134 95 193MB
Czech Pages [333] Year 2009
/>
KAMENNE SUROVINY VPRAVEKU v
,;
,;v,;
v
,;
VYCHODNI CASTI STREDNI EVROPY Antonín
Přichystal
Masarykova univerzita BRNO 2009
Recenzovali: prof. RNDr. Dušan Hovorka, DrSc., Bratislava; dr. Jerzy Kopacz , Kraków kap. 11.2.6. dr. Jaroslaw Bronowicki, Wroclaw; prof. dr. hab. Andrzej Pelisiak, Rzeszów
Tato publikace vznikla díky podpoře výzkumným záměrem č. MSM0021622427 "Interdisciplinární centrum výzkumů sociálních struktur pravěku až vrcholného středověku (archeologický terénní a teoretický výzkum, využití přírodních věd, metodologie a informatika, ochrana kulturního dědictví)".
Autor by dále rád vyslovil poděkování všem kolegům a přátelům z České republiky, Slovenské re publiky, Polska, Maďarska, Rakouska a Německa , kteří mu byli nápomocní radou, diskusí, technickou pomocí, poskytnutím vzorků kamenných surovin nebo kolekcí kamenných artefaktů ke zpracování. Velké množství fotografií a Za pe č livé
pročtení
obrázků
rukopisu
se
bě h em
© Antonín Přichystal , 2009 © Masarykova univerzita, 2009 ISBN 978-80-2104928-4
podařilo připravit
korektur a
dky technické pomoci Mgr. L.
upozornění
na
řadu nedostatků
Krmí č ka
a paní L. Plchové.
jsem zavázán Mgr. M. Přichystalovi.
OBSAH I. ÚVOD ..... ..... ................................ ....... .. .... ...... . . .. . ........... ..... . .. 9
1.1. Historie poznávání pravěkých kamenných surovin ve střední Evropě ................................. 10 1.1.1. Druhá polovina 19. a první dvě třetiny 20. století ............................................... 10 1.1.2. Poslední třetina 20. a začátek 21. století ........................................................ ll Literatura. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13
1.2. Vymezení studované oblasti ...................................................................... 14 1.3. Geomorfologická charakteristika ................................................ ........ .......... 15 Literatura ....... .. . .. . .. ...... .. . . ................................. ... ............... .. .......... 17
1.4.
Přehled geologie vzhledem k potenciálním zdrojům kamenných surovin .......................... .... 17 1.4.1. Český masiv ................................................................................. 17 1.4.1.1. Moldanubická oblast (moldanubikum) ....................................................... 18 1.4.1.2. Kutnohorsko-svratecká oblast ........................................ ............... ........ 21 1.4.1.3. Středočeská oblast (bohemikum) ............................................................ 23 1.4.1.4. Sasko-durynská oblast (saxothuringikum) .................................................... 25 1.4.1.5. Lužická oblast (lugikum) ........................................ . ..... ..... .... ...... ....... 25 1.4.1.6. Moravskoslezská oblast (moravosilezikum) ................................................... 26 1.4.1.7. Limnický permokarbon ..................................................................... 29 1.4.1.8. Platformní pokryv Českého masivu ......................................................... 29 Mezozoikum ............................................................................... 30 Terciér .................................................................................... 32 Kvartér .................................................................................... 33 1.4.2. Malopolská vysočina ......................................................................... 33 1.4.3. Západní Karpaty ............................................................................. 34 1.4.3.1. Vnější Západní Karpaty ..................................................................... 35 1.4.3.2. Centrální Západní Karpaty .................................................................. 36 1.4.3.3. Vnitřní Západní Karpaty .................................................................... 37 1.4.4. Východní Alpy .......................................................... ... .................. 38 1.4.5. Panonský pánevní systém .................................................................... 39 1.4.6. Fenosarmatská platforma .................................... ......... ........................ 39
Lite ratura .......................... . ...... . .................. . .. ..... .. .. ........................ 39
1.5. Použité metody ........ ......... ............ ....... ...... ...... ................................... 40 1.5.1. Určování surovin kamenných štípaných artefaktů ................... ............. ............. .40 1.5.2. Určování surovin broušené a ostatní kamenné industrie ....................................... .42 Literatura .................. . ... . ...... . ............................... . .......................... 42 ll. SUROVINY KAMENNÝCH ŠTÍPANÝCH ARTEFAKTŮ ....................................... .. ..... 43
11.1.
Dělení
surovin používaných na kamenné štípané artefakty ........................................ .44
Literatura ........................................................................................ 45
11.2. Silicity a jejich zdroje; termíny silicit, rohovec, pazourek ............................................ 45 Lite ratura . .. ......... .......................................... . . ...... ....................... ... 46
11.2.1. Eratické silicity z glacigenních
sedimentů
.................................................... .46
Lite ratura . .. .. . .. . . ......... . .. . .............. . ..... . .. .. .... . ........... . ................ . ...... 49 11.2.2. Silicity Čech ................................................................................ 50
11.2.2.1. Proterozoické buližníky .................................................................... 50 11.2.2.2. Ordovické spongolity ...................................................................... 51 11.2.2.3. Silicifikované břidlice až rohovce liteňského souvrství (silur) ................................. 52 11.2.2.4. Rohovce kopaninského a přídolského souvrství (silur) ....................................... 54 11.2.2.5. Rohovce radotínských a kotýzských vápenců (devon) ......................................... 54 11.2.2.6. Rohovce dvorecko-prokopských vápenců (devon) ............................................. 54 11.2.2.7. Rohovce zlíchovských vápenců (devon) ...................................................... 55 11.2.2.8. Rohovce třebotovských vápenců (devon) .................................................... . 55 11.2.2.9. Radiolarity chotečských vápenců (rohovce typu Český kras, devon) ........................... 55 11.2.2.10. Svrchnokarbonské a permské limnosilicity (rohovce) podkrkonošské pánve................... 56 11.2.2.11. Permské limnosilicity (rohovce) vnitrosudetské pánve ....................................... 57 11.2.2.12. Svrchnokarbonské až permské limnosilicity (rohovce) od Líně u Plzně ....................... 58 11.2.2.13. České jurské rohovce ..................................................................... 58 11.2.2.14. Křídové spongolity z východních Čech (typ Ústí nad Orlicí) .................................. 58
OBS\11
3
11.2.2.15. Křídové spongolity vnitrosudetské pánve ................................................... 59 11.2.2.16. České třetihorní limnosilicity .............................................................. 59 11.2.2.17. Vrstevnatý rohovec typu Putim ............................................................. 60 Literatura . . ...................................................................................... 60 11.2.3. Silicity Moravy a Slezska ..................................................................... 61 Silici ty Českého masivu na Moravě a ve Slezsku ............................................... 61 11.2.3.1. Devonské až spodnokarbonské radiolarity ponikevského souvrství ........................... 61 11.2.3.2. Devonské až spodnokarbonské rohovce hádsko-říčských vápenců ............................. 63 11.2.3.3. Moravské jurské rohovce .................................................................. 63 11.2.3.4. Jurské rohovce Stránské skály (Brno-Slatina) ................................................ 64 11.2.3.5. Jurské rohovce Bílé hory (Brno-Židenice) .................................................... 68 11.2.3.5. Jurské rohovce Švédských valů (Brno-Slatina) ............................................... 68 11.2.3.7. Jurské rohovce Hádů (Brno-Maloměřice) .................................................... 69 11.2.3.8. Jurský rohovec typu Olomučany (Moravský kras) ............................................ 70 11.2.3.9. Jurské rohovce rudických vrstev (Moravský kras) ............................................ 71 11.2.3.10. Rohovce typu Krumlovský les (jihozápadní Morava) ......................................... 72 11.2.3.11. Křídové spongolity západní Moravy a jejich jižnější sekundární výskyty ...................... 75 11.2.3.12. Křídové spongolity Osoblažska a Glubczycka (Slezsko) ...................................... 76 Silicity Západních Karpat na Moravě a ve Slezsku ........................................... 76 11.2.3.13. Jurské rohovce Pavlovských vrchů ........................................................ 76 11.2.3.14. Rohovce mezozoických vápenců na čele magurské skupiny flyšových příkrovů ................ 77 11.2.3.15. Bašský rohovec .......................................................................... 