Encyklopedie motýlů 8072340573, 9788072340576

Citation preview

WIJBREN

LANDMAN

ENCYKLOPEDIE MOTÝLŮ

69 REBO

PROOUCTIONS

Obsah úvod

9

Co je to motýl?

9

Hmyz

9

Motýli

IO

těla

13

1 Stavba

Hrudní

část těla

16

Zadečková část těla

2 Životní cyklus

19

motýlů

Láska u

21

Vajíčko

22

Nenasytná housenka

24

Kukla a zámotek

25

Zrození motýla

26

prostředí

29

3 Motýli a

Motýli a podnebí Motýli,

květiny

a rostliny

29 30

Motýli a mravenci

31

Život plný nebezpečí

32

Zranitelná

vajíčka

33

Housenky

34

Kukly a zámotky (kokony)

34

Barvy a sebeobrana

35

Mimikry

4 Motýli v nepříznivých obdobích

5

17

37

41

Přezimování

41

Migrace

41

5 Pozorujeme exotické motýly Vědecké

45

sbírky

46

Motýlí zahrady

46

6 Hesperiidae -

Soumračníkovití

7 Papilionidae - Otakárkovití

8 Pieridae -

Běláskovití

51

57 109

9 Heliconiidae

123

10 Lycaenidae - Modráskovití

133

Ostruháčci

134

Ohniváčci

137

Modrásci

140

11 Satyridae -

Okáčovití

12 Nymphalidae -

151

Babočkovití

164

Babočky

Batolci

(Barvoměnky)

6

čeledi

173 187

Perleťovci

13 Menší

163

denních

motýlů

195

Acraeidae

195

lthomiidae

197

Brassolidae

200

Morphidae

205

Danaidae

211

Riodinidae

221

14

Noční

motýli

223

Brahmaea wallichii

223

Sphingidae - Lišajovití

223

Martináčovití

230

Píďalkovití

239

Arctiidae -

Přástevníkovití

244

Cossidae -

Drvopleňovití

246

Saturniidae -

Geometridae -

Noctuidae - Murovi1í

247

Lasiocampidae - Bourovcovití

250

Lymantriidae Thyatiridae -

Bekyňovití

Můřice

Uraniidae - Uránie Zygaenidae -

Rejstřík

Vřetenuškovi1í

latinských

názvů

251 252 252 254

257

Rejstřík českých názvů

266

Bibliografie

272

7

Argema mittrei

8

úvod Co je to motýl? Motýli zaujímají v živočišné říši zvláštní místo . Již samotná pojmenování někte ­ rých z nich - létající květina, létající drahokam - naznačují, že jsou obecně považováni za krásné, prchavé, podivu hodné. V mnohých kulturách motýl neztělesňoval pouze pozemskou existenci. Například u starých Řeků bylo slovo 'psyché' nejen výrazem pro duši, ale současně i pro motýla. Když duše zemřelého opouštěla tělo, vzlétla k nebi jako motýl. I v dnešní době se pohlíží na motýly zpravidla jinak než na ostatní hmyz . Téměř každý považuje motýly za krásné, něžné tvory. Jsou nádherně zbarvení

a vesele poletují ve sluníčku z květu na květ. Příjemné také je, že od nich nehrozí nebezpečí, že by nás kousli nebo píchli. Ostatně ani nemohou - nejsou k tomu fyzicky vybaveni kousavým nebo bodavým ústrojím, jak je tomu u jiných řádů hmyzu: vzpomeňme jen na brouky, luční kobylky nebo bodající vosy a komáry . V porovnání s těmito živočichy je motýl ztělesněná nevinnost. Sklípkan žlutonohý

Anterica rabena housenka

Hmyz nejpočetnějšímu kmenu ke členovcům. Počítáme k nim i korýše (raky, kraby a stínky zední), pavoukovité (pavouky, škorpiony, roztoče a sekáče) a stonožkovité. Hmyz je v rámci tohoto kmenu nejšířeji zastoupen a je druhově a početně nejbohatší třídou živočišné říše vůbec . Z více než 1 milionu popsaných živočiš­ ných druhů je hmyz zastoupen sedmdesáti procenty. Ke společným charakteristickým znakům těchto převážně drobných živoči­ chů patří: 6 nohou, 1 pár tykadel a člán­ kované tělo, na němž rozlišujeme hlavu, hrudní a zadečkovou část. Především na základě charakteristiky křídel se hmyz dále rozděluje na třicet řádů. Některé

Hmyz

patří

k

živočišné říše,

Graphiurn weiskei

9

Grela oto, motýl

jsou: brouci, blanokřídl í vosa, mravenec), rovnokřídl í (k obylka luční, cvrček) a motýli, vě dec­ ky šupinokřídlí ( Lepidoptera ).

z

těchto řádů

(včela,

Motýli Lepidoptera čili motýli tvoří po broucích řád s největším počtem zastoupe ných druhů. Do současnosti bylo popsá no na 160 000 různých druhů motýlů. Tes ařík

JO

Kob vllw sedlatá

Lepido ptera

čeledi

Siproeta epaphus

Drobný motýl z

Adelidae

Naše encyklopedie představuje repre zentativní výběr z této ohromující nabídky. Pro přehlednost je důležité všechny motýly rozdělit podle určitého systému. V biologické systematice se řád dělí na čeledi, čeleď na rody a rod na druhy. Totéž rozdělení je použito i v této encyklopedii. U motýlů existuje již z dřívějška rozdě ­ lení na denní a noční motýly. Toto rozdělení bylo učiněno na základě tvaru tykadel. Motýli s kyjovitě zakončenými

tykadly patří k denním motýlům, motýli, kteří mají tykadla jiných tvarů, např. nitkovitá, hřebenitá nebo péřovitá, patří k nočním motýlům. Denní motýli mají zpravidla světlejší zbarvení a jsou aktivní za denního svět ­ la, zatímco noční motýli jsou temněji zbarvení a létají v noci. Z tohoto pravidla však existuje mnoho výjimek.

:\utomeris auranuaca z .-\rgť11I/II\"

11

Housenka Papilio aegeus

12

1 Stavba

těla

housenky se stejně jako u veškerého hmyzu skládá z hlavy, hrudní a zadečkové části. Housenka je velmi žravá, jejím hlavním úkolem je pozřít co nejvíce potravy. Stavba těla je velmi jednoduchá. V podstatě ji tvoří hlava a 13 článků těla. Na hlavě jsou nápadné

Tělo

Housenka Inachis io.

babočky

Martináč z Papuy-Nové Guiney

pavího oka

velké čelisti, housenka jimi získává a zpracovává potravu. Mezi čelistmi ústí žlázy produkující tekutinu vytvářející hedvábné vlákno. Na opačných stranách čelistí jsou umístěna dvě malá tykadla s množstvím jednoduchých oček, tzv. ocelli. Z každého Zvétšený záběr hlavy motýla

13

z prvních tří hrudních článku vyrůstá pár nohou . Ty slouží spíše k přídržová­ ní potravy než k pohybu housenky. Na šestém až devátém článku těla jsou umístěny panožky, na posledním člán­ ku těla jsou tzv. pošinky. Panožky i pošinky slouží k pohybu housenky. Jsou opatřeny háčky, jejichž pomocí se housenka pevně přidržuje rostliny. Na bočních stranách článků se nacházejí průduchy, které jsou důležíté pro dýchání housenky . Podle druhu má housenka

Saturn ia zul eika

tělo opatřeno

Pyl na sosáku motýla z čeledi llelicon iidae

Kresba

14

kříd la

Siproeta stelenes

chlupy, bodlinami, ostru ham i nebo je lysá. Rovněž motýl má stavbu těla typickou pro hmyz : rozlišujeme hlavu, hrudní a zadečkovou část. Na hlavě se nachází řada nápadných orgánů. Je to především pár tykadel, spirálovitě stočený sosák a pár složených očí. Tykadla u motýla nejenže udržují rovnováhu a plní úlohu hmatového orgánu, ale slouží především jako orgán čichu . Samečci martináčovi­ tých mohou díky svým velmi citlivým tykadlům ucítit samičku svého druhu na

vzdálenost mnoha kilometrů. Mají jedno z nejcitlivějších čichových ústrojí z celé živočišné říše. Motýli dále disponují stočeným sosákem, který funguje jako srolovatelné brčko, jímž saj í potravu. Protože motýl nemá čelisti, kterými by kousal nebo přežvykoval, je odkázán na tekutou potravu, kterou saje sosákem. Nejvýznamnější složkou potravy motýlů je nektar z květů, někteří motýli však rádi sají šťávu z hnijícího ovoce, tekuti ny z exkrement ů nebo mrtvých zvířat. Zástupci čeledi Heliconiidae někdy shromažďují pyl, který jim ulpěl na sosáku. Bílkoviny z pylu dokáží rozpustit a pomocí sosáku je pak vysají. Tito motýli jsou tedy schopni využít pevnou látku jako zdroj své potravy. Tento způsob přijímání potravy je však mezi motýli výjimkou. U některých motýlů je svinutý sosák krátký, nedosahuje ani jednoho centimetru, zatímco u jiných motýlů, například u lišaje svlačcového, není patnácticentimetrový svinutý sosák ničím mimořádným. Motýli patřící do

Morpho portis se zelenomodrou

Morpho adonis

čeledi martináčovití a některé další čel e ­ di nočních motýl ů nemají sosák vůbec. Tito motýli nenavštěvují květiny, nepři­ jímají žádnou potravu, a žijí proto velmi krátce, většinou ne více než několik dnů.

Oči motýla jsou složené z velkého množství „menších očí", facet. Takto strukturované oči umožňují motýl u dobře vnímat především pohyb; zare-

barvoměnou

15

Bílá forma

ohniuáčka černokřídlého

barva

křídel

dána nejen pigmentem, ale uspořádáním šupinek. Dopadající světlo se zvláštním způso ­ bem lomí a způsobuje kovový lesk kří­ del. Příkladem jsou jihoameričtí motýli druhu Morpho, u nichž křídla samečk ů září až neskutečnou modří. Motýlí patřící do čeledi modráskovití vděčí za své jméno nápadné modři svých křídel. Mnoho druh ů tzv. ptakokřídlec ů (Ornithoptera) mají někdy na křídlech zlatý lesk. Protože tento efekt vzniká lomem světla, barvy těchto motýlů, např. exemplářů sbírek, s časem nevyblednou, na rozdíl od pigmentových barev, které zmatní, jsou-li delší dobu vystaveny p ů­ sobení denního světla. Tento jev lze pozorovat u motýlů ze starších sbírek v pří­ rodně historických muzeích. Zbarvení křídel se mnohdy může znač ­ ně lišit i v rámci téhož druhu. Někdy se jedná o formy geografické, což znamená, že všichni jedinci v určité oblasti se vyznačují určitými charakteristickými barvami. U mnoha motýl ů se rovně ž vyskytují zvláštní varianty barev. M ů že se jednat o mutanty, kterým schází urči ­ tý pigment, např. ohniváček černokřídlý můŽe mít místo oranžových bílá křídla. Zvláštní odchylkou je tzv. laterální gyn andromorf, což znamená, že motýl je napůl sameček a napůl samička. Dělicí linie obou pohlaví probíhá přes­ ným středem motýla. Levá část tohoto jedince je jednoho pohlaví, pravá část druhého pohlaví. Co je příčinou tohoto i strukturou a

gistrují rychle se blížícího ptáka či jiné nebezpečí, ale i jedince stejného druhu, možná vhodného kandidáta k zásnubám. Motýli rovněž velmi dobře vidí barvy, a květiny proto nacházejí i na základě jejich barev.

Hrudní

část těla

Hrudní část neboli thorax se u motýla skládá ze tří článků. Na spodní straně každého článku je umístěn jeden pár nohou. Po stranách hřbetní části vyrů ­ stají ze středního a zadního článku hrudi dva páry křídel. Ve srovnání s jiným hmyzem se motýli až na výjimky vyznačují velkými křídly. U

některých druhů může rozpětí křídel

dosáhnout až 30 cm, například u motýla Attacus atlas. Křídla motýlů jsou pokryta malými šupinkami, které daly základ vzniku vědeckému pojmenování celému rodu Lepidoptera čili šupinokřídlí. Šupinky jsou na křídlech uspořádány jako tašky na střeše, částečně se překrývají. Jsou duté a obsahují pigment. Motýl jim vděčí za své nádherné barvy. U batolců je 16

Papilio dardanus,

napůl sameček . napůl s amička

jevu? Na počátku vývoje gynandromorfu je - stejně jako u ostatních motýlů oplodněné vajíčko. Může se jednat o vajíčko se dvěma buněčnými jádry, jedním mužským a jedním ženským, nebo o vajíčko s jedním buněčným jádrem, kde však během počátečního děle ­ ní dojde k chybě. Když pak toto vajíčko doroste v motýla, výsledkem je genetická odchylka, gynandromorf. Pokud je zbarvení křídel samečků a samiček normálních jedinců shodné, ani nepostřehneme, že se jedná o gynandromorf. Avšak u těch druhů, kde každé pohlaví má jiné zbarvení, je takovýto exemplář okamžitě nápadný. V tropické zahradě motýlů Noorder Dierenpark v Nizozemí byla zjištěna frek vence výskytu gynandromorfů 1 :90 000.

Zadečková část těla Zadečková část těla neboli abdomen se skládá z 1 O článků, přičemž druhý a třetí článek odzadu jsou srostlé a nachází se zde pohlavní orgán. Samečci mají na konci svého těla pár klešťovitých výrůst­ ků, kterými si během páření přidržují samičku. Samičky jsou opatřeny kladélkem, pomocí nějž kladou na rostliny vajíčka. V zadečku samičky se nacházejí žlázy, které produkují látky lákající sa-

mečky.

Lexias dirtea, laterální gynandromorf

17

Odlétající Heliconius

18

2 Životní cyklus k okřídlenému hmyzu. hmyz můžeme rozdělit do dvou velkých skupin. Do první skupiny patří hmyz, který v průběhu života prodělává nedokonalou proměnu. U tohoto hmyzu se larva právě vylíhlá z vajíčka již podobá dospělému jedinci. Je pouze mnohem menší a v larválním stadiu nemá ještě křídla. Při každém svlékání larva vyroste a při posledním svlékání má již křídla a stává se dospělým jedincem. Zřetelné stadium kukly zde neeexistuje. Takovýto životní cyklus může­ me sledovat například u lučních kobylek, vážek atp. Druhou skupinu tvoří hmyz procházející v průběhu života dokonalou promě­ nou. U tohoto hmyzu vylézá z vajíčka larva. Larva se však dospělému jedinci Motýli

patří

Okřídlený

nijak nepodobá - červ se promem v mouchu, z housenky se nakonec stane motýl. Než však k tomu dojde, prochází housenka několika růstovými stupni a několika stupni svlékání. Při posledním svlékání se housenka promění v kuklu. Ve stadiu kukly probíhá vnitř­ ní přestavba housenky, tzv. metamorfóza . Larva se mění v dospělý, okřídlený hmyz. Do skupiny hmyzu procházejícího dokonalou proměnou patří kromě motýlů mimo jiné také brouci, vosy, mouchy. Životní cyklus motýla probíhá tedy následovně:

motýl

-➔ vajíčko

kukla

4

4

motýl

housenka 4

atd.

Kob ylka neprochází stadiem kukly

19

He!, conius mclpomene. hous,mlw

20

He liconiu s melpomen e. 111otýl v1d1t el11ý

71

ku kle

Láska u

motýlů

Život motýlů je krátký. Většina z nich nežije déle než dva až tři týdny. V tomto krátkém čase se musí postarat o reprodukci. Prvním krokem je vyhledání vhodného partnera stejného druhu opačného pohlaví. U motýlů to není vždy jednoduchý úkol. Ve světě existuje více než 160 000 různých druhů motýlů, z nichž některé se nevzájem velmi podobají. Motýli jsou však přírodou vybaveni takovými instinkty a chováním, aby našli druhově odpovídajícího samečka, respektive samičku. U nočních motýlů sedí neoplodněná samička tiše v podrostu nebo na jiném strategickém místě a vypouští specifickou pachovou látku, tzv. feromon, kterou láká samečka. Sameček je schopen zachytit tento pachový signál i na vel kou vzdálenost. Například samečci martináčovitých vnímají feromony lákající samičky vzdálené i více než čtyři kilometry. Denní motýli se navzájem poznají pře­ devším podle vzhledu. Hledají se hlavně na nápadných místech svých typických stanovišť, ať už je to vyvýšenina, osamě­ lý strom nebo mýtina. Samečci čile poletují a vrhají se na každou samičku, která se jen trochu podobá hledané družce. Sledují přitom charakteristické znaky, jako jsou barva, tvar, rozměry. Jakmile

Otakárek citrusový,

páření

Kallirna inachus, starý motýl

se setkají dva vhodní jedinci, začne sameček svádět samičku. U některých druhů se tak děje za letu: samečci podletí samičku a dotknou se křídly jejích tykadel. U jiných druhů sedí samička na rostlině, sameček tančí těsně nad ní a vysílá k ní pachové signály feromonů. Samičky jsou stimulovány k páření pouze feromonem samečka druhu s ní totožného. O samečky jiného druhu nejeví zájem. Pokud se tito samečci pře­ sto pokusí o svádění, reagují samičky charakteristickým odmítavým pohybem zadečkové části.

Jakmile se obě pohlaví pomocí pachů a barev přesvědčila, že patří k témuž druhu, dochází téměř vždy k páření. Začíná spojením vnějších pohlavních orgánů. Páření trvá nezřídka mnoho hodin a může trvat i den a noc. Během kopulace nepředává semeček samičce pouze

Actias selene

"Jl

Cethosia chrys ippe

Páření

lleliconius melpomcne s Heliconius cydno

samčí

pohlavní buňky, ale i bílkoviny. Ty samička použije při tvorbě vajíček. Sameček většinou vypustí i pach. Takto ,,označená" samička je pak méně přitaž­ livá pro ostatní případné nápadníky. Ti dávají přednost panenským samičkám bez pachového označení.

22

Vajíčka

Caligo memnon

Vajíčko Po aktu páření odletí sameček hledat další samičku, zatímco samička se rozhlíží po vhodné hostitelské rostlině k nakladení vajíček. Především denní motýli upřednostňují konkrétní druhy hostitelských rostlin, které samička pozná pomocí chuťových receptorů umístěných na nohách. Jakmile samička dosedne na rostlinu, okamžitě rozpozná,

zda bude rostlina vhodnou potravou pro potomstvo. Velikost nakladených vajíček se pohybuje od několika desetin milimetru do půl centimetru podle druhu motýla. Některé samičky kladou vajíčka po jednom na více rostlin, jiné ve skupinkách pohromadě na jednu rostlinu. Vajíčka

Housenky Caligo memnon nejprve sežerou

Housenka

štětconošce

sko řápku vajíčka

mají tvrdou slupku a rozmanitý povrch. Mohou být hladká, hrbolatá, vroubkovaná, opatřena žebry a prohlubněmi. Taky tvarově jsou různorodá: kulovitá, zploštělá, kuželovitá, terčíkovitá a jiná. Uvnitř vajíčka dochází k vývoji embrya. Tento proces trvá zpravidla několik dnů,

Housenka Ornithoptera priamus

trnkového

23

Housenky modráska

hořcového

na

hořepníku Lučním

někdy i týdnů. Když přijde čas pro naro zení housenky, vajíčka často změní barvu.

Nenasytná housenka Housenky vylíhnuté z motýlích vajíček jsou nepostradatelným článkem v život ním cyklu motýla. Jsou stadiem růstu. Housenky jsou vybaveny tak, aby byly schopny v krátkém čase zkonzumovat velké množství potravy. Hned po naro zení sežerou obal vajíčka, z něhož vylezly. Pak pokračují konzumací hostitelské rostliny. Přes svou nesmírnou žravost jsou housenky značně vybíravé. Nemohou-li se živit vhodnou rostlinou, pojdou hladem. Většinou však naklade motýlí samička vajíčka na hostitelskou rostlinu a zajistí tak housence potravu. Housenka se

Okáč

botínkový

hned po narození pustí do jídla. V krátké době zkonzumuje velké množství listů či jiné zelené hmoty. Aby mohla dále rů st, musí několikrát svléknout kůži, která se jí stává malou není elastická. Housenka vyhledá chráněné místo a hedvábným vláknem opře­ de svůj zadeček a část rostliny, ke které se takto připevní. Na hlavové straně praskne kůže housenky a housenka vyleze ze svého starého kabátku. Má již na sobě nový, o pár čísel větší. Až housenka oschne, dá se znovu do jídla. Za dva až tři týdny může váha housenky dosáhnout až několika tisíc násobků váhy při narození. Ne všechny housenky rostou takto rychle. Například housenka drvopleně obecného se vyvíjí i déle než tři roky. Hou senka vyhlodává chodbičky v lýku a dřevě stromů. Rozkousání a strávení dřevěné hmoty je časově náročnější než konzumace bylinné potravy. Většina

housenek se svléká čtyřikrát až pětkrát. Při posledním svlékání se již neobjeví housenka, nýbrž kukla. Housenka opřede rostlinu hedvábným vláknem, zaklesne se zadníma panožkama a zavěsí se. Housenky některých druhů, např. ostruháčci, se kolem svého středu omotají vláknem a vytvoří tak jakýsi opasek, za nějž visí na rostlině. Když pak svléknou kůži, promění se v kuklu.

Kuklící se housenka Ornithoptera priamus

Kukla a zámotek (kokon) V kukle dochází k proměně neboli metamorfóze. Housenka, která prošla obdobím přijímání potravy a růstu, se po metamorfóze v kukle stává motýlem,

Housenka motýla v posledním stadiu

r ůs tu

jehož jediným úkolem je rozmnožování. Stadium kukly je v životním cyklu motýla obdobím nejzranitelnějším. Kukla nemá ani nohy, ani křídla, aby unikla hrozícímu nebezpečí. Volba bezpečné-

Kokon Attacus atlas

Kuklíc[ se housenka Papilio polyres

25

ho místa k zakuklení je tedy rozhodujímotýlů jsou zbarvením i tvarem skvěle kamuflovány, při­ způsobeny hostitelské rostlině. Housenky některých nočních motýlů, např. martináčovitých, vytvářejí zámotek (kokon). Jedná se o kilometry dlouhé hedvábné vlákno, nesčetněkrát obtočené kolem housenky, přičemž jednotlivá ovinutí jsou k sobě navzájem přilepe­ na. Uvnitř tohoto bezpečného zámotku se housenka zakuklí a prodělá metací. Kukly denních

morfózu. Stadium kukly může trvat kolem deseti dnů, u některých druhů však i tři roky. Doba trvání závisí jednak na druhu motýla, jednak na vnějších podmínkách, například na teplotě a vlhkosti.

Zrození motýla Je-li proměna dokončena, kukla pukne a vyleze z ní motýl. Křídla má ještě malá a zmačkaná. Čerstvě narozený motýl

Morpho peleides vylézá z kukly Morpho pleides pumpuje lymfu do

Morpho peleides je připraven k prvnímu letu

26

křídel

hned hledá místo, kde má prostor kříd ­ la rozvínout. Zavěsí se na kuklu nebo na větvíčku a pumpuje tělní tekutinu (lymfu) do žilek v křídlech . Křídla má ještě pružná. Pumpováním tělní tekutíny se křídla stále zvětšují, až dosáhnou svých konečných rozměrů. Tím také ztratí svou pružnost. Motýl zůstává ještě několik hodín viset, dokud nejsou kříd­ la suchá a tvrdá. Pak tělní tekutinu z kří­ del opět vypumpuje zpět. Křídla jsou nyní dostatečně silná a lehká a motýl může poprvé vzlétnout. Většina denních motýlů vylézá z kukly časně ráno. Není ještě tak horko a vzduch je zvlhčený rosou.

Motýli mají vhodnější podmínky k n a pumpování a vysušení křídel než pozdě ­ jí za dne při prudkém sluncí . Jakmile motýl vzlétne , okamžitě se vydá hledat vhodného partnera svého druhu. Celý cyklus m ů že začít znovu.

Papilio polymn estor suší

křídla

Hypolimnas bolina

)7

Ochranné zbarvení nočního motýla splývá s podkladem

28

3 Motýli a

prostředí

Prostředí, v němž motýli žijí, musí splňo­ vat určité podmínky. Důležitými faktory jsou teplota, vlhkost a dostatek slunce. Motýli, a především jejich housenky jsou často vázáni na určité hostitelské rostli ny. Podle výskytu motýlů v určitých biotopech lze dosti spolehlivě zjistit stupeň kvality životního prostředí zkoumané oblasti, neboť i velmi malé působení negativních vlivů se projeví změnami stavu různých druhů motýlů.

Motýli a podnebí Aby motýli mohli vůbec létat, potřebují především teplo. Většině druhů vyhovuje tělesná teplota 30 až 35 C. Motýli

jsou studenokrevní, což znamená, že jejich tělo má stejnou teplotu jako prostředí, v němž se pohybují. Jsou tedy značně závislí na slunečním teple. K dosažení alespoň minimální aktivity potřebují nejméně 15 °C. Při této teplotě se objeví první motýli, aby se ohřáli na slunci. Křídla slouží jako sluneční kolektory, teplo je odváděno do svalů ovládajících létání. Za velkého horka se motýli uchýlí do stinných míst. Nenaleznou-li stín, složí křídla a nasměrují se ke slunci tak, aby zahřívaná plocha byla co nejmenší. Také noční motýli potřebují k letu zahřáté svaly. Proto večer nebo v noci pohybují rychle křídly, aniž by přitom vzlétli. Vynaložená svalová námaha dodává mo týlům potřebnou energii k zahřátí léta-

Motýl Amauris

29

Papilio rumanzovia

aby mohli doletět na svá stamotýli jsou nadto porostlí chloupky, které působí jako izolační vrstva bránící ztrátě tepla za chladné noci. cích

svalů,

noviště. Noční

Motýli, květiny a rostliny Většina motýlů si vysáváním nektaru z květů doplňuje energii potřebnou k fyzicky náročnému létání. Samičky ji navíc potřebují ke kladení vajíček. Zdrojem energie nemusí být vždy nektar z květin, ale i šťáva z hnijícího ovoce. Pro motýly jsou životně důležité nejen rozpuštěné cukry, ale i voda. Ještě za ranního šera pijí motýli kapky rosy na listech. Někteří přilétnou k řece a napijí se u břehu. Rostlina poskytuje motýlům sladký nek-

30

Troides rhadamanthus saje nektar

tar, jako by je tím odměňovala za pomoc při opylení. Tvar květu je často přizpů ­ soben určité skupině hmyzu. Nektar květů opylovaných motýly je dosažitelný pouze dlouhým, tenkým sosákem, a proto je pro včely, čmeláky a pododný hmyz nedosažitelný. Květy zimolezu jsou přizpůsobeny opylení nočními motýly, například lišajovitými. Bílé květy jsou ve večerním šeru

Papilio machaon, otakárek fenyklový

Caligo s

Modrásek

polorozevřenými křídly

dobře vidět

a v noci začnou vonět, aby motýly i zdaleka. Hmyz létající přes den nemá pro opylení zimolezu žádný význam. Samičky motýlů často pečlivě vybírají rostlinu, na niž nakladou vajíčka. Tato rostlina se nazývá hostitelská rostlina. Samičky některých druhy motýlů kladou vajíčka na listy nebo jiné části pouze jediného druhu hostitelské rostliny. Například perleťovec severní klade vajíčka výhradně na rostliny klikvy. Jiní motýli využívají řady rostlin druhově

Píďalk a

hořcový

klade

vajíčka

z rodu Boarmia na

kůře

stromu

přilákaly noční

příbuzných. Například

otakárci žijící na citrusech kladou vajíčka nejen na citroníky a pomerančovníky; spokojí se i s jinými hostitelskými rostlinami čeledi Rutaceae. Existují i druhy motýl ů, kteří nejsou tak vybíraví: většina motýlů čeledi martináčovití se spokojí s listy různých druh ů strom ů .

Otakárek citrusový klade

vajíčka

na citrus

Motýli a mravenci Motýlům

je v

živočišné říši,

kde na jedné druhé oběti, role nevinné oběti, která se nedokáže bránit. Zvláštní vzájemný vztah existuje u čeledi modráskovitých k mravenc ů m. Housenky modráska černoskvrnného, modráska hořcového, modráska černo­ lemého aj. stráví část života v hnízdech drnových mravenců. Malé housenky modrásků jsou totiž zavlečeny mravenci do podzemních hnízd. Zde se živí vajíčky a larvami mravenců. Mravenci nejsou vůči housenkám agresivní, neboť jim velmi chutnají sladké bílkovinové výměšky, které housenky vylučují ze žláz na zadečku. Mravenci nevidí v těchto housenkách kořist, naopak je ochraňují před útoky parazitujících much a vos. straně stojí kořistníci, na většinou přisouzena právě

Housenky tak mohou v podzemních hnízdech mravenců bezpečně přezimo­ vat.

Vážka, obávaný predátor

Život plný nebezpečí Motýl je ve všech stadiích života ohrožován mnoha hmyzožravci. Výživnou a atraktivní kořist představují motýli a housenky především pro ptáky. V období, kdy ptáci krmí svá stále hladová mláďata, nanosí denně do hnízda stovky housenek. Na noční motýly mají zase spadeno netopýři. Noční motýli krouží ve večer­ ním šeru, navštěvují vonící květy, aby se napili nektaru, hledají vhodného partnera. Netopýr vystopuje svou kořist ve tmě pomocí echolokace. Vydává zvuky s vysokou frekvencí a na základě jejich odrazu od motýla je schopen určit místo kořisti a vrhnout se na ni. Je-li motýl hustě porostlý chloupky, pohltí se v nich zvuky netopýra a nedojde k odrazu. Netopýr tedy přítomnost možné kořisti nezjistí. Některé druhy nočních motýlů jsou vybaveny zvláštními sluchovými orgány, které jsou umístěny na hrudní nebo zadečkové části těla. Tyto orgány jsou citlivé na vysokofrekvenční zvuky vydávané netopýrem. Jakmile takto vybavení motýli zaregistrují nebezpečné zvuky, vrhnou se střemhlav k zemi, aby netopýrovi unikli. Existují dokonce noční

Pavouk

32

běžník

se

zmocňuje

motýla

motýli, kteří sami vysílají rušivé zvuky, aby netopýra zmátli. Mnohem větší nebezpečí, než jsou ptáci a netopýři, představují bezobratlí. Za tímco kořistí pavouků, vážek a kudlanek se stávají motýli, oběťmi brouků, mravenců a parazitujících vos jsou hou senky. Například lumci kladou svá vajíč­ ka přímo do housenky. Vylíhlé larvy pak

Kudlanka, nenasytný žrout hmyzu

Kryptické zbarvení

nočního

motýla

Troides rhadamanthus klade

vajíčka

na rostlinu

sousedící s hostitelskou rostlinou

housenku sežerou za živa. Z jediné housenky pak vyleze osmdesát až sto malých lumků, kteří se pak rozletí hledat opět další oběti. Aby mohli motýli čelit tomuto množství nepřátel, jsou vybaveni ve všech stadiích životního cyklu mechanismy a instinkty k záchraně života.

Zranitelná

přítomnost

vajíček. Rostlinná tkáň kolem vajíček odumře, list se potáhne plísní, která překryje i vajíčka. Samičky zlatého ptakokřídlece proto kladou vajíčka na pevnou rostlinu, kolem níž se ovíjí hostitelská rostlina aristolochia. Když se pak po týdnu vyklubou housenky z vajíček, plíseň jim nevadí, protože se okamžitě přesunou na hostitelskou rostlinu a živí se jejími šťavnatými listy.

vajíčka

Samička klade vajíčka většinou na spadní stranu listů hostitelské rostliny, aby je nepřátelé nezpozorovali. Při kladení vajíček vyměšuje samička lepkavou látku, která vajíčka přichytí na rostliny. Nejsou pak odplavena přeháňkou a zároveň jsou chráněna před vysušením prudkým sluncem. Čerstvá motýlí vajíč ­ ka jsou světle žlutá nebo světle zelená. Brzy však ztmavnou, aby lépe splynula s podkladem a byla méně nápadná. U některých rostlin dochází k reakci na

Housenka, cenná kořist

33

ll01Js,•11ky Caligo phtisk111JI)' k ce111rti/11i iilce

ll ori,t'11ku l'apilio polyte~ 1• obra1111é111 pos1a1•e11i

Housenky Housenky představují pro řadu živoči­ chutné sousto. Aby měly šanci ubránit se velkému počtu nepřátel, vybavila je příroda ochrannými prvky a obrannými reakcemi. Mnoho housenek má ochranné zbarvení, které jim umožňuje barevně splynout s hostitelskou rostlinou. Některé housenky se podobají kousku větvičky nebo suchému listu. Housenky otakárkovitých často vypadají jako ptačí výměšek. Protože ptáci své výměšky nesezobnou, má takto maskovaná hou senka možnost uniknout jejich pozornosti. Housenka, která několikrát svlékla kůži, je však již velká a nepůsobí jako chů

ptačí výměšek věrohodně.

Pak přijde ke slovu další obranný mechanismus: změní se v malou příšer-

ku s nafouklou hlavou a nápadnými očními skvrnami. Jsou-li housenky otakárkovitých vyrušeny při pojídání potravy mravenci, často odeženou nebezpeč­ né obléhatele pomocí tzv. osmateria. Jedná se o vidličkovitý orgán, který se vyboulí za hlavou a z něhož se šíří varovný pach.

Kukly a zámotky (kokony) Motyli housenka

Jakmile se housenka zakuklí, nemůže se již přemísťovat. Nemá totiž ani nohy, ani křídla a tím se stává velmi zranitelnou. Proto je pro ni životně důležité, postarat se o pevnou schránku, v níž by bez pohromy přečkala toto období. Housenky některých lišaj ovitých zalézají přes zakuklením pod zem, kde si vytvoří zpevněnou komůrku. často používaným způsobem, jak vytvořit pevný 34

obal kolem kukly, je spřádání kokonu (zámotku). Některé kokony jsou celé upředeny z hedvábného vlákna. Tak je tomu například u martináčovitých a u komerčně využitého bource morušového (Bombyx mori). Jiné housenky používají ke spřádání zámotku napří­ klad kůru stromů či listy, aby jejich ochranné krytí co nejvěrněji odpovídalo přírodním podmínkám. Kukly, které se musí obejít bez bezpeč­ ného zámotku, imitují často vzhled rostliny. Podobají se uschlému listu, plodu nebo ulomené větvičce. Většinou je kukla barevně přizp ů sobena svému okolí. Jsou-li kukly připevněny na listu,

Dobře maskovaný noční motýl

Argema mitrei

jsou zelené, visí-li na dou barvu.

větvičce,

mají

hně­

Barvy a sebeobrana

Kukla Dryas julia

Motýli jsou pro většinu hmyzožravců oblíbenou kořistí. Vždyť se nemohou ani pořádně bránit. Na první pohled to tak vypadá - nemají čelisti, aby mohli kous nout, ani žihadlo, aby mohli bodnout. Přesto by nebylo správné považovat motýly za zcela bezbranné. Mohou toti ž ke své obraně různými způsoby využít zbarvení svých křídel. Mnoho motýlů dokáže uniknout oku nepřítele díky svému ochrannému zbarvení. Dokáží natolik dokonale splynout s prostředím, že jsou téměř nepostřeh­ nutelní. Je tomu tak u mnoha nočních motýl ů . Z ů stanou li přes den nehnutě někd e sedět, uniknou pozornosti větši ny 35

Skvrny na

křídlech martináčovitých

vypadají jako

oči

\/or1;/ 11apodobu11c1 ltst

Krycí zbarven í - vynikající kamufláž

hmyzožrav c ů . U mnoha denních motýl ů jsou svrchní plochy křídel nápadně zbar veny, zatímco spodní plochy jsou nevý razné. Pokud při hrozícím nebezpečí usednou někam do podrostu a sevřou křídla, jako by náhle zmizeli. Známým ochranným prvkem motýlů jsou oční skvrny na křídlech. Velké oční skvrny na křídlech mají vyvolat dojem hlavy vetšího živočicha, například sovy. Pro menší hmyzožravé ptáky to má odstrašující účinek a nechají motýla být. Moty! Attacus atlas má na koncích předních křídel zobrazeny hadí hlavy, které rovněž působí varovně.

Attacus atlas s hadími hlavami na

/.t.\lOl'\' 11101\'/

36

předních křídlech

Vedle motýlů S krycím, nenápadným zbarvením existují motýli s jasnými, křiklavými barvami: jasně červenou, ostře žlutou apod. Tyto barvy jsou nápadné proto, že mají předem varovat napřátele z ptačí říše, že motýl je jedovatý nebo alespoň nepoživatelný. Predátor, který tohoto motýla zkonzumuje, má zažívací problémy. Po takovéto zkušenosti nechá dotyčný hmyzožravec tyto motýly již bez povšimnutí. Křiklavě zbarvení motýli většinou nejsou plaší a při vyrušení neuletí, naopak rozevřou křídla, aby varovná výstraha byla ještě

Dryas julia má křiklavé zbarvení svrchní strany křídel

Mimikry

srozumitelnější.

Značná část housenek se živí jedovatý mi rostlinami. Rostlinný jed se jim ukládá v těle a motýli, ve které se po zakuklení promění, jsou pak rovněž jedovatí. Tito jedovatí, nepoživatelní motýli mají téměř bez výjimky nápadný vzhled, kontrastní křiklavé vzory na křídlech. Pokud zástupce ptačí říše podobného motýla sezobne, má jak již bylo řečeno - zdravotní potíže a příště se mu raději vyhne.

Nápadně

zbarvený

běloskvrnáč

z Thajska

37

Papilio rumanzovia není jedovatý, má však zbarvení jedovatých

m o týlů

Eui des isabella je jedovatý a podobá se Heliconius hecale

Housenka danause

stěhovavéh o

má výrazné barvy

Laboratorní pokusy ukázaly, že sojky si pamatovaly ještě půl roku následky požití jedovatého motýla druhu mo narch a reagovaly úlekem na typickou oranžovo-černou kresbu na křídlech tohoto motýla. Poučeni špatnou zkušeností, nechávají ptáci tyto výrazně zbarvené motýly bez povšimnutí. Této skutečnosti využívají jiné druhy motýlů , které nejsou jedovaté či nejedlé, pouze tak vypadají. Tyto jedlé druhy pak ptáci ignorují, neboť je jich zbarvení a vzorování křídel je varují. Jedná se o tzv. mimikry. Hovo 38

nme pak o modelu a jeho napodobení (imitaci) v téže oblasti . Stává se rovněž, že dva nebo více druhů nepoživatelných motýlů má tytéž ba rvy

Heliconius je jedovatý a podobá se Euides isabella

na křídlech. Tím je účinek ještě silnější. U některých druhů mají toto ochranné Pokud samičky . uzpůsobení pouze nastane situace, že příliš mnoho jedlých motýlů imituje nepoživatelný model, efekt barevného označení se vytrácí. Důsledkem je, že mohou být velké rozdíly mezi samečky a samičkami. Dokonce tak velký, že i odborník pozná teprve při páření, že jde o motýly stejného druhu .

Idea leuconoe je

obzv láště

jedovatý

Papilio dardanus

·\raschn ia li- vana . hahoélw sítkova11á

40

4 Motýli v dobách

nepříznivých

Motýli z mírných podnebních pásem se musí vypořádat s obdobím zimy, kdy teploty jsou velmi nízké, nejsou květiny, zelené rostliny, ani listy na stromech . V tropickém a subtropickém pásmu síce zima není, nastávají zde však pravidelně období velkého sucha, která mají neblahý vliv na vegetaci. Tato nepříznivá období musí motýli nějakým zp ů sobem přežít.

Přezimuj1ci

danausi

s těho vaví

Přezimování Aby mohli motýli přečkat nepříznivá období, nastane u nich období klidu, tzv. diapauza . Dochází v něm k úplnému zastavení vývoje a růstu, s energetickými rezervami v těle se hospodaří co nejšetrněji . Podle druhu motýla dochází k diapauze v r ů zných stadiích jeho životního cyklu. Například modrásek černolemý přezimuje v podobě vajíček pevně přile ­ pených na dřevitých částech vřesu. Housenky okáčů přezimují u země v trsech uschlé trávy, zatímco housenky běláska zelného a otakárka fenyklového se těsně před zimou zakuklí. U některých druhů hledají na podzim samí motýli chráněné místo. Jsou to například žluťásci a babočky, kteří měsí­ ce sedí někde zavěšení a čekají na jaro.

