lezo, mluvjo... (se změnou býv. á v o, viz § 772). Odděleně od tohoto souvislého území jsou nepřehlasované podoby též v několika západnějších obcích východního přesahu slez. nářečí do Polska. Souvislá západní hranice nepřehlasovaných podob typu prosá/prosíja ve výchmor. nářečích probíhá severní částí spálovského výběžku, jižněji jde vých. od Hranic a Bystřice p. Host., dále se zhruba po Gottwaldov kryje se základní hranicí mezi nářečími střmor. a výchmor.; odtud pokračuje východně od Napajedel a s drobným výběžkem na západ kolem Halenkovic běží k jihu těsně na východ od Uh. Hradiště a po východní a jižní hranici zmíněného ostrůvku s přehlasovanými podobami typu oňi prosí, dále pak těsně na západ od Veselí n. Mor. a na východ od Strážnice; jižně od Strážnice se obrací na sz. a přibližně od Bzence k jz. se kryje s izoglosou kuřexkuřa. K vzájemnému poměru obou izoglos je třeba poznamenat, že místy, jako záp. od Hodslavic, zčásti přesahují podoby typu prosa, lézá na území s typem kuře, jinde se naopak, zejména v ostrůvku již. od Uh. Hradiště, vyskytují podoby typu prosí, leží v oblasti typu kuřa\ zhruba však probíhají obě izoglosy shodně (viz mapku č. 19). d) 2. pád jedn. č. typu staveňí Na rozdíl od předcházejících případů a zvláště též na rozdíl od podob 3. (6.) pádu, jako g dostáňí X g dostáňólg dostáňú... (§ 792a) zasahují podoby s přehláskou v 2. p. jedn. č. typu staveňí dále k východu. Tvary bez přehlásky, jako např. na Břeclavsku a vých. Uherskobrodsku s kameňá/kaméňá, listá/lísíá,

do nárucá, znenadáňá, podmáslá, prulá, ze stavená/ stavená, vrbjálvřbjá, do želá... , vyskytují se pouze na vých. okrajích jazykového území, a to jednak ve třech od sebe izolovaných úsecích ve východnějších částech výchmor. oblasti, jednak — v územní souvislosti s nej severnějším výchmor. úsekem — té­ měř v celé oblasti nářečí slez. (mimo několik obcí na jz. okraji starého osídlení na Opavsku) a v celém pol.-čes. smíš. pruhu (viz mapku č. 19). Ve výchmor. nářečích zaujímá jižní úsek zhruba tzv. Moravské Podluží kolem Břeclavě, jádrem středního úseku jsou kopaničářská nářečí a patří k němu též jejich širší okolí na východ a na jih od čáry Veselí nad Mor.— Uherský Brod (mimo obě města), severní úsek pak zahrnuje sv. část výchmor. nářečí na východ od čáry N ový Hrozenkov— Rožnov p. Radh.— Veřovice (včetně). V slez. nářečích jsou ovšem podoby bez délek, tj. většinou např. naruča, obila,

psaňa, staveňa, zboza, zela atd.; podoby jako kauzaňau, moc ojs'c'au ,moc ostť, z veselau ,ze svatby4... v zaniklém nářečí obce Baborowa, resp. lis'c'o, obilo, vrb'o, zelo, z veselo... v několika dalších obcích v sousedství polských nářečí ve východním přesahu do Polska a pak též v Československu na pomezí pol.-čes. smíš. pruhu svědčí však o tom, že zde skutečně běží o fonetické zkrácení dřívější dlouhé koncovky, neboť v uvedených úsecích právě někdejší á dalo

aulo (srov. § 772,3). Podoby typu ze staveňa, do zela... se vedle toho v menší nebo větší míře vyskytují také v nářečích výchmor. a porůznu i ve značné části nářečí střmor.; zde však jde na rozdíl od slez. nářečí zřetelně o analogické novotvary podle

sklonění typu srče. Jinak po celém území na západ od stanovených úseků, i v drobné skupině okrajových obcí jz. od Opavy, v 2. pádě jedn. většinou žijí podoby přehlasované, tj. např. s kameni/ kamení/ kameni, do náručí!náruči, ze stavení..., do zeli/do zeli/do želé (s -é po l v těch částech výchmor. nářečí, kde se é nezúžilo v i , viz § 691) atd., pokud zde ovšem nejsou tvary ještě jiné (srov. v § 1062). e) 1. pád jedn. č. žen. rodu typu spodní Zcela ve shodě s teritoriálním rozšířením podob s přehláskou a bez přehlásky

ú > i ve 4. a 7. p. jedn. (srov. § 792b) vládnou přehlasované podoby v 1. p. jedn. ě. žen. rodu měkkého sklonění přídavných jmen plně nebo (na většině Opavska) v omezeném rozsahu po celém území mimo jádro kopaniěářského úseku výchmor. nářečí a mimo východní slez. nářečí spolu s pol.-čes. smíš. pruhem (podrobněji viz v § 1122). v tvarech, kde působila analogie

3. Mnohem větší územní rozsah mají ve východních oblastech nepřehlasované podoby proti přehlasovaným v případech, v kterých se na konci flexívních *4 tvarů po měkké souhlásce přehláska buď vůbec neprovedla, nebo byla zrušena tlakem týchž tvarů paralelní formální kategorie tvrdé, v níž fonetické podmínky pro přehlásku neexistovaly. Týká se to podob 2. p. jedn. č. muž. neživ, typu

bicexbica, 2. a 4. p. jedn. č. muž. život, typu pekařeXpekara, dále 2. p. jedn. a 1., 4. množ. č. podst. jmen střed, rodu typu srceXsrca, 1. p. jedn. č. žen. rodu rúzexrúza a 1. p. jedn. č. žen. rodu měkkých zájmen typu našeXnaša; k nim se druží hranice zbytků přechodníkových tvarů typu (v)lezexleza. Svazek izoglos těchto rozdílů se ve svém průběhu zhruba shoduje s obdobnými izoglosami tvarů s přehlasovanými a nepřehlasovanými koncovkami -i, -i X X -u/SI-o, -oul-ó... v pomezním pásu čes. nářečí v už. smyslu a nářečí střmor. (§ 793c), třebaže se ovšem ani jednotlivé izoglosy tvarů s přehláskou *á > ě plně nekryjí; o případech celé skupiny viz podrobněji rovněž na příslušných místech v oddíle o rozdílech tvaroslovných (§ § 9 6 i ,2, 1182, 1336 a mapky č. 23, 30). 4. Značně odlišný obraz v teritoriálním rozvržení přehlasovaných a nepřehlasovaných podob a zároveň i nestejný u různých dílčích typů poskytují případy, kde v tvarech jistého slova nebo skupiny slov, v nichž pro přehlásku nebyly fonetické podmínky, nastalo vyrovnání podle jiných tvarů téhož slova, podle slov příbuzných nebo podle jiných slov téže slovotvorné nebo tvaroslovné kategorie s přehláskou náležitě provedenou a naopak. Patří sem řada jednotli­ vých lexikalizovaných případů s přehláskou proti nepřehlasovaným podobám ve spis. češtině, jako je např. porůznu dožívající síha\syká/šejka/sika¡syha ,sáhí (v Čechách na Doudlebsku aj., dále místy v střmor., výchmor. a zčásti i slez. nářečích), jihočes. zjera, v čes. přesahu na Kladsko kúň do lehu || tahu, v již. části česko-střmor. pomezí např. jidro/idro/hidro ,jádro£, pořidat, po pořitku,

vocisek, míst. jména Počítki, Ždírec ,Počátky, Ždírecť, v zaniklém slez. nářečí obce Baborowa v Polsku p'eta, cesto, zejdek ,pata, často, řádekť aj. (některé další případy viz výše v odst. 1). Vedle toho sem patří několik výraznějších typů, jako zejména:

122

a) typ házet — házel — házím...

U skupiny sloves patřících původně k páté třídě infinitivní, v kterých před starým kmenotvorným -a - ( < *-ja~) předcházela měkká souhláska, je shodně jako ve spis. jazyce provedeno důsledné vyrovnání ve prospěch přehlásky v naprosté většině čes. nářečí v už. smyslu (s jistými výjimkami v pomezních úsecích na jihovýchodě) a ve značné, zhruba sz. části nářečí střmor. Dále k východu se objevují v střmor. nářečích nejprve jen řídce a pouze u několika málo sloves podoby vyrovnané ve prospěch -a -, -á -, jako zabijatjzabijat — zabíjalj ]zábijaljzabijál — zabijám/ zabijám ... , veceřat .. . , vješa t ... , strilat .. . , postupně však počet sloves s nepřehlasovanými podobami i frekvence výskytu těchto podob vzrůstá. Přechodovým územím je celá východnější většina střmor. nářečí a zčásti ještě západní okrajová nářečí výchmor. (hlavně od Kroměříže k jz.). Jinak jsou ve výchmor. oblasti stejně jako dále v slez. nářečích a v pol.-čes. smíš. pruhu v starších nářečních vrstvách pravidlem podoby bez přehlásky; srov. např. výchmor. z okolí Napajedel kázat — kázal — kázám ( | | M z u ) . . . , poklúzat — poklúzál — pok lú zá m ... a podobně mácat, otprášat ,odprošovať, porúcat, rozvádat se, rozvázat, ujižjjat, vracat, zháňat, znášat aj. V přechodovém území měla na vyrovnávání ve prospěch podob s -a-, -á- patrně vliv i slovesa typů volat a mazat, s předcházející souhláskou od původu tvrdou. b) typ ležet — ležel U sloves třetí třídy infinitivní, v kterých p o č, š, z ( < *k', *ch', *g') vznikla už v předhist. údobí hláskovou změnou kmenotvorná přípona -a- ( < *é) proti -epo jiných souhláskách, zčásti se vyskytují v okrajových úsecích sev. a sv. Čech na rozdíl od spis. jazyka i většiny nářečí v tvarech, v kterých po e ( < e) násle­ duje původní tvrdá souhláska, náležité podoby bez přehlásky, resp. jsou tu bez přehlásky i další tvary, vyrovnané v jejich prospěch (viz mapku č. 19). V tvarech příčestí min. se podoby s - a- ve zbytcích objevují místy v Podještědí, východněji pak od severu zhruba po Turnov, Semily a Novou Páku, dále téměř v celém náchodském výběžku a k jihu až po Rychnov nad Kněžnou, souvisleji též v okolí Žamberka a Jablonného nad Orlicí; např. křičal, křičala — křicali, slišal.. . , drzal/derzal..., lézal... apod. V infinitivech se případy jako kricat\-l (ibrecat, mlcat...), slišatl-l (pršat/peršat. ..), lézat/4 (bjezat, drzat/derzat...) vysky­ tují v menším územním rozsahu, jednak zčásti v Podještědí a na sev. Semilsku, jednak na severním a východnějším Náchodsku, ojediněle pak dále na jv. až do okolí Žamberka a Jablonného n. O. V českém přesahu na Kladsko je dnes pravi­ delně např. bjezal — bjezali, brečal..., pršalo, ale bjezet, brečet, pršet atd. Podoby s -a- se v uvedených úsecích analogií rozšířily i k některým jiným slovesům, v kterých hláskoslovně nemohlo -a- vzniknout, jako bolalo — bolatlbolet, koral — kofatfkofet, lelal — lelat/leht, sedal — sedat/sedet aj. Z dřívější doby jsou podoby typu drzal, slišat atd. dosvědčeny též z Novoměstská a Ždarska na záp. Moravě, místy pak i z okrajových úseků jz. Čech. Odděleně od svčes. úseků a pevněji se drží podoby s kmenovým -a- v infini­ tivu i v příčestí min. sloves typu lezat/-l ve většině výchmor. nářečí mimo zá­ padní okrajové úseky a také mimo sv. úsek na pomezí nářečí slez. (viz mapku č. 19); např. mlcatl-lj-c — mlcal/mlcál, mlcala, mlcalo — mlcali... , pršat... — pršalo...,

123

držat...— držaljdržál... atd. Západní hranice podob s důsledným -a- (-á-) se zhruba kryje s izoglosou typu kuřexJcuřa, v nevelkém středním úseku kolem Gottwaldova probíhá ještě poněkud dále na východ; jde tedy o krajově náležité* podoby veskrze nepřehlasované. Naproti tomu v sv. úseku výchmor. nářečí (na západ téměř po Yal. Meziříčí a k jihu po N ový Hrozenkov) i v celé oblasti slez. nářečí spolu s pol.-čes. smíš. pruhem existují zase důsledně podoby s -e-\ srov. např. z okolí Štramberka

klečel — klečel...,

slyšel — slyšel...,

držel — držel...

atd. Protože je to* území zcela oddělené od západních oblastí s e-ovými podobami, zřejmě v těchto případech — snad s výjim kou záp. okraje slez. nářečí na Opavsku a západního přesahu do Polska — geneticky nejde o přehlásku, nýbrž o analogické vyrovnání podle sloves typu lehl (obráceně jak je tomu v uvedených úsecích v sev. a sv. Čechách). Situace v slez. nářečích a v sv. části nářečí výchmor. nepochybně souvisí se shodným vývojem v polštině. Tam se ovšem, stejně jako v pol.-čes. smíš. pruhu, původní i analogické dřívější ě za jistých podmínek změnilo v a, resp. zčásti dále v o (§§ 83x, 772); srov. ze smíš. pruhu lec'ec' — lec'ol,lec'ala. . . — lec'eli a podobně též lezec' — lezol, lézala... — leželi. c) typ smít se — smíl se U skupiny sloves, v jejichž tvarech tvořených z infinitivního základu došlo* v předhistorické době ke stažení skupin *-bja-, *-ěja- v -á- (jako *prbjati, *SMbjati s%, *o-krbjati, *vějati), nebo kde původně koexistovaly podoby páté inf. třídy vedle podob první třídy typu ,k rý ť (jako *grějati, *sějati || *grěti, *sěti)r je ve značné části nářečí, pokud v nich ovšem přehláska ve větším nebo menáím rozsahu nastávala, na rozdíl od spisovné češtiny provedeno vyrovnání v e prospěch podob přehlasovaných. Situace tu u všech sloves není zcela stejná,, zčásti pak existují rozdíly i mezi jednotlivými tvary téhož slovesa. Např. u slovesa smát se a jeho složenin se zvlášť u staré generace objevu jí podoby smít se — smíl se... v nejzazším úseku jz. Čech na Chodsku, řidčeji vůbec zhruba v oblasti okresu domažlického; starší literatura je dokládá též odjinud z jz. Čech. Důsledněji nebo zcela pravidlem žijí podoby smít/smít[ ¡smíl se — smíl\smil se na východ a na jih od čáry probíhající přibližně od Mor. Budějovic ke Ždaru, odtud jv. od Poličky a sev. od Svojanova, již. od Jevíčka a Prostějova dále k hranici nářečí výchmor. Ve výchmor. nářečích je téměř p o celé oblasti zpravidla smítlsmíl se/sa — smíl/smíl se/sa, smíu sa atd. a tyto* podoby přesahují až na jz. Slovensko téměř po Myjavu a Bratislavu; v severních výchmor. nářečích a v nářečích kopaničářských se ovšem objevují zčásti též. podoby nepřehlasované, např. v okolí Vel. Karlovic sm'íl sa — sm'íl sa || sm'ál sa — sm'ál sa. Jz. dílčí úsek slez. nářečí na pomezí nářečí výchmor. a téměř celá západní podskupina slez. nářečí na Opavsku má rovněž přehlasované p o d o b y

smilIsmíc'Ismíc se — smil se (na Příborsku smjel se, v přesazích do Polska zčásti též smiec'/ směje' se), kdežto v úzkém pásu táhnoucím se od Frenštátu p. Radh. kolem Ostravy k Hlučínu vládnou podoby smjallsmjacjsmjac se — smjal se, východněji pak smjoc' se — smjel se a v pol.-čes. smíš. pruhu s'm'oc' s'e — — s'm'ol s'e. (Viz mapku č. 19.)

Pokud je zjištěno, zhruba v stejném územním rozsahu se řidčeji nebo hojněji vyskytují podoby vyrovnané ve prospěch přehlásky také v případech typu přit — prii, (v)okřít — (v)okřil ,přát, okřáť, ve zbytcích pak vit — vil (hlavně ve významu ,čistit vymlácené obilí od plev přehazováním na větru4). Naproti tom u ve větším rozsahu — též v záp. a již., zčásti i ve vých. a sv. Čechách a na •celé Moravě — žijí podoby typu Inřít (hřejt/hřet...) ,hřáť, třebaže místy jen kolísavě a ne všude ve všech příslušných tvarech; téměř po celém území pak {mimo východnější slez. nářečí a pol.-čes. smíš. pruh) je ve shodě se spis. jazykem ¿it (sejt/set...), zčásti však naproti tomu např. prosát, přesát apod. d) typ začít — zacel, začítá U skupiny sloves typu začít — začnu, jejichž infinitivní základ končil na nosovku -g (*č$-ti, *p$-ti, *t$-ti, *ž$-ti..., *$-ti), jsou v západní převážné části nářečí, přibližně po čáru Olomouc— Prostějov— Brno, ve shodě se spis. češtinou v infinitivu většinou podoby s přehláskou, pokud ovšem nevznikly novotvary .s -nou-\-nó-; srov. např. střčes. z Roudnická začít, žít trávu \ začít, žit (|| začnout, nažnout a také nažať), vzít/vzít..., ale jen zapnout, zatnout zubí, najmout apod. Y jižnějším česko-střmor. pomezí, zhruba od Jindř. Hradce k Hlinsku, za Jimramov, Kunštát, Jihlavu a téměř k Mor. Budějovicům, vyskytují se přitom původní podoby infinitivu s přehláskou zčásti ve větším rozsahu než ve spis. češtině, zejména sepít, zapít... (|| sepnout, zapnout...). Ve východnějších střmor. nářečích se pak objevují nejprve jako dublety, dále k východu i výlučně podoby nepřehlasované, jako začat, zapjat, ulát, požat, najat..., které plně vládnou též ve většině oblasti výchmor. a zčásti také slez., pokud tam nezobecněly tvary 43 -nú-/-nu- (viz mapku č. 19); v kelečském úseku na sz. pomezí výchmor. nářečí koexistují však podoby zapjal ||zapil, ulál ||ulil..., kromě toho pak i zapnout, utnout atd. Jistou výjim ku tvoří sloveso vzít: Na Prostějovsku a patrně i jinde v sv. části střmor. nářečí, v sev. pomezí nářečí výchmor. a v jižním úseku slez. nářečí holém Štramberka se sice vyskytují dublet y vzit/vzit/vzýl ||vzat/vzal, jinak však i ve východních střmor. nářečích a v nářečích výchmor. většinou plně žijí p odoby s přehláskou; také v několika slez. obcích na okraji starého osídlení jz . od Opavy se pravidelně vyskýtá vz'ic' a teprve zhruba od Frenštátu p. Radh. m á většina slez. nářečí důsledně nepřehlasované podoby vzal/vzac' (v okolí »Opavy vzač, jv. od Ostravy vz'acjvz'oc'). V tvarech příčestí min. jsou na rozdíl od infinitivu ve většině nářečí stejně jak o ve spis. češtině podoby bez přehlásky, např. střčes. začal, zapjal/zapal,

za^al zubí, nažal, najal (|| začnul, zapnul, zatnul, nažnul, najmul), vzal atd. Podoby vyrovnané ve prospěch přehlásky se objevují hlavně jen v jz. Čechách, :srov. z Příbramska a Klatovska nažil, požil, vižíl, slil, ulil..., ze Strakonicka a Českobudějovicka nažel, požel, vižel, slel, ulel apod. Územní rozsah přehlaso­ vaných tvarů není přitom u různých slov stejný, např. podoby vzel, vzela... se ve zbytcích objevují pouze na okrajích starého osídlení záp. od Plzně, v býv. národnostním ostrůvku stříbrském a na Domažlicku, dále záp. od Sušice, kolem Strakonic a Prachatic, jižně od Čes. Budějovic pak kolem Doudleb a v při­ lehlé části okresu českokrumlovského. Naproti tomu podoby zacel proti začal ,a nažil/nažel proti nažal jsou rozšířeny (s dílčími rozdíly u jednoho a druhého

125

slovesa) od jz. téměř po Louny, Příbram, Písek a Jindř. Hradec (viz mapku č. 19). Řidčeji a nesouvisle se objevují podoby s přehláskou u různých sloves této skupiny i na východ od uvedené čáry; odděleně odtud snad ve zbytcích dosud žijí příčestí typu zapil/zapil ,zapjal* v okruhu mezi Přibyslaví, Chotěboří a Bystřicí n. Pernšt. (jako řídké jsou zde dosvědčeny tyto podoby z konce min. stol.). V příčestí trp. se podoby vyrovnané ve prospěch přehlásky v již. Čechách vyskytují v menším územním rozsahu, hlavně na Volyňsku a Prachaticku, např. sletej, zapjetej/ zapitej ||slátej, zapjatej apod. Hojněji se naopak objevují v jižnějších částech česko-střmor. pomezí, u některých sloves i na východ odtud; např. podoby začítá/začitá práca (|| začatáJzacnutá...) jsou rozšířeny dále k východu než infinitivy typu zacit, veskrze až po západní okraje nářečí výchmor., podoby vžitá/ vžitá[vzýtálvzejtá pak ve shodě s infinitivem vzít... plně žijí i ve většině výchmor. nářečí (v celé oblasti slez. je však vzata). V pol.-čes. smíš. pruhu jsou ovšem u sloves této skupiny zachovány nosovky nebo jejich reflexy (§ 284), např. za&ůňc', zwp'úňc', vz'úňcjvz'úňs'c' ... — přič. min. začún, zacyna/ zacyu, zacyua/ zacúu, zacyua/ zac§u, zacyua. .. , přič. trp. zacyntaf I začúnta atp. e) typ třist — von tfis — třesu Značně složité poměry se jeví u malé skupiny sloves s někdejší nosovkou $ před koncovou souhláskou slovního základu (*m$-, *pr$d~, *tr$s-, *z$b-), patřících do první třídy inf. k typu nést. U slovesa mást — mát(l) — matu... (a jeho složenin) nastalo v nářečích, pokud v nich toto sloveso v různých hláskových obměnách existuje, shodně se spis. češtinou téměř veskrze vyrovnání ve prospěch podob nepřehlasovaných (mást/mMct/mjdcl...), ale např. na K la­ tovsku a místy i jinde v jz. a již. Čechách se říká též von se zmet, je pometenej 11po-

matenej apod. Naproti tomu u příst — předla — upředino/upředeno — přede zvítězily ve většině čes. nářečí v už. smyslu podoby s přehláskou, u ostatních dvou sloves je pak v tvarech s dlouhou střídnicí za nosovku většinou podoba nepřehlasovaná, kdežto v tvarech s krátkou střídnicí přehlasovaná: třást — von třas, zápst — záblo, ale třesu, zebe — zatřes — roztřesenej (viz mapku č. 19). Jisté tendence k situaci právě opačné se ve zbytcích projevují v širokém okruhu západních a jižních Čech; srov. z okolí Blatné třist, zipst — von třis, ziblo, avšak třasu, třase..., zobe (|| třesu..., zebe). Podoby třasu..., zobe vedle toho místy vládnou též v oblastech s typem třást, třas..., např. kolem Chotěboře, Havl. Brodu, Pelhřimova a jinde. Na pomezí typů třást — třas X třist — třis se zčásti vyskytují též dublety přadla/přádla, řidčeji i přást, vedle převažujících podob předla (na jz. okrajích, zvi. na Chodsku, přidlá), přist. Infinitivy typu třist, zipst žijí zčásti též na okrajích sv. Čech (|| přič. třas, záblo), důsledněji pak, spolu s příčestím třísl, ziblo (třisl/třesl...) a také prézentními tvary třesu (třesó/třeso), zebe, téměř v celé oblasti střmor. Naproti tomu ve většině výchmor. a slez. nářečí jsou u slovesa třást, pokud ovšem existuje (místy se říká jen třepat...), veskrze nepřehlasované podoby

126

typu třást/třásl/třas'cjtřos'c'... — třásl/třas... a také třasu, třases...; stejně je i přást... — přadla — přadu (v zaniklém slez. nářečí městečka Baborowa v Polsku

žily však podoby důsledně vyrovnané ve prospěch přehlásky, tj. tšejs'c' — tšejs, — tšesu, tšejseš atd.). U slovesa zápst se na rozdíl od třást, p ř á s t ... nepřehlasované podoby ve výchmor. nářečích vyskytují důsledněji jen v jz. úseku, zhruba po cáru od Kroměříže na východ za Napajedla a odtud k jihu vých. od Uh. Hradiště, záp. od Veselí nad Mor. a ke Strážnici; celá severnější část výchmor. nářečí má společně s přerovsko-holešovským úsekem střmor. oblasti podoby ozibatlozýbaílozejbai .. . , tedy v zásadě přehlasované (v kopaničář. úseku tšesla

je však zčásti oziaballozjabac...). Tak je tomu i v západnějších nářečích slez., např. v okolí Opavy ozybae , kdežto již na Frenštátsku se vyskytují nepřehlasované podoby jako ozabal, blíže k Ostravě uz'abac'. V pol.-čes. smíš. pruhu jsou ovšem v celé této skupině podoby s nosovkami nebo jejich reflexy, např. třys'c' ltřú s'c', oz'úmbac' apod. (srov. §§ 284, 78i). f) typ zaprihnout V hrubých rysech podobná jako u typu smát se, v podrobnostech však zase nestejná i u jednotlivých slov, je situace ve skupině sloves s někdejší nosovkou £ před koncovou souhláskou slovního základu [*pr$g~, *s$g~, *s$k-, *t$g~, *v$z-)> patřících od původu nebo sekundárně do druhé inf. třídy k typu tisknout. Podoby zaprihnout (Izaprihnout), zapřihhi, zapřihla, za p rizen á ... a odtud též atd. žijí na jedné straně, ponejvíce jen u starších generací, v jz. Cechách přibližně po čáru Královice— Plzeň— Stříbrné H ory— Velhartice. V nejzápadnějších částech tohoto úseku se objevují též tvary se starou krátkostí, zapřehnout — zapřehat, zapřech sem, zapřezenej . .. , a dále i starobylý infinitiv první třídy zapříst, 3. os. zapřeze — zapřezou, rozk. způs. zapřez atd. Řídké zbytky podob vyrovnaných ve prospěch přehlásky jsou dosvědčeny také na jihu Čech východně od uvedeného úseku místy z okolí Sušice, Volyně a Hluboké; pravidel­ něji se přehlasované podoby vyskytují v nejjižnějším cípu starého osídlení mezi Doudleby a Kaplicemi. V mnohem větším územním rozsahu a z velké části i výlučněji žijí na druhé straně podoby s přehláskou ve východnějších nářečích zhruba od čáry Jemnice— Jihlava— Polná— Ždar nad Sázavou — úsek jižně od Poličky a odtud na sv. k Herborticím v okrese Ústí n. Orlicí. Podoby s přehláskou

za p řih a t...

se pravidelně vyskytují až po západnější části slez. nářečí spolu s přilehlými úseky přesahů do Polska, srov. např. z okolí Štramberka zapřyhnul — zapřyhal, z Opavska zapryhnuó — zapryhac, ze zaniklého nářečí obce Baborowa zapšej— zapšihac '. Teprve ve východnějších slez. nářečích, asi od čáry Frenštát p. Radh.— Příbor— Hlučín, jsou zase podoby nepřehlasované, tj. zaprahnul/ -c ' ..., na pomezí pol.-čes. smíš. pruhu zapřohnuc' atd.; v pol.-čes. smíš. pruhu žijí ovšem podoby s kontinuantou původní nosovky, zapřungnuc'. (Viz mapku č. 19.)

hnuc'

Podoby typu sihnout, d osíh n ou t... ,sáhnout, dosáhnout* jsou dosvědčeny v podstatě z týchž úseků a oblastí jako podoby typu zaprihnout, žijí však v po­ někud menším územním rozsahu a místy se vyskytují i řidčeji. Rozšíření podob typu fsik n ou t ,vsáknout* není přesněji zjištěno, jsou však doloženy porůznu zvlášť z oblasti střmor. a výchmor. Z původního základu *t$g- vznikla zobecněním podoby z tvarů náležitě nepřehlasováných na jedné a přehlasovaných na druhé straně ve většině nářečí shodně se spis. češtinou dvě slovesa s rozdílným význa­ mem, např. střčes. táhnout [táhnu, tá h n e š...) a Uhnout [lihnu, lih n e š ...). Z pů-

vodního základu *v%z- se vedle běžného vyrovnání ve prospěch nepřehlasovaných podob, jako střěes. uváznout (uvázne, uvázlo ...), objevuje též opačné vyrovnání v dubletách typu uvíznout atd., projevujících zčásti rovněž jistou tendenci k významovému odstínění; v archaických vrstvách některých nářečí, zvlášť východnějších, žijí však jen podoby tohoto typu. g) typ kuřítko Ze substantivních typů, v kterých mezi nářečími existují rozdíly v přehlasova­ ných nebo nepřehlasovaných střídnicích za někdejší nosovku g jako výsledek analogického vyrovnání, nej výraznější je skupina zdrobnělin od bývalých nt-kmenů, s původní příponou *-%tbko. Na většině území je tu ovšem stav stejný jako ve spis. češtině, tj. převládly podoby nepřehlasované, např. holoubátko (holobjatko/holubjatko...), kuřátko (kořátko/kořátko ...), prasátko, poupátko (p ó p j á t k o jp ú p já tk o ...)...]

v pol.-čes. smíš. pruhu jsou pak většinou zachovány

kontinuanty nosovky, např. kuřúntko, gus'ůntko apod. (srov. §7 8 i ,2). Ve dvou drobných úsecích naproti tomu převládly a víceméně se udržují podoby s pře­ hláskou (viz mapku č. 19). První ostrov typu kuřítko jkořitko je v jz. části střmor. nářečí, s nevelkými přesahy do okrajových čes. nářečí v už. smyslu, zhruba v okruhu Jemnice— Jihlava— Ždár— Nové Město na Mor.— Bystřice n. Pernšt.— Rosice. Poměrně nejhojněji dosud žijí podoby kuřítko jkořitko a podobně též housítkojhósitko, kácítkoj jkácitko, poupítkojpópitko na jv. celého ostrova, zhruba na východ a na jih od Mor. Budějovic, Třebíče a Vel. Meziříčí (kontaminací s podobami na -átko je zde zčásti též hósijátko, popř. hósjátko, káčijátko, p o p ij á tk o ...)] v severnější části se dnes tyto podoby vyskytují už dost řídce nebo ojediněle, místy jsou však doloženy i z území za uvedenou hranicí, např. z okolí Polně v Čechách. Druhý ostrůvek s přehlasovanými podobami typu kuřytko , kozlitko, h ř yb itk o ... je v nejzápadnější okrajové části slez. nářečí na západ a zčásti na jih od Opavy. V územní souvislosti s tímto úsekem má přehlasované podoby hus'itkojhusfetko, též západní přesah slez. nářečí do Polska; v Baborowě sz. od

p ra š'itk ojp ra š'etk o ...

Ratiboře bylo v případech tohoto typu zčásti e , zčásti ej, např. hujs'etko, kužetko, m la g etk o , p ra js'etk o ..., ďelejtko, holubejtko,ko&ejtko, zv'ezejtko

apod. Východnější slez. nářečí mají zase nepřehlasované podoby typu kuřátko , v sousedství pol.-čes. smíš. pruhu pak, zvlášť jjv. od Ostravy, kuřotko (se změnou býv. á v o). Oba ostrovy typu kuřítko/kuřytko jsou navzájem zcela izolovány a jsou od sebe dost vzdálené, takže tu zřejmě probíhal vývoj paralelní. V obou případech však běží o pomezní úseky v pohraničí oblastí, v kterých se přehlasované a ne­ přehlasované podoby i v jiných typech zčásti vyrovnaly odlišně od spisovného jazyka. A je zajímavé, že se v obou úsecích vyskytují též jiné případy s „nad­ měrnou“ přehláskou proti spis. češtině i většině nářečí (srov. výše, s. 122). Celkově je patrno, že stč. přehláska *á > ě jako fonetická změna byla prů­ bojnější než přehláska u > i, neboť v těch případech v základu slova a na konci fiexívních tvarů, v kterých na její neprovedení, popř. sekundární zrušení nemohla působit nebo nepůsobila analogie, nezačíná přechodové pásmo už v střmor., nýbrž teprve ve výchmor. nářečích a v záp. a již. nářečích slez. Jinak se ovšem v ubývání intenzity přehlásky směrem k východu projevuje podobná stupňovitost jako u přehlásky u > i. Závažná je tu především skutečnost, že svazek

izoglos flexívních forem 2. p. jedn. typu biče , srče X biča, srca , 2., 4. p. jedn. typu 1. p. jedn. typu r ú z e x r ú z a aj. na pomezí čes. nářečí v už. smyslu a nářečí střmor. probíhá v zřejmé korelaci s obdobnými izoglosami tvarů s přehláskou a bez přehlásky u > i, ačkoli jako fonetický jev přehláska *a > é důsledně zasáhla mnohem dále k východu. Naproti tomu přehlasované podoby 1. p. jedn. č. žen. rodu typu spodňi patří stejně jako podoby s přehláskou u > i v 4. a 7. p. jedn. k případům teritoriálně nej rozšířenějším, zčásti zasahujícím až do oblasti slovenského jazyka. Z případů, v nichž nastalo vyrovnání přehlasovaných a nepřehlasovaných podob jedním nebo druhým směrem, v zdánlivém rozporu s jinými typy, v kte­ rých jde vesměs o západnější podoby s přehláskou proti východním podobám bez přehlásky, jsou případy typu smát s e . . . X sm ít s e . . . , dále tř á s t ... X tříst. . . a za přá h n ou t... X zapříhnout ... I tu však představuje pomezí čes. nářečí v už. smyslu a nářečí střmor. jistý předěl, přičemž ovšem na rozdíl od typů rúze X rúza atd. na západ od tohoto předělu v dlouhých slabikách vyrovnáním většinou převládly podoby nepřehlasované, kdežto přehlasované jen v krátkých {tř e su ...), na východ odtud pak z velké části právě naopak; kromě toho se k ,,východním4ť typům ve větším nebo menším územním rozsahu připojují jižní a západní, zčásti i sv. Čechy, takže střčes. stav (shodný se spisovným) do jisté míry tvoří i v záp. částech území vlastně jakousi enklávu. V okrajových oblastech čes. nářečí v už. smyslu je dále zajímavé, že se na západě a na jihu na rozdíl od všech ostatních nářečí objevuje vyrovnání typu zacel, nazel/nazíl X začal, nazal, na severu a sv. pak bez jakékoli spojitosti s východními oblastmi zase typ lézat, lézal. . . X ležet, ležel apod. Protože však v obou případech jde v těchto úsecích právě jen o vyrovnání podob v rámci paradigmatu jedním nebo druhým směrem, nepochybně je to záležitost pouze lokální a tyto typy patrně nemají nějakou zvláštní vývojovou důležitost. Přesto však stojí za povšimnutí, že se tu jz. Čechy jeví jako oblast s maximálním vyrovnáním ve prospěch přehlásky, kdežto sv. Čechy naopak se zesíleným vyrovnáním ve prospěch podob nepřehlasovaných. V dlouhých slabikách se ovšem naopak jz. a sv. Čechy zčásti shodují společnou vyrovnávací tendencí ve prospěch podob přehlasovaných. Pokud jde o jz. Čechy, mnohem závažnější je snad okolnost, že nadměrné vyrovnávání ve prospěch přehlásky zajímavým způ­ sobem teritoriálně koreluje se zbytky jzčes. změny e > a (viz § 81).

pekaře Xpekara,

Nepřihlížíme-]i k vyrovnávacím procesům, jimiž je rozsah přehlásky v nářečích různým způsobem zčásti omezen, zčásti naopak rozšířen, je zřejmé, že podobně jako přehláska u > i souvisela i přehláska *a > ě s někdejší měkkostí souhlásek. Podmínky jejího provádění byly ovšem zčásti jiné, poněvadž uprostřed slova na rozdíl od přehlásky u > i záleželo na fonetickém okolí z obou stran. D o­ klady ze stč. památek kromě toho ukazují, že přehláska *a > ě je starší, neboť případy s e-ovou střídnicí za *á ( < ’ a, $) se objevují už od 12. stol.; prováděla se tedy v době, kdy korelace měkkosti v souhláskovém souboru ještě plně vládla. S větším stářím přehlásky *a > ě patrně zčásti souvisí i její větší územní roz­ šíření. Zvláštní pozornosti tu zasluhují přehlasované podoby i podoby vyrovnané ve prospěch přehlásky v záp. částech slez. nářečí na Opavsku a v přilehlém záp. přesahu do Polska, neboť snad ukazují na dávnou přímou souvislost těchto úseků ještě v době provádění přehlásky se západnějšími oblastmi českého jazyka, kdežto později byl tento kontakt přerušen širokým klínem středověké německé kolo­ nizace.8 1

81. Jako jistý protějšek hojnějšího vyrovnání ve prospěch přehlásky *a > ě v jz. a již. Čechách se jeví opačná změna e > a, vyskytující se v ojedinělých slo­ vech po celém území,52 ve větším počtu případů však právě v široké oblasti záp.

Změna e v a

129

a již. Cech, zčásti i v jz. úseku Moravy (viz mapku č. 20). Ani zde není ovšem změna provedena důsledně, nýbrž je omezena na jednotlivá slova; objevuje se hlavně po někdejších měkkých souhláskách č, š, z ,ř ,l a po j, řidčeji také v jiných přípa­ dech, většinou však před tvrdými souhláskami, a podlehlo jí e původní i vzniklé z *b. Např. čalátka, čalo, čap, fčala/fčála, kačar, rosčapejřená; psáno, řešato, sršán/sršán a t éz fšalijak (před býv. měkkou souhláskou); kuzalka/kúzalka, vozaha ,syčák', zabro; hráblojřablo, kořán¡korán, křamcha ,střemchať, vřas/břas/vřasa\ břasa/břása; lachki, polachki,lehko, polehku', lachtat/lachlit/láchlit... a též sklahice; jadavá ,jedovatá', jahla/jáhla ,jehla'; lupán, imala/imál/jímal ,jmelí', skřivana ,zkřivená', housanka, housar, outarí..., též huspahina aj. Teritoriální rozsah uvedených podob je dost nestejný, nejvíc slov s a/á proti e(í) na ostatním území (čelátka, čelo...) se objevuje na jz. okraji starého osídlení záp. od Plzně a Klatov spolu s celým Domažlickém a býv. národnostním ostrův­ kem stříbrským; nejdále na sever pak sahá souvislá oblast podob s a/á v jednotli­ vých slovech (v západnější polovině hlavně břasa, sršán, jahla, ve východnější

kořán, jahla, sršán) zčásti až za Slaný, po Kladno, ke stoku Sázavy s Vltavou, na jih od Benešova, po Vlašim a na jih od Havl. Brodu. Až na Moravu přesahuje, jak se zdá, pouze oblast podoby jahla, jejíž hranice probíhá sev. od Jihlavy a záp. od Vel. Meziříčí, Třebíče a Mor. Budějovic. Odděleně od této oblasti se zčásti vyskýtá podoba jahla též v slez. nářečích, zvlášť na jz. okraji Opavska a v jižní podskupině s přesahem na Místecko. Pro lexikalizaci změny je nesnadné postihnout její fonetické příčiny. Keni v y ­ loučeno, že před tvrdými souhláskami vznikla širší výslovnost e, takže se foneticky ztotožnilo s *a a paralelně s vyrovnávacími procesy u přehlásky > e se změ­ nilo v a. Tím b y se vysvětlovala i omezenost změny jenom na některá slova, neboť v jiných případech mohlo nastat zase zpětné vyrovnání ve prospěch e. Stojí za povšimnutí, že se zvlášť v jz. a jižních Čechách vedle případů s „nadměrnou" přehláskou *a > ě (§ 8 0 i ,4) porůznu vyskytují také případy s - e- místo -a- bez náležitých podmínek, jako běhno, chlestat, nedra, kázeňí, teky, zehrátka aj. Srov. též případy s odlišným rozsahem a X e n a jz. Moravě (pozn. č. 49 v § 80i). Změna e v

(yo/u)

o

82. Pouze v nářečí dvou nej západnějších obcí západního slez. přesahu do Polska, Bránice a Bobolusk sz. od Opavy, je za e (původní i z *b) po c', , ň, j, l, č, š, z, ř před jakoukoli následující souhláskou a na konci slova o, v někdejších dlouhých (zdloužených) slabikách pak, jak už bylo řečeno v § 743, v Bránici uo, v Boboluskách u. Např. s'c'ohno ,stehno', 2. os. množ. č. ig'oc'o ,jdete', ňov'esta ,ne vesta', joden, daloko, bravečok, kašol, zoňich, řomeň. .., 3. os. jedn. melo, peco,

hazo ,mele, peče, h á že'..., ňuos'cjňus'c’ ,nésť, přič. min. ňuos/ňus— ňosua..., pohřuob/pohřub — pohřoba, luod/lud — lodu ,leď aj. Odlišné fonetické podmínky svědčí o tom, že změna nesouvisí s tzv. dispalatalizací e > o v pol.-čes. smíš. pruhu a v polských nářečích (§ 83), od níž je ostatně oddělena i prostorově. Rozsah jejího provedení po měkkých a některých bývalých měkkých souhláskách pak ukazuje, že nastala až po ztvrdnutí původního c', sr, z'5 2

52 Viz i ve spis. češtině např. šlapat ( < psi. *slěp-), íalud (stč. zelud), žížala (stě. zúzela, též střmor. a výchmor. žóžel/žúžel ,havěť4) aj.

před e (neboť zde je e nezměněno, např. cera, sestra, kozeu apod.), avšak před ztvrdnutím c, š, z, r (protože po nich je změna provedena). Případy s uo/u zároveň nasvědčují, že k ní došlo před změnou bývalého dlouhého ó v uó/ú a před ztrátou kvantity v slez. nářečích. Je to tedy samostatná změna poměre mladá, nesouvisící ani s obdobnou změnou v lužické srbštině, jak se někdy předpokládalo. 83. 1. Poměrně výraznou hranici v rozdílném rozsahu využití hlásek ojú, a\o Dispalata­ proti e/íly/i mezi nářečími pol.-čes. smíš. pruhu a ostatním územím (viz § 33) tvoří lizace e v o a býv. polská tzv. dispalatalizace e (z původního e, analogií zčásti pak i z *b) v ’o év a a býv. é v ’o před dásňovými souhl. od původu tvrdými (tj. před t, d, n, l, r, s, z). V slez. nářečích jsou pravidlem podoby v zásadě shodné s ostatními nářečími čes. jazyka, tj. bez dispalatalizace, např. letkajc'etkajcetka ,tetkať, sestra, březa ,bříza*..., led — ledu, med — medu, večer¡vecyr... — večera...; ňevjesta, vjeter, objedfobid — objeda, léto — 2. p. množ. č. let — v leie/v le&ejv leče, mjesto — ve

m jeslelm jes'c'e.ležel — ležela — leželi..., kdežto ve smíš. pruhu je podle fonetických podmínek (i s odlišnými střídnicemi za býv. samohlásky dlouhé nebo zdloužené) povětšině situace jako v polštině: c'otka, s'ostrá, břoza53...r lud — lodu, m'úd — m'odu, v'ečúr — v'ecora..nev'asta; v'ater, ob'od — ob'adaf \ob'adu, lato — 2. p. množ. č. lot, ale 6. p. jedn. č. v lec'e, m'asto — ale v m'es'c'e..

lezol — lézala — ale leželi atd .54 2.

Y celém pol.-čes. smíš. pruhu, zvlášť hojně na jeho západním pomezí, vysky­ tují se ovšem v jednotlivých slovech též podoby bez dispalatalizace (např. m'etla, v'eter ,vítr‘ ||m'otla, v'ater...). Podoby bez dispalatalizace jsou zčásti důsledně též v některých tvaroslovných nebo slovotvorných kategoriích, např. v 1. os. jedn. a 3. os. množ. č. typu nesym, v'edym..., b'erym, p'erym... — ifiesum, v'edúm..., b'erúm, p'erúm... aj. Naopak se v pomezních slez. nářečích, zvlášť v přesazích do Polska, objevují v jednotlivých slovech zčásti též podoby s dispalatalizací, např.

s'ostrá || sestra, zelazo ||zelezo apod.; snad po celém Opavsku a v úseku při horní Ostravici jjv. od Ostravy jsou rozšířeny podoby s dispalatalizací ve skupině pří­ davných jmen s příponou *-ěný, jako dřevjanyldřevjanny a podobně hlinany, mjeg'any, slamjany aj. Dispalatalizace patří ke skupině jevů, jimiž se už v předhistorickém údobí tzv. lechická skupina v rámci západní slovanštiny odlišila od skupiny československé. Ustálení její územní hranice i dílčí přesahy oběma směry jsou však nepochybně mladší (srov. § 1802). S t ř íd n ic e za o ve s k u p in á c h Hort, Holt

84. 1. K rozdílům v rozsahu využití jednotlivých samohlásek na česko-polském pomezí, sahajícím svým původem až do doby předhistorické, patří též odlišné 53 Výslednice polského typu za psi. skupinu Hert byla *tret, nikoli Hrět jako v češtině, proto je zde za náležitých podmínek dispalatalizace v o, nikoli v a, resp. objevují se střídnice za dlouhé 6; vedle břoza srov. např. střoda. . . , zdřúdlo, vřúd ,zřídlo, vřed‘ apod. 54 V stejném rozsahu podlehlo dispalatalizací též psi. netvrdé l a r ' , což se rovněž jeví v odlišnosti střídnic těchto hlásek za daných fonetických podmínek od případů v jiných pozicích. Viz § 392,3.

výslednice za psi. skupiny Hort, Holt. Zatímco v celé oblasti českých nářečí slez. jsou tyto výslednice v zásadě shodné s ostatními nářečími čes. jazyka, tj. vládne typ trat, ťlat, v pol.-čes. smíš. pruhu základem dnešního stavu jsou výslednice polského typu trot, tlot. Srov. např. podoby z okolí Opavy proti podobám ze smíš. pruhu: brada, 'prach, hlas, m l a d ý ..., hrazda, hrátky ,brázda, krátký*, plátno, vlacyc ,plátno, vláčit*..., brany, m ana, plam en, s la m a ... X broda, proch, g los, m io d y ..., bruzda, krutk'i, plútno, v lú c y c '. . . , brúny, vrúna, p lú m yň , slúm a aj. V růz­ nosti samohláskových střídnic v pol.-čes. smíš. pruhu se ovšem reflektují též pozdější nářeční změny, tj. další vývoj někdejšího dlouhého a zdlouženého ó i o/o před n, m (srov. §§ 742, 732). Zvláštní vývoj bývalé dlouhé samohlásky a samohlásky před n , m se projevuje i v několika nej východnějších obcích východního přesahu slez. nářečí do Polska a v zaniklém nářečí městečka Baborowa; srov. např. vroc'ic', plotno ,vrátit, plátno*..., brúna, ze slu m y ,brána, ze slámy*..., z Bab. vrauc'ic', p l a u tn o .. ., bruna, avšak slama aj. Podobná situace je zčásti též na čs. území při horní Ostravici jjv. od Ostravy, např. mroz, h lo d ..., ale brana, slama atd. Protože však v obou úsecích existují paralely typu mroz, h l o d .. . X 2. p. mrazu, hladu apod., je zřejmé, že základem je zde typ trat, tlat a stejně au jako o, resp. u\u vzniklo změnou bývalého dlouhého á (viz § 772,3).

2. Podoby ,,českého** typu se v jednotlivých slovech zčásti vyskytují i v celém pol.-čes. smíš. pruhu (např. blana, k u a ^ ifk o ,kladívko* aj.), na západním pomezí smíš. pruhu pak kolísají ve velkém rozsahu podoby trat, ťlat | | trot, tlot (krava, ||krova, struna, m iody, k l ú ň ic a .. .) a některá slova se obje­

strana, m ladý, klaňica

vují důsledně jen s typem trat, ťlat (např. bravek, král, pražný, vlažný aj.). Naopak v slez. nářečích je rozšířeno v ,,polské** podobě ve větším územním rozsahu snad jen slovo chlop, a to v obou přesazích do Polska, dále na větší části Opavska (|| chlapík) a též při hranici smíš. pruhu na Ostravsku. Zde je rozdílu mezi oběma podobami zčásti využito k významové diferenciaci: chłop, chłopa ,muž, sed­ lák* X chlap ,chlap, chlapík*. P o z d i l y v r o z v r ž e n í k r á t k ý c h a d lo u h ý c h s a m o h lá s e k 85. Mezi nářečími, v kterých existuje v plném rozsahu nebo u části samohlásek významotvorný protiklad krátkosti a délky (viz §§ 17 a 63), je ve využití tohoto protikladu velké množství dílčích rozdílů; proto zde můžeme v stručnosti uvést pouze nej závažnější. Některé rozdíly jsou omezeny jenom na jednotlivé výrazy, některé se však vyskytují v různých skupinách slov nebo v celých tvarových ka­ tegoriích; vedle rozdílů značně stabilizovaných se přitom objevuje též hojné kolísání, při němž krátkost nebo délka závisí na výraznosti artikulace, na tempu řeči apod. Některé rozdíl) pak jsou zřejmě staré, z dob před provedením hláskových 5

55

Neřešíme zde otázku, zdali a do jaké míry jsou dnešní různosti v rozvržení délek a krát­

kostí v některých případech nářečně rozdílným přímým reflexem předhistorických poměrů intonačních a přízvukových, nebo zda jde spíš o různá sekundární vyrovnání v rámci paradigmatu apod. Také územní rozsah jednotlivých podob se v průběhu vývoje mohl značně měnit, takže jejich dnešní hranice nelze vždy předpokládat i pro minulost.

změn, kterými se dlouhé samohlásky kvalitativně odlišily od příslušných krátkých, jiné vznikly až po těchto změnách a jsou tedy mladší.55 Na odlišných střídnicích za bývalé dlouhé samohlásky lze zčásti pozorovat dřívější rozdíly i v nářečích, v kterých významotvorná délka úplně nebo zčásti zanikla.

86. 1. Poměrně hodně rozdílů v délce nebo krátkosti samohlásky slovního základu je mezi nářečími u jednoslabičných (pův. dvojslabičných) podst. jmen muž. rodu a dvojslabičných podst. jmen střed, a žen. rodu. Poměry jsou tu dost pestré a územní rozsah podob s krátkostí a délkou je u jednotlivých slov nebo dílčích skupin značně nestejný (viz mapku č. 21). Např. podoba sňeh

Některé staré rozdíly:

u podst.

_____ jmen

(2. p. sňehu) se kompaktně vyskýtá jednak v jz. Čechách zhruba na Rokycansku, Plzeňsku, Klatovsku a Domažlicku, jednak ve východnějších výchmor. nářečích spolu s přilehlým úsekem slez. nářečí na Štrambersku (v kopaničářském úseku výchmor. nářečí je zčásti sňah), kdežto na ostatním území většinou žije podoba sňih, popř. sekundárním zkrácením sňih (2. p. sňehu/sňihu / sňihu) . Naproti tomu dnes snad už po celém území od západu je běžná např. podoba řeka , toliko v části výchmor. oblasti a v slez. nářečích se vyskýtá říka/rýka/ryk a .

2. Nehledíme-li k jednotlivým izolovaným slovům, je možno celkově říci, že se podoby s dlouhou samohláskou ve větším počtu případů než v ostatních nářečích a ve spis. češtině vyskytují především v širokém okruhu záp. a již. Čech; srov. např. jzčes. čas, had, kraj, kús ,kos4, kús ,koš4, plouh ,pluh4, rák, rúj ,roj4, stúh/stuh ,stohť... , búta ,bota4, douha ,duha4, hňida, houba ,huba4, chvúj(e ), ,pěna‘ , pliva ,pleva4, rejba ,ryba‘, sáze, slina, vúj(e) ,o j‘ ,

jik r a , jisk ra , kase, pína

,vosať aj. Územní rozšíření i hojnost výskytu jednotlivých podob jsou ovšem značně různé, např. ustupující podoby douha, houba, rejba jsou omezeny

vúsa

v jz. Čechách na Domažlicko a býv. stříbrský národnostní ostrůvek, v jv. Čechách na úsek od Kamenice nad Lipou k Doudlebům a Kaplicím, kdežto dost běžná podoba plouh se vyskýtá od jz. až za Roudnici, téměř po Kralupy, za Kladno a k toku Vltavy záp. od Jílového, jižněji za Milevsko, Tábor a Jindř. Hradec. Ve východním úseku ještě více k severu, téměř po Pelhřimov, je rozšířena např. podoba pliva, v některých případech pak zasahují podoby s dlouhou samohláskou zčásti i na jz. Moravu. Odděleně od jzčes. oblasti mají dlouhou samohlásku slovního základu na rozdíl od ostatních nářečí některá jednoslabičná podst. jména muž. rodu v části výchmor. úseku kopaničářského, např. hád, hřib, chvost, smrk aj. O slez. podobách typu břyh, hlod, hrub, lid ,břeh, hlad, hrob, lede, rovněž ukazujících na dřívější délku, viz níže, § 90i. V některých případech, zvlášť v dvojslabičných podst. jménech žen. a střed, rodu, vyskytují se podoby se starou „nadměrnou 44 délkou v nestejném rozsahu též v sv. Čechách, např. v Podještědí a semilském úseku kúsa, rusá ,kosa, rosa4, řidčeji, ale porůznu i jinde luze , půle ,lože, pole4, naopak souvisle a běžně zhruba k Ml. Boleslavi, po Pardubice a Havl. Brod, řidčeji až za Pelhřimov, s přesahy na Moravu za Ždar n. Sáz. a na Zábřežsko např. zejm a/zím a/zém a. Častěji než v jiných nářečích a ve spis. jazyku je tu dlouhá samohláska zejména v podst.

133

jménech typu kuře , v nichž se zčásti vyškytá i v jz. a již. Čechách (např. na Chodsku a Doudlebsku dífcejdifce , místy húde ,malé slabé děvče', mejše ,mladá myš' aj.); např. podoba kule je rozšířena v sv. Čechách zhruba za čáru Ml. B o­ leslav— Chrudim a po byv. zemskou hranici, v menším rozsahu, zvi. však na sev. Zábřežsku, vyškytá se podoba dífce/difce, porůznu pak jih n e, šlifae, tile ,jehně, štěně, tele' aj. 3. Naproti tomu hlavně ve východnějších nářečích se vyskytují ve větším počtu případů než ve spis. češtině u jednoslabičných podst. jmen mužského a dvojslabičných středního a ženského rodu podoby s krátkou samohláskou slovního základu; srov. např. střmor. z okolí Brna hrách, loj ,lůj‘ , luh ,louh', mak, plac, práh, vjetr . . . , bláto, léto, liko ,lýko', midlo, vjeko ,v ík o'. .. , březa ,bříza', hlína, hruda ,hrouda', jam a, klada, lípa, m isa, mřeža ,mříž‘, mucha, rana, sila, skala, zoba, žila aj. Hranice v různých případech jsou rovněž nestejné, z velké části však probíhají východním pomezím čes. nářečí v už. smyslu; např. podoby práh, bláto, rana vládnou v přibližně stejném územním rozsahu od východu až do úseku sev. od Lanškrouna, jižněji běží izoglosy záp. od Poličky, Svratky a zčásti i Přibyslavě, dále jz. od Jihlavy a záp. od Počátek a Kunžaku. U některých slov probíhají hranice podob s krátkou samohláskou místy poněkud východněji, u jiných naopak dále k západu; např. podoba sila se souvisle vyskýtá i v sv. Čechách zhruba po Ml. Boleslav, N. Bydžov, Jaroměř a k R ych ­ novu n. Kněž., ve vých. Čechách pak kolem Žamberka, Ústí n. Orl., Litomyšle a Chrudimi až k Přelouči, jižněji kolem Chotěboře a Havl. Brodu téměř k Hum­ polci; podoby klada, skala, spina jsou doloženy např. i severně od Nové Páky aj. 4. Rozdílů v kvantitě je u některých slov stejného etymologického původu porůznu využito k významové diferenciaci, ve shodě se spis. češtinou po celém území (mimo pol.-čes. smíš. pruh) např. v případě m hestolm jestoX Xm istojm isto. Srov. dále např. jzčes. z Klatovska bota X búta ,domácí obuv', ,krajina' X kraj ,okraj', z Táborská kos X kus ,proutěná korba vozu', střmor. ze Slavkovská p a s ,část těla' X pás ,pruh', draha ,souvislá stopa (ve

kraj

sněhu ap.)' X dráha ,železniční trať'; v oblasti s podobami zim a /zej?na/zéma, označujícími roční období, zčásti existují též podoby zim a /zém a .. . , s významem ,chlad, chladno'; v rozsáhlé enklávě v střed. Čechách (hl. na jih od Prahy) a na většině Moravy se rozlišuje hora a húra ,půda v domě pod střechou, podstřeší' aj. 5. Odlišná délka nebo krátkost v slovním základu podst. jmen se kolísavě nebo důsledně zčásti vyskýtá v celém sklonění, srov. např. jzčes. vot kraje, na k r a j i ..., voral p lo u h e m ... X střmor. z blata, s placem , pot skalo apod. Zčásti však existují v nářečích podobné alternace dlouhých a krátkých samohlásek jako ve spis. češtině; srov. střmor. ze Slavkovská chlib, m r á z ... X 2. p. chleba, mrazu (|| m r a z u )..., kráva, 2. p. k r á v i... X 2. p. množ. č. krav, 3. p. k r a v á m ... a také 7. p. jedn. č. kravó (jé l s krávo; podobně sláma, tr á v a ... X slámo, travó aj.). U některých slov je i v nepřímých pádech rozdílu v kvantitě využito k význa­ movému rozlišení; např. podoby 6. p. v zímHejv zejmUe/v zémhe (bilo to v z im ft e .. .) X jsou mnohem rozšířenější než v 1. pádě dvojice z ím a /z e jm a ... X z i m a ...; obdobně existuje ve značném X v zimUe/v zémUe/v zemňe (stál venku v z im n é ...)

134

územním rozsahu délka v 6. p. v lile (v lile) / v léle i v těch moravských nářečích, v kterých má jinak podst. jméno léto důsledně samohlásku krátkou (2. p. l é t a ..., též 6. p. střmor. v néparňéšim lele apod.). O dlouhé samohlásce v bezkoncovkovém tvaru 2. p. množ. č. v případech jako a také jelit, semán, v a j i c ..., jádér, k a m e n ... viz v § 1052, v pří­ padech typu hláv, s tr á ň ... a také hromad, v o v i c ..., desek, h r u š ek ... aj. v § 1074.

m á t, k u r á t...

6. Staré délkové rozdíly se projevují v nářečích také v některých pádových koncovkách, zejména v 3. p. množ. č. muž. a střed, rodu -um\-um X -om (viz §§ 1044, 1053); některé nářeční rozdíly v kvantitě koncovek mají však spíše tvaroslovný původ, např. - i x - í v 1. p. množ. č. život, podst. jmen muž. rodu ), rústl/rustl aj. Zpravidla má délku v tvarech příčestí min. řada sloves 1. třídy inf. se slovním základem zakončeným na souhlásku ve většině nářečí výchmor., např. nesl/ nesu/néseuf néséu, nesla¡nésua..., utekl..., vilézl/vylezl..., narústl... (naproti tomu však

řekl, kladl, kradl...) apod. O mladších délkách toliko v tvaru jedn. č. muž. rodu příčestí min. viz v §923. O starém rozdílu v délce a krátkosti samohlásky v jmenných tvarech příčestí trp. typu zametino X zameteno viz v § 1335. 8 9 . Některé případy starých rozdílů v kvantitě existují také v neohebných

slovních druzích (viz mapku č. 22). Např. jednak v Podještědí a na Semilsku v sev. Čechách, jednak ve vých. Čechách, zvi. na Litomyšlsku, se ve zbytcích

v neoheb­ ných slovech

vyskytují podoby (v)lúhí / (v)lúhi ,loni4; tyto podoby pravidelněji nebo výlučně vládnou ve východních okrajových úsecích čes. nářečí v už. smyslu a ve většině střmor. nářečí zhruba na východ od čáry Zábřeh— Polička— Bystřice n. Pernšt.— Vel. Meziříčí— Třebíč— Jemnice; zčásti je lúhijlouhí i na záp. okraji oblasti výchmor. Od východního pomezí náchodského výběžku, dále od Bychnova n. Kněž., Poličky, Kunštátu, Vel. Meziříčí, Třebíče a Jemnice, k východu až po záp. okraje výchmor. nářečí je rozšířena také podoba dúle\dule\dovde ,dole 4 (popř. též ,dolůť), kolem Litomyšle a snad i jinde se vyskytují délky v případech fčíra, hroubje ,včera, hrubě4, místy v jz. Čechách prúli, naprúli ,proti, naproti4aj. Naopak např. ve většině výchmor. a slez. nářečí je stará krátkost v případech

spješ, vjec ,spíš, více 4 apod.90 9 0 . 1. K starým kvantitativním,rozdílům patří též případy s tzv. náhradním dloužením, které nastalo po zániku slabých jerů v slabikách zavřených etymologicky znělou souhláskou (jako po celém území búhlbuh, kúhjkuh X 2. p. boha,

Náhradní dloužení

kohejkoha... aj.). V slez. nářečích, zvi. východnějších, a v pol.-čes. smíš. pruhu je případů tohoto druhu, dosvědčujících bývalou délku, v souhlase s polštinou víc než na ostatním území; srov. např. z vých. Hlučínska uváděné již podoby

břyh, (j)iz, lid, obid, pohřyb (ale 2. p. breha, jeza, ledu, objeda, pohreba. . . ) . . . , druzd, schud (ale 2. p. drozda, schoda...)..., 2. p. množ. sluv, stodul (od slovo, stodola)..., rozk. způsob hug, poduj (od hogic', podojic')..., z okolí Místku též hod, ohroz, předoj ,prodej4 (ale 2. p. hada, obraza, předaja...) aj. (srov. §§ 694, 70 i,2, 742, 772.3). Reflexy býv. délky se vyskytují též v tvarech jedn. č. muž. rodu příčestí min., např. na vých. Hlučínsku his, uc'ik (ale hesla, u ťek la ...)..., na Místečku též pos, krod (ale pasla, kradla...) apod., neboť na konci slabiky bylo -l, tj. rovněž znělá souhláska. Územní rozsah jevu není ve všech případech stejný, např. podoby hod, krod... vládnou od východu toliko po hranici změny býv. á v o (§ 772), podoby his, uc'ik jsou rozšířeny zhruba ve východním přesahu slez. nářečí do Polska, na čs. území pak běží hranice vých. od Opavy a záp. od Hlučína, jižněji vých. od Příbora a Frenštátu p. Radh. (viz mapku č. 22). V jednotlivých slovech sahají ovšem podoby s reflexem bývalé délky nestejnou měrou dále k západu, zvlášť hojně jsou rozšířeny téměř po celém Opavsku. Ve

137

všech slez. nářečích i v pol.-čes. smíš. pruhu je reflex byv. délky v tvaru 1. p. muž. rodu zájmena 3. os. un/ún; v tvarech žen. a střed, rodu i v množ. č., popř. též v nepřímých pádech (§122!), jsou však ve většině slez. nářečí podoby s o, kdežto podoby una, uno, uňí, uneho / úna. .. atd. se vyskytují jenom ve východních úsecích, se změnou o > u/ú před nosovými souhláskami (§ 732).

2. Odděleně od slezské oblasti zčásti existují stopy starého náhradního dloužení o před j porůznu zvi. v severnějších nářečích střmor.; srov. např. z Prostějovská pokuj (2. p. pokoja .. .), rozk. způs. nebuj se, poduj aj. Mladá je naproti tomu náhradní délka v zavřené slabice vzniklé zánikem koncového i v střmor. nářečích na Znojemsku (viz § 652). Mladší rozdíly:

1. Eovněž mladší rozdíly v rozvržení krátkostí a délek, které vznikly

91.

až po kvalitativních změnách dlouhých samohlásek jednak krácením dřívějších samohlásek dlouhých, jednak dloužením krátkých, skýtají v nářečích velmi pestrý obraz. Jak už bylo řečeno, mezi tyto relativně mladé rozdíly patří také úplný zánik významotvorné délky v slez. nářečích a v pol.-čes. smíš. pruhu i důsledné zkrácení staršího í, ú jakéhokoli původu v rozsáhlých úsecích střmor. (§ 6 3 1>2).

krácení samohlásek

2. Krácení í, ú zčásti dosud patří mezi živé fonetické jevy a projevuje se tím, že v některých nářečích, zvlášť střčes. a svčes., v četných případech délka kolísá (např. mlíko || mlíko, dobrího ||dobriho apod.); ve fonetické realizaci to má často za následek také oslabení délky, tj. výslovnost polodlouhou. I v těch nářečích však, v kterých se délka í, ú výrazně zachovává, existují zpravidla různé lexikalizované nebo morfologizované případy se sekundární krátkostí, srov. např. výchmor. z Kyjovska písnička (|| pjesnícka), povídat, sníh..., buh, dum,

pujdu..., cetník, řezník..., ribňik, trávník... (ale chlapík..., dolík, knoflík...) a j. 3. V čes. nářečích v už. smyslu se fakultativní nebo důsledné krácení, zasahu­ jící též á, v nestejném rozsahu nejčastěji vyskýtá v skloňovacích a časovačích koncovkách. Např. na Vysokomýtsku ve vých. Čechách se v 2. a 3. p. množ. kolísavě vyslovuje sedláku, sedlákům \\sedláku, sedlákům , kdežto na Klatovsku v jz. Čechách se v 2. pádě zpravidla drží délka (sedláku) sedlákúch) a kolísání je jen v 3. pádě. Y slovesných koncovkách je naproti tomu na Vysokomýtsku důsledně délka v tvarech typu u m ím , u m íš . . . , dělám, d ě lá š ..., avšak tvar 3. os. množ. má podobu umňej, d e l a j ..., s obvyklým zkrácením a zánikem konco­ vého -í, kdežto na Klatovsku je zpravidla v 1. os. jedn. č. krátká samohláska, v dalších tvarech dlouhá, v 3. os. množ. se pak zčásti vyskýtá kolísání: um im , d e la m ..., um íš, d ě l á š ..., u m íju m h ejí, dělají \ \um ňeji, dělají (um nej, delaj) atd. (srov. § 1312ab,3). Patrně nejdůsledněji je morfologizována krátkost v pádových koncovkách množ. č. podstatných jmen v střčes. západním okrajovém úseku lounsko-litoměřickém; srov. např. z Třebívlicka 2., 3. p. sousedu (|| sousedach, viz § 1102), s o u s e d ů m ..., 3., 6. p. zenam, ž e n á c h ..., 2., 3., 6. p. rúzi, rúzím, rúzich

92.

138

(|| růzach, rúzam, rúzach) apod.

.

1 Naopak o zřetelně mladé zdloužení původně krátké samohlásky jde

zvlášť v případech, v nichž není provedena kvalitativní změna, které podléhaly

příslušné samohlásky se starou délkou, jako např. střčes. m ú z, struna, kúzel...; bjéži, léží, vjéři

(b

d o jí, stojí (bóji s

j é z i p é ř í , e

p

ó

l

e

zelí ( p é ř i b o l í , ,

zbózí (zbózi). . . ,

hoří ( b ó l i . . . ) . . . , bójí se,

cZó/e,

nahoře, (vjlóni

dloužení samohlásek

aj. Tyto

podoby žijí v menším nebo větším územním rozsahu hlavně v Čechách, především v nářečích svčes., zčásti s přesahy do západních okrajových nářečí střmor. (viz mapku č. 22); jejich hranice jsou ovšem většinou velmi plynulé.

2. Na druhé straně se pravidelně vyslovuje dlouhé ó předý a zčásti také před n v slovním základu sloves 4. třídy po celé oblasti nářečí výchmor. a ve východních střmor. nářečích k západu až za Přerov, Kojetín, Vyškov, Slavkov u Brna a Hustopeče; např. dojit ,d ojiť, hnojit, napojit, strojit, ukrojit (dojit/dóit/dói1. . . ) . . . ,

bójí se/sa, stojí..., honit, zvóňit, místy též naklonit... aj. (viz mapku č. 22). V menším územním rozsahu, hlavně v středním úseku výchmor. nářečí zhruba od Veselí n. Mor. k severu po Vsetín, zčásti však též na Božnovsku a Hranicku, vy skýtá se též é se sekundární délkou před ň, a to zejména v podst. jménech typu stavení, např. kamení, lešení, modlení, učení. .., omezeněji v slovesech jako ocenit, promnénit/promjénit, zenit sa (océňil, prom'enii...) apod. Před j je e ve výchmor. nářečích namnoze zdlouženo hlavně v téžeslabičné skupině ej, např.

néjsu ,nejsem/, na druhéj straně..., při západním pomezí zhruba od Bystřice p. Host. ke Kroměříži také v ej < aj, např. hájní/-ý, prodej, néjstarší/-ý, rozk. způs. dej, zavolej. .., v dolských úsecích u K yjova a vých. od Hustopečí též v případech s e j < ý v l . p. jedn. č. muž. rodu příd. jmen, jako starej (človjek) aj. V superla­ tivní předponě je na severním pomezí výchmor. nářečí místy délka i v úsecích, v kterých nenastala změna aj > ej, např. v bernartickém výběžku nájstaršý atd. 3. Na rozdíl od starých délek ve všech tvarech příčestí min. (§ 883,4) je aspoň v některých případech nepochybně mladšího původu zdloužení samohlásky před koncovým -1/-1 v tvaru jedn. č. muž. rodu. Tyto délky se s větší nebo menší důsledností vyskytují téměř ve všech výchmor. nářečích, zvlášť jižnějších (v slovesech typu minout je tu ovšem délka ve všech tvarech), i ve většině nářečí střmor., k západu až za Mor. Budějovice, Třebíč a Vel. Meziříčí a k severu téměř po Boskovice, k Vyškovu, po Kojetín a Přerov (viz mapku č. 22); srov. např. střmor. ze Slavkovská bil — bila... ,byr, ulál — ulala..., utřel — utřela...,

zakríl — zakrila..., usnúl — usnula..., videi — viděla..., chodil — chodila..., dělal — dělala..., kupoval — kupovala apod. Místy se vyskytují délky tohoto typu i v jiných nářečích, např. v severnějších střmor. úsecích na Litovelsku a Zábřežsku, ve vých. Čechách kolem Litomyšle aj.; v střmor. oblasti je ovšem rozsah délek zčásti omezen neexistencí dlouhého í, ú v souboru samohlásek (§

26 x).

4. Snad v souvislosti se slovním přízvukem slezského typu bývá v severním úseku výchmor. nářečí kolem Božnova, Veřovic a Hodslavic pravidelně nebo často zdloužena předposlední slabika v tvaru 7. p. množ. č. podst. jmen, např.

chlapámi, kónami, kravami apod. Délka je tu i v tvarech 1. a 2. os. množ. č. sloves 1. a 2. préz. třídy, např. nesémy, zvihnémy zvednem e', pijémy, kupujémy (úeséme/úesém. . . ) . . . , ňeséle, pijéle atd. V prvních případech mohl ovšem

139

E O Z D ÍL Y V T V A R O SL O V Í

.

.

93 1 Tvarová soustava je ve všech nářečích v podstatě jednotná a shodná Rozsah a charakter se spisovnou češtinou, tj. všude existuje zhruba stejný soubor tvaroslovných rozdílů mluvnických kategorií. Některé podružnější kategorie jsou ovšem v nářečích víceméně omezeny, např. vůbec se nevyskytují přechodníky minulé, přechodníky přítomné pak zčásti žijí pouze ve východních nářečích (§ 1336). Rovněž jenom na okraji celkového systému naopak existují v některých nářečích ojedinělé kategorie zvláštní, např. ve značné části čes. nářečí v už. smyslu nesklonná podstatná jména a přivlastňovací příd. jména typu Novákovic/NovákojcINovákouc. .. , kováfovic... na označení rodiny a rodinné příslušnosti (§ 143x) apod. 2.

Také formální prostředky jednotlivých kategorií, tj. skloůovací a časovači

koncovky i jiné způsoby tvoření některých tvarů (hláskové alternace, prostředky k tvoření tvarů složených), jsou z větší části na celém území shodné. Řada rozdílů mezi nimi je pouze hláskoslovného rázu, jako např. koncovky 7. p. jedn. č. tvrdých podst. jmen žen. rodu v čes. nářečích v už. smyslu -ou X střmor. -6 X výchmor. -ú {zenou X z e n o X zen ú ...; viz § 72x), koncovky 1. p. jedn. č. muž. rodu příd. jmen tvrdého sklonění - e j X -éx -í[-ý {starej X staré X staří\-ý...; § 66x), 2. p. jedn. č. v muž. a střed, rodě ve většině čes. nářečí v už. sm. a v nářečích střmor. -íhoj-iho X výchmor. -ého (stárího\stáriho X s ta r é h o ,.. ;§ 69x), koncovky 1. os. jedn. v čes. a výchmor. nářečích -u X střmor. většinou -o/-o (v ed u x v e d ó l / - o . . . ; § 712) aj. Jak bylo zčásti naznačeno na různých místech v předcházejícím oddílu, některé rozdíly hláskoslovného původu jsou ve větším nebo menším

rozsahu morfologizovány, tj. ta nebo ona hlásková změna se na části území v jisté tvarové kategorii vyskýtá přes hranice fonetických podmínek, nebo naopak pod tlakem tvarového systému není provedena, i když fonetické pod­ mínky pro ni existovaly. Kromě toho jsou ovšem mezi nářečími též rozdíly přímo v inventáři tvaroslovných prostředků, resp. v rozsahu jejich využití. Ye srovnání se spis. češtinou tu jde převážně o omezenější počet synonymních prostředků v některých tvarových kategoriích; ve většině případů je to výsledek dílčího sjednocení koncovek různých skloňovacích nebo časovačích typů, prove­ deného ovšem v různých nářečích zčásti nestejným způsobem nebo v nestejné míře. V nečetných případech běží též o odlišnou formální realizaci některých dílčích kategorií v části nářečí, zejména o zvláštní koncovky některých tvarů, popř. o různá vyrovnání mezi tvary v rámci jednotlivých paradigmat nebo i přes hranice rodů a slovních druhů aj. Všimneme si výraznějších diferencí tohoto čistě tvaroslovného rázu, spolu ovšem s morfologizací jevů hláskoslovných, pokud o ní v jednotlivých případech nebyla postačující zmínka už dříve.

Sklonění podstatných jmen 94

.

Základní sklonovací

Základní skloňovací typy jsou ve všech nářečích v zásadě stejné, a to

(v střčes. podobách):

typy

141

v mužském rodě neživotném tzv. tvrdý typ, např. sklep (břeh), a tzv. měkký typ, např. bič\ v mužském rodě životném tvrdý typ, např. soused (sedlák), a měkký typ, např. pekař; kromě toho okrajové typy, např. přeceda, souce; v středním rodě tvrdý typ, např. stádo (japko), a měkký typ, např. srče; kromě toho typy kuře, stavení; v ženském rodě tvrdý typ, např. zena, a měkký typ, např. ruze, s vedlejšími typy dlah, kosi ¡kost. Rozdíly v rodovém zařazení podst. jmen

95. 1. Mezi nářečími existují jisté rozdíly v zařazení podstatných jmen k jednotlivým skloňovacím typům. Rozdíly v rodu se týkají celkově nevelkého počtu a většinou jen jednotlivých substantiv, např. proti střčes. podst. jménům muž. rodu hadr, příkop, kvítek jsou ve východnějších nářečích v nestejném rozsahu feminina hadrajhandra, přikopá¡přikopá... a neutrum kvítkojkvitko...; proti střčes. femininům bota, vokurka, snídané, ouvral jsou maskulina bot, okurek¡oharek... a neutra snídaníjshidahi..., ouvraií\6vrali\úvralí (souvraíílhóvrali...), resp. pomnož, ouvralefóvra}e/úvrala...; proti střčes. územním

neutru břicho je mask. břuch\břoch\břoch apod. Jistou skupinu tvoří jména cizího původu na -ce, která v starších nářečních vrstvách porůznu, zvi. ve východnějších nářečích, končí na -cíf-ci a někdy patří do střed, rodu k typu

stavení; srov. např. výchmor. z Kyjovska legrací, operací, porcí, vizitací aj. 2. Místní jména typu Olomouc, Břeclav si ve vých. nářečích zčásti zachovala původní mužský rod a skloňují se jako bič (srov. střmor. ze Slavkovská do Holomóca, s Kromeříza, g Vídňu...), zčásti přešla podobně jako v záp. částech území a ve spis. češtině k rodu ženskému, avšak patří pak k deklinačnímu typu zena (např. Břeclava, Čáslava..., z Břeclavi, v Břeclavje... apod.). Kompaktní území muž. rodu v typu Olomouc sahá od východu téměř po Mor. Krumlov, Tišnov a Blansko, na sv. odtud za Olomouc; kolísavě se vyskýtá muž. rod i dále na západ, zvi. na jz. Moravě, ale též v zábřežském výběžku a v přilehlém pomezním úseku sv. Čech. V některých případech je rodová příslušnost jednotlivých jmen tohoto typu nestejná místy i jinde; např. na Vysokomýtsku jsou pravidelně žen. rodu jména Chrudim, Radim, Vraclavf-u (2. p. pak podle typu kosi nebo dlah, tedy Chrudimi, Vraclavi || Chrudimhe, Vraclave...), avšak Olomouc kolísá mezi rodem ženským (typ dlah) a mužským. O některých rozdílech v zařazení podst. jmen k tvrdým a měkkým skloňovacím typům viz níže, §§ 97— 101.9 6 Nestejný rozsah rozdílů mezi tvrdými a měkkými deklina­

. .

96 1 Nejvýraznějším diferenčním jevem, projevujícím se v deklinacích všech rodů, je nestejný rozsah rozdílů mezi tvary tvrdých a měkkých skloňovacích typů. Tyto nestejnosti jsou způsobeny hlavně morfologickým využitím, tj. v nářečích na západní, převážné části území provedením a dalším ještě rozšířením, kdežto ve východnějších nářečích neprovedením, resp. potlačeném výsledků

cemi

někdejších přehlásek *á > e a u > i v koncovkách měkkých skloňo vacích

142

některé okrajové úseky) deklinace měkkých typů v zásadní shodě se spis.

typů; to má za následek, že se zhruba v českých nářečích v už. smyslu (mimo

češtinou odlišuje od sklonění tvrdých typů v podstatně větším počtu tvarů než ve většině nářečí střmor. a v nářečích ostatních. Srov. např.: v střčes. nářečích

v střmor. nářečích na Prostějovsku

2. p. jedn. biče x sklepa (břehu)56 3. p. jedn. g biči X ke sklepu

biča

||

sklepa, břeha (břehó)

||

g bičó

ke sklepo

2., 4. p. jedn. pekaře X souseda 3. p. jedn. pekaři (pekařovi) X sousedu (zprav, však sousedovi) 5. p. jedn. pekaři X sedláku (sousedé)

pekařó, strécó

2. p. jedn., 1., 4. množ. srče X 3. p. jedn. k srci X ke stádu

k srcó

stáda

1. p. jedn. rúze X zena 4. p. jedn. rúzi X zenu 7. p. jedn. rúčí, dlaní, kostí / r ú zi ... X zenou 3. p. množ. rúžim , dlaním, k o síim X X ženám/ženám 6. p. množ. rúžich, dlahich, k o slic h x X ženách/ženach

7. p. množ.

bičema, pekařema, srcema,

pekařa

11 sóseda

(zprav, pekařovi || sósedovi)

srca

ruža ružo

||

||

sénkó (sósedé)

stáda

11 ke

stádo

11 žena || ženo

ružó, dlaho, kosló

||

ženo

ružám, dlahám, koslám koslim

||

/ ružim,

dlahim,

ženám

ružách, dlahách, koslách/ružich, dlahich, koslich bičama,

||

ženách

pekařama,

srcama,

ružama,

rúžema, dlahema, koslema (kostma,

dlahama, kosíama (kosíma, kosiima)

kosiima) X sklepama, sousedama, stá-

|| sklepama,

sósedama

atd.

dama , ženama

2. Hranice „západních“ podob měkkého sklonění proti podobám „vý ch od ­ ním ^ shodným s příslušnými tvary sklonění tvrdého, se ve všech uvedených případech zcela nekryjí a nejsou ani stejně pevné; dohromady však vytvářejí svazek izoglos v širokém pásu na pomezí čes. nářečí v už. smyslu a nářečí střmor. (viz mapku č. 23). Celkově tvary s -e (-e-, -í/i-) proti tvarům s -a (-a-, - á/a-) většinou vládnou zčásti dále na východ, zvlášť v severním úseku zasahují až za Litovel a Náměšť na Hané v oblasti střmor., jižněji jdou jejich hranice zhruba sev. od Boskovic, v oblasti čes. nářečí v už. sm. pak těsně na jih od Poličky a na sever od Svratky, zde se znovu obracejí k jz. a probíhají záp. od Polničky, těsně na vých. od Polné, Jihlavy a Dacie k již. hranicím starého osídlení. Na západ od uvedené čáry je malá enkláva podob s -a v střední části zábřežského výběžku, přiléhající k Zábřehu od jz. Hranice tvarů s

-í proti

podobám s -m/- o/- o, -cm/-o/-w... jsou poněkud rozptýlenější, v sev. úseku se však většinou celkem kryjí s býv. česko-moravskou zemskou hranicí záp. od Zábřeha, v středním úseku, na jz. od dřívějšího lanškrounsko-svitavského něm. ostrova, jdou obloukem těsně na sever od Poličky a jz. od Svratky; k jihu od Polničky pak

56 V závorkách jsou uvedeny tvary jiného charakteru, které s probíraným jevem ne­ souvisejí.

14a

zčásti probíhají zhruba shodně s hranicemi podob na -e, zčásti naopak jdou dále na východ.

0 morfologickém charakteru celého jevu výrazně svědčí nejen skutečnost, že se hranice „západních 44 a „východních“ podob měkkého sklonění naprosto nekryjí s hranicemi provedení přehlásek *á > ě a u > i jako hláskových změn (srov. §§ 80 i,2, 79 i ,2 a mapky č. 19,18), nýbrž také to, že se v západních oblastech přehlasované podoby rozšířily i na 3. a 6. pád množ. č. typů rúze a dlaň, kde pro přehlásku *a > ě nebyly fonetické podmínky .57 Tato morfologizace přehlásek v západnějších nářečích, mající za následek prohloubení rozdílů mezi měkkými a tvrdými skloňovacími typy, zároveň ukazuje na značné stáří jevu, začínajícího snad už ve 12. stol. spolu s přehláskou *a > ě. 3. Také ve východních částech území proběhl morfologický proces, neomezující se naopak na pouhé neprovedení nebo zrušení přehlásek pod tlakem tvarového systému, nýbrž směřující na rozdíl od západních nářečí k omezení diferencí mezi deklinacemi tvrdých a měkkých typů (viz mapku č. 23). Po celé východní oblasti o tom svědčí shodný tvar 5. p. jedn. č. typů zena a ru m , tj. rúzo/ruzo stejně jako zeno (v tzv. horském nářečí jižní střmor. podskupiny ovšem zčásti jako zenu, srov. § 73i), kdežto zhruba v čes. nářečích v už. smyslu je

ruzu

u měkkého typu vokativ rúze. Zřejmě tu běží o sekundární tvarové vyrovnání odstraněním výsledku přehlásky o > e v měkkém sklonění, která byla už v praslovanském údobí provedena v celé slovanštině. V omezenějším územním rozsahu jsou podobně vyrovnány tvary měkkého sklonění s tvrdým v 1., 4. pádě jedn. č. typu srče. Uzavřená oblast důsledných podob typu srco (např. lico ,líce, tvář4, łozo, moro, ojo ,oj‘ , polo, poledňo, vajco) zaujímá celou záp. část slez. nářeční skupiny na Opavsku, k východu až za Hlučín, po Ostravu a býv. národnostní výběžek kolem Studénky (včetně), spolu se západním přesahem slez. nářečí do Polska i nej západnějšími obcemi přesahu východního a zároveň také spolu s nej severnějšími výchmor. obcemi ve spálo vském výběžku sev. od Hranic a v bernartickém výběžku záp. od N. Jičína, izolova­ nými před rokem 1945 od slezské oblasti úzkým klínem něm. osídlení (viz mapku č. 23). Je to samostatný vývojový jev záp. části slez. nářečí, který ovšem na jihovýchodě kolem Příbora a Místku teritoriálně souvisí s méně vyhraněným vyrovnáním koncovky 1., 4. p. jedn. č. měkkých podst. jmen střed, rodu s tvrdým typem toliko u většiny podst. jmen na -co, zatímco po jiných souhláskách než po -c je u substantiv patřících od původu k měkkému sklonění zachováno -e. Toto dílčí vyrovnání je kolísavě provedeno v celé oblasti nářečí výchmor., v jiho­ východních nářečích slez. i v jižnějších částech pol.-čes. smíš. pruhu (zhruba po Ces. Těšín). Srov. např. z okolí Vel. Karlovic loze, pole a také srče, ale brco || brče ,brdce, brdečko, rozporka u vozu4, kolco || kolce ,kolečko na vožení nákladu4, pleco

57

||

plece, vajco

||

vajce

a naopak jen vreco ,pytel4.

V 7. p. množ. ó. žen. rodu u původní koncovky -ami tyto podmínky po měkkých

souhláskách byly. Koncovky -ema X -ama v množ. čísle jsou až pozdější a jejich rozšíření i k jiným typům je výsledkem vyrovnávacích tendencí v rámci celé deklinace. O tom viz

144

v§ 1092.

4. V některých úsecích východních nářečních skupin počínajíc nářečími střmor., zčásti i v celých jednotlivých skupinách, se kromě případů s přehláskami a bez přehlásek vyskytují případy ještě jiného odstranění rozdílů mezi deklina­ cemi tvrdých a měkkých typů v tvarech nebo tvarových dubletách, v kterých se na ostatním území rozdíly víceméně zachovávají; zčásti zde přitom spolupůsobily též vývojové tendence odlišného charakteru. Např. tvarovým vyrovnáváním 3. a 6. pádu jedn. č. je ve většině nářečí jednak střmor., jednak slez. (spolu s pol.-čes. smíš. pruhem) způsobeno proniknutí dativní koncovky -u (-ó/-o) do 6. pádu jedn. č. měkkých typů muž. a střed, rodu na bičů, na srcu..., paralelně se skloněním tvrdým (na břehu, v japku, ve stádu ||ve stádě, ve sklepje). Yýchmor. nářečí tu naopak ve značné míře zachovala původní koncovku 6. p. měkkého sklonění -i (na biči, na srci), místy pak, jak se zdá, tato koncovka zčásti pronikla i do 3. pádu (srov. např. z Kyjovska ke koši, ke krizi, g moři, k poledni \\ke kosu...). V jz. úseku střmor. nářečí přibližně od Mor. Budějovic a Mor. Krumlova k Tiš­ novu, řidčeji však též na záp. Prostějovsku a místy i jinde, je dále zčásti odstraněn rozdíl mezi tvrdým a měkkým skloněním žen. rodu v 2. pádě množ. kolísavým proniknutím koncovky -é ( < -i ) také do tvrdé deklinace, např. bódé, lóké, zabé (|| bód, lók, zob) shodně jako hosé ,hus‘ aj. (srov. § 665c). V těch střmor. nářečích, v kterých za někdejší y je e foneticky totožné s e sta­ rým (§ 642,3), došlo i touto hláskovou změnou k dalšímu odstranění tvarových rozdílů mezi tvrdými a měkkými typy, takže např. na Boskovičku jsou u typů sklep a bič stejné koncovky i v 1. a 4. p. množ. (sklepe, břehe... — biče...), u typů soused a pekař v 4. p. množ. (sósede, sedláke...— pekaře...), u typů zena a rúze, dlaň v 2. p. jedn. a 1., 4. p. množ. (žene... — ruze, dlaně...) apod. Na druhé straně ovšem např. dílčí zachování i v střmor. nářečích (proti změně i > y > é/é/a/e v nestejném rozsahu v růz. částech území, srov. § 644) má za ná­ sledek částečné rozštěpení měkkých, popř. i tvrdých typů samých; srov. např. z okolí Jevíčka 1. p. množ. č. život. mask. sósedi, pekaři, ale proti tomu sedláce, béce, chlapce..., 3., 6. p. jedn. č. žen. rodu dlani, kosli (Xzeňe), ale ruzê a také meze, meše apod. Nehledíme-li však k takovým rozdílům, které podnes dosvědčují svůj hláskoslovný původ (závislost na předchozí souhlásce), a přihlédneme-li naopak ke zmíněnému -i v 6. p. jedn. č. měkkého sklonění muž. neživ, a střed, rodu ve výchmor. nářečích, popř. k jeho proniknutí též do 3. p. jedn., pak je cel­ kově patrno, že vyrovnávací tendence mezi tvrdými a měkkými deklinacemi v oblasti střmor. a slez. nářečí zčásti působily relativně silněji než v oblasti nářečí výchmor. Pokud jde o střmor. nářečí v poměru k výchmor., větší intenzitu morfologického vyrovnávacího procesu je nutno v nich ostatně předpokládat také u tvarů bez přehlásky *a > č a do jisté míry též u > i, neboť fonetické zákony přehlásek zde plně vládly, resp. působily mocněji než v nářečích výchmor., kde i přehláska *á > e jako hlásková změna pronikla jen v omezené míře. Naproti tomu vyrovnávání tvaru 6. p. jedn. č. muž. a střed, rodu nastávalo i v oblasti čes. nářečí v už. smyslu, proto je už v nej starších stč. textech velmi často v 6. p. měkkého sklonění koncovka -u vedle původní koncovky -i (srov. J. G eb a u er, Hist. ml. I I I /l , s. 102); přehláskou u > i se zde ovšem -i v 6. pádě plně restituovalo a v 3. pádě nově vzniklo. Pro stáří rozdílu od východnějších nářečí je proto příznačné až konstatování H u s o v o (Orthographia bohemica, s. 81), že „M oravané“ říkají ve křu. Všechny vyrovnávací procesy patrně ovšem neprobíhaly současně a také žádný z nich nemusel probíhat po celém příslušném území rázem.

Rozdíly v zařazení podst. jmen k tvrdým a měkkým typům: jména na -8 , -Z

97. 1. Všech tří rodů se dále týkají některé rozdíly mezi nářečími v zařazení podstatných jmen k tvrdým a měkkým skloňovacím typům (viz mapku č. 24).

Patří sem především skupina substantiv, jejichž slovní základ končí na sykavky s, z , jako např. les, v ú z . . ., maso, z e le z o .. ., kosa, bríza apod. V převážné části nářečí mají tato podst. jména stejně jako ve spis. češtině sklonění tvrdé, avšak na roz­ sáhlém souvislém území, zaujímajícím jv. okrajové úseky čes. nářečí v už. smyslu, hlavně pak většinu nářečí střmor. a téměř všechna nářečí výchmor. (mimo několik obcí v severním pomezí a jádro kopaničář. úseku), zčásti pak též jižní okrajová

AK

\

nářečí slez., jsou v tvarech, v kterých mezi tvrdým a měkkým skloněním v daném úseku existují rozdíly, veskrze nebo aspoň zčásti koncovky sklonění měkkého. Jde hlavně o 6. p. jedn. č. muž. a střed, rodu typu v lesí, na vozí. . ., v m asi, na zelezi . . .

[ v lesó, na vo zó ...), o 1. a 4. p. množ. č. neživ. muž. rodu typu (zčásti též 4. p. množ. č. nečetných život, jmen jako kelase, m am -

(v lesu, na vozu lese, vo ze ...

dále o 2. p. jedn. a 1., 4. množ. č. žen. rodu typu kose, bríze/b řeze... (též o 2. jedn. a zčásti 4. množ. mužských substantiv typu L ojza, tj. od Lojze,

la s e ...),

4. množ.

dva Lojze),

o 3., 6. p. jedn. typu kosi, břízí[b řezí... a o 2. p. množ. typu

atd. V nevelkém dílčím úseku se to zčásti týká také 1. p. jedn. č. žen. rodu, tj. typu kose, břize/březe ... (viz odst. 2 ; v 1. p. jedn. č. střed, rodu

kosí, břízílbfezí

maso, zelezo

se koncovka -e z měkkého sklonění nevyskýtá nikde).

2. Hranice jevu se ve všech uvedených případech zase zcela nekryjí a zčásti jsou též zastřeny jinými jevy, zasahujícími vůbec celou deklinaci, jak o tom byla zmínka v § 964, zejména v střmor. nářečích proniknutím a zachováním kon­ covky -u (-o/-o) v 6. p. jedn. č. muž. a střed, rodu, v dílčích střmor. úsecích fonetickou totožností starého e a e < y v 1., 4. p. množ. č. muž. rodu a v 2. p. jedn.,

1., 4. množ. č. žen. rodu, konečně pak částečným proniknutím koncovky -i (-é) v 2. p. množ. č. žen. rodu také do tvrdého sklonění, takže rozdíly v tvarech měk­ kých a tvrdých deklinačních typů jsou zde neutralizovány. V jižnějších částech česko-střmor. pomezí od Dacie k Poličce se však hranice zhruba shodují s izoglosami typu 2. p. jedn. b ic e x b ic a atd., tj. s předělem v nestejném rozsahu rozdílů mezi tvrdým a měkkým skloněním (viz § 962), popř. probíhají zčásti ještě dále na západ. K východu od Poličky jdou poněkud jižněji blízko na sever od Boskovic a Prostějova a teprve východně od Olomouce se dotýkají býv. národ­ nostní hranice. Dále na východ běží sev. okrajem výchmor. nářečí a zabírají drobný úsek slez. nářečí na jz. Opavsku a zvlášť kolem Štramberka a Příbora; zde se obracejí k jihu a jdou sv. pomezím výchmor. nářečí vých. od Rožnova a Vsetína k vých. hranicím Moravy, v jižnější části kopaničář. úseku pak odbočují na jz. Slovensko. Mimo souvislou oblast se typy v lesí, v m a s i ... atd. vyskytují též v malé enklávě při býv. česko-mor. zemské hranici sz. od Zábřeha; jednotlivá l slova typu kosa, brízajbřeza porůznu přešla k měkkému sklonění také jinde v sz. částech střmor. nářečí, a to i na západ od izoglosy rú zeX rú za , takže např. v okolí Litovle je v 1. p. jedn. č. březe ,bříza* (ale kosa, koza, r o s a ...) , v okolí Je­ víčka breze, póze ,pavuzať, sloze

(avšak mísa, vusa ,vosa‘ ...), sz. od Zábřeha

též m ise ,mísať, kapse apod.

146

Rozdíly mezi nářečími v zařazení substantiv se slovním základem zakončeným

na s, z k tvrdým nebo měkkým skloňovacím typům mají nepochybně společnou hláskoslovnou příčinu v zániku někdejší párové měkkosti souhlásek: Po splynutí dřívějšího měkkého s', z' se s, z ve většině nářečí (§ 35i) stalo se s, z pro příslušnost substantiva k tomu nebo onomu typu foneticky irelevantním, proto mohlo nastat kolísání a eventuální přeřazení.58 Je přitom ovšem příznačné, že k přeřazení od tvrdých typů k měkkým s výjim kou většiny slez. nářečí v zásadě došlo v oblastech, kde rozdíly mezi tvrdým a měkkým skloněním jsou menší, takže přeskupení bylo snazší. Tím spolu oba jevy patrně souvisí. Kolísání a přeskupení zřejmě nastávalo hned v průběhu zanikání korelace měkkosti, takže je to jev poměrně starý (do­ klady na něj jsou od 14. stol.). Ye většině slez. nářečí přeskupení nemohlo nastat, protože zůstal zachován rozdíl mezi s, z a s', z' (š, ž); srov. např. z okolí Frýdku v les'e, na voz'e..., v mas'e, želez'e..., 1., 4. p. množ. lesy, vozy... atd.

ýW *

98. 1. Stejnou příčinu jako u podst. jmen se slovním základem zakončeným na s, z má částečné přeskupení od tvrdého k měkkému sklonění u substantiv, jejichž slovní základ končí na l z býv. tvrdého l. Srov. např. z okolí Slavkova

jména n a -Z

u Brna 1., 4. p. množ. dva díle, s to le ..., 4. p. množ. motile, v o s le ... (ale 6. p. jedn. zprav, na díle, ve stole, f te p l e ..., jen řidč. na koli || na k o le ...), 2. p. jedn., 1., 4. množ. do stodole, dvje m e tle ..., 3., 6. p. jedn. ke stodoli, ve stodoli, 2. p. množ. do stodoli || stodol apod. Teritoriální rozsah tohoto jevu se v záp. úsecích shoduje s předchozími případy, na východě je však omezenější, poněvadž už v sv. části střmor. nářečí a ve většině nářečí výchmor. zůstala zachována dvojice l — l; proto zde přeskupení zpravidla nenastalo a východní hranice se zhruba kryje s hranicí jednotného l proti dvojici l — l (viz § 12i). Hlavní doménou jevu je tedy převážná část střmor. nářečí s přilehlými okrajovými úseky čes. nářečí v už. smyslu a nářečí výchmor. Stejně jako u typů kosa, břiza/březa se pak v 1. p. jedn. zčásti objevují podoby měkkého sklonění i na západ od izoglosy rúze x rúža, např. na Litovelsku žele (|| želá) ,žíla‘ , na Jevíčsku kabele, m e l e ..., sz. od Zábřeha truhle aj. 2. Jakýmsi protějškem tohoto přeskupení je opačný dílčí a kolísavý přechod podst. jmen se základem končícím na původní netvrdé l zhruba v čes. nářečích v už. smyslu k typům tvrdým; fonetická příčina je ovšem stejná. Po celé oblasti se tu objevuje kolísání mezi tvrdým a měkkým skloněním zejména u řady činitelských jmen na -tel, jako na Roudnicku 2., 4. p. jedn. č. řiditela, ucitela. . . || řiditele, u č ite le ..., 4. p. množ. přáteli, hditeli, učiteli. . . || přátele, řiditele, učitele (řiditélove, učitelové) ...

apod. Porůznu přešla k tvrdým nebo kolísají i jiná substantiva,

např. na Třebívlicku v sz. Čechách kapla | | kaple, na Benešovsku ve střed. Čechách židla

58

||židle aj. V střed, rodě mívá kolísavě tvary tvrdého i měkkého sklonění Ve fonetickém splynutí s', z' se s, z vidí příčinu přeřazení substantiv tohoto typu

k měkkému sklonění také E. P a u l i n y pro nářečí jz. Slovenska (Fonol. vývin slcvenčiny, s. 235n.). Předpokládá však, že po zániku protikladu s', z' — s, z bylo přeskupení aspoň v některých tvarech nezbytné, protože po jednotném neutralizovaném s, z nemohlo prý pak z fonetických důvodů stát např. y v tvarech 1., 4. p. množ. č. neživ, maskulin i feminin aj.; proto pronikly tvary měkkého sklonění lese, kose atd. Takovému předpokladu neodpovídá situace v severnějších výchmor. nářečích se zachovaným y a také v těch nářečích střmor., v kterých se střídnice za býv. y odlišuje od i (§ 64), neboť se v příslušném územním rozsahu tato střídnice pravidelně vyskýtá i po s, z; srov. např. z centrální střmor. podskupiny sečet, proset, zéma... a také 3., 6. p. jedn. kosé, břizé atd.

147

v množ. čísle slovo pole, srov. např. z Roudnická 1., 4. p. póla || pole/póle, 2. p. pol ||polil poli, 3. p. polam ||p olim /p ólim , 6. p. / polach || / polích¡pólich, 7. p. polama ||polema (polma). jména na -p,

-6, -r

9 9 . 1. Většinou jen kolísavě a s omezením na 2. p. množ. č. některých podst. jmen žen. rodu se projevuje hlavně v střmor. a výchmor., zčásti i v jižnějších slez. nářečích tendence k přeskupení do měkkého sklonění také u substantiv se slov­

ním základem zakončeným na souhlásku retnou, zvlášť p , b. Srov. např. z jz. okraje výchmor. nářečí od Napajedel k jihu modlidbí, ribí, robi, svajbí ||modlideb, rib, rob, svajb/svadeb apod. V jz. úseku střmor. nářečí mezi Mor. Budějovicemi, Mor. Krumlovem a Tišnovem je ovšem tento jev zastřen částečným proniknutím koncovky -é ( < -i) do tvrdého sklonění žen. substantiv vůbec (§ 964). O nářečních rozdílech ve sklonění podst. jmen jako konev, m r k e v .. . viz v § 1003. 2. V kopaničářském úseku výchmor. nářečí, kde v hláskovém souboru neexistuje dvojice r — ř, protože někdejší r' splynulo s r (§§ 9i, 32i), mají měkké sklonění také substantiva končící na původní r. Srov. např. z Velké n. Veličkou 6. p. jedn. č. muž. a střed, rodu ve dvori, v únori, ve v í b o r i ..., v ň ú t r i .. ., 1., 4. p. množ. č. neživ, muž. dvore, chotáre ,katastry ob cť, k u á stere..., 2. p. jedn., 1., 4. množ. č. žen. 3., 6. p. jedn. hoři, komori, zás}e r i ..., 2. p. množ. hoří, apod. V 2. p. množ. se tvary podle měkkého sklonění ojediněle objevují i jinde, např. na jz. okraji výchmor. nářečí zá s}erí. V 3., 6. p. jedn. žijí porůznu, zvi. v jv. části střmor. nářečí kolem Židlochovic, Ždánic a Hustopečí, hoře, komoře, z á sle r e ..., komoří, záslerí

u některých podst. jmen žen. rodu podoby ke komoří, f komoří, na húří a td. ; zde však snad běží o tvarovou analogii podle starého dat., lok. čeří ,dceřiť (od býv. r-kmenového subst. dcí), zachovaného i ve spis. češtině. U některých slov cizího původu se tvary měkkého sklonění zčásti vyskytují i v západních oblastech, srov. např. svčes. p ú l litre, dva litre (viz v ukázce z Lužce n. Cidl., § 1549a), dva metre (doloženo z okolí Ml. Boleslavi). typy hosty

kořen, loket

100. 1. V hlavním předělovém pásmu nestejného rozsahu rozdílů mezi tvrdými a měkkými sklonovacími typy probíhá také hranice rozdílné příslušnosti k tvr­*V dému nebo měkkému sklonění substantiva host X host/hos'c' /hoše, jež původně patřilo k mužským i-kmenům, a skupiny podstatných jmen, která tvořila mužské sklonění n-kmenove a t-kmenové (typy k o řen x k o řeň a loket X loket I lokec'/lokec). V západní, převážné části nářečí mají zase tato jména v zásadě sklonění tvrdé, kdežto ve východnějších nářečích zpravidla měkké. Srov. např. ze střčes. oblasti 1. p. jedn. host, 2., 4. p. h o s ta ..., 4. množ. hosti, 7. hostama a proti tomu z okolí Jevíčka v sz. úseku střmor. nářečí a z Kyjovska na jz. okraji nářečí vých­ mor. 1. jedn. hosl, 2., 4. h oste¡h osla ..., 4. množ. hosle, 7. hostema/hostama] p o­ dobně 1., 4. p. jedn .ječm en , kořen, l o k e t.. . X jecm eň , kořeň, loket ..., 2. p. ječm en a,

X jecm zňe, kořeňe, lokte / jecm eňa, kořeňa, lo k ta ..., 1., 4. p. množ. X kořeňe, l o k t e .. ., 7. kořenýma, l o k l a m i .. . X kořeňema, lok’ema / ko-

kořenu, lo k tu ... kořeni, l o k l i .. .

apod. Zčásti jsou ovšem zachovány též tvary původního sklonění, např. v 2. p. množ. hosti (|| hostú/hostú), 4. množ. hosti (|| hosti\h oste) . .., zvi. v zá-

řehama, loktama

148

padních]částech pak např. 2. p. jedn. kořene, lokte (|| kořenu, loktu), 6. p. na kam eňi

(|| na kamene, na kamenu) aj. Hranice jde po celé délce západními úseky střmor. ná­ řečí, a to v zábřežském výběžku blízko býv. česko-mor. zemské hranice, na jih od dřívějšího lanškrounsko-svitavského něm. ostrova záp. od Boskovic, Tišnova, Vel. Bíteše a Kosic; na východ od Mor. Krumlova se pak dotýká býv. národnostní hranice. V jz. části střmor. nářečí se rozmezí přibližně shoduje s hranicemi jiných případů si,d ,ň X t, d,n za někdejší ť , ď , n' před býv. b (srov. § 34i), není tedy v y ­ loučeno, že zde v 1. p. jedn. č. u podob hoslxhost i kořeň, loket... X kořen, loket... běží o rozdílný výsledek hláskoslovného vývoje palatalizovaných zubnic v tom to postavení, který pak ovlivnil vývoj celé deklinace. U substantiva den/deň je měkké sklonění zčásti rozšířeno dále na západ i v okrajových úsecích výchčes. a svčes. 2. Patrně analogií podle typu kořeň mají v slez. nářečích a zčásti také ve v ý ­ chodnějších nářečích výchmor. měkké sklonění i jména měsíců zakončená pů­ vodně na -w>; srov. např. ze Štramberska ledeň, březeň..., ledňa, březňa atd. V kopaničářském úseku výchmor. nářečí a místy též jinde (např. na Hranicku) je tu sklonění tvrdé, v 6. p. jedn. jsou však tvary měkkého typu, tj. (v podobách z Velké n. Vel.) leden, brezen..., ale v ledňi, v brezňi..., f srpňi, v riňi. 3. Složitější je situace u někdejších tzv. ^-kmenových (^-kmenových) feminin

typ konev

typu konev, mrkev, pánev. . . a podstatných jmen, která se k nim vývojem přidru­ žila, jako koroptev, dratev aj. Poněvadž se většina původních koncovek tohoto sklonění shodovala s ženskou měkkou deklinací, připojila se tato jména zhruba v čes. nářečích v už. smyslu v zásadní shodě se spis. češtinou k typu dlaň; v jižnějších částech střmor. nářeční skupiny a v jz. nářečích výchmor. přešla zčásti nebo větši­ nou k typu rúza, zčásti však k tvrdému sklonění typu zena; srov. např. z Boskovická dratvja, mrkvja, 2. p. dratvje, mrkvje, 3. p. dratvi, mrkvi..., ale konva, koróhva, pánva, plótva atd. Víceméně důsledné je přeskupení k tvrdému sklonění v sever­ nějších částech střmor. nářečí na Prostějovsku a Olomoucku, v jv. a sev. nářečích výchmor. i v nářečích slez.; srov. z Prostějovská konva, mrkva..., 2. p. konve, mrkve..., 3., 6. p. konvje, mrkvje a td .; v 2. p. množ. je však u těchto jmen i v uvede­ ných oblastech většinou tvar měkkého sklonění, např. na Prostějovsku konvi,

mrkvi..., popř. zčásti konve, mrkve..., na Štrambersku v jižní podskupině slez. nářečí zčásti konvích, mrkvích (srov. § 110i) ápod. Substantiva krev/krev¡křiv a církevjcyrkev mají zpravidla všude celé sklonění měkké, porůznu však kolí­ sají mezi typy dlaň a kosi.1 0

101. 1. Slovotvorného původu jsou varianty ve skupině podst. jmen zakončených na -naX-ňa, jako kůlna/kolna, pekárna... X kúlňe\kúlňa, pekárňe\pekárňa

jména na

-nax -na

apod.; rozhraničení obojích variant v celé deklinaci se však do značné míry rovněž druží k izoglosám, které vymezují menší diferenciaci tvrdého a měkkého sklonění a zároveň silnější tendence k měkkému sklonění ve východních částech jazyko­ vého území proti oblastem západním (viz mapku č. 24). Hranice mezi obojími podobami přitom není u všech slov stejná, např. u kúlnajkólna X kúlňelkúlňa probíhá na česko-moravském pomezí v sev. úseku poněkud na západ od býv. zemské hranice záp. od Herbortic v okrese ÍJstí n. Or­ licí, na jihozápadě dřívějšího lanškrounsko-svitavského něm. ostrova jde již. od

149

Poličky, záp. od Polničky a Polně, v jz. cípu Moravy pak jv. od Jihlavy a záp. od Třebíče směrem к Jemnici. Na východ od této izoglosy mají všechna nářečí, ne­ vyjímajíc nářečí slez., veskrze typ měkký, na západ od ní většinou tvrdý; zvlášť v severnějších úsecích se však kolísavě nebo v některých slovech i důsledně vysky­ tují podoby typu kúlňe (např. kazatelňe, svacňe || kazatelna, svacna ,svačina*) i dále к západu, např. na již. Litomyšlsku, kolem Žamberka, Rychnova n. Kněz., ba až v čes. přesahu na Kladsko. Ještě dále na západ, např. sv. od Nové Раку, vyskytují se tvary měkkého sklonění pouze v 3., 6. pádě jedn. č., např. / kúlhi... (a též ke kovárňi...) apod. (srov. obdobné p o d o b y / komoří, na húři u p oist. jmen končících na -ra v části střmor. nářečí, § 992). U slova studňe se objevuje tato p o­ doba (|| studna) téměř obecně snad po celých Čechách, ve vých. СззЬаск ovšem přeskupením к typu dlaň ve variantě studeň. U skupiny slov na -árna X -dmej-drňa je hranice, jinak v podstatě shodná s izoglosou kúlna/kolna X kúlňe/kúlňa, jak se zdá, celkově jednotnější; srov. např. střmor. z okolí Jevíčka kovdrňe, pálirňe, tovdrňe..., ze slez. nářečí na Opavsku palarňa, pazderna, pekarňa aj. Podoby jako kovářeň, pekareň se na rozdíl od podoby studeň vyskytují jako varianta typu pekárňe¡pekárna v jižnějších pomezních úsecích zhruba od N. Města přes Ždársko a Polensko к Jemnici. У dřívějších dobách byl typ pekárňe zčásti rozšířen i dále к západu, ještě počátkem století např. na Litomyšlsku; podle dokladů z 18. stol. zasahovaly tvary tohoto typu od východu až blízko к Ml. Boleslavi, Chlumci n. Cidlinou, Týnci n. L., Přelouči, Čáslavi, Chotěboři a Havl. Brodu, ojediněle pak jsou doloženy ještě západněji (viz F. C uřín, Studie z histor. dialektologie. .. , s. 110n.). typy Máňa, 2. V západních částech území většinou к tvrdému, ve východních к měkkému Láďa______ sklonění patří také ženská i mužská hypokoristika typu Máňa, LáiajLala. Srov. např. střčes. 2. p. Anči, Barči, Blázi..., Stáni, Váši..., 3., 6. p. Ance, Bárce, Blaze... X střmor. ze Slavkovská 2. p. Hance, Fanuše, Maře..., Józe, Staňe..., 3., 6. p. Hanči, Fanuši, Máři atd. Pod tlakem paradigmatu jsou v záp. nářečích podoby s koncovkami tvrdého sklonění zpravidla též v 1. a 4. pádě, např. Máňa, Stáňa..., Máňu, Stáňu...; v 3., 6. pádě ženských jmen se však porůznu vyskytují dubletní tvary měkkého sklonění, takže pak 2. a 3., 6. pád mají tvary shodné, tj. střčes. např. Anči, v severnějších částech centrální střmor. podskupiny Maře apod. Hranice tvrdého a měkkého sklonění vcelku probíhá zhruba stejně jako u jmen typu kosa, bříza/březa (§ 972), tj. v sz. úseku střmor. nářečí příslušnost к měkkému sklonění zčásti přesahuje na západ od izoglosy rúzexrúza (§ 962); proto se např. v okolí Jevíčka v 1. p. ženských hypokoristik vyskytují podoby Fanoše, Kace, Mariše atd. (muž. hypokoristika mají však tvary typu Lada, Staňa). Odděleně odtud se podoby s -e objevují též na jz. okrajích čes. nářečí v už. smyslu, zvi. na Chodsku {Bárce, Káce, Mance...), řidčeji na Prachaticku [Káce X Mářa...) aj.

150

__

P o d s t a t n á jm é n a m u ž s k é h o r o d u

.

102 1. Hlavní rozdíl mezi skloněním životných a neživotných podst. jmen muž. Sklonění neživotné rodu v jednotném čísle je ve všech nářečích v podstatě stejný jako ve spis. a životné: češtině, tj. u neživotných se tvar 4. pádu shoduje s tvarem 1. pádu, kdežto u životných typ ů soused, pekař se tvar 4. pádu rovná tvaru 2. pádu; srov. neživ. v jedn. 6. 1., 4. sklep , bič X život. 1. p. soused, pekar — 4. p. souseda, pekaře/pekara. U typu přeceda je na většině území rovněž situace shodná se spis. jazykem, tj. tvary 2. a 4. pádu (ve východnějších nářečích též u typu soueé) se na rozdíl od typů soused, pekař od sebe liší; srov. 2. p. přecedi X 4. p. přecedu, výchmor. z Kyjovska 2. p. Lade X 4. p. Ladu. Ve většině střmor. nářečí nastalo však i zde tvarové vyrovnání, a to převážně proniknutím tvaru 2. pádu do 4. pádu, kdežto /) - Cr w»***. v uzavřené větší části centrální střmor. podskupiny naopak (viz mapku č. 25). Srov. např. z Boskovická dostal to vod našeho Fraňte, Lade — zavolé našeho

Fraňte, Lade (v interdialektické vrstvě v obou případech Franti, Lade) X z Prostě­ jovská dostal to od našeho Franto, Lado — zavolé našeho Franto, Lado (v inter­ dialektické vrstvě Frantu, Ladu). Stav zásadně shodný se spis. češtinou a s ostat­ ními nářečími mají zčásti jen okrajové střmor. úseky, na západě hl. kolem Vel. Meziříčí, Kunštátu a při záp. okraji zábřežského výběžku, na východě zvlášť v sv. části počínajíc okolím Kojetína a Kroměříže. Porůznu ovšem proniká nebo již zcela vládne tento stav i jinde, zvlášť v mluvě některých měst, zejm. Olomouce (a okolí), Vyškova aj. — Mimo střmor. oblast se tendence k tvarovému vyrovnání 2. a 4. p. jedn. č. typu přeceda vyskytují jen velmi omezeně, např. kolem Pecky vých. od Nové Páky v sv. Čechách {potkal našeho přecedi, starosti \ apod.). 2. Podobně jako ve spis. jazyce jsou v nářečích od sebe zčásti odlišeny též tvary 2. p. jedn. č. tvrdého sklonění životného a neživotného, a to tím, že u životného typu soused je výhradní koncovkou -a , kdežto u neživotných podst. jmen vládne v jistém rozsahu koncovka -u (od někdejších tzv. u-kmenů); srov. střčes. souseda, sedláka — sklepa, ale břehu. Rozsah využití koncovky -u se směrem k východu, počínajíc dost širokým pomezním pásem čes. nářečí v užším smyslu, postupně zmenšuje, např. již v okolí Polné ve vých. Čechách se říká nosa, štola, stroma, v o z a ..., stropa

||stropu , šatka ||šátku atd. V střmor., vých ­

mor. a slez. nářečích je -u (-o/-o) hlavně jen u jmen označujících věci nehmotné, dále u jmen látkových aj.; srov. např. výchmor. z Kyjovska křiku, rozumu, s m í c h u ..., cukru, medu, sňihu

apod. V souvislosti s menší mírou rozdílů mezi

tvrdým a měkkým skloněním je však ve východních oblastech koncovka -u (-o/-o) s jistou důsledností také u jmen téhož významového okruhu, která patří k měk­ kému sklonění, např. (rovněž z Kyjovska) placu ,pláče‘, s krajů ,od začátku*..., čajů, kúřu

aj. Západní hranice jevu se zhruba kryje s izoglosou rú zeX rú za .

(Viz mapku č. 25.) 3. V 3. p. jedn. č. životného sklonění, zvlášť tvrdého, převládá v nářečích po celém území v zásadní shodě se spis. češtinou koncovka -ovi (-ov'il’ Ovji[-ojil-ojl

151

z býv. sklonění n-kmenového, kdežto v neživotném sklonění je ve východ­ nějších nářečích veskrze -u (-0/- 0), v západních pak u tvrdého typu rovněž -u , u měkkého -i (§ 96i); srov. střčes. sousedovi, sedlákovi, 'pekařovi ||pekaři X sklepu, l-ov)59

Koncovka -i v měkkém sklonění převažuje zhruba v čes. nářečích v už. sm. i u životných, koncovka -u je však u životných po celém území značně omezena (srov. např. téměř obecné panu N ovákovi ); poněkud hojněji se vyskýtá břehu, biči.

místy v již. a sv. Čechách, např. v okolí Čes. Budějovic, na Příbramsku aj. g dok­ atd. Stejné poměry jako na ostat, území vládnou též v pol.-čes. smíš. pruhu,

toru

a to na rozdíl od většiny nářečí pol. jazyka, která mají koncovku -o v 'i v jistém rozsahu také u neživotných. Koncovka -ovi (- o v 'i ...) je v 3. p. jedn. po celém území také u typu přeceda , ve východnějších nářečích i souce , nevyjímajíc ani pol.-čes. smíš. pruh (v nářečích polského jazyka jsou naproti tomu ve značné míře zachovány pův. tvary shodné s příslušnými typy žen. rodu); většinou jen řidčeji se vedle toho místy vyskýtá též koncovka -u (- 0 / - 0 ) . . . , srov. střmor. z Prostějovská ke starostovi ||ke starosto (v čes. nářečích v už. smyslu pak pravidlem k so u d ). Převážně, místy ovšem poněkud řidčeji než v 3. p., je koncovka - o v i ... též v 6. p. jedn. životných substantiv všech typů. Jistou výjimku představují pouze nářečí pol.-čes. smíš. pruhu, jež mají v 6. p. na rozdíl od 3. p. většinou koncovky -e, - u , např. o chlop'e, o hebosčyku, o kanců, o gazdu, tátu apod. v množ. č.

Vn.'-

.

103. 1. V množném čísle se všechna nářečí shodují se spis. češtinou tím, že tvar 1. pádu je u neživotných stejný s tvarem 4. pádu, tj. původní akuzativní tvar pronikl do nominativu: sklepi, břehi (-á/-e/-«/), biče. Dílčí rozdíly mezi nářečími spočívají v tom, že se na části území chovají jako neživotná též jména živočišná, takže v množ. čísle není pak protiklad sklonění podst. jmen životných a neživotných, nýbrž osobních a neosobních. Pouze ve_zbytcích a v omezeném rozsahu (hl. u živočiš. jmen končících na k, h, r, např. volki, pstruhi, kapři) je tomu tak porůznu v již. Čechách, zvlášť na Prachaticku, v střed, a vých. Čechách kolem Ml. Vožice, Vlašimi, Uhlířských Janovic, Pardubic, Vys. Mýta a Litomyšle, zčásti též kolem Nové Páky a v přesahu na Kladsko, na Českomor. I vrchovině kolem Polničky aj. Na Moravě se s tímto jevem celkem zřídka 1 setkáváme v některých jižnějších výchmor. nářečích při hranicích Slovenska,

f zejména v úseku jv. od Břeclavě, vých. a sv. od Strážnice a Veselí n. Mor. Pouze 1v mluvě starších lidí se jev vyskýtá v jižní podskupině slez. nářečí, hojný je 1naproti tomu na Opavsku (např. bažanty, byk y, h o lu b y ..., m edvjege, motýle, z a ji c e ...;

jen řidčeji je tu v 1. p. též p s y , ptacy, vlcy vedle běžnějšího p sy , ptá k y,

apod.). Ve shodě s nářečími polského jazyka mají téměř pravidlem akuzativní tvar v 1. p. množ. č. živočišná jména v pol.-čes. smíš. pruhu.

vlky

59 Uzemní rozsah podob -ov'i, -ovji je vázán na existenci měkkých retnic a stop po nich před i (§§ 13, 37i), o rozšíření podob -oji, -oj viz v § 382. Podoba -ov (- of) v pří­ padech jako sousedov, pekařov... se kolísavě vyskýtá jen v drobném úseku na býv. jazykovém pomezí u Prachatic v již. Čechách, v sousedství českobudějovicko-krumlovského úseku s koncovkou -oj; je zřejmě její obměnou, vzniklou analogií podle paralelních dublet sousedoji || sousedovi.

Tendence k pojímání živočišných jmen jako neživotných je dost stará a v dlouhodobém procesu utváření kategorie životnosti se přechodně projevovala i jinde v oblasti českého jazyka (nejstarší doklady jsou z poč. 15. stol.). 2. Výraznější rozdíly mezi nářečími existují v 1. a 4. p. množ. č. mužských podst. jmen životných, popř. osobních (viz mapku č. 25). Na většině území je dnes ovšem zase stav v zásadě shodný se spisovnou češtinou, tj. je zachován starý rozdíl mezi oběma tvary, který původně byl i u neživotných; srov. střmor. (z Prostějovská) 1. p. sósedi, sedláci, pekaři — 4. p. sósedé, sedlákér pekaře.

Ve značně rozlehlé souvislé oblasti v sev., vých. a zčásti i střed. Čechách, přesahující i na jz. Moravu, se naproti tomu u životných tvar 1. pádu — jako protějšek proniknutí akuzativního tvaru do nom. pl. neživotných — hojněji nebo řidčeji vyskýtá též ve 4. pádě. Srov. např. z Vysokomýtska voňi si hrajou ,hra jí s i ...ť, m aj dobři hornisli, mněli hodni sinové, patřil mezi íeškí apod. Poměrně dost hojně se tento jev dosud vyskýtá od sv. zhruba po čáru již. od Mělníka a HavL Brodu, na jz. Moravě pak v okolí N. Města a Bystřice n. Pernšt., jižněji sahá na páříi

marodi, potkal dva vojáci, pudem na pstruzi, na ti nešikové

až za Jihlavu a Dačice; řidčeji nebo ojediněle se v Čechách objevuje, zvlášť u starších generací, porůznu až za Slaný, Prahu, Jílové, Říčany, Ledeč n. Sáz., na jv. Čech kolem Kamenice n. Lipou a Jindř. Hradce. Drobné úseky relativně dost častého výskytu jsou též na okraji starého osídlení v záp. Čechách kolem Plzně, v býv. stříbrském národnostním ostrůvku a ve výběžku horšovskotýnském. V posledních desítiletích jev silně ustoupil, od dřívějška však je uzavřená enkláva zachovávající rozlišení tvarů 1. a 4. pádu v semilském výběžku na severu Čech. 3. Obdobně jako v jednotném čísle se na rozdíl od ostatního území shoduje i v množ. čísle 4. pád životných (osobních) podst. jmen s 2. pádem ve dvou ^ V navzájem oddělených úsecích na východě jazykového území, a to jednak v jv. části výchmor. nářeční skupiny zhruba na jih od Hustopečí, K yjova, Uh. Hradiště a Uh. Brodu, jednak v jejím sv. pomezí a ve všech slez. nářečích

y^

fl ~ (r . - oí

spolu s pol.-čes. smíš. pruhem. Srov. např. z výchmor. úseku jv. od Hustopečí držíval dvoch pacholku ,dva čeledíny4, m á hodních rod ičů ... , ze slez. nářečí na Opavsku vigel s y tych syn k u f, p ivo pro m ulařuf/ m ulařy (|| pro mulařé) ,pro zed-

níkyť apod. Rozsah užívání tvaru 2. pádu ve 4. pádě je místy různým způsobem omezen, důsledně se vyskýtá jen u jmen osobních, kdežto u živočišných je častěji (v jižní podskupině slez. nářečí i v obou výchmor. úsecích) nebo zpravidla (v severnějších slez. nářečích a v pol.-čes. smíš. pruhu) původní tvar 4. pádu. Starý tvar 4. pádu bývá porůznu převážně i u osobních jmen např. po před­ ložkách, v případech mimo počítaný předmět (srov. např. z Vel. Karlovic vých. od Vsetína videi sem dvoch hadúch X m áme dobré súsedy) apod. V oblasti výchmor. i slezské a v pol.-čes. smíš. pruhu jev teritoriálně souvisí se situací jednak v sousední slovenštině, jednak v polštině.1 4 0 104. 1. R ozdíly v pádových tvarech existují mezi nářečími ještě v dalších Jiné rozpřípadech a příčiny těchto rozdílů jsou různé. Např. v 6. p. jedn. neživotných ______ díly:

v čísle jedn.

muž. podst. jmen tvrdého sklonění je v západních částech území rozvržení koncovek -e (-je) a -u většinou přibližně stejné jako ve spis. češtině, kdežto počínajíc východními úseky čes. nářečí v už. smyslu se stupňovitě směrem k východu vyskýtá původní koncovka -e (-je) v rozsáhlejší míře; srov. např. ze západního pomezí výchmor. nářečí od Napajedel k jz. / klúbje, na pohřebje,

||

apod. (naproti tomu však vždy jen / potoku, v r ib ň ik u ... proti západním dubletám / potoce, v ribňíce aj.).

f posle, na krle, ve vibore

na krtu, ve viboru

V 7. p. jedn. všech základních typů je po celém území jednotná koncovka -em (v pol.-čes. smíš. pruhu a v části slez. nářečí -y m , viz § 682), v jádru kopaničář. úseku výchmor. nářečí je však ve shodě se sousedními slovenskými nářečími -om\ např. z bratom , s kováčom ,s kovářem4. Tvar 7. p. typu přeceda (Lada) se ve většině nářečí shoduje s tvarem typu zena (5 pyrecedou\-ó \ - ú ...), v po­ měrně značné části však má analogií podle typů sedlák, p e k a r ... koncovku -em\ srov. např. střmor. z Boskovická ze starostem, s Frantem , ze Stanem. Tyto tvary se vyskytují (většinou kolísavě) zvlášť v sev. a sv. Čechách zhruba od Mělníka, N. Bydžova a Jaroměře k severu, dále na téměř sousedícím značně rozsáhlém souvislém území počínajíc jv. částí náchodského výběžku přes Rychnovsko až na moravské Zábřežsko, k jihu pak při západním okraji býv. lanškrounsko-svitavského něm. ostrova zhruba po Vys. Mýto, Chrudim, Chotěboř, Přibyslav a za Poličku, odtud k jv. v jižnějších střmor. nářečích přibližně od Jevíčka, Boskovic a Vyškova na jih a od Kunštátu, Tišnova, Jihlavy a Dacie na východ asi po Bučovice a k nejjižnějšímu úseku hranic výchmor. nářečí (viz mapku č. 25). Odděleně odtud je v souvislosti se sousedními slovenskými nářečími v jádru kopaničářského úseku výchmor. nářečí zčásti zase koncovka -om , např. s precedom , ze starostom 11 s precedú, ze starostu. v 1. p. množ. 6.

2. Dost výrazné nářeční rozdíly se jeví ve využití a rozsahu různých koncovek 1. (a event. 4.) pádu množ. č. životných (osobních) podst. jmen muž. rodu (viz mapku č. 26). Na většině území sice podobně jako ve spis. češtině převládá koncovka -i (resp. její hláskové obměny -é j-e l-y , § 644), popř. s příslušnou alternací předcházející souhlásky, ve značné části nářečí je však hlavní nebo výlučnou koncovkou -i. Tak je tomu jednak v záp. Čechách zhruba po Louny, Slaný a Mníšek, za Příbram, Blatnou a Sušici, s omezením na dvojslabičné tvary i poněkud dále na východ a řidčeji též v již. a jv. Čechách až za Sedlčany a Humpolec, ve větším rozsahu pak zase jednak kolem Přibyslavi, Polné a jižněji kolem Jemnice na jz. Moravě, jednak v souvislém pruhu střmor. nářečí táhnoucím se od Tišnovska a záp. a již. Blanenska přes Brněnsko, Slavkovsko a Bučovicko k jihu na Židlochovičko, Hustopečsko a zčásti až do pomezních obcí výchmor., na sv. odtud pak podél výchmor. hranic přes Kroměřížsko až za Přerov. Srov. např. z Plzeňska sedláci, strnadi, chlapci, č e r l i ..., z Pelhřimovska vlci, ž i d i ... (ale sed lá c i...), střmor. ze Slavkovská sósedi, vojáci, chlapi, kluci apod. V střmor. oblasti je přitom územní rozsah - i zčásti omezen neexistencí dlouhého i v souboru samohlásek (§26i), v oblasti českých nářečí pak se v některých případech expresívního původu -i lexikalizovalo i mimo uvedené úseky (např. klucílkucí též v Praze a jinde); místy je -i také v uzavřených drobnějších enklávách ve vých­

154

mor. oblasti (např. v některých obcích záp. od Uh. Hradiště).

Původ koncovky -i je nejistý, snad je pokračováním někdejší i-kmenové koncovky -ié nebo koncovky -é (-e) z byv. sklonění tzv. souhláskových kmenů, popř. *-bja z někdejších hromadných jmen typu stč. bratfie (o změnách e, ié v i viz v §§6 9 i ,2, 70 i); patrně však zde působila též morfologická tendence po •odlišení podst. jmen životných a neživotných (srov. např. na Slávkovsku také u zájmen a číslovek: U tři chlapi X ti tři stromi). Koncovka -é (- e) v 1. p. množ. č. životných maskulin žije ve větší nebo menší míře (nehledíme-li k případům jako andele, přátele... , vyskytujícím se i jinde) ve značné části nářečí, v kterých nenastalo úžení é > i (§ 6 9 i ,2), tj. především ve většině východnějších nářečí výchmor. a v přilehlých okrajových nářečích slezských. Srov. např. z okolí Uh. Hradiště súsedé, chuapé, pekaře, zuo-

dejé apod. Častěji se zde této koncovky užívá jen u jmen označujících rodinu, jako např. kolem Gottwaldova Šefčiké, Bartoše, Vaculé... a také stařičké ,dědeček s babičkou3 4, kováře ,kovářova rodina4 X kováři (spišej tadi bili dva kováři); zčásti, např. na Štrambersku, je omezena především na některá slova měkkého sklonění a na jména obyvatelská, např. zlodeje, Mořkovjane ||Mořkovjani. Odděleně od jižní slez. podskupiny je koncovka -e převahou u jmen měkkého «klonění a u obyvatelských jmen na -a/a v nářečích pol.-čes. smíš. pruhu a v slez. nářečích na severnějším Ostravsku i sev. Opavsku. Z jiných koncovek 1. (popř. 4.) pádu množ. č. je třeba uvést, že se zhruba v oblasti čes. nářečí v už. smyslu u životných v jistém rozsahu užívá koncovky -ove (-ové) z někdejší deklinace u-kmenové, která v jiných nářečích většinou vůbec neexistuje nebo je velmi řídká; srov. střčes. lumpové, pánové, sislove,

strejcové, špačkové, přecedove, svčes. též má dva sinové apod. V nečetných případech se vyskýtá koncovka -ove také ve většině slez. nářečí (mimo jižní podskupinu) a v pol.-čes. smíš. pruhu {-ov'e), např. na Opavsku lutkove ,lidé4, panové, synové, bratrové \\bratřy, knězově \\khezy, ochlastove, starostové a j. V severní části kopaničář. úseku výchmor. nářečí (St. Hrozenkov s okolím) je zde koncovka -ovja, např. gazdovja,'pánovja, svetkovja\ v jistých případech žije v tomto úseku také koncovka -ja (-’ a) od býv. podst. jmen hromadných typu *bratrbja, např. kolárja, lugja ,lidé4, šcúrja ,štírové4, Brogaňa ,lidé z Brodu4. V pol.-čes. smíš. pruhu a v okrajových slez. nářečích se odpovídající obměna vyskýtá většinou jen v slově brac'o,bratři4, kolem Jablunkova je však např. též

kamrac'o, paňo, súmšago ,kamarádi, páni, sousedé4 aj. 3. V 2. p. množ. č. je v zásadní shodě se spis. češtinou nejhojnější koncovkou -ú v 2., 3., 6., z býv. deklinace u-kmenové, resp. její obměny -u (§ 91), -ou (§ 744); srov. střčes. 7. p. množ, č.

chlapu, psu, kamenu, lidu apod. V některých nářečích, zvi. v již. Čechách a v sv. pomezním pruhu výchmor. nářečí, připojuje se řidčeji nebo hojněji k této koncovce -ch (viz § 110i). Naproti tomu v slez. nářečích, s malými enklávami v severní části výchmor. oblasti (Bernatice sz. od N. Jičína a Hustopeče n. Bečvou se sousedními obcemi), i v pol.-čes. smíš. pruhu je podobně jako v sousední polštině pravidlem, zvlášt u tvrdých typů, koncovka -uvj-uv (-ufl-úf) s původ­ ním -v, které v jiných nářečích zaniklo; srov. např. ze Štramberska chlapův, dubuv, nozuv, pekařův, starostův, sucuv (u měkkých skloňovacích typů žije vedle toho ve většině slez. nářečí i v pol.-čes. smíš. pruhu v nestejném rozsahu

155

koncovka -i\-y , vyskytující se zčásti také jinde — v podobě -í\-ich\-ich . . srov. z Opavska jeleni, kameni, do třech králi, pjet m úzy, pekary || pekařův apod.). Odděleně od slez. nářečí a ve shodě se sousedními nářečími slovenskými je táž koncovka v některých obcích kopaničářského úseku výchmor. nářečí, ovšem v náležitých hláskových obměnách -u óvl-óvl-u ov (srov. § 743), např. ve St. H ro­ zenkově súsedóv, pánóv (|| kovací, do troch králi), v Nové Lhotě bratuov, hoúbuov ,holubůť, muacuov apod.; v oblasti slez. nářečí je podoba - uov v nářečí obce Brá­ nice v západním přesahu do Polska. (Viz mapku č. 26.) O krajově omezeném pronikání tvarů 6. pádu do 2. p. množ. č. viz v § 11024. V 3. p. množ. č. teritoriálně převažuje koncovka -um, většinou ovšem v sekundárně zkrácené podobě -u m (§91); srov. střčes. chlapům, p su m , kamenům, lidům apod. Ve značné části nářečí vládne však odchylná podoba se starou. krátkostí, tj. -om (§ 866), a to jednak v dost rozsáhlém okrajovém úseku v záp. Čechách* sahajícím poněkud za Rakovník, po Hořovice a do blízkosti Sušice,, odděleně odtud též v již. Čechách na Doudlebsku, dále v středním úseku česko-střmor. pomezí kolem N. Města a Bystřice n. Pernšt., kolísavě až k Poličce,. Tišnovu a Vel. Meziříčí, severně od býv. lanškrounsko-svitavského něm. ostrova v drobném středním úseku zábřežského výběžku, hlavně pak souvisle ve východnějších střmor. nářečích zhruba na východ od Litovle, Konice, Vyškova,. Slavkova u Brna, Židlochovic a Hustopečí a ve výchmor. nářečích mimo nevelký úsek v jejich severním pomezí, zaujímajícím spálovský a bernatický výběžek sev. a sv. od Hranic spolu s většinou nářečí kelečského a některými dalšími obcemi; srov. střmor. ze Slavkovská sósedom, pekařom, starostom, břehom atd. (viz mapku č. 27). Pouze u jmen označujících rodinu se vyskýtá koncovka -o m též v okrajovém pruhu sev. a sv. Čech od Lounská po přesah na Kladsko a snad i jinde, např. Dvořákom , N ovákom , kovářom X cethikum, stromům apod.; územní rozšíření tohoto jevu není blíže zjištěno, směrem k jihu je však velmi hojný např. ještě i na Novopacku aj. O koncovce -am (-ám) v 3. p. množ. č. muž. rodu viz v § 1093, tamtéž zároveň i naopak o koncovkách -om \-um u podst. jmen žen. rodu. 5. V 6. p. množ. č. proti většinovým koncovkám -ech, -ách\-ach, v západnějších částech území též -ich\-ich, v jejichž rozvržení jsou ovšem mezi nářečími různé rozdíly, má převážná část výchmor. nářečí spolu s přilehlým sv. úsekem střmor. shodně se slovenštinou více nebo méně důsledně jednotnou koncovku -och (-óch), vzniklou patrně vyrovnáním podle dativní koncovky -om (viz mapku č. 27). Srov. např. ze Vsetínska súsedoch, pekař och, přecedoch, břehoch, bicoch apod. V jižnější části výchmor. oblasti jev není rozšířen v okrajových nářečích v sousedství nářečí střmor., zhruba od Kroměříže k severu však přesahuje až do střmor. oblasti téměř k Přerovu. Na severním výchmor. pomezí se izoglosa zhruba shoduje s hranicí koncovek 3. p. - o m x - u m , zčásti však existuje i v obcích na sever od uvedené čáry kolísání, spojené s tendencí po zevšeobecnění koncovky v deklinačních typech všech rodů (viz níže, § 1093); územní jádro jevu je

-och

však odděleně odtud v slez. nářečích na jv. Opavsku zhruba k jz. a jv. od Hlu-

156

čína, s částí býv. národnostního výběžku kolem Studénky (mimo ni samu).

6.

V 7. p. množ. se kontinuanty starých koncovek muž. skloňovacích typů

-y\-i mimo nečetné rozšířenější zbytky v některých spojeních, jako střces. chcípne hladí, přet parma roki, držel se zubí nechti, co s tolika pehezi..., ve větší míře udržely pouze v drobném okrajovém úseku na Doudlebsku v již. Čechách, zvlášť však ve východních částech severních výchmor. nářečí kolem Vsetína & Rožnova p. Radh. a v některých obcích kopaničářského úseku; srov. např. z Rožnovská s tými chlapy, psy, kovářy, ucyteli, nozy, starosty. . . , na většině tohoto území s délkou v koncovce, tj. chlapy, ucyteli atd. O

zobecnění koncovek -ama\-ema X -am'i\-ami v 7. pádě množ. viz níže,

%1092.

P o d s ta tn á jm éna středního rodu 105. 1. R ozdíly mezi nářečími v pádových tvarech hlavních typů podst. jmen Rozdíly v tvarech střed, rodu, pokud se tyto tvary shodují s obdobnou deklinací maskulin, jsou střed, ve většině případů stejné jako v rodě mužském (srov. § 104). Tak zejména mají podst. jmen východnější nářečí v 6. p. jedn. tvrdého sklonění střed, rodu podobně jako u mas­ kulin v poněkud větší míře než západní nářečí koncovku -e (-je), např. výchmor. na Kyjovsku v mokře, po právje (|| v mokru, po právu); v 7. p. jedn. je u typů stádo, srče (srco), kuře (kúra) v jádru výchmor. kopaničářského úseku rovněž koncovka -om proti -em (-ym) v ostatních nářečích, např. oknom, srcom, celacom ,teletem/. V 6. p. množ. je shodně s muž. rodem ve většině výchmor. nářečí spolu s přilehlým drobným úsekem střmor. a v části slez. nářečí koncovka -och (-óch), srov. ze Vsetínska na kamnoch, o húsatoch, ve stavenoch; v 7. p. množ. č. se podobně jako v muž. rodě jednak na Doudlebsku v již. Čechách, jednak ve východních úsecích severních výchmor. nářečí a v části kopaničářského úseku vyskytují ve větší míře koncovky -i/-í (-y[-ý), např. na Rožnovsku m'esty, polí, telaty apod. Vliv rozlišení životnosti a neživotnosti v muž. rodě je zřejmý z koncovky -ovij-oj... v 3., 6. pádě jedn. č., která se u zdrobnělin typu kuřátko porůznu zčásti vyskýtá snad po celém území, u osobních pojmenování na -iskoj-sko pak zvlášť ve východnějších oblastech; srov. např. svčes. z Novopacká našemu telátkoj, výchmor. z Kyjovska o tem defČíškovi, kluciskovi, ropskovi (|| telátku, defčíšku, klučisku, ropsku). 2.

V 2. pádě množ. se na rozdíl od muž. rodu a ve shodě se spis. češtinou

v tvrdém a zčásti i v měkkém sklonění většinou zachoval starý tvar bez koncovky

(stád, vajec), v některých nářečích je však v různých případech dlouhá samo­ hláska proti spisovné krátkosti. Zvlášť hojně je tomu tak v okrajovém úseku jz. Čech na Domažlicku a Sušičku, poměrně často v širším okruhu zhruba po Královice, za Příbram a Sušici, kromě toho v již. Čechách na Doudlebsku; např.

jelit, semán,semen', vajíc, dále též housat, kuřat, telat apod. Pravidelně bývá délka v řade případů ve východnějších výchmor. nářečích, od kopaničář. úseku přes Valašskokloboucko až po Rožnovsko; srov. např. z Velké n. Veličkou jádér, kamen, krídéu, oken, čeléz aj. V jednotlivých slovech je délka v 2. p. množ. č. proti

1 57

spisovné krátkosti územně rozšířenější, např. podoba vrdt (od vrata) se vyškytá souvisle v jz. Čechách zhruba po čáru Královice— Tábor— Kamenice n. Lipou, na jz. Moravě po Třešť a Mor. Budějovice, dále pak k vých. od Vel. Bíteše, Tišnova, Kunštátu a severněji asi od Prostějova a Olomouce. Případy typu vajic (se změnou é > i) svědčí o značném stáří jevu (§ 69). Na staré délky ukazují také případy ze severnějších slez. nářečí a z pol.-čes. smíš. pruhu, jako z Opavska hul, sluv (od kolo, slovo) ..., ze smíš. pruhu dřyv, c'elúnt ,dřev, tela ť apod. (viz §§ 742, 694, 78i). V měkkém sklonění převládá v 2. p. množ. č. shodně jako ve spis. jazyce koncovka -íj-if-é (-ích\-ich), která pronikla z žen. rodu; v jz. části střmor. nářečí se ovšem tato koncovka podobně jako v žen. rodě (srov. § 964) vyškytá v jistém rozsahu také u podst. jmen tvrdého typu, např. na Moravskokrumlovsku hnizdé, holé, vokné apod. 3. V 1., 4. pádě množ. je v jádru kopaničář. úseku výchmor. nářečí ve shodě se sousedními slovenskými nářečími koncovka dlouhá, např. (v podobách z N. L hoty) jabuká,jablka*, mestd, okna, póla, vajcd. V 3. p. množ. bývá v tvrdém sklonění vedle koncovky -úm(-um) / -om dost často koncovka -dm (-am), srov. střčes. ke kolendm ||ke kolenům; v měkkém sklonění pak převládá v západních částech území koncovka -íml~im, např. vejcím (|| vejcatum), ve východních místy -dm, např. na Boskovicku poldm, vécám, na Opavsku polam, vajcam, místy -om, např. na Vsetínsku polom, vajcom. Územní rozsah dublet -úm (-um) X -om je přitom v zásadě stejný jako v muž. rodě (viz § 1044). 106.

1. Pokud jde o další skloňovací typy střed, rodu, typ kure má ve většině

nářečí koncovky v zásadě shodné se spis. jazykem, tj. absolutní zakončení jednotlivých tvarů se shoduje v jedn. č. s koncovkami měkkého sklonění západních částí území (mimo východnější výchmor. a slez. podoby 1., 4. pádu kuřa/kum a v pol.-čes. smíš. pruhu kurcy, viz § 802a), v množ. č. s koncovkami tvrdého sklonění (s oblastními rozdíly v těchto koncovkách, jak o nich byla řeč výše). K oncovky 2. p. jedn. -etej-ate, 3., 6. p. -eli\-ali, 7. p. -etemj-atem (v sv. úseku výchmor. nářečí též -ale, -a em) plně ovšem žijí i v nářečích na východ od předělu v rozsahu rozdílů mezi tvrdými a měkkými skloňovacími typ y (§ 9 6 i ,2), takže osobitost tohoto sklonění je tam vlastně ještě výraznější. Srov. např. střmor. z Prostějovská 2. p. kófete, 3., 6. p. hořeli X srca, srcó, výchmor. ze Vsetínska kuřaíe, kurali X 2. p. srca, 3. p. srcu, 6. p. srčí apod. Jen zhruba v slez. nářečích spolu s pol.-čes. smíš. pruhem a v části výchmor. kopaničářského úseku je absolutní zakončení nepřímých pádů typu kuře vyrovnáno s odpovídajícími koncovkami měkkého sklonění v příslušném úseku, např. na Opavsku 2. p. kuřaca, 3. p. kuřacu jako srca, srcu; v části kopaničář. úseku existují naproti tomu zvláštní tvary množ. č. s rozšířeným slovním základem, např. ve St. H ro­ zenkově a okolí 1., 4. p. kurence, húsence ,housata4, celce, prasce ,telata, pra­ sata4... , 2. p. kurenéc, 3. p. kurencom, 6. p. kurencoch, 7. p. kurencí apod. Celková výraznost tohoto skloňovacího typu má zvlášť v západních nářečích za následek, že k němu porůznu přecházejí některá jména typu srče, srov. 2. p. srcete, strhišlete,

vejcete atd.

2. Skloňovací typ staveňí60 je naopak v části nářečí více nebo méně omezen, a to zvlášť ve většině čes. nářečí v nž. smyslň častým skloněním podle střed, rodu adjektivního typu spodňí , kdežto ve značné části výchmor. nářečí a v nářečích střmor. a slez. vyrovnáním s typem srče , řidčeji stádo. Tvary jako uhliho, ulnlimuI-iho, -im u (|| u hliluhli) ... se hojně vyskytují v záp., střed, i již. Čechách (vůbec se neobjevují nebo jen zřídka kolem Čes. Budějovic a na Doudlebsku, v sv. Čechách pak zhruba na sever a na východ od čáry Ml. Boleslav— Nová Paka— Hradec Král.— Polička); v úseku od Poličky k jihu přesahují na jz.

Typ staveni

Moravu do okolí Bystřice n. Pernšt., N. Města, Jihlavy a Dacie, řidčeji i dále k východu. Tvary typu ze staveňa, do (v)obila , ke staveňu .. . , ještě hojněji pak v množ. č. stavena , (v)obila , řidčeji též znamena atd. se od východu kolísavě vyskytují až na Prostějovsku, Brněnsku, Tišnovsku a snad ještě dále na západ.

P o d s ta t n á jm éna ženského rodu 107. 1. Mimo nestejnou míru rozlišení tvrdých a měkkých skloňovacích typů Rozdíly v tvarech (§ 96) jsou hlavní rozdíly mezi nářečími ve sklonění podst. jmen žen. rodu převážně žen. podst. jen rázu hláskoslovného. Srov. např. 4. p. jedn. na většině území zenu X v převážné jmen části střmor. nářečí ženó/ženo X v pol.-čes. smíš. pruhu žú n ym / žún%/zuně/ zuna; v 7. p. jedn. v čes. nářečích v už. smyslu zenou X v střmor. zeno X ve výchmor. v slez. převážně ženu X v pol.-čes. smíš. pruhu žunum\žunu\žunq (viz

zenu X

§§ 71, 72, 78i). 2. Morfologizací hláskového jevu (srov. § 665) vznikla naproti tomu důsledná koncovka -ej v 7. p. jedn. měkkých skloňovacích typů rúže, dlaň, kostjkosl v široké oblasti sv. Čech, např. lavicej jlajcej, prácej, p r íz e j ..., kúžej, n ú š e j ... f kolej, k aplej ..., m rkvejjm rkvjej, zem ej/zem ň ej ..., m aslej, snídanéj, Itálijej apod. Uvedené podoby se vyskytují zčásti až v sz. Čechách na Třebívlicku a Roudnicku, jejich hlavní doména je však zhruba od čáry Mělník— Nymburk— Hlinsko, přičemž se směrem k sv. intenzita jevu zvyšuje. Ve vých. okrajových úsecích

l

J e

se v. od Lanškrouna a kolem Poličky se pak objevují zase podoby rú ží/rúži jako v ostatních Čechách, resp. zčásti je zde „východníeť typ rúžou (viz § 96 i ,2); s těmito výjimkami patří morfologizované -ej v 7. p. jedn. č. měkkého sklonění žen. rodu k hlavním znakům svčes. nářeční podskupiny (viz mapku č. 27). Na rozšíření -ej místo -í bez závislosti na předcházející souhlásce, proti -ou v tvrdém sklonění, mělo patrně vliv též symetrické postavení dvojhlásek ej — ou v samohláskovém systému. Nejstarší zjištěné doklady tohoto jevu (po c, s) jsou z posledního desítiletí 16. století, v první polovině 18. stol. je pak -ej v 7. p. jedn. č. měkkého sklonění podst. jmen žen. rodu dosvědčeno už v dnešním rozsahu (viz F. Cu ří n, Studie z histor. dialektologie ..., s. 41n.). 3. Morfologického charakteru je rovněž důsledná koncovka -u m v 7. p. jedn. č. všech skloňovacích typů žen. rodu v slez. nářečích na sz. Opavsku (zhruba po6 0

60 O výrazných rozdílech hláskoslovného rázu v růz. částech území v někt. tvarech (zvi. v 1. a 4., dále v 2., 3. a zč. 6. p. jedn. 6.) viz v §§ 69i, 704, 802ci, 792a.

159

čáru od Hlučína k jz.) spolu s celým západním přesahem do Polska; srov. např. z okolí Opavy s tum starum babum, gyče svojum cestum Jděte svou cestou4, pot suknum . Odděleně odtud se vyškytá koncovka -u m /-u m v několika obcích při polském pomezí ve vých. části východního přesahu do Polska i v pohraničních vesnicích sev. od Hlučína, kromě toho pak, v podobě -u m j-ú m , v bernatickém výběžku výchmor. nářečí záp. od N. Jičína a v některých obcích sousedních (Hodslavice, Veřovice); např. ze stařenkám, z lavicúm, kopistům, apod. (Viz mapku č. 27.) Vznik této koncovky aspoň zčásti nepochybně souvisí s jejím shodným zněním v polských nářečích a v pol.-čes. smíš. pruhu, třebaže i obce přímo sousedící s polštinou v sz. části východního přesahu do Polska mají -u stejně jako ostatní východnější části slez. nářečí; rozhodně ji však nelze pokládat za hláskoslovné pokračování někdejšího -q, tj. za jisté zachování zbytku nosovek v slez. nářečích čes. typu. Příčinou eventuálního přejetí hotové koncovky -ú m s rozloženou nosovkou z polských nářečí, spolu s jejím přizpůsobením slez. hláskovému systému {-úm > -um, srov. § 732), popř. jejího sekundárního vytvoření podle polského modelu mohla být tendence odlišit 7. pád od 4. pádu, když po zániku fonologické délky v slez. nářečích mezi nimi zmizel rozdíl. Situace v úseku výchmor. nářečí u N. Jičína, v němž kvantitativní rozdíly jsou zachovány, však nasvědčuje, že k připojení -m v 7. pádě zde došlo spíše vyrovnáním s dekli­ nacemi muž. a střed, rodu, kde -m je od původu. Vyrovnávací tendence se v onom úseku i v slez. nářečích projevují též v jiných případech (viz níže) a zasahují i sklonění příd. jmen a zájmen (srov. např. z Hodslavic 4. p. nás starý dum — 7. p. za n a šým starým domem

||

nasu starú stodolu

—

za našám starúm stodolám).

4. V 2. p. množ. č. tvrdého sklonění je v různých případech délka proti spisovné krátkosti asi v stejném územním rozsahu jako v střed, rodě (srov. § 1052), např. v jz. Čechách hlav, stráň, hromad, votáv, vo víc ..., ve východnějších výchmor. nářečích (v podobách z Velké nad Veličkou) desek, hrušek, k a r e t..., (z N. Lhoty) apod. O dřívější délce svědčí též podoby ze severnějších slez. nářečí- a pol.-čes. smíš. pruhu, jako z Opavska bešyd ,besed4, hur, jahud, chaúp, motik, ovéc, rób, ruk

pančuch, stodul

(1. p. pančocha, stodola ) aj. (§ 694, 742). V případech, v kterých

patrně nastalo vyrovnání podle jiných tvarů téhož slova, vyskýtá se délka porůznu hojněji, např. v centrálním okruhu Českomor. vrchoviny i jinde boud, brán, dír,

houb, křoup,

louk

apod. V měkkém sklonění převažuje na

celém území ve shodě se spis. češtinou koncovka -í\-i\-ý\-é (místy též -ích\-ich. . . , viz § 110i); o jejím částečném rozšíření také v tvrdém sklonění viz v § 964. 5. V 7. p. množ. původní koncovka -m i {-ami\-am' i!-am y\-ám i\-ám ' i), v zásadě shodná se spis. češtinou, víceméně plně žije pouze v nej východnější části území, zaujímající východnější slez. nářečí spolu s pol.-čes. smíš. pruhem a přilehlý sv. úsek nářečí výchmor., kromě toho v jádru kopaničář. úseku (viz mapku č. 27). Srov. např. z Frenštátska korunami, rukami, škfaáam i ,tvářemi4, p jaslam i ,pěstmi4... , z vých. Rožnovská horám 'i, lipá m 'i, ofcám 'i, hrslám 'i apod. Západní hranice této koncovky protíná východní přesah slez. nářečí do Polska a pokračuje čs. pohraničím sev. od Hlučína, dále na jih jde vých. od Hlučína a záp. od Ostravy; sv. od Studénky pak splývá s býv. národnostní hranicí (odděleně je

160

-am i

též v lukaveckém výběžku na již. Opavsku záp. od Bílovce). V sv. úseku

výchmor. nářečí jde hranice záp. od Eožnova a Vel. Karlovic, podoby -dmi! j-ám'i\-amy... se však zčásti vyskytují i v některých obcích na západ od této čáry (např. v Hodslavicích). Na ostatním území převládají koncovky z někdej­ šího dvojného čísla, zakončené na -ma, tj. -ama\-emal-mal-ima\-oma\ srov. střčes. kravama, tfešňema, kosíma/koslima/kosiema. .., střmor. z Prostějovská kravama, střešňama, koslama, řidč. kosíma¡kosíima... , slez. z vých. Opavska kravoma,

stresňoma, košcoma apod. (viz ještě níže, § 1092). 108. 1. Jisté rozdíly mezi nářečími existují dále v rozsahu skloňovacího typu

rúze a typu dlaň, který na celém území vznikl sekundárně působením typu kost¡kosi. Zhruba lze říci, že se ve východnějších nářečích důsledně nebo kolísavě zachovávají odlišné tvary typu rúza též u některých jmen, která v západních částech území patří k typu dlaň, jako na jz. okraji výchmor. nářečí hráza, kleca, meza, vjeza ||hráz, klec, mez, vjez apod. (naproti tomu však např. sekňic ,světnice', silnic, ulic ||sekňica, silňica, ulica, vždy jen zem aj.). Naopak zvlášť v sv. Čechách se jeví typ dlaň jako relativně produktivnější; zejména poblíž izoglosy rúze X rúza (§ 962) se porůznu vyskytují (snad jako jistá neutralizace těchto konkurujících forem) podoby louž, rejz ,rýže', suken, na Humpolecku večer, ve větším územním rozsahu laje || lajce ,lavice', studeň ||studňe (§ 1011), v pře­ sahu na Kladsko kromě sedňic, silňic, také lomeňic, povjetrňic /vichřice', spovjedňic, šibeňic, vesňic || lomeňice, povjetrňice... (vždy však jen hraňiče, krlice ,krtek', pseňice aj.); jižněji viz též typ kováreň (§ 1011).

Poměr

typů rúze, dlaň, koti

2. Pokud jde o poměr typů dlaň a kost/kost, z diferenčních tvarů typu kost se kromě 2. p. množ., jehož koncovka (-í/-i...) všude převládá i v typech dlaň a rúze, ve většině nářečí poměrně nejpevněji drží původní koncovka -i (-él~y) v 2. p. jedn. a 1., 4. p. množ., třebaže i zde je zpravidla větší nebo menší kolísání s koncovkou -e od typů rúze a dlaň; srov. např. střčes. bolesli, kosli, mašli..., chuli, pouli, zdi... || bolesle, kosle atď. Ve značné části střmor. nářečí je ovšem rozdíl mezi oběma koncovkami v menším nebo větším rozsahu odstraněn hláskovou změnou i (> y) > e; srov. např. z Boskovická nemoce, noce, pomoce..., ale reci, fsi apod. (srov. § 644). V okrajovém pruhu starého osídlení v záp. Čechách, zhruba od Rakovnicka přes Plzeňsko na Domažlicko, se koncovka -i (na Domažlicku -i) v 2. p. jedn. č. vyskýtá hojněji než ve spis. češtině, jak se zdá, zvlášť u jmen na -ce ; např. z lavici/lajci, do vesňici, z vopci. V 1., 4. p. množ. č. je tu naopak častěji než jinde koncovka -e, např. na Domažlicku i Plzeňsku toliko

vjece, v ještě širším územním rozsahu zle aj. V 3. a 6. p. množ. č. většinou zachovávají koncovky -em, -ech v nestejné míře jen některá jména, např. detem, lidem,starostem,bolestem...,vodetech, lidech,f samejch starostech, bolestech... (|| staroslim, bolesliml-ím..., staroslich, boleslich\-ich.. .)\ důsledněji se snad drží koncovky -em, -ech v některých okrajových úsecích, v sev. Čechách zvi. na Semilsku, např. boleslem, kosem, vjecem..., bolestech..., v záp. Čechách na širším Plzeňsku a Domažlicku též na lavicech, po vesňicech apod.

161

S je d n o c e n í k o n c o v e k r ů z n ý c h r o d ů a p á d ů 109. 1. Jak je zčásti patrno už z předcházejícího popisu, unifikace dubletních koncovek různých deklinací v některých tvarech nebo aspoň tendence k ní se projevují porůznu v nářečích nejen mezi skloňovacími typy téhož rodu, nýbrž zčásti i přes hranice rodů; viz zvi. 2. p. množ. č. měkkého sklonění muž. a střed, rodu na -{¡-i... jako v rodě ženském (§§ 1043, 1052) a 7. p. jedn. č. žen. rodu v části slez. nářečí na -um (§ 1073). Jednotné koncovky 7 ., 3. a 6. pádu množ.