77 11.2.3.16. Menilitové rohovce ........................... . .......................... ......... ........ 78 11.2.3.17. Rohovce typu Krumlovský les a další rohovce ve vídeňské pánvi ........................ ..... 79 11.2.3.18. Rohovec typu Boršice (vídeňská pánev) ..................................................... 79 11.2.3.19. Révait (opalizovaný prachovitý jílovec až rohovec) .......................................... 80 11.2.3.20. Rohovec typu Troubky-Zdislavice (karpatská předhlubeň) ................................... 81 11.2.3.21. Jurské radiolarity na území Moravy ....................................................... 81 Literatura .... ......... . ... . ......... .. ..... . ................................................ ... .. 82 11.2.4. Silicity Dolního a Horního Rakouska.......................................................... 84 11.2.4.1. Radiolarity typu Wien-Mauer ............................................................... 84 11.2.4.2. Radiolarity a rohovce ze štěrků Dunaje a jeho předchůdců ................................... 85 11.2.4.3. Menilitové rohovce zellendorfského souvrství (karpatská předhlubeň) ........................ 85 Literatura . . .... . ............ .. .............. .. ... ... .. .. ................. ... . .... . . .. .. . . . . ...... 86 11.2.5. Silicity Bavorska, Durynska a Saska .......................................................... 86 11.2.5.1. Paleozoické (zejména silurské) silicifikované břidlice (Kieselschiefern) ........................ 86 11.2.5.2. Triasové rohovce (Karneol, Muschelkalkhornstein, Keuperhornstein) .......................... 87 11.2.5.3. Rohovce jurských vápenců při lužickém nasunutí v Sasku .................................... 87 11.2.5.4. Jurské rohovce Franské Alby západně od Regensburgu (oblast Dunaj- Altmiihl) ............... 87 11.2.5.5. Rohovce reliktů jurských vápenců mezi Regensburgem a Pasovem (typ Flintsbach) ............. 88 Literatura .. ... ... ... ................. ... .. ... . ... . . .............................................. 89 11.2.6. Silicity Polska ............................................................................... 89 11.2.6.1. Ordovické chalcedonové rohovce, Góry Swi~tokrzyskie ...................................... 89 11.2.6.2. Silurské křemité břidlice s lydity (lupki krzemionkowe z lidytami), Góry Kaczawskie a Swi~tokrzyskie............................................. ... ........................... 89 11.2.6.3. Devonské kostomlocké rohovce, Góry Swi~tokrzyskie . ...................................... . 90 11.2.6.4. Devonský radiolarit typu Bardo (rogowiec bardzki) ........................................... 90 11.2.6.5. Permské limnosilicity vnitrosudetské pánve (Niecka Sródsudetska) ........................... 91 11.2.6.6. Triasové rohovce gorazdeckých vrstev (Wyžyna Sl(lska, Góry Swi~tokrzyskie) .................. 91 11.2.6. 7. Silici ty krakovsko-čenstochovské jury, jižní část (Krakovsko) .................................. 91 11.2.6.8. Silicity krakovsko-čenstochovské jury, střední část (varieta G) ................................. 93 11.2.6.9. Silicity krakovsko-čenstochovské jury, severní část (varieta Gojsé) ..... . ...................... 93 11.2.6.10. Silicity typu Opole-Groszowice ............................................................. 94 11.2.6.11. Křídový rohovec typu Wielka Wies ........................................................ 95 11.2.6.12. Páskovaný silicit typu Krzemionki (krzemieó pasiasty) ...................................... 95 11.2.6.13. Čokoládový silicit (krzemieó czekoladowy) ................................................. 96 11.3.6.14. Tmavý křídový silicit typu Ožarów (krzemieó ožarowski) .................................... 97 11.3.6.15. Kropenatý silicit typu Swieciechów (krzemieó nakrapiany, swieciechowski) ................... 98 11.2.6.16. Silicifikované slínovce opolské křídy ....................................................... 99
4
K J\ M I l\ N (
'> U R O V I l\ 't
\'
P R \V Í K U
\' 'Í L ll O 11 N I
C ,\ I ,
l
l' ', I
I
I\
I l
1.1. Historie poznávání pravěkých kamenných surovin ve střední Evropě Kdy začali lidé používat kámen jako surovinu? Na tuto otázku neznáme přesnou odpověď, neboť výzkumy posunují pomyslnou startovní čáru lidského rodu stále hlouběji do minulosti a opracování kamene patří k prvním znakům, kterým se naši předkové začali odlišovat od jiných před stavitelů živočišné říše. Každopádně dosud nejstarší známí předchůdci člověka- hominidi- žili ve východní Africe již koncem třetihor před 4-3 miliony let a kámen využívali, i když se vedou diskuse, zda tak činili záměrně a soustavně (Australopithecus africanus). Zhotovování kamenných nástrojů považují antropologové za rozhodující třetí milník v hominidní evoluci poté, co naši prapředkové sestoupili ze stromů na zem a počali chodit po dvou (Beneš 1990, 46). Nejstarší představitel rodu Horno získal druhové označení Horno habilis právě proto, že v Africe před 2-1,4 milionem let zhotovoval kamenné nástroje a navíc si z kamene sestavil dosud nejstarší stavební objekt - zřejmě zástěnu proti větru a nepohodě . Přihlédneme-li ke klasickému dělení pravěku lidstva na dobu kamennou, bronzovou a železnou podle rozhodujících surovin, pak doba kamenná končí ve střední Evropě zhruba kolem roku 2000 před n. I. Z celého dlouhého období vývoje člověka tedy probíhalo téměř 99,9 % v době kamenné. Ale i pak hrál kámen stále významnou roli v surovinové základně lidstva a je nezastupitelnou surovinou dodnes. Kamenné suroviny zpracované na artefakty nebo jen nalezené v rámci pravěkých objektů představují někdy rozhodující, každopádně nenahraditelný zdroj informací. Z těchto informací je možné vyvozovat závěry o surovinové základně studované kulturní skupiny, o jejím akčním okruhu, kontaktech na vzdálenější území, mohou dokonce v řadě případů přispět i k osvětlení nadstavbové činnosti. Důležitosti těchto dat si byli vědomi archeologové již v druhé polovině 19. století, a proto někdy v této době začíná jejich spolupráce s petrografy. Jak postupně docházelo k rozvoji petrografie v důsledku zavádění nových metod a přístrojů (polarizační mikroskop, fyzikální a chemické metody, elektronový mikroanalyzátor, katodoluminiscenční mikroskop) a začala být vytvářena srovnávací databáze z přírodních výchozů, bylo možné nejen spolehlivě klasifikovat použitou horninu, ale i určit místo jejího původu. Vývoj spolupráce mezi archeology a petrografy (geovědci) v Evropě během druhé poloviny 19. století a prvních dvou třetin 20. století rozsáhle popsali Štelcl - Malina (1970, 1975). Pokud jde o jimi popsané tři etapy poznávání kamenných surovin (1863-1905, 1905-1936, 1936-1970), charakteristiku i s literaturou najde čtenář v uvedených studiích. Na následujících řádcích jsou proto pro zmíněné etapy pouze zdůrazněny klíčové práce nebo doplněny některé významné nálezy pro střední Evropu. Podrobně je charakterizován až vývoj problematiky v poslední tře tině 20. století a začátkem 21. století, kdy došlo k obrovskému nahromadění nových poznatků o kamenných surovinách, jejich dobývání i distribuci.
10
KAMENNÉ
SUROVINY
V
PRAVĚKU
1.1.1. Druhá polovina 19. a první dvě 20. století
třetiny
Z pohledu střední Evropy je zřejmé, že již v nejstarším období (to je v podstatě do počátku 20. století) drželi krok s evropskou špičkou moravští badatelé K. J. Maška a J. Palliardi, kteří se tehdy významně zapojili do celoevropské diskuse o problematice jadeititové a nefritové broušené industrie (viz podrobn ěji v kapitole o těchto surovinách). Z materiálů na štípané artefakty je zaujalo především nápadné sopečné sklo obsidián , které již tehdy dokázali makroskopicky odlišit od ostatních štípaných materiálů . Za nejpoužívanější surovinu se začal považovat pazourek, o němž se vědělo , že má výchozy na pobřeží Baltického moře a kolem průlivu La Manche. Klíčová diskuse proběhla kolem jeho původu na tehdy již proslulé paleolitické stanici v Přerově-Předmostí (obr. 1) mezi K. J. Maškou aJ. Woldřichem . Maška (1886) správně upozornil na význam eratického pazourku zavle čeného kontinentálním ledovcem až do prostoru Moravské brány jen zhruba 35 km severovýchodn ě od Přerova-Předmostí , a tudíž nebylo nutné nosit tuto surovinu až z pobřeží Baltického moře. Přesto se tato otázka objevovala znovu, např. Štorch (1907, 25) uvažoval o pazourku na paleolitických stanovištích v okolí Prahy, že se tam dostal výměn ným obchodem z Belgie přes Německo a podél Labe . Koncem 19. století a začátkem 20. století byly publikovány první přehledné práce o používaných kamenných surovinách v českých zemích (Matiegka 1894, Niederle 1894), v Maďarsku (Ortway 1887) či v jihovýchodním Německu (Luedecke 1902). V druhém období, které lze časově zhruba vymezit začátkem 20. stoleti až po druhou světovou válku, vyniká syntetická práce Deeckeho (1933) o středoevropských silicitech jako surovinách štípaných artefaktů nebo souhrnné zpracování poznatků o obsidiánu Zemplínských vrchů (Janšák 1935). Jako příklady surovinových studií z významných paleolitických lokalit lze uvést z Moravy Otaslavice
Obr. I. Slavná paleolitická lokalita v Přerově-Předmosti zasáhla v roce 1886 do významné diskuse o původu pazourkové suroviny na Moravě . V r. 1974 připomínala nal e ziště v bývalé Chromečkově zahradě jen pamětní deska na obnaženém výchozu devonských vápenců, nad nímž se ve spraších nalezl hrob s pozůstatky více paleolitických lidí. Foto autor.
