Listy Jana Žižky z Trocnova a jeho vojenský řád

Citation preview

LISTY JANA ŽIŽKY Z TROCNOVA A JEHO VOJENSKÝ ŘÁD. MILÉMU LIDU ČESK ÉM U P O D Á V Á :

KLIM ENT ČERM Á K .

V C A SL A V I 1912. ■ Tiskem J. Frengla v Čáslavi. Nákl. vlastním.

CENA®Jo

hal.

— LISTY JANAŽIŽKYZ TROCNOVA A JEHO VOJENSKÝ ŘÁD.

MILÉMU LIDU ČESKÉM U P O D Á V Á :

KLIM ENT Č ER M Á K .

V Č Á SL A V I í 912. TISKEM JOS. FFENGLA V ČÁSLAVI. - NÁKLADEM VLASTNÍM.

Jan Žižka z T rocnova i Kalichu, jeh o rod, duch listů jeh o a povah a jeh o. malé vísky o dvou dvorech zem anských pocházel slavný válečník J a n Ž ižka z T rocnova. N arodil se zde dle lidové pověsti pod dubem, někdy na konci vlády cis. K a rla IV. O tec jeho jm enoval se J a n či Ješek , m atk a K ateřin a. Z příbuzných znám je s t b ra tr Ja ro sla v , jenž padl při oblehání B echyně r. 1428. S e stra jeho A nežka držela do roku 1434 dům v P ra z e n a m ístě n y n ější koleje u P ia ristů , k terý ž dán byl obcí r. 1429 A nně, te tě Žižkově. D cera J a n a Žižky z T ro cn o va pro­ v dala se za pana O ndřeje Sokolíka z D ubé, k te rý sešel r. 1424 v bitvě u M alešova. Chudý zeman m íval ro ztržk y se sousedy pány Rožm­ berským i a s B u d ějo v ick ý m i; jejich la k o ta i nelidskost h ry zla ho po celý život. Z a těch sporů p řišel o dědictví na T rocnově. Šel tudíž do sv ěta jak o bojovník. V ladislav Jag ello získal mnoho Čechů a M oravanů, k te ří v urputném boji s německými křížovníky platn ě p řispěli k v ítězstv í P o lák ů u T an n en b erk a r. 1410. Ž ižka pobýval často u dvora k rále V áclav a IV. a p a­ trn ě též přispěl s J. Husem ku zm aru něm ecké ro z p ín a­ vosti. Ž ižka byl „horlitelem pro zákon K ristů v ob zv láštn ím “. Když n ařík al n a upálení H usa i šp a tn ý život k n ěžstv a k ráli V áclavu, odvětil týž: „Víš-li k o pravě jak o u cestu, oprav sobě, mýť toho tobě rád i přejem e“ A věrn ý sluha chopil se nápravy. N ásledující sběh věcí po vyházení ra d ­ ních pánů z radnice N ovom ěstské p o stav il Ž ižku po sm rti k rálo v ě r. 1419 spolu s M ikulášem z H usi v čelo všeho hnutí.

4

KLIM ENT ČERMÁK:

B louznění náboženské lidu venkovského, podrážděné pány a kněžstvem vyšším v hojném obročí v přepychu žijícím, vzbudilo odpor bojovný a žádost, aby se b ohatý i chudý řídil zákonem Páně. L id podobojí jako m stitel H usův se zmocnil V yšehradu a p ak již pohněvaný lid s pomocí Žižkovou dobyl M enšího m ěsta P ražského 4. listopadu 1419. S lav n ěse u b rán iv slid em u P lzně s 3000 lidu a 7 vozy, n a k te rý c h vezl „h ad y “ (pušky), odešel na T ábo r, jenž se sta l střediskem nového hnutí, kam ho již předešel s lidem hejtm an Chval zM achovic. K rálo v ští nedbajíce úm luv stíh ali ho, ale blíž Sudoměře železní páni dne 25. březn a hrozně jsou poraženi. D ů v ěra lidu, důmysl a zkušenost váleč n á p o stav ila Ž ižku v čelo českého lidu, bojujícího pro svobodu svědomí a pro svobodu národa. T ah y jeho provázeny vítězstvím u P o říč í na Sáz., na V ítkově (Zižkově) a u B oru (12. říjn a 1420). N a vítězném pochodu n a L itom ěřice obsadil tv rz a nazval ji K alich, a odtud se dále i s b ra tre m jm enoval. S tavové čeští a m oravští jm enovali ho n a sněmu v Čáslavi předním z 20 vlad ařů země České a Zikm und prohlášen za n ep řítele jazy k a českého i slovanského. Ž ižk a vyjed­ n áv al s králem polským a knížetem Vitoldem litevským , aby se země ujali. P a k šel na T áb or, zjednal pořádek a spálil 21. říjn a 1421 A dam ity. Když Zikm und táh l na Cechy, jm enován správcem obcí země České, p říchylných a plnících „zákona božího“. O b ratn ě zvítězil na K aň k u (6. ledna 1422), pronásledoval Z ikm unda na H a b ry a Něm. Brod, kde se Zikm und spasil útěkem , ale vojsko jeho potřeno a B rod zkažen. A zde pasován Ž ižka 11. ledna na ry tířstv í. V itold slíbil p řija ti koruny České a vypravil jak o svého nám ěstka Z ikm unda K orybutoviče, k te rý vjel 17. k v ě tn a 1422 do P rah y . S ta rý vojevůdce p řisto u p il k němu jako k pom ocníku a nejvyšším u sp ráv ci země České. P om ěr Žižkův ke K orybutovi byl srdečně upřím ný jak o otec k synu. Škoda, že byl K orybut koncem r. z P ra h y odvolán do P o lsk a.

L ISTY JA N A ŽIŽKY Z TROCNOVA.

5

Žižkovi nelíbil se spolek P ra ž an ů s pány pod jednou, jenž čelil p ro ti husitství. V álka p roti nevěrným pokrytcům domácím i cizím byla příčinou, že na čas odložil nevoli svou k Táborům a sbíral své v ěrné v severovýchodních Cechách, když se mu T áb o ři zase poddali. Z Vilímova poslal od 26. b řezn a do 1. dubna 1423 listy ku všem městům českým, zv láště pak do H radce K rálové čili M alého T áb o ra, do S kalice i Náchoda, aby se sjeli ve střed u neb konečně ve č tv rte k po Velikonocích do Něm. Brodu, aby se k áli a na výpravu smluvili. N a to hned v y trh l na pány nevěrné a u H ořic na v ršk u sv. G o th ard a je 20. dubna porazil. P a k učinil H rad ec svým střediskem a odtud poslal svůj m anifest a řád vojenský, k terý předem svědčil O rebitům , a v němž všechen jeho rázn ý duch je s t prosloven. P ři tom zů stal vrchuím velitelem b ra trs tv a T áborského, s nimiž nesho­ doval se jen ve vykonávání náboženství. S P ra ž a n y se pak srovnal a po lepším opevnění Čá­ slavě dal se na M oravu, ba pronikl s b ratřím i až k O střehomu vítěze a n ástrah ám se důmyslně vyhýbaje. Zde při ústupu na M oravu po 7 dní b rán il se přesile ze své hradby vozové, svými děly a tak tick ý m kořistěním z terain u jízdným U hrům nepříležitého. Byl to n ejv ětší čin vyspělého umění válečnického. Z atím zase P ra ž a n é s pány se spolčili a sevřeli z U h er v rátivšího se vůdce u Ko­ stelce nad Labem , kde pomocí pana B očka z P oděbrad z úkladů se vybavil a tá h n a mimo Kolín a H oru K utnou, postavil se pánům u M alešova, kde m istrným v yužitkováním svahů za B ykání a pohyblivou hradbou vozovou způsobil pánům hroznou porážku 7. červ n a 1424. Po tažen i k P lzni a Ž atci nam ířil si n a P ražan y . L e č přítom nost mi­ lého a požádaného krále Zikm unda K orybutoviče a pak dojem ná vlasten eck á slova R okycanova h nula tvrdým vůdcem, a m áti českých m ěst zach rán ěn a, b a K orybutovič a P ražan é se spojili se Žižkou a voj 20.000 mužů čítající čelil proradném u cis. Zikm undovi, k te rý v únoru r. 1424

