Třídní boj či sociální konflikt? [[Z německého orig. přel. Josef Kosek], Reprint 2021 ed.] 9783112485880, 9783112485873

Citation preview

B E R N D P. L Ö W E

TftfDNi BOJ € l SOCIALNl KONFLIKT?

KRITIKA B U R i O A Z N i IDEOLOGIE A R E V I Z I O N I S M U

S V O B O D A - PRAVDA

Snaha zbavit marxismus-leninismus jeho revoluiniho tPidniho obsahu je Jednou z hlavnfch snah burìoazni ideologie. Proto md pFeklad prdce B. Lòweho, obsahujici kritiku burXoaznich sociologickych koncepci a anaiyzu souCasné ideologie v kapitalistické spoleinosti, vellky vyznam próvè v souiasné dobS.

S V O B O D A - P R A V D A 197 7

E d i c e , , K r i t i k a b u r z o a z n í ideologie a r e v i z i o n i s m u " , k t e r o u p r e d k l á d á m e p o z o r n o s t i c t e n à r ù , j e v y d á v á n a spolecnë n a k l a d a t e l s t v í m i socialistickych z e m í . E d i c e , k t e r á s j e d n o c u j e usili n a k l a d a t e l s t v í socialistickych zemí, o b s a h u j e p r á c e v ë n o v a n é k r i t i c e n e j n o v e j s í c h k o n c e p c í i d e o v y c h o d p û r c û socialismu v n e j d û l e z i t ë j â i c h o b l a s t e c h spolecenského z i v o t a , v e k o n o m i c e , politice a ideologii. NAKLADATELSTVÍ

SVOBODA

BERND P. LÖWE

TRfDNf BOJ SOCIÄLNl KONFLIKT? K TEORII KONFLIKTU A ROVNOVÄHY B U R Z O A Z N f P O L I T I C K E SOCTOLOGIE

Translation © Josef Kosek, Praha 1977 © Akademie-Verlag, Berlin 1973

ÚVOD

B o j tííd j e trvale doprovázen bojem ideologií, svétovych názorü a teorií. Také na zacátku sedmdesátych let v mezinárodní arené je Zrejmé, ze konfrontace mezi kapitalismem a socialismem, mezi reakcními a pokrokovymi silami bude rozhodnuta v boj i a trvalém konfliktu antagonistickych tríd. Tato objektiviií zákonitost byla vylozena v závérech X X I V . sjezdu K S S S a v závérech mnoha jinych komunistickych a délnickych stran pri projednávání základních otázek mezinárodního vyvoje v soucasné etapé. Potvrdily znovu platnost zjisténí, ke kterému se doslo na moskevské poradé, totiz ze se pomér sil ve svété zménil ve prospéch socialismu a s ním spjatych antiimperialistickych sil. ,,Socialismus pokracuje ve svém historickém postupu a intenzívné urychluje svétovy revolucní proces. Vítézné si razí cestu neporazitelné ideje Marxe, Engelse a Lenina, jejich védecké ucení, podle néhoz délnická trida tam, kde získala politickou moc, vytvári se svymi spojenci socialistickou spolecnost, ve které národy od základu pfetvárejí svüj zivot." 1 Tato skutecnost j e mezinárodní monopolní burzoazii vzhledem k j e j í m vnitíním i zahranicné politickym zájmúm trnem v oku. Vyvoj probíhá v rozporu s jejími záméry. Neboí: „Imperialismus . . . byl rostoucí silou Sovétského svazu a socialistického spolecenství státu, celosvétovym náporem bojovníkú za pokrok, mir a demokracii zatlacen do defenzivy. Kdyz se pokousí, aniz by v nejmenSím ustoupil od svych strategickych cilú, prizpusobit se zménénym podminkám, pak t a k cini na poli ideologického b o j e . " 2 Proto zústává tymz pomér ke spolecnosti a k jejím politickym vztahúm, metoda, povaha a zpusob nazírání na sociální procesy a j e v y hlavní oblasti, na niz se zejména zaméruje boj mezi marxisticko-leninskou ideologií a ideologií burzoazní ve vsech podobách. 3 ,,Tato skutecnost neustále vyzaduje patricnou pozornost, protoze j e píirozené nezbytné zmarit vsechny pokusy, sméíují5

ci za pomoci ideologickych prostredku k získání ztraceného politického terénu a k vytvoreni nového prostoru pro imperialistickou politiku. Existuje úzká vnitrní vazba mezi politickou koncepcí imperialismu, j a k se prizpùsobit zmënenému pomëru sil, a mezi cestou, tedy i její povahou a zpûsobem, kterou imperialismus vede ideologicky boj v ostrejsi podobë." 4 V nasi práci chceme analyzovat nëkteré základní burzoazní predstavy o spolecnosti. Chceme ukázat, jaké trídní pozice se skryvají za jednotlivymi spolecenskymi ,,modely", napr. modelem ,,konfliktu" a ,,rovnováhy", a j a k tyto koncepce pini svou ideologickou funkci v zájmu monopolního kapitálu. J a k o marxisté-leninisté víme, opírajíce se o dialektickomaterialistické ucení Marxe, Engelse a Lenina, ze subjektivní faktor mûze ve spolecenském vyvoji predstavovat podstatnou hybnou sílu. Nebot', j a k pise Engels, ,,co uvádí lidi do pohybu, musí projít jejich hlavou" 5 . Také burzoazie mêla v tomto smëru moznost nasbírat zkusenosti. Také ona jiz vi, ze k udrzení své politické moci potrebuje podporu mas, i kdyé omezenou. Mobilizovat masy k tomu, aby se snazily zachovat kapitalistickou spolecnost, vyzaduje vsak vice nez pouhou manipulaci s jejich vëdomim, která kromé toho poskytuje jen nedostatecnë stabilní základy. J d e také o samu tvárnost kapitalistické spolecnosti, která má byt pro masy ,,píitazlivá", aby mohly byt integrovány se vztahy a panstvím monopolní burzoazie. J e proto nutné, aby píedevsím teto skutecnosti byla v nasem pojednání o sociálné teoretickych koncepcích burzoazní politické sociologie venována patricná pozornost. Ovsem ze specifického hlediska. Yycházíme Z toho, ze burzoazie vyvodila závery z trídních bojû, které vedla se svymi vnitrními a vnejsími protivníky, a ze se pokousí nashromázdené zkusenosti systematicky zobecnit. J e j í m cílem je zpracovat nejdríve vedení, které by odpovídalo politickému zivotu spolecnosti v rámci burzoazních pozadavkù tak, aby ho bylo mozné potom vyuzívat v reálném politickém rozhodování. 6 Proto je kazdá analyza spolecenského zivota, pokud objektivnë existují tíídy a trídní boj, analyzou trídní, zamërenou na trídní zájmy a jim odpovídající politické cíle. Popírat tuto skutecnost a hovorit o trídne neangazované povaze takovych 6

analyz je typické pro nevédecky, nemarxisticky prístup k sociálním jevum a procesúm. Na jednotlivych burzoazních názorech uvidime, ze tento fakt j e koncepcní soucástí burzoazních názorú. A i burzoazní teorie jakkoli popírají existenci tríd a vyznam trídního boje, svédcí jejich ,,koncepce moci a politického vlivu" o tom, ze neustále nepíímo uznávají dùlezitost proletárského trídního boje, proti jehoz púsobení, proti jehoz déjinotvorné síle hledají recepty a vychodiska. Burzoazie hledá stále ,,nové metody, aby zlomila délnické hnutí zevnitr, ve snaze ,integrovat' je do systému kapitalismu" 7 . Abychom mohli s tím spjaté ideologicko-teoretické koncepce podrobit marxisticko-leninské analyze a kritice, musíme se vypoíádat s nejzákladnéjsími sociálné teoretickymi názory. 8 Pritom j e nutné neustále mít na paméti Leninovo upozornén í , ze ten, kdo se poustí do dílcích otázek bez predbézného resení otázek obecnych, bude na kazdém kroku, aniz si to uvédomí, nevyhnutelné „narázet" na tyto obecné otázky. 9 Uvedli jsme nékteré z téchto obecnych otázek o tíídním charakteru, povaze a zpusobu vytvárení spolecenskych názorú, j a k j e burzoazní politická sociologie jiz dlouho rozvíjí v souvislosti s otázkami burzoazního trídního boje. To znamená, ze vylícená skutecnost se mùze v zásadé opírat o vnitíní logiku marxisticko-leninského ucení o trídách a trídním boji. Proto se také v nasem príspévku nezabyváme problematikou metodologie burzoazních sociálních ved, neboí chceme, aby rozsah moznych otázek a metod jejich objasnení nezabránil nutnosti dokázat, j a k slouzí témto burzoazním teoriím. Z téchto a dalsích dúvodú musíme také rezignovat a ponechat stranou vztahy k jinym typúm burzoazního sociálné teoretického myslení — jako j e napí. ,,industriální teorie spolecnosti", teorie hry, biologistické a psychologistické, kybernetické, komunikacní stejné jako teoreticko-informacní interpretace spolecnosti v jejich antropologickém a pseudodialektickém vyznamu, jakoz i specifické koncepce dnesní doby. Jsme si ovsem dobre védomi toho, ze patri k eminentné dülezitym souéástem arzenálu politické ideologie imperialismu. To vsak chceme dokázat na nejvyznamnéjsí discipliné, která stojí nejblíze politické praxi monopolní burzoazie, na burzoazní politické sociologii; zde spocívá tezisté hodno7

cení, kterého jsme se podjali. To, ze se v tomto ideologicko-teoretickém vytvárení koncepcí rozpracovává kromé védomého ideologického usmérñování vzdy také soucasné uréity typ systematickych védomostí k vedení burzoazního trídního boje (takzvané védomí moci), hovorí jasne o trídním charakteru téchto ,,teorií" a je nutné, aby byly na jiném misté zevrubnéji prozkoumány marxisticko-leninskym bádáním. K vybéru otázek a problémù burzoazní eh názorú a jejich reprezentativních zástupcü jsme píistupovali s respektováním onoho pozada vkn, ktery Lenin kladl na védecké zpracování politicko-ideologickych jevù a problémù, kdyz napsal: Nejjistéjsí a nejnutnéjsí ve spolecenské vedé, abychom skutecné dovedli správné píistupovat k teto otázce a neztratili se v mnozství véci nebo v obrovské rozmanitosti vzájemné se stíetávajících názorú, nejdúlezitéjsí, abychom k teto otázce pristupovali z védeckébo hlediska spocívá v tom, ze se nepoustí ze zretele základní historicky vztah, ze kazdá otázka je zkoumána z toho hlediska, jak urcity jev v historii vzniká, jakymi hlavními etapami ve svém vyvoji prosel, a z hlediska tohoto vyvoje se zjisíuje, cim sé stai nyní. Z toho hlediska bude pochopitelnéjsí, ze ideové historicky prístup píevazuje nad systematickym vykladem sociálné ekonomického vyvoje, neboí v ném mohou byt v podstaté zachyceny jen rozhodující kvalitativní zmény vytrzené z historického kontextu. Burzoazní názory na spoleénost, vyjadrované teorií konfliktu a teorií rovnováhy, musí byt podrobeny takovému zkoumání, aby bylo mozné ukázat, ze jejich trvalé púsobení v burzoazním myslení vyjadíuje trídní funkci. Totiz na jedné strané slouzí k zastírání skutecnych vztahú ve spolecnosti, jejich rozporù, hybnych sil a zákonu vyvoje, a na druhé strané pomáhají vést burzoazii reálny trídní boj za udrzení stávajících vztahú moci a vlády a konecné slouzí v ideologickém boji proti marxismuleninismu a zvlásté proti jeho ucení o tfídách a trídním boji. Burzoazní názory, jimiz se zde budeme zabyvat, poprvé koncepcné vylozil A. F . Bentley ve své hlavní práci, která vysla v roce 1908, ,,The Process of Government". 1 0 Zmény, ke kterym doslo ve spolecenskych podmínkách, mají byt zkoumány jako 8

teorie integrace ci rovnováhy, j a k jì vypracoval T. Parsons. Skutecnost, ze se jiz po léta setkáváme se snahou formulovat základní postoje obou variant burzoazní sociologie, je podle naseho názoru dost vyrazné vyjádrena právé u R . Dahrendorfa. Nás vybér vsak sledoval jesté jeden zámér. Ani v podmínkách tfetí etapy vseobecné krize kapitalismu nejsou burzoazní sociální teorie, zdánlive tak siine orientované na otázky vnitíní politiky, redukovatelné na tuto oblast. Mezi vnitfní a zahranicní politikou sice byly a jsou trvalé objektivní vzájemné vztahy, které kladly a kladou celou íadu komplikovanych a subtilních otázek, 1 1 ale se vznikem socialismu a vytvorením socialistického svétového systému je pro burzoazii problematika tfídního boje vzdy soucasné vedóme formulována také jako otázka zahranicní politiky. ,,Jedno je nerozlucné spjato s druhym, vnitfní politika s politikou zahranicní," 1 2 poznamenává Lenin a varuje: ,,Odlucovat ,zahranicní politiku' od politiky vùbec nebo tím spíse klást proti zahranicní politice politiku vnitfní je od základu ,nesprávné, nemarxistické a nevédecké'." 1 3 Takové faktory se odrázejí v sociálne teoretickych základech burzoazní politiky. Projevy burzoazního trídního boje s proletariátem, tradicné posuzované jako otázky vnitfní politiky, se dají stézí zastfít a vylozit jako dílcí problémy v rámci sociálne politickych opatfení. Mnohem vyraznéjsí je pokus pristupovat k vnitrním problémùm burzoazního tfídního boje s ohledem na celospolecenské problémy a brát zfetel na zménéné mocenské vztahy. To v nemalé mífe svédcí o rostoucí pritazlivosti socialismu jako historické alternai ivy kapitalismu. Tato skutecnost vsak také ozíejmuje, proc se burzoazie tak namáhá, aby dvojnásobné zesílila svou obrannou linii k udrzení vlastní moci a panství. To je nutno zdùraznit, nebo£ koncepce teorie konfliktu, ev. teorie rovnováhy, vzbuzují dojem, ze vsechno jde naprosto hladce, ze s problémy tfídního boje uvnitf kapitalismu j e vsechno v porádku. J e vsak tíeba prihlédnout k tomu, ze integracní politické snahy burzoazie v její vlastní oblasti moci a vlády nad délnickou tfídou bezprostíedné souvisejí s dlouhodobymi zahranicné politickymi záméry, kterych se burzoazie v zádném pfípadé nevzdala. Y souládu se skutecností, ze vnitfní politika je primární, a na vyznam této skutecností Lenin opako-

9

vané poukazoval, 14 závisí uskutecñování zahranicné politického programu burzoazie v mnoha smèrech na vnitropolitickych predpokladech k tomu vytvorenych. J a k ukazují sociologicko-politická tvrzení teorie konfliktu a teorie rovnováhy, nejsou pro burzoazní sociology takové úvahy nicím novym. Od okamziku, kdy existuje reálny socialismus jako zivoucí a úspésné se vyvíjející alternativa kapitalismu, patri podobné kalkulace k trvalym základum politickoideologického burzoazního myslení. Pritom j e patrné, ze hledisko trídního boje vystupuje do pópíedí stále silnéji a otevíenéj i , zatímco pozice burzoazie se ve vztahu k jejím vnitrním a zahranicním protivníkúm zhorsuje. Lenin k tomu jednou poznamenal, ze trida, stojíci tváíí v tvár nezadrzitelnému zániku, jiz nedovede správné usuzovat. Jen zdánlivé tomu odporuj e mimofádná pestrost burzoazních sociálních teorií, které usiluji právé v problematice trídního boje o to, docílit vysledkü, slibujících úspéch. Takovy pokus j e mimo jiné zíetelné vyjádíen v tom, ze hledisko trídního boje v takzvaném systémové teoretickém prístupu silnéji odrází zájmy monopolní burzoazie. Toto úsilí vyjadruje soucasná ideologicko-teoretická situace, která j e primo ovlivnována trídním bojem, ale soucasné j e toto úsilí príznakem toho, ze v rámci vseobecné krize se v imperialistické ideologii prohlubuje a rozsiíuje závislost burzoazních sociálních véd na politice monopolü. Vytváíením koncepcí se usiluje o formulování globálné strategickych smérnic, jimiz by byla rízena celá spolecnost (v jednoté moci a panství monopolního kapitálu ve vsemohoucím státé), pricemz stojí v popíedí zvlásté otázka vhodné strategie a taktiky, jez by zajisíovaly burzoazii její moc a panství j a k vcelku, tak v jednotlivostech, j a k smérem dovnitr, t a k smérem ven. Spolu s neúspéchy praktické politiky, se ztroskotáním burzoazní strategie se zostíila vnitrní krize burzoazních sociálních véd, coz se odrází zvlásté ve vyvoji politické sociologie a takzvané politologie. I kdyz je nám prirozené jasné úsilí burzoazie, která hnána sebezáchovnym pudem se snazí vyjít z defenzívy, ukazuje jiz po léta tíídné podmínéná omezenost obsazená v sociálné teoretickych premisách jejích koncepcí, ze ,,nedovede jiz správné usuzovat". Tuto skutecnost objasnují i koncepce spolecnosti, vycházející

10

z teorie rovnováhy a konfliktu, protoze — vzdy vnovych variantách —• nezménily prakticky nic na základech burzoazního pojetí spolecnosti a politiky. V téchto teoriích je na ideologickém poli soustredéno to, co se ve spolecenské praxi stalo objektivní podminkou vyvoje kapitalismu: „Kapitalisticky system produkuje v jisté mire soucasné jak usili prizpùsobit se, tak usili opacné. Tendence prizpùsobit se ve skutecnosti znamená (alespon docasné) uznání sily a zivotaschopnosti sil stojících proti kapitalismu, tj. predevsím silu socialismu, uznání vlastní neschopnosti pokracovat po starych cestách, i nadále pouzívat dosud propagované prostredky a metody, zííci se (minimálné docasné) ,plného' uskutecñování svych cílu. Zde púsobí sebezáchovny pud ve dvojím smyslu: jako obranné hledání ,mensího zia' a jako ofenzívní tlak, jak znovu získat ztraceny ,zivotní prostor' a tím podmínky zivota odpovídající vlastní prirozenosti." 15 Ideologicko-teoreticky vytvofené koncepce, které má k dispozici monopolní burzoazie pro politické rozhodování, neodnímají imperialistické politice nic z jejího donkichotství, kdy se snazí zastavit spolecensky pokrok, zákonity prechod od kapitalismu k socialismu. Presto, nebo snad právé proto, je nutné analyzovat základní teoreticky obsah imperialistické ideologie v její kontinuité, pííp. v jejích nuancích, aby tím ,,bylo mozné zasazovat údery vznikajícím antikomunistickym koncepcím a vùbec jim nedat moznost, aby se zformovaly a pronikly do védomí lidi" 16 . Také pro takovou marxisticko-leninskou analyzu piati Breznévova pripomínka: ,,Lenin ucil, ze v zahranicní politice je tíeba brát v úvahu jak záméry imperialistickych dobrodruhù, tak i postoj uvázlivych predstavitelù burzoazie." 17 Je tedy mimorádné vyznamné Znát presné rozdíly a varianty reakcné konzervativního i umírnéné liberálního kursu v burzoazním tábore, aby bylo mozné vyvodit uzitecné závéry, jez by odpovídaly védecky fundo vané správné politice miro vé koexistence mezi státy s rozdílnym spolecenskym zrízením. 18 Toto poznání umoznuje nejen plánovat a uskutecñovat na védeckych. základech dalsí aktivní cinnost k zabezpecení míru. Umoznuje rovnéz správné pochopení zákonitostí a souvislostí imperialistické politiky a ideologie: za prvé — dalsí úspésné

11

p r o v à d é n i v l a s t n i protiimperialistické politiky t r i h l a v n i c h revolucnich oddilu, protoze m i m o jiné m o h o u b y t presnéji pred e m f o r m o v à n y j e j i o b j e k t i v n i a s u b j e k t i v n i f a k t o r y 1 9 , a za d r u h é — j e dalsim d ù k a z e m p f e v a h y socialistické politiky a jejiho védeckého zàkladu — m a r x i s m u - l e n i n i s m u — v b o j i s imperialistickou politikou a ideologii. 2 0 Nase pràce chce b y t s k r o m n y m p f i s p é v k e m k pochopeni tét o p r o b l e m a t i k y a chce se v d a n é m r à m c i s o u s t f e d i t n a t a k o v é zàkladni b u r z o a z n i myslenkové p r o u d y , jez p o m à h a j i v y t v à ret burzoazné politické koncepce — teorie k o n f l i k t u a teorie rovnovàhy.

SOCIÀLNÈ T E O R E T I C K A OSNOYA BURZOAZNI POLITICKÉ SOCIOLOGIE PRO KAPITALISTICKOU SPOLECNOST SE N A Z Y V A , , R O V N O Y À H A "

V predchàzejicich p o z n à m k à c h j s m e poukàzali n a t o , ze o t à z k y t r i d n i h o boje burzoazie a p r o l e t a r i à t u z a u j i m a j i stale v é t s i misto v e spolecenskopolitickém mysleni ideologù monopolniho k a p i t à l u . Se v z n i k e m monopolniho k a p i t a l i s m u se neprohloubily pouze t f i d n i p r o t i k l a d y , ale zostril se t a k é t f i d n i b o j . P r o k a z d é h o , kdo sleduje spolecensky v y v o j , n a b y v à M a r x o v o a Engelsovo zjisténi z ,,Manifestu K o m u n i s t i c k é s t r a n y " k o n krétni podoby: ,,Komunisté j s o u . . . v praxi nejrozhodnéjsi, stale k u p r e d u pobizejici casti délnickych s t r a n vsech zemi; v teorii v y n i k a j i n a d o s t a t n i m a s u p r o l e t a r i à t u pochopenim p o d m i n e k , p r ù b é h u a vseobecnych vysledkù p r o l e t à f s k é h o l i m i t i . " 1 T a t o teorie se stala , , m a t e r i à l n i silou", protoze se ji zmoenily srdce a m o z k y p r a c u j i c i c h m a s . Ani n a p r o s t é mlceni o uceni M a r x e a Engelse, j a k j e p r a k t i k o v a l y burzoazni d u c h o v n i véd y , ani jeho zkomoleni v e l a b o r a t e c i k a t e d r o v y c b socialistù n e m o h l y t e n t o v y v o j z a d r z e t . Burzoazni ideologové se dostali do situace, k d y byli p f i n u c e n i o b r à t i t se k p r i m e k o n f r o n t a c i v o t e v r e n é m ideologickém t r i d n i m boji. U t o k reakcni ideologie smèroval p r i t o m p r a v e n a o n y pods t a t n é casti uceni M a r x e a Engelse a pozdéji L e n i n a , jez slouzily j a k o védeckà z à k l a d n a prò revolucni strategii a t a k t i k u p r o l e t a r i à t u . Lenin p o d t r h u j e jejich v y z n a m , k d y z pise: ,,Tep r v e M a r x ù v filozoficky m a t e r i a l i s m u s u k à z a l p r o l e t a r i à t u v y chodisko z duchovniho o t r o c t v i , v némz dosud zivorily v s e c h n y u t l a c o v a n é t r i d y . T e p r v e M a r x o v a ekonomickà teorie o b j a s n i l a skutecné p o s t a v e n i p r o l e t a r i à t u v celém k a p i t a l i s t i c k é m r à d u . " 2 Ideologicky n à p o r burzoazie smèroval t a k vice nebo m é n e v é d o m é p r o t i t o m u , a b y p r o l e t a r i à t mohl p o z n a t z à k o n y spolecenského v y v o j e . P r i t o m b y l zpocàtku jesté casto s p o u t à n t r a d i c n i m sociàlné filozofickym myslenim, k t e r é melo své zdroj e v epose predmonopolistického k a p i t a l i s m u . Idealistickà fìlo13

zofie dejin a Sociàlni filozofie porevolucniho mesiàctvi jiz ztratily své relativné pokrokové rysy a povazovaly za vhodné stretnout se s Marxovym filozofickym materialismem. 3 Vedle této historicko-filozofické tradicni vazby muzeme pozorovat, ze rozpracovàni problematiky z hlediska formàlné pràvniho a normativniho nabyvà na intenzité. Do centra diskusi se dostàvaji jen zdànlivé teoretické problémy uceni o obcanském pràvu, stàtni nebo mistni spràvé, o ustavnim pràvu atd. Ve skutecnosti slo obsahové mimo jiné o otàzky: ,,Které jsou hlavni spolecenské sily?", , , J a k je tomu s jejich sociàlné politickym charakterem, jaké jsou jejich sociàlné ekonomické spolecenské vazby a jak a za j a k y m ùcelem se t y t o sily organizuji?", ,,Kdo mà moc ve s t a t e ? " , ,,Jakà mà stàt pràva a ukoly a jakymi nàstroji disponuje, aby zabezpecil zàjmy vlàdnouci tridy?", , , J a k je mozné se vyhnout sociàlné politické labilité, kterà se spolecenskymi spory zesiluje?" Marxistické pojeti déjin a spolecnosti, které se zvlàsté Marxovym ucenim o tridàch, tridnim boji a stàtu kvalifikovalo jako revolucni teorie, dalo na takové otàzky védecky podlozenou odpovéd. Politickà teorie marxismu nepfedchàzela proto analogické burzoazni uvahy jenom casové, ale prekonàvala je predevsim svou védeckosti. Marx sàm mohl jesté prohlàsit: ,,Od té chvile (od vitézstvi burzoazie v Anglii a Francii — B.P.L.) nabyval tfidni boj, prakticky a teoreticky, stàle vyraznéjsich a hrozivéjsich forem. Odzvonil umiràckem védecké burzoazni ekonomii. Ted uz neslo o to, zda t a ci ona poucka je spràvnà, nybrz o to, zda je kapitàlu uzitecnà nebo skodlivà, pohodlnà nebo nepohodlnà, zda je protipolicejni ci ne. Na misto nezistného zkoumàni nastoupilo placené hastereni, na misto nezaujatého vedeckého bàdàni zaujatà, podlézavà apologetika." 4 Yyse uvedené otàzky stojici pred burzoazii nemohou byt zodpovézeny na zàkladé objektivnich zivotnich podminek této tridy a je vùbec uz nepredstavitelné, ze by na né burzoazie odpovidala v ràmci „nezistného v y z k u m u " . Tyto otàzky spadaji spise do oblasti cinnosti burzoaznich ideologù, jejichz dosavadni ,,vyk o n y " maji rysy ,,spaine vyjàdrené apologetiky". T a k se ocità burzoazni mysleni pred neresitelnym rozporem. Na jedné strané existuje potfeba nalézt teoretickou odpovéd na problémy, které 14

Vyplyvaji z burzoaznich zàjmu mocì a vlàdy, a na druhé strane nalézàme v souhlase s pozadavky apologetiky potrebu péstov a t teoretickou abstinenci. Délba pràce uvnitr panujici tridy v procesu profilovàni sociàlnich véd vytvàri takovy t y p predstavujici zàjmy burzoazie, v némz sé politickà angazovanost a sociàlné teoretickà pràce z hlediska pouziti prò vlastni tridu zvlàstnim zpusobem slucuje. Toto charakteristické sociàlné teoretické mysleni se vytvàri a stàvà se rozhodujici motivaci nejdrive t a m , kde je nejsilnéji vyjàdren v rysech monopolniho kapitalistického vyvoje zàkladni rozpor kapitalismu a jeho nàsledky. Tak tomu bylo v USA, neboi „ A m e r i c a n e . . . dokàzali evropskému svétu uz dàvno, ze burzoazni republika je republikou kapitalistickych obchodnikù, ve které je politika pouze obchod jako cokoli jiného" 5 . Yychàzejice z uvedenych vyvojovych podminek vystoupili ,,pionyri severo americké politicke védy" 6 poprvé s koncepcnim nàvrhem, k t e r y m tento ,,obchod" a v ném probihajici ,,obchodn i " vztahy chtéli teoreticky zvlàdnout v zàjmu monopolni burzoazie. Protoze je mozné sledovat tento trend v burzoazni sociàlni teorii az do soucasnosti, kdy jesté zesilil a kdy usiluje o to, aby se prizpùsobil zménénym podminkàm zivota burzoazie, chceme ho strucné nacrtnout na prikladu Bentleyové. Y této souvislosti chceme analyzovat ve dvou odstavcich nàzor y tykajici se zàkladnich funkcnich a strukturnich rysù ,,politiky jako obchodu". Na skutecnost, ze v daném pripadé jde o imanentni protiklad k materialistickému pojeti déjin, jsme jiz upozornovali. Konecné je t f e b a ukàzat, prostrednictvim jakych ideologicko-teoretickych koncepci odùvodnuji reprezent a n t i burzoazni politicke sociologie, o kterych jsme se zminovali, kapitalisticky spolecensky rad jako ,,stabilni system". Nej drive nékolik poznàmek k reflexi sociàlné teoretického mysleni, jez se stale vice orientuje na svétonàzorové premisy pragmatismu. Bentley zaméfuje svùj zàjem v podstaté na sociàlné politicke jevy a procesy, které povazuje prò spolecenské b y t i za rozhodujici a které zàsadnim zpusobem urcuji vsechny dalli Znaky spolecnosti. To cini se zàmérem, aby nastolil jednotu mezi metodologickymi uvahami a popisem politickych déju. Pfi15

t o m v z á j m u monopolní burzoazie sleduje cíl p o s k y t n o u t jí n u t n o u sociální teoretickou z á k l a d n u t í m , ze v y p r a c u j e teoret i c k o u z á k l a d n u pro dalsí empiricky v y z k u m , k t e r y b y slouzil politickému r o z h o d o v á n í . B e n t l e y ú v v y z n a m nespocívá p r o t o jen v t o m , ze s y n t e t i z u j e vetsí pocet n á z o r ú a s j e d n o c u j c je do n o v é h o koncepcního p o j e t í , ale t a k é v t o m , ze t o t o p o j e t í — n e b o í vice nez eklektické n a h r o m a d ë n i úcelove s p j a t y c h teor e t i c k y c h zobecnení n e p o s k y t u j e — j e v pozdejsích sociálne t e o r e t i c k y c h pracích p r i m o n a p a d á n o n e b o znovu o b j e v o v á n o . 7 Ale z u s t a t pouze u ideové úlohy B e n t l e y e j a k o historické pos t a v y b y nebylo s p r á v n é . Y j e h o koncepci existují t r i a s p e k t y , k t e r é z u s t á v a j í v b u r z o a z n í m myslení t r v a l e , déle nez p a d e s á t let. Z a p r v é se B e n t l e y o v y v y z k u m y soustrecüují n a p r o b l é m y s t r u k t u r n í z á k l a d n y a f u n k c n í orientace t a k o v y c h spolecenskych j e v u , k t e r é se úzce d o t y k a j í o t á z e k t r í d n í h o b o j e . K d y z v y c h á z í z t é t o skutecnosti, pokousí se B e n t l e y — za d r u h é •— u p r a v i t s t r u k t u r n í a f u n k c n í z n a k y politickych v z t a h ù v e spolecnosti t a k , a b y polozil z á k l a d y ,,sociální r o v n o v á h y " . A konecné m a j í p o z n a t k y o p o d m í n k á c h pro t a k o v o u „sociální rovn o v á h u " slouzit k t o m u , a b y se monopolní burzoazii dostalo teoretické p o d p o r y , s níz b y m o h l a u v ë d o m ë l e u d r z o v a t sociálne politicky s t a t u s quo. E i s e r m a n n o v o h o d n o c e n í se n e o p r á v n e n e r e d u k u j e pouze na jeden z tëchto aspektû. P i s e : , , . . .pred jeho (Bentleyovymi, pozn. a u t o r a ) o b s a h o v y m i v y p o v e d m i o sociálních skutecnostech m á p r e d n o s t s n a h a polozit sociologické z á k l a d y pro politickou v ë d u . " 8 E i s e r m a n n nerozpoznal, ze B e n t l e y p f i m ë r e n ë své dobë a p o d m í n k á m v y j a d r o v a l t r í d n í p o t r e b y monopolní burzoazie, k t e r é n a j e d n é s t r a n ë v y z a d o v a l y z a s t í e n í v y k o r i s i o v a t e l skych v z t a h ù a t r í d n í h o b o j e a n a s t r a n ë d r u h é se snazily o racionální pohled n a dalsí spolecenské procesy, a b y t a k zvysily e f e k t i v i t u politickych o p a t r e n i . P r o t o z e B e n t l e y oba t y t o mom e n t y s p o j u j e , je p o v a z o v á n za zakladatele americké politické sociologie. Do p o z a d í u s t u p u j e s k u t e c n o s t , ze j e p o v a z o v á n t a k é za zakladatele behavioristicky o r i e n t o v a n é politologické skoly teorie s k u p i n a ze v e svém dile se ,,pokusil n a v r h n o u t logicko-empirickou sociologickou teorii p o l i t i k y " 9 . To j e p a t r n o t a k é z t o h o , ze B e n t l e y s á m n e u s k u t e c ñ u j e své

16

vëdecko-teoretické krédo, totiz, ze sociální veda má provádet „ t o t á l n í " analyzu ,,one great moving process". 1 0 I kdyz odhlédneme zcela od toho, ze Bentleyovi chybëla základna, je pozadavek,,totální analyzy" spolecenskych procesû neslucitelny s reálnymi trídními zájmy monopolní burzoazie. Z á j m y moci a panství monopolní burzoazie tvorí objektivnë trídne podmínené noetické hranice kazdého svobodného vëdeckého vyvoje. Zvlásí zretelne to lze pozorovat na rozporu, pred nímz stojí burzoazní sociální vëdy. Na jedné stranë mají b y t v souladu se svou ideologickou funkcí, ale soucasnë na stranë druhé mají poskytovat racionální základy pro politické rozhodování. Ponëvadz monopolní burzoazie nemuze b y t zainteresována na vsestrannych vëdeckych objevech spolecenské zákonitosti, omezuje se úloha burzoazní vëdy na racionální analyzu jednotlivych spolecenskych jevu nebo na procesy ci rysy vytrzené z celkové souvislosti, které vsak ve skutecnosti prostupují celym spolecenskym organismem. A prâvë toto omezení nalézáme u Bentleye, kde je muzeme v podstatë sledovat ve trech úrovních: a) analyza „chování" ,,skupin" z hlediska jejich z á j m u a z toho vyplyvající ,,zájmové konflikty"; b) analyza chování skupin z hlediska jejich organizovanosti a funkce; c) analyza chování skupin z hlediska usmërnovâni funkce legislativy, exekutivy a soudnictví v jejich vztahu k zachování „ s t r u k t u r y " a ,,rovnováhy". Z toho mají b y t vyvozeny zàvëry pro politické rozhodování, jimiz muze b y t postaveno na racionální úroveñ vypracování strategic a t a k t i k y tíídního boje burzoazie. Soustredënim na ,,politicky procès" posunuje Bentley tentó spolecensky ,,jev" do centra sociâlnë teoretického uvazování, které v predstavách monopolního kapitálu o moci, panství a státu poskytuje optimální sanci, j a k umoznit ,,zracionalizování" politiky. 1 1 V podstatë je trvale mozné nalézat t y t o znaky v takzvanych vëdecko-politickych a jim podobnych dílech, i kdyz v prûbëhu posledních pëtadvaceti az triceti letech doslo v kvantitativním ohledu k mnohym podstatnym zmënàm v metodách píístupu i v organizaci vlivu státu na obdobná díla. Odhlédneme-li od tëchto skutecnosti a soustredíme-li se na trvalé rysy, muzeme 17

f o r m u l o v a t v z t a h b u r z o a z n i h o sociàlne teoretického mysleni k t r i d n i m u boji t o u t o obecnou tezi: T r i d n i b o j je c h à p à n bud! ve zkreslené podobé, n e b o je ciste slovné p o p i r à n a jeho existence. Y p r v n i m p f i p a d é se p r o b i r a j i moznosti, , , j a k s n i m z i t " . Vychàzime-li z d r u h é h o postoje, p a k j e ovsem ,,vsechno v por à d k u " . Obè v a r i a n t y s m é r u j i k t o m u , a b y z d ù v o d n i l y p o d m i n k y , k t e r é b u d existuji, anebo k t e r é j e t r e b a v y t v o r i t , a b y byl u d r z e n s t à v a j i c i spolecensky , , p o r à d e k " . J e s t é jedno j e o b é m a t é m t o v a r i a n t à m spolecné. Nesmiritelny b o j se v s e m i politick y m i silami a t e o r e t i c k y m i nàzory, k t e r é p o c h y b u j i o t r v a l o s t i kapitalistické spolecnosti a rozvijeji p r a k t i c k y u s k u t e c n i t e l n o u cestu k o d s t r a n é n l k a p i t a l i s m u , a t u t o cestu talee ìispésné obhaj u j i . To z n a m e n à : n e p r à t e l s t v i k m a r x i s m u - l e n i n i s m u j a k v teorii, t a k v p r a x i je p o d s t a t n y m z n a k e m t r i d n i h o c h a r a k t e r u b u r z o a z n i c h sociàlne t e o r e t i c k y c h koncepci. Y dalsim v y k l a d u se z a m é r i m e n a n é k t e r é p r o b l é m y , j a k jsou t y t o koncepce vyt v à r e n y , a b y m o h l y p l n i t svou t r i d n i u l o h u . P r i t o m je t r e b a m i t n a zreteli, ze analogie mezi B e n t l e y e m , P a r s o n s e m a D a h r e n d o r f e m v y r u s t a j i z jejich t f i d n i c h pozic, k t e r é jsou v p o d s t a t è t o t o z n é . To n e z n a m e n à , ze chceme p r e h l é d n o u t , j a k é jsou i mezi t é m i t o p r e d s t a v i t e l i b u r z o a z n i politické sociologie zàvazné rozdily, p o d m i n é n é predevsim Zménénou historickou situaci burzoazni spolecnosti, j a k o z i v y v o j e m burzoaznich sociàlnich véd od casù B e n t l e y o v y pràce „ P r o c e s s of Governm e n t " . Z t é t o pràce, k t e r o u musime p o v a z o v a t za t r v a l o u soucàst burzoazniho t r i d n i h o v é d o m i , je mozné k r o m é jiného v y c i s t , j a k zàsadné se zménila vseobecnà situace monopolni burzoazie; je t o o b j e k t i v n é zpùsobeno: a) s a m o t n y m i sociàlne politickymi r o z p o r y imperialismu b) existenci socialismu — n e j d f i v e v Sovétském svazu a pozdéj i v dalsich socialistickych s t à t e c h , k t e r é se s v y m u s p é s n y m v y v o j e m staly s v é t o v y m s y s t é m e m , p r e d s t a v u j i c i m historickou alternativu k odumirajicimu kapitalismu. K t é m t o rozdilùm politicko-ideologické situace monopolniho k a p i t à l u se j e i t é v r à t i m e .