VÝCIIODNÍ
ČÁSfl
STI{EDNÍ
EVROPY
výzkumy týkající se surovin mezolitických a neolitických kamenných broušených nástrojů (Herrmann - Schuller 1952) č i nástrojů kultur s lineární a šňůrovou keramikou ze dvou nalezišť v Durynsku (Scholz 1968).
1.1.2. Poslední třetina 20. a začátek 21. století
Obr. 2. K. Žebera (1911-1986), objevitel prav ě kých mramorových lomů na Sázavě v roce 1937. Archiv S. Vencla.
u Prostějova (Rosický - Zapletal 1935) nebo Willendorf v Dolním Rakousku (Leitmeier 1934). V tomto období jsou i ve střední Evropě poprvé nalezena a studována místa pravěkého dolování především silicitů - pruhovaného silicitu z Krzemionek v Polsku v roce 1922 (Samsonowicz 1923), radiolaritu z Vídně-Maueru v letech 1929-1930 J. Bayerem, limnosilicitu z vrchu Avas u Miskolce v Maďarsku v letech 1928-1930 J. Hillebrandem, tak i jiných hornin- mramoru z Bílého kamene u Sázavy v České republice, kde pravěké lomy objevil v roce 1937 K. Žebera (obr. 2). Ve třetím období po druhé světové válce došlo k obrovskému rozvoji surovinových studií zejména pravěkých broušených artefaktů v Anglii , Francii , Švýcarsku, ve střední Evropě se až do počátku 60. let pokračovalo ve spolupráci mezi archeology a petrografy či geology v podstatě v předválečném duchu, to je občasným zhodnocením vybraných lokalit. V tehdejším Českosloven sku shrnul Žebera (1955) svoje dlouholeté zkušenosti z určování pravěkých kamenných surovin , které ale byly založeny hlavně na znalosti regionální geologie a makroskopickém popisu . V Rakousku pokračoval Zirkl (1956-1959) v petrografickém studiu kamenných surovin použitých na proslulé paleolitické stanici ve Willendorfu. Z prací publikovaných ve východním Německu je nutné zmínit souhrnnou studii Jahna (1960) o nejstarší těžbě kamenných surovin a jejich distribuci v Evropě nebo
Začátek posledního čtvrtého období můžeme položit do první poloviny 70. let 20. století. V Brně (tehdy Čes koslovensko) definovali J. Štelcl aJ. Malina pojem petroarcheologie, napsali učebnici Základy petroarcheologie, ve více pracích řešili původ surovin štípaných a broušených artefaktů z Moravy. Ve dnech 21.-23. 4. 1975 pak probě hl v Brně první petroarcheologický seminář (ŠtelciMalina, eds. 1975), kterého se kromě českých a slovenských pracovníků zúčastnili též hojní zájemci z Polska, Bulharska, Maďarska a Sovětského svazu. Toto setkání bylo velmi užitečné zejména z hlediska poznání významných polských surovin na štípané artefakty. Druhý petroarcheologický seminář se konal pod vedením prof. A. Majerowicze 2.-4. 10. 1980 v polské Wroclawi a Sobótce (Kulczycka-Leciejewiczowa, ed. 1980), kde se navíc objevili i zástupci Rakouska a NDR. Konečně další třetí seminář (obr. 3) proběhl27.-30. 8. 1984 v bulharském Plovdivu ( Kunchev - Nachev - Cholakov, eds. 1984). Semináře se postupně staly skutečně mezinárodními akcemi, když se jich zúčastňovali badatelé v podstatě ze všech zemí střední Evropy, Bulharska a USA. Po dlouhé přestávce pak na petroarcheologické semináře navázala konference " Lithic raw materials in prehistoric times and in the Middle Ages of Czechoslovakia" v Brně 29.- 30. 1. 1991 (Přichystal , ed. 1992) a naposledy díky iniciativě prof. B. Gedigy proběhlo opět ve Wroclawi 4. petroarcheologické symposium ( 11.13. 10. 2007), z něhož byl opět sestaven sborník příspěvků (Přichysta l - Krmiček - Halavínová, eds. 2008). V západní Evropě začala od roku 1969 probíhat "Flint Symposia" (Pazourková symposia), kde se řešilo nejen jak charakterizovat a odlišovat silicity na základě chemického složení, zastoupení stopových prvků, vzácných zemin a mikrofosílií, ale i problematika jejich dobývání v pravěku a techniky jejich opracování. První tři symposia se konala v holandském Maastrichtu v letech 1969, 1975, 1979 (Engelen , ed. 1975, 1979), čtvrté proběhlo v anglickém Brightonu (1983), páté hostilo francouzské Bordeaux (1987), na Vl. se sešli přátelé pazourku ve Španělsku (Granada 1991) a v roce 1995 na Vll. symposiu v polských městech Warszawa - Ostrowiec Šwi~tokrzyski (Schild - Sulgostowska, eds. 1997). Poslední VIII. symposium bylo uspořádáno v německém městu Bochumi v roce 1999 (Korlin - Weisgerber, eds. 2006). Hornické muzeum (Bergbau Museum) v Bochumi vydalo a v dalších letech postupně doplňovalo katalog pravěkých dolů surovin na štípané artefakty v Evropě - v posledním, třetím vydání je jich již přes 250 (Weisgerber - Slotta Weiner, eds. 1999) a toto číslo neustále narůstá . Speciální doplněk k tomuto seznamu se objevil při příležitosti konání Pazourkového symposia ve Varšavě v roce 1995 (Lech, ed. 1995).
LIVOD
ll
Obr. 3. Plakát oznamující 3. petroarcheologický ském Plovdivu v roce 1984.