2. V největším rozsahu je sjednocení provedeno v tvarech 7. p. množ. č., v nichž koncovka -ma (-ama\-ema[-ma\-ima[-oma), resp. -mi (-ami[-am'i\-amy\ \-ámi\-ám'i) je univerzální koncovkou jak v žen. rodě, tak s nevelkými výjimkami i v rodě muž. a střed, (viz §§ 1046, 105i); srov. např. střčes. břehama\, sedlákama, přecedama, hostma/ hostama/ hoslima, bicema, pekařema, koumajkohema... , japkama, kuřatama, srcema, staveňímaj-ima... , slez. z okolí Frýdku břehami, chlopami, přecedami, hosfc'ami, kos'cami ,ženci‘ . . . , mjestami atd. O územním rozsahu koncovky -mi X -ma viz v § 1075. 3. V omezenějším rozsahu a většinou i s menší intensitou se projevují unifikační tendence přes hranice rodů též v jiných tvarech, zvlášť v koncovkách 3. a 6. pádu množ. č. Např. v okrajovém pruhu v jz. Čechách zhruba od Královic přes Rokycansko a Plzeňsko na Klatovsko a Domažlicko je v 3. p. množ. ve značné míře společnou koncovkou také v žen. rcdě koncovka -om (kravom, husom, vofcom...); na sv. odtud mezi Rakovníkem a Berounem má podobné postavení koncovka -um (kravum, detum...), zčásti dosvědčená např. také z Novopacká (slepicum, vopicum...) a převládající též ve většině východnějších nářečí slez. a v pol.-čes. smíš. pruhu (-um). Zvlášť v lounsko-litoměřickém úseku v sz. Čechách se naopak zase v muž. a střed, rcdě i v měkkém sklonění žen. rodu často objevuje, zejména u starších generací, koncovka -am (např. dvoram, kosám, volám, sekáčam 11 dvorům..., muestam, srcam ||mnestum, srcim..., slepicam,

kosilam, starosfam ||slepicím. ..), zcela vládnoucí odděleně odtud v slez. nářečích na záp. Opavsku. V 6. p. množ. č. bývá koncovka -ách (-ach) z žen. rodu u muž. a střed, podst. jmen v nestejném rozsahu porůznu ještě častěji; jako dubleta se vyskýtá snad u většiny slov např. na Roudnicku (po plotach, při pánach, ve voknach ||-ech..., na klícach, vo kohach, f polach || -ich), plně pak vládne v slez. nářečích na záp. Opavsku i na Ostravsku a převažuje v pol.-čes. smíš. pruhu (v záp. okrajovém pásu smíš. pruhu se u starších generací vyskýtá vedle -och). Naopak koncovka -och z rodu muž. a střed, je univerzální koncovkou 6. p. množ. i v žen. rodě na jv. Opavsku (např. kravoch, kozoch, hušoch ,husách/...). V jednotlivých slovech se vyskýtá podobné proniknutí koncovek od jiných deklinací rozptýleně také jinde; např. v okruhu Českomor. vrchoviny kolem N. Města je 3. p. množ. č. slepicem, na širším česko-moravském pomezí 6. p. na

houbech, na Jahodech, při kravech apod. 4.

462

V některých úsecích je sjednocení koncovek víceméně provedeno zároveň

v 3., 6. i 7. pádě, takže rozmanitost deklinačních typů je v množ. čísle značně

zjednodušena. Silná tendence k takovému zjednodušení se projevuje zvlášť na Třebívlicku sv. od Loun a vůbec v celém lounsko-litoměřickém pomezním úseku i v jeho západním sousedství, tj. na Roudnicku, až po Kralupy, a na Rokycansku, kde všude se koncovky typu zena, tj. -amf-ám, -ach\-ách, -ama, vyskytují aspoň jako dublety také v ostatních deklinačních typech všech rodů. S ještě větší vyhraněností existuje stejný stav v sz. části slez. nářečí na záp. Opavsku (k východu až za Opavu) spolu se záp. přesahem do Polska, kdežto v úseku jižně a jz. od Hlucína na vých. Opavsku vládne sestava -um, -och, -oma a ve východních slez. nářečích na Ostravsku a Frýdecku spolu s pol.-ěes. smíš. pruhem sestava -um, -ach, -ami {-um, -ach, -am'i), v přechodových a sousedních úsecích pak různé sestavy smíšené. Náběhy k podobným a zčásti i jiným unifikacím koncovek přes hranice rodů se vyskytují také na severním okraji nářečí výchmor.; např. v nejsevernější části bernatického výběžku a zčásti i jinde u N. Jičína je v 6. pádě koncovka -och rovněž i v žen. rodě {krávoch, kmoch...), v přilehlé enklávě mezi Hranicemi, Val. Meziříčím a N. Jičínem (mimo tato města) převládá zase koncovka -ech (krávech, konvech...) apod. Zdá se, že různé tyto unifikační tendence jsou aspoň zčásti poměrně mladé. Např. pronikání koncovky 3. p. množ. č. -om od maskulin a neuter i k substan­ tivům žen. rodu v jz. Čechách je dosvědčeno až z 2. poloviny 18. stol., zároveň pak se v této oblasti od 18. stol. územní rozsah koncovky -om i v muž. a střed, rodě zvětšil (§§ 1044, 1053). Rovněž západočeský úsek s tendencí k unifikaci koncovek -ám, -ach, -ama v dat., lok. a instr. pl. všech skloňovacích typů se výrazně rýsuje teprve od začátku 18. stol. (viz F. C u řín , Studie z histor. dialektologie..., s. 66, 70). V jiných oblastech ovšem nemusely probíhat podobné procesy všude v téže době.1 0

.

110

.

1 Pokud jde o vyrovnávání pádových tvarů v rámci jednoho para­Vyrovnávání

digmatu, vedle přesunů způsobených rozlišením muž. sklonění neživot, a životného ( § § 102i, 103i,2) a dílčím vyrovnáním 3. a 6. p. jedn. č. muž. a střed, rodu (§§ 1023, 105j aj.) porůznu se v nářečích v nestejné míře projevuje korelace

2. pádu množ. č. všech rodů se 6. pádem, podporovaná nepochybně především stejností obou tvarů a jejich zakončením -ch ve sklonění příd. jmen a zájmen. Případy jako např. v jz. Čechách na Klatovsku 2. p. nohouch, rukouch, kólenouch, ramenouch, polích, mořích (11polí, moří)... představují plné formální ztotožnění se 6. pádem, v případech jako chlapúch, grejcarúch, chlapcúch, halířúch (|| chlapů, grejcarú...) se však do 2. pádu rozšířilo jen koncové -ch, jinak zůstává 6. pád odlišen (chlapech, grejcarech \\chlapach, grejcarach..., chlapcích, halířích \\-ech apod.).

tvarů ^2. pádu množ. č. se G. pádem

(jre u .

-O

(y .

Obdobné poměry vládnou např. v sv. úseku výchmor. nářečí na Rožnovsku a zčásti též na sousedním slez. Frenštátsku a Štrambersku; srov. z Rožnovská 2. p. množ. č. chlapúch, kovářúch..., polích..., kozých, koslích... X 6. p. chlapoch, (j .~

11

kovářoch..., poloch..., kozách, kosiach apod. V přesahu na Kladsko jsou analogicky rozlišeny oba tvary i v případech jako 2. p. nohouch, rukouchx 6. p. nohách, rukách a odtud např. též krávouch, brázdouch (|| kráu, brázd)..., rohouch,prstouch (|| rohu, prstu)..., mňestouch (|| mnest\mnestu)... X kravách, brázdách..., rohách, prstách || ||rozích, prstech..., mhestech aj. (avšak 2. i 6. p. vočich, uších, koslich, husejch apod.).

163

u íM

r»t.

2. Jen v rozsahu velmi omezeném se objevuje vyrovnání s 6. pádem také v případech, kde běžný tvar 2. pádu množ. č. je bez koncovky; kolísavě, avšak dost hojně se tento jev vyškytá na Třebívlicku v okrajovém úseku lounsko-litoměřickém v sz. Čechách, např. pjet krávách, moc meruňkách, do flaškách \\krav,

merunek,flašek. Koncovka -ach v 2. p. množ. č. je zde ovšem zároveň jednou ze složek vyrovnávacích tendencí v tvarech množ. ě. přes hranice rodů (srov. § 1093), proto se vyškytá i v jiných deklinacních typech; srov. např. 2. p. vot pánach, vohhach, z japkach, do polach, moc visnach \\pánu, vohhu, jablek, poli, višni, kdežto v 6. pádě existují zase tvary pánech, vohňich ||pánach, vohhach, japkach, polich, višhich \\po­ lach, višhach. Ojediněle se objevují podobné tvary též na Prachaticku v již. Čechách (tam bilo vojákách \\vojákúch \\vojáku) a snad i jinde, vyskytují se také v mluvě českých osadníků na Daruvarsku v Jugoslávii, na Střelínsku a v Kucově (u Lodže) v Polsku a také v některých obcích na jz. rumunského Banátu, jejichž předkové

přišli

převážně

ze

severovýchodních

nebo

z

pomezí

středních

a sv. Čech. Tyto skutečnosti nasvědčují, že se tendence k vyrovnání tvarů 2. p. množ. č. s tvary 6. pádu dřív zřejmě projevovaly ve větším územním rozsahu. Je zajímavé, že typ moc sestrách připomíná v ,,nářečí středním“ též Božena N ě m c o v á (Ná­ rodopisné a cestopisné obrázky. . . , s. 188); Jan N e ru d a (Pražské obrázky, s. 158) dokonce uvádí, že podoby jako moc jablkách je možno slyšet i v Praze. Antonín V. M a lo c h v dopise A. V. Šemberovi (9. 4. 1855) konstatuje, že „se již zhusta místo množného genitivu užívá množný lokál; panuje tato nešvara po celých téměř Čechách, i pod Krkonošemi, vztahuje se ale jenom k ženským jménům na -a: mnoho rybách. V Jindřichově Hradci ale množný genitiv zcela zmizel, a jest tam slyšeti: mnoho vojákách, suknách, až i slepicáchW“ (v. P. C u řín , Kapitoly z dějin ces. nářečí..., s. 120). Vyrovnání

3. V několika málo případech nastalo jisté vyrovnání deklinacních tvarů

alternující

v rámci paradigmatu také dílčím sjednocením alternující koncové souhlásky

souhlásky

slovního základu. V se v. a sv. Čechách, zhruba po čáru Roudnice—Mělník—Hradec

slovního základu

Král.— Chrudim— Chotěboř— Přibyslav— Polná, s

přesahem

na

jz.

Moravu

téměř po Tišnov, k Mor. Krumlovu, Mor. Budějovicím a na Dačicko, je tomu tak zejména v tvarech množ. čísla jmen hoch, kluk, voják, v nichž podle 1. (4.) a 6. pádu hoši, kluci..., hošich, klucích... mají š, c též ostatní tvary, tj. hošu,

-Íp w ,

klucu..., hošum, klucum..., hošima, klucima, vojácima. Jev snad vnitřně souvisí se svčes. a střčes. typem 1./4. pádu životných maskulin potkal dva vojáci (§ 1032), jeho intenzita je však slabší a směrem do středu země výskyt uvedených podob silně klesá. Nejhojnější je na sv. okrajích starého osídlení; v přesahu na Kladsko pak nastává celkem pravidelně vyrovnání koncové souhlásky slovního základu v množ. č. podle 1., 4., 6. pádu u všech životných jmen na k, ch, r; srov. např. 2. p. sedlácu, lenošu, bratru..., 3. p. sedlácum, lenošum, bratrům/-im..., 7. p. sedlácima, lenošima, bratřima.

161

Sklonění přídavných jmen 111. 1. Základní skloňovací typy přídavných jmen jsou pcdobně jako Základní skloňovací u podstatných jmen ve většině nářečí rovněž v podstatě shodné se spisovnou češtinou, tj. existuje tzv. složené sklonění tvrdé, např. (v střčes. podobách) muž. typ starej— střed, staří — žen. stará, a

typy

měkké, např. spodní — spodní — spodní.

2. Zbytky jmenného sklonění jsou na většině území zachovány hlavně u příd. jmen přivlastňovacích (§ 116). Jinak se vyskytují jmenné tvary v 1. pádě obou čísel všech rodů pouze u omezeného a v různých nářečích nestejného počtu příd. jmen tvrdého zakončení v přísudkovém (doplňkovém) postavení, např. střmor. na Prostějovsku nemá š čeho béd zéf, zéva ,být živ, živať, je mó

dlóžen, dlózna; ve shodě se spis. češtinou má po celém území pouze jmenné tvary 1. pádu příd. jméno rád/rad/rod, -a, -o. N aproti tomu zhruba jen v oblasti čes. nářečí v už. řsmyslu existují ve výrazech výsledného stavu jmenné tva ry

1., 4. p. jedn. č. střed, rodu příčestí trp., jako us je zametíno/zameteno, máme poděláno (srov. § 1335). Na rozdíl od spis. češtiny se v několika oddělených enklávách zčásti vysk y­ tují jmenné tvary — zřejmě podle příd. jmen přivlastňovacích — také u příd. jmen na - ový: kolem Mšena u Mělníka a záp. od Ml. Eoleslavi existují tyto tvary hlavně jen v 1. a neživ. 4. p ád ě jedn. č. muž. rodu, např. mákúf (mákuf)

koláč, třešňúf likér, hláfkúf salát, kostkúf cukr, rohúv dum..., kdežto na Českomor. vrchovině mezi Kamenicí nad L., Dačicemi, Třebíčí a Polnou, kromě toho pak také jižně od Poličky (zejména kolem Svojanova), zas pouze v 1., 4 . p. jedn. č. rodu střed.; např. flaskovo pivo, jetelovo semeno, kadlátkovo po­ vidlí, loutkovo divadlo, vepřovo maso a p o d . Y slezském Lnkavci u Fulneku na již. Opavsku se objevují tvary tohoto typu ve všech rodech, tj. makuf— makova— makovo (v žen. rodě se zde ovšem ztrátou kvantity tvary 1., 4. pádu slož. sklonění veskrze ztotožnily s tvary jmennými, proto u podob makova buchta, makovu buchtu nelze poznat, jakého jsou původu). (Viz ještě § 1163.) V nepřímých pádech kromě adverbializovaných výrazů, jako zn ovu/znova, po­ tichu apod., žijí ve zbytcích tvary jmenného sklonění hlavně ve východnějších nářečích u některých řadových číslovek ve spojení s púl/pul/púllpú..., např. na Kyjovsku púl štvrta, pata/pata, šestá... roku, púl druha, třela litra, po púl osmu rínskím apod.; zčásti se ovšem tvary tohoto ty p u vyskytují porůznu i v Čechách, např. na Příbramsku púl štvrta, púl pátá atd.

S lo ž e n é s k lo n ě n í

112. 1. Nej výraznější rozdíly mezi nářečími ve sklonění základních typů Morfolopříd. jmen jsou většinou jen hláskoslovného rázu, jak bylo naznačeno už gizace v § 932 a na příslušných místech v oddílu hláskoslovném. Y některých nářečích hláskových je ovšem hláskoslovných jevů zčásti využito morfologicky: Např. při hranici úžení é > í je na jz. okraji výchmor. nářeční

skupiny, jak bylo ro\něž již

---------165

řečeno (§§ 662, 672), ve dvou drobných úsecích dolských nářečí (u K yjova a jižněji východně od Klobouk u Brna a Hustopečí) zachováno -ej (-é ) v koncovce 1. (a ne­ živ. 4.) pádu jedn. č. muž. tvrdého sklonění, ačkoli jinak zde za někdejší ý sekun­ dárně proniklo í (tj. např. starej bík/staré bík). V jiném úseku dolských nářečí (kolem Buchlovic) je naproti tomu -i též v uvedeném tvaru, avšak v 1., 4. pádě jedn. č. střed, rodu (v množ. č. pak ve 4. p. muž. život, a v 1., 4. p. ostatních rodů) je - é, třebaže jinak je vcelku rovněž provedeno úžení é > i (tj. např. dobré mlíko, dobrího mlíka...); v sousedství tohoto úseku (Bzenec— Vracov) je nezúžené é na náležitých místech v celém adjektivním sklonění (dobré mlíko, dobrého mlíka. . . , starého bíka..., viz § 69 1,2). Příčinou tohoto stavu je v obojích případech tendence zachovat rozdíl mezi tvary 1. (4.) pádu muž. rodu proti rodu střed­ nímu, jak je tomu v různé podobě i v jiných nářečích téměř po celém území.61 Poměr mezi tvrdým a měkkým skloněním

2. Pokud jde o poměr mezi tvrdým a měkkým skloněním adjektiv, na česko-střmor. pomezí neexistuje podobný předěl v rozsahu rozdílů, jako v deklinacích podstatných jmen (§96). Některé rozdíly, které se zachovávají ve spisovné češtině, jsou hláskovými změnami na větší části území odstraněny > srov. např. většinově čes. i střmor. 2., 3. p. jedn. č. muž. a střed, rodu starího,

starímu — spodhího, spodnímu... X výchmor. starého, starému... apod. (§ 69); naproti tomu v měkkém sklonění přehlasované podoby 1., 4., 7. p. jedn. č. žen. rodu typu spodní¡spodní ( x 1. p. stará[stara, 4. p. starou/ staro¡starú/stáru, 7. p.

starou[staro/starú¡starúm[stáru[starum) zcela vládnou dokonce ve větším územním rozsahu, než v jakém jsou provedeny přehlásky *a > ě a u > i ve většině jiných případů (srov. §§ 802e, 792b). (0 případech typu psej viz v § 665c.) Nepřehlasované podoby v měkkém sklonění žijí ve všech příslušných tvarech jen v jádru kopaničář. úseku výchmor. nářečí kolem St. Hrozenkova, Březové a N.

Lhoty,

např.

insjalinsia cesta — inšjulinšiu cestu — inšjúlinšiú cestú

(§§ 272, 77i), odstupňovaně pak ve většině slez. nářečí a v pol.-čes. smíš. pruhu (viz mapku č. 28). Mimo jižní slez. podskupinu kolem Štramberka a Frenštátu p. Radh. a také mimo několik okrajových obcí na jz. Opavsku, kde vládnou podoby přehlasované jako v jiných nářečích (např. na Frenštátsku 1., 4. i 7. p. jedn. č. žen. rodu dolní, vrchní, inacy, neskajsy ,dnešní4..., lepsy, mensy..., hovjezy. ..), nastalo totiž v části slez. nářečí jisté rozštěpení: v sz. oblasti (na většině Opavska a snad i v záp. přesahu do Polska) se namnoze vyskytují přehlasované koncovky jen u někdejších *bjo[bja-kmenových příd. jmen druhově přivlastňovacích (např. 1. p. rybí polefka, 4. p. rybí polefku, 7. p. z rybí polefkum),

61 Srov.: v čes. nářečích v užším smyslu v střmor. nářečích ve většině výchmor. nářečí v slez. nářečích

muž. rod

střed, rod

starej staré staří¡-ý stary

staří staří/-i staré stare

V těch dolských nářečích, v kterých byla provedena změna é > í a za dřívější ej proniklo l , neodlišoval by se (na části území se skutečně neodlišuje) tvar muž. rodu od tvaru středního

168

(staří — staří). Proto se v uvedených úsecích drží na jedné straně -ej/-é v 1. (a neživ. 4.) pádě jedn. č. muž. rodu, na druhé straně -é v 1., 4. pádě střed, rodu pevněji než v jiných pozicích.

kdežto u původních měkkých adjektiv slož. sklonění a v komparativech se většinou udržely podoby bez přehlásky; kromě toho je stejně jako v tvrdém sklonění rozlišen tvar 7. pádu od 4. pádu, jak o tom byla zmínka v § 1073, tedy 1. p. např. fšedna, letna, s p o d ň a m en sa , vjeca, vyša..., 4. p. fšednu, letnu,

mensu. .. , 7. p. fšedňum, letnum, menšum atd. Mezi oběma skupinami je ovšem dost kolísání, např. husy 11 husa krev a naopak hurha \|hurňi hospoda, zpravidla pak jen čelaca ,telecíť, hovjeza pecynka apod. Ve východnějších slez. nářečích žijí naproti tomu nepřehlasované podoby v plném rozsahu, v pol.-čes. smíš. pruhu jsou nadto ve 4. a 7. pádě zachovány příslušné kontinuanty nosovek (srov. § 78i).

3.

Analogickým vyrovnáním se v části slez. nářečí, zvi. na Opavsku,

shoduje měkké sklonění s tvrdým i v jiných tvarech, srov. např. 2. p. jedn. č. muž. a střed, rodu inaceho, předheho, spodheho... ||starého. .. , 3. p. spodhemu ||starému atd. Ve východnějších slez. nářečích ovšem takové vyrovnání nenastalo, v pol.-čes. smíš. pruhu, zčásti též v přilehlých slez. úsecích, existují pak i jisté hláskoslovně podmíněné rozdíly v rozvržení adjektiv k tvrdému a měkkému sklonění: v nářečích, v kterých po š, z, č je pouze y (§ 644), patří často přídavná jména se slovním základem končícím na tyto souhlásky k tvrdému sklonění, kdežto jinde k měkkému; srov. např. inšego, bozemu. . . / inšigo, bozimu...; přídavná jména se slovním základem na c patří většinou k tvrdému sklonění, kdežto na

k, g, ch k měkkému (srov. tamtéž), např. c'elynce m'yso... X v'elk'i, v'elk'igo. . . , dlug’i, c'ich'i apod. 113. 1. Neživotné a životné sklonění muž. rodu se u přídavných jmen od sebe Životnost navzájem liší z velké části obdobným způsobem jako u substantiv (srov. a neživot§§ 102i, 103). V jedn. čísle se ve všech nářečích tvar 4. pádu život, sklonění také rovná tvaru 2. pádu, srov. střčes. neživ. 1., 4. p. starej dum X život. 1. p. starej kúň, 4. p. stariho\stariho\starého koně, výchmor. od Uh. Hradiště staří

dum X staří kúň, starého koňa. V množ. čísle se naproti tomu zhruba čes. nářečí v už. smyslu výrazně odlišují tím, že ani ve sklonění příd. jmen tvrdého typu životnost není formálně vyjádřena, tj. stejně jako u neživotných se tvar l. pádu rovná tvaru 4. pádu; např. střčes. to sou velkí sedláci, chitrí hoši, chudí lidi... ||loncki ječmeni apod. (v měkkém sklonění 1. a 4. pád hláskově splynul i ve spis. jazyce a v jiných nářečích, srov. jzčes. z Klatovska 1. p. dnešňi řemesňicí, 4. p. dnešňi řemesňiki). Stará podoba 1. pádu život, tvrdého sklonění je v oblasti čes. nářečí v už. smyslu ve zbytcích zachována, zvi. v přívlastkovém postavení, pouze v nejjižnějším cípu starého osídlení na Doudlebsku, v sev. Čechách pak na Semilsku a sev. od Nové Páky (hesci, mládi, staří...). V některých dalších úsecích, jako na Prachaticku a na Českomor. vrchovině kolem Polné, se někdy zachovává rozdíl, je-li příd. jméno substantivizováno: srov. z Prachaticka

naší staří vo tom ví x to uz bili celí mokři. Hranice jevu se na východě přibližně kryje s hranicí čes. nářečí v už. smyslu proti nářečím střmor., v podrobnostech však není ověřena. V střmor. nářečích i ve většině nářečí výchmor. je naproti tomu stav v zásadě shodný se spis. jazykem, srov. střmor. z Prostějovská 1. p.

hodňi chlapci, 4. p. hodni chlapce.

167

2. V stejném územním rozsahu jako u podst. jmen (srov. § 1033) se v části výchmor. nářečí a v slez. nářečích spolu s pol.-čes. smíš. pruhem tvar 4. p. množ. č. život, (osobního) sklonění příd. jmen (tvrdých i měkkých) rovná tvaru 2. pádu, např. na Opavsku mamy dobrých sušeduv, obecniJiospodařuvjhospodařy. Vlivy zájmenného sklonění

.

114 1. Některé další rozdíly mezi nářečími v skloňování příd. jmen jsou způsobeny vlivem jiných deklinací, zvlášť sklonění zájmenného. Tak zejména v rozsáhlé enklávě v střed, a již. Čechách s centrem na Benešovsku tvary 2., 3. a 6. p. jedn. č. tvrdého sklonění muž. a střed, rodu mají podobu starého, starému, vo starom, ve shodě s oblastní variantou měkkého sklonění rodových zájmen typu našeho, našemu, vo našom, jejíž územní rozšíření je ještě větší (viz § 118i). Hranice rozšíření podob s koncovkami - eho, -emu v 2., 3. pádě a s koncovkou -om v 6. pádě se zcela nekryjí a také se nevyskytují tyto podoby všude stejně důsledně; hojněji nebo řidčeji se však objevují na sz. zhruba po jv. okraje Prahy, na západě za Dobříš, jižněji vcelku po tok Vltavy, na jih po Bechyni, za Tábor a Pacov, na vých. téměř k Humpolci a Světlé n. Sáz., po Uhlíř. Janovice a do blízkosti Kolína, na sever k Čes. Brodu (viz mapku č. 28). Srov. např. z Dobříšska do bílého tepleho vopkladu, k svátému Antohíckovi, f socijalistickom sektoru apod. O koncovce -ejm ||-im v 6. a 7. pádě v uzavřeném úseku uvnitř tohoto území kolem Sedlčan viz níže, § 1152.

2. Podobné vlivy zájmenného sklonění se zčásti projevují též v některých jiných nářečích, zvi. v okrajových úsecích sv. Čech: např. v Podještědí je 6. p. jedn. (a vyrovnáním též 7. p.) tvrdého sklonění muž. a střed, rodu vo starém (ze starém) jako vo našem; na sev. Semilsku a kolem Nové Páky, dále na sev. Náchodsku s přesahem na Kladsko; jižněji při sev. a záp. okrajích býv. lanškrounsko-svitavského něm. ostrova na Žambersku, kolem Ústí n. Orl. a Litomyšle až k Poličce je pak 3. p. množ. č. typu starém, řidčeji 7. p. starema, místy též 2., 6. p. stárech (|| starejm, starejma, starejch), vesměs ve shodě s oblast­ ními dubletami tvrdého zájmenného sklonění tem, terna, těch (|| tejm, tejma, tejch). V jedn. čísle se tvary typu starého, starému, vo starém vyskytují porůznu a ne­ pravidelně i v jz. Čechách, např. na Písečku, Strakonicku, Horaždbvičku aj. Vyrovnání

.

115

1. Vliv jiných deklinací víceméně spolupůsobil také na různá vyrovnání

pádových

pádových tvarů v rámci paradigmatu. Tvrdého i měkkého sklonění v jedn. č.

tvarů:

muž. a střed, rodu se týká zejména ztotožnění tvaru 3. pádu se 6. pádem,

v 3., 6. p.

vyskytující se s menší nebo větší důsledností jednak v severním úseku střmor. výběžku zábřežského, jednak v střední části výchmor. oblasti zhruba na*V

jedn. č. muž. a střed. r.

Uherskohradišťsku, Uherskobrodsku, Valašskokloboucku, Gottwaldovsku a Vse­ srov. např. z Gottwaldovska řekl to starém Bábíkovi, Franckovi Rosíkovém... , takovém hodném deckovi... , platili obecním policajtovi. V některých obcích kopaničář. úseku výchmor. nářečí se naopak kolísavě objevuje v 6. pádě tvar 3. pádu, srov. z Velké n. Veličkou o takovému starému chuapovi. tínsku;

168

V obou případech jev zasahuje i sklonění rodových zájmen a jeho příčinou je patrně hojná shoda tvarů 3. a 6. pádu jedn. č. ve sklonění podst. jmen muž.

a střed, rodu a pravidelná totožnost obojích tvarů ve všech deklinacích žen. rodu.

2. Mnohem rozšířenější je vyrovnání 7. p. jedn. č. tvrdého sklonění muž. a střed, rodu se 6. pádem, provedené zhruba v čes. nářečích v už. smyslu i v záp. úsecích střmor. nářečí téměř k Boskovicům, za Bystřici n. Pernšt., po Vel. Meziříčí a za

v 6., 7. p. jedn. č. muž. a střed. r.

Mor. Budějovice, kromě toho (s menší důsledností) v uzavřeném okruhu na severo­ východě střmor. oblasti vých. od Olomouce a Vyškova, při hranicích výchmor. nářečí pak k jihu téměř po K yjov. Srov. střčes. v druhim, na čerstvim vzduchu, po dobrim nebo po zlim... — za Malim rinkem, z naprostim klidem, přet Sláfčinim klukem apod. Hláskově náležité rozlišení 7. p. starejm X 6. p. starim se v oblasti čes. nářečí v už. smyslu zachovalo snad jen v centrálním úseku Českomor. vrcho­ viny kolem Polně; v enklávě kolem Sedlčan jz. od Benešova pak kolísavě existuje opačné vyrovnání vo starejm, ze starejm ||vo starim, ze starim (viz mapku č. 28). Tvar 7. p. starejm ||starim kromě toho zčásti žije i jinde v střčes. úseku s 6. pádem typu vo starom (viz § 114i). Ve většině střmor. i výchmor. nářečí jsou naproti tomu tvary 6. a 7. p. jedn. č. tvrdého sklonění muž. a střed, rodu zpravidla rozlišeny, např. střmor. na Slavkovsku 6. p. vo starim, 7. p. ze starém, výchmor. na Vsetínsku 6. p. o starém, 7. p. ze starým, v dolském úseku záp. od Uh. Hradiště 7. p. ze starejm. V západních okrajových úsecích výchmor. nářečí, do kterých zasáhlo úžení é > i (§ 69 i ,2), se ovšem oba tvary ztotožnily hláskovým vývojem. Podobně jako ve výchmor. nářečích jsou rozlišeny tvary 6. a 7. pádu v při­ lehlém úseku slez. nářečí na Štrambersku (o starém, ze starým), kdežto jinak se po celé oblasti slez. nářečí i v pol.-čes. smíš. pruhu oba tvary zase shodují; srov. např. z Opavska 6. i 7. p. o starým, ze starým. Splynutí obou tvarů v slez. nářečích zčásti rovněž může být hláskoslovného původu, neboť tvar 6. pádu byl ve východních úsecích zasažen změnou e > y\i před nosovými souhláskami (§ 682); v západnějších slez. nářečích, kde tato změna nenastávala, jde naproti tomu zase o výsledek morfologického vyrovnání, a to na rozdíl od čes. nářečí v už. smyslu o proniknutí tvaru 7. p. do pádu šestého. Přestože v obou případech nastalo toto vyrovnání opačným směrem, jeho společnou příčinou snad bylo působení měkkého sklonění, neboť v něm tvary 6. a 7. pádu splynuly hláskovým vývojem na celém území. Je ovšem nutno mít na paměti, že i podoba starém, kterou pro 6. pád předpokládáme jako výchozí (na místě stč. stanem), vznikla vyrovnáním podle tvarů starého, starému... , takže též ona je sekundární a k vyrovnání s tvarem 7. pádu se eventuálně mohlo dospět i jinými cestami. Tvary 7. p. na -ejm jsou ze starších dob doloženy z celého území, kde nastala hlásková změna ý > ej ( § 66i,2), vesměs však kolísavě vedle podob na -ým; morfologické vyrovnání s tvarem 6. pádu jedním nebo druhým směrem se v oblasti čes. nářečí v už. smyslu dovršilo, jak se zdá, teprve v průběhu 18. století nebo i později (srov. F. C u řín, Studie z histor. dialektologie... , s. 99n.). 3. V tvrdém sklonění žen. rodu se v poměrně široké oblasti jz. a již. Čech a v přilehlém jz. cípu Moravy, zhruba po Rakovník, Hořovice, Příbram, Sedl­ čany, Pacov, Humpolec, Telč a Dačice, většinou udržuje rozdíl mezi tvary

v 2., 3., 6. p. jedn. 6. žen. r.

2. p. jedn. č. s koncovkou -i ( < -é) a tvary 3., 6. pádu s koncovkou -ej; srov. např. z Klatovska z druhí stráni, s krajski poradi, pul jedenácti X starej babje,

169

k novej hospodě, na druhej straně. Směrem do středu země, např. na Příbramsku, se obě koncovky mísí, hlavně se objevuje -i též v 3., 6. pádě; v střed, a sev. Čechách, na jz. Moravě zhruba po Tišnov, Brno a odtud k jihu pak koncovka -i¡-i ve všech třech pádech většinou převládá nebo plně vládne; např. na Benešovsku staň, novi, druhi apod. Odděleně od uvedeného území patří k tomuto typu též Domažlicko, Horšovskotýnsko a býv. národnostní ostrůvek stříbrský v oblasti jzces. {staň, noví, druhi...). Na okraji starého osídlení sv. od Loun a na Roudnicku v záp. Čechách se vyskytují podoby s -í a -ej v 2., 3., 6. pádě kolísavě vedle sebe, převahou je však rovněž -i; ve východní okrajové části sv. Čech, zejména kolem N. Města nad Metují, Dobrušky, Kostelce n. Orb, Vys. Mýta, Chrudimi, Hlinská a Poličky, k východu po býv. zemskou hranici, a dále na Moravě v úseku kolem N. Města na Mor. a Bystřice n. Pernšt. naproti tomu převládá nebo je výlučně -ej, např. na Litomyšlsku starej, novej, druhej atd. Důsledné vyrovnání ve prospěch starší koncovky 3., 6. pádu je také ve většině střmor. nářečí a téměř v celé nářeční skupině výchmor.; v střmor. nářečích ovšem -ej dalo hláskovým vývojem -é (za pův. -é by zde bylo -{¡-i), v čuháckých ostrůvcích a ve výchmor. dolském úseku kolem Buchlovic -í (srov. § 67); ve značné části výchmor. nářečí je pak v koncovce délka (- éj). Srov. střmor. z Prostějovská ot staré Kovářické, staré Kováncce, výchmor. z Uherskohradišťská

ot starej Kováňčki, starej Kováříčce. Koncovku -ej ve všech třech pádech má také přilehlý okrajový úsek jižních slez. nářečí na Frenštátsku, bez teritoriální souvislosti pak jednak celé centrální Opavsko, jednak převážná východní a jv. část pol.-čes. smíš. pruhu zhruba od Karviné k jv. V souvislé východnější části slez. nářečí počínajíc Štramberskem a povodím Ostravice, s přesahy na Hlučínsko i do sz. úseku pol.-čes. smíš. pruhu, naproti tomu zase vládnou nebo převládají ve všech třech pádech tvary s krajově náležitou koncovkou 2. pádu (-e); např. na Místečku ot staré mamy ,od babičky4, staré mamje. Odděleně odtud se tvary tohoto typu zčásti vyskytují též na záp. okrajích Opavska a také v drobných severních úsecích výchmor., zejména ve spálovském a bernatickém výběžku na Hranicku; např. z rozbité cesty, o rozbité česle, kolem Podolí jz. od Val. Meziříčí změnou é > i {ý) též z rozbitý cesty atd. (Viz mapku č. 28). Koncovka -ej, která ve značné části nářečí z 3., 6. pádu jedn. č. žen. rodu pronikla i do 2. pádu a zčásti se pak vyvíjela dále, rovněž ovšem není ani v 3., 6. pádě původní: tvary typu starej... vznikly podobným vyrovnáním jako tvar 6. p. jedn. jc. muž. a střed, rodu (viz výše, odst. 2) místo dřívějšího stahej, poměrně řídce doloženého už v stč. Dost hojné zbytky tvarů tohoto typu, s náležitou změnou -iej > -i, udržely se však až do 18. stol. v oblasti jzces., tj. právě v nářečích, v kterých se i dnes rozlišuje tvar 2. p. od tvarů 3., 6. p.; např. na velcí louce, na visoci hoře, na dlouzí, na mokři apod. (viz F. C u řín , Studie z histor. dialektologie..., s. 89n.). Tvar 3., 6. pádu jmen obcí Včelná a Žárovná na Volyňsku byl ještě před 50 lety Fčelňí, Žárovňi. Jinak probíhalo tvarové vyrov­ návání a krystalizace jednotlivých nářečních oblastí v tomto jevu v Čechách už od 14. stol., pouze výchčes. -ej se jeví jako pozdní inovace až z 2. poloviny 18. nebo i z 19. stol. (srov. tamt., 97). v množ,

170

č.__

4. y množ. čísle vyrovnání život, sklonění podle sklonění neživotného v čes. nářečích v už. sm. (§ 113i) má za následek, že i tvrdá deklinace příd. jmen je v ce-

lém plurálu pro všechny rody jednotná, neboť v L, 4. pádě střed. r. je tvar stejný jako v rodě muž. a žen. (např. velkí kuřata). V ostatních nářečích, kde rozdíl mezi život, a neživot, skloněním je zachován, shoduje se 1., 4. pád množ. č. žen. a střed, rodu s muž. skloněním neživotným; srov. např. výchmor. z Břeclavska 1. p. staří chuapé, 4. p. stářích chuapů X 1., 4. p. staré domi, kraví, kamna. Někdejší koncovka 1., 4. pádu množ. č. střed, rodu -á se nikde v nářečích nevyskýtá. V ostatních tvarech množ. č. existují většinou jenom náležité rozdíly hláskoslovného charakteru (srov. čes. v už. smyslu starejch, starejm, starejma X střmor. staréch, starém, staréma X výchmor. z Uherskohradišťská stářích, stářím, starímá). V 7. p. množ. č. je územní rozsah převažující koncovky -ma proti -mi (-m'il-my) stejný jako u podst. jmen (viz § 1075).

P ř íd a v n á jm é n a p ř i v l a s t ň o v a c í 116. 1. Přivlastňovací přídavná jména typu bratrův, sestřin mají na rozdíl od spisovného jazyka na většině území tvary jmenného sklonění pouze v 1. pádě obou čísel všech rodů a také ve 4. pádě, s výjim kou 4. p. jedn. č. život. muž. rodu, v části nářečí též s výjim kou 4. pádu množ. č., pokud se obdobně jako u podst. jmen tvar 4. p. muž. život, rodu shoduje s tvarem 2. pádu (srov. § 1032). 2.

Tvar 1. (a neživ. 4.) pádu jedn. č. muž. rodu příd. jmen přivlastňujících

mužským osobám má v nářečích dost rozmanitou podobu (viz mapku č. 29).

Tvary 1. a 4. pádu

Podoby typu bratrův, shodné se spis. jazykem, popř. sekundárním zkrácením bratrův, se vyskytují, zčásti jen kolísavě, pouze v několika navzájem izolovaných úsecích: v střed. Čechách zejména v protáhlé enklávě sahající od Prahy k R oud­ nici, Mělníku, Brandýsu n. L., Kutné Hoře a Čáslavi, v již. Čechách kolem Třeboně, Čes. Budějovic a Trhových Sviň, řidčeji např. kolem Příbrami, kolem Rakovníka aj.; dále se vyskytují v oblasti výchmor. nářečí jednak v nejjiž. části kolem Břeclavě, Hodonína a Strážnice spolu s celým kopaničářským úsekem, jednak v drobných enklávách na sev. pomezí, zvi. v bernatickém výběžku u N. Jičína; podoba na -uv konečně plně vládne v celé oblasti slez. nářečí i v pol.-čes. smíš. pruhu (-úv). — Celkově mnohem rozšířenější je typ bez koncového -v, bratrů\bratru (ve výchmor. kelečském nářečí a v dolském úseku záp. od Uh. Hradiště brotrou), zau jímá jící souvislé území zhruba ve vých. polovině Čech, dále v jz. i celé severnější části střmor. nářeční skupiny a v sz. úsecích nářečí výchmor. V okruhu kolem Tábora, Pacova, Pelhřimova, Hum ­ polce, Ždáru n. Sáz., Tišnova, Kunštátu aj. se na tomto území vyskytují dublety se sekundárním -ch, tj. bratrůch\bratruch; odděleně odtud tyto podoby plně vládnou v

sv. okrajovém úseku výchmor. nářečí na pomezí nářečí

slezských. — Přibližně kolem Dobříše, Milevska, Písku, Týna n. Vit., Strakonic a Vodňan se konečně vyskytují podoby typu bratrůjlbratruj, vzniklé zřejmě analogií podle přivlastňovacích zájmen můj, tvůj, svůj; výlučné jsou tyto podoby v jižnější části střmor. nářečí zhruba v okruhu Vel. Meziříčí— Vel.

171

Bíteš— Mor. Krumlov— Znojmo a na východ odtud až za Vyškov a Bučovice,, spolu s úsekem kolem K yjova v oblasti výchmor. Menší souvislá enkláva téhož: typu je ve výchmor. oblasti kolem Uh. Hradiště, Uh. Brodu a Val. Klobouk. 3. Tvary 1. (a neživ. 4.) pádu jedn. č. muž. j-odu přídavných jmen přivlastňují­ cích osobám žen. rodu (typ sestřin/sestřinisestřén...) a tvary 1. a 4. pádu žen. a vět­ šinou též střed, rodu typu bratrův i sestřin se na celém uvedeném území v zásadě ne­ liší od podob spisovného jazyka; ve východnějších slez. nářečích a v pol.-čes. smíš. pruhu i v některých severních okrajových obcích výchmor. (např. v Hodsla­ vicích) jsou však v střed, rodě tvary složeného sklonění, např. na Štrambersku susedove pole, v Hodslavicích súsedové pole (jako staré/staré). V množ. č. se 1. pád muž. život, rodu v části nářečí odlišuje od ostatních rodů podobně jako u muž. podst. jmen život, a neživot., srov. např. střmor. ze Slavkovská bratroviklucíxbratrovi kabáti, rukavice... (§ 1042), z Prostějovská bratrovi klocixbratrové kabáte... r výchmor. z Rožnovská bratrov'i ogařyx bratrovy céry apod. Snad po celé oblasti slez. nářečí spolu s malým přesahem do okrajových nářečí výchmor. a v pol.-čes. smíš. pruhu jsou v 1. a 4. pádě množ. č, rodu muž. neživ, (neosob.), žen. i střed, zase tvary složené, srov. ze Štramberska susedovi syncyX susedove noze apod. Veskrze tvary složeného sklonění též v 1., 4. pádě obou čísel všech rodů se ve sklonění přivlastňovacích příd. jmen vyskytují výlučně nebo jako dublety v záp. části střčes. podskupiny zhruba za Bělou, Brandýs n. L., Říčany u Prahy, Benešov, Dobříš a Rakovník; např. bratrověj, sestřinej kluk, talinková čepice„

maminčini sáti atd. Do této oblasti, na pomezí typu bratrův, patří zmíněná enkláva kolem Mšena (§111 ), v níž se naopak v L, 4. pádě jedn. čísla muž. rodu vyskytují jmenné tvary v případech jako mákuf koláč apod. Tento typ je stejně jako typ bratrověj výsledkem vyrovnání rozdílu bratrův xmakovej..., ovšem opačným směrem. P o­ dobně se též v obcích kolem slez. Lukavce, kde se rovněž vyskýtá typ makuf ko­ láč, projevují tendence k opačnému vyrovnání jmenných tvarů přivlastňovacích adjektiv s flexí složenou, např. tac'inkovy kłobuk. — O důsledek interference mezi jmennými tvary příd. jmen přivlastňovacích a tvary složeného adjektivního sklonění běží zajisté rovněž v typu jatelovo semeno v oblasti Českomor. vrchoviny; ale omezení jevu na 1., 4. p. jedn. č. střed, rodu nasvědčuje, že vývoj probíhal odlišným způsobem. Poněvadž oblast leží v poměrné blízkosti jzčes. území s typem talinkovo bratr (viz níže, odst.5), vyvstává otázka, zda tu nejde o zvláštní variantu oné jzčes. expanze jmenného tvaru střed. rodu. Tvary nepřímých pádů

4. V nepřímých pádech přivlastňovacích příd. jmen na většině území zcela vládnou tvary složeného sklonění typu starej..., se všemi oblastními rozdíly vyskytujícími se u tohoto typu (viz §§ 111— 115). V 2., 3., 6. pádě jedn. č. všech rodů žijí jmenné tvary jako hojnější nebo řidší dublety pouze v sv. Čechách, např. na Novopacku, na Yysokomýtsku a Litomyšlsku, dále též v čes. přesahu na Kladsko a patrně i jinde. Srov. z Vysokomýtska 2. p. bráchova kluka, doučete —

bráchovi holki, 3. p. bráchovu klukoj, doučeli — bráchovje holce, 6. p. vo bráchovu klukoj... (|| 2. p. bráchovího, bráchovej atd.). 5. Od ostatních nářečí se výrazně odlišuje rozsáhlý úsek v jz. Čechách, zhruba

172

po čáru Královice— Hořovice— Příbram— Týn n. Ylt.— Třeboň, v kterém se ve

všech pádech obou čísel a všech rodů užívá ustrnulého jmenného tvaru 1., 4. p. jedn. č. střed, rodu na -ovo, -ínol-ino, tj. např. taHnkovo bratr, sestra, rodiče...,

Nesklonné tvary

Dvořákovo ječmen, brambori..., sestřinoj-ino kluk, holka, děli..., f sousedovo ječmenu, domhe, zahradě..., z bratrovo klukem, holkou, detma atd. (viz mapku č. 29). Na Třeboňsku, zřídka místy i jinde, se vedle toho vyškytá nesklonný typ s ustrnulým tvarem 1. p. žen. rodu, např. talínkova klobouk, cepice, boti, na Českobudějovicku a Vodňansku ojediněle též typ talínkov {bratr, sestra), kladený zčásti i za podst. jména vyjadřující přivlastňovaný objekt; např. / sousedov domje, zahradě...,

\s klukem, holkou bratroj. Nesklonné tvary se porůznu vyskytují i vně uvedené hranice a naopak v některých úsecích uvnitř vymezeného území zčásti koexistují tvary skloňované; pravidelně je tomu tak zvi. na Třeboňsku a Doublebsku, kolem Písku, Týna n. Vit., Vodňan a Strakonic. V mladších nářečních vrstvách skloňo­ vané tvary ovšem pronikají místy i jinde. Vedle toho se rozptýleně po obou stranách hranice, zvi. v jižnějším úseku od Týna n. Vit., ale též kolem Příbramě, H ořovic aj., zčásti dává přednost 2. pádu podst. jména před přivlastňovacím příd. jménem, např. talínka bratr, sestri kluk, f souseda zahradě, z bratra klukem upod. Odděleně od jzčes. oblasti se vyskytují ustrnulá příd. jména přivlastňovací, se zakončením na -oj, v drobné výchmor. enklávě při slovenských hranicích jv. od Valašských Klobouk, přičemž se adjektivum, jak se zdá, rovněž klade za příslušné podst. jméno; např. pes, slépka, pole súsedoj. Tvary tohoto typu slouží též jako označení rodiny a rodinné příslušnosti (srov. § 382) a nevyskýtají se nikde v okolí, .ani v nářečích slovenského jazyka. Jejich původ je nejasný; poněvadž však v tomto úseku v minulosti prokazatelně existoval těsný kontakt se Slovenskem (viz A. V a šek , Jazykové vlivy..., s. 95) a v okolních výchmor. nářečích vládne typ bratrúj (viz výše, odst. 2), není vyloučeno, že běží o kontaminaci zakončení -új se .slovenským -ov, které je i koncovkou 2. p. množ. č. u podst. jmen; z tvaru 2. p. množ. č. b y se pak v této oblasti mohla vykládat i označení rodiny a rodinné příslušnosti typu Novákoj.

Sklonění zájmen Z á jm e n a b e z r o d á 117.

Vedle rozdílů jen hláskoslovných existují mezi nářečími dost výrazné

rozdíly charakteru tvaroslovného. 1. Zájmeno já {slez. ja/jo) má na většině území ve 2., 4. i v 3., 6. pádě jednotný tvar mňe {ňé) \mje (srov. § 374), např. střčes. neboj se mňe, nebi mňe..., dej mňe to, šel proti mňe, porát se po mňe vozil apod. V převážné části výchmor. nářečí, kde nebyla provedena přehláska *a > ě, jsou ovšem ve 2., 4. pádě na rozdíl od

Rozdíly v tvarech osobních zájmen

3., 6. pádu podoby mňa (ňa) / mja / m'a; stejně je tomu u tzv. krátkých tvarů 2., 4. pádu zájmena ti/ty a 4. p. zájmena zvratného, tj. la, sa. O výjimkách ve výchmor. oblasti i o situaci v slez. nářečích a v pol.-čes. smíš. pruhu viz v § 802t); tamtéž viz o podobě me ve 4. pádě zájmena já na jihočes. Doudlebsku.

173

2. V 3. pádě zájmena já žije v různých nářečích v nestejném rozsahu též stará příklonná podoba mi (m’i\mji\mŸii); např. v střčes. oblasti na Roudnicku bývá v nepřízvučném postavení von mi to nepřines, kupte mi něco apod., avšak i v pří­ padech tohoto typu je zde častěji tvar mňe. V četných nářečích tvar mi vůbec neexistuje, např. v již. Čechách na Prachaticku, v záp. Čechách v úseku lounsko-litoměřickém, v sv. Čechách na Novopacku, dále na Vysokomýtsku a Litomyšlsku, ve většině nářečí střmor. a v jižnějších nářečích výchmor. Naproti tomu zvlášť v oblasti slez. nářečí a v sz. úseku nářečí výchmor., zhruba na Hranicku (spolu s přilehlými střmor. nářečími jižně od Lipníka n. Bečvou), užívá se podoby mi/mňi i v přízvučném postavení, např. na Opavsku mi se zda, mi by to ňemuh zrobič.. a podoba mjejmňe se bud vůbec nevyskýtá, nebo je silně omezena; např. kolem Opavy se jí užívá pouze po předložce ku: přyšel ku mje. .., na již. okraji Opavska je však i v takových případech mi: přyšel k mi, ku mi uz ňigdo ňechogy apod. V některých jiných nářečích se tvar mi zčásti vyskýtá i v 2. a 4. pádě, např. na Klatovsku ti se mi bojíš, hecovala mi, nezlop mi (\\beze mne, dlouho mne nevidel. . .); podobná situace je též na Kladensku aj. Na slezsko-výchmor. pomezí na Štrambersku a na Hranicku je zčásti diferen­ cováno užívání podob mi a mňi; srov. z kelec, nářečí v popředložkovém postavení pol ke mňi, jinak dej mi to apod. Podoba mňi se zde důsledně vyskýtá též v 6. pádě, např. o mňi; jde zřejmě o kontaminaci původní podoby 6. a přízvuč. 3. pádu mňe s nepřízvuč. podobou 3.pádu mi, zčásti však patrně ke vzniku mňi napomáhal i nářeční hláskoslovný vývoj, neboť v některých obcích tohoto úseku (např. v Bernaticích u N. Jičína) se za býv. m' před i vyslovuje mň i v jiných případech (mňilý, mňisto...; srov. § 374). Podobně jsou hlavně v jižnějších výchmor. ná­ řečích zčásti rozlišeny na jedné straně jako důrazové a popředložkové, na druhé straně jako příklonné podoby mňe a ňe v 3. a také v 2., 4. pádě (zde event. mna — ňd); srov. např. z okolí Uh. Hradiště kemňenechol, mňa nevidél X daj ňe to, boli ňa břuch (|| daj mňe to, bolí mňa...). 3. U zájmena ti (tê/te/ty...) a u zájmena zvratného se rozdíly mezi tvary 2., 4. a 3., 6. pádu i rozdíly mezi podobami příklonnými (kratšími) a nepříklonnými (delšími) zachovávají ve většině nářečí, třebaže se na rozdíl od spis. češtiny místy zčásti užívá příklonných tvarů např. i po předložkách, nebo naopak tvarů nepříklonných i v případech, v kterých je ve spis. jazyce tvar příklonný; srov. např. z Vysokomýtska čekal tu na le, uš pro le nepříde X z již. okraje slez. nářečí praví sobje, ze by to šlo, z hornoostravického úseku s'edňi seje (viz níže, odst. 4) apod. Příklonná podoba 4. (2.) pádu zájmena 2. osoby le pronikla do 3. pádu toliko v některých okrajových úsecích čes. nářečí v už. smyslu, např. v již. Čechách na Prachaticku, v záp. Čechách na Třebívlicku v lounsko-litoměřickém úseku, kolísavě též na Roudnicku aj., v minulém století je však dosvědčena i z Prahy; souvisleji je dnes le v 3. pádě zhruba v centrální podskupině nářečí střmor. a v některých sousedních úsecích, např. na Kunštátsku, kolísavě na Boskovicku aj. Srov. z Třebívlicka vono le to neškodí, to le nevim. Řidčeji se příklonné původní tvary 4. (2.) a 3. pádu navzájem mísí, např. na Klatovsku nebojím se le, ráda le

uvidím..., dam li to, mam li práce... \\jase li bojim, to li porazi.. já se le divim,

mam le svic apod. V 3. a 4. (nikoli v 2.) pádě se příklonné tvary ti (?) a ?e často zaměňují také v jz. části střmor. nářečí zhruba po Vel. Meziříčí, Ivančice, Mor. Krumlov a Znojmo. U zvratného zájmena se naproti tomu příklonný tvar se důsledně vyškytá i v 3. pádě ve většině slez. nářečí spolu s pol.-čes. smíš. pruhem, zhruba jen jižní podskupina slez. nářečí s přilehlými úseky za Petřvald, téměř po Místek a Staré Hamry, zachovává v 3. pádě starý tvar sy/s'i; srov. např. z okolí Opavy kup se to,

daj se pozur. Podoba se žije též ve značné části jižnějších nářečí střmor., zejména kolem Blanska, Brna, Rousínova, Židlochovic a Klobouk, zde však jde patrně o fo­ netické splynutí tvarů 3. a 4. pádu, protože je to v oblasti, kde staré i po ostrých sykavkách splynulo s e(viz § 644); přes tuto hláskovou změnu se udržuje rozdíl s^xsenapř. na Boskovicku, nedůsledně na Tišnovsku aj. Řidčeji naopak pronikla podoba si na místo se (např. v Ostrově u Macochy smát si jako hrát si atd.). V některých jzčes. úsecích a v jz. části střmor. nářečí se tvary si (s) a se mísí podobně jako odpovídající tvary zájmena 2. osoby, ve většině střmor. oblasti se však shodně s jinými nářečími rozdíl zachovává (v centrální podskupině střmor. nářečí a zčásti i jinde ovšem ve fonetické podobě séxse apod.). 4. Delší tvary 2., 4. a 3., 6. pádu zájmena 2. osoby jedn. č. a zájmena zvratného mají jednotnou podobu pouze v menší části slez. nářečí v poříčí hor. Ostravice, k západu zhruba po Frýdek a téměř k Frenštátu p. Radh., kolísavě též v části pol.-čes. smíš. pruhu: tebjelteb'elc'eb'e, sebjelsebfels'eb'e, v omezenějším územním rozsahu též teje, seje. Kromě toho se zčásti vyskýtá tvar 2., 4. pádu v 3., 6. pádě v drobném okrajovém úseku na severu Čech v Podještědí, v sz. Čechách na Třebívlicku a jinde, např. tebe to máma nedá, při sebe apod. V jiných nářečích jsou oba tvary od sebe odlišeny, vlivem různých vyrovnání (s příslušnými tvary kratšími i mezi sebou navzájem) zčásti ovšem nestejným způsobem. Např. porůznu ve výchmor. nářečích, zvlášť na Rožnovsku, Vsetínsku a v kopaničář. úseku má tvar 2., 4. pádu analogickou podobu teb'a, seb'a / tebja, sebja (podle ta, sa). Tvar 3., 6. pádu zní v některých okrajových nářečích podobně jako ve zmíněné části slez. nářečí tebje, sebje. Je tomu tak jednak v nejjižnějším cípu starého osídlení v Čechách již. od Čes. Budějovic (na širším Doudlebsku), jednak (kolísavě vedle tobje, sobje) v kopaničář. úseku a zčásti i v jiných výchmor. nářečích, např. ve Vel. Karlovicích vých. od Vsetína; tvary tebje, sebje, resp. teb'e, seb'e mohou být ana­ logické inovace (podle tebe, sebe), aspoň zčásti však to mohou být okrajové archaismy. O mladou sekundární podobu podle mi, ti, si jde naproti tomu zřetelně u tvarů 3., 6. pádu tobi, sobi, vyskytujících se místy na Českomor. vrchovině, zvi. kolem Polné. 5. Z jiných tvaroslovných rozdílů koncovka -um\-úm v 7. pádě všech tří zájmen (např. kolem Opavy mnum, tebum, sebum) se vyskýtá v stejném územním rozsahu jako u podst. jmen žen. rodu (§ 1073). Rovněž stejné teritoriální roz­ vržení jako u podst. jmen mají koncovky -max-mi (-m'il-my) v 7. pádě zájmen 1. a 2. osoby množ. náma, várm\nama, varna X námi, vámi (srov. § 1075). Obojí platí také pro 7. p. jedn. č. žen. rodu a pro 7. p. množ. č. zájmen rodových.

175

—

-~

~

—

^

—

— —

Z á jm e n a r o d o v á 118. Značné množství rozmanitých nářečních rozdílů v tvarech rodových zájmen je způsobeno hlavně nestejnými vyrovnáními mezi skloněním tvrdým a měkkým (základní typy např. střčes. ten, ta, to — náš, naše, naše), dále působením dekli­ nace přídavných jmen, zčásti pak tvarovým vyrovnáním v rámci paradigmatu. Poměr mezi tvrdým a měkkým skloněním

1. Co se týče vzájemného působení tvrdého a měkkého sklonění, v zá­ padnější většině čes. nářečí v už. smyslu spolu s přilehlým jz. cípem nářečí střmor. je v 6. pádě jedn. č. měkkého sklonění muž. a střed, rodu koncovka -om jako ve sklonění tvrdém; např. na Klatovsku vo našorn klukovi, na vašom poli, / com, vo nom apod. (|| našem, vašem...). Tyto podoby se řidčeji nebo hojněji vyskytují od západu téměř po Ml. Boleslav, Nymburk, Kolín, za Ledeč n. Sáz., Humpolec, Jihlavu, Mor. Budějovice a Znojmo, kromě toho v uzavřené enklávě těsně na jih od Poličky, kolem N. Města na Mor. a Bystřice n. Pernšt. Dále k sv., v drobném severním úseku střmor. výběžku zábřežského, se kolísavě vyskýtá v y ­ rovnání podle tvrdého sklonění i v jiných pádech jedn. č. muž. a střed, rodu, tj. (např. v Písařově) vedle 6. pádu našorn je též 2. (a 4. život.) pád našoho, 3. p. našom (srov. §§ 115i, 121i). (Viz mapku č. 30.) V souhlase s typem srco v měkkém sklonění podst. jmen střed, rodu (§ 963) vyskytují se v záp. podskupině slez. nářečí na Opavsku též u měkkých rodových zájmen tvary 1., 4. p. jedn. č. střed, rodu našo, mojo... a také cyjo ,čí‘ (muž. rod cyj, žen. čyja...), vyrovnané podle sklonění tvrdého (|| naše, moje..., cyje). Naproti tomu zhruba ve vých. polovině střmor. nářečí a ve většině nářečí výchmor. jsou tvary nepřímých pádů tvrdého sklonění muž. a střed, rodu vyrov­ nány podle sklonění měkkého, tzn. např. na Prostějovsku 2. p. (a 4. p. život.)

teho, 3. p. terno, 6. p. o tem, podle 6 . pádu pak i 7. p. s tem (|| s tim) stejně jako našem, a podob né jedneho, jednemó, o jednem..., keho, kemó, o kem... aj. Západní hranice jevu jde jv. od Zábřeha a po jv. okraji býv. lanškrounsko-svitavského něm. ostrova, jižněji vých. od Boskovic a Blanska, obloukem pak na západ kolem Brna a zpět na východ kolem Židlochovic a západně od Hustopečí (viz mapku č. 30). V střední části výchmor. nářeční skupiny tvoří výjim ku rozsáhlá enkláva sahající k jihu za Uh. Hradiště a Uh. Brod, k západu zhruba po tok Mo­ ravy a za jádro Gottwaldova, k severu přibližně po Vsetín, v níž tvrdé a měkké sklonění je v uvedených tvarech rozlišeno v zásadě stejně jako ve spis. češtině

(tohoX našeho...); je to ze značné části zároveň území, na kterém se tvar 3. p. jedn. č. muž. a střed, rodu rovná 6. pádu jako u příd. jmen (§ 121i). Kolísavě se vyskýtá toho ||teho také v nej jižnějším cípu Moravy na Břeclavsku. O slez. podobách teho, ternu... X našyho, našymu... aj. viz níže, § 1202. 2. V jedn. č. žen. rodu jsou podobně jako u podst. jmen (§ 96i) v 1., 4., 7. pádě měkkého sklonění ve východnějších nářečích koncovky shodné se skloněním

j

tvrdým, např. 1. p. naša (koza), 4. p. našu/našo/našo (kozu/ kozo...), 7. p. našoulnašólnašúlnašu/našum (kozou/ kozo...) a stejně 4. p. ju/ňu..., 7. p. s ňou... aj. Hranice proti západním podobám 1. p. naše, 4. p. naši, 7. p. naši/naši

176

rovněž probíhají v pomezním pásu mezi nářeční skupinou čes. v už. smyslu a stř-

mor., přičemž se izoglosy všech tří tvarů plně neshodují ani mezi sebou, ani s izoglosami odpovídajících tvarů deklinace podst. jmen; zvlášť izoglosa typu našexnaša jde v severním úseku dále k východu než izoglosa rúzeXrúza (§ 962), až těsně na východ od Olomouce a Prostějova (viz mapku č. 30). 3. Na značně rozsáhlém, podrobněji však dosud nevymezeném území jsou ve východnějších nářečích v měkkém sklonění žen. rodu zčásti tvary shodné s tvrdým skloněním také v 2., 3., 6. pádě jedn. Srov. např. střmor. z Prostějovská našé, vaše, moje..., výchmor. z Kyjovska nasej, vašej, mojej \-éj ... jako té, tej/téj; v obou případech je však ji[ňi (od ona), zatímco v kopaničář. nářečích vládne též jej ¡Hej (|| i/ňí). Tvary typu nasej, vašej jsou z dřívější doby dosvědčeny až z Litomyšlska, naproti tomu však např. v jz. části střmor. nářečí, převahou také v severnějších výchmor. nářečích i v již. podskupině slez. nářečí spolu s úsekem při horní Ostravici od dřívějška plně žijí podoby typu naší[našiInašýInašy.. ,9 v podstatě stejné jako v západních částech území (§ 1212). V ostatních slez. náře­ čích a v pol.-čes. smíš. pruhu vládnou zase varianty typu nasej/naše, jak se zdá, asi v stejném územním rozvržení jako obdobné podoby v 2., 3., 6. pádě žen. rodu tvrdých příd. jm en (§ 1153). Sklonění příd. jmen nepochybně vůbec spolupůsobilo na vznik těchto podob. 4. V množ. čísle se vzájemné vlivy tvrdého a měkkého sklonění zájmen celkově projevují řidčeji; např. v úseku kolem Plas sev. od Plzně, na Příbram­ sku, v bývalém stříbrsnm národnostním 03brávki, na Klatovsku a Domažlicku, dále též na Prachaticku a patrně i jinde se v 2. a 6. i v 3., 7.]pádě vyskytují podoby

Uch, Um, Uma (|| lech, lem, lema) podle našich, našim, našima..., na Litomyšl-, sku ve vých. Čechách se naopak v 2. pádě objevuje jech (||jich) podle lech. Dost rozšířena je porůznu v nářečích podoba 7. pádu typu našema podle lema/

terna.1 * 9 119. V rozlišení životnosti a neživotnosti jsou v zájmenném sklonění mezi náŽivotnost řečími podobné diference jak ou příd. jmen (srov. § 113). Rozdíl je však v tom, že se a neživotjednotně v celé oblasti čes. nářečí v už. smyslu v 1. p. množ. neodlišuje muž. život, tvar od ostatních rodů toliko u zájmen tvrdého sklonění; srov. z Příbramska

ti (jedni.:.) hospodáři — ti stroje, ti holki, ti prkna apod. V střed, a sv. Čechách je tomu tak i u přivlastňovacích zájmen typu náš, kdežto v jz. Čechách se patrně asi v rozsahu, v jakém zde u život, podst. jmen v 1. p. množ. č. existuje kon­ covka -i (§ 1042), tvar 1. pádu množ. č. muž. život, rodu od tvaru ostatních rodů liší; srov. střčes. z Roudnická naše kluci, moje holubi X jzčes. z Příbram­ ska naši kluci, vaši pomocnici ||naše stroje, krávi, telata. Ve východnějších náře­ čích se životnost (osobovost) v 1. p. množ. č. měkkých i tvrdých zájmen pravi­ delně rozlišuje, koncovka -i v muž. život, rodě je zde však ve větším územním rozsahu než u podst. jmen (např. na Kyjovskunast, li kluci X na Gottwaldovsku

naši, li kluci ||naše, ti stroje). U zájmena 3. osoby je zhruba v čes. nářečích v už. smyslu v 1. pádě množ. pro všechny rody tvar voňi, kdežto ve východněj­ ších nářečích se často nebo zpravidla odlišuje tvar muž. život, rodu ohi/voM od tvaru pro ostatní rody oni/ oné\ony¡vonijvoně.

177

Vlivy slože­ ného skloně­ ní

120. 1. Vliv sklonění příd. jmen, hlavně tvrdých, projevuje se na rozdíl od opač­ ného působení zájmenného sklonění na sklonění složené výrazněji zvlášť ve v ý ­ chodnějších nářečích, zčásti přitom u různých zájmen nestejnou měrou. Např. už na Vysokomýtsku ve vých. Čechách je 7. p. jedn. č. muž. a střed, rodu tím, jedním... jako stářím (|| lim, jedním), 2. a 6. i 3., 7. p. množ. pak jednejch\jednejch, jednejm/jedňejm, jednejma jako starejch, starejm, starejma (||jedňech, jednem, jedňema), avšak jen lech, lem, lema/tech, tem, terna. Naproti tomu v sv. části náchod­ ského výběžku a v přesahu na Kladsko je kolísavě též tejch, tejm, tejma a také našejch, našejm, nasejma.. ve výchmor. nářečích na Gottwaldovsku pak tých, tým, týma, našých, našým, našýma... jako starých, starým, starýma; v jedn. č. je sice na Gottwaldovsku 2. p. muž. a střed, rodu toho, 3., 6. p. tom (srov. § 115i), ale jedného, jednem a také našeho, našem apod. jako starého, starém. Dost výraznou hranici tvoří západní podoby 1. a 4. pádu jedn. č. žen. rodu ta, tu/tó/to proti podobám podle složeného sklonění tá, tó/tú/tou, které vládnou ve výchmor. a východnějších střmor. nářečích od východu kolísavě téměř k Olomouci, zhruba po Prostějov, Vyškov, Brno a Židlochovice (viz mapku č. 30); u jiných zájmen jsou naproti tomu zájmenné tvary zpravidla zachovány, srov. např. ze Slavkov­ ská 1. p. tá naša {jedna...) hobita, 4. p. tó našu {jednu...) hobitu apod. 2. Celé sklonění rodových zájmen se shoduje se skloněním příd. jmen v náře­ čích slez. a v pol.-čes. smíš. pruhu; přitom v různých částech území v nestejném rozsahu patří k tvrdému sklonění i zájmena od původu měkká. Srov. např. z jižní slez. podskupiny teho, ternu..., te/tej... jako starého, starému..., staré/starej..., ale našyho, našymu..., našy... (mojiho, mojimu..., moji...) jako spodního, spod-

ňimu..., spodňi... — a proti tomu ze záp. podskupiny teho, ternu.. .,tej... a také našeho, našemu..., našej... {mojeho, mojemu..., mojej...), z pol.-čes. smíš. pruhu pak převažující podoby tego, týmu..., tej... i našego, našymu..., našej..., ale mojigo, mojimu..., moji... atd.12 Vyrovnání pádových tvarů

121. 1. Podobné vyrovnání jako u příd. jmen je provedeno porůznu v nářečích také mezi některými tvary v rámci paradigmatu. Už v § 115i byla zmínka, že ztotožnění tvaru 3. pádu jedn. č. muž. a střed, rodu s 6. pádem na severním Zábřežsku a v střední části nářečí výchmor. zasahuje i zájmena (např. na Gottwaldovsku tom našem pfecedovi) a stejně tak opačné ztotožnění tvaru 6. pádu s 3. pádem v části výchmor. úseku kopaničář. (o ternu našemu precedovi). Naproti tomu rozdílnost zájmenných tvarů 6. a 7. p. jedn. č. muž. a střed, rodu (§ 1152) je v čes. nářečích v už. smyslu většinou zachována (např. střčes. o tom,

o našem/našom X s lím/lim, naším. . .), pouze v drobných úsecích jsou oba tvary ve větším nebo menším rozsahu vyrovnány, většinou ve prospěch tvaru 7. pádu; srov. z pod ještědského okraje starého osídlení již. od Liberce a Jablonce n. Nisou

na lim kopci, ve fšim, po ňim, podobně z malé enklávy vých. od Ledče n. Sáz. a z úseku kolem Třeště na jz. Moravě na ňim, na čim, na našim aj. Převážně je rozdíl mezi oběma tvary zachován také v nářečích výchmor., např. o tem\tom/tem, našem/našem X s tím/tým/tym, naším/našým/našym. V střmor. nářečích je naopak poměrně časté vyrovnání ve prospěch tvaru 6. pádu, srov. z Prostějovská 6., 7. pád

178

tem, jednem, hem, našem, čem, ňem (|| tim, jedním), ve většině slez. nářečí pak zase

(pokud není rozdíl mezi oběma tvary zachován) ve prospěch tvaru 7.pádu; srov. z Opavska tym, jednym, Jcym, našym, čym, nim. Ve východnějších nářečích je ovšem jev zároveň spojen s vlivy sklonění příd. jmen (viz § 120). 2. V 2., 3., 6. pádě jedn. č. tvrdého sklonění žen. rodu se rozvržení koncovek zhruba shoduje se situací u příd. jmen (§ 1153), v některých drobnějších úsecích však zčásti nastalo vyrovnání jiným směrem; např. na Třebívlicku v sz. Čechách, kde se u příd. jmen i zájmen ve všech třech pádech kolísavě vyskytují koncovky

-i i -ej, převažuje u zájmen koncovka -ej, kdežto u příd. jmen má převahu kon­ covka -í; proto se vyskytují spojení jako do tej hemeckí školi, po kerí tej nedeli apod. U zájmen měkkého sklonění, pokud nenastalo vyrovnání se skloněním tvrdým (§ 1183), většinou splynuly v jedn. č. žen. rodu tvary 2., 3., 6. i 4. a 7. pádu, a bud je zde veskrze koncovka -i, jako např. na Klatovsku {naši, j i ...), nebo veskrze -i, např. na Třebívlicku {naši, j i . . .), nebo délka a krátkost ve všech pádech kolísá, jako ve střed. Čechách kolem Prahy. 3. Vyrovnáním v rámci paradigmatu (za eventuálního spolupůsobení tvrdého sklonění příd. jmen) je ve značné části nářečí odstraněna též alternace předkoncovkové souhlásky ve prospěch podoby ze základního tvaru. Jde o tvary 7. p. jedn. č. muž. a střed, rodu a 2., 6. i 3. a 7. p. množ. č. všech rodů v případech typu (v podobách z okolí Slaného) tim, jednim..., těch, jednech..., tem, jednem...,

téma, jednema... (|| Um, jednim..., iech, jednech. .. atd.), v nichž nastalo vyrov­ nání podle ten, toho..., jeden, jednoho apod. Tvary s vyrovnáním souhlásky v uve­ dených pádech se vyskytují kolísavě nebo výlučně jednak v sz. Čechách téměř až ku Praze, jednak na sv. Čech od Podještědí a úseku sev. od Semil přes okolí Dvora Králové po oblast vých. od čáry Hradec Králové— Chrudim— Hlinsko a dále ve většině střmor. nářečí na východ od linie Vel. Meziříčí— Mor. Budějovice i ve všech nářečích výchmor. a slez. (např. na Opavsku tym, jednym..., tych...,

tym..., tyma...).1 2 122.

1. Z dalších rozdílů mezi nářečími ve sklonění zájmen je třeba uvést, že

u zájmena 3. osoby {v)on, {v)ona, (v)ono (v slez. nářečích un, ona, ono / un, una,

Tvary zájmena o n

uno..., § 90i) se v severnějších slez. nářečích na Opavsku (mimo jz. okrajový úsek) i na Ostravsku (k jihu asi po Vratimov) spolu se severnější částí pol.-čes. smíš. pruhu (na jih až za Těšín) vyskytují v důrazovém postavení výlučně nebo kolísavě tvary typu oneho, onemu...; srov. např. z okolí Opavy oneho se hebuj, onemu to daj, onu tak kaj postavič , . . . někam postavit4..., kdežto mimo důraz je daj mu to,

mam i to dač? apod. (viz mapku č. 30). 2.

Na ostatním území je sklonění v zásadě shodné se spis. češtinou, tj. v důra­

zovém postavení se užívá tvarů typu jeho, jemu... (o shodách a rozdílech těchto tvarů od sklonění typu náš viz výše, § 1183,4); v některých nářečích se však i při důraze zčásti vyskytují tvary jinak enklitické typu ho, m u..., např. střmor. v okolí Jevíčka je ho se zepté, mó to řekni... stejně jako zepté se ho, řekni mó to. Většinou shodně se spis. jazykem se užívá také bezpředložkových tvarů s j- a popředložkových s ň-, např. střčes. jemu sem to dal, mohla ji prodat X pudu k hernu, zaplatil

to za ňi. V některých drobnějších úsecích se však podoby s h- řidčeji nebo hojněji

179

vyskytují také v postavem bez předložky, např. v střmor. zábřežském výběžku (doklady z Písařova) cák se hom ale stalo? ,copak se m u ...ť (o ztotožnění tvaru 3. pádu s 6. pádem viz v § 1211), dé n í kósek apod. Poněkud více je tento jev roz­ šířen, aspoň u starších, generací, v 7. p. jedn. i množ.; srov. např. z Yysokomýtska mrsk n im rounou do vokna (kamenem), a třísk n í vo zem (holí), sotva hím a plete (nohama). 3. V 2. a 4. pádě jedn. č. muž. rodu žije v čes. nářečích v už. smyslu vedle důra­ zového tvaru jeh o a příklonného ho popředložkový tvar h ej, původem ze 4. pádu, např. střčes. do hej, vod h e j . . ., na h ej, přez h e j ...) v se odpovídající podoba hé (a také bezpředložkový ve 4. pádě, a to místy pouze jako neživot, (např. na a v život. 4. pádě je veskrze, popř. kolísavě (ve 4.

západnějších střmor. nářečích tvar j e ) skutečně vyškytá jen Boskovicku), kdežto v 2. pádě pádě) tvar heho. Srov. např.

z okolí Jevíčka 4. p. život, díval sem se na heho (na strýce) || život, i neživot. na hé

(na strýce, na strom). Ve východnějších střmor. nářečích a v nářečích

výchmor., slez. i v pol.-čes. smíš. pruhu tvar nej většinou neexistuje, a bud se v popředložkovém postavení v 2. a život, i neživot. 4. pádě veskrze užívá hehojhhojho, nebo se ve 4. pádě vedle toho v jistém rozsahu vyskýtá tvar - h (v okruhu kolem Gottwaldova též ni)) srov. např. slez. ze Štramberska bez heho, u hho, pro hho, co na ho m á ju ?

,na nějť..., z okolí Opavy život, za jgy pro heho

(pro otce) X neživ, zapom jel sem blajvas, skuc pruh (blajvas ,tužka‘ ), z okolí Gottwaldova sednu si na h i (na koně), vilez na hi (na strom). Ve 4. pádě jedn. č. střed, rodu se starý tvar jejh e v čes. nářečích v už. smyslu zachoval jen v drobných okrajových úsecích kolem Plas sev. od Plzně, dále na širším Domažlicku a jižně od Čes. Budějovic, hojněji pak (zvlášť popředložková podoba hé) v západnějších nářečích střmor. Jinak se obyčejně užívá pův. genitiv­ ních tvarů jeh o, ho, po předložkách v čes. nářečích v už. smyslu zpravidla hej jako v muž. rodě; tvary shodné s muž. rodem jsou většinou též ve východnějších střmor. nářečích i v ostatních nářečních skupinách. Ve větším územním rozsahu žijí v nářečích pův. tvary 4. p. množ. jejh e , avšak i v čes. nářečích v už. smyslu se místy, alespoň v starších generacích, užívá ve 4. pádě též tvarů 2. pádu; srov. např. z Vysokomýtska vodnes jic h (šaty), vzal si jich na vojnu (hodinky). Ve východnějších střmor. nářečích a dále k východu genitivní tvary jichjnich ve 4. p. množ. zpravidla převažují nebo plně vládnou. Přivlastňo­ vací záj mena

L23. 1. Důrazového tvaru 2. pádu jedn. č. muž. a střed, rodu zájmena 3. osoby

83 v nářečích stejně jako ve spis. češtině užívá také s významem přivlastňovacím, např. jeh o bratr, jeh o b ra tra ..., jeh o s e s tr a ..., jeh o rodiče atd. Rovněž ve shodě se spis. jazykem se osobě žen. rodu přivlastňuje zájmenem je jíjje ji, vytvořeným z 2. pádu žen. zájmena 3. osoby přidáním j e - (podle jeho)) téměř po celém území, nevyjímajíc ani pol.-čes. smíš. pruh (na rozdíl od většiny nářečí polského jazyka), se tento výraz skloňuje jako příd. jméno typu spodhí, nesklonný zůstává pouze v slez. nářečích na Opavsku, např. bez j e j i bratra, o j e j i tacykovi ..., ve zbytcích pak v drobném úseku kolem Polničky na Oeskomor. vrchovině (např. povídal to j e j í tátovi \\je jím u tátovi)

180

a snad i jinde. Obdobně vzniklý zájmenný výraz jejich ,

pro přivlastňování 3. osobě množ. čísla, zůstává nesklonný na většině území. Ve

východnějších nářečích však, zčásti už kolem Chrudimi a Litcnyšle, souvisle pak zhruba cd Chotěboře, Havl. Brodu, Humpolce a Pelhřimova, se vyskytují v 2. a 3. p. jedu. č. muž. a střed, redu a v 7. p. množ. také tvary se sekundárními koncovkami -ho, -m u , -m a ; srov. n apř. výchmor. z Kyjovska je jiy h o , jejich m u , jejich m a.

2. Přivlastňovací zájmena m ú j, tvůj, svů j / m u j, tvůj, s v ů j ... mají na většině území cd západu stejně jako ve spis. češtině v nepřímých pádech zpravidla tzv. tvary stažené, shodné s tvrd)'m skloněním příd. jmen, např. na Klatovsku mího strejce, lvímu bratrovi, ve s v í m ..., u m í šv a g r o v i..., z mejch jpeňez, tvejm holkám, m ezi svejma

aped. V 1. a 4. pádě jedn. č. žen. a střed, redu a v 1., 4. pádě všech

rodů se vedle stažených tvarů řidčeji nebo hojněji vyskytují — rovněž ve shodě se spis. jazykem — též tvary nestažené, srov. z Klatovska v jedn. č. žen. rodu 1. p. má ||m oje, 4. p. m ou ||m ojí, v střed, redě 1., 4. p. m í ||m oje, v množ. č. 1. p. muž. život, m í ||m o jí, 1. p. muž. neživ., žen. a střed, a 4. p. všech redů m í ||m oje. Zčásti se objevují v západních částech území nestažené tvary, skloňované jako měkký typ náš i v jiných pádech, zvi. v jedn. č. žen. rodu, většinou však jen řidčeji nebo v ý ­ jimečně (např. na Klatovsku 2. p. vod m í ||m ojí zeni, 7. p. m ou ||m ojí, v 3., 6. p. však jen m ej). Naproti tomu ve východních částech území, počínajíc vých. okrajo­ vým pásem střmor. nářečí přibližně od Olomouce, Prostějova, Slavkova u Brna

a Hustopečí k východu, převažují nebo plně vládnou ve všech pádech tvary ne­ stažené, např. na Břeclavsku v muž. a střed, rodě 2. p. jedn. č. mojého, 3. p. m ojtn iU ,

6. p. m o jím , 7. p. m ejím , v žen. redě 1. p. m oja, 2., 3., 6. p. m ojéj, 4. p. m o ju

7. p. m ojú, v množ. č. 1. p. muž. život, m oji, 4. p. mojich, 1., 4. p. ostatních rodů m oje, 2., 6. p. mojich ¡m ojich, 3. p. m ojim \m ojím , 7. p .m o jím a (viz mapku č. 30). O pcdcbách 2., 3., 6. p. jedn. č. žen. redu m ojejlm ojé X m o jí viz v § 1183.

Sklonění číslovek 124. Ye shodě se spisovnou češtinou se některé číslovky skloňují jako podstatná jména (např. střčes. sto, lišíc), některé jako přídavná jména (zvi. řadové čís­ lovky, např. druhej, tř e li ...) , některé jako zájmena (jeden). Jisté zvláštnosti existují podobně jako ve spis. jazyce ve sklonění většiny číslovek základních; zde jsou též rozdíly mezi nářečími. 1. U číslovky 2, v jejímž sklonění se zčásti zachovaly původní zájmenné tvary dvojného čísla, rozlišuje se v 1. pádě ve značné části nářečí muž.

číslovky

dva, oba

rod životný (osobní) a neživotný (neosobní) pomocí tvarů dváxdva ; podobně je též (v)olá X (v)cla . Srov. např. jzčes. z Klatovska dělají volá dva, sou n ež dva X stáli tam dva baráki.

Teritoriální rozsah jevu není přesně zjištěn, zdá se však, že se

rozdíl mezi život, a neživot, tvary zachovává v záp. a již. Čechách asi v oblasti, v které se v 1. p. množ. č. život, podst. jmen muž. redu vyskýtá koncovka -i (viz § 1042), dále ve všech nářečích střmor. a také výchmor., ovšem s výjim kou úseků, kde neexistuje fonologická délka samohlásek (§ 63i). Na býv. délku ukazuje také život. muž. tvar dvo v části pol.-čes. smíš. pruhu, srov. např.

181

z Jablunkovská dvo chuop'i X dva v o zy ; podoba dvo není však po celém území, kde se někdejší á změnilo v o (srov. § 772), a v slez. nářečích se snad vůbec nevysky­ tuje. 2. V souhlase se způsobem rozlišení životnosti u podst. jmen (srov. § 1032) se v čes. nářečích v už. smyslu podoba dvd zčásti objevuje též ve 4. pádě, např. kolem Slaného v záp. Čechách přived jd v á řezhicí, chitli vobá vojáci apod. Rovněž shodně jako u podst. jmen se naproti tomu v části výchmor. nářečí a v celé nářeční sku­ pině slezské spolu s pol.-čes. smíš. pruhem ve 4. pádě život, (osob.) užívá tvaru 2. pádu; srov. výchmor. od Hustopečí držíval dvoch pacholků, slez. z okolí Opavy m jd i dvuch syn ů v .

3. V I . , 4. pádě žen. a střed, rodu jsou na celém území etymologicky náležité tvary shodné se spis. češtinou, tj .d v je , (v)obje (dv'e, ob'e). V pol.-čes. smíš. pruhu se ovšem zvlášť u mladších příslušníků polské národnosti vlivem spis. polštiny zčásti vyškytá v střed, rodě analogický tvar shodný s muž. rodem, např. dva starších nářečních vrstvách však „českýí£ typ dv'e okna přesahuje až do

o k n a ;\

polských nářečí za hranicemi republiky (viz mapku č. 3). 4. V nepřímých pádech se etymologicky náležité podoby kolísavě vyskytují hlavně jen v střed. Čechách (2., 6. p. dvou, 3., 7. p. dvjema); častější jsou v nářečích sekundární novotvary, jejichž základem je stará duálová podoba 2., 6. pádu, ke které se mechanicky připojují koncovky příslušných pádů množ. ze sklonění příd. jmen a zájmen; srov. čes. v už. sm. 2., 6. p. všech rodů dvouch, vobouch, 3. p. dvoum, voboum, 7. p. dvouma, vobouma, střmor. dvoch..., dvóm..., dvóma..., výchmor. většinou dvúch..., dvúm. . dvúma..., slez. dvuch..., dvum..., dvuma apod. V nej jižnější části výchmor. nářečí, zhruba od kopaničář. úseku přes Stráž­ nicko a Hodonínsko až po Břeclavsko, jsou v 2., 6. i v 3. a 7. pádě důsledně nebo aspoň zčásti rozlišeny tvary muž. dvoch..., dvom..., dvoma... X žen. a střed. dvjech..., dvjem..., dvjema...) v sev. části kolem Vsetína, Val. Meziříčí a Rožnova jsou pak v 2., 6. a 3. pádě všech rodů tvary dvoch...,dvom..., v 7 .p. dv'emaldvjema. Odpovídající podoby dv'ymaldv'ima... žijí též v pol.-čes. smíš. pruhu a v přileh­ lých pomezních nářečích slezských. Číslovky

tři, čtyři

125. 1. U číslovek 3, 4 je rozlišení životnosti (osobovosti) a neživotnosti (neosobovosti) patrně rozšířeno ještě víc; je dosvědčeno např. i z Podještědí a z Litomyšlska v sev. a vých. Čechách, srov. 1. p. muž. život, tří, štiří (zčásti též třej, štiřej) X

muž. neživ., žen. a střed, tři, s tiň (štiři). Rozdíl mezi život, a neživot,

tvarem je ovšem zčásti setřen fonetickým zkrácením í (viz § 63), u číslovky 4 je však místy vyjadřován též alternací ř— r, tj. život, štiři X neživot, stiň . V centrální podskupině střmor. nářečí, kde se původní krátké i změnilo v é též po ř (§ 644), jeví se pak rozdíl v podobách muž. život, tři, šteři ( < -í) X muž. neživ., žen. a střed. tře, steré.

Ve východnějších nářečích výchmor., v kterých se nezúžilo é v í (§ 69i),

zní 1. p. muž. život, rodu tře, štiřej sty řé (v kopán, úseku tré, štiré )62 X muž. ne­ život., žen. a střed, třijtřy, štirijštyry (štiřijštyřy , v kopán, úseku tri, stiň ). P o ­ dobně je v slez. nářečích i v pol.-čes. smíš. pruhu tře, štyře X třyjtři, štyryjštyřyjštyři.

182

V pol.-čes. smíš. pruhu se vedle toho zčásti vyskytují v život. muž. rodě analogické

tvary třo, štyfo (podle dvo ); tyto podoby se místy objevují i v přilehlých slez. nářečích, zvi. v úseku hornoostravickém. 2. V nepřímých pádech jsou po celém území pro všechny rody tvary stejné, v 2., 6. pádě nejčastěji typu třech, štírech (v 2. pádě jen velmi zřídka vedle toho tři, poněkud hojněji štir), v 3. p. třem, štírem, v 7. p. třema, štirma (štiřm a/štiřema). V přesahu na Kladsko analogií podle 7. p. třema vznikla podoba šterma a odtud též tvary 2., 6. p. šterch, 3. p. šterm. Y části severnějších výchmor. nářečí na Valašsku a také v kopaničář. úseku je analogií podle dvoch, dvom, dvorná (d v ú c h ...) 2., 6. p. třoch\troch, štyrochlštiroch, 3. p. třom / trom, štyrom / štirom, řidčeji též 7. p. třoma(třomi) \troma, resp. (záp. od St. Jičína) tř ú c h ..., třúm atd. Podoby typu třochjtřuch, štyroch\štyruch. .. se zčásti, hlavně v 2., 6. p., vyskytují také v jv. nářečích slez. (včetně již. podskupiny) a v pol.-čes. smíš. pruhu.

126 1. číslovky typu p jet (p fet Ipet jpjet/p ja ljp a l jp ja c lp 'y ň c ' ...) mají stejně jako spis. čeština v nepřímých pádech po celém území ustrnulý tvar p j e l i . . ., při-

Číslovky typu pět

čemž v 3., 6. a 7. pádě sklonění přechází na výraz počítaného předmětu; např. střčes. 1., 4. p. p jet let, 2. p. vot p je li let X 3. p. mněla u ž k p jeli letům, 6 . / p je li le­ tech, 7. přet p je li leti\letama\letma. U číslovek devjet, deset, dvacet, třicet, štiricet/štiřicet je v tvarech na -i samohláska předposlední slabiky většinou obměněna, srov. střčes. devili, d ě sili ..., slez. z okolí Opavy devicy, dešycy apod. Vedle toho se u deset, d v a c e t.. . řidčeji nebo hojněji vyskytují též podoby se samohláskou nezmě­ něnou, tj. střčes. deseti, dvaceti, třiceti, štiriceli ; podoba devjeli naproti tomu žije v nářečích jen v rozsahu velmi omezeném, např. v čes. přesahu na Kladsko, v slez. nářečí na Frenštátsku aj. V 7. pádě se porůznu dost často vyskýtá i sekundární tvar typu pjelim a , v jv. slez. nářečích analogií podle třoma (třoI třuma pak pjelom a (pjelom i) / pjec'u m a apod.; srov. např. z Roudnická

m i)

s pjelim a kulickama, z Boskovická bral fšem a deselima. Řidčeji se objevují sekundární tvary s analogickými koncovkami též v jiných pádech, např. na Roudnicku 3. p. k tem p jelim , na Třebívlicku v lounsko-litoměřickém úseku

6. p. p o šeslich letech ; v českém přesahu na Kladsko tyto podoby v nepřímých pádech většinou převažují. V některých okrajových úsecích vedle toho číslovka někdy zůstává nesklonná, srov. z přesahu na Kladsko vot tejch p jet sedlácu, s terna sedům malejma kuzlatama,

z pol.-čes. smíš. pruhu s p 'y ň c ' kunám 'i.

2. Podobně u číslovkových zájmen kolik, tolikltulik (kolek, to lé k ...) je v nepřímých pádech jako ve spis. češtině ustrnulý tvar 2. pádu kolika, tolika. K němu

Číslovky

kolik, tolik

se analogií podle p j e l i ... porůznu připojuje sekundární -li, zvi. v 7. pádě pak místy ještě -ma\ srov. např. střmor. z okolí Jevíčka do kolékali delaji?, s tolékalim a detma. V oblasti čes. nářečí v už. smyslu, v nichž se ke kolik často připojuje částice pakjpa (kolipak/kolipa), vkládá se někdy v nepřímých pádech toto pa 62

62 Koncovka -é byla v 1. pádě muž. rodu u číslovky 4 i v staré češtině (čtyřé) jako u souhlás­ kového sklonění podst. jmen, kdežto u číslovky 3 měl tvar muž. rodu pův. koncovku -ie

(třie) jako u muž. i-kmenů; v ostatních rodech byla u obou číslovek koncovka -i (stč. tři, Čtyři).

183

mezi tvar kolika a sekundární -li, např. na Vysokomýtsku p o kolikapaii to dáváš? apod. Vedle toho se tvaru kolika , tolika místy užívá i v 1., 4. pádě, např. v loun­ ském úseku to u š j e kolika roku, tolika hrušeg bilo. Na Boudnicku a snad i jinde bývají pak u kolik v nepřímých pádech analogické tvary podle dva, tj. 2., 6. p. kolikou\kolikouch, 3. p. kolikoum, 7. p. kolikouma, popř. se sekundárním - l i všude kolikouli, v 3. p. vedle toho též kolikoulim, v 7. p. kolikoulima. Ve výchmor. oblasti na Břeclavsku bývá od kolik zvi. 6. a 7. pád někdy koliki ¡kolci, např. ||kolci ||kolikaii hodinách?, s kolci ||kolikaii chuapama apod. Pokud se ve východnějších nářečích v 1. pádě užívá též jiných podob obou číslovek, např. kolí, tolí I kolej, t o l e j ..., zůstávají tyto podoby v ostatních pádech nesklonné; srov. např. z Kyjovska ot kolej lidi to m á š?, tolí nádehikom nemozu vařit . o koliki

3. Podle typu p jet bývá v nepřímých pádech jedn. čísla (jako často i ve spis. ja­ zyce) koncovka -i v nestejném rozsahu také u číslovky lišíc (lisiclU sýc/lisejclc'isřic lč y šy c lty s'ú n c ...), je-li ve spojení s počítaným předmětem; srov. střmor. z okolí Jevíčka 3. p. k lisici koronám, 6. p. p o lisici kosech, 7. p. s lisici korónama, výchmor. z Kyjovska též 2. p. ot lisici korun apod. Řidčeji, zvi. v kopaničář. úseku výchmor. nářečí, zůstává v takových případech neskloněná podoba 1. pádu, např. (z Nové Lhoty) ot tisíc korán višjéj. Jinak se lišíc ve shodě se spis. češtinou většinou pravidelně skloňuje jako podst. jména typu bič; v 2. p. množ. č. je při­ tom jako genitiv počítaného předmětu zachován starý tvar bez koncovky (srov. střčes. p j e t ..., moc lišíc X vidaje šli do iisicu). 4. Číslovka sto, stojí-li samostatně, skloňuje se na celém území shodně se spis. jazykem jako podst. jména typu stádo; ve spojení s číslovkou dvje je starý duá­ lový tvar 1., 4. pádu (dvje) sle zachován zhruba jen v čes. nářečích v už. smyslu, kdežto ve východnějších nářečích se veskrze užívá tvaru množ. čísla (dvje) sta . Ve spojení s počítaným předmětem zůstává sto v jedn. čísle často nesklonné a sklo­ nění přechází na tento předmět; srov. např. z Vysokomýtska bes sto korun dva lišíce,

ke sto korunám,

ze sto lidma.

Na Břeclavsku a v kopaničář. úseku

výchmor. nářečí zůstává sto nesklonné i po číslovkách typu pjet, např. (z Břeclavska) pjet, šest, sedn, osn sto korun (ale dvje, tři, štiri sta).

Časování sloves 127. Podle způsobu tvoření celého souboru tvarů většinou existují v nářečích v podstatě stejné základní slovesné typy jako ve spis. češtině. Srov. typ y pravi­*1 5 4 3 2 delných sloves podle tvaru 3. os. jedn. č. se zřetelem k infinitivu i jiným tvarům např. v střčes. podobách: 1. třída: nese — níst/nist/nest, bere — brát; maze — mazat; peče — piet/pietlpíc/

Ipect; umře — umřít¡umřit; 2. třída: spadne — spadnout, mine — minout; začne — začítlzačit ||začnout; 3. třída: kreje/krije — krejt; kupuje — kupovat; 4. třída: prosi/prosi — prosit, lečí¡Uzi — ležet...; umi/umi — umňet; 5. třída: volá — volat.

128. 1. V zařazení jednotlivých sloves nebo celých skupin k uvedeným typům je Rozdíly ovšem mezi nářečími v různých částech území řada dílčích rozdílů nestejného v zařazení slovesdruhu a původu. Např. na okraji jz. Čech se vyskýtá zbytkové zapřeze — za­ příst x střčes. zaprahne — zapřáhnout (viz § 804f); v četných výchmor. i střmor. nářečích je zamče — zamčít X jinde většinou zamkne — zamknout jzam knót . . . ; v severnějších výchmor. a v slez. nářečích se říká b o d e jb o ^ e ... — b osi¡b od ¡b osi/ Ibus'c ' . . . X na ostatním území bodá — bodat. V sv. Čechách na Vysokomýtsku a patrně i jinde je chrapií — c h r a p iit.. . (jako p rosí — prosit ), naproti tomu však kamarádí, z a k u la lí... — kamarádet, za k u la tet... (jako leží — ležet), v některých západnějších střmor. nářečích večeři — večeřit/večeřet..., ve východnějších v e ­ čera — večeřat aj. (viz porůznu ještě níže). Ve výchmor. a zčásti i střmor. nářečích se projevuje jako relativně produktivnější než dále na západ slovesný typ

4. tř. p rosí — prosit, srov. např. liščí¡léšči — liščitlléščét ,dát políček4, la p íjla pi — la­ p i t . . . , p l e š č í ... — p le š č it..., z h a s í... — z h a s it...,

proti západnějším podobám

2. tř. typu spadne — spadnout, tj. liskne\leskne — lisknót¡lesknot, l a p n e ..., atd. Územní rozsah různých těchto rozdílů je velmi nestejný a hranice jsou zpravidla plynulé, přičemž se v příslušných úsecích vedle forem odlišných od spis. jazyka jako dublety většinou vyskytují i tvary v podstatě shodné. p l e s k n e .. ., zhasne ...

2. Nejzávažnější rozdíly, které se ostatně zčásti projevují existencí dublet i ve spis. češtině, jsou v příslušnosti některých sloves bud do 5. třídy, nebo do 1. třídy k typu maze (srov. spis. kousá ||kouše, orá || oře aj.). Hranice jednotlivých případů tu zase nejsou pevné a značně se od sebe liší, celkově však lze pozorovat, že zvlášť směrem k východu sloves patřících k typu maze postupně přibývá (viz mapku č. 31). Přitom se ovšem např. podoby (v)ořu, (v)ořeš, (v)oře... hojněji vyskytují i v jz. Čechách až za Plasy, Rokycany, Blatnou a Prachatice, v sv. Čechách pak zhruba po Turnov, Chrudim a Hlinsko, kromě toho na celé Moravě mimo jz. úsek, takže podoby (v)orám, (v)oráš, (v)orá... převládají nebo výlučně vládnou zhruba jen ve střed. Čechách s některými sousedními úseky a jz. částí Moravy (přibližně za Ždar n. Sáz., Vel. Meziříčí a ke Znojmu). Naproti tomu podoby

trescu (-6/-o), tresceš, tresce... jsou běžné od východu zhruba jen za Litovel, Bystřici n. Pernšt., Blansko, Slavkov u Brna a Břeclav; vedle nich však i dále na východ, v již. úseku až k slovenským hranicím, severněji přibližně po Uh. Brod, téměř ke Kroměříži, Kojetínu a Přerovu, za Lipník n. Bečvou a Hranice, žijí také podoby trestám, trestáš, trestá atd. Dublety tresce ||trestá existují i ve většině slez. nářečí mimo jv. úsek, takže oblast relativně výhradní vlády podob typu tresce je pouze v severnějších výchmor. nářečích (mimo Hranicko), v přilehlé sv. části nářečí střmor. a v jižní podskupině nářečí, slez. V podstatě jenom většinu sever­ nějších výchmor. nářečí (i s Hranickém), na druhé straně však také značnou část slez. nářečí již. od Opavy a Ostravy zaujímá oblast podob čícu\čýculčicu\čycu..., číceš..., číče... ( x čítám, čítáš...); ještě menší územní rozsah mají tvary dívejdive sa/g'ive se... (xďívá se...), dále např. (v podobách z Vel. Karlovic) buše, lúšče, smýče, sp'ive, střýče, zav'íře, zb'íře aj. Úsek maximální intenzity jevu je v severní podskupině výchmor. nářečí, tj. v oblasti tzv. Valašska.

185

3. Tvaroslovné důsledky pro některé skupiny sloves mají zčásti i jevy hláskoslovné. Nejvýrazněji se to projevuje neprovedením někdejší přehlásky *d > ě nebo vyrovnáním ve prospěch náležitě nepřehlasovaných podob ve skupině sloves jako hází — házet, která v západních částech území patří veskrze do 4. tř. typu umí — umňet, počínajíc střmor. nářečími však v počtu vzrůstajícím směrem k východu do 5. třídy k typu volá — volat (srov. § 804a). I tato slovesa jsou ovšem zasažena interferencí s typem maze, proto některá z nich mají ve východnějších ná­ řečích také nebo výlučně tvary 1. třídy; pokud infinitivní tvary jsou nepřehlasované (zhruba ve výchmor. nářečích), řadí se přímo k typu maze — mazat (srov. např. z vých. Kyjovska hážu, sážu — házat, sázat...), západněji pak, kde nastalo vyrovnání ve prospěch přehlásky, vytvářejí v 1. třídě zvláštní typ háze — házet. K tomuto typu místy, např. již. od Kroměříže, sekundárně přecházejí i některá slovesa typu mazat, jako sJcáze — sházet,vzkázat', uváže — uvážet aj. V západních střmor. nářečích se podobně přeřadila některá slovesa od typu volá — volat k typu umí — umhet (hází — házet), např. v okolí Kunštátu popásí — popáset. Jsou to případy celkem ojedinělé a místně omezené, přesto však připomínají podobné přeskupení podst. jmen se slovním základem končícím na s, z od tvrdých skloňovacích typů k měkkým (§97 ). 4. Y těch střmor. nářečích, v kterých za i je v jistém rozsahu e totožné s e původním, zčásti splynula slovesa 4. třídy typu prosí — prosit s typem leží — le­ žet] srov. např. z Boskovická prosí, vozí — proset, vozet (ale např. chodí — cho­

dit); patrně vyrovnáním je však na jz. Moravě zčásti např. i sposlet, vožeňet se apod. (viz § 654).1 9 2 Morfologi-

129.

1. Hláskoslovně je podmíněna též řada morfologizovaných rozdílů v samo­

zované

hláskových alternacích uvnitř tvarového souboru některých slovesných skupin;

rozdíly

tyto rozdíly sice neznamenají příslušnost k různým časovacím typům, přesto však vystupují jako výrazné diference mezi nářečími. Zčásti byla o nich už řeč zvi.

hláskoslov. původu

v partii o přehlásce *a > ě, jako např. leží — ležet, ležel... X leží — lézat, ležal... (§ 804b), začít — zacel/ zacil... X začít — začal... X

začat — začal... (§ 804c), třese — trast... X trase — tříst... (§ 804e), smňeje se — smát se, smál se... X smňeje se — smít se, smíl se... (§ 804c) aj. Hláskoslovného původu je nepochybně také -ul (zčásti -ol) v zakončení tvaru jedn. č. muž. rodu příčestí min. některých typů a skupin, vyskytující se v úzkém pásu slez. nářečí od St. Hamrů přes Místek po Ostravu (s výjim kou St. Hamrů jen po levém břehu Ostravice) a mající své nesouvisící pokračování

(-úll-ol) v nevelkém úseku pol.-čes. smíš. pruhu kolem Orlové (mimo Bohumínsko i jižnější části smíš. pruhu); srov. např. z Místecká umful, třul, bul..., bjul, umul, žul..., ležul, klecul, slysul, vig'ul, umjul... / ležol, klečol... (ale umřela, třela, byla..., bila, umyla, žila/žyla..., ležela, klečela, slyšela, visela, umjela...).

186

Fonetická příčina tohoto jevu je ovšem nejasná a snad ani není jednotná; zčásti může jít o labiovelarizaci i (y) > u vlivem následujícího l, objevující se porůznu v nářečích polského jazyka, zčásti o polskou dispalatalizaci e > o (§ 83 1), které podlehlo náhradnímu zdloužení a změnilo se v u\u (§ 742), zčásti konečně o ana­ logii. Ve všech případech by pak běželo o přenesení morfologizováného už jevu do

oblasti českého jazyka. Je přitom příznačné, že se západní hranice zhruba kryje s hranicí typu volol (§ 772). 2. Ze souhláskových alternací stojí za zmínku, že u sloves typu pece — piet ... je v tvarech 1. os. jedn. a 3. os. množ. č. přítomného času téměř ve všech nářečích provedeno vyrovnání koncové souhlásky slovního základu podle ostatních tvarů; srov. např. střčes. peču — pečou, múzu — múzou / výchmor. mozu —*mozú apod. Pouze ve východnějších částech pol.-čes. smíš. pruhu převládají v 1. os. jedn. i 3. os. množ. č. podoby s Jc, g: p'ekym, mogym — p'ekúm, mogúm. V rozk. způsobu je pec, tluc... — pecte, tlucte apod. po celém území, ve většině nářečí pak také pomoz (pomúz[pomuz...)— pomoste. . . ; místy se však, hlavně v sv. Čechách, kolísavě vyskýtá pomoc — pomočte, zřídka též pomoz — pomoste. Analogií podle střídání souhlásek v případech piet... — upečená, pečeni, zčásti i vlivem paralel­ ních násobených sloves 4. tř. jako nosit — nanošená, nošení..., bývá porůznu v nářečích u sloves typu nese — nist... v příčestí trpném a slovesném podst. jméně š, z proti s, z ostatních tvarů; srov. např. střmor. ze Slavkovská pocta je uz donesená, dekuju za svezeni, svčes. z Yysokomýtska také ten je vipašenej apod. 3. V široké oblasti jz. Čech (mimo záp. okrajové úseky kolem Loun a Královic, Domažlicko a býv. stříbrský národnostní ostrůvek) spolu s přilehlou jz. částí Moravy je u sloves typu prosí — prosit stejná koncová souhláska slovního základu jako v příčestí trp. a v slovesném podst. jméně také v tvarech rozk. .způsobu, např. nos, pros, voz — noste, proste, vošte apod. Tyto podoby plně žijí hlavně v již. Čechách zhruba od Klatovska k Přešticím, po jižní Příbramsko, za Týn n. Vit. a po Pelhřimov, na jz. Moravě pak po Vel. Meziříčí, k Rosicím a za Mor. Krumlov (viz mapku č. 31); řidčeji nebo hojněji se však vyskytují i ve střed. Čechách. V některých případech, jako pohroz, poraz — pohrošte, porašte, je oblast pravidelného výskytu ještě rozsáhlejší, v jiných naopak zčásti menší, např. pušl, (v)otpušl I pust, (v)otpušt — pusté, (v)otpušte X pusl, votpusl / pust, votpust— pusté, votpuste..., (viz § 466), nejezii, nemišli — nejezdete, nemišlete/ne­ jezdíte, nemišlite aj. Na jz. Moravě, přibližně od Jemnice k Třešti a od Tišnova za Bystřici n. Pernšt. a ke Ždaru, s přesahem do vých. Čech přes Polničku až k Chotěboři a k Polné, vyskytují se též formy vrac, vobrac, zaplač — vracte,

vobracte..., na větším souvislém území i mezi oběma úseky ve zbytcích pak chic — chicte. Na vznik těchto podob jistě působily vedle tvarů přič. trp. a podst. jména slo­ vesného v dřívějších dobách také někdejší tvary 1. os. jedn. typu prosu, placu atd., neboť jde o form y značně staré, dosvědčené už z rozhraní 14. a 15. stol. Pokládám však za velmi nepravděpodobnou domněnku, že podoby chic, vrac... jsou přímým pozůstatkem asibilované výslovnosti č, d, dosvědčené z jz. Moravy Janem Blaho­ slaveni r. 1571 (viz § 342; srov. Sl. U tě š e n ý , Nářečí přech. pásu ces.-mor., s. 191). 4. V rozsáhlých oblastech, zejména ve východnějších výchmor. nářečích a kolísavě také ve značné části sv. Čech od Podještědí k Poličce, rovněž s přesahem na jz. Moravu do okolí N. Města, Bystřice n. Pernšt. a na Tišnovsko, je naopak čas­ těji než jinde koncová souhláska slovního základu v příčestí trp. a slovesném podst. jméně sloves typu prosí — prosit vyrovnána s ostatními tvary paradigmatu,

jako např. kołem Vel. Karlovic ve výchmor. oblasti zcela pravidelně nanošený, pokažený, pomaslený, stralený, udené maso.,., od naroděni, bez zaplacení. .., na Vysokomýtsku ve vých. Čechách pak kolísavě přišel spohnej \\spocenej, zablálenej ||zablácenej, poliuka je uš přecedená... , řidč. bil povjesenej, bes proseni apod. Naproti tomu v Podještědí v sev. Čechách se patrně analogií podle případů jako trpí — trpjenej... objevují podoby koupjenej, připravjenej, trápjeňi aj. 5. V drobném úseku vých. Čech kolem Polné a v rozsáhlejším okruhu na jz. Moravě zhruba od Jihlavy, Třeště a Telce za Vel. Meziříčí, Vel. Bíteš a Mor. Krumlov proniklo koncové i, d slovního základu sloves typu prosí — prošity jako např. hodí, vobrálí — hodit, vobrálit, i do všech tvarů paralelních nedoko­ navých, resp. násobených sloves typu házi — házet; vyskytují se zde tedy podoby hadi — hádet, nehádej, hádel..., vobraii — vobralet..., a stejně např.

viplálet, vralet, sádet, zboudet atd. (viz mapku č. 31). Zčásti pak je v této oblasti též přehadovat, vysadovat apod. O slez. alternacích typu pokludil ¡pokłucie'. . . — poklugeny, poklusal¡-c' ... viz v § 3Qi .„ . T v a r y p ř ít o m n é a r o z k a z o v a c í

1.

130. 1. Dílčí rozdíly v koncovkách přítomných tvarů, s jistými výjimkami osoby jedn. sloves 1.—3. a zčásti též 4. třídy a 1. a 3. os. množ. všech typů,

jsou pouze hláskoslovného rázu; srov. např. prosiš, prosi [ prosíš, prosi / pros'iš, pros'i X proséš, prose Iprosejš, prosej/ prosýš, prosý / prošyš, prošy (viz § 665), volám, voláš I volám, voláš... X volom, vološ... X volum/ volům, vološ... (§ 772), kupu­ jete... X kupujele/kupujec'elkupujece... X kupujoc'o (§ § 3 4 i, 82).*V Tvary

1.osoby jedn. ě.

2. Také tvar 1. os. jedn. č. sloves 1.— 3. třídy má téměř na celém území jednotnou, koncovku -u (-o[-o), např. střčes. nesu, umřu, začnu. . . ; pouze ve většině obcí kopaničář. úseku výchmor. nářečí je ve shodě se sousedními slovenskými nářečími koncovka - em, např. nesem[hesem, umrem, zacnem[zacřiem, kupujem. . ., takže -m je zde v absolutním konci tvaru 1. os. jedn. všech slovesných typů. Jde tu o rozdíl, který vznikl v průběhu historického vývoje (asi od 14. stol.) nestejným rozšířením - m od malé skupiny tzv. atematických sloves {dám, vim...) k jiným typům a patří k výrazným morfologickým diferencím mezi češtinou a slovenštinou. D o kopaničářského úseku byl ovšem tento jev patrně sekundárně vnesen kolonizací od východu; naproti tomu v jižnějších okrajových slovenských nářečích na tzv. Záhoří je shodně s nářečími čes. jazyka v tvaru 1. osoby jedn. sloves 1.— 3. třídy koncovka -u (viz mapku č. 2). V pol.-čes. smíš. pruhu mají slovesa 1.— 3. tř. v tvaru 1. os. jedn. č. většinou koncovku -ym, např. ňesym, umřymlumrym, začnym apod.; v tomto případě běží o rozloženou nosovku -ę, tj. je to stav v zásadě shodný s polštinou, na rozdíl od polštiny však není provedena dispalatalizace samohlásky v slovním základu (viz § 832; srov. např. spis. poi. niosę). Jak už bylo řečeno v § 284, nerozložená

188

nosovka se vyslovuje pouze v oblasti Nýdku (-ęl-y), v drobném úseku kolem

Bohumína je pak v souhlase s přilehlými polskými nářečími za hranicemi republiky za ni střídnice -a, tj .jo nesa atd. (§ 78i). Tytéž koncovky jsou v pol.-čes. smíš. pruhu také u sloves 4. třídy typů prosi, leží, např. prosym (ale pros'išf

pros'i...), lezym / prosę {-y)... /prosa apod. Z vývojového hlediska jsou tyto tvary rovněž shodné s polštinou, v níž se na Tozdíl od češtiny v uvedených typech nevytvořila sekundární podoba podle atematických sloves (srov. spis. poi. proszę, leżę). Tvary s -ę/-a jsou však v příslušných úsecích také u sloves typu umí, např. rozum'ę \-y) / rozum'a ( X spis. poi. rozumiem); v těchto případech jde zřejmě o analogické novotvary. 3. V tvarech 1. osoby množ. vládne na většině území koncovka -me, např. střčes. neseme, prosíme/prosíme, voláme atd.; u sloves 1.— 3. třídy se mimo úseky, v kterých je tvar 1. os. jedn. zakončen na -m, řidčeji nebo hojněji jako dublety vyskytují také podoby nesem, berem. .. , spádném..., kupujem apod. Naproti tom u ve většině slez. nářečí spolu s pol.-čes. smíš. pruhem je hlavní koncovkou -my, srov. např. z Opavska ňesemy (|| nesem), prošymy, volamy. Koncovka -me se

Tvary 1. osoby množ. Č.

v slez. nářečích převahou vyskytuje pouze v nevelkém jv. okrajovém úseku v poříčí horní Ostravice (k severu asi po Frýdek) a kromě toho na Příborsku, na sz. okraji pak, jak se zdá, v nářečí Bránice a Bobolusk v západním přesahu d o Polska; -me bylo také v zaniklém nářečí obce Baborowa. Naopak oblast koncovky - my zabírá též sz. okrajové obce výchmor. (Spálov s Luboměří, Bernatice, Hodslavice, Mořkov a Veřovice), místy pak se tato koncovka na severním výchmor. pomezí kolísavě objevuje i jižněji; izolovanou enklávu s -my tvoří kromě toho skupina obcí při slovenských hranicích sv. od Val. Klobouk. V střmor. nářečích se koncovka -my (-mé/-má) zčásti vyskýtá v sv. úseku záp. od Lipníka n. Bečvou, porůznu kolem Přerova a téměř ke Kojetínu; v jv. části centrální střmor. podskupiny na západ a na sever od Prostějova je pak uzavřený ostrov s důsledným -mé, tj. neseme \\\ nesem), prosíme, voláme atd., a porůznu se ve zbytcích objevuje -my (-me'/-mé/-mi) též jinde, např. až na Okříšsku v jz. části střmor. nářečí (srov. § 644), v omezeném rozsahu také v nej severnějším cípu Zábřežska (jen v 1. os. množ. č. slovesa „ b ý t “ , my srny/mi smi, nebo též u sloves 5. třídy). Na severu zábřežského výběžku se jinak v tvarech oznamovacího způsobu všech slovesných typů v 1. os. množ., dnes však většinou už jen u starších generací, vyskýtá koncovka -ma, např. nesema, prosíma, voláma (|| neseme/nesem, prosíme atd.).1 3

.

.

131 1 Nejvýraznější rozdíly mezi nářečími jsou v tvarech 3. osoby množ. čísla (viz mapku č. 32). U sloves 1.— 3. třídy jsou to ovšem téměř na celém území rozdíly jen hláskoslovného rázu, srov. např. čes. v už. smyslu nesou, kupujou... X střmor. z Prostějovská nesó, kopójó... x výchmor. od K yjova

Tvary 3. osoby množ. 5.

nesú, kupujú... X slez. z okolí Opavy ňesu, kupuju apod. (§ 793a); náležitou hláskovou podobu má též koncovka -um {-um) v pol.-čes. smíš. pruhu, vzniklá rozložením nosovky -q (§ 78j). Tvary typu ňesum, kupujum (zčásti též ňesum, kupujum) žijí však i v několika slez. obcích na pomezí polských nářečí ve vých. části východního přesahu do Polska a v přilehlém pohraničním úseku z čs. strany hranic sev. od Hlučína.

189

jako např. kolem Vel. Karlovic ve výchmor. oblasti zcela pravidelně nanošený, pokažený, pomaslený, stralený, udené maso..., od narodM, bez zaplacení. .., na Vysokomýtsku ve vých. Čechách pak kolísavě přišel spo*enej \\spocenej, zahlálenej 11 zablácenej, poliuka je uš přecedená..., řidč. bil povjesenej, bes prosení apod. Naproti tomu v Podještědí v sev. Čechách se patrně analogií podle případů jako trpí — trpjenej... objevují podoby Jcoupjenej, připravjenej, trápjeňí aj. 5. V drobném úseku vých. Čech kolem Polně a v rozsáhlejším okruhu na jz. Moravě zhruba od Jihlavy, Třeště a Telče za Vel. Meziříčí, Vel. Bíteš a Mor. Krumlov proniklo koncové i, d slovního základu sloves typu prosí — prosit, jako např. hodí, vobrálí — hodit, vobrálit, i do všech tvarů paralelních nedoko­ navých, resp. násobených sloves typu hází — házet; vyskytují se zde tedy podoby hadí — hádet, nehádej, hádel..., vobralí — vobralet..., a stejně např.

viplálet, vralet, sádet, zboudet atd. (viz mapku č. 31). Zčásti pak je v této oblasti též přehadovat, vysadovat apod. O slez. alternacích typu pokludil¡poklug'ic' ... — poklugeny, poklugaíj-c'... viz v § 3Qi., . T v a r y p ř ít o m n é a r o z k a z o v a c í í

'■

I

• ¿V

«

.

... . *

3

» V . - i-

.

130. 1. Dílčí rozdíly v koncovkách přítomných tvarů, s jistými výjimkami 1. osoby jedn. sloves 1.—3. a zčásti též 4. třídy a 1. a 3. os. množ. všech typů, jsou pouze hláskoslovného rázu; srov. např. prosíš, prosí [ prosiš, prosi / pros'iš, pros'i X proséš, prosé \prosejš, prosej / prosýš, prosy / prošyš, prošy (viz § 665), volám, voláš I volám, voláš... X volom, vološ... X volum/ volum, vološ... (§ 772), kupu­ jete ... x kupujeíe¡kupujec'e/kupujece... X kupujoc'o (§§ 34l5 82). 2.

Také tvar 1. os. jedn. č. sloves 1.— 3. třídy má téměř na celém území

jednotnou koncovku - u (-6[-o), např. střčes. nesu, umřu, začnu...; pouze ve většině obcí kopaničář. úseku výchmor. nářečí je ve

shodě se sousedními

slovenskými nářečími koncovka -em, např. nesemfhesem, umrem, zacnem[zacnem,

kupujem..., takže -m je zde v absolutním konci tvaru 1. os. jedn. všech slovesných typů. Jde tu o rozdíl, který vznikl v průběhu historického vývoje (asi od 14. stol.) nestejným rozšířením -m od malé skupiny tzv. atematických sloves (dám, vím...) k jiným typům a patří k výrazným morfologickým diferencím mezi češtinou a slovenštinou. D o kopaničářského úseku byl ovšem tento jev patrně sekundárně vnesen kolonizací od východu; naproti tomu v jižnějších okrajových slovenských nářečích na tzv. Záhoří je shodně s nářečími čes. jazyka v tvaru 1. osoby jedn. sloves 1.— 3. třídy koncovka -u (viz mapku č. 2). V pol.-čes. smíš. pruhu mají slovesa 1.— 3. tř. v tvaru 1. os. jedn. č. většinou koncovku -ym, např. ňesym, umřymlumrym, zacnym apod.; v tomto případě běží o rozloženou nosovku -ę, tj. je to stav v zásadě shodný s polštinou, na rozdíl od polštiny však není provedena dispalatalizace samohlásky v slovním základu (viz § 832; srov. např. spis. poi. niosę). Jak už bylo řečeno v §2 8 4, nerozložená nosovka se vyslovuje pouze v oblasti Nýdku (-ę[-y), v drobném úseku kolem

Bohumína je pak v souhlase s přilehlými polskými nářečími za hranicemi Tepubliky za ni střídnice -a, tj .jo ňesa atd. (§ 78x). Tytéž koncovky jsou v pol.-čes. smíš. pruhu také u sloves 4. třídy typů prosí, leží, např. prošym (ale pros'išf pros'i...), lezym / prosę (-y)... / prosa apod. Z vývojového hlediska jsou tyto tvary rovněž shodné s polštinou, v níž se na Tozdíl od češtiny v uvedených typech nevytvořila sekundární podoba podle ^tematických sloves (srov. spis. poi. proszę, leżę). Tvary s -ę/-a jsou však v příslušných úsecích také u sloves typu umí, např. rozum'ę (-y) / rozum'a ( X spis. poi. rozumiem); v těchto případech jde zřejmě o analogické novotvary. 3. V tvarech 1. osoby množ. vládne na většině území koncovka -me, např. Tvary střčes. neseme, prosíme/prosíme, voláme atd.; u sloves 1.— 3. třídy se mimo úseky, 1. osoby v kterých je tvar 1. os. jedn. zakončen na -m, řidčeji nebo hojněji jako dublety ___ množ, č. vyskytují také podoby nesem, berem..., spádném..., kupujem apod. Naproti tom u ve většině slez. nářečí spolu s pol.-čes. smíš. pruhem je hlavní koncovkou -my, srov. např. z Opavska ňesemy (|| nesem), prošymy, volamy. Koncovka -me se v slez. nářečích převahou vyskytuje pouze v nevelkém jv. okrajovém úseku v poříčí horní Ostravice (k severu asi po Frýdek) a kromě toho na Příborsku, na sz. okraji pak, jak se zdá, v nářečí Branice a Bobolusk v západním přesahu d o Polska; -me bylo také v zaniklém nářečí obce Baborowa. Naopak oblast koncovky -my zabírá též sz. okrajové obce výchmor. (Spálov s Luboměří, Bernatice, Hodslavice, Mořkov a Veřovice), místy pak se tato koncovka na severním výchmor. pomezí kolísavě objevuje i jižněji; izolovanou enklávu s -my tvoří kromě toho skupina obcí při slovenských hranicích sv. od Val. Klobouk. Y střmor. nářečích se koncovka -my (-mè/-me) zčásti vyškytá v sv. úseku záp. od Lipníka n. Bečvou, porůznu kolem Přerova a téměř ke Kojetínu; v jv. části centrální střmor. podskupiny na západ a na sever od Prostějova je pak uzavřený ostrov s důsledným -me, tj. neseme (|| nesem), prosíme, voláme atd., a porůznu se ve zbytcích objevuje -my (-mè/-me/-mi) též jinde, např. až na Okříšsku v jz. části střmor. nářečí (srov. § 644), v omezeném rozsahu také v nej severnějším cípu Zábřežska (jen v 1. os. množ. č. slovesa „ b ý t “ , my srny/mi smi, nebo též u sloves 5. třídy). Na severu zábřežského výběžku se jinak v tvarech oznamovacího způsobu všech slovesných typů v 1. os. množ., dnes však většinou už jen u starších generací, vyskýtá koncovka -ma, např. nesema, prosíma, voláma {|| neseme/nesem, prosíme atd.). 131.1. Nej výraznější rozdíly mezi nářečími jsou v tvarech 3. osoby množ.

Tvary

čísla (viz mapku č. 32). U sloves 1.— 3. třídy jsou to ovšem téměř na celém území rozdíly jen hláskoslovného rázu, srov. např. čes. v už. smyslu nesou,

3. osoby množ. 6.

kupujou... X střmor. z Prostějovská nesó, kopójó... X výchmor. od K yjova nesú, kupujú... X slez. z okolí Opavy ňesu, kupuju apod. (§ 793a); náležitou hláskovou podobu má též koncovka -um (-um) v pol.-čes. smíš. pruhu, vzniklá rozložením nosovky -q (§ 7 8 j). Tvary typu ňesum, kupujum (zčásti též ňesům, kupujúm) žijí však i v několika slez. obcích na pomezí polských nářečí ve vých. části východního přesahu do Polska a v přilehlém pohraničním úseku z čs. strany hranic sev. od Hlučína.

189

Podobně jako u koncovky -um [-um) v 7. p. jedn. č. sklonění žen. rodu (§ 1073) nelze ovšem v této slezské nářeění koncovce vidět zachování zbytku nosovek v oblasti českého jazyka, nýbrž příčiny jejího sekundárního vzniku nebo přejetí byly zřejmě morfologické (viz § 783). 2.

U sloves 4. třídy jsou koncovky 3. os. množ. č. všech typů na rozdíl od

spis. češtiny téměř ve všech nářečích vyrovnány, ovšem značně nestejným způsobem. Výjimku tvoří pouze několik výchmor. obcí v jádru kopaničář. úseku (St. Hrozenkov, Březová, N. Lhota aj.), v jejichž nářečí se tvary typů prosí,

leží odlišují v celém paradigmatu od typu umí [umiéjumjé. . .); tvary 3. os. množ. č. pak jsou prosa, leza (srov. § 802c) X umejú (smejú, rozumejú...). Podobný rozdíl je zachován v slez. nářečí obce Bránice v záp. přesahu do Polska, uoňi pros'ie, lezte X umjeju (umju). a) Vyrovnání ve prospěch typů prosí — prosit, leží — ležet, tj. (v)oňi prosíy leží... a také umí. . . , je provedeno jednak ve značně rozsáhlé souvislé oblasti v záp. a již. Čechách, sahající od jz. až za Rakovník, téměř po Beroun, Hořovice a Blatnou, za Písek, Týn n. Vit. a k Jindř. Hradci, jednak v drobnějších enklá­ vách při česko-střmor. pomezí zhruba od Dacie k býv. jihlavskému něm. ostrovu, severozápadně od tohoto ostrova pak od Polně a Přibyslavě kolem Žďáru, Bystřice n. Pernšt. a N. Města téměř ke Kunštátu a k již. okraji býv. něm. ostrova lanškrounsko-svitavského, konečně i na sever od něho v severnější části zábřežského výběžku. Ve výchmor. oblasti jsou enklávy tohoto typu, jak už bylo řečeno v §8 0 2c, jižně od Uh. Hradiště a kolem Lipníka a Hranic, v oblasti slez. nářečí pak na okraji starého osídlení jz. od Opavy [prosy, lezy,

umí...).

'

V podstatě stejné vyrovnání nastalo vůbec v

převážné části výchmor.

nářečí i ve většině slez. nářečí od jihu až k Hlučínu a na jz. odtud na celém jižním Opavsku, odděleně pak též v několika západních obcích vých. přesahu do Polska; na rozdíl od západnějších podob je tu ovšem koncovka nepřehlasovaná, srov. výchmor. např. z okolí Hodonína prosa, leza, umňá, slez. z okolí Štramberka prosa, leza, umja, z úseku při horní Ostravici pros'o, lezo, umjo (§ 772). V střední části výchmor. nářečí, zhruba k jihu od Vsetína až za Uh. Brod, kromě toho v několika obcích již. od K yjova, žije přitom nepřehlasovaná koncovka v se­ kundární podobě -íjaj-ýja, resp. (kolem Uh. Brodu a již. od K yjova) -íjá, vzniklé zřejmě analogií podle jiných tvarů paradigmatu (zvi. troj slabičných podob

prosíme, prosíte...); srov. např. z okolí Val. K lobouk prosýja, lezýja, um'ija. Územní hranice všech uvedených podob jsou ovšem velmi plynulé, a jak se zdá, tyto podoby v mluvě mladších generací porůznu značně ustupují podobám ze sousedních oblastí (viz níže). b) Ve zbývající převážné části Čech spolu s přilehlými drobnými úseky na jz. i sz. Moravě (kolem Třeště a v Cokytli na nej západnějším Zábřežsku) je provedeno opačné vyrovnání ve prospěch typu umí — umňet, tj. vládnou zde koncovky -ejíj-eji (hlavně v střed. Čechách a v přilehlých úsecích jz. Čech), např. prosejí, lezejí, umněji / proseji..., resp. -ej (hlavně v sv. Čechách), se změnou dvojslabičného zakončení v koncovku jednoslabičnou (obdobně jako např. 190

v 3., 6. pádě bratroj < bratrovi, § 382), tj. prosej, ležej, umňej (srov. § 665(i). Mezi

variantami -eji a -eji existuje hodně kolísání, podoba s délkou však převažuje spíš v jižnějších úsecích, popř. i v sv. Čechách, pokud se tam jako dubleta vyškytá, kdežto podoba -eji v oblasti střčes. Podoba -ej vládne též v sz. úseku lounsko-litoměřickém, v sev. a sv. Čechách pak převládá zhruba k Mělníku a Ml. Boleslavi, dále po Jičín, Chrudim, Svratku a Poličku; kolísavě se ovšem objevuje i v střed, a jz. Čechách až po izoglosu proseji Xprosí a místy i za ní. c) Naproti tom u téměř po celé oblasti střmor. nářečí je běžná v 3. os. množ. č. sloves 4. třídy sekundární koncovka -ijó (v čuháckých ostrůvcích -ijú), např. (v podobách ze Slavkovská) prosijó, ležijó, umijó. .. , vzniklá paralelním vyrov­ náním podle tvarů sloves 5. třídy (srov. dělám, děláš. .., delajó ||prosím, prosíš. . .)* V příslušných hláskových obměnách žije tato koncovka na jedné straně — větši­ nou jen jako dubleta — také v přilehlých pomezních úsecích čes. nářečí v už. smyslu kolem Bystřice n. Pernšt. a Jemnice na jz. Moravě i v městské mluvě Třebíče a Vel. Meziříčí (prošijou, lezijou, umijou), na druhé straně pak víceméně výlučně v západních okrajových nářečích výchmor., zvi. v úseku kolem Kelče a v pomezním pruhu zhruba od Kroměříže a záp. částí Gottwaldova k jz., sahajícím zvi. kolem Uh. Hradiště a Strážnice dost hluboko do výchmor. oblasti (srov. z okolí K yjova prosijú, lezijú, umijú). Koncovka -ijú (-yjú) je dnes ve výchmor. nářečích na postupu a zvi. u mladších generací se porůznu šíří jako regionální podoba interdialektická; podoba -ijou se pak po celé Moravě řidčeji nebo hojněji vyskýtá v mluvě osob, které opouštějí nářečí, takže patří ke znakům vytvářející se moravské varianty nadnářeční obecné češtiny. d)

Konečně

v

uzavřeném

okruhu

slez.

nářečí,

zaujímajícím severnější

Opavsko spolu se záp. přesahem do Polska, k východu zhruba po Hlučín, vládne sekundární koncovka -u, vzniklá podle sloves 1.— 3. třídy; srov. z okolí Opavy (oni) prošu, lezu, umju. V úsecích vymezených výše (odst. 1) má pak ve shodě s koncovkou -um\-úm u sloves 1.— 3. třídy také 3. osoba množ. č. sloves 4. tř. podoby pros'um (prošum), lezům, umjum j prošum, lezům, um'um atd. V pol.-čes. smíš. pruhu je ovšem zase koncovka -ům\-um dekomponovanou nosovkou (§78i), takže je to náležitá hlásková paralela koncovek v typech prosí/pros je/prosa...; v slez. úsecích však nepochybně vznikla sekundárně (za spolupůsobení polského sousedství) nápodobou příslušných tvarů sloves 1.— 3. třídy. 3. O tvarech 3. os. množ. č. sloves 5. třídy typu volají (volaji/ volaj) X volajó/volajú... viz v § 793b; ve výchmor. dolské enklávě záp. od Uh. Hradiště a v kelečském úseku má tato koncovka krajově náležitou hláskovou podobu -ajou. Kromě toho se tvary typu volajou někdy objevují po celé Moravě v mluvě osob, které upouštějí od nářečí (řidčeji však než ve 4. třídě tvary typu prosijou). Ve většině slez. nářečí žijí náležité podoby typu volaju, v stejném územním rozsahu pak, jako je v 1.— 3. a 4. třídě koncovka -um/-um, vládnou podoby volajum/volajúm, příznačné jinak pro nářečí pol.-čes. smíš. pruhu. Nepřihlížíme-li k drobným okrajovým úsekům, ve kterých se v tvarech 3. os. množ. vyrovnávací tendence neprojevily, celkově se tedy vyskýtá v nářečích čes. jazyka několik sestav koncovek:

191

Sestavy koncovek

a) Teritoriálně nej rozšířenější sestava -ou , -e jí (-ejij-ej), -a ji (-a ji/-a j) převládá ua souvislém území střces. a svčes. nářečí s přilehlým dost rozsáhlým úsekem nářečí jzčes., zasahujícím až do nejjižnější části jz. okraje Moravy. Střmor. hlásková obměna této sestavy (-6, avšak -e j, -aj) se vyskýtá asi jen v nejzápad­ nější obci zábřežského výběžku při bývalé mor.-čes. zemské hranici. b) Převážně jzčes. sestava -ou, -i, -aji (-ajil-aj) má v rozptýlených drobných úsecích své střmor., výchmor. i slez. hlásko slovné varianty - 6 , -i (-i), -aji (-ajil-ajó) I -ú, -i (ý), -ajú (-aji) / -u, -i (-y), -aju. Jejími variantami jsou však z vývojového hlediska též převládající výchmor. a slez. sestavy -ú, -á (-ijaf-ýja/

l-íjá), -ajú I -u, -a (-o), -aju. c) Hlavní střmor. sestava -ó , -ijó , -ajó, představující vyrovnání absolutního zakončení tvarů 3. os. množ. všech typů, spolu s omezenou vývojovou variantou -ó, -ijó , -a ji (-aji), rovněž vládne na souvislém území a v náležitých obměnách -ou , -ijo u , -aji, resp. -ú , -ijú (-y jú ) ,-a j ú (-a ji) přesahuje i do sousedních okrajo­ vých úseků čes. nářečí v už. smyslu a nářečí výchmor. d) Toliko v severnější části slez. nářečí na Opavsku spolu s většinou záp. přesahu do Polska je rozšířena sestava -u , -u , -aju, představující jiný způsob vyrovnání koncovek všech slovesných typů. e) Varianta předchozí sestavy, -u m , -u m , -ajum (-u m , -u m , -ajúm ), vytvořená adaptací absolutního zakončení tvarů ze sousedních nářečí polských, žije pouze v drobném úseku na sev. okraji slez. nářečí. V nářečích pol.-čes. smíš. pruhu vzniklo však ve shodě s pol. nářečími -u m v 3. os. množ. všech sloves­ ných typů náležitým hláskovým vývojem a morfologické vyrovnání nastalo pouze mezi typy 4. třídy (u m 'u m podle prošum , lezům). Rozkazovací způsob

132. 1. Rovněž tvary rozkazovacího způsobu jsou téměř na celém území v podstatě shodné, tj. existuje trojí typ zakončení v 2. osobě jedn. a v 1. a 2 . osobě množ. č .; např. střces.: a) b) c)

°> -i -ej,

-m e,

-te,

-em e,

-ete,

- ejm e ,

-ejte.

Vedle rozdílů čistě hláskoslovných, jako např. volejX voleX volíX volajX voloj... (viz § 75i,3), a vedle dílčích rozdílů tvaroslovného rázu (viz níže) vyskytují se ovšem v nářečích jisté rozdíly v příslušnosti některých sloves k jednotlivým typům ; srov. např. střmor. z Boskovická setr, votevř — setřme, votevrte..., z Kroměřížska počki — počkime, polij se — polijte se... 11pocké — počkéme...,

podive se — podivéte se... aj. U řady sloves vyplývají tyto rozdíly nebo dvoj tvary z příslušnosti do různých slovesných tříd, popř. z kolísání v celém paradigmatu, jako např. netrestejjnetresté... || netresci... apod. (srov. § 1282). Místy jsou v tva­ rech rozk. způsobu zčásti také morfologizovány některé hláskové jevy, např. v centrálně střmor. podskupině é < i v příp. jako nemarné čas x táhni (§ 644). O rozdílech v koncové souhlásce nebo souhláskové skupině slovního základu, jako nos, vrac, nejezdi — noste, vmete..., viz v § 1293.

2.

192

U sloves 3. tř. typu krije/ kreje, jejichž slovní základ končí na -i (-yl-é...),

má v západních částech území rozk. způsob hláskově náležité podoby napí se — napímese..., nebí ho... I napi se, nebi ho... (z dřívějšího pí, bí. ..), zahřej — zahřejte, uměj se... / zakré — zakréte..., ómé se... (z dřívějšího kry, my...);

v jižních výchmor. nářečích i v přilehlých střmor. úsecích je tu obyčejně krátká samohláska, např. na Břeclavsku napi sa, zakri — napité s a . . . (patrně analogií podle případů typu p o š l i — p o š l i t e ..., viz odst. 4), v severnějších výchmor. a v slez. nářečích má pak rozk. způsob v těchto případech s větší nebo menší důsledností ve shodě se spis. jazykem podobu napij saj se, z a k r y j... (s analogic­ kým -j podle případů jako nesm jej sa/se, k u p u j ... a typu volaj). Ve značné části pol.-čes. smíš. pruhu (mimo záp. okrajový pás a některé přilehlé úseky) se shodně s polštinou koncové -j často vyskýtá u všech imperativů na -i (-y), např. též zavřij, utřij, zapňij

—

z a v ř ijc 'e .. .

apod.

3. V některých nářečích, např. v sev. části Zábřežska, na Opavsku aj., neexistuje zvláštní rozkazovací tvar 1. os. množ., a buď se užívá v rozkazovacím významu tvaru oznamovacího, nebo opisu s rozkazovacím tvarem 2. os. množ. č. p olteIp o teIp oče...; srov. ze Zábřežska tak púdem a, z Opavska zaspivam y se, ňechamy j i m to 11poče zaspivam y se co, poce p u jg em ku m uzyce apod. Jinak mají tvary 1. os. množ. v stejném územním rozvržení jako oznamovací způsob zakončení - m e X - m y (-m é), pouze v drobném úseku jižní podskupiny slez. nářečí kolem Štramberka a v některých blízkých výchmor. obcích (Hodslavice, Mořkov) je v rozk. způsobu koncovka -m a na rozdíl od -m y v oznamovacím způsobu; např. ňezma, zacnima, prozm a, v o la jm a ... X n esem y, zacnemy (nesem, zacnem), p ro sym y, volam y.

Koncové -m a zde přitom může stát odděleně od příslušného

slovního základu, tj. má povahu pohyblivého morfému, který se připojuje k prvnímu pří zvučnému slovu ve větě; slovní základ je ovšem ve všech případech totožný s tvarem rozk. způsobu 2. os. jedn. Srov. např. tozma u š p o t, šagma objedvaj

Jak už pojďme, však obědvejme‘ . Ojediněle se vyskýtá takto

odděleně také imperativní -m y (totožné s koncovkou -m y v l.os. množ. č. ozna­ movacího způsobu) v nářečích pol.-čes. smíš. pruhu i v některých nářečích slez. Volnější, aglutinační ráz má rozkazovací koncovka -m el-m y ve značném rozsahu též v jiných nářečích a zpravidla se to projevuje změnou znělosti koncové souhlásky slovního základu stejným způsobem jako v případech před jedinečnými souhláskami na předělu slov (viz § 444). 4. Výrazný dílčí rozdíl v tvarech rozkazovacího způsobu je mezi nářečími dále v tom, že vyrovnání někdejších dvou typů, na -i, -em ej-em y, - ete ... a -i, -im e j-im y , - i t e . . . ,

které existovaly v starším jazyce, nastalo na části území ve

prospěch typu jednoho, na části ve prospěch druhého (viz mapku č. 33). Vyrovnání ve prospěch prvního typu, ve shodě se spis. jazykem, je provedeno jednak ve většině čes. nářečí v už. smyslu, jednak v rozsáhlé enklávě zaujímající převážnou část výchmor. nářečí zhruba od Hranic, Val. Meziříčí a Vsetína až k Veselí nad Mor., spolu s přilehlým sv. úsekem střmor. nářečí za Kroměříž a Přerov; srov. např. z Vysokomýtska pošli, řekňi, pom odli s e . . . — pošleme, řeknete, pomodlete se atd. Naproti tomu vyrovnání ve prospěch typu -i, -im e, -ite vládne výlučně nebo kolísavě jednak v jz. Čechách téměř po Královice, za Rokycany, Sušici, Volyni a k Prachaticům, jednak v drobných okrajových úsecích na Doudlebsku v již. Čechách a v Podještědí v sev. Čechách, kromě toho pak ve dvou souvislých oblastech ve východnějších částech území. První z nich zaujímá většinu střmor.

193

nářečí spolu s vých. okrajovým pásem čes. nářečí v už. smyslu (téměř k Žamberku a Litomyšli, za Poličku, Chotěboř a Havl. Brod, jižněji zhruba po byv. česko-mor. zemskou hranici) a na východě s jižnějšími nářečími výchmor.; druhou vytváří celá nářeční skupina slez. spolu s okrajovými úseky výchmor. nářečí ve spálovském výběžku sev. od Hranic, v sev. a vých. části výběžku veřovického a dále téměř po Val. Meziříčí, za Rožnov a Vel. Karlovice. Srov. např. jzčes. z Klatovska klekni, nemisli si — klekňime} nemislite s i . . . , střmor. z Prostějovská modle se} rožni — modleme se, rozňite ... , slez. z Opavska ň ejezgy, pošli

—

ňejezgyče, pošlice

apod.

Tento druhý způsob vyrovnání rovněž znamená posílení aglutinačního charakteru tvarů rozk. způsobu v příslušných nářečích, neboť základem tvarů množ. č. je pak i v tomto typu tvar 2. os. jedn. V souhlase s tendencí k aglutinaci jsou také zmíněné tvary typu zavřij — zavřijm y — zavřijc'e v pol.-čes. smíš. pruhu (viz odst. 2), jimiž zároveň splývá imperativní typ b) s typem a). Vyrovná­ vání rozkazovacích tvarů je v oblasti čes. jazyka jev značně starý, projevuje se už v památkách ze 14. a 15. století.

N e u r č it é t v a r y Infinitiv

133. 1. Infinitiv všech sloves na většině území pravidelně končí na -t (viz mapku č. 33). P cdoby na - 1, zčásti též na -li, vyskytují se v oblasti čes. nářečí v už. smyslu jen v nevelkém okrajovém úseku v již. Čechách na Prachaticku (zvi. západním), pouze na 4 též v sev. Čechách v Podještědí, na severním Semikku a severně od Nové Páky; srov. z Prachaticka nesl, p e c i, spadnout, volal, beji, říci ¡n e s li, pecti, spadnouii, volali, bejli, ř í d i . . . ,

ze Semilská bral,

atd. Obyvatelům na Prachaticku, kteří takto mluví, se v okolí posměšně říká Tiťáci a také jejich nářečí se podle

prosil, videi, dělal, derzelfderzal, ležel ¡lézal

toho někdy označuje „tiťácké“ . V mnohem větším územním rozsahu plně žijí infinitivy na -ř/-c'/-c (srov. § 8 i ,2) na souvislém území zaujímajícím sv. část střmor. nářečí počínajíc těsně na východ od Olomouce a Prostějova a k severu od Kroměříže (včetně), dále severní výchmor. nářečí počínajíc poněkud na sever cd Gottwaldova a Val. Klobouk i všechna slez. nářečí spolu s pol.-čes. smíš. pruhem; srov. výchmor. z okolí Val. Meziříčí nesl, péci, spadnul, volal, b y \ ř é c l ..., slez. z okolí Opavy ňešč, spadnuč, volac, byc, řeknuc apod. Odděleně od této oblasti je infinitiv na 4 / - c ( § 83) ve shodě se sousedními slovenskými nářečími běžný též ve většině obcí výchmor. kopaničářského úseku, srov. např. ze St. Hrozenkova ňésc, lahnúc, okríc\okrjajc

,okřáť, chogic, volac atd.

O infinitivech typu p íc, moc na záp. okrajích Čech a p e c /p 'yc , m oc/m úc ve většině slez. nářečí a v pol.-čes.smíš. pruhu viz v § 493. Příčestí min. a pří­

2.

V tvarech příčestí minulého existují mezi nářečími většinou jen rozdíly

čistě hláskoslovné; o podobách typu nes, s p a d ... / nes], spadl (nesl, spad} / nesu,

čestí trp.

sp a d u . . . ) . . . I nesel, spadel (n e se l / n éseu . . . ) . . . / neslu, spadlu (néslu, sp a d lu . .. ). ..

194

viz v §6 2 i, o starých i mladších kvantitativních,rozdílech v tvarech příčestí

min. v §§ 883,4, 90i, 923. V tvarech příčestí trpného jsou jisté rozdíly v rozsahu tvoření podob na -n - a na - 1-, popř. se vyškytá kolísání mezi nimi. Srov. např. z Prachaticka v jzčes. oblasti m jeli dávno semlíno ||semíeto, j e dobře vodenej ||vo­ díetej ,oblečen', zaklenej || zakletej . .. , z okolí Polné a Polničky na Českomor. vrchovině bdi zavřenej 11zavřitej, j e tam zamcíno \\zam číto. . . , z Hranická v oblasti výchmor. nazhratý, zavřýtý, zedřýtý, zazdítý 11nazhraný, zavřený, zedřený zazděn ý ..., ze slez. nářečí na Opavsku obehrály, utřely, vydata ,vdaná' ||obehraný, utřeny, vydané pefoize apod. Častěji než ve spis. jazyce se v některých nářečích tvoří příčestí trp. také od bezpředmětových (podmětových) sloves, např. na Roudnicku v sz. Čechách i jinde m inutej tejden, bil vopitej (|| m inulej, vop ilej ), v okolí Polničky laščufki bili p ojití ,pošlé', bilo tam moc lidu sejitejch, j e to v i m ř í t í ..., na Prostějovsku v střmor. oblasti bel (v)odejité, v slez. nářečích na Opavsku p řejity \\p řej g en y ,přešlý, prošlý, propadlý', pu kn u ty ,puklý', um řely

,m rtvý', ustátý ,unavený', uzdraty ,uzrálý, zralý' aj.

Stojí za zmínku, že se v nářečích pol.-čes. smíš. pruhu příčestí min. i příčestí trp. sloves typu umře — u m ř ic ju m ř y c ' tvoří shodně s ostatními nářečími čes. jazyka z infinitivního základu, na rozdíl od polského umarł, u m a r ł a ... — u m a rty ; např. u m řil, u m řitá . . . — um řitý / u m ř y l. . . , zavřít — zavřitý, utřil — utřity, mlel\mlyl — zym lety/zym lyty aj. (kolem Orlové je ovšem um řul — u m ř y l a ...; viz § 128i). 3. U sloves typu spadne — spadnout bývá zvlášť v střčes. nářečích ve větším rozsahu než ve spis. jazyce příčestí minulé a ještě hojněji příčestí trpné s -n u -, srov. např. z Roudnická seknul, stisknul, trhnul (11sek, stisk, trh ). . . , napřáhnutá ruka,

natrhnutí

ucho

(||

natržení),

slíknutej,

vitříhnutej

(||

slecenej,

vitřizenej

,vystřižený') apod. Naopak se ve východnějších nářečích počínajíc nářečími střmor. výlučně nebo jako dublety hojněji než ve spis. češtině vyskytují tvary příčestí min. bez -n u -, např. výchmor. na Kyjovsku pohl se, uhla, ječm eň uschl, řidč. též u sl ||u snút aj.; v severních výchmor. nářečích a v celé slez. oblasti spolu s pol.-čes. smíš. pruhem bývá často nebo pravidlem tvar jedn. č. muž. rodu s -n u - (v pol.-čes. smíš. pruhu s -n u -/-n y -, viz § 782), ostatní tvary však bez -n u -, např. na Opavsku chytnul, ohnul, uschnul, u sn u l, v y tá h n u l... X chytla, ohla, atd. Tvary příčestí trp. zpravidla nemají -n u -, pokud existují podoby na -n -, kdežto v podobách na -t- se -n u - zachovává. Srov.

uschla, ušla, vytáhlá

výchmor. z Kyjovska spadená, v ita z e n á ..., viiiscená ||vilisknutá, zamčená ||za­ mknutá, zapřažená \\zapřihnutá ...; v nářečích pol.-čes. smíš. pruhu (mimo západní okrajový pás) je však převážně sp adň ů n y, p u k ň ú n y, zamkňůne apod. (§ 782).

4. U sloves typu

začne

—

začít/začit

||

zacnout

se v západních nářečích podoby

s -n u -, -n ou - {-m u -, -m o u -) ... namnoze vyskytují ve větším rozsahu než ve spis. češtině také v infinitivu, např. na Roudnicku zacnul, zaónutej — zacnout \\ začal, zacatej

— začít/začit ..., v příčestí min. a trp. pak též

přím ul, přím utej

||

přijal,

||z a a l, zacatej aj. Naopak se v jižnějším česko-střmor. pomezí a hlavně ve východních nářečích, v kterých převládají nebo plně vládnou podoby nepřehlasované, hojněji než ve spis. jazyce udržely starší infinitivy bez

p ř i j a t e j..., zatnul, zatnutej

-n o u - 1-n o -¡-n ú - { - m o u - . . .);

srov. výchmor. z okolí Uh. Hradiště nazat, ulát, zapjat,

195

najat (|| naznút, utnut, zapnút, najmúť) apod. V slez. nářečích, zvi. na Opavsku, řidčeji však i jinde, mají zpravidla -n u - (-m u-) důsledně nebo kolísavě všechna slovesa tohoto typu kromě vzac, tj. např. zacnuc, poznuc, utnuč atd.; v příčestí

min. je zde pak shodně s typem spadne — spadnout v tvaru jedn. č. muž. rodu většinou zacnul (|| začal), užnul, u t n u l ..., kdežto v ostatních tvarech začla, z a č lo ... utnuty

(|| za ča la ...), užla, u t l a ..., a tvary příčestí trp. jsou nacnuty, užnuty, atd. (od vzac však zpravidla vždy vzal, v z a l a ..., vzaty). Sidčeji nebo

hojněji se v příčestí min. vyskytují tvary podle typu spadne — spadnout porůznu i v jiných nářečích, jako střčes. zap, zapli (|| zapnul, zapnuli), zacla

(||

začala/zacnula). . . ,

střmor. na Prostějovsku zatl zobe (|| zalál), ózla sem se

(|| ózala) apod.

0 rozdílech v podobách s přehláskou a bez přehlásky a o tvarech v pol.-čes. smíš. pruhu viz v § 804 e). Hojněji proniklo v nářečích -i- (-é-/-é-...) do přítomných tvarů předponových sloves jako přibide, ubide, zbide (přébéde, óbéde, zbéde...) aj.; tyto podoby se kolísavě nebo výlučně vyskytují snad po celých Cechách a ve většině střmor. nářečí spolu s nej jižnějšími nářečími výchmor. (až za K y jov a po Strážnici), kdežto podoby typu přibudelpřybudelpřé-

bode.,., ubude, zbude... převažují nebo plně vládnou jen v nářečích slez., ve většině výchmor. a v sv. části střmor. nářečí téměř po Litovel a Boskovice, na jih pak za Kroměříž.

2. V tvarech rozk. způsobu má převážná část nářečí rovněž tvary v podstatě shodné se spis. jazykem, např. bud/bod/bod, buime\budme\budmy..., buUejbujte... atd. Sekundární podoby typu bid, bífme (bédlběd/bedlbyd. . .) se však důsledně nebo kolísavě vyskytují hlavně ve dvou poměrně rozsáhlých oblastech, z nichž první zaujímá většinu nářečí střmor., na západě mimo severnější Zábřežsko, avšak s přesahy do oblasti čes. nářečí v už. smyslu až na Chotěbořsko a do okolí Kame­ nice n. L., Jindř. Hradce a na Doudlebsko, na východě pak mimo sv. část střmor. nářeční skupiny počínajíc záp. od Olomouce, v okolí Prostějova a Vyškova a jižně od Kroměříže, avšak spolu s jižnějšími výchmor. nářečími za Veselí nad Mor. a po Strážnici. Druhou oblast s podobami byg', bygmy... tvoří pol.-čes. smíš. pruh s dílčími přesahy do pomezních slez. nářečí; snad bez přímé územní souvislosti s touto oblastí je byd, bydma/bydmy... také na Štrambersku a v sz. okrajových úsecích výchmor. kolem St. Jičína, ve spálovském výběžku a na Hranicku.

3. Ve většině východních nářečí počínajíc asi východnějšími nářečími střmor. existuje převážně ze stejného základu jako tvary rozk. způsobu také přechodník přítomný; srov. slez. ze Štramberska buda/budacy, výchmor. z Gottwaldovska

buda, z Kyjovska bida (např. buda klučiskem, nechodil sem... ,když jsem b y l ...ť; bida tebú nedelál bich to ,kdybych b y l.. .‘ ). 4. Příčestí minulé má formu v zásadě shodnou se spis. jazykem téměř po celém území (billbéllbéllbellbollbllbyl..., bil/bél/bil/biu¡byl...), toliko v některých okrajových úsecích se ve zbytcích nebo i zcela běžně vyskytují podoby odlišné. P odoby bul, bula..., dosvědčené z dřívějška v jz. Čechách na Chodsku, vznikly patrně analogií podle tvarů bud. času a rozk. způsobu budu..., bud...; naproti tomu podoby bullbúl, ale byla, bylo... v úzkém severojižním pásu v jv. části slez. nářečí od Ostravy ke St. Hamrům a v drobném úseku pol.-čes. smíš. pruhu vých. od Ostravy kolem Orlové řadí se k typu umřul — umřela, bjul — bila... na tom to území a nepochybně s ním mají i společný původ (viz § 129i). V části výchmor. kopaničář. úseku (St. Hrozenkov s okolím, N. Lhota) existují ve shodě se slovenskými nářečími podoby bol/bou, bolajboua...; vznik o v těchto tvarech je nejasný. O územním rozvržení podob infinitivu bejt X bit (bet...) viz v § 88i , o zakončení na -í (-ři/-c'/"C/-c) X -t v § 133!. O pohyblivých morfémech bichjbisem, bisIbisi... v tvarech podmiňovacího způsobu viz v § 1352. 138. 1. Jak už bylo řečeno (§ 793a)> sloveso chUt/chUt/chtet... má na rozdíl od všech ostatních sloves zhruba v čes. nářečích v už. smyslu v 1. os. jedn. č. podobu s přehláskou -u > -i; hranice chci X chcu (chcolchco/scu..., v pol.-čes. smíš. pruhu chcym) probíhá v pomezním pásu čes. nářeční skupiny proti nářečím střmor. a řadí se ke svazku tvaroslovných izoglos typu rúzeXrúža, rúzixrúzu...

(srov. § 962). V 3. os. množ. jsou v čes. nářečích v už. smyslu většinou tvary (srov. § 1312b), ve východních úsecích sev. od Lanškrouna, na jz. býv. lanškrounsko-svitavského něm. ostrova od Poličky téměř po Chrudim

chtejí/chteji/chtej

a Chotěboř, v nej jižnějším úseku pak východně od Dačic se objevuje analogický novotvar chcou (podle nesou), vyskytující se kolísavě i místy v jz. Čechách. V drobném úseku třešťsko-dačickém v jz. cípu Moravy je souvisle zachován tvar chci (ze staršího chli, s -c- podle ostatních tvarů), v centrálním okruhu Českomor. vrchoviny se pak porůznu vyskytují sekundární podoby chceji, chcijou aj. V střmor., výchmor. a slez. nářečích plně vládnou náležité hláskové obměny podoby chcou, tj. chcó/chcúlchcu . .., v okrajovém úseku slez. nářečí sev. od Hlučína a v pol.-čes. smíš. pruhu pak chcumjchcum (srov. § 131x). Počínajíc střmor. oblastí se ve východnějších nářečích vyskytují též sekundární podoby rozk. způsobu chci le h c e ... (|| chtěj¡ c h t ě ...) ; -c- zčásti proniklo i do jiných tvarů, srov. např. výchmor. z Kyjovska přechodník chca || řidč. chia (chca nechca ,volky nevolky*), přič. chcěl, chcená ||chlél, chtěná, inf. chcet ||chtet. O změně chc > sc v podobách scu/sco, s c e š ... viz v § 465.

2. U sloves jíst/jisti jest a v j e h t existují tvaroslovné rozdíly mezi nářečími hlavně v 3. os. množ. č. Etymologicky náležité podoby je d í, vjedi (vědí) / je d i, vjedi se vyskytují ponejvíc jen v střed, a sv. Čechách (vedle řidších podob se sekun­ dárním zakončením jed e j i , vjedeji / je d e j, vjedej), bez přehlásky pak v podobném územním rozsahu jako tvary typu prosa ve většině výchmor. nářečí a v náře­ čích slez. od jihu zhruba po Hlučín (§ 1312a): jed a , vjed a \jed a , v j e ď a jje ^ a , vjeg'a

I j eť ° >

je g ja , vegja,

vj ež ' ° (kolem St. Hrozenkova ve výchmor. kopaničářském úseku v středních částech výchmor. oblasti té ž jed ija , v j e d í j a ...; odděleně

od ostatního území má podoby s přehláskou, j e ^ i e , v je g i e , slez. nářečí obce Bránice v záp. přesahu do Polska). Na zbývajícím území žijí většinou novotvary obdobné příslušným podobám typů p rosí, tezi, u m i (§ 1312), tj. v jz. Čechách (voňi) j í , v í , v střmor. nářečích s přilehlými úseky čes. nářečí v už. smyslu a nářečí výchmor. jijó , vijó / jijo u , vijou / (j)ijú , v i j ú . . . , na Gottwaldovsku a Uherskobrodsku, zčásti i v kopaničář. úseku a jinde též íja, vij a ; v severnějších slez. nářečích záp. od Opavy vládnou podoby (oňi) j u , vju, k východu odtud je $ u , vjejju I j e g 'u , v j e ^ u

v drobném úseku sev. od Hlučína a v pol.-čes. smíš.

pruhu j e g u m , vjem ů m / je g ú m , v'e%úm (-%-, nikoli náležité - j'- , je zde patrně analogií podle rozk. z p ů s o b u j , pov'y^\ srov. §§ 302, 90i).

N ĚK TERÉ DALŠÍ R O ZD ÍLY

Rozdíly ve skladbě

.

139. 1 Skladební rozdíly mezi nářečími existují většinou jen v méně ná­ padných a méně podstatných okrajových jevech. V nářečních promluvách se ovšem ve srovnání se spis. jazykem, zvlášť psaným, často projevuje celkově volnější organizace vět, souvětí i delších projevů; hojné je např. vytýkání větných členů před větu nebo naopak dodatečné, popauzové připojování větné části nebo i celé věty k větě předcházející; myšlenkový vztah podřízenosti se mnohdy vyjadřuje formou souvětí souřadného, častá je eliptičnost, bezespojkové spojování vět, stírání přechodu ve vyjadřování situace prvotní a druhotné (rozdílu mezi tžv. přímou a nepřímou řečí) aj. Naproti tomu se hojněji vyskytují různé formální prostředky ukazovací, odkazovací a apelové (upozorňovací větné členy a věty) apod. To všechno je ovšem příznačné pro běžně mluvenou řeč vůbec a v nářečích to souvisí se zásadní mluveností a převážnou dialogičností projevů, s pravidelnou přítomností adresáta a situační vázaností naprosté většiny promluv; běží tedy o jevy spíš stylového než mluvnicky strukturního charakteru. Spojovací a uvozovací prostředky

2. V souboru skladebních prostředků se tyto rysy projevují hlavně jen omezenějším repertoárem spojovacích výrazů, zejména podřadicích, a odtud *v též mnohovýznamovostí, resp. významovou nevyhraněností některých spojek; zvlášť široké uplatnění má v nářečích především spojka ze, dále též d iš /d e š ... ,když‘, ja k , co aj. Vedle toho ovšem existují v souboru spojek některé nářeční rozdíly slovníkového charakteru, jako je např. na Prachaticku a snad i jinde v již. Čechách příčinné je tó ¡je l¡jih ljjil/ nih l ,vždyč, n eboť, v jižnějších částech výchmor. oblasti přípustkové bár/bárs ,třebaže, ačkoli’, v západnějších slez. nářečích účelové ez, ve východnějších coby ,aby‘ apod. Nejběžnější spojkou prostě slučovací je téměř po celém území a, pouze v pohraničním úseku slez. nářečí sv. od Opavy a sev. od Hlučína spolu s východním přesahem do Polska převládá i ; např. T á cy cek ku pil koná i m y zacli robič. 3. Sama větná schémata a převážně též dílčí skladební konstrukce jsou však na celém území vcelku shodné, a pokud se objevují v různých podružnějších jevech v některých částech území odchylky, namnoze se tyto odchylky vyskýtají vedle obecného způsobu celonárodního. Např. zjišťovací otázky bývají v již. Čechách a také ve východnějších výchmor. nářečích často uvozovány částicí -li(š), resp. -i, připojovanou k prvnímu slovu ve větě a někdy dodávající otázce většího stupně naléhavosti nebo jistého expresívního zabarvení. Srov. např. z Prachaticka Dostanuliš to ?, z Uherskobrodská USj i budete hotoví? Podobnou funkci má ve východnějších výchmor. nářečích a také ve většině slez. nářečí spolu s pol.-čes. smíš. pruhem částice cijcy, srov. z Uherskobrodská Č i bi si to ona neudrhla?,

z Opavska Č y ty to Herní?, kdežto jinde bývají takové otázky bez

uvozovací částice, nebo (při silnějším zdůraznění, vyjádření podivu

204

jsou uvozovány částicemi (j)es(t)lipak / (j)eslepa k ..., copak .

apod.)