Migrace evropských motýlů poprvé ve Středomoří, aby pak odletěli na sever, třeba až do Švéd ska. Velké vzdálenosti urazí každoročně například babočka admirál, žluťásek čilimníkový, kovolesklec gama, abychom jmenovali alespoň některé. Tito motýlí na podzim hynou, aniž by vytvořili přezimující generaci. Motýli objevující se pak v novém roce pocházejí z teplých krajů . Motýli jiných druhů odlétají z určité oblasti, aby si našli místo k přezimování. Stejně jako tažní ptáci letí stovky někdy i tisíce kilo metrů, aby našli vyhovující místo . Nehledají přitom teplé kraje, nýbrž zůstávají na místech, kde se teplota drží nad bodem mrazu. Za těchto podmínek Značná část

spatří světlo světa

41

se téměř zastaví látková výměna, zásoby v těle se využívají velmi hospodárně. Tato forma migrace byla zjištěna u babočky admirála. Nejznámějším tažným motýlem je motýl monarch ze Severní Ameriky. Monarch se vyskytuje téměř na celém světě, avšak jeho charakteristické tažné chování se projevuje nejzřetelněji u monarchů letících z Kanady do Střední Ameriky. Když skončí léto, letí motýli na jih a urazí celkově i přes 3000 kilometrů při rychlostí kolem 35 km za hodinu. Létají stálými trasami do lesů na jihu, např. v Mexiku, kde přezimují. V obrovských trsech jich miliony visí těsně vedle sebe na stromech. Větve stromů se ohýbají pod váhou neuvěřitelného množství motýlů. Podnebí v lesích je ideální. Vlhkost vzduchu je vysoká, motýlům nehrozí vyschnutí. Teplota je téměř konstantní, nikdy neklesá pod bod mrazu. Je to bezpečné místo k přezimování. Když nastane jaro, monarchové opustí

Danaus

stěhovavý,

Přezimující danausi stěhovaví

podivuhodný tažný motýl

Mexiko a vydají se na cestu na sever. Na svých stanovištích pak nakladou vajíč­ ka, z nichž vyroste nová generace motýlů. Motýli, kteří přezimovali, tak splní svůj úkol a zemřou. V průběhu léta se pak rodí další nové generace, které pronikají stále dále na sever. Dokud nepři­ jde podzim. Monarchové pak opět táhnou na jih, aby přezimovali na stejných stromech jako jejich předkové. Migrace monarchů stále zůstává udivujícím, neobyčejným úkazem ve světě motýlů.

42

Danaus plexíppus, ,, monarch

přezimu;e masově

43

rxpu:1e·c mntr/11

44

5 Pozorujeme exotické motýly Motýli fascinují lidstvo již po staletí. Sběratelé projeli svět křížem krážem, aby se zmocnili vzácných exemplářů. V minulém století se organizovaly dokonce celé výpravy za účelem oboha

Část

sbírky Zoologického muzea Univerzity

v Amsterodamu

Část

tit sbírky o nové, ještě nepopsané druhy. Každý prostředek k polapení nových jedinců byl dobrý. Pokud se vzácné exempláře nedaly chytit do sítí, přišel ke slovu luk a šíp, ba dokonce broky. Naštěstí se dnešní muzejní sbírky již nedoplňují tímto způsobem. Vždy zde také byli a jsou sběratelé, kteří s velkou znalostí věci a velmi odpovědně chytají motýly do sbírky. Sběratelské vášni vděčí mnohá přírodo ­ vědná muzea za rozsáhlé sbírky motýlů. Zájemci tak mají možnost obdivovat nesmírnou rozmanitost nejen ve světě motýlů, ale i jiného hmyzu.

sbírky motýlů

45

Oddělení

entomologie

Vědecké

sbírky

Po dojednání návštěvy je možno prohlédnout si sbírku motýlů umístěnou v oddělení entomologie v Zoologickém muzeu Univerzity v Amsterodamu. Sbírka čítající více než 8 milionů exemplářů hmyzu slouží výhradně vědeckému výzkumu. Takto jsou zaměřena téměř všech

Tropická motýli zahrada v Noorder Dierenpark v F.mmen, Nizozemsko

na zoologická a přírodně historická mu zea na světě. (V ČR je největší sbírka motýlů v Národním muzeu.) Po pečli­ vém zkoumání je zde možno dostat odpovědi například na otázky výskytu určitých druhů motýlů v jednotlivých částech světa, k jakým změnám dochází v průběhu času v oblastech jejich rozšíření, o variacích tvaru a zbarvení v rámci jednoho druhu a mnohé další. V muzeu jsou uloženy kromě sbírek domácích a exotických motýlů i sbírky jiných skupin hmyzu: jsou zde např. blechy, vši, brouci, kobylky, abychom jmenovali alespoň některé. Z tohoto ráje milovníků hmyzu jsme pro naši encyklopedii nafotografovali kolem 250 motýlů.

Motýlí zahrady Živé exotické motýly je možno vidět v tropických zahradách pro motýly. Zde se mohou návštěvníci potěšit pohledem na tyto létající skvosty. Procházka exotickým rájem, kde poletují ti nejnádhernější motýli, je nezapomenutelným zážitkem. První motýlí zahradu vybudoval David Lowe na kanálovém ostrově Guernsey v Anglii. V prázdném skleníku původně pro rajčata postupně vybudoval tropickou zahradu, která měla co nejvíce při ­ pomínat prostředí řady tropických dru-

Zalévání rostlin v tropické

46

zahradě

pro motýly

Tropická zahrada pro motýly v Em men

Caligo atreus cítí alkohol v koktejlu

hů motýlů. Na návštěvu sem občas při­ šli přátelé a známí. Zájem však brzy vzrostl natolik, že roku 1977 byl skleník otevřen pro veřejnost. Od té doby vznikly další zahrady pro motýly, např. v Malajsii, na Floridě ve Spojených státech amerických, v Dánsku, Lucembursku, Francii a Německu. V ČR je jediná soukromá motýlí zahrada - Motýlí dům asi 10 km od Františkových Lázní (cca 2 km od SOOS). Většinou jde o samostatné zahrady, někde jsou součástí zoologické zahrady, např. v Emmen v Nizozemsku, v San Diegu a Melbourne. Tropická zahrada pro motýly v Noorder Dierenpark v Emmen byla otevřena 30. května 1985. Tato zahrada je největ ­ ší v Evropě a je otevřena po celý rok. I v zimě se návštěvníci mohou radovat z tropických motýlů, poletujících z květu na květ. Aby se udržel početní stav motýlů, je třeba, aby denně kukly opustilo kolem 70 motýlů. Chov motýlů je zde jedním z nejdůlež i­ tějších úkolů. Pravidelně docházejí zásil ky kukel z tropických zemí, např. z Kos -

47

Skříňka

p ro k uk ly

Danaus sim ilis

žována na úrovni tropického klimatu díky rostlinám , které vypařují hodně vody. Některé rostliny jsou zde ke zkrášlení zal:rady , jiné, kvetoucí rostliny slouží tariky, Filipín a Malajsie, kde se nacházejí motýlí farmy. V těchto chovných farmách se pěstují hostitelské rostliny pro housenky tropických motýlů . Velká část kukel těchto motýlů se pak prodá do motýlích zahrad po celém světě , což je pro farmy významný zdroj příjmů. Ze zbylých kukel se pak narodí motýli , kteří jsou vypuštěni do volné přírody . Tyto farmy tedy zároveň přispívají ke zlepšení početního stavu motýlů . V tropické zahradě pro motýly v Noorder Dierenpark musí být přes den udržována teplota minimálně 25 °C. Je to nutné , neboť při nižších teplotách pře­ stávají svaly motýlů pracovat. Za slu nečného letního počasí teplota ve skle níku rychle stoupá. Dosáhne-li více než 28 C , zapne se automaticky chlazení vzduchu . Ne kvůli motýlům , neboť ti se cítí skvěle i při teplotě 32 C, nýbrž kvůli návštěvníkům. V noci smí teplota kles nout na 20 C. Vlkost je v zahradě udr48

Troides pije z umělé k větiny

jako zdroje nektaru. Kvetou cích rostlin by bylo zapotřebí ještě více, aby uživily asi 1500 poletujících motýlů. Především v zimě, kdy jsou krátké dny a je nedostatek slunečního svitu, kvete méně rostlin. Tento problém se řeší pomocí umělých květin. Jde o čtyři barevné kombinace květin, namalovaných na umělohmot­ ných průhledných podložkách. Ve stře ­ du každé květiny je zavěšena úzká nádobka, která je každý den naplněna vodou s medem. U některých umělých květin stojí miska s hnijícím ovocem, např. banánem nebo pomerančem, pro motýly, kteří nepijí nektar. Motýli tyto květiny plně využívají nejen v zimě, ale i po zbytek roku. Samičky mohou klást vajíčka na hostitelské rostliny. Jsou zde zastoupeny mučenky (Passíflora) pro motýly z čele ­ di Heliconiidae a podražce (Aristolochía) pro různé druhy otakárků, banány pro brassolidae, cestrum pro motýly z čeledi lthomiidae, kalanchoe pro tropické modrásky atd. motýlům

Danaus

stěhovavý

na hostitelské

rostlin ě

Caligo memnon na hniiícím banánu

Mnoho motýlů klade vajíčka na hostitelské rostliny v motýlí zahradě, někteří však poletují ve velkém prostoru za zástěnami, kde je o několik stupňu tepleji a kde 16 hodin svítí lampy imitující denní světlo. Zde kladou vajíčka přede­ vším motýli pocházející z Jižní Ameriky, kterým tyto podmínky vyhovují. Zaměstnanci pečující o motýly, přene ­ sou hostitelské rostliny s nakladenými vajíčky do prostoru, kde vylíhlé housen ky spořádají velké množství listů své oblíbené hostitelské rostliny. Jakmile se housenky zakuklí, kukly se sesbírají. Zahradníci dostanou zpět do péče holé kostry rostlin. Ve zvláštním regenerač­ ním skleníku jsou rostliny hýčkány, aby za několik měsíců opět vytvořily dostatek listů pro stále hladové housenky. Ty kukly, které jsou k rostlině připoutány hedvábným vláknem, jsou opatrně uvol něny.

Příslušný pracovník uchytí kuklu háč­ kem a zavěsí ji do zvláštní skříňky k ostatním kuklám. Když je skříňka plná, putuje do motýlí zahrady, kde pak návštěvníci mohou být svědky zrození motýlů. Jakmile jsou motýli schopni letu, pracovník otevře dvířka skříňky a motýli si mohou poprvé vyzkoušet svá křídla. V zahradě tropických motýlů v Emmen je možno obdivovat překrásné tropické motýly po celý rok.

49

Soumračník černohnědý

50

6 Hesperiidae -

Soumračníkovití

Soumračníkovití jsou většinou menší denní motýli. Mají charakteristickou širokou hlavu. Na světě je známo více než 3500 druhů soumračníkovitých . Nejhoj něji je tato čeleď zastoupena v Jižní Americe, kde se oproti evropským druhům vyskytují druhy s jasnými barvami, někdy s ostruhami na zadních křídlech . Soumračníkovití mají v porovnání s těž­ kým tělem poměrně malá křídla . Rozpě­ tí křídel 30 milimetrů je pro evropské poměry již velké, někteří zástupci z tropických oblastí však dosahují rozpětí až 80 milimetrů. Tito motýli pohybují při letu křídly velkou rychlostí a jejich let je velmi rychlý a neklidný. Soumračníko­ vití jsou vybaveni nápadně dlouhým svinutým sosákem. Jejich tykadla jsou kyjovitě ztluštělá a - na rozdíl od ostatních denních motýlů - na koncích háčkovitě zahnutá. Soumračníkovití kladou vajíčka kulovitého nebo oválného tvaru s rovnou základnou. Housenky jsou téměř lysé a žijí na zemi v trubičce ze sepředených listů hostitelské trávy, kde jsou chráněny před zraky nepřátel. Trubičku opouštějí, pouze když se vydávají za potravou. Při zakuklení se housenky opřádají vláknem a vytvářejí volný, řídce tkaný zámotek.

Carcharodus alceae, somračník slézový, je rozšířen v oblastech severní Afriky, Evropy a střední Asie. Tento motýl má rád teplo. Vyhovuje mu holá, kamenitá půda . Při usedání má roztažená křídla. Díky ochrannému zbarvení je nenápadný. Motýl pije nektar květů bylinných rostlin. Vajíčka klade na různé druhy slézu . Housenky rostou rychle. Ročně se rodí dvě až tři generace motýlů. Plně vyvinutá housenka přezimuje v zámotku. Motýl ve srovnání s jinými soumračníky

Soum račn ík

Hesperia co mma,

slézový

Soumračn íci

jaho dníkoví a

bělásci

hrachoro ví

Carcharodus alceae

so umra čn ik čárk ovaný

Sl

uletí velké vzdálenosti a je schopen kolonizovat nové oblasti.

Erynnis tages, soumraéník máékový

Carterocephalus pa laemon, soumraéník jitrocelový

částečná

druhá generace . Tento sou klade poměrně málo vajíček . Hostitelské rostliny patří do rodu Leguminosae. Vyhovuje mu například štírovník růžka­ tý, vojtěška. Housenky přezimují v pevném zámotku . Na jaře vylézají z bezpe čného obalu, aby se zakuklily. Motýli nemají sklon rozšiřovat svá teritoria . mračník

Carterocephalus palaemon Carterocephalus palaemon ,

soumračník

jitrocelový, se vyskytuje v chladných a mírných pásmech Evropy, Asie a Severní Ameriky. Vyhovují mu travinaté ohlasti a slatiny hraničící s lesy. Samečci sedí na vhodné větvi a pozorují své teritorium. Také samičky se pohybují jen v rámci určitého území. Vajíčka kladou na různé druhy trav (Graminae). Růst a vývoj housenky trvá I O měsíců. Housenky pře­ zimují v dospělém stadiu v trubičce spře ­ dené z listů trav. Na jaře opouštějí toto útočiště a během dvou týdnů se zakuklí. Ročně se vyskytuje pouze jedna generace

Hesp eria cnmma, .~ou mraéník éárkovaný

motýlů .

Erynnis tages Erynnis tages, soumračník máčkový, je

52

Hesperia comma

hojně rozšířen .

Vyskytuje se v celé Evropě, ve východní Asii zasahuje až do Č íny. Tento obzvláště malý soumračník má hnědé ochranné zbarvení. Dává před­ nost chladnějším oblastem. Většinou je jedna generace motýlů do roka, někdy je

velmi

Hesperia comma,

soumračník čárkova ­

ný, je rozpoznatelný podle bílých, čárko ­ vitých skvrn na spodní straně křídel. Oblast jeho rozšíření je mimořádně velká. Lze se sním setkat v severní Afri-

ce, v Evropě, Asii i Severní Americe . Jeho ísou otevřené lesy s křovina mi , travnaté světliny . Motýli často pííí nektar z bodláků . Na podzim kladou vajíčka na paličkovec šedavý a jiné trávy (Graminae). Vaííčka přezimují. Housenky žijí v trubičce spředené z listů trávy. Během íara a léta pomalu rostou. Motýli létají především v srpnu. Mohou se vyskytnout ve velkém počtu na poměrně malých územích.

Ochlodes venatus

stanovištěm

Heteropterus morpheus Heteropt erus

morpheus,

soumračník

černohnědý, se vyskytuíe v západní a střední Evropě a ve východní Asii.

Motýl je vázán na vlhké biotopy, íako jsou přechody mezi lesem a rašeliništěm, či slatiny. Hostitelskými rostlinami housenek ísou různé trávy, např. bezkolenec modrý. Průměrná doba růstu housenky íe deset až íedenáct měsíců. Takto dlouho může hostitelská rostlina vydržet pouze v mokrých terénech . Téměř dorostlé hou senky přezimuíí v trubičce spředené z listů trávy. Tento velmi zranitelný motýl se ročně rodí pouze v jedné generaci.

Ochlodes venatus,

soumračn ík

Ochlodes v enatus , soumračník rezavý,

se vyskytující motýl v Evroa Asii, je rozšířen i v Japonsku. Chybí v severních částech Skandinávie a v tep lých oblastech kolem Středozemního obecně hojně

pě

moře.

Vyhledává lesnaté oblasti. Samečci mají na předních křídlech černý proužek a záhyb s pachovými šupinkami. Samič ­ ky kladou vajíčka na různé druhy trav (Graminae) a ostřici (Cyperacea) . Hou senka roste velmi pomalu. Čerstvě vylíhlá housenka se dlouho živí širokolistými druhy trav. Když dosáhne poloviny své velikosti, spřede trubičku z listů trav k přezimování. Motýl létá od června do srpna v jedné generaci.

Pyrgus carthami, soumračn ík prusku rníkový

reza vý

Pyrgus carthami Pyrgus carthami, soumračník prosku r

níkový, íe malý motýl s charakteristickou řadou bílých skvrn podél zadního okraje zadních křídel. Je rozšířen od střední Evropy až do střední Asie. Jeho stanovištěm jsou kvetoucí louky, pastviny a travnaté okraíe silnic. Hostitelskou 53

rostlinou pro housenky je sléz a rů zné druhy mochen . Housenky přezimují ve vrstvě staré suché trávy, z jejíchž listů si spředou trubičku. Housenky po přezi­ mování dále rostou, zakuklí se. Motýl létá v jedné generací v červnu.

Spialia sertoriu s, soum raéník skořicový

Pyrgus malvae , soumračník jahodníko vý

rozpoznatelný podle červené spodní strany zadních křídel a červeného zakončení zadečkové části.

Pyrgus malvae Pyrgus malvae, soumračník jahodníkový , je rozšířen v rozsáhlých částech Evropy i Asie. Nalezneme jej i v Mongolsku . Téměř všude však těchto motýlů ubývá . Jejich doménou jsou okraje lesů. Jsou nápadní rychlým letem, který pravidelně přerušují, aby si odpočinuli na zemi . Motýlí pijí nektar z květů lesních jahod, zběhovce plazivého a mochny husí. Rovněž housenky se živí listy těch ­ to rostlin. Dorostlá housenka si vytvoří volný zámotek, v němž přezimuje. Motýl létá od dubna do června v jedné generaci, v teplejších oblastech ve dvou generacích .

Hostitelskou rostlinou je malý toten (Rosaceae) . Motýl se může rozmnožovat pouze v době květu této rostliny, neboť klade vajíčka na její poupata . Housenky rostou dva měsíce. Dospělá housenka přezimuje ve volně spřede ­ ných listech. Také kukla je ve volném zámotku . Motýl létá od dubna do červ ­ na, někdy i v druhé generaci od červen ­ ce do srpna .

Thymelicus lineola Thym elicus lin eola, soumračník čáreč ­ kovaný, je rozšířen v severní Africe , v Evropě, Asii a Severní Americe. Blízce příbuzný Thymelicus silvestris, soumračník metlícovitý, se odlišuje pouze žlutou spodní stranou konců tykadel. Tohoto malého soumračníka často spatříme na loukách a na okrajích cest. Na těchto biotopech může být velmi hojně

Spialia sertorius

rozšířen .

Spialia sertorius, soumračník skořico ­ vý, se vyskytuje v severní Africe a téměř v celé Evropě. Tento velmi malý motýl je

kladou vajíčka na klasy trav . zde přezimují. Jakmile na jaře vyraší mladé výhonky trav, objeví se housenky . Samičky

54

Vajíčka

Thymelicus lineola,

soumračník čárečkovaný

Zela onara

Zela onara onara je tropický soumračník z teplých oblastí jihovýchodní Asie. Hostitelskou rostlinou pro housenky je kokosová palma, akceptovány jsou však i jiné palmy. Pokud se housenky právě nepasou na listech, nejsou téměř vidět. Skryjí se totiž na spodní straně listu, kde sedí přitisknuty ve směru jeho žilkování. Na plantážích může tento motýl napáchat velké škody, neboť i několik motýlů je schopno naklást velké množství vajíček. Přítomnost housenek začne být nápadná, teprve když je škoda velká. Zela

Živí se různými druhy trav. Housenky rostou 2 měsíce a zakuklí se. Toto stadium trvá necelé tři týdny. Motýli létají v jedné generaci od červen­ ce do srpna. 55

Ornithoplera priamus

s

7 Papilionidae - Otakárkovití Do čeledi otakárkovitých patří více než 900 druhů motýlů. Jde o velké, nápadné motýly. Do této skupiny patří největší denní motýli na světě, tzv. ptakokřídle­ ci neboli Orníthoptera. Samičky někte ­ rých ptakokřídleců mají rozpětí křídel až 25 centimetrů. Samečci jsou obecně o něco menší, avšak mnohem nápadněji zbarvení. Jejich křídla zdobí leskle zelená a zářivě zlatá. Pro nádherné barvy jsou tito motý-

Papilio inopinatus , sameček

Papilio inopianatus, Sameček ptakokřídlece

se zelenou

samička

barvoměnou

li velmi ceněni sběrateli a sumy za ně nabízené dosahují značné výše. Za nepoškozeného samečka vzácného druhu to může být i více než 7 000 dolarů. Proto bylo velmi žádoucí přijmout mezinárodní opatření k ochraně těchto vzácných motýlů. Velká rozdílnost mezi vzhledem sameč­ ků a samiček téhož druhu je charakteristická nejen pro Orníthoptera, ale i pro mnohé další druhy otakárkovitých. Zadní křídla mnoha otakárkovitých jsou opatřena nápadnou ostruhou. Obzvláště výraznou ostruhou se vyznačují motýli rodu Lamproptera, velmi malí předsta­ vitelé otakárkovitých. Rozpětí křídel mají necelých 5 centimetrů, délka ostruhy je však rovněž téměř 5 centimetrů.

Jiní motýli této rozvětvené čeledi ostruhy nemají, například jasoni a řada jiných. Otakárkovití se živí nektarem z květů především červené a fialové barvy. Při vysávání nektaru nesedí motýl

Papilio dardanus

57

na květu, nýbrž třepotá křídly . Motýli poletují z květu na květ a přitom se setkávají s jedinci svého druhu . Při setkání samečka a samičky, letí sameček těsně před nebo pod samičkou a za letu se snaží otřít křídly o tykadla samičky. Při tomto úkonu uvolní pachovou látku, která samičku informuje, zda jsou oba jedinci stejného druhu. Je -li tomu tak, klidně

Pari des iph ida mas . pář,m í

dobají ptačím exkrementům . Takto maskovaným housenkám se ptáci vyhnou . Housenky rostou a svlékají se . Po prv ním svléknutí vypadá housenka stále ještě jako ptačí výměšek, je pouze větší. V posledním stadiu má již housenka jinou podobu a je tak velká, že záměna již není možná . Housenky jsou hladké, na hrudní části mají oční skvrny. V případě nebezpečí nafouknou hrudní část a simulují podobu jiného zvířete, např. ještěrky, aby protivníka zastrašili . Mravence a jiný

Sv lékající se ho usenka

let parením . Například samecc1 Parides a Troides mají na vnit ř­ ním okraji zadních křídel záhyb, kde jsou umístěny pachové šupinky, které jsou bílé, nitkovitého tvaru. Samičky otakárkovitých kladou hladká, kulovitá vajíčka. Vajíčka ptakokřídleců mohou měřit v průměru až 4 mm. Č e r­ stvě nakladená vajíčka jsou často žlutá , po několika dnech však ztmavnou a na rostlině jsou méně nápadná . Housenky mnoha otakárkovitých se zpočátku po končí

čeledí

Housenka se podobá

58

ptačímu

exkrementu

útočný hmyz se snaží housenka zapudit pomocí vysunutí tzv. osmateria. Osmaterium je orgán umístěný těsně za hlavou, má nápadně oranžovou nebo žlu tou barvu . Vypouští pronikavý pa ch , který je schopen mravence zapudit. Housenky některých otakárkovitých se živí jedovatými rostlinami podražce

Ho usenka Papilio polytes

(A ristolochia) . Jed se ukládá v těle housenky . Tím se stávají pro ptáky nestravitelné. Sezobne-li pták takovouto housenku, jed se mu dostane do trávicího ústrojí a nastanou zažívací potíže. Housenky mají po těle růžovočervené výrůstky,

Kukla otakárka citrusového

Housen ka Papili o polytes s vysunu tým osmateriem

Allancastria cerisyi které ptáky upozorňují, že jsou nejedlé. Kukly otakárkovitých jsou tzv . kukly opaskové . Housenka opřede rostlinu vlákny, které pak drží kuklu v charakteristické pozicí, jakoby na opasku .

A llancastria cerisyi žije na svazích hor v Řecku a Turecku. Daří se mu především v divoké přírodě, ve výše položených oblastech. Na skalnatých svazích nachází tento zvláštní motýl hostitelskou rostlinu pro housenku , podražec (Aristolochia) .

Ná padné barvy h ousenky Pachliopta

Allancastria ceri syi

59

Allancastria cerisyi

Atrophaneura alcinous Atrophaneura alcinous se vyskytuje v Číně, na Tchaj-wanu, v Japonsku. Motýli létají podél okrajů lesa a na svět­ linách deštného lesa. Tam roste hostitelská rostlina pro housenky, Aristolochia tagala (Aristolochiaceae). Samičky kladou po jednom vajíčku na čerstvý vrcholový výhonek této popínavé rostliny. Tento způsob jim dovoluje konkurovat mnohem větším housenkám motýlů Ornithoptera (ptakokřídleců), které hostují na silných velkých listech téže rostliny. Rostlina je jedovatá, housenky a motýli jsou proto nepoživatelní.

Atrophancura alcinous

60

Atrophaneura coon

Atrophaneura hageni

Atrophaneura nox

Atrophaneura coon Atrophaneura coon je značně rozšířený motýl. Vyskytuje se v severní Indii, na Barmě, v Thajsku, Laosu, ve Vietnamu, v Kambodži, v jižní části Č íny, v Malajsii a Indonésii. Je známo osm poddru hů, z nichž především poddruh z Indie je velmi vzácný. Atrophane ura coon se vyznačuje dlouhými štíhlými předními křídly .

Dalším nápadným prvkem jsou zvláštně utvářené ostruhy na zadních křídlech, které jsou lehce ulomitelné. Ostře žlutě zbarvená zadečková část signalizuje ptákům, že motýl je nepoživatelný. Hostitelskou rostlinou je Apama to mentosa z rodu Aristolochíaceae . Motýlí často naštěvují květy lantana.

Atrophaneura hageni A trophaneura hageni je velmi vzácný motýl, vyskytuje se pouze na náhorní rovině na Sumatře (Indonésie) . Motýl se podobá druhu A . priapus, který má rovněž bílou hlavu. Na fotografii je zobrazen sameček s roztaženými záhyby na vnitřním okraji zad ních křídel, s viditelnými bílými pachovými šupinkami. Motýl má rozpětí 1 O až 13,5 centimetrů.

Atrophaneura nox Atrophaneura nox se vyskytuje v jižní části Thajska, v Malajsii a na některých ostrovech v Indonésii. Samičky jsou téměř celé černé, kromě bělavého zbarvení podél žilkování na křídlech. U samečků mají černé plochy namodralý odlesk . křídel předních Nažloutlý až šedobílý pás na vnitřním okraji zadních křídel vyznačuje umístě ­ ní pachových šupinek. Rozpětí křídel u Atrophaneura nox je 7,5 až 12 centimetrů. Převládající je černé zbarvení, což implikuje i jeho název: nox zname ná noc.

Atrophaneura polyeuctes Atrophaneura polyeuctes se vyskytuje v Č íně a na Tcha j wanu. Motýlí létají na světlinách deštného lesa. Samečci nav61

Atrophaneura polyeuctes

Atrophaneura polyeuctes

Atrophaneura priapus A trophaneura priapus je rozšířen pouze na Jávě. Vyskytuje se od výšky úrovně moře až do 2000 metrů v horách. Dává přednost květům lantana, z nichž saje nektar. Tento druh má na rozdíl od jiných zástupců rodu Atrophaneura místo červeného žluté varovné zbarvení. Samička je zbarvena méně výrazně než sameček. Pro některé zástupce této čeledi je charakteristická bílá barva hlavy. A. priapus se v angličtině nazývá „white head batwing", netopýr s bílou hlavou.

Atrophaneura varuna

štěvují

místa s vlhkým pískem, aby zde pili vodu s rozpuštěnými minerály. Samičky vyhledávají ke kladení vajíček rostliny rodu Aristolochia. Výzkumy ukázaly, že 50 procent vajíček je napadáno parazitujícími vosami. Housenky i motýli jsou nepoživatelné. Mnoho motýlů napodobuje barevný vzor tohoto jedovatého motýla, aby se vyhnuli útokům hmyzožravců.

Atrophaneura priapus

Atrophaneura varuna Atrophaneura varuna je rozsiren od severovýchodu Indie, přes Barmu, Thajsko, Laos, Vietnam až do Malajsie. Tento motýl nemá na zadních křídlech ostruhy, stejně jako někteří další zástupci čeledi Atrophaneura. Motýl je celý černý s výjimkou několika světlých pruhů na předních křídlech. Rozpětí kří­ del je 15 centimetrů. Tmavému zjevu a velikosti vděčí za své anglické pojmenování „batwing" - netopýr.

Battus philenor Oblast 62

rozšíření

Battus philenor sahá od

Battus philenor

Battus polydamas

severní části Spojených států amerických až do Kostariky ve Střední Americe. Samečci a samičky se navzájem velmi podobají. Obě pohlaví mají ostruhy na zadních křídlech, samička o trochu delší. Barvy na zadních křídlech samečků jsou výraznější a mají modrou barvoměnu. Motýli sají nektar z růžových a oranžových květů mnoha druhů rostlin. Samič­ ky kladou vajíčka na listy jedovatého podražce (Aristolochia), housenky i motýli jsou proto nepoživatelné. Vzhled těchto motýlů je napodobován mnoha jinými druhy motýlů v Severní Americe, jde o názorný příklad mimikry.

forem. B. polydamas nemá na zadních křídlech ostruhy. Charakteristiká je řada žlutých skvrn podél okraje zadních křídel tohoto jinak černého motýla. Rozdíly ve zbarvení mezi samečkem a samičkou jsou malé. Samičky kladou vajíčka ve skupinkách na listy různých druhů rodu Aristolochiaceae. Housenky žijí pospolitě a živí se listy jedovaté hostitelské rostliny. Housenky a motýli jsou pak rovněž jedovaté a nejedlé pro ptáky či jiné predátory. U některých motýlů tohoto druhu byla zjištěna délka života tři měsíce.

Bhutanitis lidderdalei Battus polydamas

Bhutanitis lidderdalei Battus polydamas Battus polydamas má velkou oblast rozvyskytuje se na rozsáhlých územích v Severní i Jižní Americe. U tohoto druhu je znám velký počet geografických šíření,

Bhutanitis lidderdalei je nejznámějším ze čtyř druhů tohoto výjimečného rodu motýlů. B. mansfieldi a B. thaidina jsou vysoce vzácnými zjevy v několika provinciích Číny, zatímco B. ludlowi se vyskytuje pouze v Bhútánu. Oblast rozší63

druhu Bhutanitis lidderdalei se rozprostírá od Bhútánu, přes severní Indii, Nepál, Barmu a Thajsko až k příhranič­ ním oblastem jižní Číny. V Indii je tento motýl zákonem chráněný. Největším ohrožením je velkoplošné kácení stromů v lesích Thajska. Bhutanitis lidderdalei létá v lesnatých oblastech Himalájí v nadmořské výšce od 1500 do 3000 metrů. V klidové pozici má motýl zadní křídla s barevnými očními skvrnami překryta předními křídly a splývá s podkladem. Je-li vyrušen, ukáže spodní křídla, aby útočníka zastrašil, a využije momentu překvapení k úniku. Housenky se živí rostlinami Aristolochiaceae. ření

Chilasa clytia Chilasa clytia je otakárek létající ve vel kých částech Asie. Bylo popsáno mnoho poddruhů, které se vyskytují v jednotlivých lokalitách.

Ch ilasa clytia

Je rozšířen v Indii, Číně, Thajsku, Malajsii, na mnoha ostrovech Indonésie a na Filipínách. Na první pohled nepřipomí­ ná otakárkovité, chybí mu ostruhy. Housenky se živí rostlinami čeledi Aurantiaceae.

Cressida cressida Cressida cressida je jediným druhem rodu Cressida . Motýl se vyskytuje na ostrově Nová Guinea a v Austrálii. Za normálních okolností poletují samečci a samičky jakoby malátně, avšak při hrozícím nebezpečí dokáží bleskurychle uniknout. Samičky mají v porovnání se samečky matnější, méně výrazné barvy, neboť rychleji ztrácejí z křídel šupinky obsahující pigment. Samečci jsou jasněji zbarvení a velmi se podobají jedovatému motýlu Pachliopta polydorus. Také Cressida cressida je jedovatý motýl. Housenky hostují na rostlinách

Cressida cressida.

samička

Eurytides agesilaus Eurytides agesilaus se vyskytuje v Mexiku, ve Střední Americe a v rozsáhlých oblastech Jižní Ameriky. Jde o poměrně malého motýla s rozpětím křídel od 7 do 8 centimetrů.

Eurytides calliste

Crcssida crcssida, a1111n' k

čeledi

Aristolochiaceae, z nich neJvyjsou Aristolochia pubera a A.thozetii. Obě rostliny rostou v otevřených lesích na pobřeží.

Charakteristickým znakem je pět stejně širokých černých proužků na předním okraji předních křídel. Proti černé lince ve středu spodní strany zadních křídel vybíhá nápadný, červený pás.

znamnějšími

Eurytides agesilaus

Eurytides calliste Eurytides ca/liste létá v oblasti od Mexika po Panamu ve Střední Americe. Obývá vlhké dešťové lesy v nadmořské výšce od 700 do 1800 metrů. Jde o po měrně vzácného motýla. Většinou lze zpozorovat pouze jednotlivce. Pouze brzo ráno přilétnou samečci a usednou na zem, aby se na vlhkých místech napili. Jinak létají kolem vrcholků stromů. Jsou schopni letět rychle jako šíp, ale i klikatě, jsou obtížně polapitelní. Roz pětí křídel je 9 centimetrů.

Eurytides marcellus Eurytides marcellus je motýl ze Severní Ameriky. Žije v lesnatých oblastech podél řek. Motýl je schopen velmi rychlého 65

Eurytides marcellus

rům křídel. Ostruhy jsou u motýlů jarní generace relativně krátké, u motýlů létajících v létě velmi dlouhé.

Eurytides pausanias Eurytides pausanias je vzácný motýl, vyskytující se v Kostarice a v Panamě. V nevelkém počtu je zastoupen v Kolumbii, ve Venezuele, v Surinamu, v severní části Brazílie, v Ekvádoru, Peru a Bolívii. Motýl se vzhledově i způsobem letu podobá druhům Heliconius wallacei nebo Heliconius cyd-

Eurytides phil olaus

letu. Housenky se živí rostlinami patřící­ mi k rodům Annona a Asimina. Motýli navštěvují květy rostlin kroton a kordia a pijí z nich nektar. Pouze samečci pijí vodu z bahnitých kaluží, které vznikají v lesích v období dešťů. Typickým znakem druhů Eurytides je poměrně krátké tělo vzhledem k rozmě-

Eurytides pausanias

6

no. Samečci Eurytides pausanias, na rozdíl od druhů Heliconius, však zalétají napít se z bahnitých louží vzniklých po období dešťů.

Eurytides philolaus Oblast rozšíření se rozprostírá od Mexika až do rozlehlých částí Střední Ameriky. Eurytides philolaus se vyskytuje běžně po celý rok, v květnu a červnu často ve velmi vysokém počtu. Hostitelskou rostlinou pro housenky je Sapranthus (Annonaceae). Housenky žijí na svrchních stranách listů. Po posledním růstovém stadiu se zakuklí na zemi pod spadaným listím. Kukla leží volně mezi listy. Sameček a samička se vzhledem téměř neliší. Existují však samičky, které jsou celé černé.

Graphium androcles

Graphium androcles Graphium androcles je značně velký představitel rodu Graphium. Rozpětí kří­ del tohoto motýla dosahuje až 9 centimetrů. Vyskytuje se na ostrově Sulawesi (Celebes) a na ostrovech Sula. Graphium androcles je jeden z mnoha druhů motýlů, které se vyskytují téměř výhradně na Sulawesi. Druh rozšířený pouze na jediné geografické území se nazývá endemit. Přes omezenou oblast rozšíření je výskyt tohoto motýla na Sulawesi běžný a nepatří k ohroženým druhům.

Graphium antiphates U druhu Graphium antiphates je známo dvanáct poddruhů, které jsou specifické pro jednotlivé oblasti rozšíření. Motýl se vyskytuje ve velkých částech Indie, Srí

Graphium antiphales

Graphium codrus

Lanky, Barmy, v jižních oblastech Číny, v Thajsku, Laosu, Vietnamu, Kambodži, Malajsii a Indonésii. Jde o běžného motýla v územích s nepříliš vysoko položeným deštným lesem. Motýl je rozpoznatelný podle pěti černých pásků na předních křídlech. Hostitelské rostliny housenek patří do čeledi Annonaceae.

Graphium codrus Graphium codrus se vyskytuje na Filipínách, na Nové Guinei, na Bougainvillově ostrově a na Šalamounových ostrovech. Zbarvení motýla vykazuje znač­ nou varabilitu. široký pás přes přední křídla může mít světle žlutou až zelenou barvu. Pouze u samečků má barevný pás ještě efekt odlesku . Jinak se samečci a samičky vzhledově velmi podobají. Graphium cordus vždy poletuje kolem vrcholků stromů, k zemi se přibližuje pouze proto, aby se napil nektaru z květů, šťávy z hnijícího ovoce či vody z bahnitých louží.

Graphium doson Graphium dosson se vyskytuje v Indii, na Srí Lance, v Číně, Japonsku, na Filipínách, v Malajsii a Indonésii . Motýl se velmi podobá druhu Graphium sarpedon, odlišuje ho řada skvrn podél okrajů křídel. Samečci mají nápadné pruhy pachových šupinek na křídlech. Je to 67

Graphium doson

rychlý letec, jeho let je trhavý. Samičky kladou vajíčka na rostliny čeledi Anno naceae a Lauraceae, z posledně jmenovaného jde především o kafrový strom Cinnamomum. Housenky za dne odpočívají na svrchní straně listů a jsou sotva postřehnutelné. Kukly jsou umístěny na spodní straně listů, někdy také na kmenech a větvích sousedních stromů.

Graphium illyris

Graphium latreillanus

Graphium latreillanus Graphium latreillanus se vyskytuje pře­ devším v zemích západní Afriky. Jsou to Sierra Leone, Liberie, Pobřeží slonoviny, Ghana, Togo, Benin, dále je rozšířen až do Nigérie, Kamerunu, Konga, Zairu, Ugandy a Angoly. Tento druh je rozpo znatelný podle světle zelených až žlutých skvrn, přecházejících v pásu přes přední a zadní křídla, a podle řady stejně širokých proužků podél zadního okraje zadních křídel. Rozpětí křídel se pohybuje od 6,5 do 9 centimetrů.

Graphium illyris létá především na Afriky, a sice v zemích Guinea, Sierra Leone, Liberie, Pobřeží slonoviny, Ghana, Togo, Benin, dále až do Nigérie, Kamerunu, Konga a Zairu. Obývá nízko položené deštné lesy. Na motýlu jsou nápadné velmi dlouhé ostruhy na zadních křídlech a žlutý pás přes přední a zadní křídla. Šířka rozpětí křídel se pohybuje mezi 7 až 9 centimetry.

Graphium ridleyanus je rozšířen ve velkých částech Afriky, od Sierra Leone na západě až po Zambii a Angolu. Daří se mu v tropických deštných pralesích. Svým

Graphium illyris

Graphium ridleyanus

západě

68

Graphium ridleyanus

charakteristickým tvarem a červeno - čer­ ným vzorem na křídlech se velmi podobá čeledi Acraea, motýl ů m , kteří jsou nepoživatelní. Má i podobný zp ů sob letu . Společně s motýly A craea navštěvuje Grap h ium ridleyanus bahnité tůňky a pije z nich vodu .

Graphium sarpedon Graphíum sarpedon je hojně rozšířený druh . Tento motýl s nápadným modrým pásem se vyskytuje v Koreji, Japonsku, Indii, Barmě, Thajsku, na Filipínách, v Indonésii a v Austrálii. Vyhovují mu lesy a otevřená krajina. Oblíbenou květinou k vysávání nektaru je lantana, co se týče hostitelské rostliny, není Graphium sarpedon příliš vybíravý. Jde o rosltiny různých čeledí, např. Myrtaceae , Sapotaceae a Lauraceae. V Austrálií někdy škodí na kafrových stromech .

