Pastorace v mimořádných případech 808501324X, 9788085013245

Citation preview

'ItlSOta/

ThDr.

Jiřina

KUBÍKOVÁ

Dr. Jiřina Kubíková

PASTORACE

V

Neurózy

MIMOŘÁDNÝCH

str.

PŘÍPAD

3-22

Duševní nemoci

23 - 43

Alkoholismus

44 — 55

Sebevražedné úmysly

57 - 72

Dr. Jiřina Kubíková:

PASTORACE V MIMOŘÁDNÝCH PŘÍPADECH ISBN

80—85013—24—X

Vydavatelstvo ECM, Panenská 10, 811 03 Bratislava

1992

NEURÓZY

Nervová soustava je složitým a jemným ústrojím. Řídí všechny naše telesné funkce a slouží také naší psychice. Umožňuje nám poznávat okolí,vzdě­ lávat se, uvědomovat si sebe sama, společensky se přizpůsobit, vyrovnat se s nároky, které na nás klade svět, jednat s lidmi atd. Při těchto pochodech jsou v činnosti miliony buněk. Tyto jemné buněčné struktury jsou zranitejnejší než kterýkoli jiný orgán v tele. Otřesné citové zá­ žitky, konflikty, duševní úrazy (traumata), tí­ živé představy, ale někdy pouhé slovo - to vše­ chno má vliv na vyšší nervovou činnost. Jestli­ že jsou nervové pochody narušeny vlivem pracov­ ních, rodinných, erotických nebo sexuálních vzta­ hů, dochází k vážným onemocněním - neurózám. V posledních desítiletích přibývá v naší přete­ chnizované společnosti lidí "s nemocnými nervy". Jejich nemoc se zpravidla nebere vážné ve srov­ nání s nemocemi tělesnými, např. operacemi, in­ fekcemi, intoxikací aj. Postiženým lidem přáte­ lé radí, "aby se snažili vzpamatovat, aby to nebrali tak vážné, aby se víc ovládali, aby cviči­ li svou vůli, aby sebrali své síly". To je prá­ vě to, co tito nemocní neumejí a nemohou. K je­ jich lepšímu pochopení mají posloužit následu­ jící informace.

Přehled neurotických onemocnění:

1. Nervová slabost (neurastenie):

Funkce mozkové kůry je oslabena. Pacient se cítí slabý, unavený a vyčerpaný. Nesnáší hluk 3

a ostré zvuky, je přecitlivělý i na světlo. Den­ ní ospalost se střídá s noční nespavostí. Sexu­ ální funkce sa snižují. Pacient je podrážděný, ustrašený, má pocit, že mu vypovídá paměť a že ztratí své duševní zdraví. Jeho duševní stavy jsou provázeny hypochondrickými obavami a poci­ ty viny.

2. Nervová vyčerpanost (exhaustivní neuróza): Jde o přepracované lidi. Činnost mozkové ků­ ry je oslabena. Tito lidé málo spí a věnují čas duševnímu uvolnění a odpočinku. Pacient je vy­ čerpaný, unavený, nemůže se soustředit, je ne­ klidný, zapomnětlivý, roztržitý, nemá chuť k jí­ dlu, má potíže se zažíváním, sexuální slabost, trpí depresemi, má zoufalý pocit, že nestačí na své úkoly ani na svůj život, chveje se, má zá­ vrate a pocit prázdné hlavy, trpí bolestmi hla­ vy a těžkou nespavostí. Je přecitlivělý na hluk, zvuky, hudbu. Nesnáší společnost více lidí.

3. Úleková neuróza: Má zevní příčinu: tragédii, katastrofu, ne­ štěstí, havárii a pod. Pacient má vyděšený vý­ raz, je zmatený, roztržitý, neklidný, ustraše­ ný, při nepatrném podnětu vylekaný. Smysly jsou přecitlivělé, stav je provázen těžkou nespa­ vostí .

4. Úzkostná (anxiosní) neuróza:

Pacient trpí bezdůvodným nebo všeobecným strachem (z tuberkulózy, rakoviny, smrti, ší­ lenství, katastrofy, kterou neumí pojmenovat a která se blíží). Má svírání kolem srdce, na prsou, v nadbrišku. Smysly jsou přecitlivělé. Trpí nočními poty a má poruchy zažívání. Úzkost 4

se odráží i v jeho snech, které mívají často se­ xuální obsah.

5. Exogenní neurotický stav: Vzniká z vnějších životních starostí a nesná­ zí, když je ohrožena existence, finanční zabez­ pečení anebo když je člověk vystaven dlouhodobé osobní nejistotě a konfliktu. Opakované emoce a dráždění naruší činnost mozkové kůry, kde dochá­ zí k přesycení vnitřního prostředí adrenalinem. Pacient se nemůže soustředit na práci, je neklid ný, nespí, má těžké sny, vztahující se k problé­ mu, který ho trápí. 6. Deprese:

Dochází k nim také na podnět zvenčí, po dušev ním úrazu, jako následek prudkých emocí (úmrtí drahého člověka, zklamání v lásce, nevděčnost de tí, neúspěch v práci). Pacient má stavy sklíče­ nosti, smutku, beznadeje, lítostivosti, pocity prázdnoty a nesmyslnosti všeho, záchvaty pláče a zoufalství, sebevražedné úmysly. Nemůže spát, nemá chuť k jídlu, trpí poruchami zažívání a bo­ lestmi hlavy. Není schopen soustředit se na prá­ ci a odpoutat se od ovládající představy.

Kromě uvedených onemocnění existují ješte další neurózy s jinými, velmi úpornými příznaky. Jsou to obsese, fóbie a hysterie. Říká se jim ta ké psychoneurozy a jejich původ vidí nekteří od­ borníci nikoli v aktuálních podnětech, ale v zá­ žitcích dávno minulých, ba dokonce v útlém děts­ tví .

5

1. Obsese:

Výraz pochází z anglického "obsession", což znamená posedlost. Jedná se o vtíravé obtížné myšlenky nebo konání, kterým se člověk nemůže ubránit. Uvědomuje si jejich nesmyslnost a směš­ nost, ale není schopen vůlí je překonat. Když se o to pokouší, vzniká v nem pocit úzkosti a strachu. Tyto stálé vnitrní zápasy vedou k tí­ živým duševním stavům. Obsedantní myšlenky, představy a činy mají rozmanitou podobu. Např. postižený trpí stálým nutkáním něco počítat telegrafní tyče, okna v domech, auta atd. To je tzv. aritmománie. Jiný je nucen po celý den myslit na určitou vec, napr. na smrt nebo utr­ pení nevinných lidí. Dalším druhem obsese je opakování jmen, čísel, nápěvů (onomatománie) a vyslovování podobných slov (echolalie). Obse­ dantní myšlenky sa vyskytují i u věřících lidí. Při modlitbě a obřadech se jim vnucují sexuální př edstavy, jindy nadávky a vulgární slova (koprolalie). Obsese může mít také formu patolo­ gických pochybností, strachu a přesvedomitosti . Člověk má nutkání stále se přesvědčovat, zda uzavřel plyn, vodu, elektřinu, okna, dveře. Jed­ na zubní lékařka trpěla muka, když mela trhat zub. Stále váhala a děsila se, že by mohla vy­ trhnout ten nepravý. Celé večery strávila stu­ dováním svých záznamů, aby se ujistila, že se nedopustila omylu. Cyklista tr-pel strachem, že za jízdy mohl někoho porazit a být nevědomky příčinou jeho utrpení. Vždycky se ohlížel zpět, aby se ujistil, že na silnici neleží žádná jeho oběť. Nekteří lidé trpí neodolatelným nutkáním dotýkat se určitých předmětů, přestavovat náby­ tek, někoho udeřit a pod. Těžké duševní stavy a dokonce vyřazení z práce může způsobit taková obsese jako je např. nutkání skočit z okna, 6

z mostu, zranit nebo zabít někoho, a to vždycky milovaného člověka. Zena trpí hrůzou, že hodí své děti pod kola jedoucího vlaku. Obsese mají větši­ nou kompulzivní charakter (nutkavý). Někdy však mají ráz inhibice (zákazu). Je to případ lidí, kteří mají hrůzu z novot, odpor k novinkám, vše­ chno musí být při starém. V kostele musí sedet vždycky na stejném miste a v bohoslužbě nesmí dojít k žádné zmene.

2. Fóbie:

Strach je velkým přítelem všech živých tvorů. Stačí, představíme-li si antilopu a tygra, aby­ chom si uvědomili, že strach má cenu života. Pří­ klad chirurga před operací nebo lékárníka vážící­ ho lék nás přesvědčuje o tom, že scrach vede k vý­ konnosti, pečlivosti a svědomitosti. Strach z ná­ sledků špatného jednání zvyšuje morálku. Bible tu­ to skutečnost vyjadřuje slovy: Počátek moudrosti je bázeň Hospodina. Je však mnoho lidí, u kterých se strach promenuje v nepřítele. Trpí záhadnými strachy, které si nedovedou rozumem vysvětlit. Marné se snaží svého strachu zbavit. Ztrácejí se­ bedůvěru a radost ze života, straní se lidí, pro­ padají depresím, nikde nenacházejí klid a jisto­ tu. Takový strach se jmenuje fóbie. Z dlouhé řa­ dy fóbií si uvedeme aspoň nekteré: Antropofobie - strach z lidí, aichmofobie - strach ze špičatých předmětů, agorafobie - strach z velkých prostranství, bakteriofobie - strach z bakterií, ereutofobie - strach ze začervenání, farmakofobie - strach z léků, hydrofobie - strach ze zapocení rukou, hypsofobie - strach z výšek, iatrofobie - strach z lékařů, keraunofobie - strach z bouřky, jtf“4 7

klaustrofobie - strach z uzavřených místností, kynofobie - strach ze psů, nekrofobie - strach z mrtvých, nosofobie - strach z nemocí, nyktofobie - strach z noci a tmy, oxyfobie - strach z ostrých předmětů, břitev, nožů, pantofobie - strach ze všeho, tanatofobie - strach ze smrti, tremorfobie - strach, že se začnu třást. 3. Hysterie: Hysterie je nervové onemocnění, které bylo dříve přisuzováno jen ženám. Výraz totiž pochází z řeckého slova "ustera", což znamená ženské lů­ no. Hysterie byla považována za následek chorob­ ného postavení dělohy. Dnes je prokázáno, že ty­ to dohady byly mylné. Hysterií trpí i muži, i když v menší míře než ženy. Tato nemoc byla ně­ kdy vysvětlována jako posedlost démony, později jako důsledek sexuální frustrace. Na vzniku hys­ terie se podílí neuropsychická konstituce nemoc­ ného, hysterická povaha a další vlivy. Pacient je vždycky silné egocentrický. Funkce mozkové kůry je oslabena, procesy útlumu nefungují a k činnosti přicházejí podkorové oblasti mozku. - V prvním stadiu má pacient podobné psychické potíže jako ostatní neurotici. Je unavený, po­ drážděný, rozladěný, provázejí jej strach a úzkost, trpí ospalostí ve dne a nespavostí v no­ ci. Z tělesných potíží je to potivost, bušení srdce, obtíže dechové a zažívací. Ve druhém sta­ diu se ukazují poruchy postoje a chůze, rozumo­ vé složky ustupují a objevuje se patologicky zvý­ šená citovost, hysterické záchvaty s křečemi, hlučné naříkání, vzlykání a pláč, svíjení, tea­ trální scény, které se stupňují v zuřivost a ve­ dou k impulsivním iracionálním činům jako je

8

tlučení hlavou o zed, vyhazování předmětů z oken, dupání a rozbíjení věcí a nábytku. Hysterický pláč bývá vystřídán výbuchy hysterického smíchu. Posto­ je a reakce hysteriků jsou negativní: co mají, to nechtějí a co chtějí, to nemají. Proto mají stálý pocit frustrace. Sami sebe litují a slzami působí na okolí. Cíle chtějí dosáhnout dramatickým cho­ váním, např. útekem k řece a vyhrožováním sebe­ vraždou. — Někdy se ukážou hysterické projevy, aniž by šlo o chronickou hysterii. Emoce, vybu­ chující v takových případech, jsou pravým opakem toho, co se v dané situaci hodí. Když matce při­ nesou zprávu, že její chlapec byl přejet autem a zemřel, její zoufalství se projeví výbuchem hys­ terického smíchu a voláním: To není pravda. Když se matka, napjatá úzkostí o své díře, které je právě operováno, dozví, že operace dopadla šťas­ tné, propuká v hysterický pláč. Uvolní se tak žal, který potlačovala při představách, co by se mohlo stát, kdyby operace dopadla špatné. Léčení neuróz: Kromě běžného biologického léčení (s podpůrnou vodoléčbou, lázeňskou léčbou a pod.) v rámci prak­ tického lékařství věnují se léčení neuróz odbor­ níci psychoterapeuti a psychiatři, v některých zemích také psychologové. Experti používají růz­ ných psychoterapeutických metod podle různých psychoterapeutických škol.

Duchovenská pomoc neurotik.ům: Léčení neuróz přenechá duchovní lékaři, ale může být při tom dobrým pomocníkem. Při neurastenii může duchovní ulehčit nemocnému přesvědčováním, že jeho stav není nevyléčitelný a že rozhodne neskončí v ústavu choromyslných. 9

Neurastenik potřebuje posilu a tu mu může duchov­ ní dát spíše než kdo jiný sugestivním vedením k víre a naději, dále pak vlastními modlitbami i společnými modlitbami s neurotikem. Při exhaustivní neuróze budou znít rady duchovní­ ho jako rady lékaře: okamžité přerušení práce, naprostý duševní odpočinek, rekreaci, fyzickou práci, tělocvik a sport. Uleková neuróza bude vyžadovat pravý opak: rych­ lý návrat do práce a k obyčejnému životu. Při neurózách emočního rázu (úlek, úzkost, sta­ rosti, deprese) může duchovní mnoho vykonat pou­ hým nasloucháním. Tím, že se pacient vypovídá důvěryhodné osobě, uvolní v sobe napětí a vlast­ ní situaci, zahalenou vzbouřenými city, uklidněn uvidí daleko objektivněji než dosud. Pro duchov­ ního musí být důvěra nemocného závazná jako při soukromé zpovědi. Duchovní nebude nikdy mezi čle­ ny církve vykládat obsah těchto rozhovorů. Úzkostní neurotikové sami pomoc a radu většinou nevyhledávají. Bývají to lidé rezervovaní, kteří sa uzavírají do své intelektuální nebo mystické nebo filozofické nebo jiné izolace. Ale přesto touží po přátelství. Cesta k lidem a k Bohu není pro ne tak snadná. Při pastoraci musí být duchov­ ní připraven na to, že rozhovor bude obsahovat i chvíle mlčení. Čím hlubší je skryté trápení, tím pomaleji se vynořuje na povrch a promenuje ve slova zpovědi. Pro případy emočních neuróz platí pro duchovního tato rada: Nebojte se ti­ cha. Buďte připraveni podílet se s trpícím na jeho nerozhodnosti, pochybách, zmatku i zděše­ ní, až s ním budete probírat stav jeho "já" a jeho situaci. Při úzkostné neuróze lékař zpra­ vidla upravuje léčbou sexuální život pacienta. Tam, kde to není možné (svobodní, rozvedení), zaměřuje pacienta na veřejne prospěšnou práci,