140. 1. Pokud jde o shodu přísudku s podmětem, v starších nářečních Shoda pří­ vrstvách na Moravě a ve Slezsku, zčásti též ve vých. a ojediněle v již. Čechách sudku se užívá tzv. plurálu úcty v případech jako Taliček sou na poli (z okolí Polně na Českomor. vrchovině), Maminka dicki fikávali (z okolí Polničky); přívlastkové,

s podmětem

popř. přísudkové přídavné jméno bývá v takových případech v některých nářečích rovněž v množ. čísle, a to zpravidla vždy v tvaru muž. život, rodu, nebo s nále­ žitou shodou v čísle jednotném; srov. střmor. z okolí Slavkova u Brna Naší stařenka só hodříí ||Naša stařenka só. hodná. V jv. slez. nářečích (hlavně kolem Frenštátu, Kopřivnice a Frýdku) spolu s přilehlými sv. výchmor. nářečími a pol.-čes. smíš. pruhem (hlavně v jeho jižnější části), odděleně odtud kolem Polničky na Českomor. vrchovině, dále též na Chodsku v jz. Čechách a snad i jinde se ve zbytcích místy objevuje přísudek v středním rodě, jestliže se mluví zvlášť o nedospělé, resp. neprovdané dívce; srov. výchmor. od N. Jičína

Naša Tonca šuo do Przna. 2. V tzv. jmenovacích větách typu Je tma, v nichž při sponovém slovese je jméno, které lze chápat jako určení času, míry apod., bývá porůznu v nářečích častěji než ve spis. jazyce spona v středním rodě bez mluvnické shody se jménem. Srov. např. svčes. z Náchodská A bilo konec, Diz bilo večer, jzčes. z Českokrumlovska Diz bilo čas. V okrajových nářečích, hlavně na východě, ale i jinde, dochází k podobnému posunu někdy i v případech, v kterých nemůže jít o příslovečné pojetí, např. výchmor. na Yalašskomeziříčsku Nebývalo

kupovaný chleba, Bylo košyle s toho, svčes. na Novopacku Zájezdňí hosHnce bilo, v čes. přesahu na Kladsku Bilo tam veliká skřínka apod. Nikoli ojedinělá je taková neexistence mluvnické shody též v dvojčlenných větách s plnovýznamovým slovesem, srov. např. jzčes. z Prachaticka Rok minoulo fčera, z býv. jazykového pomezí u Ústí n. L. Přišlo převrat, z přesahu na Kladsko Zhořelo Janoj Frantoj chalupa, z okolí Polničky na Českomor. vrchovině Vostatek leželo ouhorama, výchmor. z okolí Val. Meziříčí Takové kuse ledu padalo aj. S týmž jevem se setkáváme v pasivních konstrukcích s nevyjádřeným všeobecným činitelem děje, např. svčes. na Novopacku To se dalo šanda za krk, výchmor. na Hranicku Navolalo sa múka, Vymetlo sa pec, Vzalo sa hrneg vody apod. Poněkud šířeji než ve spis. jazyce jsou porůznu v nářečích, zvlášť východ­ nějších, zastoupeny mluvnicky bezpodměté věty typu Hrklo ve mne, vyjadřující děje, jejichž činitele mluvčí nedovede nebo nechce blíž určit (tzv. neurčitý podmět); srov. např. svčes. z Podještědí Bratra zabilo, střmor. z Boskovická Debe človjeka ranilo, tak co si počne, výchmor. z okolí Val. Meziříčí Hnalo ho, aby sa s ňú zešél, slez. z okolí Opavy Tu mu geprem pizlo do hlavy ,.. .teprve ho třísklo.. / aj. 3. Patrně analogií podle běžných spojení bili štiří— bili sme štiří... vznikly k jednočlennému typu bilo jich pjet, šest... paralelní konstrukce bilo sme jich pjet nebo bilo sme nás pjet, popř. kontaminací bilo nás jich pjet. Tyto konstrukce se vyskytují porůznu v Podkrkonoší, zejména též kolem Nové Páky, ale snad i jinde na okraji svčes. nářeční podskupiny. 4. Jednočlenné větné konstrukce s infinitivem při sponě ve významu povin-

Konstrukce

s infinitivem a přechodníkové vazby

nosti, nutnosti, potřeby jsou zčásti doloženy z okrajových oblastí sv. i jv. Čech, ve východnějších nářečích pak jich směrem k východu přibývá. Srov. např. z Jindřichohradecká Dis je něco dávat, tak to neni Hic jeho, střmor. z Boskovická

Jesce je veklizet s kulhe ,.. .vyklízet z kůlny’, z okolí Bučovic Esce je podojit krávu, výchmor. z Vel. Karlovic na Valašsku Dyš přyšlo něco udělal, tag ho nebylo, slez. ze Štramberska Bylo mu ňig hedaval apod. 5.

Jak už bylo naznačeno (§ 1336), zhruba v střmor. a výchmor., zčásti též

v jižnějších slez. nářečích se v jistém rozsahu vyskýtá přechodník přítomný ve skutečných polovětných vazbách. Srov. např. střmor. z Prostějovská

No nebêl on osel — mňeja takové plat!, výchmor. z okolí K yjova Chca mu pomoct esce mu uškodil, Já nemeškája hibaj dom!, Bida tébú nenechal bich si to Ubit, ze Vsetínska Já m'ejacy toléj majetku, ynág byy dělal!; od dokonavých sloves: Hovida to hoHkal prie (střmor. z Boskovická), Dohda dom dicki si lehnu (z K yjovska) apod. Zčásti se užívá přechodníkových vazeb absolutivně, tj. i při nestejnosti činitele děje vyjadřovaného přechodníkem s podmětem přísudkového slovesa, např. Sheza to polifko, chetle ho křeče (z Prostějovská). Záporový 2. pád

141. 1. Pokud jde o rozdíly v rozsahu využití některých prostředků, za zmínku stojí zvlášť výskyt předmětového 2. pádu při záporném slovese přechodném nejen u jmen látkových, hromadných a abstraktních jako ve spis. češtině, nýbrž i v případech, v kterých je předmět individuální. Vazby s 2. pádem proti

4. pádu v jiných nářečích se ojediněle objevují už v některých okrajových úsecích svčes. a vůbec na vých. okrajích čes. nářeční skupiny v už. smyslu (např. snad až kolem N. Páky, v přesahu na Kladsko, kolem Polničky na Českomor. vrchovině aj.), postupně jich pak přibývá dále k východu; ve východ­ nějších výchmor. a slez. nářečích i v pol.-čes. smíš. pruhu mají převahu nebo jsou pravidlem, třebaže ovšem ani v těchto úsecích předmět ve 4. pádě u zápor­ ných přechodných sloves není ojedinělý. Srov. např. z polnického úseku

Žádni hlavi sem nevidél (v promluvě týkající se jedné osoby), střmor. z Prostě­ jovská Ded nemuzo najit sekeře ||sekero, z výchmor. dolské enklávy záp. od Uh. Hradiště Na nohách sem nemhél zádních papucou, z Valašskomeziříčská Neprodali byste he teho čepea?, z pol.-čes. smíš. pruhu Juz hebyuo času zavřic' kruf. Zdá se, že v západnějších částech celé této oblasti se relativně hojněji vyskýtá záporový 2. pád podmětový než předmětový, jako např. Kluka nebilo higde (z přesahu na Kladsko), Néhi vjeciho lhářa nes te (střmor. z Boskovická), Néhi vidět ani kláska (z Prostějovská) apod. Předložky

2. Charakter skladební zvláštnosti má z dnešního hlediska zmíněné již užívání bezpředložkových pádových tvarů v případech jako Šel sem maminkou,

Bil Srpina ,ze Srpína‘ , Bil sem Rouhici ,v Roudnici4, Pudem Benešom, časté zvlášť v sev. Čechách zhruba v úseku Louny— Brandýs n. L.— Turnov, ale též v českém přesahu na Kladsko, pokud pak jde o neužívání předložek v a k,

206

porůznu i jinde v sv. Čechách. Prvotní příčiny zanikání předložek jsou tu nepo­ chybně fonetické (viz §§42i, 45i, 52), aspoň zčásti však mohla spolupůsobit syntaktická konkurence pádů předložkových a prostých; tomu nasvědčuje

míšení bezpředložkového 7. pádu a předložkové vazby v případech jako Jel

sem talinkem z vlakem (z Roudnická) apod. 3. Z rozdílů v rozvržení jednotlivých předložek výrazné je zejména užívání předložky do v příslovečných určeních vyjadřujících směr slovesného děje i v případech, kdy cíl je označen pojmenováním osobním, jako např. na Opavsku Idu do pekara ,k pekaři4, Poce do nas ,pojďte k nám4. Tento způsob je ve shodě s polštinou obvyklý v celém pol.-čes. smíš. pruhu i ve většině slez. nářečí mimo jižní podskupinu, v které se stejně jako v ostatních nářečích čes. jazyka říká Idu g bratrovi atd. Zhruba asi po celé Moravě a patrně též v slez. nářečích i v pol.-čes. smíš. pruhu se na rozdíl od západnějších oblastí užívá předložky z(s) ¡ze se 4. pádem v adverbiálních určeních času a míry s významem přibližnosti (,asi, přibližně4); srov. např. střmor. z Boskovická s téden, ze štrnázjdňi,

ze tri litre apod.

142. Ke skladebním rozdílům mezi nářečími se druží též některé krajové Zvláštnosti ve větné zvláštnosti ve větné intonaci, zejména v melodické podobě závěrečného taktu, intonaci která signalizuje ukončenost nebo neukončenost věty (větného úseku), tázací nebo netázací charakter, popř. citové zabarvení aj. Nářeční odlišnosti v těchto jevech si sousedé příslušných úseků zpravidla velmi dobře uvědomují a často je označují jako „zpívání44.

1. Např. proti rovnému klesávě stoupavému zakončení zjišťovacích otázek s dvojslabičným slovem na konci, běžnému na většině území, je zvlášť pro střčes. oblast příznačné rovné zakončení stoupavě klesavé, s častým prodlužováním poslední slabiky (srov. § 925), pro jzčes. úsek kolem Strakonic a Volyně pak klesavě stoupavé zakončení, při kterém tón prodloužené poslední slabiky zpravidla obloukovitě zase klesá a tato slabika bývá vyslovována i s větší výdechovou intenzitou. Srov. např. výchmor. z Kyjovska:

střčes: z okolí Prahy:

jzčes. z Volyňska:

Je maminka doma?

Je maminka doma?

Je maminka doma?

2. Zvlášť výrazné je tzv. plzeňské zpívání, vyskytující se na dost rozsáhlém území v jz. Čechách (zhruba ke Královicům, Křivoklátu, Zbirohu a Blovicím), nejhojněji však na Domažlicku, Plzeňsku a Klatovsku. Tento způsob intonace záleží ve zvukovém vyznačení jádra výpovědi tím, že melodický vrchol věty před ním bezprostředně předchází, tj. nej vyšší tón má poslední slabika před intonačním centrem věty (tzv. větným přízvukem) a samo jádro výpovědi je v nižší tónové poloze. Existuje ovšem řada obměn tohoto intonačního typu, jako např.

Dejte to na stůl!

Copa deláte? Já sem přišel za tebou.

Já uš sem to slišela. Kolipa lét?

207

3.

V slez. nářečích a v pol.-čes. smíš. pruhu bývá v souvislosti se slovním

přízvukem v těchto oblastech melodický vrchol často na předposlední slabice věty; srov. např. ze Štramberska

Ňeska(j) je Jozefa. Tento typ se vedle obloukovitého klesání tónu poslední slabiky vyskýtá ve většině vět také na Strakonicku a Volyňsku v již. Čechách, kromě toho zčásti na Doudlebsku, ve zbytcích též v Podještědí v sev. Čechách a snad i jinde. Srov. z Volyňska

Já bich tam netrefila. Poněvadž se v uvedených úsecích melodicky zvýrazněná slabika v takových případech rovněž vyslovuje zároveň i s větší intenzitou, připouštějí někteří badatelé, že jsou to snad archaické zbytky svědčící o dřívějším slovním přízvuku v češtině na předposlední slabice.65 Tím ovšem nelze popírat zřejmou souvislost takového přízvuku v pol.-čes. smíš. pruhu a v slez. nářečích se sousední oblastí polskou.

Rozdíly v tvoření slov

.

143 1. Také rozdíly v tvoření slov, pokud jde o soubor slovotvorných postupů a inventář prostředků, většinou existují jenom na okraji celého Prostředky žijící jenom na části území

systému. Patří sem např. zmíněné už stylisticky bezpříznakové tvoření nesklonných podst. jmen označujících rodinu a přivlastňovacích příd. jmen vyjadřujících rodinnou příslušnost příponou (z dnešního hlediska) -ovic (-ojicl-ojcl-oucl-ocl-ujcl-uc) od otcova příjmení nebo jeho názvu podle povolání, funkce aj., běžné v jz. Čechách a v západnější části střed. Čech, jako Novákovic,

kovářovic, přecedovic... , Pepík Novákovic, kovářovic, přecedovic... apod. (srov. §§ 73, 382 a 93i). Podobně sem patří tvoření opakovačích sloves zvlášť k slovesům prézentní 3. tř. typu kupuje — kupovat ve výchmor. a zčásti též v přilehlých střmor. nářečích příponou -úv- před příznakem páté třídy, na rozdíl od západnějšího tvoření příponou -ováv-] srov. např. z okolí Uh. Hra­ diště kupúvám, nocúvám, šrotúvám — kupúvat, nocúvat, šrotúvat... X kupovávám — kupovávat atd. Jinak je snad většina případů tohoto druhu (tj. tvořených prostředky nevyskytujícími se v jiných nářečích) koncentrována v expresívních vrstvách jazyka a nepatří k základnímu slovotvornému inventáři. Srov. např. omezené tvoření poněkud hanlivých žen. jmen od muž. příjmení sufixem

-ul-a, jako Kubula, Novákula.. . , tvoření příd. jmen zesíleného významu přípo­ nami -ajzn-, -úcn~lúcen-, např. velicajzná\velikajzná.. . , velikúcná\velikúcená. .. , tvoření sloves zesilovacími příponami -ýň-a-, -ýzň-a-, např. hopýňaí ,nepěkně

208

65 B. Havránek, Čs. vlastivěda III, s. 115n. a 155n.

skákat, tančiť, chlachýzňal sa ,hlučně se smát4 aj.; uvedené případy se vesměs vyskytují ve větším nebo menším územním rozsahu ve východnějších nářečích. 2. Inventář základních slovotvorných prostředků je všem nářečím v podstatě společný a závažnější rozdíly jsou hlavně jen v rozsahu využití různých přípon nebo předpon stejného nebo příbuzného významu. Tyto rozdíly se zčásti týkají pouze jednotlivých slov, jako např. podoby komiňik {komihik\kome-

Rozdíly ve využití prostředků společných

ník...), vyskytující se téměř přesně v hranicích býv. země České proti mor. a slez. kominář (komiMřjkominárjkominařlkumihař...), nebo zcela převažující podoby kovář proti slez. koval a zbytkovému jen kováč ve výchmor. kopaničář. úseku (|| kovář). V některých případech jde o větší nebo menší skupiny slov s jistým společným významem, jehož formální vyjádření je vykrystalizováno jen v příslušné části území. Např. porůznu v sz. i jz. Čechách se užívá jinak obecně běžné zdrobňovací přípony -ík (-ik) k tvoření vlastních jmen chlapců od otcova příjmení, jako na Roudnicku Helclik, Škodik, Novotňik (od Helcl, Škoda, Novotnej), na Příbramsku Mášik, Pivohčik, Taterčik (od Mácha, Pivoňka, Tater, resp. Taterka) apod. Z min. století je z Podkrkonoší dosvědčeno tvoření rodových jmen děvčat od otcova nebo matčina příjmení podle skloňovacího typu kuře, např. Korále, Kucíře, Šilhané ,dcerka Kopalova, Kučerova, Šilhanova’ . Stejným způsobem se zde tvořila též hypokoristická jména děvčat od základních nezdrobnělých podob, např. Ance, Anešče, Francie, Mařce atd. Příjmení tohoto typu se ve zbytcích vyskýtají nejen v Podkrkonoší, nýbrž např. také na Příbramsku v jz. Čechách, jako Bouse, Konle, Taterce (od Bouša, Konta, Tater¡Taterka), a místy patrně i jinde. Podle typu kuřejkuřa ... se tvoří rodová jména dětí vůbec, zvlášť nedospělých děvčat, také v severních výchmor. a východních slez. nářečích spolu s pol.-čes. smíš. pruhem; např. Novace/Nováča..., Sošce/ Sošča... (od Novák, Socha nebo žen. Soška) atd. Ve větším územním rozsahu, tj. i v jižnějších výchmor. nářečích, existují ve východních oblastech zvláštní označení odrostlejších mláďat, tvořená od slovního základu typu kuřat- zveličující příponou -sk-o, např. (v po­ dobách z okolí Val. Meziříčí) kuřacko, hřýh'acko, prasacko, telacko, defčacko, na Štrambersku též synčacko a j.; zhruba v střmor. nářečích se v témž významu zčásti užívá odvozenin s augmentativní příponou -isk-o, připojovanou k nerozšířenému slovnímu základu, např. kolem Slavkova u Brna kuřisko, tělisko, defčisko apod. 3. Nejčastěji běží v rozmanitých skupinách slov o nestejný rozsah využití jednoho nebo druhého ze dvou paralelních slovotvorných prostředků v různých nářečích, přičemž v některých případech rozdíly mezi nářečími bývají stupňovité. Např. obecná jména s místním významem, tvořená v západnějších nářečích příponou -iší-e, mají už ve východní části sv. Čech a na celé Moravě (mimo jz. cíp) převážně příponu -isk-o; srov. např. strniště¡strníšlejstrnišče, spáleniště..., zbořeniště... x strhisko/ strmisko, spáleňisko, zbořehisko apod. Ve skupině slov označujících menší předměty a zvířata proti častým západním podobám s příponou -ic-e\-ic-a, rozšířeným zhruba v čes. nářečích v už. smyslu, jsou ve východnějších nářečích často podoby s příponou -k-a, jako např.

ČepiceIčepica..., lavice... (k sezení v bytě apod.), skleňice..., jalovice, slepice... X X čepkafčapka, lafkajlafka, sklínkaIsklinkalsklénkajšklenka..., jadújka\jalújka\

209

aj. Zdrobněliny od podob na -ice se tvoří veskrze příponou -ičk-a, čepička ..., ja lovick a ..., od podob -ka zčásti (v ne­ stejném územním rozsahu) rovněž -ick-a, zčásti však -eck-a\ srov. střmor. i výchmor. čepička X slez. na Opavsku čapečka, veskrze la v e č k a ..., ja lu v e č k a ..., slipečkalslepecká \\ slepička apod. Proti jiným zdrobnělinám (zčásti druhého stupně) na - ičk-a, -ičk-o\-íčk-o jsou hlavně v střmor. a výchmor. nářečích v různém rozsahu zdrobněliny tvořené příponami - enk-a , - en k -o ; srov. např. střčes. kočička, kozička, nožička, ručička. . . , masíčko¡masíčko, voČícko/voč ič k o ... X střmor. z Prostějovská kočenka, kozenka, nozenka, r o č e n k a ..., masenko, ¡j a l u f k a ...,

očenko

slípka/slípka/slépka

a j.

4. Z jiných slovních druhů stojí za zmínku větší hojnost příslovcí tvořených příponou -o ve východních nářečích proti západním podobám s -e; srov. např. střčes. husle, řítce, slabje (pršelo) X výchmor. z okolí Uh. Hradiště husto, fítko, slabo (pršaló). Hranice mezi oběma typy je zase stupňovitá, podoby s -o se ve větší míře než ve spis. češtině objevují už ve východní části sv. Čech a směrem k východu jich přibývá; v jz. cípu Moravy je naproti tomu stav shodný s nářečími západními.

5. byla části vých

U sloves, nehledíme-li k rozdílům hláskoslovného původu, o kterých už řeč na příslušných místech (viz zvi. §§804, 1283), je pro západnější území příznačné např. tvoření tzv. sekundárních imperfektiv od předpono­ dokonavých sloves 4. třídy převahou příponami 3. třídy typu kupuje — ku­ povat, kdežto směrem k východu ve vzrůstající míře příponami čtvrté, resp. páté třídy typu hází — házet / házá — házat se zdloužením, popř. i kvalitativní alternací samohlásky slovního základu; srov. např. od (v)otprositl(v)otprosét..., vistrojitlvéstrójit... střčes. votprošuje, vistrojuje — votprošovat, vistrojovat X X střmor. z Prostějovská rovněž otprošóje — otprošovat, ale véstráji — véstrájet X X výchmor. z okolí K yjova otprášá, vistrájá — otprášat, vistrájat. Sekundární imperfektiva od předponových sloves 1. tř. typu maze — mazat a zčásti i 5. třídy

se v západních nářečích tvoří převážně připojením přípony -áv - k slovnímu základu a podle páté třídy, kdežto směrem k východu přibývá tvoření podle 3. třídy typu k u p u je ; srov. např. od (v)ořezat, zamazat, před f i k a t ... střčes. vořezává, zamazává, předříkává — vořezávat, zamazávat, předřikávat X výchmor. z Kyjovska ořezuje, zamazuje, předřikuje — ořezovat, zamazovat, předřikovat. Hranice mezi oběma typy jsou rovněž plynulé a nejsou ani přesně zjištěny, v řadě případů pak existují obojí podoby vedle sebe. O některých dalších rozdílech v příslušnosti sloves do různých slovesných tříd a k různým typům viz v § 128. Ve východnějších nářečích vzrůstá směrem k východu též výskyt dokonavých tzv. podílných sloves, tvořených převážně od nedokonavých sloves hlavně předponami p o - a z- nebo sdružením obou těchto předpon a vyjadřujících řadu postupných dílčích dějů, jako střmor. na Slavkovsku poroznášet, porospínat, pozavírat . . . , spřetrhat, spřevracet. . . , zotvírat \\ po(z)otvírat, po(z)vibírat, po(z)vilívat

apod.

6. Pokud jde o rozdílný rozsah využití některých předpon, zasluhují zmínky zejména lexikalizované případy s předponou pře- ve výchmor. a slez. nářečích na místě západnějšího p ro-, jako v okolí Uh. Hradiště přesahovat {voda přesahuje), přestřelit ,prostřelit*, v okolí Opavy předaj, přemohnuc, přespač se ,prodej, promoknout, prospat se* aj. Na pomezí pol.-čes. smíš. pruhu je takových případů více, např. jv. od Ostravy p řebus'c', přehlubňa, přehlaty ,probodnout, prohlubeň, proklatý* apod., v samém smíš. pruhu pak je ve shodě s polštinou pře- pravidlem a podoby s p ro- se vyskytují víceméně jen při jeho západním okraji. O předponovém n e- ve východnějších nářečích proti západnímu n ě- ve výra­ zech jako něco, n e g d o ... X ňeco, ň egdo .. . viz v § 34i. O superlativní předponě ná- na výchmor. Vsetínsku proti běžnému jinak viz v § 75i, pozn. 43.

n e j-ln é -jn a j-...

Rozdíly ve slovníku 144. 1. V slovní zásobě je mezi nářečími značné množství rozmanitých rozdílů, pokud jde o jednotlivá slova i o některé dílčí významové okruhy.

Charakter

rozdílů

Zčásti vyplývají tyto rozdíly z nestejných přírodních podmínek a souvisícího s tím zaměstnání obyvatelstva, tj. z rozdílných potřeb četných pojmenování v různých krajích. Např. v lesnatých oblastech žije v nářečích řada pojmenování, často regionálně rozlišených, pro různé lesní rostliny a plodiny, pro práce v lese atd., která v úsecích vzdálených od lesů nejenže nejsou známa, nýbrž ani nemají odpovídající ekvivalenty, protože neexistují příslušné pojmy. Podobně např. v blízkosti větších vod je v nářečích rozvinuto rybářské názvosloví, ve vinorodých krajích vinařské, v horských oblastech s rozšířeným pastevectvím, jako zejména v sv. části Moravy na Yalašsku, pastevecké apod. 2. Y četných případech však existují lexikální rozdíly i v okruhu pojmů běžných po celém území. Takové rozdíly jsou zčásti toho druhu, že ze dvou nebo více názvů známých ve většině nebo ve všech nářečích má v některých nářečích charakter základního, bezpříznakového označení jeden výraz, v jiných druhý, kdežto zbývající dubletní pojmenování jsou nějak specifikována v ý ­ znamově, stylisticky nebo citovým zabarvením apod. Územní hranice nářečních rozdílů ve slovníku bývají zpravidla plynulejší než hranice jevů hláskoslovných a tvaroslovných, v některých případech však rovněž existují poměrně ostře vyhraněné izoglosy. Např. mezi názvy pro člověka se jako běžného označení dospělého muže po ce­ lých Čechách i v západnějších částech Moravy obyčejně užívá zpodstatně­ lého příd. jména musshejjmushej {musshé\mushé\moshě...), vedle něhož žije zpravidla poněkud expresívní chlap; naproti tomu dále k východu je chlap {chlapIchlop...) pojmenováním základním a ve většině výchmor. nářečí a v ná­ řečích slez. se dubleta musshí\mushí... ani nevyskytuje. Podobně pro dospělou ženu se v Čechách a zhruba v západní polovině Moravy užívá označení

211

ženská/zem ka ,

kdežto v slez., výchmor. í východnějších střmor. nářečích se

častěji nebo řidčeji říká roba. Prarodiče se v převážné západní části území zpravidla označují dedecek, babička apod. (ďereček ..., v již. Čechách a na jz. Moravě dědoušek ¡der oušek jdedóšek ...; bábinka ..., na jz. Moravě babička), kdežto zhruba ve vých. polovině Moravy a v slez. nářečích (spolu s pol.-čes. smíš. pruhem) se obyčejně říká stařeček (staHcekjstařeček . . .), stařenka ; označení apod. žije však zčásti i v jižnějších výchmor. nářečích (zvi. na východ od Strážnice a Veselí n. Mor.), v uzavřeném okruhu střmor. nářečí

dedáček, babjenka

na západ a jz. od Brna pak se dědečkovi říká též dóda, dódinek apod. Odrostlejší dítě muž. pohlaví se na většině území obyčejně označuje slovem kluk (klok .*.), v záp. a jz. Čechách se však častěji než jinde říká chlapec, v sv. Čechách hoch, v jižnějších výchmor. nářečích zčásti pacholek , v severnějších zpravidla ogar/ogara , v slez. nářečích pak, zvi. na Opavsku, synek. Odpovídajícím názvem pro dítě žen. pohlaví je ve značné části nářečí slovo defče, popř. jeho hláskové obměny nebo odvozeniny z téhož slovního základu (např. na Chodsku difče, na okrajích sv. Čech douce, v střmor. oblasti a na záp. okraji výchmor. nářečí d efcisk ojd efčesko..., v jižnějších výchmor. nářečích defčica , v slez. devucha\%'evucha...)\ ve většině čes. nářečí v už. smyslu se však nejčastěji říká holka, v části výchmor. nářečí na Valašsku pak cérka. Někdejší obecné

rozlišování strýce z otcovy a z matčiny strany a jejich žen pojmenováními stric\stryk, strinájstryna X ujec (ujco), u jčin á \ujčyna se zachovalo pouze v kopáničář. úseku výchmor. nářečí a v jeho sousedství i v části slez. nářečí na Opavsku, kdežto jinak se po celém území užívá strejc, strejček (stréc, strécek ...), teta, telička

nerozlišujících

označení

apod.

3. V některých případech má i tentýž výraz v různých částech území ne­ stejný význam. Např. slovo žito (S eto,..) označuje v čes. nářečích v už. smyslu a na jz. Moravě přibližně asi po Brno ,žito (Seeale cerealeý, kdežto východněji se žitu zpravidla říká rez/réz (ríz\riz), v jv. slez. nářečích a na záp. okraji pol.-čes. smíš. pruhu ob ile/ob ili ' (souhrnný název pro obilí je zde pak jako v polštině zbozifzbozy) ; ve většině střmor. nářečí ť v jz. pomezním úseku nářečí výchmor., kromě toho též v převážné části pol.-čes. smíš. pruhu výraz žito vůbec neexistuje (nehledíme-li k jehó pronikání vlivem* spis. jazyka), kdežtó v sv. useku střmor. a ve většině výchmor. nářečí i v slez. nářečích spolu se záp. okrajem poÍ,:čes. smíš. pruhu má slóvo žito (z y to ...) význam ,pšenice (Triticum vulgareý a neexistuje zase pojmenování pšéňicelpšénica (p šg ň ic a . . .), běžné ve všech západnějších" nářečích i ve většině pol.-čés. smíš. pruhu. Slovo réz ve významu ,žitoť se však ve zbytcích zčásti vyskýtá i v čes. nářečích V už.^smyslu, zejména místy ve vých. Čechách (poněkud hojněji zvi. odvozenina rezhisko ,žitné poleť). Různosti v územním rozsahu rozdílů

145.

1. Již z uvedených příkladů jo zřejmé, že hranice lexikálních růzností

kříží jazykové území rozmanitým způsobem. Podobně jako u hláskoslovných, tvaroslovných a jiných rozdílů stojí ovšem proti sobě většinou rozsáhlejší oblasti, přičemž se rozmezí-v řadě případů zhruba shoduje s hranicemi základních

nářečních skupin, popř. s jinými výraznými izoglosami. Poměrně dost četné hranice slovníkových diferencí probíhají zvlášť v přechodovém pásu mezi čes. nářečími v už. smyslu a nářečími střmor., s nimiž se v daném jevu často shodují i ostatní nářeční skupiny, takže proti sobě stojí západní a východní část území. Tak je tomu např. u dvojic výrazů jako záp. ves (veshice) proti východnímu dědina ( 'eg'ina[gegyna/gegina), taška ,střešní krytina z pálené hlínyť X křidlice

2

x stolař/stolář (stolař . . .), sud x bečka, pecka (v ovoci) X kostka, kapusta X kel/kohél (k e l...), liška ,houba Cantharellus cibariusť x kuřátko (kořátkojkuřitko... ¡kůrka), překážet X zavazet (za va za t...) aj. (křidlicalskřidlicalškřidlica. . . ) , truhlář

Výrazy z čes. nářečí v už. smyslu ovšem většinou zčásti přesahují i do střmor. nářečí nebo naopak, v některých případech pak se jejich hranice přesněji než hranice jiných jevů kryje s býv. zemskou hranicí mezi Čechami a Moravou.

2. V jiných případech se ovšem vyskytují rozmanitá seskupení jiná. Např. ve významu ,bydlet’ se zhruba v čes. nářečích v už. smyslu užívá vostávat, zvostávat, v střmor. a výchmor. pak bévatjbivat .. . , kdežto v slez. z velké části m eškac'¡m eškac. . . (\\byvac'...); podobně se kuchyňské nádobí v čes. nářečích v už. smyslu i v jz. části střmor. nářečí označuje nádobijnádobi, ve většině střmor. a výchmor. nářečí však náčernínáceňi a v převážné části slez. nářečí Čepahe (|| načyni). Dále srov. např. čes. posvíceni (posvícen . . .) X střmor. a výchmor.

(v jz. střmor. nářečích také poť) X slez. kermašfkarmašjkrmaš. . . , zájmenné tázací příslovce místa gde ( y d e ...) vedle směrového kam v čes. h od ijh od é...

nářečích v už. smyslu X střmor. a výchmor. gde a slez. kaj ve významu místním i směrovém aj. Existují také případy, že jen malá část nářečí má výraz odlišný od výrazu společného celému ostatnímu území; tak je tomu např. u běžného označení pojmu ,pracovat 3 4 slovem robil (robicjrobič/robic) v slez. nářečích a ve výchmor. úseku kopaničářském proti obecnému jinak dělat¡d ě la t..., u záporky ni v slez. nářečích proti obecnému n e ln e ... apod.

3. V některých případech je jedna část území značně rozrůzněna, v jiných částech však pro příslušný pojem celkově vládne jednotné pojmenování. Např. větev stromu se ve většině čes. nářečí v už. smyslu obyčejně nazývá vjetev na Chodsku však kotev a při záp. okraji starého

(jetevlbjetevlvjetel/vjetle...),

osídlení k severu zhruba po Rakovník suk, místy v jz. a střed. Čechách km en/km ínek;

v sv. Čechách se zčásti říká smňetlsňetlsňel (sm etev/sm etle . ..),

řidčeji kloňík a na východě též haluz ¡haluze. Tohoto posledního názvu (v eventuál­ ních hláskových obměnách) se naproti tomu téměř veskrze užívá po celé oblasti nářečí střmor., výchmor. i slez. (místy vedle toho též panoha, konár aj.). Naopak např. proti celkem jednotnému označení brambori, ve většině čes. nářečí v už. smyslu i v jz. střmor. nářečích (v jz. Čechách od Chodska zhruba po Plzeň v podobě bramburi, na okrajích sv. Čech v Podještědí a Podkrkonoší, dále na Náchodsku a Litomyšlsku b a n d o ri...) se na záp. Moravě (mimo nej­ jižnější část) spolu s přilehlými úseky čes. nářečí v už. smyslu vedle toho nebo i výlučně říká zem skí(-i) ja pka , popř. jen ja p k a (jablóška ¡jablíčka . . .),

nebo

naopak jen z e m s k i ..., zčásti též zem k i ..., na sv. Moravě a odděleně odtud

213

v pol.-čes. smíš. pruhu pak zemáki[-él-el~y (zemhákylzemjákylz'ymhok'i. ..), na střed, a jv. Moravě erteplejherteple (arteple...), v oblasti slez. nářečí a na sev. pomezí výchmor. nářečí kobzole. Označení erteple (erpetle/ertiple...) se však u starších generací zčásti vyškytá i v střed, a sv. Čechách (např. na Sedlčansku, od sev. Kolínska přes Královéhradecko po Žambersko) a na Moravě se v drobnějších úsecích kolísavě nebo i výlučně užívá ještě jiných názvů, např. v enklávě na západ od Uh. Hradiště a zčásti též na Břeclavsku grumbiri, sev. od Mor. Krumlova, na Ždarsku a záp. od Prostějova krumple/kromple, v okolí Uh. Brodu kantofle, v části kopaničář. nářečí bobále aj. Velmi různé jsou zvi. na Moravě v některých úsecích např. též názvy pro plod angreštu. V zásadní shodě s většinou čes. nářečí v už. smyslu se podoby typu angrešt (angrešla/egreš/ Ihegriš...) vyskytují také zhruba v jižnějších výchmor. nářečích, kdežto na západní, střed, a již. Moravě se většinou říká srstka, na jihozápadě i severu a sv. však chlupáe\clfdupác (chlupáceklchlupačkafchlupjenka...), v slez. nářečích pak většinou kudlac (kudloc/kudlacka...); v menším rozsahu se porůznu vyskytují ještě jiné názvy, v střmor. nářečích např. mňechónkalmňechórka, v jz. cípu Moravy jakoupka, v jižnějších výchmor. nářečích místy nesrstka, šmadrhajšmagrha, turkajturenka aj. 4.

Jak je patrno u pojmenování e r te p le ..., angrešt¡e g r e š ... aj., týž výraz se

stejným významem, odlišný od jiných nářečí, se někdy vyskýtá i v oblastech značně od sebe vzdálených. Podobně se např. v slez. nářečích na označení stropu v místnosti, zvlášť trámového nebo vůbec dřevěného, běžně užívá slova poval a toto slovo se u starších generací místy objevuje i v jz. Čechách, kdežto jinak se v čes. nářečích v už. smyslu a v západních střmor. nářečích zpravidla říká strop, v náchodském výběžku a snad i jinde v sv. Čechách zčásti též vrch, ve většině střmor. a v jz. výchmor. nářečích podlaha (p o d la h a ...), ve zbývající většině výchmor. nářečí pak tloltla (tu o ...). Srov. podobně např. ukazovací zájmenné příslovce na Chodsku i v býv. stříbrském národnostním ostrůvku hin (hindle. . . ) a zhruba ve výchmor. a slez. nářečích spolu s pol.-čes. smíš. pruhem hen\hyn\han (henkaj¡henkej[henaj. . . , hyna\hynag\hyneg\hywik..., h a n e j...) proti obecnému jinak tam (v slez. nářečích a pol.-čes. smíš. pruhu vedle toho i hev/heva/hevaj . . .

,semť), nebo na jedné straně zhruba čes. v už. smyslu, na druhé straně slez. nudle proti výchmor. a většinově střmor. lokšejlukšellókše aj. Takové shody v nářečích od sebe vzdálených jsou zčásti dědictvím staršího stavu, společného kdysi větším oblastem nebo i celému území (srov. např. stč. hin ,tamť z * i-n -, e-n -), nebo vznikly v průběhu historického vývoje (např. nudle z něm. N udeln x l o k š e .. . z ma­ ďař. laksa).146 146.

1. Slovníkové nářeční různosti v některých případech spojují jednotlivé

části území se sousedními slovanskými jazyky nebo s jejich nářečími a svědčí o vzájemných kontaktech příslušných oblastí v minulosti, popř. i o dávných sou­ vislostech předhistorických. Např. pokud jde o příklady uváděné výše, podobně jako v západnějších nářečích ženská, holka, ves, sud, pecka, dělat, na Náchodsku ,strop*... říká se v lužické srbštině žónska\ženská, holcalgolica, wjesjw jas (srov. též pol .w ie š), sud, póckajpacka (též p o l. pestka), dz'ělac'lz'elas', w je r c h ...; naopak

vrch

podobně jako ve východních částech území roba, dědina, stolař, bečka, kostka, kel (z něm. Kohl), kuřátko ,liška’ , zavazet, bivat\meškac, náceňí, hodilkermaš (z něm. Kirmes), robil, haluz, zemáki, poval... je zase v sousedních slovenských ná­ řečích nebo v celé slovenštině roba, dědina, kostka, kel, býval, hody..., v polštině mieszkać, naczynia, kiermasz (též v luz. srb. kermušjkjarmusa)..., v slovenštině i polštině pak stolárlstolarz, bečka¡beczka, kuriatkojkurka (též v luž. srb. kurjatkojkokoska; v pol. vedle toho i lisica), zavadzallzavadzaé, robil/robič (v pol. vedle działać), haluz¡gałąź (též v luž. srb. hałza/gałuz), zemiaky¡ziemniaki, povala/powala (|| strop) aj.

2. Slov shodných se slovenštinou se v nestejném územním rozsahu hodně vyskýtá zvlášť ve výchmor. i východnějších střmor. nářečích, např. na Slavkovsku babula ,husať (expr.), dláška ,podlaha4, gágat, gagotat,kejhat, štěbetať (o husách), kmásat ,škubat, trhat, rv á ť, piznót ,udeřit, praštit4, zámnel ,závěj4, zavazet ,pře­ kážet, být na obtíž4, zivica ,pryskyřice4 ; s výrazy v západoslovenských náře­ čích se shodují např. slova feil ,ted4, mnech ,pytel4, turkin ,kukuřice4, zigla ,truhla na mouku 4 aj. Podobně slov shodných s polštinou nebo se sousedními polskými nářečími je nejvíc v pol.-čes. smíš. pruhu a v slez. nářečích; např. na střed. Opavsku bocah/botan ,čáp4, kokot,kohout4, kuzňa ,kovárna 4 (srov. však též jihočes. kouzňe),

mulař ,zedník 4 (souvisí s něm. Maurer), pivhica ,sklep4, sklep ,obchod4, slub ,oddavky4, vesele ,svatba4, žymny ,studený, chladný 4 aj. O slovech shodných naopak s češtinou v pol.-čes. smíš. pruhu i v pol. nářečích za hranicemi republiky a o jejich významu pro jazykové a národní povědomí části obyvatelstva viz v § 33.1 7 4 147. 1. Vlivem kontaktů se Slovenskem v dřívějších dobách se rozšířila na Slova cizího původu východní Moravě, v některých případech i dost daleko k západu v střmor. náře­ čích, také řada výrazů maďarského původu, jako např. (rovněž ze Slavkovská)

(h)aldamáš ,litkup4, banovat,litovat4,' bantovat,prohledávat kapsy4, járek ,stružka, nehluboký příkop4, koliba ,překážka, obtíž, nesnáz4, lercha ,tíže, břemeno4, vajda ,tlustý, těžkopádný člověk 4aj. V souvislosti s někdejší tzv. valašskou kolo­ nizací, tj. s proniknutím horského pastevectví přes Slovensko na sv. Moravu, zdomácněla v severnějších výchmor. nářečích, zčásti i v sousedních úsecích, ně­ která slova z rumunštiny, jako např. na Vsetínsku cap ,kozel4, čárek ,chlívek pro tele4, grapa,příkrá stráň, úbočí4, koliba ,stavení pro ovce4, sutý Jbezrohý4...; s va­ lašskou kolonizací patrně souvisí i některá slova nejasného původu, jako grún ,lesní stráň, paseka4, ogar ,chlapec 4 aj. 2. Z přejatých výrazů nej hoj něj šíj sou ovšem v nářečích slova německého pů­ vodu. Některá tato slova jsou rozšířena po celém území a patří do celonárodní nespisovné slovní zásoby (jako např. střčes. deka, flek, forota, kibl, mašle, pakovat, trucovat...), jiná se vyskytují jenom v některých oblastech, ve zvýšeném množství hlavně tam, kde byl v minulosti styk českého obyvatelstva s němčinou zvlášť silný. V některých případech tu existují i nářeční rozdíly, způsobené oblastními různostmi v samé němčině; srov. zmíněné již názvy pro brambory erteple (z něm. Erdäpfel), grumbíri/krumple/krómple (z Grundbirnen), kantofle (z Kartoffeln), dále

215

např. pojmenování polního hlídače v slez. nářečích vachtař (z něm. Wächter), v střed, a již. částech Moravy hotař (z něm. Hüter), výchmor. při slovenských hranicích shodně se slovenštinou vartáš (z něm. Warte) aj. Celkový stupeň roz­ dílů

148. 1. Přes všechny dílčí rozdíly v různých částech území naprosto však v nářeční slovní zásobě po celé oblasti českého jazyka převažují shody. Aspoň přibližný obraz o tom poskytují např. výpočty z omezeného materiálu, který byl získán rozborem souvislých promluv z výchmor. dolských nářečí.66Třebaže vlivem značně periferního postavení příslušného úseku v rámci jazykového celku jsou poměry v dolských nářečích patrně poněkud nepříznivější, než by byl jakýsi ideální průměr, shoduje se jejich slovník z 83,57 % s celonárodním lexikem spi­ sovným a toliko 16,43 % představují slova, která se ve spisovné češtině bud vůbec nevyskytují, nebo alespoň tam nejsou běžná, jsou jinak tvořena nebo žijí s jiným významem, významovým rozsahem nebo odstínem. Ve skupině výrazů odlišných od spisovného jazyka je ovšem ještě značné množství slov nikoli jen úzce krajo­ vých, nýbrž rozšířených po celém území a patřících do nespisovné, popř. ne plně spisovné slovní zásoby obecné, která mezinářeční dorozumívání neznesnadňuje, jako např. bečet ve význ. ,plakať, flaška, flinta, herka, muzikant, pár ve význ. ,několik*, rajtovat, šikovná apod. Dále je příznačné, že se naprostá většina z cel­ kových 16,43 % slov nevyskytujících se ve spis. češtině jeví ve zkoumaných textech jako výrazy s nízkou frekvencí, kdežto ve skupině slov s vysokou frekvencí je pro­ cento výrazů odlišných od spis. jazyka značně menší (jen 6,9% z této skupiny a 0,46% z celkového počtu). To znamená, že lexikální rozdíly při vzájemném styku příslušníků různých nářečí působí jen malé potíže, nehledíme-li ani k tomu, že jsou dnes zpravidla obecně známy spisovné ekvivalenty. 2. V mladších nářečních vrstvách lze kromě toho po celém území pozorovat, že slovníkové rozdíly z velké části ustupují slovům celonárodního charakteru, a to většinou rychleji než různé nářeční jevy hláskoslovné, tvaroslovné aj.; toto m oc­ nější působení nadnářečního vyrovnávacího procesu v oblasti lexika zřejmě vyplývá z dorozumívacích potřeb při vzrůstajícím mezinářečním styku, neboť hláskoslovné, tvaroslovné a jiné rozdíly jsou zpravidla menší překážkou při do­ rozumívání než rozdíly v pojmenováních týchž věcí a jevů v různých krajích.

216

66 Viz J. Bělič, D ó ls k á n á ře č í, s. 173n.

III. PŘEHLEDNÁ CHARAKTERISTIKA A UKÁZKY NÁŘEČÍ

149. Z předcházejícího popisu hlavních nářečních rozdílů v oblasti českého jazy­ ka je patrna složitost poměrů vyplývající z toho, že územní rozsah různých dife­ renčních jevů je značně nestejný. Přesto lze jednotlivé nářeční skupiny i jejich části podrobněji charakterizovat výčtem řady znaků, třebaže ovšem tyto výčty větši­ nou platí hlavně pro centrální oblasti, kdežto zvlášť na okrajích je v některých jevech stav odlišný, a to bud jako přesah ze sousední skupiny, popř. i ze soused­ ního jazyka, nebo též ve shodě s jinými nářečními úseky, třeba i značně vzdálenými. V některých případech se v dílčích úsecích vyskytují také jevy zcela zvláštní, pří­ značné jen pro příslušná nářečí. Rozmanité tyto znaky se proto v následujících výčtech z velké části uvádějí až v charakteristice podskupin nebo i drobnějších jednotek. K jevům méně výrazným nebo hodně roztříštěným přitom ovšem většinou nelze ani přihlížet; z tohoto důvodu se také omezujeme pouze na nejzávažnější rozdíly hláskoslovné a tvaroslovné. Zeměpisné vymezení základních nářečních skupin viz v §§ 22, 33, podrobnější územní rozvržení nářečí na mapce č. 40.

N ÁŘ E Č N Í SK U PIN A Č E SK Á Y U ŽŠÍM SMYSLU

Celková charakteristika 150. Nej výraznější znaky, kterými se všechna nebo téměř všechna česká nářečí v užším smyslu odlišují od ostatních skupin nebo od některých z nich, popř. od jejich částí, jsou tyto: A. v s o u b o r u h l á s e k a v j e j i c h r o z v r ž e n í 1. Inventář souhlásek je stejný jako ve spisovné češtině (viz § 6). 2. Inventář krátkých samohlásek má stejně jako ve spis. češtině pět členů,

i, e, a, o, u, tj. neexistuje foném y\ v souboru dlouhých samohlásek je pět samo-

hlásek jednoduchých, i, é, á, ó, ů, a dva dvojhláskové fonémy, ej, ou (§§ 18i, 23i).

3. a) Měkké i, d, ň (proti t, d, n) se vyskýtá hlavně jen před střídnicemi za staré i, býv. ě a předhistorické např. Ucho, dei, šleůe... (§ 34i); ň je vedle toho jako téměř na celém území za předhist. skupinu nj (např. kún, vůně. . .). b) Za dřívější tvrdé a netvrdé l (l — V) je jedno l, střední (§ 33). c) Stopy po dřívějších měkkých retnicích p', b', mf, f', v' jsou na většině území zachovány jenom před bývalým ě, a to jejich rozložením ve skupiny pj, bj, mh\ \mj, fjt vj> např. pjeknej, bjezet, mňestolmjesto... (§ 373,4). d) Stopy po měkkých ostrých sykavkách se nezachovaly, dřívější s', z' veskrze splynulo se s, z (§ 35i). 4. a) Souhláska g jako zvláštní foném (nikoli jen jako poziční znělá varianta i ) se vyskýtá pouze v přejatých slovech, protože za staré g je h (§ 31). b) Za předhist. g' tzv. druhou a třetí palatalizací a za skupinu *dj je z, nikoli g, např. na noze, peníze..., cizej, hráz, rozk. zp. jez (§ 302). Rovněž jf v podstatě ne­ existuje jako foném (viz níže, bod 10). 5. a) Slabičné l kromě případů sekundárního l z dřívějších pobočných slabik aj. (§§ 394, 59— 62) je pouze za původní netvrdé l po retnicích, např. plnej, vlk, vlna..., kdežto za pův. tvrdé i i za Z po jiných souhláskách než po retnicích.jsou skupiny lu, lou, např. dluh, sloup... (§ 39 i ,2). Koncové -l v tvaru jedn. č. muž. rodu přícestí min., následující po souhlásce, ve většině čes. nářečí v už. smyslu za­ niklo, srov. např. nes, ved, spad... (§ 62i). b) Slabičné r je hlavně za původní tvrdé i měkké r, r j např. brzo, krk, trfbí,

vrba...; pouze po souhláskách c (šl), z je za staré f skupina er, např. čert, štěrbina, žernov... (§ 393). 6. a) Dřívější y splynulo s i, např. riba, kobila... (§ 64i); za dřívější ý (též za ý < í) je ej; např. bejk, strejček, starej... (§ 66Jj3). b) Staré u (také u z předhist. nosovky p) po souhláskách od původu tvrdých se zachovalo, např. dub, duše, ruka... (§ 71i); za staré ú je ou, např. houser, mouka, 3. os. množ. nesou... (§ 72i). Za dřívější u, ú po měkkých a býv. měkkých sou­ hláskách je i, í, zčásti též ej, a to v základu slova i na konci flexívních tvarů, p o­ kud nebyla přehláska odstraněna působením analogie; např. břicho, kožich, libat, cizej, cejlitjcilit..., g dostáni..., 3. os. množ. volají/ volaj(i) ..., avšak piju, placu..., pijou, pláčou... apod. (§ 79). 7. a) Staré e (i e < é) se většinou zachovalo, např. ešle, třeba, ňemej, 1. os. jedn. nesu. . .; za staré é i za býv. dlouhé e je i (i), např. dílka, mliko. . ., míra, písek... (§§ 69i, 70i). Úžení e > i má za následek, že se é v čes. nářečích v už. smyslu v y ­ skýtá pouze v rozsahu omezeném na případy s mladou délkou sekundární a na slova cizího původu. b) Staré o se zachovalo, např. kopec, noha, kupovat; za dřívější 6 je ú (u),

218

např. kúň, hrůza, růst (§ 74i). Vlivem změny ó > ů také 6 existuje v čes. nářečích v už. smyslu jen s mladou délkou sekundární a v přejatých slovech.

8. a) Staré a, á po souhláskách od původu tvrdých i po měkkých a býv. měk­ kých souhláskách (též a , á z předhist. g), pokud nebyly podmínky pro přehlásku, je zachováno; např. had, vobraz, blázen, d á v n o j a h o d a , já m a , játra, žádat atd. Za dřívější téžeslabičnou skupinu aj je však ej, např. krejčí, nejdelši, dej (§ 75i ,2). Za předpokládané dřívější á, á (z a, á po měkkých souhláskách a z nosovky §), za kterým nenásledovala souhláska od původu tvrdá (po g s výjim kou k), je v zá­ kladu slova i v koncovkách veskrze e, í (i), např. jesle, leknout se, m hesícjm jesic. . . , kure, spodůí su k n ě. .. (§ 8O1- 3). Rozsah přehlásky je narušen pouze v případech, kde v souboru tvarů téhož slova nastalo vyrovnání jedním nebo druhým směrem; např. shodně jako ve spis. češtině podle házet, házeli je též h á z e l..., nebo naopak

podle smál s e . . . ve většině nářečí též smát se, smáli se (§ 804). 9. Pokud jde o rozvržení krátkých a dlouhých samohlásek, vyznačuje se vět­ šina čes. nářečí v už. smyslu ve shodě se spis. jazykem délkami v případech jako v 7. p. množ. č. náma, várna, v infinitivech bejt, dát, chlít aj. (§§ 863, 87 1, 881). Naproti tomu staré krátké samohlásky jsou větši­ nou v případech jako břeh, drozd, h a d ... (§ 90i).

práh, bláto, r á n a ..., (ch liť)...

10. Ze změn ve skupinách souhlásek je zvlášť příznačná např. znělostní asimi­ lace skupiny sh - > sch- v případech jako scháhet, na schledanou, sch o d a ... (§ 433); někdejší skupiny šč, z f jsou zjednodušeny ve sl, žd , např. esle, desl, spozdehí, u jíž d ě t... (§ 46],2).

*

B. v s k l o ň o v a c í c h k o n c o v k á c h

11. Mezi koncovkami tvrdých a měkkých typů podst. jmen všech rodů jsou rozdíly v podstatě stejné jako ve spis. češtině; srov. např. 2. p. jedn. č. muž. a střed, rodu sklepa, souseda, stáda. . . X biče, pekare, s r č e ..., 3. p. sklepu, s tá d u ...

X biči, s r c i ..., 1., 4., 7. p. jedn. č. žen. rodu zena, zenu, z e n o u ... X rúze, (§ 96],2), též 5. p. z e n o ... X r ú z e ... (§ 963) aj.

rúzi, rú zí/rú zi/rú zej ...

12. Podst. jména se slovním základem končícím na -s, -z, jako les, v ú z . . ., maso, (§ 97), na -l z býv. - 1, jako stůl, kolo, stod o la ... (§ 98]), dále

z e le z o ..., kosa, b říza ...

podst. jména typu host, kořen, loket (§ 100i), kůlna, pekárna, M a n a , Láda (§ 101) aj. patří většinou k tvrdým skloňovacím typům. 13. Tvary 6. a 7. p. jedn. č. muž. a střed, rodu tvrdého sklonění příd. jmen jsou většinou vyrovnány, např. vo starim — ze starim (§ 1152). Naproti tomu u zájmen se rozdíl mezi oběma tvary častěji zachovává, srov. vo tom, našom fnašem X s U m /lim , našim (§ 121]).1 5 4 14. U příd. jmen a zčásti též u rodových zájmen se tvar 1. p. množ. č. život, muž. rodu neliší od neživ., žen. a střed., např. ti (naše) s ta ř í ... (§§ 113], 119). 15. V 7. p. množ. všech skloňovacích typů a všech rodů nejběžnější koncovkou je -m a (-ama, - e m a . . .), např. sousedama, z e n a m a ..., pekařema, r ú ž e m a ..., kostma, s t a v M m a ...

a též dobrejma, našim a [našema atd. (§§ 1092,1154, 1184 aj.).

219

C. v s l o v e s n ý c h t v a r e c h 16. Sloveso „b ý t“ má v 1. os. jedn. jako sloveso významové a sponové i jako pohyblivý osobní morfém (pomocné sloveso) v složených formách min. času ve­ skrze tvar sem (§§ 1362, 1342). 17. V 1. os. jedn. i množ. č. min. času se pomocné sloveso často vynechává, jestliže je osoba vyjádřena zájmenem, např. já to videi, mi tam přišli (§ 1342). 18. Tvary rozkazovacího způsobu, které v 2. os. jedn. končí na -i, mají v 1. a 2. os. množ. zakončení -eme, -ete, např. pošli, pomodli se — pošleme, pomodlete se (§ 1324). 19. Příčestí trpné má v složených výrazech výsledného stavu téměř po ceiém území jmenné tvary (1., 4. p. jedn. č. střed, rodu), např. je zametáno[zameteno,

máme poděláno (§ 1335). 20. Stopy po přechodníku přítomném se vyskytují jen v několika dějových příslovcích, např. fstoje, fklece (§ 1336). Další znaky

151. Z dalších znaků, kterými se vyznačují všechna nebo téměř všechna čes. nářečí v už. smyslu, v některých případech spolu s menší nebo větší částí sousední skupiny střmor. nebo i s jinými nářečími, patří k výraznějším: neznělá výslovnost párových souhlásek před samohláskami a jedinečnými sou­ hláskami na mezislovním předělu, zčásti i na švu morfémů, jako chlap ani necek,

núš nechci..,, kupme, nemlufme..., sme (§ 44); dost častá změna s, š, z, z v c, c, g, g po n, n a jiných závěrových souhláskách, např. zencká, mencí, Honga, jenge... (§ 492); časté zanikání h ve skupině hř- před samohláskou, např. řebik, řibje... (§53); protetické v před o- na začátku slova a na švu složeniny, např. voheh, von, vod babicki, zavopatřit... (§ 57x); časté krácení dlouhých samohlásek, fakultativní nebo i důsledné, zvlášť v skloňovacích a časovačích koncovkách (v různých nářečích v nestejném rozsahu), např. sedlákům..., růzim, růzich..., umim, delam..., umhej(i), delaj(i)... (§ 913); poměrně hojný výskyt koncovky -ove v 1. (popř. též 4.) p. množ. č. životných podst. jmen muž. rodu, např. lumpové, strejcové, špačkové... (§ 1042); popředložkový tvar 2., 4. p. jedn. č. muž. rodu zájmena 3. os. (vod) nej — (na)

hej (§ 1223); stažené podoby v nepřímých pádech přivlastňovacích zájmen múj, tvůj, svůj, např. mího strejce, tvimu bratrovi..., u mi švagrovi..., z mejch pehez... (§ 1232); časté podoby s - nou-, -nu- v infinitivu i v příčestí min. a trp. sloves typu

začne — začít, např. začnout, zacnul, začnutej (|| začít/začit, začal/zacel...; § 1334); v rozk. způsobu slovesa „b ý t“ podoby bud, bulme, bulte¡bujte (§ 1372).

220

Na rozdíl od ostatních nářečních skupin jsou česká nářečí v užším smyslu mezi sebou rozlišena většinou jen v jevech podružnějších a méně výrazných. Zároveň zde nejvíc pokročily novodobé vyrovnávací procesy (§ 183n.), takže se některé krajové rozdíly objevují už jenom nepravidelně nebo pouze u nej starších generaci, jak na to bylo upozorňováno v popise jednotlivých jevů. Proto také nářeční

ukázky, uvedené u následujících podskupin, nesouhlasí vždy plně s předchozí charakteristikou, podávající převážně jen prostý výčet znaků bez hodnocení hojnosti jejich výskytu.

Středočeská podskupina 152. 1. Celková charakteristika ěes. nářecní skupiny nej plněji platí pro nářečí v širokém pásu centrální oblasti býv. země České, táhnoucím se zhruba od sz. k jv a sahajícím na sv. za Mělník, Nymburk, Poděbrady, Kolín, Čáslav a Chotěboř, na jz. a na jih téměř po Kakovník, Hořovice, Příbram, Milevsko a Tábor, za Pacov a Pelhřimov. Tato nářečí, označovaná jako středočeská, vyznačují se spíše ne­ existencí, popř. převážnou neexistencí specifických znaků jzčes. nebo svčes. než zvláštními dalšími znaky vlastními. Přesto existují některé jevy příznačné pro střčes. podskupinu, povětšině ovšem takové jevy spojují střčes. nářečí s jednou nebo druhou podskupinou sousední, popř. i s jinými nářečími.

2. Společné znaky střčes. nářečí jsou zejména tyto: a) Na rozdíl od jzčes. podskupiny je v slovních základech a v některých pří­ ponách pravidelně ej také za dřívější ý < i po ostrých sykavkách, např. cejlit,

Společné znaky střčes.

sejtko, vozejk... (§ 663). b) Za původní skupiny str'-, sr'- a čr'- na počátku slov a ve složeninách je snad častěji než v jiných nářečích tř-, např. třecha, utřihnout. . ., třibrnej..., třep, třevo... (§48,). c) Y tvarech 2. a 3., 6. p. jedn. č. žen. rodu tvrdého sklonění příd. jmen a rodo­ vých zájmen zobecněla hláskově náležitá koncovka 2. pádu -ij-i, např. s ti druhi

{stráni), na ti druhi (strahe) ... (§§ 1153, 1212). d) Sloveso „ b ý t “ má v 2. os. jedn. ve funkci spony shodně se svčes. a střmor. ná­ řečími tvar ses (§ 1363). e) V slovesných tvarech 3. os. množ. vládne sestava koncovek -ou, -eji, -aji {-eji, -aji I -ej, -aj), např. nesou, kupujou ..., proseji, umněji..., volaji... (§ 131). f) U sloves kolísajících mezi typem maze — mazat a volá — volat se častěji než ve všech ostatních nářečích vyskytují tvary 5. třídy, např. vorám, voráš... (§ 1282). g) U sloves typu spadne — spadnout má příčestí min. a ještě více příčestí trp. ve srovnání s jinými nářečími poměrně nej častěji podoby s -nu- ve větším rozsahu než spis. čeština, např. seknul, sHsknul..., sliknutej, vitříhnutej... (|| sek, sHsk...,

slečenej, vitřizenej..., § 1333). 3. Y některých jevech, jimiž se jzčes. a svčes. nářečí od sebe liší, jsou střčes. nářečí nejednotná, část se shoduje s jednou, část s druhou podskupinou. Do značné části střčes. nářečí přesahuje od jihu např. disimilace zubnic v případech

Oblastní rozdíly

typu zaplajte, aj ci (§ 422), ve většině střčes. oblasti je stejně jako v jzčes. nářečích vyrovnána koncovka 6. p. jedn. č. muž. a střed, rodu měkkého sklonění rodových zájmen se skloněním tvrdým, např. vo našom, f com (§ 118i). Naopak v územní souvislosti s nářečími svčes. se v širokém sousedním pruhu střčes. nářečí hojněji nebo řidčeji vyskýtá ve 4. p. množ. č. život, podst. jmen muž. rodu tvar 1. pádu,

221

např. voni si hrajou na párii (§ 1032). Střces. oblast kříží dále hranice jzčes. podoby pomoc, slovesa si v složených tvarech 2. os. jedn. č. min. času proti svčes. důslednému -s, např. dal si m u to X dals m u to (§ 1343) aj. Větší množství růz. takových přesahů je soustředěno v drobnějších úsecích jednak na západě, jednak na východě střěes. podskupiny. V západních střces. nářečích se v nestejném územním rozsahu vyskytují z jzčes. jevů např. podoby místních a rodinných jmen typu Horazdojce, N ovákojc (§ 382), vkladné j v zavře­ ných slabikách před i, d, např. ajl, te jd ... (§ 50), staré délky v některých případech, jako plouh, p l i v a ... (§ 862), staré krátkosti v případech typu nést, v est ... (§ 882); ze svčes. jevů např. koncovka 3., 6. p. jedn. č. podst. jmen muž. rodu v podobě -o j (§ 382) a koncovka -e j v 7. p. jedn. č. měkkého sklonění podst. jmen žen. rodu (§ 664), dále ve shodě se svčes. okrajovým pruhem koncovka -om v 3. p. množ. č. jmen označujících rodinu, např. D vofákom , kovářom (§ 1044). Do východních střces. nářečí přesahuje od sv. např. skupina -je- za býv. -ve- po souhlásce v pří­ padech jako dje, s j e t l o .. . (§ 383), do okrajových úseků na západě i na východě pak např. vyrovnání koncové souhlásky slovního základu v tvarech typu hoši — hošu, hošu m ... (§ 1103) aj. Na východních okrajích střces. podskupiny zčásti existují též některé přesahy z přechodové podskupiny jihovýchodočeské, které spojují tyto úseky s východnějšími nářečními skupinami, jako např. krátké samohlásky v typech práh, bláto, r a n a ..., bit, dat, c h íe t... (§§ 863, 88*), zakončení -im e, -ite v tvarech 1. a 2. os. množ. č. rozk. způsobu sloves s 2. os. jedn. č. na -i (§ 1324), podoby bid, b ilm e ... v rozk. způsobu slovesa „b ý t“ (§ 1372), 3. os. množ. chcou proti většinově českému c H e j i / chlej(i) (§ 138i) aj. Zvláštní znaky ně­ kterých úseků

4.

Jen dílčí úseky střces. podskupiny, popř. s drobnými přilehlými částmi

sousedních podskupin, vyznačují se ojedinělými znaky zvláštními, příznačnými jen pro daný okruh nebo vyskytujícími se v jiných nářečích zcela odděleně. Např. kolem Humpolce je r < d v zájmenných výrazech gro, g r e . . . ( § 452), v malé enklávě kolem Ledče n. Sáz. se objevují v 6. p. jedn. č. muž. a střed, rodu rodových zájmen podoby na n im , na čim , na n a š im ... (§ 1211), v poměrně rozsáhlé oblasti s centrem na Benešovsku v 2., 3. a 6. p. jedn. č. muž. a střed, rodu tvrdého sklonění příd. jmen podoby typu starého, starému, vo starom (proti většinovým podobám starího, starímu, vo starim ; § 114i); v okruhu kolem Sedlčan jsou na rozdíl od ostatních čes. nářečí v už. smyslu vyrovnány tvary 6. a 7. p. jedn. č. muž. a střed, rodu příd. jmen ve prospěch etymologicky náležité podoby 7. p., tj. vo starejm — ze starejm (§ 1152), aj. Spolu s přesahy ze sousedních podskupin jsou více nakupeny některé takové znaky zvlášť v západních částech střces. podskupiny. S nestejným územním rozsahem jednotlivých jevů se tu např. vyskytují tvary složeného sklonění i v 1., 4. pádě přídavných jmen přivlastňovacích, jako bratrověj kluk, talinkovou čepici, m am inčini š a t i ... (§ 1162); v drobném okrajovém úseku kolem Mšena na pomezí svčes. podskupiny jsou naopak ve shodě s přivlastňova­

cími příd. jmény tvary jmenného sklonění, zvi. v 1. (4.) pádě jedn. č. muž. rodu, též u adjektiv na -ov ý, např. m aku j koláč (§ 1112); je odstraněna alternace předkoncovkové souhlásky v zájmenných tvarech tim, j e d n í m ..., te c h ,je d n e c h ..., 222

tem, je d n e m . . ., terna, jed n em a ...

(§ 1213), projevuje se tendence k zobecnění kon-

covek -um nebo -am (-ám) v 3. p. a -ach (-ách) v 6. p. množ. č. podst. jmen všech rodů (§ 1093,4), vyškytají se bezpředložková spojení v případech jako šel kovářom, díra vratech, mluvil sem strejcem (§§ 421? 1412) aj. 5. Nejvýrazněji se řadou různých zvláštností vyznačuje okrajový úsek lounsko-litoměřický, v jehož jednotlivých částech, zejména na Třebívlicku, se kromě

lísek lounsko-litomě-

uvedených jevů vyskytují např. skupiny nn, ňh, popř. zjednodušením n, n za dn, dn, ______ jako jenna, hone... (§ 413), dále se kolísavě projevuje tendence k vyrovnání tvarů 2. p. množ. č. podst. jmen všech typů s 6. pádem, např. vot pánach, do polach, pjet krávách... (§ 1102), kratší tvar 4. (2.) pádu zájmena 2. osoby le se vyskýtá i v 3. pádě a delší tvary tebe, sebe v 3., 6. pádě (§ 1173,4), v infinitivu existují podoby píc, moc... (proti většinovému piet, moct...) a také přinís, svíz... (§ 493) aj. Hranice některých nářečních rozdílů na území střčes. podskupiny viz na mapce č. 35. 6. U k á z k y s třč es. n á ř e č í a) Nivelizovaný interdialekt (obecná čeština) z Prahy (vyprávěla žena na­ rozená r. 1913)

Já sem vám chitla rímu, uš se s Um trápím tag dlouho, a ne *a ne se toho zbavit. Nehi to vlashe žádná nemoc, ale je to tak nepříjemní! Hlavně večer se mi tak přilizí, a noce, to je peklo, ani spát nemůžu. Jak človjek leží, tak se mi ůejag zacpe 'úplné nos *a nemůžu dejchat. Celí noce nespím, pak sem prez den vospalá. To je jole hrozní, furjclovjek1 posmrkuje, samej kapesník fsude, tak porát přepírám a vivářim, a to máte zas, jak se máchám ve vodě, tak se toho nezbavim. 1 furt človjek...

(Zaznamenala I. Tonarová.)

b) Ze Sernic, okr. Nymburk (muž, 1899)

Taji bejval pekař Marek, a ten koupil kobilu, vonji vlasne vihrál f kartách. Noja tu kobilu musel prodat, ponáČvona nechlela za zivího boha tahat. No tak na to navlík mojeho souseda Čepičku. Mi sme bili f Semicich první drušstevnici. Mi sme spolu dáli takoví malí drušstvo. A tak mi Tonda povídá: Tu kobilu musím prodat, tomu pekařovi. Noja vijéli smejag hrabata ze dvora 'a jedeme do lesa. Nakládáme pařezí, a — vokolo jel Svačina řezník z Lisi. A ten tu kobilu mňel koupit. Von křičí: Za chvilku pojedu spátki, jedu koupit kozu. No •a taki netrvalo dlouho, a milej Svačina s kozou zahnul do Řibníček po ti česle. A co se nestalo: milá koza spadla s ti bricki dolu. Čepička na Hej křičí: Dik ti si stralil kozu, dik uš má viplazenej jazik! (Zaznamenali M. Racková a L. Bachmann.)

c) Z Křečovic, okr. Benešov (žena, 1901) (O dětském orchestru otce skladatele Suka.) To bilo lidu s céleho okresu. Ti bili známí po celom— po celí republice. Von tofšecko starej pán sám řídil. To muselo bejt fšecko — akorád zapadnout jedno do druhého. To bilo radost! Ti kluci chodili k nákemu Plachému tadi se učid hrát. A hodné jijirálo 1 s Um Plachejm, to bila kapela křečofská. Ti kluki učil ten Plachej, a vonjen šije dával dohromadi. Mistr, ten bil hodné ve svjele, prie, aš potom diz zjezdil celej svjet,fšude bil, tag řikal: Nejlepší je to doma f Křečovicích. Nosil takovou bundu jen tak návrhJiozenou, tadi 'u krku to nemnel ani zapatí kolikrátjobicejne. 1 jich hrálo

(Zaznamenali P. Jančák a Sl. Utěšený.)

223

d) Z Myslotína, okr. Pelhřimov (žena, 1888) (O vánocích.) To sme vod večere dávali jsečko na stranu, vodě fšeho jidla, a pro dobitek, pro krávi zlášl, pro bejki *a pro koně, i stromům talínek nes, házel pojctromijabi mněli pjekni dobři *ovoce. I do studné taki dával japko, kousek vo­ řechu. Dij sem nesla kravám potom, tak sem jim říkala: Tak kravicki, nesu vám šledrího večera, vot šledrího večera. Trošku polífki, trošku hrachu, trošku ti kaše. I taki kazdímu sme ukrojili krajíček chleba, kousek ti calti. Drúbeřijani ne, lem se nenosilo do kurnika. Ráno se j í dávalo fšecko, vodě fšeho vobili, a to se dávalo hnet ráno. (Zaznamenali Sl. Utěšený a Ant. Rubín.)

e) Z Tisu, okr. Havlíčkův Brod (žena, 1894)

To bil velikej zlodějja mňel bandu. A f tom mlejhe Bártovim, říkali ze se tam zdržoval. Ďál krádeže fšade vokolo, v L učící jo l po těch vesnicích. Noja ’asi se nepo­ hodli nák, a von ho hehdo prozradily A vohi vopklícili mlejn, a v náhone ho tam po­ střelili. A tadi ho vezli skrs Tis, lidi ho viděli. A von to bil student, bil s kraje ze mlejna. A kradli, třeba taki krávu, říkali tam % u Pavlíku, tu vitáhli ’aš na patro, diš j í hledali. (Zaznamenali P. Jančák a Sl. Utěšený.)

f) Okrajové nářečí z Třebenic - Kololeče, okr. Litoměřice (žena, 1891)

Copa je to na vás, vokoštujte! — Voni delaj ti vína ze fšeho, ze šípkách, z višhach, s těch amorelach1 víno, s těch túdlikach2 víno de, i z merunkay delajjole to sem ešie nepruhovala, nótale de to, taki z jablek. Ale muším vam řic, já mam nejrači revízoví,3 to mi našim detkem kazdej rog deláme. Vono je to dobří pili, vite ze ju? Máme taki kousek revízárni — nehi jenna nedele bes toho, dicki řeknu na detka: Přines jennu revízovou, máme to tadi senice flaškách stočení. — Ďeali sme mladí, vono ’eš(e dojde. 1 z amarel

2 patrně druh švestek

3 rybízové (Z rukopisné práce M. Rackové.)

Jihozápadočeská podskupina

.

153 1. Jihozápadočeská nářečí, sousedící od jihu s nářečími střčes. (viz § 152i) a na východě přesahující do jz. cípu Moravy za Třešť, Telč a Dačice, mají některé znaky společné celé podskupině, v jiných však se mezi sebou liší zejména západ­ nější a východní část této oblasti, takže se někdy mluvívá zvlášť o nářečích západočeských a nářečích jihočeských. Řada jevů se kromě toho vyskýtá v ne­ stejném územním rozsahu, jen ve větší nebo menší části celé jzčes. podskupiny, popř. jejich rozsah v jazyce a hojnost jejich výskytu jsou v různých nářečích růz­ ným způsobem omezeny. Přechody mezi jzčes. nářečími a sousedními podskupinami jsou proto značně plynulé a stupňovité; celkově lze říci, že charakteristických znaků přibývá a zesilují se směrem k okrajům starého osídlení. Společné znaky jzčes.

2.

Pro všechna nebo pro většinu jzčes. nářečí jsou příznačné (s eventuálními

přesahy do sousedních podskupin) zvlášť tyto jevy: a) disimilace zubnic v případech typu zaplajte, aj ci (§ 422); b) zbytky i (|| ej) po ostrých sykavkách v případech jako cílit, sítko, vozík...

224

(§ 662);

c) podoby místních a rodinných jmen typu Horaždojce, Novákojc (§ 382); d) zachování rozdílu mezi tvary 2. a 3., 6. p. jedn. č. žen. rodu tvrdého sklonění příd. jmen a rod. zájmen, např. s ti druhí {stráni) X na tej druhej

(straně)... (§§ 1153, 1212); e) nesklonné tvary příd. jmen přivlastňovacích typu taUnkovo bratr, sestra...,

sestřino (-ino) děli... (§ 1165) ; f) vyrovnání koncovky 6. p. jedn. ě. muž. a střed, rodu měkkého sklonění rodových zájmen se skloněním tvrdým, např. vo našom, f čom, vo nom... (§ 118j); g) tvar si v 2. os. jedn. ě. slovesa ,,b ý ť ‘ ve funkci spony i osobního morfému v složených formách min. času (§§ 1363, 1343); h) sestava koncovek -ou, -i, -aji (-ajil-aj) v slovesných tvarech 3. os. množ., např. nesou, kupujou..., prosi, umi..., volají... (§ 131). Převážně jen v západních jzěes. nářečích se kromě toho vyskýtá: ch) vkladné j před l, d v zavřených slabikách, např. ajl, tejd... (§ 5 0 ); i) v 1. (popř. též 4.) p. množ. ě. podst. jmen život. muž. rodu nejčastěji kon­ covka -i, např. chlapi, sedláci, strnadí... (§ 1042); j) koncovka -om v 3. p. množ. c. podst. jmen muž. a střed., omezeněji též žen. rodu, např. chlapom, kurátem'..., kravom... (§§ 1044, 1093); k) rozdíl mezi tvarem 1. p. množ. ě. muž. život, rodu přivlastňovacích zájmen a tvary ostatních rodů, např. naši kluci X naše stroje, krávi... (proti naše kluci,

stroje... v ostatních ěes. nářečích v už. smyslu; § 119). Podobně se rozlišuje muž. život, rod dvá X neživ, dva (§ 124i) aj. Pro jižní a východnější jzěes. nářečí jsou dále příznačné zejména: l) disimilace ve skupinách sykavek, polosykavek a zubnic v případech typu

bejzubej, uj zas, babijce, přej domem... (§ 422) ; m) v rozk. způsobu sloves typu prosi — prosit podoby proš, voz, pušl, ne~ ježd i..., prošte, voŠte, pušte, nejezdete/nejezdite... (§ 1293). Za přibližnou hranici jzčes. podskupiny proti střčes. nářečím lze považovat v západní části (zhruba od Rakovníka k Příbrami) např. izoglosu rozdílu s ti druhí... X na tej druhej... (viz pod d; dále k východu přesahuje tento jev do střčes. oblasti), ve východní části (od Příbrami k střčes. Pelhřimovu) jakýsi průměr mezi izoglosami disimilačních typů uj zas, přej domem aj. (viz pod 1). 3. Z jevů méně výrazných, popř. omezených lexikalizací apod., které zaujímají celou jzčes. podskupinu nebo její větší část a eventuálně přesahují i dále, avšak jejichž pravidelnost a rozsah výskytu směrem do středu země klesá, je třeba uvést výslovnost l, r, v západní části též n, h s redukovaným sousedním i, i, např. p9lnej, b9Hplnej, bl.. ., m\dnář\mdlnář[m\nář..., vobHi..., pokrvac. .., pjeh f, pjekífho/pjekn,

pjeknho..., cetřfci... (§§ 163, 394), dále vyrovnání ve prospěch přehlasovaných podob v infinitivech typu třist, zipst..., v přič. min. třis, ziblo... a také mMl/nazel, zacel, zapil... (§ 804e,d), změnu e > a v slovech čalo,fčala, řešato, zabro, jahla... (§ 8 1 ), dlouhé samohlásky v případech jako kuš, plouh..., piňa, pliva, sáze... (§ 862), popř. též v tvarech 2. p. množ. semán, vajic, kuřat... (§ 1052), hláv, stráň, vovic... (§ 1074), a naopak krátkost v infinitivech nést, vest, péct, seót... (§ 882) aj. Jenom na ojedinělá slova jsou omezeny rozptýlené případy s „nadměrným“ ej, ou, jako dřejvi, přejvoz, řejbek..., touh, houř, rouznout... (§§ 664, 722).

225

Oblastní rozdíly

4. V menších úsecích jzčes. podskupiny se vyskytují některé další jevy, zčásti příznačné jen pro dané oblasti, zčásti společné s jinými nářečími, třeba i značně odlehlými. Z hláskoslovných znaků sem patří např. zbytky úplné neexistence g, projevující se jednak substitucí k za g v slovech cizího původu, jako akent, bri-

káda, cikareta... (§ 10), jednak pravidelným hjy místo g vzniklého asimilací znělosti, např. hdo, Hdiňe, hbelík... (§ 45i), dále výslovnost starého i pozdějšího l, r s průvodním samohláskovým prvkem nebo s epentezí samohlásky, např. sdlzajselza {-e), hdr(d)lička, umerleclum9rleclumirlec... (§§ 16i, 60i), zbytky fonému y nebo stopy po něm (§ 182), zbytky starého ú beze změny v ou (§ 723), skupina mj proti většinovému mh za dřívější m' v případech jako mjesíc, mjesto. . . (§ 374). Jen pro menší úseky je příznačné také j(i) za vi jako pravidelná fone­ tická změna (§ 38i), neomezená pouze na typy Horazdojce, Novákojc (viz výše pod c), dále odlišné podoby typu Horazdouce, Novákouc (Horaždoce/ Horažďoujce, Novákoc\Novákuc..., §§ 73, 3 S2),je za vje v případech sjet, sjetlo, jecnej, jetáfka... (§ 383), kolísavá změna neznělé souhlásky ve znělou na mezislovním předělu před samohláskou nebo jedinečnou souhláskou, popř. před v-, např. pázd vofce (§ 442), změny sc, sc, stř v chc, chc, chtr, např. chcesií, rochceslí, chtrecha... (§ 463,4), a tr

(stř) v kř (,skf), např. kfílet, křemcha\skremcha (|| chtřemcha)... (§ 47), důsledné nebo častém, i-bezj- na začátku slova v případech jako it, iskra, idlo, itrňice... (§ 552), vyrovnání ve prospěch náležitě přehlasovaných podob v slovesech typu zapríhnout/ zakřiknout/ zapřehnout (§ 804f) aj. Na jednotlivá slova je omezeno r proti spisovnému r, vyskytující se porůznu např. ve výrazech hořejší (|| hořejší), houreski, pařez, rezanka aj. (§ 322). Z tvaroslovných jevů stojí za zmínku poněkud hojnější výskyt -u v 3. p. jedn. č. tvrdých podst. jmen muž. život, rodu, např. g doktoru (§ 1023), míšení zájmenných tvarů mjelmhe, le a mi, H, zčásti též se a si v 2., 4. a 3. pádě (§ 1172,3)> vyrovnání tvarů tvrdých rodových zájmen v nepřímých pádech množ. č. s měk­ kým skloněním, např. Uch, Um, Uma (§ 1184), tvary rozk. způsobu v 1. a 2. os. množ. na -ime} -ite u sloves, jejichž 2. os. jedn. č. končí na -i} např. pošlime, po­ modlíte se. .. (§ 1324). D o nej východnějšího úseku jzčes. nářečí přesahuje z východní střčes. oblasti a z jvčes. podskupiny 4. p. množ. č. život, podst. jmen typu hrajou si

na párii9 který se ovšem odděleně odtud vyskýtá též v rozrušené již enklávě na záp. okraji starého osídlení kolem Plzně, na Stříbrsku a Horšovskotýnsku (§ 1032). Jako přesah od východu se jeví skupiny pj, bj... v typu poupjata9 holoubjata... (§ 372) a podobně jako v střčes. nářečích podoby bil, bilme... v rozk. způsobu slovesa „b ý t“ (§ 1372). V souladu se sousedními střčes. i jvčes. nářečími je zde v 2. os. jedn. č. slovesa „b ý t“ jako slovesa významového a ve funkci spony tvar

ses, ve funkci osobního morfému v složených formách min. času pak -s (§§ 1363> 1343).*26 Okrajové úseky jzčes.

5. Zvláštní znaky jsou nejvíc nakupeny při okrajích starého osídlení, zejména na Manětínsku a záp. od Plzně, dále v býv. národnostním ostrůvku stříbrském, na Horšovskotýnsku a Domažlicku, na Prachaticku a již. od Ces. Budějovic, kromě toho též v třešťsko-dačickém úseku na pomezí přechodové podskupiny jvčes.

226

Pro všechny uvedené úseky nebo pro některé z nich jsou kromě jevů společných

se širším okolím příznačné např. zbytky l nebo stopy po něm (§ 122), stopy po dřívějších měkkých retnicích nejen před byv. ě, nýbrž také před i, i, např.

pjivo, bábjicka, bjílej.. . (§ 37 j), zavřená výslovnost, zvi. e— e, o— ó, á, ej \\yj > ij, > ú,a, omezeněji naopak otevřená výslovnost i , popř. změna i > y (é) i po měkkých souhláskách (§§ 282,3, 653), dále zbytky njnn < dn a ň/ňň < dň (§ 413), podoby vyrovnané ve prospěch přehlásky v přič. min. vzel9vzela... a v příčestích trp. typu sletej9 zapjetejjzapítej... (§ 804d); koncovka -i (na Chodsku -i) podle typu kost v 2. p. jedn. č. se v západních úsecích vyskýtá hojněji než v ji­ ných nářečích, např. i v případech jako do vesňici, z vopci. . . (§ 1082), v 4. p. jedn. č. střed, rodu zájm. 3. osoby žije porůznu tvar je\ňe (§ 1223), v 1. os. jedn. č. slovesa „b ý t“ jsou podoby sim (sdrn/sm), som (§ 1362) aj. Prachatický úsek se kromě toho vyznačuje zvlášť podobami infinitivu na -i/-li, např. nes1, pec\ beji I nesli9pecli9bejli.. . (§ 133i); podle toho se toto nářečí někdy označuje názvem qu ||uu

tiťácké. V úseku od Třeště k Dačicím na jz. Moravě se v jedn. č. muž. rodu příčestí min. sloves s kořenem na souhlásku vyskytují podoby typu neslu9řeklu. . . (§ 62 1), v 3. os. množ. č. slovesa,,chtít“ je tvar chci (§ 138i), ve větším územním rozsahu pak u nedokonavých, resp. násobených sloves typu házi — házet existují podoby s koncovou souhláskou slovního základu vyrovnanou podle odpovídajících dokonavých sloves jako hodí — hodit, např. hadí — háiet, vobralí — vobralet apod. (§ 1295); kolem Třeště jsou v 6. p. jedn. č. muž. a střed, rodu rodových zájmen podoby na ňim9na čim9na našim... (§ 12l!), vých. od Dacie pak v 3. os. množ. ve shodě s východnějšími nářečími chcou (§ 138i) aj. Větší skupina zvláštních nářečních jevů se vyskýtá na Chodsku jz. od Domažlic a na Doudlebsku jv. od Čes. Budějovic, takže o nářečí těchto úseků lze mluvit jako o v y ­ hraněných nářečních jednotkách.

6. Nářečí chodské se vedle znaků společných širší oblasti vyznačuje, zčásti

Nářečí

spolu s přilehlými sousedními úseky, zejména dost běžnou změnou d > r mezi samohláskami, např. derek, poruška, btiru..., i hojnějším výskytem podob jako svarba, pormáslí, karlec..., objevujících se v lexikalizováných případech též

chodské

v jiných nářečích (§ 452), dále poměrně častým protetickým h-, např. hucitél, houvral, hídlo, habi... (§ 56x), podobami vyrovnanými ve prospěch přehlásky také v případech jako smít se, přít, vokřít — smíl se, prii. .. (§ 804c), délkou samohlásky v zájmenných tvarech naše, vaše (§ 87i), v infinitivech typu bježit, s e lit ..c h o ­

vat9volat... i v tvarech příčestí min. bjezíl} sedila... (§ 883) aj. Podoby bul9bula... v příčestí min. slovesa „b ý t“ , podle kterých se příslušníkům tohoto nářečí říkalo Buláci, se už nevyskytují (§ 1374). 7. Nářečí doudlebské má — rovněž zčásti ve shodě se sousedními úseky — mj. zachovány zbytky měkkých retnic nebo stopy po nich před i9 např. p'ivoi bab'ička9bfílej (|| pjivo...\ §§ 133, 37x); ve 4. pádě zájmena 1. os. se však vedle mje vyskýtá také podoba me (§ 373). Ve skupinách ,neznělá souhláska + v‘ na­ stává postupná asimilace znělosti, např. kfocna, tfúj... (§ 432), výslovnost ona začátku slova bývá na rozdíl od ostatních čes. nářečí v už. sm. bez protetického v-9 např. oheň, oko... (§ 57i), ej za dřívější aj je i v případech lejcellejc9 mlejší9

snejší... (§ 752); v 3. pádě množ. č. podst. jmen muž. a střed, rodu bývá kon-

Nářečí doudlebské

227

covka -om (§ 1044), v 7. p. množ. se častěji než jinde v Čechách vyskytují podoby s koncovkou -y\-i (§§ 1046, 105i), v 1. p. množ. č. tvrdých příd. jmen je v muž. život, rodě zčásti (zvi. v přívlastku) tvar odlišný od ostatních rodů, např. hescí, mládi... X heski, mládi... (§ 113i), delší tvary zájmena 2. os. jedn. a zájmena zvrat, v 3., 6. pádě mají podobu tebje, sebje (§ 1174); aj. 8. U k á z k y jz č e s . n á ř e č í a) Z Číčova, okr. Plzeň-jih (žena, 1879) (Jak se pekl chléb.) To sme mněli takovi dize, esle j i mam na púde, takoví dizeja — to sme vohřili voduja — ‘a zalelali, nakvasili napřet kousicek kvasnic, tak skinoul chleba. Tak sem vitopila pec, rozhrnoula potom to 'uhlijabi se rozležela ta pec, abi bila stejhe — horká, tak sem, potom dis us to bilojuhasinali — ‘a chleba bil skinuteji tak sem takovim pohrabáčem vihrabala 'uhli do Uch 'úst, noja fsadila sem^ho. A — tak tam bil dvje hodini. A bol takovej visokej a bol chuthejši nes ňički ten chleba. (Zaznamenali J. Voráě a P. Janěák.)

b) Z Mlýnce, okr. Klatovy (žena, 1918) (Na malinách.) Ale to se nám to setřislo, vet! Jen dibi nebili ti houvádi. Po celejch nohouch mi žerou. Ale dokad budou malini, tag budu chodit. Já sem skráje nebyla, tak to musim dohnat... Ale dif ti peníze za to sou zaslouženi, d i to vůbec nepfibejvá! Peera sem tú bola votpúlne. To bl hic, to bola hrůza. Já sem se poidła jako mis. To sem tadi bola ze Zdenkou Kadlojic a z Macánojicma. Zdenka fikala, ze pude jenom nákejch jednou dvakrat pro drobek. Pag ze bude jezdit z Emilem na hejprlata1 na kolach hekám na druhou stranu na Slajkojce nebo do Houslová. 1 borůvky

(Z rukopisné práce L. Blažkové.)

c) Z Bukovan, okr. Příbram (žena, 1888)

8 tou Krejčovou sme si taki *užili,dis tu bila v leh na dovolenej. Jednou taki ze přej pude z detma na houbi, a — vzala si pitel, no tašku takovou. A nej šla, tag bila v zahrátce. Go tam dělala, nevim. Pitel tam ale nechala 'a šla. Pfide z hup, a ze přej pi­ tel zapomněla doma. Já sem meziHmf tej zahráce nebila, no tak sme tam šli, hledali sme, pitel hihde. Tag vona ze přej ho nechala v lese. (Z rukopisné práce J. Čihákové-Janěákové.)

d) Z Cerhonic, okr. Písek (A. žena, 1896; B. muž, 1894) (Osvobození.) A. No takjasi k *osmej hodině nebo tak hegdi to bilo, mi vám viiime tajdle po tej silnici k Vostrofcum, vono vám tu *uháněli na kohich, k Vostrofcum to bilo ne? A nejekin deme na zahradu 'a hehdo nejeki přišel 'apovídá'. Podivejte, jak se támle k Rakovicum kouři. Tam stříleli. Voni tam mušeli taki heco — B. Mi sme bili fšichhi 'auf,lidi tadi. Šátkama bilejma se na ne mávalo, tadi ke kaplijce, tadi co máme kapličku, tadi sme bili. Tadi nadletovali, jedna dvje tři dicki púsHli pumija zaz lehli. 1 • *■ (Zaznamenali P. Janěák a Jj Janěákpvá.)

' e) Z Pluhová Ždaru, okr. Jiridř. Hradec (žena, 1893) ■

228

;

* *.

‘

:• -v ■

\>ř

■■■

•

\r.

•;

Ve válce semjmhela černí prase. A mněla sem ho tak skovaníjabi ho zádnej ne­ viděl, abi ho zádnej neslišel. A bilo tag hodní ze mlčelo. Potom uš sme to chhli za­ bít, 'a — abi to žádnej zase nevedel. Přišel řezhik, támle na hrázi stálo bap, — mne

uš tak — břicho bolelo, tel sme se dočkat nemohli gdi ti babi vodejdou — nejčkon vám střeh se takovej vítr, tak ten řezník skočil do ti kolnija střelil, ti babi tam 'ePe stáli, — no tak potom přeci hák si nefšimli, tak sme nanosili vodu 'a fsečko sme to tak udělali v tej kolhe *abi hold zádnej nevedel. (Zaznamenali J. Voráč a A. Rubín.)

f) Z Březí, okr. Č. Budějovice (muž, 1891)

Chlapi mi řikali: Ďi g doktoru. No tak sem šel do toho Plzence g doktoru, a dij sem tam přišel — a videi sem jak s lema pacijentama: Marš, nechcez dělat, tak sem si mislel ze mi to taki řekne. No tudíž von povídá: Tak se sleč, dij sem mu řek, ze mje bolí žaloudek. Slík, položil mje tam najotoman — a nasadil si trubici dlouhou — a na voko sklo takoví jako mívali hodináři, povídá: Ti si shethákí maso z nechutí, a vono li vostalo v zalutku m a mechovalí ^i. Tak kráče mi dal takovej lík, a hnal to spodem, ne pumpovad žaloudek. A vono to bilo jako zabineg na ribhíku. (Zaznamenali J. Voráč a A. Rubín.)

g) Okrajové nářečí z Hodovíze na Manětínsku, okres Plzeň-sever (žena, 1864)

Nu zazila sem lecos. Vejdelki neboli, nebolo zivobilí. Ňíčko je to tu lepcí neš to bejvalo. Já sem zlášl, vohi sú tadi f tej chalupi. Tudle voko sem si rozbola. Mám ceru vdánu, chléla sem j í pomoct krmit, kráva mne flákla. Voko sem mněla rozbití na hadri. Štrnáckrát sem bola v Mahelíhe u dochtora. Mám je prie docela. Muší stačit neš jedno. Viděla sem na ne lepcí. Tel uš ahi jahlu nadít nemůžu, začne se mi to mhehit a je po práci. (J. Voráč, Česká nářečí jihozápadní, s. 87n.)

h) Okrajové nářečí ze Sulislavi na Stříbrsku, okres Tachov. (muž> 1884) ,

Pole nejsou dobří, studenęj jíl. Tadi je velká zima, mi sme tadi přes štiri sta,1 tři nedele sme pozdejš2 nez Hhevhice. Je to tadi púl hodini vod nás, vohi leží vo sto metrů hlejpš, dolejš. Sejeme pšenci, voves, zito% Jinda hic jinoho nebolo neš pšano3 — to ste dostal misku kaši. Di matka chodila na práci sedlákom, přinesla misku kaši każdej den. I na svadbach k udíváhí přinesli pšanovů kaši a křenovů vomáčku... Zámozhejší si dopřáli víc. Podle stavu mjej šat a stravu. 1 metrů nad mořem

2 roz.: s úrodou % 3 proso, jáhly (J. Voráč, Čes. nářečí jz., s. 89.)

ch) Z Lažišt, okr. Prachatice (muž, 1892)

Toki sem jedenkrát — zimní dobu — krmil, bdi semješle v maštali. A von přišel prosil vo noclech. Já poám: Nejčko, takie dlouho1? A von povídá: Celou veshici sem uš skoro vichodil •a hihdeš mhe nechleli nechal přez noc. Co sem mhel s him dělat, tag já sem ho přes tu noc nechal ve stáji. Přinej sem mu slámu. Jenže von druhej den prie nešel. Dávali sme mu svaření mlíko k shídahí, zdarma — skrátka sem nevzél vod hej hihdi hic. A jaš to trvalo celej tejden. A tag zvlášthí — smrad bdif tej maštali, ze mje *ahi nechutnalo *íst. Proto bisme se ho bili rádi zbavili. Nechlel sem ho popad­ nout m a vihodil, tak přišel potom *otec, čuchá — já poám: No to je tule voj tohodle. Tak sem mu vzel potom ranec — a tak šel za mnou. w % 1 pozdě

(Zaznamenali J. Voráč a A. Rubín.)

i) Chodské nářečí z Postřekova, okr. Domažlice (žena, 1884)

Já si nepomatuju di^se mi ptají f kerím roce1 já nejsem stavu si spomenůt. To sem bdla f Klenci 'u toho doktora, u tutoho Strejčka. A tekí řek: F kerímpa roce ste rozená? A křičíl. Já sem řekla: N q, holt je mi vosdndesát let sem řekla, f kerím roce to já nemohla řect. A von mislil diš mi videi ze sem stará, tak von

229

mislil teki ze sem hluchá. Já sem řekla: Je holt mi vosdmdesát let *a von se vohlít *a povídal: Ale babi vipadáte na šedesát! Zdrovna tak! Já povídám: Ba j Qú, támdle mám hůlkuv— za dveřma, ad du kam chci tak mušim míd hůlku, diz vrávořu. Na staří lidi křičí — to von si misií ze ti lidi nesliší. Ale slišet já sliším dobře. 1 Roz.: jsem se narodila

(Zaznamenali J. Voráč a P. Jančák.)

j) Doudlebské nářečí ze Soběnova, okr. G. Krumlov (muž, 1892)

Já som se necWdjacit, já som chtěl zůstat — u zemjedelství, mje se líb'ila sedlacina. Nojale matka přece povjídala: Jen se musíš přece hecemu naučit. Talíneg zif nebiljuš, jo ten bil žifjale ten bil horník, ten dělal támle ve Štírsku. Tak mi jednoho našla chlapíka, zedníka teda, kerej — ze se o mje vem?, ze me veme sebou. Ten chlapík to bil takovej kosík, diš sme přijeli na místo tak^on — se zdrhnul *a mje nechal. V noci nějak vistoupnul, sme se zádnej nefšimli — ze se nám straHl — z vagonu. A nejckon diz bilo Čas, tak ’ostatníjuš, teda ti jeli dál, povídali mi: Hdeje ten chlap? Já som nevjedel, 'oni taki nevjedeli. A nejčko — ti mušíš vistůpovát! (Zaznamenali J. Voráč a A. Rubín.)

Severovýchodoěeská podskupina

154. 1. Severovýchodočeská nářečí, sousedící od severu s nářečími střčes. (§ 152i) a v jv. části též jvčes. (§ 155i), na východě pak v drobném úseku sv. od Lanškrouna hraničící se skupinou střmor., jsou vcelku jednotnější než nářečí jihozápadočeská; podobně jako v jzčes. oblasti se však zvláštní znaky poměrně nejpevněji drží a nejvíc jsou nakupeny při okrajích starého osídlení. Společné znaky

2. Pro všechna nebo téměř všechna svčes. nářečí (s eventuálními přesahy do sousedních podskupin) jsou charakteristické zvlášť tyto jevy:

a) výslovnost u místo v/f na konci zavřených slabik, např. mrkeu, prauda, ďiunej, pruňí, dojusi... (§ § 7 2, 43i ,4); b) dvojhláska ej také za dřívější ý < í po ostrých sykavkách podobně jako v střčes. nářečích, např. cejlit, sejtko, vozejk... (§ 663); kromě toho přes hranice fonetických podmínek po všech souhláskách koncovka -ej v 7. p. jedn. č. měkkých typů žen. podst. jmen, např. rúzej, dlaňej, koslej... (§§ 665, 1072); c) koncovka 3., 6. p. jedn. č. život, podst. jmen muž. rodu v podobě -oj, např. bratroj... (§ 382) ; d) tvar 4. p. množ. č. muž. život, podst. jmen stejný s tvarem 1. pádu, např.

vohi si hrajou na páni, mněli hodní sinové, pudem na pstruzi... (§ 1032); e) v 2. os. jedn. slovesa „b ý t“ ve funkci spony tvar seš, jako osobní morfém v složených formách min. času však -s, např. dals mu to (§§ 1363, 1343); f) v slovesných tvarech 3. os. množ. sestava koncovek -ou, -ej, -aj (-ejí. -ají I-eji, -aji), např. nesou, kupujou..., prosej, umhej..., volaj... (§131). Přibližnou hranici proti střčes. nářečím tvoří izoglosy jevů uvedených pod a, c a koncovky -ej v 7. p. jedn. měkkých typů podst. jmen žen. rodu (viz pod b).

230

3. Z jevů méně výrazných, vyskytujících se v odstupňované míře ve většině nebo i ve všech svčes. nářečích, stojí za zmínku např. poměrně dost hojné lexika-

lizované a morfologizované případy bez jotace po retnicích před býv. e, např.

medenec, dřevenej, trpelivej..., do Polome, do Vraclave... (§ 373), ej za ý < í v kon­ covce 2. p. množ. č. husej(ch) a analogií též v 3., 6. pádě husejm, husejch (§ 665) aj. Poněkud větší počet podst. jmen než v jiných nářečích patří k skloňovacímu typu dlah, např. laje (|| lajce), louž, rejz, suken... (§ 108i); často je vyrovnána koncová souhláska slovního základu v tvarech množ. č. některých životných podst. jmen muž. rodu, zvi. hošu, klucu. .. , hošum, klucum... , Inošima, klucima, vojácima podle hoši, kluci, vojáci (§ 1103); porůznu se vyskytují podle měkkého sklonění tvary půl litre, dva metre apod. (§ 992). Tvar 1. pádu jedn. č. muž. rodu přídavných jmen přivlastňujících muž. osobě má podoby bratru/bratru, které se ovšem vyskýtají i ve východnějších nářečích střčes. a jzčes. (§ 1162); v tva­ rech 2., 3., 6. p. jedn. č. žen. rodu tvrdého sklonění příd. jmen a rodových zájmen vládne ve většině svčes. nářečí původní koncovka 2. pádu v hláskově náležité podobě -i¡-i jako v nářečích střčes., např. s ti druhí (stráni), na ti druhi

(straňe)... , ve vých. úseku však převládá nebo je výlučně -ej, od původu z 3., 6. pádu, např. s tej druhej, na tej druhej... (§§ 1153, 1212). 4. Pouze v některých částech svčes. území, většinou při jeho okrajích, se

Oblastní

v různém územním rozsahu a s nestejnou frekvencí vyskytují např. lexikalizované stopy po dřívějším l, zejm. hrdloubat / vr(d)louhat (§ 122), je za dřívější ve, např. v případech dje, sjet, zjeř, kjet, hjezda... (§ 383), zachované skupiny nn, ňň < nň, např. Anna, kamennej..., ranní, vihhik..., i nové zdvojené nn, nn

rozdíly

dřevjennej[dřevennej, zauřennej... , dráteňhik... (§ 4 1 2); asimilací způsobu artikulace je nn, ňň také za dn, dň, např. jennou, vejm e..., zeňňik... (zjednodušením pak dále též jenou..., zeňik...)\ naopak disimilací nn, nň > dn, dň vznikly podoby Adna, dřevjednej[dřevednej..., drátedňik... v

případech

jako

(§ 413,4). Krajově omezená je rovněž asimilace artikulačního způsobu v případech typu rimňík (§ 4 5 4), disimilace ňn > jn, např. kopajna, sekajna... (§ 423), progresivní asimilace znělosti h > clít i v případech jako pjet chodin, k choličoj, ukrat cho... (§ 433), zachovávání znělosti znělých párových souhlásek před pauzou (§4 3 4) a neznělá výslovnost předložky s před sonorními souhláskami, např. s maminkou (§ 447), dále zjednodušování souhláskových skupin zánikem souhlásky v případech jako do, ňedo, de... (§45i), čera, šecko/šeno... (§5 2 ), bezpředložková spojení typu mluvil sem strejcem..., šla dochtoroj (|| h dochtoroj)..., bil sem tam patek... (§§ 42i, 45i, 52; 1412), i-, i- bez j- na začátku slova v případech jako ít, iskra, idlo, itrňice... (§ 5 5 2), stará délka samohlásek v některých slovech, např. kůsa,zejma,lůze, kůle, dífče, tile (§ 862), aj. Z tvaro­ slovných jevů je třeba uvést zejména tvary 7. p. jedn. č. typu se starostem, s Frantem (§ 104i), odstranění alternace předkoncovkové souhlásky v zájmenných tvarech tim, jedním..., těch, jednech..., tem, jednem..., terna, jednema... (§ 1213) a koncové souhlásky slovního základu v příčestí trp. i slovesném podst. jméně typu prosí — prosit, např. povjesenej, spolenej... (§ 1294). 5. Většinou jenom na dílčí úseky dřívějšího jazykového pomezí, od sv. Svěes. Mělnická až do sev. a záp. sousedství býv. lanškrounsko-svitavského něm. okrajový pás ostrova, jsou omezeny některé další znaky, vyskytující se ovšem převážně

23l

1

----------------------------------------------

už jen ve zbytcích. Např. od Podještědí k východu se dosud zčásti objevuje obouretná výslovnost v (tj. w, popř. m) i v postavení před samohláskou nebo mezi samohláskami, jako woda, kwocna, kowář / uoda... (§7i), za ví v případech jako jaloj{i)ce, laj{i)ce... (§38i), vyrovnání ve prospěch nepřehlasovaných podob v příčestích min. typu kfičal — křičali, slišal..., lézal... > omezeněji též v infinitivech kricat\-l, slišat..., lézat..., analogií pak i u jiných sloves, např. lelal, sedal... —: lelat/4, sedat... (§ 804b), dále vyrovnání koncovky 6. (a 7.) p. jedn. č. muž. a střed, rodu, popř. i 2., 6. a 3., 7. p. množ. č. tvrdého sklonění příd. jmen podle zájmenného sklonění, např. vo starém {ze starém), stárech, starém, starema (|| starejch, starejm, starejma; § 1142). Na rozdíl od ostatních čes. nářečí v už. smyslu (viz bod 19 v § 150) existuje v těchto úsecích příčestí trpné zčásti jen v tvarech slož. sklonění (§ 1335). Shodně se záp. částí střčes. podskupiny se v svčes. okrajovém pásu místy vyskýtá vkladné j , spojující příslušné úseky se západnějšími nářečími jzčes„ v případech jako ajl, tejd...; kromě toho se, počínajíc už střčes. Roudnickém, v omezeném rozsahu vkladné j objevuje také v otevřených slabikách, zejména v případech sejdet, lejzet, hjejzet (§ 50). Rovněž ve shodě se záp. úsekem střčes. nářečí je v svčes. okrajovém pásu v 3. pádě jmen označujících rodinu koncovka - om, např. Dvořákom, kovářom apod. (§ 1044). Naproti tomu od východu přesahují do svčes. okrajového pásu některé jevy příznačné pro východnější nářeční skupiny: Jen ve východních svčes. úsecích se zčásti vyskýtá např. typ kúlhe {kazatelně. . .), patřící ve shodě s východnějším

kulhá k měkkému sklonění (§ 1011); ve sklonění rodových zájmen se projevují silnější vlivy deklinace příd. jmen, zejména v 7. p. jedn. č. muž. a střed, rodu tím, jedním:.. (jako stářím...), v 2., 6. a 3. i 7. p. množ. č. jednejch, jednejm, jednejma / jednejch... a zčásti také tejch, tejm, tejma... (§ 120i); přivlastňovací zájmeno jejích má v 2. a 3. p. jedn. č. muž. a střed, rodu a v 7. p. množ. č. skloňované tvary jejiyho, jejichmu, jejichma (§ 123i) aj. Vedle východních úseků se zčásti i jinde v okrajovém pásu vyskýtá v 1. os. jedn. č. slovesa „b ý t“ ve významu existenciálním a ve funkci spony tvar su (§ 1362); v 1. a 2. os. množ. č. rozk. způsobu sloves, která v 2. os. jedn. č. mají -i, existují podobně jako v některých jiných čes. nářečích v už. smyslu tvary na -ime, -ite (§ 1324). 6. v Podještědí a

Podkrko-

noě*_______

Podještědské a podkrkonošské nářečí sev. od Čes. Dubu, Semil a J

nice, zčásti i jižněji sev. od Nové Páky, se kromě znaků společných se sousedními úseky dále vyznačuje např. zachováním zbytků l nebo hojnějšími stopami po něm (l > u > v; § 122); ve zbytcích se zde vyskýtá změna dl > ll {> l), např. sellák, zrnilo .. .. (§ 415), ej za ý < í je též v příd. jménech psej, husej, kozej... (§ 664), infinitivy končí na 4, např. hrál, prosil... (§ 133i). Spíš jen v Pod­ ještědí se zájmenné tvary 2., 4. pádu tebe, sebe vyskytují i v 3., 6. pádě (§ 1174), tvary 7. pádu jedn. č. muž. a střed, rodu lim, fšim, him... jsou také v 6. pádě (§ 1211); patrně analogií podle trpí — trpjenej se objevují též podoby příčestí trp. a sloves, podst. jména koupjenej, pfipravjenej, trápjehí (§ 1294), analogií podle nesu, neseme... je u slovesa „b ý t“ vedle su též seme, sete (§ 1362,4) aj.

232

Naopak spíš jen v Podkrkonoší jsou zachovány zbytky výslovnosti r, l

s průvodním samohláskovým prvkem nebo jako skupin er, el, např. Tidr(d)licka, derzal/derzel, pełnej... a zčásti také přič. min. fekel, vedel... (§§ 16i, 62i), i obráceně případy se sekundárním r, jako vevrka, ciprná... (§ 394). Kovněž už jen v Podkrkonoší se vyskytují řídké zbytky dřívějšího y nebo stopy po něm (y > e), např. byl bych [bel bech (§ 182), je zachován rozdíl mezi tvary 1. a 4. p. množ. č. život, podst. jmen muž. rodu, např. páňixpáni (§ 1032); v 3., 6. p. množ. č. typu kost¡kosi existují koncovky -em, -ech, např. bolestem, bolestech... (§ 1082). Podobně jako v jzčes. nářečí doudlebském a ve východnějších nářečních skupinách se v Podkrkonoší odlišuje tvar 1. p. množ. č. muž. život, rodu

hesci, mládi, staří... od tvaru neživ., žen. a střed. (§ 113i). 7. Nářečí v náchodském výběžku spojují s podkrkonošským, popř. i podještědským úsekem vedle pevnějšího zachování společných svčes. znaků

Nářečí na Náchodsku

zvlášť některé případy krajové délky samohlásek, např. v přič. min. sík — síkli (§ 884) aj. Staré svčes. nářeční znaky se ještě pevněji než jinde udržují v drobném přesahu na polské Kladsko, neboť nářečí zde žije bez kontaktu se spisovnou češtinou a bez nivelizačních vlivů jiných nářečí. Kromě toho se zde zčásti projevuje např. tendence ke splývání ř s z/s ( § 9 2), ve sklonění podst. jmen k vyrovnání tvarů 2. p. množ. všech rodů, jako krávouch, brázdouch. .. , rohouch,

prstouch... , mňestouch... apod. (§ 110i). 8. Těsně při záp. hranici býv. lanškrounsko-svitavského něm. ostrova vých. Nářečí výod Litomyšle se v nevelkém úseku v mizejících zbytcích uchovalo tzv. petácké chodolito(východolitomyšlské) nářečí, s důslednou ztrátou jotace po retnicích před býv. e , ___ myjlské

např. pěkná, bezet, město, ofera, věřit... (§ 373). Obměna tohoto typu, s t, d, n za někdejší p', b', m', už zcela zanikla (v. tamt., pozn. č. 14). 9. U k á z k y s v č e s . n á ř e č í a) Z Lužce n. Cidlinou, okr. Hradec Králové (žena, 1890) (O nemoci.) Tadi mne to provrtalijo l pak mne dávali tajdle kreu. Pul litre krve, štíři hodini sem ležela *a — ta kreu mi tam kapala. A přimula se mi. Dibichji bila nepřímula, tak sem bila mrtvá. Jako ta holka. Já sem bilaju toho Vomasti — a von mne dal ten—já to neumim menovat,já sem nedochtořila jagziva ze jo. A pak sem porát chodila na jaře na krmeni zajicum1 tam za hřbitou — a tajdle mne začalo hodné bolet. Tak sem říkala Frantoj: Já mám rakovinu. 1 králíkům

(Zaznamenali L Bachmann a S. Utěšený.)

b) Z Jezbořic, okr. Pardubice (muž, 1885) (Zabijačka.) Přide řezníkj i — prasátko se lukně, chitne se kref nejdřif, nojx potom holt se paři, dis ta krefje chitnutá, tak se paří. Tou krevej se musi michatjabi se nesedla, no 'a — noja teljas je ten postup no. Vopaři se, uřízne se hlava nejdřif, se na tom válovňiku se to rosporceluje, umeje — a teda vipere *a zrouna s lim do kotle. A tel se ceká na vovar vité. Dis je vovárek, hehdo to rát s koslicej,1 hegdo se křenem. Każdej rát ňeco jiniho. Noja hlavnějibi bilo taki Heco napit. 1 s hořčicí (?)

(Zaznamenali P. Jančák a J. Krasnická.)

c) Ze Studnice, okr. Chrudim (muž, 1899) (0 krádeži.) Voni bili na poliji — sekali žito. Barák práznej — a — ti přišli domu — a koukaj, jarmari zvotvíraní, peřini prie s postele. Takjudelali rámus. Noj i tak — a bilo to vejnne! Tak, viděli přej sme — z rancema jit lidi, dva po — tej česle k lázni. A vono to bilo dozjbrzo, za tepla na to přišli — a tog zebrali — bričku bratraja leleli tadi k tej lázni. Ale hicjuš neviděli. A tel jim negdo řeg ze šli do lesa. Tam je takovej menČí les, no Inonnej flák toho lesa ponevac tam maj kolikeří hospodáři to. Tak tam — vopklopili to, víteja hledali. — Přej to tamjmheli v rancích — a bili skovaní f tom, v houšlihe. Fšecko to dostali spátki. (Zaznamenali L. Bachmann a M. Rackova.)

d) Z Bělé u Vys. Mýta, okr. Chrudim (muž, 1884)

To mi sme tadi stavjeli máje, to sme staujelijano, to sme tak f sobotu sme navecír zakopali kazdi holce máj. Noja museli sme to taki celou noc hlídat, abi nám to zas hekeri kluci nevitaháli, tak sme zas celou noc hlídalijl druhi den uotpolenne sme s chudbou šli, noja ti máje sme káceli, noja dis smeje pokáceli, tak ti holki šli do průvodu, zejmoja pak sme šli společné do hostince *a tam smejuš tančili máje. (Z rukopisné práce L. Bachmanna.)

e) Z Bělečka, okr. Pardubice (žena, 1888)" (Z mládí.) Ta chasa — tak heco spiskala. — To udělali slamheniho koně — a hekerej do toho musel vlíst ponevac ten kůň bi nébjehal, musel to negdo nosit na zádechja šli třeba do kolika vesnic. Pochodili toja — zas přišlija teprva ve vesnici bila muzikaja fšecko mozni. — No povídám co se gde dalo dělat. Třija vzali hermoniku *a — a set vsi do — bednijl vozili ho na — na vozejkujl chodili tak pojusi. Jenom hráli, dělali flašinetáři — noja takovou hákou srandu. -r I

(Zaznamenali J. Krasnická a P. Jančák.)

f) Podještědské nářečí ze Světlé, okr. Liberec (muž, 1887) (0 mýtě.) Zrovna proH řezhikoj to mněli, přesjilhici. — Jag de vot Svjeťli silnice semja vodjOsecni silhice, tam zrouna to bilo. — A ta vibírala tam f takovém malém baráčku, ajuš jak viděla ze hedo jede kohma, no tak musel zastavit, já nevim ja k— ale kolik vibírala, to nevimpodnes. To bili ti mejta za tojuzilí ti silhicejako neska sou ti dahe, no tag brala, to mejto vybírali. To bil šude majitel. To bilo f Českem Dubjeja fšude to bilo, na téhle křizovatkay bili šude mejta. Jak jennou přejel přes ten^okres, no takjuš šude musel plalit. (Zaznamenali S. Utěšený a P. Jančák.)

g) Podkrkonošské nářečí z Poniklé, okr. Semily (žena, 1890) (Dělání sýrů.) Mlíko se nechalo sennoul — a to se do cistiho plálenniho, to biljuš vot toho ten pitlicek, a to se visipalo, ta selloHna^a sirovátka vitekla zas, s toho tak vostálo to jen tag hustí — a to se tvaroh dal na misu, do toho kmin, víte jakej je kmin? No kminu, soli, pepře — a dali se ti — a takoví buchlicki — a dalo se to — usušil na sluhicko ven. V lele, protože v zejmhe tak jako dobitek moc nedojil — v zejmhe, v lele se to dalo na sluhicko *a vono to tak 'utvdrdlo, ti buchlicki se dali do tvarohu, vohi tvarohu rozmhekli, zalezali seji — takovi to bilo mog zdravíjl chutní. To bilo jako léčiví pro žaludek pro čišlehí léla.

234

(Zaznamenali J. Krasnická a J. Voráč.)

h) Okrajové nářečí z Hvězdy - Hlavóova, okr. Náchod (žena, 1885) (O pečení chleba.) Večir se muselo zamichadjdo tepli wodi — do ti díze — mouki žitní, tojuš musel bejt takovej ňdkej hrníček kvasu mimo, abi to jako zakislo, přikrejt na to dali peřinu, do rána se to teda zakislo, noja ráno se do toho přidalo krápět wodij i namichala mouka, no. — Jojo l hohhe se to muselojabi bil — lepši ten chleba, hoihe promíchat, to bil ten kopist — a to smejadáli lesto tu do ti dízejiz na tey desejdvanáct — pecnu, nechalo se to vikinout, nojo l pak se to dalo na wošatki, zasj e to nechalo wikinoutja trošku se to pohla lilojabi bil pjeknej. Nojo l 'a uš přitom sejastrojila pec — a za holinu bil chleba — upecenej. (Zaznamenali J. Kraśnicka a M. Rackova.)

ch) Okrajové nářečí z Jakubovic na Kladsku, Polsko (muž, 1895)

No jo, tadi mí teda sme brali jenom nejvíc řibi a cerveháci a kozáci, no a liški taki, ti malí žlutí liški, ze jo. To sme, to mi tadi berem, ini mi tadi neberem. No tamti si mislíme, ze to nehi, ze nesou teda — ze sou jedovatí. — A pak boruki, na boruki, ze jo. Di takie, diš pak bilo viporázino, tak pak virostlo boruci a malincí. Tak se chodilo na maliní, na boruki. To šeno v lese pak, to šeno les dá, ze jo, boruki, malini, jahodí. Na jahodí taki se chodilo hoihe tadik. (J. Siatkowski, Dialekt czeski okolic Kudowy II, s. 144.)

i) Okrajové nářečí z Mistrovic, okr.^Ústí n. Orl. (žena, 1906) (O pomlázce.) Povídali sme, ze votjej dobi co holki wodešli, žejaš se nezdá ^ahi ten šmerkušjmerkustem1. Talka ten teda legraci nepokazil. Ten — diš takie hegde Heco rozbili, dobejvoli se ti hošci *a rozbili třeba wokno nebo dvéře, tak — dostali ešle pořádHe vinadáno ze jo. A to zas tadka teda — na to bil kadet. A tak woni dicki říkali: Ale — Jakeš ten nebude nadávat, Jakeš ten — ten zná legraci. A tak voní sem chodili sňat s célej vesnice ti kloučci. A to, tag byla Jarka •a Jarka chodila do školíja začali za ní ti hošci chodit s tej školí, a pakjuz bila vječí, tak chodili zas vječi % a zasjuš ti menči chodili za Marušej, a tak se to táhlo neš prošle wodešli z domu. 1 pomlázka pomlázkou

(Zaznamenali L. Bachman a M. Rackova.)

j) Východolitomyšlské nářečí z Trstěnice, okr. Svitavy (žena, 1879) (O svatbě.) Inu neš přišel ženich, tak přeci newjesta bila mimojo l tam se strojila. A potom diš — teda, jelo se do kostela, nojo l s kostela diš přijeli, tag bila hostina. A dizjuz bilo v noci, tak se vzala zas mimojo l — tejenckí si ji vzali mimojo l zdáli ji to z hlaví, která to umňela: — veneček. A ju toho bilo spjevu — a spjeu, peknej spjeu. A teprve dizjuz bila voctrojená, tak •i takie zakuchlalijCL vedli přejenicha 'a tejenich abi si ji koupil, abi si ji koupil. Tak musel Heco dicki slíbit, abi — Ta­ ková to bila legrace. Ale já sem se do toho tak nepletla. (Zaznamenali L. Bachmann a J. Voráč.)

Jihovýchodočeská (českomoravská) podskupina 155.

1. Jihovýchodočeská nářečí tvoří poměrně neširoký pás na jv. okraji čes.

nářeční skupiny, táhnoucí se od jz. pomezí býv. lanškrounsko-svitavského něm. ostrova a přerušený dřívějším ostrovem jihlavským. Nej základnější

235

znaky mají společné s ostatními čes. nářečími v už. smyslu, jiné výrazné jevy je však spojují s východnějšími skupinami; z toho důvodu a také proto, že většina území leží v oblasti býv. Moravy, označují se tato přechodová nářečí často názvem českomoravská. Proti svčes. a střčes. nářečím sahají na sever zhruba po Poličku, Svratku a Přibyslav, proti jzčes. podskupině na západ do blízkosti Třeště, Telče a Dačic. Jejich východní hranicí jsou jižnější úseky nářeční hranice česko-střmor., izolované enklávy jvčes. typu v střmor. okolí tvoří pak městská mluva Vel. Meziříčí a Třebíče (viz § 23). Společné znaky jvčes.

2. Pro všechna nebo téměř všechna jvčes. nářečí jsou příznačné zvlášf tyto jevy, převážně je odlišující od většiny nebo ode všech ostatních čes. nářečí v už. smyslu a shodné s východnějšími nářečími: a) krátké samohlásky v případech jako práh, bláto, mna,..., v inf. bit, dat, chlet... (srov. výše, bod 9 v § 150); b) skupina šc v případech jako esce, dešc, ščipat ... (srov. výše, bod 10); c) shodné skloňovací koncovky tvrdých a měkkých typů podst. jmen v pří­ padech jako 2. p. sklepa, souseda, stáda... ||bica, pekara, srca..., 3. p. sklepu, stádu... ||bičů, srcu..., 1., 4., 5., 7. p. zena, zenu, zeno, zenou... ||rúza, rúzu,

rúzo, rúzou... aj. (viz bod 11); d) měkké sklonění podst. jmen se slovním základem na -s, -z a na -Z z býv, -l> dále podst. jmen typu kulhá, pekárhafpekareh..., Máha, Lada... aj., nikoli však podst. jmen typu host, kořen, loket (viz bod 12); e) v 1. a 2. os. množ. č. rozk. způsobu sloves, která v 2. os. jedn. mají -ir tvary na -ime, -ite, např. poslime, pomodlíte se (§ 1324); f) v 1. os. jedn. č. slovesa ,,b ý ť ť ve funkci spony tvar su (srov. bod 16), v rozk. způsobu tvary bid, bilme... (§ 1372). g) V 2. os. jedn. č. slovesa „ b ý t “ je v jvčes. nářečích shodně s nářečími střčes., svčes. i střmor. ve významu existenciálním a ve funkci spony tvar ses, jako osobní morfém v tvarech min. času pak -s jako v nářečích střmor. i svqes. a východnějších střčes. (§§ 1363, 1343). h) Ve shodě s nářečími svčes. i severnějšími střčes. a na rozdíl od střmor. nářečí má 4. pád množ. č. muž. život, podst. jmen tvar stejný s 1. pádem, např.

hrajou si na páhi (§ 1032). Za přibližnou hranici proti ostatním čes. podskupinám lze považovat jakýsi průměr mezi izoglosami jevů uvedených pod b, c, d. 3.

Všechna nebo většinu jvčes. nářečí spojuje dále s jinými čes. nář

v už. smyslu např. jzčes. disimilace zubnic v případech typu zaplajte, aj dou (§ 422), svčes. vyrovnání koncové souhlásky slovního základu v skloňovacích tvarech hoši — hošú, hošúm... (§ 1103); z jzčes. i svčes. nářečí přesahují do jvčes. podskupiny také podoby s i-, i- bez j- na začátku slova, jako ít, iskra,

idlo... (§ 552), od západu sem sahá též souvislá oblast podob přivlastňovacích příd. jmen typu bratrů (§ 1162). Naopak s východnějšími nářečími spojuje všechna nebo většinu jvčes. nářečí, zčásti s přesahy ještě dále k západu, také 236

výskyt skupiny ,retnice -f- j 6 na místě někdejších měkkých retnic v případech typu holoubjata (§ 372), kolísavá nebo i výlučná existence podob s -\v tvaru jedn.

€. muž. rodu příčestí min. sloves 1. tř. typu nese, peče, popř. též 2. tř. typu spadne, např. vedl, nesl, spadl... (§ 6 2 x), vyrovnání ve prospěch přehlásky v případech typu začítej (§ 8 0 4d), zapříhnout/zapfihnout (§ 8 0 4f), podoba bez přehlásky v 1. os. jedn. chcu, v 3. os. množ. pak převážně chcou (§ 138i), z jevů «piš slovotvorných podoby něco, negdo... proti západnějším podobám něco, ňegdo... (§ 3 4 x) aj. Poměrně jen málo jevů je příznačných výhradně pro jvčes. nářečí jako celek nebo v nich má své centrum, jako zejména etymologicky náležité infinitivy typu sepít, zapít... (§80 4d), slovotvorný typ pekáren, kováreH... (§ 101i), podoby rozk. způsobu clnic, vobrac, vrac, zaplač... (§ 1293) aj. Bez přímé souvislosti se sousedními oblastmi se v části jvčes. nářečí vyskytují také zbytky dvojice i — y (§ 182). 4. V některých jevech jsou jvčes. nářečí mezi sebou diferencována podobně jako přilehlé západnější podskupiny; např. v severní, rozsáhlejší části (ždár-

Oblastní

rozdíly

sko-bystřické) je ej za ý ( < í) v podstatě v stejné míře jako v nářečích střčes. a svčes., tj. pravidelně po ostrých sykavkách v případech jako cejHt, sejtko, vozejk..., dále též v 2. p. množ. č. husej, analogií v 3., 6. p. husejm, husejch..., kdežto v jižním, drobnějším úseku (jemnickém) se ve shodě s jzčes. nářečími vyskytují i podoby cílit, sítko, vozík... (§ 663); v 2., 3., 6. pádě jedn. č. žen. rodu tvrdých přid. jmen a zájmen je ve většině sev. části shodně s vých. úsekem svčes. nářečí jednotná koncovka -ej, např. tej druhej..., kdežto jižněji je -i, např. tí drulfií..., jako v nářečích střčes. (§§ 1153, 1212); v souhlase s přilehlými jzčes. a jižnějšími střčes. nářečími jsou v jižním úseku v 6. p. jedn. č. muž. a střed, rodu měkkého sklonění rod. zájmen tvary typu vo našom, f čom..., izolovaná enkláva téhož typu zaujímá však i značnou část severního úseku (§ 118i); v 3. os. množ. «č. sloves 4. třídy jednak existují v jvčes. oblasti enklávy jzčes. typu voňi prosí, leží, umí, jednak sem zasahuje střčes. a svčes. typ prosejí/prosej(i)..., kromě toho pak od východu obměna střmor. typu prosijou, lezijou, umijou (§ 1312). Se stavem v jzčes. oblasti patrně souvisí též enklávy s -i v 1. p. množ. č. život, podst. jmen muž. rodu, např. chlapi, sedláci... (§ 1042). 5. Toliko do severního úseku jvčes. nářečí zčásti přesahuje ze svčes. oblasti, Severní úsek resp. z jejího okrajového pásu např. j(i) za vi a je za dřívější ve v případech (žďárskojako jaloj(i)ce, laj(i)ce... (§38 j), dje, sjet... (§ 383), zdvojené nn a změna bystřičky)

nn, nh > dn, dh v případech typu Anna, kamennej, drevjennej... 11 Adna, kamednej, dřevjednej, drátedhik... (§4 1 2_4), disimilace nn > jn, např. kopajna, sekajna... (§ 423), spodoba znělosti typu pjet choJin... (§ 433), vyrovnání souhláskové alternace v případech jako povjesenej, spo*enej... (§ 1294) aj. Ye spojitosti se střmor. oblastí se vyskytují např. ojedinělé nepřehlasované podoby typu f pařezou, na rosceslou... (§ 792), ve značné části vládne vyrovnání ve prospěch přehlásky v slovesech smít se — smíl se, přít, vokřít... (§ 8 0 4c), hlavně do sev. úseku zasahují od jv. regionálně omezené podoby kuřítko,

housítko... (§ 8 0 4g) aj. Odděleně od sousedních oblastí (avšak s eventuálními přesahy do nich) se zvlášť v severním úseku jvčes. nářečí nebo v jeho části např. místo slabičného i v jistém rozsahu vyslovuje skupina li, jako mlisnej, vlik... (§ 16i), a naopak bývá redukováno i při neslabičném l, např. vobHí, mHóst, p9l-

Ž&7

ňikář... (§ 163); ve zbytcích se hojněji než jinde zachovává ve výslovnosti znělost párových souhlásek před pauzou (§ 4 3 4); zčásti se vyskýtá též znělá výslovnost párových souhlásek před samohláskami a sonorními souhláskami v případech typu chlabjaňi necek\ a v 1. os. množ. č. zme (§ 442,5). V 3. p. množ. č. podst. jmen muž. a střed, rodu je zčásti koncovka -om (§§ 1044, 1053), u příd. jmen se v jistém rozsahu liší tvar 1. p. množ. č. muž. život, rodu od ostatních rodů, např. stářiX staří (§ 113i), na části území je zachován rozdíl mezi tvary 6. a 7. pádu jedn. č. tvrdých příd. jmen muž. a střed, rodu, např. vo starímXze starejm (§ 1152); ve sklonění osobních zájmen se místy vyskytují sekundární podoby 3., 6. pádu tobi, sobi (§ 1174), přivlastňovací zájmeno její zčásti zůstává nesklonné (§ 123i) aj. Jižní úsek (jemnický)

6. V jižním úseku se ve shodě s jzčes. nářečími, resp. s jejich okrajovými úseky ve zbytcích vyskytují např. měkké retnice nebo stopy po nich v pří­ padech jako p'ivo, b'ic... \pjivo, bjič (pjyvo. .. ) . ..

(§§ 133, 37i),

disimilace

sykavek je běžná i v typech přej šedesát, uj zas (§ 422), v slově jahla sem zasahuje jzčes. změna e > a (§81), plně vládnou (zčásti i dále na sever a na východ) podoby rozk. způsobu typu pros, voz, pust, nejezdi,.. (§ 1293) aj. Z jižnějších střmor. nářečí přesahují do jižního úseku např. podoby 7. p. jedn. č. typu ze starostem, s Frantem (§ 104i). Pokud jde o zvláštní jevy krajové, je jižní část jvčes. nářečí jedním z úseků v této oblasti se sklonem k široké výslovnosti i (§ 282), popř. se splynutím krátkého i s y {e) i po měkkých souhláskách, např. lydy, nyc, von seji Ubyl... (§§ 653, 644), a jádrem okruhu s vyrovnáním alternace souhlásek v případech typu hodit — hádet, vobrálit— vobraet apod. (§ 1295); odděleně od zápčes. oblasti i svčes. úseků se místy vyskýtá vkladné j v případech jako jéjžišmarijá (§ 50) aj. 7. U k á z k y jv č e s . n á ř e č í a) Z Předměstí u Svojanova, okr. Svitavy (muž, 1895)

To bila cesta jenom vikácenej les, abi mohlo vojsko nebo formaňi nejakí jet. Poňevác tadi silňica nebila. Jesce diz bába bila živa, tadi nebila k Chamrum silnice. Jezdili po tom potoku lidi. To jezdili do mlejnú, to se kolikrát viklopili % i z žitem. Dii já pamatuju, dis sem jezdil s poctou do Roudního, tam nebila taki silnice. Až za novéj republiki bila postavenná. — Tam našli ti koalinoví doliji tak postavili silhicu — a tam jezdili ieškejmajautama ‘a tak hu zase rozmidlili, že tam nemoch jit ani pješki. — No jo depak — ani doktor ani já sem tam nemohl na kole vijit. Žádnej se tam nemohl dostat. Pak to museli spravovat, na tojudelali tu lanovou dráhu do Březovéj. (Zaznamenali S. Utěšený a P. Jančák.)

b) Z Jam, okr. Ždár n. Sáz. (muž, 1883)

238

Nójá •ajoca rodiče — taki tadi dáli na tom. To je, gdopag ví kolik je to let cojuš je naša rodina tadi v Jamách. Tojušje moc! — Tel uš na poli nedelám, ale dál sem na poli. Dii sem sloužil, vod devíli let sem sloužil. — Sloužil sem tadiju Marinú, potom u Pastejřú sem se — já sem vječňe sloužil. — No napřet sem pás krám, potom sem jezdil z volma. — Ná potom sem bil vodvedenej, zaseje semjezdil na koňovi, tak to bila

má radost. Noja ted uš sem starej, tel uš to fšechno vopoušcim. Tel uš jaksi to ne­ mám — Esce takle dis se sejdou kamarádi, tak si esce něco povímej ) těch starejch — (Zaznamenala V. Michálková.)

c) Z Polničky, okr. Ždár n. Sáz. (muž, 1884)

Inu hamr bil, a mohl bejdjdíl, dibi se nebilo tolikJkradlo. Ale že se moc kradlo, tak na ti první nic nezbilo. Tem se nedostávalo. To tadi bola támle vápeňica, a tak pjekni vápno není ňigde, jak tadi bilo. Je to tadi tak pul hodini v lesi. A taková jamajuš strašná — ale mog dobři vápno tam bilo. Jenomže vápenici kradlija ten vedoucí kradl •a páni mněli deficit. To vité, diš to dvá napřenežerou, tak třelijaš — na tře­ tího se nedostává. No tak to zastavili. Ten hamr uš nepamatuju — ale talinek ešce na hej jezdil, ešce jezdil na Ransko pro rudu a vozil ji sem. Vono — dibi tadi bila bejvala ruda, tak vono bi to bejvalo mohlo bejt lacinější. Ale dovážet — a potom železo hold gdegdo moch krat — to víte! Neviplácelo se to. (Zaznamenali Sl. Utěšený a P. Janóák.)

d) Z Věžničky, okr. Jihlava (žena, 1917)

Vzaly sme seja žyjemeja chceme žydjdlouhi léta. Táta sy to taky přeje. Von je s tile chalupy, a já su kousiceg dál. Taky ze fsi tady. Bylo náj sedům děli, jeden kluk a šezd holek. Ale žyvi sme zůstaly jenom štiři. To vité, ti poslechli vic ta)inka jako já. Já sem byla neposlušná holka. Ty si vzaly přece, diš talinek chcel tamle toho nebo tu, to se budete šykovat tak, to jim šlo lepši do páru jako s náma. Mi sme se vzaly jako na svou pjest aby se řeklo. Dali sme se do práceja bojovali sme za život — jak vám řikám: su spokojená na sto procent. Lepši bych se nechlela mit. Vidíte: mám deva­ desát štyry kila, su dárce krveja pracuju jako chlap, tak coješle vic. (Zaznamenali S. Utěšený a P. Janěák.)

e) Z Hladova, okr. Jihlava (žena, 1891)

To sme noseli stlaní, trávu taki. To sme šli do lesu, jako sou ti lese mali smreki, tak sme zaj žali srpama takovejma vokolo tejch smrček, tak sme tu trávu do tej plachti — sme si navalili na záda —jedna na druhou, třeba ráno brzo! A bila tráva mokrá, vono nám to teklo třeba s tejch plachet dolů. Zaj sme potom přišli, honem vobjet, honem zas chlapům — to nesli sme vobjedi, zaj sme si navalili chrasli — ajéjžišmarijá! To bi bila chalupa tule, co sme se nanosili jen na tejch zádech. Nicko ženckí na záda si nevemou nic. (Zaznamenali S. Utěšený a P. Janěák.)

N Á Ř E Č Í S K U P IN A

S T Ř E D O M O R A V S K Á (H A N Á C K Á )

Celková charakteristika Hlavní

156. Nej výraznější znaky středomoravských. nářečí jsou ty to :

znaky

A. v s o u b o r u h lá s e k a v j e j i c h r o z v r ž e n í 1. Inventář souhlásek je převážně stejný jako v čes. nářečích v už. smyslu (§ 6 ); na části území žije však dvojice l — l (§ 12i), jako fonémy se zčásti vyskytují souhlásky

| (§ l l i , 2), k slabičným souhláskám patří též n (§ 162).

2. Soubor krátkých samohlásek má v některých nářečích pět členů, i, e, a, o, u, v jiných šest, i, ě, e, a, o, u, s nestejnou fonetickou realizací fonému ě(e\d\y), v dalších ještě sedm i, e, é, a, 6, o, u; soubor dlouhých samohlásek je pětičlenný, í, é, á, ó, ú (bez dvojhlásek), nebo tříčlenný, é, á, ó, popř. velmi omezeně í, á, ú (§§ 1 8 -2 0 , 24, 26). 3. a) Měkké i, d, ň se pravidelně vyskýtá v stejném rozsahu jako v čes. náře­ čích v už. smyslu, kromě toho však na většině území zčásti také před někdejším slabým b, např. v případech jako svadba (svajba), haňba aj. (§ 34i). b) Pokud existuje dvojice l — l, rozvržení obou fonémů je v podstatě stejné jako v nářečích výchmor. a slez. (§ 33). c) Stopy po dřívějších měkkých retnicích existují většinou nejen před býv. ě jako v čes. nářečích v už. smyslu, nýbrž také v případech jako holóbjata, hřibjata

pod zemná / pod zemjó, f procestvjó..., mnástlmjást, zemňákfzemják aj. (§ 372,3)d) Stopy po měkkých ostrých sykavkách se nezachovaly, stejně jako v čes. nářečích v už. smyslu (§ 35i). 4. a) Staré g se zčásti udrželo ve skupině zg, např. zgebnót (|| zhebnót); snad proto se hojněji než v čes. nářečích v už. smyslu vyskýtá g také v onomatopoických a expresívních slovech, jako gagotat, glgat apod. Jinak se g pravidelně změnilo v h jako v čes. nářečích b) Za předhist. g' v čes. nářečích v už. úsecích v případech

v už. smyslu (§ 31). druhou a třetí palatalizací i za skupinu *dj je v zásadě z jako smyslu; foném £ se však zčásti vyskýtá ve východnějších podmíněných morfonologickou analogií, jako pajdat— paj-

ge..., a v expresívních výrazech, např. gingnót, végunknót (§ 30i,2). Foném jr se zachoval ve skupině z| (viz níže, bod 10), kromě toho se rovněž objevuje v expre­ sívních výrazech, jako %gat, gignót aj. 5. ab) Slabičné l a střídnice lu/lo/lo, ló (lú) za původní l, l jsou většinou v stej­ ném rozsahu jako v čes. nářečích v už. smyslu, rovněž r a er za původní r, f (srov.

240

§ 1505ab). Na rozdíl od většiny čes. nářečí v už. smyslu nezaniklo koncové -l v tvaru jedn. č. muž. rodu příčestí min. následující po souhlásce, nýbrž shodně jako ve spis. češtině tvoří slabiku; např. nesl, vedl, spadl (§ 62j).

c) Slabičné 71 je na většině území, zpravidla však pouze v případech sedn, (v)os7i (|| sedům, (v)osum) (§ 624). 6. a) Dřívější y (též y < i) se na rozdíl od ěes. nářečí v už. smyslu na většině území bud zachovalo jako zvláštní foném (s fonetickou realizací v růz. nářečích é/ěld/y), nebo splynulo s e, např. rébalréba... — reba\ jen v menší části střmor. nářečí splynulo s i jako v čes. nářečích v už. smyslu (§ 64). Za staré ý (též za ý < í) je téměř po celé oblasti (s výjim kou tzv. čuháckého nářečí) é, např. bek, strécek, staré... (§6 6 ); é je většinou též za původní téžeslabičné ej (ěj) a aj, např. pjekňésí. .., nedelší, dé (§§ 67i, 75t). b) Staré u (také z předhist. nosovky q) po souhláskách od původu tvrdých se v některých střmor. nářečích zachovalo, např. dub, 4. p. jedn. ruku...; na území poněkud menším, než zaujímá é/ě/d/e < y , splynulo m s o , nebo je za ně zvláštní foném 6, paralelní s é, např. dob/dób, 4. p. jedn. roko/rókó... (§ 71). Za staré ú je téměř po celé oblasti ó, např. hóser, moka, 7. p. jedn. rukó/rokó/rókó, 3. os. množ. nesó... (§ 721>3); porůznu je v střmor. nářečích ó také za původní dvojslabičnou skupinu au, aú v případech jako pák, póz(a) . . . (§ 76x). Za staré u, ú po měkkých a býv. měkkých souhláskách je zčásti i, í (i) jako v čes. nářečích v už. smyslu, popř. é/é/d/e, é, zčásti však zůstalo nepřehlasované u/ó/o, o, a to i v případech, v kterých nemohla být přehláska zrušena působením analogie; srov. např. cizí/cézi. .., cílit/céUt. . . X bruch, kozuch/bróch, kozóch...,gdostáníI-i\\g dostáno..., volají/-i11vo­ lajó ... apod. (§ 79). Přehlasovaných podob postupně ubývá směrem k východu, takže střmor. oblast je v tom to jevu přechodovým územím. Tlak tvarového sys­ tému na neprovedení nebo zrušení přehlásky působil ovšem silněji než v čes. ná­ řečích v už. smyslu (srov. bod 11); v 4. a 7. p. jedn. č. měkkého sklonění příd. jmen jsou však po celém území podoby přehlasované, např. spodňi sókU..., spodní sokU ... (§ 1122). 7. a) Staré e (i e < é) se většinou zachovalo, za staré é a bývalé dlouhé ě je veskrze i/i jako v čes. nářečích v už. smyslu (§§ 69, 70). Poněvadž však v střmor. nářečích vzniklo nové é < ý a z ej, aj (viz bod 6a), je v nich na rozdíl od čes. nářečí v už. smyslu foném é velmi hojný. b) Rovněž staré o se většinou zachovalo, za staré ó je ú/u (§§ 73i, 74x). Na rozdíl od čes. nářečí v už. smyslu je však zase v střmor. nářečích hojné ó ze starého ú (viz bod 6b).8 8. Staré a, á po souhláskách od původu tvrdých i po měkkých a býv. měkkých souhláskách (též a, á z předhist. nosovky g), pokud nebyly podmínky pro pře­ hlásku, zůstalo zachováno jako v čes. nářečích v už. smyslu (srov. § 150sa); za dřívější téžeslabičnou skupinu aj je však většinou é (viz bod 6a). Rovněž v stejném rozsahu jako v čes. nářečích v už. smyslu za dřívější *a, á je e, í (i) v základu slova i v koncovkách, pokud ovšem na neprovedení nebo zrušení někdejší přehlásky *á > é nepůsobil tlak tvarového systému (§ 8 0 i-3). Jisté rozdíly jsou v případech, kde v souboru tvarů téhož slova nastalo vyrovnání jedním nebo druhým směrem; např. podle smít/smít se... je též smíl/smil se... (§ 804c), zčásti naopak podle zabí-

jal/zabijal/zabijál... také zabíjat/zabijat... (§ 804a) aj. Výrazně se odlišují střmor.

241

nářečí od většiny čes. nářečí v už. smyslu neexistencí přehlásky v koncovkách měkkého sklonění v případech, kde vedle měkkých typů jsou paralelní typy tvrdé (viz bod 11). 9. Na rozdíl od většiny čes. nářečí v už. smyslu mají střmor. nářečí zpravidla krátké samohlásky v případech typu práh, bláto, rana... (§ 863), v 7. p. nama, varna (§ 87i), v inf. bet/bět..., dat, chht (chcet)... (§ 88i) aj. Ye valné části střmor. nářečí je kromě toho veskrze jen krátké i, u, např. vim, mlíko, kun, takže v pří­ slušných oblastech (s výjimkou čuháckého nářečí) neexistují v souboru dlouhých samohlásek fonémy í, ú (§§ 632, 672, 76).

10. Ze změn ve skupinách souhlásek mají střmor. nářečí většinou asimilaci sh- v zh-, např. zháňet, na zhledanó, zhoda... (§ 433) ; skupiny šč, zjf se ve většině ná­ řečí zachovávají, např. esce, dešč/dišc, spozgeňí, ujižget... (§ 46b2). B. v s k l o ň o v a c í c h k o n c o v k á c h 11. Mezi koncovkami tvrdých a měkkých typů podst. jmen je většinou menší počet rozdílů, a to hlavně neprovedením, popř. zrušením přehlásek v měkkýoh deklinacích; srov. např. 2. p. jedn. sklepa, sóseda, stáda... ||bica, pekara, srca..., 3. p. jedn. sklepul-6..., stádu/-6... ||biču[-ó...} srcuj-ó..., L, 4., 7. p. jedn. zena, zenu/-6..., zeno... ||rúza/ruza, rúzu/ruzo..., rúzó... (§ 96i,2), též 5. p. zeno... || rúzojruzo... (§ 963) aj. 12. Podst. jména se slovním základem na -z, -s (§ 97) a na -l < -l (§ 98i), dále podst. jména typu hosl, kořeň, loket (§ 100i), kůlna/ kůlnaJkulňe, pekárna¡pekarne/ pekáren (§ 1011), MáňajMáňe, Lada (§ 1012) a zčásti též jiná patří na rozdíl od čes. nářečí v už. smyslu ve většině střmor. nářečí k měkkým skloňovacím typům. 13. Tvary 6. a 7. p. jedn. č. muž. a střed, rodu tvrdého sklonění příd. jmen jsou na rozdíl od čes. nářečí v už. smyslu většinou rozlišeny, tj. (v)o stnrim\-im X ze sta­ rém (§ 1152). Naopak u zájmen je časté vyrovnání ve prospěch tvaru 6. pádu, např. (v)o tem, našem ||s tem, našem (§ 1211). 14. Tvar 1. p. množ. č. život. muž. rodu tvrdých příd. jmen a rodových zájmen se zpravidla liší od tvaru neživ., žen. a střed., např. ii naši stáři¡U naši stáři X ti¡té

naše staň ... (§ 113i, 119).1567 15. V 7. p. množ. č. všech deklinací je ve shodě s čes. nářečími v už. smyslu rovněž nejběžnější koncovkou -ma (-um a...) (srov. § 150i 5). C. v s lo v e s n ý c h t v a r e c h 16. Sloveso „ b ý t“ má v 1. os. jedn. č. tvar sem pouze jako pohyblivý osobní morfém v složených formách min. času, kdežto ve významu existenciálním a ve funkci spony je veskrze tvar su/so/so (§§ 1342, 1362). 17. V I . os. jedn. i množ. č. min. času se pomocné sloveso zpravidla zachovává, i když je osoba vyjádřena zájmenem, např. já sem to videi, mé zmé tam přešlé...

242

(§ 1342).

18. Tvary rozk. způsobu s 2. osobou jedn. č. na -i[-é... mají ve většině střmor. nářečí v 1. a 2. os. množ. č. zakončení -ime, -itel-émé, -été. .., např. řekni, modli

se/modlé se... — řekňimej-mé..., modlíte se/modléte se... (§ 1324). 19. Příčestí trpné má na rozdíl od čes. nářečí v už. smyslu i ve výrazech, v ý ­ sledného stavu ve většině nářečí tvary složeného sklonění, např. je zameteni, máme jsečko oddáni (§ 1335).

20. Přechodník přítomný sloves nedokonavých i dokonavých v omezeném roz­ sahu žije, např. maja/mneja, óviza... (§ 1336). 157. K dalším výrazným znakům společným celé střmor. skupině nebo její převážné části patří zejména: podoby neurčitých zájmen a zájmenných příslovcí něco, negdo, negde... proti podobám ňeco, ňegdo... ve většině čes. nářečí v už. smyslu (§ 34i); vyrovnání ve prospěch přehlasovaných podob v slovesech typu tříst\třist...

Další znaky

(§ 8 0 4e), zapřihnótjzapřihnót... (§ 804f); ve shodě s tvrdým skloněním koncovka -u (-o/-o) v 2. pádě jedn. č. neživ. muž. rodu také u některých podst. jmen měkkého sklonění, např. čajů, placu... (§ 1022); ve shodě s 3. pádem koncovka -u (-o/-o) také v 6. pádě jedn. č. měkkého sklo­ nění podst. jmen muž. a střed, rodu, např. na hicu, na srcu... (§ 964); tvarové vyrovnání 2. a 4. pádu jedn. č. typů přeceda, Lada, a to převážně ve prospěch 2. pádu, např. Frante\-e\-i..., Lade, v části nářečí však ve prospěch 4. pádu, např. Lranto\-u, Lado\-u (§ 102i); v podstatě stejný rozdíl jako ve spis. češtině mezi tvary 1. a 4. p. množ. č. život, podst. jmen muž. rodu, např. sosedi/sosedí X sosedej-el-i... (§ 1032); v 3. pádě zájmena já většinou výlučně jen tvar mňe (§ 1172); časté vyrovnávání deklinace rodových zájmen s tvrdým skloněním příd. jmen, např. s tém, našem (|| našemInašim)..., téch, našéch (|| našech/ našich)... (§ 120); v zájmenných tvarech 7. p. jedn. č. muž. a střed, rodu tem, jednem..., 2., 6. a 3., 7. p. množ. č. těch, jednech..., tem, jednem..., terna, jednema... odstranění alternace předkoncovkové souhlásky (§ 1213); výskyt tvarů se sekundárními koncovkami -ho, -mu, -ma v 2. a 3. p. jedn. č. muž. a střed, rodu a v 7. p. množ. č. přivlastňovacího zájmena jejich (§ 123i); rozlišování životnosti a neživotnosti v tvarech 1. p. muž. rodu číslovek dvá, X dva, (v)oba(§ 124i) a tří, štiři / tři, štéři... X tři, štiri / tře, štéré... (§ 125i); v slovesných tvarech 3. os. množ. č. sestava koncovek -ó, -ijó, -ajó, resp. -ó, -ijó,

(v)obá

-ajíf-aji (§ 131); v 3. os. množ. č. slovesa „chtít“ tvar chcó (§ 138i), sloves ,,jíst, vědět“ tvary (j)ijó, vijó (§ 1382); rozkazovací způsob slovesa „ b ý ť ť v podobách bed\bed\bid..., béke... (§ 1372); v příčestí min. slovesných typů spadne, začne častěji než v čes. nářečích v už. smyslu i ve spis. češtině tvary bez -nu (-no/-no-), např. pohl se..., zatl... (§ 1333,4); v tvarech 2. os. jedn. č. min. času osobní morfém (pomoc, sloveso) v podobě -s (-z), např. dalz mó to?, sám sis to ódelal... (§ 1343).

243

Naproti tomu, jak je patrno už z celkové charakteristiky, střmor. nářečí se na rozdíl od čes. nářečí v už. smyslu mezi sebou navzájem liší i v některých nejzáklad­ nějších znacích. Přes menší územní rozsah je jejich diferenciace vůbec hlubší, a přestože v nich v novější době rovněž působí mezinářecní a nadnářecní vyrovná­ vací tendence, jimiž je starší stav místy hodně rozkolísán a rozrušen, přece jen krajový charakter mluvy většinou vystupuje výrazněji. Rozdíly v souborech samohlásek

158.

1. Pokud jde o soubory krátkých samohlásek (srov. bod 2 a bod 6ab

v § 156), rozdíly vyplývají z různosti střídnic za starší y (též za y < i), popř. také za i, a za u. Jednotný je přitom pouze typ se sedmi samohláskami (I), v němž za y, u jsou zvláštní fonémy é, 6, odlišné od starého e, o, kdežto typ y se šesti (II) a s pěti samohláskami (III) existují v několika variantách, s dílčími roz­ díly v rozvržení samohlásek: Ve variantě H a je za y zvláštní foném, avšak za starší u, pokud se změnilo, je o totožné s o starým; ve variantě l i b za y, u je e, o totožné se starým e, o, avšak starší i (též i < y) se změnilo v redukovaný (šestý) vokál d, resp. v jistých případech zaniklo, nové i, u pak jé (stejně jako ve většině střmor. nářečí vůbec) zkrácením staršího i, ú\ v obměnách varianty l í c je pak za

y (popř. též za i) zvláštní foném é {e[d/y), avšak starší u je zachováno. Ve vari­ antě l i l a za y, u je také e, o jako ve variantě l i b (ale starší i se v jistém roz­ sahu zachovalo); ve variantě I l l b je e za yf ale u je zachováno; ve variantě IIIc y splynulo s i a u se rovněž zachovalo. Srov. např.: v typu I (se sedmi krátkými samohláskami) chéba, cézi..., dob, na břehó...; v typu I I (se šesti krátkými samohláskami): a) chéba, cézijcézí..., dob, na bfeho...; b) chéba, cezi..., dob, na bfeho.,., ale locho, vobdli, rebhdkfrebíih. . .\ c) chébaIcézi/ cézi..., dub, na břehu...; v typu I I I (s pěti krátkými samohláskami): a ) chéba, cezi/cezi..., dob, na bfeho..., ale licho, vobililvobili, rebnik...; b) chéba, cezi¡cezi..., dub, na břehu...\ c) chiba, cizí/cizi..., dub, na břehu... Typ I je příznačný pro tzv. centrální podskupinu střmor. nářečí, úseky typu I I a I I I jsou však dost rozptýleny (viz schematický náčrt): Varianta H a se snad ještě ve zbytcích vyskýtá v oblouku obepínajícím od jihu Brno (kolem Ná­ měště n. Osl., Oslavan a až na Rousínovsko), zčásti i dále k jz.; její hranice jsou neurčité, neboť přechází k typu l i l a . Varianta l i b žije při starém jazykovém po­ mezí na Znojemsku. Hlavní oblastí varianty l í c je nevelký pruh v sv. části střmor. skupiny východně od Olomouce a Prostějova, poněkud za Přerov a Kojetín; obměny této varianty pak ve zbytcích existují v drobných úsecích jednak na středním a nej severnějším Zábřežsku, jednak na jz. okraji střmor. skupiny, např. kolem Pavlova sz. od Vel. Meziříčí (§ 642) a na Brtnicku jv. od Jihlavy (§§ 632, 644). Varianta l i l a převládá — s nestejným a kolísavým rozsahem e z a p o z a w v růz­

244

ných nářečích — hlavně na rozlehlém území přimykajícím se od jz. k oblasti typu I (typ l i b je vlastně její obměnou); zvlášť na východním pomezí tohoto území přechází ve variantu I l l b . Kromě toho se varianty I lla b vyskytují

v úzkém nesouvislém pruhu přimykajícím se к typu I od východu, na přechodu к oblasti typu l í c . Varianta I I I c vládne především v okrajových úsecích, na střmor.-českém pomezí jednak v sz. části zábřežského výběžku, jednak v přeru­ šovaném pruhu od Léto vička a Kunštátska přes Velkomeziříčsko a Třebíčsko к Mor. Budějovicům, na střmor.-výchmor. pomezí hlavně od Slavkova a Bučovic na jih zhruba po Dambořice, к sv. pak po Kroměříž a odtud dále na vých. od Kojetína a Přerova. V některých částech území se vyskytují ještě další obměny, např. v úseku typu I I I c vých. od Kojetína a Přerova je zčásti zachováno у, tj. vyskýtá se typ l íc . Hranice jednotlivých typů a jejich variant jsou značně plynulé — s jistou výjimkou typu I — , neboť zejména varianty Н ас se mění v I lla b ; vlivem nadnářečního vyrovnávání se pak na úkor ostatních typů šíří varianta IIIc. Dnešní stav není podrobněji všude ani zjištěn. Z vývojového hlediska představují jádro střmor. skupiny typy I, Ha, l i l a a l ib , se změnami у i u\ к nim se druží varianta IH b , se střmor. splynutím у se, ale beze změny u. Naproti tomu obměny varianty l í c , se zachováním staršího у nebo jeho zbytků, ovšem v různé fonetické realizaci, i staršího u, jeví se spíše jako okrajové archaismy; je příznačné, že se tato varianta většinou vyskýtá právě na pomezí nebo v blízkosti úseků se zachovaným у nebo jeho zbytky v sousedních nářečních skupinách. Ještě výrazněji má na svém starém území okrajový charak­ ter varianta IIIc, se změnou у > i a zachovaným и jako ve většině čes. nářečí v už. smyslu a v jižnějších nářečích výchmor. O územním rozvržení souborů dlouhých samohlásek viz v §§ 24, 26. Teritoriální roztříštěnost jednotlivých typů v souboru krátkých i dlouhých samohlásek (s výjimkou typu I, se sedmi krátkými samohláskami), jakož i labilita hranic jejich variant mají za následek, že rozdílů v inventáři samohlásek nelze plně využít jako dělidla při hrubém třídění střmor. nářečí.

245

Jiné rozdíly

2.

Také některé jiné jevy příznačné jen pro větší nebo menší část střmor.

nářečí člení střmor. oblast takovým způsobem, že se buď vyskytují rozptýleně v úsecích od sebe vzdálených, nebo spojují v souvislé okruhy nářečí jinak dost odlišná, popř. jejich hranice jsou postupné, nevýrazné apod. Platí to např. o zbyt­ cích zachovávání znělosti párových souhlásek před pauzou, jako např. móž9, neřád9..., s nímž se ovšem zčásti setkáváme i v jiných nářečních skupinách (§ 434), o postupném přibývání směrem k východu slovesných podob typu zabijat, veceřat, vješat.. vyrovnaných v neprospěch přehlásky (§ 804a), o někdejším zdloužení o před j v případech jako pokuj, nebuj se... (§ 902) aj. Z tvaroslovných jevů sem patří např. větší rozsah koncovky -aX-u v 2. pádě jedn. č. neživ, podst. jmen muž. rodu, vzrůstající směrem k východu, jako štola, stroma, voza... (§ 1022), dále koncovka -i v 1. p. množ. č. život, podst. jmen muž. rodu, přivlastňovacích příd. jmen i zájmen a číslovek 3— 4, např. U tří chlapi, bratrovi kluci.. omezená ovšem důsledným zkrácením i (§§ 1042, 1163, 119, 124j, 125i), vyrovnávání tvarů skloňovacího typu staveni podle typu srče, např. ze stavena, do (v)obila..., ke stavehu... ||ze staveni, ke stavení... (§ 1062), postupné přibývání směrem k v ý ­ chodu [tvarů typu tresce, háze... X západnějším podobám trestá, házi/házi... (§ 1282,3), v 2. os. jedn. slovesa „ b ý t “ ve funkci spony tvar ses (§ 1363) aj. Další znaky jsou zčásti více soustředěny v dílčích úsecích a charakterizují jed­ notlivé podskupiny nebo drobnější okruhy střmor. nářečí. Bůzné tyto znaky ovšem většinou spojují — podobně jako i některé předchozí jevy — příslušná střmor. nářečí na jedné straně s čes. nářečími v už. smyslu, na druhé straně s nářečími výchmor. a dávají takto střmor. nářeční skupině do jisté míry přechodový ráz.