seminář
v bulhar-
Ve druhé polovině 80. let 20. století začala být v maďar ském Národním muzeu v Budapešti budována srovnávací kolekce kamenných surovin a dat o nich získaných - litotéka (Biró - Dobosi 1991, Biró - Dobosi - Schléder 2000). Podobné kolekce vznikly i v ostatních státech střední Evropy, např. v Rakousku na Institut ftir Ur- und Friihgeschichte na Vídeňské univerzitě ji buduje G. Trnka Qejí část je přístupna i na webových stránkách), na Ústavu geologických věd PřF MU v Brně pod vedením autora této monografie, v Archeologickém ústavu PAN v Krakově (J. K. Kozlowski , K. Sobczyk), na AGH v Krakově pod vedením M. Pawlikowského. Tento autor (Pawlikowski 1992) rovněž napsal učebnici s názvem "Petroarcheologia", i když se k ní objevily určité kritické výhrady (Kwiatkowski 1993-1994). Skupina německých autorů díky iniciativě R. Elburga a P. van der Krofta buduje od roku 2000 virtuální litotéku surovin střední Evropy na internetových stránkách http://www.FlintSource.NET. V letech 1999-2002 se podařilo středoevropským geovědcům a archeologům pod vedením D. Hovorky z Bratislavy navrhnout a získat IGCP/UNESCO projekt č. 442 "Raw Materials of the Neolithic/ Aeneolithic polished sto ne artefacts: their migration paths in Europe" (obr. 4), kde se soustředila skupina badatelů řešící problematiku surovin používaných na broušené artefakty. Během konání projektu proběhlo celkem pět pracovních setkání. V prvním roce to byla ustavující schůze 21.-23. 6. 1999 v Bratislavě
12
KAMINN
S ll ROV ll\; Y \' P R AV I K ll
na Slovensku (Hovorka, ed. 2000) a pracovní setkání 11.-13. 10. 1999 "Lengyel ' 99" v maďarském Veszprému, zaměřené na kamenné suroviny používané lidmi lengyelského kulturního okruhu (Abstract book 1999; Regenye, ed. 2001). V následujícím roce projektu proběhl 27.-29. 9. 2000 třetí "workshop" organizovaný G. Trnkou v rakouském Eggenburgu (Hovorka, ed. 2000a), čtvrté setkání hostila za organizačního vedení C. D- Amica italská města Udine a Janov ve dnech 24.-28. 9. 2001 (Méres- Dubíková, eds. 2001). Závěrečná schůzka proběhla v Bratislavě a Šlapanicích u Brna (Přichystal 2002, Hovorka - Méres, eds. 2004). Význam tohoto projektu spočíval v tom, že přinesl velký pokrok v poznání surovin broušených artefaktů především ve střední Evropě a výsledky byly kromě výše uvedených abstraktových sborníků soustředěny do něko lika monotematicky zaměřených časopiseckých čísel. D. Hovorka pak zhodnotil svoje zkušenosti ze studia kamenných surovin zvlášť v monografické práci s L. Illášovou (Hovorka - Illášová 2002). Začátek 3. tisíciletí přinesl v Čechách objev dlouho hledaného velkého dobývacího centra převládajících surovin na neolitické broušené artefakty - kontaktně metamorfovaných zelených břidlic . V roce 2002 byla popsána rozsáhlá dobývací pole těchto hornin nalezená na kontaktu železnobrodského krystalinika a krkonošskojizerského pl utonu jednak v Jistebsku 5 km jihovýchodně od Jablonce nad Nisou (Šrein et al. 2002), jednak ve Velkých Hamrech 2 km jižně od Tanvaldu (Přichystal 2002a). Jejich význam nepochybně přesahuje rámec České republiky a je otázkou dalších výzkumů, kdy se podaří stanovit rozsáhlou distribuční síť, která zahrnovala nejen Čechy, Moravu, české i polské Slezsko, ale zasahovala daleko na západ do dnešního Německa i na jihovýchod do Rakouska a Maďarska . Podobně rozsáhlé distribuční
IU UNES
442 Obr. 4. Logo projektu lGCP/UNESCO č. 442, jenž byl v letech 2000-2002 zaměřen na suroviny kamenných broušených artefaktů.
VI
ll OD
1\;
I (\'>I I '>lI
I l \ I?
I \
sítě
již bylo možné rekonstruovat pro některé významné polské suroviny štípaných artefaktů (silicity krakovskočenstochovské jury, páskovaný a kropenatý silicit). To vše spolu s překvapivými obrovskými těžebními aktivitami na silicity v době bronzové, halštatské i laténské (oblast vrchoviny Krumlovský les na jihozápadní Moravě, např. Oliva - Neruda - Přichystal 1999) vyvolává nové otázky o úloze těžby kamenných surovin a jejich distribuci v pravěkých společnostech.
Stále potřebnější nutnost spolupráce mezi přírodo a archeology vyústila v každoroční pořádání konferencí Přírodovědné metody v archeologii, které probíhají střídavě v České republice a na Slovensku a kde jsou řešeny mimo jiné rovněž otázky kamenných surovin. Výsledky přednesené na těc hto konferencích byly dosud publikovány v sedmi sbornících Ve službách archeologie I-Vll (Brno 1998, 200la, 2001b, 2003, Brno - Nitra 2004, 2005, 2006), od roku 2007 stejnojmenném časopise, který editují V. Hašek, R. Nekuda a M. Ruttkay. I když ve střední Evropě začala spolupráce mezi archeology a petrografy již v druhé polovině 19. století a postupně zde bylo získáno obrovské množství významných dat, velká část publikací byla napsána česky, slovensky nebo polsky, případně jen s krátkými německými či anglickými souhrny, a tudíž zůstala v podstatě nepřístupná mezinárodní odborné veřejnosti. Je dním z cílů připravo vané anglické verze monografie, kterou držíte v rukou, je upozornit na tyto důležité starší výzkumy ve střední Evropě a uvést je do mezinárodního povědomí. vědci
LITERATURA
Abstract book 1999: Abstracts of Archaeological Conference on the Researche of the Lengyel Culture, October 11-13, 1999. - 76 pp. Veszprém. Beneš, J. 1990: Horno sapiens sapiens. Hominizace ve svě tle biologických , behaviorálních a sociokulturních adaptací. - 219 pp. Brno. Biró, K. - Dobosi, V. T. 1991: Lithotheca. Comparative Raw Material Collection of the Hungarian National Museum. 268 pp. Budapest. Biró, K. - Dobosi, V. T. - Schléder, Z. 2000: Lithotheca ll. Comparative Raw Material Collection of the Hungarian National Museum 1990-1997. - 332 pp. Budapest. Deecke, W. 1933: Die mitteleuropaischen Silices nach Vorkommen, Eigenschaften und Verwendung in der Prahistorie. 112 pp. Verlag von Gustav Fischer in Jena. Elburg, R. - Kroft van der, P. et al. 2000: http:/ j www. FlintSource. NET Engelen, F. H. G., ed. 1975: Second lnternational Symposium on Flint, 8.-11. 5. 1975, Maastricht.- Staringia No. 3, 1-99. Haarlem. Engelen , F. H. G., ed. 1979: Third lnternational Symposium on Flint, 24.-27. 5. 1979, Maastricht. - Staringia No. 6, 1-146. Haarlem. Herrmann, R. - Schi.iller, A. 1952: Die Gesteine mittel- und jungsteinzeitlicher Gerate des Dobelner Raumes und ihre Verbreitung. - Arbeits- und Forschungsberichte zur sachsischen Bodendenkmalpflege, 107-127. Dresden. Hovorka, D. , ed. 2000: New inte rdisciplinaryj intersectorial scientific IGCP/U NESCO Nr. 442 Project "Raw materials of the Neolithic/ Aeneolithic polished s tone artefacts:
their migration paths in Europe" approved. Abstracts of the 1st Workshop of the IGCP/ UNESCO Project No 442 (Bratislava, June 1999).- Archeologické rozhledy Lil, 114-122. Praha. Hovorka, D., ed. 2000a: IGCP/ UNESCO Nr. 442 Project "Raw materials of the Neolithic/ Aeneolithic polished stone artefacts: their migration paths in Europe" in its second year. Abstracts of the 3'ct IGCP/ UNESCO No. 442 Project Workshop jEggenburg, Austria, September 27'"-29'", 2000). - Archeologické rozhledy Lil , 709-725. Praha. Hovorka, D. - Illášová, L. 2002: Anorganické suroviny doby kamennej . - 190 pp. Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre. Hovorka, D. - Méres, š., eds. 2004: IGCP/U NESCO Project No. 442: Raw materials of the Neolithic/ Aeneolithic polished stone artefacts: their migration paths in Europe. - Stovak Geological Magazíne 10, 1-2, 1-175. Bratislava. Jahn, M. 1960: Der alteste Bergbau in Euro pa. - Abhandlungen der sachsischen Akademie der Wissenschaften zu Leipzig, Phil.- Hist. Klasse 52, H. 2. Bertin. Janšák, š. 1935: Praveké sídliská s obsidiánovou industriou na východnom Slovensku. - Práce Učené společnosti Šafaříkovy v Bratislavě sv. 17, 193 pp. Bratislava. Karlin, G. - Weisgerber, G., eds. 2006: Stone Age - Mining Age. - Der Anschnitt 19, 1-608. Deutsches BergbauMuseum Bochum. Kulczycka-Leciejewiczowa, A., ed. 1980: 2"d International Seminar on the Petroarchaeology. Wroclaw - Sobótka, 2.-4. October 1980. - 142 pp. Wroclaw. Kunchev, K. S. - Nachev, I. K. - Cholakov, N. T., eds. 1984: 3'd Seminar on Petroarchaeology, 27-30 August 1984, Bulgaria. Reports. - 380 pp. Plovdiv. Kwiatkowski, S. 1993-1994: Recenzja "Maciej Pawlikowski, Petroarcheologia. Skrypty uczelniane 1321, Wydawnictwa AGH, Kraków 1992, 122 str." - Acta Archaeologica Carpathica XXXII, 215-217. Kraków. Lech, J., ed. 1995: Appendix to the Bochum catalogue of prehistoric flint mines in Europe. - Archaeologia Polona 33, 261-533. Warszawa. Leitmeier, H. 1934: Die Hornsteinartefakte von Willendorf in der Wachau. - Tschermaks mineralogische und petrographische Mitteilungen 45, 86-89. Leipzig. Luedecke, O. 1902: Ober die Steinbeile der Umgegend von Halle a. S. - Jahreschrift fůr die Vorgeschichte der sachsisch-thi.iringischen Lander, 1, 1-15. Halle. Maška, K. J. 1886: Odkud bral č lověk diluviální látku ku svým zbraním kamenným? - Časopis Vlasteneckého spolku muzejního v Olomouci III, 91-92. Olomouc. Matiegka, J. 1894: O rozšíření kamenných nástrojů v Čechách a na Moravě vzhledem ke geologickému složení země. Český lid III, 276-280. Praha. Méres, š. - Dubíková, K., eds. 2001: Book of Abstracts. 4'" Workshop of the IGCP/ UNESCO Project No. 442, 24'"-28'" September 2001. - 44 p. Udine and Genova. Niederle, L. 1894: O mladší době kamenné v Čechách. - Český lid III, 257-275. Praha. Oliva, M. - Neruda, P. - Přichystal, A. 1999: Paradoxy těžby a distribuce rohovce z Krumlovského lesa. - Památky archeologické XC, 229-318. Praha. Ortway, T. 1887: Vergleichende Untersuchungen uber den Ursprung der ungarlandischen und nordeuropaischen (danischen, schwedischen, norwegischen) prahistorischen Steinwerkzeuge. - Mittheilungen der Anthropologischen Gesellschaft in Wien 17, 29-65. Wien.