18

I K o n t i n u i t u b u r z o a z n i h o socialnè politického mysleni nemuzem e p o s u z o v a t pouze z t r i d n i h o hlediska jeho p r e d s t a v i t e l ü , i k d y z t o t o hledisko v y t v ä r i zàklad, k t e r y n e m u z e m e p u s t i t ze zfetele. R e l a t i v n é stabilni teoreticka v y c h o d i s k a v y r u s t a j i p r a v e z t é t o z ä k l a d n y a vedou ke z v l ä s t n i m u slucoväni ideologicko-teoretickych v y t v o r ù podobného d r u h u a ideologické a poznävaci funkce. T a t o hlediska m ù z e m e nalézt v näzorech, k t e r é se z a b y v a j i spolecenskymi f u n k c n i m i souvislostmi. J e p a t r n é , j a k se v nich p r o j e v u j e j a s n é viditelné i m a n e n t n i soupefeni s m a t e r i a listickym h i s t o r i c k y m p o j e t i m marxisticko-leninské filozofie. T e p r v e v souvislosti s dalsimi p r e m i s a m i , k t e r é jsou c h a r a k t e r i s t i c k é pro obraz spolecnosti, j a k j e j p o d a v à teorie konflikt u , e v e n t u a l n é r o v n o v à h y , v y s t u p u j e t o t o ideologické z a m é r e n i v y r a z n é n a povrch. 1 2 Analogicka stanoviska n a c h à z i m e , k d y z v y s v é t l u j i f u n k c n i z a k l a d y spolecnosti v t a k z v a n é teorii socialniho chovani. 1 3 B u d e m e se j i zde z a b y v a t , j e n o m p o k u d j d e o s t a n o v i s k a , k t e r a p f e d s t a v u j i t y p i c k é p r e m i s y k o n s t r u k c e burzoazniho o b r a z u spolecnosti a jsou zaroven a t p r i m o ci n e p f i m o n a m i r e n a p r o t i dialektickomaterialistickym z a k l a d ù m marxistickoleninského p o j e t i spolecnosti. Chceme-li p o p s a t spolecnost, p a k musime zacit od empirick y zjistitelnych j e v ù . Nejlepsi p r e d p o k l a d k t o m u b y nabizela a n a l y z a lidského j e d n à n i . Co v s a k p r e d s t a v u j e t o t o stanovisko v b u r z o a z n i m socialnè t e o r e t i c k é m mysleni? N e j p r v e je a n a l y za lidského j e d n à n i s p j a t a s v y z k u m e m p o h y b u , k t e r y je zpusobuje. V c e n t r u jsou p a k v p o d s t a t é dvé k a t e g o r i e : K a t e g o r i e , , z ä j m u " a , , c h o v ä n i " . Co je t e d y obsahem t a k z v a n é h o socialniho p o h y b u , „social p r o c e s s " ? , , . . . t i m t o o b s a h e m je sociälni j e d n à n i s a m o . Ylastnosti, pocity a m y s l e n k y se v n é m u v o l n u ji. J s o u p r e d n à m i o b n a z e n y jako bezmocné z à v é r y v y p l y v a jici z j e d n à n i " (impotent inferences f r o m activity). 1 4 N y n i se zdä, j a k o b y j e d n à n i bylo posledni kategorii, podle niz m o h o u b y t m e t o d i c k y p o p s ä n y vsechny dalsi sociälni j e v y . To z d ù r a z n u j e t a k é p o z n ä m k a , p o u k a z u j i c i n a , , m a t e r i ä l " ,

19

ci objekt sociâlni vëdy, ktery Bentley spatruje vylucnë a jedinë v jednâni: „activity, action, something doing". 1 5 Jednâni jako obecnâ kategorie vsak ani Bentleyovi neumoznuje popsat sociâlni jevy, v nichz se rozpor zvyraznuje a pro nez je charakteristicky. A jiz vûbec ne, kdyz predpoklâdâ, ze toto jednâni ma byt strukturovâno ,,vyvojem skupin, které existuji ve vzâjemném pûsobeni" (k teoretickym nâzorùm na skupiny. se jestë vrâtime na jiném miste). Proto Bentley presouvâ mysleni, citëni, psani, ree, normy, hodnoty do takzvaného potenciâlniho jednâni, pricemz tohoto terminu pouzivâ také ve smyslu ,,tendence k jednâni". 1 6 Podle Bentleye je pri popisu sociâlniho procesu rovnëz vyznamné takzvané manifestni, vnëjsi a mëritelné jednâni, nebot umoznuje pochopit cclého clovëka, jehoz vnëjsi ciny jsou hmatatelné a primo evidentni. 17 I kdyz se bere zretel na obë kategorie, které objasnuji priciny pohybu skupin, presto vznikâ otâzka, co je hybnou silou? Z jednâni samého neni tato skuteenost zrejmâ, podobnë jako neni zrejmâ z rozdilnosti obou kategorii; neboi zûstâvâ nejasné, zda z potencionâlniho jednâni je eventuâlnë mozné cinit zâvëry v tornio smëru. Protoze Bentley zarazuje do potencionâlniho jednâni také ideje, které zrcadli zâjmy existujici jako zâjmy skupin, lze podle nëho predpoklâdat, ze zâjem je hnaci silou jednâni. Tomu tak skuteenë je, ale co to konkrétnë znamenâ? Bentley charakterizuje ideje (ideas) jako vyjâdfeni zâjmu skupin: ,,Indeed the only reality of the ideas is their reflection of the groups, only that and nothing more." 1 8 Bentley neobjasnuje svou tezi "We must hold fast to what we can observe and e x a m i n e . . . " 1 9 jakym zpusobem lze popsat ideje ci zâjmy skupin, jez nâlezi k potencionâlnimu jednâni, které neni hmatatelné, vnëjsi, evidentni. Pokousi se nalézt ,,vychodisko", kdyz mezi jednânim skupin a jejich zâjmy vytvâri spojeni nicim nepodlozenou tezi, ze lidé své jednâni orientuji na ideâlno. 20 Ale protoze prâvë moznost popisu sociâlnich procesu spojil pouze s vnëjsim manifestnim jednânim, ponechal nevysvëtlenu skuteenost, jaky je puvod ideji a zâjmu. Proto také jeho teze, ze vse sociâlni je koneckoncu urcovâno zâjmy, musi zûstat ve stadiu pouhého tvrzeni. 2 1 To je zpusobeno zdrâhânim Bentleye zabyvat se motivy jednâni ta20

k o v y m zpùsobem, ze b y se musei vracet k reâlnym sociâlnë ekonomickym pricinâm jednâni, k objektivnim zdrojùm v y t v â r e ni z â j m ù ,,skupin". P r a v y opak je pravdou. „ J e d n â n i " je prohlâseno za ,,jev predem d a n y " . Sociâlni pohyb podle nëho probihâ nucenë, protoze „jednâni lidi mezi sebou anebo v zâvislosti na sobë" 2 2 vedou ke v z â j e m n y m v z t a h ù m , jez v y v o l â v a j i „vsezahrnujici procès pohybu" 2 3 . Popsat tento procès b y v y z a d o v a l o , aby jednâni bylo pochopeno kvantitativnë z hlediska bezprostredni vnëjsi evidentni pozorovatelnosti. ,,ï,âdn y material," soudi Bentley, „ k t e r y nelze n ë j a k y m zpùsobem mërit, nemùze b y t predmëtem vëdeckého v y z k u m u . " 2 4 Podle nëho se konecnë i v sociâlnim procesu, to znamenâ pri aktivnim sledovâni zâjmû, ,,krutym zpùsobem mëri uspëchy jednâni a prâvë i politiky, j a k vidime napriklad ve volbâch, hlasovâni, vâlkâch atd., a politik ocenuje (pri tom) v z d y proti sobë stojici k v a n t i t y " 2 5 . P r i hodnoceni jednâni jde tedy o k v a n t i t a t i v n i srovnâni zâjmù, prip. cilù, s uskutecnovânim cilù, pripadnë v y s l e d k û jednâni. Jde také o kalkulaci zisku a ztrâty rozsirenou na polit i c k y , eventuâlnë sociâlni procès. Pozadavek empirické exaktnosti mohl Bentley snadno prij m o u t ; aie nebyl schopen dât v tomto smëru zâdnou vëdeckou odpovëd" na to, jaké jsou objektivni priciny sociâlniho jednâni a vzniku zâjmù, stejnë jako nebyl schopen zodpovëdët otâzku zâkonité soudrznosti jednotlivcû, jejich spolecenského zpûsobu zivota. Bentley ztratil predpoklad pro vëdeckou odpovëd prâvë proto, ze neprevedl lidské jednâni, v z t a h y mezi jednotlivci a jejich z â j m y na urcitâ individua, urëitym zpùsobem produktivnë cinnâ, vstupujici do urcitych spolecenskych a politickych vztahù. 2 6 „Empirické zkoumâni," prohlasuji Marx a Engels, ,,musi v kazdém jednotlivém pripadë empiricky a bez jakékoli mystifikace a spekulace prokâzat souvislost spolecenské a politickë struktury s vyrobou." 2 7 Pojeti, podle nëhoz vsechno sociâlni je nakonec determinovâno z â j m y , musi zùstat ve stadiu pouhého tvrzeni, protoze Bentley v râmci toho, j a k identifikuje jednâni a zâjmy, nevyvodil ani jeden z obou p r v k ù sociâlniho procesu z materiâlni, sociâlnë ekonomické existence clovëka. Zûstâvâ t a k se s v y m teoretickym urcenim jednâni

21

clovéka v nehistorickém a t i m t a k é n e k o n k r é t n i m p o j e t i spolecnosti. N a idealisticky c h a r a k t e r t a k o v é h o p o s t u p u poukàzali M a r x a Engels svou k r i t i k o u , , N é m c ù n e z a t i z e n y c h predpoklady"28. T a k é p r e d p o k l a d y nezatizenému B e n t l e y o v i m u s i m e n a m i t n o u t , ,,ze lidé musi m i t moznost zit, a b y mohii délat d é j i n y " 2 9 . , , K zivotu je v s a k predevsim t r e b a jidlo a piti, obydli, odév a j e s t é n é k t e r é jiné véci. P r v n i m h i s t o r i c k y m cinem j e t e d y v y r o b a p r o s t r e d k ù k u s p o k o j o v à n i t é c h t o p o t f e b , p r o d u k c e sam o t n é h o m a t e r i à l n i h o zivota, a t e n t o historicky cin, zàkladni p o d m i n k u v e s k e r y c h déjin je n u t n o p l n i t k a z d y d e n . . . " 3 0 M a r x a Engels t i m poukàzali n a zàkladni p o d m i n k u lidského zivota v u b e c , nebo, a b y c h o m se v r à t i l i k B e n t l e y o v i , n a r y s lidského j e d n à n i , bez néhoz je j e d n à n i zcela nemyslitelné. Sociàlni d e t e r m i n o v a n o s t z à j m u , o niz B e n t l e y jen v y p r à v i , m a své vychodisko v m a t e r i à l n i c h p o d m i n k à c h zivota clovéka, v jeho z i v o t n i m zpùsobu. Z existencnich p o d m i n e k i n d i v i d u a „ u r c i t y d r u h cinnosti t é c h t o i n d i v i d u i " ,,spada t e d y v j e d n o s jejich v y r o b o u , a t o s t i m , co v y r à b é j i , i s t i m , jak v y r à b é j i . Cim i n d i v i d u a jsou, zàvisi t e d y n a m a t e r i à l n i c h p o d m i n k à c h jejich vyroby."31 Z t o h o t o védeckého, dùsledné materialistického urceni zàk l a d n i c h p f e d p o k l a d ù spolecenského zivota a d é j i n lze v y s v é t lit — v p r o t i k l a d u k B e n t l e y o v y m a b s t r a k t n é idealistickym a ahistorickym p r e m i s à m — m i m o jiné i d v a dalsi spolecenské jev y . Z jednoho lze cinit zàvéry o v é d o m i n a zàkladé m a t e r i à l n i c h p o d m i n e k lidského zivota, t e d y z m a t e r i à l n i h o spolecenského b y t i . To z n a m e n à , ze z à j m y clovéka j a k o soucàst spolecenského v é d o m i je t r e b a v y v o z o v a t z p o d m i n e k jeho m a t e r i à l n i h o spolecenského b y t i . „ Y y c h à z i se ze skutecné cinnych lidi a z jejich skutecného zivotniho procesu se t a k é v y k l à d à v y v o j ideologick y c h o d r a z ù a o z v u k ù t o h o t o zivotniho procesu." 3 2 T a k é B e n t l e y h o v o f i o torn, ze je t o „ t e c h n i q u e of i n d u s t r y " , k t e r à u r c u j e z à j m y clovéka a v niz lidé sleduji u r c i t é z à j m y ci j e j i m p r o s t f e d n i c t v i m urcité z à j m y realizuji. K t o m u je p r y t r e b a p r i h l é d n o u t p f i popisu j e d n à n i , protoze j e m u p r i p a d à rozhodujici uloha, nebo ti , , . . . v e vsech zpùsobech j a k délat véci, od nejjednodussi divosské v y r o b y n à s t r o j u az k n e j m o d e r 22

néjsim metodàm aplikované védy" 3 3 se prosazuji protiMady. A Bentley pokracuje: ,,Toto, i sàm produkt protikladnosti skupin je pro sociàlni strukturu tak dùlezity, ze opravnuje, aby se zde zacalo se zkoumànim protikladù skupin." 3 4 To znamenà, ze pro Bentleye jsou zpùsoby vyroby veci rozhòdujici pro kvalitativni urceni jednàni a tim pro ucel a cil cinnosti skupin, jakoz i v nich existujicich rozdilnych zàjmù. Aniz bychom zde chtéli podobnéji polemizovat se stanoviskem teorie skupin, protoze k polemice z marxisticko-leninskych pozic doslo jiz v jiné pràci, 3 5 musime prece jen vénovat vétsi pozornost tezi o „vyrobnim zpusobu", i kdyz ze zcela specifického hlediska. Bentley zdànlivé dosel, kdyz poukazoval na oblasti lidské cinnosti, k nove, védccké uvaze o spolecnosti, jez mu slouzila jako vychodisko pro jeho postoj. Skutecné by tomu tak bylo, kdyby vsechny formy vyroby véci konkretizoval a diferencoval v zàkladni oblasti spolecenské vyroby. To vsak neucinil. Dosàhl tak toho, ze sociàlni rozdily ve spolecnosti jsou prevedeny na protikladnost zàjmù. Tyto jsou kauzàlné spjaté s „technique of industry" a predstavuji ruzné druhy jednàni. Ale protoze jednàni je vzdy prohlasovàno za ,,predem dany fenomén", jsou tedy sociàlni rozdily dàny jiz pfedem. Jednotlivci, kteri pùsobi ve stejnych oblastech cinnosti, daji se pak zaradit do skupin, cimz Bentley mini, ze takto konecné objevil zàkladni strukturu takzvanych sociàlnich procesu. 36 Avsak spoji-li se zvlàstni zàjem se zvlàstni skupinou a vytvori-li se teoretickà konstrukce, nemàme stejné zàdnou zàruku, ze jsme pochopili skutecné objektivni, funkcni a strukturni podminky spolecenského pohybu a vyvoje. A pfinejmensim to se prihodilo Bentleyovi, neboi historické zkoumàni toho, co je a j a k à je spolecenskà vyroba, by ho privedlo k pfirozené nero vnosti vzniklé v dùsledku spolecenské délby pràce. U klasikù mùzeme cist: ,,Rozstépeni spolecnosti na tridu vykorisiujici a vykorisiovanou, vlàdnouci a potlacenou bylo nutnym dùsledkem drivéjsiho nepatrného rozvoje vyroby." 3 7 Dojit k poznàni, ze délba pràce je objektivnim zdrojem tridniho napéti se podari jen tehdy, pokud se nezùstane u statického pojeti „technique of industry", ale soucasné se sleduje vyvoj vlastnickych vztahù a vyrobnich prostredkù. Teprve tehdy je vysvétlitelné, ze muze 23

docházet mezi „velkymi lidskymi skupinami" k protikladum. Prícinou protikladû —• presnëji antagonistickych trídních rozporû — nejsou „vsechny zpùsoby, j a k dëlat veci", ale protiklady mezi vlastníky a nevlastnícími, mezi vykorisíovateli a vykorisíovanymi. „Svobodny a otrok, patricij a plebejec, baron a nevolník, cechovní mistr a tovarys, zkrátka utlacovatel a utlacovany stáli proti sobë ve stálém protikladû, vedli nepretrzity boj, tu skryty, tu otevreny, boj, ktery pokazdé koncil revolucnim pretvorením celé spolecnosti nebo spolecnym zánikem bojujících tríd." 3 8 K d y z se Bentley seznámil s pracemi klasikù, nemohl jako ideolog monopolni burzoazie jinak, nez vytáhnout do boje primo proti Marxovu ucení o trídách a trídním boji, coz ucinil v 22. kapitole své práce,,Process of Government". 3 9 Ackoli jinak nevynechává takrka zádnou moznost odvolávat se na práce, které podporují jeho teze 40 , zcela prehlízí práve ony francouzské historiky z období restaurace, kterí politické boje interpretovali jako boje trídní. Dokonce pomíjí i Ricarda, ktery ,,ciní konecnë vedóme vychodiskem svého bádáni protiklad trídních zájmú, mzdy a zisku, zisku a pozemkové renty, chápaje tento protiklad naivnë jako spolecensky prírodní zákon" 4 1 , ackoli lze jistë právem predpokládat, ze se s ním píi studiu politické ekonomie musei seznámit. Bentley byl toho názoru, ze obsahem sociálního pohybu je jednání samo a ze se tedy vsechny vlastnosti, pocity, ideje resi V jednání. Vsechny znaky spolecenského zivota kromë jednání samého jsou „impotent inferences from activity". Protoze vsak Bentley také pise, ze ,,skupina je sama jednáním", ze tedy existence skupin je opët zalozena na ,,fenoménu jednání", ktery existuje bez predpokladu 42 , je zrejmé, ze vzájemné spojení skupin mezi sebou nakonec spocívá v ,,navzájem spojeném" jednání. Z toho lze vyvodit, ze také zdánlive tak protikladné zájmy, které mezi sebou kolidují a jsou ve vzájemném vztahu, jsou nakonec prece jenom nad skupinami. 4 3 Dolozit problematicnost ci dokonce nepravdivost tëchto tezí nevyzaduje zádnych zvlástních dùkazû, jejich povaha se zcela jasnë ukáze, podíváme-li se na reálny procès zivota jedince. Marx a Engels z nëho, j a k známo, nevyvodili jako z primárního cinitele pouze vyrobní 24

procès, ale dale jej analyzovali. Ze zâvëru plynoucich pro vëdecké pojeti spolecnosti zde chceme jen vyzdvihnout, ze dëlba prâce neni spojena jen s nerovnym kvantitativnim, jakoz i kvalitativnim rozdëlenim prâce, ale také s nerovnym vztahem k produktùm prâce, tedy k vlastnictvi.,,Dëlba prâce a soukromé vlastnictvi jsou," jak napsali Marx a Engels, ,,ostatnë totozné vyrazy — v prvnim se vzhledem k cinnosti vyslovuje totéz, co se v druhém vyslovuje vzhledem k produktu cinnosti." 44 Na torn spocivâ i rozpor mezi zâjmy. Protiklad vytvoreny v tridni spolecnosti ve vztahu k cinnosti a jejimu produktu predstavuje v kapitalistické spolecnosti jeji zâkladni rozpor, rozpor mezi spolecenskou vyrobou a kapitalistickym privlastnovânim. Objev tohoto hlubokého spolecenského vztahu, z nëhoz vyplyvâ antagonismus tridnich zâjmù a tridni boj vedeny za jejich prosazeni, o'bchâzi Bentley s pomoci rozlisujici teze „technique of industry". Neukazuje v zâdném ohledu skutecny spolecensky vyrobni zpûsob, ale kvalitativnë nerozliseny pluralismus oblasti jednâni. Proto neni obtizné odpovëdët na otâzku, proë Bentley takto postupuje. Yùbec mu nejde o objeveni zâkonitosti kapitalistického vyrobniho zpùsobu, aby molil odtud vysvëtlovat politické rozpory. Jako ideolog své tridy sleduje ,,vëdecké" ambice pouze potud, pokud mohou slouzit zâjmûm vlâdnouci monopolni burzoazie. Objev historického charakteru vyrobnicli procesù, ktery vyplyvâ z poznâni zâkonitého rozvoje vyrobnich sil a ktery vede zâkonitë k prekonâni tohoto spolecenského râdu, je v diametrâlnim protikladu k zâjmûm burzoazie, usilujici o zachovâni stâvajicich vztahû moci a panstvi. To mâ, jak jestë uvidime, dalsi dusledky pro ideologicko-teoretickou koncepci Bentleye a pro analogické koncepce v burzoazni politické sociologii. II Sem patri okruh problému, v nëmz jde — na rozdil od nâzorù o tzv. funkcionâlnich zâkladech sociâlniho procesu, jimiz jsme se zabyvali vyse —• o takzvané strukturâlni zâklady tëchto problému. Zde je mozno nalézt analogické nâzory, zvlâstë v tzv.

teoretické i n t e r p r e t a c i spolecenskych skupin. 4 5 „ S k u p i n a " j e obecné c h à p a n a p r i m o j a k o z ä k l a d n i p r v e k t z v . socialniho procesu. J e p o v a z o v ä n a za nejnizsi a j e d i n o u socialni j e d n o t k u . I n d i v i d u u m se v ni rozpousti nebo j a k o s u b j e k t e x i s t u j e pouze prostrednictvim skupiny. T a k to rikä Bentley na jednom miste, kde p o j e d n ä v ä o moznostech, j a k d o s a h o v a t socialnich u c i n k ù : , , . . . t h e forces a n d pressures at w o r k are great masses, groups of m a n " ; a v e s t e j n é m smyslu h o v o r i o v z t a h u s k u p i n y a indiv i d u a : , , I n all t h i s we h a v e n o t h i n g b u t group processes, first, l a s t , and.all t h e t i m e . " 4 6 T a k e P a r s o n s vidi v existenci s k u p i n y zäkladni p f e d p o k l a d pro j e d n o t l i v c e . Ve skupiné se i n d i v i d u u m p r y mùze lisit od a n o n y m n i m a s y , u r c o v a t své p o s t a v e n i ve spolecnosti a d o s t a t se n a m i s t o , k t e r é chtèlo z a u j m o u t . Ye skupiné jednotlivec mùze p é s t o v a t své politické eile, z i s k à v a t pro n é jiné cleny s k u p i n y a t a k silou s k u p i n y d o s a h n o u t jejich realizace. 4 7 D a h r e n d o r f o v o stanovisko se lisi j e n n e p o d s t a t n é . P r o ného p r e d s t a v u j e , , n e r o v n o s t " mezi lidmi s t r u k t u r ä l n i zäk l a d n u spolecnosti. To v s a k neni pro ného jesté d o s t a c u j i c i m d u v o d e m k t o m u , a b y hovoril o , , s k u p i n ä c h " . O t ä z k o u , k t e r o u zde u v e d e m e , v y t v a r i si D a h r e n d o r f metodické v y c h o d i s k o pro v y k l a d p r o b l é m u . P i s e : ,,Jestlize se vsichni lidé n a r o d i l i svob o d n i a se s t e j n y m i p r ä v y , j a k je p a k mozné v y s v é t l i t , ze j e d n i jsou b o h a t i , d r u z i chudi, j e d n i vazeni, druzi z ù s t à v a j i bez pov s i m n u t i , j e d n i jsou m o c n i a d r u z i jsou j i m p o d f i z e n i ? " 4 8 T u t o o t ä z k u p o v a z u j e D a h r e n d o r f za vyresitelnou, k d y z c h a p e nerovnost j a k o , , n u t n o u z ä k l a d n i soueäst s t r u k t u r y lidské spolecnosti", k t e r o u „ m a r n e p r i j i m a t j a k o d a n o u " . 4 9 T a t o ü v a h a n e p o s t r à d à j i s t é logiky, jestlize se o b s a h p o j m u sociälni n e r o v n o s t i p r e d e m znivelizuje a v y j a d f u j e p a k zcela obecné rozdilnost mezi l i d m i , , j a k o t a k o v y m i " . T a t o n a i v i t a v s a k jiz p r e d vice nez 450 r o k y zmizela z v é d o m i lidi, k t e r i mèli j a s n y r o z u m a k t e r i p r o t i apologetice a demagogii f e u d ä l n i c h v z t a h ü v y s t u p o v a l i s t e n k r ä t revolucni o t ä z k o u : , , K d y z A d a m sii a E v a predla, k d e t e d y byla t e h d y s l e c h t a ? " A n e m é l t a k o v y D a h r e n d o r f za soucasnych socialnich p r o t i k l a d u t a k é moznost polozit si t a k o v o u o t ä z k u , k d y b y v y c h ä z e l z m a t e r i à l n i c h v y r o b n i c h v z t a h u v kapitalistické spolecnosti, ze z à k l a d n i h o rozp o r u mezi p r a c i a k a p i t ä l e m ? On v s a k pise: , , Z à m e c n i k a sou26

s t r u z n í k , ministr a vysoce p o s t a v e n y úfediwk, spíse umélecky a spíse t e c h n i c k y t a l e n t o v a n é díte, n a d a n y a n e n a d a n y clovék, t o vse jsou rozdílné dvojice. A v s a k je t r e b a t y t o v s k u t k u nerovn é n e r o v n o s t i rozlisovat predevsím ze dvou hledisek. J e d n o se d o t y k á rozlisování onéch nerovnosti, k t e r é se v z t a h u j í k píiroz e n y m v l o h á m j e d n o t l i v c e , zatímco d r u h é hledisko u r c u j e jeho sociální p o s t a v e n í ; d r u h é hledisko v y z a d u j e rozlisení vsech d r u h u n e r o v n o s t i . . . , od n e r o v n o s t i , h o d n o s t í , n a nichz j e zalozena stupnice vyssího nebo nizsího p o s t a v e n í . " 5 0 S a m o t n o u existencí , , r o z d í l u " mezi zámecníkem a m i n i s t r e m se n á m ovsem nezdá b y t vyssí nebo nizsí p o s t a v e n í j e s t é o d ú v o d n é n é . S l e d u j m e v s a k j e h o v y r o k y dále: , , P r i k o m b i n a c i obou aspekt ú v z n i k a j í c t y í i f o r m y n e r o v n o s t i . . . : totiz v z h l e d e m k j e d n o t livci. 1. Prirozená rozmanitost v z h l e d u , c h a r a k t e r u , z á j m ú , stejné j a k o 2. pfirozené rozdilná hodnota inteligence, t a l e n t u a s í l y . . . ; 3. sociální diferencování zásadné stejné h o d n o c e n y c h p o s t a v e n í a 4. sociální vrstvení podle v á z n o s t i a b o h a t s t v í j a k o v y j á d í e n í sociálního s t a t u s u . " 5 1 Je-li ,,kombinace rozdílnych n e r o v n o s t i " v r á c e n a zpét k sociálné e k o n o m i c k é m u j á d r u , ultazuje zcela z r e j m é svou grot e s k n í p o d o b u . , , J e d n o j e v s a k jasné. P í í r o d a n e p r o d u k u j e n a j e d n é s t r a n é majitele penéz a zbozí a n a d r u h é s t r a n e m a j i t e l e p o u h é p r a c o v n í síly. T e n t o v z t a h není v y t v o í e n p r í r o d o u s a m o u , ani t o není spolecensky v z t a h , k t e r y b y byl v l a s t n í vsem historick y m obdobím. J e z r e j m é s á m vysledkem predcházejícího historického v y v o j e , p r o d u k t e m m n o h a ekonomickych p f e v r a t ü , zániku celé í a d y díívéjsích f o r m a c i spolecenské v y r o b y . " 5 2 Od absolventa L o n d o n School of Economics b y c h o m mohli o c e k á v a t , ze pri vsech s v y c h ú v a h á c h o sociálním diferencování a v y t v á r e n í v r s t e v n e p u s t í t y t o základy ze zfetele. Sledujeme-li dále D a h r e n d o r f o v y m y s l e n k y v jeho práci ,,Cesty z u t o p i e " ( P f a d e aus Utopia), p a k n a r a z í m e , podobné j a k o v jinych jeho spisech, n a t v r z e n í , ze ,,peníze a p r e s t i z " v z n i k a j í ze sociální diferenciace a v y t v á r e n í v r s t e v — jsou ,,ve v z á j e m n é m v z t a h u " ; ze v s a k o t e t o , , ú s t í e d n í technické otázce v y z k u m u vrst e v " nemüze b y t receno vice, nez ze „ z u s t á v á zcela nerozhodnuta".53 27

Marx ve své polemice s Proudhonem poukázal práve na to, ze penízc nejsou néjaká véc urcitého druhu, ,,ale spolecensky v z t a h " ; „vztah penéz je vyrobním vztahem jako kazdy jiny ekonomicky vztah" 5 4 . J a k o „ztélesnéní bohatství jako takovéh o " jsou ,,novym prostredkem k ovládání vyrobce a jeho vyroby nevyrobcem", konstatuje Engels, a tím v ekonomickych vztazích zdurazñuje základní úlohu penéz jako sménného prostredku. 5 5 Jejich ,,první funkce" spocívá v tom, ze jejich hodnota ,,predstavuje hodnoty zbozí jako stejnojmenné veliciny, kvalitativné stejné a kvantitativné porovnatelné. Funguje tak jako vseobecná mira h o d n o t . . . " 5 6 ,,Základní technická otázka vyzkumu vrstev", ,,která zústává zcela nerozhodnuta", slibuje, jak by se vyjádíil Marx, ze bude ,,pravym rájem prirozenych práv clovéka". A Marx ironicky pokracuje: ,,Zde vládne jediné svoboda, rovnost, vlastnictví..." A dodává: ,,a Bentham", címz miri na jeho utilitarismus. My mùzeme dodat: ,,a Dahrendorf". Na néj se hodí slova, jimiz Marx dále pokracuje: ,,Neboí kupec a prodavac zbozí, napr. pracovní síly, se ridi jen svou svobodnou vúlí. Uzavírají smlouvu (Dahrendorf by rekl — stojí v konfliktu — B.P.L.) jako svobodné, právnicky rovnoprávné osoby. Smlouva je konecny vysledek, v némz jejich vùle nacházejí spolecny právní vyraz. Rovnost! Nebo£ vstupují ve vzájemny vztah jen jako majitelé zbozí a sméñují ekvivalent za ekvivalent. Vlastnictví! Neboí kazdy nakládá jen s tím, co mu patri." 5 7 Objasnéní sociálního diferencování a vytváíení vrstev nemùze tedy zacít u jednotlivé lidské bytosti, u jednotlivce, ale musí zacít u spolecenskych vztahú, do kterych jsou lidé objektivné nuceni vstupovat ve vyrobním procesu. Neboí zde spocívají pííciny nerovnosti, kterou vytváíejí koupé a prodej pracovní síly. A sménné vztahy tohoto druhu, typické pro kapitalistickou spolecnost, vyvolávají zase základní rozpor kapitalistického spolecenského rádu v tom, zda vlastníme nebo nevlastníme vyrobní prostredky, na nichz spocívá rozpor mezi spolecenskou vyrobou a soukromym privlastñováním. Yyjdeme-li z tohoto základu, není jiz mozné klást otázku nerovnosti abstraktné, j a k to ciní Dahrendorf, ale je nutné ptát se historicky konkrétné a ve vztahu k sociálné ekonomické základné ma28

teriálních spolecenskych vztahù. To pak ovsem nutné vede úvahy smérem, ktery je jiz pro vsechny burzoazní ekonomy a sociology neprijatelny. Neboi Marxovy názory n a kapitalistickou ekonomiku ji charakterizují jako historicky jev, , , a t o nejenom smérem do minulosti, jako to v nejlepsím píípade chápala klasická ekonomie, ale t a k é v pohledu kupredu, nejenom se zfetelem na minulost naturálního hospodárství, ale zvlásté se zfetelem na socialistickou budoucnost. T a j e m s t v í Marxova ucení o hodnotácli, jeho analyza penéz, jeho teorie kapitálu a tím celého ekonomického systému spocívá v odhalení pomíjejícnosti a zhroucení kapitalistického hospodárství, tedy, a to je jenom druhá stránka téhoz, v poznání socialismu jako konecného eñe. Právé a jenom proto, ze Marx od samého zacátku chápal a díval se na kapitalistickou spolecnost jako socialista, to znamená z historického hlediska, mohl rozlustit její tajemství, protoze socialistické stanovisko ucinil vychozím bodem védecké analyzy burzoazní spolecnosti, mohl naopak polozit védecké základy socialismu." 5 8 S tímto , , t a j e m s t v í m " Marxova ucení mají proto ideologové monopolního kapitálu, napííklad jeden z nich — p a n Dahrendorf, skutecné hodné práce. J d e jim o to, aby zastíeli skutecné sociálné ekonomické souvislosti a popíeli píechodnost kapitalistického spolecenského í á d u . Proto jejich ahistorické konstrukce. Kdyz se takovym zpusobem nejdííve popre ekonomická základna a její vyznam pro nutnost proletáfského tíídního boje, pak uz zbyvá jenom krok k tezi o tom, ze se proletariát zríká politického boje a ohlasuje své smírení s burzoazním liberalismem. Co psala Rosa Luxemburgová píed vice nez 70 lety o Bernsteinové revizionismu, to piati také jesté dnes pro Dahrendorfa: ,,Délnická trida je pro néj nejenom politicky a duchovné pouhym davem, ale také masou ekonomicky roztrísténych individui. A také burzoazie není podle ného politicky spojena vnitrními ekonomicky mi zájmy, ale pouze vnéjsím tlakem a£ uz shora, nebo zdola... Zbyvá uz j e n . . . objevit alespoñ zhruba a vcelku to, co trvá." 5 9 To t v o í í jádro Dahrendorfova zpúsobu, j a k stírat trídní protiklady: Vyhlasuje, ze emancipace délnické t í í d y je zbytecná, 29

vyhlasuje smifeni „nerovnych nerovnosti", svazek mezi ,,ministrem a zàmecnikem". Pokud se vsak reàlnà spolecnost sklàdà z antagonistickych, proti sobé stojicich trid, které maji diametràlné protichùdné zàjmy, snahy a nàzory, je konstrukce zàkladni vseobecné rovnosti pouhou utopii. Dialektickomaterialistické pojeti skutecnosti vede k zàvéru, ze ,,predstava rovnosti je j a k v burzoazni, tak v proletàrské forme sama déjinnym produktem, k jejimu vzniku byly nutné urcité dèjinné poméry" 6 0 . Avsak pfijmout dnes takovy pozadavek rovnosti, vysloveny prislusnikem burzoazie, nepredstavuje uskutecnéni ,,cesty z utopie", ale cestu do „utopie", a znamenà ideologickou integraci délnické tridy do stàtné monopolistickych vztahù a pohfbeni revolucniho védomi. Revolucni védomi, jehoz védeckou zàkladnou je marxismusleninismus, je schopno klàst ucinny odpor pokusùm, j a k v tichosti a zastrené smirit délnickou tridu s logikou zàkona zisku. Teprve z pochopeni historického poslàni délnické tridy je mozno poznat problematiku sociàlni rovnosti v jejich celospolecenskych vztazich. Spocivaji v tom, ze je nutné, ,,aby se z oné spolecné vlastnosti clovécenstvi, z oné rovnosti lidi jako l i d i . . . vyvodil zàvér o rovnopràvnosti ve state a spolecnosti" 6 1 . K tonni vytvàfi pfedpoklady nastoleni moci délnické tridy a zména ekonomickych vztahù na zàkladè spolecenského vlastnictvi vyrobnich prostredku, o cemz svédci uspésny rozvoj socialistickych zemi. Marx odbalil materiàlni priciny sociàlni nerovnosti tim, ze je vyvodil z ekonomickych vztahù. Lenin, kdyz vychàzel z Marxovy analyzy kapitalistickych vyrobnich a reprodukcnich podminek, mohl kritéria sociàlni struktury tridni spolecnosti, kterà zaujimaji ustredni postaveni v marxisticko-leninském uceni o tridàch a tridnim boji, rozpracovat dàle. Pise: ,,Tfidy jsou velké skupiny lidi, které se navzàjem lisi svym mistem v historicky urcitém systému spolecenské vyroby, svym vztahem (vétsinou zajisténym a vytcenym v zàkonech) k vyrobnim prostredkum, svou ulohou ve spolecenské organizaci pràce, a tudiz zpusoby nabyvàni a velikosti onoho dilu spolecenského bohatstvi, jimz disponuji. Tridy, to jsou takové skupiny lidi, z nichz jedna si mùze privlastnovat pràci druhé, nebot zauji30