Graphium weiskei Graphium weískeí se vyskytuje ve výše položených oblastech Nové Guineje . Jeho stanovištěm jsou deštné lesy v nadmořské výšce 1200 až 2000 metrů. Vzhledem se sameček a samička příliš neliší, v jejich chování jsou však rozdíly: samičky lze zahlédnout jen zřídka , zatímco samečci létají zrána kolem vrcholků strom ů a hledají květy, aby se napili nektaru. Samečci společně useda-

Graphium weiskei

Graph iu m sarpedon

69

Graphium weiskei

Iphidides podalirius. otakárek ovocný

jí na mokrý písek, aby sáli vodu s roz puštěnými minerálními solemi. Jsou při tom velmi plaší. Při vyrušení okamžitě vzlétnou a usednou o pár metrů dál. Samičky hledají nektar v květech keřů a nízkých stromů.

Iphiclides podalirius

Iphidides podalirius

Iphiclides podalirius, otakárek ovocný, se vyskytuje v teplých a velmi teplých oblastech Evropy a Asie. S oblibou si vybírá pahorkatiny, suchá a teplá místa s osamocenými keři. Samečci létají pohromadě ve velkých počtech kolem vrcholků pahorků. Housenky se živí listy trnek. Rostou značně rychle, během měsíce dospějí. Přezimují v kukle. Motýli létají od května do července.

Lamproptera meges Lamproptera meges je zvláštním zástupcem čeledi otakárkovitých. Jde o malého motýla vyskytujícího se v rozsáhlých oblastech jihovýchodní Asie: v Barmě, Malajsii, Indonésii a na Filipínách. Jeho jediným příbuzným je Lamproptera curius, který se odlišuje bílým pruhem na kříd ­ lech. Motýla lze zastihnout na slunných světlinách v lesích, u břehů rychle proudících potoků a řek. Na zástupce otakárkavitých je poměrně malý. Rozpětí křídel má 70

Ornithoptera alexandrae,

Lamproptera meges

sameček

Ornithoptera alexandrae

necelých 5 centimetrů. Další zvláštností jsou mimořádně dlouhé ostruhy na zadních křídlech. Část předních křídel je prů­ svitná. Motýl má tančivý let s neobyčejně rychlým pohybem křídel. Při letu jej lze mylně považovat za vážku, teprve když usedne, je zřejmé, že jde o motýla. I u sedícího motýla jsou křídla stále v pohybu. Housenky žijí na rostlinách čeledi Combretaceae. Orn ithoptera alexandrae,

samička

Ornithoptera alexandrae je největším denním motýlem světa. Samičky tohoto ptačího motýla mohou mít rozpětí kří del až 28 centimetrů. Vyskytuje se pouze lokálně v deštném lese v údolí Popondetta v Papui - Nové Guineji. Pouze zde totiž roste jediná rostlina, Aristolochia dielsiana, na kterou je samička ochotna naklást vajíčka. Zvláštní je, že zatímco je motýl v tomto směru nadmíru vybíravý, u housenek tomu tak docela není. Výzkumy ukázaly, že housenky je možno s úspěchem přenést na jiné druhy rostlin Aristolochiaceae. Vývoj od vajíč­ ka k motýlu trvá zpravidla déle než čtyři měsíce. Motýl může žít až tři měsíce. Při ­ rozených nepřátel má jen málo. Velké ohrožení však pro něj představuje zakládání plantáží olejových palem, kakovník ů a gumovníků. Byla učiněna řada opatření na ochranu tohoto výjimečného motýla před vyhynutím: zákon zakazuje motýla chytat nebo ho vlastnit, hostitelská rostlina se vysazuje do sousedních oblastí výskytu a motýl se „přesazuje" do odlehlých oblastí, kde roste hostitelská rostlina Aristolochia di e lsiana. Nejdůležitější však je udržet ty deštné lesy, v nichž se Ornithoptera alexandra e nyní ještě vyskytuje.

71

Ornithoptera chirnaera na Nové Guineji

Ornithoptera chirnaera,

samička

Ornithoptera chimaera Ornithoptera chimaera žije na Nové Guineji a na Jávě. Zdržuje se především v pralesích rostoucích v nadmořské výšce 1200 až 1800 metrů. Velikost obou pohlaví není konstantní. Rozpětí křídel u samečků se pohybuje od 7 do 15 centimetrů, u samiček od 8 do 18 centimetrů. Motýl je zdatný letec, 72

Omithoptera chirnaera.

sameček

který někdy klouzavě letí, jindy se střem ­ hlav spouští a hledá květy, například ibišek. Hostitelská rostlina Aristolochia mo mandul má ve výšce, v níž motýl létá, tlusté pevné listy. Malé housenky se proto živí mladými vrcholovými lístky, zatímco starší housenky se spokojí s listy staršími. Hostitelská rostlina roste podél řek a potoků.

Orn ithopt era croesus,

sam eče k

a rozevřel jeho velkolepá křídla, začalo mi srdce divoce bušit a krev se mi nahrnula do hlavy. Cítil jsem, že mám k mdlo bám blíže, než kdybych spatřil smrt."

Ornithoptera goliath Ornithoptera goliath je domovem na Nové Guineji a na Molukách. Žije v tro-

Orn ithnptcra gn liath 11 a Nové Gu ineji

Ornithoptera croesus Ornithoptera croesus je vysoce ohroženým ptakokřídlecem vyskytuje se pouze na některých ostrovech patřících k Molukám. Motýl se zdržuje v nízko položených lesích v bažinatém terénu a ve vlhkých, těžko dostupných biotopech. Přesto jsou tito motýli ohroženi , neboť na těchto místech rostou vzácné stromy deštného lesa a dochází k jejich těžbě . Často se do bažin stříkají insekticidy proti moskytům, což má pro tohoto nádherného motýla katastrofální následky. Samičky mohou mít rozpětí křídel téměř 20 centimetrů, samečci nedosahují více než 15 centi metrů . Motýla chytil a popsal Alfred Russel Wallace, současník Charlese Darwina. Třpytící se zlatistá křídla ptakokříd ­ lece ho inspirovala k následujícím slo vům : ,,Když jsem motýla vytáhl ze sítě

Orni thoptera croesus,

Hou senka Om ithoptera gol iat h

samička

73

Ornithoptera goli ath ,

sameček

Ornithoptera para di sea,

sameček

Ornith optera goliath.

samička

Ornithoptera paradisea.

sa m ičk a

pických deštných lesích v pahorkatinách v nadmořské výšce 500 až 1500 metrů. Rozpětí křídel u samičky může dosáh nout až 21 centimetrů. Ornithoptera goliath je druhým největ ším denním motýlem. Největším je O rnithoptera alexandra e s rozpětím křídel 28 centimetrů. Ornithoptera goli ath však drží rekord největšího motýlího vajíčka, které může mít průměr až 4, 7 milimetrů. Vajíčka klade na rostliny Arístolochia. Housenky se vyvíjejí pomalu, rostou až dva měsíce.

línách a v údolích . Hostitelskou rostli nou housenek je vzácný druh rostliny z rodu Arístolochiaceae. Stadium vajíčka trvá téměř dva týdny , stadium housenky šest až sedm týdnů . Než z kukly vylétne motýl, uplyne rovněž kolem šestí týdnů . Motýli žijí asi tři měsíce . Nelétají na velké vzdálenosti, zdržují se v omezené oblastí . O. paradis ea je jedním z mála motýlů , který je celosvětov ě chráněn.

Ornithoptera priamus Ornithoptera paradisea Ornithoptera paradisea je překrásný ptakokřídlec , který se v malé populací vyskytuje v Papují na Nové Guineji . Ostruhy na zadních křídlech samečků jsou charakteristické pro tento druh . Jak sa mečci, tak samičky s oblibou létají kolem vrcholků stromů v lesích , na svět 74

Ornithoptera priamus se vyskytuje v mnoha formách v Austrálii, na Nové Guineji a v Indonésii. V Austrálii jsou známy čtyři poddruhy, na okolních ostrovech deset poddruhů. Poddruhy se liší ve zbarvení křídel samečků, kde jsou variabilní oranžová , modrá, zelená a zlatá barva. Rozpětí kří­ del je u samečků kolem 14 centimetrů .

Čerstvě

svléknutá housenka Ornilhoptera priamus

Ornilhoptera priamus, kukla

Ornithoptera priamus, motýl

Ornithoptera priamus,

samička

Klouzavým letem plachtí kolem vrcholníže slétnou pouze do deštného lesa, aby se napili nektaru z červe­ ných květů ibišku nebo lantana. Samičky létají nízko u země a hledají rostliny k nakladení vajíček. Hostitelskou rostlinou pro housenky je Aristolochia. Samičky čeledi Ornithoptera často kladou vajíčka na sousední rostliny. Ukázalo se, že na vajíčkách často parazitují drobné vosičky. Není-li vajíčko na hostitelské rostlině, je pro vosičku mnohem obtížnějí jej najít. Housenky nejdříve zkonzumují obal vajíčka, pak velmi rychle ožerou rostlinu dohola. Během 14 dnů jsou schopny, přes své úctyhodné rozměry, zcela ků stromů,

Ornilhoptera priamus, housenka

dorůst.

Vůči

menším housenkám se někdy chovají kanibalsky. Někdy se zakuklují na sousedních rostlinách, především zůstane - li z hostitelské rostliny pouze skelet. 75

Ornithoptera priamus urvillianus

ORNITHOPTERA PRIAMUS URVILLIANUS

Jde o poddruh nápadně modře zbarveného motýla, který se vyskytuje na ostrově Bougainville, Bismarckových ostrovech a Šalamounových ostrovech.

Ornithoptera rothschildi Oblast rozšíření Orníthoptera rothschíldí je omezena na pohoří Arfak v severozápadní části Nové Guineje. I když se motýl vyskytuje na poměrně malém území, není uváděn jako ohrožený druh. V některých lokalitách je zastoupen i hojně. Tento motýl je mimořádně žádaný u sběratelů a oproti mnoha jiným druhům Orníthoptera není v Indonésii zákonem chráněný. O. rothschíldí se částečně podobá motýlu O. golíath, zelená barvoměna na před-

Ornithoptera rothschildi,

76

sameček

Ornithoptera rothschildi,

samička

ních křídlech samečka není však tak nápadná. O. rothschíldí je i trochu menší. Rozpětí křídel samičky je 15 centimetrů. Motýlu se daří v horách v nadmořské výšce od 1800 do 2400 metrů. Létá v roklinách a údolích, kde je chráněn před ostrým větrem. Z důvodu mimořádné nepřístupnosti oblasti nebyl život tohoto druhu ještě zcela prozkoumán. Výhodou však je, že nedostupnost brání proniknutí dře­ vařského průmyslu. Pokud se biotop O. rothschíldí nenaruší, není tento motýl ohrožen.

Ornithoptera tithonus Oblast rozšíření Orníthoptera títhonus je omezena na západní část Irian Jaya a některé sousední ostrovy, jako jsou Waigeo, Misool a Salawati. Jde o poměr­ ně velkého zástupce rodu Orníthoptera,

Ornithoptera tithonus,

samička

neboť samičky dosahují rozpětí křídel až 22 centimetrů , zatímco u samečků větši­ nou nepřesáhne 16 centimetrů . Ornithoptera tithonus je obyvatelem les ů na svazích hor vysokých 1000 až 2000 metrů, někdy jej však lze zahléd nout ve výšce úrovně moře. I když O. chimaera na Nové Guinejí vyhledává tytéž biotopy, oba druhy se společně nevyskytují. Pravděpodobně je O. tithonus posled ním zbytkem druhu, který byl mnohem hojněji rozšířen. Tento druh je také značně choulostivý, a proto je v Ind onésíí zákonem chráněný. Zůstává motýlem, u něhož je třeba provést rozsáhlý výzkum, aby se zjistilo, jaké ekologické podmínky jsou důležité pro jeho zachování.

Ornith optera victo riae , sa mička

Ornith op tera victoriae, .sameček

Ornithoptera victoriae Ornithoptera victoria e je rozs1ren na Šalamounových ostrovech, skupině ostrov ů na východ od Nové Guíneje . Samičky dosahující rozpětí křídel až 18 centimetrů mají vedle černé a bílé barvy na křídlech i barvu žlutou. Samečci jsou mnohem barevnější, díky zelené, žluté a oranžové reflexní barvě. Motýl byl pojmenován po královně Vik torií . První exemplář byl pro ní v polovině 19. století sestřelen brokovnicí. I dnes je tento druh u sběratelů velmi žádaný,

Ornithoptera Litihonus,

sameček

proto musí být chráněn. Největším ohrožení však představují činností spojené se zemědělstvím a dřevařstvím, v jejích ž důsledku zmizelo mnoho přirozených biotopů tohoto motýla.

Pachliopta aristolochiae Pachliopta aristologiae se vyskytuje v Číně, Barmě, Laosu, Kambodži, Víet namu, Malajsii a Indonésií. Hostitelskou rostlinou je jedovatá Aristolochia tagala (Aristolochíaceae) . Housenky mohou být růžově šedé až černé . Housenka absorbuje ve svém těle jedovaté látky rostliny, proto jsou hou senka i motýl pro hmyzožravce nepoživatelní. Motýlí varují ptáky nápadným červeno ­ bílým vzorem na křídlech . Samečci i samičky jsou vzhledově téměř totožn í. Vzorování na křídlech druhu Pachliop ta aristolochiea je napodobováno řadou

Pachliopta kotzebuea

Pachliopta aristolochiae

Pachliopta kotzebuea se vyskytuje na některých ostrovech Filipín. Je známo pět poddruhů. U výše uvedeného druhu zcela chybí bílé skvrny. Rudé skvrny a tělo signalizují, že je

Pachliopta kotzebue

motýlů.

Po tisících nocují.

přilétají

na místa, kde

společně

Pachliopta hector Oblast rozšíření Pachliopta hector je omezena na Srí Lanku a jižní a východní část Indie. V Indii je tento motýl zákonem chráněný, i když není uváděn jako ohrožený druh. Hostitelské rostliny housenek jsou z čeledi Aristolochiaceae. Oranžové a červené skvrny informují ptáky, že housenky jsou nejedlé. Tento motýl je napodobován samičkami jedné z forem Papilio polytes. Pachliopta hector se vyskytuje jak v nížinách, tak v hornatých oblastech až do nadmořské výšky 2500 metrů. Motýli sají nektar z květů Iantana. Shromažďují se ve velkém počtu na místech, kde společně nocují.

Pachliopta hecto r

78

motýl nejedlý, alespoň pro obratlovce. Pavouky a mravence neodrazuje. Motýl létá především podél okrajů lesa, kde hledá podražec, hostitelskou rostlinu pro housenky.

Pachliopta polydorus Pachliopta polydorus se vyskytuje v oblastech od Indonésie, přes Novou Guineu, řadu souostroví, jako např. Šalamounovy ostrovy, je rozšířen až do Austrálie. V důsledku různorodosti rozsáhlého území se vyvinulo mnoho poddruhů, z nichž je 31 popsáno. Pachliopta polydorus není rychlý letec. Zdržuje se na okrajích deštných lesů. Hostitelskými rostlinami housenek jsou Aristolochia tagala a A. thozetii. Housenky jsou dospělé za 2 týdny a zakuklí se. Kukla visí na hostitelské rostlině a je skvěle maskována jako semeno nebo plod. Po třech týdnech vyleze z kukly motýl, který má nápadné varovné znaky na hrudní a zadečkové části. Pachliopta a Antrophaneura byly

Papilio aegeus,

Pachliopta polydorus, spodní strana

dříve řadou biologů řazeny čeledi

do jedné

s názvem Polydorus.

Papilio aegeus Papilio aegeus je obecně rozs1reným motýlem na Nové Guineji a v Austrálii. Zalétá také do městských zahrad a parků. Je dobrým letcem a při vyrušení dokáže bleskurychle odletět. Jeho hostitelskými rostlinami jsou Microcitrus, Halfordia, Micromelium a jiné

Papilio acgcus,

sameček

rostliny rodu Rutaceae. Na citrusech v zahradách napáchá někdy škody. Barva kukly závisí na místě, na němž se zakuklí. Na listech a zelených lodyhách je zelená, na starších větvičkách má hně­ došedou barvu. Samečci Papilio aegeus vypadají v celé oblasti rozšíření stejně. Samičky se vyskytují v různých formách, především na Nové Guineji. Podobají se různým druhům jedovatých motýlů dané oblasti, a ptáci se jim proto vyhýbají.

samička

79

Pap il in aege us,

s amičk a

Pap ili o ages lor

Papi lin aegeus

Papilio ambrax

Papžlio agestor Papilio agestor se vyskytuje v severní Indie, v Barmě, Thajsku, Číně, Vietnamu, Laosu a v Malajsii . Motýl vů bec nevypadá jako z čeledi otakárkových, nýbrž je přesnou kopií motýla Danaus sita , světlehnědého , nejedlého druhu monarcha. Také způsob letu a postavení křídel v klidu odpovídají monarchovi. Rozpětí křídel je 8 až 9,5 části

centimetrů. Samečci

Papilio agestor hlídkují na svém území, každého vetřelce zahánějí a dvoří se samičkám svého druhu . Samičky kladou vajíčka na listy machi lus, rostliny z čeledi Lauraceae.

80

Papilío ambrax se vyskytuje na někte ­ rých ostrovech Indonésie, na Nové Gu ineji a v severovýchodní části Austrálie . Létá v pahorkatinách až do nadmořsk é výšky 1200 metrů . Hostitelskými rostl inami housenek jsou Micromeleum, Euo dia, Zanthoxylum a Clausena, všechn y z čeledi Rutaceae. Housenky lze nalézt i na citrusech v ovocných sadech . Samečci i samičky pijí hojně nektar z květ ů stach ytarpeta. Samičky Papiho ambrax se zjevem i chováním velmi podobají Pachliopta polydorus. Samička P. ambrax létá za běžných okolností velmi klidně. Pouze při vyrušení bleskurychle odletí, stejně jako sameček tohoto druhu . V tomt o způsobu chování se liší od P. polydorus , který létá vždy klidně a spoléhá se na své varovné zbarevní.

Papilio ambrax

Papilio amhrax

Pa pili o anchisiades

Papilio anactus

Papilio anchisiades

Papilio anactus je motýl, který se běžně vyskytuje po celý rok ve východní části Austrálie. Od října do dubna je možno jej spatřit i v jižní Austrálii. Motýli létají vždy na prosluněných místech. Hostitelskými rostlinami pro housenky jsou Eremo citrus glauca a Microcitrus australis (Rutaceae) . Celý životní cyklus motýl ů létajících v létě trvá asi dva měsí­ ce. Housenky, které se kuklí v březnu a dubnu, přezimují v kukle. Barva kukly je určena barvou podkladu, na němž se kukla nachází. Papilio anactus je šířkou rozpětí křídel 6 centimetrů řazen k malým představite ­ l ů m rodu Papilio.

Papilio anchisiades se vyskytuje v Severní Americe v Texasu a Mexiku , dále pak v Brazílii. Motýl není vybíravý , co se týče určitého terénu. Ve velkém počtu se vyskytuje v různorodých pří­ rodních oblastech . Vajíčka klade na Casimiroa, Zanthox ylum a Citrus. Housenky konzumují rostlinu současně a synchronně se i svlékají. Pokud nekonzumují, shromažďují se ve velkém počtu na kmenu rostliny. Barva kukly se mění podle barvy podkladu. Motýli jsou černí s červenými skvrnami na zadních křídlech, někdy s bílými skvrnami na předních křídlech . Vzhledov ě napodobují samičky jedovatých druh ů Parídes.

Papilio andraemon Papilio anactus

Papilio andraemon se vyskytuje pouze na Kubě, Bahamských ostrove ch a na Kajmanských ostrovech. Na Kubě je nej rozšířenějším druhem motýla. Na Jamaj ce, kam byl motýl uměle nasazen, před ­ stavuje pohromu pro citrusové plantáže . Na Kubě, kde se rovněž pěstuje hodně citrusových plodů , neškodí tolik, neboť jeho četnost udržují v mezích přiro zení nepřátelé. Šířka rozpětí křídel je 8 až 10 centimetrů .

81

Pap ilio antima ch us

Papili o a n drae mon

Papilio androgeus Papilio androgeus je rozšířen od Mexika až do Peru a Brazílie. Vajíčka klade na Zanthoxylum, někdy na Citrus. Původně zelená vajíčka se po nakladení změní v ostře žlutá. Mezi vzhledem samečka a samičky je velmi podstatný rozdíl. Samečci jsou černo žlutí, na zadních kříd­ lech mají ostruhy. Samičky jsou tmavě zbarvené, jejich křídla mají zelený odlesk. Díky tomuto zbarvení se podobají nejeď lým druhům motýlů. Pokud pták samičku chytí, nepozře ji. Neví se, zda jde o mimikry nebo zda je motýl skutečně nepoživatelný.

Papilio antimachus Papilio antímachus je domovem v tro pické Africe. Je rozšířen v deštných

Papilio an droge us,

sami čka

lesích Sierry Leone, podél západního pobřeží, přes střední Afriku až do Ugan dy. Papilío antimachus je největším africkým motýlem. Rozpětí křídel u něj dosahuje až 23 centimetrů. Samička se tvarem a zbarvením velmi podobá samečkovi, je však o poznání menší. Samečci létají někdy v hejnech a společně hledají nektar v květech kvetoucích keřů nebo se letí napít z bažinatých tůní. Samičky nikdy nelze spatřit na světlinách lesa, létají především kolem vrcholků stromů. I když je oblast rozšíření motýla rozsáhlá, nikde se nevy skytuje ve větším počtu. Je považován za vzácného, neboť se vyskytuje téměř výhradně v nenarušených deštných lesích. V mnoha lesích Afriky se nemilosrdně kácí. Pouze v Ghaně, v Pobřeží slonoviny a v Zairu je motýl chráněn. Motýli nejsou příliš obtěžováni přirozenými nepřáteli, neboť jsou velmi jedovatí.

Papilio areturus Papilío arcturus se vyskytuje v severní části Indie, v Barmě a Číně. Je obyvatelem lesů rostoucích na svazích Himalájí, létá ve výšce 1500 až 3500 metrů nad mořem. Upřednostňuje oblasti s chladnějším až mírným podnebím, na rozdíl od Papilío paris, který je P. arcturus velmi podobný, ale zdržuje se v tropických oblastech. Papilio arcturus má rozpětí křídel 11 až 13 centimetrů.

82

Papilio arcturus

Papili o biannr

Motýly přitahují květy ibišku a lantana, housenky lze nalézt na rostlinách čeledi Rutaceae.

Papilio bianor

Papilio ascolius

Papilio bianor se vyskytuje v Indii, Barmě, Číně, Koreji a Japonsku. Motýl byl objeven dokonce ve výšce 2000 metrů v Himalájích. Hostitelské rostliny housenek pocházejí z čeledi Rutaceae . Velikost motýlů kolísá od 8,5 do 13 centimetrů . Jsou vybaveni dlouhými ostru hami. Samečkům i samičkám září ve slunci svrchní strana křídel zeleným odleskem .

Papilio ascolius se vyskytuje ve Střední a Jižní Americe, od Kostariky až po Kolumbii. Je velmi vzácným obyvatelem tropických deštných lesů ležících v nadmořské výšce asi 1000 metrů. Samečci krouží kolem vrcholků nejvyšších stromů, zatímco samičky létají podél okrajů lesa, cest a říček. Rozpětí křídel obnáší 12 až 13 centimetrů. I když je P. ascolius větší, je nádherným napodobením rodu jedovatých Lycorea z čeledi Danaidae. Samičky tohoto motýla mají podobně nápadný, lenivý způsob letu jako jejich jedovatý vzor.

Papilio cresphontes je rozšířen od jihu Spojených států a Mexika, přes Střední Ameriku, včetně severní části Jižní Ameriky. Tento druh se obtížně odlišuje od Papilio thoas. Líší se vnějšími pohlavní-

Papilio ascolius

Papilio cresphontes

Papilio cresphontes

83

Papi lio cresp hootes

mi orgány a různými hostitelskými rostli nami . P. thoas klade vajíčka na podražec, P. cresphontes je mnohem méně vybíravý, používá rostliny čeledi Lauraceae a Solanaceae. Motýli se objevují ve velkých počtech v období dešťů. Pijí nejen mnoho nektaru z rozličných květin, ale také sají tekutinu z čerstvých exkrementů .

Pa pilio da rda nus

Papilio dardanus Papilio da rd a nus, páření

Papilio dardanus se vyskytuje v hojném počtu různých forem od rovníkové Afriky až po jižní Afriku. Samečci jsou v celé oblasti rozšíření stejní. Jsou to značně velcí žluto-bílí motýli s dlouhými ostruhami . Pouze v Etiopii vypadají samičky stejně jako samečci . Všude jinde v Africe napodobují samičky P. dardan us jiné, jedovaté motýly létající v dané oblasti. Je známo více než sto různých forem. 84

Papilio dardanus,

samička

Papilio dardanus hippocoon

Papilio dardanus,

sameček

mu druhu. Samičky se rády zdržují pod ochranou lesů, zatímco jejich samčí pro tějšky vyhledávají plné slunce a létají podél cest a okrajů lesa. Hostitelskými rostlinami housenek jsou Teclea, Clausena a Citrus.

Papilio delalandei Papilio delalandei se vyskytuje pouze na Madagaskaru. O tomto motýlu, o jeho růstových stadiích, ani o jeho nárocích na prostředí není mnoho známo. Obývá lesy ve východní části Madagaskaru. I když flóra i fauna jsou obecně na tomto ostrově ohroženy, lze tohoto motýla pravidelně spatřit ve velkém počtu. Rozpětí křídel má 9 centimetrů. Motýl je ihned rozpoznatelný podle nápadných zelených skvrn na předním okraji předních křídel. Řada žlutých skvrn probíhá ze středu před­ ních křídel na zadní křídla.

..

. ~,, .,,

', ... , .

.

PAPILIO DARDANUS HIPPOCOON

Je jedním z příkladů mimikry. Tento poddruh se zřetelně podobá motýlu patřícímu k rodu Amarius, skupiny nepoživatelných motýlů čeledi Danaidae. Rozdíly ve vzhledu mezi oběma pohlavími jsou často tak velké, že teprve při páření se ukáže, že motýli patří k jedno -

~

j,.

.--·-

,,

~

-......

•

li .·.- \~.' .

-

ř>,_.

...

,

' 85

Papilio demo doc us

objevuje v obzvláště hojném počtu kolem Vánoc, a proto získal pojmenování „Christmas butterfly" (vánoční motýl ).

Papilio demoleus Papilio demoleus, otakárek citrusový , se vyskytuje v Afganistánu, Barmě, Číně,

Papili o demo leus, ota k árek citruso vý

Papilio demodocus Papilio demodocus žije v tropických oblastech střední Afriky, jižní Afriky a na Madagaskaru. Motýl klade vajíčka na rostliny patřící do čeledi Rutaceae a Umbelliferae. Housenky vyskytující se na citrusu (Ruataceae) mají zcela jiné zbarvení než housenky žijící na rostlinách z jiné skupiny. Motýl je schopen napáchat velké škody především v jižní Africe na citrusových plantážích . Motýl se Papilí o demole us, otakárek citrusový

Xh

Indonésíí , na Fílipínách a v Austrálíi . Tento motýl není všude oblíben . Hou senky mohou svou žravostí napáchat velké škody na plantážích citrusovníků . V Austrálii konzumují housenky také listy různých druhů Psoralea (Fabaceae). Papilio demoleus zde urazí velké vzdálenosti. Je rychlý letec, létá así jeden metr nad zemí a hledá květy.

Papili o garamas

Papi lio fuscus

Papilžo garamas Oblast rozšíření Papilio garamas se rozprostírá od Panamy do Mexíka. Rozpět í křídel u samečků je 12 centimetrů , u samíček 15 centimetrů . Samečci s oblibou

Pa pili o glaucus, žlutá for ma

Papilío fuscus Papilio fuscus se vyskytuje na Malaj ském poloostrově , na severu Austrálie a na velkém počtu ostrovů ležících mezi těmito územími, například na Sulawesi, Molukách, Nové Guinejí, Aru a Šalamounových ostrovech. Je známo 23 pod druh ů, každý je specifický pro určitý ostrov . V Austrálii žijí housenky na rostli nách Mícrocitrus, Halfordia, Zanthoxylum, Microm elum a na citrusovnících na pěstítelských farmách. Všechny rostliny jsou z čeledí Rutaceae . Motýli věnují mnoho času hledání nektaru v květech keřů, píjí však i vodu s rozpuštěnýmí minerály z písečných mělčin.

7

létají zrána kolem vrcholků stromů a zřídkakdy slétají k zemi . Teprve v poledne navštěvují květy, jako je např . Fuchsia arborea. Přilétají také k řekám, aby se u bahnitých břeh ů napili vody s rozpuštěnými minerály. Tento motýl je ve sběratelských sbírkách vzácný, protože je těžko polapitelný. Ve volné přírodě však není neobvyklým zjevem.

Papili o glaucus, černá forma

Pnpil,u i:laucu,

Papilio glaucus Tento nápadně velký otakárek se vyskytuje v celé Severní Americe. Existují dvě zřetelně odlišné formy tohoto druhu. V severní části oblasti rozšíření mají samečci i samičky žlutá křídla s černými proužky. Proto si v angličtině vysloužili název „tiger swalowtail" . Mnohem jižněji se vyskytuje mezi samičkami mnoho tmavých, téměř černých jedinců . Napodobují jedovatého motýla Battus philenor. Co se týče hostitelské rostliny, nejsou samičky příliš vybíravé. Skvěle maskované housenky Papilio glaucus lze nalézt na topolu, třešni, vrbě i jasanu. Motýli navštěvují nejen květy bohaté na nektar, pijí také vodu z bahnitých louží, a dokonce sají tekutinu z uhynulých zvířat.

Papilio helenus Papilio helenus se vyskytuje v Japonsku, Indii, Thajsku, v Barmě, Malajsii, Inda88

nésii. Rozpětím křídel 13 centimetrů se řadí k největším otakárkům čeledi Papilio. Motýl vypadá shora jako celý černý se světle zeleným odleskem. Pouze za letu se objeví nápadně velké, bílé skvrny na zadních křídlech . Sedí-li motýl v klidu, zůstávají skvrny skryty pod předními křídly. Při vyrušení zvedne motýl přední křídla a odhalí bílé oční skvrny. Ty mají zmást pronásledovatele a dát motýlu čas uletět. Papilio h elenus klade vajíčka na rostliny čeledi Rutaceae rostoucí v lesích .

Papilio hesperus Papilio hesperus se vyskytuje na Pobře­ ží slonoviny, v Ghaně , Togu, Beninu, Ni-

Papilio helenus

Papi lio hesperus

deštných lesích na svazích do výše 600 nad mořem. Zde navštěvují sameč­ ci a samičky květy žebrovice, klejichy, a lantana. Hostitelskými rostlinami pro housenky jsou pro východní populaci Hernandia catalpaefolia, pro západní populaci Hernandia troyiana. Je největ­ ším americkým otakárkem s rozpětím kří­ del téměř 15 centimetrů. metrů

Papilio jordani gérii, Kamerunu , Súdánu , Kongu, Zairu , Ugandě , Tanzánii a Zambii. Je obyvatelem nízko položených les ů v těchto zemích. Rozpětí křídel měří 1O až 12,5 centimetrů . Žluté zbarvení na křídlech se vyskytuje u různých jedinců tohoto druhu ve škále ostře žlutá, oranžová, jemně žlutá . Většinou je možno zahlédnout pouze samečky . Samičky téměř nikdy neopouštějí lesy, v nichž žijí.

Papilio jordani je rozsiren pouze na dvou místech poloostrova Minahassa na severu Sulawesi v Indonésii. Vzhled samečka a samičky se podstatně liší. Sameček má rozpětí křídel asi 7,5 centimetru , je černé barvy s řadou černých podélných skvrn přes křídla. Samička má na křídlech o rozpětí 8,5 centimetru černo - bílou kresbu, kopíruj ící vzor jedovatého motýla Idea blan-

Papili o jordani,

s a mičk a

Papilio homerus Papilio homerus se vyskytuje pouze ve dvou malých oblastech na ostrově Jamajka. V obou oblastech se stav motýlů snižuje z důvodu kácení původních lesů a zakládání kávových plantáží. Papilio homerus je uveden jako ohrožený druh vyžadující ochranná opatření. Motýl se vyskytuje pouze v nenarušených

l'apilio hom~rus

l'apiliu jonlHni. rnmdek

89

chardi z rodu Danaidae. Má i stejný způ ­ sob letu jako Idea, vyznačuje se jakoby malátným pohyben křídel. V případě nebezpečí však bleskurychle zmizí jako pravý otakárek. Motýli létají po celý rok, nejčetnější jsou v listopadu a únoru. Vajíčka kladou na rostliny čeledi Rutaceae. Papilio jordani je velmi vzácný. Poloostrov, kde se vyskytuje, je mimořádně hustě osídlen. Kácejí se lesy a zakládají se rýžová pole. Ve spolupráci se Světo­ vým fondem pro přírodu zde byl roku 1980 založen národní park. Cílem je zajistit vodu pro rýžová pole, ztrojnásobit úrodu a vyhnout se tak kácení lesů na svazích hor, aby se zachoval přirozený biotop tohoto vzácného motýla.

Papilio karna

nu na zadních mi skvrnami.

křídlech,

s

hnědými oční­

Papi lio laglaizei

Papilio laglaizei Papilio laglaizei se vyskytuje pouze na Nové Guineji a několika sousedních ostrovech. Rozpětí křídel je 7,5 až 9 centimetrů. Velmi se podobá Alcides agathyrsus, nejedlému nočnímu motýlu, aktivnímu ve dne, z čeledi Uraniidae. Oba druhy společně létají kolem vrcholků stromů. Většinou je zastoupeno více druhů Papilio než druhů Alcides. Pravděpodobně je Papilio laglaizei rovněž nejedlý. Ostře oranžově a černě zbarvené housenky se živí Litsea irianensis a druhy cinnamomum (Lauraceae). Jde o příklad Mullerových mimikry, kdy dva nejedlé druhy motýlů z různých čeledí se navzájem silně podobají, což posiluje efekt jejich varovného zbarvení.

Papilio karna

Papilio lowi

Papilio karna je rozšířen od východní Malajsie přes řadu indonéských ostrovů až na souostroví Filipín. I když motýl je k vidění sporadicky a nikdy se nevyskytuje ve velkém počtu, není považován za ohrožený druh. Samečci společně létají ke břehům řek hledat vodu, samičky zůstávají pod ochranou deštného lesa. Motýl má nápadnou zelenou barvomě-

Papilio lowi je velký otakárkovitý motýl, vyskytující se pouze na filipín ském ostrově Palawan a na indonéském ostrově Borneo. I přes omezenou oblast rozšíření není tento druh ohrožen. Samičky lze spatřit jen velmi zřídka, samečci volně poletují. Hostitelskou rostlinou je citrus (Rutaceae).

části

90

Papilio lowi

Papilio lycophron

Papilio lycophron

Papilio machaon

Papilio lycophron obývá tropickou část Jižní Ameriky, především Brazílii. Samečci jsou černí s širokým příčným pásem přes křídla. Podél okrajů křídel mají řadu žlutých skvrn. Samičky jsou temně zbarvené se zelenavým odleskem na křídlech. Hostitelskými rostlinami jsou citrus a jiné rostliny čeledi Rutace ae. Motýl může napáchat velké škody na plantážích grapefruitu a pomerančů.

Papilio machaon, otakárek fenyklový, je v mimořádně rozsáhlé oblasti, zahrnující mimo jiné severní Afriku, Evropu, Asii a severní část Severní Ameriky. Nápadný, rychle létající otakárek se vyskytuje v různých biotopech, v nížinách i horách, kde nachází své hostitelské rostliny patřící k čeledi Umbelliferae. K oblíbeným patří divoká mrkev, kopr, fenykl a jiné. Samičky jsou schopny rozšířen

Papilio machaon, otakárek fenyklový

91

Housenka Papilio machaon

Papilio memnon

Papilio memnon,

samička

naklást i 500 vajíček. V některých oblastech jsou dvě generace motýlů. Kukla přezimuje. Kukly letní generace lze často nalézt na bylinách, přezimující kukly jsou připevněny ke dřevinám.

Papilio macilentus

Papilio memnon

Papilio macilentus Papilio macilentus je nápadný obzvlášdlouhými ostruhami na zadních kříd­ lech. Vyskytuje se v Japonsku, Koreji a Číně. V Koreji se stal již vzácným. Hostitelskou rostlinou housenek je citrus.

tě

92

Areál rozšíření Papilio memnon tvoří Indie, Barma, Čína, Malajsie, Indonésie a Japonsko. Je známo 13 poddruhů, které všechny mají rozpětí křídel kolem 15 centimetru. Samečci a samičky se navzájem liší nejen vzhledově, ale i zpú.sobem života. Samečci dávají přednost otevřené krajině, zatímco samičky se zdržují v lesnatých oblastech. Některé druhy samiček mají na zadních křídlech nápadné ostruhy. Housenka se živí rostlinami čeledi Rutaceae, do které patří i citrus.

Papilin nephelus

Papilio nireus Domovem Papilio nireus je tropická a subtropická Afrika. Rozlišuje se množství poddruhů, které se liší podobou modrozelené příčky probíhající přes přední a zadní křídla motýla. Tato příč­ ka se ve slunečním světle modře leskne. Pouze samečci mají na rubové straně zadních křídel nápadný bílý pás. Motýl se vyskytuje v suchých oblastech, ale i v deštných lesích. Hostitelské rostliny pocházejí z čeledi Rutaceae.

Papilio nephelus Oblast rozšíření Papilio nephelus zahrnuje území Barmy, Thajska, Kambodže, Malajsie, Indonésie, Číny a Tchaj-wanu. U tohoto druhu je znám velký počet poddruhů. Anglické jméno motýla je „Banded Helen" a vzniklo na základě jeho podobnosti s Papilio helenus, ,,Red Helen".

Papilin nnbilis

Papilin nireus

Papilio nobilis Papilio nobilis je obecně rozsireným motýlem v Súdánu, Keni, Ugandě, Bu rundi, Rwandě, Zairu a Tanzanii. Obývá lesy ve výšce kolem 2500 metrů. Motýl se vyznačuje tvarem charakteristickým pro otakárkovité, má však nezvyklé světlé zbarvení s nenápadnou kresbou. Hostitelskou rostlinou je wahlenbergia.

Papilio ophidicephalus Papilio ophidicephalus je obvyklým zjevem v Keni, Tanzanii, Zairu, Malawi, Zambii, Zimbabwe a v Jižní Africe. V této oblasti je známo deset poddruhů. 93

Papilio ophidicephalus

Papilio palarnedes, svrchní strana

Charakteristickými znaky motýla jsou dlouhé ostruhy na zadních křídlech a nápadná kresba očních skvrn. Samičky i samečci jsou vzhledově shodní, samičky jsou však trochu větší. Šířka rozpětí křídel je 9 až 13,5 centimetrů. Motýli jsou aktivní po celý rok na světli­ nách dešťových lesů. Housenky žijí na citrusech a jiných rostlinách čeledi Rutaceae.

Nektar získávají ze široké škály květů. Housenky žijí na rostlinách rodu Persea a jiných z čeledi Lauraceae, oblíbenou rostlinou bývá často avokádo.

Papilio palinurus

Papilio palarnedes. spodní strana

Papilio palinurus

Papilio palamedes Papilio palamedes je velký tmavý otakárek žijící ve Spojených státech amerických. Vyhledává lesnaté bažinaté oblasti, motýli sají vodu z rozbahněných tůní. 94

Papilio palinurus je rozsiren v Barmě, Malajsii, Indonésii a na Filipínách. Je jedním z mála zelených motýlů, byť by se zdálo, že zelená barva skýtá motýlům skvě­ lou ochranu. Nápadný zelený příčný pruh na svrchní straně křídel je v ostrém kontrastu s fádním, hnědošedým zbarvením spodní strany křídel. Papilio palinurus létá v hornatých oblastech. Pouze v Malajsii je motýl lokálně ohrožen vyhynutím.