I.
ÚVOD
13
Pawlikowski, M. 1992: Petroarcheologia. - Skrypty uczelniane 1321, 122 pp. Wydawnictwa AGH Kraków. Přichystal, A., ed. 1992: Lithic raw materials in prehistoric time and in the Middle Ages of Czechoslovakia. - Scripta Facultatis Scientiarum Naturalium Universitatis Purkynianae Brunensis 22, Geology, 1-45. Brno. Přichystal, A. 2002: Prehistoric Stone Raw materials in South Moravia (Czech Republic). - Guidebook of Excursions to the 5°' Workshop of the IGCP/UNESCO Project No. 442, 1-14. Bratislava-Brno. Přichystal, A. 2002a: A discovery of Neolithic greenschist mining at the southern margin of the Jizerské hory Mts. (northern Bohemia). - 8. Kvartér 2002, Book of abstracts, 12-14. Brno. Přichystal , A.- Krmíček, L.- Halavínová, M., eds. 2008: Petroarchaeology in the Czech Republic and Poland at the beginning of the 21 '' cen tury. Proceedings of the 4'" lnternational Petroarchaeological Symposium in Wroclaw, October 2007, 11-13.- 168 pp. Ústav geologických věd PřF MU a Moravské zemské muzeum Brno. Regenye, J., ed. 2001: Sites and Stones: Lengyel Culture in Western Hungary and beyond. A review of the current research. - Veszprém. Rosický, V. - Zapletal, K. 1935: Ober die petrographische Beschaffenheit der otaslavicer Steinartefakte. - ln: Absolon, K.: Otaslavice, eine neue, groBe palaeolitische Station in Mahren mit Quarzit Aurignacien. Studien aus dem Gebiete der allgemeinen Karstforschung, der wissenschaftlichen Hohlenkunde und den Nachbargebieten, Palaeoethnologische Serie 2, 13-14. Brno. Samsonowicz, J. 1923: O zlo:i:ach krzemieni w utworach jurajskich pólnocno-wschodniego zbocza Gór Swic:;tokrzyskich. - Wiadomosci Archeologiczne VIII, 17-24. Warszawa. Schild, R. - Sulgostowska, Z., eds. 1997: Man and Flint. Proceedings of the VII 0 ' lnternational Flint Symposium, 361 pp. Warszawa. Scholz, G. F. 1968: Mineralogisch - petrophysikalische Untersuchungen an Steinwerkzeugen des Neolithikums von Thiiringen. - Ausgrabungen und Funde 13, 286-294. Berlin. Šrein, V. - Šreinová, B. - Šťastný, M. - Šída, P. - Prostředník, J. 2002: Neolitický těžební areál na katastru obce Jistebsko. - Archeologie ve středních Čechách 6, 91-99. Praha. Štelcl, J. - Malina, J. 1970: Anwendung der Petrographie in der Archaologie. - Folia Facultatis Scientiarum Naturalium Universitatis Purkynianae Brunensis XI, 5, 1-111. Brno. štelcl, J. - Malina, J. 1975: Základy petroarcheologie. - 285 pp. UJEP Brno. Štelcl, J. - Malina, J., eds. 1975: Sborník příspěvků 1. petroarcheologického semináře, Brno 1975. - Folia Facultatis Scientiarum Naturalium Universitatis Purkynianae Brunensis XVI, 10, 1-242. Brno. Štorch, E. 1907: Člověk diluviální. - Knižnice mládeže, Spisy "Dědictví Komenského" č. 77, 31 pp. Praha. Weisgerber, G. - Slotta, R. -Weiner, J., eds. 1999: 5000 Jahre Feuersteinbergbau. Die Suche nach dem Stahl der Steinzeit. - 3. aktualisierte Auflage. 693 pp. Deutsches BergbauMuseum Bochum. Zirkl, E. 1956-1959: Oas Gesteinsmaterial der Artefakte von Willendorf i. d. Wachau, N. 6. - Mitt. d. Prahistorischen Kommission der Osterr. Akademie der Wissenschaften VIII-IX, 1. Teil, 98-108. Wien.
14
K A M E N N 1:
'-, U R O V l N Y V I' R A V f K ll
Že bera, K. 1955: Nerostné suroviny v kamenných dobách pravěku . - ln: Kořán, J.: Pře hledn é dějiny československého hornictví I, 8-53. Praha.
1.2. Vymezení studované oblasti Termín střední Evropa není ani v geografických pracích jasně a jednozna č n ě definovaný, obvykle je aplikován na země mezi Baltským mořem a Alpami, na východě by hranici představoval bývalý Sovětský svaz a na západě Francie. Politické rozdělení Evropy v druhé polovině 20. století na východní a západní, které vedlo právě středem tohoto světadílu, se zdálo být důležitější, a bylo proto mnohem čas těji používáno. Za středoevropské je v geografických atlasech obvykle označováno osm států: jednak ve východní části střední Evropy země Visegrádské čtyřky (Čes ká republika, Slovensko, Polsko, Maďarsko) , jednak převážně jihozápadněji ležící alpské země ( N ěmec ko , Rakousko, Slovinsko, Švýcarsko). Pro podrobné zpracovam kamenných surovin používaných v pravěku je takto vymezené území příliš rozsáhlé a podle současných znalostí se surovinové zdroje z prostoru dnešního Švýcarska nebo Porýní nijak výrazně v pravěku východní části střední Evropy neproj evily. Mnohem zajímavější a z hlediska pravěké distribuce surovin důležitější je geomorfologické dělení Evropy na oblast hercynské střední Evropy a na oblast Alpsko-karpatskou, které je založeno na geomorfologické odlišnosti dvou různě starých orogenů . Právě hranice mezi těmito dvě ma jednotkami je páteří střední Evropy, neboť je reprezentována systémem depresí (Moravská brána, Dolnomoravský úval , Hornomoravský úval, Dyjsko-svratecký úval), a představovala tak přirozený koridor, který od starší doby kamenné propojoval polské roviny v severní části střední Evropy s archeologicky významnou oblastí Podunají v Rakousku a Maďarsku. V této práci se proto autor zaměř il především na prostor, který důvěrně zná, to je Česká re publika a Slovensko, dále do sledovaného území byly zahrnuty přilehlé části Německa - Bavorsko a Sasko, přilehlé části Rakouska Dolní a Horní Rakousko, Burgenland (surovinové zdroje Východních Alp v Rakousku jsou rovněž vícekrát zmiňovány, ale jejich komplexní zpracování by samo o sobě vyžadovalo samostatnou práci), jižní a střední Polsko (Slezsko a Malopolsko) a Maďarsko (obr. 5). Několikrát jsou zmíněny i surovinové zdroje západní Ukrajiny. Jde tedy především o východní čás t střední Evropy, v n ě kte rých pracích se používá jednoslovný termín středo východní Evropa. U takto vymezené oblasti je podán systematický přehled zdrojů kamenných surovin přede vším na štípané (kap. II) a broušené artefakty (kap. lil). Jestliže byly ve střední Evropě zjištěny nebo předpoklá dáme import surovin z jiných částí Evropy, jsou rovněž podrobn ě komentovány Qadeitit ze severní Itálie, silicity z Dánska atd.). Pro srovnání jsou uváděna data o někte rých unikátních surovinách (tektity, jadeitity, nefrity) i z mimoevropských území.