6

KLIM ENT ČERM ÁK:

postoupil n a M oravu. Spojené vojsko oblehlo m ěsto a hrad P řibyslav, leč slepý vůdce roznem ohl se tu v poli u Šunfelda od hlíz a zemřel 11. říjn a 1424.*) P ře d tím prom louval ku svým druhům , V iktorinovi z K unštatu, Jan o v i Bzdinkovi, K unšovi z Bělovic, „aby se milého B oha bojíce stále a v ěrně b ráuili p ravdy boží pro věčnou o d p latu “. — T ak veliké, dobře vedené vojsko mohlo v y trh n o u ti M oravu z podruží Sigm undova, načež jistě by byli volili svorně Češi i M oravci požádaného K orybutoviče za krále českého. K něz Ambrož a p řá te lé h ra d e č tí pochovali Žižku v H radci K rálové, odkud převezen okolo poloviny XV. věku do Č áslavě, ja k fa r á ř zdejší J a n k ro n ik á ři B artošovi z P rach ň an dotvrzoval. A zde ležel pod kam enným po­ mníkem v děkanském kostele, kde uschovány po 200 letech o statk y jeho v tajném výklenku v k apli pod věží a zde k rad o sti všeho náro d a v listopadu r. 1910 ob­ jeveny. S taré zprávy líčí Ž ižku jako muže p ostavy ne­ vysoké, složité, obličeje kulatého, snědého s rezavým i vousy, ja k v Polsku nosívali. Ž ižka i tam n ější kroj si oblíbil. Ž ižka byl povahy rázn é, přesvědčení čistě k řesťan­ ského. N eznal ctižádosti, ač na Velikém i Malém T áboře požíval moci tém ěř královské. Z ů stal chůd a poctiv po ničem ta k netouže, jako aby k rálo v stv í nebeské v sto u ­ pilo u veškeré křesťanstvo a jeho milý lid český, aby se bál P á n a B oha i plnil jeho zákon. Dr. H ugo Tom an pěkně p ra v í: „Ž ižka byl křesťanskou naukou o b ra trstv í a rov nosti všech spravedlivých h lu ­ boce prodchnut a veškeré své jed n án í a činy dle té to zásady zařizoval. P řed zákonem božským i jak o světským měl pán neb nepán, chudý i bohatý, n a osobu nehledíc, *) MUDr. Josef Thomajer soudí, že Žižka s jistou pravděpodob­ ností zahynul karbunkulem. Nebylof r. 1424 moru v Cechách ani na Moravě. Zvon roě. XIII. str. 7.

LISTY JANA ŽIŽKY Z TROCNOVA.

7

stejn é spravedlivého m íti zastán í, stejným pcd léh at trestů m a rovný m íti podíl na odm ěně“. Ja k o p ravý demokrat vážil si rad y bohatých i chu­ dých, vyjm enoval pány, ry tíře, zemany, řem eslníky i robotěze ve svém m anifestu jako rovnocenné pomocníky při obnovení k rálo v stv í nebeského na zemi. Byl n ej­ větším odpůrcem lakom ství a ošem etných pánův, jako byli Rožm berkové zjevně se bojíce moci Ž ižkovy a ta jn ě lid jeho chytajíce, mučíce a utápějíce. Z ásadu rovnosti čerpal Ž ižka z písma, hlavně z Nového zákona a na mysli měl prvotní církev křesťanskou. Chudý, naposled slepý b ra tr byl nejušlechtilejším dem okratem , hořel jen pro pravdu a zákon Páně. N ehloubal ta k é o náboženství; nýbrž přijím al je čisté, ja k bible podává, nikde se nevzdaloval p latn ý ch dogm at katolických čině pokání, věře v očistec, m aje sv até a P an n u M arii ve cti jako i pozdější podobojí, a kněží jeho mši sv. konali v komžích a o rnátech. Tím se dělil od pokročilejších T áboritů. M ravní n á p rav a a zřízení řád ů v eřejných dle zákona božího byly konce, ku kterým spěl Ž ižka, jsa při tom p ro nik nut upřím nou láskou k národu a rodné zemi a cítě se členem velikého národu slovanského. Žižka byl mužem činu a předním jeho heslem byly č ty ry kusy P ražsk é, jež v listech jeho tř ik r á t uvedeny a jež na sněmu čáslavském r. 1421 obecně byly p řija ty . Sám jm enuje se nepřítelem zlých kněží. O u krutnostech ve válce běžných, ale Žižkovi pro­ tivných, prav í Němec dějepisec Bezold: „ U k ru tn o sti nelze H usitům n ik te ra k větší měrou, než jejich odpůrcům vytý k a ti. Jed n ak právě v tom to sm ěru učinili počátek Němci a katolíci, jin ak opět H usité, vždycky vítězní, ovšem dávali hrůze průchod, k te ré by v opačném p ří­ padě oni sami u k ru tn ěji musili vytrpěti. D ostačí .jediný p řík lad : N a podzim r. 1421 ohlásili k u rfirsto v é ve vojsku

8

KLIMENT ČERMÁK:

křižáckém , že v zemi České všecko nap o řád mimo děti, k teré rozum u nem ají, má b ýti vražděno. Že pak ten to rozkaz nebyl pouhou hrozbou, dokazuje k rá tc e na to zpráv a N orim berských, že vše, co něm ecky neumí, neb Čechu se podobá, schy táv ají, zabíjí neb u palují. T ito z něm ecké stra n y dosvědčené události nem ají na stra n ě H usitů žádné analogie.“ Ž ižka vedl si přísně jako p rav ý vojín, ale srdce měl na pravém m ístě a modle se p áte ř, uměl odpouštěti svým vinníkům . Zvolalť po sm íru na Š pitálském poli vůči P ražan ů m : „A křivdy, k teréž js te mně učinili, ty vám odpouštím .“ — Ja k o otec těšil své v ěrn é; píšeť z O rlíka D om ažlickým : „Pom něte na váš první boj, ješto ste malí proti velikým , nemnozí p ro ti mnohým, neodění p ro ti oděným statečn ě bojovali; však je ště ru k a boží není u krácena. P rotož doufajíce v Boha buďtež hotovi! P án B ůh rač vás posilniti.“ — Vroucí zbožnost a důvěra v pomoc boží provází všecky činy nepřem ožitelného vůdce. Když zazněla m ohutná píseň vojenská Kto ste boží bojovníci a zákona jeho, prostež od B oha pomoci a u fajte v něho, že konečně vždycky s ním z v ítě z íte ! u tlačený lid tíh l do boje spravedlivého s pevnou vírou ve vítězství. „B laze každém u, k tož na p ravdě sejde.“ N ep řátelé zaslechnuvše jen pouhou píseň H usitů, u tíkali přes hranice. P ro spravedlnost jeho m iloval všecken T áb o r dům ysl­ ného vůdce a láska druhů jeho H rad eck ý ch v y stříh a la ho před vrahem najatým . D uch Ž ižkův byl vůdcem lidu božího za jeho živobytí, a po sm rti uzn áv án y jeho m oudré, nezištné zásady, jež by byly T á b o r i S irotky zachránily od L ipanskéh o pádu. f

LTSTY JA N A ŽIŽKY Z TROCNOVA.

9

.

1

H ejtm ané T áborští a o b e c P íseck á vstupují v příměří s panem O ldřichem z R ožm berka. V Písku 18. listopadu 1420.

