O Izraeli

Citation preview

Křesťanské společenství Maniny * Příloha měsíčníku SBOROVÝ DOPIS * leden 1991

PROČ?

OBSAH Izrael včera a dnes

2

Proč jsme se rozhodli věnovat tuto přílohu Izraeli?

Boj o přežití

3

Proč je ona malá země (něco přes 21 tisíc čtverečních kilo­ metrů) neustále centrem svě­ tové politiky?

Pro pochopení izraelské situace je nutné vědět, že tato země žije ve stavu permanentního ohrožení

REPORTÁŽE

5

Osobní dojmy z návštěv v Izraeli potvrzují, že je to zvláštní země

Náš dluh vůči Izraeli

9

Derek Prince: Co by měli vědět křesťané o svém vztahu k židům

Křesťanské velvyslanectví v Jeruzalémě je výrazem ťanského zájmu a sympatií

Svátek Stánků

11 křes­

12

Oslava spojující židy a křesťany je naplněním starozákonních proroctví

Výzva ke smíření

13

zaznívá z Německa: rozhovor s Arie Ben Israelem

Prorocký sen

Proč jsou Židé po staletí obětí násilí a nenávisti, která si vy­ sloužila samostatné jméno antisemitismus ? Proč se nacistická zvůle sou­ středila na tento národ a ve snaze jej úplně vyhladit posla­ la na smrt 6 milionů Židů ? Jak to, že v tomto roce jiný diktátor z Bagdádu znovu mluví o konečném řešení ži­ dovské otázky ? Proč tento starověký národ nazanikl jako jiné, proč si uchoval identitu navzdory dvěma tisíciletím v rozptýlení a v tomto století obnovil na historickém území svůj stát ? Jsme přesvědčeni, že odpověď na všechny tyto otázky je v

Bibli. Bůh miluje Izrael a určil mu rozhodující místo ve světo­ vých dějinách. Dnes se před našima očima naplňují tisíce let stará proroctví. Žijeme ve výjimečné době.

To vše není jen nějaká vzrušu­ jící podívaná. Týká se to nás všech. Jestliže Bůh je a jedná s jedním národem, bude jed­ nat se všemi lidmi. Vztah k Izraeli přitom bude jedním důležitým faktorem, který ovlivní osud celých národů: "Požehnám těm, kdo žehnají tobě, prokleji ty, kdo ti zlo­ řečí." (Genesis 12:3). Jako křesťané si uvědomuje­ me, že máme vůči Židům velký dluh. Místo lásky a úcty jsme často vynikali krutostí a nenávistí. Tento příspěvek chápeme jako malou splátku. Chceme pomoci vytvářet prav­ divý obraz o Izraeli. Chceme také přispět k tomu, abychom nejen chápali, oč jde, nýbrž se aktivně postavili na stranu spravedlnosti.

14

Ani Československo nestojí stranou

Co můžeme dělat ?

15

Dopis židovské obci a náměty k modlitbám

O Izraeli

Příloha měsíčníku Křesťanského společenství Maniny "Sborový dopis". Adresa redakce: Na Maninách 20, 17000 Praha 7, Holešovice. Připravili: Mojmír a Lucie Kallusovi, Kateřina Tlustá, Dan a Lída Drápalovi, Alice Burová, Tomáš Bartoň, Jan Tlustý, Jindra Soukupová, Martin Zelina a Petr Zuna. Dáno do tisku 18.1.1991. Tiskne PRINCO Int. Praha. Index 47416. Cena 15 Kčs.

Není-li uvedeno jinak, fotografie pocházejí z archivu SD

Sborový dopis: O Izraeli - leden 1991

1

IZRAEL V POBIBLICKÉ DOBĚ

r. 70 - dobytí Jeruzaléma a zničení chrámu římskými vojsky. Židé prodáváni do otroctví, po světě vzniká židovské společenství Diaspora. Nadvlády:

- Římané 70 - 313 313 - 636 - Byzantinci 637 - 1091 - Arabové 1091 - 1098 - Seldžikové 1099 - 1291 - Křižáci 1291 - 1516 - Mameluci 1517 - 1917 - Osmanci (Turci) 1917 - 1948 - Britové 1948 - založen stát Izrael 1882 začíná 1. Aliah - návrat Židů do Izraele. 1894 - Dreyfusova aféra přiměje Theodora Herzla k formulování politického sio-

nismu, o rok později T. H. prohlašuje "Židovský stát" 1903 - je zamítnut britský návrh k založení židovského státu v Ugandě 1904 - 2,Aliah - po pogromech v Rusku a v Polsku 1909 - založeno první židovské moderní město Tel Aviv 1914 - V. Británie vyhlašuje osmanské říši válku 1917 - Balfourovo prohlášení zajišťuje britskou podporu dosažení "Národního židov­ ského státu". V Jeruzalémě končí 400-letá osmanská nadvláda 1919 - 3.Aliah - převážně z Polska 1920 - protižidovské nepokoje arabských extrémistů 1924 - 4.Aliah - hlavně z Polska 1933 - 5.Aliah - následkem vze­ stupu nacismu v Německu 1937 - je navrženo rozdělení západní Palestiny na Arab­ ský a Židovský stát. Arabo­ vé odmítají 1939 - Britská "Bílá kniha" ome­ zuje židovské přistěhova­ lectví 1947 - plán dělení Palestiny přijat Židy, odmítnut Araby 14.5.1948 - vyhlášení státu Izrael. 1964 - byla ustanovena Organi­ zace pro osvobození Pales­ tiny - zaměřená proti Izra­ eli. Její zkratka je PLO a v čele stojí Jásir Arafat. V r. 1988 vyhlásil samostatný palestinský stát. 9.2.1990 - byly obnoveny diploma­ tické styky mezi Izraelem a ČSFR. 25. - 27.4.1990 státní návštěva čs. presi­ denta Václava Havla v Izraeli. Holocaust = vyhlazování Židů. Během 2. světové^ války vyvraždili nacisté 6 milionů Židů, ponejvíce v táborech smrti. Podle plánu nacistů měli být Židé jako národ zničeni.

Intifáda = povstání palestinských Arabů v územích obsazených Izrae­ lem. Arabsko-izraelský konflikt Jádro spočívá v odmítání arabských států uznat existenci státu Izrael - a v rozhodnutí zničit Izrael válkou. (Jediný Egypt zatím Izrael uznal.) Tato situace donutila Izrael již více­ krát vstoupit do války.

Sborový dopis: O Izraeli - leden 1991

2

Izraelské reálie Stát Izrael = Medinat Jisrael

Rozloha: 21 946 km2. Sousední státy: Libanonská repub­ lika, Syrská arabská republika, Jor­ dánské hášimovské království, Egypt­ ská arabská republika. Obyvatelstvo (1988): 4 476 800. Etnické složení: Židé 81,7 %,v Ara­ bové 15,6 %, zbytek Drúzové, Čerkesové, ostatní menšiny. Hlavní město: (v rozporu s us­ nesením OSN v r. 1947): Jeruzalém Měnová jednotka: šekel Délka vojenské služby: muži tři roky a svobodné ženy dva roky Náboženské směry: Židovské aškenázský, sefardský, konzervativní, liberální, karaitský, samaritánský. Muslimské směry: sunnitský a šPitský. Drúzské náboženství, náboženství Baha’i a křesťanské církve a sekty. Během kalendářního roku se slaví 17 svátků, z toho jsou některé biblic­ kého původu. Židovský rok: Měsíc začíná novoluním a má 29 nebo 30 dní. V přes­ tupném roce existuje 13. měsíc. Nový rok začíná v září nebo v říjnu. Letoš­ ní rok má letopočet 5 751. Mezinárodní poznávací značka Izraele je IL. Státní znak: na modrém podkladě bílý sedmiramenný svícen, dvě olivové ratolesti. Státní vlajka: na bílém podkladě dva modré pruhy a uprostřed šes­ ticípá Davidova hvězda (Magen Da­ vid). Úřední jazyky: hebrejština (ivrit) a arabština. 9.5.1990 byla založena Společnost čs.-izraelského přátelství v Praze. Byla založena také Společnost přátel židovskév kultury a Společnost křes­ ťanů a Židů.