10

sociální činnost, osobní koníčky atd. Také v cír­ kvi je možné konat užitečné dílo. Ceká tu rada osamělých, nemochých a starých lidí. Čekají děti na své laické učitele, čekají náboženské obce bez duchovního na své laické kazatele. Na tyto "léčebné možnosti", které se pacientovi mohou stát náplní života, může duchovní zaměřit úzkost­ né neurotiky. . Pacient nemocný nervove z těžkých starostí a kon­ fliktových situací se nezbaví své neurózy, dokud se nezbaví svých těžkých starostí a konfliktových situací. Útek na dovolenou tady není řešením. K úleve může napomoci úprava životosprávy, tělocvik a sport. Ale nejdůležitejší je odstranit traumatizující podněty, změnit pracoviště nebo zasáhnout v miste konfliktních situací. Pokud jde o praco­ viště, má dostatečnou autoritu a oprávnění jen lékař, opírající se o svou kvalifikaci. Duchovní ale může působit v rodině. Pacientovi pak bude věnovat pozornou péči. Probere s ním celý jeho problém. Ukáže mu, že se svou starostí a nemocí není sám, ale že je mnoho lidí podobné postiže­ ných. Duchovní šé bude snažit posílit osobnost nemocného, aby byl schopen sám se s problémem vyrovnat nebo jej překonat. Citace biblických textů a událostí může někdy vyznít jako prázdná fráze, ale někdy na pacien­ ta hluboce zapůsobí. Osvědčují se tu vybrané bib­ lické texty napsané ozdobné na kartách nebo zá­ ložkách. Stejne účinná může být četba biblických statí, které doporučíme. K obojímu se pacient vrací a často na modlitbách promýšlí nad textem svůj vlastní případ. Každý pastorační případ vy­ žaduje individuální přístup, citlivou volbu bi­ blických postav, které prožívaly podobnou situ­ aci. Někomu pomohou příběhy Josefa Egyptského, který utrpením došel spokojenosti a úctyhodného

11

postavení, na jiného má mocný vliv příklad Danie­ le, který proti svým nepřátelům nemel jiného po­ mocníka než Boha. Jinému prospěje zamyšlení nad divnými cestami Páně v úkolu Jonášové, jiný se naučí vytrvalosti u Izáka, který tolikrát musel hloubit studné. Působivý je i vztah prchajícího a přece silného Davida a útočícího a přece sla­ bého krále Saula atd. Obrazem těch, kteří jsou duševne i fyzicky na dne, jsou také žalmy. Ať se náš pacient zamyslí nad žalmy 22, 44, 66, 88 a dalšími. Nejradostnejší zvěst ovšem nesou evan­ gelia se zvěstí o Pánu Ježíši v uzdravovacích historiích. Výmluvná mohou být i vhodné vybraná podobenství a z událostí Ježíšova života třeba bouře na moři anebo Petrova chůze po jezeře. Co může u nemocných vykonat opravdová víra, dosvěd­ čuje výrok J.A.Hadfielda, který působil jako lé­ kař po čtyřicet roků a zabýval se právě neuróza­ mi: "Zkoušel jsem léčit neurotiky sugescí klidu a důvěry, ale bez úspěchu. Dobré výsledky se ukázaly teprve tehdy, když jsem tyto sugesce spo­ jil s vírou v moc Boží, která je podstatou křes­ ťanské víry a nadeje." (L.D.Weatherhead: Psycho­ logy and Life, London 1967). Velkou léčivou a po­ silující moc má i modlitba, která ovšem má také svoje hranice. Někdy je pacient v takovém stavu, že se ani modlit nemůže. Zdrojem k načerpání du­ ševní a duchovní síly se může stát společenství církve, zejména bohoslužebné shromáždění. Podobné pastorační působení vyžadují i neurózy depresivní, které jsou nejčastejší. V těchto pří­ padech lékaři doporučují jako psychoterapii pra­ videlné rozhovory pacienta s lékařem. I tady bu­ dou mít pravidelné pastorační rozhovory s duchov­ ním své místo. V případech úmrtí otvírá duchovní nadějný pohled k věčnosti, ale nikdy nebude zar­ moucenému člověku radit: "Potlačte svůj zármutek,

12

zapomeňte na to". Tyto bláhové rady mohou mít těžké následky. Potlačený smutek se může proje­ vit jako neurotické symptomy anebo jako onemoc­ nění některého tělesného orgánu (psychosomatické nemoci). Je naopak nutno podívat se žalu nebo problému tváří v tvář, vystavit jej podrobnému rozumovému rozboru, zaktivizovat u pacienta vše­ chny schopnosti racionálního myšlení. Zbývající síly je třeba využít k překonání bolesti, nezda­ ru a zklamání. Nemocný nebo truchlící pozůstalý se musí zbavit pocitu mučednictví a nezdravého sebelitování. On není sám, kdo trpí. Pacient v depresi hledí k budoucnosti už předem se stra­ chem. Můžeme mu připomenout staré přísloví: Ne­ měli bychom se starat, jak přejdeme řeku, dokud jsme k ní nedošli. Až k ní dojdeme, uvidíme, že tam přece jen je nějaký můstek nebo brod, který jsme z dálky neviděli a o němž jsme ani nesnili, že by existoval. Ukážeme pacientovi nové možnos­ ti pro budoucnost, novou perspektivu. Duchovní při tom stále má na mysli, že je poslem všemo­ houcího Boha. Harry Emerson Fosdick v knize On Being.a Reál PersoD dává ke zvládnutí depresí několik užiteč­ ných rad: 1. Ber svou depresi jako záležitost, která patří k životu a která přejde. Jednou jsi dole, jednou nahoře. Kromě toho se smiř se svou povahou. Bos­ ton a Londýn nebudou mít nikdy tolik slunce ja­ ko Florida a jižní Kalifornie.

2. Ztotožňuj své "já" se svými dobrými a ne se svými špatnými náladami. Otroci deprese si osvo­ jí zvyk ztotožňovat své skutečné "já" se skles­ lou náladou. Nejen že mají sklepy ve svých emo­ cionálních domech, oni v nich žijí stále. Letniční bibllcků akademie V Zídkách 402 580 02 Kolín li

8

13

3. Když přijde deprese, snaž se vzchopit a nedá vej vinu jen okolnostem. Deprimující okolnosti vytvářejí u lidí deprese, ale je fakt, že depri mované osoby mohou vytvářet deprese z jakýchko­ li okolností. Nejsme jen zrcadlo, odrážející tragickou situaci, ale jsme osobnosti, které k situaci mají říci své slovo a zvládnout ji. 4. Mysli na druhé. To je léčba pro mrzouty a bručouny, kteří často bezdůvodné otráví celou rodinu.

5. V každé depresivní situaci hledej nové mož­ nosti, přemýšlej, co pozitivního může přinést. Malomyslnost je chronicky spjata s negativním myšlením. Eskymáci mají k životu velice těžké podmínky, a přece jsou to nesmíme veselí li­ dé, kteří se stále smějí. Když člověk sedí na polštáři výhod, usíná. Když je strkán, mučen a porážen, má šanci se nečemu naučit.

6. Jsou důležité úkoly, které musíš udělat, ať jsi deprimován nebo ne. Malíř Millet byl v tak velké finanční tísni, že v zoufalství pomýšlel na sebevraždu. V té bídě namaloval svůj slavný obraz anděla. Kdyby ho byl nenamaloval, byl by sebevraždu uskutečnil. Vysoký cíl ti pomůže přenést se přes trampoty (Žd 12,1-13). (New York 1943, kap. Mastering Depression) Fosdickovy rady nás nabádají, abychom žádné depresi nepodléhali a nepoddávali se jí; dokud jen máme trochu sil, abychom se jí bránili a bojovali s ní. To se týká reaktivních depresí. Deprese neurotické, endogenní a melancholické vyžadují lékaře.

14

Duchovenská pomoc psychoneurotikům: U obsesí a fóbií může duchovní pacientovi uleh­ čit přesvědčováním, že jeho stav není nevyléči­ telný a že neskončí šílenstvím. Poukáže na důle­ žitost léčení a v těžkých případech se pokusí přesvědčit nejbližší příbuzné, že nezdravé men­ tální symptomy nezmizí bez odborné lékařské po­ moci. U obsesí může jít o nějaké staré trauma. Je úkolem odborníka, aby je odhalil a léčil. Du­ chovní uleví utrápené duši vysvětlením, že nejde o zlé myšlenky, o hříchy, ale příznaky nemoci. Pacient bude rád, když uvidí, že kněz není šoko­ ván hroznými myšlenkami, které se mu derou do my­ sli, ale že mu rozumí. Duchovní také nemocnému poradí, aby vtíravé myšlenky nezahánel silou vů­ le, protože tím se ješte zvyšuje intenzita obsese. Tady je moderní psychologii značné blízko František Saleský, který napsal svaté Chantale, když ji přepadaly pochybnosti ve vecech víry, ta­ to slova: "Pochybnosti se ti vrátily ... neodehnalas je. To je dobře, má dcero. Ale příliš na ne myslíš, příliš se jich bojíš. Ony ti stejne nemohou ublížit ... Nedávno jsem byl blízko vče­ línů a na obličej mi usedlo několik včel. Sedlák mi řekl: Nelekejte se a nedotýkejte se jich. Do­ kud se jich nedotknete, není pravděpodobné, že by vás poštípaly, jinak ovšem ano. Veř mi, nesmíš se bát těch pokušení, nedotýkaj se jich a ona ti jisté neublíží. Přejdi je a neztrácej s nimi čas." (Paul Tournier) Nad obsesemi a fóbiemi se trápí zvláště věřící lidé; vidí, že jejich morbidní strachy jsou v pří­ mém rozporu s jejich křesťanskou vírou. Těmto sestrám a bratří, bude útěchou, že tu nejde o vec slabé víry, ale o nemoc. A křesťan jako každý ji­ ný člověk musí občas projít nemocí. Nemusí tedy

15

dělat otazník nad svou vírou. Potřebuje jen od­ borný vhled psychologa nebo psychiatra, aby své nemoci porozuměl a aby jeho víra mohla být po absolvovaném léčení opět účinná.

Co se týče hysteriků, bude duchovenská péče mé­ ně snadná. Pokud bude v jeho silách, mel by se kněz pokusit pomoci při řešení afektivních kon­ fliktů v rodině. Hlavně nebude nemocnému proje­ vovat nadměrnou pozornost a přílišný soucit. Je také třeba brát s rezervou stížnosti hysteriků na nepochopení rodiny, nexemost v manželství a špatné zacházení se strany členů rodiny. Když duchovní uvidí, jak je pacient egocentrický , pokusí se probudit jeho zájem o druhé lidi (o ty, kdo jsou v utrpení a nouzi) a zapojit pacienta do nějaké práce pro bližní.

Zpracováno na základe těchto pramenů: K.Henner a spolupracovníci: Neurologie pro zdra­ votní sestry. Praha 1955 Z.Macek a J.Vítek: Stať o neurózách in: K.Henner: Speciální neurologie. Praha 1956 C.L.Mitton: First Aid in Counselling. Edinburgh 1968 W.L.Northridge: Psychiatry in Pastorál Practice. London 3.vyd. 1968 J.A.Hadfield: Introduction to Psychotherapy , Its History and Modern Schools. London 1967

16

Necírkevní literatura mající vztah k problematice kapitoly o neurózách

0 neurózách: VÍTEK V.: Traumatické neurózy a otázka jejich si­ mulace. Studie literární a klinická. Praha, Buršík a Kohout 1902.Thomayerova sbírka.Sv.95-96 HENNER KAMIL: Význam zkušeností ze světové války pro diagnózu a léčbu traumatických neuroz.Praha, Buršík a Kohout 1925.Tnornayerova sbírka.Sv. 132 ŠIMSA JAN: Neurózy sexuální. Psychoterapie. Pře­ hled pro praktické lékaře. Důležité i pro práv­ níky, pedagogy a sociology.Praha,Tožička 1936. SIMSA JAN: Nechci být nervózní. Praha, A. Neubert 1939. 55 s. DOSUŽKOV BOHODAR: Psychoneurozy, choroby sociál­ ních vztahů. Praha, Nová osvěta 1946. 120 s. VÍTEK JIŘÍ: Neurózy a jiné funkční nervové poru­ chy a stavy. Praha.Zdrav.nakl.1951. 44 s. Thomayerova sbírka č. 290 KNOBLOCHOVÁ JIŘINA: Neurózy a jak jim předcházet. Praha,Výzkum.ústav zdravot.osvěty 1956. 15 s. Na pomoc přednášejícím, Sv. 67 HOLUB VÁCLAV a ŠVANCARA JOSEF: Neurózy v dětském veku s hlediska výskytu, etiologie a prevence. Praha,Stát.zdrav.nakl. 1957. 74 s. 7 tab. KNOBLOCH FERDINAND a j.: Neurózy. Praha,Stát.zdrav, nakl. 1956. 198 s. FISCHER JAN: Konflikty a neurózy u dětí. Praha, Stát.zdrav.nakl. 1959. 198 s. RIGEL JIŘÍ: Neurózy očima nemocného a lékaře.Hra ­ dec Králové,Kraj.ústř.zdr.osvěty 1960. 23 s. NEURÓZY. Soubor prací psychiatrické kliniky lé­ kařské fakulty Palackého univerzity v Olomou­ ci. Odb.red.Osvald Vymetal. Praha,Stát.pedagog, nakl. 1960. 167 s.

Letniční biblická akaaemis

V zídkách 402 280 02 Kolín II

2

17

PONDĚLÍČEK IVO a PONDĚLÍČKOVA JAROSLAVA: Neuróza a naše zdraví. Praha, Stát.zdrav, nakl. 1960. 151 s. FURST JOSEPH B.: Neurózy a společnost. Z angl. orig.přel.E.Ondruška. Praha, Orbis 1961. 320 s.Malá moder.encyklopedie. Sv. 26 KNOBLOCH FERDINAND: Neuróza a ty. l.vyd.Praha, Stát.zdrav.nakl. 1962. 79 s. obr.nečísl. 2.vyd. 1968. 86 s. obr. nečísl. KNOBLOCHOVÁ JIŘINA: Duševní porucha a rodinný stav.Praha,Stát.zdrav.nakl. 1964. 149 s. 10 tab. 3 příl. FISCHER JAN: Prevence dětských neuróz. Praha, Ústav zdrav.výchovy 1966. 24 s. 2 grafy Na pomoc přednášejícím. Sv. 188 GRUNNER OLDŘICH: Lázeňské léčebné postupy v terapii neuróz. Bratislava Práca 1967. 128 s. 10 tab. HAUSNER MILAN: Jak se stát neurotikem. Praha, Stát.zdrav.nakl. 1968. 123 obr. nečísl. KRATOCHVÍL STANISLAV: Skupinová psychoterapie neuróz. Praha,Avicenum 1978. 198 s. 5 tab. KRATOCHVÍL STANISLAV: Jak žít s neurózou.1.vyd. Praha,Avicenum 1981. 155s. 17 obr. 2 tab. 2.vyd.Praha,Avicenum 1988.163 s.obr. tab. Rady nemocným ČERNÝ LUDĚK: Dětské neurózy. 4.vyd. Praha, Ústav zdravot.výchovy 1983. 6 s. MATOUŠEK OLDŘICH: Kontexty neuróz. Praha, Avicenum 1986. 198 s. ŠKODA CTIRAD, BOUCHAL MILAN, TOMÁŠEK LADISLAV a kol.: Krátké a dlouhé trvání tří léčebne pre­ ventivních programů pro neurotiky. Praha, Výzk.úst.psychiatrický 1987.119s.2 obr.19 tab. STIBOR J.: 0 neurózách. Poděbrady, Uhličité láz­ ně a zřídla, bez vročení. 35 s. Poděbradská knihovna 0 zdraví a nemoci. Č. 14.

18

O psychoterapii: STUCHLÍK JAROSLAV: Nárys psychoterapie a psychohygieny.Praha,Zdrav.nakl. 1949. 238 s. KNOBLOCHOVÁ JIŘINA a j.: Psychoterapie. Praha, Stát.zdrav.nakl. 1968. 272 s. ANTOLOGIE MODERNÍ PSYCHOTERAPIE. 1.Psychoanalý­ za. Red. F.Knobloch,Praha, Stát.pedagog.nakl. 1969. 90 s. UK Praha KRATOCHVÍL-STANISLAV: Psychoterapie. Směry, meto­ dy, výzkum. 1.vyd.Praha,Avicenum 1970. 382 s. 2.vyd.rozšiř. a uprav. Praha,Avicenum 1976. 397 s. 54 obr. 12 tab. KRATOCHVÍL STANISLAV a SOPEK JAN: Úvod do psycho­ terapie pro SZP. Brno,Ústav pro další vzdělá­ vání střed.zdrav.pracovníků 1974. 52 s. KRATOCHVÍL STANISLAV: Skupinová psychoterapie neuróz. 1.vyd.Praha,Avicenum 1978.198s.5 tab. 2.vyd.Praha,Avicenum 1983. 205 s.!7.t. 4 graf. ZÁKLADY PSYCHOTERAPIE PRO STŘEDNÍ ZDRAVOTNICKÉ PRACOVNÍKY. Brno,Ústav pro další vzdělávání stř. zdrav, pracovníků 1980. 163 s. EIS ZDENĚK: Problémy rodiny a rodinné terapie. Kosmonosy,Psychiatr.léčebna 1980. 100 s. EIS ZDENĚK: Úvod do výcviku v rodinné terapii. Praha,Psychiatr.klinika 1981. 33 s. Psychoterapeutické sešity č. 6 DRTIL JIŘÍ: Psychoterapeutické vedení abnormál­ ně se chovajících. Praha, MPaSV 1981.108 s.obr. RŮŽIČKA JIŘÍ: K základům psychoterapie a dušev­ ní nemoci. Praha,Kabinet psychoterapie 1984.19s. KRATOCHVÍL STANISLAV: Manželská terapie. Praha, Avicenum 1985. 235 s. 10 obr. 11 tab. ZMĚNA OSOBNOSTI, CHOVÁNÍ A PSYCHOTERAPIE. Diskuse ke kolokviu o zmene. Praha, BORECKÝ VLADIMÍR a VYMETAL JAN: Studie k dějinám psychoterapie v Čsl - prof.MUDr.Jaroslav Stu­ chlík. Praha, Kabinet psychoterapie 1985. 28 s.

