Pastorace v moci Ducha.

Citation preview

w. C. van DAM

Pí

Zpracováno podle magnetofonového záznamu přednášek Dr. W. C. van Danta kolektivem. Vydáno se souhlasem autora v Havlíčkově Brodě 1990

- 1 -

Psychologie,

piyehot«r»»i«-peatoraca

Jsem si vědom toho, budu-li hovořit o problémaoh psycholo­ gie a pastorace, že aa budu muset sabývat různými psychologic­ kými školami. Jsou to věci, které nejsou pro nás sice tak důle­ žitá, ala jsou to psychologická školy, které na Západě hrají ještě velkou úlohu. Nebude to přednáška jednoduchá, ale doufám, že mnohé objasní. Především je psychologie vědou právě tak, jako biologie, entrologie, teologie aped. Hledá pravdu o duši. Hledá souvis­ losti a příěiny poruch v psychické oblasti. Psychologie se sna­ ží porozumět Slováku - je to tedy věda o lidském chování. Pro­ tože součástí lidské duše je vůle, rosum a cit, studuje tato věda - psychologie - i funkce, poruchy a nemoci těchto oblastí. Je mnoho křesianů, kteří jsou saloženi antipsyohologioky - ani jsou toho domnění, že křestan psychologii nepotebuje - že nemů­ že psychologicky onemocnět. A je mnoho i těch,kteří považují přímo sa hřích, sabývat se psychologií. 3 takovými křsstany ne­ jsem tak scale najedno. Nemyslím, že křestan by měl být protlvědecký. Tak bychom došli k nejrůznějším křečovitým postojům. Myslím ai, že se musíme vyhnout postoji: na jedné straně věda a na druhé víra. Přeci křestan a tedy i kněs, mají co či­ nit se stejným člavěkem - subjektem psychologického zkoumání. AÍ již vědomě, či nevědomě, všechny vědecké výzkumy touží po pravdě o Božím stvoření. Snaží se pamoci tam, kde je tato prav­ da znásilňována. A v psychologii je mnoho odvětví, se kterých může mít křestan užitek. Třeba psychologie povolání, která má pomoci k nalesení vhodné profese, dále psychologie konfliktů, která zkoumá, jak vůbec ke konfliktům dochásí a jak je možné je odstranit. Dále, jo sde psychoterapie - ta chce pomoci lidem svými me­ todami a v oblasti medicíny je to psychiatrie. Jen psychiatr může tedy předepisovat léky. Smíme sice být kritičtí, ale nechceme předem zavrhovat to všechno, co věda předkládá. Musíme však všechno brát s určitou reservou. Je nutné roslišovat ducha - poznat co je zrno a co plevy. Prvořadým a velmi důležitým úkolem nás jako křestanů je třídit, co je nám předkládáno. To je úkol první třídění

- 2 -

Druhým úkolea je, na podkladě Bible a podle vlastních pastoračních zkušeností doplnit to, co o člověku víae. K vytřídění: vie, co je srno, choene akceptovat a smím s toho mít prospěch. Co říká Pavel o proroctví, platí i v touto dodu: že máme všechny věci zkoumat a dobrá šachovat. A tak bůžom být vděčni sa mnohá psychologická odhalení a jako křeaiané má­ me si s nich bráti poučení. Uvedu nyní řadu objevů, o nichž se doaníváM, že bychoa je aěli brát soela vážně. Siegaund Freud odhalil nevědoaí a nasval je o ■ o . Ba tom něoo je. V naší duti je celá hloubka nevědoaí a jestliže Proud i jiní říkají, že mnohé vytěsňuj cm, a jestliže aáM i mechanismy, kterými si pomáháme, jak s našeho vědomí vytěsnit určitá věci, pak jo to něco, co aá platnost. Jednia s těohto ochranných Mohanisaů je např. projekce. UvcÍm příklad: auž svá ženě nevěrný podesřívá taká svoji ženu s nevěry. A jestli­ že vím o těchto projekcích a obranných Mohanisaech, aůžeM je využívat. Vím, že lidi aohou mít duševní poranění - trauMta, kte­ rá aohou vást k neurotáa. To je něoo, co usnáváae jako základ­ ní posnatek při aodlitbě o vnitřní usdravení. Rovněž se aluví o toa, že náš obros Boha je často ovlivněný obrasoa našeho ot­ ce - a to je rovněž něoo, čeho můžeme přijmout pro naií pasto­ raci. A jestliže Alfred Adler (táž J. A. Komenský - posn. pře­ kladatele) a anosí jiní výsnaaní lidi říkají, že naše první roky života jsou významné pro utváření naší osobnosti, aůžeM to taká klidně akceptovat. Můžeme být kritičtí, ale nemusíme předea odmítat tvrsení C. G. Junga, že neexistuje jen osobní nevědomí, ale taká kolektivní nevědoaí. Co se v kultuře v mi­ nulých stoletích vyvíjelo, žije i v nás. AMričan Stalk Sul­ livan a další sdůrasňují, že určití lidá, např. naši rodiče a učitelé jsou důležitá osobnosti pro náš život, poněvadž právě oni mají značný vliv na náš posdější život. Toto tvrsení j e zcela pravdivá. A jestliže opět jiný psycholog (Skinner) sdůrazňuje, že lidská chování může být taká ovlivňováno systémem pochval a trastů, buším opět souhlasit. Když američan Rogers říká, že buším druhého člověka ak­ ceptovat a snažit se o láskyplné vcítění do jeho problémů a pocitů, aůžeM říci ano. To je volal pravdivá tvrsení. Psy­ cholog Levin a další prohlašují, že existují taká procesy skupinově-dynaaické, tBj. sejde-li se určitá skupina lidí,

- 3 -

odvíjí v ní určité procesy. Opít au dáae zapravdu. A jestli­ že psycholog Poaria říká, že ealak Slavika ja víe, než jan jeho části, s tím táž souhlasím, jelikož toto poznávám i z Bible. Psychiatr Glasser Mae tvrdí, že Slavik je sodppvidnou bytostí a že základním rysem jeho je - lásku přijímt a lásku dávat, není důvod toto zaaítot. Dále říká psycholog Mslow, že u Slováka existují špičkové zkušenosti, a to může potvrdit každý, kdo prožil velká obrácení anebo napínání Duchem. Re kušen Viktor Frankel tvrdí, že Slovák směřuje ke sayslu a k duchu a ay nám opát dojes, že vypovádál náce důležitého. A jestliže payoholog pojednává i o existenci psychssomtických nemoí, a že psychic­ ká napití mhou přivodit tělesné onemocnění, jsou to opát vol­ al pravdivá posnatky. Prohlašují-li psychologové o lideeh, kte­ rýs se dostalo sálo lásky, že se stávají chladnými ve aváa Jí (egó) a že jsou agresivní, les to táž potvrdit. Když psychologová zdůrazňují, že často anohé odhalí i any, např. potlačené přání, i « toho se můžeme poučit. I křeslané aohou posorovat, že ve vstasích k psychiatrovi, k druhému pas­ týři Si k paoisntovi, či ke Sienu farní oboe může dojít k pře­ nosům. Některá žena v nás např. vidí svého otee 81 alienee, a proto jase pak v pokažení úlohu otoo Si alienee převzít a hrát. Je tu německý psycholog Mitsohorlikh, který napsal knihu o společnosti bos otců a jeho druhá kniha pojednává o neachopnoati truchlit. V obou těchto dílech zdůrazňuje důležité jevy naší současné společnosti. Paní Knbler-Rossová, dříve než se stala spiritistkou, tak zkoumla procesy, které předcházejí sartii ony fáuo, jimiž nnosí lidé proeháseli - a také sda se můžeme mnohém naučit. Nemáme tedy žádný důvod odmítat všechny tyto psychologické objevy jako neplatné Si nesmyslné. Naopak, aůžeae si a nich po­ nechat mnohé. Můžeme ovšem mít i k nim oelou řadu kritických připomínek. 1) První připomínkou je, že psychologie je vědou subjektivní. Zde totiž člověk studuje člověka, 8111 studuje sán sobe. Psy­ chologie a psychoterapie jsou velni subjektivní něžnosti, jak poaáhat člověku a psychoterapeuti velmi čeato ošetřují člověka na základě axiomu, tedy neprokázaného přesvědčení. 2) Druhá kritická připomínka - každý psycholog vidí jen část skutečnosti. Dnes existuje více než 200 psychologických škol a

- 4 -

poslední ■ nich jsou volal často s poJany ■ oknltlsaea. Existuje značná vnitřní rozervanoet. Jistý psycholog říká • svá vlsstní vidi, že jo ta aalá řada kontroverzí. Za anohýai školeni vězí jen jednostranný obraz Slováka. Každá lkala aá svůj vlastní ná­ zor na příčinu panoh a každá > nich přináší svoji světonázoro­ vou hypotázu. Mnohá s niah nejen ža vidí pausa dílčí skutečnost leč nejí tandanei tutá vlastní dílčí skuta5nést absolutizovat. Bapř. Fraud vidí vše v nevidoví. Skinner naše zdůrazňuje chová­ ní Slavika. Roger zdůrazňuje city a anozí hlásají jonoa j á ství, janoa aůj nadhled je správný. Křesťan je přeci něoo víc, než JÍ - je vío, než jeho vůle. Slavik je via než jeho ayšlení - aá eity, ale jo víc než city. 3) Třetí předběžnou kritickou připoaínkou jo skutečnost, že dost velký počet psychologických škol je nicaáně chnlý na výsledky. Psychiatr Eysenk došel ke sdreujícíau výsledku. Konstatoval, že 70% projednávaných případů se vyláSile saao, zatíaoo při psychiatriokáa či psychoterapeutická^ ošetření se uzdravilo 44% přípa­ dů. Bodělá-11 se tedy nie, dochází k většinu počtu uzdravení, než v případě opačnáa. Ba universitě v Indiáni bylo konstatováno, že narušená děti, která nejaou láSeny, se uzdravují sa stejně dlouhou dobu ja­ ko dšti, která jsou v ošetření. 4 opit jiná universita, publiko­ vala výsledky, podle kterých kriainální aládež, jež nebyla láSena, aila aenší recidivu, než aládež láSená. Jsou to tedy lidá z oboru, kteří toto říkají o svá vidi. Jistý profesor psychiatrie s IDR jednou se svýai studenty probíral anebá školy a studenti se ho pak tásali, která se škol je nojlepší, dle která se řídit. On jia odpověděl: Vůbec nosáleží na ton, kterou školu použijete, hlavní je, abyste svá pacienty ailovali. Což je pro­ hlášení volal posoruhodná a stojí jisti k saayšlení. V áaertce žije skupina 1200 křesťanských psyehoterapeutů, kteří došli k poznání, že aodlitba vnáší do terapie větší hloubku a zkracuje dobu ošetření o třetinu! Ukazují náa tedy odborníci cestu lásky a aodlitby. Kdybyohoa podrobněji zkouaali jednotlivá psychologická ško­ ly, naše by se náa ukásalo nnoho plev. Vezaěae do rukou síto Bible a podívejae se, co na sítu zůstane a co propadne. Již nyní je nožná říci, že psychologie sná dvi stránky člověka: tělo ze strany vnější a duši se strany vnitřní.