Každý měsíc vychází věstník Ži­ dovských náboženských obcí v ČSFR s názvem "Roš Chodeš". Je zajímavý, stojí 2,- Kčs a dá se koupit v Praze 1, Maislova 18, kde je také sídlo Praž­ ské židovské obce. Dalším zajímavým časopisem psaným v němčině je "Aktuelle Nachrichten" (vydává Ruf zur Versóhnung, židovská mesiánská organiza­ ce). Kontakt: Ruf zur Versbhnung, Am Heiligenstock 2, 6312 Laubach 6, SRN. připravila Kateřina Tlustá

BOJ O PŘEŽITÍ Před devíti lety vzrušila světovou veřejnost zpráva, že izraelská letadla zničila irácký jaderný reaktor blízko Bagdádu. Ve většině sdělovacích pro­ středků se tento čin prezentoval jako další doklad izraelské agresivity a bojechtivosti. Dnes jsme patrně vděčni této prozíravosti Izraele, že irácký diktátor Saddám Husajn ještě nemá k dispozici jaderné zbraně. To, co svět halasně odsuzoval jako akt agresivity, byla ve skutečnosti obranná reakce v zájmu vlastního přežití. Stejný princip nacházíme v celém období dějin židov­ ského státu: Izrael bojuje o zachování své existence, zatímco světová veřej­ nost má značně jednostranný pohled: mluví se jen o reakcích Izraele. Akce, které je vyvolaly, jsou zamlčovány nebo bagatelizovány. Židé mají s dezinformací a nepřá­ telskou propagandou své zkušenosti. Téměř po dvě tisíciletí se opakuje stejný obraz: znovu a znovu jsou oz­ načováni za hlavní viníky všeho zla, kteří musejí být vyhlazeni. Pogromy a katastrofy se jim vryly hluboko do podvědomí. A přesto se mezi nimi vždy znovu našli nepochopitelní op­ timisté, kteří věřili, že Bůh svůj národ neopustil. Tisíce let stará proroctví předpovídala, že se Židé jednou opět shromáždí ze všech konců světa do své původní vlasti - Palestiny. Nic nebylo

méně pravděpodobné, když se před sto lety objevil snílek Theodor Herzl. Mnozí Židé se mu smáli, málokdo ho bral vážně. A přece, když na 1. sionistickém kongresu v Basileji v r. 1897 prohlásil, že nejpozději za 50 let budou mít Židé vlastní stát, zmýlil se sotva o rok. První krok k tomuto cíli učinila Británie koncem I. světové války. Tehdy dobyla Palestinu z moci pro­ německého Turecka a tím ukončila 4001etou osmanskou nadvládu. Roku 1917 vydal lord Balfour deklaraci, podle níž se Británie staví příznivě k zřízení židovského státu na území, s nímž je spjata jeho historie. Bylo tím myšleno, že Arabové a Židé mají stejné právo žít na území tehdejšího britského mandátu pro Palestinu, které zahrnuje zhruba dnešní Izrael, Jordánsko, Sýrii a Irák. Toto prohlášení sice postulovalo právo Židů na sebeurčení, nebylo však nijak kodifikováno. Do Palestiny prou­ dili židovští přistěhovalci, kteří od počátku naráželi na odpor Arabů. Na jejich nátlak pak bylo Židům území, kde se mohli usazovat, zúženo na prostor ohraničený na východě řekou Jordán. Nejasnou situaci měla vyřešit nově vzniklá OSN. Hlasováním přijalo Valné shromáždění OSN 29.11.1947

návrh na rozdělení Palestiny na arab­ ský a židovský stát. Židé souhlasili, Arabové však toto řešení odmítli s jednoznačně formulovaným cílem: získat celou Palestinu násilím a všech­ ny Židy vyhnat. Britské jednotky oficiálně ukončily svůj mandát 14.5.1948 a stáhly se z Palestiny. Toho dne vyhlásil Izrael samostatnost v souladu s doporučením VS OSN. Den nato 15.5.1948 všechny okolní arabské země vyhlásily Izraeli válku. Proti 640 tisícům Židů, kteří neměli žádnou organizovanou armádu a nic než lehké zbraně, stálo 40 mili­ onů Arabů s dobře vyzbrojenými ar­ mádami, jejichž některé jednotky byly vycvičeny Británií. Co se stalo potom, lze lidsky těžko vysvětlit. Fakt je, že 7.1.1949 bylo uzavřeno příměří v době, kdy Izrael postupoval. Hranice vytvořené podle momentálního postavení jednotek o málo přesahovaly území původně určené Izraeli návrhem OSN. Tyto hranice ovšem nikdy nebyly uznány jako oficiální hranice nových států: ty měly vzniknout dohodou po uzavření mírových smluv. K tomu však nikdy nedošlo, protože pozice Arabů vždy byla: žádné jednání s Izraelem, žádné uznání Izraele, žádný mír s Izraelem. Tato slova byla doprovázena také činy: neustálé teroristické útoky uvnitř

Sborový dopis: O Izraeli - leden 1991

3

Arabské země se nikdy nevzdaly snahy Izrael úplně zničit.

země, vojenské potyčky na hranicích. V každém desetiletí se okolní arabské země pokusily velkou vojenskou akcí Izrael zničit. V roce 1955 Egypt, Sýrie a Jordánsko uzavřely vojenský pakt. Následovala Suezská ofenzíva, která skončila izraelským obsazením Sinajského poloostrova. Území bylo vrá­ ceno Egyptu za podmínky, že Izrael bude mít zaručenu volnou plavbu Suezským kanálem a úžinou tiranskou, přičemž bylo výslovně stanoveno, že Izrael má právo v sebeobraně použít síly, kdyby Egypt tyto vodní cesty uzavřel. V květnu 1967 Egypt násilně zablokoval přístup k izraelskému pří­ stavu Eilat a’prohlásil, že je připraven vstoupit do války. Jordánsko, Irák a Sýrie spojily své armády proti Izraeli. Následovala Šestidenní válka, kterou mnozí přirovnávali k zápasu Davida s Goliášem. Proti obrovské přesile zís­ kala izraelská armáda vítězství na všech třech frontách, zabrala znovu celý Sinajský poloostrov, Golanské výšiny, pásmo Gaza, západní břeh Jordánu a celé město Jeruzalém. Součástí izraelské vojenské strate­ gie je většinou tzv. preventivní úder, kdy izraelská armáda zaútočí jako první v situaci bezprostředního ohro­ žení. Vzhledem k početní přesile a nepokrytým nepřátelským úmyslům protivníka to je skutečně obranný tah a je demagogie označovat jej za agre­ si. Pouze jednou jej izraelská armáda nepoužila, a to v r.1973, kdy tehdejší ministerská předsedkyně Golda Meirová rozhodla tváří v tvář hrozícímu útoku čekat, aby byla zodpovědnost za agresi jednoznačná. Výsledek? V den největšího židov­ ského svátku Jom Kippur zaútočila

arabská vojska současně na dvou fron­ tách: Sýrie ze severu s 40 000 muži a 800 tanky, Egypt z jihu se 70 000 muži a 1000 tanky. Útok byl opět odražen a izraelská vojska postoupila až na vzdá­ lenost 100 km od Káhiry a 40 km od Damašku, ovšem za cenu těžkých ztrát. Výsledné hranice opět o něco málo přesahovaly původně držené území. Území se zdá být jádrem všech sporů. Už z tohoto stručného přehledu je zřejmé, že veškeré hranice v této oblasti byly až dosud vždy definovány jen postavením armád na konci kon­ fliktu. Nejsou to tedy žádné politické hranice řádně uznané mezinárodním společenstvím. Ty mohou vzniknout teprve po uzavření mírové smlouvy, která každému státu zajišťuje právo na existenci v bezpečných hranicích. To se dosud stalo pouze v jediném případě, když Egypt uzavřel mírovou smlouvu s Izraelem v r. 1979. V jejím rámci vrátil Izrael celý Sinajský polo­ ostrov až po hranice původního man­ dátu z r. 1947, včetně nově vybudova­ ných ropných polí a zachovaných ko­ munikací. Území západního břehu Jordánu, pásmo Gaza a východní část Jeruzalé­ ma zůstávají předmětem sporu (z Golanských výšin na syrských hranicích se Izrael stáhl v r. 1974). Arabové a pod jejich vlivem značná část světové veřej­ nosti se dopouštějí řady zkreslujících nepřesností: Zmíněná území jsou většinou ozna­ čována za "okupovaná", což je matou­ cí. Termín okupované území předpo­ kládá, že jeden stát obsadil část jiného státu. To však není náš případ. Uva­ žujme pro jednoduchost pouze o zá­ padním břehu Jordánu. Toto území nebylo dosud oficiálně přiznáno žád­ nému státu. Bylo součástí původního mandátu pro Palestinu a Jordánsko jej zabralo v rámci útočné války proti Izraeli. V r. 1967 Izrael výslovně Jor­ dánsko uvědomil, že nepřekročí jeho hranice, pokud jordánská vojska za­ chovají mír. Nestalo se tak a v násled­ né válce Izrael obsadil území až k Jordánu. Jeho budoucnost řeší rezo­ luce OSN č. 242 z r. 1967, která vyža­ duje nikoliv návrat k nějakým předem existujícím hranicím, nýbrž uspořádání Sborový dopis: O Izraeli - leden 1991

4

mírové konference. Z ní mají vzejít hranice, které by každému státu umožnily existovat bez hrozby napadení. Tuto smlouvu arabské země vytrvale odmítají (s výjimkou Egypta) a jejich konečným cílem zůstává úplné zničení židovského státu. Mluví-li někteří Arabové o "právu návratu", myslí tím právo na celé území palestinského mandátu, tedy upírají Izraeli právo na existenci. V zásadách palestinské orga­ nizace PLO je výslovně uvedeno, že jejím cílem je ozbrojený boj za osvo­ bození Palestiny a že každé řešení, které je náhražkou úplného osvoboze­ ní, odmítá. Zde je nutno uvést, že tento postoj není vlastní všem Arabům. Je dost těch, kteří by byli ochotni s Izraelem mír uzavřít. V tom jim však nebrání Izrael, ale militantní palestinské a islámské organizace. Na otázku, kde jsou všichni mírumilovní Arabové, dávají v Izraeli charakteristickou od­ pověď: "Jsou jich plné hřbitovy." Arabové chtějí bezpodmínečné stažení Izraele ze sporných území a ustanovení samostatného palestinského státu. Izrael tuto variantu odmítá s poukazem na to, že je v rozporu s cílem deklarovaným v rezoluci 242 zajistit bezpečné hranice. Takový stát by totiž znamenal, že izraelské území by v nejužším místě mělo šířku pou­ hých 15 kilometrů, všechna velká měs­ ta by byla od hranic vzdálena do 25 km a jediné mezinárodní letiště by

bylo v dosahu ručně odpalovaných raket. Palestinský stát by navíc ještě posílil protiizraelské nálady arabského obyvatelstva žijícího v Izraeli. Jak strategicko-vojenská, tak demografická situace podle Izraele vylučuje možnost trvalého mírového řešení v případě vzniku palestinského státu. Místo toho Izrael nabízí nějakou formu auto­ nomie pro palestinské obyvatelstvo. Izrael vychází ze svých více než čtyřicetiletých zkušeností se svými sousedy, kteří se nikdy nevzdali snahy jej zničit. Většina ostatního světa je při posuzování tzv. palestinské otázky vedena spíš zbožným přáním než reali­ stickou analýzou. Jedním z nespráv­ ných předpokladů je i to, že Arabové budou jednat racionálně a podle norem běžných v západním světě.