19

DOSTÁLOVÁ OLGA: Psychoterapeutické přístupy k on­ kologicky nemocným. Praha,Avicenum 1986. 207 s. KRATOCHVÍL STANISLAV: Terapeutická komunita. Praha,Avicenum 1979. 122 s. LEHKÁ JAROSLAVA: Skupinová psychoterapie. Ostrava. Stát.vedec.knihovna 1975. 11 s. VYMETAL JAN: Psychoterapie. Pomoc psychologickými prostředky.Praha,Horizont 1987. 73 s. obr.

Ve studovně knihovny Husitské fakulty univerzity Karlovy najdeme srovnání duchovní péče a psycho­ terapie v těchto knihách: VOM UMGANG MIT KRANKEN. Hrsg. von Wilhelm Pressel. Ehrenfried Klotz Verlag,Stuttgart 1962 EDUARD THURNEYSEN: Die Lehre von der Seelsorge. 3. Auflage EVZ Verlag, Zurich 1965 SEELSORGE ALS LEBENSHILFE. Hrsg.von Helmuth Heisek, Quelle und Meyer, Heidelberg 1965 HEINZ DOEBERT: Neuordnung der Seelsorge. Ein Beitrag zur Ausbildungreform und zur heutigen kirchlichen Praxis.Vandenhoeck u.Ruprecht,Góttingen 67 RICHARD RIESS: Perspektiven der Pastoralpsychologie. Vandenhoeck u.Ruprecht, Góttingen 1974 R.S.LEE: Principles of Pastora! Counselling, SPCK London l.vyd. 1968, 3.vyd. 1980

Ve studovně knihovny Husovy fakulty najdeme statě o zpovědi v těchto knihách: HANS ASMUSSEN: Die Seelsorge. Ein praktisches Handbuch liber Seelsorge und Seelenfiihrung. 4.Auflage. Republished by the Commission for the World Council Service of the American Committee for the World Council of Churches, New York, bez vročení, úvod z r. 1933.předmluva k 3.vyd. z r.1935 VOM UMGANG MIT KRANKEN. Hrsg.von Wilhelm Pressel. Ehrenfried Klotz Verlag, Stuttgart 1962

20

EDUARD THURNEYSEN: Die Lehre von der Seelsorge. 3.Auflage,EVZ Verlag Zúrich 1965 WERNER JENTSCH: Handbuch der Jugendseelsorge. Gu— tersloher Verlagshaus,Gerd Mohn,Gútersloh 63 WALTER UHSADEL: Evangeliscbe Seelsorge. Quelle und Meyer. Heidelberg 1966 R.S.LEE: Principles of Pastora! Counselling.SPCK London 1.vyd.1968. 3.vyd. 1980 WERNER SCHUTZ: Seelsorge. Ein Grundriss. Gútersloher Verlagshaus G.Mohn, Giitersloh 1977 HANDBUCH DER SEELSORGE. Evangelische Verlagsanstalt. Berlin 1983

Ve studovně knihovny Husitské teologické fakulty UK najdeme další pastorační témata, vztahující se k problematice neuróz v těchto knihách: úzkost a deprese: VON UMGANG MIT KRANKEN. Hrsg. von.Wilhelm Pressel. Ehrenfried Klotz Verlag. Stuttgart 1962 WAS WEISST MAN VON DER SEELE. Erforschung und Erfahrung. Hrsg.von Hans Jiárgen Schultz,Krenz Verlag,Stuttgart,Berlin 2.Auflage 1968 WERNER SCHUTZ: Seelsorge. Ein Grundriss.Gútersloher Verlagshaus,Gerd Mohn,Giitersloh 1977 FRANK WRIGHT: Pastora! Care for Lay People. SCM Press LTD, London 1982

typy podpůrné péče o trpící: HOWARD J.CLINEBELL: The Basic Types of Pastorál Counselling. New Resources for Ministering to the Troubled. Abingdon Press, Nashville, Tennessee 14.vyd. 1966 HOWARD J.CLINEBELL: Modelle beratender Seelsorge. Z amer.orig.přel. Christian Hilbig a Waldemar Pisarski.Chr.Kaiser Verlag Múnchen 1971 stres, stráta, žal: WILLIAM V. ARNOLD: Introduction to Pastora! Care. The Westminster Press, Philadelphia 1982

21

nepřetržitě soužení: OATES E. WAYNE: Pastor s Handbook.Philadelphie, vol.I. The Westminster Press 1980

Výzkumný ústav psychiatrický vydal o neurózách a psychoterapii tyto publikace:

ENGELSMANN F.: Dotazníkové metody zkoumání osob­ nosti, zejména neurotičnosti.P.VÚPsl966.180 s. MIKŠÍK 0. a BŘICHÁČEK V.: Detekce osob náchylných k psychickému selhání.P. VÚPs 1981.131 s. KRAJINA L.: Člověk a neuróza.P.VÚPsl987.159 s. ŠKODA 0.: Životní událost a nemoc.P.VÚPsl985.112 ZEMAN K. (red.): Příspěvky k teorii a metodolo­ gii individuální a skupinové psychoterapie. Sborník statí a překladů. P., VÚPs 1976. 291 s.

22

DUŠEVNÍ

NEMOCI

Zatímco neurózy jsou lehčími poruchami koordinace funkcí vyšší nervové soustavy, psychózy (duševní nemoci) jsou těžkými poruchami. Duševní potíže a neurotické příznaky mohou občas nastat u každého člověka - např. v puberte, u žen při menses nebo tehdy, když je člověk vystaven vetší zátěži, když se dostane do konfliktů, roz­ porů, zažije zklamání a skutečné nebo domnělé křiv­ dy, prohry a neúspěchy. Někdy tyto frustrace a těž­ ké prožitky dosahují vetší intenzity a jestliže se opakují, zanechávají v člověku trvalé následky. Tentýž zážitek může u jednoho člověka vyústit v úz­ kostnou neurózu, u druhého v hysterii, u třetího v obsedantní neurózu. Jindy dojde k psychóze. Vznik duševních onemocnění závisí na mnoha fakto­ rech: na psychofyzické konstituci nemocného, na dědičných sklonech, na jeho okolí, na rodinných vztazích, na poměrech na pracovišti atd. Svou ro­ li tu hraje také povaha pacienta. Jsou lidé zvýše­ né citliví, vztahovační a podezíraví, nekteří mají sklon k nedůtklivosti a pedanterii, jiní upadají snadno do stavů skleslosti, stísněnosti a úzkosti. Je těžké udělat přesnou čáru mezi tím, co je nor­ mální a co je abnormální, co je zdravé a co nezdi­ vé. Rozdíl v duševních poruchách existuje spíš ve formě, stupňů než druhů. Při těžkém onemocnění se rozdíly rýsují již zřetelne. Uveďme si základní rozdíl mezi neurotikem a psychotikem: Neurotik udržuje kontakt s prostředím, jeho svět . je svět normálních lidí, zachovává si ra­ cionální vhled, ví, že je nemocen nebo nešťasten, je schopen o svém stavu disku­ tovat a chce s lékařem spolupracovat.

23

Psychotik žije ve svete, který si sám vytvořil, jeho svět je svět fantazie, postrádá vhled, není si vědom vážnosti svého sta­ vu a mnohý je docela šťasten, podezírá druhé z mentální nemoci, nechce brát lé­ ky a nechce s lékařem spolupracovat.

Psychózy se dSlí do dvou skupin: Organické jsou ty, které vznikají poškozením moz­ kové tkáně, a to úrazem, nádorem, alkoholem, nar­ kotiky, arteriosklerozou, úbytkem a rozpadem moz­ kových buněk ve stáří atd. Funkční psychózy mají příčinu psychologickou /psychogenní) a jsou poruchami v činnosti ústřední nervové soustavy. Jestliže pacient přijde k lé­ kaři včas, dají se vyléčit. Jestliže nepřijde včas, porucha funkce přechází v poškození mozkové tkáně. Pak se už nemoc vyléčit nedá, protože zničené mez­ kové buňky se nedají obnovit.

Psychózy se vyskytují v několika podobách. Je to: paranoia, schizofrenie, parafrenie, deprese, má­ nie a zmatené a delirační stavy.

Paranoia Tato duševní nemoc se dá těžko rozpoznat. Posti­ žený vypadá docela normálně, zpravidla patří me­ zi inteligentní, platné členy lidské společnosti. A přece ti, kdo s ním žijí, mají na zemi pravé peklo. Tato psychóza spočívá ve vysoce organizo­ vaném bludu, že je člověk pronásledován. Organi­ zovaném proto, že cokoli se kolem takového člo­ věka stane, připisuje to svému bludu. Někdy se blud upíná ke společnosti nebo společenské sku­ pině, jindy je domnělým nepřítelem jednotlivec. Hlavním symptomem této nemoci je podezíravost. Paranoik, který žárlí, zamyká svou ženu doma a najme si i detektiva (v zemích, kde tato možnost existuje). Pro takové manžele je nejlépe žít

24

oddelene, smíření bývá vždycky jen dočasné.para­ noik všechny sliby brzy zruší. Zena je většinou nevinná, někdy ani nezná jméno muže, s kterým ji manžel podezírá. Každá maličkost, např. odtažená záclona v byte podezíraného muže, zahoukání auta, zaštěkání psa - to všechno má v mysli paranoika neblahý význam', kterému jeho žena domnele rozumí. Paranoici trpí i jinými bludy, např. že učinili velký vynález, .že se do nich zamilovala významná osoba, jsou schopni dalekosáhlých intrik, ba do­ konce promyšlené vraždy. Většinou je paranoickým agresorem muž, zřídkakdy žena. Před paranoikem není radno zmínit se o jeho duševní nemoci. Kdo by tak neprozřetelné učinil, je ohrožen, protože je hned považován za dalšího nepřítele.

Schizofrenie Hlavní charakteristikou této duševní choroby je rozpad duševní činnosti, t.j. rozpad citů, myšle­ nek, přání a dalších duševních pochodů. Pacient je odtržen od skutečnosti. Jak nemoc pokračuje, má stále menší kontakt s reálným životem. Žije ve vlastním svete. Tato nemoc postihuje mladé lidi ve veku od 16 do 30 let.’ V psychiatrických klinikách zabírají tito pacienti asi třetinu lů­ žek. Typické je pro ne blokované myšlení, ne­ schopnost vést rozhovor. Pacient nedokončí vetu, chvíli mlčí, pak začne o nečem docela jiném bez souvislosti k předchozímu hovoru. Myšlenky mají někdy bizarní ráz - nemocný oslovuje židli jako strážníka a pod. Nekteří schizofrenici trpí ha­ lucinacemi sluchovými, tělesnými, zrakovými.Na ­ př. pacient, kteý mel za války bratra u letec­ tva, věřil, že slyší hlas svého bratra z každé­ ho letadla, které mu letelo nad hlavou. Jiní pa­ cienti slyší hlasy, které jim vyhrožují, nadá­ vají, rozkazují, baví se s nimi. Jedna pacient­ ka si Stěžovala, že se každou noc naplní její 25

pokoj podivnými hosty; v některých pozna­ la sousedy, kteří nedávno zemřeli. Trápili ji, jen když bylo zhasnuto. Jakmile rozsvítila, zmi­ zeli . Druhy schizofrenie: Hebetrenická začíná v časnějším veku než ostatní. Pacient je apatický, v depresi, ne­ pořádný, nečistý. Smeje se nad ne­ šťastnou zprávou, pláče nad veselou. Katatonická má tyto příznaky: Pacient upadá do stavu telesné i duševní ztuhlosti, celé hodiny vydrží sedet nebo stát i v nepohodlné pozici. Někdy napodo­ buje štěkání psa nebo zvuky jiného zvířete. Neuvědomuje si přítomnost lidí. Je to nejextrémnejší forma od­ tržení od života. Člověk má blízko k sebevraždě. Paranoidní se vyznačuje bludem pronásledování. Blud tu není tak vysoce organizován jako u paranoika, kterému rozum ješte bystře pracuje. Paranoidní schi­ zofrenik má sklon dívat se na každé­ ho jako na nepřítele, který mu chce uškodit. Když je hospitalizován, po­ dezírá lékaře a ošetřovatelky, odmí­ tá léky ze strachu před otrávením, je nepřátelský a agresivní. Nevidí důvod, proč je v nemocnici "vězněn", ale hospitalizace je nutná. Někdy pacient přikládá své osobě mimořád­ nou důležitost a důstojnost. U ně­ kterého případu příznaky vypadají jako paranoidní, ale mohou to být sekundární paranoidní projevy akut­ ního komplexu viny. U některých pa­ cientů se objevují i známky obsese.

26

(Obsese = vtíravé obtížné myšlenky nebo konání, kterým se Slovek nemůže ubránit. Uvědomuje si jejich nesmyslnost a směš­ nost, ale nemůže je vůlí překonat - na­ př. patologické pochybnosti, strach a přesvedomitost, nutkání stále se přesvěd­ čovat, je-li zavřený plyn, voda, okna, dveře; nutkání stále něco počítat; nut­ kání skočit z okna, z mostu, zranit ne­ bo zabít milovaného člověka.) Každý pa­ cient se nehodí přesne do té či oné ka­ tegorie, příznaky se překrývají a mísí.

Parafrenie Většina moderních psychiatrů se kloní k názoru, že parafrenie je paranoidní schizofrenie v pokro­ čilejším stadiu. Parafrenikové mají vyšší stupeň bludů a halucinací než paranoidní schizofrenikové. Hlavním bludem je pronásledování, které nekcy. na sebe- bere formu varování před nebezpečím, které hrozí pacientu a jeho příbuzným. Tyto zprávy do­ stává z rádia, telefonu, nachází je mezi řádky v novinách. Pacient pociťuje, že je na dálku ovlivňován elektrickým proudem. Je přesvědčen, že injekce, které v nemocnici dostává, mu mají uško­ dit nebo jej zabít. Pokud má halucinace, jsou spíš auditivní než vizuální.