- 5 -

Psychologické Školy naberou však v úvahu Boha. Mají jiná světonázorová východiska. Křesťan v í , že člo­ věk v sobě zahrnuje ducha, duši i t ě 1 o . A člověk nemá vztah pouze k vnějšímu avětu, také Však k transcendenei - k Bohu. Člověk svým duchem směřuje vzhů­ ru, svou duší do nitra, svým tělem navenek. Ale pro křesťana je vztah k Bohu vztahem životodárným a životně důležitým! Vezměme 5 psychologických škol a zabývejme se jimi trochu blíže. Ke každé z těchto škol si z křesťanského pohledu na člo­ věka řekneme několik připomínek. 1) Jako první vezměme školu Siegmunda Freuda, zakladatele psychoanalytické školy. Ona se domnívá, že "JÍ" (ego) člověka je ovládáno nevědomými silami, tzv. "ONO" (Id). Člověk si nepři­ pouští určité pudy a zvláště ne libido ■ slast. Jeho "nadjá" (superego) - svědomí tyto pudy potlačuje a začíná to jíž u do­ cela malého dítěte. A pozdější neurózy vznikají, jestliže zů­ staneme vězet v určitých fázích. Mluví se o fázi orální, anální a genitální, např. o oidipální. Existuje dokonce komplex, kdy chlapec má touhu zabít otee, aby se mohl oženit se svou matkou, anebo dívka touží zabít svou matku, aby si mohla vsít svého ot­ ce. Tyto nevědomé, potlačované síly propukají pak v neurózy. Proto věnuje Freud těmto poraněním - traumatům - hodně pozor­ nosti. Jeho terapie se pak vyvinula tím směrem, že pacient leží na lehátku a terapeut naslouchá, co pacient vypráví a čeká, až co je potlačováno, vstoupí do něho - do vědomí pacienta. Jinak řečeno, že "ONO" se musí stát "JÍ". To pak přináší uzdravení. Někdy je třeba podnítit tento prooea určitou akcí, aby došlo k prolomení a k uzdravení. Z křesťanského hlediska musíme mít několik kritických připomí­ nek. U Freuda se jedná o jistou dávku pen-sexualiamu. Možná, že je to určitá reakce na předcházející viktoriánské období. V Freuda je všechno zaměřeno na slast. Později mluví ještě také o agresivitě člověka. Ale stav slasti - libido - dávno ještě není láskou. Navíc jo nauka o vnitřních konfliktech velmi me­ chanická a deterministická. Podle ní není člověk ani volný, ani zodpovědný. Čím byl Freud starší, tím byl pesimističtější. Také velmi zanedbával přítomnost a zdůrazňoval minulost. A nakonec je mnoho Freudovýoh myšlenek pouze fantasií. Celý ten komplex

- 6 Oldipův. Hapř. tvrzení, že by dívka noble závidět chlapci pa­ nts apod., to jsou vlastně výmysly, ničím nedoložené, pro nás zvláštní. Fraud se snažil lidi analyzovat. Jenže analýsa je něoo jiného, naž zpověď. Taká není pravdou tvrzení, uvědomí-11 sl člověk svá traumata, že toto již přináší uzdravení. Že se za neurózami může skrývat vlna, to Freud noví, protože mu není nio známo o vině a odpuštění. Pro Freuda jo veškerá ná­ boženství iluzí, náboženství je podle něbo vlastně drub neu­ rózy. I když můžeme určité věoi z Proudový psychologie uplat­ nit, systém samostatný akceptovat nemůžeme. 2) Druhá škola - Proudův žák, který se později od něj odklo­ nil, se nazýval C. Jung. Zemřel v r. 1961. Mnoho křesťanů je vůči Jungovi pozitivně založeno, a to především proto, že oproti Proudoví hodnotí Jung náboženství pozitivně. S osobním nevědomím si Jung nevěděl příliš rady a tak je nahradil "Ko­ lektivním nevědomím". Všude ve světě viděl tytéž základní formy, nazval je arehetypy a zdůrazňoval, že člověk se sám musí realizovat, vše co je v něm, musí sám uskutečnit - a vše­ chny vrstvy nevědomí musí být do něbo samotného integrovány. Jung vlastně káže, že lidské *010" musí vykoupit lidské "JÍ". (Tedy hloubka člověka musí nahradit jeho pouhé JÍ). My tady také máme celou řadu kritických připomínek. Pro Junga je chá­ pání Boba částí prazákladu toho, co člověk má a co je. Bůh je u něho jen projevem naší duše - zda Bůh skutečně existuje, nemá podle Junga význam. Prý existuje v naší duši jen jako myšlenka o Bohu, ale mimo nás Bůh vlastně neexistuje. Dále je pro Junga biblický první pád nádhernou věcí. Prvním hříchem človšk dospěl k sebeuvědomění, protože dobré a zlé, světlo a stín, obojí náleží k člověku a k bytosti Boží. Bůh a ďábel tvoří dohromady jednotu, Krustus a Lucifer jsou oba podle něj synové Boží. A všechna náboženství jsou v podstatě stejná. Východní náboženství jaou lepší, protože uznávají sebevykoupení. Jung ukazuje cestu spásy bez Krista a navíc se velice otevřel okultním praktikám. Už jako student se zabýval spiri­ tismem a čínským hadačstvím (jasnovidectvím). Domníval se, že má ducha vůdce a nazýval ho jménem Polomen. Říkal, že Pilomon mu pomáhá v jeho vědeckých výzkumech. Sám Jung byl člověk na­ rušený psychicky. Prohlašoval, že jsou v něm dvě osoby a když umíral, vyskytly se různé okultní fenomény.

- 7 -

3)Třetí Škola. Jejím nakladatelem je američan Skinner. Říkal,

že vnitřní stránka člověka, kterou ae sabýval Freud a Jung.je příliš komplikovaná a sabýval se jen vnSjSí atránkon. Je tře­ ba chápat chování a postoje svého bližního. Jestliže je chápu mohu je pak kontrolovat a předvídat. Psychologie chování říká že lidé reagují na svoje okolí a stinulaee svenčí vede k res­ ponsím - člověk reaguje svým způsobem na ohválu i odměnu, re­ aguje též na kritiku a na treaty. Na sačátku jsem řekl, že na tom něco je. My jsme si své neurotické chování sami savinili a můžeme tedy problém chování sami překonat. Nabísí se tu ce­ lá řada možností. Např. terapie averse - třeba dívka, která si stálo trhá a rve vlasy, by měla dostat pokaždé elektrický Sok, aby to nedělala. Jiná terapie se nasývá "sebepotvrsování", která má pomoci nejistému člověku - člověku plachému, aby se choval sebevědomě. Tím, že ho neustále potvrsujeme, pomáháme mu k nabytí sebevědomí. K terapiím Skinners máme celou řadu otasníků. On totiž převsal mnoho od sovětského Pavlova, včetně jeho experimentu se svířaty. Vyjádřil se jednou, že člověk není ničím víc, než komplikovanější krysou. V jeho případech se žádá, aby pacient spolupracovat, přitom vSak nemá plnou volnost a je sde vlstně nebespečí manipulování a podmiňování. A v onom tréninku sebepotvrsování je člověk veden k tomu, aby sám sobe obhajoval a prosasova1. lie je teto ideál křesťanský? Je nám přeci také něco snámo o sebenáporu. A vodou směny v naSíoh postojích ta­ ké ke směnám v naSem srdci? Nejsou vlastně naše chybné posto­ je a chování sde hříchem proti Bohu a proti bližnímu? AvSak ani Skinner neehoe o Bohu nic vědět. Říká, že náboženství je podvodem v pravém slova smyslu. Protože se Skinner nabývá jen vnějSÍ stránkou a nejde dál, ulpívá na povrchu. A sase - v protikladu vůči Preudovi - ulpívá jen na věcech přítomných a minulost ho nenajímá. 4) Čtvrtá škola, která se stala důležitou pro teologii. Ame­ ričtí teologové tuto školu ... používají v pastoraci. Jejím nakladatelem je Rogers. Slyšel jsem, že v NDR je unnávána jan psychologie Rogersova. On je též jediný s nich, který dosud žije (nar. 1902). Je jedním se nástupců humanistické psycho­ logie. Mluví se u něho též o terapii rosmluvou. Rogers říká, že city bližního musí být hlavním bodám. Je sapotřebí umožnit bližnímu, aby si pomohl sám. Bližní musí akceptovat sám sebe