Jižní středomoravská podskupina 159.

1. Jižní střmor. nářečí zaujímají značnou část jz. a již. Moravy, zhruba

v prostoru východně od Mor. Budějovic, Třebíče, Vel. Meziříčí a Kunštátu, za Boskovice a Vyškov, téměř po Slavkov u Brna, dále k jihu po Dambořice a k hra­ nici nářečí výchmor. Hranice této podskupiny proti okrajovým úsekům na západě i na východě tvoří izoglosy změny y, u v e, o totožné se starým e, o, popř. jen změny y > e (§§ 642, 712), na sv. pak proti centrální (severní) podskupině hranice centrálně střmor. sedmičlenného souboru krátkých samohlásek, tj. izoglosa ne­ existence obou zvi. fonémů é, 6 za y, u (§ 20i). Společné znaky již­ ních střmor. nářečí

246

2.

Nej výraznější společné znaky většiny nebo všech jižních střmor. nářečí

jsou tyto: a) pětičlenný soubor krátkých samohlásek (varianty Illa b ), v některých částech území však kolísavě nebo i důsledně šestičlenný (varianty Ilab). Soubor dlouhých samohlásek je převážně troj členný, e, á, o, v širokém pruhu na se­ verním pomezí však pětičlenný, i , é, á, 6, ú (§§ 24, 26); b) neznělá výslovnost párových souhlásek před samohláskami a jedinečnými souhláskami na mezislovním předělu, zčásti i na švu morfémů v případech

typu chlap ani necekl, nus nechco..., k mosto..., kopme, nemlofme..., sme, shodně jako v čes. nářečích v už. smyslu (§ 442- 6); c) protetické v- před o- na začátku slova a na švu složeniny, např. voheň, von, zavopatřit..., rovněž ve shodě s naprostou většinou čes. nářečí v užším smyslu (§ 57i); d) dlouhé samohlásky před koncovým -l v tvaru jedn. č. muž. rodu příčestí min. typu videi, dělal, kupoval/kupuvál..., a také zakríl, chodil, usnul (pokud ovšem v nářečích existuje dlouhé i, ú )... X viděla, dělala..., podobně jako v nářečích výchmor. (§ 923); e) tvarové vyrovnání 2. a 4. pádu jedn. č. typů přeceda, Lada ve prospěch tvaru 2. pádu, tj. např. Fraňte fFrantě (interdialekticky Franti), Lade (§ 1021); f) v 7. p. jedn. č. typů přeceda, Lada koncovka -em např. s Frantem, z Ladem (§ 1 0 4 0 . 3. Ěada rozdílů mezi nářečími jižní střmor. podskupiny vyplývá z toho, že západnější nářečí mají v nestejném územním rozsahu stav shodný s čes. nářečími v už. smyslu, kdežto východnější nářečí se shodují s nářečími výchmor. Stupňovitě rozlišena jsou jižní střmor. nářečí také v rozsahu e (é) za býv. y, neboť v nej již­ nějším úseku (na Znojemsku) se vyskýtá zpravidla pouze za staré y po nepárových

Oblastní

rozdíly

tvrdých souhláskách a tvrdých retnicích, nikoli však po pův. tvrdých sykavkách, tj. např. jen cheba, rebe..., kdežto na ostatním území je e (ě) za staré y v zásadě veskrze, kromě toho pak též za y < i po c, s, z, např. cezifcezi, proset, zema... (§ 644). Podobně jako v jzčes. nářečích je v jz. úseku jižní střmor. podskupiny po c, s, z kolísavě zachováno také i ( > i), např. cilit\cilet, sitko, vozik..., kdežto jinde je za ně v těchto případech paralelně a v územní souvislosti se střčes. a svčes. ej důsledně é, tj. celit, sétko, vozék... (§ 663). Ze střčes. nářečí přesahuje do značné části jižní střmor. podskupiny také oblast podob 2., 3., 6. pádu jedn. č. žen. rodu tvrdého sklonění příd. jmen a rodových zájmen typu s ti drohi [straně), na ti drohi (straňe)..., s koncovkou vyrovnanou-ve prospěch etymologicky náležité podoby 2. pádu; severněji a dále na východ je naproti tomu stejně jako v ostatních střmor. nářečích — i v územní souvislosti s -ej v severním úseku jvčes. nářečí a východních nářečích svčes. — opačné vyrovnání ve prospěch krajově náležité podoby 3., 6. pádu, tj. s té drohé..., na té drohé... (§§ 1153, 1212). Ve shodě s čes. nářečími v už. smyslu se v západních úsecích jižní střmor. pod­ skupiny vyskytují v různém územním rozsahu i jiné jevy, zejména asimilace znělosti typu scháhet, schoda... proti východnějšímu zháňet, zhoda... (srov. bod

10 v § 156), změna s, š ,z ,z v c, č, g, g po n, ň a jiných souhláskách v případech jako zencká, menci, Honga, jenge... (§ 492), tvrdé sklonění podst. jmen typu host, kořen, loket (srov. § 156i2), vyrovnání koncovky 7. pádu jedn. č. muž. a střed, rodu tvrdého sklonění příd. jmen se 6. pádem, např. vo starim — ze starim proti pře­ vážnému východnějšímu zachování rozdílu vo starim/starim X ze starém (srov. § 15613), etymologicky náležité podoby toho, tomu, vo tom... v muž. a střed, rodě tvrdého sklonění rodových zájmen proti východnějším podobám teho, ternu, vo tem..., vyrovnaným podle měkkého sklonění (§ 118i), aj. Přes jižnější části jvčes. podskupiny sem zasahují jzčes. typy disimilace sykavek, polosykavek a zubnic

247

É

přej šedesát..., zaplajte... (§ 422), v rozk. způsobu sloves typu prosí — prosit podoby pros, voz, pust, nejezdi... (§ 1293); shodně s jvčes. nářečími se vyskytují též podoby chic, vrac, zaplač... (viz tamt.), spolu s jižním jvčes. úsekem je pak zrušena alternace souhlásek v případech typu hodit/hodet— hádet, vobráHtlvobrálet — vobralet apod. (§ 1295). Od sz. přesahuje zase svčes. disimilace ňn > jn v případech jako kopajna, sekajna... (§ 423), vyrovnání koncové souhlásky slovního základu v skloňovacích tvarech typu kluci — klucu, klucum... (§ 1103) aj. Naopak ve východnějších nářečích jižní střmor. podskupiny se ve shodě s východními nářečními skupinami kolísavě nebo i důsledně vyskytují podoby vyrovnané ve prospěch tvarů náležitě nepřehlasováných v infinitivech typu začat, nazat... proti západním podobám začít, nažít¡zacit, nažit... (§ 804a), dále např. v 1., 4. pádě jedn. č. žen. rodu zájmena ten podoby ta, to, s délkou samohlásky v koncovce podle tvrdého sklonění příd. jmen (§ 120j), aj. Zvláštní znaky ně­ kterých úseků

4. Některá nářečí se kromě toho vyznačují dalšími znaky, příznačnými jen pro příslušné úseky (s eventuálními přesahy až do nářečí jvčes.) nebo vyskytujícími se bez územní souvislosti porůznu i jinde. V jz. částech podskupiny se např. s jistou důsledností objevuje tvrdá koncová souhláska v slovech typu kost a v tvarech rozk. způsobu jako pušt/pust (§§ 34x, 100i), dále e za i v některých pří­ padech, jako převitat, Jeři..., zvlášť pak morfologickým vyrovnáním v slovesech typu spusht, vožeňet se... (§§ 653, 1284); vyskytují se přehlasované podoby typu kořitko, hósitko..., popř. sekundární formy hósijátkojhósjátko... (§ 804g), v 2. pádě množ. č. koncovka -é ( < -í) z měkkého sklonění podst. jmen žen. a střed, rodu je častěji než jinde také v tvrdém sklonění, např. bódé, lóké, zabé..., hnizdé, vokné... (§§ 665, 964, 1052), aj. Ye větším územním rozsahu se porůznu vyskýtá široká výslovnost ó (o) a zvlášť zavřenější, labializovaná výslovnost á (á), takže se zčásti projevuje i tendence ke splynutí ó a á (§ 28 i ,2); ve značné části jižních střmor. nářečí se dost pevně drží pravidelné protetické h- v případech jako hohli, hóteri, hiné... (§ 563), v oblasti s pětičlenným souborem dlouhých samohlásek je v 1. p. množ. č. muž. život, podst. jmen koncovka -í, např. sósedí, vojáci... (§ 1042); přídavná jména přivlastňující osobám muž. rodu mají v jižnějších částech území základní podobu bratruj¡bratrúj, v severnějších pak ve shodě se sousedními oblastmi bratrú(ch)lbratru(ch) (§ 1162) ; u zájmena 2. os. jedn. a zájmena zvrat, se zčásti mísí tvary le, se a li, si (Id, so / 1, s), popř. převládají zvlášť první z nich (§ 1173), aj.

Nářečí horské

5. Spolu s ostatními znaky příslušných úseků se jako výrazná jednotka jeví tzv. nářečí horské v prostoru kolem Tišnova, Blanska a Sloupu, patřící k typu l i l a , se změnou staršího y, u > e, o, avšak lišící se od ostatních nářečí tohoto typu p o­ měrně hojnou opačnou změnou o > u, v omezenějším rozsahu též e > i; srov. např. pud dochnó, v nuce, vůni..., hišče, klica, šcine... (§§ 73i, 681). Z vývojového

248

hlediska tu zřejmě běží o obměnu typu I, se sedmi krátkými samohláskami, vzniklou pošinutím dvojic é, 6 — e, o k zavřenosti, tj. jejich změnou v e, o — i, u (§ 28i). Jisté náběhy ke změnám o > u & e > i se ovšem vyskytují i v jin ých střmor. nářečích.

0. Jiný výrazný úsek tvoří nářečí v býv. národnostním výběžku u Znojma, se šesti krátkými souhláskami (typ IIb ), odlišující se od nářečí typu l i l a redukcí, popř. zánikem starého i, přičemž zánik je zčásti kompenzován náhradním dloužením samohlásky v předcházející slabice; srov. např. idcho, rebňdklrebnk, vobdli, zdma,

frčko, na zdd, fseci šl, voň hodelál ,oni udělali*... (§ 652). V omezeném rozsahu, zejména při ňa,l,se redukce a zánik i vyskýtá v jz. části jižní střmor. podskupiny na větším území, např. v případech jako hfric ,nic‘, selňcajslňica, mlnář..., zvlášť pak v slovotvorné skupině kapička, vidlcka, zlcka... (§§ 163, 394).

7. U k á z k y ji ž n í c h s tř m o r . n á ř e č í a) Z Hodová, okr. Třebíč (muž, 1903)

Strécovi sem řikál, te bodezjzehrák. Pul třeliho roko dělal ve struze f ti vodě. Jarko počké, sak se U to vokáze! — Karel mňd tri děli. Jednoho, toho nestaršího, toho nemňel strče rát. Jeji sestra se ho vzala za vlasňiho. Ten mloci, ten je lump. Co s takoviho kloka je, žádná radost/ Staré, ten mňel tak f sečko f porátkov— neska tam voze stojijó za homnama vot sen deláň!1 — Kolář je staré, uš ňic nedelá, a sin pase na salaši krove, pase ten dobetek. Já nevim, tam nechcel žádné jit. Deš jim dobetek vleze do vodě, ahe lezl za ňém. — Maji mog brambor nasádenéch. — Jali řekno, žito, to néňi ňic, jenom sláma. Špatňe se s tém hospodáři. 1 od dělání sen, od senoseěe

(Zaznamenal F. Matějek.)

b) Z Jezeřan, okr. Znojmo (tři muži, 1904, 1905, 1899) 1. U náz hlavňe bévalo dicki, jak přišlo ten srpen záři, tak to nepršivalo, to bévalo sucho. Noja letos náhodo teda — prši co chvila. To je jeden rok, ze. 2. V nás se řikalojizňi Morava, toje Sayara, né, ze tadi u nás málo je srážek, málo u nás prši — a ňic to, hm. 1. Jenom letos to zasi — vino neslazi. 3. Vino teda se pjestoje tadi taki. Ale jinač — chiťla ho ta roda, letos, tak — na­ čisto, načisto ňic. Vloňi tolig vina bélo, tolig hroznu, pjekni, a letos — zas to počasi torno nevehovuje, tej ti dišče, toje jet na vinohrat. 2. Vůbec to neuzrá. To jeješce jag broke, načisto je to jag broke. 3. A tel je toješče dneska zeleni, ze. Táto doba uš to bévalo, řekno to, tadi Lučina ta bévala zralájoš, aješčeje to zelenifšicko, no. Tag dovijak to žito vůbec ozrá — letos. To počasi tek je studeni — furt! Gdopak vi. (Zaznamenala M. Krémová.)

c) Z Hlíny, okr. Brno-venkov (žena, 1900) (Za okupace.) Potom fšeci moseli s celi dědině, gdo má dobitek, takfšecijet — do Báňic do mléna a fšem tem druhém co nemňeli potach, fšem to vžit. Nojode každé se tam tó nějako padesátko — načerno. A mlinář to hudelál, tagze nebél hlat. Tak to bilo dobři. Nojd e potom uš to belo dozjdlóho, takjuš sme se potom puslili do zabijáňi. Celá dědina, fšeci zabijali načerno — no ne načerno, šli ke zvjerolékařovi nebo k rasovi a von dál potvrzeňi, ze se to zakope. A tak fšeci zabijali — •a zádnimo se ňic nestalo, žádné neudál jeden druhiho. Fšeci táhli, celá dědina za jeden provas. (Zaznamenal J. Blažek.)

Nářečí znojemské

d) Z Brna-Líšně, okr. Brno (žena, 1886) (0 pečení chleba.) No, pekávalo se dvje, dva pecni — nebo tři pecni, podlévá jag gdo teda, jag bélo lidi v domácnosti. — Á — no tak pekávali tři pecne, podlévá jag iy bilo moc. — Večír se zadělal nařitkoja ráno se přidala moka, přesila vimiselo se to, pul hodině se to muselo mísit — aš to luskalo, sme řikali, aš to luskalo.v— No potom as to nakisalo, tak se to naválelo, rozdělilo se to teda kolik se mnělo dělat, naváleli se teda pecňe, no — dali se teda — pak se to dalo do pece sázet. (Zaznamenal J. Skulina.)

e) Z Boleradic, okr. Břeclav (žena, 1874)

Ale jesce posavát pamjel mám, bar1 us je mne třijadevadesád v záři, třijadevadesát mne bélo v záři. Já mám esce — kamarátkaje vo dvacet roků mlačí. To je sósetka. — Vo dvacet so starší, ale přece sem nevjeřila, esi tam néni neboška. Esce sem mněla dobro hlavo! — Na nohe nemuzo, rukama ješče něco hudelám, aj hu teho šporhélta, dle na nohe so načisto hín. No ja, jurt nebudem bjehat, to víte! No no! 1 třebaže

(Zaznamenala V. Michálková.)

f) Z Habrovan, okr. Vyškov (žena, 1876)

Dokad je človjeg mladéja zdravé 'a muže dělat fsečko, toš — je to, ale jag musí potom — Fčíl1 ale dis — štiri dni sem s tém ležela, mněla sem to napřed zapuchli. Fčil sem si mislela — splasklo, nojd e to mne tag dicki zedře, jag dibi mi to ušcipl, a leti mi to tem — to^ kosló az do palca. No tak já nevim, jesi je to — já nevim, ješi to bude zánět — anebo majó ti vírustki, mají moc ti zenski — te chromé, to tadi diz de, každá baba de 'a je chromá. Já povidám, to jindá za našéch letjahi nebévalo tak chrómech lidí jag je f čil. A čím je to, já nevim. Ale každá je tajclustá, ze se nemůže uníst, a ta g j to misim taki tém. Že se mají tag dobře nebo jak je to, já nevim. Jindá nébévali takoví zenski klusti. Málo, málo, to 'oz *málo^kerá bila tajclustá, málo! 1 teď

(Zaznamenala M. Krčmová.)

g) Horské nářečí z Lažan, okr. Blansko (žejia, 1901) (O partyzánech.) Také k nám přišli v nuce — Tak ti partizáhi k nám přišli v nuce, já sem spala z manželem f kochehija dečka f sekhici, na postelách, v ložnici teda. A — vůni šli du trajike, me sme mněli trafiko, manžel běl válečné invalida, tak sme mněli trafiko, a tak šli na te cigárke. Nojole tu běle přídele, na lístke, tak me sme tujuš mňeli nachestani, te fasunke, vité. Belu tuhu málu. Manžel s ňima šél do té trajike. A já pudjdochnó drkotala zobama! Pak přišliješce do té kochehe, tak to tam procházeli — a jasunke sme mňeli vedani, přídele, tak tam hale dva běle, no tak si tu vzali. Ti nekořáci to tam nekeré nechal dlóho, aš to za necu putřebovál dat, tak teprve pro to přišel. Nojcde já put té duchno — se mne něco veptávál, a já strachem vrrrr! — tak sem drkotala zobama. (Zaznamenal J. Balhar.)

h) Znojemské nářečí z Plavče, okr. Znojmo (muž, 1874)

A hočdtel, ten nemňél tak plato, jako má ňčki. Mosel so chodet po fsd vebirad deputát jako pastéř. To dostal štvrt mire pšence a pul štvrle Čočke — a hracho také toliš. Šale potim jag bél ve škol, tag misto hočeň mo jé přebirale. Toliz dál pulláňdk. Co bél ze štvrtke, li dál holt polovičko, a s chalope, li dál z dlete pa­ desát šajnu, jag hold bévalo,vTak to meslim bélo. Sedláci, li neplalél z děli, ale dával depotát. A to so chodel po jsdjiješče z nekém, a ten holt mo to nosél. Hináč ale plato hočetel nedostál, jen to sdpani vobdli, co vo ňom vekládám. No tak toho moc nemňél, ale von se vo vehočováňd také moc nestaral. Abe se hozovil, tag homňél jšechne řemesla. Hočel mozeko, na hósleja fšecko. 250

(Zaznamenala S. Prokešová.)

Centrální (severní) středomoravská podskupina 160. 1. Tzv. centrální střmor. nářečí sousedí od sv. s jižní podskupinou (§ 159i) a sahají na sever téměř po Zábřeh a Šumperk, na východ za Olomouc a Prostějov, avšak mimo obě města a jejich východní sousedství. V nej výraznějších znacích jsou tato nářečí vcelku jednotnější než nářečí jižní podskupiny, na rozdíl od nich pak mají zčásti některé jiné znaky společné s čes. nářečími v už. smyslu nebo naopak s nářečími výchmor. 2. Specifickým znakem celé centrální podskupiny střmor. nářečí je a) sedmičlenný soubor krátkých samohlásek (typ I), s fonémy é, 6 za starší y, u (§§ 643, 713); izoglosa tohoto jevu je hranicí centrální podskupiny (§ 20i). Další znaky společné všem nebo naprosté většině centrálních střmor. nářečí,

Společné znaky cen­ trálních střmor. ná­ řečí

popř. s přilehlými sousedními úseky: b) tříčlenný soubor dlouhých samohlásek e, á, ó (§ 26i); c) znělá výslovnost párových souhlásek před samohláskami a jedinečnými souhláskami na mezislovním předělu v případech typu chlab aňi necekl, nuz nechcó..., g mostó..., shodně s východnějšími nářečními skupinami (§ 442,3); d) e-ové střídnice é, é za býv. y, ý nejen po souhláskách od původu tvrdých a po někdejších tvrdých i měkkých ostrých sykavkách ( < i, i), nýbrž v zásadě také po č, š, z, ř, l, např. češte, šéroké, zévot, perena, lédi..., počétat, šérka, ozévat,

kfézek, Ubit se... (§§ 644, 663); e) v 2., 3., 6. p. jedn. č. žen. rodu tvrdého sklonění příd. jmen a rodových zá­ jmen vyrovnání ve prospěch etymologicky náležité koncovky 3., 6. pádu? tj. s té dróhé (straně)..., na té dróhé (straňe)... (§§ 1153, 1212); f) u příd. jmen přivlastňujících osobám muž. rodu základní podoba typu

bratru (§ 1162); g) u zájmena 2. osoby jedn. č. příklonný tvar le ve 4. (2.) i ve 3. pádě (shodně s tvarem mňe u zájmena 1. osoby), avšak u zájmena zvrat, většinou zachované íozlišení 4. p. se a 3. p. se (§ 1173). 3. Z výrazných jevů odlišujících nářečí v západních částech jazykového území od nářečí východnějších kříží centrální střmor. podskupinu např. hra-

Oblastní rozdíly

nice neznělé a znělé výslovnosti párových souhlásek před jedinečnými na švu morfémů v případech jako kopme, nemlófme..., sme X kóbme, nemlóvme..., zme (§ 444), izoglosa protetického v- před o- na začátku slova a na švu slože­ niny, např. voheň, von, zavopatřét... X oheň, on, zaopatrét... (§ 57i); dále sem od západu přesahují podoby s někdejší přehláskou *á > e v tvarech měkkých skloňo vacích typů, jako 1. p. jedn. typu m ze... X ruza..., 2. p. biče, pekare, srče...

biča, pekara, srca... atd. (§ 96); v 1. p. jedn. č. žen. rodu měkkého sklonění zájmen má přehlásku západní většina podskupiny, např. naše koza X naša koza X

(§ 1182). V převážné severnější části patří pak ve shodě s čes. nářečími v už. smyslu podst. jména se slovním základem na -s, -z a -l < -l, dále též hypokoristika typu

Máňa k tvrdému sklonění (§§ 97, 98i, 1012); jednotlivá slova těchto typů přešla však v souhlase s jinými střmor. nářečími k měkkému sklonění, proto se na západ od

251

hranice ruzeXruza vyskytují i tvary 1. p. jedn. březe, kabele, Fanóše apod. (viz tamt.). Z jevů méně nápadných se v souvislosti s čes. nářečími v už. smyslu vyskytují v sz. části centrální podskupiny podoby typu holóbata, hříbata/ řibata... proti většinově střmor. holóbjata, hřibjata... (§ 372), kolísavě se objevuje ř- za hřpřed samohláskou v případech jako řebik, řibje... (§ 53), shodně s okrajovými svěes. nářečími se ve zbytcích udržuje výslovnost nn v případech jako kamenné, dřevjenné... (§ 412) aj. Odděleně od souvislých oblastí v již. a jz. Čechách i na jz. Moravě se v západnějších nářečích centrální podskupiny vyskýtá disimilace sykavek, polosykavek a zubnic v typech přej šedesát..., přej domem..., zaplajte... (§ 422), odděleně od západního území i od slez. nářečí je pak ve východní části (spolu s přilehlými východnějšími střmor. nářečími) kolísavě provedeno vyrov­ nání 7. p. jedn. č. tvrdého sklonění příd. jmen muž. a střed, rodu se 6. pádem, např.

o starim — ze starim (srov. § 156i3). Naproti tomu v územní spojitosti s východnějšími nářečími je ve východních částech centrální podskupiny v 3. p. množ. č. podst. jmen muž. a střed, rodu kon­ covka -om proti západnější podobě -um, např. sósedom, pekařom, kóřatom... X sósedum, pekařům, kóřatum. . . (§§ 1044, 1053), tvrdé sklonění rodových zájmen v jedn. č. muž. a střed, rodu je na většině území vyrovnáno se skloněním měkkým, např. teho, terno, (v)o tem... (§ 118i); v nevelkém sv. úseku mají infinitivy zakončení -l, např. nisl, dělal... (§ 133i), odděleně od východnějších nářečí s koncovkou -my je pak na části území v slovesné 1. os. množ. č. koncovka -me na rozdíl -me v ostat­ ních nářečích, např. neseme (|| nesem), prosíme..., rozk. způs. nezme... (§§ 1303, 1323), aj. Zvláštní znaky některých úseků

4. Bez teritoriální souvislosti s jinými nářečními skupinami (ale společně s při­ lehlým okrajovým úsekem zábřežským a zčásti i kunštátským) jsou v sz. částech centrální podskupiny místy zachovány zbytky dvojice l — l (§ 12i), znělé výslov­ nosti párových souhlásek před pauzou (§ 434) aj.; kolem Litovle pak zaniká kon­ cové -h v případech jako hře, sfoi, tvaro apod. (viz tamt.). Z jevů příznačných výlučně nebo převážně jen pro střmor. nářečí je centrální podskupina nejednotná např. v tom, že se v západní části é, 6 vyslovuje široce, např. pécha, lóka..., takže foneticky odpovídá fonémům é, o v souboru krátkých samohlásek, kdežto ve východních částech je úzké (pécha, lóka...) a odpovídá fonémům e, o (§ 28x). Ve shodě s přilehlými jižními střmor. nářečími je v západní Části centrální podskupiny hojné protetické h- v případech jako hóhli, hóterí, hé..., kdežto na ostatním území se vyskýtá pouze v jednotlivých slovech, např. hozeni maso,harmara, herteple... (§ 56). Naopak na rozdíl od jižních nářečí je v ý ­ chodní větší část centrální podskupiny doménou vyrovnání 2., 4. p. jedn. č. typu Franto, Lado (interdialekticky Frantu, Ladu; § 1023) aj. Hranice některých rozdílů v oblasti centrálních střmor. nářečí viz na mapce č. 36.

252

5. U k á z k y c e n t r á ln íc h střm o r. n á ř e č í a) Z Úsobrna n Jevíčka, okr. Blansko (muž, 1880)

Pepiš Mikólu bel také takové sélák. Jedno ho mózéké se domlóvilé dva, nebošcik staré Stehlík — takové velké chlap, von bel panskéjmlacem — ješce z jedněm, ze si lehnó na lafko přes potok, hábe Pepiz vo he zakopl aš pude dom. Chmele hábe spadl do potoka. Tak to hodálé. — Des m ale milé Pepiš přesil k nim, chétl kazdiho jedno rokó za řbet, vézvihlje ješce zhuro a povídá: Co na česle zavazí, mósi přejit prie — a po­ stil je důle hobama do potoka. Ťi bêlé zlônirováni!1Na zádey mhele modřené vojtoho jag je držel, fpředo bêlé celí dokloceni vot kamenu f potoce. Vickrájci joz Hic takoviho nesméšlelé. 1 zřízeni

(Z rukopisné práce Z. Rovnerové.)

b) Z Luké u Litovle, okres Olomouc (žena, 1899)

Ta 'Olomóc je tejekaredá, to je hrozní. Oléce roskopani, fšode marasto,1 horši jag na dedihe. Béla sem se podivat tam — 'ó Losika, U tamjmaji vlfko f kochéhi! — Poslóché, ten špatné vépádá! Říkala semjmô, ad de g dochtorovi. Nechce se mó, zepré ¿oš to nějak tadé védrzi. S hém je lešká řec — je oš staré. — Déš potkáš Lojzo, ai přénde, mám pro něho vosn stovek. Béla sem na véboře za Hém, no 'on tam nebél. — Chcó ho pré na vokres! Bel bé hlópé, abé šil. Déd v drušstvje ho potřebojó vic! To je jak s tém Novákovém. Teho také stahovalé stahovalé, az ho stahlé. Déš to je iešká vjec. 1 bláta, břečky

(Z rukopisné práce V. Čapka.)

c) Z Určic, okres Prostějov (starší žena a její syn)

Co zmé jidávalé — déš sem béla doma? No bože sénko, zeli z herteplama,1 vařeni mlíko z herteplama, stódeni — a a a sérovi zeli s herteplama, vařeni zeli a herteple. — Do zelné vodě se nakrájelé kóské — a tag z vodo. To zmé mivalé na veceřo. Hrnej zeli se ovařél — a ten bel na celé tédeh — décki se dal hrneg zehřit. — G objedó mlicnó polifko, ječmeni šéšké a hertepláké.2 A to ste mříelé oji v nedělo? Aji v nedělo, oji v nedelo. Maso bélo jenom na hode — masová polifka — véraškovi3 bochté jenom bévalé — tvarohem nadívaní — mrkvoví bochté, lívance z ječ­ mene móké, tvarohoví kolácké — také z ječmene móké.. . 1 brambory

2 placky z bramborového těsta

3 z jemné mouky

(F. Kopečný, Nářečí Určic a okolí, s. 129.)

Západní okrajové úseky středomoravských nářečí 161. 1. Pomezní pás střmor. nářečí proti čes. nářečím v už. smyslu je přerušen býv. lanškrounsko-svitavským něm. národnostním ostrovem, takže se skládá ze dvou od sebe oddělených úseků, prvního v sz. části zábřežského výběžku a druhého v nesouvislém pruhu od Letovic a Kunštátu kolem Vel. Meziříčí a Třebíče k Mor. Budějovicům. 2. Jv. část zábřežského výběžku téměř po Zábřeh a Šumperk patří k centrální podskupině střmor. nářečí, okrajového charakteru jsou jenom nářečí v sz. a sev. části Zábřežska. Na drobném území jsou tu poměry značně pestré, kolem Zábřeha

Zábřežský úsek

a odděleně odtud v nej severnější části výběžku převládá typ l íc , se šesti krát­ kými samohláskami (s é/a za y, popř. se zbytky y), v středním úseku pak, hraničí­ cím v úzké šíji na západě s nářečími svčes., vládne typ IIIc, s pěti krátkými samo­ hláskami (s i < y a s u beze změny). Soubor dlouhých samohlásek je kolem Zábřeha trójčlenný, é, á, ó, dále na sz. pětičlenný, í, é, á, ó, ú (§§ 26i, 24). Kromě znaků, které zasahují až do centrální střmor. podskupiny (srov. § 1603), vyskytují se v okrajovém úseku na Zábřežsku, popř. v jeho větší nebo menší části společně s čes. nářeční skupinou, s nářečími svčes. nebo s jejich okrajovými úseky např. zbytky obouretného w resp. u < w, jako dříw, prawda \dřiu, prauda... (§ 7i,2), -je- za dřívější -ve- v případech typu dje, sjet... (§ 383), disimilace hn > jn, jako např. kopajna... (§ 423), asimilace h v chvě skupině sh-, např. scháňet, schoda... (§ 433), neznělá výslovnost párových souhlásek před samo­ hláskami a jedinečnými souhláskami na mezislovním předělu v případech typu chlap ani necek/necekl, núš nechcu..., k mostu... (§ 442(3), zjednodušení skupin šč, z f ve šl, zd, např. esh, dešl, spozdehí... (srov. bod 10 v § 156), změna s, š, z, z v c, č, g, g po n, ha jiných souhláskách v případech jako zencká, menčí... (§ 492), podoby bez -l v tvaru jedn. č. muž. rodu příčestí min. sloves se slovním základem končícím na souhlásku, např. nes, ved, spad... (§ 62i), dlouhé, resp. bývalé dlouhé samohlásky v případech jako zéma, dífcejdifce aj. (§ 862). Z tvaroslovných jevů je ve shodě se sousedními čes. nářečími v už. smyslu na Zábřežsku zčásti zacho­ váno rozlišení 2. a 4. p. jedn. č. v případech typu vot Franti — zavolé Frantu (§ 102i), v 7. p. typu přeceda (Lada) je na rozdíl od centrálních střmor. nářečí kon­ covka -em, např. s Frantem, ze Stahem... (§ 104i), v rozk. způs. slovesa „b ý t“ existují podoby typu bud, bultejbujte (§ 1372). Odděleně od jzčes. oblasti (popř. centrálně střmor. enkláv) se na části Zábřežska vyskýtá disimilace sykavek, polosykavek a zubnic v typech přej šedesát..., přej domem..., zaplajte... (§ 422), dále jsou v 3. os. množ. č. sloves 4. třídy tvary typu prosí, leží, umí (§ 1312), v 2. os. jedn. č. slovesa „b ý t“ tvar si (§ 1363). Naopak odděleně od východních oblastí je na střed. Zábřežsku malá enkláva s podobami bez přehlásky *d > ě v tvarech měkkého sklonění podst. jmen, např. v 1. p. jedn. ruza..., 2. p. bica, pekara, srca... (§ 962), šířeji se vyskytují tvary měkkého sklonění typu v lesi, v masi..., do stodole, kestodoli... aj.; shodně se západními úseky centrálně střmor. je pak zčásti i 1. p. jedn. č. mise, kapse..., truhle... apod. (§§ 97, 98i). Odděleně od východní souvislé oblasti i od západních úseků je v části zábřežského výběžku v 3. p. množ. č. podst. jmen muž. a střed, rodu koncovka -om, např. sósedom, pekařom, kuřatom... (§§ 1044, 1053). Podobně jako v některých jiných západních okrajových nářečích jsou na Zábřežsku zčásti zachovány zbytky l nebo též V (§ 122), zbytky měkkých retnic před i, např. p'ivo, p'iščet... (§ 133); místy se vyskýtá výslovnost \, r s průvodním samohláskovým prvkem nebo je za ně skupina ,samohláska - f l, r‘, např. vdlna\vdlna, polné/pilné, kdrk, sdrnka/sernka... (§ 16i); tak je tomu zčásti i v přič. min. typu vedel, sedel si apod. (§ 62i).3 3. Z osobitých zvláštností okrajových nářečí na Zábřežsku, vyskytujících se

254

ovšem zčásti i jinde, stojí za zmínku vyrovnání tvaru 3. p. jedn. č. muž. a střed.

rodu příd. jmen a rodových zájmen s 6. pádem, např. ke svátím Antoňícku, to néni k \ňicom (§§ 115i, 121i), dále vyrovnávání měkkého sklonění rodových zájmen v jedn. ě. muž. a střed, rodu se skloněním tvrdým, např. 2. (4.) p. našoho, 3., 6. p. našom (§ 118i). V slovesných tvarech 1. os. množ. se v severní části Zábřežska zčásti vyskýtá koncovka -mi / -my, zejména mi smi / my srny, kolísavě též -ma, např. nesema, prosíma... (§ 1303); rozkazovací tvar 1. os. množ. neexistuje a místo něho se užívá tvaru ozn. způsobu, např. púdema... (§ 1323). 4. Okrajová nářečí v jižním úseku západního střmor. pomezí tvoří přechodový pruh mezi jižní střmor. podskupinou a nářečími jvčes. a vyznačují se řadou znaků, které ze sousedních nářečních skupin přesahují oběma směry. Soubor krátkých samohlásek je zde zčásti — zvlášť od Letovic a Kunštátu téměř k Vel. Mezi­ říčí — pětičlenný, s i < y a zachovaným u (typ IIIc), jižněji převážně šestičlenný, s ¿¡y za y (popř. též za i) a rovněž beze změny u > o (typ l íc ) ; soubor dlouhých samohlásek je v severnější části pětičlenný, i, é, á, 6, ú, v jižnější trojčlenný,

Úsek kunštátsko-budějovický

é, á, ó (§§ 24, 26i). Kromě jevů, které z čes. nářečí v už. smyslu sahají až do jižní střmor. pod­ skupiny (viz § 1592i3), vyskytují se v již. úseku západního střmor. pomezí shodně se sousedními jvčes. nářečími např. etymologicky náležité infinitivy s přehláskou v případech ja k o sepít, zapít/ sepit, zapit... (§ 804d), rozlišené tvary 2. a 4. p. jedn. č. typu vot Frantij-ě — zavolé Frantu (§ 102j), v severnější části tohoto úseku dále zbytky výslovnosti nn v případech typu Anna, kamenné, dřevjenné... (§ 412), v 3. os. množ. č. sloves 4. tř. tvary typu prosí, leží, umí (§ 1312); v jižnějších částech se objevují zbytky měkkých retnic před i, např. p'ivo, b'ič, v'idle... (§ 133), dále je skupina mj za někdejší m' v případech typu mjesto, mjatonoha... (§ 374), vyskýtá se ř- za hř- před samohláskou, např. rebik, řibje... (§ 53), i - (í-) bez j- na začátku slova, jako it, iskra... (§ 552), zčásti 4. p. množ. č. muž. život, podst. jmen typu hrajó si na páni (§ 1032), vyrovnání tvaru 6. p. jedn. č. muž. a střed, rodu měkkého sklonění rod. zájmen se skloněním tvrdým, např. vo našom, na ňom (§ 118i), aj. Naopak společně s jižní střmor. podskupinou jsou vedle jevů přesahu­ jících až do nářečí jvčes. (viz § 155) v jižnější části jižního úseku na střmor.-českém pomezí např. dlouhé samohlásky v jedn. č. muž. rodu příčestí min. v případech jako viděl, dělal... (§ 923), společně s přilehlými západními úseky jižní podskupiny pak se vyskytují případy s redukcí a zánikem i při původním neslabičném l, ze­ jména v morfologizovaném typu kapička, zUka..., (§ 394), dále lexikalizované a morfologizované případy s e z a ijy, jako meslet..., spusret, vožeňet se... (§§ 653, 1284), aj. 5. Nevelký okruh obcí na Brtnicku sz. od Třebíče je jádrem zvláštní varianty typu l íc , se šesti krátkými samohláskami, v níž je veskrze y za dřívější y i i , kdežto nové i vzniklo zkrácením í; srov. např. 1. p. množ. vocy X 2. p. voci apod. (§ 644). Jak bylo naznačeno, tento jev rovněž přesahuje do sousedních nářečí jvčes. (viz § 1556).

255

6. U k á z k y z á p a d n íc h o k r a jo v ý c h střm o r. n á ř e č í a) Z Písařova na Zábřežsku, okr. Šumperk (žena, 1900)

Prfka dicki stróhali sirovi zemskí japka1 a dělali s toho hunsfriti. To só kule, chlupatí kule tom jídlu poudáma. To se nastróhajó sirovi japka, dá se zička móki, zarníší se toja delajó se s toho kulički. Pak se to ji z vepřovémjmasem^ a ze zelim. Tojus je takovi pisarouski jídlo. — Ze sirovéch jablek se •esie taki dělá barkus. F Čechách tom poudajó hindák. To je túze dobří, gór dis se tojupece na volejů. Po^upečeno se to nechá vichladnót a jímá to s černím kaféjem. — Tolka bapkajupekli dobré barkus, to smi si secí pochutnali. — Kampak fčilka dete? — Ale posejte 'ešfe trochu! 1 brambory

(Z rukopisné práce M. Brokeše.)

b) Z Jedlí na Zábřežsku, okr. Šumperk (žena, 1879)

Ddbdchjá bdla vo deset let mlači, já nevím, co boch dála. Dol sme v novi republice! Prf, doš smd bdld v rajchu,l sem říkávala: Dobo pámbiček dal *a ma mňeh nasu zlato republiku, já boch tancuvala po solnico. A taki sem si zatancuvala z jedném Rusem •a o sem jedneho polóbla, doš prošlo. To bota hubička, vod babo! 1 Zábřežsko bylo za okupace připojeno přímo k Německu. (V. Mazlova, Výslovnost na Zábřežsku, s. 168.)

c) Z Kunštátu, okr. Blansko (žena, 1891)

A tak Pepíkovo letadlo -uleželo m aš — do sebranskiho boří na Přím1 •a tak Pepík přišel, tadi hrču,2 ’ešče vosi ho poščípali po česle, vité, *a tak museli s ' Ujezda vzít si patnásHšprušlové žebřík 'a dlóhi rahno *ešče •a ten Miloš — se zeslíkl z botú •a s trenek m a lezl na strom •a % ešče tím rahnem to *éro zhodili dolú. Aš f sebranskim boři! Tadi z Lávek, vité, v Lafkájho póščelijajuš pré ho viděli jenom jako mušku, tak leželi — přes pole — tea tam — gdesi tam na Pepíka vlítli fče-, vosi! — Tadi — % a tadi na krků, bil celé pozobanéja von je na to háklivé! Pepig je na to háklivé! Jedno — ho ščipla — ta Menšikova fčela — ’a von bil celé vosipané. 1 modřín

2 bouli

(Zaznamenal R. Šrámek.)

Východní středomoravská nářečí 162.

.

1 Východní střmor. nářečí tvoří souvislý pás od východního okraje

centrální i jižní podskupiny (viz §§ 160i, 159i) po hranici nářečí výchmor. (§ 22). Vedle základních znaků typických pro celou střmor. skupinu vyznačují se tato nářečí některými znaky, které souvisí s jejich výchmor. sousedstvím; zčásti ovšem přesahují tyto jevy i dále na západ, popř. se vyskytují též v jiných nářečích. Společné znaky vý­ chodních střmor. ná­ řečí

2. K znakům společným většině nebo všem východním střmor. nářečím patří např. úzká nebo velmi úzká výslovnost é, ó (é, 6\e, ó), změněná v drobných enklá­ vách na pomezí centrální podskupiny v í, ú (§ 28x; viz též níže, odst. 4), dále hojné i-(í-) b e z y - na začátku slova v případech jako it/il, iskra, idlo/ídlo... (§ 552), neexistence pravidelného protetického h- (§ 56), v infinitivech sloves typu

začne — zacit převážně podoby s -a-, např. začat, zapjat, pozat / začal... (§ 804d); z tvaroslovných jevů je pro nářečí východního pásu většinou příznačná koncovka -om v 3. p. množ. č. podst. jmen muž. a střed, rodu, např. sósedom, pekarom, kořatomjkuřatom... (§§ 1043, 1053), v 2., 3., 6. p. jedn. č. tvrdého sklonění příd. jmen a rod. zájmen vládne stejně jako v převážné části ostatních střmor. nářečí vyrov­ nání ve prospěch etymologicky náležité koncovky 3., 6. pádu, tj. na většině iizemí s té druhé/ drohé. . na té druhé/ drohé... (§§ 1153, 1212), tvary jedn. č. muž. a střed, rodu tvrdého sklonění rodových zájmen jsou vyrovnány se skloněním měk­ kým, např. teho, ternu, (v)o tem... (§ 118i), v tvarech 1., 4. p. jedn. č. žen. rodu zájmena ten je kolísavě nebo důsledně dlouhá koncovka jako u přídavných jmen, tj. tá, tó (§ 120i), ve sklonění zájmen múj, tvůj, svůj převažují nestažené podoby typu mojeho, mojemu..., tvoja, svoju / tfoja, sfoju... (§ 1232), sloveso ,,b ý ť ť má v 2. os. jedn. č. ve významu existenciálním a ve funkci spony tvar si (§ 1363). Ve většině východního střmor. pásu je kromě toho ve shodě s výchmor. nářečími zpravidla dlouhé ó před j a n v případech jako bójí se, dóji..., honí... (§ 922), podobně jako i v jižní střmor. podskupině se dlouží samohlásky před koncovým -l v tvaru jedn. č. muž. rodu příčestí min., např. videi, dělal... (§ 923), tvary 2. a 4. pádu jedn. č. typů preceda, Lada převážně nepodlehly vyrovnání, např. (v)ot Franti\-é\-e, Lade X Frantu, Ladu / Franto... (§ 102i). V rozsahu přesněji nezjiště­ ném se ve shodě s výchmor. nářečími vy skýtá v jednotlivých slovech po zadopatrových souhláskách slabičné l (l) proti západnějším podobám s lu/lo^o, loujló, např. klzat, klská cesta, klznat\klzhat aj. (§ 39i). Naopak v územní souvislosti s východ­ ními nářečími centrální podskupiny a odděleně od jiných oblastí se ve značné části vých. pásu kolísavě vyskýtá v 7. p. jedn. č. muž. a střed, rodu tvrdého sklo­ nění příd. jmen tvar vyrovnaný se 6.pádem, např. {v)o stariml-im — ze sta-

rimj-im (srov. § 156i3). Vlivem svého přechodového postavení jsou však nářečí východního pásu v řadě jevů značně nejednotná a v souvislosti se svým sousedstvím se člení přede­ vším na severní úsek, přiléhající od východu k centrální podskupině a sahající k jihu za Kroměříž, a na jižní úsek, východně od jižní střmor. podskupiny kolem Slavkova, Bučovic a k jihu za Ždánice. 3. Nejzápadnější nářečí severního úseku (kojetínsko-přerovského), v přímém sousedství centrální střmor. podskupiny, mají většinou pětičlenný soubor krátkých samohlásek typu l i l a nebo I l l b , s e, o za y, u, popř. s e za y, ale za-

úsek kojetínsko-pře-

____ rovský

chovaným u ; teprve východnější nářečí patří k okrajovým typům, ve středním úseku (v bližším sousedství Přerova a Kojetína) k šestičlennému l í c , s é za y a zachovaným u, na pomezí výchmor. skupiny pak k pětičlennému l i l e , s i < y a zachovaným u, pokud není zachováno též y a není zde rovněž typ l í c . Soubor dlouhých samohlásek je v západní a střední části troj členný, é, á, ó, ve zmíněných enklávách (odst. 2) však i, á, ů, ve východní části pak pětičlenný, i, é, á, ó, ů ( § § 2 6 ^ ,2 4 ). Ve shodě s centrální podskupinou nebo s jejími východními částmi, zároveň však se sousedními nářečími výchmor. je pro celý kojetínsko-přerovský úsek východního střmor. pásu nebo pro jeho většinu příznačná znělá výslovnost

257

párových souhlásek před samohláskami a jedinečnými souhláskami na mezislovním předělu i na švu morfémů v případech typu chlab ani necekl, nuž nechco / núž nechcu..., g mosto / g mostu,.., kobme, nemlovme / kubme, nemluvme..., zme... (§ 442_4), dále o- bez protetického v- na začátku slova a na švu složeniny, např. oheň, on, zaopatřeni-él... (§ 57i), u příd. jmen přivlastňujících osobám muž. rodu základní podoba typu bratrujbratrú (§ 1162), zakončení infinitivu na -l, např. nisl/nísl, dělal... (§ 133i). Na rozdíl od většiny ostatních střmor. nářečí jsou v rozk. způsobu slovesa „b ý t“ podoby bod, bolte [ bud, bulte... (§ 1372). Kozsah e[é/y < y (i) v jazyce, pokud nesplynulo y s i, a rozsah é < ý {i) je v kojetínsko-přerovském úseku východních střmor. nářečí v podstatě stejný jako rozsah é, é v centrální podskupině, ve východnější části (na východ od Přerova a Kojetína) se v něm však — zvlášť pokud jde o é za ý < í — výrazněji reflektují někdejší fonetické podmínky změny, tj. jev nebyl tolik rozrušen morfologickým vyrovnáváním, takže je např. i v 2. p. množ. č. obruče, nose, dveře... X konvi, košuli, střešní..., v časovačích koncovkách prosem, prše, nevjeřéte... X nespím, zablódi... apod.; tím se nářečí tohoto úseku v zásadě rovněž shodují se sousedními severnějšími nářečími výchmor. (§§ 644, 663,5). K méně výrazným jevům vysky­ tujícím se v celém nebo téměř celém kojetínsko-přerovském úseku, popř. i dále na západ a na jih, patří např. zbytky dvojice fonémů l — l (§§ 12i, 33) a v souvislosti s tím zachování tvrdého sklonění u podst. jmen se slovním základem zakončeným na l, resp. I < l (§ 98i), dále asimilace v k předcházející neznělé souhlásce v pří­ padech jako kfocna, tfrdá, sfička/sficka, chválil, k fám... (§§ 432, 443), hojné vyrovnávání tvarů deklinačního typu staveni s typem srče, např. ze stavena, do obila... (§ 1062), aj. Pouze v části východnějších nářečí kojetínsko-přerovského úseku, která mají pětičlenný soubor dlouhých samohlásek, je shodně s jižním (slávko vsko-bučovickým) úsekem vých. střmor. nářečí i s příslušnými částmi jižní střmor. podsku­ piny v 1. p. množ. č. muž. život, podst. jmen koncovka -i, např. chlapi, sósedi... (§ 1042); ve shodě se sousedními severnějšími nářečími výchmor. existuje dále ve východnějších nářečích kojetínsko-přerovského úseku skupina mj za někdejší

m' v případech typu mjesto, mjásl... (§ 374), koncovka -och v 6. p. množ. č. podst. jmen muž. a střed, rodu, např. sósedoch, kamnoch... (§§ 1045, 105x), aj. V drob­ nějších skupinách obcí nebo i v jednotlivých obcích se porůznu vyskytují další znaky, jako např. jižně od Lipníka n. Bečvou v 3. p. zájmena já tvar mi i v přízvučném postavení (§ 1172), v několika enklávách koncovka -mé/-my v slovesných tvarech 1. os. množ. (§ 1303), v archaických nářečních vrstvách města Přerova zbytky neexistence dlouhých samohlásek a přízvuk na předposlední slabice spolu s jinými stopami slezského nářečního typu (§§ 22, 17). Nářečí čuhácké

4. Jako zvláštní vyhraněné nářečí se v kojetínsko-přerovském úseku východ­ ních střmor. nářečí jeví tzv. nářečí čuhácké, poměrně nejlépe zachované v ne­ velké enklávě jv. od Olomouce kolem Vel. Týnce, Grygova a Blatce, víceméně jen ve zbytcích pak kolem Kralic na Hané vých. od Prostějova a kolem Tištína

258

v prostoru mezi Vyškovem a Kojetínem. Na rozdíl od ostatních střmor. nářečí se čuhácké nářečí vyznačuje zmíněným už tříčlenným souborem dlouhých samo-

hlásek i, á, ú, přičemž / je v něm též za starší téžeslabičné ej, aj a ú za skupinu au, např. pjekňiši, niso, s ti drohí straně — na ti drohí straně, obeciňe..., di, nidelši, hiní...,púk,púza... (§ 672, 723, 75i, 76); proto je zřejmé, že i v případech jako stari

bilc, sítko..., húser, nesu... vzniklo i , ú sekundárně jako obměna většinově střmor. é , ó. Naproti tomu starší i, ú je v čuháckých ostrůvcích stejně jako v jejich okolí důsledně zkráceno, např. mliko, kuň... (§§ 632, 91i), v souboru krátkých samohlásek pak je e, o za starší y(i), u, např. cheba, cezi, češti..., dob, na břeho... (typ l ila ) , takže v těchto jevech má čuhácké nářečí výrazně střmor. charakter. 5. Nářečí v jižním (slavkovsko-bučovickém) úseku jsou vcelku jednotnější, Úsek slavmají vesměs pětičlenný soubor krátkých samohlásek s i < y a zachovaným u kovsko-bučovický (typ IIIc) i pětičlenný soubor dlouhých samohlásek i, é, á, ó, ú (§ 24). Rozsah é za ý < i se shoduje s většinou nářečí jižní střmor. podskupiny, tj. é je v slovních základech hlavně jen po ostrých sykavkách, např. celit, sétko, v zémne... (§ 663). Na rozdíl od úseku kojetínsko-přerovského nebo jeho částí a ve shodě s jižními střmor. nářečími, popř. i se sousedními nářečími výchmor., v jižním úseku zpra­ vidla neexistují zbytky fonému l (§§ 12x, 33) a v souvislosti s tím podstatná jména se slovním základem na l < l přecházejí do měkkého sklonění; srov. např. dva dile, stole..., do stodole, ve stodoli. . . apod. (§ 98i). Dále je veskrze skupina mň za někdejší m' v případech typu mňesto, mňást... (§ 374), v 6. p. množ. č. podst. jmen muž. a střed, rodu se nevyskýtá koncovka -och (§§ 1045, 105i); základní podoba přídavných jmen přivlastňujících osobám muž. rodu končí na -új, např. bratrúj (§ 1162), infinitivy jsou zakončeny na -t, např. nestlnist, dělat... (§ 133i), v rozk. způsobu slovesa „b ý t“ je ve shodě s většinou střmor. nářečí bid, bilte... (§ 1372). V 1. p. množ. č. muž. život, podst. jmen je koncovka -i téměř v celém slavkovsko-bučovickém úseku, např. chlapi, sósedi... (§ 1042). Naopak ve shodě s úsekem kojetínsko-přerovským se porůznu asimiluje v k předcházející neznělé souhlásce v případech jako kfočna, tfrdá. .. (§ 432), po celém území pak se ve sklo­ nění typu staveňi vyskytují tvary vyrovnané s typem srče, např. ze stavena, do (v)obila...; tento jev ovšem zasahuje i dále na západ (§ 1062). Jenom v západnějších, resp. jz. nářečích slavkovsko-bučovického úseku exis­ tuje ve shodě s nářečími jižní střmor. podskupiny v nestejném územním rozsahu neznělá výslovnost párových souhlásek před samohláskami a jedinečnými sou­ hláskami na mezislovním předělu a na švu morfémů v typech chlap aňi necekl, nús nechcu...,k mostu..., kupme, nemlufme..., sme, kdežto ve východnějších, resp. sv. nářečích převládá shodně jako v kojetínsko-přerovském úseku a společně s ná­ řečími výchmor. výslovnost znělá, tj. chlab aňi necekl atd. (§ 442_4). Podobně jsou nářečí slavkovsko-bučovického úseku rozrůzněna existencí a neexistencí prote­ tického v- před o-, např. voheň, von... X oheň, on... (§ 57 1), v deklinaci pak koncovkou -em v 7. p. jedn. č. typů přeceda, Lada a etymologicky náležitou kon­ covkou -ó, např. 5 Frantem, z Ladem x s Franto, z Lado... (§ 104i), aj.

259

6. U k á z k y v ý c h o d n í c h s tř m o r . n á ř e č í a) Z Čehovic, okr. Prostějov (žena, 1880)

Počkite chvilu, já ji řeknujabe dávala pozor na^ ten vus před našem, abe ho žádné nevzal. — No, u j u tu. — Fčerá zme začale vozid hnůj — aji Franta musel pomá­ hal[. Isle teho mněl dosl! Přišil s prácej l jenomj e najedl, hnej a s do druhé. Ale zme rádi že je to možnijspoň tak. Spiš to bévalo horši! Nadřele zme seji nazmrzale •a negdi zme nevjedele co delajpiš. Fcil sujaš stará, a přece si možujšče něco vedelal! Šak se podivéte na moje ruke! Te sejuž něco nadelale — a přeci se jim ešče nechce otpocival! (Z rukopisné práce J. Pěěkové.)

b) Z Viničně, okr. Přerov (muž, 1902)

To taki seji nájm e — dicki zme ternu nasmilě. Toš tam béla taková chalópkaja — béla veliká zémaji — spiž běle tě křipopě — m a přes tě křipopě běle dřevjeni mostkě. — A — tag oni — zabilě prase — bélo *im zéma, toš 'odešléjJ e h o prasete prie — 'a — do kuchéhe se zehřil, slévovicu. Přešlé spáťkěji prasete nebělo higde. Tož bjehálě po celé dediňe — uteklo prase! —- Prase nebělo — no také to prase nenašlě. No — m a — na jaře rostával sňich — m a — tekla voda — m afurd im potJen mostek. — Jag rostával sňich, tag im nechlelo to ticl, tá voda. Toš ten — to běle vité takovi prkna — to bélo jednoduchi, to se vzalo za iě rigle — 'a převrátilo. JežišmanČe, prase tam bélo! Tag ono — bolesló uteklo — fšecka křiv nevešla — do teho mostka — -a děš čajovalě, tož ono to zafókalo sňihem, tagže béla stopa zametená. (Zaznamenal M. Čejka.)

c) Z Velkého Újezda, okr. Olomouc (žena, 1897) (O úrodě.) Tož bilo to zezačátku špatni, ale fcil uš se to opravilo — je to fšecko dosl pjekni. Terna zimama špatnéma — tag vimrzlo fšecko tojbili, ale *opravdu je to — fcil se to tak •opravilo, i řepu mami! Tadi řikávaji ti Veklecice1 — oni sem patřijó do kostela — tag řikaji: Prosim vás pjekňe, co ste s tó řepo dělali, že máte tadi tak pjeknó řepu? Mi se nemožemi dostal do teho, tráva veliká řepa žádná — ři­ kaji že budójšce misim zaorával ti řepi — a mi mami tadi pjeknó! Tadi néňi tag zvlášc řepné kraj — tá zem je tadi kamenitá — to só kamene hrozni, ale řepa diš se tag udá, vidaři, tag opravdu pjekná. 1 ženy z Výklek

d) Z Lipové, okr. Přerov (žena, 1884)

Nařežu kopřif, dám jim1 tam trochu vloček, trochu šrotu, uvařené kaše do teho rozmichám a 'idejím to dobře g duhu. — Kopřivi só tadi kolem potoka, pot každó vrbo skoro — to mi ruki hořijó celé den. A vjeřéte, já sejmňela jeden rog v ramenáy velikó revmu — to zme mněli kaceni, šesnást kacen, to zežhralo hrůza těch kopřif— a já sem to krávala v rukách, nožem. — Ale to mi ti ruki nepřestali celé den vité brněl, hořel jag diž brablenci lezó — a vjeřéte, že mi to pomohlo, tu revmu mi to vihnalo, ti kopřivi — nó! — No tož je to nepříjemné pocit, tojuš tak ti ruki nebo na nohách pravda, diš se *aji popálé clovjek, toš tak, ale to! — Ale vité, toli sem se na lehla, tolig nošé sem na řbete odnesla, ale nohi mňe ešče ni neboleli. housatům

e) Čuhácké nářečí z Drahlova, okr. Olomouc (muž, 1884)

Máme vic práce na viminko jag dřif. Náhodu neska níhi žádná práca. Stařenka hele na Sfatim Kopečko. Jak přijede s půli, tag děli čekale co dovezú. Malá sem neska otekla sama, béla zvjedavá co ji stařenka donesu. One májů obje stařenko řáde! — Mám domeg a pole, toz nisú to zádní přímé. Vedle to sú moli ledi, tag bérů starobní. — Mne bavil decki *opchot: kúpil prodal, kúpil prodal! — Dva sejesce zhodnú, ale jag joz je jich šest, dítě pokuj! — Voda se nám pokazela jag bele te dišce. Hasiči nám jo cúdile stříkačku. Drahlojvodo1 nemá, nám jo pompujú z Moravě do beček — a prúdi nová. Tade je selní prut. 1 Drahlov vodu... (Z rukopisné práce D. Flašarové.)

f) Z Rašovic na Slavkovsku, okr. Vyškov (muž, 1841) «

(O posvícení.) Otpoledňa se tancovalo před hospodo. Stárci tam nasipali f sobotu písku, udupali to, dali tam stole, muzikanti si naštimovali1 a hópalo se jedna dvje. Diz bilo horko, piva kolikrátjani nestačilo. — No, vozraléch — bilo, to víte, taki dost, ale takovéch iichéch. Otpoledna musel bit pořádek a zádní sčípáhí a zádní bitki. Večír to bilo něco iního. — Starosta anebo radní na hodí nemhél ani chfílku pokoj. 1 naladili (Ze stati A. Gregora ve sborníku Slavkov 1805 a dnes.)

g) Z Rataj okr. Kroměříž (žena, 1903)

(Panímámo gde idete?) Ale sinku, mám vzító řepu dúleju potoka, *esce mne zbévajó tak tři řátkija budu zjokopáfkó hotová. Chtěla bich to dnez dodělat, *ale nevímjesi mne nezazene díšč. (Co váz napadá, dnez nebude pršet!) Ále čechman ternu vjeř, najotpoledňe pré só hlášení bóřki. Mohlo bi toješče počkat! Dibi se dalo na díšče, toš tá tráva poroste 'a bude to tam jag lesl ta lebeda. — Od Havlákaju^se kabohí, já raci pudu, ad něco udělám. — A ti nesed ve dveřách *a nemaluj si jag malé kluk! (Z rukopisné práce V. Vodici.)

h) Z Nechvalína u Kyjova, okr. Hodonín (žena, 1901)

Dneskaj sme mlátili cepama. Nechali sme si na cepi enom sedn dvanástek, tag uš sme to dneska vimlálili fšecko, u^srne to aji fukarovali. Náš potvora ani nechlél mlá­ tit, pořájce vimlóvál, ze ho przd bolí! On to nerájlelá, no! — Zétra budu prát, ale mám strach, gde to budu sušit. Na hůře1 to nende, tó máme jetelini, tó zas slámi plno, tag nevím. Jezišmarja, to je čas! V nedelu začalo pršet, a jurt prší! Co U lidi, keři f cíl mláiijó mašino venku! 1 na půdě

(J. Bělič, Hláskosloví obce Nechvalína, s. 32)

N Á Ě B C n IS K U P IN A V Ý C H O D O M O R A V SK Á (M O R A V S K O S L O V E N S K Á )

Celková charakteristika Hlavní

.

163 Nejvýraznější znaky východomoravských nářečí jsou tyto:

znaky

A. v s o u b o r u h lá s e k a v j e j i c h r o z v r ž e n í 1.

V inventáři souhlásek žije ve většině nářečí dvojice l — l (§ 12!), vyskytují

se fonémy g, | (§ l l i , 2), slabičné l (l) a r jsou i dlouhé, / (f), f (§ 16i). Na značné části území existují měkké retnice p'f b', m', f v ' proti tvrdým (§ 13i); v omeze­ ném rozsahu se vyskýtá též slabičné n (§ 162). Naproti tomu v drobných úsecích neexistuje r (§ 9i), ještě omezeněji l, d, popř. také ů (§ 83).

2. Soubor krátkých i dlouhých samohlásek je na většině území pětičlenný, i, e, a ,o,u — i, é, á, ó, ú, popř. ijy, e, a ,o,u — i[ý, é, á, ó, ú, s výraznými fonetic­ kými variantami ijy, t[ý. V části nářečí žijí i — y (d) a, i — ý jako dvojice fonémů, takže inventář krátkých i dlouhých samohlásek je šestičlenný (§§ 18i, 193, 24, 25). V drobnějších úsecích existují ještě jiné soubory dlouhých samohlásek, s dvojhlás­ kami ej, ou nebo jen s ej, velmi omezeně s dvojhláskovými variantami ie, ia, no, iu I ié, iá, uó, iú (§§ 232, 27i ,2). 3. a) Měkké l, d, ň má na většině území v podstatě stejný rozsah jako v náře­ čích střmor. (srov. § 1563a); v drobném úseku, kde ř, d neexistuje, je na jeho místě c, nebo za l, d, fa je t, d, n (§ 83). b) Tvrdé a netvrdé l, pokud mají charakter dvou zvláštních fonémů, existují v podobném rozvržení jako téměř na celém jazykovém území dvojice r — ř, tj. tvrdé l (v části nářečí ve fonetické realizaci u) je před starým a, o, u, před střídnicemi za staré y a předhist. q, 7?, netvrdé l (v části nářečí V) před starým i, ě, e, střídnicemi za předhist. b a za skupinu *lj\ srov. např. hlava, hlúpá, napoli ,napolovicť, důlek... X list, les, tele/tela, chvila... (§ 32i). c) Měkké retnice, pokud existují, vyskytují se v zásadě jen před střídnicemi za staré i, ě a za předhistorické po kterém nenásledovala tvrdá zubnice, kromě toho také za pův. skupinu ,retnice -\-j ( bj)‘ před samohláskou; např. b'il, p'ena, m'eký, zv'adnúl... (§ 36i). Na většině území jsou však jen stopy po měkkých retnicích (pj, bj, mhlmj...), v rozsahu v podstatě stejném jako v nářečích střmor. (srov. § 1563c). d) Stopy po měkkých ostrých sykavkách ve výchmor. nářečích neexistují stejně jako v čes. nářečích v už. smyslu a v nářečích střmor. (§ 35i). 4. a) Foném g má postavení v zásadě stejné jako v nářečích střmor. (srov.

262

§ 1564a), počet výrazů s g však směrem k východu vzrůstá. b) Fonémy | žijí na většině území zhruba v stejných případech jako v části nářečí střmor. (viz § 1564b); v drobnějších úsecích je £ kromě toho též za předhist. skupinu *dj, např. cu^í, hrá%a, mega, saga, rozk. způs. je^, jegme (§ 302). (O j za d viz výše, v bodě 3a.)

5. a) Slabičné 1(1) a střídnice lu, lú za předhist. \, l jsou na většině území v obdobném rozsahu jako v nářečích čes. v už. smyslu a střmor., např. plná, vlk — a také víča..., dluh, slúp apod. (srov. § 1505a). Na rozdíl od západnějších nářečních skupin je však porůznu po celém území zachováno l (l), popř. u < l v některých slovech po k, h, ch a po č, z, např. klzatjklzat, klznat\klzft,at\kuzňaly hlboká\hlhoká\huboká cesia, chlpfchup, žitá/žitá/zutá...; v části nářečí je pak pův. tvrdé l, í i 1,1 sekundárně ztvrdlé zachováno veskrze, např. dlh, stíp/síp. ..; stej­ ného původu jsou snad též podoby duh, stúp..., vyskytující se z větší části na území, kde se l vyslovuje u (§ 39i). (O přesazích slez. nářečních podob v severních úsecích výchmor. nářeční skupiny viz v § 1674.) — Koncové -l (-1) v tvaru jedn. č. muž. rodu příčestí min. následující po souhlásce ve většině výchmor. nářečí nezaniklo, nýbrž je za ně slabičné l (ujl), v drobnějších úsecích pak neslabičné l (u/l) s průvodní samohláskou: vedl¡védujvedl. • védéllvédéulvjédól/védlu... (§ 62i). b) Slabičné r (f) za původní tvrdé i měkké r, r' je nejen v případech jako brzo, krk, trní/trní, vrba/vrba..., nýbrž ve zbytcích též po souhlásce ž a po skupině šc (št), např. zrna, žřtka, šcrbinajštrbina, šcrk/štrk...; pouze po c je důsledně er (ér), např. čert, Černá¡černá... (§ 393). c) Slabičné n se v části nářečí vyskýtá v stejném rozsahu jako v nářečích střmor. (viz § 1565c).

6. a) Dřívější y, ý v části nářečí splynulo s i, í jako ve spis. češtině, v části se zachovalo (též y, ý < i, í) jako výrazné fonetické varianty i, í, popř. jako zvláštní fonémy; např. riba, kobila, zima, tři [ ryba, kobyla, zyma, třy..., bik, stricek, stari, cílit, říkat I býk, strýček, starý, cýlil, řýkal atd. Jen v menších úsecích za ý (i) je ej (é) (§§ 64i ,2, 661,3- 5). b) Staré u, ú (také z předhist. nosovky q) po tvrdých a z velké části i po měk­ kých a býv. měkkých souhláskách se zachovalo, např. dub, ruka, břuch, kožuch.. húser, muka, cúditl-l, 3. os. množ. č. nesú, kupujú...; jen v drobných úsecích za ú je ou (§§ 71 1, 72 1,2). Za staré u, ú po měkkých souhláskách je v některých pří­ padech v části nebo i ve většině výchmor. nářečí shodně se střmor. nářečími i, i (y, ýlej), celkově však podobně jako v nářečích střmor. směrem k východu přehla­ sovaných podob dále ubývá a na vých. pomezí výchmor. skupiny oblast přehlásky v podstatě končí. Srov. např. cíHtlcýlil... X cizílcyzý \\cuzi[cuzý[cugi..., lidi\lidé \\ || ludé...; ve skupince obcí na místě ú po měkkých a býv. měkkých souhláskách je zčásti též dvojhláska iu/iú (§§ 79, 272). Vlivem zachování starého ú (a změnou 6 > ú, viz níže, bod 7b) je foném ú ve výchmor. nářečích zvlášť hojný. 7. a) Staré e (i e < e) se veskrze zachovalo, na většině území též staré é, např. esce, třebas, nemá..., délka, mléko, kamének, lémec... (§ 6 9 i-3); za býv. dlouhé ě je však ve většině nářečí i (ý/ej), např. míra, písek..., hřích¡hřých..., třískajtřýska... (§ 70i). V části nářečí je i (ý) též za ě, ve skupince obcí pak za býv. dlouhé e a v jis­ tém rozsahu i za é je dvojhláska ie\ié (§§ 704, 693). Zachování starého é ve většině výchmor. nářečí má za následek, že foném é je dost hojný; jeho rozvržení v ja­ zyce je však zcela odlišné od nářečí střmor. a v podstatě se shoduje se spis. češtinou. b) Staré o se rovněž veskrze zachovalo, za staré 6 pak je ve většině nářečí ú jako v západnějších nářečních skupinách; pouze v drobných úsecích je za pův. ó též

263

ou jako za staré ú, v malé skupince obcí pak je dvojhláska uo/uó (§ 74i,3). Vlivem změny ó > ú (ou) je ve výchmor. nářečích foném o podobně omezen jako v čes. nářečích v už. smyslu. 8. Staré a, á (také z předhist. nosovky g) po souhláskách od původu tvrdých a z velké části i po měkkých a býv. měkkých zůstalo zachováno jako v nářečích střmor. i v čes. nářečích v už. smyslu; např. had, obraz, blázen, dávno..., jahoda, jama, játra... (srov. § 1508a). Na většině území je nezměněna také stará téžeslabičná skupina aj, např. krajcíř\-ýr, najdelší¡-ý, daj... (§ 75i). Přehláska dřívějšího a v e, í (ý/ej) je při západních okrajích zhruba v stejném rozsahu jako ve v ý ­ chodnějších nářečích střmor., směrem k východu pak přibývá podob vyrovna­ ných ve prospěch náležitých tvarů bez přehlásky, popř. vůbec nepřehlasováných; např. házál — házat\-l..., rozvázal — rozvázat[-i..., lézat, pršat \ lezat, pršat..., jasle, laknútj-l sa..., kúra, hnbja/hrýbja/hrýb'a..., 2., 4. p. mha[mja\m'a, la, sa...,

ze stavená)stav1éná... aj. V některých případech, zvlášť v slabikách od původu dlou­ hých, je však přehláska rozšířena po celé nebo téměř celé výchmor. oblasti; např. itrhica, píd, zajíc/zajíc..., vyrovnáním v rámci paradigmatu podobně jako v stř­ mor. nářečích také smít/-l sa — smíl sa..., hrít/hrýl..., prít/přýl..., zapfihnút/zapřyhnúl aj. (§ 80). V drobném úseku je na místě nepřehlaso váného á po měkkých a býv. měkkých souhláskách dvojhláska ia/já (§ 77i). 9. V případech jako práh, bláto, rana..., 7. p. nama, varna, inf. bit, dat, chlet (chceť)/byl, da\ chlel (chcel) ... aj. jsou ve výchmor. nářečích krátké samo­ hlásky jako v nářečích střmor. (srov. § 1569).

10. Asimilací sh- > zh- a zachováním skupin šc, zjf se výchmor. nářečí shodují se střmor. (viz § 15610).

B. v s k lo ň o v a c íc h k o n c o v k á c h 11. Poměr mezi skloněním tvrdých a měkkých typů podst. jmen je zhruba stejný jako v nářečích střmor. (viz § 156n ). Kolísavě je ve výchmor. nářečích kon­ covka shodná s tvrdým skloněním také v 1., 4. p. jedn. č. podst. jmen střed, rodu se slovním základem končícím na c, jako pleco, vajco... (§ 963); v 6. p. jedn. č. měkkého sklonění muž. a střed, rodu se naproti tomu z velké části zachovaly staré tvary na -i, např. na bici/na bicy, na srci/na srcy (§ 964). 12. Podst. jména typu hosl, kořen, loket (§ 100i), kůlna, pekárna (§ 1011), Máha, Lada (§ 1012), zčásti i některá jiná, na většině území též jména se slovním základem na -s, -z (§ 97) patří ve shodě se střmor. nářečími k měkkému sklonění; naproti tomu jména se slovním základem na -l ve většině nářečí zachovávají sklo­ nění tvrdé (§ 98i).1 3 13. Tvary 6. a 7. p. jedn. č. muž. a střed, rodu tvrdého sklonění příd. jmen jsou ve většině nářečí rozlišeny v podstatě stejným způsobem jako v nářečích střmor., vlivem rozdílného hláskového vývoje jsou však jejich podoby právě opačné:

264

o starém X ze starím\-ým (-ejm)... (§ 1152). Na rozdíl od střmor. nářečí se pře-

vážně rozlišují tvary 6. a 7. pádu také u zájmen, např. o tem\tom\tém, našemjnašém X s tím\tým\tym, našim[našým/nasym (§ 121i). 14. Tvar 1. p. množ. č. život, (osob.) muž. rodu tvrdých příd. jmen a rodových zájmen se liší obdobně jako v střmor. nářečích od tvaru neživ, (neosob.), žen. a střed., např. li naši stáři I li našy starý... X tijty naše staré... (§§ 113i, 119). 15. V 7. p. množ. č. všech deklinací je ve většině výchmor. nářečí ve shodě se západními nářečními skupinami rovněž nejběžnější koncovkou -ma (-ama...), v nevelkých úsecích však převládá -mi\-m'i (-arnikami...), např. břehami,

horami... (§§ 1092, 1154 aj.). C. v s lo v e s n ý c h t v a r e c h 16. Sloveso „b ý t“ má v 1. os. jedn. č. na většině území shodně se střmor. nářečími tvar sem (sym/som) pouze jako pohyblivý osobní morfém (pomocné sloveso) v složených formách min. času, kdežto ve významu existenciálním a ve funkci spony vládne tvar su; v části nářečí je však sem (sym/som) veskrze (§§ 1342, 1362). 17. V 1. os. jedn. i množ. č. min. času se pomocné sloveso stejně jako v střmor. nářečích zpravidla zachovává, i když je osoba vyjádřena zájmenem (srov. § 156n). 18. Tvary rozk. způsobu s 2. os. jedn. na -i mají v 1. a 2. os. množ. č. v části nářečí zakončení - emej-emy, -ete, v části -ime\-imy\-ima, -itej-i*e (§ 1324). 19. Příčestí trpné se i ve výrazech výsledného stavu po celé oblasti vy skýtá jen v tvaru složeného sklonění, např. je zametené, máme podělané (§ 1335). 20. Přechodník přítomný v omezeném rozsahu žije jako v střmor. nářečích, např. choda, stoja, buda/ bida. . . / budacy, m'ejacy, přydacy... (§ 1336).1 4 6 164. Pro všechna výchmor. nářečí nebo pro jejich naprostou většinu jsou kromě toho společné zvlášť tyto jevy: shodně s nářečími střmor. podoby neurčitých zájmen a zájmenných příslovcí negdo, něco, negde..., na rozdíl od hegdo, ňeco... ve většině čes. nářečí v už.

Další __ znaky

smyslu (§ 34x); důsledně nebo kolísavě znělá výslovnost párových souhlásek před samohlás­ kami a jedinečnými souhláskami na mezislovním předělu i na švu morfémů v pří­ padech jako chlob aňi..., núz nechcu..., g mostu..., hubme, nemluvme / kubmy..., povětšině též zme/zmy... (§ 442_7); i-, í- (y-} ý-) b ezj- na začátku slova, zčásti též mezi samohláskami na švu slože­ niny a uvnitř slova, např. it\ít\ýl..., iskrajyskra, idlo..., přeinacit..., podóit...,

zaic... (§ 552); o- bez protetického v- na začátku slova a na švu složeniny, např. oheň, on, za­

opatřitIzaopatřyl... (§ 571); podoby s -a- v infinitivech sloves typu začne — začit (pokud neexistují tvary s -nú-), např. začat, zapjat, pozat/ začal..., převážně však vzitjvzýl... (§ 804c);

265

mimo případy se starou nářeční krátkostí a některé případy lexikalizované a morfologizované celkově velmi výrazné zachovávání délky samohlásek ve výslovnosti (§ 911,2); pravidelné 6 před j a zčásti před n v případech jako dojí — dójitj-l..., hnojí, hóňí, zvoní.. bójí sa, stojí... (§ 922); dlouhá samohláska v tvarech příčestí min. řady sloves 1. třídy inf. se slovním základem zakončeným na souhlásku, např. nésl/ nesu/ neslujnéseujnéseu— nesla/ jnésua..., často též v příponové slabice sloves 2. třídy, např. minúl — minúla... (§ 884), a pouze v tvaru jedn. č. muž. rodu většinou u jiných sloves se samohláskou před koncovým -l, např. bíljbýl, videi, volal... X bila¡byla, viděla, volala... (§ 923); koncovka -u v 2. p. jedn. č. neživ, podst. jmen muž. rodu tvrdého sklonění v omezenějším rozsahu než v západních nářečních skupinách, naproti tomu však zčásti také u jmen měkkého sklonění, např. 'placu, s krajů..., čajů, kúru... (§

1022);

koncovka -om v 3. p. množ. č. podst. jmen muž. a střed, rodu, např. súsedom, pekařom, břehom..., můestomjmjestomjm’estom... (§§ 1044, 1053); koncovka -och (- óch) v 6. p. množ. č. podst. jmen muž. a střed, rodu, např. súsedoch, pekařoch, břehoch..., kamnoch, vajcoch... (§§ 1045, 105i); časté tvary podle typu srče nebo též stádo u podst. jmen deklinačního typu staveňí, např. ze stavena, do obila..., ke staveúu..., 1., 4. p. množ. č. stavena, obila, znamena... (§ 1062); v 2., 3., 6. p. jedn. č. žen. rodu tvrdého sklonění příd. jmen a rod. zájmen vyrovnání ve prospěch etymologicky náležité koncovky 3., 6. pádu, tj. na většině území s tej druhej / s téj druhéj..., na tej druhej / na téj druhéj... (§§ 1153, 1212); hojné vyrovnávání deklinace rodových zájmen s tvrdým skloněním příd. jmen, zejména v tvarech 1., 4. p. jedn. č. žen. rodu tá, tú, v 7. p. jedn. č. muž. a střed, rodu tím/tým..., v tvarech množ. č. tich, tím, tíma / tých, tým, týma..., zčásti též v jedn. č. jedného, našeho..., jedném(u), našém(u)... aj. (§ 120i); odstranění alternace předkoncovkové souhlásky v zájmenných tvarech 7. p. jedn. č. muž. a střed, rodu tím\tým\tem, jedním/jedným/jednem..., 2., 6. a 3., 7. p. množ. tich/tých/ těch..., tim\tým\tem..., tíma\týma\téma... (§ 1213); tvary se sekundárními koncovkami -ho, -mu, -ma v 2. a 3. p. jedn. č. muž. a střed, rodu a v 7. p. množ. č. přivlastňovacího zájmena jejich (§ 123i); zpravidla nestažené podoby ve sklonění zájmen múj, tvůj, svůj, např. mojehojmojého..., mojemujmojém(u)..., moja, tvoja\tjoja..., mojej/ mojéj/ mojí... atd.

(§ 123a);

266

rozlišení životnosti a neživotnosti v tvarech 1. p. muž. rodu číslovek dva, obáx Xdva, oba (§ 124i) a tré, štiřé (štyřé) / tří, štiří (štyřý)... X tři, štiri/štiři (styry\ /štyfy)... (§ 125!); v 2. os. jedn. č. slovesa „b ý t“ ve významu existenciálním a ve funkci spony tvar si/sy (§ 1363); v 3. os. množ. č. slovesa „chtít“ tvar chcú (§ 138i).

165. 1. Naproti tomu v četných jevech jsou výchmor. nářečí mezi sebou roz­ různěna a některé tyto rozdíly se týkají i znaků velmi závažných, jak je patrno již z celkové charakteristiky. Řada rozdílů vyplývá zejména z toho, že směrem k východu přibývá znaků, jimiž se výchmor. nářečí shodují se slovenštinou nebo

Některé rozdíly

aspoň se sousedními západoslovenskými nářečími (§ 32). Výrazný předěl, oddělu­ jící západní okrajové úseky od jádra výchmor. nářečí, tvoří zvlášť izoglosa změny aj > ej, např. krejcíř\-jr, nejdelší¡-ý, dej..., a přehlasovaných podob typu kurexkuřa i 2., 4. p. mňe/mje, ie,se X můa\mja\m’a, la, sa (srov. § 1638). Na v ý ­ chodě se s hranicí českého jazyka proti slovenštině nejvíce kryje kompaktní hranice fonémů r — r proti pouhému r, oddělující od jádra výchmor. oblasti (vedle izolovaných enkláv) toliko nářečí kopaničářská (viz níže, § 169). 2. Z jevů rozšířených přes hranice jednotlivých výchmor. podskupin nebo vyskytujících se rozptýleně v různých částech území, je třeba uvést zmíněnou už existenci slabičného n v případech sedn, osn jako v nářečích střmor., kolísavě doloženou ve většině jižnějších výchmor. nářečí až na sever od Gottwaldova (§ 622), dále např. asimilaci v k předcházející neznělé souhlásce v případech jako kfocna, tfrdá, sfícka, kfám .. ., běžnou jednak na samém jihu, jednak na sz. výchmor. oblasti a objevující se místy i jinde (§§ 432, 443), dlouhé é před ň v podst. jménech jako kamení, modlení, stavení..., vyskytující se hlavně v středním a zčásti též v se­ verních úsecích, omezeněji také u sloves jako océúit\-l, zení sa..., porůznu pak před j v téžeslabičné skupině ej, např. néjsu, na drulnéj straně... (§ 922), aj. Z tvaro­ slovných jevů stojí za zmínku příslušnost jmen měsíců zakončených původně na

*-ni> ve východnějších výchmor. nářečích k měkkému sklonění, např. ledeň, brezeň... (§ 1002); k výraznějším znakům patří koncovka -é (|| -i ) v 1. p. množ. č. život, podst. jmen muž. rodu, zčásti se vyskytující obecně, zčásti jen u jmen označujících rodinu, např. súsedé,pekare, zlodejé...,Šefcíké, Bartoše... (§ 1042), dále podoby typu bratrů (bralrou)xbratrúchxbratrúvxbratrúj v 1. pádě jedn. č. muž. rodu přídavných jmen přivlastňujících muž. osobám (§ 1162), vyrovnání tvaru 3. p. jedn. č. muž. a střed, rodu příd. jmen a zájmen s 6. pádem v střední části území, např. řekl to starém Bábíkovi, takovém hodném deckovi... (§ 115i), a důsledné nebo kolísavé zachování etymologicky náležitých podob tvrdého sklonění rod. zájmen toho, jednoho..., tom(u), jednom(u)... proti většinovým podobám teho, jedneho..., vyrovnaným podle měkkého sklonění (§ 1122). V slovesných tvarech 3. os. množ. má jádro výchmor. nářečí (jižní i severní podskupina) téměř vše­ obecně sestavy koncovek -ú, -á, -ajú, např. nesú — prosa, umnálumjá\um'á — volajú..., nebo -ú, -íja\-ýja\-íjá, -ajú, např. nesú— prosíja... — volajú..., (§ 131); v 3. os. množ. č. sloves „jíst, vědět“ jsou pak ve shodném územním rozvržení jako odpovídající podoby typu prosit tvary jeda, vjela (v'edd) X jedíja, vjedíja (v'edíja)líja, vija (§ 1382). Pro východnější východomoravská nářečí je příznačné též časté vyrovnávání koncové souhlásky slovního základu v příčestí trp. a slo­ vesném podst. jméně sloves typu prosí — prosit s ostatními tvary, např. nano­ šená, pokažená, údené maso..., od narodění, bez zaplalehí apod. (§ 1294).3 3. Jen v menších enklávách a zčásti rovněž rozptýleně nebo s plynulými hranicemi žijí v různých částech území některé další jevy, např. zbytky fonému^

267

za předhist. skupinu *dj kromě kopaničářského úseku jednak v sv. cípu severní podskupiny kolem Vel. Karlovic, jednak omezeněji v nejjižnějším výběžku Moravy vých. od Břeclavě (§§ l l i , 3 0 2); výslovnost zdvojených souhlásek (resp. jedné souhlásky dlouhé) mezi samohláskami se vy skýtá zvlášť v okruhu kolem Val. Klobouk, např. povinnost, m'ekká/ mjekká/ mhekká, vyssy/višši... a také dřev'ennáldřevjenná, zltta/Sutta, masso, kassa, necco apod. (§ 41i). Z tvaroslov­ ných jevů zasluhuje zmínky koncovka -i v 1. p. množ. c. muž. život, podst. jmen, zčásti se vyskytující jednak na jz. pomezí, jednak v uzavřených drobných enklávách uvnitř výchmor. oblasti, např. chlapi, súsedi... (§ 1042), dále analogií ovlivněné delší tvary zájmena 2. os. jedn. a zájmena zvratného ve 2., 4. p. tebja, sebja / teb'a, seb'a (s -a podle tvarů la, sa, mha\mja\m’a) a v 3., 6. pádě tebje, sebje / teb'e, seb'e (podle 2., 4. p. tebe, sebe), objevující se v severnějších výchmor. nářečích i v kopaničářském úseku (§ 1174), aj. Různé jiné jevy jsou víc soustředěny v dílčích výchmor. podskupinách a okrajových úsecích, popř. vyznačují jen jejich části, přičemž ovšem v řadě případů rovněž spojují příslušná nářečí s nářečími sousedních oblastí z jedné nebo druhé strany; v některých případech však je od nich výrazně odlišují.

Jižní (slovácká) východomoravská podskupina 166. 1. Jižní výchmor. nářečí, tj. jižní část jádra výchmor. nářeční skupiny, zaujímají většinu tzv. Slovácká (Moravského Slovenska) na jv. Moravě, od nejjižnějšího výběžku jv. od Břeclavě k severu téměř po Gottwaldov a Val. Klobouky. Západní hranice jižní podskupiny proti okrajovým tzv. dolským nářečím (§ 168) probíhá zhruba již. od Napajedel, záp. od Uh. Hradiště a Veselí nad Mor., již. od K yjova a záp. od Břeclavě; východní hranice se s výjimkou kopaniěářského úseku kryje s národní a jazykovou hranicí česko-slovenskou (viz § 32). Společné znaky již. podskupiny

2. Společné znaky celé nebo téměř celé jižní výchmor. podskupiny jsou tyto: a) Podobně jako ve většině střmor. nářečí neexistují měkké retnice, nýbrž jen stopy po nich v případech jako pjekná, bježat, mHesto/mjesto... i holúbja, hřibja — holúbjata, hříbjata... , pod zemhú / pod zemjú... apod. (§ 372,3, srov. též § 1633c); za někdejší m' v těchto případech po celém území převládá nebo zcela vládne skupina mh, jen v části nářečí, zvi. v nejjižnějším cípu, se vyskýtá též mj (§ 374). b) Hlásky i , i jsou veskrze též za starší y , ý, takže y , ý neexistuje ani jako zvláštní foném, ani jako výrazná fonetická varianta, a soubor krátkých i dlou­ hých samohlásek je pětičlenný (srov. § 1632,6a). c) V 2., 3., 6. pádě jedn. č. žen. rodu přivlastňovacích zájmen jsou tvary shodné s tvrdým skloněním, tj. mojej, nasej ¡mojéj... (§ 1153). d) Tvary 1. os. množ. všech sloves končí na -me, popř. vedle toho na -m,

268

např. neseme ||nesem, prosíme, voláme... (§ 1303). e) Infinitiv je veskrze zakončen na -t, např. nést, péct, volat... (§ 133i).

f) V příčestí min. sloves 2. třídy, jejichž slovní základ končí na souhlásku, shodně se střmor. nářečími se častěji než ve spis. češtině vyskytují tvary bez -nu-, např. pohllpohufpohéu sa (|| pohnul...), uschlluschu/uscheu... , řidčeji též usl/usu (|| usnúl)... apod. (§ 1332). g) V tvarech 2. os. jedn. č. min. času má osobní morfém (pomocné sloveso) výlučně podobu -s (-z), např. dálz mu to?, sám sis to udelál... (§ 1343). Za hranici proti severní podskupině lze považovat jakýsi průměr mezi izoglosami jevů uvedených pod a) a b). 3. Z jevů, kterými se jižní výchmor. nářečí mezi sebou navzájem liší, výrazná je zejména nestejná fonetická realizace dvojice l — l : netvrdé l se většinou

Oblastní rozdíly

vyslovuje jako spisovné l střední, jen místy je palatalizováno (i'); tvrdé l se na části území artikuluje špičkou jazyka, v dost rozsáhlých úsecích však existuje tzv. obalování, tj. vyslovuje se u, splývající někdy se sousedním u, ú, slabičné l pak se realizuje jako u, srov. např. huava, nauúpat, húpí ,hloupý*, stú ,stůlť..., hut, hutat...; v uzavřených enklávách existuje naproti tomu jen jedno l, většinou měkčí než ve spis. češtině (§ 12i ,2). V severním pomezí jižní podskupiny je zachováno též staré slabičné | v případech jako dlh, chlp..., díhí, stíp/síp..., jižněji pak se vyslovuje téměř po celém území (i v úse­ cích, kde se l nerealizuje jako u) duh, chup..., dúhi, stúp/súp... (§39i). Za koncové -l v příčestí min. sloves s kořenem zakončeným na souhlásku je v jižní výchmor. podskupině vždy plná slabika, a to na většině území změnou někdejšího neslabičného l v slabičné l (u/l) shodně s nářečími střmor., např. védl/védu/védl..., v nej jižnějším cípu na Břeclavsku však rozvinutím průvodní samohlásky při -u, např. védéu... (srov. § 1635a). Pouze na drobné enklávy (Halenkovice záp. od Napajedel a skupinu čtyř obcí záp. od Břeclavě) jsou omezeny zbytky neexistence f, např. řezat, tri... (§ § 9 i, 32x). Na rozdíl od většiny jiných výchmor. nářečí se porůznu téměř po celém území vyskytují nepřehlasované tvary 2. p. množ. č. očú, usu (§ 794). V tvarosloví je příznačný pro jižnější nářečí jižní výchmor. podskupiny ve shodě se slovenštinou tvar 4. p. množ. č. muž. životných podst. jmen i příd. jmen, zájmen a číslovek totožný s 2. pádem, např. máme dohrich súsedú, drzíváu

dvoch pachoukú..., kdežto v severní části je zachován starý tvar 4. pádu (§ 1032). Tvar 1. pádu jedn. č. muž. rodu příd. jmen přivlastňujících osobám muž. rodu má v jižní části podoby typu bratrův, kdežto v severnějších úsecích jednak bratrúj, jednak bratru (§ 116x). Číslovka sto po číslovkách typu pjet v nej jižnějších nářečích jižní podskupiny zůstává nesklonná, v severnějších se však skloňuje jako v jiných oblastech a ve spis. češtině (§ 1264). V 3. os. množ. č. sloves 4. třídy se v nevelké enklávě již. od Uh. Hradiště vyskytují etymologicky náležité tvary s přehláskou, např. prosí, leží..., analogií též umí..., kdežto v jižnějších částech podskupiny převažují původní tvary bez přehlásky prosa, lézá..., umňálumjá..., v severní části a v uzavřené enklávě již. od K yjova jsou pak tvary se sekundární koncovkou -íja (-íjá), tj. prosíja, lezíja, umíja...; od západu porůznu proniká nebo již plně vládne koncovka -ijú (§§ 802c, 1312ac)- Tvary 1. a 2. os. množ. č. rozk. způsobu sloves, jejichž 2. osoba jedn.

289

končí na -i, mají v jižních částech podskupiny ve shodě se střmor. nářečími zakončení -ime, -ite, např. pošlime, pomodlíte sa..., kdežto v severnějších částech -eme, -ete, tj. pošleme, pomodlete sa... (§ 1324); v rozk. způsobu a přechodníku přít. slovesa „b ý t“ jsou v jižnějších nářečích jižní podskupiny podoby bíd, bidme... , bída, kdežto v severnějších bud, budme... , buda (§ 1372,3). 4. U k á z k y ji ž n í c h v ý c h m o r . n á ř e č í a) Z Kunovic, okr. Uh. Hradiště (muž, 1878)

A di húpáku, ze sa li chce porájca matrovat1 a uámat si huavu! Stejnak •umřeš — a noc U to potom bude? Co po húposlách! Já biy nat tima kniškama nesedeu juni za hic. Tak sklenku slivovice, to 'aha! MisiiJ e nat kniškama něco vištuduješ lebo vimislíš? Jali řeknu ze hic! To zazjá diš si sednu ke Kučerovi 'ajon postaví přede mhe zídlík téj haúskovéj2 — íha, to sú potom mišlénki, ani sa neptaj! To jag dibi na mhe zestúpiu duch svati. Na mu dušu! To li he řec 'ide lepší jag velebném pánovi. 1 namáhat

2 slivovice

b) Z Rohatce, okr. Hodonín (žena, 1893)

Teda tím hastrmanom naší stařičké vjeřili! — Naši tatíček šli -— od muziki, a mjdi kosířki,1 víte, pjekné dlúhé, a fcilkaj šli — a fcilkaj idú — šupi šupi šup! negdo za hima. Ohlédnú sa, hic! Zas šli, a zas šupi šupi šup! Bil vjetr. — Noja fcilkaj sa dali ulekat. Nojo l to šupotalo za hernaješce vjec. Zas sa dívali, a žádného nebilo. A vida: mjeli za klobukem kosířki, a ti kosířki — to tak šupotalo! J) kosárky za kloboukem

(Zaznamenali R. Šrámek a J. Balhar.)

c) Z Lanžhota, okr. Břeclav (muž, 1910)

Biuo to diz biui hodi. Jéuo auto, vézuo truhlu do márhice. A f čile pravda zacauo pršat. Šéu pocestní, noja zastavíu teho šoféra, abi ho zvézeu. Ajon povidá: Tadi u^sme třé napředu, povidá, gde la zvezem? Vilejsi hoře! — Noja pršauo, né? No tak si vlézeu hoře, oťkríu truhlu a vlézeu do truhle. A fčilka jéu. — Na další česle potkali — cigáhi šli z hodů. Mheli basu, húsle, né, hráli. Jak cigáhi — chodili po tíjiodoch. — Zveste nás! — No tak povidá, vileste si! Také furt pršauo. Tak si vilézli na tento — a jeli. Noja pravda, cigáhi sa velice bójá umruích, mrtfého, víte. Ten uš tam biu f téj truhle duho skovaní, tak sa nazírau ven — a hú hú! cigáhi viskákáli. (Zaznamenali J. Balhar a R. Šrámek.)

d) Z Charvátské Nové Vsi, okr. Břeclav (muž, 1898)

Já sem vivázau dřevo z lesa. Tam biu správec, nádleshí, já sem tam biu u heho jag doma. Jak napadu shich, já sem moséu odhřhat, abi děli mohli do škole. Potom sejmheu nějaké pole, ked1 nebiuo vivázahí. Jedním kohem ze sahama sem jezdíu a já sem vivezu pjet sto metru dřeva, co biuo suozené v lesi v metrech. Na šest sto metru sem vivezu každí rok dřeva. Tak sem sa prepracovau. Kel sem mhéu máuo dřeva, tak sem išéu ke spráfcovi a reku sem mu, ze nemám ahi psa cím vihnat. On povidá: Řekhite hajnému, on vám dá. 270

1 když

(F. Svěrák, Nářečí na Břeclavsku, s. 179.)

Severní (valašská) východomoravská podskupina 167. 1. Severní výchmor. nářečí, tj. severní část jádra výchmor. nářeční skupiny, zaujímají zhruba tzv. Moravské Valašsko, od jižní podskupiny k severu až po hranice slez. nářečí (§ 22); jako oddělený úsek k nim patří též nejsevernější obce v býv. národnostním výběžku sev. od města Hranic (Spálov s Luboměří). Hranice proti západnímu okrajovému pásu výchmor. nářečí kříží tento výběžek, jižněji jde záp. od Val. Meziříčí, vých. od Bystřice p. Host. a protíná záp. část dnešního Gottwaldova; východní hranice se kryje s hranicí čes. jazyka proti slovenštině (§ 32). 2. Na rozdíl od jižních výchmor. nářečí existují ve všech nebo téměř všech nářečích severní podskupiny: a) měkké retnice p ', b', m',f', v' vedle tvrdých retnic p, b, m ,f, v (§ 13i; viz též § 1633c); pokud v mladších nářečních vrstvách měkké retnice ustupují, a zvlášť v západní části sev. pomezí, kde jsou zachovány jen stopy po nich (pj, bj...), je za dřívější m' v příslušném rozsahu většinou mj, např. mjesto, mjeký...

Společné znaky sev. podskupiny

(§37 2 - 4 ) ; b) y, ý jako výrazné fonetické varianty fonémů i, i po souhláskách od původu tvrdých i po všech sykavkách, nebo jako zvláštní fonérr.y, pokud v nářečích ustoupily měkké retnice; soubor krátkých i dlouhých samohlásek je podle toho pětičlenný nebo šestičlenný (srov. v § 1632,6a); c) infinitivy s pravidelným zakončením na -l, např. nést, péci, volal... (§13 30 ; d) v tvarech 2. os. jedn. č. min. času pohyblivý osobní morfém (pomocné sloveso) v podobách sy ||-s (-z), např. dál sy mu to? ||dálz mu to?... (§ 1343); e) v rozk. způsobu a přechodníku slovesa „b ý t“ podoby bud, budme..., budajbu-

dacy (§ 1372f3). 3. Nejednotná jsou naproti tomu nářečí severní podskupiny na rozdíl od jižních výchmor. nářečí např. v tvarech 2., 3., 6. pádu jedn. č. žen. rodu při­ vlastňovacích zájmen, neboť v severnějších částech území vládnou ve shodě se sousedními úseky slez. nářečí tvary moji, nasý..., kdežto v jižní části je stejně jako v již. podskupině mojejlmojéj... (§ 1183); tvar 1. os. množ. č. všech sloves končí ve shodě s nářečími již. podskupiny na většině území na -me (popř. vedle -m), v severních okrajových úsecích a v enklávě sv. od Val. Klobouk však shodně s většinou slez. nářečí na -my, např. nesemy/ňesémy, prosýmy, volámy... (§ 1303), rozk. způs. nezmyjnezmy, prozmy... (§ 1323); v příčestí min. sloves 2. třídy typu spadne — spadnul bývá v severnějších nářečích sev. podskupiny podobně jako v slez. nářečích tvar jedn. č. muž. rodu s -nu-, kdežto ostatní tvary častěji bez -nu-, např. pohnul — pohla ( 11pohnula)..., uschnul — uschla...

Oblastní rozdíly

(§ 1333). Ve spojení se severními nářečími již. podskupiny mají jižnější a západní nářečí sev. podskupiny v muž. životném sklonění zachován starý tvar 4. p. množ. č., např. má dobré súsedy..., kdežto v sv. úseku je v územní souvislosti se slez. nářečími a ve shodě s jižními nářečími již. podskupiny ve 4. pádě v jistém rozsahu tvar 2. pádu, tj. např. má dobrých súsedú(ch)... (§ 1032). Podobně mají

271

jižnější a západní nářečí sev. podskupiny v 1. pádě muž. rodu jedn. č. příd. jmen přivlastňujících muž. osobám jednak tvary typu bratrúj, jednak bratru (v drobné enklávě jv. od Val. Klobouk je však nesklonný typ bratroj, užívaný také jako označení rodiny a rodinné příslušnosti); v sv. pomezí se naproti tomu vyškytá (ve spojení se zakončením -ch v 2. p. množ. č. podst. jmen; viz níže, odst. 5) samostatný sekundární typ bratrúch a v západní části sev. pomezí existují ve shodě s nářečími slez. drobné enklávy s výchozím původním typem bratrův/bratrův (§ 1162,5). Rovněž v územní souvislosti se severními nářečími již. podskupiny je v jižnějších nářečích sev. podskupiny v 3. os. množ. č. sloves 4. třídy koncovka -ijaj-ýja, např. prosýja, lezýja, um'íja..., kdežto v severní části vládne koncovka -á, tj. prosa, lézá, um'á/umjá. .., jako v jižních nářečích již. podskupiny a shodně se sousedními nářečími slez. (§ 1312a). Obdobně je tomu s převažujícími jižněj­ šími a západními podobami na -eme/-emy, -ete v 1., 2. osobě množ. č. rozk. způsobu sloves, jejichž tvar 2. osoby jedn. č. končí na -i, např. posleme\-my, pomodlete sa..., proti sv. okrajovým podobám na - ime/-imy, -ite/-ile (§ 1324), aj. 4. Pokud jde o dvojici l — l, tvrdé l se téměř po celém území artikuluje špičkou jazyka, pouze při severních okrajích se místy vyslovuje u, netvrdé l pak je ve většině nářečí zpravidla palatalizované (V) (§ 12i). Staré slabičné Z, l v případech jako dlh, chlp..., díhý, stíp/síp... je zachováno pouze v jižní části sev. podskupiny, jinak je pravidlem dluh.,., dlúhý. . ., od severu pak dosti daleko na jih zasahují ze slez. nářečí podoby zulc, zulty... (§39 i); v jednotlivých lexikalizováných případech přesahuje do severnějších nářečí sev. podskupiny též yl, popř. vl, H za staré netvrdé l, např. pylný\pylný/pdlný (§§ 16i, 392). Koncové -Z v jedn. č. muž. rodu příčestí min. sloves se slovním základem za­ končeným na souhlásku ve značné části severnějších nářečí stejně jako v slez. nářečích odpadlo, např. véd X vedla..., v jižnějších částech sev. podskupiny je

272

však ve shodě se sousedními oblastmi typ vedl (srov. § 1635a). Ze slez. nářečí přesahují dále do sv. úseku sev. podskupiny podoby s -e- v infinitivu a příčestí min. sloves typu ležel — lezél (proti většinovému jinak výchmor. lézal — lézal), v nichž na rozdíl od západnějších oblastí čes. jazyka nejde o přehlásku, nýbrž o vyrovnání podle případů jako lelel apod. (§ 8 0 4b). Shodně s většinou slez. nářečí a na rozdíl od téměř všech ostatních nářečí výchmor. zachovávají v sv. úseku tvrdé sklonění také podst. jména se slovním základem na -s, -z (srov. § 163i2); v 7. p. množ. č. všech skloňovacích typů převládá koncovka -m'i/-mi (-am'i/-ámi. ..), např. za starým'i horám'i... (§§ 1092, 1154). Ve značné části severnějších nářečí sev. podskupiny je shodně se slez. nářečími v 1. os. jedn. č. slovesa „b ý t“ ve významu existenciálním a ve funkci spony tvar sem proti jižnějšímu su (§ 1362); v menším územním rozsahu a už jen ve zbytcích se v záporu vyskytují složené tvary typu néhi sem, já sem néhi... (§ 1366). Dosti daleko k jihu — s pravidelnějším výskytem až za Vsetín — přesahuje také slezský typ přízvuku na předposlední slabice ( § 2 2), silně ovšem kolísající zvlášť u mladších generací s přízvukem na slabice první. Bez přímé územní souvislosti se slez. nářečími existuje v severní části sev. podskupiny drobná enkláva se zbytky jen krátkých samohlásek (mluva předměstí Krásna u Val.

Meziříčí a sousedních obcí); i mimo tuto enklávu je však možno pozorovat v severních úsecích severní výchmor. podskupiny jistou rozkolísanost kvantity (§§ 22, 17). 5. Bez souvislosti se slez. nářečími i s jinými nářečními skupinami je v sv. části severních výchmor. nářečí v 2. pádě množ. č. podst. jmen všech rodů po koncové samohlásce často - ch, např. chlapúch, polích, kozých, koslích... (§ 110i). Y enklávě kolem Gottwaldova a Vizovic zobecněl v 2., 4. a zčásti i v 3., 6. pádě zájmenaýd starý tvar 2. pádu mne, na rozdíl od většinového výchmor. 2., 4. pádu

m'a\mja\mfoa\na X 3., 6. p. mhejhelmje (§§8 0 2b, 117ij. Celá severní podskupina je oblastí s nej hojnějším výskytem tvarů podle typu maze — mazal u sloves, která jinde patří do 5. třídy, jako busu — buse... od búchal a podobně např. čýce, dive sa, sp'íve, strýce, zb'íře atd. (§ 1282). V centrálním okruhu kolem Vsetína se vyskytují superlativy v podobě nástarsý, námlacý atd., se starou předponou ná- (§75, pozn. č. 43), ve východnějších nářečích celé podskupiny jsou pak poměrně hojně uchovány — shodně s nářečími kopaničářskými (§ 1693) — staré koncovky -yl~i v 7. p. množ. č. podst. jmen muž. a střed, rodu, např. s chlapy, nozy, ucyteli..., m'esty, poli... , popř. s délkou v koncovce, chlapý, nozý... (§§ 1046, 105i); dlouhá samohláska podobně jako v slovenštině bývá též v tvarech 2. pádu množ. č. podst. jmen střed, a žen. rodu v případech jako jádér, kamen..., jehel, ovéc, nedél... (§§ 1052, 1074) aj. Zvláštní 6. Nářečí na nej severnějších okrajích severní výchmor. podskupiny se znaky sever­ vyznačují některými dalšími jevy společnými s nářečími slez., v menší míře

pak též osobitými znaky zvláštními. Tyto jevy jsou zkoncentrovány zvlášť v západní části sev. pomezí, třebaže příslušné drobné úseky byly dříve odděleny od slezského sousedství i od sebe navzájem německým osídlením; proto je mezi

ního pomezi

nimi i dost rozdílů. V nevelkém přerušovaném pruhu zabírajícím sev. část býv. národnostního výběžku spálovského sev. od města Hranic (Spálov s Luboměří), dále sev. část býv. bernatického výběžku záp. od N. Jičína (Bernatice) a na jv. odtud několik dalších okrajových obcí (Hodslavice, Mořkov, Veřovice), je v ne­ stejném rozsahu l, d, ti za někdejší ť , ď, n' také před e jako v slez. nářeční skupině, např. ňebudele..., popř. nebudele... (§34i) proti nebudete... v ostatních výchmor. nářečích (mimo část kopaničářského úseku, viz § 1693). Ve větším územním rozsahu a zároveň v teritoriální souvislosti se západním okrajovým úsekem na Hranicku neexistují v tomto pruhu měkké retnice, nýbrž jen stopy po nich (v sev. části spálovského i bernatického výběžku též před i, např. bjicjbjyč. .., rovněž na zemni apod., s mh za býv. m'; srov. výše, odst. 2a); i & у pak fungují jako dva fonémy v rámci šestičlenného souboru samohlásek, přičemž se у na Spálovsku a ve Veřovicích zčásti vyslovuje redukovaně, tj. э (§6 5 i); naproti tomu ý v těchto úsecích po retnicích splynulo s í , po jiných souhláskách je pak podle jejich povahy jako v sousedních nářečích rovněž bud jen í, nebo jen ý, takže jde o pouhé fonetické varianty jednoho fonému (§ 662). V uvedeném pruhu s výjimkou Veřovic vládnou ve shodě s východními slez. nářečími i západními okrajovými obcemi na Opavsku v 2., 3., 6. pádě jedn.

273

č. žen. rodu tvrdého sklonění příd. jmen tvary s původní koncovkou 2. pádu, např. ot staré Kovařýčky, staré Kovařýčce... (§ 1153); pouze na severu spálovského a bernatického výběžku je naopak ve shodě se západní (opavskou) podskupinou slez. nářečí v 1., 4. pádě jedn. č. všech podst. jmen měkkého sklonění střed, rodu stejná koncovka jako ve sklonění tvrdém, tj. nejen srco, vajco... jako v jiných výchmor. nářečích (viz § 163n), nýbrž např. též lozo, ojo, polo, poledňo... (§ 963). Dále na jih zasahuje v celé sz. části severního pomezí koncovka - um/-um v 3. p. množ. č. podst. jmen muž. a střed, rodu proti většinově výchmor. -om, např. chlapům, pekařům, mjestum... (§§ 1044, 1053), omezeněji pak se v bernatickém výběžku projevuje tendence k zobecnění koncovky -och {-óch) v 6. pádě množ. č. také u podst. jmen žen. rodu jako v slez. nářečích na jv. Opavsku, tj. např. krávoch, kmoch...; na jihu přiléhá k tomuto úseku enkláva s tendencí k zobecnění koncovky -ech, přesahující od východu i do západního okrajového úseku hranického, např. krávech, konvech... (§ 1093). V bernatickém výběžku spolu s Hodslavicemi a Veřovicemi je dále obdobně jako v slez. nářečích na sz. Opavsku v 7. p. jedn. č. všech typů žen. sklonění koncovka -úm {-um), např. s túm starúm babám... (§ 1073); v Bernaticích a zčásti i jinde se ve shodě s celou slez. nářeční skupinou v 2. p. množ. č. podst. jmen muž. rodu, a jak už bylo řečeno, také v 1. p. jedn. č. muž. rodu příd. jmen přivlastňujících mužským osobám vyskýtá zakončení -uv {-uf), např. moc chlapův, z břehuv..., bratruf synek... (§§ 1043, 1162). V Hodslavicích, Veřovicích i v jiných obcích, zvi. kolem Rožnova, bývá — snad v souvislosti s přízvukem slezského typu — v některých případech předposlední slabika dlouhá, např. v 7. p. množ. č. chlapámi, kohámi..., v 1., 2. os. množ. ňesémy, foeséle... (§ 924). Řidčeji se porůznu, podobně jako ve východních slez. nářečích v 1., 4. pádě jedn. č. střed, rodu i v 1., 4. pádě množ. č. muž. neživ, (neosob.), žen. a střed, rodu přivlastňovacích příd. jmen vyskytují tvary složeného sklonění, např. súsedové pole..., súsedové noze, póla... (§ 1163); ve shodě s blízkým úsekem jižní podskupiny sléz. nářečí kolem Štramberka je v H od­ slavicích a Mořkově v 1. os. množ. č. rozk. způsobu koncovka -ma, např. ňezma/nezma, začňima..., na rozdíl od koncovky -my v ozn. způsobu (§ 1323), a jiné. Hranice některých rozdílů v mapce č. 37.

oblasti severních výchmor. nářečí viz na

7. U k á z k y s e v e r n íc h v ý c h m o r . n á ř e č í a) Z Horní Bečvy, okr. Vsetín (muž, 1910)

Já sem byl odjagzyva fsyvák. A dyíjzme byl'i ogařy slobodňi, tag zme chodil'i potyy záVetoch.1 Hdysyzmesa vyprav'iVi skoršý. Strýg Ernespod Opál'enýmm'él'i takovú p'eknú céru Hanču. Dyžjzme tam prysVi, nebyl'ijesče po večery. Práv'e dovařyVi zálerky, a daVijiy z m'isú na prachjchladil. Náz nebylo třeba mo$ navádal, a toč’jsme,jím túm' isu ukradl'i. Za chv'íl'upov'idajú tetka Rogyna strýcov'i: Ernesu, di pom'ísal tým'i zálerky! — No toš strýg vysVi, hVeiá po syni *a volajú do kuchyně'. Ty stará, tyy zálerkúch tu néhi! 1 za děvčaty

(J. Bělič—V. Křístek, Moravskoslovenská nářečí, s. 21.)

b) Z Bystřičky, okr. Vsetín, (žena, 1888)

A o tem sýře. Toz jak sa vydóilo, sa mVéko přecedilo přes cedílko. Potem sa dalo do teho mVéka z lyšku gl'agylja nechalo sa mVéko stál, *aš sa skýšcylo. A potem sa rošvřValo2ja vystúp'ila zyncyca navryja sýr spadnúl dóluja sa zyncyca sVéla. A sýr sa dál do šatkyja zav'esýl, abyjoték. A jag otkapalo to, toš sa to dalo do presa.3 Tojuš potem jak sa vytúzýl,4 býl sýr hotový. A potem sa vařyla zyncyca na rendVíku. Toješče našý vařývaVi tedy. 1 asi lžíce syřidla

2 rozkvedlalo

3 do lisu

4 vylisoval

(Zaznamenal A. Vašek.)

c) Z Kašavy, okr. Gottwaldov (muž, 1863)

To néjsú fčilej čase. Fčil sú zlaté čase! Vařilo sa kafé •enom v najv'eci svátky. No šag jak sem býl doma! EšČe^ ogarec!1 — A to nebylojinom v našem dom'e, tá bida. Tá bída byla vefšem, ve fšechjchalupách. Ve fšech, aj u sedláku. — Donesl sa škopeg doJizby. Z vodú. A takový býl svícen — tam sa strčilo sv'elidlo *a tým sa svílilo. InaČí sv'etla nebylo. A jeden mosél u toho stát *ajopravjat to. — A dýmu! To zme sajaj neviděli. A ráno dy^zakašlal, takový kašel, jag dybyjuhlé vyplúl! Taková pane byla — nesnáza. A múj otec to delál f każdej chalup'e jakořka.2 Strúhali ty sv'didla. 1 chlapec

2 takřka, téměř

(Zaznamenal J. Chloupek.)

d) Z Valašské Senice, okr. Vsetín (žena, 1883) (O sezónních pracích.) Chodila sem do Prešpurka1 prvéj, vinohrady, obdeláfky. Z vesna2 srny chodily dolů, srny nosily hnůj, dolovalo sa3 *a přišla zelená, srny plely a potem sa vázalo. To sa moselo plel, pravda na nekerém révečku je hrozének. Na kerém nebyl, ten sa mosél vyškubnul. Zelená — ten phík roste, révy, to sa mosi plel, Já sem tam byla p'ed razú.4 A potem sa to šprycovalo,5 aby to nechytilo nemoc± Víno srny dostávali, dycky tři deci každý deh. O dvujiodinách srny mosely stanúd a j d do vinohradu, taký kuz byly tý vinohrady. To tam byli prvéj sami Ňemci. Prvéj nebylyjanijautobuseja hic *a vozili nás na vozijaí do Bylnicejmebo do Púchova. 1 do Bratislavy

2 na jaře

3 dělaly se důlky (?)

4 pětkrát

5 stříkalo, postřikovalo se

(Zaznamenala V. Michálková.)

e) Z Horní Lhoty u Luhačovic, okr. Gottwaldov (muž, 1898)

Diš sem bil na vojně, bil sem jediní človjekjcerí řecnovál.1 Ze stodvaceH ludí! Já nevím proč sem si tú řeč takovú zachoval. Ale já sem — mne sa to lúbí skrátka! Náš poručíg na mha dicki volal místo ménem: Ten co řečnuje! — Tadi u náz ludé ešče dozd řečnujú! Ale mladí uz né! Ahi kroj uz nenosíja! To uz dávno né! Takovém pacholkovi sú m'escke šati milejší neš kroj! A cérkám také! To ve Slopném saješče udrzal kroj delej. Možnáješče dodnez ho negdo má. 1 mluvil nářečím

(J. Bělič—V. Křístek, Moravskoslovenská nářečí, s. 22n.)

f) Pomezní nářečí z Palačova, okr. N ový Jičín (žena, 1864)

Do Palačova sem přyšla, jag mi bylo dvaced rokúch, vjec teho nebylo. Ve dvaceli rokech sem sa vdala, a to sem pracovala na poli. Mjela sem dvaadvaced rokúch a býl prvhí chlapec, druhá byla cérka, třdí býl zas chlapec, štvrtá cérka, tá zemřela mjela půldruhého roku. — Toš potem byli ešče třé chlapcy a třy defčata. Nemjeli zme

275

velký majetek, chodila sem sedlákům pomáhal co majú hodné póla. Práce bylo dosl, zdravá sem přytem byla, baj1 sem byla spokojená. 1 ba i, dokonce, úplně (J. Skulina, Severní pomezí moravskoslovenských nářečí, s. 234.)

g) Pomezní nářečí z Veřovic, okr. Nový Jičín (žena, 1872)

Inda zm9 srpem záli, oji patnázd zencúy b9lo. FciVéj — seče sa ze strojem nebo kosami. To sa seceja ženské^ odbířú to zbozí.1 Otava, seno na pokos9. Pokosy sa rozhazujú hrabjámi. Jedna dělá provisla2 dvúm — za dvjema seccámi. Dává sa toj i ji na poklátky — ale to dávajú sušid dyz je to travné, hodné trávy f tym zbozu. Tos sa to nechá na poklátky. Na to provislo sa to klade. U n á jú malé snopky! Tudy pod horami, tu sa nejvjeg ňadrem9. 1 obilí

2 povřísla (Z rukopisné práce Š. Bartošové.)

Západní okrajové úseky východomoravských nářečí

.

168. 1 Okrajový pás výchmor. nářečí proti nářečím střmor. se člení do dvou oddělených úseků. Severnější z nich zaujímá zhruba okolí města Hranic (mimo nej severnější část býv. národnostního výběžku spálovského, viz § 1676) spolu s nářečími kolem Kelče, k jihu po Bystřici p. Hostýnem, a jako izolovanou enklávu v střmor. okolí Holešov s Žeranovicemi. Jižní úsek tvoří tzv. dolská nářečí, rozkládající se v rozeklaném a místy dost širokém pruhu, který se táhne těsně od Kroměříže a západních částí Gottwaldova směrem k jz. až po býv. národnostní hranici jižně od Hustopečí a sz. od Břeclavě. Jednotícím rysem nářečí v obou úsecích je větší počet znaků společných se západními nářečními skupinami než v jádru výchmor. oblasti; přitom se v některých jevech okrajová výchmor. nářečí shodují se sousedními nářečími střmor., popř. zároveň i s čes. nářečími v už. smyslu, v některých mají dokonce stav shodný s čes. nářeční skupinou a odlišný od střmor.; v dílčích okruzích pak se vyskytují též některé znaky vlastní. Společné znaky a oblastní rozdíly

2. Východní hranici západních okrajových úseků proti severní i jižní výchmor. podskupině, jak už bylo řečeno (§ 165x), tvoří izoglosa změny aj > ej, tj. na většině území (viz níže, odst. 5) jsou zde podoby s ej jako v čes. nářečích v už. smyslu proti podobám s aj v jádru výchmor. nářečí a s é v nářečích střmor., a shodná s ní izoglosa přehlasovaných tvarů typu kuře..., 2., 4. p. mje/mhe proti východnějším nepřehlasováným podobám typu kúra, m'a\mja\mha atd. (§ 802ab). K těmto izoglosám se ve značné míře druží hranice západních podob vyrovnaných ve prospěch přehlásky v infinitivu a v příčestí min. sloves typu ležel ¡ležet — le­ žel, ležela... proti převažujícím východním podobám lézal/lézat — lézal/lézal... (§ 8 0 4b); ještě dál k východu zasahují přehlasované podoby 2. p. jedn. č. typu

ze staveni[stavení, do zeli / do želé... (§ 802d) aj. Oba úseky kříží hranice úžení é > i , tj. západní typ dobrý mlíko / dobři mlíko X vých. dobré mléko, v některých enklávách při této izoglose pak s dílčí morfologizací jevu dobré mlíko...

276

( § 6 9 i ,2); v nářečích s provedeným úžením se na rozdíl od ostatních výchmor. nářečí hláskovým vývojem ztotožnily tvary 6. a 7. pádu jedn. č. muž. a střed.

rodu tvrdého sklonění příd. jmen, např. o starýml-im — ze starým!-im (srov* § 163i3). Y 3. os. množ. c. sloves 4. tř. je v obou západních výchmor. úsecích obdobně jako v střmor. nářečích většinou koncovka -ijúj-yjú (popř. -ijou...; viz níže, odst. 4, 5), napt. prosyjú, lezyjú /prosijú..., umijú... (§ 1312c); kolem Lipníka n. Bečvou a Hranic se však zčásti zachovala přehlasovaná původní koncovka -í/-ý, tj. prosy, lezy..., analogií též umí..., v nevelkém rozsahu pak zasahuje do některých východnějších nářečí nepřehlasovaná původní koncovka -á, popř. -íja\-ýja (§§ 802c, 1312a). Kolísavě kolem Hranic v sev. úseku, pravidelně pak v dolské enklávě kolem K yjova se vyskytují podoby s přehláskou ú > í v koncovce 3. os. množ. c. sloves 5. třídy, např. volají/volají... (§ 793b), takže je zde pak sestava koncovek -ú, -í/-ý, -ají, resp. -ú, -ijú, -ají, kdežto v ostatních nářečích západních okrajových úseků převládá sestava - ú, -ijú, -ajú, v některých východnějších obcích pak -ú, -á, -ajú nebo -ú, -íja\-ýja, -ajú (§ 1313), popř. jejich hláskové obměny (-cm, -ijou, -ajou atd.). Y řadě jevů se naproti tomu nářečí severního a jižního úseku od sebe navzájem liší, a to většinou ve shodě s přilehlými nářečími severní a jižní výchmor. podskupiny, popř. též se sousedními okrajovými nářečími střmor. 3. V severním (hranickém) úseku západních výchmor. nářečí neexistují na

Nářečí na

rozdíl od severní výchmor. podskupiny měkké retnice, nýbrž jen stopy po nich (§ 372,3), za někdejší m' před býv. ě, střídnicemi za a za skupinu *mý je pak mj, např. mjesto, mjásJ... (§ 374). Ylivem zániku měkkých retnic fungují i, í a y, ý jako zvláštní fonémy v šestičlenném souboru krátkých i dlouhých samohlásek (viz § 1632), srov. např. bil, milá, 2. os. jedn. vis. *. X byt, myla, 2. stupeň příslovce

výš...

( § § 1 9 i , 25); přitom je

y, ý v zásadní shodě se severní výchmor. pod­

skupinou nejen po souhláskách od původu tvrdých, nýbrž veskrze též po všech sykavkách, např. chlapcy, nosyl, zyma..., ucyl, šydlo, zyvot, vjeryl...,

cýíil, sýtko..., zýdlo, prýkopa... atd. (§§

644, 663).

Z jiných jevů v sev. úseku západních výchmor. nářečí je třeba uvést např. ten­ denci k zobecnění koncovky -ech v 6. p. množ. c. podst. jmen všech rodů, zčásti zasahující ze severního pomezí sev. podskupiny od východu směrem k Hranicím, např. krávech, konvech... (§§ 1093, 1676). Ve shodě se severnějšími nářečími sev. podskupiny vládnou v hranickém úseku v 2., 3., 6. p. jedn. ě. žen. rodu přivlastňo­ vacích zájmen podoby mojí, našý... (§§ 1183, 1673), kolem Kelce však převažují podoby mojej, nasej atd. V 3. pádě zájmena já se vedle tvaru mi vyskýtá popředložkový tvar mhi, který výlučně vládne v 6. pádě (§ 1172). Infinitiv všech sloves konci v celém úseku jako v sev. výchmor. podskupině i v sousedních okrajových střmor. nářečích na J, např. nýsjnésl, picl /péci... (§ 133i); v tvaru jedn. č. muž. rodu příčestí min. sloves se slovním základem na souhlásku jsou však na rozdíl od většiny severnějších nářečí sev. podskupiny převážně tvary s -l, např. vedl, nesl..., v úseku kolem Kelče u nejstarší generace zčásti též s -lu, tj.

védlu, néslu... (srov. § 1635a). Tvary 1. a 2. os. množ. č. rozk. způsobu sloves, která v 2. os. jedn. č. mají -i (-y), končí téměř v celém severním úseku západ­ ních výchmor. nářečí na -eme, -ete, např. pošleme, pomodlete se..., shodně s při­ lehlými západními nářečími sev. podskupiny i se sousedními okrajovými nářečími

277

střmor. (§ 1324). Drobné uzavřené enklávy se zbytky veskrze jen krátkých samo­ hlásek jako v nářečích slez. tvoří městská mluva Hranic a Lipníka n. Bečvou (§§ 22, 17). Kelečské

nářečí_____

4. Výrazný typ v sev. úseku západních výchmor. nářečí tvoří nářečí kelečské, ve skupině obcí kolem městečka Kelče jv. od Hranic. Kromě uvedených již znaků se v něm vedle ý nebo i výlučně, zčásti též vedle í, hojně vyskýtá dvojhláska ej, např. pejcha, pocejtai, křejzek \\pýcha, pocýtal, krýzek..., lejbil se \\líbil se..., a to i v případech za dřívější dlouhé ě, jako mjesejc, zejdlo, přejkopa ||mjesýc, zýdlo, přýkopa apod. (§§ 66i,2, 70i). Paralelně s ej je v kelečském nářečí zčásti vedle ů, zčásti i výlučně také dvojhláska ou, např. houser, mouka, 3. os. množ. nesou, volajou ||nesú, volajú..., a to zase i v případech za dřívější ó, jako hourá, nouz, doulek ||důlek... (avšak zpravidla jen múj, dvůr...), a také za starou skupinu a-u/ú, např. pouk, pouz (§§ 722, 74i, 76i).

Nářečí

dolská,

5. V nářečích jižního úseku výchmor. západního okrajového pásu, nazývaných tradičně nářečí dolská, třebaže valná část obcí této oblasti leží v kopcovitém pod­ hůří Chřibů a Ždánického lesa, většinou splynulo y, ý s i, í jako v nářečích jižní

podskupiny (srov. § 1632,6a). Pouze v západních čtvrtích Gottwaldova se shodně se sev. úsekem ve zbytcích rozlišují i, í a y, ý jako zvláštní fonémy (§§ 19i, 25), v protáhlé enklávě přiléhající od západu k Uh. Hradišti (zhruba od Babic k Polešovicům) je pak za dřívější ý veskrze a v dalších dvou enklávách (sz. od K yjova a vých. od Klobouk u Brna a Hustopečí) v omezeném rozsahu ej (§ 66i,2). V enklávě záp. od Uh. Hradiště je ej stejně jako v kelečském nářečí, avšak důsledněji, také za dřívější ý z jakéhokoli staršího í (i z býv. dlouhého é) po všech sykavkách, např. počejtat, křejzek..., mnesejc, zejdlo, přejkopa... (§§ 663,5, 70i), paralelně pak je zde též ou za staré ů a zčásti také za ů < o, např. houser, mouka, nesou...,

nouz, doule... (avšak zpravidla např. kůň, dvůr, stůl...), a rovněž za skupinu a-u, např. pouk, pouz... (§§ 722, 74i, 76i). Ve skupinách obcí sz. od K yjova a vých. od Klobouk a Hustopečí je ej toliko za ý, a to hlavně jen jako morfologizovaný jev v koncovce 1. p. jedn. č. muž. rodu tvrdého sklonění příd. jmen, např. starej bík; v některých obcích při hranici střmor. nářečí je tu v stejném rozsahu é (staré bík) a é místo ej je pak i v případech jako pjekňéší..., ot staré — ke staré..., nedelší... (§§ 112i, 67i, 75i). V dalších dvou skupinách obcí v dolské oblasti, jednak na severu enklávy s ej, ou, jednak na západ od ná až po severnější ostrůvek s omezeným eý (od Buchlovic téměř ke K yjovu) je za ý veskrze í (staří bík), í však je podobně jako v střmor. nářečí čuháckém též za staré ej (ěj) i za ej < aj, např. pjekňíší..., ot staří — ke staří..., nídelší..., a paralelně je ů za skupinu a-ufů v případech půk, půza... (§§ 672, 75, 76); oba jevy nasvědčují, že také í, ů v případech typu staří bík, hůser... je zde patrně sekundární. Ve zbývajících částech dolského území je konečně rovněž í, ů za staré í[ý, ů, avšak staré ej i ej < aj je zachováno, tj. např. staří bík, hůser..., ale pjeknejs i..., ot starej — ke starej..., nejdelší apod. Ve shodě s jižní výchmor. podskupinou i se sousedními střmor. nářečími ne­

278

existují v dolských nářečích měkké retnice (srov. § 1662a), za někdejší m' pak je za náležitých podmínek skupina mň, pouze v západních částech Gottwaldova mj,

např. mnesto, mňást... / mjesto, mýdsč... (§ 374). Slovesné tvary 1. os. množ. č. mají po celém území koncovku -me, popř. vedle -m, např. neseme \\nesem, jprosíme... (§ 1303), infinitiv je zpravidla zakončen na -t, např. nest\níst\nést, péct[piet/péct... (§ 133]); tvar jedn. č. muž. rodu příčestí min. sloves se slovním základem na sou­ hlásku končí v dolských nářečích všude na -£/-/, např. védlfvedl... (§ 621), osobní morfém (pomocné sloveso) v tvarech 2. os. jedn. č. minulého času má podobu -s (-z), např. dálz mu to? /dáls mu to? apod. (§ 1343). Naproti tomu na rozdíl od většiny nářečí jižní výchmor. podskupiny je po celém území za staré slabičné l, í zpravidla lu/lu, lú ( lou)llú, např. dluh, chlup / dluh, chlup..., dlúhí {dloubej), slúp (sloup) \dlúhí, slúp..., pouze v jednotlivých slovech se porůznu vyškytá l/l, popř. u (§ 39i). Jen do nej jižnějších dolských nářečí přesahuje z jižních nářečí jižní výchmor. podskupiny tvar 4. pádu množ. č. shodný s 2. pádem u muž. životných podst. jmen i u příd. jmen, zájmen a číslovek v případech jako máme dobrích súsedú, držíval dvoch pacholků. . . (§ 1032). Naopak ve shodě se sousedními jižnějšími střmor. nářečími je v jz. části dolského území pouze jedno l, kdežto v sv. částech existuje dvojice l — l (§ 12i ,2); v souvislosti s tím podstatná jména se slovním základem zakončeným na l < l přecházejí v jz. části k měkkému sklonění, kdežto na ostatním území si zachovávají sklonění tvrdé (§ 98i). Podobně vládne v jz. dolských nářečích na rozdíl od všech nebo od většiny ostatních výchmor. nářečí neznělá výslovnost párových souhlásek před samohláskami a jedinečnými souhláskami na mezislovním předělu i na švu morfémů v případech jako chlap aňi necekl, núš nechcu..., kupme, nemlufme..., sme (§ 442,4,5); ještě ve větším územním rozsahu se v 6. pádě množ. č. podst. jmen muž. a střed, rodu ne vy skýtá koncovka -och, tj. shodně se střmor. nářečími se říká např. o súsedech, na kamnech..., o pekařách... (§§ 1045, 105i), aj. Toliko v nejzá­ padnější dolské obci na samém jihu výchmor.-střmor. pomezí (Šakvice) existuje jako v sousedních střmor. nářečích protetické v- před o-, např. voheň, von, za-

vopatrit... (§ 57i). V souhlase s krajovými rozdíly v obou sousedních oblastech mají v převážné jz. části dolských nářečí slovesa, u kterých tvar rozk. způsobu v 2. os. jedn. končí na -i, v 1. a 2. os. množ. zakončení -ime, -ite, např. pošlime, pomodlíte se..., kdežto v sv. části vládnou koncovky -eme, -ete, tj. pošleme, pomodlete se... (§ 1324); přibližně v stejném územním rozvržení se vyskytují v jz. části dolských nářečí v rozk. způsobu a v přechodníku slovesa ,,b ý ť ‘ podoby bíd, bilme\bi Ime..., bída, v sv. části však bud, budme..., buda (§ 1372,3). Naopak odlišně od sousedních oblastí jsou v enklávách, které za každé starší ej mají í (viz výše), v 2., 3., 6. pádě jedn. č. žen. rodu přivlastňovacích zájmen 1. a 2. os. tvary typu mojí, naší..., kdežto v ostatních dolských nářečích většinou vládnou podoby mojej\mojéj, nasej..., v některých obcích v jižnější části výchmor.-střmor. pomezí pak

moje, naše... (§§ 67i ,2, 1183). 6. U k á z k y z á p a d n íc h v ý c h m o r . n á ř e č í a) Z Hluzova u Hranic, okr. Přerov (muž, 1866)

Hdysy byla celá dědina drevjená. Třeba co sú ty dvjejokna. Tojoteg esce stavjál

279

z vepřovic. Co já sem přystavoval, to jejas s pálenej Uhly. Hluzov, to byla malá dědina. Cojepojtym hryzem, to je f sečko přystavený. — F poli sem se na 'elál dosf! Velké hospodářství sem spocáťku nemjél. Potem sem sy přykůpil pola. V zýmje sem hýl tkalcem a v lile zedníkem přy hospodářstfí. V zýmje lidi přynesli přadu, 'a toš plátno sem dělal. Staf sejmjél svůj. To se rukama házalo, to musel nohama. To se dycky jednú nohů 'a druhů nohů. To se hodilo člůnkem, přyrázaloja dělalo se plátno. (Zaznamenal J. Skulina.)

b) Kelečské nářečí z Komárovic, okr. Vsetín (muž, 1857)

Vlaštoufky, tyjas poleká pryč. Zyma, to je na mje mora!1 V lile toješče pronde. Slůnce, to je dobré. Horšý jak polág2 zacne fouká*! Potem sednem uš ke kamnům. Uzjefčyl ten den kracý. Tej zymy, tej dyby racy nebylo! Tej se já bójím. Racy dvje léta *a jedna zyma. Cošpak mladí! Ach, li se tady vozá na lede na křejkopjeja na Juhyňi3 na sáhách. Nekerej vypálí 'aji bosky ven. Májou ho co honil! Sane má każdej. Ale jag mo% mete,4 nechce se žádnému ven. 1 trápení

2 severní vítr

3 jméno říčky

4 je sněhová vichřice (Z rukopisné práce S. Králíka.)

c) Dolské nářečí z Kostelan nad Moravou, okr. Uh. Hradiště (muž, 1867)

Bejvál sem přejvoznejm. Převázejvál sem lidi přez Moravu, gde spíž bejvál přejvos. Obecní vejbor ne platil enom pár grejcarou za rok. Mosél sen^si proto na- zivobilí zháhad aj 'inej vejdelek. Chodíval senjdo lesa na proůlíja s proůH senjdelál kosejki. Jednou, to bilojaz jaro. Sejkorkija stehlejci v lesi spívali, slunečko hřejlo. Najednou viskocej na nebi ojcvatého Antoňícka taková lata1 — a sipeja sipe snich. Napadlo ho po kolíki. Co fcíl? Na nohách sem nemhél zádních papucou. Bil sem boskija v nohi záblo. Toš sen^spusríl galice2 na kolena 'a tak sejmhél nohi v nohavicách. A ulekál senjdom. 1 mrak

2 kalhoty

(J.Bělič, Dolská nářečí, s. 229n.)

d) Dolské nářečí z Medlovic, okr. Uh. Hradiště (žena, 1875)

Ja tejnáš pán učitel je hodní! On je hodní človjek! Vítejomjpocházá s Trůbelic. Já 'ani nevím gde to je. FČerá dojel zaz uš 'učit. Jag dluhojon tadijučí — no tři roki! A taki tři rokijuz u náz bívá.1 Vlůní tadi sekl, ani nebil doma, ale letoz bil doma. — Tadi íí dva kluci, to sů mojí ceri. A potom esce defcinu hrubů má, uz má školu vijitů. Tento Franta je z niy nímlačí 'a tá defčica, Růženka, tá je nístarší. — Ešče musím id mWit, tak se nezlopte. 1 bydlí

(J. Bělič, Dolská nářečí, s. 234.)

e) Dolské nářečí z Bohuslavic u Kyjova, okr. Hodonín (žena, 1857)

Di^sem bila mladá, tag zme nosili jojki. To sů takoví boti, nemá to kramflíků, a takoví kratki holínki. Poton^sukhe, širokí, a kacabajki takoví: fpředu zapnůt 'a vzadu takoví šoški. Šak 'ešče mám jednu f sekhici. Tá sukna bila s pjeli půlek. To se zešije spolem, a navrchu se to nabere. A potomjmarínki, ja^gdo si kůpíl, bílů 'a takoví višíváhí, alejaji 'inačí. V zímhe se nosili kozuchi, kratki kozuchi. Ti bili zltí, Černí, jakej gdo si kůpíl. To se fpředu 'enom založiloja svázalo řemínkem. Enom navrchu bil takovej hruběj bombík1 s koze 'a zapínátko taki s koze 'a tak se to tanjzapínalo. Vlité teda bejvali marínki.

280

1 velký knoflík

(J. Bělič, Dolská nářečí, s. 238.)

f) Dolské nářečí z Podivína, okr. Břeclav (muž, 1874)

Letoz budu mizerné žna! Mnesicjcházá1 třeli stvrti den. A právje mnělo pražijclunko! Esce tag desejdňí mnělo pražit! Obili u^se mnělo bjelat! TJkáska je velice pjekná, ale to počasí nefunguje! Inda na Petraja Pavla *už bili man­ dele! — Dibijaspoň tiden sluníčko svítilo, dil to žito je krásné! ječmene majú tadi pjekné kláski! Pšeňicka jag bi smetlo! Ted bi patřilo, abi sejobilí zespodu va­ řiloja zvrchu peklo. Ono to pořád roste do slámi, dokád je to takové živé! 1 měsíc schází

(J. Bělič, Dolská nářečí, s. 258n.)

Kopaničářská nářečí 169. 1. Názvem kopaničářská nářečí se označuje mluva úzkého pruhu asi dvaceti obcí a osad při moravsko-slovenské hranici sv. a vých. od Strážnice (od St. Hrozenkova k jz. za Velkou), zčásti roztroušených jako samoty po mýtinách (kopanicích) na západních svazích jižního úseku Bílých Karpat; v národopise bývá jz. část tohoto pruhu označována krajovým názvem Horňácko. V kopaničářském úseku je ze všech výchmor. nářečí největší počet znaků shod­ ných s nářečími slovenskými, značné rozdíly mezi mluvou jednotlivých obcí nebo jejich dílčích skupin svědčí pak o tom, že z velké části jde poměrně o mla­ dou kolonizaci z různých částí Slovenska. 2. Vedle jevů spojujících kopaničářská nářečí zvlášť s jižní výchmor. podskupinou společné znaky všech nebo většiny obcí, které sem patří, jsou zejména

Společné znaky

tyto: a) neexistence ř, např. řezal[rezac/řezat, tri... (§§ 9i, 32i); b) foném g také za předhist. skupinu *dj, např. cugi, hrága, mega, rozk. způsob

j eZ- • (§§ l l i , 302); c) v souvislosti s neexistencí ř příslušnost k měkkému sklonění také podstat­ ných jmen se slovním základem zakončeným na -r, srov. např. ve dvori, v nútri..., dva dvore..., do komoře, f komori... (§ 992; viz též § 163 i2); d) zakončení -m v tvarech 1. os. jedn. všech sloves, např. též nesem/nesem, umrem, zacňem/začnem, kupujem... (§ 1302); v souvislosti s tím tvar 1. os. množ. všech sloves končí vždy jen -me, ňeseme/neseme... (§ 1303). e) zakončení infinitivu na -l, resp. na -c, např. ňésr¡Hésc..., lahnúl¡lahnuc... (§ 133]), s výjimkou obcí, v kterých za každé l, d, ň je t, d, n (viz níže, odst. 3); f) tvar sem/som v 1. os. jedn. slovesa „b ý t“ i ve významu existenciálním a ve funkci spony (§ 136]; srov. též § 163i6).3 3. V části kopaničářských nářečí těsně při slovenských hranicích, představující jakési jádro celého úseku v jeho severnější části, je na rozdíl od téměř všech ostatních výchmor. nářečí i, d, ři také za někdejší ť , ď , n' před e, např. letka, deň, ňesele... (§ 34i); v nej severnějších obcích (St. Hrozenkov s okolím) je však za každé l, d pravidlem c, g, tj. např. cetka, geň, ňesece... a také cicho, geci, gegina..., takže zde fonémy l, d vůbec neexistují; v jižní části tohoto jádra (N. Lhota, Vá­ penky) rovněž neexistuje l, d a kromě toho též ň, je však za ně veskrze t, d, n,

Oblastní rozdíly

281

např. tetka, den, nesete... i ticho, děti, dědina, koně apod. (§§ 83, 342). V některých nářečích nejsou také zachovány ani stopy po býv. měkkých retnicích, tj. tvrdé retnice bezý (ň) jsou i v případech jako bezaíf-t, město..., holuba, hriéba..., 3. os. množ. trpá, umá... (§ 372,3). Odděleně v některých obcích (např. Strání) ne­ existuje dvojice l — l, nýbrž vládne jen jedno l, střední nebo snad i tvrdé (§ 122). Za někdejší neslabičné -l v tvaru jedn. č. muž. rodu příčestí min. sloves s kořenem na souhlásku je v celém úseku plná slabika, ve většině obcí vzniklá epentezí é, někde 6, např. védél\védéu\viédél\viédéu\vjédól. . . (§ 62i). V jádru kopaničářských nářečí existují též vedle jednoduchých dlouhých samohlásek v jistých pozicích dvojhlásky je, ja, uo, ju / je, já, uó, jú, zčásti ovšem foneticky realizované jako je, ja Ije, já, vó..., popř. dvojslabičně ié, iá, vuó..., např. dobré mljékolmljéko/mliéko..., hriéch\hrjéch\hriéch (jinde však hřích)..., kuóh\kvóh\kvuón... apod. {§§27 2,6 9 3,7 04 ,7 43 ,7 7!). Jen ve velmi omezeném rozsahu se v celém kopaničářském úseku vyskytují případy s přehláskami u > i a *a > ě (§ 79, 80), v severnějších obcích při slo­ venských hranicích jsou bez přehlásky i tvary 1. a 4., 7. p. jedn. č. žen. rodu měk­ kého sklonění příd. jmen, např. inšjálinšia cesta...— inšjúlinšiu cestu..., inšjúlinšiú cestú... (§ 1122, srov. též § 1636b,8). V některých obcích nebo i po eelém území bývají — zčásti společně s jinými výchmor. úseky, hlavně však s ná­ řečími slovenskými — dlouhé samohlásky v případech jako např. had, hřib, chvost, smrk... (§ 86i), 1. p. množ. jabuká, mestá, polá, vajcá... (§ 1053), 2. p. jader, kamen, želez..., chaúp, motík, ovéc, rób, rúk... (§§ 1052, 1074), 7. p. chlapi, učiteli... (§§ 1046, 105) aj. Pro jádro úseku je dále příznačné též zachování tvrdého sklonění podst. jmen se slovním základem končícím na -s, -z (§ 972; srov. § 263t2), dále zejména koncovka -om v tvarech 7. pádu jedn. č. podst. jmen muž. a střed, rodu, např. 2 bratom, s kovácom, za oknom... a také s precedom ||s precedú... (§§ 1041? 105i), koncovka -óvl-uóvl-uov v 2. p. množ. č. muž. podst. jmen tvrdého sklonění, např. súsedóv, pánóv... (§ 1043), koncovka -mi (-arnikami...) v 7. p. množ. všech deklinací, např. s timi volmi, před dvacjatmi rokmi, z robami..., vedle poměrně hojně dochované koncovky -i (-i) u podst. jmen muž. a střed, rodu, jako s chlapi, s kurenci apod. (§§ 1092, 1046, 105i). Koncovky nepřímých pádů typu kúra jsou v jedn. č. vyrovnány podle měkkého ski., např. 2. p. kuralajkuraca..., 6. p. kurali/kuřáci..., v množ. č. pak existují tvary se zakončením -ence, např. kurence, 2. p. kurenéc atd. (§ IO61). V měkkém sklonění rodových zájmen se zčásti vyskytují tvary vyrovnané podle tvrdého sklonění i v 2., 3., 6. pádě jedn. č. žen. rodu zájmena 3. osoby, tj. jej/ňej ||i\hi (§ 1183). V jádru kopaničářského úseku je zachováno rozlišení tvarů 3. os. množ. slovesných typů 4. třídy prosa,

ležá X umejú (§ 1312), v záporných podobách přít. času slovesa „ b ý t “ existují složené tvary typu hehi som, ňeňis... (§ 1366), příčestí min. má podobu bombou... (§ 1374) aj. Z jevů méně výrazných nebo omezených na drobnější úseky stojí za zmínku

282

např. zachovávání znělých párových souhlásek před pauzou, v souvislosti s jejich neutralizací pak zánik koncového -h, jako v případech bre, pámbo, sňe apod. (§ 434). V tvaru 1. os. množ. č. slovesa „b ý t“ převládá podoba sme, beze změny sv 2- (§ 445); za starou skupinu * č r je v nejsevernější části v některých slovech

cer-, např. čerep, čerešha, čerevo..., v jižnějších nářečích však veskrze str-, tj. střep, strešha... (§ 483). V 1. pádě množ. č. životných podst. jmen muž. rodu se v sev. úseku v jistém rozsahu vyškytá koncovka -ovja, např. gazdovja, pdnovja, svetkovja..., v některých případech také -ja (-’a), např. lugja, Brogaha... (§ 1042); naopak hlavně v jižnějších nářečích se v 6. pádě jedn. č. muž. a střed, rodu příd. jmen a zájmen kolísavě vyskýtá tvar vyrovnaný s 3. pádem, např. o takovému starému chuapovi, o našemu precedovi... (§§ 115i, 121i). Číslovka sto po číslov­ kách typu „p ět“ zůstává po celém území nesklonná, např. osem sto korún (§ 1264). V několika obcích v střední části kopaničářského úseku (N. Lhota, Javorník, Súchov) je na rozdíl od ostatních výchmor. nářečí v tvarech 1. os. jedn. č. min. času pohyblivý osobní morfém -ch, např. jách akosi prebrau, samach to videua, nadauach chuapom do lumpuof... (§ 134). 4. U k á z k y k o p a n ič á ř s k ý c h n á ř e č í a) Ze Starého Hrozenkova, okr. Uh. Hradiště (muž, 1886)

Prišól Slovák1 a pital sa mha, co bi robil, ze bi rát chcel teho škrjatka.2 Já somjmu povedal, vigeki3 teho škrjatka, a vónjna to povedal, ze ho súsegi majú, ze ho chital pres plot, a ze mu ušól,4 ze to bolo také kurajomočené. Já somjmu povedal, abi si vzal ot čjérnej sljepki vajeo, a ^evjag dni ho pot pazuchú5 nosil. A vón mi na to povedal, ze 'aj tojuš robil •a ze mu púklo. Tedihle somjmu povedal, abi žebral vajcájot čjérnej sljepki *a nasadil iy do koňského hnoja. A vón mi na to povedal, zejaj tojaž robil, len přišli psijo l vajcá vidrápali. 1 člověk ze Slovenska

2 skřítek, plivník

3 viděl-li, zdali viděl

4 utekl

5 pod paží

(Zaznamenal J. Chloupek.)

b) Z Nové Lhoty, okr. Hodonín (muž, 1900)

Já Veličané — to uš sú meštané, pravda — si s tich Lhotákú tak flágajú.1 Posmechujú. Ale ras sa tez doběhli. Bouo mo% mišíja ve Velkéj pretjtim vikapali kočki. Noja praj de2 teho kocura, podmę kúpid nějakého, lebo tú kočku! Zebrálijobecni penizeja richtár •aj z rádním 'a šli. Kam? No na Uhri nepuojdeme! Moseli bisme íst prez Lhoťki, a Lhotáci co nám predajú? Sami nic nemajú! Tam f tiy brehoch! Tak sa pustili prez Lipofskí vry do Lipová, pres Tasof, pre^Stráznicu, praj no: Je to bliš, puójdeme na Kútija tam na Levare, do Rakús, kúpit to jag bi to3 pěkného kocura. Aj s kočku. Dobrého plemena. No, dostali sa tam gdesijaz do Obrnaštorfa, kúpili kočkujaj s kocurem. 1 dělají žerty

2 kde

3 buď jak buď

(Zaznamenala D. Rychnová-Klímová; přepsáno z knihy Horňácko, s. 538.)

c) Ze Strání, okr. Uh. Hradiště (muž, 1873)

Na Kopahicách sem slúzil štiri roki, potem na Brezovej sem u Šimka pásél kravi 'aja Kolíška v Olšofci dva roki. Potem u Překresleních tri roki s kohma, to budem vikladai. Vézél sem jedného kaplanaja přišli sme prez hoři, a tanjti koně začali fr'kal •a dalej nechcelijisl. Noja potom kaplan zlézel z vozíkaja chilil sa rospinka, a ti koně cúfali dozatku furt, az jedhima razi skočilija tagv az navrch, a tam sa utišili. A ten kaplan bil mokří, celí sa unavil. Ale neviděli sme hic. O tom šag vikládali, ze f tíy místey bívali strašidla. (Zaznamenal J. Chloupek.)

283

d) Z Velké nad Veličkou, okr. Hodonín (starší žena)

Mi sme tam forštovali.1 Je tam studénka. Éj, povídá Janás, nepite vodí s téj studénki! Tož mi sme sa ptali proč. A on nám vikuádau: Šéu skoro ráno — jag hájní — do hája, a tož dójda sem, scéu sa napid vodi. Dójda ke studénce podivau sa 'a uvideu taki kope%jag diža hadů, afurd lezlija křížem sa tag vješali. Míriu na nich, ale báu sa vistrelit, protože biu sám. Potom lézéu taki veliki hat, vilézéuja prevézéu sa. Zebrau sem sa povídá, a tamten, tak sem zdrhau! 1 prosekáváli mladý les (Z rukopisné práce K . Klusáka.)

N Á Ě E Č N Í S K U P IN A S L E Z S K Á (LAŠSKÁ)

Celková charakteristika

170. Nejvýraznější znaky slezských nářečí jsou tyto:

Hlavní znaky

A. v s o u b o r u h l á s e k a v j e j i c h r o z v r ž e n í

1. V inventáři souhlásek je po celém území dvojice l — l (§ 12i), vyskytují se fonémy £, f (§ 111,2); ve většině nářečí existují palatalizované ostré sykavky s', z' nebo stopy po nich proti tvrdým ( § 14i) ; naproti tomu měkké retnice nebo jejich zbytky se vyskytují jen v některých okrajových úsecích (§ 132); slabičné l (I) většinou neexistuje (§ I 61); v části nářečí neexistují také fonémy i, d, ani ve fonetické realizaci c', g' (§ 82).

2. Samohlásky jsou jen krátké ( § § 22, 17); jejich soubor má většinou šest členů, i, y, e,a,o,u, s i &y jako zvláštními fonémy (§ 194). V drobných okrajových úsecích existují sedmičlenné soubory samohlásek, s dalším fonémem u nebo s i\y jako fonetickými variantami jednoho fonému a s dvojhláskovými fonémy %e, uo, popř. ei (ej), au (§ 202). 3. a) Souhlásky l, d, ň žijí v slez. nářečích ve větším rozsahu než v nářečích střmor. a výchmor., tj. většinou též před starým e a pravidelněji před býv. b. Fonémy l, d se ovšem na většině území vyslovují asibilovaně, c',g',v části nářečí pak splynuly s č, jr; srov. např. licho, dedina / dicho, g'eg'inaj cycho, gegyna.. . , temny, Hebudele, Ima, dba\ den / c'emny, hebug'ec'e, c'ma, ¿bac', ^ en / cemny, hebugeee, cma, gbap, gen ... (§ 34x). b) Rozvržení l — Z je stejné jako ve výchmor. nářečích (viz § 1633b); l se téměř po celém území artikuluje špičkou jazyka, jen v drobných okrajových úsecích se vyskýtá výslovnost u (§ 12x). c) Stopy po měkkých retnicích (pj, bj...) jsou v rozsahu v zásadě stejném jako v nářečích střmor. a výchmor. (viz § 1563c); za někdejší m' je v daném rozsahu zpravidla mj (§ 374). Pokud jsou v drobných okrajových úsecích plněji zachovány měkké retnice, vyskytují se rovněž v stejném rozsahu jako v severní podskupině výchmor. nářečí (§ 36; srov. též § 1633c). d) Palatalizované ostré sykavky s', z' proti s, z se vyskytují pouze před střídnicemi za staré i, ě a předhist. ç, b (tj. v stejném rozsahu jako Z, d, tí, v nářečích střmor. a výchmor.), např. nos'ic', z'ima..., s'eno, na voz'e..., praš'a, z'ac' ,prase, zeť' ..., hus', kos'ba ,kosení4 apod. Na části území existují pouze stopy po dřívějším s', z', neboť splynulo se s, z (nosyc, zyma...)\ v jiné části území pak dřívější palatalizované sykavky splynuly se s, z jako v ostatních nářečích (§ 35x,2). 4. a) Foném g má rozsah v zásadě stejný jako v nářečích výchmor. a střmor. (srov. § 1564a).

285

b) Foném ^ se vyškytá hlavně jen v případech podmaněných morfonologickou analogií, avšak ve větším rozsahu než v nářečích střmor. a s větší pravidel­ ností; srov. např. poklu^ic'... — poklugeny, poklugac'..., mizga ,mízať — 3., 6. p. mizge. . . (§ 30i). Foném f je po celé oblasti hlavně ve skupině z% jako v nářečích střmor. a výchmor. (srov. § 1564b), na části území pak kromě toho z £ < d (viz výše, bod 3a). 5. a) Za původní l po retnicích je pravidlem skupina yl (v okrajových úsecích místy yljdl), např. pylny, vylk, vylna..., za původní l a za \ sekundárně ztvrdlé (po jiných souhláskách než po retnicích) zčásti lu, zčásti u a ul, např.

dluh, slup..., huk, čun..., zulč, zulty... (§ 39i ,2). Koncové -l v tvaru jedn. č. muž. rodu příčěstí min. sloves 1. tř. se slovním základem zakončeným na souhlásku na rozdíl od střmor. a výchmor. nářečí po celém území zpravidla zaniklo, např. ňes/ňis, ved... (§ 62x). b) Slabičné r (v okrajových úsecích místy yr\*r, ryjr9, yr) a skupina er za původní tvrdé i měkké r, f jsou v stejném rozsahu jako v nářečích čes. v už. smyslu a střmor. (srov. § 1505b). 6. a) Dřívější y (též y < i) a rovněž y vzniklé zkrácením z ý existuje jako zvláštní foném, v drobných okrajových úsecích (pokud jsou zachovány měkké retnice) jako výrazná fonetická varianta i ; např. ryba, kobyla, třy\tři..., byk

starý, hřych\hřich... ( §§ 64 i,4, 663). b) Staré u (také z předhist. nosovky q) po tvrdých souhláskách zůstalo zachováno, rovněž u vzniklé zkrácením dřívějšího ú; např. dub, dusá, ruka..., huser, muka..., 3. os. množ. hesu/hesum (§§ 71i, 72i). Také za staré u, ú po měkkých a býv. měkkých souhláskách je většinou u, na části území je však v omezeném rozsahu a odstupňovaně provedena přehláska v i/y; srov. např. cuzy, lude...,g dostanu..., 3. os. množ. volajujvolajum... X 4 . p. jedn. č. inacy

cestu, 7. p. inacy cestu(m) / inacu, inacu(m)..., rybipolefku, rybipolefku(m) / rybju, rybju(m) ... (§ 7 9 i-3). V tvarech 2. p. množ. č. oči, uši / očy(ch), ušy(ch), rozšířených po celém území, nejde však o přehlásku, nýbrž o podoby vzniklé jiným způ­ sobem ( §79 4). 7. a) Staré e (i e < é) se ve většině nářečí veskrze zachovalo, na části území je však za ně před nosovými souhláskami i/y; srov. např. esce, třeba (/ tra)..-.,

herny¡fíimy, jemu\jimu (všude však jeho), panenka/panynka... (§ 682). Za staré é (i za někdejší sekundárně zdloužené e, viz níže, bod 9) je v části nářečí veskrze e, v části pak po měkkých a býv. měkkých souhláskách 4[y\ např. délka, dobrého... X mléko¡mliko, ňesl (hes'cjhešc) / his'cf..., jez/již ,ježek \břeh[ Ibrihlbřyh... (§ 694). Za býv. dlouhé ě (ié) je téměř po celém území i/y, např. mira, pisek..., hřich, třiska / hřych, tryska... (§ 702). O ie a dílčím ej, e za býv. dlouhé e i o ej za é v drobných okrajových enklávách viz níže, §§ 1745, 1756. b) Staré o se ve většině nářečí rovněž veskrze zachovalo, na Části území je za 286

ně před nosovými souhláskami u\ srov. kopec, noha, kupoval (-¿¡-č) ... 11 ho-

nem/hunym, chromyjchrumy... (§ 732). Za staré ó (i za někdejší zdloužené о, viz níže, bod 9) je téměř po celém území u, např. kuň, hrůza, rusí (rus'c'/ruše) . . . r schodjschud, drozd[druzd, un... (§ 74i ,2). 0 uo za býv. ó а о u za 6 i za o před nosovými souhláskami v drobných okrajových úsecích viz níže, §§ 1745, 1755. 8. Staré a (také z předhist. nosovky ę) po souhláskách od původu tvrdých a většinou i po měkkých a býv. měkkých zůstalo zachováno; dřívější á (též někdejší sekundárně zdloužené a, viz bod 9) se na většině území zkrátilo; v části nářečí je však za ně o, před nosovými souhláskami pak и (viz bod 7b). Srov. např. had, obraz, błazen [ hod, ohroz, blozyn..., mam, pan / mum, pun ... (§ 772). Po celém území je většinou zachována i stará téžeslabičná skupina aj (popř. v podobě oj), např. fcerajšij-y, předaj¡predoj ...; ve východnějších nářečích je však v superlativní předponě a kolísavě v tvarech rozk. způsobu sloves 5. třídy ej za pův. aj, např. nejdelši, dej ||daj/doj... (§ 752). У provedení nebo neprovedení přehlásky někdejšího *a, a představují slez. nářečí podobné přechodové území jako nářečí výchmor., celkový rozsah přehlásky je však většinou menší a oblast přehlásky na slez. území v zásadě končí (§ 80). V podo­ bách typu lezelj-c'l-c — ležel..., rozšířených na celém území, nejde o přehlásku, nýbrž o analogické vyrovnání podle sloves jako lelel/lec^c'... ( § 8 0 4ь); rovněž tvary 4. (2.) p. osobních zájmen mje, íe[c'e[če, se/s'e, vyskytující se téměř ve všech nářečích, nevznikly přehláskou, nýbrž jsou jiného původu (§ 802ь). O au za býv. á v drobném okrajovém úseku viz níže, § 1756. 9. Případy jako hrách, bláto, rana.,., 7. p. nama, varna [ nami, vámi, inf. byl, dal, chcel (-c '/-č )... aj. svědčí o staré krátkosti samohlásek v těchto typech shodně s nářečími výchmor. a střmor. (srov. § 1569), neboť zde ani v přísluš­ ných úsecích nejsou provedeny změny, kterým v slez. nářečích podlehly bývalé dlouhé samohlásky (viz výše, bod 7, 8). O dřívějších tzv. náhradních délkách svědčí naproti tomu případy jako schud, brihjbryh, hod..., vyskytující se ve značné části slez. nářečí v nestejném rozsahu (§ 90i). 10. Asimilací typu sh- > zh- a zachováním skupin sc, zjr se slez. nářečí shodují s nářečími výchmor. a střmor. (srov. § 156ю).

В. v s k l o ň o v a c í c h k o n c o v k á c h 11. Poměr mezi skloněním tvrdých a měkkých typů podst. jmen je zhruba stejný jako v nářečích střmor. a výchmor. (srov. §§ 156п , 163ц). Navíc je koncovka shodná s tvrdým skloněním na části území důsledně také v 1., 4. pádě jedn. č. podst. jmen typu sreo (łozo, polo, poledho...), ve většině nářečí však jen v omezeném rozsahu jako v nářečích výchmor. (§ 963). Ve shodě se střmor. a na rozdíl od výchmor. nářečí je většinou provedeno též vyrovnání koncovky 6. p. jedn. č. měkkého sklonění muž. a střed, rodu typu na bicu, na srcu podle 3. p. (§ 964).

