Tábornická encyklopedie [1. vyd. ed.]

Citation preview

Mirko V osátka TÁBORNICKÁ

ENCYKLOPEDIE

T á b o rn ic k á

ENCYKLOPEDIE mf

I Mirko Vosátka, 1985 Illustration X Mirko Vosátka, 1985 Photography X Mirko Vosátka, 1985 Odbornou revizi provedli: PhDr. Otto čmo/ík, CSc., PhDr. Ladislav Khandl

PŘEDMLUVA

Den pomalu končí a stíny štíhlých smrků jsou stále delší. Západní obzor se zalil purpurem a utichají hlasy ptáků v křoví. Na loučce za plátnem stanů vylétly k tmavnoucí obloze tisíce jisker. Všichni si posedali kolem ohně a do praskotu polen zazněl chvějivý zvuk kytary s tichým zpěvem . . . Tento obraz, nebo alespoň jeho představa, snad nenechá netečnou mysl žádného dnešního člověka, bez ohledu na to, zda vyvolává příjemnou vzpomínku na chvíle prožité v přírodě nebo touhu vůbec něco takového prožít poprvé. Táboření a tábornictví — to jsou jedny z prostředků k prožití volných chvil plně a opravdově, účinná možnost přiblížit se k tajuplnosti života v přírodě, ale i k lidem a sobě samému, jedno z posledních velkých dobrodružství dneška. Říká se, že jde o novodobý útěk člověka do přírody z jeho prostředí betonu, rámusu a shonu, o ostentativní, okázalé otočení se zády k městu s jeho přednostmi i nedostatky. Ano, jde o jakousi novodobou potřebu moderního člověka, k jejímuž naplnění vytváří socialistická společnost nezbytné podmínky. Podstatou tohoto směřování zpět do náruče přírody o víkendech, prázdninách i dovolených však není a nemůže být útěk od života. Člověk se vrací do přírody ne proto, aby utekl, nýbrž aby se vrátil. Osvěžen, posílen na těle i na duchu, lépe připraven k plnění všeho, co jej očekává v jeho obvyklém životním prostředí — na pracovišti, ve škole, v rodině, ve společnosti. Příroda poskytuje i dnešnímu člověku, pyšnému na barevný televizor, důmyslný kalkulátor a jiné výdobytky vědy, techniky a civilizace, kromě oddechu a psychické relaxace i nepřeberné množství podnětů k rozšíření obzoru poznání, ke zvýšení zdatnosti, k všestran­ nému rozvoji osobnosti. A to zvláště při táboření, v důvěrném sblížení se s přírodou, v doteku s jednoduchostí a prostotou, při které žasne oko a pookřeje srdce. Zkušený znalec přírody a táboření Mirko Vosátka se pokusil v této publikaci shro­ máždit zkušenosti minulých i současných generací, týkající se »tábornické vědy«. Hesla encyklopedie zachycují široký okruh turistické, tábornické a vodácké praxe, ale i některé poznatky z botaniky a zoologie. Nechybějí ani hesla o ochraně přírody — velkém úkolu dneška, který nás zavazuje nejen přírodu poznávat a využívat, ale i důsledně chránit pro současné i příští generace. Encyklopedie bude jistě jednou z těch publikací, které získají své trvalé místo v knihovničce vedoucích turistických, přírodovědných, ochranářských i dalších kolektivů dětí, mládeže a dospělých, cvičitelů ČSTV a instruktorů turistiky SSM. Jistě po ní rádi sáhnou i jednotlivci se zájmem o přírodu — mladí turisté, botanici, zoologové a možná i myslivci, chataři a chalupáři.

/ 5

Pochopitelně, Tábornická encyklopedie není a nemůže být encyklopedií celé složité problematiky turistiky a pobytu v přírodě, její historie a současnosti, organizování činnosti v přírodě. Proto se organizátoři činnosti v přírodě neobejdou bez další organizačně pedago­ gické a odborné literatury, kterou pro ně vydávají nakladatelství Mladá fronta, Směna, Olympia, Práce a další. PhDr. Ladislav Khandl, předseda programově metodické komise výboru Svazu turistiky ÚV ČSTV

6/

7

8

SLOVO ÚVODEM

Historie táboření a pobytu v přírodě sahá až do dob, kdy si člověk postavil první nouzový kryt z větví a použil ohně, kdy ukousl první sousto pečeného masa. Tábornictví je jedním z nejstarších umění člověka, plné zkušeností mnoha generací. Dnes se ve všech pádech skloňuje pojem životní prostředí. Hlavním životním prostře­ dím pro člověka je a zůstává živá příroda. Moderní člověk v ní hledá i nachází zdroj osvěžení, odpočinku, inspirace. Příroda dovede dát člověku ze svých nepřeberných pokladů neopakovatelné zážitky a prožitky. Požaduje však, aby se k ní člověk choval jako kulturní tvor, aby byl ve styku s ní ohleduplný. Uvažoval jsem o všech možných situacích, které mohou člověka v přírodě potkat. Materiál k této knize sbírám už velmi dlouho. Učil jsem se v táborech velkých, menších i docela maličkých, poučení jsem našel i u osamoceného stanu přitisknutého někde ke skále nebo u nouzového krytu v kořenech mohutného vývratu. Viděl jsem, jak jsou lidé šikovní, jak si dovedou pomoci i v krajní nouzi. Učil jsem se samozřejmě i ze situací, do kterých jsem se dostal já sám, a někdy to byly situace nebezpečné a složité. Ty mě však naučily nejvíce. Tábornickému umění je nutno stále se učit, pozorovat, kombinovat, ne jen bezmyšlen­ kovitě napodobovat. Ze dvou kamenů a jídelní misky udělá zkušený táborník pět rozmani­ tých ohnišť. Možností je v tábornictví nepřeberné množství. Poznatky se léty hromadily, přibývaly a poznámky o nich byly bohatým zdrojem při psaní tohoto rukopisu, k němuž bylo nutno přistupovat jinak než k přípravě menší příručky. Především bylo třeba doložit ho početnými obrázky, funkčními a dobře volenými kresbami. Nezapomínat na všechny možné situace, které rwohou při táboření vzniknout. Rozvážně posoudit i hesla zdánlivě zastaralá. Vidět v nich často poslední záchranu táborníka v nouzové situaci, kdy jiné, moderní prostředky nebyly po ruce nebo z nějakého důvodu selhaly. Kniha, kterou teď budete listovat a hledat v ní potřebná hesla, se snaží poskytnout co nejvíce rad a návodů, jak použít moudrost tábornických praktik, které umožní člověku skromně, ale přesto docela dobře a pohodlně tábořit a žít v přírodě.

/ 9

ÁČKO (nebo také A stan) — typ hřebenovitého stanu, jeho prostornost se zvyšuje podsadou (viz hesla Podsada, Stan).

podle způsobu A »na pánvičku«, B »na mis­ ku« a C »na džbáneček«. Po složení přehne­ me okraje kolem drátěné kostry, aby

AGÓNA — myšlená čára spojující na ze­ měkouli všechny body nulové deklinace. Je to vlastně dvojitý poledník protínající jak magnetický, tak zeměpisný pól. Umístí-li se kompas přesně na agonu, potom ukazuje současně na zeměpisný i magnetický pól. Severní magnetický pól objevil sir James Clark v roce 1831, jižní magnetický pól Schackletonova výprava v roce 1909. Agonou je zeměkoule rozdělena na dvě polovi­ ny. V jedné se střelka kompasu odchyluje od magnetického pólu na východ (východní deklinace), v druhé se odchyluje na západ (západní deklinace). Agona sama putuje pomalu po zeměkouli od východu k západu. AHOJ! — dnes používaný pozdrav vznikl z anglického zvolání »hoy!«, značícího »ho­ lá!«, a výrazu »a hoy«, což je vlastně druh pramice pro přepravu osob v přístavech. Zvolání »hoy a hoy« značí »holá, loď k pře­ vozu«. Časem se změnilo v námořnický po­ zdrav, který k nám byl přinesen trampy z jejich toulek v cizině. ALOBAL — hliníková fólie, která má vše­ stranné použití. ALOBALOVÉ NÁDOBÍ — lze je zhotovit 2 alobalové fólie. Připravíme si nejdříve rámečky ze silného drátu. Fólii skládáme

nádobka dobře držela. Skládat můžeme i přímo kolem kostry, což však vyžaduje větší zručnost. Nápoje v takové nádobce ohříváme v teplém popelu nebo nad žhnou­ cími uhlíky, které přikryjeme popelem jako izolační vrstvou. Tím zabráníme případ­ nému propálení kelímku. (Viz obr. 1 — 3 na str. 12 vlevo.)

/II

nou-li se Ac překrývat, houstnout a vytvářejí-li se souvislé tenké vrstvy, zhorší se brzy počasí. Ac vzhledu velkých bílých rozcucha­ ných vloček je předzvěstí blížící se bouřky, zejména noční. Tutéž předpověď dává Ac cimbuřovitého vzhledu (vidíme-li z okra­ je Ac vystupovat cimbuřovité věžičky). Vytvářejí-li se mohutné kupy pomalu se pohy­ bující po obloze, lze usuzovat v krátké době na bouřku. ALTOSTRATUS — As, vysoká sloha, še­ davý závojnatý mrak pohybující se ve výšce 2 — 5 km. V rodině mraků patří do skupiny A (viz heslo Mraky). Denní světlo se v něm rovnoměrně rozptyluje, takže předměty nevrhají stíny. As přináší trvalé srážky. Ro­ zeznáváme dva druhy As: tenký, který je šedavé barvy, stoupá do výše 5 km a často se podobá řasám (viz heslo Cirrus). Pro­ pouští zesláblý svit slunce a měsíce. Věští

ALTOCUMULUS — Ac. vysoká kupa, druh mraků, vyskytující se ve středních výškách mezi 2 — 6 km. Patří do rodiny mraků typu B (viz heslo Mraky). Altocumulus má me­ teorologickou značku Ac. Je to vysoká bělavá nebo šedobílá kupa objevující se na nebi v celých pásech souběžně nebo vějířovitě postupujících. Někdy se Ac podobá altostratu s bělavým, duhovým okrajem. To­ muto typu se říká altocumulus tenticulatus. Ac je mrak teplého počasí a vyskytuje se nejčastěji v pohorských oblastech. Zač-

12/

postupné zhoršení počasí a srážky. Druhý typ je silný As. Má vzhled hustého tmavo­ šedého mraku. Stoupá do výše 2 km a podobá se někdy nimbostratu (viz heslo Nimbostratus). Vytváří jednotvárný, někdy vláknitý mrak, který je na spodní straně jemně zvlněný. Věští stálý déšť. Při rozpa­ dávání vrstev As lze předpokládat zlepšení počasí, zejména prosvítá-li mezi roztrha­ nými částmi As modrá obloha. Vidíme-li však v trhlinách ještě vyšší mraky, ke zlep­ šení počasí nedojde.

AMBULANČNÍ UZEL — jiný název pro plochou spojku. Hodí se dobře na spojování dvou nestejně silných provazů, lan. Uzel netlačí, a proto se používá k zakončení obvazů, odtud jeho druhý název. Utahuje­ me jej současně oběma rukama a plochý vzhled dodatečně upravíme. Protože se špatně rozvazuje, vsouváme do něho »zámek«, to je smyčku s vyčnívajícím kon­ cem. Trhnutím za konec »zámku« se uzel uvolní. Vážeme tak, že každou rukou ucho­ píme jeden z konců lana, provazu, šátku, obvazu, překřížíme a uvážeme, opět překří­ žíme a svážeme. AMERICKÁ TORNA — úeska má výhodný úzký tvar a zachovává si po naplnění proti jiným tornám a batohům stále »štíhlou li­ nii«. Skládá se z chlebníku (1) — je upev­ něn na překlopné horní Části (2) dvěma popruhy {3 a, b), které se provlékají kovo­ vými oky na spodní straně chlebníku po prostrčení otvory v překlopné části (4a, b, c, d). Hlavní část torny je ukončena pře­ klopnou částí (2), na stranu se vyklápějí boční strany (5a, b). Prvá je opatřena kovo­ vými přezkami a druhá popruhy (6a— f). Těmito popruhy se uzavírá vlastní část tor­ ny s nosnou plochou. Z dolního konce střední části vychází překlopný díl (7), opa­ třený řadou oček z tkalounu, původně zásobník na patrony. Těmito poutky se pro­ vlékají popruhy výklopných částí vlastní torny nebo pomocné popruhy. Pod touto částí je popruh (8), kterým se přichycuje chlebník, vlastně horní překlopná část. Po­ pruh se provleče kovovým okem (9), které je umístěno na spodní části chlebníku. Ko­ nečně spodní zcela oddělitelná část (10) má na jedné straně přezku, na druhé straně poutko (11a, b). Na dolní části vyčnívají dvě poutka s kovovými očky (12a, b). Tato od­ dělitelná Část je přichycena řemínkem (13) k hlavní části. Řemínek se provléká otvory v obou spodních částech torny (14). Roz­ dělováním této tábornické výstroje a pří­

padným nastavováním popruhů a použitím dalších chlebníků různých tvarů lze vytvořit bohatou stupnici způsobů balení.

Příroda — to je nádherná kniha plná krás, nemá však cenu pro toho. kdo v ni neumí číst. Carlo Goldoni

/ 13

Způsob balení am erické torn y

14/

K balení torny je třeba trocha důvtipu . . .

/ 15

Torna je vizitkou majitele . .

AMERICKÝ ÚPLET — používá se na konci ocelových lan. Lano rozpleteme a konce lan ohneme do tvaru smyčky. Do prázdných závitů pak ovíjíme jeden pramen na spoje­ né dva prameny. Konce provlečeme a omo­ táme kolem konce smyčky. ANALÝZA KRAJINY — provádíme ji před túrou s pomocí mapy, průvodců nebo psa­ ných informací od osob, které příslušné místo znají. Na mapě si vyznačíme místa připravovaného putování. Pro každý úsek si shromáždíme patřičné informace. Podle mapy zjistíme výškové rozdíly, profil trasy, ráz krajiny. Uvažujeme o možnostech pře­ nocování (táboření nebo v noclehárnách). Je třeba rozhodnout, kde nakoupíme potra­ viny, najdeme si místa se zdravotnickými středisky, poštou, stanicemi ČSAD a ČSD, stanicemi HS. Nakreslíme si výškové profily jednotlivých úseků. Vypracujeme časový rozpočet pro nákupy, kulturně poznávací činnost, odpočinek, počítáme i se zhorše­ ním počasí, a tedy i se zhoršením terénu, na kterém budeme pochodovat. Zjistíme si po­ třebná spojení dopravními prostředky (odŘíkám vám. pupence jsou stejně podivné a rozmanité jako listy anebo květy. člověk není nikdy hotov s objevováním rozdílů. Ale musíte si vybrat malý kousek země, abyste je našli. Kdybych běžel pěšky až do Bene­ šova, viděl bych menší kus jara, než když si sednu na bobek v zahrádce. Karel Č a p e k

16 /

jezdy vlaků a autobusů), při horských túrách hledáme i možnost rychlého sestu­ pu nutného při zhoršení počasí. ANEMOMETR - slouží k měřeni síly vět­ ru. Vítr otáčí čtyřmi miskovitými polokoule­ mi umístěnými na konci Robinsonova kříže (1). Rychlost otáčení se přenáší na číselník,

na kterém přímo odečítáme naměřenou rychlost větru. Přibližné určení síly větru nám udává Wildova korouhev (2). Sestává z kovové destičky o rozměrech 5 x5 0 cm a váze 200 g, namontované na ose kolmé k tyči, na níž je větrná korouhvička sloužící k tomu, aby Wildova korouhev byla posta­ vena vždy kolmo na směr větru. Vedle Wiidovy korouhve je umístěna stupnice s dílci, pomocí kterých zjišťujeme sílu větru podle tabulky:

číslo stupnice úhel, který svírá dílec s kolmicí rychlost větru v m/sec.

1

2

3

4

5

6

7

8

0

4

15,5

31

45,5

58

72

80,5

0

2

4

6

8

10

14

20

ANEROID — slouží k měření tlaku vzdu­ chu. V podstatě je to dutá krabice, jejíž víko je z pružného kovu, vlnitého plechu. Tlak působí na vlnitý plech krabice, víko se pro­ hýbá. Velikost prohnutí se přenáší na čísel­ ník, kde ručička ukazuje údaje o výšce tla­ ku. Aneroid je nutno před použitím upravit nástavným šroubem na nadmořskou výšku místa, v němž budeme měření provádět. ANGLICKÁ SEDAČKA (neboli jističi uzel) — lze použít k slartování a při práci na laně. Váže se tak, že lano uchopíme jednou ru­ kou nadhmatem, druhou podhmatem (1),

a stáčením dlaní vzniknou smyčky (2). Smyčku pravé ruky přendáme do levé ruky (3), ukazovákem a prostředníkem pravé ru­ ky uchopíme okraje smyčky levé ruky (4) a provlečeme smyčkou pravé. Totéž uděláme s druhou rukou (5). Vzniklý uzlový tvar zajistíme nahozením jistících smyček (6) na obou koncích a dostaneme konečný uzel. ANOMÁLIE MAGNETICKÁ — na někte­ rých místech zemského povrchu se odchy­ luje kompasová střelka od svého normál­ ního postavení S— J a do této polohy se nevrací. Úkaz svědčí o tom, že zemské vrst­ vy jsou prostoupeny vrstvami železných rud, jejichž přitažlivost působí na kompaso­ vou střelku silněji než zemský magnetis­ mus, a proto kompasová střelka »jančí«. Známé jsou anomálie na vrcholu hory Řípu. Odchylky však mohou nastat i vlivem slu­ nečních skvrn, polární záře nebo zemětře­ sení. ANTICYKLÓNA — oblast vysokého tlaku vzduchu. Anticyklonární počasí má tyto zá­ kladní vlastnosti: malá oblačnost, slabý vítr místních směrů, ojedinělé malé srážky, místní mlhy, teploty v létě nadnormální a v zimě podnormální se značnými denními rozdíly teplot. APSIDA — část stanu, která je dodatečně připojovaná nebo již přišitá. Slouží k zvětše­ ní užitkového prostoru. Bývá většinou umístěna na konci stanu. Dá se vybudovat i nouzově ze stanového dílce nebo fólie PVC. Ukládáme do ní batohy, vlhké věci, vaříme v ní.

/ 17

ARETOVACÍ ZAŘÍZENÍ — součást kom­ pasu, která zabraňuje poškození jak mag­ netické střelky, tak i hrotu, na kterém se otáčí. Na obalu kompasu, busoly je tlačítko, kterým znehybňujeme, aretujeme, kompa­ sovou střelku. Provádíme to vždy po skon­ čení práce s busolou nebo kompasem. ATMOSFÉRA — plynný obal Země. Má pět základních vrstev odlišných fyzikálními vlastnostmi. Pro člověka je důležitá nejnižší vrstva — troposféra — , sahající do výše 11 km. Troposféra je složena z 21 % kyslíku, 78 % dusíku, 0,95 % vzácných plynů. Dále je v ní obsažena vodní pára v různých se­ skupeních, jako jsou kapičky mlhy, ledové krystalky oblaků, sněhové vločky, kapky deště, ledové hrudky krup. Mimoto je tro­ posféra prostoupena nečistotami vznika­ jícími lidskou činností (popílek, různé čás­ tice kouřů, dýmů, plynů). Ze stavů atmosfé­ ry, to je teploty vzduchu, jeho tlaku, vlhkos­ ti, oblačnosti, srážek, síly a směru větru, se vytváří počasí. Sledováním dlouhodobého průměru počasí během ročního období se určuje podnebí kraje. ATRIUM — přístřešek mezi dvěma stany, zhotovený ze stanového dílce nebo fólie PVC, který umožňuje za nepohody a deště vařit, sedět, pracovat i mimo stanový pros­ tor. Za slunečného počasí může sloužit atrium jako stinné místo.

AUTÍČKA — uzel zvaný také rybářský. Používá se ke spojování dvou provazů, lan nestejné síly. Drží znamenitě. Rozvazuje se v první fázi roztažením obou jeho částí, které prokluzují navzájem na sobě. Odtud název autíčka. Potom zatáhneme za oba kratší vyčnívající (pracovní) konce a uzel uzavřeme. Uzel je uvázán správně, když spojnice procházející pracovními konci je v šikmé přímce na osu tažných lan uzlu.

Písnička se zpívá, pohádka se povídá. A kdo se rád divá, hezké věci uhlídá.

18/

František Halas

AZIMUT — úhel mezi dvěma směry, z nichž jeden je stálý, a to směr S— J, a druhý je směr našeho pochodu, plavby, letu. Azimut stanovíme na orientované ma­ pě tak, že položíme kompas záměrnou hra­ nou na načrtnutou čáru našeho pochodu a odečteme úhel, který svírá myšlená čára S— J s naší pochodovou osou. Určený úhel je hledaný azimut. U náramkových kompa­ sů je záměrná hrana nakreslena na víku nebo na otáčivé krabici. V tom případě po­ ložíme kompas tak, aby se záměrná hrana kryla s pochodovou osou nakreslenou na mapě. Azimut je úhel mezi S— J a záměr­ nou hranou kompasu. Při neorientované mapě bez kompasu si vypomůžeme úhlo­ měrem pro 180° a 360° z průhledného materiálu. Střed úhloměru provrtáme a otvorem provlečeme nit, jejíž konec na úhloměr nalepíme. Úhloměr umístíme na mapě tak, aby střední otvor byl na našem stanovišti. Směr S— J získáme pomocí kol­ mice vedené z našeho stanoviště na pří­ slušný bod na mapě. Nit natáhneme ve směru našeho pochodu a úhel mezi nití a nakreslenou kolmicí je azimut. Podobně můžeme postupovat s dvěma nitěmi růz­ ných barev (červenou a bílou). Červenou vyhledáme směr S— J a bílou vedeme po naší pochodové ose. Bez mapy a jenom pomocí kompasu určíme azimut tak, že se průhledítkem kompasu díváme na vyznače­ ný bod v terénu, který je ve směru našeho pochodu, a v zrcátku kompasu pozorujeme úhel na větrné růžici. V šeru srovnáváme světélkující značky na střelce a indexu. Máme-li však azimut stanovený již před pochodem, potom nejprve nastavíme inde­ xovou značku na stupeň azimutu. Busolu srovnáme, aby se značky na střelce kryly se značkami na spojnici S— J, index nám udává azimut. Průhledítkem vyhledáme orientační bod v terénu. Dojdeme-li k němu, zkontrolujeme postavení střelky, indexu a vyhledáme další bod v terénu. Tak postupujeme od jednoho určeného bodu k druhému. Narazíme-li na nepřekonatel­ nou překážku (vodní plochu, močál, skály),

snažíme se vyhledat na protilehlé straně bod, který leží v ose azimutu. Na kus papíru si vyznačíme naše stanoviště a po­ znamenáme úhel pochodové osy, tj. azimut. Určíme si azimut vynuceného směru pochodu. Vykročíme a počítáme kroky až k bodu, kdy se můžeme stáčet. Kroky

a přechodné azimuty nanášíme na papír. V každém otočném bodě vyhledáme opět další, až dojdeme k bodu, který jsme si určili před započetím obcházení překážky. Zde zjistíme původní azimut, najdeme bod v terénu, ležící na něm, a pokračujeme v pochodu podle původního azimutu.

/ 19

BAGÁŽ (bágl) — obsahuje veškerou výstroj, kterou si vodák bere na vodní túru. Balíme ji do lodních pytlů, menších igelitových sáčků, chlebníku připevněného k boku lodi. uzlu ze stanového dílce. Bagáž rozdělíme vždy tak, abychom měli v jedné části potra­ viny a nádobí a ve druhé spací a převlékací potřeby. Stan a tábornické náčiní jsou ve třetí části nebo ve zvláštním báglu. Věci k opravě lodi máme v malém sáčku v chlebníku nebo ve zvláštní kapse pod sedačkou.

šíme při dešti a proměnlivém počasí. Přes­ ně upravíme stupnici počasí a získáme ba­ rometr, který slouží docela přesně. BATERKA — upevnění a nošení. Ve stanu upevňujeme baterku pomocí spirály z pružného drátu na provaz vedený pod hřebenem stanu nebo na háček připevněný na stanovou tyč, hřebík zatlučený do pod­ sady. Pro baterku si případně zhotovíme přenosný stojánek. Při pohybu v terénu no­ síme baterku v ruce nebo ji zavěsíme drátěným očkem na knoflík kabátu, bundy. Můžeme ji přivázat i pomocí šátku na hlavu nebo ji provázkem upevníme na čepici či klobouk, pokud není příliš těžká.

BARELOVÝ UZEL — v podstatě obrácený lékárnický uzel, do kterého vevážeme sud, barel, bednu, pytel či jiný předmět, který chceme zvednout do výše. BAROMETR — viz heslo Aneroid. BAROMETR ZÁLESÁCKÝ — semeno pu­ pavy rozpukové, lidově zvané čapí nůsek, je opatřeno spirálovitě stočeným hygroskopickým zobanem. Při změně vlhkosti vzdu­ chu se zoban stáčí nebo roztáčí a tím zavr­ tává semeno do země. Na destičku z PVC 15x15 crrv nalepíme bílý papír s kruhem, na němž máme napsáno deštivo-proměnlivo-pěkně. Do středu zapíchneme semeno. Pozorujeme, do kterého směru se hrot zo­ banu stáčí za sucha. Podle toho pootočíme destičku kolem hrotu semene, které je za­ píchnuto v jeho středu, až je hrot zobanu přesně nad nápisem pěkně. Ještě vyzkou­

20 /

BATOH — nejdůležitější součást turistické a tábornické výzbroje. Slouží k dopravě veškerých potřeb pro turistiku, táboření. V nouzi slouží jako ochranný a ohřívací chránič nohou, třeba při bivakování. Vy­ cpán senem nebo chvojím se mění v po­ hodlné sedátko na sněhu, v mokrém te­ rénu. Při nesení batohu má být těžiště T umístěno co nejvýše a co nejblíže k zádům, tak aby batoh (případně krosna, torna): 1. tvořil s nositelem dokonalý celek; 2. nenarušoval jeho rovnováhu; 3. nestrhával ho zpět nebo na stranu či dopředu. Všechny tyto situace mohou být za určitých okolností velmi nebezpečné, zejména při zimní a vysokohorské turistice. Proto je nutno věnovat způsobu balení velkou po­ zornost. Popruhy nesmějí být nikdy příliš dlouhé, aby nebyla narušena pravidelná chůze, nebo příliš krátké, aby neřezaly do ramen. Správná délka popruhů a dobře zabalená torna se správným těžištěm T za­ jišťují pravidelný rytmus chůze a bez­ pečnost každého pohybu.

30

BATOH — (BALENÍ) — vyžaduje zručnost, trochu přemýšlení a zkušenost. Složené věci mají být zabaleny tak, aby byly vždy po ruce a vyžadovaly co nejmenšího vybalo­ vání ostatních předmětů. Těžiště musí být co nejvýš a co nejblíže k zádům. Před bale­ ním si věci rozložíme, abychom měli pře­ hled, co chceme vzít s sebou. Uvažujeme pečlivě, zda skutečně vše potřebujeme a kolikrát jsme určitou věc kdy použili. Vy­ loučíme všechno, co se ukazuje jako zby­ tečná přítěž. Potom si do igelitových sáčků balíme: 1. prádlo; 2. spací potřeby, tj. spací pytel, punčochy pro noční spaní, tepláky; 3. toaletní potřeby; 4. šití a věci k opravě; 5. příbory; 6. psací a kreslicí potřeby; 7. fotopřístroj a fotomateriál; 8. mapy, průvodce; 9. jídlo: konzervy, sůl, mouka, cukr, rýže; 10. potraviny na cestu; 11. skládací vařič

a výhřevná řátka (pevný líh, tekutý líh. petrolej, podle druhu vařiče); 12. rezervní obuv — tenisky, sandály; 13. stan, lano, kolíky; 14. sekera, nůž; 15. balíček pro prv ní pomoc; 16. baterka, zápalky v igelitové krabičce nebo nádobce z PVC se šroubová cím víčkem; 17. nádobí; 18. nepromokává pláštěnka; 19. svetr, rukavice palčáky, re zervní punčochy silné i tenké, vlněná čepí ce, šála (při zimních túrách); 20. plavky opalovačky (pro letní období); 21. ručník Ten dáváme zásadně zvlášť, protože bývá obyčejně vlhký. Vždy během dne se ho pokusíme na slunci usušit. Hromada po třebných věcí je někdy skutečně velká, ale zručný táborník je složí do batohu tak, aby byl úhledný, nikde z něho nic neviselo, ne přečnívalo a aby měl správné těžiště. (Viz obr na str. 22 vlevo.)

/ 21

BATOH NOUZOVÝ — zhotovíme z kalhot. Položíme je na zem. Pásek sepneme tak, aby volnfi obepínal šířku kalhot, a přezku dobře zajistíme. Potom na tento pásek na­ vážeme dva tři kusy silného motouzu, lana, které se překřižují tak, že když kalhoty zved­ neme, visí od opasku jakýsi koš z dílců lana, provazu. V místě křížení lan uvážeme uzel se dvěma dlouhými konci, které vedeme k nohavicím. Nohavice nám slouží jako nosné popruhy, volnými konci vycháze­ jícími od uzlu je upravujeme na délku, jakou potřebujeme. Pak rozevřeme přezku na pás­ ku a uvolníme knoflíky poklopce, abychom mohli do vnitřku tohoto nouzového batohu vložit věci. Je možný i opačný postup, nej­ dřív »batoh« naplníme a pak teprve uváže­ me nosný koš a popruhy. Využijeme i místo v nohavicích, kam nastrkáme třeba prádlo, oblečení, tedy věci, které nás nebudou při nesení tlačit. Jiný druh nouzového batohu lze zhotovit z pytle. Pomocí »dědečkových brýlí« (viz heslo) připevníme nosné popru­ hy, lana a vnitřek pytle použijeme jako nos­ ný prostor. Úzký nosný popruh je však nut­ no omotat košilí, svetrem či nohavicemi tepláků, které přehodíme přes horní okraj našeho batohu, a každý nosný popruh omotáme jednou nohavicí. Někdy stačí použít silných punčoch, šály apod. BAŽANT OBECNÝ — náš běžný polní pták. Patří do řádu ptáků hrabavých, podřád kur. Samec se nazývá bažant kohout, samička slepice a mládě bažantík. Na těle bažanta rozeznáváme: 1. růžky, 2. oční proužek, 3. poušky, 4. světla, 5. klovec, 6. obojek, 7. perutě, 8. stojáky, 9. ostruhy, 10.

22/

klín. Bažant vyhledává pole s lesíky nebo křovinami, křovinaté stráně. Přes den se zdržuje u země, na noc zahřaduje na vět­ vích v koruně stromů, kde nocuje. Stopa je otisk jeho stojáku se třemi prsty směřu­ jícími dopředu a jedním kratším dozadu. Na konci prstů jsou stopy po drápech, délka šlépěje je 6,5 — 9,5 cm a šířka 8 cm. Stopní dráha sestává z řady stejně dlouhých a stejně od sebe vzdálených šlépějí. Trus je zaoblený s bělavým povlakem moče. Ří­ ká se mu výpraš. Bažant má hnízdo na zemi v důlku, nejraději v trávě pod keřem, trochu vystlané suchou travou. Vajíčka jsou žlutobílá s nepravidelnými kaňkovitými tmavohnědými skvrnami, mají rozměry 30,1— 23 mm, 8 — 15 kusů. Samička na nich sedí 24 — 27 dnů. Bažantíd jsou žlu­ tohnědá, tmavě skvrnitá kuřátka se žlutými stojáčky. BAŽINATÝ TERÉN — bývá kolem vodních zdrojů a ploch (rybníků, pomalu tekoucích vod). Mimoto je bažinatým terénem rašeli­ niště. Vzniká procesem rašelinění ze zbytků mechů a jiných rostlin. Rašelinění se podo­ bá uhelnatění. Rozeznáváme vrchovištní, slatiništní a přechodné rašeliniště. Vrchoviště mají charakteristicky vyklenutý povrch a najdeme je v nadmořských výškách nad 500 m. Bývají v nich jezírka porostlá vrst­ vou silně zeleného rašeliníku, pod jehož tenkou vrstvou je hluboká voda. Tato »třasoviska« jsou velmi zrádná a nebezpečná. Slatiniště se nacházejí v nižších polohách. Jejich povrch je rovný, bez kopečkovitých útvarů a třasovisek. Často jsou rašeliniště místem chráněných rostlin (rojovník, klikva atd.). Přechodným útvarem jsou ta rašeli­ niště, která najdeme na Třeboňsku, s typic­ kým porostem borovice blatky. Na povrchu vrchovištních rašelinišť nás často upoutají malé kopečky vysoké 10— 15 cm, kterým se říká bulty. Vytvářejí je některé mechorosty (rašeliníky a ploníky), které se rozrůsta­ jí kulovitě. Vršíčky bultů jsou o poznání suš­ ší než jejich spodní část a okolí. Proto se v nich uchycují suchomilné rostliny jako vřes, brusinka, lišejníky. Pokud mechy na

bultech rostou, jsou bulty živé. Později odu­ mírají a okolní rašeliniště přerůstá. Někdy se na bultech zachytí i semenáčky smrků nebo blatek. BEZPEČNOSTNÍ SVÍCEN - svíčka je nej­ používanější osvětlovací těleso do stanu. Aby něco nezapálila nebo nepokapala, umísťujeme ji do různých bezpečnostních svícnů. Vezmeme například krabičku od konzervy, do níž postavíme sklenici od hořčice, kterou do polovičky naplníme vo­ dou. Do vody postavíme svíčku, kterou dole zatížíme hřebíkem. Jiné svícny zhotovíme z kusu drátu stočeného do spirály a pro­ vlečeného okrajem plechového víčka od menší konzervy. Na toto víčko, do této spi­ rály dáme svíčku. Větší plechovku upra­ víme vhodným rozstřižením okraje a stěny. Pomocí kleští vytvarujeme rukojeť a uvnitř konzervy umístíme svíčku. V nouzi poslouží papírový sáček, který uchrání plamen svíčky před větrem. (Viz obr. na str. 24 nahoře.) BIDLOVÁNÍ — neboli píchání, způsob po­ honu lodi pomocí bidla. Pokud je při jízdě na pramici pouze jeden člen posádky, je nejvhodnější, aby stál v jedné třetině lodi (počítáno od zádi) čelem dopředu, roz­ kročmo, s mírně natočeným tělem šikmo na osu lodě. Tři až pět metrů dlouhé bidlo se drží oběma rukama, které jsou od sebe

/ 23

a slabě šikmo na směr plavby. Bidluje se stejně jako na pramici, postoj je ovšem trochu labilnější. BIOINDIKÁTOR — může být určitý orga­ nismus, který svou přítomností nebo vymi­ zením určuje kvalitu určitého životního prostředí. Na čistotu ovzduší jsou například velmi citlivými bioindikátory některé druhy lišejníků. K určení vodních pramenů a pod­ zemních vod slouží řada rostlin, jako řeřišnice potoční, rákos, přeslička a další. Pro kyselé vlhké půdy jsou typické třeba konva­ linky atd. BIOSFÉRA — označení pro onu část zem­ ského povrchu, která je oživena živými or­ ganismy. Těsně souvisí s půdou (pedosféra), vodou (hydrosféra) a ovzduším (at­ mosféra). Biosféra je pojem ekologický a zahrnuje v sobě všechny biomy a ekosy-

50 — 60 cm. Bidlo je dokonale hladké, na horním konci opatřeno železným kováním, případně háčkem. Při bidlování zapichujeme bidlo asi 1 m (podle rychlosti plavby) před sebe do vody, opíráme se o ně a nejvíce zpbereme v okamžiku, kdy nás bidlo míjí. Tím odstrčíme loď od pevného místa na dně řeky, o které se bidlo opírá, dopředu. Bidlo necháme, až se k němu při­ blíží záď, vytáhneme je, ponecháme je u boku pramice a malou chv/íli splouváme. Můžeme s ním pracovat jako s kotrčí, když pramici upravujeme do potřebného směru. Pak obloukem ve výši asi 10— 20 cm nad hladinou přemístíme bidlo opět před sebe. Zapíchneme do dna. Uvolníme sevření zápěstí, aby bidlo mohlo proběhnout do výše a loď mohla setrvačností plout dopře­ du. V okamžiku, kdy bidlo je u našich prsou, sevřeme dlaně, bidlo pevně uchopíme a tlačíme tak, aby se dostalo asi 50 — 75 (podle hloubky) cm za nás. Uvolníme a splouváme. Když na pramici pracují dva členové posádky, pak přední je v jedné tře­ tině délky pramice odpředu a zadní v jedné třetině lodě odzadu. Každý píchá na jedné straně lodi. Pouze při rychlém otáčení nebo otáčení pramice těžké píchají přechodně oba na jedné straně, přičemž píchají od lodě. Při bidlování se loď řídí tak, že pí­ cháme dále od lodě a loď se stáčí v opačný směr, nebo pícháme skoro pod loď a loď se pak stáčí v tu stranu, na které pícháme. Při píchání na kánoi stojí člen posádky před zadní sedačkou, chodidly opřený o místa, kde se dno zaobluje, trochu rozkročmo

24/

stémy. Člověk žije v biosféře a využívá jí jako zdroje své obživy a činnosti. V posled­ ních letech se značně zvyšují snahy UNESCO, IUCN a útvarů zabývajících se ekologií Země o to, aby člověk vytvářel svůj postoj k biosféře ve smyslu moudrého, ra­ cionálního využívání a chránil ji na základě vědeckých poznatků. Zásadní principy vý­ chovy člověka mají směřovat k zachování a obohacování ekonomického kapitálu biosféry. Jedná se např. o rekultivaci ploch po těžební činnosti, očišfování vod od prů­ myslových odpadků, o vytvoření řízeného vědeckého přístupu k přírodě a prostředí, v němž žijeme, člověk musí hledat spojení s přírodou prostřednictvím racionálního a citlivého přístupu k ní. BIVAK — nouzové přenocování, přežití ne­ pohody zejména na horách. Místa pro biva­ kování volíme co možná nejrovnější a nej­ širší, chráněná proti nárazům větru alespoň z jedné strany, podle možnosti pod skalním převisem nebo pod přečnívající částí balva­ nu či pod ledovou stěnou. K záměrnému bivakování používáme žďárského pytle, který slouží jako nouzový stan-bivak pro jednu i více osob. Bivak si můžeme vyhra­ bat i ve sněhové návěji nebo ho zhotovíme ze sněhových kostek, lyží a stanoveného dílce. BIVAKOVACÍ PYTEL — podobá se vol­ nější pláštěnce. Použitím zdrhovadel si z něj vytvoříme nouzový kryt. Za normál­ ních okolností se pod ním nosí batoh, kros­ na, torna. Podobá se trochu žďárskému pytli, dá se však z něho vybudovat i malý útočný stan.

rozvětvený. Průměrná délka jeho viditelné části je 2 — 3 km. Plošný blesk zasahuje značnou část oblaku, který jako by na krát­ ký čas vzplanul. Tento úkaz bývá zaměňo­ ván za blýskavici nebo blýskání na časy, což je prosvítání nepozorovaného blesku mezi mraky. Kulovitý blesk může vniknout do budovy oknem, komínem. Pohybuje se libovolně, někdy je neslyšitelný a ztrácí se, jindy exploduje s ohlušujícím nárazem. Přímým zásahem blesku jsme ohroženi, ukrýváme-li se pod předměty s ostrými hro­ ty, jako jsou ostré skalní výstupky, trčící

BLACKWELSKÁ SMYČKA (neboli školo­ vý závěs) — uzel sloužící jako spolehlivý závěs (při zdvihání těžkých břemen).