Papi lio paradoxa

ných oblastech Indie , Barmy, Thajska , Laosu , Malajsie a Indonésie , avšak i v hornatých oblastech Číny. Modré , kovově se lesknoucí oční skvrny na zadních křídlech mají zmást případné predátory a navodit dojem hlavy v ě tšího savce. Papilio peranthus

Papilžo paradoxa Papilio paradoxa se vyskytuje v oblasti rozprostírající se od severní Indie, Barmy, přes Thajsko, Laos, Kambodžu do Indonésie, až na Filipíny. Přes ro zsáhlou oblast výskytu a mnoho poddruhů existují pouze dvě barevně zajímavé formy tohoto otakárka . Obě jsou kopií rodu nejedlých motýlů Euplo ea . Papilio paradoxa kopíruje sv ůj vzor i s modrou barvoměnou na k řídl ec h . I chování motýlů je identi cké . Pouze při vyrušení se Papilio paradoxa neinspiru jí líným letem Euploea, nýbrž bleskurychle zmizí do bezpečí jako nefalšovaný otakárek.

Papilio peranthus Papilio peranthus žije na množství ostrovů Indonésie. O tomto otakárkovi je zatím velmi málo známo. Papilio ph orcas anorgei

P:lpilio pa ri

Papilio phorcas Papilio paris Papilio paris se vyskytuje v níže polože-

Papilio phorcas je běžným zj evem v lesích tropické Afriky jižně od Sahary. Je popsáno šest poddruhů, které se navzájem liší velikostí a zabarvením zele95

sameček

Papilio phorcas phorbaota

Papilio polymnestor,

ných skvrn na předních a zadních křídlech. Značně variabilní je také délka ostruh na zadních křídlech. Samičky motýla existují ve dvou barevných formách: jedna se podobá sameč­ kovi, druhá je temně hnědá se žlutými skvrnami. Rozpětím 8 až 10 centimetrů patří motýl k relativně malým tropickým otakárkům. Samičky i samečci navště ­ vují květy bylin a nízké kvetoucí keře. Housenky se živí listy rostlin Teclea (Rutaceae).

Papilio polymnestor, samička

Papilio polymnestor Papilio pilumnus

Papilio polymnestor je běžným zjevem na Srí Lance a v jižní části Indie. Jeho stanovištěm jsou jak lesy, tak otevřené terény. Zalétá rovněž do parků a zahrad. Tento otakárek nemá ostruhy. Rozpětí křídel je 13 centimetrů. Samečci mají na svrchní straně křídel charakteristickou stříbrnošedou kresbu, u samiček je kresba matnější a má žlutavý odstín. Na Srí Lance je Papilio polymnestor migrantem, pravidelně se přesouvá na velké vzdálenosti. Hostitelské rostliny housenek pocházejí z čeledi Rutaceae.

Papilio pilumnus Papilio polytes Papilio pilumnus se vyskytuje pouze v Mexiku a v Guatemale. Motýl má nápad ný vzhled díky ostře žlutému zbarvení a dlouhým ostruhám na zadních křídlech. Přesto je o životě motýla málo známo. Není považován za ohrožený druh. 96

Papilio polytes je rozsiren v jihovýchodní Asii - v Indii, Číně a Indonésii. Tento otakárek existuje v mnoha formách. Nejenže se svým zbarvením a tvarem křídel liší samečci a samičky, ale

Papilio polytes, samička

Papžlio polyxenes Papilio polyxenes se vyskytuje od Kanady a Severní a Střední Ameriky až do Amazonie v Jižní Americe. I když motýl někde lokálně mizí, má schopnost rych le kolonizovat nové oblasti s vhodnými podmínkami. Samečci si hlídají svá území, většinou obsadí vrcholek kopce . Sem také zalétají samičky hledat svého druha. Samečci i samičky se vyhýbají stínu, létají v plném slunci a hledají květy .

z různých oblastí rozjsou značné rozdíly ve vzhledu . Motýli přezimují v podobě kukly v severní části svého rozsáhlého teritoria. Housenky se živí výhradně rostlinami. které náleží do čeledi citrusů (Rutace ae) . Kukla se svým zbarvením přizpůso ­ buje barvě podkladu: na listu je zelená, na kmeni stromu hnědá. Toto kryptické zbarvení je předpokladem pro bezpečný průběh metamorfózy. i mezi

samičkami

šíření

Papilio polytes,

Papilio polyxenes

sameček

97

Hostitelskými rostlinami jsou Apium (Apiaceae) a Foeniculum (Umbellifera). Samička klade po jednom vajíčku na ldíčící rostlinu. Jsou-li k dispozici pouze vzrostlejší jedinci, klade na rostlinu vajíček více.

Papilio rumanzovia, páření

Papilio rumanzovia,

samička

Papilio rex

Papilio rex Papilio rex je obyvatelem náhorních lesů Nigerie, Kamerunu, Súdánu, Etiopie, Konga, Zairu, Ugandy a Keni. U tohoto „královského otakárka" je známo sedm poddruhů. Šířka rozpětí může dosáhout až 14 centimetrů. Motýl se vzhledově i chováním velmi podobá jedovatému Danaus formosa, je však mnohem větší. V oblasti svého rozšíření je Papilio rex běžným motýlem.

Papilio rumanzovia Papilio rumanzovia je velký nápadný otakárek, vyskytuje se na Filipínách. Samičky a samečci se zbarvením liší. Zatímco u samečků existuje pouze jedna forma, samičky mají forem více a vyznačují se širokými červenými pruhy nebo 98

nápadným červenobílým vzorem skvrn na křídlech. Obě pohlaví mají na spodním okraji zadních křídel varovné čer­ vené skvrny, kterými se snaží zastrašit své nepřátele. Motýl je však jedlý a jedovatého motýla pouze napodobuje.

Papilio rumanzovia,

samička

Papi li o ulysses

Papilio thaiwaous

Papilio thaiwanus Papilio thaiwanus je velký otakárek, který se vyskytuje pouze na Tchaj-wanu. Přes omezenou oblast rozšíření není považován za ohrožený druh. O způso­ bu života tohoto druhu je málo známo.

Papili o torquatus,

sa m eček

Papilio ulysses

Papilio torquatus Papilio torquatus je rozšířen od Mexika po Bolívii. Samičky kladou vajíčka na rostliny citrusů rostoucích do 800 metrů nadmořské výšky. Samečci létají velkou rychlostí podél okrajů lesa a v lesních průsecích . Zrána nejprve pij í nektar z květů, pak zalétají k písčitým břehům řek , kde sají vodu s rozpuštěnými minerály. Samičky zůstávají skryty ve stínu lesa.

Papilio ulysses se vyskytuje na Nové Guineji, Molukách, Šalamounových ostrovech a v Austrálii. Jde o typického motýla deštných lesů . Letí-li nad řekou podél lesa, jsou již zdaleka vidět odlesky jeho nádherně modrých křídel. Zářivou modř na křídlech má jak sameček, tak i samička . Samečci Papilio ulysses na tuto barvu silně reagují. Někdy lze spatřit i deset motýlů letících za sebou . Samečci sají vodu s rozpuštěnými minerály z vlhkého písku. Motýli často pijí nektar z květ ů lantana . Vajíčka kladou na různé druhy Euodia (Rutaceae).

Papilio xuthus Papilio xuthus se vyskytuje v Japonsku , Koreji a v Číně . Tento otakárek se velmi 99

Papilio xuthus

Papilio zalmoxis

podobá otakárku fenyklovému, Papilio machaon. Důležitým rozdílem je černé žil kování na křídlech u P. xuthus. Hostitelskou rostlinou housenek je Poncirus a řada jiných rostlin čeledi Rutaceae. Pře ­ devším v letních měsících je tento otakárek jedním z nejběžnějších motýlů v Japonsku.

Papilio zalmoxis

Papi lio zagreu s

Papilio zalmoxis je nápadným motýlem tropických les ů Afriky. Tento obří modrý otakárek je rozšířen v Liberii. Pobřeží slonoviny, Ghaně, Kamerunu, Negerii, Gabonu, Kongu a Zairu. Svrchní strana předních a zadních křídel je jasně modrá, spodní strana je světle šedá. Tělo je žluté. Rozpětí křídel je u samiček nejvýše 15 centimetrů, u sa mečk ů 1 7 centimetrů . I když jsou sameč ­ ci často loveni, není známo, že by byl druh ohrožen.

Parides iphidamas Parides iphidanzas se vyskytuje od Mexika až do Peru. Všechny druhy Pari des se vyznačují čern ým tělem s červe ­ nými proužky. Základní barva křídel je

Papilio zagreus Parides iphi damas

Papilio zagreus je jihoamerický motýl, který se vyskytuje v tropickém pásmu Kolumbie, Venezuely, Ekvádoru, Peru a Bolívie. Motýl s rozpětím křídel 12 centimetrů se oranžovo-žluto-černým vzorováním kří­ del velmi podobá jedovatému motýl u čeledi Heliconiidae nebo Ithomiidae . Shoda je tak velká, že motýl již nevypadá jako otakárkovitý. Jde o vynikající pří­ klad mimikry. 100

černá . Samečky lze rozpoznat podle shrnutého vnitřního okraje zadních křídel. V tomto pouzdře jsou nitkovité vonné šupinky. Během zásnub sedí samička klidně na rostlině, zatímco sameček na ni seshora nalétává. Při náletu zavadí tykadla samičky o voničky samečka. Nitkovité šupinky lze někdy vidět při páře ­ ní. Samičky různých druh ů Parides se navzájem velmi podobají. Druhy lze nejsnáze rozlišit podle červe ­ ných , někdy zelených skvrn na předních křídlech samečk ů . Hostitelskou rostli nou je jedovatý podražec (Aristolochia). Nejedlá a nápadně zbarvená housenka

Parides iphi damas. housen ka

Pari des ip hidamas

má na těle bílé masité výrů stky . Motýli vyhledávají lesnaté oblastí, nejsou vzácní. Samičky lze zastihnout při lesních okrajích a na mýtinách v lese, kde nacházejí svou hostitelskou rostlinu.

Parždes photžnus Parides photinus létá od Mexika až po Kostariku. Pro motýla je charakteristická dvojitá řada červených skvrn podél okraje zadních křídel. Na křídlech má nádhernou modrou barvoměnu. Sameč Pa rid es photi n us

101

ci poletují v hejnech především nad květy lantana a snaží se jeden druhého odehnat. Samičky tato místa navštěvují zrána, kdy dochází k zásnubám a páře­ ní. Po ukončení páření vypustí sameček do pohlavního otvoru samičky látku, která ztvrdne a zamezí páření s jiným samečkem. Samička pak žije osaměle a neustále hledá čerstvé lístky mladých rostlin podražce, na něž klade vždy po jednom vajíčku. V důsledku toho se samičky tohoto druhu vyskytují na mnohem větším území než samečci.

Parnassius phoebus. jaso,i alpský

výši kolem 1500 metrů nad mořem. Vajíčka, která přezimují, kladou na rozchodník, lomikámen a netřesk. Motýl není považován za ohrožený druh, v Alpách se však stal natolik vzácným, že byla přijata ochranná opatření.

Parnassius phoebus,

jasoň

alpský

Pharmacophagus antenor

Parnassius phoebus Parnassius phoebus, jasoň alpský, se vyskytuje na hornatých územích celé severní polokoule. Oblast rozšíření zahrnuje Francii, Švýcarsko a Rakousko, pak pokračuje přes Kazachstán, Sibiř, Čínu a Kamčatku až do západní části Spojených států a Kanady. Je známo 45 poddruhů tohoto motýla, které se liší v počtu a rozměrech červených teček a skvrn na křídlech. Jde o poměrně malého motýla s rozpětím křídel od 5 ,5 do 6 centimetrů. Motýli létají nad horskými pastvinami ve 102

Pharmacophagus antenor Pharmacophagus antenor je velký motýl s rozpětím 13 ,5 centimetru. Vyskytuje se pouze na Madagaskaru, výskyt na africkém kontinentě nebyl dosud zaznamenán. Některými biology je tento motýl řazen k rodu Parides, jinými k rodu Atrophaneura. Stejně jako motýli zmíněných rodů varuje Pharmacophagus antenor ostrým čer­ veným zbarvením na těle a křídlech, že je nejedlý. Hostitelské rostliny housenek

sameček

Pharmacophagus antenor

Teinopalpus imperialis,

jsou z čeledi Combretaceae. Tento velký druh otakárka se na Madagaskaru stále ještě vyskytuje v hojném počtu, i když je loven a prodáván turist ů m.

květech. Samičky

Teinopalpus imperialis,

samička

mají rozpětí křídel 12 a jsou podstatně větší než samečci. Liší se zbarvením natolik, že byli dříve považováni za zástupce růz ­ ných druhů. Samečci sledují své teritorium z vrcholk ů stromů a odhánějí konkurenty svého druhu. Hostitelskou rostlinou je druh Daphn e (Thymeleaceae), keř podrůstající dubové lesy. Housenky se kuklí koncem září a přezimují. První motýli létají v květnu, poslední v červenci. V Indii je někdy i druhá generace motýlů. Největším ohrožením je pro tohoto motýla odlesňování, v jehož důsledku mizí hostitelská rostlina. Zatím byla přijata opatření k ochraně lesů pouze v Nepálu. centimetr ů

Teinopalpus imperialis Ze tří druhů náležejících k rodu Teino pa !pus je T. imperia lis nejznámější. T. aureus a T. behludinii, kteří se vyskytují v jižní části Č íny, jsou tak vzácní, že jsou známi pouze coby muzejní exempláře. Teinopalpus imperialis se sporadicky vyskytuje v severní Indii, Nepálu, Bhútánu, Barmě a v jižní Číně. Jde o vzácného motýla, který vyhledává husté lesy v nadmořské výšce 2000 až 3000 metrů. Pouze zrána lze za slunného dne zahlédnout samečka, jak z bažinatých tůní pije vodu s rozpuštěnými minerály. Motýli ještě nikdy nebyli spatřeni na

Trogonoptera právě vylezl z k uk ly

103

Trogonoptera brookiana

Trogonoptera brookiana,

sameček

Trogonoptera brookiana Trogonoptera brookiana je nápadný motýl létající v Malajsii a Indonésii. Rozpětí křídel motýla je větší než 15 centimetrů. Samičky jsou rozpoznantel né podle bílé skvrny u špiček předních křídel a řady bílých skvrn podél okrajů zadních křídel. Samečci sají vodu z bahna nebo u břehů řek. Samičky,

Trogon optera brookiana,

104

samička

které létají v nadmořské výšce nad 750 metrů, kladou vajíčka na Aristolochia. I když tento otakárek není bezprostřed ­ ně ohrožen vyhynutím, jsou jich ročně desítky tisíc pochytány, aby sloužili jako suvenýr pro turisty. Proto byla učiněna ochranná opatření. Tregonoptera trojana, velmi se podobající T. brookiana, je domovem na Palawanu a na souostroví Filipíny. Odlišujícími prvky mezi oběma druhy jsou mno hem užší zelený pás na zadních kříd­ lech, kratší trojúhelníkovité skvrny na

Trogonoptera troj ana,

sameček

Trogono ptera troja na,

samička

Tro ides haliphron

Troides helena Troides h elena je rozsirena na Srí Lance, v Indii, Barmě, Thajsku, ve Vietnamu, v Malajsii a na Nové Guineji . Bylo popsáno alespoň sedmnáct růz­ ných poddruhů . Nejpodstatnější vnější rozdíl mezi samečkem a samičkou je řada černých teček ve zlatém poli na zadních křídlech samičky. Troides he le na létá vysoko, i když letí ve vesnici nebo ve městě . Je nejběžnějším ptakopředních křídlech a modrá barvoměna na zadních křídlech samečků T. troja-

křídlecem.

na.

Troides hypolitus Troides haliphron Troides haliphron se vyskytuje na řadě indonéského souostroví, přede ­ vším na Sulawesi, Sumba, Aumbawa a Flores. Tento ptačí motýl není vzácný či ohrožený, je však indonéskými úřady zákonem chráněn. U Troides haliphron je známo nejméně devět poddruhů a každý je specifický pro ostrov, na němž se vyskytuje. Příbuzné druhy, jako jsou Troides socrates a Troid es iris, lze od tohoto motýla sotva odlišit. ostrovů

Troides hypolitus se vyskytuje na Sulawesi a řadě ostrovů patřících k Molukám. Je největším zástupcem rodu Troides. Samička dosahuje rozpětí křídel více než 20 centimetrů. Sameček má

Troides hypolitus

10.'i

Troides helena

zadečkovou část zbarvenou červeně a černě, samička žlutě. Housenky se živí rostlinami čeledi aristolochia. Jedovaté látky ukládají v těle, pro hmyzožravce jsou nejedlé. Nápadné zlatožluté zbarvení motýla je rovněž varováním.

Troides oblongomaculatus

106

Troides oblongomaculatus Troides oblongomaculatus se vyskytuje od výšky moře až do výše 800 metrů ve velké části Indonésie a na Nové Guineji. Lze jej nalézt všude, kde roste hostitel ská rostlina A ristolochia tagalata. Samečci a samičky jsou vzhledově téměř totožní. Samečky lze rozpoznat podle ohrnutého okraje na zadních křídel, kde jsou umístěny voničky. Vyhledávají čer­ stvě vylíhlé samičky, a ještě než mohou

Troides oblongomaculatus

vzlétnout, páří se s nimi. Motýli jsou při­ tahování květy ibišku, z nichž pijí nektar.

dražce. Kukla přezimuje. Tento choulostivý motýl létá v dubnu a květnu v jedné generací . Motýl má nápadnou žluto-čer­ nou kresbu. Samičky jsou značně větší než samečci.

Troides rhadamanthus Troides rhadamantus, ,.zlatý ptakokříd lec", je domovem na různých ostrovech Filipín. žlutá svrchní strana zadních kří­ del má někdy nádhernou fialovou barvoměnu. Hostitelskou rostlinou housenek je Aristolochia tagala (Aristolochiace ae). Na rozdíl od většiny ptakokřídleců (Ornithoptera) není rod Troides bezprostředně ohrožen vyhynutím. Přesto se í na něj vztahují ochranná opatření.

Troides rhadamanthus

Zerinthia polyxena Zerinthia polyxena, pestrokřídlec pod ražcový, se vyskytuje ve skalnatých oblastech jižní a střední Evropy. Hostitelskými rostlinami housenek jsou různé druhy poZerinthia polyxena,

pestrokřidlec

podražcový

107

Delias eucharis

108

8 Pieridae -

Běláskovití

Čeleď běláskovitých zahrnuje více než dva tisíce druhů motýlů, kteří nejsou pouze bílí, jak by se dalo usuzovat z názvu čeledi. Mnoho bělásků ani bílé zbarvení nemá. Často je zdobí žlutá a oranžová barva. Anglické slovo pro motýla, ,,butterfly", vzniklo zkrácením „butter-coloured-fly", čímž byl míněn

Tažný m otýl z rodu Colias

žluťásek.

V mnoha případech je to tak, že bělásci jsou všudypřítomým druhem. I v Nizo zemí jsou to právě bělásci zelní, kteří se vyskytují v nejhojnějším počtu. (V ČR je nejběžnější bělásek řepkový.)

křídly

Bělásek z rodu Pareronia

jasných barev. Teprve když načer­ pají dostatek minerálních solí, jsou schopni vytvořit feromony, aby se mohli dvořit samičkám. Některé druhy bělásků, především z rodů Pieris a Colias, jsou tažnými druhy. Co je vede k migraci, není zatím ve většině případů objasněno.

Anteos clorinde

Vajíčka

mají vřetenovitý tvar, většinou jsou bílá nebo nažloutlá. Housenky jsou holé. V mnoha případech žijí pospolitě a jsou schopny ohlodat hostitelské rostliny až na skelet. Než se zakuklí, opře­ dou se kolem těla vláknem a upevní se tak k rostlině, na níž pak kukla visí, jakoby za opasek. Kukla se vždy podobá rostlinnému útvaru - listu, květu či pupenu. Samečci i samičky sají nektar z květů. Pouze samečci po stovkách zalétají v hejnech k písčitým nebo bahnitým břehům řek napít se vody s roz puštěnými minerály. Jde především o mladé samečky sotva vylezlé z kukel, ještě s nepoškozenými 109

Anthocharis cardamines , sameček

Anteos clorinde Anteos clorinde je rozsiren v jižní části Spojených států amerických v Texasu a Arizoně, ve Střední Americe a v Brazílii. Hostitelskou rostlinou je Senne spectabilis. Samečci Anteos clorinde mají nápadnou žlutou skvrnu v horním okraji předních kří­ del. Dále mají žlutě orámované skvrny ve středu předních a zadních křídel.

Anthocharis cardamines,

samička

Anthocharis cardamines, housenka

křídel. Na konci jara housenky rychle rostou, v té době kvete totiž hostitelská rostlina a má nedozrálé plody. Tyto plody housenka zcela zkonzumuje. Bělásek řeřichový přezimuje jako kukla. Stadium kukly trvá někdy celý rok. Motýl je v jedné generaci a létá v dubnu a květnu.

Aporia crataegi Aporia crataegi, bělásek ovocný, je rozšířen v severní Africe, v Evropě a Asii. Je to nápadný motýl s černým žilkováním na téměř průhledných křídlech. Hostitelskými rostlinami jsou hloh (Crataegus), trnka (Prunus sp.) a některé ovocné stromy. Housenky žijí ve velkých shlucích ve spředeném hnízdě. Konzumují a rostou během léta, přezimují pak společně v hnízdě. Na jaře vyrazí na hostitelské rostlině pupeny a housenky se mohou živit dál. Každoročně je jedna generace motýlů. Motýli žijí pouze jeden až dva

l\ppias epaphia,

Anthocharis cardamines Anthocharis cardamines, bělásek řeři­ chový, je rozšířen v Evropě a v mírných pásmech Asie. Housenky žijí na řeřišnici luční (Cardamine pratensis) a na čes­ náčku lékařském (A lliaria petiolata) (Cruciferae). Sameček má charakteristické oranžové skvrny na špičkách předních 110

samička

Aporia crataegi,

bělásek

Appias epaphia,

sameček

ovocný

týdny. Létají v červnu a na okrajích lesa.

Appias nero

červenci, nejčas­

těji

opět

zmizí. Jde o

poměrně

malý druh

Appias s rozpětím křídel necelých 5 cen timetrů.

Appias epaphia Appias epaphia je jedním z mála afric-

kých zástupců tohoto rodu. Dále se vyskytuje především v jihovýchodní Asii a v Austrálii. Tento motýl je běžným zjevem v tropických oblastech, migruje ve velkých hejnech. Někdy se náhle objeví masově v určité oblasti a stejně náhle

Samečci jsou téměř celí bílí, pouze s tmavším okrajem na špičkách předních křídel. Hostitelskou rostlinou housenek jsou různé druhy Capparis (Capparidaceae).

Appias nero Appias nero je velmi běžným motýlem v oblasti od Indie, přes Barmu až do

111

Malajsie a na řadě ostrovech Filipín a Indonésie. Ostře oranžový motýl má rozpětí křídel 7 centimetrů. Přední kříd­ la jsou nápadně zašpičatělá. Samečci často přilétají v hejnech k písčitým bře­ hům řek, které protékají lesy. Samičky zůstávají v lese a poletují kolem vrcholků stromů. Hostitelské rostliny patří k rodu Capparidaceae.

Catopsilia llorella

Appias pandione

(Leguminosae). V africké oblasti roz je Catopsilia florella tažným motýlem. šíření

Catopsilia pomona

Appias pandione Appias pandione je rozsiren v Indii, Pakistánu, Barmě, Thajsku a Indonésii. Motýl létá od února do května v oblastech ležících do nadmořské výšky 2000 metrů. Samečci i samičky jsou rychlými letci a je obtížné se k nim přiblížit. Samičky mají více černého zbarvení než samečci. Motýli obou pohlaví jsou v obdobích sucha méně černí, proto je známo více forem tohoto druhu. Appias pandione má rozpětí křídel 5 ,5 až 8 centimetrů.

Catopsilia florella Catopsilia florella se vyskytuje v Africe, Číně a Malajsii. Samečci jsou bílí a mají nápadnou černou tečku uprostřed před­ ních křídel; samičky se vyskytují v bílých až žlutých variantách. Hostitelskou rostlinou housenek je Cassia ] ]2

Catopsilia pomona je rozšířen v Indii, Pakistánu a v rozsáhlých oblastech jihovýchodní Asie, v Austrálii, dále na Madagaskaru a na Mauriciu. Pravidelně je možno sledovat v různých oblastech rozšíření migraci tisíců jedinců tohoto druhu. V Austrálii se motýl nazyva 'lemon migrant'. Housenky se živí rostlinami čeledi Cassia (Leguminosae). Pokud hou senky odpočívají, jsou přitisknuty k hlavní žilce listu a je obtížné je objevit. V létě rostou housenky tak rychle, že za dva týdny jsou již dospělé. Motýl má rozpětí křídel 6 ,5 až 7 centimetr ů .

Catop silia pomona

Catopsilia scylla,

rozevřená křídla

Colias electo

Catopsilia seylla Catopsilia scylla je rozs1ren ve všech však v tropických oblastech jihovýchodní Asie. Žije v Thajsku, Malajsii a na Molukách. Svrchní strana předních křídel je bílá s černým okrajem, zatímco zadní křídla jsou žlutá. Ze spodní strany jsou obojí křídla žlutá s několika hnědými skvrnkami. Hostitelskou rostlinou je Cassia (Leguminosae). světadílech, především

Colias electo Catopsilia scylla,

zavřená křídla

Colias electo je africkým zástupcem čele ­ di motýlů, která se vyskytuje téměř výhradně na severní polokouli. Tento druh je v Africe hojně rozšířen. Zdržuje se především na otevřených pastvinách výše položených oblastí. Spodní strana křídel je žlutá, svrchní strana oranžová s širokým černým pásem podél okrajů předních a zadních křídel. Motýl má rozpětí křídel 5,5 centimetrů.

113

Colias hyale,

žluťásek čičorečkový

Růst

lý

housenek druhé generace trvá nece-

měsíc.

Delias belladonna, svrchní strana

Delias belladonna

Colias hyale Colias hyale, žluťásek čičorečkový, se vyskytuje v mírných a teplejších pásmech Evropy a Asie. Samečci jsou ostře žlutí, samičky světle žluté. V klidové pozici motýli vždy drží křídla přitisknu ­ ta k sobě. Od oranžového Colias crocea, žluťáska čilimníkového, jej může ­ me rozpoznat pouze za letu, když roze vře křídla.

Pro Colias hyale je typické stálé poletování při hledání hostitelských rostlin. Vajíčka klade především na vojtěšku, štírovník, jetel. Ročně jsou většinou dvě generace motýlů. Housenky rostou v pozdním létě. Přezimují jako polodorostlé a po skončení zimy pokračují v růstu. Celý vývoj trvá asi osm měsíců. 114

Delias belladona můžeme nazvat „čer­ ným běláskem". Hojně je rozšířen v Indii, Pakistánu, Číně, Barmě a Indonésii. Létá v hornatých oblastech až do nadmořské výše 3000 metrů. Motýl navštěvuje mnoho květů, například rostlinu komule, která je bohatá na nektar. Létá od dubna. V některých oblastech jsou tři generace motýlů. Delias belladonna se vyznačuje jakoby lenivým způsobem letu, který se však při nebezpečí změní v bleskurychlý únik. Motýl má charakteristické žluté skvrny na bazálních polích zadních kří­ del. Skvrny jsou viditelné se svrchní i spodní strany motýla. Rozpětí křídel je 7 až 9 centimetrů. Delias belladonna, spodní strana

Delias descombesi, spodní strana

na je jediná, kterou housenky akceptují jako potravu. Housenky žijí pospolitě v upředených hnízdech.

Delias henningia

Delias descombesi, svrchní strana

Delias henningia

Delias descombesi Oblast rozšíření Delias descombesi se rozkládá od Indie a Pakistánu přes jihovýchodní Asii až do Indonésie. Létá v teplých údolích na úpatí Himaláje až do nadmořské výšky 1500 metrů nad mořem. Motýl je aktivní od března do prosince a saje nektar z květů. Rozpětí křídel je od 6,5 do 9 centimetrů. Svrchní strana křídel je převážně bílá, zatímco spodní strana zadních křídel je ostře oranžová se dvěma nápadnými červený­ mi skvrnami.

Delias henningia je z větší části černě zbarvený bělásek, pochází z Filipín. Motýl má velmi variabilní kresbu. Sameč­ ci přilétají ve velkých hejnech na vlhká místa, kde pijí vodu s rozpuštěnými minerálními látkami. Housenky se živí listy rostlin čeledi Loranthaceae. Žijí pospolitě ve společně spředeném hnízdě. Neustále spřádají vlákno. Spadne-li hou senka z větvičky, visí na vlákně, po němž se vyšplhá zpět jako po záchranném laně.

Delias mysis, spodní strana

Delias eucharis Delias eucharis je

bělásek,

na spodní zbarvený. Jeho domovem je Srí Lanka, Indie, Barma, Malajsie, Filipíny, Nové Guinea a Aus trálie. Motýl klade vajíčka na listy jmelí (Loranthaceae). Tato parazitující rostli straně křídel nápadně

115

Delias mysis, svrchní strana

štíví mnoho květů. Motýl má rozpětí 6 až 7,5 centimetrů. Nápadné široké černé obrysy kolem žilkování na předních kříd­ lech propůjčují motýlovi tmavý vzhled. Červené skvrny na kořenech zadních kří­ del jsou typickým znakem pro druhy Delias.

Delias thysbe

Delias mysis Delias mysis se vyskytuje na Nové Guineji a v Austrálii. Existuje v mnoha lokálních variantách. Žije v deštných lesích a jako motýl je aktivní po celý rok. Pře­ devším zrána navštěvuje květy Iantana a květy kvetoucích stromů v lese. Hostitelskými rostlinami je jmelí (Viscum) a jiné druhy z čeledi Loranthaceae, které parazitují na stromech citrusů. Housenky žijí pospolitě. Zakuklují se na listech hostitelské rostliny. často lze nalézt 3 až 4 kukly vedle sebe na jednom listu. Stadium kukly trvá 2 až 6 týdnů.

Delias ninus

Delias thysbe Delias thysbe je rozšířen v Nepálu, Indii, Barmě, Malajsii a v Indonésii. Jeho vzhled je velmi variabilní. V některých oblastech rozšíření se velmi podobá Delias ninus. Vyhledává osluněná místa. Jakmile se slunce schová za mrak, motýl usedne. Housenky žijí po 50 až 60 ve společném hnízdě, které spředou kolem hostitelské rostliny. Živí se rostlinami z rodu Loranthaceae.

Dismorphia amphione,

Delias ninus Delias ninus je nejběžnějším druhem Delias v Malajsii a Indonésii. Jsou zdatnými letci, kteří v ranních hodinách nav116

samička

Disrnorphia amphione,

sameček

Dismorphia amphione Dismorphia amphione se vyskytuje na území od Mexika až po jižní část Brazílie. Samečci mají nápadné bílé až stříbr­ né skvrny v přední části zadních křídel. U samiček tyto skvrny chybí. Rozpětí kří­ del u samečků je 7 centimetrů, u samiček 8 centimetrů. Především samičky připo­ mínají svým zbarvením motýly čeledi Heliconiidae a Ithomiidae. Díky této podobě s jedovatými motýly je hmyzožravci nechávají bez povšimnutí. Dismorphia byl prvním motýlem, u nějž byla poprvé zjištěna existence mimikry u motýlů.

Dismorphia amphione létá od výšky moře do 1000 metrů nad mořem. Je vzácným motýlem. Létá s oblibou podél okraje lesa. Vajíčka klade samička na rostliny čeledi Inga, jako jsou Inga sapindoides a /. densiflora (Mimosaceae). Na list klade po jednom vajíčku. Některé housenky konzumují výhradně mladé lístky hostitelské rostliny, jiné se živí pouze listy staršími.

Gonepteryx rharnni,

žluťásek řešetlákový

Gonepteryx rhamni Gonepteryx rhamni, žluťásek řešetláko­ vý, se vyskytuje jak v chladnějších oblastech, tak v teplejších krajích severní Afriky, v Evropě a v mírném pásmu Asie, v Japonsku. Je to motýl, který hodně poletuje, především kolem kraje lesů, kde hledá své hostitelské rostliny - řešetlák a krušinu. Ročně je jedna generace motýlů. Žluťásek řešetlákový přezimuje jako motýl, proto může tento druh žít i více než rok. Na konci dubna začne klást 117

Hebomoia glaucippe,

vajíčka.

Motýl

samička

může

naklást i 500 vají-

Ixias marianne

čele

Hebomoia glaucippe Hebomoia glaucippe je rozšířen na území Japonska, Číny, Indie, Pakistánů a Malajsie. Rozpětím křídel až 10 centimetrů je nějvětším zástupcem běláskovi­ tých v Asii. Zbarvením a kresbou se sa-

Hebomoia glaucippe,

sameček

meček a samička značně liší. Samečci jasně oranžové zbarvení na koncích

mají

předních křídel, samičky

mají navíc více kresby na předních i zadních kříd­ lech. I jejich chování je odlišné. Zatímco samičky létají výhradně v lesnatých oblastech, samečci se vyskytují i na otevřených prostranstvích. Hostitelskou rostlinou housenek jsou kapary (Caparidaceae). Ročně jsou dvě generace motýlů. Motýli létající v období dešťů jsou zpravidla větší než motýli z období sucha. černé

118

lxias marianne

Pereute charops

Rozšíření Ixias marianne je omezeno na Indii, Pakistán a Srí Lanku. Rozpětí kří­ del 5 centimetrů jej řadí k menším motýlům.

Charakteristické jsou široké tmavé pruhy podél okrajů předních a zadních křídel. Samečci vyhledávají slunná místa, kde velkou rychlostí létají, aby pak náhle při­ stáli na květu nebo na vlhké půdě. Samičky Ixias marianne létají nízko nad zemí mezi keři a kvetoucími bylinami.

Leptidia sinapis,

bělásek

hrachorový

Delias. Obývá hornaté oblasti ležící v nadmořské výšce 1200 až 2200 metrů. Motýl má nápadný způsob letu, kdy stří­ dá fáze rychlých máchnutí křídel s fáze mi klouzavého plachtění. Samečci brání své území. Od ranních hodin hlídají menší, osluněná místa v deštném lese. Objeví-li se sok téhož druhu, odeženou jej. Samičky odpoledne kladou shluky vajíček na rostliny čeledi Lorantaceae. Housenky žijí na rostlině pospolitě. Kukla motýla se podobá ptačí­ mu trusu, a pravděpodobně proto ji ptáci ignorují.

Leptidia sinapis

Pieris brassicae

Leptidia sinapis, bělásek hrachorový, se vyskytuje od západní Evropy až do střed ­ ní Asie. Jde o malého motýla, který poletuje kolem okrajů lesa. Hostitelskými rostlinami pro housenky jsou hrachor luční, štírovník a jetel. Kukla přezimuje na pevném stonku. Ročně jsou dvě generace motýlů. Bělásek hrachorový je choulostivý druh. Není tažným motýlem, a je tedy závislý na příz­ nivých podmínkách ve své oblasti výskytu.

Pieris brassicae, bělásek zelný, je rozšířen v Evropě, v západní a střední Asii a v Jižní Americe. Motýli kladou skluky vajíček na spodní stranu listů Cruciferae. Protože do této skupiny patří i brukvovi-

Housenky

běláska

zelného

Pereute charops Pereute charops je rozšířen v Mexiku a Peru. Druh je tmavě zbarvený, jedná se o americký protějšek k asijským druhům 119

Pieris napi,

bělásek řepkový

Pieris brassicae,

bělásek

Pieris napi

zelný

té, mohou bělásci napáchat škody i v zeleninových zahradách. Jinými hostitelskými rostlinami jsou lichořeřišnice

větší,

měsíčnice

ročn í

a jiné. Ročně jsou dvě generace motýlů. Kukla přezimuje. Bělásek zelný je tažný druh. někdy létá ve velkých hejnech. Je pravidelným návštěvníkem kvetoucích zahrad.

120

Pieris napi, bělásek řepkový, vyskytuje se v severní Africe, Evropě, severní části Asie a v Severní Americe. Motýl vyhledává vlhčí terény. a to nejen v teplých, ale i ve velmi chladných oblastech. Hos titelskými rostlinami jsou různé brukvovité rostliny (řepka, potočnice, řeřišnice, česnáček aj.). Housenky rostou rychle a zakuklí se asi do čtrnácti dnu. Motýl přezimuje ve stadiu kukly. Kukla je připevněma k pevnému stonku, ke kmeni stromu nebo ke kameni. Ročně jsou dvě, někdy tři generace motýlu. Bělásek řepkový je běžným motýlem. Je motýlem tažným.

Pieris rapae Pieris rapae, bělásek řepový, je rozšířen v severní části Afriky, v Evropě, Asii, Austrálii a Severní Americe. Ročně může být tři až pět generací motýla, který pak létá od půli dubna až do začátku října.

Hostitelskými rostlinami jsou zelí, řed­ kev, řepka (Cruciferae), druhy rezedy aj. Housenky rostou velmi rychle. Většinou za dva týdny dospějí a zakuklí se. Bělá­ sek řepový přezimuje v kukle, která má zelenou, hnědou nebo šedou barvu. Zavisí to na rostlině, na níž kukla je. Pře­ zimující kukla není na zelené rostlině, nýbrž na kmeni stromu nebo na kameni. Bělásek řepový je tažným motýlem létajícím někdy ve velkých hejnech.

přečkává

v kukle. Kukla je vždy k pevnému podkladu, ke kmeni stromu nebo ke kameni. Zimu

upevněna

Picris rapae,

bělásek řepový

Pontia daplidice bělásek rezedový, je v severní Africe, v Evropě a ve východní Asii. Je to rychlý letec, který neustále migruje a hledá nové oblasti a mladé rostliny rezedy.

Fontia daplidice, rozšířen

Pontia daplidice,

bělásek

rezedový

121

Dryadula phaetusa

9 Heliconiidae Motýli čeledi Heliconiidae se vyskytují pouze v Jižní a Střední Americe. Výjimku tvoří několik zástupců, kteří létají v jižním částech Spojených států amerických . Motýly lze okamžitě rozpoznat podle dlouhých úzkých křídel a dlou hých tykadel. Rozpětí křídel se pohybuje mezi 6 až 10 centimetry. Křídla jsou

Heliconius melpomene

Helic oni us melpomene

zpravidla pestře zbarvená. Ohnivě čer­ vená se žlutou a černou se někdy stří­ dají s modrou, bílou a žlutou. Jde o nápadné motýly . V těle mají látky, které způsobují, že jsou pro hmyzožravce nepoživatelní. Ostré barvy hlásí

nepřátelům: ,,Nechej mne letět, nejsem k jídlu." Tomu odpovídá i způsob letu : je vláčný, jakoby lenivý. Motýli se spoléhají na to, že jejich zbarvení je dostatečným varováním pro ptáky a jiné kořistníky. Další zvláštností v chování těchto motýlů je, že se kvečeru slétají, aby společně přenocovali. Na stromě pak pospolitě visí velký počet spících motýlů. Motýl, který se zrána probudí jako první, prolétne kolem skupiny spáčů, aby je vzbudil. Heliconiidae vděčí za své jméno sku tečnosti, že samičky kladou vajíčka výhradně na listy mučenky. Listy rostliny obsahují glykosidy s kyanovými sku-

Heliconius charitonius

Místo

✓

....

,1' •

..1- ' '

~

t

'li

,.)

. \, . ', ........

,

'•

přenocování

motýlú Heliconius

123

pinami, z nichž se při trávení tvoří vysoce jedovatý kyanovodík. Housenky motýlů Heliconiidae to však neodrazuje, tento jed se v jejich tkáních stává pro ně samotné neškodným, ne však již pro případné kořistníky. Motýli za svou jedovatost tedy vděčí rostlinám mučen­ ky. Motýli Heliconiidae se dožívají delšího věku, než jsou dva nebo tři týdny, jak je tomu u většiny jiných motýlů. Je to tím, že dokáží přijímat bílkoviny. Obecně sají motýli různé tekutiny: nektar, šťávu z hnijícího ovoce, tekutiny z exkrementů nebo uhynulých zvířat apod. Hlavními složkami jsou zde voda a rozpuštěné cukry. Bílkoviny, důležité pro regenerační procesy v těle, téměř nepřijímají. U motýlů

Heliconius melpomene, housenka

Heliconius sbírá nektar

Občas

se spustí dolů a zavadí zadními o tykadla samičky. Na zadních křídlech má umístěny pachové šupinky produkující druhově specifickou látku, feromon, kterou samičku informuje, zda náleží ke stejnému druhu. Je-li tomu tak, končí tyto zásnuby pářením. Samič­ ka získá při oplodnění od samečka zároveň i bílkoviny, které využije při křídly

tvorbě vajíček.