m ä rozdilné misto v urcité soustavé spolecenského h o s p o d a r stvi."62 M a r x o v a ekonomicka teorie a marxisticko-leninské uceni o t r i d a c h a t f i d n i m b o j i n e o d k r y v a j i t a k pouze h m o t n é p r i c i n y existence t f i d a nepopisuji pouze p o d s t a t u socialni t r i d n i s t r u k t u r y , ale o d h a l u j i soucasné jeji historicky p r o m é n l i v y Charakt e r . D o k a z u j i , ze ,,existence trid j e s p j a t a pouze s urcitymi historickymi fàzemi vyvoje vyroby; ze t i i d n i b o j vede n u t n é k diktatufe proletariàtu; ze t a t o d i k t a t u r a je s a m a jen p r e c h o d e m ke zruseni vsech trid a k beztridni spolecnosti"63. Engels z t é t o souvislosti a z historické p o d m i n é n o s t i burzoazn i h o p o z a d a v k u r o v n o s t i v y v o z u j e m y s l e n k u , ze t e n t o p o z a d a v e k b y l d o p r o v ä z e n p r o l e t ä r s k y m i p o z a d a v k y r o v n o s t i a ze od o k a m z i k u , , , k d y je v y t y c e n burzoazni p o z a d a v e k o'dstranéni t r i d n i c h vysad, o b j e v u j e se vedle ného p r o l e t a r s k y p o z a d a v e k o d s t r a n é n i trid samychii6i. S k u t e c n y obsah prolelarského poz a d a v k u r o v n o s t i spocivä v o d s t r a n é n i t r i d a t i m v p r e k o n a n i pfedpokladù. j e j i c h existence zrusenim zakladniho r o z p o r u kap i t a l i s m u , o d s t r a n é n i m soukromého v l a s t n i c t v i v y r o b n i c h pros t r e d k ù . Obménime-li Engelsova slova, m ù z e m e rici, ze k a z d y p o z a d a v e k r o v n o s t i v burzoazni spolecnosti, k t e r y se o n i opira n e b o z n i v y c h a z i , vede n u t n é k iluzi nebo a b s u r d i t é , coz v i d i m e n a D a h r e n d o r f o v i a spol. T o t o vse je pro t a k ,,hluboké znalce M a r x e " , j a k o jsou B e n t l e y , P a r s o n s a D a h r e n d o r f , d o s t a t e c n o u p o h n u t k o u , a b y presné upozornili n a t o , co p r e d s t a v u j e j a d r o marxisticko-leninskéh o uceni o t f i d à c h a t f i d n i m boji, t o t i z vlastnické v z t a h y . K d y z odhlédneme od toho, ze se n e j e d n ä o vlastnické v z t a h y v ù b e c , ale o v l a s t n i c t v i v y r o b n i c h p r o s t r e d k ù , ze n e j d e o m a j e t e k j a k o t a k o v y , ale o soukromé v l a s t n i c t v i nebo jeho monopolistické f o r m y , ze nejde o n é j a k y s t a t e k a m a j e t e k , ale o k a p i t a l a zisk — odhlédneme-li od toho vseho, p a k je inozno n a p s a t : ,,Dnes v i m e . . . , ze o d s t r a n é n i v l a s t n i c t v i pouze p o s t a v i n o v e t r i d y n a misto s t a r y c h . . ," 6 5 A t a k se D a h r e n d o r f se z à m é r e m zdiskreditovat védecké p o s t a v e n i t r i d n i c h v z t a h ù ocita n a ü r o v n i v u l g a r n é sociologického , , z d ù v o d n o v à n i " . C h y b a M a r x o v a pojeti p r y spocivä v t o m , ze t r i d y urcil n a zakladé v l a s t n i c k y c h v z t a h ù v e v y r o b é . Mnohem spis p r y 31

jde o to, p r i j m o u t j a k o „ z à k l a d n i sociàlni s k u t e c n o s t " rozdéleni spolecnosti n a „ n a h o r e " a ,,dole", ,,na t y , k t e f i z existujiciho p o m é r u tézi, protoze j s o u u k o r m i d l a , a n a t y , k t e r i jsou zàvisli, a v s a k n e m o h o u nic z m é n i t " 6 6 . „ R o z d e l e n i " n a v l a s t n i k y a nevlastnici p r y j e nezàvislé n a vlastnickych vztazich a neni s nimi v zàdném pripadé totozné. P r o t o p r y , , n e r o v n o s t " , o niz hovori, neni v e spolecnosti ,,dom i n a n t n i m k o n f l i k t e m " , ale je j i m konflikt mezi t e m i , k t e r i jsou , , n a h o r e " , a t e m i , k t e r i jsou ,,dole". D o k l a d e m m a b y t v l à d n i moc p f e d s t a v o v a n à labouristickou v l à d o u , v niz se prave o c i t a j i vlastnici a podnikatelé ,,dole", protoze ,,se j i m nedostalo moznosti u r c o v a t s v u j osud, a byli t a k v y s t a v e n i zàvazn é m u r o z h o d o v à n i j i n y c h s k u p i n " . V l a s t n i c t v i a v l à d a nejsou tedy v zàdném kauzàlnim vztahu.67 0 Dahrendorfovi je znàmo, ze ceti M a r x e ; ale o t o m , zda ho skutecné pochopil, j e p r i n e j mensim mozné p o c h y b o v a t . N a p r o t i t o m u s v a t y J a n Chrysostom u s , k t e r y zil p ù l d r u h é h o tisice let p r e d M a r x e m , u k à z a l ve své dobé vice originality nez D a h r e n d o r f v nasi, protoze jiz t e h d y p o v a z o v a l s o u k r o m é v l a s t n i c t v i za zdroj n e s p r a v e d l n o s t i a zlocinu. 6 8 J i n a k nez D a h r e n d o r f se s v y m i k a s p a r i n a m i o ,,ner o v n y c h n e r o v n o s t e c h " p o s t i h u j e Chrysostomus alespon projev y a n t a g o n i s t i c k y c h t r i d n i c h v z t a h ù , k d y z pise: , , . . . k d y b y nebylo délnikù, a r c h i t e k t ù , t e s a f u . . . , k d y b y nebyli s e d l à c i . . . , v u b e c zàdni lidé p r a c u j i c i r u k a m a , k t e r y z b o h à c ù b y byl ochot e n v y k o n à v a t t a k o v à p o t u p n à a n e p r i j e m n à p o v o l a n i . . . ?" 6 9 S à m Bentley, k t e r y mei d o s t a t e k d u v o d ù , a b y s t r i k t n é popiral existenci stale tizeji doléhajicich t r i d n i c h p r o t i k l a d ù své doby, nesméle p f i z n à v à , ze e x i s t u j i , , r e p r e z e n t a t i v n i s k u p i n y nebo o r g à n y " se z v l à s t n i m i vedoucimi f u n k c e m i , k t e r é jsou z a m é r e n y p r o t i ,,nize p o s t a v e n y m s k u p i n à m o b y v a t e l s t v a " . 7 0 ,,Ustredni technickà otàzka vyzkumu vrstev" musi ,,zustat zcela n e r o z h o d n u t a " , nevezmou-li se jiz od samého p o c à t k u v u v a h u k o n k r é t n i spolecenské j e v y , odmitne-li se d i s k u t o v a t o r e à l n y c h t r i d n i c h protikladech, a b y se zase b u h v i pokolikàté ,,dokàzalo", ze „ p r i m i t i v n i systém dvou t r i d j e p r e k o n à n " 7 1 a t i m ze je t e d y m a r x i s t i c k à teorie t f i d n i h o b o j e v y v r à c e n a . T v à r i v t v à r m n o z s t v i praci, k t e r é n a p s a l i s a m i burzoazni sociàlni védci, praci, jez se z a b y v a j i souvislostmi ekonomické 32

moci monopolù a jejich politického panstvi, dostàvaji se podobnà krizàckà tazeni proti marxismu-leninismu do otevfeného rozporu se sociàlné ekonomickou a sociàlnè politickou skutecnosti kapitalismu. 7 2 Nepovazujeme zde za nutné opakovat takové zàkladni pravdy, jako je nepopiratelnost vztahu ekonomie a politiky, protoze spolecenskà skutecnost sartia takové neudrzitelné nàzory jako presvédcivy svédek odmità. Chceme spise sledovat, jakym zpùsobem je v burzoazni politické sociologii tato cast pfedstav o spolecnosti dopliiovàna jinymi premisami a jak se ma stàt „nàzorem cele spolecnosti". Ili Za prvé zùstàvà otevrena otàzka: co zarucuje ve spolecnosti, v niz skupiny ,,stoji proti sobé, trvale na sebe vykonàvaji tlak a kdy k vyvoji dochàzi v dùsledku jejich vzàjemného pùsobeni" 7 3 , jeji trvàni, jeji ,,rovnovàhu", nebo jinak receno: j a k mùze navzdory ,,skutecnosti", -,,ze spolecnosti bez konfliktu neexistuji" 7 4 , existovat vùbec spolecnost jako sociàlni organizace? Aby zàstupci burzoazni politické sociologie na to mohli odpovédét, vraceji se zpét k zàkladnim myslenkàm klasického burzoazniho nàrodohospodàrstvi, zvlàsté k takovym, které slouzily jako teoretické zdroje neoliberalismu. 75 Zde vypracované predstavy o pùsobeni principù ,,ràdu", které jsou zàkladem spolecnosti a které ji udrzuji, splyvaji se zàkladnimi myslenkami o sociàlnim jednàni a skupinàch a vytvàfeji tak obraz spolecnosti. Ten se shoduje zejména s postulàtem rovnovàhy, na niz je pry zalozena stabilita spolecnosti. ,,Stabilita" a ,,rovnovàha" jsou pritom sémanticky chàpàny jako ekvivalenty. Nàvaznost ci nàvrat k nàrodohospodàrstvi jde tak daleko, ze u téchto autorù je misto, kde se uskutecnuje ,,rovnovàha" vsech ,,skupin" eventuàlné „zàstupcu z à j m ù " („partnerù smèny"), totozné s nàrodohospodàfskou interpretaci tzv. trhu jako stabilizacniho faktoru. Trh neni chàpàn pouze jako hnaci sila hospodàrského zivota, ale jako ,,svobodny t r h " , ktery soucasné ztélesnuje spolecensky princip ràdu. Jeho ,,pravidla h r y " jsou garantovàna za pomoci stàtu, takze v zàsadé si je kazdy pfi 33

koupi a prodeji roven. Soucasnë se pozaduje ,,uplnâ, svobodnâ konkurence". Tyto prvky ztëlesnuji ,,soudrznost'^ spolecnosti jako tzv. systému. Také Bentley vidi jednotici svazek konkurencnich skupin, které stoji trvale proti sobë, jako takovou moznost, kdyz vystupuje s nâzorem, ze musi dojit k ,,vyrovnâni zâjmû". Pïitom vsak sâm prohlasuje: nejsou to skupiny, mezi nimiz dochâzi k harmonii, nebo protikladnost zâjmù, kterâ mizi, ale jsou to prvky „potenciâlniho jednâni", které se vyrovnâvaji. 7 6 Proto také nemûze vzniknout zâdny reâlnë existujici sociâlni celek, neboi podle principiâlnë stejného postaveni skupin mezi sebou a jejich v podstatë stejné protikladnosti zâjmù nemûze nabidnout nie, co by byl schopen v obeeném smyslu reprezentovat. Protikladné zâjmy skupin vytvâfeji ,,systém skupin", ktery sestâvâ z antagonistickych, stejnë usporâdanych skupin, spjatych pouze vlastnimi zâjmy, avsak vzâjemnë se podminujicich, které si Bentley predstavuje jako pouhy,,complex of the groups that compose i t " 7 7 . J e to tedy ,,the composite", co ma vytvâret protipól konlliktnich vztahù skupin- a toho, co Bentley blize oznacuje jako „adjustment of interests". Aby ozrejmil celkovou situaci, pise: ,,Rovnovaha tlaku skupin vytvâfi existujici stav spolecnosti"; tlak („pressure") ,,zahrnuje vsechny formy vlivu jedné skupiny na d r u h o u . . . " ; aby z tohoto tvrzeni mohl vyvodit postulât ,,tridnë indiferentniho vykonu moci", tvrdi dale, ze rozdily ve vlâdnich systémech nejsou ani fundamentâlni povahy, ani netkvi v samych principech, ale ze jde o pouhé rozdily v technice pusobeni skupinovych zâjmù; (vlâdni systémy — B.P.L.) vdëci za svou existenci potrebâm skupin, a v souhlase s potrebami skupin mohou byt mënëny — ve smëru absolutni ,,rovnovâhy". 7 8 Tim byl pojmenovân spojovaci clânek ,,sociâlniho systému". Opiraje se o koncepci smëny burzoazniho nârodohospodârstvi a o jeho pojeti trzniho modelu, pise Bentley o ,,rizeni" ,,smëny" zâjmù, o ,,the balance of interests" (rovnovâze zâjmù). Analogie mezi pojetim spolecnosti v nârodohospodârstvi, jez vychâzi z ekonomické struktury a funkei tzv. trhu, mista smëny zbozi a penëz, a mezi nâzory Bentleye, ktery se pokousi spojit absolutni konkurenci skupin s rovnocennym usporâ34

dânim skupin j a k o ,,partnerû smëny disponujicich s t e j n y m i prâv y " , j e ocividnâ. B e n t l e y o v a predstava râdu m a d v a aspekty. Dalo b y se t a k é f i c i , ze jednou j e skupina determino v a n a j a k o strukturni jednota, kterâ j e funkcnë zamërena na z â j m y t a k , ze j i ve stabilni oblasti v jednâni v sociâlnim systému pripadâ trvalé.postaveni odpovidajici j e j i m specifickym z â j m û m a tudiz i zpùsobùm jednâni. J i n d y je predstava râdu zalozena na torn, ze skupiny jsou na sebe v z â j e m n ë odkâzâny a t a k reseni j e j i c h konfliktu zahrnuje natrvalo prijeti tohoto n a v z â j e m podminëného b y t i . Jsou to t e d y koneckoncù p r e d s t a v y râdu, které v y j a d f u j i ony sociâlni j e v y , j e z udajnë udrzuji sociâlni system v rovnovâzie. Jestlizè si B e n t l e y t a k r k a v y h r a d n ë vsimâ v z â j e m n y c h ekon o m i c k y c h v z t a h ù , aby zdùvodnil své pojeti souvislosti, p a k t a k cini se z r e j m y m zâmërem upozornit na prâvë zminënou kalkulaci skupin o zisku a ztrâtë, tzn. se zretelem na usili skupin realizovat své eile. R o v n ë z Parsons interpretuje t y t o v z t a h y j a k o zâkladni podm i n k y sociâlni stability. Rozsiruje v s a k oblast j e j i c h platnosti t a k o v y m zpusobem, ze je interpretuje zcela j a k o p o d m i n k y sociâlni r o v n o v â h y . Jeho koncept statiche analyzy j e zâkladnim zdûvodnënim trvalého b y t i , , s y s t é m u " j a k o celku, t z n . jeho statiky. 7 9 Pro t z v . vnitrni v z t a h y to p a k znamenâ, ze strukturâlni dané skutecnosti mezi , , s y s t é m o v y m i p r v k y " (jednajicimi) jsou d â n y p e v n y m i v z t a h y kooperace, jsou neotresitelnë z a k o t v e n y ve , , s t a t u s u " a „ r o l i c h " . A jelikoz i pro Parsonse j e sociâlni celek myslitelny jen t e h d y , k d y z jednajici v s t u p u j i do v z â j e m n y c h v z t a h û , je nucen doplnit „ s y s t é m strukturâlnich danosti" principem, k t e r y v y t v â r i pro „ v n i t r n i stretâni p r v k ù " zâkladnu a pobidku. Proto se Parsons vraci ke c t y r e m zâkladnim podminkâm systému a prisuzuje j i m urcité v z â j e m n é v z t a h y . Pro „ p a t t e r n m a i n t e n a n c e " (râd vzorû chovâni) jsou to v z t a h y rodinné. Pro „ g o a l a t t a i n m e n t " (urceni cile systému râdu) jsou to politické v z t a h y , institucionalizované predevsim stâtem. Pro „ s y s t e m integration" (integracni systém) j d e o orientaci jednâni na kulturni normy a sociâlni hodnoty; a konecnë u adaptation (predpoklady minimâlniho uspokojovâni jednajiciho) 35

jde o sménné vztahy. 80 Jak máme témto posledním vztahúm v Parsonsové pojetí rozumét? Jejich smysl se vyjeví pouze z úlohy, jakou mají ve vztahu ke tfem ostatním vzájemnym vztahúm, protoze tyto vystupují ve svém celku jako model vzájemného vztahu. Abychom celou vec vyjasnili, vrat'me se k Deutschovi, ktery jasné charakterizuje podstatu tohoto obecného modelu. Pise: ,,Mezi témito funkcními dílcími systémy, které si nejlépe píedstavíme jako ctyíi rohy ctverce, muze probíhat pouze sest hlavních proudú vzájemnych ménících se vztahu, které do jisté míry spojují ctyíi dílcí systémy podél ctyí stran a obou úhlopfícek ctverce. V nejjednodussím píípadé je mozno poznat, jakym asi zpüsobem domácnosti zásobují hospodáíství pracovními silami a za to dostávají spotíební zbozí; jedná se tedy o proces transakcí, kdy je zbozí sménováno za poskytované sluzby." 81 Yztah zbozí a poskytovanych sluzeb je pry zalozen na torn, ze „clenové domácnosti nyní vyméñují svou pracovní silu za mzdu vyplácenou ve zvonivych mincích, tuto mzdu okamzité nebo po jistém zdrzení proméñují za potfebné vydaje a dostávají za ni zbozí. Y kazdém sméru se zde tedy uskutecñují dva proudy transakcí: jeden v podobé fyzickych predmétú nebo sluzeb, druhy ve vseobecné platné flexibilní formé platidla." — ,,Domácnosti poskytují hospodáíství nejdííve k dispozici svou pracovní sílu a poté svou kupní sílu; hospodáíství dává nejdííve domácnostem pracovní mzdu, pak zbozí."82 Abychom mohli dúsledné objasnit jiz tak dost komplikované konstrukce, nebudeme zatím o této ,,brilantní" formé popisu trzního modelu, jak jej pouzívá burzoazní politická ekonomie a také Parsons, diskutovat a necháme stranou zpúsob, jak jsou v tomto modelu objasnény kapitalistické vykoíisíovatelské vztahy. Yyslechnéme na tomto misté kriticky hlas jednoho burzoazního autora: ,,To, jak pokíivené vyhlízí takto pouzívany obraz rovnováhy, není jiz tíeba komentovat," pise Messelken, kdyz podrobil chyby a omezenost trzního modelu pouzívaného burzoazní politickou ekonomií kritice z pozic Marxova pojetí hodnoty. Konstatuje: ,,Jedinym odpovídajícím obrazem postavení monopolü a zisku z ného plynoucích je obraz nerovnováhy." 83 Strucnou charakteristikou ,,transakcních proudú" jsme ote36

vreli cestu vlastnim vnitrnim vztahum struktury „systému" za pomoci statickc analyzy. Je to system ràdu, interpretovany jako konstantni transakce (vstupovàni do vztahu) jednajicich, ktery burzoazni politickà ekonomie objasnuje v podstaté jako stav rovnovàhy za pomoci statického modelu trhu. Na torn se take zaklàdà systému prirceny autarkni charakter „systému" v analogii k pfedpoklàdané uzavrenosti nàrodniho trhu. 84 V tomto smyslu pise Parsons: ,,A society is a type of social system, in any universe of social system, which attains the highest level of selfsufficiency as a system in relation to its environment.' ' 85 Kdyz se nyni spoji funkcni podminky, jimiz ma byt stav ,,systému" udrzovàn v rovnovàze a jimiz je jednàni ve vztahu k systému charakterizovàno, se zàkladni strukturàlni podminkou ràdu ci statikou ,,systému", pak dostaneme pro Parsonsùv model spolecnosti celkem pet hlavnich znaku: „1. Spolecnost je velkym stabilnim samostatnym systémem sociàlniho jednàni; 2. primàrni prvky, jejichz pomoci je mozné spolecnost analyzovat, jsou role a status; 3. funkcnimi predpoklady spolecnosti sociàlnich systému a kultury jsou ony minimalni pozadavky na jednotlivce, bez jejichz splneni nemuze spolecnost existovat; 4. instituce jsou prvky velkého rozsahu, které vznikaji z integrace a standardizace statusovych roli; 5. kolektivita se vytvari kolem ustrednich instituci jako stfedu."8« Protoze vcelku se toto pojeti spolecnosti pri zduvodnovani sociàlni rovnovàhy obraci k tzv. trznimu modelu, je mozné kràtce ozrejmit jeho neprimérenost tim, ze uvedeme nàsledujici fakta: nejdrive je tfeba poukàzat na to, ze musi byt pochopeny zàkladni zàkonitosti kapitalistické ekonomiky a poznàny ve svém objektivnim charakteru jako zàkladna kapitalistického spolecenského systému. Odtud lze dojit ke zjisténi, ze zàkladni rozpor kapitalismu urcuje celkovy charakter systému jak ve vztahu k jeho absolutni nestabilnosti, tak ve vztahu k jeho relativni stabilite, fteceno Klausovymi slovy: ,,Ekonomii kapitalisnlu lze... oznacit s jistym opràvnénim jako rozpor mezi rela37

t i v n í stabilitou a absolutní ne stabilitoli, n e b o i k a z d y v z t a h r o v n o v á h y je v z d y pouze prechodné p o v a h y a je v e l m i citlivy na poruchy, které nutnë vznikají v kapitalistickém vyrobnim zpûsobu."87 Ve v z t a h u k z á k l a d n í m u rozporu s y s t é m u lze p r o t o s Marx e m k o n k r é t n ë j i ríci: , , K a p i t á l tedy predpokládá námezdnípráci a námezdní práce predpokládá kapitál. Podmiñují se navzájem; jedno plodí druhé."88 T í m se d o s t á v á m e k p r v n í m u hledisku, z nëhoz mùze b y t p o p r e n a B e n t l e y o v a teze o vseobecné r o v n o s t i p a r t n e r ù s m ë n y . P r o t o z e se t o u t o skutecností n e m ù z e m e z a b y v a t detailnë, obrát í m e pozornost k p o d s t a t ë m y s l e n k y : p r o s t r e d n i c t v i m teorie n a d h o d n o t y o d k r y l M a r x t a j e m s t v i kapitalistické v y r o b y , spolecenského r á d u Zalozeného n a v y k o r i s í o v á n í clovëka clovëkem. Soucasnë t í m odhalil o b j e k t i v n í ekonomické z á k o n i t o s t i j a k o prícinu sociální n e r o v n o s t i , protoze zásadní spolecensky protik l a d je zalozen n a s m ë n n y c h v z t a z í c h mezi prací a k a p i t á l e m . Spocívá v t o m , ze dëlnik usiluje o t o , a b y si za svou p r a c o v n í silu zajistil existenci, zatímco k a p i t a l i s t a , k d y z k u p u j e p r a c o v n í sílu, si z a j i s í u j e svou existenci a s v u j zisk, k d y „ d ë l n i k n e j e n n a h r a z u j e to, co s p o t r e b u j e , n y b r z i d á v á n a b r o m a d ë n é p r á c i v ë t s i h o d n o t u , nez mêla d r i v e " 8 9 . Ve v z t a h u mezi h o d n o t o u p r a c o v n í síly j a k o zbozí a j e j í m zhodnocením v k a p i t a l i s t i c k é m p r a c o v n í m procesu je s k r y t a p o d s t a t a v y k o r i s í o v á n í . M a r x pise: , , H o d n o t a p r a c o v n í síly a h o d n o t a v y t v á r e n á v procesu j e j i s p o t r e b y j s o u . . . d v ë r u z n é veliciny. Tento rozdíl h o d n o t y v s a k mël k a p i t a l i s t a n a mysli, k d y z k u p o v a l p r a c o v n í s í l u . . . R o z h o d u j í c í v s a k b y l a specifická u z i t n á h o d n o t a t o h o t o zbozí, j e j í v l a s t n o s t , ze je z d r o j e m hodn o t y , a t o vice h o d n o t y , nez m á s a m a . To j e o n a specifická sluzb a , k t e r o u od ni ocekává k a p i t a l i s t a . " 9 0 N a zàkladë f a k t u , ze dëlnik nevlastní v y r o b n i p r o s t r e d k y a j e p r o t o n u c e n p r o d á v a t svou p r a c o v n í sílu k a p i t a l i s t o v i j a k o v l a s t n í k u v y r o b n í c h pros t r e d k u , v y p l y v á r e á l n á p o d s t a t a s m ë n n y c h v z t a h u , do nichz m u s í dëlnik v s t u p o v a t . , , . . . D ë l n i k , jehoz j e d i n y m p r a m e n e m v y d ë l k u je p r o d e j práce, n e m ù z e v§ak o p u s t i t celou trídu kupcû, t j . tfídu kapitalistù, nechce-li se odsoudit k s m r t i h l a d e m . Nepatrí tomu nebo onomu burzoovi, nybrz burzoazii, tríde burzoa38

2¿e." 9 1 Proti dvojí svobodé námezdního délníka — totiz svobodé od feudálního vykofisíování a svobodé prodávat svou pracovní sílu kapitalistovi — stojí vseobecná nesvoboda, ekonomická nutnost a sociální tlak, ktery délníka ñutí, aby se v podmínkách kapitalistickych vyrobních vztahù prodával tíídé kapitalistù. N a základé téchto skutecností je tvrzení Bentleye, Dahrendorfa a také Parsonse o rovnosti partnerù pifi sméné pouhou apologetikou charakteru vykofisíování jako existencní podmínky kapitalismu. Z Marxova odhalení reálnych sménnych vztahu vyplyvá závér, ze protiklad mezi kapitálem a prací vytváíí základ pro nepíekrocitelny protiklad mezi zájmy burzoazie a proletariátu. Usili burzoazie i proletariátu o to, aby se uskutecnily jejich protikladné zájmy, nemúze byt vzhledem k nesmiritelnosti jejich trídního postavení realizováno, néboí tento protiklad jako objektivní rozporny vztah je píícinou a hybnou silou trídního boje. Burzoazní ideologové se svymi ideologickoteoretickymi koneepcemi o sladéní zájmu ci zájmovém koncensu postulují ve spolecenskych vztazích pseudorovnováhu. Potud se dokonce vracejí jesté dále nez k názorúm klasické burzoazní politické ekonomie, která, j a k na to poukazuje Marx vzhledem k Ricardovi, odkryvá ekonomické protiklady tríd a proto je v ekonomii pojat a objeven historicky boj a vyvojovy proces ve svych korenech. 92 Yycházejíce z objektivní existence základního rozporu kapitalistické spolecnosti, mùzeme se zretelem ke spolecenské rovnováze vyzdvihnout tyto momenty: 1. Relativní stabilita systému je zajisténa tak dlouho, pokud •rozpor mezi prací a kapitálem nenabyvá formy trídního boje, jenz méní samu spolecnost. Absolutní nestabilnost systému vyplyvá ze-stálého püsobení antagonismù. Jednota, to znamená v daném píípadé stabilita sménnych vztahú a dodrzování jejich pravidel, je relativní. Boj, zde tzn. boj ve formé trídního boje, probíhajícího prosazováním zájmú, je absolutní. Tak je to konecné jednota a boj uvedenych protikladù, které podmiúují stabilitu a nestabilitu systému. 2. To piati stejnou mérou i pro púsobení konkurencního boje. Z tohoto hlediska, které vsak zde nemuzeme dále rozvádét, 39

je vytváíení rovnováhy v kapitalistické ekonomice vysledkem permanentního porusování trzní rovnováhy. Samy burzoazní koncepce implikují i tehdy, kdy se prevázné zajímají o zkoumání národohospodárskych a hospodárskych problémú, primérené otázky o charakteru politické moci a panství burzoazie. J e tomu tak proto, ze v soucasné vyvojové fázi kapitalismu nedochází pouze k celkovému zostíování jeho ekonomickych rozporú, ale v centru pozornosti se nacházející základní rozpor mezi prací a kapitálem zasahuje do vsech oblastí spolecenského zivota. Co jesté v predmonopolistickych vztazích püsobilo jako relativní stabilitázor, to znamená tzy. samoregulace trhu, monopolné kapitalistické vztahy odstrañují. Monopolní kapitál je proto nucen za pomoci státu provádét íadu zcásti celospoleeenskych opatíení, která by takové rozpory tlumila ev. korigovala jejich dusledky. Aby byla zachována schopnost fungování hospodárskébo mechanismu, soustredují se zásahy imperialistické politiky na zajisíování a kontrolu zahranicních trbú, na vytváfení moznosti odbytu v co nejsirsím smyslu, soustredují se tedy na rozdélování dúchodú k uspokojování vnitíní poptávky, coz ciní píedevsím zvysováním státních vydajú a vytváíením náhradních trhú, kdy má píednost zbrojení a neokolonialistická ,,hospodáíská pomoc". Srústání ekonomické a politické moci je dnes pro monopolní kapitalismus conditio sine qua non. Symbióza kapitálu a státní moci usiluje o podíízení vsech oblastí národního zivota kontrolc monopolnícli skupin. Odtud také dochází ke zvétsování jejich úlohy v mezinárodních vztazích. Burzoazní politická sociologie registruje takovy vyvoj píirozené v souhlase se svou trídností. Lokajské postavení vúci imperialistické politice ji píedurcuje k úloze, jez vyplyvá ze zménénych podmínek existence monopolní burzoazie, totiz vyvodit z toho zádoucí politickoteoretické dúsledky. Tak nás ani neudivuje, ze právé Bentley se natolik odchyluje od tradicních píedstav klasické burzoazní ekonomie v pojetí ,,volné konkurence" ci ,,svobodné soutéze", kdyz tyto pfedstavy, vztahující se k ekonomické oblasti, uplatñuje prevázné na politické vztahy. Tam pry píevládá konflikt skupin. ,,Soutéz" podobné jako „konflikt" píedpokládají, ze dva nebo vice part40

nerú stojí proti sobé jako rovny s rovnym. Usilují o to, aby podle kalkulace ztráta •— zisk prosadilisvézájmy,tzn. aby píinesli uzitek svym skupinám. Konecné to má byt také taková rovnost, která z celého „ s y s t é m u " ciní „samoregulacní system sociálních sil", respektive odebírá témto silám moznost sebenicivého jednání. A tak to formuluje Bentley: ,,The balance of the group pressures is the existing state of society." 9 3 Pod tlakem objektivních ekonomickych trendú, jejichz podstata a tedy i zákonitost není pochopena, je hozeno liberalistické pojetí státu píes palubu. Ucení o ,,svobodné konkurenci" a úloze ústíední moci jako , ,nocního hlídace' ', které j e vlastní liber alistickému poj etí ekono miky, je opusténo. Tím ztrácí soucasné na vyznamu pojetí spolecnosti, které — i kdyz z burzoazního hlediska — chápalo souvislost mezi ekonomickymi a politickymi vztahy v relativní jednoté. Stále udrzovaná a jen málo modifikovaná interpretace ,,svobodného právního s t á t u " jako „hlídace obecného b l a h a " je v zíejmém rozporu s postoji, které jsou ve vztahu k úkolíim státu skutecné zastávány. Stát jako nástroj moci vládnoucí trídy má zajisíovat dodrzování spolecenskych pravidel hry, institucionalizovat v rámci burzoazního parlamentarismu vseobecné závazny vzor chování pro resení konfliktú. Pozadavek moci burzoazie se tak nutné projevuje jako konfliktní svou formou, svym obsahem vsak zústává stabilní. Jinak íeceno, je to rovnováha, stabilita a status quo ve spolecenskych vztazích, které vytváíejí základnu státné monopolistickému íádu, integrace konfliktních spolecenskych sil, eventuálné vyuzívání jejich produktivních schopností pro vytvárení podmínek, které by co nejefektivnéji odpovídaly logice zákona zisku. Zatímco se v politicko-ideologickych koncepcích vytváfejí cesty dalsího postupu, dostává se stále zíetelnéji do centra poblém trídního boje, ktery burzoazie vede na ekonomickém, politickém a ideologickém poli. Drive nez se budeme podrobnéji zabyvat témito okruhy problémù, chceme pfedem konstatovat: za prvé se stalo zíejmym, ze rozdíly a protiklady mají u politickych sociologu s tak rozdílnymi hledisky dokonce v podstatnych otázkách strukturální a funkcní základny spolecnosti relativní charakter. Cílem téchto 41

sociologu je pomàhat pri zachovàni existujiciho hierarchického rozclenéni antagonistickych tridnich vztahu. Aby dosatili tohoto ucelu, vychàzeji teoreticky z tzv. sociàlni teorie jednàni a teorie skupin, které primo nebo neprimo stavi do protikladu historickomaterialistickému pojeti déjin a spolecnosti. Formulo vano z jiného zorného uhlu: stàly cinitel téchto ideologickoteoretickych koncepci spocivà v ,,systémové interpretaci" spolecnosti, v niz jako urcujici jsou analyzovàny politické vztahy mezi cleny spolecnosti. Analyza slouzi k t o m u , aby odkryla teoretické podminky, moznosti a nutnosti, které maji prò existujici v z t a h y moci a vlàdy vyznam. Dalo by se také rici: zàstupci burzoazni politické sociologie rozpracovàvaji teoretické predpoklady burzoazniho uceni o tridnim boji a stàtu natolik, nakolik popisuji v ràmci kalkulace ,,ucel — prostfedek" podminky, vedouci ke stabilite systému, a to, j a k jsou dosazitelné.