- 8 -

a sám se realizovat. U Rogers* ae nejedná tolik o uzdravování, jako o růst a rozvoj. Od terapeuta se žádá, aby dobře naslou­ chal, ale nedbal jen na slova, nýbrž aby akceptoval i pocity toho druháho. Terapeut nesní však kritizovat, nesní dávat ani rady. Má jen pomáhat odhalit síly a hodnotu druhého. Terapeut nůše ponooi tin, že zaujme vřelý e akceptující postoj se svým soucítěním. Tím pomáhá druhému zbavit se překážek a zábran. Mluví se o "klientovi", ne o pacientovi. Rogers některý Sas studoval teologii. ZaSal jako sotupeneo Preuda. Ale pak zalo­ žil svoji vlastní Školu a jeho vliv na soudobou pastoraci je mocný. V pozdější fázi však razí nové cesty - přešel na skupi­ novou terapii. Avšak v této fázi, která je pro pastoraci velmi důležitá, máme několik otazníků. Rogers, právě tak jako Skinner, zanedbává minulost. On se neptá, odkud přicházejí nepsrávné pocity. Bojuje proti sympto­ nům, aniž by znal příčiny a vůbec u něho nevyvstane myšlenka na možnou lidskou vinu. Určitě je důležité v pastoraci akcep­ tovat druhého. Akceptování je věcí první - ale je to i věcí poslední? Často je třeba konfrontovat člověka s jeho hříchem a nabídnout mu milost Boží. A nic z toho v této psychologii ne­ ní. Jestliže člověk sám sebe akceptoval - je mu také skutečně pomoženo? Anebo se jen nančil "tančit na sopce ?". Není ono sebe-nzdravení často jenom zdáním? On, jako mnoho jiných, mlu­ ví jen o sebeuskmtečňování, ale nikdy ne o sebezáporu. A jeho obraz člověka je vlastně příliš optimistický. Člověk si prý sám pomůže, ksám se realizuje. Ale dokáže to každý? Což nejsou lidé schizofrenní anebo ti, kdož jsou v nějaké depresi příliš vzdálení od možnosti toto dokázat? A co je vlastně ono samo-uskutečnění? Není ono sám tím, co se v Bibli nasává sta­ rým Adamem? Máme uskutečnit starého Adama nebo nové stvoření, kterým pod vedením Ducha svátého jsme? Klademe si plným právem tytoletázky. Také Rogers nám dává nauku o spáse bez Krista ... Americký psychiatr Maurer říká teologům, aby své prvorosentví nedávali na mísu "rogeriánské čočkové polévky". 5) Pátá škola. Jejím zakladatelem je Pearis (zemřel r. 1973). Je zakladatelem celostní psychologie a je na Západě velmi mód­ ní. Říká: "Člověk je víc než souhra svých dílů. Je celkem tě­ la, situ a rozumu. Tento celek se nazývá celcstní". Také tento psycholog se omezuje na přítomnost. Zabývá se tím, oo lidé prožívají zde a nyní, právě jen tei. Používá výraz "být si vě-

- 9 -

don" (awerenese), a toto býti si vědom buší být rozšířeno, aby porušená rovnováha mil díly byla obnovena. Porušená rovnováha nesl tělem, citem a rozumem vede k neurózám. Litá ae musí od takových vzorů osvobodit - které jim nedávají žádný prostor a musí být odstraněny různé zábrany a blokády. Nejlépe se daří toto provádět, když je Slovák konfrontován se skupinou lidí. (8-12 lidí). Tato konfrontace pomáhá Slováku, aby si uvědomil kdo je a co chce. A cílem této celostní terapie je dospět k tomu, aby Slověk mohl vychutnat svou vlastní celostnost a svou vlastní zkušenost, aby vládl sám jako král v králoství zde a nyní. Je to terapie k posilování JÁ. Díly oddělené od sobe jsou udány v celostnost ... A proto je také v této skupinové terapii věnována velká pozornost tělu a sexualitě. Používá se mnoho metod. Např. je někdo posazen na židli, aby na sobě pra­ coval a skupina kolem něj ho smí kritizovat,co se komu líbí Si nelíbí. Terapeut je přítomen a je pomocníkem v tomto proce­ su sebeuvědomování. Pearia byl hodně ovlivněn Sínským taoismem a také zen-budhismem. Byl to Slověk, který chtěl všechno sám okusit a užíval k tomu i drogy a též LSD. Experimentoval také s volnou sexualitou a homosexualitou. Sám byl zřejmě poněkud neurotický. Měl srdeční potíže. Také se pokusil o sebevraždu a poslední léta svého života strávil v jednom prestižním ame­ rickém institutu pro vady v lidském chování. Také k této škole musíme mít celou řadu kritických při­ pomínek. 1 zde je zanedbána minulost - ale nejen to. Skupina se stává principem přetvářejícím člověka a lidé jsou vlastně snižování, když přijímají měřítka skupiny kolektivu. Hodně li­ dí tvrdou konfrontaci se skupinou nesneslo. A zase naopak - ve skupině, která dávala jistotu a pocit bezpečí, vzniká otázka, co si člověk počně po terapii, až skupinu ztratí. Tím, kde se příliš zdůrazňuje láska mezi přáteli - filio, eros, kde potom zůstane láska agape? V této terapii dochází velice často k du­ ševnímu exhibioionismu, který však nepřináší pravé očistění. Tato celostní terapie pro mnohé nebyla vyléčením, ale naopak spíše neurózu prohloubila. Také zde se jedná o cestu spásy bez Krista ... Neexistuje žádná vina, ale také žádná milost. Pouze vina vůči skupině a zase jen odpuštění od skupiny. Také Pearis náboženství odmítá. Říká, že náboženství samo je neurózou. Na-

- 10 -

vío vzniká u skupinových terapií velká otevřenost vůči hinduiamu i pro jógu. A proto my křesťané ani a touto eelostní tarapií nemůžeme ■noho podniknout. Dáme-li všechny tyto školy na síto, musíme nakonec sami konstatovat, že je zde příliš onoho plevele. A pro nás platí: no pouse prospívat, ale také mnohé z pastoračního hlediska doplňovat. Již jsme zdůrazňo­ vali, že křesťanský pohled na člověka má o dimensi více. Je nám známo něco o duchu člověka - o tom, že člověk je nasměrován k Bohu. Martin Luther kdysi přirov­ nal člověka ke chrámu. V chráně je velesvatyně, svatyně a před­ síň. I v člověku je velesvatyně - duch, kolem něho duše - sva­ tyně, a nádvoří - to je viditelné tělo člověka. A Bůh chce bydlet v této velesvatyni - v našem duchu - a odtud působit. Když nám Bůh vdechl ducha, učinil nás obrazem Božím. Duše a tě­ lo bez tohoto ducha jsou tím, co Pavel nazývá tělem či masem. A většina psychoterapeutů, kteří káží autonomii a seberealiza­ ci, posilují vlastně duší nebo tělo na úkor ducha. Viděno očima biblických autorů - autonomní člověk je člověkem duchovně mrt­ vým. Je člověkem rebelujícím, který na slovo Boží dává negativ­ ní odpověi. A viděli jsme, že všech těchto pět psychologických škol dává negativní odpaěá na slovo Boží. Pro křesťana je velikost člo­ věka v tom, že je Božím obrazem. Pro svůj hřích má sice své slabosti, ale přesto chrámem a obra­ zem Božím zůstává. Jestliže Duch Boží v nás nepůsobí, stane se člověk labilním, náchylnějším k neurózám. I křesťané však mo­ hou být neurotičtí. Ale bez víry nebezpečí neurózy stoupá. A v naší době, kdy mnoho lidí už Boha nezná, necrúzy vzrůstají. Často je neuróza odpadovým produktem hříchu. Když pro své viny nenachází žádné řešení, stává se člověk neurotickým. Bud pocit viny chceme potlačit, anebo se za vinu začneme trestat. Křesťanská pastorace jde hlouběji než psychote­ rapie, protože je vlastně duchovní terapií a nejen duševní. Chce ducha člověka přivést k životu a růstu. A v našem duchu se chce uskutečnit Duch Boží. Z křesťanského hledista se tedy ne­ jedná o seberealizaci, ale o realizaci ducha. Nejedná se zde o člověka autonomního, ale o člověka, který ne trůn postavil Bo­ ha. Jestliže v nás vládne * ů h ,

11

yak vůle, m y i 1 • n í a city se stanou harmoniStijšími. Nechceme a křesťanského hlediska a pohledu na Slavika odsunout hřích do posadí, ale chceme ho brát tak vážni, aby vedl k obrácení, ke znovuzrození a k odpuštění, abychom ae mohli atát novým stvořením. Psychoterapie pracuje na Slovikn starám a vrhá ho spit do niho samotného, což vede k vasbi na sebe sama nebo na sknpinu. Pastorace viak chce, aby rostl člo­ věk nový, a to je úplná nový model růstn oproti psycho­ logii. U tohoto růstového modelu hraje velkou úlohu modlitba a velebení Boha. Kde pracují křesťanští psychoterapeuti, tam by mil být tento křesťanský obrat člověka a a tento křesťanský model růstu vSlenin do jejich vidy. A kde se tak děje, uvolňují ao scela jiné možnosti. Takové, o kterých psychoterapie jako vida nemá žádné ponití. Naše víra nám dává poznat daleko lepší cestu pro hojení traumat, než jakou zná Proud. Zvláště v posledních dvanácti letech jsme ae hodně na­ učili o cestě vnitřního uzdravování. Zveme přitom Krista, aby vstoupil do minulosti našeho života a zhojil tam naše vnitřní zranění. Z evangelia je nám znám příkaz tělesného uzdravování a z Bible je nám známa celá dimenze, která je psychoterapii uzavřena. Víme, že jsou však i negativní duchovní bytoati, du­ chovní panství temnot, že mohou lidský život proniknout i zlí duchové. Jestliže se toto stane, nezná psychoterapie nijakou pomoc. Z Bible je nám známo, že Ježíš je vítěz i nad touto ří­ ší temnot. Má tedy průměrná psychologie východiska velice zúže­ ná a proto také nedochází k poznání pravé podstaty Slověka a nedokáže ho opravdu osvobodit. Závěrem lze konstatovat, že plné osvoboze­ ní Slověka přichází jen a jenom od Ježíše. Křesťanský psyohotorapeut říká: „Bez Boha je skuteSnost Slověka nepochopitelná a proto pro křesťana může být psychologie jen vědou pomocnou''. Ještě bych chtěl jednou vzpomemout a citovat onoho křesťanského psychiatra: „Křesťanská pastorace se opírá o psychologii (tím, co jsme vytřídili jako zrno) na jedné straně a o zplnomocnění Duchem na straně druhé. Je tedy zaměřena na celého Slověka. Zabývá ae jeho tělem, duší i duchem. Jeho vztahy, chováním, rozumem - a jelikož celý Slověk je předmětem Boží lásky, musí mít pastorace charakter oe-

- 12 -

lostní a křesťanská abac by se nils štít *aká společenství* terapeutický*, kteří neprodukuje lidi neurotické, ale svo­ bodní*. Tint o citátem ověji přednáčku um víra*.

