Fenomenologické spisy 9788072984206, 9788070073322

Citation preview

SEBRANÉ SPISY JANA PATOČKY

Svazek 7

Fenomenologické spisy

JAN PATOČKA Druhý d(I

Fenomenologické spisy II

Co je existence Publikované texty z let 1965-1977

Co je existence Publikované texty z let 1965-1977

..)

Tento svazek připravili k vydání Pavel Kouba a Ondřej Švec

Sebrané spisy vydávají Ivan Ch valik a Pavel Kouba ARCHIV JANA PATOČKY

PRAHA 2009

s OIKOYMENH Hennerova 223 150 00 Praha S www.oikoymenh.cz

FILOSOFIA-4>1AOIOlA nakladatelství Filosofického ústavu Akademie věd České republiky, v. v. I. Jilská I. 11 O 00 Praha I

2

KATALOGIZACE V KNIZE- NÁRODNf KNIHOVNA ČR Pa1oéka, Jan Fenomenologické spisy. 11, Co je existence : publikované 1exty z lc1 1965-19771 Jan Paločka : tento vazek p!ipravili k vydání Pavel Kouba a Ondřej Švce. - I . vyd. - Praha : OIKOYMENH ve spolupráci s nakl . Fiioso6a, 2009. - 669 s. - (Sebraoé spisy Jana Patočky : sv. 7) ISBN 978-80-7298-420-6 (OIKOYMENH : váz.). ISBN 978-80-7007-332-2 (Fiiosofia : váz. 165.62 • 113/119 • 165. 12

- Patocka. Jan. 1907- 1977 • fcnomcnoiogic • svtt ( n!ozofic) • subjck1ivit11 • sbomllcy - ,cbrnné spisy 165 • Teorie po,.nánf. Epistemologie

151

OBSAH

I/

VOD DO H USSERLOVY FENOMENOLOGIE . .

.. . 7

I. Charakteristika fenomenologie jako filosofie a její vzlah k historickým 1endencím metafyzickým . . . . . . . .... 9 11. Filosofie aritmetiky a Prolegomena k bsté logice ......... . 24 III. Cislá logi.k a .. . .. . .. . .... . .. . . ... . .... . ...... . .... .. . .. . . .. . . .45 IV. Subjekl - objekl. Nová teorie subjektivních proces~ ..... .... . .. 60 V . Č i stá logika a problém založení z.lcušenosti . . . 74 VI. První výklad fenomenologické redukce .. ... .. . .... .. .. .. ... 88 VII. Analýza vnitřního vědomí času ......... . .. . . . . .. . .. 114 VIII. Konstituce léla a jeho jednola - Závěr . .. . .. .. .. .. ... .... 140

Výkonná redakce: Ladis lava Švandová

a edič ní přípravě tohoto svazku se dále podíleli: Jan Frei, Ivan Chvatík. Alexander Matou ek, Jitka Pelikánová a Cyril Říha . Ten10 svazek Sebraných spis0 byl připraven v rámci grantového

projektu Jan Patočka a sout asné probUmy fenome nologie (projekt 401107/1488 GAČR ).

Vydán! lohoto svazku podpořila Akademie věd České republiky. Pat očka heri1ors, 2009 Editor © Archiv Jana Paločky. 2009 © 01 KOYMENH. 2009

© Jan

© FILOSOFIA-4>IAOIOJA. 2009 ISB 978-80-7298-420-6 (OI KOYMENH , Praha) ISB 978-80-7007-332-2 (F!LOSOFIA, Praha)

TUD IE

Husserlova nauka o eidetickém názoru a její současní kritikové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 5 K prehistorii vědy o pohybu : svět. země, nebe a pohyb liru kého života .. . . . . . ... ... . . . . . .. . . . .. . . . . . . . . .. . . . .. . . . 192 Ptirozcný svěl a fenomenologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. . 202 Husserlova fenomenologie , fenomenologická filosofie a „KarteZiánské meditace" . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 238 „Ptirozený svět" v meditaci svého autora po ttiatticeti letech ... 265 I. Problém přirozeného světa ... . ....... . ...... . 265 li. Prehistorie a historie problému přirozené ho světa .. . .. 278 Ill. Lidský život jako pohyb existence . ........ ... ..... . . . 314 Co je exislence? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 335 Autoruv doslov k francouzskému vydání díla „Pfirozený svěl jak.o filosofický problém"' ... .. .••. . . . , . . . . .. 367

Subjektivismus Husserlovy fenomenologie a možnost „asubjeklivnť' fenomenologie . . . . . . . . . .. . . . . . . . . . 379 Subjektivismus Hu serlovy fenomenologie a požadavek fenomenologie asubjektivní .... ... .. . .. ..... ... ........ . ....... 397 Filosofie krize věd podle Edmunda Husserla a jeho koncepce fenomenologie „světa našeho života" .... .. ............ ... .... 419 Celek. světa a svět člověka. Poznámky k jednomu současnému náběhu ke kosmologii . .. .. . . . . .. .. . . .. .. .. .. . . .. . .. . . . 435 442 Epoché a redukce. Několik poznámek .. .. . .. .. .. . .. .. .. . 453 Karteziánství a fenomenologie .. . .. . .. .. .. .. .. . .. .. .. .. Co je fenomenologie? . .. .. .. .. .. .. .. . . . . . . . .. . 497 STATI O PILOSOFECH A PfllLEŽITOSTNE TEXTY

Slova a věc i. Rozbor antropologické epochy evropského . 527 my~lení v ,,archeologii" Michela Foucaulta . .. .. . Husscrl~v pojem n:izoru a prafenomén jazyka .. ... ... ...... ..... 542 Kri1ika psychologického objekUvismu a problém fon menologick:é psychologie u Sama a Merlcau-Pontyho ... 550 Mu Scheler. Pokus celkové cbarakteri tiky ..................... 561 Profesor Ludwig Landgrcbc a jeho ,,Filosofie přítomnosti " ... .. 598 Maličko o Edmundu Husserlovi při pHležitosti ..... .................. 604 l IO. výročí jeho narození Heidegger .. ... ... ........... ...... . .. ..... . .. .... ... . ... .. ........ 607 t P. Herman Leo Van Breda .......... ..... .. .... 612 .. 618 Fenomenologický strukturalismus Romana Jakobsona . .. Karl Ulmer: .,Filosofie modemfho světa našeho života" . . . . 628

Úvoo

DO H USSERLOVY

FENOMENOLOGIE

(1965)

Edičnl komentdf . . . . . . . . .. . . .. . . . . . . . . . . ....... .... . .. ........... ... 63 7 Seznam zkratek . .. .. ..... . . .. ......... . . .. ..... ..... .. ... ...... .... . 66 I Jmenný rejstř(/c ... . .. .. . . . .. .. . .. . . . . . . .. ..... . ... . . ....... . ... .. . .. 663

I. Charakteristika fenomenologie jako filosofie a její vztah k historickým tendencím metafyzickým

Pfedbětný v_ ýmér Husserlovy fenomenologie. Vztah védy afi/o.,ofie. Oboji vz11iklo II Řeků. Filosofie a ma tematika jakn .rponrd,inf čin11nsti. Objeven( .,věta jako dramatu ?jevovdní u ió11ských pramyslitelll. Logika a matematika, jejich vliv na filosofii. vznik metafyz iky. Metafyzika kosmu, diivod jej11ro překondní. Modem { filosofie a véda na personálním základě. Abstroktné personá/11 í '-áklad. Descarres. empirismus. Ka111. Snaha o konkrétně perso11á/nf pojetí. absolutní logika. Fenome nologie: navázáni na Descarta. empirismu . její tendence protimetafy1.ická, ale nikoli pozitivisrickd. Bli f..ff cl1aralcterisrika jejích snah. problém jej( vědeckosti,

Fenomenologie E. Husserla je · ouběžné zamyš lení (refleite) nad smyslem věcí i lidského života. Zvláštnost Husserlovy reflexe spQ\!fv4 d4Je v tom, že: 1. toto zamyšlení chce být přísnou vědou. 2. věda je pro ně jeden , a dokonce hlavni, nejdOležitější, nejhlubší přís tup ke smyslu. a proto má zásadní a zákl>drú životní význam . Věda musí a dovede dát č lověku ooen „duchovní smysl". obsah a cil života . k1erého potřebuje­ me k tomu, abychom na světě a v životě byli skutečně u sebe, doma. A nebude tento smysl dávat jako prostředek k něčemu jinému a dalšť­ mu. nýbrž sama ve svém výkonu. ve vědecké činnosti. Co je však věda? Známe mnoho věd nlzného typu . od matematiky po entomologii a od rovnávací anatomie po selenografii. A máme rovněž s peci:llní vědu o v!dě, vědosloví. k jehož otázkám pa1tí, co véda je a co není. Ale uvádíme-li tyto vědy, k jejichž povaze ptece 9

Úw>d do Uu.sserlovy J~nomrnologir

musi patřil vědeckost , takže i ta zdánlivě nejnepatrnější a nejbezvý2.nam nčjši musí ji ptcds1avova1 celou. zní n m parndoxnč nárok, abychom považovali či nnost věd . krom užitku , za něco výsostného, co dává v životě všemu ostatnímu smysl a cíl. Pěstováni entomologie nám připadá hrou na úrovni filatelie . Formule , kterou jsme tak hleděli charakterizoval Husserlovu filosofii : souběžná reflexe nad ·myslem věci i ž.ivota jakot10 pttsná věda, jeví se z tohoto hlediska na první pohled přepjatou umt!IOstkou. Máme-li pochopil. te o umělustku nebéžl. musíme si ověfi l 1 původ ideje vcdy vědeckosů. k nč mu 1. dává přistup h istorický horizoat. obsahující její uod i vývin . V ědu ve mys lu soustavné souv islosti důvodu objevili statí Řekové v podobě matcmati kých nauk. Všem lč1111 nauk m, arilmetl c. geometrickým ob nlm. plíce. astronomii. statice . bylo s polečné. že poch penťm několik.a základních pojmu a vč l nenápadného. nebo do konce ban lnlho obsahu - lakovým dojmem aspoll pusob l ích na první pohled - byl v nich umožněn postup k překvapivý m. duletitým. často opět plodn m dťlsl edkllm , 1. nichž tádný nebyl pou1.e t vrzen. nýbrž i dok:luln - platil společně s předpokl ady . A obsah oněc h prvních vč1 b I vskutku v yčerpán teprve všemi větami 1. prvních vyvorenými. Řekové nebyli v ak pouze prvn í. kdo objevili fonnu sousta vné dedukti vní discipliny. Byli u!ž první. kdo nepoj ímali svět Ja ko sam zřej ­ mo l. Je. tě mytický člověk je v jistém smyslu - při vši své uvolněnosti od ins tinkti vnich automatismu a od 1.a puš těnl do celkové masy pHrodniho procesu - ve svě tě podobné jako kámen . krysllll. rostlina a ž ivoč ich : jako uvedená jsoucna je i on svým vznike m a l'.ánikem. svými úkon y i proměnami ve vý. lovném vztahu pouze k č stem universa. nikd y k světu v celku. Neboť mytic ký člověk vl Již dttvc, než se plá: Jeho vě­ dění pasivně mu sugerované jako něco ,dělen ho. povčděnéh - pově 1, mýtus - vypli\uje v něm již předem podvědomou prá1.dno1u . Ře­ kové j ou nynJ první. kdo se výslovně ptají na celek. který objímá všecko, ov cm i n . a úm se jim odhaluje prostý div všech divu: toto všecko jest a byú veškeren. tva není nic samozřejmého, jako dané jed• notlivosů života. Zatímco všecko částečné stojí na ntčem , na jednotli• vostech. souvi. lostech a posléze na celku. do něhož vše náleží. celek

1

Na 1om10

místě

v časopi sec kém vydání stoji: •Olevfít •. (Pozn. ,•yd.

I. CharaJcurlstikafrnornt'nolo,:it'

sám již nestojí na žádné včci.1 Vztah k tomuto divu je srovnatel ný Je n s takovými vztahy, kdy ptccbázlmc z bčtné navyklo ti do jiné životní polohy. na přechodu ze sna. pfi odbalcnlch, t..c všecko bylo jinak. při podcztenlch vzbuzených náhle otčím. kolem čeho j mc dlouho chodili nedotčené : je lo div-nosl, po-div. ú-div, 1'av1.1-a, 1'au1.1-u . Lcipzig 1924, str. 11 2, 120, 137 (Philosophische Blbllothek. .v. 192). - P ychické fenomény jsou u Brcntana vždy buď ptcdstavy, nebo se na (11,:dstavách zakládají. pfcdstava pak je vtdy pf-cd tavou oUeho, pledmétu. VI, též níže kap. TV.

26

Úvod do HuntrlOV)•f,nom, no/oglt li. Filosofi~ aritmt:tilc , a Prolt:gom1tn11. 1c t istl logict:

Kromě toho empirie, jakou je reílexe na jednotlivé prožitky, má za ptcdměl subjektivní realitu. Jak mOtc abstrakce z této empirie dospět k něčemu jinému než k empirickým generalizacím , a to ze subjektivnlch procesO, lotiž k objektl'lm, jakými jsou množství a čísl a, v nichž

j sou im plicitně ob aženy nutné a obecné pozna1ky? Odtud potom dvoj smys lnost Husserlova pojmu mnohosti, počtu a jednotky (něčeho): ornnčují na jedné traně přcdméty. na druhé straně něco subjcklivn.lho, a o tomto subjektivním není j asné. zdali je vzalo ve své empirické nahodilos ti nebo je-li tu pro tc! ptedpokládáno, te má nějakou ptlmo zachytildn u, nutnou strukturu, kterou tyto analýzy vypracovávají. Aniž je si 1oho rozdllu ja>nč věd m. usiluje Husserl ve .-•c analýze vzniku ari 1me1 ických prapojmO o něco jiného než o empirické zákony toho10 vzniku: usiluje o nutné o v numosti nahlédnuté zákony toho, jak k ni m dospíváme. A paradox tohoto dospívání k nim je ten. te rozbíráme sice subjek1ivní proces, ale takový, že jeho výsledkem m,lže být objekt ivn.I. před­ mětná struktura . Jaká mu í být povaha tohoto subjektivního procesu . aby jeh vlast ní vobodn:i. na vlastnostech daných ptcdmětO nezávis lá Ci nnost mohla dát vznik opě t ně emu objekti vnímu? Užití výrazu „p ychický vztah"' je tedy sice pochopitelné, ale výraz je rov néž dvojsmyslný: na jedné straně je tento vztah motn pojmout j ako psychickou realitu, na druhé jako něco ideového, jako obe nou jednotku. Ti. kd zdOr.izňují stránku ideové jed nory v této ekvivokaci a pohlí1.cj í na Filosofii aritmetiky z hlediska Husscrlovn pozdějšího vývoje. prohlaš ují, že de facto zde Husserl ji ž provádí „konstitutivnr· rozbor čísla. že uvažuje, jak se ideová jednoUJ utváti v ji lých typických myšlenkových procesech." ,í:,e existuji útvary, které musí být vytvořeny v myš lenkách, aby ex.istovaly [ .. . ], je in nuce myšlenka konstituce :·

" Z. všechny buď1e1 uvedeni O. Becker, Di, Phi/osophi, Edmund HUJs,r/"s. in: Kanwudi,n 35 (1930), str. 119- 150: W. Bieme!, Dl, ,ntsch,idtnd,n Phasen 1'011 Husserls Phi/osophler,11. in: uitschr/ft flir Phllosopl1i.,che Forsd1ung 13 (1 959), lfiustrl-Fwsc/1rift, str. 187- 213 ltét ln : W. Ble.mel, Gesamme/te Sť'11riftl!n , sv. I, Stuugan-Bad Cannsran 1996, str. 59- 951: R Sokolowski , T/1e Formnt/on of lfiuurť., Co11rep1ofCons1iw1/011, Den Haag 1964. Sir. (9.

praví W. Biemel." Ovšem Hu serl se zde pouze živelně oddává pfiro7.cnému smyslu ideových útvaru jako obecných jednotek , neklade si je~tě problém, jak se m!lže obecné „objevit" v individuálním, nereálné • reál ném, protože jej jasně nevidí. Následkem toho. vložíme-li do tex tu sami již rozdíl mezi názorem Individuálního a názorem obecniny (a1' běží o ideovou entitu, zákoni10,1 nebo struk1uru) a rozdll mezi vědomím v nahodilé ind ividualitě jeho prOběhO a v je ho funkci umožnovat zkusenost o nahodilém a jednotlivém , pak m,lt em" ry10 analjzy i!lu. jako b ' bět.clo o 10, co později hude ry1.c fe nomenologickým popisem a konstitutivním rozborem. 2c Hu sserl zde je v"kulku na vahách . ukazuje 1ét okolnost. že poj m mnohosti a počt u (základního čís la ) vzniká zde u něh o reílexí na „kolektivní spojenr·. na pOvodně subjektivn í či nnost . Toio subjektivní 1tdvá se aktem reílexe objektem, nebylo jim tedy dosud. Husserl nemá tehdy rovněž je š tě onen pojem . ubjektivního prožívání j ako intenci onality. který objektivní reali ty činí vždy jednotným ,,pólem", při řazený m k zákoni t ě reg ulovaným prožitkovým mnohostem. Drtí e ješ1ě Brentanova pojetí intencionálního akt u. pfi něm ž pfcdmět a akt i odpovídají stalicky: představě odpovídá předmět, soudu jeho teze. lásce č i nen visti pfijetí č l zamí tnu1 í. Pouze v ptípadt arit" ~1ických prapojmtl nastala jaktlsi d ynamizace, po.rž podstatně mi mM.e být pHstu pné jen v modu „kvazi"-prožívánf. Nemáme něco podobného pře d se bou v případ ě zkušenosti o druhém? Uvedeme Husserlovy teze o zkušenosti druhého s j istou nuancí. která je dána shora rozpracovanou distinkcí mezi vtě lenou svo bodou. mezí t ě l e m-s ubjektem a t. ě lem--0bjekte m , která j e u Husserla pouze naznače n a. Podle této nuance hraje v zlcušenosti o druhém právě zkušenost ,, těle-objekru úlohu prvořadou . a zákl ad ě zkušenosti 1ěla--0bjektu stá· vám se te prve věc í mezi věc m i. věcí na téže úrov ni jako předmět y v mýc h perspe k1ivách. Z ku e nost o t ě l e--0bje k1u , zkušenost o so bě 1• tferf o.,obé. která v primordiální sféte je již zastoupena, ale j e zde č ím · .si podslatnč neúplným, margináJnfm , v souvislostech zkušenosti o druhém s jeho vlastnf zkušenosú (k níž pak palH zku šenost o mně, pochopiteln ě zprostředkovaná zkušenosú o mně jako objektu , .. v třetí osobě") se dostává do centra. K pochopení způsobu . jak se konstituuje druhá bytost. druhé já v mé vlastní zkušeností, je třeba zdOraznit toto: Vlastní život, vlastní prožívání mOže být vždy pouze buď aktuální rcílexí zachytitelné, nebo dané ve zpHtomnění. ve vzpomínce jako pří­ slušné k témuž proudu ; potom však to je neaktu ální fáze. Akruáln osr a zpřftomněnf u téhot já se vylut ujf. Nicméně existuje něco jako aktutflnf zpřfrom11ěnf já. Kdykoli vidím , slyším, hmatám , afektivně cítím ti reaguji na cizí tělesnou pHtomnost. kdykoliv mám v živé zkušenosti druhý organismus, druhé živé tělo, mám před sebou - zprostředková­ no jeho obrazem - rělesn é chován(, tj . existenci v subjektivním těle, a tato existence ovšem emanuje u něho neméně z čistě subjektivní oblasti. jako má vlastní. Mám v tomto objektu bezprostředn í a samozřej ­ mé vědomí o subjektu, neméně než ve své vlastní. osobní vzpomínce.