BLESK — krátký světelný jev způsobený výbojem atmosférické elektřiny. Ovzduší představuje elektrické pole. Povrch Země je nabit záporně a ovzduší kladně. Tento stav elektřiny se mění povětrnostními vlivy. Bouřkové náboje a blesky vznikají působe­ ním pevných i tekutých pohybujících se srážek (dešťové kapky, kroupy). Blesk je vybití náboje mezi Zemí a mrakem. Kulový blesk a blesk ve tvaru perlové šňůry jsou vzácným jevem. Nejčastěji pozorujeme Čárový blesk, který je buď klikatý, nebo

/ 25

větve osamělého stromu, nebo jsme-li v blízkosti kovových předmětů (zapíchnutý cepín, kovový hrot stanové tyče). Prav­ děpodobnost zásahu však závisí na odporu předmětu. Naopak blízkost jiného, dalšího vyššího hrotu působí jako naše ochrana. Když turista v bouřce stojí při úpatí skal­ ního útvaru, dostává se tím do pravdě­ podobně dobrého ochranného prostoru. V dalším případě je bezpečnost menší, protože osoba stojí příliš blízko vysokého předmětu a blesk na ni může přeskočit. Vždy je nutno dodržovat vzdálenost od paty vyššího předmětu, který má být nejméně desetkrát vyšší než osoba. Nebezpečné je krýt se pod převisem. Převis znamená přerušení dráhy blesku, který sklouzne po jeho vnitřní straně, a ten, kdo se pod převi­ sem ukrývá, je nutně zasažen. Bleskový proud totiž sleduje cestu nejmenšího odpo­ ru a nejlepšího vedení. Běží po povrchu skály, spárami, vlhkými místy i kořeny stro­ mů. Osoba v cestě je lepší vodič než okolí, a proto strhává proud na sebe. Výhodné je posadit se i třeba na hřebeni trochu níže v suti, na balvan, větší kámen, skrčit nohy, sedět na bobečku, kolena těsně k sobě, pokud možno stočit se do klubíčka. Balvan, který má kolem sebe (zejména má-li širší horní okraje) suchý prostor, jenž působí ja­ ko izolace od okolního vodivého prostředí, bývá nejlepší. Nikdy se neukrýváme pod stromy, převisy v jeskyňkách a prohlubních mělčích než 1,5 m. Jeskyně vyhledáme jen takové, které budou vyšší než 6 m a kde budeme moci stát nejméně 1 m od její stěny. Na skalní stezce se posadíme co nejdále od skalní stěny na spací pytel, ba­ toh, svinutá lana. Nesmíme se jistit lanem uvázaným kolem beder a zajištěným na skobě zaražené ve skále. Nejvýš se může­ me zajistit lanem, které jsme si uvázali za nohu a které je zakotveno ve skobě zaraže­ né kousek od našeho místa. Toto lano ne­ smí být napjato, ale musí volně ležet na skále, na které sedíme. Kovové předměty odložíme co nejdále stranou (klíny, kladivo, cepín). BLESK (PRVNÍ POMOC Pftl ZASAŽENÍ) — při bezvědomí je nutno věnovat veškeré úsilí k obnově vitálních funkcí. Je-li zasta­ veno dýchání, zavedeme ihned umělé dý­ chání z plic do plic. Před zahájením srdeční masáže se doporučují jeden či dva údery pěstí nebo hranou dlaně do krajiny srdeční. Jestliže úder zůstal bez účinku a srdeční činnost se neobnovila, přikročíme k zevní masáži srdce. Masáž spočívá v rytmickém stlačování hrudní kosti k páteři. Postižený musí ležet na tvrdém podkladu. Hrudník stlačujeme plochou jedné dlaně přesně uprostřed, a to tak, aby okraj dlaně byl aspoň 1— 2 prsty nad úponem mečíku (1). Druhá ruka pomáhá tlakem na hřbet spodní ruky (2). Lokty jsou napřímeny a potřebný tlak vyvineme použitím váhy našeho těla

(3). U dětí tlačíme jen jednou rukou, u ko­ jenců jen dvěma prsty. Provádíme 50 — 60 zmáčknutí za minutu. Je-li zachránce sám, střídá 3 umělé vdechy s 15 vmáčknutími rukou. Jsou-li zachránci dva, pak střídáme vždy 1 umělý vdech a 5 vmáčknutí hrud­ níku. Během dýchání zvedá druhý zachrán­ ce dlaň lehce nad hrudník. Vždy se sleduje tep na krkavici (4). Oživení probíhá, dokud postižený neprojeví známky života nebo dokud se neobjeví mrtvolná ztuhlost, pak už je pomoc marná. Od umělého dýchání se nesmí upustit ani během dopravy posti­ ženého do nemocnice. BLUDNÝ BALVAN — zajímavý geologický útvar, který častc najdeme v krajině bez výrazných skalních útvarů. Je to pozůstatek a svědek doby ledové, kdy mohutný ledo­ vec postupující k nám ze Skandinávie valil před sebou i pod sebou úlomky skalních útvarů. BODNUTÍ VČELOU — ošetříme je tak, že nejprve odstraníme žihadlo, potom nakape­ me na vpich čpavek nebo místo vpichu potřeme jódovou tinkturou. Ránu ne­ dráždíme třením, škrábáním. Pokud místo vpichu zduří, přikládáme studený obklad, popř. s octanem hlinitým. Podobně ošet­ říme bodnutí vosou. Velmi nebezpečné je vbodnutí včelou nebo vosou do jazyka, číp­ ku a nitra úst. Postiženého se snažíme co nejrychleji dopravit k lékaři. Cestou mu dáváme studenou vodu, zmrzlinu, kousky ledu. BÓJE — signální zařízení na vodních to­ cích, mořském pobřeží a velkých vnitro­ zemských vodních plochách, kde je zavede­ na lodní doprava. Pravobok značí červené bóje a levobok černé bóje. Bóje jsou růz­ ného tvaru (kužel, koule, tyč, válec či větší konstrukce na plováku se zvukovým nebo světelným zařízením). Na táboře si bóje zhotovujeme z polen nebo větších prázd­ ných plechovek. Zakotvíme je pomocí sil­ ného provazu nebo drátu přivázaného ke kameni sloužícímu jako kotva. Pro některé

hry si zhotovíme bóje z větší plechovky, prutů, kusů pytle, které pak obarvíme čer­ veně, zeleně, žlutě nebo barvy střídáme v pruzích, kostkách. BORLICE — trubka bez ventilové techniky. Dá se na ni zatroubit pět základních tónů. Užívá se k troubení loveckých signálů a povelů. Signály jsou podloženy slovním doprovodem. Na borlici se dají hrát (trou­ bit) lovecká návěstí, povely během lovu, pozdravné fanfáry, hlaholy a lovecké po­ chody. BOTNÍK (DO STANU) — zhotovíme z ku­ latiny, větví a rozsoch. Nejlepší jsou dvě rozštípnutá polena (čtvrtky), postavená na hranu, která spojíme kouskem krajinky, la­ tě. Stačí také dvě rozsochy postavené ved­ le sebe. Na každou zavěsíme jednu botu. Jindy zatlučeme dva kolíky a před ně dvě rozsochy, přes které položíme kus silné vět­ ve, latě. Na »hrazdu« položíme špičku boty a vnitřkem ji navlečeme na kolík. Můžeme zhotovit také dvě »hrazdy«, na které zavěšu­ jeme boty za paty. BOTY — pro jakékoli putování je důležitá správná obuv. Bota má pevně obepínat po stranách nohu, zabraňovat přílišnému roz­ tahování či rozšlapování chodidel při chůzi, chránit nohy před vlhkem, mrazem, pra­ chem a nerovnostmi cesty (ostré kameny, písek, bláto). Nové boty mají být volnější, protože surová kůže se málo roztahuje a umělé materiály vůbec ne. Sportovní obuv kupujeme vždy tak, že na běžně noše­ né ponožky navlečeme silné punčochy a pak teprve novou botu, která má dobře

/ 27

sedět, nemá tlačit, musí být přiměřeně vol­ ná. Při chůzi má ve špičkách bot být dosta­ tek místa především pro prsty, na šířku i na délku. To je důležité zejména při sestupu v horách. V teplém období totiž chodidla trochu otečou a zvětší se. Vysoké boty mají být v nártu těsnější, ale nesmějí na něj tlačit. To by vedlo k únavě nohy pro omeze­ ní krevního oběhu. Jestliže noha v nártu příliš prokluzuje, vznikají odřeniny a puchý­ ře. Palec a prsty mají být v botě zcela volné, při chůzi se palec nikdy nemá opírat o botu. Výška podpatku určuje vhodnou polohu chodidla v botě. Pro delší a náročné pocho­ dy není vhodná měkká obuv (tenisky, kecky nebo dokonce sandály). Pro namáhavé po­ chody jsou nejlepší boty typu pohorek, ve kterých má být noha usazena pohodlně, měkce, ale pevně. Tomu napomáhají i molitanové vložky. Nikdy nebereme na túru no­ vé boty. Ty rozchodíme na krátkých pocho­ dech, nejvýše 10 km, často mokrým te­ rénem. Doma boty očistíme od bláta, usu­ šíme hadrem a dáme schnout na vzdušné místo. Nikdy ne za teplá kamna nebo do­ konce na ně. Když se kůže rychle vysuší, ztvrdne, svraští se a zmenší. Při sušení boty vycpeme zmačkanými novinami. Když jsou boty suché, noviny vyjmeme a boty natře­ me bezbarvým krémem na boty. Leštíme je však, až když je oblékáme. Kůži nikdy nenatíráme olejem nebo vazelínou. Boty na túru mají být dokonale suché. Pečlivé natírání krémem, zejména v místech, kde jsou švy, konzervuje boty na dlouhou dobu. BOUŘKA — přírodní jev doprovázený bleskem a hromem. Bouřková činnost mů­ že být frontální, to znamená, že je spojena s atmosférickými frontami, nebo vzniká uvnitř vzduchových mas z orografických zvláštností terénu, které jsou příčinou ne­ rovnoměrného ohřevu podloží slunečním zářením. Sídlem bouřky bývá bouřkový mrak cumulonimbus. Vytváří se ve vyso­

\-»lK

28/

kém, vratce zvrstveném vzduchu, v němž aochází k mohutným výstupním proudům v komorách sahajících až do výše 10 km. Oblak je složen z jemných kapiček. Rychlým výstupem teplých spodních vrstev do chladných horních vrstev dochází k přechlazení. Do bouřkového stadia se věžovitý mrak dostává, když se jeho vrchol po přechlazení mění v ledová jádra. Původně za­ oblený vrchol oblaku se mění ve vějířovitou kovadlinu z ledových krystalků. Pod kovad­ linou se tvoří ledové vločky, které se spádem do nižších vrstev mění ve velké dešťové kapky. Studený vzduch při klesání pod základnu mraků způsobuje silný nára­ zovitý vítr u země. Na rozhraní teplého a studeného vzduchu se tvoří víry s hori­ zontální osou, která vytváří šedý válcovitý mrak, zvaný kulový límec bouřky. Postupně se zmenšuje sestupná rychlost chladných vzdušných vrstev a původní mrak se rozpa­ dá v menší mrakové skupiny různých typů (Ci, Sc, Ac). BOWIE-KNIFE (bouinajf) — lovecký nůž. Z patky vybíhá ocelová tyčka, na konci opatřená závity. Na ni se navlékají elipsovi­ té kožené destičky tak, aby se vytvořila rukojeť dobře zapadající do dlaně. Stáhnou se pevně matkou zapuštěnou do kovové hlavice. Nosí se v kožené pochvě. BOWLINE — mezinárodní název pro pev­ nou a spolehlivou smyčku, zvanou také dračí smyčka. Uzel se učíme vázat kolem vlastního těla. Otočíme lano kolem pasu tak, aby volný konec byl v naší pravé ruce a pevný v levé. Potom na laně vytvoříme oko (»jezero«) a pravou rukou zvedneme zespoda do oka volný konec (»draka«). Otočíme kolem pevného konce (»princez­ ny«) a zatáhneme opět trhnutím obou kon­ ců lana. (»Drak uchvátil princeznu«.) Veli­ kost oka kolem pasu volíme tak, aby nás nesvíralo příliš pevně.

stromové kůry, kamenů, kulatiny, větví, ni­ kdy však elektrických žárovek, předmětů z umělých hmot, nic nenatíráme barvami. Nejvhodnějším materiálem jsou pokřivené soušky, vyvrácené stromy s celou růžicí kořenů, tyčovina, rákos, proutí z vrb, habrů. Jednotlivé díly spojujeme uzly z lana, dře­ věnými kolíky, falcováním. Neměli bychom používat drátů, hřebíků, skob nebo šroubů s matkami. Dřevo se ponechává v původ­ ním stavu, nejvýše se natře průhledným lakem. (Viz též obr. na str. 30 a 31.) BRAŠNA CYKLISTICKÁ — patří k výstroji turisty na kole. Je obyčejně v páru zavěše­ na na zadním nosiči. Může být zhotovena z pevné látky, koženky nebo plachtoviny. Vhodné jsou jezdecké brašny od sedel. Brašny si můžeme zhotovit sami a velikost volíme podle toho, kolik věcí do nich chce­ me uložit, aniž bychom však ztížili nebo ohrozili samotnou jízdu.

BRÁNA TÁBORA — vstupní místo do táborového prostoru. Stavíme ji vždy z přírodního materiálu (vyvrácených stro­ mů, kulatiny). Nikdy z cihel nebo betono­ vých tvárnic. Stavbu provádíme tak, aby svým vzhledem vyjadřovala ráz, heslo tábo­ ra. K jejímu zdobení používáme kořenů,

BROOCKHILLSKÉ »STRAŠIDLO« - obje­ vuje se často v horách. Promítnutím stínů osob na mrak se šikmo dopadajícími papr­ sky vycházejícího či zapadajícího slunce vznikají zvětšené postavy, které se pohybu­ jí, mávají rukama. Jsou to skupiny turistů, které se dostaly do promítacího prostoru těchto slunečních paprsků. Někdy spatříme sami sebe v mohutné postavě a můžeme se bavit tím, že sledujeme, jak »strašidlo« dělá tytéž pohyby, jaké provádíme my. Toto »strašení« však netrvá dlouho, pouze potud, dokud paprsky podržují patřičný úhel vy­ tvářející toto promítání. BROUŠENÍ NOŽE - provádíme je tak, že řeznou hranu nože, která je otupena, obrousíme jemným pilníkem, až vyrovnáme všechny její nerovnosti (zuby). Na jemném brousku potom obrušujeme jednu, pak dru­ hou stranu. Brousek naolejujeme a krouži­ vým pohybem brousíme podél řezné hrany.

/ 29

30/

/ 31

Dáváme pozor, aby se nevytvořila »jehla«, to je přebroušená řezná hrana, která se začne překrucovat, ulamovat. Ostří zkou­ šíme říznutím do kousku papíru, který se má přeříznout, aniž by se prohnul. Brousíme-li dláto nebo jinou řeznou plochu, pak zkoušíme ostrost pomocí nehtu. Přiložíme řeznou hranou šikmo na nehet a pomalu posunujeme lehce po nehtu. Dobře na­ broušená se zasekne a snaží se nehet pře­ říznout. Proto pozor! Zkoušíme opatrně.

BROUŠENÍ PILY — list pily, který chceme nabrousit, upevníme do svěráku, dvou ko­ líků nebo zářezu v pařezu. Trojhranným pil­ níkem srovnáme nerovnosti na zubech tak, aby všechny zuby byly stejně vysoké. Pil­ níkem upravíme »šraftk«, tj. rozchod zubů od sebe. Střídavě vyklápíme zuby jeden vpravo, druhý nalevo, ale vždy do stojné vzdálenosti, šraftk určuje šíři zářezu pily do dřeva. U syrového dřeva potřebujeme širší rozchod. Potom zbrousíme hrany stejně vy­ kloněných zubů a po otočení pily nabrou­ síme druhou stranu zubů, takže jsou vždy

32/

nabroušeny protilehlé hrany zubů, každá z jedné strany. Broušení provádíme velmi pečlivě.

BROUŠENÍ SEKERY — jemným pilníkem vyrovnáme zuby a nerovnosti řezné hrany sekery. Na brusném kotouči brousíme tak dlouho, až získáme správný tvar řezné hra­ ny. Ostří hrany sekery stavíme vždy proti směru otáčení brusu. Dobrousíme pilníkem krouživým pohybem. Každý druh sekery má jinou řeznou hranu. (Viz obr. vlevo dole.) BRUS TÁBOROVÝ — zhotovíme si jej z brusného kotouče a kulatiny. Nejjedno­ dušší má tvar žebříku, kde jednu příčku

tvoří železná osa s klikou, na kterou upev­ níme brus. Jiný druh je trochu složitější, ale má šlapací pohon. b ř e z o v á k ů r a - v rukou táborníka je velmi tvárným materiálem. Kůru ke své práci získáváme z poražených stromů. Ni­

kdy ji neodlupujeme z rostoucích, živých stromů. Na poraženém kmeni vedeme nej­ dříve řez kolmo na šíři kmenu v takové délce, jak široký pruh chceme oloupat. Po­ tom kůru namočíme a naklepeme dře­ věným kolíkem. Klepeme citlivě, nikoliv ráznými údery. Pomocí dřevěné lopatičky

/ 2^

pak kůru pomalu odlupujeme, a to ve dvoji­ ci tak, že jeden lopatkou kůru uvolňuje a druhý ji odtahuje. Pracujeme opatrně a pomalu, abychom kůru sloupávali všude stejně silnou. Sloupnutý kus napneme na dřevěnou desku a přichytíme krátkými hře­ bíky. Nakreslíme si tvary částí, které potře­ bujeme ke zhotovení misky, tašky, košíku, stínítka. Po vyříznutí spojujeme jednotlivé části pomocí otvorů, které vypícháme sil­ nějším Sídlem, a lýka, které jimi provlékáme. Přichytíme i držáky nebo obrubu zhotovenou z vhodných kusů větví a prutů. Po skončení práce necháme výrobek za­ schnout, aby kůra ztuhla. Teprve potom ho používáme. Chceme-li si z kůry udělat do­ pisní papír, pak vhodné kusy opatrně zbavu­ jeme spodních vrstev, až zůstane pouze bílá vrstva. Tu povaříme ve vodě se sodou. Pak ji usušíme mezi vrstvami novin. BUSOLA — přístroj k měření vodorovných úhlů pomocí azimutů. Je to v podstatě kompas, má kovové nemagnetické pouzdro s aretačním zařízením. V pouzdře leží na hrotu magnetická střelka se světélkujícím vrcholem trojúhelníkovitého tvaru a kroužkem s křížkem na opačné straně. Střelka je kryta otočným skleněným víčkem se stupňovým nebo délkovým dělením. Středový úhel větrné růžice je 360°. Na krabici se stupnicí jsou dvě světélkující značky, a to čárka, případně trojúhelníček u písmene S (sever) nebo N (Nord, North) a kroužek nebo křížek u písmene J (jih) nebo S (Sud, South). Na okraji skleněného víčka je namontováno sklopné zrcátko. Je nastavitelné do polohy 45° a 90° podle potřeby, abychom nejlépe viděli na stupnici v krabici kompasu. K pouzdru je připojeno kovové nemagnetické víko s průhledítkovou štěrbinou. Štěrbinou určujeme v terénu orientační bod na pochodové ose nebo po­ třebný bod pro orientaci. Rovná hrana bu­ soly pod víčkem a průhledítkem se nazývá záměrná hrana. Při práci s busolou měříme úhel mezi S— J a směrem našeho pocho­ du. Busolu položíme záměrnou hranou na nakreslenou nebo myšlenou čáru našeho pochodu na mapě. Ponecháme střelku, aby se ustálila v poloze S— J, a otáčíme mapu s busolou tak dlouho, až se to podaří. Po­

34

tom pootočíme skleněným víčkem se stup­ nicí tak, aby se obě značky S— J navzájem kryly. Odečteme úhel vyznačený značkou indexu. Tím jsme určili náš azimut. Máme-li však vytyčit v terénu směr našeho pocho­ du, nastavíme stupnici na požadovaný úhel směru, aby byl vyznačen indexovou značkou. Potom položíme busolu na vodo­ rovnou podložku (zápisník, plochý kámen, kůl u plotu). Busolou opatrně otáčíme, až se značky S— J navzájem překrývají. Záměrná hrana pak udává směr našeho pochodu. Průhledítkem určíme nejbližší orientační bod (viz též heslo Azimut). Po­ stup práce s busolou: značka — střelka — index — záměrná hrana — průhledítko — úhel pochodu — orientační bod v te­ rénu. S busolou zacházíme šetrně, po práci vždy aretujeme. Chráníme ji před otřesy. Při přesné práci nesmíme zapomenout na de­ klinaci, kterou si pro místo naší činnosti předem zjistíme (viz heslo Deklinace).

Dnes se velmi často užívá busola Sport. Sestává z průhledné destičky, jejíž jedna hrana je opatřena měřítkem pro mapy 1:25 000, na kratší je centimetrové měřít­ ko. Otočná stupnice upevněná na ploše destičky je dělená na dílky. V jejím středu je magnetická střelka s fosforeskujícím hro­ tem a šipkou. Nad tímto kotoučem je v destičce zabudovaná lupa zvětšující pís­ mo a kresby na mapě. Vedle je krokoměr. Nad lupou jsou zaměřovači linky. Na ko­ touči pod magnetickou střelkou jsou vy­ značeny poledníkové čáry. S touto busolou se pracuje v podstatě stejně jako s každou jinou. Má tu výhodu, že stále vidíme celou plochu mapy i tu, na které je kompas polo­ žen.

CALFATÚV UZEL — používá se k přepravě osob v těžko přístupném terénu. Vážeme ho jednou rukou, přitom si nohou přidržuje­ me u země oba prameny lana. Pravou ru­ kou zvednutou nad hlavou držíme konec smyčky. Levou rukou uchopíme asi uprostřed délky od nohy k pravé ruce obě lana. Nahodíme si na zápěstí smyčku, pro­ vlékneme na obě lana a vytvoříme »přez­ ku«. Přezkou provlečeme smyčku drženou v pravé ruce. Oběma rukama vytáhneme dvě nové smyčky. Upravíme délku T podle váhy dopravovaného nákladu. Pro větší váhu T2, tedy kratší, pro lehčí T1, naopak delší. CARRIGOVA PňEZKA — prastarý uzel opředený legendami Vikingů, magií Indů a Číňanů se také nazývá uzlem přátelství. Nacházíme ho v ornamentech doby karolinské a používá se i jako heraldická figura. Zaujímá tedy mezi uzly zvláštní místo. Při vázání vytvoříme smyčku, kterou provleče­ me jiný provaz, lanko a vytvoříme podob­ nou smyčku, často i vícekrát opakujeme. Prameny smyček se překřižují. Při stažení dbáme, aby všechny prameny byly pevně urovnány. (Viz prostřední obr. vpravo.) CELTA — stanový dílec kosočtvercový, čtvercový nebo trojúhelníkový. Celtovina je vlastně obdobou dnešní stanovky, látky, ze které se zhotovují stany. CEPÍN — horolezecká hůl různých délek a pro nejrůznější použití, na jednom konci s bodcem, na druhém s dvoustranným Špičákem. Jeden konec Špičáku je opatřen zpětně skloněnými zuby, které směřují šik­ mo k násadě. Druhý konec je vykován v jakousi motyčku se zaobleným nebo hra­ natým koncem. Špičatý ozubený konec se používá k zasekávání do ledu, motyčkou pak vysekáváme do ledu stupy pro nohy.

buje se po obloze v souběžných řadách, které někdy připomínají vějíře. Předpovídá příchod teplé fronty. CIRROCUMULUS — Cc, řasokupa, tvoří řady malých obláčků zakulaceného tvaru, bez stínu. Dosahuje výše 6 — 12 km. Pohy-

CIRROSTRATUS — Cs, řasosloha, tvoří bílý jemný mrakový závoj, za kterým je pa-

/ 35

trno slunce i měsíc. Kolem něj se tvoří j duhová kola. Tvoří se ve výšce 6 — 10 km. Znamená zhoršení počasí do 36 hodin.

CIRRUS — C. řasa tvoří skupinu mraků, patřící k typu A. Jsou to mraky jemného vzhledu, bez vlastního stínu, bělavé barvy, hedvábného lesku. Připomínají vlákna pa­ vučin. Kolem slunce a měsíce tvoří duhová kola. Oblaka jsou vytvořena z drobných le­ dových krystalků. Vyskytuje se ve výškách 6 — 10 km, jen při velmi nízkých teplotách.

36/

CUMULONIMBUS — Cb, kuposloha, mo­ hutná mračna svislého vývoje. Mají vzhled pohoří, hradeb, mohutných staveb a jsou to bouřkové mraky. Bouřka je v dohledu, když se nad frontu těchto mraků vějířovitě velice rychle šíří šedý mrak, zvaný incus (kovadli­ na).

CUMULUS — Cu, kupa, skupina mraků patřící do skupiny D, které se pohybují nej­ výše v 0,5 km. Na slunci svítí oslnivou bělostí, jejich základna je však ohraničena tmavou šedí. Vytváří se za krásného počasí vystouplými teplými proudy.

ČÁP BlLÝ — hnízdil dříve na stromech. Dnes ho spatříme (spíš vzácně) na ko­ mínech nebo na kolech umístěných na kůlech, které mu lidi připravují pro stavbu hnízda. Evropští čápi přezimují v Africe. Táhnou ve velkých hejnech. Podzimní cesta jim trvá až 3 měsíce a denně uletí až 200 km. Jarní cesta je rychlejší, s denním letem do 400 km. čápi stavějí hnízda z větví, klacků. Páry čápů žijí po celý život věrně spolu a vracejí se do starého hnízda, které při každém hnízdění zvětšují. Je to pták bez hlasu a jeho zvukovým projevem je klapání zobáku. Dožívá se vysokého věku. V mělké vodě loví plevelné ryby nebo obojživelníky. Kromě čápa bílého žije u nás i čáp černý, který je celý černý, má bílé jen břicho. Je to typický lesní pták. Vyhledává hluboké list­ naté nebo jehličnaté lesy a vystupuje značně vysoko do hor. Na rozdíl od čápa bílého vydává zvuky podobné supění a fu­ nění. Živí se podobnou stravou jako čáp bílý. Oba druhy čápů jsou u nás chráněny zákonem.

tělesná krize, kterou je nutno překlenout odpočinkovým časem, jenž musí být delší než ostatní dny. Podle kvality a tvaru te­ rénu je nutno počítat se zkrácením pohybo­ vé rychlosti a prodlužováním časového roz­ počtu. Na vodě počítáme rychlost vzhle­ dem k spádu vodního toku, stavu vody v okamžiku plavby, rychlosti proudu, stavu řečiště, počtu a druhu překážek, síle větru, jeho směru, celkovému počasí, druhu lodě a fyzickému i psychickému stavu posádky. Důležitou složkou je i počet lodí v jedoucí skupině a celková zdatnost posádek. Na stojaté vodě počítáme s rychlostí plavby 3 — 4 km/hod. pro pramici, 4 — 6 km/hod. pro kánoi a 5 — 7 km/hod. pro kajak. Při koníčkování vzhledem ke stavu řečiště a břehu, po kterém kráčíme, počítáme 2 — 3 km/hod. pro pramice, pro další lodě 3— 5 km/hod. Při denních túrách nezapomínáme na čas pro nákup, vaření, stavbu a bourání tábora, odpočinek, celkem 1— 6 hod. denně, včetně časové rezer­ vy pro každý případ a nepředvídanou okol-

ČASOVÁ KALKULACE — nutná složka každého našeho pohybu v přírodě. Výpočet času pro trvání pochodu, výstupu, sestupu, vodní nebo lyžařské túry vyžaduje brát v úvahu všechny činitele, které mohou ten­ to výkon ovlivnit. Při každé časové kalkulaci počítáme s fyzickou a psychickou zdatností zúčastněných, s váhou batohů, přihlížíme pozorně k povrchu terénu. Časový rozpočet ovlivňuje i sklon a stoupání svahu, přímý povrch cesty, bláto, písek, štěrk, skály, druh sněhu. Při plánování také uvažujeme, koli­ kátý den už túra trvá. Nesmíme zapomínat, že druhý a zejména třetí den nastává určitá

not. me den den

Při túrách delších než týden musí­ mít časovou rezervu nejméně jeden a za každý další týden ještě jeden navíc.

ČELNÍ PRUH — druh nosiče, kterým si nouzově přidržujeme zavazadlo při nošení na zádech bez použití batohu, krosny. Ze silné látky (džínoviny) si připravíme pás dlouhý 2 — 3 m. Uprostřed bude rozšířený v délce stran o 15 cm a výšce o 5 — 6 cm. Tento kus podložíme molitanem. Ostatní části, »popruhy«, mohou být 2 — 3 cm širo­ ké a slouží k přivázání nouzového zavaza­

/ 37

dla. Střední pruh posadíme na čelo, po­ stranní pruhy vedeme přes ramena k zava­ zadlu.

ČERVÁNKOVÁ ÚSEČ — po zapadnutí slunce za obzor zůstává obloha zbarvena celou škálou barev. Při zapadání slunce se kolem něho začínají šířit barevné pásy, je­ jichž barva se mění podle toho, jak je slun­ ce hluboko nad obzorem nebo už za ním. Tento souhrn barevných pásů tvoří červánkovou úseč. Sledujeme-li pořadí barev červánkové úseče, vidíme, že pořadí barev je toto: červená (1), oranžová (2), žlutá (3), zelená (4), bleděmodrá až bělavá (5). Před­ pověď počasí je možno určit podle toho, které pruhy červánkové úseče jsou výraz­ né a které se vůbec vytvářejí, nebo se na­ opak nevytvořily, V tabulce jsou červánkové úseče na pozorované obloze označeny čísly odpovídajícími níže uvedenému očíslování spektra barev.

červánkové úseč

vzhled

předpověď počasí

3 a4

od horizontu jde pruh jasně žluté a přechází v smaragdově zelenou

celkové ochlazení, v létě kupovitá oblač­ nost, v zimě mrazivé počasí

2, 3 a 4

od jasně oranžové přechody oranžové po jasně žlutou a přechody po jemně zelenou

lze počítat s ochlazením, možné jsou i bouřky s větrnými nárazy, v zimě sněhové přeháňky

1, 2, 3 a 4

cihlově červená zářného vzhledu přechází ve všech stupních v jasnou oranžovou a ta přes žlutou do zelenavé

předpovídá sníh, nejistá počasí, vyjasnění za noci, místní bouřky, deště, v zimě otep­ lení, v létě ochlazení

(1). 3 a 5

červeň jaksi naznačena, zato žlutá je inten­ zívní, nad ní je modrá jakoby posypaná cihlově červeným popraškem

v zimě slabé, krátkodobé sněžení, ve vyš­ ších polohách teplo, v nižších ochlazení, v létě oteplení se slabou kupovitou oblačností

2. 1, (3) a 5

obzor je šedavý, zamlžený, je oranžová přecházející v přechází v matně žlutou část obzoru je spíš bělavě

z něho vystupu­ červenou, která a modrou, tato šedá

vrstevnatá oblačnost, změna počasí, zhor­ šení

2, (3) a 5

šedá přecházející v špinavou žluť, která mizí v bělavé až blankytné modři

je to běžný vzhled obzoru u nás na jaře a na podzim, předpovídá vrstevnatou oblačnost, v létě slabá kupovitá oblačnost, oteplení, přeháňky

purpurová

celý obzor je purpurově červený

pěkné počasí

3, (2) a (1)

převážně špinavá zeleň, žlutočervený ná­ dech

déšť, vítr

3

po západu slunce převládá jasná, zářivá žluť

vítr, slabá oblačnost, déšť

1

řasy po západu slunce jasně červeně zbar­ vené

zhoršení počasí

38/

ČÍSLOVANÍ MAP — nový způsob vychází z měřítka 1:1 000 000. Jako základní pro­ jekční síť byla zvolena válcová síť, takže celý povrch Země byl rozvinut do poled­ níkových pásů. Jeden poledníkový pás je ohraničen dvěma poledníky vzdálenými od sebe 6°. Každý pás má své číslování. Číslo­ vání začíná na 80° zeměpisné délky, po­ čítáno od Greenwiche, a postupuje na vý­ chod. Mapy naší republiky se nacházejí v pásmech 32, 33 a 34. Dělením na šesti­ stupňové délkové poledníkové pásy a čtyř­ stupňové šířkové pásy vznikly obdélníky, obsahující území miliónové mapy, to je měřítko 1 : 1 000 000. Každý obdélník do­ stal poznávací písmeno od A po V ve směru od rovníku na sever i k jihu. Mapy naší republiky mají písmeno M. Mimoto každá mapa má své jméno podle největšího měs­ ta na ní zobrazeného. Budeme-li skládat

O rV u u tittU Á

O Z tiO C U u '

s h iIx iik c

—

/* f- 3 V

4 r 4 0 0 .0 0 0 4 :5 0

—

—

2r. a *. J v i iq -A

4 : X 5. 0 0 0

* - 5 5 -W -A -i

f : 40 0 0 0

/ f - d b - 1 *1 -4 4 -2

S ú J lM t/

■?CW/V)tU( / {u i*

listy, na kterých je zobrazena Velká Praha, potřebujeme mapové listy M -33-65 (A, B, C, D,), M-33-77 (A, B, D), M-33-66 (A,C), M-33-78 (A); Velké Brno M -33-93 (D), M -33-106 (A, B, D), M -33-106 (B, D) a M -3 3 -1 18 (A), Ostrava M -34-73 (A, B, C, D). Začátek republiky s Ašem a Chebem je na listech M-32-61 (A, B, C, D). Na sloven­ ské území se vztahují kromě listů M také dva listy L-33 a dva listy L-34. Toto číslo­ vání se vztahuje na speciální mapy. ČISTOTA OVZDUŠÍ — záleží na koncen­ traci různých znečisťujících látek. Toto zne­ čištění může být např. sopečného původu, dnes však je převážně výsledkem nejrůz­ nějších činností člověka. U nás pečuje o čistotu ovzduší Státní inspekce čistoty ovzduší při ministerstvu lesního a vodního hospodářství.

A V Z éai x . ci 6°

JLO !

do'

fo t

45'

5 ' JL'čo "

y *5 *

M -35-61-

50.000

A -0 .-2 .

1•40.000

*•■5,000

M -33-64--B

M -33-64-A

A

"B T1

r A fc7

c

2)

/ 39

ČMELÁK — všechny druhy u nás žijící jsou velmi důležité pro naše zemědělství. Tento hmyz však nachází stále méně vhodného prostředí pro zakládání hnízd a pro své množení. Oplozená samička přežívá zimu a zjara vyhledává vhodné suché místo pro založení hnízda, čmelák je chráněn záko­ nem. Dá se i pěstovat ve speciálních úlech.

ČOLEK — u nás již vzácný živočich vzhle­ dem ke znečišťování tůní a stojatých vod, kde tráví období rozmnožování. Vyvíjí se od vajíčka přes pulce po dospělé jedince. Pak přežívá na zemi. Jsou však jedinci i celé generace, kteří se stále zdržují ve vodách. Všechny druhy jsou chráněny. (Viz obr. vle­ vo dole.) ČTENÍ MAPr — provádí se pomocí mapo­ vých prvků. Čtením získáváme přehled o rázu krajiny, její tvářnosti, vodních tocích, podle některých map také o jejím krytu, lesních porostech, zemědělských prosto­ rách, sídlištích, silnicích atd. ČTYŘNÁSOBNÝ PLETENEC — spojíme osm řemínků, lanek na jednom konci jiným lankem, aby se nám dobře pracovalo. Z těchto osmi pramenů seskupíme čtyři dvojice a označíme 1, 2, 3, 4 a 1a, 2a, 3a, 4a. Pletení zahájíme tak, že 1 vedeme za­ dem až na 2a a přeložíme přes 1 až ke 4. 4 vedeme zadem až ke 2 a přeložíme až ke 4 těsně u 1. Tímto způsobem pleteme všechny prameny jednou doprava, podruhé doleva. Postupným vypouštěním za sebou jdoucích pramenů se nám zužuje šířka ple­ tence.

ČTYŘSTOPA — nebo čtyřstopý šlap, z přední šlépěje jelena jsou viditelné jen dvě patky, nebcť spárky zadního běhu se otiskly tak, že zakryly polovinu přední šlépěje. Ve stopě tedy pozorujeme čtyři patky.

Každý vzdělaný člověk vůbec, čím je lepší a ušlechtilejší, tím více s i váží přírody. Kdo si um í vážit přírody, ten j i také miluje. Láska k přírodě měla by být vštěpována dětem v rodinách, ve škole jako jedna z nej­ vážnějších vlastností člověka.

Jan Ámos Komenský

40/

DÁLKOMÉR — slouží k určování vzdáleno­ sti předmětů v terénu. Zhotovíme ho z le­ penky. Ustřihneme si lepenkový pás 30 x120 mm, uprostřed vyřízneme otvor 5x1 00 mm. Na okraj nalepíme pásky 9 x1 0 0 mm, na ně nalepíme z každé strany pásky z kladívkové čtvrtky 10x100 mm. Tím vytvoříme nad průřezem drážku pro posuvné měřítko. K tomu nám poslouží pásek lepenky tvaru T o rozměrech 10x100 mm. Pohybuje se tedy přesně ve zhotovené drážce. Dálkoměr je nutno ještě ocejchovat, to znamená opatřit ho dílky udávajícími patřičná zmenšení. K ocejcho­

vání použijeme osobu 170 cm vysokou a měřicí pásmo dlouhé nejméně 50 m. Vy­ značíme si stanoviště, na které zarazíme kůl, o jehož rovný konec opřeme měřítko. Naměříme nejdříve vzdálenost 5 m. Přilo­ žíme oko k dálkoměru. Vysouváme posuv­ né měřítko, až se jeho dolní konec dotýká hlavy měřené osoby a její nohy spočívají na dolním okraji vyříznutého otvoru. Tužkou si naznačíme linku v místě spodní hrany po­ suvného měřítka a napíšeme 5. Podobně měříme v průřezu dálkoměru tutéž osobu na vzdálenost 10, 15, 20, 25, 50, 100, 200, 300, 500 m. Na druhou stranu si ocejchujeme velikost sloupů elektrického vedení. To nám již pro práci v terénu po­ stačí. DANĚK SKVRNITÝ — patří do řady sudo­ kopytníků. Je to naše lovná zvěř, dovezená k nám k chovnému účelu v XV.— XVI. stole­ tí ze Středomoří. Na těle daňka rozezná­ váme 1. lopaty, 2. světla, 3. slechy, 4. větr­ ník, 5. krk, 6. přední běhy, 7. třapec, 8. spárky, 9. zadní běhy, 10. kelku. Kelku má daněk větší než jelen a stále s ní pohybuje. Samec je daněk, samice danělka a mládě danče. Zbarvení srsti je rezavě žluté s bílými skvrnami. Paroží se skládá z lody­ hy, výsady, puků a lopaty. Při útěku skáče daněk se vztyčenou kelkou. Žije v tlupách, má rád listnaté lesy, které se střídají s lukami a poli, kam však málokdy zachází. Stopa daňka je podobná jelení, je však menší, protáhlejší a špičatější (délka 7,5 — 8 cm, šíře 4,5 — 5 cm). Při úprku skáče svéráz­ ným způsobem, odráží se současně všemi čtyřmi běhy.

/ 41

DÁNSKÝ KVÍTEK — uzel používaný k za­ končení lana. Vážeme nejdříve základní uzel zvaný suk, a to tak, že stočíme pramen A v oko a jím provlečeme pramen B. Konec C vedeme pod vyčnívajícími A, B a provlékáme smyčkou vytvořenou z B. Pevně stáhneme a vyčnívající konce odstřihneme. DATLOVITÍ PTÁCI — jsou nápadní tvarem svého těla i způsobem života. Tělo je vřetenovité a je přizpůsobeno šplhání po kme­ nech stromů. K tomu slouží i zvlášť uprave­ né nohy se dvěma prsty obrácenými dopře­ du a dvěma dozadu. Ocas je složený z dva­ nácti pevných, pružných per. Je to dokona­ lý pérovací opěrný bod při sezení či při pohybu po kmeni stromu. Zobák mají datlovití silný, přizpůsobený tesání dřeva a otvorů do kmenů. Jazyk je neobyčejně dlouhý a opatřený háčky, jimiž zachycují larvy ve dřevě, zejména v chodbičkách. U nás žije řada těchto ptáků, kteří jsou chráněni zákonem. Jsou typičtí »telegrafo­ váním«, to je klepáním na kmen stromů, a zvláštními, někdy pronikavými zvukovými projevy. Strakapoudi si pochutnávají na pryskyřici stromů, a proto vysekávají kolem kmenů pásky kůry, ve kterých pak vidíme ostré vpichy zobákem, z nichž prýští prys­ kyřice. Tu pak strakapoudi olizují. Říká se tomu kroužkování stromů. Šišky otvírají datlovití na způsob sekání sekerou do špalku. Šišku si upevní do škvíry v pařezu, do úzké rozsochy, a potom zobákem uhodí mezi šupiny šišky, až se rozevřou. Pak vyberou semena a vyčištěnou šišku shodí na zem. To jsou ony záhadné hromádky šišek u pa­ řezů nebo pod listnatými stromy. Hnízda mají datlovití v dutinách stromů. Vajíčka jsou bílá. DĚDEČKOVY BRÝLE — název pro lodní smyčku, která je výborným poutacím uzlem. Čím více se někdo snaží uvolnit ruce

42/

svázané tímto uzlem, tím více se uzel uta­ huje. Vážeme ho tak, že vytvoříme na každém konci lana jednu smyčku, překří­ žíme složením přes sebe, navlékneme třeba na kolík a konce utáhneme. Nebo: pravou rukou uchopíme lano podhmatem tak, aby nám leželo v dlani, levou ruku položíme dlaní vzhůru, přetočíme doprava o celý kruh, až je palec opět vpravo a dlaň ruky směřuje vzhůru. Uchopíme provaz a obě ruce vrátíme do přirozené polohy. Vytvoře­ né »brýle« navlékneme na kůl. Někdy táh­ neme loď na laně a současně máme udělat lodní smyčku. Protočíme pravou ruku proti směru hodinových ručiček, až je dlaní vzhů­ ru. V této poloze uchopíme do dlaně lano, které táhneme levou rukou, ruku s lanem stočíme zpět do výchozí polohy a vytvoříme tak první oko. Palcem podjedeme pod na­ pjatý provaz (lano), sevřeme jej mezi palec a prsty a uděláme druhé oko, takže jednou rukou vytvoříme celé »brýle«. Nejrychlejší

způsob jak uvázat tento uzel je překřížení pravé ruky přes levou a oběma rukama se uchopí lano nadhmatem. Stáčením rukou do původní polohy vytváříme »brýle«, které přeložíme přes sebe. DEKLINACE — úhlová odchylka mezi magnetickým a zeměpisným severem. Vy­ jadřuje se vc stupních a je rozdílná pro každé místo na Zemi. Místa stejné deklina­ ce jsou spojena myšlenou čarou, zvanou isogona. Roční změna deklinace se pohybu­ je v rozmezí 5 " — 7". V našich krajích v současné době přibývá východní dekli­ nace. DĚLOSTŘELECKÝ UZEL — vytváří pevnou smyčku vhodnou k nahození na vlečný hák, kolem kůlu nebo k použití jako rukojeť na konci lana, které máme táhnout.

DIAMANTOVÁ SMYČKA — uzel užívaný od dávných dob k uvázání nákladu na hřbet soumara. Náklad byl v pytli opatřeném na jednom konci kovovým hákem, na druhém konci popruhem se všitým lanem. Pytel se přehodil přes záda soumara. Zruční mezkaři dovedli z tohoto lana uplést smyčku pod břichem soumara tak, aby ho neřezala, ale

d e š ť o m ě r — používá se k měření dešťo­ vých srážek. Voda se zachycuje v nálevce o průměru 25 cm a výšce 12 cm. Nachyta­ ná voda se svádí do měrného válečku. Zá­ chytná plocha dešťoměru je volena tak, aby 5 cm3 zachycené vody odpovídalo 0,1 mm srážek.