Samičky denně nakladou kolem deseti podlouhlých, rýhovaných vajíček na listy a výhonky mučenky. Drobné hou senky se mají čile k světu a rychle rostou. Většina housenek je porostlá bodlinkami, které se při napadení lehce

Motýli Heliconius při zásnubách

Heliconiidae ulpí při sání nektaru na sosáku opatřeném jemnými chloupky pyl. Motýl vylučuje ze sosáku enzymy, pomocí nichž se vytvoří z pylu tekutina bohatá na bílkoviny, kterou je motýl schopen přijmout. Z tohoto důvodu může motýl dosáhnout i šesti měsíců délky života bez přezimování. Samičky této čeledi, které jsou připra veny k páření, sedí na rostlině, s křídly složenými nad tělem. Přeletí-li nad ní sameček, rozevře křídla. Zpozoruje-li sameček kresby a zbarvení vlastního druhu, zastaví se nad samičkou ve vzdu chu a třepotá křídly. 124

odlomí, přičemž se uvolní jedovaté látky. Do tří týdnů se housenky zakuk lí.

Kukly opatřené bodlinkami visí na ston cích rostlin. Jsou skvěle maskovány; při pomínají spíše semeno, plod nebo suchý

Heliconius, páření

list ne ž hmyz. Tak mohou kukly bezpečně přežít období metamorfózy. Stadium kukly netrvá většinou dlouho. Asi po deseti dnech se vyklube n a svět nový, n á dherně zbarvený motýl.

čerstvě

Heliconius melpomene, kukly

zakuklený Heliconius melpomene

125

Agraulis vanillae

Dryas julia, páření

Agraulis vanillae Agraulis vanillae (také Diane vanillae) je nápadným zjevem mezi Heliconiidae. Je rozšířen od jižní části Spojených států a Floridy až do Peru v Jižní Americe. S oblibou létá v otevřené krajině, kde navštěvuje květy Bidens pilosa a lantana. Vajíčka klade na ty druhy mučenek, které jiné druhy čeledi Heliconiidae ignorují. Housenky porostlé bodlinami jsou nejedlé. Platí to i o nádherných motýlech, jejichž zadní křídla jsou na spodní straně pokryta elegantními, stříbrnými skvrnami.

Dryadula phaetusa Dryadula phaetusa se vyskytuje od Mexika po Brazílii. Na zástupce čeledi Heliconiidae má nápadně široká, krátká

Dryas julia, svrchní strana

D ryu, juliu . lw11w1kt1

křídla. Rovněž tykadla nejsou tak dlouhá. Jde o dosti vzácného motýla, který se zdržuje pouze v oblastech s nízkým porostem. Do lesnatých oblastí nezalétá. Na rozdíl od jiných druhů čeledi Heliconiidae neshromažďuje na sosáku pyl. S oblibou saje nektar z květ ů asclepias. Vajíčka klade na mučenku Passiflora talamancensis.

Dryas julia Nápadný motýl Dryas julia rozsirený v Jižní a Střední Americe klade vajíčka na výhonky a listy velkého počtu různých mučenek, jsou to například Passif Zora coeruleia, P. biflora, P. platyloba, P. vitifolia. Housenky jsou béžově zbarve126

né s hnědými skvrnami a hustě porostlé bodlinami. Kukla je zakulacená, opatře­ na kovově lesklými skvrnami. Motýl má v klidu křídla složená k sobě nad tělem a velmi se podobá suchému listu. Není tak vidět ostře oranžové zbarvení svrchní strany křídel a neobtěžují jej hmyzožravci. Motýl je ostatně těžko polapitelný, je neustále ve střehu a ve vzduchu je velmi rychlý a obratný. Motýli často pobývají na květech Lanta na camara, bohatých na nektar. Motýl létá po celý rok a v některých obdobích i ve velmi hojném počtu. Je běžným motýlem dané oblasti.

Euides isabella

Euides isabella Euides isabella létá od Mexika až do oblasti Amazonie v Jižní Americe. Jde o poměrně malého motýla s krátkými tykadly. Samečci jsou většinou černí, samičky žluté. Vzor na křídlech napodobuje druhy rodu Heliconius, jde o typický příHeliconius charitonius

127

klad mimikry. Motýla Euides lze rozpoznat podle řady bílých teček podél okrajů křídel. Motýlí obou pohlaví navštěvu ­ jí nízké byliny i květy na vrcholcích strom ů . Samička klade vajíčka na mučenky Passiflora platy/oba a P. ambigua, ně­ kdy i na vedlejší rostlinu.

Helico nius cydno

Heliconius charitonius Heliconius charitonius je rozšířen v rozsáhlé oblasti . Vyskytuje se v národním parku Everglades na Floridě, ve Střední Americe a v severní části Jižní Ameriky. Vzhled motýla se zebrovitým vzorem je všude stejný, nemá žádné poddruhy či lokální varianty, a to ani přes mimořád ­ ně rozsáhlou oblast rozšíření. Co se týče rozmnožování, jsou samečci velmi nedo čkaví.

Páří se se samičkami, které právě vylezly z kukly a nechávají schnout křídla. Bezbranně visí a nemohou ještě létat. Samečci mají tak jistotu, že jde ještě o panenskou samičku. Samičky kladou shluky vajíček na mladé výhonky růz ­ ných druhů mučenek. Housenky H. charitonius jsou schopny konzumovat i rostliny porostlé bodlinami, které by byly pro ostatní housenky smrtelné .

He]iconius cydno

128

Heliconius cydno Rozšíření Heliconius cydno sahá od Mexika až ke Kolumbii a Ekvádoru . Oblíbenými hostitelskými rostlinami jsou Passiflora vitifolia a P. biflora, ale i jiné druhy tohoto rodu. Vajíčka jsou kladena na mladé výhonky rostliny . Motýli létají v lesích a poblíž nich .

Hel iconius cydno

Vyhledávají květy psigurie, p1J1 z nich nektar a sbírají značné množství pylu. Psigurie je pro obě pohlaví natolik důle­ žitá, že považují místa s mnoha květy za své území. Denně oblétnou všechny květy a vyhánějí od nich konkurenty jiného druhu. Stejně jako je tomu u mnoho jiných druhů čeledi Heliconidae, vyskytuje se i Heliconius cydno v mnoha barevných mutacích.

Heliconius erato

pastvinách i v tropických deštných lesích. Motýl klade vajíčka na mučenky (Passiflora), nehledá specifický druh . H. hecale létá hodně a daleko. Všechny tyto vlastnosti ho předurčily k tomu, aby se stal nejrozšířenějším motýlem ve Střední a Jižní Americe. Samečci i samičky navštěvují rozmanité druhy květin, nejčastě ­ ji je však možno je spatřit na psigurii. Na ,,svých" květech nesnášejí žádné vetřel­ ce. Druh má mnoho forem, motýl zobrazený na fotografii se značně podobá motýlu Euides isabella, který se vyskytuje v téže oblastí.

Heliconius hortense Oblast rozšíření Heliconius hortense se rozprostírá od Hondurasu až do Ekvá daru. V porovnání s většinou druhů rodu Heliconius existuje v nemnoha varian

Heliconius hecale

Heliconius erato U Heliconius erato se vyskytuje obzvlášmnoho poddruhů a variant zbarvení. Je rozšířen od Mexika po Amazonii. Nesčetné formy se navíc silně podobají mnoha poddruhům Heliconius melpo mene. Oba druhy lze nejspolehlivěji rozlišit podle tvaru kukly. Kukla H . erato je opatřena dvěma růžkovitými výstupky, které u H. melpomene chybějí. Odborníci mohou odlišit tyto druhy podle rozdílného pachu feromonů, který samečci vypouštějí nad samičkou při zásnubách. Hostitelskou rostlinou H. erato jsou mučenky Passiflora talamancensis, P. coreacea nebo P. biflora. tě

Heliconius hecale Heliconius hecale je relativně velký zástupce své čeledi. Je rozšířen od Mexika až do Peru. Zdá se, že neupřednost­ ňuje určitý typ krajiny, létá na otevřených 129

Heliconius hortense

po Brazílii. Jsou známy desítky poddru Také u jednotlivých poddruh ů existují rů zné formy; každá z nich se podobá poddruhu motýla H. erato. Tomuto obzvláště komplikovanému souboru mimikry bylo věnováno již mnoho vědeckých studií. H. melpomene dává přednost leshů.

I ldu. ·11111u~

tach zbarvení. Rozdíly se omezují na rozměry žlutých skvrn na předních křídlech. H. hortense je nápadný především ve lkým rozpětím křídel měřícím 7 centimetrů. Hostitelskou rostlinou je mučenka Passiflora laurifolia.

Heliconius melpomene Heliconius melpomene létá od Mexika Heliconius melpomene

130

111l'lpumťllť

Heli co nius melpom ene

natým oblastem. Létá podél okrajů lesa a na světlinách, vyhýbá se však plnému slunci . Motýli sbírají pyl na květech psiguria, navštěvují však také květy lantana a hamilia. Samička klade vajíčka na mladé lístky rostlin rodu Passiflora. Housenky jsou bílé s černými tečkami a oranžovo-žlutou hlavou . Tělo je hustě posázené bodlinkami . Tento motýl se dá při dobrých podmínkách velmi úspěšně chovat v zajetí. Je vítaným hostem v motýlích zahradách, protože je aktivní po celý rok a rád pole tuje mezi lidmi.

Heliconius sara H eliconius sara je jedním z nejmenších své čeledi . Oblast jeho rozšíření sahá od Mexika až po Amazonii . Samič­ ky kladou vajíčka ve shlucích po 20 až 30 na růstové výhonky hostitelské rostliny mučenky Passiflora auriculata . Hou senky nejprve spořádají mladé šťavnaté lístky, když jsou větší, pustí se i do star motýl ů

Heli coni us sara

ších listů. Motýl se zdržuje u okrajů tro pických deštných lesů, kde nachází svou hostitelskou rostlinu. Tato rostlina má ostrůvkovitý výskyt, proto je i rozšíření motýla lokálně omezeno. Přesto není považován za vzácného. Motýl může dosáhnout značného „ věku". Nejstarším motýlem tropické motýlí zahrady Noorder Dierenpark v Emmen byl právě druh H. sara , který zde poletoval téměř sedm měsíců.

13 1

sv r oron ata . Thec/a c

132

c h n í s tra

na

10 Lycaenidae - Modráskovití Čeleď modráskovitých čítá více než 6000 druhu motýlu. Jde téměř výhradně o malé motýly. Největší z nich dosahuje rozpětí křídel necelých 8 centimetrů. Mnoho druhů se vyznačuje nápadnou barvoměnou na svrchní straně křídel. Modrásci vděčí za své jméno kovově lesklé modři na křídlech, která se často vyskytuje pouze u samečků. Ohniváčci mají křídla zbarvena nápadně červeně. Některé druhy lze často rozpoznat pouze podle kresby a skvrn na spodní straně křídel. Mnoho ostruháč­ ků, jak již jméno napovídá, má na okraji zadních křídel charakteristické ostru hy. Drobounká vajíčka jsou opatřena miniaturními důlky a žebry. Vylezlé housenky se podobají plžům. Housenky se živí obvykle potravou bohatou na bílkoviny: semeny, poupaty květů a někdy larvami hmyzu. Některé housenky modrásků prožijí část života v hnízdech mravenců. Malé housenky jsou dělnicemi určitých druhů mravenců, především drnových mravenců, zavlečeny do hnízda. Mravencům chutnají sladké výměšky, které housenky vylučují. Housenky se v hnízdě živí mravenčími larvami

Quercusia quercus,

ostruháček

dubový

Thersamon ia thersamon,

ohniváček

janovco vý

a potravou, kterou mravenci přinesou do hnízda. I stadium kukly stráví bezpečně v hnízdě mravenců. Pomocí cvrlikavých zvuku si udržují mravence od těla.

Motýl se vyklube z kukly brzo zrána, kdy mravenci ještě nejsou příliš aktivní, a v klidu opustí hnízdo. Většina druhů modráskovitých zůstává během svého života věrna svému teritoriu. Jejich akční rádius je jen několik stovek metrů.

Meleageria daphnis, modrásek

hnědoskvrnný

133

Ostruháčci Callophrys rubi,

ostruháček

Eumaeus minyas

ostružiníkový

Eumaeus minyas Callophrys rubi, housenka

Eumaeus minyas je poměrně velký, zbarvený motýl. Létá v teplejších oblastech Spojených států amerických. Vyhledává křoviny na krajích lesa a lesní mýtiny. Housenky se živí rostlinami rodu Zamia (Zamiaceae). Tmavozelná barvoměna na svrchní straně křídel není na žilkách. Nápadné jsou kovově modré skvrny na zadním okraji zadních křídel. tmavě

Quercusia quercus . ostruháček dubový

Callophrys rubi Callophrys rubi, ostruháček ostružiníkový, je rozšířen od severní Afriky a Evropy až do východní Asie. Jde o velmi malého motýla s hnědým zbarvením na svrchní straně křídel a třpytivě zelenou na spodní straně křídel. V klidovém stavu mají motýli křídla nad tělem přitisknuta k sobě. Housenky nejsou pří­ liš vybíravé, živí se výhonky rostlin a poupaty květů rostlin rodu Cistaceae, Ericaceae, Leguminosae, Rhamnaceae a Rosaceae. Motýli pijí nektar z květů střemchy a vřesu zvonkovitého. Vyhledávají vřeso­ viště na okrajích lesa. Ročně je jedna generace motýlů. Kukly přezimují ve vrstvě suché trávy. 134

Quercusia quercus Quercusia quercus, ostruháček dubový, je rozšířen v severní Africe, v Evropě a v Malé Asii. Během letu je vidět stříb­ řitě šedá spodní strana křídel. často létá kolem vrcholků stromů. Samečci se hou-

Satyrium acaciae,

ostruháček

kapinicový

fují kolem osamoceně stojících stromů. Samičky kladou vajíčka na duby. Vajíčka přezimují mezi poupaty dubu. V době, kdy poupata vyraší, vyklube se i housenka a hned se může začít pást. Ročně je jedna generace těchto malých

čí

pupeny na trnce, a mají tak o potravu postaráno. Ročně je jedna generace motýlů, kteří létají v červenci.

motýlů.

Motýli pijí nektar. Na příhodných místech v okolí dubů se mohou vyskytnout ve velkém počtu.

Satyrium ilicis,

ostruháček česvinový

Satyrium acaciae Satyríum acacíae, ostruháček kapinicový, se vyskytuje v oblasti střední Evropy až Malé Asie. Rozpětí křídel tohoto miniaturního ostruháčka je 20 milimetrů. V oblasti svého rozšíření vyhledává kamenité svahy s nízkými křovinami. Vajíč­ ka klade na menší keře trnky (Rosaceae). Samička hledá uvnitř keře vhodné místo k nakladení pěti vajíček. Vajíčka přezi­ mují. Housenky se vylíhnou v době, kdy vypu-

Satyrium ilicis Satyrium ílícís, ostruháček česvinový, vyskytuje se v teplých oblastech západní, střední a jižní Evropy, až po Malou Asii. 135

Motýly lze spatřit na světlinách v lese nebo podél kraje dubového lesa. Sameč­ ci rádi pijí nektar z květů ostružin. Samičky kladou vajíčka na pupeny dubu (Fagaceae). Kladou však velmi málo vajíček, ani ne deset za den. Vajíčka pře­ zimují. Housenky z nich vylezou na jaře, když vyraší pupeny. Housenky rostou rychle. Kukla je schována na zemi ve vrstvě suchého listí. Motýli létají v červenci. Ročně je jedna generace motýlů.

Satyrium spini,

ostruhá ček

trnkový

Satyrium w-album, ostruháček jilmový

spodní straně křídel pije nektar a živí se medovicí. Motýli se vyskytují především v lesích, kde rostou ve skupinách jilmy. Na takových příhodných místech může létat těchto motýlů enormní množství. Samičky kladou vajíčka na vnější větve jilmů (Ulmaceae). Vajíčka zde přezimují. Na jaře se housenky začnou živit rašícími pupeny a květy stromů, později se pustí do listů. Housenka se zakuklí ve štěrbinách v kůře stromů.

Thecla betulae,

ostruháček březový

Satyrium spini Satyrium spini, ostruháček trnkový, vyhledává kamenité stráně a neúrodné pastviny v Evropě a západní Asii. Motýli pijí nektar z různých bylin. Vajíčka ldadou po dvou až pěti kusech do ohbí větví řešetláku počistivého, hostitelské rostliny. Zde vajíčka přezimují. Housenky se vyklubou těsně před vyrašením pupenů. Rychle rostou. Ročně se vyskytne pouze jedna generace. Motýli létají především v červenci.

Thecla betulae Satyrium w-album Satyrium w -album, ostruháček jilmový, je rozšířen ve velkých částech Evropy a Asie, v Japonsku. Malý hnědý motýlek s charakteristickým písmenem W na 136

Thecla betulae, ostruháček březový, je rozšířen v chladných a mírných pásmech Evropy a Asie. Jde o malé motýlky s rozpětím křídel asi 35 milimetrů. Motýli nikdy nelétají na velké vzdálenosti. Na okrajích lesa vyhledají samečci a samičky

nejvyšší strom, aby se na něm setkali. Samičky pak opustí vrcholek stromu, aby nakladly vajíčka na nízké keře trnek (Rosaceae). Samičky nekladou denně více než pět vajíček. Vajíčka na trnkách přezimují. Housenky vylézají, jakmile vyraší poupata, později se živí listy. V červnu se zakuklí ve vrstvě suché trávy. Motýli létají v létě, od června do konce září. Motýl se běžně dožívá osmi týdnů.

rů. Obě pohlaví mají na zadních křídlech dlouhé tenké ostruhy. Samičky se odlišují od samečků četnými nápadnými červenými skvrnami v bazální části ostruh. Nápadným znakem motýla je i ostře vykrojený okraj zadních křídel. Spodní strana křídel má efektní zelenou barvoměnu, křídla protíná několik tmavých příček. V klidu sedící motýl má křídla sevřená nad sebou a v listoví se zcela ztratí.

Ohniváčci

Thecla coronata, spodn í strana

Lycaena alciphron

Thecla coronata Thecla coronata je rozšířen v tropických Jižní a Střední Ameriky a rovněž v Mexiku. Je jedním z největších a nejkrásnějších zástupc ů Lycaenidae. Rozpě­ tí křídel u samečků dosahuje 6 centimetčástech

Lycaena alciphron, ohniváček modro lesklý, se vyskytuje na neúrodných pastvinách severní Afriky a Evropy, je rozšířen až do Malé Asie. V severních oblastech rozšíření je jedna generace motýlů za rok, v jižních mohou být dvě generace. Hostitelskými rostlinami housenek jsou různé druhy šťovíků (Polygoniaceae). Zpola dorostlá housenka přezimuje ve vrstvě uschlé trávy. Pokračuje v rů stu na jaře. V červnu již poletuje motýl, který je nápadný fialovým leskem na křídlech. 137

Lycaena dispar,

ohniváček černočárný

(V ČR se tento poddruh nevyskytuje.) zbarvení samečci brání své území. Samičky mají matnější barvy a na líci kří­ del mají černé skvrny. Stanovištěm motýla jsou rozlehlé mokřady, kde hledá nektar na květech rostlin. Vajíčka klade na rdesno hadí kořen a různé druhy šťovíku (Polygoniaceae). V mírných pásmech je jedna generace motýlů, v jižních oblastech někdy až tři generace. Polodorostlá housenka přezi­ muje v suchém listí u paty živné rostliny. Ostře oranžově

Lycaena hippothoe,

ohniváček

modrolemý

Lycaena dispar Lycaena hippothoe Lycaena dispar, ohniváček černočárný, má rozpětí křídel asi 30 milimetrů. Jeho výskyt v Evropě a Asii je ostrůvkovitý. V Nizozemí se vyskytuje v provincii Overijssel poddruh Lycaena dispar batava.

Thersamonia thersamon,

138

ohniváček

janovcový

Lycaena hippothoe, ohniváček modrolemý, se vyskytuje v chladných oblastech slatin v Evropě a Asii. Samečci jsou roz poznatelní podle červené barvy s mod rým leskem na lícové straně křídel. U samiček je převažující hnědá. Protože tomuto motýlu se daří pouze v chladném podnebí, je jen jedna generace motýlů ročně. Motýl létá v červnu a červenci. Hostitelskou rostlinou housenek je kyseláč luční, Rumex acetosa (Polygoniaceae). Housenka přezimuje v polodorostlém stavu. Roste pomalu. Kuklí se na zemi ve vrstvě suché trávy.

Lycaena phlaes,

ohniváček černokndly

Lycaena phlaeas Lycaena phlaeas, ohniváček černokřídlý, je rozšířen v chladných i velmi teplých pásmech; v severní Africe, v Evropě, Asii i Severní Americe. Motýl není tažným motýlem v pravém slova smyslu, rychle však kolonizuje nové oblasti, kde nalezne různé druhy šťovíků - své hostitelské rostliny. Motýli létají od počátku května do konce října ve dvou, někdy až čtyřech generacích. Polodorostlá housenka přezi­ muje mezi suchými listy ve vrstvě uschlé trávy. Na jaře housenka rychle roste a kuklí se ve volném zámotku. Samečci brání své území. Vzhledově jsou mezi oběma pohlavími malé rozdíly.

Lycaena tityrus Lycaena tityrus, ohniváček černoskvrn­ ný, žije na jalových pastvinách a vřesoviš­ tích od západní Evropy až po Střední Asii. V teplejších oblastech jsou někdy tři generace motýlů. Hostitelskými rostlinami jsou

Lycaena tityrus,

ohniváček černoskvrnný

různé

druhy šťovíků (Polygoniaceae). Polodorostlé housenky přezimují mezi suchými listy ve vrstvě suché trávy. Na jaře housenky rychle dorostou a v květnu se zakuklí. Kukly visí na spodních částech hostitelské rostliny. Motýli létají od květ­ na do srpna obvykle ve dvou generacích.

Lycaena virgaurae Lycaena virgaurae, ohniváček celíkový, žije v mírném pásmu Evropy a Asie, jeho 139

Lycaena virgaurae ,

ohniváček

celíkový

Modrásci Plebicu]a t hersites, modrásek

rozšíření sahá až do Mongolska. Tento motýl se odlišuje od ohniváčka černočá­ rného červenou rubovou stranou křídel s bílými skvrnami. Motýli létají v červen­ ci a v srpnu. Ročně je jedna generace motýlů. Nektar hledají na lučních kvě­ tech, nejraději na krajích lesa. Vajíčka klade na spodní části štovíku (Polygoniaceae), své hostitelské rostliny. Vajíčka zde přezimují. Housenky vylézají na jaře a rostou dva měsíce. Kuklí se v červnu. Lycaena virga urae

140

vičencový

Plebicula thersites Plebicula thersites, modrásek vičencový, žije v teplých oblastech Evropy, Asie a v severní Africe. Ročně jsou dvě až tři generace motýlů. Hostitelskou rostlinou je vičenec setý (Fabaceae). Malá housenka přezimuje mezi kameny. Na jaře trvá dlouho, než doroste. Kuklí se ve vrstvě suché trávy.

Motýl dokáže přežít i v nepříznivých podmínkách. Pije nektar z květů, ale i vodu zachycenou mezi kameny na bře­ zích řek.

Aricia artaxerxes, modrásek pumpavový

Aricia agestis. spodní strana

ncia arta enes

Aricia agestis, modrásek

tmavohnědý,

svrchní strana

Aricia artaxerxes

Aricia agestis Aricia agestis, modrásek tmavohnědý, se vyskytuje v Evropě a Asii, vděčí za své jméno hnědé barvě křídel jak u samečka, tak u samičky. Motýly lze snadno zamě­ nit za samičky jiného druhu modrásků. Každoročně jsou dvě až tři generace motýlů. Polodorostlá housenka přezim u ­ je ve vrstvě suché trávy. Hostitelskými rostlinami jsou pumpava a devaterník (Cistaceae). Na jaře housenka rychle roste a kuklí se v suché trávě. Motýli létají od května do října.

Aricia artaxerxes, modrásek pumpavový, je obtížně rozpoznatelný od modráska tmavohnědého. Shodují se i ve větši­ ně vlastností. Modrásek pumpavový dokáže přežít i v extrémních podmínkách. Z tohoto důvodu se rodí pouze jedna generace motýlů. Počet generací je také hlavním kritériem odlišení od modráska tmavohnědého.

Celastrina argiolus Celastrina argiolus, modrásek krušino vý, je rozšířen od střední Evropy až do východní Asie. Motýl je při letu nápadný stříbrnou rubovou stranou křídel. Stanovištěm motýla jsou lesy, parky, vřesoviš­ tě, kde nachází své hostitelské rostliny: krušinu olšovou, cesmínu, břečťan. Housenka je schopna žít i na řadě jiných dře141

Celastrina argiolus, modrásek krušinový

vin. Živí se pupeny a mladými lístky. Díky vydatné stravě rychle roste. Většinou je jedna, někdy však i čtyři generace motýlů. Kukla podzimní generace motýlů přezimuje na hostitelské rostlině.

Danis danis, spodní strana

Danis danis, svrchn í strana

Celastrina argiolus, modrásek krušinový

Danis danis

Cupido minimus Cupido minimus, modrásek nejmenší, je i na modráska velmi malý. Průměrné rozpětí křídel je 20 milimetru. Rozptýleně se vyskytuje na pastvinách s vápencovým podložím v Evropě a Asii. Tento miniaturní modrásek létá v červnu, kdy kvete hostitelská rostlina pro housenky - úroč­ ník bolhoj (Anthyllis vulneraria). Vajíčka klade motýl do květu hostitelské rostliny. Housenka roste rychle a přezimuje v suchých květech hostitelské rostliny. Jde o velmi zranitelného motýlka, který je závislý pouze na jediném druhu hostitelské rostliny, která ještě k tomu musí kvést. 142

Danid danis je tropický modrásek s oblastí rozšíření sahající od Moluk a Papuy-Nové Guineje až do severovýchodní části Austrálie. Housenky tohoto modráska se živí listy Alphitonia excelsa (Rhamnaceae). Tato rostlina roste v otevřených lesích. Samečci i samičky rádi odpočívají na listech této rostliny, ve výšce asi dva metry nad zemí. Charakteristický pro motýly čeledi Danis je nápadný bílý pás na lícové straně křídel. Tento bílý pás se vyskytuje u samečků a samiček i na rubové straně křídel, kde přechází do nádherné, světle zelené barvoměny. Rozpětí křídel motýla je asi 3,5 až 4 centimetry.

Everes argiades, modrásek štírovníkový

příliš

zdatnými letci . Housenky se živí a listy hostitelské rostliny. Protože tato rostlina je v Asii považovaná za léči ­ vou a používá se rovněž v asijské kuchyni, jsou housenky Jamides alecto považovány za škodlivé. Samičky mají pás tmavších skvrn při zadním okraji zadních křídel, modré zbarvení je u samečků mnohem jasnější a ostřejší. Rozpětí křídel je 3,5 až 4,5 centi metru. Zadní křídla zdobí ostruhy. květy

Everes argiades

Lycaeides argyrognomon, modrásek podobný

Everes argiades, modrásek štírovníkový, se vyskytuje v mírném a teplém pásmu Evropy a Asie. Drobný motýlek má rozpětí křídel 20 milimetrů. Létá poblíž vře­ sovišť. Hostitelskou rostlinou je štírovník růžkatý (Fabaceae). Housenky rostou rychle . Ročně jsou dvě až tři generace motýlů . Zcela dorostlá housenka přezi­ muje ve vrstvě suché trávy.

Jamides alecto

Lycaeides argyrognomon Lycaeides argyrognomon, modrásek podobný, žije v teplejších krajích Evropy a Asie. Ročně létají dvě generace motýl ů. Hostitelskou rostlinou je čičorka pestrá (Fabaceae) . Samičky druhé generace ldadou vajíčka na dřevité části hostitelské rostliny, vajíčka zde přezimují. Na počát­ ku léta kladou samičky první generace vajíčka na listy čičorky. Za týden se vyklubou housenky, které rychle rostou a kuklí se. Motýli létají v červnu a srpnu .

Jamides alecto Lysandra bellargus Jamides alecto je rozšířen v jihovýchodní Asii a je běžným zjevem na Srí Lance, v Indii, Barmě a v Malajsii. Vyhledává kopcovité až hornaté oblasti s lesy, kde roste hostitelská rostlina Elettaria cardomonum. Motýli létají nízko a nejsou

Lysandra bellargus, modrásek jetelový, je ostře modře zbarvený motýl, rozšířený ve velkých částech Evropy, až daleko do Asie. Ročně jsou dvě generace motýl ů, kteří létají především v červnu a září. 143

Polyommatus icarus, modrásek jehlicový

Lysandra coridon

Vajíčka kladou na podkovku chocholatou a čičorku pestrou (Fabaceae). čerstvě vylíhlá housenka přezimuje na hostitelské rostlině.

Maculinea alcon, modrásek hořcový

Lysandra coridon, modrásek vikvicový

Lysandra coridon Lysandra coridon, modrásek vikvicový, žije ve velké části Evropy. Každoročně je jedna generace tohoto motýlka. Samečci jsou zbarveni bleděmodře, samičky jsou hnědé. Hostitelskou rostlinou je podkovka chocholatá (Fabaceae). Vajíčka jsou kladena na pevné, zdřevnatělé části rostliny, aby zde přezimovala. Housenky rostou na jaře velmi pomalu. Někdy trvá až čtyři měsíce, než se zakuklí. Motýlek pije nektar z květů, vysává také tekutinu z chlévské mrvy.

144

Maculinea alcon Maculinea alcon, modrásek hořcový, se vyskytuje od západní Evropy až po střed­ ní Asii. Obývá mokrá vřesoviště, kde rostou vřesovec čtyřřadý a hořepník luční. Housenky tohoto modráska prožijí část života v hnízdě drnových mravenců. Po páření hledají samičky hořepník luční,

Maculinea alcon

na které rovněž klade vajíčka. Housenky se živí výživnými látkami rostlinných částí budoucích plodů. Dorostlé housenky jsou pak zavlečeny drnovými mravenci do podzemních hnízd. Zde housenky přezimují. Na jaře spořádají velké množství mravenčích larev. Housenka se kuklí v podzemním mraveništi. Sotva motýl vyleze z kukly, opouští hnízdo svých hostitelů. Ročně je jedna generace motýl ů . Létají v červenci a srpnu.

aby na něj nakladly vajíčka. Přednostně je kladou do květů. Housenky se hned po vyklubání prokoušou k nasazení plodu a konzumují jeho výživné látky. Polodorostlé housenky pak opustí květ a nechají se mravenci zavléct do podzemního mraveniště, kde přezimují. Na jaře se živí larvami mravenců, dokud se v mraveništi nezakuklí. V červenci a v srpnu vylétnou z podzemí motýli. Ročně je jedna generace těchto

Maculinea telejus, modrásek očkovaný

motýlů.

Maculinea arion, modrásek

černoskvrnný

Maculinea telejus

Maculinea arion Maculinea arion, modrásek černoskvrn­ ný, se vyskytuje v Evropě a Asii. Jeho stanovištěm jsou suché, kamenité terény se skromnou vegetací. Motýl s oblibou pije nektar z kvetoucího tymiánu, mateří­ doušky a divoké majoránky (Lamiaceae),

Maculinea telejus, modrásek očkovaný, je rozšířen v teplých a mírných pásmech Evropy a Asie. Motýli hledají nektar v květech totenu lékařského (Rosaceae), kam rovněž ldadou vajíčka. Na podzim se housenky pustí do nasazení plodů. Polodorostlá housenka opustí hostitelskou rostlinu a je dělnicemi drnových mravenců zavlečena do jejich podzemních hnízd. Tam se živí larvami mravenců. Housenka zde přezimuje a na jaře se opět živí mravenčími larvami, dokud se v červnu nezakuklí. Motýl létá v létě po dobu asi jednoho týdne. Za rok je pouze jedna generace motýlů.

145

Plebejus argus, modrásek

černolemý

hnědoskvrnný

Meleageria daphnis

Meleageria daphnis, modrásek

Meleageria daphnis

Plebejus argus

Meleageria daphnis, modrásek hnědo ­ skvrnný, je rozšířen v teplých a značně suchých oblastech jihovýchodní Evropy. Vyhovují mu kamenité svahy, spoře porostlé vegetací. Hostitelskou rostlinou je čičirka pestrá (Fabaceae). Na této rost-

Plebejus argus, modrásek černolemý, je rozšířen na vřesovištích a suchých místech v Evropě, Asii, vyskytuje se i v Japonsku. Samečci mají svrchní stranu kří­ del modrou, samičky hnědou. Hostitelskými rostlinami jsou vřes obecný a vře­ sovec čtyřřadý (Ericaceae). Vajíčka, nakladená na dřevnaté části keře, přezimu ­ jí. Na jaře se housenky živí poupaty květů a růstovými výhonky vřesů. Hou senky se později nechají zavléct do hnízd

lině vajíčko přezimuje.

Housenka vylézá z vajíčka na jaře, se živí rostlinou a roste až do zakuklení koncem května. Motýli létají v červenci a v srpnu.

146

Plebcjus argus, modrásek

černolemý

Tam se rovněž kuklí. Jsou modrásci černolemí, kteří dokáží přežít i mimo hnízda mravenců. Motýli se vyskytují ostrůvkovitě, často ve velkém počtu v malé oblasti. mravenců.

Plebicula dorylas, modrásek komonicový

do poupat květů a mladých lístků. Kukla leží skryta ve vrstvě suché trávy. Ročně je jedna generace motýlů, kteří létají v čer­ venci.

Polyommatus icarus. modrásek jehlicový

Plebicula dorylas , modrásek komonicový

Polyommatus icarus Polyommatus icarus, modrásek jehlicový, je obecně rozšířený motýl v různých

Plebicula dorylas Lyssandra bcllargus, modrásek jetelový

Plebicula dorylas, modrásek komonicový, se vyskytuje ostrůvkovitě v Evropě a Malé Asii. Samečci mají zvláštní, svět ­ lemodrou barvu s tyrkysovými odstíny. Hostitelskou rostlinou je komonice (Fabaceae) . Samičky kladou vajíčka pouze na mladé, ještě nekvetoucí rostliny. Po kud je housenka malá, žije a roste na tlustých masitých listech. Motýl přezi­ muje v podobě malé housenky na hostitelské rostlině. Na jaře se housenka pustí 147

klimatických oblastech - v severní Africe, Evropě, ve východní Asii. Jeho stanovištěm jsou pastviny, louky a vřesoviště, kde nachází štírovník růžkatý, svou hostitelskou rostlinu. Přezimuje polodorostlá housenka. Na jaře roste housenka pomalu. Trvá více než dva měsíce, než se zakuklí. Kukla leží ukryta na zemi ve vrstvě suchého listí a trávy. Každoročně je jedna generace motýlů, v teplejších oblastech mohou být generace dvě až tři.

Pseudophilotes balon , modrásek

Pseudophilotes baton Pseudophilotes baton, modrásek čer­ se vyskytuje na neúrodných pastvinách a stepích v Evropě a střední Asii. Každoročně jsou dvě generace motýlů. Housenky se živí květy a plody různých druhů mateřídoušek (Lamiaceae). Polodorostlé housenky podzimní generace přezimují na zemi v suché trávě. Další rok před zakuklením rychle rostou. Také housenky druhé generace rostou rychle. nočárný,

černočárný

Scolitantides orion Scolitantides orion, modrásek rozchodníkový, se vyskytuje v Evropě a Asii. Jeho stanovištěm jsou kamenité, prosluněné stráně. Hostitelskými rostlinami jsou různé druhy rozchodníků. Housenky jsou žravé a během měsíce jsou dorostlé. Přezimují jako kukla, připevně­ ná upředeným vláknem ke kameni. V teplých oblastech má motýl dvě genePolyommatus icarus

148

Scolitantides orion, modrásek rozchodníkový

ka kladou na listy rostlin rodu Crassulaceae. Housenky si prokoušou chodbičky v listech a žijí v nich skryty před zraky hmyzožravců. Stadium kukly netrvá vět­ šinou déle než týden.

Vacciniina optilete, modrásek strzbroskvrnný

race. Motýli letní generace jsou mnohem zbarvení než jejich jarní forma.

tmavěji

Talicada nyseus

Vacciniina optilete

Talicada nyseus Talicada nyseus, modrásek rozs1rený v jižních částech Indie a na Srí Lance. Mezi samečky a samičkami není rozdíl ve vzhledu. Motýli mají specifický způsob letu, vždy kousek popolétnou a usednou opět na zem. Zůstávají aktivní až do soumraku. Létají většinou nízko při zemi v pralesech a v sušších lokalitách. Vajíč-

Vacciniina optilete, modrásek stříb­ roskvrnný, se vyskytuje pouze místně v chladných a mírných pásmech Evropy, Asie a Severní Ameriky. Lze jej najít pouze na slatinách a lesních rašeliništích. Tam nacházejí housenky svou hostitelskou rostlinu - klikvu. Housenky přezimují hluboko zabořené v rašelinném mechu. V květnu se pustí do mladých výhonků a poupat klikvy. Dorostlé vylezou z mechu a zakuklí se. Nejvýznamnějším zdrojem nektaru je pro motýly vřesovec čtyřřadý. Ročně je pouze jedna generace motýlů. Létají v červenci. 149

Maniola jurtina,

150

okáč luční

11 Satyridae - Okáčovití Mycalesis remulina

Brintesia circe,

okáč voňavkový

Motýlí patřící k čeledi Satyridae, okáčo­ vití, jsou zpravidla nenápadní, hnědě zbarvení jedinci. Na rubové straně křídel mají kruhové oční skvrny, podle nichž byla celá čeleď čítající téměř 3000 druhů pojmenována. Pouze v tropickém pásmu Jižní Ameriky létají poněkud jásavěji zbarvení okáči. Zdaleka ne vždy je jednoduché určit správný druh motýla patřícího k této čeledi. Týká se to například rodu Erebia. Motýlí tohoto rodu se vyskytují v hornatých oblastech Evropy a Asie ve velmi velkém počtu druhů, které jsou si navzájem silně podobné. Mnoho motýlů s oblibou saje šťávu z hnijícího ovoce; zdá se, že společně se šťávou pnpmají i plísně. Dalším významným zdrojem

Coenonympha pam philus,

oká č

pohánkovy klade

vajíčka

potravy je medovice, pro řadu motýlů je nektar mnohem méně důležitý. Většina druhů létá blízko u země a s oblibou usedají na suchá, osluněná místa. Hostitelskými rostlinami jsou téměř vždy různé trávy. Některé samičky nekladou vajíčka přímo na stébla či na listy trávy, ale vypouštějí je za letu nad trsy trávy. Vajíčka jsou nevýrazně zbarvená, hladká kulovitá, opatřená kulatými výčněl­ ky. Housenky rostou mimořádně pomalu. Období růstu trvající 4 až 6 měsíců není žádnou výjimkou. Je to důsl e dek obtížné stravitelnosti trav. Celý vývoj od vajíčka k motýlu může u některých druhů trvat i dva roky. Trávy a bambusy, kterými se housenky živí, neobsahují žádné jedovaté látky .

Las iommata megera,

okáč

zední

151

Aphantopus hyperantus

Lethe samio

Okáč prosíčkový, Aphantopus hyperantus, je obecně rozšířeným motýlem v Evropě a Asii. Vyhledává louky a pastviny v blízkosti lesů. Motýl je prototypem okáče, tedy hnědého motýlka s malými oky, které jsou někdy redukovány na pouhé tečky. Motýl má ročně jednu generaci. Housenky rostou ob zvláště pomalu. Její vývoj trvá běžně i 10 až 11 měsíců. Polodorostlá housenka

přezimuje.

Housenky a motýli jsou proto jedlí pro ptáky a jiné hmyzožravce. Kukly některých evropských druh ů , například okáče metlicového, jsou bezpečně schovány pod zemí. Tam prožijí léto, aniž by jim hrozilo riziko vyschnutí. Tento druh úkrytu pro kuklu se vyskytuje u denních motýlů mimořádně vzácně.

Aphantopus hyperantus,

152

okáč

prosíékový

Housenky se živí rů znými druhy trav. Ve vyhovujících biotopech se může motýl vyskytnout velmi hojně.