My J a n rzeczeny Z izka z T rocznova : Chwal z Machovicz : Sbinek z B uchova : P aw ljk z M uzicz : y obecz Piefecska, gistczi : tiernto listem obecznie w iznaw am e przedew fsem i, ktoz jej uzrzie, nebo cztuczie slifseti bude: zie sme w stupili moczy tohoto ly stu w p raw e krzestian ske přim yerzie az do m asopusta, a ten den w u te ry cely, s urozeným P. O ldrzichem z R ožm berka, y s jeho vfsemi. A to giste přim yerzie slibugem gemu sd rzeti nafsi dobrau w ierú krzestian sk ú , y s nafsem i se wfsemi obczemi, a pod zakladem deset tifsiczow kop grofsow dobrich strzib rn ich razu Pražského. A mi sw rch a psáni gistczi, y rukogm ie, y haytm ane, z P ie sk a m iesta, rich tarz, burgm istr, konfsele, y w fsecka obec tohoto m iesta, podle nich y za nie spolecznie gednú ru k ú nerozdielnie slibujem, ty uraluwy sw rchu psané pod d eset tyfsiczy, d r z e t i : ale ze sw rchu psaný urozeny pan O. z R. má nám držeti tito cztiri kusy n a wfsem swem panstw y. A bi slowo Bozie swobodu mielo. D ruhé, aby Tielo Bozie a krew jeho sw ata byla daw ana wfsem w iernyra, osob new ynimagicz. T rzetie, aby kniezsk á nadanye byla rufsena. C ztw rte, hrziechi sm rtedlne n a wfsem zbozi aby staw owal czož mož naydal. A to pod zakladem sw rchu psaným . P a k li bychom nezdrželi przim yerzie sw rchu psaného, gehosto Bozie! nedej : tedy mame a slibujem e zaklad sw rchu psaný od napom enutie w m iefsieczi splniti na Crumplowie nebo n a Nowem H rad ie; kdež nam nafsi w ierzitelow e ukazi. P ak li bychom zakladu sw rchu p sa ­ ného w miefsieczi nesplnili, tedy gim daw am e plnu mocz, sw rchu psaným urozeném u P. Oldrz. z R. neb geho purk rabiem : aby mohli naprzed nam i nafsim wfsem obczem platy prziraluw ati, staw ow aty, gim aty, sazow aty,

10

KLIMENT ČERMÁK:

ta k dluho, dokudzbychom gim sw rchupsaneho zakladu new yplnily. G enz g e st dan leth a od narozenie Bozieho, T itsiczeho cztirsteho a dw údcateho : ten pondiely O ktaw S. M arty na. S pečetí O ldřicha z R ožm berka i J a n a Žižky, B uchovcova pečeť však ztracena. N a pečeti Žižkově je s t kalich, z něhož v ystupuje hostie. O pis: Iohannes . . . c a p i t . . M. M illauer: Dipl. und hist. A ufsätze str. 56. a 57. Z archivu třeboňského. P řím ěří sm luveno od 18. listop. 1420 do 4. února 1421. V P alack éh o A rchivu Öes. III. 280 a odtud D rem H ug. Tomanem „ L ite rn í pam átky, duch a povaha Ž ižkova“ ve V ěstníku kr. č. spol. n áuk 1893. č. 5. Smlouva o přím ěří dohodnuta asi v P ra c h a tic íc h po dobýti P ra c h a tic dne 12. listopadu, načež m istr K řišťan z P ra c h a tic děkoval dne 5. prosince O ldřichovi z Rožm­ b erka, že ke čtyřem artik u lů m pražským opět slíbil p řisto u p iti. (A rchiv Český III., str. 4. a 5.) 2.

Zižka žádá od Budějovických volný průchod. V Táboře asi r. 1420.

O bsah listu zachován Max. M illauerem . Ž ižka ozna­ moval Budějovickým , že záhy lid svůj povede pokojně skrze B udějovice i očekává, že mu v tom p ře k á ž e ti nebudou, sic jin a k že hy se b rá n iti musil ohněm i mečem. L istin a ta to papírová byla je ště na p o čátku 19. věku i s p ečetí Žižkovou, avšak je ště za časů M illaurových z tracen a. Ž ižka chtěl dosíci ta k n e u tra lity B udějovických n a obmýšleném ta h u do jižn ích Čech. 3.

Zižka píše Pražanům o posilu. Bez místa v poslední dny m ěsíce ledna 1421.

N a obsah listu lze souditi z kro n ik y V av řin ce z B ře ­ zové. Ž ižka u stoupil od T ach o v a v polovici ledna a k rá l

ČÍS. 5. ŽIŽKA PŘIMLOUVÁ SE U DOMAŽLICKÝCH ZA VDOVU PO P. GUTŠTAJNOVI ASI R. 1422.

LISTY JA N A ŽIŽKY Z TROCNOVA.

11

obléhal jeho druha C hvala z M achovic na K ladrubech. P ro to psal P ražanům , aby mu poslali něco lidu pomoc­ ného, by mohl k rále Zikm unda i a n tik rista seh n ati s pole. N a žádost Žižkovu odeslali P ra ž a n é ochotně dne 6. února 1421 320 vozů s jízdným i i pěšími Žižkovi ku pomoci. 4.

O d p ověd n ý list Zižkův markrabím M íšeňským a Fridrichovi m ladším u lantkrabí D urinském u. Z právce obce T áb o rsk é J a n Ž ižka spílá v tom to od­ povědném listě m arkrabím a la n tk ra b í zatv rzelý ch kacířů, vrah ů a nectných prolévačů křesťanské krve. O p at R udolf Z ahaňský svědčí ve svém tr a k ta tu „De longaevo sch ism ate“ současně sepsaném a r. 1880 ti­ štěném ve Vídni v A rchivu rakouského dějepisu svazek L X 532 a 533 o porážce P ra ž a n u M ostu dne 5. srp n a 1421 a dokládá: P o st hec Jo h an n es C iska, cap itan eu s P rag ensium cum pluribu s aliis . . . lite ra s publice difidacionis ipsis m archionibus direx eru n t, volentes u t d icitu r se de eis ju re bellico vin d icare . . . 5.

Žižka přim louvá se za vdovu po nebožci G uštejnovi u Dom ažlických. Bez vročení a místa, snad z m ěsíce dubna 1422.

P ozdraw enie wam odboha otcze a p an a naffeho isusa, genz sě g est dal za naffe hriechy a netolyko za nas, ale za w effken fw yet, aby nas ftohoto sw ieyta zlostného wyswobodyl, gemuz g eft czest a chw ala n a w yeky w yekow Amen. Ž adoft wffeho dobrého w bozye b ra tzie mily w panu bohv b ra trz ie mily! a w iediety wam dawam , žet mye geft zp raw ila nebožce C usztaynow a žena ze D w orce, žeť dala schow ati perzyny a ffacztw o fwé tu u w as Ssprochowy, protož w as | prosym, abyffte gy to p ro pustily, což geft gegyeho. j an z iz k a fk a ly c h u zpravcě lydu táborskéh o w nadyegy bozy.

12

KLIM ENT ČERMÁK:

Hejtm anóm i wffie obci m iesta D om ažlického buď ten to list dán. D le fotogram u z archiv u m ěsta D om ažlic diplom aticky přepsán. N a rubu papíru z n á ti je s t sto p a pečeti u vosku zeleném. P o p rv é vy tištěn list ten to v D obrovského „Gesch ichte der bohm. S p ra c h e “ r. 1818 na str. 406, potom v A rchivu Českém III. 301, ve V ýboru z lite ra tu ry české II. str. 279 a v „L itern íc h pam átk ách , duch a povaha Ž ižkova“ od D ra. H. T om ana č. 10. H rad G u tšta jn u K rasikova dobyt Žižkou v dubnu r. 1422. Dopis ten to spolu s husitskou (Žižkovou či Boh. z Čechtic ? ) písní „K tož ste boží b o jovníci“ chovali D om ažličtí dávno před r. 1541 na radn ici v obálce, k tero u v y p á tra l Dr. H ugo Tom an za dopisem Žižkovým v rám ečku, kde dopis ch rán í se od mnoha let. M illauer č etl již r. 1824 pam ět napsanou na obálce, v k te ré uložen nyní jen ten to jediný dopis Žižkův. P am ět asi z druhé poloviny 16. věku na obálce n ap san á v ta to slova: „Toliko tu to je s t jen jedno psaní. Ale je s t jich víceji. T ak o v á psaní byla schována někdy zde v D om ažlicích mezi platným i věcmi. Ale potom léta 1541 jsou odtud vynešena spolu i píseň vojenská. A však zdali by tam zase složena byla, o tom se neví. V Čáslavi více psaní jeho se nachází, kde on psával D o­ m ažlickým , z nichž se poznává, že je s t jich obzv láštn í p řítel byl.“ D r. H. Tom an se domnívá, že válečnou píseň h u sit­ skou zaslal J a n Ž ižka spolu s dopisem z O rlíku psaném , a to k lepším u jich povzbuzení, o k te ré se p ráv ě v listu dotčeném p řičiň u je s nevšedním důrazem . 6

.

Zižka i T áborští přijímají knížete Zikm undajCorybutoviče za pom ocníka a správce zem ě Č eské. Bez místa (snad na Táboře), dne 11. června 1422.

Z Bozij pomoczi. Amen. R acztez slyfseti, P a n i a B ratrzie! Ze my z B ratrzim i T áborským i, D omažlice, Clatowy,

L ISTY JA N A Ž1ŽKY Z TROCNOVA.