/ 43

chý stan zvaný »hrobeček«, nosítka k pře­ nosu raněného, plachtu na člun či vor. Po­ dle geometrického tvaru rozeznáváme ko­ sočtvercový stanový dílec (rakouský a starý československý), čtvercový (německý a no­ vý československý), lichoběžníkový (ital­ ský), trojúhelníkový (německý), a šestiúhel­ níkový (americký). Každý dílec vyžaduje zvláštní způsob skládání, aby se vešel do torny - chlebníku. Z velké řady dílců je možno si zbudovat stanovou konstrukci. (Viz obr. na str. 45, 46 a 47.) DÍLEC STANOVÝ (STANOVÉ SKLÁ­ DAČKY) — seskupením stanových dílců vznikají stanové skládačky. Tím získáme stan o větší výšce, prostornosti, a to typ A jednořadý nebo s bočními prostory, či středním přídavným dílem, hangár čtverco­ vý nebo velké »áčko«. (Viz obr. na str. 45 dole.) DÍLEC ZEMĚPISNÝ - úhel 0° 3' 36", pod kterým vidíme tyč o výšce 1 m na vzdále­ nost 1000 m. Na celý obvod větrné růžice se vejde na 6400 dílců. Toto dělení se zjednodušuje na 64 díly po 100 dílcích.

aby pevně přidržovala náklad k jeho tělu. Jelikož se někdy v pytlích vozilo drahé zbo­ ží, začalo se smyčce říkat diamantová. DIAMANTOVÝ UZEL — jiný název pro carrigovu přezku. Používal se dříve k vá­ zání knoflíků, například hodnostních knof­ líků čínských mandarínů. Uzlu se připisova­ la magická síla. DÍLEC STANOVÝ — část stanu, která ve spojení s dalším dílcem či dílci vytvoří umělý příbytek — stan. Ze stanového dílce je možno udělat pláštěnku, spací pytel, nouzový přístřešek, bágl do lodě, jednodu­

DOBROVOLNÍ PRACOVNÍCI STÁTNÍ OCHRANY PŘÍRODY — krajský, okresní konzervátor a zpravodaj státní ochrany přírody. Jmenují je odbory kultury rad kraj­ ských národních výborů, což je v souladu se zněním vyhlášky č. 131/57 Sb. MŠk, o státní ochraně přírody. (Viz obr. vlevo dole.) DOHLEDNOST - u nás v krajině 3 0 — 40 km, pomáhá nám v odhadu vývoje počasí.

dohlednost

vývoj počasí

mimořádně výborná až na 100 km

předzvěst oteplení a deště

zhoršení dohlednosti

oteplení

dohlednost roste

klesá vlhkost a ubývá vítr

lohlednost se zlepšuje

44

DLOUHÝ ZÁPLET - používáme jej k spo­ jení dvou lan, kde však se v místě spoje nesmí rozšířit světlost (průřez) lana. (Viz obr. vlevo.)

přibývá síla větru a vlhkost je stejná

dohlednost klesá

vlhkosti přibývá, vítr se nemění

zhoršení dohlednosti v horské oblasti

zhoršení počasí

zvýšená možnost vidět vzdálené před­ měty, mění se základní tóny lesů, polí

při světlých barvách příliv studeného vz­ duchu, při šednutí příliv teplého vzduchu

hory na obzoru modré, celkový obraz kra­ jiny nejasný

nástup vlhkého vzduchu

hory výrazné, barvy krajiny teplejší

pěkné počasí

/ 45

46/

47

DOPRAVA RANĚNÉHO — bez použiti technických pomůcek (auta, letadla). Pro­ vádí se s nosítky, nebo bez nich. Raněného, který může chodit, podepřeme z jedné ne­ bo z obou stran. Pravou rukou jej držíme kolem pasu a levou rukou přidržujeme jeho levou ruku, kterou nám položil kolem krku (1). Raněného, který není schopen chůze, nosíme na zádech (2— 4). Zesláblého ra­ něného neseme položeného přes naše ra­ mena (3). Nejdříve ho položíme na břicho a nadzvedneme v pase. Naši hlavu a rame­

na podstrčíme, pravou ruku prostrčíme me­ zi jeho nohy a uchopíme jeho pravou nohu. Přitom jsme v pokleku na pravé noze. Po­ malu se s raněným zvedáme a upravujeme jěho těžiště. Jeho pravou ruku přehodíme přes naše levé rameno a přidržujeme ji pra­ vou rukou. Pravým předloktím tlačíme k tělu jeho pravou nohu. Levou ruku máme volnou. Při dopravě hustým lesem nebo jsme-li sami zesláblí podstrčíme pod záda raněného šátek, řemen, kus lana, provleče­ me v jeho podpaždí a svážeme tak do vyso­ ké smyčky, abychom mohli prostrčit hlavu a mít ji zvednutou. Lezeme po čtyřech, roz­ kročeni nad raněným, kterého vlečeme po­ mocí ramen a šíje (5). Těžší raněné nosí dva. Postaví se čelem k sobě, podají si pravou a levou ruku, z nichž vytvoří se­ dačku, levou a pravou rukou vytvoří opěra­ dlo (6). Raněný sedí na sedačce a jednou rukou, ovinutou kolem krku jednoho nosiče, se přidržuje. Raněného v bezvědomí, kte­ rého dva neunesou, dopravíme na nosít­ kách, která nesou čtyři nosiči. Při dopravě dbáme, abychom s raněným zacházeli co možná nejšetrněji. Nosítka zvedáme a spouštíme tak, aby raněný měl vždy hlavu zvednutou. To platí zejména při zdolávání překážek v terénu (skály, ploty, křoviska, potok). Při nakládání na loď nastoupí nej­ dříve nosiči u hlavy, pak ostatní. (Viz obr. na str. 49.) DOPRAVA RANĚNÝCH NOUZOVÝMI NOSÍTKY — ne vždy máme možnost pou­ žít zdravotnická nosítka. Jsme často nuceni si je zhotovit z materiálu, který máme po ruce. Nejjednodušší nosítka jsou dva kmínky, silné větve, stanový dílec a pokrývka, kterou přeložíme na tři díly. Prostrčíme nosné kmínky, které uřízneme tak, aby na každou stranu přečnívaly nejméně o 30 cm. Jindy použijeme dva kabátky, které sepne­ me a nastrčíme na tyče tak, aby se stýkaly spodní okraje kabátů. Také můžeme použít širší prkno, na které přivážeme židli, aby poskytovala raněnému vhodné šikmé opření. Při úrazu páteře použijeme vrata, která vysadíme, širokou desku, prkno, na které tence složíme pokrývku. Pak nosítka opatrně zasuneme pod raněného, aniž ho příliš zvedáme. V zimě použijeme ke zhoto­ vení nosítek lyží, které prostrčíme složenou pokrývkou nebo stanovým dílcem či dvěma kabáty. V nouzi položíme raněného na sta­ nový dílec, který kolem něho upevníme, a vlečeme ho v dílci jako na saních po sněhu. Někdy stačí dvě silnější větve mající dost rozsoch, na které položíme dílec, po­ krývku a raněného tak táhneme za sebou po sněhu. Vhodný je i spací pytel, do kte­ rého zasuneme raněného, konec pytle za­ chytíme smyčkou do lana a vlečeme po sněhu. Také spací pytel na větvích nebo několik lyží těsně k sobě svázaných nám poskytne dobrý dopravní prostředek k pře­ pravě zraněného.

48/

49

DOŠLAP — vzniká při klidné chůzi dospělé jelení zvěře tak, že spárky zadního běhu se otisknou přibližně tam, kam se otiskly před­ ní. Šlépěj zadního běhu je menSÍ. Přední šlépěj se jeví jako obrouček. Zřetelný otisk zadního běhu překrývá část předního az na malou zadní část, přičemž jsou zadní okraje mozolů ve stejné rovině.

DRAČÍ SMYČKA — jiné označení pro uzel bowline (viz heslo).

DRAVCI — název pro velkou skupinu ptáků, stáiých i tažných. Na těle dravce rozeznáváme 1. oko, 2. zobák (u některých se zejkem), 3. perutě, 4. stojáky, 5. prstv, 6. drápy, 7. kalhotky, 8. rejdovák, 9. letky. Noha dravců je opatřena čtyřmi prsty s mohutnými drápy. I když část dravců je chráněná podle vyhlášky č. 80/1965 Sb., zasluhují si všichni dravci ochranu pro je­ jich důležitou funkci při udržování ekologic­ ké rovnováhy v přírodě, zejména pro hubení hlodavců škodících v zemědělství. Nejlep­ ším rozpoznávacím znakem dravců jsou si­ luety, které vidíme proti obloze při jejich letu. Dravci jsou vynikající plachtaři, dove­ dou dlouho kroužit ve výstupných teplých proudech vzduchu, aniž by mávli křídlem. Někteří dravci se používají ke zvláštnímu způsobu lovu, zvanému sokolnictví. (Viz též obr. na str. 51 vlevo.)

DRAČÍ SMYČKA KLUZNÁ — váže se na konci lana a nahrazuje hondu, chceme-li používat lano k lasování. (Viz obr. vlevo nahoře.) DRAČÍ SMYČKA PALUBNÍ — námořnic­ ká obdoba dračí smyčky. Vlastní uzel se uzavírá skluznou smyčkou. Je to vhodný uzel pro hladký a kluzký materiál, na který vážeme. (Viz obr. vlevo.) DRAČÍ SMYČKA SE ZÁMKEM — uvazuje se tehdy, potřebujeme-li mít možnost tento uzel rychle rozvázat. Váže se nejdříve vlast­ ní dračí smyčka, ale část provazu tvořící »dračí hlavu« (A) vážeme na zámek. Trhnu­ tím vyčnívajícího »zámku« se nám rychle uvolní celý uzel.

DRAČÍ SMYČKA ŠPANĚLSKÁ — vlastně dvojitá dračí smyčka.

Taková je m oudrost: člověk není jen pra­ men, je je jí nádrží a vydává jen to, co nasbí­ rat.

Si Silvan

50/

DRHÁNÍ — užití řady uzlů k rukodělné práci s uměleckým zaměřením. Používáme provázků různé síly, bavlněný knot, lanka, šňůry. K práci potřebujeme podložku. Nej­ vhodnější je »herdule« neboli »bambúr«, který se používá k paličkování krajek. Za­ čínáme plochým nebo lodičkovým uzlem. Pak používáme řadu dalších uzlů a je na naší fantazii, jak je spojujeme a řadíme za sebou, abychom dostali výrobek výtvarně zajímavý. (Viz též obr. na str. 52 nahoře.)

DRŽADLO .— upleteme z volných pramenů lana, které lemují plachtu, stanový dílec nebo jiný kus plachtoviny, případně plete­ me z nového lana, které vedeme otvory v plachtě.

DRŽÁK — zhotovíme z vidlicovité větve, do ramen rozsochy vyřízneme zářez, aby se do nich zachytil okraj nádoby, kterou zve­ dáme. Přitom držák prostrčíme rukojetí např. kotlíku. Jiný druh je opět z rozsochy, ale silnější. Delší rameno omotáme silně motouzem, aby nám držadlo při nošení ne­ klouzalo z ruky, obě pak — i druhé, kratší — trochu ořízneme v místě jejich spojení, aby plocha, o kterou se opře stěna nádoby, byla hladká. (Viz obr. na str. 52 uprostřed.) DRŽÁK Z OVČÍ NOŽKY — vznikne, když uzel ovčí nožku uvážeme ze silnějšího lan­ ka, případně do uzlu vložíme prkénko nebo špalíček a ty pak stáhneme smyčkami uzlu. Hodí se jako rukojeť pro nošení zavazadla, vlečení lana uvázaného na vozík, odtažení otepi chrastí a podobně.

/ 51

DRŽENÍ ZVÍŘAT — zvířat se především nesmíme bát. Každá lidská úleková reakce působí na zvířata nepříjemně. Pes, kočka a šelmy se dokonce stanou útočnými. Pro­ to se chováme klidně, bez známky strachu. Prudké pohyby, zvýšený a zvučný hlas, nápadné oblečení, to vše zvířata dráždí. Na­ opak klidné pohyby, spíš pomalé, tlumený a mírný hlas uklidní i podrážděné zvíře, člověk nesmí chtít, aby se zvíře chovalo přesně podle jeho přání a vyplnilo bezpod­ mínečně každý jeho příkaz, člověk se musí zvířetem pozorně zabývat, sledovat pohyb jeho uší, ocasu, někdy i svalů na »tváři«, projev hlasu. Zvíře nikdy nerušíme v době krmení nebo odpočinku. Čím více se člověk věnuje zvířeti, pozoruje ho a poznává jeho mimické a zvukové projevy, tím lépe mu porozumí. Je nutno umět vzít zvířata správ­ ně do ruky: 1. Myš a menší hlodavce bere­ me do dlaně a pro jistotu druhou rukou přidržujeme za kořen ocasu. Nemáme-li ru­ ku volnou, stiskneme lehce ocásek mezi prsteníkem a ukazovákem. 2. Drobné ptáky bereme opatrně do dlaně a při prohlídce je obracíme bříškem vzhůru. Neseme-li je delší dobu, přidržujeme jejich nožky mezi prsty, ne však křečovitě. 3. Králíka nosíme v náruči a pouze ho lehce přidržujeme za dlouhé uši. 4. Veverku držíme jednou rukou kolem těla a druhou podpíráme zespoda, takže nám zvíře vlastně sedí v dlani. 5. Větší savce, např. kočku, štěně, nosíme v náruči, jednou rukou je lehce přitahujeme k sobě, druhou přidržujeme zespoda, aby nám nevyklouzli. Zvířata se obyčejně sama přidržují tlapkami. U neznámých příliš krot­ kých zvířat pozor na vzteklinu! 6. Větší ptáky držíme jednou rukou zespodu za hruď a druhou za záď těla, ocas držíme mezi ukazovákem a palcem, nožky mezi ukazovákem a prostředníkem. (Viz obr. na str. 53 vlevo nahoře.) DŘEVÁRNA — vymezené místo tábora, kam pod střechu ukládáme nařezané a naštípané dříví, chrastí, šišky. Tato zásoba má bez doplňování vydržet nejméně tři dny. Stěny dřevárny mají krýt zásobu dřeva ze stran před deštěm a větrem. Může tu být také zásoba palivového dřeva připraveného k zpracování. K vybavení patří špalek na

52/

štípání a koza na řezání dřeva. Pořádek v dřevárně je vizitkou tábora. DŘEVAŘSKÝ UZEL — používá se k vázání kolem kmenů, které se mají odtahovat. Ně­ kdy se opatřuje zámkem nebo dvojitou smyčkou pro zpevnění. Hodí se velmi dobře k uvázání špalku, na udici či tětivy na luk. (Viz obr. na str. 52 dole.) DŘEVĚNÉ ACHÁTY — ozdoby z přírod­ ního materiálu, tzv. placky. Hodí se k tomu nejlépe silnější větve s nepoškozenou kůrou. Větev před sevřením do svěráku obalíme hadrem, abychom nepoškodili kůru, která tvoří podstatnou část ozdobnosti achátů. Pak nařežeme kotoučky o různé síle, od 5 do 10 mm, aby měly kruhový tvar. Řežeme-li kolmo na osu dřeva, zís­ káme kolečka, řežeme-li šikmo, obdržíme elipsovité, protáhlé destičky. Pečlivě je leštíme jemným skelným papírem. Po do­ konalém vyleštění je možno destičku ozdo­ bit semeny, uschlými plody, květy, listy

rostlin. Hotový výrobek opatříme otvorem na zavěšení a natřeme bezbarvým, dokona­ le průhledným lakem. U těch destiček, kde dřevo samo svými letorosty vytváří pěkný ornament, nedoplftujeme ozdobami, ale na­ lakováním pouze zdůrazníme kresbu a bar­ vu letorostů. (Viz obr. vpravo.) DŘEVINA — název pro rostlinu, jejíž sto­ nek dřevnatí během růstu. Podle vzhledu to jsou stromy, keře, polokeře a dřevnaté liány. Podle druhu listů rozeznáváme stro­ my listnaté a jehličnaté a podle toho, jak listy zůstávají na stromech, dřeviny opada­ vé a neopadavé. Příklady: strom — dub, habr, hrušeň; keř — líska, jalovec; polokeř — vřes. borůvka; liána — plamének plotní. DŘEVO (BARVA) — podle zbarvení dřeva rozlišujeme tyto druhy: bílá — habr, javor, jedle, lípa, maďal, smrk; žlutá — dříšťal, škumpa; žlutohnědá — akát, dřín, moruše, oliva, třešeň;

/ 53

hnědá — dub, jeřáb, jilm; červenohnědá — modřín, řešetlák, švestka,

olše, tis. U některých dřevin vyniká zřetelně zbarvení běli, tj. část dřeva se živými buňkami, která bývá světlejší než část jádra s odumřelými buňkami, ta bývá tmavší. U některých dře­ vin se rozdíl objeví až po poražení stromu. DŘEVO (LESNICKÉ OZNAČENÍ DRUHŮ) — lesníci říkají poraženému dřevu dřevo rovnané. Rovnané dřevo může být 1. pali­ vové, 2. užitkové (např. vláknina, brusné dřevo, ktílářské dříví). Rovnané dříví se dělí podle rozměrů na tenké kuláčky do 7 cm, kuláče nad 7 cm, tyčky — dřevo do 7 cm a různé délky, tyče 7 — 14 cm různé délky, pilařskou kulatinu 2 0 — 30 cm. Kulatina je silné dřevo používané jen pro rozřezání na pile či k jiným zvláštním účelům.

kameny řádně rozpáleny, odstraníme řežavé uhlíky. Kameny překryjeme vrstvou trávy, na kterou položíme dřevo určené k ohýbání. Překryjeme je opět silnější vrst­ vou trávy nebo slámy, zaléváme vodou a současně překrýváme hlínou. Práce musí probíhat velmi rychle, aby kameny nechladly. Voda se při styku s rozpálenými kameny přetváří v páru, která změkčí dřevo tak, že se dá ohýbat. Po hodině dřevo vy­ jmeme, ohneme do patřičného tvaru, stáh­ neme a svážeme provazem, aby se požado­ vaný tvar udržel až do vychladnutí.

DŘEVO (MOŽNOSTI OPRACOVÁNÍ, VZHLED) Dub — dřevo tvrdé, trvanlivé, dá se dobře leštit, používá se na prahy, schody, ob­ kládání stěn, nábytek. Olše — dřevo polotvrdé, dá se dobře hoblovat, leštit, pod vodou velmi trvanlivé. Jedle — dřevo má málo suků, dobře se štípe, používá se na trámy, prkna, šindele. Smrk — dřevo smolnatější než jedlové, ho­ dí se na prkna, trámy, podlahy, levný náby­ tek, různé předměty denní potřeby, surovi­ na k výrobě papíru a celulózy. Borovice — nejsmolnatější ze všech jehličin, použití na okenní rámy, prkna. Modřín — dřevo tvrdé, smolnaté, trvanlivé. Používá se na podlahy, obkládání stěn, schodiště, nábytek, vodní stavby. Bříza — dřevo pevné, ale ne příliš trvanlivé, nevzdoruje povětrnostním vlivům. Hodí se na kolářské práce, oje u vozů. Buk — dřevo tvrdé, ale křehké. Pod širým nebem rádo zpuchří. Pod vodou je však velmi trvanlivé. Ohýbaný nábytek, potřeby do kuchyně, násady k nářadí. Habr — dřevo tuhé, použití na soustružnické práce. Jilm — dřevo tuhé, tvrdé, nebortivé, trvan­ livé jako dub. Lípa — dřevo velmi měkké, hustovláknité, nebortí se. Upotřebitelné jen v suchu. Práce řezbářské, soustružnické. Ořech — dřevo husté, vláknité, dobře lešti­ telné. Vykládání, nábytek. Jasan — dřevo těžké, ale pružné. Použití na sportovní nářadí (luky, lyže, sáně).

DŘEVO (TVRDOST) — tvrdost je vlast­ nost, která se nedá zcela bezpečně určit. Dřevo není naprosto stejnorodá hmota, ovlivňuje ji roční přírůstek dřeva. Přítom­ nost pryskyřice dřevo ztvrzuje. Dřevo může­ me rozdělit podle tvrdosti — viz tabulka na str. 55 nahoře.

DŘEVO (OHÝBÁNÍ) — při ohýbání dřevo nahříváme v horké vodní páře. Ohříváme je v plechové rouře, pod kterou udržujeme mírný oheň, nebo v okapové rouře s vodou, kterou ohříváme. Na táboře používáme maorské pece. Vykopeme příkop tak dlou­ hý, jako je dřevo, které chceme ohnout. Příkop vyložíme plochými kameny, na kte­ rých rozděláme »dlouhý« oheň. Když jsou

DŘEVO (URČENÍ DOBY KÁCENÍ) - pro dřevěné stavby je nutno znát, kdy bylo dře­ vo káceno. V době zastavení růstu stromu, to je v zimním období spadajícím do časo­ vého úseku říjen — duben, se usazuje v buňkách míza ve tvaru škrobových zrní­ ček. Dřevo zdrsní a pohyb vody a šťáv ne­ propouští. Je proto husté a jadrné. Letní dřevo propouští vodu, je měkké a nehodí se

DŘEVO (PEVNOST) — pevnost je důležitý technický faktor. Vyjadřuje se v kg/cm2 dřevo

tlak

tah

ohyb

borovice buk dub jasan jedle lípa modřín smrk topol

30 42,5 45 48 35 40 50 43 37

95 115 100 100 80 85 97 75 70

50 65 62 102 60 90 60 56 55

skupina

druh dřeva

velmi měkké

smrk, borovice, limba, jedle, topol, vrba, lípa

měkké

modřín, douglaska, kleč, jalovec, bříza, olše, jíva, střemcha, muk

středně tvrdé

kaštan, platan, jilm, líska

tvrdé

tis, dub, ořešák, jeřáb, klen, javor, jabloň, jasan, buk, hruška, švestka, akát, habr, břek

velmi tvrdé

dřín, svída, ptačí zob, zimostráz

pro stavbu pramic nebo srubu. K tomu, abychom poznali, kdy je dřevo káceno, po­ stačí trochu jódové tinktury. Jód totiž zbarvuje škrob do modra až modrofialova. Dře­ vo kácené v zimě zmodrá, zfialoví, letní dřevo nažloutne.

dešťových kapek. Někdy se vedle hlavní duhy objeví ještě druhé. Jsou méně jasné a pořadí barev mají obrácené. Duha má fialovou barvu na vnitřní straně, po ní ná­ sleduje modrá, zelená, oranžová a červená. (Viz obr. dole.)

DŘEVO V TÁBORNICKÉ PRAXI - na va­ ření je vhodné dřevo jehličnanu nebo list­ náče. Borové dřevo kouří a očadí nádoby silnou vrstvou dehtu a sazí. Jehličnaté dře­ vo dává hodně popela a oharků nedohořelého dřeva. Na pečení se hodí tvrdé dřevo, jako je buk, habr, bříza, javor, jasan. Neuvi­ díme sice mnoho plamenů, zato žár půso­ bící na maso bude velmi vydatný. Na stav­ bu ohnišť se hodí čerstvé dřevo bukové nebo olšové, před použitím namočené. Na táborový oheň jsou nejvhodnější suchá po­ lena jehličin a břízy. Na podpal se používají naštípané jehličiny. bříza (haluze i kflra).

DOLFERCiv SED — používá se při slaňování. Dvojité lano vedeme od místa upev­ nění mezi nohy, za pravou nohu k pravé kyčli, pak šikmo přes prsa na levé rameno, přes záda k pravému boku a do dlaně pravé ruky. Levou rukou udržujeme rovnováhu, její lehce sevřená pěst popojíždí po nosném laně. Pravá ruka řídí rychlost slaňování. Nohy máme rozkročeny kolmo ke sklonu terénu, o který se opíráme. Pravou dlaní povolujeme průchod lana a tím řídíme rych­ lost. Zvednutím pravé dlaně s lanem a jeho přitlačením k tělu zabrzdíme. Sklopením k boku a opatrným uvolněním dlaně se dá lano opět do pohybu, proběhne smyčkami vedenými kolem našeho těla a po nich se vlastně naše tělo posune níže podle rychlos­ ti, jakou volíme. Přílišná rychlost by nám propálila lanem dlaně a případně odřela látku šatů.

DftEVO (VÝHŘEVNOST) — podle tabulek výhřevnosti, ve kterých byl brán za základ 100 buk při 15% vlhkosti, je výhřevnost jednotlivých dřevin odstupňována takto: borovice obecná borovice vejmutovka smrk jedle douglaska olše lepkavá javor akát, jilm, topol olše šedá habr

119 1 14 110 108 100 100 100 99 98 97

DVEŘE DO TÁBORA — oplocení tábora zhotovíme ze silných větví. Na závěsy pou­ žijeme obrácenou láhev s prohnutým dnem, kůly nebo sesekanou větev. Láhev zapustíme do země, aby její okraj byl stejně vysoko jako okraj půdy. Do prohlubně v jejím dně nasadíme zaoblenou část rozso­ chy, kůlu, tvořících část nosné konstrukce dveří. Zaoblíme tak, aby se dobře otáčela v prohlubni. Horní závěs zhotovíme z pruhu kůže, přibitého na kůl plotu nebo kůl posta-

Pryskyřice ve dřevě zvyšuje výhřevnost, ob­ sah vody snižuje. Tvrdé dřevo je výhřevnější než měkké, protože má méně vody. Vý­ hřevnější je také dřevo z kmene než z větví stromu. DUHA — barevný pás se spektrálními barvami. Vytváří se na přeháňkové deš­ ťové cloně slunečními paprsky svítícími z opačné strany. Vzniká lomem slunečního světla procházejícího dešťovými kapkami. Rozeznáváme sluneční a měsíční duhy, bílé duhy vznikající z mlhy. šířka duhových pásem a jejich jasnost závisejí na velikosti

/ 55

vený záměrně pro držení dveří. Vzniklým okem prostrčíme rozsochu nebo kmínek tvořící jednu hranu dveří. Výplň dveří může být jednoduchá, stačí zkřížit dva kmínky nebo větve, kořeny, záleží na tom, jak ozdobné chceme dveře mít. Aby se dveře zavíraly samočinně, použijeme pro horní hranu delší větve o dvojité délce šířky dveří. Asi v jedné čtvrtině od volného konce (dru­ hý konec tvoří horní roh dveří) uvážeme provázek, který zatížíme kamenem a vede­ me přes vlastní plot okem z větve. Při otvírání se kámen provazem vytahuje, při uvolnění dveří kámen klesá dolů a vahou přitahuje dveře tak, že se samy uzavřou. DVÍŘKA DO STANU — při stavbě podsa­ dy stanu postavíme přední stěnu vcelku a pak teprve do ní vyřízneme dvířka. Šíře dvířek je asi 50 cm; řežeme je od vrchu podsady jen k poslednímu prknu, které slouží jako práh, aby voda při dešti nezatékala do stanu. Proto prkno zapustí­ me do země asi 5 cm hluboko. Před proře­ záním dveří přitlučeme na vnitřní strany podsady v místech, kde budeme řezat, a to 5 cm od řezu, dvě svislé laťky, kterými tak

56/

odřezávaná prkna spojíme v jeden celek __ dvířka. Vyříznutá dvířka vyjmeme, polo­ míme na zem a spojíme jeStě zvenku jednou laťkou, přiděláme rukojeť z křivé větve, ko­ řenu a upravíme závěsy, ve kterých se bu­ dou dvířka otáčet. K tomu použijeme pruhy kůže, popruhy nebo kovové závěsy. Dveře můžeme zavěsit tak, že do spodního prkna vyvrtáme otvor o průměru silnějSího hře­ bíku Či kolíčku. Hřebík pak zatlučeme do spodní hrany dvířek, uštípneme hlavičku a konec zabrousíme dokulata. Zapustíme do vyvrtaného otvoru prahového prkna. Horní závěs nám vytvoří laťka přibitá na horní hranu podsady. Bude vyčnívat 5 — 8 cm přes horní okraj dvířek. Probitím hře­ bíku až do horní hrany (prkna) dvířek dveře zavěsíme. Všechny jiné závěsy přitlučeme z vnitřní strany stanu (podsady) jednak pro vzhled, jednak aby se kůže či popruhy nesmáčely rosou a deštěm a aby se stanová dvířka dala otevírat dovnitř.

aby po něm sklouzl. Tahem za oba konce lan se uzel stahuje a brání vytahování vy­ tvořené smyčky.

DVOJITÁ KRAVSKÁ SMYČKA — zvaná též kovbojská, váže se tak, že na uvazovacím laně vytvoříme oko, volný konec pro­ vlečeme záchytným kruhem nebo vedeme kolem kůlu a provlečeme zpět nestaženým okem. Stočíme zpět k vytvoření zámku a pak teprve utáhneme.

DVOJČE — základní uzlový útvar velmi podobný »dědečkovým brýlím«, kde pevná Část provazu a volný konec neběží střídavě nebo souběžně nad společným ohybem obou provazů. Je to prvek, kterým za­ čínáme řadu dalších uzlů. Uzel je podobný rybářské spojce. Na laně uvážeme očko, před jeho utažením provlékneme nazpět již volný konec, pod prvním očkem uvážeme nové a stáhneme. Mezi obě očka můžeme zachytit kůl. Podle potřeby si vzdálenost obou oček upravíme. DVOJITÁ KŘÍŽOVÁ SPOJKA — slouží k spojení dvou silných lan na delší dobu. Volné konce obou lan, často ocelových, připevníme k pevnému lanu bandážemi ze silného drátu, lana a natřeme dehtem. Stáčíme nejdříve pravé lano a do jeho smyček provlečeme volný konec druhého lana. (Viz obr. vpravo.) DVOJITÁ LODNÍ SMYČKA — používá se k uvazování lana jako zábradlí nebo k uvázání lodě ke kůlu. Uvazujeme jako lodní smyčku, jen s tím rozdílem, že spodní smyčka je dvojitá.

d v o jč e u p r o s t ř e d l a n a — vážeme je tehdy, potřebujeme-li vytvořit smyčku na provaze a laně bez volných konců. V místě, kde chceme mít potřebný uzel, vytvoříme nejdříve závit a pak v něm vytáhneme °hyb. Jelikož by se vytažené oko tahem zmenšovalo, vytvoříme rychle vedle něho nový závit a přehodíme ho přes první tak.

DVOJITÁ PLOCHÁ SMYČKA — používá se k uvázání vlajky na stožárové lano nebo chceme-li prodloužit poutko u stanového dílce. (Viz obr na str. 58 vlevo nahoře.)

/ 57

DVOJITÁ PŘEZKA — jednoduchá přezka se zámkem. Používáme ji k pevnému svázání dvou lyží, tyčí, dvou silných lan, tyče na trubku, lana na trubku.

DVOJITÉ POUTKO — hodí se pro zachy­ cení předmětu při zvedání kladkostrojem nebo lanem, při slaftování. Před utažením očka protáhneme zpět konec poutka, aby z něho vycházel ohyb. Záhyb vytáhneme a převlékneme přes vSechno, co jsme do­ sud uvázali. Urovnáme délku poutek podle potřeby a pak teprve uzel utáhneme.

d v o j it á S k o t o v á s p o j k a — slouží k přivázání lana na cíp plachty nebo jiného lana na silnější lano nebo železný hák. Pra­ covní lano ovineme dvakrát kolem, konec podložíme, zavážeme zámek a očky zajis­ tíme konec lana, případně volný konec při­ pevníme k pevné bandáži. (Viz obr. vpravo nahoře.)

DVOJITÝ DÁNSKÝ KVÍTEK — ozdobné zakončení lana. Při použití tenkého řemínku zhotovíme pěkný knoflík. (Viz obr. vpravo uprostřed.) DVOJITÝ OTĚŽOVÝ UZEL škotová spojka.

viz Dvojitá

DVOJITÝ RUBÁŠEK — uzel podobný uzlu ambulančnímu, má však na jedné straně uzlu o jedno očko více. (Viz obr. vpravo dole.)

58/

DVOJITÝ ŘETĚZ — ozdobný uzel, váže se z lanka, popruhu, knotu, řemínku.

DVOJITÝ SKŘIVÁNEK — uzel k zachycení lana na kovový kruh. Používá se ho také jako základního návlekového uzlu při síťo-

DVOJITÝ TURBANOVÝ KVĚT — vznikne, když všechny fáze při vázání kvítku (viz hes­ lo) vážeme ještě jednou. Používáme při koncování lan, výrobě ozdobných knoflíků, na ozdobu řemínků.

DVOJITÝ UZLÍK — používá se na konci nití, aby nit nevyklouzla z látky na počátku šití.

DVOJITÝ ZÁVĚS ŠKOTOVÝ — v podstatě škotový uzel, který vážeme kabelem nebo lanem kolem jeřábového háku.

DVOJITÝ ZKRACOVACÍ UZEL — ozdobný uzel ke zkrácení šňůry, lanka. Hodí se k zhotovení šňůrky k píšťalce nebo ozdoby na klobouk.

DVOJPRAMENNÁ SPOJKA — slouží ke spojení dvou lan tak, že propleteme jejich konce, když jsme předtím lana přiložili těs­ ně k sobě a na sebe.

DVOJITÝ ÚVAZOVÝ UZEL - používá se k rychlému zajištění lana kolem kůlu, kotev­ ního kruhu, pacholíku. Používá se převážně Při uvazování lodí u břehu. (Viz obr. vpravo nahoře.)

/ 69

DVOJSMYČKA — vznikne, vytáhneme-li obě oka lodní smyčky do stran. Používá se při svazování tří tyčí k sobě. Každou tyč provlečeme jedním vzniklým poutkem a stáhneme volnými konci uzlu. Tyče roze­ stavíme a vznikne trojnožka k zavěšení sta­ nu, kotlíku či pro stavbu mostku.

DVOJSPÁDOVÝ STAN — každý hřebeno­ vý stan typu A; vytváří dva spády stěnami hřebenového typu stanu.

DVOJŠLAP STRANOU — vznikne, když je otisk zadní šlépěje zvěře umístěn ve stejné úrovni jako přední šlépěj, po její straně, aniž se však vzájemně dotýkají. DÝMKOVÝ UZEL — dříve se používal k uvázání troubele dýmky. Jinak se hodí k vázání lan kolem oblých, hladkých před­ mětů (rour, trubic, tyčí). Lano visící ze sto­ žáru omotáme několikrát kolem stožáru. Na svislém lanu uvážeme dvě smyčky, jako kdybychom tam navlékali »dědečkovy brýle«. Uzel je pevný a nesmeká se.

DVOJSPLET — vznikne, když ze dvou lan vytvoříme oko a volné konce lan spleteme spojkou lan. (Viz obr. vlevo.) DVOJŠLAP — jelení stopa, kde jsou šlépěje blízko sebe, ale přední a zadní šlépěj se nepřekrývají.

60/

ELASTICKÁ BANDÁŽ — obvazový mate­ riál. Vyrábí ho n. p. Rico ve Veverské Bítýšce pod označením pruban. V několika velikostech (č. 1— 3) je vhodný pro ošetře­ ní prstů, č. 4 — 5 se hodí pro ošetření části rukou, č. 6 pro paže a lýtka, č. 8 pro hlavu a stehna. Je to pružná, síťovitá pletenina z bílené bavlny a lastexových nití, opředená kadeřavým polyamidem. Lze ji velmi lehce roztáhnout do potřebné šířky a jelikož je materiál neparatelný, dá se kdekoliv nastřihnout, aniž by se pouštěla očka. Po­ dle potřeby zvolíme patřičnou velikost prubanu, ustřihneme potřebnou délku bandáže a po ošetření zraněného místa navlékneme pruban, aniž bychom použili jiný obvazový materiál. Při výměně léčiva se bandážová síť prubanu nadzvedne, vymění gázová vložka s léčivem a bandáž se opět povolí. Pruban přilne znovu dokonale po celé ploše obvazu. Při ošetření hlavy vystřihneme otvory pro uši, nos a ústa a horní konec bandáže svážeme. Vlastní bandáž se ne­ mění ani praním. ELEKTRICKÝ PROUD (POPÁLENINY) — vzniknou při průchodu proudu tělem, způsobují mdloby, někdy může nastat i smrt. Smrt bývá někdy zdánlivá. Při posky­ tování první pomoci vypneme proud nebo vyprostíme zasaženého z dosahu proudu. Nikdy se ho nedotýkáme holou rukou, ale nejlépe holí, bidlem nebo rukou chráněnou gumovou rukavicí. Při vyprošťování zasaže­ ného stojíme na prkně či jiné izolační podložce, která nás odděluje od vlhké ze­ mě. Postižený se sám nemůže pustit drátu, protože má křeče v prstech. Je-li osoba zasažená elektrickým proudem při vědomí, uložíme ji a podáváme teplé nápoje, dbáme o klid až do příchodu lékaře. Při zdánlivé smrti zavedeme umělé dýchání (viz Blesk — první pomoc při zasažení). Umělé dý­ chání a masáž srdce provádíme až do pří­ chodu lékaře či do převozu do nemocnice, zdravotnického střediska. EMISE — výrony různých látek do ovzduší. Mohou být pevné povahy (popílek, prach) nebo plynné — to jsou exhaláty. Všechny druhy emisí ve spojení s vodními kapkami tvoří aerosoly. Tyto látky zůstávají v ovzduší trvale, nebo jen přechodně. Jsou strhávány vodními srážkami. Mění se v chemické lát­ ky, které pak často velmi citelně postihují území, kam dopadly, škodí všem druhům živočichů i rostlin a také výtvorům lidské Činnosti, jako jsou sochy, fresky a jiná umělecká díla. Mění složení půdy a jakost vod, zejména jedná-li se o kyselinu sírovou, dusičnou a další, vzniklé z exhalací a vod­ ních srážek. EROZE ŘEK — je způsobena účinkem te­ koucí vody. Řadíme sem říční meandry, soutěsky řek s tvarem V, kaňony řek s tva­ rem U, říční terasy a říční náplavý.

EŠUSOVNÍK — starý název pro stojan na jídelní misky (ešusy). Vhodný kmínek zba­ víme kůry, větve nařežeme na patřičnou délku a buď zarazíme spodním koncem do země, nebo zavěsíme pomocí lanka uváza­ ného za jeho vršek. Jindy zhotovujeme ešu-

/ 61

sovník pomocí silných větví a větví s rozso­ chou či jen tyček ze silných prutů. Záleží na počtu nádob, které v táboře budeme uklá­ dat. Ešusovník stavíme na místo, kde slun­ ce pokud možno celý den svítí na nádobí. To pak po umytí rychle uschne a slu­ nečními paprsky se částečně i dezinfikuje.

J e -li čas a peníze, je vždycky možno zřídit autostrádu. Nikdo však není s to vybudovat národní dědictví, jakm ile je jed n o u zničeno. Výnos japonského soudu, jimž odmítl výstavbu a zastavil stavbu autostrády z toho důvodu, že by se muselo porazit nékolik cedrů, z nichž každý měl věk přes půl tisíciletí. . .

02/

FAGULE — táborová pochodeň. K jejímu zhotovení potřebujeme březovou nebo bu­ kovou větev dlouhou asi 50— 80 cm a silnou 3 _ 4 cm. Na jednom konci ji rozštěpí­ me. Připravíme si hrst dlouhé slámy, su­ chou metlici. V plechovce rozpustíme smůlu. Do rozštěpu vsuneme naplocho je­ den konec otýpky slámy, aby ho vyplnila po celé délce a vytvořil se z ní jakýsi cop. Ten pomalu obtáčíme kolem dřeva a natíráme rozpuštěnou smolou. Když jsme namotali jednu otýpku slámy, přilepíme druhou a pokračujeme, přidáváme ještě proužky březové kůry, a to tak dlouho, až je na konci fagule silný válec. Překryjeme ho tenkou vrstvou březové kůry a dáme zaschnout Aby nám při hoření stékající smůla nepo­ pálila ruku, přichytíme asi 15 cm od spod­ ního konce, za který budeme faguli držet, kornout z březové kůry širokým koncem nahoru, takže se vytvoří nálevka. FARMÁRSKA SMYČKA - jednoduchý uzel používaný k uvazování koní ke kruhu. Když se dobře utáhne, těžko se rozvazuje, proto se váže ještě zámek.

nou vodou. Pro malý tábor můžeme použít jen jeden sud. U jeho dna položíme na dřevěné nožky asi 20 cm vysoké hustou síť nebo děrované prkno, na ně umístíme vrst­ vu dřevěného uhlí, jemný písek, hrubý písek, dřevěné uhlí, jemný písek, hrubý písek, oblázky. Těmito vrstvami necháváme vodu přetékat. V části pod deskou s otvory umístíme pípu, kterou podle potřeby přefil­ trovanou vodu vypouštíme. Můžeme použít i sud, jehož stěny jsou provrtány otvory. Na

FILTRACE VODY - k čistění použité vody před vypuštěním zpět do přírody nebo k získaní užitkové vody potřebujeme dva sudy, které jsou asi 10 cm ode dna spojeny navzájem trubkou. Jeden sud postavíme Pod přítok vody a dno naplníme vrstvou dřevěného uhlí, oharky z táboráku asi v síle 10 cm. Pak následuje vrstva jemného pís­ ku, silná 5 cm, potom vrstva hrubého písku (20 cm) a navrch položíme oblázky, na které dopadá pramen vody nebo nad kterými víří voda přitékající ze zdroje. Ve druhém sudu navrstvíme stejné vrstvy fil­ tračních prostředků tak, aby všechny vrstvy celkově sahaly asi 40 cm nad trubici, kudy Přitéká voda z prvního sudu do druhého. Prostor sudu nad oblázky slouží jako jímka přefiltrované vody. Oba sudy opatříme dře­ věnými víky nebo alespoň sud s přefiltrova­

/ 63

sud navlékneme pytel z husté nové pytlovi­ ny. Sud umístíme do jámy, kterou vykope­ me nedaleko vodního zdroje tak, aby se jáma sama naplňovala skoro až po okraj vodou prosáklou vrstvami půdy tvořícími břeh. Získáme tak čirou užitkovou vodu. DalSÍ možnost je filtrovat vodu přímo v menším potoce, lesním potůčku, část vodního toku svedeme krajinkami, prkny do filtračního koryta. Vodě dáme do cesty vrst­ vu štěrku zachycenou o drátěnou síť. Za ni dáme hrubý písek, jemný písek a pak část koryta vyplníme dřevěným uhlím. Pro­ čištěnou vodu svádíme do dřevěné jím­ ky, odkud ji vybíráme. Jindy vedle vodního toku asi 1— 2 m od břehu vykopeme já­ mu, stěny zpevníme vypletením z proutí nebo kamením. Pak směrem k vodnímu toku vykopeme příkop, jehož počátek je u stěny naší jámy a jenž se pomalu zvedá, aby svým koncem zabíhal do vodního to­ ku asi 15 cm pod jeho hladinou. Tento přítokový kanál vyplníme těsně u vodního zdroje kamením, pak štěrkem, hrubým pískem, jemným pískem a dřevěným uhlím. Voda prosakuje jednotlivými vrst­ vami, čistí se a zachycuje se v naší já­ mě. Na dno jámy je vhodné dát prkna nebo ji vydláždit kameny, valounky, aby se voda při vybírání nekalila. V mělkých vod­ ních tocích, které používáme jako přítok do

64/

filtru, klademe v době dešťů ochranný filtr proti kalu. Asi na vzdálenost 3 m od začát­ ku filtrovací části pokládáme hustě vedle sebe a střechovitě na sebe smrkové haluz­ ky. Vytvoří se tak koberec jehličí, který výborně zadrží hliněný kal a smetí, čím hustší je koberec jehličí, tím je účinnější. FINSKÝ OHEŇ - ve vzdálenosti 70 cm postavíme proti sobě dva otevřené přístřešky nebo stany. Umístíme je tak, aby jedna střecha stanu byla proti větru a vy­ tvářela větrolam. Prostor mezi oběma stany překryjeme plachtou, která však musí být lehce snímatelná, případně posuvná. Stře­ chou totiž regulujeme vnikání větru do pro­ storu mezi stany i odchod kouře z ohně. Potřebujeme silný kmen o délce asi 1 — 1,5 m. Podélně ho rozpůlíme. Jednu půlku kmene položíme na zem a podložíme ka­ meny, aby se nepřeklápěla. Na oba její kon­ ce položíme špalíky ze syrového, nejlépe dobře namočeného dřeva. Potom na celou plochu ležící půlky kmene narovnáme vrst­ vu chrastí a suchých větví s březovou kůrou. Dbáme, aby hustota i výška vrstvy byly všude stejné. Pak položíme druhou půlku kmene, kterou opřeme na špalíky na konci. Spodní vrstva chrastí má být o něco nižší než špalíky, to je asi 15 cm. Potom zapálíme vrstvu chrastí mezi kmeny na

několika místech, aby se celá rozhořela. Po shoření chrastí začnou hořet obě půlky kmene jen žhnoucím pruhem, který dává teplo. Regulací střešní plachty upravíme odchod kouře, přístup vzduchu k ohni a tím i jeho intenzitu. Oheň je klidný, bez velkých plamenů. Při správné volbě dřeva hoří tato zálesácká kamna 24 hodin. Hodí se zejmé­ na pro zimní táboření. f ir n — sníh, který se střídavým vlivem tepla a zimy a tlakem nového sněhu v nadloží změnil v zrnitou hmotu. Dalším půso­ bením se přetváří v ledovcový led.