Pojmy jako čest a pravda však mají v jejich pojetí docela jinou hodnotu. Předseda PLO Jásir Arafat mohl klidně představitelům západních zemí v Zenevě slíbit, že se odříká teroris­ mu, protože v jeho očích je to pouhá lest, jejíž použití je vůči nevěřícím přípustné, ba vhodné. Jeho skutečný postoj dokumentují činy: od té doby teroristické akce proti izraelskému i arabskému obyvatelstvu v rámci intifády ještě zesílily. Jeho spojenectví se Saddámem Husajnem je dostatečně výmluvné. Zdá se, že západní civilizace, po­ stavená na křesťanských hodnotách, si dostatečně neuvědomuje podstatu a nebezpečí současného vývoje na Střed­ ním východě. I ty nejlepší analýzy obykle vidí pouze izolované projevy násilí a despotismu, které je třeba

odsoudit. V poslední době je ztěles­ ňoval Saddám Husajn. Problém je však hlubší. Stejně jako Adolf Hitler, také irácký diktátor se opírá o celý myšlenkový systém. Široký ohlas mezi prostými obyvateli muslimských zemí jasně svědčí o tom, že jeho volání po vyhlazení Židů bytostně patří k islámu. Islám je společným jmenovatelem ne­ jen bezohledných teroristických útoků na Izrael i jeho spojence. Je to mocná duchovní síla, která vháněla tisíce pat­ náctiletých íránských chlapců s jáso­ tem na rtech pod pásy iráckých tanků či která inspirovala vynesení rozsudku smrti nad britským spisovatelem. Jejím sevřením nejvíc trpí Arabové sami a dokud nebude zlomena, bude předsta­ vovat trvalé nebezpečí pro mír nejen na Středním východě. Mojmír Kallus

NĚKOLIK DOJMŮ Z IZRAELE Do Izraele mne přivedla tzv. "ná­ hoda". Plakát ve vestibulu elektrofakulty, kam se dostanu jednou za uher­ ský rok. Ochota lidí, které jsem vůbec neznala, vzít mě s sebou. Boží pokoj, který mi Pán dával, kdykoli jsem se za to modlila. Koncem července po třech dnech plavby Středozemním mořem se dva­ cet studentů z Prahy vylodilo na po­ břeží zaslíbené země. Slunce pálilo a v moři plavalo neskutečné množství obrovských bílých medúz. První šoky jsme zažili už v Pireu při vstupu na loď. Po důkladném vý­ slechu zřejmě příslušníci izraelské "Security” vyčetli bezelstnost z našich vyjevených tváří, ale přesto jsme mu­ seli před jejich zraky prohledat svoje zavazadla, jestli nám do nich někdo bez našeho vědomí nepřibalil výbušni­ nu. Po příjezdu do Haify nás už ne­ překvapilo, že hlídka v přístavní hale každou chvíli kontrolovala odpadkové koše a sledovala, zda někde neleží záměrně zapomenuté zavazadlo. Mají své zkušenosti... Studenti z Technionu Haifa nás ubytovali v moderních kolejích z bílé­ ho kamene. Následujících čtrnáct dní

budou našimi průvodci. Čtrnáct dní zvláštních rozporů mezi dvacátým stoletím a světem, v němž se zastavil čas. Nejvyspělejší technika s lasery a počítači na universitě. Kontrolní centrum řídící přes počítač dopravu v celé Haifě. Starobylý klášter karmelitánů ponořený do meditací. V Judské poušti stany beduínů, pasoucích svá stáda kolem rozpálené silnice, po níž fičí oblíbené Subaru a Mitsubishi.

Jeruzalém je zvláštní město, jediné mezi všemi ostatními na světě

Arabové hájí svůj nárok na území, kde po staletí žili jejich předkové. Židé se vracejí do země, kterou jim podle Bible přisoudil Bůh. S nimi přichází západní civilizace a kultura.

Ortodoxní skupiny úzkostlivě dodržují zákon, v sobotu nejezdí autem ani nerozsvěcují světlo (i elektrická jiskra je oheň). Ostatní národ v sobotu spí a po slavnostní večeři chodí na diskotéky či do kavárny. Ti, kteří se přiznávají k víře svými kulatými čepičkami, chodí do synagogy. Sobota začíná v pátek večer, týden začíná v neděli a rok začíná na pod­ zim. Měsíc má dvacet osm dní, takže Židé vždy po několika letech přidávají třináctý měsíc. Arabové to nevyrovnávají, tak se jim svátky přesouvají do různých ročních období. Večer po desáté je prý na ulicích bezpečněji než přes poledne, kdy se všichni schovávají před sluncem. Vojáci jsou všude - na ulicích, v obchodech, v autobusech, často jezdí stopem i se samopalem na rameni. Někteří řidiči berou zásadně jen vojá­ ky. Věřící vojáci si ve vojenském mohou nechat na hlavě kulatou jarmulku. Kluci chodí na vojnu na tři roky, děvčata na dva. Ovšem skoro každou sobotu se dostanou domů. Naši průvodci už většinou měli po vojně. Jen někteří chodí na vysokou školu před vojnou. Ti pak jdou na šest

Sborový dopis: O Izraeli - leden 1991

5

let, ale pracují ve svém oboru. Asi až do šedesáti se chodí každý rok na měsíc na cvičení. Jejich vztah k armá­ dě je poněkud jiný než náš. Je to pro ně otázka přežití uprostřed okolního arabského světa, který po založení izraelského státu v r. 1948 vyhlásil, že je smete do moře. Zdá se mi, že Izraelci mají větší smysl pro disciplinu než my. Snad je to těžkými podmínkami, které je nutí mít na mysli prospěch celku. Samo­ statnou kapitolou by byly kibucy. Vzni­ kaly v době, kdy první skupiny židov­ ských přistěhovalců nacházely v zaslí­ bené zemi jen poušť a bažiny. Bylo nutno porvat se s přírodou, přeměnit ji v zahradu. Dnes je všude zaveden systém zavlažování. Celá vesnice spolu hospodaří, jídlo, bydlení i služby jsou zadarmo, každý přispívá podle svých sil a dostává podle svých potřeb... Přesto z dnešní třetí generace dost lidí odchází do měst. Kromě stálých členů kibucu sem může přijít pracovat kaž­ dý, koho přestal bavit konzumní způ­ sob městského života a peníze. Po prvním týdnu, kdy jsem si udě­ lala jakous takous představu o všed­ ním životě v Izraeli, vydal se náš auto­ bus konečně směrem k Jeruzalému. Nečekala jsem už moc velké překvape­ ní. Ale když jsme stanuli na Olivové hoře, bylo mi jasné, že Jeruzalém (v hebrejštině ona - Jerušalajim) je zvláštní město, jediné mezi všemi ostatními na světě. Celé město včetně

nových budov je z bílého kamene, který se podle osvětlení mění dožluta a dorůžova. Nad hradbami Starého města se leskne zlatá kopule Dómu na skále - mešity stojící na místě bývalého chrámu. Okolo Jeruzaléma jsou hory. A Hospodin je vůkol svého lidu. U Zdi nářků jsem hned cítila, že jsem vstoupila do vzduchu prosyceného modlitbami. Také na chrá­ movém vrchu jsem zvláštním způsobem prožila Boží pří­ tomnost. I kdyby tam bylo deset mešit... Přijeli jsme zrovna na devátý áv. To je den, kdy si Židé připomínají zničení jeruzalémského chrámu. Oba chrámy byly zničeny ve stejný den, první v r. 586 př. n. 1. Babyloňany a druhý Římany v r. 70 n. 1. Toto datum je spojeno i s některými pozdějšími pogromy, takže je to den smutku. Židé se postí a večer se scházejí u Zdi nářků k modlitbám. Dalo by se dlouho psát o Muzeu pogromů a o Památníku dětí, kde v temném prostoru svítí jediná svíčka, jejíž odrazy v tisících zrcadel symboli­ zují životy 1 500 000 židovských dětí, které zahynuly během války. Z Jeruzaléma jsme vyrazili k Masadě - skalní pevnosti v poušti u Mrt­ vého moře. Tato pevnost poslední odolávala útočícím Římanům. Nocujeme pod širým nebem. Hvěz­ dy se uprostřed pouště třpytí jako drahokamy. Stádo velbloudů přeběhlo přes cestu těsně před autobusem. V oblasti West Banku je pro skupiny povinný ozbrojený doprovod, tak jsme vyfasovali tři pistolníky, kteří sedí na vršku nad námi a hlídají nás celou noc. Za svítání šplháme na Masadu, abychom viděli východ slunce nad Mrtvým mořem. V růžovém světle ranního slunce se skupina Židů s bílými plachtami na hlavách schází k modlitbám. Zpěv žalmů se nese nad pustou, ale nádhernou krajinou. Dole u En-gedi běhají zvířata, která mají stejné jméno jako naše Sborový dopis: O Izraeli - leden 1991