Deprese Reaktivní deprese: Je to jedna z častých reakcí na životní nesnáze, frustrace, zármut­ ky. Provází ji pesimistická nálada, plačtivost, pocit mučednictví, nezájem o okolí, nechuť k jídlu i k práci, ne­ spavost. Někdy deprese odezní sama. Jak rychle ji člověk překoná, to záleží na vážnosti problému, na povaze člověka i

27

na statečnosti, s jakou se k problému staví. Tendence znovu a znovu se bro­ dit v nezdarech a trampotách minulos­ ti je nezdravá pro postiženého i pro ty, kteří s ním žijí. Neurotická deprese: Je to nepřiměřená reakce na svízelnou situaci. Endogenní deprese: Na rozdíl od reaktivní depre­ se není reakcí na životní nesnáze, ale jde o periodické deprese dosud nejas­ ného, snad dědičného původu. Je málo přístupná psychoterapii. (Psychotera­ pie je léčba psychologickými prostřed­ ky a vlivy.) Melancholická deprese: Znamená stav hluboké zádumčivosti, apatie a životní retarda­ ce. Melancholik nemá zájem o nic. Duch je jakoby zahalen. K těmto stavům do­ chází často při odchodu do penze, v přechodu. Je to tzv. involuční melan­ cholie. V některých případech stráví člověk spoustu času vzpomínáním na události, v nichž odsuzuje sám sebe. Hlouposti zveličuje do enormní veli­ kosti, provází jej patologická vina, blud "neodpustitelného hříchu". Ten­ to typ pacientů má sebevražedné sklony. Mánie

Zatímco je pro depresi charakteristická retarda­ ce, mácie se naopak vyznačuje zrychleným tempem myšlení, jednání a práce. Pacient je vzrušený, jako v horečce, podnikavý, plný aktivity, začí­ ná si hádky, nevhodné vtipkuje. Někdy pacient přechází z extrému do extrému, s výšin vzruše­ ných nálad upadá na dno hlubokého zoufalství. Toto střídání návalu mánie a deprese nazýváme mánio depresivní psychózou. 28

Zmatené a delirantní stavy

Nastávají při vysokých horečkách u infekčních nemocí, při otravách jedy (alkoholické delirium tremens), na začátku schizofrenie, u stařeckých psychóz, epilepsie atd. Nemocný neví, kdo je a kde je, nedovede se orientovat. Zmatene pobíhá sem a tam a intenzívně prožívá své halucinace. Výskyt psychóz a jejich léčení Psychózy se vyskytují cca u 1 % obyvatelstva. V Evropě jsou na dva miliony psychiatrických lů­ žek. Podle Vondráčkovy Lékařské psychologie by­ lo v našich zemích 16 476 lůžek v psychiatric­ kých léčebnách a 2 240 v psychiatrických odděle­ ních nemocnic. Na 1 000 obyvatel připadalo tedy 1,32 lůžek. Kromě toho bylo u nás 238 psychia­ trických ambulancí, kde jsou nemocní ošetřováni bez hospitalizace. Kniha s těmito údaji byla vy­ dána r. 1969. Statistické ročenky dalších let vykazují podobné údaje: Psychiatrických ústavů bylo u nás 32 v r. 1975, 33 v r. 1979, 32 v r. 1980, 31 v r. 1987. Lůžek bylo 16 518 v r.1975, 16 772 v r. 1979, 16 722 v r. 1980, 16 934 v r. 1987. Přijatých pacientů bylo u nás 42 758 v r. 1975, 46 380 v r. 1979, 45 269 v r. 1980,48 989 v r.1987. Statistiky ukazují stoupající počet duševne nemocných.

Lékaři nás ujišťují, že někdejší ústavy pro choromyslné - obávané blázince - které se podobaly spíš vezením, se proměnily v moderní zdravotni­ cká zařízení. Každá nemocnice má několik oddě­ lení: otevřené, zavřené, neklidné, klidné, při­ jímací, infekční, dětské, dorostové, stařecké, protialkoholní, interní, rehabilitační atd. Duševní nemoci se léčí biologicky, psychologicky, společensky, někdy také chirurgicky.

29

Biologické léčení znamená zásah do látkové výmě­ ny v tele, který upraví narušené nervové pochody v ústřední nervové soustavě. První léta 20. sto­ letí znamenala převrat v psychiatrii. Ošetřova­ telské období bylo nahrazeno obdobím léčebným. Pro psychiatrii má nesmírný význam moderní chemie, která spolu s medicínou pracuje na chemických lát­ kách léčivé působících na duševní činnost člověka. Nové léky (psychofarmaka) zkracují pobyt pacientů v léčebnách a vracejí domů a někdy i do práce pa­ cienty, kteří byli kdysi považováni za nevyléči­ telné. Nové léky otvírají dosud zavřená oddělení a jejich zásluhou poklesl na minimum počet neklid­ ných pacientů, kteří museli být izolováni. Jsou to léky, které duševní činnost buď povzbuzují a zbystřují, odstraňují únavu a zvedají náladu (psychomimetika), nebo pacienta uklidňují a činí jej lhostejným k dráždivým podnětům zvenčí (ataraktika). Sem patří známé léky Reserpin (Serpasil) a Chlorpromazin, jehož objev má pro psychi­ atrii podobný význam jako penicilín pro praktic­ ké lékařství. Nemocní jsou léčeni také pomocí antibiotik, hormonů, hypnotik (uspávači léky) a sedativ (uklidňující léky). Psychologické léčení má za cíl přestavbu pacien­ tovy povahy a jeho vztahů ke skutečnosti. Často se totiž povahové rysy spolupodílejí na konflik­ tech s lidmi a duševním zhroucení. Toto léčení spočívá v léčebných rozhovorech pacienta s léka­ řem nebo psychologem. Lékem tu není chemikálie, ale slovo.

Společenské léčení doplňuje předchozí léčbu. Po­ čítá se s tím, že pacient není jen jednotlivec, ale součást společnosti, do které se vrátí. Na socioterapii se podílí celý léčebný kolektiv, sku­ pinová psychoterapie (kde za vedení lékaře nebo psychologa rozbírají v rozhovorech latentní moti30

vace narušeného chování), kolektivy při pracovní léčbě v dílnách, při činnosti sportovní, výtvar­ né, hudební atd. Chirurgické léčení je vzácné, sahá se k němu v nutných případech, když všechny dosavadní metody ztroskotaly. Provádí se tzv. leukotomie, tj. ope­ race, při níž se protínají nekterá nervová vlák­ na, spojující různé části mozku. Leukotomie sice zbavuje pacienta bludů a halucinací, ale nese s sebou jiná nebezpečí: pacient ztrácí představi­ vost, sensitivitu, intuici, takt a sebeovládání i smysl pro rozlišování dobra a zla. Při jiných operacích se odstraňují nekteré části mozku ne­ bo nádory. Chirurgicky lze zasáhnout také u epi­ lepsie .

Další druhy léčení představují elektrošoky, inzu­ línové šoky, horečnatá léčba. Úspěchu napomáhá také vodoléčba, elektroléčba a lázeňské léčení. Duchovenská služba psychotikům

Nejprve si stanovme meze svého působení. Jisté není na duchovním, aby určoval diagnózu. To je někdy nesnadné i pro odborníka. Profesor Harold de Wolf z bostonské univerzity vypravuje zajíma­ vou zkušenost o naprosto zdravé žene, která byla poslána na psychiatrickou kliniku údajné jako obeť paranoidních bludů. Tento profesor byl mezi několika duchovními, kteří byli spolu s ostatní­ mi pozváni na psychiatrii k instruktáži o typic­ kých symptomech různých druhů mentálních nemocí. Byla přivedena žena, která vyprávěla o stálém pronásledování a piklech, které proti ní kují je­ jí příbuzní. Vysvětlovala, že má soudní při se společností Steamship Company, a byla přesvědče­ na, že ji vyhraje. Jedinou nejistou věcí byla vý­ še odškodného, které mela dostat. Byla však jista,

31

že to bude pohádková suma. Tak veliká, že se její rodina rozhodla odstranit ji do psychiatrického ústavu, aby se penez mohla zmocnit. Do největších podrobností vyprávěla žena svou historku. Když skončila, odvedli ji zpět do jejího pokoje, kde byla jako nebezpečný paranoik izolována od ostat­ ních pacientů. Lékař, který mel službu, se pozdě­ ji rozhodl z pouhého zájmu vypátrat více o tom, zda tento fantastický příběh má nějaký reálný podklad.-Výsledkem jeho šetření bylo, že tatáž skupina byla narychlo naléhavé pozvána zpět do nemocnice a informována, že se v tomto případe lékaři dopustili chybné diagnózy a že všechno, nač si žena stěžovala, byla pravda do poslední­ ho detailu. Byly to skutečné zážitky, které vy­ právěla, zatímco kolem ní stáli lékaři a duchov­ ní s poznámkovými bloky v ruce a horečne zapiso­ vali to, co považovali za patologické výplody porušené mysli. (W.L.Northridge) Jak je zřejmé, stanovení diagnózy je někdy obtíž­ né i pro lékaře, proto se o tento úkol nebude po­ koušet duchovní. Předchozí statě mají knězi po­ sloužit jen k základní orientaci o duševních po­ ruchách a chorobách. Tato stať pak chce naznačit možnosti pastorační péče a zabránit případným chybám v přístupu k duševne nemocným.

V náboženské obci se nejčasteji vyskytnou lidé, postižení depresemi, připadne melancholií. Pokud na tyto případy stačí terapie slovem, nejpřesvedčivejší bude osobní svědectví kneze, jak on po­ dobné depresivní krize překonal ze své víry. Je také možné využít velkého bohatství biblických textů a událostí, naplněných vírou a nadějí. Du­ chovní může zmínit i tu skutečnost, že i největ­ ší křesťanské osobnosti mely chvíle hlubokého zoufalství a že nemoc (telesná i duševní) posti­ huje křesťany zrovna tak jako nevěřící. U melan­

32

cholie (endogenní deprese) jsou dosti častým pří­ znakem autoakuzační bludy (falešné sebeobžalcby ). Duchovní musí být na pozoru, aby je nemocnému ne­ vysvětloval jako výčitky svědomí za hříchy dříve spáchané a aby je v pacientovi nepodporoval v do­ brém úmyslu probudit v hříšníku pokání. Následků takového výkladu by mohl duchovní celý život li­ tovat, protože pacient řeší někdy svůj komplex viny sebevraždou. Psychoterapií ani pastorací ne­ lze tento komplex viny léčit. Je to psychotický příznak, který se léčí farmaky nebo elektrošoky.

V církvi se může vyskytnout i případ paranoie. Dr. Northridge uvádí zkušenost ze své návštěvy ve Spojených státech, kde mel v duchovenském učilišti přednášku o paranoie a jejích nebezpe­ čích. Sotva výklad skončil, přišel za ním nějaký pastor s manželkou a naléhavé jej prosili o je­ den výtisk jeho přednášky. Vylili mu své srdce a on se dozvěděl, že oba žijí v zoufalém napětí, protože se pastor stal obětí paranoidních intrik jednoho člena svého sboru. Začalo to tehdy, kdy pastor pohrozil tomuto muži disciplinárním říze­ ním, protože dělal v obci stálé nepříjemnosti. Následovala celá série intrik proti pastorovi. Muž začal o pastorovi rozšiřovat vymyšlené kle­ vety, týkající se jeho vztahu k ženám. Pomluvy vyskakovaly znova a znova v různých podobách. Nakonec je lidé začali brát vážné a objevily se dokonce i v denním tisku. Pak se věci ujali cír­ kevní představitelé. Na soudním řízení, které s duchovním bylo zavedeno, mel hlavní svědectví vydat muž, který si pomluvy vymyslel. Počínal si tak obratné, že i pro nestranný tribunál bylo nesnadné ubránit se silnému dojmu z jeho slov. Zrovna v té době konal dr. Northridge na školení duchovních svou přednášku o paranoicích a ta vr­ hla na celý případ nové světlo. Přednáška byla předána soudnímu tribunálu i obhájci. Případ byl 33

znovu prošetřen, paranoik odhalen a pastor zproš­ těn viny. Další vyšetřování ukázalo, že tentýž muž byl vinen několika trestnými činy, do kte­ rých pod nátlakem zapletl i svou manželku. — Pokud se podobný případ v obci stane, je třeba jej projednat s biskupem a psychiatrem.

Informovaný duchovní může být prospěšný pacien­ tu i rodině i v případe ostatních duševních po­ ruch. Když zpozoruje určité symptomy, naznačují­ cí duševní chorobu, bude naléhat na rodinu a pří­ buzné nemocného, aby vyhledali odbornou pomoc lékaře, psychologa nebo odborníka psychiatra. Strach, že člen jejich rodiny bude považován za blázna, který je lidem pro posměch, nebo za ší­ lence, z něhož jde strach, vede mnohé lidi k to­ mu, že návštěvu na psychiatrii stále odkládají. Tím se stav nemocného zhoršuje a může být nako­ nec nevyléčitelný. Pomoc duchovního potřebuje zpravidla i rodina nemocného. Rodinné vztahy bý­ vají obyčejné narušené. Nejprve členové rodiny postiženému jeho nemoc vymlouvali, z nepochope­ ní se na nej zlobili, děsili se jeho projevů, ze strachu o vlastní duševní zdraví se upnuli jeden na druhého a nemocný zůstal v izolaci. Konečne se choroba utajit nedala a rodina byla poznamenána cejchem choromyslnosti. Když je pak očividné, že vlastními silami situaci nezvlád­ nou, vyhledají příbuzní lékaře. Své nepřátelství vůči chorobě projektují pak členové rodiny čas­ to na psychiatrickou léčebnu. Někdy začnou trpět pocitem viny a pokoušejí se znovu slepit rozbi­ té rodinné vztahy. Tady může napomoci duchovní. Jakmile se už pacient léčí nebo je předán do psychiatrického ústavu, jsou tam zpravidla po­ zváni i členové rodiny a informováni, jak se ma­ jí k nemocnému chovat.

34

Milan Hausner napsal pro tyto případy praktickou příručku "Duševne nemocný mezi námi" (4.vyd.Pra­ ha 1982), která obsahuje nejen základní poučení o duševních nemocech a jejich léčení, ale také praktické rady, jak s nemocným jednat doma, u lé­ kaře, při převozu do léčebny, při návštěvách, při propuštění z léčebny i při návratu domů, do práce a vůbec do života. Z těchto jeho rad si uvedme aspoň nekteré, které může použít i duchovní:

1. Chcete-li rozdávat jiným klid a rovnováhu, musíte obojí mít nejprve sami. 2. Jednejte s nemocným, jak nejpřirozeneji dove­ dete. Nehovořte s duševne nemocnými jako s ma­ lými dětmi, urážíte je.

3. Nelžete jim. Mluvte pravdu i za cenu, že ztra­ títe dočasné jejich důvěru a náklonnost. Ne­ používejte úskoku a lsti. 4. Dejte pacientovi pocítit, že si ho vážíte i tehdy, jestliže on sám vědomí vlastní důstoj­ nosti ztratil.

5. Dbejte na to, aby pacient cítil, že je stále platným členem lidské společnosti. Nedopusťte, aby u nej vznikl pocit, že byl zavržen, proto­ že na nem leží znamení choromyslnosti. 6. Nenápadně dozírejte, aby si při případné vy­ cházce pacient neopatřoval nebezpečné věci, kterými by si mohl uškodit (ostré předměty, provázky, tkaničky atd.). 7. Nemluvte s pacientem o jeho chorobě. Proberte, co je nového, ale ne tak, aby ho to zatěžova­ lo. (To je rozdíl oproti pacientu s tělesnou nemocí - ten se naopak musí vypovídat!) 8. Nepředstírejte, že berete jeho bludy nebo ha­ lucinace vážně. KatovéJ těhfieká aiffidaíBlftrálne.

V zídkách 402 280 02 Kolín II 2

35

Neříkejte mu, že v ne veříte, ani že v ne ne­ věříte. Neoslovujte ho tak, jak si přeje být oslovován (např. jako představitel nové sek­ ty a pod.).

9. I když pacient po celou dobu vaší návštěvy ml­ čí, nebo se chová odmítavé nebo nepřátelsky, není vaše návštěva zbytečná. Máte-li dojem, že vás neposlouchá, posaďte se tak, aby vás videi a slyšel. Chovejte se neutrálně, nic mu nevyvracejte ani se s ním nepřete.

10. Nedbejte podivností v jeho chování. 11. Pochopte, že případné nepřátelství vůči vám je projevem jeho choroby, právě tak jako k zá­ nětu slepého střeva patří většinou bolesti ne­ bo teplota. Čím méně ukážete, že vás takové jednání přivádí z míry, tím lépe. 12. Nedejte se ničím překvapit, zapřete sami sebe, varujte se citových výlevů. 13. Je-li nemocný nepřimeřene veselý, je-li v ma­ nickém stavu, nedávejte najevo, že vás jeho vtipkování baví. 14. Neříkejte depresivnímu nemocnému, že mu nic není. Neraďte mu, aby se sebral, cvičil svou vůli, vykašlal se na to. Radíte mu právě to, co nedovede. Nenuťte ho, aby se šel bavit do společnosti, povyrazit do divadla nebo do bio­ grafu. Invalidovi, který nemá nohu, nebudete také radit, aby podnikal horskou tůru. Uklid­ něte ho sdělením, že deprese se dají dobře léčit, a to i bez šoků.