FISCHMANNŮV UZEL — používá se k na­ vázání dvou vlasců (viz heslo Rybářský uzel). FÓLIE PVC — používá se v obalové techni­ ce. Hodí se pro balení tábornické výstroje, můžeme z ní zhotovit sáčky potřebné veli­ kosti. Natažená fólie přes dva metry dřeva vytvoří dobrý přístřešek. Velký pytel PVC se dá použít jako ochranný obal pro spací py­ tel při spaní pod širákem. Má však velkou vadu — zadržuje veškerou vydýchanou vlh­ kost a velmi citelně smáčí horní vrstvu spa­ cího pytle. Spíme-li v přístřešku z PVC, který nemá patřičné větrání, ráno na nás »prší« ze stěn, na kterých se srazila vodní pára. Fólie PVC se dobře hodí pro podlážky do stanu i jako podložka pro spaní pod širákem. V nouzovém krytu můžeme nohy od kolen dolů chránit pytlem z fólie PVC, který dobře splní svůj ochranný účel. FORMANSKÝ UZEL - zvaný také maďar­ ský se používá k vázání lan na železný kruh, držadlo. Uzel je opatřen zámkem, takže ho je možno rychle rozvázat. Dá se jím také zkrátit příliš dlouhé lano. FRONTÁLNÍ PORUCHA — vzniká na roz­ hraní proudění teplého a studeného vzdu­ chu. Přední část fronty je teplá, zadní pak studená. Obě fronty se stýkají ve středu tlakové níže. Teplý proud vystupuje na vý­ chodní a severní straně níže a je-li nucen vystupovat na západní, vydává pak vlhkost v podobě deště. Přední, teplá fronta je na meteorologických mapách značena čarou s obloučky, studená čarou se zuby. Táhne-li porucha tak, že její střed je severně od nás, potom vysoké řasy-cirrusy (Ci) předcházejí cyklónu jako předzvěst špatného počasí. Vysoké slohokupy (stratocumulus) a vyso­ ké kupy (altocumulus) se zhušťují, seskupuV přírodních rezervacích by se houby ne­ m ěly vůbec sbírat, výjim ečně jen pro spe­ ciální vědecké studium, n eb o ť rezervace je určena k tomu, aby se tam nerušeně bez zásahu člověka m o hly vyvíjet všechny živé organismy, tedy i houby. Antonín Příhoda

/ 65

jí a vytvářejí hustá, šedá oblaka, která pře­ cházejí v dešťový nimbus. Po dešti se obla­ ka trhají, vítr vanoucí na JV se stáčí na JZ, ale teplota zůstává nezměněna. Dostavuje se proměnlivé počasí s občasnými lijáky, po kterých následují krátké úseky suchého

66/

počasí. Vítr se stáčí na SZ a nabývá na síle, teplota klesá. Fronta přechází svým stře­ dem na J. Deště trvalejšího rázu se dosta­ vují jen tehdy, když je naše stanoviště blíz­ ko středu frontální poruchy. Teplota zů­ stává nízká, vane východní vítr.

g a u s s o v a - k r Og e r o v a ú h l o j e v n á ZOBRAZOVACÍ METODA — zemský po­ vrch je zobrazen na elipsoidu a ten je roz­ dělen na pásy po 6 stupních. Elipsoid je těleso, které vzniká otáčením osy podle vedlejší poloosy. Ke střednímu poledníku každého pásu byl přiřazen vodorovně po­ ložený válec a hodnoty obsažené v pří­ slušném pásu elipsoidu byly matematicky přeneseny do jeho plochy. Každý pás byl rozdělen podle rovnoběžek po 4 stupních. Jedno pole zabírá plochu 6° x 4° a toto území je pak zobrazeno na mapě 1 : 1 000 000. Rámec této mapy je licho­ běžník. Jednotlivé pásy po 6° byly číslo­ vány od poledníku 180° a jednotlivé vrstvy po 4°. Tyto vrstvy jsou označovány abeced­ ně. ČSSR má vrstvy M, L a pásy 32, 33, 34. Jeden list mapy 1 : 1 000 000 obsahuje 144 listů mapy 1 : 100 000. Velikost ra­ men listu je 20,x 3 0 /. Jeden list mapy 1 : 1 0 0 000 obsahuje 20 listů mapy 1 : 50 000. Velikost listu je 10'x15'. Pořa­ dí listů 1 : 50 000 je označeno písmeny A— D. Označení M-33-112-B označuje list 1 : 50 000 s umístěním v listě 1 : 100 000 a dále v listě 1 : 1 000 000. Listy 1 : 50 000 jsou dále děleny na listy 1 : 2 5 000, označované malými písmeny a— d. (Viz obr. vpravo.)

GENERÁLNÍ MAPA — 1 : 200 000 zo­ brazuje území jednoho stupně délky a jed­ noho stupně šířky, tj. 8200 km2. Její plocha se dá vyplnit 8 speciálními mapami. Na této mapě se nepoužívá vrstevnic, ale šrafování. Mapa bývá čtyřbarevná. Výškové údaje a polohopis jsou tištěny černě, šrafy hnědě, lesní plochy zeleně, vodní toky a plochy modře. Na horním okraji listu je označení hodnoty zeměpisné délky (střed­ ního poledníku) vztažené k poledníku ferrskému (staré měření) a zeměpisné šířky (střední rovnoběžky). K údajům je připojen název největšího města zobrazeného na mapě. Rámec je rozdělen po minutách ze­ měpisné délky a šířky. V mapě jsou zakres­ leny rámce listů speciálních map a při vý­ chodním a západním okraji jsou vytištěna jejich čísla. Vně rámce mapy jsou na všech stranách udány mapy a hodnoty středních poledníků a rovnoběžek sousedních listů. U dolního okraje je číselné a grafické měřít­ ko. (Viz obr. vpravo.) GEOGRAFICKÁ SÍŤ — vytvoříme-li svazek rovin procházejících zemskou osou, pak průsečíky těchto rovin se zemským povr­ chem tvoří poledníky. Roviny kolmé k této ose tvoří rovnoběžky, z nichž nejdelší je rovník. Všechny body ležící na téže rovno­ běžce nebo poledníku mají stejnou ze­ měpisnou šířku nebo délku. Zeměpisná dél­ ka je počítána od základního, nultého po­ ledníku, který prochází hvězdárnou v lon­ dýnském předměstí Greenwich (u starších map je počítáno podle ferrského poledníku.

Ferro je ostrov v Kanárském souostroví). Od tohoto poledníku počítáme po úhlových hodnotách na obě strany od 0°— 180°. Ze­ měpisná délka směřující od nultého poled­ níku na východ až po 180° se označuje jako

východní délka — v. d. Opačným směrem západní délka — z. d. Zeměpisná šířka se rovněž měří v úhlových hodnotách od 0° až po 90°, a to od rovníku, který je 0°, v obou směrech na sever a jih. Zeměpisná šířka se také označuje řeckým písmenem fí ( z koženky, kůže nebo silné plachtoviny. (Viz obr. na str. 139 nahoře.) LEDVINOVÝ PÁS — je důležitou výstrojí pro táboření v zimě a chladném počasí. Změříme si obvod našeho pasu, přidáme na každou stranu 10 cm. Výška bude 2 5— 30 cm. Ledvinový pás zhotovíme ze tří pruhů mírami odpovídajícího flanelu. Obšijeme je a prošijeme úhlopříčnou sítí stehů. Může­ me také použít ovčí kůži (beránka) nebo kočičí, umělou kožešinu (bonekan) nebo vložíme mezi flanelové vrstvy tenký moli­ tan. Konce přeložíme přes sebe. Za místo překřížení obou konců pásu našijeme pout­ ka. Oblékáme na tělo pod tričko nebo košili. LÉKÁRNICKÝ UZEL — hodí se k zajištění zátky v láhvi, k zachycení nosného lana od

138 /

nosti a vyžaduje speciální hasicí techniku. Výjimečně může vzniknout v dutině stromu po úderu blesku. Nikdy nerozděláváme oheň na jehličí, suchém listí, suché trávě, pod větvemi stromů, mezi kořeny, na su­ chém rašeliništi, starých pařezech. Při ne­ dokonalém uhašení pokračuje oheň jako sotva patrné tlení, prohořívá spodními vrst­ vami jehličí, suchého kořání, suché rašeliny. Stačí pak šlápnutí, protržení horní vrst­ vy, aby vzduch mohl k doutnajícímu ohni a ten vzplane a přenese se navenek (viz heslo Hašení požáru v lese). Podle § 1 zák. C. 10/1958 Sb. (o protipožární ochraně) je každý občan povinen počínat si tak, aby nezavdal příčinu ke vzniku požáru a při­ spíval podle svých sil k řádnému plnění úkolů v požární ochraně, zejména je povi­ nen poskytnout osobní a věcnou pomoc při zamezování a zdolávání požárů a jiných ži­ velních pohrom nebo nehod. Každý, kdo zpozoruje požár (cit. zákon § 23), který může sám uhasit, je povinen neprodleně tak učinit. Není-li to možné, je povinen bez­ odkladně učinit poplach a oznámit to tak, aby jednotka požární ochrany mohla co nejdříve zakročit. Požár se hlásí na nejbližší lesovně, MNV, telefonní hovorně. (Viz obr. na str. 141 vpravo nahoře.) LETY PTÁKŮ — ptáci při svém pohybu ve vzduchu letí v různých křivkách, vlnovkách. Při hromadném letu pak tvoří houfy nebo přesné útvary. Datlovití například letí vlnou s dlouhou amplitudou, pěnkavy a sýkory letí v kratičkých vlnách, jako by se pohupo­ valy ve vzduchu. Kos letí přímočaře. Linduška stoupá prudce, na vrcholu stoupání se stočí a prudce letí přímo k zemi, podob­ ně skřivan. Dravci využívají vzdušných stoupavých proudů k plachtění. Při hro­ madných letech letí drobní ptáci v hustém houfu podobném mraku. Čápi a volavky tvoří klín, přičemž volavky udržují jedno ra­ meno klínu kratší než druhé. Divoké husy tvoří dlouhé šikmé řady, často napojené na sebe. Rackové letí v zástupu. Havrani a kavky poletují v roztříštěném útvaru s hloučky a jednotlivci, jejichž postavení se stále mění. (Viz obr. na str. 141 vpravo dole.) Oheň má ve vývoji lidstva velmi zvláštní místo Byla to první životní síla. kterou si člověk podmanil, a proto i jakési biologické prohlášeni nezávislosti Prvotní člověk za­ čal dělat něco. co nedělal žádný jiný živo­ čich, začal utvářet svět podle svého záměru. Využil k tomu ohně jako jednoho * nejúčinnějších prostředku, člověk přinesl oheň do míst, kde žil, a vytvořil uprostřed temnoty zákoutí světa a tepla. Získat Oto čiš tě, kde se divočina zdála o něco méně divoká a o něco méně osamělá. Slova z besedy

/ 139

Les v něk o lik a z je h o m n o h a t v á ř í . . .

LIŠČÍ SMYČKA — uzel, který vzniká sklo­ pením dvojčete a je výchozím útvarem pro vázání vlastních liščích tlapek. Vážeme-li ho naruby tak, že jeho závity jsou stočeny kolem tyče nebo kruhu, vzniká sevřením tlak, který uzel posiluje. (Viz obr. na str. 141 vlevo, nahoře.)

L iš č í TLAPKY — vzniknou, když stočíme liščí smyčku několikrát kolem podélné osy. Tím téměř znemožníme vyklouznutí lana z háku. (Viz obr. na str. 141 vlevo uprostřed.)

U š č í ÚVAZ — vlastně liščí smyčka s pro­ vlečeným okem. Vážeme zpočátku jako plochou spojku. Utažením pevné části vznikne požadovaný uzel.

Svět je hezký, a sto jí zato o něj bojovat.

E. Hemingway

/ 141

Silné pruty nastrkáme silnějším koncem do otvorů na obvodu kruhu. Opleteme je jako při pletení proutěných stěn košíku do výše 10 cm. Konce úpletových prutů přivážeme k sobě do pletení. Pak ohneme ostatek prutů tak, aby se vždy dva protilehlé pruty spojily, a převážeme na třech místech. Vznikne mříž vycházející z upleteného prs­ tence. Ruční pilkou uřízneme prstenec od částí zaražených do země. Na vzniklý »koš« položíme plátno, silnou fólii PVC a pone­ cháme přes okraj 20 cm. Odřízneme. Nasoukáme kolem prstence a prošijeme pro­ vázkem. Lavici z prkna, zachycenou na lan­ ka, zavěsíme na okraje. Typ »jola«: také zde si vyznačíme na zem »formy« pro žebra, a to ve třech velikostech podle velikosti lodě, kterou chceme stavět. Žebra zhotovu­ jeme z lískových prutů stejným způsobem jako u »košíku«. Podle délky lodě zhotovíme 5 — 8 žeber, z toho jedno nejmenší, jedno větší, ostatní stejná. Žebra připevníme úva­

UŠEJNÍKY — citlivé bioindikátory na zne­ čištění vzduchu. Indikátorem silně znečiš­ těného ovzduší je skutečnost, že nikde li­ šejníky nenajdeme. V pásmu se slabším znečištěním najdeme terčík zední. Stélka je lupenitá, ploché růžice bledě oranžové až žluté, naspod bělavé, miskovité plodničky. V pásmu velmi nepatrně znečištěného ovzduší najdeme terčovku bublinatou, popelavě až namodrale šedou. V pásmu nej­ vyšší čistoty roste pukléřka sivá s lupenitými stélkami sivě šedé až šedozelené bar­ vy, postříkaná bílými skvrnkami, naspodu tmavohnědá až černá. Pásmo zcela čistého ovzduší označuje také rostoucí terčovka otrubičná se světle šedými stélkami, na­ spodu bělavá. Existuje ještě dlouhá řada dalších lišejníků, které rovněž slouží jako bioindikátory. (Viz obr. na str. 143 vpravo.) LIŠKA OBECNÁ — psovitá šelma. Samec se jmenuje lišák, samice liška a mláďata liščata. Na těle lišky rozeznáváme: 1. sle­ chy, 2. hlavu, 3. světla, 4. čenich, 5. mordu, 6. komoru, 7. přední běhy, 8. pazoury, 9. tlapky, 10. kvítek, 11. oháftku, 12. fialku, 13. hřbet. Vyhrabává si brloh, do kterého vede hlavní nora a trouby, kromě hlavního brlohu má ještě nouzové. V zimě liška skolí, v noře skučí a vrčí, liščata kamží. Potravou lišek jsou z 55 procent menší hlodavci, zejména polní, zdechliny různých savců z 30 procent a zbytek je rostlinná potrava. LODĚ Z VĚTVÍ A PLACHTOVINY - sta­ víme si je na táboře z větví vrbových, lísko­ vých nebo tenkých smrčků. Typ »košík«: na zem vyznačíme kruh o poloměru 60 cm a na něm vyznačíme 14 otvorů zatlučením kolíku a jeho vytažením. Nařežeme 15 lís­ kových prutů o délce 200 cm a síle 1,5 cm a 15 prutů o síle 1 cm a délce 200 cm.

142/

LODNICKÝ STEH — hodí se k spojování okrajů nebo trhlin plachty a stanového dílce.

čení bylo oznámeno jedním úderem na gong a druhé dvěma. To byl počátek lod­ ních hodin. Při zavedení plachet se pro­ dloužila práce veslařů a zazněl třetí a čtvrtý zvon. Konec dřiny veslařů oznamovaly čtyři údery na gong, později na zvon. Po zavede­ ní páry se lodní hlídky střídaly až po osmi úderech zvonu. Jednotlivé lodní hodiny ma­ jí tyto názvy: od 12.00 do 16.00 — odpo­ lední hlídka, od 16.00 do 18.00 — první psí hlídka, od 18.00 do 20.00 — druhá psí hlídka, od 20.00 do 24.00 — první noční hlídka, od 24.00 do 04.00 — střední hlíd­ ka, od 04.00 do 08.00 — ranní hlídka, od 8.00 do 12.00 — dopolední hlídka. Zvon se pak ozýval takto: 12.00 — 8 úderů 12.30 — 1 úder 13.00 — 2 údery 13.30 — 3 údery 14.00 — 4 údery 14.30 — 5 úderů 15.00 — 6 úderů 15.30 — 7 úderů 16.00 — 8 úderů 16.30 — 1 úder 17.00 — 2 údery 17.30 — 3 údery 18.00 — 4 údery 18.30 — 5 úderů 19.00 — 6 úderů 19.30 — 7 úderů 20.00 — 8 úderů Půlnoc je označována rovněž 8 údery, stej­ ně tak čtvrtá a osmá ranní.

LODNÍ HODINY — používají se na lodích a vymezují dobu hlídek. Za starých časů se na lodi těšily úctě zvon a přesýpací hodiny, a to již od dob nejstarších. Dvojí převrácení přesýpacích hodin značilo, že uplynula do­ ba pro střídání veslařů, přičemž jedno oto­

LODNÍ PYTEL — nepromokavý batoh pro vodní turistiku. Velikost volíme podle lodní bagáže, kterou s sebou vozíme. Je dobré mít malý a velký lodní pytel, pro menší

zy na nosné smrkové kmínky nebo silné lískové větve. Konce žeber zasunujeme do vývratných otvorů, když jsme je předtím trochu ořezali. Záď uzavřeme deskou ze Širokého prkna. Veškeré spoje na lodi jsou pouze úvazy lanem, provrtané otvory se zastrkanými konci větví nebo dřevěnými ko­ líky. Nic se nepřitlouká hřebíky, ani se ne­ používá drátů, šroubů. Rovněž sedačky jsou z prkna zavěšeného lanky na bok lodě. U přídě jsou kmínky svázané pevným úva­ zem, na zádi se do prkenné stěny vyříznou příruby, otvory na kmínky kostry, které se buď prostrčí, nebo přiloží a přiváží, spojí dřevěnými kolíky. Hotovou loď položíme dnem vzhůru na dřevěné kozy, potáhneme plachtovinou, silnou fólií, která se zahrne pod nosné trámky, a přichytíme provazem, lankem. (Viz obr. na str. 144 a 145 nahoře.) LODNICKÁ JEHLA — dřevěný kolík z bu­ kového, dubového dřeva, asi 20 cm dlouhý. Má tvar protáhlého kužele se zaoblenou základnou. Používá se při vázání řady uzlů a utahování lodních lan.

/ 143

vyjížďky i pro putovní tábor na vodě. Na bocích je lodní pytel opatřen poutky pro pohodlnější nošení. Dno bývá opatřeno la­ novým kobercem, aby bylo chráněno při vlečení po břehu a stavění na kameny. Py­ tel nosíme přehozený přes jedno rameno nebo ve dvou — za nosné popruhy. V lodi ho umístíme tak, aby vyrovnával rozdíl vah obou pádlařů a byl co nejblíže těžišti lodě. (Viz obr. na str. 146 vlevo nahoře.) LODNÍ SMYČKA — uzel vynikajících vlastností, známý také pod označením dědečkovy brýle (viz heslo). LODNÍ TRUP — svůj základ má v kýlové plaňce zvané kýl. Její přední konec je ozna­ čen klouncem, jenž utváří tvar přídě. Na

144/

zadním konci lodě je zrcadlo, neboli zadní klounec. Na kýlovou plaňku jsou kolmo v podélné ose lodě nasazena žebra. Žebra jsou ve tvaru V a S a z ohýbaného dřeva. U kýlové plaňky jsou žebra přerušena, spo­ jují je bachorky. Na žebra se připevňuje obšívka z planěk. Kladou se tak, aby pro­ bíhaly od přídě k zádi. Vytvářejí tak vlastní trup lodě. Klinker je způsob, kdy se plaňky kladou střechovitě přes sebe. Karvel — plaňky se kladou vedle sebe tak, že povrch lodě je hladký. U lodí s žebry ve tvaru V a S není hranice mezi dnem a bokem. U šarpijí, které mají lomená žebra sestavená z několika dílů, je tato hrana nazývána outor. Vnitřek trupu je vyztužen outorovými vazníky. Horní okraj lodního trupu je lub, zevnitř ho lemuje lubový vaz-

nik a zvenčí oděrka. Paluba kryje shora vnitřek lodě. Volný, nekrytý prostor lodě je kokpit a bývá vpředu opatřen vlnolamem. LOPATA — patří mezi táborníkovu výstroj na tábor. Používáme lopaty s dlouhou násadou. Vlastní lopata je nastrčena tak, že má slabý sklon. Úhel mezi lopatou a zemí je asi 20°— 30°. Lopatu nasazujeme tak, že nezaoblený konec násady trochu seřízne­ me, nasadíme lopatu a silným úderem násady o zem vlastní vahou lopaty ji posu­ neme po dřevěné násadě. To opakujeme tak dlouho, až je násada lopaty celá vypl­ něna dřevem násady. Do otvoru v násadě zatlučeme hřebík, aby lopata po čase z násady nespadla. Ruční pilkou pak odříz­ neme přečnívající dřevo. Lopata rovná s kratší rovnou násadou, zakončenou opěrou pro dlaň, se jmenuje rýč. S lopatou pracujeme tak, že po nabrání materiálu uděláme zpětný pohyb podél kyčli pravé nohy, pravá ruka se vrací do výchozí pozice, levá drží násadu lehce, jen ji obepíná prsty, pravá naopak pevně. Když se lopata mír­ ným hupem dostala s rukou ke kyčli, vyra­ zíme pravou prudce dopředu. Násada pro­ jede »okem« z prstů levé ruky a zastaví se

po doražení pravého zápěstí na levé. Setr­ vačností vyletí materiál z lopaty a dopadne značně daleko. Záleží na cviku, jak dovede­ me daleko a přesně házet materiál. Při práci s rýčem došlápneme pravou nohou na pravý okraj lopaty a zatlačíme ho celou naší vahou do země, sklopíme násadu

/ 145

řežeme držadlo a druhý seěikmíme a za­ brousíme, aby měl plynulý přechod od nej­ tenčí hrany k celé síle lopatky. Někdy stačí i rovné prkénko vyříznuté do potřebného tvaru. Obrousíme je a na držadlo můžeme navázat řetězový uzel, aby se lépe drželo v ruce. (Viz obr. na str. 147 nahoře.) LOŽNÍ STOPA — vzniká na místě, kde odpočívala spárkatá zvěř. Při vstávání se opírá o přední běhy, na kterých ležela a měla je složené pod sebe. Místo je vy­ schlé, což je nápadné po dešti, je bez sněhu, což vyniká po sněžení, a jsou v něm stopy předních spárků.

k zemi a zvedneme nabraný materiál. Dob­ ré služby prokáže i malá polní lopatka, která se nosí na torně v koženém pouzdře. Ně­ které mají jednu hranu ozubenou, slouží jako pila, a druhou naostřenou — slouží jako sekerka. Poslední dobou se objevují také skládací polní lopatky různých veli­ kostí.

LOPATKA — pro kuchyňské účely. Zhoto­ víme si ji z dobře štípatelné kulatiny, zejmé­ na »papíroviny«. Dlátem opatrně oddělíme celý jeden nebo dva letorosty a obdržíme zaoblený kus dřeva. Na jednom konci vy­

146/

LŮŽKO DO STANU — upravujeme je po­ dle terénu a materiálu, který k tomu najde­ me v okolí tábořiště. Při stanování ve stanu bez podsady (A) nebo s nízkou plátěnou podsadou tvořící součást stanu zacho­ váváme tyto zásady: odstraníme všechny nerovnosti terénu, na kterém budeme ležet. Vybereme kameny, větve, šišky, vysekáme uschlé pařízky, bodláky, zbytky polokeřů, zejména suchých (brusinky, borůvky), nase­ káme a neničíme živé, zelené. Místo má být co možná nejrovnější, bez velkých prohlub­ ní. Máme-li možnost, pak na místo, kde budeme spát, položíme suchý rákos, seno, smrkové chvojí, tj. koncové haluzky bez sil­ nějších kusů větví, orobinec, metlici. Haluze klademe směrem od nohou jako tašky na střeše, aby vždy další řada přesahovala spodní o polovičku. V místě, kde budeme mít bok, můžeme vyhrábnout mělkou kotlinku, aby do ní bok zapadl, získáme tak větší pohodlí. Při delším táboření měníme podle počasí jednou až dvakrát týdně vrst­ vu nad i pod lůžkem. Ve stanech, které nemají všitou podlážku a podsady jsou níz­ ké (B), zhotovíme lůžko z kulatiny. Bude to rám o velikosti našeho lůžka, jednotlivé díly jsou spojeny roubením a dřevěným ko­ likem. Přes to dáme kousky krajinek, na­ pneme široké popruhy, lískové silnější vět­ ve, prkna. Napneme silné plátno. Záleží na naší tělesné váze. Do záhlaví můžeme dát tři kulatiny různých rozměrů od nejmenší po největší. Ve stanech s podsadou (C) rozmísťujeme postele různě: a) po stranách podsady souběžně s uličkou mezi nimi, b) nad sebe jako v lodní kajutě, c) do rohu. Lůžka zachytíme na nosné trámky z kulati­ ny, upevněné na rohové kůly, a pomocné kůly, postavené ve vzdálenosti rovnající se šířce postele. Na tyto vodorovné trámky položíme krajinky nebo kratší kousky prken, tak aby přesahovaly o 2 cm přes příčný nosník lůžka, který je položen jednak u stěny stanu, jednak od kůlu ke kůlu, a tvoří tak nosnou konstrukci lůžka. Stejné lůžko uděláme naproti nebo do rohu stanu. Osvědčilo se přibít na kraj do uličky k nos­ nému trámku asi 15 cm široké prkno jako postranici lůžka, aby slamník nepadal na zem a držel lépe tvar. Ve stanu s podsadou

vyplníme lůžko slamníkem naplněným slámou, senem. Pod postel dáme podložku na boty (botník). Jsou-li ve stanu kójová lůžka nad sebou, je nutno zhotovit také výstupní žebříček do horní kóje. Použijeme krajního nosného sloupku a asi 25 cm od něho se přibije další. Na ně pak připevníme příčky, které usnadňují stoupání. Stěnu u lůžka kryjeme z vnitřní strany podsady igelitovou fólií, která sahá asi 15 cm pod spodní stranu slamníku a chrání také část podsady u nohou a hlavy. (Viz obr. dole a též na str. 148.) LYŽAŘSKÁ VÝPRAVA (TÚRA) — vyžadu­ je od vedoucího pečlivou přípravu. Nikdy se nesmí přeceňovat fyzická, psychická a technická zdatnost účastníků. V časovém rozvrhu se počítá i s rezervou pro zhoršení počasí a kvality sněhu. Bere se v úvahu

celková členitost terénu, kvalita sněhu po­ dle toho, jak bude který svah osluněn nebo ve stínu. Každá skupina musí mít svou lékárničku, potřeby pro opravu výstroje, stan nebo stany, vařič, potraviny na jeden

/ 147

148/

den, baterky, rezervní oblečení i rezervní prádlo a punčochy. Před odchodem je nut­ no překontrolovat správné oblečení, zejmé­ na při slunečném počasí, které nezkušené svádí, aby šli oblečeni nalehko, aniž by uvažovali, že počasí se může rychle a od základu změnit. Při odchodu z chaty zane­ chá vedoucí seznam členů a přesný popis túry i s místem konečného cíle. Každý ve­ doucí skupinky (družstva) přesně ví, kam se jde, zná jednotlivé úseky túry i místa, kde je možno se ukrýt před nepohodou. V každé skupině má být nejméně jeden zkušený ly­ žař obeznámený se všemi možnými situa­ cemi, které se během takového podniku mohou vyskytovat, a znalý pravidel, jak se v nich zachovat. Po prvních 30 minutách pochodu se dává zastavit a opravují se zjištěné závady v obutí, oblečení, umístění a případně balení batohů a toren. Při vyso­ kém sněhu se vždy v čele střídají fyzicky nejzdatnější, aby prošlapali stopu pro ostat­ ní. Další zastavení se provádí po 60 minu­ tách na chráněných místech. Délka zastáv­ ky se hlá*í a přesně dodržuje. Zbytečně se nikde nezdržujeme, aby se neporušil časový plán. Při zastávkách vedoucí kontroluje fy­ zický a psychický stav účastníků. Celá sku­ pina musí být stále ve spojení a žádná její část se nesmí oddělit, leda v krajním přípa­ dě, kdy je odeslána vedoucím pro případné povolání pomoci k dopravě raněného či z jiného závažného důvodu. Každý pečlivě sleduje, zda ten, kdo jde před ním, skutečně kráčí tam, kde má být, a nevypadl z řady. Na křižovatkách se celý útvar zastaví, čeká se, až všichni dojedou. Vedoucí zkontroluje stav a počet, než dá povel k dalšímu přesu­ nu. Neopouštějí se značkované cesty, serpentiny horských cest se nezkracují sjez­ dem svahů mezi nimi. Po svahu se nepo­ stupuje po vrstevnicích, ale šikmo nahoru nebo dolů. Mlha, silný vítr, vánice jsou závažné důvody ke změně, zkrácení trasy a vyhledání nového cíle (chaty). Při přícho­ du telefonicky ihned ohlásíme na výchozí stanici změnu túry a příčiny. Zabrání se tak zbytečnému poplachu. Dojdou-li cestou

příkazy Horské služby v důsledku změny počasí, je nutno je bezpodmínečně upo­ slechnout a další průběh túry podle nich upravit. LYŽAŘSKÉ ZNAČKY — slouží k označení cest do horských chat. Navrhl je po vzoru alpských zemí Kamil Muttlich asi v roce 1924. Rozmísťují se na rozcestích se směrovkami letního turistického značení, někdy také samostatně na dřevěných kůlech. Určují jen směr, nikoliv vzdálenost. V tabulce jsou uvedeny značky užívané v Krkonoších: 1. Benecko, 2. Bílé Labe, 3. černá bouda, 4. Dvořačky, 5. Hřeben, 6. Hrnčířské boudy, 7. Jablonec n. N., 8. Jan­ ské Lázně, 9. Klínovky, 10. Labská bouda, 11. Láhrovky, 12. Liščí bouda, 13. Lučiny, 14. Luční bouda, 15. Martinova bouda, 16. Mísečky, 17. Nový Svět-Harrachov, 18. Pec, 19. Petrova bouda, 20. Pomezní bou­ dy, 21. Rezek, 22. Rokytnice n. J., 23. Sněžka, 24. Sněžné jámy, 25. špindlerova bouda, 26. špindlerův Mlýn, 27. Úpa, 28. Vosecká bouda, 29. Vrchlabí. LYŽAŘSKÝ BATOH — upravený batoh pro běžnou turistiku. Popruhy batohu pro­ vlečeme řemen nebo ho přišijeme na spod­ ní část batohu. Vlastní popruhy podložíme molitanovým polštářkem, tak aby molitan přesahoval šíři popruhů na každé straně o 2 cm. Molitan otočíme kolem popruhu a sešijeme, pak přes něj ještě našijeme

/149

stanovinu, tak aby horní i dolní okraj návle­ ku byly sešity tdsnš až k vlastnímu popruhu a tím ho k němu přidržovaly. Molitan by měl být 1 cm silný. Batoh si po nahození na záda přitáhneme řemenem k pasu, aby se nám nepohyboval ze strany na stranu, což je při jízdě na lyžích i vysokohorské turistice nesmírně důležité. LYŽE (JINÉ UŽITÍ) — samotné lyže i hole se hodí jako nouzové součásti (dlahy) zpevňovacího obvazu zlomenin, nosítek, dopravních saní, nouzového krytu. I LŽÍCE (DŘEVĚNÁ) — zhotovuje se ze silné vrstvy borové kůry nebo špalíčku lipového

150/

či bukového dřeva. Konečný výrobek se dobře ohladí jemným skelným papírem ne­ bo kousíčkem skla.

MADLOVÁNÍ — způsob uvazování plachty k ráhnu pomocí lana. MAĎARSKÝ UZEL — používá se k uvazo­ vání lana, provazu na úvazový kruh. Uzel je opatřen klíčem, jímž uzel rychle rozvazuje­ me. (Viz obr. vpravo uprostřed.) MAGNETICKÝ PÓL — nachází se na obou zemských polokoulích. Je to místo, kde se vychýlení magnetické střelky rovná 90°. Neustále se pomalu pohybuje. V současné době se severní magnetický pól nachází na 72° s. š. a 96° z. d., jižní magnetický pól na 73° j. S. a 156° v. d. MALINA — vznikne, když kolem suku uvážeme kvítek. Uzel dokončíme zdvojením tak, že protáhneme podle závitů ještě je d ­ nou tenký kožený řemínek nebo lanko. Hodí se k zhotovení kožených knoflíků. (Viz obr. vpravo dole.) MALOVÁN KY — stopy bahna, mazlavé hlíny, kterou otírá zvěř, když vystupuje z kaliště, o okolní kmeny stromů. MÁMENÍ — jelení stopa, kde zadní běh došlápne do předního, a to tak, že špička jde mírně stranou a poněkud vpřed. Vzniká dojem silné stopy. Ve stopě rozeznáme čtyři otisky bříšek, přitom přední pár je znát jen částečně. Je to stopa slabšího jelena.

MAPA — grafické znázornění zemského povrchu v určitém měřítku. Od nejstarších dob si lidé zhotovují mapy, které jim slouží při obchodních cestách a plavbách na mo­ řích. Některé se vymykají našemu pojmu mapa. Skládají se celé ze štěpin, do kterých jsou upevněny lastury a kamínky, štěpiny jsou různě položeny a s rámem mapy spo­ jeny v celek. Taková mapa udává směry mořských proudů, ostrovy a korálové útesy. V evropských zemích se kresbou map zača­ li zabývat hlavně v italských, francouzských a holandských městech. Na některých sta­ rých mapách se k označení severu používá lilie. Za vlády neapolského Karla, který měl ve znaku lilii, zmodernizoval mořeplavec Flavio Glogga dosud užívaný kompas a je­ ho větrná růžice měla již označení světo­ vých stran. Severnímu větru se říká v Itálii tramontana. Spojením začátečního písme­ ne T a Karlovy lilie vznikla lilie používaná na mapách k označení severu. Mapy se kreslily nejednotným způsobem. České země byly první, které byly cele zobrazeny na jednom mapovém listě. Byla to mapa Mikuláše

Klaudiána z roku 1518. Později se objevují mapy Rakouska roku 1542, Slezska roku 1561 a mapa Moravy roku 1568. Klaudiánova mapa je jedna z prvních, která zo­ brazuje města, cesty, lesy. Obsahuje na 280 měst a hradů. Převrat v zhotovování

/ 151

map přinesl vynález knihtisku a později za­ vedení triangulace Svellinem. Snahy 0 sjednocení vyměřování a kreslení map vedly k svolání mezinárodního kartografic­ kého kongresu do Bernu v roce 1891. Zde byl navržen jednotný mapový systém a jako základ byla brána mapa v měřítku 1 : 1 000 000, jejíž základní definice se s konečnou platností schválila roku 1913. Od tohoto roku byly jednotným systémem zmapovány země celého světa. Mapy dělíme podle měřítka a účelu užití. Každá mapa obsahuje prvky matematické, jako jsou poledníky, rovnoběžky a měřítko. Prv­ ky fyzikální jsou řeky, vodní plochy, pohoří,

152/

nížiny a charakteristická rostlinná spole­ čenství (lesy). Prvky hospodářské a politic­ ké jsou obce, města, samoty, komunikace, hranice okresu krajské, zemské, státní ze­ mědělské plochy, průmyslové budovy. Dále mapa obsahuje: číslo mapy, název mapy. speciální údaje, klíč smluvených značek, kilometráž silnic a řek. Podle účelu rozezná­ váme mapy: A. hvězdářské: 1. mapy oblo­ hy, 2. mapy Měsíce, 3. mapy planet; B. vojenské; C. civilní: 1. mapy zemědílů, 2. států, 3. krajů, 4. území, 5. míst, 6. měst, 7. dopravy: a) železniční, b) autobusové, c) automobilové, d) letecké, e) lodní (říční a zámořské), 8. mapy vědecké: a) botanic-

ké, b; zoologické, c) geologické, d) hydrologické, e) národopisné, f) jazykových nářečí, g) historické, h) kulturně historických pa­ mátek, ch) zeměpisných objevů, i) paleontologické, j) sanitární, 9. mapy lesnické: a) pozemkové, b) porostové, 10. mapy ze­ mědělské, 11. vodohospodářské, 12. rybář­ ské, 13. lesní (lovné) zvěře, 14. hornické, 15. turistické: a) pro pěší turistiku, b) lyžař­ ské, c) vodácké, 16. automapy: a) silniční sítě, b) kempinků, 17. mapy zabývající se životním prostředím: a) znečištění ovzduší, b) znečištění vodních toků a ploch, c) re­ kreační oblasti, 18. mapy státní ochrany přírody: a) národních parků, b) chráněných krajinných oblastí, c) chráněných území, 19. urbanistické: a) zástavby měst, b) no­ vých sídlišť, c) jednotlivých budov, d) inže­ nýrských sítí, e) komunikací, 20. mapy tvor­ by krajiny: a) z hlediska urbanistického, b) výstavby rekreačních center, c) vodohospo­ dářského, d) lesních ploch, e) komunikací, 21. mapy pro orientační běh, 22. mapy horolezecké. Jsou i mapy, které spojují několik složek, jako třeba zájmy vodoho­ spodářské, lesnické a ochrany přírody i tvorby krajiny, výstavby nových osad a měst, kde je spojena vlastní výstavba s výstavbou komunikací, inženýrskými sítěmi, někdy se přihlédne i k zájmu tvorby krajiny a k ochraně přírody. Z civilních map je nejvěrohodnější mapa katastrální. Je určena hlavně pro pozemkové účely. Kro­ mě významu pro zemědělství a právnictví je důležitá i pro geodézii jako výchozí list pro svou přesnost při zpracování dalších map. Starší katastrální mapy mají měřítko 1 : 3880, novější 1 : 2000. K administra­ tivním účelům slouží mapy, které mají mě-