152

153

Ůvod do Husserlovy fenomenologie

VIII. Konstituce těla a j eho jednota - Zdvtr

Ale na rozdíl od vzpomínkového objektu, v němž si zpřítomňuji sebe, mám zde subjektivol objekt, kterým z uvedeného ddvodu (že je neméně aktuální než j á sám právě jej vn/mající) sám být nemohu : tedy je to j iný subjekt, jiné, dru.hé já. Toto vědomí o druhém já nenl ve zkušenosti dáno jako úsudek. Ve skuteč nosti se též o takový úsudek neopírá, nýbrž úsudek pouze explikuje. či ní zh:telným. proč zkulienosl o dru.bém jako lakovém není nic absurdního, co by živé pokračování jejích syntéz mohlo dementovat. nýbrž že obsahuje rámce a pravidlo své možné ve rifikace i falsifikace. Tam. kde pokračuj ící zkušenost o ž ivě osobnlm chování dru.hého. které se projevuje v těl es ném zjevu. se potvrzuje. máme před sebou reální organismus na rozdíl od pouhého zdání organismu . který jako takový ..pouze vypadá" (loutka. obraz, iluze). Hus erlovo pojetí zkušenosti druhého není tedy nijak ob měn ou empiristického. které .,vcílěnf' považuje za úsudek z analogie vlasrniho prot ívdn(. Za prvé druhé já je u Husserla úplně origi nální subjekli vní s1ru.k1ura, která náleží k zákl adn.ím modalitám subjektivity jako lakové, právě tak jako jd t ivé přfromn ost i a jeho objektivace v bezprostřední a pros1tedeční vzpomínce. Bylo by motno Hci , tc celá Husserlova analýza je rozej mu1im 1é10 Ideje rvoj. tví a způ sobu . jak se realizuje v naši zkušenosti. Další momem, v k1erém je 1fcba ro2.plý li1 určitá nedorozuměn í, t ýče se způ sobu realizace 1é10 modality subjektivního bytí. Zkulienosl druhé osoby. reali 1.ace 1vojs1ví. předpokládá zkulienos1 o sobě v prvnf a rřeli o.wbě. Neboť celá „projekce" subjektivity, či lépe ověřo vání ideje 1vojstvi ve zkušenosti před pokládá přflomnos1 něčeho . v éem je mi 1vojslví. druhá subjekli vi ta, dána a co samo není subjektivní. nebo( živé daná subje kti vita je má a zpřftomněnd je cizí: plíto mnost dru.hého jako rakového ve m ně musí 1edy být non-subjekti vní: a dochází-li k ní lim. te ji chápu jako obráce ný. zrcadlový obraz mého vlasm.ího jevení na vntjšek, pak musí loto jevení se na vnějšek být i pro mne dáno jako něco asubjekli vn.ího - tedy se musí odehrávat ve zjevu mého těla-objekru. Husserl považuje za prvotní a nepostradatelnou vrstvu jevení se druhé ho tzv. aprezentaci. Aprezentace je dru.h asoc iace, původn ě úplně pasivnJ. kterou se objektivní zjev mého subjeklivm110 těla, těla ko naj íc ího a chovajícího se v daných situacích. se samozřcj mosú automaticky sdružuje s obdobným zjevem druhé bytosti : ruka. v níž jedná m , s ru.kou . v níž nejednám. nohy. po nichž já c hodím. s nohama, po nichž

nechodím já, hlas, který já vydávám, s hlasem , který nevydávám; rozumí se ovšem, že perspektiva na tylo předměty je též nlzná; aprezentace je sdružuje v léto různosti a přes tuto nlznost. Neúyla by vfak mov,á, kdybych jd sám pro sebe nebyl již dán jako v objektivitě, v odcizenosti jsouc( tělo. Zde je pak nejhlubší, .,transcendentálnť ' význam objektivní t ě les nosti - je mf lem , na které teprve může navazoval realizace 1vojstvl. PrvnJ a třetí osoba j sou vnitřní pfedpoklady realizace osoby dru hé . Druhá osoba je ve svém významu osoby odvozena z osoby prvé , ve s vé verifikaci z osoby třetí. Naopak se však uká že rovněž : jsme-li ve s větě rov ně ž věc í mezi věc mi. která je na úplně slej né úrovni s tím. co se verifikuje pokračujíc/mi syn1ézami, pak je 10 díky dru.hé osobě, kte rá ná.s 1ak10 předmětně vnímá a jejíž stanovisko p řij ímá me 1ím. tc z.k ušenosl dru.bého uvádíme se vou v syntézu vzájemného krytí: dru.há bytost - druhé bytosti - nás samotné o bjektivizuji zároveň se vše mi ostatními věcmi - svět se tak stává světe m pro všecky, s věl em s obecnou platností, a v 1om10 rámc i naše subjeklivní prožívání i s na~ím l ě l es n ým subjektem se stávají pouhým „v ni třním pohledem" na objektivní organismus.'"' Nyní však provádJ Husserl d~ležitou o peraci. která je zv l:B1ni. transcendentální paralelou k této radikálně objektivizující úloze dru.hé oso-

154

155

Úvod do Husserlovy fenom,no/ogie

b y. zesvětšťujíc! všecko subjeklivnl a vydávající je v m oc světa. Talo radi kální objektivizace je provázena sebezapomenuúm, zapomenutím toho. te druhé já je konsli1Uovaoým tltvarcm, který předpokládá hlubší. radikálně subjektivní vrstvu . Toto sebezapomenutí se týče mého vlastního já v první osobě, v němž byl již odkryl reduklivnlm poslUpcm transcendemální subjekt. Odkrytí transcendentálního subjektu v sobě vede k uznání primárnosti první osoby. Toto uznání j ejí primárnosti však musí být. je-li důsledné , nejen uznáním primárnosti vlastn i první osoby. nýbrt první osoby kterékoli. libovolné, všech: musí vést k uznání. te druhé já ne ní možné pouze jako idea jistého objektu verifikujícího se v postupné zkušenosti. nýbrt. vý hradně jakožto jd. tj . jako fungující subjektivita v první osobě, tedy posléze téžjalw rranscendentalita . Je-li cesta od pramenného a svobodného já k monddé (tj . ke konkrétnímu rozvinutí já v poli jeho zkušcno li o světě) nutná, vnitřně logická cesta , pak je nutno jít i dále a uznal, že nemohu klást pouze vlast ni monádu . nýbrž transcendenrdlnf 11n iversum mondd. z nic hž ka ždá má svOj o rig inární. svobodný pramen . A lo znamená : nesmím reduko vat pouze své vlastní. souk:romozku šenostn í názory a míněni. svou v las1n i světovíru. . nýbrž musím polu s nJ a v ni redukovat i zku··e nos1 dru hýc h o světě přijatou do mé vlastní víry v svěl a obsa.tcnou v ní: musím provést i11ters11bjektivn( redukci a rozšffi l tím subjektivitu . m10 původní první osobu . v celou pluralitu prvolch osob, které ve vzájemné souhfe a ko ntaktu prováděj í své konstitutivní sy mézy. Na 1010 1ransccnd e nlálně- monadické universum je potom třeba vz1áhnou1 veškerou objektivitu a s ní veSkerou tvorbu smys lu a význa mových tru.klUT. Zde je ceprve poslední dno, k němuž vede otázka po založení. po vy kazujícím se smyslu vší zkušenosti . Zde je pak místo. kde je třeba připomenout jisté úvahy o povaze redukti vního postupu v jeho vztahu k reflex i, které Husserl rozvinul v kritickém tlsilf o fe nomenolo gii redukce, hlavně reduktivn í epoché. '"' Husserl se nespokojil ,,karteziánsko u" cestou k transcendentálnímu očištěnému vědomí, kterou již známe z předc hozfch výkladů.' °' Karteziánská cesta přes krillku věděnl o světě a jeho evidence,

'" Srv. E. Husserl, Errre Phi/osophie ( 1923- /924 ). sv . li, 40. Vorlesung, vyd. R. Boehm, Den Haag 1959, s1r. 86--92 (Hussuliana. sv. v1m. "" Srv . výše kapitolu VI. [Viz sir. 8S-l 13 tohoto svazku.I 156

,., Talo poznámka o nezbytnosti objektivního l!la ke zkušenosti o druhém jako takovém , spolu s výkladem o sebeobjektivaci ve zkušenosti o vlastním 1éle jako pfedmttu n ve zku~nosti o druhém, ukazuje. te není dobfe matné c,Jou zkušenost o druhrž něco teprve my§/en fm vwnsrruovaniho. Prostfedkem myšlení !Oholo ve vlastním s mys lu jsoucího je nauka enlil pouze ve spontaneitě naší mysli pffstupných: matemalika . Ta nás učí formuloval pravé objektivní souvislosti, strukturní přírodní zá k.ony . Mezi ně budou náležel i ty, které budou jednou formulovat prav idelnos t výs kytu naich insti nktivně daných, subjektiv ních fenoméníl. Subjektivita se tak stane sama dependencí, projevem objektivity . Další moment nepřirozenosti spočívá v lom: matematicky-kau zální metoda má ten účin. že její pů sobnos ti se ocitáme rázem ve světě věcí 11 sobl, jichž pouhým s ubjektivním „odraze m" je náš bezproslřcdn í svě t. Pronikáme tedy přece j en k „věcem o sobě". které na druhé straně jsou čím si pod statně neprožíva1elným . J.,me v dvoj(m svérě, v jed nom svým myšlením, v druhém ž ivotem . Tento rozchod je defi niti vní, ničím jej pře klenou! nelze . Subjektivně nejdílleži1ěj ší mo ment umělosti je,. tom. že s ubjekt je vy loučen nejen z přímé účasti na chápání s vě1a, ale též z účasti na akci v n ě m. prolože co se ji ve s ku1cčnos1i účru tn í, není subjekt žijící a pro• žívan ý, nýbrt jeho neprožívaný materiální podklad. Je nyní dtlleži1é : transgresus do fyzikál níh o svěia „věcí o sobě" e děje z toho, co je bezprostředně dáno. a to je s ubjektivní. zajištěné s a111ojis101o u vědomí. objevenou De scartem. Nosnost tohoto transgresu l.llv isí na spolehli vosli našich objekti vně-rac ionáln ích pojmtl a metod, hl av ně matematických a metafyzických (s ubs tance. kauzalita). Proti těmto třem frontám se zvedá s ke pse moderního e mpirismu . Talo s kep· se má ten následek, že transgresus do „ věcí o sobě" je opatřen o tazníkem. stává se problematickým . následkem toho dichotomie svě ta se na první pohled zmJrl\uje. I fyzikální ko nstrukce se red ukuj í na v podstatě subjektivní, empirické struktury subjektivní zkušenosti . Ž.ijeme proto v jednom s větě ; i tam, kde mys líme, le nto ži tý svět ve skutečnosti nc ptck.račujcmc. Zato se stává problcmalickým „onen svět" a s ním matemati cká pffrodověda. Pozitivismus Je nyní pokusem spojit o nen jednotný, ač ubjektivní a (k s ubjektu) relativní svět, který prožíváme, s metodami matematické přírodov ědy. Tohoto spojení se má docílil obětováním „metafyzických" pojm ů su bstance a kauzality . Mají být nahraze ny vydatn čj~ím

s 11~/ie

Pfiro:.ený .n·,!1 afennm,nologit

užitím pojmtl relace a funkce . Užití matematických metod se vykl ádá jinak ne ž v mechanistickém svě t onázoru . Neotvírají jiný věl . nýbrž. jsou pouze jinou ne ž btfoou teč! o to mto prožívané m svě tě, tečí pfcs• ného ptcdvídání. Ptedvčdecký i vědecký svět se lak oči ti od v~eho. co jej překračuje jinak ne ž relativně a prakticky. Tak dojde k „očis l ě zkušenosti" a do znač né míry i k návratu k „přiroze nému názoru světa".''' Tak 1edy vznikl problem ptlrozeneh o náZo ru sve1a a k o re l alivnč ptirozeného světa . Problémem je. pmože diagn óza nemoci ani naord ino• vaná terapie nepřesvědčují všec ky. kdo o lo mlo pro blému uvatuji. Na doklad toho uveďme řadu hlasO. kleré pretendují na hlub i d iag nózu.

Metafyzik.a mechanismu mtlže být a byla význačnými filosofy ve své podstainé s ložce ruzně definována. Whitehead mlu ví o „dicho10mii" pfírody a s v ětového názoru . která se táhne v pod statě zpět až k řecl-ý m atomis lickým koncepcím.,.. Burt1 hovoří o soubttné změně v ko nce pclch I) realit y. 2) kauzalily. 3) lidské mysli : realita se c hápe nikoli jako svě t kva litalivních věcí. které nám prezentuje názor. nýbrž pous tatnf matc ma1lckých entit a re lací; z půso bnosti vylu čují se finál • ni mo ti vy a kauzalita se stává ryze eficienlni: kvality krom gcometrizo• va1clnýc h se re legují do s ubjektiv ity, mysl se konfinuje jako reflex d o mozkovýc h dějů .'" Hu sserl položil hlavní váhu na úlohu , kterou 1u hraje osam os tat ně n i matema tic kýc h idealizací j ako domn ě le jedi ně pravého. jedině o bje kt ivního s vé ta. '" Koyré ukazuje. jakou úlo hu ve vzn iku ko ncepce měl plato nismus již o né první ge nerace mechanisttl od Kopernik a ke Keplerovi. zdtlraz ~uje též platonis mus s amotného Gali lei ho - kosmický matematis mus. "' He idegge r a Heideggerovi žáci to tn úd o bi c harakterizují metafy zick y nej mnoh ostranněji. se nah o u k posledním o nto logickým zá klad um, ale též ncjrozc . pronik nout vlá t ěj i . He idegger moderní vědu celou považuje ne za spojeno u s meta fyzi ko u . ný brž za ex tré mn í bod. k němuž d os pívá vývoj vši mcla fy zi k y. Metafyzika je zvrácené pochopení bytí. kt eré z po ds tatné nc - pfcdměmosli 1ohoto prazákl adu v eho dělá pouhý ptcdměl. pouhou

''' Pravt v souv,slosli s vývojem moocmf fyziky . při konfrontaci tohoto vývoje s pozitivistickou koncepci vtdtnf joko pouhého exaktmbo popisu empirie, který ji zásadně ncpfekrnčuje. doch:lzl ke kri1.1 mechan istického ná1.0ru. Mechanismus ve své klasické podobě je kombinace korpuskulární teorie s absolmním prostorem a čase m N'cwtono,•ým: 10 j~ou hlavn{ pi'cd~ t.1vi1clé o n ěch

.,vtcf o sobě" Jeho metafy ziky. Dynaíllika a n:iukn o gmvltac1, tyto dvě nelo• 101,né 1corie sil. korpuskulární tcone kombinovaná teri! sil sídlících,, hmol• nýc.:h elementech. mechanika bodu. pevného tt1c.sa, dokonulé tc. utmy. nau k.a o v nitřním tfenf, o pru1nosu , analytadá mechanika se druži ly k těmto ptedsta• vám. Jej ich velká upliluM:eje nebeská mechanika. Vývoj j in)'ch odvětv í fyzi kálních , neméně ma1ema1ických. ale nezávislých na korp115kulánúch ptedstavác h klasické mechanik y (tedy na jejich „metafyzic• kých" pojmech substance) a na jejich pře dstavách o v1.:lje mném pOsobení (viz druhá termodynamická vě t a ). vede plk k ot:lzce po jedno1né mctodt fyzik:11 nfch obord a po J•Jich vzájemné Závislosti a odvoduelno,Li. Tak napt. 1ennody, namika ve své gcnerall1.11ci Jako energetika se sna1! c1ablovat jako všeobecná véda, prostá „metafyzických" ptedsiuv a modeh1. (2.c pojem energie sám je substanční pojem, lj . konzervačn í, un ikalo s1oupencOm ene rgeti smu .) Vedle klasic ké mechaniky se etablovaly bez korpus kulárnfch ptcd, tav optika. nauka o clektromugnetismu. Jestliže korpuskul ární ptedstavy slavil)' svůj vjezd do termodynamiky s kinetickou teorii tepla, pak její vývoj ve s1atislické mechani· ce se dal opět cestou nenázorných abs1rakcí. - Klasic ké pted. 1:1vy o pohybu hmotného t ěl esa v absolutním pros toru a času nilr.lzUy pak m, pokus M lchel. onOv-MorleyOv Isrv. A. A. Michelson, E. W. Morley. On the Relatl\>e Mo1io11 oj th ť Ea rtli and tht /..,uniinif~ rous Ether. in: American Journal of Scienct 34. 1887. sir. 333-345] a klasické ptedstavy o kontinuálnosti procesu šířeni elek• 1romagnetického viněni na záhadu rozdě l e ní energie v spektru če rného 1 ělcsij ; tfm do~lo k nkutní kri1j mechanismu . - Viz o vý voji fyziky v 19. stol. a jej! krizi: O. Costa de Bcouregard, Lo Notifm de Temps. Paris 1963. lntroduction. str. 17-:28.

204

a,

"' A. N. Whitehead.. Scr,nc, and M"'l,m World ( 1925). New York 1949, str. 1-:20. (Pozn. vyd.) '" E. A. Bum. The Metaphysíca/ Foundations oj Modem Physícal Selenu. Critiťa í E.t.,ay, London. New York 19:25. sir. 300 n. - Kniha má na obálce odlišný tírul : Th~ Metaphy.,il's o/ Sir l .mac N1!wto1L An EssaJ' on th, Mewphysical Fo undatí1>ns oj Modrrn Sciena : pozdtji byla vydávána pod ,.kráceným názvem T/,e Metaphysica/ Foundations oj Mode m Sci,nce. (Poin.

A Hístorical and

\')'d .J i.u E. Husserl, Die Krisis der europiJIJdu•r, Wlssenschaftt!tt rmd die. tran • J;.~•11d~ntal~ Phiinomenolog ie. in: flusJerliana . sv. VI. vyd. W. Bieme ). Den Haag 1954 ( 1962'). sir. 48- 54: česky: Kriu evropsl()'ch vld a tran.sctndentdlnl j,nom,no/Qgie. pfel. O . Kuba, Praha 1972 (1996' ). str. 70-75. (Pozn. vyd.) 1 1' 1 Sr.·. A . Koyré, From tht Cloud World to th~ lnfinilt Universe. Baltimore 1957~česk y: Od u.zu,·řeného svito k nrlconeéni mu vt!m,frv . plel. P. Horák.,

Praha :2004. str. 32- 83. (Pozn. vyd.)

205

..J

Přirozený

Studie věc. Metafyzika mechanismu je zároveň projevem oné met.a fyziky. kterou je toto zastirajíci. nechápající „porozuměnr· bylť, jež praktikuje moderní technika.''° Ústřední filosofická formulace této praktikované metafyziky je věta dilvodu, principium rationis, jak je po dvoutisícileté inkubaci formuloval v 17. století Leibniz jakožto princip nezbytnosti dilvodu pro vše jsoucí . 1" Heidegger tento princip vykládá jako princip universální spočitatelnosti a vypočilatelnost.i. Nic není. neexistuje ji nak. než pokud vyhovuje tomuto principu, tj . pokud hoví a začleňuje se do požadavku v~eobecného zajišfování vypočítá váním . Tento princip je tedy totožný s pfisným. exaktním zptedmčtněním jsoucího. Toto 2.předmětně ní přeměňuje jsoucno. universum v ptedrněl, který se staví pted subjekt; subjekt, zajišťující se ve světě. staví je před sebe. aby je mohl zvládnout. Svět se v tomto smyslu s tává před -s tavou . V tom smyslu je potom celé moderní údobí dobou „obrazu světa", pojme-li se slovo „obraz" ve smys lu „ zpředmělněn f" , .,představa pro subjekt", ,.protěj šek výslovně z:di'.ivodiiující a vypočítávající činnos ti subjek1u"'. ,,útvar před-stavujícCho. vy-tváření, vyrábění" . Anglosašlť auiofi podávají diagnózu. která proti poz.itivismu přináší jen jeden nový bod : j ou si vědomi toho. že každá koncepce . která vystřídá mechanismus. bude opě t celkovou filosofickou koncepcí svě1a a v tom smyslu opět metafyzikou. To pozitivismus neuznává, míní e 1o mu vyhnout svým relativismem, svým praklickým pojetfm pravdy jako empirického osvědčení. (ŽC tento pojem pravdy nemůže platil pro vlastní koncepci pozitivismu . ta že pretenduje na vystižení slavu věcí, jak je. a nikoli pouze, jak se osvědčuje , jim uniká.) Hlubší momen1y ke kritice pozitivistic.k ého pojetí návratu k přiroze­ nému světu podávajf Husserl a Heidegger. Abychom je mohli zhodnotil, musfme se ješlč vrátit k rozboru pozi tivistické koncepce . Pozitivismus chce odstranil dichotomii světa na fyzikálnf příčinu a subjektivní následek (101iž obraz-odraz fyzikálnf pravé reality). Fy-

" " M. Heidegger, Die Frage nach der Ttehnlk , in: týž, Dit Tech11ik und dle Kehre, Pfullingcn 1962; česky: Otá zka 1echniky, in: Vida. tuhni/ca a zamyllenf, ptel. J. Michálek. J. Kruž{kQvá u I. Chvatllc, Praha 2004, str. 7-35 . (Po.-i. vyd.)

svit a fenomenologie

zickou i psychickou realitu proto redukuje na jednu rovinu , kleré"' Hká rovina ,,neutrálních dat". Talo rovina je materiál, z něhož se růz­ ným typem vzájemné vztaženosti utvářejí, konstituuj/ předmětnosti fy:tikální na jedné, psycho-fyziologické na druhé straně. Fyzikální souvislosti jsou souvislosti neutrálních dat, pokud jsou závislá ve svém výskytu navzájem na so~. Psychofyziologické jsou takové, které z.ávisejí na urč itém „systému C". který sám o sobě je sice rovnH souborem neutrá lních dal, ale reguluje takový zvláštní společný výskyl neutrálních dal, který bychom mohli nazval „soukromou' " perspektivou na celek universa"."' Tento obraz světa (.,přirozený") má dva velké. nepřiznané předpo­ klady. I . ,.Neutrálnl rovina'· není ve sk utečnosti neutrální. nýbrž je subjeklivní. poněvadž kdyby subjekt.ivnf. totiž prožitkovou rovinou nebyla. nemělo by smysl tvrdit přímou danosl předmětu v závislosti na systému . V lé to rovině se skrývá ve skutečnosli Descartem objevená rovina sebejistoty vědomí zatemněná zpňsobem, kterým ji recipoval anglický empirismus. 2. V rámci neutrální rovi ny se vyskytují dva z.ákladně odlišné typy mome ntů jsoucna: prvky č i data a funkc ionální souvislosti jejich výsky1u, v podstat.ě matematické zálcony. Vedoucí úlohu . a proto pravou rea.litu mají neméně než v mechanismu matematické zálcony. Ty to jsou. které regulují výsky1 clcmentO. Ale krom výskytu i jejich povahu. Neboť majf-li tyto elementy vyhovovat o becné pHrodní z.ákonitosti, pak musí být argumenty ve funkcionálních souvisloslech, které tyto zákony udávají. To z.namená, že musí mít povahu přiřadi1clných elemennt Neutrální clcmcnly nejsou zkušenuslní dala, nýbrž jsou požadavky matematfoké konstruovatelnosti. Jsou pozOs1atkem mechanismu přímo v jádru tohoto „p!iroz.eného" ná-

' ' 1 V au1orském strojopisu. který je opraven Patočko·vou rukou, je na tomto mlsté vsuvka: •se u Macha, Avenariu, B. Russella atd.«. (Pozn. vyd.)

' " V autorském strojopise a ve slovenském vydán! s1ojl: •soubornou• . Srv. konec I. odstavce na str. 208. (Pozn . vyd.)

' ' G. W. Lcibni1., Diuours de méraphyslque (I 686). § Xlll. (Pozn. vyd.)

,w V autorském strojopise doplnéno: • tj . na celek vfech dat. 1edy i na sebe •amu• . ( Pozn. vyd.)

206

207

Studie

Pfíroze11_\: S\ 'i!I a fe11 omenologie

zoru světa. - Závislost subjektivního pro!lvání na objektu se nijak nezmenšil.a 1Jm, že „syst.é m C'" se stal sám souborem elementtl . Proces výskytu elcmen10 v kon1extu soukromé perspektivy zůs1al slejně závislým na neosobním procesu jejich výskytu v čistě objeklivnfm systému C. - Máme dvojí pojem ubjeklu. jeden všeobsáhlý. klerý se kryje s „neutráln( rovinou ... v níž se „konstiluujr• fyzikální i soukromě-per­ s pektivnf souvislosti. druhý partikulárnf. to tiž pojem oné soukro mé perspektivy závislé na objektivním systému C. Pozilivismus přijal tedy z mechanis mu nc!kt.eré zálcladnJ předpokla ­ dy be1. vš í kritiky . Zaprvé předpoklad . že pravá realila jsou ma1ema1ické vztahy. aniž zkouma l. co j sou. jak k nim dochá:d. jaký je jejich vznik ve z.kušenosti . Pomocí lohoto předpokl adu sám „ přirozený"" pří­ stup k světu odcizil ještě více jeho původní povaze. poněvadž pfímo do jeho prožívané povahy. nikoli pouze do jejf příčiny zanesl objek1ivně-ma1ema1ickou věcnou strukturu. Poz.itivismus je tak pokusem ujistil se. že nepřiroz.en-ý svět byl věcí pouhé tradicionalistické. zaoslalé interpretace - nahraďme metafyziku dů s ledně logikou a matematikou a bude vše v pořádku . Za druhé předpoklad. te všecko. co jest, se ve svém bytí nakonec musí vykaz.ovat na rovině j istot, která je rovinou dat; a rovina ji 101 je rovina subjeklu. Oba tyto předpoklady podro bili však ve s vém poku se d o brat se ,, temnu krize modemího objektivistického myšleni východiska ftlosofové, kleli zároveň „přirozený svět" rehabilitují mnohem radikálněji než pozitivisté, fenomeno logové Husserl a Heidegger. každý ovšem Jiným zpi'.isobem.