„ K O N F L I K T " NEBO „ROVNOVÁHA" — DILEMA BURZOAZNI P O L I T I C K É SOCIOLOGIE

Vsímáme-li si konstrukce, kterou k vystavbé kapitalistické spolecnosti vytvorila burzoazní politická sociologie, hraje zde ,,konflikt" zdánlivé podfadnou roli. Na první pohled je mozné jeho vztah k „rovnováze" vidét jako vztah formy a obsahu. První pohled vsak casto klame a je tomu tak i v nasem pripadè. Neboí uz naznacení podmínek nutnych pro „spolecnost v rovnov á z e " ukázalo, ze na pozadí téchto úvah stále fígurují burzoazní problémy tíídního boje. Z tohoto dùvodu jsme ukoncili predcházející vyklad hypotézou, ze reprezentanti burzoazní politické sociologie, kterí zavedli takové ideologicko-teoretické konstrukce, vytvorili píedpoklady burzoazního ucení o trídním boji. Projevuje se to právé v tom, ze píi stanovení základních úkolú imperialistické ideologie následuje po tvrzení o rovnováze otevíené popírání antagonistickych tíídních rozporù v kapitalistické spolecnosti. Tak se zde trvale projevuje nepíátelství vùci marxisticko-leninskému ucení o trídách a trídním boji. Pozadavkùm burzoazního politického vytvárení idejí to odpovídá ve dvojím ohledu: za prvé se diskutuje o podmínkách udrzení stávajícího vykoíisíovatelského rádu, které jsou k dispozici praktické politice monopolního kapitálu jako teoretické smérnice. Za druhé má byt pohíbena praktická úcinnost marxisticko-leninské teorie, a to tak, ze se reprezentanti burzoazní politické sociologie pokousejí znicit védecké základy revolucní strategie a taktiky proletariátu. Bentleyuv prínos pri plnéní teto potreby spocívá v tom, ze zde vypracoval pro voluntaristickou tíídní politiku monopolního kapitálu vhodnou koncepci. Tato koncepce svym zvlástním zpracováním rovnováhy a konfliktu ve spolecnosti sméruje k tomu, aby politická aktivita byla rozvinuta tak, ze i kdyz se bude konflikt prohlubovat, nebude stabilita spolecnosti poskozena. Protoze vsak takové nebezpecí stále trvá, je zapotrebí orgánu, které zastupují zájmy, bdící nad dodrzováním píedem danych pravidel hry, a které tak píispívají k dosazení kompromisu. 43

Stejnym zpusobem plni Bentley svou ulohu ideologa, ospravedlnujiciho spolecenské vztahy a zdùvodnujiciho jejich legitimitu a jejich vëcné trvâni jako trvâni jediné z moznych spolecnosti. Abstrahovânim od tridniho charakteru spolecenskyeh jevû mùsie Bentley vyzdvihnout rovnovâhu a konflikt jakozto zdânlivë tridnë indiferentni danosti za zâklad existence spolecnosti vubec a zastrit tak skutecné tridni vztahy. Zatimco Bentleyova ideologicko-teoretickâ koncepce je timto zpûsobem v obou smërech ,,otevrenâ", to znamenâ ve vztahu k tridnë podminënému plnëni ideologické a poznâvaci funkce pozdnë burzoazni politické sociologie, odpovidâ objektivnim ideologickym potrebâm burzoazni tridy v podminkâch plného rozvoje monopolniho kapitalismu. Monopolnë kapitalistickâ podstata tohoto spolecenského vyvoje je zastirâna, zatimco jsou podporovâny politicko-ideologické predstavy ekonomického a politického liberalismu typu ,,laissez — faire — kapitalismu". Pozadavku ,,racionality" je vyhovëno tim, ze se poskytuji teoretické predpoklady pro politické rozhodovâni, stojici na racionâlnim zâkladë. Bentley vypracoval své nâzory na spolecnost a zvlâstë na politicky-proces probihajici ve spolecnosti v dobë, kdy se v mnoha oblastech americké spolecnosti zostroval tridni boj, jehoz pricina spocivala v bourlivém vyvoji monopolniho kapitalismu, ktery prohluboval tïidni protiklady. 1 To musime mit na zfeteli jako objektivni spolecensky zâklad, ktery nâm umozni vidët Bentleyovy nâzory ve sprâvnych dimenzich, v souvislosti s konkrëtnim historickym vyvojem jeho doby. Teprve tehdy se stâvâ jeho burzoazni tridni postoj zcela zrejmym. Pouze zdânlivë je potlacena v Bentleyovë pojeti skupin a v jeho dûsledcich realistickâ pfedstava spolecnosti, kterâ zrcadli americkou spolecnost v obdobi plnë rozvinutého monopolniho kapitalismu. Ysimneme-li si vsak jednotlivych prvku koncepce blize, pak je muzeme charakterizovat pouze jako iluzorni odraz ulozeny do teoretickych forem. Tuto skutecnost vidime nejzretelnëji v této oblasti: za strukturâlni zâklad spolecnosti se povazuji skupiny. Naproti tomu americkâ spolecnost, j a k ji sâm Bentley vidël, je charakterizovâna dvëma hlavnimi antagonistickymi tridami: monopolni burzoazii a proletariâtem. 2 Pred44

poklad rovnosti skupin je ve spolecenské réalité vyvrâcen. Z jedné strany ekonomickou a politickou moci monopolni burzoazie a z druhé strany ekonomickym vykorisiovânim a politickym potlacovânim proletariâtu. Kdyz Bentley formuluje tezi o skupinâch, ma na mysli — pozorujeme-li pouze jevy p a t r n é na Samern povrchu spolecnosti —, ze se pro vëtsinu vyznamnych sociâlnë ekonomickych a na nich zalozenych sociâlnë politickych zâjmù v y t v â f e j i skupinovâ zastoupeni, napriklad podnikatelské vztahy, odborové organizace. Nevrâtime-li se nyni — podobnë jako Bentley —• k vysvëtleni pricin a motivû takového jednâni skupin, pak nemùzeme poznat, ze tento zpùsob svazku je prâvë vysledkem, nâsledkem konfliktû, které vznikaji z rozstëpeni na tridy, z nëhoz vyplyvaji antagonistické tridni zâjmy i boj za jejich prosazeni. Na specifienost amerického spolkového zivota nemùzeme pohlizet jako na nëco rozhodujiciho, co by moblo vést k tomu, ze nepoznâme charakter tridni spolecnosti, neboli — za prvé — je sâm vysledkem historického rûstu materiâlnich spolecenskych vztahû a politickych zâmërû monopolni burzoazie a prostredkem k rozdëleni dëlnické t r i d y a jejich spojencû; za druhé — jsou to ideologicko-teoretické koncepce, v y j a d f u j i c i stâtnë monopolistické zâjmy, které nejenom ze spolkovy zivot pomâhaji zalozit, aie t a k é prispivaji k t o m u , aby ho prizpusobily metodâm a potrebâm kapitalistického panstvi. 3 Domnënka o pricinâch bezucelnosti zâjmù, které jsou spjaty se skupinami, ponechâvâ stranou skutecnost, ze jsou to t f i d n i zâjmy monopolni burzoazie, vznikajici na zâkladë vlastnictvi vyrobnich prostredkù, jez urcuji jeji ekonomické a politické cile a jeji chovâni. Z â j m y jsou urcovâny tridnim rozstëpenim a tim ziskâvaji svùj tridni charakter, ktery se promitâ do aspektu cile. Tridnim zâjmem monopolni burzoazie, jenz vyplyvâ z objektivnich zâkonitosti monopolnë kapitalistického vyrobniho zpûsobu, je n,akonec dosahovâni zisku, ktery podminuje vykorisiovâni proletariâtu. Ke smireni zâjmù obou trid nikdy nedoslo. To, v cem Bentley vidi „technique of i n d u s t r y " , je predstava rozdilnych, ve spolecnosti existujicich oblasti cinnosti, které Bentley vëdomë nechce v zâdném pripadë soustredit na vyrobu materiâlnich statkù jako na zâklad. Vsechny oblasti cinnosti

45

jsou v e své podstaté na stejné ürovni. J e j i c h spolecnym znak e m je cinnost ci chovani, které nedovoluji k v a l i t a t i v n i urceni a s t a v a j i se brzdou v pristupu ke skutecné existujici spolecenské strukture, spocivajici na délbé prace. Protoze lidé j a k o p r o d u k t i v n i sila nejsou urcovani zakladnou, to znamena podle toho, do j a k y c h vziàjemnych v z t a h ù v e v y robé v s t u p u j i , nemuze b y t rozpor mezi v y r o b n i m i silami a v y robnimi v z t a h y uznan j a k o pricina dalsiho v y v o j e spolecnosti. B e n t l e y o v a p f e d s t a v a rädu zabsolutnuje „ n a v z ä j e m na sebe odkazané b y t i s k u p i n " ve smyslu fiktivni podminénosti j e j i c h spolecenské existence, prestoze odmità princip obccného blaha. R o v n o v a h a z a j m ù v y t v a r i spojeni u v n i t r skupiny; protoze k tomuto v y r o v n à v à n i v e skutecnosti nedochàzi, pripadné k nému dochäzi v podobé kompromisu, k t e r y v y t v a r i p f e c h o d n y labilni s t a v r o v n o v a h y , zùstava konflikt urcujicim cinitelem. Je v s a k t f e b a rici, ze B e n t l e y o v y predstavy o konfliktn neodràzeji adek v a t n é reälny tridni b o j v monopolné kapitalistickych podminkäch. Jsou j e n o m „ o m e z e n y m r e f l e x e m " ,,omezeného zpùsobu j e d n a n i " burzoazie. Samozrejmè neni mozné s pomoci Bentleyova poj mu konfliktu interpretovat ve s m y s l u , ,volné konkurence' ' charakter monopolné kapitalistické konkurence, j a k to cini B e n t l e y , protoze na trhu jiz ,,svobodna soutéz p o d n i k ù " neexist u j e , ale je to monopolné kapitalistickà konkurence, ktera urcuje charakter t r h u . Y obdobi spolecenského v y v o j e U S A , k d y dosàhl t z v . kritick y liberalismus svého vrcholu, k d y o t e v f e n a spolecenska krit i k a muckrakers, t j . lidi odhalujicich korupci v hospodarstvi a politice, b y l a na dennim poradku a k d y publicistika, provazejici masové protestni hnuti, se stavi proti systému zisku, k t e r y ponizuje clovéka, v tomto obdobi se s t a v a v é d o m y odklon od o t ä z k y spolecenskych pricin socialnich hnuti ideologickou doktrinou. J e j i tridni obsah je v y j ä d r e n v t o m , j a k zastirä i na prvni pohled viditelné antagonistické protiklady ve spolecnosti. 4 Vsechno u k a z u j e na t o , ze burzoazni pojeti spolecnosti pravé t e h d y , k d y pozaduje rovnovähu, pocitä s j e j i m opakem. T o se stava casem — od Bentleye pfes Parsonse az k Dahrendorfovi — stale zretelnéjsim. P r a v e B e n t l e y o v i se nepodafilo zjistit, j a k é jsou o b j e k t i v n i

46

vnitrni spolecenské faktory, na nichz se rozhodujicim zpùsobem udrzeni , , r â d u " zaklâdâ. Jeho stale se opakujici netecnost k sjednocujicimu spoleëenskému zâjmu je vyrazem pfâni, aby zùstala zachovâna rovnovâha, konstituujici ,,vëcné" ideâlni principy — jmenovitë pochopeni nutnosti a legitimity adjustment of interests. Na torn ma spocivat podle kategorického imperativu obecnâ staticko-strukturâlni a mechanicko-funkcionâlni kostra ,,svobodné h r y " skupin, jejichz primârni ekonomicky zâjem jako motivace politického jednâni neni dokonce ani popirân. Antagonisticky charakter kvality ,,svobodné h r y " , kterâ s va ,,pravidla h r y " diktuje ku prospëchu ekonomicky mocnych, je podporovân idealistickou teorii chovâni a teorii skupin, je zfalsovân a je zatajena jeho tridni determinovanost. Li Parsonse — mnohem silnëji a zfetelnëji nez u Bentleye — slouzi ideologicky charakter jeho sociâlnë teoretickych vypovëdi k ospravedlnovâni jednâni elitnich skupin, které jsou na vrcholu sociâlni hiérarchie, slouzi k ospravedlnovâni jejich ridici ëinnosti, kterâ ma byt uvëdomële respektovâna. Vse, co je uziteëné pro kapitalistickou spolecnost, pro „syst e m " , j a k rikâ Parsons, vie, co podporuje jeji existenci a porâdek, co slouzi jejim strukturâlnim zâkladnim podminkâm, shrnuje Parsons do pojmu ,,funkcionâlni". 5 Yse, co neodpovidâ nebo co je zamëreno proti, zahrnuje Parsons do pojmu „disfunkcionâlni". 6 V tom — na rozdil od Bentleyovy jestë velmi obecné formulace konfliktu —• vystupuje zretelnë do popredi silny ideologicky moment, protoze takovym zpùsobem lze vsechno lidské jednâni klasifikovat jako „funkcni" nebo ,,disfunkcni". Dosud si Bentley ve svych vyvodech prakticky vùbec nevsimal faktorù, ,,které rusi rovnovâhu", které ohrozuji kapitalisticky porâdek ,,zvenci". Pro nëj byl mezinârodni konflikt ve vztahu k vnitrnim konfliktûm uvnitï statu pouze kvantitativnim posunutim skupinovych dimenzi ci nositelem urcitych zâjmu. Analogicky tomu bylo s mezinârodni spolupraci na zâkladë stejnych zâjmu. J e to také pochopitelné. Neboi pro Bentleye byl kapitalismus ne sice jiz ,,svatym svëtem", ale prece jenom ,,svëtem". ,,Konflikt" a ,,vyrovnâvâni z â j m ù " byly prece ve vztahu k oblasti mezistâtnich politickych relaci v podstatë vzâjemnym pusobenim mezi reprezentanty zâjmù jednoho a 47

téhoz spolecenského ràdu ci tridy. Pro Parsonse je vsak jiz doba podstatné jinà. Pred ociina mà existujici socialistickou svétovou soustavu a proto pise: , , B e z ,komunistické vyzyvavosti', kterà neni pouze vyzyvavosti militaristické velmoci, ale kterà stavi otàzku o legitimitè ,americké cesty', by byla soucasnà situace mnohem méne nejistà." 7 Proto predpoklàdà kladny vztah k imperialismu a odmitnuti socialistické spolecnosti. ,,Sociàlné vnéjsi" bylo pred existenci socialismu interpretovàno jako nedefinovatelny rusivy faktor ,,vnitrni stability" kapitalistického ràdu. Nyni j e konkretizuje také Parsons, neboi ani on nemohl prehlédnout zmény v poméru sii ve svété, k nimz doslo se vznikem socialismu. Zpocàtku se za touto tezi skryvalo pouze ospravedlnovàni politiky, kterà, jak dokàzal Lenin ve své teorii imperialismu, je zalozena na objektivni zàkonitosti nerovnomérného a zivelného vyvoje imperialistickych zemi. Monopolné kapitalisticky konkurencni boj byl a je stimulem imperialistické politiky. Logiku zàkona zisku a podstatu imperialistické politiky nelze od sebe odtrhnout. Dokud existuje kapitalisticky monopol a pokud je jim podminéno usili po nejvyssim zisku a kapitalistickà expanzlvnost, zùstàvà agresivni podstata imperialismu zachovàna, zbrojeni a militarizace jsou vyznamnym obchodem, mir je ve stàlém nebezpeci.8 Zmèny, ke kterym doslo v poméru sii, nalezly u Parsonse — v ràmci mezi jeho mysleni •— ,,realistickou" interpretaci. Imperialismus musei prijmout historickou vyzvu socialismu, neboi socialismus z celospolecenského zretele ,,zpoch.ybnil legitimitu americké cesty". Socialismus vyjadruje zàkonitosti spolecenského pokroku, ve vztahu k umirajicimu kapitalismu predstavuje jediné reàlnou alternativu. Obecnà podstatnà konkretizace ,,sociàlnè vnéjsiho" za téchto objektivné historickych podminek vyjadruje burzoazné tfidni obsah reagovàni na tyto podminky. Y hlavnim dokumentu moskevské porady z r. 1969 se k nasemu tématu konstatuje: ,,Zàkladni protiklad mezi imperialismem a socialismem, projevujici se v celosvètovém méritku, se prohlubuje. V situaci zostreni boje dvou svétovych soustav se kapitalistické mocnosti — nehledé na rostouci rozpory, které je rozdéluji — snazi sjednotit své usili, aby zachrànily a upev48

nily vykorist'ovatelsky a utlacovatelsky rád a aby ziskaly zpét ztracené pozice. Americky imperialismus se pokousi udrzet pod svym vlivem jiné kapitalistické státy a s nimi provádét spolecnou politiku v hlavních sférách tfídního boje. Ostri agresívní strategie imperialismu sméruje, stejné jako drive, hlavné proti socialistickym s t à t ù m . " 9 Pro Parsonse jsou objektivni zmény existencnich podminek monopolni burzoazie dostatecnym dùvodem, aby zaradil „vnéjsí rusivé sociálni" faktory právé t a k jako vnitrni rusivé faktory do seznamu ,,disfunkcionality". Obéma ,,hrozi", ze budou potrestány ,,sankcemi systému", to znamená násilnou imperialistickou politikou. Naproti t o m u ,,funkcionálni chování" vede k tomu — a to j a k vnitrni, t a k vnéjsí —, ze je ,,odméüováno", ze dostává ,,od systému n á h r a d u " , to znamená ,,cukroví" pro poddajné objekty imperialistické politiky. Funkcionalistické a strukturalistické zdúvodñováni a pseudovédecká argumentace pro ,,sociálni pozitivitu" velebi princip ,,cukrovi a bice" jako základni model vnitrni a vnéjsí ideologické relevantnosti takovych sociálné teoretickych koncepci ve sluzbé monopolnimu kapitálu. Jejich apologeticky charakter se nikdy nedá zaretusovat právé ve vztabu k problematice tfídního boje zádnym jakkoli píizpusobenym védeckym sarlatánstvím. Nemoznost védecky zjistit v antagonistické spolecnosti trvaly vseobecné závazny ,,spolecny zájem", souhlas v základních sociálních zájmech, vede také u Parsonse k tomu, ze nemohl objevit pííciny, které by vedly k uznání vseobecné závazného ,,systému h o d n o t " , jenz by vyjadroval sjednocení clenú spoleénosti, ,,natoz aby je racionálné vysvétloval" 1 0 , i kdyz o tomto pozadavku neustále hovori. Y tomto sméru je mozné t a k f k a u vsech predstavitelù burzoazni politické sociologie nalézt relativné jednotné stanovisko. V základních rysech je múzeme nacrtnout asi t a k t o : Proletáfsky trídní boj znamená pro trvání kapitalistické spolecnosti nejvétsí nebezpecí. Otrásá základy ,,starého r á d u " a klade si strategicky cíl — jeho odstranéní. Proto se burzoazie, v rámci svych mozností, pokousí toto nebezpecí omezit. Aby dosáhla svého cíle, je nucena trvale ménit formy a metody praxe svého panství. Nemúze zastavit objektivni zákonity proces dalsího, 49

v neprospéch burzoazie probíhajícího posunu v poméru sil. K podstaté tohoto v y v o j e ríká L . I. B r e z n é v : ,,V podmínkách ménícího se poméru sil na s v é t o v é m fóru a zostíování tíídního boje v burzoazních zemích musí kapitalismus p o u z í v a t n o v y c h prostredkú a metod boje, které jsou, j a k se zdá, dokonce v mnohém rozporu s o b v y k l y m i ,klasickymi' r y s y kapitalistické sous t a v y . Y e snaze upevnit své sociální zázemí sahají kapitalisté k metodám potlacování, ale kromé toho t a k é píipoustéjí cástecné uspokojování p o z a d a v k ú pracujících — to j e podle L e n i n o v y definice zpüsob ,ustupování od toho, co j e málo dülezité, a zachování toho, co je dülezité' 1 1 , rozsévají iluze, ze délnická trida múze dosáhnout splnéní s v y c h tuzeb na základé dohod s podnikateli, bez revolucní premény spolecnosti, v rámei kapitalistického zrízení." 1 2 Cilem, o ktery burzoazie usiluje, je integrace délnické t r í d y do kapitalistické spolecnosti, címz si chce pro sebe v y t v o í i t existencní podmínky, které jsou z a c h y c e n y v teoretickych preds t a v á c h o rovnováze. K dosazení tohoto cíle v s a k n e z b y v á burzoazii j i z prílis v e l k y prostor, coz se nutné d o t y k á j e j í c h metod v l á d n u t í . A b y obhájila svou moc, má v podstaté dvé cesty. Lenin pise: ,,Je to, za prvé, metoda násilí, metoda odmítání jak y c h k o l i ústupkú délnickému hnutí, metoda podpory vsech starych a prezilych institucí, metoda nesmiíitelného odmítání r e f o r e m . . . Druhou metodou j e metoda ,liberalismu', opatrení smérujících k rozsírení politickych práv, reforem, ú s t u p k ú atd. Burzoazie nepíechází od jedné metody k druhé na základé zlych záméru j e d n o t l i v y c h osob nebo jen t a k náhodou, n y b r z proto, ze j e j í vlastní postavení j e od základu rozporuplné." 1 3 P í i t o m Lenin soucasné odkazuje na ústíední problém, k t e r y hraje roli zejména p f i pouzití druhé metody burzoazní v l á d y , k d y z pise o charakteristickém rysu antirevolucního kladení ú k o l ú : , , . . .Bez mas se nelze obejít, a vést m a s y . . . bez siroce rozvétveného, soustavné uplatnovaného a pevné v y b u d o v a n é h o systému lichot e k , lzí, podvodú, k e j k l í í s t v í s módními a populárními hesly a slibování délníkúm v p r a v o i v l e v o vsemoznych reforem a vsem o z n y c h v y h o d , jen aby upustili od revolucního boje za svrzení burzoazie, není mozné,"14 J a k o nékterych z téchto otázek pojednává burzoazní poli-

50

tická sociologie, jakou úlohu pritom má ,,rovnováha" a ,,konflikt", chceme ukázat na nékolika vybranych problémech. I Z toho, jaké stanovisko zaujímají burzoazní politictí sociologové k ideologii, je zrejmé, ze oceñují její vyznamné postavení ve spolecnosti. Ani rozmanitá novopozitivistická blouznéní na tom nemohou nic zménit. Jsou odsouzena k bezvyznamnosti zvlásté tehdy, kdyz burzoazní úvahy vedóme sledují funkci regulující a ridici chování základních ideologickych symbolù (normy, hodnoty) pri metodickém rozsirování praktického vykonáváni moci. J e pritom typické, ze tyto hodnoty a normy mají orientovat chování právé na udrzení nebo vytvorení onéch podmínek sociální skutecnosti, které, jak nepravdivé tvrdí, jsou dány podmínkami rovnováhy. V nejdrastictéjií podobé nacházíme vyjádíení teto skutecnosti v Parsonsovych úvahách, protoze kombinuje svou teorii jednání se svou koncepcí úlohy hodnot a domnívá se, ze takto postihl spolecnost v jejích základnich vztazích. Pri blizsím pohledu uvidíme, ze strukturální faktor tzv. systému jednání (pattern maintenance) a jeho funkcionální faktor (pattern - variables) jsou spolecné kvalitativné urceny svym podílem na udrzení rovnováhy. 15 Jádro teto kvality je se zíetelem na strukturu konstituující cely system ,,nejdùlezitéjsi pojem funkce" 16 , za nímz se neskryvá nic jiného nez lokalizace jednotlivych strukturálních komponentù. To znamená, ze jednání je hodnoceno podle toho, zda ve své funkci sméíuje k rovnováze a k jejímu uchování, zda tedy podporuje íád, nebo zda rovnováhu porusuje, ohrozuje system, brání v integraci atd. Ye své práci „Social System" se Parsons k teto otázce vyjadíuje a formuluje soucasné méfítko hodnot sociálního chování: „...Odchylka (od normy, vzoru, od pevné stanovené úlohy v existujícím rádu — B.P.L.) je pohnutkou tendence individua jednat v rozporu s jedním nebo vice institucionalizovanymi vzory norem..., odchylka je tendence jednat tak, ze je porusována rovnováha procesu interakce.. ," 17 Parsons tímto kvalitativním normováním vsech 51

procesu systému — avsak zejména a primàrné vsech procesu jednàni — podstatné urcil své pojeti sociàlnich procesu. Ty jsou orientovàny na apriorné pojatou stabilitu, eventuàlné na stav rovnovàhy. Snad lze jit dokonce tak daleko a ri ci: vsechny ostatili teoretické ùvahy o konstituovàni systému jsou dedukcemi nebo implikacemi z kategorii funkce a disfunkce; tedy k zàkladnimu pfedpokladu: rovnovàze! Tato domnénka sili, kdyz si vsimneme Parsonsova hodnoceni zàstupné hodnoty kategorie funkce a disfunkce v jejich vztahu k rovnovàze. Protoze struktura byla urcena jako stabilni strànka systému, je tedy funkce strànkou dynamickou. Tim hraje funkcionàlni koncepce urcitym zpusobem roli zprostfedkovatele mezi dvéma faktory, které jsou systému imanentni: a) ,,Mezi temi, které jsou podminény relativni stàlosti nebo ,danosti' (givenness) struktury"; b) ,,a temi, které jsou podminény danosti vnéjsi okolni situace ve vztahu k systému" 18 . Prvni faktor se vztabuje na imanentni funkci systému, na jeji vnitfni funkcni pozadavky (functional prerequisites). Dynamickà analyza zkoumà nyni uvnitf dané struktury, jaké jsou pfi zachovàni rovnovàhy mozné zpusoby chovàni jednajicich. 19 Momenty posuzované jako dynamické neposkytuji vsak zàdny novy vyklad funkci pusobicich uvnitf sociàlniho celku, protoze jsou interpretovàny také jako diferencované ve vztahu k funkcnim pozadavkùm. Pritom je nàpadné, ze Parsons sice nepriznàvà zpùsobùm jednàni zàdnou vlastni dynamiku, avsak na faktor, ktery jednàni obecné urcuje, nahlizi jako na faktor proménlivy. Jednà se pritom o ,,normativni kulturni system" ci systém vzoru jednàni (pattern). Parsons se dàle domnivà, ze clovéku je vlastni chovàni „as oriented to the attainment of ends in situations, by means of the normatively regulated expenditure of energy" 20 . „Jednàni s co nejuspornéjsim vynalozenim energie", které je zde postulovàno, by muselo jednotlivcum jiz predem zprotivit jednàni smérujici proti ,,funkcnim podminkàm systému", protoze si vyzaduje vynalozeni energie, coz tato myslenka implikuje. Vzpomeneme-li na predchozi ùvahy, ze funkcni jednàni prinàsi odménu v protikladu k jednàni disfunkcnimu, které 52

vyvolàvà sankce, musei by se takovému jednàni kazdy jednotlivec vyhnout. Jinak receno: jsou jednotlivci, kteri se nesmiruji s „kolektivitou", se sménnymi vztahy reprodukovanymi trznim modelem, takze vznikaji ,,poruchy systému", ohrozujici rovnovàhu. Proto klade Parsons tak velky dùraz na dodrzovàni ocekàvaného chovàni, protoze jsou to ocekàvàni, kterà, budou-li splnéna, budou od vlàdnoucich mimoràdné ,,odmènèna". Jednàni se ale muze v tomto smyslu orientovat pouze tehdy, budou-li tyto normy prohloubeny a budou-li obsahovat jako regulativ jednàni ridici funkci pro individuum.21 Zàklady tohoto pojeti podal Parsons ve své pràci „Structure of Social Action". Zde slo prave o syntézu pojeti dùlezitych pro jeho koncepci, pojeti Pareta, Durkheima a Webera, jejichz vysledkem byla, podle jeho vlastniho oznaceni, „voluntaristickà teorie jednàni", a tak se dostal problém hodnot, norem a motivù do centra pozornosti v pràci „Toward a General Theory of Action", 22 publikované v r. 1951. Vyznam problému hodnot v teoretické koncepci — a tedy jeho ustredni misto v „systému chovàni" —• je nejzretelnéji vylozen v nàsledujicich Parsonsovych poznàmkàch. Pise: ,,Sociàlni systémy, osobni systémy a kulturni systémy jsou kritickym predmétem teorie jednàni. Y prvnich dvou pripadech jsou systémy samy chàpàny jako jednajici, jejich jednàni je zase zaméreno na cile a na uspokojovàni potreb, kdyz jsou chàpàny jako vstupujici do situaci, jako spotrebovàvajici energii a rizené normami. Analyza systému tfetiho druhu je podstatnà pro teorii chovàni, protoze systémy miry hodnot (kritérii vybéru) a ostatnich oblasti kultury, jsou-li institucionalizovàny v sociàlnich systémech a prostupuji-li personàlni systémy, vedou jednajiciho dokonce i pokud jde o orientaci na cile, stejné jako normativné reguluji prostfedky a zpùsoby projevu vsude tam, kde uspokojovàni potreb jednajicich nechàvà v téchto vécech otevfené rozhodnuti volby. 23 Proto z „cisté" teorie jednàni vznikà teorie jednàni o'rientovaného hodnotové, jejimz ustfednim pojmem je ,,zvnitrnéni" nebo „zvnitrnéni norem". Pofàdek a rovnovàha systému jsou tedy zaruceny normami. Parsons pise :, ,Fundamentàlnim, strukturàlné stabilnim prvkem sociàlnich systému je proto jejich 53

struttura institucionalizovanych norem." 2 4 Tyto normy tvofi vlastni system pfikazù a zâkazù, ktery vede jednâni lidi tim smërem, jenz znemoznuje konflikty a ktery ma trvale umoznovat spoluprâci smërujici k rovnovâze. Parsons pise: ,,Orientace na normativni prikaz a vzâjemné pûsobeni ocekâvâni a sankci, které je pro nasi analyzu sociâlnich systémû fundamentâlni, je proto zakofenëno v nejhlubsich zâkladech vztahù k jednâni." 2 S A v plném poznâni aktivizujici a vztahy regulujici funkce hodnoty ve smyslu vûdciho ideologického symbolu definuje: ,,Prvek (rozumëj: ideologicky vùdci symbol — B . P . L . ) obecného systému symbolù (rozumëj: systému konformniho burzoazniho ideologického systému — B.P.L.), ktery slouzi jako kritérium nebo vzor pro volbu mezi orientacnimi alternativami, jez jsou v dané situaci zcela otevrené, se mùze nazyvat hodnotou." 2 6 Normy jsou tak soucasnë koexistencnimi podminkami plurality jednajicich, kteri ve své individualité jako statusové role nemaji jestë zâdnou silu, jez by vytvâfela rad, a tak potrebuji normu, aby jejich smënné procesy, jejich vzâjemné chovâni probihalo funkcnë, smërovalo k rovnovâze. Existuje-li mezi jednânim a normou shoda, pak nâsleduje odmëna. Parsons zdânlivë nepochybuje o tom, ze jednâni mùze probihat v rozporu s norm a mi, které stabilizuji systém. Nijak jinak nelze rozumët jeho myslenkâm o harmonické spolecnosti spokojenych jednotlivcù, kterou odivâ do vzletnych slov: , , . . . ,normâlnë', to znamenâ v integrované situaci, jsou zâjmy o to, j a k splnit svâ pfâni a realizovat své cile ve spolecnosti, integrovâny a spojeny s platnymi normativnimi vzory jednâni, které jsou jednotlivci vstëpovâny ostatnimi prostrednictvim ruznych projevu chovâni a tim, ze se vyjadfuje souhlas ci nesouhlas s jeho jednânim. Normâlni jednotlivec pocit'uje uspokojeni, kdyz se chovâ sprâvnë podle uznâvanych vzoru, a pociiuje zahanbeni a zklamâni, kdyz se mu to nedari." 2 7 Avsak toto ,,zahanbeni a zklamâni" neni v zâdném pripadë vyrazem hlubokého smutku jednotlivce, protoze nesplnil nadëje kladené na jeho chovâni, nepodporil râd a rovnovâhu, stejnë jako nepodporil vûdci symboly stabilizujici systém, aie zahanbeni a smutek se dostavuji mnohem spise, kdyz uz se o jejich existenci hovofi, jako dùsledek sankci, které systém 54

zavádí, aby trestal antiimperialistické jednání. Ne nadarmo spatruje Parsons v sociální kontrole, ,,jejímz prostrednictvím se celi témto odchylnym tendencím" 2 8 , mocensky nástroj, ktery zarucuje stabilitu. Jeho vyznam v rámci ,,systému" a jeho funkce, která reguluje ,,rovnováhu", píivádéjí vyse uvedenou poznámku o ,,normálním jednotlivci", ktery má byt typicky pro státné monopolní kapitalismus, ad absurdum a charakterizují ji jako vysnénou burzoazní predstavu, která by mela odstranit ze ,,systému" jemu imanentní tíídní boj. ,,Zahanbení a zklamání" tak zakousí jednotlivec, ktery odmítl boj proti existujícím monopolné kapitalistickym mocenskym a vládním pomérúm, ktery se nepostavil proti agresívní a protilidové politice imperialismu, ktery uznal ,,vzor" a povazuje se v jeho rámci za svobodného ve svém objektivné zmanipulovaném jednání. 2 9 Bylo by mozné sledovat — a tomu mèly slouzit vylícené dedukce, do kterych se Parsons pustil — j a k je stále vice nucen formulovat dodatecné píedpoklady, aby mohl vysvétlit strukturu a funkci jednání. Nakonec to vede k tomu, ze strukturní a funkcní faktory jednání j a k jednotlivcú, ale i skupin a systémù chování, mohou byt urceny uz pouze kvalitativné, zatímco do centra pozornosti se dostává norma, o níz se trvale jedná. Co tedy prinásí dynamická analyza pro tzv. systémovou analyzu? Nie jiného, nez ze objevuje zdánlivé dynamicky moment ,,systému": funkci. Cím je funkce, kdyz ji podrobíme blizsímu zkoumání ? Funkcionalitou jednání a jejím usmérñováním, sledováním, zvnitrnéním, institucionalizací norem. Co je jejím obsahem? ftád a rovnováha, tzn. sama kvalita struktury. Obecné lze ríci, ze Parsons odvodil z kategoriálné bohaté komplikované stavby kvalitativní základnu pro podstatu ,,svého systému". Charakter tohoto systému spolecnosti, postulovaného jako základna spolecnosti, musíme o^nacit — právé tak jako u Bentleye — jako idealizaci. Tím je dán podstatny prvek pro svétonázorovy obsah teto sociální teorie, ktery mùzeme analogicky k hlediskùm, jimz jsme právé vénovali pozornost u Bentleye, urcit jako subjektivné idealisticky. Messelken k tomu poznamenává: ,,Kdyz tedy dynamická analyza píedpokládá stav integrovanosti, ktery statická ana55

lyza popisuje, nabyvà zména podoby empirického jevu vyplyvajiciho ze stavu rovnovàhy a konci jako empiricky jev. Tento stav je zpusoben sociàlnim jednànim, které je svou povahou zaméreno na odménu a které se snazi vystfihat sankci; dari se mu to, kdyz odpovidà sociàlnimu ocekavani, kdyz eliminuje moznosti, jez jsou strukturàlné v rozporu s timto ocekàvànim, protoze vsechna jednàni, z nichz pochazeji vlastni kulturni hodnoty, zahrnuji v sobé cely sociàlni system a jsou s nim v souhlasu." 3 0 Ty se take nakonec svym rozsahem stàvaji vysvetlujicim prostredkem prvkù popsanych statickou analyzou, eventuàbié zàkladù ,,systému", popisovanych statickou analyzou. Tim si Parsons vytvoril nove vychozi stanovisko, které nalézà vyraz v torn, ,,ze socialni normy jsou ustrednim prvkem statusovych roli a instituci" 3 1 , ze to jsou tyto prvky, které tvori staticky, system tvofici moment. Tyto socialni normy dedukuje Parsons z axiomatu, které je opèt typické pro jeho ahistorické uvazovàni, nebot' se domnivà, ze v norme, kterà se projevuje ve forme kulturnich symbolù jako prenosnà z osoby na osobu, ze sociàlniho systému na socialni systém, objevil spolecenskou oblast, po jejiz genezi nepotfebuje dale pàtrat, neboi je vzdy jiz predem dàna. Takovy systém norem ci systém hodnot se vymykà socialni disponibilité, ponévadz je platny vné systému, to znamenà vné konkrétni historické spolecnosti. V axiomatickém vyznamu, ktery je hodnotàm prece jenom pfircen, jsou ony temi pevnymi body, strukturnimi piliri, ,,kolem nichz se organizuji sociàlni déje" 3 2 . Proto jsou ho dnoty, podle Parsonsovy ,,logiky", jediné moznymi faktory, které mohou byt pouzity k vysvétleni sociàlniho pohybu. Z Parsonsovych praci, jehoz nàzory jsme dosud tlumocili, je ovsem mozné usuzovat na sociàlni pohyb pouze do té miry, pokud jsou interpretovàny jako néco, co poskozuje rad, nebo jako poruseni rovnovàhy, na néz „ s y s t é m " v souhlasu se svymi funkcnimi podminkami reaguje, tzn. pusobi regulativné tim, ze se snazi poruchy odstranit. Gii je pfitom trvale dàn statikou funkcnich podminek, které jsou obnoveny za vsech okolnosti v ràmci sociàlni kontroly pouzitim moci. Teprve v posledni dobé se projevily v Parsonsovych nàzorech 56

zmény, které on sàm mohl bez potizi zvlàdnout, protoze ,,samy vyplyvaly" 3 3 z moznosti jeho systému. Bez potizi proto, ze na zàkladé deduktivniho charakteru jeho teorie se nedà délat nic jiného, nez dosadit néjaky novy predpoklad. Jesté v „Social System" pise: ,,Obecnà teorie procesu zmény sociàlniho systému neni na soucasném stupni védéni moznà."34 Y „Societies" (roku 1966) pise: "At the most general theoretical levels, there is no difference between processes which serve to maintain a system and those which serve to change it." 35 Jestli v prvni tezi mei jesté na mysli mozné disfunkcni zpùsoby jednàni zatlacit do pozadi jako sekundàrni, pak je druhà teze reakci na neprimérenost prvni teze v jejim vztahu k objektivnim sociàlnim procesùm. Tak musi Parsons priznat, ze ,,motivace a loaj alita jednotlivcù" se oproti funkcnim pozadavkùm „systému" v USA siine zménily, coz vedlo k „nestabilitè" „integracni roviny" (tzn. strukturàlnich predpokladu systému).36 ,,Nejen na zàkladé vnitrniho vyvoje, ale i na zàkladé zménéného mezinàrodniho postaveni Ameriky se stai nutnym dalsi rozvoj celospolecenské politické odpovédnosti."37 le tento „parsonsky obrat" nevyjadruje obsahové nic jiného nez pokus prizpùsobit dosavadni teoretické nàzory zménénym spolecenskym vztahùm nebo lépe receno: prizpùsobit je spolecenskym vztahùm, které samy jiz ve své jevové podobé odhaluji pràzdnotu parsonskych konstrukci — tato skutecnost nalézà vyraz jiz v definici zmény. Parsons pise: „Zménu definujeme ve struktufe sociàlniho systému jako zménu jeho normativni kultury. Zkoumàme-li nejvyssi rovinu sociàlnich systémù, jde o zménu celospolecenského systému hodnot."38 Odhlédneme-li jedenkràt od zjevného idealismu, ktery je zde vyjàdren — ze se totiz spolecenské poméry zméni pouhou zménou existujicich ideji atd., a ne teprve prostrednictvim materiàlni spolecenské praxe, musime poznamenat jesté néco. Odvolàvàni se na „celospolecensky systém hodnot" odporuje predpokladu disfunkcionality. Neboi spolecenské nàzory, vyjadfujici urcité tfidni zàjmy, s nimiz je zase spjat urcity zpusob jednàni, nejsou v antagonistické tridui spolecnosti ani „celospolecenské" ve své genezi, ani nejsou „celospolecenské" ve svém uznàni a zàvaznosti jako obsahy védomi a normy chovà57

ni. V y j a d r u j í z á j m y soucasné trídy, která je v historicky konkrétní spolecenské situaci. „System h o d n o t " má tedy t í í d n í charakter, a proto piati :, ,Mysltenky vládnoucí trídy j sou v kazdé epose vládnoucimi myslenkami, t j . trida, která je vládnoucí materiální silou spolecnosti, je zároven její vládnoucí duchovní silou." 3 9 Nyní lze s jistotou tvrdit, ze Parsonsovy poznámky o ,,nestabilité" prokapitalistickych „motivaci" lidi a o jejich zmizelé ,,loajalité" ve vztahu k vykorisíovatelskému íádu v y j a d r u j í jeho vlastní pochybnosti o existujícím „vseobecném systému hodnot". Dáme-li stranou atribut „vseobecny" a pouzijeme-li atributu „burzoazní", pak by mèlo b y t zrejmé, ze jde o obecnou závaznost boje burzoazní ideologie proti proletariátu. A j e s té néco : Promény v burzoazním hodnotovém systému, eventuálné ideologickém systému, nezpúsobují spolecenské zmény, ,,obr a t " , avsak zménény pomér sil, objektivné se prohlubující krize kapitalismu, rostoucí labilnost sociálné ekonomickych a sociálné politickych základú imperialismu — to jsou pííciny krize burzoazního svétového názoru a imperialistické ideologie. Její obrana, která se kromé jiného projevuje v tom, ze nutné hledá prizpúsobení, se mùze jen tézce skryt za idealistickym prevrácením zákonitych kauzálních vztahu. A práve t a k je nesnadné dodat pouhym snéním sílu ,,celospolecenskému systému hodn o t " a prekonat jemu vlastní destruktivní charakter, realizovat vlastní burzoazní zájmy, získat zpét jednou provzdy ztracenou moznost ofenzívy proti revolucním silám nasi epochy.