- 13 -

Pastorace

depresivních osob

Slovo deprese pochází od slova deprimere , což znamená tlak směrem dolů. Pacient také cítí, že je tlačen ja­ koby dolů, do tmavé díry, téměř jako "do pekla". Je velice těžké tuto nemoc snášet a je též obtížné tuto nemoc léčit. Její výskyt je poslední dobou ne vzestupu. Asi celá tři pro­ centa obyvatel na světě trpí nejrůznějěími depresemi. Třeba jednou za život nebo i vícekrát. Procentuální podíl není ro­ vnoměrně rozdělen. V západních civilizacích je to každý šes­ tý člověk. Postiženy jsou všechny vrstvy lidí. Bohatí i ne­ majetní, mladí i staří, prostí i vzdělaní, věřící i nevěřící. Průběh nemoci je zcela rozdílný. U někoho se deprese do­ staví naprosto náhle a také náhle pomine. Stává se však, že do deprese sklouzne člověk pozvolna a opět pozvolna se z ní dostává. Často trvá depresivní fáze až několik měsíců. Zvláš­ tě na podzim a na jaře jsou deprese nejčastější. Jak praví lidová moudrost: "Když listí přichází a odchází". Často je to deprese jednorázová, někdy se v určitých vlnách vrací. U určitých lidí je vystřídají fáze mánické (lidově - nebeská radost, velký zármutek). Ve fázi mánické se člověk cítí bá­ ječně, sle dělá často nezodpovědné věci. Rozhazuje peníze, vzdá se svého zaměstnání anebo podlehne domaěnce, že brzy bu­ de vše báječné. Psyohiatrie se pokusila případy poněkud roztřídit. Jo mnoho způsobů, jak se deprese rozlišují. Nejznámější jsou deprese exogenní a endogenní. Exogenní skupiny se dělí na dvě: a) deprese neuro­ tické, spojené též s jinými neurotickými projevy - většinou je lze odvodit od poruch v dětských letech (nedostatek lás­ ky, uznání). b) druhá skupina exogenních depresí je reaktivní deprese. Je to reakce na nepříjemné události, které na nás přicházejí. (Zrušení zasnoubení, rozbité manželství, odchod do důchodu, smrt milované osoby). Reakcí ne to je potom začasté deprese. U endogenních depresí vlastně příčina není dobře známa. Existuje mnoho domněnek a teorií, např. že jde o alergii na určité jídlo. Pravděpodobnější jo, že se jedná

- 14 -

o procesy tělesné, např. u ženy doba klimaktéria. V poslední době se uvažuje, že ae jedná o neuro-transmity - přenašeče vzruchů. Dochází také k nesprávným diagnózám. Jedna klinika stanoví diagnózu deprese endogenní a pak ae dojde k přesvěd­ čení, že se jedná o depresi neurotickou. Pacient nezažil ani od matky ani od seatry žádnou lásku. Když se matka provdala znovu, ani nevlastní otec láaku neprojevil. Jeden můj přítel mi vyprávěl o ženě, která trpěla depresemi lěkolik roků. Příčin bylo mnoho, takže vědecké třídění nepomohlo. Tímto skončíme pojednání o symptomech deprese. Na prvním místě se jedná o onemocnění mysli. Citový život je zcela ohrožen. Člověk necítí žádnou láaku, žádnou radost, všoohno ztuhlo a je ochromeno včetně vůle. Člověk nemá žádnou ener­ gii, nojraději by ležel v posteli. I myšlení ochablo, ani ke čtení nemá chuť. Tělo je ovlivněno též. Dochází k nechuten­ ství, k poruchám spánku, odpadá sexualita a pak je i ovlivněn duch člověka a je ochromen život víry. Je tc pocit celkové malátnoati. Člověk se neraduje z Božího slova, ono mu již nic neříká. Pacient má dojem, že je od Boha opuštěn, zavržen anebo i proklet. A tyto symptomy, které jsou ráno horěí nežli večer jsou tak těžké, že snadno mohou véat i k myšlenkám na sebevraždu. Utéci z tohoto světa se zdá být jediným možným únikem z tohoto pekla. Věda se pokouší najít příčiny depresí. Že se deprese vy­ skytují často v západním světě se odvozuje z toho, že velké pracovní tempo přináší stresy. Jiní uvažují o nedostatku lás­ ky, o chladu, ve kterém mnoho lidí vyrostlo. Často se mluví o dědičných faktorech. Psychoanalytikové říkají, že deprese se dostavují nesprávnou reakcí na určité podněty. Když například dostanu na někoho zlost, ale neodvažuji se jí projevit. Tuto zlost v sobě potlačuji, ale ona se pak postaví proti mně. Jedem americký farář, který napsal knihu o depresích, sestavil na základě psychoanalýzy fermulku: odvržení, zklamá­ ní, frustrace plus nakonec sebelítost - je to vznik deprese. Uvádí k tomu hodně příkladů. Je možné, že to v mnoha přípa­ dech může platit, ale nedomnívám se. že to je kouzelná formulka, která pomůže pochopit všechny formy deprese. Křesťan­ ští psychiatři - nárůst depresí ■ úbytek víry, neboť křesťan ví, kam má ae svou vlnou jít. Nekřesťan to neví. Avšak i vě-

15 -

říci lidé mohou podlehnout depresím. Někdo říká, že je možné, aby deprese měly eosi společného s okultismem, že deprese mo­ hou být i démonické povahy, ale právem se varuje před považo­ váním všech depresí za démonické. Jednou jsem měl přednášky pro vedoucí z letniční církve. U nich, kdo trpěl depresemi, pokoušelo se nejprve vyhánět démony. Když te nepomohlo, ptal jsem se, sda nemá dotyčný v bytě TV. V kladném případě se te­ levise odstranila. Letniční věřící se divili, když deprese zmi­ zely. Věda hledala přirozeně pomoe. Až do r.1940 byla používána psychoterapie. V r.1940 - 1960 byly uskutečňovány terapie eloktrických šoků. Byla to hrozná věc pro ty, kteří to podstou­ pili. Čekalo se, že se z paměti odšokují nepříjemné vzpomínky. Avšak se šokem odstranily i vzpomínky dobré a tak došlo k poš­ kození paměti. Od r. 1960 se medicína snaží léčit ponejvíoe po­ mocí medikamentů. Hovořili jsme již o tom, že medikamenty mo­ hou přinést dočasnou pomoc, avšak nepřinášejí uzdravení. Co může pro depresivní občany učinit pastorace? Je možné, aby v určitých případech se postoraoe dosstala dál? Neohol tvr­ dit, že by pastorace měla nahrazovat lékařskou péči, při těž­ kých sebevražedných případech bych vždy vyrozuměl lékaře. Tře­ ba bude nutné 1 přijetí do nemocnice. Ale přesto si myslím, že pastoreoe může být důležitým pří­ nosem. Nicméně je důležité, aby se duchovní pastýř určitým vě­ cem vyhnul. 1) Vidímo-li před sebou smutného a skleslého člo­ věka, máme pocit, že bychom ho měli rozveselit. Nasadíme ten nezářivější úsměv, radostně k němu přistoupíme a začneme: Hla­ vu vzhůru, však ono bude zase dobře. Vidíš, jak sviti slunce, jek krásné jsou květiny? Přinesl jsem ti knihu s vtipy a večer je v TV veselohra..." Takové pokusy nemají však úspěch. Pacient je ochromený a nemůže takovéto věci poeiiovat. Sebelepší vti­ py ho nerozesmějí. 2) Druhé, co nemáme dělat, je to, že nesmíme "vpochodovat” do místnosti s biblickými citáty a plakáty, které bychom rozvěsi­ li po místnosti. Samozřejmě, že biblické texty jsou velmi krás­ né, ale ve stavu hluboké deprese nepomohou. Snad v naprostých začátcích deprese možno zlepšení docílit s přehráváním kazet, na nichž jsou citáty a chvalozpěvy. Jakmile •• však deprese prosadila. Bible člověka již neosloví - a to pacient vidí jako