13

Sufsicze, P iesek, i jini P a n i R y tierzi, Panofsi, y gine obcze, P rac h a tic z k e a H oraždiew iczke, k terez to dobrowolnie k nám hledie, ke mnye, k Chvalovi, k Buchowczowi, a nara sebe sw ierzili: knieze m ilost gsme przigeli za pom ocznika a za zpráw ci nayw yfsiho teto zemie; y chczem e jeho m ilosti rád i poslouchati we w fsech rzadnych w ieczech, pomoczni y radni bý ti w iernie bohdá. Y w as ta k e prosym e vfsecli: ab y ste geho m ilosti poslufsni byli jak o zste slibili przed panem Bohem. D ale tak eť prosim et w as, abyfste w fsichni w espolek po dnefsni den w iernie w fseczky nechuti, hniewy, kyfselosti, k terez to ste mezy sebu, ja k z ste ziwi, od R oka, nebo nynie mieli, koniecznie odpustili: ta k abyfste mohli spraw edliw ie P a te rz pieti, a rzkucze; „odpust nam nafse winy, ja k o z t i my odpufstiem e.“ A. jestli že toho neuczinite, a budete c h tie ti k tere burze aneb k tere lzi a sw ary, ro tiecze se m ezi obczemi w esti po dnefsny den: teh d y my z bozij pomoczi, s knieže milosti, s pany Confsely, y gynirai P an y R ytierzi, Panossiem i, y se wfsemy w iernym i obczemi, chczem e se ktom u prziczin iti a m stiti, buď ktož buď, yzadne osoby new yjim agicz. S libujeteli nam toho pomoczni byti, a ktožby miely s kym czo cziniti, budto o zbozie, nebo o gine w ieczi: abyfste bez roczenie a bez zbierane byli przed P u rg m istry , przed Confsely, a przed R y ch ta rz i rzadnie kazdy s sw u p r z i : a starfsie swe iakozto P u rg ­ m istry, Confsely obeczne, a R y ch tarz e, aby w czest mieli a milovali sie za geden czlowiek. A ta k P a n B uoh bude s nami, y geho sw ata m ilost; a prospiech nam da ke w fsemu dobrému. L is t tento tiště n nejprve v A bhandlungen der k. Ges. d. W is. 1786 od P elzla, pak D iplom atisch-historische A ufsätze liber Jo h an n Ž ižka von T rocnow von M axm ilián M illauer. P ra g 1824, str. 54— 56. — Dr. H ugo Tom an „ L ite rn í pam átky, duch a povaha Ž ižkova“ č. 11 a na str. 29.

14

KLIMENT ČERMÁK:

Současný zápis ten to nalézá se v p am ětní knize obce Nového m ěsta P ražskéh o čís. 993 str. 216 z počátku prvého pobytu K orybutoviče v Č echách se záhlavím : „Ve č tv rte k po sv até T ro jic i b r a tr Ž ižka, Chval, Buchovec a jin í zprávce lidu T áborského obyčejem dolepsaným kněze m ilost jsú p řija li.“ 7.

Žižka napom íná D om ažlické, aby se N ěm cům statečn ě bránili ak boji byli všickni hotovi, že hodlá k nim záhy přijeti. N a Orlíku dne 11. září 1422.

Bože dejž, byšte se n a v rá tili ku p rv ní lásce, ab y ste hodné sk u tk y první činili. B ra třie v Boze milí! P rosím Vás pro P á n a Boha, ab y šte v bázni boží jak o žto synové nejm ilejší trv a li a nestý sk ali sobě, když od něho tre stá n i b ý v áte; ale rozpom ínajíce se n a rozm nožitele víry naší, p ana Je su K rista, p ro ti takovým zlostem , k te ré se od těch Němců dějí, state č n ě se postavili, vezm úc sta ré Čechy, ježto zatknúce klan ici za škorni, netoliko o boží při ale i o svú bili sú se. A my pak, milí b ra třie ! hle­ díce k zákonu božímu a k obecném u dobrému, v ětší snažnost máme založiti, aby ktož můž kej v ru k u vzíti a kam enem lú čiti vzhuoru byl. A protož, milí b ratřie , v ěd ěti vám dávám , že lid sb í­ rám e ze všech stra n p ro ti takovým nepřátelům a zhúbcím České země; protož i vy k a ž te kněžím , ať na k ázán í lid vzbuzují k boji proti takovém u a n tik ristu , a sam i trhem volejte, ať všichni, k te ří mohú pro s ta ro s t a m ladost, vzhoru jsú na každú hodinu. A myť k Vám bohdá brzy přijedem e; jedno m ějte chleb, pivo, obrok koňům p řip rav en ý , a všichni b raň vojensku; neb již je s t čas netoliko p ro ti domácím, ale i p ro ti cizozemcem. P om něte n a V áš p rv n í boj, ješto jste malí proti velikým , nemnozí p roti mnohým, neodění

L ISTY JA N A ŽIŽKY Z TROCNOVA.'

p ro ti není Pán p ost

15

oděným sta te č n ě bojovali; však ještě ru k a boží ukrácená. P rotož doufajíce v Boha, buďtež hotovi. Bůh ra č V ás posilniti. — D atum O rlík feria VI. u a tiv ita tis M ariae anno 1422. J a n Ž ižk a z K alicha, zprávce lidu Táborského v naději boží.

(Svrchu.) Statečným hauptm anóm a obci m ěsta Do­ m ažlického, b ratřie m milým. O riginál tohoto listu chován byl je ště v 17. věku na rad n ici v D om ažlicích, ale p ak ztracen . Z ac h aria š Theobald ve svém díle o h usitské vojně z r. 1609 str. 193 poznam enal něm ecký překlad dotčeného listu, k te rý d atuje rokem 1418, což není pravdě podobno. D ějepisec, svě­ dom itý Je s u ita B ohuslav B albín z V orličné zachoval české čtení pam átného listu v přepisu, k terý ž uložen je s t nyní v c. k. veřejné a univ. bibliothece (X V II A 5). Složen ze dvou č tv rte k p ap íru a nese datum a podpis „Scriptum Orlik. F . 6. N ativ. S. M ariae J a n Ž ižka, zprávce lidu T áborského.“ O tém ž listu zm iňuje se B albín ve svém spise Epitom e na str. 465 v ta to slova: „H abeo m anuscriptam Z isscae epištolám linqua p a triá scriptam ad T ustenses feria VI. nativitatis^ S. M ariae ex castro O rlik an. 142 2 “ . (Mám rukopis Ž ižkova listu jazykem domácím n apsan ý D om ažlickým v sobotu n a den N a­ rození P anny M arie v h radu O rlíku lé ta 1422.) D ato ­ v ání Balbínovo správnější, kdežto p řek lad T heobaldův přesnější je s t v podpisu i v datum . Z B albínov a přepisu o tištěn list ten to v „ A bhandlungen der k. bohm. G-esellschaft der W isse n sch afte n “ r. 1791 str. 375. T éž K arel H. Tliam vydal jej v P ra z e r. 1817 — u J. F. F e tte rle zároveň s Žižkovým řádem vojen­ ským, pak v E rbenově V ýboru z lite ra tu ry české II. 279 a ve spise Dr. H ugona Tom ana*) „L ite rn í pam átky duch *) Děkuji synu autorovu p. c. k. soudci Dru. Prokopu Tomanovi za laskavé zaslání téhož spisu, z něhož jsem hojně čerpal.

KLIMENT ČERMÁK:

a povaha Ž iž k o v a 4’ u V ěstníku král. české společnosti náuk, tříd a filosoficko-historicko-jazvk. X V I. 1893 na str. 12., 13. a 29., všude v jazy k u obnoveném.

8.

Zižka a jiní hejtm ané napom ínají nejm enované sou sed y Prachatické, aby se přiznali ke čtyřem článkům Pražským. V Prachaticích 20. listopadu 1422.