II Celá komplikovaná konstrukce rovnováhy spolecnosti, v níz m a j í b y t integrovány vsechny sociální síly, musí se i statikovi Parsonsovi jevit jako nepíílis nosná. Píedevsím neunese historickou v á h u rostoucí úlohy revolucních sil ve vlastní spolecnosti, ve v z t a h u ke svétu socialismu a ke svétu protiimperialistického osvobozovacího boje. Uz sám píedpoklad vnitíní a vnéjsí disfunkcionality v sobé skryvá píiznání, ze absolutní integrace vsech spolecenskych sil 58

v zàjmu monopolni burzoazie je pouze Parsonsovou konstrukci, kterà neodpovidà skutecnosti. Vznikaji pochybnosti o t o m , zda s takovym dùrazem uvàdéné ,,proudy transakci", jejichz stredem jsou ,,sménné v z t a h y " , jsou také ,,funkcni" jako jednàni jednotlivcù. To znamenà: ,,Proces nebo rada podminek mohou buct pfispivat k zachovàni (nebo k rozvoji) systému, nebo jsou ,disfunkcni', tzn. poskozuji integraci systému, jeho ucinnost, atd." 4 0 Avsak Parsons precizuje jesté jednou, kde se dodrzovàni podminek udrzujicich rovnovàhu jevi jako nejdùlezitéjsi: ,,Ve spolecnosti naseho t y p u pùsobi t y t o mechanismy (predem dané funkcni podminky systému — B. P. L.) v podstaté prostrednictvim dvou kanàlù, penéznim systémem t r h u a systémem plynoucich verejnych komunikaci, tzn. formàlni transakci (hodnot a norem —• B. P. L . ) . . . V obou pripadech mùzeme hovorit o ideàlnim t y p u trzniho procesu se ,svobodnou' soutézi jako jeho zàkladni s t r u k t u r o u . " A pak musi p f i z n a t : ,,Ale i za nejlepsich empirickych podminek neprobihà v obou pripadech tento proces automaticky." 4 1 Spise je t f e b a , zejména k zajisténi zisku monopolniho kapitàlu a k tomu, aby pracujici masy akceptovaly jeho mocenské vztahy, trvalé moci imperialistického stat u , ktery t y t o z à j m y zajisiuje. Parsons opatrné obchàzi tento tridni obsah zdànlivé neutràlnim pojmem ,,sociàlni k o n t r o l y " a oznacuje konecny cil jako ,,rovnovàhu". Pritom je zrejmé, ze z vychozi sociologické pozice (obecné z teorie sociàlniho chovàni) se premisiuje do oblasti politickych tezi, pficemz od konstrukce mocenského aparàtu vybaveného „konkrétni pravomoci" (imperialisticky stàt) dospivà az k projednàni ideàlnich (ideologicko-svétonàzorovych) podminek rovnovàhy. Takto Parsons ustupuje od obecnych strukturnich a funkcnich zàkonitosti spolecnosti k funkcnim podminkàm z hlediska motivace jednàni jednotlivcù. Touto metodou se dostàvà sociàlné ekonomickà analyza a tudiz také historickà metoda zkoumàni na samy okraj u v a h nebo zcela odpadà. Takovà oklika ma vést k tomu, aby se ukàzalo, ze kvalitativni zmény spolecnosti k vyssimu vyvojovému stupni jsou nepotrebné, coz je totozné s odmitnutim socialismu, ktery je historicky zàkonitou alternativou kapitalismu. Parsons tento problém formuloval jednou 59

skutecnë jasnë ve svém subjektivnë idealistickém hodnocení severoamerické spolecnosti, kdyz napsal: ,,Nevidíme zádny naléhavy dûkaz, ktery by nás nutil k vëtsim zmënàm podstatnych vzorû jejich (tzn. americké spolecnosti) panujících hodnot (tzn. imperialistické ideologie amerického monopolniho kapitálu — B. P. L.). Také shledáváme, z e . . . americká spolecnost prirealizaci tëchto hodnot p o s t u p u j e . . . skutecnë dobre. Vidëno vcelku, ukazuje nase spoleenost, ze zûstala svému pods t a t n é m u prikazu vërna." 4 2 To je jinymi slovy v y j á d r e n á formulace spolecenské rovnováhy, ev. status quo ve vztazích, na které se Parsons díval jako na nëco, co konstituuje ,,system" — totiz jako na system hodnot. Svym zvnitrnënim a institucionalizací by mohl b y t p a k také splnën spolecensky ,,príkaz" — historicky prezít. K takovému zàvëru musí dospët strukturâlnë funkcní metoda, neboí — v souhlasu se svym deduktivním postupem — kreslí ideální obraz spolecenského systému, kde, jsou-li splnëny axiomaticky zákonité existencní predpoklady, je stabilita dosazitelná. Pro vylícení takového iluzorního obrazu vnitrního stavu americké spolecnosti, jakoz i k nëmu nálezejícího sociâlnë teoretického rámce, je prípadné to, co v této souvislosti pise Rüschemeyer: ,,Parsonsuv obraz spolecnosti je utopistickou spolecenskou konstrukci, pfedstavuje sociální systém, ktery nezná zádné strukturální zmëny a ktery spocívá na úplném nebo t a k r k a úplném konsensu; prílezitostné ,odcliylující se jednání' se vysvëtluje z prícin, které jsou vnë systému, a je chápáno jako patologické." 4 3 ,,Patologická" a ,,komunistická v y z y v a v o s t " •— to jsou pak t a k é skutecná ideologicky nepruhledná okna do jednoho jinak jiz t a k r k a uzavreného sociâlnë teoretického metafyzickélio m r a k u , v kterém, pri zbëzném pohledu, jen zkuseny zrak rozezná Parsonsovo trídní stanovisko. Sem p a t r i také terapie, kterou Parsons navrhuje, aby se mohlo „patologickym j e v û m " ëelit. J i n a k receno: Jeho úvahy, j a k vyradit trídní boj, jsou ve sluzbách praktického uskutecñování pozadavku absolutní integrity spolecensky eh sil v zájmu kapitalistické rovnováhy. Jeho mocensko-politické presvëdceni t o m u odpovídá: ,,Vërim, ze by mêla b y t velmi posílena politická elita ve svych dvou hlavních prvcích — ,politici', jejichz speciální oblastí je 60

manipulace s verejnym mínéním, a ,administrátori' v civilní a vojenské správé." 4 4 Stav ,,celého systému" — coz ozrejmila jiz predchozí Parsonsova slova — je zarucen ,,ústrední mocenskou pravomocí" 4 5 (Dahrendorf), tzn. imperialistickym státem. A t a k ideologickému zastírání trídního charakteru státu vychází vstríc t a k r k a celá konstrukce strukturálné funkcionální metody, coz u Dahrendorfa znamená: ,,Panství ve své plné formé zprostredkuje... t r i pravomoci: první (konzervatívní) je zajistit a udrzet normy, druhá (evolucní) znamená normy rozvíjet a aplikovat, t í e t í (reformistická) má normy zménit a prosadit. Témto t í e m aspektúm práva, které tvoíí panství, odpovídají tri klasické formy moci — jurisdikce, exekutiva a legislativa; takze panství múzeme v plném smyslu chápat jako postavení, aplikaci a donucení vyplyvající z norerru" 46 Takovy je strucné receno princip panství; jinymi slovy: panství k zajistení rádu a ospravedlnéní podmínek systému pouzitím moci. Vzhledem k udrzení rovnováhy systému, rádu trzních vztahü, znamená „oprávnéní" ,,schopnost jednat, anebo — vyjádíeno obecnéji — nalézat a predvídat závazná rozhodn u t í " , a protoze ,,moc je podpírána násilnymi prostredky (az k pouzití fyzického násilí), spocívá... na solidarité a konsensu systému, k némuz nálezí j a k vládnoucí, t a k ovládaní" 4 7 . To znamená, ze Parsons porusuje rovnost jednotlivcú v sociálním systému jednání, kterou sám proklamuje, a jednající délí na vládnoucí a ovládané. Aby mohl pfes tentó podstatny rozdíl, ktery píinásí urcitou realitu respektující konkretizaci abstraktního systému kategorií, zachovat strukturální usporádanost, odkazuje zároveñ na solidaritu jednajících, jez musí existovat z jejich vlastní vule, aby se rád udrzel, neboí apriori predstavuje existencní základnu systému. ,,V tomto smyslu," pokracuje Parsons, ,,je moc schopností skupin nebo osoby — jednotky — zavést u v n i t í sociálního systému vztahy povinností nebo je vynutit, vztahy, které píispív a j í k dosazení cíle spolecenství anebo jsou v jeho zájmu. Moc není sama faktorem efektivity nebo reálnym vytézkem procesu kontroly, ale je prostredkem k mobilizaci a k získání efektivity a reálnych vytézkú." 4 8 Za tím se neskryvá nie jiného nez: 61

Nasadi se moc jedné sjednocené skupiny, aby v urcitém systcmu realizovala ocekàvané jednàni (monopolistickych tridnich zàjmù) tak, ze jednàni ovlàdanych zachovà tridni zàjmy a zaT U C Ì zisk. Predpokladem je stabilita kapitalistického spolecenského systému. Proto musi Parsons zavést jeden pofàdajici princip (rad jako norma) a jeden organ (kontrola normy), ktery by tento princip uskutecnoval, coz vsak nijak nevyplyvà z jeho vlastnich strukturàlnich predpokladù. Dalo by se rici: Tyto kalkulace sleduji ,,sociàlni system jako urcity dany stav rovnovàhy, zkoumaji procesy, které jej udrzuji. Za rozhodujici funkcionàlni silu, jez to cini, povazuji sociàlni kontr o l u . . . " 4 9 Kvalitativni je princip ràdu, zalozeny na sociàlni kontrole a vyvozeny ze statické analyzy identity stàvajiciho, takze odpovidajici spolecenskà cilovà hodnota se mùze realizovat jenom ùsilim po restauraci jiz existujiciho. Konzervativni charakter cilové hodnoty a jim fizené restaurativni jednàni tvori v daném ràmci pevné body staticko-ahistorického systému pristupu ke spolecnosti. Statickà analyza se soustreduje na strukturàlni aspekty sociàlniho systému, tzn.: ,,Pojem struktury upevnuje ony prvky organizace systému, na které je mozno divat se jako na nezàvislé (ve vztahu systému k jeho vnéjsi situaci) kràtkodobé dilci odchylky; struktura je takrikajic stabilni strànkou systému." 5 » Ponévadz tedy soudrzenost spolecnosti, systémovà integrace statusovych roli 51 bude moznà jen tehdy, kdyz se diferencované jednàni diferencované spolecnosti bude projevovat jako integrovany celek, vyzaduje to spolecny cil, jenz jako „kulturni hodnota" vytvàri stejné zaméfenou orientaci vsech osob integrovanych v „action system", kterà zahrnuje uznàni existujicich statusovych roli. 62 ,,V postaveni kulturnich hodnot jako integracniho jàdra v kazdé spolecnosti stàvà se norniativni v Parsonsové teorii soucasné klicem k sociàlnimu vùbec." 5 3 Do té miry zamyslenà materializace a zpredmétnéni normativniho v jednàni, u hodnotového systému v ,,action system", je jasnym vyrazem ideologizace jednàni prostrednictvim hodnotového konsensu povyseného na celospolecenské predpisy chovàni. Tim se pojem normativniho nestàvà pouzitelnym jen 62

pro ideologické úcely, avsak má dûlezity vyznam i pro funkcní zpûsob sociálního jednání; i tím se stává ideologickym faktorem, protoze stabilizace systému existujícího spolecenského rádu je kvalitativním prvkem tohoto systému. Garancí stability má byt sociální kontrolní system zakládající se na moci, ktery se sám za pomoci norem a hodnot legitimuje a institucionalizací norem a hodnot prenásí moc nad udrzováním rádu rovnováhy na státní orgány (politicky system). Sociální kontrola vycházející z téchto orgánü a j e j í oprávnení, které spocívá v axiomatizaci hodnot a v její celospolecenské závaznosti, vede k tomu, ze jednotlivec je politicky zbavován svéprávnosti: jednajícím se upírá schopnost, aby se sami správne rozhodovali, eventuálné, aby se chovali disfunkcnë. Utvárí se objektivní spolecné vedomí, které je ve skutecnosti urcováno hodnotovym systémem privilegovanych, címz vyjadruje jejich parciální zájmy. Tak je konecnë funkcní a disfunkcní jednání zakotveno v antagonismu sociálních vztahû pozdního kapitalismu a projevuje se v masovych akcích spolecenského trídního boje. Sociologická koncepce, která ponechává tyto skutecnosti bez povsimnutí, vede ,,dusledne" k analyze politickych jevu, pouzívá „trídní indiferentnosti", aby mohla provést ,,odpolitizov á n í " jako prostredek zájmu s ním spojeného trídního ,,politizování", které slouzí imperialistické moci. T a k je moc, ústrední j e v spolecenského trídního boje, zkoumána u Parsonse mimo jakoukoliv trídní determinovanost, jako optimální a efektivní funkcionalita systému. Ye spojení s péti hlavními znaky Parsonsov'a modelu spolecnosti a se zretelem na funkcní charakter sociálních kontrolních mechanismù s jejich hodnotovou závaznosti je mozné shrnout, ze ,,u Parsonse j e jiz v pojmu moci zahrnuta jeho orientace na kolektivní urcení cíle a ze zde nejde o partikulárne kolektivní cíl, nybrz o jeho celkové urcení. Tyto podstatné komponenty tedy vybavují vzdy moc nejduraznejsí legitimací, j a k á müze existovat..."54 K uskutecnení cíle je nutné, aby urcité instituce systému byly vybaveny ,, oprávnení m ke zmënë". Dosahuje se toho tak, ze instituce (státní orgány), prípadné jejich píedstavitelé (vláda a ,,státoprávní strany") disponují vysadou organizovat 63

funkcionalitu a píidélovat jednotlivym sociálním subjektùm, celkùm atd. statusové role. Integrativní charakter moci institucí chápe Parsons jako nutnost vedení a íízení osobami, které reprezentují „úcelové racionálné jednající s v a z y " a které ridi systém kontinuitní plánovací a ridici cinností. Na základe procesù vyplyvajících z délby práce existující ,,subsystémy" ztélesñují vlastni mocensky mechanismus, ktery sestává z imperialistického státu, burzoazních stran a analogickych svazú. Nakonec se tedy redukují u Parsonse kategorie státu a moci na invariantnost mezi monopolními zájmy a obecné závaznou funkcionalitou. 55 To znamená: ,,Mit m o c " je vlastností clenú spolecnosti, kteíí aktivné podnikají vse pro to, aby existující rád zústal zachován. Pokrytecky je clenství v ,,úcelové racionálních svazích", jejichz prokapitalisticky charakter je nepopiratelny, interpretováno jako podíl na moci. Pokud sem chce Parsons vedle monopolních svazkù, o jejicbz moci nikdo nepochybuje, také zaradit odbory, které jsou v USA vytvoreny v zájmu kapitálu, pak jsou jebo teze zíejmou demagogií. 56 Ysechny jeho feci o jistoté, ,,klidu a poíádku" selbávají pred reálné se projevujícími rozpory mezi burzoazií a proletariátem, které se resi tíídním bojem. Na zádné fronte burzoazního trídního boje s revolucním proletariátem nedoslo k úplnému,,internalizo váníbodnot" ocekávanému Parsonsem, naopakse ukázalo, ze burzoazní spekulace o pusobivosti ideologické manipulace mas se nesplnily. Lidé, opírajíce se o úspésny postup marxismu-leninismu, stále lépe poznávali, ze „ z a nejrúznéjsími mravními, nábozenskymi, politickymi a sociálními frázemi, deklaracemi a sliby" je treb.a „hledat zájmy téch ci onéch tríd" 5 7 . To je první podmínkou toho, aby burzoazie, jejíz pozice jsou stále slabsí, je nemobla udrzet ani ve vlastni mocenské oblasti; aby nemohla udrzet poméry, v nichz lidé byli vzdy ,,prostoduchymi obét'mi klamu i sebeklamu v politice" 5 8 . Ze lidé naproti tomu mohou byt uvédoméle jednajícími subjekty politiky, to dokázal reálné existující socialismus. Také na základe jeho pritazlivosti jsou stále zuzovány hranice pro ideové manipulování burzoazie, která usiluje o integraci délnické tíídy. Reakcionáísky tíídní instinkt Parsonsúv reaguje obvyklym zpùsobem; v souhlase s arzenálem burzoazních metod vlády 64

Parsons pise, aby obhäjil moc kapitälu: „Nakonec je näsili pripustnym prostredkem, j a k zabrànit urcitému jednani clovéka... Tyto aspekty problému (sociälni kontroly — B . P. L.) nemohou byt v zadném pripadé zanedbàny... Ale pod zornym ühlem üstredni dynamiky socialniho systému nejsou tim podstatnym problémem. Podstata spocivä v rovnovaze sii, které hraji roli pri vytvàreni odchylnych motivù, a v rozporu s témtito motivy, tzn. v kontrole odchylnych komponentù systému rozvrhu potreb." 5 9 Neni nutno zvlasté vyzdvihovat, ze zde jsou paralely s Bentleyovymipredstavami o burzoazni moci a vladé zcela evidentni. Take pfedstava rovnovähy je poznatelnä jako „rozvrh potreL" monopoli. Fakt, ze v tak'öve spolecenské koncepci — potè, kdyz se mä v praktickych politickych vztazich realné prijmout — nemaji misto vsechny sociàlni sily, které pochybuji o opravnènosti ,,radu" a vedou politicky boj za jeho odstranéni, podtrhuji samy implikace této koncepce. J e to zrovna tak jasné jako skutecnost, ze s kategorii ,,disfunkcnosti" a s ideologickym kontextem, ktery ji prislusi, se vytvàri pseudovédecké zduvodnéni, které spojenim ,,vnitrnih o " a ,,vnéjsiho" ospravedlnuje nepràtelsky obraz pro politickou ideologii monopolni burzoazie. 60 Ycelku se na aspektech ukäzanych u Parsonse projevuje jeho neschopnost pochopit historicky konkrétni spolecensky system v jeho celistvém kvalitativnim vyvoji a odhalit materialni a prave proto primärni hnaci sily v jejich zakonité kauzalitè. To umoznilo vytvoreni neadekvàtniho teoretického odrazu existujici spolecnosti, kterä nemüze mit ve své podstaté antagonisticky charakter, protoze ten nesmi byt ani v teoretickém modelu a nemä pusobit ani v celospolecenské praxi. Tak se sama teorie stava ideologii. III Analyza teoretické koncepce rovnovähy, j a k pini ci neplni svou ideologickou a poznävaci funkci v ràmci burzoazni politické sociologie, ozrejmila rozpor mezi jejimi projevy a spolecenskou realitou. Konzervatismus, ktery je vlastni Parsonsovu modelu 65

spolecnosti jako systému modelu, jenz si ciní nárok na dokonalost, je nejsilnéji vyjádren v zaklínání spolecenského statu quo, ktery dogmaticky vyznává stálost a víru ve vécnou existenci kapitalismu v jeho soucasnych vztazích moci a panstvi. Jestlize mohl Engels píi projednávání vztahu systému a metody u Hegela jestè hovorit o tom, ze konzervatismus, ktery zduvodnuje konecny absolutní systém, je relativni a ze metoda rozkládající vse dogmatické predstavuje svym dialektickym charakterem revolucní stránku jeho zpúsobu nazírání, 6 1 pak my jiz néco podobného o Parsonsovi prohlásit nemùzeme. „Metoda" a jednotlivé analyzy spolecenskych vztahu se u ného jednostranné podíizují pozadavkùm absolutní teorie. Konzervatismus Parsonsovy ideologicko-teoretické koncepce je absolutní; jeho odhalování strukturních a vnitfních souvislostí je zpùsobem a metodou systémové interpretace celospolecenskych vztahu relativni. Tato skutecnost pochází z objektivniho trídního postavení ,,burzoazního ucence", ktery svou teorii stavi do sluzeb obhajování kapitalistické spolecnosti. Dúsledky plynoucí pro podobu ,,teoretické" koncepce charakterizoval Lenin, kdyz o jejím trídním obsahu napsal: ,,Burzoazní védci a publicisté hájí imperialismus obycejné ponékud zahalené — zastírají neomezené panstvi imperialismu a jeho hluboké koíeny, snazí se postavit do popíedí dílcí rysy a vedlejsí podrobnosti a odvrátit pozornost od podstaty v é c i . . . " 6 2 Ten ,,teoretik", ktery se chápe jako politicky soeiolog ,,verejnych zájmu" — j a k to nazyvá -Engels — jako ,,cisty teoret i k " , stojí jen ,,v radách reakce, a právé proto nejsou tito pánové skutecnymi teoretiky, nybrz pouhymi apologety teto reakce" 6 3 . K d y z vystupují jako takoví ,,teoretikové" s nárokem na prekonání konceptu teorie rovnováhy v její ,,neadekvátnosti" ve vztahu ke spolecenské skutecnosti, pak lze prokapitalisticky trídní charakter takového podnikání vyvodit právé z objektivní trídní podmínénosti ideologicko-teoretického vytváíení koncepcí. V analogickych pozicích Bentleye, Parsonse a Dahrendorfa, jimiz jsme se zabyvali v prvním dílu, se ukázalo, ze konstrukce, s jejíz pomocí chtéjí tito ,,teoretikové" bránit kapitalistickou spolecnost, má v podstaté k dispozici stejné opérné 66

pilííe. J e t o burzoazní m o c a v l á d a , k t e r é t v o r í obecny z á k l a d , od néhoz se ocekává realizace burzoazních t r í d n í c h z á j m ú . Ze se p í i t o m v y z t u h y k o n s t r u k c e , jez s p o j u j í opérné pilíre cesty k dosazení stejného cíle, casto v j e d n o t l i v o s t e c h od sebe lisí, n e m é n í nic n a celkovém c h a r a k t e r u b u d o v y , jez m á b y t b r á n é j i a , n e m é n í nic n a f u n k c i t e t o ideologicko-teoretické k o n s t r u k c e a n e m é n í t a k é nic n a , , s t e j n é m p o v o l á n í " jejích s t a v i t e l ú a j e j í c h s k u t e c n y c h p á n u . Z á k l a d n í z n a k , j í m z se v y z n a c u j í burzoazní , , t e o r e t i k o v é " a k t e r y v y z d v i h l Engels a Lenin, j e t a k o v é h o d r u h u . Co je v analyze základního P a r s o n sova s t a n o v i s k a p o d s t a t n é , je odhalení v y z n a m u burzoazního t r í d é n í z á j m ú p r o v á d é n é h o politickym sociologem v u r c i t é historické fázi krize k a p i t a l i s m u . Tézisté spocívalo n a postulát u r o v n o v á h y , n a k a l k u l a c i p o d m í n e k a mozností j e h o v y t v á rení a n a ú v a h á c h o j e h o mocenskopolitickém zajisténí. T e n t ó obraz spolecnosti je v y r a z e m z n a k u , k t e r y je burzoazn í m u ucení o spolecnosti i m a n e n t n í , ze totiz n e m ú z e a d e k v á t n é zobrazit o b j e k t i v n í zákonitosti spolecnosti, jejího p o h y b u a v y v o j e , p o k u d beze z b y t k u n e o p u s t í burzoazní t í í d n í s t a n o v i s k a . N a t o m t o pozadí je t r e b a vidét konfliktní teoretické p o k u s y o p í e k o n á n í t e t o koncepce, k nimz v burzoazní politické sociologii dochází. Prohlásení sociologü o „ s l a b y c h m í s t e c h " , k t e r á objevili v teorii integrace, eventuálné r o v n o v á h y , neméní nic n a t o m , ze jejich ú k o l y jsou f o r m u l o v á n y principiálné stejnorodé, j d e o. sociálné teoretické p í e k o n á n í rostoucí p r o p a s t i mezi zboznymi sny o r o v n o v á z e a nelítostnou s k u t e c n o s t í t r í d n í h o boje v kapitalistické spolecnosti. Nebo — a b y c h o m zustali u zvoleného obrazu •—: j d e o v y m é n u n é k t e r y c h jiz nepotrebn y c h spojovacích clánkú s cílem zastavit nebo alespoñ zabrzdit p o u z i t í m lepsích p r o s t r e d k ú hrozícímu zhroucení celé b u d o v y ; z b a v i t j i její lability. A b y c h o m mohli v y s t i h n o u t p o d s t a t n é r y s y t a k o v é h o podnik á n í , m u s í m e se sice v é n o v a t n é k t e r y m k o n k r é t n í m , zdánlivé s osobami s p o j e n y m n á z o r u m , presto v s a k zároveñ m ú z e m e — n a základé marxisticko-leninského poznání a zákonitosti burzoazního t v o í e n í ideologie — ucinit obecné závéry. To znam e n á , ze n á m n e j d e ani tolik o to, a b y c h o m se z a b y v a l i osobitostí n é j a k é h o D a h r e n d o r f a a jeho sporem s P a r s o n s e m , a t a k é 67

n e j d e v p r v n i rade o to, ze oba selhali, k d y z se snazili v y s v é t l i t v é d e c k y spolecnost. Spise se n a m j e d n à o odhaleni o n é c h mom e n t ù , k t e r é jsou dùlezité pro ideologické z à j m y monopolni burzoazie, k t e r é j s o u dùlezité pro t f i d n i b o j , j e j z v e d e burzoazie p r o t i spolecenskému p o k r o k u v nasi epose a zvlàsté p r o t i teorii a p r a x i revolucniho t r i d n i h o b o j e. 64 T a k je nàs p r i s t u p k analyze konfliktné teoretického ,,prek o n à n i " teorie r o v n o v à h y soucasné o d k à z à n n a t o , aby zpros t f e d k o v a l h l e d i s k a , v n i c h z ,,nové s t a n o v i s k o " k , , p f i m é r e n é m u " plnéni ideologické a poznàvaci f u n k c e dosàhlo v r à m c i burzoazni politické sociologie ù s p é c h u . N e n i t r e b a zvlàsté zdùraznov a t , ze se zde ideologie a p o z n à v a c i f u n k c e n a zàkladé v y s e c h a r a k t e r i z o v a n é h o , , k o n z e r v a t i s m u " d o s t à v a j i do neprekonatelného rozporu. Neupotrebitelnost Bentleyem koncipované konfliktné teoretické p r e d s t a v y spolecnosti pro ,,racionàlni politickou ideologii' v y j d e n a j e v o n e j p o z d é j i v j e j i m ideologicko-svétonàzorovém obsahu, k t e r y se p r o s a z u j e v p o j e t i rovnov à h y . A v s a k s à m historicky v y v o j zplodil zase p o d n é t , k t e r y ve svych dùsledcich byl pro burzoazni sociàlni v é d u t a k pods t a t n y — speciàlné pro politickou sociologii — , ze se totiz jeji k o n z e r v a t i s m u s , k t e r y se zvlàsi e x t r é m n é p r o j e v u j e v p f e d s t a v à c h o r o v n o v à z e a v jejich dùsledcich, projevil t a k é ve zvysené mire v j e j i prizpusobivosti. N a d r u h é s t r a n e se u k à z a l o spojeni politické ideologie se schopnosti realistického posuzov à n i spolecenskych p o m é r ù j a k o skodlivé, nebof m u t r v a l e predcbàzela pseudovédeckà apologetika, ale p o z a d o v a n é r a cionàlni p o h l e d y b y l y v y t l a c e n y ideologickou f u n k c i . B r z y se musei dokonce ideologùm monopolniho k a p i t à l u u k à z a t rozpor sociàlné teoretické koncepce a j e j i ideologickà dogmatizace v e v z t a h u k sociàlni realité. R o z p o r jevici se mezi spolecenskym v y v o j em nasi epochy a s y s t é m o v o u i n t e r p r e t a c i , k t e r à v y c h à z i z teorie r o v n o v à h y , stai se zvlàsté z r e t e l n y m n e j e n potè, k d y se socialismus upevnil j a k o spolecensky r a d , ale z e j m é n a k d y v cele antiimperialistického h n u t i m o h l z m é n i t p o m é r sii ve prospéch spolecenského p o k r o k u v celosvétovém m é r i t k u . C h a r a k t e r epochy se vsemi j e j i m i z n a k y se t a k stai objektivni pricinou stàle iluzornéjsich p o d o b n y c h spolecenskych preds t a v . Sociàlné t e o r e t i c k y p o d e p f e n é monopolné kapitalistické 68

pojeti epochy muselo na zàkladé antagonismu mezi imperialismem a socialismem, mezi reakci a pokrokem a na zàkladé zostreni vnitfnich rozporù opakované prodélat nedobrovolné obraty, které nasly svuj vyraz nejenom v ideologickych formàch, ale také v sociàlné teoretickych koncepcich. Na tomto pozadi se ukazuje prave ,,systémové teoretickà" koncepee rovnovàhy jako stale neprimérenéjsi, a sice za prvé jako vnitrné rozpornà, coz vyplyvà z jejiho neadekvàtniho odrazu objektivnich spolecenskych vztahu, a za druhé jako neùnosnà scfciàlné teoretickà zàkladna prò sebepoznàvaci proces monopolniho kapitàlu. Proto bylo otàzkou casu, kdy a do jaké miry by mohly sociàlné teoretické koncepce zabyvajici se nékterymi z téchto problémù zacit primo pùsobit na imperialistické potfeby znalosti o moci. Podobnà koncepce by se musela nejdrive prokàzat jako „uzitecnà" tim, ze by brala v pochybnost doktrinu rovnovàhy, coz také pozdéji tzv. teoretikové konfliktu ucinili, k cemuz pri tvoreni jejich koncepce doslo. ,,Rovnovàba, kterà se realizuje podle svych sociàlnich pravidel hry, j e labilni v kazdé dobé. To nespocivà v potfebé ocenovàni jinymi, ale v potfebé nezàvislosti na n i c h . . . Pritom vznikaji pravidla jednàni, jimz se clovék se skripénim zubu podrobuje jenom proto, ze pry unikne jesté horsim, kdyby tak neucinil. Tato pravidla nejsou vsak ,zvnitrnénà', ovsem pràvé zevnitr jsou také jesté popiràna, i kdyz se podle nich nékdo ve svém vnéjsim jednàni ridi. Jakmile se spolecensky pomér sii méni, ztràceji svou zàvaznost, a pak se také nedà vnéjsi chovàni dàle udrzet v drahàch vymezenych témito pravidly. Konflikty se budou nyni vyvijet explozivné a rovnovàha, kterà oznacovala stary systém pravidly jednàni, bude zcela znicena. Teprve po hluboké strukturni zméné, kdy se spolecensky svazek uplné zméni, vznikne moznost sjednoceni na nové, vzhledem ke konstelaci mocenskych sancì zménéné skutecnosti. 65 Takto naznacuje Messelken stanovisko, které zaujimà teorie konfliktu ve vztahu ke koncepci rovnovàhy. Y souvislosti se vseobecnym zostrenim krize imperialistické ideologie a svètového nàzoru a pràvé tak, j a k zpùsobuje zostfeni objektivni krize kapitalismu v jeho celku, upadla burzoazni politickà sociologie — zvlàsté se svym ,,interpretacnim systémem" —-

69

do j e s t ë hlubsí krize, v níz z t r a t i l a j a k n a k o n s t r u k t i v n o s t i a vëdecké racionalitë, t a k t a k é citelnë z t r a t i l a n a své p o d s t a t ë , n a p l n e n í svych ideologickych f u n k c í . J a k o p r v e k b u r z o a z n í h o v e d o m í a se s v y m d u c h o v n ë t e o r e t i c k y m snazením b y l a nucen a se s t f e t n o u t se socialistickou v y z v o u a zvláste s j e j í teorií — m a r x i s m e m - l e n i n i s m e m , címz byla otresena a zatlacena do defenzívy. J a k k o l i v se b u r z o a z n í sociologie snazila a pokousela v y t v o r i t nové p r e d s t a v y , k t e r é b y p r e k o n a l y do t é d o b y t a k r k a neomezenë v l á d n o u c í t v r z e n í o „ r o v n o v á z e " , j a k k o l i v se pokousela získat n á t é r m o d e r n o s t i , nie nového do myslení burzoazie neprinesla. J e prirozené, ze t y t o p o k u s y p r e d s t a v o v a l y historicky k o n k r é t n ë p o d m í n e n y zpùsob reakce burzoazního m y i l e n í . Ale v j á d r u slo o ozívání ideologickych t r a d i c a jejich aplikaci n a ireverzibilní spolecenské procesy.

„ftlZENÍ KONFLIKTÚ" A „INTEGRACE" — P O S L E D N Í M SLOYEM J E „ R O Y N O Y Á H A "

,,Jesté nikdy nebyla budoucnost zahalena v takové temnoté jako dnes" — tak zahajuje G. F . Kennan stai o jevech a procesech svétové politiky a zároveñ takto píedjímá vysledek své úvahy. 1 Proc takovy pesimismus u ,,starélio specialisty" americké zahranicní politiky a vedoucího predstavitele tzv. politické realistické skoly? 2 Podle jeho názoru se lidé v politice chovají navzájem jako vici; proto jeho souhlas s „Leviathanem", v némz Hobbes popsal píirozeny stav clovéka jako ,,válku vsech proti vsem", neprekvapuje. Tváíí v tvár slábnoucí moci a váznosti USA na svétové politické aréne mùze — sám vlk ve smecce imperialistickych politikù a ideologù — jen souhlasit s jejich nárkem. Y dusledku vnitropolitickych sociálních stretù byly v podstaté vsechny nadéje monopolné burzoazního myslení na ,,vnitrní rovnováhu" otreseny. Strategické koncepce, které mély pecovat o vnitropolitickou stabilitu, nepíinesly úspéchy. Tím byla oslabena dúlezitá základna pro sledování zahraniéné politickych zájmú. Zostrení vnitropolitického trídníbo boje, stézí utajitelny boj o rozhodující mocenské postavení mezi jednotlivymi národními monopolními seskupeními na svétovém trhu, nalézá imperialismus a zvlásté jeho nejsilnéjsí mocnost U S A ve vztahu k rostoucí síle socialismu a spolecnym celosvétovym úspéchúm tri hlavních revolucních oddilù v defenzívér Jedno nemùze C. F . Kennan prejít bez povsimnutí. Nebot' ,,z experimentu Ríjnové revoluce vznikla zivotaschopná civilizace, která ponechává volny prostor pro mnohé, dokonce snad pro vsechny pozitivní lidské impulsy" 3 , to musí nedobrovolné C. F . Kennan píiznat. Proto je pro néj a pro mnohé jeho píívrzence budoucnost USA — podobné jako sanee pro píezití imperialismu vùbec — jednoduse íeceno ,,zahalena do temnot y " ; to piati zvlásté o tradicních prostredcích a metodách z arzenálu burzoazního trídního boje proti pokroku lidstva. Dema71

gogické teze o „primériv tfidnimboji" 4 patri do rise snù, protoze burzoazie doufà, ze shromàzdi nové sily v obdobi ,,relativniho klidu", jez ji maji umoznit presumiti eventuàlné prizpùsobeni zménénému poméru sii. Presto neexistuje na strane monopolniho kapitàlu v tridnim boji zàdné bezvétri ani potè, kdyz jsou burzoazni politikové donuceni pristoupit na principy a zàkladni myslenky politiky, kterou uskutecnuji socialistické stàty. Naopak — prave oblast ideologického zbrojeni ukazuje, ze burzoazie stale jeité doufà ve ,,svuj c a s " a varuje pochybovace ve vlastnich radàch, aby si stale uvédomovali: , , J e nespràvné siroce rozsirené minéni, ze by bylo mozné podstatné zlepseni vztahu mezi komunistickym a svobodnym svétem... Podstatné neni, jak se dnesni situace oznacuje, zda jako studenà vàlka, nebo jako koexistence, nebo jako dlouhodoby konflikt. Konflikt zacal v r. 1917 a zustal nezménén az do dnesnich dnu." 5 Tyto uvaby a objektivni podminky zivota monopolni burzoazie, které je vyvolaly, lze stézi jesté spojit s ,,teorii rovnovàhy" nebo ,,teorii integrace". Jejich nàrok na platnost je siine otresen, jakkoliv se ,,otec" jmenovanych teorii Talcott Parsons umi vykrucovat a vytàcet. Pokusy zahàjené v pine siri burzoaznim sociàlné teoretickym myilenim ozivit konfliktné teoretické zvyklosti — zvlàsté v ràtnci burzoazni politické sociologie •— pfevzaly ,,svizelné dédictvi": poràzku. Konjunktura konfliktni teorie je jasnym vyjàdfenim krize imperialismu, kterà se zostfuje i v duchovni oblasti. Pri pokusecb o prekonàni krize nemùze tedy jit o svétonàzorové filozofickou obnovu — ale jenom o ,,variace na stejné téma". Samozrejmé se improvizuje — zejména Dahrendorf, vpravdé velkoryse se zachàzi s konfliktné teoretickou tradici a s Parsonsem, ktery ztroskotal na uskalich skutecnosti. 6 Dahrendorfova konfliktné teoretickà koncepce, uvazujeme-li o ni obecné, je reakci na dva jevy: Za prvé je duchovni reakci na spolecenské procesy stàtné monopolistického kapitalismu z prelomu 50. a 60. let, pricemz zvlàsté tridni vztahy, politické vztahy v jednàni lidi a role stàtu pfedstavuji objekty tridné podminéné interpretace spolecnosti. Za drubé je jeho koncepce duchovni reakci na teoretické jevy. Na jedné strané je pouzivàna jako „alternativa" k interpretaci spolecnosti z hlediska teorie rovnovàhy a k jejimu jasnému neuspé72

chu v zásadních bodech, které snad jesté napomáhají ideologicko-teoretickym zájmúm burzoazie. Na druhé strane a primárné pini t u t o úlohu ve vztahu k revolucni ideologii proletariátu bojujícího za své osvobození, pripadné ve vztahu k pracujícím, kteíí vládnou v socialistickych zemích. To znamená: jako reakce na revolucni a védecky charakter marxismu-leninismu, ktery je v socialistickych zemích jako jediné reálny socialismus také spolecenskou praxí, má tato reakce zároveñ podstatnou praktickou stránku. Spocivá v tom, ze t a t o ideologicko-teoretická koncepce je vyrazem trídních zàjmù monopolni burzoazie, j a k vyplyvaji z podminek danych v její vlastni oblasti moci a panstvi, a jak vyplyvaji také ze skutecné historické a jediné reálné vyzvy vyvolané existenci socialismu. tJzky vztah a vzájemné pronikáni téchto jevu se ukazuje v objektivnim charakteru burzoazni politické sociologie, která jako soucást politické ideologie monopolního kapitálu je teoretickym prvkem tíídního boje, ktery vede. Proto je také p í i vytváíení této koncepce vénována patricná pozornost problematice t í í d a trídního boje, problematice úlohy a vlivu ideologie na jednání mas, problematice politické moci a vlády a tudiz otázce státu. Jsou to problémy, které — právé t a k jako v píedstavách teorie rovnováhy — tvoíí tézisté konfliktné teoretickych ú v a h a které v této verzi ztélesñuji základnu burzoazních predstav o spolecnosti. Y ni je píi vsí vnéjsí modernosti ,,nakonec vyzdvizena klasická apologetika establishmentu" 7 , kterou burzoazie p í i veskerém nátlaku na omezenost pohledu na spolecenské souvislosti potíebuje, aby za pomoci téchto píedstav mohla realizo v a t své ideologické funkce. V tom se názorné projevuje proces ideologické degradace kapitalismu, o níz Lenin napsal: ,,Kdyz ideologicky vliv burzoazie na délníky ochabuje, je otíesen a slábne, burzoazie se vsude a vzdy uchylovala a bude uchylovat k nejzoufalejsím lzím a pomluvám." 8 Nechceme tento aspekt píi vsí védecké afektovanosti, s kterou kromé jiného Dahrendorf vystupuje, nikdy ztratit ze zretele, neboí v y t v á í í právé ony trídné podmínéné meze poznání, v nichz ideologicko-teoretické koncepce nemohou dospét k védeckosti. Z hlediska burzoazni sociologie je odhalení spolecen73

skych zákonitostí, odhalení historicky zákonité píechodnosti spolecenskych formaci a jejich vystrídání rozvinutejsím spolecenskym fádem, j a k k nému doslo vznikem socialismu, ktery prekonal kapitalismus, nejen zcela zbytecné, ale je mu treba i pod trestem zániku vsemi prostíedky zabránit. 9 V takovych názorech se tito subjektivní sociologové opírají o argumenty napf. toho druhu, ze ,,cílem spolecnosti je blaho vsech jejich clenù, ze proto spravedlnost zádá urcitou organizaci a ze rády neodpovidajicí teto ideálni organizaci... jsou nemorální a musí byt odstranény" 1 0 . Protoze v torn také spocívá cíl konstrúkcí teorie rovnováhy, neni treba vzhledem k jiz uvedené skutecnosti ménit také nic na charakteristice konfliktné teoretickych tvrzení. Modifikace byly potrebné ,,jen" ve vztahu ke ,,zcela urcité organizaci". Zájmy monopolní burzoazie, které jsou vedeny snahou po ,,prekonáni", nemohou nic zménit na vseobecnycb sociálné teoretickych premisách. ,,A nejen to; nemuze byt reci dokonce ani o vyvoji, nybrz jediné o ruznych odchylkách od ,zádoucího', o ,defektech', ke kterym dochází v déjinách... v dusledku toho, ze lidé byli nerozumní, nedovedli íádne pochopit, co zádá lidská píirozenost, nedovedli nalézt podmínky pro uskutecnéní takového rozumného í á d u , " poznamenává Lenin sarkasticky k této metodé a tomuto zpùsobu, j a k pini svou ideologickou funkci burzoazní sociální teorie. 11 J a k pro Leninovu, tak pro nasi dobu mají tato slova stálou platnost. , , J e jasné, ze Marxova základní myslenka o prírodné historickém procesu vyvoje spolecensko-ekonomickych formaci v základech podryvá tuto détinskou morálku, která si ciní nárok na název sociologie." 1 2 Podobné jako je burzoazní sociologie obecnou, tak je burzoazní politická sociologie zvlástní teoretickou formou obrany kapitalismu proti védecké spolecenské teorii Marxe, Engelse a Lenina. Konfliktné teoretické burzoazní pojetí spolecnosti se pohybuje v jejím rámci. Y jednotlivych otázkách se zaméruje predevsím na popírání existence tííd, komolení marxistickoleninského pojetí zákonitostí tíídního boje a jeho nutnych dùsledkù a zaméruje se na falsování podstaty politické moci pracujících mas, j a k je realizována v diktatuíe proletariátu. 74