Brintesia circe Brintesia circe, okáč voňavkový, se vyskytuje v teplých až velmi teplých pásmech Evropy a střední Asie. Tento velký motýl s nápadným bílým příčným pruhem se dá zastihnout na lou-

Brintesia circe,

okáč voňavkový

kách při okrajích lesa. Hostitelskými rostlinami jsou různé druhy trav (Grami nae). Jakmile vyleze housenka z vajíčka, hledá vhodné stéblo trávy k přezimování. Housenka přijímá potravu a roste až další rok na jaře a počátkem léta. Kukla tohoto motýla je schována v komůrce pod povrchem země. Ročně je jedna generace motýl ů . Motýli létají v srpnu.

Při letu vyniká oranžová barva předních a tmavě šedá barva zadních křídel. Motýl se živí nektarem květů na keřích, kterým se daří na suchých půdách. Vajíčka klade na různé druhy trav (Graminae). Housenka roste pomalu. Kuklí se koncem května nebo začátkem června. Kukla visí na vegetaci. Ročně je jedna generace motýlů. Motýli létají koncem června až začátkem července. Místně se mohou vyskytnout ve velkém počtu.

Coenonympha glycerion , okáč třeslicový

Coenonympha glycerion

Coenonympha arcama, okac strdivkovy

Coenonympha glycerion, okáč třeslico­ vý, žije v mírném pásmu Evropy a Asie. Zdržuje se většinou na pastvinách ležících poblíž mokřin. Motýl klade vajíčka na různé trávy (Graminae). Polovzrostlá housenka přezimuje na rostlinách. Trvá dosti dlouho, než housenka začne na jaře růst. Kukla je zavěšena na stonku rostliny. Ročně je jedna generace motýlů. Místně se může motýl vyskytovat ve velmi hojném počtu.

Coenonympha pamphilus

Coenonympha arcania Coenonympha arcania, okáč strdivkový, je rozšířen v Evropě a západní části Asie.

Coenonympha pamphilus, okáč poháň ­ kový, je jedním z nejmeších okáčů. Rozpětí křídel je v průměru pouhé 3 centimetry. Motýl je rozšířen v oblasti sahající od severní Afriky, přes Evropu, až do Asie. Je schopen žít na loukách i ve ste153

Coenonympha pamphilus,

okáč

pohánkovy

pích. Housenky se živí různými druhy trav. Vzhledem k tomu, že některé trávy jsou výživnější než jiné, existují velké rozdíly v rychlosti růstu housenek. Proto je možno vidět létat motýly po poměrně dlouhou dobu roku, i když se většinou jedná o jednu jejich generaci. Polodorostlá housenka přezimuje před­ nostně na travách zelených i v zimě; může tak za teplejších zimních dnů konzumovat. Jde o všeobecně rozšířeného motýla.

Hipparchia fagi,

154

oká č medyňkový

Erebia medusa,

okáč rosičkový

Erebia medusa Erebia medusa, okáč rosičkový, žije v mírném klimatickém pásmu Evropy a Asie. U rodu Erebia jsou známy desítky druhů. Motýli se vzájemně liší ve vzoru oček na křídlech. Okáč rosičkový vyhledává vlhké louky. Saje zde nektar z kvetoucích rostlin a nachází zde hostitelské rostliny pro housenky: trávy (Graminae) a ostřice (Cyperaceae). Housenky rostou pomalu. Přezimují v polodorost-

lém stadiu v trsu trávy. Kukla leží mezi suchými listy ve vrstvě uschlé trávy na zemi. Motýli létají v červnu.

Hipparchia fagi Hipparchia fagi, okáč medyňkový, je obyvatelem lesů v rozsáhlých částech Evropy. Motýli se nejraději zdržují na okrajích lesa. Pijí nektar květin, šťávu z hnijících plodů, mízu z poraněných stromů. Vajíčka kladou na mnoho druhů trav. Polovyrostlá housenka přezimuje na suchém stéble trávy. Po přezimování se ještě delší dobu živí, než se zakuklí v jamce pod povrchem země. Ročně létá jedna generace motýlů, a to především v srpnu.

Hipparchia semele,

oká č

V červnu se zakuklí pod zemí. Zde stráví asi šest týdnů a vyhne se tak riziku vyschnutí. Motýlí samičky po opuštění kukly nemají ve svém těle ještě vajíčka. Musí nejprve alespoň dva týdny sát nektar, než jsou schopny naklást vajíčka. Především v teplých klimatických podmínkách mohou samičky okáče metlicového dosáhnout více než tří měsíců věku.

Lasiommala megera,

okáč

zedni

metlicový

Lasiommata megera

Hipparchia semele Okáč metlicový, Hipparchia semele, se vyskytuje v níže položených oblastech. Zbarvení a kresba na spodní straně křídel připomínající kůru stromu zaručují motýlovi skvělé krytí, sedí li se sevřenými křídly na zemi nebo na kmeni stromu. Na těchto místech se s oblibou vyhřívá na slunci. Motýl se živí mízou vytékající z poraněných stromů a nektarem květů. Hostitelskými rostlinami housenek jsou trávy, např. paličkovec šedavý a kostřava ovčí. Housenka roste na podzim a následujícího jara. Přezimuje skrytá v trsu trávy.

Lasiommata megera, okáč zední, je rozšířen v severní Africe, jižní a střední Evropě, v Asii. Je obyvatelem luk, často se vyhřívá na kamenech a skalách. Barva spodní strany křídel je přizpůsobena tomuto podkladu a činí jej v klidu téměř nepostřehnutelným. Svrchní strana kří­ del je mnohem barevnější, samečci mají přes přední křídla tmavou příčku. Ročně jsou dvě až tři generace motýlů. Housenky žijí na různých druzích trav. Okáč zední přezimuje v podobě polodorostlé housenky. Motýli se živí nektarem květů rostlin a keřů.

Lasiommata maera Lasiommata maera, okáč ječmínkový, se vyskytuje v severní Africe a v Evropě, je rozšířen až do střední Asie. Motýl se podobá okáči zednímu , Lasiommata maera, je však větší. Důležitým rozdílným prvkem jsou dále dvě bílé tečky ve 155

Lasiommata maera,

o káč iečmínko vý

ve špičce příkrajní Létá v kamenitých oblastech, podél skalnatých svahů. Potravou pro housenky jsou různé druhy trav (Graminae). Polovzrostlá housenka pře­ zimuje v trsu suché trávy. Za rok je jedna, někdy dvě generace motýlů. velké

skvrně očka

části předních křídel.

Lethe europa . svrchní strana

6,5 do 7,5 centimetru, na svrchní straně křídel je čokoládově hnědý . Především na spodní straně zadních křídel má motýl několik velkých očních skvrn. Samička má příčně přes přední křídla široký bílý pruh.

Maniola jurtina Lethe europa Lethe europa, je rozs1ren od Indie a Pakistánu až do Číny, vyskytuje se na Tchaj-wanu, na Filipínách, v Indonésii . Je to druh, který patří k početnému rodu velkých hnědých motýlů, kteří z velké části žijí v Asii, avšak některé jejich druhy létají i v Americe. Hostitelskou rostlinou housenek je bambus (Graminae). Z rána a k večeru je tento motýl nejaktivnější. V období dešťů létá v jihovýchodní Asii ve velkých množstvích. Lethe europa má šířku rozpětí křídel od

Lethe europa, spodní strana

Okáč luční, Maníola jurtina, je rozšířen z velké části na území Evropy, v severní Africe, v západní Asii na území hraničí­ cím s evropským rozšířením. Motýl je dobrý letec. Potravu hledá na květnatých loukách a podél cest. Ročně je jedna generace motýlů, létají od června do září , neboť motýli vylézají z kukel postupně . Samečci jsou teritoriální a brání své území proti konkurentům svého druhu . Samičky věnují hodně času hledání nek taru . Potřebují energeticky bohatou potravu k tvorbě vajíček. Vajíčka pak kladou na různé druhy trav, housenky nejsou příliš vybíravé. Polodorostlá housenka přezi­ muje v seschlém trsu trávy. Není-li zima příliš drsná, pokračuje v konzumaci hostitelské trávy .

Melanargia galathea Okáč boj ínkový, Melanargia galathea , je okamžitě ro zpoznatelný podle nápad ného černobílého zbarvení svrchní strany křídel. Motýl je široce rozšířen ve střed-

lSfi

Maniola jurtina,

okáč luční

Melanargia galathea,

oká č

bojín ko vý

ní Evropě, vyskytuje se však i v severní Africe a v západních částech Asie. Barevné vzory samečků a samiček se odlišují na rubové straně křídel. Motýli jsou poměrně pomalými letci, rádi se zdržují na bodlácích. Samička naklade za den nemnoho vajíček, většinou ani ne deset. Přitom tito motýli žijí asi měsíc a samič ­ ky si nesou vajíčka již při opuštění kukly. Housenky, živící se různými druhy trav, rostou velmi pomalu. Housenky čerstvě vylíhlé z vajíčka často ihned přezimují, aniž by vůbec začaly konzumovat svou

Mdanargia galathea

hostitelskou rostlinu. Jakmile housenka doroste, zakuklí se na zemi v trsech suché trávy.

Melanitis leda M elanitis leda je typickým představite­ lem rodu Melanitis, který lze nalézt v lesích Afriky, Asie a Austrálie. Motýli jsou aktivní pouze při východu a západu slunce. Sameček obsadí určité území, které pak brání: nalétává na vše. co se 157

Melanitis leda . .spodní strana

Melanitis leda z: Tanzanie

Melanitis leda , svrchní strana

pohybuje. Přiblíží se i k větším zvířatům a lidem, aby je prozkoumal. Přes den odpočívá mezi suchými listy a je téměř neviditelný díky svému hnědému krycímu zbarvení. Při vyrušení vzlétne, aby se posadil o kousek dál do suchého listí. Motýli pijí šťávy z hnijícího ovoce a mízu z poraněných stromů. Samička klade vajíčka na různé druhy trav. Protože v jihovýchodní Asii klade vajíčka i na rýži a cukrovou třtinu (Sacharum ), může motýl napáchat škody na plantážích . V Africe žije housenka na

Minois dryas,

158

okáč

ovsový

Myca lesis rhacoti s

Cynodon setaria, v Austrálii na lmperata cylindrica, lmperata conferta a růz ­ ných druzích Sacharum (Poaceae). U Melanitis leda lze zřetelně rozlišit

sezonní formy. Kresba očka na křídlech letních forem australských zástupců je u zimní formy nezřetelná nebo zcela chybí. U motýlů v Africe postrádá forma z období sucha oční skvrny a více se podobá suchému listu . Rozpětí křídel motýla je 6 až 8,5 centimetrů. Zbarvení a kresba jsou u samečků a samiček téměř shodné.

Minois dryas okáč ovsový, se rozptýlevyskytuje v teplých pásmech Evropy a Asie, je rozšířen i v Japonsku . Stanovištěm motýla jsou vlhké louky poblíž

Minois dryas, ně

pomalu . Kukla je schována ve v zemi. Ročně je jedna generace kteří létají především v srpnu.

skulině motýl ů ,

Mycalesis rhacotis Mycalesis rhacotis je běžným zjevem v části Afriky sousedící na severu se Saharou. Motýl je aktivní po celý rok, hojně se vyskytuje na stinných místech v lesích . Nejčastěji jej lze spatřit zrána a kvečeru . Není dobrý letec, létá nízko nad zemí a často us edá na trávu. Rozpětí křídel tohoto převážně hnědého motýlka je 4 až 5 centimetrů. Jeho vzhled má sezonní varianty, mění se především velikost a barva větších oček na křídlech . Hou senky se živí druhem trávy Ehrharta erec ta (Gramina e).

močál ů .

Housenky se živí travami (Graminae). Rostou velmi pomalu a přezimují jako drobné housenky ve vegetaci. I na jaře a na počátku léta rostou housenky jen 159

Mycalesis terminus

du je hnědá barva mnohem světlejší a očka jsou mnohem méně zřetelná. Někdy se objevují přechodové formy mezi motýly z období sucha a motýly z období dešťů. Motýl má rozpětí křídel asi 4 centimetry. Sameček a samička jsou vzhledově téměř shodní. Housenky se živí různými druhy trav, např. lmperata (Graminae).

Neorina krishna Mycalesis terminus Mycalesis terminus se vyskytuje v Austrálii, na Nové Guineji a na řadě ostrovů náležejících k souostroví Bismarck a k Molukám. Vyskytuje se ve velkém počtu a lze jej spatřit po celý rok. Stadium kukly, které v Austrálii běžně trvá tři týdny, je v dubnu a květnu omezeno na dvanáct dnů. Vzhled motýla je proměnlivý podle období. V období sucha od srpna do listopa-

Neorina krishna

160

Oblast výskytu Neorina krishna je omezena na Jávu. Jde o jednoho s největších motýlů čeledi Satyridae. Dosahuje rozpě­ tí křídel až 9 centimetrů. Základní barvou na křídlech je tmavě hnědá.

Diagonálně přes přední křídla

probíhá světle žlutý až oranžový pruh. Mezi tímto pruhem a špičkou křídla je umístěna velká, tmavá oční skvrna. Na zadním okraji zadních křídel se nacházejí dvě menší oční skvrny. Ze zadních křídel vybíhají ostruhy.

Pyronia tithonius , okáč lipnicový

Pararge aegeria okáč pýrový, se vyskytuje v listnatých lesích severní Afriky, Evropy a Střední Asie. Rád pobývá v dubových a bukových lesích , proto se zřídka vyskytuje v nadmořské výšce větší než 1000 metrů. Motýl je aktivní od jara do podzimu ve dvou generacích , přičemž pozdní motýli z první generace létají společně s prvními jedinci z druhé generace. Motýli sají nektar a tekutinu z poraněných stromů, někdy i z výměšk ů zvířat . Hostitelskými rostlinami housenek jsou trávy. Některé housenky rostou rychle a zakuklí se již po jednom měsíci, jiné až po šesti měsících. Stadium kukly první generace trvá dva týdny. Okáč pýrový přezimuje ve stadiu kukly, v některých oblastech rozšíření jako hou senka.

Pararge aegeria, oká č pýrový

Pararge aegeria ,

Pyronia tithonus okáč lipnicový, obývá oblasti mírného klimatického pásma,

Pyronia tithonus,

teplejší oblasti Evropy a západní část Asie. Motýl je rozpoznatelný podle čer­ ných očních skvrn se dvěma bílými te č ­ kami na spodní straně předních křídel. Jeho stanovištěm jsou suché louky na krajích les ů . Nektar saje z kvetoucích ostružiník ů . Vajíčka klade na trávy (Gra minae) . Housenky rostou pomalu. Polodorostlá housenka přezimuje na suchém stéblu trávy. Druhé období rů stu housenky probíhá na jaře a začátkem léta , pak se zakuklí. Kukla leží v suchém listí a trávě. Ročně je jedna generace motýlů . Létají v červenci a srpnu. 161

Araschnia levana,

162

babočka síťkovaná

12 Nymphalidae -

Čeleď Nymphalidae, babočkovití, je jed nou z největších čeledí denních motýlů. Zahrnuje mnoho tisíc druhů motýlů vyskytujících se ve všech světadílech. Rozpětí křídel těchto motýlů je od 25 milimetrů až do 150 milimetrů. Motýli této čeledi mají charakteristický způsob letu. Po každém máchnutí křídly drží křídla rovně napjatá a chvíli plachtí vzduchem. často lze motýly spatřit na zemi v blízkosti uhynulých zvířat, spadaného ovoce nebo hnijících částí rostlin. Sají z nich různé tekutiny, které potřebují mimo jiné k tvorbě feromonů. Usedne-li motýl této čeledi na květ, často visí hlavou dolů se složenými křídly nad tělem. Drží se dvěma páry nohou. Přední pár nohou často není vůbec vidět, jako by je motýl ani neměl. Je to však jen zdání. Přední nohy motýla jsou mnohem kratší než ostatní. Slouží totiž pouze k čištění tykadel a jiných částí těla motýla. Vajíčka jsou kulatá až oválná, s prohlubněmi a žebry. V jedné snůšce se někdy nachází velký počet vajíček. Babočka síť-

Precis tugela

Babočkovití

Clossiana di a,

p erleťovec

nejmens,

kovaná klade na hostitelskou rostlinu hromádky po šesti až deseti vajíčkách. Housenky této čeledi jsou opatřeny vět­ šími či menšími trny. Kukly jsou zavěše ­ ny na stoncích rostlin nebo jsou skryty pod listy, skvěle zamaskovány do podoby plodů, semen či jiných částí rostlin.

Aglais urtica e,

b abočka kopřivová

163

Babočky

Arasch nia levana .

babočka síťkovan á

Aglais urticae, housenka

Aglais urticae Aglais urticae, babočka kopřivová, je rozšířena v celé Evropě až k východní Asii. Motýli pijí nektar z květů bylin a keřů. Samičky hledají mladé rostliny kopřivy dvoudomé (Urticaceae), aby ne ně nakladly velké množství vajíček. Ročně jsou jedna až tři generace motýlů. Babočka kopřivová přezimuje jako motýl, často na půdách, v kůlnách a sklepích. V Nizozemí je jedním z nejhojněj­ ších motýlů.

Araschnia levana, housenka

Motýl se vyskytuje ve dvou generacích, které jsou navzájem vzhledově odlišné. Motýli jarní generace mají svrchní stranu křídel oranžovou s hnědočernými skvrnami, zatímco motýli letní generace jsou hnědočerní s nápadným bílým příč­ ným pruhem přes křídla. Motýli sají nektar z květů bylin a keřů, např. ostružiníku. Samička klade hromádky vajíček na spodní stranu listů kopřivy dvoudomé (Urticaceae). Tento druh přezimuje v kukle.

Cethosia biblis

Araschnia levana Araschnia levana, babočka síťkovaná, je malý motýl s pestrou kresbou. Je rozšíře­ na v rozlehlých částech Evropy a v Asii. 164

Cethosía biblis, se vyskytuje v Indii, Pakistánu, Číně, Barmě, Malajsii, Indonésii a na Filipínách. Housenky jsou porostlé jedovatými trny a žijí pospolitě po pěti až šesti na mučenkovitých (Passifloraceae). Motýli jsou rovněž jedovatí. Varují nápadně červenou barvou na svrchní straně křídel. V klidu mají křídla

Cetho sia bib lis

Cethosia hypsea Cethosia hypsea se vyskytuje na Barmě, v Malajsii a Indonésii. Housenky žijí na rostlině Adenia a jiných mučenkách. Housenky jsou jedovaté a navíc opatřeny mnoha trny, i na hlavě. Motýli jsou rovněž jedovatí. Informují o tom nápadnou červenou barvou na svrchní straně kří­ del. Ce thosia hypsea navštěvuje s oblibou květy lantana.

Cynthia cardui,

babočka

bodláková

sevřená k sobě. Pak je dobře vidět kresba na spodní straně křídel, která připo­ míná řádky v knize. Jí také motýl vděčí za své jméno (biblis znamená latinsky kniha).

Cethosia hypsea

Cynthia cardui

Cethosia hypsea

Cynthia cardui, babočka bodláková , se vyskytuje téměř v celém světě, nevyskytuje se pouze v Jižní Americe. V Evropě je jedním z nejznámějších tažných motýlů. Zimu motýl stráví v severní Africe. Na jaře táhne směrem na sever, někdy až do Finska. Motýli se páří a kladou vajíčka na bodláky (Composítae), kopřivy (Urticaceae) a jiné druhy rostlin. Housenky rostou rychle, zakuklí se a ještě před pod zimem poletuje nová generace motýlů. Většina z nich zůstává poblíž místa svého zrození. Motýli v severních částech Evropy však nemohou přezimovat a hynou. Část motýlů se však vrátí do oblasti kolem Středozemního moře a přezimují zde. Jejich potomci pak na jaře následujícího roku opět podniknou tisíce kilometrů dlouhý let do Evropy. Australská forma má malé modré skvrny podél okraje zadních křídel. 165

Cynthia cardui

Housenky

Inachis io Inachis io, babočka paví oko, je rozšíře ­ na po celé Evropě, vyskytuje se i v severních částech Asie. Motýl přezimuje na chladnějších, částečně vlhkých místech. V ČR jej lze spatřit jako jednoho z prvních motýlů. Samičky kladou velká množství vajíček na velké trsy kopřiv dvoudomých (Urticaceae), které rostou na krajích lesa nebo

Inachis io.

166

babočka

paví oko

babočky

pavího oka

Vaiíčka babočky

pavího oka

v řídkých lesích, kde saje mízu vytékající z poraněných stromů. Živí se i šťávou z hnijícího ovoce. Motýl naklade i stovky vajíček najednou na břízy (Betulaceae) a vrby (Salicaceae) . Housenky žijí pospolitě na hostitelské rostlině. Hou senky rostou začátkem léta. Ročně je jedna generace motýlů. Babočka osiková přezimuje jako motýl v dutých stromech či na jiných chráněných místech.

Nymphalis polychloros ,

podél příkop ů . Housenky žijí pospolitě a ožírají společně jednu kopřivu za druhou . Když přijde čas k zakuklení, hledá si každá housenka samostatně vhodné, bezpečné místo. Zlatě zbarvené kukly jsou nenápadné. Oční skvrny na svrchní straně předních i zadních křídel motýla hrají důležitou roli při s ebeobraně. Hladový hmyzožravý pták se jimi možná dá odradit. Pokud ne, zobne pták nejdříve do zdánlivého oka . Křídlo motýla při tom sice trochu poškodí, motýl má však ještě šanci uletět.

Nym phali s anti opa , babočka osiková

ba bočka

jilm ová

Nymphalis polychloros Nymphalis polychloros, babočka jilmová, je rozšířena v severní Africe, v Evropě a ve střední Asii. Tito velcí motýli žijí na krajích lesů, k.de hledají mízu vytékající z poraněných stromů. Zalétají také do sadů a sají šťávu z hnijícího ovoce . Samičky nakladou v jedné snůšce 100 až 200 vajíček na kulaté větve jilmů (Ulmaceae) a na vrby (jívy) (Saliceae). Vybírají si s oblibou osamocené stromy. Ročně je pouze jedna generace motýlů. Babočka jilmová přezimuje jako motýl v dutinách stromů či na jiných chráněných místech .

Pantoporia perius Nymphalis antiopa Nymphalis antiopa, babočka osiková (černopláštník), je rozšířen v Evropě, Asii a Severní Americe. Tento velký motýl žije

Pantoporia perius se vyskytuje v Himaláji, v Barmě, Malajsii a v jižní části Č íny . Motýli mají specifický způsob letu: po několika rychlých máchnutích křídel se s vodorovně napjatými křídly nechají 167

Pantopoira perius

Polygonia c-album

Pantopoira perius

až do východní Asie . Motýli se živí nektarem květ ů a sají šťá v u z hnijícího ovoce . Motýl urazí značné vzdálenosti při hledání vhodných hostitelských rostlin. Vyhledávají především kopřivy (Urticaceae), chmel (Cannabaceae) a jilmy (Ulmaceae) . Motýl přezimuje zamaskován do podoby suchého listu ve vrstvě uschlé trávy.

Precis almana

unášet vzduchem. Černobílý vzor na svrchní straně křídel zaručuje motýlu nenápadnost v lese, kde se střídá slunce a stín .

Polygonia c-album . b abočka bílé c

Precis (Junonia) almana Precis almana je zástupcem rodu motý-

Polygonia c-album Polygonia c-album, babočka bílé c, je rozšířena

168

v severní Africe,

přes

Evropu

lů, který se vyskytuje v tropických pásmech na celém světě . Druhy Precis jsou většinou světlejšího zbarvení s nápadnými očními skvrnami na křídlech . Motýli létají rychle, nízko při zemi a hledají květy bohaté na nektar. Housenky žijí ma mnoha druzích rostlin, např. na jitroceli (Plantaginaceae) a hledíku

Pre cis atlites

telskou rostlinou je Hygrophilia. Při hledání nektaru na květině motýl střídavě otevírá a zavírá křídla. Toto chování je patrné u řady zástupců babočkovitých.

Precis (/unonia) hedonia Precis hedonia je rozšířen v Malajsii, Nové Guineji a v Austrálii. Motýl dává přednost bažinatým oblastem obklopeným stromy. Hostitelskými rostlinami (Acanthaceae). Samečci i samičky mají shodné zbarvení, které však vykazuje sezonní rozdíly v období dešťů a v období sucha.

Precis hedonia

Precis atlites Precis atlites je malý motýl rozs1rený v jihovýchodní Asii od Indie až do jižní části Číny. Motýl má charakteristický způsob letu: kratší klouzavý let střídá s chvilkovým dosednutím na zem. HostiPrecis hedonia

169

housenek jsou Hygrofila salisifolia a Hemigraphis alternata (Acanthaceae). Zbarvení motýlů není stálé, je závislé na ročním období. Motýli často přerušují svůj pomalý let, aby usedli na rostlinu nebo na kmen stromu. Při odpočinku sedí většinou na stromě hlavou směrem dolů. s křídly složenými nad tělem, jeden až dva metry nad zemí. Tvarem a zbarvením připomínají uschlý list. V této poloze motýli ve velkém počtu pospolitě nocují.

Precis lavinia

Precis (]unonia) lavinia Precis iphita

Precis lavinia je malý motýl, který je rozšířen v tropické Americe, ale i v ce lých Spojených státech. Motýl má charakteristický způsob letu, kdy krátké fáze klouzavého letu jsou přerušovány usednutím motýla na zem. Hostitelskými rostlinami jsou jitrocel a rozchodník. Motýl přezimuje v chladnějších oblastech svého rozšíření. Precis lemonias

Precis (]unonia) iphita Precis iphita je rozšířen na Srí Lance, v Pakistánu a v Barmě. Jde o tmavě zbarveného menšího motýla. Také oční skvrny na křídlech jsou mnohem skromněj­ ší v porovnání s ostatními druhy Precis. Precis iphita je hojně rozšířeným obyvatelem vlhkých lesnatých oblastí. Rád odpočívá ve stínu, ve značně vlhkých biotopech jej zastihneme i na sl unci. Vyskytuje se až do výšky 3000 metrů nad mořem.

Na Srí Lance migruje v hejnech na velké vzdálenosti. Motýl má rozpětí křídel 5,5 až 8 centimetrů, sameček i samička jsou vzhledově shodní.

170

Precis (]unonia) lemonias Precis lemonias je běžně rozšířeným motýlem na Srí Lance, v Indii, Pakistánu a Barmě. Vyskytuje se až do výše 2500 metru. Na Srí Lance je tažným motýlem, který se vždy v určitou dobu shromáždí do velkých hejn a migruje. Na rozdíl od většiny druhů se Precis většinou zdržuje

v lesích. Je rychlý letec, který pravidelně přistává na květinách, aby se napil nek taru. Mezi samečkem a samičkou nejsou rozdíly ve vzhledu. Housenky se živí rostlinami rodu Acanthaceae.

Precis octavia octavia

rů zné druhy. Spodní strana křídel motýla z období sucha se mnohem více podobá uschlému listu než spodní strana kří­ del motýla z období dešť ů . Ve velké části Afriky má tento motýl dvě generace. Hostitelskými rostlinami housenek jsou Coleus, Plectranthus, Iboza a jiné druhy čeledi Lamiaceae. Precis octavia zalétá kvečeru na společná, hromadná nocle žiště svého druhu.

Precis oryth ia

Precis octavia sesam us

Precis (/unonia) orythia

Precis octavia Precis octavia je africkým zástupcem rodu Precis. V pojmenování druhů tohoto rodu je trochu chaos, neboť mnoho druhů motýl ů z jiných částí světa, které rovněž patří k rodu Precis, jsou přiřazo­ vány k příbuznému rodu Junonia. U druhu Precis octavia byly zaznamenány dvě zřetelně odlišné formy, každá charakteristická pro určité roční období. Jde o tzv. sezonní dimorfismus. Precis octavia octavia se vyskytuje v období sucha, Precis octavia sesamus v období dešťů. Obě formy se natolik liší zbarvením a kresbou, že se dřívě považovaly za dva

Precis orythia je rozšířen v mimořádně velké oblasti. Vyskytuje se v Africe, celé jihovýchodní Asii a v Austrálii. Motýl létá od úrovně moře až po nadmořskou výšku 2500 metrů. V níže položených oblastech létá po celý rok, ve vetších nadmořských výškách pouze na jaře. Jeho stanovištěm jsou horké a suché oblasti. Motýl si libuje na slunci, usedá na rozehřáté skály a na horký písek. Samečci zalétají k bahnitým místům sát vodu s rozpuštěnými minerálními látkami. Samečci i samičky vyhledávají květi­ ny a pijí z nich nektar. Housenky žijí na hostitelských rostlinách Antirrhinum, Angelonia a Buchnera (Scrophulariaceae) a na Thunbe rgia alata, Hygrophila salicifolia, Asystasia a Pseuderanthemum (Acanthaceae). Precis orythia má rozpě ­ tí křídel 4 až 6 centimetr ů . Zbarvení 171

Precis orythi a

a kresba na svrchní straně křídel jsou konstantní, avšak na spodní straně dochází k variabilitě. U tohoto hojného druhu Prescis je známo mnoho poddru -

téměř

hrušek a švestek. Jak náhle se motýli objevili, tak i zmizí. Odletí na jih, zpět do teplých krajin.

hů.

Vanessa atalanta Vanessa atalanta , babočka admirál, je v Evropě, Asii a v Severní Americe. V Evropě je tažným motýlem, který původně pochází ze středomořské oblasti. Na jaře se vydává motýl na sever. V době, kdy dolétne do oblasti střední Evropy, jsou již v plném květu bodláky a vyrostlé kopřivy. Motýl saje nektar z bodláků a klade vajíčka na listy kopřiv, které pak slouží housenkám jako hostitelská rostlina. Housenky babočky admirál žijí jednotlivě a asi po měsíci se zakuklí. Motýli létají na podzim, lze je spatřit na květech komule, na astrách a rozchodníku. Rádi vysávají šťávu ze spadlých a hnijících rozšířena

172

Vanessa atalanta,

babočka

admirál

Batolci

(Barvoměnky)

Apatu ra ilia, batolec

Apatura iris, batolec duh ový

červený

ApaturJ iris Apatura ilia

Apatura iris Apatura ilia Apatura ilia, batolec červený, je rozs1řen od západní Evropy až do východní části Asie. V porovnání s Apatura iris, batolcem duhovým, má raději oblasti s teplejšími léty. Motýli sají šťávu z pře­ zrálých plodů, hnijících rostlin. Hostitelskými rostlinami housenek jsou topoly a vrby. Housenky přezimují v polodorostlém stadiu na stromě. Někdy zalezou do puklin v kůře, někdy jsou při předeny k větvičce. Motýl létá v jedné generaci, v teplejších krajích ve dvou. Vyhovují mu světliny v lese, okraje lesíků, především jsou li podél řeky.

Apatura iris, batolec duhový, je rozšířen od západní Evropy a dále až do východní Asie. Za své jméno vděčí motýl zvláštním strukturálním barvám na křídlech. Podle úhlu dopadu slunečního světla se zbarvení křídel mění z hnědé v zářivě modrou barvu a opačně. Motýli sají různé tekutiny: z přezrálého ovoce, z exkrementů zvířat, z uhynulých zvířat, vytékající mízu z poraněných stromů apod. Batolci kladou vajíčka na různé druhy vrb (Salicaceae). Zelené housenky se ztrácejí v listí stromů. Když se na podzim zbarví listy do hněda, zhnědnou i housenky. Usadí se do úžlabí větvičky, kde přezimují. Na jaře housenky dorostou a v květnu se zakuklí. Ročně je jedna generace motýlů. Létají v červenci.

173

Ca llico rc cy nnsura, spodní strna

křídel má zvláštní kresbu, v níž lze rozlišit písmena „A" a „B". Callicore cynosura má rozpětí od 5,5 do 6 centimetrů.

Callicore hydaspes, spadn i strana

Callicore cynosura, svrchní strana

Callicore hydaspes

Callícore cynosura, typický zástupce jihoamerického rodu Callicore , dříve nazývaný též Catagramma. Červené zbarvení na svrchní straně křídel má odstrašit vetřelce. Spodní strana před­ ních křídel má stejnou kresbu, podklad je však oranžový. Spodní strana zadních

Oblast rozšíření Callicore hydaspes je omezena na Paraguay a s ní sousedící část Brazílie. Samečci i samičky sají šťávu z hnijícího ovoce a z exkrementů zvířat, výhradně samečci pijí vodu s rozpuštěnými minerály z vlhkého písku. To jsou jediné okamžiky, kdy motýli slétnou dolů na zem. Létají totiž většinou kolem vrcholků stromů v deštném lese. Callicore hydaspes je s rozpětím křídel 4 až 4,5 centimetrů poměrně malým zástupcem rodu. Housenky živící se rostlinami rodu Sapindaceae jsou hustě porostlé trny, na temeni hlavy mají dlouhé výrůst ky připomínající parůžky.

Callicore hydaspes, svrchní strana

Callicore pitheas

Callicore cynosura

Callicore pitheas je rozšířen od Mexika až do Venezuely a Ekvádoru. Motýl létá v suchých lesnatých oblastech až do 1200 metrů nad mořem. Motýla lze zastihnout především podél lesních pěšin a na otevřených prosluněných místech. V době dešťů létá ve velkých hejnech, v období sucha lze většinou spatřit jen několik jedinců. Rozpětí křídel motýla je 5 až 6 centimetrů. Callicore pitheas má svrch174

Callicore pytheas, spodní strana

ní stranu křídel zbarvenu jasnou červení , což má nenechavcům signalizovat, že je motýl nejedlý. Hostitelskými rostlinami housenek jsou rostliny z rodu Sapindaceae.

Callit.:0re sorana. spodní strana

Charaxes ameliae

Charaxes ameliae Charaxes amelia e je rozšířen v západní Africe až k Malawi a Ugandě. Motýl je obyvatelem lesů. kde pije mízu vytékají cí z poraněných stromů. Je aktivní pře­ devším v období dešťů od května do června.

Kukla motýla je obzvláště dobře masko vána, je k nerozeznání od plodů podob ných angreštu, které visí na keřích . Motýl má rozpětí 8 až 9 centimetrů. Vzorem na křídlech ze zářivě modrých teček se pyšní pouze samečci. Samičky mají tečky bílé.

Charaxes bohemani

Callicore sorana Callicore sorana se zdržuje v lesnatých oblastech Brazílie, Paraguaye a Bolívie. Motýl hodně létá podél toků řek a potoků. O prvních stadiích jeho života je málo známo, i přes skutečnost, že motýli Callicore jsou vítanou sběratelskou trofejí kvůli zvláštní kresbě na rubu zadních křídel, v níž je možno rozluštit různá čísla s „O", ,,6" nebo „8". Callicore sorana má na rubu zadních křídel zřetelné číslo „80". Rozpětí křídel motýla je 5 až 6 centimetrů.

Charaxes bohemani Charaxes bohemani je rozšířen v Jižní Africe, v Zambii, Malawi, Zairu, Keni 175

a Botswaně. Je obyvatelem savan porostlých křovinami a les ů se světlinami. Nelibuje si v hustých lesích. Hostitelskými rostlinami housenek jsou Afzelia (Fabaceae) a čirok. Velikost druhu je značně variabilní. Rozpětí křídel je od 7,5 do 10,5 centimetru. Charaxes bohemani je snadno rozpo znatelný podle modré a černé barvy na svrchní straně křídel. Pouze samičky mají nápadný příčný bílý pruh přes svrchní stranu předních křídel.

mu umoznu1e skvělé zamaskování. V klidu sedící motýl s křídly složenými nad tělem je téměř neviditelný.

Charaxes eurialus. svrch ní strana

Charaxes eupale Oblast rozšíření Charaxes eupale se rozprostírá od Sierry Leone v západní části Afriky až do Keni. Je to typický obyvatel lesů. Saje šťávy z kvasícího ovoce a hnijících částí rostlin. Je to poměrně malý Charaxes s rozpětím křídel 5,5 až 6 centimetrů. Samičky bývají větší než sameč­ ci. Charaxes eupale má tmavě zelené zbarvení na spodní straně křídel, které

Charaxes eupale

176

Charaxes eurialus Charaxes eurialus se vyskytuje pouze na Molukách. Je jedním z mála druhů motýlů Charaxes, který se vyskytuje mimo

Charaxes eurialus. spodn í st rana

.

ť-'

t I.

křídel motýla je hnědá se světle oranžovým okrajem, spodní strana křídel je pře­ krásně vyvzorovaná. Charaxes jasius je rozšířen ve středomořské oblasti a ve velkých částech Afriky. Hostitelskou rostlinou housenky je planika (Ericaceae). Samečci pijí vodu z bahnitých kaluží, obě pohlaví sají šťávu z hnijícího ovoce. Někdy jí vysají tolik, že jsou pří­ liš těžcí nebo opilí, aby mohli ještě dobře létat.

Charaxes polyxena

Afriku. Je to zdatný letec se zevnějškem charakteristickým pro svůj rod. Má znač­ ně velké, zavalité tělo a široká křídla trojúhelníkovitého tvaru. Nádherné zbarvení křídel vyniká především na jejich spodní straně, kde vytváří překrásnou, jemnou kresbu. Motýli zřídkakdy navštěvují květy; sají šťávu z hnijícího ovoce nebo mízu vytékající z poraněných stromů. Samečci pijí na bahnitých místech vodu s rozpuštěný­ mi minerálními solemi. Jsou dokonce schopni vyloučit kapku vody ze svého sosáku, rozpustit v ní minerální soli a opět ji vysát.

Charaxes jasius, ostruhák

hnědý

Charaxes polyxena Charaxes polyxena je asijským zástupcem Charaxes. Vyskytuje se na Srí Lance, v Indii, Pakistánu a Barmě. Motýl se zabydlil v deštných lesích, kde poletuje kolem vrcholků stromů. Motýl není příliš vybíravý, co se týče hostitelské rostliny. Housenky se živí rostlinami různých rodů, např. Annonaceae, Meli aceae a Fabaceae. Charaxes polyxena je velký motýl, rozpětí křídel má od 9 do 11,5 centimetrů. Samečci mají na zadních křídlech po dvou ostruhách, samičky pouze jednu. Tento Charaxes má mnoho poddruhů.

Charaxes jasius Charaxes smaragdalis Samička

tohoto Charaxese, ostruháka hnědého, má rozpětí křídel více než 8 centimetrů a je jedním z největších motýlů čeledi Nymphalidae. Svrchní strana

Charaxes smaragdalis je hojně rozšíře­ ným motýlem v západní části Afriky, od Sierry Leone až po Ghanu. Je zdatným 177

Charaxes smaragdalis

Euxanthe wakefieldi

letcem s pravidelným klouzavým letem. Živí se šťávou přezrálého ovoce. Rozpě­ tí křídel je u samečků i samiček 8 centimetrů. Modré zbarvení na svrchní straně křídel je u samečka mnohem tmavší a lesklejší než u samičky.

Colobura dirce

Euxanthe wakefi,eldi

Colobura dírce Colobura dírce je jediným zástupcem tohoto rodu. Je rozšířen v Mexiku, Střed­ ní Americe a severní části Jižní Ameriky. Je rychlý letec, jenž klade vajíčka na Cecropia (Asclepiadaceae). Housenka se při konzumování hostitelské rostliny opřádá ochranným pouzd rem. Motýli mají na ostruhách zvláštní očka. Kresba na rubové straně křídel má vzor připomínající zebru. Proto se mu také říká zeb;í motýl. 178

Euxanthe wakefieldi je rozšířen ve východní a jihovýchodní části Afriky. Motýl dává přednost stinným místům, kde působí jeho černobílý vzor nanápadně. Bílé skvrny na křídlech samečků mají při dopadu slunečních paprsků nazelenalý lesk. Samičky barvoměnu nemají. Hostitelskou rostlinou housenky je Deinbolia. Housenka má robustní hlavu ozdobenou dvěma malými a dvěma velkými růžky.

Hypolimnas bolina Hypolimnas holina je rozšířen v Indii, Pakistánu, jihovýchodní Asii a v Austrálii. Samečci mají na křídlech bílé skvrny, které mají při dopadu slunečních paprsků fialový odlesk. V celé oblasti rozšíře­ ní jsou samečci stejní, naproti tomu samičky se oblast od oblasti vzhledově

Hyr,nlimnas bolina

Hypnlimnas dexithea

Hypolimnas bahna, samička

liší. Některé napodobují jedovaté motýly rodu Euploea. Housenky Hypolimnas bolina nejsou v hostitelských rostlinách příliš vybíravé. Živí se rostlinami čeledí Acanthaceae, Amaranthaceae, Polygoniaceae a Rutaceae.