Nežli postoupíme k zpi'.lsobu,jak uvedení myslitelé rozvíjejí a obnovují 1éma „ptirozený s vět", ukažme s i v několika taz.fch jeho životní význam: proč je vlastně loto téma důležité , k čemu je tteba je fešil. Filosoficky na prvním míslě je snaha dopáual se pod povrchem všeobecných zdánlivých jisto! skutečných otáz.ek. Samozřejmost , s ktero u nám vládne metafyzika vědy a techniky (č i lépe : technovědy ) , učinil opět 01ázkou. Tímto zproblematizovánfm samozřejmého uvol nit pohled . Uvolněným pohledem 2.achytil možnosti myšlenkové i životní,

o k1eré nás dosavadní zaujatý zrak ducha ochuzoval nebo kleré nám pHlifoou šetmoslí 2.akrýval: prostě vystavil se hlubší pravdě zakryté loUlo melafyzikou. S lím vš ak souvisí aspekl, klerý se nelýká jen samolné filosofie a ryze duchovních ob lasti vňbec. S onou metafyziko u mechanismu tlzcc souvisí netušený rozmach lidské moci. ale 1e nto rozmach. mí, 10 aby se č lověku stal jednoduše prostředkem umoc ně ného živoia. vedl nno pak k ncjrozsáhlej šfm hi s toricko - spolcčenským karnkly smúm . Teprve jí I yly um žnény 1ypické . p lečc n sk é zjevy moderní doby. ,peciálné modern í kapitalismu ·. vyrůs1ající 2.e s1ej ného ex1ré mn ě objekti vního pos1ojc k lidským věcem. podrobující I idské poměry . lej nč ,., ko ni1ému kalkulu a pracující přfm o s mechanickým modele m lidských vztahtl. V ji s1ém myslu lze řici . že německá kla~ická filosofie s dialektikou jako s vou syntelickou. nejvyšší. lolal ilu restiluující metodou byla pokusem odpovědět na my~lenkovou i životní situaci , k1crou s lvořila realila i ideová struktura moderní mechanistické metafyz.iky. Problém přirozené h o světa by se podle loho mohl definoval jako táž olázka v nové hislorické situaci a na nové úrovni. V době. kd y klasický kapilalismus přešel v mono polní superkapitali smus a kd y laké jet,o kritický sok. socialismus. mě ní své form y a ko nstatuje kriticky zjevy odcizeni na svém vlastním spol eče nském těle. je polo:!en[ otázky ptiro1.cného svě ta věc í naléhavou - i kdy ž neslibuje a neodhaluje rovnou 2 sáhlé dů s ledky . Zaměříme-li se na předmět jako na 10. oč v proli nf loho k1erého typu běží. tj. nevy šetřuje me - li jej v jeho vlastni pnvut.c u zákonitosti. nýbrž jen jako pfedmt!111ý pól. který orientuje 1k 11 cnost o něm (v Lom spočívá „inlencionáln í charakter" našeho pro-

'"" ,.Rcsio" je u Husserla nejvy!!f rod. jcmut jsou podřa,.ena jistá podstatná ted y odpovídá ari. totel. ké „kategorii". Husserl však chce pojem kate-

i•nlc rc1.crvovat pro so učást formál ní obla.sti. tot iž obor význa1111l ; odtud nm•)1

určení,

244

l1tr111f11

245

/-lu.u·er/o ,·afenomenolog ie a „Karte:_idn:rki nrt1tcdnictvim bytí. vyl átí již i jin:! jsoucna - samo js ucno individuacc '! ej., o u věci ve své j . oucnosti. ve své individuál ní určenosti, vždy bytím pro jiné, nejsou vtdy jakožlo určitá ind ividua mi mo sebe, v j isté m pro~tředí. led vtdy j it tím. co ''Y ·toupilo ze •ebe . eni svě t jakolto universální pro,t red . ja• ko110 pros toročas v~c z.pro tredkujicí a obsahují í. .lároveň tím un ivers lnirn byúm. jež dovoluje jsoucnům ko munikaci. vys1oupení ze sebe jako podmínku . aby byly tím . čím j ou? Nebude možno tím10 zpOsobcm recipova1 do o ntologického kon1ex 1u >Vět v si lném s myslu slova. svét existující samosta1nč ? Nehude re,tl • tuována stará, pradávná cpw~, jako lll!)("Ít , vl dnoucí ve všem jedn tli vém? Cím je bytí j soucího pro nás : základem , na němž stojíme, na němž j me. teprve tím , čim jsme jakožto j oucno. jehož bytí . počí v porozumění. timje časoprostor pro věc i - neindividuovaný. předcho­ zí. celistvý rámec vši individuace. Sám nedílný vše odděluje a zároveň spoj uje; je celkem, klerý není složen z čás t í a s každou část í nesoumě ­ řitelný a v každé zároveň cele obsažen. Není to jsoucí věc a je temati • zova1el ný jen ve vztal.ich. jež poskytují ptedměty v něm. Zjevován í věcí. jež um ožňuje. není zjevování pro subjekt, nýbrž zjevováni jakožto vystupování do ingularity. vznikání. Je lo zjevování, k němuž j . ou singularizované vtci samy vnitřně lhostejné. zjevování sobě amému nezjevné, zjevováni ponořen é v noční temnotu prajsoucna i prabyt/.

Ale věci by pak byly. čím jsou, nikoli z dru hotně lidského, nýbrž jit , prvotního. fytického otevfení jsoucna bytím. Již samo prvotní jejich vy kro c ní ze sebe, z pouhé uzavfenosti , která se rovná temné noci a v tom smys lu nebytí - vždy( 1010 neprojevující se, na sebe samo o rne1en Jsoucno je tím, o čem platí Hege lovo „bytí a nic je totéž" - . by je t ln lo llčastnými na kvali1ativním bohatství určení. s nímž počítá přiro1cný názor světa. Ale zároveň by je činilo rovnou účastnými onoho ne, m mého bohatstv/ vz.1ahQ a vztahových soustav a možností, v nichž ,nuderní ptírodovMa idi fyzické jsoucno v jeho elementární skladbé u Jeho potenc ialilách pt1sobnosli , v nezměrnostech jeho si l reálně rozvíjených i potenciálních. Dů tohoto universa prvotní individua ·e, zahrnující v e. co c prvot1 odhaluje v pouhém na.~táv:iní, rozvíjeni. vzniku a zániku bez vnitřní 1l ' ,u na byt!, bez 1.ájmu o ně , by však nálet.cla 1éž nak vlastní individua c. My sami s t.írn zvláštním zptlsobem. jak se vydělujeme ze s věta ,,,,,,;,,;,,. vz,11 /J m •án(m k němu, by li bychom jejími ú č as ln íky . Jako 11 v~cch ostatních věcí, i naše jsoucno by bylo pohybem od vzniku l 1óniku. od vlastníllo počátku k vlastnímu konci. Charakteristikou 10hn111 ntenci jako pohyb - pohyb by tu byl středním č le nem mez.i dvojím ,. kladním zptlsobem. jak bytí odkrývá jsou no a tím se ukazuje jako 1cho puvod a vláda. lll!)(IÍ,

312

313

Studie

Pfirou ný :r"vét" v mediraci svého autora pn 1 liatřiceti letech

Základní odlišnost stanoviska. které by autor nyní zastával proti 10mu, které vypracovává Přirozený věr. je 1010: Svě t není pojat jako 101alita předměttl, ko nst ituovanýc h v čis té m vědomí, koreláttl Inte ncionali t nej rozmanit~jšfho druhu - nýbrž svět ve smyslu 101a lily jsoucího je mu nyní koreláte m života na „světě" ve smys lu srozumi te lné souvislosti , jejíž klíč je v če m si tfetím . Původní branou k přirozenému s větu není proto ko ntemplativní reílexe. nýbrž refl exe jako sou čá st praxe . jako složka vni třního chování a jednání. K přirozenému svě t u se neobracfme v po uhé teoretické zvídavosti , která c hce prozkou mat stru kturu jsoucen jako korelátll struktur zk ušenostních pn'.lběhů; obracíme . e k němu . protože hledáme život v jeho původno ·ti. smysl věci i svtlj vlastní. (Tato intence byla v původním Přirozeném světě ovšem již obsažena . ale nebylo je ště pochopeno. že zpt'lsob 1am pro veden ý nevede ke ko nkrétnímu lidskému ž.ivoru na .rvěte. v s pol ečenství a v děj i nách . e boť fenomeno logická redukce jako brána k absolutní reílexi je sice fc~ením životních otázek. ale vede jednak mimo wět a jednak ukazuje konkré tní živo t jako smys luplný pouze . nebo pfede v~ ím. po kud je t ivotem vědy a filosofie.) Domn/vámc se. že ztlstává me lfm věrni ptlvodní intenci fenomenologie, která chtéla být vykazováním fenoménů na rozdíl od pouht! spekulace v pejorativním slova smys lu (pravá spekulace ne n/ nic ji ného než ukazování. vy kazování toho. co se objevuje a vyjevuje). Pokou~íme se však využit jak Heideggerovy radikalizace fenomenologie intencionality ve fe no menologii života jakožto existence. tak Fi nkovy my. !enky. že onto logická analýza živora musí v každém svém mo mentu být analýzou světa s jeho základními momenty času . prostoru. pohybu . Ontologii života Lze rozšf'rit v ontologii svě ta. pochopíme-li život jako pohyb v původním smyslu slova. Pohyb, jak mu byl na stopě Aristotelés svým pojmem u skutečňované dynamis. Jenže dynamis vi děná jako substrát a v nucená zpět z časoprostorovosti do trYajícího, přítomného rámce s ubstance není s to vydat svt'lj plný ontologický dosah. Naopak lidský l.ivor jakotro dy11amis. jako možnost realiz ující se. je s to pojmům prostoru . času . pohybu vrátil jejich pOvodni o nto logický význam.

Existuje moderní pojetí pohybu jakožto struktury vzájemně vztažených kontinuálních kvantitativních parametn'.I . dráhy, čas u . rychlostí , 1rychlení atd . Toto pojetí vzniká objektivující idealizací pOvod ního pohybu. nemá v sobě nic ve vlastním s myslu pohybového. jeho specifika Jako kvantitativní struktury je v tom, že dovoluje reálný pohyb předví­ dat a ovláda t. z moderních mys litch'! Bergson postnvil proti tomuto pojetí koncepcí pohybu „v n itřního" , zev nit t. vědomě prožívaného. Pohyb viděný 1uk10 zvniltku je jednotný. jedi ný akt tam . kde kvantitativní pojcú vidí rozmani tost a nekonečnou mnohost. Jednota ak tu je jednotou trvání. Trvání je nerozložite lná jednota, jejíž každá fáze v sobě o bsahuje v~eck p te dc h ozť. pro to je nezbytně individuá ln í a o rigi ná.lní. - Nedo, 1a1kem tohoto pojetí je. že je psychologic ké. zalo žené na neujas ně­ ném pojmu vědom í, a že vý luč ně zdtlrazň uje minulost, pasivní paměť. , Hus erlem mluveno. retencio11dln( stránku . Aristotelovo pojeú zdůrazňuje svým dtlrazem na realizaci dynam/s , tránku protencionality. budo ucnosti. Potenci však umísiuje do substr.ilu . který umožňuj e změnu tím. že trvá beze změ n y . že je ve změně vydrže n. T ím je pohyb vnucen opět do pouhé ptíto mnosti. vnucen do t as u jako řady okam žiků tvo řfcích lineární kontinuum . Jedině radikalizace Aristotelova pojetí - pohyb jako původn í život. který nepřij ímá svo u jednotu od vydrženého . ubstrátu. nýbrž sám teprve vytv áří jednotu svou i věci , která je v pohybu. je s 10 vést ru dále. J edi ně takto pojatý pohyb je prlvnt/11( pohyb. Talo radikalizace s počívá v tom. že ari slOtel ský problém, zda -ytv1:1n~ - q,i'loQ~'" "tdcnl. Srv. ostatně pozoruhodnou diskusi o reflexivním sebeuchopení

r, 1

li J Waltem, viz E. Husserl , ldet!n zu eiti er reirtt,~ Ph'111omeno log i,: und

l'~~"''"'tmulogíschen Philosophi,. Erstes Buch: Al/gemeine Einfrihrung in die 1 /li• Ph/1,wmenologi, ( 191 3). in: Hu sserliano, sv. Ill, vyd . W. Bieme) , Den 11-•a 1950, § 79, str. 185 nn. lčesky: ldtje kéistt fenomenologii afenomt• Nu/1,,trkd fllo.mfll, sv. I: Obecný úl'od do tisréfenomtno logie, pfel. A. Renová I• llmnn. Praha 2004, str. 157 nn.].

389

Studie

jejíž j asnost je předpok.ladcm léto problematičnos ti předmětu . který se ukazuje a vykazuje . Vyložíme-li zkoumáni fenomen ální sféry Jako subjektivní reflexi, polom náleží reflexi přirozeně charakter originálního uchopení subj ektivního bytí. které se in puncto uchopeni nikdy nechová tak. jako reálně objektivní bytí: ..neodstiňuj e se", ukazuje se prostě v tom , čím je . Nejprve se tedy rozště pí fenomenální sfé ra do dvou mome nt ů - na jedné tranč 10, co se jeví v modech své danosti . na druhé straně údaj ná subjekt ivní zákJadna 1oho10 zjevováni. jež se popíše jako prožitek. který je dán re flexivnímu pohledu . a nakonec se tomuto refl exivnímu pohledu připíše táž evidence. která náleží ukazování a sebeukazování fe nomenáln ího pole. jevu samému v jeho zjevování. Výše zmín ě né roz..~těpenf. které nejprve zača lo u ne názorných. deficientních způsobů danosti poslrádajicích preze nci věci samé. se gcncral.izuje: na jednu stran u se sice přizn á . že 10 nenázorné také patří na stranu před­ mě tu . protože už ale bylo provedeno subjektivní zdvojení. generaliz uje se i ono amo, a tak js me na ces tě k uni versální „pods tatně platné" korelaci. kte rá se později o bjeví j ako nau ka o podstatné m přiřazen í noesis - noema. Nyní se ale otevírá cesta repríze karteziánského pojednání pochyb. a s ice novým . . pecifickým způsobem , který po š ťastné m dospě ní do arc himédovs ké ho bodu dovoluje vyhno ut se metafyzic kým s koktlm . Husserl objevi l fe nomenální sféru . sféru sebeukaz ujíc ího se v jeho zjevování, sféru . kterou dfívějM filosofická tradice, pokud o ní mluvila, vždy ihned vyložila jinak. totiž ve trukturách. j ež jsou vlastn í bytí toho. co e ukazuje. Husse rl se nyní snaží tuto sféru metodicky vyme1J1 a zajistit pozoruhodnou analogií k Descartovu pojednání pochyb. Je p řece j iž od počá tku j asné . že zákonitost jeve ní se v jeho zjevováni v žádném případě nem ňže být zákonitostí zjevujíc ího se v jeho vlastních stru kturác h. zej ména v jeho kauzálních vztazích. K tomu, abych objasnil jev v jeho zjevování, nemohu re ku rovat na to, co se jeví, nebo( porozumění zjevování je pfi každé tezi o j evícím se j soucnu již předpo­ kládáno. Chceme-li objevit zjevování jako takové. zajistit a prozkoumat je v jebo vlastn í pods tatě, je tudíž zdra vou metodickou maximou vy řadit všec hny teze o jevíc ím se v jeho vlastn ím bytí v nej širším smyslu. nepoužívat je , suspendovat jejich platnost. Toto nepoužívání není pouhá abstrakce od jevíc ího se v jeho vlas tním bytí, ne boť to musíme podržet na zřetel.i právě jako to, co se ukazuje a vykazuje. Jen je t ře ba vědět, že tematizovat jsoucí v j eho vlastních stru kturách, napf.

Sul,jt:krivismus Ht1s.verlovyfenonumologie a moirw.H .. .

n real itu mezi jinými realitami , znamená něco naprosto jiného než je t 1111,111.ovat v jeho zjevování, ve vztahu k jeho sebeukazování. Záměr t dy mrtí ke zj e vování j ako tako vému , k feno mená lní s féře . Avšak iIll ~crl načrtne tento zá měr v terminech. kte ré pocházej í ze sféry subl kt lvní: mluví se o red11kci na čistou imanenci místo o exponováni ll I zjevil j ako takového.'" Problém. pol vodně zformulovaný j ako I" blém neobsaženosti fenomenální sféry v realitách a idealitách, ve ~ ech a jej ich samosUllnosti, se nyní překroutí v problém reelní neobt.cnosti věcí v subjekti vní s féfe proti tkfi . Zatí mco polvodně bylo za. hl nuto, že ve fe nomenální sféře , která se dává přímo. najdeme vztah oko t řeba vztah pros t ředkujícího pře d mě tu ke zprnstfcdkovan ému. 11 dmc!tu v rtlzných zpfisobech danosti atd „ mluví se zde o před mět ­ ' m jako o tom . co e v prožitku zjevuje a co je transcende ntní vt'.ii::i relilfmu prtlbě hu prožitkO . Zat ímco přív l astek „subjekti vn í'' by l pů­ vod nt pojímán ve zcela po pulárním smyslu jako fe nomenálno (tedy ,.objektivno") zohled ň uj ící perspektivi tu, zptl ob danosti. přis tup. moLIAI zující charakteristiky kladení na rozdíl od věci v nf samé (která je " perspektivní). je ny ní subjekti vno jakožto prožívání n ěco odlišného 1"1 fenoménů . které se v prožíváni zjevují. A problém už nezní: jak je ir~liu popisovat a analyzovat zjevování se jako tn kové, vztah perspck ilv a způsobu danos tí k tomu . co je v perspektivách a z působec h danosti li no. nýbrž : jak „se konstituuje" jevící se předmětnost v re fl ex i vně origi nárním prožitku , který je dán bez ods t ín ě n i, a tedy a bso lutně , ~ v konti nuál ní souvis losti prožitku . v „proudu vědomí"? Subjekti vita. O, fontom . který vytvořil ám sebe ze zdvoj ující úvahy o zpOsobcch darlóstl. spolkla a nechala zmizet pro blém zj evu jako tak.ového a v n ěm pmhlém vé bytné roviny fe noménO, kde se ukazuje j souc/ jak jás ké. tnk nej:isk.é povahy v tom. č ím je. kde se o boj í molže setkávat. Došlo k pozoruhodn ému ná vra tu k Descartovi. v n ě m ž už nic n ezůst a l o ,. existujícího ..sum". nýbrž místo toho se rozmohla cogitatio jako Cakov ve své podstatě. ve své essentia natolik, že „sebejistota vědomi" teď

'"' Srv . E. Husserl, Dit Idee der Phiinomenologie. FunfVo rle.111ngen ( 1907), 111: t/14,,er/iarw. sv. li. vyd. W. Biemel, Den Haag 1950 ( 1958') ( česky: Ideo (,nn111er1ologie. Pět pfednó!ek. přel. M. Pct Hček. Praha 200 I, str. 9---{i8]. Oproti t~11.dějMm výklad\\m redukce, napf. v ldej(ch. není tento ješ tě proveden tak unlvcrsál111!, ale ukazuje motivy redu kce mutná pnl hledněji .

390

391

S111die

Subjekti LJismwr Hu.sserlm •yfr.nnmennlngie a moirwsr...

postihuje a oz n ač uj e v ý luč ně tuto esenc i. Jako skrovný pozťls tate k .. sum" zťtstává fakt, že každý proud prožitk ů je individuální. že je bytím pro sebe. V každém případě je to zbyte k, který velmi pře ká ží, neboi j ak je potom možné cizí já, kte ré j e záro veň konstituované i konstituující. chápat j akožto ko nstituujíc í právě origi n árně. a nikoli jen problematicky ? Jde o jeden z těc h probl ém ů. nad nimiž si i ti fenomenologové. kteří přija li subjektivismu nauky o redu kci. nakonec zoufali a cítili se nucen i opustit mistrovu nauku.'" Ale v zásadě je cel_,J problém konstituce neřeši te ln ý. Jak v l astně dochází k tomu. že proži tek jako takový. který sám sebe originámé dává v reflexi . nechá na o bjek ti vnf s tra n ě zjevovat transcende nci. to nelze nahlédnout. lze to jen přijmo u t jako ho lý fakt. Proti tomu by neby lo co namítnout . kdyby to bylo poslední za hJ éd nu tel né. ale pravé fakt um. a ni koli konstru kt. Redu kce na č i stou imanenci a následující konsti tuce předmě tnos t i v oč i š tě n é m vědo m í z bavené m každé teze kladouc í světské. objekt ivní jsoucno. použil a ke svému eta blováni nevědo mky nejen cípeček světa, ale hrubě meta fyzic kou teorii. neboi subjektivita, na jcjít imanenci koneckoncfi re kuruje . by la u m ožně na jen rozštěpe­ ním fonomcnální ·féry jako takové a k tomuto rozš těpení došlo. jelikož Husserl nenahlédl. jak by bylo možné myslet feno menální sfé ru jako n ěco svébytného. a proto uznal za nutné podsu nout j í něc o reálného ( .. pojímání" . .. identické akty" atd .). Ta to pfivodně skrovná realita ale potom udě l a l a úžasnou kariéru. ze j souc na ve svě tě se stala substancí samot né konstituce svě ta . Ve fakt.ech sdě le n ých Ingardene m o problému tak.zvaných hyletickýc h da t máme velice svérázné a p řesvědč i vé svědec t ví o tom. že se věc i skutečn é tak mají a že problemat.ika „tra nscendentální'' fenomenologie. která spočívá na redukci na č i s t ou imanenci. vznikla z rozStf penf zpolsobů zjevování na o bjekti vní a subje kt ivní a ze zdvojení. k némuž

liik došlo. Ingarden nám Hká jednoznačn ě . že Husserl dlouho kolísal v ntázcc, zda tato datn, která na jedné traně cvoH reelní so učást proži tku juko takového. na druhé straně ale vcházejí do konstituovanéh o jako I Iro momenty a čás ti , patH na stranu noetickou nebo noematickou.""' Dvujltá funkce „smyslových dat", která vystupuj í jednou v subjektivní. 11odruhé ve věcné souvislosti, je zde velmi zřeteln á . R oz..~ tě pcnJ nava111)· 1111 tento dvojitý kontext a je tu pHmo hmatatelné. Husserl zde či n í ,, rn podobného j ako teore tici ,.ne utrálního monismu ": ponechává IPté,. vy ·tupovat dvak.rát ve z mě ně né význa mové souvis losti. Brzy n,uu ru u ale musí být jasné. že právč 10 je naprosto neadekvátní volč i lllllhlému j evu jako takového. nebo( má-li se „objektiv ní souvislost" I v I ptímo v subj ektivní souvis losti. mus í být obě zároveň přítom n y . Ir ly data dvojmo. Všechny tyto o bt íže vznikají ze snahy nevi dět o bjeven pole jevů, sféru zjevování j evícího se jsoucího v jej í svébytnosti, , snahy převés t ji na to. co se v ní zjevuje, což fenomenologii jako !I uku o zjevování musí nakonec při vés t k zániku . Od l·lusscrla samotného máme ješ tě jedno pot vrzení této kritické s itlmcc feno menologie. zpolsobené subjektivn í konstrukcí cogita tioncs : I ro ~ 50 z K rize. který lso Kern rozp racoval a ukázal o ně m , že je vO I starším fenomenolog ickým programům novátorský. Místo aby I hrsscrl v trojici ego-cogito-co gitatum kladl důraz na cogito, cogita1lo11cs. pracuje zde ku podi vu výlučn ě s ego a cogitata. Tímto způsobem vychází znovu naj evo „sum". ovšem v Husse rl ově dráze p říliš pozdě nu tv. aby ještě získalo konkrétní tvar ...Subjekti vita". j á - nikoli v obI ktlvovaném tvaru noese, kterou j e třeba origin árně uchopit ..reflex iv11!111" pohl edem, nýbrž prá vě j akožto bytí já v ptl vodní pohnutosti 11tlpruvuje svílj prtllom. zj e vně musí být nově položena otázka jeho vttllhu k fenomenální rovin ě . Husserl tedy musel na konci prohlédnout ltuoci ubjekti vní fenomenologie , třebaže se patrně nevzcho pil k 1011111 , oby obětoval idealistickou metafyziku vědomí. kterou hájil až do doby Krize a která pramení v ý luč nl'; z umě lé subjektivizace fenomenallty. S nad bychom mohli pocho pit jako odkaz tvolrce fenomenologie tikot s kuteč ně provés t tuto katarzi fenomenality a lím navrátit fenomenologii smysl prtlzkumu zjevování jako takového, který byl možná ptlvndní intencí j ej ího autora.

chez. :N: Srv. A. Schulz. Le probteme de I 'i111e r.mhjecti11ité sranxcendamale Husserl. z něm. pře l. M. de Gandillac. in: Hr, ..-ser/ (Troisiémc Colloquc philosophique de Royau mont. 23.- 30. 4. 1957), Paris 1959. sr.r. 334--38 1 (Cahicr.1 du Royaumont. Phi losoph ic. č . 3). Viz 1a111u!t diskusní ptís pěvck FinkOv .

sir. 369-373. )Text byl plcdncsen na Troisiérne Colloque philosophique de Royaumom r. 1957 n~mecky pod názvem Oas Prob/em der transzendentalen lme,.,,.bjek1ivitii1 bei tlu ..-serl, tiskem in: Philosophischt R11ndschau 5 (1957). str. 81-107.1 392

,.. E. Husserl. Briefe an Ronu,r, Inga rden , vyd. R. Ingarde n. Den Haag 1968 (l'tmenomenologica, sv. 25). Ingardenovy vzpomínky tamtff, str. 128.