287

12. Podst. jména typu hosllhos'cř/hoše, kořeň, lokel/lokec'¡lokec (§ 100i), dále kolňa, 'pekarňa (§ 101j), Maruša, Jula (§ 1012), zčásti i některá jiná (např. jména měsíců leden, březeň... , § 1002), patří k měkkému sklonění podobně jako v nářečích střmor. a výchmor. Ve shodě s výchmor. nářečími však zachovávají tvrdé sklonění podst. jména se slovním základem na -1 (§98j), na rozdíl od většiny střmor. i výchmor. pak v převážné části nářečí také podst. jména na -s, -z (§ 97). 13. Tvary 6. a 7. p. jedn. č. muž. a střed, rodu tvrdého sklonění příd. jmen jsou ve většině nářečí vyrovnány, o starým — ze starým (§ 1152). Podobně jsou vyrovnány tvary 6. a 7. p. rodových zájmen, o tym, našymjnašim — s tym, našymjnašim (§ 12li). 14. Tvar 1. p. množ. č. život, (osob.) muž. rodu tvrdých příd. jmen a rodových zájmen se liší od tvaru neživ, (neosob.) muž., žen. a střed, rodu obdobně jako v nářečích střmor. a výchmor.; např. li (c'ifcy) našy(-i) starý (-i)... X ty naše

staré... (§§ H Si, 119). 15. V 7. p. množ. všech deklinačních typů je v části nářečí jednotná koncovka

-ma (-amal-oma...) ve shodě se západními nářečními skupinami, na většině území však převládá koncovka -mi (- ami...) jako v pol.-čes. smíš. pruhu, např. břehami, horami... (§ § 1092, 1154 a j.). € . v s lo v e s n ý c h t v a r e c h 16. Sloveso „ b ý t“ má v 1. os. jedn. na většině území zpravidla tvar semjsym, ve významu existenciálním a ve funkci spony se však v převážné části nářečí kolísavě nebo výlučně užívá složených tvarů typu (ja) sem je, zčásti též joy je (§ 136«). 17. V 1. os. jedn. i množ. č. min. času se pomocné sloveso (popř. pohyblivý morfém -chj-ech\ viz níže, § 1754) shodně jako ve výchmor. a střmor. nářečích většinou zachovává, i když je osoba vyjádřena zájmenem; řidčeji se v některých nářečích, zvi. východnějších, pomocné sloveso vypouští (§ 1342). 18. Tvary rozk. způsobu s 2. os. jedn. č. na -i\-y mají v 1. os. množ. (pokud existuje zvláštní tvar) a v 2. os. zakončení -imy (-ime[-ima), -He (-ic'el-iče) \

J - y m y - y l e . . . (§ 1324). 19. Příčestí trpné se i ve výrazech výsledného stavu vyskýtá jen v tvarech slož. sklonění jako v nářečích výchmor. a střmor. (§ 1335). 20. Zbytky přechodníku přítomného se ve většině nářečí vyskytují pouze v několika adverbializovaných výrazech, podobně jako v čes. nářečích v už. smyslu (§ 1336). Další znaky

171. Velmi výrazným společným znakem všech slezských nářečí, přesahujícím ovšem i do severních nářečí výchmor., je pravidelný hlavní přízvuk trojslabič-

ných a víceslabičných slov na předposlední slabice, třebaže se po celém území v proudu řeči v různých případech řidčeji nebo hojněji vyškytá i přízvuk na slabice první (§ 22). Ve spojení s neexistencí významotvorné délky samohlásek (§ 63i) je přízvuk na předposlední slabice hlavní jev, který dává slezský nářecní ráz též drobným enklávám na severu výchmor. oblasti a zbytkům starší pře­ rovské městské mluvy v oblasti střmor. (srov. §§ 1674, 1683, 1623). V obou těchto jevech i v některých jiných znacích se slez. nářečí shodují s nářečími polského jazyka, jak bylo naznačeno již v § 33 i v popise územního rozšíření příslušných nářečních rozdílů. K dalším znakům společným všem nebo téměř všem slez. nářečím patří zejména tyto jevy, zčásti rovněž přesahující z polské oblasti, většinou však stejné jako v nářečích výchmor. i jiných, popř. v jejich dílčích úsecích: změna v > f po předcházející neznělé souhlásce, např. tfrdy, JcfiČell~c'\Č, sfuj..., vyskytující se ovšem v různých částech území v nestejném a kolísavém rozsahu (§ 432); znělá výslovnost párových souhlásek před samohláskami a jedinečnými sou­ hláskami na mezislovním předělu i na švu morfémů v případech jako chlab (chlob) a ň i n u ž ňechcu... , g mostu... , kubmy, ňemluvmy [ kubme. .. , většinou též zmy [ zme, v některých úsecích však smy/sme (§ 442_5); časté i- (y-) bez j- na začátku slova, např. il[is'c'/išc (yl...), iskra, idlo

(yskra. ..) .. . (§ 552) ; o- bez protetického v- na začátku slova a na švu složeniny, např. oheň,

zaopatřyll-cj-č... (§ 57 1); koncovka -u v 2. p. jedn. č. tvrdého sklonění neživ, podst. jmen muž. rodu v omezenějším rozsahu než na západě jazykového území, naproti tomu však zčásti také u jmen měkkého sklonění, např. placu, Čajů, kuru... (§ 1022); v 2. pádě množ. č. podst. jmen muž. rodu koncovka -uvf-ův (-ufj-úf), např. chlapův, dubuv, pekarův... (§ 1043); na -uv\-uv končí též 1. (a neživ. 4.) pád jedn.

č.

muž. rodu příd.

jmen přivlastňujících mužským

osobám,

např.

bratrův... (§ 1162); ve 4. pádě množ. č. muž. život, (osob.) podst. jmen tvar shodný s 2. pádem, např. (příklady z Opavska) vigel sy tych synkuf, pivo pro mulařuv... (§ 1032); koncovky nepřímých pádů podst. jmen typu kúra v jedn. č. vyrovnané s měkkým skloněním, tj. v 2. p. např. kuWa\-c’a\-ča, v 3., 6. p. kuřaluf-c'u\-Ču... (§ 106i; v množ. č. však 1. p. kuřata, 2. p. kurát... jako v jiných nářečích); silná tendence k sjednocení koncovek nejen v 7. pádě množ. č. (srov. § 170i5), nýbrž také v 3. a 6. pádě podst. jmen všech rodů, projevující se ovšem v různých částech území nestejným způsobem (viz níže, §§ 1732f, 1742í,3, 1752Ch,3); v 3. pádě zájmena ja/jo tvar mi často i v přízvučném postavení, např. mi se zda... (§ 1172); u zájmena ty a zájmena zvratného naopak delší tvary zčásti i v případech, v kterých se v jiných nářečích užívá tvarů kratších, jako např.

pravi sobje... (§ 1173) ; sklonění rodových zájmen zvlášť v nepřímých pádech většinou shodné se skloněním příd. jmen (viz níže, §§ 1732Ch, 1742k, 1752k); v 7. pádě jedn. č. muž. a střed, rodu i v 2., 6. a 3., 7. pádě množ. č. tvrdého

289

zájmenného sklonění odstraněna alternace předkoncovkové souhlásky, např.

tym, jednym..., tych..., tym..., tymijtyma... (§ 1213) ; ve sklonění zájmen muj, tvuj/tfuj, svujjsfuj zpravidla nestažené podoby, např. mojehojmojiho, mojemujmojimu..., moja, tvoja..., moji/mojej... atd. (§ 1232); rozlišení životnosti (osobovosti) a neživotnosti (neosobovosti) v tvarech 1. p. muž. rodu číslovek tře/třo, Štyfe X třijtřy, štyry..., bez rozlišení však patrně u osobních i neosobních podst. jmen všude dva (i v úseku, kde za byv. d je o; §§ 125i, 1240; zakončení infinitivu na 4f-cj-éy např. ňesljňes^' /ňis'c' ¡hešč, volal¡-cj-č... (§133i), avšak v případech typu pec/pic, moc... podoby bez 4 ¡-cj-č (§ 493); v příěestí min. sloves typu spadne — spadnul... tvar jedn. č. muž. rodu s - nu-, kdežto ostatní tvary bez -nu-, např. chytnul, ohnul, uschnul... x chytla, ohla, uschla... atd. (§ 1333); podobně u sloves typu začne řidčeji nebo hojněji zacnul (|| začal), užnul, utnul... X zacla (|| začala), uzla, utla... a také v inf. a příěestí trp. zacnuif-c’\-č (|| začal...)..., zacnuty (|| začaty)... atd., ale zpravidla vždy vzal/vz'al/vz'ol — vzala/vz'ala..., vzyljvzalj-c' [-c..., vzaty[vz'aty... (§ 1334); v 2. os. jedn. č. slovesa „b ý t“ ve významu existenciálním a ve funkci spony tvar syls'i (pokud neexistují tvary složené, viz níže, §§ 1733, 1743, 1752m), ve funkci osobního morfému (pomocného slovesa) v složených formách min. času pak syls'i II -s/-s'(-z/-z') např. dal sy mu to? ||dalz mu to?... (§§ 1363, 1343); v rozk. způsobu slovesa „b ý t“ podoby bud\bu%'\bu%, budmy... (§ 1372); v 3. os. množ. č. slovesa „chtít“ tvar chcu (chcum...) (§ 138i); v složeném tvaru 1. os. jedn. č. podmiňovacího způsobu se někdy vynechává osobní morfém -ch, zvlášť je-li osoba vyjádřena zájmenem, např. ja by dal... (§ 1352). Některé rozdíly

172. 1. Naproti tomu v četných jevech se slezská nářečí mezi sebou navzájem liší, jak je zčásti patrno již ze základní charakteristiky. Na rozdíl od jiných nářečí jsou zvlášť výrazné rozdíly v inventáři souhlásek, zejména v sykavkových řadách a v jejich rozvržení. Tyto rozdíly nám dále slouží jako hrubé hlavní dělidlo slezských nářečí do dílčích podskupin (viz níže). 2. Z rozšířenějších diferenčních jevů nekryjících se s hranicemi podskupin je třeba zejména uvést, že se v množ. č. muž. rodu v míře vzrůstající směrem k severu podstatná jména označující zvířata, ptáky apod. skloňují jako ne­ životná, tj. místo kategorie životnosti a neživotnosti vystupuje v těchto nářečích kategorie osobovosti a neosobovosti; srov. např. 1., 4. p. množ. ba­

žanty, byky, holuby..., motýle, zajíce... (§ 103i). Dále se v nestejném rozsahu v různých částech slez. oblasti vyskýtá v 1. p. množ. č. muž. život, (osob.) podst. jmen koncovka -e, např. Frydecahe, Morkovjahe..., kovale, pekaře..., omezeněji též -ove, např. lutkove, synové... (§ 1042). Příd. jména přivlastňovací mají ve východnějších slez. nářečích tvar složeného sklonění též v 1., 4. pádě jedn. č. střed, rodu, v 1., 4. pádě množ. č. neživ, (neosob.) muž. i žen. a střed,

290

rodu je pak tvar složeného sklonění snad po celém území; např. susedove[sus'e-

dove pole..., susedovelsus'edovelsušedove noze... (§ 1163). U zájmena zvratného existuje ve většině nářečí jednotný příklonný tvar se, toliko v jv. části je v 3. pádě sy[s'i (§ 1173). U zájmena 3. osoby se v severnějších částech území vyskytují v důrazovém postavení kolísavě nebo i výlučně tvary typu oneho, onemu..., onefonej atd. (§ 122i). Výskyt tvarů podle typu maze — mazal... u sloves jako čyce/čice, dive[g'ive se, spive, strýce[strice, zbife... vzrůstá v slez. oblasti směrem k jihu; relativně nejhojněji a u největšího počtu sloves se vyskytují tyto podoby v jv. úseku na pomezí sev. podskupiny nářečí výchmor. (§ 1282). V slo­ vesném tvaru 1. os. množ. vládne na většině území koncovka - my (|| -m), např. ňesemy (\\Hesem), prosymy¡pros' imyjprosymy, volamy..., pouze v části nářečí na jihovýchodě a snad též v drobných sz. okrajových úsecích za hranicemi republiky se vy skýtá -me (§ 1303). 3. K méně výrazným jevům, vyskytujícím se porůznu v slez. nářečích, patří redukce, popř. zánik y, omezeněji též e před l (l), r v případech jako b9l..., sdrvatkajsrvatka, v9rvac'¡vrvac..., brla aj. (§ 394); jev zřejmě souvisí s výslovností slabičného l, r v okrajových úsecích s průvodním samohláskovým prvkem (srov. § 1705ab) & s ústupem této výslovnosti. Neexistence slabičného l (l) ve většině nářečí, v okrajových nářečích zčásti též r, má za následek i některé dílčí rozdíly ve výsledcích vývoje tzv. pobočných slabik, jako např. lnultal... ||hu-

tac'\-c..., kylnuljkHnuc' ... 11kňuč. .., sluza ||sylza..., krvavý \\kvavy..., remesnik ||řemeselňik..., vjetr, Petr \\vjeter, Peter... (§§6 0 — 62); snad po celém území je plná průvodní samohláska při -l, -l v případech typu mysel, zmysel\smysel..., při -m v případech sedům, osum/sedym, osym... (§ 162); v příčestí min. sloves 1. tř. se slovním základem zakončeným na souhlásku se vedle obecně rozšířených podob tvaru jedn. č. muž. rodu bez -l (srov. § 1705b) v některých jv. nářečích zčásti vyskytují též podoby typu ‘Hesel, vedel, mohel... (§62i). Z dalších jevů stojí za zmínku např. pravidelná skupina stř- za původní str'-, sr'-, čr'- v případech jako střyhal..., středa..., střešna...; toliko v jednotli­ vých slovech se za někdejší čr'- místy vyskýtá č-, např. čevo (|| střevo), snad též čepaHe aj. (§ 482,3). V některých nářečích neexistuje zvláštní tvar rozk. způsobu v 1. os. množ. č. a užívá se buď tvaru oznamovacího, nebo opisu s rozk. tvarem 2. os. množ. poc'e[poče ,pojďteť, např. zaspivamy se\\poče zaspimmy se... (§ 1323). Jiné jevy jsou více příznačné pro jednotlivé podskupiny slez. nářečí nebo jejich dílčí úseky. Přitom obdobně jako ve výchmor. nářečích v poměru k slo­ venštině přibývá v slez. nářečích s jistými výjimkami zhruba směrem k sv. znaků shodných s polštinou.

Jižní (moravská) podskupina slezských nářečí

.

173 1. Jižní podskupina slez. nářečí tvoří neširoký okrajový pás v sousedství výchmor. nářečí kolem Štramberka, Příbora a Frenštátu pod Radhoštěm, zužující se směrem k jv. Nářečí této podskupiny se v řadě jevů shodují s nářečími vých­ mor., resp. s jejich severními úseky.

291

Společné znaky již­ ních slez. nářečí

2. Společné znaky všech nebo téměř všech nářečí jižní slez. podskupiny jsou zejména tyto: a) Souhlásky l, d se vyslovují bez asibilace, tj. licho, dědina..., lemny, děti... (§34x). b) Neexistují palatalizované ostré sykavky, za někdejší s', z' je s, z, např. nosyl, zyma..., seno, zal ,zeť‘ (§ 356). c) Hláska y je po souhláskách od původu tvrdých, za dřívější i pak po všech sykavkách (také po ř), např. byl. vysoky, syn, mlýn, chýlil..., cylil, nosyl, zyma..., ucyl, šydlo, zyvot, prykopa... X bil, vidět, list..., licho, divoký, tiil... { § § 64 ^ 4, 663). d) Za byv. é je veskrze e, např. délka, dobré mléko, polefka, tiesl... (§ 69 i,2,4). e) Na rozdíl od jiných slez. nářečí se nevyskytují stopy někdejšího náhradního dloužení nebo jiné starší délky samohlásek v rozsahu větším než na ostatním území čes. jazyka, tj. ani v případech jako drozd, schod... (srov. § 90x), 2. p. množ. kol, slov... (§ 1052), hor, jahod... (§ 1074), v kterých by za býv. ó bylo u; výjimku tvoří zájmeno 3. osoby, které má v 1. p. jedn. č. muž. rodu ve shodě s jinými slez. nářečími podobu un (§ 90i). f) V 7. p. množ. Č. všech skloňovacích typů převážně vládne koncovka -mi (-ami...), např. za starými horami... (srov. § 170i5). V 3. pádě množ. č. podst. jmen není provedeno úplné vyrovnání koncovek, v muž. rodě je pravidlem -um, např. susedum, pekarům..., v žen. a převahou i v střed, rodě -am, např. horám, *suktiam..., stadam \\stádům, polam...\ v 6. pádě všech rodů převládá -ach, v západnějších nářečích zčásti vedle - och, např. susedach, stadach, horách... ||su-

sedoch, stadoch, horoch... (§ 1093). g) V 1., 4., 7. pádě jedn. č. žen. rodu měkkého sklonění příd. jmen jsou podoby s přehláskou v koncovce, např. inacy cesta — inacy cestu (§ 1122; srov. též § 1 706b,8).

h) V 3. pádě zvrat, zájmena je zachován tvar sy proti tvaru 4. p. se, např.

kup sy to... (§ 1173). ch) Sklonění rodových zájmen se ve většině tvarů shoduje jednak s tvrdým, jednak s měkkým skloněním příd. jmen, srov. např. teho, ternu, o temjtym, s tym

(jehojtieho..., o tiemjo tiim ...)..., 2., 3., 6. p. jedn. č. žen. rodu tejjte... ||starého, starému, o starém¡starým, ze starým..., starej/staré... x nasyho, nasymu, o našym, z našym (mojiho...)..., 2., 3., 6. p. žen. rodu našy (moji, i\y ,j ť ) . .. ||staršyho, staršymu, o staršym, ze staršym (obectiiho. . . ) . . . , staršy. .. (§ 1202). i) V slovesných tvarech 3. os. množ. č. vládne sestava koncovek -u, -a, -aju, např. tiesu — prosa, umja — volaju (§ 131); u sloves ,,jíst, vědět“ je 3. os. množ. jeda, vjeda (§ 1382). Severní hranici jižní slez. podskupiny tvoří hlavně izoglosy jevů uvedených pod a) a b), třebaže první a zčásti i druhý jev přesahují v úseku kolem Čeladné a St. Hamrů do nářečí východní podskupiny (§ 1753); vymezení hranice proti nářečím výchmor. viz v § 22. rozdíly

3. Rozdíly mezi nářečími jižní podskupiny jsou převážně toho druhu, že v úsecích při jižní a také při západní hranici (na pomezí dřívějšího německého

292“

osídlení) je více znaků shodných s nářečími výchmor., směrem k severu a vý-

Oblastní

chodu pak přibývá znaků společných s východní podskupinou. Tak kolem Štramberka, v menším rozsahu i kolem Frenštátu, je zčásti omezeno l, d, n před e a býv. slabým b, např. v případech jako deH/derí, konec/koHec, tma, dbal...; v enklávě kolem Příbora se pravidelně říká i nesete, nebudete apod., na rozdíl od ňesele, nebudete... v jiných nářečích (srov. § 1703a); na Štrambersku a Příborsku existují podoby vyrovnané ve prospěch přehlásky v typech smii se — smil se (na Příborsku smjel se)..., zapřyhhe— zapryhnui. . . , na Frenštátsku však je

smjai se — smjal se..., zaprahne — zaprahnul... (§ 8 0 4Cf). Podst. jména se slovním základem končícím na -s, -z patří v úseku kolem Štramberka a Příbora k měkkému sklonění, východněji však většinou k tvrdému (srov. § 170i2); ve shodě s výchmor. nářečími a na rozdíl od jiných slez. nářečí nejsou na Štram­ bersku vyrovnány tvary 6. a 7. pádu jedn. č. muž. a střed, rodu tvrdého sklonění příd. jmen a většinou též zájmen, např. o starém — ze starým..., o tem¡o tym — — s tym... (srov. § 170i3). Naproti tomu v 2., 3., 6. pádě jedn. č. žen. rodu tvrdého sklonění příd. jmen a zájmen má ve shodě s výchmor. nářečími kon­ covku -ej okrajový jižní úsek na Frenštátsku, ot tej starej mamy — tej starej

mamje..., kdežto nářečí na Štrambersku se shodují s nářečími vých. podskupiny, ot te staré mamy — te staré mamje (§§ 1153, 1212). Naopak od východu zhruba po Frenštát kolísavě zasahuje změna aj > ej v superlativní předponě a omezeněji v tvarech rozk. způsobu sloves 5. třídy, např. nejddšy, dej..., proti západnějším podobám beze změny, najdelsy, daj... (§ 753); v oznamovacím způsobu přít. času slovesa „b ý t“ ve významu existenciálním a ve funkci spony se zvlášť v záporu vyskytují složené tvary hehi sem, ňehi sy, nehi zrny, hehi sle, hehi su (|| hesem,

hesy. . .), proti západnějším podobám nejsem, hejsy... (§ 136$); aj. V územní spojitosti s menšími úseky sousedních oblastí se porůznu vyskytují některé další jevy odlišující příslušná nářečí od jiných částí již. podskupiny, jako např. na Štrambersku zakončení -ch v 2. p. množ. č. podst. jmen, omezené však na rozdíl od výchmor. nářečí kolem Rožnova většinou jenom na měkké sklonění střed, a žen. rodu, např. polích, kozych, koslich..., protože v muž. rodě převládá koncovka -uv (-uf), zakončená souhláskou ( § 110i); v souvislosti se severním úsekem západních výchmor. nářečí (srov. § 1683) existuje na Štram­ bersku v 3. pádě zájmena já vedle tvaru mi popředložkový tvar mni, např. ke

mhi, výlučně vládnoucí též v 6. pádě (§ 1172). Východnější nářečí mají naopak společně s jižními nářečími východní slez. podskupiny v jedn. č. muž. rodu příčestí min. sloves 1. třídy dubletní tvary nesel, vedel, mohel... vedle běžnějších podob iíes, ved, moh... (§ 62i), v 2., 4. a 3. pádě zájmena 2. os. jedn. č. a zájmena zvrat, jednotné delší tvary tebje, sébje, popř. teje, seje (§ 1174), aj. Naopak je štramberský úsek hlavní oblastí drobné enklávy s koncovkou -ma v 1. os. množ. č. rozk. způsobu, přesahující do několika okrajových obcí výchmor. a mající charakter pohyblivého morfému, např. hezma, zubníma..., tozma uš pol,

šagma objedvaj... (§ 1323). Patrně bez územní souvislosti s jinými oblastmi se podobně na Štrambersku spolu s blízkým výchmor. úsekem v rozk. způsobu slovesa ,,b ý ť ‘ vyskytují podoby byd, bydma/bydmy... proti většinovému bud... (§ 1372). Na Příborsku vládne v slovesné 1. os. množ. č. koncovka -me (§ 1303); aj.

293

4. Ukázky jižních slez. nářečí a) Ze Štramberka, okr. Nový Jičín (muž, 1849)

V Lichnovje sobje vzal chudobný chashik bohatu rojíku.1 Hrubje s nim narobjala 2 eš3 se pustila do něho a vyhahala ho. Chlap sy najprem4 myslel: Co by otchodil?5 A potem zase mu vyčytala, co je jeho ajcy zebere a ai táhne. Chashik sy dohezjedem6 šaty a do pinklika1spakoval. Daval na hu pozor, a jak Šla, mjela ocásky8 visel. Draphe pinkel ze šatama a robu za ocásek a drap s hu přez rameno a do dveřych se bral furt.9 Roba řvala, ad ju pusii, ale un hic: Tyz mi řekla ajcy vemu co je mojiho, a ty sy teł moja, toš pojce mnu. 1 ženu

2 špatně s ním nakládala

7 do uzlíku

8 copy

3 až

4 nejprve

5 proč bych odcházel

6 jenom

9 pryč (Ad. Kellner, Štramberské nářečí, s. 105.)

b) Z Lichnova u Frenštátu, okr. N ový Jičín (žena, 1868)

Jednej hospodyhi bylo divné, ze ji krávy nadobře1 mało doją. Toz nalułila2 chlapca, aby vyhnal spješej ez3gdy inda a daval dobry pozor. Byla mhla a aji trochu rosa, a tu chlapegjuvidel, jak suseda chodi po mezy, smyce za sebu travhicu4 a povjeda: Na pu\ uzytecku, na pul uzytecku! Ona hevidela teho chlapca, ale chlapeg ju dobře, zdělal z hlavy mjech,5 začal ho smykal po tych samych misiach a pravil: Na cely uzytecek,nacely uzytecek. Jak potem přyhnal domu, toz hospodyh hodhe nadojila, a suseda uš potem nechodila s travhicu po mezy, lebo se dovjedela, ze ju tam viděli. Byla to čarodehica. 1 velmi

2 navedla

3 než

4 plachtu na nošení trávy

5 pytel

(F. Horečka, Nářečí na Frenštátsku, s. 72; přepsáno.)

Západní (opavská) podskupina slezských nářečí 174. 1. Západní podskupina slez. nářečí zaujímá sz. část slezské oblasti spolu se západním přesahem do Polska, k východu zčásti až za Hlučín a po Klimkovice (mimo pohraniční osady severně i několik obcí jz. od Hlučína), odděleně od souvislého území pak Studénku s Pustějovem v záp. části býv. národnostního výběžku jv. od Bílovce. Mezi nářečími této oblasti je řada závažných rozdílů, jiné znaky jsou však v různých částech nebo po celém území společné. Společné znaky zá­ padních slez. nářečí

2. Hlavní znaky západních slez. nářečí jsou tyto: a) Fonémy l , d na většině území vůbec neexistují a na jejich místě je č, jf, např. Čycho, gegyna / čicho, gegina. .. , čemny, gen ... ; pouze v západních a převážně též v jižních okrajových úsecích je i , d zachováno, a to ve fonetické realizaci c', g' (na rozdíl od starého c, |), např. c'icho, gfeg'ina. . ., c'emny, g'eh... (srov. § 1703a). b) Paralelně s c, jf za l, d (ď, g') je ve většině nářečí š, z za bývalé palatalizované ostré sykavky s z', např. nošyč, zyma / nošič, zima. . ., šeno, zač ,zeťť. . v stejném územním rozsahu, v jakém se udrželo c', g' (viz bod a), je zachováno též s', z',

294

např. nos'ic', z'ima..., sfeno, zfac'... (srov. § 1703d)c) Souhlásky š,zls',z' jsou též za původní tvrdé s, z před č ,g lc ', g ', např. koše — koščyj-i..., koščany / kos'c' — kos'c'i..., kos’cfany... , hešč/ hes'c', 2. os.

množ. č. rozk. způs. ňešče[ňes'cfe ... , jezgyč, pazgeřy /jez'g'ic', paz'2 'eřy apod. Naproti tomu před fb, l a býv. měkkými retnicemi je s, z zachováno, např. sňih,

zle, spivačl-c'... (§ 466,7). d.) Hláska y je na celém území po souhláskách od původu tvrdých, např. byc/byc', vysoky, syn, mlýn, chyčyc\chycic]chyďiď..., za býv. i pak hlavně po c (g) a ř, např. cygan, syncy..., řykač/řykac' apod. Na většině území je y též po tupých sykavkách, pouze nářečí studéneckého výběžku zde má shodně s nářečími vých. podskupiny i , např. učyč[učyc', šydlo, žyvot... X učic, šidlo, život... (§ 644); v stejném územním rozsahu je y x ip o č, jr < l,d (c', g') a š, z < s', z', pokud však jsou v okrajových úsecích palatalizované sykavky c', g' a s', z' zachovány, je po nich veskrze i (viz výše body ab). e) Za býv. é je po celém území zpravidla e jako v jižní podskupině, např. délka, dobré mléko, polefka, hešcjhes’ c ' ...; v některých morfologizovaných pří­ padech je však ve shodě s vých. podskupinou v části východnějších nářečí, zvi. v úseku kolem Hlučína, za někdejší é po měkkých a býv. měkkých souhláskách v nestejném územním rozsahu i[y, např. v infinitivech typu nišc, vise, ucyc\uo'ic ,utéci*..., v přič. min. přyňis, ucyk... apod.; v různých lexikalizovaných pří­ padech s býv. náhradní délkou je i\y za 5e i dále na západ, např. (j)iž ,ježek*, pohryb (2. p . jeza, p o h ř e b a , 2. p. množ. bešyd (od beseda)... (§ 6 9 i ,4; srov. též § 1707a). f) Téžeslabičná skupina aj je po celém území veskrze zachována, tj. i v super­ lativní předponě a v tvarech rozk. způsobu sloves 5. tř., např. najdelšyj-i, daj... (§ 751?3). g) Téměř po celém území existují podoby vyrovnané* ve prospěch přehlásky v typech smic[-cr se — smil se..., zapřyhne — zapryhnuc\-c*aj., pouze v drobném vých. okrajovém úseku kolem Hlučína je smjac se — smjal se..., zaprahne — — zapřahnuc... (§ 804Cf). h) Stopy někdejšího náhradního dloužení samohlásek v rozsahu větším než v jiných nářečních skupinách se vyskytují nedůsledně v lexikalizovaných a morfologizovaných případech jako schud, strum (2. p. schoda, stroma..., ale např. drozd — drozda...)..., 2. p. množ. č. kul, sluv..., hur, jahud... (od kolo,

slovo..., hora, jahoda..., ale např. koz od koza...)... a také (j)iz, pohryb... (avšak jen chleb, led...), ačkoli jinak se é v západní podskupině nezúžilo (§§ 90i, 1052, 1074; viz též bod e). ch) V 1., 4. pádě jedn. č. podst. jmen měkkého sklonění střed, rodu a také u měkkých rodových zájmen je na rozdíl od jiných nářečí veskrze koncovka -o jako ve sklonění tvrdém, např. srco, lozo, polo, poledho..., mojo, našo, cyjo... ě. Právě v těchto úsecích se sice vyskytují zbytky nepřehlasovaných podob 4. (2.) pádu zájmen 1. a 2. osoby mja, c'ajca, v přesahu do Polska též zvrat, zájmena sa\ avšak podoby mje, c'e/ce, se/s'e v ostatních slez. nářečích, jak už bylo řečeno, nevznikly přehláskou, nýbrž jsou jiného původu (srov. § 1708). Naproti tomu v slabikách původně dlouhých vedle zmíněné už důsledné přehlásky v 1. p. jedn. č. žen. rodu měkkého sklonění příd. jmen typu inaČy,fšedňi, v 3. os. množ. č. sloves 4. tř. pros'i, lezy aj. jsou ve skupině okrajových obcí jz. od Opavy na rozdíl od ostatních slez. nářečí přehla­ sované podoby např. i v 2. p. jedn. č. typu ze staveni (§ 802a), přehláska je zde též vin f. vz'ic' (X východnějšímu vzacjvzac...\ § 804(i). Poněkud větší územní rozsah (západně a zčásti i již. od Opavy, spolu se záp. přesahem do Polska) zaujímají podoby s přehláskou v typu kuřytko, shodné s odpovídajícími obměnami v části jižní střmor. podskupiny (§ 804g); v západním přesahu do Polska existují pak podoby s přehláskou též v 2. p. množ. č. typu kuřyt, c'elit... (§ 802a), ukazující kromě toho na bývalou délku. Eůzné tyto případy přehlásky patrně svědčí o dávném přímém kontaktu okrajových nářečí záp. slezské podskupiny se zá­ padnějšími oblastmi čes. jazyka v dobách před středověkou německou kolonizací, která tento kontakt přerušila. Stopou dřívějšího územního kontaktu s oblastí výchmor. a střmor. je na jz. Opavsku nepochybně také kolísavá příslušnost podst. jmen se slovním základem končícím na -s, -z k měkkým skloňovacím typům (§ 9 7 ; viz též § 170 i2). Z méně výrazných jevů v záp. přesahu do Polska stojí za zmínku jistá tendence k splynutí ř s žjš (§ 92).

297

Nářečí branické

~

5. Jako vyhraněný nářeění typ se v západním přesahu do Polska jeví dnes už zanikající nářečí branické, v starší dialektologii někdy označované názvem severoopavské. Pro Bránici samu je příznačný sedmičlenný soubor samohlásek, i/y, ie, e, a, o, uo, u (srov. § 1702), v němž dvojhláska ie je za býv. dlouhé nebo sekun­ dárně zdloužené e hlavně po retnicích a tupých sykavkách č, š, z, ř, dvojhláska uo pak za býv. 6 (i ó z é, viz níže); např. piesek, viera, Miech, 3. os. množ. pros'ie,

krycie..., kuoH, nuoz..., a také břieh, schuod, uon apod. (§§ 704, 743). V Bránici a v sousedních Boboluskách je dále o za e po c', , H, j, l, č, š, z, ř, v býv. dlouhých slabikách pak je v Bránici uo, v Boboluskách např. s’c'ohno, Hov'esta, joděn, 3. os. jedn. melo, pečo, hazo..., Huos'cjHus'c', pohřuobjpohřub atd. (§ 82). Tvrdé l se vyslovuje u (§ 12i); v Bránici je též protetické u- před o-, např. uoko, uokno..., v Boboluskách pak, kde patrně dřívější protetické u- ustoupilo, zasáhl tento ústup také etymologické u -< 1-, proto se říká např. i okec', ozo, onski rok... (§ 58). Z tvaroslovných jevů stojí za zmínku, že v Bránici nenastalo vyrovnání sloves­ ných tvarů typu pros'i — pros'ie', lezy — lezec' a umie — umieć', takže v 3. os. množ. č. je uoni pros'ie, lezie..., ale umjeju/umju... (§ 1312). Hranice některých rozdílů v oblasti západních slez. nářečí viz na mapce c. 38. 6. U k á z k y z á p a d n íc h slez. n á ř e č í a) Z Opavy-Kateřinek, okr. Opava (A: žena, 1898; B: muž, 1894; C: muž, 1892): A. Jezyšmaryja vis, človjek teho tolig vi, a jak — B. Jag ma rec, človjek se nesporní1 na to. Ďy2 mje sakra uz huba boli! Hrom do

teho! Co želač? C. Š čeho by če tez mohla huba boleč? Gy je to řezajj dřevo? Spominaj esce! Jak sme chogyli na Frajské!3 A. Jok sme chogyli do Chlebičova ? Sme dycky staly venku. Tojoni dycky: Poče ze herajn,4 nestůjče drausn!5 B. To se nezapomne. To uz je takova doba, ajesce pořat se po našemu.6 To buge pořat. 1 spomi — spomječ ,vzpomenout4(4. tř. jako trpí— trpječ) svět. válkou) 4>5 dovnitř, venku 6 roz.: mluví

2 vždyť

3 do Pruska (před 1.

(Zaznamenal J. Balhar.)

b) Z Hrabyně, okr. Opava (muž, 1900)

Oto ras1panfarař šli na špacyr a tu chlob honi svoju robu kole chalupy: Na stryku Valenčyn, co to robiče, ze robje pokuj nedace! Stryk Valenčyn stali celi opařeni, ale ropka se utřela ocy a pravi : Pane farař, j tyče svojum cestum, to je muj chlob a ja jeho roba a un moze se mnum robič co chce. 1 to jednou (A. Lamprecht, Středoopavské nářečí, s. 109.)

c) Z Chuchelné, okr. Opava (muž, 1878)

298

(O požáru.) Nale potym přylečel ten pekař, pravil: Pane Ficner, mačejišc ku Franckovi. Poče poče, bo hořy! No tuz ja vylezu navrch, skocym, ajun pravi: Pane Ficner poče, to vaše koně. — Ony byly ve stajni kole kraf, ajaš štyry krávy ležely mrtfe. N ojole my na to nedamy Hic, my ku tym koHum, ku tym konum my skočyli, tam

to byloješče, taky jořydašek,1 tam to bylo zachrařene. Tah sme to — ty koně. Tuž un vzal svojeho. Ňechčel. Ale potem ja sem vzal mojeho předy řyčum, zatkem, přeskočyl mi, a ten za Mm. Jag byl na dvoře, sam vyskočyl. Fcyl co? Fcyl my dali kořte pot šopu. Tuž bylo radošcy! 1 přístřešek

(Zaznamenal J. Balhar.)

d) Z Hlučína, okr. Opava (muž, 1909) (O chytání ptáků.) Baj1 v žymje,jag baj su ty hýle,2jak přydu, tes se baj chytaju, lebo čyšky, konopnik. Inšych ptakuf tu nehi. Hýle na jahřabiny, alebo ty polně ptáky, stehlicy, ty choju na ten, na lupon? To je ošcy4 takové, jak se to utrhuje *a haže na ty kabaty! Alebo potem na ty kfječyny choju, na ty kfitka, na ty majicky. Alejony se chytaju ptákyjenem na pojjym, inajj ni. To se chytře, da se ho do kletky,5a da se mu tam trochu maku, lénu, semeno se mu da, aby se chytnul žráč. Jag vijjy, že by se ne­ chytnul žráč, tak se vemeja pusčy se ho, bo6 s takého ptaka ni% neři. Ten pták by zdechnul. 1 třeba 2 hýlové

3 na lopuch 4 ostí, ostnaté plodenství lopuchu 5 do klece 6 neboť (Zaznamenal J. Balhar.)

e) Ze Studénky, okr. N ový Jičín (žena, 1893)

Muj bratr robil ve verku1f Třyncu a maminka mje vypravili k nemu, že mu budu vařyč a popolednu se učic sic. Dali mi sebu ložo,2 almaru, dyvan, a almarku na hrnce. Tag mje vyštafirováli.3 A kufr, tam semjmjela holt prádloja tag ledyco. Ma­ minka mjeli zvyk poznacie se dycky dojalmary s křydu, gdy jim bjehala krava, coby4 to vi¡jelija nestračili to. Tuž zrny to naložili *a odvezli na banhof.5 Ja sem už byla taka slečinka, tes sem sejaž o sobje myslela, tu se naraz na banhofje 'almarajotevřela, 'a na dveřay bylo napsané velkými literami: Strakula bjehala pjedadvacateho dubna. To viče jaku sem mjela hanbu! 1 v železárnách

2 postel

3 vybavili

4 aby

5 nádraží (Z. rukopisné práce Z. Sochové.)

f) Okrajové západoopavské nářečí ze Slavkova, okr. Opava (žena, 1897) (O účtování v zemědělském družstvu.) Alebo letos chcu nam strhnuc' cosyk. Ja sem užjím povjeg'ela svojo, jag byla schuza. Tusase vi! Utržyli za fsečko dobře! Pog'ivajc'e se, třeba za mak: oři mjeli určenu cenu, kelko maju za to utržyc'. Za mak mjeli určene styrycet c'is'ic, a prez osymdesat c'is'ig utržyli! Pravje že na želu pry řevysli. A najogurkay vyšli, bo bylo hrubo1 *ogurek. In%'e řebylojogurek, aju naz bylo ‘ogurek! Ojé, to lude z druhyy g'eg'in chodili najogurkyja ptali se -diješče su. Vyšli dobře! Ja sem prajela: nekřič'e mi, kery čertjto bere, ty peřize! Jasem im jo tam řekla! Ty posłuchaj, jag ja sem to tam mluvila, čemu2 mi žáden řenadal? 1 protože bylo hodně... 2 proě

(Zaznamenal J. Balhar.)

g) Okrajové západoopavské nářečí z Hlavnice, okr. Opava (žena, 1882)

Gdo mjel bidu, mjel bidu! Jag baj1 stryk, ten byl zedřikem, a to chodili do ro­ boty2 dojOpavypješky cestu g'elali. A to dycky na tyčení To se vzal chleba sebumja co pojes'c', a to dycky na cely tygeř. A v z'imje chodili do satkofskeho dvora. To je tu kaj3^je Sadek, to chodili z miry mlac'ic'. To seješče cepama mlac'ilo fšecko na panským. Jačmeř z miry mlac'ic' chodili. Mlac'ilija dostali potem odmjeřenejobili, tag za to mlaceři, bo teho pola řemjeli. V z'imje, sneha bylojaš po krk,

299

un chog'il! Ale pojes'c' tam nedostal, musel ze sebum brac' 'idlo. Ale rukama tryskać' tym cepem! A nesky? Domfy4 to heporag'u5 vymlac'ic', uš kombajny su! — Tag uš to skoncymy. Jajuz musym is'ć k temu mojemu chlopoj. 1 třeba

2 do práce

3 kde

4 parní mlátičky

5 nedokážou (Zaznamenal J. Balhar.)

h) Okrajové nářečí z Bránice v Polsku (0 přástkách.) Za dávných casuov g'efcata chog'iuy na přietky. V g'eg'ihe byuy sponky, kaj sa přaduo. Do takého sponka nalezena jodna roba1y deset g'efčiet. Přaduo sa kazdy g'oň az do dvanaste přes ceuu z'imu. TJo desate v nocy přyšli často pachoucy2 ku g'efcatum na zálety. Boj přyhos'li ym paskudy3 na s'linku.4 Potym sa s hima přeb'ehli. Přietky sa skončyuy v marcu.5 To byua velká hos'c'ina. Na tu hos'c'inu posuauy hospodyně kuobasy, buchty y masuo. Roba každého sponka navařyua kafeju y upekua kouace, a g' efcata co u he přaduy dostány jes'c'. 1 žena

2 chlapci

3 lahůdky

4 aby měly sliny (při předení) 5 v březnu (F. Steuer, Branické podřečí, s. 234n.; přepsáno.)

Východní (ostravská) podskupina slezských nářečí 175. 1. Východní podskupina slez. nářečí zaujímá východnější převážnou část slez. nářeční oblasti a táhne se souvislým, směrem k jihu poněkud rozšířeným pá­ sem zhruba od sz. k jv .; v severnějším úseku sousedí na západě se západní, v již­ nějším na jihozápadě s jižní podskupinou, na východě pak hraničí s polsko-českým smíš. pruhem (hranici viz v § 33). V severním úseku patří k vých. podskupině též několik pohraničních obcí sev. od Hlučína spolu s východním přesahem českých nářečí slezských do Polska a převahou znaků se k ní družilo i zaniklé už nářečí města Baborowa a sousední vesnice Jarowniowa sz. od Ratiboře, které tvořilo izolovanou enklávu na dřívějším polsko-německém jazykovém pomezí. Okrajové postavení vých. podskupiny nese s sebou, že směrem k východní hra­ nici zvlášť silně přibývá v nářečích znaků shodných s polštinou. Prudký průmy­ slový rozvoj Ostravska v posledním století a spojený s tím velký pohyb obyva­ telstva má ovšem na druhé straně za následek, že zejména nářečí v širokém okolí Ostravy jsou značně promíchána, rozrušena a nivelizována; jejich základní slez­ ský ráz, tj. hlavně neexistence významotvorné délky samohlásek a přízvuk na předposlední slabice, se však dost pevně drží. Společné znaky vý­ chodních slez. nářečí

300

2. Nejvýraznější znaky společné všem nebo téměř všem nářečím vých. pod­ skupiny jsou tyto: a) Souhlásky l, d se většinou vyslovují asibilovaně, tj. c', g’, např. c'icho,

g'eg'ina..., c'emny, g'en... (srov. § 1703a). b) Vedle tvrdých ostrých syká vek s, z a tupých sykavek š, z existují měkké ostré sykavky s', z', např. nos'ic', z'ima..., s'eno, z'ac' ,zeťc... (srov. § 1703d). c) Souhlásky š', z' jsou též za staré s, z před c', g', např. kos'c', kos'c'i..., kos'c'any..., ňis'cjňes'c', 2. os. množ. č. rozk. zp. ňes'c'e..., jez'g'ic', paz'g'eřil l~y...’, před ň, l a býv. měkkými retnicemi je naproti tomu na většině území stejně jako v záp. podskupině zachováno tvrdé s, z, např. shih, zle, spivac'... (§ 466,7).

d) Hláska y je na celém území po souhláskách od původu tvrdých, např. byc', vysoky, syn..., za býv. i pak po c, z ( < %), např. cygan, syncy..., 1. p. množ. č. život. muž. rodu druzy... Na části území je y také po tupých sykavkách, ve větším územním rozsahu zvi. po ř, např. ucyc', šydlo, zyvot, řykac' ...; převažuje však i, tj. učic', šidlo, život, řikac' ... (§ 644). e) Za býv. é je po celém území e toliko po tvrdých souhláskách (v části nářečí pouze v případech, v kterých za ním nenásledovala nosová souhláska; viz níže, odst. 4,5), např. délka, dobré mliko...; po měkkých a býv. měkkých souhláskách je za ně většinou ijy, např. polifka, zeli, his'c' ..., přič. min. prinisjpryhis, uc'ik... a také (j)iz, pohřib/pohřyb... (§ 694; srov. též (§ 1707a). f) Téžeslabičná skupina aj v základu slova se zachovává, popř. na části území za a je o (viz níže, odst. 3), např. fcerajši\-y, předaj¡předoj... ; v tvarech rozk. způsobu sloves 5. tř. a zvlášť v superlativní předponě je však za ni hlavně ve východnějších nářečích často ej, např. nejdelšij-y, dej... (|| najspišjnojspiš,

dajídoj...) (§ 753). g) Přehláska *a > ě do nářečí východní slez. podskupiny v zásadě nezasáhla, po celém území jsou tedy nepřehlasované podoby i v případech typu smjacj Ismjoc' se, zapřahnuc'/ zapřohnuc' aj. (§ 804Cf). h) Stopy někdejšího náhradního dloužení v slabikách zavřených znělou souhláskou se vyskytují se značnou pravidelností ve větším rozsahu než na ostatním území čes. jazyka, jako např. schud, druzd (ale 2. p. schoda...)..., 2. p. množ. č. kul, sluv..., Inur, jahud, kuz (od kolo, slovo..., hora, jahoda,

koza...)..., (j)iz, pohribIpohryb, lid (2. p. jeza, pohřeba, ledu...)..., ve východ­ nějších nářečích také hod, obroz, předoj (2. p. hada, obraza, předaja.. . ) . . . aj. (§§ 90i, 1052, 1074; srov. též § 1742h). ch) V 7. p. množ. č. všech skloňovacích typů vládne koncovka - mi (-ami...), např. za starými horami... (§§ 1092, 1154 aj.; srov. též § 170i5). i) V 2., 3., 6. pádě jedn. č. žen. r. tvrdého sklonění příd. jmen i rod. zájmen je provedeno vyrovnání ve prospěch etymologicky náležité koncovky 2. pádu, např. ot te stare mamy — te stare mamje (§§ 1153, 1212). j) V 1., 4., 7. pádě jedn. č. žen. rodu měkkého sklonění příd. jmen jsou veskrze koncovky nepřehlasované, např. inacajinaco cesta — inacu cestu — — inacu(m) cestu(m)... (§ 1122). k) Sklonění rodových zájmen se podobně jako v jižní podskupině shoduje ve většině tvarů jednak s tvrdým, jednak s měkkým skloněním příd. jmen; srov. např. teho, temujtymu, o tym, s tym (jeho, jemu/jimu, o him, s him ...)..., 2., 3., 6. p. jedn. č. žen. rodu te... ||starého, starému¡starýmu... X nasiho, nasimu, o našim, z našim (mojiho...) ..., 2., 3., 6. p. jedn. č. žen. rodu naši (moji, ji) || || staršího, staršimu atd. (§ 1202). l) V slovesných tvarech 3. os. množ. č. převažuje sestava koncovek -u, -a/-o, -aju, např. nesu — pros’a, leza, umja [ pros'o, lezo, umjo — volaju (§131). Slo­ vesa „jíst, vědět“ mají v 3. osobě množ. č. tvary je%'a, vjeg'a [ jeg'o, vjeg'o (§ 1382). m) V ozn. způsobu přít. času slovesa „b ý t“ ve významu existenciálním a ve funkci spony existují tvary složené, tj. 1. os. jedn. č. (ja/jo) semjsym je || zčásti

301

též joy je , 2. os. (ty) si je ¡tyz je ..., 1. os. množ. c. (my) zmy / zme su..., v záporu ňeňi sem / sym. . ., zmy \nesu zmy / nezmy su apod. (§ 136a). Oblastní

3. Co se týče rozdílů mezi nářečími vých. podskupiny, většinou spojují

ro z d íly ___příslušné úseky s nářečími sousedních oblastí. Na pomezí již. podskupiny, zvlášť

v úseku kolem Čeladné, se t, d nevyslovuje asibilovaně a výslovnost typu licho, dědina, lemny, deH... dnes proniká i dále na sever a na východ (§ 82); v témž úseku se měkké ostré sykavky, pokud se ještě zachovaly (zvi. ve St. Hamrech), zčásti vyslovují rozloženě, si, zi nebo si, z*, např. sieno/sieno apod. (§ 14i). V sou­ sedství záp. podskupiny se v severnějším pomezním úseku vyskytují podst. jména měkkého sklonění střed, rodu i měkká rodová zájmena s důslednou koncovkou -o v 1., 4. pádě jedn. č., tj. vedle případů typu srco také např. lozo, polo, poledho... , mojo, našo, cyjo... (§§9 6 3, 118i, srov. též § 170n). V 3., 6., 7. pádě množ. č. podst. jmen všech rodů vládne na většině území sestava koncovek -um, -ach, -ami, v jz. nářečích (zhruba po Místek) není však v 3. p. provedeno úplné vyrovnání, nýbrž shodně s již. podskupinou převažuje koncovka -um pouze v muž. rodě> kdežto v žen. a zčásti i v střed, rodě je -am (kolem Místku -om, se změnou býv. á v o; viz níže, odst. 4), např. sus'edum, pekařům..., horám, sukham/ horomr

sukHom..., proti východnějším podobám sus'edum, pekařům, horum, suknum...; v 6. p. zčásti přesahuje do záp. okrajových úseků z východních nářečí záp. podskupiny jednotná koncovka -och, např. břehoch, sus'edoch, stadoch...,

horoch, sukHoch..., východněji pak je zčásti kolísání, převažují však, popř. plně vládnou podoby typu břehách, sus'edach, stadoch..., horách, sukhach... (§ 1093); v 7. p. množ. č. všech skloňovacích typů zasahuje od západu do drobných severnějších úseků koncovka -ma (-orm\-ama), např. za starýma

horoma\horama..., břehoma, stadoma/ břehama, stadama..., mimo tyto úseky však je všude za starými horami atd. (§§ 1092, 1154 aj.). V 3. pádě zvrat, zájmena je v dost rozsáhlé jz. části vých. podskupiny ve shodě s již. podskupinou zachován starý tvar s'i (sy), dále na sever a na východ však vládne obdobně jako v záp. podskupině se/ďe (§ 117i,3). V jižnějších nářečích vých. podskupiny je centrum enklávy jednotných delších tvarů 2., 4. a 3., 6. pádu zájmena 2. osoby jedn. č. a zájmena zvratného tebje, sebje / teje, seje, které přesahují i do východních nářečí již. podskupiny a zčásti také do pol.-čes. smíš. pruhu (§ 1174). Bez územní souvislosti se západními oblastmi čes. jazyka je tu dále v slovesné 1. os. množ. č. převážně koncovka -me (|| jen řidč. -my; § 1303); v jedn. č. muž. rodu příčestí min. sloves 1. tř. se slovním základem zakončeným na souhlásku se řidčeji vyskytují podoby typu Hesel, vedel, mohel... (vedle běžného His, ved, muh...), rovněž se objevující také ve východních nářečích již. podskupiny (§62i). Dost rozsáhlou enklávu převážně po levém břehu Ostravice, oddělenou oblastí Ostravy od podobné menší enklávy v severnější části pol.-čes. smíš. pruhu, tvoří podoby jedn. č. muž. rodu přič. min. typu bjul, zul, umul, bul... ( x bila, zila/zyla, umyla, byla...), lezul,třul, sul / lezol, třol, sol... (X ležela, třela, šla...; § 129i).

302

V přímé územní souvislosti s nářečími pol.-čes. smíš. pruhu, popř. s polskými nářečími za hranicemi republiky, se ve východnějších nářečích vých. slez..

podskupiny vedle znaků společných celé podskupině vyskytují další znaky přesahující na území českého jazyka z oblasti polské. Poměrně značný územní rozsah má zvlášť o za býv. á v případech jako kabot, jo ,jáť, rod, polic', dobro voda... a také hod, ohroz..., krod, pos ( x v žen. rodě kradla, pasla...) apod., běžné jednak v několika obcích na sv. okraji vých. přesahu do Polska a v při­ lehlých pohraničních vesnicích sv. od Hlučína, hlavně však v úseku jjv. od Ostravy; západní hranice jevu není zcela jednotná, v přič. min. typu volol, dol sahá v úseku sz. od Místku až po řeku Odru (§ 772). 4. Jevů shodných s polskými nářečími je poměrně nejvíc v okrajových úsecích na pomezí pol.-čes. smíš. pruhu a v těsném sousedství polských nářečí. Jižní z těchto úseků, jehož nářečí bývá tradičně označováno nářečí hornoostra vické, se rozkládá po pravém břehu horního toku říčky Ostravice jjv. od Ostravy (od Vratimova k jihu). K hlavním znakům tohoto nářečí vedle o za býv. á patří i/y za e (i e < ě) a u za o před nosovými souhláskami, např. kolino, himy, tyn, 3. p. jedn. č. týmu, jimu (ale teho, jeho...), 1. os. jedn. č. sym ,jsemť. . . , dále hunym, chrumy, una... (§§ 682, 732). Změně o > u zde podlehlo také o, které vzniklo z býv. á, srov. např. pun, sum, 1 os. jedn. volum, mum..., 1 os. množ. č. volumy, mumy... (ale 2. os. vološ, moš..., 3. os. množ. volaju, máju...;

.

Nářečí

hornoostravické

.

§ 772). Jen velmi nedůsledně a celkem dost ojediněle, zvi. před i, jsou v některých obcích zachovány zbytky měkkých retnic, např. chv'ila, sp'ivac'... (§ 132); hojněji se naproti tomu zachovává nezjednodušená výslovnost nn v případech jako kamynny, panna... a zdvojené (dlouhé) n se vyslovuje také v případech jako dřevjanny, slumjanny apod. (§4 1 2). Z tvaroslovných jevů je třeba uvést, že se v 1. os. jedn. č. min. času vedle tvarů typu (ja) sym pisol vyskytují též podoby pisolch I joch pisol, g'ivalach s'e..., v těsném sousedství pol.-čes. smíš. pruhu také pisolech... apod. (§ 1342); složené tvary přít. času slovesa „b ý t“ jsou obdobně (jo) sym je \\joy je, v záporu pak se vedle (jo) sym nyhi vyskytují také podoby s nima/himaš, tj. (jo) sym himaš \\joy nimas atd. (§ 1366). 5. Většinou týmiž hlavními znaky se vyznačuje úsek severohlučínský, ke kterému patří několik pohraničních vesnic sev. od Hlučína (Strahovice, Píšť, Hať, Darkovice) a celý východní přesah do Polska. Alespoň v pomezních obcích východního přesahu pravidelněji existují měkké retnice (§ 132), v jeho převážné sv. části spolu s východnějšími obcemi na Hlučínsku (mimo Strahovice) pak

Úsek seve­ rohlučínský

je sedmičlenný soubor samohlásek i, y, e, a, o, u, u (§ 202), v němž zvláštní foném u, odlišný od u, je za starší d i za o před nosovými souhláskami, y pak je mj. důsledně za é i dlouhé ě také po souhláskách, které zůstaly měkké; např. kun, nuz, schůd,ůn... (§7 4 2), hunym, chrumy, una... (§ 732), polyfka, hys’c '... (§ 694), v'ym... (§ 702), kolyno, hymy... (§ 682). Na rozdíl od ostatních slez. nářečí je snad v celém úseku s', z' za s, z také před n, l a měkkými, resp. bývalými měkkými retnicemi, např. s^ihl^ňyh, z'le, s'pivac'... (§ 467); dost pravidelně se vyskýtá před měkkými nebo býv. měkkými souhláskami vkladné j, např. v pří­ padech jako bolejs'c', lejthi, halujz'..., letojs'i, nabrujs'ic'... (§ 50). V těsné spo­ jitosti se sousedními polskými nářečími a zároveň ve shodě s obdobným jevem v nářečích záp. podskupiny je v několika jv. obcích vých. přesahu v 7. p. jedn. č.

303

všech deklinací žen. rodu koncovka -um!-um, např. s tûm starûm babum, kdežto sz. obce mají koncovku -u (§ 1073); odlišně od všech ostatních nářečí ěes. jazyka je koncovka - um/-um v jv. obcích východního přesahu i v pohraničních vesnicích sev. od Hlučína také v slovesných tvarech 3. os. množ., např. ňesům, majum,

robjům I ňesum... ( § 131i). Nářečí baborowské

6. Zvláštní postavení mezi okrajovými slez. nářečími až do svého zániku dovršením postupné germanizace obyvatelstva zaujímalo nářečí baborowské, nejdále k severu vysunutá enkláva slezských přesahů českého typu do dnešního Polska, nejzazší zbytek kdysi patrně souvislého území. Vedle znaků společných s pomezními úseky vých. podskupiny se toto nářečí vyznačovalo některými znaky, které podobně jako v okrajových úsecích záp. podskupiny svědčí o někdej­ ším kontaktu se západnějšími oblastmi čes. jazyka, a to zejména hojnou přehláskou býv. *a > ě nejen v případech typu s'm'ejc' se ,smát seť (§ 804c),

tsejs'c' ,třásť (§ 804e), zapšejhnuc' ( § 804f) , nýbrž např. i v typu kůže ,kuřeť, c'ele..., 2. p. c'elejc'a..., vyrovnáním pak též v množ. č. kužeta, c'eleta..., 2. p. c'elejt... (§ 802a)> dále v zdrobnělinách typu kužeťko, c'elejtko... ( § 804g) a v jednotli­ vých slovech, jako jecmyňisko, lekac' se, p'ejs'c', p ě s ť ..., i v „nadměrných“ případech, např. p'eta, cesto, zejdek ,řádekť aj. (§ 8 0 i,4). Ve shodě se sousedními polskými nářečími mělo baborowské nářečí většinou dvojhlásku au za někdejší á, např. kabaut, jau, raud, paulic', dobrau voda..., Inaud, óbrauz...\ v jistých případech bylo však jako ve východních úsecích vých. podskupiny o, před nosovými souhláskami pak u, např. kovol ,kovář‘, bol se, krav'orňa..., pun, sum apod. (§ 773); za někdejší é po měkkých a býv. měkkých souhláskách zde bylo zčásti ej, např. pejro, talejž, uc'ejc ,utéciť... , zčásti však i, např. polifka, zeli, ňis'c'... (§§ 703, 694), za býv. dlouhé ě (i vzniklé přehláskou z *a) rovněž ej nebo také e, např. hžejc', s’m'ejc' se, pam'ejtka, zejdek, c'elejtko, koc'ejtko ||kuzetko, hujs'etko... (§ 703). Celkový soubor samohlásek byl pak v Baborowě sedmičlenný, i/y, ej, e, a, au, o, u (§ 202). S polským sousedstvím souviselo též splynutí ř s ž/š (viz hořejší příklady; § 92); patrně bez spojitosti s okolím bylo v baborowském nářečí hojné protetické h-, např. hul, hulica, huzda..., haptyka aj. (§ 562). 7. U k á z k y v ý c h o d n í c h s le z . n á ř e č í a) Ze Lhotky u Ostravy, okr. Opava (muž, 1888) (Honění krále.) ...postavila se žertka1 na pjekne rovné misto a fcylek c'i syncy tam šli ku tym koňům sfojim a zrychtovali se.2 Na tu zertku se dala bila šnuptychla.3Jeden chlap stal u tej zertky, ostatňi, c'i kefy teho krala chytali, c'ijus se prypravili ku tym koňům, nas'edli se, pravda, a fšecke koňe musely byc' v jednej rag'e. Byli to enem selscy syncy a jejich kamerami, kefy umjeli jez'g'ic'. — Potem se rapytalo4 ku tej zertce *a kery tu šnuptychlu chyc'il, ufynal5 s ňu dojOdry namocic'. A tuš to byl potem ten král. 1 tyč, menší žerď

2 připravili se

3 kapesník

4 jelo tryskem 5 uháněl (Zaznamenal R. Šrámek.)

b) Z Kozlovic, okr. Frýdek-Místek (žena, 1868)

304

A mje vam vz'alo — take boleňi, dostala sem take boleňi, takové revma do hlavy, ze se mi zdálo, že mi vam oko vylupi. To sem naříkala, to mi pravjel, ac' řeknu

sestřičce. Přihesla mi jakusy tabletku, tož mi to povolilo. — Ja sem pravjela: Oh blahoslaveny zrak, gdo esce vidi, aby se jeho šetřul. Jajidu po česle 'a potka mje známy lebo ten a pravi: Vitam vas tetinko lebo letuško, ten chlapec. Ja ho nepoznám, ja nevim, Hemožu. Gdys přide ke mjeja se mnu mluvi, alebo tam poslucham, toz ja tez Heslyšim dobře. — Tos také je to, tag je to se mnu. Ja sem slyšela, slychavala dobře, ale uš to fšecko vypovjeda. Podifte se, ja se Hemozu Hihda pot krkem zapjal, na to Hevidim — a uhmatal Heuhmatam. — Jak človjeg Hevidijaješče hmatu Herna, toz už je to s Him — (Zaznamenal J. Balhar; z knihy „Dějiny českého jazyka ve Slezsku a na Ostravsku“ , s. 76.)

c) Z Paskova, okr. Frýdek-Místek (muž, 1891) (0 krádeži.) Tu pryšol večir jeden mladeHec, ag' ho přenocuju. Šikovný mladeHec tu bul, pjekne oblečeny. — A zrny Hezamykali *añi do s'iHe, aHi do maštale, aHi na huru.1 A jun vig'ul, jak sem vet JcoHe do maštale % a vyšol sem s'iHu ven. Potem zrny šli spac'. Rano zrny mjeli dostač' po c'etce peHize f s'irotci kas'e. Brater bul fteda ešče navojHe... a Hechc'ul iz'g' do Mistka po vojensky. Chc'ul se oblic modré šaty. Byla и naz Bertyna *a ta mjelaty modré galaty2 najs'c'. Hledala v izbje f šifonerach3 af šifonerach na hůře... Ñigg'i iy Hemohla najs'c'-. Tak sem i pravjul: Ty Hevig'iš, a šol sem hledač' som. Hledom v izbje — Hic, vylezu na huru, pojivom se dojalmary, a tu sem poznol, že ten šikovný nocležHik naz oblik.4 1 na půdu

2 kalhoty

3 ve skříních

4 okradl (expr.)

(Zaznamenal D. Šlosar; přejato z cit. knihy, s. 76n.)

d) Hornoostravické nářečí z Bruzovic, okr. Frýdek-Místek (žena, 1888) (0 vichřici.) Suseda moja mjela novu stodolu 'a tak tu stodolu skruc'ilo, klamryj celu stodolu smetlo. To bylo! My sme sejaHi Henadali, •a tu se podivům, fšecko, ta hruška ležela! Joy mjela také velke jabluHe na zahrabe, fšecko s kořiHami ven! Hus'i my mjeli, tak se kulaly f tym blac'e! ToHik přivěs furu do stodoly, tak ta fura byla hned zhuru kopytym. Kola navrchu, a voda tak tu furu celu zavodHila! To vom šlo vody, vody! My mjeli na s'iHipo kostky2 vody. To Hebylo g vypovjeg'i! Karosek, tam jeden, byl f pólu. Teho to chytlo f pólu. Ty kuHe pry tag řechtaly! Tag un po pesky3 šel po zemi *a otpřohnuliy ot te fůry. To bylo s'ila! Mjes'igjmy se Hespamatali s teho! 1 svorníky

2 po kotníky

3 jako pes, po čtyřech (Zaznamenal J. Balhar.)

e) Hornoostravické nářečí z Janovic, okr. Frýdek-Místek (žena, 1905) INaša stařenka — 1VeroHika ŠnyHova num hoz vyklo'dali — hoz že tež 1přišli ido kostela — ^o pul *nocy.Že *Hemohli *spac', Itak šli *kole kostela, 'přišli, *otevřeli 'dveřia — ¡bo tam slyšeli jakés'i sp'i^vani. ^A tam sp'dvalo *cosi, jšli %ližt, has tam ¡uvi^'eli ty \Hebo4čiky, f porvHi Hafce že heg'eli ' tac'inek, *maminka, *křesHiček h křesHičkuJ 'a ty 1c'etky jakési, d ¡modlili se a sp'ihali, a 1uHi s'e h'edli 1do zadHi ' lafky \na chv'iHecku... a fc íl... ta jedna se jobroh'ila ta 1křesHičkaja 1pravilä: berunko 1uc'ekej 1domu bo 1bug'e 's tebu hle! 1No tak jo sem se — Чад una se hebralá a ^uc'e^kala 1domu a helo se hřasla aš 1přišla domu. 1 kmotr s kmotřičkou (M. Bomportl, Zvuková stránka souvislé řeči v nářečích na Těšínsku, s. 101; přepsáno, zachováno však vyznačení přízvuku a fakultativního dloužení samohlásek.)

305

—

—

f) Hornoostravické nářečí z Pražma, okr. Frýdek-Místek (muž, 1873)

Byl sem na vojně a mjeli zmy koná a tyn kun jeden — byl uz u mje mňevice1 osymnazd rokuj ten kuN, toz uz byl starší — no i syneg vyvet tam — u Moryca na tyn most, tam kejs'i2 Nebylo také izda, tam byl kopeček na tym. — Tam vyvěs tu furu a prevro&il s'e. — Ňezije. Noja — brater s nim — esce žije, Jozef — jez'g'il s tym kuNim, a tak se zebrol stamotél,3 s teho mostu, a lec'i tu — ona tu kopala, oto tu na tyy zahunach — a lec'i ot kostela tu k ni, a mama se myslela: Bohužel, co s'e tez stalo! Isto tata je umrety! Volo uš popfedy na něho co s'e stalo, a un praví: Švagrovo zle je, zle je! Ona s'e zlakla, ze jo uz nežiju. A tag i povjeg'el: Kun zdech. — No chvala bohu! — ze to Nevyslovil ze joy je umrety. 1 přibližně, asi

2 kdysi

3 odtamtud (Zaznamenal J. Balhar.)

g) Zaniklé okrajové nářečí z Baborowa v Polsku

Stázi lug’e mynovali i g'isr± mynujum hulíce v Baborov'e trochu inakši. Hulica ku Dťelovu mynovala se^Drahy. I ješce teraz zungum:2 idu na Drahy, myškau? na Dráhách. Hulica ku Šcitum mynovala se Berno. To myno jest i g'is' známe. Pyrvaj4 m'el tam kazdi velku zehradu. F tiy zehradach roslo mog hrušek. Zato5 myjs'lum nekezi, iz6 ta hulica dostala svoje myno od nymeckeho Birne. Ale to ne jest pravda. Z řinku1 ku zice8 šla malau hulicka. Tam lug’e m'eli moc kozuf. 1 to mynovala se Kojz'au hulicka. 1 dnes

2 říkají

3 bydlí

4 dřív

5 proto

6 že

7 z náměstí

8 k řece

(F. Steuer, Narzecze Baborowskie, s. 38; přepsáno.)

306

N Á Ř E Č Í P O L S K O -Č E S K É H O

S M ÍŠ E N É H O P R U H U

Celková charakteristika 176. Nej výraznější znaky nářečí polsko-českého smíšeného pruhu jsou tyto:

Hlavní znaky

A. v s o u b o r u h lá s e k a v j e j i c h r o z v r ž e n í 1. Y inventáři souhlásek mají nářečí na celém území dvojici l — l (§ 12x), měkké retnice p', b', v' proti tvrdým (§ 132), palatalizované ostré sykavky z' nebo stopy po nich proti s, z (§ 14i), všude existují fonémy g, g (§ l l i , 2). Naproti tomu se nevyskýtá slabičné l, l ani r (§ 162), v části nářečí neexistují také fonémy l, d (c', g') (§ 8 2). (O fonetických variantách kf, g', ch',

h' viz v § 15.) 2. Samohlásky jsou jen krátké, jejich soubor má ve většině nářečí sedm samohlásek ústních i, y, e, a, o, ú, u, všude pak dvě samohlásky nosové, y, u nebo stopy po nich (§ 21). 3. a) Fonémy i, d se vyslovují asibilovaně, c', g'\ jejich rozsah v jazyce, stejní, jako rozsah H, je podobný jako v nářečích slez. (viz § 1703a), navíc se zčástě vyskytují také před střídnicemi za staré r', např. c'yrp'ec', g'erzec'... (viz níže, bod 5b). Na části území však c', g’ splynulo s c, |, tj. čyrp'eč, gerzec apod. (§ 82; viz též níže, § 1782). b) Rozvržení l — l je v zásadě stejné jako v nářečích výchmor. a slez. (srov. §§ 1633b, 1703b); l se v sz. části území artikuluje špičkou jazyka, v jv. části se většinou vyslovuje u (§ 12i). c) Měkké retnice mají větší rozsah v jazyce než v sev. podskupině výchmor. nářečí a v okrajových úsecích nářečí slez. (srov. §§ 1633c, 1703c), neboť jsou také před původním e a jeho střídnicemi, před e < b a střídnicemi za staré Z, f ' ; např. p'erina, mlanovac’ ... , ov'es..., v'ilk, m'yrva... (viz § 36x a níže b od 5 a b ). d) Palatalizované ostré sykavky s', z' jsou na rozdíl od slez. nářečí také před původním e a jeho střídnicemi, v jistém rozsahu i před střídnicemi za staré f (viz § 35i a níže bod 5b); např. s'edlok, z'eli, z'ym ,zeměť... , s'yrp... aj. Na části území však s', z' splynulo s š, z, tj. šedlok, zdi... (§ 352; viz též níže § 178x).4 4. a) Foném g existuje ve větším rozsahu než na celém ostatním území, neboť nenastala změna původního g > h\ srov. např. glova, noga apod. Proto se naopak jen v omezeném rozsahu vyskýtá foném h, např. hog'ic' X chog'ic', hlavně v slovech přejatých ze slez. nářečí a ze spis. češtiny (§ 311). b) Foném y se vyskýtá nejen v případech jako v nářečích slez. (srov. § 1704b), nýbrž ve shodě s výchmor. úseky za předhist. skupinu *dj pravidelně i v pří­ padech jako cugy, m’ega, rozk. způs. jy g ... (srov. § 1634b), navíc pak též za pův. *g' v případech typu na noge, p'iňúnge (§ 302). Foném g je shodně jako

307

v ostatních východnějších nářečích hlavně ve skupině zjf (viz níže, bod 10), na části území pak podobně jako v záp. podskupině slez. nářečí z g' (viz výše, bod 3a). 5. a) Za původní l po retnicích je před tvrdými dásňovými souhláskami skupina el, např. pełny, velna... , v ostatních případech 41, např. v'ilk, v'ilchka...; za původní I a za l po jiných souhláskách než po retnicích je zčásti lu, např. dług, slup..., zčásti ul, ol\ul, popř. též и nebo i jiné střídnice, např. zule, colnoj Icuino ,člun‘, muv'ic'\mulvic'... (§ 39b2). Koncové -1 v tvaru jedn. č. muž. rodu příčestí min. sloves 1. a zčásti též 2. infinitivní tř. se slovním základem zakon­ čeným na souhlásku zaniklo, např. hus, v'úd ,nesl, vedlť, spod \\spadnul... (§62 !). b) Za původní r i za f před tvrdými dásňovými souhláskami je ar, v přípa­ dech s někdejší délkou or, např. bargo ,brzy‘, kark, kormic', corny..., za f v ostatních případech ’ yr\4r, ’yř, popř. ’er, er, např. c'yrhi ,trníť, v'yrba/v'yrba, scyrb'ina, g'erzec', serce... (§ З93). 6. a) Staré у (též у < i) a rovněž у vzniklé zkrácením ý je podmíněno před­ chozí souhláskou; přesto však i а у fungují téměř na celém území jako samostatné fonémy, neboť v jistých případech se vyskýtá nové у též po měkkých souhlás­ kách, např. p'yc ,péci‘, b'yda..., větš. také stav'yhi, z'ym ..., jyz, zlog'yj apod. Po k', g', na části území v jistém rozsahu též po ch' (h'), je naopak i za původní y, ý, např. k'ivac', dług'i..., much'i, c'ich'i... (§ 6 4 4). b) Původní и po tvrdých i měkkých souhláskách se zachovalo, rovněž и vzniklé zkrácením dřívějšího ú (§ § 7 1 b 72i); v tvarech 2. p. množ. č. ocy,

usy (oči, uši) nejde o přehlásku, nýbrž o podoby vzniklé analogií podle typu kos'c'i (§ 794). Za staré krátké q je však nosovka y, za dlouhé nosovka u nebo jejich střídnice, např. dymb, rynka..., güs'ur, 3. os. množ. hesum... (§ 78j). 7. a) Staré e (i e < e) je na celém území zčásti zachováno, před nosovými souhláskami je však za ně у (г), např. (j)ešče, třeba/třeja (tra)..., hymy (himy...),

308

jymu\hymu (ale jego...), paňynka... (§ 682); před tvrdými dásňovými sou­ hláskami pravidlem nastala tzv. dispalatalizace e > ’ o a e > ’a, např. c'otka, s'ostra..., üev'asta, m'asto... (§ 8 3 b2). Za někdejší é po měkkých a býv. měk­ kých souhláskách i za dlouhé e (též za e a ě sekundárně zdloužené, viz níže, bod 9) je důsledně у (i), před tvrdými dásňovými souhláskami pak dispalatalizací 5u (u) za é a ’o za býv. dlouhé ě; např. dobre mlyko, v'ys'c', hys'c', jyz (2. p. jeza...)..., gřych, s'p'yvac'... X lud (2. p. lodu), přič. min. přiňus..., p'osek, ob'od (2. p. ob'ada...) . . . ( § § 694, 702, 772, 83i). b) Staré o se na celém území zčásti zachovalo, před nosovými souhláskami je však za ně и (u)\ např. кор'ес, noga, kupovac' (-č)... X hunym, chrumy... (§ 732). Za staré ó (i za někdejší o sekundárně zdloužené, viz níže, bod 9) je pravidlem и (и), např. kun, hrůza, rus'c' (|| ros'c')..., schud, druzd (2. p. schoda, drozda...)... (§ 742). Střídnice o, u (u) jsou na rozdíl od všech ostatních nářečí také v případech z předhist. skupin Hort, Holt, např. broda, glos..., vruna, plumyh..., krütk'i, plutno... (§ 84i).

8. Původní a po tvrdých i měkkých souhláskách zůstalo zachováno, za dřívější á (též za a sekundárně zdloužené, viz níže, bod 9) je většinou o, před nosovými souhláskami pak ů (u) jako za o původní (srov. bod 7b); např. blozyn,kabot..., s'm'oc' s'e,gřoc', 1. p. jedn. č. inšo cesta, 2. p. ze stav'yüo. god, obroz ||god, obraz (2. p. veskrze gada, obraza)..., 1. os. jedn. müm, 2. os. moš..., 1 . p. jedn. c. pun, 2. p. pana... ( § 772). Naproti tomu za aj v superlativní předponě a v tvarech rozk. způsobu sloves 5. tř. je většinou ej, např. nej-

lepsy/ňejlepši, dej, dočkej... (§ 753). V pravidelných podobách typu lezec' — le­ želi (dispalatalizací však lezol, lézala...) nejde o přehlásku ze staršího lezac'..., nýbrž o analogické vyrovnání podle případů jako lec'ec' — lec'eli (§ 804b). Za původní krátkou nosovku £ je většinou y, za dlouhou ü s palatalizací před­ cházející souhlásky, nebo jejich střídnice, např. c'ysk'i, c'elym..., m'es'une, p'iňůnge... (§ 78x); v tvarech 4. (2.) p. osobních zájmen m'e, c'e (če), s'e (se) není -e střídnicí za nosovku (§ 802b). 9. Y případech jako groch, bloto (s -o- ve skupinách trot, tlot z předhist. Hort, Holt, viz bod 7b), rana..., 7. p. nam'i, vam'i, inf. byc', dac', chcec' (-c )... aj. jsou staré krátké samohlásky podobně jako v nářečích slez. i výchmor. a střmor. (srov. § 1569). Na dřívější tzv. náhradní a jiné starší délky naproti tomu ukazují případy jako brygjbhg, druzd, god ( x 2. p. brega, drozda, goda...)..., 2. p. množ. dřyv, c'elúnt... aj., které se pravidelně vyskytují po celém území (§§ 901} 1052). 10. Změně sh- > zh- ve východních nářečních skupinách odpovídá v pol.-čes. smíš. pruhu asimilace pův. skupiny sg- > zg-, např. zgoda... (§ 433), shodné je též zachování skupin sč, ř j (§ 461j2). B. v s k l o ň o v a c í c h k o n c o v k á c h 11. Poměr mezi skloněním tvrdých a měkkých typů podst. jmen je zhruba stejný jako ve východních nářečních skupinách (srov. §§ 156n, 163n, 170n). Ve shodě s výchmor. nářečími se na části území kolísavě vyskýtá koncovka stejná s tvrdým skloněním také v 1., 4. p. jedn. č. podst. jmen střed, rodu, jejichž slovní základ končí na c, např. kolco, serco, vajeo... (avšak pole, poledňe..., § 963); ve shodě s nářečími slez. a střmor. je koncovka -u jako u tvrdých typů také v 6. p. jedn. č. měkkého sklonění muž. a střed, rodu, např. na bicu, na sercu (§ 964). 12. Podst. jména typu gos'c', kořyn, lok'ec' (§ 100i), kolňa, p'ekarüa (§ 1011), Maruša, Lag'a (§ 1012), zčásti i jiná, patří k měkkému sklonění jako ve východ­ ních nářečních skupinách. Stejně jako ve většině slez. nářečí se však po celém území zachovává tvrdé sklonění podst. jmen se slovním základem na -s, -z (§97), spolu s nářečími slez. i výchmor. pak též podst. jmen na -l (§98i). 1 3 13. Tvary 6. a 7. p. jedn. č. muž. a střed, rodu příd. jmen jsou veskrze vyrovnány jako ve většině nářečí slez.; stejně jsou vyrovnány i tvary rodových zájmen (srov. § 17013).

309

14. Tvar 1. p. množ. č. osob. muž. rodu tvrdých příd. jmen a rodových zájmen se liší od tvaru ostatních rodů obdobně jako tvar život. muž. rodu ve všech východních nářeěních skupinách (srov. § 170i4). 15. V 7. p. množ. č. všech deklinací je po celém území jednotná koncovka

-m'i (-am'i...), např. bregam'i, gûram'i... (§§ 1092, 1154 aj.). C. v s lo v e s n ý c h t v a r e c h 16. Původní tvar 1. os. jedn. č. slovesa „b ý t“ veskrze zanikl (viz níže, bod 17 a § 177). 17. V tvarech 1. os. jedn. i množ. c. min. času se pohyblivé osobní morfémy

-ch (-ech), -chmy často vynechávají, jestliže je osoba vyjádřena zájmenem; většinou však převažují podoby s těmito morfémy. Např. joy nos'il, myymy nos'ili ||jo nos'il, my nos'ili (§ 1342). 18. Tvary rozk. způsobu s 2. os. jedn. č. na -i(j) / -y(j) mají po celém území v 1. a 2. os. množ. zakončení -i(j)my, -i(j)c'e.. ., např. zavřij — zavfijmy, zavhjc'e (§ 132i ,4). 19. Příčestí trpné se i ve výrazech výsledného stavu vyskýtá jen v tvarech slož. sklonění; např. je tu um'ecûne, beg'e podojune (§ 1335). 20. Stopy po přechodníku přítomném se vyskytují jen v několika adverbializováných výrazech, např. ňechcyncy (§ 1336). V jevech, kterými se nářečí polsko-českého smíšeného pruhu odlišují od slez. nářečí, zpravidla se zároveň ve zvýšené míře shodují s polštinou nebo alespoň se sousedními polskými nářečími za hranicemi republiky. O znacích, jejichž izoglosy tvoří hranici proti slez. nářečím, viz v § 33. Další

znaky_____

177. Společným znakem všech nářečí pol.-čes. smíš. pruhu shodným s polštinou — stejně jako už nářečí slez. a zčásti výchmor. (§§ 171, 1674) — je také slovní přízvuk na předposlední slabice, spojený zároveň s poněkud větším silovým rozdílem mezi přízvučnými a nepřízvučnými slabikami než v nářečích, kde je pravidelný přízvuk na slabice první, a často i s tendencí, zvlášť v emfatické řeči, k prodlužování, popř. k zvyšování tónu přízvučných samohlásek. V růz­ ných částech území se ovšem v proudu řeči řidčeji nebo hojněji objevuje v troj slabičných a delších slovech (taktech) také přízvuk na slabice první; zvlášť v nejjižnější části smíš. pruhu frekvence tohoto přízvuku dokonce převažuje. Jiné znaky vyskytující se ve všech nebo téměř všech nářečích pol.-čes. smíš. pruhu jsou zejména tyto:

310

výslovnost zdvojeného (dlouhého) n v případech jako Anna, panna, kam'ynny... a také drev'anny, slûm'anny apod. (§ 4 1 2); asimilace v k předcházející neznělé souhlásce, např. tfardy, kf'icec v omezenějším rozsahu též po souhláskách úžinových, např. sfûj, s'f'ycka, chfalic'... ( § 432);

znělá výslovnost párových souhlásek před samohláskami a jedinečnými souhláskami na mezislovním předělu a na švu morfémů v případech typu chlob aňi..., nuž ňechcym..., g mostu..., rozk. způs. kubmy..., většinou též -ушу (II -chmy) v tvarech min. času, např. m'eliymy apod. (§ 442);

s', z' (š, z) za s, z před c', g' (č, |) např. kos'c', kos'c'i..., kos'c'anny / koše..., fiis'cjiiys'cjnysc..., jez'g'ic' / ježjjic... (§ 466), na většině území též před ň, l a měkkými retnicemi, např. s'nyg, z'le, s'p'yvac' / šhyg, zle... apod. (§ 467); skupina stř- za někdejší *sr'-, *čr'- v případech jako střoda,f postřotku u p r o ­ střed4, střyblo, střev'ik... (na rozdíl od spis. poi. środa, pośród, srebro, trzewik...) (§48г); zachovávání tzv. pobočných slabik v různých případech odchylně od jiných nářečí, souvisící s neexistencí slabičného \, r a jiných souhlásek, jako např. klnucjklnyc' ( 11klunc'), Iza/łza ,slza4, trvac'..., pov'etrhok..., mys'1..., nebo jejich odstranění zánikem jedinečné souhlásky, např. v 2. p. jedn. č. kv'e/kf'e ,krveť, rozk. zp. ňekňi ,neklňť..., střybny..., ples' ,plíseň4, 2. p. množ. č. pos ,pásem4, rozk. zp. v'ez' ,vezmi4..., resp. změna v plnou slabiku epentezí samohlásky, např. hyltac', tyrvac'..., chaterny, opaterny..., v'ater ,vítr4, P'eter... aj. (§§ 60—62); v 2. p. jedn. č. neživ, podst. jmen muž. rodu koncovka -и v rozsahu zhruba stejném jako v jiných východních nářečích, tj. např. též placu, čajů, kuru... ej a ú > ou, které se dovršovaly v delším procesu hlavně až koncem 14. stol., zasáhly napros­ jedno­ tou většinu jazykového území mimo oblast dnešních slez. nářečí a jádro výchmor. nářečí na východě, pokud pak jde o změnu ú > ou, snad též mimo část jzčes. oblasti na západě, neboť v okrajových úsecích se tu podnes vyskytují zbytky u (§§ 66, 72). Nehledíme-li k této výjimce, vytvořila se tedy oběma změnami v první etapě na jedné straně společná ještě velká nářeční skupina česko-střmor., zasahující až do

Tznik ná­

řečních sku­ pin a men­ ších tek

1 F. C u fin , Studie z hisł. dialektologie..., s. lin .

320

2 S. U rb a ń c z y k , Z polskich studiów slawisticznych I, s. 8n.

západních okrajů dnešních nářečí výchmor., na druhé straně menší okrajová skupina výchmor.-slezská, zachovávající původní stav. Teprve v další etapě se monoftongizací ej, ou > é, ó, která probíhala asi od první poloviny 16. stol. snad do stol. 17. (§§ 67l5 76), odlišila střmor. nářečí od českých nářečí v už. smyslu a přibližně v téže době nebo již o něco dříve zánikem významotvorné délky sa­ mohlásek, tj. změnou ý, ú > y, u, slezská nářečí od nářečí výchmor. (§ 63!). 2. Také v průběhu hranic nářečních skupin je patrný vztah k územnímu členění býv. feudálního státu, třebaže se izoglosy uvedených jevů s někdejšími zemskými hranicemi povětšině nekryjí, nýbrž probíhají jen paralelně s nimi. Menší intenzita partikulárních jednotících tendencí v rámci feudální Moravy na rozdíl od působení hlavního centra v Čechách se přitom jeví nejen ve skutečnosti, že se základní střmor. znaky ani na západě, ani na východě nerozšířily až po zemské hranice, ale i v tom, že střmor. monoftongizace ej > é a ou > ó na východě nezasáhla ani tak daleko, jak se předtím rozšířily společné česko-střmor. změny ý > ej, ú > ou a také aj > ej (§ 75x). Proto se v západním okrajovém pásu výchmor. skupiny jako pozůstatek z doby před střmor. monoftongizací zachovaly úseky s ej, ou, popř. se zbytky ej nebo se střídnicemi odlišnými od obecně středomoravských, avšak svědčícími rovněž o dřívějším ej, ou (§§ 1636ab, 1684,5). O menší jednotící síle moravského centra svědčí také fakt, že i sama střmor. nářečí jsou mezi sebou diferencována hlouběji než nářečí česká v už. smyslu, ze­ jména v souborech krátkých i dlouhých samohlásek (§ 1562), ale též v jiných je­ vech; to ukazuje, že slabší působení jednotících tendencí v rámci střmor. nářeční skupiny bylo zároveň spojeno s výraznějším uplatněním diferenciačních vlivů v dílčích úsecích. Některé střmor. inovace ovšem naopak přesahují oblast střmor. nářečí a zčásti se vyskytují i v okrajových úsecích čes. nářečí v už. smyslu a nářečí výchmor., jako např. náležité hláskové obměny koncovky -ijó v 3. os. množ. č. sloves 4. třídy, tj. -ijou, resp. -ijú (§ 1312c). Hlouběji než čes. nářečí v už. smyslu jsou mezi sebou diferencována také nářečí výchmor. a slez., přičemž v těchto nářečních skupinách, jak bylo řečeno hned v úvodu (§ 32,3), ve zvýšené míře zároveň vystu­ pují shody se slovenštinou, resp. s polštinou. 3. Shody s nářečími slovenského jazyka ve výchmor. nářečích, popř. i dále k západu, existují nejenom v jevech, které lze z českého hlediska hodnotit jako okrajové zachování staršího společného stavu, nýbrž i v některých případech, kde běží o slovenské inovace a jejich přesahy na české území. Tak je tomu např. s tvarem 4. (2.) pádu množ. č. muž. život, jmen typu máme dobrich súsedú (§ 1032), dále s koncovkou -och v 6. p. množ. č. podst. jmen muž. a střed, rodu, která sou­ visle zasahuje až do sv. úseku nářečí střmor. (§§ 1045, 105i), také s různými jevy lexikálními (§§ 1462, 147i) aj. Jak bylo naznačeno, naopak ovšem zase ně­ které české inovace zčásti přesahují do okrajových oblastí Slovenska, zvi. jiho­ západního (viz zejm. § 32 a mapku č. 2). Tyto vzájemné přesahy jsou rovněž pro­ duktem historických okolností minulého vývoje, během něhož se v některých údobích hranice mezi českou oblastí a Slovenskem téměř nepociťovaly a existoval i dost hojný pohyb obyvatelstva oběma směry. Některé slovenské jevy byly na území českého jazyka také sekundárně vneseny kolonizací, jak je patrno zvlášť

321

v nářečích kopaničářských (§ 169); tímto způsobem se v české oblasti aspoň zčásti patrně restituovaly i některé předhistorické diferenční jevy, např. právě v kopaničářském úseku zmíněné £ v případech typu cu%i aj. 4. Sada jevů v slez. nářečích, jako zejména zánik fonologické délky samohlásek (§ 63i), větší rozsah palatalizovaných zubnic v jazyce (§ 34i) aj., souvisí zase s v ý ­ vojem v oblasti polské. Na přesahy těchto jevů měla patrně vliv na jedné straně skutečnost, že oblast dnešních slez. nářečí byla klínem německé kolonizace, která se započala v 13. stol., do značné míry izolována od ostatního českého území, na druhé straně pak to, že od 14. stol. patřilo celé Slezsko, s převahou nářečí polského typu, k českému státu. Obě tyto skutečnosti měly za ná­ sledek, že se česká nářečí slezská vyvíjela v těsnějším kontaktu s polskou oblastí, aniž tím ovšem byla přerušena jejich příslušnost k českému jazyku. Na­ opak se právě v tomto údobí spisovná čeština stává ve Slezsku nadřazeným kul­ turním útvarem i na území s nářečími polského typu3 a do svazku českého jazyka se počínají včleňovat nejen nářečí dnešního pol.-čes. smíš. pruhu, nýbrž tendence k tomu se projevují i dále na sever a na východ. Na rozdíl od raně feudálního údobí je však pro dobu vyspělého feudalismu příznačné, že připojení Slezska k ze­ mím české koruny není spojeno s velkými přesuny obyvatelstva; proto si nářečí na uvedeném území v podstatě zachovala svůj základní ráz a české vlivy se pro­ jevují hlavně jen v lexiku (viz § 33). 5. Hranice některých závažných diferenčních jevů ovšem neprobíhají ve vztahu k základnímu územnímu členění býv. českého státu, nýbrž kříží jazykové území způsobem zcela odlišným, i když jde o jevy netýkající se jen jedné nářeční skupiny nebo jejích podskupin, popř. ještě menších úseků. Např. izoglosy rozdílů v rozsahu ej/é/ý za dřívější i, svědčící o nestejném průběhu depalatalizace býv. měkkých souhlásek, jdou napříč celým územím přibližně od sz. k jv. a stupňovitě člení zároveň nářeční skupinu českou v už. smyslu i střmor. a s jistým omezením také výchmor., a to téměř v pravém úhlu k hranicím těchto skupin (viz § 663 a mapku č. 14). Třebaže příčiny této odlišnosti jsou nejasné a začátky depalatalizačních procesů patrně sahají až do předhistorického údobí, na utváření průběhu izoglos pravděpodobně rovněž působily mimojazykové okolnosti historické. Rozdíly

ve

vykrystalizovanosti a zachovalosti nářečí

182. 1. Souvislost nářečních izoglos s různými správními a jinými hranicemi z feudálního údobí lze mnohde odhalovat i detailněji. Např. střmor.-výchmor. nářeční rozmezí od Gottwaldova ke Kroměříži a odtud k jz. (§ 22) probíhá téměř po celé své délce po hranicích drobných feudálních panství, jak se ustálily kolem poloviny 17. stol. Rovněž východní hranice dolských nářečí na jz. okraji výchmor. oblasti proti jižní výchmor. podskupině se do značné míry kryje s hranicemi dominií z této doby a okruhy dílčích dolských typů se zčásti přímo shodují s ob­ lastmi jednotlivých panství (§ 1682,s; enkláva s dvojhláskami ej, ou zaujímá jádro býv. panství velehradského, hlavní enklávu se sekundárním i, ú i v případech jako pjekňíší, nídelši, puk... tvoří jádro buchlovického panství s přilehlými

322

Viz např. B . H a v r á n e k , Čs. vlastivěda (Spis. ja zy k ...), s. 77 aj.

drobnými dominii sousedními). Shody s hranicemi panství, s okruhy starých farností apod. se zde jeví i u nejmenších nářečních jednotek, jednotlivých místních nářečí; pokud se vyskytují odchylky, mají zčásti rovněž zjistitelné historické příčiny (obce nověji založené nebo nově osídlené aj.).4 2. Celková shoda nářečních hranic v dolské oblasti s hranicemi sociálně ekono­ mických a jiných jednotek z doby kolem poloviny 17. stol. nasvědčuje, že se ná­ řečí a jejich hranice v uvedených úsecích v souvislosti s feudální roztříštěností území dotvářely ještě v údobí po třicetileté válce. Podobná svědectví máme i z ji­ ných oblastí, zvlášť na Moravě a ve Slezsku; např. splynutí sykavkové řady s', z', c', g' s řadou š, í, č, jf v západní podskupině slez. nářečí probíhalo snad teprve v 18. stol. nebo o málo dříve (§ 352). Situace na celém jazykovém území není ovšem všude stejná. Y Čechách, kde ná­ řečí jsou novodobými vyrovnávacími procesy více nivelizována než v oblasti m o­ ravskoslezské a hranice diferenčních jevů jsou značně plynulé, popř. jsou morfologizací nebo lexikalizací hláskoslovných jevů apod. stupňovitě rozptýleny, je zjišťování jejich někdejší souvislosti s dřívějšími faktory sociálně ekonomickými a jinými v podrobnostech značně obtížné nebo vůbec nemožné. Zdá se dokonce, že sám rozdíl v zachovalosti nářečí mezi Čechami a moravskoslezskou oblastí má kořeny poměrně staré: není vyloučeno, že už velký pohyb obyvatelstva, který probíhal v Čechách na rozdíl od Moravy a Slezska za husitského revolučního hnutí v prvních desítiletích 15. stol., do té míry rozrušil hranice tehdejších nářečí, že ani nově utužený feudalismus v pozdějších staletích neměl dost síly na jejich restituci. Je příznačné, že se v Čechách izoglosy nářečních jevů neshodují ani s hranicemi nejmocnější feudální državy v někdejším českém státě, jihočeského panství Eožmberků. I v Čechách však se vytvářely a šířily některé partikulární nářeční jevy ještě v 17. a 18. století, ba zčásti snad i později, a intenzivnější nový pohyb v nářečích rovněž nastává hlavně až s rozvojem kapitalismu, třebaže zvlášť v centrální oblasti Čech některé starší nářeční jevy ustupují už v průběhu 18. sto­ letí, tj. v posledních fázích feudalismu.5

Novodobé vyrovnávací procesy 183. 1. Postupná likvidace feudálního řádu od posledních desítiletí 18. stol., Střetání nářečních přinášející mimo jiné uvolnění pohybu obyvatelstva, a novodobý růst průmyslo­ systémů; vých Center, rozvoj dopravy atd. mají za následek, že se stále zvyšuje mezinářeční styk na malé i větší vzdálenosti; s šířením vzdělání a rozvojem prostředků hromadné jazykové komunikace na dálku (tisk, nověji rozhlas, film, televize) vzrůstá též jednotící působení spisovného jazyka. Za těchto okolností se nářečí už v kapitalistickém údobí stávají kategorií přežitkovou a počínají se nejprve zvolna, postupně však zrychlujícím se tempem rozkládat. S nástupem

4 Viz J. B ělič, Dolská nářečí na Moravě, s. 189n. 5 Srov. F. Cuřín, cit. dílo, zvi. s. 65n., 104n., 14n.

interdialekty

323

■socialismu se tento proces ještě zesiluje. Můžeme-li však podnes na značné části území konstatovat zachování průběhu izoglos po hranicích bývalých feudálních panství, je to svědectvím velké odolnosti jazykové struktury a celkové nenáhlosti jejího vývoje. 2. Interference různých nářečních systémů v běžném denním styku má zpravidla za následek, že mluvčí upouštějí především od nápadných znaků ■svého nářečí a přizpůsobují se mluvě většiny v daném prostředí, kdežto znaky méně nápadné si často zachovávají. Např. lidé pocházející z příslušných úseků jz. a již. Čech, ze sv. Moravy atd. si i v jiném prostředí obyčejně podržují krajovou výslovnost mjesto, mjesic... (§ 374), protože si svou odlišnost v tomto jevu většinou ani neuvědomují. Z výraznějších znaků různých nářečí zpravidla pak snáze ustupují jevy příznačné jen pro menší úseky, kdežto znaky společné velkým oblastem bývají odolnější, protože mezinářeční styk mimo pomezní pásy převážně probíhá v rámci jednotlivých nářečních skupin. Proto např. v někte­ rých částech střmor. oblasti dost rychle ustupuje krajové é/a/e, o (v centrální podskupině e, 6) na místě staršího y , u (§§ 643,4, 713) a místo něho se šíří i, u {např. chiba, budu... místo cheba/cheba..., bodo...), kdežto dlouhé é, ó (staré bék, hóser...), společné všem střmor. nářečím s výjimkou čuháckých ostrůvků, drží se pevněji a v čuháckém nářečí dokonce proniká na místo dosavadního i, ú (§§ 66i_3, 72j,3). Tímto způsobem vznikají v rámci jednotlivých nářečních skupin neutralizovaná tzv. obecná nářečí, zmíněné už interdialekty (§ 12), které zacho­ vávají jenom základní znaky společné celé nebo téměř celé skupině, kdežto oblastní rozdíly uvnitř skupiny jsou víceméně vyrovnány, a to povětšině ve prospěch podob shodných se spisovnou češtinou, neboť vyrovnání nastává za spolupůsobení spisovného jazyka. Mluvívá se proto podle nářečních skupin o interdialektu českém v už. smyslu, střmor., výchmor. a slezském, nebo častěji 0 tzv. obecné češtině, někdy též o obecné hanáčtině, moravské slovenštině a laštině. 3. Norma „ skupinovýchťí interdialektů je ovšem méně zkonsolidována než norma starých lokálních nářečí a v jejím rámci existují různé dílčí krajové rozdíly, takže lze někdy rozeznávat i oblastní varianty příslušného obecného nářečí nebo též jeho hierarchické vrstvy. V běžné mluvě pak se často objevuje kolísání mezi prvky místního nářečí a prvky interdialektickými, zčásti dokonce 1 z různých interdialektů, popř. také prvky spisovného jazyka. Celkově však tento vývoj vede k postupnému zanikání různých starých nářečních jevů a některé krajově omezené nářeční zvláštnosti již ustoupily i z řeči mluvčích, kteří si jinak zachovávají nářeční ráz své mluvy, popř. se vyskytují jen zřídka a jen u nejstarších generací. Např., jak bylo uvedeno, zcela zaniklo dřívější ty d, n za býv. p', b', m' na Litomyšlsku v případech jako teknej, dežet, nesto apod., dosvědčené ještě na počátku našeho století (§ 373), na Chodsku se již nevyskytují

324

podoby bul, bula... v příčestí min. slovesa „b ý t“ (§ 1374), podle kterých se příslušníkům tohoto nářečí říkalo Buláci, v Podještědí hodně ustoupilo spodobování souhlásek dn > nn > n a dň > nň/ňň > ň v případech jako jennou/jenou, zennik/zeňik (§ 413) aj.

184. 1. Poměrně nejzkonsolidovanější z českých, interdialektů je regionálně česká obecná čeština, vzniklá na střčes. základě nivelizací čes. nářečí v už. smyslu. Má tedy většinu základních znaků společných této skupině (§ 150), spolu s hlavními znaky obecně střčes. (§ 1522); vlivem mezinářečního vyrovnávání a pod tlakem spis. jazyka však z ní ustoupily nebo ustupují některé jevy, které byly dříve typické i pro pražskou mluvu a dosud se víceméně vyskytují ve venkovském pražském okolí, řidčeji též v samé Praze, jako např. běžné ou- < ú- na začátku slova (§72), tvar 4. p. množ. č. muž. život, podst. jmen shodný s 1. pádem, jako voni si hrajou na páňi (§ 1032), v 6. p. jedn. č. muž. a střed, rodu měkkého zájmenného sklonění podoby vo našom, f com ...

Obecná čeština

(§ 1171) a j.;v iz ukázku pražské mluvy v § 1526a. Pro svou relativní zkonsolidovanost, která snad souvisí s dřívějším rozrušením starých nářečních hranic v Čechách než v jiných oblastech, patrně pak i pro poměrně značnou blízkost spisovné češtině je však obecná čeština proti diferenčním jevům spisovného jazyka vcelku většinou odolnější než jiné interdialekty a v oblasti čes. nářečí v už. smyslu se jí často užívá též ve funkci hovorové spisovné češtiny, tj. objevuje se i v méně oficiálních promluvách, v kterých se v jiných oblastech dává přednost užití spisovného jazyka. 2. Vlivem své větší zkonsolidovanosti i relativně větší blízkosti k spisovné češtině má obecná čeština též jistou kvalitativní převahu nad interdialekty jiných nářečních skupin. Tato převaha je posilována skutečností, že je to běžná mluva politického, hospodářského a kulturního centra státu, kromě toho pak zvláště tím, že oblast českých nářečí v už. smyslu je větší než všechny ostatní oblasti dohromady a že tedy lidé z této oblasti, mluvící už z velké části v jiných oblastí svého

podstatě obecnou češtinou, jsou i v kvantitativní převaze nad příslušníky nářečí. To snad je příčinou, že na rozdíl od lidí pocházejících z ostatních si lidé z Čech ve své mluvě i v jiném nářečním prostředí výrazné znaky nářečí často zachovávají. Za těchto okolností obecná čeština zčásti

proniká na Moravu a do Slezska pohybem obyvatelstva, vedle toho však zároveň i tím, že k ní víceméně přecházejí též někteří lidé narození a vyrostlí v oblastech nářečí moravských a slezských. Při takovém přejímání obecné češtiny se však v postoji k jejím jednotlivým znakům projevuje složité křížení vlivů regionálního nářečního základu nebo příslušného oblastního interdialektů a vlivů spisovného jazyka; proto má obecná čeština v mluvě svých moravských a slezských uživatelů většinou poněkud jinou tvářnost než v Čechách a v některých jevech je i nestejná v různých nářečních oblastech. Mimo území čes. nářečí v už. smyslu zpravidla celkem málo pronikají nebo vůbec se nešíří ty znaky obecné češtiny, které jsou odlišné od krajového nářečního základu a zároveň též od spisovného jazyka, naopak dost silně se v interdialektických vrstvách šíří znaky shodné se spis. češtinou, ze­ jména ou < ú v základu a na konci slova (§72). Z prvků odlišných od spisovného jazyka se poměrně nejpevněji drží, popř. zčásti i dále pronikají jevy společné s většinou ostatních nářečí, jako zejména i (i) < é (§ 6 9 i ,2), poněkud méně již protetické v- před o- (§ 57i) aj. I v oblasti čes. nářečí v už. smyslu se však vlivem

325

spis. jazyka také tyto jevy zčásti rozkládají (viz níže, § 1852l4). V jistém smyslu se vliv spisovného jazyka projevuje také v případech, v kterých se oblastní nářeční stav s obecnou češtinou zčásti shoduje, zčásti se však od ní liší, popř. v kterých je ve spis. jazyce stav odlišný od nářečního základu i od obecné češtiny. Např. v střmor. oblasti se u lidí, kteří přijímají znaky obecné češtiny, ve shodě s ní většinou udržují staré nářeční podoby se změnou é > í (i) v případech jako dobří mlíko I dobři mlíko (§ 69 i ,2), vlivem spisovné češtiny však se v pří­ slušných úsecích zachovávají krajově náležité podoby 2. a 3., 6. pádu jedn. č. žen. rodu složeného a zajmenného sklonění typu s té druhé straní, na té druhé straňe, v nichž é je z ej (§§ 1153, 1212, 1853). Z jevů odlišných od obecné češtiny i od spis. jazyka se např. v oblasti slez. nářečí velmi houževnatě, třebaže ne­ systematicky, udržuje u lidí přijímajících prvky spis. nebo obec. češtiny ne­ existence fonologické délky samohlásek v krajovém nářečním základu a pří­ zvuk na předposlední slabice; někdy těmto jevům podléhají i lidé přicházející z jiných oblastí (srov. § 1854). Nadnářeční nivelizace běžné mluvy ovšem neprobíhá se stejnou intenzitou v různých jazykových plánech. Jak se zdá, rychleji než v plánu hláskovém a tvarovém se šíří různé jednotící prvky na úkor nářečních rozdílů v plánu lexikálním; vedle lexika čistě nářečního a krajového již od dřívějška existuje i zvláštní vrstva nespisovných, resp. ne plně spisovných, hovorových výrazů skutečně obecných z hlediska celonárodního, nikoli jen regionálně českého nebo z hlediska ostatních nářečních skupin (srov. § 148). A tato vrstva se stále zesiluje, i když se ovšem také sama mění.6 Mluva

ve

městech

185. 1. K mezinářečnímu styku, tj. k interferenci různých nářečních systémů, dochází hojněji ve městech než na venkově, zvlášť ve velkých průmyslových střediscích s prudkým přílivem obyvatelstva nestejného nářečního základu; proto bývá v mluvě měst i hodně kolísání. Hlavně u mladších generací se ovšem důsledky mezinářečního styku projevují také na vesnicích, jak o tom byla zmínka již v úvodu (§ 12,3) a jak je patrno i výše. Na příslušných místech bylo poukázáno též na to, že se mluva některých měst již od dřívějška liší od mluvy okolního venkova i výraznými diferenčními znaky (viz zejména zmínky o mluvě Vel. Meziříčí a Třebíče v § § 2 3, 155i, o mluvě Holešova v §§ 23, 168i, o mluvě Hranic a Lipníka nad Bečvou v §§ 23, 1683); ve většině případů se však rozdíly mezi základní vrstvou městské mluvy a mluvou venkovského okolí vyskytují jen v jevech podružnějších a zpravidla pouze dosvědčují starší a silnější působení nadnářečních vyrovnávacích tendencí než na venkově. V oblasti čes. nářečí v už. smyslu je dnes základní vrstvou běžné mluvy ve městech v podstatě regionálně česká obecná čeština, v městech moravských a slezských pak povětšině příslušné oblastní interdialekty, které se právě zde vytvářejí, zčásti pak i zmíněná městská nářečí starousedlého oby­ vatelstva. I mezi městy v Čechách jsou ovšem dílčí rozdíly, vyplývající jednak z částeč­ ného uchovávání starých krajových nářečních prvků, jednak z rozdílného

326

6 Viz J. B ělič, Slovo a slovesnost 25, 1964, s. ln.

složení a nového navrstvování obyvatelstva, jednak snad i z celkového přímého styku města s ostatním jazykovým územím nebo jeho částmi, z intenzity hospodářského, politického i kulturního života atd. Zvlášť složité poměry po těchto stránkách jsou v Praze; při rozsáhlé společenské diferenciaci pražského obyvatelstva a stálém přílivu nových usedlíků z celého jazykového území, při intenzitě a rozmanitosti veškerého života zde existuje a stále se střetává mnoho různých rozdílů v jazyce a zejména vertikálně, tj. v stylových rovinách ústní jazykové komunikace, je u různých mluvcích situace značně nestejná. Základní vrstvou běžného denního styku je ovšem i v Praze, dokonce snad silněji než jinde, obecná čeština. 2. Vedle jisté sociální rozvrstvenosti běžné mluvy a její funkční variability podle stylového zaměření konkrétních promluv projevuje se ve městech hojněji než na vesnicích též interference různorodých jazykových jevů i u téže osoby a v projevech stejného zaměření. Srov. např. kolísání mezi jevy obecné češtiny a spisovnými podobami, zjištěné v běžných promluvách starší ženy se základním školním vzděláním v Brandýse n. L. (střčes. oblast):7 A. Případy s ob. čes. ej proti spis. i (psanému ý/í): typy mlejn, starej (bez rozlišení) typy mlin, staří B. Případy s ob. čes. í proti spis. é: typy dobří mlíko, stí druki straní typy dobré mléko, sté druhé straní C. Případy s ob. čes. protetickým v- před -o proti spis. o- bez v-: typ voči typ oči

46,8 % 53,2 % 95,7 % 4,3 % 59,5 % 40,5 %

Třebaže uvedená čísla jsou jen individuální a u jiných mluvčích by se zjistily výkyvy oběma směry, převážně ve prospěch podob nespisovných, přece jen výrazně nasvědčují, že obecná čeština v běžné mluvě českých měst nevy­ stupuje v poměru k spisovnému jazyku jako integrální uzavřený systém, nýbrž její jednotlivé jevy jsou působením spisovné češtiny rovněž víceméně rozklá­ dány; obdobně je tomu podle okolností v různých městech samozřejmě také naopak s výskytem starých lokálních nářečních jevů odlišných od obecné i spi­ sovné češtiny. Jak je zároveň patrno z uvedených příkladů, rezistence různých jevů obecné češtiny proti jevům spisovným je přitom nestejná; v některých případech pak je i týž jev nestejně odolný ve výskytech různého typu. Bližší zkoumání např. ukázalo, že se v mluvě oné ženy v Brandýse n. L. obecně české ej v základu slova objevilo jen v 23,6 % z celkového počtu možných výskytů a v 76,4 % bylo í ve shodě se spisovnou češtinou, kdežto v absolutním konci tvrdých adjektiv se -ej drží mnohem pevněji, takže poměr podob obecně čes­ kých a spisovných zde byl 68,5 : 31,5 % . Vyskytují se tedy i hláskově nejed­ notná spojení typu starej mlín, celej tíden apod.; ze zkušenosti je možno říci, že podoby tohoto typu jsou časté i v Praze. Podle rukopisného materiálu R. Brabcové.

327

3. Mezi moravskými a slezskými městy jsou vlivem výraznějších růzností v krajovém nářečním základu různých měst též zřetelnější vzájemné rozdíly, v prudce rostoucích průmyslových střediscích se pak markantněji projevují též různosti nářeěního základu nově přicházejícího obyvatelstva; unifikační tendence někdy složitě probíhají v několika vrstvách, od jazykové asimilace části nově příchozích (hlavně dětí) k místnímu městskému nářečí nebo oblast­ nímu interdialektu přes působení spisovného jazyka a zčásti též obecné češtiny až k hovorové češtině spisovné. Značně složitá je zejména situace v Ostravě a jiných městech na Ostravsku, dále v Brně, Olomouci, Gottwaldově aj. Podle výpočtů získaných na základě rozsáhlého výzkumu běžné mluvy jeví se např. v Olomouci interference nej výraznějších hláskových jevů, kterými se v různých kombinacích od sebe liší starý nářeční základ, resp. místní varianta střmor. interdialektu (obecné hanáčtiny), obecná čeština a spisovný jazyk, tímto způsobem:8 A. Případy, se střmor. é proti spis. i (psanému ý / í ) a ob. čes. ej: a) typ mlén, tj. případy v základu slova typ mlín typ mlejn b) typ staré dum, tj. případy v koncovce příd. jmen typ staří dum (dúm) typ starej dum B. Případy se střmor. a ob. čes. í(i) proti spis. é: a) typ mlíko (mlíko), tj. případy v základu slova typ mléko b) typ celí mňesto (celí mňesto), tj. případy v koncovce příd. jmen typ celé mnesto C. Případy bez protetického v- před o- (krajově střmor. a spis.) proti ob. čes. v-: typ oči typ voči D. Případy se střmor. a spis. é proti ob. čes. í(i): typ 2., 3., 6. p. jedn. č. žen. rodu té dobré typ tí dobří (ti dobři) E. Případy se střmor. ó proti spis. a ob. čes. ou: typ sósed, 3. os. množ. č. nesó typ soused, nesou

26,8 % 67,6% 5,6% 43,7% 49,9% 6,4% 60,7% 39,3% 81,8 % 18,2%

97,7% 2,3% 98,0 % 2,0 % 39,7% 60,3%

Srovnání uvedených čísel ukazuje, že v případech, v kterých se všechny tři útvary, jejichž prvky zde spolu konkurují, od sebe navzájem liší, jeví se jako nej mocnější činitel vývojového procesu spisovný jazyk, kdežto regionální nářeční základ je až na druhém místě a působení obecné češtiny je celkem bezvýznamné (srov. body Aab); vliv spisovného jazyka je velmi výrazný také v případech, v kterých na rozklad staré regionální normy působí ve shodě s obecnou češtinou,, tj. kde běží o společný vliv obou těchto útvarů (viz bod E). Nejvýraznější pak

328

Údaje jsou podle rukopisu chystané práce Z. Kovalěíka o olomoucké městské mluvě.

je shoda dnešní olomoucké mluvy se spisovným jazykem v případech, kde stav ve spis. češtině vlastně podporuje zachování starého stavu regionálního; v těchto případech je zároveň vliv obecné češtiny téměř zanedbatelný (viz body C a D). Staré regionální podoby se naproti tomu jeví jako silnější než podoby spisovného jazyka pouze v případech, v kterých jsou podporovány shodným stavem v obecné češtině (viz body Bab). Existuje tedy v interferenci prvků různých norem v olo­ moucké městské mluvě jistá zákonitost, jejíž platnost, jak bylo zjištěno výzkumy v jiných městech, je obecnějšího rázu (percentuální poměry a následkem toho eventuálně i hierarchické pořadí jednotlivých útvarů jsou ovšem v různých pří­ padech podle okolností různé). K obecnějším zákonitostem patří také zjištění, že vliv spisovného jazyka na rozklad staré regionální normy je u hláskových jevů mocnější v základu slova než ve flexívních koncovkách (srov. body Aab, Bab a zmínku o typu starej mlín v odst. 2). 4. Zákonitosti projevující se v interferenci prvků různých norem v městské mluvě jsou vlastně konkrétním projevem unifikačních tendencí vyšších řádů, o kterých byla řeč už v §§ 183, 184: působení spisovného jazyka, popř. obecné češtiny nebo i jiných interdialektů je ve své podstatě proces směřující k jazyko­ vému vyrovnání v měřítku celonárodním nebo aspoň šířeji krajovém. Pokud jde o působení spisovného jazyka v tomto procesu, je tím silnější, jak se zdá, čím rozdílnější normy se v mluvě daného města střetají. Např. v nově založeném městě Havířově jv. od Ostravy, které od počátku padesátých let vyrostlo na zhruba osmdesátitisícové sídliště,9 pochází asi 52 % obyvatelů z oblasti slez. nářečí a z pol.-čes. smíš. pruhu, 13 % z oblasti čes. nářečí v už. smyslu, 9 % z oblasti střmor. a 6 % z oblasti výchmor.; vedle Čechů zde žije též asi 15 % Slo­ váků, 8 % Poláků a menší procento obyvatelstva maďarského. Unifikační proces v mluvě českého obyvatelstva probíhá poměrně velmi rychle, nepochybně ovšem u různých skupin obyvatelstva s nestejnou intenzitou. Zvlášť výrazně se projevují unifikační tendence v mluvě školní mládeže, neboť děti ve škole vytvářejí poměrně kompaktní kolektivy a jazyková adaptabilita mládeže je nepochybně vyšší než u dospělých. Početní převaha dětí, jejichž rodiče pocházejí z oblasti slez. nářečí nebo z pol.-čes. smíš. pruhu, obráží se pak ve vytvářející se jednotné mluvě havířovské mládeže hlavně tím, že se udržují, ba šíří k celému kolektivu zejména ty znaky, které jsou společné všem slez. nářečím i nářečím pol.-čes. smíš. pruhu, především systém veskrze jen krátkých samohlásek (nepravidelný výskyt délek byl zjištěn jenom ve 12,03 % případů) a slovní přízvuk na předposlední slabice (nedůsledný výskyt přízvuku na slabice první byl zjištěn v 15 % případů). Fonematické a fonetické zvláštnosti i zvláštnosti tvaroslovné, kterými se vyzna­ čují jen dílčí úseky slez. nářečí, popř. pol.-čes. smíšený pruh, jinak v podstatě zanikají. Podobně ustupují z mluvy dětí nářeční znaky jiných oblastí, kdežto naopak vliv spisovného jazyka (zčásti ve spojení s vlivem obecné češtiny) se v procesu sjednocování jejich mluvy uplatňuje velmi silně. Pomineme-li dílčí kolísání a různé individuální nebo skupinové odchylky, budí běžná mluva haví9 Následující údaje jsou podle. D. V alí ko vé, Běžně mluvený jazyk nejmladŠí generace m ís ta Praha 1971.

H a v íř o v a ,

329

řovské mládeže celkově dojem zvláštní varianty hovorové spisovné češtiny, ovšem s důslednou krátkostí samohlásek a slezským typem přízvuku. Naproti tomu, jak už bylo naznačeno (§ 184i), vliv spisovného jazyka na rozklad diferenčních jevů běžné mluvy je zčásti relativně nejslabší v oblasti čes. nářečí v už. smyslu: z mluvy jednotlivých měst zde poměrně silně ustupují jevy úžeji regionální, které se odlišují jak od spisovného jazyka, tak i od obecné češtiny, kdežto jevy shodné s obecnou češtinou se víceméně houževnatě drží.101Platí zde ovšem táž zákonitost, o které jsme mluvili výše (odst. 3); poněvadž však se obecná čeština v oblasti čes. nářečí v už. smyslu v řadě jevů shoduje se starým nářečním základem, což odpovídá situaci v bodech Bab v městské mluvě olomoucké, jeví se tu celkově v působení na vývoj městské mluvy jako činitel relativně m oc­ nější než spisovný jazyk. Mluva 186. 1. Situace značně podobná jako ve městech s velkým přílivem nářečně v oblastech různorodého obyvatelstva je od konce druhé světové války v nově doosídlených s obyvatel­ pohraničních oblastech i v dřívějších národnostních ostrovech s německou stvem nářeč­ převahou, do kterých přišlo nové obyvatelstvo z různých částí českého jazyko­ ně různoro­ vého území, místy v dost velkém počtu také ze Slovenska a odjinud. V dílčích dým

úsecích těchto oblastí, někde i v jednotlivých navzájem sousedících obcích, jsou ovšem poměry hodně rozdílné. Na základě dosud provedených nečetných sond je však možno říci, že na rozdíl od vnitrozemských velkých měst, v kterých trvalý pohyb obyvatelstva i jiné okolnosti interferenci různých nářečních systémů a kolísání v běžné mluvě vlastně stále obnovují, projevují se ve venkovských nově doosídlených úsecích zvlášť u mladé generace, která už vyrostla nebo vyrůstá v novém prostředí, vyrovnávací tendence, výrazněji. 2. V pomezním pásu při bývalých jazykových hranicích má přitom povětšině silnou převahu obyvatelstvo pocházející z přilehlých oblastí se starým osídlením, proto se v něm jazyková situace v podstatě neliší od situace ve vnitrozemí a pří­ slušné nářeční podskupiny zde prostě rozšířily své území, v řadě případů až po hra­ nici státní.11 Tak je tomu i v některých poněkud rozsáhlejších úsecích; např. v býv. německém národnostním výběžku kolem Vrchlabí a Trutnova dnes žijí

10 Např. v nevelkém svčes. městě Přelouči na pomezí oblasti střčes. (asi 6 000 obyv.) se uchovává stará svóes. výslovnost u na místě v na konci zavřených slabik (typ prauda, mausi...) jen ze 14,2 % ; ještě nižší, pouze 0,7 %, je výskyt morfologizované svces. podoby -oj v 3., 6. pádě jedn. č. podst. jmen život. muž. rodu (typ bratroj). Poněkud hojněji, v 32,9 % případů, se udržuje svěes. morfologizované -ej v 7. p. jedn. ě. měkkého sklonění podst. jmen žen. rodu (typ núšej); slabou převahu 52,1 % má dosud 4. p. množ. č. podst. jmen život, muž. rodu typu má dva kluci. Naproti tomu nářeční i obecně český typ mlejn se zachovává ze 76,6 %, typ starej dum z 96,7 % , typ mlíko (mliko) z 92,9 % , typ celí mňesto z 98,3 % , typ voči z 86,5 %. (Viz B. D ejm ek, Sborník Pedag. fakulty v Hradci Král. 13, s. 51n., a ruko­ pis chystané práce o mluvě v Přelouči.) Poměrně velkou odolnost některých těchto jevů v přeloučské mluvě lze zčásti vysvětlit i tím, že ve městě nenastal tak prudký příliv nového obyvatelstva jako ve větších průmyslových centrech a přistěhovalci pocházejí ponejvíc z okolních vesnic, nářečně v podstatě identických. 11 Některé údaje v této partii jsou podle S. U těšeného, Slovo a slovesnost 31, 1970, s. 44n.

základní znaky nářeční podskupiny svčes. a shodně se sousedním staroosedlým úsekem podkrkonošským a náchodským se zde zčásti vyskytují i zvláštní znaky svčes. okrajového pásu (§ 1545). Podobně se téměř celé Pošumaví v podstatě připojilo k nářeční podskupině jihozápadočeské, horní Podyjí k jižní podskupině střmor., v jižnějších částech jihomoravského pohraničí od Mikulova na západ až ke Znojmu zase relativně převažují, jak se zdá, osídlenci z jižních úseků výchmor. oblasti, proto se zde hodně objevuje poněkud neutralizovaný výchmor. interdialekt. Bývalý německý národnostní ostrov jihlavský se ve své severnější části (kolem Štok) nářečně zhruba shoduje s východními nářečími střčes. podskupiny na Humpolecku a Havlíčkobrodsku, v jižnější části pak převážně s podskupinou jvčes. 3. V rozsáhlé pohraniční oblasti západních a sz. Čech naproti tomu v běžné mluvě dosud vládne značná pestrost; poněvadž však většina nových usedlíků rovněž pochází z blízkých úseků staroosedlých oblastí, je možno také zčásti pozorovat i jisté regionální rozdíly jako v rámci české nářeční skupiny v už. smyslu, např. na Karlovarsku dost hojný výskyt některých znaků jzčes., na Žatečku západních střčes., na Liberecku svčes. apod. Vyrovnávací tendence zde pak podobně jako na staroosedlém území v Čechách směřují k útvaru v podstatě shodnému s regionálně českou obecnou češtinou, vlivem poměrně četných přistěhovalců také z oblasti střmor., výchmor. a odjinud se však snad poněkud silněji než v oblastech nářečně homogenních projevuje vliv spisovného jazyka.12 Zvlášť složité poměry jsou na Chebsku a Ašsku a v severočeských výběž­ cích šluknovském a frýdlantském, se značným podílem reemigrantů z českých kolonizací v cizině a německých starousedlíků, dále v rozsáhlých průmyslových oblastech na severozápadě Čech (Sokolovsko aj.), kde běží vlastně i o mezijazykové a interetnické vztahy a procesy ve velmi různorodých a měnlivých sídlišt­ ních konglomeracích. Neprozkoumaná situace je rovněž v býv. německém ostrově lanškrounsko-svitavském, který leží v pomezním pásmu českých nářečí v už. smyslu a nářečí střmor. a byl doosídlen velmi nejednotně. 4. Nej složitější situace ze všech pohraničních úseků je patrně v sz. oblasti moravskoslezské. Na pomezí starého osídlení střmor. a výchmor. se ovšem ob­ dobně jako jinde rozšířily oblasti příslušných podskupin, neutralizovalý střmor. typ dokonce převažuje např. až na Bruntálsku. Severněji mají pak na venkově z velké části asi převahu, třebaže snad jen relativní, přistěhovalci z oblasti slez. nářečí a z pol.-čes. smíšeného pruhu; proto je pro nově vznikající jednotnou mluvu namnoze zase příznačná tendence ke krácení dlouhých samohlásek a k přizvukováni na předposlední slabice. Značné procento obyvatelstva před­ stavují však přistěhovalci z jiných nářečních oblastí, hlavně moravských, a při této nářeční různorodosti se podobně jako v Havířově (§ 1854) jako nej silnější norma, která zvlášť v základních znacích ovlivňuje jazykově sjednocovací proces, jeví spisovná čeština. Vedle zmíněných znaků slez. nářečí se zde ovšem

12 Srov. B. K ou d ela, Sborník VPŠ v Ústí n. L., řada filol. 1958, s. 5n.

331

uplatňují též společné znaky moravskoslezské, zejména menší rozsah rozdílů mezi skloněním tvrdých a měkkých typů substantiv (§ 96), dále měkké sklo­ nění některých skupin podst. jmen, které v oblasti čes. nářečí v už. smyslu patří převahou k tvrdým typům (§§97 — 101); z dalších moravských interdialektických jevů pronikají např. hláskové obměny hlavní střmor. sestavy slovesných koncovek 3. os. množ. č., především v podobách -ou, -ijou, -ajou {nesou, prosijou, delajou; § 1313c). Vlivem poměrně malého počtu přistěhovalců z oblasti čes. nářečí v už. smyslu se zde naproti tomu celkem nevyskytují specifické znaky obecné češtiny;13 ve městech je však po této stránce patrně podobná situace jako v moravských průmyslových střediscích ve vnitrozemí. Závěr

187. Vyrovnávací procesy nižšího i vyššího řádu probíhají dnes tedy v menším nebo větším rozsahu po celém jazykovém území. Jejich intenzita bude v dalším vývoji nepochybně vzrůstat, přičemž se patrně budou zesilovat zvlášť unifikační tendence celonárodního charakteru. To ovšem neznamená, že lze v dohledné době očekávat rychlý zánik dosavadních nářečí. Postupná nivelizace, ke které se dospívá vzájemnou interferencí různých nářečních a interdialektických systémů i působením spisovného jazyka, je proces dlouho­ dobý, a jak je patrno i z dnešní situace, nikoli jednosměrný. Neovlivněny přitom nezůstávají ani nejmocnější faktory, jež se ho účastní, tj. obecná čeština, která se vývojem přibližuje k hovorové vrstvě spisovného jazyka, i sám spisovný jazyk, ve kterém se naopak také tímto procesem hovorová vrstva vykrystalizovává a upevňuje.

¿32

13 Viz J. B alh ar—L. Pallas, Slez. sborník 61, 1963, s. 166n.

DODATEK STAV A ÚKOLY ČESKÉ DIALEKTOLOGIEV *

Česká dialektologie jako součást jazykovědné bohemistiky má více než Začátky české stoletou tradici. Počátky odborného zkoumání nářečí českého jazyka jsou spojeny hlavně se jménem Aloise Vojtěcha Š e m b e ry , který už v čtyřicátých dialektologie letech minulého století uveřejnil několik drobnějších dialektologických statí; byly to v jistém smyslu přípravné studie k jeho souborné práci Základové

dialektologie československé z roku 1864, která přinesla první souhrnný popis českých a zároveň i slovenských nářečí. Šemberovy Základy mají dnes ovšem z velké části jenom historickou cenu jakožto dílo průkopnické. Mnohé údaje v nich jsou nepřesné, protože přesahovalo možnosti jednotlivce podat bez řady předběžných monografických prací hned přesný a spolehlivý obraz celého nářečního komplexu jednoho i druhého jazyka. Mnohé údaje však — zvláště ty, které měl Šembera z rodného Vysokomýtska a které si získával cestami po Moravě — zřejmě postihují skutečnost a některé partie, např. o chodském nářečí, pro něž mu dodávala materiál Božena Němcová, obsahují zajímavá svědectví o nářečním stavu dnes již změněném. Také základní utřídění českých nářečí se vyznačuje různými nedostatky, ale celkově je možno si správné třídění podle Šemberova popisu zkonstruovat. V šedesátých letech minulého století se počínají objevovat i od jiných autorů stati věnované některým nářečním úsekům, jako např. od Josefa J ir e č k a Podřečí východních Čech (1863), od Josefa K o u b l e Podřečí severních Čech (1864), od Vojtěcha K o t s m í c h a O podřečí doudlebském (1868). V prvních desítiletích po Šemberových Základech vyšlo však celkem jen několik málo časopiseckých pojednání popisujících nářečí menších nebo větších okruhů. Nej závažnější z nich je Příspěvek ku dialektologii moravské od Josefa Ne orala, popisující střmor. nářečí obce Bohuslavic u Zábřeha (1883, 1884), dále zejména cyklus studií Josefa B a r t o c h y o tzv. nářečí dolnobecevském, podávající už dost podrobný popis hláskosloví (1891, 1893), tvoření slov (1885) a tvarosloví (1887)

333

zajímavého úseku v sev. části východních střmor. nářečí, a obšírná stať Ignáce H o š k a O podřečí chromeckém (1894), rovněž z oblasti střmor. Dílo Bar­ tošovo a další monografie

Tyto dílčí studie významem převyšuje nová souborná práce, Dialektologie moravská od Františka B a r t o š e (1. díl 1886, 2. díl 1895), shrnující nářečí českého jazyka na Moravě a v české části Slezska. Bartošova Dialektologie je vlastně svodem drobných monografií o jednotlivých nářečních skupinách a menších jednotkách, k němuž si autor shromáždil materiál jednak vlastními cestami, jednak s pomocí řady spolupracovníků. Po stránce metodické je — v souladu s pokrokem jazykovědy — na úrovni mnohem vyšší než Šemberovy Základy a po stránce materiálové v leckterém úseku podnes není překonána. Z velké části její zásluhou dlouho byla a dílem dosud jsou nářečí na Moravě odborně známa mnohem zevrubněji než v samých Čechách. Hláskoslovný, tvaroslovný a zčásti i syntaktický a lexikální obraz nářečí v Dialektologii doplňuje po lexikální stránce ještě B a r t o š ů v Dialektický slovník moravský (1906), zaměřený ovšem hlavně jenom na diference od spisovného jazyka a udávající oblast nebo místo zachycení jednotlivých slov a dokladů, avšak nevymezující jejich geografické rozšíření (Bartošův Slovník zčásti doplňoval E. K o l k o p a zvlášť F. Š. K o t t v samostatných Dodatcich k Bartošovu Dialek­

tickému slovníku moravskému, 1910). Rozvoj české jazykovědy od posledních desítiletí minulého století přinesl do konce první světové války vedle řady dalších dialektologických statí časo­ piseckých, sborníkových aj. též první knižní monografie lokální i regionální, které se po metodické stránce postupně stále zdokonalují hlavně uplatněním metody historickosrovnávací. Od pouhého shromáždění a utřídění materiálu se přechází k analýze a výkladu jednotlivých jevů, zejména hláskoslovných a zčásti i tvaroslovných, sledují se též vývojové tendence v nářečí srovnáváním jazyka starší a mladší generace, věnuje se pozornost i slovníku a nářečním textům. Většinou tu běží o práce žáků pražské školy Gebauerovy a později Pastrnkovy. Od konce devatenáctého století pak se v dialektologických pracích v souvislosti s ustavením fonetiky na pražské universitě věnuje často hodně pozornosti fone­ tickému popisu. Z knižních publikací celého tohoto údobí sluší uvést zejména práce V. J. D u š k a Hláskosloví nářeči jihočeských (1894, 1897) a Kmenoslovi nářeči jihočeských (1902), dále Rozbor podřečí hornoostravského ve Slezsku od Jana L o r i š e (1899), Nářečí litomyslské od Quida H o d u r y (1904), Nářečí česko­ moravské od Ignáce H o š k a (3 sv., 1900— 1905), Popis a rozbor nářečí středobečevského od Antonína K a š í k a (1908), Řeč lidu na Novopacku a Hořicku od Ant. K o t í k a (1912) a Lidomluvu Cechu kladských od Josefa K u b í n a (1913); brzy po první světové válce vyšla práce Bohumila V y d r y Popis a rozbor nářečí hornoblanického (1923) a Jana H ú s k a Fonetické a etnografické studie z moravskoslovenské vsi (1923). Z časopiseckých studií tohoto údobí nej významnější jsou stati Jiřího M a l o v a n é h o o nářečí střmor. obce Císařova a okolí (1897— 1900),

334

věnované v neobvyklém dosud rozsahu speciálně skladbě. Z regionálních nářečních slovníků vyniká Dialektický slovník chodský J. F. H r u š k y (1907), poměrně dost obšírné slovníky jsou také v práci Hodurově a v Kubínové Lidomluvě. Ze souborů nářečních textů je třeba uvést K u b í no v y Povídky kladské (2 sv.,.

Praha 1908 a 1910— 14) a S t a v a ř o v y — T v r d é h o Povídky lidu opavského a hanáckého, vydané Jiřím P o l í v k o u (1916); zvlášť rozsáhlé soubory nářečních textů jsou též v práci Hoškově a Kašíkově, brzy po první světové válce pak vyšly ještě K u b í n o v y Lidové povídky z českého Podkrkonoší (1922, 1926). Těsně před první světovou válkou počíná pronikat do české dialektologie také metoda jazykově zeměpisná, při níž nejde o soustavný popis určitého nářečního systému, nýbrž o sledování územního rozšíření různých diferenčních jevů na větší oblasti. První česká studie jazykově zeměpisná je od Antonína F r i n t y , a to o hranici severovýchodočeského u < v v knize Fonetická povaha a vývoj

souhlásky v ve slovanštině (1916). Uvedené práce spolu s časopiseckými statěmi i s řadou universitních studentských prací seminárních aj., které zůstaly v rukopise, prohlubovaly znalosti o mluvě v dílčích úsecích českého jazykového území nebo o jednotlivých diferenčních znacích a umožňovaly jednak podávat přesnější celkové přehledy nářečí, jednak i využívat nářečního materiálu při zkoumání a výkladu různých jevů z vývoje jazyka (z doby po první světové válce viz např. práce Frant. T r á v n i č k a O českém jazyce, 1924; Moravská nářečí, 1926; Příspěvky k českému hláskosloví, 1926; Příspěvky k dějinám českého jazyka, 1927; Historická mluvnice československá, 1935, aj.). Přesto však právě v tomto údobí česká dialektologie zůstala pozadu za dialektologií některých jiných slovanských národů, např. za dialektologií polskou, a to jak co do počtu prací, tak i po stránce metodické. Většina dialektologických prací vznikala víceméně nahodile, podle krajového původu autorů, proto některým oblastem bylo věnováno víc pozornosti, jiné pak, zejména oblast nářečí středočeských, z níž ve svém základu vyrostla spisovná čeština a na níž se v novějších dobách vytvořila také obecná čeština, zůstávaly neprozkoumány. Celkově lze říci — ale ani to neplatí plně — , že zájem dialektologů více poutaly oblasti okrajové, s nářečím vzdálenějším od spisovného jazyka. Nebylo zde plánovitého úsilí o rovnoměrné a systematické prozkoumání celého jazykového území, všech nářečních skupin a podskupin i výrazných drobnějších jednotek. Také teoretické otázky dialektologického bádání se nijak soustavně nepromýšlely, proto většina metodickou nevyrovnaností, některé pak přímo bezradností.

monografií

trpí

Z těchto důvodů zdůrazňuje roku 1924 Bohuslav H a v r á n e k v zásadní stati

K české dialektologií, napsané v souvislosti s recenzí zmíněné knihy Vydrovy, že v české dialektologii je zapotřebí ještě hodně práce a mnoha pracovníků. Vyzvědá nezbytnost jak lokálních monografií, tak monografií větších oblastí i nutnost sledovat jednotlivé jazykové jevy v jejich celém geografickém rozšíření. Při rozboru dialektologické problematiky odkazuje Havránek na četné práce cizí, hlavně slovanské, z kterých je možno čerpat různé i technické zkušenosti. Za první a nej důležitější úlohu dialektologa považuje přesné zjištění nářečních fakt, jejich sebrání a popis, v druhé řadě teprv jejich utřídění a výklad, který může být již i úkolem jiného pracovníka. Hlavní váhu proto klade na jakost materiálu, na jeho přesnou lokalizaci i na zjištění frekvence jednotlivých jevů („statistiku“ ), na přesný popis fonetický, na výstižné stanovení významu slov, na ukázky skutečně živé řeči atd. Dialektologické bádání není ovšem Havránkovi

Havránkův program a jeho ,,Ná­ řečí česká“

335

samoúčelné, nýbrž má sloužit k hlubšímu poznání komplexu národního jazyka i procesů jazykového dění. Všímá si proto také otázek metodických, způsobů zpracování dialektologických monografií a zachycování geografického nářečního rozrůznění, aby práce obojího druhu dobře plnily svůj úkol. Jako je pro lokální monografie ideálním cílem plné a plastické zachycení i výklad celého nářečního systému v jeho současném pohybu, tak v pracích jazykově zeměpisných je třeba směřovat od pouhého vymezení územních nářečních rozdílů ke zkoumání vzniku a šíření těchto rozdílů i jejich historických příčin, tj. postupovat od pouhého jazykového zeměpisu k „jazykové geologii'ť. Havránkova stať měla a do značné míry dosud má pro českou dialektologii význam programový. V prvním desítiletí po jejím vyjití ovšem ještě nemůžeme pozorovat její vliv, třebaže se i nadále objevují různé časopisecké stati zabývající se nářeční problematikou a třebaže nadále vzniká řada seminárních dialektologic­ kých prací, v tomto údobí hlavně v brněnském semináři Trávničkově a později též Havránkově, zčásti pak i na pražské universitě u prof. Emila Smetánky a Miloše Weingarta. Z knižních monografií však vychází v této době pouze Popis a rozbor lidové mluvy v pěti podřipských obcích od Jiřího H a l l e r a (1932), první soustavné dílo z oblasti nářečí středočeských, vlastně jen jeho první část (hláskosloví, tvoření slov, tvarosloví; druhá část, která měla obsahovat skladbu a souvislé texty, nevyšla). Kromě toho byla vydána populárně zaměřená práce Maxmiliána K o l a ji Nářečí na Kyjovsku a Ždánsku (1934), věnovaná heterogen­ nímu přechodovému úseku na pomezí střmor. a výchmor. oblasti (největší Tozsah zde zaujímá příslušná část nářečí dolských) a cenná hlavně svým slovní­ kem. Na poli monografického bádání jazykově zeměpisného se v tomto údobí ne­ udělalo v české dialektologii takřka nic. Největší splátkou na dluh programu vytyčeného Havránkem je vlastní H a v r á n k o v o dílo Nářečí česká (Čs. vlastivěda III, 1934), nový syntetický popis nářečí českého jazyka. Havránek těží ve svém souborném zpracování ze všech dosažitelných (i rukopisných) dialektologických prací předchozích1 a také z vlastního přímého výzkumu, avšak přistupuje k nové syntéze zcela samo­ statně a po metodické stránce vpravdě průkopnicky. Správně ovšem zachovává tradiční třídění nářečí českého jazyka na česká v už. smyslu, středomoravská neboli hanácká, dále moravskoslovenská (východomoravská) a lašská (slezská), a to podle souboru dlouhých samohlásek, přesněji řečeno podle střídnic za někdejší ý, ú (§ 22), avšak ukazuje na problematiku nářeční klasifikace, zvláštní pozornost věnuje přechodovým pásům, zčásti též novodobému interdialektickému vývoji aj.; ve shodě se skutečností nepředstavuje pak jednotlivé nářeční

336

1 Na s. 215n. uvádí podrobnější výčet dialektologické literatury, než ve výběru podáváme zde. Novější literaturu, z let 1934—1951, viz podrobněji v mé stati La dialectologie tchèque et slovaque depuis 1934, Philologica 6, 1951, s. 34n., též Orbis (Louvain) 1, 1952, s. 193n., od r. 1945 pak v jednotlivých svazcích Bibliografie české lingvistiky od Zdeňka T y la (I. 1955, II. 1957, III. 1963), dále v bibliografických přehledech, které byly otiskovány v letech 1955 až 1964 v časopise Slovo a slovesnost, od r. 1965 v každoročních bibliografiích Česká jazykověda 1964 atd., zpracovávaných Zd. T ylem a Milenou T y lo v o u a vydávaných v řadě Novinky literatury Státní knihovnou ČSR v Praze.

skupiny jako kompaktní a uzavřené celky, nýbrž mluvu na celém jazykovém území i v jeho různých částech vidí jako jednotu poutanou dohromady řadou závažných jevů i společnými vývojovým i tendencemi, zároveň však bohatě rozčleněnou hranicemi četných diferenčních znaků, takže o homogenních větších nářečních oblastech je možno mluvit jen s četnými omezeními. S jazykově zeměpisnou orientací Havránkovy práce souvisí, že je k textu připojeno množství mapek, s izoglosami jednotlivých jevů nebo skupin jevů v různých částech území. Předchozí dialektologické práce ovšem neskýtaly všude dost materiálu k takovému zobrazení celého území; proto se Havránek tam, kde si nemohl ověřit průběh územních hranic jevů, musel spokojit jen s mapkami schematickými nebo přibližnými. Naproti tomu předchozí monografie i propracovanost české historické mluvnice mu umožnily vyložit jazykový celek, jeho nářeční skupiny a často i drobnější jednotky z jednotného vývojového hlediska a provést tak po této stránce opravdovou syntézu. Pokud jde o detailnější zpracování jednotlivých nářečních oblastí, zčásti se v Havrán­ kově díle rovněž projevuje mezerovitost předchozí monografické literatury, proto např. mohla být mnohem zevrubněji zpracována nářečí střmor. (ačkoli i zde Havránek sám upozorňuje na některé mezery, zvlášť ve zjištění územního rozsahu různých jevů) než česká nářečí v už. smyslu. Zvláštní pozornost je věnována nářečím slez., zejména česko-polskému jazykovému pomezí; otázka jazykové hranice česko-slovenské není naproti tomu v plné šíři ani nadhozena, poněvadž i celá výchmor. nářeční skupina je v duchu pochybené dobové koncepce jediného jazyka československého v Havránkově zpracování vcelku pominuta a je zpracována v pojednání o slovenských nářečích od Václava V á ž n é h o v témž svazku Vlastivědy (s. 219n.). Přes uvedené dílčí závady je Havránkovo dílo nejen shrnutím, nýbrž i vyvrcholením všeho, co bylo dotud v české dialektologii vykonáno. Zároveň však Havránkova práce po jeho programové stati znovu a konkrétně ukázala, kterým nářečním oblastem, kterým jevům a problémům je třeba se v budouc­ nosti zvlášť věnovat. Mezi jiným znovu prokázala potřebu dalších lokálních monografií a studií věnovaných různým nářečním jevům v jejich územním rozšíření; je z ní též zřejmé, že je nutno detailněji studovat i rozsáhlejší oblasti a že je konečně třeba začít systematicky shromaždovat materiál z celého území pro český jazykový atlas, jehož vypracování b y bylo zakončením jisté etapy v české dialektologii, zároveň by však vytvořilo předpoklady pro nový rozvoj dialektologického bádání v některých směrech. Po vyjití Havránkovy práce se objevují první snahy o systematičtější výzkum nářečí, a to z iniciativy Fr. Trávnička a samého Havránka nejprve na Moravě. Dialektologická komise při Matici moravské v Brně založila k tomuto účelu ediční řadu ,,Moravská a slezská nářečí“

pro vydávání monografií

Lokální monografia „brněnské školy“ aj.

o homogenních nářečních jednotkách i o větších oblastech a jako první zde vyšla práce Adolfa K e l l n e r a Štramberské nářečí (1939), přinášející mluvnický popis drobného úseku jižní podskupiny slez. nářečí (druhý díl měl obsahovat slovník). Kellnerova monografie se pro svou metodickou promyšlenost stala po mnohé stránce vzorem pro další práce věnované homogenním nářečním jednotkám.

337

zejména pro publikace a stati Františka S v ě r á k a Boskovické nářečí (1941) ze západní části jižní střmor. podskupiny, Svatobořické nářečí { 1951) a Karlovické nářečí (1957) z oblasti výchmor., dále pro práci Arnošta L a m p r e c h t a Středo-

opavské nářečí (1953) ze západní slez. podskupiny a zčásti též pro vynikající popis a rozbor Františka K o p e č n é h o Nářečí Vrčíc a okolí (1957) z centrální podskupiny střmor. Hlavním cílem v těchto monografiích je důkladný popis současného stavu nářečí, resp. jeho nejstarší zjistitelné vrstvy, zároveň se však — zvlášť pokud jde o hláskosloví — provádí historická analýza, takže materiál je velmi dobře použitelný jak v historické mluvnici, tak při srovnávání s jinými nářečími nebo se spisovnou češtinou. Z popisu dnešního stavu hlásek byly vypuštěny zbytečně obsáhlé výklady fonetické, které se v řadě starších prací často stereotypně opakovaly, a věnuje se pozornost jen výslovnosti hlásek odlišných od spis. jazyka; dále se zkoumá původ každé hlásky, tj. jaká jsou její východiska v předpokládaném stavu pračeském, a pak se obráceně zjišťuje, jak se jednotlivé pračeské hlásky reflektují v dnešním nářečí. Tímto způsobem je proveden historický rozbor značně zevrubný a novější práce, pokud Kellnerovu metodu zdokonalují (zejména kniha Kopečného), snaží se překonat hlavně atomizaci v popisu hláskového souboru, příznačnou pro starší historickosrovnávací metodu, a sdružují společné vývojové tendence různých hlásek, aby ukázaly strukturní vázanost vývoje hláskového systému. Partie o hláskosloví jsou v Kellnerově práci i v dalších monografiích nej pro­ pracovanější; vyplývá to jak z dobového stavu jazykovědy, tak i ze skutečnosti, že právě hláskoslovné rozdíly jsou v nářečích českého jazyka nej výraznější. Na­ proti tomu partie o tvoření slov (kde je v českých nářečích též řada rozdílů) se omezuje z velké části jenom na markantní jevy odlišné od spisovného jazyka a neprovádí se zpravidla ani kvantitativní hodnocení jednotlivých slovotvorných prostředků, takže se neodlišují produktivní typy od okrajových. Tvarosloví se většinou omezuje na synchronní paradigmatiku, třebaže dost vyčerpávající, a historická analýza se na rozdíl od hláskosloví neprovádí; některé novější práce (zvi. Kopečný) usilují o zlepšení po této stránce aspoň v úvodních p o ­ známkách k jednotlivým částem tvarosloví, kde zároveň zdůrazňují strukturní vázanosti odlišné od spisovného jazyka. Poměrně nejhůř je na tom u Kellnera i v pozdějších pracích zpracování skladby; to zdaleka nezachycuje tuto složku mluvnického systému v dostatečné šíři a soustřeďuje se hlavně jenom na diference od spisovného jazyka, ovšem ani to ne vyčerpávajícím způsobem.2 Mluvnický po­ pis je v pracích této skupiny zpravidla doplňován několika ukázkami souvislé nářeční mluvy. Práce vycházející z „brněnské školy“ (mladší z nich jsou však vydávány již 2 Problematikou zpracování nářeční skladby se nověji zabývají zvlášť mladší pracovníci z „brněnské školy“ , počínajíc kritickou statí Jaroslava Bauera Skladba v nářečních monogra­ fiích (1954). Prozatím vyšlo z této skupiny několik dílčích studií o jednotlivých syntaktických jevech v nářečích a první dvě knižní monografie, Věry M ich álkové Stvdie o východomoravské nářeční vétě (1971) a Jana C hloupka Aspekty dialektu (1971), věnované převážně rovněž větné a souvětné stavbě ve výchmor. nářečích.

v Praze Čs. akademií věd aj.) dosud v podstatě reprezentují dnešní úroveň lokálních nařčeních monografií. Pokud tyto práce přinášejí i slovník, omezuje se většinou zase jenom na rozdíly od spisovné češtiny, takže se někdy stává pouhou sbírkou lexikálních kuriozit, výrazů ojedinělých třeba i v samém popisovaném nářečí, a obraz o faktickém složení nářecního lexika je tím do značné míry zkreslen. Vyčerpávající slovník některého českého nářečí dosud publikován nebyl, některé pokusy jsou však v rukopise. I nejobšímější publikovaný nářeční slovník poválečný, Slovník nářečí mistřického od Ignáta M a l i n y (1946, z výchmor. oblasti), je zaměřen také jen diferenčně a stejně je pojat Slovník nářečí slavkovsko-bučovického od Aloise G r e g o r a (1959, z oblasti střmor.). Shrnutím obecně užívané slovní zásoby a starších výrazů z okruhu zemědělské výroby i promyšleným způsobem zpracování vyniká nad jiné slovníkové nářeční mono­ grafie L a m p re c h t ů v Slovník středoopavského nářečí (1963), který doplňuje mluv­ nický popis jádra západní slez. podskupiny od téhož autora (viz výše), takže z této oblasti má česká dialektologie dosud nej všestrannější informace.3 Mimo okruh ,,brněnské školy“ , ale zčásti rovněž pod jejím vlivem, vyšlo v letech před druhou světovou válkou i po ní jen velmi málo lokálních nářečních monografií. Vedle zmíněného slovníku Malinova je možno uvést vlastně jen amatérskou publikaci Františka H o r e č k y Nářečí na Frenštátsku (1941) z oblasti jižní slez. podskupiny, zaměřenou také především na slovník. Nezávisle na české dialektologické tradici vyšla v tomto údobí česky psaná stať polského badatele Felixe S t e u e r a Branické podřečí (1932), obsahující stručný hláskoslovný a tvaroslovný popis, nářeční ukázky a slovníček zajímavé nářeční jednotky v západním přesahu slez. nářečí do Polska, a stejně pojatá obšírnější monografie téhož autora Narzecze Baborowskie (1937), o dnes už zaniklém nářečí v poněkud severnější izolované enklávě tvořené městečkem Baborowem a vesnicí Jarowniowem. Ukázku souvislého vyprávění z obce Chałupki Owsiskie ve východním přesahu slez. nářečí českého typu do dnešního Polska přinesl zase Reinhold O l e sc h v publikaci Die slavischen Dialekte Obersclnlesiens (1937). Na české dialektologické práce naproti tomu zčásti navazuje obšírná monografie Janusze S i a t k o w s k é h o Dialekt czeski okolic Kudowy I, II (1962), podávající popis hláskosloví, tvoření slov, tvarosloví, charakteristiku slovní zásoby a ná­ řeční texty z malého přesahu českých nářečí svčes. typu na polské Kladsko. Z „brněnské školy “ vyšly i nové detailní monografie věnované větším nářečním oblastem. Je to především K e l l n e r o v a dvojdílná práce Východolašská nářečí (1946, 1949), nejobsáhlejší monografie v české dialektologii vůbec, obírající se nářečími pol.-čes. smíšeného pruhu v československé části Těšínská. Metodická stavba mluvnického popisu (1. díl) je v podstatě stejná jako v monografiích lokálních, se zřetelem na značnou diferencovanost nářečí zkoumané oblasti (asi 100 obcí) jsou však všechny doklady pečlivě lokalizovány a u významnějších diferenčních jevů jsou sledovány jejich hranice (k práci

3 Problematikou zpracování nářečního lexika se zabývá Zdeňka S och ová, Slovni zásoba jazyka a problémy jejího zpracování (1967), autorka obšírné monografie o slovní zásobě drob­ ného jv. úseku západní slez. podskupiny (rkp.).

Monografie o větších nářečních úsecích

je na konci připojeno i pět mapek s izoglosami 43 jevů). Kromě toho obsahuje Kellnerova práce řadu ukázek a hlavně také slovník (větší část 2. dílu), a to slovník zvláštního typu, nikoli jen diferenční, ale také ne úplný, nýbrž obsahující hlavní jádro běžné slovní zásoby a umožňující tak učinit si představu o vztazích k jazykové oblasti české (popř. též slovenské) i polské. Novum Kellnerova díla je pokus o stanovení původu a vývoje zkoumaných nářečí analýzou prvků polského i českého typu a také některých specifických regionálních jevů, s použitím historického materiálu. Kellnerovy závěry o původní českosti tohoto území jsou sice jednostranné, pochybené a sporné, zevrubností a spolehlivostí popisu je však jeho práce významným příspěvkem k dlouholeté česko-polské diskusi o vývoji pomezních nářečí. Druhou takovou monografií věnovanou větší oblasti je práce Jaromíra B ě l i č e Dolská nářečí na Moravě (1954), podávající popis a rozbor mluvy okrajového výchmor. pruhu v jižnější části východomoravsko-středomoravského pomezí (109 obcí dolských s přihlédnutím k nářečí asi 40 dalších obcí výchmor. a střmor.). Práce obsahuje hlavně jen popis hláskosloví a tvarosloví (s kapitolou o slovníku a s četnými ukázkami nářečí), přináší však proti Kellnerovi některá metodická zlepšení a zejména velmi konkrétní rekonstrukci vzniku zkoumaných nářečí analýzou průběhu izoglos diferenčních jevů a historických svědectví (je přiloženo 18 mapek s 75 izoglosami hláskoslovnými, tvaroslovnými a lexikálními); kromě toho autor sleduje ve zvláštní kapitole dnešní vývojové tendence nářečí, jejich směřování k interdialektu a k jednotnému jazykovému útvaru celonárodnímu. Podobnou metodou je zpracována monografie Josefa S k u l i n y Severní pomezí moravskoslovenských nářečí (1964), obsahující také oddíly o tvoření slov a skladbě a pojednávající o severních výchmor. nářečích k jihu zhruba po Ysetín (spolu se severním úsekem záp. okrajového pásu); lokálním monografiím se víc blíží práce Františka S v ě r á k a Nářečí na Břeclavsku a v dolním Pomoraví (1966), z nej jižnější části výchmor. oblasti. Bez metodické souvislosti s českou dialektologii vznikla dvojdílná monografie Karola D e j n y Polsko-laskie pogranicze językowe na terenie Polski (1951, 1953), jejíž první část obsahuje obšírný atlas nářeční diferenciace v obou přesazích slezských nářečí čes. typu na polské území i přilehlých polských nářečí slezských (směrem k Ratiboři a za ni), druhá část pak rozbor diferenčních jevů hláskoslovných a zčásti i tvaroslovných a lexikálních. Dílo je v jistém smyslu protějškem práce Kellnerovy a rovněž se zabývá otázkami vzniku a jazykové příslušnosti pomezních nářečí; závěry autorovy rovněž nejsou nesporné, zejména proto, že jazyková příslušnost nářečí při hranicích dvou příbuzných jazyků je dána historickými okolnostmi z doby konstituování moderních národů v příslušné obla­ sti, nikoli lingvistickými kritérii opírajícími se o přežitkové nářeční jevy ze starších dob (srov. §§ 33, 1802).4 Dejnova práce, vycházející z tradic rozvinutější po této stránce dialektologie polské, je však první obsáhlou monografií z oblasti nářečí českého typu zpracovanou s maximálním využitím metody jazykově zeměpisné.

340

4 Srov. J. B ělič, Čs. přednášky pro V. mezinárodní sjezd slavistů v Sofii, s. 135n.

Systematický jazykově zeměpisný průzkum nářečí českého jazyka se počal v Československu samém řádně rozvíjet (i na rozdíl od dialektologie slovenské) teprve po druhé světové válce. Po předběžných starších už přípravách z doby okupace byly postupně vypracovány obšírné dotazníky pro dílčí nářeční oblasti českého jazyka5 a roku 1947 se započalo se shromažďováním materiálu

Organizo­ vaný sběr materiálu z celého území

i s jeho mapováním. Dotazníky této první etapy byly zaměřeny na rozdíly hláskoslovné a tvaroslovné, známé z dosavadních monografií i z prací sou­ borných, ve skladbě se omezovaly pouze na zjištění územního rozsahu některých krajových zvláštností, charakteristických pro určité oblasti. Průzkum byl připravován nejprve dialektologickou komisí býv. České akademie věd a umění (předseda Y. V áž n ý ) , od roku 1946 pak byl organizován akademickým Ústavem pro jazyk český v Praze i jeho brněnskou pobočkou a podílely se na něm též vysoké školy. Dotazníky vyplňovali velkou většinou lidé speciálně k tomu neškolení, učitelé základních všeobecně vzdělávacích škol, proto se v nich muselo hned předem rezignovat na zachycení některých jemností fonetických i jiných a odpovědi vyplňovatelů nejsou ani v ostatních jevech vždy spolehlivé. Na druhé straně právě korespondenční metoda shromáždění materiálu umožnila dosáhnout velmi husté sítě zkoumaných bodů, zahrnující prakticky všechny obce a osady v zemi; celkem se vrátilo 20 034 vyplněných dotazníků, v tom ovšem z některých obcí i dva a více. Odpovědi vyplňovatelů byly pak před mapováním podle možnosti různým způsobem kontrolovány a zvlášť průběh izoglos se zčásti ověřoval v terénu přímým výzkumem odbor­ ných pracovníků. Přes různé dílčí nedostatky lze výsledky těchto dotazníkových anket po mnohé stránce hodnotit kladně. Při značném množství dokladů na jednotlivé jevy přinesla akce ve velkých rozlohách a na husté síti přesnější obraz územního rozložení diferenčních nářečnich jevů a detailně se ukázal průběh jejich hranic i s přechodovými pásy a „předpolími“ různých jevů. Zjistilo se, že některé diferenční znaky, zčásti i ty, ke kterým se přihlíží při podrobnějším třídění nářečí českého jazyka, mají jiný územní rozsah, než se předpokládalo dříve, byly objeveny další souvislé oblasti některých jevů a podrobněji byl zjištěn též jejich současný stav. To všechno vede k přesnějším celkovým představám o nářečích českého jazyka a o jejich dnešní zachovalosti, ke korekturám v jejich třídění i k zlepšeným možnostem bádání o jejich vývoji v minulých dobách a o souvislostech tohoto vývoje s vývojem různých společenských a hospo­ dářských útvarů. Kartografické zpracování

dotazníků

se provádělo

v

letech

1947— 1962

5 Pro jzčes. podskupinu vypracoval dotazníky (tj. základní dotazník pro celou oblast s do­ plňkovými speciálními dotazníky pro její dílčí úseky) Václav V ážný a stejně i pro oblast střČes. nářečí (se zřetelem k obecné češtině po celých Čechách až k hranici střmor.). Autory dotazníků pro svčes. podskupinu byli Bohuslav H avránek a Oldřich Hu jer, pro jvčes. podskupinu Vladi­ mír Šmilauer. Jednotný dotazník pro celou střmor. nářeční skupinu vypracovali Alois Gregor, František K o p e čn ý a František Svěrák za redakce Ad. K elln era a J. B ěliče, dotazník pro slez. nářečí Adolf K elln er, pro nářečí výchmor. Miroslav K om árek a Věra M ich álk ová pod vedením J. B ěliče.