Hypolimnas dexithea Hypolimnas dexithea má na rozdíl od jiných motýlů tohoto rodu velmi malou Hypolimnas boline

179

oblast rozšíření. Vyskytuje se pouze na Madagaskaru, a to ještě pouze v lesnatých oblastech na severu ostrova. Je unikátní také kresbou na křídlech. Svrchní a spodní strana křídel jsou totiž téměř stejné.

Kallima inachus

Hypolimnas misippus

Hypolimnas misippus Kallima inachus Hypolimnas misippus je rozšířen v Indii a Pakistánu, v Austrálii, v Jižní a Severní Americe. Není mnoho motýlů s tak velkou oblastí rozšíření. Rozdíly ve vzhledu jsou však přesto velmi malé. Samečci se podobají samečkům H. holina, samičky napodobují motýly rodu Danaus, kteří jsou jedovatí. Proto se samičkám Hypolimnas misippus hmyzožravci vyhýbají.

Kalírna inachus

Kallima inachus je rozs1ren v Indii, Pakistánu, Barmě, Číně a na Tchaj-wanu. Motýl létá s vysokou frekvencí máchnutí křídel v deštných lesích, především podél řek. Živí se šťávou hnijícího ovoce. Hostitelskými rostlinami jsou Girardinia (Urticaceae) a Strobilantus (Acanthaceae). Svrchní strana křídel je třpytivě modrá s oranžovým pásem, na rozdíl od hnědé spodní strany, která věrně napodobuje uschlý list, i se středovou žilkou. Ostruha na zadních křídlech vyčnívá jako řapík listu. Proto se druhům rodu Kallima říká také listoví motýli.

Lexias (Euthalia) adonia Lexias (Euthalia) adonia je rozšířen na ostrovech Jáva, Sumatra a Borneo v Indonésii. Motýli žijí v deštných lesích, kde létají podél cest a řek. Živí se přede180

Lexias dirtea,

Lexias adonia

vším šťávou hnijícího ovoce . Rozpětí kří­ del se pohybuje mezi 5 až 7 centimetry. Samičky jsou značně větší než samečci. Navíc mají široký pruh bílých skvrn vedený středem předních a zadních kří­ del, který u samečků schází.

Lexias dirtea Lexias dirtea, dříve Euthalia dirtea , je v Indii, Pakistánu, Barmě, Ma-

sam eček

lajsii a Indonésii. U tohoto motýla je velký rozdíl ve vzhledu samečka a samič ­ ky. Sameček je černý, s modrým pruhem při okraji zadních křídel. Samička je mnohem větší, tmavohnědě zbarvená s množstvím žlutých teček . Motýl je obyvatelem pralesů, kde létá podél pěšin a okrajů pralesa . Samečci rádi vysávají šťávu ze shnilého ananasu.

rozšířena Lexias dirtea,

s ami čka

18 1

zimolez (Caprifoliaceae). Polodorostlá housenka přezimuje připředená k větvič­ ce hostitelské rostliny. Ročně je jedna generace tohoto malého motýla.

Lexias phemius

Neptis sappho,

bělopás ek

hrachorový

Lexias (Euthalia) phemius Lexias (Euthalia) phemius je rozšířen v jihovýchodní Asii - od Barmy až po Hong Kong. Samečci i samičky sají šťávu z hnijícího ovoce a vysávají vodu s rozpuštěnými minerálními solemi z mokrého písku a bahna. Samičky dosahují rozpětí křídel více než 6 centimetrů, samečci vět­ šinou méně než 4 centimetry. Samičky mají charakteristický bílý pruh probíhající napříč křídly, samečci mají pás modré barvoměny při okraji zadních křídel.

Limenitis camilla, b ělopásek

dvouřadý

Neptis sappho Neptis sappho, bělopásek hrachorový, je rozšířen od východní Evropy až do východní Asie. Létá v květnu a červnu v mírném klimatickém pasmu, v teplejších oblastech ještě také v srpnu a září. Jeho hostitelskou rostlinou je hrachor (Fabaceae). Jde o malého motýla s rozpětím křídel asi 4 centimetry. Je typickým zástupcem rodu různých druhů motýlků, kteří jsou si navzájem velmi podobní. Mají černo-bílou kresbu na svrchní straně křídel a žluté a bílé proužky na rubové straně křídel. Motýli rodu Neptis mají specifický způsob klouzavého letu.

Parthenos sylvia

Limenitis camilla Limenitis camilla, bělopásek dvouřadý, je obyvatelem lesů mírného podnebního pásma v Evropě a Asii. Motýli sají nektar z květů a šťávu z různých hnijících rostlin. Hostitelskou rostlinou housenek je 182

Parthenos sylvia je rozs1ren v jihovýchodní Asii od Indie do Malajsie a dále na Nové Guineji. Zbarvení svrchní strany křídel má mnoho lokálních variant, vedle hnědého se vyskytuje i zelené, modré a dokonce oranžové. Bílé skvrny jsou místa, kde chybějí šupinky, a proto jsou průhledná. Hostitelskou rostlinou housenky je adenia (Passifloraceae). Par-

Parthenos sylvia, modrá forma

Parthenos sylvia

Salamis anactus

thenos sylvia žije v lesích, kde létá vysoko nad vrcholky stromů. Někdy se slét nou velká hejna motýlů k řekám, kde vysávají z vlhkého písku vodu.

s malými fialovými očky, zatímco spodní strana křídel zbarvením, kresbou a tvarem připomíná uschlý list, i s žilnatinou a řapíkem. Rozpětí křídel je 8 až 9 centimetrů.

Salamis anactus Salamis duprei Salamis anactus je typickým zástupcem tohoto rodu, který se téměř výhradně vyskytuje pouze v Africe. Jde o perleťově bílého listového motýla. Tito motýli mají nápadně bílou svrchní stranu křídel

Salamis duprei je zástupcem afrického listového motýla. Vyskytuje se pouze na Madagaskaru. Hostitelské rostliny housenek jsou z rodu Acanthaceae. Salamis 183

Salamis duprei

Salam is parhassus

Salamis parhassus Salamis parhassus je rozšířen v celé tro pické Africe na jih od Sahary. Motýl se hojně vyskytuje v lesích a v hustém keřo­ vitém porostu. Létá po celý rok. Při krátkých přeletech usedá mezi listy. Hosti telské rostliny housenek patří k čeledím Asyatasia a lsoglossa (Acanthaceae). Motýl má rozpětí křídel od 7,4 do 10 centimetrů.

Sameček a samička se vzhledově neliší. Podoba motýla se však liší podle ročního období. Motýl z období dešťů je menší a tmavší než motýl z období sucha.

Siproeta epaphus

duprei drží v klidu křídla složená nad Díky skvělém krycímu zbarvení je téměř k nerozeznání od listu stromu. tělem.

184

Siproeta epaphus

Siproeta stelenes

Siproeta epaphus je rozšířen od Mexika až do Peru. Motýl létá ve vysoko položených tropických deštných lesích . Létá ve výši jeden až dva metry nad zemí a hledá květy lantana. Samečci i samičky z nich sají nektar, pouze samečci vysávají vodu s rozpuštěnými minerálními látkami z vlhkého písku. Siproeta epaphus klade hromádky vajíček na mladé listy rostlin žebernatka a Blechnum (Acanthaceae). Housenka má na každém článku tři trny a na hlavě dva rohy. Tím se stává pro hmyzožravé ptáky neatraktivní.

Siproeta stelenes

tar v květech, saje však i šťávu z hnijícího ovoce, tekutinu z exkrementů a uhynulých zvířat. Hostitelskou rostlinou housenky jsou ruelia a blechnum (Acantahceae). Siproeta stelenes napodobuje jedovaté motýly z rodu Heliconius, jde o příklad mimikry.

Telchinia violae

Siproeta stelenes , spodní strana

Telchinia violae

Siproeta stelenes Siproeta stelenes je rozšířen od jihu Spojených států až do Amazonie. Ve Střední Americe je jedním z nejběžnějších motýlů. Rád létá v plném slunci a hledá nek-

Telchinia violae je malý motýl pocházející ze Srí Lanky a z Indie. Rozpětí křídel není ani 3 centimetry. Samečci a samič ­ ky jsou navzájem téměř nerozlišitelní. Hostitelskými rostlinami housenky jsou rostliny čeledí Cucurbitaceae a Passiflo raceae. Telchinia violae není rychlý letec, na Srí Lance je migrujícím motýlem. 185

Vindula arsinoe.

samička

Vindula arsinoe.

sameček

Argynnis paphia,

perleťovec stříbropásek

186

Vindula arsinoe Oblast rozšíření Vindula arsinoe zasahuje od Malajsie až na sever Austrálie. Motýli žijí v deštných lesích. Samičky létají většinou vysoko, samečci slétají k zemi a hledají nektar především v kvě­ tech lantana, sají také tekutiny z uhynulých zvířat a z exkrementů savců a ptáků. Když nasají vodu s rozpuštěnými minerálními solemi z vlhkého písku, vyloučí ze zadečku vždy několik kapek tekutiny. Tato tekutina obsahuje pravděpodobně většinou vodu a má opět zvlhčit písek, aby se soli mohly opět rozpustit. Samič­ ky kladou po jednom vajíčku na výhonky rostliny. Hostitelskými rostlinami housenek jsou Adenia heterophylla a Passiflora auran tia. Rozpětí křídel samečků Vindula arsione je nejvýše 7,5 centimetru, samiček 9 centimetrů. Zbarvení křídel obou pohlaví je velmi rozdílné.

Vindu la erota,

samičk a

Perleťovci

Argynnis paphia

Vindula erota Vindula erota je rozs1ren v Indii, Pakistánu, Barmě, Thajsku, Malajsii a Indonésii. Jde o dosti běžného motýla v otevřené krajině i v pralesích. Rád navštěvuje květy lantana a pije z nich nektar. Hostitelskými rostlinami housenek jsou mnohé druhy mučenek (Passifloraceae) . žlutě a hnědě zbarvená housenka má po celém těle trny a na hlavě růžky . Kukla má podobu zkrouceného suchého listu a stěží ji lze rozpoznat. Motýl má rozpě ­ tí křídel 7 až 9,5 centimetrů . Podél širokého oranžovohnědého příčného pruhu přes přední a zadní křídla probíhá bílý pruh, zadní křídla jsou opatřena ostruhou .

Argynnis paphia, perleťovec stříbropá­ sek, je velký druh perleťovce, který je rozšířen od severní Afriky, přes Evropu, až do východní Asie. Samečci mají uprostřed předních křídel podélné voničkové pruhy. Vedle hnědočervené formy tohoto motýla existuje i forma tmavohnědá : forma va lesina. Stanovištěm perleťovce stříbropáska jsou okraje les ů či parky , kde rostou jeho hostitelské rostlin y různé druhy violek (Violaceae). Č erstvě narozené housenky zalézají do štěrbin v kůře stromů , poblíž kterých rostou violky. Zde v bezpečí přezimují. Motýli tohoto druhu se mohou dožít více než sedmi týdnů.

Boloria aquilo naris,

perleťovec

severní

Argynnis paphia valcsina

Boloria aquilonaris Boloria aquilonaris, perleťovec severní, se vyskytuje pouze na rašeliništích v Evropě a v západní Asii. Hostitelskou rostlinou housenek je klikva (Ericaceae) . Housenky tohoto perleťovce přezimují ukryty v rašelinném mechu . Na jaře se živí pupeny klikvy. Asi po dvou měsících se kuklí. Motýli létají v červenci . Ročně je jedna generace tohoto vzácného perleťovce.

187

Boloria aquilonaris,

Brenthis daphne,

páření

perleťovec

Chlosyne janais

ostružinový

dou shluky vajíček. Oplodněné samičky jsou tak těžké, že sotva letí. Housenky z jedné snůšky žijí pak pospolitě na hostitelské rostlině. Motýli létají v otevřené krajině a vyskytují se ve velkém počtu především v období sucha. Samečci i samičky pravidelně navštěvují květy a sají nektar. Nápadné je na nich to, že během sání nepřetržitě pohybují křídly.

Clossiana dia,

perleťovec

ne1menší

Brenthis daphne Brenthis daphne, perleťovec ostružinový, je rozšířen v Evropě a Asii. Motýl klade vajíčka na keře ostružiníků (Rosaceae) rostoucích především na okrajích lesa a na svazích potoků. Vajíčka nakladená na staré, uschlé květy přezimují. Ročně je jedna generace motýlů. Létají v červenci.

Clossiana dia Chlosyne janais Chlosyne janais je malý motýlek, který je od Mexika až po Kolumbii. Nejdůležitější hostitelskou rostlinou je Odontonema, housenky však konzumují i jiné Acanthaceae. Samičky tohoto motýla Ida-

rozšířen

188

Clossiana dia, perleťovec nejmenší, se vyskytuje ve stepních oblastech Evropy a Asie. Motýli sají nektar z květů bylin. Vajíčka kladou na různé druhy violek (Violaceae). Polodorostlá housenka pře­ zimuje mezi suchými listy ve vrstvě staré trávy. Na jaře rychle rostou a kuklí se.

perleťovec dvanáctitečný

Clossiana dia

Clossiana selene,

Motýli první generace létají v květnu, druhá generace v červenci a v srpnu.

senka přezimuje mezi listy v suché trávě na zemi. Na jaře se housenka živí mladými rostlinkami violek a rychle roste. Motýli létají v červnu a červenci. Někdy jsou dvě generace motýlů.

Clossiana selene Clossiana selene, perleťovec dvanáctiteč ­ ný, se vyskytuje v chladných a vlhkých oblastech Evropy, Asie a Severní Ameriky. Na slatinách, rašeliništích a mokřa­ dech rostou violky (Violaceae), hostitelské rostliny housenek. Polodorostlá hou -

Dynamine mylitta Dynamine mylitta je nápadný menší motýl. Je rozšířen od Mexika až hluboko do jihoamerického kontinentu. Samička

Clossiana selene

189

tarem

květů.

Hledají violky (Violaceae), macešku rolní, na kterou ldadou vajíčka. Polodorostlá housenka zaleze do listí na zemi, kde přezimuje. Ročně jsou dvě až tři generace perleťovce malého.

Dynamine mylitta

především

Melitaea cinxia,

hnědásek

kostkovaný

klade vajíčka na rostliny čeledi Euphorbiaceae. Housenky se živí především pupeny, květy a mladými listy. Pokud housenky právě nekonzumují, sedí v úžlabí listů a vypadají jako pupeny rostliny. Motýli létají v plném slunci při okrajích lesů a hledají hostitelské rostliny. Samič­ ky létají jen na velmi krátké vzdálenosti, a to i v době, kdy nekladou vajíčka. Samečci urazí často velké vzdálenosti při hledání vody. Sají vodu z vlhkého písku na březích řek a také tekutinu z exkrementů savců. Obě pohlaví s oblibou vyhledávají květy čeledi Asteraceae.

lssori:i l:1thonia.

pťrl,·ťur•ťc

mail'

Melitaea cinxia

/ssoria /atltm,ia lssoria lathonia, perleťovec malý, se vyskytuje v rozsáhlých částech Severní Afriky, Evropy a Asie. Motýli se živí nek190

Melitaea cinxia, hnědásek kostkovaný, je rozšířen v teplejších pásmech Evropy a Asie. Motýli kladou velké množství vajíček ve shlucích na listy jitrocele (Plantaginaceae). Housenky žijí pospolitě. Někdy je jich ve společném hnízdě 100 až 200. Po několikerém svléknutí se opředou a přezimují na zemi v suché trávě. Na jaře se živí mladými lístky jitrocele, rostou však pomalu. Teprve v čer­ venci se motýli rozletí sát nektar na květ­ naté louky.

Melitaea didyma,

hnědásek květelový

Melitaea didyma

Melitaea didyma

Melitaea didyma M elžtaea didyma, hnědásek květelový, se vyskytuje v teplých a velmi teplých částech severní Afriky a Evropy. je rozšířen až do střední Asie. Na suchých květ­ natých loukách hledá motýl nektar. Hostitelskými rostlinami housenek jsou růz­ né druhy jitrocele (Plantaginaceae) a hledíků (Scrophulariaceae). Desítky house191

Mellicta athalia, hnědásek jitrocelový, je rozšířen v rozsáhlých částech Evropy a Asie . Přednostně se zdržuje u lesních

okrajů, na světlinách . Hostitelskými rostlinami housenek jsou různé druhy jitrocele (Plantaginaceae) a krtičník (Scroph ulariaceae) . Motýli nakladou na jednu rostlinu i více než sto vajíček. Housenky žijí pospolitě . Přezimují společně v upředeném hnízdě na zemi v suché trávě. Na jaře dále rostou, pak se kuklí. Ročně je jedna generace motýlů. Motýl létá od konce června do začátku srpna.

Mellicta athalia. hnědásek jitro celovy

Mellicta britomartis

nek žííí pospolu v upředeném hnízdě. Polodorostlá housenka přezímuje. Zpravidla je ročně jedna generace motýlů . Létají v červenci.

Mellicta athalia

Mellicta britomartis, hnědásek podunajský, je rozšířen od Německa přes východní Evropu až do východní Asie. Hostitelskými rostlinami jsou různé druhy jitrocele (Plantaginaceae) a hledíků (Scroph ulariaceae) . Samičky kladou vajíčka ve shlucích, na jednu rostlinu nezřídka nakladou i více než sto vajíček . Housenky žijí pospolitě. Společně přezi­ mují v hnízdě spředeném ve vrstvě suché Mellicta athalia

192

Mesoacídalia aglaja,

perleťove c větší

Melli cta britomartis.

hnědásek

podunajsky

trávy . Na jaře dorůstají a kuklí se . Ročně je jedna generace motýlů, kteří létají od konce června do začátku srpna. Rozpě­ tím křídel menším než 4 centimetry patří k drobnějším perleťovcům.

Mesoacidalia aglaja Mesoacidalia aglaja, perleťovec větší, je od západní Evropy až do východní Asie. Motýl létá v mnoha růz­ ných biotopech : na loukách, vřesovištích , slatinách - všude, kde rostou violky (Violaceae). Hostitelskými rostlinami je mnoho druh ů violek. Samičky motýla nakladou vajíčka v blízkosti hostitelské rostliny. Jakmile se housenky dostanou z vajíčka, okamžitě zalezou mezi listy a suchou trávu, aby zde přezimovaly . Na jaře se hned pustí do mladých rostl inek violek. Ročně je jedna generace rozšířen

motýlů.

193

Grela oto

194

13 Menší

čeledi

Acraeidae Motýli

denních

motýlů

rodu Acraea. Jde o klasický mimikry.

příklad

čeledi

Acraeidae jsou rozs1reni v Africe. Některé druhy se vyskytují v tropické jihovýchodní Asii, jeden rod lze najít v Americe. V Africe žije více než 150 druhů motýlů Acraea. Některým druhům vyhovují deštné lesy, jiným pouště. Hostitelskými rostlinami housenek jsou často mučenky (Passiflora), proto jsou motýli jedovatí. Vzhled a chování druhů Acraea jsou často napodobovány jinými motýly. především

Acraea encedon

Acraea egina

Acraea encedon

Acraea egina Acraea egina je rozšířen v tropické Africe na severu Zimbabwe a Mozambiku. Zdržuje se v lesích, kde létá většinou ve výšce dvou až tří metrů. Květy příliš nenavštěvuje. Rozpětí křídel motýla je 6 až 9 centimetrů. Je typickým představi­ telem rodu čítajícího více než 150 druhů, které se až na jedinou výjimku všechny vyskytují v Africe. Motýl se vyznačuje pomalým letem. Čer­ vená kresba na křídlech již zdálky varuje hmyzožravce, že je motýl nejedlý. Mnoho jiných druhů motýlů, které nejsou jedovaté, napodobuje barevné vzory

Acraea encedon je obecně rozšířeným motýlem v Africe jižně od rovníku. Létá podél břehů řek a potoků porostlých rákosem. Je to houževnatý letec. Je-li polapen, vylučuje žlutavou těkavou tekutinu, která obsahuje vysoce jedovatý kyanovodík. Tuto jedovatou látku motýl nezískává z hostitelské rostliny. I když hostitelská rostlina housenek, kamélie, je jedovatá, kyanovodík neobsahuje. Ten vytváří až motýl ve svém těle.

Svým zbarvením motýl signalizuje, že je jedovatý. Stejný barevný vzor jako Acraea encedon se objevuje na křídlech Danaus chrysippus. Jde o motýla jiné čeledi, který se vyskytuje v téže oblasti a rovněž je nejedlý. Tato forma mimikry, kdy se dva různé druhy navzájem velmi podobají a oba jsou jedovaté, se nazývá Mullerovo mimikry.

195

Acraea horta

africana, druh divoce rostoucí broskvo ně. Housenky při hrozícím nebezpečí nemají tendenci se ukrýt do bezpečí. Jsou jedovaté a navíc jsou porostlé rozeklanými trny, které možné útočníky odradí. Motýli jsou rovněž nepoživatelní.

Acraea hova Acraea hova se vyskytuje pouze na

Acraea horta A craea harfa je jedním z nejběžnějších motýlů

na jihu Afriky. Samečci mají zbarvená přední křídla, samičky jsou světle hnědé. Obě pohlaví mají přední křídla téměř prů­ hledná. Motýl létá po celý rok. Hostitelskou rostlinou housenek je jedovatá Kiggelaria nápadně červenočerně

Acraea hova

196

Madagaskaru. Housenka se živí jedovatými rostlinami čeledi Aristolochiaceae a Apocynaceae. Pro hmyzožravé ptáky je motýl jedovatý. Při hrozícím nebezpečí vyloučí motýl kapku žluté tekutiny. Jakmile ji pták pozře, okamžitě ztratí o motýla zájem. Motýli rodu Acrea mají pevnou konstituci a jsou schopni nezdařený útok přežít. Vzhled tohoto druhu je napodobován mnoha jinými motýly.

Acraea natalica

létajícím nad savanami a podél lesních okrajů, nikdy však nelétá ve větších hejnech. Rozpětí křídel je 6 až 7 ,5 centimetrů. Je rozpoznatelný podle nápadně zbarveného konce těla a černých pruhů na křídlech. Samičky jsou matněji zbarvené. Hostitel skými rostlinami housenek jsou Passifloraceae, např. naučenka, Moduca a Adenia - vše jedovaté rostliny. Housenky i motýli jsou proto nepoživatelní.

Acraea natalica

Ithomiidae

Acraea natalica se vyskytuje v části Afriky jižně od rovníku, až do nejjižnějšího cípu afrického kontinentu. Motýl se běžně vyskytuje po celý rok. Létá v lesích, savanách a v oblastech porostlých nízkými křovinami. Má charakteristický tvar s dlouhou zadečkovou částí a úzkými křídly. Jeho zbarvení je značně variabilní a podléhá sezonnímu vlivu klimatu. Motýli období dešťů jsou zbarvení jasně červeně s ostře kontrastující černou, motýli období sucha mají barvy mnohem

čeledi Ithomiidae pocházejí ze a Jižní Ameriky. Žijí téměř výhradně v lesích. Housenky se většinou živí jedovatými rostlinami čeledi Solanaceae. Motýli jsou pro hmyzožravce nejedlí. Jejich vzhled, charakteristický oranžovými, žlutými a černými pruhy či prů­ hlednými křídly, napodobuje mnoho druhů motýlů. Mimikry těchto motýlů je častým jevem.

Motýli z Střední

matnější.

Dircenna dera Acraea zetes

Dircenna dero Acraea zetes Acraea zetes je rozšířen téměř po celé Africe jižně od Sahary. Je motýlem běžně

Dircenna dera je rozšířen od Mexika po Brazílii. Motýl žije v lesích od úrovně moře až po nadmořskou výšku 1000 metrů. Létá podél říček a na prosvětlenějších 197

místech lesa. Motýla lze spatřit po celý rok, nikdy se však neobjevuje ve velkém počtu. V některých obdobích se chová jako tažný motýl. Samečci a samičky navštěvují květy inga, psychotria a lantana. Samečci vysávají alkaloidy z některých hnijících rostlin, např. ze starčeku, pro tvorbu feromonů. Hostitelskou rostlinou housenek je Solanum ochraceoferrugineum (Solanaceae). Motýl má rozpětí křídel 7 až 7 ,5 centimetrů. Má charakteristická žlutá tykadla.

letu jsou díky svým téměř neviditelní.

prů hledným křídlům

lthomia patilla

Greta oto , housenka

Ithomia patilla

Greta oto Greta oto je rozšířen od Mexika až do Panamy. Motýli kladou vajíčka na různé druhy rostlin Cestrum, např. C. lanatum a C. standleyi, patřících do čeledi Solanaceae. Samička klade na hostitelskou rostlinu vždy jen jedno vajíčko a pak letí hledat rostlinu další. často se vrátí k téže rostlině, takže se na ní nashromáždí vajíček více. Housenky jsou světlé barvy, bez trnů. Greta oto je běžným motýlem, kterému se daří v různých biotopech. Létá po celý rok. Někdy se vyskytne ve velmi hojném počtu, jindy jen sporadicky. Motýl dokáže v krátké době urazit velké vzdálenosti. Při sledování motýla bylo zjištěno, že G. oto uletěl za 24 hodin vzdálenost 40 kilometrů. V průměru létají tito motýli asi 12 kilometrů za den. Při 198

Ithomia patilla se vyskytuje na území od Mexika až po Panamu. Je jedním z nejrozšířenějších motýlů s průhlednými křídly ve Střední Americe. Létá od úrovně moře až po nadmořskou výšku 1600 metrů. Jeho stanovištěm jsou nejen lesy, ale i jiné biotopy, neboť je migrantem . Samečci i samičky sají nektar z květů inga, lantana, hamelia, psychotria a mnohých Asteraceae. Samička klade vajíčka na witheringia a lycianthes (Solanaceae ). Housenka vykusuje v listech rostliny otvory, okraje listů nechává netknuté. Pokud odpočívá, leží stočená kolem vykousaného otvoru v listu. Housenka i motýl jsou pro hmyzožravce nejedlí. lthomia terra

lthomia terra lthomia terra je rozšířen od Kostariky až do Bolívie. Je obyvatelem lesů rostoucích na svazích hor v nadmořské výšce 1000 až 2000 metrů. Létá nízko při zemi a vět ­ šinou se skrývá ve stínu. Samečci opouštějí brzy ráno prales, aby vyhledali rostliny obsahující alkaloidy a sáli z nich tekutiny. Pak se opět vracejí do lesa. Oproti jiným motýlům rodu lthomia není lthomia terra migrantem . Jde o značně vzácného motýla, který není ještě dostatečně prozkoumán . Rozpětím křídel 4,5 až 5 centimetrů se řadí k menším druhům lthomia .

klenbou z listoví. Navštěvují květy lantana v níže položených oblastech a květy Senecio megaphylla rostoucí výše v horách. Hostitelskými rostlinami housenek jsou druhy Witheringia a Acnistus (Sala naceae). Jde o jednoho z mála motýlů se skelně průhlednými křídly s nažlou.tlým odstínem. Mechaniti s isthmia

lthomia xenos Oblast rozšíření lthomia xenos je omezena na Kostariku a Panamu ve Střední Americe . Motýl obývá deštné lesy rostoucí v nadmořské výšce od 880 do 2000 metrů . Samečci i samičky létají přede ­ vším kolem vrcholků stromů a těsně pod

Mechanitis isthmia Mechanitis isthmia je rozšířen od Mexika až do Amazonské pánve v Jižní Arne-

Ith omi a xenos

199

rice. Je -li zataženo, zůstává motýl v lese . Za slunečného počasí opouští les , aby se napil nektaru z květ ů sadce konopáče . Hostitelskou rostlinou housenek je Solanum (Solanaceae). Rostlina je jedovatá, proto jsou housenky i motýli rovněž jedovatí. Mechanítis isthmia má mnoho napodobovatelů z řad jedlých, ale i ne jedl ých motýlů, čímž vzniká celý kom plex mimikry .

Me ch aniti s polymni a

čeledi

Ithomiidae . Létá až do výšky 1500 metrů a není vázán na určitý biotop. Motýl žije ve stin ných lesích , ale i v otevřen é krajině , nevyhýbá se ani městům a vesnicím . Samička klade 10 a ž 40 vajíček ve shlu cích na rostliny rodu Solanum (Solana ceae ). Housenky žijí pospolitě . Řada příbuz­ ných i odlišn ých druhů se vy značuje shodným zbarvením a velmi podobnou kresbou na křídlech. což v ytváří obzvláště složitý komplex mimikry. Me chanitis polymnia má rozpětí křídel od 6,5 do 7,5 ho motýla

Mechanitis menapis

nadmořsk é

centimetrů.

Mechanitis menapis Oblast rozšíření Mechanitis m enapis se rozprostírá od Mexika a ž po Ekvádor v Jižní Americe . Motýl obývá pralesy v nadmořsk é výšce 700 a ž 2000 metrů. Samečci i samičky na v štěvují k věty inga , senecio a eupatorium. Především zrána vyhledávají samičky podél lesních okrajů hostitelské rostliny: Solanum hispidum. Solanum torvum a jiné z rodu Solanum (Solanaceae). Rozpětím křídel 7 ,5 až 8 centimetrů se řadí Machanitis menapis k větším motýlům svého rodu .

Brassolidae Motýli čeledi Brassolidae se vyskytují pouze v tropických oblastech Ameriky. Jde obecně o velk é motýly vyznačující se nápadnými očními skvrnami na spodn í straně zadních křídel. Většina druh u je aktivní za ranního a večerního šera. Nejdůležitějším zdrojem potravy je pro ně šťáva z hnijícího ovoce.

Caligo atreus Mechanitis polymnia Mechanitis polymnia se vyskytuje na území od Mexika až po amazonskou oblast v Jižní Americe. Jde o nejběžnější-

Caligo atreus je rozšířen od Mexika po Peru. Jde o velkého motýla , který je lehce rozpoznatelný podle oranžového příčn é ­ ho pruhu přes obě křídla. Charakteristíc-

Caligo atreus

Caligo atreus,

páření

ký je zásnubní let, při němž oba motýli kolem sebe neustále krouží. Po páření kladou samičky vajíčka na rostliny rodu Musa a Heliconia. Mohou tak způsobit obrovské škody na banánových plantážích; banánovník patří k rodu Musa. Vajíčka klade samička vždy v menších shlucích pohromadě. Housenky žijí pospolitě v koloniích. Když povyrostou, leží přes den přitisk ­ nuty ke středové žíle listu. K večeru zač ­ nou konzumovat list od okraje, aby se ráno opět bezpečně přitiskly podélně ke středové žíle listu. Motýli létají za ranního a večerního šera. Živí se šťávou hnijícího ovoce.

Caligo idomeneus Caligo idom eneus se vyskytuje od severní části Jižní Ameriky až po Argentinu. Jde o velkého motýla s rozpětím křídel 14 centimetrů. Na spodní straně zadních křídel má pro svůj rod charakteristické 201

Caligo idomeneus

Caligo memnon, housenka

Caligo memnon Caligo memnon je jedním z nejznáměj­ ších tzv. sovích motýlů vyskytujících se od Mexika až po oblast Amazonie. Motýli vděčí za své jméno nápadné oční skvrně na spodní straně zadních křídel, která připomíná oko sovy a má odstrašující

Caligo memnon

oční

skvrny, připomínaJICI oc1 sovy. Motýl je běžně rozšířen, létá zrána a navečer. Žije v pralese. Samečci i samičky se živí šťávou hnijících banánů. Na listy banánovníku, Musa (Musaceae), klade samička menší shluky vajíček. Motýl je schopen napáchat velké škody na banánových plantážích.

Caligo na hnijícím banánu

202

účinek. Na rozdíl od ostatních motýl ů rodu Brassolidae je C. memnon aktivní po celý rok, i v období sucha. Především však v období dešťů létá tento motýl v ranních a večerních hodinách v hojném počtu. Živí se šťávou hnijího ovoce. Hostitelskou rostlinou obzvláště velkých housenek je banánovník. Housenky jsou vybaveny tvrdým krytem hlavy. Vylučují tekutinu, která dokáže udržet v patřičné vzdálenosti i celou kolonii kočovných

Dynastornapoleon

mravenců.

Caligo prometheus

z hnijícího ovoce. Zelené housenky mají hlavu opatřenou řadou tvrdých bodc ů . Hostitelské rostliny patří k čeledi Bro maliaceae. Kukla má zvláštní kresbu, při ­ pomínající hadí hlavu. Rozpětí křídel motýla je 12,5 až 16 centimetrů. Samičky jsou znatelně větší než samečci. Zbarvením ani kresbou se obě pohlaví neliší. Nápadně vyniká široký oranžový lem na hnědě zbarvených zadních kříd­ lech. Spodní strana zadních křídel při­ pomíná suchý list s výraznou žilnatinou.

Caligo prometheus Caligo prometheus se vyskytuje v Ekvádoru a v Kolumbii. Svým rozpětím 15 centimetrů patří k největším motýlům svého rodu. Samečci i samičky mají na svrchní i spodní straně křídel shodnou kresbu i zbarvení. Žlutavá přední křídla jsou shora dolů podél vnějšího okraje lemována tmavým pruhem. Zadní křídla jsou tmavě hnědá s matněj­ sr cr ostřejší modrou barvoměnou v bazální části křídel.

Eryp hanis polyxena, spodní strana

Dynastor napoleon Eryphanis polyxena Dynastor napoleon se vyskytuje pouze v deštných lesích Brazílie. Motýl létá zrána a za soumraku. Na rozdíl od ostatních zástupců své čeledi nesaje šťávu

Eryphanis polyxena je rozšířen od Guatemaly až do amazonské pánve v Brazílii. Je obyvatelem deštných lesů v nadmoř 203

Eryphanis polyxena, svrchní strana

ské výšce 1200 metrů. Motýl létá na lesních světlinách za ranního rozbřesku a večerního šera. Samečci i samičky sají šťávu z hnijícího ovoce. Hostitelskou rostlinou je bambus (Graminae). Housenky v noci ožírají listy bambusu, ve dne jsou přitisknuty ke stvolu a k odumřelým listům rostliny. Eryphanis polyxena má charakteristicky prodloužená zadní křídla. Samečci mají na líci předních i zadních křídel překrásnou modrou barvoměnu a na vnitřním okraji zadních křídel oválnou žlutou skvrnu s voničkami. Spodní strana křídel je zbarvena v mnoha odstínech hnědé, s několika poměrně malými očními skvrnami. Rozpětí křídel je 8 až 10 centimetrů.

Opsiphanes cassina Opsiphanes cassina je drobným zástupcem čeledi Brassolidae, který se vyskytuje od Mexika až po Amazonii. Housenky se mimo jiné živí listy kokosové palmy. 204

Opsiphanes cassina

Housenky jsou

světle

zelené a mají vidSedí pov pouzdře spředeném z vykousnuté části listu. Housenky jsou zamaskovány tak dokonale, že je lze jen stěží objevit. Motýli nenavštěvují květy, sají pouze šťávu z hnijícího a přezrálého ovoce. Jsou aktivní za soumraku. Na kokosových plantážích jsou housenky považovány za škůdce a hubí se.

Opsiphanes tamarindi

ličkovité výrůstky na zadečku. délně na žilce palmového listu

Opsiphanes lamarindi

ovoce, např. banány či mangem. Sají tekutinu z exkrementů zvířat, zalétají proto kvečeru do vesnic. Samička klade vajíč­ ka na kmen a odumřelé listy hostitelské rostliny. Živnými rostlinami housenek jsou především Heliconia a banánovník (Musaceae). Na banánových plantážích, ale i v deštném pralese, jsou housenky častými obětmi parazitujících vos a much. Rozpětím křídel menším než 10 centimetrů se tento motýl řadí k poměr­ ně malým zástupcům svého rodu.

Morphidae Opsiphanes tamarindi Morphidae patří k nejnána světě. Jsou velcí a mají zářivě modrou barvoměnu na svrchní straně křídel. Jsou obyvateli deštných lesů v tropických oblastech AmeriMotýli

Opsiphanes tamarindi je rozšířen od Mexika až po Amazonii. Motýli létají v lesích a na stráních do výše 1200 metrů nad mořem. Živí se šťávou hnijícího

čeledi

padnějším motýlům

205

Morpho aega,

sameček

Morpho cypris Morpho cypris se vyskytuje od Nikara

Morph o cypris, svrchn í strana

\111rph11 aq:a.

,am1ťk"

ky. Motýli se živí výhradně šťávou hnijí cího ovoce a nenavštěvují květy rostlin.

guy ve Střední Americe až po Kolumbii. Motýl obývá deštné lesy na svazích hor do nadmořské výšky asi 1000 metrů. Samečci jsou nejaktivnější v době od 10.30 do 13.00 hodin, kdy je sluneční svit nejsilnější. Modrá barva na křídlech se mění podle úhlu dopadu slunečních paprsk ů . Rozpětí křídel samečků je kolem 12 centimetr ů . Samičky jsou znatelně větší s rozpětím křídel až 16 centimetrů . Samičky mají křídla zbarvena matně oranžově.

Morpho aega

Na hostitelskou rostlinu, Inga marginata (Mimosaceae), naklade samička vždy

Morpho aega je typickým příkladem motýla rodu Morphidae s charakteristickou barvoměnou modrých odstín ů s kovovým odleskem. V Brazílii je běž ­ ným motýlem. Miliony jedinců jsou každoročně odchyceny a použijí se k výrobě šperků a obrázků pro turisty. Zájem je pouze o jasně modré samečky. Proto není tento druh, i přes masivní odchyt, ohrožen vyhynutím. Nezanedbatelnou sku tečností je i hojný výskyt hostitelské rostliny, bambusu Chusquea, která vydatně roste ve velké části Brazílie. U samiček Morpho aega je základní barvou oranžová a hnědá se žlutými skvrnami v pří krajní části křídel, někdy má světle mod rou barvoměnou. Rozpětí křídel je větši­ nou pod 10 centimetrů. 206

jedno

vajíčko

a letí hledat další rostlinu. se stává, že se vícekrát vrátí k téže rostlině. Výsledkem je pak velký počet vajíček na jedné rostlině. Housenky vyluČasto

,

Morpho cypris, spodní strana

čují

na hrudním člán­ tekutinu, která ulpí na štětinkách na hlavě. Možné je, že pachem tekutiny si housenka udržuje pat řičnou vzdálenost od ostatních „sourozenců", je-li jich na hostitelské rostlině mnoho. ku

z

průduchu nahoře

průhlednou

Morpho deidamia

hnědého,

chvíli modrého motýla. Svou sledovat, a motýl má tak šanci uniknout. oběť nemůže dobře

Morpho laertes Morpho laertes je nápadný, bílý motýl. Vyskytuje se v deštných lesích Brazílie. Křídla samečků i samiček se nádherně

Morpho deídamía je rozšířen od Guyany

do severních oblastí Jižní Ameriky, až do Amazonie. Je to rychlý a vytrvalý letec, který se zdržuje u okrajů tropických deštných lesů a břehů řek. Na svrchní straně křídel má motýl široký pruh odstínů modré reflexní barvy. Hnědá spodní strana křídel je opatřena vzorem s očními skvrnami. Velký rozdíl ve zbarvení svrchní a spodní strany křídel má zmást připadné útoč­ níky. Pták sledující svou oběť vidí chvíli

Morpho deidamia. svrchní strana

Morpho laertes

perleťově

lesknou. Samičky kladou na rostliny rodu Inga (Mimosaceae). Housenky žijí pospolitě ve velkém počtu v upředených hnízdech na stromech.

vajíčka

Morpho menelaus menelaus z11e v rozlehlých oblastech tropických deštných lesů Jižní Ameriky. Po celý rok létá podél lesních okrajů a na otevřených prostranstvích v lesích. Motýl je aktivní od časného rána do doby, kdy slunce na obloze kulminuje. V porovnání s rozpětím křídel, 13 až 14 centimetrů, je tělo motýla malé. Při letu motýl využívá plachtění vzduchem, křídly mává úsporně. Při hrozícím nebezpečí však Morpho menealus bleskurychle uniká za pomoci rychlých, vydatných máchnutí křídel a pro útočníka je velmi obtížné jej dostih nout. Vajíčka klade tento druh na rostli ny rodu Erythroxylum. Morpho

Morpho deidamia, spodní strana

207

Morpho menelaus ori nocoensis

s očními skvrnami. Samičky jsou na svrchní straně křídel hnědě zbarvené, u samečků vyniká opalizující modř. U některých poddruhů je modrá barva omezena pouze na úzký proužek, u jiných je celá plocha křídel překrásně modrá. Motýl je nápadný při letu podél lesních okrajů a břehů řek. Saje-li šťávu z hnijícího ovoce a mízu vytékající z poraněných stromů, má křídla složená nad tělem a dokonale splývá s podkladem.