/ 153

řřtko 1 : 300 000. Mají přesnou kiiometráž silnic, vodních toků a železnic. Přehledné mapy jsou kresleny v měřítku 1 : 75 000. Jsou na nich města, komunikace a celá terénní situace se všemi podrobnostmi. Cestovní mapy, jako jsou automapy, jsou přizpůsobeny k účelům autodopravy. Celou stupnici tvoří mapy turistické, kreslené v různých měřítkách i s různou přesností. Mezi ně patří speciální mapy vodácké a lyžařské. Zhotovení map vyžaduje velmi pečlivou práci topografů, geodetů, kresličů a tiskařů. Plány a topografické mapy (sek­ ce) se kreslí přímo v terénu nebo se provádí speciální mapovací letecké snímkování. Plán zobrazuje terén v rozsahu 200 km2 a nebere v úvahu zemské zakřivení. Topo­ grafická mapa zobrazuje prostor o 1000 km2. Geografická mapa zobrazuje zemský povrch podle určitých geometrických me­ tod. Mapa je, přesně řečeno, rovinný obraz pravoúhlého průmětu zemského povrchu promítnutého do plochy. Obsahuje obraz výškových poměrů, takzvanou vertikální si­ tuaci terénu, a obraz horizontálních po­ měrů, tj. plošných poměrů. Nerovnosti te­

rénu jsou zobrazeny vrstevnicemi, šrafováním, barevným rozlišením výšek, čísel­ nými kótami, stínováním. V zásadě mají mapy kresbu uspořádanou tak, že horní okraj mapy směřuje k severu a položením kompasu na okrajovou hranu mapy se otáčením současně orientuje i mapa přesně na sever. Některé turistické mapy mají však kresbu uspořádanou jinak a sever je pak vyznačen zvláštní značkou na okraji kresby mapy nebo pod ní. První mapy, které dosta­ li do ruky turisté a táborníci, byly Hanfovy mapy Království českého. Další fáze byly mapy, které vydával vídeňský vojenský ze­ měpisný ústav, kde začala slavná éra tzv. speciálek, to je vojenských map v měřítku 1 : 75 000. Vznikly z třetího vojenského mapování zemí Rakousko-Uherska. Jejich matrice převzal v roce 1918 českosloven­ ský Vojenský zeměpisný ústav v Praze. Tyto speciálky vycházely dál pro vojenské i turis­ tické potřeby. Jen na některých byly lesní plochy ještě vytištěny zeleně. Tuto prvotříd­ ní práci vojenských kartografů doplňovaly mapy např. nakladatele Ed. Fastra z Loun nebo J. R. Vilímka, jejichž autorem byl J. Srp se svým nenapodobitelným kartogra­ fickým rukopisem. Velmi solidní byla mapa doktora Bělohlávka, zejména pro barevné vrstevnice. Ve spolupráci s Klubem českých turistů vycházely speciálky, doplněné o vy­ značování barevných turistických značení cest, pamětihodných míst. V roce 1956 se objevují první mapy ze Souboru turistic­ kých map ještě v měřítku 1 : 7 5 000. Mě­ řítko se později změnilo na 1 : 100 000. V tomto měřítku je dnes dobře zmapována většina oblastí cestovního ruchu a mapy lze snadno zakoupit v prodejnách n. p. Kniha, v Poštovní novinové službě či dalších ob­ chodních zařízeních. Pokud však potřebuje­ me mapu území, které na turistických ma­ pách není, je možno zakoupit Základní ma­ py ČSSR, vydávané n. p. Geodézie v měřít­ kách 1 : 200 000, 1 : 100 000, 1 : 50 000 a 1 : 25 000. »Pětadvacítky« jsou vynikající a bohatě postačí. Pro pobytové účely je možno zakoupit mapy ještě podrobnější (např. 1 : 10 000). Základní mapy jsou ovšem k dispozici pouze socialistickým or­ ganizacím a může si je tedy objednat jen svazácká organizace či tělovýchovná jedno­ ta, nikoli jednotlivec. V síti prodejen odby­ tové služby n. p. Geodézie je nutné objed­ nat nejdříve »klad listů« a podle něj pak konkrétní listy. MAPA TOPOGRAFICKÁ — zhotovuje se pomocí pevných topografických bodů v te­ rénu. Mapované území se rozdělí v troj­ úhelníky, jejichž vrcholy jsou body zvané triangulační. Triangulační bod je v terénu vyznačen přesně umístěnými kamennými hranoly zapuštěnými do země. Nad nimi je dřevěná konstrukce, často o několika pat­ rech, na nejvyšším patře je stolek, jehož umístění je opět topograficky vyměřeno

a vyznačeno. Odtud se zaměřuje na další triangulační bod v terénu. Triangulační věž je zakončena tyčovým signálem, který slouží jako záměrný bod. Mapování území je rozděleno v soustavu trojúhelníků. V sou­ stavě I. řádu je strana trojúhelníka 40 km. Tento trojúhelník se dělí na sítě II., III. a IV. řádu. Síť IV. řádu má trojúhelníky o délce 2— 5 km. Z každého triangulačního bodu jsou vidět další dva. Zeměměřič vyplňuje prostor mezi vyměřenými a zakreslenými body na pracovním listě kresbou terénních tvarů podle skutečnosti ve zmenšeném měřítku a smluvenými mapovými značka­ mi. Tato zdlouhavá práce se dnes však na­ hrazuje aerofotogrammetní, tj. mapováním pomocí leteckých snímků. MAPNÍK — speciální pouzdro, kam uklá­ dáme mapu a mapovací pomůcky. Je kože­ né, s jednou stěnou průhlednou. Uvnitř je přepaženo ve dvě části. Do první, s průhled­ nou stěnou, vsunujeme mapu, abychom ji viděli a přitom chránili před ušpiněním a promočením. Do druhé části vkládáme pomocná měřítka, rozložený krokoměr, tužku, poznámkový papír. MAPOVACÍ POMŮCKY — používáme je při práci s mapou. Vyřízneme si z plexiskla pra­ voúhlý trojúhelník o stranách 21 x 10 cm. Na základnu naneseme měřítko v běžných délkových centimetrech. Na kolmou stranu naneseme měřítko 1 : 5000, na přeponu měřítko 1 : 50 j)0 0 . Vyryjeme je rydlem a vybarvíme lakovou barvou. Do plochy troj­ úhelníku si vyryjeme i svahové měřítko a mapový ukazatel, případně ještě měřítko pro 1 : 25 000. Do vnitřní plochy umístíme kruh s vyznačenými úhly 45°, 60°, 90°, 300°. Vyryté čáry napustíme nitrolakem červeným, modrým, černým a žlutým, aby byly patrné a dobře se daly odlišit jedna od druhé. Tento trojúhelník nám nahradí řadu měřítek, pravítek, úhloměrů. MAPOVÁNÍ TÁBORNICKÉ — používá se k zmapování malého prostoru tábora a jeho těsného okolí. Volíme buď způsob pravého úhlu, nebo větrné růžice, čili azimutu. Při pravoúhlém způsobu si zvolíme dva body, nejlépe tak, aby jejich spojnice procházela středem prostoru, který budeme mapovat, Oba body si dobře vyznačíme, aby byly stále viditelné. Můžeme je spojit u země ležícím napjatým lanem. Na papír, na který budeme naši mapu kreslit, si vyznačíme rovněž oba body a spojíme přímkou o délce odpovídající počtu stop, které naměříme od jednoho bodu k druhému. Při měření stop klademe vykročenou nohu přesně na doraz ke špičce stojící nohy. Délka boty je tu mírou. Pro tuto míru si zvolíme na kresbě stranu jednoho čtverečku. Mapu totiž křeslíme vždy na čtverečkovaném papíře. Hrana jednoho čtverečku se tedy rovná jedné naměřené stopě. Začneme mapovat. Posta-

víme se k jednomu našemu bodu. Vykročíme a měříme stopy až k místu, odkud se dá vést kolmice třeba na hranu podsady, rohový kůl jídelny, hranu stavby kuchyně, Kresliči se hlásí počet stop. Měřič se otočí o devadesát stupňů, aby byl kolmo na měr­ nou spojnici o nový záměrný bod, a počítá stopy ke kůlu, hraně podsady atd. Hlásí opět počet stop. Měřič od prvního zaměřeného bodu na přímce nakreslí kolmici v tu stranu, kam kráčí měřič, a na ni nanese naměřené stopy. Označí červeným bodem, Měřič se vrátí zpět na měřicí přímku. Je dobré v bodě, kde měřič opouští měrnou přímku, zapíchnout si proutek s červeným papírkem, fáborkem. Od tohoto bodu se opět kladou stopy po měrné přímce k dalŠímu bodu vlevo nebo vpravo, který je kolmo na měrnou přímku. Opět se měří kroky, Vzniklé červené body se pak spojí, a tak získáme obraz rozmístění podsad, stožáru, nástěnky, kuchyně, jídelny a dalších staveb tábora. A zim utová m etoda spočívá v tom, že kreslič si položí na víko od bedny či jinou větší desku papír. Vyznačí středový bod, na který položí kompas. Určí S— J. Nyní se přes kompas zaměřuje na rohy podsad, stožár a další stavby. Měřič kráčí v daném

/ 155

směru od stolečku se středovým bodem např. k rohu podsady, a když dojde, hlásí počet kroků. Užije se stejné měřítko — kóta = hrana čtverečku. Obě metody se používají také v ochranářské práci při za­ kreslení nové lokality chráněných rostlin, hnízdiště vzácných ptáků. Pro lepší měření je možno na stoleček do středového bodu zapustit kovový kolíček, na který na­ vlékáme pravítko, které má na konci měr­ nou mušku. Nejlepší je pravítko průhledné. Rozpůlíme je vyrytou hranou červeně obar­ venou. Když je pravítko ve výchozí poloze, pak se kryje spojnice S— J s červenou rys­ kou na středu pravítka.

156/

MAPOVÉ ZNAČKY - používají se k zo­ brazení situace na mapách. Nemají význam pouze pro popis situace, ale vyjadřují hod­ noty, které si třeba při běžném užívání ma­ py ani neuvědomujeme, např. nadmořskou výšku hladiny vodní plochy nebo osady. Smluvené značky na mapách jsou vypraco­ vány podle zásady názornosti, jsou snadné k zapamatování a jednoduché ke kreslení. Plošné předměty jsou vyjádřeny tvarem svých skutečných plošných hranic s při­ dáním speciálních značek, které je blíže označují (lesy, vinice, chmelnice atd.). Předměty, kde hlavní číselnou hodnotou jsou délky, se vyjadřují čarami, jako silnice, dráhy, lanovky, kanály, zdi, ploty. Velmi ma­ lé předměty, které by se těžko vyznačovaly, se označují symbolickými značkami (hrad, kaple, kostel, zřícenina, rozcestník, kříž u cesty). Při zaměřování pomocí mapy se nesmí zapomínat, že obrazce značek vy­ cházejí z geometrických tvarů, jako kruh, čtverec, obdélník, a jsou svým středem umístěny nad bodem v terénu. Podobně vyznačené stromy, kříže svírají s linkou u paty úhel s osou značky. Přímky kreslené a zaměřované vedeme proto vždy středem značky, to je kruhu, čtverce, patou stromu, nikoliv jeho vrcholem, to je vrcholem kres­ by. Kdybychom to nerespektovali, dopustili bychom se značné chyby, která by se při pochodu nemusela vyplatit. Budovy, černé obdélníky,, mají střed ve středu dolní zá­ kladny obdélníku. Smluvené značky dělíme na obrysové, symbolické a popisné. Obry­ sové zobrazují velké plochy lesů, zeměděl­ ských půd, močálů, případně velká sídliště. Sym bolické zobrazují menší předměty, jako studny, rozcestníky, kříže. Popisné značky jsou doplněné zkratkou z písmen, např. cih. (cihelna), háj. (hájovna). Tyto značky jsou dále doplňovány popisy, tj. jmény hradů, potoků, kopců, údolí, řek, měst, vesnic, les­ ních ploch. Popisy se píší různými typy pís­ men. Jména se píší na mapách vodorovně s jižním směrem a ve směru od západu k východu. Nápisy nám tedy mohou pomo­ ci při orientování mapy. Zpravidla bývá nápis umístěn na východní straně zobraze­ né značky. Jméno hory se píše nad kótu, nebo pod ni. U turistických map se používá zjednodušených značek. V připojené tabul­ ce je srovnání značek: v prvním sloupci (A) značky používané u map 1 : 75 000, v dru­ hém (B) u map 1 : 50 000 a ve třetím (C) u turistických map různého měřítka. Seznam značek: 1. kostely s jednou a více věžemi, 2. kaple v osadách, 3. náboženské symboly (boží muka, obrazy na stromech), kříže, 4. vodní mlýny, 5. vodní pily, 6. elektrárny, 7. větrné mlýny, 8. zříceniny (větší se zakreslují půdorysně, menší značkou), 9. zámek, kres­ lí se půdorysně a doplní zkratkou zám. 10. zařízení a stavby věžovitého tvaru, rozhled­ ny apod., 11. větrné motory, 12. pomníky,

13. poštovní a telegrafní úřad, 14. šachty, štoly a doly v provozu (doplňuje se názvem těžby: uhlí, kaolín), 15. šachty, štoly a doly opuštěné, 16. jeskyně, 17. povrchová těžba stavebního materiálu (doplní se zkratkou podle těžby), 18. povrchová těžba užitko­ vých nerostů (doplní se těžbou: čedič, žula), 19. budovy, bloky a průmyslové stavby, o samotě stojící budovy (někdy jména), 20. tovární komíny závodů a továren, 21. závo­ dy, továrny, mlýny s továrním komínem (někdy se doplní výrobou: textil), 22. závo­ dy, továrny, mlýny bez továrního komínu, 23. hájovna, myslivna, 24. léčebné lázně, 25. ukazatel cest, 26. o samotě stojící orientačně důležitý strom, 27. trigonome­ trické body s udáním nadmořské výšky, 28. výškové body s udáním nadmořské výšky, 29. kostely a tovární komíny jako triangu­ lační body s udáním nadmořské výšky, 30. jednotlivé stromy, 31. salaše, 32. rašeli­ niště, 33. smíšené lesy, 34. ovocné zahra­ dy, 35. písčiny, 36. louky, 37. mokré louky, 38. močály, 39. ovocné sady, 40. chmelni­ ce, 41. vinice, 42. studny (doplní se zkrat­ kou stud.), 43. prameny, zřídla (doplní se zkratkou prám.), 44. studny s vahadlem, 45. minerální vody (doplní se druhem, např. sirné), 46. muzeum, galérie, veřejné sbírky, 47. rodiště vynikající osobnosti, 48. vše­ obecné kulturně pozoruhodné místo, 49. přírodní rezervace, kterou není možno znázornit v měřítku mapy, 50. přírodní pa­ mátka geologické nebo botanické povahy mimo měřítko mapy, 51. místa dalekého rozhledu, 52. místa vhodná pro táboření, veřejné tábořiště, stanová základna, 53. bo­ jiště s udáním letopočtu, 54. pravěké hra­ diště, 55. hrob, úmrtní místo, 56. stanice Horské služby, 57. zdravotní středisko, ne­ mocnice, 58. turistická chata se stravo­ váním, 59. turistická ubytovna nebo noc­ lehárna, 60. dvoukolejná železnice, 61. jed­ nokolejná železnice se stavbou pro druhou kolej, 62. jednokolejná železnice, 63. úzko­ kolejná železnice, 64. visutá, lanová dráha, 65. tratě pouličních drah, kolejová lanovka, 66. tunely, 67. propusti, malé mosty, 68. železniční stanice I. tř., 69. zastávky, 70. jednokolejná železnice na náspu, silnice v podjezdu, 71. silnice křižuje železnici nad­ jezdem, 72. státní hranice, 73. hranice kra­ je, 74. okresní hranice, 75. silnice I. tř. se stromořadím, 76. silnice II. tř. s kilometro­ vým kamenem, 77. silnice III. tř. (na turis­ tických mapách pouze znak hlavní silnice se značkou autobusových zastávek), 78. udržovaná vozovka nezpevněná, 79. polní a lesní cesta, 80. pěšiny a stezky, 81. stěny vyšší než 1 m, 82. stěny nižší než 1 m, 83. živý plot, 84. hráze, umělé náspy a vály (číslice udává výšku v m), 85. umělé příko­ py (číslice udává hloubku v m), 86. silnice III. tř. na náspu, 87. vodní příkopy a strou­ hy, 88. lávky, 89. mosty dřevěné, 90. mos­ ty kamenné a ze železobetonu, 91. mosty kovové, 92. mosty na plovoucích podpo-

/ 157

158

rách, 93. jezy (zemní, dřevěný, kamenný, železobetonový, doplní se příslušnou zkrat­ kou), 94. brlení, česlice, 95. výhon, dře­ věný, kamenný, 96. přehrady, 97. zdyma­ dla (dřevěná, kamenná, železobetonová, kovová, doplní se zkratkou), 98. kyvadlové přívozy, 99. nákladní přívozy, 100. přívozy pro lidi, 101. přívozy parní a lanové, 102. brody (v čitateli hloubka brodu v m, ve jmenovateli charakter dna), 103. přístavy, 104. pravidelná paroplavba, 105. stavidla, 106. vodopády, 107. peřeje, 108. písčiny a mělčiny, 109. splavnost pro čluny, 110. splavnost pro vory, 111. šipky označují směr toku, číslice rychlost toku, 112. vodní plochy, 113. ponor, 114. vyvěračka. Nezvyklé mapové značky objevující se na mapách různých měřítek: 1. mešita, 2. si­ nagoga, 3. hamr, 4. stoupy, 5. vodní mlýn (plovoucí), 6. naftové zřídlo, 7. ozubená dráha, 8. viadukt, 9. akvadukt, 10. vlakový přívoz, 11. maják u břehu, 12. bóje vyzna­ čující plavební dráhu, 13. maják na lodi, 14. osvětlená mořská bóje, 15. tabákové plan­ táže, 16. bavlníkové plantáže, 17. rýžové plantáže, 18. duny, 19. kamenná step, 20. kotviště, 21. telefon vedený lesním průse­ kem. MAPOVÝ UKAZATEL — na některých mapách je číselná síť, jejíž čtverce mají strany 4 km, a to od V k Z a od S k J. Kilometry jsou označeny na okraji mapy. K určení stanoviště používáme mapového ukazatele, který je na okraji map vytištěn. Vystřihneme ho, uložíme do obálky mezi potřeby pro čtení mapy. Bývá vytištěn v levém dolním rohu. Je to čtverec o stra­ nách 4 km v měřítku mapy, rozdělený na dílce po 100 m. číslovány jsou však jen celé kilometry. Chceme-li zjistit naše stano­

viště, přiložíme levý spodní roh mapového ukazatele k bodu, kde je naše stanoviště. Strany mapového ukazatele (m.u.) musí být rovnoběžné s vytištěnou kilometrovou sítí. Provedeme čtení délky udané v metrech. V našem případě 1200, 2500. Toto čtení připočítáme ke kilometrům patřícím pra­ vému hornímu rohu čtverce, tj. 532 km a 1140 km. Souřadnice, jimiž je stanoviš­ tě určeno, jsou dány: vlevo 532 km =s = 532 000 m + 1200 m = 533 200 m, dolů 1140 km = 1 140 000 m + 2500 m = = 1 142 500 m. Při hlášení a zapisování souřadnic bodu stanoviště píšeme nejdříve číslice vlevo, potom dolů. Píšeme tedy 533 2 0 0 - 1 142 500. Zkráceným způso­ bem 33 200 - 42 500. MATRACE NAFUKOVACÍ — slouží jako podložka na spaní, sedačka i vor na vodu. Vyrábí se v různých druzích a podle dělení vzdušných prostor se dá rozmanitě po­ užívat. Mokrá se nikdy nesuší na prudkém slunci, ale ve stínu, nejlépe na větru. Před balením se vyjme uzavírací zátka, vytlačí se vzduch z jednotlivých dílů tak, že začneme u protilehlého konce, než je výpust vzdu­ chu. Dobře stlačujeme, aby veškerý vzduch byl odstraněn. Pak můžeme žíněnku sbalit do co nejmenšího balíku. (Viz obr. na str. 161 nahoře.) MĚLČINY — na vodních tocích jsou buď stálé, nebo vznikají poklesem vodní hladi­ ny. Během plavby je poznáme podle přisávání zádi lodě. Tvoří se za ní vlna, proto zpomalíme jízdu a vyjedeme z proudu, případně vystoupíme a loď převedeme přes mělčinu na hlubší vodu. Někdy je nutno vyložit bagáž, kterou přeneseme, a loď pře­ pravujeme prázdnou.

MĚŘENÍ NA MAPÁCH — udává nám ho­ rizontální vzdálenosti, aniž se přihlíží ke tva­ ru terénu, zejména k jeho nerovnosti. Tyto horizontální vzdálenosti měříme: 7. pravít­ kem — nultý bod položíme na výchozí a odečteme počet dílků k cíli. Změřenou vzdálenost převedeme podle měřítka na mapě na skutečnou v metrech; 2. kružít­ kem — rozevřeme kružítko tak, aby obě jeho ramena svírala určitý dílec z měřítka, a »kráčíme« jím po mapě až k cíli. Kroky kružítkem počítáme a násobíme počtem metrů; 3. pom ocí nitě, kterou vedeme po­ dle křivolaké čáry cesty od výchozího bodu k cíli. Pak měříme na měřítku a převedeme na metry; 4. křivkom ěrem — v patřičném měřítku odpovídajícím měřítku mapy. Odečítáme dílky, které se odvíjejí z otáče­ jícího se kotouče křivkoměru. MĚŘENÍ PRŮTOKU VODY NA TÁBOŘE — potřebujeme lanko, delší než je šíře mě­ řeného vodního toku, tyč, lať rozdělenou na pěticentimetrové dílce, plovák (konzerva, dřevěný špalík, kousek prkénka), hodinky s vteřinovou ručičkou, čtverečkovaný nebo milimetrový papír. K měření volíme místo, kde tok je poměrně klidný, nikdy ne za zákrutem. Ve zvoleném místě zatlučeme do břehu dva kolíky kolmo proti sobě, napne­ me provaz, na kterém uzlíky vyznačíme stejné vzdálenosti. Z každého uzlíku změ­ říme latí hloubku toku. Zjištěnou hloubku násobíme vzdáleností mezi jednotlivými uzlíky (25, 50 cm). Získáme tak dílčí plochu profilu toku. Po sečtení všech dílčích ploch u jednotlivýich uzlíků získáme celou plochu průřezu. Chyba nebývá větší než 5 %. U každého uzlíku pomocí plováku zjistíme rychlost proudu. Vyznačíme stejně dlouhé úseky před provazem a pod ním, obyčejně 10 m. Hodinkami (stopkami) měříme čas proplutí této vzdálenosti plovákem. Získané časy sečteme a vydělíme počtem sečtení. Délku měření dělíme středním časem a zís­ káme průměrnou rychlost toku. Plochu průřezu násobíme touto hodnotou a obdržíme průtokové množství. Chyba v měření do 25 %, v bystřinách někdy i více. Můžeme použít i bedýnky zachycené třemi provázky, čtvrtý je »měřicí pásmo« s uzlíky po 5 cm. Jeho konec je zatížen kamenem. Na kratší stěně je kladka, přes kterou běží měřicí pásmo. Bedýnku pomocí lan popotahujeme o 2 0 — 50 cm. Po zasta­ vení spustíme po kladce provázek s uzlíky a odečteme ten, který se ponořil. První uzlík, který je včetně kamene 20 cm ode dna, opatříme třeba mašličkou, aby byl dobře k rozeznání. Ten vždy musí být nad hladinou, než začneme s novým měřením. A vzdálenost uzlíku ode dna (20 cm) ne­ smíme zapomínat přičíst k naměřené hloubce. Plochu průřezu násobíme touto hodnotou. (Viz obr. na str. 162 vlevo na­ hoře.)

MĚŘENÍ SKLONU TERÉNU — 1. m etodou Začátek vrstevnicového měřítka položíme na vrstevnici, od které chceme změřit svah nad ní. Tam, kde druhá vrstevnice protne měřítko, máme bod udávající sklon svahu mezi oběma vrstevni­ cemi; 2. m etodou šrafování, což je metoda vrstevnicovou.

/ 161

MĚŘENÍ ŠÍŘEK V TERÉNU - provádí se: 1. Kolmo na předmět. Na břehu např. ryb­ níka se zatluče kolík. Odpočítá se určitý počet kroků a zatluče druhý (a). Ve stejném směru se odpočítá týž počet kroků (a) a zatluče třetí. Od středního kolíku jdeme kolmo na dosavadní směr, až se střední kůl kryje s předmětem na druhé straně. Potom vzdálenost od našeho stanoviště k třetímu kůlu se rovná (x) šířce rybníka (a = x). 2. Zatluče se kůl kolmo na bod na druhé stra­ ně. Odpočítá se 10 kroků a zatluče se další

porovnávací. Porovnáme šrafy v mapě se šrafami na stupnici šraf. Souhlasné šrafy udávají sklon svahu na mapě.

162 /

kůl (a). Pak se kráčí jen díl první vzdálenosti (2 m) a opét se zatluče další kůl (b). Od středního kůlu jdeme opět kolmo na dosa­ vadní směr, až se naše stanoviště, střední kůl a měřený bod, nacházejí v jedné rovině. Pak vzdálenost od středního kůlu k našemu c b stanovišti je rovna šířce (x = — ^— ) . 3. Opět

nost od nás k odrazové hladině (louže) (a) a vzdálenost od odraženého obrazu před­ mětu v odrazové ploše k jeho úpatí (b). Musíme znát naši osobní výšku (c). Pak * Id c výška měřeného předmětu se rovná ■ ' .

naměříme přímku a zarazíme kůl (a). Od kolíku jdeme tak dlouho, až pravý úhel v našem místě má jedno rameno směřu­ jící k prvnímu kolíku a druhé k měře­ nému předmětu. Hledaná šířka se rovná

mětu, jeho výška se rovná — £ , 3. a na tyč uvážeme pohyblivý uzel. Odměříme od předmětu, který chceme změřit, určitou vzdálenost (a), zarazíme tyč s uzlem a 1 m od tyče ulehneme na zem. Posunuje­ me uzlem tak dlouho, až přes něj vidíme vrcholek měřeného předmětu. Změřenou výšku země— uzel na tyči násobíme desíti, což odpovídá výšce měřeného předmětu (x = 100), 4. tyč o známé výšce (c), nejlépe 1 m, zarazíme do země. Pohybujeme se po zemi s tváří těsně u ní, a to tak dlouho, až okem u země vidíme vrchol předmětu přes

x=

2

4. Zarazíme kůl, vyznačíme pra-

a

vý úhel a jdeme po jednom jeho rameni (a), až měřený bod vidíme pod úhlem 45°. Pak se vzdálenost, kterou jsme ušli, rovná přímo šířce x = a. MĚŘENÍ ÚHLŮ — provádíme v terénu několika způsoby: 1. p o m o cí pravítka a úh­ loměru, 2. pom o cí busoly, 3. p om o cí p ěstí a palcového dílce, šířka sevřené pěsti se počítá jako 20° úhel, rozevřená 45°, palec napřažený před očima 5°, 4. pom o cí p a ­ pírového pravoúhlého trojúhelníku, 5. p om o cí hodinek, kde používáme úhel mezi 12 a 3 nebo 12 a 9, 6. p o m o cí knihy, tuhého sešitu, 7. p om o cí úhlom ěru z kra­ bičky od sirek, 8. p om o cí tyče zaražené

2. znám e-lí naši výšku (c), změříme je jí stín (a), současně změříme stín měřeného před­

vrchol tyče. Jeho výška se rovná -

a

, 5.

pom o cí úhlu 45°. Na tyč si upevníme le­

hřbetní stranu zápisníku na bod ve svahu. Hrana musí být vodorovně a kolmo k naše­ mu oku. Odpočítáme od našeho stanoviště dvojkroky k naměřenému bodu. Potom

penkový trojúhelník s úhlem 45° vybíha­ jícím od tyče ven. Tyč posunujeme a zara­ zíme do země tak, aby přes vrcholek tyče bylo vidět třeba vrcholek měřeného stromu. Zjistíme místo, kde se prodloužená přímka jdoucí po přeponě trojúhelníku dotkne ze­ mě (a). Výška stromu (x) se rovná délce této myšlené přímky (a = x), 6. pom o cí měřítka. Nejdříve změříme vzdálenost před­ mětu k našemu stanovišti (a). Na měřítku, které držíme v pokrčené ruce, změříme jeho zdánlivou výšku (b). Skutečná výška je pak

použijeme vzorec

x = ■■a^

kolmo do svahu, 9. pom ocí svahového troj­ úhelníku při stoupání do svahu, např. přes

že jsme

naměřili

= % sklonu. Jestli­ 3

dvojkroky,

= 33,3 % sklonu svahu, 10. p om ocí provázku. Zarazíme kolík, na kterém je při­

vázán provázek na volně se otáčející smyčce. Opíšeme kruh a od středu vedeme přímku. Máme vyznačený úhel 360° v mís­ tě, kde přímka protne kruh. Z bodů, ve kterých přímka protíná kruh, opíšeme oblouky delšího poloměru, než je kružnice. Její průsečíky spojíme a tato přímka protí­ ná v pravém úhlu první přímku. Podobným způsobem rozpůlíme jednu čtvrtinu kruhu a obdržíme úhel 45°. Když naneseme na obvod kružnice její poloměr, dostaneme po spojení získaných bodů úhly po 60°. Dalším dělením pak úhly po 30°, 15°. Pravý úhel si vyměříme pomocí provazu s třinácti uzly. Položíme ho na zem a vytvoříme trojúhel­ ník o stranách 3 : 4 : 5 uzlům, který má pravý úhel. (Viz obr. na str. 164.) MĚŘENÍ VÝŠEK —

(Viz obr. na str. 165.)

potom

provádíme rovněž

několika způsoby: 1. p om ocí louže, vodní plochy, umývadla s vodou. Postavíme se tak, abychom na vodní ploše viděli vrcholek předmětu, který chceme měřit (věž kostela, tovární komín, strom). Změříme pak vzdále­

MĚŘENÍ VZDÁLENOSTI provádíme rozmanitými způsoby: a) m ěřicím pásmem, b) obvodem pláště jízdního kola, c) známou délkou tyče, d) délkou našeho kroku, e) délkou měrného lana. Při měření pomocí pláště jízdního kola bereme v úvahu, že plášť 28 má obvod 220 cm, při měření počítáme s délkou kroku asi 65 — 80 cm. Při přepočtu kroků na metry odpočítáváme čtvrtinu počtu naměřených kroků od zjištěného počtu, např. 600 kroků se pak rovná 450 metrům. Naopak 600 metrů se pak rovná 800 krokům.

164

MĚŘÍTKA — slouží ke kreslení map a k vyhodnocování vzdáleností jak na ma­ pách, tak i v terénu, číselné měřítko map je vyjádřeno poměrem dvou hodnot, např. 1 : 25 000. Druhé číslo udává, kolikrát je vzdálenost na mapě v terénu větší. Např. na mapě 1 : 50 000 naměříme vzdálenost na mapě 5 cm mezi dvěma body. Při pře­ počtu počítáme 5 x 50 000 = 250 000, což odpovídá 2,5 km. Místo tohoto výpočtu používáme podélné měřítko, které je na mapě vytištěno. Každý jeho dílek značí urči­ tou vzdálenost na mapě. Kromě podélného měřítka jsou na mapách vyznačena i měřít­ ka svahová nebo srovnávací tabulka se šrafováním. MĚŘÍTKO MAPY — udává, kolikrát je urči­ tá délka změřená na mapě zmenšena k pravoúhlému průmětu skutečnosti v te­ rénu do mapové kresby. Např. na mapě 1 : 5000 jeden naměřený centimetr zna­ mená v terénu vzdálenost 50 metrů.

mapové měřítko

12 1 25 1 1 50 75 1 1 100 1 500 1 1 000

1 cm na mapě se rovná skutečnosti v terénu 500 000 000 000 000 000 000

125 250 500 750 1 5 10

m m m m km km km

1 km v terénu se rovná 1 cm na mapě 8 cm 4 cm 2 cm 1, 23 cm 1 cm 2 mm 1 mm

METEOROLOGICKÉ MAPY — jsou sesta­ veny z číselných a smluvených značek, ja­ kož i čar zobrazujících tvar á předpokládaný pohyb vzdušných hmot. Udává se na nich teplota, barometrický tlak, vlhkost vzduchu, oblačnost, srážky (druhy), směr a síla větru. Meteorologické smluvené značky jsou tyto: 1. jasno, 2. 1/4oblačno, 3. polojasno, 4. 3/4oblačno, 5. zataženo, 6. déšť, 7. sníh, 8. mrholení, 9. krupky, 10. přeháňky, 11.

/ 165

bouřka, 12. vzdálená bouřka, 13. mlha, 14. kouřmo. 15. vánice, 16. bezvětří, 17. západní vítr 5 m/sec., 18. severní vítr 15 m/sec., I9. jižní vítr 2,5 m/sec., 20. teplá fronta, 21. studená fronta, 22. okluzní fronta, 23. quasistacionární fronta, 24. tep­ lá fronta ve výšce, 25. studená fronta ve výšce, 26. okluzní fronta ve výšce, 27. roz­ hraní vzduchových hmot, 28. oblast srážek, 29. V = tlaková výše, 30. N = tlaková níže. Každý meteorologický prvek má přesně určený význam. Např. kroužek značí oblo­ hu. Prázdný zcela jasnou, černý zcela zata­ ženou. Střelka udává směr větru. Počet pér na ní rychlost větru podle stanovené stup­ nice. Číslo vlevo nahoře teplotu (17°), vpra­ vo pak tlak (186), pod tím tlakovou tendenci (0,8), dole vlevo rosný bod (14), vpravo průběh počasí od posledního pozorování a vlevo počasí v době pozorování a dohlednost. METEOROLOGIE TÁBORNICKÁ - vy­ chází ze zkušeností a pozorování přírody A. Zhoršení počasí lze předpokládat: 1. na­ večer se vytvářejí nad obzorem mraky, které houstnou a mohutní, 2. na obloze se objevují mraky typů řas, 3. řasy (beránky) se mění v kupy a mraky plují nad sebou v několika vrstvách, často ve směrech, kte­ ré se kříží, 4. mlha stoupá, 5. lesy »kouří«, 6. dálky jsou neobyčejně jasné a je daleko vidět, 7. ráno žluté slunce má ostrý svit, takzvané vysoké svítání, 8. při východu slunce ostře červené červánky, 9. západ

166/

žlutý až oranžový, 10. ranní obloha tmavo­ modrá, 11. okolo měsíce duhové kolo, 12. vlaštovky létají nízko u země, 13. holubi sedí v houfech na střeše a málo poletují, 14. slepice sedí v hejnu a vybírají si čmelíky, 15. ptačí zpěv náhle utichá, 16. ryby skáčí z vody za nízko létajícím hmyzem, 17. mravenci opouštějí povrch mraveniště, 18. pavouk křižák zmenšuje své sítě, 19. muchničky zuřivě píchají, stejně tak komáři a ovádi, 20. kouř jde k zemi, kamna špatně táhnou, 21. vítr mění směr, 22. večer nepa­ dá rosa, ráno je tráva suchá, 23. zvuk je neobyčejně dobře slyšet (vlak, tovární si­ réna), 24. pachy zesilují (kanály, venkovské záchody), 25. konopný provaz uvázaný me­ zi kmeny stromů nevysychá a zůstává na­ pjatý, podobně upínačky u stanu, 26. mok­ ré kameny nevysychají a zůstávají vlhké, 27. hvězdy se neobyčejně třpytí, 28. vlčí bob uzavírá květy, sasanka hajní sklopí své listy, 29. ptačinec, žabinec až do de­ váté hodiny neotevře vůbec své květy. B. Zlepšení a pěkné počasí lze odhadnout podle těchto znamení: 1. ranní mlha se drží u země a rozplývá se pomalu během dopo­ ledne, 2. tráva silně orosená, 3. ranní nebe bledé, 4. svítání pomalé, slunce jako »ospa­ lé«, 5. zvečera za soumraku počne padat rosa, 6. skřivánek vzlétá a zpívá, 7. vlaštov­ ky létají vysoko na obloze, 8. pavouci sta­ vějí sítě, 9. výhled do kraje zastřen, 10. přes den se tvoří bílé mraky, které se však pomalu rozpadávají a mizí, 11. červánky při

západu slunce, 12. po klidné noci ráno sla­ bý vítr, 13. mraveniště plné mravenců, 14. žáby večer skřehotají, 15. hvězdy jasně svítí a je dobře patrná Mléčná dráha, 16. konop­ né lano a upínačky u stanu povolují a pro­ hýbají se, nejsou napnuté, 17. ptačinec ro­ zevře ráno své květy, sasanka zvedne své listy, blatouch nemá sevřené listy, vlčí bob rozvírá květy. MEZINÁRODNÍ SILNIČNÍ OZNAČENÍ PŘÍRODNÍ REZERVACE — čtvercová ta­ bule, kde na zeleném podkladě jsou symbo­ ly (bílá květina a srna, černobílý strom). MÍRY TÁBORNICKÉ míry běžných předmětů: 1. krabička zápalek má rozměry 1,6 x 3 x 4,6 cm, 2. zápalka je dlouhá 3,8 cm, 3. obvod desetihaléře je 6,9 cm, 4. obvod 1 Kčs je 7,5 cm, 5. výSka pivní láh­ ve je 25,5 cm, 6. výška půllitrové láhve od mléka 26,5 cm, 7. rozměry cihlv 6,5 x 14 x 29 cm, 8. rozměry kostky cuk­ ru 2,2 x 1,2 x 1,8 cm, 9. rozchod želez­ ničních kolejí 143,5 cm, 10. obvod kola při plášti 28 je 220 cm, 11. železniční jízdenka má rozměry 5,8 x 3,1 cm. Tento seznam lze doplnit mírami: a) našeho upažení, a to od konce prostředníku levé ruky na konec prostředníku pravé ruky, b) výškou našich očí od země, c) rozpětí »pídě«, tj. vzdálenost od konce palce ke konci ukazováku, d) dél­ kou naší stopy (od špičky boty k patě), e) o míry výšky stoličky, židle, stolu, výšky pasu, osobní výšky, výšky upažené ruky. (Viz obr. dole.) MISKA NA TOALETNÍ POTŘEBY — zho­ tovíme ji z plechové krabičky od čaje. Víčko otevřeme a opatříme řadou otvorů. Na víčko se pak odkládá mýdlo. Dovnitř se ukládá rozložený holicí strojek, pasta, holicí mýdlo. Kratší strany krabice rozstřihneme a ohneme ven. Na tyto výčnělky pokládáme kartáček na zuby. Na delší stranu naproti víku pomocí drátěných oček upevníme zr­ cátko. (Viz obr. nahoře.) MLHA — tvoří se srážením vodních par na kondenzačních jádrech v přízemní vrstvě vzduchu. Podle mlhy je možno i předvídat počasí. Převalující se kotouče mlhy značí pěkné počasí s brzkým vyjasněním. Když rozpouštění mlhy probíhá za působení slu­ nečního záření a oživlého ranního větříku, když, jak se říká, mlha »padá«, bude rovněž pěkné počasí. Jestliže naopak mlha stoupá,

je »vysoká mlha«, pak je to předzvěst špat­ ného počasí. Mlha patří mezi jednu z nejne­ bezpečnějších povětrnostních složek, se kterou musí táborník a turista počítat. Čas­ to s neobyčejnou rychlostí zaplaví okolí a zcela znemožní orientaci a výhled. Zkres­ luje vzdálenosti a často působí depresivně na psychický stav člověka. Je nepříjemným zdrojem pomalého, ale soustavného pro­ máčení oblečení i výstroje. MLHA (POCHOD ZA MLHY) — vyžaduje rozvážnost. Nakreslíme si rychle pochodový film zbývající části pochodu. Neustálé roz­ kládání mapy v mlze by ji poškodilo. Určíme jednotlivé orientační body v co nejkratší vzdálenosti jednoho od druhého. Pečlivě je nakreslíme do pochodového filmu, určíme jejich jednotlivé azimuty, které ke kresbě připíšeme. Změříme podle mapy délky jed­ notlivých azimutových úseků, případně výš­ kové rozdíly. Na každý kilometr pochodu v mlze počítáme 20 minut. Ke zdolání výš­ kového rozdílu 100 m počítáme dalších 20 minut. Provedeme podle toho přesný časo­ vý rozpočet a vydáme se na pochod. Do čela určíme rozvážného člověka, který jde stále stejným tempem. Druhý jde vedoucí skupiny s kompasem a pochodovým fil­ mem. Následují ostatní členové výpravy, kterou uzavírají dva zkušení a starší členové výpravy. Ve zvlášť husté mlze se navzájem navazujeme na lano. Někdy, je-li mlha příliš hustá, je lépe se zastavit a vyčkat, než mlha trochu prořídne. Za pochodu přenecháme řízení zkušenějším a bezvýhradně se podři­ zujeme vedoucímu.

/ 167

MLOK ZEMNÍ (SKVRNITÝ) žije ve vlhčích lesích a je dobrým indikátorem čistého životního prostředí. Vylézá z úkrytů zpod kamenů a listí za večera nebo po deštích. Je živorodý. Jeho larvy mají všech­ ny čtyři končetiny a svoji přeměnu v dos­ pělého jedince prožívají v čistých studán­ kách a tůftkách lesních potůčků. Voda ne­ smí být znečištěna chemikáliemi, které se používají v zemědělství a lesnictví.

ní, který má chvojitou chocholku na hlavě. Morčáci jsou chráněni zákonem. Od kachen se liší protaženým tělem. (Viz obr na str 169 nahoře.) MORSEOVA ABECEDA - používá se na celém světě k rychlému vysílání zpráv tele­ grafem, rádiem, zvukem, světlem, prapor­ kem. Signály vymyslel Samuel Morse a první vysílání se uskutečnilo roku 1887. Morse použil telegrafního písátka, které psalo krátké a dlouhé čárky. Morseova abe­ ceda je sestavena ze skupin teček a čárek.

MLYNÁŘSKÝ UZEL - používá se k uza­ vření lodního pytle nebo jakéhokoliv jiného plného pytle. Palcem a ukazovákem pravé ruky uchopíme konec pytle. Pod prostřed­ ník a ostatní prsty vedeme provaz, levou rukou obtočíme volný konec vyčnívající nad ukazovák kolem konce pytle a vytvoříme dvě smyčky. Volný konec protáhneme po­ slední smyčkou a stáhneme.

Morseové zprávy lze vysílat jednou nebo dvěma vlajkami. Při použití jedné vlajky je

MOLITANOVÁ PODLOŽKA — na nosné popruhy u toren. Zhotovíme ji z koženého pásku 20 cm dlouhého, který přichytíme na popruhy dvěma provlečenými pásky o síle 2 cm. Na tuto kůži přišijeme molitanové pásy 20 x 8 x 1 cm. MORČÁCI — rod ptáků z podčeledi ka­ chen. Zobák mají dlouhý a štíhlý, na průře­ zu oblý, s hákovitým koncem. Ostré hrany jsou opatřeny zoubky. Jsou to výborní po­ tápěči. U nás se objevují morčák bílý, od X.— XI., dále morčák velký od XI. — IV. a nejčastějším hostem je morčák prostřed­

168 /

třeba použít delší žerď. Pravá ruka ji drží nadhmatem, levá je vpravo. Stoj rozkročný. Před vysíláním je vlajka šikmo od pravého boku k levému rameni. Čárka: opsání velké smyčky vlajkou od hlavy k patě a zpět. Tečka: opsání menší osmičky nad hlavou od ramene k rameni. Vysílání dvěma pra­ porky vyžaduje dva menší čtvercové pra­ porky s krátkou žerdí. Základní postoj: ruce podle těla, vlajky směřují k zemi. Tečka, zvednutí pravé ruky nad hlavu šikmo od těla, čárka: zvednutí obou rukou nad hlavu šikmo od těla. Rukama se vysílá z postoje rozkročmo, ruce připaženy. Čárka: obě ruce upaží současně. Tečka: upaží pravá ruka. Pro vysílání světlem se používá baterky.