6

průvodkyně - Jael. Snad je to gazela dorkas (jak napovídá český atlas). Tisíce palem v datlovém háji jsou obtíženy žlutohnědými plody. Zrají skoro 400 m pod hladinou Středozem­ ního moře. Voda v Mrtvém moři se líně převaluje. Je tak nasycená solí, že v ní prý nežijí ani bakterie. Koupat se v ní je velmi humorné. Můžete si lehnout na záda a číst noviny. Plavat se v ní nedá. Jakmile si lehnete na břicho, vyhodí vám to nohy úplně nad hladinu. Tak se jen rukama hrabaje pomalu posunujete, abyste si nenastříkali do očí, což strašně štípe. Od Mrtvého moře vede silnice údolím Jordánu (podle hranice s Jor­ dánském) až ke Galilejskému jezeru. Jordán není žádný veletok, zvlášť uprostřed léta. V době Jozuově to asi bylo jiné. Galilejské neboli Genezaretské jezero (211 m pod mořem) se hemží rybami a je obklopeno krásnými hora­ mi a zvláštní atmosférou. Ani by mě nepřekvapilo, kdyby ke břehu připlula loď s učedníky nebo sám Pán kráčel po vodě. Jen si člověk musí odmyslet turistická střediska, bufety a diskotéky. Starý Nazaret v hornaté Galileji je dnes arabské město. Dominuje mu prapodivný šedivý chrám Zvěstování. Na blízkém kopci je Horní Nazaret židovský. Hora Tábor leží docela blízko. Ježíš asi tuto horu důvěrně znal už od dětství, a proto zavedl své nej bližší učedníky na místo, kde často prožíval hluboké obecenství s Otcem. Přála bych celému Izraeli, aby prožil nové "proměnění’. Aby uviděl, kdo je to Ježíš. Když jsme odplouvali, v přístavu kotvila americká vojenská loď. Irák napadl Kuvajt. Někteří lidé, s nimiž jsme se v Izraeli setkali nebo kteří pak na oplátku přijeli do Československa, mají zanedlouho jít na vojnu. Po návratu jsem se ptala Pána, proč jsem byla v Izraeli, jak si toho chce dál použít. Postupně se mi uka­ zují konkrétní věci, ale hlavní je to, že Bůh velice miluje Izrael a přeje si, abychom jej poznali a milovali i my. A abychom se za něj modlili. Alice Burová

NÁŠ VZTAH K IZRAELI Když jsme v úterý 2. října 1990 těsně po poledni přistáli na Ben Gurionově letišti nedaleko Tel Avivu, měli jsme za to, že jsme přijeli na poslední pěknou společnou dovolenou před narozením dítěte. Nebudeme popiso­ vat podrobnosti, jak jsme se do Izrae­ le dostali, zmíníme jenom to, že jsme cestě nepřikládali přílišný duchovní význam. Někteří blízcí lidé nás od cesty zrazovali - že je tam teď nebez­ pečno, že teď na cestu není vhodná doba. Na modlitbách jsme ale přijali, že pokud bychom cestu měli odmít­ nout, pak rozhodně ne proto, že je teď vyvolený Boží lid v ohrožení. Je možno si připomenout Mojžíše, který dle Žd 11 dal přednost příkoří Božího lidu před luxusem a vnějším (zdánli­ vým) bezpečím Egypta. Byli jsme pozváni "Mezinárodním křesťanským velvyslanectvím v Jeruza­ lémě", o němž jsme věděli velmi málo, a letěli jsme prakticky "na blind" - bez informací, kde budeme bydlet, kde se máme hlásit a pod. Proto nás potěšilo, když jsme hned na letišti viděli Stánek se značkou velvyslanectví. Méně nás už potěšilo, že nám žádné konkrétní informace o nás neřekli. Letadlo (letě­ li jsme z Vídně) bylo plné Finů a na letišti jsme zjistili, že jedou rovněž na svátek Stánků. Tak jsme se jedním z autobusů, přistavených pro Finy, do­ stali do Jeruzaléma. Zanedlouho vyjde v nakladatelství LOGOS osobní svědectví Lydie Prin­ cové "Setkání v Jeruzalémě" (všem vám je doporučujeme), v němž píše, jak při příjezdu do Jeruzaléma ve třicátých letech byla nejprve zklamána. I dnes je na ulici špíny asi tak jako u nás, možná ještě o trochu více. Od mnohých lidí jsme slyšeli, že kdo byl jednou v Jeruzalémě, nebude už nikdy stejný. Můžeme to potvrdit - Jeruza­ lém ovšem nepůsobí nějakým označitelným vnějším dojmem. Až na místě jsme zjistili, že Mezi­ národní křesťanské velvyslanectví v Jeruzalémě pořádá každoroční oslavy svátku Stánků, na které se sjíždějí přátelé Izraele z celého světa. Nevíme přesně, kolik nás bylo; skeptický Dan

to odhaduje na 1500, Lidka na 3000. Bylo zastoupeno celkem 67 zemí - o tři méně než loni. Napjatá situace na Blízkém východě přece mnohé odradi­ la - zvláště zřejmě Američany, takže letos poprvé byli anglicky mluvící křesťané v menšině. Naše dvoučlenná československá delegace byla tedy jednou z nejmenších. Nejvíce bylo překvapivě - právě Finů; aspoň 300. Z východní Evropy bylo jedním manžel­ ským párem zastoupeno Maďarsko, třemi letničními pastory Polsko, šesti baptistickými pastory Rumunsko. Každý večer se konalo shromáždě­ ní. Bylo plné chval a uctívání, ovšem bylo to dost jiné než cokoli, co známe. Na pódiu stály jakési kulisy, před nimi symfonický orchestr, vždy účinkoval mezinárodní taneční tým. Příprava programů musela být velice náročná choreograficky i hudebně. Tedy mno­ hem méně spontánnosti, než na jakou jsme zvyklí. Všichni účastníci dostali zpěvník s anglickými a hebrejskými písněmi. Nicméně každé takové večer­ ní shromáždění přešlo v určitém mo­ mentu do zpívání v jazycích. Přesvěd­ čili nás o tom, že se dá skloubit pečli­ vá režie se svobodným projevem. Duch svátý je Duch řádu a současně kde je Duch Pána, tam je svoboda. A právě při těch chválách nám došlo, proč tam vlastně jsme. Najed­ nou jsme prožívali velmi intenzívně, že nejde o naši osobní dovolenou, ale že nás Bůh přivedl, abychom naplňovali Jeho záměry a vytvářeli z chval ochranný štít nad Izraelem. A prožívali jsme naprosté bezpečí Božího lidu. Dopoledne byly semináře - mohli jsme si zvolit z více možností. Týkaly se sionismu, proroctví o Izraeli, vztahu Židů a Arabů a pod. Tři semináře byly zaměřeny na uzdravování - vedl je náš milý bratr Mahesh Chavda a sestra Maartje Heijerová z Holandska. Na závěr sukkótu (svátku stánků) se pořádá průvod městem, kde jsou zastoupeny různé mládežnické organi­ zace a podniky. Trochu nám to připo­ mínalo první máj. Nesou se transpa­ renty, vlajky, děti i dospělí mají různé hodně barevné a velmi pěkné unifor-

my svých organizací a podniků. My jsme viděli pouze organizaci na seřadi­ šti, průvod sám celý nikoli, protože jsme v něm sami šli. Na rozdíl od jiných delegací jsme neměli kroj ani nic takového - mnozí (Finové, Dánové, Švédové, Jihoafričané aj.) šli v šatech národních barev. Přesto nám dvěma, nesoucím československou vlajku mezi delegacemi Sierry Leone a Estonska, lidé hodně tleskali. Vždyť někteří z nich žili před válkou v naší zemi. Poslední den svátku je den zvaný Simchat Torah - den Radosti z tóry. Svátky jsme zažili v Izraeli za těch 12 dnů celkem čtyři: dva šabaty, den troubení a simchat torah. O svátcích jsou zavřené obchody, nejezdí (jinak perfektně zorganizovaná a relativně levná) veřejná doprava, otevřeno mají jen některé restaurace a prodávají jen některá jídla. V hotelích jezdí Sabato­ vé výtahy (nepřetržitě a zastavují v každém patře, protože zmáčknutí knoflíku je považováno za práci a o Sabatu se nepracuje) a Židé se scháze­ jí v synagogách. O simchat torah se scházejí ke společné večeři, před kte­ rou zvlášť muži a ženy tančí dokoleč­ ka a muži nesou obrovské svitky tóry. Tato radost nás nesmírně zaujala. Procházeli jsme pěšky čtvrť, kde jsme bydleli, a viděli jsme velké shromáždě­ ní nejen v synagogách, ale i v jiných veřejných budovách - školách, na rad­ nici, v našem hotelu apod. Zpěvy zněly velmi spontánně, a vidět stařičkého rabína s obrovským svitkem, jak kluše dokolečka s malými kluky i dospělými nesoucími na zádech své malé ratole-

Sborový dopis: O Izraeli - leden 1991

7

V Izraeli se nám otevřely oči, jak hroznou duchovní mocností je islám. Komunismus je proti tomu slabý odvar.