J a k ukàzeme dàle, lisi se teorie konfliktu se zfetelem k tèmto bodùm jen nepodstatné od spekulaci teorie rovnovàhy. Co cini teorie konfliktu a co délaljiz Bentley, je ideologicko-teoretické zpracovàni neprehledné rady aniagonismu. Aby mohla tato teorie plnit svou ideologickou funkci, kterà slouzi k zastreni skutecnych, podstatnych vztahù, je nucena zabyvat se, nechce-li zcela ztratit na vérohodnosti, fakty, kterà jsou patrna kazdému. Cini to s pomoci svého vlastniho slovniku, coz jiz samo o sobé vede k zatajovàni skutecnosti a interpretuje spolecenské jevy takovym zpùsobem, ze pri kontrapozici s vice nebo i méne zfalsovanymi marxisticko-leninskymi nàzory vznikà dojem, ze posledni nàzory jsou neadekvàtnim odrazem objektivni reality. 13 Zachyceni a zpracovàni nékterych faktorù (zvlàsté) politickych vztahù kapitalistické spolecnosti mà soucasné poskytovat jisté kvantum védéni, bez néhoz by burzoazie v soucasnosti jiz nemohla alespon urcitym zpùsobem tlumit rostouci labilitu své politické moci. K tomu ucelu zrizené sociàlné teoretické ,,vystrazné systémy" spocivaji svymi zàkladnimi postoji, pripadné dàle nediskutovanymi zàkladnimi predpoklady — mimo jiné na spolecnych pozicich burzoazni teorie konfliktu. Z tohoto objektivniho tridniho charakteru musi byt hodnoceny prislusné burzoazni cile vyzkumu. Nezàvisle na tom, zda se jeji sebepoznàni projevuje otevrené jako stanovisko proimperialistické nebo maloburzoazni a zda vyklàdà odpovidajicim zpùsobem svou cinnost — pod pojmem ,,konflikt manazerstvi" anebo skrytéji pod pojmem ,,konflikt a mirovy vyzkum" — rozhodujici zùstàvà jim spolecné a vlastni antikomunistieké zaméreni. 14 Pro obé funkce je charakteristicky metodologicky zàklad, na némz spocivaji burzoazni pfedstavy o spolecnosti a ktery je vlastni stejné tak konstrukcim teorie rovnovàhy jako teorii konfliktu. Jsou to ony tri hlavni znaky, v jejichz nepritomnosti spatifuje Lenin filozoficko-metodologicky zàklad, ktery znemoznuje burzoazni sociologii, aby dosàhla védeckosti, a naopak jejichz pritomnost vytvàri védeckou zàkladnu prò dialektickomaterialistickou teorii spolecnosti. Za prvé konstatuje Lenin: ,,Dosud sociologové (a dodnes — B. P. L.), jelikoz se nedovedli dopidit nejprostsich a takovych prvotnich vztahù, jako jsou 75

v z t a h y v y r o b n i , se p r i m o pousteli do z k o u m ä n i a s t u d i a politicko-prävnich f o r e m , naräzeli n a f a k t v z n i k u t é c h t o forein z t é c h n e b o onéch ideji l i d s t v a v d a n é dobé — a n a t o m z ù s t a v a l i s t ä t ; zdälo se, ze spolecenské v z t a h y jsou v y t v ä r e n y l i d m i uvedoméle."15 P r o t i t o m u t o s u b j e k t i v n é idealistickému p o s t u p u Lenin n a m i t a : „ M a t e r i a l i s m u s odstranil t e n t o rozpor, k d y z a n a l y z u prohloubil a rozsiril n a p ù v o d primo t é c h t o spolecenskych ideji clovéka; a j e h o zàvér, ze m y s l e n k o v y pochod je zävisly n a déni, je jediné slucitelny s v é d e c k o u psychologii." 1 6 P r o t o „ d o t é d o b y b u d e materialistické p o j e t i déjin s y n o n y m e m v é d y o spolecnosti" 1 7 . Za d r u h é Lenin z j i s f u j e : ,,Dàle, n a d r u h é s t r a n é , povysila t a t o h y p o t é z a p o p r v é sociologii n a v é d u . D o p o s u d zili sociologové v rozpacich, k d y z meli rozlisit v slozité siti spolecenskych j e v ù dùlezité od nedùlezitych (v t o m j e k o r e n s u b j e k t i v i s m u v sociologii), a nedovedli nalézt o b j e k t i v n i k r i t é r i u m pro t a k o vé rozlisovani." 1 8 P r o t i t o m u t o dodnes t y p i c k é m u r y s u burzoazni sociologie, k t e r y p o d s t a t n é prispél k „ h o l é m u empixism u " a o d p o v i d a j i c i m u ü b y t k u teorie, n a m i t a L e n i n : „ M a t e r i a lismus p o d a l uplné o b j e k t i v n i k r i t é r i u m , k d y z v y z d v i h l ,vyrobni p o m é r y ' j a k o s t r u k t u r u spolecnosti a umoznil a p l i k o v a t n a n é ono vseobecné védecké k r i t é r i u m o p a k o v a n i , k t e r o u z t o aplikaci n a sociologii popirali s u b j e k t i v i s t é . " 1 9 V r ù z n y c h m e t o dologickych stanoviscich burzoaznich sociologu se v z d y n a k o n e c p r o j e v i o d m i t ä n i o b j e k t i v n i zàkonitosti: , , D o k u d se omezovali n a ideologické spolecenské v z t a h y . . . , j e j i c h v e d a b y l a v nejlepsim p r i p a d é p o u h y m popisem t é c h t o j e v ù , snùskou surové l a t ky."20 „ A n a l y z a m a t e r i à l n i c h spolecenskych p o m é r u ( t j . t a k o v y c h , k t e r é se u t v ä r e j i , aniz prochazeji v é d o m i m l i d i . . . ) •— a n a l y z a m a t e r i à l n i c h spolecenskych p o m é r ù r a z e m umoznila postreh n o u t o p a k o v a n i a p r a v i d e l n o s t a zevseobecnit r a d r ù z n y c h zemi v j e d e n z ä k l a d n i p o j e m spolecenské formace."21 Protoze zvlasté burzoazni politicka sociologie t e n t o m y s l e n k o v y proces ze svych u v a h v y n e c h ä v ä , a musi j e j v y n e c h a t , a b y n e m u s e l a p f i z n a t zakonitost v y s t r i d à n i jedné spolecenské f o r m a c e dalsi, vyssi spolecenskou f o r m a c i , a b y t e d y n e m u s e l a p f i z n a t zàko76

nitost vystrídání kapitalismu socialismem a komunismem, zústává pro ni staticko-ahistoricky filozoficky prístup trvale odpovídajícím ideologickym píedpokladem v její trídnosti. Závérem Lenin zdurazñuje: ,,Koneéné... t a t o hypotéza poprvé vytvorila moznost védecké sociologie také proto, ze jediné zredukování spolecenskych poméru na poméry vyrobní a téchto na úroveñ vyrobních sil dalo pevny základ pro pojetí vyvoje spolecenskych formací jako píírodné historického procesu." 2 2 Tím bylo dovedeno ad absurdum jedno z onéch zdánlivé racionálních zdúvodnení, která tvrdí, ze ,,spolecnost je mechanickym shlukem individuí, pripoustéjícím jakékoliv zmény z vúle v r c b n o s t i . . . , vznikajícím a ménícím se náhodné" 2 3 . Soucasné inohla byt na védeckém základé odmítnuta burzoazní vira v neomezenou sílu ,,sociálních vécí", voluntaristická koncepce politického jednání a doktrína o primátu politickych vztabú ve spolecnosti. Lenin zdurazñuje pro t u t o skutecnost rozhodující hledisko, kdyz pise: , , . . . ackoliv (Marx — B. P. L.) vysvétloval strukt u r u a vyvoj dañé spolecenské formace vyhradné vyrobními poméry, presto vsude a ustavicné zkoumal nadstavby, odpovídajíci témto vyrobním pomérum." 2 4 Y nedostatku téchto vychozích stanovisek je v rámci burzoazní politické sociologie expressis verbis vyjádíeno pojetí politiky, dalece vzdálené tolio, aby védecky pochopilo objektivní dialektiku mezi materiální sociálné ekonomickou záklatjnou urcité spolecnosti a její politicko-ideologickou nadstavbou. Tím je jí soucasné znemoínéno pocbopit dusledky z toho plynoucí, jako n a p í . j a k á j e úloha lidovycb mas v déjinách, zákony trídního boje a socialistické revoluce, historické hranice a reálné mozn'osti diktat u r y burzoazie atd. Néco se píece jenom burzoazie pod tlakem skutecnosti naucila: Yédecké pojetí déjin a spolecnosti revolucního proletariátu je rozhodující teoretickou základnou pro vypracování védecky fundované strategie a t a k t i k y proletáíského revolucního boje. Yítézství socialismu, jeho úspésny rozvoj, jeho ideologická a praktická píitazlivost pro protiimperialisticky boj je soucasné permanentní porázkou burzoazní sociologie, která t u t o skutecnost popírá a pokousí se obhajovat starou spolecnost a ospravedlñovat její dalsí existenci. ,,Obran77

né ükoly" zvlàsté pro burzoazni politickou sociologii tim enormné vzrostly; shodné s tim t a k é stale otevfenéji vystupuje sluzebnost ve vztahu k destruktivni politické praxi monopolniho kapitalu. Leccos z toho jsme jiz ukäzali v predchozich analyzàch; podstatné rysy leninské kritiky subjektivné idealistického stanoviska burzoaznich sociologa jsme ozrejmili na kritice vybranych burzoaznich predstav o spolecnosti. Protoze situace zùstavà v tomto sméru stejnä, je t f e b a mit i nadale na mysli vyse uvedenà svétonazorové ideologickä hodnoceni, kdyz jde o renesanci nékterych konfliktné teoretickych nazorù, jak to vidime u Dahrendorfa. I Z toho, co Dahrendorf oznacuje jako „ d o m i n a n t n i konflikt" mezi „dole" a „nahore", z jeho tvrzeni o neexistenci trid, o druhotném chàrakteru vlastnickych vztahu, o torn, ze v soucasné kapitalistické spolecnosti neprevladaji antagonistické tridni rozpory, je zrejmé, ze jeho argumentace nespociva na socialné ekonomické analyze. Naopak jeho uvazovani vychàzi v mnohem vétsi mire ze vztahü v politické nadstavbé spolecnosti, chäpe ji jako samostatnou oblast, nezavislou na ekonomické zakladné. Dahrendorf p f i t o m vi, ze je ve shodé s takovymi obhajci kapitalistického spolecenského rädu, jako je Servan-Schreiber nebo Galbraith. Ti soudi, ze dnesni politickä moc je ,,stézi jestè sväzäna s vlastnictvim" 2 5 , ze jiz nespociva ,,v rukou vlastnik ù " a ze tudiz zestàtnéni vyrobnich prostredkù do rukou pracujicich neni historickym pozadavkem. 2 6 S popiränim ülohy vlastnictvi spojuje Dahrendorf t a k é zastiràni vztahu ekonomické moci a politické vlady, kdyz pise, ze ,,vlastnické vztahy prùmyslové konflikty nevysvétluji". Naopak pry se v prùmyslovém podniku podobné jako ve spolecnosti setkàvàme s ,,permanentni vlàdou a permanentni opozici", kterä existuje nezavisle na vlastnickych pomérech. 2 7 Na druhé strane pak jenom udivuje, ze neexistuje zadny stranicky program takzvanych statotvornych stran monopolniho 78

kapitálu, v némz by nebyla vyslovné vyzdvizena obrana kapitalistickych vlastnickych pomérù a dokonce jejich vyslovné podporení. 2 8 Takovym zpùsobem se mùze zatajit sociálné ekonomicky obsah tíídních sporu ve prospéch „dominantního konfliktu" odtrzeného od konkrétní sociální skutecnosti. Zatímco Dahrendorf zbavuje pojem konfliktu jeho trídního obsahu — coz jesté vysvétlíme —, odtrhává soucasné spolecensky rozpor — pokud jde o vyrobní prostíedky — od jeho sociálné ekonomickych urcení vlastnickymi vztahy. Svazuje pojem konfliktu s ,,nadhistorickym", formálním principem panství „nahore" a „dolé". 0 tomto pojmu muze nyní vzhledem k vlastnickym v z t a h ú m píedpokládat, ze jsou pouze ,,v zásadé nahodilym fenoménem industrializované spolccnosti" 29 . Na tomto základé spocívající pojem , , t í í d " p a k znamená: ,,Trídy jsou konfligující sociální seskupení, jejichz rozhodující d ù v o d . . . spocívá v podílu na moci nebo vyloucení z moci uvnitr libovolnych mocenskych svazkù." 3 0 Podivny, opravdu idealisticky determinismus. J a k rovnéz zjistil Franke ve své analyze, spatruje taková koncepce t í í d a -— j a k je jesté t í e b a ukázat — trídního boje existenci proletariátu v tradeunionistickych formách organizace, která je vybavena syndikalistickym „ t í í d n í m védomím", coz obojí umoznuje jen bezmocné, casto roztrísténé trídní akce. 31 Obraz proletariátu rozpadlého do ,,pluralistickych spolk ú " je ve svém ideologickém obsahu vzhledem k zostrujícímu se tíídnímu boji vyrazem prání burzoazie, na rozdíl od skutecnosti, která je právé opacná. ,,Pravda tkví v tom, ze burzoazie, 1 t a nejvzdélanéjsí a nejdemokratictéjsí (na coz si Dahrendorf a jeho prívrzenci ciní nárok —• B.P.L.), se dnes uz nestítí zádného podvodu a zlocinu, zádného vyvrazd'ování miliónù délníkú a rol' níkü, aby zachránila soukromé vlastnictví vyrobních prostíedkú." 3 2 Aby vsak byly iluzorní predstavy píipraveny pro plnéní ideologickych funkcí, následuje ,,teoretické zdúvodnéní", jehoz hlavním zámérem je pùsobit proti revolucnímu trídnímu védomí proletariátu, které má byt ,,zvnitrnéním" tohoto normativního obrazu pohnuto k takovému jednání, jez odpovídá z á j m ú m monopolní burzoazie. Jestlize jiz bylo dosazeno syndikalistického védomí a tradeunionistické organizace proleta79

riátu, pak je tíeba vzhledem k nemoznosti zcela odstranit ,,sociální konflikty" nechat púsobit teoreticky funkcní model ,,regulovanych sociálních konfliktú" v tom smyslu, aby se zlepsily podmínky zhodnocování zbozí — tj. pracovní síly ve státné monopolistickém vyvoji v podmínkách védeckotechnické revoluce v zájmu monopolního kapitálu. Kdo tváíí v t v á í k témto realitám v kapitalistickém svété, tváíí v t v á í k zostíení trídního boje a ,,empiricky konstatovatelnému" vzrústu revolucního védomí ,,mluví o netfídní polit i c e . . . , ten by mei b y t " , j a k Lenin právem ironicky poznamenává, „ukazován spolu s néjakym australskym klokanem" 3 3 . Takové burzoazní stanovení úkolu a cíle nemùze „ v teoretickém" zdüvodñování zádoucího zpúsobu zivota proletariátu v zádném prípadé vycházet ze sociálné ekonomické védecké analyzy. Aby mohli tito ideologové skutecnost dezinterpretovat, jsou pri formulaci svych zdúvodnéní nuceni pridrzet se tradicních pseudovédeckych pokusú. Deje se tak za pouzití nejvseobecnéjsích sociálné teoretickych tvrzení. Tím, ze Dahrendorf ke své vlastní teorii sociálního jednání a teorii skupin píipojuje burzoazní sociální védu, prejímá také soucasné její subjektivistické stanovisko. 3 4 Teorie sociálního jednání je u Dahrendorfa speciálné vyjádíena jako teorie ,,rolí". Sociální role vyznacují ,,nároky spolecnosti na nositele pozic", ,,radu ocekávání, která se v dañé spolecnosti vází na jednání nositelù pozic". 3 5 „Sociální role" vyzdvizená jako ,,elementární kategorie" slouzí — analogicky konstrukcím Parsonsovym — v první radè k popisu motivu souvislostí, tzn. ideálních soucástí jednání. 3 6 Takové omezení vychozího bodu analyzy sociálního jednání vede pak ,,dùsledné" k domnénce, ze vládne spolecenská rovnováha, kdyz kazdy jednotlivec ,,plní svou roli". 3 7 ,,Prostor" pro jednotlivce je dán spolecenskym rámcem, ktery Dahrendorf urcuje kvalitativné tím, ze klade rovnítko mezi abstraktním právem a idealizovanou spolecností: ,,Spolecnost je právo." 3 8 Pokud jsou vystizeny podstatné rysy ,,role" jako sociální strktury ,,komplexem h r y " v mezilidském chování, tzn. pokud role píedstavuje normativní strukturu a pokud „práv o " kontroly vybavené mocí dodrzuje normy, tzn. ztelesñuje 80

institucionälni ev. f a k t i c k o u s t r u k t u r u , je sociälni c h o v ä n i jedn ä n i , jez o d p o v i d ä norme. 3 9 Co v l a s t n é p r e d s t a v u j e t a t o k o n s t r u k c é ? K d y z D a h r e n d o r f j e d e n k r ä t vysvétlil, ze neni dùlezita sociälne ekonomickä podminénost sociälni a prirnärni t r i d n i s t r u k t u r y antagonistick é spolecnosti, a zaméril se n a sféru politického j e d n ä n i , , p a k u s t u p u j e a n a l y z a s k u t e c n y c h t r i d n i c h v z t a h ü analyze m o t i v a c i c h o v ä n i . T i m , j a k n a k o n e c zredukoval j e d n a n i n a m o t i v y souvislosti, popfel v l a s t n é materiälni c h a r a k t e r k o n k r é t n i socialné ekonomické cinnosti clovéka ve prospéch politického j e d n à n i p o d m i n é n é h o m o t i v y , k t e r é je p r y n a p r e d c h o z i m nezàvislé. Spolecenské v z t a h y j s o u p a k s u b j e k t i v i z o v à n y . Soucasné j e t a k — a zde je n a m i s t e v z p o m e n o u t leninské k r i t i k y sociologického s u b j e k t i v i s m u (viz vyse) — o d s t r a n é n a z ä k l a d h a , n a niz j e mozno p r o z k o u m a t sociälni role a s t r u k t u r u v jejich v n i t r n i m m a t e r i ä l n i m v z t a h u , k t e r y spocivà v oblasti v y r o b n i cinnosti. T a k je v s a k o p u s t é n j e d e n z nejdùlezitéjsich p r e d p o k l a d ù védeckého v y s v é t l e n i spolecnosti. To se p r o j e v u j e neustàle t a k é v i n t e r p r e t a c i v y z n a m u politiky ve spolecnosti. M a r x pise: ,,Ve spolecenské v y r o b é svého zivota v s t u p u j i lidé do u r c i t y c h , n u t n y c h , n a své vùli nezävislych v z t a h ù , v y robnich vztahù, které odpovidaji urcitému vyvojovému stupni jejich materiälni eh v y r o b n i c h sii. S o u h r n vsech t é c h t o v y r o b nich v z t a h ù t v o r i ekonomickou s t r u k t u r u spolecnosti, reälnou z ä k l a d n u , n a d niz se zvedä p r à v n i a politicka n a d s t a v b a a k t e r é o d p o v i d a j i u r c i t é f o r m y spolecenského v é d o m i . Zpùsob v y r o b y m a t e r i ä l n i h o z i v o t a p o d m i n u j e sociälni, politicky a d u c h o v n i zivotni proces v ù b e c . " 4 0 T i m , j a k zdùraznil Lenin, v y t v o f i l M a r x t r e t i metodologicky p r e d p o k l a d pro v z n i k védecké sociologie, protoze pouze odvozeni spolecenskych v z t a h ù ze v z t a h ù v y r o b n i c h a t é c h t o zase z daného s t a v u v y r o b n i c h sii p o s k y t l o moznost p o c h o p i t geneticky v z t a h mezi z ä k l a d n o u a n a d s t a v b o u , v sirsim smyslu v z t a h mezi ekonomii a politikou. Materialismus a dialekticky determinismus k sobé t r v a l e p a t r i , protoze v z à j e m n é v z t a h y a k a u z ä l n i zävislosti lze v y s v é t l i t j e n t i m t o zpùsobem, s t e j n é j a k o vliv materiàlnich h y b n y c h sii n a p o l i t i k u . Protoze D a h r e n d o r f o v a m e t o d a t u t o moznost v y l u c u j e , nemùze vysvétlit n u t n y v z t a h spolecenské s t r u k t u r y v z h l e d e m

81

k cele spolecnosti a j e j i m k v a l i t à m , nebot' pricinné pùsobici v z t a h y v podobé zàkonité zàvislosti n a sociàlné ekonomické z à k l a d n é jsou iluzorné obràeeny. T a k se j evi chovàni jednotlivce v kapitalistické spolecnosti v e v é d o m i jejich ideologù ,,jako n a nich (prvotnich v y r o b n i c h v z t a z i c h — B . P . L . ) o s a m o s t a t n é l y nezàvisly spolecensky v z t a h " ; v y r o b n i sily a jejich v z t a h y se p r o j e v u j i , , j a k o n a p r o s t o nezàvislé n a individuich a odtrzené od nich, j a k o j a k y s i svét prò sebe vedle i n d i v i d u i " , , , k t e r à jsou t e d y p r i p r a v e n a o v s e c h n u s k u t e c n o u z i v o t n i n à p l n , stala se z nich a b s t r a k t n i i n d i v i d u a " 4 1 . Z t é t o M a r x o v y c h a r a k t e r i s t i k y ,,omezeného v é d o m i " j a k o v y j à d f e n i ,,omezenych v z t a h ù " v zivoté burzoazni t r i d y m ù z e m e v y c h à z e t a u r c i t t f i d n i obsah z p r a c o v à n i t r i d n i p r o b l e m a t i k y v D a h r e n d o r f o v é politické socio!ogiiT r i d n i c h a r a k t e r se p r o j e v u j e za prvé v t o m , ze sociàlni ,,ner o v n o s t " a skutecnost sociàlni , , n a d r a z e n o s t i a p o d r i z e n o s t i " j e prohlàsena za d a n o u s t r u k t u r u spolecnosti, k t e r o u j e j e d n à ni u r c o v à n o . T o t o p o j e t i r e f l e k t u j e — j a k o ideologie ve smyslu falesného v é d o m i — a m y s t i f i k u j e zivelnost p r a x e burzoazie o s a m o s t a t n é n i m spolecenskych v z t a h ù p r o t i sobé a v z h l e d e m k jednajicim.42 Za druhé jsou , , n a d r a z e n o s t a p o d f i z e n o s t " p r o h l à s e n y zalegit i m n i j a k o , , p r a v o " svou ,,zàvaznosti n o r e m " , neni v s a k objasn é n j e j i c h p ù v o d a spolecenské v a z b y a d o d r z o v à n i t o h o t o p r a v a je , , i n s t i t u c i o n a l i z o v à n i m " a „ m o c e n s k y m o p r à v n é n i m " garant o v à n o t o u m é r o u , ze , , p a n s t v i " je v y b a v e n o „ s a n k c e m i " . 4 3 Za treti se t i m t o z p ù s o b e m d e k l a r u j e p r a k t i c k y v y k o n moci m o n o p o l ù — k t e r y j e o b s a h e m , , o p r à v n é n i " k , , s a n k c i m " •—, p r o h l a s u j e se za v é c n o u n u t n o s t slouzici k udrzéni existujicich m o c e n s k y c h v z t a h ù mezi burzoazii a p r o l e t a r i à t e m j a k o z à r u k a r e l a t i v n i , , r o v n o v à h y " , coz je o b s a h e m ,,dané n e r o v n o s f i " . K a m t a k o v à p o j e t i v e d o u , j a k é z à m é r y jsou za n i m i s k r y t y , o b j a s n i l Lenin, k d y z o b r à t i l svou pozornost k b u r z o a z n i politické ekonomii. T o h o t o hodnoceni chceme pouzit p r i dalsim sledovàni D a h r e n d o r f o v y c h myslenek v oblasti politické sociologie, p r o t o z e t a k é zde dochàzi k o d t r z e n i , , h o s p o d à r s k y c h v z t a h ù " od , , v z t a h ù sociàlnich". Lenin pise: „ . . . S o c i à l n i nerovnost netti treba vy-

82

v o z o v a t z hospodàrského zrizeni, a Tieni to ani mozné (neboi to neni zädouci pro b u r z o a z i i ) . . . Politickà ekonomie (a politickà sociologie — B . P . L . ) n e c h i se z a b y v à truismem a scholastikou a nesmyslnou honbou za drobnymi f a k t y . . k d e z t o otàzka sociàlnich nerovnosti nechi se v z d à l i do bezpecnéjsi oblasti sociologicko-prävnich ü v a h : t a m , v oné oblasti, j e snazsi se téchto neprijemnych otazek , z b a v i t ' . " 4 4 Ustup burzoazni politické sociologie do oblasti socialné pràvnich v y z k u m u odpovida mimo jiné procesu uskutecnénému v burzoaznim mysleni za podminek vseobecné krize kapitalism u — procesu odtrzeni politické ekonomie a sociologie, coz ma za nasledek, ze b y l y v y f a z e n y vsechny podstatné o t a z k y socialné ekonomické p o v a h y spolecnosti a j e j i c h konkrétnich historickych projevù. 4 5 Proto j e pro pozoroväni j e v ù spolecenské n a d s t a v b y relativné n e v y z n a m n é , zda ideologicko-teoretickä koncepce ,,socialniho s y s t é m u " si bere za zakladnu v y s v é t l e ni „ z ä j m o v o u s k u p i n u " (Bentley), pojem „sociälniho j e d n ä n i " (Parsons), eventualné ,,sociàlni role" (Dahrendorf). Z a b y v a l i jsme se témito otazkami proto, abychom ozrejmili svétonazorové metodologické stanovisko a subjektivni idealismus pojeti téchto reprezentantù burzoazni sociologie. Pro ü v a h y tohoto druhu, které se nakonec omezuji na oblast politického jednäni, politickych v z t a h ù a instituci, j e v jejich celku rozhodujici, ze svou neznalosti a v é d o m y m popiranim pricin antagonistickych tridnich rozporu kapitalistické spolecnosti znemoznuji ucelenou analyzu spolecnosti a p o l i t i k y a t i m znemoznuji védeckou interpretaci j e j i c h vzajemného pùsobeni. Teoretické modely skupin a jednäni nepodävaji zädny obraz zäkladnich socialné ekonomickych podminek, které koneckoncu determinuji vsechny ostatni procesy. Rozhodujici dialektickomaterialisticky v y c h o z i b o d , vedeckä metodologickä zäkladna, ze totiz lidé se spolecenského procesu, k t e r y svou urcujici charakteristiku ziskàvà v e v y r o b n i c h vztazich, neücastni ,,jako ind i v i d u a , n y b r z j a k o prislusnici t r i d y " 4 6 , j a k o spolecenské v y r o b ni sily, jez tvori hnaci silu historického rozvoje, zustävä opominut a jeho v y z n a m pro v é d e c k y sociälni v y z k u m j e znivelizovän. Pristup ke zkoumäni celospolecenskych ( t a k z v a n y c h systém o v é teoretickych) otäzek, k t e r y chce pochopit spolecenské

83

vztahy v sociàlnè ekonomické zàkladné a v politicko-ideologické nadstavbé, v jejich vzàjemném dialektickém pùsobeni, musi pochopit primàrnost materiàlné ekonomické zàkladny spolecnosti; na ni zalozené kauzàlni vztahy zàvislosti a tim hlavni zàkonitosti spolecenského ràdu musi pochopit jako jednotu struktury funkce a vyvoje ve smyslu kategorie sociàlnè ekonomické spolecenské formace. Timto zpùsobem jsou kvalitativné urceny podstatné prvky (napr. vyrobni cinnost, reprodukcni procesy, politické orgàny aj.) ve vztahu k celému spolecenskému organismu, protoze toto vychodisko vychàzi ze skutecnosti, ze podstata ràdu je vice nez soucet jeho prvku. 4 7 Yytvàreni tfidné indiferentniho prostoru, vytvàfeni ideologického vakua usiluje o to, aby se mohlo se vsi ,,cistotou" experimentovat se zàjmy, motivy, normami, hodnotami a ideàlnimi symboly daleko od veskeré antagonistické skutecnosti. Vysledky téchto experimentù, od tridnich zàjmù ,,ocisténé" politické vztahy, jsou pak vydàvàny za skutecné soucàsti spolecnosti. Preparàty z alchymistické kuchyné burzoazni pripravy ideologie jsou nabizeny manipulovanym masàm s nadèji, ze je budou respektovat a vérit v jejich védeckost. Nàzorné kazdodenni vyucovàni o charakteru imperialistické praxe, kterou prece pracujici prozivaji, vede k tomu, ze ideologické katalyzàtory, jez maji produkovat aktivni proimperialistické jednàni, rychle ztràceji na své ucinnosti. Nyni se nedà natrvalo popirat, ,,ze pràvni vztahy, stejné jako formy stàtu, neni mozno pochopit ani z nich samych, ani z tzv. vseobecného vyvoje lidského ducha, nybrz naopak, ze tkvi svymi koreny v materiàlnich zivotnich pomérech" 4 8 . V projektech ,,systémù" teorie skupin a jednàni zustàvaji pràvé tyto faktory mimo pozornost, za prvotni jsou vydàvàny strukturàlni a funkcni vztahy, které ve své podstaté vyplyvaji ze sociàlnè ekonomickych pricin. Tedy na zàkladé specifického, konkrétné kapitalistického charakteru ekonomické moci kapitàlu se vykonàvà politickà mocenskà praxe financni oligarchie, kterà usiluje o to, aby manipulaci udrzela pracujici masy v jejich vztahu k spolecenskym pomérùm v bezmocnosti. Pràvé proto je burzoazie nucena zakryvat kauzàlni vztah mezi ekonomii a politikou, aby ospravedlnila existujici mocenské po84

méry, coz se ji nakonec jevi jako mozné jen tehdy, kdyz mystifikuje kapitalistické vyrobni vztahy. Z téchto aspektù j e treba hodnotit nàroky vyplyvajici z uvazovàni teorie jednàni a skupin, kdyz tato teorie chce podat kauzàlni vysvétleni celého spolecenského mechanismu jako vyraz ideologicko-teoretické podpory zbozniho fetisismu, ktery zakryvà vykorisiovatelské a mocenské vztahy. 4 9 Presto se vyvinuly ve stàtné monopolistickych podminkàch ve spojeni hospodàrstvi a politiky nékteré tendence, které otevrené pùsobi proti zàmérnému zakryvàni objektivni jednoty ekonomie a politiky. Viditelny rùst stàtné monopolistického vlastnictvi, rozsirujici se regulovàni a programovàni, rostouci investicni cinnost stàtu, jeboz uloha véritele i kupce, jeho podpora nadstàtnich monopolnich sdruzeni, jeho neokolonialistické zàjmy atd. — to vse vypovidà proti Dahrendorfovi a spol., avsak soucasne talee hovori o uloze imperialistického stàtu jako o „uhrnném kapitalistovi". Stàtni vlastnictvi vyrobnich prostredkù se jen navenek odlisuje od vlastnictvi soukromokapitalistického. Yyvolanà reakee „mohutné rostoucich vyrobnich sii proti jejich kapitàlové vlastnosti" 5 0 predstavuje ve skutecnosti pouze novou formu kapitalistického vlastnictvi, jez zajisiuje vyssi miru vykorisfovàni. 5 1 Stàtni vlastnictvi jako nejvyssi stupen monopolné kapitalistického zespolecensténi vyroby, které vznikà jako vyraz usili po zmirnéni zàkladniho rozporu kapitalismu, ho jen prohlubuje. 5 2 ,,Pfi zachovàni soukromého vlastnictvi vyrobnich prostfedk ù , " psal Lenin, ,,jsou vsechny tyto kroky k vétsi monopolizaci a k vétsimu zestàtnovàni vyroby nutné provàzeny zvysenym vykofisiovànim pracujicich mas, stupnovànim utlaku, ztizenim odporu proti vykorisiovatelùm, stupnovànim reakee a vàlecného despotismu a zàroven nutné vedou k neuvéf itelnému vzrùstu zisku velkokapitalistu na ukor vsech ostatnich vrstev obyvatels t v a . " 5 3 Vyvoj v USA, kde tyto procesy pokrocily nejdàle, potvrzuje velmi plasticky Leninovu prognózu. Nejsou to pouze ideologické preparàty, které usiluji o zostreni skuteené ekonomické moci monopolu a tvàri v tvàr objektivnim sociàlnè ekonomickym procesùm nesouhlasi se skutecnosti. To bychom ostatné mohli tézko od burzoaznich ideologù ocekàvat. 85