Krátké zablesknutí je tečka, dlouhé čárka. Morseovu abecedu můžeme vysílat také kouřem. Před ohněm umístíme na dva kmínky příčné břevno, na kterém jsou klad­ ky pro vytahování pokrývky nebo stano­ vého dílce. Delší obláček je čárka, krátký tečka. Jednodušší způsob: rozděláme oheň s velkou hromadou řeřavých uhlíků a při­ pravíme hromadu čerstvé trávy. Při čárce hodíme na uhlíky větší hrst trávy, při tečce malou. Vždy čekáme až do úplného shoření předchozí dávky. Pro vysílání lze použít i he/iograf. Je to přístroj na odrážení slu­ nečního světla zrcadlem. Krátký záblesk je tečka, dlouhý čárka. Při hrách se používá řada takzvaných zastíracích abeced, které napodobují klínové písmo, vlnovky, noty, runy, krajinu, křižovatku. U korálků navleče­ ných na provázek jsou červené korálky tečkami, černé znamenají čárky, modré vy­ značují konec slova, zelené konec věty. (Viz obr. vpravo dole, též na str. 168 opravo a na str. 170 vlevo.) MOSTEK — staví se z kulatiny, prken, půlených kmenů a fošen, dále se ke stavbě potřebuje proutí. Stavíme na nejužším mís­ tě vodního toku, nikdy napříč zákrutu a ohybu. Břehy, které jsou narušovány vo­ dou, se zpevní stěnou z proutí, jež pro­ plétáme mezi hustou řadou kolíků (A). Jin­ dy se břehy vyztužují kamenným tarasem (B) nebo sroubenou stěnou z kulatiny (C), případně se podle potřeby spojí dva z uve­ dených příkladů. Na obou březích se připra­ ví lůžko z plochých kamenů, na které se klade vlastní mostina. Zajišťuje se po stra­ nách zatlučenými kolíky nebo složenými kameny. U delších mostků se uprostřed postaví podpěra z kulatiny. Na zábradlí použijeme kulatinu (D), lano (E) nebo obojí kombinujeme (foto). Mostky pro delší po­ užívání se spojují hřeby a kramlemi, pro kratší se díly pouze svazují lanovými úvazy. (Viz obr. na str. 171.)

paných kmínků. Vytvoří se z nich kolébka, ve které se špalek pohybuje ve směru zve­ dání a klesání můstku. Pro zdokonalení je možno zhotovit vahadlo usnadňující zved­ nutí můstku, a to tak, že na volném konci, který se zvedá, přichytíme dvěma lany

MOST VISUTÝ — liší se od visuté lávky pouze větší plochou přechodové cesty (prk­ na). Jinak je stavba v podstatě stejná (viz heslo Lávka visutá). MOST ZVEDACÍ — stavíme na táboře tam, kde chceme mít přechod řízený. Nej­ dříve postavíme běžný můstek. Na jednom konci přiděláme nosnou konstrukci ze tří kmínků. Oboje připevníme na silný špalek z kmene o délce přečnívající z každé strany o 20 cm šíři můstku. Na druhé straně upev­ níme mezi kolíky (aby se nepohyboval) špa­ lek o stejné síle jako opěrný práh pro sklo­ pený můstek. Od vrcholu nosné konstrukce vedeme táhla (lana), která se uvazují kolem kotevních kolíků zaražených asi 3 m od špalku, kolem něhož se vlastně otáčí zve­ dací můstek při svém pohybu. Aby se otáčejíqí špalek příliš nezadíral do hlíny, pod­ ložíme ho plochými kameny a řadou olou­

/ 169

dlouhý kmínek položený přes nosnou kon­ strukci a na konci zatížený pytlem písku nebo špalkem vyvažujícím váhu můstku. (Viz obr. na str. 172.) MOTÝLEK — figura při zábavném lasování. Vzniká, když se náhle trhne vodicí částí lasa proti směru otáčení, ale vzápětí se pokračuje v normálním točení talíře. Oko talíře se zbortí ve dvě křídla tvořící osmičku, která se otáčejí komíhavým pohybem. MRAKY — podle tvarů se rozdělují na čtyři skupiny, a to podle Abercrombyho a Hildebrandsona, kteří toto třídění navrhli roku 1896. Autoři dělí mraky na tyto skupiny: A) Vysoké m raky z ledových krystalků pohybu­ jící se ve středních výškách nad 6 km. Patří sem cirrus (Ci), cirrocumulus (Cc), cirrostratus (Cs). Do skupiny B) se zahrnují m raky středních výšek mezi 2 — 6 km, jako jsou altocumulus (Ac), altostratus (As). Skupinu C) tvoří nízká oblaka výšek do 2 km a níže. Zde se pohybují stratocumulus (Sc), stratus (St), nimbostratus (Ns). Do skupiny D) jsou zařazeny m raky výstupného proudu, vybudované ve svislém směru. Nejvyšší výška 5 km, nejnižší 0,5 km. Jsou to cumulus (Cu), cumulonimbus (Cb). Mimoto je řada oblak trochu odlišného* tvaru a mají proto ještě bližší označení, jako vláknitá oblaka (filosus — fil), průsvitná (translucidus — tra), visí z nich srážkové šmouhy směrem k zemi (preacipitans — prea), jsou nízká (hummilis — hum), závojnatá (tumu­ lus — fum), čočkovitá (lenticularis — lent), mají tvar bobulí, prsů, hroznů (mammatus — mam), zvlněná (undulatus — und), pa­ prskovitá (radiatus — rad), vytvářejí tvar věžiček a cimbuří (castelatus — cast). Toto bližší označení se připisuje za název oblaku.

170/

f

171

172/

VýSková hranice mraků se pohybuje ve sta­ novených hranicích a v zimě bývá nižší než v létě. Výška řasových mraků dosahuje ma­ xima mezi 7 — 13 km (cirri), 5,5 — 6 km (cirrostratus), 3 — 5 km (altocumulus). Oblaka bývají ve výškových vrstvách i v patrech přibližně 2 km nad sebou. U země je jejich řazení do vrstev složitější a více promíšeno. Při odhadování oblačno­ sti se postupuje podle tabulky, kde se zcela jasná obloha označí číslem oblačnost 0 a dokonale zataženo 10. Meteorologové používají pro mraky speciálních značek: 1:cirrus, 2:cirrocumulus, 3:cirrostratus, 4:cirro-cirrostratus, 5:altocumulus ovečkyberánci, 6:altocumulus v řadách, 7:altostratus, 8:altocumulus, 9:stratocumulus, 10:cumulus, 11 ¡stratus, 12:cumulonimbus, MRAVENCI LESNÍ — velmi užitečný hmyz, který je nejlepším biologickým prostředkem proti lesním škůdcům. Proto se dnes uměle pěstuje a vysazuje do lesů, aby plnil svoji nezastupitelnou funkci. Podle zákona je u nás chráněn mravenec lesní. Pět až šest mravenišť mravence lesního je schopno udržovat hektar lesa v ekologické rovnováze, co se týče hmyzu. Mraveniště je nutno šetřit, nerozkopávat a neničit.

sedlo, 6. kelku, 7. toulec, 8. spárky, 9. paspárky, 10. střapec, 11. zadní běhy, 12. hřbet. Na bocích a hřbetu má světlou srst zvanou sedlo nebo také čabraka. V létě je sivý, v zimě mahagonově hnědý. V nebez­ pečí hvízdá. Tlupu vždy vede stará muflonka. Muflon žije v oborách a je velmi ost­ ražitý a plachý. MYSLIVECKÁ STRÁŽ — zřízena podle vy­ hlášky č. 25/1962 Sb., kterou se vydávají prováděcí předpisy k zákonu o myslivosti, a to § 21 odst. a). Myslivecká stráž smí: a) zadržet osoby, které přistihne se střelnou zbraní nebo s jinou loveckou výstrojí v honitbě nebo při neoprávněném výkonu práva myslivosti, a má právo zjistit jejich to­ tožnost; b) je oprávněna odebrat přistiže­ ným osobám zbraně, lovecké a chytací za­ řízení; c) odebrat chycenou či ulovenou zvěř; d) popřípadě loveckého psa a fretku; e) vykázat z honitby; g) jsou-li uznány vin­ nými, předat VB. Přistižené osoby jsou po­ vinny uposlechnout, požadované zbraně a věci odevzdat. Podle § 20 citované vy­ hlášky je myslivecká stráž povinna nosit při výkonu služby služební odznak se státním znakem.

MRHOLENÍ — vzniká větrem, který přináší malé rozptýlené kapičky, přičemž větší ka­ pičky se stále rozpadávají v menší. MUFLON — k nám byl dovezen z Korsiky, kde je domovem. Patří mezi dutorohé kopytníky. Na jeho těle rozeznáváme: 1. svět­ la, 2. větrník, 3. rouno, 4. přední běhy, 5.

MYŠI — malí hlodavci, se kterými se táborníci často setkávají. Ve volné přírodě lze vidět myšici lesní, naši největší myš. Je to velmi čilé zvířátko. Rychle běhá, daleko skáče a výborně šplhá po stromech a ke­ řích. Živí se semeny lesních dřevin, trav a hmyzem. V křovinách na okrajích lesů žije běžnější myšice křovinná, která je menší než lesní. Na zimu se často uchyluje do lidských stavení. Dalším obyvatelem lesů je norník rudý; je podoben hraboši, má delší ocásek. Najdeme ho především večer a v noci na pasekách, živí se semeny stro­ mů (ohlodává šišky), kůrou, pupeny, travou, houbami a lišejníky. Dobře šplhá. Přezimuje v lese a nestahuje se do lidských obydlí. Myšice temnopásá má na zádech tmavý

/ 173

pruh. Ráda žije v okolí potoků, na kraji lesů. V horách lze velmi vzácné spatřit myšivku horskou. Naše nejmenší myš je myška drobná měřící 6 — 7 cm a vážící 5 — 6 g. Má dlouhý chápavý ocásek, kterým si pomáhá při šplhání po stéblech trav, obilovin a ráko­ sí. Nejčastěji se vyskytuje v okolí vod, kde šplhá po ostřicích, rákosu a vysokých tra­ vách a v křovinách. Živí se semeny a hmy­ zem. Tyto myšky nepoškozují zásoby tábor­ níků, a proto je neničte. Raději pozorujte jejich zajímavý způsob života. MYTÍ NÁDOBÍ — pro velké skupinové tábory jsou vydány přesné předpisy pro hy­ gienické mytí nádobí velkoprovozním způsobem. I v malých táborech je však nut­ no zachovávat hygienické zásady. Nádobí se myje po každém použití, aby bylo čisté a suché připraveno k další potřebě. Myjeme teplou pitnou vodou s trochou sody nebo ještě teplého popela z ohniště, který doko­ nale sebere všechny mastnoty. Opláchne­ me opět v teplé vodě a pak ještě v chladné. Připečené zbytky jídla vydrhneme buď otýpkou březového jemného proutí, nebo přesličkou lesní. Pečlivě je nutno umývat bandasky od mléka, a to zejména kolem hrdla. Umyté nádobí sušíme na prudkém slunci. Teplou vodu můžeme získat tak, že do nádoby naplněné vodou vhodíme roz­ pálený valoun, vyhřátý v ohni, na kterém jsme vařili.

174/

NÁČRTEK — slouží jako náhrada mapy při pohybu v terénu. Je dobře ho nakreslit v několika exemplářích pro větší počet zájemců (účastníků hry, pochodu). Roze­ znáváme: a) situační náčrtek, na němž jsou pouze hlavní orientační údaje, které mají význam pro určitou příležitost, ostatní se vynechá; b) pochodový náčrtek, na něm jsou doplněny směry pochodů, odboček, délky jednotlivých úseků. Jsou zde údaje o dopravních prostředcích, příjezdy a odjez­ dy; c) inform ační náčrtek — obsahuje všechny důležité údaje překreslené z mapy. Kreslíme ho za pochodu, z místa výhledu, a doplňujeme o datum, stav počasí, hodinu pořízení, měřítko mapy, podle níž pracuje­ me, a jméno kresliče. (Viz obr. vpravo.)

NANÁŠENÍ — rychlý a dosti spolehlivý odhad vzdálenosti v přehledném terénu. Určitou vzdálenost, kterou jsme si mohli změřit, nanášíme zrakem od výchozího bo­ du k bodu, jehož vzdálenost chceme od­ hadnout. Přitom je nutno dbát na perspek­ tivní zmenšování vzdálenosti směrem do dálky.

NADMOŘSKÁ VÝŠKA — výška nějakého bodu na povrchu zemském měřená vzhle­ dem k určité základně. Na starších mapách se užívá jako nultá základna hladina Jader­ ského moře u Terstu a nověji hladina Baltického moře u Kronštadtu — Leningra­ du. Tato hladina po vyrovnání je minus 40 cm, často se však ještě uvádí -46 nebo - 68.

NÁDOBÍ PRO TURISTIKU A TÁBOŘENÍ — klasická je jídelní miska s víčkem. U starších táborníků se objeví »fizuim, miska — pohárek se skládacím držákem, pánvička s víkem, »kochmašinatr — kombi­ nace kotlíku a jídelní misky elipsovitého tvaru o celkové výši 31 cm. V současné době jsou k dostání praktické soupravy mi­ sek a kastrůlků různých velikostí, s víkem, držáky, sítem, sběračkou a hrnečkem. Vše se dá složit do skladného balíku. Nejlepší je nádobí hliníkové. Výbavu je dobré doplnit konvičkou na čaj, lahví na vodu nebo men­ ším bidonem z umělé hmoty. Záleží na každém jedinci, jaké nádobí bude s sebou vozit, podle toho, jak mnoho při táboření a na pochodech vaří. (Viz obr. na str. 176 vlevo nahoře.) NÁLEDNÍK — lehká a pohotová pomůcka pro přechod zledovatělého terénu nebo menšího ledovce.

NÁMRAZA — vzniká za mlhy při snížené teplotě. Kapičky, které žene vítr, ulpívají na stromech, půdě, drátech vedení a vytvářejí průhlednou, ledovou pokrývku. Její váha často způsobuje poruchy na vedení a další značné škody.

NAPÍNAČKA — druh uzlu. Od konce lana uvážeme v určité vzdálenosti dvě očka, do nich pak provlékneme volný konec a takto vzniklou smyčku protáhneme do potřebné délky. Po upravení délky očka a stáhnutí podvážeme volný konec, aby neklouzal.

NÁRODNÍ PARK — podle zákona č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody, lze podle § 4, odpovídají-li podmínky předpi­ sům, vyhlásit velké plochy původní nebo lidskými zásahy málo dotčeného kraje za národní park. Má vědecký význam, důležitý

/ 175

které jsou užity na pramici, hřebíky 6 až 8 cm, asi metr dlouhý kus silnějšího drátu, smirkový papír, chomáč koudele, 10 žabek, kovový kartáč, krabice s lodním tmelem, rychle schnoucí barva, štětec, ředidlo, hadr, láhev lihu. Všechny tekutiny v lahvích z PVC se šroubovacím uzávěrem. Pro opra­ vu laminátové lodě musíme mít speciální laminovací Epoxy v krabičce, kde je již po­ třebné vybavení.

klimatologicky, vodohospodářsky a zdra­ votně. Myslivost a rybářství působí pouze jako citlivý regulátor. Je to vlastně generál­ ní banka pro některé druhy rostlin a živoči­ chů. Je tu vyloučeno lesnické a zemědělské hospodaření podle běžných norem. Veřej­ nosti je přístup povolen pouze po turisticky značených cestách, případně po speciálně zřízených naučných stezkách. V České so­ cialistické republice máme zatím jediný národní park — Krkonošský (KRNAP). Na Slovensku je Tatranský národní park (TANAP), národní park Nízké Tatry (NAPANT) a Pieninský národní park (PIENAP). Připra­ vuje se zřízení národního parku Malá Fatra a národního parku Slovenský ráj. Táboření a rozdělávání ohňů je na území národního parku přísně zakázáno. NÁŘADÍ NA OPRAVU LODĚ — vše, co potřebujeme pro opravu pramice, vozíme v plátěném pytlíku. K vybavení patří malá sekerka, pilka zlodějka, pilník, kleště kombi­ načky, dláto, rašple, krabička se šrouby.

176/

NÁSTĚNKA TÁBOROVÁ — slouží k vy­ věšování denního programu a dalších ozná­ mení, případně táborových novin. Je cha­ rakteristickou vizitkou tábora. Ukazuje vý­ tvarný cit a zručnost táborníků, kteří ji zho­ tovili. K její výrobě jsou vhodné přírodní materiály — kořeny, vývraty, krajinky, kula­ tina, kůže, dřevěné desky, lana, řemeny. Nikdy nepoužíváme dráty, desky z molita­ nu, hobry, plexisklo, železné kloubové otá­ čení, sklo. Stříšky se zhotovují rovněž z přírodního materiálu: rákosu, smrkové kůry, krajinky, šindelů. Na putovním táboře zhotovíme nástěnku tak, že mezi dva stro­ my natáhneme lano, na něž se kolíčky na prádlo nebo kolíčky z větví zachytí a pověsí »tiskové zprávy« oznamující program a udá­ losti dne. (Viz obr. na str. 177 a 178.) NÁšLAPEK — úlomek vazké hlíny, slepe­ ného sněhu, který se zvěři odloupl od spárků a vypadl na stopu. (Viz obr. vlevo dole.) NAUČNÁ STEZKA — osvětový prostředek k poučení a propagaci určité části přírody, která je pod zákonnou ochranou. Naučné stezky vyžadují ochranu a ohleduplnost

17 7

178/

procházení. Na jejich začátku a na konci jsou umístěny směrovky ČSTV — Svazu turistiky — s textem: ČSTV a Státní ochra­ na přírody. Následuje stručný popis charak­ terizující stezku. Někdy je připojena tabule s nakreslenou orientační mapou. Na mapě jsou číslicí označena místa, kde se dopo­ ručuje zastávka pro poučení. V hrotu směrovky bývají písmena NS (Naučná stez­ ka). Cestou je stezka značena bílými čtverci se zeleným šikmým pruhem. Místa zasta­ vení a poučení mají přes zelený pruh číslo zastávky v oranžové barvě. Tabule s vysvětlu­ jícím textem a názornou kresbou upozorňuje na skalní útvar, rostliny, živočichy. V tištěném průvodci bývá pod uvedeným číslem další informace. (Viz obr. vpravo.) NAVAZOVÁNÍ LANA NA ŘETĚZ — pro­ vedeme podobně, jako se provádí koncová smyčka z pramenů rozpleteného lana. Ko­ nečný vzhled připomíná lanový článek.

volně žijící živočichy a ničit hnízda ptáků. 5. Není dovoleno ničit ani poškozovat rostlin­ stvo, trhat kvetoucí rostliny, rovněž není dovoleno vysazování nových druhů rostlin a zavádění nových druhů živočichů do vol­ né přírody. 6. Těžbu nerostných surovin, sběr nerostů a zkamenělin, veškeré prů­ zkumné a výzkumné práce a sběr chráněných rostlin a živočichů lze provádět jen se souhlasem ministerstva. 7. Je za­ kázáno poškozovat kulturní památky. 8. Není dovoleno vjíždět motorovými vozidly do lesních porostů. 9. Je zakázáno poško­ zovat označení chráněného území, turistic­ kých cest a naučných stezek. 10. Vstup do státních přírodních rezervací, chráněných nalezišť a na území chráněných přírodních výtvorů je povolen pouze po značených tu ristických cestách a naučných stezkách. 11. Ve státních přírodních rezervacích je zakázáno hlučet, křičet a používat přenos­ ných přijímačů, magnetofonů a jiných tech­ nických zdrojů hluku. »NEBESKÁ« ZNAMENÍ — najdeme ve větvích stromů a větších keřů. Zvěř odírá parožím kůru větví, nalamují se větvičky, odírají listy, čím je znamení výše, tím bylo zvíře starší a mělo vyspělejší paroží.

»NAVIGACE« — označení bývalé potaho­ vé stezky vedoucí podél řeky. Spřežení koní po ní táhla, »koníčkovala«, velké nákladní pramice proti proudu řeky do skladiště zboží, které se pak dopravovalo po řece dolů. Navigace je dlážděna z nepravidel­ ných kamenů obrácených plochou stranou nahoru a tvořících svah navigace směřující k vodě a vlastní potahovou cestu na koruně navigace. Potahová stezka měla šíři 3 — 4 m. V boční stěně navigace byly zabudovány kamenné značky kilometrů vodního toku a vodočty. NÁVŠTĚVNÍ ŘÁD — platí ve všech chráněných krajinných oblastech a národ­ ních parcích. Jsou v něm někdy vzhledem k místním zvláštnostem menší rozdíly, ale v zásadě platí tyto body: 1. Pořádání veřej­ ných a hromadných akcí (sportovních, kul­ turních a branných atd.) mimo sídliště — místa vyhrazená této činnosti musí být předem projednána se správou chráněné oblasti. 2. Táboření a rozdělávání ohňů v přírodě je možné jen na vyhrazených mís­ tech a řídí se táborovými řády. 3. Není dovoleno jakkoli znečišťovat přírodní prostředí (divoké skládky odpadků, mytí aut ve vodních tocích atd.). 4. Je zakázáno rušit

NEBEZPEČÍ V TURISTICE VŠECH DRUHŮ — je dvojí: A) objektivní a B) subjektivní. A ) Objektivní nebezpečí vzn:ká vnějšími příčinami bez vlivu člověka. Jsou to přede­ vším terénní příčiny: a) podklad cesty, který může být nečekaně jílovitý, kluzký, bahnitý, pískový, zledovatělý, nerovný, ve značné míře zabraňuje pravidelnému tempu chůze; b) změny hodnoty sněhu následkem slu­ nečního záření, ochlazení, silného větru; c) oslnivé záření slunečních paprsků, zejména na sněhových plochách, zhoršuje viditel­ nost, přílišné tepelné záření na nezastíněných cestách způsobuje úžeh a úpal; d) lijáky, vánice, mlha — zkreslují vzhled te­ rénu nebo znemožňují orientaci. Je těžko rozeznat svah od roviny; e) nárazový vítr snižuje rychlost chůze a zvyšuje únavu. Do­ stavuje se nebezpečí vývratů, olamování větví, oslepení hnaným sněhem; f) zvýšení vodního stavu a tím změna toku a stavu peřejnatých oblastí. B. Subjektivní nebez­ pečí způsobuje člověk sám, například ab­ solvováním túry ve špatném fyzickém či psychickém stavu. Zvyšuje se neopatrnost, nervozita, klesá schopnost rozvahy, rychlé­ ho rozhodování, klesá tělesný výkon. Jinou složkou je naopak přílišná sebedůvěra, pře­ ceňování fyzických schopností, technická nepřipravenost na fyzický výkon, nevhodné oblečení a výstroj, opomenutí výstrah a na­ řízení Horské služby, zkušených turistů a vodáků. Nelze posuzovat fyzickou a psy­ chickou zdatnost ostatních pouze podle se­ be. Často se opomíjejí varovné projevy únavy a nervozity vzniklé v kolektivu během túry. Špatně a ledabyle provedený

/ 179

časový rozpočet, opomenutí meteorologic­ ké předpovědi, nedostatečná výživa — to vše může mít často i tragické následky. Poklesne přesnost v odhadu vzdáleností, tvaru terénu, času. Dostavuje se panika, někdy i halucinace, narušuje se organizace a disciplína kolektivu, který se rozpadá v sobecky jednající jedince či malé skupin­ ky. Subjektivní nebezpečí můžeme vyloučit nebo snížit na nejmenší míru promyšlenou přípravou naší turistické a tábornické i vo­ dácké činnosti. Začínáme s menšími pěšími i vodními výpravami, kde se seznamujeme se vším, co je potřeba znát. Pěší pochody doplňujeme lyžařskými, orientačními běhy, pochody za noci z neznámého místa k urče­ nému cíli. Před každou túrou si zjistíme všechny potřebné faktory, obeznámíme se v co nejširší míře s místy, kudy budeme procházet a plout. Během každé túry dbáme na dobrý odpočinek, opravy výstroje i výzbroje, na pravidelnou stravu. Při zbloudění používáme všech terénních ukazatelů, které napovědí, jak se dostat k lidskému obydlí. Sestupujeme podle potoka nebo říčky, snažíme se sejít ze svahu do údolí, až narazíme na cestu, která nás dříve nebo později zavede k obydlí. V horách dbáme za všech okolností pokynů Horské služby. NĚMECKÝ UZEL — používá se jako pevná smyčka při uvazování nákladu, který se vy­ tahuje nebo spouští.

NEPOTOPITELNÁ LOĎ — získáme jí při­ pevněním »plováků«, které si zhotovíme ze starých nafukovacích lehátek. Silný drát (5 mm) na jednom konci ohneme do oblou­

ku. Odštípneme ho v délce 65 cm a na opačném konci rozklepeme v řeznou plo­ chu asi 10 cm dlouhou a nabrousíme. Řez­ ná plocha bude také zašpičatělá. Samo­ statné díly lehátka oddělíme rozříznutím od sebe. Otvorem pro nafukování vsuneme vy­ robený drátěný nožík a přeřízneme pře­ pážky, které jsou uvnitř lehátka. Vak z dvoudílného lehátka nám poskytne »plo­ vák« o rozměrech 475 x 70 cm a obsahu 150 I vzduchu. Vaky se hodí k umístění do kánoe. Zúžené vaky pak do kajaku. Před prudkým sluncem chráníme vaky mokrým ručníkem a vypuštěním části vzduchu, aby napětí ve vaku pokleslo. V kánoi umísťuje­ me vaky pod vzpěry, u kajaku je vtlačíme do přídě a zádě. Nehrozí-li nebezpečí převr­ hnutí, vaky vypustíme a uložíme pod se­ dačky. NEPŘÁTELÉ PTACTVA A ZVĚŘE — volně žijící v přírodě jsou velmi početní. Patří sem v prvé řadě pytlačící kočka. Drobné ptáky ohrožuje veverka, která se vsouká i do vět­ šího otvoru v ptačí budce. Nebezpeční jsou i toulaví psi, vrány a sojky. Člověk škodí střelbou ze vzduchovek. Neukáznění foto­ grafové ve snaze získat unikátní snímek jsou ochotni »upravit« okolí hnízda sestříháním nebo ulámáním větví. Staří ptáci poznají změnu a často se již do hnízda nevrátí. Mláďata pak hynou hladem a zi­ mou. škodícím zlozvykem je rozprašování chemikálií, vylévání ropných produktů, vy­ sekávání a vypalování křovisek, remízků a rákosu, kácení starých, často i dutých stromů, bezohledné odhazování obalů od chemikálií. NETOPÝŘI — noční savci. Živí se výlučně hmyzem. Přes den vyspávají v jeskyních nebo za trámy v opuštěných budovách. Při lovu používají echolokací — orientují se vysíláním a zpětnou registrací ultrazvuku. Mezi končetinami a prsty má netopýr na­ taženou létací blánu. Netopýři skládají léta­ cí blánu podél těla, vrapenci ji překříží tak, že jsou v ní docela zabaleni. Vrapenci se od netopýrů liší tím, že mají na nose zvláštní blanitý nárůstek sloužící k echolokaci. U nás žije řada netopýrů, kteří však jsou během letu za soumraku podle siluety těžko k rozeznání, zejména pro laika. Všich­ ni netopýři jsou chráněni zákonem. (Viz obr. na str. 181 vpravo nahoře.) NEVIDITELNÉ INKOUSTY — již staří Římané znali steganografii, to jest psaní tajných zpráv. K těmto účelům užívali řadu organických látek, jako mléko, šťávu z cibu­ le, citrónovou šťávu. Písmo jimi napsané se stávalo čitelným prudkým ohřátím papíru, na který se zpráva napsala. NIMBOSTRATUS - neboli dešťová sloha (Ns) je rozměrný dešťový mrak ležící nízko nad zemí. Je šedý a jeho spodní obrys se

180

ztrácí v pruzích padajícího deště. Nepro­ chází jím sluneční ani měsíční světlo. Při­ náší trvalý déšť nebo sněžení.

NOČNÍ ZÁPISNÍK — zhotovíme o velikosti 1 0 x 1 4 cm. Boční stěny a dno si vyřízne­ me z překližky, na niž jsme podle nákresu narýsovali jejich tvar. Výška bočních stěn se rovná síle ploché baterie + 5 mm. Pro práci dále potřebujeme kousek hliníkového plechu, silnější fólii PVC tmavší barvy, des­ tičku plexiskla a tenký plechový pásek o délce 10 cm a síle 1 mm. Jednotlivé díly slepíme Lepoxem. Do bočních hran plexi­ skla vyvrtáme nebo vypálíme otvory, aby se do nich vešel špendlík. Dva špendlíky vy­ tvoří otočné čepy pro zvedání a sklápění desky. Do zvýšených bočnic pod kryt z hli­ níkového plechu umístíme na jednu stranu

/ 181

do objímky žárovku. Na druhou stranu při­ pevníme do příchytky z plechových pásků plochou baterii, kterou spojíme přes tlačít­ kový vypínač se žárovkou. Nakonec si zho­ tovíme dva snímací proužky, které se nasu­ nují na stoleček a které přidržují psací pa­ pír.

182/

NOŠENÍ BŘEMENA — ulehčíme si je čel­ ním pásem, nosičem (viz heslo Čelní pruh). NOŠENÍ LODĚ (KÁNOE, KAJAKU A PRA­ MICE) — lehčí lodě může nést jedna oso­ ba, obyčejně však dvě. Kánoi upravíme pro nošení tak, že pod lubové latě přišroubuje­ me širší příčku, jejíž hrany dokonale za­ oblíme a upravíme tak, aby nám dobře se­ děla na zádech. Dbáme, aby loď při nesení byla dobře vyvážena, nepadala nám přes hlavu ani netáhla nazad (A). Při nesení loď přidržujeme za luby nebo do místa, kde držíme ruce, připevníme řemen, o nějž opřeme ruce nebo ho sevřeme do dlaní. Nemá-li loď nosnou příčku, upevníme pod luby dvě pádla, která jsou postavena tak, aby nám jejich listy spočinuly na rame­ nech. Pádla ještě podložíme nebo obalíme svetrem, tepláky. Kánoi zvedáme tak, že se postavíme na její levou stranu a stočíme ji na bok, tak aby se dnem opírala o naše pravé stehno. Předkloníme se a levou ru­ kou uchopíme nosnou příčku až u protileh­ lého lubu (B). Pravou rukou obejmeme bok kánoe a převrácené dno. Vzpřímíme se a zvedáme levou rukou, až se bok a dno lodě dostanou na naše pokrčená stehna (C). Hrana lubu obráceného k nosiči se má dostat do ohybu lokte. Loď zvedáme výš a převracíme ji, až ji máme posazenou na ramenech (D). Sejmutí se provádí tak, že pravou rukou uchopíme příčku těsně u lubu nad pravým ramenem, levou ruku držíme před příčkou na levé straně. Kánoi vzepře­ me nad hlavou a zvolna spouštíme doprava

dolů. Tělem se zároveň otáčíme vpravo. Kánoi opřeme dnem o pokrčená stehna. Levou rukou přehmátneme na druhý lub u pravé ruky. Pak opatrně spouštíme na zem. Kajak vyžaduje jiný systém. Uchopíme jej oběma rukama za vlnolamem, nadzved­ neme, opřeme o rameno a neseme. Pádla zastrčíme do přídě nebo zádě (E). Nesou-li kajak dva, pak mají špičku u svých boků a loď drží podhmatem (F). Pramice se nosí ve dvou (G), a to tak, že se dvojice postaví proti sobě uprostřed lodě a s co nejširším rozpažením uchopí pramici za tubové nosné latě. Současně loď zvednou a nesou. Kde je nosičů více, postaví se ve stejném počtu k bokům lodě čelem k sobě (H). V předklo­ nu uchopí loď za nosné luby, nadzvednou a pootočeni bokem ve směru dopravy ne­ sou pramici k vodě, nebo od ní. Na vodu se posazuje nejdříve špička a postupně se uvolňuje další část, jak protistojící páry uvolňují nosný lub. Poslední háček ji přidrží u břehu. Přenášení přes jez (CH) ve dvou se provádí tak, že jeden zůstává na jezu a druzí pod jezem přebírají »postrkovanou« loď. NOUZOVÉ PLAVIDLO — zhotovíme si je z autoduše. Potřebujeme dvě duše a pře­ kližkovou desku, případně tři menší, které spojíme v jednu, a plachtu nebo PVC-fólii tak velkou, aby se do ní daly pohodlně zabalit pneumatiky. Přečnívající části fólie zasuneme pod vnitřní okraje středu duše, kde je vlastně palubní prostor pro plavce. Veslujeme malými pádly nebo pícháme. Můžeme použít i větší dobře uzavřené bidony, které svážeme v plovoucí celek pomocí lana, drátu. Čtyři bidony můžeme spojit kostrou z kulatiny, sedačka je z kusu prkna. Také z proutí můžeme uplést velký »věnec«, který zabalíme do stanového dílce nebo fólie. Jelikož je však těžší než duše a bido­ ny, má větší ponor. NOUZOVÉ TÍSŇOVÉ SIGNÁLY - podle usnesení Mezinárodní organizace záchranců (IKAR) a horolezců (UIAA) jsou schvále­ ny tyto nové nouzové — tísňové signály. 1. stojící postava vzpaží obě ruce; 2. na sněhovou, morénovou plochu se rozloží červené plátno o rozměru 1 x 1 m, uprostřed něhož je bílá kružnice o polo­ měru 60 cm a šířce 15 cm; 3. vystřelení červené rakety — světlice. Doporučuje se, aby vysokohorští turisté měli onu červenou signální látku s sebou. Od r. 1894 se po­ užívá na návrh C. T. Denta nouzový signál. Signál je složen ze šesti stejných znamení, která se mají vysílat v pravidelných interva­ lech po dobu jedné minuty. Po vysílání šes­ ti stejných znamení (pískáním, voláním, máváním světlem) následuje minutová pře­ stávka. Pak se signál opakuje. Příjemce od­ povídá, že signál zachytil, tak že během minuty vyšle tři stejná znamení. Každý, kdo signál uslyší, spatří, má morální povinnost spěchat na pomoc nebo ji přivolat.

/ 183

NOUZOVÝ KOMPAS — uřízneme kolečko citrónu. Na jednu stranu zapíchneme kou­ sek zinkového plíšku, na opačnou kousek měděného drátku. Drátek může být delší, aby se dal omotat i kolem zinkového plíšku. Pak opatrně položíme kolečko na vodní hla­ dinu. Plující »kompas« se stáčí tak, že měď ukazuje k zápacju a zinek k východu. NŮŽ — důležitý nástroj táborníka. Před každým podnikem si ho prohlédneme, na­ brousíme, odstraníme poškozená a otupělá místa. Nůž má mícčepel čistou a ostrou. Nosíme ho v pochvě. Nožem nikdy ne­ házíme do stromu, nezabodáváme ho během používání do země, netlučeme do něj kladivem, kamenem, když se snažíme rozštípnout dřevo. Nepoužíváme ho také jako grilovací jehlu k opékání buřtů.

184/

OBALY NA VÝZBROJ — z pevné látky (plachtoviny, sýpku) si ušijeme obaly na jídelní misku, pánvičku, láhev na vodu i tašky na obuv, punčochy, prádlo, psací a kreslicí potřeby, příbory. V torně bude sice mnoho balíčků, ale nic se nebude válet v nepřehledné kupě a každou věc ihned najdeme. Obaly na punčochy a prádlo pře­ táhneme ještě igelitovým pytlíkem, rovněž tak obal na rezervní svetr, tepláky, košile. Na obaly namalujeme čísla nebo značky, aby­ chom věděli, co obsahují. (Viz obr. dole.) OBLAČNOST — definuje se jako určitý stupeň zakrytí oblohy mraky. Toto zakrytí oblohy mraky charakterizuje nejen počasí.

ale stanoví i slunečný den. Množství oblačnosti na obloze stanovíme podle stup­ nice 0 — 10. Zcela jasná obloha se značí 0, zcela zakrytá mraky 10. Oblačnost je v pod­ statě obal vodních par. Zvyšuje rozptyl zá­ ření, brání nadměrnému ochlazování zem­ ského povrchu a mění podmínky osvětlení. Oblačnost se skládá z oblaků, což je v da­ ném okamžiku určité množství vody, které se pohybuje po obloze. Podle oblačnosti — mraků — lze také předpovídat počasí. OBLAST KLIDU — území, které má být zachováno pro jeho biologické, krajinné a estetické hodnoty a využito spolu s přírodními krásami a půvabem krajiny

/ 185

k zotavení a odpočinku občanů i pro jejich poučení. Veškerá činnost na území oblasti klidu se koordinuje posláním oblasti. Tyto oblasti se mají stát novou koncepční for­ mou ochrany přírodního prostředí, přírody a krajiny v procesu tvorby životního prostředí. Tak bude vyjádřen kvalitativně vyšší stupeň vztahu společnosti k rekreaci obyvatelstva. OBLÉKÁNÍ — důležité pro pobyt v přírodě. Má chránit naše tělo před chladem, vlh­ kem, ale i přílišným teplem. Vybavíme se pohodlným oblekem nenápadné barvy s dostatkem kapes, které nahradí chlebník, pláštěnku. Na hlavu vezmeme baret, čepici, klobouk, nezapomeneme na měkké punčo­ chy, košili podle teploty. V zimě palčáky, svetr, šálu, třeba jen do kapes nebo chleb­ níku. Naše oblečení upravujeme podle

změny teploty a počasí. Musí nám být tep­ lo, ale nesmíme se potit. Po skončení poby­ tu v přírodě se vždy převlékáme do su­ chého prádla (spodky, košile, punčochy) a navlékáme tepláky nebo domácí oblečení pro chatu, hotel. Vlhké části oděvu jsou největšími zloději tepla. Pro delší táboření máme tuto výbavu: v létě — nátělníky (2 — 3) podle délky pobytu, košile (2— 3), trenýrky (2), kalhoty, větrovku, pláštěnku do deště, pokrývku hlavy (individuální), punčochy (2 — 3), kapesníky (3 — 4), lehkou obuv, turistickou obuv, tepláky, plavky, při chladnějším létě nebo při táboření v hor­ ském terénu přibereme do výbavy i svetr a rukavice. Vodáci si doplní výstroj o gumo­ vé holínky, tenisky s vyříznutými otvory u palců, aby voda rychle vytékala, dlouhou pláštěnku s kapucí, dlouhé plátěné kalhoty. Pro zim ní táboření je nutný teplý, hodně dlouhý nátělník, ledvinový pás (z kožešiny), chrániče na kolena, dlouhé spodky s pře­ krytým spodním zapínáním, vlněná čepice, palčáky a rukavice s prsty, šála, vlněné punčochy dlouhé, vlněné ponožky, oteplovačky. Oblékáme se vždy účelně, bez ohle­ du na módu, ale vhodně pro povětrnostní situaci a druh pohybu v přírodě. OBLOHA — svým zbarvením pomáhá táborníkům předpovědět počasí. Podle zbarvení oblohy si můžeme sestavit tabulku — viz str. 187 nahoře. OBLÝ PLETENEC — pletený ze šesti pra­ menů. Prameny 1, 3, 5 přeložíme přes 2, 4, 6 a opakujeme obráceným postupem (2, 4, 6 přes 2, 3, 5). Vždy pevně stáhneme.

OBUV — volíme přiměřeně k ročnímu ob­ dobí a momentálnímu počasí. Na delší po­ chody a pohyb v horách obouváme pohorky, na menší výlety pionýrky. Pro pobyt v táboře a hry plátěnou obuv. Obuv má být zásadně pohodlná, má bezpečně sedět na noze. Nesmí tedy být ani příliš velká, ani malá. Volíme takové číslo obuvi, abychom mohli na nohu obléci tenké i silné punčo­ chy. OBVAZ - v nouzi použijeme třeba i šátek nebo čistý kapesník. Podobně jako ruku (1) obvazujeme i chodidlo (2). Hlavu, oko, nos,

186 /

pěkné počasí

obloha je jasně modrá

přitom bezvětří slabý vítr

nestálé počasí

obloha je sytě modrá

přitom ráno vysoká tep­ lota a čerstvý vítr

nestálé počasí

obloha nezvykle modrá, zejména po přechodu studené fronty

zhoršení počasí

obloha je šedivá, na ní zvlněná oblačnost

nejisté — odhad až podle dalšího vývoje

obloha je světle šedivá až skoro bílá, zejména ráno

přechodné zlepšení deštivého počasí

jasné ráno

pěkné počasí se udrží

jasná obloha večer, přes den kupovitá oblaka

stálé pěkné počasí

přes den jasno

je možná náhlá změna

celý den velké kupovité mraky

ucho, bradu obvazujeme podle obrázku (3). Zraněnou ruku zavazujeme do šátkového závěsu (4). Palec a dlaň obvazujeme způso­ bem 5. Máme-li zraněné bříško palce, pak obvážeme jako na obr. 6, předloktí pak způsobem 7. Nadloktí jako na obr. 7. U předloktí klademe obvaz smrčkovým způsobem, který vznikne tím, že v polovici obtočení přidržíme obinadlo palcem a vol­ nou část přehneme střechovitě na pře­ dešlou. Vznikne elastický obvaz, který — když je správně uvázán — dobře drží a nesesmekává se. U obr. 8 vineme jedno­ duše, ale je možno použít i smrčkového způsobu. Zranění hlavy obvazujeme čepičkovým způsobem (10). Zranění lokte obvážeme způsobem 9. Oko ošetříme při­ ložením polštářku z gázy, přes který pak klademe vlastní obvaz (11). Nos a bradu obvazujeme širokým pruhem obvazu, který pak upravíme sestřižením (12). Nerozstřižená část chrání zraněný nos a rozstřižené části pak slouží jako uvazovací poutka. Spánek a ucho. obvazujeme obdobně jako na obr. 13. Nohu (lýtko, nárt, stehno) ošet­ říme smrčkovým způsobem, koleno stejně jako loket. Při obvazování neklademe na ránu nikdy vatu, ale složenou gázu, přes kterou vedeme obvaz. U balíčkových rychloobvazů je gázový polštářek k obvazu při­ pevněn. Obvaz příliš neutahujeme. Konec přilepíme proužkem leukoplasti nebo za­ chytíme spínacím špendlíkem. Můžeme použít i ambulančního uzlu. Před obvazo­ váním si vždy pečlivě umyjeme ruce, balí­ ček s rychloobvazem rozbalíme těsně před obvazováním a polštářek gázy neohmatáváme prsty, ale ihned jej přiložíme na ránu. Na malé ranky použijeme rychloobvaz. K ošetření svalu je vhodné elastické obinadlo. (Viz též obr. na str. 188.)

nebo

188

OBVAZ PRUBAN — praktický hadicový obvaz, který vyrábí RICO, národní podnik, v několika druzích. Neměl by scházet v žád­ né lékárničce. Viz též heslo Elastická bandáž. OČKO — vážeme na konci nitě, provázku, aby se vytvořil uzlík, který brání např. vy­ klouznutí z oka jehly, látky. U provazů, lana, řemínku zabrání vyklouznutí z otvoru v kůži, dřevě, lepence atd.