sti, bylo úchvatné. Tak se celé obyva­ telstvo raduje z toho, že jim Bůh daroval své Slovo! Není to úžasné, když se téměř celé obyvatelstvo doká­ že sejít po poměrně velkých skupinách (30 - 70) ke společné večeři? Na první večerní shromáždění přišel předseda izraelské vlády Jicchak Samir, aby slavnostně převzal několik miliónů dolarů na převoz ruských Židů do Izraele. Těch v době našeho pobytu v Izraeli přilétalo několik set denně. Nám dělá potíže starat se o několik set uprchlíků z Rumunska tam se celý národ uprostřed hospodář­ ské krize chystá přijmout tolik nových obyvatel, že během roku možná počet obyvatelstva Izraele stoupne o 20 - 25 procent. V návratu ruských Židů se všeo­ becně spatřuje naplnění starozákonní­ ho proroctví z Iz 43:6: "Severu poru­ čím: Vydej! a jihu: Nezadržuj! Přiveď mé syny zdaleka a mé dcery od končin země." ... a já se k této interpretaci kloním také. Doufám, že budeme mo­ ci být alespoň symbolicky - kéž by i více než symbolicky - nápomocni napl­ ňování tohoto Božího úradku. Vždyť ruští Židé mají putovat do Izraele i přes Československo! Doufám, že jim pomůžeme, jak jen to bude možné. O masakru na Chrámové hoře jsme se dozvěděli z úst stařičkého starosty Jeruzaléma Teddy Kolleka na jednom ze dvou večerních shromáždě­ ní, konaných pod širým nebem. Bylo to pro nás překvapení, protože jsme žádnou střelbu neslyšeli, ač jsme v té chvíli byli nedaleko onoho místa. Když jsme se dozvěděli podrobnosti a svě­ dectví očitých svědků, nabyli jsme pře­ svědčení, že skutečně šlo o dobře při­ pravovanou provokaci, která měla od­ vést pozornost světové veřejnosti od

Saddáma Husajna a jeho anexe Kuvaj­ tu. V Izraeli se nám otevřely oči, jak hroznou duchovní mocností je islám. Mocnost komunismu je proti tomu slabý odvar. Současně jsme nabyli přesvědčení, že téměř všechny meziná­ rodní instituce, včetně Červeného kříže a Amnesty International, jsou protiizraelsky zaujaty. Mezinárodní kříž přijal arabské organizace Červe­ ného půlměsíce, nepřijal však izrael­ skou červenou Davidovu hvězdu. Nikde jsme se ve světových novinách nedočetli, že izraelští policisté, napa­ dení davem na Chrámové hoře, byli arabští muslimové. OSN nejprve od­ soudí Izrael za masakr, a až pak se dožaduje, že na místo vyšle vyšetřovací komisi. Jakou to má logiku? Všude jsme v Izraeli viděli vojáky a vojákyně. Muži chodí na tři, ženy na dva roky do armády. Navíc muži chodí každý rok na měsíc na cvičení až do věku 65 let. Pak mohou chodit dobrovolně - a mnozí chodí. Nezdržují se však nějakou pořadovkou ani "stej­ nokrojovou kázní" - tam jde o jiné vě­ ci. Samopaly mají stále s sebou, hodně jezdí stopem, čepici pod výložkou nebo někde v kapse. První den jsme se ptali našeho výborného izraelského průvodce, zda mají v samopalech ostré. "No doufám, že ano," řekl s ús­ měvem. Snad díky tomu je v Jeruzalé­ mě velmi bezpečno. Kolem jedenácté v noci jsme viděli tři asi patnáctileté dívky klidně jít přes park. "Zvažte, zda by to bylo možné v Americe nebo u vás v Evropě" vyzval nás náš průvodce. O vztahu Židů a Arabů svědčí skutečnost, že Židé nemohou vůbec volně chodit do arabských částí, zatím­ co Arabové zcela volně chodí do částí židovských a dobře vědí, že jim nikdo nezkřiví vlas na hlavě. Do arabské části Jeruzaléma jsme zavítali pouze jednou - tři dny po masakru, při pro­ hlídce starého města. Špína, zdi posprejováné arabskými nápisy, všechny obchody zavřené - stávkují už třetí rok. Arabové se mnohem více bojí teroristů z PLO než izraelské policie. Ptali jsme se svého průvodce, zda mají také Araby ochotné žít s Izraelem v míru. "Ano, máme jich plné hřbitovy," zněla na první pohled cynická odpo­ Sborový dopis: O Izraeli - leden 1991

8

věď. Pak nám vysvětloval, jak Arabové vůbec nejsou schopni snést jiný názor ani mezi sebou; jakékoli odlišné míně­ ní znamená smrt. Být jen trochu smíř­ livý vůči Izraeli znamená podepisovat si rozsudek smrti. Modleme se za pád islámu! Dokud nepadne tato duchovní mocnost, není žádná naděje na změnu arabského postoje. Jsou naprosto slepí vůči úžasné velkorysosti, kterou vůči nim prokazuje izraelská vláda. Smut­ nější ovšem je, že stejnou slepotu (nebo zlou vůli) prokazují mnozí, kteří by nemuseli. Když 16 policistů v sebe­ obraně zastřelilo 19 lidí z pětitisícového rozvášněného davu, zasedala Rada bezpečnosti; když před několika lety Saddám Husajn nechal zplynovat ně­ kolik kurdských vesnic v severním Iráku a prováděl tak genocidu vlastní­ ho obyvatelstva, kdo po tom hlesl? Izraelci byli velice vděčni za pod­ poru křesťanů spolupracujících s Vel­ vyslanectvím. Četli jsme v Jerusalem Post článek kritizující americké Židy, kteří letos na svátek stánků nepřijeli, a my jsme jim byli dáváni za vzor. Ale jinak nutno říci, že Židé nespoléhají na žádnou jinou zemi. Spoléhají buď na Boha, nebo sami na sebe. Proč nespoléhají na žádný jiný stát, jsme pochopili, při návštěvě památníku Jad vaššém, kde jsou shromážděny materi­ ály o vraždění Židů za Hitlera, včetně dokladů o tom, že Červený kříž věděl o Osvětimi a mlčel, nebo o tom, jak Angličané vraceli lodi přijíždějící s židovskými uprchlíky z Rumunska uvádíme jen dva z mnoha případů nesmírného pokrytectví představitelů evropských národů. Mohli bychom psát o zážitcích z Kumránu, Masady, Betléma, Jeruzalé­ ma, Tiberiady, Kafarnaum, Nazaretu apod., ale nechceme předkládat ce­ stopis. Píšeme tento článek proto, abychom Vás všechny povzbudili k modlitbám za ochranu Izraele a za pád islámu. Modleme se za to, aby naše vláda neměla podíl na strašlivém pokrytectví, které vůči Izraeli už něko­ lik desetiletí prokazuje OSN, a za to, aby se přiblížil okamžik, kdy celý Izrael pozná a vyzná: Jehošua hammašijach Ježíš je Spasitel! Dan a Lída Drápalovi

DEREK PRINCE - NÁŠ DLUH VŮČI IZRAELI V rozhovoru se samařskou ženou u Jákobovy studny Ježíš řekl: "Vy uctíváte, co neznáte; my uctíváme, co známe, neboť spása je ze Židů” (J 4: 22). Slovem "vy" označil Ježíš Samařany, slovem "my" měl na mysli Židy. Tak sám sebe ztotožnil se Židy, mluvil jako jeden z nich. V poslední knize Bible - Zjevení - je Ježíš nazván "Lev z pokolení Judova" (Zj 5:5). "Juda" je jméno, ze kterého vzniklo slovo "Žid". Je pro nás důležité, abychom porozu­ měli, že tak se Ježíš ztotožnil se Židy, a že toto ztotožnění neustává s jeho pozemským životem, ale podle Písma pokračuje i po jeho smrti, pohřbu a vzkříšení až do věčnosti. Stejně důležité pro nás je, abychom vzali na vědomí pravdu, kterou Ježíš samařské ženě řekl: "Spasení je ze Ži­ dů". To je nepopiratelný historický fakt. Bez Židů bychom neměli patriar­ chy, neměli bychom proroky, apoštoly ani Bibli - a neměli bychom ani Spasi­ tele! Kdybychom to vše neměli, bylo by pro nás nějaké spasení? Nebylo! Všechny ostatní národy země vděčí Židům za to nejvzácnější, co ve svém duchovním dědictví mají. To platí o nás o všech, ať jsme Arabové, Afriča­ né, Asiaté nebo Evropané - Rusové, Američané nebo Číňané. Všichni jsme vůči Židům zavázáni duchovním dlu­ hem, který nemůže být spočítán. Bible ukazuje, že Bůh od křesťanů ze všech ostatních národů žádá, aby svůj dluh vůči Židům uznali a aby dělali vše pro jeho splacení. V dopise Římanům se Pavel v 11. kapitole obrací zvláště ke křesťanům pohan­ ského původu. Ve 13. verši říká: "Vám z pohanských národů říkám..." Připo­ míná pohanům jejich dluh vůči Židům a varuje je, aby vůči nim nezaujali do­ mýšlivý nebo nevděčný postoj. Rozbo­ rem této kapitoly chci ukázat, ža Pavel užívá termín "Izrael" tam, kde mluví o lidech, kteří se jako Židé narodili, a kde je chce odlišit od křesťanů po­ hanského původu. Jinými slovy, jméno "Izrael" Pavel neužívá jako synonymum pro "církev". V epištole Římanům 11:30-31 Pavel shrnuje, co řekl o dluhu a odpo­

vědnosti pohanských křesťanů vůči Izraeli (pro názornost jsem do závorek přidal příslušná slova - buď "Izrael" nebo "pohané"): Jako vy (pohané) jste kdysi Boha neposlouchah, nyní však jste došli slitování pro jejich (Izraelovu) neposlušnost, tak i oni (Izrael) nyní upadli v neposlušnost, aby také oni (Izrael) došli slitování, jakého se dostalo vám (pohanům).