V \· C ll O [) N Í C ,\ '> l I ~ I I{ I D '\ Í I \ R ll I' \
I
•
,/ B~LORUSKO (BELORUSSIA)
(
BERLIN
-·BREST
POZNAN.
T
NĚMECKO
(GERMANY)
I
POLSKO (POLAND)
\
l
l)
LEIPZIG. DRESDEN
} KIELCE.
)\J.!\
"_.
\ I ~-.;
' ',,. \
/"'
(
/
I
I
/
•
tVOV
,.A_r, ".. __"..-'-, \
I
.;
\ I -
,_ "
r-•
/
__,/
KOŠICE
SLOVENSKO (SLOVAKIA)
•
I
(
UKRAJINA (UKRAINE)
-/
• MONCHEN "
HORNi RAKOUSKO I
\-._~PPER AUSTRIA) \ '
/'-v~
(LOWER AUSTRIA)
le ', I _,.-.... /"' ...._ "' ""'SAL1RURI;i...,. ~--;' ', ' "--' ,..,.- r -r ' .._"......_.,.... ' . ,I •. . _, '........ /" '-I
BUDAPEST
".:r (*
-.;1
,_
ITÁLIE (ITALY)
-
RAKOUSKO (AUSTRIA)
/
'-o.
;)
C..J
/ "---SLOVINSKO (SLOVENIA)
•
(HUNGARY)
;~J
__( \
--7,
MAĎARSKO
I
\
r t--'
\ LJUBLJANA )
'"
~~,
RUMUNSKO (ROMANIA)
'
CHORVATSKO (CROATIA)
'
\
50
...........
100
150
Obr. 5. Studovaná čás t střední Evropy s jednotlivými státy a zemským uspořádáním.
1.3. Geomorfologická charakteristika Při úvahách o původu surovin pravěké kamenné industrie je nutné běžně používat názvy různých geomofologických jednotek. Poněvadž i toto názvosloví se vyvíjelo a navíc se ve střední Evropě střetávají různojazyčné názvy pohoří či vrchovin překračujících státní hranice, je možné se setkat v archeologické literatuře s řadou nejasností, když např. jedna geomorfologická jednotka je různými autory označována odlišně a čtenář pak získává dojem, že surovina pochází z více různých zdrojů . Obecně platí, že je třeba se řídit zásadami platnými pro současnou fyzickou geografii. Tato monografie se proto přidržuje doporučení používat názvy platné v úřední řeči jednotlivých států. Pokud se v české verzi objeví některá běžně používaná exonyma (vžité zdomácnělé názvy pro zahraniční objekty), v závorce je uveden originální název. Následující přehledná geomorfologická charakteristika
sledované části střední Evropy vychází z rozsáhlé práce Krále (2001) Fyzická geografie Evropy. Ve střední Evropě se stýkají tři regionálněgeografické oblasti (obr. 6): 1. Oblast hercynské střední Evropy; 2. Alpsko-karpatská oblast; 3. Východoevropská rovina. Hercynská střední Evropa již svým názvem ukazuje, že v jejím vývoji sehrálo klíčovou roli hercynské vrásnění na konci prvohor. Jde o rovnoběžkově protáhlé území o délce kolem 1600km táhnoucí se od Calais až po Lvov, šířka v námi sledované části dosahuje 400-600 km. Hranice mezi hercynskou střední Evropou a Alpsko-karpatskou oblastí probíhá od Burgundské brány (La Porte de Bourgogne) na jižním úpatí Vogéz (Vosges) k hornímu toku Dunaje, který sleduje až k městu Krems v Dolním Rakousku. Pak se stáčí na severovýchod přes moravské úvaly a Moravskou bránu k hornímu toku Visly a podél
I.
ÚVOD
15
BALTSKÉ MOŘE BALTIC SEA VÝCHODOEVROPSKÁ ROVINA EAST EUROPEAN PLAIN
OBLAST MLADÝCH MORÉN AREA OF YOUNG MORAINES • WARSZAWA
ČESKÁ VYSOČINA
BOHEMIAN HIGHLAND
e
PRAHA
Obr. 6. Hlavní geomorfologické jednotky ve východní části střední Evropy. Sestaveno s použitim map podle Krále (2001). A- Vně karpatské sníženiny, B- Předalpské plošiny a pahorkatiny, C- Vídeňská pánev, D- Východní Alpy, E- Malá dunajská nížina (Kisalfóld), F- Zadunajské pahorkatiny, G- Transylvánská pánev, H -Středoněmecké hornatiny a kotliny, I - Franská Alba, Hornofalcká pahorkatina a Bodenwóhrer Bucht.
ní běží až po její soutok s řekou San. Dílčí jednotka Malopolské vysočiny (Roztocze, Roztoččja v ukrajinské části) pak vytváří úzký výběžek k jihovýhodu až po Lvov (Lviv). Od Lvova směrem na sever se hercynská střední Evropa stýká bez nějaké výrazné morfologické změny s Východoevropskou rovinou. Polští geografové (Kondracki 1978) styk mezi těmito dvěma jednotkami vedou po východních svazích jednotky Wyzyna Lubelska, hranice dále pokračuje severním směrem až po Brest v údolí Bugu, kde se stáčí na severozápad a přes okolí
16
K A lVI
t:
NN I
S Ll R O V I N t
V I' R A V I. K Ll
měst
t..omza a Olsztyn směřuje do východního okraje zátoky. V oblasti hercynské střední Evropy jsou vyčleňovány dvě základní jednotky: Středoevropské vysočiny a Stře doevropská nížina. Středoevropské vysočiny jsou ve sledovaném prostoru reprezentovány Českou vysočinou (Bohmische Masse, Masyw Czeski) a Malopolskou vysočinou (Wyzyna Malopolska), přičemž Česká vysočina je nejen klíčovým územím surovin na broušené artefakty, ale jsou v ní zdroje i řady unikátních surovin na štípané arteGdaňské
V Ý l ll O [) N Í C ,\
C,.
I
-•
LJUBLJANA
(" )
r
I
4
\
~
J '
'
--
',
50
'-....._
100
150
Obr. 42. Jižni okraj pleistocenniho kontin entálního zal edn ě ní a přírodního rozšíření eratických silic itů .
část z nich , která je maastrichtského stáří (viz diskuse v předcházející kapitole). Autor této monografie proto používal od počátku své spolupráce s archeology v 80. letech 20. století termín silici ty z glacigenních sedimentů , přičemž termín glacigenní chápe podobně jako většina českých geologů a sedimentologů (např. Zeman- Demek 1984, 99; Kukal 1986, 253; Kovanda in Chlupáč et al. 2002, 370) ve smyslu .. související s ledovcem přímo i nepřímo" a zahrnuje pod něj nejen uloženiny samotného ledovce (till), ale též sedimenty glacifluviá lní a glacilakustrinní. Tímto způsobem jsou definovány glacigenní (.,glacigene, glacigenic, glaciogene") sedimenty i americkými sedimentology (Fairbridge - Bourgeois 1978, 360-363), to znamená spadají pod ně sedimenty uložené nejen přímo ledovcem ale i glacifluviální, glacilakustrinní a glacimarinní.
\I I
Lokalizace: Kontinentální ledovec zasáhl během pleistocénu rozsáhlou plochu zahrnující severní část dnešního Německa od severní části údolí Rýna až po Krušné hory (Erzgebirge), prakticky celé Polsko (s výjimkou Karpat a některých částí Českého masivu na jihu), výběžky severních Čech, podstatnou část českého Slezska, na severní Moravě pronikl nejdále na jih Moravskou (Oderskou) branou až k hlavnímu evropskému rozvodí, ale nepřekročil je. Malá část tavných vod se ale zřejmě dostala do povodí Bečvy, takže naprosto výjimečně se severské ledovcové souvky mají objevovat v sedimentech řeky Moravy (Gába 1988). Kontinentální ledovec dále zasáhl převážnou část Běloruska a pronikl i na severozápadní Ukrajinu (obr. 42; příloha/foto 1). Geologická situace: Území střední Evropy bylo postiženo kontinentálním ledovcem nejméně dvakrát během
ll
I '' \ 1\ \ l I
,\ R I I I \ 1\ l U
47
Obr. 43. Sekera z eratického silicitu danského stáří s hojnými mechovkami, délka 9,4 cm. Kultura se šňůrovou keramikou. Rymice u Holešova, okr. Přerov. Foto autor.