393

Studie

.)

Subjektillismr.,s Husserlovyfennmennlogie a moinos/ ...

4 . •.Fenomenální sféra" není subjektivní v 10m smyslu , že by sestávala ze subjektivních proběhtl, z „oživujících intencí'', .,pojetf' a prožicktl všeho druhu, nebo že by v nich byla „konstituovaná" Jako noematický korelát noese dané v evidenci absolutního sebcuchopeni. Je ovšem subjektivní v rnoohem jednodušším smyslu. nekryje se se jsoucím o sobě, je v jistém smyslu širší, obsažnější. Je rozvrhem k.a ždého možného setkání s ním . Jako rozvrh možného setkání má přirozeně vztah k tomu jsoucímu. které žije v možnostech. je jakožto možné, a právě to je to, co znamená „sum". Jsoucí rypu já nemá tád né kons1atova1elné vlastnosti . což v žádném pHpadě neznamená. že by bylo nic, že by bylo neurčité. Jeho urči tost spočívá v jeho situaci a v jeho konání. Tím . že žije v možnostech. tzn. tím, že je uchopuje a identi fikuje se s nimi, musí rozvrhovat chéma veškerého možného jsoucího. a to v podobném smys lu , jako umělec rozvrhuje příběh nebo malbu . čistč věc ně , bez toho, že by jí splétal z vlastních „ prožitků ". Přesto nelze o fenomenální sféfe v žádném případě mluvit jako o vý tvoru subjektu, jako o jeh.o svévolném vrhu, a není tedy ani v tomto radikálním smyslu subjektivní. Neboť je koncipována s ohledem na zjevování se jsoucího ve vlastní osobě , a musí tedy být spoluurčena jím. jeho uzpů sobe ­ ním jakožto jsoucího. Předev ím ale není sebeuka~ován( se v 11i t..ádnc lidské dílo, neboť může být vyprod ukováno človékem stejně tak málo jako jeho vlastní byú a „světl o" 1oho10 bytf, jemu vlastní pruhlednost, zájem a porozumění pro 1010 vlastní bytí. Ve vlastním bytí je pří díle bytí. V „sum". v .já jsem" a k němu náležfcich korelativních strukturách vstupuje by1f do zjevu a v rozvrhu fenomenální sféry nabízí všemu jsoucímu jas svého prostoru . Proto se jsoucí pfi vstupu do fenome nální sféry neodcizuje samo sobé. neměn í se v nějakou jemu bytostně cizí subjektivitu . Pokud se v novém kontextu - v kontextu zjevování skutečně měn í. pak jen v sobé samém. Zde, léto sféře je i tomu jsoucímu, jemuž je jeho bytí pil vodně zcela cizí a vzdálené. navráceno bytí jako jeho vlasmí. V jistém smyslu je 1edy třeba založit fcnomenálnf sféru s kutečně na ego, nebo spíše na sum, v němž je ego pfece obsaženo. Ale fenomenál ní sféru se nenaučíme zakládat na ego úm, že se na ně pokusíme zíra1. neboť „na" ego samotném není vi'lbec nic k viděni. Ego vidíme, nebo je spíš můžeme zviditelnit jen skne to, čím se zabývá, co projektuje a č iní právě ve fenomenální sféře . Fenomenální sféra nerozvrhuje možné jsoucí v nějaké o sobě jsoucí abstrakcí, nýbrž právě ve vztahu

k .. ~um". Je pfece rozvrhem jsoucího v cel.ku . tzn . včetně ego sum, 11 ,lcc jakožto sum , tzn. jako centra, které se vztahuje k sobé samému • rLc vše ostatní. Původní praktická, životní funkce fenomenální s féry poCívá v to m. že umožňuje toto setkání e sebou samým. Fenomén 11 ní žádné já, je věcný, ale je až po okraj vyplněn rysy, které zvid.i1clnují ego tím, že mu pfcd.kládají možností jeho byú: proto můžeme f1cl , 1.c nikoli pozorováním subjektivity poznáme, jak se kons1j1uuje 11hjckt, nýbrž pozorovánfm objektivně fenomenálního poznáváme jak,1hy v negativu subjekt . Nu „sum" založenou analýz u fenomenální sféry. jevení se v jeho 1jcvovfoí. 1m'lžeme přesto právem nazývat „asubjektí vnJ" , Zamezuje punktun lité ego, která se pro Kantův transcendentalismus sta la základ111 111 kamenem syntéz vědomí. a le 1aké stvrzením jeho subjekti vního 111amčení do „pouhé" fenomenaliry . Punktuali tě se Husserlova feno111cnologie vy hnula, zlcu ila převést zjevování na výkony proudící sub(ckt1vi 1y, a sice bez dedukce, prostým vykazováním. Přesto však padla 111 ohěť subjektivismu. Pojetím ego jako personálm'ho indexu v „sum' · doJJcme dále. totiž k bytí. jehož bytostným vnitřním rysem je. že je vidy mé. Ego tedy není dále nic ji ného než charakter bytí j soucna . ktert má zájem o své bytí. které existuje časově a pohnul ě. To pak po11kazujc je tě dále za sféru já. Výsledek získaný v radikál nf analýze fe 1111mená ln í sféry ukazuje ve s měru pťlvodního čas u , nikoli po uhého rirožívání času, nýbrž času jako takového. Tak stoupá asubjektivní fenomenologie do dimenzí. které byly sub(,·ktivní fenome no logii nepHstupné, do dimenzí. které ne uzamykají. nýbrž otevírají. Na druhé s tran ě je schopna sestoupil k analýze 1čch 11vnmích pohybů , které naše .,sum" vykonává a v jejichž průbéhu zísl. vá fe no menální sféra svou konkrétní tvářnost. .. Ego sum" musí získal 111c1 i věc mi a lidmi pevné m.ís10. zakofenit se, aby se jednoho dne podílelo na stravující obraně vůči pfívalu světa . musí v tomto pohybu pfi,toupit na ztrátu vlastní podstaty, aby jí možná jednoho dne získalo zpět . Předchozí náznaky měly vyjádřit názor. že Heideggerova proměna pt vodn1'ho Hu sserlova konceptu fenomenologie možná neznamená ládný převrat fundamentální intence télo discipliny, jak původně tanula na mysli jejímu původci , nýbrž že stojí této intenci možná blíž než 1.akladatel fenomenologie v svém „transcendentálním" období. Tím, že vyjdeme od „sum". umožníme jeho ontologickým odlišením vůči nepo bytovému jsoucímu prolom přes ego k fundamentálnějším s1ruk1u-

394

395

Studi,

rám, které zakládají zkušenost. K tomuto průlomu ve vlastním smyslu došlo ovšem teprve v pozdější době takzvaného „obratu" (,.Kehre"); teprve zde bylo byú. vcházející v pohyb a v účinné prosvětlování. ukázáno v tomto fenomcnalizujfcím výkonu. Tento prolom tvoří však s ,,antropologickým" konceptem Byt( a c!asu jednotu. Budeme-li jí sledoval. dostane se možná všem problémům fenomenologie takového zpracování. které tanulo na mysli i Husserlovi. Krom toho je tfcba zdů ­ raznit. že Um principiálně zamezfme subjekti vnfmu uzamčení jsoucího, které provádí idealismus. a že fenomenologické východisko opět získá význam mocného odvrácení subjektivi smu. v něž doufali Husserlovi ž:lci v Gt>ttingen . Možná je zde nabídnutý pokus o kritickou úvahu vhodn ý k tomu, aby zte1elnčji, než bývá obvykle zvy kem. znázorn il vnltfní logiku těchto vztahů .

Subjektivismus Husserlovy fenomenologie a požadavek fenomenologie asubjektivní"" (1971)

ll usscrlova fenomenologie usiluje o první filosofii. která by na přísné vtdeckých základech a s evidencí každému vždy znovu přístupnou hyla s to poskymout absolulní založení poznáni. Fenomenolog·ie má ptilom být sama vědou . apriorní vMou o bytostných zákonitostech zjevován í zjevujícfho se jako takového, a výkonem této vMy má být to, uč od Descarta a Kanta usilovala každá transcendentální fůosofie, totiž podal poslední založení lids kého poznání, založení, které by bylo oproštěné od všech neprověh:ných předpolcladů, protože by je všecky prohlédalo. Toto založení se však zásadn! liší od toho, které tanulo aa mysli lclasickému kritickému idealismu a mysliteltlm, kteří šli v jeho ,1opách. Nejde totiž o založení argumentativnf. které by sahalo k já Ja.ko poslednímu vysvětlujícímu pojmu, nýbrt. o zakládání, které by ukazovalo, vykazovalo, které by legitimovalo samu ideu fundace . .J~' se zde neobjevuje ani jako zálclad objektivity. ani jako výlučný princ ip produkující svě t jevi'l, nýbrž od samého počátku se zde mluví o korelaci zjevujícího se a zjevování a lato korelace, pojatá jako bytostná zákonitost a nahlížená v evidenci. je poslední půdou pro vykazování jsoucna v jeho zptlsobcch danosti .

,., Z ntmeckého originálu Der Subjátivismus dtr Hu sur/schen und di, Forduung einer asubjektiven PhilnomenoloKI• pfeložil Ivan Chvatík. (Pozn. vyd.)

396

397

.,I

S111die

Subjektivismus H11sserlovy fenomenologie a potadavek...

V tomto smyslu byla právem položena otázka. zda je fenomenologie transcendentální filosofií v tradičním smyslu.'.. Transcendentální fenomenologie nechává myšlenku subjektivního založení, které je btžné v tradiční lranscendenlální filosofii, daleko za sebou, a sugeruje tak ideu asubjektivní transcendentální filosofie, která by se neopírala o subjekt vytržený ze světa. Husserlova logickd vcoumdnf"' byla na cestě k provedení zásadní analýzy předmčtno ti co do způsobů jejího zjevování; chyběl v nich však rozvrh radikálně filosofického, universálně zakládajícího zkoumání. Později , ve formulacích prvního svazku Ideji,"" se takové tázání objev ilo. ale s pozoruhodnou reprízou transcendentálního idealismu . totiž bez toho. co je jeho bytostným jádrem pro konstrukci předmětné jednoty. bez všeobecného a identického já. Ani zde s ice Husserl neopustil základní myšlenku průběžné korelace mezi zjevováním a zjevujícím se. ba dokonce ji posílil a vyzdvihl na úroveň metody celého svého filosofického programu, ale pozoruhodná kombinace kart.e ziánského a kantovského myšlenkového postupu spojená s původní myšlenkou intuitivního, argumentaci transcendujícího založeni poznání vedla tu k myšlence „fenomenologické redukce" na čis tou imanenci vědomi. v jejímž důsledku se z předmětů staly fenomény předmětů a zákonitosti způ sobů jejich zjevování byly studovány v reílexi s absolutní evidencí samodanosti. Noetická reílexe podává

„absolutní bytí" prožitkového průběhu, přičemž předmět slouží jako vodítko analýzy způsobů danosti . A i poté, co fenomenologie subjektivní danosti musela provést sebekritiku a odvolat, že by měla právo na 1dekvátni evidenci, ztlstává hledáni jádra absolutní danosti vodítkem pro filosofickou problematiku odůvodňováni. Evidence a reflexe jsou lmplik:lty verifikace, 271 zní pregnantní formule husserlianismu inlerprcrovaného z hlediska kantovské transcendentální myšlenky založen{. A i tehdy, když je absolutní samodanost označena za ideu v kantovském smys lu a redukce nikdy nekonči, je reílex.ivni obráceni subjektu k sobě samému onou půdou. k níž se myšlenka založení upíná.

,.. Srv . L. Landgrebc. La phlnomérrologit est-elle une plrilosophie trun scendumale?, in: Etudes philosophiques 9 (1954), č . 3, Sl.I'. 315-323. "" E. Husserl, logische Untersuchungen, sv. 1- 11 ( 1900-1901 ), 2„ pfcpr. vyd„ sv. I a LVI. Halle a. d. S. 1913. sv. 11/2, taml. 1921 ; též in: Husserliana, sv. XVUI-XíX/1-2. vyd. E. Holenstein a U. Panzer. Den Haag 1975 a 1984; česky : Logická zkoumáni, sv. I, plel. K. S. Montagová a F. Karfík, Praha 2009; logická zkoumán(, sv. íl/1 - 2.jsou zahrnuta v edičním plánu nalcladatelstv!O1KOYMENII pro r. 2010 a 2011. (Pozn. vyd.) 210 E_ Husserl. /deen zu einer reinen Phiinom,mologie und phďnomenologl­ schen Philo.rophie . Erslcs Buch: Allgemeine Einflihrung in die reine Philnome •

nologie, in : Jahrb11 ch fiir Phi/o,,opliie und phiinomenologische Foruhung I ( 1913), str. 1- 323; též in: Hus serli,ma. sv. Ill . vyd. W. Bicmel, Den Haag 1950: česky : ldtje k tisti f,nomenofogii u fenomen ologické filosofii , sv. I : Ob,cný ,/vod do tisté fenomenologie, pici. A. Rettová, P. Urban, Praha 2004.

(Pozn . vyd.)

Kritické zamyš leni nad podnikem fenomenologické transcendentální filo ofie musí vyjít z analýzy myšlenky způsobil zjevování jsoucího. , tudium zptlsobů zjevován/ Husserl od základu obnovil, Scheler v něm f)Qkračo val v řadě studií, v nichž Husserla kritizoval . u Heideggera je na tuto zá let.ilosl položen důraz jako na 10. co dělá fenomenologii fenomenologii. a nedávno 10 bylo opě t důrazně piipomenuto Tugcndharcm."' Toto zamyšlení musí proto rozvíjet své teze v historických souvislostech, jak se pokusíme v následujícím naznačit . Poukažme zde nejprve na platónský Vll. list, jehož relevantni pasus" je podle mého názoru zcela neadekvátně interpretován , když je považován pouze za nauku o stupních poznání. Říká se v něm totiž, že

''' G. Funke ve své systematické a velmi fundované pfcdná.!cc na setkán! fenomenologů ve Schwabisch-Hall. 1969. (G. Funke . Bewu,Ptseinswissensclraft. in: Vt!ritt! et virification: Actes du q1u,1rieme Colloque /ntemational de Pht!nomenologie I= Wahrheit und Verifikation : Akten des 4. lntemational,n Kolloquiums[ilr Phiinomenologie), 8.-11. 9. /969, vyd. H. L. Van Breda, Den

1-laag 1974, str. 3- 58 (Phaenomcnologica, sv. 61).) "' E. Tugendhat, Der Wahrheitsbegriff bei Husurl urrd Heidegger. Berlín 1967. (Pozn. vyd .)

''' Platón. Li.rty, 342b nn . lin : týž, Spi.,y, sv. 5. ptcl. F. Novotný, Praha 2003.str. 471 n.).

398

399

S111die

S11bjektil'ismus Husserlovy fenomenologie a požadavek...

ke každému jsoucnu - ať už je to geometrický útvar jako přímka a kruh, nebo umělecké dílo či dílo přírody, nebo nějaká jeho vlastno 1 atd. - náležej/ tři věci, jimiž vždy musíme projít, máme-li získat pevný náhled (t1rwn;µ. 11) věci v její pf/lomné sarnodanosti; tři tak:tíkajic objektivní, .. mimo"-duševní „entity", jako čtvrté pak ještě mnohé, co patří pouze k duši a v ni se odehrává. Důležité jsou na tom nejen „stupně", nýbrž to, že jsoucno, které má být uchopeno, se vůbec nemůže jinak ukázat než skne určité způsoby zjevování a na základě těchto způ obtl, které sice nejsou věc sama, ale bytos tně k tomuto ukazování jako takovému patří. Je nyní nanejvýš nápadné, jak jsou tyto způsoby jevení popisovány - jsou tém ěř totožné s těmi, s kte,ýmj se o více než 2000 let později znovu setká váme v logických ;:.koumdnich: jméno Qed noduchý význam. duchovně poukazující s m ěrem k věci) , logos (na tento poukaz harmonicky vyladěná výpověď. nebo s píše její smysl). obraz (první názorné vyplnění, pffklad . první ztělesněn í) - zde už to, na co je poukazováno a co je pouze míněno. přechází postupné ve vyplnění - . a když už je tu znázornění, předvedení podoby. které nevychází jen zná samých, nýbrt z věci, l1,ll. když je tu její těle . ná přítomnost, ce lý pohyb se zastavuje. protože je u cíle : věc sama j e tu. je jí dosaženo. Těm10 věcem - které se tu nazývají jednoduchý význam, smysl soudu . názorná a těle ná přítomnost - odpovídají děje, .,které se tím, že nejsou vyjadřovány zv učením mluvy nebo tělesnými gesty, nýbrž mají své sídlo v duši, slučuji v jednotu" a které by bylo možno interpretovat jako jednoduché, jednopaprsčité mínění , vícepaprsčilé míněni ve smyslu soudu, jako vyplnění mínění a „tělesný" názor, který můžeme rovněž nazvat pevným náhledem věci samé (imcrnítJ. 11). Tato nauka o způsobech zjevování nedošla u Platóna s kutečného vypracování. poněvadž byla ihned vyložena objektivisticko-metafyzicky: óvoµ.o. >.ó-yo~ a d60>.011 jsou pochopeny jako bytí „smyslové", jako míněni; á>.11-1),;~ 6ó~o a tmcni\JJ.11 jako bytí duchovní; ,.věc sama" jako bytí ideální. Tak se stalo, že se tento nes mimě dtlležilý začátek nauky o způsobech zjevováni neprosadil; každý z oněch zptlsobd bytí je pak interpretován jako daný v pohlížení téhož druhu , což samozřejmě muselo vést k nivelizaci kutcčně viděných rozdílů . Nikoli totéž v různých způsobech zjevování, nýbrž různé v týchž způsobech přítomného spatfování se stalo vodítkem výkladu : obsah jsoucna zvítě­ zil nad tím, co přístup ke jsoucno umožňuje .

Problém zjevování jsoucího se pokusil formulovat Aristolelés ve spise O du.fi.m Aby se věci mohly zjevovat, tj . aby mohla vystoupil a ukázat se jejich podoba jako taková, je zapolfcbí jsoucna zvlá.~tní při ­ rozenosti, totiž du še - živoucnosti. Pouze je-li živoucnost, může se jsoucno ukazovat. Živoucnost je ale činná pohotovost k dílu, činná pohotovost těla , které není nikým zhotoveno a které je vybaveno vším, co potřebuje, aby se udrželo ve funkcí. Jedna z nej s kutečnějších funkcí (vý konů) této živoucnosti , jíž se vyznačují animalia, je ale právě to, že umožňuje zjevování. Umožnit zjevování se však týká na jedné straně 1oho. co je proménHvé, poněvadž je tady a teď. čím je tedy nutno se 1aké tady a teď setkat (oi:a,'.111cn~). na druhé straně tobo, pro co , teď' nemá žád ný smysl. a co je tedy v tomto smyslu nadčasové (vó11cns). Z hlediska zjevování se tedy všecko, co je (Ta 1r11á'Y1J.OTtt). dělí na o,cr,'.111Tá a vo11Tci. a 10 jak co do možnosti, tak co do skutečnosti. Proč je nyní k zjevování věcí nezbytně nutná duše? Poněvad ž tvary včcí. když se nejeví. jsou někde, tj . ve věcec h - tvary totiž nejsou mimo rozlohu, 1ro11á Tci IJ.C')IÉ,'.111 -, a aby mohly vystoupit čistě samy o solit jako tvary , potřebuji n ějaké místo. Toto místo musí samo mít tvar. jakýsi vzhled pozoruhodného druhu - mu sí to býl něco, co do sebe mtlže přijímat jiné tvary. musí to být ci.6o~ &l!iwv. aby se mohlo stát místem pro c.611. M ode rně vyjádteno: musí mít „noematickou" stránku, musí si v du i samé moci postavil proti sobě „předm ětnost'' . To nyní Aristotelés vyjadtuje pozoruhodným přirovnáním, že du e je něco takového jako ruka, která je nástrojem nástrojů : všechno teprve děl:! něčím, co mllže sloužit jako nástroj - bez ruky není nástroje, každ)' nástroj se stává nástrojem teprve v ruce, a tak také duše činí všechny tvary teprve ve vlastním smyslu tvary, tj. něčím , co se zjevuje; při­ lom však ruka nijak nemění to, čeho se chápe, ono zůstává tím. čím bylo, ba teprve se naopak stává tím, k čemu mělo vlohu, co bylo jeho vlastní možnosti. Proto lze pak říci. že věci se zjevují v duši, aniž Lím ztrácejí svůj vlastní tvar, svou bytnost. To platí jak pro a,cra11Tci. tak pro vo11Tci . V du i se zjevuje jak to, co je jedinečné, s čim se lze setkat v s ituaci . tak to, co je všeobecné a nadčasové .