P í i pouzití stejného sociálné teoretického materiálu budou také stézí prináset zádané vysledky doporucení urcená k tomu, j a k postupovat v praktické politice monopolního kapitálu, kdy tíídní boj proletariátu nelze chápat jinak nez jako reálnou existující vyzvu. Zakryvání antagonistickych trídních vztahù neadekvátním odrazem sociálné ekonomické a sociálné politické skutecnosti, jez provádéjí tyto koncepce v sociologii a jez si píitom ciní nárok na ,,systémovou reflexi", má primo nebo neprímo podpoíit ,,konformní zpusob chování" odpovídající monopolním zájmúm. Prevázné se to deje tak, ze tyto „teorie" se pokousejí v rámci ideovych manipulativních opatrení, která mají slouzit k vytvorení primérenych védomych predpokladú k systému ,,konformního chování", zabrzdit utvárení revolucního tíídního védomí proletariátu a s ním spojenych tríd a vrstev na základé marxismu-leninismu. Tato úloha burzoazní politické sociologie daná její ideologickou funkcí plné odpovídá celkovému charakteru imperialistické ideologie, která je v podmínkách soucasné epochy nucena zmobilizovat vsechny teoretické zdroje, aby stabilizovala státné monopolistickou moc a mocenské vztahy. J a k omezené je skutecné zlepsení mocenskopolitickych schopností monopolní burzoazie, kterého chce dosáhnout pomocí svych sociálné teoretickycb koncepcí, ukazuje rozpornost, o níz jsme bovorili, rozpornost, která je zvlásté v dnesní burzoazní politické sociologii specifickym vyjádrením rozporu mezi ideologickou a poznávací funkcí takovych spolecenskych a politickych koncepcí. II Z téchto hledisek se chceme nyní blíze zabyvat úlohou ideologie v konfliktní koncepci. 54 Nejdííve vénujme pozornost príslusnym Dahrendorfovym vykladúm, kdyz vychází ze strukturálního základu spolecnosti a této strukture píipisuje konfliktnost a ukazuje, j a k se zostíuje. Y zjevném protikladu k Parsonsovi se Dahrendorf domnívá, ze cílem sociologického poznání ,,jeho" sociologie je usili po poznání ,,sociálních zmén". 6 6 To by bylo mozné jen tehdy, kdyby se vychodiska strukturálné funkcionální metody uvazování 86

upravila t a k , ze nikoliv rovnoväha, ale konflikt by byl zvolen za zäkladni predpoklad, za vychodisko uvazoväni. 5 6 T a k je konflikt, podobné jako kazdä strukturälni jednotka sociälniho procesu, vydävän za charakteristicky jev vsech spolecnosti a vsech spolecenskych obi asti a je formuloväna teze, ,,ze spolecnosti bez konfliktu neexistuji" 6 7 . Pritom Dahrendorf stanovi jako definici: ,,Pojem konfliktu mä oznacovat minimälne vsechny vztahy prvkù, které lze charakterizovat prostrednictvim objektivnich (skrytych) nebo subjektivnich (zjevnych) rozporù." 5 8 Aby se dostal k zobecneni platnému pro vsechny sociälni jevy, Dahrendorf pise: ,,Za sociälni povazujeme konflikt, jenz se dà odvodit ze s t r u k t u r y sociälnich jednotek, ktery je tedy nadindividuälni." 5 9 Soudime-li podle tohoto vysvetleni, nejde Dahrendorfovi jen zdänlive o konflikty vznikajici ze subjektivnich rozporù, ale o konflikty nadindividuälni, které m a j i objektivni povahu. Nejnizsi strukturälni jednotkou spolecnosti, na kterou b y se tedy mohly vztahovat, mä b y t skupina. 6 0 Tento zäver je nasnadé potud, pokud se blize urcipojeti skupiny, eventuälne skupin, a pokud se k nému pribere pojeti roli. Z mnozstvi Dahrendorfovych poznämek o ,,roli" vzdy znovu vyplyvä, ze roli chäpe jako primo urcenou ücast jednotlivce nebo jednotlivce spjatého s kolektivem (skupinou) na zivoté spolecnosti. Blizsi a t r i b u t y ,,role" vznikaji ze sociälniho postaveni nebo ze statusu. 6 1 Co rozumi Dahrendorf pod obsahem role, vyplyne nejlépe ze vzäjemneho, eventuälne protikladného vztahu roli. J a k o nejnizsi sociälni jednotka vyplyvä pro kombinaci role s ,,hodnosti" nositele role v z t a h : a) ,,rovny kontra rovny", b) ,,nadrizeny kontra p'odrizeny" a c) ,,celek kontra cäst". 6 2 J a k o priklad Dahrendorf uvädi: ad a) pacienti kontra pokladny, role rodiny kontra role povoläni; ad b) rodina, z niz pochäzi, k o n t r a vlastni rodina, üloha povoläni kontra üloha spolku; ad c) spolecenskä osobnost kontra üloha rodiny, üloha vojäka kontra povinnost poslusnosti. Tyto vztahy se upravuji prostrednictvim ,,ocekäv ä n i " na jednäni zücastnenych — takzvané ocekäväni ülohy. Obecny obsah m a j i normy a hodnoty, které jsou jednotlivcem p r i j a t y a na tomto zäklade pfedstavuji jeho ocekäväni ve vztahu k jinému. Z toho vyrüstä u Dahrendorfa onen moment, ktery 87

bychom molili v jeho näzorech oznacit jako moment vytvarejici ,,system". J e to interpretace konfliktu v „systému norem", ktery je skupinäm vlastni jako kolektivni vytvor nositelù roli. Skupiny akceptujici hierarchii vlädnoucich a ovlädanych se sice obecné odlisuji svym mistem v daném sociälnim „nahore" a ,,dole"; o své vlastni difereneiaci a tim o svych znacich, pokud jde o jejich rozpornost, se vsak dovidaji prave prostrednictvim vlastni ,,normové" struktury, v niz.se odräzeji jejich zäjmy. J a k se tedy vytväri u Dahrendorfa toto spojeni, kdyz své teoretické predpoklady o skupinäch a rolich kombinuje s hodnotami, které vytväfeji jejich kvalitu, jejich podstatu, a rovnéz kdyz je kombinuje s panstvim a konfliktem? Protoze se Dahrendorf zrekl sociälne ekonomického zäkladu, kdyz postuloval moc a protiklad jako düsledek dané nerovnosti (viz vyse), musi se spojeni opét provést v oblasti spolecenské nadstavby. To se projevuje v torn, ze Dahrendorf organizuj e ,,nositele pozitivnich a negativnich mocenskych roli, tedy prislusniky protikladnych skupin", do zäjmovych skupin, které pfedstavuji „zäjmy, jez se staly zjevnymi". Zjevné protiklady jsou vsak vylouceny jako subjektivni, tedy nikoli jako protikladnosti reälnych spolecenskych rozporù. Podle toho se smi predpoklädat, ze teprve organizoväni do skupin vede k tomu, ze dochäzi k zvratu ,,objektivnich" event. ,,skrytych" protikladù v protiklady „subjektivni" event. ,,zjevné". K d y z vystupuji organizované skupiny, které jako kolektivni ütvary subjektivnich nositelù roli zastupuji jejich zäjmy, pak vznikaji ,,kvaziskupiny". Nejsou objektivné reàlné, jejich zäjmy jsou ,,kvazizäjmy" event. ,,zjevné zäjmy", protoze oboji se uskutecnuje pouze jako vysledek sociälniho sjednoceni. „ . . . z j e v n é zäjmy jsou formulované programy nebo ideologie," pise Dahrendorf. 63 Tyto posledni rozpory a nikoli rozpory vzniklé ze sociälne ekonomické zäkladny jsou konstituujici pro skupinové zäjmy. To je tedy nakonec „sebeutvrzeni" jednotlivce, jenz k ochrané své zajmové sféry •— ve smyslu zjevné protikladnosti ve vztahu k jinym — vstupuje do kooperaci, které se stävaji socialné zrejmymi jako „kvaziskupiny". Sociàlni organizace individui jako spolecnost je tim odvozena ze subjektivnich pricin, tfidni boj je prohläsen za pouze „ k v a z i " existujici, event, za neexistu88

jici, protoze za n i m nestoji zädne z ä j m y . D a h r e n d o r f , k t e r y zde s p e k u l u j e s docasnou a dilci z t r ä t o u revolucniho v é d o m i délnické t r i d y , v y d ä v ä j e d n o t l i v é a zvlästni ve spolecenském v y v o j i za obecné a p o d s t a t n é , a b y t a k o d v r ä t i l p r o l e t a r i ä t od z a k o n i t o s t i t r i d n i h o boje, od jeho protiimperialistickych t r i d n i c h z a j m ù , k t e r é se realizuji v rozporu se v s e m i integracné p o l i t i c k y m i opat r e n i m i . Protoze zdroj z a j m ù a ideologie se vraci k roli a ke stat u s u , k t e r é jsou zase d a n y nerovnosti, ontologizuje D a h r e n d o r f s a m u pricinu k o n f l i k t u a cini z ni m e t a f y z i c k o u spolecenskou p r a p r i c i n u . S v y m c h a r a k t e r e m je v s a k t a t o p r a p r i c i n a j a k o k o m p l e x pricin ideové p o v a h y , nebot! zjevné z ä j m y reprezentov a n é ideologiemi jsou l o k a l i z o v ä n y v s u b j e k t i v n i m v é d o m i a pouze v n é m se s t a v a j i s k u t e c n y m i . , , A n t a g o n i s m y a k o n f l i k t y " , j a k a u t o r i t a t i v n é u r c u j e D a h r e n d o r f svou idealistickou pozici ontologizované zavaznosti n o r e m , h o d n o t a ideality, ,,se neprojev u j i p o t o m jiz j a k o sily, k t e r é usiluji o své zruseni j a k o f o r m u ,reseni', ale v y t v a f e j i s a m y lidsky smysl d é j i n : Spolecnosti z ù s t à v a j i l i d s k y m i spolecnostmi, p o k u d v sobé s j e d n o c u j i neslucitelné a z a c h o v à v a j i zivotnost rozporu. Nikoli u t o p i c k a synt é z a . . . , ale v pravidlech h r y zaroven o v l a d n u t é a u d r z e n é rozp o r y n o r e m a z a j m ù v y t v ä r e j i realnou sanci oné d é j i n n é epochy, v e k t e r é se m ù z e . . . d o s a h n o u t ,vécny m i r ' . " 6 4 Mir p r o burzoazii — t o u z e b n é o c e k ä v a n y , , h r a d n i m i r " . K o n f l i k t a n t r o p o morfisticky v y z d v i z e n y za p o d s t a t u clovéka j a k o t a k o v é h o se t a k s t a v a m e t a f y z i c k o u pficinou sebe s a m a . Spolecenska solidar i t a , dokonce t a m , k d e se p r o j e v u j e kooperaci s k u p i n , z ù s t a v à p r o s t f e d k e m tìcelu. ,,Yeskerà solidarita a cela spolecnost se nev y t v a r e j i jiz j a k o svazek, k t e r y , p o k u d j e d o b r o v o l n y , v e d e k z v l à s t n i m u prospéchu, z e j m é n a k posileni p r o t i t r e t i m , p r o t i n i m z se c h t é j i za jejich pomoci c h r ä n i t anebo k d y d o u f a j i , ze z nich b u d o u m i t v l a s t n i p r o s p é c h . " 6 5 Co j e t e d y podle D a h r e n d o r f a s t r u k t u r à l n i m z a k l a d e m konfliktu? J e to k v a z i s k u p i n a , jez v z n i k à j a k o dùsledek sjednoceni j e d n o t l i v y c h nositelù roli, k t e r i chtéji sledovat své v y r a z n é z ä j m y v mocenském svazku. N a r à z e j i p r i t o m n a jiné mocenské svazky, t a k z e v z n i k à konfliktni situace, k t e r à se m i m o jiné p r o j e v u j e v e v l a s t n i m p o j e t i n o r e m p r i p a d n é ideologii konfliktnich skupin.

89

K d e zùstaly tridy, jejich antagonismus, jejich socialne ekonomickà zäkladna, kapitalistické, vlastnické a vykorisiovatelské vztahy? Jsou zruseny jako ,,kvazijevy", jako fikce, ktere vsak Marx chäpal jako reality a které jimi také skutecné byly a jsou. Pränim Dahrendorfa je vytvorit takovy „näzor", protöze pak by bylo mozno lidské souziti usporädat takovym zpùsobem, kdy ,,nahore" by provzdy zùstalo nahore, stejné jako „dol e " by vzdy zùstalo dole. To znamenä: akceptovänim Dahrendorfova vykonstruovaného obrazu spolecnosti se dostävä udrzeni statné monopolnich vztahù moci a vlädy do oblasti kalkulovatelného a manipulovatelného zpùsobu lidskébo jednäni. Dahrendorf k tomu navrhuje program, ktery je zahaleny do sociologickych terminù: ,,Sem patri (1.), ze konflikty, jakoz i jednotlivé docasné protiklady jsou. obecne uznäväny vsemi ücastniky jako nezbytné, dokonce jako opravnéné a smysluplné... Také rezignace uznävajici nevyhnutelnost konfliktù neni jesté dostacujici. Cennejsi je poznat v konfliktech plodny a tvùrci princip. To vsak znamenä (2.), ze kazdy zäsah do konfliktù se omezuje na rizeni jejicb forem a rezignuje na zbytecny pokus, j a k odstranit priciny konfliktù. Priciny konfliktù, v protikladu k jejich zfejmym jednotlivym predmétùm, se nedaji odstranit: proto se pri fizeni konfliktù mùze trvale jednat pouze o to, jak se orientovat na viditelné jevové formy a vyuzivat jejich variability. To se déje (3.) tim, ze dané rozpory jsou zavaznym zpùsobem usmérnény. Projev konfliktù, jako je organizace konfliktnich skupin, je podminkou moznosti rizeni... Kdyz jsou dàny vsechny tyto predpoklady, pak nejblizsi krok spocivà (4.) v torn, ze participujici se sjednoti na urcitych ,pravidlech hry', podle nichz chtéji své konflikty rozhodovat. Toto je zajisté rozhodujici krok kazdého rizeni socialnich konfliktù; presto se musi brät v souvislosti s ostatnimi predpoklady. ,Pravidla hry', ràmcové dohody, üstavy, statusy aj. mohou jako takové byt ucinné, jen kdyz se zàdnému zucastnénému nedàvà prednost ani neni poskozovän, kdyz se omezi na formàlni aspekty sporù a kdyz pfedpokladaji zàvazné usmérnéni vsech protikladù." Ackoliv Dahrendorf — zcela v souladu se svym ideologickym cilem — nazyva ,,strasnou myslenkou" ,,ideàlni predstavu" 90

spolecnosti, ,,v niz k a z d y a vse m a své pevné m i s t o , h r a j e svou roli, v y k o n à v à svou f u n k c i . . v niz vse klape j a k o n a d r à t k u . . . , k d e vse j e j e d n o u p r o v z d y s p r à v n é u s p o f à d a n é " , 6 7 p r e s t o nesled u j e s v y m p r o g r a m e m nic jiného nez zdokonaleni existujiciho r à d u . J e h o p r o g r a m je v burzoazni politické sociologii c h a r a k t e r i s t i c k y svou sluzebnosti. V z à j m u burzoazni moci a burzoazn i c h n a r o k u n a p a n s t v i j d e predevsim o ,,rizeni k o n f l i k t ù " . N a v r h o v a n à o p a t r e n i sleduji s t à t n é monopolistickou i n t e g r a c n i politiku zamérenou proti pracujicim masàm a paralelné s t i m usiluji o vyfazeni protimonopolniho tridniho boje proletariatu, k t e r y monopolni burzoazie p o c i i u j e j a k o , , r u s i v y " . Svou p o d s t a t o u j e t o burzoazni p r o g r a m , k t e r y v k a z d é m svém b o d é m a v y z n a m p r o t r i d n i b o j , jenz se pres vsechno p o v i d a n i n e u k l i d n u j e , a v s a k n a o p a k se zesiluje; j e t o t e d y burzoazni p r o g r a m , k t e r y ch.ce zajistit s p e k t a k u l à r n i „ r o v n o v a h u " , t z n . v y t v o r e n i optim a l n i c h p o d m i n e k pro realizaci zisku. To je p o d t r z e n o t i m , ze monopolni burzoazie — pro zajisténi své moci a svého p a n s t v i — s t a r à se vedle potlacovacich m e t o d v t è c h t o oblastech o sociàlni ,,zlepseni", k t e r à vsak neiitoci n a z à k l a d y k a p i t a l i s t i c k é spolecnosti, k t e r à se n e d o t y k a j i v l a s t n i c k y c h p o m é r ù , n e p r e k à zeji pusobeni z à k o n a zisku, k t e r à n a o p a k v y t v à r e j i j e s t é ,,prizniv é j s i " zhodnoceni p o d m i n e k pro realizaci zbozi, j i m z j e p r a c o v n i sila. Za pomoci t é c h t o sociàlné r e f o r m i s t i c k y c h o p a t r e n i se m à mezi p r a c u j i c i m i rozsirit j a k o ,,vècné s p r à v n y n à z o r " iluze, ze délnickà t r i d a m u z e d o s à h n o u t s v y c h cilù dohodou s p o d n i k a teli v r à m c i kapitalistického r à d u , aniz b y doslo k revolucni pres t a v b è spolecnosti. Mà p r y j i m pouze p o n e c h a t , , o d b o r n é pos o u z e n i " a , , z h o d n o c e n i " n u t n o s t i , jez b y ovlàdali , , o d p o v é d n i cinitelé". Lid m à z ù s t a t o b j e k t e m politiky monopolni burzoazie. P r o t o z e ovsem n e v y s t u p u j e „ d o k o n a l e " v e s m y s l u burzoaznich p r e d s t a v v e v z t a h u k , , r à d u " , eventuàlné , , r o v n o v à z e " , j e D a h r e n d o r f nucen f o r m à l n é m é n i t podobu p r a v i d e l h r y , r à m c o v y c h dohod a t d . Nemùze a n e s m i je v y v o d i t z o b j e k t i v n i c h r o z p o r u s t à t n é monopolniho k a p i t a l i s m u , ale n a z à k l a d é svych doznàni musi d o j i t k m e t a f y z i c k é m u zàkladu a n o n y m n i lidské prirozenosti a n e d o s t a t e c n o s t i . P r o t o pise: „ D o k o n a l à lidskà spolecnost p f e d p o k l à d à m o z n o s t , ze m i n i m à l n é j e d e n clovék j e schopen dokonalost p o z n a t v j e j i u p l n o s t i . " 6 8 A v s a k , j a k s à m

91

skepticky namitä: ,,Ai vypovidäme cokoli..., je to spojeno s kritickou vyhradou ,Pokud vime' nebo , J a k dalece mùzeme poznat'. Vzdy se näm nedostävä informaci..., vzdy näm chybi poznävaci schopnost k tomu, abychom zävazne zjistili podstatu véci. Svét müze byt dokonaly a mit v sobé moznost jistoty. Avsak lidé jsou stale jesté pro svou prirozenost nedokonali, aby takovou jistotu ziskali." 6 9 Jeden z mnoha duvodù k omluvé, kdyby burzoazni politika prece jenom snad nemèla odpovidat demagogickému ,,obecnému blahu". Tento druh relativismu a skepticismu ostie kritizoval Lenin jako subjektivni idealismus, protoze z jeho zäkladu vyrùstaji vsechny mctafyzické konstrukce a mohou byt vymysleny iluzorni predstavy. Lenin pise: ,,Neboi ucinit relativismus zäkladem teorie poznäni (a zde poznäni sociologického — B.P.L.) znamenä nutné se odsoudit bud' k absolutnimu skepticismu, agnosticismu a sofistice, nebo k subjektivismu... Z hlediska holého relativismu je mozno ospravedlnovat kazdou sofistiku.. ." 7 0 Y této rovine spocivä také sofistika ,,reformovaného", ,,zménéného" kapitalismu, ,,dobrého kapitalisty", ktery uz prece vùbec nevlädne, avsak jehoz manazer jesté nékdy udéla „ c b y b u " , neboi nemuze prece vsechno ,,védét". Zde vystrkuje drapky viemi oky v siti statné monopolistické apologetiky „moderni" Proudhon. Dahrendorf provädi tuto apologetiku v terminech burzoazné socialni teorie, kdy bere Subjektivismus své teorie sociàlniho jednani za zaklad spolecenskych vztabù. Tato teorie, j a k jsme ukäzali, je v jednotlivostech sestavena z jeho teoretické koncepce konfliktù skupin a roli a z idealistického pojeti norem chovàni. Tak Dahrendorf, vychäzeje z teze, ,,ze lidské spolecnosti jsou stale morälnim spolecenstvim", dochäzi k tomu, ze ,,kdekoliv lidé vytvareji spolecnosti, znamenä tento proces, ze si voli urcité hodnoty a prevadèji je do platnych norem" 7 !. A pokracuje v uvaze, kterou si vypùjcil od Durkheima: 7 2 ,,Myslenka spolecenské smlouvy neni nie jiného nez myslenka vznikäni spolecnosti zavedenim zavaznych, tzn. sankeemi vybavenych norem." 7 3 Kdyz Dahrendorf v jedné poznamce vénóvané tomuto myslenkovému pochodu osvétluje, ,,ze ocekaväni roli neni nie jiného nez konkretizované socialni normy" 7 4 , 92

vytväri spojeni mezì pojmem role a normou, funkci, na nii spocivaji zäklady spolecnosti. Konstatuje: „ L i d s k ä spolecnost znamenä vzdy, ze chovàni lidi unikä libovüli nähody a j e . . . fizeno spolehlivymi ocekävänimi. Zävaznost téchto ocekäväni spocivä v pusobivosti sankci... Pokud je vsak kazdä spolecnost v tomto smyslu spolecnosti morälni, pak z toho vyplyvä, ze musi trvale existovat minimälne onen stupen nerovnosti, ktery vznikä z nutnosti sankcionoväni normäm odpovidajiciho chovàni a choväni normäm neodpovidajiciho." 7 5 A kdyz jde o prijimany dany spolecensky stav nerovnosti ,,nahofe" a ,,dole", „nadrazenosti a podrizenosti", vraci se Dahrendorf pràvé k témto normäm: „ P u v o d nerovnosti mezi lidmi spocivä tedy v existenci norem chovàni, které jsou ve vsech lidskych spolecnostech vybaveny sankcemi." 7 6 Z fady moznosti pristupu k Dahrendorfovym myslenkovym pochodùm chceme predbèzné uvést jen nàsledujici poznàmky. Srovnaji-li se Dahrendorfovy vyroky s vysvétlenimi, kterà jsme jiz vyse uvedli k problému rovnosti, bude zfejmé, ze se Dahrendorf se svym subjektivné idealistickym vychodiskem pohybuje däle takrka v kruhu. Neboi zatimco ,,mlhavé vytvory v mozku clovéka" nepoklädä za ,,nutné sublimàty jejich materiälniho, zivotniho procesu, ktery je mozno empiricky zjistit a ktery je spjat s materiàlnimi predpoklady " , podrzuji si pro néj ,,normy", ,,hodnoty", ,,motivy" atd. a — pokracujeme-li s Engelsem — „ . . . m o r ä l k a , näbozenstvi, metafyzika a vsechna ostatni ideologie i formy védomi, které jim odpovidaji, zdàni samostatnosti" 7 7 . J e treba jit jesté dàle. Vyznam, ktery Dahrendorf prisuzuje normäm, nevytvàri pouze ,,zdàni samostatnosti", ale tato samostatnost je sama povysena na skutecnost, na pricinu spolecenskych poméru, lidského zivotniho procesu. Na jiném miste jsme jiz zduraznili, ze pricina takovych nàzorù spocivä v neuznàni skutecnosti, ze materiàlné spolecenské byti je prvotni a spolecenské védomi druhotné. S tim je také spojena rovnéz jiz vysvétlenà nivelizace rozdilu mezi sociàlné ekonomickou zàkladnou spolecnosti a jeji politicko-ideologickou nadstavbou, historickou zménitelnosti spolecenskych vztahù, ke které dochàzi rozvojem vyrobnich sii a jejich rozporem s vyrobnimi vztahy. Stejné tak Dahrendorf nechäpe ülohu tridni93

ho boje jako hnaci sily spolecenského vyvoje. Tato nivelizace a subjektivnë idealistické obrâceni kauzâlnibo vztahu je vlastni svëtonâzorovou a metodologickou zâkladnou Dahrendorfa. Na ni buduje své teoretické uvahy o konfliktu jako o imperialistické ideologii moci, protoze jeho üvahy zakryvaji reâlnou skutecnost antagonistické tridni spolecnosti, kdyz stavëji ideu proti spolecenské praxi a jeji materiâlni zâkladnë, vyrobnim vztahùm, aby zdùvodnily burzoazni „ p r a x i " . Pro ocenëni takovych konstrukci nâm poskytuje podstatnou pripominku Engels: . .lidé vëdomë nebo nevëdomë cerpaji své mravni nâzory v posledni instanci z praktickych vztahu, na nichz je zalozeno jejich tridni postaveni — z ekonomickych vztahu, v nichz vyrâbëji a smënuji... Proto odmitâme kazdou snahu vnucovat nâm nëjakou morâlni dogmatiku jako vëcny, konecny, napristë nezmënitelny mravni zâkon... Naopak tvrdime, ze vsechny dosavadni morâlni teorie jsou v posledni instanci plodem té které ekonomické situace spolecnosti." 7 8 V tomto smyslu je Dahrendorfovo pojeti o prvotnosti ideového v lidském chovâni oproti materiâlni spojecenské praxi jednou strânkou subjektivnë idealistické koncepce ,,sociâlniho jednâni", kterâ vidi skutecné vztahy postavené na hlavu. J a k o prvotni se jevi ideovâ komponenta cinnosti; je zâkladnou a vychozim bodem pro analyzu celého spolecenského procesu. Pro vëdeckou interpretaci spolecnosti je vsak urcujici predpoklad, ze prvotni a rozhodujici strânku ve vzâjemném pûsobeni a spojeni subjektu s objektivnim prirodnim a spolecenskym prostredim predstavuje konkrétni sociâlnë ekonomickâ cinnost. Y uhrnu mnohostrannych spolecensky podminënych forem a obsahû sociâlni cinnosti vytvâfi materiâlni spolecenskâ praxe konkrétnë historicky zivot clovëka, z nëhoz jako z celospoleëenského zivotniho procesu je teprve pochopitelny vyznam, smysl a konkrétni obsah motivu jednajicich. 7 9 Druha strânka Dahrendorfova stanoviska spocivâ v tom, ze na takto vytvorené platformë mùze vybudovat svùj model konfliktu. Jeho centrem je normami oprâvnëné chovâni a jeho garance zarucovanâ nâsilim. ,,Normu" Dahrendorf nekonkretizuje; avsak ve vztahu k jejimu ideologickému obsahu se dâ o ni rici presnë to, co prohlâsil Engels o „mravnim zâkonu", procez 94

muzeme Dahrendorfovo ,,ocekávání role" ehápat jako sémanticky ekvivalentní s „normou". 8 0 Muzeme tedy jiz predem urcit nase stanovisko a o podstaté ideologické funkce Dahrendorfova uvazování prohlásit, ze pres jeho „eiste" funkcionální zkoumání vztahu ,,normy" a ,,pans t v í " je tento vztah obsahové urcen Dahrendorfovou burzoazní trídní pozicí. J a k vidíme, právé o ném piati, co Marx a Engels vyjádrili obeené: „Myslenky vládnoucí t í í d y jsou v kazdé epose vládnoucími myslenkami, t j . trida, která je vládnoucí materiální silou spolecnosti, je zároven její vládnoucí duchovní silou. Protoze vládnoucí trida má k dispozici prostredky materiální produkce, disponuje zároven prostredky duchovní produkce, takze si tím zpravidla podíizuje myilenky téch, kterym chybéjí prostredky duchovní produkce. Vládnoucí myslenky nejsou nie jiného nez ideovy vyraz vládnoucích materiálních vztahú, jsou to vládnoucí materiální vztahy pójate jako myslenky; je t o t e d y vyraz vztahú, které právé z jedné t í í d y délají t í í d u vládnoucí, tedy myslenky jejího panství. Individua, z nichz se skládá vládnoucí trida, mají mimo jiné i védomí, a proto myslí; pokud tedy vládnou jako trida a pokud urcují v celém rozsahu urcitou epochu déjin, je samozrejmé, ze to ciní se vsím vsudy, ze tedy mj. vládnou i jako myslící, jako tvúrci myslenek, ze ridi produkci a distribuci myslenek své epochy; ze tedy jejich myslenky jsou vládnoucími myslenkami epochy." 8 1 Burzoazní ideologie jiz sama nereprezentuje vládnoucí myslenky epochy — t u t o skutecnost zarucuje trvaly pokrok revolucní ideologie, marxismus-leninismus, jehoz vyzvu si Dahrendorf musei uvédomit. Ze se jedná o reagování zcela védomé, má svuj základ v historické skutecnosti, kdy imperialistická burzoazie jako trida není jedinou vládnoucí materiální silou spolecnosti, ale prestala jí b y t vsude t a m , kde jiz existuje socialistická spolecnost; burzoazie ztratila svou neomezenou moc t a k é t a m , kde proletariát a národné osvobozenecké hnutí vedou úspésny boj. J a k Dahrendorf operuje s mocí, která zùstala burzoazii vzhledem k zménám, k nimz doslo ve vyvoji materiálních a duchovních mocenskych vztahú ve prospéch socialismu, ukázeme v nékolika poznámkách na závér nasich ú v a h vénovanych tomuto autoru. 95

III Uz k d y z j s m e se z a b y v a l i ulohou ideologie v e spolecnosti, t a k j a k j i chäpe teorie konfliktu, bylo do jisté m i r y j a s n é , ze pri v i i n a d é j i n a j e j i ü c i n n o s t se nelze v burzoaziri politice zrici m a t e rialniho nàsili. D a h r e n d o r f , a b y je ospravedlnil, p o s t u p u j e t y pickou oklikou, t a k z e t o , co m a n a mysli p r i m o , v y j a d f u j e velm i z p r o s t f e d k o v a n é . Z p o c a t k u t o zkousi t a k , ze s t a v i p r o t i sob e ,,teorii k o n f l i k t u " a ,,teorii i n t e g r a c e " , j a k n a z y v à ,,teorii r o v n o v ä h y " , k d y z z d ù r a z n u j e jeji p o d s t a t u . K r i t é r i e m , k t e r é h o j e p r y t f e b a p o u z i t , mùze b y t pouze stanovisko, jez v y c h à z i z existence spolecenské sily urcené desintegraci, e v e n t u a l n é disfunkcionalitou.82 P o d s t a t n é p r v k y koncepce spolecnosti s p a t r u j e teorie rovnovahy v tomto : „ 1 . K a z d ä spolecnost je (,relativné') t r v a j i c i , stabilni s t r u k t u r a p r v k ù (predpoklad s t a b i l i t y ) ; 2. k a z d ä spolecnost je rovnov ä z n ä s t r u k t u r a (predpoklad r o v n o v ä h y ) ; 3. k a z d y p r v e k j e h o (tzn. P a r s o n s o v y — B. P . L.) spolecnosti prispivä k j e j i m u f u n govani (predpoklad f u n k c n o s t i ) ; 4. k a z d ä spolecnost se u d r z u j e konsensem vsech svych clenù v u r c i t y c h spolecenskych hodnot ä c h (predpoklad konsensu)." 8 3 P r i t o m D a h r e n d o r f v y z d v i h u j e presné t y f a k t o r y teorie r o v n o v ä h y , k t e r é se v r ä m c i celospolecenského zpùsobu u v a z o v à n i ci p o k u s u v y t v o r i t p r o n é t e o r i i politické s t r u k t u r y a f u n k c e k a p i t a l i s m u d o s t a l y do rozporu s realitou. T o t o stanovisko p r y musi b y t v k o n f r o n t a c i p f e k o nàno protikladnym predpokladem. Dahrendorfovi jde tedy o , , p r e k o n ä n i " p o j e t i , k t e r à se v z t a h u j i k politické n a d s t a v b é spolecnosti — p o k u d se mùze o m e z i t ' p r i své kritice Parsonse n a jeho politickoteoretické n à z o r y a jejich irelevanci v e v z t a h u k jejich spolecenské skutecnosti a — t o o z r e j m u j e a n a l y z a D a h r e n d o r f o v y teorie sociälniho j e d n à n i — poslouzit si s t e j n o u metodologickou a svétonazorovou zàkladnou j a k o P a r s o n s , k d y z k o n c i p u j e svou , , k o n t r a p o z i c i " . Ve spojeni se svou verzi p o j e t i s k u p i n v teorii sociälniho j e d n à n i a v j e j i m sociologickém subjektivismu spatruje Dahrendorf vlastni kontrapozici jako „teorii nàsili spolecenské i n t e g r a c e " , k t e r à b y b y l a c h a r a k t e r i z o v à n a t a k t o : , , ! . K a z d ä spolecnost a k a z d y j e j i p r v e k p o d l é h à v k a z -

96

dém okamziku zmene (predpoklad déjinnosti); 2. kazdä spolecnost je sama v sobé rozpornä a explozivni struktura prvkù (predpoklad explozivity); 3. kazdy prvek ve spolecnosti prispiva k jeji zméné (predpoklad disfunkcionality nebo produktivity); 4. kazdä spolecnost se udrzuje näsili m, které vykonävaji nékteri jeji clenové nad jinymi (predpoklad näsili)."84 Posledni prvek mä tedy konstitutivni charakter v cele konfliktni teorii, protoze Dahrendorf se domnivä, „ze uspokojujici teorie sociälniho konfliktu se mùze uskutecnit jenom tehdy, kdyz teorii näsili polozime do zàkladu spolecenské integrace"86. To je „nové urceni", které „potrebujeme v sociologické teorii politického konfliktu a sociälni zmèny", protoze toto urceni v protikladu k „zvlästnimu pripadu tfidniho konfliktu" zahrnuje jesté „obecnéjsi fenomén" spolecenskych vztahu.86 Y cem spocivà burzoazni tridni obsah tohoto „nového uròeni", jehoz ideologickä relevance dochazi svého vyjädreni, jak konstatuje rovnéz Franke, präve v naväzäni Dahrendorfova stanoviska na Simmelovu myslenku „sporu"?87 S timto urcenim se dospivà k jednomu — v jiné souvislosti vzniklému — popreni existence trid na zàkladé kapitalistického vlastnéni vyrobnich prostredkù, a to kdyz se hovori o nekonkrétni „rozporné a explozivni strukture prvkù". Je popsäna prostfednictvim tezi teorie skupin jako strukturälni zäkladna spoleònosti „konfliktu". Dahrendorf züstävä znovu „pouze" u sociable politickych vztahù spolecnosti, kdyz se domnivä, ze se „hlavni teze" pro konfliktné teoretickou interpretaci spolecnosti a tim „hledäni" „strukturälniho puvodu socialniho konfliktu" väze na ,,vztahy panstvi". „Struktura spolecnosti je tedy vychodiskem sociälnich konfliktu, pokud se dä spolecnost (a jeji urcité casti) popisovat jako svazky mocnych."88 Däle se na zäklade ,,nového urceni" dochäzi k analyze a ,,mocensko-technickému vyuziti" proklamovanych strukturälnich danych skutecnosti.89 0 tom soudi Dahrendorf, kdyz däle rozviji svou koncepci teorie skupin: „Konkretni sociologickä analyza musi... nejdrive zkoumat, jaké konsekvence maji jednotlivé formy panstvi... Pak by se mohlo stät, ze by odstraneni panstvi lidi nad lidmi nebylo zädouci."90 Protoze jsme jiz na jiném misté ukäzali, ze suhjektivistickou burzoazni teorii sociälniho 97

chování jsou zakryvány vyxobní vztahy ve prospéch pozorování anonymního ,,nahore" a ,,dole", múze byt tato Dahrendorfova vypovéd', Zakryvající skutecnost vykorisíování, pochopena právé jako obhajoba vykorisíovatelskych vztahù. Co se tyce konfliktu ve spolecnosti, vyzaduje proto Dahrendorf za prvé, aby v kazdé spolecnosti byli také panující a ovládaní a aby se vzdy tam, kde existuje panstvi, rovnéz vyskytovaly konflikty. ,,Spolecnosti se nerozlisují v torn, ze v nékterych se setkáváme s konflikty a v jinych nikoliv. Spolecnosti se lisi mírou násilí a intenzitou konfliktu." 91 Na druhé strane ciní Dahrendorf na základé svého ,,nového urcení" závéry pouze o univerzálnosti konfliktu, avsak také o jejich mozném postavení, coz znamená, ,,ze kazdy zásah do konfliktu se omezuje na rízení jeho formy a rezignuje na marn^ pokus, jak odstranit príciny konfliktu" 92 . Potud sméruje ,,mocensko-technické vyuzití" konfliktu, píipravené sociologickou analyzou, k takovému usmérnéní, jez nejenom ponechává nedotceny existující vztahy moci a panství, avsak soucasné se stává produktivním prvkem pro státné monopolisticky kapitalismus. Konecné vyplyvá z „nového urcení" dalsí aspekt. Tyká se sociologické analyzy a politického púsobení na pohyb protikladnych strukturálních prvkù. 93 Jde pritom o ,,intenzitu" ,,konfliktních vztahù", které objektivné smerují k podvázání síly tíídnlho boje vedeného proletariátem. Takzvanou institucionalizací téchto konfliktu mají byt na jedné strane vymezeny hranice jejich rozsírení a na druhé strane má následovat integrace organizací délnické trídy do burzoazního systému. 94 Opatrení smérující k tomuto cíli píedpokládají: 1. integraci odborovych a jinych organizací délnické trídy do státné monopolistického systému, jak to známe z takzvanych koncentrovanych akcí, jez se pokousejí praktikovat; 2. oslabení proletárského principu solidarity odpovídající sociální politikou a nahrazení tohoto principu burzoazním principerà konkurence; 3. rozstepení délnické trídy a jejich organizací do separátních mocenskych svazku, které si mají vzájemné konkurovat, aby bylo mozno je fídit. V tomto tíetím aspektu tak znovu vystupuje princip panství, s kterym jsme se setkali jiz v jinych znacích. Neboí „závazné regulování sociálních konfliktu", jejichz rozhodující moment 98

spocivà v torn, ,,ze zucastneni se sjednoti na urSitych pravidlech h r y " , vyzaduje „mocenskou instanci, kterà stoji vedle s t r a n a prevàdi zàjmy do platnych norem", aby ,,za pomoci stanovenych pravidel hry, j a k ridit rozpory, zabrànila vàlce vsech proti v s e m . . . a aby prostfednictvim vlàdni instance vytvorila pospolitou spojitost". 9 5 To nesmefuje k nicemu jinému nez k posileni imperialistického statu, kterému jako „uhrnnému kapitalistovi" pripadà ukol vytvorit nejlepsi realizacni podminky — v t o m t o pripadé to znamenà t a k é : podminky celospolecensky vhodné — pro zisk. K tomu p a t r i také to, ze se ,,lokalizuji sily", z nichz konflikt vychàzi, ze jsou znàmy ,,formy", které mohou t a k o v à ,,stretnuti" zachytit, aby, coz je konecny zàmér — kdyz vsechny prostredky ani nàsili nepomàhaji — usmérnily sociàlnè politické zmény, které „konflikt" usmernuji ci vyrovnàvaji. 8 6 UkaZuje se, ze Dahrendorf navrhuje model, ktery „ p r a k t i kuji vedouci skupiny monopolni burzoazie prave v podminkàch stàtné monopolistického kapitalismu a o ktery usiluji prostfednictvim zesilené politické reakce: nalézt formy pohybu pro zàkladni rozpor kapitalismu a rozpory, které z ného vyplyvaji, paralyzovat boj délnické tridy a demokratickà h n u t i lidovych mas a realizovat pozadavky technické revoluce a zespolecensténi vyrobnicb a zivotnich procesù t a k , ze nové vyrobni sily, funkce a orgàny vyrustajici z téchto procesù budou podfizeny monopolnimu kapitàlu" 9 7 . Dahrendorf precizoval tedy svùj program t a k o v y m zpùsobem, ze jej nabizi jako pokus o celkovy sociàlnè politicky pohled na ideologicko-teoretické predpoklady, k t e r y ma v oblasti politiky slouzit jmenovanym cilùm monopolni burzoazie. 98 Témto cilùm ma slouzit teorie konfliktu, jejiz predstirané „prekonàni" teorii rovnovàhy neni nicim jinym nez vyjàdrenim tridnich pozadavkù zahalenych do sociologickych terminù a kterà slibuje takové védomosti, jez jsou pohodlnéjsi a v politickém rozhodovàni maji vétsi nadéji na uspéch.