Obr. 44. Sekera z tmavého eratického silicitu maastrichtského stáří , délka 7,7 cm. Pravd ě podobn ě kultura se š ňůrovou kerami· kou. Čel echovice na Hané, okr. Prostějov. Foto autor.
elsterského a sálského zalednění (mindel, riss). Tento ledovec přitransportoval do severní části střední Evropy silicity z rozsáhlých výskytů křídových (maastrichtských) a staroterciérních (danských) karbonátů v Dánsku a Pobaltí. Vedle nich se lokálně mohou objevovat i další silicity, např. z krakovsk .c v
N
roblínské vrstvy
j
8 [ -: ·
5
oc:n I
an N
1~1 .......__
>--~ 1- - I I ll / I 9
10
Obr. 48. Výskyty rohovců ve spodno- a střednodevonskýc h so uvrstvích Barrandienu ( pod le C hlupáče 1988). I až 6- rů zné typy váp e n ců, 7 - vápnité břidlice , 8- prachovce a pískovce, podřízeně jílovité břidli ce ( fly šoidní sed im enty), 9- výskyty rohovc ů , 10 - stratigrafický hiát. Zkratky: s.- souvrství, bř.- bř i d li ce, váp.- vápence . Vpravo mocnost souvrství v metrech.
'-\ \ I "' \
\ \1 1 '\ '
\ l 11
-. 1 1 I' \ N ' l 11
F\ 1~
r
1 1 \ K
ru
53
že sedimentovaly v nejhlubších částech pánve, kdežto na okrajích je zastupuje střídání prachovitých břidlic a prachovců . Horniny odpovídají stářím stupni llandovery, křemičité břidlice s rohovci zahrnují osm graptolitových zón (Kříž 1992) a jejich celková mocnost dosahuje 16-24m. Makroskopický vzhled: Surovina má charakter laminovaných prokřemenělých břidlic černé barvy (příloha/ foto 22). Na vrstevních plochách se mohou objevovat části graptolitů.
Charakteristika pod stereomikroskopem: Černá afanitická hmota není průsvitná ani na okrajích, ani po nanesení vody na její povrch. Vrstevnatá textura je naznačena jednak vrstevními plochami, na navětralých partiích je zřetelné i střídání se světlejšími několik milimetrů silnými laminami. V rohovcové hmotě nebyly žádné mikrofosílie pozorovány. Ocelová jehla se otírá. Popis výbrusu: Vzorek odebraný S. Venclem u osady Karlík je při pozorování s jedním nikolem reprezentován jemně silicifikovaným sedimentem, kde je jílovitá hmota zakalena opakním pigmentem - organickým uhlíkem, jehož obsah může v horninách želkovických vrstev dosahovat až 6,04% (Kříž 1992, 121). V ní jsou přítomna vě tší polozaoblená prachová zrna křemene, lupínky muskovitu, méně i úlomky živců, místy je tato klastická přím ěs nahromaděna do tenkých lamin (příloha/foto 23). V hornině se občas objevují drobné kumulace červenohně dého limonitu, vzácn ě vyplňující i pravidelné kruhové útvary, zřejmě relikty mikrofosilií. Využívání u pravěku : Pokud jde o výskyty v pravěkých industriích, Vencl ( 1990) uvádí přítomnost " liteňskýc h břidlic" na mezolitických lokalitách v Českém krasu (např. Hostím, Radotín). Svoboda (1977, 134) popisuje tuto surovinu pocházející z mezolitických stanic v Polomených horách v severních Čechách (Stvolínky I a ll). Podle Klímy (1974, 29) se měl velmi podobný materiál objevit až v magdalénské industrii v jeskyni Pekárna v Moravském krasu, v tabulce na straně 38 v téže publikaci pak 25 artefaktů už přímo označil jako " liteňskou břidlici". Současná revize však ukázala, že došlo k záměně s černým vrstevnatým rohovcem typu Olomučany, jenž má zdroj v Moravském krasu a do odborné literatury byl uveden později (viz kapitolu Silicity Moravy a Slezska).
11.2.2.4. Rohovce kopaninského a souvrství (silur)
přído1ského
Celková charakteristika: Podle Kukala (1992, 217) jsou ve vápencích kopaninského a zejména přidolského souvrství výskyty silicitů jak vrstevnatých, tak i konkrecionálních. Vrstevnaté silicity mají někdy charakter typických spongolitů (sp ikulitů ) s kumulacemi jehlic hub a radioláriemi. Podrobně se rohovci přídolského souvrství naposledy zabývali Mikuláš et al. (2003), kteř í je popisují z okolí Karlštejna a Trněného Újezdce. Jsou reprezentovány tmavými, vrstevnatými, tence laminovanými rohovci s hojnými spikulemi hub, ve světlých laminách byly zjištěny i relikty ostrakodů. Osní kanálky jehlic hub bývají vyplněny pyritem. Délka jehlic podobně jako velikost ostrakodů mohou přesahovat 1 mm.
54
K \ \1 I i\ i\
.., ll ll
u\
I ' \
\.
I ' (,
\
Obr. 49. Konkrece rohovce v kotýzských vápencích pod hradem Karlštejn , Barrandien. Foto au tor.
v
Využívání u pravěku: Zpracování nebylo dosud popsáno.
těchto
ro hovců
pravě ku
11.2.2.5. Rohovce radotínských a kotýzských (devon)
vápenců
Celková charakteristika: Tyto vápence reprezentují nejstarší devonské horniny Barrandienu (stáří lochkov) a jsou součástí lochkovského souvrství (obr. 48). Radotínské vápence vystupují zejména v jihovýchodním kří dle pražské pánve, kd e představují většinu lochkovského souvrství v mocnostech 25-80 m. Faciální vývoj lochkovského souvrství s převahou radotínských vápenců je typický pro území ji žně od linie Kosov - Srbsko - Zadní Kopanina - Praha-Podolí, kotýzské vápence vystupují naopak severně od ní ( viz Chlupáč et al. 1992, 156), prostorově se tedy zastupují. Černé konkrecionální rohovce jsou běžné zejména ve středních a vyšších polohách radotínských vápenců. Rovn ěž v kotýzských vápencích jsou rohovce vesměs hojné a zbarvené šedě nebo narůžověle. Zpravidla se vytrácejí v nejvyšších polohách těchto vápenců. Jejich několik desítek centim etrů velké kulovité konkrece vyvě trávají z kotýzských vápenců např. na jižním svahu pod hradem Karlštejn (obr. 49) nad silnicí odbočující z nám ěs tí podél Budňanského potoka. Rohovce jsou obvykle silně rozpraskané, nejsou průsvitné ani na okrajích a obsahují hojnou příměs prachovité klastické složky. Využívání u pravěku : Štípané artefakty z těchto surovin dosud nebyly popsány.
11.2.2.6. Rohovce dvorecko-prokopských (devon)
vápenců
Celková charakteristika : Dvorecko-prokopské vápence 160m mocný sled tvořený převážně šedými mikritovými vápenci o stáří spodní devon- prag. Jsou součástí pražského souvrství. Jejich stratotypem je Černá rokle u Kosoře. Rohovce se objevují hlavně ve vyšších polohách, jen výjimečně již v polohách spodních: Mramor- Šamor, Vysoká skála (C hlupáč et al. 1992, 165). představují přes
Využívání u pravěku: O výskytu těchto rohovců v praindustriích nejsou dosud doklady.
věkých
11.2.2.7. Rohovce zlíchovských
vápenců
(devon)
Vývoj poznání: Název je odvozen od jihozápadní části města Prahy - Zlíchova. V archeologické literatuře tyto rohovce zmiňuje Vencl ( 1990, 238), když je po konzultaci s I. Chlupáčem jako nejpravděpodobnější zdroj ztotožnil s dominantní lokální surovinou na mezolitických lokalitách Českého krasu (tzv. rohovcem typu Český kras). Podle současného stavu poznání je ale zřejmě větší část "ro hovců typu Český kras" reprezentována radiolarity
od kapličky) uvádí Kukal (1964): obsah Si02 se pohybuje kolem necelých 95%, organický C tvoří 0,11 %. Autor též zobrazuje, jak se mění zastoupení oxidu křemičitého v rohovcích zlíchovských vápenců i v rámci jedné hlízy od 86% v centrální části až po 98% na okraji konkrece. Z mineralogického hlediska je zajímavá nepřítomnost opálu v hlíznatých rohovcích , a naopak jeho pravidelný výskyt v rohovcích vrstevnatých z jen poněkud starších souvrství lochkovského a přídolského . Využívání u pravěku: Pokud jde o jejich možné zpracování v pravěku, viz diskusi v části o radiolaritech chotečských vápenců .
cho tečských vápenců.