Jinými slovy: protože nám jako křesťanům z pohanů se dostalo díky Izraeli Božího milosrdenství, Bůh zase od nás žádá, abychom my projevovali milosrdenství vůči Izraeli. Jak tuto po­ vinnost splníme? Následují čtyři prak­ tické způsoby, jak to můžeme činit: Za prvé: můžeme vůči Židům pěstovat a vyjadřovat postoj upřímné lásky. Židovský národ neoslovují nej­ rozšířenější formy "svědčení" nebo "kázání", které užívají křesťané. Ve skutečnosti je spíš rozhněvají nebo odcizí. Je však úžasné, jak roztaje zdánlivě nepřístupný Žid, setká-li se s vroucí a upřímnou láskou. Po devate­ náct století svého rozptýlení mezi jiné národy se Židé s jediným setkali zříd­ ka - a to s láskou. Kvůli Bohu samot­ nému přestaňme s pokusy Židy "obra­ cet" a začněme jim splácet dluh lásky, který vůči nim za tolik století máme. Za druhé: v Řím 11:11 Pavel říká, že Izraelovo selhání "přineslo poha­ nům spásu, aby to vzbudilo žárlivost Židů". To je další významný způsob, jak můžeme splatit svůj dluh vůči Židům - když se budeme radovat a ukazovat hojnost Božího požehnání v

Kristu takovým způsobem, aby Židé žárlili a toužili po tom, z čeho se radujeme. Tato požehnání by měla být vidět v každé oblasti našeho života duchovní, tělesné, finanční i hmotné. Především by však tato požehnání měla být zřetelná v našem společném životě jakožto věřících - životě spra­ vedlnosti, pokoje a radosti v Duchu svátém. Avšak běda! Po celá staletí mohli Židé vidět mezi křesťany jen málo toho, co by vzbudilo jejich žárlivost. Mohli vidět hlavně nesčetné sekty, z nichž každá si nárokuje název "křes­ ťanská"; jedna druhou kritizuje, jedna na druhou útočí a dokonce se vzájem­ ně vraždí - to vše ve jménu křesťans­ tví. Nikde nebyla křesťanská nejedno­ ta demonstrována křiklavěji než ve městě, které považují za svaté součas­ ně křesťané i Židé - v Jeruzalémě. Do takzvaného "svátého sídla" křes­ ťanstva přicházeli představitelé růz­ ných křesťanských sekt“ často jen pro­ to, aby tu na důkaz své pravověrnosti a na obranu ostatků a privilegií bojo­ vali a navzájem prolévali krev. Od vzniku státu Izrael se už několikrát stalo, že si u izraelského ministra náboženství stěžovali křesťanští misio­ náři na představitele jiné křesťanské skupiny a žádali, aby byli vyhoštěni. To vše se stěží děje proto, aby Židé zvolali: "Hle, jak se tito křesťané na­ vzájem milují!" Za třetí: Bible nás nabádá, aby­ chom hledali dobro Izraele tím, že se za něj budeme modlit: "Vyprošujte pokoj Jeruzalému! Kéž jsou v blaho­ bytu ti, kdo tě milují!" (Ž 122:6 Zeman). K účinným modlitbám potře­ bujeme z Písma zjistit, jaké jsou Boží úmysly s Izraelem a s Jeruzalémem, a pak se rozhodnout důsledně a infor­ mované se modlit za dokonání a napl­ nění těchto záměrů. Při takovém stu­ diu Písma zjistíme, že bylo ustanove­ no, aby z Jeruzaléma proudily ke všem národům země spravedlnost a pokoj. Tak je blahobyt všech národů v této modlitbě za Jeruzalém zahrnut a je závislý na jejím vyplnění. Biblický model tohoto druhu mod­

Sborový dopis: O Izraeli - leden 1991

9

litby, volající k následování, poskytuje Daniel, který se rozhodl modlit se třikrát denně u okna otevřeného smě­ rem k Jeruzalému. Danielova modlitba Satanovi tak vadila a tak ohrožovala jeho království, že použil žárlivosti zlých lidí, aby změnil zákony celé perské říše, a tak Danielovu modlitbu postavil mimo zákon. Pro Daniele na druhé straně znamenaly modlitby za Jeruzalém tolik, že než aby se jich vzdal, dal přednost uvržení do lví jámy. Danielova víra a odvaha nako­ nec přemohly satanský odpor a on ze lví jámy vyšel vítězně, aby v modlit­ bách za Jeruzalém pokračoval (viz Dan 6). Z vlastní mnohaleté zkušenosti zde chci připojit poznámku. Zjistil jsem, že když se člověk rozhodne takovýmto způsobem modlit za Izrael a za Jeru­ zalém, zcela určitě vyvolá zvláštní odpor ďábelských sil. Na druhé straně jsem také přišel na to, že Boží zaslíbe­ ní těm, kdo se takto modlí, se prokáží jako pravdivá - "kéž jsou v blahobytu ti, kdo tě milují". To je biblická cesta k blahobytu nejen ve finančním nebo materiálním smyslu, ale také ve smyslu trvalého ujištění o Boží přízni, zaopa­ tření a ochraně. Za čtvrté: svůj dluh se Izraeli mů­ žeme snažit splatit praktickými skutky laskavosti a milosrdenství. V Řím 12:6-8 Pavel vyjmenovává sedm růz­ ných darů (charismat), které by křes­ ťané měli pěstovat a používat. Posled­ ním, o němž se zmiňuje, je "prokazo­ vání milosrdenství". Jsem přesvědčen, že my křesťané bychom tento dar měli používat nejen vůči jednotlivým Židům, ale i vůči Izraeli jako národu. Tak do jisté míry odčiníme nesčetné skutky nespravedlnosti, ukrutnosti a barbarství, které byly Židům často ve jménu křesťanství po staletí působeny. Jen málokteří křesťané z pohanů si uvědomují hluboce zakořeněný, i když zřídka vyjádřený, postoj Židů k nim. Židé trpěli pronásledováním v různých formách, ale z jejich pohledu nejkrutějšími a nejdůslednějšími pro­ následovateli byli právě křesťané. Než tento pohled odmítneme jako neprav­ divý nebo nespravedlivý, podívejme se krátce na historické skutečnosti: Ve středověku křižáci na své cestě

Evropou za osvobozením "svaté země" masakrovali celé židovské obce, muže, ženy i děti, a oběti šly do stovek. Když se jim později podařilo dobýt Jeruza­ lém, prolili více krve a předvedli více krutostí, než kterýkoli z mnoha doby­ vatelů Jeruzaléma před nimi - vyjma snad Římanů za Tita. To všechno činili v Kristově jménu a s křížem jako svátým symbolem. Později to byli křesťanští kněží nesoucí kříže, kdo v židovských ghetech Evropy a Ruska vedli proti židov­ ským obcím davy drancující a vypalu­ jící jejich domy a synagogy, znásilňující jejich ženy a vraždící ty, kdo se po­ koušeli bránit. Ospravedlňovali se tím, že to byli Židé, kdo "zavraždili Krista". Máme v živé paměti nacisty, kteří ke svému systematickému vyhlazování šesti miliónů Židů v Evropě užívali jako nástrojů lidí, kteří byli vyznávají­ cími křesťany - hlavně luterány a katolíky. Mimo to žádná větší skupina křesťanů v Evropě ani nikde jinde nepozvedla své hlasy na protest, ani neodsoudila nacistickou politiku vůči Židům. V očích Židů jsou spousty křesťanů odsouzeny proto, že mlčeli. Aby byl odčiněn dopad těchto a nesčetných dalších událostí na Židy, je třeba víc než jen pojednání a kázání. Bude to vyžadovat činy jak individuál­ ní, tak společné, které budou tak zjevně laskavé a milosrdné, jako byly předešlé činy nespravedlivé a kruté.

Protože nám křesťanům se dostalo díky Izraeli Božího milosrdenství, Bůh od nás žádá, abychom projevovali milosrdenství vůči Izraeli.