ZÁVÉRECNÉ POZNÁMKY Zkoumáme-li názory burzoazní politické sociologie na spolecnost, analyzujeme-li její sociálné teoretické základy a stanovíme-li její ideologické úkoly, tézko se muzeme ubránit dojmu, ze za apologetickou a zvlástné deformovanou racionalitou probleskuje burzoazní píedstava strachu; strachu z duchu, k t e f í byli vyvoláni a kterych se nyní nelze zbavit. ,,Zaklínání d u c h ú " spocívá mimo jiné v t o m , ze podporováním státné monopolistickych tendencí má b y t stimulován hospodársky rúst a zároveñ má pomoci prolomit íadu objektivních zákonú kapitalistické ekonomiky. Ukázalo se vsak, ze toto usili imperialistické politiky rozhodujícím zpúsobem zostíilo základní rozpor kapitalismu a jeho sociálné politické dúsledky jsou stále zrejméjsí. ,,Centralizace vyrobních prostredkù a zespolecensténí práce dosahují bodu, k d y se jim kapitalisticky obal stává nesnesiteln y m . " 1 Yytváfejí se stále dúlezitéjsí predpoklady pro zménu spolecnosti na socialistickych základech. 2 Lenin t u t o skutecnost zvlásté zdùraznil: „ . . . s t á t n é monopolisticky kapitalismus je nejúplnéjsí materiálnípíípravou socialismu, je to jeho práh, je to t e n stupínek zebííku déjin, mezi nímz (stupínkem) a stupínkem nazyvanym socialismus zádné mezistupné nejsou."3 Burzoazie velmi dobfe pochopila, ze revolucní délnická trida neinterpretovala t u t o Leninovu myslenku nikdy fatalisticky a neoddává se pasívnímu ocekávání doby, k d y se imperialismus sám zhroutí pùsobenim svych vnitrnich rozporù. Marx, Engels a Lenin dali délnické trídé védecké védomí o její svétové déjinné úloze jako hrobníka kapitalismu a k vytvorení nové socialistické spolecnosti. Aby délnická trida mohla tento úkol splnit, musí vést ekonomicky, politicky a ideologicky tíídní boj, ktery tento proces premény probíhající v jejím zájmu zkrát í . Na jedné strane se burzoazie nemuze zbavit svych vlastních ,,duchú"; na druhé strane se ukázalo, ze ,,strasidlo komunism u " je reálnou skutecností, která má obrovskou prevahu a jist o u budoucnost. Z tohoto hlediska je pochopitelné, ze burzoazie píisoudila politickym sociologum roli „mistrù èarodéjù", kterí

100

mají hledat cestu z historicky bezvychodné situace. Prostíedek, jenz má zadrzet proletariát od uskutecnéní jeho historického poslání, nalezli burzoazní ideologové právé v boji s revoluéní ideologií délnické tfídy. Tato skutecnost svédéí o reakóním trídním instinktu monopolní burzoazie a o úloze burzoazní politické sociologie jako pomocníka plnícího zájmy monopolníbo kapitálu. Lenin ve své genialità si byl védom i tohoto faktu: ,,Okolnost, ze takovyto (vyse charakterizovany státné monopolisticky — B . P. L.) kapitalismus je ,blízky' socialismu, musí byt pro skuteòné zástupce proletariátu dúvodem pro... uskutecnitelnost a neodkladnost socialistické revoluce, a naprosto ne dúvodem k tomu, aby trpélivé snáseli odmítání této revoluce a zkráslování kapitalismu.. . " 4 Monopolní burzoazie a její politicko-ideologická reprezentace podnikají vsechno, aby odchylili proletariát z revolucní cesty. Yelky vyznam, ktery je pritom prikládán imperialistické ideologii, je mozno dokázat z rozboru vsech koncepcí burzoazní politické sociologie. Idealizace kapitalismu píedstavuje pritom v celém spektru burzoazních spolecenskych. koncepcí jenom první stupeñ k tomu, aby se délnická trida stala ,,zralou" k píijetí integrarne politického usilování monopolního kapitálu. Engels proto zdùraznil, ze proletariát by ztratil svou historickou úlohu, kdyby témto predstavám a píáním cinil ústupky. Ideologicky boj, ktery vede burzoazie, není tedy samoúcelem, ale prostredkem k dosazení cíle. Proto také úloha proletariátu v jeho revolucním boji nerauze byt zamérena pouze na to, jak rozbít ,,tradicní vlastnické vztahy", ale i na to, jak se radikálné vyporádat s ,,tradicními idejemi" vykorist'ovatelské spolecnosti. 8 Tato skutecnost objektivné prinásí trvalé zostrování ideologického trídního boje. V soucasnych podmínkách státné monopolistického kapitalismu je zíetelnéjsí nez kdykoli jindy, jak tésná je souvislost mezi ekonomickym, politickym a ideologickym trídním bojem. J e jednou z velkych zásluh Marxe, ze objevil objektivní základnu jednoty téchto tri hlavních forem trídního boje. Lenin na tuto skutecnost dúrazné ukazuje: ,,Byl to právé Marx, ktery první objevil velky zákon pohybu déjin, zákon, podle néhoz vsechny 101

historické boje, a i uz probihaji v politické, nâbozenské, filozofické nebo jiné ideologické oblasti, jsou ve skutecnosti pouze vice nebo méne zrejmym vyrazem boju spolecenskych trid, a existence a stretâni tëchto trid je zase podminëno stupnëm vyvoje jejich ekonomické situace, druhem a zpûsobem v y r o b y a t i m podminënou Zmënou." Vytvory burzoaznich politickych sociologu nikdy nedosâhly ani pribliznë takového stupnë poznâni. Bylo by to v diametrâlnim rozporu se zâjmy burzoazie, kterâ musi zatajit spolecenské zâkonitosti, a diametrâlnë by to odporovalo snaze burzoazie zabrânit pracujicim masâm, aby poznaly vëdecké pojeti spolecnosti. Pro nejvlastnejsi zâjmy burzoazie se musi zamezit revolucnimu boji proletariâtu permanentnimi u t o k y na jeho revolucni teorii — marxismus-leninismus. Proto musi burzoazni ideologové vybavit své tvrzeni zdânim vëdeckosti. Pokouseji se dokâzat, za pomoci vsemoznych teoretickych premetû, rozpornost jasné logiky marxisticko-leninského uceni o tridâch a tridnim boji. I takové vytvory jako ,,rovnovâha" a „konflikt" maji pomâhat k tomu, aby prolétariat neziskal jasno o ,,politicko-ekonomickém ustroji systému, ktery ho utisk u j e " , o „nutnosti a nevyhnutelnosti tridniho antagonismu za tohoto systému" 6 . Masy maji zûstat poddanym objektem burzoazni politiky. Proti svëtonâzorovému materialismu a dialektickému determinismu marxisticko-leninského pojeti politiky se vystupuje s idealistickym voluntarismem. 7 Domnivâme se, ze v t o m je vyjâdren subjektivismus podminëny burzoaznim tridnim postojem. Neboi prâvë o tëch predstavitelich burzoazni politické sociologie, jejichz teorie jsme analyzovali, mûzeme rici totéz, co Lenin podtrhl ve své kritice subjektivismu v sociologii, ze totiz jeho predstavitelé se zastavuji u spolecenskych idei a cilù lidi a nejsou schopni prevést t y t o ideje a cile na materiâlni spolecenské vztahy. 8 Spojenim politiky s prosazovânim zâjmù, které nejsou blize vysvëtleny a jejichz tridni charakter je t a k t o u t a j e n , nemûze vést k zâdnému skuteënë obsahovému urceni politiky. Politika je redukovâna na funkci, na tlak a protitlak skupin. Tudiz ani stât neni zkoumân jako mocensky nastroj vlâdnouci tridy a ani v politickém boji o moc ve state se nespat f u j e nejvyssi forma politického rozporu. 102

Trvalé zatahoväni téchto faktorù sméruje t a k t o primo proti poznani, ze „politika je koncentrovany vyraz ekonomiky" 9 , ze t e d y politika ,,mä svou objektivni logiku, nezävislou n a zamérech téch ci onéch osob nebo stran" 1 0 , a ze tudiz odtud je urcena ,,ucast na s t à t n o s t i . . . , na rizeni statu, stanoveni forem, üloh, obsahu s t a t ni cinnosti" 1 1 . Protoze historicka konkrétnost socialne ekonomickych procesù neni obsazena v nazorech burzoazni politické sociologie nebo je v ni zamlzena, protoze se neberou v ü v a h u skutecné zäklady vedouci k objasnéni spolecnosti, neni burzoazni sociologie s to urcit ulohu politiky ve spolecnosti; idealisticky obraci vztah socialne ekonomické zakladny a politickoideologické nadstavby. Yoluntaristicka interpretace politiky, politickébo zivota spolecnosti nedosabuje v takovémto subjektivnim idealismu ani té urovne poznàni, které jiz bylo dosazeno pri objasnéni politickych vztahù v politické a socialni filozofii burzoazie, kdyz jesté byla na vzestupu. 1 2 Tehdy byla na zäklade objektivniho idealismu presprilis zduraznoväna aktivni üloha politické nadstavby. Engels rozpoznal racionälni jadro tohoto zpusobu uvazovani a zadal, aby toto pojeti „postavené na h l a v u " se obràtilo materialisticky ,,na nohy". ,,Podle materialistického pojeti déjin je t; posledni instand urcujicim momentem v déjinàch produkce a reprodukce skutecného z i v o t a . . . Ekonomickà situace je zàkladnou, ale na prùbéb déjinnych zapasù t a k é pusobi a jejich formu v mnoha pfipadech prevazné urcuji ruzné moment y nadstavby — politické formy tfidniho boje a jebo vysledky — u s t a v y . . . — prävni formy a zvlasté pak odrazy vsech téchto skutecnych zapasù v mozcich. zucastnénych, politické, prävni, filozofické teorie, nabozenské nazory a jejicb dalsi rozvedeni v systémy dogmat. J e to vzàjemné pùsobeni vsech téchto mom e n t ù , v némz se nakonec celyM... mnozstvim nahodilosti... prosazuje jako nutnost ekonomicky pohyb." 1 3 Naproti tomu je typické pro burzoazni politickou sociologii, ze za pomoci abstraktniho systému jednàni zakryva existenci Zakladniho rozporu mezi praci a kapitalem, na némz spociva existence kapitalistického „ p o i ä d k u " , a ze z tohoto rozporu v y r ù s t a j i vlastnické vztahy vyrobnich prostredkù, z nichz vyplyvä vykorisiovani clovéka formou kapitalistického usilovàni 103

po zisku, a ze konecné zde viude vlàdne tridni boj. Obraz, ktery burzoazni politickà sociologie podàvà, vidi clovéka j ako abstraktné jednajiciho ve skupinàch event, kolektivech, jez jsou ve své podstaté nediferencované. Urceni ucelu jednàni, které nàsleduje, je pres rùzné odkazy na tzv. zàjmy nebo anonymni vyhody odtrzeno od podstaty vyrobnich sii, spolecenskych vyrobnich vztahù a jim odpovidajicich vztahù vlastnictvi vyrobnich prostredkù. Nepochopeni sociàlné ekonomické podminénosti politiky a z toho vyplyvajici sociàlné teoretickà metafyzika prinàieji pak „logicky" takové konstrukce, s kterymi se setkàvàme jako s „teorii konfliktu" a ,,teorii rovnovàhy". Pouze jednu strànku véci vyjadfuje skutecnost, ze subjektivné idealistické hledisko tohoto zpùsobu uvazovàni podminuje pokfiveny obraz existujicich vztabù. Druhà strànka spocivà v tom, ze samy sociàlné teoretické premisy burzoazni politické sociologie nemohou vykàzat v oblasti politickych vztahù ve spolecnosti zàdny vyvoj. Burzoazni tridni hledisko zakazuje akceptovat jinou budoucnost nez budoucnost kapitalistickou. Snahy burzoazie dokàzat, ze kapitalismus je vécny, se dostaly do hluboké krize, protoze je nemozné postavit proti vyvojové tvùrci sile socialismu, kterà je historickou alternativou kapitalismu, nadéjné reseni. Tak se burzoazii nepodarilo, aby jeji politické ideové vytvory opustily pro né typicky circulus vitiosus, nepodarilo se ji koncipovat politiku, kterà by odpovidala ,,zménéném u " kapitalismu, fakticky neexistujicimu. Yytvàfi fakticky program, ktery obhajuje existujici kapitalisticky politicky rad. Proto také nemaji konstrukce o „rovnovàze" a „konfliktu" zàkladni predpoklad, ktery povazuje Lenin za rozhodujici pro védecké zdùvodnéni politiky, jez si chce cinit nàrok na budoucnost. Lenin napsal: „Jediné objektivni zhodnoceni celého souhrnu vzàjemnych vztahù mezi vsemi tri dami dané spolecnosti bez vyjimky, a tudiz i zhodnoceni objektivniho stupné vyvoje této spolecnosti i vzàjemnych vztahù mezi ni a jinymi spolecnostmi mùze byt zàkladem spràvné taktiky nejpokrokovéjsi tfidy. Pritom se vsechny tridy a vsechny zemé berou nikoli staticky, nybrz dynamicky, t j . ne ve stavu nehybnosti, nybrz v pohyb u . . ," 14 Uvedené trxdné podminéné hxanice poznàni znemoznu104

j i burzoazii, a b y si t e n t o p o z a d a v e k osvojila. N a p r o t i t o m u prol e t a r i à t , k t e r y vede b o j za n o v o u spolecnost anebo k t e r y jiz t u t o spolecnost b u d u j e , m a , , . . . v souhlasu se vsemi z à s a d a m i svého materialisticko-dialektického svétového n à z o r u " 1 6 m i m o r à d n y z à j e m n a t o m , a b y svou s t r a t e g i i a t a k t i k u t a k t o v é d e c k y podlozil. U s p é c h y revolucniho t r i d n i h o boje v n à r o d n i m i mezin à r o d n i m m é f i t k u d o k a z u j i svou s p r à v n o u p r a k t i c k o u politik u a rovnéz teoretickou p r e v a h u m a r x i s m u - l e n i n i s m u . P f i t o m je s k u t e c n o s t i , ze ,,zijeme n a r o z h r a n i dvou epoch, a n e s m i r n é d ù l e z i t y m , h i s t o r i c k y m u d à l o s t e m , o d e h r à v a j i c i m se p f e d n a sima o c i m a , m u z e m e p o r o z u m é t j e n t e h d y , rozebereme-li si p r e d e v s i m o b j e k t i v n i p o d m i n k y p r e c h o d u od j e d n é e p o c h y k d r u h é " 1 6 . O b e c n y m z n a k e m b u r z o a z n i politické sociologie —• a k o n s t r u k c e , , r o v n o v à h y " a „ k o n f l i k t u " t o zcela ozrejmily — je t a k o v y z p ù s o b u v a z o v à n i , k t e r y n e n i schopen n i k d y prekrocit svou t r i d n i d e t e r m i n o v a n o s t a v y t v o f i t t a k v z h l e d e m k m e t a f y zickému c h a r a k t e r u svych vseobecnych sociàlné t e o r e t i c k y c h v y p o v é d i j i n y p r i s t u p ke skutecnosti. Zménéné o b j e k t i v n i exist e n c n i p o d m i n k y monopolni burzoazie v y v o l à v a j i t u d i z — cim ryclileji n a s t à v a j i •— t a k é rychlejsi „ m o r à l n i o p o t r e b o v à n i " pfislusnycli „ t e o r i i " . B u r z o a z n i sociologie, prizpùsobivsi se predchàzejici situaci, neni s t o z p r a c o v a t v y r a z n é z m é n y v n à r o d n i c h i m e z i n à r o d n i c h mocenskych vztazich, coz se p r o j e v u j e z e j m é n a v bezkoncepcnosti, k d y m a b y t v p o d s t a t é za p o u z i t i s t e j n é h o sociàlné teoretického m a t e r i à l u zabezpecena existujici k o n s t r u k c e skutecnosti. „Teorie konfliktu" a ,,rovnovàhy" tento fakt reprezentuji v y n i k a j i c i m z p ù s o b e m . Zvlàsté n a nich se u k a z u j e to', co j e v l a s t n i cele burzoazni politické sociologii, t o t i z ze j e j i zintenzivn u j i c i se sluzba b u r z o a z n i m t r i d n i m z à j m ù m , k t e r à se v é d o m é o r i e n t u j e p r o t i h i s t o r i c k é m u p o k r o k u v soucasné erpose, odbour à v à r a c i o n a l i t u a védeckost v z à j m u „ r e a l i s m u bez r o z u m u a bez s k r u p u l i " 1 7 . O b a v a z procesù, k t e r é se v y m y k a j i k o n t r o l e a jez n e j s o u o v l à d à n y , zesiluje t e n d e n c i o d m i t a t k a z d y spolecensky p o h y b , k t e r y b y m o h l vést k selhàni imperialistické moci a p a u s i v i . T i m ziskàvaji m i n i m à l n é obory, k t e r é v y t v à r e j i politické teorie, s t r n u l y a j e d n o s t r a n n y c h a r a k t e r , j e j z nelze p r e h l é d n o u t a setrit pres vsechnu pestrost jejich j e v o v y c h fo-

105

r e m . S v é t o n á z o r o v y r á m e c b u r z o a z n í politické sociologie v y j a d r u j e t r v a l e historicky pesimismus. TA ú v a h o „ r o v n o v á z e a k o n f l i k t u " j e z f e j m é , ze p o h y b j e nécímpouze príslusnym, p o k u d j d e o ,,zménu" „ s t r u k t u r " a ,,funkcí". O b s a h spolecnosti je z t o t o z ñ o v á n s , , í á d e m " ; , , r o v n o v á h a " zde p r e d s t a v u j e nejvyssí h o d n o t u . Anebo j i n a k receno •— p r o burzoazní ,,koncepce moci a politického v l i v u " je specifické, ze n a j e d n é s t r a n e u z n á v a j í , , z m é n u " v e f o r m á c h a m e t o d á c h v y k o n u moci, p o k u d t o v y z a d u j í n e p r í j e m n é p o m é r y a p o t r e b a píizpúsobení, na drubé strane vsak uznávají „ s t a t i k u " , pokud j d e o u d r z e n í moci a , , r o v n o v á h y " v mocenskych v z t a z í c b . Svét o n á z o r o v é ideologická shoda „ t e o r i e k o n f l i k t u " a „ t e o r i e rovn o v á b y " n a c b á z í své v y j á d r e n í v t o m , ze relativní s t a b i l i t a a a b s o l u t n í labilita kapitalistického r á d u je sociálné t e o r e t i c k y d e s i n t e r p r e t o v á n a j a k o r e l a t i v n í labilita ( v y t v á í e n á ,,disfunkc í " a „ k o n f l i k t e m " ) a absolutní s t a b i l i t a (je ztélesñována s t a t i kou r o v n o v á b y ) . V p r o t i k l a d u k d e s t r u k t i v n í m u c h a r a k t e r u b u r zoazné politického v y t v á r e n í ideologie v i d í m e k o n s t r u k t i v n í stanovisko, jez Lenin p o v a z u j e za c h a r a k t e r i s t i c k é pro revolucní p r o l e t a r i á t . „ M l u v í m e o v c l k y c h historickych e p o c h á c h ; v kazdé epose jsou a b u d o u j e d n o t l i v á , dílcí h n u t í , smérující j e d n o u k u p r e d u , p o d r u h é zas z p á t k y , jsou a b u d o u r ù z n é o d c h y l k y od p r ú m é r n é h o t y p u a od p r ù m é r n é h o t e m p a h n u t í . N e m u z e m e v é d é t , j a k rychle a s j a k y m ú s p é c h e m se v y v i n o u j e d n o t l i v á historická h n u t í dañé e p o c h y . . . Ale m ú z e m e v é d é t a v í m e , která trida stojí v p o p í e d í pííslusné epochy, k d y z u r c í m e její h l a v n í obsah, h l a v n í smér jejího v y v o j e , h l a v n í zvlástnosti historické situace d a ñ é epochy a t d . . . J e d i n é n a t é t o z á k l a d n é , t j . píihlízejíce p r e d e v s í m k h l a v n í m odlisnym r y s ù m r ú z n y c h ,epoch' (a n e j e d n o t l i v y c h epizod v déjinách j e d n o t l i v y c h zemí), m ú z e m e správné v y p f a c o v a t svou t a k t i k u ; a jediné znalost h l a v n í eh r y s ù dañé e p o c h y se múze s t á t z á k l a d n o u k t o m u , a b y c h o m m o h l i píihlízet k p o d s t a t n é j s í m zvlástnostem k a z d é zemé." 1 8 Monopolní burzoazie n e b y l a s c h o p n a svou politickou sociologií v y t v o í i t néco t e o r e t i c k y stejné h o d n o t n é h o . N a o p a k — j e d nou p r o v z d y ztratila realisticky pohled n a c h a r a k t e r soucasné epochy p r á v é t a k , j a k o se stai h i s t o r i c k y p r e k o n a n y její n á r o k n a vedoucí roli. 1 9 Tvrzení burzoazní politické sociologie f o r m u 106

lované vysoce abstraktním zpùsobem vyjadrují sice ideologické a politické potreby monopolní burzoazie, a také ,,doporuceni", která z nicb vyplyvají, mají pro burzoazní politickou praxi vyznam, avsak ve srovnání se strategickou prozíravostí, s niz marxismus-lenimsmus cliarakterizoval nasi epochu a z toho vyplyvající dùsledky pro evolucní trídní boj, jsou burzoazní politické „recepty" nanejvys problematickou terapií pro spolecnost', která je nemocná uz ve svych základech. Celkové se pobybují tato doporucení dvéma sméry, které se vsak nedají vzájemné oddélit: 1. Jako minimum se vyzaduje, aby byl v souhlase s existujícím „porádkem" zachován pomér sil mezi monopolistickou burzoazií a jejím vnitrním jakoz i vnéjsím protivníkem. Proti tomuto pozadavku vsak púsobí rada faktorù. Za prvé je to pùsobení samotného zákona zisku. Odporuje „vnitrní logice" expanzívního kapitálu chtít uméle „zmrazit" jeho úsilí o to, aby se dále rozsiroval. Právé Lenin dokázal, ze jde o objektivní zákonitost, kdyz dochází ke sloucení „gigantické síly kapitalismu s gigantickou silou státu v jediny mechanismus"20. Monopolní burzoazie je tedy pod hrozbou vlastního zániku donucena stále píekracovat program ,,minimálních pozadavkù", aby mohla rozsírit podmínky pro dosahování maximálního zisku. Z toho vsak dále nutné vyplyvá úsilí o to, aby zménila pomér sil ve vnitíních vztazích ku svému prospéchu, to znamená, na úkor délnické tíídy. „ N a druhé strané vsak kazdé hnutí," jak konstatuje Marx, kdyz charakterizuje boj za zájmy proletariátu, ,,v némz délnická trida vystupuje proti vládnoucím trídám jako trida a snazí se je zdolat tlakem zvenku, je politickym hnutím... A tímto zpùsobem vyrústá vsude z oddélenych ekonomickych hnutí délníku hnutí politické, tj. hnutí tfídy za prosazení jejích zájmú ve vseobecné formé, ve formé, která má vseobecnou, spolecensky donucující moc." 21 Tak právé trídní boj uvnití kapitalistické spolecnosti vymezuje moci kapitálu hranice. A konecné je jesté s pozadavkem rovnováhy v rozporu, ze se trvale meni pomér sil k neprospéchu monopolní burzoazie púsobením socialismu a protiimperialistického hnutí v „tretím svété". 2. Potom se setkáváme v ,,konfliktním" programu také s tím, ze se zríká ,,sebeomezení" burzoazie. Za pomoci demagogickych 107

hesel se sice z a k r y v á t í í d n í z á j e m monopolní burzoazie, a b y m e l a ve svych r u k o u veskerou v l á d u , a b y mohla v y k o n á v a t neomezenou moc. A v s a k p r o g r a m ,,regulace k o n f l i k t ù " dokázal, ze délnická t r i d a m á b y t d o v e d e n a k t o m u , a b y se s a m a zíekla své bistorické ú l o h y j a k o vedoucí síla pro u s k u t e c n é n í spolecenského p o k r o k u . K d y b y se p í i realizaci t o h o t o z á m é r u n e p o d a í i lo podle p r e d s t a v ,,teoretikú k o n f l i k t ù " v y s t a c i t s brzdící silou imperialistické ideologie, p a k b y bylo t í e b a v a r i a b i l n é a difer e n c o v a n é n a s a d i t t r a d i c n í arzenál burzoazní politiky síly. T í í d ní o b s a h t e t o koncepce b u r z o a z n í politické sociologie j e pine c h a r a k t e r i z o v á n M a r x o v y m i slovy: ,,Tou m é r o u , j a k p o k r o k m o d e r n í h o p r ú m y s l u v y t v á í e l , rozsiroval a p r o h l u b o v a l t r í d n í a n t a g o n i s m u s mezi k a p i t á l e m a p r a c í , touz m é r o u d o s t á v a l a s t á t n í moc stále vice c h a r a k t e r n á r o d n í moci k a p i t á l u n a d prací, c h a r a k t e r verejné síly zorganizované k sociálnímu zotrocování, c h a r a k t e r n á s t r o j e t r í d n í h o d e s p o t i s m u . " 2 2 Zvlástní zpusob, j í m z se monopolní burzoazie p í i z p ú s o b u j e s v y m z m é n é n y m exist e n c n í m p o d m í n k á m , dochází v ,,teorii k o n f l i k t ù " svého v y j á d rení t í m , ze m á b y t rozsííena skála p r o s t r e d k ù a m o z n o s t , j a k i n t e g r o v a t délnickou t r í d u do s t á t n é monopolistického k a p i t a lismu. J e d n a stejné t a k j a k o d r u h á linie ,,doporucení", j a k p o s t u p o v a t v p r a k t i c k é politice monopolní burzoazie, je v s a k — j a k j s m e se v nasi analyze pokusili d o k á z a t — v n a p r o s t é m r o z p o r u se skut e c n y m politickym a ideologickym v y v o j e m . „ T e o r i e k o n f l i k t ù " a „ t e o r i e r o v n o v á h y " jsou v e s t e j n é mire n e a d e k v á t n í m i o d r a z y spolecenské r e a l i t y . D e f o r m o v a n á racionalita burzoazní politické sociologie pos k y t u j e v podobé „ t e o r i e k o n f l i k t ù " a „teorie r o v n o v á h y " b e z p r o s t í e d n í príspévek, j a k p o d p o r o v a t vládnoucí ideologii n e j e n p o k u d j d e o kalkulace, j a k é m a j í b y t v y t v o í e n y p o d m í n k y , a b y m o h l y b y t efektivné r e a l i z o v á n y s t á t n é monopolistické t r í d n í z á j m y , a j a k z d ù v o d n i t a ospravedlnit z t o h o plynoucí n u t n á politická o p a t í e n í , a v i a k t a t o d e f o r m o v a n á r a c i o n a l i t a chce p í e d e v s í m p s e u d o v é d e c k y o b h á j i t s a m u p o d s t a t u k a p i t a listické spolecnosti a vede n e v é d e c k y b o j s m a r x i s m e m - l e n i n i s m e m . „ B u r z o a z n í ideologie se c h o v á j a k o n é j a k y i n t e l e k t u á l ní policista, k t e r y m á za úkol c h r á n i t o b c a n y p í e d idejemi, jez

108

b y v n i c h m o h l y v z b u d i t p o c h y b n o s t o vécnosti k a p i t a l i s m u / ' 2 3 Burzoazni politicti sociologové postavili své koncepce expressis verbis do sluzeb t v o r b y politického r o z h o d o v à n i monopolni burzoazie. P o k u d ztélesnuji v r ù z n y c h h i s t o r i c k y c h v y v o j o v y c h s t a d i i c h imperialismu — a t o càstecné z rozdilnych pozic — obecnou t e n d e n c i politické ideologie i m p e r i a l i s m u v podobé sociàlné t e o r e t i c k y c h uceni, coz p i a t i zvlàsté o politické sociologii, jsou v é d o m é v y u z i v à n i k plnéni ideologickych f u n k c i . S à m s t u p e n r a c i o n a l i t y i n t e r p r e t a c e spolecnosti, j i m z j s m e se zab y v a l i , j e rozporné p o v a h y . N a j e d n é s t r a n e v y c h à z e j i b u r z o a z n i sociologové z p o s t u l à t u celospolecenské r o v n o v à h y , k t e r y j e nev é d e c k y a j i m z m o t i v u j i obecné svetonàzorové zobecnéni, podle néhoz j é existence k a p i t a l i s m u v é c n à , j e p r y d à n a o b j e k t i v n i m i s t r u k t u r n i m i p o d m i n k a m i , o cemz p r y n e n i zàdn y c h p o c h y b . N a d r u h é s t r a n e dospéla burzoazni politickà sociologie k poznàni n é k t e r y c h p o d m i n e k spolecenského f u n g o v à n i dilcich oblasti a dilcich procesù v jejich v z à j e m n y c h v z t a z i c h . To se t y k à predevsim moznosti, j a k o v l i v n o v a t a r i d i t j e d n à n i , role ideologie p f i ,,stabilizaci s y s t é m u " , u s t r e d n i ulohy, kterou reprezentuje stàtni moc a funkce orgànù této moci. P r e s t o j e z f e j m é , ze k o n c e n t r a c i n a t y t o o b l a s t i z t r a t i l a soucasnà burzoazni sociologie v l a s t n i n à r o k n a ,,systém o v o u i n t e r p r e t a c i " spolecnosti. Tézisté spocivà koneckoncu v t o m , ze se z a b y v à spolecenskymi o b l a s t m i , k t e r é jsou chàp à n y j a k o b e z p r o s t f e d n é politicky r e l e v a n t n i a m a j i pro v l à d u monopolniho k a p i t à l u m i m o f à d n y v y z n a m . P r i t o m dochàzi k e specifickému zpùsobu spojeni v o l u n t a r i s m u a p r a g m a t i s m u s neopozitivistickou racionalitou. 2 5 P o z a d a v e k a p o t f e b a ,,systémové i n t e r p r e t a c e " j s o u pod dikt à t e m burzoaznicb tridnich zàjmù redukovàny na interpretaci j e v u spolecenské n a d s t a v b y , za jejich c e n t r u m je p o v a z o v à n , , s t à t " , „ m o c " , , , p a n s t v i " a „ideologie". S à m zpùsob interpret a c e je urcen p o d m i n k a m i , m o z n o s t m i a n u t n o s t i o b h a j o v a t imperialistickou moc a p a n s t v i , zabezpecovat realizaci s t à t n é monopolistickych z à j m ù . Zvlàstni pozornost se v é n u j e zdokonalov à n i s t à t n i h o a p a r à t u a m e c h a n i s m u burzoazni demokracie, protoze s j e j i c h pomoci se z a k r y v à reàlnà moc k a p i t à l u a u t o k y p r o t i d i k t a t u r e monopolu m o h o u b y t z n e s k o d n o v à n y .

109

Pfes vsechno usili i ze strany burzoazni politické sociologie se vsak nic nezménilo na podstaté jejiho antikomunismu, a dale se prohlubuje krize imperialistické ideologie. Jen naivni dusc mohou uvérit, ze se kapitalismu podari zménit svùj osud pomoei néjakych ,,teorii". „'Teorie... nemaji samy zàdnou budoucnost a nejsou ani s to poskytnout kapitalismu néjakou budoucnost. Od roku 1917 his.torie jiz nejednou dokàzala, ze imperialismus je poslednim stadiem kapitalismu" 25 a ze v dùsledku historicky zàkonité nutnosti bude toto spolecenské zrizeni vystridàno ve svétovém méfitku socialismem.

POZNÄMKY

Citäty z Marxe a Engelse jsou uvädeny podle ceskeho vydäni sebranych spisü, MES, cislo svazku a stränky; citäty z Lenina podle ceskeho vydäni Leninovych spisü. ÜYOD 1

E. Honecker, Der VIII. Parteitag und unsere nächsten Aufgaben, v : Neues Deutschland z 11. brezna 1972 2 Tamtez 3 Srv. M. Rozental, Über den Klassenstandpunkt zum gesellschaftlichen Leben. Zur Art u n d Weise der Betrachtung sozialer Prozesse und Erscheinungen, v : Neues Deutschland z 27. prosince 1971 4 H. Häber, Der Marxismus-Leninismus in der Offensive, v : IPW-Berichte, vydäva Institut f ü r internationale Politik und Wirtschaft, c. 1/1972, str. 3 6 MES, sv. 21, str. 328 6 Timto vyvojem jsme se blize zabyvali v präci: H.-M. Gerlach/B. P.Löwe, Politik, Philosophie und Soziologie im westdeutschen staatsmonopolistischen System, v : Deutsche Zeitschrift f ü r Philosophie, c. 6/1970 7 Ükoly bdje proti imperialismu v soucasnem obdobi a akcni jednota komunistickych a delnickych stran a vsech protiimperialistickych sil, v : Mezinärodni porada komunistickych a delnickych stran, Moskva 1969, P r a h a 1970, str. 12 8 K. tomu srv. V. J . Gulijev, Demokratie und Imperialismus, Ideologienpolitische Realitäten, Berlin 1972 • Lenin, sv. 12, str. 478 10 Prace A. F. Bentleye „The Process of Government" vysla roku 1908 v Chicagu. Däle je citoväna podle noveho vydäni z roku 1949: A. F. Bentley, The Process of Government, A Study of Social Pressures, Evanston o. J . 11 K tomuto problemu soucasneho marxisticko-leninskeho vyzkumu imperialismu viz m j . L. Maier, Dialektik der Anpassung. Zu einigen neuen Problemen der Imperialismus-Analyse, v: Einheit, c. 4/1972; W. Gantman, Probleme der Prognose. Zur marxistisch-leninistischen Methodologie der Prognostizierung internationaler Beziehungen, v: IPW-Berichte, c. 1/1972 12 Lenin, sv. 25, str. 373 13 Lenin, sv. 23, str. 42 11 Srv. F. Fjodorov, Politika v svetle nasledstva V. I. Lenina, Moskva 1970 15 L. Maier, Dialektik der Anpassung, str. 521

111

17 18

19

20

N . S. Demicev, Leninismus u n d ideologischer K l a s s e n k a m p f gegen den A n t i k o m m u n i s m u s , v : E i n h e i t , c. 5/1970, str. 613 L . I. Breznev, P r o j e v y a s t a t i , I , P r a h a 1972, str. 336 P o d r o b n e j i viz B . A. S c h a b a d , Die politische Philosophie des gegenwärtigen Imperialismus. Z u r K r i t i k der a n t i k o m m u n i s t i s c h e n G r u n d k o n z e p t i o n , Berlin 1970, str. 221 a nasl. Srv. B . P o n o r m a r j o v , Aktuelle P r o b l e m e der Theorie des r e v o l u t i o n ä r e n Weltprozesses, v : D e r X X I V . P a r t e i t a g der K P d S U u n d die E n t w i c k l u n g der marxistisch- leninistischen Theorie, Berlin 1971 S r v . M. J o v c u k , Gegenwärtige P r o b l e m e des ideologischen K a m p f e s u n d die E n t w i c k l u n g der sozialistischen Ideologie u n d K u l t u r , t a m t e z SOCIÄLNfi T E O R E T I C K Ä OSNOVA BURZOAZNi POLITICKE SOCIOLOGIE PRO KAPITALISTICKOU SPOLEÖNOST SE NAZYVÄ „ R O V N O V Ä H A "

1 2 3

4 5 6

7

8

9 10 11

12

13

14 15 16

M E S , sv. 4, str. 440 Lenin, sv. 19, str. 16 Srv. M. B u h r / G . Irrlitz, D e r A n s p r u c h der V e r n u n f t , Berlin 1968; srv. rovnez G. K l a u s / H . Schulze, Sinn, Gesetz u n d F o r t s c h r i t t in der Geschichte, Berlin 1967 K . M a r x , K a p i t a l , I , P r a h a 1954, str. 23—24 M E S , sv. 38, str. 618 Srv. B . A. S c h a b a d , Die politische Philosophie des gegenwärtigen I m p e rialismus, str. 29, 47; W . G. K a l e n s k i / R . Mocek/B. P . Löwe, Politologie in den U S A . Z u r K r i t i k imperialistischer M a c h t k o n z e p t i o n e n , Berlin 1971, str. 17—18 K t o m u srv. W . H i r s c h - W e b e r , Politik als Interessenkonflikt, S t u t t g a r t 1969; O. H . v o n der Gablentz, Der K a m p f u m die r e c h t e O r d n u n g , Köln/ O p l a d e n 1964, 2. dil G. E i s e r m a n n , P r e d m l u v a k W . Hirsch-Weber, Politik als Interessenkonflikt. Tamtez T a m t e z , str. 204 a näsl. ( „ j e d n o h o velkeho procesu p o h y b u " ) Srv. D . Bergner, Ideologie u n d Strategie, v : D e u t s c h e Zeitschrift f ü r Philosophie, c. 7/1968, str. 766 a näsl. K t o m u srv. t a k e D . B e r g n e r / B . P . Löwe, Philosophische P r o b l e m e des K a m p f e s gegen die Globalstrategie, v : D e u t s c h e Zeitschrift f ü r Philosophie, c. 9/1970, o d s t a v e c I I a I I I Teorii sociälniho j e d n ä n i se zde n e m ü z e m e blize z a b y v a t , zvläste p o k u d j d e o metodologicke p o s t u p y , jez pouzivä. Srv. p r o t o E . H a h n , Soziale W i r k l i c h k e i t u n d soziologische E r k e n n t n i s , Berlin 1965 A. F . B e n t l e y , T h e Process of G o v e r n m e n t , str; 169 T a m t e z , str. 176 ( „ j e d n a n i , cinnost, ,neco d e l a t ' " ) T a m t e z , str. 176, 175

112

17

Tamtez, str. 184 a nasi. Tamtez, str. 206. („Ye skutecnosti spocivä jedinä reälnost ideji v jejich reflexi skupinami, pouze v tonito a v nicem jinem.") 19 Tamtez, str. 184. („Musime se pevne drzet toho, co miizeme pozorovat a zkoumat...") 20 Srv. tamtez, str. 170, 263, 441 21 Takovy zäver müzeme ucinit na tomto miste z toho