400

401

'" Aristotelés, De anima, 431 b20 nn. 1995' . str. 101 n.J.

(česky :

O du.li, pici. A. Kliž. Praha

S1udie

Stač/ lo však , aby bylo mo žno řfci: duše jest nějakým způsobem (který je třeba ješlě zkoumat) věcmi? Tj. že duše , umožňujíc , aby se věcije~ily, není od nich rozdílná? Ruka, když se chápe nástrojů, zůsul­ vá od nich rozdt1ná, neztotožňuje se s kladivem a jehlou , jejichž samoSlalnou přílomnosl naopak potřebuje . Zde je ledy rozdíl , ruka je sice dobré přirovnání, pokud jde o místo, ale ne pokud jde o identitu, či lépe identifikaci. a o té přece mluví Aristotelés, když říká: TJ ,fn,,c,; Ta óvra irWc; i o-Ti.v. 211 Identifiko vání, k ně muž v du ši dochází, by bylo nepochopitelné , kd yby duše neby la scho pna míl lotéž různý mi způ soby a v rámci to ho provádět identifikaci. Svou tezí. že du. e je jakýmsi tajemn ým způ so bem jsoucny . shrnuje Anstotelé s neJen bytnost takzvané intencionality . nýbrž i nauk y o rů z­ nýc h způsobech zjevování téhož. Jenže tyto různé způsoby zjevování té hož j sou u Aris tote la ihned podobně jako u Plató na okleštěn y lim. že jsoucno, které se zje vuje. získá vá převahu nad způsoby , jakými se zje vuje . Totéž. které se 111 Irůz­ nými způsoby I zjevuje , je dotazováno ohledně vztahu a is thelic ké ho k noetic ké mu , vztahu toho. s čim se setkáváme . k tomu . co . vždyc ky už bylo j so ucí' . Je ukázáno. že duše, aby mohla postřehnou! IO. pro co Je č as irelevantní, musela mít atUI (a následkem toho objasnit) základní pfedpokJad , na kterém stoj í: obecnou tezi přirozeného stanoviska, že existuje svět jako n ěco absolutně nezávislého na s ubjektivitě, svět absolutně jsoucích věcí. Te nto 11rcdpoklad není žádn ý výslovný poznatek. soud. je potencialitou ne1memého množství soudň . a či níme jej se svého druhu nutnoslf. pokud n ni běží pouze o to, do svě t a proniknout hlouh a podrobněji . Myšlenk I Knotova transcendentalismu. že s vět je fonnou subjekti vní. nepostaN 110 obja s n ěn í teze přiroze ného postoje, na pochopení, že to není jediml oni filosofic ky roz.h odujfcf možnost vztahu k světu . Obrazně řečeno, rovná se situace č lověka v přirozeném postoji situ1 I Platónových zajatcň v jeskyni, kteří svou ukovanost považují za jedln možný přístup k jedině důležitému , k jsoucnu. které existuje. Vyln•nt ní teze objektivity musí pak být osvobození od této úžiny. Toto 11 vobozcní není žádný poznatek. nýbrž jistý ak1. a to akt svobody , při n mž je podstatné. abychom se přesvědč ili . že je vždy možný a nezávisí na něče m objektivn ím. jako pravda běžnýc h objektivních soudů . K če mu s měřuje tento akt. vyplývá ze smyslu přirozeného postoje : 11ronlkat ve světě dále, teze světa užívat jako premisy k mmu. Osvobo' nf musí proto mít charakter suspenze víry v svět jako absolutní skut ečn ost . vět při tom není popřen, ani se o něm nepochybuje. nýbrž je v tnzen jako předpokJ ad. pre misa našich poznatků . Smyslem tohoto velkého vyřazení není získat n ějaké nepochybné poznatky v rámci obl~kllvnfho světa . Cílem je objasnil, pochopit tezi svě ta . tuto premisu ve kcrého žl vota v přirozené m postoji. VyfazenJ generální teze . .,epoché". je tedy konec přirozeného a zatck nového postoje. O tomto novém Husserl soudí, že se nepohybuj 111c v něm jako reální bytost. psychologický subjekt , mezi realitami. v nt1 věříme a jež poznáváme. Pohybujeme se v ně m jako pozorovatel II jlt realit ve světě , ale prožitkO. jež samy rovněž nejsou reální. na tlt vni transcendentálního prožívání. transcendentálního proudu vědo1111. Tak se ukazuje nikoli abstraktními důkazy . nýbrž skutkem. že je mot.no „nežít ve světě", že víra v absolutní objektivitu je věcí postoje. • 11tlro1.cný postoj se svou pre misou že se mň že ukázat sou čású života y 1,os1oji j iném. transcendentálním: neboť při roze n ý postoj nezmizel. 11 byl prostě škrtnut . nýbrž jen pro nás filosofující je vyřazen z užívání

464

465

Studie

Karte;_id,utv( a fenomenologie

za úm ú čel em , abycho m jej zhlédli a prohlédli."" Východiskem úvah je p řito m intenc io nální s truktura s ubj ekti vního života . Subjektivn í život se vztahuje k předmětnos ti. Tento vztah není vztah mezi dvě m a objekty ani mezi subjektem s jeho „imanentními" objekty k „transcendentnímu" objektu. Subjekt, vědomé prožívání, nepřes tává mí l objekt, provedeme-li epoché , ak t vy řazení víry v předm ě tn os t v celku, víry

11, .. 11 , 1u1ímco předmělný ko relát je celou povahou „ideální" . u světa , 111k stal fenomén světa , a to rranscendenl.ální• .,čis tý", od všech před1• 1lh11.h oč i štěný. nereální fenomén , a ze všech alcnl v rámci světa s jel" h 1)t ·dmétnými koreláty se ovšem staly rovněž č isté fenomény. I lus,crl se domnívá, že mrll.e nyní formulovat svým vlasLním zpilso1••11111 111sccndenl.álni problé m. problém vyj asnění objektivity . Je to pro 11 h11 111, lka , kterou nelze přev és t na vztah fo rmy a ob ahu , fo rmy 111111·rlc . Obojí. látka I forma, smyslovost i prostorovost a j iné . ne0111y, l11vé momen1 y pfedmčtnosti podléhají v při rozené m pos1oji sel11•1111111 111 •nu1osli . z níž musí filosofujícího vyvést epoché, redukce " k1111 tilucc. Pak pochopí, kde je klíč k ono mu paradoxnímu rozporu , v 11 111> ,c pohybuje již běžný život a jejž zesiluje moderní matemalic~ prlrnd o včd a : že na jedné s traně zakoušíme skuteč n ost v o rig inále, 1r, I, krcré vnímáme . že j sou věc i samy , na druhé stra ně že se nám pre,r111uw s ku 1 eč nos 1 jako absol utně na nás nezávislá. Transcende ntální „111, ku prolo fo rm uluje Hu sserl spíše v přic h ýle n í k Humo vi než ke ll. 11111 „v , 1ak10: jak u či n i l samozřejmé (že s kuteč nost - míněn a my l11v , ku ~cnost - dává věci v ori ginále ) pocho pile lným (tj . jak ujít , ,1111 ull1kci'" 1 čchlo dvou tezí)? Řeše n í pfi náSí prá vě o no proc ilnu ú ze " h.-1.1po menu1osti, prohlédnu tí teze absolutnosti jako absolutizaci při • 1.. , r ného poslOjc, k1crý je původ ně sebezapome nutý, a od zapomenuú r pul 1cn krok k výslovné absolutizaci objektu. kterou pak provádí fi1.. ,111oá :I a vědec k á leorie. Proč mohou být věci dány v originále v naší 1k 11~c nosti? Prolože nejsou ničím jiným než výsledke m spol ečně koa•lll 11cc objek 1 ů transcendentální m uni versem monád. prostřednictvím " hlá 1ívity se s týkajících transcenden tál nícb subjektil. Proč může me ...11Lic . Tak například se zdá. že nová koncepce svět a j ako ho rizo ntu

472

473

'

I

Studit

Kart,iiárurvl a f enomenologie

a nová koncepce nefyziologického, chápaj ícího těl a vylu čuj e samoztcjmě velmi choulostivou otázku hyle tických dat, která se tak objeví jako zbytek empirismu. tedy kartezianismu . Husserl však s touto koncepcí nic méně dlouho zápasí a úplně Ji nikdy výs lovně neodvolá. Podle toho musí z6stávat nedokonče nou a nerozhodnutou otázka vnímání. oné zá.kladnf vrstvy naší viry v svět ve smyslu souboru věcí. Husserl vidí od počátku vé fenomenologie. že vnímání směřuje k vě­ cem. domnívá se však, že tato věcná intence je zprostředková n a hyletickými dary. jež „oživuje" intencionální osmyslujfci akt. Je t akřka na prahu pochopení. že se v něm týče věc i samé prostřednictvím tě les néh o porozu mění. které se odehrává v rámci otevřenosti pro jsoucno věc né­ ho rázu. Zde však naráží na překážku . kterou mu je celkové pojetí tran. ce ndence v imanenci . vy pracované na karteziánské cest ě. Ukazuje se tedy v Husserlových vlastn ích rozborech a hlav ně váháních nejen rozdílnost. nýbrž přímo kontradikčnost obou cest.

ny ontologie. formální i materiální, předpokl ádají danost pfirozeného na~eho t ivota, je možno j i ozn ač it jako cestu přes ontologii ptiro1.eného s věta . Tuto cestu považuje Kern za nejúplnějš í a nejdokonaleji vystihující vlastní Husserlo vy filosofické úmys ly. Epoché jako suspenze víry v s vět je vyřazení niko li určit ýc h sfér jsoucna. nýbrž jistého modu procedendi našeho poznání, tj . reálně-kau zální analýzy, ne že by byla nespo lehlivá anebo bezvý ledná , ale protože pro bytostné vyjasn ě n í problém6 poznání není nám nic platná; dává nám pfedmě ty . nikoli podmínky možnosti přístupu k nim. Proto běží zde o novou dimenzi , k dimenzi plochy při s tupuje třetí rozměr. který v předc hoz ích není obsažen. Jaký je nyní tento „třetí rozměr"? Husserlovo řeše n í. v ně mž hraje dilležitou. snad nejdOležitější úlohu princ ip. podle ně hož pravd.a (poznání) je vždy posléze věcí evidentního názoru. z něho že originá rn ě pramení, vidí tento rozměr jakožto transcendentálně oč i št ěné vědo m í (zbavené víry ve svět ve s myslu souboru jsoucen). Svoboda , jejímž projevem je epoché od s větovfry , tkví v tom. že tato dal ší dimenze existuje. je vlastností, kterou se ohlašuje transcendemálnf vědomí ve své pravé podobě : je to pronik z povrchu do hloubi, ale tak, že tato hloubka, tato třeli dimenze tuto svobodu ptipra vila, že svoboda tk ví

)c lím hlubším j soucnu . Proto hledá Husserl toto poslední jsoucno. 1r 11h> pos lední fundament všeho nazírání. proto se pohybuje od „mun,t 11ní" k transcendentální oblasti. l'fl tomto pohybu k „absolutní" p6dě se však nyní ukazuje dvojí. Za 111 vt svi\1, " který se včff, tematické jsoucno. stává se významným teprYr r m i „anonymních", netematických. latentn ích horizom6. které '" "' tedy vlastním zvýznamňujfcfm živlem smysluplného života. Ncj ,,t,.,\hlejM z horizont-i\ je však opět nazýván „svě t ". To ledy již není .v~ t. ,. 11t'Jt se věff, nýbrž pomocí n ěh ot.. skrze kteryí „ věříme". tj . chá1 111c 111vrdíme, že věci, předměty, děje jsou a co j sou. l 'r ns lřed ni ctv ím tematiky horizont6 máme tedy před sebou nutnost (ll r t vnřit pojem světa. prohloubit jej od onoho .. souboru jsoucích věcí" ~ 11c•wlhyt nou a podstatnou oučást , ve vlastni povahu našeho vlastního f" 111O)nmut skutečně prostě jako subjekt. za měře ný na urči t ý objekt či 11hfck1y , 1da int.encionalita v aktovém významu postačí na jeho výmě r. 111n v 1namovos1 pocházející nepochybné ze tivé ho pochopení. m6že 11~1 d ť linov na „oži vující intencr•, opře nou o senzuální. neinte ncionál 111 , ..hylctícká" data. Viděli jsme již na psychologické cestě. jak se zde 11nvý m pojetím aktiv ně-chápající tělesnosti olfá lo karteziani smem t d11u dat. Nyní se však otřásá celým pojetím svě tovfry, poněvadž sl'ět, 1 , y JC m ín ě n , nabývá nového významu . I lussc rl uvažuje nyní sám o tom, že dosavadn í redukce na č i sté vl11,111 í ego ne ní vlastním smyslem redukce na č i stou subjektivitu. že 11111NI hýt dosaženo redukce všech tezí implikovaných v horizontech. ('li ť lll ž se teprve odhalí stálé výkony horizont6 . Ale je „horizontové vtd,,rnf" s kuteč ně jenom jiná. netematická, latentní forma intcnciona111 ·, Možná, že zde právě by fenomenologi i če kaly dosud nefešené. 1111vé pr,,blémy . I II určité stránce horizont možno považovat za „subjekti vní", za laI ntnf fo rmu světovfry. Na druhé s traně má horizont funkci významotvomou. je předpokladem zvýznamněnf toho jsoucna. k němu ž se chov 111 a s nímž se vyrovnávám, nejsa sám přflo men a tematick ý. Ale 11 j,1, leti tějš í se nám zdá. že výkon horizont6 se neomezuje na zvý111tunnčni. na 01evřeoos1 vůči jsoucnu. nýbrž že se aspoň v jisrých f or111111'/r hori zontového vědom í vypracovává porozumění tomu . co zna-

474

475

Ill. Tfetí cestu nazývá I. Kern cestou ptes ontologii. a poněvadž všechsvěta

../

Karter.idnstv( a Jenommologie mená, že věci jsou, čím j sou, jakého zpilsobu jsoucnosti - ono apriori . s nímž bytost chápající. otevřená světem pro věci, musí pfis tupovat ke j soucnu, aby se s ním vyrovnala, aby mu byla práva. Je sice na jedné straně jasné, že svět j ako horizont, svět, který není souborem jsoucích věcí. musí vždy již pfedcházet pfftomnosli kteréhokoli jednotlivého j soucna a nem6že být na nf jednoduše závi slý: na druhé straně je však zřej mé. že také svět v tomto smyslu se ut váff a přetv áří. že náš svét je ve změ ně, že tedy existuje též cosi jako geneze samotného apriori. Fenomén horizontu má tedy nejen význam hlub í vrstvy subjektu . nýbrt. té jeho vrstvy. která není obrácena jen k teoretickému i prakt ickému zpracování pfftomného jsoucna a všeho. co s ním souvisí. nýbrž která žije předpoklady porozumě ní pfflomnosti jako takové: v nf se tedy odbývá „vznik" toho, bez če ho otevřené chování. takové, jež reaguje na jsoucnost věcí. není možné. Takový horizont není jen obrácen k vě­ cem. nýbrž je bytostné „obrácen·' k něčemu. co není ani subjektivní. ani objektivní jsoucno. a tato .,obrácenost'· sama zase není žádná intence. žádné za m ě ření (které vždy s měřuje k něče mu . co jest); právé z toho dt'lvodu je skryta a milže se ukázat jen po výslovné filosofické analýze. Ze tato analýza nebude moci být analýzou v reílexivním názoru . že nebude moci se v něm usídlit jako rcílexc transcendentálního div ka v proudění obsahil ve formě ego - cogito - cogitatum . souvisí právc , tím. že v jistém s mys lu zde o pouštíme pildu nazírání v6bec . pt'lůu jsoucna , kten! jed ině m6te být pHtomné. a proto i ptedmětem na1Jránf. vě t . který je dán skrze epoché do závorek. je svět bytostí, v něž se včf(. a do závorek se dává. epoché se podrobuje . aby byl získán ji n svět . s vět, pomoci něhož se „věh" - tj . chápe. že. jak a v jakém zp6sobu jsou. Tento s vět, pomoc( něhož . není svět jsoucen, nýbrž jím jsem já. bytost j soucnilm rozumějící, pro ně otevřená; a jádrem tohoto světa. kt.e rým j se m. je fungující porozumění byt í jsoucích věcí, to. co mne č iní otev řen ý m pro ně . Nyní je však d6ležité pochopit. že to, pomod čeh ož jsem otevřen pro věci tak , že se dosta vuj í přede mne. před mt'lj pohled, nikdy nemt\že samo tímto zpilsobem před pohled ; a že nicméně není pouhé nic a mimo veškerou .,zkušenost". mimo veškerou známost. porozumě n í. Epoché. zdrženi se svě10víry v předm ětně- intuitiv­ ním smyslu nám sice otvírá přís tup k to mu. co nazývá me svět. jehot pomocf zakoušíme bytosti zvýznamně l é. ale ne tak. že by l.c nto svět se stal v témže smysl u naším pfedmčlem . Naopak . zde nejsme v oboru ptedmětnosú. které jit jsou nějak zde, nýbrž direkti v. je:/. jako by byly

vl dnoucf nad námi ; přitom neběží též o naše ,,hodnoty" nebo „požatlnvky", fundované v našich existujících , již daných urče ních . Čas č i "'"vost, horizont všeho zvýznamnění. sám není nikdy předmětný ve • 111 celku . Bytí.jímž měřúnejsoucnost bytostí. není samo věcí. nýbrž lnu otevfcností. která nás zve k otevřenému chování. My sami, pokud ncjMnc pouze objekty reflexe, tj . výslovné artikulace toho, čím jsme /, v// , ncmilžeme si být přístupni jinak než jako zodpovědná svoboda. tj . 11 1110>.cmc být věcí pro pohled. nýbrž sám reílexivní pohled má smysl ft'n v souv islosti tohoto ptedreílexivnJho sobě porozuměn f."" · 111 vč k se m6že výslov ně vztahovat k bytí, ale tento vztah ne ní 1ptcd 111c1nční. nýbrž pfedběh . předstih. Toto vztahování znamená zá""'r~,hroucení vM předmětnost i, s tím souvisící ztrátu významnosti ,1rl111 J,ouc 1no. které v 1om10 ohledu a s m ěru ..nic neh'l, uk azuj e neuspokojivost objektnfho pojelí člověk a , nejenže ad '" 11111, dcmons1ruje potřebu porozum ěnf v m ed icíně - polud je u rč i1 á , h.-111 v te nde nci s Husserlovou fe no menolog ickou léčbou kri ze vědy: "" 1111\ nw n ěž docela nový ko nce pl aplikace vědy. nový aspoň v ko n"' "" onrnkmího vědeckého provozu. Věda ne ní primá rně pouze při ­ hh lc p,·, teorie, která se s1ává prak tickou aplikací svých leoretických ,, v 11) na jednot li vý případ . jako je to mu ve fyzi k á lně-c hemic k ýc h " , 111111(.,giích. Věda je prakt.ická již jako véd a - pacie nl se uzd ravuje 11111 , >ť ,c u čí rnz uměl sobě. že pochopí s vé ko nfli kty, že se „s nimi 1 v,,.v ná" . ze uvolní potlačená přán í. vyma ní se z moci nepochopeni , h. 11 k tlak vyvíjejících k o mp lexů . najde cestu v situaci. k1erá se 1,l,1l1o ,,.,, východiska. protože se pacienl nedovedl rozhod nou!. a roz111 „11111111 se nedovedl . pon ěvadž n epřeh lížel ko mponenty svého vni tt-

,•,11•1/11 svou zvrácenost. že by v nl m samém žilo odvrace ní a

11111, , koníliklu. l I t ť nl o pojem. 1010 pochopení smys luplné vědy je u Bosse fe no me""'"i:k ká koncepce obohacena, le n vděč í Freudovi a jeho hloubkové 1,. ,, h11l11gi i. Že naproli tom u v j ádte zůstává Boss fenomenologii vč­ " 11 , ,1w ič ivá na tom. že fe no meno logii přijím á ni koli ve vývoji od kar1, 11111mmu k poj elí objekti vismu zbave né mu . ledy v Husserl ově verzi. 11 1'111 >v podobě hermeneutiky lidské existence. k1e rou j í dal He idegger. I 11 11111111.,iuje. aby lidský živo1 s patřoval jako živo! na svě1ě. jako poli\ h 11ť h11pený c h možností, pohyb. k němuž náleží rov něž za nedbání 11 '" " 1ťni a jehož linie. 10 zname ná význa m v ži vo1ě. má býl postiže1111 , 11 1n niko li zvenčí. nýbrž žijící bytoslí samou. Svoboda bytosli. která hk, 1, ,cbc sam u.je v centru 1é10 verze. lak jako v Heideggerově analý1 11,"kt ho pobytu na svě 1 ě ; hledá ní sebe by lo novinkou Fre udovy tco1Ir I 1, t hy a B ossův origi nální postteh s počívá v lom , že ade kvální 111r h~h1u 1oho10 sebe-hledán í a nalézáni není hypo1e tic ké ko nslYUová111 1ln mnc lé ho lo pologic ky konci po vaného. vrsl ve nébo „psych ič na". 11 ~1, ,1 fenomenologický rozbor a vý kl ad. Hl edání. ztrára. nalezení. te m-