P á n náš, Ježíš K ristu s, jenž pro nás pro všecky k rev svou přehořce prolil, budiž s nám i i s vámi se všem i amen! B ra tří a sousedé milí! V ěděti vám dáváme, že jakož o pánu slyším e, (že o n ás mluví), že bychom vám měli b ý ti n ep řáteli: věřím e vám jako svým milým sou­ sedům, že toho nikoli do nás v ě řiti nebudete. Ale vězte, že jsm e n ep řátelé všech zlých kněží a sv ětsk ý ch lidí, k te ří pro ti nám a p ro ti svatém u evangeliu píší a stojí, a tak éť věděti vám dáváme, že p ro ti sobě máme všecky zlé křesťany, pro ty čty ry kusy. Za prvé, aby slovo boží bylo všudy kázáno po všem křesťanstvu, což se však neděje. Druhé, aby p rav é tělo K ristovo a jeho sv á tá krev všem křesťanům , starým i mladým, bylo podáváno. T ře tí, aby všecko panování od nejvyššího kněze, tudy i papeže, až do nejnižšího a nejm enšího nebylo trpíno, ani na sta tc íc h ani n a úrocích a aby jm enované „pano­ vání kněžské pomocí sv ětsk ý ch lidí bylo kaženo. Čtvrté, aby všickni zjevní hříchové, byli stavování, budiž na králích, na pánech, vládykách neb farářích , duchovních neb světských. P roto vám plně jak o svým dobrým b ratřím důvěřujem e, že p ravdy přijm ete a nám v tom pomocni budete p ro ti všem pokrytcům a nevěrným k ře ­ sťanům, duchovním i světským , k te ří těm to svátým p ra v ­ dám odporují. O tom nám listy svými odpověď dejte! P ak li byste toho neučinili, tehdy bychom věděli, že

L ISTY JA N A ŽIŽKY Z TROCNOVA.

17

n ep řáteli božími a všech b ra tří T áb o rsk ý ch b ýti chcete. D áno v P ra c h a tic íc h v p á te k před sv. K ateřinou. J a n Žižka z K alichu, C hval z M achovic, sp ráv ce lidu T áborského. Jen ík , hejtm an v P ra c h aticíc h . T ento list zachoval v rouše německém k ro n ik á ř E b e r­ h ard W indecke ve vydání M euckenově I. str. 1151. V ypravuje totiž o slavném v ítězstv í Žižkově u Německého B rodu 6. m. ledna 1422 a dále v y p rav u je: Z a onoho času množili se H usité čím dále tím vice, proto sb íral vojsko k rál řím ský a táh l do Cech na h u sity a kacíře s mocí velikou. T ehdy sta ra li se H u sité a psali listy všem městům a sousedům, k te ří vedle zů stávali. N a to uveden list výše vypsaný. Tomek dato v án í téhož listu nedůvěřoval, poněvadž W indecke hned na to u v ád í list z roku 1420. Dle popravčí knihy R ožm berské byli Chval z Machovic, h ejtm an T áb o rsk ý a m ístní hejtm an Je n ík toho času v P rach aticích . Ž ižka s nimi tu m eškal kol sv. K a te ­ řiny, a stro jil se do K lato v sk a a přišel pak zpět na R abí, kde přišel zástřelem o druhé oko. 9.

List Zižkův Pražanům, že jich proti králi i pánům brániti chce. A si v únoru léta 1423.

Ž ižka píše P ražanům , omlouvaje v trž e n í T áb o rů ve­ dením J a n a B zdinky a p an a B ohuslava z Š varaberka 30. z áří 1422 do P rah y , a napom íná jich, aby V itolda L itev ského pohanstvím podezřelého, nepřijím ali, že by sám (Ž ižka) pomocí svých b ra tří věrných jich p ro ti k rá li Žikm undovi i všem pánům českým h ájil a ch rán il i to o patřil, aby oni jsouce svobodni k rá le zap o třeb í neměli. T ento obsah Ž ižkova listu zachoval Z ach a riáš T h e­ obald ve spise „H u ssiten k rieg “ (v I. vydání z r. 1609

18

KLIM ENT ČERMÁK:

na str. 301) a ta k é následující odpověď P ra ž an ů . T heobald cestoval po Čechách se svým žákem a vším al si všude starý ch pam átek a vypsal též obšírně náhrobek**) Žižkflv v chrám u sv. P e tr a i P a v la v Čáslavi. T éž E n eáš Sylvius v kapito le 44. svého dějepisu*) zm iňuje se k rá tc e o dotčeném listu, p a trn ě n a základě zpráv svého českého zpravodaje. M ístněji o tom sjednal Dr. H ugo Tom an v Časopise M usea král. Českého roku 1893 na str. 212 a dále. 10 .

O d p ověď Pražanů na p ředešlý list. P ra ž a n é odpovídají na list uvedený výše, že by tom u byli upřím ně rádi, že by Ž ižka ono nebezpečné a ohavné vtržen í do P ra h y neschvaloval, tím méně byl jeho pů­ vodcem; že však je s t jim ku podivu, že V itolda za k rá le m íti nechce a jim toho zrazoval, vždyť p rý h lavy je st při vládě třeb a, má-li kázeň b ý ti zachována. 11.

List pověřující Rybku z Lužnice T řeboňským . V poli u N ěm eckého Brodu 10. ledna 1422.

P an Buoh wfsem ohúczi racz b y ty sw am y y s nam y sw ú sw atú m ilostí: b ra trz y e w P a n u Bohu! J a n Ž ižka z h radu K alichu, zpraw cze obczi czeske zemie, przichylnych a plnyczych zakona Buozieho w nadiegy Buozy. R ich tarzy : P u rk m istru : Konfselom : y obczi m iesta T rziebonskeho. *) Viz vylíčení Žižkova náhrobku v mých „Příspěvcích archeolo­ gických z Čáslavská II.“ **) Kronika Eneášova vydána ve „Světové knihovně“ u Otty r. 1911 v překladu českém.

ČÍS. 12. ŽIŽKA

PÍŠE BARTOŠI A BERNARTOVI Z M. TÁBORA DO NĚMECKÉHO BRODU. — NA VILÉMOVĚ

A ZVE JE NA STŘEDU PO VEIJKÉ DNE 26. BŘEZNA 1423.

NOCI

LISTY JANA ŽIŽKY Z TROCNOVA.

19

Posyelam k wara R ybku z L ucznyczie, u k azatele lystu tohoto, sw ych umyslow zpraw eneho : y ziadam ť; ab y fste gemu w ierzyly, což bude s wamy m luviti; nenie (nyni) w tey to w yeczye (jako bych já sám s vám i mluvil osobně). Dán list nynge w sobotu, u niem eckeho brodu na poli. O riginál listu tohoto na pap íře chová se v arch iv u Třeboňském . Z a dob M illauerových byla na něm ještě pečet v zeleném vosku p řitištěn a. Čte se u M illauera na str. 58. česky a pak v německém překladě, v P alack éh o A rchivu Čes. II I. str. 301, v E rbenově V ýboru z lite r a ­ tu ry české II. 277 a v L ite rn íc h p am átk ách D ra. Hugona Tom ana str. 11— 12. 12.

Zižka p íše Bartošovi a Bernartovi z M enšího Tábora, aby svolali k V eliké noci všecky věrné k N ěm . Brodu. Na Vilém ově, dne 26. března 1423.

Slowutnym , statecznym b ratrzy em w nadiegi Bozie : B artofsow i a B ern arth o v i z menfsiho tab o ra, na W aleczowie buď dan. M ilost ducha sw ateho račiž przeb iw ati s w amy y s namy, a osw ietity srdce a rozum y nafse, k w uoly synu wfsemohuczimu. B ra trzie w P an u Bohu najm ileifsie! Dawam wam w iedieti, žet sem nynie na W ylem owie : a žadam w as nyektereho, abifste ke mnye p rzigeli geden z w as, abychom spolu rozm luwili, o poctiw é a libezné nafseho P a n a B oha wfsemohuczieho. — A tak eť wam w iedieti dawam, ž et sem s T áborským i zostal za geden cžlowiek, a poddali gsu sě dobrowolnie, mne poslufsny byti, gakozto kdy. Y kazalť sem pole s b i e r a ti: a poczelit gsu. Y tak e posielam do w afsich m iest, aťby w fsiczkny w ierny bili nynye s w elike notczi w strzedu, neb konecznye we cztw rtek v brodu nyem eczkeho, abychom se

KLIMENT ČERMÁK

pokali tu, kdež srae fh rz e fs ili: a tu zostali podle radi Bozie za geden czlowiek : a podle geho zakona sw ateho a rad i chudých y bohatých w praw d ach otczie uafseho, pana w fsem ohucyho, proty new iernym pokryw acziem domaczim y czyzozemcziem. T akeť w iedieti wam dawam, žeť g e st knieže w ijelo pricz z z eraie: a przim ierzie abyfste se panem Czenkem neczinili, lecz b ifste myeli y s ginym i susiedy okolo sebe A o ti w ieczi bohdá rozmluwime. D atum in W ilem ow : feria sex ta post annunciationem M ariae v irg in is gloriosae. J a n Z tik a T ento list nalézá se v originálu v M useu k rálo v ství Českého. Z a dob M illauerových před 100 léty p a třil prý fa rá ři M. K rálovi v D. v Č echách (nebo snad R ozštapilovi?). M illauer uveřejn il ho v dotčeném výše dílku v král. čes. učené společnosti r. 1824 na stra n ě 37— 40 česky a v německém překladu. H ankovy dvojí fascim ile kolují po vlasti a bývají často omylem za originály po­ kládány.*) P alack ý otiskl rukopis v A rchivu Čes. II I. 302, K . Ja r. E rb e n ve V ýboru z lite ra tu ry české IL na str. 281 a Dr. H ugo Tom an srovnav ho s originálem uve­ řejnil ho^ pod čís. 17. v díle „ L ite rn í pam átky, duch a povaha Ž ižkova“ ve V ěstníku král. české společ. náuk v P ra z e 1893. 13.