Nakonec nesmíme zapomínat, že jedním z hlavních prvků v Božím soudu všech ostatních národů bude jejich zacházení se Židy. V Mat 25: 31-46 máme obraz Krista jako Krále na konci tohoto věku na trůnu jeho slávy, a všechny národy jsou před něj postaveny na soud. Všichni lidé jsou rozděleni do dvou kategorií - "ovce", Sborový dopis: O Izraeli - leden 1991

10

které jsou do Kristova království při­ jaty, a "kozy", které jsou z něj vylouče­ ny. V obou případech je uveden dů­ vod: "Cokoli jste učinili - cokoli jste neučinili - jednomu z těchto mých nepatrných bratří”. Národy, které prokázaly Židům milosrdenství, přij­ mou milosrdenství od Boha; národům, které Židům milosrdenství odpírají, bude Boží milosrdenství odmítnuto. Do jisté míry se to už častokrát v historii potvrdilo. Například v 15. a 16. století bylo Španělsko předním náro­ dem v Evropě s kulturou na vysoké úrovni, mocnou armádou a námořnic­ tvem, říší rozkládající se na obou polokoulích. Ve století, v němž Špa­ nělsko ze svých území vyhnalo Židy, upadlo a stalo se živořící, druhořadou mocností. Pamatuji si a osobně jsem prožil, že něco podobného se přihodilo i v mé vlasti - Británii. Prošla vítězně oběma světovými válkami a zůstala říší, která byla snad nejrozsáhlejší v historii lidstva. V letech 1947-48 se však Británie jako správní mocnost nad Palestinou vzepřela a pokusila se překazit znovuzrození Izraele jako svrchovaného národa s vlastním stá­ tem. (Poněvadž jsem v té době žil v Jeruzalémě, mluvím jako očitý svědek skutečných událostí.) Od tohoto histo­ rického okamžiku prochází britská říše procesem úpadku a dezintegrace a ten je tak rychlý a úplný, že nemůže být přičítán pouze závažným politickým, vojenským nebo ekonomickým fakto­ rům. Dnes, ještě v téže generaci, je Británie podobně jako Španělsko živořící, druhořadou mocností. To představuje alespoň zčásti výsle­ dek božského principu, jak ho čteme v Iz 60:12: "Pronárod a království, které by ti nesloužily, zhynou. Takové pronárody propadnou úplné zkáze." Bůh tu dává Izraeli zaslíbení a také varuje všechny pohany, že bude soudit každý národ, který bude vzdorovat je­ ho záměrům vykoupení a obnovení Iz­ raele. Proto si musí křesťané z po­ hanů uvědomovat, že když se budou modlit a hledat dobro Izraele, slouží tím nejen zájmům Izraele, ale také svým. (D. Prince - Our Debt To Israel, used by permission)

"Potěšte, potěšte můj lid," praví váš Bůh (Iz 40:1) Úkoly mezinárodního křesťanského velvyslanectví (ICEJ) v Jeruzalémě Chtěli bychom nyní představit or­ ganizaci, kterou lze považovat za jeden z výrazů toho, jak si křesťané uvědo­ mují svůj dluh vůči Izraeli. Není to diplomatická mise - název "velvy­ slanectví" je symbolický. Zastupuje všechny křesťany, kteří se ztotožňují s jejími cíli.

utrpení po staletí spočívala. Že ho nakonec přivádí zpět do jeho země, kde On chce být jeho Bohem a jej mít za svůj lid. Zastáváme názor, že Izrael podle Boží vůle má představovat víc než jen znovuustavený národ a že Bůh si jej dovedl zpět se záměrem dát mu nové srdce a nového ducha a tak jej nakonec učinit "světlem všech národů".

Milovat a potěšovat Sión (Izaiáš 40:1)

Křesťanské velvyslanectví usiluje o to, ukázat Izraeli, že na po celém světě jsou křesťané, kteří Izrael milují a mají o něj zájem. Židovský národ po staletí zakoušel utrpení a pronásle­ dování a mnoho Židů dnes vážně pochybuje o tom, že Bůh je Bohem lásky a že o ně neustále pečuje. I když se křesťané mohou cítit dotčeni, že Židé jejich víru odmítají, měli by pro to mít vzhledem k tomuto staletému pronásledování skrze církev ve jménu Kristovu pochopení. Křesťané mají přednostní právo osvětlit Izraeli, že ho Pán chce k sobě "přilákat zpět", že ho stále miluje a že jeho ruka nad ním přes všechno to

Zvěstovat Boží slovo národům (Jeremiáš 31:10)

Pádem Jeruzaléma v roce 70 a rozpadem židovského národa začala éra pohanů. Apoštolově se podle Ježí­ šova příkazu jít do celého světa a zvěstovat evangelium pohanským náro­ dům již věnovali. Nyní, když se židov­ ský národ ve své vlastní zemi opět shromažďuje, nabývá na aktuálnosti Boží příkaz věřícím, aby "na vzdále­ ných ostrovech" oznámili, že "Ten, který rozmetal Izraele, shromáždí jej, bude jej střežit jako pastýř své stádo" (Jeremiáš 31:10). Stejně tak mluví Izaiáš 62:11: "Hospodin dává až do daleké země slyšet výzvu: "Vyřiďte

dceři Siónské: Hle, přichází tvá spása!" Křesťanské velvyslanectví věří, že Bůh chce, abychom v různých náro­ dech probouzeli křesťany, povzbuzo­ vali je a inspirovali k roli, kterou nyní mají v povstání Izraele sehrát. Bible říká, že budoucnost národů, jednotliv­ ců i církví závisí na tom, jak se postaví vůči jeho plánům s Izraelem. Velvy­ slanectví si klade jako svůj důležitý úkol napomáhat k naplnění Božího slova ohledně jeho lidu a získávat lidi k tomu, aby se "deset mužů z různých pohanských národů chytlo za podolek pláště jednoho Žida" jako výraz své lásky a starostlivosti, kterou prorok Zachariáš předpověděl. Velvyslanectví je pro všechny křes­ ťany světa ohniskem, jehož úkolem je odrážet křesťanskou péči židovskému národu. Velvyslanectví je nezávislé na vládách, politických stranách, církev­ ních organizacích, křesťanských konfe­ sích či obchodních kruzích. Reprezen­ tuje však milióny křesťanů, kteří ži­ dovský národ ctí a milují a chtějí být ve vztahu k němu poslušní Božího slova.

Sborový dopis: O Izraeli - leden 1991

11

SVÁTEK STÁNKŮ O velikonocích vydal Ježíš Kristus v Jeruzalémě sám sebe jako obětního beránka. Na židovské letnice (Šavuot) vylil Ježíš Kristus zaslíbeného svátého Ducha a spolu s Ním požehnání a plodnost prvního deště - opět v Jeru­ zalémě. Naplnění obou svátků se v tomto městě velkých králů událo během slavností.

...j'.oW?* ■AND MAKE THEM JOYFU.

MY HOUSE OF PRAYER/HOUSE SHALL BE CALLED A HOUSE OF PRAYER

Co ale Pán daruje při svátku Stán­ ků, třetím velkém svátku židovského kalendáře, který se musel, stejně jako oba předchozí, podle Božího nařízení slavit v Jeruzalémě? Je to jediný pout­ ní svátek, který zatím v Novém zákoně nemá žádnou paralelu. Je to jediný svátek, který se má slavit během milé­ nia Ježíšova panování na zemi. Co je na něm tak důležitého? Proč najednou teď, když Jeruzalém po dvou tisících letech konečně zase patří Židům, křesťané náhle poznávají, jak je pro ně důležité přijet do Jeruzaléma právě k oslavě svátku Stánků? Zachariáš říká, že až bude Hospo­ din vládnout na Siónu, národy musejí přijít, aby slavily svátek Stánků v Jeru­ zalémě. Nemohou jej oslavit ve svých zemích? Zdá se, jakoby Pán právě teď, kdy se Židé vrátili do své země i do Jeruzaléma, na toto město obrátil naši duchovní pozornost. Oba svědkové ze Zjevení, kteří připravují Kristův druhý příchod, pro­ rokují v Jeruzalémě. I Nový zákon se tedy zaměřuje při očekávaní událostí

posledního času na toto město. Z Božího slova vyplývá, že je pro nás dobré a správné mít pokoj, blaho i štěstí Jeruzaléma na paměti, protože v jeho požehnání nakonec získá celý svět spravedlnost a pokoj, jež z prostředku Jeruzaléma poplynou jako dva mo­ hutné proudy. Stalo se během svátku Stánků, kdy Ježíš volal: "Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije! Kdo věří ve mne, proudy živé vody poplynou z jeho nitra, jak praví Písma." (viz Jan 7:2-3, 37-38). Všichni, kdo přicházejí a pijí z Ducha, kterého Ježíš dává, už sami představují prorocké naplnění slova, že z Jeruzaléma budou vytékat proudy živé vody! To, že Ježíš učinil tuto nabídku během svátku Stánků, jediného svátku, který dodnes nemá žádný svůj typicky novozákonní protěj­ šek, má svůj význam. I když ten první déšť Ducha nastal již o letnicích, je nám zaslíben ještě pozdní déšť. Napl­ nění tohoto zaslíbení je stále ještě před námi. Mohlo by k němu dojít během oslav židovského Sukkótu, svátku Stánků v Jeruzalémě, jestliže první déšť Ducha svátého spadl během skutečných oslav letnic? Říkej­ me to s opatrností, protože dnes je takových divokých tvrzení mnoho. Musí to být potvrzeno nejprve skrze Boží slovo a jeho Ducha. Zde se však nacházíme již na pevnější půdě, než dříve. Jestliže ve Starém zákoně byla "povinnost" přijít do Jeruzaléma k oslavě všech tří svátků a v mesiášské říši se to týká pouze svátku Stánků, pak prokazujeme Pánu čest, cestujeme-li do Jeruzaléma k oslavě tohoto svátku už nyní. Připravujeme se tím na den, kdy zde bude přítomen On sám a bude jej slavit spolu s námi! George H. Warnock ve své knize o svátku Stánků vynikajícím způsobem popisuje, čím má tento svátek být: svátkem jednoty, radosti, znovushromáždění, pokoje, slávy, obnovy, svát­ kem Jeho příchodu. Věřím, že jedním z důvodů, proč svátek Stánků získal v srdcích věřících takový význam, je to, že nyní žijeme v období, kdy "bude všechno nové" (Skutky 3:21). Krátce před letnicemi se Ježíše otázali: "Pane, nyní obnovíš izraelské království?" Ve své odpovědi jim dal Ježíš najevo, že sice přijmou Ducha svátého (první déšť), aby kázali po celém světě evangelium, ale že Sborový dopis: O Izraeli - leden 1991