493

Studie

Ka rteúdnstvf a fenome nologie

nola a zastte ní, ale též vyjas něn í nej sou děje odehrávající se kdesi za scénou v oblastech objektivního dynamis mu , nýbrž etapy života. který se stává sobě průhJedným současně s tím, j ak se mu uk azuje lo věc n é j souc no, pro n ěž j e otevře n ; nejsou to záležitos ti hypotet ické , o bjektivní kons trukce nějakého jsoucna, které se skrý vá za feno mény, nýbrž je v centru samotné mani fe tace , sama 11kazovdní se, poja tého ovšem ne jako nadča sová s truktu ra. nýbrž j ako sama podstata života lidské bytosti . Ale pro svOj úče l (ont icko- medicínský) nemohl Boss dob ře potře bo ­ \'at bez modi fikaci o ne n ko ncept ex iste nce. kr erý podal He idegge r v Sei11 u11d Zeir. HJedáni sebe je v tomto díle spjato s problé mem podmínek možnos ti života mravního a historického. s možnosti onoho her is mu, který ná leží ke každé mu mrav nímu rozhodnut í, a se získá ním prů hl ednosti historické situace, \' niž se člověk projev uje ve své ori ginal i tě. M ě l - li být podán fe no me nologický n áčrt lékařsk é d isciplíny, pak niko li ori ginál ní výj im eč nos t a herois mus předbě h u k posledním možnostem. nýbrž právě sám proces nonna.lity. zd raví a nemoc mus il y býr pojaty jako manifestace svobody. a protivn ík ne mohl být již prostě onen beztvárný . veřej n ý anonym. který se již od počátku postavil nn místo vlas ln í snmosli - musí jím být ry možnosti. které se v ná~ sam ých staví proti 1omu . čím „ norm ál ně", v běžné každodennosti jsme , kte ré se snaží nás odcizit na m n hem e l e me ntárnější úrovni. než je boj proti úlevám a ulehče n ím nerozhodného hodlání. Nemýlíme-li se. je lo le nto dOvod, který vedl Bosse s jistou nezbytností k tomu , aby jednotlivé ..cxistenciálie", viděné fe nomenologicky. vy ňa l z dramatického kontextu Sei11 u11d Zeir. Hledání „a ut entičnost i" má u něho jiný s mys l. Ony j ednoůj vé exis tenc iální mome nty, lids ké bytí v prostoru , v č ase, lidské „tělesnění", spolubytí s druhými ve společ n é m s vět ě. n a l adě nos t , pamě í a d ěj inn ost. s mrt a k o n eč n os t j sou Le matizovány patrně s úmysle m najít v jejich rámci ony zpOsoby existoval, jimiž č lověk uniká sobě j eště dříve , než se mll že stát byť i fo rmá lním, nápo ru věc nos ti rezis1uj ícím j á. V případě „ve lké analýzy" o noho „testu", kterým je pHpad Reg ul y ZUrche rové, m Ože se zdát. jako by hledáni vlasmf samosti spočíval o vs kutku v mravním boj i s osvojenou mrt vou Lradi cí, která se sta la mu č i vou sou čás t i celku ex is te nce , s osvojenými cizími názory a zpOsoby c hování. Ve s kuteč nos ti ani zde nejde o nic jiného než o získání odvahy k běž nému , prů mě rné mu chován i zdravé že ny, která se nepodvádí o radost z tě l esného života a onu

p1dndcnním život ě, tak v přirozeném poznáni. Pro toto prohlé,l,t11 1 111. l'y pracovat jednak vla. tní metodiku. jednak originální zpOsol•v , 111 111 a zulotit tak zcela svébytnou včdni oblast. Nechce p ři t o m být ' " " " hu' ahs1rak1ní disc ipl ínou nebo takovou disc iplínu obnovil , nýbrž 1111 •~f vysoké obecnosti chce být velmi konkrétní. Pozitivismu dá vá za to m. že fil osofie ne mOž e být jednotlivou vědou mezi j inými 1 I•· pro ni ne ní mís ta, kd yby se c htě l a zabývat zkoumáním reáln ýc h , 1,11k1U r a zákonitosti věcí. Ne ní však ani apriorn í disciplínou reílektu Jh I l'rodpok lady a podmínky možnosti fonná lně log ickým po tupem. 111 , 1111111 logiku ne má předpokl áda t, nýbrž prá vě její základ a půdu ,11 p11 ,!,kouma t. Nová filosofi e nechce zkoumal reali tu, nýbrž zjevová-

1 Ir

I'"'""" ,,

'" I 11čmcckého originál u Was isr Pliiinomenologie? - podle dru hého vy014111, ,..,\ffcného o autorův úvod z pozůs talost i přeloži l Tomáš Dimter, pro 11111,,1111,é vydání pod le ru kopis u a autorského strojopisu pfc pracoval Ivan ( hv111fk (Pm.n. vyd.) "' l'1v11, vydtinf studie Was ist PhlinonrenoJogie?, ln: R~ason, Action and 1 ,,.,,,1,,,,,., Es.my., in Honorof Raymond Klibanslcy, Hamburg 1979. str. 31111, I 11111 uvO\l neobsahovalo, viz Edičn l koméntdf na su. 648 tohoto svazku. l ťo, 11 vyd )

496

497

r41

S1udie ní vSeho zjevuj ícího se, polcud jde o dů vody jeho možnos1i. Protože te nto úko l c hápe jako fil osofi c ký a zakládaj ící. nem ů že se spokojil obvy kl ým podtazením problému zjevování psycho logii , vědě, která postupuje přírodovědec kým způ sobem a na přírod ovědě je založena, nýbrž musí 1ema1izova1 zjevování jako takové , kdelco li a kdyko li se vyskytuje. odvodil svůj postup pouze ze zjevování j ako lakového a ne podlé hal žádným běžný m předs udk ů m o zjevování zjevujícího se, žive ným z trad ic me1afyziky a speciálních věd . Feno menologie lak byla aj e snad nejorig in á l něj š ím fil o sofic kým s mě re m s10le1í a také si klad.la a klade i ly nej vyšší cíle : nově za ložil auto nomii fil osofie. vypracoval filosofii jako přís no u vědu , vybudo val novou základní filosofic kou discipl ínu, novou philosophia prima. nové položil základní fil osofický problém - o lázku po bytí. veškerou metafyzi ku postav il opět na j ej í zák lad a do tohoto zákl adu pro niknou1 . osvobodil otá1.ku po pravdě z tradi č ní s1mulosti . dál myšlení j iný poč á ­ tek. Tylo velké. ale čá steč ně též vzájem ně si odporuj ící d le vyplývaj í z toho, že základní prob le matika fe no meno logie - otázka po posledním 1.ákladu zjevo vání to ho. co se zjevuje - obdrtela od dvou ruznýc h mys l i t elů dv ě ra d i kál ně od li šné odpověcli. při čemž však oba trvali na 10m, že č e rpaj í z „věcí . am ýc h", z jevO tak. jak se dávají. a že tedy realizuji jediný vhodný a přípustn ý zpOsob. jak d os pěl k vymezeru „věc i '" fe nome no logie. S věcí fenomenologie by 10 bylo z.té, kdyby se ne mě lo podaři t ptekle no ut proti klady těchto dvou základnlch feno me no log ických dok1rln tak. aby se odkryl dňvod jejich diference. a 10 feno me nologicky. ve vě­ cech samých , a kdy by věc sama nemo hla rozhodnou! o sporn ýc h bodech. K lomu musí být u obou mysUtel ň vy hledány motivy, které vykazuj í po leč né rysy: je tteba pokusit se vypracoval, co sloj i za jejich protiklade m a co tyto mo ti vy v hloub i sjednocuje. Tento jedno1ící mo ment ne má vés1 k e klek1icismu , nýbrž má s loužil prá vě k to mu, a by bylo možné k oběma naukám zaujmout kri tický postoj. V jakém smyslu je mlad ší fe nomenologic ká nauka dotaže ním molivO, které starší nauka ponechala stranou ? V j akém smyslu mMe setrvává ní starší nauky na urč itýc h pozicích osvětlit 1ěžkos t i té mladší? To j sou příklady otáze k, jež se Ill pokusíme zodpovědět. "' "' V opravenl! m autorsk.é m slrOjopise je celý tento odstavec škrtnut. (Pozn.

vyd.)

Co je fenomenologie ?

Ptcdložený pokus vSak c hce ptedevšún sloužit k obnovení maximy cm samým" . 'h ·emc se pokusil s kutečn ě vyjít z věcí tak, jak se ukazují a jak se I vl, o u 1.o ho to ukazováni setrval, aniž bychom se oddali spckulac ún. li usserl ova pozdní práce (Kriie evropských vld) ukázala, že věda l rnJlč n í me tafyzická filosofie vycházejí z vykoastrUovaoých pojmň • ud• llué je vnucují či s té , nenalomené zkuScnosti. Vy ·hocli ske m fe nome no logické me1od y není fenomenolog ická re1 h l ~ ťC, nýbrž toto odlaytf modu procede ndi ve vědě a l.r adičn í fil o ofii. I11lo11llc lc od hale no. že procedura disciplín po lupujících prostledn ic1· 1111 nmlcmutického rozvrhu a e1 111·,11n~11í myš le nku uni ver á lnf analogie. rozebírajíce „podobnost" 1 k,1111h1naci 101ožnos1i a různosti , odrůstají 1é10 pudě, vy1váfejí však 11 1ovc ~ ji nou . Nový pořá dek - řád identity a různ os li idejí - bude 1111v ,1. , uvn či o becná, niko li jen osobní zkušenost řádu; proti všem ja1vkovy ,n a historickým konve ncím to bude „len pravý'', a když bude li hu 11, 11usta vn i1 zkušenostní zjevy, pfírodn.iny, zvftata či ro lliny. "''"" 'Jevy hodnoty a s měny, ať pOjde třeba o pochopení jazykových ,ie, ,l . ,, hne se po schématu této pohOlové, ale ne již pasiv ně přija té, 11 '" I 1 11k1ivnim odstupu od konvence vytvotené oblasti; nejde ptitom 11 / 1\d11é h01ové poznatky. o teorie, nýbrž o instrumenty, jejichž porno' I 11•111 ,, · možno dospět k poznatkOm a teoretizoval. ..Archeologie" je 11v 111 studium té10 oblasti, zvlášť důležité a těžko zachy1ilelné. oblas11 1111,'ch ó Qxn l. které nám umožňují v id ě t věcný potádek : ciQxnl. , "" h l ,c ne vyjadfuje snad rovn ou jakýsi nadčasový rozum vůbec , ale I I 111a 111c nají přece jen vůči teoretickému uvažování a vytěžení jislé 111 , 1„11dé a epochální „a priori" . Struktura těchto aexal, podoba. v k1 c1!! Vstupují do čas u a prostoru, v níž jsou s to vytvotil podklad pro I" , I ved a re íle xi filosofie, mOže být pak pfedmělem zvláštrubo stu11111 . ~1cré není v pravém smyslu slova dějcpi em idejí - rozumíme-li ,1 111111 11, i id.:jí studium koncepcí již hotových, literárních 1éma1, postav, 1rn1l1. 1c1Jrc1ických pojmů . Metodou archeologie je ovšem srovnáva, t , 111lli11111 projevu duchovního života epochy v analyticko- kompa1ull vnfm zaměře ní na kategoriální prosttedky, vyjadřující věc n ý r11I. v , ledkem je popis „epislemologického pole", v němž jsou vylvtH,·ny teze . vědec ké pojmy a teorie, posléze fil o. o f1cké systémy urči1,1 op,.:hy.

,,. Srv. M. Pnlcha, Kult t lovlka, Praha 1966. (Pozn. vyd.}

53 1

530

-

Sta,; o fi/050/l!c/111 pfflel.iUJ.'iln i te.tty

Archeologie tedy ne ní níc ji ného než snaha vyanalyzovat s1JUk1uru koncepce věcného řildu pHznačného pro jistou historickou epochu. Archeologie tvrdí ledy , že takové obecné pochopení řádu v dané epoše existuje. že je jednotné a dovoluje pochopil s hody a rozdíly teoretických koncepcí. které vesměs umožňuje . Neběží o něco takového jako o analýzu „ducha doby" vůbec. nýbrž mnohem pozitivněji o instrument vztahových potádkových schémat, jež se v jisté době aplikují na nej ruznější pfedměty a o blasti, k nimž se č l ověk nutně vždy vztahuje na pHrodu, aby ji klasifikoval a orientoval se v ní. na svě l práce. smě­ ny. ekonomie vObec, posléze na 10 . bez čeho lidský život a společ n ost vůbec nejsou možné, lotiž jazyk. Archeologie ne n/ vedena n ějakým inluili vním cílem pro ducha nebo sryl epochy či civilizace. ne má nic s polečného se Spenglerem a Toynbeem . nýbrž pohybuje se v přísně formální racionalilé. Čemu nás učí archeologie mode m/ho c pisle molog ického pole . pohlédneme-li na jej í nejzásad n ější výs le dk y? Ukazuje pozoruhodný zjev. že se epi stemologické pole od I6 . s1o lerí. od doby, kdy vznikla napřed v jednom oboru. pak na široké frontě věda ve vlast ním s myslu. proměnil o dvakrát úplné 1.á.sadním způsobem . lak1c se změnil styl Olázek. zaměře n í celé problematiky , takže co kdysi platilo za s mysluplnou teoretickou otázku , ztratilo po proměně význam a záje m. Třeba polokní vědecké Olázky. kte ré ukazuje Keplerovo My.,rerium co.wnog rap/ti cwn''° nebo Harmonice mundi,'" je v jeho době považováno za nejpl nolcrevněj ší vědu . Za sto lel je už naprosto nepochopilclné nejen proto. že fakta, zákony, mate ma tický aparát se z mě nil y . nýbrž kvůli proměně e pistemologického pole a základní struktu ry řádu věcí. V 16. a na počálku 17. stoletL ve s ttední a výc hodní Evropě ještě po celé 17 . století. a dokonce i později, je základním stavebním vztahem e pisle mo logické ho po le podo bnos t. Vyskytuje . e ovfom v různý c h modifikacíc h. z nichž nejpozoruhodněj š í jsou conve nientia. aemulalio.

3*1 J. Kepler. Prodromus di.rst.rtationum matliematicarum, ťo ,11;,1ens My.,;,,.. rium cosmnxraphicum.. .. Tubingac 1596. (Pozn. vyd .)

,m Joanni.s Keppleri Harmo nices Mund; Libri V.: Quorum Primus Geometrřcru ... Sec undus ArchilecJonicus ... Terti1u proprie Harmo 11icus ... Quartu.'f

M ethaphysicu,'i. Psychologictu & As1rologic11s... Q11 inw.,; J\.flronomicus & M t'-

taph,1"-.nosl aplikace. Veškerá práce lidského rozumu spočívá na •1o ,v 11 v,\ ní idej í. říká Descanes. Existuje podle něho d vojí srovnávání : v1 liCln n flřádku . velič iny měHme jednotkou, kd ežto pořáde k stanoví"" 111 ~. lc naJdeme první. zcela jednoduchý č len a pak řadu odli šností ,.J m•11etlt11xlusší k nej , l o1i t ěj f. Poznávání bude svou podstatou rozli~11vri11 í V 1011110 novém ž ivlu srovnáváni a rozlišování žije ona 1..ák lad111 1111,lhc,is. která je skutečně uni versáln í a vytvoří nové epislemoloMI• ~ ~ p11lc na dlouhou dobu . pro ce lé k las ické úd o bí až do sklonku I H .i1tlc1f. Klasická věda podle té10 arc heologické analýzy nen í ne1hv1ul. (ak "' obyčej né za to má. pokusem o matematizaci a fyzikaliza 1 I vAf ťca lil y. není předev ším pokusem ptevádět kval.i1ativ ní rozdíly na ~v11u1l1n1ivni. Je vědou pořádku - mathesis pro ni znamená možnost 11tM I vlc mi útvary o boru zavést pořádek od e lemcntárn/ho až k nej 1(11/ll e l írnu . Týká se podsta tně i toho. co ne ní kvantilalivnf, a Leibllil v projekt mathese kvalitativních pořádku je s tím ve s hodě. Celá illltl tluha je analytická nejen v abstraktních oborech, nýbrž i v e mpi1h•k ch. takže na vy l íče ném základě vznikají i všeobecná gra malika. 111111 vč,la řád u v so u s tavě slov, rozbor bohats tví v okrs ku lids kýc h 111 1tr b , klasifikuj /cf přírodopi s v tíš i ptfrodnin. Veskrze se lu vy' )ld1í , toho, co je s my s l ově dáno jako základ možného srovnávání ~ 11u lx1ru. Kontinuita postupu, ptechodu od jednoduchého k složitému 1· 1111ezcrovi1ým u s pořádáním rozdf!O je zde základní metodou. Je -li 11 ~1111Cnf věda v jádte in1erpre1ací textu, je klasická věda celou vou

533

Stali

ft

Slova o 11lcí

filo.rnfecl, u přll t!íitostn i lrxry

vědou pořádku . Je pro ni dále pods1a1ná nová funkce walru , slova. Slova jsou znaky. které c musí podříd it potádku v~í jakožto Jejich oz.načení ; slova se de finitivně odděluji od v~í. aby mohla paralelně vyjadfovat jejich řád . Jaz.yk Je n ej mohutněj ší prosttedek analýzy : Jazyk přede v š ím analyzuje, potom teprve mlu ví, vyj adfuje. sdě luje . Jeho základní fonnou je věta . jejíž mocí se jaz.yk stává pn'.1hledným prosttedlm. diskursem schopným vyjádfit celý tád věc ných shod a rozd ílů . Vyjadtuje je tak, že te n, kdo dis kurs u užívá a v tom myslu z.namená jeho láklad. sám ve své fun kci tohoto 1.akJádajícího clenu se jeho souvislo ti nemůže objevit. fa istuJe Veláz.quezův hlubokomys lný obraz Las Meninas. který ukazuje. jak mal!f sám maJ uje královský pár. Na o brnzc se ovšem o bjevuje malít a aspo ň v zrcadle i jeho n árněl. v~ecky ptedmě ry v o braze předsta vené ; ale ani malujfťl malft. ani malovaný král. ani dillák, pro kterého je braz malován. tato trojice. na které spočívá mysl zobrazení. nemohou být v o braze p!itomni - a takový je prá vě i jazykový disku rsus klasické doby. AnaJytická véda této doby se ne m ůte nikdy pohroužit do hloubk y podstatného Jsoucna. do j ádra. jehož projevem a funkcí Je jevový povrch - věda klasické doby je vědou povrch u, a nikoliv podstaty. Pralo ani biologie ani lingvistika ani polilická ekonomie našem s myslu tu není možná. Vznik 1ěc hl o v ěd předpoklád á nové zvl ádnull . j akousi mutaci v epistemologickém poli. Tato mutace se odehrála na pře lomu 18. a 19. věku . Koncem 18. století e z.ačíná prolamovat klasické schéma v pHrodopi se: klas ifi kace pHrodnin se přest ává odehrávat v tom. co je viditelné. zač íná se orga nizovat do hloubky. zasahovat do oblasti funkcí, jichž projevem jsou vidilelné ry y. Tato změ na souvisí propracováním poj mu organiz.ace živých bytost.í . zejména ti vočicb0 . Analogická změ na se odehrává v lingvi stice. ne boť není to ji ž slovo ve funkci významové a označ ující, nýbrž ve íonnálni struktuře, hlav ně ve flexi . co sousttedí na sebe pciiomost jazykozpytce. Pod bně jsou v ekonomii v~ky potfeby vztaženy k m ě řítku ,"' kterť letí mimo ně, k měřítku . kterým je práce. Filosofi cky se vztah o bojího ducha vyjadfuje v protik.ladu mezi francouzskou ideologickou šk.olou. jnk j i předst avuje zvl áště Dcstult de Tracy, a mezi Kantovou kritikou. Ideologie dov ršuje kla ický ideál anal ýzy , která znázorňuje to, co je dáno, v obsáhlých klasifikujících

podstatou

s pec iálně

"" V tištěné ptedlozc chybné: ~srntc ny k mětftku • . (Pozn. vyd.)