Zižka svolává věrné ze Sk alice a z N ách od a a vůbec z Č eské zem ě na středu po V eliké noci do N ěm eck éh o Brodu. Na Vilém ově dne 1. dubna 1423.

S boží pomocí J a n Ž ižka z K alicha, sluha n estatečn ý v naději boží. M ilost ducha svatého ra č p ře b ý v a ti s námi i s vám i a ra č o sv ítiti srdce i rozum y naše i všech *) Rodinná tradice Mazačovy rodiny lesnické hlásala, že kterýs předek jejich ten list odňal poslfim Žižkovým (!).

LISTY JA N A ŽIŽKY Z TROCNOVA.

21

věrných, k teříž sú se zasadili o p ravdu P á n a našeho všeraohúcího. Všem a ke všem, žádných osob nevyroiňujíc, v Skalici a v Náchodě, i jiným všem v České zemi p ře ­ bývajícím , příchylným k pravdám P á n a Boha všemohúcího, služba má s požádáním všeho dobrého! N ejm ilejší b ratří, napom ínam ť vás skrze dobrodiní P á n a našeho všemohúcího, k terý ž je s t nám mnoho pom áhal i osvobo­ zoval od n ep řátel velikých, jakož je s t rá č il učin iti u Brodu Německého mocí svú nad n ep řáteli svými, že sám za n ás ráčil bojovati. A my toho vděčně nep řijali sme, ani jeho milosti chvály vzdali sme na tom místě. Ale v lakom ství, v lúpeže, v pýchu a v n evěru dali sme se, a tudy sme P á n a B oha rozhněvali, a od toho času málo sme co dobrého učinili. A P án Bůh m stí spravedlivě nad námi pro naše hříchy. I napom ínám ť je ště všecky pro boží um učení a pro osvobození jeho sv átý ch p rav d k p ro ­ spěchu věrným sv até církvi, a zlým a nevěrným kacířům k zkažení, s pomocí boží, abychom se sešli a sjeli nyní mezi hody v střed u s V eliké noci do B rodu to tiž N ě­ meckého, kdež sme zhřešili, abychm e na tém ž m ístě pokání učinili, svých hříchů želejíc, P á n u Bohu podě­ kovali z toho daru velikého a nesm írného, jenž je s t nám ráčil d áti nestatečným náš n ejdo b ro tiv ější otec, kterém už je st chvála na věky věkuov amen. D ále abychom se u s t a ­ novili tudyž n a tém ž m ístě s radou P á n a Boha a jeho svátým zákonem i s jeho se všemi věrným i, radou chu­ dých i bohatých, a zuostali za jeden člověk p ro ti všem pokrytcům domácím a cizozemcům. A vždy s pomocí T rojice svaté, jednoho p án a vysvoboditele váech v něho ufajících. D án na Vilémově leta narození buožího 1422 (sic) u veliký čtv rtek . V Oseckém rukopisu S tarý ch letopisů českých, kterého P a lack ý při vydání sbírky S tarý ch letopisců českých r. 1829 ještě neměl, a k te rý psán asi za vlády F e rd i­ n and a I., uveden ihned po vylíčení porážky Zikm undovy u B rodu N ěm eckého 6. ledna r. 1422 list ohlavený:

22

KLIMENT ČERMÁK:

F r a te r Z izka po st victoriam circ a B rodara T heutonicalem hanc exhortationem sc rib it fra trib u s in Boemico | ydiom ate, que seq u itu r e t e st talis. T otéž tlum očí se česky v rukopisu D ěčínském (n P a- i lackého M) opsaném lé ta 1619 v K utné H oře Jak u b em j B razidýnem : B ra tr Ž ižka po v ítě zstv í u Brodu Něme-1 ckého toto napom enutí píše b ratřím ta k to slovo od slova.“ L is t ten to vydal poprvé D r. H ugo Tom an ve V ěstníku | král. české společnosti n áu k r. 1893 na str. 17. a 18. V obou rukopisech, ja k Oseckém ta k D ěčínském uve- I den chybně rok 1422. K om pilátor č ta zm ínky o b i t v ě . u Něm. Brodu, položil jej do v y p ravování z r. 1422. Ale již shoda s listem na Vilémově daným b ra třím B artošovi a B ern arto v i n a V alečově dne 26. b řezn a 1423 i mnohá řčen í ukazují k oněm v tom to listě dotčeném dopisům, jež Ž ižka a jeho písaři rozposílali po m ěstech a věrných b ratříc h . V šak písař listu Skalickým a N áchodským ne­ dovedl se pro n áseti všude ta k v ý razn ě a přesvědčivě jako jeho vůdce Žižka. Byl asi dle p řív ěsk ů n ěk terý ch knězem , jenž si obvykl ta k to m luviti. P a trn o z listu, že Ž ižka zdržoval se na Vilímově, ch y staje se n a nevěrné křesťany k H ořicům , kde p a n a Čeňka na kopci G othardském porazil dne 20. dubna 1423. V álka p ro ti pánům a P ražan ů m s dobrým rozm yslem p řip rav o v án a. )

14.

Prohlášení k národu a vojenský řád Zižkův. V druhé polovině r. 1423 nebylo muže, k němuž by si obecná důvěra našeho lidu oddaně o b racela nad Žižku. Ž ižka ovládal krom ě T áb o ra velikou stra n u zemanů i měšťanů ve východních Čechách. K té chtěl prom luviti upřím né slovo, (podati program své stra n y , řek li bychom dnes) a zocelovati trv a lý spolek všech obcí zákonu bo­ žímu příchylných, bojujících za „jisté, stálé, ohlášené a důvodné p ra v d y “, t. j. č ty ry artik u le P ra ž sk é , aby k a ž ­

L ISTY JANA ŽIŽKY Z TROCNOVA.

23

dému a všechněm bylo jasno, kdo těch kusů n edrží a nem íní plniti, že k němu hleděti se bude jako ke škůdci obecného dobra. P ro to ž ob rací se Ž ižka s druhy svými ke všem obcím, měšťanům, k pánům, ry tířům i panoším, nikoho nevym íňuje, aby řádné poslušenství pravd zákona P á n ě bylo; nebo skrze neposlušenství a v ý tržk y veliké škody brávali na b ra tříc h i na sta tcích a hanbu často od n ep řá tel božích a našich trpěli. K boji božímu pro vysvobození pravdy vyzýval všecky věrné Čechy a k přisto u p en í i ke spolučinností radou a skutkem . P a k následuje v lastn í vojenský řád, k te rý ž dům yslně nesdělán jen pro jisto u výprav u , nýbrž měl b ý ti v lidu božím obecný a obecně známý. Z ápis tento nem á sic vročení, ale položen byl V. V. Tom ­ kem zajisté správně asi do prvé polovice září 1423 „dříve než Ž ižka po obhájení Č áslavě vydal se na jízdu do M o rav y “ . P ře p is tohoto zápisu zachován v k o piaři ze 17. věku v museu Českém (23 E , 10) počínajíc článkem b) n a listu 28. mezi přepisy z doby husitské. O dtud čerpal d ěje­ pisec B ohuslav B albín, jehož přepis je s t ve v eřejn é a u n iv ersitn í knihovně v P ra z e (X V II. A 5). O dtud byl vydán v B ienenbergově „Greschichté der S ta d t K onigg r á tz “ na str. 280, dále v „N euere A bhandlungen der bohm. G esellsch aft“ I. díl. v P ra z e 1791 n a str. 377, potom H ynkem Thamem v P ra z e r. 1817 u ,T. F . F e tte rle na str. 16, pak v E rben ov ě V ýboru z liter, české II. na str. 271— 278 a naposledy D r. Hugonem Tomanem ve spisu „ L ite rn í pam átky, duch a povaha Z ižk o v a“ v P ra z e 1893 na str. 18.— 22, kde rozdělil zápis n a části a), &), c) (11— 12). R ád a m anifest bratrstva Zižkova. (Z ižkův řád v o jen sk ý.) Smluven v první asi polovici září r. 1423.