OČKOVÁ SPOJKA — konce dvou provazů položíme vedle sebe a uvážeme očko. Případně uvážeme na jednom konci uzavře­ ný závit a druhý konec jím provlečeme v protisměru a utáhneme.

lesy, zalesněná údolí, travnaté svahy se vzdalují. Odhad vzdálenosti cvičíme v růz­ ném terénu. Nejdříve na polní cestě mezi poli, loukami, pak na průseku v lese, na silnici, ve stromořadí, vedle kolejí. Máme několik pomocných metod, které opravují, doplňují a upřesňují prostý odhad zrakem. 1. Pom ocí zvuku (počítáme přibližně 300 m/sec.). Jestliže náhodou slyšíme vlak a zároveň vidíme obláčky páry, počítáme čas, než uslyšíme hvizd (např. napočítali jsme 5 sec., počítáme tedy 5 x 300, to značí, že vlak je od nás asi 1500 m. 2. P o m ocí d élky kroků. Vidíme-li kráče­ jícího člověka, počítáme jeho kroky a ty násobíme 75 cm. 3. P o m ocí dáíkom ěru. 4. M etoda trojúhelníková, spočívající na principu podobnosti trojúhelníků, kde a : b = d . e, a : c = d . f. 5. Pom ocí vzdá­ lenosti očí člověka, což je průměrně 6,5 cm. Napřáhneme ruku tak, aby byla od oka 65 cm. Díváme se pak přes palec, hrot tužky, sirky, nožíku nejdříve pravým okem na bod A v terénu. Levé oko je zavřeno. Pak zavřeme pravé oko a díváme se stejným způsobem levým na bod B. Vzdálenost bo­ dů A — B x 10 je skutečná vzdálenost od nás. Vzdálenost A — B při měření si odmě­ řujeme měřítkem, které přikládáme pod pa­ lec druhou rukou. 6. Pom ocí pravítka. Ve vodorovné poloze držíme pravítko tak, aby bylo 65 cm od oka. Zvolíme si předmět na obzoru (A) a zaměříme k němu pravítko tak, aby byl nultým dílkam pravítka. Potom posunujeme po pravítku palec, až dojde k zvolenému bodu (B) na obzoru. Hledaná vzdálenost od našeho stanoviště je na přímce A — B =

ODBOČNÝ ÚVAZ — používá se k uvázání lana na tyč nebo k navázání slabšího lana na silnější. V podstatě je to lodní smyčka, do které se pak vkládá třetí závit, konec se ještě několikrát obtočí kolem tyče nebo lana a důkladně se zajistí bandáží. (Viz obr. vpravo.) ODHAD VZDÁLENOSTI — závisí na cviku, počasí a viditelnosti. Při nácviku nesmíme zapomínat, že »nakrátko« se odhadují tma­ vé jednotvárné plochy (pole, louky, ryb­ níky). Předměty silně osvětlené se nám zda­ jí bližší (např. v noci svítící okna stavení, pouliční lampy, lampy na nádražích). Stejně je zkreslen náš odhad při pohledu zdola nahoru. Při čistém ovzduší po větru, dešti Se nám vzdálené předměty zdají být bližší. Za deště a vánice se předměty zvětšují. Při klečení a ležení pak odhadujeme naopak příliš daleko. Vítr, mlha, slunečný svit mají na odhad stejný vliv. Při pohledu shora dolů se nám předměty pod námi zdají vzdále­ nější, než ve skutečnosti jsou. Jehličnaté

3

- - - - - . 7. Dalekohledová bb metoda využívá měrného kříže, který je v optické části dalekohledu. Je to dvojice na sobě kolmých čar rozdělených na dílce. Menší dílce jsou dlouhé 2 dm a větší 10 dm. Deset dílců je úhel, pod kterým vidíme tyč o výšce 1 m ve vzdálenosti 1000 m. Jedná se o ostrý úhel trojúhelníku o po­ měru stran 1 : 1000. Rysky osového kříže se nám v terénu promítnou ve dvou bo­ dech. Snažíme se určit jejich vzdálenost a tu násobíme 1000. 8. Tento úhel udávají dílce naměřené na kříži k bodům v terénu. Pak postoupíme kolmo k němu třeba o sto kroků a znova úhel pomocí dílků změříme. Počet kroků násobíme hodnotou druhého úhlu a dělíme rozdílem obou úhlů. Výsledek násobíme délkou našeho kroku. 9. Na vzdálenost 0 — 100 m rozeznáváme na obličeji oči, uši, nos, od 150 m oblečení, knoflíky, kapsy, přezky, řemen, od 200 m obrysy paží, nohou, cihly ve zdi, tašky na střeše, od 250 m části a barvy oblečení, od 500 m okenní rámy, postavy lidí, zvířata, od 600 m obrysy postav, od 700 m pohy­ bujícího se člověka, od 1000 m kmeny Stromů na kraji lesa, od 2000 m osamoce­ né stromy, od 5000 m budovy. (Viz obr. na str. 190.)

/ 189

ODPADKY — zásadou dobrého táborníka je neodhazovat kolem sebe jakékoli odpad­ ky (ohryzky, papírky od bonbónů, prázdné konzervy atd.) Ve větších táborech po­ užíváme »odpadové koše« zhotovené z vět­ ví (trojramenné vidlice), drátěného košíku. Umísťujeme je mezi několik stanů, v rohu jídelny. Nezapomínáme je denně vyprázdnit a zničit, spálit jejich obsah, ovšem s výjim­ kou těch materiálů, které znečišťují ovzdu­ ší. (Viz obr. na str. 191 vlevo nahoře.)

ODKRYVY — slouží geologům především jako tzv. dokumentační body při geologic­ kém mapování. K přirozeným patří horské štíty bez sutí, strmé stěny, břehy potoků, nebo i části větších toků. Umělé jsou zářezy cest, železnice, lomy, výkopy.

190/

ODPADNÍ JÁ M A - důležité hygienické zařízení tábora. Obyčejně vykopeme jámu 200 x 100 x 100 cm. Okraje opatříme rámem ze silnější kulatiny, na který připev­ níme zvedací dveře z prken, kulatiny. Výhodné je pobít horní stranu dehtovým papírem, který přesahuje okraje víka na každou stranu o 10 cm. Odpad v jámě denně zasypeme vrstvou hlíny a hrstí chló­

rového vápna. Na menších táborech vyříz­ neme drn o průměru 60 cm a síle asi 10— 15 cm. Opatrně jej odložíme a polejeme vodou. Pak vyhloubíme jámu do hloub­ ky 60— 80 cm. Jáma bude v průměru asi o 10 cm menší než vyříznutý drn. Drnem protáhneme »vařečku« z vršku smrčku tak, aby rukojeť vyčnívala asi 50 cm nad horní zatravněnou část drnu. Při použití jámy nadzvedneme drn kolmo do výše a pak je opět opatrně postavíme na jámu, aby ji celou přikryl. Po skončení tábora zasypeme zbytek prostoru vykopanou hlínou a »zasa­ díme« drn zpět. »Vařečku« předtím vytáhne­ me. Přebytečnou hlínu rozhodíme kolem. Také je možno vykopat kruhovou jámu o průměru asi 80 cm. Potom z pletiva, jakého se užívá na ploty, a kusu silného drátu uděláme na jedné straně uzavřený válec, na druhé zhotovíme z drátu držadlo. Tento koš zapustíme do jámy, kterou rov­ něž opatříme víkem. Koš denně vyjímáme a spalitelné části spalujeme. (Viz obr. vpra­ vo dole.)

ODVODNĚNÍ STANU — nutné zařízení pro zimní táboření. Vlivem tělesného tepla táborníků taje na některých místech sníh pod podlážkou. Vznikají prohlubně, do kte­ rých podlážka propadá, a vytvářejí se tak jímky na vodu, jež stéká po stěnách stanu. Tuto vodu odstraňujeme pomocí jakési ka­ nalizace vytvořené z kousku duše od jízd­ ního kola. Uřízneme kusy o délce 10— 15 cm. V největší prohlubni vyřízne­ me otvor v podlážce o obvodu o něco menším, než má duše. Ve sněhu vyvrtáme odtokový kanál. Pak na suchou podlážku těsně nad vyříznutým otvorem přilepíme duši z kola. Jestliže zařízení nepotřebuje­ me, je horní část duše stažena provázkem a stlačena do prohlubně. Při odvodňování uvolníme provázek. »Kanalizaci« vtlačíme do kanálku vyhloubeného ve sněhu pod podlážkou a shrneme do ní nashro­ mážděnou vodu. Kapky po louži vytřeme hadrem. »Kanalizaci« vytáhneme a zaváže­ me. Toto zařízení je možno si přilepit na podlážku předem ještě doma. (Viz obr. na str. 192.) OHEŇ — rozlišujeme dvojí: slavnostní a užitkový. Kolem slavnostního se shro­ mažďujeme, je to oheň táborový, besední, poradní. Nikdy se do něj neodhazují sirky, nedopalky cigaret, obaly od potravin, ke­ límky od pití. Zapaluje se slavnostním způsobem. Kolem se udržuje slavnostní ne­ bo zábavná atmosféra. Užitkové ohně slouží k vaření, pálení odpadků, sušení mokrých částí oděvu.

/ 191

oheň pronikl mezi větvemi a zapálil veškeré dříví, můžeme přidávat pomalu další, zpo­ čátku však vždy jednotlivé slabší kousky větví. 9. Dodržujeme zásadu: hodně plame­ nů — málo kouře. To závisí na způsobu přikládání i na dřevu samotném. Je nutno udržovat vzdušnost hořícího dřeva. Tvrdé dříví dává málo viditelný, vydatný plamen a málo kouře. Smolné dříví naopak způsobí svítící plamen a hodně kouře, více oharků a popela. (Viz obr. na str. 193.)

OHEŇ (ROZDĚLÁVÁNÍ) - vyžaduje do­ držování urCitých pravidel: 1. Každé místo, kde se má oheň zapálit, má být očištěno od suchého listí, trávy a ohrazeno kamením, aby se oheň nemohl šířit do okolí. Vnitřní prostor ohniště vyložíme oblázky, vysype­ me pískem. V zimě pokryjeme sníh či led vrstvou hlíny, štěrku; pak naklademe sil­ nější větve, které po vznícení »vyhřívají« oheň odspodu. 2. Nikdy nerozděláváme oheň na suché trávě, suchém jehličí, me­ chu, spadaném listí, kořenech stromů a pod převislými větvemi stromů a nikde tam, kde to není povoleno. 3. Před zapálením ohně si připravíme dostatečnou zásobu palivo­ vého dříví. Nasekáme na kusy o potřebné délce tak, aby nevyčnívaly z ohniště a aby udržovaly tvar hořícího slavnostního ohně. 4. Jako podpal připravíme hrst suchých smrkových haluzí, větviček z břízy, proužek březové kůry nebo třísky nařezané z prkna, latě. Na haluze položíme silnější větve, ale vždy tak, aby vzduch měl dostatek místa k proudění a plamen k přeskakování z jed­ noho dřeva na druhé. Oheň nesmí být du­ šen přílišným »nacpáváním« topného dřeva. 5. Vlhké dříví rozestavíme kolem ohniště a opřeme o rozsochy, aby teplo a kouř, které takovou stěnou »sušárny« procházejí, dříví sušily. Do ohniště postupně vkládáme nejsušší kusy dřeva á místo nich hned dáváme do sušárny další. 6. K přikládání od ohně používáme dřevo bez mechu, lišejníků a zeleného chvojí. Všechno příliš kouří, dusí oheň a znepříjemňuje pobyt u něj. 7. Za deště chráníme ohniště stěnou ze stano­ vého dílce, velikým pařezem překlopeným přes ohniště, stěnou z větví (chvojí, oti­ štěné). V případě, že používíme střechu, musíme dbát na to, aby plamen nevyskakoval z ohniště do výšky a nezapálil nám střechu nad hlavou. 8. Máme-li připrave­ nou hromádku suchého podpalu, lehce ji jednou rukou nadzvedneme a vsuneme pod ní hořící sirku. Podržíme, až chytnou haluz­ ky, a teprve když se plamínky rozeskočí po dřevě, hromádku položíme na ohniště. Když

192/

OHEŇ (ROZDĚLÁVÁNÍ BEZ SIREK) někdy z nouze, jindy jako slavnostní způsob pro rozdělání podpalovače k táboráku. Po­ třebujete kus větve z jilmu nebo javoru, lípy, kořen z vrby. Musí být dokonale suchý. Z tohoto dřeva si uděláme destičku (1), tulejku (2) a vřeteno (3). Luk (4) si zhoto­ víme z prutu lísky, habru a tětivu z tenkého řemínku, pleteného lanka. Opatříme si hrst koudele a nůž. Destička (1) má rozměry 50 x 8,5 x 1,5 cm, vřeteno (3) je dlouhé 25 cm a má průměr 1,5 — 2 cm. Na jednom konci je zahrocené, na druhém zaoblené. Lépe než hladké je vřeteno s více hranami, řemínek (tětiva) neprokluzuje a lépe zabírá. Tulejku (2) si můžeme udělat také z většího suku nebo vhodného kamene. Má dobře sedět v dlani a zaoblený konec vřetene se má dobře pohybovat v prohlubni v tulejce. Ostrý konec vřetene má měřit asi 1 cm. Luk bude 60 cm dlouhý. Hrst troudu si připra­ víme rozpletením starého lana z koudele, rozdrcením zcela suché březové kůry nebo to může být kousek houby — choroše trou­ dového. V destičce máme na krajní hraně vyříznuté kuželovité jamky. Sklon stěny je do 30°. Destičku položíme na zem. Jednou nohou ji pevně přidržíme. Do jamky posta­ víme ostrý konec vřetene. Do levé dlaně vezmeme tulejku, položíme na zaoblený ko­ nec vřetene a přitlačíme tak, že vřeteno stojí kolmo na jamku v destičce. Luk máme ovinutý kolem vřetene a napjatý. Pravou nikou taháme luk dlouhými tahy takovou rychlostí, aby se vřeteno co nejrychleji otáčelo. Tlak na tulejku upravujeme tak, aby se vřeteno rychle otáčelo, ale aby mělo i patřičné tření o stěny jamky. Do jamky a těsně kolem se před vložením konce vře­ tene nasype troud. Lukem taháme tak dlouho, až z troudu vystoupí proužek kouře a objeví se řežavé kousíčky troudu. Tento řežavý troud opatrně zachytíme do koude­ le, březového troudu, hubky. Držíme lehce v ruce, kterou prudce roztočíme, aby vítr rozdmychal v koudeli řežavé uhlíky v pla­ men. Hořící koudel přidržíme u pochodně určené na podpal nebo ji přímo vsuneme dp konstrukce táboráku k podpalu. Zkušený táborník rozdělá takto oheň během 1— 2 minut. Jiný způsob je pomocí skla od brýlí. Skla sklopíme proti sobě tak, že vytvoří vydutou čočku. Dovnitř nalejeme vodu a okraje zalepíme páskem z jílu. V čočce s vodou nesmí být žádná vzdušná bublina.

/ 193

ské nádobí, obaly s jídlem. Když už oheň nepotřebujeme, můžeme na řežavé uhlíky nahrnout popel, který nám je uchová dlou­ ho »živé« a způsobilé k rozdělání dalšího ohně. Někdy stačí překlopit přes ohniště kotel, plochý kámen, zejména za deště. Tím si ušetříme nové pracné rozdělávání ohně. (Viz obr. na str. 195 nahoře.) OHEŇ (ZÁKON) — táborníci by neměli za­ pomínat na to, že podle zák. č. 96/1977 Sb. (zákon o lesích), § 18, je v lesích za­ kázáno rozdělávat ohně a tábořit mimo místa k tomu vyhrazená a v době zvýše­ ného nebezpečí vzniku požárů (sucha) i kouřit. Ač byl zrušen zákon č. 1966/1960, kde se v § 43 ukládalo, že se nemá roz­ dělávat oheň blíž než 50 m od okraje lesa, bylo by velmi moudré a užitečné tuto zása­ du dále dodržovat, a tak plnit i § 13 zák. č. 18/1958 Sb., podle něhož je každý občan povinen počínat si tak, aby nezavdal příčiny ke vzniku požáru a aby neohrozil ani svou vlastní bezpečnost. OHLÁVKA — uzel podobný uzlu zvanému »autíčka«, vázaný však pouze z jednoho la­ na. Smyčku pod druhým okem upravujeme podle předmětu, který přivazujeme. (Viz obr. vlevo dole.) OHLÁVKOVÝ UZEL — nahrazuje sku­ tečnou ohlávku. Základem je oko se zkříže­ nými prameny. V podstatě jde o dva uzle. První (A) je výchozí uzel, (B) je druhý uzel, který se váže na konci uzlu A. (Viz obr. na str. 195 dole.)

Umístíme ji tak, aby sluneční paprsky dopa­ daly na čočku, tu zvedáme a snižujeme tak dlouho, až získáme bod, odkud soustředěné paprsky zapálí papír, slámu, suchou trávu, březovou kůru. Někdy stačí dokonce jen obyčejná botanická lupa^ Jindy, použijeme ocelového nože, kusu železa, jímž křesáme o křemen, až »jiskry létají«, ty pak chytáme do troudu. OHEŇ (UDRŽOVÁNÍ) - během vaření, sušení udržujeme oheň v takovém stavu, aby pod předmětem, který zahříváme, byl stále plamen. Nikdy nepřikládáme tolik, abychom zcela vyplnili prostor topeniště. Mělo by to za následek udušení ohně. Lépe je připravit dříví, které je zbavené kůry, su­ ché. Při otevřeném ohni s několika nádoba­ mi přikládáme dlouhé kusy dřeva tak, aby se vytvořil »dlouhý« oheň, který nejen za­ věšené nádoby ohřívá, ale je ho možno použít současně k ohřívání pánví na smaže­ ní, pečení, k ohřívání vody na mytí. Vedle ohniště máme zásobu naštípaného dřeva složeného na hraničky. Nikde kolem ohně se volně nepovaluje topné dřevo, kuchyň­

194/

OHLODÁNÍ — patří mezi stopy, které za sebou zanechávají určitá zvířata. Jsou to např. ohlodané šišky (smrkové, borové), lís­ kové ořechy, větvičky. Když je smrková šiška ohryzaná hladce a vřeteno je bez zbytků Šiškových šupin, pak tuto šišku ohlodal norník rudý nebo myšice lesní. Vře­ teno šišky se zbytky šupin je stopou po veverce. Načechraná šiška dokazuje, že v ní hledala semena křivonoska. šiška zasazená do pařezu, rozsochy větví a s naježenými šupinami nám prozrazuje, že hledal chutná semena strakapoud. Najdeme-li lískový oříšek s otvorem nebo rozpůlený, pak je nutno dobře si všimnout okrajů ohlodání. Mají-li obě půlky stopy větších zubů nebo jsou-li jakoby osekány malým dlátem, pro­ zrazuje to veverku. Ta totiž nejdříve vyhlodá do oříšku otvor. Pak teprve do otvoru vsune zuby a oříšek rozlouskne. Má-li otvor v oříšku okraje odrobené, drobně ohlodané, nad tím je pásek stop po hranách malých zubů, pracovala myšice lesní. Ta má přední nožky dosti dlouhé, takže oříšek může držet od těla až u konce čumáčku. Nahlodá malý otvor, do kterého vsune spodní řezáky. Hor­ ními zuby a nožkami si oříšek přidržuje. Spodními zuby jako dlátky vyhlodává slad­ ký obsah. Je-li oříšek ohlodán čistě, okraje

otvoru jsou bez úlomků a na povrchu oříšku nejsou stopy po horních řezácích, pak oří­ šek opracovával norník rudý. Má totiž krát­ ké přední nohy, a proto si přidržuje oříšek těsně u těla se skloněnou hlavou. Nahlodává větší otvor, do kterého vsunuje horní řezáky, aby jimi vybral vlastní obsah oříšku. Hladce rozpůlený oříšek, jakoby přeťatý nožem, je následek úhozu datlího zobáku (strakapoud, žluna). OHNIŠTĚ PŘENOSNÉ — je možno nosit složené v batohu. Používáme je tam, kde není k dispozici materiál ke stavbě ohniště. Železnou rouru o délce 50 cm (A) na jed­ nom konci sklepeme do ostré hrany. Do druhého, otevřeného, vsunujeme hák (B) a oko ze silného drátu. Do oka navlé­ káme jídelní misku, pokládáme pánev, na hák věšíme konvičku, kotlík. Síla drátu je 0,5 mm, ostatní si upravíme podle nádob, které používáme. Po příchodu na místo, kde chceme vařit, zarazíme železnou trubku do země, upravíme kolem ohniště (vyčis­ tíme, odřízneme drny). Oheň udržujeme těsně pod nádobami, ve kterých vaříme. Jiným typem je rovněž trubka s mnoha

otvory v řadě nad sebou. Mohou být asi po 5 cm. Na ni navlékáme kratší trubku o délce 10 cm, na niž přivaříme držák na nádobu. Tyto posuvné závěsy můžeme mít až 4. Ještě potřebujeme silnou skobu z drátu o něco málo slabšího, než je průměr otvorů. Při použití zarazíme trubku do ze­ mě, podle výše zasuneme skobičku do jed­ noho z tvorů a nasuneme nástavec, který se zachytí o skobu a dále nesklouzává. Tak můžeme na sebe postavit řadu závěsů.

/ 195

Otočíme je na různé strany, zavěsíme nádoby a vaříme. Vaříme a pečeme v dol­ ních nádobách, v horních udržujeme jídlo teplé. Přenosné ohniště si můžeme zhotovit i ze dvou polen. Jedno je zašpičatělé a má na boku vrub (D). Druhé je seříznuto, aby zasedlo do vrubu, a na opačném konci má zářez pro zachycení rukojeti kotlíku (C). Ko­ lík (Dj zarazíme do země, zasuneme do vrubu druhý kolík (C) a zavěsíme kotlík. Před kolmý kolík směrem k ohni dáme plo­ chý kámen, nahrneme hlínu, písek. (Viz obr. dole.) OHNIŠTĚ STÁLÉ — staví se v rozmani­ tých typech, kterých je tolik, kolik je vtip­ ných táborníků. Ne vždy je možno postavit typické ohniště a je nutno improvizovat. Z několika typických ohnišť lze vzít jen část a vytvořit nové, tak, aby vyhovovalo stáva­ jící situaci. V podstatě rozeznáváme oh­

196/

niště: 1. stavěné z kamenů, cihel, a to pro jednu nádobu či více nádob; 2. ohniště ze dřeva (polen), rozsoch a větví; 3. ohniště hloubená do svahu, země, čili příkopová; 4. ohniště z kombinovaného materiálu, tj. ka­ mení, dřeva, drnů, i s částečným zako­ páním do země; 5. ohniště s použitím částí běžných sporáků (trouba, pláty, komínky). Druh a velikost ohniště se stavějí jednak podle dostupného materiálu, jednak podle množství nádob a kapacity kuchyně, která pak bude v provozu. Vedle každého ohniště si vyhradíme prostor pro nasekané zásobní topné dříví, nádobu s pitnou vodou, místo pro přípravu jídel a odkládání potravin (mouky, cukru, omastku atd.) a místo pro rezervní nádobí. Podle délky tábora a poča­ sí můžeme opatřit ohniště případně ještě střechou, která má krýt v prvé řadě topné dříví a potraviny. (Viz obr. na str. 197, 198, 199 a 200.)

/ 197

198

/ 199

200

OHŇOVÝ TÁBOR — za chladných zimních nocí si rozděláme pořádný oheň. Když je hodně řežavých uhlíků, rozdělíme oheň na dvě hromady a posuneme od sebe na vzdálenost 2 m. Prostor mezi ohništi vyme­ teme košťátkem z chvojí a na teplou zem položíme podložku a spací pytel. Aby oba nové ohně vydržely i více hodin, položíte na ně silnější polena.

ještě několik ok ve skupinách po 3 okách. Pleteme vždy po 3 okách do klínkuI obrátíme práci a pleteme zpět. Když jsou všechna oka upletena, upleteme ještě pat­ náctkrát dokola hladce. V šestnáctém okru­ hu zůstanou opět klínová oka rezervována. Tedy upleteme 16 okruhů až na 3 oka, obrátíme práci a pleteme zpět až k první jehlici, na které necháme 3 oka stát. Pravi­ delně nyní pleteme tam a zpět až na 3 oka klínku. Tak pokračujeme stále, až máme 12 ok mezi oběma klíny. A nyní opět pleteme stále dokola hladce. Jako na začátku i nyní upleteme 12 cm vysoko 2 oka hladce a 2 oka obrace. Poslední řadu ořetízkujeme. Pak provlečeme plochou gumu o šíři 5 mm, která nám chránič drží na noze. OHŘÍVAČ VODY - do větší plechové nádoby s víkem namontujeme výtokovou trubici, a to asi 5 cm od horního okraje krabice. Do víka krabice naletujeme trubici sahající až 2 cm nad dno a zakončenou trychtýřem. Chceme-li mít teplou vodu, nalejeme ji do nádoby, kterou máme na oh­ ništi, a rozděláme pod ní oheň. Když se voda ohřála, vypouštíme ji pomalu z ko-

OHŘÍVAČ JÍDLA — často se potřebuje na táboře i ve srubu a chatě. Poslouží nám dřevěná bedna 100 x 150 x 100 cm. Zvenku jí pobijeme dehtovým papírem, sil­ nou igelitovou fólií. Uvnitř ke dnu u hrany boční stěny přitlučeme pytlovinu. Mezi dře­ věnou stěnu a pytlovinu nacpeme seno. Vše přibijeme u horní hrany a protlučeme několika hřebíky, aby se utvořila síť, která rozdělí celý izolační kryt na pravidelné kost­ ky sena pod pytlovinou. Podobně opatříme ostatní stěny, dno a spodní stranu víka. Dovnitř vkládáme nádobu s teplou potra­ vou. Nemáme-li seno, poslouží nám i zmačkaný novinový papír nebo sláma, dřevitá vlna. (Viz horní obr. vpravo.) OHŘÍVAČ KOLEN — při zimním táboření je nejčastěji zima na kolena, která se nej­ více tlačí ke stěně spacáku či pokrývky. Jako ochranu lze uplést chrániče. Použije­ me 120 g vlny; jako základ bereme 88 — 96 ok podle objemu lýtka. Asi 12 cm pleteme vroubkově — dvě oka hladce, dvě obrace — v pravidelném střídání. Pak jed­ nou kolem hladce. Abychom docílili rozšíře­ ní části pro koleno, nevypleteme jehlicové okruhy celé, ale pouze do poloviny. I. okruh: 1. a 2. jehlici uplést celé hladce. Na 3. jehlici uplést šest ok, práci obrátit, po obrácení vždy první oko sejmout. II. okruh: 12 ok uplést obrace, práci obrátit, oko hladce sejmout. K těmto 12 okům, která máme na přední části hladce, upleteme

/ 201

houtku podle potřeby a současně pomocí trychtýře a trubky přiléváme novou vodu, aby nádoba byla stále plná vody, která se na ohni bude dál ohřívat.

OHYB — není pravým uzlem, ale jeho prv­ kem. Poslouží dobře při nahazování lana kolem stromu, kůlu. Brzdí a zachycuje zatí­ žení lana při spouštění břemene. Ohyb lana se používá u uzlů jako brzdicí páka.

OCHRANA PŘÍRODY — cílevědomá čin­ nost člověka, která usiluje o zachování jed­ notlivých živočišných, rostlinných druhů, zachování určitých nalezišť zkamenělin a nerostů a podle zákona č. 40/56 Sb., (v SSR podle zákona SNR č. 1/55 Zb., SNR) se snaží o zachování životního prostředí jak pro člověka, tak pro rostliny a živočichy tvořící jednotný celek nazvaný příroda. Ochrana přírody se všemi jejími složkami a charakteristickými prvky je rovněž před­ mětem státní ochrany, ať jsou to hory, lesy, vodní toky a další plochy. Národní park, chráněná krajinná oblast, chráněná území, chráněná naleziště, chráněné parky a za­ hrady, chráněné přírodní výtvory, studijní plochy, skalní a krasové útvary, památné

stromy, to vše tvoří celý řetěz rozmanité ochrany všech složek přírody. V rámci ochrany jednotlivých složek přírody ohrože­ ných lidskou činností se jedná o ochranu celé přírody jako celku v pojmu zdravého životního prostředí. Ochrana přírody svými zákony, vyhláškami a statuty správy urči­ tých území neomezuje činnost člověka, ale nutí ho, aby svou činnost usměrnil. Jedná-li tedy státní ochrana přírody v zájmu dnešní­ ho člověka i příštích generací, aby byly za­ chovány všechny ony zajímavé, krásné, neobnovitelné složky přírody, pak nepro­ spívá člověku jen ochranou vzduchu, vody, půdy a všeho, co s těmito pojmy souvisí, ale ochraňuje i estetickou stránku přírody, která vždy hrála významnou roli v lidské kultuře. Mezinárodní unie ochrany přírody a přírodních zdrojů vyhlásila šest hodnot ochrany přírody: 1. etická— dědičná odpo­ vědnost člověka, aby co nejméně narušil přírodu a předal ji dalším generacím nepo­ rušenou; 2. estetická — pro inspiraci, po­ těšení a duševní odpočinek; 3. vědecká — pro přírodovědné bádání a výzkum ne­ porušených území, testovacích ploch pro výzkum srovnatelných území narušených člověkem; 4. výchovná — vytvářet širší ob­ zory zájmu o rozličné hodnoty přírodních zdrojů a podporovat zasvěcenější postoj k její ochraně; 5. rekreační — pro uvolnění z tísně civilizačního života; 6. ekonomická — pro materiální dobrodiní poskytované rostlinnou a živočišnou složkou přírody. OCHRANA ROSTUN - je řízena zněním zákona č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody, a doplněna pak vyhláškou č. 54/1956 Sb., o ochraně rostlin s jejich vý­ čtem, dále vyhláškou 154/1968 Sb., o ochraně dřevin rostoucích mimo les, zákonem č. 61/1977 Sb. (o lesích) a vy­ hláškou k tomuto zákonu č. 13/1978 Sb. (v SSR vyhláškou č. 211/1958 ÚV, ovšem s jiným seznamem). Úplná ochrana se vzta­ huje na celek každé jednotlivé rostliny, tj. na všechny její podzemní i nadzemní části ve všech stupních vývoje. Rostliny úplně chráněné není dovoleno ničit, vykopávat, přesazovat, trhat ani jinak rušit v přiroze­ ném vývoji. OCHRANA ŽIVOČICHŮ - je obsažena v zákonu č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody, a doplněna je vyhláškou č. 80/1965 Sb. s vyjmenováním chráněných živočichů. Dále zák. č. 23/1962 Sb., o mys­ livosti, vyhláškou č. 25/1965 Sb., o hájení zvěře, a zákonem č. 102/1963 Sb., o rybář­ ství (v SSR vyhláškou SNR č. 125/65 Zb., ovšem s jiným seznamem). OKAL — vzniká při poklesu vodní hladiny; stébla trav, slámy, větvičky, chomáče sena, hadry, papíry zachycené na větvích a kame­ ních na březích řek. Svým volným koncem se ohýbají ve směru proudu.

OKLUZE — nastává, když studená fronta pronikající za teplou jí dosáhne a obě se spojí. Nastává okluze, což značí uzavření, konec cyklony. OKO — uzlový prvek, který vznikne, stočíme-li dva konce provazu v písmeno 0 (1 ). Když vytáhneme jeden volný konec prova­ zu do oka, vznikne zavřené oko (2). Prota­ žením jednoho lana tak, že vystoupilo okem (3) do výšky, vzniká další forma oka — přezka (4). (Viz obr. vpravo.) OMBROQRAF — přístroj, který zazname­ nává množství dešťových srážek. Skládá se z jímací plochy, odkud stéká zachycená vo­ da do měrné nádobky. Na hladině plave plovák, který je spojen se zapisovací sou­ stavou kreslící na milimetrovém papíře křivku vodních srážek. Pro táborové účely si zhotovíme prostý přístroj. Potřebujeme nálevku o průměru 25 — 23 cm a výšce 12 cm. Pod ni postavíme odměrku. 5 cm3 zachycené vody odpovídá 0,1 mm srážek. OMRZNUTÍ — podle klinického rozlišení má tři stupně. První se projevuje zčerve­ náním po předchozím zblednutí postiže­ ného místa a jeho znecitlivění. V omrznuté části se dostavuje tlak a palčivost se svěděním. Při druhém stupni se vytváří za­ nícení pokožky s velkými puchýři. Při třetím stupni dochází v konečné fázi k odumření tkání. Při prvním stupni použijeme opatr­ ného prohřívání teplými koupelemi a obkla­ dy, spojené s jemným třením postiženého místa měkkými rouškami, chomáčem vaty, vlněnou šálou. Druhý a třetí stupeň si vyža­ duje vyhledat co nejrychleji lékaře, kterému přísluší odborné léčení těchto závažných poškození pokožky a celých končetin. První pomoc spočívá v ovázání postižených míst sterilními obvazy (zábrana proti infekci). ONDATRA PIŽMOVÁ — tento náš »bobřík« k nám byl dovezen ze Severní Ameriky. Rozšířil se rychle z původního místa chovu a zdržuje se u vod. V březích vyhrabává nory a tím poškozuje hráze. Kde jsou břehy nízké, staví si »vodní hrady« z rákosů, oro­

bince, sítin a větviček. Živí se rostlinnou potravou, nemocnými a leklými rybami. Kožešina ondatry pižmové je cennou tu­ zemskou surovinou kožešnickóho průmys­ lu, říká se jí »český bizam«. Odstřel je za­ kázán. Loví se do drátěných rukávců.

»OPIČÍ« VĚŽ — zajímavá stavba v táboře. Na silný kmen naměříme na obvodu ve stoupající křivce otvory pro stupně. Kmen položíme do »kozy«. Navrtáme první otvor, pootočíme o dílek (závisí na síle kmenu), navrtáme další otvor, který bude o něco níže, tak, aby tvoři! se zaraženým schodem pohodlný stupeň pro výstup. Jedno »zavi­ nutí« kolem kmenu má 16 dílců a výšku 1 m. Těch »zavinutí« je více, podle toho, jak vysokou věž stavíme. Obyčejně 3 — 4 m. Když máme všechny otvory navrtané, za­ tloukáme »stupně«. To jsou polena 30 cm dlouhá, o průměru 8 cm, která jsou na jednom konci asi do 10 cm od konce se­ seknutá k lepšímu zatlučení. Když jsme celý kmen ostupňovali, zasadíme ho do jámy vykopané na místě, kde má věž stát, a to tak, aby první schod byl 50 cm od země. Kmen jámy obložíme kameny, udusáme štěrkem a hlínou. Opičí věž slouží jako vy­ hlídková, strážní věž na táboře nebo někte­ rém místě blízko tábora. (Viz obr. na str. 205.) OPLACHTĚNÍ PRAMICE — plachty si uši­ jeme ze sypkoviny. Stěžeň a ráhna uděláme ze smrkového dřeva. Hranol nebo bidla majít být bez suků a prasklin. Káču uděláme ze suchého dubového dříví (výroba viz heslo Káča). Stěny (upínačky) zhotovíme z ocelo­ vého lanka 0 5 mm nebo konopných krou­ cených provázků 0 6 mm. Otěže a spoušť z lanka mají 0 8 — 12 mm. Potřebné kování bude ze železa. Plachty vhodné pro oplachtění pramice šijeme tak, že nejdříve pruhy látky sešijeme lichými švy k sobě. Potom nakreslíme jejich tvar podle předem zhoto­ veného střihu. Počítáme s tím, že se látka po osnově srazí až o 2,5 % a o tuto část ustříháneme všechny míry delší. Před šitím můžeme také látku vyprat, vyžehlíme ji a tím odpadne počítání se srážením. Vystřiženou plachtu olemujeme a na lem našijeme lanko o síle 5 mm. Rohy plachet

zesílíme přišitím růžků, rovněž zesílíme otvory tzv. očnicemi. U vratiplachty uděláme otvory ve vzdálenosti 100 až 120 mm od sebe pro madlování plachty (viz heslo Madlování). Lemem A protáhne­ me šňůru o síle 3 mm pro regulování plach­ ty. šňůru u rohu A dobře přišijeme a u rohu B ji vyvedeme. Kapsy pro plachtové laťky šijeme pouze na jedné straně. Při balení plachet se musí dávat pozor, aby se tato prkénka nepolámala. Podobně jako vratiplachtu si ušijeme kosatku. Kladku pro pikovou spoušť přichytíme podle nákresu na stožár. Do oka je nutno vložit srdcovitou očnici, jinak by se lano brzo prodřelo. Plachtu přimadlujeme. Upevníme na prami­ ci úvazníky. Třmenů potřebujeme více, je­ den na přední stěh, 2 na kosatku, 1 na kosatkovou spoušť, 1 na pikovou spoušť, 1 na kladku ve dně pro hlavní otěž, 1 na botkovou spoušť. (Viz obr. dole a též na str. 206.) OPLOCENÍ TÁBORA — provádíme z bez­ pečnostních důvodů. Oplocení můžeme provést jednoduchým plotem z latí po­ užívaných na oplocení, kulatinou, kořeny vývratů. Někdy stačí mezi jednotlivými pod­ sadami přibít kousek kulatiny uzavírající prostor od jedné podsady ke druhé. Může se použít i silné lano. Nikdy však nepou­ žíváme drátu, zejména ne ostnatého, dále kabelu a řetězu. (Viz obr. na str. 207 vpravo nahoře.) OPRAVA LANA — roztřepenou část lana opravujeme prošitím a opletením tenčím motouzem. Prošití provádíme vždy na 10 cm délky oprav, případně proplétáme část nového lana v síle opravovaného pra­ menu starého lana. ORIENTACE MAPY — chceme-li pracovat s mapou, je nutno, aby byla správně orien­ tována. Orientaci mapy provádíme pomocí kompasu nebo jinými pomůckami, kterých používáme jen nouzově. Podle kompasu se orientuje mapa tak, že kompas záměrnou hranou položíme na vnitřní okraj poledníko­ vého rámce mapy. U generálních map ho však přikládáme na střední poledník vy­ tištěný uprostřed mapy. Pak mapu i s kom­ pasem otáčíme, až střelka měří přesně na sever. Pootočíme o stupně deklinace právě platné a tím máme mapu přesně orientova­ nou. U kompasu s průhledným dnem při­ kládáme ve dně vyrytou červenou čárou na patřičná místa na mapě.

Příroda ví o kráse více jak všichni Udě. P. Picasso

/ 2 05

ORIENTACE PODLE HVĚZD — využívá Polárky a souhvézdí Velkého vozu a Malého vozu. Polárka je poslední hvězda »oje« Ma­ lého vozu. Najdeme ji v prodloužení »roz­ chodu« zadního páru »kol« Velkého vozu, když »rozchod« zadních kol naneseme pětapůlkrát na prodlouženou pomyslnou přím­ ku. Obrátíme-li obličej k Polárce = Severce, máme před sebou sever. Otočíme-li se o 180°, díváme se k jihu. Před východem slunce stojí Venuše = Jitřenka na východě, při západu slunce na západě. V zimě se

2 06 /

můžeme také orientovat podle souhvězdí Orionu. Spojíme nejspodnější hvězdu »meče« s nejhořejší hvězdou »hlavy« a tuto spojnici prodloužíme až k Polárce, kolem které se toto souhvězdí otáčí. Můžeme použít také tělesa, které je proti Slunci. Je však nutno znát těleso, které je na opačné straně oblohy, než stojí Slunce. Malou ru­ čičku pak namíříme na toto těleso místo na Slunce. Přímka vedoucí rozpůleným úhlem je ve směru S— J. Jelikož Země obíhá ko­ lem Slunce, bude se měnit i postavení

hvězd, které stojí na opačné straně Slunce. Z mapky vyčteme, která hvězda a kdy bude stát v opozici ke Slunci. (Viz též obr. vpravo dole.)

ORIENTACE PODLE MÉSÍCE má-li Měsíc osvětlenou půlku zprava a jsou 3 hod. ráno, pak se otočíme o 90° vpravo a stojíme čelem ke Slunci, které se nachází na SV. Měsíc v úplňku stojí v 18 hod. na V, ve 21 hod. na JV, ve 24 hod. na J, ve 3 hod. ráno na JZ a v 6 hod. na Z. Když Měsíc dorůstá a má tvar písmene D, pak je v 18 hod. na J, ve 21 hod. na JZ, ve 24 hod. na Z, ve 3 hod. na SZ, v 6 hod. na S. Když Měsíc couvá a má tvar písmene C, pak je v 18 hod. na S, ve 21 hod. na SV, ve 24 hod. na V, ve 3 hod. na JV a v 6 hod. na V. Slunce je pak na opačné straně. Můžeme si také pomoci tak, že zjistíme úhel, o jaký je otočeno Slunce od Měsíce, který je vidi­ telný. Při určování severu namíříme opět malou ručičku hodinek k Měsíci, který je

207

Pak otáčíme hodinkami tak dlouho, až se vrhaný stín kryje s postavením malé ru­ čičky. Pak půlící úhel malé ručičky se stínem a 12 udává severní směr. Proč půlíme tento úhel? Malá ručička totiž uka­ zuje polohu Slunce vzhledem k poledníku. Abychom úhel nemuseli půlit, musel by být ciferník našich hodinek dělen na 24 dílků. Je však dělen jen na 12 dílků a naše malá ručička uběhne za 24 hodiny 2krát dokola. Za jednu hodinu opíše úhel 30°. Slunce však při svém zdánlivém pohybu po obloze ji oběhne jedenkrát a za 24 h opíše úhel 15 ° .

v určité fázi. Rozpůlíme úhel, který jsme zjistili. Ciferník zůstane nepohnut, ale my pohneme půlicí přímkou o patřičné stupně a získáme tak sever, viz tabulku stupňů u jednotlivých fází Měsíce. ORIENTACE PODLE SLUNCE - pamatu­ jeme si, že Slunce stojí na SV ve 4 hod. ráno, v 9 hod. na JV, ve 12 hod. na J, v 15 hod. na JZ a v 18 hod. na Z. 21. 3. a 21. 9. vychází slunce přesně na východě (v 6 hod.) a zapadá přesně na západě (v 18 hod.). Známe-li hodinu, dá se úhel mezi Sluncem a J vypočítat podle úvahy, že Slunce urazí za 1 hodinu 15°, např. v 10 hod. je úhel mezi Sluncem a jihem 12 — 10 = 2 x 1 5 °= 30°. Tento úhel se připočítává k postavení Slunce ráno vpravo, odpoledne vlevo. Podobně se dá využít stínu. Opravný úhel se připočítává ráno vpravo a odpoledne vlevo od postavení stínu. Můžeme též použít hodinek. Malou ručičku hodinek zamíříme na Slunce. Roz­ půlíme úhel mezi malou ručičkou směřující ke Slunci a 12. To platí pro SEČ. V době platnosti letního času (VEČ) půlíme úhel mezi ručičkou a číslicí 1. Směr rozpůleného úhlu je S— J, přitom J je před námi. Může­ me také hodinky držet vodorovně. Na střed nastavíme kolmo stéblo, sirku, tenkou rov­ nou větvičku tak, aby vrhala stín na ciferník.