341

v dialektologickém oddělení ÚJČ v Praze i v Brně a na tomto úkolu zde vyrostl zdatný kolektiv dialektologů. Celkem bylo vypracováno 1 689 detailních ruko­ pisných map, na jejich základě pak 1 157 pracovních schematických kartogramů, kromě toho asi 100 map na tzv. výběrové síti bodů (ze speciálních oddílů dotazníků).6 Již v průběhu kartografického zpracování dotazníků se po časopisech a sbornících počala objevovat řada jazykově zeměpisných studií opírajících se o nashromážděný materiál a o další výzkumy podnícené tímto materiálem. Z oblasti jzčes. podskupiny vyšla pak první část knižní monografie Jaroslava Y o r á č e Česká nářečí jihozápadní (1955), rozebírající z hlediska jazykově zeměpisného soubor hlavních hláskoslovných a tvaroslovných znaků zkoumaného území i jejich současný stav a dospívající k některým závažným závěrům nebo aspoň hypotézám pokud jde o vysvětlení vzniku některých jevů i o podmíněnost nářečních hranic v jzčes. oblasti historickými okolnostmi (k práci je připojeno 15 mapových příloh se značným množstvím jevů a řada souvislých nářečních ukázek). Podobně je pojata metodicky průbojná monografiie Slavomíra U t ě š e n é h o Nářečí přechodného pásu Česko-moravského (1960), soustřeďující se sice toliko na diferenční jevy hláskoslovné, zčásti též na morfologizaci některých hláskoslovných jevů v širokém pruhu podél celého česko-střmor. nářečního rozmezí, avšak podávající jejich výklad s prohloubeným zřetelem k celému jazykovému systému i k situaci v jiných nářečích (je připojeno 26 mapek se zachycením hranic 183 jevů). Další práce tohoto druhu jsou připraveny v rukopise nebo se připravují a zdá se, že je to pro českou dialektologii cesta užitečnější než vydávání oblastních nářečních atlasů bez podrobnější analýzy a výkladu jednotlivých diferencí. Ze schematických kartogramů vypracovaných v ÚJČ, zčásti též z podrobných map a přímo i z materiálu shromážděného dotazníkovými anketami, čerpal ve značném rozsahu také náš celkový nástin. Přípravy českého jazykového atlasu

Souhrnný nářeční atlas celé oblasti českého jazyka na základě materiálu z první etapy výzkumu není ovšem možné dost dobře sestavit, protože zvlášť dotazníky pro jednotlivé podskupiny čes. nářečí v už. smyslu byly vypracovány do značné míry samostatně, bez vzájemné vázanosti, takže podle nich nelze vždy mapovat jistý jev a jeho varianty v celé oblasti na témž slově a hranice některých jevů jsou i neúplné. Po této stránce posloužila první etapa výzkumu hlavně k orientaci v terénu; teprve na základě získaných zkušeností se přistoupilo k druhé etapě výzkumu, v které podle jednotného dotazníku pro celé území shromažďují materiál v promyšleně vybraných bodech odborně školení dialektologové z ÚJČ a zčásti též z vysokých škol. Jistý náběh k jednotnému dotazníku pro celé území představoval již Slovní­ kový dotazník pro výzkum nářečí českého jazyka, který časově zapadá ještě do 6 Dotazníky z jzčes. a svčes. oblasti kartograficky zpracoval Jaroslav V oráč, střčes. do­ tazníky se zaměřením k obecné češtině Pavel Jančák, dotazníky jvčes. Slavomír U těšený, střmor. Josef Skulina, Dušan Šlosar a P. Jančák, výchmor. Věra M ich álková a D. Šlosar, slez. Jan Balhar a D. Šlosar. Podrobné rukopisné mapy diferenčních nářečních jevů i schematické kartogramy jsou spolu s veškerým shromážděným materiálem uloženy v archí­ vech ÚJČ Československé akademie věd.

první etapy a který obsahuje v uspořádání podle věcných okruhů ve své první části otázky týkající se přírodního prostředí, staré bytové kultury, zemědělství a drobného zvířectva, v druhé části hlavně člověka a práce;7 sběr lexikálního materiálu se ovšem rovněž prováděl korespondenční metodou. Kartografické zpracování pak bylo ukončeno přibližně v stejné době jako zpracování hláskoslovných a tvaroslovných dotazníků z jednotlivých nářečních skupin a podskupin, tj. v roce 1962. Druhá etapa výzkumu, směřující už opravdu k českému jazykovému atlasu, započala vypracováním souborného Dotazníku pro výzkum českých nářečí (1964— 5); na základě zkušeností z předchozích dotazníků i studia zkušeností zahraničních jej pod vedením České dialektologické komise sestavil kolektiv pracovníků dialektologického oddělení ÚJČ v Praze a v Brně.8 V části A obsahuje dotazník 2129 položek seřazených v lexikálních jednotkách podle tematických okruhů (I. Místní a domácí prostředí, II. Hospodářství, III. Ze­ mědělské práce, IV. Příroda, V. Člověk, V I. Život člověka, VII. Společenský život), aby při práci v terénu bylo možno získávat nářeční materiál co nejpřirozeněji metodou řízené konverzace na daná témata; u jednotlivých položek je přitom podle potřeby upozornění pro explorátora, který jev se na tom nebo onom slově má zjistit, zda jde o otázku čistě lexikální, nebo hláskoslovnou, tvaroslovnou, slovotvornou, v některých případech také syntaktickou. V od­ dílu B (Gramatické dodatky) je 511 položek uspořádaných podle mluv­ nických jazykových plánů* s pokyny k zachycení nářečních jevů, které se sice v rozhovoru na jakékoli téma většinou vyskytují automaticky, avšak na které by bylo těžko možné se při řízené konverzaci dotazovat přímými otázkami (zejména na syntaktické jevy); kromě toho je zde 88 položek k poznámkám o stavu různých jevů a k doplňkovému materiálu. Výzkum podle uvedeného dotazníku probíhá od podzimu r. 1963 a má být v podstatě ukončen již v roce 1972 shromážděním materiálu ze 421 bodů plánované sítě atlasu, tj. vybraných venkovských obcí na staroosedlém českém území. Všechny položky dotazníku se ovšem zjišťují jen v menším počtu bodů tzv. opěrné sítě (102 body), kdežto pro zbývající obce je počet položek promyšleným způsobem omezen. Dodatečně má být výzkum proveden ještě asi v 50 městech střední velikosti a ve vybraných bodech v oblastech nově osídlených po druhé světové válce, neboť atlas chce přinést jisté informace také o městské mluvě a o mluvě v oblastech s obyvatelstvem nářečně

7 Dotazník byl vypracován podle heslářů V. V ážného a VI. Šm ilauera s přihlédnutím k regionálnímu dotazníku Ad. K elln era Odraz života slezského lidu v jazyce; první část sestavil Sl. U těšený, druhou P. Jan čák a J. Voráč. Kartografické zpracování shromážděného ma­ teriálu z omezeného počtu vybraných bodů provedli Luděk B achm ann a Marie K orandová-M aj tán o vá. 8 Kromě pracovníků zmíněných už v poznámkách č. 6 a 7 se na přípravě dotazníku podí­ leli ještě Jan C hloupek, Marie R a ck o v a a Antonín Vašek. Dalšími členy České dialekto­ logické komise při ÚJČ jsou J. B ělič (předseda), B. H avránek a A. L am p rech t; až do své smrti (1966) byl členem též V. Vážný.

343

různorodým. Perspektiva konečného vypracování českého jazykového atlasu je tedy bohužel ještě dost vzdálená. Účast na přípravách slovanského jazykového atlasu

Výzkum městské mluvy a mluvy v oblastech nově doosídlených

Vedle intenzivních příprav českého atlasu se čeští dialektologové spolu se slovenskými podílejí na přípravných pracích k jazykovému atlasu slovanskému, jehož potřeba byla vytyčena na IV. mezinárodním sjezdu slavistů v Moskvě r. 1958. Členy mezinárodní komise pro slovanský jazykový atlas se sídlem v Moskvě (předseda E. I. A v a n e s o v ) jsou za ČSSE J. Běli č, B. H a v r á n e k a Eugen P a ul i n y, v Československu samém řídí práce dialektologické komise při Českém a Slovenském komitétu slavistů. Českoslovenští jazykovědci v ý ­ znamným způsobem přispěli k propracování teoretické koncepce atlasu (viz řadu statí Příspěvky k problematice slovanského jazykového atlasu, uveřejňo­ vaných v časopise Slavia od r. 1959) a aktivně se zúčastnili přípravy společného dotazníku pro oblast všech slovanských jazyků (Voprosnik Obšceslavjanskogo lingvisticeskogo atlasa, Moskva 1965), nyní pak na českém i slovenském jazy­ kovém území shromažďují materiál (v české oblasti z 33 stanovených bodů).9 Způsob zachycení údajů z městské mluvy a z mluvy v oblastech s novým obyvatelstvem nářečně různorodým pro český jazykový atlas se ještě vše­ stranně promýšlí a zkouší, neboť nejednotnost obojí této mluvy i uvnitř jed­ notlivých sídlišť skýtá značné potíže při zjišťování, která jazyková fakta Ísou Pro dané sídliště typická a reprezentativní (též ze staroosedlých venkovských obcí bude ovšem v atlase podle potřeby uváděn koexistující stav starší a mladší apod.). I bez zřetele k jazykovému atlasu patří však zkoumání městské mluvy a mluvy v oblastech nově osídlených nářečně různorodým obyvatelstvem po druhé světové válce rovněž k naléhavým úkolům české dialektologie, neboť současný vývojový pohyb v jazyce zde probíhá se zvláštní složitostí a intenzitou a zkoumání tohoto procesu může přinést řadu poznatků o současném vývoji v češtině jako celku i o základních vývojových tendencích do budoucnosti (viz §§ 185— 6), kromě toho pak také různá zjištění obecně lingvistického, resp. sociolingvistického rázu. Pokud jde o zkoumání městské mluvy, je to úkol závažný i vzhledem k vysoké urbanizaci obyvatelstva v oblasti českého jazyka: podle statistických údajů bydlelo např. roku 1965 ve městech — počítájí-li se za sídliště městského typu obce od 2000 trvale usedlých obyvatelů — již 6 3, 6 %, tj. téměř dvě třetiny veškerého obyvatelstva, počítá jí-li se obce teprve od 10 000 trvale usedlých, pak 40,9 % , a trend uvedeného počtu je dále stoupavý.10 Soustavnější zkoumání jazykové situace v některých městech se začalo poněkud rozvíjet

9 Podrobnější informace o přípravách slovanského jazykového atlasu do r. 1963 viz v bro­ žuře Robota po podgotovke Obščeslavjanskogo lingvističeskogo atlasa, kterou za vedení J. B ěliče sestavili Helena K řížk ov á , Jan Petr, Jan Sedláček a Sl. U těšený (rotaprint), informace do r. 1969 v B ě ličo v ě stati Vorbereitungen des gesamtslavischen Sprachatlasses (v tisku). Materiál z české oblasti shromažďují hlavně Sl. U těšený, A. Vašek, Jiří Mudra a J. Skulina.

344

10 Viz V. Srb, Demografická příručka, s. 24. — Podle zpráv o sčítání lidu koncem r. 1970 vzrostl v posledních letech počet obyvatelů bydlících v obcích od 10 000 trvale usedlvch na 44 % veškerého obyvatelstva (z článku v Rudém právu 24. 8. 1971).

po vyjití programové stati J. B ě l i č e Ke zkoumáni městské mluvy (1962), která mj. upozorňuje na složitost takového výzkumu po stránce metodické; kromě několika drobnějších článků a studií však zatím vyšla tiskem vlastně jen jedna ucelená dílčí monografie, a to o mluvě mládeže v nově založeném městě H aví­ řově jv. od Ostravy.11 Několik dalších monografií je připraveno v rukopise nebo teprve vzniká; ještě méně informací máme prozatím o vývoji mluvy v oblas­ tech nově doosídlených. (Některé bibliografické údaje z obou těchto okruhů viz dále v soupise literatury, s. 356n.) Hlubší zkoumání městské mluvy a zčásti též mluvy v nově doosídlených oblastech vytvoří také, jak se již ukazuje, pevnější bázi k postižení procesu utváření interdialektů, k poznání jejich regionálních modifikací a lokální vari­ ability i jejich postavení v komplexu národního jazyka, na jedné straně v poměru k starým místním nářečím, na druhé pak k spisovné češtině a také mezi sebou navzájem. Těmto otázkám se po druhé světové válce věnuje zvýšená pozornost, podrobná a všestranná monografie však dosud neexistuje ani o nej význam­ nějším interdialektů, tj. obecné češtině. Problematika obecné češtiny, zejména její vztah k spisovnému jazyku, vzbuzuje dost pozornosti také u zahraničních bohemistů: Dosud nejobšírnější práce týkající se z valné části obecné češtiny, Morphologie du tchéque parlé od francouzského badatele Marca V e y e (1946)? zabývá se hlavně tvaroslovím; rozdílů mezi obecnou češtinou a spisovným jazykem si všímá studie sovětské bohemistky Alexandry G. Š i r o k o v o v é

K voprosu o različii mezdu cešskim literaturnym jazykom i narodno-razgovornoj rečju (1954); z metodického hlediska je zajímavá kvantitativně orientovaná studie amerického lingvisty Henry K u č e r y Phonemic Variations of Spoken Czech (1955) i partie o obecné češtině a koexistujících fonematických systémech v české běžné mluvě v jeho knize The Phonology of Czech (1961). Kromě příprav českého jazykového atlasu se v dialektologickém oddělení Jiné práce Ústavu pro jazyk český ČSAV buduje lexikální archiv lidové mluvy, jehož z oboru čes­ základem jsou dosavadní nářeční slovníky tištěné i rukopisné a který je doplňován excerpcí z nářeční a národopisné literatury. Archív bude čerpat také ze slovníkových anket a bude se rozšiřovat organizovanou lexikografickou prací z různých nářečních oblastí. Konečným cílem b y mělo být vypracování podrobného slovníku českých nářečí. Vedle hlavní linie dialektologických prací se rozvíjí už od předválečné doby v české dialektologii též bádání v různých úsecích speciálních. I mimo rámec nářečních monografií bylo věnováno poměrně dost pozornosti např.

11 Dana V alík ová , Běžně mluvený jazyk nejmladší generace města Havířova (1971). Odlišné je pojetí v jinak záslužné práci F. Svěráka Brněnská mluva (1971), neboť v ní nejde ani tak o postižení skutečné dnešní situace v běžné mluvě města, jako spíš o zachycení nejstaršího zjistitelného nářeěního základu, územně diferencovaného, v dřívějších samostatných ven­ kovských obcích, které se postupně staly součástmi Brna a jeho předměstími. — Předběžné shrnutí některých dosavadních výtěžků zkoumání městské mluvy viz v mé německé stati Einige Ergebnisse der Erforschung der Stadtsprache im tschechischen Sprachbereich (v tisku; srov. též zde, § 185).

ké dialek­ tologie

345

otázkám výslovnosti. Po experimentálně fonetických studiích Bohuslava H á l y K popisu pražské výslovnosti (1923) se otázkami nářeční výslovnosti zabývala zejména Věra M a z l o v a v práci Výslovnost na Zábřezsku (1949; z okrajového úseku střmor.), otázkám intonace se speciálně věnoval Stanislav P e t ř í k v několika studiích, z nichž nej rozsáhlejší je O hudební stránce středočeské věty (1938); v poslední době zkoumá tyto otázky hlavně Milan R o m p o r t l , např. v práci Zvuková stránka souvislé reci v nářečích na Těsínsku (1958; z oblasti pol.-ěes. smíš. pruhu). Na českou vědeckou tradici v podstatě navazují také práce německého fonetika a slavisty Hanse W. W o d a r z e , zejména jeho kniha Satzphonetik des Westlachischen (1963; z oblasti západní slez. podskupiny). Rada studií z poválečného údobí se týká historické dialektologie. Rozborem starých nářecních nebo nářeěně zabarvených zápisů se těmito pracemi přispívá k přesnějšímu časovému určení vzniku různých nářecních jevů, popř. též k zjištění jejich staršího územního rozsahu; řidčeji se zjistí i některé dřívější rozdíly, které v dnešních nářečích už neexistují. Z prvního okruhu viz např. pojednání Arnošta L a m p r e c h t a Z historické dialektologie opavské (1951), zabývající se jazykem gruntovních knih z konce 17. a z první poloviny 18. století v oblasti západní slez. podskupiny, dále studii Slavomíra U t ě š e n é h o Čeština nejstarsích úsovských matrik (1954), věnovanou okrajovému úseku centrálně střmor. v 17. a na začátku 18. století, zvlášť pak knihy Františka C u ří na Studie z historické dialektologie a toponomastiky Čech (1967) a Kapitoly z dějin českých nářečí a místních i pomístních jmen (1970), přinášející na základě zápisů z tzv. tereziánského a josefského katastru i jiných pramenů závažná zjištění o řadě jevů v oblasti ces. nářečí v už. smyslu a o pohybu jejich hranic v průběhu 18. stol. Z druhého okruhu je třeba uvést zejména stať Františka M a t ě j k a K otázce stáří hanáckých nářečí (1956). Jiného rázu je práce Antonína V a š k a

Jazykové vlivy karpatské salašnické kolonizace na Moravě (1967), ukazující srovnávací analýzou nářecních znaků v severní podskupině výchmor. nářečí s jazykovou situací v zemích celého karpatského oblouku, zčásti i v sousedních oblastech, že oblast tzv. moravského Valašska byla i v minulosti přes živé styky zvlášť se západoslovenskou oblastí po celou historickou dobu v podstatě vždy územím jazykově českým. Zvláštní význam pro českou historickou dialektologii a zároveň též z hlediska obecně jazykovědného má zkoumání mluvy kompaktních českých kolonií v ci­ zině, neboť se v ní zčásti rovněž vyskytují různé archaické jevy, které na vlastním českém území už zanikly nebo značně ustoupily, zčásti pak se v různém rozsahu a různým způsobem projevují vlivy příslušného jazyka cizího. Vedle průkopnického pojednání Antonína F r i n t y Čeština emigrantských osad v Prusku z doby před první světovou válkou (1913), z posledních dvou desítiletí stojí za zmínku zejména polská studie Karola D e j n y Gwara kuczowska na tle innych gwar

czeskich (1955), určující regionálně nářeční původ kolonizace české vsi Kucowa v Lodžském vojevodství v Polsku, dále např. B ě l i č o v y Poznámky o češtině na Daruvarsku v Jugoslávii (1959), stať J. V o r á č e a P. J a n č á k a K dnešnímu stavu nářečí střelínských Čechů v Polsku (1962), týkající se jazyka zanikající dnes 346

menšiny, kterému v uvedené studii věnoval pozornost už Frinta, článek

Sl. U t ě š e n é h o O jazyce ceských osad na jihu rumunského Banátu (1962) a po­ jednání P . J a n č á k a Čeština v Ivanové Sele v Jugoslávii (1971). Rozsáhlejší monografie vyšly zatím jen o jazyce českých kolonizačních enkláv v Jugo­ slávii, a to práce Stojánky P o p o v i č o v é Govori dvaju ceških naselja u Bosni (Nova Ves i Macino Brdo) a Dragutina M i r k o v i c e Govori Čeha u Slavoniji (Daruvar i okolina), obě r. 1968. Poměrně málo zájmu poutají v české dialektologii v posledních desítiletích tzv. nářečí sociální, která v naší knize byla vůbec ponechána stranou (viz § 12). Po souborné práci Františka O b e r p f a l c r a (Jílka) Argot a slangy (1934), jež

Práce o tzv. nářečích sociálních

byla vyvrcholením řady drobnějších dílčích prací předchozích, vyšla po druhé světové válce kromě několika časopiseckých statí jen monografie Václava K ř í s t k a Ostravská hornická mluva (1956), zabývající se samozřejmě hlavně profesionálním slovníkem z oblasti ostravské uhelné pánve, a podobně pojatá práce Bedřicha T erny Mluva hutníků na Bohumínsku a Karvínsku (1958) z oblasti pol.-čes. smíš. pruhu. Z téže oblasti čerpá i druhá Témova práce, Mluva studentů východního Těšínská (1966). Z drobnějších statí zasluhují zmínky studie Lumíra K l i m e š e Hornický slang na Dole Krimich v Tlucné u Plzně (1958), Slang plzeňských studentů (1964), Západočeský železničářský slang (1967) a Slang hor­ nických, poštovních a železničních učňů v západních Čechách (1971). Zbytky zani­ kajících už výrazů z mluvy někdejších pražských vorařů a říčních dělníků zá­ služně shromáždila Božena Z i m o v á v práci Vorařský slang pražského Podskalí (1965). Soustavné studium nespisovného profesionálního výrazivá různých povo­ lání dřívějších i současných, slangu vyhraněných společenských skupin apod. není dosud organizováno, vůbec pak neexistují novější informace o českém argotu (ze starších prací vědeckých i populárních viz např. Eugen R i p p l , Zum Wortschatz des tschechischen Rotwelsch, 1926; Otakar N o v á č e k , Brněnská plotna, 1929; Jaroslav P o d z i m e k , Slovníček „ světská h a n tý r k a 1936 (?); Karl T r e im e r , Das tschechische Rotwelsch, 1937). Přes uvedené různé nedostatky a mezery v dosavadním výzkumu lze celkově říci, že se zvlášť od konce druhé světové války v české dialektologii vykonalo mnohem víc práce než za stejné časové údobí kdykoli dřív. Vedle hlavního úkolu, který dnes stojí před českou dialektologii, tj. průzkumu celé jazykové oblasti s konečným cílem vypracovat český jazykový atlas, nemělo by se ovšem zapomínat ani na úkoly ostatní. Z nich je i dnes nej důležitější plánovité vypracovávání dalších podrobných monografií lokálních i regionálních z různých částí území, neboť tu v některých úsecích již hrozí nebezpečí v prodlení. V těchto monografiích pak je potřebí usilovat v souladu s veškerou jazykovědou o další zdokonalování metodické a o zaměření pozornosti i na ty oddíly a jazykové plány, jejichž zpracování v dosavadních monografiích neuspokojuje, zejména na skladbu a slovník, ale též na tvoření slov, a vedle toho na zachycování procesů dnešního nářečního vývoje. Z tohoto hlediska zasluhuje zvláštní péče širší rozvinutí i metodické propracování výzkumu městské mluvy a mluvy v oblas­ tech nově doosídlených i studium interdialektů, a to nejen obecné češtiny v Čechách, nýbrž také interdialektických vrstev v oblasti moravských a slezských nářečí. Y pracích týkajících se větších území staroosedlých pak je potřebí

Naléhavé

úkoly

347

podrobným studiem izoglos nářečních jevů dnes i v minulosti a jejich konfrontací s hranicemi různých jevů mimo jazykových usilovat o další odhalování podmínek a příčin dřívějšího vývoje. Systematická práce též na ostatních úsecích by zajisté rovněž přispěla k důkladnějšímu a plastičtějšímu poznávání komplexu českého národního jazyka.

348

LITERATURA A PRAMENY

Ze syntetického charakteru této knihy vyplývá, že není možno na každém jednotlivém místě opětovně vypočítávat odbornou literaturu a jiné prameny, z kterých se čerpal nářeční materiál i jiná zjištění. Odkazy se uvádějí jen v omezeném rozsahu, a to zpravidla při přejímání osobitých závěrů některých autorů, popř. též při polemice s nimi, dále v případech pochyb­ ných apod. V práci bylo průběžně použito zhruba všech závažnějších publikovaných monografií a dílčích studií z oboru české dialektologie, pokud pro tematický rozsah knihy mají význam, i řady rukopisných prací, které zvlášť od konce druhé světové války vznikly na vysokoškol­ ských pracovištích nebo v Ústavu pro jazyk český ČSAV a zčásti čekají na vydání tiskem. Všechny tyto práce uvádím níže. Kromě toho velmi vděčím dialektologickému oddělení ÚJČ v Praze i brněnskému pracovišti Ústavu za možnost využít materiálů, shromážděných a kartograficky zpracovaných v před­ běžné etapě příprav k českému jazykovému atlasu (viz s. 341n.). Osobně jsem zavázán též řadě jednotlivých pracovníků ÚJČ i některým pracovníkům z vysokých škol a odjinud za poskyt­ nutí vlastního rukopisného materiálu i za různé cenné informace a připomínky; jejich jména jsou vesměs uvedena u souvislých ukázek nářečí, které zaznamenali. Některé potřebné infor­ mace z pomezních oblastí slovenského jazyka mi laskavě poskytl dr. A. Habovštiak z Jazyko­ vědného ústavu L. Štúra v Bratislavě, z polské oblasti pak prof. dr. M. Karaś a prof. dr. A. Za­ ręba z Jagellonské university v Krakově. Konečně za mnoho závažných upozornění děkuji oběma recenzentům rukopisu knihy, prof. dr. A. Lamprechtovi z University J. E. Purkyně v Brně a členu korespondentu Slovenské akademie věd prof. dr. E. Paulinymu z University J. A. Komenského v Bratislavě. Zvláštními díky jsem povinen odborné asistentce dr. J. Jančákové z filosofické fakulty University Karlovy v Praze za rozsáhlou obětavou pomoc při excerpci materiálu i při sesta­ vování rejstříků a při četbě korektur a odb. asistentce dr. E. Milavcové z téže fakulty za pečlivé a pracné nákresy mapek. Za obtížné přepisování celého rukopisu děkuji sekretářce vědeckého kolegia jazykovědy ČSAV J. Matějkové, za opisování některých partií též sekretářce katedry českého a slovenského jazyka na filos. fakultě UK V. Vágnerové. Za milou povinnost pokládám poděkovat také Státnímu pedagogickému nakladatelství v Praze, zvlášť redaktorkám J. Získalové a A. Siropolkové, i pracovníkům tiskárny Tisk, závod 1 v Brně, za mimořádnou námahu a péči věnovanou technické výrobě a úpravě knihy.

Souborné práce a studie týkající se různých jevů přes hranice nářečních skupin F. F. B. E.

B artoš, Dialektologie moravská / , II. Brno 1886, 1895 B artoš, Dialektický slovník moravský. Praha 1906 H avránek, Nářečí česká. Čs. vlastivěda III (Jazyk), Praha 1934, s. 84n. K ol kop, Doplríky k Bartošovu Dialektickému slovníku moravskému. Roční zpráva reálky v Jevíčku 1905/1906, s. 3n.; 1906/1907, s. 33n.

349

F. A. F. F.

Š. K o tt, Dodatky k Bartošovu Dialektickému slovníku moravskému. Praha 1910 V. Šembera, Základové dialektologie československé. Vídeň 1864 T rávníček, 0 českém jazyce. Praha 1924 T rávníček, Moravská nářečí. Praha 1926

Dotazník pro výzkum českých nářečí; část A 1, 2 (Okruhy věcně významové), část B (Grama­

tické dodatky). Sestavila Česká dialektologická komise. Praha 1964—1965 Slovníkový dotazník pro výzkum nářečí českého jazyka. (Podle heslářů V. Vážného a VI. Šmi-

lauera sestavili S. Utěšený, P. Jančák a J. Voráč.) Praha 1954, 1958 J. B ělič, Hranice mezi příbuznými jazyky a pomezní nářeční izoglosy. Čs. přednášky pro V. me­ zinárodní sjezd slavistů v Sofii, Praha 1963, s. 135n. J. B ělič, Stimmhaftigkeitsveränderungen der paarigen Konsonanten vor Vokalen und Sonorlau­ ten im Tschechischen. Phonetica Pragensia, 1967, s. 15n. J. B ělič, Sootnosenije mezdu tverdym i mjagkim sklonenijem suščestvitelnych na territorii češskogo jazyka. Travaux linguistiques de Prague III, 1968, s. 95n. J. B ělič, K interferenci jevů hláskoslovných a tvaroslovných (Nářeční imperativy chic, vrac, zaplač). Slavica Pragensia XI, 1969, s. 79n. J. B ělič, Střídnice za praslovanské f v moravských nářečích. Miscellanea lingüistica (Acta Universitatis Palackianae Olomucensis), Ostrava 1971, s. 37n. A. F rinta, O fonetickém naznačování slozenosti slov ve spisovné výslovnosti české. Časopis pro moderní filologii 17, 1931, s. 26n. O. H ujer, Prézentní tvary slovesa býti. Příspěvky k historii a dialektologii českého jazyka. Praha 1961, s. 142n. G. P. K le p ik o v a —V. V. U sačeva, Lingvogeografičeskije aspekty semantiki slova žito v slavjanskich jazykách. Obščeslavjanskij lingvističeskij atlas, Materiały i issledovanija, Moskva 1965, s. 148n. M. K ora n d ová , O českých názvech pro brambory. Naše řeč 45, 1962, s. 181n. M. Noha, K výslovnosti souhláskových skupin v češtině. Slovo a slovesnost 17, 1956, s. 78n. L. N ovák, Juhočeské michme to viskoumali paralela k préteritu volal ach? Studie ze slovan­ ské jazykovědy, Praha 1958, s. 233n. J. P olívk a , Povídky lidu opavského a hanáckého. (Sebrali F. S tavař a J. T vrdý.) Praha 1916 M. R ack ov á , K nářečnímu rozrůznění v tvoření slov. Naše řeč 45, 1962, s. 163n. Z. Stieber, Kontynuanty daumych czeskich sonantycznych r, l w dzisiejszych gwarach jeżyka czeskiego. Rocznik slawistyczny 18, 1956, s. lin . R. Šrámek, Přecházení některých sloves mezi typy dělat a mazat na Moravě. Sborník Matice moravské 79, 1960, s. 21 ln. S. U těšený, Izomorfy slovesa být na česko-moravském pomezi. Slavica Pragensia VIII, 1966, s. 71n. S. U těšený, K typologii lexikálních areálů v českých nářečích. Studia z filologii polskiej i sło­ wiańskiej 6, 1967, s. 201n.

Práce a studie z oblasti českých nářečí v užším smyslu Dotazníky pro česká nářečí jihozápadní. (Sestavil V. Vážný.) Praha 1947 Dotazníky pro česká nářečí severovýchodní. (Sestavili B. Havránek a O. Hujer.) Praha 1947 Dotazník pro česká nářečí jihovýchodní. (Sestavil V. Šmilauer.) Praha 1950 Dotazník pro nářečí středočeská. (Sestavil V. Vážný.) Praha 1952

350

L. Bachm ann, Nářečí na Vysokomýtsku. Kandidátská disertace, rkp. ÚJČ Praha J. B ělič, K otázce zaniklého litomyšlského t, d, n za někdejší p', b', m'. Slavica Pragensia VIII, 1966, s. 37n.

J.

B ělič, Česká nářeční bezpředložková spojení šel sem maminkou, pudem Benešom, bil sem

tam patek. Slavica Slovaca 5, 1970, s. 248n. J. B ělič, Jmenné tvary adjektiv v nářečních spojeních typu mákuv koláč, kedlubnovo zeli na

Mladoboleslavsku a Mčlnicku v Čechách. Slavica Pragensia X III , 1971, s. 75n. L. B la ž k o v á , Lidová mluva na Klatovsku. Diplomní práce, rkp. fil. fak. Praha J. Č ih ák ov á — viz J. J a n č á k o v á V. J. D u šek, Hláskosloví nářečí jihočeských I, II . Praha 1894, 1897 V. J. D u šek, Kmenosloví nářečí jihočeských. Praha 1902 A. F r in ta , Fonetická povaha a historický vývoj souhlásky v ve slovanštině. Praha 1916 (Zde zvi. Exkurs jazykově-zeměpisný, s. 19n. a mapka.) B. H ála , K popisu pražské výslovnosti. Praha 1923 J. H a ller, Popis a rozbor lidové mluvy v pěti podřipských obcích. Praha 1932 Q.

H o dur a, Nářečí litomyšlské. Litomyšl 1904

I. H ošek , Nářečí českomoravské I, Podřečí polenské. Praha 1900 I. H ošek , Nářečí českomoravské I I , Podřečí polnické (část 1, 2). Praha 1905 J. F. H ru šk a, O hláskosloví chodském. Listy filologické 18, 1891, s. 30n. J. F. H ru šk a, Dialektický slovník chodský. Praha 1907 P. J an čá k , Některé místní znaky v středočeských nářečích. Naše řeč 45, 1962, s. 151n. P. J an čá k , Západočeský intonační typ, tzv. „plzeňské zpívání“ . Slavica Pragensia V III, 1966, s. 107n. P. Jan čák, K jazykovému zeměpisu Čech. Některé případy západočeského krácení v koncovkách. Naše řeč 53, 1970, s. 129n. J. J a n č á k o v á (Č iháková), Nářečí obce Bukovan na Příbramsku. Dipl. práce, rkp. fil. fak. Praha J. J a n č á k o v á , Jihozápadočeské nářeční prvky na jihovýchodním Příbramsku. Naše řeč 49, 1966, s. 139n. J. J an č á k o v á , Vydrovo ,,tiťácké“ nářečí po 50 letech. Naše řeč 53, 1970, s. 243n. J. Jelen , Některé zvláštnosti lidové mluvy na Mšensku. Mělnicko, vlastivědný sborník kraje Dykova I, 1938, s. 29n. J. J ireček, Podřečí východních Čech. Časopis Českého muzea 37, 1863, s. 323n., 416 A. K o tík , Řeč lidu na Novopacku a Hořicku. Nová Paka 1912 V. K o ts m íc h , O podřečí doudlebském. Sborník věd. Muzea Král. čes. I, 1863, s. 3n. J. K o u b le , Podřečí severních Čech. Časopis Čes. muzea 38, 1864, s. 49n. J. Š. K u b ín , Lidomluva Čechů kladských. Praha 1913 J. Š. K u b ín , Povídky kladské I, II . Praha 1910, 1914 J. Š. K u b ín , Lidové povídky z českého Podkrkonoší. Praha 1922, 1926 A. V, M áloch, Doplňky k nářečí českému (elaborát pro A. V. Šemberu z 9. 4. 1855; viz F. Cuřín, Kapitoly z dějin Čes. nářečí..., s. llOn.) B. N ě m c o v á , Národopisné a cestopisné obrázky z Čech. Praha 1951 (zvi. o „různořečí“ do­ mažlickém, s. 159n., a podkrkonošském, s. 188.) J. N eru da, Pražské obrázky. Praha 1954 (zde zvi. Něco z pražské češtiny, s. 158n.) S. P e třík , O hudební stránce středočeské věty. Praha 1938 L. P e tř ík o v á -R y n d o v á , Dvě zvláštnosti nářečí jihozápadního (Poznámka k článku K. Ro­

diny). Časopis pro moderní filologii 33, 1950, s. 39n. M. R a c k o v á , Lidová mluva na Třebívlicku. Kand. disertace, rkp. ÚJČ Praha K . R o d in a , Dvě zvláštnosti nářečí jihozápadního. Časop. pro mod. filol. 32, 1948, s. 69n. M. R o m p o r tl, Melodie {tónový průběh) otázky zjišťovací v hovorové střední češtině. Listy filol. 75, 1952, s. 268n. J. S ia tk o w sk i, Dialekt czeski okolic Kudowy I, II. Wroclaw—Warszawa—Kraków 1962 L. Š v e s tk o v á , K modulačnímu systému nářečí na Volynsku. Universitas Carolina, Philologica 3, No 2, s. 185n. L. Š v e s tk o v á , K otázce melodie a přízvuku na předposlední slabice na Vólyřisku. Slovo a slovesnost 18, 1957, s. 164n.

P. T rošt, K prostému instrumentálu v češtině. Slovo a slovesnost 24, 1963, s. 24n. S. U tě še n ý , Nářečí přechodného pásu česko-moravského. Praha 1960 S. U tě še n ý , Novinky z podještědského nářečí. Naše řeč 48, 1965, s. 80n. V oráě, Česká nářečí jihozápadní I. Praha 1955

J.

J. V oráě, Jihočeská změna zdvojených zubnic a sykavek. Naše řeě 45, 1962, s. 137n. J. V oráě, Západočeské nářeční tvary typu chlapom, kravom a lidom. Naše řeě 48, 1965, s. 27 ln. J. V o rá ě —V. M a zlo v á , O dnešním stavu nářečí na bývalém menšinovém ostrůvku stříbrském. Naše řeě 34, 1950, s. 13n. B. V y d ra, Popis a rozbor nářečí hornoblanického. Praha 1923 M.

W a js, Charakteristické rysy lidové mluvy českého Podještědí. Časopis pro mod. filol. 26, 1940, s. 346n.

Práce a studie z oblasti středomoravských nářečí Dotazník pro nářečí hanácká. (Sestavili A. Gregor, F. Kopeěný a F. Svěrák za redakce A. Kellnera a J. Běliěe.) Praha 1952 J. B árto c h a , Časování sloves v nářečí dolnobečevském. Listy filologické 12, 1885, s. 241n. J. B á rto cha, Tvarosloví dolnobečevské. Listy filol. 14, 1887, s. 263n., 376n. J. B á rto cha, Hláskosloví dolnobečevské. Listy filol. 18, 1891, s. 413n. J. B á rto cha, Z kmenosloví dolnobečevského. Listy filol. 20, 1893, s. 115n. J. B ěliě, Hláskosloví obce Nechvalína u Kyjova. Praha 1947 M. B rokeš, Nářečí obce Písařova na Zábřezsku. Dipl. práce, rkp. fil. fak. Olomouc V. Čapek, Nářečí obce Luká na Litovélsku. Dipl. práce, rkp. fil. fak. Olomouc D.

F la ša r o v á , O nářečí čuháckém. Seminární práce, rkp. fil. fak. Olomouc

A. G regor, Nářečí na Slavkovsku. Sb. „Slavkov 1805 a dnes“ , Brno 1931 (zvi. otisk) A. G regor, Ze skladby nářečí moravských. Výr. zpráva reálky v Brně 1914/1915 A. G regor, Dvě vybrané kapitoly ze skladby nářečí moravských. Slovanský sborník věnovaný F. Pastrnkovi, Praha 1923, s. 166n. A. G regor, Číslo, rod a osoba v hanáckém nářečí kolem Slavkova a Bučovic. Mnéma, sborník prof. Zubatého. Praha 1926, s. 317n. A. G regor, Kapitola ze srovnávací skladby moravských nářečí. Listy filol. 74, 1950, s. 23n., 108n., 174n. A. G regor, Předložky a předložkové pády v slavkovskobučovickém nářečí. Vlastivědný věstník moravský 11, 1956, s. 23n., 66n., 109n., 155n. A. G regor, Tvoření slov v nářečí slavkovskobučovickém. Vlastivěd, věstník mor. 7, 1952, s. 192n. A. G regor, Slovník nářečí slavkovskobučovického. Praha—Brno 1959 I. H o še k , O podřečí chromeckém. Listy filol. 21, 1894, s. 73n. F. K o p e ě n ý , Nářečí Určic a okolí. Praha 1957 F. K o p e ě n ý , K rozsahu přehlásky a — ě v nářečích hanáckých. Naše řeě 36, 1953, s. 219n. F. K o p e ě n ý , Mapy k diferenciaci severohanácké oblasti. Sb. „Studie ze slovanské jazyko­ vědy“ , Praha 1958, s. 383n. J. M a lo v a n ý , Nářečí z Císařova a okolí na Moravě. Český lid 6, 1897, s. 71n., 582n. J. M a lo v a n ý , Skladba nářečí císařovského. Časopis Matice mor. 23, 1899, s. 33n.; 24, 1900, s. 62n. V. M a zlo v á , Výslovnost na Zábřezsku. Praha 1949 J. N e oral, Příspěvek ku dialektologii moravské. Zpráva reálky v Brně 1882/1883, s. 3n.; 1883/1884, s. 3n. J. P ěěk o v á , Nářečí obce Čehovic u Prostějova. Dipl. práce, rkp. fil. fak. Olomouc

352

S. P rok ešo vá , Z výzkumu nářečí na Moravě (Okříšsko, Znojemsko). Sborník Matice mor. 79, 1960, s. 218n.

M. R e ite r o v á , M l u v a obce R u d a n a d M o ra v o u . Dipl. práce, rkp. ped. fak. Olomouc Z. R o v n e r o v á , N á ř e č í obce Ú s o b rn a u J e v íč k a . Dipl. práce, rkp. fil. fak. Olomouc J. S k alick á, H lá s k o s lo v í obce M a r e f u B uč o v ic . Sem. práce, rkp. fil. fak. Olomouc D. S o b o tk o v á -S p á č ilo v á , N á ř e č í m ěsta P ře ro v a . Sem. práce, rkp. fil. fak. Olomouc V. S o va , L id o v á m lu v a n a T ře b íč s k á . Památník jubilejních oslav města Třebíče, 1935 F. Svěrák , B oskovické n á ře č í. Brno 1941 J. T v r d ý — viz J. Polívka, s. 350 D. V a lík o v á , S o u č a sn ý stav pavlovského výběžku sz. od V é l. M e z iř íč í. Sborník prací fil. fak. Brno, 1964, A 12, s. 216n. V. V o d ic a, N á ř e č í obce R a t a j u K ro m ě říž e . Dipl. práce, rkp. fil. fak. Praha

Práce a studie z oblasti východomoravských nářečí D o ta z n ík p ro n á ře č í m oravskoslovenská. (Sestavili M. Komárek a V. Michálková pod vedením J. Běliče.) Praha 1953 Š. B a r to š o v á , N á ř e č í obce V e řo v ic u N . J ič ín a . Dipl. práce, rkp. fil. fak. Olomouc J. B ělič, D o ls k á n á ře č í n a M o ra v ě . Praha 1954 J. B ělič, Slovesné tv a r y 3 . osoby p l. p raes. v m oravské slovenštině. Sb. „Pocta Fr. Trávníčkovi a F. Wollmanovi“ , Brno 1948, s. 54n. J. B ě lič —V. K ř ís te k , M o ra v s k o s lo v e n s ká n á ře č í. Olomouc 1954 B rn ě n sk ý d ia le k to lo g ic k ý k o le k tiv (J. Chloupek, S. Králík, A. Lamprecht, J. Skulina, D. Šlosar, A. Vašek), K d ife re n c ia c i m oravskoslovenských n á ře č í a k je jic h v zta h u k českém u n á r o d n ím u ja z y k u . Sborník prací fil. fak. Brno, 1954, A 2, s. 18n. D. Cránj ala (K ra n d ža lo v), R u m u n s k é v liv y v K a rp a te c h se z v lá š tn ím zřetelem k m o ra v sk é m u V á la š s k u . Praha 1938 E. F o jt o v a , N á ř e č í N ového H ro z e n k o v a a K a r o lín k y . Dipl. práce, rkp. fil. fak. Olomouc J. F o lp r e c h t, P řís p ě v k y k m lu v ě lid u slováckého n a m ora v sk é m P o d lu ž í. Výr. zpráva reálky v Plzni 1905/1906, s. 15n. J. H o fer, N á ře č í obcí B liš ic a L ísko vce u K o ry č a n . Dipl. práce, rkp. fil. fak. Olomouc J. H ú sek , F o n e tic k é a etnografické s tu d ie z m oravskoslovenské v s i (N. Ves u Uh. Ostrohu). Bratislava 1923 J. C h lou pek, D ife re n c ia c e východom oravských n á ře č í. Vlastivěd, věstník mor. 14, 1959, s. 80n. J. C hlou pek , I n f i n i t i v p řís lo ve č n ý ve východom oravských n á ře č íc h . Sb. „Rodné zemi“ , Brno 1958, s. 273n. J. C h lou pek , S ta v b a věty a souvětí v a rc h a ic k ý c h ná řeč íc h východom oravských. Sb. „Studie ze slovanské jazykovědy“ , Praha 1958, s. 61n. J. C h lou pek , V y ja d ř o v á n í s itu a č n ě d ru h o tn ýc h p ro je v ů ve východom oravských n á řeč íc h . Naše řeč 42, 1959, s. 266n. J. C hlou pek , T v a r y 3 . osoby m n . č. p ř ít . času ve východom oravských n á ře č íc h . Naše řeč 46, 1963, s. 65n. J. C hloupek, A s p e k ty d ia le k tu . Brno 1971 J. C h lo u p ek —J. P a v e lč ík , K tv o ře n í pod s ta tn ý ch jm e n v n á ře č í n a V h erskobrodsku. Vlasti­ věd. věstník mor. 8, 1953, s. 126 J. C h lo u p ek —A. S tu d n ič k a , K po s ta v e n í k o p a n ič á řs k ý c h d ia le k tů m e zi n á ř e č ím i východom o ra v s k ý m i. Sborník prací fil. fak. Brno, 1955, A 3, s. 42n. A. K a š ík , P o p is a rozbor n á ře č í středobečevského. Praha 1908 A. K e lln e r , H o d s la v s k é n á ře č í. Sb. „Palackého rodná obec“ , Hodslavice 1948, s. 205n. K . K lu s á k , N á ř e č í V e lk é n a d V e lič k o u . Disert. práce, rkp. fil. fak. Olomouc; z ní publikováno Č a s o v á n í sloves ve velickém n á ř e č í, sb. „Rodné zemi“ , Brno 1958, s. 275n. K . K lu s á k , K n á ře č n í d ife re n c ia c i obcí n a m oravském H o r h á c k u . Rkp., výtah v publikaci „Horňácko“ , Brno 1956, s. 532

353

M. K ola ja , Nářečí na Kyjovsku a Ždánsku. Kyjov 1934 F. K op ečn ý , Jazykový materiál v Drahotušské kronice. Listy filol. 71, 1947, s. 282 F. K op ečn ý , Ještě k rumunskému přínosu do valašského lexika. Slezský sborník 64, 1966, s. 250n. S. K rálík, Nářečí na Kelečsku. Kandid. disertace, rkp. ÚJČ Praha D. K ra n d ž a lo v — viz D. Cránjalá A. Lam precht, K hláskovému systému v obcích Veřovice a Spálov na pomezí lašsko-východomoravském. Sb. „Rodné zemi“ , Brno 1958, s. 290n. I. Malina, Slovník nářečí mistřického. Praha 1946 V. M ichálková, Přechodníkové vazby ve východomoravských nářečích. Sborník Matice mor. 81, 1962, s. 200n. V. M ichálková, K polovětným konstrukcím v nářečí. Naše řeč 46, 1963, s. 136n. V. M ichálková, Některé konkurující syntaktické prostředky v nářečí. Sborník prací fil. fak. Brno, 1964, A 12, s. 147n. V. M ichálková, Studie o východomoravské nářeční větě. Praha 1971 J. S k u lin a , Jsou Goliášovy poznámky o valašském nářečí správné? Sborník Matice mor. 79, 1960, s. 206n. J. S k u lin a , Severní pomezí moravskoslovenských nářečí. Praha 1964. F. Svěrák, Svatobořické nářečí. Časopis Matice mor. 70, 1951, s. 418n. F. Svěrák, Karlovické nářečí. Praha 1957 F. Svěrák, Nářečí na Břeclavsku a v dolním Pomoraví. Brno 1966 D. Šlos ar, Dnešní rozdělení nářečí na východní Moravě. Sb. „Studie ze slovanské jazykovědy“ , Praha 1958, s. 387n. A. Vašek, Z jazykového zeměpisu Rožnovská a Valašskomeziříčsko. Sb. „Adolfu Kellnerovi“ , Opava 1954, s. 112n. M. Žurm anová, Popis nářečí obce Mařatic u Uh. Hradiště. Dipl. práce, rkp. fil. fak. Praha

Práce a studie z oblasti slezských nářečí Dotazník pro česká nářečí lašská. (Sestavil A. Kellner.) Brno 1953 Odraz života slezského lidu v jazyce. (Lexikální dotazník pro nářečí sv. Moravy; sestavil A. Kell­

ner.) Opava 1950 J. Balhar, K charakteristice lašského okrajového nářečí na jihozápadním Opavsku. Slezský sborník 55, 1957, s. 105n. J. Balhar, Zájmenné tvary v lašských nářečích. Sb. „Studie ze slovanské jazykovědy“ , Praha 1958, s. 399n. J. Balhar, Příspěvek k vymezení východních hranic moravské laštiny. Sb. „Rodné zemi“ , Brno 1958, s. 285n. J. Balhar, Zvláštní přídavná jména makuf koláč, jedlovo dřevo. Slezský sborník 57, 1959, s. 359n. J. Balhar, Západoopavský nářeční typ. Slez. sborník 58, 1960, s. 378n. J. Balhar, Samostatné větné členy v lašských nářečích. Slez. sborník 59, 1961, s. 279n. J. Balhar, Podmínkové věty v lašských nářečích. Slez. sborník 62, 1964, s. 361n. J. Balhar, Územní diferenciace syntaktických jevů v lašských nářečích. Sborník prací fil. fak. Brno, 1964, A 12, s. 157n. K. Dej na, Polsko-laskie pogranicze językowe na terenie Polski / , II. Łódź 1951, 1953 J. G a w lik -M a jow a , Fleksja imienna gwary laskiej w Krzanowicach. Rozprawy Komisji Językovej 5, Łódź 1959, s. 113n. A. Gregor, Citoslovečné věty v lašských nářečích. Sb. „Adolfu Kellnerovi“ , Opava 1954, s. 47n. F. H orečka, Nářečí na Frenštátsku. Frenštát p. Radh. 1941 A. K ellner, Štramberské nářečí. Brno 1939

A. K ellner, K opavskému jazykovému zeměpisu. Slez. sborník 50, 1952, s. 103n. A. L am precht, Středoopavské nářečí. Praha 1953 A. L am precht, K disimilačnímu střídání koncovek -ach, -och v lašských nářečích. Slez. sbor­ ník 52, 1954, s. 532n. A. L am precht, Z jazykového zemépisu lašského. Sb. ,,Ad. Kellnerovi“ , Opava 1954, s. 34n. A. L am precht, Slovník středoopavského nářečí. Ostrava 1963 A. L am precht, Jazyková situace na širším Ostravsku. Soubor ,,Dějiny českého jazyka ve Slezsku a na Ostravsku“ (Ostravsko III), Ostrava 1967, s. 42n. A. L a m p rech t, Nářečí obce Bránice a chronologie některých fonologických zmčn v slezskomoravských (lašských) nářečích. Miscellanea lingüistica (Acta Universitatis Palackianae Olomucensis), Ostrava 1971, s. 41n. J. Loriš, Rozbor podřečí hornoostravského ve Slezsku. Praha 1899 R. Olesch, Die slavischen Dialekte OberSchlesiens, Berlin 1937 S. P etřík, Zur Satzintonation der mährisch-schlesischen Mundarten. Slavia 17, 1939—1940, s. 481n. M. P rok ešová-Š těp ánová, Nářečí obce Vlčovic u Frenštátu. Dipl. práce, fil. fak. Olomouc Z. R u sinová, K jazykovému zemépisu Lašska. Slez. sborník 61, 1963, s. 482n. A. Satke, Fonetická povaha tupých sibilant (š, ž) a afrikát (č, dž) na jazykovém území Hlučínska. Slez. sborník 48, 1950, s. 466n. A. Satke, Ubývání palatalizace v západoopavském nářečí. Slez. sborník 49, 1951, s. 200n. J. Skulina, Lašské okrajové nářečí na Pštiné a Odře. Slez. sborník 59, 1961, s. 229n. J. Skulina, Glosa o lašském nářečí na území Polské lidové republiky. Slavica Pragensia IV, 1962, s. 593n. Z. So chová, Slovní zásoba jihovýchodního okraje západolašské oblasti. Kandid. disertace, rkp. ÚJČ Praha F. S tavař — viz J. Polívka, s. 350 F. Steuer, Branické podřečí. Časopis Vlasteneckého muzejního spolku v Olomouci 45, 1932, s. 211n. F. Steuer, Narzecze Baborowskie. Krakow 1937 D. Š los ar, Zména á > o v lašském nářečí na Místečku. Sb. ,,Ad. Kellnerovi“ , Opava 1954, s. 44n. H.-W. W odarz, Satzphonetik des Westlachischen. Köln—Graz 1963

Práce a studie z oblasti nářečí polsko-českého smíšeného pruhu A. K ellner, Východolašská nářečí I, II. Brno 1946, 1949 Z. K ov a lčík , Nářečí Petřvaldu a Rychváldu. Dipl. práce, rkp. fil. fak. Olomouc E. L otk o, Interjekční věty v západotěšínských nářečích. Slez. sborník 57, 1959, s. 224n. E. L otk o, K problematice česko-polského jazykového pomezí. Slez. sborník 61, 1963, s. 293 E. L otk o, Funkcje syntaktyczne bezokolicznika w gwarach zachodniocieszynskich. Wroc­ ław—Warszawa—Kraków 1964 K. N itsch, Dialekty polskie Śląska. 2. vyd., Kraków 1939 M. R om p ortl, Přízvuk a melodie v nářečí na Tššínsku. Sb. ,,Ad. Kellnerovi“ , Opava 1954, s. 53n. M. R om p ortl, Přízvuk, kvantita a melodie v nářečí na Jáblunkovsku. Slez. sborník 52, 1954, příloha k č. 1—2 M. R om p ortl, Zvuková stránka souvislé řeči v nářečích na Téšínsku. Ostrava 1958 A. Zaręba, Śląskie teksty gwarowe. Kraków 1961 A. Zaręba, Ze związków językowych polsko-czesko-slowackich na Śląsku. Język polski 45, 1964, s. 141n., 208n.

355

Práce a studie o mluvě českých kolonizací v cizině

J. B ělič, Poznámky o češtině na Daruvarsku v Jugoslávii. Slavica Pragensia I, 1959, s. 59n. K. Dej na, Gwara kuczowska na tle innych gwar czeskich. Rozprawy Komisji językowej III, Łódź 1955, s. 5n. ■G. Fischer, Die Sprache der Wiener Tschechen seit 1945. Disert. práce, rkp. fil. fak. Vídeň A. Frinta, Čeština emigrantských osad v Prusku. Sborník filologický IV, 1913, s. 207n. P. Jančák, Čeština v Ivanově Sele v Jugoslávii. Slovo a slovesnost 32, 1971, s. 241n. D. M irkovié, Govori čeha u Slavoniji (Daruvar i okolina). Beograd 1968 S. P op ov ié, Govor dvaju čeških naselja u Bosni (Nova Ves i Mačino Brdo). Beograd 1968 S. U těšený, 0 jazyce českých osad na jihu rumunského Banátu. Český lid 49, 1962, s. 201n. J. Voráě—P. Janěák, K dnešnímu stavu nářečí střelínských Čechů v Polsku. Slavica Pra­ gensia IV, 1962, s. 599n.

Práce a studie o vývoji nářečí dříve a dnes

356

L. Bachm ann, K vývoji slovní zásoby lidového jazyka. Naše řeě 42, 1959, s. 83n. J. Balhar, Glosa k současnému vývoji lašských nářečí. Slez. sborník 62, 1964, s. 532n. J. B alh ar—J. Pallas, Vývoj jazyka v nově osídlené obci (Třemešná u Osoblahy). Slez. sborník 61, 1963, s. 166n. J. B ělič, Otrazajut li i v kakoj mere dialekty otdeVnych slavjanskich jazykov plemennyje dia­ lekty? (Situace v češtině.) Sbornik otvetov na voprosy po jazykoznaniju, Moskva 1958, s. 275n. J. B ělič, Poznámky o mizení nářečí. 5. kapitola v knížce ,,Seďm kapitol o češtině“ , Praha 1955, s. 87n. J. B ělič, K otázce obecné češtiny. Sb. „Studie ze slovanské jazykovědy“ , Praha 1958, s. 429n. J. B ělič, Vývoj nářečí v oblasti českého jazyka. Zbornik za filologiju i lingvistiku IV —V, Novi Sad 1961-1962, s. 22n. J. B ělič, Ke zkoumání městské mluvy. Slavica Pragensia IV, 1962, s. 569n. J. B ělič, Celonárodní slovní zásoba ne plně spisovná a nespisovná. Slovo a slovesnost 25, 1964, s. ln. J. B ělič, Razvojna situacija češkog jazika. Akademija nauka i umjetnosti Bosně i Hercegovině, Radovi 35, Odjelenje društvenih nauka, kn. 12, Sarajevo 1969, s. lOln. J. B ělič, A doistoričeskim dialektnym različijam na territorii češskogo jazyka. Russkoje i slavjanskoje jazykoznanije, Moskva 1972, s. 24n. J. B ělič, Einige Ergebnisse der Erforschung der Stadtsprache im tschechischen Sprachbereich. Travaux linguistiques de Prague 5, Praha (v tisku) J. B ě lič —B. H avrán ek —A. J e d lič k a —F. T rávníček, K otázce obecné češtiny a jejího poměru k češtině spisovné. Slovo a slovesnost 22, 1961, s. 98n. (ruský Voprosy jazykoznanija 1961, č. 1, s. 44n.) J. B ě lič—B. H a vrá n ek —A. J ed ličk a , Problematika obecné češtiny a jejího poměru k jazyku spisovnému. Slovo a slovesnost 23, 1962, s. 108n. R. B rabcová, Jazyková situace v Brandýse nad Labem. Rkp. kand. disertace, fil. fak. Praha F. Cuřín, Historický vývoj označování rodiny a rodinné příslušnosti v českých nářečích. Praha 1964 F. Cuřín, Studie z historické diálektologie a toponomastiky Čech. Praha 1967 F. Cuřín, Kapitoly z dějin českých nářečí a místních i pomístních jmen. Praha 1970 B. Dej mek, Neslabičné u v běžně mluveném jazyce Přelouče, Naše řeč 53, 1970, s. 33n. B. Dej mek, Frekvence typických hláskových jevů běžně mluveného jazyka v městě Přelouči. Sborník Pedag. fakulty v Hradci Králové 13, Jazyk—literatura —metodika, Praha 1971, s. 51n. B. Dej mek, Městská mluva v Přelouči. Rkp. kand. disertace, fil. fak. Praha

B. H a v rá n ek , K d e p a la ta liz a c i v o b la s ti českého ja z y k a . Listy filologické 67, 1940, s. 266n* B. H a v rá n ek , K h is to ric k é d ia le k to lo g ii. Slovo a slovesnost 16, 1955, s. 153n. B. H a v rá n ek , N a zá v č r dvouleté diskuse o obecné a hovorové češtinč. Slovo a slovesnost 24, 1963, s. 254n. J. H ron ek , C h a ra k te ris tik a obecné češtiny a g e n e ra tiv n i p o p is je jíh o tv a ro s lo ví. Kand. diser­ tace, rkp. fil. fak. Praha J. C h lo u p ek , K otázce in te rd ia le k tů . Sb. ,,Ad. Kellnerovi“ , Opava 1954, s. 154n. J. C h lo u p ek , D n e š n í ja zy k o v á s ituace v B rn č . ,,Brno v minulosti a dnes“ IV, 1962, s. 223n. J. C hlou pek , M č s ts k á m lu v a v U h . B ro d ě . Slovo a slovesnost 26, 1965, s. 150n. J. C h lo u p ek —A. L a m p r e c h t—A. V a šek , Č eský n á ro d n í ja z y k a některé jeho vývojové p e r­ s p e k tiv y . Slovo a slovesnost 23, 1962, s. 258n. R. J arešo v á , J a z y k o v á situace v U h . H r a d iš ti. Dipl. práce, rkp. fil. fak. Praha K a p ito ly o běžně m lu v e n é m ja zy c e n e jm la d š í generace m ěsta O s tra v y a H a v íř o v a (autoři: Z. Čermáková a J. Hubáček, M. Dvořáček, F. Krušina a J. Říhová, D. Valíková). Sborník prací Ped. fak. v Ostravě, Jazyk a literatura, Praha 1968 J. K o la ř ík , P o z n á m k y k v o k a lic k é m u systém u současné gottw aldovské m lu v y . Sborník prací ped. fak. Olomouc, Jazyk a literatura, 1967, s. 17n. D. K o n eč n á , K ja zy k o v é s itu a c i v m a lé m východom oravském m ěstě (Kyjov). Slavica Pragen­ sia III, 1961, s. 119n. F. K o p e č n ý , O ja zy k o v é p řís lu š n o s ti H o la s ic ů . Slez. sborník 60, 1962, s. 122n. B. K o u d e la , K v ý v o ji lidového ja z y k a v českém p o h ra n ič í s e v ero záp ad n ím . Sborník Vyšší pedag. školy Ústí n. L., Řada filol., 1958, s. 5n. B. K o u d e la , P o tře b a v ý z k u m u ja zykového vývoje v tzv. p o h ra n ič í. Naše řeč 43, 1960, s. 206n. B. K o u d e la , V ý v o j n á ře č n íc h ty p ů v českém p o h ra n ič í s e v ero záp ad n ím . Kand. disertace, rkp. fil. fak. Praha Z. K o v a lč ík , O dvou zn ac íc h m lu v y v O lo m o u c i. Sborník Pedag. institutu v Olomouci, Jazyk a literatura, 1965, s. 5n. Z. K o v alčík , In te rfe re n c e něk te rýc h sam ohlásko vých je v ů v olom oucké m lu v ě . Sborník prací pedag. fak. Olomouc, Jazyk a lit., 1967, s. 3n. Z. K o v a lč ík , M ě s ts k á m lu v a v O lo m o u c i. Kand. disertace, rkp. fil. fak. Olomouc R. K r a jč o v ič , S p o lu h lá s k o v á s k u p in a zg v slovenčině a v češtine. Slavia 26, 1957, s. 514n. R. K r a jč o v ič , Z m ě n a g > y ( > h ) v zápa d o slo v a n s k e j s k u p in ě . Slavia 26, 1957, s. 341n. J. K r a s n ic k á , K n ě k te rý m souŠasným v ý v o jo v ým tendencím v českých n á ře č íc h severovýchod­ n íc h . Slovo a slovesnost 32, 1971, s. 326n. M. K r č m o v á -H r a b á k o v á , V o k a lic k á soustava

brněnské

městské m lu v y .

Sborník prac*

fil. fak. Brno, 1967, A 15, s. 85n. V. K ř ís te k , K otázce ostravského hovorového ja z y k a . Sb. ,,Pocta Fr. Trávníčkovi a F. Wollmanovi“ , Brno 1948, s. 276n. H. K u č era , P h o n e m ic V a r ia tio n s o f S p o k e n Czech. Slavic Word 11, 1955, s. 575n. H. K u čera, T h e P h o n o lo g y o f Czech. ’s Gravenhage 1961 A. L a m p re c h t, Z h is to ric k é d ia le k to lo g ie opavské. Slez. sborník 49, 1951, s. 334n. A. L a m p re ch t, K otázce lašských n á ře č í. Slovo a slovesnost 16, 1955, s. 140n. A. L a m p re ch t, V ý v o j hláskového systém u českého ja z y k a se zv lá š tn ím zřetelem k n á ře č ím n a M o r a v ě a ve S lezsku . Slovo a slovesnost 17, 1956, s. 65n. A. L a m p re ch t, Z t r á t a m ěkkosti souhlásek a j e j í odraz v n a š ic h n á řeč íc h . Naše řeč 45, 1962, s. 147n. D. M a rečk o vá , K

ro zš íře n í zm ěn ie > í a uo > ů v 1 5 . stol. Listy filologické 80, 1957,

s. 232n.; 81, 1958, s. 85n. F. M a tě je k , K otázce s tá ří h a n á c k ý c h n á ře č í. Sborník prací fil. fak. Brno, 1956, A 4, s. 51n. V. M ic h á lk o v á , K

v liv u spisovné češtiny n a lid o v á n á ře č í. Vlastivědný věstník mor. 15,

1960, s. 209n. J. P e šu lo v á , J a z y k o v á situace ve S la n é m . Dipl. práce, rkp. fil. fak. Praha J. R u sn á k o v á , J a z y k o v á situace V o lá n o v á n a T ru tn o v s k á . Dipl. práce, rkp. fil. fak. Praha

357

P. P. P. P.

Sg ail, Obichodno-razgovomyj češskij jazyk. Voprosy jazykoznanija 1960, č. 2, s. lin . Sgall, Znovu o obecné češtině. Slovo a slovesnost 23, 1962, s. 37n. Sgall, K diskusi o spisovné a obecné češtině. Slovo a slovesnost 24, 1963, s. 244n. S gall—A. T rnková, K metodám zkoumání běžně mluvené češtiny. Naše řeč 46, 1963, s. 28n. J. Skulina, K otázce smíšených nářečí na pomezí moravskoslovensko-lašském. Slezský sbor­ ník 55, 1957, s. 243n. J. Skulina, K vývoji městské mluvy na severovýchodní Moravě (Hranice, Lipník n. Bečvou, Val. Meziříčí-Krásno). Slovo a slovesnost 18, 1957, s. ln. J. Skulina, Z problematiky vývoje nářečí na pomezí dvou blízce příbuzných jazyků. Slez. sborník 60, 1962, s. 232n. J. Skulina, O šíření nářečních znaků českých na hanácké území. Slovo a slovesnost 24, 1953, s. 186n. J. Skulina, K soudobým vývojovým tendencím lašských nářečí. Slez. sborník 62, 1964, s. 48n. J. Skulina, Statistický výzkum nářeČního vývoje v povodí Ostravice. Slez. sborník 62, 1964, s. 496n. J. Stieber, Geneza gwar laskich. Kraków 1934 F. Svěrák, Starší a mladší vrstva nářečí svatobořického. Slovo a slovesnost 12, 1950, s. 152n. F. Svěrák, Brněnská mluva. Brno 1971 A. G. Širo ko va, K voprosu o različii mezdu češskim literaturnym jazykom i narodno-razgovomoj rečju. Slavjanskaja filologija 2, 1954, s. 3n. J. Špálková, Jazyková situace na Kladně. Dipl. práce, rkp. fil. fak. Praha R. Šrámek, Působení neslovanského jazyka na české (lašské) nářečí. Slez. sborník 61, 1963, s. 146n. O. U ličný, Ke koncepci výzkumu běžně mluveného jazyka (městské mluvy) v Čechách. Sborník Pedag. fakulty Hradec Králové, Řada pedagogicko-metodická, Praha 1966, s. 168n. S. U rbańczyk, Ogólne warunki powstawania słowiańskich języków narodowych i literackich we wczesnym średniowieczu (na przykładzie polskim). Z polskich studiów slawistycznych, Prace językoznawcze i etnogenetyczne, Warszawa 1958, s. 7n. S. U těšený, Čeština nejstarších úsovských matrik. Studie a práce lingvistické I, Praha 1954, s. 341n. S. U těšený, K otázce původu českých nářečních oblastí. Slavia 17, 1958, s. 188n. S. U těšený, K dnešnímu nářečnímu vývoji na česko-hanáckém pomezí. Sb. „Rodné zemi“ , Brno 1958, s. 268n. S. U těšený, O územním rozrůznění běžně mluvené češtiny na Moravě. Slavica Pragensia IV, 1962, s. 577n. S. U těšený, K zanikání tradičních nářečí na severní Moravě. Prace filologiczne 18/2, 1964, s. 303n. S. Utěšený, K jazykovému vývoji v pohraničí českých zemí. Slovo a slovesnost 31, 1970, s. 44n. D. V alík ová, Nástin jazykové problematiky nově založeného města Havířova. Sborník Pedag. institutu Ostrava, Jazyk—literatura—umění 5, 1964, s. 3n. D. V alík ová, Běžně mluvený jazyk nejmladší generace města Havířova. Praha 1971 A. Vašek, Jazykové vlivy karpatské salašnické kolonizace na Moravě. Praha 1967 M. Vey, Morphologie du tchèque parlé. Paris 1946 T. V odičk a, K historii moravských nářečí. Časopis Matice mor. 20, 1896, s. ln., 123n.

Další literatura Atlas československých dějin. Praha 1965 Pravidla pro vědecký přepis dialektických zápisů českých a slovenských. (Dialektologická

komise Čs. akademie věd a umění.) Praha 1951

358

Voprosnik Obščeslavjanskogo lingvističeskogo aťlasa. (Sestavila Mezinárodní komise pro

slovanský jazykový atlas.) Moskva 1965

J. B alh ar, P ro b le m a tik a v ý z k u m u n á ře č n í s y n ta x e v terénu. Slez. sborník 60, 1962, s. 414n. J. B auer, S k la d b a v n á ře č n íc h m o n o g ra fiíc h . Sb. ,,Ad. Kellnerovi“ , Opava 1954, s. 154n. J. B ělič, L a dialectologie tchéque et slovaque d e p u is 1 9 3 4 . Philologica (cizojazyčná recenzní příloha Časopisu pro moderní filologii) 6, 1951, s. 34n.; též Orbis (Louvain) 1, 1952, s. 193n. J. B ělič, N a lé h a v é ú k o ly české dia le k to lo g ie . Slovo a slovesnost 29, 1968, s. 287n. J. B ělič, S o s to ja n ije i za d a č i češskoj d ia le k to lo g ii. Voprosy jazykoznanija 1968, č. 4, s. 5n. J. B ělič, V o rb e re itu n g e n des gesam tslavischen S prachatlasses. Sprachatlanten 2 (Zeitschrift für Dialektologie und Linguistik, Beiheft 8), Wiesbaden (v tisku) J. B ě lič —H. K ř íž k o v á —J. P e tr —J. S e d lá č e k —S. U tě še n ý , R o b o ta po podgotovke O bščeslavjanskogo lingvističeskog o a tla s a . Praha 1953 (rotapr.) J. B la h o s la v , G r a m a tik a česká. Vyd. I. Hradil a J. Jireček, Vídeň 1857 S. I. B ruk, G is le n n o s t i ras s e le n ije naro d o v m ir a . Moskva 1962 J. H. A. G allaš, V a la š i v k r a j i P ře ro v s ké m . Český lid 15, 1906, s. 17n. J. G ebau er, H is to r ic k á m lu v n ic e ja z y k a českého: I . H lá s k o s lo v í. 2. vyd. Praha 1963; I I I . T v a ro s lo v í , 1. S k lo ň o v á n í. 2 . vyd. Praha 1960; 2 . Č a s o v á n í. 2 . vyd. Praha 1958 B. H á la , U v e d e n í do fo n e tik y češtiny n a obecné fo n e tic k é m zá k la d ě . Praha 1962 B. H a v rá n ek , К české d ia le k to lo g ii. Listy filol. 51, 1924, s. 263n., 337n. B. H a v rá n ek , G e n e ra verbi v slovanských ja zy c íc h . Praha 1928 B. H a v r á n e k , V ý v o j spisovného ja z y k a českého. Čs. vlastivěda, řada II, Spisovný jazyk český e slovenský, Praha 1936, s. ln. J. H o lu b —F. K o p e č n ý , E ty m o lo g ic k ý s lo v n ík ja z y k a českého. Praha 1952 H o rň á c k o . Brno 1966. J. H u s, O rth o g ra p h ia bohem ica. V publikaci J. S ch röp fer, H u s s e n s T r a k t a t , , O rth o g ra p h ia bohem ica“ , Wiesbaden 1968, s. 58n. J. C hlou pek , S om e N otes on the S tu d y o f D ia le c ta l S y n ta x e . Sborník prací fil. fak. Brno, 1958, A 6, s. 35n. J. C hlou pek , O v ý z k u m u n á ře č n í s y n taxe. Sb. „Otázky slovanské syntaxe“ , Praha 1962, s. 416n. P. J an čák, M o ž n o s ti statistického zp ra c o v á n í k o lísavých n á ře č n íc h je v ů n a ja z y k o v ý c h m a p á c h . Prace filologiczne X V III/1 , s. 53n. A. K e lln e r , Ú v o d do d ia le k to lo g ie . Praha 1954 Z. K le m e n s ie w ic z —T. L e h r-S p ła w iń sk i—S.

U rb a ń c z y k ,

G ra m a ty k a

h is to ry c zn a

ję z y k a polskiego. Warszawa 1955 L. K lim e š , H o r n ic k ý s lang n a D o le K r im ic h v T lu č n é u P lz n ě . Sborník Vyšší pedag. školy L.

Plzeň, I, Praha 1958, s. 135n. K lim e š , S la n g p lzeňských s tu d e n tů . Sborník Pedag. institutu Plzeň, V, Praha 1964, s. 71n.

L. K lim e š , Z á p a d o č e s k ý že le zn ičá řs k ý s la n g . Sborník Pedag. fakulty Plzeň, V II, Praha 1967, s. 15n. L. K li m e š , S la n g h o rn ic k ý c h , poštovních a že le zn iěn íc h u č ň ů v z á p a d n íc h Č echách. Sborník Pedag. fakulty Plzeň, Jazyk a literatura X , Praha 1971, s. lln . M. K o m á re k , H is to r ic k á m lu v n ic e česká I , H lá s k o s lo v í. 2 . vyd., Praha 1962 B. K o u d e la , O tzv. ná řeč íc h s o c iá ln ích . Sborník Pedag. institutu Ústí n. L., Řada filol., 1960, s. 4n. V. K ř ís te k , O s tra v s ká h o rn ic k á m lu v a . Praha 1956 A. L a m p re c h t, V ý v o j fono logického systém u českého ja z y k a . Brno 1966 V. M ac hek, E ty m o lo g ic k ý s lo v n ík ja z y k a českého. 2 . vyd., Praha 1968 K . M a r x —F. E n g e ls, D ie deutsche Id e o lo g ie I I , S a n k t M a x . Berlin 1953 K . N its c h , D ia le k ty ję zy k a polskiego. Wrocław—Kraków 1957 O. N o v á č e k , B rn ě n s k á p lo tn a . Brno 1929. F. O b e rp fa lcer (Jílek), A rg o t a s la n g y . Čs. vlastivěda III (Jazyk), Praha 1934, s. 31 ln. E.

P a strn ek , O p ů v o d ě m o ravských V a la c h ů v . Časopis Matice mor. 31, 1907, s. 113n.

E.

P a u lin y , F o n o lo g ic k ý v ý v in slo v e n č in y. Bratislava 1963

359

J. Podzim ek, Slovníček ,,světská h a n týrk a Praha 1936 (?) (Příloha časopisu Bezpečnostní služba.) E. R ippl, Zum Wortschatz des tschechischen Rotwelsch. Praha 1926 Z. S ochová, Slovní zásoba nářečí a 'problémy jejího popisu. Slovo a slovesnost 28, 1967, s. 17n. V. Srb, Demografická příručka. Praha 1967 H. Šewc, Rozwiče hornjo- a delnjoserbskeho konsonantiskeho systerna. Serbščina, Studijné listy 16—20, Mały Wjelkow, s. 1613n. J. Štole, Slovenská nářečí. Rkp. pojednání pro novou Čs. vlastivědu IV (v tisku) B. Téma, Mluva hutníků na Bohumínsku a Karvínsku. Praha 1958 B. Téma, Mluva studentů východního Těšínská. Praha 1966 F. T rávníček, Příspčvky k českému hláskosloví. Brno 1926 F. T rávníček, Příspčvky k dčjinám českého jazyka. Brno 1927 F. T rávníček, Historická mluvnice československá. Praha 1935 K. Treim er, Das tschechische Rotwelsch. Heidelberg 1937 R. Turek, K otázce českých kmenových území. Slavia 23, 1954, s. 47n. Z. Tyl, Bibliografie české lingvistiky za léta 1945—50. Praha 1955; 1951—55, Praha 1957; 1 9 5 6 -6 0 , Praha 1963 Z. T y l—M. T ylová, Česká jazykověda 1964, Novinky literatury (Společenské vědy, řada VI), Praha 1965; - 1965. Tamt., Praha 1967; - 1966. Tamt., Praha 1968; - 1967. Tamt., Praha 1969; — 1968. Tamt., Praha 1970 S. U rbańczyk, Zarys dialektologii polskiej. 3. vyd., Warszawa 1968 S. U těšený, Poznámky k dnešní situaci české historické dialektologie. Slovo a slovesnost 16, 1955, s. 146n. S. U těšený, K typům nářečních monografií. Slovo a slovesnost 19, 1958, s. 124n. J. Vachek, Dynamika fonologického systému současné spisovné češtiny. Praha 1968 V. V ážný, Nářečí slovenská. Čs. vlastivěda III (Jazyk), Praha 1934, s. 219n. V. Vážný, K otázce jazykového atlasu zemí českých. Slovo a slovesnost 16, 1955, s. 159n., 260 B. Zim ová, K teorii a praxi lexikálního archívu českého lidového jazyka. Prace filologiczne 18/2, 1964, s. 309n. B. Zim ová, Vorařský slang pražského Podskalí. Praha 1965

РЕЗЮМЕ

Очерк чешской диалектологии В введении (стр. 9 — 21) определяется чешский национальный язык как комплекс литературного языка и диалектов, носители которы х считают их диалектами чешскими, т. е. литературный чешский язык является для них общ енародной языковой формой. С этой точки зрения определяются границы чеш ского языка с языками словацким и поль­ ским и отмечается влияние внеязыковых исторических факторов на образование этих границ и на возникновение переходной смешанной полосы или областей с не вполне определившейся языковой принадлеж­ ностью (на старой границе чеш ско-польской). В введении дается такж е основная классификация чеш ских диалектов: выделяется группа чещская в собственном смысле слова (приблизительно на территории бывшей Чеш ской земли), группа среднеморавская или ганацкая (в центральных областях бывшей Моравии), восточноморавская или моравскословацкая (в ш ирокой полосе восточной Моравии вдоль границы Словакии) и си­ лезская или ляш ская (в чехословацкой части бывшей Силезии, вклю ­ чающей северновосточный выступ Моравии). В качестве особой группы выделяются диалекты польско-чеш ской смешанной полосы на восток от Остравы и города Фрыдек-М истек, в которой жители отдельных населенных пунктов, говорящ ие приблизительно на том же диалекте, отчасти считают себя чехами и пользую тся чешским языком в качестве языка литературного, отчасти же считают себя поляками и их литера­ турным языком является язык польский. Во всей книге главное внимание уделяется традиционным географи­ ческим диалектам на территории с исконным чешским населением, однако по мере необходимости учиты ваются также современные процессы развития в них, т. е. неодинаковая степень сохранности отдельных диалектов и диалектных явлений в отдельных областях чешской терри­ тории и в разных слоях общ ества. У отдельных диалектных явлений приводятся отчасти данные о языке чешских колоний деревенского характера за границей, так как в нем кое-где сохран яю тся архаи­ ческие черты, на территории чеш ского языка уж е почти утраченные или утрачивающ иеся. С другой стороны , полностью оставляю тся в стороне так наз. социальные диалекты, т. е. диалекты профессиональные, сленг и арго. Во втором, самом обш ирном разделе книги (стр. 2 3 — 216) рассматри­ ваются основные диалектные различия на территории чеш ского языка. Систематически и довольно подробно анализируются различия фонети­ ческие (касающ иеся инвентаря согласны х и гласных, равно как и ис­ пользования отдельных фонем) и морфологические (различия в пара­ дигматике сущ ествительных, прилагательных, местоимений, числитель-

361

362

ных и глаголов), так как эти различия в диалектах чеш ского языка наиболее выразительны и предыдущие монографии создали достаточ­ ные предпосылки для их подробного синтетического описания. У бол ь­ шинства дифференциальных явлений исследуется их территориальное распространение и выявляются причины их образования (характер изменений), указывается время их возникновения, иногда вы являются структурные взаимосвязи отдельных явлений и их релятивная хр он о­ логия в различных областях. Приложением к отдельным главам явля­ ется большое количество карт, изображ ающ их территориальное рас­ пространение ряда явлений. В сравнении с этим главы, посвященные изучению различий синтаксического, словообразовательного и лекси­ ческого характера, являются относительно небольшими; на подобран­ ных примерах большей частью лишь намечается степень и характер диалектной дифференциации. В третьем разделе (стр. 2 17 — 317) на основании предыдущего описания фонетических и морфологических различий дается обзорная характе­ ристика отдельных диалектных групп, в их рамках также частных под­ групп и отчетливо выделяющ ихся более мелких диалектных единиц. Основная общая характеристика всех диалектных групп, включающ ая 20 пунктов (§§ 150, 156, 163, 170, 176), упорядочена таким образом, что у каждой группы под тем же номером приведены соответствую щ ие варианты того же явления. Такая структура глав облегчает сравнение. Имеющиеся в этом разделе у каж дого явления ссылки на соответствую ­ щие параграфы второго раздела облегчают ориентировку в книге, т. е. нахождение информаций о распространении отдельных явлений на всей территории, об их характере, о степени сохранности, и т. п. Х а р а к ­ теристика частных подгрупп и более мелких единиц в рамках диалект­ ных групп дополнена отрывками связных диалектных текстов. В четвертом разделе книги (стр. 319 — 332) дается краткий обзор скла­ дывания диалектной дифференциации на чешской языковой территории в прошлом, подтверждается явная зависимость границ некоторы х явле­ ний от исторических факторов внеязыкового характера и отчасти на­ мечается также историческая обусловленность образования всего ком ­ плекса чеш ского национального языка. Более подробно в сравнении с этим анализируются новые процессы выравнивания диалектов, вы­ зываемые социально-экономическим развитием примерно начиная с лик­ видации феодального строя, и образования региональных интердиалектов в рамках отдельных диалектных групп. Особое внимание уделяется месту в комплексе диалектов и форме так наз. обиходн о-разговорного чеш ского языка (obecná čeština), возникшего на базе среднечеш ских диалектов в результате нивелизации чеш ских диалектов в собственном смысле слова, но под влиянием ряда обстоятельств отчасти проникаю ­ щего также в М оравию и в Силезию. Современное развитие на территории чеш ского языка протекает с особенной интенсивностью и осложнениями прежде всего в городах, быстро пополняю щ ихся новыми жителями с неодинаковой диалектной базой, а также в пограничных областях, вновь заселенных после второй мировой войны, куда массами — в не­ одинаковой количественной пропорции — стекались выходцы из различ­ ных областей с исконно-чеш ским населением, а также из Словакии и из других мест. На некотором количестве примеров изучается в книге интерференция дифференциальных явлений в отдельных областях и уста­ навливается, что в процессе выравнивания в качестве важ ного фактора участвует также литературный язык. Однако в заключение констатируется, что постепенная нивелизация диалектов представляет собой

длительный процесс, и — как вытекает из современного состояния — процесс далеко не односторонний. Нивелизирующим влияниям под­ вергаются также самые сильные конкурирую щ ие факторы, принимаю­ щие участие в этом процессе, в частности, обиходно-разговорны й чеш­ ский язык, в результате развития сближ ающ ийся с разговорным пластом литературного языка, а такж е литературный язык, разговорный пласт к оторого — отчасти также в результате отмеченного процесса — кри­ сталлизуется и стабилизуется. В качестве дополнения к книге присоединена глава о состоянии и за­ дачах чешской диалектологии (стр. 3 3 3 —348), содержащ ая краткий обзор теоретического изучения чешских диалектов начиная с сор оковы х годов прош лого столетия, но главным образом приносящая информации о современной подготовке чеш ского диалектологического атласа и д р у­ гих предприятиях и начинаниях после второй мировой войны. В ка­ честве насущ ной задачи — наряду с подготовкой лингвистического атласа — автор книги выдвигает также планомерное составление новых детальных монографий локальных и региональных из различных частей чешской территории, так как в отдельных ее участках происходит слишком быстрая нивелизация, затрудняющая фиксацию их состояния. В этих монографиях необходимо соверш енствовать методы описания и анализа диалектов и уделять внимание также тем разделам, разра­ ботка которы х в современных чешских диалектологических монографиях неудовлетворительна, в частности, синтаксису, словообразованию и ле­ ксике, но наряду с этим необходимо также фиксировать процессы современного развития диалектов. С этой точки зрения самого присталь ного внимания заслуживает более ш ирокое, чем до сих пор, разверты­ вание и методическая разработка изучения город ской речи, а также языка новонаселенных областей, равно как и интердиалектов, особенно обиходн о-разговорного чеш ского языка. В своей синтетической работе — наряду с результатами собственны х исследований, — автор использует данные и результаты почти всех более или менее важных монографий и статей по чешской диалектологии, по мере их значения для тематического содержания книги, а также целого ряда рукописны х работ, особенно работ, возникших после второй миро­ вой войны в вузах или в Институте чеш ского языка Ч ехословац кой академии наук и отчасти уж е приготовленных к печати. Используется также богатый материал, собранный и предварительно картограф и­ чески обработанный в диалектологическом отделении Института чеш­ ского языка в течение первого этапа подготовки чеш ского диалектологи­ ческого атласа. Список всей использованной литературы и других источников опубликован на стр. 3 4 9 —360.

RESUMÉ

Abriß der tschechischen Dialektologie

364

In. dem einleitenden Teil des Buches (S. 9— 21) wird die tschechische National­ sprache als ein Komplex der Schriftsprache und der Mundarten definiert, die von den Sprechern selbst für tschechisch gehalten und von ihnen auf die tschechische Schriftsprache bezogen werden. Von diesem Gesichtspunkt aus wird weiter die Grenze der tschechischen Sprache gegenüber dem Slowakischen und dem Polnischen festgelegt, wobei gezeigt wird, daß die Bildung dieser Grenze, bzw. eines gemischtsprachigen Übergangsstreifens oder Gebietsteiles mit nicht deutlich auskristallisierter Sprachzugehörigkeit (in dem alten tsche­ chisch-polnischen Grenzgebiet), durch außersprachliche historische Umstände beeinflußt wurde. Im einleitenden Teil wird auch die grundlegende Einteilung der tschechischen Mundarten in die böhmische Dialektgruppe (ungefähr im ehe­ maligen Land Böhmen), die mittelmährische oder hannakische Gruppe (im Zen­ tralgebiet des ehemaligen Mährens), die ostmährische oder mährisch-slowakische (im breiten ostmährischen Streifen an der Grenze der Slowakei) und in die schlesische oder lachische (in dem tschechoslowakischen Teil des ehemaligen Schlesiens mit dem eingekeilten nordöstlichen Zipfel Mährens) geliefert. Als eine Sondergruppe schließen sich Dialekte des gemischten polnisch-tschechischen Streifens östlich von Ostrava und Frýdek-Místek an, wo die Einwohner der ein­ zelnen Gemeinden, die im wesentlichen einen und denselben Dialekt sprechen, sich z. T. für Tschechen halten und als Schriftsprache das Tschechische ge­ brauchen, z. T. aber für Polen und als Schriftsprache das Polnische benützen. Im ganzen Buch wird die Hauptaufmerksamkeit auf die traditionellen geographischen Dialekte im tschechischen Altsiedlungsraum gerichtet, gleichzei­ tig wird jedoch nach Bedarf der gegenwärtig dort stattfindende Entwicklungs­ prozeß berücksichtigt, d. h. die ungleiche Erhaltung der Mundarten und der verschiedenen mundartlichen Erscheinungen in verschiedenen Gebietsteilen und Gesellschaftsschichten. Bei den einzelnen mundartlichen Erscheinungen werden z. T. auch Angaben über die Sprache der tschechischen ländlichen Kolonien im Ausland angeführt, denn vereinzelt sind dort einige im eigenen tschechischen Gebiet bereits stark zurückgetretene oder zurücktretende Archaismen erhalten. Dagegen wurden die sog. sozialen Mundarten, d. h. die professionelle Sprache verschiedener Berufe, die Slangs und Argots völlig beiseite gelassen. In dem zweiten, dem umfangreichsten Teil des Buches (S. 23— 216) werden die mundartlichen Hauptunterschiede auf dem Gebiet der tschechischen Sprache erörtert. Systematisch und verhältnismäßig gründlich werden hier die phone­ tischen und morphologischen Unterschiede behandelt (im Inventar der Konsonanten und der Vokale sowie in der Ausnutzung der einzelnen Laute, in der Paradigmatik der Substantiva, Adjektiva, Pronomina, Numeralia und Verba), denn diese Unterschiede sind in den Dialekten der tschechischen Sprache am deutlichsten ausgeprägt und die früheren Monographien haben fiir

eine erschöpfende synthetische Bearbeitung genügend Voraussetzungen ge­ schaffen. Bei den meisten Differenzerscheinungen wird ihre territoriale Verbrei­ tung verfolgt und es werden die Ursachen ihres Ursprungs (der Charakter der Veränderungen) festgestellt, ihr Alter angeführt, bzw. der gegenseitige struk­ turelle Zusammenhang von verschiedenen Veränderungen konstatiert und deren relative Chronologie in verschiedenen Gebieten bestimmt. Diesen Kapiteln sind auch die meisten Karten hinzugefügt, die den territorialen Umfang zahlreicher Dialekterscheinungen zeigen. Die Kapitel über die in der Syntax, Wortbildung und im Wortschatz bestehenden Unterschiede sind dagegen nur kurz gehalten und deuten bloß meist anhand ausgewählter Beispiele den Grad und den Cha­ rakter der mundartlichen Differenzierung an. In dem dritten Teil (S. 217— 317) wird auf Grund der vorgehenden Be­ schreibung phonetischer und morphologischer Unterschiede eine genauere übersichtliche Charakteristik der einzelnen Dialektgruppen und in deren Rahmen dann auch der Untergruppen und der markanten kleineren Einheiten geboten. Die grundlegende Gesamtcharakteristik aller Dialektgruppen, in zwanzig Punkte zusammengefaßt (§§ 150, 156, 163, 170, 176), ist dabei so ange­ ordnet, daß bei jeder Gruppe unter einer und derselben Nummer dasselbe Phä­ nomen in seiner entsprechenden Realisierung angeführt wird, sodaß ein Vergleich möglich ist. In der ganzen Charakteristik erleichtern dann die zu jeder Erscheinung gegebenen Hinweise auf entsprechende Stellen des zweiten Teils die Orientierung im Buch, d. h. die Ermittlung von Informationen über die Verbreitung einzelner Erscheinungen in dem ganzen Gebiet, über deren Charakter, Erhaltung usw. Der Charakteristik der Untergruppen und kleineren Einheiten im Rahmen der Dialektgruppen sind zusammenhängende Proben der betretenden Mundarten beigefügt. Im vierten Teil des Buches (S. 319— 332) wird der Prozeß der mundart­ lichen Differenzierung im tschechischen Sprachgebiet in der Vergangenheit kurz skizziert, die offensichtliche Abhängigkeit der Grenzen einiger Erschei­ nungen von außersprachlichen historischen Faktoren belegt und z. T. auch die historische Bedingtheit der Gestaltung des ganzen Komplexes der tschechischen Nationalsprache angedeutet. Ein wenig gründlicher werden dagegen die neuzeitlichen, durch sozialökonomische Entwicklung etwa von der Liquidierung der Feudalordnung an hervorgerufenen Ausgleichsprozesse und die Bildung der regionalen Interdialekte im Rahmen der einzelnen Dialektgruppen erörtert. Eine besondere Aufmerksamkeit wird der Stellung und der Gestalt des sog. Gemeinböhmischen (obecná čeština) gewidmet, das in einem Nivellierungs­ prozeß der böhmischen Mundarten auf mittelböhmischer dialektischer Grund­ lage entstanden ist, aber unter dem Einfluß verschiedener Umstände z. T. auch nach Mähren und Schlesien vordringt und sich gewissermaßen zu einem Gemeintschechischen entwickelt. Die gegenwärtige Entwicklung im tschechi­ schen Sprachgebiet verläuft besonders intensiv und kompliziert vor allem in den Städten, in Verbindung mit dem starken Zustrom neuer Bevölkerung von ungleicher mundartlicher Basis, sowie auch in den nach dem zweiten Weltkrieg neubesiedelten Grenzgebieten, deren Bevölkerung massenweise zu ungleichem Teil aus verschiedenen Räumen des tschechischen Altsiedlungsge­ bietes wie auch aus der Slowakei und anderswoher kam. Anhand einiger Bei­ spiele wird im Buche die Interferenz der Dialektunterschiede in einigen Orten verfolgt und festgestellt, daß an dem Ausgleichsprozeß als bedeutender Faktor auch die Schritfsprache Anteil nimmt. Abschließend wird allerdings konstatiert, daß die fortschreitende Nivellierung der Mundarten ein langfristiger und, wie auch die heutige Situation zeigt, kein Einbahnprozeß ist. Unbeeinflußt bleiben dabei nicht einmal die mächtigsten, an diesem Prozeß teilnehmenden Konkur­ renzfaktoren, d. h. das durch seine Entwicklung sich der gesprochenen Schicht

365

der Schriftsprache (Umgangssprache) nähernde Gemeinböhmisch, und die Schrift­ sprache selbst, in der umgekehrt auch durch diesen Prozeß sich die Umgangs­ sprache kristallisiert und festigt. Als Anhang ist dem Buch ein Kapitel über den Stand und die Aufgaben der tschechischen Dialektologie beigefügt (S. 333— 348), das eine kurze Übersicht der Literatur zu der tschechischen Mundartkunde von den vier­ ziger Jahren des vergangenen Jahrhunderts an, vor allem aber Informationen über die bereits laufende Vorbereitung des tschechischen Sprachatlasses und über andere Aktionen und Arbeiten nach dem zweiten Weltkrieg bringt. Nebst den Vorbereitungen des Sprachatlasses hält der Autor des Buches für eine wichtige und aktuelle Aufgabe auch die planmäßige Ausarbeitung weiterer eingehender lokaler und regionaler Monographien aus verschiedenen Gebiets­ teilen, denn in einigen Fällen ist bereits Gefahr im Verzug. In diesen Mono­ graphien wird man bemüht sein, die Methoden der Beschreibung und der Analyse von Mundarten zu vervollkommnen und die Aufmerksamkeit auch auf diejenigen Bereiche zu richten, deren Bearbeitung in den bisherigen tsche­ chischen dialektologischen Monographien nicht befriedigt, besonders auf die Syntax, die Wortbildung und den Wortschatz, daneben auch auf die Prozesse der heutigen dialektischen Entwicklung. In dieser Hinsicht isüam vordringlich­ sten die umfassende und metodisch durchgearbeitete Untersuchung der Sprache der Städte und der neubesiedelten Gebiete, sowie das Studium der Interdia­ lekte, vor allem des Gemeinböhmischen. Für sein synthetisches Werk schöpfte der Autor nebst eigenen direkten Ermittlungen aus allen bedeutenderen publizierten Monographien und Studien der tschechischen Dialektologie, soweit sie für den thematischen Bereich dieses Buches von Bedeutung sind, und auch aus zahlreichen Manuskripten, beson­ ders solchen, die seit dem zweiten Weltkrieg an den Arbeitsstätten der Hoch­ schulen oder im Institut für tschechische Sprache der Tschechoslowakischen Akademie der Wissenschaften entstanden sind und z. T. auf ihre Veröffentli­ chung warten; außerdem hat er auch das umfangreiche, in der dialektologischen Abteilung des Institutes für tschechische Sprache in der ersten Etappe der Vorbereitungen zum tschechischen Sprachatlas gesammelte und vorläufig karto­ graphisch bearbeitete Material benützt. Das Verzeichnis der gesamten verwen­ deten Literatur und Quellen befindet sich auf S. 349— 360.

SEZNAM NÁŘEČNÍCH U K Á Z E K

>4

Ukázky jsou seřazeny abecedně podle jmen obcí: pochází-li některá ukázka ze zvláštní ěásti obce, dřív eventuálně samostatné, je jméno této části uvedeno po spojovací čárce za jménem obce (např. Bmo-Líšeň). V závorce za jménem obce je uvedeno jméno okresu (u ob­ cí, které leží za hranicemi ČSSR, jméno příslušné země); dále následuje zkratka nářeění pod­ skupiny, popř. (zase v závorce) též drobnější jednotky. Číslice znamenají strany.

Albrechtice (Karviná), pol.-čes. smíš. pruh 316 Baborów (Polsko), vých. slez. (babor.) 306 Bělá (Chrudim), svčes. 234 Bělečko (Pardubice), svces. 234 Bohuslavice u K yjova (Hodonín), záp. výchmor. (dol.) 280 Boleradice (Břeclav), již. střmor. 250 Branica (Polsko), záp. slez. (bránic.) 300 Brno-Líšeň (Brno), již. střmor. 250 Bruzovice (Frýdek-Místek), vých. slez. (hornoostr.) 305 Březí (Čes. Budějovice), jzčes. 229 Bukovany (Příbram), jzces. 228 Bystřička (Vsetín), sev. výchmor. 275 Cerhonice (Písek), jzces. 228 Cehovice (Prostějov), vých. (kojet.-přerov.) 260 Čícov (Plzeň-jih), jzčes. 228

střmor.

Drahlov (Olomouc), (cuh.) 261

střmor.

vých.

Jakubovice na Kladsku (Polsko), svčes. (náchod.) 235 Jámy (Ždár n. Sáz.), jvčes. 238 Janovice (Frýdek-Místek), vých. slez. (hornoostr.) 305 Jedlí u Zábřeha (Šumperk), záp. střmor. (zábřež.) 256 Jezbořice (Pardubice), svčes. 233 Jezeřany (Znojmo), již. střmor. 249 Kašava (Gottwaldov), sev. výchmor. 275 Komárovice (Vsetín), záp. výchmor. (kelec.) 280 Kostelany nad Mor. (Uh. Hradiště), záp. výchmor. (dol.) 280 Kozlovice (Frýdek-Místek), vých. slez. 304 Křečovice (Benešov), střčes. 223 Kunovice (Uh. Hradiště), již. výchmor. 270 Kunštát (Blansko), záp. střmor. (kunšt.-buděj.) 256 Lanžhot (Břeclav), již výchmor. 270 Lažany (Blansko), již. střmor. (hor.) 250 Lažiště (Prachatice), jzčes. (okraj.) 229 Lhotka u Ostravy (Opava), vých. slez. 304 Lichnov u Frenštátu (Nový Jičín), již. slez. 294 Lipová (Přerov), vých. střmor. (kojet.přerov.) 260 Luká u Litovle (Olomouc), centr, střmor. 253 Lužec n. Cidl. (Hradec Král.), svčes. 233

Habrovany (Vyškov), již střmor. 250 Hladov (Jihlava), jvčes. 239 Hlavnice (Opava), záp. slez. (západoopav.) 299 Hlína (Brno-venkov), již střmor. 249 Hlučín (Opava), záp. slez. 299 Hluzov (Přerov), záp. výchmor. (hra­ nic.) 279 H odov (Třebíč), již. střmor. 249 Hodovíz (Plzeň-sever), jzčes. (okraj.) 229 Horní Bečva (Vsetín), sev. výchmor. 274 Horní Lhota u Luhačovic (Gottwaldov), sev. výchmor. 275 Hrabyně (Opava), záp. slez. 298 Hvězda-Hlavňov (Náchod), svčes. (náchod.) 235

Medlovice (Uh. Hradiště), záp. vých­ mor. (dol.) 280 Mistrovice (Ústí n. Orl.), svčes. (okraj.) 235 Mlýnec (Klatovy), jzčes. 228 Myslotín (Pelhřimov), střčes. 224

Charvátská Nová Ves (Břeclav), již. výchmor. 270 Chuchelná (Opava), záp. slez. 298

Nechvalín (Hodonín), vých. střmor. (slavkov.-bučov.) 261 Nová Lhota (Hodonín), kopaničář. 283

367

Nový Bohumín-Šunychl (Karviná), pol.-čes. smíš. pruh 316 Nýdek (Frýdek-Místek), pol.-čes. smíš. pruh 317 Opava-Kateřinky (Opava), záp. slez. 298 Palačov (Nový Jičín), sev. výchmor. (okraj.) 275 Paskov (Frýdek-Místek), vých. slez. 305 Petrovice-Prstná (Karviná), pol.-čes. smíš. pruh 316 Petřvald (Karviná), pol.-čes. smíš. pruh (záp. okraj.) 317 Písařov (Šumperk), záp. střmor. (zábřež.) 256 Písek u Jablunkova (Frýdek-Místek), pol.-čes. smíš. pruh 317 Plavec (Znojmo), již. střmor. (znojem.) 250 Pluhův Ždár (Jindř. Hradec), jzčes. 228 Podivín (Břeclav), záp. výchmor. (dol.) 281 Polnička (Ždár n. Sáz.), jvčes. 239 Poniklá (Semily), svčes. (podkrkonoš.) 234 Postřekov (Domažlice), jzčes. (chod.) 229 Praha, střčes. (ob. češt.) 223 Pražmo (Frýdek-Místek), vých. slez. (hornoostr.) 306 Předměstí u Svojanova (Svitavy), jvčes. 238 Rašovice (Vyškov), vých. střmor. (slavkov.-bučov.) 261 Rataje (Kroměříž), vých. střmor. (slavkov.-bučov.) 261

Rohatec (Hodonín), již. výchmor. 270 Ropice (Frýdek-Místek), pol.-čes. smíš. pruh 316 Semice (Nymburk), střčes. 223 Slavkov (Opava), záp. slez. (západoopav.) 299 Soběnov (Čes. Krumlov), jzčes. (doudleb.) 230 Starý Hrozenkov (Uh. Hradiště), kopaničář. 283 Strání (Uh. Hradiště), kopaničář. 283 Studénka (Nový Jičín), záp. slez. 299 Studnice (Chrudim), svčes. 234 Sulislav u Stříbra (Tachov), jzčes. (okraj.) 229 Světlá pod Ještědem (Liberec), svčes. (podještěd.) 234 Štramberk (Nový Jičín), již. slez. 294 Tis (Havl. Brod), střčes. 224 Trstěnice (Svitavy), svčes. (východolitomyšl.) 235 Třebenice-Kololeč (Litoměřice), střčes. (loun.-litoměř.) 224 Určice (Prostějov), centr, střmor. 253 Úsobrno (Blansko), centr, střmor. 253 Valašská Senice (Vsetín), sev. výchmor. 275 Velká nad Veličkou (Hodonín), kopa­ ničář. 284 Velký Újezd (Olomouc), vých. střmor. (kojet.-přerov.) 260 Veřovice (Nový Jičín), sev. výchmor. (okraj.) 276 Věžnička (Jihlava), jvčes. 239 Viničná (Přerov), vých. střmor. (kojet.přerov.) 260

SOUPIS

MAPEK

(Čísla v závorkách znamenají strany, na kterých se na příslušnou mapku odkazuje.)

Mapka č. 1: Základní rozvržení českých nářečí Nářečni skupina česká v smyslu

užším

Nářečni skupina středomoravská (hanácká) Nářečni skupina východomoravská (moravskoslovenská)

Nářečni skupina slezská (lašská) Nářečí polsko-českého smíšeného pruhu Oblasti s obyvatelstvem nářečně různorodým

(11,37)

Mapka č. 2: Vzájemné přesahy jevů „slovenského* a „českého“ typu Hranice podob typu: 1. moucha, sila (záp.) X mucha, sila (vých.)

2.

dát

X

dat

3. ešfe (čes. v už. smyslu) x esce (mor.; viz též izogl. č. 15) 4. schoda X zhoda

5.

kus masa, sak uteč

X

kuz masa,

šag utec

9. řepa, tři X repa, tri 10. 1. os. sg. nesu X nesem /ňesiem . .. 11. pjekná, vjeřit/vjerit. .. X p ěk ­ ná, verit ... 12. kůh X k ó h jk u ó h ... 13. vim , bílá X viem , b ie lá [-a ... 14. lok. sg. m. n. o dobrém X o dob­

6. lok. pl. chlajpech X chlapoch

7.

dej, nej stárš i(d é ,n é s ta r š i...)

rom

X

15.

X

8.

daj, najstarsi akuz. pl. tri vojáki

X

třech vo­

já k ů (třech vojákův)

(západosloven.) X e s h (středosloven.; viz též izogl. č. 3) (16, 26,188, 321)

esce

Mapka č. 3: Vzájemné přesahy jevů na starém pomezí česko-polském 1. Přibližná jihozápadní hranice víceméně pravidelných zbytků přízvuku na předposlední sla­ bice proti přízvuku na slabice první 2. Jz. hranice akuz. pl. typu třech vojáků (třech vojákův)

X

třy vo-

já k y

3. Jz. hranice neexistence význam otvomé délky samohlásek

noha X noga; pjata, muka ,pata, X p 'yn ta , múnka

7.

sestra, vjeter

X

s fostrá, v'ater;

okna

(již.) X

dva okna

(sv.)

bym

Pojmenování:

9. 10. 11.

Hranice podob typu: 4. seno, zym a (jz.) X s'eno, z'im a (sv.) 5. pták, trava (záp.) X ptok, trova (vých.) 6. krava, m ladý (záp.) X krova, m lody (vých.);

d v'e

(sev.) 8 . bych (jz.) X

moukať X

12. 13. 14. 15.

(jz.) X droga (sv.) ,dužina suduť X klepka hrotekjgrotek ,dojačkať X sko-

cesta duha

p 'ec, pokov'ec kyska / kysele mleko mliko

X

kvas'ne

mastní ,stáj‘ X staj ha obili x zbozy p og'im ek

X jes 'eh ( 1 8 ,1 1 2 ,1 8 2 )

369

Mapka ě. 4 : Zbytky obouretného w a stopy po něm

1. Úseky s výslovností woda, tráwa 2. Oblast podob typu rounej, po,

3. Oblast podob typu Horazdouce,

Novákouc

liuka

(24n.)

Mapka ě. 5: Východní oblasti s dvojicemi tvrdých a měkkých souhlásek 1. Západní hranice pravidelného výskytu dvojice l — l (hlava — list) a některé vých. úseky s jedním l 1. a — h) Úseky se změnou l v u

(huava) 2. Oblasti s dvojicemi tvrdých a měkkých retnic (peňize— p'et, mech — m'ech ,p y te ť...)

2. ab)

Jihovýchodní hranice ob­ lasti s dvojicemi sykavek s, z ,c ,% — s', z', c', g vedle

š,

z, č,

koza —

| (huser — hus'ata, z' ima, cesta — c'esto

,těsto*...) 3. abc) Úseky se změnou s ' , z '... v š, z ... (hušata, zym aj zim a ...)

(28, 29) Mapka ě. 6: Střídnice za bývalé měkké retnice 1. Úseky s pji, b j i p j i v o , bab-

5. Úseky s typem laj(i)ce} jalo-

jička... 2. Záp. a sev. hranice oblasti s pja, bja...: poupjata, holoubjata... 3. Úseky s pe, 6e__: pěkná, be-

j(i)ce 6. Úseky

s

Horazdojce,

typem

Holasojce 7. Úseky s typem 3. p. jedn. c.

bratroj{i)

žet/beza*... 4. Úseky s mje proti většinovému mne: mjesto, mjesic...

(47)

Mapka ě. 7: Střídnice za předhist. ], | ve východních částech území 1. Enkláva s typem dlh, díhá (proti

4. Jižní hranice podoby pylná\pyl-

ná X plná

dluh, dlúhá) 2. Hranice úseku s typem duh,

5. Západní hranice

podoby pel-

na X pylna

dúhá 3. Západní a jižní hranice podob

zulc, zultá, zultek X zluc, žlutá, zlútek

(31,51)

Mapka ě. 8: Disimilace ve skupinách souhlásek Přibližné hranice podob typu: 1. Adna, kamednej ||Anna, kamen-

370

nej X A na, kamenej 2. přej šedesát, uj zas X pre(s) šede­ sát, u(z) zas 3. přej domem, vojdelat X pře(d) domem, vo(d)delat

4. mlejši, snejši, drejši X mloci,

snáší, draší 5. zaplajte, sejte X zapla(l)te, se(f)te

(5 7 , 5 8 )

Mapka ě. 9 : Rozdíly ve změnách znělosti ve východních částech území

1. Východní hranice výslovnosti typu schoda X zhoda 2. Hranice úseků s výslovností typu kfočna, sfúj X kvočna, svůj 3. Východní hranice výslovnosti typu chlajp aňi necek(l), núš ne­ chci X chlab aňi necekl, núžne­

4. Východní hranice výslovnosti typu kupme, zaplníme,.,, nemlvjme, jesme... X kubme, za-

pladme..., nemluvme, jezme...

chci (nužnechcu...)

dv r Hranice úseků s podobou svarba X svadba/svaiba/svajba Východní hranice podob herbáví/hervábí/hrbáví X hedbáví/hed­ vábí Hranice úseků s podobou derek X dedek

Mapka ě.

1. 2.

3.

(59, 60, 62)

10:

Případy zm ěny

4. Hranice úseku s podobou bore(j)l X bode(j)l 5. Hranice úseku s podobami buru, bureš..., puru, pures... X budu,

budeš..., pudu, pudeš... 6. Hranice úseku s podobou storola X stodola (64, 65)

Mapka ě. 11: Zm ěny ve skupinách souhlásek

1. Severovýchodní hranice po­ dob typu chceslí X sieslí 2. Východní hranice podob typu (j)ešle, šlesH x (j)ešče, ščeslí 3. Severovýchodní hranice po­ dob typu rochcesíí, chtřecha x X rosceslí, střecha 4. Okruh podob scu/sco, sces.. . X X chd/chcu, chceš... 5. Severní hranice imperativních podob typu pust/pust X pust/

7. Východní hranice podob typu

zencká, mencí, Honga, mangélka x ženská, menší, Honza, manželka 8. Východní

hranice

hlavních

9. Úseky v Čechách s podobami

sejdet, lejžet, bjejžet X sedet, le­ žet, bježet 10. Východní hranice podob typu

řeben, řebík X hřeben, hřebík

/pust 6. Východní hranice podoby třa­ pec X střapec

(65, 66, 67, 69, 70, 72)

Mapka ě. 12: Protetické souhlásky

1. Úseky s typem ít/it, X jít/jit, jídlo... 2. Úseky s pravidelným padech jako hum řít,

X umřít, ale...

3. Oblast

hřítkej

podob

typu

X řešato/řešeto,

ídlo...X h- v pří­ hale...X hřesato, Utkej

4. Úseky bez protetického vv případech jako oheň, okoproti většinovému voheň, voko 5. Úseky s výslovností typu uoko, uokno v pol.-ces. smíš. pruhu a v slez. nářečích (74, 75, 77)

Mapka ě. 13: Podoby příčestí minulého typu vedl

1. Oblasti s výlučnými podobami nebo dubletami typu ved... 2. Oblast s výlučnými podobami nebo dubletami typu vedl...

3. Úseky s výlučnými podobami nebo dubletami typu vedel... 4. Hlavní úsek s dubletami typu vedlu... (81)

371

Mapka č. 14: Střídnice za původní ý j í

1. a) Typ hodnej strejček (stríček), ale cílit, sítko b) Typ hodnej strejček a kolísání cílit, sítko ||cejlít, sejtko c) Typ hodné stréček a kolísání cílit, sitko ||celit, sétko 2. a) Typ hodnej strejček, cejlit,

sejtko b) Typ hodné strécek, celit, sétko

3. Typ hodné strécek, celit, sétko... a také počétat, kfézek... 4. Typ hodnej strejček, cejlit, sejt­ ko,.., počejtat, kfejzek... a také

třejska, pfejkopa... 5. Typ hodný strýček, cýlil..., po-

cýtal, kfýzek..., trýska, pfýkopa 6. Typ hodny stryk... 7. Typ hodni stríček... (92, 322)

Mapka č. 15: Střídnice za staré é, býv. dl 1. Východní hranice záp. oblasti typu mlíkoImliko 2. a) Oblast typu mléko b) Oblast typu mleko 3. Úsek s typem mljéko\mliéko\

mliéko 4. a) Slezský úsek typu mlíko b) Západní okraj oblasti s ty ­ pem mlyko Mapka č. 16: Střídnice za téžeslabičné aj 1. Oblast s typem daj, najstarsi,

krajcíř

(najstaršýjnajstaršy...)

2. a) Východomoravské úseky s typem dej, nejstarší, krejčíř

lé é a ó typů vím, Mích (vím[v'ym.. .) X vjem, hrjéch (vjem...) a kúň, núz (Jcuh/ kůň...) X kuóň,nuóz(kvóň...) b) Slez. enkláva typů vjem, Miech a kuoň, nuoz c) Enklávy typů vím, kúň, ale hřejch, nouz...

5. a) Hranice

(98,100,106)

východních částech území 3. Oblast s typem dé, nestarší,

krécír (nestarší...) 4. Enklávy s typem dí, nístarší

(nístarši...)

(nejstaršý...) b)

Slezský a pol.-čes. úsek s ty ­ pem dej, nejstaršy, ale krajcy apod.

(109)

Mapka č. 17: Střídnice za staré á v slez. nářečích a v pol.-čes. smíšeném pruhu 1. a) Východní hranice typu ka-

bat

b) Východní hranice typu mom,

volom

kabot

X

b) Enkláva typu kabaut 2. Východní hranice typu volal X

X

mum, volum

c) Východní hranice a enkláva typu mum, volum X mum,

volům

volol 3. a) Východní hranice typu mam,

volám

X

( 112)

mom, volom

Mapka č. 18: Přehláska u v i 1. Přibližná vých. hranice podoby

klika (klička...) ka... (kluka...)

X

kluckajklóč-

2. Přibližná vých. hranice podoby

372

Uíclklic

X

klóčlklúc...

3. Přibližná vých. hranice podoby

cizí[cyzý[cizej...

X

cuzí/cuzý...

4. Přibližná vých. hranice typu g dostáňí/ g dostáňi X g dostáňó/ / g dostáňú

5. Nejvýchodnější ostrůvky typu 3. os. množ. volajíjvolají (proti okolním podobám volajúfvo-

6.

Přibližná záp. hranice úseku se zbytky podob 2. p. množ. č. očú,

ušú

lajó...)

(114,115,116,144)

Mapka č. 19: Přehláska *d v č 1. Východní hranice typu kuře X X

7. a) Úseky v jz. a již. Čechách s typem zapříhnout X za­

kuřa

přáhnout

2. a— d) Nej východnější enklávy se zbytky podob 3. os. množ. č. typu oni chodí, leží 3. Západní a severní hranice p o­ dob 3. os. množ. typu chodá, lézá I chodíja, lezíja. .. 4. Záp. hranice podob typu ze

stavená [ ze staveňa

X

b) Přibližná vých. hranice ty ­ pu zapřáhnout X zapříhnout c) Sev. a vých. hranice typu zapřyhnuc' X zapřahnuc' v slez. nářečích 8. a) Úseky v jz. a již. Čechách s typem tříst X třást b) Přibližná vých. hranice ty ­ pu třást X tříst c) Přibližná vých. hranice typu tříst x třást d) Enkláva s typem tšejs'c' v oblasti slez. nářečí 9. a) Přibližná hranice jzčes. úse­ ku s typem zacel X začal b) Přibližná východ, hranice pravidelného typu začít X

ze stavení

typem lezal/lezal— lézat (-1) x ležel — le­

5. a) Úseky

s

žet... b) Úseky v sv. Čechách s ty ­ pem lézal, ale lezet/lezel 6. a) Jzčes. úsek typu smít se — smíl se X smát se — smál se b) Přibližná vých. hranice ty ­ pu smát se — smál se X X smít se — smíl se c) Sev. a vých. hranice typu smíc' se x smjac' se v slez. nářečích

začat 10. ab) Úseky s typem kuřítko X X kuřátko (119,121,123,124,125,126,127,128,144)

Mapka č. 20: Jihozápadočeská změna e >

a

Hranice jzčes. podob: 1. čap X čep 2. fcala/fcdla X fčela (fčíla) 3. břasa X vřes

4. sršán X sršeň 5. jahla x jehla 6. kořán X kořen (130)

Mapka č. 21: R ozdíly v kvantitě (1. část)

1. Přibližná hranice úseků s po­ dobou sňeh X sňíhjsňih 2. Přibližná hranice úseků s po­ dobami douha, houba ,ústa‘, rejba X duha, huba, riba 3. Oblast s podobou plouh ( Xpluh) 4. Přibližná vých. hranice podoby plíva X pleva 5. Oblast s podobami zejma\ Izíma/zéma ( X zima/zéma...)

6. Jižní hranice úseku s podobou kůle x ko}e 7. Přibližná vých. hranice podob typu práh X práh 8. Přibližná vých. hranice podob typu bláto x bláto 9. Oblast podob typu rana (X záp.

rána) 10. Přibližná sev. a vých. hranice podoby síla X sila/sela...

373

11. Úseky s podobami naše, naši X X naše, naši 12. a) Přibližná již. hranice podob šestá, sedmá, (v)osmá X šís-

ta sidmá, (v)úsmá \ šestá, sedmá, úsmá... b) Úsek s podobami sedumá, vosumá (133,135)

Mapka ě. 22: Rozdíly v kvantitě (2. část)

1. Přibližná východní hranice typu dát X dat 2. Přibližná východní hranice typu klást X klást 3. a) Přibližná hranice úseků s typem nést x nístjnést b) Enkláva s typem nejst 4. Přibližná hranice úseku s ty ­ pem bježil — bjezíla, volal — volala... 5. Úseky s typem minoul — minoula... 6. Přibližná záp. hranice podob příčestí min. s bývalou dél­ kou ňis, pik ... X ňes, pek... v oblasti slez. nářečí

7. Přibližná vých. hranice pravi­ delného výskytu podob (v)lóňi/ (v)lóňi X {v)lúňí/(v)lúňi/(v)luňi 8. Přibližná vých. hranice pravi­ delného výskytu podob dole X

dulejdule 9. Oblast podob bjézí, lézí / bjézi, lézi X bjezí, leží / bjezi, lezi 10. Přibližná jižní a východní hra­ nice běžnějšího výskytu po­ doby pérí/péri X peří/peři 11. Západní hranice podob typu dojit, hóňit... X dojit, honit... 12. Oblast s typem videi, usnul dělal..., ale viděla, usnula, dělala... (136,137,139)

Mapka ě. 23: Pom ěr mezi tvrdými a měkkým i skloňovacími typy

1. a) Východní hranice podob 1. p. jedn. č. typu zena — ráze X X zena — rúza b) Enkláva typu zena — rúza na Zábřežsku 2. Vých. hranice podob 4., 7. p. jedn. č. typu zenu, zenou — rúži, rúzí X zenu, zenou — rázu,

ruzou... 3. Východní hranice 7. p. jedn. č. typu zlosUlzlosHIzloslej X zlos-

4. Východní hranice podob 5. p. jedn. č. typu zeno — rúze X X zeno — rúzo... 5. Uzavřená oblast podob typu lozo, moro, polo... ( X loze, more,

pole...) 6. Oblasti sekundárních podob 6. p. jedn. č. typu na koňů, na bicu, na srcu... (proti původnímu

na koni, na biči, na srci)

loul-ó...

(122,143,144)

Mapka ě. 24: R ozdíly v příslušnosti podstatných jm en k tvrdým a m ěkkým deklinačním typům

374

1. a) Přibližná záp. a sev. hranice oblasti s podobami typu dva voze, dvje koze X dva vozil [voze¡vozy..,, dvje kozi/koze/ / kozy... b) Úsek typu dva voze, dvje koze na sz. Moravě 2. Oblast vpodob typu dva díle X X dva dílifdíle¡díly... 3. Výchmor. úsek s podobami měkkého typu dva dvore...

4. Východní hranice podob tvr­ dého typu host, kořen, loket X X měkkému typu hos\ kořeň,

lokel 5. a) Východní hranic podob typu kúlnajkolna, pekárna. . . X X kúlňe, pekárňe / kúlňa, pe-

kárňa... b) Úseky

s

dubletami

typu

pekáreň (146,149)

Mapka č. 2 5 : Rozdíly v tvarech podstatných jmen (1. část)

1. Středomoravské okruhy s 2., 4. p. jedn. č. typu Franti

(FraňteI-e) 2. Střmor. okruh s 2., 4. p. jedn. č. typu Frantu (Franto/-o) 3. Úseky se 7. p. jedn. č. typu

typu pláce Iplače X placu / placu (plačó...) 5. Úseky s typem 4. p. množ.

voňi si hrajou na páni si na páni

X

hrajou

6. Úseky s typem 4. p. množ.

hrajú si na pánů (panův)

s Frantem

(151,153,154)

4. Východní hranice 2. p. jedn. č. Mapka č. 26: Rozdíly v tvarech podstatných jmen (2. část)

dobami 1. p. množ. č. život. muž. typu súsedé, pekaře, Bartoše (pe­

1. a) Okruhy s podobami 1. p. množ. č. život. muž. typu

kaře...)

chlapi, čerlí (sedláci...) b) Oblast omezenějšího výsky­ tu podob typu chlapi, čerti 2. Přibližná hranice úseků s po­

3. Úseky s podobami 2. p. množ. č. typu chlapův Ichlapuóv . . . X X

chlapů/chlapou (chlapůch...) (154,156)

Mapka č. 27: Rozdíly v tvarech podstatných jmen (3. část) 1. Okruhy s podobami 3. p. množ. č. muž. a střed, rodu typu

chlapom, stadom 2. a) Přibližná hranice oblasti s ty ­ pem 6. p. množ. č. o chla-

poch, na kamnoch b) Jádro oblasti s výlučnými podobami typu o chlapoch,

3. Oblast s podobami 7. p. jedn. č. typu růzej, kosiej 4. Úseky s podobami 7. p. jedn. č. typu s tum starum babum / s tům

starům babům 5. Západní hranice podob 7. p. množ. č. typu horami, břehami,

mjestami/-ámi... X horama, břehama, mjestama / -oma...

kravoch, na kamnoch

(156,159,160) Mapka č. 28: Rozdíly v tvarech přídavných jmen 1. a) Přibližná vých. hranice po­ dob 1., 4., 7. p. jedn. č. žen. rodu in si/inši/in šy. . . X

3. Úsek s podobami typu vo starejm, ze starejm 4. Úseky s podobami množ. č. typu starech, starém, starema X

b) Přibližná vých. hranice po­ dob 1., 4., 7. p. jedn. č. žen. rodu rybi (polejka, polefku...) X rybja... , rybju... 2. Středočeská enkláva s podo­ bami typu starého, starému, vo

5. Oblasti podob 2., 3., 6. p. jedn. č. žen. rodu: a) 2. p. stari X 3., 6. p. starej b) 2., 3., 6. p. stari ||starej c) 2., 3., 6. p. stari/stari d) 2., 3., 6. p. starej e) 2., 3., 6. p. staré f) 2., 3., 6. p. staré

inša/inšia..., inšu/inšiu inšu/imum/inšiů...

starom X stariho, starimu, vo stá­ řím I stariho, starimu, vo starim

X

starejch, starejm, starejma

(166,168,169,170) Mapka č. 29: Podoby přídavného jména přivlastňovacího Oblasti a úseky s typem 1. p. jedn. č. muž. rodu: 1.

bratrův /bratrův

2. bratrů I bratru /bratrou

375

3. bratrúj I bratruj 4. bratrúch / bratruch

5. bratrovo (kluk) 6. bratrověj (171, 173

Mapka č. 30: Rozdíly v tvarech zájmen Oblasti a úseky typů: 1. vo našom, na йот... X (v)o na­

šem, na йет... 2. teho, ternu... X toho, tomu... Přibližné východní hranice typů:

3. naše (koza) X naša... 4. naši (kozu) X našu/našó... 5. naši/naši (kozou) X našou\našó...

7. Přibližná jižní hranice důra­ zových podob zájmen 3. osoby

oneho, onemu... 8. Přibližná západní hranice hoj­ nějšího výskytu nestažených podob typu mojeho, mojemu...

6. Přibližná vých. hranice zájmenných podob 1., 4. p. jedn. č. žen. rodu ta, tu (to/to) X tá,

to (túItou)

(122,176,177,178,179,181)

Mapka 6. 31: Rozdíly v tvarech sloves 1. Oblast s převažujícími tvary

(v)orám, (v)oráš, (v)orá... X X (v)ořu, (v)ořeš, (v)oře...

4. Přibližná severní hranice hoj­ ného výskytu podob rozk. způ­ sobu noš, proš, voz..., nošte,

2. a) Přibližná západní a severní

prošte, vošte... X nos ...,noste...

hranice výlučného výskytu podob trescu(-ó), tresceš, tres­

5. Přibližná hranice úseků s po­ dobami vrac, zaplač..., vracte,

ce... b) Přibližná západní hranice kolísavého výskytu podob trescul-ol-o, tresceš, tresce... ||

trestám, trestáš, trestá... 3. Oblast podob cicu\cýcu\cycu\ \cicu, cíceš..., číče... X čítám, čítáš...

zaplačte... 6. Přibližná hranice úseku s po­ dobami typu vobralí, hadí... — — vobralet, hádet... X (v)obrací, hází... — (v)obracet, házet...

(185,187,188)

Mapka č. 32: Tvary 3. os. množ. č. typů prosí, leží, umí Oblasti a úseky s podobami 1. (v)ohi prosí,

leží, umí (prosý I prošy...) 2 . a) prosa, ležá, umnalumjdlum'a b) pros'o, ležo, umjo c) prosíja, ležíja, umíja (prosýjalprosíjá...) 3. a) prosejí, ležejí, umněji (pro­ seji...) I prosej, ležej, umnej b) Přibližná jižní hranice pře-

376

vážného výskytu podob typu 4. 5. 6. 7.

prosej, ležej, umňej prošijó, ležijó, umijó... Iprosijou... Iprosijú... prošu, ležu, umju pros'um (prošum), ležum, umjum [ prošum, ležum, um'um prosa, ležá X umejú / prosje, lež\e X umjeju (umju) ( 1 2 0 ,1 8 9 )

Mapka ě. 3 3 : Rozkazovací způsob a infinitiv

1.

Oblasti a úseky: a) s tvary rozk. způsobu typu

rekňeme, řeknete b) s tvary rozk. způsobu typu

rekňime, rekhite

2. Hranice oblastí a úseků s podobami infinitivu typu volal (volaH) ¡volal / volac' / volač X volat (193,194)

Mapka Č. 34: Tvary 1. os. jedn. ě. sponového slovesa „být“ Oblasti a úseky: 1. a) s podobou sem b) s podobou som c) s podobami sim (som, sm) / / sym 2. s podobami su (so / so) Mapka ě. 35: Hranice některých rozdílů 1. Hranice svčes. typu rounej,

polínka 2. Hranice jzčes.

typu

Horaž-

dojce 3. Hranice svčes. typu 3. p. jedn. č. bratroj 4. Hranice jzčes. typu zaplajte,

sejte pleva

7. Vých. hranice podob typu rána x rana 8. Vých. hranice podob typu dát X dat 9. Sv. hranice podob typu nést X X

10.

a) se složenými tvary typu j a sem j e

b) se

/ ja

níst

Enkláva

s

podobami

typu

nejst

(jo) sym j e

složenými

jach

tvary

typu

joy)j e

(

(200,201) středočeské nářeční podskupině 11. Jv. hranice 4. p. množ. č. typu voni si hrajou na pán i 12. Jv. hranice svčes. typu 7. p. jedn. č. rážej, k o sh j 13. Hranice enklávy s podo­ bami typu starého, staremu, vo starom (stariho,

5. Hranice zápčes. typu ajl, tejd 6. Vých. hranice podoby plíva X X

3.

X

starího,

starimu),

vo

starímu starim

14. Hranice enklávy s typem vo starejm, ze starejm

15. Hranice jzčes. typu 2. p. jedn. č. žen. rodu staří, 3., 6. p. starej x střčes. 2., 3., 6. p. staří (staří)

16. Vých. hranice podob 1. p. jedn. č. muž. rodu příd. jmen přivlast. typu bratrovej 17. Sz. hranice typu vo n ašom , na nom

x vo

našem , na hem

(223) Mapka č. 36: Hranice některých rozdílů 1. Sev. hranice podob typu holóbjata, pópjata

x holóbata, p ó -

zaplaHe, seHe hranice typu m é sm e

plajte, sejte

X

5. Hranice oblasti s pravidelným h- v případech jako hómrit , hale ...

pata

2. Hranice enklávy s typem za­ 3. Vých.

centrální středomoravské podskupině

X

X

typu

chlap ani necekl, n u š n e ch có ...

X „východním u“

7. Jz.

žek ...

„západního“

cekl, nu ž nechcó ...

typu voheh , oheň, o k o ..^ hranice typu počétat, křé-

v o k o ...

me zme (zmé)

4. Hranice

6. Vých.

chlab ani ne­

hranice

X

X počítat,

križek ...

8. Vých. hranice podob 1. p. jedn. č. typu ruže X ruža 9. Vých. hranice podob typu naše koza

X

naša koza

377

10. Sev. hranice ,,východníhoťť typu dva voze, dvje koze X X , ,západnímu“ dva voze , dvje koze

12. Úseky vých. hranice podob typu toho, tomu X teho, ternu 13. Vých. hranice infinitivu na -t X 4

11. Sev. hranice „východního'ť typu dva dile X „ západnímu“ (252)

dva dile

Mapka 6. 37: Hranice některých rozdílů v severní východomoravské podskupině 1. Přibližná již. hranice hojněj­ ších zbytků přízvuku na před­ poslední slabice 2. Oblast s dvojicemi tvrdých a měkkých retnic^) — p ', b — —

6' . . .

3. Sev. hranice enklávy s typem dlh, dílná X dluh, dlúhá 4. Jz. hranice podob příěestí min. typu véd X v ed l. . . 5. Záp. hranice typu daj, naj-

X

staršý

dej, nejstaršý (dé, ne­

s ta r ší...)

6. Záp. hranice podob typu ku­ ra

X

kure

7. a) Jz. hranice severních a v ý ­ chodních podob typu ležel, ležel

X

sy na pánů 10. Sev. a vých. hranice oblasti s 2. p. množ. ě. typu chlapů (chlapůch) X chlapův {chlapův) 11. Sv. a vých. hranice oblasti se 7. p. množ. ě. typu hřehama, mjestama (-oma) X břehami, mjestami (-am'ij-ámi...) 12. Již. a záp. hranice oblasti s podobami typu čýcu/cícu..., čýces... X čýtám/čítám ..., čý-

táš... 13. Již. hranice sev. úseku s typem 3. os. množ. č. oni prosa, lézá, umfá .. . X prosýja, lezýja,

um'íja...

lézal, lézal

b) Yých. hranice západních podob typu lezél, ležel X

X

9. Jz. hranice severních úseků s typem 4. p. množ. ě. hrajú

lézal, lézal

14. Již. hranice oblasti s podobami infinitivu na -i x -t {volal... X X volat...)

8. Již. hranice úseků s typem lozo, moro, p o lo ... X loze, moře, (274)

p o le ...

Mapka ě. 38: Hranice některých rozdílů 1. Hranice oblasti, v které sply­ nulo s ', z', c', se š, z, č, | (hušata, zym a , čycho, g y v n y .. . )

2. Vých. hranice západoslezského okrajového typu 3., 6. p. jedn. c. bratroj(i) 3. Vých. hranice typu mleko X

X

mlíko

4. Sev. a vých. sm ic '

/

sm íc

hranice typu se

X

sm jac '

/

,smát se‘ 5. Vých. hranice západoslezského úseku s typem kusmjac se

řytko

6. Vých.

378

lozo, pole

X

kuřátko

hranice mořo, polo

podob

X

typu

loze, moře,

západní slezské podskupině 7. Hranice oblasti s jednotnou koncovkou 6. p. množ. c. podst. jmen -och {chlapoch,

na kamnoch, kravoch) 8. Jv. hranice podob 7. p. jedn. c. žen. rodu s tum starum bábum 9. Vých hranice podob 7. p. množ. c. typu břehama, mjes­ tama, kravama / břehoma... X X břehami, mjestami, kravami 10. a) Hranice jz. okrajového úseku s typem 1. p. spodní suMa — 4. (7.) p. spodní sukřhu X spodna sukna — — spodňu(m) sukřhu{m) b) Vých. hranice typu 1. p. rybi polefka — 4. (7.) p.

rybi polefku(m ) lefka

— rybju

x rybja p o-

polefku

11. Záp. a vých. hranice středoopavských podob 2., 3., 6. p. jedn. c. žen. rodu typu starej proti záp. a vých. podobám typu staré 12. Již. hranice důrazových po­ dob zájmena 3. os. oneho,

13. Již. hranice podob 3. os. množ. č. typu oni prosu , lezu, um ju

14. Jz. hranice úseku s typem 3. os. množ. č. prosů m , le­ zům , um jum

15. Enkláva s podobami 3. os. množ. č. p r o s'ie, lezje X u m je ju (umju)

on em u ...

(298)

Mapka ě. 39: Hranice některých rozdílů v polsko-ěeském smíšeném pruhu Jz. hranice podob typu krova, mlody X krava, mladý...; s'os­ tra, v'ater X sestra, vjeter...; noga X noha...; p ’ynta, můnka X pjata, muka ,pata, mou­ ka* ... 2. Jz. hranice podoby peina X X pylna ,plnáť 3. Jz. hranice pojmenování skop'ec' I pokov'ee ,dojačkať X 1.

X

grotekjhrotek

4. Již.

zbožy

hranice X

6. Sz. hranice výslovnosti u místo l (guova...) 7. Sev. a záp. hranice enklávy s typem hušata, zima... X hu­ sita, z'ima... 8. Hranice úseku s výslovností uoko, uokno... 9. Vých. hranice podob 2., 3., 6. p. jedn. č. žen. rodu typu

starej X staré 10.

pojmenování

ob'ili (ob'ily)

hranice pojmenování jes'en x pogimek

Přibližná již. hranice důra­ zových podob zájmena 3. os. onego, onemu...

5. Záp.

(315)

Mapka ě. 40: Přehled nářeěí českého jazyka Č esk á n á ř e č í v u ž ším s m y s lu 1. Středočeská podskupina a) Okrajový úsek lounsko-litoměřický 2. Jihozápadočeská podskupina a) Západní část b) Východní část c) Úsek manětínský d) Bývalý národnostní ostrů­ vek stříbrský e) Úsek domažlicko-horšovskotýnský (s nářečím chod­ ským) f) Úsek prachatický g) Nářečí doudlebské h) Úsek třešťsko-dačický

3. Severovýchodočeská podsku­ pina a) Nářečí v Podještědí a Pod­ krkonoší b) Nářečí na Náchodsku (s přesahem na Kladsko) c) Nářečí východolitomyšlské 4. Jihovýchodočeská (českomo­ ravská) nářečí a) Severní úsek (ždarsko-bystřický) b) Jižní úsek (jemnický)

(217)

N á ř e č í s tř e d o m o r a v s k á (h a n á ck á ) 5.

Jižní podskupina a) Nářečí horské

6.

b) Nářečí znojemské Centrální (severní) podskupina

379

7.

Západní okrajové úseky středomoravských nářečí a) Zábřežský úsek b) Úsek kunštátsko-moravskobudějovický

8.

Východní středomoravská ná­ řečí a) Úsek koj etínsko-přerovský b) Enklávy čuháckého nářečí c) Úsek slavkovsko-bučovický

N á ř e čí v ý c h o d o m o r a v s k á (m o r a v s k o s lo v e n s k á ) 9. Jižní (slovácká) podskupina 10. Severní (valašská) podskupina a) Severní pomezí severní podskupiny 11. Západní okrajové úseky východomoravských nářečí

a) b) c) d) 12.

Hranický úsek Nářečí kelečské Nářečí dolská Dolský typ s dvojhláskami ej, ou Kopaničářská nářečí

N á ř e čí s le z s k á (la šsk á ) 13. Jižní (moravská) podskupina 14. Západní (opavská) podskupina a) Jižní a západní okrajové úseky záp. podskupiny b) Nářečí branické

15.

Východní (ostravská) pod­ skupina a) Nářečí hornoostravické b) Úsek severohlučínský c) Zaniklé nářečí baborowské

N á ř e č í p o ls k o -č e s k é h o sm íš e n é h o p ru h u 16.

a) Západní okrajový pás b) Jablunkovský úsek

c) Bohumínský úsek (2 1 7 )

R E JS T Ř ÍK OSOBNÍ Číslice znamenají strany. Kurzívní číslice odkazují do oddílu „Stav a úkoly české dialekto­ logie“ , kde jsou zmínky o díle a činnosti příslušných autorů.

Avanesov R. I.

344

Bachmann L. 223, 233, 234, 235, 343, 350, 356 Balhar J. 250, 270, 298, 299, 300, 305, 306, 332, 342, 354, 356, 359 Bartocha J. 333, 352 Bartoš F. 13, 90, 334, 349 Bartošová Š. 276, 353 Bauer J. 338, 359 Bělič J. 5, 97, 216, 261, 274, 275, 280, 281, 323, 326, 336, 340,341,343, 344, 345, 346, 350, 351, 352, 353, 356, 359 Blahoslav J. 45, 87, 89, 90, 96, 97, 105, 187, 359 Blažek J. 249 Blažková L. 228, 351 Brabcová R. 327, 356 Brokeš M. 256, 352 Bruk S. I. 20, 359 Cránjalá D. 353 Cuřín F. 25, 48, 83, 87, 95, 150, 159, 163,164,169,170, 320, 323, 346, 351, 356 Čapek Y. 253, 352 Čejka M. 260 Čermáková Z. 357 Čiháková J. — v. Jančáková J. Dejmek B. 330, 356 Dejna K. 29, 46, 77, 120, 340, 346, 354, 356 Dušek Y. J. 334, 351 Dvořáček M. 357 Engels F. 17, 359 Filomates V. 87, 96 Fischer G. 356 Flašarová D. 261, 352 Fojtova E. 353 Folprecht J. 42, 353 Frinta A. 335, 346, 350, 351, 356 Gallaš J. H. A. 43, 359 Gawlik-Majowa J. 354 Gebauer J. 53, 145, 334, 359 Gregor A. 261, 339, 341, 352, 354

Habovštiak A. 349 Hála B. 84, 346, 351, 359 Haller J. 336, 351 Havránek B. 5, 120, 208, 245, 322, 335—337, 341, 343, 344, 349, 350, 356, 357, 359 Hodura Q. 43, 334, 351 Hofer J. 353 Holub J. 359 Horečka F. 294, 338, 354 Hošek I. 334, 335, 351, 352 Hradil I. 359 Hronek J. 357 Hruška J. F. 334, 351 Hubáček J. 357 Hujer O. 341, 350 Hus J. 145, 359 Húsek J. 334, 353 Chloupek J. 275, 283, 338, 343, 353, 357, 359 Jančák P. 223, 224, 228, 230, 233, 234, 238, 239, 342, 343,346,347, 350, 351, 356, 359 Jančáková J. 228, 349, 351 Jarešová R . 357 Jedlička A. 356 Jelen J. 351 Jílek (Oberpfalcer) F. 347, 359 Jireček J. 333, 351, 359 Karaś M. 349 Kašík A. 334, 335, 353 Kellner A. 294, 316,317, 337—340,341, 343, 352, 353, 354, 355, 359 Klemensiewicz Z. 53, 60, 359 Klepikova G. P. 350 Klimeš L. 347, 359 Klusák K. 284, 353 Kolaja M. 336, 354 Kolařík J. 357 Kolkop E. 334, 349 Komárek M. 42, 43, 48, 59, 77,110,111, 117, 341, 353, 359 Konečná D. 357 Kopečný F. 67, 105, 253, 338, 341, 352, 354, 357, 359 Korandová-Majtánová M. 343, 350

381

Kotík A. 334, 351 Kotsmích V. 333, 351 Kott F. Š. 334, 350 Kouble J. 333, 351 Koudela B. 331, 357, 359 Kovalčík Z. 317, 328, 355, 357 Krajčovič R. 357 Králík S. 280, 353, 354 Krandžalov D. — v. Cránjalá D. Krasnická J. 233, 234, 235, 357 Krčmová-Hrabáková M. 249, 250, 357 Krušina F. 357 Křístek V. 274, 275, 347, 353, 357, 359 Křížková H. 344, 359 Kubín J. Š. 334, 335, 351 Kučera H. 345, 357 Lamprecht A. 46, 298, 338, 339, 343, 346, 349, 353, 354, 355, 357, 359 Lehr-Splawinski T. 53, 60, 359 Loriš J. 334, 355 Lotko E. 316, 317, 355 Machek V. 108, 359 Malina I. 339, 354 Maloch A. V. 164, 351 Malovaný J. 334, 352 Marečková D. 102, 108, 357 Marx K. 17, 359 Matějek F. 90, 249, 346, 357 Matějková J. 349 Mazlova V. 256, 346, 352 Michálková V. 239, 250, 275, 338, 341, 342, 353, 354, 357 Milavcová E. 349 Mirkovic D. 347, 356 Mudra J. 344 Němcová B. 164, 333, 351 Neoral J. 333, 352 Neruda J. 164, 351 Nitsch K. 18, 355, 359 Noha M. 63, 350 Nováček O. 347, 359 Novák L. 198, 350 Oberpfalcer F. — v. Jílek F. Olesch R. 339, 355 Pallas L. 332, 356 Pastrnek F. 334, 359 Pauliny E. 99, 101, 147, 344, 349, 359 Pavelčík J. 353 Pecková J. 260, 352

Pešulová J. 357 Petr J. 344, 359 Petřík S. 346, 351, 355 Petříková-Ryndová L. 351 Podzimek J. 347, 359 Polívka J. 335, 350 Popovic S. 347, 356 Prokešová S. 89, 250, 352 Prokešová-Štěpánová M. 355 Rackova M. 223,224,234,235, 343,350, 351 Reiterová M. 353 Rippl E. 347, 360 Rodina K. 351 Romportl M. 305, 316, 346, 351, 355 Rovnerová Z. 253, 353 Rubín A. 224, 229, 230 Rusinová Z. 355 Rusnáková J. 357 Rychnová-Klímová D. 283 Říhová J. 357 Satke A. 355 Sedláček J. 344, 359 Sgall P. 358 Schropfer J. 359 Siatkowski J. 235, 339, 351 Siropolková A. 349 Skalička J. 353 Skulina J. 29, 250, 276, 280, 340, 342, 344, 353, 354, 355, 358 Smetánka E. 336 Sobotková-Spáčilová D. 353 Sochová Z. 299, 339, 355, 360 Sova V. 353 Srb V. 344, 350 Stavař F. 335, 350 Steuer F. 29, 300, 306, 339, 355 Stieber Z. 83, 350, 358 Studnička A. 353 Svěrák F. 42, 270, 338, 340, 345, 352, 353, 354, 358 Šembera A. V. 164, 333, 350 Šewc H. 71, 360 Širokova A. G. 345, 358 Šlosar D. 305, 342, 353, 354, 355 Šmilauer V. 341, 343, 350 Špalková J. 358 Šrámek R. 256, 270, 305, 350, 358 Štole J. 360 Švestková L. 351

Téma B. 347,360 Tonarová I. 223 Trávníček F. 95, 200, 335,336,337,350, 356, 360 Treimer K . 347, 360 Trnková A. 358 Trošt P. 352 Turek R. 360 Tvrdý J. 335, 350 Tyl Z. 336, 360 Tylová M. 336, 360 Uličný 0 . 358 Urbańczyk S. 53, 60, 71, 110, 320, 359, 360 Usačeva Y . V. 350 Utěšený S. 90, 97, 118, 187, 223, 233, 234, 238, 239, 330, 342, 344, 346, 347, 350, 352, 356, 359, 360

358,

224,

343, 358,

Vágnerová V. 349 Vachek J. 73, 360 Valíková D. 329, 345,353, 357, 358 Vašek A. 13, 173, 275, 343, 344, 346 353, 354, 357, 358 Vážný V. 337, 341, 343, 350, 360 Vey M. 345, 358 Vodica V. 261, 353 Vodička T. 358 Voráč J. 80, 228, 229, 230, 234, 235 342, 343, 346, 350, 352, 356 Vydra B. 334, 335, 352 W ajs M. 352 Weingart M. 336 Wodarz H. W . 346, 355 Zaręba A. 349, 355 Zimová B. 347, 360 Získalová J. 349 Žurmanová M. 354

R EJSTŘ ÍK VĚCNÝ Věcný rejstřík obsahuje soupis strukturních jazykových prvků (hláskoslovných, tvaro­ slovných atd.) i nářeěních útvarů a jiných jevů, o kterých se v rámci tématu v knize mluví. Konkrétní nářeění doklady (slova a tvary) se z úsporných důvodů uvádějí pouze ve výběru, tj. většinou ne v případech, v kterých slouží v textu jenom jako nahodilé příklady některého jevu, nýbrž zejména tehdy, jestliže reprezentují jistý typ např. v jevech hláskoslovných, typ skloňovací, ěasovací apod., nebo mluví-li se o nich na uváděných místech jako o jednotkách lexikálních; zásadně se v rejstříku nezaznamenávají spisovná slova cizojazyěná, tj. lužickosrbská, polská, slovenská, maďarská, německá aj. Registrovány jsou též výrazy dokládané v řadě nářeěních variant, popř. prostě jen hojněji v knize uváděné jako příklady různých jevů. Většinou se registrují i slovní podoby s výjimečnou lexikalizací nějakého jevu a méně známá nářeění slova, zvi. pokud není přímo v textu vysvětlen jejich význam. Ve všech takových případoch jsou ovšem na příslušných místech shromážděny odkazy i na jiná místa užití dané­ ho slova nebo jeho tvarů. Vzhledem k nestejnosti nářeěních podob řady výrazů v různých ná­ řečích uvádějí se jednotlivé podoby, užité v textu, podle potřeby buď samostatně i s přísluš­ nými čísly stran, nebo jsou pomocí odkazů soustředěny u podoby, popř. i u několika podob, které se v daném případě jeví pro tento účel jako nej vhodnější. Jestliže jsou o některém jevu zmínky na několika místech v knize, jsou čísla stran, na nichž se jev probírá podrobněji nebo je po některé stránce vysvětlen, zpravidla vytištěna kurzívou. Hesla za sebou následují v tomto abecedním pořadí:

a-á á-á b b' c c' č d ď d e-é ě é ě $/ / ' g g' Jih’ ch ch' i-í j k k' l V l m m! n rí ň o-ó 6 q p p' r r' f s s' š t ť i u-ú ú u v v ' ww! y-ý y z ď z g g jffjiW ) ~ d‘ (ráz) a, á, samohlásky: 33—39, 84, 132, 133n., 217, 219, 227, 240, 241, 246n., 248, 251, 254, 255, 257, 259, 262, 264, 285, 298, 303, 304, 307— 309, 315

a, á < *a, *d (neprovedení přehlásky) 117— 129, 219, 241, 242, 264, 267, 282, 287, 301, 309

'a, 'á (*a, *á) > e, i... (přehláska) — v. pod e a < á 111, 287; a < e 118, 129n., 225, 238; 'a < *é (dispalatalizace) 1 7 , 131, 308, 314; fa, a < % *p krátké 157n., 313 á < ó 38, 39 á > ia[iá, ja/já, ia/iá — v. ia/iá... v kopanicář. nářečích; á > au — v. au < á; á > ó — v. ó < á ;á > o\u\u — v. o < á, u (ú) < á před nosovými souhl.

384

spojka: 204 a- / ha-: 74n., 227, 252 a-, á- Ija-, já-: 74 -a, -á, koncovky: -a v gen. sg. subst. m. 151, 246; v gen. (ak.) sg. m.. v gen. sg., nom., ak. pl. n., v nom. sg. f. měkké dekl. subst. 122, 129, 142n., 242, 251, 254; v ak. sg. subst. f. 112n., 313; -a (-ja) v nom. pl. subst. m. život. 155,283;-----a v nom. sg. f. měkké dekl. zájmen 122, 176n., 251; v tvarech přechodníku 122,243, 265;— v 1. os. sg. sloves 1.— 4. tř. préz. 113, 188n., 313 - áj-a v gen. sg. typu „staveňíťť 121, 246, 258, 266; — v nom. sg. f. měkké dekl. adj. 122, 129, 166n.\ — v 3. os. pl. sloves 4. tř. préz. 120n., 190, 192, 267, 269, 272, 277, 282, 292, 296, 301 •abichmelabisme X ahiyme\abizme: v. bejt... (sloveso pomoc.) -očko, zakončení deminutiv typu kuracko: 113 (v. t. -sk-o) adjektiva: deklinační typy 165n. jmenné tvary 165, 196; typ mákuf koláč, jatelovo semeno 165,172, 222, 297 poměr mezi tvrdou a měkkou dekl. složenou 166n., 314; přehlasované a nepřehlasované podoby v měkké dekl. 166n., 282, 286, 292, 297, 301, 320; rozlišení

životnosti (osobovosti) a neživotnosti 167n., 17On., 219, 228, 233, 238, 242, 265, 269, 271, 288, 310 vlivy zájmenné dekl. 168n., 222, 232 vyrovnávání koncovek různých pádů a rodů: dat., lok. sg. m., n. tvrdé i měkké dekl. 168, 254n., 267, 283; lok., instr. sg. m., n. tvrdé dekl. 169, 219, 222, 238, 242, 247, 252, 257, 264, 276n., 288, 293, 309; gen., dat., lok. sg. f. tvrdé dekl. 169n., 221, 225, 231, 247, 251, 257, 259, 266, 273n., 278, 293, 296, 301, 313n.; nom., ak. pl. všech rodů 17On., 219; gen., ak. pl. život. m. 168, 171, 269, 271 279 321 adj.’ přivlastňovací 171—173, 222, 225, 231, 236, 246, 248, 251, 258, 259, 269, 272, 273, 289, 290n., 311 přívlastková a přísudková adj. při pl. úcty 205 aglutinační charakter tvarů imperat.: 193, 194 -ách/-ach, koncovka: v lok. pl. měkké dekl. subst. f. 143; v lok. pl. subst. m. 156; v lok. pl. subst. všech rodů 162n., 233, 292, 296, 302, 311; v gen. a lok. pl. subst. 163, 223 aj tautosylabické: 108n., 264, 276, 287, 295, 301 aj (ej) < aw'i 49n., 109, 227 aj > ej/é/i — v. ej (é¡i) < aj; aj > ej v superlat. předponě a v imperat. sloves 5. tř. préz. — v. ej < aj...; aj > oj — v. oj < aj -ají (-ajil-aj) [ -ajó (-ajoul-ajúl-aju) \ -ajum[-ajum, zakončení 3. os. pl. sloves 5. tř. préz.: 115n., 138, 191, 192, 221, 225, 230, 243, 267, 277, 292, 296, 301, 312, 332 ají, ajci ,ať, aťsi‘ : 58, 70, 71, 221, 224, 225, 232 -ajzn-, augmentativní přípona adj.: 208 akuzativ nominativ pl. subst. m. živociš.: 152, 290 akuzativ nominativ pl. m. život, v tvrdé deklinaci adj.: 167, 219 aldamášlhaldamáš ,litkup‘ : 215 alternace samohlásek: v deklinaci číslovek devjet, deset 183; v tvarech někt. skupin sloves 186, 314 alternace souhlásek: v tvarech někt. subst. 164, 222, 231, 236, 248; v tvrdé deklinaci zájmen 179, 222, 231, 243, 266; v tvarech někt. skupin sloves 186— 188, 231, 232, 237n., 248 -ám\-am, koncovka: v dat. pl. měkké dekl. subst. f. 143n., 292, 302; v dat. pl. subst. n. 158, 292, 302; v dat. pl. subst. všech rodů 162n., 222n., 296 -ama, koncovka: v instr. pl. měkké dekl. subst. f. 143, 160n.; v instr. pl. subst. všech rodů 162n., 219, 242, 265, 288, 296, 302 -ami[-ámil-amy[-am'i[-ám'i, koncovka: v instr. pl. subst. f. 160n.; v instr. pl. subst. všech rodů 162n., 265, 272, 282, 288, 292, 296, 301, 310 Ance n., hypokor. jméno děvčete: 209 angrešt¡angreštu ,plod angreštu*: 214 (t. egreš, hegriš, chlupácjchlupáč..., kudlac..., srstka, nesrstka, jakoupka, mňechónka/ mňechórka, šmxidrha\šmagrha, turka\tu-

renká) ar < f \ 54 arteple: v. erteple... argot: v. nářečí společenská asibilace: v. d, í asimilace: a. artikulačního místa 55; a. artikulačního způsobu 56; a. na dálku 55; a. změlosti 55, 59n., 227, 231, 237, 258, 259, 267, 289, 310n. -átkol-atko, zakončení deminutiv typu „kuřátko“ : 113, 128 (t. -etko, -ítko...,

-otko, -untko) atrakce skloňování jména počítaného předmětu: u číslovek typu „p ě t“ 183; u čísl. „tisíc“ 184; u čísl. „sto“ 184 au, dvojhláska: 25, 35, 285, 304 au < aw 25; au < al 28; au < a-u, a-ú 76, 110; au < á 112, 121, 304

385

au > ał 110; au > ou/ó/ú — v. ou < au (au, au)... -au, koncovka v gen. sg. typu „stavení“ : 121 aumara/oumara ,skříň*: 28 (v. t. halmara..., jalmara...) -áv-, přípona sekundárních imperfektiv od předponových perfektiv

l.tř. préz.

typu „maže“ a zčásti též 5. tř.: 210 -aw'i- > -aj- > -ej----- v. aj (ej) < aw'i

*a, *a, někdejší samohlásky (zvi. fonémy z předhist. ę a fonetické varianty 'a, 'á): *a, *á > byv. ě krátké a dl. (přehláska) — v. ě krátké a dl. < *á, *a; *á, *a > a, á (neprovedení přehlásky) — v. a, á < *á, *a morfologizace podob s přehláskou nebo bez přehl.: v deklinaci subst. 122, 128n„ 142n., 241, 242, 248, 251n., 255, 296, 301; v někt. skupinách sloves 122—128,129,186, 225,226, 227, 232, 237, 241, 243, 246, 248, 255, 256n., 264, 265, 272, 293, 295

b, souhláska: 23 b < *w 25; b < p 62 b, b9, slabičné b: 32 babičkalbábičkalbábinkalbabjenka: 212; dat., lok. sg. babice 57, babijce 57, 225 (v. t. babjicka...; t. stařenka) babjička¡bab'ička: 29, 227 (v. t. babička...) Baborów (v Polsku), baborowské nářečí: 300, 304\ ukázka 306 babula ,husať (expr.): 215 bandori: v. brambori... banovat ,litovat*: 215 bantovat ,prohledávat kapsy*: 215 bár/bárs ,třebaže, ačkoli*: 204 bát se: v. bóji se... be, pohyblivý morfém v tvarech kondicionálu: v. bejt... (sloveso pomoc.) be < *b'e, tzv. ztráta jotace: 48, 233, 282 bečet ,plakat*: 216 bečka ,sud‘ : 213, 215 (t. sud) běhno ,bahno*: 130 bejk\béklbík\býklbyk ,býk*: 11, 12, 36, 37, 38, 91, 97, 166, 218, 241, 259, 263, 286, 324; nom. pl. béce 87, 145, byky 152, 290 bejtlbejllbejlilbyjtlbétlbitlbytlbyílbycjbyč ,b ý ť : 33, 34, 40, 88, 135, 194, 219, 222, 227, 236, 242, 264, 277, 287, 292, 295, 301, 309 a) sloveso významové a sponové: tvary préz.: 199— 201; t. 1. os. sg. sem X su 220, 232, 236, 242, 265, 272, 281, 288, sim/sym (som/sm) 79, 227, 265, 288, som 227, 265, 281, sem/su (só/so) X nej­ sem/nesu... 78n., néjsu 139, 267, nésó 97, níso/nisu 97, 259, nejsem/ňesem 79, 293; 2. os. sg. ses 221, 226, 230, 236, 246; silsyls'i 45, 225, 254, 257, 266, 271, 290, hesy 293; 3. os. sg. nejňi/néňi (neni/nyni) 79; 1. os. pl. sme/zme 63, 220, 238, 247, 258, 259, 265, 279, 282n., 289, smi (zmi/zmy) 63, 79, 189, 255, 289, seme 232, hezma 193; 2. os. pl. sete 232; 3. os. pl. nejsú 79; složené tvary préz. 201, 272, 282, 288, 290, 293, 296n., 301n., 303, 312 tvary bud. času 201\ t. bodo, bodeš... 102, 103, 324, buru, bures... 64, 227, bedym/bydym, be^eš/by^es... 314n.; 2. os. pl. ňebudele/ňebug'ec'e/ňebugeče 44,

386

285 tvary imperat.: 202\ t. bul (bódlbugjbug), bulme\budme (budmy), bulte (bujte) 58, 220, 254, 258, 270, 271, 279, 290, 293, bid (bedlbed/bydlby?'), bilme! bidme (byďmajbycímylby^my)... 222, 226, 236, 259, 270, 279, 293, 312 přechodník: 202; t. bila/buda/budacy 265, 270, 271, 279 přič. min.: 202n.; t. bú/býl x bila\byla... 266, byljbel 33, 232, ó^/ód|/6Z 3 2 ?