«) Z m ilosti a z daru otce a p án a boha všem ohúcího uvěřivše a přijevše osvícení jisté, stálé, ohlášené a dů­ vodné p ravdy a zákona božího:

24

KLIM ENT ČERMÁK:

N ejprve, abychom slovu božímu svobodu dali v kázán í všudy, žádného m ísta nevym lúvajíce, a to v svých srd ­ cích mile přijím ajíce, sk u tečn ě plnili a drželi, potom i jiné k tom u vedli a učili. D ruhé, abychm e tělo a k rev pána našeho Je ž íše K rista, boha všem ohúcího, všickni přijím ali s bázní, s nábožen­ stvím a s poctivostí, s ta ří i mladí, dítky hned po k řtu , a potom vždy dítky, žádných osob nevym iňujíce, je k tomu rad ěji nutili a pudili, nejm éně v neděli každý týden. T řetí, abychm e kněžstvo přivedli a uvedli k životu syna božího, p án a Je s u K rista , a k životu apoštolském u, a nadání jich a sboží sv ato k u p ectv í rušili a zkazili s pomocí boží. Č tvrté, abychm e sam i n a sobě nap řed i v sobě h řích y sm rtedlné i všední stavovali, rašili a k azili; potom na králích, n a k nížatech i na páních, na měšťanech, na řem eslnících, na robotězích i n a všech lidech mužského i ženského pohlaví a pokolení, žádných osob nevym iňujíce, sta rý c h ani m ladých, a vždy s pomocí pána boha všemohúcího. A kdožby těchto kusuov a a rtik u lu o v sv rch u psaných d ržeti a jich sk u tečn ě v ésti i plniti, jich pom áhati, hájiti a b rá n iti nechtěl, toho žádného nevymíně, aniž chcem e trp ě ti mezi sebú i u vo jště s boží pomocí a na hradích, na tvrzech, v m ěstech, v m ěstečkách hrazených i otevřených, ve vsích i ve dvořích, žádného m ísta ne­ vym iňujíce ani vym luvajíce, ale nevyním ajíce, všecky všudy napom ínati, rad iti, puditi, honiti k tom u dobrém u s pomocí pána B oha našeho. b) A protož h n u ti jsú ce duchem dobrým , vědúce a rozom ějíce, že všecky tohoto sv ě ta věci jsú padúcí a minulé, ale p rav d a p án a Je s u K rista, boha všem ohúcího, z ů stáv á na věky: My J a n b r a tr Ž ižka z K alichu, J a n R oháč z Dubé, Aleš z R ysm burka a z V řešťova, J a n z P o tš ta in a na

L ISTY JA N A ŽIŽKY Z TROCNOVA.

Žam pachu, Boček z K u n sta tu a od jinud z Jevišovic, B arto š a B e rn a rt b ra tří z V alečova, B arlo š, Ja n , M artin b ra tří z V ysoké; my p u rk m istři a konšelé i všecky obce m čsta H radce nad Labem a Č áslavi; my B eneš z Mokrovús, Ja ro sla v z K alichu, V áclav H o ry n a z Honbic, K řišťan z Žernosek, F ren cl z L itožnic, J í r a z Ě ečice, J a n z Studené; a my p u rk m istr a konšelé i všeck a obec m ěsta Jaro m ěře; my Z dislav Zeman, V avřinec P olák z P anova, B lažek z K ralup, Ja k u b z B řezové, P e třík K rálovec z P říbram ě, J a n z Domažlic, J a n z Teliova, M artin z B orovnice, H avel O rebský; a my p u rk m istr a konšelé i všecka obec m ěsta D vora; a my C hústník z L ošova, O ndřej ze Studené, Š ark a z Slavného, K říž setník, B eneš setník, M ikát B rada O draný, A leš z Hostačova, Polévka z H oštky, M ikuláš O rebský, Veta z Chlumčan, L ito b o r z T rubče, L in h a rt z Sleze, Beneš z H orošovic, J a n B aštín, M ařík Velek Šeňk, J ír a Roh, M ikuláš B rada, hejtraané, páni, ry tíři, panoše, pu rk m istři, konšelé i všecky obce panské, ry tířsk é , panošské, m ěst­ ské, žádných nevym iňujíce an i vyn d áv ajíce; my všichni svrchupsaní ke všem i všech prosíme, řád n ě napom ína­ jíce přikazujem e, i chcme tomu, aby řád n é poslušenství bylo; nebo skrze neposlušenství a neřád n é vý tržk y ve­ liké škody sme b ráv ali na b ra tříc h i na statc íc h , a hanbu často od nepřátel božích a našich trp ěli. J iž s pomocí boží a vaší i všech věrných m íníce se toho vystříci těm ito obyčeji: 1. N ejprvé, když bychom chtěli v y trh n u ti z m ěsta kterého, nebo-li kde se hnuti chtěli z m ísta, kdež bychom polem leželi, aby nižádný napřed nejezdil k m ěstu, ani šel, aniž se vezl, sobe m ísta aneb hospody za stá v a t, ani se kde polem klad bez dopuštění a ro zk ázán í m ěsta jm enovaného od jm enovaných sta ršíc h hejtm anův, k teříž na to a k tomu vydáni budú! A jest-li žehy se kdo jinde položil a v y trh l neboli postavil bez ro zk ázán í těch starších, chtěli bychom pom stiti a p o p rav iti nad ním

KLIMENT ČERMÁK:

i nad takovým , i k jeho s ta tk u i k jeho hrdlu, jakožto k neposlušným , buď kdož buď, kteréhožkoli řádu, žádných osob nevyním ajíce. 2. A kdyžby se chtěli hn u ti z toho m ísta, kdežby po­ lem leželi, s dopuštěním a rozkázáním těch sta ršíc h jm enovaných, aby vy trh li n a pole, kdežby místo podobné a hodné bylo k tomu, a sebe zcekali, aby se všecko vojsko hnulo z stanoviště. 3. A žádný aby nezapaloval bud, ani kde jinde pálil, kde bychme táh li nebo leželi, jedno ti, ježto k tomu vydáni a ustanoveni budu, a to pod veliká pokutá, aby toho žádní jin í nečinili. 4. Potom nežby se ihned z m ísta hnuli, p rv é nežby k teré věci činili a rozkázali, aby se n ejp rv pánu bohu modlili, kleknúc a padnúc před tělem božím a před tv á ří boží, když v y tržen í bude z v ojska anebo z m ěsta, aby pán buoh všem ohúcí ráčil sv á pomoc dáti, a tu při sv á sv atů pro v ésti k své sv até chvále a k rozm nožení toho dobrého a věrným k spasení a ku pomoci. 5. P a k potom a b y lidi šikovali nebo zřídili, každú rotu pod své korúhve, heslo aby bylo povědíno, a potom aby se ihned hnuli a ta k táhli, k te rá nap řed ro ta bude šikována ten den pod svými korúhvem i; a jin í aby se v ně nemísili, ani jim překáželi, ani se kam o d trh ali; jakož komu kde a jak ž k te ré ro ty nebo korúhve sšikovány budú, aby ta k táhli v svém šiku a pohrom adě, jedni k druhým se nem ísejíce, a to opatrn ě, n apřed i na zad i na stra n á c h vojska o stříh a jíc e i sam i sebe, jakož komu kde od sta ršíc h poručeno bude. 6. A jest-li žefcy bůh neuchoval, žeby k te rá škodu vzeli skrze jich n eo p atrn o sti a zm eškání k teré, neb těch hejtm anuov, u vojště, nebo-li na v artách , nebo na poli, neb v strážech , kdež jim poručeno bude a svěřeno od sta rších a od obcí: žádných osob nevym iňujíce, m ínit i chtí nad nimi hejtm ané i všecky obce k nim toho

L ISTY JA N A ŽIŽKY Z TROCNOVA.