- 16 -

důkaz, i* ho Bůh uvrhl. 3) To třetí, čemu se musím vyhnout je, že nesním přijít! s výčitkami, resp. "předhazováním" jako např.: "Měl by ses sty­ dět, člověk tak zdravý jako ty a loží v posteli". Nebo třeba: "Jsi sdravá žena a unedbáváš mže a děti*. 4) Za čtvrtě nesním brát na lehkou váhu, když pacient učně naříkat na sklony k sebevraždě. Neříkat nu, že křesian něoo takověho nadělá. Neboť i křesťané odešli dobrovolně u světa. Jedna naše známá trpěla velkými depresemi. Když jsen se s ní poprvé setkal, vyprávěla ni, jaká ná sebevraždné myšlenky. Ptala se me, zda by přišla do pekla, kdyby se skutečně usmr­ tila. Dal jsen jí odpověá a dodnes nevin, sda byla správná. Řekl jsen: "Visíš nad propastí a zoufale se snažíš udržet se. Myslím, že Pán ti ohee ponoci a dát ti sílu, aby ses udržela, než pomine tvá kriu. Jestliže tato síla tu ti nebude a ty se zřítíš, pak věřín, že dole bude stát Ježíš a otevřenou náručí aby tě uchytil.” Naštěstí sebevraždu neuskutečnila. Později se ukáulo, že deprese byly způsobeny obtíženi v manželství, a když se pak a tímto vyrovnala, zmizely i deprese. Měli by­ chom tedy slova o sebevraždě brát vážně. Zde jsam uvedl okolnosti, kterým se mším ve styku a člověkem trpícím depresí vyhnout. Co tedy nůžem udělat? Už to je důležitě, když dotyčného navštívím, neutečeme, i když je těžkě slyšet neustále stejná nářky. Jsm ochotni podstoupit s depresivním člověkem oestu do tmavého údolí, což od nás vyža­ duje sílu. Není třeba nnoho mluvit - stačí, když ho vezmeme u ruce. Druhá positivní věc je to, když si dotyčný stěžuje, že už nemůže věřit, neviním ho z hříchu. Můžeme třeba říci: "Po dobu, kdy ty nemůžeš věřit, budem u tebe věřit my. A až dokážeš znovu věřit, tvoji víru ti use vrátím". Mnozí depre­ sivní ni vyprávěli, že toto byla pro ně velká pomoc. Za třetí se a nimi nůžem modlit. Má to být krátká modlitba. Ale ne zrovna taková: "Pane, děkuji ti, že můj bratr bude zítra moci vstát, vždyť od opravdu není schopen pohybu !". Mřli bychom se modlit asi takto: "Pane, děkuji ti, že pod mým bratrem (sestrou) jsou vždy Tvoje ruce. A že jsi to ty, který je vším proneseš, i když nyní z toho nic necítí. Ty jsi navzdory všemu zde!" Žádná dlouhá modlitby. Někdo říká, že se s depresivními lidmi vůbec nemám modlit, že titi tvrdí, když

- 17 -

jeho stav ihned nezlepší, že ho Bůh zavrhl. loje zkušenost je takoví, že depresivní lidí jsou vděčni sa krátkou aodlitbn - bez pronáSoní nějakých požadavků. Smíme se s depresivní*!. Udal aodlit táž o uzdravení? Já to dělá*. Abychom se dobře aodlili o uzdravení, je dobrá vSdSt něco o pozadí, která depresi způsobilo. Pak se totiž můžeme ■odlit konkrátnSji. Já osobná jsea narazil na čtyři různá pří­ pady deprese. Jsou taková, kde příčinu najít neaůžoae> buJ, že nemine dostatek času na rozhovor, anebo jsae v rozhovoru na ni nepřiSli - bul že nejsne dost vníaaví, anebo se jedná o endo­ genní depresi. Pak se aodlíae asi takto: "Pane, prosím tě, se­ stup do táto propasti deprese a vynes mého bratra (sestru) z těchto temnot a postav je pevně na skálu.■ V jedná německé farnosti byla příležitost k žehnání a ho­ dně lidí přišlo dopředu। a najednou přede anou stála žena a prosila ane o modlitbu sa zbavení deprese. Nebyl vůbec čas na rozhovor a já se modlil asi tak, jak jsea naznačil. Když jsea byl za půl roku opět v oné farnosti, přišla ke mně ta žena a říká ml: "Třicetsedm let jsea trpěla depresemi, ale od oné modlitby již ne". Též se vzpomínám na jednu starou dámu. V rozhovoru jsme nemohli najít příčinu deprese. Také jsem se modlil podobným způsobem a ona mi později vyprávěla, že si ten večer ohtěla vzít svoji tabletku, avšak najednou si jasně uvědomila, že to je ta poslední, kterou si bore. Já osobně nikdy lidem něříkám aby své tablety vysadili. To je něco, co musí rozhodnout lé­ kař. Zde zřejmě rozhodl lékař nejvyšší - Ježíš. Již nikdy ta žena tablety nebrala a deprese neměla. Pak jsou případy neurotická deprese. Životní základ je tak labilní, že snadno dochází k opakovaným depresím. Vzpomí­ nám si, že na jednoa charismatiokém shromáždění ke mně přišla žena a říkala, že trpí depresí. Povídala mi, že měli dome ta­ líře na jídlo, postel na spaní, ale nikdy žádný klín milují­ cích rodičů. V onom domově chyběla láska, chyběla tam vřelost. Tu jsem si připomněl, že Ježíš řekl: "Neohte maličkých přijít ke mně". My máme v Holandsku takovou hru, kdy si dospělý klek­ ne na kolena, rozpřáhne náruč a volá na děcko: "PojJ do mého domečku". Dítě se pak radostně rozběhne a je přivinuto. Pomyslel jsem si, že by totéž mohl učinit Ježíš a řekl jsem té ženě:

- 18

"Te5 je tu Ježíš, rozpřahuje náruč a říká ~ehdejšímu dítěti, která němělo žádný klín -pojí do ■ á h o do­ ne 8 k u ", A dítě plně radouti běží k Ježíši , Ježíš je be­ re na klín, směje ae, objímá je a povídá si s ním - jak se au daří, jak ae jmenují dívčiny panenky, jak to jda ve Škole. "Jestli se ti ohce plakat, mám velký kapesník a všechny tvé siny usuším." - To je asi Modlitba, která vnitřně uzdravuje. Deprese nepominuly hned. Trvaly ještě několik roků, aby byly stále kratší a méně hluboké. Po svém uzdravení ae stala tato žena dokonce duchovní pomoonioí těm, kteří depresím podléhali. Po celám uzdravováním procesu deprese přestaly docela. Vyskytl se však nový problém. Její manžel byl zvyklý, že má depresivní manželku - a najednou stála vedla něho žena poměrně sebevědomá a došlo k Malé Manželské krizi. Ale i ta byla nakonec překoná­ na. V neurotických depreaí je Modlitba o vnitřní uzdravení dů­ ležitá. Pak je Možné, že ona psychoanalytická formule přibližně souhlasí. Každý zůnás prožije někdy zklamání, ale naštěsfí se nestane z toho dopresivnÍM. Také je však docela Možné, že ně­ kdy dáváme na stavy a okolnosti kolem nás nesprávnou odpověd. Odpovídáme se zlostí. Jo třeba, abychom druhému odpustili, a ne se na něho zlobili. Odpuštění je klíčem k uzdravení deprese. V mé farnosti jsme měli starší mažele . Byli to uvědomělí křesťané a bydleli v domově důchodců, který měl svého vlastní­ ho pastýře. Manželé byli též členy biblického kroužku, který jsem vedl. Muž byl mánicky depresivní. Ve stavu aUtaie mluvil ke každému nadšeně o Pánu Ježíši, ale ve atavu deprese, nemlu­ vil o Ježíši a nikým. Několikrát mne volali, když byl v depre­ sivním stavu, kdy jsem se s ním jednoduše modlil. Někdy se stalo, že deprese zmizela, ale vždy se zase brzy vrátila. Byl jsem jednou opět zavolán, když jeho deprese začala a tu jsem teprve odhlalil její příčenu. Onen člověk kdysi chodíval o ra­ du vždy ke své matce. Po její smrti se radil se svou sestrou. Jeho žena toto těžce snášela a vyčítala mu to. Síkala: "Musíš chodit ke mně, já jsem tvoje žena!" A tyto ženiny výčitky on neunesl a proto podléhal depreaím. Jeho ženy jsem docela dobře chápal. Byla dobrou křesťankou. Já ji ale přeato pověděl, že manželovi nemá vyčítat, když ví, že to na něj nepůsobí payohio ky dobře.

- 19 -

Ona nakonae poprosila svého nuže o odpuštění a ještě ten den deprese snisele. Ale už sa půl roku paní na svůj dobrý úmysl zapomněla, sase vyčítala - a nuž opit propadl depresi. Ta že­ na poton onenoonila a sevřela a od té doby onen nuž až nikdy do deprese nenpedl a ani vánic se už nikdy nedostavila. Toto vžak bylo velvi snntné, že žena sevřela. Onen nuž žil ještě dva roky, do deprese nikdy nenpedl a Pán ho jednu noe v nepros­ tán pokoji k sobí povolal. Ten, kde hraje svoji úlohu slout, či kde nieo nenůžene snést, tan je klíčen odpuštění. Jsou také případy, kdy u depresí sehrají svoji úlohu okultní styky. V mnohých nísteoh u nás v Holandsku existuje křesťanská pastorace telefonem. Jednou volala jedna žena a stěžovala si na své deprese. Pracovníci s pastorace měli málo zkušeností v tento sníru a požádali nejí spolupracovnici a mne abychom spolu s nimi íli onu ženu navítívit. Když jsme k ní přišli, byla žena oblečená jen v županu, neučesaná, neuprave­ ná. Tak to bává, protože u depresivních lidí chybí i k takovým vicen energie. Z roshovaru vyplynulo, že tato osoba nčla co činit s hadačstvín a se spiritismem. V tento připadá bylo nutné nastoupit službu osvobosení. Prosila Boha o odpuštění, zřekla se svých okultních praktik a my poručili zlému duchu, aby ji opustil. Pak jsne odešli. Později nám lidé s telefonní pasto­ race vyprávěli, že žena se po našen odchodu pěkní ustrojila, učesala a po dlouhé dobí vyšla z donu a šla nakoupit. Pastorace však nepomáhala ve všech případech depresí. Jsen ale vděčen sa každého depresivního člověka, kterému je modlitbou pomoženo. V nodlitbě náne silnou sbraň. Musíme přiton roslišovat. V každé® případě se modlíme jinak. Pán může uzdravit i depresivního člověka.