54, 225, 291, bol/bou 282, bul, bula ... 202, 227, 324, bul, byla... 186, 202, 302 b) sloveso pomocné: v složených tvarech min. času: 197n.\ t. 2. os. sg. -s (-z) 222, 226, 230, 236, 243, 269, 271, 279, 290, si 222, 257, sy 271, 290, -¿¡-es' (-ez') / s'i 198, 290, 312 v tvarech bud. času nedok. sloves: 198 v tvarech kondicionálu: 198n.; t. bi/be/bé/bé/by 290, 312, (a)bichmel(a)bisme X (á)biyme/(a)bizme 63 bere — brát/brat, typ sloves 1. tř. préz.: 184; inf. brat 135, bral 194, 232 bevat/bívat/býval/byvac' ,b yd leť: 213, 215; 3. os. pl. bévaji 115 (srov. vostávat...) bez, bez-, předložka a předpona: před samohláskou, sonorní souhláskou a před v- 63 bezpředložková spojení typu mluvil sem strejcem, dira vratech, sel kovářom: 57, 64, 68, 72, 206n., 223, 231 bezat (-ll-c) I bezet ,běžeť: 48, 233, 282 (v. t. bjejzet..., bjezat..., dežeť) bélbélbi, pohyblivý morfém v tvarech kondicionálu: v. bejt... (sloveso pomoc.) U < V: 29, 46 (v. t. bj < b') bicjbič: v. bitlbit... bic/Vič, typ měkké dekl. subst. m. neživ.: 142,143n., 151n.\ t. gen. sg. biče/biča 122, 129, 219, 236, 242, 251, 254; dat. sg. biči/bičů (-o/-ó) 116, 219, 236, 242; log. sg. biči (Vičy) I bičů 145, 264, 287, 309; lok. pl. bičoch 156; instr. pl. bičema 162 (v. t. bjič...) bi \ bidme/bilme...: v. bejt... (sloveso význ.) bichmejbisme X biyme/bizme: v. bejt... (sloveso pomoc.) bík: v. bejk... bit ,b ý ť : v. bejt... bitlbitlbillbicjb'illb'icjb'ič ,b íť: 29, 33, 34, 88, 135, 262, 277, 292, 297; 1. os. sg., 3. pl. biju — bijou 115; imperat. nebi\nebi (ho) 193; přič. min. bjul, bila / b'úl, Vila 186, 302, 314 bivat: v. bévat... bj < b': před i 47, 226n., 238, 273, 297; před a < a v původ, skupinách ,b + j (i>j) + samohláskať 47, 226, 236, 240, 252, 262, 268, 271, 285; před byv. e 48n., 218, 240, 262, 268, 271, 285 bjec: v. bjič... bjejzet/bjejzec' ,běžeť: 71, 232, 297, 319 (v. t. bezat..., bjezat..., dezeť) bjetev: v. vjetev... bjezatIbjezet, přič. min. bjezal, bjezali: 123, 218, 268; bjezit — bježila 136, 227; 3. os. sg. bjézí/bjézi 99, 139 (v. t. bezat..., bjejzet..., dezet) bjičlbjyč[bječ ,bičť: 47, 238, 255, 273 (v. t. bič...) bjilej[b'ilej ,bílýť: 29, 47, 227 (v. t. dilej) bláto[bloto/bláto[bláto: 1 6 , 134, 219, 222, 236, 242, 263, 287, 309; gen. z blata 134 blauzyn/blázen/blazenlblozyn/blázen: l ll n ., 219, 264, 287, 309; vok. blozhe/buozfňe 67 bn, bň > mn, mň > m: 65, 231 bobále ,bramboryť: 214 (srov. brambori...) bocaň/botaň ,čáp‘ : 215 bójí/bóji se (sa) ,bojí seť: 139, 257, 266; imperat. nebuj se, nebujte se 106, 138, 246; přič. min. bol se, baula se 112, 304 bolat/bolet — bolalo: 123; 3. os. sg. bólí/bóli 139 bolejs'c' ,bolesť: 71, 303 bot m. X bota f. ,botať: 142 (v. t. bída) botaň: v. bocaň... brambori/bramburi/bandou: 213 (t. bobále, erteple..., herteple..., grumbiri, japka/

zemski japka..., jábliska..., kantofle, kobzole, krumple..., zemáki..., zemki...) Brandýs n. L., městská mluva: 327

387

Branica (v Polsku), branické nářečí: 298, 300

brátIbrat/brát: v. bere — brát/brat... brat¡brater¡braty: 82n.; dat., lok. sg. bratrov'i/bratrovji 29, 47, bratroji/bratroj 50n., 230, 297; instr. sg. z bratom 154, 282; nom. pl. bratrové¡bratry 155, brado 155; gen. pl. bratru, dat. bratřím¡bratrům..., instr. bratřima 164; gen. pl. bratuov 156; — 2: bratra klukem, gen. sg. místo adj. přivlast. 173 bratrovejlbratroulbratrú(-u)lbratrúch(-uch)lbratrúj(-uj)¡bratrův (-uv), adj. přivlast., tvary: 104, lilu ., 172, 222, 231, 236, 246, 248, 251, 258, 259, 267, 269, 272, 274, 289; neskl. bratrovo¡bratrova[bratrov¡bratroj 172n., 272 brávek/bravek ,vepřík, zvi. vykleštěný4: 132 brezeň: v. březen tyla¡tyla ,berlať: 54, 291 Brtnicko, nářečí: 255

břasIbřasa/ břása: v. vřas... břed ,vředť: 25 (v. t. vř\ed...) břeh, typ tvrdé dekl. subst. m. neživ.: 142, 143n.; t. nom. sg. bře 61, 252, 282, břeh 219, 286, břieh 101, 298, břih/břyh 101, 137, 286, 287, břig/břyg 309; gen. sg. břeha/břega 101, 137, 309; dat., lok. sg. břehu[břeho/břeho 102, 244, 259; nom., ak. pl. břehe 145; gen. pl. břehuv 274; dat. pl. břehum/břehom 156, 296, břeham 296; lok. pl. břehoch 156, 266, 296, 302, břehách 296, 302; instr. pl. břehama/břehoma/břehami 162, 265, 288, 296, 302, břegam'i 310 břesk ,vřes4: 25 (v. t. vřas...) březa(-e) X bříza(-e): 134; březa X břoza 131; břejza 93; rozdíly v dekl. 146, 219; gen. pl. bříze 94 březen[brezeň ,březen4: 267, 288; gen. sg. března, lok. v březni¡březni 149 břieh¡břiglbřihlbřyg[břyh: v. břeh... břochIbřóchlbřuch ,břicho4: 102, 114, 142, 241, 263 břoza: v. březa... budoucí čas nedok. sloves: v. slovesa... bullbul...: v. bejt... (sloveso význ.) Buláci: 324 búta ,domácí bota, trepka4: 133, 134 (v. t. bot X bota) by, pohyblivý morfém v tvarech kondic.: v. bejt... (sloveso pomoc.) byd\byc\byjt\byt\byh v. bejt... býkjbyk: v. bejk... byvacjbýva*: v. bévat...

b', souhláska: 29, 227, 238, 254, 255, 262, 297, 303; b' X b 46, 271, 285, 307 b' > 6*— v. 6* < b'; b' > bj — v. bj < b' *b'ě > be: v. be < *b'ě b'icjb'iclb'il: v. bít¡bit... b'ič: v. bič... b'ilej: v. bjílej...

388

c, souhláska: 23n; alternuje s k, s t, s i (cjč) 41 c < *tj 43; c na místě i (c < d) 26, 44, 262, 281; c < s po n, h a jiných souhl. 69n., 220, 247, 254 c > s p o ^ 7 0 ; c > j — v. disimilace ve skupinách syká v e k ... -c, zakončení infinitivu: v. slovesa (infinitiv) -c < -ct: 70 cap ,kozel4: 215 čárek ,chlívek pro tele4: 215v cedílko\cediuko\ce 'Alko x cedítko: 81

cejlitlcélit[ciHtlcíUllcilil/cyHl ¡cyW: 92n., 95, 96, 97, 114, 218, 221, 224, 230, 237, 241, 247, 259, 263, 277, 292

cela: v. c'ela... celonárodní jazykový útvar: 9, 23 (v. t. spisovná čeština, hovorová spis. čeština) centrální (severní) podskupina středomoravských nářečí: územní vymezení a obec. charakteristika 251; společné znaky 251; oblastní rozdíly 251n.; zvláštní znaky někt. úseků 252; ukázky nářečí 253 cérka ,děvče, dívka*: 212 (srov. defče...) cesta: 18; instr. sg. cestum 160, 296 cetka: v. Jetka... cezé/cezi/cezi: v. cizej... cicho: v. licho... církevjcyrkev, typ deklinace: 149 cílit/ciHt/cíH*: v. cejlit/celit... cizej/cize/cizíIcezé/cezilcézi/cdzilcyzýlcyzy ,cizť: 37, 87, 88, 89, 90, 91, 94, 114, 218, 241, 244, 247, 259, 263 (v. t. cuzí...) co, zájmeno: tvary 176n., 178n., 325; t. lok. f čom 221, 237, na cim 222; — spo­ jovací výraz 204 coby ,abyť: 204 copak, úvoz. částice zjišťovacích otázek: 204 ~ct ^ ~c* 70* — ct -cl ^ ~st ~sl 70 cuzí/cuzy/cuzy/cu^í/cu^ýlcu^y ,cizíť: 41, 114, 262, 263, 281, 286, 307, 319, 322 (v. t. cizej...) cyrkev: v. cirkev... cýlil/cyW: v. cejlit... cyzý/cyzyfcdzi: v. cizej...

c', souhláska (oblastní fonetická realizace fonému l): 26, 30, 44n., 285, 294, 307 (v. t. I) c' > č — v. č < c'; c' > c — v. c na místě l -c', zakončení infinitivu: v. slovesa (infinitiv) c v. t. ic'a/c'e, c'eb'e, tvary zájm. 2. os. sg.: v. ti¡ty... c'elaIc'ele/c'ety/c'elym/c'elyn/čela/cela ,teleť: 112, 304, 309, 313; gen. sg. c'elejc'a/c'elyñc'a, dat. c'elejc'ulc'elyñc'u 119, 304, 311; instr. sg. celacom 157; nom., ak. pl. c'eleta 119, 304, c'elynta 311, celce 158; gen. pl. c'elejt 119, 304, c'elit/čelit/c'oliet 119, c'elünt 158, 309, 311 (v. t. tele..., tile) c’dackofc'elyncko, c'elejtko: v. telacko..., telátko... c'yrp'ecjcyrp'ec ,trpěť: 44, 307 (v. t. trpítjtrpjet...) c'ysk'i ,těžkýť: 112, 118, 309 (v. t. taškí, leškej) č, souhláska: 23n. č < c' 26, 30, 45n., 285, 294, 307, 312, 323; č < š po n, ň a jiných souhl. 69, 220, 247, 254 č > š po p 70; č > i — v. šl < šč; č > j — v. disimilace ve skupinách syká vek ... -č, zakončení infinitivu: v. slovesa (infinitiv) ča/če, tvary zájm. 2. os. sg.: v. ti/ty... čalo ,čeloť: 130, 225 čap ,čepť: 130 čapečka, čapka: v. čepička, čepka časování: v. slovesa čelit ,čadit, čouditť: 117 čejtal: v. čítat... čela: v. c'ela/c'ele...

389

čemny: v. lemny... čepaňe ,nádobí*: 69, 213, 291 (srov. nádobí...) čepica/čepice: 209 čepička, čepka [ čapečka, čapka: 209n. čer-lče- < *čf-: 54, 218, 263 čerep ,střep*: 69, 283 (v. t. třep, strep) čeresňa ,třešeň*: 69, 283 (srov. střesne) cerevofčevo ,střevo*: 69, 283, 291 (stov. střevo) česká nářečí (v širším smyslu): v. nářečí čes. jazyka česká nářečí v užším smyslu: územní vymezení a základní charakteristika 11; hranice proti nářečím středomor. 12; hlavní společné znaky 217— 220; někt. další znaky 220; míra diferenciace v poměru k jiným nářeč. skupinám 220n., 321; středočeská, jihozápadočeská, severo východočeská, jiho východočeská (česko­ moravská) nářeční podskupina — v. přísluš. hesla české osídlení v cizině: 20n. česko-polské jazykové pomezí: 17— 20 českomoravská nářeční podskupina: v. jiho východočeská... česko-slovenské jazykové pomezí: 16n. cesto ,často*: 122, 304 čeština obecná, spisovná: v. obecná č., spisovná č. cetka: v. letka Čijcy, úvoz. částice zjišťovacích otázek: 204 Čevo: v. čerevo číhatIČihat/ Čóhat/ Čóhai/ Čouhat/ čúhat/čúhal/ čyhac': 104, 114 cícho: v. Ucho... číslovky: dekl. typy 181; rozlišení život, (osob.) a neživ, (neosob.) v nom. pl. m. 290 čítat¡cejtal/čýtai: 37; préz. čícu/čicu (Čýcu/Čycu)..., číces. .. , číče... X čítám, čítáš... 185, 273, 291 čma: v. Ima *čr'- > tř-lstř-(str-)lchtř-¡čer-lce-: 68n., 221, 263, 282n., 291, 311 čt > št: 55 Čuháci, čuhácké nářečí: 104, 258n.; ukázka 261n. čy: v. či čýcu...: v. čítat... cyj, čyjo/čyje, ,cy jačí‘ : 176, 295, 302 cyrp'ec: v. c'yrp'ec'

d, souhláska: 23; alternuje s £ 41 d < *ď 43n.; d na místě d 26, 44, 281n.; d < 162; d < b' 48, 233, 324; d < kd 64, 231 d > r — v. r < d;d > j — v. disimilace ve skupinách syká v e k ... dát X dat (dat/dac'...): 16, 135n., 219, 222, 236, 242, 264, 287, 309; 1., 2. os. sg. dum, doš l l l n .; 1. os. pl. dáme 88, dumě 112; 2. os. sg. imperat. dej/déj 109,139, 219, 267, 287, 293, 301, 309, dé 109, 241, dí 109, 259, daj 108, 264, 287, 293, 295, 301, doj 287, 301; 1. os. pl. dejmy 33; 2. os. sg. min. č. dal si X dais (dal sy X dals/dáls) 198, 222, 230, 243, 269, 271, 279, 290, dales', dalas' 312; přič. min. dol 112, 303

390

dativ pl., sjednocení koncovky u subst. všech rodů: 162n. de ,kde*: 64, 231 (v. t. gde, gre, hde...) dědina: v. dědina... dejvjet ,devět*: 71, 297 (v. t. devjet, gjevjac) deka ,přikrývka*: 215 den/deň: 44, 282, 293; ve nne ,ve dne* 56; rozdíly v dekl. 149 (v. t. deh¡^eh...) depalatalizace souhlásek: 26, 42— 49, 51, 86n., 322

deržatlderžal [derzet/deržel — deržal: 31, 54, 124, 194, 233 (v. t. dfžat. . ., dyržec'..., 2'eržec') deset, gen. deseli/děsili/desyčy..., instr. deselima: 183 (v. t. gjesjac, g'es'yňcf) dešiIdešc/déšč/díšc/ťfcsč: 65, 219, 236, 242, 254 detilgecilz'ec'i ,děti4: 26, 44, 281n. (v. t. oKře X dila...) devjet, gen. devjeU[devili[devicy...: 183 (v. t. dejvjet, gjevjac) dežet ,běžeť: 48, 324 (v. t. bežat..., bjejžet..., bježat...) déž: v. diz di ,kdy4: 64 (v. t. gri) dí ,dej4: v. dát X dat... dialektologie: předmět d. a její význam 5; vývoj české d. 333— 347; naléhavé úkoly české d. 347n. dialekty: v. nářečí dicki ,vždyckyť: 55 dílej ,bílý4: 48 (v. t. bjilej...) disimilace: ve skupinách souhlásek 55; ve skupinách sykavek, polosykavek a zubnic 57n., 225, 238, 247n., 252, 254; typy zaplajte, ajjci 58, 221, 224, 236, 248, 252, 254; typ Jcopajna 58, 237, 248 dispalatalizace: *e > 'o, *ě > 'a — v. 'a < *ě, 'o < *e distributivní (podílná) slovesa: 210 díšč[dišč: v. dešl[dešč dil ,v ž d y ť: 55 dižjdéž ,kdyžť: 64, 204 *dj > z\z\ v. z (*r) < *dj dje ,dvě‘ : 51, 222, 231, 237, 254 (v. t. dva...) dlhjduh ,dluhť: 51, 263, 269, 272 (v. t. dluhfdluh...) ďíU[dúhi ,dlouhý‘ : 31, 51n., 269, 272 (v. t. dloubej[dlúhí. ..) dl < rl: 64 dl > ll(> 1)57, 232; dl > rl 64 dlaň, typ měkké dekl. subst. f.: 142, 143n.; poměr k typu rúže 161, 231; poměr k typu kost[kosi 161; instr. sg. dlaňej 93, 230, dlani x dlaňou 116 dláska ,podlahať: 215 dloh: v. dluh... dlouhé samohlásky, dloužení samohlásek: v. samohlásky dlouhé (zdvojené) souhlásky: v. souhlásky dl(mhej\dlúhi[dlúhi\dlúhý[dluhy[dlug'i\ 30, 52n., 167, 279, 308; f. dlouhá, dat., lok. sg. dlouži 170 (v. t. díhi...) dluh\dlohldluh\dloh\dlug\ 51, 52n., 218, 263, 272, 279, 286 (v. t. dlh...) dn, dňldň^< nn, nň[ňň: 56n., 231, 237 dn, dňjdň > nn, nň\ňň ( > n, ň) — v. nn < dn, nň < dňjdň do ,kdo‘ : 64, 231 (v. t. gdo, gro, hdo...) do, předložka v případech typu idu do pekara: 207 dob: v. dub... dobrej[dobré/ dobři/ dobrý[dobry: nom., ak. sg. n. dobři[dobři/dobré[dobré 37, 38, 99n., 166, 276, 292, 295, 301, 308, 326— 328; gen. sg. m., n. dobriho/dobriho/dobrého/do­ brého 99,100,138,166, 286; lok., instr. sg. m., n. dobrim 169; nom. sg. f. dobro/dobrau l lí n ., 303, 304; gen. ak. pl. dobrich/dobrých/dobrých 168, 269, 271, 279; instr. pl. dobrejma 219 dóda, dódinek ,dědeček4: 212 (srov. dedecek/derecek...) dojdu X dondu: 79 dojí — dójit\dójil\dóit\dáil ,dojit4: 139, 257, 266 dóle\doule\dúle\dule ,dole, dolů4: 104, 137, 139, 278 dolská nářečí: územní vymezení 276; východní hranice 109; historická podmíně­ nost hranic 322n.; společné znaky s hranickým úsekem západních výchmor.

391

nářečí 276n.; celková charakteristika a dílčí rozdíly 278n.; ukázky nářečí 279n. dondu: v. dojdu... doudlebské nářečí: 14, 227n.\ ukázka 230 douha ,duha4: 133 doulek: v. důlek doule: v. doře v. dub... dr (< zdr) < zr: 69 drátednik/dráteinik[dráteňnik dráteník4: dčm., 231, 237 dratev\dratva\dratvja, rozdíly v deklinaci: 149 drejši ,dražší4: 58, 109 drozd\druzd\druozd\drůzd, gen. drozda: 107, 137, 219, 287, 292, 295, 301, 308, 309, 314 druhej, typ deklinace: 181; t. gen. sg. m., n. druha 165; lok., instr. sg. m., n. druhim 169; gen. sg. f. druhi X dat., lok. druhej 169n., 225; gen., dat., lok. sg. f. druhijdruhi 169n., 221, 231, 237, druhej/druhej/druhé/ drohé/drohí 139, 170, 231, 237, 247, 251, 257, 259, 267, 325, druhi\/druhé 327; nom. pl. druzy 301 drzat — drzal¡drzál/drzál x držel (drzec') — držel: 44, 123n. (v. t. derzat..., dyrzec'..., g'erzec') dr ( < zdř) < zř: 69 drejmal\drýmal\drymac> ,dřímat4: lOOn. dřejvi ,dříví4: 93, 95, 225 dřevednei Idřevjednej Idřevennejidřevjennejldřevernejidřevenejldřevjannyldřev'anny ,dřevěný4: 48, 55—57, 131, 231, 237, 252, 255, 303, 310 du, des... X idu, ides... ,jdu4: 78; nejdu X neidu\ne'idu X nendu ,nejdu4 79; 2. os. pl. ig'oc'o 130; 3. os. pl. idQlidi^lidum 41,112; přech. ida 78; 1. os. sg. bud. pudu/půduIpůjduIpujdu 79, pum 64, pujd^pujdym 112; imperat. di (g'i), deme/dime 79, ig' 79, půdema ,pojďme4 193, 2. os. pl. pote¡polte/рос'e/росе (v opisech 1. os. pl. росе pujfem, росе zaspivamy se) 193; přič. min. iséu, isua 79, šol/šul, šla 302, pl. šl ,šliť 89, šliymy ,šli jsme4 197; inf. itlitlil(yllýi)lis'cjišČ 73, hit 75 dub/dob/dob ,dub4: 102, 241,244, 259, 263, 286; gen. pl. dubuv 155, 289 (v. t. dymb) duh: v. dlh... dúhi: v. díhi... důlek\důuek\doulek ,důlek4: 28, 37, 262, 278 důle¡důle: v. dole... dvá(dvo)/dva m., dvje(dv'e)ldva n., dvje (dv'e) f., deklinace: 181n.; t. nom. m. život. dvá X neživ, dva 225, 243, 266, bez rozliš. 290; nom., ak. n. dv'e okna/dva okna 312, 315; gen. ak. m. život, dvoch 269, 279 (v. t. djé) dvacet, gen. dvaceti¡dvacili. . .: 183; instr. dvacjatmi 282 dvůr[dvůr: 84, 278; lok. sg. ve dvori, nom., ak. pl. dva dvore 148, 281; dat. pl. dvorům[dvoram 162 dymb ,dub4: 308; gen. pl. dymbův 311 (v. t. dub...) dyrzecjdyfžec' ,držet4: 54n. (v. t. derzat..., drzat..., geržec') *ď, býv. souhláska: *ď

392

>

d\d

43n., 273, 281n., 293

d, souhláska: 23, 281, 285, 292, 294, 300, 302; asibilované d — v. g', | < g', g na místě d; d (gjg[g) X d 43n., 218, 240, 262, 285, 293 d < * ď 43n., 273, 281, 293; d < g — v . z d < zg d > j — v. disimilace ve skupinách syká vek...; neexistence ď 26, 44, 262, 281n. dbalIg'bac'/gbač ,dbát4: 44, 285 dedecekjderecek[dedácekldědoušek¡deroušek: 212 (t. dóda, dódinek, stařeček...)

dědinaIz'ez'inal zezina/ zezuna! zezina/dědina ,vesnice': 26, 44, 213, 215, 281, 285, 292, 294, 300, 302 (t. ves, veslice) defčacko ,odrostlejší děvče': 209 (v. t. defcisko...) defceIdeuče[douče¡difče/difče: 119, 134, 212, 231, 254 (t. cérka, ďefcica, defcisko..., devucha..., liolká) defčica ,děvče': 212 (srov. defce...) defcisko¡defčesko ,odrostlejší děvče, dívka': 209, 212; dat., lok. sg. defčisku/defČíš­ kovi 157 (v. t. defčacko; srov. defce...) dělat!dělat)dělal: 194, 213, 214, 252,^258, 259; 1. os. sg. delam 138, 220; 3. os. pl. delaji/delaj 115, 138, 220, delajó/delajú 104, delajou 332; přič. min. cleldl, dělala 139 247 255 257 de^2eňígk\%eÍ ,den': 44, 281, 285, 292, 293, 294, 300, 302 (v. t. den/den) dereček/deroušek: v. dedeček... deuče: v. defce... devucha!%evucha ,odrostlejší děvče, dívka': 212 (srov. defce...) di, deme/dime:v. du, deš... difče/difce: v. de^če... ďile X dila (gyča) ,dítě': 119; nom., ak. pl. děli 218 (v. t. děti...) díve/dive sa (se) ,dívá se‘ : 185, 273, 291 (v. t. give se...) M < M : 56n. douce: v. defce... e, é, samohlásky: 33—39, 217n., 240, 241, 246, 251, 252, 254, 255, 257, 258, 259, 262, 263, 285, 286, 298, 303, 304, 307, 308, 315 e < é 98, 100, 286, 292, 295, 301; e < byv. ¿43n., 45, 46, 48, 51, 99, 117n., 218, 233, 241, 263, 286, 303; e/ej < byv. dl. e 101, 225, 263, 278, 286, 304, 308, 315; e/ie < býv. dl. i 101, 298; e < e 39, 248; e (ě/e/d) < y(i) 33— 35, 85—88, 89, 90,96, 145, 227, 233, 238, 241, 244, 247, 248, 251, 255, 257n., 259, 262, 291, 324; e < krátké *£, 112; e na místě a 130 e > é před ň, j — v. é < e...\ e > i — v. i < e(ě); e > i/ypřed nosovými souhl. — v. i/y < e(e) ...\ e> ’o ('u['úl'uo) — v. 'o < e (dispalatalizace); 'e > o — v. o < 'e; e > a — v. a < e é ( < ej) < ý(i) 11—13, 16, 90—96, 102, 241, 248, 251, 258, 259, 263, 320n., 322, 324, 327— 340; é < ej(ej) 97, 241, 278, 326; é < ej (< aj) 109, 241, 276; é < e před ň, předý 139, 267; é < býv. dl. e po l 98 é > i (> i) — v. í(i) < 'é (úžení); é > y(i) — v. y(i) < 'é; é > ie/ié, je/jé, ie/ié — v. ie/ié... v kopaničář. nářečích; é > ej — v. ej < é; é > uo(u/o) — v. uo(u/o) < é (dispalatalizace); 'é > uo\u — v. uo/u < 'é e/ěfe, spojka ,,i": 87 (v. t. he, i) e- I he-: 74n., 252 e- I je-: 74 -e, -é, koncovky: -e v gen. (ak.) sg. m., v gen. sg., nom., ak. pl. n., nom. sg. f. měkké deklinace subst. 122, 129, 143; v nom. sg. subst. f. typu Máňa 150; v ak. sg. subst. f. 313; v lok. sg. tvrdé deklinace subst. m., n. 152, 153n., 157; v ak. (nom.) pl. m., v gen. sg., nom., ak. pl. f. tvrdé deklinace subst. 145, 154; — v nom. pl. zájmen přivlast. 177, 219, 225 -é (-e) v nom. pl. subst. m. život. 155, 267, 290; v gen. pl. měkké (tvrdé) deklinace subst. f. 94, 145, 160, 248, subst. n. 158, 248; — v nom. (ak.) sg. m. tvrdé deklinace adj. 166; v nom., ak. sg. n., v ak. (nom.) pl. m. a v nom., ak. pl. ostat, rodů tvrdé dekl. adj. 166; v gen., dat., lok. sg. f. tvrdé dekl. adj. a rod. zájmen 170, 178, 247, 251, 257, 273n., 296, 313n., 326, 327n.; — v nom. m. život, číslovek ,,tři, čtyři" 182; — v prézentních tvarech sloves 4. tř. 94n. -e X -o, zakončení adverbií: 210

393

-éceJc: v. -ejček... -ečk-a, slovotvor. přípona subst. deminutiv f.: 210 agreš ,angrešť: 214 (srov. angrešt...) -eho, koncovka gen. (a život, ak.) sg. m., gen. sg. n. tvrdé deklinace adj.: 168, 222 ech/-ech, pohyblivý osobní morfém v sloves, tvarech 1. os. sg. min. č.: 197, 288, 310, 312 (srov. -chl-y) -ech, koncovka lok. pl.: subst. m. 156, subst. f. (typ kost) 161, 233, subst. všech rodů 163, 274, 277

ej (ei), dvojhláska: 11,12, 16, 35, 36n., 38, 40, 90— 96, 218, 262, 278, 285, 304 ej < ý(í) 91—96, 97, 102, 105, 221, 224, 230, 231, 232, 237, 263, 278, 320n., 322, 327—330; ej(é/t) < aj 58, 96n., 108—110, 219, 227, 241, 259, 267, 276, 278, 321; ej < aj v superlat. předponě a v imperat. sloves 5. tř. préz. 109n., 287, 293, 301, 309; ej(aj) < aw'i 49n., 109, 227; ej < byv. dl. é 100, 304; ej < býv. dl. ě 100n., 225, 263, 278, 304 ej > é — v. é(< ej) < ý(í), é < ej(éj), é < ej(< aj); ej v. ej/é; ej yj(jj) ~ v. yj(ij) < ej > -ej (-éj), koncovka: v instr. sg. měkké deklinace subst. f. 93,159,222, 230; — v nom. (a neživ, ak.) sg. m. tvrdé deklinace adj. 166, 278; v měkké deklinaci adj. 94; v dat., lok. sg. f. tvrdé dekl. adj. a rod. zájmen 169n., 225; v gen., dat., lok. sg. f. tvrdé dekl. adj. a rod. zájmen 170,179, 237, 251, 257, 266, 271, 293, 296, 313n., 326; v nom. m. život, číslovek „tři, čtyřiťť 182; — v 3. os. pl. sloves 4. tř. préz.

9 4, 138, 190n., 192 (v. t. -eji[-eji. ..); zakocnení 2. os. sg. imperat. 192, 309 -ejček[-éčekf-íček, slovotvor. přípona subst. deminutiv m.: 93 -ejch, koncovka gen., lok. pl. tvrdé deklinace adj.: 168 -ejíl-eji(-ej), koncovka 3. os. pl. sloves 4. tř. préz.: 94n., 138, 190n., 192, 221, 230, 237 (v. t. -ej) -ejkl-ékl-ík/-ik, slovotvor. přípona subst. deminutiv m.: 93 -ejm, koncovka tvrdé deklinace adj.: v instr. (lok.) sg. m., n. 169, 222, 264; v dat. pl. 168 (v. t. -em, -ém, -íml~im) -ejmal-éma(-ema)l-íma, koncovka instr. pl. tvrdé deklinace adj.: 168, 171, 219 (v. t. -mi) -ejme, -ejte, zakončení 1., 2. os. pl. imperativu: 192 -ejtko: v. -etko -ejú: koncovka 3. os. pl. sloves typu umí — umňeť. 190, 282 -ék: v. -ejk... el, el < l, l: 31, 53, 226, 232n. em < m: 32 -em, koncovka: v instr. sg. subst. m. 154, subst. n. 157; v dat. pl. subst. f. (typ kost) 161, 233; — v lok., instr. sg. m., n., v dat. pl. tvrdé deklinace adj. 168 (v. t. -ejm, -ém, -ím\-im); — v 1. os. sg. sloves 1.— 3. tř. préz. 188 -ém, koncovka: v dat., lok. sg. m., n. tvrdé deklinace adj. 168, 267; v lok., instr. sg. m., n. tvrdé deklinace adj. 169, 242, 247, 264n. (v. t. -ejm, -em, -íml-im) -ema, koncovka instr. pl. měkké deklinace subst. všech rodů: 143n., 161, 162, 219 -éma/-ema: v. -ejma -emej-emy, zakončení sloves, tvarů 1. os. pl. imperat.: 192, 193n., 220, 265, 272,

394

277, 279 emfatické dloužení samohlásek: 140 -emu, koncovka dat. sg. m., n. tvrdé deklinace adj.: 168, 222 -enc-e, slovotvorná přípona plurálových tvarů subst. typu „kuře“ : 158 -enk-a, -enk-o, slovotvorné přípony subst. deminutiv f. a n.: 210 enom)jenom: 71 er < r, ť - 31, 53n., 79, 226, 232n., 240, 263, 286 er > %54, 233 erteple/ertiplejerpetlelarteple,brambory': 214, 215n. (v. t. herteple; srov. bramboň...)

esl, ešlé/ješlé ,jestli, zdali': 71, 89 eslipák/ešlépak: v. jes(t)lipak... - es' (-ez'): v. bejt... (sloveso pomoc.) esle\esce/jesce,ještě': 65, 71, 218, 236, 242, 254, 263, 286, 308 (v. t. hišce, jechce) -■ete, zakončení tvarů 2. os. pl. imperativu: 192,193, 220, 265, 272, 277, 279 -etkoj-ejtko, zakončení deminutiv typu ,,kuřátko": 128 (v. t. -átko..., - itko..., -otko, -untkó) eu < ew : 24n. ez ,aby': 204 é, samohláska (oblastní fonetická realizace fonému у ): 34, 35, 85n., 87, 145, 240, 241, 244, 247, 255, 324 é, spojka „ i " : v. e/é/é é, samohláska (oblastní fonetická realizace foném u y): 34, 35, 39, 85n., 87, 145, 240, 241, 244, 251, 324 e > e — v. e < e é, spojka „ i " : v. e/é/é -é, koncovka: v nom. pl. subst. m. život. 87, 154; — v zakončení sloves, tvarů 1. os. pl. 8 8 , 189, 193; v imperat. 87n., 192, 194 ě, dřívější samohláska (dvojhláska): byv. ě krátké a dl. < *á, *a (přehláska) 117n., 219, 241, 251n., 254, 264, 276, 282, 287, 297, 298, 301, 304 byv. ě krátké > e — v. e < býv. ě; é před nosovými souhl. > i/y — v. i(y) < < e (ě) ...; ě > 'a/'o (dispalatalizace) — v. 'a < ě, 'o < ě býv. ě dlouhé > i/i, i/ý, i/y, у (úžení) — v. í(ily) < dl. ě; dl. e po l > é — v. é < dl. é po l; dl. é > ej/e — v. e/ej < dl. ě; dl. ě > {e/e — v. e/ie < dl. ě; dl. ě > je/ié, je/je, ié — v. ie/ié, ié (je/jé) v kopaničář. nářečích £, nosová samohláska (v. t. у, ym, уп/у7ь)\ 40n., 313 $ < předhist. *£, *q krátké 112, 308, 309 krátké i dl. > *a, *a 112, 219, 241, 264, 287 krátké > 'a — v. ' a, a < *$, *q krát.; *£ > 'y/'уп, 'yň, 'ym ... ('g, 'e) — v. 'y < krát.; dlouhé > ' g, 'й/'йт, 'un... / 'o — v. 'q < dl. -£, koncovka: v ak. sg. subst. f. 112, 313; — v 1. os. sg. sloves 1.— 4. tř. préz. 112, 188n., 313 / , souhláska: 23— 25, 29, 59n. / < v 59, 62, 63n„ 258, 259, 267, 289, 310 fcala/fcala ,včela': 130, 225 fčerajši/fcerajšylfčeréší/fčorajšy ,včerejší': 108n., 287, 301 fcerišek ,včerejšek': ot fčeríška 109 fčil ,te ď : 305 fe < *f'ě, tzv. ztráta jotace: 48, 233 f j < / ' : před i 46n.; před a < ^ a v původ, skupinách ,f + j(bj) + samohláska' 47; před býv. ě 48, 218, 240 fk < chk: 68 flaška ,láhev': 216; gen. pl. flašekIflaškách 164 flek ,skvrna4: 215 flinta ,puška': 216 forota ,zásoba, hojnost': 215 foura ,fůra': 37 Franta: gen., ak. sg. Franti/Frante/Franté/Fraňte X Frantu/Franto/Franto 151,

395

247, 252, 254, 255, 257; instr. sg. Franto¡Frantem 154, 231, 238, 247, 254, 259 fšalijak ,všelijak*: 130 fšedni ,všední4: gen. sg. m., n.fšedňeho 296; nom. sg. f . fšedňajfšedňi, ak. fšednu! fšedni, instr. fšedňumlfšednulfšedni 167, 296, 297 ft < pt: 55 / ' , souhláska: 29, 2 6 2 ;/' X / 4 6 , 271, 307 / ' > f j — v .fj < / ' */'e > fe: v. fe < *f'ě

g, souhláska: 17, 25, 27, 42, 218, 262, 285, 307; alternuje s £ 41 g < k 27, 42, 62, 258 *g > h — v. h < *g; g > y\h > 0 — v. h(y) < g(k), zanikání h; k na místě g 27, 226 gágat, gagotat ,kejhat, štěbetat (o husách)4: 42, 215, 240 gazda ,hospodář4: dat. sg. gazdoFi 311; lok. sg. o gazdu 152, 311; nom. pl. gazdovja 155, 283

gde ,kde, kam4: 213 (v. t. de, gre, hde...\ t. kaj, kam) gdo ,kdo4, tvary: 176 (v. t. do, gro, hdo...) genitiv akuzativ v deklinaci subst. m. život, (osob.): sg. 151; pl. 153, 269, 271, 279, 289, 311, 321; — v deklinaci adj., čísl., zájmen: sg. 167; pl. 168, 171, 269, 271, 279, 321 genitiv subst.: místo přivlastňovacího adj. 173; genitiv záporový 206; vyrovnání tvarů gen. a lok. pl. 163n. glova ,hlava4: 17, 307 (v. t. hlava...) glgat ,hltavě pít4: 42, 240 glznat: v. klznat... grapa ,příkrá stráň, úbočí4: 215 gre ,kde4: 64, 222 (v. t. de, gde, lide...) grejcarIgrécarjgrajcar¡grícar ,krejcar4: 42, 109; gen. pl. grejcarou 104, grejcarúch 163; lok. pl. grejcareehlgrajcarach 163 gri ,kdy4: 64 (v. t. di) gro ,kdo4: 64, 222 (v. t. do, gdo, hdo...) grotek: v. hrotek grumbiri ,brambory4: 214, 215 (srov. brambori...) grúň ,lesní stráň, paseka4: 215 gf-\ 72 gus'ur ,houser4: 112, 308 (v. t. housar, houser...) gymba ,huba4: 113 (v. t. houba) gyňsjgys' ,husa4: 40, 45,112, 313, 315 (v. t. husajhus..., hus'...)

g', poziční varianta souhlásky g: 30n.

V

396

>

—

v - z(?) < V

h, souhláska: 17, 23n., 60, 307; míšení h s cl! 12 h < *g 17, 42, 218, 240, 307; h(y) < g{< k) 64, 226, 231; h protetické 72, 74n., 227, 248, 252, 256, 304 h > ch — v. ch < h; zanikání h 61, 64, 68, 72, 220, 231, 252 h(y)lch, předložka ,,k“ 64; předložka „ v “ 68; zanikání předložky h(y)/ch 64, 68, 72, 206, 223, 231 ha- I a-: 74n„ 227, 252 had¡hád/haud/ hod,had‘ : llln ., 133,137, 219, 264, 282, 287, 301, 303, 304; gen. sg. hada 137, 301; gen. pl. liadúch 153 hadrjhadir X hadrajhandra: 82, 142

halí — kadet, imperat. nehádej, přič. min. háďel ,hází...‘: 188, 227, 238, 248 (v. t. házá...) hajnej[hajné\kejnej[hejné/ hejní/ héjní/ héjný/Mní ,hajný': 109, 139, 259 halujz': v. haluz/haluze haldamáš: v. aldamáš halmara/harmara ,skříň‘: 75, 252 (v. t. aumara..., jalmara...) haluz/haluze/halujz' ,větev': 71, 2Í3, 215, 303 (srov. vjetev...) han/hanej: v. hen/henaj... Hanáci: 12; hanácká nářečí: v. středomoravská neboli hanácká n. handra: v. hadr... haňba ,hanba': 44, 240 harmara: v. halmara... háť. v. lhát/lhát... házá/hází/káze — kázat/kázal/házet, přič. min. kázal...: 122n., 186, 219, 246, 264; t. 3. os. sg. hazo 130, 298 (v. t. hádí — hádet...) hde/yde ,kdeť: 64 (v. t. de, gde, gré) hdo/ydo ,kdo‘: 64, 226 (v. t. do, gdo, gro) he/hé, spojka „i": 75 (v. t. e/ě/é, i) he-/e74n., 252 hegriš ,angrešt': 214 (srov. angrešt...) hecovat ,popouzet': 174 hejk/hék ,hajek', gen. sg. hejku: 109 hejnej[hejné/hejní/héjní[héjný: v. hajnej... hen/henaj¡henkaj/henkej/han/hanej ,tam': 214 (srov. tam...) herka ,hubený, sešlý kůň': 216 herteple ,brambory': 75, 214, 252 (v. t. erteple...; srov. brambori...) hev/heva/hevaj ,sem': 214 hé-/é-: 252 hi-, hí- / i-, í- {ji-, jí-)'- 74n., 227, 248 hiátové souhlásky: 55, 72—77 hídlo ,jídlo': 75, 227 (v. t. ídlo...) hidro: v.jidro... hin/hindle ,tam': 214 (srov. tam...) Mní: v. hajnej hiskra ,jiskra': 75 (v. t. iskra..., jiskra) hišce ,ještě': 39, 98, 248 (v. t. ešle..., jechcé) hit: v. du, deš... hjezda ,hvězda': 51, 72 (v. t. vjezda) hlava/hlava\huava ,hlava': 17, 28, 262, 269; gen. sg. hlavě 88 ; gen. pl. hláv 160, 225 (v. t. glova) hlbokálhlboká/hlyboká/hliboká/huboká {cesta),hluboká': 52, 263 hlt/hut ,hlť: 31, 269 hlúpá/húpá ,hloupá': 28, 51, 262, 269 hláskoslovné rozdíly v tvarosloví: 141; v koncovkách préz. tvarů slovesných 188 hlava: v. hlava hma/hmla ,mlha': 78 (t. mha..., mlha) hn-, Mi- [ n-, ň-: 74n. hne ,nic': 32, 249 MU ,niť': 75 (v. t. Tíil) ho, gen., ak. sg. m., n. zájmena 3. os.: v. von... ho-, hó- / o-, Ó-: 74n., 248, 252 hod: v. hadjhád... hodé/hodi ,posvícení': 213, 215 (srov. posvícení...) hohli/hóhli ,uhlí': 75, 248, 252 (v. t. uhlí/uhli)

397

hoch :

212; nom. (ak.) pl. hoši, gen. Aosw, dat. 236 (srov. kluk ...) holúb a j holubja: v. h olou b je... hol : v. Aotď ,uliceť: 89 (v. t. hulic ..., u lic ...) Aoi&a ,děvče': 212, 214 (srov. d e fc e ...)

hošum,

instr.

hošima 1 6 4 ,

holoubjelholóbjelholúbjalholúbjalholubjajholúba: 47, 268, 282; nom., hata\holóbjaXa\ho lóbjala / ho lubjata 47, 226, 236, 240, 252, 268

222, 231,

ak. pl.

holó-

hóňí — hóňit ,honí...': 139, 257, 266 hopýhal ,nepěkně skákat, tančit': 208n. hora : gen.

sg., nom., ak. pl. hoře, dat., lok. sg. hoři 148; gen. pl. horjhur 160, 292, 295, 301, hoři 148; dat. pl. horám ¡horom/horum 292, 296, 302; lok. pl. horachjhoroch 292, 296, 302; instr. pl. horamajhoroma 295, 296, 302, horami 265, 272, 288, 292, 296, 301, 302, horam'i 160 H orazdojce/Horazdouce/Horazdoujce/Horazdoce ,Horažďovice': 25, 50, 222, 225, 226 hořejší ,horní, hořejší': 43, 226 hornoostravické nářečí: 303; ukázky 305n. Horňácko: 281 horské nářečí: 98, 106, 2 4 8 ; ukázka 250 hos : v. h u s/h u sa ... hóse: v. house ... hóser : v. houser ... hósitko¡hósijátko / hósjátko : v. h ou sítk o ... host / host ¡h o s'c j hoše, rozdíly v typu deklinace: 148n ., 219, 242, 247, 288; nom. pl. hosly, gen. hosti (< hostí) 86; instr. pl. hx)StnYm\hjostama(hoslima\hos'c’ami 162 hotař ,polní hlídač': 216 (t. vachtař, vartáš) hóteri : v. houterej hou-[ou-: 74n., 227 houbjhoúb ,holub4: 51; gen. pl. hoúbuov 156 houba: gen. pl. houb 160; lok. pl. na houbech 162 houba ,huba, ústa': 133 (v. t. gymba) houl/hél/hul ,úT: 75, 304 (v. t. o u i ...) hourá : v. húra ... housar ,houser': 130 (v. t. houser ..., gûs'ur) houselhôselhùselhujs'e X kúsa/hus^lhuša 119; nom. pl. husata/ hus'ata/ hušata 30; gen. pl. housat 157; lok. pl. húsatoch 157 (v. t. húsence) houserlhóserlhúserfhuser: 11, 12, 30, 36, 37, 38, 40, 84, 103n., 218, 241, 259, 263, 278, 286, 324 (v. t. housar, gûs'ur) housítkoIhósitko / hósijátko / hósjátko/ hujs'etko / hus'etko¡hus'itko ,housátko': 101, 1 2 8 , 237, 248, 304 houterej ¡hóteri ,úterý': 75, 248, 252 (v. t. outarí) houvrai f. / hóvraH n. ,úvrať': 75, 227 (v. t. o u v r a i ..., souvralí) hovorová spisovná čeština: 10, 11, 330, 332 ho- (hô-) I o- (o-): 74n ., 252 hohli : v. hohli ... hozeni (maso): v. h u d it... hr- < r -: 74n. hr- > r- 72 hrách X hrách: 134, 287 (v. t. rach) hranice českého jazyka: proti němčině 15n.; proti polštině 16—20; proti slovenštině 16n.; hranice mezi příbuznými jazyky (obecně) 17, 18n. hranice nářečních rozdílů (obecně): 13n.; jejich historická podmíněnost 14n., 16, 319n., 322n.; hranice čes. nářečí v už. smyslu proti nářečím střmor. 12; hranice

střmor. nářečí proti nářečím výchmor. 13; hranice výchmor. nářečí proti nářečím slez. 13; hranice slez. nářečí proti nářečím pol.-čes. smíš. pruhu 18 hranický (severní) úsek západních východomoravských nářečí: územní vymezení 276; společné znaky s nářečími dolskými 276n.; celková charakteristika a dílčí rozdíly 277n.; nářečí kelečské 278; ukázky 279n. hráz/hráza/hrá^a: 41, 161, 218, 262, 281, 319 hrdbuhat/vr(d)buhat ,lh áť: 28, 231 hríb ,hřib4: 133, *282 (v. t. řejbeJc, řibek) hriéba: v. hřibje... hriech/hriéch/hrich/hrjéch: v. hřích... hrotek/grotek ,dojačka4: 18 hruda ,hrouda4: 134 (v. t. roudá) hrům ,hronť: 18 h%vat sa ,rvát se4: 77 hf-lř : 74n., 220, 252, 255 hř- > ř- 72 hřejbje: v. hřibje... hřejch: v. hřich... hřejt/hřet: v. hřit... hřemesňik ,řemeslník4: 75 (v. t. řemeselhik...) hříbje[hřibje/hřejbje X hříbja/hřybja/hřybja/ hřyb'a/hřyb'a/ hriéba: 29, 47, 119, 264, 268, 282, 297; nom., ak. pl. hříbjata/hříbjata 47, 240, 252, 268 (v. t. řibje...) hříchIhřich/ hřiech[hřejch/ hřých/ hřych/ hriéch/ hriéch/ hřích/ hrjéch: 35, 39, 84, 100n., 263, 282, 286, 298 (v. t. řich) hřipa ,řepať: 75 hřitIhřitIhřet/ hřejt¡hřýi/ hzejc' ,hřáť: 93, 98, 101, 124, 264, 304; 3. os. sg. hřije 98; přič. min. hřejla 101 (v. t. řát/řejt) hřýbja/ hřybja/ hřýb’a/ hřyb'a: v. hřibje... hřyb'acko ,odrostlejší hříbě4: 209 hřých/hřých: v. hřích ... hu-, hú-1 u-, ú-: 74n., 227, 304 huava: v. hlava... huboká (cesta): v. hlboká... hucitel ,učitel4: 74, 227 (v. t. ócétel, učitel...) hude ,malé, slabé děvčeť: 134 hudit ,uditť: buzeni/buzené/hozeni (maso) 75, 252 (v. t. lugyc, udit) hucho jUcho4: 74 (v. t. uši...) hujs'e, hujsfetko: v. house..., housitko... huk ,hlukť: 52, 286 hultal: v. hutat... hul: v. houl... hulic/hulica/hulice ,ulice4: 75, 304 (v. t. holca, ulic...) humřil: v. umře — umřít... hunym/húnym/huny ,honem‘ : 41, 106, 287, 303, 308, 313, 315 húpá: v. hlupá... hur, gen. pl.: v. hora hurá/hurá/hourá ,půda na domě, podstřeší‘ : 37, 84,134, 278; lok. sg. na húři 148, 150 husa/hus/hos ,husa‘ : gen. pl. husej(ch)/husýlhosé 94, 145, 231, 237; dat. pl. husejm 94, 231, 237, husom 162; lok. (gen.) pl. husejch 94, 163, 231, 237 (v. t. hus'...,

gyňs'...) húsa/huse: v. house... husej: v. husy... húsence ,housata4, deklinace: 158

399

húser/huser: v. houser... husle X Awsfo: 210 husy/husejlhusy ,husť, adj .: 94, 167, 232, 296 husjhuš ,husa‘: 45, 285; lok. pl. husoch 162 (v. t. husa..., gyňs'...) hus'a/huša: v. house... hus’itko/hus'etko: v. housítko... hut: v. hlt... hutat/hutał/hutacjhutacjhułtal/hyłtać ,hltať: 31, 79, 269, 291, 311 huzeni(-e) maso: v. hulit... huz ,už‘: 75 (v. t. józ...) hůnym/hůny: v. hunym hv- > v-: 72 hyltac': v. hutat... hyn/hyna/hynaj/hynej/hynak ,tam*: 214 (srov. tam...) hzejc': v. hrít... hdr(d)lička ,hrdlička*: 31, 54, 226, 233 h' (měkké h), poziční varianta souhlásky h: 30n.

400

ch, souhláska: 23n.; míšení ch s h 42 ch < h 60, 61, 231, 237 ch¡h(y), předložka ,,k” : 64; předložka ,,v“ 68; zanikání předložky chlh(y) 57, 64, 68 - ch/-y: v gen. pl. subst. všech rodů 163, 233, 272, 273, 293; — v nom. sg. adj. přivlast. 171; — pohyblivý morfém v sloves, tvarech 1. os. sg. min. č. 197, 283, 288, 303, 310, 312; v složených préz. tvarech slovesa „být“ 201, 288, 301n„ 303, 310, 312; — zakončení pomoc, slovesa v 1. os. sg. kondicionálu 198n., 290, 312 (v. t. ech/-ech, -chrne/-chmy...) chasnk ,chasník*: 32 chc < sc, zc: 66, 226 chc > sc 66 chcetlchcel/chcec'/chcec: v. chUt/chUt... chc < sc, zc: 65, 226 chceslí/chcesli ,štěstí*: 66, 226 (v. t. scas'c'i..., šceslí...) chfálillchfálillchfalic' ,chválit*: 59, 258, 310 chiba/cheba/cheba/chéba ,chyba*: 86— 88, 244, 247, 259, 324 chitřejši/chitříší/chetUši/ chétréši/ chytrejšý: 96n. chilit/chyc’ic’\chycic\chycyc\chýlil: 89, 292, 295; imperat. chic, chicte 187, 237, 248; přič. min. chytnul, chytla 195, 290, chytnyl, chytla 312 chk > fk: 68 chlap, chlapec/chlap'ec: v. chlap..., chlapec... chlmek: v. chum, chumek... chlop ,muž, sedlák*: 132, 211; gen. sg. chłopa 132; lok. sg. chlop'e 152, 311; gen., ak. pl. chlopův 311; instr. pl. chlopam'i 162 (v. t. chlap/chlap...) chlp/chlup: v - chlup... chlupác: v. chlupác... chlap/chlap/chuap: 132, 211; nom. pl. chlapí/chlapí 154n., 225, 237, 246, 258, 259, 268, chuapé 155; gen. pl. chlapů/chlapúch/chlapúch/chlapův 155, 163, 273, 274, 289; dat. pl. chlapom 103, 225, chlapům/chlapům 156, 274; lok. pl. chlapech/chlapách/chlapoch 163; instr. pl. chlapami 139, 274, chlapy/chlapy/chlapi 157, 273, 282 (v. t. chlop) chlapec/chlapec/chlap'ec: 212; vok. sg. chlapše 70; nom. pl. chlapsi 70, chlapce 87, 145; gen. pl. chlapcúch, lok. pl. chlapcích/chlapcech 163 (srov. kluk...) chlejšle/chlejzdelchlejzdák ,dešťovka*: 61 chlestat ,chlastat*: 130

chlup/chlup/chlp/chup: 51n., 263, 269, 272, 279 chlupác/chlupác¡chlupácek/chlupačka/chlupjenka ,plod angreštu4: 214 (srov. an­ grešt.. .) -chmel-chmy (-yme/-ymy), pohyblivý morfém v sloves, tvarech 1. os. pl. min. č.: 197, 288, 310, 311, 312; zakončení pomoc, slovesa v 1. os. pl. kondicionálu 199, 312 (v. t. ech..., -ch, -y...) phnntáok”

IR

chodské nářečí: 14, 227; ukázka 229n. chodit/chodil/cho^ic'/chogic: 42, 194, 307; 1. os. pl .chodíme 88; 3. os. pl. chodá/chodija/chodíjá 120; přechod, choda 196, 265; přič. min. chodil, chodila... 139, 247 chrášcý ,chrastí, roští, klestí4: 37 chrbát/chybět ,hřbet4: na chyple 79 (v. t. řbet...) chromý/chrumy/chrumy ,chromý, kulhavý4 : 106, 287, 303, 308, 315 chtř- < stř-: 66, 68, 226 chtředa ,středa4: 66 (v. t. středa, střoda...) chtřemcha ,střemcha4: 68, 226 (v. t. křemcha..., skřemcha) chtřešňe ,třešně4: 66 (srov. střešňe...) chtřevíc ,střevíc4: 66 (v. t. střejic...) chtřevo ,střevo4: 66 (srov. střevo...) chtřilet,střílet4: 66 (v. t. křilet, střilať) chlit/chHt/chlet/chlel/ch^ei/chcel/chx^c'\chcec: 135, 202, 219, 222, 235, 242, 264, 287, 309; tvary 202n.; t. 1. os. sg. chci X chcu (chco/chco...) 115, 202, 237; 3. os. pl. chlejí[chlej(i) 222, chci 227, chcou/chcólchcú 222, 227, 237, 243, 266, chcu/chcum 290, chcum 312 (v. t. scet) chuap: v. chlap... chum, chumek/chlmek ,chlum, chlumek4: 51n. chup: v. chlup... chytřejšý: v. chitřejší... chýlil/chyc'ic' /chycic/chycyč: v. chiHt...

ch' (měkké ch), poziční varianta souhlásky ch: 30n. i, i, samohlásky: lln., 13, 16, 33—39, 47, 84, 85, 89n., 217n., 227, 237, 238, 240, 246, 254, 255, 257, 259, 262, 273, 277, 285, 298, 301, 303, 304, 307, 312n., 315

i, i < y, ý lln ., 85, 86, 91n., 96, 218, 241, 254, 255, 257, 259, 263, 268, 278, 308; i, i < 'u, 'ú (přehláska) 113—117, 218, 241, 263, 277, 282, 286 i < i 35, 38, 84, 86, 96, 98, 138, 242, 247, 255, 259; i < e(é) 39, 98, 248, 285, 303, 308; i(y) < e před nosovými souhl. 98, 286, 303, 308, 315; i/y < 'e — v. y(i) < ' é; i < vi(w'i) 232, 237 i > y/êlê/o/e — v. y, ý < i, i, e < y ( < i), y > é/é/d/e; i > d/0 — v. d,9 < i; i > u před l 186n. i(i) < é (úžení) 84, 96, 98—100, 102, 108, 218, 241, 256, 263, 276n., 295, 304, 315, 325, 327n., 330; i(i/y) < býv. dl. ě (úžení) 84, 96, 9 8 , 100n., 108, 218, 241, 263, 278, 286, 303, 315 (v. t. ě < *a, *á); i < ej/é40, 84, 97, 109, 256, 259, 278, 279, 322n., 324

i > i — v. i < i; i > y — v. y, ý < i, í; i > ý/ej/é — v. ý(ej/é)< i; i > 0 na konci slova po n 89n.; i(e) X á(a) — v. sub a < e i, spojka: 204 (t. e, é, e, he) i, i, tvary zájmena 3. os.: v. von... i-, i - / hi-, M-: 74n., 227, 248 i-, i- 1ji-, ji-: 73n., 226, 231, 236, 255, 256, 265, 289 -i, uvozovací částice zjišťovacích otázek: 204 (t. -li/-liš) -i, -i, koncovky: -i v dat. sg. m., n., ve vok. sg. m., v ak. sg. f. měkké deklinace subst. 143n.,

401

145, 152; v lok. sg. měkké deklinace subst. m., n. 145, 264; — v 2. os. sg. impe­ rativu 192—194, 243, 265, 272, 277, 279, 288, 310 -i\-í v gen. sg. měkké deklinace subst. f. 161, 227; v nom. pl. subst. m. život, (osob.) 135,145, 154n., 225,237,246, 248,258, 259, 267, 268; v instr. pl. subst. m. 157, 227n., 273, 282, subst. n. 157, 227n., 273, 282; v gen. sg., nom., ak. pl. subst. f. typu „kost“ 161; — v nom. pl. m. život, přivlast. adj., zájmen a číslo­ vek „tři, čtyři“ 172, 177, 182, 225, 246, 265 -i/-i v gen. sg. subst. n. typu staveňí 121; v instr. sg. měkké deklinace subst. f. 143; v gen. pl. měkké deklinace subst. m. 155n., 311; v gen. pl. subst. n. 158; v gen. pl. subst. f. 160; — v nom. sg. f. měkké deklinace adj. 122, 129; v ak., instr. sg. f. měkké deklinace adj. 115, 117, 296; v gen. sg. f. tvrdé deklinace adj. 169n., 225; v gen., dat., lok. sg. f. tvrdé deklinace adj. 170, 221, 237, 247, 259;— v gen. sg./. tvrdé deklinace rod. zájmen 225; v gen., dat., lok. sg. f. tvrdé deklinace rod. zájmen 179, 221, 237, 247, 259; v gen., dat., ak., lok., instr. sg. f. měkké deklinace rod. zájmen 179, 271; — v 3. os. pl. sloves 4. tř. préz. 120n., 190, 192, 225, 237, 255, 269, 277, 296 ia/iá, ia/iá (jaljá) v kopaničář. nářečích: 38,111, 112, 262, 264, 282 -ic-e I -ic-a, slovotvorná přípona subst. f.: 209n. - íček: v. - ejcek... - ičk-a, -ick-o/-íčk-o, slovotvorné přípony subst. deminutiv f., n.: 210, 249 ( > -čka) ídlo/ídlo ,jídloť: 73, 226, 236, 256, 265, 289 (v. t. Mdlo) idro: v. jidro... idu, ideš...: v. du, deš... ie/ié, ie/ié (je/je) v kopaničář. nářečích: 38, 99,101, 262, 263, 282; ie v slez. náře­ čích 35, 285, 298 *ié (býv. dlouhé ě) > í/i, i/y, y (úžení) — v. í(i/y) < býv. dl. ě; *ié ipol > é 98; *jé > ej/e 100n.; *ié > ie\e 101; *ié > iejié, ie/ié, je/jé 101 -ie < *-$ v 3. os. pl. sloves 4. tř. préz.: 120 ich, gen. pl. zájmena 3. os.: v. von... -íchl~ich, koncovka: v gen. pl. měkké deklinace subst. m. 160; v lok. pl. subst. m. 156; v gen. pl. subst. n. 158; v gen. pl. subst. f. 160; v lok. pl. měkké deklinace subst. f. 143 ij(yj) < ej: 40,227 -ij, zakončení tvaru 2. os. sg. imperativu: 193, 310 (t. -y(jj) íja ,jedí‘ : v. jíst... -íjaj-íjá, zakončení tvaru 3. os. pl. sloves 4. tř. préz.: 190, 192, 267, 269, 272, 277 (t. -ýja) - ijmy, -ijc'e, zakončení tvarů 1. a 2. os. pl. imperativu: 194, 310 -ijól-ijoul-ijú, zakončení tvaru 3. os. pl. sloves 4. tř. préz.: 116,191, 192, 237, 243, 269, 277, 321, 332 (t. -yjú) ijú ,jedíť: v. jíst ... - íkj-ik: v. -ejk... il(°l) < l : 53, 54, 237n. il(yl) > m/H) 54, 225, 237n. im, dat. pl. zájmena 3. os.: v. von... -ím\-im, koncovka: v dat. pl. měkké deklinace subst. n. 158; v dat. pl. měkké deklinace subst. f. 143; — v dat., lok. sg. m „ n. adj. 168n., 254n.; v lok., instr. sg. m., n. tvrdé deklinace adj. 169, 219, 222, 242, 247, 252, 257, 264, 276n. (v. t. -ejm, -em, -ém) -ima, koncovka: v instr. pl. subst. f. 161; v instr. pl. subst. m., n. 162 -íma: v. -ejma...

402

imal/imala: v. jímal... - ime\-imy\-ima, zakončení tvaru 1. os. pl. imperat.: 193n., 222, 226, 232, 236, 243, 265, 270, 272, 279, 288, 310

imperativ, tvary: v. slovesa... imperfektiva, sekundární: v. sekundární i. injiň < (krátké): 113 inacy ,jiný‘ , tvary: 166n.; t. 286, 292, 296, 297, 301 (v. t. inši...) incí: v. inší... -inej, -ini, -iná, zakončení nom. sg. přivlastňovacích adj. tvořených od subst. f. (typ sestřinej...): 172 infinitiv na -1, -c', -č, -c: v. slovesa; — infinitiv při sponě (ve význ. povinnosti, nutnosti, potřeby) 205n. -ino\-íno, zakončení ustrnulých tvarů přivlastňovacích adj. tvořených od subst. f. (typ jestrino kluk...): 173, 225 instrumental: jednotné koncovky instr. pl. u subst. všech rodů 162, 163; — v y ­ rovnání koncovky instr. sg. m., n. tvrdé deklinace adj. s koncovkou lok. 169 inší\incí(inši. . .) x jinšíljincí(jinši...): 69, 71, 74; nom. sg. m., n. inši/insy, gen. inšigolinšego 167; nom. sg. f. insialinsia/insjalinsja, ak. insiu/inšiú¡insju/insju, instr. inšiúIinšiúIinšjú 38, 166, 282; nom. sg. f. inšo 309 interdialekty: 10, 11; jejich vytváření 324, 326; jejich norma 324; interdialekt český v už. smyslu (v. t. obecná čeština), středomoravský, východomoravský, slezský 324; interference interdialektických prvků s prvky spisovnými 326— 330; oblastní varianty a hierarchické vrstvy interdialektů, unifikační tendence celonárodního charakteru 33ln. intonace větná: 140, 207 inventář samohlásek, souhlásek: v. samohlásky, souhlásky ir, fir < £*: 53n. ir(yr) > r(yr) 54, 225 lrik\lryk ,Jiřík4: 73, 114 (v. t. Jeři, Jsrká) -isk-oj-išl-e, slovotvorné přípony subst. n.: 209 iskrajyskra ,jiskra4: 73, 226, 231, 236, 255, 256, 265, 289 (v. t. hiskra, jiskra) ist ,jíst4: 73 (v. t. jist...) iščerka: v. jiščerka... it/it/U/is'c'lisc ,jít4: v. du, deš... -itel’ ilel-ic'el-ice (-ylej-yc'el-yce), zakončení tvaru 2. os. pl. imperativu: 193n., 222, 226, 232, 236, 243, 265, 270, 272, 279, 288, 310 iterňica ,jitrnice': 80 (v. t. itfmce\it%ňica) -itkol-itko\-ytko, zakončení deminutiv typu kuritko: 128, 237 (t. -átko..., -etko, -otko, - úntko) ityňicelityňica ,jitrnice': 73, 74, 80,118, 226, 231, 264 (v. t. iterňica) iu/iú, iujiú (ju/jú) v kopaničář. nářečích: 38n., 262, 263, 282 iu < iw: 24n. izoglosy nářečních rozdílů: v. hranice... iz, gen. jeza: v. jez . ..

j, souhláska: 23; j epentetické 58, 70n., 100, 101, 222, 232, 238, 297, 303, 313, 319; j hiátové a protetické 72, 73n., 226, 231 j < v(w') 49n., 72, 222, 226, 231, 232, 237, 254, 297; j vzniklé dekompozicí býv. palatalizovaných retnic 46n.; j vzniklé disimilací ve skupinách syká vek, polosykavek a zubnic 57, 58n. zanikání j na mezislovním předělu 71; zanikání j jako pobočné slabiky 78n. já/já (ialiá, ia/iá) v kopaničář. nářečích: v. ia\iá, ia/iá... já/ja/jan/jo, zájmeno 1. os. sg.: llln ., 302, 304; deklinace 173— 175; t. gen., ak. mne 119, 273; ak. (gen.) rn'e/mje/me 46, 48, 120, 173, 227, 297, 309, rn'e/mje/mel mňe/ňe X 119n., 264, 267, 273, 276, 297; dat. mňe[ňe 243, 273, mje 49, 273, mi[mňi 258, 277, 289, 293; míšení tvarů mHe/mje a mi v gen., ak.

403

a dat. 226; lok. mni 277, 293; jednotný tvar v gen., ak. a dat., lok. 119, 273; instr. mnoulmnó[mnú 103n. ja-, já-I a-, á-: 74 -ja (-’a), koncovka: v nom. pl. subst. m. život. 283; — v 3. os. pl. sloves 4. tř. préz. 292 jablíčka/jablóška ,brambory*: 213 (srov. brambori...) jablko, jabuko, jabúeko: v. japko... jacmen[jacmyn: v. ječmen... jádro: gen. pl .jádér 157, 273, 282 (v. t. jidro.. .) jádro výpovědi: jeho melodické vyznačení v tzv. plzeňském zpívání 207 jahla/jahla/jáhla ,jehla*: 118, 130, 225, 238 jahna: v. jehne jahoda: 219, 264; gen. pl . jahod/jahud 160, 292, 295, 301; lok. pl. najahodech 162 jak, spojka: 204 jakoupka ,plod angreštu*: 214 (srov. angrešt..,) jalúfka/jalufka/jalúfka, jalúvečka, ,jalovice, jalo vička*: 209n. (v. t. jalojce. ..) jalmara/jarmara ,skříň*: 74 (v. t. aumara..., hálmara...) jalojceIjalojice/jaloiceIjalovice/jalovjice: 49n., 209, 232, 237 (v. t. jalúfka...) jáma/jama: 134, 219, 264 japka (zemski) ,brambory*: 213 (srov. brambori...) japko/jablko/jabuko, jabúeko ,jablko, jablíčko*: zánik poboč. slabiky: 80n.; typ tvrdé deklinace subst. n. 142; t. nom. pl .jabuká 158, 282; gen. pl . jablk/jab^k...80, jablek/japkach/jablkách 164; lok. pl. japkach 164; instr. pl. japkama 162 járek ,stružka, nehluboký příkop*: 215 jarmara: v. jalmara...

jasle/jas'le: v. jesle... jasna/jasna ,dásně*: 118 (v. t. gosno, %ysno) jastřáb/jastřab/jastřob/jastřúmb: v. jestřáb... jaščerka/jaščurka/joščirka ,ještěrka*: 117, 118 (v. t . jíččerka...) jau : v. já/ja... jazyk/jazdk ,jazyk*: 88, 89 (v. t.jynzyk...) jazykový atlas: přípravy českého jazyk, atlasu 342n.; účast českých dialektologů na přípravách slovanského jazyk, atlasu 344 je/jé (ie/ié, ie/ié) v kopaničář. nářečích: v. ie/ié, ie/ié... je-/e-\ 74 je < *w'ě(vě): 49, 51, 222, 226, 231, 237, 254 je, jé, tvary zájmena 3. os.: v. von... je, 3. os. sg. slovesa „b ý t“ : v. bejt... -je (-e), koncovka: v lok. sg. tvrdé deklinace subst. m. neživ. 153n.; v lok. sg. tvrdé deklinace subst. n. 157 jecmeň X jacmen¡jacmyn: 118; ječmen/ječmeň, rozdíly v deklinaci 148 (v. t.

jynčmyn) jeden, jedno, jedna, tvary: 176,178, 181; t. 222, 231, 232, 243, 266, 267, 290 (v. t. jenna..., jeren, joden) jedinečné souhlásky: v. souhlásky v

jedlu ,jedl*, jedá/jeda/jeďejí/jedej/jedí/jedi/jedíja ,jedí*: v. jist... jehňe X jahna: 1 17 , 119 (v. t.jihňe) jeho, jej, jech, tvary zájm. 3. os.: v. von...; — jeho, zájm. přivlast. 3. os. sg. m., n. 180

jechče ,ještě*: 66 (v. t. esle..., hičse) jechtřáb ,jestřáb*: 66 (v. t. jestřáb...) její/jeji, zájm. přivlast. 3. os. sg. f.: 180, 238, 296, 312 jejich, zájm. přivlast. 3. os. pl.: 180n., 232, 243, 266 404

jemnický úsek jihovýchodočeských nářečí: v. jižní (jemnický) úsek...

jemu, dat. sg. m., n. zájm. 3. os.: v. von... jenom: v. enom jenna, jennou/jenou ,jedna, jednou4: 56, 223, 231, 324 (v. t. jeden..., jeren, joden) jeňt/jeí¡jiní/jit/nini ,neboť, v ž d y ť: 204 jeren ,jedenť: 64 (v. t. jeden...) jer ,jař, jařinať: 117 Jeři ,Jiří4: 90, 248 (v. t. Iřik..., Jorka) esen ,jasanť: 117 jesle X jasle[jas'le: 117, 118, 219, 263 jes(t)lipakleslipaklesléj)ak, úvoz. částice zjišťovacích otázek: 204 jest, 3. os. sg. slovesa ,,b ý ť 4: v. bejt... jestIjes'cjjesc ,jísť, jesme X jezme: v. jist... jestřáb X jastřábljastřabljastřobljastřumb: 117, 118 (v. t . jechtřáb) jesle: v. es\, eslé jesče: v. este... jetev: v. vjetev... jet: v. jeňl... jezdit Ijez'ťicjjezřicljezřyč: 67, 295, 300, 311; imperat. nejezdi — nejezdetelnejezdite 187, 225, 248, neježgy — ňejezgyče 194 jezljizljyz/iz, gen .jeza ,ježek4: 88,100,137, 286, 295, 301, 308, 315 jez, jegme je z ...‘ ,jezja¡jezúmljez'a¡jez'o,jez'ie,jez'uljezu, jez'um, j í ,jedí“: v. jíst... ji/ji, tvary zájmena 3. os.: v. von... j'i- yi~ I ¡vh~ hí-‘ 74n ji-, ji-1 i-, i-: 73n., 226, 231, 236, 255, 256, 265, 289 ji- I vi-: 76 j(i) < *w'i(vi): 49n„ 226, 232, 237 jidrolidro/hidro ,jádro4: 122 (v. t. jádro) jihňe ,jehně4: 134 (v. t. jehně...) jihovýchodočeská (českomoravská) nářeční podskupina: 14; územní vymezení a obecná charakteristika 235n.; společné znaky 236n.; oblastní rozdíly 237n.; severní úsek (ždársko-bystřický) 237n.; jižní úsek (jemnický) 238; ukázky nářečí 238n. jihozápadočeská nářeční podskupina: 14; územní vymezení a obecná charak­ teristika 224; hranice proti střčes. nářečím 225; společné znaky 224n.; oblastní rozdíly 226n.; okrajové úseky 226n.; nářečí chodské 227; nářečí doudlebské 227.; ukázky nářečí 228— 230 jich, gen., ak. pl. zájmena 3. os.: v. von... jijó/jijouljijú ,jedí4: v. jist... jimalIimal/imala ,jmelí4: 130 jimu, dat. sg. m., n. zájmena 3. os.: v. von... jinši/jinci (jinši...): v. inši... jiňt/jil: v. jeht[jei... jiskra ,jiskra4: 133 (v. t. hiskra, iskra...) jist/jist x jest (jes'c'ljesc) ,jísť: 1 6 , 136] tvary 203\ t. 3. os. pl •je d á /je d a /je ^ a /je ^ o / jed íja /ija 120, 267, 292, 296, 301, je g 'je 120, (j)ijó ljijo u ¡jijú 203, 243 ,ju lje g u 296, je g ü m 312; imperat. j e z . . . X j e g . . . 41n., 218, 262, 281, j y z SOI, jesm e X jezm e 62n ., jis 'c 'e lišče 67; přič. min . jed lu 82; inf . j e s 'c jj e š č 67 jiscerka/ íšcerka ,ještěrka4: 98, 117 (v. t . jašcerka. . . ) jít /jit : v. du, d e š ... jiz , gen. jeza : v. j e z . . . jižní (jemnický) úsek jihovýchodočeských nářečí: 237, 238; ukázky nářečí 238n. jižní (kunštátsko-budějovický) úsek západních okrajových středomoravských nářečí: 253, 255; ukázka nářečí 256

405

jižní (moravská) podskupina slezských nářečí: územní vymezení a obecná charak­ teristika 291; společné znaky 292; místní rozdíly 292n.; ukázky nářečí 294 jižní podskupina středomoravských nářečí: územní vymezení a obecná charakte­ ristika 246; společné znaky 246n.; oblastní rozdíly 247n.; zvláštní znaky někte­ rých úseků 248; nářečí horské 248; nářečí znojemské 249; ukázky nářečí 249n. jižní (slávkovsko-bučovický) úsek východních středomoravských nářečí: 257; ukázky nářečí 261 jižní (slovácká) podskupina východomoravských nářečí: územní vymezení 268; společné znaky 268n.; oblastní rozdíly 269n.; ukázky nářečí 270 jižní úsek západních okrajových východomoravských nářečí: v. dolská nářečí jm < Um: 58n. jména dětí, děvčat: 209 jména označující rodinu, rodinnou příslušnost: 25, 50n., 141, 155, 173, 208 jmenovací věty: v. věty jmenovací jn < йп: 58n., 231, 237, 254 jo: v. jájja... joden ,jeden4: 130, 298 (v. t . jeden, jenna, jeren...) joscirka: v. jaščerka... jotace: v. ztráta jota ce... joz\oz ,již4: 71 (v. t. huz) jujjú (iu[iú, iu[iú) v kopaničář. nářečích: v. iu/iú, iu/iú... ju , ak. sg. f. zájmena 3. os.: v. von... ju ,jedť: v. jist ... jyncmyň ,ječmen4: 118 (v. t. jecmeň...) jynzykjjyzyk ,jazyk“: 40, 313, 315 (v. t. jaz jyz , gen. jeza: v. jez . .. jyg ,jezť: v. jíst/jist... Jdrka ,Jirka4: 89 (v. t. Ink, Jeři...)

к, souhláska: 23; alternuje s c 41 к za у v slovech cizího pův. 27, 226 к > g — v. g < k; zanikání k(g) 64, 231 к předložka: před slovy začínajícími sonorní souhl. nebo v 62; její změna v y[h 64, 231; její zanikání 57, 64, 206n., 223, 231 (v. t. ku) к- < kt-: 64 -k-a, slovotvor, přípona subst. f.: 209n. kahát\kah(úlkabaut\kabot ,kabát4: 18, 111, 112, 303, 304, 309 kadlubjkadlb ,vydlabaná dřevěná nádoba4: 51, 52 kadlátka ,karlátka, švestka4: 65 kaj ,kde, kam4: 213 (srov. gde, kam) kaliba ,překážka, obtíž, nesnáz4: 215 kam, adv.: 213 (srov. gde, kaj) kámeniкашей, rozdíly v typu deklinace: 148n.; t. gen. pl. kamenu/ kameni 155n.; dat. pl. kamenům 156 (v. t. kamyn) kamenná¡kamednálkamynnalkám'ynna ,kamenná4: 55, 56, 231, 237, 252, 255, 303, 310

406

kamna: gen. kamen 157, 273, 282; lok. kamneeh\kamnoeh 157, 258, 279 kamyn ,kámen4: 46 (v. t. kámen...) kantojle ,brambory4: 214, 215 (srov. brambori...) kapca ,kapsa4: 70 (v. t. kapse) kapička ,kaplička4: 54, 249, 255 kapse ,kapsa4: 146, 254 (v. t. kapca) kapusta: 213 (srov. kéljkchél...)

kark: v. tyk... karleć tk a d lec': 64, 65, 227 karmaš: v. kermaš kase ,kašeť: 133 (v. t. kašša) kašša ,kaše‘ : 56, 268 (v. t. kaše) kazatelna/kazatelně, rozdíly v typu deklinace: 150 kd > d: 64, 231 kél/kel/kchél ,kapustať: 213, 215 (t. kapusta) kelečské nářečí: 278; ukázka 280 kerk: v. tyk... kermaš/karmaš¡tymaš ,posvícení': 213, 215 (srov. posvíceni...) kervavej/kfavy: v. tyvavej kfočna ,kvočna4: 59, 227, 258, 259, 267 (v. t. kwočna) kf'e, gen. sg.: v. krev... kchél: v. kel/kel... kibl ,kbelík5: 215 klahica/klúčíica ,klaníce4: 132 klská: v. tyská klobuk/klobuk ,klobouk4: 18, 104 klzat: v. k\zat... klzhal: v. k\znat... kl < ťl: 68 Kladsko (v Polsku), kladské nářečí: 16, 233; ukázka 235 klčit/kučit ,klučit4: 52 klcnica/kucnica ,klučnice4: 52 klec/kleca ,klec4: 161; gen. pl. klece 94 (v. t. klica) klečet/klečel..: 3. os. sg. kleče 95; přič. min. klečel 124, klečol — klečela / klečul — klečela 186 klejt/klet ,k líť: 135 (v. t. klnuc'..., klučíc'. . . ) klica ,klec4: 98, 248 (v. t. klec...) klíč(klič) X klóč/klouč/klúč/kluč,klíč4: 92, 114; lok. pl. klíčích¡kličach 162 klnuc'/klnyc' (jednoslab.) / kňuč /k9lnuc' /kylnul ,k líť: 79, 80, 291, 311; 2. os. sg. imperat. ňekríi 80, 311 (v. t. Jclejt..., klučíc'...) kłobuk: v. kłobuk kloník ,větev4: 213 (srov. vjetev...) klouct ,tlouci4: 68 (v. t. Úct...) klská/klská (cesta) ,kluzká4: 52, 257 Ěučka(kluka)/kločka/klóčka/kldčka ,klika4: 114 kluk/klók ,kluk4: 212; nom. pl. klucí/kucí 154, 246; nom. (ak.) pl. kluci, gen. klucu, dat. klucum, lok. klucích, instr. klucima 164, 231, 248 (t. hoch, chlapec...,

pacholek, ogar..., synek) klučíc'/klučíc' ,k líť: 80, 311 (v. t. klejt..., klnuc'...) klzat/íclzat ,klouzat4: 52, 257, 263 klznat/klznatlklzčíallkuznal/glznat ,dávat (koni) udidlo4 52, 257, 263 kldčka: v. klucka... kmen, kminek ,větě v 4: 213 (srov. vjetev...) kmenová nářečí: v. nářečí kmenová kňuč: v. klnuc'... knška ,knížka4: 32 (v. t. ks'unška...)

kobila/kobHa/kobylalkobylalkobela/kobélalkobéla/kobdlalkubela ,kobyla4: 34, 85, 87, 90, 218, 263, 286

kobzole ,brambory4: 214 (srov. brambori...) koc'ejtko ,koťátko4: 101, 128, 304 kočenka[kočička (kočdčka): 210

407

408

kojetínsko-přerovský úsek východních středomoravských nářečí: v. severní (kojetínsko-přerovský) úsek... kokot ,kohout*: 215 kolo: v. kolo kolejIkoli: v. kolik... koleno/kolino/kolyno/kolano: 98, 303; gen., lok. pl. kolenouch 163; dat. pl. kolenům/ kolenům 158 koliha ,bouda pro pastevce v horách4: 215 kolikIkolek/ kolej/ holí, kolipak/kolipa, tvary: 183n. kolna/kúlna X kúlňe/kúlňa/kolna, rozdíly v typu deklinace: 149n., 219, 232, 236, 242, 264, 288 kolo/kolo, rozdíly v typu deklinace: 219; t. lok. sg. na kole/na koli 147; gen. pl. kole, kol/kul 158, 292, 295, 301 kombinační (poziční) změny souhlásek: 55 kominíkIkominík/ komeňik X kominář/kominař/kominár/komiňář/kumiňař: 209 komora: gen. sg., nom., ak. pl. komoře, dat., lok. sg. komori, gen. pl. komoří 148, 281; dat., lok. sg. komori 148, 150 konár ,větev4: 213 (srov. vjetev...) kondicionál: v. slovesa koně: v. kúň... konev/konva, rozdíly v typu deklinace: 149; gen. pl. konví/konvé 94, 258; lok. pl. konvech 163, 274, 277 kopajna ,kopanina4: 58n., 231, 237, 248, 254 kopaničářská nářečí: územní vymezení a obecná charakteristika 281; společné znaky 281; místní rozdíly 281n.; ukázky nářečí 282n. kopee/kop'ec ,kopec4: 106, 218, 286, 308 (v. t. kupec) kopec ,kupec4: 39 kópit, imperat. kopme/kóbme: v. koupit... kopoje/kopuje — kopovat/kopuvat: v. kupuje — kupovat... korelace měkkosti, korelace znělosti souhlásek: v. souhlásky kořan/kořán ,kořen4: 130; kořen/kořeň, rozdíly v typu deklinace 148n., 218, 242, 247, 264, 288 kořátko, koře, kořitko: v. kuřátko, kuře, kuřítko kosa/kose ,kosa4, rozdíly v typu deklinace: 146, 147, 219 (v. t. kúsá) kost/kost/kos'cjkosc: 44, 67; typ měkké deklinace subst. f. 142, 143n., 248, 300, 311; t. gen. sg., nom., ak. pl. kosii/kosle 161, kos'c'i/košči/koščy 67, 294, 300; instr. sg. kostí/kostou 116, koslej 93, 230; gen. pl. kostích/koslich 163,273, 293; dat. pl. kostem 161, 233; lok. pl. kostech 233, kosHch/koslach 163; instr. pl. kostrm/kostma/kosiima/kosiema/kostama/koscomxi/koááami/koscami 161, 219, 294 kostka ,pecka4: 213, 215 (t. pecká) košile/košula: 28, 114; gen. pl. kosulí 258 kosienej/košcené/košcany/košcanny ,kostěnný4: 63, 294, 300, 311 kotev ,větev4: 213 (srov. vjetev...) koupit/kópit/kúpit/kup'iá: imperat. 1. os. pl. kupme (kopme) X kubme (kobmé)/kubmy 62, 220, 247, 251, 258, 259, 265, 279, 289, 311; přič. min. koupjenej 188, 232 (v. t. koutiť) koutit ,koupit4: 48 (v. t. koupit...) kouzňe/kuzňa ,kovárna4: 215 kováč/koval/kovář ,kovář4: 208, 304; instr. sg. kovácom 154, 282; nom. pl. kováte 290; gen. pl. kovací 156 (v. t. kovář, kovol) kovárna/kovárňe/kovářeň, rozdíly v typu deklinace: 150, 161, 237 kovář (kowář): 24, 209, 232; nom. pl. kavářé ,kovářovi, rodina kovářova4 155; gen. pl. kovářúch 163; dat. pl. kovářom ,kovářovým, rodině kovářově4 156, 222, 232; lok. pl. kovářoch 163; instr. pl. kovářý 157 (v. t. kováč..., kovol)

kovol ,kovář*: 112 (v. t. kováč..., kovář) koza: gen. pl. koz 295, kozej(ch)lkozé 94, kozých/kozych 163, 293, kuz 301; dat. pl. kozejm 94; lok. pl. kozejch 94, kozoch 162, kozách 163 kozenka/kozička: 210 kozle (kůzle[kůzle)/kozla (koz'la): 103, 119 koza ,kůžeť: 45, 107 (v. t. kůže) kožich/kožuch/kozoch: 114, 218, 241, 263 kopoje — kópovat: v. kupuje — kupovat... kófátko, koře: v. kuřátko, kuře... krací: v. krást... kraj: gen. sg. s krajů 151, 266; kraj ,okraj* 133, 134; vot kraje, na kraji 134 (v. t. kré...) krajčiř/krajčy: v. krajči/krejčy... krast/kract,krást*: 136; přič. min. krod — kradla 111,137, 303, kraud 112 krátké samohlásky, krácení samohlásek: v. samohlásky kráva/krava: 17, 132; instr. sg. krávo 134; gen. pl. krav[kráu/krávouch/krávách 163, 223, 233; dat. pl. kravom/kravum 162, 225; lok. pl. kravách 163, kravech/krávech, kravoch/krávoch 162,163, 274, 277; instr. pl. kravama/kravoma 161, kravami 139 (v. t. krova) kré/kri ,kraj‘ : 109 (v. t. kraj...) krajči/krejčy/krajčy/krejČíř/kréciř/krajČiř: 108n., 110, 219, 264, 267 kreje/krije — krejt/krit, typ sloves 3. tř. préz.: 115; t. imperat. krej 85, 135, 192n. krev/krew/kreu: 61, 62; krev/krev/křiv, typ deklinace subst. f. 149; t. gen. sg. krv'e/krf'e (jednoslab.), kvje/kv'e/kf'e 80, 311; instr. sg. kvju 80 kyk/kark/kerk/kvyk/k^k: 53n., 218, 254, 263 kymaš: v. kermaš... krod — kradla: v. krást... krova ,kráva*: 17, 132; ak. sg. krova 113, 313, krovym 313; instr. sg. krovům 313 (v. t. kráva...) krumple/krómple ,brambory*: 214, 215 (srov. brambori...) kývávej/krvavý/kervavej/kvavy/kfavy: 79n., 291 krv'e/krf'e: v. krev... kř- < skř-: 69; kř- < tř- 67n., 69, 226 křejžek: v. křížek... křemcha/křamcha ,střemcha*: 68, 130, 226 (t. chtřemcha, skřemcha) křešňe ,třešně*: 68 (srov. střešne) křidlice/křidlica/skřidlica/škřidlica ,taška, druh střešní krytiny *: 213 (t. taška) křilet ,střílet*: 68, 226 (v. t. chtřilet, střílať) křížekjkřížek/křýžek/křejžek/křéžek: 92, 251, 278 ks'unška/ks'ůška ,knížka4: 40, 313, 315 (v. t. knška) kt- > k-: 64 ku, předložka: 174 (v. t. k) kubela: v. kobila... kubme/kubmy: v. koupit... kučit, kučňica: v. k]čit, klčhica kudlač/kudlačka/kudloč ,plod angreštu4: 214 (srov. angrešt...) kúlna/kúlňa/kúlňe: v. kolna... kumiňař: v. kominík... kunsac'/kusac' ,kousat4: 40, 112, 313, 315 kunštátsko-budějovický úsek západních okrajových středomoravských nářečí: v. jižní (kunštátsko-budějovický) úsek... kúh/kuů/kuón/kuáiů/kuoh/kuóyh/kvóh/kvuón/kvučyh/kůh ,kůňť: 38n., 84, 105, 106n., 137, 218'', 242, 259, 278, 282, 287, 298, 308, 315; gen. sg. koňe/koňa 137; nom.,

409

410

ak. pl. koně 26, 44, 282; lok. pl. koňich/koňach 162; instr. pl. kohma\koňema 162, koňámi 139, 274 kupec ,kopec4: 39, 106 (v. t. kopec...) kúpit\ v. koupit... kupuje — kupovat / kopuje — kopuvat / kópóje — kópovat, typ sloves 3. tř. préz.: 184; t. 1. os. sg. kopojo\kopujo 102n., 106, kópójó 102, 106, kupuju/kupujo 103, 115, kupujem 188, 281; 1. os. pl. kupujémy 139; 2. os. pl. kupujete¡kupujeme (-c'el~če)fkupujoc’o 188; 3. os. pl. kopojólkopojúlkopujó 104, kópójó 189, kupujou (-jú[-ju[-jum[-júm) 103n., 115, 189, 221, 225, 230, 263; 2. os. sg. imperat. kopuj 103, 106; přič. min. kupoval — kupovala 139, 247, kopuval 106; inf. kupovat 218, kupoval (-c'l-č) 286, 308 kupúvat, 1. os. sg. kupúvám ,kupovávať: 208 kup'ic': v. koupit... kúra f. ,slepice4: lok. pl. kmoch 163, 274 kúra n. ,kuře4: 119; pl. kurence, deklinace 158; t. gen. pl. kurenéc, instr. kurenci 282 (v. t. kure. .., kurč%, . . ) kurcacko: v. kuřacko kurc$\kurcym\kurcyn\kurce ,kuře4: 158, 311, 313 (v. t. kúra ,kuře4, kuře...) kúř/kuř ,kouř4: 18; gen. kúřu/kuřu 151, 266, 289, 311 kuřa: v. kuře... kuřacko¡kurcacko ,odrostlejší kuře4: 113, 209 (t. kuřisko) kuřátko (kořátko/ kóřátko¡kuřátko/kuřotkojkuřůntko) / kuřítko (kuřitko/ kořitko\kuřytko/kuzetko): 101, 118, 128, 237, 248, 297, 304; ,houba Cantharellus ciborius4 213, 215 (t. liška) kuře/kúře (koře[koře¡kuze) X kuřa (kúra) ,kuřeť: 118n., 121, 219, 264, 267, 276, 304; typ deklinace subst. n. 142, 158, 282, 289; t. gen. sg. kóřete¡kuřale[kuřata/ku­ řata¡kuřac'a/kuřacafkuraca 158,282,289; dat. sg. kwe^kuřaii\kuřaiu\kuřac'u\kuřacu 158, 289; lok. sg. kuraHIkuřáci/kuřaiu... 282, 289; nom. pl. kuřata/kuzeta 289, 304; gen. pl. kuřat/kuřát 157, 225, 289, kuřyt 119, 297; dat. pl. kuřatumjkuřatomlkořatom 225, 252, 254, 257; instr. pl. kuřatama 162; — jména a příjmení dětí (zvi. děvčat) podle typu kuře 209 (v. t. kúra n., kurc$...) kuřisko ,odrostlejší kuřeť: 209 (t. kuřacko¡kurcacko) kuřítko/ kuřitko¡kuřotko/ kuřuntko/ kuřytko: v. kuřátko... kús ,kosť (pták): 107, 133 kúsa ,kosať: 133, 231 (v. t. kosa/kose) kúš ,košina, proutěná korba vozuť: 107, 133, 134, 225 kúh ,kotěť: 134, 231 kůzle¡kůzle: v. kozle... kuzha: v. kouzhe... kuzhal: v. klznat... kuzalka/kúzalka ,kuželka4: 130 kuze: v. kuře... kúze/kúza: instr. sg. kúzej 159; gen. pl. kúzé 94 (v. t. koza) kuzetko: v. kuřátko... kůň: v. kúň/kuň... kusac': v. kunsac'... kvavy: v. krvavěj... kvítek m. X kvítko¡kvítko n.: 142 kvjefkv’e, kvju: v. krev... kvóhIkvuónIkvuóň: v. kúh/kuň... kwocna ,kvočna4: 24, 232 (v. t. kfočna) kylnul¡kHnuc': v. klnuc'... ky^k/te^k: v. kfk... kysele mlyko, kyška ,kyselé mléko4: 18

k' (měkké k), poziční varianta souhlásky k: 30n. I, souhláska (tvrdé l): 28n., 43, 77, 226, 231, 232, 240, 252, 254, 258, 259, 262, 269, 272, 279, 282, 285 (v. 1 . I, u); l protetické a hiátové 77 l > u > v — v. u, u, ú < l, l, $, v < l(u); vývoj l v tzv. pobočných slabikách 77—83, 218, 236n„ 240, 254, 263, 269, 272, 277, 279, 282, 286, 291, 302, 308 l, 1, slabičné l krátké a dlouhé: 31n., 51—53, 80, 81n., 257, 262, 263, 269, 272, 279, 285, 307, 310, 319 (v. t. u, ú) l, l > u, ú — v. u,u ,ú < l, l, I; l, \ > lu, lú (lu, lú...), el, ul . . . — v. lu, lú < ], \, lu, lou < l, \, el, el < l, l, ul < l, úl < l l- ( > u-) > 0: 77,298 -{ v příčestí min. typu „ved l“ : v. pobočné slabiky (typ „v e d l“ ) Łada/Ła^a: v. Lada... lafka, lavica: v. lafka..., lavice... leškalueškaltyška, lizicka (lizická) / lyzycka/luzickajluzycka ,lžíce, lžičkať: 78 (srov. žice..., zicka...) lhát: v. lhát... -lko/-lko X -tko: v. -tko X -Ikol-lko lokel/loFec' ,loket“ 30 (v. t. loket..., okec') louka: v. louka... louňijlouhí ,loni‘ : 104, 137 (v. t. loni, lúni..., vloni..., onski rok) loze/lozo ,lůžko, postelť: 144, 274, 287, 295, 302 (v. t. lůze, ozo) lu, lú < l, {: 31n„ 51—53, 78, 79, 82, 218, 240, 257, 263, 277, 279, 286, 308 (v. t. lu, lou...) luzickaj luzycka: v. leska... lujlyca ,udiceť: 77 lujlyč ,u d iť: 77 (v. t. huďit, udit...) lyška, lyzycka: v. leška... Izajlza ,slzať: 80, 311 (srov. slza...) V, souhláska (měkké l): v. I l, souhláska (l střední nebo měkké): 23, 254, 262, 272, 307; dvojice fonémů 1(1') X l 28n., 43, 240, 252, 258, 262, 269, 279, 282, 285, 307; l — l jako fonetické varianty jednoho fonému 28n.; jediný foném l 28n., 43, 218, 269, 279, 282 l < ll ( < dl) 57, 232 vývoj l v tzv. pobočných slabikách 77— 83, 218, 236n„ 240, 254, 263, 269, 272, 279, 286, 291, 302, 308

l, i, slabičné l krátké a dlouhé: 24, 31, 52, 53, 54, 77, 78, 79, 80—82, 83, 218, 240, 249, 254, 257, 262, 263, 279, 285 l < V + l ( V + 1 ) j l + V 54, 225 l > v + 111 + V 31n„ 53, 79, 226, 232n„ 237, 272, 286, 291, 307, 308 -l v příčestí min. typu „ved l“ : v. pobočné slabiky (typ „ved l“ ) iAdajLadajŁadalŁa^a, rozdíly v typu.deklinace: 150, 151, 219, 236, 242, 264, 309; gen., akv sg. Lade X LádujLado¡Lado 151, 243, 247, 252, 257; instr. sg. Lałem X Lado 247, 254, 259 (v. t. Stána...) lafkajlafka ,lavice k sezení4: 209 laehkijlachko ,lehko, lehce“ 118, 130 (v. tAefko, lechkej) lajcjlajcejlaicejlajicejlavjice ,lavice4: 47, 49n., 161, 231, 232, 237; gen. sg. lajci 161; instr. sg. lajcej 159 (v. t. lavice..., lejc...) laknút, loknul sajlaknuc' se: v. leknout se... lašská nářečí: v. slezská neboli lašská n. lato ,léto4: lok. sg. v lec'e, gen. pl. lot 131 (v. t. léto) lavecka ,1avička4: 210

411

lavice/lavica: 209; gen. sg. lavici 161; instr. sg. lavicej 159, lavicúm 160 (v. t. laje..., lejc...) lavjice: v. laje... Ubit se: v. Ubit se... lécu — létat ,líta ť: 41 le c 'e c v. lelet... led/lid Jeď, gen. ledu: 100,131, 237, 295, 301 (v. t. luod/lud, lůd) ledeň ,leden*, gen. ledna, lok. v ledňi: 149, 267, 288 ledi: v. lidi... lefko ,lehko, lehce*: 68 (v. t. lachki..., lechkej) lechkej ,lehký*: 24 (v. t. lachki..., lefko) lejbil se: v. Ubit se... lejc/lejce ,lavice*: 49, 109, 227 (v. t. laje..., lavice...) lejstek: v. lístek... lejtňi ,letní*: 71, 303 (v. t. letni) lejzet/lejzec' ,ležet*: 71, 232, 297 (v. t. ležet...) leknout se (leknút sa/leknuí sefleknuc se...) [ loknut sa (loknulsa/laknuc' s'e): 118, 264

les, rozdíly v typu deklinace: 146n., 219, 254 léstek: v. lístek... létat: v. lécu... letňi ,letní*: nom. sg. f. letna, ak. letnu, instr. letňum 167 (v. t. lejtňi) léto ,léto‘ : 134; lok. sg. v lele/lec'e/lece 131, v Ule[lile\Ule X v néparňéšim lele 135, v lejle 93; gen. pl. lejt 100 (v. t. lato) leletllelel/lelat/le^ec': přič. min. lelal 123, lec'ol, lec'ala — lecfeli 124 lexikální rozdíly v nářečích: obecná charakteristika 211; některé názvy pro člověka 211n.; názvy žita a pšenice 212; nestejnosti v územním rozsahu rozdílů 212n.; shody se sousedními slovanskými jazyky 214n.; shody s jinými jazyky 215n.; stupeň rozdílů od spisovné češtiny 216; nadnářeční nivelizace 326 ležet[ležel[lezit[lézat/lézal/ lezec': 30, 123n., 129, 136, 186, 194, 232, 264, 272, 276, 287, 298, 309 lezí[lézi — ležet, typ sloves 4. tř. préz. 184, 186; t. 1. os. sg. lezym 189, 314; 3. os. sg. Uzí/Uzi 99, 139; 1. os. pl. lezeme (-mi/-my) 95; 3. os. pl. leží 1 21 , 190, 237, 254, 255, 269, lezie 190, 298, lezý/Uzy 120, 190, 277, 296, Uzejí[Uzeji[lezej 190, lezijó[lezijou[lezijú[lezyjú 191, 237, 277, lezá/leza 121, 190, 269, 272, 282, 296, 301, lezíja/lezýja 120, 190, 269, 272, lezo 121, 190, 301, Uzu[lezum[Uzúm 113, 120, 191, 192, 296, 312; přechodník leza[(v)Uze 122, 196; přič. min. Uzel 99, 123n., 287, Užil 99, Uzel 272, 276, Uzal\lezál 123n., 129, 186, 232, 272, 276, lezol, Uzala, pl. m. živ. leželi 124, 131, 309, 314, lezol/Uzul, Uzela... 186, 302 (v-1. lejzet...) ledi: v. lidi... leskne — lesknot / léšci — léscit: v. liskne — lisknót... lhát[lhátIlhát[uhát[uhat[uhat[hdt: 28, 77 (v. t. vhát) li < \: 31, 237 li(ly) > l (\*, *I) 54 libat/lobat/lubat: 104, 114, 218 líbit se/líbil se[lejbil se/lébit se: 37, 92,114, 251, 278 (v. t. Ubyt se) Ubyt se ,líbit se*: 86 (v. t. Ubit se...) lid, gen. ledu: v. led/lid... Udi\Udi\lédi\lydy\lidé\lide\ludé\lude: 85, 87, 90, 114, 251, 263, 286; gen. lidu 155; dat. lidům 156, lidem 161; lok. lidech 161 (v. t. lutkove, lugja) liskne — lisknót / liščí — liščit (leskne — lesknot / léšci — léščit), dát políček*: 185 Ustekllejstek/léstek: 92n., 96 liška ,houba Cantharellus cibarius*: 213 (t. kuřátko...)

lity: gen. sg., nom., ak. pl. litre 148, 231 lizicka: v. leška... -Ikol-lko X -¿fco: v. X - Ikol-lko ll < dl: 57, 232 ll ( < dl) > l : 57, 232 l — Z < r — Z: 55 Zo/Zo, 16 < 1 í: 31, 51n„ 53, 240 Zó6a£: v. líbat... lofka ,louka4, gen. pl. Zovčá;: 25 (v. t. louka..., úka) lóka: v. louka... lokál pl., sjednocení koncovky v deklinaci subst. všech rodů: 162n. lokál dativ sg. m., n. v deklinaci adj.: 168n. lokál genitiv pl. v deklinaci subst. všech rodů: 163n. loketjlokel, rozdíly v typu deklinace: 148n., 242, 247, 264,288,309 (v. t. lokel\lokrec',

okec') lokše: v. lukše... lomeňice\lomefoic ,štít domu, zvi. dřevěný4: 161 loni ,loni4: 139 (v. t. louríi..., lúňí..., vlóňi..., onski rok) louka/loukallókallúka: 37, 39; gen. pl. louk 160, lókllóké 94, 145, 248 (v. t. lofka, úka) lounsko-litoměřický úsek středočeských nářečí: 223; ukázka 224 louní: v. louní lokše: v. lukše l — r < r — Z: 55 lu,lou ( ú)< i, 3 1 , 51n., 218, 240, 257, 263, 277,279, 286, 308 (v. t. ló/ lúbat: v. líbat.. . ludé/lude: v. lidi... lúka: v. louka... lakše/lokše/lokše ,nudle4: 214 (t. nudle) lúňíllúňilluňi ,loni‘ : 107, 137 (v. t. louní..., loni, vláni...) luod/lud ,led4, gen. lodu: 130 (v. t. led/lid, lúd) lupán ,lupen4: 130 lutkove ,lidé4: 155, 290 (v. t. lidi..., lugja) luze ,lůžko, postel4: 133, 231 (v. t. lozejlozo, ozo) lugja ,lidé4: 155, 283 (v. t. lidi..., lutkove) lůd ,led4, gen. lodu: 100, 107, 131, 308 (v. t. led/lid, luodflud) lydy: v. lidi... Iza: v. Iza... lžíce/Izice, lžička[Izecka/lzeeka: v. zíce..., zička...

m, souhláska (t. p, rj, ~ ): 23, 24, 29 m < mň (bú) 65 m, slabičné m: 32 m > n\um\em\om\ym 32, 291 -m, slovesná koncovka: v 1. os. sg. préz. 188n., 281, 314; v 1. os. pl. préz. 189, 268, 279, 291 ma, pohyblivý morfém v 1. os. pl. imperat.: 193, 293 (t. my) -ma, koncovka: v instr. pl. deklinace subst. (-amal-ema/-imal-oma...) f. 161, 288, 295, 302, m., n. 162, 219, 242, 265, 288, 295, 302; — v instr. pl. deklinace adj. (-ejmal-émal-emalúmal-ýma) 168, 171, 219, 242, 265, 288, 295, 302; — v instr. pl. zájmen 1. a 2. os. pl. 175, 219, 242, 265, 288, 295, 302; v instr. pl. rod. zájmen 175, 219, 242, 265, 288, 295, 302; v instr. pl. přivlast. zájmena jejich 181, 232, 243, 266; — slovesná koncovka v 1. os. pl. préz. 189, 255; v 1. os. pl. imperat. 193, 274, 293 (v. t. -me, -my\-mél-me)

413

má/moje: v. múj... maja, přechodník; majó/majú¡majum, 3. os. pl. préz.: v. mít...

414

makrodialekty: v. nářeční skupiny mákuv\makuv ,makový*: máku] koláč 165, 172, 222, 297 Máňa, MářajMara, Maruša, rozdíly v typu deklinace: 150, 219, 236, 242, 251, 264, 288, 307 marod ,nemocný člověk': nom., ak. pl. marodi 153 Marce n., hypokor. jméno děvčete: 209 masenko X masíčko¡masíčko: 210 maso, rozdíly v typu deklinace: 146n., 219, 254 (v. t. masso) masso ,maso‘ : 56, 268 (v. t. maso) masUlko ,mastítko, mašlovačkať: 81 mašle ,stuha': 215 maštal ,stáj': 18 mau ,máť: v. mít... maze — mazat, typ sloves 1. tř. préz.: 184; kolísání mezi typem maže a volá 185n., 221, 291; 1. os. sg. mazu — 3. os. pl. mažou 115 me < *m'é, tzv. ztráta jotace: 48, 230n., 233, 282 me ,m y': v. mi/me... me/mje, ak. zájmena 1. os. sg.: v. já -me, slovesná koncovka: v 1. os. pl. préz. 189,268,271,279,291,293,302; v 1. os. pl. imperat. 62n. (změny znělosti před ní), 192, 193n. (v. t. -ma, -my¡-mé/-mé) medenec ,kamnovec': 48, 231 (v. t. mjeg'any) mejd ,medť: 100 (v. t. m'úd) meje — mejt ,m ý ť: 85, 135; t. inf. mít 135; přič. min. myla 34, 277 měkkost souhlásek: v. souhlásky (měkké) melodický vrchol věty: v již. Čechách a v Podještědí, v tzv. plzeňském zpívání, v slezských nářečích 207 menčí/menČi ,menší': 69, 220, 247, 254 (v. t. mensy) méno¡měno¡mino ,jméno': 78, 99 měnovat, nemenovat ,jmenovat, nejmenovat': 78, 79 (v. t. mynovac', m'anovac') menšiny v cizině: v. české osídlení v cizině mensy ,menší': nom. sg. f. mensa, ak. mensu, instr. menšum 166n. (v. t. mencí...) mesjac ,měsíc': 118 (v. t. mňesíc..., me's'unc) meslet (si): v. mislet (si)... město: v. mňesto... městská mluva: 15, 326— 330; v Čechách 326n.; na Moravě a ve Slezsku 328n.; její výzkum 344n. meškac'¡meškac ,bydlet': 213, 215 (srov. vostávat...) metr: nom., ak. pl. metre 148 mez/meza: 161; dat., lok. sg. meze 145 (v. t. mega...) mezinářeční styk: 323n. megalm'ega ,mez': 41, 262, 281, 307, 319 (v. t. mez...) melme ,my': v. mi\me... -mé/-mé, slovesná koncovka: v. -my(-mi)... meslet {si): v. mislet (s^)... mka\mkla[mkla\mkua\myla\myua ,mlha' 78 (t. hrna..., mlha) mi\me\mé\mé\my, zájmeno 1. os. pl.: instr. náma\nama 135,175, 219, 242, 264, 287, nami\nam'i 175, 287, 309 mi, dat., gen., ak. zájmena 1. os. sg.: v. já ... mi < m': 29 mí¡moje: v. múj... -mi{-my), slovesná koncovka: v. -my(-mi)... -mi{-my)-mfi), koncovka: v instr. pl. deklinace subst. (-mil-amil-amyl-am'il-ámil

-ám'i) f. 160n.; m., n. 162, 265, 272, 282, 288, 292, 301, 302, 310; — v instr. pL deklinace adj. (-ymij-ymyl-ym'i) 171, 265, 272, 282, 288, 292, 301, 302, 310; — v instr. pl. zájmen 1. a 2. os. pl. 175, 272, 282, 288, 292, 301, 302, 310 mikrodialekty: 11 mine — minout, typ sloves 2. tř. préz.: 184; přič. min. minoul, minoula\minúly minula 136; minulej¡minutej (tejden) 195 mino: v. mého... minulý čas, tvary: v. slovesa... mísa¡misa ,mísať: 134; t. nom. sg. mise 146, 254; gen. pl. misej/misé 94 misel/mysel/mysl (jednoslab.) ,myslť: 82, 291, 311 mislet (si) I meslet (si) / mêslêt (si): 255; imperat. nemêslê si 88, nemisli si, nemislite si 194, nemisli, nemisleiejnemislite 187; přič. min. meslela 90; 1. os. sg. min. č. já mêslêla / já sem mêslêla 197 mit: v. meje — mejt... mit (mit) I mjet/mríet ,m íť: 135; 1. os. sg., 1. os. pl. mam\mum\mum, mumejmumy llln ., 287, 303, 309; 2. os. sg. mos 112, 303, 309; 3. os. sg. mau 112; 3. os. pl. majó\majú\maju 104, 303, majum/majum 113, 304; imperat. 2. os. pl. nemhête 97; přechodník maja¡mheja¡m'ejacy 196, 243, 265; přič. min. mjdi\m’eli 46; 1. os. pl. min. č. m'eliymy 311; 1. os. sg. bud. č. bydym m'ol 314 (v. t. niť) mivá ,miláť: 28 (v. t. mhilá) mizení nářečí: v. vyrovnávání n. mizga ,míza‘ : dat., lok. sg. mizge 41, 42, 286 mj/mh < mf: před i 46n., 273; před a < *ç a v původ, skupinách ,m + j ( bj) + sa~ mohláska* 47, 240, 255, 258, 259, 262, 268, 271, 277, 285; před byv. ě 48, 218, 230n., 240, 255, 258, 259, 262, 268, 271, 277, 285; mj x mh 49, 218, 226, 258, 262, 268, 278n., 285 mj-: v. t. mhmjeg'any ,mědčnýť: 131 (v. t. medenec) mji, dat. zájm. 1. os. sg.: v. já ... mjilácek[mhilácek ,miláčekť: 49, 65 mladý X mlody ,mladý*: 17, 132 (v. t. mladej) mlínImlýn(mlén)[mlynjmuín¡mujn: 91, 292, 295 (v. t. mlejn...) mluvícImluv'ic': 52; 3. os. pl. mluvi/mluvjalmluvjo 120, 121 (v. t. mluvit...y muvic, mûlv'ic'...) mladej: nom. pl. m. život, mládi[mladí 167, 228, 233; kompar. mlejši 58, 109, 227 (v. t. mladý X mlody) mlejn\mlén\mlín: 91, 327— 330 (v. t. mlin/mlýn...) mlejši: v. mladej... mléko¡mléko: v. mliko... mlha: 78 (t. hrna..., mha...) mliko(mliko)lmléko(mleko)lmliéko(mliékolmljéko)lmlyko: 37, 38, 98—100, 218, 242, 259, 263, 276, 282, 286, 292, 295, 301, 308, 315, 326, 327n., 330

mInářIm[9nář/ m9[nář ,mlynář*: 54, 225, 249 (v. t. mynar...) mluva českých osídlenců v cizině: 20n.; mluva v oblastech nově osídlených 15, 330— 332, její výzkum 344 mluva ve městech: v. městská mluva mluvit¡mlovit/ mlovit: 87; imperat. 1. os. pl. nemlufme(nemlofme) X nemluvme(nemlovmeInemluvme[nemluvmyjňemluvmy) 63, 220, 247, 251, 258, 259, 265, 279, 289; inf. mlujit 50 (v. t. mluvíc..., muvic', mulv'ic'...) mlyko: v. mliko... mn, mň < bn, bň: 65, 231 mne, mnó\mnú\mnum, tvary zájm. 1. os. sg.: v. já ... mŸi(mj) < m': v. mj[mh < m' mha, mhe/mja, mje, tvary zájm. 1. os. sg.: v. já ...

415

múakijmneki: 118 (v. t. mňekej..., m'eký..., m'ynk'i) mMctlmMstlmMsl]mjástlmjásllmjácl ,m ásť: 49, 126, 240, 259, 277, 279 (v. t. m'ásl) múech ,pytelť: 215 (v. t. m'ech) mnechónka/mUechórka ,plod angreštu': 214 (srov. angrešt...) mňeja, přechodník: v. mít(mit)... mnekej¡mjekej,měkký': 4 9 ,117n.; mnekkájmjekká 55, 268 (v. t. mnakí..., m'eký..., m'ynk'i) mnesícImjesíc/ mjesýc/ mňesejc[mjesejc: 49, 92n., 96, 117, 219, 226, 278, 324 (v. t. mesjac, m'es'ûnc) mňesto\mjesto/ město : 48, 49, 134, 218, 226, 255, 258, 259, 268, 271, 277, 279,^282, 324; lok. sg. ve mjesle/ve mjes'c'e 131; nom. pl. města 282; gen. pl. mfoest/mnestul mnestouch 163, 233; dat. pl. mnestum/ mnestam 162; lok. pl. mnestech 163; instr. pl. mjestami 162 (v. t. m'asto, m'esto, nesto) mňet/mjet: v. mit(mit)... mfíi, dat., lok. zájm. 1. os. sg.: v. já ... múilácek: v. mjilácek miniU, ,milá': 174 (v. t. mivá) mňisto ,místo': 174 moct[mocí(moct...)/ moc[múc ,moci': 70, 223, 290, 312; 1. os. sg., 3. os. pl. múzu — múzou [ mozu — mozú / mozym — mozúm / moza — mozum / mogym — mogum 187, 314; přič. min. mohlmuhjmohel 291, 293, 302; 1. os. pl. kondic. dyby my múgli 312 modlit se: imperat. modli se — modlite se / modle se — modlete se 194, 243; subst. verb. modléňi 139, 267 mój, moja(moje)\má, moje(mojo)lmi: v. múj... moka: v. mouka... Moravci: 19 moravská podskupina slezských nářečí: v. jižn í... moravskoslovenská nářečí: v. východomoravská... Moravští Slováci: 12 morfologizace hláskových jevů: 141 ; přehlásky *a > eaw > ¿ v deklinaci měkkých typů subst. 142n.; morfonologické vyrovnání ejjé X i 93n., 159; morfologizace hláskoslovných rozdílů u sloves 186— 188 moře/móre: 139; t. nom., ak. sg. moro 144; gen., lok. pl. mořích 163 moš, 2. os. sg. préz.: v. mít(mit)... moucha/mucha: 16, 134; nom. pl. muchi\muÆi 89, 308 moukalmókalmúkalmuka: 1 7 , 103n., 111, 113, 241, 263, 278, 286 (v. t. munka) movdrej ,moudrýc: 25 mozglmuzg ,mozek': 42 mozu — mozú: v. moct[mod... mo, dat. sg. m., n. zájm. 3. os.: v. von... moské: v. muskej... mfdlo ,m ýdlo': 90 m^kevlm/keu: 24, 25, 62, 230, 319; mfkevJmjkva\m^kvja, rozdíly v typu deklinace 149; instr. sg. mçkvej/ mfkvjej 159 mu, dat. sg. m., n. zájmena 3. os.: v. von... mucha: v. moucha... muínjmujn: v. mlín/mlýn... múj(muj)lmuj, mílmoje(mojo), málmoje(moja), deklinace: tvary stažené a nestažené 181, 220, 257, 266, 290, 308; t. nom. sg. m. mój\muójfmuój 107; nom., ak. sg. n. mojejmojo 176, 295, 302; gen. sg. m., n. mojeho 295, mojiho 292, 301; gen., dat. sg. m., n. mojigo, mojimu 314; gen., dat., lok. sg. f. mojej/ mojéj[moje/ mojí/ moji

177, 268, 271, 277, 279, 292, 296, 301, 314; nom. pl. všech rodů moje 177; sklonění v slez. nářečích a v pol.-čes. smíš. pruhu 178

múkajmuka: v. mouka... mular ,zedníka 215; gen., ak. pl. mularuv\mulary 153, 289 mum — mume: v. mít(mit) ... muój\muój: v. múj(muj)... muskejl~é[-i (móské), mušskej\-é\-í: 211 muvic ,m lu viť: 52 (v. t. mluvíc..., mluvit..., mulv'ic'...) muzg: v. mozg... muzikant: 216 múzu — múzou, muc: v. moct¡moci... múlv'ic'[múv'ic' ,m lu viť: 52, 308 (v. t. mluvíc..., mluvit..., muvic) mum: v. mit(mit)... múnka ,mouka*: 17, 40, 113 (v. t. mouka...) my, zájmeno 1. os. pl.: v. mi/me... my, pohyblivý morfém v 1. os. pl. imperat.: 193, 293 (t. ma) -my(-mi)¡-měl-mé, slovesná koncovka: v 1. os. pl. préz. 189, 252, 255, 258, 271, 274, 291, 302, 312; v 1. os. pl. imperat. 193n., 252, 271, 312 (v. t. -ma, -me) -my(-mi\-m’i), koncovka v instr. pl. subst., adj. a zájmen: v. -mi(-myl-m'i) myla: v. meje — mejt... mynařjmynaz ,mlynář*: 27 (v. t. mlnár...) mynovac' ,jm enovať: 98 (v. t. menovat..., m'anovac') mysl: v. misdjmysel... mHnár: v. mlnár... m', souhláska: 29, 255, 262, 271; m' x m 46n., 271, 278n., 282, 285, 307 m' > mi — v. mi < m'\ m’ > mj[mň — v. mj\mň < m'; m' > n — v. n < m' m'a, ak. (gen.) zájmena 1. os. sg.: v. já ... m'anovac! ,jm enovať: 98, 307 (v. t. menovat..., mynovac') m'asto ,město* : 131, 308; lok. sg. v m'es'c'e 131 (v. t. mňesto..., m'esto, nesto) m'asl ,m ásť: 49 (v. t. mňáct/mňást...) m'e, ak. zájmena 1. os. sg.: v. já ... m'ech ,pytelc: 29 (v. t. mňech) m'ejacy, m'eli, m'eliymy: v. mít(miť)... m'eky ,měkký*: 29, 262; m'ekkà 268 (v. t. mňakí..., mňekej..., m'ynk'i) m'esto ,městoť: 29, 49; instr. pl. m'estyjm'estý 157, 273 (v. t. mňesto..., m'asto, nesto) m'es'ûnc ,měsícť: 112, 118, 309 (v. t. mesjac, mňesic...) m'ega: v. mega... *m'ë > me: v. me < *m'é m'i, dat. zájmena 1. os. sg.: v. já ... -m'i, koncovka: v. -mi(-my\-m'i) m'úd ,medť, gen. m'odu: 107, 131 (v. t. mejd) m'ynk'i ,měkkýc: 40 (v. t. mňakí..., mňekej..., m'eký...) n, souhláska (t. rj, [i, ~ ): 23n. n < *n' 43n., 218f n na místě ň 26, 44, 281n.; n v případech jako něco, negdo... 44; n < m' 48, 233, 324; n < nn < dn 56, 223, 227, 324 n , slabičné ti: 24, 32, 225, 240, 241, 262, 263, 267 n < m 32 n- [ Tin-: 74n. ná-, superlativní předpona: 108, 273 (srov. nej-jnéj- ...) náceňíInáceňi/nacyňi ,nádobí” 213, 215 (srov. nádobí...) nad, nad-, předložka a předpona: před samohl., sonorní souhl. a před v- 63

417

—

—

nádobíInádobí: 213 (t. čepaňe, nácení...) naďívajna ,pečené jídlo (nejč. z vařených brambor) s ovocem 4: 58

418

náhradní dloužení samohlásek: v. samohlásky náchodské nářečí: 233; ukázky 235 naj-lnáj-, superlativní předpona: 108, 139, 264, 293, 295, 301 (srov. nej-jnéj- ...) najatjnajmút ,najmout4: 125, 196; přič. min. najmul 125 najdu X nandu: 79 najstaršifnásjtaršýlnajstaršy: v. nejstarši... najvjec ,nejvíc4: 108 (v. t. nivic/nivjec) nálňí kost ,n ávn í...4: 25 nama/namalnamilnam'i, instr. zájmena 1. os. pl.: v. mi\me... nandu: v. najdu napoli ,na půlky, napolovic, zpola4: 28, 262 národní jazyk: 9, 17; komplex českého národního jazyka 9 nářečí (obecně): místní (lokální), zeměpisná (geografická) n. 9n.; utváření nářeční diferenciace (vývoj nářečí) 319— 323; novodobé vyrovnávací procesy 323— 332 nářečí společenská (sociální), vrstvová 9n. nářečí kmenová 319 nářečí českého jazyka (vymezení) 9 (v. t. hranice čes. jazyka); nářečí česká v užším smyslu, středomoravská neboli hanácká, východomoravská neboli moravskoslovenská, slezská neboli lašská, nářečí polsko-českého smíšeného pruhu — v. česká n. v užším smyslu, středomoravská neboli hanácká..., polsko-český smíšený pruh nářeční jednotky: 11 (jejich stupnice), 13n. nářeční podskupiny: 11, 13n. (okdkazy na jednotlivé konkrétní podskupiny viz u příslušných skupin nářečí) nářeční rozdíly (obecně): 9n., 13n.; jejich stáří 319n.; pohyblivost jejich hranic 319; vytváření nářečních rozdílů 320n.; vztah nářečních hranic k územnímu členění býv. feudálního čes. státu 320n.; rozdíly v intenzitě působení dílčích center 321; vlivy jiných historických okolností 321n.; doba dotváření nářečí a jejich hranic 323; rozdíly v zachovalosti nářečí v různých částech území 323; ústup nářečních jevů 324; nerovnoměrnost nářečního vývoje v různých jazy­ kových plánech 326 nářeční skupiny (makrodialekty): 11— 13; obecná charakteristika 217; utváření nářečních skupin 320n.; vztah k územnímu členění býv. feudálního čes. státu 321; nářeční skupina česká v užším smyslu, středomoravská neboli hanácká, východomoravská neboli moravskoslovenská, slezská neboli lašská — v. česká nářečí v užším smyslu, středomoravská neboli hanácká nářečí atd.; nářečí polsko-českého smíšeného pruhu — v. polsko-český smíšený pruh nářeční systémy, jejich interference: 324 na schledanou / na zhledanó: 60, 219, 242 nástarsý ,nejstarší4: 108 (v. t. nejstarši...) náš, naše, naše[naša: typ měkké deklinace rod. zájmen 176— 179; t. náše, naši, našeho, našemu... (tvary s délkou) 135, 227; nom., ak. sg. n. naše/našo 295, 302; gen., dat. sg. m., n. našeho, našemu 295, 301, našeho, našemu 266, našyho, našymu 292, 301, našigo, našimu/našego, našymu 314; gen. sg. m., n., ak. sg. m. život, našoho 255; dat., lok. sg. m., n. našém/našému 178, 266, 283; lok. sg. m., n. našem¡našom(nášom) 135, 221, 225, 237, 255, 265, 325, našim 227; tvary lok., instr. sg. m., n. 178n., 219, 222, 242, 243, 265, 288, 292, 295, 301; nom. sg. f. naše X naša 122, 251; ak. sg. f. naši X našu(našolnašó) 116; instr. sg. f. naší (naši) X našó(našoulnašúlnašu[našum) 104, 116, 176, 179; gen., dat., lok. sg. f. naši (našilnašýlnašy) X našej (našéj)lnašé (naše) 268, 271, 277, 278, 292, 296, 301, 314; nom. pl. m. život, naši (náši)/našylnaši X ostatní rody naše (náše) 135, 225, 242, 265, 288; nom. pl. všech rodů naše 219, 225; jiné tvary pl. 243

nauúpat/naúpat ,naloupať: 28, 269 na zhiedanó: v. na schledanou... nažít (nažit)[nazat/naznút ,nažnouť: 125,195n., 248; přič. min. nazál[nazél¡nažil¡mi­ znul 125, 129, 225 ndl, ndr < ni, nr: 69 nejné, záporka: 213 (t. ni) né-, superlativní předpona: 109, 241, 278 (srov. nej-fnéj__ ) nebí (ho) I nebi (ho): v. bít[bit.,, nebuj se, nebujte se: v. bójí[bóji se (sa) necco ,něco4: 56, 268 (v. t. něco...) něco, negde, negdo (X ňeco, Hegde, hegdo): 44, 237, 243, 265 (v. t. necco, nedo) nedo ,někdoť: 64 (v. t. negdo, nedo...) nechrne X neyme, 1. os. pl. imperat. slovesa nechat: 63 neidu[ne'idu (X nendu): v. du, des... nej-[néj-, superlativní předpona: 109n., 139, 219, 267, 278, 287, 293, 301, 309 (t. ná-, naj-[náj-, né-, ní-, noj-, Hej-) nějak (X nějak): 44 nejdu: v. du, des... nejezdi — nejezdete/nejezdite: v. jezdit... nejni ,neníť, nejsem[nejsu/nejsu..., nejsú: v. bejt... nejst: v. nést¡nést... nejstaršíInéjstaršý/ nejstarsy\néstarsí\nístarsí\najstárší[nájstarsý/ najstaršy/ nejstarŠy: 40, 108n., 109, 139 (v. t. nástarsý) nemenovat: v. menovat... neméslé si, nemisli si..., nemišli...: v. mislet (si)... nemlufme (nemlofme) X nemluvme (nemlóvme[nemluvme[nemluvmy¡nemluvmy): v. mluvit... nemňéte: v. mít (mit)... nendu: v. du, des... nená ,nejsou4, néni/neňi ,neníť: v. bejt... neosobový m. rod: 152n., 290, 311 nese — nést...: v. nést... nesmjej sa (se): v. smát se... nésó ,nejsem*: v. bejt... nesrsťka ,plod angreštu4: 214 (srov. angrešt...) nest\nést\nejst X nístjnist: 98n., 136, 222, 225, 259, 268, 277, 279; nese — nest[ níst..., typ sloves 1. tř. préz. 184; 1 .1. os. sg. neseml88, 281; 1. os. pl. neseme[nesem 189, 279, 281, nesemy (Hesémy)/neseme[neseme (l/nesem) 88, 189, 252, 268, 271, 274, nesema ([[neseme, nesem) 189, 255; 3. os. pl. nesou/neso/nesú (Hesu) lln ., 32, 36n., 3 8 , 103n., 189, 218, 221, 225, 230, 241, 259, 263, 267, 278, 328; imperat. 1. os. pl. nezmy (nezmy)[nezme 252, 271, nezma 274; přechodník nesa 196; přič. min. sg. m. (f.) nes 194, 218, 254, nesl 194, 237, 240, nesl, nesla 99,137, 194, 266, 277, nesu, nésua 137, 194, 266, nesil 82, nesel 82, 194, néseu[néséu, nésua 137, 194, 266, neslu/néslu 32, 82, 194, 227, 266, 277, pl. m. život, nesli, m. neživot., f. a n. nesle 197 (v. t. nesl..., niést, Hesl..., ňuos'c'...) nestarší: v. nejstarší... nesto ,město4: 48, 324 (v. t. mnesto..., m'asto, m'esto) nesl[neslInesliInísl/nisl: 194, 227, 252, 258, 271 (srov. nést...) nesu ,nejsem4: v. bejt... nevjeréte, nevjeřme: v. vjeřit neznělé souhlásky: v. souhlásky, párové souhlásky neyme: v. nechrne ní-, superlativní předpona: 109, 259, 278 (srov. nej-fnéj-...) niést ,nésť: 99 (srov. nést...)

419

niň*: v. je№\jel... niso/nísu ,nejsem4: v. bejt... mstjnist: v. nést... nistarší: v. nejstarši... nit ,m íť: 48 (v. t. mít/mit...) nivicjnívjec ,nejvíc4: 109 (v. t. najvjec) *nj > n: 43, 218 nl > ndl: 69 nn, zdvojené n: 55n., 231, 237, 252, 255, 303, 310 nn < dn 56, 223, 227, 231, 324 nn > n — v. n < nn < dn; nn > dn > rn — v. dn < nn, rn < dn ( < nn) nů < dû: 56, 223, 231, 324 nů > důjdů — v. důjdů < nů/ůů nocúvá — nocúvat ,n ocovávať: 208 noha X noga: 17, 218, 286, 307, 308; lok. sg. na no$e 42, 307; gen. pl. nohouch, lok. pl. nohouch¡nohách 163 (v. t. nuha) noj-, superlativní předpona: 301 (srov. nej-fnéj- ...) nominativ akuzativ pl. subst. m. život.: 153, 221n., 226, 230, 236, 255, 325 nominativ (akuz.) pl. subst. m. život, (osob.), rozdíly ve využití růz. koncovek: 154n. nositInosy11nos'ic'[nosič/nosyc: 45, 88, 277, 285, 292, 294, 300; 3. os. pl. nosá 120; imperat. nos, noste 187 ; min. čas joy nos'il / jo nos'il, myymy nos'ili \my nos'ili 310 nosové samohlásky a stopy po nich: 17, 36, 40n., 313, 315 (střídnice za předhist. nosovky viz sub *ç, *q) noša ,nůšeť: 45, 107; gen. pl. nosé/nošej 94, 258 (v. t. nůše) nouz ,nůžť: 37, 104, 107, 278 (srov. núž...) NovácejNováca ,Novákovo dítě, děvče4: 209 Novákoj ,Novákovi, N ovák ů v...4: 50n., 173 Novákojc[Novákouc[NovákoclNovákuclNovákovic ,Novákovi, N ovák ů v...4: 25, 50, 141, 208, 222, 225, 226; dat. Novákom 156 Novákula jNováková^ 208 Novotůik ,chlapec N ovotných4: 209 nozenkajnožička: 210 nr > ndr : 69 -nue', -nul, -nuty I -nyc', -nyl, -nyty (-huny), zakončení infinitivních tvarů sloves 2. tř. préz.: 113, 313 nudle: 214 (t. lukše...) nuha ,nohať: 106 (v. t. noha...) nuoz ,nůž4: 35, 107, 298 (srov. núz...) nůše, instr. sg. nůšej: 159 (v. t. noša) ■nůz/nuz ,nůž4: 106; gen. pl. nozuv 155; instr. pl. nozy/nozý 157, 273 (v. t. nouz,

nuoz, núz) ■nuz ,nůž4: 36, 107, 303 (srov. nůz...) Nýdek, nýdecké nářečí: 313; ukázka 317

nyni ,není4: v. bejt... *n', byv. souhláska: n' > n\ů — v. n < *n', n < *nj, *rí

420

n, souhláska: 23, 307; ú X n 43n., 218, 240, 262, 285, 293 ň < *nj, *n' 43, 273, 281n.; ů < M/nů < dů 56, 223, 227, 324 neexistence ů 26, 44, 262, 28ln. n, n, slabičné n krátké a dlouhé: 32, 225, 249 n, ak. sg. m. zájmena 3. os.: v. von...

H- / M -: 74n. ^ na, He, tvary zájmena 1. os. sg.: v. já ... nčko ,nyní, teď': 89, 249 He, Hé, tvary zájmena 3. os.: v. von... nebudete/Hebu^ec^lHebugece: v. bejt... Heco, Hegde, negdo: v. něco, negde, negdo Hedo, Hegro ,někdo': 64, 231 (v. t. nedo, negdo) Heho, Hej, tvary zájmena 3. os.: v. von... nej-, superlativní předpona: 109, 309 (srov. nej-lnéj-...) nějak: v. nějak nejezgy — ňeježgyce: v. jezdit... nejstáršy: v. nejstarsí... fbekfíi: v. klnucjklnyc'... Hemej/Herní[Herny: 218, 263, 286 (v. t. Himy...) Hemluvmy: v. mluvit... Herno/Herno[Hernu, dat. sg. m., n. zájmena 3. os.: v. von... HeHi sem (som), HeHi sy/HeHis..., složené zápor, tvary slovesa ,býtť: v. bejt... Hesl[Hésl/HeselHes'c'[Hešč, HiésllHis'cjHišč[Hys'c'[Hyšč[Hjésc ,nést': 67, 99, 100, 194, 281, 285, 290, 292, 294, 295, 300, 303, 304, 308, 311, 312, 315; 1. os. sg. Hesu 32, Hesem 188, 281, Hes$[Hesy 112, 313, Hesym 112, 131, 188, 313, 314, Hesa 113, 189, 313; 1. os. pl. Hesem\Hesém\Heséme\Hesemy[Hesémy[Hesymy 139, 189, 274, 281, 291, 312; 2. os. pl. Hesele[Hesé*e[Hesece 44, 139, 274, 281, 293; 3. os. pl. Hesu/Hesum[Hesum 12, 32,113,131, 189, 285, 292, 296, 301, 304, 308, 312, 313, HesQ/Hesu 313; imperat. 2. os. sg. Hes/Hes' 45; 1. os. pl. Hezma 274, 293, Hyzmy 312; 2. os. pl. Hes'de/Hešče 67, 295, 300; přič. min. Hes[His/Hesel, Hesla 137, 286, 291, 293, 302; 2. os. pl. min. č. m. život. Hysli^de, f. Huslys'c'e 197 (v. t. nést..., Huosrc' ...) Hesem, Hesy..., Hezmy[Hezma..., zápor, préz. tvary slovesa „b ý t " : v. bejt... Hevjesta[Hev'asta ,nevěsta': 131, 308 (v. t. Hov'esta) Hho, gen., ak. sg. m. zájmena 3. os.: v. von... Hi, záporka ,ne': 213 (v. t. ne...) Hi, Hi[Hi, tvary zájmena 3. os.: v. von... Hiésl: v. Hesl[Hésl... Hich, Him, Hima, tvary zájmena 3. os.: v. von... Hima[Himas, základ složených zápor, tvarů slovesa ,b ý ť : v. bejt... Himy/Hymy ,němýť: 98, 286, 303, 308, 315 (v. t. Hemej...) His'cjHiščinjésc: v. Hesl [Hésl... Hil ,n iť: 88, 292 (v. t. Mil) Hm, Hn > jm ,jn: v.jm < Hm,jn < Hn HH, zdvojené H: 56: HH < nH ( < dH) 56, 223, 227, 231, 324 HH > H— v. H < HH/nH < dH; HH > dH 56n. Ho, Hó[Hou[Hú, Hom, Hu, tvary zájmena 3. os.: v. von... Hov'esta ,nevěsta': 130, 398 (v. t. Hevjesta[Hev'asta) Huos'cjHus'cf ,nésť, přič. min. Huos/Hus, Hosua: 107, 130, 298, 308 (v. t. nést..., Hesl...) Hymy: v. Himy... Hys'cjHyšČ: v. Hesl... o, ó, samohlásky, 11, 16, 33—38, 39, 84, 217n., 227, 240, 241, 246, 248, 251, 252, 254, 255, 256, 257, 259, 262, 263n., 285, 286n., 298, 303, 304, 307, 308, 315, 328 o < 6 39, 248; o < u 89, 102n., 241, 244, 248, 257, 259, 324; o < á 84, Uln., 121, 287, 303, 304, 309, 313; o < 'e 130n., 298; 'o < e (dispalatalizace) 17,107, 131, 186, 308, 314; o < dl. 113, 313 o > u — v, u < o; o > u před j — v. u < o ...; o > u[ú před nosovými souhl. — v. u{ú) < o...; 'o > e 144

421

ó < o 139, 218; ó < o před j, h 139, 257, 266; d (< ou) < ú 103—105, 241, 321, 324; 6 < á 38, 39, 248; 6 < au (au, au) 76, 2Í0w., 241, 259 d ( > wd) > ú (u) — v. ú (u) < d;d > uo, uó/vuó, ó/vó, uó/vuó— v. uo\uó(vuó), uo (uó/vuó), ó (vó) v kopaničář. nářečích; o ( < ou) > ú — v. ú < ó (< ou); o > ú > ou — v.ou < ú < 6; ó > ú — v. ú < byv. d; splývání d s á 38, 39, 248 -o, -d, koncovky: -o v gen. sg. subst. m. neživ. 151, 243; v nom., ak. sg. měkké deklinace subst. n. 144, 264, 287, 295, 302, 309; v gen. sg. subst. typu „staveňí“ 121; v dat. sg. subst. m. neživ., n. 116, 243; v dat. sg. subst. m. 152; v lok. sg. měkké deklinace subst. m., n. 145, 243; ve vok. sg. měkké deklinace subst. m. 116; v nom. pl. subst. m. osob. 155, 313; ve vok. sg. subst. f. 144, 219, 236, 242; — v nom., ak. sg. n. měkké deklinace rod. zájmen 176, 295, 302; v ak. sg. f. subst. a rod. zájmen 116; — slovesná koncovka v 1. os. sg. préz. 115, 188; v 3. os. pl. 4. třídy préz. 190, 301

422

-d v dat. (lok.) sg. subst. typu „staveňí“ 114n.; v instr. sg. subst. typu „přeceda“ 154, 259; v instr. sg. f. měkké deklinace subst. a rod. zájmen 116, 143, 242; — slovesná koncovka v 3. os. pl. 115n., 189, 192, 243 -o/-e, zakončení adverbií: 210 o-, d- / ho-, hó-: 74n., 248, 252 o- / uo-: 76 o- / vo-: 75—77, 220, 227, 247, 251, 258, 259, 265, 279, 289, 327, 328, 330 o-: v. t. voobalované l: v. u, u, ú < l, \, í obecná čeština: 11; její charakteristika 325n.; převaha nad jinými interdialekty 325; pronikání na Moravu a do Slezska 325n.; její přetváření 325n.; interference jevů ob. češtiny s jevy spisovnými 327— 330; interference s jevy spis. češt. a střmor. interdialektu 328n. obecná hanáčtina, obecná laština, obecná moravská slovenština (obecná nářečí): v. interdialekty obecíhe ,obyčejněť: 97, 259 (v. t. običajňe, vobičejhe) obécejfobyčé ,obyčej4, gen. obéčeja...: 97 (v. t. obyčoj, vobicej) običajňe ,obyčejně4: 117 (v. t. obečíňe, vobičejhe) obid/obyd ,oběd4, gen. objeda: 101, 131,137 (v. t. ob'od, uobied) objyle/ob'ily ,obilí4: 18 (v. t. vobilí..., voblí, vobHí..) obrazfobroz/obrauz ,obraz4, gen. obraza...: l l l n . , 137, 264, 287, 301, 303, 304, 309 obyčoj, nom. pl. obyčaje: 118 (v. t. obéčej..., vobicej) ob'od ,oběd4, gen. ob'ada: 101, 131, 308 (v. t. obid..., uobied) -oc: v. -ojcj-ojic. . . -oce: v. - ojcef-ouce... očenko ,očičko4: 210 (t. vočičkolvočicko) oda ,voda4: 76 (v. t. voda...) offov < ou: 25 ogar/ogara ,chlapec, hoch4: 212, 215 (srov. kluk...) oharek: v. okurek... -och (-óch), koncovka: v lok. pl. subst. m. 156, 258, 259, 266, 279, 321; v lok. pl. subst. n. 157, 258, 259, 266, 279, 321; v lok. pl. subst. všech rodů 162n., 274, 292, 296, 302 oj < aj: 109n., 287, 301 -oj, zakončení subst. a adj. označujících rodinu a rodinnou příslušnost: 173 (v. t. -ojc[-ojic, -ovicj-ouc, -ujcl-uc); — zakončení ustrnulých adj. přivlastňovacích 173 -oj/-oji, koncovka: v. -ovi/-ovji... oják ,voják4: 76 (v. t. voják) -ojcl-ojicl-oc, zakončení subst. a adj. označujících rodinu a rodinnou příslušnost 25, 50, 208, 222, 225 (t. -ovic[-ouc, -ujcj-uc; v. t. -oj)

- ojce\-ouce\-oujce\-oce, zakončení místních jmen typu „Horažďovice“ : 25, 50, 222, 225, 226, 297 ojo n. ,oj, v o j4: 144, 274 (v. t. vúj(e)) okec' ,loket4: 77 (v. t. loket..., loket...) okrícjokrjae ,okřát4: 194 (v. t. vokrejtjvokUt...) okurek/oharek X okurka: 142 ol < psi. * l: 53 -ol, zakončení tvaru sg. m. příčestí min.: 186n. (t. -ul, -ul) ól: v. oul... Olomouc, městská mluva: 328n. om < m: 32 -om, koncovka: v instr. sg. subst. m. 154, 282, subst. n. 157, 282; v dat. pl. subst. m., n. 135,156,158, 222, 225, 228, 232, 238, 252,254, 257, 266, 274, subst. f. 162, 225; — v lok. sg. m., n. tvrdé deklinace adj. 168, 169, 222; — v lok. sg. m., n. měkké deklinace rod. zájmen 176, 225 -oma (-ama), koncovka: v instr. pl. subst. f. 161, subst. m., n. 162, subst. všech rodů 163, 288, 296, 302 omijó, 3. os. pl.: v. umí/umi — umňet onski rok ,loňský rok, loni4: 77, 298 (srov. louňí..., lóňi, lúni...) opakovači slovesa: v. slovesa opakovači opavská podskupina slezských nářečí: v. západní (opavská) podskupina... or < f: 54 ořezuje — orezovať. v. vorezává — vorezávat... osobový m. rod: 152, 290, 311 ostravská podskupina slezských nářečí: v. východní (ostravská) podskupina... otázky zjišťovací: jejich uvozování 204; intonace jejich zakončení 207 -otko, zakončení deminutiv typu kuřotko: 113, 128 (t. -átko..., -etko, -itko...,

-úntko) otprášat, odprošovať: 123 (v. t. votprošuje — votprošovat...) ou, dvojhláska: 11— 13, 16, 36n., 40, 103— 105, 218, 262 \u < ú lln ., 16, 36, 103—105, 218, 263n., 278, 320n., 325, 328; ou < ú < ó 104n., 107, 108, 225, 263n., 278, 322; ou < ow(i) 24n.; ou < au (au, au) 40, 76, 110n., 278; ou < au < al 28 ou (au) > ú — v. ú < ou, au; ou > ó — v. 6 (< ou) < u; ou > ov/of — v. ov/of < ou ou-[hou-\ 74n., 227 -ou, koncovka: v dat. (lok.) sg. subst. typu „staveňí“ 114; v gen. pl. subst. m. 155; v instr. sg. f. měkké deklinace subst. a zájmen 116; — slovesná koncovka v 3. os. pl. préz. 115, 189, 192, 221, 225, 230, 277 -ou, zakončení nom. (a neživ, ak.) sg. m. adj. přivlast.: 171 (srov. -úl-u...) -ouc: v. -ovicj-ouc -oucej-oujce: v. -ojcel-ouce... -ouch, koncovka: v lok. pl. subst. ruka, koleno... 163; v gen. pl. subst. všech rodů ~163, 233 oul/ól/ul ,úl4: 105 (v. t. houl/hol...) oumara: v. aumara outari ,úterý4: 130 (v. t. houterej...) ouvraii., oumaU[óvraii\úvratí n., ouvrale\óvrale\úvrala pomn.: 142 (v. t. houvra-

la... ,souvrali) ovfof < ou: 25 -ov (-ovil~ovji[-ov'i), koncovka v dat., lok. sg. subst. m. život.: 151n. -óv (-uóvl-uov), koncovka v gen. pl. subst. m.: 156, 282 -ov/-ova: v. -ovo (-ova/-ov) -ove (-ové), koncovka v nom. (ak.) pl. subst. m. život.: 155, 220, 290

423

-ové/-ove, zakončení nom., ak. sg. n. adj. přivlast.: 172 -ověj, -ovi, -ová, zakončení nom. sg. adj. přivlast. (typ bratrovej...): 172, 222 (v. t. - ou, -ú\-u, -úchf-uch, -újj-uj, -uov..., -uv..., -uv...) -ovi[-ovjil-ov'i (-ojil-ojl~ov), koncovka: v dat., lok. sg. subst. m. život. 151n., 222, 230, 311; v dat., lok. sg. subst. typu „kuřátko“ 157

-ovi/-ovi, zakončení nom. pl. m. život. adj. přivlast.: 172 -ovicj-ouc, zakončení subst. a adj. označujících rodinu a rodinnou příslušnost: 25, 50, 208 (t. -ojcl-ojic, -ujcj-uc; v. t. -oj) -ovja, koncovka v nom. pl. subst. m. život.: 155, 283 -ovo (-oval-ov),zakončení ustrnulých tvarů adj. přivlast. (typ bratrovo kluk...): 173, 225

óvrale, óvrali: v. ouvral... ov'es ,oves‘ : 46, 307 (v. t. uoves..., voves...) ow > ou: 24n. ozabal\ozejbal\oziabal ¡ozibatjojzabac¡ozýballoz'úmbacjozybač[uz'abacf ,zábst4: 127 ozo, lůžko, postel': 76, 298 (v. t. lože[łozo, lůze) 6, samohláska: 35, 39, 102n., 240 ó/o < u 89, 102n., 241, 244, 248, 251, 324 6 > o — v. o < 6 ó-lhó-: 75, 252 -6, koncovka: v gen. sg. subst. m. neživ. 151, 243; v dat. sg. subst. m., n. 116, 143, 152, 242, 243; v lok. sg. subst. m. 145, 243; ve vok. sg. subst. m. 116, 143; v ak. sg. subst. f. a rod. zájmen 116, 143, 242; — slovesná koncovka v 1. os. sg. préz. 114, 188 óčétel ,učitel4: 103 (v. t. hučitel, učitel...) óderét: v. udeřit ómijó, 3. os. pl.: v. umíjurni — umnet ózjjóz ,už, již4: 71 (v. t. huz) q, nosová samohláska (v. t. u, um, ůn, um, un): 41, 311 q, 'q < předhist. *p, *ę dl. 112, 308 *q > u, ú — v. u, ú < *Q] *q krátké > yjym, yn, yň/e, ę — v. y < *q krátké; *q krátké > a — v. a (fa) < *ę, *q krát.; *q dl. > q, u[úm, unjum, un — v. q, 'q < *q, *ę dl.; *q dl. > o — v. o < dl. *q -q, koncovka v instr. sg. f. subst., adj. a rod. zájmen: 112

p, souhláska: 23 p > b — v. b < p p, p9, slabičné p: 32 pabouk ,pavouk4: 25, 76 (v. t. paúk..., pavouk..., pouk...) padna: v. panna pacholek!pacholek ,chlapec, hoch4: 212 (srov. kluk...); gen., ak. pl. pachoukújpacholkú 153, 269, 279 pajdálpajge — pajdat ,kulhať: 27, 41, 240 pakovat ,b aliť: 215 palcyna: v. paucyna... palk/paluk: v. paúk... palarňalpalirňe ,palírnať, typ sklonění: 150 palatální a palatalizované souhlásky: v. souhlásky...

424

paličjpaulicjpolic' ,páliť: 111, 112, 303, 304 pamejtka ,památka4: 101, 304 pamhcjl,paměť4: 70 pánjpan: 287; nom. (ak.) pl. pahi/páM 153, 222, 226, 230, 233, 236, 255, 325,

pánove[panove[pánovja!paho 155, 283, 313; gen. pl. pánu/pánach 164, 223, pánóv 156, 282; ak. pl. páni 233; lok. pl. pánech[pánach 162 (v. t. pun...) pana: v. panna pánev[pánva, rozdíly v typu deklinace: 149 panna]padnajpana ,panna*: 56, 303, 310 panoha ,větev*: 213 (srov. vjetev...) pár ,několik*: 216 pařez ,pařez*: 226 párové souhlásky: 23n.; změny znělosti a) ve skupinách pár. souhlásek (asimilace znělosti) 59n., 231, b) před pauzou 60n., 231, 238, 246, 252, 282, c) před samo­ hláskami, sonorními souhl. a před v- 61—64, 220, 226, 231, 238, 246n., 251, 254, 257n., 259, 265, 279, 289, 311 pastofška ,pastouška‘ : 25 pásl ,pěsť: 44, 118 (v. t. pjasc... , p'as'c'..., p'iňs'c') pátej[páté]pátí, pátá,..: púl {púl) pata[pátá {roku) 135, 165; pul patej[páté[pátí 135 pal: v. pjet paučyna[paučina[palcyna ,pavučina*: 76, 110 paúk[pauk\pauk\pauuk\palk[paluk\pa'uk ,pavouk': 25, 76, 77, 110 (v. t. pabouk,

pavouk..., pouk...) paulic': v. palic... pauz (pauza)[pauz (pauza) [pa‘uz[pavuza ,pavuza*: 39, 76, 110 (v. t. pouz..., póze) pavouk¡pavók[pavúk: 76 (v. t. pahouk, paúk..., pouk...) pavuza: v. pauz... paz'^'enlpaz'ferylpazdery ,pazdeří‘ : 67, 295, 300 pc, pč > ps, pš: 70 pe < *p'e, tzv. ztráta jotace: 48n., 231, 233, 282 pec[péctIpéct[pec1/péci [pecli[pic/ pic[piet/ piet: 70, 98n., 136, 194, 223, 225, 227, 268, 271, 277, 279, 290; pece — pec/pect..., typ sloves 1. tř. préz. 184; t. 1. os. sg., 3. pl. peču— pečou 115, 187; 3. os. sg. peco 130, 298; imperat. pec,pecte 187; přič. min. pekel 82 (v. t. pejc, pyc, p'yc) pecka: 213, 214 (t. kostka) pejc ,péci‘ , přič. min. pějíc — pekla: 100 (v. t. pec[pect..., pyc[p'yc) pejcha[pécha[píchá/pýcha: 37, 39, 91, 96, 278 pejro ,pero*: 35, 100, 304 (v. t. p'úro) pekárna X pekarce[pekárna (pekarňa[p'ekarňa), rozdíly v typu deklinace: 149n., 219, 236, 237, 242, 264, 288, 309

pekařfp'ekař, typ měkké deklinace subst. m. život.: 142, 143, 151n.; t. gen., ak. sg. pekare X pekara 122, 129, 219, 236, 242, 251, 254; dat. (lok.) sg. pekařoji\pekařoj/pekařov 152; vok. sg. pekařu[pekařo\pekařó 116; nom. pl. pekaři 153, pe­ kaře¡pekaře 155, 267, 290; gen. pl. pekařůvjpekařy[p'ekaři 155n., 289, 311; ak. pl. pekaře 153, p'ekařy 311; dat. pl. pekařom 156, 252, 254, 257, 266, pekařům 252, 292, 302, pekařam 296, p'ekařúm 311; lok. pl. pekařoch 156, 266, pekařácli 279, p'ekařach 311; instr. pl. pekařema 162, 219 pekel: v. pec[pect... pěkná X pjekná: 48 (v. t. pjeknej...) pelna/pelná ,plná‘ : 31n., 53, 233, 308 (v. t. pilná, plná, pylná...) peřbíze]penze: 32, 218; instr. peňezi 157 (v. t. p'ihún^e) pes: nom. pl. psy/pšy 152; gen. pl. psu 155; dat. pl. psum 156; instr. pl. psý 157 pel ,pětť: 48 (v. t. pjac, pjet..., p'et) Petáci, petácké (východolitomyšlské) nářečí: 48, 233; ukázka 235 pi < p ’ : 29, 46 (v. t. pj < p') píc[pic[piet[piet: v. pec/péct... piesek ,písek': 101, 298 (v. t. písek, p'osek) píchá: v. pejcha...

425

TVe — pitjpillpitlp'ic': 135; 1. os. sg., 3. pl. piju[píju\pijo[pijo — pijou/pijouJpijú/ Ipiju/pijum 115, 218; 1., 2. os. pl. pijémy, pijete 139; přič. min. p'il, p'ila / p'úl, p'ila 314 pilná ,plná': 54, 225, 254 (v. t. pelna..., plná, pylná...) pina ,pěna': 133, 225 (v. t. p'ena...) písek/pisek/pysek: 101, 218, 263, 286 (v. t. piesek, p'osek) pisňičkajpjesňička: 138 — píšou: 115; 1. os. sg. min. č. pisolch / pisolech / ýocA / jo ech pisol / pisol sym ,psal jsem ': 197, 303 pit : v. — pit¡pit pivhica ,sklep': 215 piznót,udeřit, praštiť: 215 pj < P': před i 4?, 226n., 227, 238; před a < v původ, skupinách ,p + j(bj) - f + samohláskať 47, 226, 262, 271, 285; před býv. ě 47n., 218, 262, 268, 271, 285 pjac/pjal ,p ě ť: 118 (v. t. pet, pjet..., p'et) pjasclpjasllpjas'c'Ipjašč ,p ě s ť: 44, 118; instr. pl. pjaslami 160 (v. t. past, p'as'c' . . . , p'ihs'c') pjata ,patac: 17 (v. t. p'eta, p'ynta) pjeknejjpjeknéj: 40, 218, 225, 268; nom. sg. n., gen. sg. m., n. pjekn9, pjekn9hof pjekn, pjeknho 32 (v. t. pěkná X pjekná) pjekňejši/pjekhéši¡pjekhíšijpjekhíši: 96n., 241, 259, 278, 322 pjesňicka: v. pishicka pjet[pjetIpatlp'yňc' ,p ěť, deklinace: 183 (v. t. pel, pjac..., p'et) pjivo/pjyvo ,pivoť: 47, 227, 238 (v. t. p'ivo) placlplac ,pláč‘ : 134; gen. placu[placu 151, 243, 266, 289, 311; instr. s placem 134 plameň[plumyh ,plamen': 132, 308, 315 plátno/plotnoIplutno/plutno ,plátno': 132, 308, 315 pleju — plejtjplet ,p líť: 93, 135 pleščí — pleščit,plesknout': 185 plica (plica)[plóca[plouca[plácá (pluca) ,plíce': 43, 92, 114 pliva ,pleva': 133, 222, 225 plná ,plnáť: 53, 218, 263 (v. t. pelna..., pilná, pylná...) plnej ,p iln ý': v. pHnej... plótva ,ploutevť, deklinace: 149 plouh ,pluhť, instr. sg. plouhem: 133, 134, 222, 225 plurál úcty: 205 „plzeňské zpívání": 207 po-, po-z-, předpony podílných (distributivních) sloves: 210 pobočné slabiky: 55, 291, 311; výsledky jejich vývoje: případy „sedm, osm“ 32, 241, 291; typ „r ty “ 77— 79; typ „slza“ 79n., 311; typ „jablko“ 80n.; typ „v e d l" 81— 83, 218, 233, 240, 254, 269: stáří změn 83 poce: v. du, deš... počejtat/počétatlpočítat (počitat)[počýtal: 92, 96, 251, 278 počki, počkime I pocké, počkáme ,počkej, počkejmeť: 192 pod, pod-, předložka a předpona: před samohláskou, sonorní souhláskou a před v- 63 (v. t. pud) podílná (distributivní) slovesa: 210 podještědskó a podkrkonošské nářečí: 232n.; ukázky 234 podlaha[podlaha ,strop': 214 (srov. strop...) podmět a přísudek: v. shoda přísudku... podmiňovací způsob (kondicionál): v. slovesa podóit ,podojit': 74, 265; imperat. poduj[podúj 107, 138; přič. trp. podojúne 310 podřečí: v. nářeční podskupiny podřít: v. pozdrít. ..

podstatná jména: v. substantivav

polij se, polijte se / podive se, podivéte se ,podívej s e ...': 192 pohnout[pohnót[pohnút se (sa): přič. min. pohl se[pohl se[pohu sa/pohéu sa/pohnul sa — pohla sa...: 195, 243, 264, 271 pohřebIpohfibfpohřyb, gen. sg. pohřeba, lok. na pohřebje: 100, 137, 154, 295, 301 (v. t. pohřub..., pořeb) pohřub[pohřuob ,pohřeb*, gen. pohřoba: 107, 130, 298 (v. t. pohřeb..., pořeb) pojdat[pojedač/povjedač ,povídat': 50, 51, 297 (v. t. poudat, povídat) pók: v. pouk... poklidit[pokloditfpoklug'ic': přič. trp. poklizino/poklózeni 196, poklugene 41, 286 poklúzat/poklugac' ,poklízeť: 41; poklúzám, poklúzál 123 poledňe/poledňo ,poledne': 144, 274, 287, 295, 302, 309 (v. t. polene\polenne) pole[póle[polo: 139, 144, 274, 287, 295, 302, 309; kolísání mezi měkkou a tvrdou deklinací 147n.; nom. pl. polá 158, 274, 282; gen. pl. polí/poli[polích/polích/polach 164, 223, 273, 293; dat. pl. pólám[pólam\polom 158, 292, 296; lok pl. pólích[polich/polach/poloch 162, 163; instr. pl. poli[polí 157, 273 (v. t. půle) polejka[políjka\polijka[polyjka: 99, 100, 286, 292, 295, 301, 303, 304, 313 polene/polenne ,poledne': 56 (v. t. poledhejpoledňo) polic': v. paličIpaulic'... polosykavky: ostré polosykavky tvrdé a měkké — v. c, %, c', %'\ tupé polosykavky — v. č, f ; disimilace polosykavek — v. disimilace ve skupinách sykavek, polosykavek a zubnic polsko-český smíšený pruh: územní vymezení 12, 19n.\ hlavní znaky nářečí 307; další znaky 310n.; oblastní rozdíly 312n.; západní okrajový pás 315; ukázky nářečí 316; vztah k českému jazyku 17n., 322 pometenej ,pomatený': 126 pomoc, pomočte [ pomoz (pomúz[pomuz), pomočte [ pumuz... ,pomoz, pomozteí (imperat.): 187 pomodlit se / pomodlet se: 90; imperat. pomodli se — pomodlete se[pomodlíte se 193n., 220, 226, 236, 270, 272, 277, 279 popáset ,popásať, 3. os. sg. popásí: 186 pópijátko[pópitko[pópjátko[púpjátko ,poupátko': 128 (v. t. poupítko...) poruška ,poduška': 64, 227 pořeb ,pohřeb': 72 (v. t. pohřeb..., pohřub...) pořidat,pořádat': 122 posvícení[posvícen: 213 (t. hode[hodí, kermaš..., pót) poslat[poslat...: imperat. pošli — pošleme (pošlemy), pošlete [ pošlime, pošlite (pošliče...) 193, 220, 226, 236, 270, 272, 277, 279 p ó t ,posvícení': 213 (srov. posvícení...) potejpolte: v. du, deš... poudat,povídat': 50 (v. t. pojdat..., povídat) pouk[pók[puk ,pavouk': 76, 110n., 241, 259, 278, 322 (v. t. pabouk, palk...,

pauk..., pavouk...) poupítko ,poupátko': 128 (v. t. pópijátko) pouz/póz (póza)[púz ( púza) ,pavuza‘ : 4 0 , 110n., 241, 259, 278 (v. t. pauz..., pavuza, póze) poval ,strop': 213, 215 (srov. strop...) povídat,povídat': 197 (v. t. pojdat..., poudat) povjedač: v. pojdat povjesit: přič. trp. povjesenej 188, 231, 237; přič. min. pov'es'iyl 30, 313 povjethnic[povjetfňice ,vichřice*: 161 po-z-: v. po- ... póz/póza: v. pouz... pozdřít)podřít ,pozříť: 69

427

póze ,pavuza4: 146 (v. t. pouz...) poziční (kombinační) změny souhlásek: 55— 83

pozat/poznuc ,požnout4: 125, 196, 257, 265; přič. min. pozel/pozíl 125 pog'imek ,podzimť: 18 pócovat ,čistit4: 103 práh/práh: 134, 222, 236, 242, 264 Praha, obec. charakteristika mluvy 327; ukázka 223

prajec'Iprajic',povídat, říkat4: 3. os. sg. praji 50, 297; přič. min. prajeljpravjel 51, 297

prajs'e ,praseť: 71 (v. t. prosa..., pros'a...) prajs'etko: v. pros'itko... prosoIprassa/pros'a/prosa ,prase4: 45, 56, 285; pl. prasce, deklinace 158 (v. t. prajs'e, pros'a. . .) prosacko ,odrostlejší praseť: 209 pras'itko/pras'etko/prajs'etko ,prasátko4: 101, 128 praudlo ,prádlo4: 112 preceda: v. preceda preschóz/preschúz/presóz/presúz/prezhauz ,lisovna vína4: 110 prial/prjac ,přáť: 111 (v. t. přít...) proceství ,procesí4: gen. sg. procestvjá, lok. sg. procestvjó 47 prodajIprodej/prodé/prodí ,prodej4: 108, 109, 139 (v. t. předaj...) ,,profesionální“ výrazy: v. nářečí společenská

prosí/prosí — prosít, typ sloves 4. tř. préz.: 184; produktivnost typu ve vých. částech území 185; prosí — proset, splynutí s typem leží — ležet 186; 1. os. sg. prosém/prosým 94n., 158, prosa/pros^/prosy/prosymfprosím 189, 314; 2., 3. os. sg. prosíš, prosí /prosíš, prosí /pros'íš, pros'i... 188,proséš, prose /prosejš, pro­ sej / prosýš, prosy /prošyš, prošy... 188; 1. os. pl. prosíme/prosíma/prosíme/prosýmy/prosymy\pros’imy\prošymy 189, 193, 252, 255, 268, 271, 279, 291; 3. os. pl. prosa/prosa 95, 120, 121, 190, 267, 272, 282, 292, pros'a/proša 296, 301, pros'o 190, 301, prosíja/prosýja 9 5 ,1 2 1 , 190, 267, 272, pros'ie 190, 298, prosí/prosy 120, 121, 190, 225, 237, 254, 255, 277, pros'í/prošy 190, 296, 297, prosejí[prosejí/pro­ sej 9 4 , 190^1., 221, 230, 237, prošijou/prošijó/prosíjú/prosyjó/prosyjú 9 5 , 191, 237, 277, 332, pros'um 191, prošu/prošum/prošum 191, 192, 296, 312; imperat. proš, prošte 187, 225, 238, 248, prozma/prozmy 193, 271, pros'c'e 67, prušce 67; infinitiv proset/prosét/prosyl 87, 147, 247, prosil 194, 232; subst. verb. prosení 188 pros'a/pros'ym/prošym ,prase4: 45, 112, 313 (v. t. prajs'e, prosa...) protetické hlásky: v. h,j, l, u, v protetické, * (ráz) protiklad samohlásek krátkých a dlouhých: v. samohlásky

428

pfslejcek ,prstíček4: 93 pfšat/pfšet: 123, 264; 3. os. sg. pfsý/pjšé 95, 258; přič. min. pfšalo/pfšalo 123 pftel, pytlík ,pytel, pytlík4: 90 pfuM/pfvňí: 24, 53, 230, 319 (v. t. p'irvy/p'yrvy) prušce: v. prosí[prosí — prosit přadu — prost: přič. min. přadla/přadla/prádla 126, pralla 57, prídla 126 pře-, předpona: s významem ,pro-‘ 211 preceda/preceda, typ tvrdé deklinace subst. m. život.: 142; gen. sg. přecedi, ak. precedu x gen., ak. přecedi/přecedu... 151, 243, 247, 252, 254, 255, 257; instr. sg. s přecedou {precedú...)[přecedem (precedom) 154, 247, 254, 259, 282; nom. (ak.) pl. přecedove 155; lok. pl. přecedoch 156; instr. pl. přecedama/přecedami 162 před, před-, předložka a předpona: před samohláskou, sonorní souhláskou a před v- 63; před > přej 57, 225, 252, 254 předaj¡předoj/předúj ,prodejť, gen. předaja...: 108, 109, 111, 137, 211, 287, 301 (v. t. prodaj/prodé...) předložky: 206n.; předložky k, s/z, v — v. k, s(z), v (předložky)

předříkává — předříkávat X předříkuje — předříkovat: 210 přebalovat,přehazovat ‘ : 188 přehlásky: v. é krátké a dl. < *á, *a; a < e; 'o < e (dispalatalizace); 'a < e (dispalatalizace); i, í < 'u, 'ú přechodníky: v. slovesa; — přechodníkové vazby 206

přej: v. před, přes přejkopa¡přýkopa¡přykopa: 92n. (v. t. příkop přeju — přejou: v. přít/přít. . . přejvoz ,přívoz4 93, 95, 225 překážet: 213 (t. zavazat...)