534

„lohul kách", kdežto Kant sestupuje od danosti k podmínk.ám možnosti l•lr doc hází sta bilizaci poz.emkové re nty a prumyslového zisku . I• 11, hl 11 11 pč 1 í udržovalo historický proces výroby v chodu . Tím v ím >eénu lidská k o neč n os t . tl ověk jako zá lad , bez ně hož , ,.,,, 11 11 icky proces je nesrozumitelný. - Něco podobného se odehrává • t 11 , ""'" "~ prírodo vědě. kte rá už není ptlrodopiscm. nýbrž biologií. t 11,•I« oJJč lujc orgán od fu nkce. neboť pro tutéž fu nkci ex istuje v ffši 111•o11,, vd k rozmanitost orgán0. Objevuje se souhra koexi ruj ícťch orMll11il , l.ivé bytosti j iž neudává rada vnějších známek, fonny . po11 11 ,,., 1,1),cní, vcliko ti. nýbrž život ám ve vé vnittnJ organizovanos11 l 1iv 1,·r,wo dílo j e ted y začátke m nového pocho peni živé p!irody 11111o1hc111 , pí. c než Lamarckovy transformistické intuice. I zde se tato hl•t•u10: n,"t ukazuje v úz kém kontakt u se s mr1 í. s kterou život usta• 1r 11r , apa, í. - Posléze Boppova jazykověda objevuje docela novým , pn ,, ''"'"' Jazyk, ne už Jako významu plný diskurs , nýbrž jako systém 11111· 111 , které J o u k so bě navzájem vztaženy a tak teprve um ožňuj i , 111111111„vnu fu nkci. Tento sy tém podléhá změ nám . které j ou mezi ,, 1, ,11 v 1dJ e mnč podmíně ny , a nepodává prvo1ně významy, nýbrž vy111 dr11 w akci a vd li. takte vyjad fovacf a sdělovací funkce se stávaj í

" '"""'e 11a

535

Sw ti "filusofech a pffltiirosmé 1tx 1 ·

primární vll č i funkci z n :!zorňovacf. Všecky tyto nové poj my odhalují .,organismus" jazyka , jeho samosratné byt.I, které jej odlišuje od pouhého pruhledného prostfe dí. jímž pohlfžíme na věc i. Tento organismus ovšem rov nět otvírá bránu historii - sklad ba jazyka Je kladba matných změn . nová gramatika je celou povahou historická. Na vývoji jazykozpytu pozorujeme tak nejlépe smysl těc hto archeologických pro• měn : v 16. století jsou věci samy slova. v klasickém věku slova a věci se rozestupuj í a paralc lizuj l, v 19. století se slo a sama stávají jistou věci mezi jinými věc m i . A nyní pticház.í to. k če mu smětuje ce lá analýza. Protože disku rs přestal být oním pros tfedím. které je do sebe u1.avteno a vy lu čuje . aby se v něm samém objevi lo 10. na če m je 1.aložen. vynořuje se v epistemologickém poli pojednou élo1•l k v docela j iné. nové funkci než d sud. Ne ut pouze jako maJíř na obraze, jako t len souvislé tady diskursu. jeho klasifikaci. jeho lallinomlckých pti hrádck. nýbrí rov něž j ako maUř malujfcf. záro ve ň jako subjekt i jako objekt. jako to, na če m je všecko z.alote no a k čemu se opět vrac!. východisko i cíl . Čl ově k v 19. á 20 . toletí je tak docela novým způ - obem u pramene v~eho: je to ..t ransce nde ntá l ně empirick.á"' byto. t. na jejíchž funkcích je w lot ena celá zkušenost. ale kte rá také sama nálež! k ptedm ě l u své zku enostl. takže se u tavi čn ě snili za.ložit sama sebe, krout í kolem ,cbe a v sobě : č l ověk moderní antropologie. moderních duchovědnýc h oborů . moderní antropologické filosofie. Právě z tohoto d0vodu, 1.e epistemologické pole je nyní rozprostře no do hloubky, že se nekryje s j e dnozn ač nou rovinou diskursu. na kterou j sou věci promítnuty a jež sama 11e svi realitl není tcmatizována , musí se nyní člověk stát centrem všech otázek . Na této archeologické ituaci e buduje filosofie naší doby. Teprve nyní lze položit otázku o způ sobu bytí tak zvlá.~tního jsoucna. tak podiv né bytosti. která j e zá roveň v obraze i mimo n ěj : tep rve nyní se mMe uplatnit analytika koneč nosti , té kooečno ti. která se o bjevuje jako základ všech empirických výzkumů člověk a (ať jde o výrobu. a( bčžf o život. který v člověku dochází ke své koncentrované podobě. ať běží o Jazyk , kterým se dorozumíváme s druhými i se sebou samými) ale která j e rovněž základní podmínkou možnosti pro v ecku zkušenost, takže podmi ňuje i to. aby se člověku objevoval s v ět. Protože modem ! antropologické myšleni mysli v č lově ku základ ní ko nečnost a vše k ní vztahuje. mu sí zásadně lik vidovat metafyziku jakožto nauku o jsoucnu o sobě • č i ní to vskutku pokaždé z ji né strán ky podle toho,

536

111• lovtka studuje jako bytost biologickou. vyrábějfcl nebo mluvící. l'n111ruhudné je dále. a Foucault se naží 10 ukáz.at zvl áště na soudobé l• 1111mcnologll. že antropologická fil osofie nedokáže vyfešit trnnsceo1 1ť11 1 Inf problém. toti! problé m podmínek možné zkušenosti . Otázku 111111 ncsmfmé rozšiluje aje nucena zatahovat do o blasti těch to podmí•1t• I:. nu ši roké frontě empirické prvky, 1edy tlJlo zkušenost samu. Potom " nn lí l' oucauh ukázat. Jak se na léto archeologické bázi vyvíjí ono J• "- hopcn/ času, s který m pracuje existenciální ontologie lidského po· h v n na ,včt ě , jak zde dále nutně vyvstává otázka toho, co v myšleni 11 1h lné myšleno být ncmňte ; souvis! 10 s nezbytným rozd vojením. 1iv111111c1vím bytosti. která Je zárove~ základem zjevováni jsoucna i se1., •u111é a ptitom rov n ět zjevem mezi zjevy. Antropologické údobí se h• f v kru hu daném tranM:endentálné empirickou dubletou: je podstat· 11 •~q111cké I kri tické. demaskuj ící i zakládající, a pro10 kruh je jediný 111 , oh. l11k l n hovat nezbytnost di. kurs u a ptitom jej prolomil. Ncnf 1.Je místa. abychom vy l íčili duchaplný způsob, kterým Foucault 1,11-.U problém hu manltn ch věd na bázi archeologie naši oučasnosti . ~1111/f "' ukázal. že tyto védy j ou um r-tč ny v troj hranu tří skutctnýc h 1•11/lll\•111ch vědec k ýc h disciplín. vládn ucích ys1ema1ick"ým pojmoslo-1111 , , . 10 jes1 problém základu plalno>ti na ich zkušenostních pravd . '" 11111 "11ys l. Nezdá se mi rnké. že by z archeolog ické i1uace anlroi •• I " ►' ' ' ~ epochy vy pl ývala nezbytné ta konfuze mezi empi ric kým 11 ,.,,-. rr11lc n1álním . na níž . c mi zdá.. :te Fou u h ve kuteč n osli zal , ,1,1 ' " I náLor. že antropologické údobí je vniltně rozpolcené a ne""ltulné Ten10 nelad, konfuv mezi transcendenl lním a e mpirický m , 1, , 11111111d vy1ýka1 některým existen ialismňm.jak je Sartruv: myslím 1 . l c -.c Foucauhovl nepodařilo opravdu dokázal. :l.c taková ko nfu"' '""''~c ndentálního a empirického živlu exisluje Hus · erlově fe n 111 11, ,111~ 11 Jni te existuje v kanli mu a novokan1ovs1ví. \' 1 ,,... -.c m, Ld . 1c knr ik.a ,ouča.m antropologic.:ké filosofie vwi11 h•11~a ullu ,e stálým pfihl ížením k artrově ještě s píše net k Hei ,lt owvé vcr7.i fe no menologie a exislencialismu . Sartrovo Bytí a ni• , ,,,., ,r vydává za po kus ..fenomenologické o nto logie" a přitom do , 111• 11oj lmá naptíld ad takzv anou exi 1enciální psychoanalýzu. 1cd ( ,,111111111 1. které se běžně považuje za zkoumání empirického ty pu : to • "'"'" ,koumáni e s na.ti dál filosofický základ ve struktufe „bytí pr , I••" li lo by ttcba položil otázku . klerá instance rozhoduje o 10m. co t, 11o111"cnden1ální a co je e mpirické. zda 10 není nezbytně transcen• ,1, 111~1111 tilosofic sama. " 1,.•nlogický vý7.kum nemOže Ledy být tádnou kritickou instancí 111,,.,.uc. naopak vyžaduje sám založení. odOvodnčni. Toto uloženi je , ,.11 , 11 e>hecného kritického problému , který s i však filosofie klade 111 )111~11e od počátku nové doby, nikoliv až od Kania (10 znamená od ~""' Ill. , 1o le1í). Jak nás chce Foucaull přesvědč il o 10m. že Oescar-

"' L. Wiugensrein, Traclal«J l ogico-philoso11l1iru., I L,,gisch -Phl/fJJoplli sche Abhandlung. 1, London 19"22. srv. čc. k~ překlady : Trar1a1us foxlro-ph1 -

11• 11•11/11, ,u. přel. J. Fiala. Praha 1993. str. 169: novč ptel. P. Glombíček . Praha

538

539

ltMI/, • Ir M3. (Pozn. vyd.)

Stntl o filoso/~ťlr a pfflrt ito.t lnl r,-xf)'

lovo cogito. kt.e ré je na počátku celého klasick.é ho myšlení, ne ní poku• em sbUžll diskurs a 10, co jej znkládá, reprezentaci a reprezen1ujícího, te není pokusem obsadil „královo místo"? Při všech archeolog ických zv láš1nostech klasické epochy sotva lze tíci, že v ní pokus o prolom jednotné roviny diskursu není možný - tváří v tvář právě takovým fak10m, jako je metodická skepse a její výsledek v cogllo. Obsazení králova mí ta je problém, který ·e táhne po staklí, který je ruzně s1y lizov:ln v rumých archeologických ko mextecb, ale vrací ,e v nich - 10 zna mená: ptesahuje je. Rov něž se nezdá s právné. že by neb ylo možné v klas ic kém kon1ex1u položil 01ázku po povaze bytí s ubjeklu , vždyť Descartovo charak1erlzování lidské evidence se děje samo z hledi ka podsUilm! lidské konečnosti. Kro mě toho se mi zdá, že u archeologi kých změn je tteba vice zd . raznit, než 10 č in í Foucault, vnitřní odOvodnčnosL a rozumnost archeologického vývoje. Nepostačí plece konstatoval. že v 16. s1olclí I dne ka1egoric podobno li a ž.e Bacon i Descarte ji kritizují: je tfeba ukázal. n 10 vnhtnJ analýzou archeologické silua e. jak a na jakýc h nalé havýc h problémech se tenco pojem podobnosti neos vědčil ; d m nívám e. lc naphlclad na ptechodu od Keplera- pckul cora ke Keplero vi -empirikovi. k1erý se nespokojuje pfibližnostmi. nýbrž pot. duje ptesné shody . by se nas ky1ovala laková ptíleži1os1. Zcela podobn ě, jako Foucault zdňrazňuje sá m na přechodu od klas ického myšlení k an tropologické mu . že „nemožnost ulotil syntézu v prostoru rcprezen1a e" ved la k zváhnu1í klasického epistemologického po le - 10 však přece mu,í znamenal, 1.c problém syntézy se kladl nu111i, te netbývalu nic j iného než ptck.roči1 pole reprezentace. Foucauh se 1omu ice ve svém pozitivismu brání. nic z.dá se mi ptece jen, že na takových místech je patrné. že archeolog ický vývoj není ne1..ávlslý na scbcočiš1foí a procitnutí roiumu k sobě . Pojem archeologie by se měl vílbec stál předmětem diskuse: ta by patrné ukázala. že je 10 plodný pojem. jehož variační hranici a mez vOčl vlastním dějinám idejí by bylo 1.tcba vymezil co možná oslfe. Jaký je s1a1u1 o né „stfední 1.óny~ mezi tradičními kódy spo lečensk ého chování a mezi vý. lovnými teorcllckými výkony? Ob ahuje pouze habituallly s taršťho teoretl • zování, upadlé do anonymity. nebo i něco více? Neexistuje snad jakási pOvodní schopnost bežné tradi ční kódy do j isté míry suspendovat a nemO.te se tato scho pnos1 pak eventuálně obrátil i proti běžné archeo log ické bá1.i dané doby? V podobě. v níž Foucuull přcdvád f ptcdměl 540

Slnva a •·lci 1111 " " " '" •1c.

nezdá se být ničím jiným ne.ž fonnálním schématem. vy-

'""'Ý"' , h:ibi1ualizovaných 1coretickjch úkom'l a výkonO .

V u · Iku se mi zdá. že strukturální archeologie paili do sociologie ori gi nálně vy hmátn utou a provedenou kapitolou z oboru i11rn l11ll1 včdčn f ' ; není to však fundamentální filosofická disciplína. I, 11 ' I' ,11h. jak konstatuje filosofickou nejistotu a kriz.i dneška, je po'"· 11 1 "podnétn _,... Je 10 nový histonzujicí a provokativní pozilivis""" l•llu,ofie je po spekulali vnim vzepětí v prvních dese1ilc1ích naše'" ' .ruku v ude v krizi : pfešlapuje a nemá přesvěd či vé velké koncepce. \ ,.,,c,- ~n11,1a1ujeme od rozle1í\, spojených jmé ny Berg on, Whileh, ,.. 1. 1lu,scrl , heler. Heidegger. Sarue. návraty k sttízlivo ti, k oble• ,l,h ,1111 , klad . ke kriticismu nebo k obhlédnu1í a definování s ituace. t, , 1 1y111 pokusy. vel kory e a osl ňuj ícím suveré nním v!dč n ím pro,. , l,•11 • 11. lctJ rovnéi kniha Foucaultova.

,r,I 111 . lc Je

~• llUlorském strojopise vé1a polcračuje: •podnětný : moln:I že se stane 1••l 11 t1,m k lomu. aby filosofickou diskusi základních olázck d znač né I 11 m,lltvn1fci. uvedl optc do chodu«. (Pozn. vyd.) ' m ry 541

Husser/,111 pojem názoru o praft nom~n joz:,·ko i,i f11l'll í v podobě po uhé ho významu k jeho vyplnění názorem v rů z• h 111111nýc h formách a zejména k vyplnění o riginálním názorem, '" '" n , orcm věci sam 110 u1.nači t jako s právné č i ne právné, pravdivé či nepravdivé; naše

• • I P cd inč tn á zkušenost musf mit us tav i č nou možnost sta hovat se 1 lk 111hé významo vé řady , kterými jsme s to procházet tak. že rozumJ-

(1968)

Vyjdeme-li od zn mého Bilhlero va modelu p mjev - poddnf - apt!l . .,., který zaznamená vá tfi dimenze každého mluvního úko nu, klade e nic mé n ě 01.:l.z ka po tom, která je di menze ústfední. podstatná; a tu lze sol va pochybovat o to m. že je lo v poddnf, lj . ve významu a jmenová ni cbol projev jazyko,•ý není ka.tdý projev nitra (prožíván(), nýbrž ph: de ím proj c my lcnk y, IOl i t mínéní a soudu . a ten ne ní při rozc n t možný bez „podánr·. ,, ně mž vlastni! spočívá ; podo bně rovněž apel ve smyslu výměn y myšlenek není bez významové dimenze možný. znamová dimenze však sama o pě t předpokl ádá významové věd m a jeho prafeno mény. Význam je sděliteln ý pouze z 1o ho dO vodu . ic v ruzných aktech míněni mOžc být ob ažcn a realizován jako princip! • ál n ě rýt, idemick)' a v tom smys lu o pakovate lný. Významy nejsou ro,.. množov:1ny tím, že se stávaj í obsahem sebepočc tněj š fch aktO m ín ění. A le nejen tato identila významu proti ru zno li mínění. nýbrž rovnt t identita m íněného v ru zných zyiJsobech mínění nálc.žf k základním ne• zbytnostem významové dimenz.e. Je jazykovým prafcnomé nem : cel význa mo vá dimenze a s nf jazyk by se stal y nepochopitelné. kdyby• chom ncpfedpokládali u stavičn u možno.st pfecházet od ptedmětnéhu

"' Srv. K. Bilhler, Sprach1heorie, Jeno 1934. - Billůerovy termíny A11sdm, A (ev. Ktmdgabe) - Dorsrellung - Appe(I bývají u nás v lingvistické lileratuf, pickládány zpravidla jako výraz-wbra1.enf -V)'rYa (apel). (Poznámka redak ce časo pi s u S/ol'o a slol'esno!I. kde byl teu poprvt publikován. - Pozn. vyd.)

111 1w1u1.e t mu . o čem je řeč. a na dru hé straně musíme mít možnos t 11 ~111dé ,, ·inamové tady, pokud se vztahuje nadto k nejaké o bjekti vitr 11r, .. édči t se o kryli č i nekrytí významu s touto objektivitou. Jediné 11 " ' " , t,H)' pfcchod od názoru k pouhému významovému vědomí a na••••111< mim um ot.ňuje tu ustavi čnou o rientaci v ono m pouze naznačené . 111 1111111rné pfito mném celku . který m j e svě t n . f zku enosti vla tni • • 111, ~tcrou provád íme pře nosem pozornosti z pfcdmětu na pfedmét , " " h, 1vý prafenomén prázdné intence a jejího vyplněni s počívá na 111 , n , 1ruk1ufe vědomí. Ir.ten! jej umožňuje, ale kterou sám opět se , , nnu Jas ností ilustruje. Ja.zykový prafenomén nám ukazuj e to1ét , 111 ch zpOsobcch danosti, blízkosti k věci samé. Totéž v rozných 1111 .,,/ r,·h danosri je však jen jednou z modalit obec nějšího , z.áklaclm;j1111,, lc n omč nu réhot daného v nlviém. Teprve lim. že jsme se naučili 1 li t v,.1ah prázdné intence k jejímu vyplnění na pHpad! významu ja, ~11vého, postřehne me též. že i vnímáni smyslového předmětu se děj e • , 1 smyslo vá danost určuje či explilcuje prázdné pfed.znače ný. pfedltlnmcnaný horizont věci ; přitom přecházíme od jedné stránky věci ~ ,h 11 hé a pfedcházející necháváme opět zapadat do horizontu, a to 1 •~. v ni . amé jednou jako absolutní vědomí. podruhé v korel ácu I l.11 p,ycho logické vědomi. [ ... I přehodnoceno . a přeslo bez ztráty ~l11.i11lhu obsahu jako vědom í. To jsou obcižné a mimořádně důlež ilé

,,,o ..

550

551

S1ati o filosofech a pfiletitostné terty

Kri1ilro psychologického objektivismu

souvislosti . Na nich také spočívá, že každé fenomenologické zjištění ohledně absolutního vědomí může být reiaterpretováno v eideticko-psychologické. " 390 Zde se ohlašuje známá paralela mezi eidetickou psychologií a čistou fenomenologií. Je pozoruhodné, že pomineme-li Husserla samého, zůstala tato problematika dlouho s tranou zájmu . O její podchycení se zasloužili dva francouzští myslitelé. jejichž spju• tost s Husserlem je nepopiratelná. Psychologie. lfká Sartre ve svém Nástinu teorie emocí,l9 1 jé disdplí• na. která chce postupovat pozitivně. tj. čislě empiricky. Chce se pohybovat pouze na půdě faknl . Fakty jsou vnější jak vůči sobě navzájem. cak pro pozorovacele. Založit psychologi i na faktech znamená pro psychology cohoto směru pozvednout psychologii na objekti vní vědu . Ve s kuteč nosti však holé fakty neumožňují ani vy mezil o blast psycho logie. Od čistýc h faktů nelze nikdy dospět k bytnosti , nanejvýš k empi • rickým schémat\\m a zákonům majícím hypotetickou relevanci. Empirick á psychologie pohlíží na cělesné reakce, způsoby chování a vlascn í stav vědomí jako na rozdtlné procesní fáze a s naží se slanovit mezi IČ· mito č inite li nezvratný časový pořádek . Proti tomuto druhu psychologie slaví Sartre fenomenologii . Aniž se vzdává zkušenosti jakožto zá. kladu této vědy . rozš iřuje feno menologie ideu zk ušenosti na bytostn struktury a hodnoty. Jedině poznán{ bytností umožňuje klasifikaci psyc hických faktů: neexplicicně cohoto poznání vy užívá me již v každodenním životě, ve fenomenologické psychologii však má být povýšeno na jasné metodické vědomí. Základní psychologické pojmy - člověk . svět, vědomí - jsou takový mi bytostnými pojmy. Chceme-li psychologii založit, musíme proniknout až ke zdroji těchto pojmO v transce ndentálním vědomí. Výhodou tohoto zdroje je. že mi náleží ve smyslu mho, co se bezprosrtedně ukazuje a má význam. Tak mohu proniknouc k poznání těch bytos1aých struktur prožívání. které fídí odvíjeni živocu vědo mí v jeho spjatosti se světem .

"'J.-P. Sartre, faquisse ďun, théo rie dl!s i mo1ions. Paris 1939; česky : Nd srin ttori, ,moci. plel. J. Capek, in : J.-P. Sartre. Vědom( a existtnce , Praha 2006, str. 53. (Pozn. vyd.)

l'o vypadá jako návrat k Husserlovým myšlenkovým pochod6m, však náhle překvapivě přechází k jiné fenomenologické koncept I, 101!1. k Heideggerově analýze pobytu. Vykládá heideggerovský pol1y1 Jnko sebevztah vědomí, kde sebeporozuměnf vědomí je zp0sobem I i tcnce pobytu. /\hy se dobral by!Dosti vědomí, nevydává se Sarue. navzdory vý~e , 11»v uné pasáži o transcendentálním vědomí , ceslou transcendentální , ,l11kcc. Bez redukce, k.terá nutnl ukazuje vědomí jako něco pozitivni111 ,, vyc hází při vé snaze prozkoumat bytnosc vědomí z oncologických t , 1 „ll ycí o sobě" je idenlica, bytí védom{je však bytostn ě ,ne-idenlila , ,, " '"'" ·. Je tedy ničím, jež je do jsoucna vnášeno ,bytím pro sebe' jal 11l 1n J • které je samo sobě pHtomrno v odstupu . Z cohoto nicolné ho 1111 11, tpu .by1í pro sebe' se pak dokazuje bytostná svoboda. a to faktick 111hodilá . svým základem nedisponující s voboda tohoto .bytí pro l):\le se pracuje s bytostným nedostatkem .bycí-pro-sebe'. s jeho 1ty111, t11ý111 snažením s l oučit se s tím. čeho se mu nedostává. rozvrhoval 1111 ,/111 1ll ačova l svéby tnost vyšších řád il. Mode rn í bio logie a e tologie (která z velké čás t i vy pudila dtívěj š í l'•Yd 111 lllgii) odhaluje út vary. kte ré vůbec nej sou objekty pro my slící , uh1 . sv,;t ..s tatků ". lj. nos ile l ů hodno!: neby li bychom vt'lbec s to l''""lk1111u t do duchovního universa, jehož součásti js me j akožto lidé. ,I,, 1111l vc rsa podílení se na duchovní t vorbě a jejího sdíle ní. universa ;I ••li nu vnitrnim světě a hodnotových univer ech jiných by1ostí a po· i l , na věč ném a absol utním. Nebýt primární emocionality. nechápali l•r• h11111 a ni svě 1 . ani sebe. ani druhá ind iv idua. s po l ečen s ké celky K 11t 1•11 r . Jej ich historické akce a výtvory. l 111111,:ic.:kd zko1m1dnl o kon.srilud, pfel. E. Kohák a kol. , Praha 2006, str. li n I

"" Srv. M. Scheler. Mo ralřa . Leipzig 1923, str. 143. jTéž in: Gesamme/te Wr1,kr . S\ ' , fi : Sd1rif1en z.11 r Soz.inlngie wul \Veltanschauurigslehre, Bern 1963.