20 -

Vnitřní

nzdravení

Jii jsem taňte probita několikrát nadhodil. Říkal jsem, že u neurotických depresí hraje velkou úloha. Co je vlastně vnitřní uzdravení a jak k němu přistupujeme? Meděláme je my, dělá je Ježíš - použije náa však přitom. Mnoho lidí je velni zraněno. Prodělali v životě zlé věci. Možná byli již v psychia­ trickém ošetření. Stará rány ae však nebojí rychle. Můžeme být vlaatně zraňováni ve čtyřech životních obdo­ bích. Málokdo ví, že exiatují zranění již v lůně nátky, před naším narozením. 1) Co zraňuje nátku, zraňuje i náa - zvláště v ton případě, kdy jsme nechtěni. Když nám netká dává najevo: já tě neohei, jsi už tolikáté a tolikátá dítě. Nebo: jaon neprovdána apod. Při tomto negativním postoji nátky má novorozenec za aebon již celý pří­ běh zavržení. Psychologickými testy bylo zjištěno, že lidé ne­ chtění jsou nnohen více neurotičtější než ostatní. 2) Ihk můžeme být zraňováni již tin, že jane jací jame již v dětství. Bepř.: jsem chlapec e rodiče chtěli děvče - anebo jsem devSetem a měla jsem být hoehem, protože rodiěe chtěli mít dr­ žitele rodu. V jiném případě se rodiče stálo hádali, či došlo k rozvodu. Mebo jeden z rodičů brzy zemřel. Jindy doma chyběla láska. Třeba jsem měl zrzavé vlasy, či jsem byl tlustý a ve ško­ le se mi děti smály. Byl jsem odstrkován a jinak trápen. To vše jsou věci, které nás mohly zraňovat již v útlém dětství. 3) Třetí oblet zraňování: dostali jame se do okolností, které nás zraňovaly - např. do koncentračního tábora, do vězení, nebo jsme měli těžký úraz, byli jsme zavřeni do izolační cely v něja­ kém psychiatrickém ústavě či jsme prodělali finanční nebo dušev­ ní katastrofu - psychický otřes, manželský rozvod či úraz nebo úmrtí nám drahé e blízké osoby apod. Všechny tyto okolnosti nás mohly velmi duševně zranit. 4) Čtvrtá oblast psychických otřesů: zraňujeme se sami. Vyko­ nali jsme něco nedobrého a teá si proto děláme výčitky. Bičuje­ me se sami jimi a vyčítáme si, jak jsem to jen mohl udělat! Zkrátka - trápí nás nečisté svědomí - jak se říká. A také se může stát, že se různá zranění navrší na sobe a pak je důleži­ té, nejít pravý kořen věoi. Mám na mysli muže, který se nervo­ vě zhroutil, protože měl diktátorského šéfa. Uzdravil se, na­ stoupil do nového místa, měl tvrdého šéfa a znovu utrpěl ner­

- 21

vové zhroucení. Pak byl práce neschopen a v této pro ného kri­ tické době ho opustila jeho manželka. My jsme tonuta muži po­ ložili otázku. Jekou asi, oo myslíte? Bylo nám totiž nápadné, že se dvakrát zhroutil, když měl despotického šéfa. Kořen věci musel být někde jinde. Zeptali jsme se ho, jaký byl jeho otec. Ukázalo se, že to byl despotický tyran. Ve čtrnácti letech utekl z domu - a najednou zde byl zase - v postavě Šéfa, dotyč­ ný muž však od něho již utéci neomhl jako kdysi z domova. Zde bylo třeba tedy začít. Zeptali jsme se ho, zda již odpustil svému otci. Tu bylo třeba začít s vnitřním uzdravením. Jestliže jsme takto vnitřně zra­ něni, můžeme nejdříve zkusit vyrovnat se s tím sami a je zde tato možnost - minulost prostě zkusit potlačit. Bapř. nechci na to již myslet, nechci o tom mluvit. Ale vytlačování nikdy není dobré řešení. To ví každý psycholog. Může se státi toto: potlačené jednou náhle propukne. Měkteří lidé jdou jinou ces­ tou a přihřívají se ne ohníčku sebelítosti: já chudák člověk, já jsem toho už tolik zakusil, kdyby lidé věděli, co vše již mám za sebou! A pak to člověk začne kdekomu vyprávět a lidé ho litují. Ale když už to jednou vyprávěl, zalíbí se mu lid­ ské litování a aby je získal, vypráví své problémy znovu dál. Lidé ale již ty příběhy znají, již ho tolik nelitují a onen člověk je ještě osamělejší než předtím. Proto ani potlačování ani sebelítost nejsou dobrou cestou. Můžeme však se svými problémy jít také k psychologovi či k psychiatrovi. Mluvili jsme již o tom, že existuje mnoho ta­ kovýchto škol. Psychiatr nám možná dá utišující tabletky, jež sice bolest smírní, ale poranění nezhojí. Může se ta­ ké stát, že nám poradí - udeř do stolu, vyřii si to sám s tím kdo ti ublížil - ale ani tím nebyl nikdo ozdraven. Dálo se může stát, že podstoupáme poychoanalytiokou léčbn a že nám po dlouhé době psycholog řekne: ted už víš, v čem je problém a tel se musíš naučit a tím žít (tak jsem to již od mnohých li­ dí slyšel). Když si pak člověk uvědomí, z čeho jeho problém vyplývá, má se jeho srdce naučit s tím vyoházet. To je mýtus psychoanalýzy. Zajisté existují velmi fundovaní psychologové a psychiatři, ale ohtěli-li bychom už podstoupit tuto cestu, měli bychom dobře rozvážit, ke komu jít.

22 -

Existuje ještě jiná možnost - jít se svým vnitřním dušev­ ním zraněním k Ježíši Kriste. Je možné, že se při životě s Pánem menší rány zhojí samy. Žijeme v jeho světle a jestliže nám Pán třeba dal dar jazyků, pak jak říká Pavel - tento dar nás povsnáší a přivádí pořádek do sklepních pros­ tor našeho živote. Takže i takto může dojít k vnitřním uzdra­ vení. Můžeme také vědomě ve své modlitbě Ježíši vyprávět o svých zraněních. Můžeme ho prosit, aby tato zranění uzdravil. Ale přesto zůstává ještě oelá řada případů, kdy vlastní mod­ litby neoteší, a potom potřebujeme duchovního pastýře, který má již nějaké zkušenosti a znalosti o vnitřním uzdravení. A jestliže jsme my sami duchovními pastýři, co děláme? Nejdřív posloucháme, co druhý vypráví. Můžeme mu pomoci něko­ lika otázkami. Např. jaký jsi měl vztah ke svým rodičům? Byl jsi jako dítě šiastný? Měl jsi pěkná školní léta? A přitom po­ sloucháme, co říká Pán. A tady mohou dary Jícha sehrát svoji velkou roli. Může se stát, že nám Pán pomůže - daruje obraz či tvář, nebo že nám dá slovo poznání. Vzpomínám na jednu ženu, s níš jsem se setkal asi přdd deseti roky. Měla také vnitřní zranění již od dětství. Najednou mi připadalo, jakoby Pán dal mi do srdce slovo "kolébka". Stále mi bylo jasnější něeo "s kolébkou". Ala co? Nakonec se ukázalo že tato paní jako dítě hodně křičela a matka ji jednou i s kolébkou povalila na zem. A zdálo se, že Páa chtěl, aby i toto bylo zahrnuto do modlitby. Když jsme vyslechli, o jaká zranění jde, pak musí zraněný sám také něco udělat. Mluvili jsme již o odpuštění. Zraně­ ný musí odpustit svým zraňovate1 ů m . Bez odpuštění není žádné uzdravení, protože ji­ nak se staré rány stála drásají. Proto musíme mluvit o odpuště­ ní. A když vlastními výčitkami zraňujeme sami sobe, pak nntno hovořit o tom, že musíme odpustit i sobě sáným. To je pro mnohé křoslany novum. Často musíme odpustit nejen druhým, ale i sobě. Jednou jsem ve svém pastoračním případě udělal velkou chybu. Tenkrát se můj tým málem rozklíšil. Jedna část lidí viděla, že jsem udělal chybu, druhá část měla zato, že jsem jednal správně A tak stály proti sobě dvě strany. Pak byla má chyba stále zře­ telnější a nakonec jsem ji uznal i já. Prosil jsem svůj tým o odpuštění, prosil jsem o odpuštění také Boha. Nebyl jsem si ale jist, zda mi Bůh odpustit a půl roku jsem se každé ráno modlil:

- 23

"Bože, odpust mi, Pans odpust mi!". A prod? Protože jsem si vlastni já sán neodpustil, že je nožné, abych něco také tako­ vého udélal. Za půl roku, když jsem Boha zase prosil o odpus­ tí ní, zaznělo mi v srdci: Přestaň už koneční, už mne nudíš, již dávno jsem ti odpustil! Není to zvláštní? Bylo to pokárá­ ní a útěcha zároveň. A pak jsem i já sán sobě odpustil. Když se člověk stále ohlíží na to, co bylo, začne mu tuhnout šíje. Jestliže máme jít rovnou brázdou, pak se nesmíme ohlížet, jak říká Ježíš. Mohl jsem se tedy odprostit od minulosti a byl jsem schopen dalšího nasazení a nové přímé cesty. Když jsme takto věci probrali, pak se se zraněným člověkem modlíme. Pozveme Ježíše, aby s námi šel do té doby, kdy se věci staly a prosíme ho, aby staré rány zhojil. Nebot o n je pánem času. On je dnes i včera stejný - Bůh chce uzdravit lidi, kteří mají zraněné a choré srdce. Bible obsahuje hodně míst na toto téma (Lk. 4). Při svém prv­ ním kázání Ježíš řekl, že právě proto přišel na svět. On na­ lomenou třtinu nedolomí. Ježíš také říká, že je při nás a s námi do všech dnů a byl s námi i tehdy, když jsme byli takto zraněni. V modlitbě ho prosíme, aby přišel. Mnozí z nás se přitom modlíme trochu jinak - obrazně. Líčíme, jak je Ježíš přítomen. Proč to děláme? Vždyt lidské vzpomínky jsou tak obrazné. Vzpcmínáme-li na krásné dny v našem životě, vidíme krásné obrazy. Můžeme také vzpomínat na špatné dny a vybavíme si obrazy ošklivé. Nyní jde o to, aby tyto obrazy byly od Je­ žíše uzdraveny nebo doplněny, a proto je vykreslujeme tak, ja­ koby Ježíš byl přítomen. Několik případů: vzpomínám na jednu ženu, která říkala, že má strach z podchodů a výtahů. Položil jsem jí otázku: zda nebyla někdy někde zavřená. Sekla, že ano. Byla válka, ona byla malé děcko a na jejich dům padla bomba. Byla zasypána ve skle­ pě - sama, bez rodičů, sotva tříletá. Pozvali jsme tam Ježíše. On slyšel dítě křičet. Skulinou volal: Já ti pomůžu! Silnými pažemi tesaře odstraňoval kameny, dítě našel, vzal je do náru­ če a těšil. Dovedu tě k rodičům ... Za rok jsem byl zase v tom městě a ona žena mi řekla: "Vy jste se tehdy za mne mod­ lil". (Já na to již zapomněl, nebot mám mnoho případů uzdra­ vování). "Po té modlitbě jsem šla domů a teprve tam jsem si uvědomila, že jsem šla podchodem a neměla jsem strach!". Potom

- 24 -

prý šla rychle ještě k výtahu a 3 x vyjela nahoru a dolít. Ten atrach byl pryč. Druhý příklad: matka přivedla syna, který měl děsivě sny. Příxraky ve snu nohou mít různé důvody. Já jsem hledal příčinu a nemohl jsem ji najít. Ptal jsem se, zda hoch nemá různé obavy, či zda není nějak okultně zatížen. Nemohl jsem na nic přijít. Pak jsem si pomyslel, že Pán příčinu zná a může pomoci i když já příčinu znát nebudu. Začal jsem se modlit. Mému srdci řekl Pán, něco v souvislosti s jeho narozením, Sekl jsem: "Pane, zdá se mi, že mi říkáš, že nebylo něco v pořádku s jeho naro­ zením". A najednou jeho matka hlasitě zvolala: "Ano. Rodila jsem ho velmi těžce!". Vrátili jsme se tedy zpět k prvnímu okamžiku tohoto porodu a prosili jsme Pána Ježíše, aby byl pří­ tomen, aby řekl tomu chlapci: "Já ti pomohl., neboj se, jsem při tobě. Bude to trochu bolet, ale ty jsi rozumný hoch, jen se neboj, Ježíš je s tebou!". Jednoduchá modlitba. Za rok po této modlitbě mi matka dítěte řekla, že chlapec již potom neměl žádný zlý sem. A tento chlapec později odevzdal svůj život Je­ žíši. Jedna stará dáma navštěvovala seminář o vnitřním uzdravování. Tehdy jsme každé ráno před začátkem měli melou pobožnost a mno­ ho lidí se modlilo. Ona řekla, že se v přítomnosti druhých ne­ může modlit nahlas. Pozval jsem ji k pohowru a tato 75-ti lé­ tá žena mi vyprávěla o svém životě. Narodila se ve vězení. Je­ jí matka byla nejspíše prostitutka. Ona tody své rodiče nikdy nepoznala. Byla hned přadána do dětského domova, který byl vel­ mi přísně veden. Nedostalo se jí žádné lásky. Později to bylo lepší. Šli jsme tedy spět do doby před jejím narozením. Protože jí její matka jistě nechtěla, pozvali jsme Ježíše, eby přijal a řekl dítěti v matčině lůně: "Já tě chci!". Prosili jsme Ježí­ še, aby šal za ní do vězení, kde přišla na svět a aby jí řekl, že jí vítá do života, že ohoo o ní pečovat. Pozvali jsme také Ježíše, aby dítě navštívil v domovech, aby mu přinosí dárky a tak podobně. Pak jsem se dověděl, že se za onu ženu během schůzky ae mnou několik lidí modlilo. Příští ráno jsem měl s lidmi opět pobož­ nost a najednou zazněl i hlas oné ženy a ona se nahlas modlila. Jedna z žen, která se modlila přímluvy, svolala hlasitě aleluja. Pak sačala vydávat svědectví a řekla, že je to

- 25 -

poprvé za padesát let, tj. od doky, kdy byla pokřtěna. (Svě­ dectví pronesla při vedení pobožnosti, kam přišli i další Udá). Poslední příběh - jedna mladá žena neostálo tvrdila, že nemá žádnou oenu, že je neprostou nulou. Z toho bylo jasná, že ve škole stála výlučně stranou, že ji dšti týrali a někteří uči­ telé táž. Vrátili Jane se do tá doby. Řekl jsem ji: "Hle 2, jsm na školním dvoře a před tebou stojí eolá řada dětí i učitelé. Všichni, ktaří s tebou nechtěli nic nit. Ale podívej se. Teá přichází Ježíš. Jde o oné řadě, objímá děti i učitele a nabílí ji* svá odpuštění. A jde taká k tobě a říká ti - víš kdo jsi? Jsi má sestra, jsi dítě královskáIona začala tro­ chu plakat. Pak jí Ježíš dal otáiku: Jsi taká připravena jít k této řadě a také jo obejmout? Ona odpověděla že ano, že je k tonu ochotna. A v duchu všechny z té řady objala. A pak už nikdy neříkala, že nic neznamená. Ano, měla ještě jiná problé­ my, ale tento problém byl zhojen. A mohl bych vyprávět mnoho jiných příběhů o vnitřením uzdrave­ ní. He vždy to jde hned. Mnoho uzdravení přichásí pozvolna. Uzdravení nastane tehdy, když filověk může myslet na minulost, aniž by měl ty staré nepříjemné pocity. Ona žena, u které mi bylo dáno slovo "kolébka", pak jednou řekla: "Už mě to nebolí" Mohla na staré věci myslet bos pocitu staré bolesti. A to se vlastně uskutečnil kus uzdravení. Často se uskuteční ještě ji­ né druhy usdravení. Jednou jsem se modlil s mužem, který zabil svého otce. On na­ jednou zvolal: "Má šíje, má ramena - už mě vůbec nebolí!". Přitom nám o těch bolestech nikdy nevyprávěl. Ale jeho vnitřní křeč se usadila v jeho šíji a byla v těle. A když došel vnitř­ ního míru, uvolnila se i tato jeho křeč. Občas máme ve své pastoraci co činit a homosexuály. A je často kořen v tom, že jejich vztah k otci či matce byl narušen a jejich sexuální pocity proto nikdy nedostaly šanci vyvíjet se no málním směrem. A stalo se často, že modlitba o vnitřní usdravení tento obraz otce či matky velmi napravila a sexuální pocity mohly vplynout zpět do vlastního. Bohem přikázaného ře­ čiště. Tedy takovým způsobem stále dochází k vnitřním uzdravením. A v době, kdy je tolik lidí vnitřně zraněno, kdy - jak říká Pavel

- 26 -

o posledních dnech, že láska nnohýeh ochladne - je to epnvdn dar, když nán Pán ukasuje tnto eeata vnitřního nsdravoní. Myslín el, že pro pastořežní práci je notná snát tato eostu. Již léta o ten nluvín a nyní obSya slyiín, že nikteří tento spůsob již používej! a nají stojnou skuionost jako já. Totiž, že Pán jo rád připraven naši duli nedřevit. Je to vždy krásný pocit, když jene svědky takovéhoto nsdravoní. Tsor standartní nodlitby: Pane, ty lidi nilujeí, tok rád bya je nsdruvil a sheet nás k tonu použít. Vysbroj nás dary svého Ducha, vína, že bos toho jene be mocní. Ale e h e e n o být tvýn nástroj on. Penes nán! Ponos nán, abychen spolu s tebou bojovali proti této du­ chovní nosnási. Vine, že se každé nsdravoní patří jen tobě dost a sláva. Anen. Dotes: Jak použít fornu obrasu 51 tváře? OdpovéžiJe dobré si představit, že Ježit je při srá­ nováních, ale také i jak jo přítonen. A tu je nutné se nechat vést Duchen svatýn. Existují také atandartní nodlitby, ale každý případ je vlastní originál a neopakovatelný, a nyslín, že nán opravdu Duch nasnaSí, co by Ježit udělal, kdyby byl přítonen. Ty příklady ntly být jen podněty. Káno příklady v Bibli. Duch svátý nán n&že vložit dalěí myšlenky. Připonínka : Když někdo přijde k Ježíši jako onen snáný slepec a ví, co chce, je věo poněrně jasná. Ale setkává­ no se a případy, kdy se donníván, že vidin, že urSitý Slověk potřebuje nsdravoní, ale on to nevídá. Báno Sekat, až tento Slověk fornou obrácení 51 přiklonění k Jožíti to sán pasná, a pak teprve bude o to sán prosit, anebo he náne k tonu hned podnítit? - je nožné pokusit se nu vysvětlit, co by potřeboval. Je nož­ né nu nabídnout modlitbu sa vnitřní nsdravoní. Když však on řekne n e , anebo - budu o ten přemýšlet - pak je nutno Selat, až on přijde sán. Jo nežne nu dát vhodnou literaturu Si něco k poslechu, ale nutit ho nelse. Někdy člověk roste ve víře, když se sedne uvidenovet, že je vnitřně sra něn, Tělesné nsdravoní někdy opít n&že přivodit prohloubení víry. Nejhorěí s vnitřních nenoeí jo ta, o které již bylo pojed­