15. Dojde-li u pacienta k hysterickému záchvatu, nedejte se přivést z míry. Chovejte se klidně a nezúčastněně, jako by se nic nestalo. Není třeba obkladů ani polévání studenou vodou. 36

Není na miste teror, ale neutrální postoj. Určitě přestane, když uvidí, že jeho chování na nikoho nezapůsobilo. I člověk, který pou­ žívá k dosažení svých cílů hysterického cho­ vání, potřebuje vaši pomoc,nikoli navržení. Ptejme se, co je to v jeho povaze, co mu brá­ ní dosahovat svých přání normální cestou. 16. Nedávejte pacientům povrchní útěchy. Utěšu­ jete spíš sebe, pacientu spíš škodíte. Větši­ nou pozná, že to říkáte z rozpaků, že nevíte, co říci anebo že to stejne nemyslíte upřímné. 17. Dejte nemocnému najevo, že máte plnou důvěru v jeho lékaře, a nepodlamujte autoritu osob, které ho léčí. Dejte pocítit pacientu, že s nimi spolupracujete a že totéž očekáváte od něho. 18. Neveřte bez výhrady stížnostem pacienta na psychiatrické oddělení, ale nedávejte mu to najevo. 19. Při návštěvě v léčebne nedelejte prostřední­ ky ostatním pacientům. Nenoste jim ven dopi­ sy, nevyřizujte vzkazy. Sdelte jim, pokud to na vás chtějí, že nehodláte překročit léčeb­ ný řád. Naléhá-li na vás pacient přesto dále, řeknete mu, že dopis předáte sestře. Nenava­ zujte s jinými pacienty hovor, zvláště o je­ jich zdravotním stavu. (Opět rozdíly oproti chování vůči telesne nemocným!)

20. Pacient nemá pocítit, že je na velkém lůž­ kovém oddělení opuštěn a ztracen mezi cizími lidmi. Udržujte s pacientem pravidelný písem­ ný styk. Mnoho nemocných ztrácí zájem o dopisovani jen proto, ze se domnívají, ze pri* buzní už o ne nemají zájem. Tolik rady Dr. Hausnera. V-&c' ,;w voV'

x| b- '.v? v?

37

Jestliže se v náboženské obci vyskytne bratr ne­ bo sestra s duševní chorobou, duchovní by mel při některém shromáždění, nejlépe při biblické hodině, podat stručný výklad o duševních poru­ chách, aby - áž se pacient vrátí z nemocnice bylo společenství věřících schopné přijmout jej (ji) s porozuměním, taktem a láskou. Lékaři zdů­ razňují, že takový nemocný je schopen žít mezi námi, že je společensky neškodný a že velice zá­ leží na tom, do jakého prostředí se z psychia­ trické léčebny vrátí. Tito nemocní se zpravidla obávají" návratu domů, do rodiny, mezi známé, do práce. Bojí se posměchu a neporozumění. Jestli­ že je lidé začnou pronásledovat kosými pohledy, pošklebky a nepochopením, zpravidla dojde k no­ vému vzplanutí nemoci. Církevní společenství by melo být ideálním prostředím, kde by se člověk, vyléčený na psychiatrii, zotavil k plnému dušev­ nímu zdraví. Duchovní bude vyvracet zakořeněný předsudek, že už nenabude rozumu ten, kdo se jednou zbláznil. Rozvoj moderní psychiatrické léčby je tak prudký, že není vyloučeno, že budou brzy vyléčeny i ty choroby, které byly donedávna považovány za nevyléčitelné. Duchovní bude půso­ bit především tím, co mu je nejvlastnější , su­ gestivní vírou. Povzbuzování ve víře a naději potřebuje pacient i jeho rodina. Tiché modlitby v soukromí, modlitební chvilky v rodině i spo­ lečné sborové modlitby mohou být velkou posilou. Církev se má stát láskyplným a radostným domo­ vem, který čeká na syna nebo dceru, na čas ztra­ cené v dálce těžké nemoci.

38

Zpracováno podle těchto pramenů: Vladimír Vondráček: Lékařská psychologie a vše­ obecná psychiatrie, Praha 1959 V.Vondráček, J.Dobiáš a spolupracovníci: Lékař­ ská psychologie, Praha 1969 W.L.Northridge: Psychiatry in Pastora! Practice, 3.přepracované vydání London 1968 M.Hausner: Duševne nemocný mezi námi, 4.vydání, Praha 1982 Statistické ročenky

Necírkevní literatura o duševních nemocech: KAPRAS JAN: Stručný nástin duševních vad dětských. Praha J.Pelcl 1899. 86 s. HEVEROCH ANTONÍN: Diagnostika chorob duševních pro mediky a praktické lékaře. Praha, Hejda a Tuček 1904. 660 s. ROUBÍČEK JIŘÍ: Šokové léčení duševních chorob, l.vyd. Praha. Lékařské knihkup. 1946.125 s. SKALIČKOVÁ OLGA a MUSIL JAN: Biochemické změny u duševních chorob. Praha. Stát.zdrav.nakl. 1968. 225 s. 37 obr. 24 tab. FOUCAULT MICHEL: Psychologie a duševní nemoc. Přel, z franc.orig. Praha, Horizont 1971. 83 s. Malá moderní encyklopedie TABARKA KAREL: Metodika lázeňské léčby u nemocí psychiatrických. Praha,Balnea 1971.169 s.ll o. JANÍK ALOJZ a DUŠEK KAREL: Diagnostika duševních chorob. Praha Avicenum 1974. 348 s.10 o.7 tab. NĚMCOVÁ MARCELA: Co víme o duševních nemocech. Praha Avicenum 1975. 180 s. RŮŽIČKA JIŘÍ: K základům psychoterapie a duševní nemoci.Praha,Kabinet psychoter.1984. 19 s.

39

AKTUÁLNÍ PSYCHIATRICKÉ PROBLÉMY MLÁDEŽE. Sborník přednášek 5.čsl.-jugoslávského kongresu v Pra­ ze 1976. Uspořádali E.Vencovský a P.Baudiš. Praha, Univerzita Karlova 1979. 374 s. JANÍK ALOJZ a DUŠEK KAREL: Diagnostika duševních poruch. 2.přeprac.vyd. Praha Avicenum 1987. 400 s. 8 tab. 10 graf. ADAMÍK RICHARD: Choroby duševní, jejich příčiny a jejich léčení. Praha, Hejda a Tuček, bez vročení, 53 s. Bibliotéka lékařských spisů populárních. Sv. 37

PSYCHIATRIE PRAKTICKÉHO LÉKAŘE. Kolektiv autorů za odborné red. J.Prokůpka. Praha, Stát.zdrav, nakl. 1957. 175 s. 35 obr. VENCOVSKÝ EVŽEN: Chlorpromazin a Reserpin v psy­ chiatrii. Sborník prací 5.celostátní psychia­ trické konference v Plzni. Plzeň, Krajské na­ klad. 1958. 221 s. PROKŮPEK JOSEF a j.: Psychiatrie praktického lé­ kaře. 2.oprav.a dopl.vyd.Praha. Stát.zdrav, nakl. 1961. 190 s. 23 obr. SKALIČKOVÁ OLGA a j.: Rehabilitace v psychiatrii. Praha Avicenum 1971. 427 s.17 obr. 13 tab. SKODA CTIRAD: Psychiatrická nemocnost v praxi ob­ vodního lékaře. Praha, Avicenum 1976. 58 s. 5 obr. 4 tab. Novinky v medicíně. Sv. 12 KALINA KAMIL: Jak žít s psychózou. Edice Rady nemocným. 1987 HANZLÍČEK LUBOMÍR: Novinky v biologických tera­ piích v psychiatrii - rok 1968. 183 s. Praha,Zprávy Výzkumného ústavu psychiatrické­ ho. Číslo 17. rok 1970. 134 s. Praha,Zprávy Výzk.úst.psych. Číslo 20. rok 1976, Praha, Výzk. úst. psychiatr. 1978. 328 s. Zprávy Výzk. úst. psych. Číslo 48. 40

JANÍK ALOJZ a kol.: Psychiatrie. Praha, Avicenum 1983. 250 s. Knižnice praktického lékaře JANÍK ALOJZ: Veřejnost a duševne nemocný. Praha, Avicenum 1987 Ve studovně knihovny Husitské teologické fakulty jsou statě o pastoraci duševne nemocných v knihách: WAYNE E. OATES: Pastor s Handbook. Vol.I.The Westminster Press Philadelphie 1980 HANDBUCH DER SEELSORGE. Evangelische Verlagsanstalt Berlin, l.vyd. 1983

Výzkumný ústav psychiatrický vydal o psychózách tyto publikace: ENGELSMANN F.: Psychiatrické posuzovací stupnice a metody škálování.P.,VÚPs 1967. 259 s. IVANYS E. a SCHWARZOVÁ H.: Dlouhodobě hospitali­ zovaní pacienti v psychiatrických zařízeních v ČSR. P.,VÚPs 1973. 247 s. PSYCHOTERAPIE II. Psychoterapie u psychóz.Sborník. P. VÚPs 1979. 310 s. ŽIVOTNÍ UDÁLOSTI A DUŠEVNÍ PORUCHY. Sborník. P., VÚPs 1978. 46 s. STROSSOVÁ I.: Skupinová psychoterapie psychotiků v praxi. P., VÚPs 1984. 107 s.

Poslední dostupné údaje o psychiatrické péči na našem území: V roce 1986 bylo v ČSSR 30 psychiatrických léče­ ben (ČSR 20, SSR 10) a 41 psychiatrických odděle­ ní nemocnic (ČSR 23, SSR 18). Počet lůžek v léčeb­ nách se pohybuje kolem 16 700 lůžek, počet lůžek na psychiatrických odděleních stále vzrůstá. V ro­ ce 1986 jich bylo 3 041 (ČSR 1 624, SSR 1 417).

41

Tento vzrůst je zapříčiněn zvláště vzrůstem poč­ tu lůžek na Slovensku. V psychiatrických odděle­ ních připadá na 10 000 obyvatel v ČSSR 2,0 lůžka (ČSR 1,6; SSR 2,7) a 13,7 lékařského místa (ČSR 13,7; SSR 2,7)... Průměrná ošetřovací doba je 34,9 dní (ČSR 34,6; SSR 35,2). V psychiatrických léčebnách připadá na 10 000 obyvatel 10,8 lůžka (ČSR 13,2; SSR 5,9). Na 1 lékařské místo připadá 34,1 lůžka (ČSR 35,4; SSR 29,4)... Průměrná oše­ třovací doba je v léčebnách podstatné delší než v nemocničních odděleních 103,4 dne (ČSR 118,8; SSR 81,6). Síť ambulantních psychiatrických zařízení spra­ vovaných národními výbory se neustále rozšiřuje. V roce 1986 bylo v ČSSR 319 výše uvedených zaří­ zení (ČSR 236, SSR 83). Z toho bylo pracovišť pro dorost 157 (ČSR 117, SSR 40). Lékařských míst bylo 531,89 (ČSR 365,13, SSR 166,76), z toho pro péči o děti a dorost 113,42 (ČSR 79,47, SSR 29,31). (Zdravotnická statistika ČSSR, Psychiatrická péče r. 1986. roč. 1987 svazek 21. Vydává Ustav zdravotnických informací a sta­ tistiky, Praha 10, tř. W. Piecka 98)

42

V roce 1988 bylo v ČSFR 30 psychiatrických léče­ ben (v ČR 20, v SR 10) a 41 psychiatrických od­ dělení nemocnic (v ČR 23, v SR 18). Počet lůžek v psychiatrických léčebnách činil 16 608 (v ČR 13 616, v SR 3 292), na psychiatrických odděle­ ních nemocnic 3 062 (v ČR 1 652, v SR 1 410). Oproti roku 1986 se počet lůžek v psychiatric­ kých léčebnách v ČR snížil o 26, v SR se nezmě­ nil, počet lůžek v psychiatrických odděleních se v obou republikách nezměnil. Na psychiatric­ kých odděleních připadalo v ČSFR na 10 000 oby­ vatel 2,0 lůžka (v ČR 1,6; v SR 2,7) a na 1 lé­ kařské místo 14,7 lůžka (v ČR 15,4; v SR 15,1). Využití lůžek v procentech činilo 91,1, v ČR i SR. Průměrná ošetřovací doba byla 33,9 dní (v ČR 34,1; v SR 33,7). V psychiatrických léčebnách připadalo na 10 000 obyvatel 10,7 lůžka (v ČR 13,1; v SR 5,8), na 1 lékařské místo připadalo 35,2 lůžka (v ČR 36,4; v SR 30,8). Využití lů­ žek v procentech činilo v ČSFR 87,1 (v ČR 86,8; v SR 88,2). Průměrná ošetřovací doba byla v lé­ čebnách podstatné delší než na psychiatrických odděleních nemocnic - 105,1 dne (v ČR 113,1; v SR 82,0). Síť ambulantních psychiatrických zařízení spra­ vovaných národními výbory se neustále rozšiřuje. V roce 1988 bylo v ČSFR výše uvedených zařízení 323 (v ČR 239, v SR 84). Z toho bylo pracovišť pro dorost 159 (v ČR 116; v SR 43). Celkový po­ čet lékařských míst činil 572,30 (v ČR 392,66; v SR 179,64), z toho pro děti a dorost 120,14 (v ČR 83,02; v SR 33,54). Doc.MUDr. Ctirad Škoda, Dr.Sc. (Převzato ze Zdravotnické statistiky Psychiatrická péče 1988 roč. 1990,svazek 21 vydáno r. 1990 Ústavem zdravotnických infor­ mací a statistiky Praha 10, Korunní 98) 43

Q.

ALKOHOLISMUS

Duchovní péče o alkoholiky patří k duchovenskému poslání. Jsme pokračovateli poslání Pána Ježíše, který o sobe řekl: "Duch Hospodinův jest nade mnou; ... poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuště­ ní ... abych propustil zdeptané na svobodu" (L 4, 18). Alkoholik je vězněm svého návyku. On a jeho rodina tímto neblahým návykem trpí a potřebují od nej být osvobozeni. Alkoholismus je chronická porucha chování, která se projevuje opakovaným pitím alkoholu, zasahuje pijanovo zdraví a všechny oblasti jeho života: duševní rovnováhu, manželství, práci. Alkoholis­ mus je onemocněním celé osobnosti po stránce fy­ zické, psychologické, spirituální i společenské. Stav alkoholika je složitou směsí nemoci a hří­ chu. Když alkoholik pokračuje v pití i tehdy, když mu to škodí, je zřejmé, že už ztratil schopnost ovládat se. Ztráta kontroly nad sebou je výsled­ kem mocné psychologické kompulse (nutkání) a zna­ mená, že se pití vyvinulo v biochemický návyk. Člověk už není schopen manipulovat s alkoholem, ale alkohol manipuluje s ním. Tento typ alkoho­ lismu se vyvine behem 5 až 15 let těžkého pití. Ztráta sebeovládání je obyčejné postupná a člo­ věk si ji ani neuvědomuje. V časovém sledu navykání na alkohol existuje určitý kritický bod. Než k němu alkoholik dojde, mohl by ještě sám přestat pít. Ale jakmile tento bod překročí, pak už je třeba pomoci zvenčí. V jeho organismu do­ šlo k biochemické zmene, a takový člověk už ni­ kdy neumí pít kontrolované ani po dlouhé tera­ pii a abstinenci.