X

přikopá)

Přelouč, městská mluva: 330 Přerov, městská mluva: 13, 258, 289 přes, předložka: před samohláskou, sonorní souhláskou a před v- 63; přes > přej 57, 248, 252, 254 přesahy českých inovací do nářečí slovenských a naopak: 16n., 321n.; přesahy nářečí českého typu do Polska 17— 19, 233, 235, 294n., 297n., 300n., 303n., 306, 320; přesahy „českých44 slov do nářečí polského typu 18 přešl, přénda: v. přijít... příčestí minulé, příčestí trpné: v. slovesa přídavná jména: v. adjektiva přídla: v. přadu — přást... přijítIpřijít/přejit/přejit...: 1. os. sg. přídujpřijdu X přindu 79) přechodník přéndaIpřydacy 196, 265; přič. min. sg. f. přdšla 89, pl. přéšl ,přišli4 89; 1. os. pl. min. č. mi přišli/přišli sme X (mé) zmé přešlé 197, 242 příjmení žen: 208; příjmení dětí 209 příkop X přikopá (přikopá): 142 (v. t. přejkopa...) přinís ,přinést4 70, 223; imperat. přynes 87; přič. min. přiňis/přyňis 100, 295, přinús 100, 308 příslušnost nářečí: k nářečním skupinám 13; k národnímu jazyku 16n., 19n. přísudek a podmět: v. shoda přísudku... přísudek v středním rodě: mluví-li se o nedospělých (neprovdaných) dívkách 205; ve větách typu Je tma 205; v dvojčlenných větách s plno významovým slovesem 205; v pasivních konstrukcích s nevyjádřeným všeobecným činitelem děje 205; ve větách s neurčitým podmětem 205 přísudkové adjektivum při plurálu úcty: 205 přít/přit/přýl ,přáť: 136, 227, 237, 264; 1. os. sg., 3. pl. přeju — přejou 115; 3. os. sg. přije 98; přič. min. příl 125, 221 (v. t. prial...) přítel, kolísání mezi měkkou a tvrdou deklinací: 147; nom. pl. přátele 155 přítomný čas, tvary: v. slovesa... přívlastkové adjektivum při plurálu úcty: 205 přízvuk na první, na předposlední slabice: 12, 13 .17, 208, 258, 272n., 288n., 310, 326, 331 přydacy: v. přijít/přijít... přýkopa/přykopa: v. přejkopa... přynes, přynis...: v. přinís... přdšla: v. přijít... ps, pš < pc, pč: 70 psej ,psí4 (adj.): 94, 232 pšano ,proso, jáhly‘ : 130 pšenice/pšeňica/pšyňica: 212 (t. žito...) pt > ft: 55 pú: v. pul... pud ,podť: 106, 248 (v. t. pod...) pudu/půdu/půjdu/pujdu, pujdym/pujdq, púdema: v. du, deš...

429

púk: v. pouk/pók... púl/pú/púl/pul ,půl‘ : 165 půle ,poleť: 133 (v. t. pole/póle...) punjpůn ,pán‘, gen. pana: 111, ÍÍ£ , 287, 303, 304, 309 (v. t. pán.,.) púpjátko: v. pópijátko... pum, pureš... ,půjdu . . : 64 (v. t. du, deš...) pustit: imperat. pust/pust, pusté X pust/pust, pusté 67, 187, 225, 238, 248 púz/púza: v. pouz/póz... púmúz: v. pomoc, pomočte... pyc ,péci‘ : 35 (v. t. pec/péct..., pejc, p'yc) pýcha: v. pejcha... pylná (pylna) I pvlná I pHná ,plnáť: 31n., 53, 54, 254, 272, 286 (v. t. pelna..., pilná..., plná...) pysek: v. písek... p9lnej/plnej ,pilnýť: 54 p', souhláska: 29, 227, 238, 254, 255, 262, 271, 297; p' X p 46, 271, 282, 303, 306 p' > pi — v. pi < p'; p' > pj — v. pj < p'\ p' > t — v. t < p’ p'as'c'lp'ejs'c' ,pěsť: 113, 118, 304 (v. t. past, pjasc..., p'iňs'c') p'eča/p'ecym — p'ecúm, p'ekym — p'ekům\ v. p'yc... p'ekarňa, p'ekař: v. pekárna..., pekař... p'enalp'ína ,pěnať: 29, 262 (v. t. pína) p fet ,p ě ť: 29, 297 (v. t. pet, pjac, pjet...) p'eta ,pata‘ : 122, 304 (v. t. pjata, p'ynta) *p'ě > pe: v. pe < *p'ě p'ic' ,p íť : v. pije — pít... p'ína: v. p'ena p'iňs'c' ,pěsť: 113 (v. t. past, pjasc..., p'as'c'...) p'iMn^e ,penízeť: 42, 4 8 , 112, 118, 307, 309 (v. t. peňíze...) p'irvy/p'yrvy ,prvnť: 46, 54 (v. t. pfufbí/pfvhí) p'ivo ,pivo‘ : 29, 227, 238, 254, 255 (v. t. pjivo...) p fosek ,písekť: 101, 308 (v. t. písek..., piesek) p'uro ,pero‘ : 107 (v. t. pejro) p'yc ,péciť: 70, 88, 308, 312; 1. os. sg., 3. pl. p'ekym/p*ecyrn/p'eca — p 1ekům/p*ečúm 187, 314 (v. t. pec/péct..., pejc, pyc) p'ynta ,patať: 17, 40, 313 (v. t. pjata, p'etá) p'yhc': v. pjetIpjet... p ’yrvy: v. p'irvy... r, souhláska: 23, 77, 267 r na místě ř 26, 42n., 226, 262; r < d 57, 64n., 222, 227 X, ř, slabičné r krátké a dlouhé: 24, 31, 53n., 77, 218, 240, 254, 262, 263, 311 r < V + r/r + V 54, 225, 233; r < y 90 X > V + r/r + V 31n., 53n., 79, 131, 218, 226, 232n., 240, 263, 286, 307, 308 r- < hr-: 72 r- > hr- 74n. rád¡rád9/rad: 61, 111, 165 (v. t. raud, rod) rach ,hráchť: 72 (v. t. hrách X hroch) rajtovat: 109, 216 rána X rana: 134, 219, 222, 236, 242, 264, 287, 309 raud ,rádť: 112, 304 (v. t. rád..., rod) ráz: v. '

430

rdi < rl: 69 reba: v. riba...

rebňkjrebňdk ,rybník*: 89, 244, 249 (v. t. ribňik, rimik...) rec ,řec*: 43 (v. t. rec) redukce ijy: v. 9, 9 < i; 9 ,9 < y; i > O na konci slova po ň 89n. rejba ,ryba‘ : 133 (v. t. riba...) rejsi ,raději*: 58, 109 rejznišie ,žitné pole*: 70 (v. t. režňisko) retnice tvrdé a měkké: v. b, b ',f,f', m, m', p, p', v, v' rezanka ,řezanka* 43, 226 rež/rež/ríž/riž ,žito‘ : 212 (srov. žito...) režňisko ,žitné pole*: 212 (v. t. rejžňišlě) rěba\reba: v. riba... ri(ry) > f : 54 ribalreba]rébalrébalrybalr9ba ,ryba*: 34, 35, 39, 85, 86n., 88, 218, 241, 263, 286; nom. pl. ribe/ ribé/ rebe/ rébé 88, 247; gen. pl. rib/ribí 148 (v. t. rejba) ribňik ,rybník*: 138; lok. sg. v ribňice/v ribňiku 154 (v. t. rebnk..., rimik...) říjen ,říjen‘ : lok. v ríňi: (v. t. fijen) rimík\rimňik\rimňik ,rybník*: 65 (v. t. rebnk..., ribňik) ringla ,drub slívy*, gen. pl. ringli[ringlé: 94 rízjriz: v. režjréž... (riž9 61) rl < dl: 65 rl > dl 65; rl > rdi 69 r — l > l — l/l — r : 55 rn < dn ( < nn): 57 ro < f: 31 -ró ( < -rú) < *-fw: 25 roba ,dospělá dívka, žena*: 212, 215 (t. ženská...)] gen. pl. rob/robi 148, rób 160, 282; instr. pl. robami 282 robiljrobic'¡robic¡robic ,dělat, pracovat*: 213, 215; 3. os. pl. robijrobja 120, robjumj robjům 113, 304; 1. os. pl. min. c. robiliymy 197 rod ,rád*: 111,165, 303 (v. t. rád..., rand) rohúv (dúm) ,rohový*: 165 rochcesli ,rozcestí*: 66, 226 (v. t. rosceslí) roka)roka: v. ruka... ropsko: dat., lok. sg. ropsku/ropskovi 157 rosceslí, dat., lok. sg. rosceslou: 114, 116 (v. t. rochcesli) rostlrosllros'c'/roust: v. růst... ronda ,hrouda*: 72 (v. t. hruda) rouža ,růže*: 104 (v. t. rúže...) roužnout,rozžehnout, rozsvítit*: 104, 225 (v. t. rožňi...) roz-, předpona: před samohl., sonorní souhl. a před v- 63 rozdíly v zachovalosti nářečí: lOn. rozvitřené ,rozjitřený*: 76 rožňi, rožňite ,rozžehni, rozžehněte*: 194 (v. t. roužnout) rš, výslovnost r: 26n. fu, ru, rú < *rw: 24, 25 ručička X ročenka: 210 ruka¡roka¡roka: 102, 263, 286; ak. sg. ruku/ ruko¡roko/roko 102n., 241; instr. sg. rukú/ruko/roko/roko 104, 241, roků 104; gen. pl. rúk 160, 282, rukouch 163; lok. pl. rukouchjrukách 163; instr. pl. rukami 160 (v. t. rynka) rúsa ,rosa‘ : 133 růstIrůst/rusí/rus'c'Irusclrüs'c'Iroustlrostlrosllros'c': 106n., 136,218, 287, 308, 315; příc. min. rúst¡lrustí 137 různořeěí: v. mikrodialekty *fw > fu, ru, rújró: 24, 25

431

rúže/rúža (ruzá), typ měkké deklinace subst. f.: 142,143n., 161; nom. sg. rúze X rúza 122, 129, 161, 219, 236, 242, 251, 254; dat., lok. sg. ruzé 88, 145; ak. sg. rúzi X X rúzu/ruzo/ruzo 116, 219, 236, 242; vok. sg. rúžo/ružo/ruzu 144, 219, 236, 242; instr. sg. rúzej 93, 230, 242, rúzí/ruzi/rúzej X rúzoulrúzólruzó/rúzú 116, 159, 219, 236; gen., dat., lok. pl. ruzi, ružim, ruzich / ruzach, ružam, ruzach 138; instr. pl. rúzema 219 (v. t. rouža) rus’c': v. růst/růst... ryba: v. riba... rybi (polefka), tvary: 166, 286, 296 rynka ,ruka4: 112, 308 (v. t. ruka..,) rz, výslovnost ř: 27 rdba: v. riba... r', dřívější souhláska (měkké r): r' > r\r 42 f , býv. slabičné r': rozdíly v střídnicích 53n., 131, 240, 286, 308 r, souhláska (znělá a neznělá [r, r]): 23n., 26n., 267 r < r ' 42 neexistence r (r, z/š) 26, 233, 262, 269, 281, 297, 304, 315 r- < hf-: 72, 220, 252, 255 rát/řejt ,hřáť: 72 (v. t. hřítjhřit...) rbetfribet ,hřbeť: 72, 79 (v. t. chrbát...) řebík/řebik ,hřebík4: 72, 220, 252, 255 řect/řecl: v. říct... řec: 18 (v. t. reč) řejbek ,hříbek4: 93, 225 (v. t. říbek, hrítí) řejkal ,říkat4: 92, 96 (v. t. říkat/riícac'...) řejt: v. rát... reknuc: v. říct... řemeselnik/ řemesňík¡řemesnik\řym'esnik ,řemeslník4: 80n., 291 (v. t. hřemesňík) říbek ,hříbek4: 72 (v. t. řejbek, hríb) řibet: v. řbet... říbjejřibje ,hříbě4: 72, 220, 252, 255 (v. t. hříbje...) říctIříci]řícUIřéct/ řéc1/ řeknuč ,říci4: 99, 194; imperat. řekni, řekfíete¡řeknite 193, 243; přič. min. řekel 31, 82, 233, řeklujřeklu 31, 32, 82, 227 řiditel, kolísání mezi měkkým a tvrdým skloněním: 147 řích ,hřích4: 72 (v. t. hřích...) říjen ,říjen4: 114 (v. t. říjen) říka\řýka\řyka ,řeka4: 27, 89, 133, 313 říkat/řikacjřykat/ řýkat/ řykac'/řykac ,říkat4: 90, 96, 263, 295, 301 (v. t. řejkal) řítce X Útko: 210 řunfic' ,mluvit4: 113 řundek ,řádek4: 40 (v. t. zejdek) řym esnik: v. řemeselfbik... s, souhláska: 23, 29n. s < s' 45, 147, 218, 285, 292; s < c po p (ps < pc) 70 s > c po n, fi a jiných souhl. — v. c < s . ..; s > sjš — v. s' < s, š ( < s') < s před c', i ' , před fi, V, p', m', v'; s > j — v. disimilaee ve skupinách syká v e k ... s, s9, slabičné s: 32 s, předložka: výslovnost před sonorními souhl. a před v- 63n., 231; rozlišování předložek s a z ve výslovnosti 64; zanikání předl, s 57,206n., 223, 231; — s s akuz. ve význ. přibližnosti 207 432

s-, předpona: výslovnost před sonorními souhl. a před v- 64

-s (-z): v. bejt... (sloveso pomoc.) -s < -st (-zt): 70, 223 sa, zájmeno zvrat.: v. se/sa/s'e sáďet ,sázet4: 188 (v. t. sáze..,, sagac'...) samohlásky: s. krátké a dlouhé 32n., 84, 266, 272n.; neexistence významotvorné délky samohlásek: lln ., 17, 32n., 84, 138, 258, 272n., 278, 285, 289, 307, 321, 322 326 331 soubory krátkých samohl. 33—36, 217, 240, 244n., 246, 248n., 251, 254, 255, 257, 259, 262, 268, 277, 285, 298, 303, 304, 307, 315, 321; samohl. nosové 36; soubory dlouhých samohl. 36—39, 217n., 240, 246, 251, 254, 255, 257, 258, 259, 262, 268, 277, 321 výslovnost jednotlivých samohl. 39— 41; samohl. na začátku slova, na švu složeniny a na mezislovním předělu: 72— 77 staré rozdíly v rozvržení krátkých a dlouhých samohl. 16, 132— 138, 219, 222, 225, 227, 231, 233, 236, 242, 254, 264, 282, 287, 292, 309, 319; mladší rozdíly 138 — 140, 247, 255, 266 krácení dlouhých samohl. v ohýbacích koncovkách 138, 220; náhradní dlou­ žení krátkých samohl. 8 9 , 137n., 287, 292, 295, 301, 309; dlouhé samohl. slovního základu v gen. pl. subst. n. 157n., subst. f. 160; dlouhé samohl. v koncovce nom., ak. pl. subst. n. 158, v instr. pl. subst. m., n. 157; dlouhé samohl. v přič. min. 247, 255, 257 alternace samohl. — v. tam sáze ,saze4: 133, 225 (v. t. saga) sáze — sázat ,sázeť: 186; 3. os. pl. sázejí X sázijou 116 (v. t. šálet, sagac'...) saga, ,saze4: 41, 262 (v. t. sáze) sa^aejsa^ac ,sázeť: 28 (v. t. šálet, sáze...) sc (ze) < chc: 66 se > chc 66, 226 scet ,chtít4: scu/scó/sco, sceš... 66, 115, 202; přič. min. scel/scél 66 (v. t. chUt...) sc' (ze') > s'c': 67, 294n., 311 sč(zc) > chc: 66, 226; sč (ze) > sc 65, 66; sc ( < sc') > šč( zg-: 309 sh- v předponových složeninách ( > sch-lzh-): 60, 219, 242, 247, 254, 287 shoda přísudku s podmětem, odchylky: 205 shodné nářeční jevy v oblastech navzájem vzdálených: 14 sch- < sh-: v. sh- v předponových složeninách scháňet X zhahet/zháňat,shánět4: 60, 123, 219, 242, 247, 254

schasnoutlschásnout ,zhasnout4: 60 (v. t. zhasí — zhasit) schltnout,zhltnout4: 60 schod¡schudlschnodlschúd ,schod4, gen. schodujschoda 107, 137, 287, 292, 295, 298, 301, 303, 308, 315

schodajzhoda ,shoda4: 60, 219, 242, 247, 254 (v. t. zgoda) schroulit se ,zhroutit se4: 60 sijsi < s': 30, 302, 313 si, dat. zájm. zvrat.: v. se/sa/^e si ,jsi4: v. bejt... sict: v. séct/séct... sidmálsidmá: v. sedmá... sieno/sieno ,seno4: 30, 302 (v. t. seno, sfeno...) sika (sika) I sýha (syha) \sejha ,sáh4: 92, 122 sihnout,sáhnout4: 127 sík(l), sikli I silcl, sikli: v. séct/séct... sila ,síla4: 1 6 , 134 (v. t. sla/sdla) silnicisilňica: 161 (v. t. selnca...) sim ,jsem4: v. bejt... sítko/sitko: v. sejťko\séťko... *sj > š: 45 sjeťlo ,světlo4: 51, 222, 226 (v. t. s'v'atlo...) sk > šk: 67 skázet,vzkázat4: 186 skila ,skýva4: 25 skladební rozdíly, celková charakteristika: 204 sklanice/skleHice: 130, 209 sklenka¡sklenka/ sklínkaIsklínka: 209 sklep, typ tvrdé deklinace subst. m. neživ.: 1 42 , 143, 151, 219, 236, 242; nom., ak. pl. sklepe 145; — sklep ,obchod4 215 skloňovací typy adjektiv, číslovek, substantiv, zájmen: v. adjektiva, číslovky, substantiva, zájmena -sk-o, augmentativní přípona v označeních odrostlejších mláďat: 209 (v. t. -acko) skř- < stř-: 67n. skr- > kř- 69 skfemcha ,střemcha4: 68, 226 (t. chtremcha, křemcha...) skřidlica: v. křídlíce... slabo X slabje: 210 slamjanylslumjannylslúm'anny ,slaměný4: 56, 131, 303, 310 (v. t. slamednej. . .) slovo, gen. pl. slov/sluv/sluv: 107, 137, 158, 292, 301 (v. t. svovo) síplslúplsluplslúp/sloplsloup ,sloup4: 51— 53, 218, 263, 269, 272, 279, 286, 308 (v. t. stíp/stup, súp) sluza: v. slza... slyšel¡slysec': přič. min. slyšel... 88, 124, slyšul — slyšela 186n. (v. t. slišat...) sia/sdla ,síla4: 32 (v. t. sila) slabiky pobočné: v. pobočné slabiky slamednej¡slamhednejfslamennejjslamňennej: 56 (v. t. slamjany...) slangy: v. nářečí společenská slávkovsko-bučovický úsek východních středomoravských nářečí: v. jižní (slavkovsko-bučovický) úsek... slepecká¡slipecka X slepička: 210 slepice X slépka/slípka/slípka: 210; dat. pl. slepicam/ slepicem/ slepicím/slepicum 162 (v. t. sljepká) slezská neboli lašská nářečí: územní vymezení a základní charakteristika l l n .; hranice proti polsko-českému smíšenému pruhu a nářečím polského jazyka

435

17— 20, 320; hlavní znaky 285— 288; některé další znaky 289n.; některé rozdíly 290n. jižní (moravská) podskupina slezských nářečí, západní (opavská) podskupina, východní (ostravská) podskupina... — v. tam doba odlišení od nářečí ces. v užším smyslu a střmor. i výchmor. 321; míra diferenciace ve srovnání s čes. nářečími v už. smyslu 321; vývojové shody s pol­ štinou a jejich příčiny 322; přesahy českých inovací do nářečí polského jazyka 18 slezský interdialekt: v. interdialekty slípecka, slípka: v. slepecká, slepice... slišat/slišal, přič. min. slišal...: 123, 232 (v. t. slyšel...) sljepka ,slepice4: 39 (v. t. slepice X slépka...) slňice/slňica: v. selncajselnica... slóplsloup: v. síp/slúp... slouza/slouze ,slza‘ : 31 (v. t. slza...) slova: shodná s lužickou srbštinou 214n., s polštinou 214n., se slovenštinou 215; slova maďarského původu 215, německého původu 215n., rumunského původu 215 Slováci (Moravští): v. Moravští Slováci slovácká podskupina východomoravských nářečí: v. jižní (slovácká) podskupina... slovesa: základní slovesné typy 184; rozdíly v příslušnosti sloves k některým ty­ pům 185n., 246, 273, 291 tvary 1. os. sg. préz. 188n., 314; tvary 1. os. pl. 189, 255, 258, 268, 279, 312; tvary 3. os. pl. 189— 192, 254, 255, 269, 282, 292, 296, 297, 304; sestavy koncovek 3. os. pl. 191n., 221, 230, 232, 243, 267, 272, 277, 301, 312, 332; tvary imperativu 192—194, 220, 222, 226, 238, 243, 248, 255, 265, 269n., 272, 277, 279, 288, 291, 310 přechodníky 141, 196, 220, 243, 265, 288, 310; příčestí min. 194— 196, 236n., 247, 254, 266, 269, 271, 272, 277, 279, 282, 286, 290, 291, 293, 302, 312, 313, 314; příčestí trp. 195n., 231, 232, 243, 265, 288, 310, 312, 314; infinitiv 70,194, 223, 227, 232, 252, 258, 259, 268, 271, 277, 279, 281, 290, 312; podst. jméno sloves. 231 232 tvary min. času 197— 199, 303; 1. os. sg. a pl. 197, 220, 242, 265, 288, 310, 2. os. sg. 198, 279, 3. os. sg. a pl. 198; výrazy výsledného stavu 196, 220, 243, 265, 288, 310; kondicionál 198n., 290, 312; bud. čas nedok. sloves 198, 314n. nepravidelná slovesa 199— 203 slovesa opakovači 208; podílná (distributivní) slovesa 210; sekundární imperfektiva (od předponových perfektiv) 210 slovníkové rozdíly: v. lexikální rozdíly v nářečích slovotvorné postupy a prostředky, celková charakteristika: 208 slozalsloze ,slza‘ : 31, 146; gen. pl. sloze 94 (v. t. slza) slub ,oddavky‘ : 215 slubovac' ,slibovat4: 1. os. sg. min. č. joy mu ňi% neslubovala 197 slúp: v. síp/slúp... slzaIselza¡solza\solzejsluza/sluza¡souza/ suza¡sylza/sylza/ sza: 79n., 226, 291 (v. t.

436

Iza-..., slouza..., sloza. . . ) sm ,jsemť: v. bejt... smát se (smjal, -c', -c se / smjoc' se / sm'ál sa / s'm'oc' s'e. ..) — smál se (smjal se / / smjol se I sm'ál sa / s'm'ol s'e...) X smít se (smil, -c', -c se / smiec se / smíl sa...) — smíl se (smil se / smiel se / sm'íl sa...) 124, 136, 219, 227, 237, 241, 264, 293, 295, 301, 309; t. smát si 175; 3. os. sg. smeje se 48, smije se 98, smneje se 186; 3. os. pl. smejú sa 120,190; 2. os. sg. imperat. nesmjej sa (se) 193; přič. min. smílIsmíl/smil/smíu sa (se) 129, 186, smjel se 124 (v. t. směje' se, smial salsmjac sa)

smelsmi ,jsme‘ : v. bejt... směje' se ,smát seť: 101, 124, 304 (v. t. smát se..., smial sa...) smetev\smetle ,větev*: 213 (srov. vjetev...) smial salsmjac sa ,smát se*: 111 (v. t. smát se..., směje' se) smiecjsmit/smitlsmillsmil/smjal (-c' -c)/smjoc' se (sa): v. smát se... smisel/smysel/zrnysel ,smysl*: 31, 64, 82, 291 smňet/sňet/sňel ,větev*: 213 (srov. vjetev...) smrtcholka ,smrtka*:60 srny ,jsme*: v. bejt... sm'ál salsm'il sa: v. smát se... snejsi ,snazší*: 58, 109, 227 sňah/sňeh ,sníh‘ : 133 (srov. sňih...) sňe/sňi ,sníh‘ : 61, 252, 282 (srov. sňih...) sňet/sňel: v. smhet... sňidaňe f. X sňidaňí/sňídaňi n.: 142; instr. sg. f. sňidaňej 159 (v. t. s'ňedaňe) sňih/sňih: 67, 138, 295, 300, 315; gen. sněhu 133, shihu/sňihu 133, 151 (v. t. sňah/sňeh, sňe/sňi, sňig, s'ňih/s'ňyh, s'ňyg) so, só ,jsem, jsou*: v. bejt... sobi, dat., lok. zájmena zvrat.: v. selsals'e sociální nářečí: v. nářečí společenská som ,jsem*: v. bejt... sósed: v. soused... sósedu, adj. přivlast.: v. sousedujsousedův... sou ,jsou‘ : v. bejt... soubory samohlásek, souhlásek: v. samohlásky, souhlásky souce/suca/suca ,soudce*, typ měkké deklinace subst. m. život.: 142, 151n., 154; gen. pl. sucuv 155 souhlásky: soubor (inventář) souhlásek 23— 32, 290; párové souhl. neznělé, znělé 23n. (v. t. párové souhlásky); souhl. jedinečné 23n.; souhl. tvořící jádro slabiky 24, 31n., 51— 55; výslovnost některých souhl. 24— 26 neexistence někt. souhláskových fonémů a fonémy zvláštní 26— 31; palatální a palatalizované souhl. 26, 43—45 (l, d/c', f , ň), 28n., 43 (l/V X l/u), 29, 46 (p', b', m', / ' , v'), 29n., 45n. (s', z'), 30n. (k', g', ch', h'); depalatalizace sou­ hlásek — v. tam rozdíly ve využití jednotlivých souhl. a jejich příčiny 41n.; poziční (kombi­ nační) změny souhl. 55n.; změny ve způsobu artikulace 55— 60; zdvojené (dlouhé) souhlásky 55— 57, 268, 310; změny v místě artikulace 65— 68; zánik a přisouvání souhl. ve skupinách 55, 64, 68— 72, 77n., 231; protetické a hiátové souhl. 72— 77; výsledky vývoje pobočných slabik 77— 83 alternace souhlásek — v. tam soused/sósedIsúsed, typ tvrdé deklinace subst. m. život.: 142, 143, 151— 156, 219, 236, 242; t. dat., lok. sg. sousedoji/sousedoj/sousedov 151n.;nom. pl. sósedi/sósedi/súsedi 154, 243, 248, 258, 259, 268, súsedé 155, 267; gen. (ak.) p l .súsedú(ch), sósedu¡sousedou 106n., 269, 271, 279, sousedujsousedaeh 138, súsedóv 156, 282; dat. pl. sousedůmjsusedum 106, 138, 252, 292, sósedom 156, 252, 254, 257, 266; ak. pl. sósedi/sósedé/sósede 153, 243; lok. pl. súsedoch 156, 258, 266, 292, súsedeeh 279, susedachjsúsedoch 292; instr. pl. sousedama 219; — f. souseda zahradě, gen. sg. místo adj. přivlast. 173 (v. t. sus'edjsušed, sumsad) sousedů (sósedu) I sousedův (sušeduv) I sousedou, adj. přivlast.: 106; neskl. sou­ sedovo/sousedov (ječmen...) 172 (v. t. súsedúj, súsedoj) souvralí ,úvrať*: 142 (v. t. houvral..., ouvra*...) souza: v. slza só ,jsem*: v. bejt... spadne — spadnout, typ sloves 2. tř. préz.: 184, 221; přič. min. spadnul (spadnul)/

437

spadl {spadl) 195, 221, 237, 240, 243, 271, 290, 308, spad/spod 81, 218, 254, 308; přič. trp. spadená 195, spadňúna 195; inf. spadnout\spadnouli 194, spadnúl/ spadnuc' 194 spálenisko x spáleniště: 209 spíchatlspichat,spěchat4: 98 (v. t. sp'ichac') spisovná čeština: 9; hranice její sféry proti slovenštině 16, proti polštině 19; jed­ notící působení spis. češtiny na nářečí 323n., 325n.; interference spisovných jevů s jevy obecné češtiny a jiných interdialektů 327; vzájemné působení spis. češtiny a útvarů nespisovných 332 (v. t. celonárodní jazykový útvar, hovorová spis. čeština) spivacjspivac ,zpívat4: 295, 300, 303, 315; 3. os. sg. spive 291 (v. t. sp'íval... , s'p'ivac' . ..) spješ ,spíš, dřív4: 137 spodní, typ měkké deklinace adj.: 165; t. nom., ak., instr. sg. f. spodní 219, 241; nom. sg. m., n. spodní, gen. spodneho, dat. spodnemu..., nom. sg. f. spodna, ak. spodnu, instr. spodnum 167, spodnum 313 spodoba: v. asimilace spojovací výrazy (spojky): 204 společenské rozdíly v mluvě obyvatelstva: 9n. spona: ve větách typu Je tma 205; s infinitivem ve významu povinnosti, nutnosti, potřeby 205n.; sponové tvary slovesa „b ý t44 — v. bejt... sposii — sposiet: v. spustí... spozdení/spožgeM ,zpoždění4: 66, 219, 242, 254 spřetrhat ,popřetrhat, zpřetrhat4: 210 spřevracet ,popřevraceť: 210 spustí/sposii — spusletjsposiet ,spustit4: 186, 248, 255; přič. min. spusléla 90 sp'ichac'/s'p'ychac' ,spěchat4: 67 (v. t. spíchat...) sp'íval/sp'ivac' ,zpívat4: 29; 3. os. sg. sp'íve 185, 273 (v. t . spivac'..., s'p'ivac'...) srče, typ měkké deklinace subst. n.: 142, 143; t. nom. sg. srce/srco 144, 274, 287, 295, 302, 309; gen. sg., nom., ak. pl. srce/srca 122,158, 219, 236, 242, 251, 254; gen. sg. srcete 158; dat. sg. srci 158, 219, srcu/srcó/srco 116, 158, 242; lok. sg. srci (srcy)[srcu 145, 264, 287, 309; instr. sg. srcom 157; dat. pl. srdm/srcam 162; instr. pl. srcema 162 (v. t. serce...) srstka ,plod angreštu4: 214 (srov. angrešt...) sršán/sršan ,sršeň4: 130 Sfvaťka: v. sorvaťka... *sr'- > stř- (str-)lchtř-ltř-: 68n., 221, 291, 311 -st < -ct: 70 -st > -s 70 stádo/stado, typ tvrdé deklinace subst. n.: 142, 143, 219, 236, 242; t. dat. pl. stadum/stadam 292, 296; lok. pl. stadachjstadoch 292, 296, 302; instr. pl. stadamalstadomalstadami 296, 302 stanucjstanyc' — stanul/stanyl ,vstát4: 113, 313, 315 (v. t. stát) StánaJStana m., rozdíly v typu deklinace: 150; instr. sg. ze Stanem 154, 254 (v. t.

438

Lada/Lada...) starej — staří — stará, typ tvrdé deklinace adj.: 165— 171; t. nom., neživ. ak. sg. m. starej/staré/staří/starý/starý lln., 36, 37, 38, 40, 84, 91, 97, 218, 241, 259, 263, 278, 286, 324, 327— 330; gen., dat. sg. m., n. starého, starému 222, 292, 296, 301; lok. sg. m., n. starom 222, starém/starým 292; dat., lok. sg. m., n. starém/starému 267, 283; lok., instr. sg. m., n. stářím/starim/starým/starejm/starém/starém/starým 91, 169, 219, 222, 232, 238, 242, 247, 252, 257, 264, 277, 288, 292, 296 gen., dat., lok. sg. f. staří/starej/staré/staré 274, 278, 292, 293, 296, 301, 314; instr. sg. f. starám/štarum/starúm 274, 296, 303n., 313 nom. pl. m. život, staří/staří/starý X ostat, staří/staré/staré 233, 238, 242, 265,

288; nom. pl. všech rodů staří 219; gen., lok. pl. starejchlstáréch/ stářích/ starých/ Istarých/stárech, dat. starejm/starém/ stářím/starým/starým¡starém, instr. starejma/ stáréma/staríma/starýma/starýma/starema 91, 232, 295, 302, starými/starým'i/sta­ rými 272, 292, 301, 302 starosta: dat. sg. ke starostovi/ke starosto 152; instr. sg. starostem/starostu 154, 231, 238; nom. pl. starostové 155; gen. pl. starostův 155; dat. pl. starostom 156; instr. pl. starostý 157 staršy ,starší*, tvary: 292 stařeček/stařeček/stafícek ,dědečekť: 212; stařičké ,dědeček s babičkou* 155 (srov. dedeček...) stařenka ,babička*: 12, 24, 212; instr. sg. stařenkám 160 (t. babička...) stáří nářečních rozdílů: 319n. stát ,stát, vstát*: 7 1 , 135n.; 3. os. sg. stojí,stojí* 139, 266; přech. přít. stoja 196, 265; přič. min. stol 112 (v. t. stanuc'...) staveňí/staveňí: 139, 267, 297; typ deklinace subst. n. 142, 159, 246, 258, 259, 266; t. gen. sg. staveňí/staveňí/staveňi X stavená/stavéňá 121, 264, 276, staveňa 101, 121, 159, 246, 258, 259, 266; dat. sg. stavenu, nom., ak., pl. staveňa 159, 246, 266; lok. pl. staveňoch 157; instr. pl. staveňíma/staveňima 162, 219 (v. t. stav'yňi) stav'yňi ,stavení*: 88, 308; gen. sg. stav'yňo 309 (v. t. staveňí...) štíp/stúp ,sloup*: 31, 51, 269, 272 (v. t. slp/sláp...) sto, deklinace: 181, 184, 269, 283 stodola/stodola, rozdíly v typu deklinace: 219; t. gen. sg., nom., ak. pl. stodole, dat., lok. sg. stodoli 147, 254, 259; instr. sg. stodolám 160; gen. pl. stodolí/stodol 147, stodul 137, 160, stodúl 107 (v. t. storola) stojí, stoja, stol: v. stát... stolář/stolář/stolař ,truhlář*: 213, 215 storola ,stodola*: 64 (v. t. stodola...) strejc/stréc/stríc/strýc: 91, 212; vok. sg. stréco 143; nom. (ak.) pl. strejcové 155, 220 (t. stryk, ujco...) strejček[strécek/stucek/strýček: 91, 212, 218, 241, 263 střep ,střep*: 69, 283 (v. t. čerep, třep) stresňa: 69, 283 (srov. střesňe... ) střevo: 69 (srov. střevo...) striná/stryna ,žena strýce z otcovy strany, teta: 212 (v. t. teta..., ujčiná...) strmisko/strňisko X strňisle/strňísle/strňisče: 209; gen. sg. strňislete 158 strom/strum/strum: 18; gen. stroma 151, 246, 295; dat. pl. stromům 156 strop: 214; gen. sg. stropa/stropu 151 (t. podlaha..., poval, tla..., vrch) stráhálko ,strouhátko*: 81 strýc, strýček: v. strejc..., strejček... stryk ,strýc*: 212 (t. strejc..., ujco...) stryna: v. striná... str- < *čr'-: 283 *str- > stř- (str-)/tř-/chtř- 66, 67—69, 221, 226, 291 stř- < *str’-, *sr'-, *čr'-: 68n., 291, 311 stř- > skř- 67n., 69, 226 středa: 291 (v. t. chtředa, střoda...) střední rod přísudku (mluví-li se o nedospělých, neprovdaných dívkách): 205; střední rod spony ve větách typu Je tma 205 středočeská nářeční podskupina: 14; územní vymezení a obecná charakteristika 221; společné znaky 221; oblastní rozdíly 221n.; zvláštní znaky některých úseků 222n.; úsek lounsko-litoměřický 223; ukázky středočes. nářečí 223n. středomoravská neboli hanácká nářečí: územní vymezení a základní charakteris­ tika 11; hranice proti nářečím výchmor. 13; hlavní znaky 240— 243; některé další znaky 243n.

439

rozdíly v souborech krátkých samohlásek (typy I, Ilabc, Illa bc) 244n., 246, 248, 251, 253n., 255, 257, 259; soubory dlouhých samohlásek 37, 38, 246, 251, 254, 255, 257, 258, 259; jiné rozdíly 246 jižní střmor. podskupina, centrální (severní) střmor. podskupina, západní okrajové úseky střmor. nářečí, východní střmor. nářečí — v. tam doba odlišení od nářečí čes. v užším smyslu 321; vztah k územnímu členění býv. feudálního čes. státu 321; míra diferenciace střmor. nářečí 321 středomoravský interdialekt: v. interdialekty střejic/střevjyk/střev'ik ,střevíc*: 47, 50, 69, 297, 311 (v. t. chtřevíc) střešňe/střešňa ,třešeň': 69, 291; gen. pl. střešní 258; instr. pl. střešňama/střešňoma 161 (t. cerešňa, chtřešňe, křesne, strešňa, třešeň) střevo: 291 (t. cerevo..., chtřevo, střevo, třevo) stříberny/ střibyrny¡střyberny/ střibny/střybny ,stříbrný*: 80, 311 (v. t. třibfnej) stříce/střýce/střyce — střikacjstrýka*/střykac' ,stříkat*: 185, 273, 291 střílat ,střílet*: 123 (v. t. chtřílet, kříleť) střoda/stšoda ,středa*: 69, 151 (v. t. chtředa, středa) střybro/střyblo ,stříbro*: 69, 89, 311, 313 studeň/studňe 161; studna X studeň/studňe, rozdíly v typu deklinace 150 (v. t.

stunňe...) stuh/stuh ,stoh‘ : 133 stůl (stú)lstůlIstul: 106n., 269, 278; rozdíly v typu deklinace 219; t. gen. sg. štola 151, 246; nom., ak. pl. stole 147, 259; gen. pl. stolu/štolou/stoluv/stolu 106n.; dat. pl. stolům 106, stolom 107 stunňe/stuňňe ,studně*: 56 (v. t. studeň...) stúp: v. stljp...

440

stupnice nářečního členění: 11 stupňovitost nářečních rozdílů: 14, 16 stůl: v. stůl... -sl < -cl: 70 sl > šl > šč 67 slít ,setnouť: přič. min. slel/slíl 125; přič. trp. síetej 126, 227 su, sú ,jsem, jsou*: v. bejt... substantiva: deklinační typy 141n.; rozdíly v rozvržení k deklinač. typům 142, 146—150, 320 nestejný rozsah rozdílů mezi tvrdými a měkkými deklinač. typy 142n., 219, 236, 242, 251, 254, 264, 287, 295, 302, 309, 320, 332; subst. zakončená na -s, -z, -so, -zo, -sa, -za 146n., 219, 236, 242, 251n., 254, 264, 272, 282, 288, 293, 297, 309; subst. se slovním základem končícím na l (< l) 147n., 219, 236, 242, 251n., 254, 258, 259, 264, 279, 288, 309; subst. se slovním základem na pův. netvrdé l 147n., se slovním základem zakončeným retnou souhláskou 148, se slovním základem zakončeným na r 148, 231, 281; subst. typu host, kořen, loket 148n., 219, 236, 242, 247, 264, 288, 309, typu konev, mrkev... 149; subst. zakončená -na X -ňal49n., 219,236, 242, 264, 288, 309, -árna X -árňe/-árňa/-áreň 149n., 236, 237, 242, 264, 288, 309; subst. typu Máňa, Lada — v. tam sklonění subst. muž. rodu život, a neživot, (osob. a neosob.) 151— 155, 233, 243, 255, 290; sklonění subst. střed, rodu 157— 159; sklonění subst. žen. rodu 159— 161 sjednocování koncovek růz. rodů a pádů 162— 164, 233, 289, 302, 311 súca/suca: v. souce. . . sud: 213, 214 (t. bečka) suk ,větev*: 213 (srov. vjetev...) sukeň/sukňe/sukňa ,sukně*: 161, 231; instr. sg. sukňum/sukňům 160, 311; dat. pl. sukňam 292, 296, 302, sukňom 302, sukňum 296; lok. pl. sukňach/sukňoch 296, 302, 311

sum ,sam4: 111, 303, 304 sum ,jsouť: v. bejt... súp ,sloupť: 51, 269 (v. t. síp/slůp..., štíp/stúp) súsed: v. soused... sůsedůj (pes), adj. přivlast.: 106; nom., ak. sg., pl. n. súsedové/susedove/sus'edove (pole, pola) 172, 274, 290n.; nom. pl. m. súsedovi (syncy), sůsedové/susedove/sus'edove/susedove (noze...) 172, 274, 291; neskl. súsedoj (pes, slépka, pole) 173 (v. t. sousedů...) sus'ed/sušed ,sousedť: 101; gen. pl. suseduv, dat. pl. sus'edum/sus'edam/sušedum/sušedam 106, 296, 302; lok. pl. sus'édach/susedaeh 296, sus'edach//sus'edoch 302 (v. t. soused..., sums'ad) suseduv, adj. přivlast.: v. sousedůIsousedův... suza: v. slza sum ,jsou4: v. bejt... sums'adIsůmšad ,sousedť: nom. pl. sůmša^o 155, 313; dat. pl. sums'adům, lok. pl. sums'adách 311 (v. t. soused..., sus'ed...) svá/svoje: v. svůj... svacna/svacňe ,svačina4: rozdíl v typu deklinace 150 svada ,sváda, nešvár4: 64 svadba/svadba/svajba ,svatba4: 44; gen. pl. svajbí¡svajb(lsvadeb) 148 (v. t. svarba) svarba ,svatba4: 44, 64, 227 (v. t. svadba...) svovo ,slovo4: 28 (v. t. slovo) svůj (svůj) — sví/svoje — svá/svoje, deklinace: tvary stažené a nestažené 181, 220, 257, 266, 290, 312; instr. sg. f. svojum 296 (v. t. sfůj...) sy, dat. zájmena zvrat.: v. se/sa/s'e sy ,jsi4: v. bejt... sýha/syha: v. sika... sykavky: ostré sykavky tvrdé a měkké — v. s, z, s', z'; tupé sykavky — v. š, z; disimilace syká vek — v. disimilace ve skupinách syká vek, polosykavek a zubnic

sylza/sylza: v. slza... sym ,jsem4: v. bejt... syncacko ,odrostlejší synek4 (expr.): 209 synek/sének ,chlapec4: 212; vok. sg. sénkó 143; nom. pl. syncy 295, 301; gen., ak. pl. synkův 153, 289 s^rvatka: v. sdrvatka sýťko/sytko: v. sejtko/sétko... sza: v. slza... so, dat. zájmena zvrat.: v. se/sa/s'e sola: v. sla... sdlňica/sdlňice: v. selnca... sdlza/sdlze: v. slza... som ,jsem4: v. bejt... s9rvatka/syrvatka/sfvatka ,syrovátka4: 54, 291 s', souhláska: 29n.; sf X s 45n., 285, 294, 307 s' < s před c', g' 67, 249n., 300, 311; s' < s před ň, V, p', m', v' 67, 303, 311 s' > si/si — v. si/si < s'; s' > s — v. s < s'; s' > š — v. š < s' -s': v. bejt... (sloveso pomoc.) s'ano: v. s'eno... s'c' < sc': 67, 294n., 311 s'c'e su ,jste4: v. bejt... s'e, s'eb'e: v. se/sa/s'e s'edlok: v. sedlák/sedlák... s'ejc' ,síť: přič. min. s'ejla 101 (v. t. seju — sejt/set)

441

s'eno/s'ano[s'ino/šeno/šano/šyno ,seno4: 45, 285, 294, 300 (v. t. seno, s^eno...) sf'atlo : v. s'v'ctilo sfycka ,svíčkať: 310 (v. t. sfíčka...) s'ijs'i < s': 30, 302, 313 s'i, dat. zájmena zvrat.: v. se/sa/s'e sfi ,jsi4: v. bejt... s'ino: v. s'eno... v. sejtko... s'm'ocf s'e — s'm'ol s'e: v. smát se... s'ňedaňe n. ,snídaně4: 101 (v. t. snídané...) s’úih/s' sl — v. sl < šč -šč-l-šl- v instr. sg. typu ,,k o s ť4: 67 ščas'c'ilščaščylščejs'c'i/ ščes'c'i/šceščy ,štěstí4: 118 (v. t. šceslí..., chČesli...) ščeňa/ščeňe ,štěně4: 44, 119 (v. t. šči-he, šieiíe...) ščerbina: v. štěrbina... ščeslilsčesU: 65, 66, 118 (v. t. ščas'c'i..., chčesli...) ščes'c'iIšcešcy: v. šČasfc'ilščašČy... ščika/šcoka/šcoka/šcuka ,štika4: 65, 114 ščiňe ,štěně4: 98, 248 (v. t. ščeňa..., šleňe...) ščór ,štír4: 104, 114 (v. t. ščúr, šlir...) ščfbinalšČyrbina: v. šlerbina... šČfk/šČyrk ,štěrk4: 54, 263 (v. t. štjk) ščúr ,štír4: 104; nom. pl. ščúrja 155 (v. t. ščór, šlir...) šedlok: v. sedlák/sedlák... šejs'c' ,šesť: 71, 313 (v. t. šes, šest) šel: v. du, deš... šeno: v. s'enols'ano... šeno ,všechno4: 72, 231 šes/šest ,šesť: 70; lok. šesUch 183; neskl. 183 (v. t. šejs'c') šesnáclšesnást: 55, 70 šestá/šestáIšístá/šistá: 135; púl Šestá (roku) 165 šét: v. šit/šit... šidlo ,šidlo4: 88 , 295, 301, 313 (v. t. šydlo) šikovní ,dovedný, zručný, obratný4: 216 šil/šil: v. du, deš... šistá/šistá: v. šestá/šestá... šít/šit/šet ,šíť: 135; přič. min. šila 136 (v. t. šyt) šk < sk: 67

škála ,skála*: 67 skořápka!škařópka/škařúpka/škařupa ,skořápka*: 67 škrah/škřah ,tvář*: 67; instr. pl. škranami 160 škrjatek ,skřítek*: 67, 111, 118 (v. t. skřítek) škřidlica: v. křidlica... skřítek ,skřítek*: 67 (v. t. škrjatek) šl, šliymy: v. du, deš... šmadrrui/šmagrha ,plod angreštu*: 214 (srov. angrešt...) šol, šla: v. du, cčes... šróbeklšrófeklšrúfek ,šroubek*: 110 šrotúvám — šrotúvat,šrotová vat*: 208 št < čt: 55; št < šč 66 -št/-šl v imperat. formách typu pušt/pušl: 67 štíři: 43, 55; štíři/štíři/štíří/štíre/štíře/štiřej/štyřelštyře/štéři..., rozdíly v tvarech: 182n.; t. nom. m. život, štiřej 93, štiřé (štyřé)/štíří (štyřý)/štéři X neživ, štíři/ (štyry)/štiři (štyřy)/steré 243, 266, 290 štiricet/štiřicet, gen. štiridli/štiriceli...: 183 štěrbina: 54, 65, 263 (v. t. štěrbina...) št%k ,štěrk*: 54, 65, 263 (v. t. ščfk...) štyry: v. štíři... šl < šč: 65, 219, 254; šl < sl 67 -ŠI-/-ŠČ- v instr. sg. typu ,,kosť*: 67 šleňe/sline: 119, 134, 218 (v. t. ščeňa..*, ščiňe) štěrbina/šcerbina/šČfbina/šČyrb'ina: 54, 218, 263, 308 (v. t. štěrbina) šlír/šlór ,štír*: 114 (v. t. ščár, ščúr) šul, šla: v. du, deš... šutý ,bezrohý*: 215 švedlena/švjedlena/švidlena ,švadlena*: 117 švíc ,spěch, shon, pilno* (expr.): 175 šydlo ,šídlo*: 30, 88, 277, 292, 295, 301, 313 (v. t. šidlo) šyno: v. s'eno... šyt ,š íť: 90 (v. t. šít...) šytko: v. sejtko... t, souhláska: 23; alternuje s c 41 t < *ť 43, 218; t na místě i 26, 44, 281n.; t < d 55; t < p' 48, 233, 324 t > j — v. disimilace ve skupinách syká v e k ...; zánik t ve skupině kt 64 -t, zakončení infinitivu: v. slovesa (infinitiv) ta/tá, nom. sg. f.: v. ten... tah: kúň do lehu ,tažný*: 122 talejz ,talíř*: 35, 304 tam, adv.: 214 (t. hen..., hin..., hyn...) taška ,druh střešní krytiny*: 213 (t. křídlíce...) talinkovej/tacfinkovy, tatínkova..., adj. přivlast.: 172, 222; neskl. tatínkovo/tatín­ kova/taiínkov {bratr, sestra, rodíce) 173, 225 te/te, zájmeno 2. os. sg.: v. ti/ty... -te, slovesná koncovka 2. os. pl. préz. a imperat.: 188, 192 tebe/tebja/teb'a, tebe/teje, tebje/teb'e/teje, tebum, tvary zájmena 2. os. sg.: v. ti/ty... tej, gen., dat., lok. sg. f.: v. ten... tejd ,ted*: 58, 70, 71, 222, 225, 232 teknej ,pěkný*: 48, 324 teky ,také*: 130 -tel, zakončení činitelských jmen m.: jejich kolísáni mezi měkkou a tvrdou dekli­ nací 147

443

telacko\c'elacko\c'elyncko ,odrostlejší tele4: 113, 209 (t. tělisko) telátko]c'elejtko: 101, 128, 304; dat., lok. sg. telátkoj¡telátku 157 tele¡těla ,teleť: 262; gen. pl. telat, instr. pl. telaty 157 (v. t. c'ela..., tile) tělisko ,odrostlejší tele4: 209 (t. telacko...) ten, to, ta, typ tvrdé deklinace rod. zájmen: 176 nom. (ak.) sg. m. tyn 98, 303; nom., ak. sg. n. tu 106; gen. sg. m., n. toho 178, 247, 267, tuhu 106, teho/tego 176, 178, 247, 252, 257, 267, 292, 295, 301, 314; dat. sg. m., n. tomujternu/ terno.. .¡týmu 176, 178, 247, 252, 257, 267, 292, 295, 301, 303, 314, tom 178, 267; lok. sg. m., n. tom\tem\tém\tim\tym\lim 176, 178, 219, 232, 242, 247, 252, 257, 265, 288, 292, 293, 295, 301, tomu/temu 178; instr. sg. m .,n. Iím\lim\tímltim\týmltym\tém\teml76, 178n., 219, 222, 231, 232, 242, 243, 265, 266, 288, 290, 292, 293, 295, 301 nom. sg. f. ta\tá, ak. tu (to¡to)¡tou (to¡tú) 178, 248, 257, 266; gen., dat., lok. sg. f. té/te/tej (téj)ltí97,99,177,178, 179,221,225,231,237,247,251, 257, 258, 266, 292, 293, 296, 301,314, 327, 328; instr. sg. f. tou (tóltú)ltúm (tum/túm) 274, 296, 303n. nom. pl. m. život. U\U (c'ilčy) X m. neživ., n., f. ti\ty (té/té/te) — nom. pl. všech rodů ti 177, 242, 246, 265, 288; gen., lok., dat., instr. pl. těch, tem, terna / Uch, lim, lima / těch, tem, terna / tejch, tejm, tejma (téch...) / tých, tým, týma (tým'i)l tych, tym, tyma (tymi) 177, 178, 179, 183, 222, 226, 231, 232, 243, 266, 283, 290 tepró\teprú\tepru ,teprv‘ : 25 *(t)er(t) > (t)rě(t)l(t)re(t): 131 tervat/terval ,trvat4: 79 (v. t. trvac', tyrvac') teta¡telička: 212 (v. t. striná..., ujčiná...) tetka: 282 (v. t. tetka...) tfrdá\tfrda\tfarda ,tvrdá4: 59, 258, 259, 267, 289, 310 tfújltfujltfúj: 59, 227 (srov. tvůj...) ti\ty\te!te, zájmeno 2. os. sg., deklinace: 173— 175, 289; t. ak. (gen.) le/la (c'elc'a, če/ča) 119n., 264, 267, 287, 297, 309; dat. le 223, 251, h (l) 248; míšení tvarů le a li 226, 248; — gen., ak. tebjalteb'a 268, c'ebfe 44; dat., lok. tebje 228, 268, tebe 223, 232, 268, tobi 175; gen., ak., dat., lok. tebje¡tejelteb'elc'eb'e 293, 302, 314 ti, gen., dat., lok. sg. f.: v. ten... ticho: 44, 282 (v. t. licho, Ucho) tile ,tele4: 119, 134, 231 (v. t. c'ela..., tele...) Tiťáci, tiťácké nářečí: 194 *tj > c: 43 -tko X -Ikof-lko, zakončení jmen označujících drobné nástroje (prostředky) 81 tlaltloltuo ,strop4: 214 (srov. strop...) tl > kl: 68 (t)la(t)l(t)lo(t) < *(t)ol(t):17, 132, 308, 309 tobi/tobje: v. ti¡ty... tolik¡tolékltolejltolí, tvary: 183 *(t)ol(t), *(t)or(t) > (t)la(ť)l(t)lo(t), (t)ra(t)l(t)ro(t): v. (t)la(t)l(t)lo(t)..., (t)ra(t)...,

444

(t)ro(t)... touh ,tůně4: 104 (t)ra(t) < *(t)or(t): 17,132 tráva¡trava¡trova: 111; instr. sg. travó 134 tré — tri, troch trom, troma: v. tři¡tři... trestat: préz. trescu (-6¡-o), tresceš, tresce... X trestám, trestáš, trestá... 185; imperat. netresci X netrestej¡netresté 192 (t)re(t)l(t)rě(t) < *(t)er(t): 131 trhi[třňi: 53, 218, 263; dat. (lok.) trhó 115 (ť)ro(ť) < *(t)or(t): 17, 132, 308, 309 trpít\trpjetItrpjec' ,trpět4: 44, 136; 3. os. pl. trpjáltrp1á/trpá/trpija 4 7 , 120, 281 (v. t. c'yrp'ec'...)

trucovat,vzdorovať: 215 truhlář: 213 truhle ,truhla, rakevť: 147, 254 trvac' (jednoslabič.) ,trvat*: 50, 311 (v. t. tervat..., tyrvac') tř- < * s t r *sr'-, *čr'-: 65, 221 ¿ř- > Ar- v. Ar- < ¿ř-

třa: v. třeba... třase/třese — (třásl)/třas'c' (třos'c')ltříst, přič. min. třásl (třas)ltřísl (třisl/třesl\ třís): 126n., 129, 186, 225, 243 (v. t. třus'c'... tšejs'c') třé — tři/třy, třech¡tři, třem, třema: v. tři/tři... třeba(s)ltřejaltřa, adv.: 218, 263, 286, 308 (v. t. třiba, čseóa) ¿rej, nom. m. život. ,tři‘ : 93, 182 (v. t. tři...) třejska ,třískal 92n., 101 (v. t. třieska, tříska..., tříska) třenka ,střenka*: 68 třep ,střep*: 65, 221 (v. t. čerep, střep) třese: v. třase¡třese... třesen: instr. pl. třešhema 161 (srov. střešhe...) třešňúv (likér) ,třešňový*: 165 třeli, typ deklinace: 181; pul třela (litra) 165 třevo ,střevo*: 68 , 221 (srov. střevo...) třijtři¡třé¡tře¡tré nom. m. život., tři\třé\třy\tri nom., ak.m. neživ., n .,f.,tvary: 182n., 243, 246, 263, 266, 269, 281, 286, 290 (v. t. třej, třo) třiba ,třeba*: 98 (v. t. třeba..., tseba) třibfnej ,stříbrný*: 68 , 80, 221 (v. t. střiberny...) třicet, gen. tfioíli¡třiceti...: 183 třieska ,tříska*: 101 (v. t. třejska, tříska..., třiska) třískaItřýska/třyska ,tříska*: 91, 100n., 263, 286 (v. t. třejska, třieska, třiska) tříšť. v. třase¡třese... třiska ,tříska*: 67 (v. t. třejska, třieska, třiska...) třo, nom. m. život. ,tři‘ : 183; gen., lok. třoch, dat. třom, instr. třoma\třomi 183 (v. t. tří¡tři...) třol/třul — třela ,třel — třela*: 186n., 302 třos'c': v. třase¡třese... třúch\třuch gen., lok., třúm/třum dat.: v. tři... třusfcjtřys'c' ,třást*: 127 (v. t. třase..., tšejs'c') třýska¡tryska: v. třiska... tseba ,třeba*: 27 (v. t. třeba..., třiba) tšejs'c' ,třást*: préz. tsesu, tšejseš..., přič. min. tšejs, tšesla... 127, 304 (v. t. třase¡třese..., třus'c'... tu ,to*, gen. tuhu...: v. ten... tuo: v. tlaltlo... turka/turenka ,plod angreštu*: 214 (srov. angrešt...) turkiň ,kukuřice*: 215 tvarová soustava v nářečích: 141

tvůj (tvůj), tví¡tvoje, tváltvoje, deklinace: tvary stažené a nestažené 181, 220, 257, 266, 290, 312 (v. t. tfúj..., tvuoj) tvuoj ,tvůj‘ : 35 (srov. tvůj...) ty, zájmeno 2. os. sg.: v. ti\ty... tyn: v. ten... tyrvac' ,trvat*: 80, 311 (v. t. tervat..., trvac') tys'únc ,tisíc*: 184 (v. t. lisic...) *ť, býv. souhláska: *ť > t\l (cjč/c) 43n., 273, 281n.

445

I, souhláska: 23, 285, 292, 294, 300, 302; asibilované l — v. cf, č < ć, c na místě l; i (ć/c/c) X t 44, 218, 240, 262, 281n., 285, 292 i < *ť 43n., 273, 281n., 292; l < c — v. šl < šč l > j — v. disimilace ve skupinách syka v e k ...; neexistence l 26, 44, 262, 281n., 294

l, U, slabičné l: 32 i, dat. (ak.) zájmena 2. os. sg.: v. ti/ty... -1/-U, zakončení infinitivu: v. slovesa (infinitiv) ia/íe (c'a/c'e, ča/če), ak. (gen.) zájmena 2. os. sg.: v. ti/ty... laškí ,těžký*: 44, 118 (v. t. c'yšk'i, Ieškej) lehu, gen. sg.: v. tah... lemny/c'emny/cemny ,temný, tmavý*: 44, 285, 292, 294, 300, 302 lercha ,tížeť: 215 ieškej ,těžký*: 118 (v. t. c'yšk'i, laski) letka/c'etka/ćotká/cetka/cetka ,tetka, teta*: 44, 131, 281 (v. t. tetka) li, dat. (ak.) zájmena 2. os. sg.: v. ti/ty... Uch, lim, lima: v. ten... licho/c'icho\cicho\cycho\cicho: 26, 44, 89, 281, 285, 292, 300, 302 (v. t. ticho, Ucho) lisíc/lisic: 114; typ deklinace 181, 184 (v. t. tys'unc) lma/c'ma/cma ,tma*: 44, 285 Ucho ,ticho*: 32, 89, 244, 249 (v. t. ticho, Ucho) u, ú, samohlásky: lln ., 16, 36— 38, 84n., 103—105, 108, 217n., 226, 240, 241, 246, 254, 255, 257, 259, 262, 263, 278, 285, 286, 298, 303, 304, 307, 308, 315, 324

u, ú < *q 112n., 241, 286; u, u, ú < w 24n., 59, 60n., 230, 232, 254, 319; u , u , ú < l, l, í 25, 28%., 31, 51—53, 77— 82, 231, 232, 262, 263, 269, 272, 279, 285, 298, 307

u, ú > i, i (y, ý...) — v. i, i < 'u, 'ú (přehláska); morfologizace, lexikalizace podob přehlasovaných a nepřehlasováných 142n., 237, 242, 277 u < ú 12, 13, 16, 84n., 103, 104, 138, 286, 308, 322; u < ú ( < ó) 38, 84n., 103, 105, 106, 138, 241, 242, 246, 259, 287, 308; u < o 39, 102n., 106, 248; u < o před j 138, 246; u (ú) < o před nosovými souhl. 106, 286n., 303; u (ú) < á před nosovými souhl. 84, llln ., 287, 303, 304, 309; u(o)/uo < e(é), dispalatalizace 131, 186, 308; u(uo) < é 107, 130n., 298; u < i/y před l v tvaru sg. m. příčestí min. 186

u > o/ó — v. o < u, ó/o < u; u(< l) > v — v. v < l(u) ú(u) < ó 84, 106n., 218, 241, 259, 263n., 278, 287; ú < ó ( < ou) 39, 104, 105, 256; ú < ou, au 40, 76, 110, 227, 241, 259, 278, 322n.; ú < uú ( < lú) 28 ú > u (krácení) — v. u < ú, u < ú ( < o); ú > ou/ó — v. ou < ú, ó (< ou) < < ú\ ú (< ó) > ou — v. ou < ú < ó; 'ú > iu/iú, ju/jú, iu/iú — v. iu/iú... v kopanicář. nářečích

u, neslabičné u: 24n. (v. t. ppd u, ú) u protetické a hiátové 75n., 298, 313 u - ( < 1-) > 0: 77, 298 u-, ú- /lnu-, hú: 74n., 227, 304 u-, ú- /vu-, vú-: 76 -u, -ú, koncovky: -u v gen. sg. deklinace subst. m. neživ. 143, 151, 243, 246, 266, 289, 311; v dat. sg. subst. m., n. 116, 143, 145, 152, 226, 242, 243, 287; v lok. sg. subst. m., n. 145, 152,153n., 157, 243, 287, 309; ve vok. sg. subst. m. život. 116, 143; v ak. sg. f. subst. a rod. zájmen 116, 143, 242; — slovesná koncovka v 1. os. sg.

-u (-u) v dat. (lok.) sg. subst. typu „staveňí“ 115; v gen. pl. subst. m. 138, 155; v instr. sg. f. měkké deklinace subst. a rod. zájmen 116, 296, 303n.; — slo­ vesná koncovka v 3. os. pl. préz. 115n., 189, 191n., 267, 277, 292, 296, 301 -ú\-u, zakončení nom. (a neživ, ak.) sg. m. adj. přivlast.: 171, 236, 248, 251 (t. -ou, -úchl-uch, -újl-uj, -uv..., -úv...; v. t. -ověj...) uhec ,obecť: 76 (v. t. vobeclvubec) -uc: v. - ujc\-uc -úcenl-úcn-, augmentativní přípona adj.: 208 ućejc/udyc/ucec/ucyc ,utéci*: 100, 304; přič. min. uc'ik — ućekla,..., uc'yk, učyk... 100, 137, 295, 301 učit/učyl/učicjučič: 88, 277, 292, 295, 301, 313; 3. os. sg. učej se 95; subst. verb. učeni 139 učitd/učytél, kolísání mezi tvrdou a měkkou deklinací: 147; instr. pl. učiteli/ucyteli 157, 273, 282 (v. t. hučitel, óčetel) udeřitIoderét ,udeřit*: 43 udit/údit: udené (údené) maso 188, 267 (v. t. hudit, lugyc) ueška: v. leska... uhát/uhat/uhat: v. lhát... uhli/uhli: gen. uhliho/uhliho, dat. uhlimu/uhlimu 159; dat. (lok.) uhló 115 (v. t. hohli... -úch/-uch, koncovka v gen. pl. subst. m.: 155 -úchl-uch, -újl-uj, zakončení nom. (a neživ, ak.) sg. m. adj. přivlast. 171, 248, 259 (srov. -ú\-u...) ucho: v. uši... -ujc/-icc, zakončení subst. a adj. označujících rodinu a rodinnou příslušnost: 208 (t. -ojc/-ojic..., -ovic/-ouc; v. t. -oj) ujco/ujec ,strýc z matčiny strany*: 212 (v. t. strejc..., stryk) ujčiná/ujčyna ,žena strýce z matčiny strany, teta*: 212 (v. t. striná..., teta...) ujíždět/ujíŽget/ujíŽgat: 27,123, 219, 242 úka ,louka*: 51 (v. t. louka..., lofka) ul < l: 31, 52 -ułj-uł, zakončení tvaru sg. m. příčestí min.: 186 (t. -ol) ul: v. oul/ól... -ul-a, přípona ženských jmen tvořených od mužova příjmení: 208 ulic/ulica: 161 (v. t. holca, hulic...) um < m: 32, 291; um < u 40n.; um < *q dl. 112n. -úm\-um, koncovka: v dat. pl. subst. m., n. 135, 138, 156, 158, 252, 274, 292, 302; v dat. pl. subst. f. 162, 163; v dat. pl. subst. všech rodů 163, 223, 296, 302, 311; — v instr. sg. f. subst., adj. a rod. zájmen 113, 159n., 274, 296, 303n.; v instr. sg. osobních zájmen 175; — slovesná koncovka v 3. os. pl. 113, 115, 189n., 191, 192, 304, 312 umá/umejú: v. umi/umi — umňet/umjet... umejt/umyc' ,u m ý ť: 2. os. sg. rozk. zp. uměj 192; přič. min. umul, umyla 186, 302 umdeclumerlec/umilec/umirlec/umoleclum^rlec ,umrlec*: 80, 226 umi/umi — umhet/umjet, typ sloves 4. tř. préz.: 184; t. 1. os. sg. umim/umim 138, 220, um'ym 314; 1., 2. os. sg. umjem, umješ 120; 3. os. pl. umňeji/umheji/umhej 94.138.190, 220, 221, 230, umjeju 190, 298, umejú 120,190, 282, umijó (omijó/ 6mijó)/umijou/umijú 116, 191, 237, 277, umjá/umná/um'á/umá/umja/umjo 47, 120.190, 267, 272, 282, 292, 296, 301, umi/umi 120,138,190, 225, 237, 254, 255, 277, 296, umija/um'ija/umija 47,120,190, 272, umju\umjum/umjum\um'úm 190, 191,192, 296, 298, 312; přič. min. umjul, umjela 186, um'ol, um'ala 314 umře — umřit/umřit (humřít), typ sloves 1. tř. préz.: 184; 1. os. sg. umrem/umrym/ umrym 188, 281; přič. min. umřěl/humřil 99, umril, umrila 195, 312, umrul,

447

umřela 186, umřúl/umfyl, umřyla 195, 312, 314; přič. trp. umřety¡umřitý 195, 312, umžyty 27; inf. umřejl 92, umřic'¡umřyc' 195 umul, umyla: v. umejt\umyc' ... um'á\um'íja\um'ům\ v. umí¡umí — umnet\umyet... un < fy. 40n.; wn < *(> dl. 112n. tm, ono/uno, ona/una, zájmeno 3. os. sg.: Í06, 107, Í3S, 287, 292, 302, 303 (v. t. von..., uon..., ún...); gen. sg. m., n. oneho, dat. onemu, f. one/onej... 179, 291 únor\unor: 105; v wwon 148 uo/u0(vu0), uo\uó (vuó), ó vó) v kopaničář. nářečích: 107n., 262, 264, 282; uo v slez. nářečích 35, 285, 298 ao, wo'/wo' < o 33w., 107n., 264, 298; ao(a) < e 107, 130n., 298; uo(u/o) < e(é) dispalatalizace 130n., 186

uo-\o-: 76, 298, 313 uo- : v. t. vouobied ,obědť: 101 (v. t. obid. .. , o&'od) owo, ona: 107, 298 (v. t. von..., un..., ún...) uostřejz ,ostříž‘ : 93 -uovl-uóvl-uov, koncovka v gen. pl. subst. m.: 156, 282 uoves\uov'es ,ovesť: 77, 313 (v. t. ov'es, voves...) uschnut,uschnoutc: přič. min. uschl/useku¡uschéu // uschnul¡uschnúl — uschla 195, 269, 271, 290

úsmá/usmá: v. vosmá... usnút¡usnout: přič. min. itsl/usu // usnúl (usnúl) — uslajusnula 139, 195, 269, pl. neusnouli 136 uši/ušy: gen. nse 116, usi\usy\usych 286, 308, usu 116, 269; gen., lok. uších 163 (v. t. hucho) utnout/utnút\utnuc' X ufatlu*a*lulif: 125,195n.; přič. min. ulál, ulala 139, uiel/ulíl 125, utnul, utla 196, 290; přič. trp. utnuty 196 utřít!utřic': imperat. utřij 193; přič. min. utřel, utřela 139, utřil 195; přič. trp. utřetylutřeny¡utřity 195 ulát/ulál¡ulít: v. utnoutjutnut... uu(ú) < ou: 40, 227 uú > ú: 28 U Ú -/Ú -: 77

-uv(-uf), koncovka v gen. pl. subst. m.: 155, 274, 289, 293 -uv(-uf), zakončení nom. (a neživ, ak.) sg. m. adj. přivlast.: 171, 274, 289; za­ končení adj. typu mákuf (koláč) 165, 172, 222 (srov. -ú/-u...) -úv-, přípona opakovačích sloves před příznakem 5. třídy: 208 uvážet,uvázat4: 186 úvrala\úvrali: v. ouvral... území českého jazyka: 15— 20; hranice proti němčině 15; hranice proti polštině, přesahy nářečí čes. typu do Polska a naopak 16, 17— 20; hranice proti sloven­ štině 16n. uz'abac': v. ozabal... úžení: v. í(i) < é; í(i/y) < býv. dl. ě; y(i) < 'é úžíce: v. vžíce... užicka/užycka/užečka ,lžička4: 78 (srov. žíce..., žícka...)

448

^sam ohláska 35n., 285, 303, 307, 308, 309, 315 ú < u 40; ú < býv. ó 107, 108, 303, 308; ú < o před nosovými souhl. 106, 308; ú < býv. á před nosovými souhl. 84, 111, 309; ú < e(é), dispalatalizace 131, 186, 308 u-\uú-\ 77 úl < l: 51

-úl: v. -ull-úl úm < u : 40; úm < *q dl. 112; 'úm < dl. 112 -um, koncovka: v dat. pl. subst. f. 162, 163; v dat. pl. subst. všech rodů 163, 311; — v instr. sg. f. subst., adj. a rod. zájmen 112n., 160, 303n., 313; — slovesná koncovka v 3. os. pl. 113, 189n., 191, 192, 304, 308, 312, 313 ún < u : 40; un < *q dl. 112n.; 'ún < dl. 112n. ún, úno, úna, zájmeno 3. os.: 106, 1 07 , 138, 303 (v. t. von..., uon..., un...); gen. sg. m., n. jego, dat. jymu\jimu // onego, onymu 179, 314; gen., dat., lok. sg. f. ji /I onej/one 314 -úntlco, zakončení deminutiv typu kuřúntko: 128 (t. -átko..., -etko, -ítko..., -otko) -úv(-úf), koncovka v gen. pl. subst. m.: 155, 289, 311 -úv(-úf), zakončení nom. (a neživ, ak.) sg. m. adj. přivlast.: 171, 289, 311 (srov. -iH-u...) u, nosová samohláska (v. t. q, úm, ún, um, un): 36, 40n., 307, 313 u, < *q dl. 112n., 308; 'u < dl. 112n., 309 -u, koncovka v instr. sg. f. subst., adj. a zájmen: 112n. v, souhláska (v. t. w): 23, 24n., 29, 59n., 61, 62 v < w (změna bilabiálního v v labiodentální) 25, 59n., 76; v < l(u) 25, 28, 232; v protetické a hiátové 72, 75—77, 220, 227, 251, 258, 259, 279, 289, 325 v > f — v . f < v ; v(w) > u — v. u, u, ú < w; v(w) > b — b < w; v(w') > j — v. j < v(w’); zanikání v 49— 51, 71n., 76, 231 v, předložka: výslovnost před samohl. nebo sonorní souhláskou 63n.; předl. v > h(y)lch 68; zanikání předl, v 56, 68, 72, 206, 223, 231 v- < líiv-: 72 vachtař ,polní hlídačc: 216 (t. hotař, vartáš) vajcelvajco ,vejceť: 144, 264, 274, 309; nom. pl. vajcá 158, 282; dat. pl. vajcom 158; lok. pl. vajcoch 266 (v. t. vejce...) vajda ,tlustý, těžkopádný člověkť: 215 Valaši: 12; valašská kolonizace 215 valašská podskupina východomoravských nářečí: v. severní (valašská) podsku­ pina ... várnaIvarnaIvami: v. vi/vy... vartáš ,polní hlídač4: 216 (t. hotař, vachtař) váš, vaše/váše, vaše/vaše/vaša...: 135, 227; lok. sg. m., n. vašem/vašom 176; gen. sg. vašé/vašej/vašej 177; instr. sg. f. vašó/vašú 104; nom. pl. m. život, vaši/vaší, m. neživ., n., f. vaše X nom. pl. všech rodů vaše 117 ve < *v'e, tzv. ztráta jotace: 48, 230n., 233, 282 ve, zájmeno 2. os. pl.: v. vi/vy... vece: v. vejce... večeřá — večeřat,večeřet4: 123, 185; večeři — veceřit 185 vede — vést (vést/vest) / vejst / vist (vist/višc): 136, 222, 225, 295; 2. os. pl. vede^e/vegece 44; 3. os. pl. vedó/vedú 103n.; přič. min. ved/vedl/védl 81n., 218, 237, 240, 254, 263, 269, 293, 302, ved]\véjdl 31, 99, 269, 272, 277, 279, védu — védua... 31, 81n., 263, 269, vedel/vedel/védel/vedeu 82, 233, 254, 263, 269, 282, 291, 293, 302, viédél\viéjdéu\vjédól 82, 263, 282, vedil, vedlu\védlu 81n., 263, 277 (v. t. víc, y'edym...) v v vedet/vedít ,vědět4: 48; 3. os. pl. vědí 203 (v. t. vjedet, vidět, vředel...) vejce/vece, gen. sg. vejcete...: 158; gen. pl. vajíc 157, 225; dat. pl. vejcim\vécám\vejcatum 158 (v. t. vajce...) vejdu X vendu: 79 vejst: v. vede — vést... vejs'c' ,vézť, přič. min. vejz, vezla, vejz'li: 100 (v. t. veze — víst, višc)

velna

,vlna4: 5 3 , 308 (v. t. vlna, v y l n a ...)

velicajzná / vdikajznájvelikúcná / velikúcená

,hodně veliká4 (expr.): 208 sg. m. velki/ veléki/ veliké(m ňesto), gen. velkiho]velikého (mňesta) 98n.; dat., lok. sg. f. velcí 170; nom. pl. m. velki {sedláci) 167; nom., ak. pl. n. velki 171 (v. t. v'elk'i) vem ,vezmi4: v. v z a t .../v ž i t ... velk á ]velik á ... : nom.

vendu: v . v e jd u ... v e jn n e : v. d e n ... verit (-i]-c): v . v je ř it... ves ,vesnice4: 213, 214; d o ju si 2 4 , 59, 230, vesele ,svatba4: 215; gen. sg. veselau]veselo

319 (srov. vesňice; t. d ě d in a ...) 121 vesňice 213; gen. sg. vesňici 1 6 1 , 227; lok. pl. vesňicech 161 (srov. v es ; t. d ě d in a ...) vést] vést/vest: v. vede — v é s t ... větná intonace: v. intonace větná věty jmenovací typu J e tma (spona v střed, rodě): 205 veverka ,veverka4: 5 4 , 235 (v. t. v'ev'úrka) veze — vist: 98 (v. t. vejs'c', višč) vezn$]vezny, vez ': v. vz'ünc'lvz'üns'c' vegece: v. vede — v é s t ... vegja ,vědí4: v. v je d e t... ve, zájmeno 2. os. pl.: v. v i / v y . . . véstráji — véstrájet: v. vistrájá — vistrá ja t... vhát ,lh áť: 28, 77 (v. t. lh á t...) vi\vy\vé]ve, zájmeno 2. os. pl.: instr. várna ¡varna]vámi ¡vam 'i 1 3 5 n ., 1 7 5 , 219, 242, 264, 287, 309, s fa m a 59 v i ,vědí4: v. v je d e t... v i-]ji-: 76 vi > j( i) ] i : v . j < v(w') vi-, předpona: 91 víc ,v ésť: 70 (v. t. vede — v é s t .. .) vidět/vi ei: 88,194, 292; 3. os. pl. vida\vi^'a/vi^ie 120n.; přič. min. videi, viděla / vi­ dei, viděla... 140, 247, 255, 257, 266, vig'ul, vitela... 186; 1. os. sg. min, c. já to videi¡videi sem to X (já) sem to videi 197, 242 (v. t. v'ig'a, 1. os. sg.) vidět,vědět4: 39, 98 (v. t. vjedet...) viédél/viédeu ,vedl4: v. vede — vést... vj^eraIviéra/ viera/vjéra ,víra4: 101, 298 (v. t. vira) víja]vijó/vijou]vijú ,vědí4, vím/vim: v. vjedet... vipašenej ,vypasený, tlustý4: 187 viplálet,vyplácet4: 188 vipoucet,vypůjčovat4: 104 vira ,víra4: 101 (v. t. viera...) visadovat,vysazovat4: 188 vismejvat se ,vysmívat se4: 93 visokej: 85; dat., lok. sg. f. visoci vist/vist: v. vede — v é s t ... vist

—

veze:

vise

450

v. veze — vist

— véstrájet) X vistrojuje — vistrojovat: 210 ,v ézť: 1 0 0 , 295 (v. t. veze — vist) višfybeni núz ,s nadělanými zuby4: 54 višší: v. v y s ý jv y s š ý . . . v i tr il ,jitřit4: 76 vig'a /vig 'ie, vig 'u l — v i t e l a ...: v. vidět ... v j < v': před i 47, 226n., 238, 273, 297; před a < a v původ, skupinách vistrájá

—

170 (v. t. v y s o k e j...)

vistrájat (véstráji

,v + j ( bj) + samohláska* 47, 236, 240, 262, 268, 271, 277, 285; před byv. ě 48, 218, 240, 262, 268, 277, 285 vjecyIvjekšy\v'eksy ,větší*: 118; nom. sg. f. vjeca, ak. vjecu, instr. vječum 167 (v. t. v'dcy/v'akšy) vjédól ,vedl*: v. vede — vést... vjedett tvary: 203; t. 1. os. sg. vím/vim 38, 242, vym 101; 2. os. sg.víš 277; 3. os. pl. vjedíáIvjedajvje^ajvje^ o 120^, 267, 292, 296, 301, vjegie 120, vjedíja/vija 120, 267, vijóIvijouIvijú 243 (v. t. vedet..., vidět, v'edel) vjéra: v. viera/viéra... vjeřit(-c'l~č)lvjeřyi x verit(-ll-c)/věřit: 48, 88, 233, 277; 3. os. sg. vjeři 139; 2. os. pl. nevjeřéte 95, 258; 1. os. pl. imperat. nevjeřme/nevjeřme 63 vjeter/vjetf ,vítr*: 17, 82, 131, 134, 291 (t. v'aterlv'eter) vjetevIbjetevljetev\vjeteljvjetle ,větev*: 213 (t. haluz..., kloník, kmen..., konár, pa­ noha, smetev..., smňel...) vjezda ,hvězda*: 72 (v. t. hjezda) vjeg 'a\vjeg'o/vjegjej vjeg 'u\vjeg 'um¡vjegu/ vju ,vědí*: v. vjedet... vlca, vlček ,vlce, vlček*: 53, 263 vlfko/vlchko ,vlhko*: 53, 68 (v. t. v'ilfkolv'ilchko) vlik ,vlk*: 31, 237 (v. t. vlk..., v'ilk) vlk/vylk: 53, 218, 263, 286; nom. pí. vlci 154, vlcyjvlky 152 (v. t. vlik, v'ilk) v]na: 53, 218 (v. t. velna, vylna...) vlóňilvlúňilvlúňí ,loni*: 137, 139 (v. t. huní..., lóni, luhí...) vo/vó < ó: 107, 282 vo-1 0-: 75—77, 220, 227, 247, 251, 258, 259, 265, 279, 289, 327n. voba(vobá), vobje, vobje / oba(obá), obje(ob'e), obje(ob'e), tvary: 181n., 243, 266 vobecjvůbec ,obec‘ : 76; gen. sg. vopci 161, 227 (v. t. ubec) vobicej ,obyčej, zvyk*: 96 (v. t. obécej..., obycoj) vobicejňe ,obyčejně*: 76, 117 (v. t. običajňe, obecířoe) vobilílvobililobilélobile[obili/obili: 99, 212; gen. sg. obilalobilo 121; gen. sg., nom., ak. pl. vobilalobila 159, 246, 258, 259, 266 (v. t. objyle..., voblí, vóbHí...) vóblí , obilí*: 32 (v. t. objyle..., vobilí..., vobHí...) vobraií — vobrcdet,obrací — obracet*: 188, 227, 238, 248 vobrálit,obrátit*: imperat. vobrac, vobracte 187, 237 vobHí/vobdli ,obilí*: 32, 89, 225, 237, 244, 249 (v. t. objyle..., vobilí..., voblí) vocísek ,ocásek*: 118, 122 vocijvocy: v. voko... vocickoIvocícko: 210 (t. ocenkó) vod, vod-1 od, od-, předložka a předpona: 75, 220; výslovnost před samohl., sonorní souhl. a před v- 63 voda/uodaliooda: 24, 232; instr. sg. vodo¡vodu 104 (v. t. oda) vodevřít: v. votevřít... vo/celvo/calvu/ca/ofca ,ovce*: 106; gen. pl. vovíc 160, ovéc 160, 273, 282; dat. pl. vofcom 162; instr. pl. ofcám'i 160 voheňluoheňlwoheňloheň: 75n., 227, 247, 251, 258, 259, 265, 279, 289; gen. pl. vohňulvohňach, lok. pl. vohňichlvohňach 164 (v. t. vuheň) voják: nom. (ak.) pl. vojáci 153, 164; nom. pl. vojáce/vojácy 87, vojáci 154, 248; gen. pl. vojákůIvojákúch¡vojákách 164; instr. pl. vojácima 164, 231 (v. t. oják) vojdelat,oddělat*: 57 vokno\uokno\okno: 77, 298, 313; instr. sg. oknom 157, 282; nom. pl. okná 158; gen. pl. oken 157, vokné 158, 248; lok. pl. voknechjvoknach 162 vokoluoko/oko: 75, 227, 298, 313; nom., ak. pl. voM\vocy\oči\ocy 86, 255, 327, 328; gen. pl. vocí/voči 86, 255, vočé/océ/ ocí\oci\ocyjocych/očú 116, 269, 286, 308; lok. pl. vocich 164

451

vokřejt\vokřít/okřít ,okřát': 93, 227, 237; přič. min. vokřillokřil 125 (v. t. okríc[ okrjac...) volac': v. volá — volat volá — volat, typ sloves 5. tř. préz.: 184; kolísání mezi typem volá a maze 185n. 221; kolísání mezi typem volá a umí 186; 1., 2. os. sg. volám, voláš I volám, voláš I volom, vološ / volum(volúm), vološ 84, l ll n ., 188, 303, 314; 1. os. pl. vo­ láme 268, voláme/volámy 8 8 , 189, 268, 271, volamy 189, 291, volumy 303, voláma 189; 3. os. pl. volají/volají/volaji/volaj 115n., 116, 218, 221, 225, 230, 241, 277, vólajó/volajou\volajú\volaju[volajum\volajumll5n., 116, 241, 267, 278, 286, 292, 296, 301, 303, 312; 2. os. sg. imperat. volej/volé\volí/volaj/voloj 192n.; 1. os. pl. imperat. volajma 193; přič. min. volal, volala 266, volol 112, 303; inf. volat 268, volal/volali/volal/volacjvolač/volac 194, 271, 290, 312, volat 136, 227 vomejtat ,om ítať: 93 von, vono, vona /on, ono, ona: 75, 220, 247, 251, 258, 259, 265, 279; rozdíly v dekli­ naci 179n. gen., ak. sg. m. Hej/Hé 96n., 220; ak sg. n. je/He 227; gen. sg. m., n. jeho/Heho 292, 295, 301; dat. sg. m., n. jemu/jimu 98, 286, 301, 303, jymu 308, Hernu/ Hemó/Hemo 102; dat., lok. sg. m., n. Hom 176, 255; lok. sg. m., n. Hem/Him 292; lok., instr. sg. m., n. Him 178n., 222, 227, 232, 301 gen., dat., lok. sg. f. ji(í)/i(y)/Hi(Hí) x jej/Hej 176, 282, 292, 296, 301; ak. sg. f. ju/Hu 176; instr. sg. Hou/Hó/Hú 104, 176 nom. pl. m. život. voHi/oHi, ostatní rody voni[voně/oni/oné/ony... X nom. pl. všech rodů voHi 177, vóH 89, 249; gen. pl. ich 73, jech 177; dat. pl. im 73 (v. t. un, ono/uno..., uon, uno..., ún, uno..., vun...) vopejkat ,opékať: 93 vopilej/vopilé ,opilý': 40, 85, 87, 195 vopitej ,opilý': 195 vorat/orat: vorám, voráš/orám, oráš... x voru, vořeš/ořu, ořeš... 185, 221 vorevřít,otevřít': 64 (v. t. votevřit...) vorundat ,odstranit, oddělit': 64 vorezává — vořezávat X orezuje — ořezovat: 210 vosmá/vošuma/vúsmá/vusmá/osmá/úsmá/usmá: 76, 106, 135; po púl osmu (rínskim) 165

452

vosn¡vosům/ošum[osem/osym/osn: 32, 75, 241, 267, 283, 291 vostávat/zvostávat,bydlet': 213 (t. bévat..., meškac'...) votevřit/vodevřít/otevřít/otevřýl: 100n.; imperat. votevř, votefřte 192; přič. trp. otevřejtej 101 (v. t. vorevřít) votprošuje — votprošovat: 210 (v. t. otprášať) votpusHt/otpusiit: imperat. votpusl/votpust/otpusl[otpust, votpuste/otpuste X votpušl/votpušt/otpušl/otpušt, votpušte/otpušte 67, 187 voves/vuves ,oves‘ : 75 (v. t. ov'es, uoves...) vóz ,vůz': 39, 107 (v. t. vuóz..., vúz..., váz) vozejk/vozék/vozík/vozik: 92, 93, 230, 237, 247 vozger ,nosní hlen', vozgřim ,vozhřivý': 42 vozí — vozit: 2. os. sg. vozejš 95; imperat. voz, vošte 187, 225, 238, 248; přič. min. vozH/vozl 54; inf. vozet (přechod k typu leží — ležet) 186 vozeHi se — vozeHet se ,oženit se': 186, 248, 255; přič. min. vozeHel se 90 vracat,vracet': 123 (v. t. vralet) vrana ,vrána': 132 (v. t. vruna/vrána) vralet,vracet': 188 (v. t. vracat) vrálit: imperat. 2. os. sg. vrajl 70, 2. os. pl. vrajte 58, vrac, vracte 186, 248 (v. t. vróc'ic') vfba/vřba: 53, 218, 263 (v. t. vfyba, v'yrba...) vf(d)louhať. v. hfdloubat...

vfch ,strop4: 214 (v. t. vyrch; srov. strop) vroc'ic ,vrátit4: 132 (v. t. vrátit) vrš/vrš ,verš4: 54 vrstvová nářečí: v. nářečí společenská vruna/vrúna ,vrána4: 132, 308, 315 (v. t. vrana) vryba ,vrba4: 31 (v. t. vfba..., v'yrba...) vřaslvřasalbřaslbřasalbřása ,vřes4: 130 (v. t. břesk) vried\vrydi\vrůÁ ,vřeď, gen. vředa: 101, 131 (v. t. bred) vsouvání souhlásek: 55 vu-, vú-1 u-, ú- : 76 vůbec: v. vobec... vufca: v. vojce\vojca... vuheň ,oheň4: 75 (v. t. voheft...) vúj(e) f. ,oj4: 133 (v. t. ojo) vun ,on4: 75; vuňi ,oni4 106, 248 (v. t. von...) vuó/vuó < 6: 38n., 107, 263n., 282 vuóz/vuóz ,vůz4: 107 (v. t. vóz, vúz..., vůz) vúsa/vusa ,vosa4: 133, 146 vúsmálvusmá: v. vosmá\vosurm... vuves: v. voves vúzjvuz, rozdíly v typu deklinace: 146n., 218, 285; t. gen. sg. I5 Í, 246 (v. t. vóz, vwoz... , flúz) váz ,vůz4: 36 (v. t. vóz, vuóz..., vúz...) vy, zájmeno 2. os. pl.: v. vi/vy... východní (ostravská) podskupina slezských nářečí: územní vymezení a obecná charakteristika 300; hranice proti pol.-čes. smíš. pruhu 18; společné znaky 300— 302; oblastní rozdíly 302n.; nářečí hornoostravické 303; úsek severohlučínský 303n; nářečí baborowské 304; ukázky východních slez. nářečí 304— 306 východní středomoravská nářečí: územní vymezení a obecná charakteristika 256; hranice proti nářečím výchmor. 13; společné znaky 256n.;úsek kojetínsko-přerovský 257n.; nářečí čuhácké 258n.; úsek slávkovsko-bučovický 259; ukázky východních střmor. nářečí 260n. východolašská nářečí: v. polsko-český smíšený pruh východolitomyšlské (petácké) nářečí: 48, 233; ukázka 235 východomoravská neboli moravskoslovenská nářečí: územní vymezení a základní charakteristika 11; hranice proti nářečím slez. 13, 17; hlavní znaky 262— 265; další znaky 265n.; některé rozdíly 267n. jižní (slovácká), severní (valašská) podskupina, západní okrajové úseky výchmor. nářečí, kopaničářská nářečí — v. tam doba odlišení v základních jevech od nářečí čes. v už. smyslu a nářečí střmor. 320n.; míra diferenciace ve srovnání s čes. nářečími v už. smyslu 321; vývojové shody s nářečími slovenského jazyka 32ln. východomoravský interdialekt: v. interdialekty vylk : v. vlk... vylna\v9\na ,vlna4^ 31n., 53, 254, 286 (v. t. velna, vlna) vym ,vím4: v. vjedet vyrch ,vrch4: 54 (v. t. Vfch) výrazy výsledného stavu: v. slovesa... vyrovnávání nářečí: 10n., 17, 323— 332 výslovnost některých samohlásek, souhlásek: v. samohlásky, souhlásky vysokejfvysoky: 88, 90, 292, 295, 301 (v. t. visokej) vyšylvyššýlvišší ,vyšší4: 55, 268; nom. sg. f. vyša, ak. vysu, instr. vyšum 167 vzat/vzallvzac'lvzaclvz'ac'lvz'oc' X vzit\vzit\vzýl/vzyl/vzejilvz'ic' : 100n., 125n., 265, 290, 297; imperat. vem 83; přič. min. vzal, vzala / vz'al, vz'ala / vz'ol..., přič. trp.

453

vzata/vz'ata 1 2 6 , 196,

290 X vzel, v z e l a ..., vžitá/vžitá/vzýtá/vzejtá 12 6 , 227 (v. t.

v z 'ú ň c'...) vz'úňc'/vz'úňs'c'

,v zíť: 126; 1. os. sg. vezn$/vezny 41, 312; imperat. vez ' 83, 311; přič. min. vz'un 81, 314 (v. t. vzat. . . X vzít ...) vzice/uzice ,lžíce4: 28, 78 (srov. z í c e .. .) v9¡n a: v. v y l n a ... souhláska (v. t. w '): 2 9 , 227, 254, 255, 262, 271, 297, 303; v' x v 4 6 —5 1 , 271, 285, 303, 307 v ' > vj — v. v j < v '; v' > j — v. j < v(w') v'a cy/v'a k sy ,větší4: 118 (v. t. v je cy /v je k šy ...) v'ater/v'eter ,vítrť: 17, 82, 131, 311 (v. t. vjeter/vjetf) * v 'ě > ve: v. ve < *v'ě; * v 'ě > j e — v. j e < *w 'ě(vě) v'ec ,věc4: 18 v'edym — v'edum ,vedu — vedou4: 131; přič. min. v'úd 81, 308; inf. v'ys'c' 308 (v. t. v',

vede — v é st. . . , víc) v'edel/v'eg'ec' ,vědět4: 1. os^ sg. v 'ym 1 0 1 , 303; 3. os. pi. v'edá/v'edija 1 2 0 , v'egům 203, 312 (v. t. vedet, vidět, vjedeť) v'ek sy: v. v je cy /v je k šy ... v'elk'i ,velký4: 46; gen. sg. m., n. v'elk'igo 167 (v. t. velká/ veliká. . .) v'ev 'm k a ,veverka4: 48 (v. t. veverka) v'ilfko/v'ilchko ,vlhko4: 53, 308 (v. t. vlfko/vlchko)

267,

v'ilk ,vlk4: 4 6 , 307, 308 (v. t. vlik, v l k ...) v 'ig a, 1. os. sg. ,vidím4: 113 (v. t. v id ě t...) v'ú d : v. v'edym — v'edum v 'y m ,vím4: v. v 'e d d . .. v'yrba/v'yrba ,vrba4: 46, 54, v 'y s'c : v. v 'e d y m ...

308 (v. t. v f b a . .., v ^ b a )

souhláska (bilabiální varianta v): 2 4 n ., 59, 60n., 232, 254 (v. t . u < w ); w pro­ tetické 75n. w > v — v. v < w ; w > u, u, ú — v. u, u, ú < w ; w > b — v. b < w w, předložka (v. t. v, předl.): w > h(y)/ch 68; zanikání předl, w 6 8 , 231 w -: v. v-

w,

dřívější souhláska (bilabiální varianta v'): *w ' > j — v . j < v(w')

*w ',

samohlásky (zvláštní fonémy nebo fonetické varianty samohlásek i, i): 16, 33n., 35, 36n., 84, 8 5 — 9 0 , 91, 226, 233, 237, 240, 241, 245, 254, 255, 262, 263, 271, 273, 277, 278, 285, 292, 295, 298, 301, 303, 304, 307, 308, 312n., 315 (v. t. é, é; e(e/e/d) < y) y , ý < i, i 85, 86, 88n ., 9 0 , 92— 96, 238, 241, 247, 255, 263, 264, 277, 278, 286, 292, 295, 301, 308, 313 y < ý 12, 16, 9 1, 286, 308, 321; y {ý ) < býv. dl. ě 100n ., 263, 278, 286, 308, 315; y(i) < 'é 9 9 n ., 286, 295, 301, 303, 308, 315; y(i) < e(ě) před nosovými souhl. 9 8 , 286, 303, 308; y < y 40 y > i — v. i, i < y , ý ; y > e/e/e/d — v. e(e\é\d) < y (i); y > a/0 (redukce a zánik) — v. d/9 < y\ y > f — v - T < y\ V > u před - 1 v tvaru sg. m. příčestí min. 186 ý(ej/é) < i 37, 9 2 — 9 6 , 105, 218, 221, 224, 232, 237, 241, 247, 259, 263, 277, 278, 322, 327, 328

y, ý,

1 1 — 13,

ý

454

> V — v.

y




t — v .i ,í < y ,ý ;ý >

e j/é

< ý{í) y -, ý -

( < i-, i-) / j i - , j í - : 73n. 265, 289 (v. t. i-, i - /j i - , j í - )

— v.

ej


2 Vo n, ň & jiných souhl. — v. £ < z...; z > z'¡z— v. z' < z, z(< z') < z před c', , před n, V, p', m', v'\ z > j — v. disimilace ve skupinách sykavek... z, z9, slabičné z: 32 z, předložka: výslovnost před samohláskami, sonomími souhl. a před v- 63; roz­ lišování předložek z a, s ve výslovnosti 63n.; zanikání předl, z 57, 206n., 223; — z(s)lze s ak. ve význ. přibližnosti 207 z-, předpona: výslovnost před samohláskami, sonorními souhl. a před v- 63; — předpona distributivních sloves 210

-z (-5): v. bejt... (sloveso pomoc.) zábe/zebe — zápstjzipst, přič. min. záblo¡ziblo: 126 zabijat!zabijat, 1. os. sg. préz. zabijam/zabijam, přič. min. zabijał/zabijałfzabijál 123, 241, 246

455

zábřežský úsek západních okrajových nářečí středomoravských: 253— 255; ukázky 256 začne — začit(začit)lzacnout..., typ sloves 2. třídy préz.: 184; přechod k typu spadne — spadnout 195n., 220 1. os. sg. préz. začnem/začněm 188, 281, začnym 188; 1. os. pl. imperat. začnima 193, 274, 293; přič. min. začal, začalaJzačla... 196, 290, začal, začala/ začla... 125n., 129, 186, 195, zacel\zacil 125n., 129, 186, 220, 225, zacnnl/zacnnl, začnula/začla... 125,195, 220, 290, zač$u, zacyua... 4 0 , 126, 314, začún, začyna... 40, 81, 126, 314, začnu, zacyua... 40, 126, 314, začyu, zacyua... 126, 314; přič. trp. začatá/začata 126, 195, 290, začítájzačitá 126, 237, začnutálzačnuta 126, 196, 220, 290, zacyntajzačunta 126, 314 inf. začat/začal 125, 186, 248, 257, 265, 290, začit/začit 125,186, 195, 220, 248, začnoutlzačnuc'¡začnuč 125, 196, 220, 290, začůnc' 126 zaic/za-ic/zajic ,zajíc*: 74, 118, 265; nom. pl. zajice 152, 290 zájemi ,prostor za jámou*: 117 zájmena bezrodá, deklinace: 173— 175 zájmena rodová: deklinační typy 176; poměr mezi tvrdou a měkkou deklinací 176n., 221, 237, 251, 252, 255, 268, 282; rozlišení životnosti a neživotnosti 177, 219, 242, 265, 288, 310 vlivy deklinace adj. 178, 232, 243, 247, 266, 289, 292, 295n., 301, 314; v y ­ rovnávání pádových tvarů 168n., 178n., 219, 221, 242, 243, 247, 251, 254n., 257, 264n., 266, 267, 277, 283, 288, 289, 293, 301, 309 zajs' ,zase*: 71, 313 zak\znat\zaklzňat\zakuznal (koňovi¡koňa) ,dát udidloť: 52 zakrejt/zakrit...: imperat. zakrej, zakrejte / zakré, zakréte \zakri... / zakryj... 192n.; přič. min. zakríl, zakrila 139, 247 zamazává — zamazávat X zamazuje — zamazovat: 210 zamče — zamčít ,zamknouť: 185; přič. trp. zamčená¡zamknutá 195, zamčinojzamčíto 195 (v. t. zamknuc'...) zametino / zameteni (zametené): 196, 220, 243, 265 zamknucjzamknyc' ,zamknout*: přič. min. zamknyl, přič. trp. zamknuty/zamknyty 113, 313, 315, zamkňuny 113, 195, 313, 315 (v. t. zamče...) zámňel ,závěj*: 215 zanikání nářečí: v. vyrovnávání n. zanikání (nebo redukce) i\y: v. 9 ,9 < i, d, 9 < y; i > 0 na konci slova po ň zanikání souhlásek v souhláskových skupinách: 55, 64, 68— 72, 77— 83, 231; za­ nikání v ve skup. vi, vě(vje) a v jiných příp. 49—51, 71n., 222, 226, 231, 232, 237, 254, 297; zanikání j 71, 78n.; zanikání h 61, 64, 68, 72, 220, 252, 282; za­ nikání předložek k, s, z, v 57, 64, 68, 72, 206n., 223, 231 zaopatřit\zaopairyl\zaopaXrétizaopatrél\zaopatřeni 251, 258, 265, 289 (v. t. zavopat-

řit...)

456

západní (opavská) podskupina slezských nářečí: územní vymezení a obecná cha­ rakteristika 294; společné znaky 294n.; oblastní rozdíly 296n.; jižní a západní okrajové úseky 297; nářečí branické 298; ukázky západních slez. nářečí 298 — 300 západní okrajové úseky středomoravských nářečí: územní vymezení 253; zábřež­ ský úsek, celková charakteristika a místní rozdíly 253— 255; úsek kunštátskobudějovický, celková charakteristika a oblastní rozdíly 255; ukázky západních střmor. nářečí 256 západní okrajové úseky východomoravských nářečí: územní vymezení 276; spo­ lečné znaky a oblastní rozdíly 276n.; nářečí na Hranicku 277n. (v. t. hranický úsek západních výchmor. nářečí); nářečí kelečské 278; nářečí dolská 278n. (v. t. dolská nářečí); ukázky západních výchmor. nářečí 279— 281 západní okrajový pás polsko-českého smíšeného pruhu 315; ukázky nářečí 316n.

zapal: v. zapnout... zapítIzapíiIzapjat/ zapjal: v. zapnout... zaplatil /zaplač'ic' ¡zaplatit: imperat. zaplajl 70, zaplač 187, 237, 248, zaplaďme/zaplníme 63, zaplajte 58, 221, 224, 236, 248, 254; přič. trp. zaplaceny 41; subst. verb. zaplaleříí 188, 267 zapnout¡zapnout/zapnut/zap'úňc' X zapít/zapít/zapjat¡zapjal: 125, 195n., 237, 255, 257, 265; imperat. zapňij 193; přič. min. zap, zapřa 196, zapař 125, zapíl/zapil 126, 225, zapnul, zapnula 125, 196, zap'un 314; přič. trp. zapítej/zapjetej 126, 227

zapřáhnout/zaprahnul¡zaprahnuc' /zapřohnuc'/zapřungnuc' X zapíchnout/ zapHhnout/zapřihnout/zapřyhnul/zapřyhnuc'/zapšejhnuc'/zapříst: 127, 129, 185, 226, 237, 243, 264, 293, 295, 301, 304; 3. os. sg. zapreze 127, 185, zapřahňe/zapřyhňe 293, 295; 3. os. pl. zaprezou 127, 185; imperat. zapřez 127, zapríhňi 127; přič. min. zapreh 127, zapríhla 127; přič. trp. zapražená 195, zapřezená/zapřizená 127, zapríhnutá 195 zap'uhc': v. zapnout... zatnót/zalat: přič. min. zalál/zatl 125, 195, 243, zatnul 125, 195; přič. trp. zatnutá 195

zal/z'ac'/zac ,zeť4: 285, 292, 294, 300 zauřennej: v. zavřít... zavazat/zavazet,překážet, být na obtiž4: 213, 215 (t. překážet) závislost vývoje nářečí na vývoji společnosti: 14n. (v. t. nářeční rozdíly...) zavopatřit/zavopatřet: 75, 220, 247, 251, 279 (v. t. zaopatřit...) zavřít/zavřic'...: imperat. zavře 88, zavřij, zavřijmy, zavnjc'e 193, 194, 310; přič. min. zavřil 195; přič. trp. zauřennej 56, 231, zavřená/zavřitá/zavřita¡zavřýtá 195 zbíře/zbiře/zb'íře ,sbírá4: 185, 273, 291 zbořenisko/zbořeniště: 209 zboudet,vzbouzet4: 188 zbozi/zbózí/zbózi/zbozý/zbozy¡zbozié/zbozié/zbozjé ,zboží; obilí4: 37, 101, 139, 212; gen. sg. zboza 121 zc(sc) > chc: 66, 226 zc'(sc') > s'c': 67, 294n., 300, 311 zc(sč) > šč: 65, 66; zc(sč) > chc 66, 226 zdr(dr), zdř(dř) < zr, zř: 69 zdrovna ,zrovna4: 69 (v. t. zrouna...) zdvojené (dlouhé) souhlásky: v. souhlásky... zeď: lok. sg. na zďd 249; nom., ak. pl. zde 161 (v. t. zejď) zehrátka ,zahrádka4: 130 zeji ,zed4: 70 (v. t. zeď) zejma/zéma, žerna: v. zima..., zima... želé/žele/zelí/zeli/z'eli: 45, 99, 100, 304; gen. sg. želé/zelí X zela/zela/zelo 121, 276, 301, 307 zem/zym ,země4: 45, 161; lok. sg. na zemni 273; instr. sg. zemej/zemhej 159, zemjó/ zemňó/zemó/zemjú/zemňú 47, 240, 268 (v. t. z'ym...) zemák/zemják/zemMk ,brambor4: 47, 240; nom., ak. pl. zemáki/-é[-e/-y 214, 215, zemjáky/zemřiáky 214 (v. t. zymhok; srov^ brambori . . .) zemki, zemskí (zemski) japka ,brambory4: 214 (srov. brambori...) zendu: v. sejdu... zenňik/zeňňik/zeňik ,zedník4: 56, 231, 324 zg: 41, 42, 240, 309 zgebnout/zhebnout (zgebnót/zhebnót) ,zhynout, zemřít4 (expr.): 42, 240 zgoda ,shoda4: 309 (v. t. schoda...) zh- < sh-: v. sh- v předponových složeninách zh-: v. t. sch-

457

zhasí — zhasit ,zhasnouť: 185 (v. t. schasnout...) zhlukjzhuk ,shluk*: 52, 60 zijzi < z': 30, 302, 313 zima[zema[zéma ,chlad, chladno; roč. období*: 87,134, 247, 263; stál venku v zimňej v zemňejv zémhe 134 (srov. zima...', v. t. zyma, zdma, zima...) zimaIzejma/ zéma ,zima, roč. období*: 133, 134, 231, 254; bilo to v zimné/v zejmne / v zémne 134, 259 (srov. zima...; v. t. zyma, z9ma, zima...) 1 zipst, přič. min. zíblo: v. zabejzebe... *zj > z: 45 zjednodušení souhláskových skupin: v. souhlásky..., poziční (kombinační) zm ěny... zjera ,zjara*: 122 zjišťovací otázky: v. otázky zjišťovací zkrácení dlouhých samohlásek v slez. nářečích: 84; zkrácení í, ú v jz. a sev. části nářečí střmor. 84 zlodějlzlodějzlo'gljzhg 'yj/ zuodej/ zlodějjzlodé/ zlodi ,zloděj*: 88, 97, 100, 308; gen. sg. zlodeja 97; nom. pl. zlodejéfzuodejé 155, 267, zloďeje 155; gen. pl. zloději 311 zlojs'c' ,zlost*: .71 zle, adv.: 67, 295, 300, 315 (v. t. zle...) zmejzmy, zme sujzmy su ,jsme*: v. bejt... změny v místě, ve způsobu artikulace: v. souhlásky... zrnysel: v. smisel... znělé souhlásky: v. souhlásky... znojemské nářečí: 249; ukázka 250 zotviratjzoutvirat ,pozotvírať: 104, 210 ,,zpívání**: v. intonace větná, ,,plzeňské zpívání“ zr, zr > zdr, zdr > dr, dr: 69 zrobic ,udělat*: 174 zrouna\zrowna/zruvna ,zrovna*: 24, 106 (v. t. zdrovna) -zt(-st) > -s: 70 ztráta jotace po retnicích před býv. ě: 48, 230n., 233, 282 zubnice: tvrdé a měkké z. — v. t, d, n — d, i, ň; disimilace zubnic — v. disimilace ve skupinách syká vek, polosykavek a zubnic; větší rozsah palatalizo váných zubnic v slez. nářečích, v pol.-čes.-smíš. pruhu a v nářečích kopaničář. 43—45, 322 zuodej: v. zloděj... zviřotko ,zvířátko*: 113 (v. t. zv'ežejtko) zváni — zvonit,zvonit*: 139, 266 zvostávat,bydlet*: 213 (t. vostávat) zv'adnúl,zvadnout*: 29, 262 zv'ežejtko ,zvířátko*: 128 (v. t. zviřotko) zym ,země*: v. zem... zyma ,zima*: 30, 33, 88, 90, 263, 277, 292 (v. t. zima..., zima..., z9ma, zima...) zž'lz2 > z'ť ! zž : 294n., 311 z9ma ,zima*: 32, 99, 249 (v. t. zima..., zima..., zyma, zima...)

z', souhláska: 29n., 300; z' X z 45, 285, 294n., 307 z' < z před c', ž 67, 294n., 300, 311; z' < z před #, V, p', m', v' 67, 303, 311 z' > zijzi — v. zijzi < z'; z' > z — v. z < z' -z', pohyblivý osobní morfém v tvarech 2. os. sg. min. času a kondic.: v. bejt...

458

(sloveso pomoc.) z W : v. zal... z'eli: v. želé... zfijz'i < z': 30, 302, 313

z'imaIzima/žyma ,zima4: 30, 45, 88, 285, 294, 300, 312 (v. t. zima..., zima..., zyma, zdma) z'le\zle ,zleť: 67, 303, 311 (v. t. zle) z'ymlz'ym'a ,zeměť: 45, 88, 307 (v*, t. zem...) z'ymňok, nom., ak. pl. z'ymňok'i ,brambor4: 214 (v. t. zemák; srov. brambori...) z' ť < zť : 67, 294n., 311 z, souhláska: 23, 30, 300 z < *zj 45; z < z' 30, 45n., 285, 294n., 307, 311, 312, 323; ž(< z') < z před č, | (< c', f ) 67, 294n., 311; z(< z') < z před ň, V, p\ m', v' 67, 303, 311, 315; ž(š) na místě r 26n., 233, 297, 304, 315 z > po n, ň a jiných, souhl. — v. g < z...; z > j — v. disimilace ve skupi­ nách sy kavek...

z, z9, slabičné z: 32 žábro ,žebro4: 130, 225 zač: v. zal... žádlivej ,žárlivý4: 65 žánnejlžánej ,žádný4: 56 zarna: v. ž^na... U < z|: 66, 219, 254 ždársko-bystřický úsek jihovýchodočeských (českomoravských) nářečí: 237n.; ukázky nářečí 238n. ze, spojka: 204 zečka * v z/ička zédlojzejdlo¡zýdlo ,zřídlo; žahadlo4: 92n., 277, 278 zejdek ,řádek4: 101,122, 304 zelazo: 131 (v. t. zelezo) žélejsko ,želízko4: 35, 100 zelezo: lok. sg. na zelezi 146, na zelez'e 147; gen. pl. zeléz 157, 282 (v. t. zelazo) zena, typ tvrdé deklinace subst. f.: 142,143, 219, 236, 242; gen. sg., nom., ak. pl. žene 145; ak. sg. zenuIzeno/zeno, instr. sg. zenou/ zeno/zenú/zenu 159, 219, 236, 242; vok. sg. zeno 144, 219, 236, 242; dat. pl. zenam, lok. pl. ženách 143; instr. pl. zenama 219 (v. t. zuna) zenckálženská: 24, 69, 212, 214, 220, 247, 254 (t. roba) žernov: 54, 218 (v. t. zfna...) zeto: v. žito... žéčka: v. žička... zela/žele ,žíla4: 147 zet: v. žit... žévot: v. život... žicejžice/žica ,lžíce4: 78 (v. t. lžíce..., vžíce...) žičkaIžéčka¡žecka ,lžička, lžíce4: 104 (t. leškalueškallyška, ližička\lyžyčkallužička\lu-

žyčkalližička, lžička¡lžečka/Ižečka, užička/myčka/užečka, žička\žlelíka\žliJíhi\žldčka) žigla ,truhla na mouku4: 215 žima: v. z'ima... žit/žét ,ž íť: 135 (v. t. žyc'..., žyť) žito/žetolžyto a) ,žito4, b) ,pšenice4: 212 živica ,pryskyřice4: 215 živočišná substantiva m., jejich deklinace: 152n.

životlžévotlžyvotlž*vot: 30, 32, 87, 88, 251, 277, 292, 295, 301, 313 žtelžUlžluclžlulIžuč ,žluč4: 52 (v. t. žule) žhálžlutálžltáfžlutálžutá: 51, 52, 263 (v. t. žlttá..., žulta) žUtá/žutta ,žlutá4: 55, 268 (v. t. žitá..., žulta) ž\čka\žlečka\žliákalž\9čka ,lžíce, lžička4: 54, 78, 249, 255 (srov. žička/žéčka...)

459

zle: v. z'le zrállojzrálo ,žrádlo4: 57, 232 ž?na¡zarna pomn., ,žernov4: 54, 263; gen. zor 83 (v. t. žernov) zftka ,malá žerď, bidlo4: 54, 263 zuc\ v. zle... zul, żyła/ziła...: v. zycjzyč . .. zulč,z luč4: 52, 272, 286, 308 (v. t. zle...) zulta ,žlutá4: 52, 272, 286 (v. t. zltá..., zlttá...) zuna ,žluna, žluva4: 51, 52 zutá, zuttá: v. zltá..., zlttá... zuna ,žena4: ak. sg. zunym/zunęlzuně¡zuna, instr. zunum¡zunu/zunq 159 (v. t. zena) zycjzyc ,ž íť: 89, 313; přič. min. zuł, zyla/zila 186, 302 (v. t. zit..., zyť) zýdlo: v. zédlo... zyma: v. z'ima... zymny ,studený, chladný4: 215 zyt ,ž íť: 90 (v. t. zit..., zyc'...) zyto: v. žito... zyvot\zdvot\ v. život... z|: 66, 240, 242, 264, 286, 287, 309 z# < zŽv(zť ) : 67* 294n., 311 ž% > žd — v. zd < žg g, souhláska (znělá poziční varianta fonému c nebo zvláštní foném): 24, 26, 27, 30, 240, 262, 281, 285, 286, 307, 319, 321; alternuje s g, s d, s d(g’]g) 41; g x z 27, 41n., 218, 319 |(z) < *dj 42, 43, 218, 262, 267n., 281, 307; jr(z) < *g' 42, 218, 307; £ na místě d(g < g') 26, 44, 262, 281; g < z po n, ň a jiných souhl. 220, 247, 254 geci: v. děti... geň: v. deň... gegina: v. dědina... gjesjac ,deset4: 118 (v. t. deset, g'es'ync') gjevjac ,devět4: 118 (v. t. devjet, dejvjet) g', souhláska (oblastní fonetická realizace fonému ď): 26, 30, 44, 45, 262, 285, 294n., 300, 307 (v. t. d) g ' > g — v. g < g'; g' > g — v. g na místě d g v. t. dg'akujulgakuju ,děkuji4: 118 (v. t. g'ekuju..., g'ynkuja) g'ec'i: v. děti... g'ekujulgekuju ,děkuji4: 118 (v. t. g'akuju..., g'ynkuja) g'eržec'lgeržeč,držet4: 44, 54, 307, 308 (v. t. derzat..., d^zat..., dyrzec'...) g^^ňc' ,deset4: 112 (v. t. deset, gjesjac) g'i ?jd i4: v. du, deš... g'ive se ,dívá se4: 185, 291; 1. os. sg. min. č. g'ivalach se 197, 303 (v. t. dive sa...) g'osno n., ,dáseň4: 118 (v. t. jasna, zysno) g'ynkuja ,děkuji4: 113, 313 (v. t. g'akuju..., gfekuju...) g, souhláska (znělá poziční varianta fonému č nebo zvláštní foném): 24, 26, 27, 30, 218, 240, 242, 262, 285, 286, 294, 307n. | < g’ 26, 30, 45n., 66, 285, 294, 307, 308, 312, 323; | < z po n, ň a jiných souhl. 69n., 220, 247, 254

460

^ g > d — v. íd < zg gakuju, gekuju: v. g’akuju... , g'ekuju... gbač: v. dbal...

v. den... gerzec: v. geržec'.. v geginalgegyna: v. dědina... ,cp á ť: 27, 240

pgnótlgignút ,bodnouť: 27, 240 jfyča: v.dite... gysno n., ,dáseňť: 118 (v. t. jasna, gosno) %yža ,díže‘ : 89, 313 y, znělá poziční varianta fonému ch: 24 (v. t. ch) y/h < g(k) před raženou souhl., zvi. před d 64 zanikání ylMd) 64 y(h)/ch, předložka „ k “ , „ v “ : v. chlh(y), předl. -y, -yme\-ymy: v. -ch.,., -chmel-chmy yde: v. hde... ydo: v. hdo... jli, retozubná poziční varianta

n, m: 24

rj, zadopatrová poziční varianta n, m: 24 bezzávěrová poziční varianta n, m: 24

9, 9, redukovaná samohláska nebo samohláskový prvek neurčité kvality: 31, 32, 34, 53, 54, 61, 240, 246

9,° < i 54, 85—87, 89, 145, 225, 237, 244, 248, 249, 255; a ,» < y 34, 85—89, 241, 244, 254, 262, 273, 291 9, spojka ,iť: 87

H < l, il, li: 31n., 54, 225, 232n. •f < r. 31, 54, 225, 232n.• • (ráz): 62,7 2»., 74, 76

461

OBSAH

Předmluva.................................................................................................................. U pozornění ..............................................................................................................

5 7

I. ÚVOD § § 1 — 4

Nářečí a národní jazyk 1 .............................................................................. 9 Základní rozvržení českých nářečí a jejich současná situace 2 . . . . 11 Území českého jazyka a enklávy v cizině 3— 4 ............................................... 15 II.

HLAVNI NÁŘEC n I R O ZD ÍL Y NA Ú ZEM Í ČESKÉHO J A Z Y K A §§ 5— 148

R O Z D ÍL Y Y HLÁSKÁCH A V JEJICH R O ZV R ŽE N Í §§ 6— 92 Inventář souhlásek 6— 16 ...................................................................................23 Inventář samohlásek 17— 2 8 .............................................................................. 32 Rozdíly ve využití jednotlivých souhlásek a jejich příčiny 29— 62 . . . 41

Rozdíly projevující se různostmi v inventáři souhlásek a jevy s nimi souvisící 30 — 39 41 Rozdíly vyplývající z pozičních změn souhlásek 40— 62 .......................... 55 Změny ve způsobu artikulace 41— 45. Změny v místě artikulace 46— 47. Zánik a přisouvání souhlásek ve skupinách 48— 53. Protetické a hiátové hlásky 54— 58. Výsledky vývoje pobočných slabik 59— 62

Rozdíly ve využití jednotlivých samohlásek a jejich příčiny 63— 91 . .

84

Rozdíly projevující se různostmi v inventáři samohlásek a jevy s nimi souvisící 63— 78 ..........................................................................................

84

Jen krátké samohlásky proti krátkým a dlouhým 63. Hlásky i-ovó a e-ové 64— 70. Hlásky u-ové a o-ové 71— 74. Změny hlásek a-ových 75— 77. No­ sové samohlásky a jejich střídnice 78

Jiné rozdíly v rozsahu využití samohlásek 7 9 — 92

.................................113

Přehlásky 79— 83. Střídnice za o ve skupinách *tort, *tolt 84. Rozdíly v rozvržení krátkých a dlouhých samohlásek 85— 92

R O Z D ÍL Y Y TVAROSLOVÍ §§ 93— 138 Sklonění podstatných jmen 94— 110

......................................................... 141

Obecné shody a rozdíly 9 4 — 101. Podstatná jména mužského rodu 102— 104. Podstatná jména středního rodu 105— 106. Podstatná jména žen­ ského rodu 107— 108. Sjednocení deklinačních koncovek různých rodů a pádů 109— 110

Sklonění přídavných jmen 111 — 1 1 6 ............................................................ 165 Složené sklonění 112— 115. Přídavná jména přivlastňovací 116

Sklonění zájmen 117— 1 2 3 ................................................................................ 173 Zájmena bezrodá 117. Zájmena rodová 118— 123

Sklonění číslovek 124— 126 Časování sloves 127— 138 ........................................................

462

Obecné shody a rozdíly u pravidelných sloves 127— 129. Tvary přítomné a rozkazovací 130— 132. Neurčité tvary 133. Složené tvary 134— 135. Ne­ pravidelná slovesa 136— 138

181 184

N ĚKTERÉ D A LŠÍ R O Z D ÍL Y §§ 139— 148 Rozdíly ve skladbě 139— 142 ......................................................................... 204 Rozdíly v tvoření slov 143 ............................................................................. 208 Rozdíly ve slovníku 144— 148 ..................................................................... 211 m . PŘEH LED N Á C H ARAK TERISTIK A A U K Á Z K Y NÁŘEČÍ §§ 149— 179

NÁŘEČNÍ SKUPINA ČESKÁ Y UŽŠÍM SMYSLU §§ 150— 155 Celková charakteristika 150— 1 5 1 .................................................................... 217 Středočeská podskupina 152 ......................................................................... 221 Jihozápadočeská podskupina 153 ................................................................. 224 Severovýchodočeská podskupina 154 ......................................................... 230 Jihovýchodočeská (českomoravská) podskupina 155 ................................. 235 NÁŘEČNÍ SKUPINA STŘEDOMORAVSKÁ (HANÁCKÁ) §§ 156— 162 Celková charakteristika 156— 158 ................................................................. 240 Jižní středomoravská podskupina 1 5 9 ............................ 246 Centrální (severní) středomoravská podskupina 160 ................................. 251 Západní okrajové úseky středomoravských nářečí 161 . . . .................... 253 Východní středomoravská nářečí 162 ......................................................... 256 NÁŘEČNÍ SKUPINA VÝCHODOMORAVSKÁ (MORAVSKOSLOVENSKÁ) §§ 163— 169 Celková charakteristika 163— 165 ................................................................. 262 Jižní (slovácká) východomoravská podskupina 166 ................................. 268 Severní (valašská) východomoravská podskupina 167 . . . .....................271 Západní okrajové úseky východomoravských nářečí 168 ........................ 276 Kopaničářská nářečí 169 281 NÁŘEČNÍ SKUPINA SLEZSKÁ (LAŠSKÁ) §§ 170— 175 Celková charakteristika 170— 172 ................................................................. 285 Jižní (moravská) podskupina slezských nářečí 173 ................................. 291 Západní (opavská) podskupina slezských nářečí 174 . . . .................... 294 Yýchodní (ostravská) podskupina slezských nářečí 175 ......................... 300 N ÁŘEČÍ POLSKO-ČESKÉHO SMÍŠENÉHO PRU H U §§ 176— 179 Celková charakteristika 176— 179 .................................................................

307

IV . VÝVOJ NÁŘEČÍ D ŘÍVE A DNES §§ 180— 187

Utváření nářeční diferenciace 180— 182 ........................................................ 319 Novodobé vyrovnávací procesy 1 8 3 — 187 ................................................. 323

DODATEK: STAV A ÚKOLY ČESKÉ DIALEKTOLOGIE..........................333 Literatura a p ra m en y .................................................................................................349 Резюме: Очерк чешской диалектологии............................................................ 361 Resumé: Abriß der tschechischen Dialektologie....................................................364 Seznam nářecních u k á z e k ........................................................................................ 367 Soupis m a p e k ............................................................................................................ 369 Rejstřík o so b n í ............................................................................................................. 381 Rejstřík v ě c n ý ..............................................................................................................384 Mapky с. 1— 4 0 .......................................................................................... (v příloze)

4b3

ZÁVAŽNĚJŠÍ

Str. 7 19 29 32 64 120 125 131 136 158 160 161 163 165 183 194 221 222 226 231 233 235 278 281 292 292 307 307 359 367 (levý sl.)

Řádek

OPRAVY

Chybně

Správně

i— l jazykem e souhláskami

i—| jazykem je samohláskami

17 zd. 15 zd. 3 sli. 12 zd. 9 sh. 12 sh. 8 zd. 4 sh. 9 zd. 15 zd. 24 sh. 2 zd. 13 zd. 5 sh. 13 sh. 19 zd. 6 sh. 22 sh. 10 zd. 19 zd. 3 zd. 14 zd. 7 zd. 17 sh. 8 sh. 9 sh. 14 sh. 15 sh. 21 sh.

stejní, zcástě e slovenský

stejně zčásti a slovenský

21 zd. 17 zd.

již již

sla

sla

výslovnoti přehla poměre e délka

výslovnosti přehlá­ s í poměrně je délka

-a em stodolu kos em

-alem stodolu koslem

ztotožněn stam 126 1.

stará

videi

videi

u il

ztotožnění 126. 1.

k jv

k jv.

bid bil

bií bid

rovněž

rovněž

čeká

čeká

Bacliman

Bachmann

sta ri

staří

poměrně o

o poměrně

byl. vidět

byl, videi

..v J1 Z.

již.

(pravý sl.)

374 384 385 390 394 399 404 405 418 418 421 421

9 sh. 21 zd. 7 zd. 13 sh. 7 zd. 8 sh. 22 sh. 19 zd. 5 zd. 8 sh. 8 sh. 25 sh. 17 sh. 27 sh.

Ždár již hranic případoch změlosti stov. zakočnení

Ždár již. hranice případech znělosti srov. zakončení

hudit hičše esen násjtaršý

hudit hisče jeseň nájstaršý

okdkazy zápor, zápor,

odkazy zápor. zápor.

J A R O M ÍR BĚLIC

NÁSTIN ČESKÉ DIALEKTOLOGIE Mapky nakreslila dr. Eva Milavcová Obálku navrhl a graficky upravil Karel Míšek

Vydalo Státní pedagogické nakladatelství, n. p., v Praze roku 1972 jako svou publikaci ě. 91-08-03 Edice Vysokoškolské učebnice Odpovědná redaktorka Jaroslava Získalová Výtvarná redaktorka Věra Kaplanová Technická redaktorka Jiřina Perglová *1

Z nové sazby písmem Modem vytiskl TISK, knižní výroba, n. p., Brno, závod I Formát papim 86 x1 22 cm — AA 46,86, V A 48,34. Poěet stran 464 ( + 4 0 příloh). Tema­ tická skupina a podskupina 12/1 — Náklad 2 000 výtisků 1. vydání Cena vázaného výtisku K čs 50,00 104/21,825 14— 567— 72

K čs 50,00

1. Základní rozvržení českých nářečí

Mapka č. í státní hranice hranice česko-slovenská bývalá zemská hranice česko-moravská oblasti s obyvatelstvem nářečně různorodým nářeční skupina česká v užším smyslu

Jl!!ll!lll!!l SSSSSN '

nářeční skupina středomoravská (hanácká) nářeční skupina východomoravská (moravskoslovenská) nářeční skupina slezská (lašská) nářečí polsko-českého smíšeného pruhu

2. Vzájemné přesahy jevů „slovenského“ a „českého“ typu

Mapka č. 2 /

Hranice podob typu:

1 \» 'i * * 8 * 9O 2 3 4 ooooooeoo 5 “0 0 -0 0 -0 0 A 7

8 ___ ___

i*

— II— II— it 0 1 0 1 0 1 0 1

10 11 12 13 14 15

— Д----- Л ----xxxxxxxxxxx

moucha, sila (záp.) X muclia, sila (vých.) dát (záp.) X dat (vých.) esle (čes. v už. smyslu) X esce (mor.; viz též izoglosu č. 15) schodu X zhoda kus masa, šok utec X kuz masa, šag uteč 6. p. množ. chlapech X chlapoch dej, nejstársi (dé, nestarší...) X daj, najstarši 4. p. množ. tri vojáki X třech vojáku (třech vojákův) řeka, tři X reka/rieka, tri 1. os. jedn. nesu X nesem/ňesiem pjekná, vjeřit/vjerit... X pěkná, verit... kúň X kóňjkuóh vím, bila X viem, bielá\-a... 6. p. jedn. dobrém x dobrom zápslov. esce X střslov. ešie (viz též izoglosu č. 3)

3. Vzájemné přesahy na starém pomezí česko-polském

■10

y-C.M-T

. A,rvv

Mapka č. 3 1

2

3

Přibližná jihozápadní hranice víceméně pravidelných zbytků přízvuku na předposlední slabice —XX—xx*~xx— Jz. hranice 4. p. množ. č. typu třech vojáků¡třech vojákův X třy vojáky o —*0 —0 —o Jz. hranice neexistence významotvorné délky samohlásek

---- II---- H---- M

8

Hranice podob typu: seno, zyma (jz.) X s'eno, z'ima (sv.) ------------- _ pták, trava (záp.) X ptok, trova (vých.) xxxxxxxxxxx krávu, mladý (záp.) X krovu, mlody (vých.); sestra, vjeter X s'ostrá, v ’ater\ noha X noga\ pjata ,pata‘, muka ,mouka4 X p'ynta, můnka — J— 1— i severní hranice podob typu dv'e okna X dva okna r-M‘ — — severovýchodní hranice podmiňovacího tvaru bych X bym

9

—

4 5

6

7

10

11 12

13 14 15

ooooooooo

Pojmenování: cesta (jz.) X droga (sv.) duha , dužina sudu‘ X klepka - 0 0 —0 0 —0 0 hiotekjgrotek ,dojačka‘ X škop'ec, pokov'ec — —•— *—•— kýskajkysele mléko X kvas'ne mléko — ••— ••— •• maštal ,stáj‘ X stajha obili X zbozy pog'imek X jes'eh -x - x -x -x -x $

—

■ V ^ -V -^ -N .r >

V v

v1

4. Zbytky obouretného w a stopy po něm

11 l l ^ É $ -j S f k

.

lJsŠHStĚKĚíštĚĚĚ É Ě m *s>. - A -y

¡¡g JJ ■•■•■■-:

JÉÉÉIfaiily %.

6 Jablunkov

Mapka č. 4

1 2 3

úseky s výslovností typu woda, tráwa

y

/s '// '/*'S/ /r/ s // / / / /// /////s.//*

oblast pravidelného výskytu typu rounej, poliuka oblast podob typu Horazdouce, Novákouc

*s

5. Východní oblasti s dvojicemi tvrdých a měkkých souhlásek

Mapka č. 5

1 _

— --------

1a— h -------------------2a ---------------_ 2

b 3

3 a -c

— - o —o —o —o - o o —o o —o o

záp. hranice pravidelného výskytu dvojice l— l (hlava— list) a některé úseky s jedním l na východ od této hranice úseky se změnou l v u (huava) oblast s dvojicemi tvrdých a měkkých retnic v severní části výchmor. nářečí {'peníze— p'et...) západní hranice pravidelného výskytu tvrdých a měkkých retnic na pomezí pol.-čes. smíš. pruhu jv. hranice oblasti s dvojicemi syká vek s,z,c,2 — s\z\ c\^ vedle š, z, c, jf {huser— kus'ata; koza— z'ima; cesta—c'esto ,těstoř. ..) úseky se změnou s', z',c',2 ' v š, z, c, f (Jíušata, zyma/žima...)

6. Střídnice za bývalé měkké retnice jStt . .... .... w m M m m &ÍS®™

Jablunkov

Mapka ě. 6 í

2

•• • • * *• xxxxxxxxxxx

i

4 5 6

7

1—1..-A A . i__l—J

úseky s jjji, bji... (pjivo, babjicka...) záp. a úseky úseky úseky úseky úseky

sev. hranice oblasti sp ja , ... ( poupjata,, holoubjata...) s pe, be... proti ^ ’e, 6 /e ... (pěkná, bezetjbezal...) s mýe proti mne (mjesto, mjesíc...) s typem bj(i)ce, jaloj(i)ce s typem Horazdojce, Holasojce s typem 3. p. jedn. bratroj(i)

7. Střídnice za předhist.

I,l ve východních částec o o

Mapka č. 7 ostrov s typem dlh, dífiá (proti dluh, dluhá) hranice úseku s typem duh, dúhá západní a jižní hranice p od ob žule, žultá, žultek X žluč, žlutá,

žlútek jižní hranice podoby pvlná/pylná X plná západní hranice podoby pelna X pylna

8. Disimilace ve skupinách souhlásek •

^¡¡§L

W®

^ u * * !* - X » * f i ! S B S k

>'1 №

y 11 ¡¡g|mm f "v^-igigílysa n I ■ i® ■i £ o Louny

1

Mladá Boleslav

o Mělník

Ví;'; Náchod

Kladno

W

*

Stříbro

‘H.-;.-••■.‘v•:*-'-I-**i?;:I*.••.:•

- o p|leň

.

^

,*-r'r”r >

oOpava jíjBohumín OSTRAVA^

" 5

© \ Karviná

• o Benešov :

Havl. Brod „cr

T

i Domažlice

. / I7 W~r v

►V V A

x

v

Písek Y

'sjoJ

y',r

yj

*

/'

/

/■

°Velké \l$ziříčí Třešť -i . v \Z **.o;Třeb íč J.

2* / •

z •

r H;

) *

.

C. B nLtP níkX Í >^\ ljí H a n i t 0 F«P* nš‘4t n ecvou*3C o rQ př° ^Kelč Valašské Meziříčí

/ oystiuce,

>^ ~ Š $ j ^ Ia’Í£'“V“*'*

j/ Š y^ ♦♦«*^vířx«:^ap.»»?5‘iv,:7,

^ rS:.*v*-••.•;••:'-.v v

.yr^:

.# # '''> /

>

\ 1V-: • : -3itVv\í.*!í-

*---- *

o Tábor

} v f e i v^

x

í

..V/:: • ;:;V ^ 4

i s « r

Mapka č. 8 Přibližné hranice podob typu: í

2 3 4 xxxxxxxxxxx

5

Adna, Icamednej \\Anna, kamennej X ylna, kamenej přej šedesát, uj zas X pře(s) šedesát, u{z) zas přej domem, vojdělat X pře(d) domem, vo(d)ďelat mlejši, snejši, drejší X mlací, snáší, draší zaplajte, sejte (v jz. části území a na širším Zábřežsku) zapla(t)te, se(l)te

X

9. Rozdíly ve změnách znělosti ve východních částech území

Mapka č. 9 í 2

-------------------------------------

4 xxxxxxxxxxx

východní hranice výslovnosti typu schodu X zhoda hranice úseků s výslovností typu kfocna, sfúj X kvočna, svůj východní hranice výslovnosti typu chlap aňi necek(l), núš nechci X chlab aňi necekl, núz nechci (nuž nechcu...) východní hranice výslovnosti typu kupme, zaplaime nemlufme, jesme... x kubme, zapladmenemluvme , jezme...

10. Případy změny d v r

Mapka č. 10

i i 3

hranice úseků s podobou svarba X svadbalsvadbafsvajba východní hranice podob herbáví/hervábí/hrbáví x hedbáví/hedvábí

1 1■ * ..i—I—i

hranice úseků s podobou derek X dedek

4

hranice úseku s podobou bore(j)l X bode(j)l

5

hranice úseku s podobam i buru , bureš , . . , pu ru , p u r e š . .. X budu ,

budeš..., pudu, pudeš. ..

6

hranice úseků s podobou storola X stodola

\\

11. Změny ve skupinách souhlásek

Mapka č. 11 | 2 3 4 5 S 7 8

9 fQ

severovýchodní hranice podob typu chceslí x šleslí východní hranice podob typu (j)ešle, šleslí X (j)ešče, ščeslí, ____ _______ severovýchodní hranice podob typu rochcesií, chtřecha X roscesií, střecha -------- -------- okruh podob scu/sco, sceš... X chci/chcu, chceš... xxxxxxxxxxx severní hranice imperativních podob typu pušlfpušt X pust /pust _________ _ východní hranice podoby třapec X střapec ---- ----------východní hranice podob typu zencká, mencí, Honga, manželka X ženská, menší, Honza, manželka ___x ___ x ___ vých. hranice hlavních úseků s podobami typu aýř, ¿eýd X al, ted úseky v Čechách s podobami sejdet, lejzet, hjejzet X sedeč, Zdfeř, bjezet — *----- -— východní hranice podob typu ře&en, rebík X hřeben, hřebík »

-

—-

12. Protetické souhlásky

Mapka c. 12

1

úseky s typem Ujit, idlo... X jit ¡jit, jídlo...

2

úseky s pravidelným h- v případech jako humřít, hale X umřít,

3

oblast podob typu hřešato, hřítkej X řešato, řítkej

4

úseky bez protetického v- v případech jako oheň, oko proti většinovému voheň, voko

5 — * — *—

úseky s výslovností typu uoko, uokno v polsko-českém smíše­ ném pruhu a v slezských nářečích

I!

13. Podoby příčestí minulého typu vedl

Mapka č. 13 oblasti s výlučnými podobami nebo dubletami typu ved.., oblast s výlučnými podobami nebo dubletami typu vedl... úseky s výlučnými podobami nebo dubletami typu vedel... hlavní úsek s dubletami typu vedlu

li

14. Střídnice za původní ý [í]

Mapka 6. 14 typ hodnej strejček (stríček), ale cílit, sítko

m[7TdTI niLiUim lilii

2b gumu nilllllllllllll

4Bílili

typ hodnej strejček a kolísám cílit, sítko ||cejíit, sejtko typ hodné strécek a kolísání cílit, sítko 11 celit, sétko typ hodnej strejček, cejlit, sejtko typ hodné strécek, celit, sétko ty p hodné strécek, celit, sétko... a také počétat, křézek typ hodnej strejček. . . , počejtat, kfejzek... a také třejska, přejkopa... typ hodný strýček, cýlil. .., pocýtal, krýzek.. . , trýska, prýkopa...

i

S ÍS S E

typ hodny stryk... typ hodni strícek...

15. Střídnice za staré é býv. dlouhé ě a ó

Mapka č. 15 východní okraj západní oblasti typu mlíko¡mlíko

1

oblast typu mléko oblast typu mleko úsek s typem mljéko/ mljéko/mliéko

4a 4b

I - - - " “ -” — .1 =

slezský úsek typu mliko západní okraj oblasti s typem mlyko

5a x y x x x x x x x x x

hranice typů vím, Mích (vimjv'ym...) X vjem, hrjéch (vjem...) a kúň, núz (kuň/kúň...) X kuóň, nuóž (kvóň...)

5b

X * X - X ' X ‘ X*X

enkláva typů vjem, hrjeeh a kuon, nuoz

5c

— x — x—

enklávy typů vím, kúň, ale hřejch, nouz...

16. Střídnice za téžeslabičné aj ve východních částech území

^J L J L Semily

o Louny

o Mělník

o Mladá Boleslav

Kladno o

© PRAHA

^.;.-Stf.bro.ú0 '' &

plze.

W^ § § i ? * Voy

o Benešov o Příbram Havl. Brod o

° Domažlice o Tábor

t./f.:::.

Písek

o

Les. Budějovice

\

l§l*S i,, „„«Sif \ v •../^ í ^ ■ p r

Mapka č. 16

7 2o

25

j Jj 11j j 111j j 11j ] |

— 11

oblast s typem daj, najstarsi, krajčíř (najstaršýlnajstaršy ...) východomoravské úseky s typem dcý, nejstarší, krejčír (nejštaršý...) slezský a pol.-čes. úsek s typem deý, nejstaršy, ale krajčy apod.

3

oblast s typem dé, nestarší, krécíf (nestarší...)

4

enklávy s typem dí, nístarší (nístarši...)

E jp 3

17. Střídnice za staré á v slezských nářečích a v polsko-českém smíšeném pruhu

Mapka č. 17

1a ]b 2

•

...............

xxxxxxxxxxx

3 a ----------------- 3b

3c

východní hranice typu kabat X kabot enkláva typu kabaut východní hranice typu volal X volol východní hranice typu m am , volám x m om , volom

—•— — . —

východní hranice typu m om , volom X m um , volum

—

východní hranice a enkláva typu

—

volum

X mwm, volum

18. Přehláska u \ i

Mapka č. 18

1

přibližná východní hranice podoby klika (klička...) X klučkaf

klóčka... (kluka...)

2

přibližná vých. hranice podoby klíč/klič X kloč/klúč...

3

4

xxxxxxxxxxx

přibližná vých. hranice podoby cizi[cyzýlcizej... x cuzi/cuzý... přibližná vých. hranice typu g dostání [g dostáňi X g dostáno / g

dostáňú 5

6

nej východnější ostrůvky typu 3. os. množ. volají/volají (proti okolním podobám volajújvolajó... ) přibližná záp. hranice úseku se zbytky podob 2. p. množ.

očú, usu

19. Přehláska *a v ě

Mapka ě. 19

1 — 2a— e — 3 4

vóxóxóxóx

OO—0 0 —G0~

6c

oe~**~eep

- o —o —o —o

záp. hranice podob typu ze sta v eh á /ze staveňa X 26 staveňí úseky s typem ZezaZ/ ZelaZ—Zežač (-Z) x ZezeZ—Zezieč úseky v sv. Čechách s typem lézal, ale ležet/ležet úsek typu sm ít se — sm íl se v jz. Čechách X smát se — smál se přibližná východní hranice typu smát se — smál se X sm ít se — sm íl se severní a východní hranice typu sm íc' se X sm ja c' se

8a 8b 8c 8d 9a 9b \0

„ J f f

***

JĘ—

í i i

—

—

X

6a 6b

7c

X

«' >*• • • • • «•

*>*— ■•» — •

telila...

S gjtei S

1 1 1 1

5b

7a 7h

X

5a

vých. hranice typu kuře X kufa nej východnější enklávy se zbytky podob 3. os. množ. typu oni chodí , řeží záp. a sev. hranice podob 3. os. množ. typu chodá , fežd / chodíja ,

-X X —X X -X X — * — x —xxxxxxxxxxx

4- + + . + + + ooooooooo

úseky v jz. a již. Čechách s typem zakřiknout X zapřáhnout přibližná vých. hranice typu zapřáhnout X zapříhnout severní a východní hranice typu zapřyhnuc' X zapřahnuc' úseky v jz. a již. Čechách s typem tříst X třást přibližná vých. hranice typu třást x tříst přibližná vých. hranice typu tříst X třást enkláva s typem tšejs'c' přibližná hranice jzčes. úseku s typem zacel X začal přibližná vých. hranice pravidelného typu začít X začat úseky s typem kuřítko X kuřátko

20. Jihozápadočeská změna e \ a a l i

Mapka č. 20 Hranice jzčes. podob: t t_J__I__I__í_I—l

2

3 4 5 6

xxxxxxxxxxx Jí* » « ni « » « ai.

čap X čep fčalalfčála X fčela(fčíla) brasa X vřes srsán X sršeň jahla X korán X kořen

21. Rozdíly v kvantitě (1. část)

Mapka č. 21 1

ooooooooo

2 ---------------- —

přibližná hranice úseků s podobou

sňeh X sňihlsňih

přibližná hranice úseků s podobami douha, houba ,ústa‘ , rej-

ba X duha, huba, riba 3

EEEEEEEEEEE

4

-----------— •—

oblast s podobou plouh ( x pluh) přibližná východní hranice podoby pliva X pleva oblast s podobami zejma / zima[zéma ( X zima/zéma...) jižní hranice úseku s podobou kúte X kole

6

.................... .

7

o x o x o x o x o k

přibližná vých. hranice podob typu práh X práh

8

__ _________ _

přibližná vých. hranice podob typu bláto X bláto

9 — --------- -— -

10 11 12a

oblast podob typu rana ( X záp. rána)

o —o —o —c -

přibližná sev. a vých. hranice podoby síla

----------------- —

úseky s podobami naše, naši X naše, naši

xxxxxxxxxxx

přibližná již. hranice podob šestá, sedmá, (v)osmá X šišlá, sídmá, (v)úsmá I šestá, sedmá, úsmá...

12b ------ --------- -

X sila/sela...

úsek s podobami

sedumá, vosumá

22. Rozdíly v kvantitě (2. část)

Mapka č. 22 í

přibližná východní hranice typu dát X dat

—O—o — o — o

2 ___________

přibližná východní hranice typu klást X klást

3a

------------------

přibližná hranice úseků s typem nést X níst/nést

3b

.....................

enkláva s typem nejst x níst

4

XOXOXOXOXO

5

6

přibližná hranice úseku s typem bjezíl, bjezíla..., volal, volala... úseky s typem minoul, minoula...

l il i!

přibližná záp. hranice podob přič. min. s bývalou délkou ňis,

----------

jpik... 7

X

ňes, jpek...

přibližná vých. hranice pravidelného výskytu podob

—O O — O O — J O

(v)lóňi I (v)lóňí

8

X

(v)lúňi / (v)lúňi \(v)luni

přibliž, vých. hranice pravidelného výskytu podob dole X dúlej

OOOOOOOOO

důle 9

----------

10 í

1

12

%

lllillllliil!

XXXXXXXXXXX

!;!

oblast podob bjézi, lézí / bjézi, léži ( X bježí, leží / bjezi, lezi) přibližná jižní a východní hranice častějšího výskytu podoby

pén/péři

X

peří/peří

západní hranice podob typu dojit, honit... X dojit, hoňit... oblast s typem videi, usnul, delál..., ale viděla,

dělala...

usnula,

23. Poměr mezi tvrdými a měkkými skloňovacími typy

o Baborów

o Ja b lu n k o v

Mapka c. 23 ------------------- 1h --------------------1a

východní hranice 1. p. jedn. c. typu zena — rúze X zena — rúza enkláva typu zena—rúza na Zábřežsku

2

_______ _

vých. hranice 4., 7. p. jedn. c. typu zenu, zenou — rúzi, rúzi X X zenu, zenou — rúzu, rúzou (-6)

3

xxxxxxxxxxx

vých. hranice 7. p. jedn. c. typu zlosli (zlosli[zlosiej) X zloslou (-ÓI-Ú)...

4 5

fo

......................... --

---------

vých. hranice podob 5. p. jedn. c. typu zeno — rúze X zeno — rúzo uzavřená oblast typu łozo, moro, p o l o .., ( x loze, moře, p o l e ...) oblasti sekundárních podob 6. pádu jedn. c. typu na koňů, na

bičů, na srcu ( x původnímu na koni, na biči, na srci)

24. Rozdíly v příslušnosti podstatných jmen k tvrdým a měkkým deklinačním typům ..... _

f g ^

° Baboráw o

............, ; _ Y \ « r w ;.•■ o Opava *TjřjBohumín ¡..O S T R A V A ".“ ?ÁV:': ® \ Karviná

d, W

dek. V t MíStek \ 0 JablůnkoV Frenštát p. R.

c K,lí

Holešov 0 ? /

b

jov 1Břeclav/

Mapka č. 24 1a

přibližná vých. a již. hranice oblasti s podobami typu dva voze,

vozilvoze[vozy, dvje kozi¡koze/kozy... úsek typu dva voze, dvýe koze na sz. Moravě oblast podob typu dva díle X dva dílildilejdíly... výcbmor. úsek podob měkkého typu dva dvore... vých. hranice podob tvrdého typu host, kořen, loket X měkkému hosl, kořeň, lokel vých. hranice podob typu kůlna¡kolna, pekárna... X kúlňe, pekárňe/ kúlňa, pekárna... úseky s dubletami typu pekáreň dvýe

1b 2

lllllllllllllllll

3

xxxxxxxxxxx

4

— x ----- x -----

0

ooooooooo

1

1

0

1

5b

0 1 0

5a

koze X

dva

O

/

Gottwaldov X her. Hradiště I ^X TX* /»**** jr**

25. Rozdíly v tvarech podstatných jmen (1. část) i

Mapka č. 25

1

EEEEEEEEE

středomoravské okruhy s 2., 4. p. jedu. č. typu Franti ( Franté/Frante) středomoravský okruh s 2., 4. p. jedn. č. typu Frantu

2

(Franto¡Franto) 3

-X-* - j -

•

4

___x ___ X___

úseky se 7. p. jedn. č. typu s Frantem vých. hranice 2. p. jedn. č. typu pláce[plače x pláču/placu (plačó)

5

úseky s typem 4. p. množ. č. voňi si hrajou na páňi x hrajou si na páni

6

úseky s typem 4. p. množ. č. hrajú si na pánů /na panuj

26. Rozdíly v tvarech podstatných jmen (2. část)

Mapka č. 26 fa

okruhy s 1. p. množ. č. život. muž. typu chlapi, cerli (sedláci...)

1b

oblast omezenějšího výskytu typu chlapi, cerli přibližná hranice úseků s 1. p. množ. č. život. muž. typu súsedé,

pekare, Bartoše (pekare. . .) 3 xx xxxxxxxx*

úseky s 2. p. množ. ě. typu chlapůvjchlapov (vých.) x chlapu

(chlapoufchlapúch...)

27. Rozdíly v tvarech podstatných jmen (3.část)

Mapka č. 27

1 2a o o o o o o o o o

oblasti a úseky s 3. p. množ. č. typu chlapom, stádom přibližná hranice oblasti s typem 6. p. množ. č. o chlapoch, na

kamnoch

2b

- o —0 —0 —o

jádro oblasti s výlučnými podobami typu o chlapoch, kravoch,

na kamnoch 3

oblast s podobami 7. p. jedn. č. typu rúžej, koslej

4

úseky se 7. p. jedn. č. typu s tum starum habum / s túm starám

babám 5

xxxxxxxxxxx

z&p. bránice podob 7. p. množ. č. typu horami, brehami, mjesX horama, brehama, mjestama (-oma. . .)

tami (- dmi. ..)

28. Rozdíly v tvarech přídavných jmen

Mapka č. 2b

1ů - x - x - x - x - x -

přibližná vých. hranice podob L, 4., 7. p. jedn. č. žen. rodu inšíf

jinšilinšy... 1b xxxxxxxxxxx

X

inšalinšia..., inšulinšiu..., irisu/inšumlinšiú ...

přibližná vých. hranice podob 1., 4., 7. p. jedn. č. žen. rodu

rybi (polefka, polefku)

X

rybja..., rybju...

l

ooooooooo

středočeská enkláva s podobami typu starého, starému, vo starom X stariho, starimu, vo starim / stariho, starimu, vo stářím

3

O'— O — 0 —0 “

úsek s typem vo starejm, ze starejm

4

xoxoxoxoxo

úseky s podobami množ. č. stárech, starém, starema X starejch,

starejm, starejma Oblasti podob 2., 3., 6. p. jedn. č. žen. rodu: 5a

2. p. staří X 3., 6. p. starej

5b

2., 3., 6. p. staří ||starej

5c

2., 3., 6. p. staříIstári

5d

5e 5f

—

2., 3., 6. p. starej

2., 3., 6. p. staré — u n li i m i 2., 3., 6. p. staré m i m i m

29. Podoby přídavného jména přivlastňovacího

Mapka c. 29 Oblasti a úseky s typem:

bratrův I bratrův bratrů I bratru / bratrou bratrůj I bratruj ,

4

í ! I M

i i li

I I

j ii i

bratrůch I bratruch bratrovo (kluk) bratrovej

II

Rozdíly v tvarech zájmen

Mapka č. 30 Oblasti a úseky typů:

vo našom, na ňom... 2

teho, ternu...

X

X

(v)o našem, na ňem...

toho, tomu. ..

Přibližné vých. hranice typů: 3

—o —O■ —O—O

wase (t e a ) x naša. . .

4 -x -x -x -x -x -

naši (kozu) x našu/našo. ..

5

------ •------

naši¡naši (kozou)

6

xoxoxoxoxo

!•> 4- p. jedn. č. žen. rodu ta, tu (tó/to) X tá, ¿o (tá, fcm)

7

XXXXXXXXXXK

přibhžná již. hranice důrazových podob zájm. 3. osoby oweAo, (onego), onemu...

8

ooooooooo

přibližná záp. hranice hojnějšího výskytu podob typu moýčAo, mojemu...

X

našoujnašó...

31. Rozdíly v tvarech sloves

Mapka č. 31

—— 2a o o o o o o o o o 2b

3

lllllllllll

4

-u X-i- X-i- X

5

« -j—•

6

XOXOXOXOXO

o—i—

oblast s převažujícími tvary (v)orám, (v)oráš, (v)orá... X (v)ořu, (v)ořeš, (v)ofe... přibližná záp. a sev. hranice výlučného výskytu podob trescu (-o), tresceš, tresce... přibližná záp. hranice kolísavého výskytu podob trescu (-o/-o), tresceš, tresce... x trestám, trestáš, trestá... oblast podob čículčýculciculčycu, ciceš..., cíce... X čítám, čítáš.... přibližná sev. hranice hojného výskytu podob nos, ^pros, voz... — noste, prošte, vošte... x nos... — noste... přibližná hranice úseků s podobami vrac, zaplač...— vracte, zaplačte... přibližná hranice úseku s typem vobraíí, hádí — vobralet, hádet... x (v)obrací, Aazť— (v)obracet, házet...

v

32. Tvary 3. os. množ. č. typů

, leží, umí

Mapka č. 32 Oblasti a úseky s podobami: ¡ l i l i í

(v)oňi prosí, leží, umí (prosy.../prosy...)

2a I I I I H N H !

oni prosa, ležá, umná[umjá[um'á (prosa. . .)

H I I II II li 1 2b 1 111111I I 1)

pros'o, ležo, umjo

2c

L JJL prosíja, ležíja, umíja (-ýjal-íjá)

3a

voní prosejí, ležejí, umněji (proseji...) / prosej, ležej, umnej

3b — • —A—9—^ •

přibližná již. hranice převážného výskytu podob typu prosej,

ležej, umnej (v)oňi prošijó, ležijó, umijó (prošijou. . .¡prosijú...)

4 ' ' '/ / /// / / 5

6 У /М Ш 7

------------------ 1

oni prosu, ležu, umju oňi pros'um (prosům), ležum, umjum [ prosům, ležúm, um'um prosa, ležá X umejú / pros'ie, ležie X umjeju (umju)

33. Rozkazovací způsob a infinitiv

Mapka č. 33 Oblasti a úseky: s tvary rozkazovacího způsobu typu řekňeme, řekňete

m iiiiiiiiii 2 ooooooooo

s tvary rozkazovacího způsobu typu řeJcňime, rekňite hranice oblastí a úseků s podobami infinitivu typu volal (vo­

lali) Ivolal I volac'1 volalo/ volac X volat...

\

34. Tvary 1. os. jedn. č. sponového slovesa „být“

Mapka č. 34 Oblasti a úseky: ío ..

— ) I ' ! i i 111 i ! i i I MI I I I I I I I I I

s podobou sem s podobou som s podobou sim (sdm, sm) / sym s podobou su (só/so) se složenými tvary typu ja sem je / ja (jo) sym je

3b

se složenými tvary typu jach (joy) je

35. Hranice některých rozdílů v středočeské nářecní podskupině

Mapka ě. 35 ------------ —— xxxxxxxxxxx

přibližná hranice oblasti středočeských nářečí hranice svčes. typu rounej , polínka

3

—•».__— ---- --------— ..

4

— x x x — xxx

hranice jzčes. typu Horazdojce hranice svčes. typu 3. p. jedn. č. bratroj hranice jzčes. typu zaplajte , sejte

í 2

5 6

--- ------------ -------------

hranice zápčes. typu a jt , tejd vých. hranice podoby p líva X pleva

7

4- + + + -h ..____________

vých. hranice podob typu rána X rana vých. hranice podob typu dát X dat

8 9 10

........................ sv. hranice podob typu nést X níst o o o o o o o o o enkláva s podobami typu nejsi

1í

-*xx—xx—x x — jv. hranice 4. p. množ. č. typu voňi si hrajou na páňi

J2

— ooo — ooo jv. hranice svčes. typu 7. p. jedn. č. rú£ej, koslej

13

xoxoxoxoxo

hranice enklávy s podobami typu starého, staremu , vo sta­ rom

X starího, strnímu ( stariho, starim u)f vo stářím

15

o —o — o—o— hranice enklávy s typem vo starejm, ze starejm -* hranice jzčes. typu 2. p. jedn. č. žen. rodu staří , 3., 6. p.

íó

-x -x -x -x -x -

X střčes. 2., 3., 6. p. ston (śton) vých. hranice podob 1. p. jedn. č. muž. rodu typu bratrovej

17

o o - o o —o o -

sz. hranice typu vo n ašom , wa #om x vo našem , na rtem

14

starej

36. Hranice některých rozdílů v centrální středomoravské podskupině

Mapka č. 36 ___________í -----------------2 c o —o o —o o 3 ooooooooo 4

přibližná hranice centrálních střmor. nářečí sev. hranice podob typu holóbjata, pópjata X holóbata, pópata hranice enklávy s typem zaplajte, sejte X zaplalte, selte vých. hranice typu mé sme X mé zme (zmé) hranice „západního“ typu chlap aňi necekl, nuš nechcó... X X „východnímu“ chlab ani necekl, nuž nechcó... 5 c —o —o —o - hranice oblasti s pravidelným h- v případech jako humfít, hale... 5 *..................... vých. hranice typu voheň, voko... X oheň, oko... 7 _ x * x _xxx j z* hranice typu pocétat, krézek... X počítat, kfizek... g — # # # _ ### vých. hranice podob 1. p. jedn. č. typu rwže X 9 _;

а

úsek domažlicko-horšovskotýnský (s nářečím chodským) úsek prachatický nářečí doudlebské úsek třešťsko-dačický severovýchodočeská podskupina nářečí v Podještědí a v Podkrkonoší nářečí na Náchodsku (s přesahem na Kladsko) nářečí východolitomyšlské jihovýchodočeská (českomoravská) podskupina severní úsek (ždarsko-bystřický) jižní úsek (jemnický) N ářečí s t ř e d o mo r av s ká (hanácká) jižní podskupina nářečí horské nářečí znojemské

6

centrální (severní) podskupina

7

západní okrajové úseky

o

severní (zábřežský) úsek

b

jižní (kunštátsko-moravskobudějovický) úsek

8

východní středomoravská nářečí

a

severní (kojetínsko-přerovský) úsek

b

enklávy čuháckého nářečí

c

jižní (slávkovsko-bučovický) úsek

Ná ř e č í v ý c h o d o m o r a v s k á ( m o r a v s k o s l o v e n s k á )

9

jižní (slovácká) podskupina

10

severní (valašská) podskupina

a

11

severní pomezí severní podskupiny západní okrajové úseky

a

severní (hranický) úsek

b

nářečí kelečské

c

nářečí dolská

d

12

dolský typ s dvojhláskami ej, ou kopaničářská nářečí N á ř e č í s l e z s ká ( l a š s k á ) jižní (moravská) podskupina západní (opavská) podskupina jižní a západní okrajové úseky záp. podskupiny nářečí branické východní (ostravská) podskupina

15 a b

nářečí hornoostravické úsek severohlučínský (s východním přesahem do Polska) zaniklé nářečí baborowské Ná ř e č í p o l s k o - č e s k é h o s m í š e n é h o p r u h u

16 a b

západní okrajový pás jablunkovský úsek boliumínský úsek Oblasti s o b y v a t e l s t v e m nářečně r ů z n or od ý m