Lokalizace: Typické výskyty jsou v Praze-Ziíchově, pod spodní částí Barrandovského mostu na Barrandově skále (obr. 17), v údolí Hluboké u Karlštejna a na dalších místech pražské pánve Barrandienu. Geologická situace: Zlíchovské vápence jsou převlá dajícím litologickým typem zlíchovského souvrství (stáří spodní devon, stupeň zlíchov), pouze na bázi souvrství a v jeho nejvyšší části c hyb ě jí. V těc hto šedých až tmavě šedých bioklastických až mikritických vápencích jsou přítomny hojné nepravidelné hlízy černých rohovců. Makroskopický vzhled: Konkrece rohovců běžně přesahují velikost 10-15 cm (př íloha/foto 24), místy však obsahují celé systémy jemných prasklinek vyhojovaných tenkými povlaky kalcitu. Barva rohovců je tmavá, obvykle tmavě šedá až šedočerná (dark grey N3- greyish black N2), jsou každopádně tmavší než okolní vápence. Povrch konkrecí má čas to svě tlou bělošedou kůru o mocnosti 1-2mm. Charakteristika pod stereomikroskopem : Konkrece jsou ostře omezeny proti vápencové hmotě, jejich kře mičitá hmota je šedě průsvitná a obsahuje hojné černé a nažloutlé inkluze. Černé jsou protáhlé nebo úlomkovité a je to nejspíš grafitizovaná organická hmota. To je v souladu s údajem Kukala (1962, 76) o vyšším obsahu organického uhlíku v rohovcích oproti okolním vápencům a břidlicím. Světlé, nažloutle až okrově zbarvené inkluze, mají velmi často čtvercový, kosočtvercový či obdélníkový průřez (ně kdy je vidět, že jde o drobné klence) a jedná se o drobné krystalky karbon átů (pře devším dolomitu). Popis výbrusu: Podrobné popisy rohovců ze zlíchovských vápenců ve výbrusech lze nalézt již v práci Petránka (1951). Dominuje kryptokrystalický SiO~, při větším zvětšení jsou rozeznatelné chomáčky zrn chalcedonu ve zdánlivě izotropní základní hmotě . Karbonáty jsou pří tomny jednak jako idiomorfní klence dolomitu o velikosti kolem 0,06 mm, jednak jako nepravidelné ostrůvky (pří loha/ foto 25) či mladší žilky kalcitu. V rohovcích nad tzv. korálovým obzorem od kapličky se mohou objevovat silicifikované zbytky tentakulitů nápadné většími sférolity chalcedonu nebo shluky křemenných zrn. Dále byly zjištěny jehlice hub. Fosílie vynikají při pozorování s jedním nikolem díky tomu , že nejsou hnědavě zabarveny bituminózním pigmentem jako okolní hmota. V rohovcích lze pozorovat také limonitizované krystalky pyritu. Ostatní analýzy: Orientační složení černé rohovcové hmoty z báze zlíchovského souvrství (tzv. korálový obzor
I
-..ll R 1 l \ I'\! Y
11.2.2.8. Rohovce
třebotovských vápenců
(devon)
Celková charakteristika: Třebotovské vápence jsou zřetelně hlíznaté mikritické vápence, ve spodních polohách sytě červené až hnědočervené . Jejich stáří je nejvyšší spodní devon - dalej . Světlé rohovce jsou uváděny z nejvyšších poloh třebotovských vápenců např. v okolí Roblína (Chlupáč et al. 1992, 184). Využívání u pravěku: Z pravěkých štípaných industrií jejich výskyt zatím nebyl popsán.
11.2.2.9. Radiolarity chotečských vápenců (rohovce typu Český kras, devon) Vývoj poznání: Chotečské vápence byly definovány J. Svobodou a F. Prantlem v roce 1948 jako kalové a organodetritické vápence , místy s rohovci. Název dostaly podle obce Choteč jihozápadně od Prahy. Jejich redefinici provedl později I. Chlupáč, stratotypem je lom na jižním svahu Škrábku u Chotče (blíže viz Chlupáč et al. 1992). Vencl (1970, 1990) upozornil na to, že mezi artefakty mezolitického stáří v Českém krasu převládá jako surovina čer nošedý lokální rohovec, pro který použil později termín "rohovec typu Český kras" . Přichystal (2004) jej ztotožnil s radiolarity chotečských vápenců. Lokalizace: Chotečské vápence jako nejmladší devonské vápence Barrandienu vystupují zhruba v ose barrandienské pánve mezi Prahou a Berounem a radiolarity jsou rozšířeny zejména v severovýchodní části, to je mezi jihozápadním okrajem Prahy (Hiubočepy, obr. 50) přes Holyni, Chýnice, Choteč až po Karlík.
Obr. 50. Opuštěný lom Vysoká v Praze-Hlubočepích , výskyt devonských chotečských vápenců s vrstvami tmavých radiolaritů. Pohlednice, 1934.
K \\I I N N \ Cll
~
I I I' \ '\ 't L ll
\RT I I AKT U
55
Geologická pozice:
Chotečské
chotečských vápenců
vápence jsou typickým souvrství o stáří střední devon - eifel. Vápence jsou šedé až tmavě šedé mikritové nebo biodetritické sparitové. V nich bylo zjištěno množství fauny, která je přehledně uvedena např. v práci Chlupáče et al. (1992): trilobiti, tentakuliti, goniatiti, tenkostěnní mlži, brachiopodi, ostrakodi, transportované zbytky korálů, stromatopor a mechovek. Makroskopický vzhled: Jedním z horninových typů jsou tence vrstevnaté, tmavě šedé až černošedé vápence s vložkami vápnitých břidlic a nepravidelnými shluky až tenkými vrstvami radiolaritů (Havlíček et al. 1958, 106; Chlupáč 1988, 138). Mocnost těchto tence vrstevnatých vápenců s hojnými laminovanými rohovci se pohybuje kolem 30-40 m. Rohovce jsou vždy tmavé, většinou vrstevnaté, světle laminované (příloha/foto 26). Charakteristika pod stereomikroskopem: V tmavých rohovcích se světlejšími laminami, které byly odebrány autorem z chotečských vápenců v lomu Vysoká v PrazeHiubočepích, jsou pod stereomikroskopem obsahy radiolarií poměrně nízké a průřezy po radiolariích jsou lépe viditelné ve světlých laminách než v převládající černé silicitové hmotě (příloha/foto 27). Podobně lze charakterizovat i rohovec typu Český kras již použitý na některých lokalitách. Například v Hoříně u Mělníka je pro něj charakteristická obvykle výrazně vyvinutá nedokonale silicifikovaná část nažloutle šedé barvy, která může dokonce dominovat v celé konkreci či vrstvičce , charakteristické je rovněž laminování rohovce. Jak v šedé či namodrale temně šedé silicitové hmotě, tak především v nedokonale silicifikovaných částech jsou hojné fantomy po radiolariích, takže je možné rohovce označit jako radiolariové rohovce až radiolarity. Popis výbrusu: Byl studován výbrus rohovce (příloha/ foto 28) původem z lomu Vysoká v Praze-Hiubočepích. Hornina je silicifikována jen nedokonale, na okrajích pře vládá kalcitová hmota s izolovanými okrouhlými útvary o velikosti většinou do 0,2 mm, výjimečně až 0,5-0,6 mm, které jsou vyplněny agregáty Si0 2• Část úlomků jiných mikrofosílií je vyplněna kalcitem. U větších okrouhlých útvarů je zřetelné radiálně paprsčité uspořádání vláknitého křemene a někdy i zonální stavba. Menší okrouhlé útvary představují asi průřezy silicifikovanými radiolariemi , větší se zonální stavbou nejspíš jehlicemi hub. Směrem do centra rohovce vznikají neostře omezené křemenné ostrůvky, které se postupně spojují až převlá dají, a naopak karbonátová hmota v nich tvoří jen lalo č naté relikty. Ostatní analýzy: Vyseparované radiolárie z rezidua po rozpuštěném chotečském vápenci v lomu Nad tratí v Praze-Hiubočepích popsal z paleontologického hlediska Čejchan (1987). Nalezl jednak radiolárie se sférickou schránkou, z nichž část považoval za entaktinidní radiolárie, systematickou příslušnost ostatních sférických forem se mu nepodařilo zjistit. Nesférické radiolárie zařadil do rodu Ceratoikiscum DEFLANDRE 1953. Velikost schránky radiolárií bez ostnů se pohybovala podle přiložených měřítek kolem 0,15mm. Krom ě hojných radiolárií zjistil pouze jehlice hub. Z nižší části představitelem
56
chotečského
1\ \ \I I '\ '\ I