45

Rozeznáváme tri typy alkoholiků: 1. typ stálého pijana 2. typ periodického alkoholika s občasným obdo­ bím intoxikace; vyskytuje se u lidí s manicko depresivními szvy; ve stavu střízlivosti sli­ bu je, "...že už se alkoholu nikdy nedotkne" 3. typ alkoholika, který pije více než pravidel­ né, ale zřídka dosahuje maxima intoxikace; alkohol se v krvi udržuje většinou na stejné hladině; tento typ je častejsší u žen. Dr.Howard Clinebell, profesor pastorační péče na teologickém institutu v kalifornském Clarementu, charakterizuje alkoholismus jako nemoc, probíhající v několika fázích. Přirovnává alko­ holismus k domu, který má tři poschodí. První patro se skládá z různých osobních problémů, které způsobují úzkost a stavy ménecennosti. Tyto trampoty mohou být vážné, mohou být půvo­ du neurotického nebo psychoneurotického. Člo­ věk, který tyto tíživé stavy má, oceňuje alko­ hol, protože má znecitlivující účinek a ulehču­ je mu od bolavých pocitů. Na vznik návyku má značný vliv také sociální prostředí. Když toto prostředí nepovažuje pití za nic nenormálního, pak se člověk návyku těžko ubrání. Druhé poscho­ dí se stadiem, kdy člověk nepije proto, aby od­ stranil svůj žal, ale proto, aby odstranil fy­ zickou a psychologickou agónii, která zasahuje celou bytost a která je výsledkem velkého pití. Co bylo původně symptomem, stává se teď cyklem, který se pravidelné opakuje. Jestli má člověk přežít, musí být tento cyklus prolomen. Pití je teď kompulzivní, člověk je k pití nutkán neodolatelnou silou, která je mimo jeho volní kontrolu. Biochemická změna v organismu způso­ buje těžký stres, jestliže alkohol v těle chybí.

46

Třetí poschodí představují problémy podvýživy a ústupu z normálního života. Jsou důsledkem stá­ lých stavů opilosti. Jak má duchovní jednat s alkoholikem: Přistupuje k němu s láskyplným srdcem. Ale musí být o věci také informován, aby k němu přistupo­ val s porozuměním. Duchovní má vedet, že žádný skutečný alkoholik netouží po pití jako takovém, ale pije spíš pro zapomenutí, které intoxikace přináší, pro pocit dobré nálady, pro útěk z re­ ality do světa fantazie. U těchto lidí je třeba počítat s komplexem opuštěnosti a ménecennosti. Jsou přecitlivělí a jejich sebeúcta klesá pod křivými pohledy sousedů. Existuje mnoho "skry­ tých" alkoholiků, kteří dosud nejsou podchyceni. Zásluhou duchovního bude, když takového skrytého alkoholika objeví a vyvede jej a jeho rodinu ze tmy trápení. Zpravidla se duchovní dostane do kon­ taktu s rodinou prostřednictvím manželky alkoho­ lika. Jak má při své péči postupovat, se dozvíme z bohatých zkušeností Dr. Clinebella:

Při setkání s manželkou alkoholika je dobré se nejprve zeptat, jestli manžel sám vidí své pití jako životní problém. Pokud je to možné, mela by se zařídit schůzka s manželem, aby se zjistilo, jak se on dívá na situaci. Je prokázáno, že li­ dem můžeme pomoci s jejich problémy jenom tehdy, když i oni je považují za problémy a když sami zatouží po naší pomoci. Duchovní se pokusí osvět­ lit alkoholikovi jeho problém. Předpokladem je, aby se pokusil vidět situaci alkoholikovýma oči­ ma, aby se "posadil na jeho stranu stolu", respek­ toval jeho city i jeho právo nepřijmout nabízenou pomoc. Intenzivním ukázněným nasloucháním bude duchovní hledat cestu do alkoholikova světa, aby

47

pochopil, jak tento svět vypadá z jeho perspek­ tivy. Duchovní by mel rozebrat všechna nebezpe­ čí. návyku: pití víc než má člověk v úmyslu,vzrů ­ stající závislost na alkoholu v stresových situ­ acích, pití o samotě, pití ráno (tzv. ranní dou­ šek), okénka při pití (výpadek paměti), vliv al­ koholu na manželství, děti a práci. Je důležité zdůraznit také fyzický aspekt následků alkoholu. Je pastoračně moudré nic nezatajovat, ale kon­ frontovat alkoholika se skutečností, jaká je a jaká bude, pakliže s pitím nepřestane. Pastorač­ ní rozhovor bude tehdy účinný, jestliže mezi kně­ zem a alkoholikem vznikne silný duchovní vztah. Proto je prvním úkolem duchovního, aby se poku­ sil o vytvoření takového vztahu. Při jednání s alkoholikem bude mít duchovní na paměti tři stadia jeho nemoci. Hlavním úkolem duchovního bude dostat alkoholika k lékaři, do protialkoholní poradny. Tam budou léčit fyzické násled­ ky jeho dlouhého pití a zabrání deliriu tremens. Je možné, že bude alkoholik hospitalizován a projde kurzem tzv. averzivní terapie, která mu pomocí antabusu alkohol zoškliví. Dalším úkolem bude pomoci alkoholikovi, aby v sobe našel sílu odepřít si první doušek a tak prolomit návykový cyklus. Někdy tento cyklus přeruší i dynamická náboženská zkušenost. Je třeba takovému člověku pomoci k tomu, aby si ujasnil, že je to alkohol, který je pro nej problémem číslo jedna. Alkohol není "řešením". Jedinou nadějí na přežití je spoléhat na lidi místo na chemikálie, až na nej přijde úzkost a opuštěnost. Duchovní se nebude se svou vírou vnucovat. Mnozí alkoholikové se behem své nemoci stali ateisty a odpuzuje je, když k nim duchovní přistupuje s náboženskou terminologií. Třetím úkolem je pomoci mu najít nový uspokojivý způsob života v náhradu za orien­ taci na alkohol. Živý křesťanský sbor může být pro člověka jedinečnou duchovní pomocí.

48

Ve třicátých letech našeho století vzniklo tzv. Hnutí anonymních alkoholiků, které má své poboč­ ky v mnoha zemích. Je to křesťanské hnutí, které sdružuje obrácené alkoholiky a jejich rodiny. Působí vnitřní silou svého společenství, která je určována dvanácti zásadami:

1. Přiznáváme, že jsme byli vůči alkoholu bezmoc­ ní a už jsme nebyli schopni sami svůj život řídit. 2. Došli jsme k přesvědčení, že to musí být jen moc vetší než naše, která nás může zase vrátit zdravému životu.

3. Rozhodli jsme se svěřit svou vůli i život do péče svátého Boha. 4. Odhodlali jsme se k poctivému a statečnému průzkumu sebe sama. 5. Vyznali jsme Bohu, sobe i ostatním lidským by­ tostem svou bídu. 6. Byli jsme zcela připraveni ponechat na Bohu, aby sám odstranil závady v našem charakteru.

7. Pokorné jsme ho prosili, aby smyl naše provi­ nění . 8. Udělali jsme seznam osob, kterým jsme ublíži­ li a rozhodli jsme se napravit u všech to, co jsme zavinili.

9. Napravili jsme u těchto lidí, co jen bylo mož­ né, kromě těch případů, kdybychom svým počí­ náním zranili je anebo ostatní lidi.

10. Pokračovali jsme v sebezkoumání, a když jsme chybili, hned jsme to přiznali. 11. Modlitbou a meditací jsme napravovali svůj vztah k Bohu. Modlili jsme se za to, aby nám

49

Bůh dal poznat, jaká je jeho vůle s námi a abychom měli sílu ji plnit. 12. Výsledkem těchto kroků bylo duchovní probu­ zení. Snažili jsme se nést tuto zvěst ostat­ ním alkoholikům a praktikovat tyto principy ve svém živote. Jak může duchovní pomoci rodině alkoholika:

Alkoholismus je zpravidla onemocněním celé rodi­ ny. Jednak proto, že bývá do jisté míry výsled­ kem mezilidských problémů v rodině; jednak je alkoholismem celá rodina narušena a potřebuje pastorační pomoc. Téměř kolem každého alkoholi­ ka je "okruh tragédie", složený z osob, které jsou traumaticky postiženy. Zpravidla je alko­ holik neochotný přijmout pomoc v době, kdy už ji hledá jeho manželka. V tom případe může du­ chovní ihned začít s ochranou manželky a neal­ koholické části rodiny. Může pomoci žene navá­ zat kontakt se sociálním odborem kvůli citové narušenému dít e ti nebo pro případnou finanční pomoc. Pokud není ohrožen život členů rodiny a pokud nehrozí ublížení na tele, nemela .by žena opouštět hned svého muže. Ať odloží toto rozhod­ nutí na pozdější dobu, až bude mít lepší rozhled po situaci. Duchovní žene doporučí, aby si pře­ četla nějakou brožuru o alkoholismu. Je nutné, aby se s problémem rozumové vyrovnala. Duchovní bude naléhat, aby navázala kontakt s protialkoholní poradnou. Tam se setká s lidmi, kteří mají stejné trápení jako ona, což pro ni bude velkou emocionální posilou a vyvede ji to z izolace, ve které dosud žila. Duchovní žene pomůže k ni­ ternému uvolnění, aby se citově osvobodila od posedlého zápasu, při kterém chce udržet svého muže ve střízlivosti. Má se smířit s marností

50

těchto pokusů. Protože ho miluje, musí se vzdát své stálé snahy jej kontrolovat. Tím bude žena zbavena velkého břemene a přestane docházet k ne­ urotickým mezihrám v jejich manželství. Toto ni­ terné uvolnění znamená také vzdát se pokusů chrá­ nit alkoholika od trapných následků jeho pití. Nebude už ho krýt, nebude za nej platit účty, ne­ bude se za nej omlouvat atd. Je nuzné, aby alko­ holik začal trpět následky svého pití a byl tak přístupný pomoci. Žena se má vzdát domněnky, že budoucí štěstí rodiny závisí na manželové stříz­ livosti. Mela by se od té myšlenky odpoutat a po­ kusit se o spokojený život, ať její muž pije ne­ bo ne. Když se emocionálně uvolní a rozvine vlast­ ní Bohem dané možnosti k životu, v alkoholikovi se uspíší krize, která jej otevře pomoci zvenčí. Konečne by mel duchovní povzbudit duchovné vyspě­ lé laiky ve sboru, aby s rodinou alkoholika byli v kontaktu a obklopili ji nevtíravým, taktním zájmem a láskou. To je důležité pro ženu i děti. Pomůže jim to bránit se nebezpečné tendenci k izolaci v době, kdy nejvíc potřebují vřelé lid­ ské vztahy. Tak se může stát církev uzdravujícím a spasitelným prostředím,

Zpracováno podle kapitoly "Role duchovního v pa­ storační péči o alkoholika", jejímž autorem je Howard J. Clinebell ve sborníku "First Aid in Counselling", který uspořádal C.L.Mitton, Edinburgh 1968 a podle knihy "Psychiatry in Pastora! Practice" autora VJ.L. Northridge, London 1968.

51

Necírkevní literatura o alkoholismu: FOUSTKA BŘETISLAV: Alkoholism a telená výkonnost národa. Praha, Čsl. abstinentní svaz 1922.36 s. HAVLÍK V.: Abeceda o alkoholu, nikotinu a vecech, jež s tím souvisejí. Praha, Čsl. abstinentní svaz 1940, 72 s. HAVLÁSEK LUDVÍK a NOVOTNÝ JAN: Proč a jak bojuje­ me proti alkoholismu, l.vyd. Brno, Protialkoholní a protivenerická rada 1947, 23 s. 1 diagr. Kabešova knižnice sv.l POPEK KAREL: Ústavy pro léčení alkoholiků, l.vyd. Brno, Protialkoholní a protivenerická rada 1948, 14 s., Kabešova knižnice sv. 3 BALCAR ZDENĚK: Soumrak duše alkoholika. Praha. Klub usilujících o střízlivost 1949. 7 s. Knižnice KLUS sv. 6 BALCAR ZDENĚK: Zpověď alkoholika. Praha. 1949 Nestr. Knižnice KLUS sv. 2 BALCAR ZDENĚK: Význam a dobrodiní skupinové psychoterapie. Praha, 1949.Nestr. Knižnice KLUS sv. 3 SKÁLA JAROSLAV: Jak se dívat na alkoholismus. Jak dnes léčíme alkoholismus. Praha. 1949. Nestr. Knižnice KLUS sv. 4 SKÁLA JAROSLAV: Člověk - alkohol. Alkoholismus a protialkoholní boj. Praha. Prot.odd.st.psych, kliň. prof. Myslivečka 1950. 17 s. KLEN R.: Posuzování opilosti. Praha. Zdravotnic, nakl. 1952, 36 s. 7 grafů, 2 tab. Thomayerova sbírka přednášek č. 310 ŠŤÁVA ZDENĚK: Pohlavní nemoci a alkohol. Praha. Stát.zdravot.ústav 1952. 10 s. Zdravot, osvě­ tový materiál min.zdrav, seš. 31 KALIŠ JAROSLAV: Československý červený kříž v boji proti alkoholismu.Praha. ČSČK 1957. 63 s. Knižnice funkcionáře ČSČK sv. 7

52

SKÁLA JAROSLAV: O alkoholismu. Praha. Výzkumný ústav zdravot, osvěty 1957. 19 s. Na pomoc přednášejícím sv. 70 SKÁLA JAROSLAV: Alkoholismus. Terminologie, diag­ nostika, léčba a prevence. Praha. Stát.zdrav, nakladatelství 1957. 230 s. 15 obr.10 gr.28 t. SKÁLA JAROSLAV a j.: Organisace a metodika boje proti alkoholismu. Praha. Stát.zdrav.naklad. 1957. 143 s.tab.příl.Zdravot.aktuality sv.112 SKÁLA JAROSLAV: 0 alkoholismu. Praha. Ústř.ústav zdravot, osvěty 1959. 19 s. Na pomoc předná­ šejícím sv. 97 VODRÁŽKA RUDOLF a BARTOŇOVÁ MILENA: Nebezpečí ná­ vyku na alkohol u dětí a mládeže (vzorová přednáška pro SRPŠ).Praha.Ústř.ústav zdrav, osvěty 1950. 26 s. Na pomoc přednáš. sv. 143 SKÁLA JAROSLAV: ... až na dno!? Fakta o alkoholu a pijáctví. l.vyd. Praha. Stát.zdravot.nakl. 1950. 110 s., obr. a tab. nečísl. 2. doplněné a přepracované vyd. 1962 VONDRÁČEK VLADIMÍR, JAN DOBIÁŠ a spolupracovníci: Lékařská psychologie (kap. Alkoholismus str. 154). Stát, zdrav, nakl. Praha 1969 MANDLOVÁ ILSA a VIEWEGH JOSEF: Jak mu pomoci? Pokyny a rady pro manželky a rodinné přísluš­ níky alkoholika.2.vyd.Prostějov ONV 1973.15 s. VIEWEGH JOSEF: Jak přednášet o alkoholismu a sebevražednosti. Brno. Soc. spol. pro vedu, kulturu a politiku b.r. 15 1. 1. KONGRES SOCIALISTICKÝCH ZEMÍ 0 PREVENCI A TE­ RAPII PŘI ALKOHOLISMU A JINÝCH TOXIKOMÁNIÍCH . Praha. 13.-16.9.1977. 147 s. VIEWEGH JOSEF: Kapitoly ze speciální psychopatologie. Brno. Ústav pro další vzdělávání střed.zdravot.pracovníků. Část I. Alkoholis­ mus jako psychosociální jev. 1974. 30 s.

53

SKÁLA JAROSLAV: ... až na dno!? Fakta o alkoho­ lu, pijáctví a alkoholismu. Praha. 3.přeprac. a dopl.vyd. Avicenum 1977. 148 s.tb.nečísl. SVOBODOVÁ ALENA a VODRÁŽKA RUDOLF: Mládež a al­ kohol. Metodický text pro učitele o prevenci alkoholismu. Praha. Ustav zdravot.výchovy 1979. 29 s. tb. Metodický list č. 42 NÁDVORNÍK MIROSLAV: Boj proti alkoholismu a ji­ ným toxikomániím. Výběrová bibliografie. Olo­ mouc .Stát.ved.knihovna 1978.Publ.č.19/1978 SKÁLA JAROSLAV a kol.: Ochrana společnosti před alkoholismem a jinými toxikomániemi. Praha. Avicenum 1982. 161 s. 4 obr. 25 tb. Zdravotnické aktuality, sv. 200 KVAPILÍK JOSEF, SVOBODOVÁ ALENA a kol.: Člověk a alkohol. Praha Avicenum 1985. 237 s. 21 tb. SKÁLA JAROSLAV: Alkohol a jiné psychotropní dro­ gy, abusus a závislost. Praha. Avicenum 1986. 47 s. tab. Noyinky v medicíně. Sv. 36 SKÁLA JAROSLAV a kol.: Závislost na alkoholu a jiných drogách. Praha Avicenum 1987. 206 s. 7 obr. 25 tab. PSYCHOSOCIÁLNÍ_KONTEXT KONSUMU ALKOHOLU U MLA­ DISTVÝCH MUŽŮ. Luděk Kubíčka ... Praha.Výzk. ústav psychiatrický 1988.96 s.tb.Zprávy č.88 MECIR JAN: Zneužívání alkoholu a nealkoholových drog u mládeže. Praha. Avicenum 1989. 156 s.