208 /

ORIENTACE ZÁLESÁCKÁ - mapu orien­ tujeme bez kompasu a hodinek pomocí vy­ braných bodů v terénu. Známe-li přesně naše stanoviště v terénu, najdeme si je i na mapě. V terénu si vybereme asi tři orien­ tační body, třeba: kopec se zříceninou, věž kostela v obci, plochu rybníka. Mapu polo­ žíme na rovnou podložku a otáčíme tak, že při dívání se přes sirku drženou kolmo nad naším stanovištěm se na mapě kryjí značky vyhledaných orientačních bodů v terénu se skutečností. Přitom jsme nuceni mapu otáčet, dokud není vše přesně srovnáno. Tím jsme mapu zorientovali se skutečností v terénu. Světové strany můžeme určit i podle jiných ukazatelů než kompasové střelky. Stromy mívají ve směru SZ— S více mechu, zelených řas a lišejníků. Letorosty na pařezu osamělých stromů jsou více zhuštěny na straně SZ než jinde. Hlavní lesní průseky jdou ve směru Z— SZ. Slu­ nečnice natáčí květ stále za sluncem, i když je zcela pod mrakem. Starší kostely jsou stavěny hlavním vchodem a věží směrem k Z a oltář je orientován k V. Mraveniště mají větší plochu s mírnějším sklonem ve směru jižním. Na jaře raší listí a rozkvétají

rostliny dříve na jižních plochách než jinde. Vinice bývají obráceny k jihu. Břečťan vy­ pouští na severní straně vzdušné kořínky, které na jižní nenajdeme. Půda kolem bal­ vanů a kmenů je sušší na jižní straně. (Viz obr. na str. 208 vpravo.) OŘECH — ozdobný uzel, který se váže jako malina, ale obráceným postupem. Nejdříve vážeme kvítek a potom na něj suk. Někdy se tomuto uzlu říká také diamantový. Hodí se k zakončení lana, řemenu, k zhotovení kožených knoflíků.

OSLÍ U Š I - - vážeme je tak, že nejdříve uvážeme dvojí ohyb jako u ovčí nožky, ale pak ze všeho uvážeme očko. Tímto uzlem se krátí lano, slouží jako pevná smyčka, tažné poutko, závěsné očko.

OSMIČKA — uzel, který se skládá ze dvou závitů, vrchního a spodního. Vážou se z jednoho provazu. Přitom je nutno vázat na konci lana spodní závit doprava.

OSMIČKOVÁ SPOJKA — vzniká uvázáním osmičky, kterou objedeme dru­ hým provazem a stáhneme.

OSVĚTLENÍ STANU — možno zřídit něko­ lika způsoby. Nejjednodušší je použití svíčky, která se umísťuje do stanu v nejrůz­ nějších svícnech (viz heslo Svícny). Jinak používáme »vozatajské« přenosné petrole­ jové lampy. Používá se i baterka k zavěšení nebo elektrická lampička na baterie či aku­ mulátor nebo lampička na propan-butan. OSTŘÍ — nože, dláta. Nejlépe je vyzkoušet je na nehtu prstu. Brousíme-li dláto nebo nůž, přiložíme ostří šikmo na nehet palce a lehce táhneme po nehtu dolů k jeho kon­ ci. Klouže-li ostří po povrchu nehtu, je tupé. Ostré se zachytí a zařízne. Proto pozor! Netlačit a jen lehce táhnout. Ostří zkoušíme po celé délce jeho hrany.

OŠETŘENÍ MAPY — stálým rozkládáním a skládáním mapy trpí přehýbáné plochy, počínají se třepit, trhat a část kresby map mizí. Tím se mapa znehodnocuje. Chcomeli mapu uchránit poškození, je nutno ji podlepit. Koupíme si knihařské plátno. Ma­ pu ještě před přeložením rozdělíme na 16 dílů. Jednotlivé díly si pořadově očíslujeme. Rozložíme na položené plátno tak, aby mezi jednotlivými díly byly mezery po 5 mm. Tím si určíme plochu plátna, kterou pak seřízne­ me. Připravíme si knihařský škrob. Natřeme vždy zadní stranu dílce, necháme malou chvíli zaschnout a pak přikládáme na pat­ řičná místa, překryjeme bílým čistým pa­ pírem a přehladíme tvrdším kartáčem. Je dobré si bílou tužkou předem nakreslit ales­ poň rohové body rozložených dílů mapy a hlavně horní hranici, ke které pečlivě při­ kládáme dílce, aby byla zachována základní měrná řada, podle níž řadíme všechny díl­ ce. Když jsou všechny díly nalepeny, překry­ jeme mapu novinami a silnější lepenkou, kterou rovnoměrně po celé délce zatížíme knihami. Necháváme zaschnout 24 hodin. Potom si červenou tuší napíšeme orien­ tační čísla jednotlivých dílů a přestříkáme průhledným fixem. Jiný způsob je »harmo­ nikový«. Opět si mapu rozkreslíme na 16 dílů. K hornímu okraji do pravého rohu pí­ šeme pořadové číslo dílce, do levého dol­ ního číslo spodního dílce, který na horní dílec navazuje. K levé hraně dílce pak číslo sousedního dílce. Všechny dílce srovnáme do řady podle čísel. Naměříme pruh plátna, rozložíme s patřičným rozestupem všechny dílce. Narýsujeme horní i dolní hranu, do kterých pak dílce při lepení řadíme. Ustřih­ neme a lepíme jako u celé mapy. Po zasch-

nutí nastříkáme opět průhledným lakem. Skládáme harmonikovým způsobem. Při hledání pokračování obrazu terénu se řídíme informačními čísly v rozích a na stra­ ně jednotlivých dílců. Při práci pak vlastně v »harmonice« listujeme jako v knize. Na zadní stranu mapy nalepíme měřítko, název a číslo mapy, případně dalěí stupnice, které jsou nalepeny na okraji mapy. U skládací mapy na ten dílek, který je po složení vrch­ ní, u »harmoniky« na zadní stranu prvního listu naší skládačky. Do mapy se nikdy ne­ kreslí inkoustem, inkoustovou tužkou, fi­ xem, vždy jen obyčejnou tužkou. Nepí­ cháme příliš kružítkem ani špendlíkem. OTLUČKY — neboli výtlučky, odřená mís­ ta na kmenech stromů, která jsou znakem otloukání a vytloukání paroží vysokou zvěří. Patří mezi stopařské indicie. OTOČNÝ MŮSTEK - zhotoví se ze sta­ rého vozového kola. Do země zarazíme hladce ohoblovaný kůl o takové síle, aby prošel středem kola. Kolem kůlu vyložíme prostor hladkými kameny, aby vytvořily lo­ žisko pro střed kola. Na kolo přimontujeme můstek sestavený z kulatiny a prken. Kůl

210 /

kotvíme dvěma lany táhnoucími dozadu a zatížíme kameny jako vyvažovacím záva­ žím. Asi v jedné třetině od druhého konce můstku jsou na něm připevněna vlečná la­ na, která obtáčíme kolem zaražených kůlů. Potřebujeme-li můstek otočit, uvolníme la­ na a jedním z nich ve směru, kam chceme můstek přemístit, táhneme, až se můstek otočí do požadované polohy. Zajistí se lany. Nemáme-li kolo, pak zhotovíme lůžko ze dvou silných polen. Mezi ně zarazíme asi dvoumetrový kůl o síle 8 cm. Polena dobře zakotvíme zatlučenými kolíky a podložíme kameny, aby se nepohybovala. Středový kůl, který tvoří osu otočného můstku, po navlečení vlastního můstku z kulatiny zpev­ níme třemi šikmo přistavěnými kůly, které s osovým svážeme pevným úvazem a dob­ ře zakotvíme do země. Vykopeme jámu, kam spodní konec opěrných kůlů zapustí­ me, zajistíme kotvami z rozsochy, zatížíme kameny a zpevníme udusanou hlínou. Na horní úvaz přivážeme dřevěnou kladku, od které se vede lano na druhou kladku, od níž vybíhají boční nosná lana přidržující můs­ tek ve vodorovné poloze. Vytažením a uvázáním lana vedoucího přes kladky srovnáme můstek do vodorovné polohy. Opět v jedné třetině od konce jsou na bo­

cích tažná lana. Při otáčení se můstek po­ hybuje kolem osového kůlu povrchu obou špalků. (Viz též obr. na str. 210 dole.) OTRAVA HOUBAMI — záměnou plodnic některých hub z neznalosti či nedbalosti si můžeme přivodit otravu z hub, která někdy může mít i tragické následky. Záměny vzni­ kají zejména při sběru mladých plodnic, u kterých převládá bílá barva včetně klo­ bouků. Záměny jsou možné u mladých plodnic vlákníce Patouillardovy s májovkou a podtrnkou. Rozdíly jsou však tyto: májovka má lupeny bílé nebo slabě nažloutlé. Plodnice vlákníce má lupeny cihlově červe­ né až olivově hnědé. U dospělé podtrnky jsou lupeny lososově růžové po celé ploše. U plodnice vláknice červenají až po doteku. Další záměna je možná u plodnic muchomůrky pantherové s muchomůrkou šedivou a růžovou (masákem). U muchomůrky pantherové je límec hladký a mizí a jeho zbytky tvoří u kořene nohy prsteny. U mu­ chomůrky šedivé a růžové jsou límce rýho­ vané a zůstávají. Obě jmenované mucho­ můrky mají ještě na spodu nohy hlízy, ně­ kdy rozpukané. S mladými hříbky se za­ měňují mladé plodnice závojenky olovové. U smrtelně jedovaté muchomůrky zelené

/ 211

dochází často k záměně se zelánkami, holubinkou nazelenalou, trávovězelenou, bu­ kovou. Tyto holubinky se liší od muchomCir­ ky tím, že mají kratší třeň, který je bez prstenů a pochvy. Zelánka se liší tím, že má žluté lupeny a nemá prsten a pochvu. U muchomůrky zelené dochází ještě k záměně se žampióny (pečárkami). Žampióny mají tmavé lupeny (růžově hnědé až čokoládově hnědé, nemají prsten a po­ chvu). Tyto rozlišovací znaky však nelze bezpečně uplatnit u zcela mladých žampio­ nů. Proto pozor! Sbíráme jen ty houby, které bezpečně známe! OTŘES MOZKU — postiženého uložíme na klidné místo, na hlavu dáme studený obklad. Uložíme ho na bok, aby lépe dýchal a nevdechoval případné zvratky. Postaráme se o rychlé dopravení k lékařskému oše­ tření. OVČÍ NOŽKA — uzel, kterému se říká také zkracovačka (viz heslo).

212

/

OVZDUŠÍ — neboli atmosféra, vzdušný obal obklopující naši zeměkouli. Kyslík ob­ sažený v ovzduší umožňuje živým organis­ mům dýchat. Ovzduší je důležité pro veške­ rý život na Zemi, proto je nutno chránit jeho kvalitu před znečištěním zplodinami lidské činnosti (popílkem, exhaláty). OZNAČENÍ PLAVIDEL — provádí se vlaj­ kami, světly či jinými předměty, koši, baló­ ny. Během dne má každé plavidlo na sto­ žáru (1) vlajku svého majitele (paroplavební společnosti), na zádi vlajku mateřské země, na přídi vlajku země, ve které pluje cizí loď, sportovní lodě vlajku klubu na přídi, na zádi státní vlajku. Mimo tyto »vizitky« čili pozná­ vací vlajky se používají ještě pracovní vlaj­ ky, koše, kužele, koule a světla. Dále se plavidla označují takto: červenobílá obdél­ níková vlajka (2) označuje stanoviště vod­ ních staveb, kolem kterého jsou zakotveny lodě (loď) s touto vlajkou. Na pravoboku čtvercová červená, na levoboku dvě nad sebou čtvercové červenobílé vlajky (3) značí, že tu kotví plovoucí stroje, např. bagr. Visí-li na stožáru plavidla válcovitý košík žluté barvy, který má u horního i dolního okraje bíločerný pruh (4), zname­ ná to, že je to plavidlo výjimečně používané jako vlekoucí plavidlo. Může to být osobní parník, který vleče nákladní lodě. Za noci se vyvěšují na plavidlech světla. Bílé světlo na stožáru a zádi, na levoboku červené, na pravoboku zelené (5) značí plavidlo s vlast­ ním strojovým pohonem. Totéž, ale na stožáru dvě světla nad sebou (6) značí vlečnou loď, remorkér. Pouze bílé světlo na stožáru (7) — vlečená loď. Bílé světlo na stožáru a na zádi (8) — poslední loď z vleku. Bílé světlo na zádi, pravobok zele­ né, levobok červené (9) — plavidlo bez vlastního strojového pohonu (hausbót, pla­ chetnice). často můžeme na Labi a Vltavě vidět tuto sestavu světel: 6, 7, 9. Značí celý vlek nákladních lodí vlečených remorkérem. (Viz obr. na str. 213.)

213

OZNAČENÍ ŘÍČNÍ PLAVBY NA BŘEZÍCH A ZDYMADLECH — používají se tabule Čtvercové, obdélníkové, kotouče nebo baló-

214/

ny, za noci světla. Převládají barvy červená, bílá, zelená, někdy i modrá a černá. Značení: 1. při příjezdu do úžin a obtížných míst;

2. při výjezdu z úžin a obtížných míst; 3. jednotlivá plavidla plující po proudu; 4. značí, že proplutí je dovoleno pouze jedním směrem; 5. proplouvání zakázáno; 6. je předzvěst zakázaného proplouvání; 7. zákaz předjíždění. Hroty směřují do prosto­ ru, kde je předjíždění zakázáno; 8. úsek vyžadující ochranu před vlnobitím nebo sáním vody; 9. uzavření plavby; 10. totéž za noci; 11. uzavření plavby; 12. uzavření vodní plochy; 13. převoz; 14. zakázáno kot­ vení; 15. stání plavidel; místo, kde je povo­ leno kotvení; 16. ochrana vodních cest a jejich zařízení; 17. omezení plavby za vysoké vody; 18. označení na plavebních

komorách, zde směrový ukazatel před pla­ vebními komorami. Použití pravé komory — levé světlo bliká, pravé v klidu, použití levé komory — pravé bliká, levé v klidu. Obě klidně svítí — možno použít obou ko­ mor; 19. vplutí do komory zakázáno — komora uzavřena; 20. vplutí zakázáno — komora se otvírá; 21. vplutí do komory dovoleno; 22. komora mimo provoz; 23. vplutí dovoleno — znak na přechodnou do­ bu; 24. totéž, ale vplutí není dovoleno; 25. zákaz předjíždění; 26. zákaz vyvažování ke břehu na straně, na které je značka; 27. zákaz provádění obratů; 28. místo určené pro obrat lodě.

PÁDLO — druh vesla, které používáme k pohybu kánoe, kajaku a pramice. Pádlo pro kánoi a kajak je dlouhé průměrně 160 cm. U pádla sahá list skoro do polo­ vičky a bývá asi 18 cm široký. Na list nava­ zují dřík a hlavice. Pádlo se vyrábí ze silné fošny nebo je lepeno z několika částí. Od vesla se liší tím, že není pevně zachyceno v jednom bodě. (Veslo je zachyceno v kovo­ vé nebo provazové havlince.) Pádlo je v podstatě páka pohybující se v obou dla­ ních pádlaře. U kajaku se používá dvoupádla. Dřík je buď z jednoho celku, nebo půle­ ný a spojený pomocí mosazné trubky. Dříky přecházejí ve dva listy. Plochy listů jsou navzájem kolmé. Listy u turistických pádel jsou širší a okraj mají okovaný nebo olepe­ ný izolační páskou, aby se netřepily při nárazu o kameny na břehu, kdy se pádla používá jako bidla.

bem přitažením lodě k pevnému bodu ve vodě, kam ponoříme pádlo. Příď lodi rozráží hladinu vody a je jí udržována v přímém směru. Záď pluje v rozražené vodě, a je proto pohyblivější a citlivější na směr vod­ ních proudů, nárazů vln a větru. Střed otá­ čení lodě je přesunut před střed lodě a je ovlivňován zatížením na přídi a zádi. Rov­ něž předklon a záklon pádlařů ovlivňují po­ hyblivost lodi. Loď tvoří vlastní páku, která má jedno rameno v přídi a druhé na zádi. Okolo lodě se vytváří pracovní pole. Podle strany pádlování určujeme vnější a vnitřní stranu (viz heslo Kajak — pádlování). Zvláštní nácvik vyžaduje závodní pádlování v kleče. Autorem tohoto »kanadského sty­ lu« je Kanaďan Amyot. O propracování sty­ lu na takzvanou českou školu se zasloužil B. Silný. PAGODA — tvar táborového ohně. Sta­ víme z párů polen, kdy každý další pár je o něco kratší a podle možnosti i slabší než spodní. Vnitřek se vyplní chrastím a top­ ným dřívím. Hořící, dohořívající polena párů se shazují do vnitřku pagody. Oheň tak hoří v jakémsi »koši« z polen. (Viz obr. zcela vlevo a též na str. 217.) PACHOLÍK — speciální dřevěný, železný kolík na palubě, boku lodě nebo železný a kamenný pilíř na břehu, mořském molu. Slouží k uvazování lan. Pacholík bývá podo­ ben kolíku s hlavičkou, případně má tvar zvláštní rukojeti nebo to jsou dva kolíky nedaleko od sebe (železné, dřevěné).

PÁDLOVÁNÍ — je to způsob, jak uvádíme svou loď do pohybu pádlem, a to jak ve směru jízdy, tak i do obou stran a nazad. Pohyb lodi vpřed, vzad a do stran je způso­

216/

PÁJEČKA (VAňlČ) - potřebujeme slabostěnné ocelové, hliníkové trubky o průměru 6 mm a délce 16 cm, 3 kusy krytých matek M5 a 33 kusů krátkých šroubů M5, kovový kruh o průměru 10 cm a tři trny 3 cm k zachycení dna nádoby, kruh a trny ze silného drátu 6 mm. Nohy jsou přivařeny

217

PAMÁTKOVÁ REZERVACE — podle zák. 22/1958 Sb., § 4, je tvořena skupinou nemovitých památek s jejich prostředím ja­ ko celkem. Jedná se např. o městské pa­ mátkové rezervace, jako je historická část Prahy, Telče, o lidové stavby, skanzeny.

nebo se dají našroubovat na kruh. Pod sto­ jan postavíme páječku, která nám slouží jako hořák pro ohřívání nádoby s vodou, jídlem. PALICE — důležité táborové nářadí pro zatloukání kůlů a štípání dříví. Zhotovíme ji z tvrdého dřeva o průměru 15 — 20 cm. Násady jsou rovněž z tvrdého dřeva o délce 80 cm a průměru 4 — 5 cm. Někdy se po­ daří najít poražený strom, z jehož kmenu vyrůstá větev v kolmém směru. Pak nad větví a pod ní ve vzdálenosti 20 cm od větve kmen odřízneme. Dostaneme palici se samorostlou násadou. Oloupáme. Okraje palice stáhneme pruhem ocelového plechu (průměr 2 — 3 mm), spodek rukojeti omo­ táme provazem, aby ve dlani neklouzala.

PANORAMATICKÝ NÁČRTEK — doplňu­ je nám obraz mapy, zachycuje naše pozoro­ vání. Jako pomůcka nám slouží kreslicí podložka, papír opatřený mřížkou o čtver­ cích s hranou 1— 2 cm, destička z průhled­ né hmoty s vyrytou mřížkou o čtvercích s hranou 1 cm. Svislé sloupce jsou značeny velkými písmeny, ležaté sloupce číslicemi, jedničkou počínaje v nejvrchnějším sloupci. Naspodu mřížky je přivázán motouzek s uzlíkem ve vzdálenosti 65 cm od hrany mřížky. Celé zařízení se může postavit na kreslicí stoleček. Při kreslení se držíme zásady: čím je »plán«, to je řada předmětů v jedné rovině, vzdálenější, tím je kresba jednodušší. Nejvzdálenější kopce na obzoru vyznačíme pouze konturou. Druhý »plán« — zachytíme i plochy lesů bez stínování. Ve třetím »plánu« rozlišíme stínováním lesy od luk a polí. Ve čtvrtém již kreslíme de­ taily. Když máme celý náčrtek hotov, může­ me popsat jednotlivé body. V tom případě spustíme od horní hrany kresby kolmice na vrcholy hor, hladinu vodních ploch, střed obcí a nad každou kolmici napíšeme jméno, případně připíšeme číslo výšky kóty. Ke kresbě uvedeme datum, hodinu a místo, odkud jsme kreslili. Naše stanoviště určíme na kresbě hvězdičkou a šipkou označíme bod, od kterého naměříme počet kroků k našemu stanovišti. Toto číslo napíšeme k šipce směřující k telegrafní tyči, elektric­ kému vedení apod. Máme-li kompas, vy­ značíme nakreslenou šipkou sever. Pod kresbu napíšeme své jméno. (Viz obr. na str. 219 nahoře.) PÁNVIČKOVÝ DRŽÁK — viz heslo Jídelní miska. PAPÍROVÝ DIAPROJEKTOR — na vy­ cházkách často potřebujeme mít po ruce obrázky pupenů, listů, určitého druhu hmy­ zu nebo jarních rostlin. K tomuto účelu nám dobře poslouží papírový diaprojektor. Na papírový kotouč o průměru 120— 150 mm nakreslíme šest okének. Do nich vkreslíme celou rostlinu, pupeny, listy, květy, plody atd. Nad rostlinu napíšeme jméno. Těchto kotoučů si můžeme zhotovit celou řadu, na vycházku si jich vezmeme třeba pět, deset. Na podobný kotouč vyřízneme okénko, aby v něm byl dobře vidět obrázek, který je na spodním kotoučku. Pro jméno můžeme tro­ chu výš vyříznout menší podélné okénko. Spodní kotouč je opatřen posuvným výčněl­ kem nad každým obrázkem. Oba kotouče ve středu provrtáme a spojíme rozvírací svorkou nebo šroubkem s matičkou. Kdo je šikovný, umístí na spodní kotouč osm

218/

i dvanáct obrázků. Ty se mohou kreslit a malovat také na obě strany spodního kotouče, takže jeden kotouč může obsaho­ vat 12— 14 rostlin, listů, plodů atd. Vždy je dobré mít kotouče s ucelenou skupinou např.: plody červené, hnědé, černé, pupeny zelené, černé, hnědé, jehličiny, listnaté stromy. Případně použijeme podrobnější

dělení jako: duby — a uvedeme listy, květy a plody. (Viz obr. na str. 220.) PAPÍROVÝ POHÁREK — dobře nám po­ slouží k pití. Skládáme ho ze čtverce papíru. Složením po úhlopříčce obdržíme trojúhel­ ník. Přeložením jeho vrcholů získáme pětiúhelník, jeho rozevřením pohárek.

/ 219

»PAR LÁK« — od francouzského slova parler = mluviti, místo mimo tábor, kde se účastníci tábora scházejí k večerní besedě, buď ve tmě, nebo u zcela maličkého ohně. Je zde možno sedět, ležet, kouřit a hlavně diskutovat. Místo může být různé. V malém údolíčku, pod skálou, velkým stromem, na křižovatce lesního průseku, na kameni vy­ čnívajícím nad vodu, na hrázi, ve starém lomu, hliništi, pískovišti. V zásadě jde o místo, které svým vzhledem i umístěním dodává pocit intimity, klidu a bezpečí. PAROŽÍ — po shozu je zajímavou stopou. Rozeznáváme paroží A. je le n í — skládá se z rúže, pně, lodyhy s hrotem a výsad. Na parohu ještě určujeme perle, rýhy, hrany a zbarvení. Podle počtu výsad rozeznáváme tyto druhy paroží : 1. Špičák, 2. korunový Špičák, 3. vidlák, 4. šesterák, 5. vidlicový osmerák, 6. nadočnicový osmerák, 7. koru­

nový osmerák, 8. nadočnicový desaterák, 9. dvanácterák, 10. čtrnácterák s podvoj­ nou korunou, 11. osmnácterák; B. daňčí — vyznačuje se tím, že horní část paroží se zplošťuje a vytváří lopatkovitý tvar. Podle tvaru rozeznáváme: 1. Špičák prvého paro­ ží, 2. Špičák druhého paroží, 3. — 5. vařečkáři, 6. lopatáč troják, 7. párák, 8. koře­ náč, 9. dobrý lopatáč, 10. silný lopatáč; C. srnčí: 1. paličkář, 2. Špičák, 3. vidlák, 4. zpáteční vidlák, 5. škůdník, 6. nerovný šes­ terák, 7. křižák, 8. osmerák, 9. zpáteční šesterák, 10. nerovný osmerák, 11. zakrs­ lík. (Viz obr. na str. 221 nahoře.) »PAŘENIŠTĚ« — nouzový stan zhotovený z fóliové trubice používané zahradníky k zhotovení pařenišť nebo ke krytí záhonů. Změříme si potřebnou velikost a na každou stranu přidáme 50 cm. Ustřihneme potřeb­ ný rozměr fólie. Na jednom okraji ho rozříz­

neme. Do rohů a uprostřed délky nalepíme kusy lemovky na koberce, a to z obou stran. Do takto zesílené fólie vysekneme kulaté otvory na upínačky. »Pařeniště« se přehodí přes lano natažené mezi dva stromy a za­ kotví upínačkami. Po složení je to malý skladný balíček vážící ani ne 500 g. Jako

kryt vyhovuje velmi dobře. Je vzdušný, ne­ dochází k »vnitřnímu dešti«, může být stále po ruce. PEC — stavíme ji několikerým způsobem Do hliněného svahu vyhloubíme prostor tak

velký, aby se tam vešla nádoba s potravina-

/ 221

mi na pečení. Klenutí je asi tak vysoké, aby odpovídalo dvojité výšce nádoby (pekáče, pánve). Klenbu uhladíme a vyhloubíme komínek, který vyvádí kouř. Bude tak široký, že tam právě jen prostrčíme ruku až po rameno. Rovněž otvor do pece bude široký jen tak, jak je široký pekáč. Pec vytápíme štěpinami z tvrdého dříví (bříza, buk, jasan). Jehličnaté dříví vytváří příliš sazí, které by pečivo ušpinily. Komínek uzavřeme drnem, lopatkou, rychle vyhrábneme řežavé uhlíky, vsuneme pekáč s pečivem a překryjeme otvor drnem. Pečeme asi hodinu. Jiný druh pece postavíme z p ro u tí a jílu. Nakreslíme si kruh o průměru 6 0 — 100 cm, záleží na tom, kolik budeme mít pečivá. Do kruhu hustě napícháme vrbové nebo lískové pru­ ty, které pak propleteme u země s tenčími v pás 10 cm vysoký. Potom překlopíme vrcholky prutů tak, aby vytvořily klenbu, a svážeme je provázkem. Tuto klenbu pro­ pleteme podobně. Pak u země vyřízneme pilkou přiměřeně velký otvor, aby se do něj vešly pekáče. Na pletenou stěnu navrstvíme jíl do síly 10 cm. Jíl nemá být

222 /

příliš mokrý, spíš si uplácáme mimo kon­ strukci velkou placku, kterou přiložíme, při­ tlačíme a vodou spojíme s další. Stavbu necháme uschnout na slunci. Občas ji zavlhčíme a řídkým jílem zatíráme všechny pukliny. Před položením poslední placky za­ suneme do vrcholu klenby úzkou konzervu bez dna nebo svinutou smrkovou kůru jako komínek. Příští den rozděláme oheň z tvr­ dého dřeva, ale udržujeme ho malý, aby pomalu vysoušel vnitřek pece. Pec je vy­ sušená, když už z jejího povrchu nevystupu­ je pára. Vyhrabeme popel a uhlíky, čistě umeteme. Připravíme si pečivo a roz­ děláme oheň ze suchého bukového nebo jasanového dřeva. Topíme tak dlouho, až je celá podlaha pece pokryta souvislu vrstvou řežavých uhlíků. Ucpeme komínek a uhlíky rychle vyhrábneme. Vsuneme pekáč, uzav­ řeme otvor a pečeme hodinu. Jiná je pec z polen. Vyhloubíme mělký příkop. Jeho zadní stěnu tvoří půlka silného špalku. Na konci příkopu položíme kameny a přes ně druhou půlku špalku plochou stranou dolů. Rozděláme oheň. Pec umístíme tak, aby

vítr vál do ní. Když se rozhořely obě stěny polena, vyhrábneme oheň a vsuneme nádobu s jídlem k pečení. Vítr rozdmýchává řeřavé uhlíky ve dřevě a ty teplem pečou naše jídlo. Máme-li po ruce větší plechovou nádobu, obdélníkovou nebo válcovou, mů­ že nám posloužit při stavbě dalšího typu pece. Horní stěnu krabice odřízneme a kra­ bici postavíme do příkopu vykopaného ve svahu nebo nad příkopem. Celou ji zaházíme hlínou a pískem. Do jejího nitra vložíme na ploché čtyři kameny nádobu s jídlem, překryjeme ji plechem, plochým kamenem. Pod krabicí rozděláme oheň. Nejjednodušší pec je táborový oheň, který vytvoří hodně popela a řežavých uhlíků. Ty odhrneme, vsuneme do nádoby s masem přikryté víkem. Nahrneme popel a uhlíky. Udržujeme oheň asi hodinu. Pak pečeni vyjmeme. PEČENÍ A VAŘENÍ — bez nádob. Poslouží nám jáma o průměru 50 cm a hloubce také asi 50 cm. Dno vyložíme plochými kameny nebo valounky. Rozděláme v jámě oheň a udržujeme, až je uhlíků a popela asi do polovice jámy. Mezitím si připravíme maso, rybu k pečení. Osolíme, posypeme kořením — rozsekané šalvějové, řebříčkové listí, kmín, sůl. Zabalíme do lopuchového listu nebo kopřiv a pomažeme jílem nebo kaší z hlíny. Pak odhrábneme hořící oheň, rozhrábneme popel a balík s masem uložíme na rozžhavené kameny. Popel, uhlíky a zby­ tek ohně přihrneme zpět a necháme doho­ řet. V jiném případě necháme oheň dohořet a přes okraj jámy položíme pruty zbavené kůry a dobře namočené, na které jsme na­ vlékli kousky masa, slaninu, kloboučky hub, kolečka brambor, cibule. Opékáme, otá­ číme, až je vše měkké a upečené. Maso můžeme také nařezat na dlouhé pruhy a připravíme stejně tenké pruhy slaniny. Slaninu položíme na maso a obojí navine­ me na kolík, který je na konci rozštípnutý a v rozštěpu je klínek. Zasuneme konec masa a slaniny do rozštěpu, vytáhneme klínek. Sevřením dřeva se maso zachytí. Na druhém konci masa vyřízneme nožem otvor, kterým prostrčíme ostrý klínek. Kolík s masem zasuneme do předem připravené díry, z níž vytáhneme kolík, kterým jsme ji vyhloubili. Díra musí být vyražena šikmo, aby kolík s masem byl skloněn nad řeřavým uhlím. Jiná možnost: tentýž kolík před oba­ lením masa zarazíme šikmo do země. Něko­ likrát jím otočíme a vytáhneme ho. Větší rybu, kus masa rozložíme, rozklepeme naplocho. Prostrčíme dvě větve, které opřeme o větev příčně položenou přes dvě rozsochy zaražené na kraji ohniště se sálajícím pope­ lem. Případně si upleteme z rozsochy s dlouhými a kratšími větvemi rožeň, do kterého »vpleteme« maso určené k pečení. Maso můžeme také jen napíchnout a po­ stavíme je nad oheň. Druhý konec větve zatížíme kamenem a přes ni opřeme o roz­

/ 223

sochu. Těstové placky můžeme opéci mezi dvěma lopuchovými listy. Listy spojíme tenkými třískami nebo trny bodláků. Po­ kládáme do teplého popela a přehrneme popelem. Na rozsochu z tenkých větví na­ vlékneme větší kus pergamenového papíru, nalejeme vodu a postavíme do teplého po­ pela bez řežavých uhlíků. PEČENÍ NA ROŽNI — vlastně také sou­ část vaření bez nádobí. Z větví si uděláme různé rožně a špízy, které zavěšujeme na rozsochy zapíchané kolem ohně. Dokonce se dá udělat otáčivý rožeň, pomocí mlýn­ ského kolečka, kterým otáčí voda v tekou­ cím potoce. Otáčení také můžeme zajistit pomocí teplého stoupavého vzduchu. Ma­ so, kuře pověsíme na provázek nad oheň. V horní části provázku je přivázána otáčivá lopatka z tenké štěpiny, tenkého prkénka, březové kůry. Stoupající teplý vzduch ji otáčí ze strany na stranu a maso se tak také nad ohněm otáčí. Rožněné maso prošpikujeme proužky slaniny, u kuřete je zasuneme pod kůži. Dále ochutíme kousky česneku, paprikou a solí, případně listy šal­ věji, řebříčku nebo plátky hub, zejména bedly a hříbků. Jiný druh pečení je v jámě vyložené rozpálenými kameny. Základem je jáma o průměru 50 cm a hloubce 40 cm. Jámu vyložíme plochými kameny a roz­ děláme oheň, až se kameny důkladně roz­ pálí. Pak řežavé uhlíky a popel vybereme. Rychle položíme na rozpálené kameny vrst­ vu kopřiv, pak maso, zeleninu, brambory. Maso osolíme, obalíme slaninou, případně přidáme zálesáckou zeleninu nebo koření. Přikryjeme další vrstvou kopřiv, kusem pyt­ loviny a zaházíme hlínou. Před zaházením je výhodné vlít půl misky vody. Po hodině vyjmeme. Ve stejném prostředí rozpále­ ných kamenů pečeme drůbež sice vykucha­ nou, naplněnou slaninou a kořením, ale neoškubanou. Obalíme do řídkého jílu a zahrabeme do popela v jámě. Překryjeme uhlíky a udržujeme malý ohýnek. Po hodině vyjmeme. PÉČE O NOHY — nesmírně důležitá. Každý ví, jak nepříjemné jsou puchýře. Jsou to vodou naplněné dutiny způsobené dlou­ hodobým drážděním určitého úseku kůže a podkoží. Může vzniknout v různých vrst­ vách kůže nebo podkoží. Ty hlubší jsou zvlášť nepříjemné. Dutina puchýře může být vyplněna čirým tkáňovým mokem nebo krví, někdy smíšenou s hnisem. Před pu­ chýři se chráníme pochodovým tréninkem, kdy kůže na chodidlech sílí. Svou roli tu rovněž hraje tělesná váha turisty. Podstat­ ný vliv má obuv a ponožky. Nezáleží na tom, zda se obuje těžká obuv (pohorky), nebo lehká (botasky), hlavní je, aby byla pohodlná a noha v ní dobře seděla. Jakým­ si lůžkem, ve kterém je noha uložena, jsou ponožky. Na nohu patří tenká bavlněná po­ nožka, přes ni silnější, obě pěkně posazené

a upravené, aby se nikde nevytvářel záhyb, který by tlačil. Kolem prstů musí být vůle jak do délky, tak do šířky. Punčochy je nutno denně měnit, zejména za vlhkého počasí. Sebemenší kamínek, hrudka hlíny bývají příčinou vzniku puchýřů. Večer je dobře nohy vykoupat v teplé vodě. Ráno některá červená citlivá místa raději přelepíme leukoplastí. Také charakter terénu ovlivňuje vznik puchýře. Skalnatý, nerovný terén a asfaltová silnice vytvářejí řadu ne­ příznivých tlaků, které podporují tvorbu pu­ chýřů. Při únavě nohou jsou dobré masáže. Provádíme tření bérce a stehna na přední ploše (1) a na zadní ploše (2), masáž achillovy šlachy (3), tření bérce jednoruč v při­ krčení (4), tření lýtka v ohnutí (5), tření stehna přes ruku (6), hnětení přitahovačů (7), hnětení ohybačů na zadní ploše stehna

225

(8), provedeme automasáž plosky (9), roz­ tíráme hřbet nohy (10), tření lýtka dlaněmi (11), hnětení lýtka obouruč (12 ), tepání lýtka (13), chvění lýtka (14), třeme čtyřhlavý sval stehna (15), tepeme stehno (16), hněteme přitahovače stehna (17), hněteme zadní plochu stehna (ohybače) (18), ko­ nečně tepáme zadní plochy stehna (19). Některé druhy masáže nám musí provést jiná osoba, jiné provádíme sami. Vybíráme ty, které cítíme, že nám při únavě nohou uleví. Vždy však aspoň část druhů masáží přispěje k úlevě po namáhavém pochodu. PĚCHOVADLO — vyrobíme si je z těžkého špalku. Průměr 3 0 — 40 cm, výška 50 cm. Po stranách přitlučeme dvě rukojeti. Máme-li koláč dřeva nízký, pak jeho váhu zvýšíme přivázáním kamene mezi obě ruko­ jeti.

PERISKOP — Ke zhotovení cátko 6 x 9 začerněného

226 /

slouží k pozorování z úkrytu. potřebujeme oboustranné zr­ cm a čtvrtku černého nebo papíru. Tubus periskopu je

složen z horní (A) a dolní (B) části. Složíme podle přerušovaných čar a slepíme. Pak oba díly zasuneme do sebe. Zrcátko ohřeje­ me, pak uchopíme utěrkou a horní část sesmekneme na stranu, aby se oddělila od spodní. Ještě horké přilepíme do vyšrafovaných obdélníků (A) rozložených tubusů. Nejdříve šachtičku přilepíme pomocí podél­ né chlopně, pak nastavíme přesný úhel zr­ cátka 45°, přilepíme i horní čelo periskopu, a to pomocí chlopní. Obě části tubusu se musí volně, ale přesto pevně posunovat. Tubusy s kratší délkou mají větší zorné pole než delší. Delší se však může více vytáh­ nout a my máme možnost dívat se přes vyšší překážky, ale zorné pole se zmenší. PEŘEJ — vytváří se nad říčním dnem, kde jsou uloženy větší kameny nebo balvany. Nad peřejí je hladina klidná, neboť peřej vodu zadržuje. Vjezd do peřejí je nápadný jazykem proudící vody, který je doprovázen po stranách vlnami. Konec jazyka je za­ končen většími vlnami. Do peřeje zajíždíme středem jazyka. Balvany jsou skryté pod zdánlivě klidnou vodou klínem maličké vl­ ny, jejíž hrot je obrácen proti proudu. Tento trojúhelníkový klínek vlny bývá však až o 1 m níže po proudu, než je vlastní vrchol balvanu. Síla a rychlost proudu posunují tento klínek blíž či dál od balvanu. Nebez­ pečí označuje zpěněné vlnění způsobené balvanem stojícím těsně pod hladinou. Vl­ nění v klidné vodě značí překážku ukrytou pod hladinou vody. PÉŘOVÉ PAPUČE - pro zimní táboření si zhotovíme ze sypkoviny, plachtoviny pro vršek a flanelu pro vnitřek. Obkreslíme si tvar našeho chodidla a přidáme kolem 5 — 8 cm, podle toho, jak silnou vrstvu peří chceme použít. Pak si nakreslíme tvar hole­ ně a výšku papuče. Obvod uděláme úměr-

i sojka, kavka, vrána. Jsou typičtí svým zpěvem, vlnovkou letu, stavbou hnízda, zbarvením vajíček. Až na pěnice, ťuhýky, lindušky, skřivany, konipasy jsou to ptáci, kteří u nás přežívají zimu. V horských ob­ lastech najdeme čečetku, konopku. Zpes­ třují krajinu svým zpěvem zejména ráno při východu slunce. Zasluhují plné ochrany a v zimě podpory vhodným přikrmováním. (Viz obr. dole a též na str.228 nahoře.) PEVNÁ SMYČKA — neboli dračí smyčka, bowline-uzel, používají ho horští vůdcové k navazování lan kolem pasu (viz heslo Bowline).

ně široký pásu peří. Ušijeme dvoje papuče. Jedny z plachtoviny, jedny z flanelu. Flane­ lové vsuneme do plachtovinových a mezi ně vkládáme peří, kapok, případně molitan. Prošijeme je tak, aby vznikly čtverce o stra­ nách 5 cm. Pak na spodek přišijeme ještě podrážku z gumotextilu. PĚVCI — velmi početná skupina našich ptáků, z nichž většina je podle vyhlášky č. 80/1965 Sb. chráněna zákonem. Patří sem např. sýkorka koňadra, modřinka, babka, parukářka, mlynařík dlouhoocasý, moudivláček lužní, čížek, strnad, zvonek, stehlík, pěnkava, červenka budníček, hýl, kos, drozd, kvíčala, bravník, zvonek, všechny druhy pěnic, ťuhýci, šoupátek, brhlík, ale

PEVNÉ OČKO — podobá se lékárnickému uzlu. Smyčka je však delší a užší. Může se nahodit na kůl.

PEVNÝ UZEL — uzel, ve kterém se teore­ ticky nesnižuje únos v místě vazby vlast­ ního uzlu.

4 2.

P R A H A

3. A. 5.

Ú S T I n. L . M O ST NÁCHOD TACHOV

6.

BRNO

7 8.

KOŠÍŘE DUBÍ