- 27 -

náno dřív*. Lidé totiž touží, abychom je litovali. lodi ao dít recept na pastorační roshovery? Míca* mít aioa slitování s Udal a můž* to působit jako balada, avšak jsou lidí, kteří to ehtějí neustále. Pak je to chorobní a jedná ae spíše o hysterii Když aítía, to ao jedná o něoo takového, jsem laskavý, ale aárovoň přísný. Jsou lidí, ktoří by denní chtěli telefonovat ti přijít a myslí si, ta jsou jediní na sviti, kterým je třeba po­ moci. Často je to proto, to ae jia dříve nedostalo dost posornoati a lásky. Také sde je sapetřebí modlitby m vnitřní uzdra­ vení. Ale sároveň je třeba jia říci: aáa pro vás jen jodnn ho­ dinu týdní volněn. A adie ao stát, ie je to uspokojí - oež jo již saěátek vnitřního uadravoní. líktoré to však neuspokojí a obrátí ae na jiného duchovního pastýře, který je někčí. Tím ae dotyčný neusdraví, ale my jsae se ho shovili ... Modlitba. lyní chceme Pána prosit o milost pro nás. často v nás Duch uve­ de v ohod nice, oe spůaobí, že v nás sáných saíne a trvá proces vnitřního uadravoní. Tato aodlitba ohce zachytit oalý náš dosa­ vadní úsek života. Můj Pane a adj Sože, proaía tí, dej ni důvěru a víru, že nyn začneš anebo jal již sačal ve ani seaetnéa konat dílo uzdrave­ ní. Ty jsi Páu nad dějinani něho života. Vnášel jaea a lásky tvého srdce. Děkuji ti, pane Ježíši Kriste, že jsi na kříži nejen semřel aa aoje hříchy, ale že jsi se nechal aa ano bo­ lestní zraňovat, abyyh byl tvými ranami usdraven. Proaía tš, nedrav né bolestné vsppmínky. Proaía tí, pojí nyní se mnou do minulých aituaeí se svou láskou a svým avitlen o se svým poko­ jen. Můj Bože a adj Pane tys věděl o mně všechno ještě dříve, než jsen byl srosen. Díkuji ti, že jsi byl přítonen svou nocí Stvořitele, když jsen byl podat. Chtěl byeh ti nyní anovu svě­ řit prvních divit měsíců něho života. Ty snáš všechny okolnos­ ti se života aýoh rodičů, které ano dnes satěžují a které ni brání plní se k Tobí přiblížit. Jestliže do aého podvědomí již vnikl strach a jiné negativní vlivy ještí když jsea byl v těle své nátky, proaía tě, oavoboJ ane od nich. Můj Pane a adj Bo­ ža, ty jal byl přítonon, když jsea přiohásel na avět. Děkuji ti, kžo jsi ano už tehdy niloval. Vín málo o svých počátcích života, ale dnes via, že ní rodič* měli být pro nn* osobami Mjbližšíml. Ty víš, sda jsem postrádal mateřskou lásku, či sda

- 28 -

jsem vyrostl v přehnané péči. Bobe zde byeh Býval potřeboval etoevské náklonnosti, která by mi dala pevnest a sebe­ důvěru. Pana Ježíši Kristo, ty jal via než otec, než matka. Ty jal můj vlastní původ. Z tvé lásky jata vzešel, po tobě žízním. Doj, ebyeh sakaail tvoji náklonnost. Vyplň vo ani vše­ chna prázdnotu a doj al nyní ta lásku, kterou jaoa tehdy ne­ dostal. Odpouštím své aatoe, že mě chtěla k sobě vint, svému atol, že měl pro ano málo času. Odpouštím svým rodičům hádky, které jaoa musel vysleehnout. Očisti tú srdce od všech výčitek a skloň aa též k mým rodičům. Odevzdávám jo tvému milosrdenství. Odejmi od aao všechen střech před zvířaty, před teaaetoa, 1 před obavoa, že ae ztratím ..... dikuji tl, že ano uzdravuješ. Můj Peae, přináším toň před tebe také svůj vatah k svým vlastním sourozencům. Jestliže byly aaal námi apóry o prvenatví, závist, odstrkování 51 jiná nevůle, přiji k náa prosím, ae svou uzdravovaní meeí a obnov naše pornžené společenství. Ať jo v náa, až se příště setkáme, odpouštějící 1 á a k a . Odpouštím jim vže, co bylo a proaía tebe, abys al odpustit to, čím jaoa jia ublížil. Proaía Pane, přiji a projdi ae mnou aá školní léta. Byl jsem nadmíru úzkostlivý a příliš bázlivý a nedokázal jaem Selit mnohým situacím. Zraňovalo mne úsilí těch, kteří ae dokázali prosadit. Býval jaem vysmíván a odstrkován. Byly doby, kdy se mi událo, že můj život jaon aaaé nezdary. Odpouštím svým škol­ ním kamarádům všechny úatrky. Proaía ti Pane, uzdrav ve mně všechny tyto vzpomínky ..... a děkuji Ti Pane, že tak činíš. Pane Ježíši Kriste, kladu před tebe dobu avého dospívá­ ní. Ty víš, v jakých okolnostech jsea vyrůstal, jaké tehdy by­ lo smýšlení, ctlžádoatlvoat, touha po majetku, autoritářatví, konzumní smýšlení atd. Vzpomínán na první ukládání né důvěry a na atrátn Huní a tía apojenon. Ba vzniklou nedůvěru vůči lidem a také vůči tobě, který jal čaato jednal jinak, než jek jaoa doufal. Který jal připustil v aém životě mnohou bolestnou situaci. Můj Pane e můj Bože, odříkán ae nyní vší nedůvěry vů­ či tobě. Vzpomínán nyní na neukojenou sexuální zkušsnoat, která mě na­ plnila nejistotou a zábranami vůči ostatním zkušenostem. Můj Bože, dej, ať na to všechno vzpomínám bos výčitek vůči tobě. vím

29 -

Dej mi sílu přiznat před tekou i ty pocity, kteří ještě ve mne vyvstanou. Pane Ježíši, uskutečnil ae ve mně proces odpoutání od mých rodičů? Prosím tč o uzdravení všech zranění a všech pocitů z dohy mého dozrávání. Odpouštím těm, kdo mi tato zranéní způ­ sobovali. Děkuji ti páně Ježíši Kriste, že jsi byl při začátku naieho manželství . Prosím tě, žehnej mému manželskému partne­ ru a obestři ho svou láskou. Zhoj všechny rány, které v našem manželství vznikly. Akceptuji svého manželského partnera tako­ vého, jakým je a odpouštím mu. Pomoz mi prosím, abyoh od něho očekával jenom to, co mi dát může. Ty jediný jsi celé štěstí na této zemi. Děkuji ti pane Ježíši Kriste, za své děti. Odejmi ode mne vše­ chny pocity viny, že jsem selhával či se jinak proti nim pro­ vinil. Odpouštím svým dětem, pokud mi svým chováním způsobily zklamání nebo hněv. Prosím tě Pane, uzdrav mé bolestné vzpo­ mínky na nš. Můj Pane, kladu před tebe svá zranění, vzniklá mojí osamělos­ tí. Měl jsem se svým životem jiné plány a svůj současný stav považuji za břemeno, za omezení mých možností rozvoje. Dej aí poznám, že ty mne akceptuješ a že ohoeš, aby sa mé schopnosti rozvíjely v nejrůznějších službách. Zhoj prosím tě, všechna zranění, která vznikla buJ rozchodem nebo smrtí mého manžel­ ského partnera. Prosím tě, živý Bože, staň se ty sám partnerem mého žití. Můj Pane a můj Bože, ty znáš obtíže mé životní profese. Mhohé probíhá jinak, než jak byoh ohtěl a mé zaměstnání mi už nepři­ náší žádnou radost. Prosím tě, uzdrav ve mně zranění , způso­ bená např. pomalým vzestupem v zaměstnání a také ta, která mi způsobuje výkonnostní tlak. Rovněž i ta zranění, která mi způ­ sobili moji představení, kteří sami také jsou zatíženi tolika nesnázemi. Doj, až pocítím v těchto situacích tvoji blízkost a náklonnost. Děkuji ti pana Ježíši Kriste, že procházíš se mnou časy utrpe­ ní a údobím smutku, že mi odnímáš má břemena a necháváš ve mě růst svůj pokoj.

- 30 -

Děkuji ti, pana Ježíši Kriate, že mne naplňuješ avon láskou a dáváš ai svoji radost. Děkuji ti sa to, šo usdravnješ aá po­ city a vspomínky. Děkuji a a a n .

ti,

a & j

Pane

a

Božo,

Dodatek (v. Daa) S duševními ranaai a sraněníai je to asi taktoi - někdy nůše vnitřní nsdravení probíhat jako prooes. A může ae stát, že ae ělověk ansí nedlít ještě dál. Jo táž možná, še nán Pán do vědomí vloží připomenutí těch aranění, která jame ai neuvědomovali a která pak opět můžeme vnáat do modlitby o vni­ třní usdravení. Co však již bylo usdraveno, to byehoa měli jako nadravená nechat a nevracet ao v modlitbě nenatále k tomu. Právě tak, jako ae nevracíme k tomn, ca již bylo odpuštěno.

- 31 -

2 - 2 S fe L

Paychologia, psyohotarapia- paatoraoa ............

1

Paataraea dapraaivních eaob ..............................................

13

Vnitřní usdrevaní ....................................................

20

Obsah....................

31

Vytiskly Východočeské tiskárny, závod 4, Havlíčkův Brod