27

z říti i jim k hrdlóm p opraviti i k statk u o m a pom stiti, buď kníže, pán, nebo ktož kolivěk, žádných osob nevym iňujíce, ani vym lúvajíce. 7. Ale jest-li žeby kde pán buoh dal n ep řáteli p ře ­ moci a poraziti, m ěsta, tvrze, h rad u dobyti, táh n ú ce polem nebo polem ležíce, který ch k o řistí dobýti: aby ten v zatek a ty k o řisti sneseny, svedeny, svezeny a na hrom adu skladeny byly, kdežby bylo tomu místo ukázáno a jm enováno od starších , buďto mnoho nebo málo; a k tom u aby byli vydáni a voleni sta rší ze všech obcí, panských, ry tířsk ý ch , m ěstských i robotězuov, aby věrně spósobili ty věci chudým i bohatým , a spravedlivě, jak ž na koho sluší, rozdány a rozděleny byly, aby nižádný sám sobě nebral, ani co kdo zachoval. Je st-li pak žeby co kto vzal nebo-li zachoval, a to bylo usvědčeno dob­ rým svědomím: k tom u takovém u chtěli by popraviti, k jeho hrdlu i sta tk u , buď kdož buď, žádných osob nevyním ajíce, jakožto k zloději božímu a obecném u; jakož se je s t stalo A chanovi*) pro čepici d cer králo v sk ý ch a pro plášť; nebo-li jin á sm rtí, buďto kníže, pán, ry tíř, nebo panoše, m ěštěnín, řem eslník, nebo sedlák, ižádnébo nevym lúvajíce, ani k osobám hledíce a žříce, s pomocí boží tak o v ú čin iti nad nim i pomstu. 8. D ále sváruov, křikuov a p o trh á n í aby žádných nebylo u vojště, ani mezi námi. 9. Je st-li že by kto koho bil, ranil, ochromil, nebo zabil, buď nad ním pomstěno podle zákona božího, jak o pán Buoh dopustí, žádného nevym iňujíce an i k osobám zříce. 10. D ále vězte, že kdoby se kolivěk k rad l neb šel, nebo jel, aneb vezl od nás z vojsky, když bychom po­ lem táhli nebo leželi, bez odpuštění sta ršíc h jm enovaných svrchu, a znam ení jistého nebude míti, buď kníže, pán, ry tíř, panoše, m ěštěnín, řem eslník, nebo robotěz, nebo k terý ž kolivěk člověk, a bylby popaden, že ch tí k jeho *) V rukopisech: Achiorovi.

28

KLIMENT ČERMÁK:

hrdlu i k sta tk u p o p ra v itiJa k o ž to nad zlodějem nevěrným , jenž se krade od pře boží a věrných b ra tří z vojsky, kdež vojsko bude neb leží. 11. T ak é nechcem trp ě ti mezi sebú nevěrných, ne­ slušných lhářuov, zlodějuov, k o stkářuov, lúpežníkuov, plundréřuov, opilcuov, lajcí, sm ilníkuov, cizoložníkuov, sm ilnic a cizoložnic, i všech zjevných hříšn ík ů v a hříšn ic: ty všecky z sebe chcme p u d iti a honiti, nad nimi popravovati s pomocí tro jice sv até vedle zákona božího. 12. Míníť ta k é b ra tr Ž ižka i jin í páni, hejtm ané, ry ­ tíři, panoše, měšťané, řem eslníci i robotězi sv rch u psan í a jm enovaní, i všecky obce s pomocí boží a obecní ze všech neřáduov tr e s ta ti i biti, trestán ím honiti, m rskati, b iti i zabíjeti, stín ati, věšeti, top iti, p áliti i všemi pom­ stam i m stíti, k teréž pom sty na zlé slušejí vedle zákona božího, nižádných osob nevyním ajíce ze všech stavuov, m užského i ženského pohlaví. c) A ta k buderae-li zachovávati, činiti a p ln iti a rtik u le svrchu psané a spasitedlné, pán buoh bude s nám i s svú m ilostí a pomocí; neb to přísluší k boji božímu ta k činiti, dobře, křesťansky, v lásce zřízeni, v bázni boží živu býti, své žádosti, p o třeby i naděje v pánu bohu se trv ale bez pochybení položití, ček ajíce od něho věčné odplaty. I prosímeť vás, milé obce, ve všech a ze všech k rajin , k n ížat pánuov, ry tířu o v , panoší, měšťanuov, řem eslníkuov, robotězuov, sedlákuov, i lidí všech stavuov, a zvláště napřed všech věrných Čechův, abyšte se k tomu dobrém u svolili a nám toho radn i a pomocní byli. A my vám zase též držeti, plniti i m stíti (chceme), pro milého p án a boha, pro jeho sv até umučení, pro vysvobození pravdy zákona božího, sv átý ch a jich zvelebení, ku pomoci věrným církvi sv até a zv láště ja zy k a českého i sloven­ ského, i všeho křesťanství, ku pozdvižení věrným a ku potupě neústupným a zjevným kacířům a pokrytým a zloskvrníkůra, aby pán buoh všem ohúcí nám i vám ráčil

L ISTY JA N A ŽIŽKY Z TROCNOVA.

29

svú pomoc dáti i zvítěziti nad n ep řátely svými i našim i, a za nás i s vám i bojovati svú mocí a neodlučovati n ás své svaté milosti. Amen, Budiž pán buoh s nám i i s vámi, v nichž jste, a kdež se líbí tro jici svaté! A toho pro lepší svědomí a p o tvrzení a jisto tu s větší pilností vedle duchovenství nad bídný rozum světa tohoto, my svrchu psaní s dobrým rozmyslem vědomě, dobru volí k tom uto zápisu a listu svolujem e, a svolujem e jej skutečně držeti a zachovávati i o stfíh a ti s pomocí nestvořené a na věky požehnané tro jic e svaté. Amen. T ak pán buoh dej! 15. Jan H v ězd a z V ic em ilic (z L icom ěřic), purkm istr a k o n šelé H ra d ečtí s knězem A m b rožem dávají Zižkovi výstrahu o člo v ěk u v e vojště, k zavraždění je h o najatém . V Králové Hradci dne 24. listopadu 1423.

P á n Buoh všem ohúcí ra č býti s tebú, se všem i b ra třím i věrným i i s nám i hříšným i svú sv a tů m ilostí i pomocí. B ra tře Žižko i b ra tří naši nejm ilejší! Věz, že sme je d ­ noho O počenských stra n y ja li. vězně dosti znam enitého, k terý ž je sti nás zajisté zpravil, že již jeden je st s tebú u vojště, k terý ž tě má zam ordovali; za to má ještě třic e ti kop vzíti, a již deset kop hotových vzal. P a k toho jistého m ordéře zná P av el s čern ú hlavú k ad eřav á, tohoto listu ukazatel. A protoť sme my jeho k tobě v ypravili, k terý ž tě má všeho úplně zp rav iti, kdož to jed n ají a k te ra k to má jednáno b ý ti a kto to má u čin iti, toho tobě ukázati. K terém užto P av lo v i prosím e, aby jem u věřil, což s teb ú od nás o té věci m luviti bude. P á n všem ohúcí ra č tě zachovati k své chvále a k p ro ­ spěchu věrným obcem. D án v H rad ci nad L abem v pondělí v tř e tí hodinu v noci před sv. K ateřin ú , ru k ú tvého kněze Ambrože. Ja n e k H vězda, purkm istr, konšelé a tvój kněz Ambrož.

30

KLIM ENT ČERM ÁK: L IST Y JA N A ŽIŽKY Z TROCNOVA.

V S tarý ch L etopisech českých dle rukopisu B razdýnova (M) čtem e v ý strah u H rad eck ý ch Žižkovi. O tištěn též Palackým v Českém A rchivu II I. na str. 302 a 303 k r. 1423. V ýklad, že byl H vězda z V icemilic p u rk ­ m istrem H radeckým neobstojí. Znám e ho odjinud jako h ejtm an a lidu T áborského s názviskem Bzdinka. Bylo v h u sitsk é době obyčejem n ap řed uvésti h ejtm ana, pak p u rk m istra i kněze prav d ě Boží příchylného. B zdinka byl hejtm anem pod vůdcovstvím Žižky, hlavy všeho T ábora. Ž ižka zů stavil J a n k a v T áboře Menším či H rad ci na svém m ístě, když n a Plzeňsko táhl.