Morpho peleides

Morpho peleides, housenka

Morpho peleides je nápadný motýl vyskytující se v Mexiku, ve Střední Americe, Kolumbii a Venezuele. Hostitelskými rostlinami motýla jsou Mucuna, Dalbergia a Pterocarpus, všechny z čeledi Fabaceae. Housenky jsou porostlé barevnými chomáči štětinek. U prvního páru nožek jsou žlázy, které v případě nebezpečí vylučují pach k odpuzení nepřítele. Spodní strana křídel motýlů je hnědá Morpho peleides, svrchní strana

208

Morpho peleides, spodn í strana

míře.

U samečku i samiček převazu1e zbarvení. Rozpětí křídel M orpho perseus je 12 až 14 centimetrů. hnědé

Morpho polyphemus polyphemus je rozšířen od Mexika po Kostariku. V čeledi motýlů Morphidae působí nápadně, neboť je zářivě bílé barvy. Samečci poletují kolem vrcholků stromů, podél pěšin a břehů řek. Neustále odhánějí konkurenční samečky svého druhu, ženou se však i za bělásky. Obě pohlaví se vydávají za potravou pře­ devším zrána. Dávají přednost šťávě z hnijícího ovoce. Morpho

Morpho polyphemus

Morpho perseus Morpho perseus se vyskytuje od Střední Ameriky až po Venezuelu a Brazílii v Jižní Americe. Tento druh nemá na rozdíl od většiny zástupců rodu Morphidae modrou barvoměnu, nebo jen v malé

Morpho perseus

209

Morpho portis Morpho portis se vyskytuje ostrůvkovitě

Morpho portis,

nou odpoledne, často nízko nad zemí. Hledají spadané, přezrálé ovoce, které je nejdůležitějším zdrojem jejich potravy.

samička

Morpho rhetenor Morpho rhetenor je nápadným obyvatelem deštných lesů severní části Jižní Ameriky v zemích, jako je Kolumbie, Peru, Venezuela, Ekvádor a Surinam.

Morpho rhetenor augustina, svrchní strana

v lesnatých oblastech Brazílie a Uruguaye. Rozpětím křídel necelých 9 centimetrů se řadí k menším motýlům svého rodu. Největší motýl, Morpho hecuba, je téměř třikrát větší. Mezi samečkem a samičkou není vzhledově velký rozdíl. Létají větši-

Morpho rhetenor casica

210

Morpho rhetenor augustina, spodní strana

Morpho theseus

Jasně modré nápadně září,

Ohrožení pro tyto motýly představuje druh parazitujících much, jejichž larvy se zdržují v zadečkové části samiček tohoto motýla.

zbarvení křídel samečků když létají podél lesních cest, břehů řek nebo vrcholků stromů. Mnohem méně nápadné samičky lze zahlédnout jen zřídka, zůstávají převážně v lese. Hostitelskou rostlinou housenek je Macrolobium bifolium. Motýli nesají nektar, živí se pouze šťávou hnijícího ovoce a kvasící mízou poraněných stro mů. Při pití mají motýli křídla složená k sobě nad tělem a díky hnědé kresbě na spodní straně křídel splývají dokona le s podkladem. V různých částech rozsáhlé oblasti rozšíření těchto motýlů se vyskytuje mnoho poddruhů, které se navzájem liší četností a rozložením bílých skvrn na svrchní modré ploše kří­ del. Morpho rhetenor je jedním z největších zástupců rodu Morpho, rozpětí jeho kří­ del může měřit více než 15 centimetrů.

Danaidae čeleď čítající kolem 300 žijících převážně v tropech a subtropech. Tvar křídel a kresba tmavých linií jsou pro většinu druhů charak teristické. Existují však značné rozdíly ve velikosti. Rozpětí křídel se pohybuje mezi 5 až 18 centimetry. Všechny druhy mají v těle obsaženy jedovaté látky. Housenky se živí jedovatými rostlinami a jedovaté látky se jim ukládají v těle. Čím je hostitelská rostlina jedovatější, tím méně je motýl chutný pro hmyzožravce. Danaidae signalizují svou nepoživatelnost nápadnou barevnou

Danaidae je

druhů motýlů

Morpho theseus Amauris rashti

Morpho theseus je rozšířen v Mexiku, celé Střední Americe a v severní části Jižní Ameriky až k Peru. Je obyvatelem deštných lesů do nadmořské výšky 2000 metrů. Samečci

létají vysoko nad vrcholky strorostoucích nad příkrými srázy a podél řek. Brzy ráno létají nad světlinami v deštných lesích. Při zásnubním letu tančí sameček ve velké vzdálenosti nad samičkou a za ní a svádí ji k páření. mů

211

Danaus

stěhovavý

na klejiše

kresbou na křídlech. Mnozí z nich, jmenovitě Danaus plexippus, typický zástupce svého rodu, jsou migranty.

Amauris albimaculata

lesích s vysokou vlhkostí vzduchu. Hostitelskými rostlinami housenek jsou mimo jiné talita (Cynanchum) a Tylophora, jedovaté rostliny čeledi Asclepiadaceae. Motýl je pro ptáky nejedlý. Tento druh Amauris má mnoho poddruhů, které jsou napodobovány jedlými motýly. Ně­ které formy samiček Papilio dardanus, které létají v téže oblasti, jsou věrnými kopiemi napodobovaných modelů. Pří­ značná je přitom šířka žlutého pruhu na zadních křídlech a barva teček na před ­ ních křídlech. Amauris albimaculata má šířku rozpětí křídel od 6 do 8 centimetrů. v

Amauris echeria

Amauržs albžmaculata Amauris albimaculata je rozšířen ve velké části Afriky jižně od Sahary. Žije 212

Oblast rozšíření Amauris echeria zasahuje od tropického pásma střední Afriky až do jižní Afriky. Motýl je mimořádně variabilní, co se týče vzhledu; je popsáno mnoho poddruhů. Některé z nich nelze bez bližšího zkoumání odlišit od pří­ buzného druhu. Poddruh zobrazený na

Amauris echeria

timetrů

ším

se tento A mauris řadí k svého rodu .

největ­

zástupcům

Danau s výcho dn í

obrázku nahoře se zbarvením i rozměry shoduje s Amauris albimaculata. Samečci a samičky Amauris echeria mají v jednotlivé oblasti vždy stejný vzhled. Motýli létají téměř po celý rok. Hostitelskými rostlinami housenek jsou rostliny rodů Tylophora, Secamona a Marsdenia.

Amauris niavi us

Amauris niavius Amauris niavius je rozšířen v tropickém a subtropickém pásmu Afriky . Obývá lesy, saje nektar z květů a tekutinu z exkrementů zvířat. Motýl je nejedlý a slouží jako model k napodobování jed lými motýly, jako jsou Papilio dardanus a Hypolimnas. U Amauris niavius je známo mnoho poddruhů, které se odli šují především velikostí bílých skvrn na křídlech. Rozpětím křídel 8 až 11,5 cen-

Danaus chrysippus Malý motýl Danaus chrysippus, danaus východní, je rozšířen na mimořádně rozsáhlém teritoriu, které zahrnuje Kanárské ostrovy, Afriku, Střední východ, jihovýchodní Asii, Novou Guineu a Austrálii. Občas zabloudí i do Evropy. Motýl je schopen žít v různých klimatických pásmech . V tropech roste housenka tak rychle, že motýl dosahuje až dvanácti generací za rok. V jiných podnebních pásmech zůstává počet generací motýlů omezen na jednu až dvě ročně. Hostitelská rostlina často pochází z rodu Calotropis, housenka však konzumuje i jiné rostliny čeledi Aslepiadaceae. Zbarvení a kresba D . chrysippus jsou napodobovány řadou jiných druhů motýlů . Názorným příkladem je Hypolimnas misippus, který se vyskytuje ve dvou fo rmách zbarvení. Obě odpovídají různým poddruhům D . chrysippus.

Danaus plexippus Danaus plexippus, danaus stěhovavý nebo také monarcha, je rozšířen v tro pických a subtropických pásmech po celém světě. Migrace, kterou tento motýl podstupuje v Severní Americe, je nejzná213

Danaus

214

stěhovavý,

housenka

Danaus

stěhovavy,

vysávání vody z písku

mějším příkladem

tažného chování motýse slétají do několika lesů v Kalifornii a především v Mexiku, aby zde všichni najednou pře­ zimovali. Když skončí zima, odlétají na sever. Na mnoha místech nacházejí mladé, čerstvé rostlinky Asclepias. Z jejich květů sají nektar a na listy nakladou vajíčka. Nejdůležitější rostlina zásobující motýly nektarem je zároveň hostitelskou rostlinou housenek. Dříve než housenka začne lů.

Desítky

Danaus

milionů monarchů

stěho vavý,

Danaus

stěhovavý,

prezimovám

požírat listy, překousne hlavní žílu listu. Tím zabrání dalšímu transportu (jedovaté) rostlinné tekutiny do listu. Mírně jedovatý list pak housenka zkonzumuje. Housenka jed nestráví, nýbrž jej uloží v tělesných tkáních. Tím se stává pro ptáky nepoživatelnou. Její ostře kontrastní žluto-černé zbarvení je pro ptáky varováním. Housenky monarchů rostou neuvěřitelně rychle a během dvou týdnů se kuklí. Motýl, který pak vyleze z kukly, má rovněž v těle jed. Výrazná oranžovo-

,,monarcha"

2 15

černá kresba na křídlech tuto skutečnost signalizuje. Tato první generace motýlů pak putuje dále na sever Spojených států. Generací motýlů je postupně ještě něko­ lik, dokud na podzim nedoletí až do Kanady. Motýli z podzimní generace se chovají zcela jinak. Nerozmnožují se a snaží se zajistit si v těle co největší energetickou rezervu. Čeká je totiž více než 3000 kilometrů dlouhý let do Mexika, aby tam přezimovali ve stejných lesích jako minulá zimní generace jejich

Euploea care

předchůdců. Danaus gilippus

Euploea core Euploea care je rozšířen v Indii, celé jihovýchodní Asii až na Novou Guineu a do Austrálie. Motýl zalétá do vesnických i městských zahrad, kde saje nektar z květin. Nejdůležitější hostitelskou rostlinou housenek je oleandr (Apocynaceae). Tato rostlina obsahuje jedovaté látky, na něž jsou citliví především ptáci. Housenka ukládá ve svém těle jed, který pak přechází i do těla motýla. Tento motýl slouží jako model k napodobování pro některé jedlé motýly, např. pro samičku Hypolimnas bolina.

Danaus gilippus Danaus gilippus je rozsiren v jižních částech Spojených států, na Kubě, Jamajce a ve Střední Americe až do Panamy. Často se pohybuje ve společnosti D. plexippus, není však tažným motýlem. Motýl vyhledává květy Asclepias a Lippia. Vajíčka klade především na Asclepias, ale i na jiné rostliny, jako jsou Nerium oleander a Sarcostemma. Někteří motýli, kteří coby housenky nekonzumovali jedovaté rostliny, jsou přesto predátory ignorováni, neboť nejsou rozlišitelní od jedovatých motýlů téhož druhu. Jejich hnědooranžové zbarvení s nápadnou čer­ nou kresbou je často napodobováno motýly jiných čeledí.

216

Euploea leucostictos

Euploea leucostictos Oblast rozšíření Euploea leucostictos zahrnuje Barmu, Thajsko, Malajsii, dále pak Novou Guineu, Šalamounovy ostro-

Euploea leucostictos

Euploea leucostictos

vy a ostrovy Fidži. Rozpětí křídel motýla se pohybuje od 6 do 8,5 centimetrů a rovněž zbarvení křídel je u tohoto motýla velmi variabilní. Housenky se živí listy Ficus wassa, Ficus subulata a Ficus robusta (Moraceae). Tyto rostliny nejsou jedovaté, a proto ani Euploea leucosticos na rozdíl od jiných druhů Euploea není jedovatý. Nejsou také žádní motýli z jiných rodů, kteří by tohoto motýla Euploea napodobovali. Naopak, Euploea leucosticos sám napodobuje jedovaté motýly ze své oblasti rozsuení, přednostně motýly Euploea. V důsledku toho existuje v rámci tohoto druhu velké množství forem.

Euploea mulciber Euploea mulciber je rozšířen od Indie a jižní Číny až do Indonésie. Jde o typického obyvatele lesa, který létá na světli nách a podél lesních okrajů. Samečci mají na svrchní straně křídel modrou barvoměnu. Hostitelskými rostlinami EuploEuploea mulciber

217

ea mulciber jsou oleandr (Apocynaceae) a řada druhů Aristolochia (Aristolochiaceae). Tyto rostliny jsou jedovaté a motýl je tedy rovněž jedovatý. Zbarvení a kresba na křídlech jsou často napo dobovány jinými motýly.

Idea bla nchardi

nis. V důsledku velkých křídel plachtí Idea blanchardi vzduchem pomalu a plavně.

Idea idea Idea idea se vyskytuje pouze na někte­ rých ostrovech Moluk. Je obyvatelem hustých deštných lesů, létá většinou těsně pod vrcholky stromů. Je to velký motýl s rozpětím křídel 12 až 14 centimetrů. Tělo má však malé, a proto má i málo svalů. Motýli Idea nejsou zdatnými letci.

Idea leuconoe

Idea blanchardi Idea blanchardi se vyskytuje pouze na indonéském ostrově Sulawesi (Celebes). Přesto je známo několik poddruhů. Vět­ šina druhů Idea je variabilní, co se týče skvrn na křídlech. Hostitelskými rostlinami housenek jsou Tylophora a Parso -

Většinou

využívají plachtění vzduchem. Idea idea se vyznačuje malým počtem tmavých skvrn na křídlech.

Idea leuconoe Idea id ea

Idea leuconoe je obzvláště nápadný motýl, který je rozšířen od jižní Číny přes Malajsii až na Filipíny a několik ostrovů Indonésie. Motýl žije v hustých deštných lesích. Hostitelskou rostlinou housenek je tylophora. Idea leuconoe je obzvláště velký motýl, rozpětí křídel měří někdy víc než 15 centimetrů. Díky velké ploše křídel je jejich pohyb nápadně pomalý. Ptáci tohoto motýla neloví, neboť obsahuje jedovaté alkaloidy.

218

Idea lynceus

Idea lynceus Oblast rozšíření Idea lynceus se rozprostírá od Srí Lanky a Indie přes celou Indočínu až do Malajsie a zahrnuje i několik indonéských ostrovů. Rozpětím křídel 16,5 centimetrů je největším zástupcem čeledi. Vyhledává hustě zalesněné oblasti. Samečci i samičky mají shodnou kresbu i zbarvení křídel. Počet skvrn a jejich velikost se mohou regionálně velmi lišit.

úzkými předními křídly a varovným zbarvením. Lycorea je jedovatá, stejně jako napodobovaní motýli. Efekt tohoto specifického modelu zbarvení se tím posilu je. Housenky Lycorea cleobaea žijí na rostlinách Carica papaya (Caricaceae), Ficus (Moraceae) a Asclepias curassavica (As clepiadaceae). Malé housenky vykoušou kousek listu do kruhu, tento kousek pak o hodinu později zkonzumují. Než se větší housenky pustí do listu, pře ­ kousnou nejprve jeho hlavní žilku. Tím omezí přísun jedovatých látek do své potravy. Rostlina se brání tím, že do místa poranění kumuluje více jedovatých látek. Překousnutím hlavní žilky na vhodném místě předejde housenka nepoživatelnosti listu. Motýli létají v oblastech husté vegetace. Samečci obsadí osluněná místa v lese a odhánějí všechny ostatní motýly s toutéž kresbou a zbarvením. Samičky kladou vajíčka během dopoledne. Někdy lesy opouštějí a kladou vajíčka na otevřených prostranstvích. Parantica cleona

Lycorea cleobalea Lycorea cleobalea je americký motýl vyskytující se od Mexika po Peru. Na motýla čeledi Danaidae má dlouhá a úzká přední křídla. Tento tvar souvisí s mimikry. Lycorea se totiž velmi podobá motýlům Mechanitis nebo Heliconius. Tyto čeledi jsou vybaveny dlouhými,

Idea cleobea

Parantica cleona Parantica cleona (dříve Danaus cleona) se vyskytuje na Sulawesi a v Indonésii. Na rozdíl od mnoha motýlů Parantica není základní zbarvení křídel bílé, nýbrž žlutooranžové. Žilkování na křídlech má kontrastní tmavé lemování, typické pro Danaidae. Mo219

týli této čeledi mají varovné zbarvení. Rovněž zvláštní uspořádání tuhých šupinek na těle chrání motýla i před klovnutím nenechavého ptáka, který okamžitě pozná, že motýl není vhodným soustem.

Parantica weiskei

Parantica schenkii Parantica schenkii (dříve Danaus schenkii) se vyskytuje na Nové Guineji a na Šalamounových ostrovech. Rozpě­ tím křídel necelých 6,5 centimetrů patří k nejmenším členům rodu Danaidae. Svrchní a spodní strana křídel mají shod nou barvu a kresbu, není také rozdíl ve vzhledu samečka a samičky. Motýli létají v nenarušených lesích a také v místech obnovených lesů po dřívějším kácení. Na těchto místech nacházejí své hostitelské rostliny Asclepias.

Parantica schenkii

220

Parantica weiskei Parantica weiskei (dříve Danaus weiskei) se vyskytuje pouze na Nové Guineji). Jde o vzácného motýla žijícího v hornatých oblastech v nadmořské výšce 1500 až 2500 metrů. Ze všech 20 druhů Danaidae, které se na Nové Guineji vyskytují, létá tento motýl v největší nadmořské výšce. Rozpětí křídel u samiček je 7 centimetrů, u samečků pouze 6 centimetrů. Samečci jsou rozpoznatelní podle nápadných kulatých černých skvrn při zadním okraji zadních křídel.

Riodinidae Hamearis lucina, pestrobarvec petrklíčový

Hamearis lucina

otevřené krajiny až po hustý deštný les. Létá až do nadmořské výšky 1500 metrů. Někdy motýl urazí v otevřených terénech velké vzdálenosti, dává však přednost stínu lesa. Samečci a samičky sají šťávu z hnijícího ovoce a rozkládajících se slupek spadlých semen nebo mízu z tropických stromů cykas, která prýští na místech odříz­ nutých listů. Míza obsahuje jedovatý cycasin a tak je motýl nepoživatelný pro hmyzožravce. Mnoho jiných motýlů proto napodobuje vzhled Teanaris. Hostitelskými rostlinami housenek jsou Cordyline terminalis (Liliaceae), banánovník (Musaceae), Areca catechu a Caryota rumphiana (Arecaceae). Motýl má rozpětí křídel 7,5 až 9,5 centimetru. Samičky jsou zpravidla větší než samečci. Nápadné oční skvrny na spodní straně zadních křídel prosvítají částečně i na svrchní straně křídel.

Hamearis lucina Taenaris catops, svrchní strana

Hamealis lucina, pestrobarvec petrklíčový, ( čeleď Riodinidae), létá při lesních okrajích ve velké části Evropy. Vzhledem připomíná perleťovce, zatímco svým chováním je blíže k modráskovitým. Hamearis lucina je proto zařazen do samostatné čeledi. Motýli létají v květnu a čer­ vnu. V jižní části Evropy se občas vyskytne částečná druhá generace. Motýl klade vajíčka na různé druhy petrklíčů (Primu laceae). Housenky rostou rychle a většinou se do měsíce zakuklí. Kukla přezi­ muje ukrytá ve vrstvě suché trávy.

Taenaris catops, spodní strana

Taenaris catops Taenaris catops (čeleď Amathusiidae) je charakteristickým zástupcem čeledi s velkým počtem druhů, vyskytujících se na Nové Guineji a okolních ostrovech. Stanovištěm motýla jsou různé biotopy: od 221

Hrot n okřídlec

222

z Au strálie

14

Noční

motýli

Brah maea wallichii

V oblastech, kde motýl přezimuje, čká v podobě kukly zimu.

pře­

Sphingidae Lišaj ovití

Brahmaea wallichii Brahmaea wallichii se vyskytuje v severní části Indie, v Barmě, Číně a Japonsku. Motýl dosahující rozpětí křídel až 16 centimetrů je jedním z největších zástupců malé čeledi motýlu Brahmaeidae. Do této čeledi patří asi dvacet druhů. Housenky se živí listy stromu, např. jasanů (Fraxinus), v zajetí však žerou i listy Ligustrum a Syringa. Housenky jsou bíložlutě zbarvené s černými tečkami. Na hlavě a na zadečku mají nápadné rohovité výrůstky. Tyto „rohy" ztrácejí při posledním svlékání. Dorostlá housenka přestane přijímat potravu a změní barvu. Ke kuklení zalezá pod zem, kde si vytváří pevnou komůrku.

Smerin th us ocellata. lišaj paví oko

Lišajovití jsou čeledí nočních motýlů, kteří se vyskytují ve všech světadílech. U této čeledi je známo téměř 1000 druhů, z nichž většina žije v tropech. často jde o velké motýly. Kupříkladu mimořádně velký jihoamerický Cocytius antaeus má rozpětí křídel 17 ,5 centimetru. Dalším znakem u lišajovitých je nápadně mohutné tělo. Dlouhá, úzká přední kříd­ la jim umožňují velmi rychlý let. Nejrychleji létající motýl dosahující rychlosti až 53 kilometrů za hodinu je z čele­ di lišajovitých. Přestože jde o velké motýly, lze je spatřit jen zřídka. Častěji je možno objevit jejich velké housenky. Ty mívají na posledním článku těla bodcovitý výrůstek.

Hyloicus pinastri, lišaj borový, housenka

223

Housenka Acherontia atropos, žlu tá forma

Housenka Acherontia atropos,

hnědá

forma

Acherontia atropos Acherontia atropos, lišaj smrtihlav, se trvale vyskytuje v Africe a v jihozápaní části Asie. Ze Středozemí zalétá motýl do severní Evropy. Tito jedinci létají v čer­ venci a v srpnu. Druhá generace, potomci migrantů, létá od začátku září. Housenky se živí květy a listy brambor, ale i mnoha dalšími lilkovitými (Solanaceae). Housenka se kuklí v komůrce pod zemí.

Acherontia atropos. lišaj smrtihlav

224

Sosák motýla je krátký a silný . Pije nektar z květů , s oblibou vysává med z vče­ lích plástů . Při vyrušení někdy motýli vydávají pisklavý zvuk, aby zmátli pří­ padné útočníky.

Agrius convolvuli , lišaj svlačcový

Agrius cingulata

zimolezu (Lonicera) , které silně voní za šera a přitahuje opylující hmyz. Housenky Agrius convolvuli žijí na svlačci (Convolvulus arvensis), lpomea a jiných rostlinách čeledi Solanaceae.

Cocytiu s antaeus

Agržus cingulata Agrius cingulata se vyskytuje v jižních oblastech Spojených států, ve Střední a Jižní Americe, na Havajských ostrovech. Ve Spojených státech je velká housenka tohoto lišaje schopna napáchat obrovské škody na polích s lpomoea, sladkými brambory. Proti „Sweet potato hornworm" se bojuje všemi možnými způsoby. Motýl je lehce rozpoznatelný podle červených příčných pruhů na těle . Barva těchto pruhů má lokální varianty od světle růžo­ vé až po ostře červenou.

Agržus convolvuli Agrius convolvuli, lišaj svlačcový, je rozšířen od Afriky přes Evropu a Asii až do Austrálie . Motýli, kteří přilétají do Evropy, jsou migranti , kteří se z kukel vylíhli v Africe. Kukly motýlů nesnášejí mráz, přežijí proto pouze ty, které přezimují v teplých krajích. Motýli létající ve večer­ ních hodinách. S oblibou navštěvují květy

Cocytžus antaeus Cocytius antaeus se vyskytuje v tropických pásmech Jižní a Střední Ameriky a na Floridě ve Spojených státech. Jde o největší druh čeledi lišajovitých s rozpětím křídel 17,5 centimetru. Motýl má po stranách těla nápadné žluté skvrny a také bazální část zadních křídel je žlutá . Na zadních křídlech se rovněž nacházejí velká průhledná okénka. Motýli jsou aktivní po celý rok a nemají zimní spánek. Housenky se živí listy rostliny Annona. 225

Coequosa triangularis

herně

zbarvený zelenorůžový lišaj se vyskytne i v Evropě. Rozpětí křídel se pohybuje od 8 do 12 centimetrů. Velké housenky se živí listy barvínku (Vinca) nebo oleandru (Nerium). Oleandr obsahuje pro obratlovce velmi jedovatý nerein. Housenkám tento jed nevadí, neukládají jej však ani ve svém těle. Housenky a motýli Daphnis nerii nemají tedy obranné látky proti jedu z hostitelské rostliny, jak je tomu u nesčetných někdy

druhů motýlů.

Coequosa triangularis

Deilephila elpenor

Coequosa triangularis se vyskytuje pouze ve východní části Austrálie. Tento lišaj se dá lehce rozpoznat podle tmavých skvrn ve tvaru trojúhelníků na předních křídlech. Rozpětí křídel může měřit až 16

Deilephila elpenor, lišaj vrbkový, se vyskytuje ve velké části Evropy a Asie. Hostitelskými rostlinami house nek jsou vrbka úzkolistá a řada druhů svízele (Galium). Existují hnědé a zelené formy housenky. Přední část její hrudi je zašpičatělá a připomíná jakýsi chobot.

centimetrů.

Hostitelskými rostlinami housenek jsou mimo jiné Banksia, Grevillea, Macadamia a jiné rostliny z rodu Proteaceae. Zelená housenka je pokryta žlutými a bílými výrůstky a na zadních panožkách má kresbu v podobě oka plazu k zastrašení útočníků.

Daphnis nerii, lišai olea ndrový

Daphnis nerii Daphnis nerii, lišaj oleandrový, se vyskytuje téměř v celé Africe a v jihovýchodní části Asie. V těchto tropických oblastech je motýl aktivní po celý rok. Tento nád 226

hojně

Deilephila elpenor, housenka

Deilephila elpenor, li šaj vrbk ový

Proto se housenka nazývá sloní housenka. Motýli lišaje vrbkového létají za večerního šera a s oblibou navštěvují květy zimolezu. V zahradách často kla dou vajíčka na rostliny fuchsie.

Euchloron megaera

Hemaris fuciformis, dlouhozobka zimolezo vá

Hemaris fuciformis Hemaris fuciformis, dlouhozobka zimo-

lezová, se vyskytuje v převážné části Evropy. Létá na pasekách v lesích, podél lesních okrajů. Vajíčka klade na zimolez (Lonicera) a pámelník (Symphoricarpus). Dospělé housenky se zakuklí do volného zámotku, který si upředou mezi suchými listy na zemi. Kukla přezimuje. Motýl, který právě vylezl z kukly, má křídla ještě zcela porostlá šupinkami. Během prvního letu však většinu šupin ztratí. Křídla motýla jsou pak z větší části průhledná, s šupinami podél okrajů kří­ del. Motýl létá především během dne a vyhledává květy rododendronu.

Hyles galii, lišaj svízelový

Euchloron megaera Euchloron megaera je rozšířen v Africe, jižně

od Sahary. Jde o jediný druh rodu Motýl má nápadně ostře zeleně zbarvené tělo a přední křídla. Zbarvení zadních křídel je variabilní, od žlutého až po oranžové. Šířka rozpětí křídel je 7 až 12 centimetrů. Hostitelskými rostlinami housenek jsou vinná réva (Vitis vinifera) a loubinec psí víno (Parthenociscus). Housenky mají na předních článcích velké oční skvrny sloužící k zastrašení hmyzožravých Euchloron.

ptáků.

Hyles galii Hyles galii, lišaj svízelový, se vyskytuje v Severní Americe a v Evropě. Motýl

227

Hyles galii, housenka

Laothoe populi Laothoe populi, lišaj topolový, je rozšív celé Evropě až daleko na východ do mírných pásem Asie. Motýl létá ve dvou generacích a zdržuje se převážně na okrajích lesů, ale i v parcích. Vajíčka klade na různé druhy topolů a vrb. Housenky jsou zelené až modrozelené, hustě posázené bílými a žlutými tečkami. Dospělá housenka si vytváří zámotek v komůrce pod zemí, kde se zakuklí a přezimuje. Motýl létá v noci, přes den sedí přitisknut ke kmeni stromu. Díky svému zbarvení a tvaru dokonale splývá s podkladem. řen

někdy migruje na velké vzdálenosti. Vyhovují mu především suché biotopy, kde nachází hostitelské rostliny pro housenky - různé druhy svízele (Galium). Housenky spřádají ke kuklení zámotek mezi suchými listy v porostu na zemi. Každoročně je jedna až dvě generace motýlů.

Motýli létají přes den a za soumraku. Hledají květy bohaté na nektar a partnery k rozmnožování.

Laothoe populi, lišaj topolový

228

Manduca sexta Manduca sexta je rozšířen v tropickém pásmu Jižní Ameriky až do severní části Spojených států. Motýl je lehce rozpoznatelný podle šesti párů čtvercových skvrn na zadečkové části těla. Hostitelskými rostlinami housenek jsou kulturní

Man duca sexta

Pro tento druh lišaje jsou typická dlouhá, úzká přední křídla, lemovaná tmavým pruhem na zadním okraji . Rozpětí křídel se pohybuje od 9 ,5 do 12 centimetrů . Housenky jsou zelené, se šikmými žlutými pruhy. Hostitelskou rostlinou je Anacardium spondias. Housenky se živí i jinými rostlinami čeledi Anacardiaceae.

Pscudosphi nx tctrio

plodiny z rodu Solanaceae, jako je tabák (Nicotiana), brambor (Solanum) a raj ské jablko (Lycopersicum). Společně s motýlem Maduca quinquemaculata může Maduca sexta napáchat na těchto rostlinách velké škody. Pro pěstování rajčat v Americe znamenají tito škůdci největší ohrožení. Osvědčeným způsobem boje proti tomuto lišaji je umísťování pastí na samečky, kde vnadidlem jsou panenské samičky . Dospělí samečci , neodolatelně lákáni jejich feromony, se dostanou do elektrické pasti, která je vyřadí z procesu roz množování.

Protambulix strigili s

Pseudosphinx tetrio Pseudosphinx tetrio se vyskytuje od Paraguaye v Jižní Americe, zasahuje až do Karibské oblasti a na jih Spojených států. Rozpětí křídel je 13 až 16 centimetrů. Díky odstínům hnědé a šedé barvy na křídlech a těle motýla, zťí.stává během dne, kdy v klidu sedí, skryt zrakům svých nepřátel.

Hostitelskými rostlinami velkých housenek jsou jasmín (Jasminum) a pulmeria .

Smerinthus ocellata

Protambulix strigilis Protambulix strigilis se vyskytuje v tropickém pásmu Střední a Jižní Ameriky.

Smerinthus ocellata, lišaj paví oko, je rozšířen téměř po celé Evropě. Motýla lze najít v různých biotopech : v lesích, partam, kde rostou stromy cích , sadech sloužící jako hostitelské rostliny pro housenky. Jsou to především vrba, topol a jabloň. Housenka se zakuklí v kom ů r­ ce pod zemí. Klidně sedící motýl je skvě229

Smerinthus ocellata, lisaj paví oko

předpověděl, že musí existovat hmyz s mimořádně dlouhým sosákem k jejímu opylení. Když byl později tento hmyz, poddruh Xanthopan morgani, objeven, dostal jméno Xanthopan praedicta (praedicta znamená předpovězená). Housen ky tohoto velkého lišaje žijí na rostlinách Annona a Uvaria.

Saturniidae Martináčovití le kamuflován ochranným zbarvením. Jeli motýl vyrušen, nadzvedne přední kříd ­ la a přitom odhalí dvě nápadné oční

Xanthopan morgani

skvrny na svrchní straně zadních křídel. Takto je schopen, jak prokázaly výzkumy, zastrašit útočníka.

Motýli čeledi martináčovitých jsou rozšířeni po celém světě. Je známo více než 1000 druhů. Někteří tropičtí zástupci patří k největším motýlům vůbec. Attacus atlas imperator může dosáhnout rozpětí křídel až 32 centimetrů. Mnoho martináčovitých má na křídlech oční skvrny a průhledná místa, okénka, aby zmátla nepřátele. Motýli mají zakrnělý sosák, nejsou schopni přijímat potravu a žijí krátce. Délka života čtyři až pět dní je již značná. Dvojitě hřebenitá tykadla samečků martináčovitých jsou vysoce citlivá a zaregistrují feromonový pach samičky na vzdálenost mnoha kilometrů. Housenky před zakuklením spřádají zámotek z hedvábného vlákna. Uvnitř zámotku se kuklí. Zámotky (kokony) některých druhů se využívají při výrobě přírodního hedvábí.

Xanthopan morgani i\ttacus atlas

Xanthopan morgani se vyskytuje na Madagaskaru a v některých tropických oblastech Afriky. Motýl má rozpětí kří­ del 10 až 13 centimetrů. Charakteristická je tmavá skvrna na zadních křídlech, rozdělená na dvě části. Motýl má svinutý sosák, který dosahuje délky až 25 centimetrů. Pomocí něj může sát nektar z velmi hlubokých květů orchideje Angraecum sesquipedale. Když Charles Darwin tuto orchidej objevil, 230

Zástupce

čeledi martináčovití

Actias luna Actias luna se vyskytuje ve Spojených státech a v Mexiku. Za své jméno vděčí

motýl skvrnám ve tvaru půlměsíce na světle zelených křídlech. Zbarvení motýla je ostatně variabilní - od žlutého až po modrozelené. Motýl létá ve večerních hodinách a v noci v lesnatých oblastech. Samičky kladou vajíčka na listy řady druhů stromů, jsou to např. bříza (Betula), olše (Alnus) a vrba (Salix).

Actias luna

Antherea mylitta

231

Actias selene

232

skvrny na svrchní straně předních a zadních křídel, s řeckým písmenem „t" (tau). Motýli létají v dubnu a květnu, zejména v listnatých lesích. Ročně je jedna generace motýlů. Samečci létají přes den a vyhledávají samičku podle feromonového pachu. Po páření klade samička vajíčka na kmeny buků, někdy i bříz. Housenky se pak vyšplhají po kmeni a živí se pupeny a mladými lístky stromu. Dospělé housenky před kuklením slezou na zem a v komůrce pod zemí se zakuklí a přezimují.

Actias se lene, ho usenka

Actias selene Antherea pernyi

Actias selene je rozsiren od Indie po Čínu a Indonésii. Motýli dosahují rozpě­ tí křídel 12 centimetrů. Dlouhé ostruhy ztrácejí hned po prvním letu. Let motýlů je těkavý, tančivý. Nejsou příliš vybíraví při volbě hostitelské rostliny a vajíčka kladou na různé druhy stromu a keřů, mimo jiné i na rododendron. Zavalité zelené housenky mají tělo porostlé čer­ venými bradavkami s řídkými chlupy. Před kuklením spřádají zámotek na listu hostitelské rostliny.

Aglia tau,

martináč

bukový,

pářeni

Antherea pernyi Antherea pernyi se vyskytuje v Číně, jihovýchodním Rusku a v Japonsku. Motýli kladou vajíčka na dub (Quercus). Za dva až tři dny nakladou asi 150 vajíčelc Před zakuklením spřádá housenka zámotek z dlouhého, stejnoměrného, hedvábného vlákna. Zámotky Antherea pernyi se využívají k výrobě přírodního hedvábí, tzv. šantungského. Motýl je ve dvou generacích ročně.

Aglia tau Aglia tau. martináč bukový, má oblast rozšíření rozprostírající se od Evropy až po Japonsko ve východní Asii. Latinské jméno druhu, ,,tau", vzniklo na základě podobnosti bílé skvrny, tvořící střed oční

Antherea polyphemus Antherea polyphemus se vyskytuje v jižní části Kanady a ve Spojených státech. Je jediným zástupcem svého rodu 233

ntherea pol •phemus

Antherea polyphemus

Argema mittrei.

sameček

ostruhy mohou dosáhnout délky až 20 mají na rozdíl od samiček široká, hřebenovitá tykadla a také mnohem delší ostruhy, které se však při létaní brzy ulomí. Hostitelskou rostlinou housenek je pimektovník. Housenky spřádají jasně bílé zámotky s nápadnou dírkovanou strukturou. Motýl je v přírodě ohrožen, jeho centimetrů. Samečci

Argema mittrei

v Novém světě a zároveň nejběžnějším motýlem mezi martináčovitými v Severní Americe. V severních oblastech rozšíření je ročně jedna generace motýlů, v jižních, teplejších oblastech jsou ročně dvě generace. Motýl není vybíravý v hostitelských rostlinách. je známo více naž padesát druhů stromů a keřů, na něž klade samička vajíčka. Na jídelníčku housenek jsou mezi jinými jabloň (Malus) a hloh (Crataegus). Sameček

i samička jsou stejně zbarveni, však v rozsáhlé oblasti rozšíření existuje mnoho variant zbarvení. Základ ní barva se může měnit od žluté až k hně lokálně

dočervené.

Argema mittrež Argema mittrei se vyskytuje pouze na

Madagaskaru. Motýli mají rozpětí křídel 18 centimetrů a jejich bizarní, dlouhé 234

chov v motýlích farmách na Madagaskaru je však úspěšný.

Automcris io

Attacus a tlas

A utomeris io Attacus atlas. housenka

A utomeris io je severoamerickým zá stupcem martináčovitých, vyskytuje se i v Mexiku a v jižní části Kanady. Co se týče hostitelských rostlin, není vybíravý. Spokojí se téměř se vším, co je zelené. Když však začnou housenky konzumovat určitou rostlinu, na jinou rostlinu již nepřechází.

Malé housenky žijí pospolitě ve velkém Po třetím instaru (svléknutí) žijí jednotlivě. Kuklí se do řídkého zámotku, jímž spředou listy hostitelské rostliny nebo jej vytvoří těsně pod povrchem země. Kukla přezimuje v zámotku. Rozpětí křídel Automeris io je 8 centimetrů. Je-li motýl v klidu, přední křídla překrý­ vají zadní. Při vyrušení nadzvedne motýl přední křídla a náhle odhalí velké oční skvrny k zastrašení nepřítele. počtu.

Attacus atlas A ttacus atlas je rozsiren v rozsáhlé oblasti, která zahrnuje území Indie, Indonésie, Malajsie a část Č íny. Tento velký noční motýl, s největší plochu křídel mezi motýly, má mnoho poddruhů. Motýli atlas mají nápadnou kresbu na apexu předních křídel, která při­ pomíná hadí hlavu. Slouží k zastrašení útočníků.

Housenky se živí listy řady druhů stroMohutné housenky jsou porostlé masitými výrůstky a pokryty bělavým práškem. Zámotky spřádají na listu, který je zároveň kryje. mů.

Callosamia promethea Callosamia promethea obývá Severní Ameriku. Je rozšířen od jižní části Kanady až na jihovýchod Spojených států. Motýl má rozpětí křídel 8 až 10 centimetrů. Samičky tohoto druhu jsou červenohně­ dé s příznačnými červenými skvrnami podél okrajů křídel. Samičky jsou aktivní v noci, samečci létají přes den a mají mnohem tmavší zbarvení, někdy až černé. Zvláště za letu se podobají Battus

235

Callosamia promethea

motýla mají obzvláště široká křídla, se mohou chlubit mimořádně dlouhými ostruhami vybíhajícími ze zadních křídel. Motýli létají v noci. Hostitelskými rostlinami housenek jsou Homolanthus a Dysoxylum. Nejen motýli, ale i housenky mají úctyhodné rozměry: housenka o délce 17 centimetrů není výjimkou. samečci

Dictyoploca simla philenor, jedovatému otakárkovi z téže oblasti. Motýli kladou vajíčka na širokou škálu stromů a keřů.

Coscinocera hercules Cosinocera hercules je, jak již jméno napovídá, jedním z největších motýlů světa. Vyskytuje se v Papuji-Nové Guineji a v severní části Austrálie. Samičky

Coscinocera hercu les

236

Dictyoploca simla, dříve též Saturnia simla, se vyskytuje v Asii. Hostitelskou rostlinou housenek je švestka. Motýli !