,1,

~~

11.1 567

566

Stati o filosofech a p ffleti tostn t! texty

Max Scheler

nějšímu jádru ducha, kde ji ruc oemt\že nahradit a zastal. • 11 Právě 1a10 zvláš tní poloha emocionáJní oblasti zpň sobila, že praslaré, ale velmi hrubé rozdělení funkcí ducha na rozum a smyslovost te ndovalo k tomu , aby emocionáJn.í život byl prostě zařazen do smyslovosti, následkem toho též uveden do bezprosttední závislosli na fyzické organizaci člověka ; neklade se proto vždy otázka, zda.li na pOdě té10 v jistém smyslu alogické oblasti ducha neexismjí pt'lvodní a bytostné s tupně aktivi t a funkci, zdal.i tedy ved le č i sté myšlenkového c hápáni logických ú1van'I (a v a nalogi i k ně mu ) neexisluje též čis1é cítěni. lás ka a nená vis t, čis tá snaha a c h1é ní, ve svém intcncionáJnfm charakleru ncmé• ně nezávi slé na naM s myslově fyzické organizaci než zmín ě né ryze logické aklivity. Je nyní Schelerovým přesvě dče ním , že tomu 1ak vsku1ku je. O takové m „ordre du ca,ur•' věděl Pascal, o „ordo amoris" Augustin. Mys lile• lé 17. sto letí znali inlencionáJní ráz aknl hodnocení. ale považovali je za pouhé „zma1ené" myšlení; jejich následovníci od Kanta počín aje sice zase poznali , že běží o docela auto no mní, na in1e lek1u nezávislé psychické proběhy. ale považovali je opět za pouhé s lepé. smyslu pros1é stavy ."' T akové s lepé stavy s ku1eč né na spodním konci emocio nálního spektra kons1aruje i Sc heler. Jsou to myslové city. napf. bolesti a slasti, analogické ve své pouhopouhé fakli č nosti smyslovým dojmům . ..hyletickým datt'lm" Husserlovým; tylo city s las1j-bo lesli le prve vy1.adují „ožive ní" urč ilo u inlencf, aby nabyl y smyslu, aby se stal y tfebn poci1em slasmébo prožj1ku z doušku vína, jako o ptické doj my se intencí věc nou stávají perspekti vami barev daného předmě lu . J sou víceméně přesně lokalizovány v urči1ýc ll čds1ec/1 lě la. nejsou bezpředmětné, ale nevz1ahují se k předmětům inlencionáJně, jsou vždy aktuáJní. takže je nelze vybavovat, jsou bodovité, netrvalé a postrádají kontinuálního smyslu; soustředění pozornosti na ně je nenarušuje a lze je snadno při ­ vodil ovládnutim jejich kauzálních podmínek.'" Vymm, již inlencio-

1r lním slupn ěm jsou city tělesné (jakožlo city stavu) a životní (jakožto ru11kce ). ješlě vyšším členem hierarchie jsou čislě duševní city, jako •11111trk. radost. duševní bolesl, a závěrečným členem jsou ryze perso11· h1f Cl duchovní city blaženslví nebo zoufalslví." ' Smyslové city neJ, •dílct s druhými, ty jsou čislě soukromé; již živo tní pocity svěžesti r l 1l1111vy , ž ivomí bujarosti č i chorobnosti lze s druhými spoluprožít ~p.lvorní filosofie . zvl ášť Bergsonem ovlivně né, s Husserlovým polr tfm ko nkré tní raci onality. která nestoj í proti nahodilé empirii na zce111 11pro né m břehu. kam nedosahuje žád ný most. Ale je zároveň patrné, I v S,hclc rovi z fůosofie života, z Bergsona. z katolických sympatií, 1 1111'1\ mu vy rostl nepřekonatelný meta fyzický impuls, který jej ostře •ul,! l11Jc od h la vni linie Husserlovy fenomenologie (která se ve svém • ~v„11 " lc více blíží intencím Kantova kriticismu). Je to patrné hla vli 1111 d vo u věcec h : Schelerovi se zd á na fenomenologii nejdOležitější 1 .,,;,, ...c S,he le rovi neběže l o o po uho u a kademickou doktrínu. 11~111 > " 111 ,.,b.:ní na život, že jeho fil osofie měla lidem ukazovat cesru 1 m••11111lch Jejic h ka1,dodenniho života a historicko-politic ké orientace . 1'1111" tt' I. nní ž odložil veškeré myš lenkové instrumenta rium, kterého ,1, ,.. .,11 •>11 t íva l. podrobuje nyní svou celkovou koncepci rev izi, a to stál ,lul,•l ,,,, hlcjM. Ptitom neobě tuje svou zák.ladní myšlenku ordo amor li 11,·111t'ní též svou metodickou pozici a zOstává i nadále metafyzikem : I• 11111 Ja., né. že hie rarchická společnost. kterou vidě l na konci vý" '' , ,,11č o\lws1 í. byl a fata morgana. že ony nepoz.itivistické tendence " "' ""'""ti . který m přikl á dal hodnotu vítězných protivníkil celé mode r111 ,1, ,t, y, \l tc ex istuji. ale mají v rámci soudobého vývoje podstatně jiný "'"'"· t · musí počítat s tendencemi protichildnými, vést a formovat I• 111~ .. 11 , nimi vést vy hlazovací boj a rozkazova t jim . Spekulativní 11111• ,c p te uč uj e. odkládá manýru imperativní a učí se moudré s krom1111111 I ·,·, 1a. kterou se dává. je cesta hisrorického pochopení, které se l•I• h hoje ,>J ryzího zakotvení v absolutnu a od diktátu a bsolutna. His1011t ~ • pnlcč n ost. vývoj spo l ečnosti a zákonitosti tohoto vývoje mají 11\H I I• 1 11111ohc m přls něji s ledovány.

'~.,k

575

574

Stali o filosofech a př{/elitostni te;rry Myšle nka ordo amoris takovou orientaci k historii nevylučuje : existova ly již dávno v Schelerově konceptu komponenty schopné vést k pochopení dějinné povahy č lověka a tím založit historičtější filosofický názor, než byl ten, který Scheler zastával ve svém prvním údobí. Ordo amoris obsahuje totiž podstatně vedle o né „v eřejné", neosobní zákonitosti základní hodnotové hierarchie též ryze osobní, individuál ní složku . •J sem v nezmě rném světě s myslových i duchovních objektil. které uv á dějí mé srdce a mé váfoě v u s t avič n ý po hyb . Vím . že předměty . kte ré u mne docházejí vněmového a myšle nkového poznáni jakožto vše. co c hci . konám . jednám, vykonávám. závisí na pohybové hře mého srdce. z toho vyplývá. že všecka správ nost či naopak fa leš a zvrácenost mé ho života s poč ívá na tom . zda existuje objekri1·nl správ11i řád těchto hnutí mé lásky a mé ne návisti I ...I a zda je motn . abyc h do své mysli vtL kJ te nto ordo amoris," ffká Sche ler jednou ve svém star. im údobí.'" ale hned nato ukazuje. že tato objekt ivita ne• z name ná s tej né zákony, s tej ně zá vaz né pro každé ho . nýbrž v rámci o bec n ě závazného i vlastní individuální určen í. srozumiteln ý zá kl ad to ho. co lze v e mpiric kých dějstvích individu álního života vyhmátnout jako as11d pt(slušné osobnosti. Každý z nás má ta.k s vůj vlllstni ordn amoris. Pro každou osobu existuje mís to, které je v celkovém smyslup lném p lán u svět a urče no jenom jí, její „povoláni ' v silné m smyslu to• hoto s lova. To to povolání mnže bý t v ji té m n apě t í vilči faktickému ordo amo ris a faktickému osudu ; osud a prosttedl nevo lime svobodne. ale c hová me se k nim s individuál ní svobodou . Toto své pos lán í nik oli faktické. nýb rž p ravé, lze uc hopit jen na základ ě aktu lás ky k vlastní opravdové podstatě: tato láska předchází její uchopení, k ně mu ž dochází v aktech sebeopravy, sebekázně, lítosti a pokání, v nichi pociiujeme. kde se od s vé pravé cesty odchylujeme, nikdy v objek ti vně předs tavuj ícím uc ho pení tohoto osobního jádra. Všecky tyto úvahy o jllktické svobod ě. o vo lbě a nac h ázen í sebe, o sebevyhmatávání a sebeotevtení j ako cestě ke konečné svobodě j sou ovšem ztc tel.n ě na cestě k pochopení hi storičnos ti, událostnfho charakteru lidské ex istence.

'" M. Scheler. Ordo amoris, in: Schriften aus dem Nach/aft, sv. I. cit. vyli . str. 227. [Též in: Gesammelte Werke . sv. IO. cit. vyd .. str. 347; srv. če.slcy ; /Id,/ lásky. cit. vyd .. str. 35 .)

576

Max Scheler /ilcj ným s měrem ukazují i Schelerovy myšlenky o vnitřn(, nikoli 1••111 o bjektivnf a vněj š kově konstatované konetnosti lidské bytosti, I 11 o 1l0dstatné zkušenosti vlastní smrtelnosti.'" Člověk není koneč11 prosté tak jako zvíře, které kontf, nebo jako věc, která se pfeslává vy• ky tovnt, nýbrž ze zvláštního rázu svého prožíván! času , které mu 11 ttt ujc stá lé vyčerpávání jeho možností, úbytek budouc nosti a na' 011111 d pfevahu minulosti v rámci jeho živé přítomnosti. Schele~v 1• ,pi • té to zku šenosti jalco by ex plikoval známé, ale sotva kdy pocho, 1• 11 slnvn naše ho K. H. Máchy o tom, že „minulost a budoucnost se 11 I vf ·e v hromadu sráží'', až splynou docela, ta kte „zhynul čas" 11 ••1nl n s mrt .'" Také toto odhalení vnitřníh o vztahu č l ověka k času 11~n,111r podstatnou lidskou historičnost a pochází již z prvního Sche le-

t'41ubí.

'"" ' ' , 1

lť

vyslovenou anticipací nového pojetí. které bude mít vzápětí zá. a k abso, lo11o,111111 , kladu všech věcí. jsou Schelerovy myšlenky o smyslu nega11„lh h 11c vil ve světě, hlavně o myslu bolesti .'"' I zde sice základní 1o1vll1•11l11 pocházl z první doby. Ale je jasné, že z hlediska absolutna th, 1•11 l )' l"•Jntého j sou všechny negativní zjevy světa v j ád ře neospra' ,111111 r l11t hud' svedčí o vn ittn ích mezích absolu tna, tedy o če m. i 11, " " •• •l11111r111 v něm , nebo jsou tím, co lidsky pochopil , a tedy ani ,., ,., 11,r, lln 1111e l1.e. tím, co lež! v zámezí nl!Aeho možného porozumění. , lu lr t 1~ vč re n s vému metafyzickému impetu , když zde hledá jasnost, 1,,.1111r lt11>sl, a kdy ž se tedy staví posléze za to. že cxlstujc ne-abso, 1111111 , 1, 11~:o v absolutnu . Tak je to s jeho myšlenkou. že smys l bolesti 11 l'" •lt 1c ,1h ť. O oběti mluvit má pro Schelera smys l jen tam, kde I ,1111 1111 ě nu v názoru na člově ka. na jeho vztah k dějinám

I"•

• ,., v M .'icholcr, Tod und Fortleben, in; Schriften aus dem Nach/aft, sv. I , 11 h ybů a reakcí. Ne příli š odli šně má se věc s prázdnou for111111 11< tncm obsahu věc i ; vědě ní panuj ící není proto v plném slova , 1o1 v, lu vědě ním . nýbrž k vazi - vědě ním , jehož smyslem nen í v první 1.,1 ,1, •11.1·1. nýbrž distance a vláda. Panující vědění nám podrobuje věc i l•' ildt pOsobnostním základě; Scheler se domnívá. že má nezbytně l''" l" h" rncchani smu . že redukce ptfrodních vécí na mechanické model~ Ir 111nwc ň vždy nutná a možná a přitom nemusí nikdy být jedno111111' 1111," ' věci na nás působí jedině v pohybu a pohybem opět jedině 11 11 11~ p1h11híme sami, takže máme-li něco vnímat nebo mít o lom zku• '"'' ' · 111usí v nás pro to existovat přís lu šný popud pohybový . Cílem

.._. M. Scheler. Erkenntnis 1md Arbeil , in: Die Wissensfonmm und dle Gt' · s,l/scha/1, cil. vyd„ str. 354 n. [Též in: Gesommelte Werke, sv. 8. cil. vyd .. m . 282 n.) " ' Tanll., str. 395. 407. [Též in: Gesammelre Wuke. sv. 8. c it. vyd. , str. 314. 322

o.J

- Tamt., str. 432,434. ITéž in: Gesammelte Wuke , sv. 8. cil. vyd„ str. 288. 290.j

.., Tamc. . str. 395. ITéž in: Gesamme/te Werke, sv. 8. cit. vyd„ sir. 313 n.1 "'Tamt„ str. 36 1- 363 . ITéž i n: Gesamme/re \Verke, sv . 8 , cil. vyd., sir. 287- 290. J

.., Podrobněji a s velkou ptcsností a kri tickým odstupem o těchto Schclemvýc h teoriích jedná Johannes Thyssen, Ne1: . Po dvo utisícileté práci ducha ,,1,, ,.111,i,. Sc h e l erův metafyzický pokus jako by syntézu starých a mo,1 11111 I, pokusil o urče n í to ho, co znamená „být" - neje n idea a ener~••1,,, nic i mcmadická osoba, teze subjekti vi ty. láska a duchovní 1vor1,., , il u , rn c j sou zahrnuty v jeh o úsilí, a obraz světa. který k 1é10 ~"'" r p,, 11,lležf. není ji ž věčné o pakování téhož, dospívání do s1ále ,~h,;/ w č tl u věč n osti. nýbrž obrovská kosmická historie, vyúsťující I l1t l, l.011 . \l , ~11 1k11 je jasné. že č lověk mň že existovat jen 1eakrá1. jsou-li v při­ ""'~ prťdc m již vypracovány předpoklady pro jeho existe nci , a těmi 111 •11 v ·clmy stupně a řády života. Bez vegetabilní přírod y by chytiti

594

595

S1m ř

o fl/o ,t nfech

II přfle ťirnun ,J

; ' M !'il'hclcr, PhUosophische We/tcmschauung, in : Gesammelte \Ve rke. sv. s. l,ri/re11 . cit. vyd.. str. 8 1. (Pozn . vyd .)

li ' ' ''""

MaxSch;/er

,~rry

mezič le n neorgan ické a zvířecí ex islence, klerý celé animální pří­ dává žít; ale c h ybě l a by i ona prvo tní pudová nirrnosl, klerá i nám dává s vět cítil dříve , než se setkáme s jeho jednotli vostmi. Zvíře je naproti to mu mo nadický život roztříš tě n ý v centra moci, jejichž životním výc hodiskem j e na zkušenosli nezávis lý instinkt. Dokonalá ph zpúsobivos1 instinktu musí být nalome na mnoh o n ásobně , než mů že vy 1oupi1 lids ká svoboda ke s kuteč n osti : musí ji při pravoval , ač v podříze n os t i k instinktivnímu c hování. asociativní parně(. podmíně n ý reílex. zvyk a tradice . nastupující místo druhové vazby ins1inkru; dále pra ktická inteligence. prod uk1ivné myslící a phzpůsobuj íci se o kam žité. nové situaci na základě pře s t ruktu rování zorného pole a uchopení vztahů . V tom vše m si však t voří zvířecí vůle k moci své podřízené, svůj ak č ni radiu s stále r ozš iřující orgány - tvoří je éásleč n ý m prolamová ním a suspendováním povod n ějšic h m echani smů. které se vzájemnou ko mplikací v n ěkterém o hledu ruší a vyt vářejí tak cestu pro hlubší. soustav n ěj~( vý pad ž.i votn í e nergie: až posléze dochází k s uspe ndováni léto vulc k moci vů bec. život moc i se proměň uje v lásku k bytí, zv ířecí okolí ve svě t. niLrnost živo1a v lidské vědo m í. poi.návající svě1 i sebe. Člověk se s1ává na z.1 kladě ins1.ink1ivním. asociativním. intelige n č ním posléze a. ke tou živo1a. by1os1í. která veškeré živo1ní ,ny ovládá jejic h ko mpen• zací a suspenzí. která je 1vňrčí svým „ne·· k impulsO m insli nklu . pu zeni a líhnulí. Mohlo by se říci. že v lěc hlo fun kcích jakés i „neanti7.acc" , jak jednou feknc Sartre. v onom „ne" k poziti vním ob s ahům . v prázdnýc h formác h prostoru a čas u. v neurč it ýc h ho rizontech uni versa je n ěco. z éeho lze vyčís t speci fiku a tajemství lidskosli. Č l ově k je lak sice opravdu syntézou v~ech před c h ozích živol nich forem. ale ne tak , jak si 10 předs 1a vova l a stará teorie s ubsLl!nciál ních fo re m. kde každ:I dalš í. animálnJ k vcgela bilní. duc hovnJ k a nimální. p řidává nástav bu. kte rá je pouhou adicí: lidská syntéza je zá roveň suspe nzí. rozklade m a preko nánim předc hozíc h . Tím jsme dospěli až k těm molivňm Sche lerovým. v nichž byl bezpoc hy by jedním 2 inspirátoru spe kulací Heideggerových i fran cou1,skýc h ex i s 1e n c i a li s1 ů. Je ho základní sm ě rnice se v~a k od so u s1ředé n f francouzských exislencialis10 h lav ně Sarirovy linie na ryzí lidskos1 li~í tím. že j e antropolog ismem směřujícím 1.a č l ověka a nad č l ově k a . tc č l ově k a zároveň vyvy~uje i obět uj e. že k o neč né bytosti vzdává v j ejí k o nečnosti tu čes t , že ji dává proč a n ač se vydat, s potře bova t . se žehnout .

Kos111ická fil oso fie Schelerovy antropologie nepochybně pokrač uje linii. kterou svým panvi1alismem ve filo sofii 20. století načal Berg" "' ' (SS-6/Fen-f) v předmluvě k celé mu souboru Fenomenologických

,,,1,,tl, zahrnuje jejich druhý díl fenomenologické texty, které Jan Pa-

uicku uvefejnil od roku I949 až do své smni. Vzhledem k to mu. že se

v období 1949- 1964

věnoval pfevážně s tudiu a vydávání díla J . A. Komenské ho (viz SS-9-I IIKS-l-llf) a nepublikovaným úvahám o nei ullvním plato nis mu a filosofii děj in (viz SS-1/ PD-f). pochází první vrlkd práce 1o hoto svazku - časopisecky vydaná kniha Úvod do Husfenomenologie - až z roku 1965. Během následujícího desetilelí publikoval Jan Patočka doma a po roce 1968 v zahraničí řadu zásad111lh s cudií, v nic hž roz vinul vlastní koncept tří základních pohybň lhl, kt existence a z koumal možnost vypracovat feno menologii „asubl~ktlvní". Svaze k tedy obsahuje publikovano u pozdní autorovu fe1111mcnologickou tvorbu a pfcdstavuje ústfcdní část celých Sebraných i/li'

"' Srv. F. Karfík.

Patočkova

,trahov,k4 poz~sra/osr a j,ho op11.ltlni opu,

#"'""'· ln: Kritický sbomlk 20 (2000nOO I). ser. 125-160. 637

../

Úvod do Hussl!rlovy frnomeno/ogir

Ediba( lcoml!nldf

Hlavní ediční zásady jsou uvedeny v Edičn(m komentáfi k prvnímu svazku těchto Sebraných .,pis~ (SS- 1/PD-J. sir. 499) a v některých detailech ko nkretizovány v závěrečné pasáži úvodu k Edičnfm11 komentáři ve svazku pátém (SS-5/UČ-2, sir. 380), jakož i na začátlcu Edičm'ho komentáře ke svazku tfináctému (SS-13/Čeii -JJ, sir. 421-424). Slova v hranatých závorkách Jsou v textu, v nadpisech jednotlivých statí i v poznámkách pod čarou doplněna vydavateli. věcné opravy, doplněni a sjednocení bibliografického zápisu jsou provedeny bez vyznačení.

Bibliografické údaje k jedno tlivým textOm odkazují na jejich první vydání. lnfonnacc o jiných vydáních a ptekladech j sou uved eny v čes­ ké publikaci Ja11 Patočka. Bihliografie 1928- / 996, Prahu. 0 1KOYME>III 1997. a v německém sborníku Jan Patočka . Texu - Dokumente - Bih liographie, vyd. L. Hagedorn a H. R. Sepp, Freiburg i. Br.. MUnchcn, Verlag Karl A lhcr a Praha. 01KOYMENH 1999 (Patočka/TDB) . Aktualizovaná podoba bibliografie j e pfístupná na adrese A rchivu Jana Paločky www .ajp.c uni.c1.. Pro s nazšl orientaci uvádíme v kom entátl za názvem te xtu jeho archivní signaturu. kteni je i ve všech t.ěchto bibliografiích, a čísla stran, na kterých se texty v pfítomném s vazku na• cházej í.

ÚVOD DO H USSERLOVY n:NOMENOLOGtE ( 1965/6) - Sir. 7- 17 J I. vydání in: Filosofický časopis 13 ( 1965). č. 5, str. 693-70 I : č. 6, sir. 82 1-849: Filosofický časopis 14 (1966). č. I, sir. 1-2 1: č. 3. sir. 289-305; Č. 5, Sir. 569-589 . 2. vydání pod obměněným názvem: Úvod do studia Husserlovy fenomenologie. Praha. Státní pedagogické nakladatelství 1966. 101 stran. Skriptum pro posluchače Filosofické fakulty University Kar• lovy (sg. 1966/9). Toto vydání, upravené s přihlédnutím k au torskému strojopis u a prvnímu vydání, je předlohou textu publikovaného v tomto svazku. 3. vydání, oproli 2. vydání nezmfoěné. ale znovu pod p\\vodním názvem: Úvod do Husserlovy fenomenologie , Praha, Státní pcdago gické nakladatelstv í 1969. 101 stran. Skriptum pro posluchače Filosofické fakulty University Karlovy (sg. 1969/ 16).

K tiště nému textu se zachoval autorský strojopis kapitoly I ( 18 , trnn). VI (3 1 stran). VU (34 stran), V lJJ (43 stran) a dvě strany zá. věru , číslované 35, 36. Tyto dvě strany následovaly pOvodně v VIII. kapitole za stranou 34. Dodatečně byla VIII. kapitola prodloužena " nové strany 35-43. přičemž pOvodní dvě strany závěru byly umístěny až na konec, za stran u 43. Tento strojopis je autorem doplněn 1111 ně kolika místech rukopis nými opravami a vsuvkami. Kromě , trojopisu se zachovaly rovněž dva listy fonnátu A4 popsané z obou , 1mn autorovou rukou. T ímto textem byla v tištěné verzi nahrazena IM>IAOl04>l.A 2004, 452 s. (Sebrané spisy Jana Patočky. sv. 5). SS-6/Fe11-l = J. Patočka. Fenomenologické spisy /: Pfirozený svět. vyd. Ivan Chvaulc a Jan Frei, Praha, ŮIKOYMENH 2008, 471 s. (Sebrané s pisy Jana Patočky. sv. 6). SS-8,//Fen-lll,I = J. Patočka. Fenomenologické spisy I/Ill. Praha. ŮIKOYMENH / FILOSOFIA - tt.OI04>1A (Sebrané spisy Jana Patočky. sv. 8/1) - pfipravuje se. SS-8,2/Fen -111,2 = J. Patočka, Fenomenologické spisy 11112, Praha. OIKOYMENH / fll.OSOFIA - IAOI04>1A (Sebrané spisy Jana Patočky. sv. 8/2) - pfipravuje se. SS-8.3/Fen-111,3 = J. Patočka. Fenomenologické spisy 11///3, Před· n,iJky z fenomenologie. Praha. OIKOYMENH / F1LOSOFIA - IAOl04>1.\. (Sebrané s pisy Jana Patočky. sv. 8/3) - pfipravuje se.

661

Seznam zkratek

SS-9/KS-I

=

J.

Paločka,

Komenio/ogickt s111die / , vyd. V . Schif-

ferová. Praha. O1KOYMENH sv. 9).

1997, 426 s. (Sebrané spisy Jana Paločky,

SS- / 3/Čdi- ll

= J. Paloč ka, Čefi li, vyd. K. Palek a I. Cbvalík, Praha, O1KOYMENH / FILOSOFIA - IAOIOIA 2006, S 17 s. (Sebrané spisy Jana Paločky, sv. 13).

Jmenný rejstřík

SS-20/ Richter = J. Patočka, Dopisy Václa1•u Richterovi, vyd . I. Chvatík a J. Mic hálek . Praha, OJKOYMEl