Ve studovně knihovny Husitské teologické fakul­ ty UK je stať o pastoraci alkoholiků v knize:

HANDBUCH DER SEELSORGE. Evangelische Verlagsanstalt Berlin 1. vyd. 1983

54

Výzkumný ústav psychiatrický vydal o alkoholu tyto publikace:

KUBÍČKA L.: Ústavní léčba alkoholismu. Dynamikavýsledky-predikační faktory.P.VÚPs 1975.247 s. SKÁLA J., KUBÍČKA L., MATĚJČEK Z., VOJTÍK V. a kol.: Sborník studií o alkoholu a jiných návy­ kových látkách. P. VÚPs 1982

Nejnovší údaje o protialkoholních záchytných sta­ nicích :

V CSSR bylo v roce 1986 celkem 67 protialkoholních záchytných stanic (ČSR 34, SSR 33), z toho 32 je s nepřetržitým provozem (ČSR 14, SSR 18). V těch­ to stanicích bylo k dispozici 590 míst (ČSR 323, SSR 267) a bylo v nich ošetřeno 53 355 osob (ČSR 31 176, SSR 22 179). Z toho bylo 2 015 (ČSR 1 441, SSR 574) mladistvých a 18 377 (ČSR 11 127, SSR 7 250) recidivistů. (Zdravotnická statistika ČSSR. Psychiatrická péče r. 1986, roč. 1987 svazek 21. Vydává Ústav zdravotnických informací a statistiky, Praha 10, tř. W. Piecka 98)

55

V ČSFR bylo v roce 1988 celkem 68 protialkoholních záchytných stanic (v ČR 34, v SR 34), z to­ ho je s nepřetržitým provozem 35 (v ČR 16, v SR 19). V těchto stanicích bylo k dispozici 601 míst (v ČR 333, v SR 268). Celkem bylo ošetřeno na těchto stanicích 49 257 osob (v ČR 28 851, v SR 19 406), z toho bylo 1 681 (v ČR 1 197, v SR 484) mladistvých a 16 218 (v ČR 10 219, v SR 5 999) recidivistů. Doc.MUDr. Ctirad Škoda, Dr.Sc.

(Převzato ze Zdravotnické statistiky Psychiatrická péče r. 1988, roč. 1990 svazek 21. Vydáno r. 1990 Ústavem zdravotnických informací a statistiky Praha 10,Korunní 98)

56

SEBEVRAŽEDNÉ

ÚMYSLY

Prezident Mezinárodní asociace pro prevenci sebe­ vražd Dr. Erwin Ringel prohlásil v r. 1966, že na celém svete denne umírá více než 1 000 lidí sebevraždou. Na Britských ostrovech si ročně be­ re život 5 000 lidí, v Americe skoro 20 000 lidí. Ani tato čísla však nevystihují situaci docela přesne, protože mezinárodní údaje zachycují ně­ kdy dokonané sebevraždy, někdy jen sebevražedné pokusy. Dílčí průzkumy naznačují, že pokusů je 3 x tolik než provedených sebevražd. Naše poměry charakterizují autoři Dr.J.Prokůpek a Dr.F.Engelsman v článku Duševní hygiena a zdra­ votní výchova takto: "V našem státe představují statistické údaje o sebevraždách celkem úplný a srovnatelný materiál. V posledních letech jsou všechny dokonané sebevraždy a sebevražedné poku­ sy přešetřovány psychiatry. V letech před druhou světovou válkou byl ukazatel sebevražednosti té­ měř 29 na 100 000 obyvatel. Po válce došlo k po­ klesu a v posledníóh letech ukazatel kolísá ko­ lem 20. V r. 1963 zemřelo u nás sebevraždou více osob než tuberkulózou všech forem. Sebevraždy byly častější dvakrát u mužů než u žen. Nejčastejším způsobem sebevražd u obou pohlaví byla strangulace (obešení). K sebevraždám dochází nejčasteji ve veku 50 až 59 let. U osob proše­ třených psychiatry bylo v případech sebevraždy zjištěno 29,6 % psychóz. Systém našeho zdravot­ nictví umožnil v celém státe také evidenci se­ bevražedných pokusů a psychiatrické vyšetřová­ ní osob, které se o sebevraždu pokusily. Ukáza­ lo se, že jejich počet je 2,5 x vetší než doko­

57

naných sebevražd a npjčasteji se vyskytovali v mladém veku mezi 15. a 29. rokem. Nejčasteji použitým prostředkem byla hypnotika a analgetika. Psychotické poruchy byly zjištěny jen u 12 %. V motivech převládaly konflikty partner­ ské, rodinné a erotické ve více než polovině případů. Po provedených sebevražedných pokusech bylo přes 50 % osob hospitalizováno v psychia­ trických lůžkových zařízeních." (in: Lékařská psychologie, Praha 1969)

Motivy, které vedou k sebevraždě, jsou různé: 1. U lidí trpících schizofrenií, paranoidní psychózou nebo melancholickou depresí, je sebevražda důsledkem jejich těžké duševní choroby. Vnitřní hlas dává pacientu příkaz, aby si vzal život. U paranoiků je odchod ze života únikem před domnělými pronásle­ dovateli. Jindy je motivem morbidní pocit nezměrné viny nebo bludy o nevyléčitelné chorobě. 2. U některých sebevrahů je motivem skutečná nevyléčitelná nemoc (rakovina). Často je sebevražda předem pečlive promyšlena. To je tzv. bilanční sebevražda. Na základe ro­ zumových úvah si vzal život např. člověk, který nechtel při nacistickém vyšetřování prozradit své přátele z ilegality. 3. Sebevraždy dětí a mladistvých jsou výsled­ kem zkratkového jednání v chorobném rozru­ šení . 4. K tzv. demonstrativním sebevraždám dochází tehdy, kdy nemocný nemůže dosáhnout svého cíle normální cestou. Většinou jde spíš o pokus s doufáním, že se sebevražda nepoda­ ří. Okolí má být zastrašeno, probuzen sou­ cit, vyvolán pocit viny, popříp. mají být pozůstalí touto násilnou smrtí potrestáni.

58

5. 6.

7.

8.

To je případ hysteriků a psychopatů. K některým sebevraždám dochází po ztrátě mi­ lované bytosti (úmrtí, rozvod). Sebevraždy epileptiků bývají vykonány ve zmatenosti po záchvatu nebo ve stavech deprese. U alkoholiků může dojít k sebevraždě v obdo­ bí "okénka", kdy vynechá vědomí a paměť nebo dopoledne, kdy se pijan domáhá svého ranního doušku. Často vzniká sebevražedný úmysl u stareckých nebo involučních depresí, kdy člověk kromě nemoci trpí pocitem vlastní zbytečnosti a bezcennosti, osamocení a strachu z budoucnosti. Ztráta smyslu života nastává i u depresí re­ aktivních, kdy je sebevražda reakcí na nesne­ sitelnou životní situaci. Postiženého ovládne pocit beznadeje, pesimismu a zoufalství, kte­ ré se projeví buď neklidem a nářkem, spínáním rukou a lamentacemi, nebo hlubokou apatií, únavou a rezignací, kdy člověk ztratí zájem o všechno, co ho dosud těšilo. Zdá se mu, že je život prázdný, utíká od lidí, cítí se opuště­ ný a zavržený, připomíná si všechny životní nezdary a je přesvědčen, že už je se vším ko­ nec. Tělesnými symptomy takové deprese je ne­ spavost, ztráta chuti k jídlu, hubnutí, ochab­ lost sexuálních schopností.

Každý člověk se sebevražednými úmysly je vlastně nemocný a potřebuje nejen útěchu, ale i pomoc a léčení. Nedávné výzkumy ukázaly, že sebevražda bývá jen málokdy náhlým nepředloženým činem. Než se člověk pokusí o sebevraždu, většinou vysílá zvláštní "signály", volání o pomoc. Ozývají se ve formě výhrůžek, že "si vezme život", "že už s tím jednou skoncuje", "že by nejradeji šel spát a už se víc neprobudil", "že jej stejne nikdo nepotřebuje" atd. Studium ukázalo, že

59

z 10 lidí, kteří si vzali život, 8 jich vysílalo takové varování. Není tedy pravda, že lidé, kte­ ří o sebevraždě mluví, ji pak nespáchají. Všech­ ny hrozby sebevraždou je třeba brát vážné. I ta­ kový člověk,který nemá v úmyslu si vzít život a pokouší se tímto způsobem pouze manipulovat s tě­ mi, kdo jsou kolem něho, prozrazuje, že jeho du­ ševní rovnováha je narušena a potřebuje pomoc lé­ kaře. Všichni lidé hluboce deprimovaní jsou po­ tenciálními sebevrahy. Jak již bylo řečeno, u sta­ rých lidí jsou sebevraždy častější. Pokud k nim dochází u mladistvých a dětí, je to znamením, že manželství a rodina nejsou v pořádku. Když se po­ stižený pokouší svůj sebevražedný úmysl opakovat, vykoná jej do 3 měsíců. Ale z těch, kterým se prv­ ní pokus nepodařil, asi 65 % už druhý pokus neu­ dělá.

Z dosavadních údajů je zřejmé, že člověk se sebe­ vražednými úmysly naléhavé potřebuje péči a po­ moc. U nás i v cizině je celá síť center pro po­ moc lidem v krizi a mezné situaci. V Británii to jsou Samaritánské skupiny, v Austrálii "Life-Line" - linka života, u nás linky důvěry, které jsou zřízeny při psychiatrických klinikách vel­ kých mest a v některých okresních ústavech národ­ ního zdraví. Na této lince je u telefonu služba ve dne i v noci. Díky lince důvěry bylo zachrá­ něno mnoho nešťastných lidí. Jak těmto lidem muže pomoci duchovní? Možnosti pomoci si seřadíme do několika bodů:

1. Duchovní by mel umet rozpoznat člověka se se­ bevražednými úmysly. 2. Duchovní by mel s postiženým navázat důvěryplný vztah. 3. Duchovní vy mel opatřit okamžitou pomoc a za­ řídit předání případu psychiatrovi. 60

4. Duchovní by mel pokračovat v pastorační péči o takového člověka. 5. Duchovní by mel pastoračně pečovat o rodinu. Západní církevní odborníci upozorňují také na význam telefonického rozhovoru. Když jde o ne­ známého člověka, který si chce vzít život a v zoufalém zmatku se telefonicky obrátí na kneze, musí kněz vynaložit všechno úsilí, aby při té letmé příležitosti vznikl vztah důvěry, aby po­ stižený uvedl své jméno a adresu, aby se s du­ chovním mohl ihned setkat k osobnímu rozhovoru. V takovém nouzovém případe lze mnoho udělat i v telefonu. Důležité je udržovat rozhovor tak dlouho, až někdo z rodiny nebo sousedů přispě­ chá, aby nešťastníka odvrátil od úmyslu pustit si plyn nebo sníst hrst prášků. (Naše zkušeno­ sti z minulého období, kdy práce církví byla znesnadňována, připadne duchovní zastrašováni, nabádaly spíš k opatrnosti při setkání s nezná­ mými lidmi na základe telefonického rozhovoru. Místem setkání by v takových případech mela být spíš fara než neznámé místo.) Při vlastním rozhovoru duchovního s potenciálním sebevrahem je nutné, aby jej duchovní povzbudil k úplnému otevření srdce; aby ten člověk otevře­ né mluvil o svých sebevražedných úmyslech, o po­ hnutkách, které jej k tomu zoufalému činu vedou, o svém dřívějším pokusu, o tom, jakým způsobem by chtěl svou sebevraždu provést. Tím, že z ně­ ho při rozhovoru tyto myšlenky vyjdou, zmenšuje se nebezpečí, že by je opravdu uskutečnil. Člo­ věk musí zcela vylít své srdce a vypovědět vše­ chno do nejmenších podrobností.. Nesmíme takové­ ho člověka pustit z dohledu. Rozhovory musí mít posilující a nadějný ráz. Duchovní použije všech prostředků, aby seb^vj^ažde .zabránily- naléhání,

V zídkách 402 280 02 Kolín II 2

ol

přesvědčování a teologických argumentů: Bůh nám život daroval (Gn 1,26-28), musíme mu ho jednoho dne vrátit. Bůh dal našemu životu začátek a Bůh dá našemu životu konec. Život je Božím vlastnic­ tvím. Čas života je pro nás velké sveřenství. Ne­ máme právo sahat ani na cizí ani na svůj život. Takové je Boží přikázání "Nezabiješ!" (Ex 2,13). V průběhu života se střídají slunná i zamračená období (Kaz 3.kap.). Odevzdat život Bohu tehdy, až on sám bude chtít, až on si sám pro ten život přijde. Odevzdat Bohu takový život, ve kterém jsem využil všech možností a šancí, abych se svě­ řenými hřivnami maximálně dobře hospodařil (Mt 25,14-30; L 19,11-27). Přijít k Bohu s prázdnýma rukama a s rukama, ve kterých neseme dílo k ode­ vzdání. Předstoupit před Boha s hříchem sebezabití. 0 Boží lásce (1 J 4,16). Dr. Howard Clinebell naznačuje obsah rozhovoru: "Odložte svůj úmysl vzít si život. V této zoufa­ lé situaci se vám zdá, že odchod ze života je je­ diným východiskem. Ale jsem jist, že spolu může­ me najít jiné lepší východisko. Když svůj život ukončíte, připravíte se o šanci je najít. Počkej­ te aspoň, až se o nějaké řešení pokusíme. Cítím, že vám může být pomoženo, chci spolu s vámi na tom pracovat, abychom pro váš problém našli ře­ šení ." Ze zkušenosti Dr. Clinebella může duchovní pou­ žít ješte tyto rady: Nesnadnost rozhovoru je v tom, že jde o život a smrt. Účinné bývá svě­ dectví duchovního, jak on se cítil v obdobích beznadeje a jak on prošel svým údolím stínů smr­ ti. Takový duchovní je schopen vstoupit do vni­ třního života sebevraha, kráčet s ním jeho bo­ lavou cestou a vyvést jej zase na světlo života. Pokusí se naplnit znovu vakuum hodnot a přesvěd­ čit člověka, že stojí za to žít. Nebude zvětšovat

62

pocit viny v člověku, který chce zemřít, ale pro­ budí nové paprsky nadeje. Duchovní poukáže také na rodinu, jak by ji taková sebevražda psycholo­ gicky ublížila a zanechala v ní pocity viny a pokoření. Při prvním rozhovoru by se mel duchov­ ní pokusit získat jména, adresy a telefony pří­ buzných a přátel a vysvětlit jim vážnost situace.

V každém sboru by mela být skupina vybraných, du­ chovné vyspělých laiků, kteří by dovedli obklopit člověka v krizi a jeho rodinu upřímnou láskou. Spolu s duchovním mohou přispět k tomu, aby ne­ šťastný člověk našel zase smysl života a poměry v rodině aby se upravily k lepšímu.