12

znát časy nebo hodiny není jejich věc. Přesto tato odpověď znamenala, že doba obnovení izraelského království přijde. Pavel tyto myšlenky vysvětluje a rozvíjí v 9.-11. kapitole epištoly k Římanům: "Abyste nespoléhali na svou vlastní moudrost, chtěl bych, bratři, abyste věděli o tomto tajemství: Část Izraele propadla zatvrzení jen do té doby, pokud nevejde plný počet pohanů. Pak bude spasen všechen Izrael." Suché kosti izraelského národa leží nahromaděny v údolí a čekají, až na ně zavane Duch svátý, jak Bůh před­ pověděl: "Prorokuj k duchu, prorokuj, lidský synu, a řekni duchu: Takto praví Hospodin: Ode čtyř větrů přijď, du­ chu, a věj na tyto zabité, aby ožili." (viz Ezechiel 37:9). Mnozí tudíž mohou v plném slova smyslu přijít "ode čtyř větrů" a modlit­ bou, chválením i uctíváním pobídnout svátého Božího Ducha k tomu, aby zavanul na shromažďující se Izrael a znovu jej oživil. "Jako vy jste kdysi Boha neposlouchali, nyní však jste došli slitování pro jejich neposlušnost, tak i oni nyní upadli v neposlušnost, aby také došli slitování, jakého se dostalo vám" (Římanům 11:30-31). Jaké slavné biblické slovo! Zároveň nám však v této oblasti zjevuje i naši zodpovědnost. Můžeme se odvážit protáhnout paralelu: stejně jako před 1900 lety se v Jeruzalémě sešli zástupci židovského národa, aby se modlili a společně se poradili, jak by v souladu se svou zodpovědností mohli pojmout své pohanské bratry do řad Božího lidu, tak se i my křesťané chceme shro­ máždit v Jeruzalémě, abychom viděli, jak skrze modlitbu a chválu pomoci izraelskému národu k poznání této milosti a Božího utěšení. Očekávejme, že Bůh má skrze svého Ducha v tomto nesmírně důležitém okamžiku dějin co říci. Židé rok za rokem přicházeli do Jeruzaléma, aby slavili velikonoce a letnice, až si Bůh jednoho dne tyto svátky vynikajícím způsobem použil k naplnění proroctví. Stejně věříme i my, že budeme-li věrně rok co rok společ­ ně se Židy slavit svátek Stánků, Bůh sestoupí a předivným způsobem naplní i tento svátek. Podle materiálů ICEJ přeložil Tomáš Bartoň

HLAS VOLAJÍCÍ KE SMÍŘENÍ (Rozhovor s Arie Ben Israelem) Žádný národ se v tomto století na Židech neprovinil tolik jako Němci. To, co se stalo, nelze prostě zapomenout. Židé to nezapomenou nikdy a spolkový prezident Richard von Weizsdcker pro­ hlásil, že pro Němce má jedna věc zá­ sadní význam: aby měli odvahu připo­ mínat si to. Vztahy Němců a Židů budou vždy citlivým bodem. Proto má zvláštní symbolický význam, že právě v Německu působí další organizace, kterou bychom vám v této souvislosti chtěli představit. Nese příznačný název "Výzva ke smíření." Jejím zakladate­ lem je Árie Ben Israel. Narodil se r. 1950 v sibiřském pracovním táboře, kam se jeho ro­ diče dostali proto, že se chtěli vystě­ hovat do Izraele. Předtím zažili hrůzy koncentračních táborů Osvětim a Bergen-Belsen. 90%příbuzenstva zahynulo. Když pak dostali povolení přestěhovat se do Polska, Árie už jako osmiletý zakusil na vlastní kůži antisemitismus: jeho spolužáci jej ze zálohy přepadali a bili "za to, že zabil Ježíše." Později nalezl svůj domov v Izraeli. Dnes však žije v Německu, má za ženu Němku a cítí se povolán být stavitelem mostů mezi oběma národy. Během nedávné konference o Izraeli v Bad Nauheimu se nám podařilo pořídit s ním rozho­ vor, v němž sám osvětluje svůj život i dílo.

že Ježíš byl Žid, byl jedním z nás. Mí přátelé a příbuzní to nemohli pochopit a odtáhli se ode mne jako od zrádce náro­ da. Rok 1976 byl další mezník. Navštívil jsem památník Jad vaššém věnovaný obětem holo­ caustu. Ačkoli jsem už patřil Ježíši, naplnila mě nenávist a hořkost. Volal jsem k Bohu, aby mě osvobodil. A pak se stal zázrak: všechna nenávist a hořkost se rozplynula a já jsem dostal do srdce zvláštní lásku k Německu. Věřím, že Německo bude klíčovou zemí v této po­ slední době. Uviděl jsem, že já nejsem o nic lepší než Hitler, Eichmann a další - nikdo není lepší. Jen to, co se narodí z Boha, může být dobré. Přijal jsem slovo z 2.Pa 7:14 : "...když můj lid, který se nazývá mým jménem, se pokoří a bude se modlit a vyhledávat mě a odvrá­ tí se od svých zlých cest, tehdy je vyslyším z nebes, odpustím jim jejich hřích a uzdravím jejich zemi." Viděl jsem, že Bůh má určité podmínky pro to, aby mohlo přijít požehnání. Roz­ hodl jsem se, že se všeho vzdám a odejdu do Německa. Koupil jsem si letenku jen tam. Neměl jsem žádnou jistotu: žádnou organizaci, která by mě podporovala, žádné peníze. Připadal jsem si jako Abraham - měl jsem pouze Boží poslání: jdi. A měl jsem vizi stát se stavitelem mostů. Tak vznikla r. 1976 naše or­ ganizace.

Co pro tebe znamená být Židem ?

Jaké je její poslání ?

Árie: Neztratit svou identitu. Jsem součástí židovského národa a jeho historie, ve které každý Žid hraje svou roli. Ať žije kdekoli na světě, má vůči svému národu povinnost, svátou povinnost.

Árie: Sloužit ke smíření mezi národy - v prvé řadě mezi Židy a Němci, ale také mezi Židy a Čechy, Němci a Holanďany, Němci a Dány... Doposud jsme uskutečnili dva velké projekty. Prvním bylo uspořádání Dne smíření v r.1985 v Norimberku, 50 let poté, co tam byly přijaty nacistické zákony. Cítil jsem, že je třeba činit pokání, že osud Německa visí na vlásku. Na Němcích spočinula kletba nejen za to, jak se chovali vůči ži­ dům; církev nikdy nevyznala jako hřích, že se podílela na volání "Heil Hitler", tedy že

Jak vznikla organizace Výzva ke smí­ ření ?

Arie: V roce 1975 jsem zakusil v životě radikální změnu. Skrze četbu Bible jsem poznal, že Ježíš je Mesiáš. Bylo to zjevení od Boha, ne výsledek nějaké lidské moudrosti. Poznal jsem,

spása je z Hitlera! Tehdy se shromáždili křesťané i Židé, společně jsme uspořáda­ li městem pochod mlčení a na místě, kde byly vyhlášeny nebla­ hé zákony, jsme si navzájem vyslovili odpuštění. Další historickou událost jsme si připomenuli o tři roky poz­ ději v Berlíně. V roce 1938 se sešla ve francouzském Aviensu z popudu prezidenta F.D.Roosevelta konference věnovaná osudu Židů. Jen tři země tehdy byly ochotny přijmout uprchlíky z Německa: Holandsko, Dánsko a Dominikánská republika. V malých skupinách jsme se mod­ lili v Berlíně v blízkosti zdi proti všem bariérám postave­ ným lidskou rukou.

Bůh je Bohem jednoty a smíře­ ní. Avšak o skutečném smíření může mluvit jen ten, kdo je sám smířen s Bohem, kdo toto smířeiií prožil. Vidím kolem sebe tolik zranění, která si navzájem zasadili křesťané, církve i celé národy... Chci být nástrojem smíření. Co považuješ v současné době za nejnaléhavější ?

Árie: Dostat Židy ze SSSR, a to co nejrychleji. Teď jde o jejich přežití. Pro Izrael je tento exodus nesmírným finančním břemenem, proto chceme po­ máhat sbírkami. Jedna letenka do Izraele stojí 600,- DM, cel­ kové náklady na přepravu jedné osoby ze SSSR do Izraele jsou 1000,- DM. Během tří měsíců roku 1990 se nám podařilo vybrat neuvěřitelných 250.000,DM. To stačilo na jeden plný Jumbo Jet - 470 osob. Druhé letadlo zaplatíme v únoru. Přijal jsem smělou vizi: pomoci 7000 sovětských Židů vycestovat do Izraele. Děkuji za rozhovor a ať ti Bůh mocně žehná. připravil Mojmír Kallus

Sborový dopis: O Izraeli - leden 1991

13

Svědectví o naplnění prorockého snu V noci z Proletáři všech zemí, spofte sel * 5. na 6. 9. 1989 jsem měla zvláštní sen: Bloudila jsem po měs­ tě, až jsem přišla k novi­ LIST KOMUNISTICKÉ STRANY ČESKOSLOVE N S K A novému Stán­ ku. V jeho Číslo 35 ♦ Ročník 70 SOBOTA 10. ÚNORA 1990 Cana 2 Kčs výloze byly vystaveny noviny Rudé právo a na titulní straně byl silně vytiš­ těn text při­ bližně tohoto smyslu: J. Dienstbier a M. Arens to stvrdili podpisem "ČSSR mění PRAHA (Od nateho zpravodaje) — Ministři zahraničních včel vztahy s Izra­ CSSR a Izraele J1 ř i Dienstbier a Moče Arens poden«nll w nAtalr