Zpracováno podle těchto pramenů: V. Vondráček, J. Dobiáš a spolupracovníci: Lé­ kařská psychologie. Praha 1969, kapitolka Sebevražednost v článku Josefa Prokůpka a Františka Engelsmanna: Duševní hygiena a zdravotní výchova C.L.Mitton: First Aid in Counselling. Edinburgh 1968, kapitolka o sebevraždě Howarda J. Clinebella

K zamyšlení duchovnímu, který má být připraven konat pastoraci u potenciálního sebevraha, při­ pojujeme zkušenost kneze, který se věnoval vý­ hradně duchovní péči a evangelizaci lidí, kteří byli na dne. Ukázka zahraniční pastorace má du­ chovnímu dát pocit jistoty, že jeho práce nebu­ de marná, že Bůh o každém ví a že setkání pastýře 63

se ztracenou ovečkou je v Boží režii. Duchovní se má takové.chvíle chopit jako příležitosti, kdy si ho Bůh chce použít jako svůj nástroj. Následující příběh byl vybrán z knihy George F.Dempstera "Finding Men for Christ" - Vyhle­ dávání lidí pro Krista (Hodder and Stoughton, London, 1. vyd. 1935, 23. vyd. 1962). Autor vykonával svou pastýřskou péči v Anglii mezi chudinou, nezaměstnanými a lidmi zcela vyvrže­ nými. Z tohoto prostředí zaznamenal deset sku­ tečných událostí a zde je jedna z nich: Autor nás uvádí do jedné z nejtemnejších částí Whitechapelu, na místa neblaze proslulá mnohými zločiny. Byl nedelní večer, když se tam vypra­ vil on a jeho přátelé, aby pozvali na bohosluž­ by lidi, kteří byli zrovna venku na dvorech a v alejích. Blízko nádraží tu byl železniční most, pod kterým postávaly hloučky divných lidí. Na ,osamelém miste tu stál muž asi čtyřicetiletý, ke kterému zamířil náš kněz pan Dempster. Pozval jej na večerní shromáždění. Zdálo se, že ten člo­ věk potřebuje nějak pomoci. "Příteli, přijďte na naše shromáždění. Najdete tam pomoc a povzbu­ zení, najdete tam přátele a možná, že tam najde­ te i toho největšího přítele Ježíše Krista, kte­ rý o vás všechno ví." Muž, který dosud zaryté mlčel, se nyní zatvářil posměšně a zdálo se, že chce promluvit. Ale ani hlásek nevyšel z jeho úst. Kněz jej opustil se slovy: "Pán Ježíš vás miluje a chtěl by si vás získat." Na bohosluž­ bách bylo velké množství lidí. Když skončily, čekal na pana Dempstera muž od železničního most . Pak s knezem sedeli v tichém soukromí pokoje a muž vypravoval svou historii. Bylo to právě den předtí, v sobotu večer, kdy byl tak

64

nešťasten, osamělý, opuštěn všemi přáteli, bez práce, bez penez, hladový, nervove zhroucený. Tehdy mel jedinou myšlenku - všechno to skončit. Proto stál na břehu řeky. Ale pak mu přišla myš­ lenka na Boha, na kostel, na bohoslužby. Na to, co kdysi jako dítě znal. Znovu zadoufal. Odložil své rozhodnutí na zítřek, na nedeli. Ráno zamí­ řil do jednoho kostela. Před chrámovými dveřmi stáli dva muži. Když viděli jeho ubohé oblečení a nemytý obličej, jemne ho upozornili, že se ne­ hodí, aby do tohoto kostela takto vstoupil, pro­ tože tam chodí sami lepší lidé. Ubožák proklel vybranou společnost a vrátil se zase k řece. Chtěl počkat, až se setmí, aby ve vlnách řeky skončil svůj život. A tehdy k němu přišel pan Dempster s laskavými slovy: "Pán Ježíš o vás všecko ví a chce vám pomoci." Jak zvláštní slo­ va pro sebevraha! Chtěl se jim vysmát, ale ze sevřeného hrdla nevyšlo ani šeptnutí. Chtěl jít k řece a naráz mít od všeho pokoj. Ale nohy ne­ chtěly poslouchat. Nakonec šel na shromáždění, kde kněz kázal o nem. Aspoň to tak pociťoval. Jen nemohl pochopit, jak tento cizí kněz mohl znát jeho myšlenky a jeho city. Podali mu zpěv­ ník. Nemohl zpívat. Ale když píseň došla ke slo­ vům "Vím, že jsem hříšník, kterého Ježíš přišel zachránit", prolomily se v jeho srdci všechny ledy. Pověděl knězi o svém osudu. Býval noviná­ řem, léta pobýval v cizině, v koloniích. Dokud mel spojení s rodiči a s dívkou, kterou si mel vzít, bylo všechno v pořádku. Ale pak začal pít. Rodiče zemřeli a on klesal stále hlouběji. Z ci­ ziny se vrátil domů, ale dělal jen příležitost­ né práce. Zapletl se neúmyslné do nezákonných obchodů, nervy mu selhaly a byl na dne. Onemoc­ něl, propadl melancholii, chtěl zemřít. — To­ lik zpověď. Ale teď se najednou všechno změnilo.

65

V několika týdnech se vzpamatoval a začal nový život. Pan Dempster mu opatřil u známého redak­ tora opět místo žurnalisty. A mladý muž se za­ pojil do díla církve, která ho zachránila v kri­ tické chvíli. Konal návštěvy v rodinách nemoc­ ných. A tady přichází další část historie, ta nejzajímavejší - totiž vzrušující poznání, že Krisíus o nem skutečné vedel a jeho osudy řídil. — Ke sboru patřila také rodina jednoho námořní­ ka. Jednou jej přivezli z plavby težce nemocného. Nejhorší chvíle nemoci strávil v cizí daleké ne­ mocnici. A když se vrátil, pečovala o nej nejen vlastní rodina, ale i církev. Byl to právě náš zachráněný novinář, který nemocnému věnoval mno­ ho času. Jednou mu četl z Písma Žalm 103: Dobrořeč, má duše, Hospodinu, celé nitro mé, jeho svátému jménu! Dobrořeč, má duše, Hospodinu, nezapomínej na žádné jeho dobrodiní! On ti odpouští všechny nepravosti, ze všech nemocí te uzdravuje, vykupuje ze zkázy tvůj život, věnčí te svým milosrdenstvím a slitováním. Když nemocný slyšel ta slova, řekl: "To je právě to, co mi četla ona." "Ona? Kdo?" "Sestra v ne­ mocnici. Dala mi o tom malou knížku. Mám ji scho­ vanou v zásuvce. Nemohl byste mi ji podat?" Do­ stal knížku. Mela název "Vyslýchá Bůh naše modlit­ by?" A na první stránce bylo napsáno věnování pěk­ ným dívčím písmem: S nadějí, že budete žít, aby­ ste se přesvědčil, že každé slovo tohoto žalmu je pravda - vaše přítelkyně - podpis a datum. Když novinář knížku s věnováním uviděl, zbledl a byl velmi rozrušen. Poznal písmo a podpis v námořní­ kové modlitební knize. Byl to rukopis jeho dívky, které kdysi slíbil, že si ji vezme. Bylo to jako poselství z nebe. Následujícího dne posílal pas­ tor Dempster dopis, adresovaný nemocnici, kde 66

mladá žena pracovala jako ošetřovatelka. A záro­ veň telegram pro ni s těmito slovy: "Bůh vyslý­ chá naše modlitby. Váš snoubenec se k vám vrací." Když se pak všichni v radosti shledali, ukázalo se, že se dívka za ztraceného neustále modlila. Teď byl nalezen a ti dva lidé se rozhodli zasvě­ tit svůj život Kristu, který s nimi učinil tento zázrak.

Nejnovejší údaje o sebevražednosti na našem území:

Sebevražednost v ČSFR v roce 1989 V tomto roce sebevražednost dále poklesla. V dlou­ hodobém průběhu to dokumentuje časová řada doko­ naných sebevražd a sebevražedných pokusů v pře­ počtu na 100 000 příslušné populace. Dokonané sebevraždy, tradičné v ČSFR vyšší u mužů než u žen, postupné klesají, u mužů od maxima v roce 1970 a u žen od maxima 1968, vycházíme-li z ča­ sového rozpětí 1967-1989. Tento pokles podle pohlaví je zvlášť výrazný u mužů ČR. U mužů SR byl naopak od roku 1967 patrný mírný vzestup a od dosažení maxima v roce 1983, kdy se četnosti dokonaných sebevražd srovnaly s četnostmi mužů ČR, opět mírné klesají. Četnosti dokonaných se­ bevražd žen v SR se udržují na téměř konstantní nízké hladině* V roce 1989 připadalo v ČSFR na 100 000 mužů 19,1 dokonaných sebevražd (v CR 19,1; v SR 19,0), počet dokonaných sebevražd na 100 000 žen činil v ČSFR 6,3 (v ČR 7,7;v SR 4,0). V absolutních číslech to představuje v ČSFR 1 970 dokonaných sebevražd, z toho v ČR 1 371 a v SR 599. 67

Hodnoty sebevražedných pokusů žen jsou v ČSFR tradičné vyšší než hodnoty mužů, nicméně se dří­ vější rozdíl mezi ženami a muži, nápadný v roce 1967 postupné výrazné snížil. V ČR jsou ovšem u obou pohlaví hodnoty relativné vyšší než v SR. V roce 1989 připadalo v ČSFR na.100 000 mužů 22,2 sebevražedných pokusů, na 100 000 žen 28,7 pokusů (v ČR byla relace 26,4 sebevražedných pokusů na 100 000 mužů a 33,2 na 100 000 žen, v SR 13,9 na 100 000 mužů a 21,0 na 100 000 žen). V absolutních číslech bylo provedeno v ČSFR 4 025 sebevražedných pokusů, z toho 3 098 v ČR a 927 v SR. Pokud si všimneme věkových profilů dokonaných sebevražd a sebevražedných pokusů, v obou pří­ padech vždy přepočtených na 100 000 příslušné populace, vidíme u téměř všech profilů sebevra­ žedných pokusů a u profilů dokonaných sebevražd v ČSFR a ČR výrazné snížení v roce 1989 oproti 1970. V CR došlo u obou pohlaví ke snížené čet­ nosti u jednotlivých věkových skupin zhruba na polovinu, přičemž byl tvar věkového rozložení dokonaných sebevražd vcelku zachován. U mužů má stále typické maximum ve věkové skupině 70letých, u žen ve věkové skupině 60 - 69 let.

V SR mají hodnoty dokonaných sebevražd mužů 1989 vrcholy dva (50-59, 70+) a ve srovnání s rokem 1970 prakticky nedošlo ke snížení pro­ filu. Obdobné je tomu též u tvarové nevýrazných hodnot dokonaných sebevražd u žen v SR. U sebevražedných pokusů trvá naopak stereotyp­ ní vrchol ve věkové skupině 15 - 19 let, vyšší u žen než u mužů, výrazný především v hodnotách roku 1970. V roce 1989 je snížení ve srovnání s tímto rokem často více než dvojnásobné.

68

Profesní rozdělení sebevražednosti je obtížné hodnotitelné, protože chybějí spolehlivé údaje o profesním složení obyvatelstva, jimž by mely být absolutní četnosti korigovány. Při srovnání roku 1989 např. s rokem 1986 výraz­ né ubylo relativního podílu obešení, uškrcení nebo udušení u žen, i když to nadále zůstává nejčastejší technikou provedení dokonaných sebe­ vražd. Tímto způsobem bylo provedeno v ČSFR 58 % dokonaných sebevražd (v ČR 57 %; v SR 62 %). U sebevražedných pokusů opět trvá naprostá pře­ vaha otrav pevnou a tekutou látkou. Tento způsob provedení se podílel na celkovém počtu sebevra­ žedných pokusů v ČSFR 74 %, v CR 72 % a v SR 8C%. U obou pohlaví dále trvá převaha rodinných kon­ fliktů a problémů jako motiv sebevražedných po­ kusů. Vlastní byt a jeho nejbližší okolí zůstává převažující lokalitou dokonaných sebevražd i se­ bevražedných pokusů. Mírné se zvýšil podíl zdra­ votnických zařízení jako lokality dokonaných se­ bevražd. Udržuje se nepříliš výrazný podíl os­ tatních psychóz na dokonaných sebevraždách a ne­ patrné se zvýšil podíl poruch osobnosti na doko­ naných sebevraždách v CR. U sebevražedných poku­ sů zůstává struktura podílu psychiatrických dia­ gnóz na hodnotách roku 1986. Podíl opilosti na dokonaných sebevraždách se v ČR snížil a v SR zvýšil oproti roku 1986. Napro­ ti tomu se podíl opilosti na sebevražedných po­ kusech v ČR zvýšil a v SR snížil. Dokonané se­ bevraždy provedené v opilosti představovaly v roce 1989 v ČR u mužů 11 %, u žen 4 % a v SR u mužů 32 % a u žen 16 % všech dokonaných sebe­ vražd. Podíl sebevražedných pokusů v opilosti na celkovém počtu sebevražedných pokusů činil v ČR u mužů 42%, u žen 21% a v SR u mužů 46%, u žen 20 %.

69

Dokonané sebevraždy jsou nejčastejší relativné v ČSFR i v ČR v květnu, v SR v dubnu a v obou národních republikách nejnižší v prosinci. Vr­ chol sebevražedných pokusů je rozložen rovno­ měrněji, opět s převahou v jarních měsících. Časový vrchol dokonaných sebevražd mezi 22 ho­ dinou noční a 7 hodinou ranní u mužů zůstává zejména v SR, zatímco v ČR mají muži druhý vr­ chol v době od 12 do 18 hodin. U žen je časové rozložení rovnoměrnější, časové období od 22 do 18 hodin, i když i zde je -v r. 1989 nepatrné vyšší podíl časového intervalu 22 až 7 hodin.

Doc.MUDr. Ctirad Škoda, CSc.

(Převzato ze Zdravotnické statistiky roč. 1989, svazek 10, Sebevraždy 1989, vydáno v Praze 1991 Ústavem zdravotnických informací a statistiky v Praze 10, Korunní 98)

Necírkevní literatura o sebevražednosti: PROKOP JAN: 0 sebevraždě. Praha, Buršík a Ko_hout 1940. 222 s. RŮŽIČKA LADISLAV: Sebevražednost v Českosloven­ sku s hlediska demografického a sociologic ­ kého. Praha, Akademia 1968. 155 s.9 ob.33tb. ČERNÝ LUDĚK: Sebevražednost dětí a mladistvých se zvláštním zaměřením na preventivní opa­ tření. Praha, Avicenum 1970. 132 s.35ob.5tb. VIEWEGH JOSEF: Kapitoly ze speciální psychopatologie. Brno. Ústav pro další vzdělávání střed. zdrav.pracovníků. Část II. Psychologické pro­ blémy sebevražednosti. 1974. 39 s. VIEWEGH JOSEF: Jak přednášet o alkoholismu a se­ bevražednosti. Brno. Soc.spol.pro vědu, kul­ turu a politiku. Bez vročení. 15 1. 70

LINKY DŮVĚRY V ČESKOSLOVENSKU. Kosmonosy. Psychi­ atrická léčebna 1982. 100 s.(prevence sebevražd) DRDKOVA S.: Bibliografie k problematice sebevra­ žedného jednání za období 1897 - 1980. Praha, Výzkumný ústav psychiatrický 1982. 279 s. CHALOUPKA LUBOŠ: Úvod do sociální patologie. Sebevražednost dětí a mládeže. Praha, Univerzi­ ta Karlova 1983. 57 s. tab.(Učební texty)

Ve studovně Husitské teologické fakulty je v ná­ sledující literatuře popsána pastorace u sebevra­ žedných úmyslů: VOM UMGANG MIT KRANKEN. Hrsg. von Wilhelm Pressel. Ehrenfried Klotz Verlag. Stuttgart 1982. 382 s.

WERNER SCHUTZ: Seelsorge. Ein Grundrise. Gútersloher Verlagshaus. Gerd Mohn, Gútersloh 1977. 270 s. HANDBUCH DER SEELSORGE. Evangelische Verlagsanstalt. Berlin 1983. 619 s.

FRANK WRIGHT: Pastora! Care for Lay People. SCM Press LTD. London 1982. 113 s. pastorace v životních krizích:

CLINEBELL H.J.: The Basic Types of Pastora! Counselling. New Resources for Ministering to the Troubled. Abingdon Press. Abingdon Neshville Tennessee. 14.vyd. 1966. 318 s.

CLINEBELL H.J.: Modelle beratender Seelsorge. Z amer.orig.přel.Christian Hilbig a Waldemar Pisarski. Chr. Kaiser Verlag Múnchen 1971. 288 s.

71

pastorace v případech stresu, ztráty, žalu:

ARNOLD WILLIAM: Introduction to Pastora! Care. The Westminster Press. Philadelphia 1932. 221 s. Viz též kapitola o depresích připojená ke kapito­

le o neurózách.

Letniční biblická akademfe V zídkách 402 260 02 Kolín II

Z

72

VYDAVATELSTVO

ECM

PANENSKÁ

811 03 BRATISLAVA

10